Kedatangan Kedua | Bagian 1 – Reuni Kemenangan

Komentáře

Transkript

Kedatangan Kedua | Bagian 1 – Reuni Kemenangan
Kedatangan Kedua |
Bagian 1 – Reuni Kemenangan
Bible prezentuje velmi speciální skupinu lidí, kteří s naprostou a ochotnou poslušností následují svého božského
Vůdce do vší pravdy. Jsou nazváni: Synové Sádochovi. Nebe je odměňuje za jejich milující poslušnost a plnou
podřízenost velkou poctou – jsou pověřeni sloužit samotnému Yahuwahovi! Zatímco jiní smí sloužit lidem,
Sádochovi Synové slouží přímo Yahuwahovi a žijí své životy v přímém kontaktu s Ním po všechny časy. (viz
Ezechiel 44,15).
Aby byli připraveni na toto vysoké povolání, jsou Synové
Sádochovi vyučováni ve škole Nebes. Jejich učitelé jsou
andělé; jejich učebnice je Bible a příroda. Trénink, který
obdrží, jejich poučení ve spravedlnosti, pochází přímo
z Nebes. Žádná pozemská instituce nepřebírá úkol
výcviku Synů Sádochových pro jejich vysoké a svaté
povolání.
Ve čtyřiceti letech byl Mojžíš egyptským princem,
úspěšným generálem jeho armád. Byl si jistý, že by mohl
vysvobodit Izrael. Yahuwah to ale viděl jinak a proto ho
poslal na poušť. Když mu bylo 80 let, po 40 letech
pečování o ovce ve škole pouště, necítil se pokorný
Mojžíš na úkol vyvést Izrael z Egypta. Tehdy Yahuwah
věděl, že Mojžíš byl konečně připraven. Čtyřicet let pod
přímým dozorem nebes byl Mojžíš konečně připraven na
jeho velký životní úkol.
Jak při tréninku, který získávají z Nebes, tak při
bohoslužbě, kterou vzdávají Stvořiteli, jsou Synové
Sádochovi často povoláni stát osamoceni. Nikdy to
neplatilo více než nyní, na samém konci času. Ekklesia,
která byla kdysi čistá, zavrhla pravdu a nyní učí bludy.
Není vhodnou vzdělávací půdou pro Nebem povolané
Syny Sádochovy. Podobné to bylo i pro Eliáše, který se
skrýval u potoku Cherit. Yahuwah ho tam přivedl, aby
byl v bezpečí. Nenavštěvoval o Sabatu místní synagogu,
ale světit tento den o samotě.
Když potok vyschl, Eliáš byl veden do domu pokorné, věřící vdovy, a tam zůstal, dokud neuplynulo tři a půl let.
Ani během této doby nenavštěvoval Eliáš žádné organizované bohoslužby. Zachovával domácí ekklesia
s vdovou a jejím synem. Duchovní síla, kterou takto získal, ho připravila na to, aby obstál sám před Achabem a
850 proroky Baála a Ašerah na hoře Karmel.
Jan křtitel je další Syn Sádochův, jehož osamocené bohoslužby připravily na vykonání mocného díla pro
Yahuwaha. Domácí ekklesia je skutečně součástí Synů Sádochových. Taková přímá, jeden – k – jednomu,
bohoslužba s Yahuwahem, je to, co připravuje Syny Sádochovy pro jejich unikátní službu, ve které stojí věrně
na straně Yahuwaha proti odpadlictví celého světa.
Všichni, kdo plně uposlechnou výzvy
opustit Babylon a vstoupit do plného
světla pravdy, zjistí, že domácí
bohoslužba je nevyhnutelná. Trénink,
který musí získat z Nebes, není
dostupný v padlých církvích. Navíc
návštěva
„církve“
za
účelem
společenství není postavena na Písmu,
protože Yahuwah říká: „Půjdou spolu
dva, jestliže se nedohodli?“ (Ámos
3,3)
Všichni, kdo se rozhodnou následovat
pravdu nehledě na cenu, kterou
zaplatí, zažijí překážky navržené
Satanem tak, aby je odradily. Nové
situace vyvstanou, které budou
vyžadovat víru k překonání. Domácí
ekklesia může vyvolávat špatné
pocity. Pocit osamělosti a „vydání na
pospas“ může být velmi intenzivní –
obzvláště, když je člověk zcela sám a
nemá nikoho, s kým by míval
bohoslužby. Je snadné pochybovat o
tom, zdali je domácí ekklesia dokonce
biblická.
Překvapivé je, že domácí ekklesia je nejen biblická, ale v jednom důležitém případě je dokonce přikázána. Když
Yahushuova Ekklesia rostla a šířila se, individuální bohoslužby v domácnostech nebo na tichých místech
v přírodě byly zcela běžné. Ve Filipi bylo běžným místem bohoslužby pro zbožné lidi podél řeky. „O Sabatu
jsme vyšli za bránu k řece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna; posadili jsme se a mluvili k
ženám, které se tam sešly.“ (Skutky 16,13)
Je zjevné, že pro zbožné lidi bylo „běžné“ odejít na tichou samotu u řeky, aby se modlili a světili Sabat. Právě
tam poznali Pavel a Silas Lydii, obchodnici s purpurem. Ona a celý její dům byl pokřtěn. (viz Skutky 16,14-15)
Ve všech dobách zachovávali věrní domácí ekklesia. Enoch kráčel s Yahuwahem, ne ve shonu a ruchu
městského života, ale tak, že odcházel mimo město, aby Ho uctíval v tichu samoty. Z těchto duchovních útočišť
byl Enoch posilněn, aby šel a byl učitelem spravedlnosti.
I když Izraelité byli na poušti, jedinci a rodiny zachovávali domácí ekklesia! Mojžíš nejprve postavil „stan
setkávání“, kde bude vcházet a rozmlouvat s Yahuwahem. V průběhu roku měli Izraelité svatyni právě před
sebou. Člověk by si myslel, že byli všichni svoláni, aby měli společnou bohoslužbu v sedmý den. Kdo jiný by
mohl mít Sabatní kázání než Mojžíš? Ale tak tomu nebylo! Každému bylo přikázáno, aby zůstal ve svém stanu.
Yahuwah jim dokonce poskytl i stravu navíc na Sabat, aby mohl každý zůstat doma během těchto svatých
hodin.
„Hleďte, vždyť [Yahuwah] vám dal den Sabat. Proto vám dává šestého dne chléb na dva dny.
Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa.“ Lid tedy sedmého
dne odpočíval. (Exodus 16,29.30)
I když je domácí ekklesia nezbytná pro všechny, kdo utečou z Babylonu, zabere to nějaký čas, než se člověk
mentálně přizpůsobí na nové způsoby
bohoslužby. Jedno biblické zaslíbení,
kterého se všichni mohou chopit, se
nachází v Matouši 18,20: „Nebo kdežkoli
shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém,
tuť jsem já uprostřed nich.“ Člověk, který
koná bohoslužbu sám, se může chopit
tohoto zaslíbení stejně tak jako skupina
více lidí. Bible učí, že všichni, kdo milují
Yahuwaha, mají dva strážné anděly, kteří
nad nimi bdí a chrání je. I když je tedy
člověk sám, není ve skutečnosti nikdy
sám, ale se svým strážným andělem, se
kterým tvoří ekklesia dvou bytostí a
Yahushua je uprostřed nich.
Málo lidí má příležitost světit s druhými
v malých skupinkách ve svých domácnostech. Ti, kteří jsou požehnáni stejně věřícími rodinami, konají
bohoslužby se svými rodinami. Většina věřících je však na tom tak, že konají bohoslužby naprosto osamocení.
Ať už člověk koná bohoslužbu v malé skupince, s vlastní rodinou nebo sám ve své ložnici, taková bohoslužba je
u Yahuwaha přijatelná a On ohromně požehná takové věřící.
Místo se nestává svatým, jsou-li v oknech krásné mozaiky. Ani to nemusí být kostelní věž nebo velké
shromáždění věřících. Jedinou věcí, která kdy dělala místo svatým, je přítomnost Yahuwaha. Izraelité byli
poučeni, aby postavili svatostánek přímo na písku pouště. Nebyla tam žádná podlaha, ani základy, žádné
vyvýšení, jen holá zem. Yahuwah řekl Mojžíši: „I udělajíť mi svatyni, abych bydlil uprostřed nich.“ (Exodus
25,8) Dnes hledá Otec a Syn světící lidi, kteří Je pozvou, aby s nimi přebývali, a kdekoliv přijdou, tam se to
místo stává svaté, oddělené pro společenství.
Když se tábor přestěhoval, nebylo nic svatého na písku, na kterém stál svatostánek. Byla to přítomnost
Yahuwaha, která učinila svatostánek svatým, a která dodnes činí jakékoliv místo svatým, kde je uctíván
Stvořitel. Místo uctívání může být tiché místečko v přírodě. Někdy to může být jen vlastní auto zaparkované u
jezera – nebo dokonce na parkovišti! Často je to tak, že ti, kdo světí o samotě, musí tak činit v soukromí své
vlastní ložnice.
Kdekoliv se člověk sklání před Yahuwahem, tam je svatá půda, protože Yahuwah zaslíbil, že tam bude
přítomen.
Bohoslužba je jednoduše prostředek,
skrze který je vyjádřena láska a obdiv ke
Stvořiteli. Člověk navyklý na tradice a
formy církevních služeb může zprvu cítit,
že ticho jeho nebo jejího pokojíku
nemůže být dostatečně zbožným místem.
Avšak pravá bohoslužba je dar lásky. Je
to otevření srdce v čisté oddanosti
k Yahuwahovi. Takovou bohoslužbu
Yahuwah s potěšením přijímá. Často je to
tak, že je snadnější nabídnout čistou
bohoslužbu o samotě, než v přítomnosti
neuctivých nebo dokonce uštěpačných
lidí.
Neměj strach vystoupit sám a zkusit něco
nového. „Sabat pro člověka učiněn jest, a
ne člověk pro Sabat.“ (Marek 2,27)
Jedinou podmínkou je, aby pravá bohoslužba, kdekoliv a jakkoliv, vycházela z lásky a vděčnosti
k Yahuwahovi. To může člověk udělat o samotě, se svou vlastní rodinou nebo se skupinou rodin.
Ve starém hebrejském jazyce je slovo pro číslo sedm stejné jako sloveso „divit se“. S tímto slovem bychom
tedy v Genesis 2,2 četli:
A dokonal Yahuwah v „udivující“ den dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den „udivující“ ode
všeho díla svého, kteréž byl dělal. I požehnal Yahuwah den „udivující“ a posvětil ho; nebo v
něm odpočinul Yahuwah ode všeho
díla svého, kteréž byl stvořil, aby
učiněno bylo.
Můžeš se divit v den Sabat nad
požehnáním ve tvém životě? Můžeš se
podivovat, ocenit a obdivovat plán spasení
a podivuhodný osud, naplánovaný pro
zachráněné lidi ze země? Můžeš se divit na
tím, že nás On miluje natolik, že pro nás
zemřel? Den Sabat, ten sedmý den, bude
pro všechny potěšením a požehnáním,
když začneme více vnímat vše to
podivuhodné.
SÁM
Většina lidí, kteří opustí Babylon,
tak činí o samotě. Protože bohoslužba je aktivní zkušenost, může to vyžadovat nějaké
přizpůsobení světit sám.
Existuje mnoho způsobů, jak může osamocený člověk obdržet velmi bohatá požehnání Sabatního
dne. Protože není třeba brát ohled na potřeby a omezení někoho jiného, svaté hodiny mohou být
stráveny hlubokým studiem Bible a společenstvím s Otcem a Synem. Může být přehrávána
duchovní hudba z CD přehrávače a doprovázena zpěvem pro požehnání ze vzdávání chvály
skrze hudbu. Dalším příjemným způsobem jak živit víru, je vést si deníček modliteb a
díkuvzdání. Stačí obyčejný deníček. Každý Sabat si poznamenej konkrétní modlitební žádosti.
Následující Sabat si poznamenej, které modlitby byly vyslyšeny a požehnání přijatá v průběhu
týdne, a zapiš si nový seznam proseb na další týden.
Je důležité být konkrétní a dávat pozor na to, o co skutečně žádáš, aby když pak Yahuwah
odpoví, jsi dokázal rozpoznat dané požehnání a s vděčností ho uznat. Zaměřit se na obdržená
pozitivní požehnání je obzvláště důležité pro ty, kdo jsou sami. To vzbuzuje vděčnost a lásku,
která tak zvětšuje víru a důvěru ve Vykupitele.
Další příjemnou aktivitou jsou eKurzy na stránkách WLC. Členství ve WLC poskytuje sadu
knížek bohatých na duchovní lekce. To poskytuje bohatý obsah pro studium. Na WLC stránkách
jsou také články, které poskytují pokrm pro přemýšlení a meditaci.
Pokud je samota problém, poznávej druhé. Pokud existuje někdo, pro koho jsi byl svědectvím,
pak je Sabat obdivuhodnou příležitostí domluvit se na duchovním společenství a sdílení.
Strávit čas v přírodě je vždy prospěšným zážitkem. Hlas Stvořitele je více rozeznatelný v přírodě
než kdekoliv jinde. Když žil Yahushua na zemi, často odcházel do přírody, aby sám
komunikoval se Svým Otcem. Věděl, že nejpravější, nejčistější bohoslužbou je individuální
komunikace se svým Stvořitelem. Tato zkušenost může být tvou zkušeností, i když budeš jen
sám.
RODINY
Je úžasným požehnáním, pokud může
být člověk společně se svou rodinou
při bohoslužbě! Bohoslužby doma
nesou s sebou obrovské požehnání,
protože individuální potřeby se dají
snadněji splnit, než při bohoslužbách
velké skupiny.
Výborným zážitkem je společný zpěv.
Přitahuje srdce k Yahuwahovi a
většina dětí miluje zpívání. Požehnání
získané skrze naučená slova písní,
přetrvá navždy.
Matky a otcové mohou vychovávat děti vyučováním Biblických příběhů a sdílením nějakého
příběhu s poučením nebo podobenstvím z přírody, které vedou myšlenky k Nebi. Odpolední
procházka rodiny za krásného počasí je úžasnou příležitostí obrátit pozornost dětí ke Stvořitelově
lásce projevené v přírodě.
Matky a otcové mohou vychovávat děti vyučováním Biblických příběhů a sdílením nějakého
příběhu s poučením nebo podobenstvím z přírody, které vedou myšlenky k Nebi. Odpolední
procházka rodiny za krásného počasí je úžasnou příležitostí obrátit pozornost dětí ke Stvořitelově
lásce projevené v přírodě.
Pilgrim's Progress (Cesta poutníka) je také dobrá věc pro užitek rodiny. Je to také báječný
způsob, jak vhodně zaměstnat děti, zatímco dospělí mají Biblické studium. Děti mohou
poslouchat hluboké duchovní pravdy v Cestě poutníka a zároveň si vybarvovat omalovánky
Biblických příběhů.1
Rodiče mohou živit svůj vztah s druhými a také se staršími dětmi skrze společné studium
Biblických pravd a jiných náboženských knih.
SKUPINY
Ti, kteří mají příležitost světit společně s druhými podobně smýšlejícími lidmi, jsou požehnáni
neobvyklou příležitostí. Většina lidí, kteří opustí Babylon, světí o samotě. Mnozí píší do WLC a
ptají se, jestli někdo zná nějaké světitelé lunárního Sabatu v jejich oblasti. Bohoslužby s jinými
věřícími je potěšením a výsadou. Je však důležité vzít opatrně v úvahu individuální potřeby
všech zúčastněných.
Skupina 25 lidí vyžaduje
více
organizace,
než
samotná rodina. Dospělí
lidé bez dětí budou mít
odlišné potřeby než mladí
lidé, jejichž potřeby se
nedají přehlížet. Ani se
nedá očekávat, že malé
děti vydrží dlouhé hodiny
bez jakékoliv činnosti,
zatímco dospělí budou
diskutovat o věcech mimo
dětskou úroveň chápání.
Mnoho dospělých může
nacházet
potěšení
v
dlouhých
hodinách
Biblického studia, ale je
třeba brát ohled i na
potřeby mladých dětí a zájmy mládeže.
Bdělost a modlitba by měly být praktikovány, aby nedošlo ke ztrátě požehnání setkání skupiny a
formálnímu stylu ekklesia služby, která by mohla ukrást pokoj Sabatního dne. Mohou být dána
vhodná malá kázání, ale neměla by být výhradní zodpovědností jednoho člověka. Je třeba dávat
pozor na to, aby si skupina neustanovila někoho za svého schopnějšího vůdce. Takové lidské
ustanovení může omezit vedení Yahushuova Ducha, který by mohl mít v plánu na tento den něco
jiného.
Společný oběd po hlavní bohoslužbě může poskytnout báječnou příležitost pro společnou
návštěvu, ale všichni si musí dávat pozor, aby zůstali u duchovních témat. Odpoledne může jít
mládež na procházku do přírody. Mohou hledat v přírodě nějaké podobenství, o které se mohou
pak podělit při večerní bohoslužbě.
Ať už člověk světí sám, s rodinou nebo ve skupině, příprava na požehnání Sabatu začíná už
První den. Matky a otcové by si měli chránit svou sílu a energii tak, aby mohli strávit svaté
hodiny Sabatu se svými dětmi, a ne spánkem, protože dohánějí únavu z celého týdne.
ACTS
Je zapotřebí zcela znovu objevit, že pobožnost je tak přirozená pro křesťana, jako byla pro . . .
[zbožné] Izraelity, kteří psali žalmy, a že zvyk oslavovat velikost a dobrotivost . . . [Yahuwahovu]
přináší nekonečný tok vděčnosti, radosti a nadšení.2
Pro organizovanou pobožnost může napomoci uvést nejdůležitější prvky aktivní bohoslužby. ACTS je anglická
zkratka pro slova Acknowledgement (Uznání), Confession (Vyznání), Thanksgiving (Díkuvzdání) a
Supplication (Prosba). Ať už člověk světí sám, se svou rodinou nebo ve skupině, následování těchto zásad je
velkou pomocí.
Acknowledgement (Uznání)
Vzdejte Yahuwahovi slávu jména Jeho, uctívejte Yahuwaha v ozdobě svatosti. (viz Žalm 29,2)
Prvním aktem pobožnosti, ať už při
modlitbě, zpěvu nebo tiché meditaci, je
uznání Yahuwaha jako toho, kým a čím
On je: Stvořitel, pramen, z kterého vyvěrá
veškerá láska, život, poznání a každé
přijímané
požehnání.
Akt
uznání
Yahuwaha jako zdroje veškerého života a
lásky inspiruje naději a víru, když
zároveň uznáváme náš vztah k Němu: On
je Stvořitel, my jsme Jeho stvoření. On je
náš Otec, my jsme Jeho děti.
Mohou se zpívat písně chvály, číst žalmy
chvály a meditovat o tom. Biblické texty
popisující Yahuwahovu rodičovskou
lásku ke Svým dětem, stejně jako Jeho
moc a síla, to vše jsou skvělé možnosti, jak uznat Vládce všech a všeho. Při pobožnosti ve skupině je možné se
zaměřit na podobenství znázorňující vztah Stvořitel/stvoření. Dětem se mohou vyprávět příběhy o rodičovské
lásce, demonstrující atributy boží lásky.
Confession (Vyznání)
„Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Yahuwah a spravedlivý, aby nám odpustil
hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.“ (viz 1. Janova 1,9)
Vyznání je důležitou součástí pobožnosti. Když člověk vyznává svou slabost, je inspirován přichytit se toho
Jediného Mocného. Účelem význání hříchů jako součásti pobožnosti je vyzdvihnout Otcovo odpuštění, ne
zrůdnost našich hříchů.
Je třeba dobře zvážit veřejná vyznání, aby byla vhodná v ohledu na čas, místo a přítomné. Některá vyznání by
neměla být nikdy veřejná, protože mohou způsobit více bolesti a škody než dobrého. Hříchy osobního nebo
soukromého charakteru by se měly řešit individuálně a o samotě před Yahem. Neměly by být vyneseny na
světlo ve skupině nebo v rodině. Pokud někdo ublížil někomu jinému, je dobré si to vyříkat ještě před
pobožností.
Je důležité, aby každé vyznání při
pobožnosti
zdůraznilo
Yahuwahovu moc, sílu a ochotu
odpouštět, spíše než podrobnosti
jednotlivých hříchů. Někdy bývají
hosté vyzváni, aby se podělili o
svou „zkušenost“, jak je Yahuwah
vedl ze života hříchu k plnému
odevzdání se Spasiteli. Často pak
tito lidé svěřený čas vyplní tím, že
zacházejí do velkých detailů
ohledně svých dřívějších hříšných
životů a co všechno špatného
dělali. Teprve nakonec, když jim
končí svěřený čas, uvádějí: „Pak
jsem se odevzdal Spasiteli a
všechno se změnilo.“
Vyznání takového druhu mají sklon
oslavovat Satana, více než Yahovu
moc. Písmo učí: „Kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli
milé, kterékoli dobropověstné, jest-li která ctnost, a jest-li která chvála, o těch věcech přemyšlujte.“ (Filipským
4,8)
Každé „vyznání“, které se zaměřuje na hanebnost, zkaženost a zlo – moc Satana, okrádá o pozornost a
soustředění se na odpouštějícího Zákonodárce a zcela jistě není vhodné pro veřejnou pobožnost. Avšak vyznání,
které vede k pravému pokání, je tím, co vyvěrá z potřeby lítostivého srdce a přinese odpuštění od našeho
Yahuwaha, Vládce všech.
Thanksgiving (Díkuvzdání)
Díky vzdejte Yahuwahovi, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. (viz Žalm 106,1)
Jedním z nejvíce vzrušujících způsobů, jak
vzdávat díky Yahuwahovi, je připomenutí
si oněch mnoha požehnání, kterými tě
Yahuwah požehnal během uplynulého
týdne. Mladé děti mohou být vyzvány, aby
se podělili o to, za co jsou vděčné. Jedinci i
rodiny si mohou vést Deník požehnání, do
kterého si mohou zapisovat věci, za které
jsou vděční. Velké skupiny mohou pozvat
kohokoliv, kdo chce mluvit, aby se podělil
o požehnání, která obdržel během týdne.
Tato příležitost mluvit o velikosti a
dobrotě Nebeského Otce by neměla být
nikdy
zanedbávána.
Posiluje
víru
posluchačů, kteří slyší, jak Yahuwah
někomu požehnal někoho jiného, protože
si uvědomují, že když mohl udělat něco
takového pro někoho jiného, může totéž
udělat i pro ně, když bude třeba.
Je to dobře strávený čas a požehnání sklidí všichni, pokud při společném shromáždění hovoří o vděčnosti a
lásce, kterou cítí ke svému Stvořiteli. Yahuwah poslouchá tato svědectví a je skrze ně oslavován.
Kdyby se křesťané sdružovali a navzájem si vyprávěli o lásce [Yahuwahově] a vzácných
pravdách vykoupení, jejich vlastní srdce by byla občerstvena a oni by občerstvovali jeden
druhého. Denně se můžeme učit více o našem nebeském Otci, získávat čerstvou zkušenost o Jeho
milosti; pak bychom měli mít touhu hovořit o Jeho lásce; a když tak učiníme, naše vlastní srdce
se zahřeje a bude povzbuzeno. Kdybychom více přemýšleli a hovořili o [Yahushuovi] a méně o
sobě, měli bychom více Jeho přítomnosti.3
Když si člověk udělá čas a promlouvá slova chvály, která oslavují Otce a Syna, tato slova jsou ukládána
v Nebi. Modlitby lásky a vděčnosti jsou daleko vzácnější než modlitby žádostí. Když projev vděčnosti a uznání
vychází ze srdce, jsou tato slova zapsaná v Nebi, aby přestála čas i věčnost jako svědectví velké Yahuwahovy
dobroty.
Tehdy ti, kteříž se bojí Yahuwaha, tytýž mluvili jeden k druhému. I pozoroval Yahuwah a slyšel,
a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí Yahuwaha, a myslí na jméno jeho. Tiť
budou, praví Yahuwah zástupů, v den, kterýž já učiním, mým klenotem, a slituji se nad nimi,
jako se slitovává otec nad synem svým, kterýž mu slouží. (viz Malachiáš 3,16.17)
Jaká čest být citován v jedné z Nebeských knih! To je to, jak vysoce jsou ceněná tvá slova chvály, lásky a
vděčnosti.
Slova, kterým . . . [Yahuwah] a andělé naslouchají s potěšením, jsou slova uznání za velký dar,
který byl dán světu v jednorozeném Synu . . . [Yahuwaha]. Každé slovo chvály za požehnání
světla pravdy . . . je zapsáno v nebeských záznamech. Každé slovo uznání laskavé dobroty
našeho nebeského Otce za to, že dal . . . [Yahushuu], aby odstranil naše hříchy a vložil na nás
Svou spravedlnost, je zaznamenáno v knize Jeho vzpomínek. Svědectví tohoto druhu „zvěstuje
ctnosti toho, kterýž nás povolal ze tmy v předivné světlo své.“ 1. Petrova 2,9.4
Mohou být také čteny žalmy chvály. V rodinách může číst každý člen jeden verš. Ve větších skupinách je
možné číst vše společně jako sjednocené čtení.
Všichni, kdo se podílí na sdílení svých zkušeností Yahuwahova individuálního požehnání v jejich životech,
zjistí, že jejich setkání zkušeností je nejpříjemnějším ze všech duchovních zážitků.
Supplication (Prosba)
Modlitba je otevření srdce . . . [Yahuwahovi] jako příteli. Není to nezbytné proto, abychom
oznámili . . . [Yahuwahovi], jací jsme, ale abychom byli schopní Ho přijmout. Modlitba
nepřivádí . . . [Yahuwahova] k nám dolů, ale nás nahoru k Němu.5
Modlitba přivádí prosebníka do pravé přítomnosti Věčného. Takové obrovské privilegium by nemělo být bráno
na
lehkou váhu. Nicméně bychom
měli
vzít v úvahu místo a přítomné při
veřejné
modlitbě. Veřejné modlitby, kdy
jeden
člověk
jednotvárně
mumlá
dlouhou dobu, kdy děti jsou
neklidné a mysl přítomných začíná
bloudit, nejsou vhodné. Dlouhé
modlitby
mají
své
místo
v soukromí skrytého modlitebního
života
jedince.
Ideální
déle
velkou
menší
čtyřech
modlit.
je, když veřejná modlitba netrvá
než dvě minuty. Jedná-li se o
skupinu, je možné se pro prožití
požehnání modlitby rozdělit na
modlitební skupinky o třech nebo
lidech. To umožňuje každému se
Dalším způsobem modlitby, jak ve velkých skupinách, tak i v rodinném kruhu, je modlitba v jednom duchu.
Jeden člověk začne, ale jiný člověk, který cítí nějakou břímě nebo touhu po díkuvzdání, může také mluvit
v kteroukoliv dobu, aby sdělil, co má na srdci. Dokonce i nejmladší děti se mohou účastnit a říci něco, za co
jsou vděčné. Tento způsob modlitby přináší bohaté odměny, protože se otevírá přímému vlivu Ducha Svatého.
Něco, za co se modlí jeden člověk, často zažehne myšlenku v jiné mysli. Namísto čekání, než na člověka přijde
řada na modlitbě, může reagovat přímo na vnuknutí a myšlenky srdce vyjádřit v prosbě nebo díkuvzdání.
Ukončení zopakováním Yahushuovy modlitby, kterou dal Svým učedníkům, je krásný způsob, jak ukončit
skupinovou modlitbu.
I když tato dávná praxe „modlitby v jednom duchu“ není dnes běžná, byla praktikovaná těmi, které Yahuwah
zachránil v He Leadeth Me. Modlitby trvaly hodiny, ale nikdo nebyl vyčerpán ani znuděný. Protože byli
schopni svobodně se modlit a podle toho, jak to vedl Duch Svatý, zažívali radostnou zkušenost. Nebe se
přiblížilo a nemocní byli uzdraveni, zázraky vykonány a dokonce i mrtví byli vzkříšeni opět k životu.
Vyzkoušej tento způsob modlitby. Už nikdy se nebudeš chtít ve skupině jinak modlit!
Když se člověk rozhodne změnit svůj životní styl a opustí skupinu věřících v nějaké denominaci nebo církevní
skupinu, může se cítit téměř jako kdyby se rozváděl. Reakce dřívějších sourozenců spojená s pocitem samoty a
nejistoty, jak světit sám, může navádět člověka k pocitu, že je ztracen. To vše je součástí Satanova úsilí
zmalomyslnit ty, kteří opouští Babylon. Zaplavením člověka negativními emocemi se Satan snaží zatřást
rozhodnutím člověka a vyvinout na něj tlak, aby se vrátil k tomu, co už zná – aby se vrátil do Babylonu.
Zůstaň si být pevně vědom Otcovy lásky k tobě a Jeho přijetí tvé pobožnosti.
A protož neníť již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v . . . [Yahushuovi Spasiteli], totiž
nechodícím podle těla, ale podle Ducha.
Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podle . . . [Yahuwaha] prosí
za svaté. Vímeť pak, že milujícím . . . [Yahuwaha] všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm,
kteříž podle uložení jeho povoláni jsou. (Římanům 8,1.27.28)
Yahuwahovým cílem je mít věřící na celém světě, jednotlivce nebo v malých skupinách, uctívajících Ho v Jeho
svatý den navzdory útrapám a odsouzení ze strany druhých.
Kráčej vpřed v plnosti víry, věříc v to, že Ten, který tě povolal podle Svého slavného záměru, tě také přijímá
mezi Milované. Když uposlechneš výzvy následovat Spasitele ven z Babylonu, ať už je cena jakákoliv, oslavíš
svého Vykupitele a tvoje pobožnost bude u Něj přijatelná.
Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Yahuwah s námi, i kdo proti nám? Kterýž ani vlastnímu Synu
svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?
Kdo bude žalovati na vyvolené Yahuwaha? Yahuwah jest, jenž ospravedlňuje. Kdo jest, ješto by
je odsoudil? Yahushua jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici
Yahuwahově jest, kterýž také i oroduje za nás.
A protož kdo nás odloučí od lásky Yahushuovy? Zdali zarmoucení, aneb úzkost, nebo
protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč? Jakož psáno jest: Pro tebe
mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití. Ale v tom ve všem udatně
vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.
Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající
věci, ani budoucí, ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás
odloučiti od lásky Yahuwahovy, kteráž jest v Yahushuovi Spasiteli našem. (Římanům 8,31-39)


Vyjděte z něj Můj lide! | 1. část
Vyjděte z něj Můj lide! | 2. část
1
Biblické omalovánky jsou dostupné ve většině obchodů s křesťanskými knihami. Omalovánky je taktéž
možno
najít
online.
Zde je pár odkazů z mnoha:
http://www.coloringpages.net/bible.html
http://www.bible-printables.com/Coloring-Pages/index.htm
http://www.coloring.ws/christian.htm
2
J. I. Packer
3
E. G. White, In Heavenly Places, p. 92.
4
E. G. White, Our High Calling, p. 168.
5
E. G. White, Steps to Christ, p. 93.

Podobné dokumenty

Víno Činí Posměvače | Měli By Křesťané Pít Alkohol? Print

Víno Činí Posměvače | Měli By Křesťané Pít Alkohol? Print ve mně, aby dokonáni byli v jedno, a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal, a že jsi je miloval, jakožs i mne miloval. (Jan 17,20-23) Láska Otce a Syna k tobě překračuje jakoukoliv pozemskou lásku....

Více

Vyjděte z ní Můj lide! | 2. část

Vyjděte z ní Můj lide! | 2. část z těchto otázek „ano“. Když se člověk rozhodne utéct z Babylonu, jeho nebo její první reakcí často je: „Do jaké církve budu nyní chodit? Existuje někdo jiný v mé blízkosti, kdo věří stejně jako já?...

Více

Domácí a hospodářská zvířata

Domácí a hospodářská zvířata chovají hlavně pro radost a pro účely hlídaní svého  obydlí. Některá plemena se však využívají k lovu či  nahánění zvěře a jako tažní psi. Samec je označován  jako pes, samice je fena a mládě štěně...

Více

Svatební obřady pro Vyvolené

Svatební obřady pro Vyvolené Moc tradice se projevuje v emocích lidí spojených s různými činy, symboly a praktikami. Tradice předávané od generace na generaci nesou s sebou pocit spojitosti. Produkují v mysli emoce dřívějších ...

Více

Tajemství vítězství: Mít víru Yahushuovu

Tajemství vítězství: Mít víru Yahushuovu nesmírnou lásku. Vírou spočíval v Něm a poslouchat Ho Mu vždy činilo radost. A v této odevzdanosti [Yahuwahovi] se rozplynul i pocit, že ztratil přízeň Svého Otce. Byla to víra, kterou [Yahushua] z...

Více

Důvěřuj Bohu, a pak jdi a jednej

Důvěřuj Bohu, a pak jdi a jednej mi, že to je starosta města a jeho spolupracovníci. Když jsem po shromáždění odcházel k autu, s překvapením jsem spatřil tohoto starostu, který mě i se svými spolupracovníky chtěl pozdravit. Přisto...

Více