Sborník 2008

TRÁVNÍKY 2008
TRÁVNÍKY 2008
Sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře
ve dnech 26.-27. června 2008 ve Vysočanech na Chomutovsku
Agentura BONUS
TRÁVNÍKY 2007, sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech
26.-27.června 2008 ve Vysočanech na Chomutovsku ve spolupráci s Katedrou pícninářství
a trávníkářství FAPPZ České zemědělské univerzity v Praze.
Obrázek na titulní straně Vít Našinec
Vydala Ing.Jana Lepičová – Agentura BONUS, Hrdějovice (Tel.: 602 175 664)
Tisk: Ing.Jaroslav Popelka
Publikace neprošla jazykovou úpravou.
C Agentura BONUS
ISBN 80-86802-12-4
Agentura BONUS
-1-
TRÁVNÍKY 2008
KATEDRA PÍCNINÁŘSTVÍ A TRÁVNÍKÁŘSTVÍ ČZU V PRAZE
Jaromír ŠANTRŮČEK
Katedra pícninářství a trávníkářství
(v minulosti Katedra pícninářství) byla založena jako samostatný útvar tehdejší Agronomické fakulty VŠZ v Praze v roce 1963, již
mnohem dříve však probíhal výzkum a výuka
v tomto oboru v rámci různých útvarů fakulty.
Na katedře v současnosti pracuje
7 pedagogů (z toho 2 profesoři a 2 docenti)
a další 3 stálí odborní pracovníci vysokoškoláci. Kromě toho se na výkonech katedry částečně podílejí i studenti prezenční formy doktorského studia, jejichž počet se rok od roku
mění (3 až 7).
Na pedagogickém a vědeckovýzkumném
úseku se zabýváme problematikou pěstování
víceletých a jednoletých pícnin na orné půdě,
pratotechnikou trvalých lučních a pastevních
porostů, pozornost je zaměřena z velké části
i na mimoprodukční (ekologické) funkce porostů, trávníkářství a ukládání půdy do klidu.
V posledním období se sledují i možnosti
uplatnění vybraných plodin jako alternativních
zdrojů energie. Ve výuce se pedagogičtí pracovníci zcela nebo částečně podílejí na výuce
více než 30 předmětů řádného i distančního
magisterského a bakalářského studia všech
fakult ČZU a 4 předmětů doktorského studia.
K praktické výuce a exkurzím slouží demonstrační pozemek FAPPZ, pokusné plochy,
pozemky spolupracujících zemědělských podniků, rodinné farmy, hřiště sportovních klubů
a jiné plochy (trávníky, rekultivovaná území)
či instituce. Prohlubuje se specializace studia,
především zavedením nových předmětů
u teoretického a bakalářského oboru, což se
projevuje v zájmu studentů o bakalářské
a diplomové práce (v současné době je jich
zpracováváno 36). Někteří diplomanti se zapojují do činnosti katedry jako pomocné vědecké síly nebo v rámci své odborné praxe.
Plnění normy přímé výuky na KPT dle výkazu
za akademický rok 2007/08 je 198 %.
Výzkum zaměřený na pěstování jetelovin a jednoletých pícnin na orné půdě je zajišťován převážně na Výzkumné stanici FAPPZ
-2-
v Červeném Újezdě. K zajišťování dlouholetého výzkumu travních porostů slouží katedře
síť stacionárních lučních pokusů v různých
oblastech ČR. Další výzkumné aktivity, spolu
s praktickou činností studentů, probíhají na
pokusném pozemku v areálu ČZU v Praze. Na
katedře pícninářství a trávníkářství bylo v roce
2007 řešeno 5 externích, 1 interní grant
a 2 etapy výzkumného záměru.
Publikační činnost pracovníků katedry
představovala v roce 2007 celkem 70 článků
(z toho 12 ve vědeckých periodikách)
a příspěvků na konferencích v ČR i v zahraničí, dále jsme byli autory nebo spoluautory
3 titulů skript a jedné knižní publikace.
Je rozvíjena smluvní vědecko-pedagogická spolupráce se sesterskými katedrami
v Polsku, Brně, Českých Budějovicích, na
Slovensku aj. Další kontakty jsou navázány
s MZe ČR, MŽP, výzkumnými ústavy, odbornými školami a zemědělskou praxí. Výkony
katedry v pedagogické a vědeckovýzkumné
činnosti v průběhu uplynulých 4 let jsou stabilní.
K rozvoji katedry a její prezentaci navenek přispívají rovněž konference, semináře,
odborné kurzy, edice sborníků a učebních materiálů. Vybraní pracovníci byli zapojeni do
systému profesního státního poradenství. Zapojení katedry do odborné, konzultační a poradenské činnosti představovalo v roce 2007
více než 40 aktivit (230 hodin). Zvýšený důraz, v porovnání s předchozími lety, byl věnován také propagační činnosti, jak domácí,
např. odborné semináře a podnikatelská fóra
(v roce 2007 pět akcí), tak i v zahraničí.
prof. Ing. Jaromír Šantrůček, CSc.
Katedra pícninářství a trávníkářství
ČZU v Praze
[email protected]
TRÁVNÍKY 2008
NOVINKY VE VÝUCE TRÁVNÍKÁŘSTVÍ NA ČESKÉ ZEMĚDĚLSKÉ
UNIVERZITĚ V PRAZE.
Miluše SVOBODOVÁ, Jaromír ŠANTRŮČEK
Před dvěma lety jsme na stránkách sborníku Trávníky 2006 informpovali o historii
trávníkářského oboru na naší katedře od dob
počátků existence katedry spojených s akademikem Antonínem Klečkou a a jeho pozdějšími spolupracovníky a následovníky.
Po roce 1989 byly výzkumné aktivity na
tehdejší Katedře pícninářství Agronomické
fakulty (nyní Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů) ČZU v Praze zaměřovány stále více na mimoprodukční funkce
pícnin, travních porostů i speciálních trávníků.
Výzkumné projekty se týkaly alternativních
způsobů využití travních porostů, včetně ukládání půdy do klidu, ošetřování krajinných
trávníků morforegulátory, netradičních termínů zakládání travních porostů, ošetření osiva
a regulace rychlosti klíčení, konkurenčních
vztahů trav ve směsích ad. Do studijních programů především zahradnicky orientovaných
oborů byl zařazen nový předmět Trávníkářství
s rozsahem 28 hodin přednášek a 28 hodin
praktických cvičení, který byl hojně absolvován i studenty jiných směrů. Studentům ostatních fakult byla problematika zpřístupněna
v rámci modifikovaného volitelného předmětu
Zakládání a pěstování trávníků. Vzhledem
k nové orientaci byla katedra v roce 2002 přejmenována na Katedru pícninářství a trávníkářství. S přechodem na třístupňové studium
byla tématika trávníkářství zařazena do povinného bakalářského předmětu „Základy pícninářství a trávníkářství" pro obor Zahradnictví,
"Základy trávníkářství" pro obory Zahradní
a krajinářské úpravy a Podnikání v zahradnictví. V magisterském studiu pak navazuje podle
směrů studia stávající předmět "Trávníkářství"
nebo "Mimoprodukční využití půdy". Pro studenty programů Erasmus je každoročně
v obou semestrech otevírán předmět "Management of Turf and Lawn" (rozsah 28 hodin
přednášek, 28 hodin cvičení), který dosud absolvovali studenti absolvovali studenti
z celkem 11 zemí. Problematika trávníkářství
je rovněž zařazena do komplexního předmětu
-3-
"Využití venkovského prostoru" státních závěrečných zkoušek. O zájmu studentů svědčí
mimo jiné i značný počet zpracovávaných
závěrečných a diplomových prací s tématikou
okrasných, hřišťových i extenzivních trávníků
v návaznosti na aktuální zaměření výzkumu.
Obdobně jsou zaměřena i vypisovaná a řešená
témata doktorských disertačních prací.
V současnosti jsou k obhajobě předloženy
2 práce s tématikou trávníkářství, další doktorandi své teze zpracovávají nebo absolvují
studium. O stáže mají zájem i zahraniční studenti (v současnosti 1 student doktorského
studia z Ruska na roční stáži, o pobytech studentů z dalších zemí se jedná). Naši doktorandi absolvovali dlouhodobé studijní pobyty ve
Švédsku, Dánsku, Norsku a Německu.
Vzhledem ke značné poptávce z praxe
byl v lednu 2008 úspěšně akreditován nový
samostatný studijní bakalářský program Trávníkářství, na který se již v letošním roce přihlásilo 30 zájemců o studium. Je vhodný pro
absolventy všeobecných i zahradnických
středních škol, případně i technicky zaměřených. Absolvent bude připraven pro teoretické
i praktické zvládnutí veškerých prací spojených se zakládáním, pěstováním a využitím
všech typů trávníků, případně travních porostů
s mimoprodukčními funkcemi. Během studia
získá potřebné základní informace o biologických i ostatních materiálech používaných
v trávníkářské praxi, o navrhování, zakládání
a pěstování okrasných, hřišťových, krajinných
a jiných technických trávníků. Najde uplatnění
především jako greenkeeper sportovních areálů s travnatými povrchy, parků a zahrad, při
realizaci rekultivačních prací, ve státní správě
aj. Studium poskytne posluchačům rovněž
dobrý základ pro vedení specializovaných
realizačních firem zabývajících se trávníkářstvím, výrobou a prodejem příslušných materiálů. V programu jsou účelně kombinovány
předměty s biologickým zaměřením disciplínami týkajícími se ochrany přírody, ekonomiky a hospodaření a v neposlední řadě moder-
TRÁVNÍKY 2008
ních technických prostředků. V případě zájmu
je možné pokračovat ve studiu v Mgr. oborech
„Rozvoj venkovského prostoru“, „Udržitelný
rozvoj biosféry“, ale i dalších fytotechnicky
zaměřených.
Bližší informace o katedře pícninářství
a trávníkářství ČZU v Praze lze nalézt na
stránkách školy www.czu.cz nebo přímo
u pracovníků katedry.
prof. Ing. Miluše Svobodová, CSc.
prof. Ing. Jaromír Šantrůček, CSc.
Katedra pícninářství a trávníkářství
FAPPZ
Česká zemědělská univerzita v Praze
[email protected]
Velké ideály nepotřebují jen křídla, ale i terén, odkud by mohla vzlétnout.
Ernest Hemingway, americký spisovatel
REKULTIVACE SEVEROČESKÝCH DOLŮ A.S.
Vratislav ONDRÁČEK
Rekultivace území je jedním z konkrétních
projevů péče o krajinu. Jejím cílem je obnovit
krajinu tak, aby znovu vyhovovala zemědělské,
lesnické a vodohospodářské produkci či jiným
celospolečenským zájmům, přičemž největší
důraz je kladen na vytvoření souboru ekosystémů vzájemně funkčně propojených. Při rekultivačních pracech se uplatňují takové metody
a postupy, které zajistí technickými a biologickými způsoby vytvoření nové půdy a urychlení
a zkvalitnění přeměny devastovaných ploch na
zemědělskou a lesní půdu s dostatečnou produkcí. Všechna rekultivační opatření musí být motivována jak ekonomickými zájmy společnosti,
tak ve prospěch nově vytvářené krajiny.
Rekultivace na území Dolů Bílina
Již ze 60. let minulého století pochází
téměř 130 ha zalesněné výsypky po bývalém
lomu Václav na jižním okraji Duchcova a na 60
ha lesa a 16 ha ovocného sadu na výsypce "Větrák" bývalého lomu M. Gorkij. Na Teplicku se
zalesnilo 80 ha plochy výsypky "Osvobození"
a z opuštěného lomu uprostřed lesa zde vzniklo
jezírko. Podobně u Zabrušan se upravily dva
užitkové rybníčky v někdejším lomu Heřman
a později byly ještě v okolí na deseti hektarech
vysázeny stromy. V roce 1967 byla také zahájena lesní výsadba na Střimické výsypce u
Braňan, která však nebyla úspěšná a později se
musela obnovovat. Chyby, které zde byly příči-
-4-
nou úhynu stromů, se však staly cenným poučením.
V prostoru za Teplicemi se v té době začalo
s úpravou území zastaveného lomu Kateřina
a Modlanské výsypky, kde postupně vzniklo
54 ha zamědělské rekultivace, 43 ha sadů
a 35 ha bylo zalesněno. Zalesňování vnitřní výsypky v lomu Fučík, rozsáhlé úpravy vodních
ploch a zalesnění 185 ha na zastavených malých
lomech dolu Dukla u Pozorky a Mstišova (Liebig a Svornost - ČSM), u Košťan (Lobkovič
a Otakar) a později ještě na Barboře u Oldřichova, stejně jako začátky úprav na výsypkách dolu
Jirásek u Světce, to všechno byly již velké rekultivační projekty s pozdějším datem zahájení,
realizované až v dalším desetiletí.
V sedmdesátých letech se již věnovala pozornost technické přípravě. Po roce 1970 totiž
ukončily těžbu malé a střední lomy a rozvíjel se
velkolom Maxim Gorkij. Jednak rychle přibývaly hektary záboru pozemků, potřebných pro postup velkolomu a vnějších výsypek, na druhé
straně nebývale vzrostl rozsah ploch, kde hornická činnost doznívala a celá velká území byla
předávána k rekultivaci. Zásadním způsobem se
tak změnil rozsah rekultivačních prací. Z malých dílčích ploch se postupně přecházelo na
úpravy ucelených územních komplexů s cílenou
tvorbou nové krajiny.
V osmdesátých letech se koncepce rekultivačních činností úplně změnila. K rekultivaci
TRÁVNÍKY 2008
byly předávány rozsáhlé plochy výsypek a objevila se nová problematika a technologie. Zkušenosti získané v průběhu dvou desítek let vedly
k vypracování specializované technologie rekultivací a uplatňování metod, které výrazně zlepšily výsledky jak v obnově zemědělské půdy, tak
ve výsadbě porostů. Rekultivace se také konečně stala nedílnou součástí těžebních plánů nejen
jako závěrečný, ale již průběžný akt zahlazování
důsledků dolování na všech plochách, kde to
báňská činnost umožňovala.
Osmdesátá a zejména pak devadesátá leta
je rovněž možno považovat jako období nástupu
k cílené tvorbě ekologicky a esteticky přetvářeného nového přírodního prostředí. Nedílnou
součástí rekultivací se stala selektivní skrývka
zúrodnitelných zemin. Kromě ornice a spraší se
začaly separátně těžit a ukládat také kvartérní
slínovce z předpolí Radovesické výsypky, které
se ukázaly jako vhodná zúrodnění schopná zemina k povrchové úpravě kultivovaného povrchu. Na plochách určených pro zemědělské
využití se uplatnily nové komplexní kultivační
postupy, meliorační příprava na obnovených
pozemcích se projevila i v úspěšnosti lesní výsadby a při zakládání ovocných sadů. Na osluněných plochách na Mostecku byly po důkladné
meliorační přípravě založeny dokonce i nové
vinice. Jednak jako průkopnický pokus, ale
údajně i pro obnovení historické vinařské tradice.
Laboratorní ověřování pedologických charakteristik povrchových zemin umožnilo rozšířit
výběr vhodných dřevin při zalesňování. Úpravou stanovišť a s využitím detailních znalostí
o skladbě, chemických a fyzikálních vlastnostech zemin se dařila výsadba i nad profilem extrémně fytotoxických zemin. Nad takovým podložím zůstávaly až dosud povrchové vrstvy výsypek bez jakékoli vegetace nebo jen s nejodolnějšími plevelnými nálety. Jako významný krajinotvorný prvek, ovlivňující vznik nové biosféry, se začala prosazovat tvorba vodních ploch.
I když ani to nebylo bez problému, zejména pro
toxicitu a jiné negativní vlastnosti pronikajících
spodních a důlních vod. Období do devadesátých let je tak možno považovat za určitý předěl
ve vývoji techniky rekultivačních prací. V té
době byly také v podstatě položeny základy ekologizace rekultivací s pokrokovým prvkem cílenou tvorbou nové krajiny.
-5-
Devadesátá léta, po politických změnách
charakterizovaná mimo jiné i transformací ekonomické základny národního hospodářství se
zásadními změnami v organizačních strukturách
a společenských vazbách, se odrazila pochopitelně i v některých zažitých zásadách v projekci
a zvyklostech v řízení rekultivačních prací. Snad
ani ne tak v technice rekultivací, ale nová situace si vynutila vyřešit řadu formálních záležitostí,
vyplývajících ze zcela jiných organizačních vazeb a jejich ekonomických důsledků. To samo
o sobě nebylo nijak jednoduché. Nová doba
však přinesla i nové názory na celkové pojetí
obnovy území.
Rekultivace na území Dolů Nástup Tušimice
Přechod na lomovou těžbu způsobil velké
krajinné změny také v chomutovské oblasti.
Byly zde otevřeny rozsáhlé velkolomy, které
drasticky změnily tvář krajiny. Takto depresivně
působící devastovaný prostor je ovšem v celém
světě dán báňsko-geologickými a technologickými podmínkami lomového dobývání.
Při řešení obtížného technického problému
stavby výsypek až do výšky cca 100 m nad původní terén zde byli projektanti vedeni požadavkem minimalizace záboru zemědělského půdního fondu. Že stavba těchto výsypek není jednoduchý technický problém, vyplývá z toho, že
vnější výsypky budou stavebně dokončeny
a báňským provozem předány k rekultivaci až
po 15 - 20 letech od zahájení důlní činnosti.
Zjednodušený pohled na rekultivační proces
uvádíme záměrně. Doba trvání je od 7 do 12 let,
a někdy i více. Když sečteme, že od zahájení
těžby uplyne 15 až 20 let, kdy vnější výsypky
jsou stavebně dokončeny a báňským provozem
předány do rekultivace, a přičteme 7 až 12 let
rekultivačního procesu, dostáváme se k 22 až k
32 rokům, kdy člověk, neznalý zákonitostí při
povrchové těžbě hnědého uhlí, neviděl a nemůže
vidět nic jiného než devastovanou krajinu (prakticky nezaznamenává viditelné změny) a je tudíž
nespokojený. Jsou věci neměnné a nezvratné,
působící na nás plošně. Pokud chceme posuzovat události, které se odehrály v minulosti (například nutnost tak rozsáhlé devastace krajiny
povrchovou těžbou uhlí, zejména likvidaci některých obcí), měli bychom je posuzovat objektivně, v místě, čase a prostoru, ve kterém se
odehrály, a především závěry by měly této zásadě odpovídat.
TRÁVNÍKY 2008
Pro ucelenou představu o rozsáhlosti problematiky je nutno si uvědomit, že lomové provozy Merkur a Březno byly otevřeny v šířce
přesahující 6 km a ve více než stometrové
hloubce pod původním terénem. Tento stav přetváří krajinu tak radikálním způsobem, že po
ukončení důlní činnosti budou na devastované
ploše rozdíly mezi nově vzniklými plochami až
200 m relativního převýšení. Obrazně řečeno,
každá výrobní činnost potřebuje svůj provozní
prostor.
Při těžební činnosti Dolů Nástup Tušimice
byl tento provozní prostor postupně vytvářen až
do roku 1972. Ten se stal mezníkem, kdy důl
kromě každoročního záboru pozemků, nezbytných pro těžbu mohl poprvé dosypanou část
výsypky Merkur báňský provoz opustit a předat
do rekultivace.
Považujeme za nutné uvést, že všech
těchto nepříznivých dopadů si byl báňsky podnik od samého počátku těžby vědom a vyvinul
maximální úsilí na provedení těch rekultivačních prací, které byly realizovatelné. Vzhledem
k tomu, že nebylo možno využívat odklizenou
ornici k přímé rekultivaci výsypek, byla převážena a použita ke zvýšení úrodnosti pozemků
zemědělských závodů v blízkém okolí báňských
provozů. Souběžně s realizací rekultivací výsypek prováděly Doly Nástup Tušimice ještě řadu
dalších akcí.
Při projektování a plánování rozvoje těžeb
a stavby tělesa výsypky byly taktéž posuzovány
a vyhodnocovány opouštěné prostory výsypek
a zařazovány do plánu rekultivací.
Nejucelenější obraz o budoucích rekultivacích, dnes tvorby krajiny, dávaly dlouhodobé
studie rozvoje lomů s časovým a prostorovým
uspořádáním. Byl zaveden název "Souhrnný
plán sanací a rekultivací", který přebíral z dlouhodobých studií časové a prostorové uspořádání
a vyhodnocoval a určoval nejvhodnější způsob
rekultivace včetně výpočtu celkových nákladů
na rekultivaci celého zájmového území jednotlivých dolů a pro stanovení výše rezerv na sanace
a rekultivace. Vypracované metody jednotlivých
druhů rekultivací, uplatněné v Plánu rekultivací
POPD a aplikované v praxi, jsou postupným
dlouhodobým výsledkem práce důlních organizací ve spolupráci se specializovanými výzkumnými ústavy v tomto oboru.
Rozsah rozpracovanosti rekultivačních akcí
a nově zahajovaných v rámci Severočeských
-6-
dolů a.s. je systémově vázán na každoroční inventarizaci pozemků důlním provozem trvale
opuštěných a předaných do rekultivace. Přijatý
systém činí současně kontrolu nad schváleným
plánem a harmonogramem prací sanaci a rekultivaci v "Plánu otvírky a dobývání".
Moderní postupy provádění rekultivací
Velkoplošné rekultivace mají v severozápadních Čechách více než padesátiletou tradici.
To ale neznamená, že by žádné rekultivace dřív
prováděny nebyly. Zachované zápisy z duchcovské rekultivační expozitury dokazují, že se
rekultivovalo už na počátku 20. století. První
velká rekultivační konference v Duchcově
v roce 1910 konstatovala, že v okresech Duchcov, Most a Chomutov bylo do konce roku
1909 těžbou negativně ovlivněno 6173 ha pozemků, z nichž 2210 ha bylo intenzivně devastovaných (tehdy hlavně poklesy a propadlinami
poddolovaných pozemků), a z toho bylo 448 ha
opět zrekultivováno.
Mezi tehdejšími a dnešními moderními rekultivačními postupy jsou však značné rozdíly.
Zatímco dřív se rekultivace prováděly na jednotlivých relativně malých plochách bez vzájemné
vazby i bez vazby na okolní nedevastované pozemky, s přibývající rozlohou povrchových
dolů i jejich výsypek se stále víc prosazovalo
krajinářské pojetí rekultivace. Stále víc a víc se
totiž ukazovalo, že podstatnou úlohu pro tvář
budoucí krajiny hraje způsob vlastní těžby, způsob přepravy nadložních zemin z lomů na výsypky i tvarování těchto výsypek velkými báňskými stroji. Budoucí rekultivace se stávala
nutnou a nedílnou součástí přípravy otvírky dolů
a lomů i organizace jejich provozu.
V současnosti jsou už při geologickém průzkumu vyhledávány nejvhodnější zeminy pro
budoucí povrch výsypek, které by byly vhodnou
matečnou zeminou budoucích úrodných rekultivačních půd. Jejich umístění na povrch výsypky
jsou přizpůsobovány i postupy těžby a přepravy
skrývkových zemin. Stavbě výsypek i jejich
umístění v krajině předchází modelování jejich
vlivu na proudění větrů, ovlivňování srážek či
teplot i estetických hodnot stávající i budoucí
krajiny. V dostatečném předstihu se tedy projektanti zabývají nejen tím, jak vytěžit co nejhospodárněji uhlí, ale i tím, jaká bude jednou krajina, až všechny velkostroje dobývající uhlí odjedou. Už v době těžby se tedy vytvářejí základní
charakteristiky budoucí krajiny a rozhoduje se
TRÁVNÍKY 2008
o tom, zda to bude kraj rovinatý či plný svahů,
kopců a údolí, zda zde vzniknou jezera nebo
více vysušená téměř polopouštní krajina.
I toto vše lze již zahrnout pod pojem rekultivace. Jsou to rekultivační prvky běžné hornické činnosti, které pouze potvrzují, že rekultivace
jsou sice v čase poslední hornickou činností, ale
začínají dlouho před tím, než se vytěží první
tuna uhlí.
Velkostroje nasazené v dnešních povrchových lomech však většinou nejsou uzpůsobeny
k tomu, aby jen s jejich pomocí bylo možné vytvarovat budoucí terén tak, aby na něm mohly
vzniknout nové lesy, pole, jezera, cesty, potoky
či staveniště obnovovaných sídel. V rámci toho,
čemu se navyklo říkat technická rekultivace, je
nutné tyto nahrubo narýsované kontury budoucí
krajiny dočesat, uhladit či naopak zvrásnit tam,
kde by přílišná fádnost a technická strohost nepůsobila v krajině příznivě. Během této časové
etapy rekultivačních prací je upraven terén do
konečných kontur, k jednotlivým plochám budoucích polí, lesů i vodních ploch jsou přivedeny lesní a polní cesty, mění se nebo se doplňují
vlastnosti matečné zeminy, která dá vzniknout
budoucí půdě i na povrchu výsypek.
Rekultivační postupy
Rekultivace výsypek není neřešitelným
problémem, ale organizačně - technickou záležitostí báňského provozu, který musí v procesu
skrývek a vrstvení hornin na výsypky vytvořit
předpoklady pro obnovu devastované krajiny
a pro levnou a efektivní rekultivaci, která je
součástí této obnovy.
Proces rekultivace se obecně skládá ze
dvou etap.
V první, důlně-technické etapě se posuzuje
vhodnost umístění dobývaného ložiska, výsypek
a odvalů v krajině (někdy bráno jako přípravná
fáze). Dále probíhá průzkum nadložních hornin
a zemin, selektivní odkliz nadložních zemin,
tvarování výsypek a odvalů v krajině (důležitý
je trvale stabilní tvar, vhodný pro daný způsob
biologické rekultivace) a preventivní řešení
vodního režimu.
Druhá, biotechnická etapa, je specifická skupina
činností zahrnující technické a biologické rekultivační fáze.
Technická fáze rekultivace má za úkol
zlepšit ekologické vlastnosti rekultivovaného
území. Patří sem například terénní úpravy, navážky úrodných a zúrodnitelných zemin, zá-7-
kladní půdní meliorace, hydrotechnická a hydromeliorační opatření, technická stabilizace svahů a protierozní opatření a výstavba komunikací.
Biologické fáze rekultivace je orientovaná
na specifické rekultivační technologie s cílem
zaměřeným na tvorbu zemědělských pozemků,
výsadbu speciálních zemědělských kultur, založení lesních porostů, doprovodné, meliorační či
ekologicky orientované zeleně. V neposlední
řadě sem patří péče o založené kultury (tedy
pěstební a ochranná péče).
V technických etapách rekultivace je důležitá schopnost použitých technologií vytvářet
nové územní celky z hledisek tvaru, kvality zeminy a vodního režimu. Zejména v zájmu zvýšení úrodnosti jinak velmi chudých směsí nadložních zemin je důležité skrytí a uchování
úrodných orničních či jiných zúrodnění schopných zemin.
Cílem biologické etapy rekultivace je vrátit
rekultivačními zásahy zdevastované pozemky
do kulturního stavu a zvýšit ekologickou stabilitu krajiny.
Technická rekultivace
Technická rekultivace spočívá v konečné
a definitivní úpravě povrchu výsypky, prováděné po jejím dokončení báňským provozem. Zahrnuje široký komplex technických opatření,
jejichž cílem je vytvořit nový reliéf krajiny.
Součástí je nejen výstavba komunikací, zajišťujících přístup na jednotlivé plochy, ale například
i vytvoření vodních cest povrchového vodohospodářského systému včetně protierozních prvků
k zabezpečení svahů výsypky. V této etapě rekultivací se současně připravuje terén pro biologickou rekultivaci, která na technické úpravy
bezprostředně navazuje. Časově se počítá
s ukončením této pracovně i finančně náročné
etapy do tří let od zahájení prací.
Meliorační příprava půdy
Meliorační příprava povrchu výsypky před
biologickou rekultivací je důležitým opatřením
při úpravě deficitních půdních vlastností. Ekonomicky náročnější jsou agromeliorační zásahy,
určené pro vytvoření požadované hloubky biologicky využitelného profilu výsypky. Jednodušší je úprava pouze některých půdních vlastností, při které se do půdy zapravují organické
hmoty nebo se zaorávají rostliny pěstované na
zelené hnojení. Odstraňují se tak největší obtíže
TRÁVNÍKY 2008
při následné rekultivaci, vyplývající z někdy až
extrémně nepříznivých vlastností hornin, v převážné míře tvořících obsah výsypkových těles.
Kritické půdní vlastnosti výsypkových zemin
ovlivňující jejich použitelnost pro biologickou
rekultivaci vyplývají z jejich zrnitostního složení. Extrém představují nadložní žluté jíly nebo
naopak písky. Nepříznivé vlastnosti těžkých
zemin jsou dány především vysokým obsahem
jílových minerálů, které negativně ovlivňují
půdotvorný proces na povrchu výsypky.
Odlišnou půdní charakteristiku vykazují
zeminy písčité. Mají nejen nevhodné fyzikální
vlastnosti - pro nízký obsah jílnatých částí malou vododržnost a sorpční schopnost, jsou nestabilní vůči větrné a vodní erozi, vykazují velké
teplotní výkyvy, ale i chemické - nízký obsah
živin a v závislosti na původním uložení nad
uhelnou slojí získávají zvětráváním až toxický
charakter.
Znalost působení různých nepříznivých
vlastností je významná pro volbu způsobu melioračního procesu při úpravě biologicky využitelného nového půdního profilu.
Nejúčinnější při přípravě povrchu je využití
různých typů zúrodnitelných zemin (ornic, spraší, slínovců), získávaných ze svrchních horizontů skrývkových řezů, z jejich předpolí a z ploch
předpolí výsypek před jejich zasypáním. Skrývku zúrodnitelných zemin nařizuje investorům,
v jejichž zájmu má být vydán souhlas s odnětím
zemědělské půdy, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Na základě tohoto zákona je
nutné vypracovat bilanci skrývky zúrodnitelných zemin a navrhnout způsoby jejich využití.
Zúrodnitelné zeminy jsou odděleně skryty
a následně přemístěny a rozprostřeny na rekultivované plochy, popřípadě uloženy na dočasných
deponiích.
V současnosti se na výsypkách praktikují
různé způsoby meliorace povrchu a výsledky se
sledují a pečlivě vyhodnocují.
Pro lesnické rekultivace spočívá tato činnost v navezení vrstvy spraší, případně slínovců
-8-
na výsypkový materiál. Navezený materiál pak
může být proorán s původním materiálem povrchu výsypky. Kromě obohacení výsypkových
hornin má tato činnost ještě protierozní účinky.
Na plochách určených pro zemědělskou rekultivaci je k melioračním účelům využíváno ornice.
Po návozu zúrodnitelných zemin je vhodné
realizovat přípravný agrocyklus. Pěstováním
jetelotravních směsí se vytváří dostatečné množství podzemní a nadzemní hmoty, čímž je dána i
schopnost rychle biologicky oživovat vznikající
půdu a podílet se na příznivém vývoji fyzikálních a chemických vlastností. Ze zbytků kořenové hmoty vzniká humus, který ovlivňuje
strukturu půdy. Kořeny jetelovin jsou hluboko
kořenící (kořenový systém dosahuje hloubky
kolem 2 m) a přisuzuje se jim tedy meliorační
účinek v hlubších vrstvách. Oproti tomu kořenový systém trav působí převážně v orniční
vrstvě, kde se v hloubce do 20 cm rozprostírá
65 - 90% kořenové hmoty. Traviny tak obohacují svrchní vrstvu zeminy jemnou kořenovou
hmotou a humusotvorným materiálem. Nadzemní hmota rostlin vytváří hustý půdní pokryv,
což vede k rapidnímu snížení eroze.
Biologická rekultivace
Všechny rekultivační práce směřují k vytvoření ekologicky vyvážené, esteticky působivé
a produkce schopné krajiny. Řešením je vhodná
kombinace různých způsobů rekultivace.
V minulosti byly jednotlivé devastované
plochy rekultivované bez vzájemných návazností. Od roku 1958 je obnova krajiny prováděna
podle Souhrnného plánu sanací a rekultivací.
V dnešní době jsou rekultivace řešeny jako součást těžební koncepce, tedy ve vzájemné provázanosti jednotlivých celků, což přispívá ke tvorbě ekologicky stabilní a esteticky vyvážené krajiny.
Ing. Vratislav Ondráček
Severočeské doly a.s. Chomutov
TRÁVNÍKY 2008
VÝZNAM TRAVNÍCH POROSTŮ PRO VODNÍ A ŽIVINNÝ REŽIM KRAJINY.
Tomáš KVÍTEK. Antonín ZAJÍČEK
Úvod
V letech 1968 až 1989 proběhla na území České
republiky plošně rozsáhlá výstavba odvodňovacích systémů s cílem zajistit dostatek půdy pro
pěstování polních plodin, především obilovin.
Do roku 1990 se v České republice odvodnilo
1,087 mil. ha zemědělské půdy. Systematické
odvodňování „polním rozchodem“ mělo v další
fázi za následek zornění „mokrých“ luk a zamokřených půd v krajině. Ústředním problémem
v ochraně jakosti vody v oblasti krystalinika ČR
se po zornění významné rozlohy luk
a pastvin staly koncentrace dusičnanů ve vodách. V oblasti krystalinika se nacházejí nejvýznamnější zdroje pitných vod v ČR. (Obr.1).
Obr.1: Geologická mapa ČR s vyznačením krystalinika a vodárenských nádrží
Změna vodního a živinného režimu krystalinika
je dokumentován na povodí Dehtáře (obr.2) na
Českomoravské vrchovině. Území leží v kraji
Vysočina v okrese Pelhřimov. Povodí se nachází
severovýchodně od Pelhřimova v blízkosti komunikace I. třídy E 551 mezi obcemi Dehtáře
a Kojčice. Povodí zaujímá plochu 58,3 ha,
z toho odvodnění tvoří 19 ha (32,6%). V povodí
není vyvinuta povrchová vodoteč. Zájmové
území náleží k povodí Hejlovky, která je jedním
z přítoků Želivky. Zájmové území je tvořeno
převážně zemědělskou půdou s minimálním
zastoupením lesa (SZ a S část). V nejnižší JV
části povodí se nachází intenzivně obhospodařovaný TTP s odvodněním. Zbývající zeměděl-9-
ská půda je využívaná jako orná, převažuje pěstování obilovin.Ve středních částech svahů byly
zjištěny výstupné pramenné vývěry, projevující
se jako významné lokální zamokření. Kvarterní
sedimenty jsou zastoupeny svahovými písky
a hlínami, které dosahují mocnosti 1-2 m. Hlavními půdními představiteli jsou HPJ 29 – kambizemě modální, HPJ 50 – kambizemě oglejené
(odvodněná plocha) a HPJ 37 – kambizemě litické, modální až rankerové. Odvodňovací systémy byly vybudovány v roce 1977, jedná se
o systematickou plošnou drenáž nacházející se
v západní polovině povodí. Rozchody sběrných
drénů jsou 13 a 20 m, hloubka uložení sběrných
TRÁVNÍKY 2008
drénů je 1,0, svodných 1,1 m. Systém je vyústěn
do požární nádrže.
Obr.2: Přehledná situace povodí Dehtáře
Výsledky a diskuse
Jakost vody
Vliv využití půdy na koncentraci dusičnanů
v drenážních vodách byl zkoumán na měrných
profilech K1 (systematická plošná drenáž o ploše 1 ha) a K2 (záchytný drén o délce 110 m).
Vliv využití půdy ve výtokové (akumulační)
lokalitě povodí měl objasnit pokus provedený na
1 ha mikropovodí K1, které bylo nejprve zorněno 1.11.2004 a poté 15.6. 2005 znovu zatravněno. Z výsledků koncentrací dusičnanů je zřetelně vidět, že vlastní zornění se na koncentraci
dusičnanů neprojevilo (Obr.3). Koncentrace
dusičnanů ze zdrojové lokalitě nad šachticí K2,
- 10 -
které byly vyšší již před zorněním byly i nadále
vyšší, než v drenážní šachtici K1 zahrnující
zorněnou plochou. Do období, kdy byl zorněn
zmiňovaný 1 ha výtokové lokality spadají i nejvyšší změřené koncentrace za sledované období,
nebylo to však způsobeno zorněním, protože
maxima byla naměřena i na ostatní šachticích,
kde byl land use beze změn. Stejně tak po opětovném zatravnění nedošlo v koncentracích dusičnanů k nějaké výrazné změně. Lze konstatovat, že management výtokové části povodí,
v tomto případě přímo drenážované lokality
neměl na kvalitu drenážní vody vliv.
TRÁVNÍKY 2008
Obr.3: Průběh koncentrací dusičnanů na profilech K1 a K2 a jejich reakce na změnu landuse
Další pokus začal 22.8. 2006, kdy byla zatravněna infiltrační (zdrojová) lokalita mikropovodí K1 o ploše 4,6 ha. Po zatravnění zdrojové
lokality se nejprve snížila amplituda výkyvů
koncentrací dusičnanů a po 13-14 měsících poté
nastal značný pokles koncentrací na obou sledovaných měrných profilech, přičemž na ostatních
pozorovaných měrných profilech
v povodí
v tomto období koncentrace dusičnanů rostou.
Časový interval okolo 13 měsíců odpovídá době
zdržení mělké vody pohybující se do 2 m pod
terénem, která za běžných vodních stavů tvoří
hlavní část odtoku na sledovaných měrných profilech.
Prováděnou změnou využití půdy bylo prokázáno, že jakost vody lze ovlivnit především
v infiltrační lokalitě povodí.
Vodní režim a jeho změna
Na povodí Dehtáře bylo v minulosti prokázáno,
že pro rozsah zamokření a množství odtékající
vody je rozhodující množství pramenních vývěrů a velikost srážek v daném období. Voda
proudící pod nenasycenou zónou je napjatá, má
sezónní charakter a závisí na množství srážek
v příslušném období. Množství odtékající vody
z drenážních systémů nebylo v přímé závislosti
na intenzitě rozchodů drenážních systémů. Pro
účinnost drenáže byly rozhodující intenzita
a počet pramenů na jednotlivých variantách odvodnění. Odkryvy drénů v letním období prokázaly, že vodu vedou pouze drény napojené na
Obr. 4: Schéma vodního a živinného režimu před odvodněním
- 11 -
stálé pramenní vývěry. Pouze v zimním období
vystoupila hladina podzemní vody nad úroveň
uložení drénů. Proto specifický drenážní odtok
není přímo závislý na rozchodu drenáže. Drenáž
s rozchodem 20 m má vyšší drenážní odtoky než
drenáž s rozchodem 13 m. Je proto možné konstatovat, že výše odtoků z takového stanoviště
není ovlivněna intenzitou odvodnění, ale počtem
a vydatností podchycených pramenních vývěrů,
které mají sběrnou oblast mimo drenážní systémy.
Na obrázku 3 a 4 jsou znázorněny nejdůležitější změny ve vodním a živinném režimu odvodněných stanovišť. Před odvodněním docházelo na stanovištích zamokřených podzemní
vodou resp. pramennými vývěry k zasakování
pramenných rozlivů, k vytvoření zamokřených
půd s lučními porosty. Na nich pravděpodobně
probíhala denitrifikace. Po odvodnění došlo
z hlediska toku mělké a podzemní vody
k propojení infiltračních (zdrojových) lokalit
přímo s recipientem.
Z výsledků měření vodního režimu, jakosti
vody a i vlivu zatravnění resp. zornění na drenážní systémy vyplývají následující možnosti
zlepšování jakosti vody v povodí:
1. zatravnění zdrojových (infiltračních) lokalit,
2. změna systému výživy rostlin v těchto infiltračních lokalitách - vymezení infiltračních lokalit dle půd (BPEJ) je uvedeno v nařízení vlády
108/2008, tabulka č.5.
TRÁVNÍKY 2008
Obr. 5: Schéma vodního a živinného režimu po odvodnění
Tomáš KVÍTEK. Antonín ZAJÍČEK
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha, Žabovřeská 250, 156
[email protected], tel.:602 28 66 11
27 Praha 5- Zbraslav,
VLIV TRAVNÍCH POROSTŮ NA EROZI PŮDY
A POVRCHOVÝ ODTOK VODY
Stanislav HEJDUK, Klaudius KASPRZAK
Úvod
Významnou funkcí, která je travním porostům obecně přisuzována, je schopnost zabránit,
respektive snižovat povrchový odtok a erozi
půdy. Povrchový odtok je v krajině považován
za nežádoucí jev. Je příčinou vzniku lokálních
povodní, ochuzuje půdu o vláhu a poškozuje
půdu erozí. Vodní eroze půdy vede k zakalení
vody, zanášení akumulačních prostorů vodních
nádrží, poškození prostředí pro vodní organismy
a zvýšení nákladů na úpravu vody. Velmi aktuální je nebezpečí eutrofizace, neboť aktivní povrchová vrstva koloidů ve splaveninách umožňuje poutání a uvolňování rostlinných živin a
dalších i toxických látek, jako jsou pesticidy,
tenzidy
a
patogenní
mikroorganismy.
V posledních letech se stává zvláště problematickým nemožnost rekreačního využití povrchových vod v důsledku přemnožení zdraví škodlivých sinic v teplém letním období.
Plošný povrchový odtok, který je doprovázen
erozí půdy vzniká na zemědělských půdách nejčastěji ve třech případech:
- 12 -
a. Po přívalových deštích na holé, vegetací
nechráněné půdě. Tyto intenzivní a krátkodobé
deště postihují poměrně plošně malé oblasti (cca
50 km2), nejčastěji v měsících V – VII (Barnett,
1958)
b. Za přítomnosti zamrzlého, nasyceného
půdního horizontu v období tání sněhu nebo
deště v zimě a v předjaří
c. Po vydatných regionálních deštích či při
rychlém tání sněhu, kdy voda nasytí půdní profil
(nejčastěji mělké, horské půdy nebo na zhutněném podloží).
Výsledky ukazují, že travní porosty mají
mimořádně vysokou schopnost eliminovat vznik
povrchových odtoků z přívalových dešťů
v letním období. Schopnost snižovat povrchové
odtoky však bohužel ztrácí při záporných teplotách půdy, zejména v období tání sněhu. Ve třetím případě vzniku povrchového odtoku travní
porosty svůj regulační význam neprojevují (Hejduk et Kasprzak, 2004).
Koeficient povrchového odtoku (mm
mm-1)
TRÁVNÍKY 2008
0,7
0,6
0,5
0,4
0,3
0,2
0,1
0
0
1
Mohutnost deště F R
2
3
holá půda (kukuřice)
Metodika
Presentované výsledky byly získány analýzou dat, naměřených v letech 1966 – 2003 na
šesti pokusných parcelách s jižní expozicí na
hlinité půdě o ploše 20 m2 v Brně – Kníničkách.
Parcely jsou uzpůsobeny pro měření velikosti
a průběhu povrchových odtoků. Příčinné srážky,
teploty vzduchu a půdy byly měřeny na přilehlé
meteorologické stanici. Na parcelách byly pěstovány vybrané druhy zemědělských plodin,
včetně travních porostů. Pro účely tohoto článku
bylo z dlouhodobé řady měření vybráno dvacet
případů, které splňovaly následující podmínky:
1. Příčinný přívalový déšť musel vyvolat na holé
půdě odtok, 2. před příchodem příčinného deště
musel být povrch půdy velmi vlhký, tj. nasycen
dešťovými srážkami, které spadly nejpozději 48
h před začátkem příčinného deště, 3. holá (vegetací nechráněná) půda musela mít na povrchu
vytvořenu půdní kůru, 4. travní porost byl 2 – 4
roky po výsevu a 5. výška travního porostu byla
v době měření větší, než 10 cm.
Velikost přívalového deště byla vyjádřena veličinou MD, jejíž hodnota byla získána zpracováním ombrogramu. Nazvali jsme ji „mohutnost
deště“ a vyjádřili empirickým vztahem
MD = is.tD0,5, kde is = intenzita deště (mm.min1), tD = doba trvání deště (min).
Z hlediska tvorby povrchových odtoků a eroze
jsme přijali za efektivní část deště s intenzitou
větší než 0,05 mm.min-1. Jako ukazatel velikosti
povrchového odtoku z příčinného deště byl zvolen součinitel povrchového odtoku φ, který je
definován vztahem: φ = Ho/Hs, kde
- 13 -
4
5
travní porost
Ho = výška (úhrn) odtoku (mm) a Hs = výška
(úhrn) srážky (mm).
V zimním období byla průběžně měřena teplota
vzduchu, teplotní profil půdy, druh a úhrn srážek, výška a vodní hodnota sněhové pokrývky,
datum jejího vzniku a zániku. Sezonně byl měřen výpar ze sněhové pokrývky. V době tání
nebo výskytu deště byl na všech plochách měřen
objem a časový průběh povrchového odtoku.
Celkový objem zimního odtoku z pokusné parcely byl vyjádřen v m3.ha-1, součinitel povrchového odtoku φ (%) byl definován vztahem
φ = Ho/Hs, obdobně jako v případě přívalových
dešťů. Z výsledků měření byl vyjádřen maximální denní odtok z pokusných parcel (m3.ha1
.den-1) a maximální intenzita povrchového odtoku (dm3.s-1.ha-1).
Výsledky a diskuse
Z obr. 1 je zřejmé, že k povrchovým odtokům
z přívalových dešťů ve vegetačním období
z holé půdy s vlhkou půdní kůrou dochází při
hodnotě MD větší než 0,9, zatímco u obrůstajících travních porostů začíná povrchový odtok až
při hodnotě MD nad 1,7. Maximální součinitel
povrchového odtoku φ dosáhl na holé (vegetací
nepokryté) půdě 0,675 (67,5 % spadlých srážek), zatímco při stejném dešti dosáhl součinitel
φ na travním porostu hodnoty pouze 0,020, což
je 33,5 krát méně. Ochranný účinek travního
porostu je způsoben disipací kinetické energie
dešťových kapek na listech, vyšší infiltrační
schopností půdy pod travními porosty.
TRÁVNÍKY 2008
Tab. 1: Srovnání odtokových charakteristik stanovišť ozimé pšenice a travních porostů
Zimní
období
1978/79
1982/83
1983/84
1984/85
1985/86
1997/98
1998/99
1999/00
2000/01
2001/02
2002/03
Průměr
%
Odtoková charakteristika
Celkový objem zimSezonní součinitel
Maximální denní
Maximální intenzita
ního odtoku
povrchového odtoku
odtok
odtoku
3
-1
3
-3
3
-1
m .ha
m .m
m .ha
dm3.s-1.ha-1
Travní
ozimá
Travní poozimá
Travní
ozimá
Travní
ozimá
porost
pšenice
rost
pšenice
porost
pšenice
porost
pšenice
648,8
579,5
0,538
48,00
105,00
86,00
9,52
3,58
0,0
0,0
0,000
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
502,7
196,7
0,525
19,60
176,00
82,10
13,70
6,58
573,9
349,5
0,767
42,10
273,90
75,40
10,91
4,16
469,8
175,7
0,771
32,10
88,90
114,60
11,58
9,62
1,1
0,0
2,70
0,045
1,00
0,00
0,20
0,00
144,7
74,5
40,00
15,90
57,90
30,50
4,19
2,70
322,0
247,2
55,30
41,40
180,50
70,80
5,69
4,64
1,4
10,6
1,00
5,00
1,30
7,00
0,00
0,67
0,0
0,0
0,20
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
237,8
299,1
35,50
44,60
64,60
79,70
2,08
3,11
263,8
175,7
35,89
23,02
86,28
49,65
5,26
3,19
100
66,6
100
Z tab. 1 vyplývá, že stanoviště pravidelně
kosených travních porostů mají vyšší náchylnost
k tvorbě povrchových odtoků v zimním období,
než ozimá pšenice po orbě. Příčinou vyšších
povrchových odtoků u travních porostů je absence mechanické kultivace půdy (vyšší podíl
kapilárních pórů), rychlejší tání sněhové pokrývky „zavěšené“ na strništi trav a pomalejší
rozmrzání půdy (pedoglaciálního horizontu).
Odtok na stanovištích ozimé pšenice vzniká
obvykle až v pokročilejším období jarního tání,
kdy odtok z travních porostů již kulminoval
nebo skončil. Je-li však zima tuhá, dlouhá a bohatá na dešťové srážky nebo časté oblevy, mohou odtoky z ozimé pšenice dosahovat úrovně
odtoků z travních porostů, nebo je dokonce převyšovat.
Závěry
Uvedené výsledky potvrzují vysokou ochrannou
funkci travních porostů před povodněmi
z přívalových dešťů. Tato schopnost je dána
disipací kinetické energie dešťových kapek (nepůsobí destrukčně na povrch půdy) a také vyšší
infiltrační schopností půdy pod travními porosty, která souvisí se stabilnějšími půdními agregáty a zpomalením pohybu povrchového odtoku
mezi stébly, listy a opadem nad povrchem půdy.
- 14 -
64,1
100
57,5
100
60,6
Na druhé straně se může vysoký podíl intenzivně obhospodařovaných travních porostů
v krajině způsobit zvýšené nebezpečí zimních
a jarních povodní. K nebezpečně intenzivním
odtokům dochází v předjaří při kombinaci tání
sněhu a deště. Obecně platí, že čím je zima
chladnější a období záporných teplot delší a čím
dlouhodobější je absence mechanické kultivace
půdy, tím je povrchový odtok větší. Menší riziko zimních a jarních povodní existuje v krajině,
která je z části pokrytá lesem, travními porosty
a ornou půdou. Kulminace odtoků je u těchto
kultur časově oddělena. Nejúčinněji se proti
vzniku povrchových odtoků projevil extenzivně
využívaný travní porost (jednou ročně kosený v
červenci), kdy vlivem absence přejezdů mechanizace a příznivého mikroklimatu nad povrchem
půdy dochází k intenzivnímu rozvoji edafonu
(kypření půdy).
Poděkování:
Příspěvek
byl
zpracován
s podporou
Výzkumného
záměru
č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů
a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy
České republiky.
TRÁVNÍKY 2008
Použitá literatura:
Barnett, A.P., 1958, How Intense Rainfall
Affects Runoff and Soil Erosion. Agricultural Enineering, 39, p. 703-711
Hejduk, S., Kasprzak, K., 2004, Advantages and
Risks of Grassland Stands from the
Viewpoint of Flood Occurrence. In: Proceedings of EGF General meeting,
'Grassland Sciences in Europe, Vol 9',
Luzern, p. 228 - 230
Stanislav Hejduk, Klaudius Kasprzak
Mendelova zemědělská a lesnická universita v Brně
PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI S PŮDNÍMI KONDICIONÉRY PŘI
ZATRAVŇOVÁNÍ EXTRÉMNÍCH STANOVIŠŤ
Marie STRAKOVÁ, Josef STRAKA, Ludmila MICHALÍKOVÁ, Ivo HARTMAN
Za předpokladu ideálních stanovištních
podmínek je zakládání jednotlivých typů trávníků pro zahradnické firmy téměř rutinní záležitostí. Komplikace nastávají v případech, kdy
pedologické vlastnosti stanoviště, jeho expozice
a sklon neumožňují založit natolik kvalitní trávník, aby splňoval požadavky na něj kladené při
jeho dalším využívání.
V případech, kdy není struktura půdy a další její vlastnosti v optimálním stavu pro vývoj
rostlin, nebo je možné předpokládat, že budoucí
využívání trávníku povede ke zhoršení těchto
vlastností, jsou již při zakládání trávníku využívány pomocné půdní látky (půdní kondicionéry), které svým působením v půdě podporují
zdravotní stav a vitalitu rostlin. Podle zákona č.
156/1998 Sb. o hnojivech, pomocných půdních
látkách, pomocných rostlinných přípravcích
a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd, ve znění zákona č. 308/2000
Sb. se pomocnou půdní látkou pro účely tohoto
zákona rozumí „látka bez účinného množství
živin, která půdu biologicky, chemicky nebo
fyzikálně ovlivňuje, zlepšuje nebo zvyšuje účinnost hnojiv“ (Anonym, 2001).
Pomocné půdní látky jako tzv. zlepšovače
půdy, zemin a ostatních substrátů používaných
pro zakládání trávníkových ploch jsou využívány, jestliže vlastnosti těchto vegetačních substrátů nejsou v optimálním stavu a liší se od
požadovaných parametrů, které nejčastěji předepisují příslušné normy (Straka, Straková,
2003). Pomocné půdní látky jsou zcela specifické
a umožňují dosáhnout dlouhodobě nebo trvale
účinnou změnu fyzikálních, chemických a bio- 15 -
logických vlastností půd tehdy, jsou-li zjištěny
přesné hodnoty potřebných analýz, např. zrnitost, hodnota půdní reakce, obsah živin a humusu v půdě apod. Obecně lze půdní kondicionéry
použít v případech, kdy je cílem některé vlastnosti půdy zlepšit, případně změnit nebo tehdy,
je-li požadována eliminace škodlivého působení
negativních vlivů v půdě (schéma 1).
Schéma 1:
Přehled použití půdních kondicionérů v půdě:
1. změna vlastností půdy
§
pórovitost a podíl makropórů
§
podíl humusu
§
vzdušná a vodní kapacita
§
půdní teplota
§
výměnná sorpční schopnost
§
půdní reakce
§
obsah živin
§
měrná hmotnost půdy
2. korekce škodlivého působení negativních
vlivů v půdě, např.:
§
nevhodná půdní reakce
§
vysoká koncentrace solí
§
nadměrný obsah těžkých kovů
3. zlepšení vlastností půdy
§
smyková pevnost
§
elasticita
§
mikrobiální aktivita půdy
§
technologické vlastnosti půdy
(zpracovatelnost, zpevnění povrchu půdy)
Půdními kondicionéry a dalšími pomocnými
látkami bývá zpravidla dosahováno více účinků
současně. Podle výsledků analýz výše zmíněných vlastností půdy a podle výběru půdních
kondicionérů na trhu jde již dobře rozhodnout
TRÁVNÍKY 2008
v jakém množství a kterou látku je pro daný účel
nejvhodnější zvolit. Použitelné jsou pouze látky
nezatěžující životní prostředí, hygienicky nezávadné, prosté plevelů a cizorodých látek, které
je možné aplikovat běžnou technikou (Gandert,
Bureš, 1991).
V praxi je využití půdních kondicionérů
omezováno především vyššími náklady. Přesto
se, vzhledem ke stoupajícím nárokům na kvalitu
trávníků, význam půdních kondicionérů zvyšuje
a jejich aplikace již při zakládání trávníků se
stává stále častější, především na golfových greenech, reprezentačních plochách a na extrémních stanovištích při zakládání krajinných trávníků. Zlepšení vlastností půdy pomocí půdních
kondicionérů je ekonomicky a technologicky
výhodné, pokud se touto aplikací může dosáhnout ozelenění biologicky inaktivních „mrtvých“ půd bez nebo pouze s nízkou mikrobiální
aktivitou půdy. S využitím půdních kondicionérů při regeneračních opatřeních, kdy je jejich
aplikace spojena s provzdušňováním a pískováním, se lze setkat mimo golfová hřiště také na
fotbalových hřištích a v soukromých zahradách.
V seznamu registrovaných hnojiv ČR je zapsáno několik pomocných půdních látek, které
jsou určeny také pro využití v trávníkářství
(Anonym, 2003). Tyto přípravky lze charakterizovat následovně: hydroabsorbenty, silikátové
koloidy, bioalgináty a stabilizátory půdy.
Hydroabsorbenty
Hydroabsorbenty polymerů obohacené
o růstové stimulátory a živiny jsou charakteristické několikanásobnou změnou objemu granulované pomocné půdní látky při kontaktu
s vodou. Hydroabsorbenty upravují vodní režim
půdy schopností poutat srážkovou či závlahovou
vodu a zpřístupňovat ji znovu rostlinám, ochraňují rostliny před stresem, podporují mikrobiologickou aktivitu v půdě a stimulují růst rostlin.
Při zakládání trávníků s využitím hydroabsorentů je nutné věnovat maximální pozornost aplikaci přípravku, především rovnoměrnému zapravení v suchém stavu, nejlépe promícháním se
substrátem nebo aplikací na volnou půdu
s následným důkladným a rovnoměrným zapravením kultivátorem. Nedoporučuje se předávkování hydroabsorbentů ani jejich aplikace na
již založený trávník.
Silikátové koloidy
Půdní kondicionér na bázi silikátových koloidů – Agrosil LR obsahuje kromě 40 % siliká- 16 -
tů také 10 % P2O5 a díky této kombinaci podporuje růst kořenů, zvyšuje prokořenění a zlepšuje
drobtovitou strukturu půdy. Silikátové koloidy
napomáhají transportu fosforečnanů v půdě,
brání vytváření jejich nerozpustných sloučenin
a zajišťují jejich přístupnost pro rostliny. Agrosil LR je převážně vodorozpustný a vytváří ve
všech půdách směs silikátových gelů a silikátových solů. Vysoce molekulární silikátové gely
mají koloidní vlastnosti, pronikají jemnými póry, poutají vodu a živiny. Nízkomolekulární soly
jsou v půdě dobře pohyblivé a stejnoměrně se
rozdělují v půdním horizontu do hloubky až
30 cm. Spojují jemné částice půdy a vytvářejí
stabilnější větší agregáty.
Při zakládání trávníků je výhodné Agrosil
LR přimíchat do vegetačního substrátu nebo
zapravit do půdy a předejít tak problémům se
špatným zakořeňováním, které se mohou při
dalším ošetřování trávníků objevit.
Použití Agrosilu LR je důležité především
při regeneračních opatřeních na zatěžovaných
trávnících, které jsou vystavovány častému stresu (Hrabě, et al., 2003). Do hlubších horizontů
Agrosil LR postupně sestupuje díky závlaze
půdními póry. Aplikace je možná ručně nebo
rozmetadlem na průmyslová hnojiva.
Bioalgináty
Na trávníky jsou rovněž určeny podpůrné
prostředky z mořských řas (Hermsen, 1996),
jejichž hlavní účinnou látkou jsou polyuronové
kyseliny, vázané na jemně mleté zbytky řas.
Dále obsahují aminokyseliny, vitamíny, fytohormony a stopové prvky. Pomocná půdní látka
Bi-Algeen Granulát se používá při zakládání
trávníků, kdy se zapraví se do hloubky 2 – 5 cm
v množství 50 – 100 g.m-2. Má dlouhodobější
účinek, zpřístupňuje rostlinám živiny z půdy,
upravuje vodní režim a podporuje růst kořenového systému. Základní surovinou pro výrobu
preparátů značky Bio-algeen je geotermicky
sušená hnědá mořská řasa Ascophyllum
nodosum.
Mykorrhiza
Hmotnost kořenové biomasy trávníkových druhů trav ovlivňuje rovněž mykorrhiza
(Bell, Schuster, 2000). U čeledi lipnicovitých se
vytváří arbuskulární endomykorrhiza, při které
mycelium spájivých hub řádu Zygomycetes prorůstá z mikroskopických spor v půdě do mezibuněčných prostor a do buněk kořenové kůry
(Vosátka, 2002). Při tomto specifickém vztahu
TRÁVNÍKY 2008
mezi kořeny a houbami dochází k „obohacení“
kořenového systému trav o jemná vlákna hub,
která v podstatě plní funkci nejjemnějších kořenů. Tímto přispívají k účinnějšímu příjmu vody
a živin, vyšší intenzitě metabolických procesů,
posílení odolnosti vůči stresovým vlivům a
vyššímu nárůstu kořenové biomasy. Navíc,
zejména v monokulturních travních porostech
(např. golfová jamkoviště), mohou sehrávat
velmi důležitou roli v ochraně trávníku proti
některým houbovým chorobám (plíseň sněžná,
fuzariozy)
a háďátkům.
Stabilizátor povrchu půdy
Pomocný půdní přípravek Terra-Control je
polyvinylacetátová disperze ředitelná vodou
využívaná pro ochranu travního osiva na povrchu půdy před vodní a větrnou erozí. Svojí
schopností vytvářet ve svrchní vrstvě půdy trojrozměrnou síťovou strukturu a dlouhodobě fixovat osivo na povrchu půdy, chrání půdu před
erozním povrchovým smyvem a umožňuje velmi výrazně zvýšit účinnost ozelenění na problémových stanovištích. Terra-Control chrání
půdu před výparem a současně je propustný pro
srážkovou vodu. Jeho pozitivní působení spočívá také v urychlení klíčení osiva a podpoření
vzcházivosti vysetých travních druhů o více než
20 % (Carey, 2002). Hloubka pronikání přípravku, která rozhoduje o výsledné účinnosti
stabilizace půdního povrchu, je závislá na půdní
struktuře, aplikační dávce a koncentraci nanášeného roztoku.
Pro vytvoření stabilní krusty přípravku, která prosytí svrchní vrstvu půdy a účinně fixuje
osivo na povrchu, je důležité aplikovat přípravek pokud možno za suchého počasí. TerraControl je před aplikací zředěn vodou a aplikován jako 1 – 10 % -ní roztok. Jako vhodnou
techniku je možno použít nejrůznější typy postřikovačů, popř. na velkých plochách hydroseeder při současně prováděném hydroosevu.
Aplikovaný výzkum Rousínov
Na výzkumných plochách pracoviště Agrostis Trávníky byl v Rousínově založen maloparcelkový trávníkový pokus, kde je sledován
vliv aplikace vybraných půdních kondicionérů
na variantách hnojených dlouhodobým a krátkodobým hnojivem na kořenový systém intenzívního hřišťového trávníku. V rámci plánu hnojení byla u hnojených variant dodržena celková
dávka dusíku i poměr ostatních živin v hnojivu,
aby mohly být varianty s různou formou dusíku
v hnojivu co nejpřesněji vyhodnoceny. U půdních kondicionérů byla zvolena dávka doporučená výrobcem pomocné půdní látky. Z dílčích
výsledků 1. užitkového roku vyplývá (tab. 1,
graf. 1) negativní vliv aplikace rychle rozpustného hnojiva na rozvoj kořenového systému.
I na nehnojené variantě došlo díky působení
půdních kondicionérů k lepším výsledkům než
na variantě hnojené rychle rozpustným hnojivem. Použití dlouhodobých hnojiv podporuje
nejen snížení objemu posečené hmoty trávníku,
homogenní barevný aspekt a omezení vyplavování živin z vegetačního profilu, ale zejména je
posílen rozvoj kořenového systému, jehož význam pro posílení vitality a zdravotního stavu
rostlin je prvořadý.
Tab. 1: Dílčí výsledky z pokusu – „Vliv působení formy dusíku v hnojivu a typu půdního kondicionéru na hmotnost kořenové
biomasy hřišťového trávníku,
Trávníkové centrum, Rousínov 2007, 1. užitkový rok
Typ půdního kondicionéru
Algomin - na bázi mořských řas
Agrosil - silikátové koloidy
Agrisorb - hydroabsorbent
Supresivit - Trichoderma
harzianum.
Kontrola - bez kondicionéru
Hmotnost kořenové biomasy trávníku
ve vrstvě 0-200 mm v g/m2
Dlouhodobé Krátkodobé
hnojivo
hnojivo
768,15
600,48
729,16
569,29
713,56
604,38
818,84
577,09
- 17 -
565,39
417,22
Nehnojená
varianta
701,87
912,42
736,96
686,27
795,45
Průměr
690,17
736,96
684,97
690,17
596,59
TRÁVNÍKY 2008
Graf 1: Vliv formy dusíku v aplikovaném hnojivu a typu půdního kondicionéru na hmotnost kořenové biomasy
hřišťového trávníku v půdní vrstvě 0-200 mm (v g/m2), Trávníkové centrum, Rousínov 2007, 1. užitkový rok
Literatura
ANONYM, 2001: Zákon o hnojivech. Ministerstvo zemědělství, Praha, 2001, 42, 53 s.
ANONYM, 2003: Věstník ÚKZÚZ. Odbor agrochemie, půd a výživy rostlin. 2003, II/4,
63 s.
BELL, D., SCHUSTER, R.P., 2000: Mykorrhiza – Pilze auf dem Golfplatz. Rasen – Turf
– Gazon: Greenkeepers Journal , 2000, (3).
CAREY, K., 2002: Effects of Terra-Control soil
amendment on soil stability of seeded Kentucky bluegrass, perennial ryegrass, fine fescue, and tall fescue populations. Horticultural Science and the Guelph Turfgrass Institute
University of Guelph, Guelph, Ontario, NIG
2W1 (519): 824-4120.
GANDERT, K. D., BUREŠ, F., 1991: Handbuch Rasen. Deutscher Landwirtschaftsverlag Berlin, 1991, 365 s.
HERMSEN, W., 1996: Benutzung biologischer Präparate aus Meeresalgen für den
Sportplatzbau und die – unterhaltung. XXVI.
International Turfmeeting 1996, Arnhem
(Nederland).
HRABĚ, F., et al., 2003: Trávy a trávníky – co
o nich ještě nevíte. Vydavatelství ing. Petr
- 18 -
Baštan – Hanácká reklamní, Olomouc,
2003, 158 s.
STRAKA, J., STRAKOVÁ, M., 2003: Zkušenosti s půdními kondicionéry při zatravňování svahů na extrémních stanovištích. In:
Sborník „Trávníky 2003“, Agentura Bonus
Hrdějovice, MZLU Brno, Lednice na Moravě, 2003, 16-21.
VOSÁTKA, M., 2002: Mykorrhizní houby
a jejich využití v zahradnictví. Zahradnictví,
2002, (5):26-27.
Ke zpracování tohoto článku byly použity informace získané při řešení výzkumného projektu výzkumu a vývoje s identifikačním číslem
2B08020 a s názvem „Modelový projekt zamezení biologické degradace půd v podmínkách
aridního klimatu, realizujícího NÁRODNÍ
PROGRAM VÝZKUMU II.
Ing. Marie Straková, Ph.D., Ing. Josef Straka,
Ph.D., Ing. Ludmila Michalíková,
Ing. Ivo Hartman, Ph.D., Agrostis Trávníky,
s.r.o., Rousínov
TRÁVNÍKY 2008
HYDROOSEV A MYKORRHIZA TRÁVNÍKŮ
Tomáš GABRIEL
HYDROOSEV
Jeden ze způsobů zakládání travních a bylinných společenstev. Využívá se hlavně
v extrémních podmínkách na svazích. Do výsevní směsi se přidávají složky dle druhu vegetační vrstvy a náchylnosti svahu k erozi. Povrch
vegetační nosné vrstvy musí být tak drsný, aby
na něm nanesené látky držely. V době výsevu
nesmí být půdy zamrzlé. Výsev musí být aplikován rovnoměrně a přitom je potřeba osít
i přilehlé plochy, zvláště nad korunou svahů
o šířce asi 1 m.
Složky výsevní směsi
• Základní složkou směsi je voda, ve které se
vše rovnoměrně smísí a v tomto stavu se
udržuje až do aplikace.
• Semena travních a bylinných osiv – skladba
volena vždy s ohledem na konkrétní stanovištní podmínky místa. Obsahuje byliny
a trávy s maximálním protierozním a stabilizačním účinkem. Může obsahovat také semena dřevin. Ve zvláště chráněných územích či na esteticky exponovaných místech
mohou být v osevné skladbě semena rostlin
květnatých společenstev, případně se mohou
přidávat i řízky sukulentních rostlin.
• Hnojiva – přidávají se na půdy nevyvinuté –
hlušinu, používají se různé druhy NPK (nejlépe s hořčíkem) v množství dle kvality podloží
• Materiály na vylepšení půdy – např. pemza,
Bentonit, rašelina, komposty, Algináty, atp.
• Mulčovací materiály – sláma, seno, celulóza
• Pojiva – živice, celulóza
Výhody technologie hydroosevu
• vysoký výkon – jedna nádrž na 6600 litrů
směsi vystačí na 2000 – 3000 m2 plochy,
dosah postřiku je 60 m, na větší vzdálenosti
je zařízení vybaveno hadicemi, denní výkon
je 5000 – 25000 m2 podle místních podmínek
• současná aplikace semen, řízků, částí rostlin
• možnost společné aplikace hnojiv, pojiv,
půdních kondicionérů, atp.
- 19 -
•
vytvoření ochranného filmu, který zabraňuje
vysychání sluncem a větrem
MYKORRHIZA TRÁVNÍKŮ
Přirozená symbióza mezi kořeny rostlin
a půdními houbami. Oba partneři rostlina i houba mají z mykorrhizy prospěch. Houbové mycelium se rozrůstá z kolonizovaných kořenů do
okolní půdy a tím mnohonásobně zvyšuje kontaktní plochu kořenů pro příjem vody a živin.
Zvyšuje agregaci půdních částic, čímž omezuje
erozi půd. Lépe zadržuje živiny v půdě. Reintrodukce (znovuzavedení) prospěšných symbiotických hub se provádí u půd, kde nejsou přirozeně přítomny, nebo byly zlikvidovány činností
člověka. Symbiózou kořenů a půdních hub je
zvýšená vitalita, konkurenční schopnost a odolnost rostliny. Mykorrhizu ke zlepšení růstu a
kvality trávníku je vhodné aplikovat plošně před
výsevem trávníku, nebo přímo přidáním do výsevní směsi hydroosevu.
Možnosti využití
• důlní výsypky a úložiště popílku
• dopravní infrastruktura
• pouště a polopouště
• rekultivace skládek a hald odpadů
z průmyslových činností
• zatravňování hřišť, závodišť, nebo golfových greenů
• ozeleňování střech
REFERENCE
O TESTOVÁNÍ MYKORHIZNÍHO
PRODUKTU
TURFCOMP®
APLIKOVANÉHO
HYDROOSEVNÍM POSTUPEM NA SVAŽITÉ PLOCHY
NA PŘELOŽCE SILNICE I/7 CHOMUTOV – KŘÍMOV
•
•
Experimenty realizovány společností
Gabriel s.r.o. ve spolupráci s firmou
Symbio-m s.r.o.
Plnění a aplikace osevní směsi hydroosevem
Shrnutí:
Mykorhizní produkt TurfComp® byl úspěšně aplikován hydroosevním postupem při ozelenění svahu nově zbudovaného silničního tělesa.
Během aplikace nebyla zjištěna žádná omezení
TRÁVNÍKY 2008
použité technologie. Pokus byl založen v dubnu
2007, jeho první hodnocení bylo provedeno čtyři měsíce od založení. U rostlin odebraných
z plochy ošetřené produktem TurfComp® byla
prokázána 4x vyšší nadzemní biomasa a 2x
vyšší počet odnoží než u rostlin z kontrolní, neošetřené plochy.
Cíle:
Ověření protierozního a stabilizačních
účinků mykorhizního produktu TurfComp®
společnosti Symbio-m aplikovaného metodou
hydroosevu při ozelenění svahu nově budované
dopravní komunikace.
Materiál a metody:
Experiment byl realizován firmou Gabriel,
s.r.o. na svahu nově zbudované přeložky dopravní komunikace I/7 (Chomutov - Křimov)
v dubnu 2007. Pro aplikaci standardním hydroosevním zařízením FINN HYDROSEEDER,
USA bylo na 1 nádrž o objemu 6.600 L použito
400 L produktu TurfComp®, který byl důkladně
promíchán s travním osivem a vodou. Součástí
přípravku TurfComp® jsou symbiotické mykorhizní houby, pomalu-rozpustná hnojiva
a absorpční hydrogel o frakcích < 0,2 mm a 0,51,0 mm, který slouží k fixaci osiva a produktu
na skalnatém podloží svahu. Celkově byla ošetřena plocha cca. 4.000 m2.
První
hodnocení
experimentu
bylo
provedeno po čtyřech měsících po jeho založení.
Jako ukazatele hodnocení byly zvoleny nadzemní biomasa, počet odnoží a mykorhizní kolonizace kořenů. Pro stanovení nadzemní biomasy byla v každé variantě použita nadzemní
část rostlin odstraněná při povrchu půdy ze
6 náhodně zvolených ploch o rozměru 0,125 m2.
Mykorhizní kolonizace byla hodnocena jako
délka kořenů kolonizovaných arbuskulárními
symbiotickými houbami (kořeny byly macerovány v 10 % KOH po dobu 1 hod, obarveny
trypanovou modří a hodnoceny pod mikroskopem). Získaná data byla statisticky zpracována
pomocí ANOVA (analýza variance) v programu
- 20 -
Statistica 6. Pro testování hladiny významnosti
mezi jednotlivými variantami byl použit
Fisher’s LSD multiple-comparison test.
Použitá travní směs:
VV 19/1
Jílek vytrvalý
Kostřava červená výběžkatá
Kostřava červená krátce výběžkatá
Kostřava červená trsnatá
Kostřava ovčí
Kostřava rákosovitá
Lipnice luční
Psineček tenký
Jetel plazivý
Jakub
Barustic
Dawson
Barborka
Jana
Barfelix
Panduro
Teno
Ovčák
15%
25%
5%
15%
15%
15%
5%
3%
2%
Výsledky:
Mykorhizní produkt TurfComp® byl úspěšně
aplikován hydroosevním postupem při ozelenění
svahu nově zbudovaného silničního tělesa. Během aplikace nebyla zjištěna žádná omezení
použité technologie standardního hydroosevního
zařízení. Po čtyřech měsících od založení experimentu byl zjištěn statisticky průkazný vliv
aplikovaného
mykorhizního
produktu
TurfComp® na rozvoj nadzemní biomasy rostlin
(4x vyšší) a na počet odnoží (2x vyšší) při srovnání s neošetřenou, kontrolní variantou. Účinek
produktu na mykorhizní kolonizaci kořenů nebyl statisticky průkazný. Větší nadzemní biomasa rostlin, spolu s větším odnožováním, vede
k větší hustotě travního porostu a tím i k vyšší
odolnosti vůči mechanickému narušení (např.
erozi nebo sešlapu).
Z předložených výsledků experimentu vyplývá,
že hydroosevní aplikace mykorrhizy má kladný
vliv na růst porostu v extrémních podmínkách.
Při současné ceně přípravku TurfComp je však
masovější využití složité.
Ing
Tomáš
Gabriel,
fa
GABRIEL
s.r.o
TRÁVNÍKY 2008
REAKCE VYBRANÝCH TRAVNÍCH DRUHŮ A ODRŮD NA NEPRODUKČNÍ
ZPŮSOB VYUŽÍVÁNÍ
Radek MACHÁČ
Úvod
V České republice je v současnosti více než
970 tis. ha trvalých travních porostů. S ohledem
na stále ještě vysoký stupeň zornění je žádoucí
zvýšit výměru TTP v ČR na 1.500 tis. ha. Jak
uvádí Kvapilík (2003), stávající stavy polygastrů umožňují využít cca 745 000 ha TTP pro
krmné účely. Pro zbývající výměru (potenciálně
až 750 tis. ha) je nutno najít alternativní využití.
Jako perspektivní se jeví energetické využití
trav, jenž přináší možnost využití části ploch
TTP jako obnovitelného zdroje energie. Bohužel
nelze předpokládat, že veškerou produkci
z ploch, které nebudou využity pro produkci
objemných krmiv, bude možno využít pro výrobu bioplynu nebo biomasy k přímému spalování
(nedostatečná zpracovatelská kapacita, vysoké
náklady na dopravu ze vzdálených míst). Proto
bude nezbytné část ploch trvalých travních porostů udržovat mulčováním, tak aby nedocházelo k jejich nadměrnému zaplevelení a poškození
drnu. Tento příspěvek se zabývá hodnocením
stavu travního drnu, zaplevelení a zdravotního
stavu vybraných odrůd pěti druhů trav, podrobených režimu mulčování.
Materiál a metody
V roce 2004 byl na stanovišti v Zubří (356 m
n.m., průměrná teplota 7,5 oC, srážkový normál
864 mm, půdní typ: kambizem oglejená, výrobní oblast pícninářská) založen maloparcelní pokus s 25 odrůdami jílku vytrvalého (Lolium perenne L.), 10 odrůdami kostřavy luční (Festuca
pratensis Huds.), 5 odrůdami bojínku lučního
(Phleum pratense L.), 21 odrůdami kostřavy
červené (Festuca rubra L.) a 5 odrůdami lipnice
luční (Poa pratensis L.). Trávy byly zasety do
řádků vzdálených 21 cm (6 řádků na parcelu).
Velikost parcel činila 7,5 m2 a všechny odrůdy
byly ve 3 opakováních. Pokusné parcely byly
obhospodařovány extenzivně, tj. bez hnojení
a použití pesticidů. Jediným ošetřením bylo
mulčování neseným mulčovačem Agrimaster
RMU 2000 s 60 rotujícími noži uloženými na
horizontální hřídeli. Mulčování bylo vzhledem
k omezené délce trvání pokusu provedeno třikrát
za sezónu : v červnu (po vymetání trav),
v polovině srpna a koncem října. Vícenásobné
mulčování bylo použito z důvodu testování
odolnosti mechanickému poškození drnu. Na
jaře po obrůstání porostu, v létě (před druhým
mulčováním) a na konci vegetace byla u všech
parcel hodnocena úplnost porostu, stav drnu,
zaplevelení a napadení chorobami (především
saprofytické houby a plísně na mulčované hmotě). Výsledné hodnoty byly statisticky analyzovány metodou ANOVA a následným testováním
dle Fishera.
Výsledky a diskuze
Výsledky hodnocení stavu porostu jsou z října
2007, tj. po 3,5 letech od založení pokusu (po 10
cyklech mulčování). Vzhledem k trojímu mulčování během vegetace probíhala dekompozice
mulčované hmoty rychleji než v praxi běžnému
jednomu, resp. dvojímu mulčování. Z tohoto
důvodu a také vzhledem k suchému a teplému
průběhu počasí během vegetačních období byl
pozorován minimální výskyt saprofytních hub
nebo plísní na mulčované hmotě. Při hodnocení
mimoprodukčních vlastností vybraných odrůd
trav nebyly pozorovány významnější rozdíly
mezi jednotlivými odrůdami v rámci jednoho
druhu. U jílku vytrvalého byly nejlepší výsledky
zjištěny u odrůd Olaf, Aberdart, Ahoj, Sport
a Bača. Nejslabší výsledky byly pozorovány
u odrůd Bravo, Mara, Kertak a Talon (viz. tab.
1.). V porovnání diploidních a tetraploidních
odrůd nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly.
U kostřavy luční byly pozorovány nejlepší výsledky u odrůd Lipanther a Preval. Nejhůře na mulčování
- 21 -
TRÁVNÍKY 2008
reagovaly odrůdy Stella a Limosa (viz. Tab. 3). Mulčovaná hmota kostřavy luční a jílku vytrvalého
nejlépe podléhala rozkladu.
Tabulka č. 1 Hodnocení vybraných neprodukčních charakteristik odrůd jílku vytrvalého
odrůda
Aberdart
Aberelan
Ahoj
Algol
Alligator
Bača
Baristra
Bravo
Jantar
Jaspis
Kentaur
Kertak
Lonar
Mara
Mustang
Olaf
Option
Premium
Recolta
Respect
Sirius
Sponsor
Sport
Talon
Tarpan
ploid.
2n
2n
2n
2n
4n
2n
4n
2n
4n
4n
4n
4n
4n
2n
4n
2n
2n
2n
2n
2n
4n
2n
2n
2n
4n
2n
4n
stav drnu
9-1
stat.
8,7
ab
8,3
abc
9,0
a
8,7
ab
8,7
ab
8,7
ab
7,7
c
9,0
a
8,7
ab
8,3
abc
8,7
ab
8,0
bc
9,0
a
8,3
abc
8,3
abc
8,7
ab
8,0
bc
8,3
abc
8,3
abc
8,3
abc
8,7
ab
8,3
abc
8,3
abc
7,7
c
9,0
a
8,4
0
8,5
0
napadení saprofytními
houbami
9-1
stat.
8,7
ab
8,0
b
8,0
b
8,3
ab
8,7
ab
8,7
ab
8,0
b
8,7
ab
9,0
a
8,3
ab
8,7
ab
8,0
b
8,7
ab
8,3
ab
8,7
ab
8,3
ab
9,0
a
9,0
a
8,7
ab
8,0
b
8,3
ab
8,0
b
8,7
ab
8,3
ab
8,7
ab
8,4
0
8,5
0
úplnost porostu
%
stat.
95
a
93
ab
93
ab
95
a
93
ab
95
a
95
a
92
ab
93
ab
93
ab
92
ab
95
a
93
ab
93
ab
93
ab
95
a
95
a
95
a
90
b
93
ab
92
ab
93
ab
95
a
95
a
95
a
94
0
94
0
zaplevelení
%
6,3
6,7
6,0
9,0
10,0
7,7
7,3
12,0
11,0
9,7
10,0
9,7
10,7
10,3
10,0
5,7
8,7
10,7
7,3
7,3
8,0
8,7
7,3
9,7
8,3
8,2
9,5
stat.
abc
abc
ab
abcd
abcd
abcd
abcd
d
cd
abcd
abcd
abcd
bcd
abcd
abcd
a
abcd
bcd
abcd
abcd
abcd
abcd
abcd
abcd
abcd
0
0
Tabulka č. 3 Hodnocení vybraných neprodukčních charakteristik odrůd kostřavy luční
odrůda
Bartran
Limosa
Lipanther
Otava
Pradel
Premil
Preval
Pronela
Rožnovská
Stella
stav drnu
9-1
stat.
7,3
ab
6,0
b
7,7
a
6,7
ab
7,0
ab
6,3
ab
7,3
ab
7,0
ab
6,0
b
6,0
b
úplnost porostu
%
stat.
85
c
88
abc
88
abc
90
ab
87
bc
87
bc
92
a
88
abc
92
a
87
bc
Z odrůd kostřavy červené vykazují nejlepší
hodnoty odrůdy Ferota, Suzett, Fiorentine
a Citera. Naopak slabší jsou odrůdy Licoletta,
Camilla a Valaška. Rozdíly mezi jednotlivými
odrůdami však byly velmi malé a v mnoha pří- 22 -
napadení saprofytními
houbami
9-1
stat.
8,0
a
8,0
a
8,0
a
8,3
a
7,7
a
8,0
a
8,7
a
8,0
a
8,3
a
8,0
a
zaplevelení
%
stat.
7,7
a
11,3
a
7,3
a
9,7
a
9,3
a
7,7
a
8,7
a
6,7
a
8,0
a
9,0
a
padech odrůda dobře hodnocená v jednom znaku byla horší v jiném znaku. Ve sledovaných
znacích neby
ly rovněž zjištěny statisticky průkazné rozdíly
mezi hexaploidními a oktoploidními odrůdami
TRÁVNÍKY 2008
kostřavy červené. Mulčovaná hmota odrůd
pozici. Podrobnější výsledky jsou uvedeny
kostřavy červené, ve srovnání s ostatními testov tabulce č. 2.
vanými druhy trav, podléhala nejméně dekomTabulka č. 2 Hodnocení vybraných neprod. charakteristik odrůd kostřavy červené
odrůda
Barborka
Baroyal
Barpusta
Barustic
Camilla
Citera
Corail
Echo
Ferota
Florentine
Licoletta
Lifine
Makyta
Rosana
Suzett
Táborská
Tagera
Tradice
Valaška
Veverka
Viktorka
stav drnu
9-1
stat.
8,0
abc
7,7
bc
7,7
bc
8,0
abc
7,3
c
8,3
abc
8,7
ab
7,7
bc
8,3
abc
9,0
a
7,7
bc
7,7
bc
8,3
abc
8,3
abc
8,7
ab
8,0
abc
7,3
c
8,0
abc
7,3
c
7,3
c
8,0
abc
8,0
0
8,0
0
ploid.
6n
6n
6n
8n
8n
6n
8n
8n
6n
8n
8n
6n
6n
6n
6n
6n
8n
6n
6n
6n
6n
6n
8n
úplnost porostu
%
stat.
88
ab
88
ab
88
ab
90
ab
88
ab
88
ab
88
ab
92
a
92
a
90
ab
88
ab
90
ab
88
ab
85
b
87
ab
88
ab
90
ab
92
a
90
ab
90
ab
88
ab
89
0
90
0
napadení saprofytními
houbami
9-1
stat.
8,0
a
8,3
a
8,3
a
8,7
a
8,3
a
8,7
a
8,0
a
8,7
a
8,7
a
8,0
a
8,0
a
8,3
a
8,3
a
8,3
a
8,7
a
8,3
a
8,7
a
8,3
a
8,3
a
8,7
a
8,3
a
8,4
0
8,3
0
zaplevelení
%
stat.
9,7
abc
8,0
abc
8,3
abc
8,3
abc
6,7
ab
5,7
a
6,0
a
8,3
abc
9,7
abc
7,7
abc
8,7
abc
10,7
bc
8,3
abc
5,7
a
8,0
abc
11,7
c
8,0
abc
7,7
abc
9,3
abc
7,0
ab
7,7
abc
8,4
0
7,7
0
Tabulka č. 4 Hodnocení vybraných neprodukčních charakteristik odrůd bojínku lučního a lipni-
ce luční
odrůda
bojínek luční
Bobr
Licora
Lirocco
Sobol
Větrovský
lipnice luční
Balin
Delft
Lato
Moravanka
Slezanka
stav drnu
9-1
stat.
úplnost porostu
%
stat.
napadení saprofytními houbami
9-1
stat.
zaplevelení
%
stat.
7,7
7,3
7,3
7,3
7,3
a
a
a
a
a
90
92
92
87
90
a
a
a
a
a
8,3
8,3
8,0
8,3
8,3
a
a
a
a
a
10,0
9,0
8,3
8,7
9,0
a
a
a
a
a
6,3
5,9
6,1
6,0
6,9
a
a
a
a
a
67
62
65
63
73
a
a
a
a
a
8,7
8,3
8,3
8,7
8,7
a
a
a
a
a
14,7
14,0
11,7
9,7
10,3
c
bc
abc
a
Ab
U bojínku lučního nebyly v žádném sledovaném
znaku zjištěny statisticky průkazné rozdíly mezi
testovanými odrůdami. U odrůd lipnice luční
byly statisticky průkazné rozdíly zjištěny pouze
- 23 -
u zaplevelení. Celkově nejlepších výsledků bylo
dosaženo u odrůdy Slezanka a naopak nejhorší
reakci na mulčování vykazovala odrůda Delft
TRÁVNÍKY 2008
(viz. tabulka č. 4). Lipnice luční celkově nejhůře
reagovala na mulčování, patrně i v důsledku
pomalého počátečního vývoje a následného zaplevelení.
Závěr
Při hodnocení vlastností odrůd trav při neprodukčním způsobu využívání nebyly v globálu
mezi testovanými odrůdami nalezeny podstatné
rozdíly. Pro osetí ploch s předpokládaným neprodukčním využitím tak lze využívat všechny
zkoušené druhy a odrůdy trav, a to nejlépe ve
směsích, ve kterých se jednotlivé druhy trav
vhodně doplní.
Poděkování
Tento příspěvek byl zpracován v rámci řešení
projektu QF4034, financovaném Národní agenturou pro zemědělský výzkum.
Literatura
Kvapilík Jindřich, 2003, Využívání trvalých travních
porostů v České republice v podmínkách Evropské unie. In: Sborník z mezinárodní vědecké konference „Ekologicky šetrné
a ekonomicky přijatelné obhospodařování
travních porostů“, VÚRVPraha, s. 6-15.
Radek MACHÁČ, OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná
stanice travinářská Rožnov-Zubří
EKOLOGICKÉ ZATRAVŇOVÁNÍ – NOVÝ PŘÍSTUP K OBNOVĚ PLOCH
Jana KAŠPAROVÁ, Magdalena ŠEVČÍKOVÁ
O revitalizaci prostoru narušeného převážně technikou dosud usiluje člověk většinou
opět jen technickými prostředky. Není dost trpělivý, aby přírodě poskytl dostatek času pro spontánní obnovné pochody, které by byly mnohem
úspěšnější (Rychnovská 2006). Zhruba v posledních 15 letech se však rychle rozvíjí obor
ekologie obnovy, kombinující teoretické poznatky současné ekologie s praktickou realizací,
s cílem přirozeně a udržitelně obnovit narušené
populace, společenstva, ekosystémy či celou
krajinu. V tomto oboru se stává sukcese, ať
spontánní či řízená, základním ekologickým
procesem, se kterým je nutné počítat v každém
projektu obnovy (Prach 2006). Alternativní metody při ekologické obnově narušených stanovišť zahrnují přírodě blízké postupy s využitím
zdrojů semenného nebo rostlinného materiálu
autochtonních druhů, jako jsou výsevy druhově
bohatých semenných směsí nebo výsadby rostlin
regionálního původu, mulčování senem
z vhodných zdrojových druhově bohatých porostů, přenos půdních bloků s vegetací aj. (Krautzer, Hacker 2006, Kirmer, Tischew 2006, Jongepierová, Poková 2006). V ČR používají tyto
postupy především nevládní organizace, z nichž
ČSOP Bílé Karpaty započal program údržby
a obnovy druhově bohatých luk, a dále ZO
- 24 -
ČSOP Pozemkový spolek Hády se dlouhodobě
a úspěšně věnuje ekologické revitalizaci vápencových lomů na jižní Moravě (Tichý 2005).
Spontánní sukcese
Je považována za nejpřirozenější způsob
obnovy narušených stanovišť. Mnohaleté poznatky z přirozené sukcese nerekultivovaných
fyzikálně i chemicky odlišných odkališť v Čechách shrnuje ve své monografii Kovář (2004).
I toto extrémní prostředí, které autor nazval „ostrovními pustinami v kulturní krajině“, často
vysoce toxické, s nedostatkem živin, s různým
vlhkostním režimem, postupně osídlují různé
typy vegetace, která se stává útočištěm dalších
organismů. Je to však proces dlouhodobý, závisející mj. i na zdroji diaspor (tj. částí rostlin zajišťujících jejich rozmnožování) v okolí.
Výsev regionálních druhově bohatých
semenných směsí
Základní druhy jsou získávány sběrem diaspor v přírodě, množeny v semenářských kulturách a míchány do směsí, které svým druhovým
složením a procentickým zastoupením jednotlivých komponent odpovídají požadovanému typu cílové vegetace. Doporučované výsevní
množství činí většinou 3 – 5 g.m2. Produkce
TRÁVNÍKY 2008
regionálních směsí s dokladovaným původem
jednotlivých komponent je již samozřejmostí v
Rakousku, Švýcarsku i Německu, kde celý proces
podléhá
přísným
pravidlům
a kontrole, aby byla zajištěna regionalita použitých materiálů a nedocházelo ke genetickému
znehodnocení místní flóry.
V alpských zemích, především Rakousku
a Itálii je velká pozornost věnována obnově
ploch v horských oblastech poškozených
a ohrožených erozí vlivem zimních sportů
a masové turistiky (Krautzer, Wittmann, Peratoner et al. 2006, Krautzer, Graiss, Peratoner et al.
2004). Koordinačním pracovištěm pro pěstování
planých druhů a využití regionálních směsí pro
zatravňování ve volné přírodě je v Rakousku
výzkumný
ústav
HBFL
RaumbergGumpenstein. Zpracoval směrnici pro ozeleňování regionálními materiály (Richtlinie für standortgerechte Begrünungen) a metodiku pěstování trav a bylin pro alpské oblasti. (Krautzer, Peratoner, Bozzo 2004). S ústavem úzce spolupracují i množitelské firmy, např. Kärntner Saatbau
se zaměřením na alpské druhy a Voitsauer
Wildblumensaatgut, specializovaná na plané
druhy nižších až středních poloh východního
Rakouska.
Rovněž v Německu je snaha koordinovat
činnost při obnově narušené krajiny s cílem zamezit znehodnocení populací autochtonní flóry
(Hiller, Hacker 2001, Hacker, Hiller 2003). Producenti regionálního osiva planých rostlin jsou
sdruženi do sdružení Verband deutscher Wildsamen- und Wildpflanzenproduzenten e.V.
a spolupracují s pracovní skupinou Regiosaatgut
na Univerzitě v Hannoveru. Na území Německa
bylo navrženo 13 regionů, v nichž je nutno realizovat celý proces – získání semen z vhodných
zdrojových porostů, jejich množení i vlastní
uplatnění materiálu při realizaci obnovy. Zpracovávají se rovněž pravidla pro certifikaci regionálního osiva a práci se vzácnými druhy
(Wieden 2006).
Ve Švýcarsku je problematika uchování biodiverzity v agrárních ekosystémech rovněž
aktuální. Pracuje zde komise Schweizerische
Kommission für Erhaltung von Wildpflanzen
(SKEW), která vydala doporučení pro pěstování
a využívání osiv domácích druhů jako komponent směsí pro ozeleňování ve volné přírodě.
Švýcarsko je z tohoto pohledu rozděleno na
4 hlavní regiony a 11 podregionů, v nichž je
- 25 -
nutno respektovat regionální původ osiv pro tyto
účely (Streit 2006). S úspěchem bylo ověřeno i
přidávání mykorhizních hub (firma OH-Samen),
které zlepšují podmínky pro vzcházení a růst
mladých rostlin.
V České republice produkuje a na trh dodává osivo planých druhů rostlin a jejich směsi
firma Planta naturalis. Z hlediska původu komponent a potřeby zachování místních populací
genetických zdrojů však osivo není vhodné pro
výsevy ve volné přírodě na celém území republiky; je vždy třeba konzultovat vhodnost jeho
použití v místě realizace obnovy. Na základě
fytogeografického a fytocenologického rozboru
území ČR bylo v rámci rozsáhlého výzkumného
projektu (VaV–SM/6/2/04) vymezeno 14 oblastí
a navrženo pro ně složení regionálních směsí
pro svazy Arrhenatherion, Bromion, Cynosurion
a Violion caninae (Jongepierová, Poková 2006).
První certifikované směsi osiv regionálního původu pro obnovu druhově bohatých, v minulosti
rozoraných bělokarpatských luk se podařilo vytvořit ve spolupráci ČSOP Bílé Karpaty a Výzkumné stanice travinářské v Zubří, kde byly
rovněž vyzkoušeny biologicko-pěstitelské vlastnosti řady planých druhů trav i bylin.
Srovnávání rekultivace pomocí regionálních a obchodních směsí jsme provedli v rámci
mezinárodního projektu INTERREG III B
CADSES. Na dvou stanovištích byly založeny
pokusy na ozelenění svažitých, erozí silně ohrožených skládek hlušiny po důlní činnosti v Ostravsko-Karvinském regionu: Pilňok – podloží
bez úpravy a Lipiny – podloží s navážkou zeminy ve vrstvě 15 cm. Na obou stanovištích byly
vysety tři druhy směsí: dvě druhově pestré ve
variantě a) směs pro svažité haldy (44 druhů –
9 trav, 5 leguminóz, 30 bylin) a b) směs pro
svahy s navážkou zeminy (26 druhů – 9 trav,
4 leguminóz, 13 bylin), obě s výsevkem
2,35 g.m-2 a dále obchodní travní směs “Normal“ (3 druhy trav – 5 odrůd), výsevek 20 g.m-2.
Ukázalo se, že rekultivace hald po těžbě černého
uhlí pouhým výsevem bez zlepšení půdních
vlastností nebyla příliš úspěšná a zápoj porostů
na lokalitě Pilňok po dvou letech dosáhl 30 - 40
% díky spontánně se vyskytujícím druhům. Zápoj porostů na lokalitě Lipiny vylepšené vrstvou
ornice dosahoval dvojnásobných hodnot (60 –
75 %) a byl dosažen převážně vysetými druhy,
ale i spontánně se šířícími druhy jetelovin. Sle-
TRÁVNÍKY 2008
dování vývoje porostů během dvou let je však
zatím příliš krátké.
Mulčování hmotou z druhově bohatých lučních porostů
Metoda je závislá na existenci a výběru
zdrojových ploch druhově bohatých porostů
v oblasti plánované obnovy a spolupráci s jejich
majiteli. Jako materiál se používá čerstvě pokosená zelená hmota nebo usušené seno, příp. výdrolky ze sena. Seč se uskutečňuje obvykle
v období mezi červencem a srpnem, kdy v porostu dozrává nejširší spektrum rostlinných druhů. Pokosená biomasa (čerstvá nebo usušená) se
převeze na obnovované stanoviště a rozprostře
se - na svažitých pozemcích ve vrstvě 5 – 10 cm
(tj. cca 1 - 2 kg čerstvé hmoty.m-2), na rovinatých plochách lze redukovat na 3 – 5 cm (0,5 –
1 kg čerstvé hmoty.m-2). Mulčováním se přenášejí nejen semena a části rostlin typického druhového složení podle společenstva zdrojového
porostu, ale i mikroorganismy a drobní živočichové. Vrstva mulče působí současně jako
ochrana proti erozi, zastiňuje půdu a zvláště na
tmavých substrátech mírní výkyvy teplot, čímž
zlepšuje mikroklima pro klíčící a vzcházející
rostliny. Při jeho rozkladu se uvolňuje malé
množství živin, které jsou důležité pro rostliny
v prvních fázích vývoje porostu (Kirmer 2006).
Metoda mulčování pokosenou biomasou
z hodnotných porostů byla použita např. v
CHKO Kysuce na Slovensku jako opatření na
obnovu a zlepšení kvality poškozených částí
sjezdovek v lyžařském středisku Veľká Rača
(DAPHNE 2003).
Výmlat druhově bohatých lučních porostů
Metoda rovněž předpokládá existenci
vhodných zdrojových druhově bohatých porostů
v regionu a dohodu s jejich majiteli. Ve dvou až
třech termínech podle semenářské zralosti cílových komponent se provede jednofázová kombajnová nebo dvoufázová sklizeň, případně se
doplňuje ručním sběrem některých druhů. Jednotlivé šarže se usuší, hrubě přečistí a míchají
do směsí. Někdy se přidávají i jedno až dvouleté
druhy, aby se napodobila přirozená sukcese porostu. Uvádí se, že směsi obsahují 50 až 100
rostlinných druhů regionálního původu, které
jsou přizpůsobeny místním podmínkám a svým
složením odpovídají skladbě přirozených rostlinných společenstev. Kromě semen a rostlinných částí jsou přítomny životaschopné diaspory
- 26 -
mechů, hub, půdní bakterie a ostatní mikroorganismy. Objem transportované biomasy je podstatně menší než u mulčování. Vzhledem
k hrubší struktuře materiálu se na velkých plochách obvykle aplikuje hydroosev, u menších
ploch ruční rozhoz. Obvykle se z 1 m2 zdrojové
plochy zatravní plocha 1 m2. V německy mluvících zemích se tento postup získání směsi semen
i samotný produkt označuje jako Heudrusch®
(Engelhardt 2006) a stává se alternativním produktem a zdrojem příjmu zejména v zemědělsky
méně příznivých oblastech (Boehmer 2006).
Trávníkové koberce z regionálních druhů
Tuto metoda byla úspěšně použita např.
v Rakousku pro rychlé ozelenění prudkých alpských svahů v lyžařských areálech, kde vzhledem k erozi nebylo možno výsevem dosáhnout
potřebnou 70% pokryvnost porostu (Gottschlich, Krautzer, Potsch 2006). Trávníkové koberce, vypěstované z regionálních směsí pro vysokohorské polohy v průběhu jednoho roku, byly
sloupnuty v pásech o rozměrech 2,5 m
x 0,4 m, tloušťky 1,5 cm, položeny diagonálně
ke svahu a připevněny dřevěnými kolíky. Odběry vzorků kořenové biomasy ukázaly, že za poměrně krátkou dobu po položení se kořeny plně
vyvinuly a drn plnil protierozní funkci.
Přenos půdních bloků s vegetací
Tato metoda umožňuje přenos celých
částí vegetace a používá se jednak při záchraně
cenných společenstev ohrožených úplným zničením nebo se využívá jako zdroj materiálu regionálního původu z hodnotných společenstev
pro rekultivaci poškozených ploch ve stejném
regionu (Wittmann, Rücker 2006). Na Slovensku byl použit přenos drnů např. v CHKO Záhorie při obnově společenstev aluviálních luk řeky
Moravy (Šeffer, Stanová 1999). V zahraniční
literatuře se doporučuje přenos bloků velikosti
0,5 x 0,5 m, ale je možno přesazovat i menší
drny. Vždy je potřeba postupovat tak, aby nebyla poškozena plocha, která slouží jako zdroj materiálu.
Přenos půdy
Metoda umožňuje využití hodnotných
svrchních vrstev půd např. u starších travnatých
porostů, u nichž má být provedena z nějakých
důvodů skrývka (stavební, inženýrské práce
ap.). Přenosem na odpovídající stanoviště se
využije potenciál klíčivých semen v půdní semenné bance a rozmnožování schopných vege-
TRÁVNÍKY 2008
tativních částí rostlin. Díky současnému přenosu
živin, půdní fauny a mikroorganismů se zvýší
i biologická aktivita a vytvoření vegetačního
pokryvu přizpůsobenému místním podmínkám
být rozprostřena vrstva 0,5 -2 cm zeminy
(Molder 2006).
Závěr
Potřeby ekologické obnovy i technologické postupy a jejich úroveň se často liší
v jednotlivých evropských zemích v souvislosti
s různými klimatickými podmínkami i typem
narušení krajiny. I přes rozdílné zkušenosti
v evropských zemích je možné zaznamenat společný prvek; stále sice převládají konvenční postupy obnov a použití klasických materiálů
včetně komerčních směsí, situace se však velmi
zvolna mění. Hledají se přírodě blízké postupy
rekultivace a potřeba regionálních materiálů tak
narůstá. Veřejnost si je již často vědoma potřeby
náprav škod způsobených přírodě ve jménu lidské civilizace.
je usnadněno. Skrývka, uskutečněná většinou na
jaře nebo na podzim, by neměla překročit 20
cm, protože většina diaspor se nachází v hloubce
5 - 10, max. 20 cm. Na cílovou plochu by měla
Literatura
Veškerá citovaná literatura je uložena u autorek článku.
Poděkování
Práce vznikla za finanční podpory programu INTERREG III B CADSES v rámci projektu 3B071 SURE a projektu NAZV 1G46066.
Jana KAŠPAROVÁ, Magdalena EVČÍKOVÁ
OSEVA PRO s.r.o.,
Výzkumná stanice travinářská Rožnov – Zubří
ŠLECHTĚNÍ SUCHOVZDORNÝCH TRAVNÍCH ODRŮD
Ivo NAŠINEC
V polovině února proběhla na ČZU v Praze
již osmá konference na téma „Vliv abiotických
a biotických stresorů na vlastnosti rostlin“ a její
součástí byl i workshop věnovaný šlechtění na
suchovzdornost. Poměrně značný prostor zabrala diskuse o suchovzdornosti trav a zejména
o problémech spolupráce mezi šlechtiteli a výzkumníky při řešení této problematiky. Pokusím
se stručně shrnout myšlenky, které při diskusi
zazněly.
Různé formy sucha
Není rozhodující, zda současné změny klimatu má na svědomí člověk, či zda se jedná
o důsledek periodické změny sluneční aktivity.
Podstatná je skutečnost, že globální oteplování
se projevuje i u nás a že na tuto změnu musíme
reagovat, chceme-li zmírnit její negativní dopady. V případě travních porostů to znamená, že
je nutné na trh dodávat směsi složené ze suchovzdorných druhů a odrůd. Takový požadavek je
zdánlivě snadno řešitelný, protože z běžné trávníkářské praxe víme, že jednotlivé travní druhy
reagují na přísušky rozdílně a lze mezi nimi vybrat ty odolnější. Musíme si ale uvědomit, že
- 27 -
sucho se vyskytuje v různých podobách: sucho
krátkodobé či naopak dlouhodobě působící, sucho způsobené nízkou hladinou spodní vody,
sucho doprovázené vysokými teplotami atd. Na
odlišné formy sucha reagují jednotlivé travní
druhy různě. Například kostřava rákosovitá
velmi dobře snáší nedostatek srážek, má-li možnost získat vodu z hloubky díky svým hlubokým
kořenům, naopak na mělkých substrátech příliš
suchovzdorná není. Jiný příklad: sucho v období
po zásevu snáší mnohem lépe jílek vytrvalý než
pomalu rostoucí lipnice luční, ale v dospělém
trávníku je lipnice suchovzdornější než jílek .
Hovoříme-li tedy o suchovzdornosti, musíme
vždy přesně popsat konkrétní podmínky. Navíc
je potřeba upřesnit, co suchovzdorností v daném
případě rozumíme – zda schopnost vyprodukovat za sucha dostatek píce (u pícních trav), umění zachovat si i v období nedostatku vláhy pěkný vzhled (u okrasných trávníků), či pouze
schopnost přežít období bez srážek (u krajinných porostů).
Šlechtění suchovzdorných odrůd
TRÁVNÍKY 2008
Prvým krokem šlechtění suchovzdorných
odrůd trav by měl být výběr ekotypů na výsušných lokalitách, kde se dlouhodobým selekčním
tlakem prosadily suchovzdorné materiály. Vybírat můžeme například také v subtropech, kde
sucho a horko působilo mnohem déle a přirozeně se tam vyselektovaly suchovzdorné materiály. Trávy z těchto zeměpisných šířek ale u nás
bývají nedostatečně zimovzdorné a je proto
u nich nutné zlepšovat odolnost vůči vyzimování. Zda bude schůdnější zvyšovat suchovzdornost trav z mírného pásma či vylepšovat zimovzdornost subtropických materiálů, to ukáže až
budoucnost.
Hodnocení suchovzdornosti šlechtitelských materiálů v polních podmínkách je zdlouhavé
a obtížně reprodukovatelné. Šlechtitelé se proto
pokoušejí hledat jednotlivé dílčí morfologické či
fyziologické znaky suchovzdornosti a vyvíjet
spolehlivé metody jejich testování laboratorních
podmínkách. Vycházejí přitom z teorie tzv. sobeckých genů a zamrzlé evoluce podle Jaroslava
Flegra. Prvé geny determinující dílčí znaky suchovzdornosti se už podařilo odhalit. Nyní se
hledají vazby těchto genů s jinými snadněji stanovitelnými znaky, aby se mohla využívat metoda MAS (Marker Assisted Selection).
Spolupráce šlechtitelů s výzkumem
Moderní selekční metody nemohou šlechtitelé
vyvíjet sami, nutně potřebují spolupracovat
s výzkumnými pracovišti a s univerzitami. Často
přitom ale narážejí na těžko překonatelné rozdí-
ly v přístupu k řešení problémů mezi šlechtitely
a výzkumníky. Šlechtitelé potřebují testovat
rozsáhlé soubory genotypů a mají snahu zbavovat se nedostatečně odolných jedinců. Výzkumníci naopak raději zevrubně zkoumají pouze
omezený počet genotypů a požadují zachovávání všech testovaných rostlin. Odlišnost přístupu
je pochopitelná – cílem výzkumníků je publikování výsledků (i negativní výsledek je pro ně
výsledek), akceptovatelným výstupem šlechtitelské práce jsou ale pouze suchovzdornější odrůdy.
Spolupráce ŠS Větrov a VÚRV PrahaRuzyně.
Prvé pokusy o spolupráci při šlechtění suchovzdorných travních odrůd mezi Šlechtitelskou stanicí Větrov a VÚRV Praha-Ruzyně také
zpočátku narážely na zmíněné problémy, postupně se však daří nalézat obdobný pohled na
řešení problémů. Už úvodní ověřovací testy
prokázaly značnou variabilitu v dílčích znacích
suchovzdornosti mezi jednotlivými travními
druhy. Pro šlechtitele je ale mnohem důležitější,
že se projevily také rozdíly mezi odlišnými genotypy uvnitř jednotlivých travních druhů, protože to jim otevírá možnost s materiály šlechtitelsky pracovat. Podaří-li se potvrdit prvé výsledky i v navazujících podrobných testech, bude už v dohledné době možné některé dosažené
poznatky zveřejnit. Na suchovzdorné odrůdy si
musíme ale ještě počkat.
VÝZNAM BYLINNÉHO PODROSTU V OCHRANĚ SADŮ
Oldřich PULTAR
„
Zahrada Čech“, „Zahrada Jižních Čech“
– vžité názvy oblastí, od přírody krajinně harmonických a díky velké koncentraci ovocných
sadů lahodících lidskému oku záplavou květů na
jaře, nebo plodů a barevného listí na podzim.
„Pekelné zahrady“ evokoval v mé mysli pohled
na tyto sady v době rašení, kdy se okolní pole a
louky zelenaly, zatímco sady z ptačího pohledu
tvořily tmavé „vředy“ v celkové harmonii. Terminus technicus „černý úhor“, používaný pro
totální herbicidní úhory, které byly základní
- 28 -
technologickou součástí ovocnářství, byl velice
výstižný. Před 25 lety se o úhorech vedly bouřlivé diskuse. Zastánci úhorů argumentovali konkurencí plevelných rostlin o vodu a živiny, zastánci zatravněných sadů školními příklady významné úlohy bylinného pokryvu půdy pro
edafon i epigeon a celkový systém oběhu vody
a živin v půdě i ochranu před její degradací.
Vývoj integrovaných systémů pěstování ovoce
a později i révy vinné vedl k rychlému, i když
kompromisnímu vyřešení problému. Dnes jsou
TRÁVNÍKY 2008
základní součástí technologií pěstování ovoce
zatravněná meziřadí se stále užším příkmenným
herbicidním pásem a to nejenom integrovaných
systémech. Sami praktičtí ovocnáři pochopili
velice rychle, jak významná je souvislá bylinná
vegetace pro ochranu jejich svažitých ploch proti erozi. Na demonstračních plochách jasně viděli i to, co se obtížně chápalo podle publikací
o prokázaných příčinách zhutňování, tzv. „únavy“ půdy i eutrofizace povrchových vod, nebo
nitrifikace vod podzemních. Opravdovým standardem se staly zatravněné sady až v době, kdy
trh byl dostatečně zásoben vhodnou sežínací
technikou, kapkovými zavlažovacími technologiemi, vhodnými osevními směsmi a hnojivy, tj.
zhruba od 90. let 20. století.
Výše byla záměrně uvedena zmínka
o kompromisu. Skutečně, zatravněná meziřadí
a herbicidní pásy jsou kompromisem mezi technologickou nezbytností odstranění nejpalčivějších problémů v ochraně půdy a/nebo vod a ekologicky efektivním využíváním půdy. Přes veškerý pokrok, tento systém stále ještě negativně
zasahuje do biologické složky, která vytváří ze
sadů, jakožto zástupců zemědělských monokultur, stabilnější agrocenózu, vyžadující nižší látkové a energetické vstupy.
Herbicidní pásy jsou funkčí obdobou
černých úhorů, minimalizovanou na cca 20%
výměry sadu. Z entomologického hlediska zaujímají plochu, která se rozhodující mírou podílí
na přežívání řady škůdců, vázaných částí, nebo
celým vývojovým cyklem na půdu pod korunou
stromů nebo pod keři. Patří sem např. druhy,
které v půdě přezimují a/nebo ukončují vývoj,
jako jsou bejlomorka hrušňová (Dasineura pyri), b.jabloňová (D.mali), b.rybízová (D.tetensi),
plodomorka hrušňová (Contarinia pyrivora),
pilatka jablečná (Hoplocampa testudinea),
p.hrušňová (H.brevis), p.švestková (H.minuta),
p.žlutá (H.flava), p.rybízová (Nematus ribesii),
vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi), zobonoska
jabloňová (Tatianaerhynchites aequatus), zobonoska třešňová (Rhynchites auratus), malinovník plstnatý (Byturus tometosus), obaleč
švestkový (Cydia funebrana), částečně i obaleč
jablečný (Cydia pomonella) a mnoho dalších.
Patří sem dále významné druhy škůdců, kteří
jsou vázáni částí životního cyklu na kořenový
bal stromů a keřů, např. chroust obecný (Melolontha melolontha), lalokonosci (Otiorhynchus
spp.) aj. Protože většina biotických přirozených
- 29 -
regulátorů těchto škůdců dává přednost bylinnému podrostu, jsou herbicidní pásy negativním
prvkem, ovlivňujícím stabilitu ekosystému sadů.
V Chelčických sadech byl na příkladu střevlíkovitých brouků prováděn výzkum vlivu zatravněných meziřadí a černých úhorů na druhovou
diverzitu a početní významnost epigeonu
(ZELENKOVÁ 1987). Co do počtu druhů se
oba systémy téměř nelišily (obr. 1), byly však
zjištěny významné rozdíly dominance některých
druhů, zejména stenoekních a především
v abundanci střevlíkovitých, zejména euryekních (obr. 2). Zatravněné plochy jednoznačně
potvrdily zvýšení predačního potenciálu sadů.
Dalším významným zjištěním bylo a to i ve
vztahu ke zmiňovaným herbicidnám pásům, že
imigrace jednotlivých druhů do sadů z okolí je
neprůkazná a disperze uvnitř sadů málo průkazná. Střevlíci do plodného sadu nazabíhají, prostě
se množí ti, kteří v něm již jsou, resp. byli před
výsadbou, nebo do něho imigrovali po výsadbě
a neochotně opouštějí svůj habitat, za který preferují zatravněná meziřadí. Habitatem jimi regulovatelných stádií zmíněných škůdců je však
především herbicidní pás pod korunou
a keři. Je otázkou, jak řešit tuto disproporci.
Mezinárodní obecné směrnice integrované produkce ovoce (MALAVOLTA et al. 2003) požadují ukončení udržování herbicidního pásu tak,
aby na podzim byly porostlé plevely, což umožňuje přezimovat v nich řadě užitečných druhů.
Nicméně z pohledu na populační dynamiku řady
užitečných organismů, jen útržkovitě demonstrovanou na obr. 3, je zřejmé, že jde o řešení
jen poloviční. Ještě markantněji si uvědomíme
negativní vliv herbicidních pásů při zamyšlení
nad ekologickými nároky klíčových entomopatogenních organismů (houby, hlístovky), z nichž
hlavním je vysoká půdní vlhkost. Tu je schopen
zajistit bylinný pokryv půdy, nebo mulč na jejím
povrchu. Mulčování příkmenných pásů je tedy
jedním z řešení, které se používá v organických
(ekologických) systémech. Nicméně, podívejme
se na selské zahrady a stromořadí kolem cest.
Žádný herbicid, žádný mulč a přesto plodí, dokonce se zdá, že i vyrovnaněji než komerční
sady. V době, která umožňuje cílenou kapkovou
závlahu, cílené listové hnojení a sečení výkyvnými sežínači, je podle mého názoru udržování
herbicidních pásů anachronismem. Vhodnou
skladbou bylinného podrostu by se patrně dala
eliminovat i nutnost sečení, kterou si momentál-
TRÁVNÍKY 2008
ně vynucují vzrostné travní porosty. Již několik
let zkoušíme v našem mini „Biolasadu“ náhradu
herbicidního pásu souvislým porostem jitrocelu
kopinatého (Plantago lanceolata). V našich
komerčních sadech občas spontánně stejně za.
I
II
III
IV
V
VI
VII
funguje porost lipnice roční (Poa annua). Problémem současnosti v tomto směru je sestavení
vhodné směsi a technologie zapěstování a managementu porostu z hlediska jeho trvalého udržení.
VIII
IX
X
XI
XII
1
2
3
Obr. 3: Kalendář výskytu imag významných druhů střevlíků v jabloňových sadech
Chelčice 1985-1986.
1 - Poecilus versicolor, 2 - Carabus granulatus, 3 – Pterostichus melanarius
(Upraveno podle ZELENKOVÉ, 1987)
Druhým kompromisem je zatravňování sadů.
Jednoděložné rostliny řeší v souvislém porostu
- 30 -
řadu nedostatků, uváděných výše, ale naprosto
nedostatečně vedou k stabilizaci biocenózy sa-
TRÁVNÍKY 2008
dů. Jako příklad si můžeme uvést fakt, že na
herbicidních úhorech byly nalézány housenky
parasitované různými druhy blanokřídlých a
dvoukřídlých parasitoidů jen řídce a vždy na
periferii sadů. V zatravňovaných sadech parasitace zpravidla nepřekračuje 30% a opět dominantní je na periferii, zatímco v extenzivních
(neudržovaných) sadech a v alejích se běžně
vyskytuje až 80% parasitace, s homogenní disperzí. Příčinou je druhová diverzita a možnost
trvalého přežívání parasitoidů na ploše sadů.
Velká část parasitoidů i některých predátorů
patří troficky ve stádiu dospělců mezi polinofágy a nektarofágy. Porosty bez kvetoucích dvouděložných rostlin je nelákají, nebo se v nich
nerozmnožují a hynou, pokud nejsou schopni
přijímat náhradní potravu v podobě medovice,
ovocných šťáv atd. 30% parasitoidů, a spíše
méně (na periferii se podílejí i imigrující polinofágní druhy) v zatravněných sadech tedy tvoří
na pylu a nektaru nezávislé druhy, zatímco dalších více než 50% druhů u alejí a extenzívních
sadů, jsou právě druhy vázané na kvetoucí rostliny. Je zřejmé, že další vývoj musí zákonitě
vést ke změně struktury bylinné vegetace sadů,
pokud možno blízké květnatým loukám. Momentálně jsou využívány směsi, které neobsahují žádné dvouděložné rostliny. Jejich zavedení
do porostů vidím jako dvoufázový proces.
V první fázi je možné v současných sadech vytvářet jakási kvetoucí refugia – květoucí pásy na
ouvratích, na místech chybějících stromů nebo
neosazené a kolem plotů (které jsou často úporně čištěny herbicidem). V druhé fázi, především
na nově vysazovaných sadech, vysévat dvouděložné kvetoucí rostliny přímo do meziřadí.
Druhová skladba a dominance by měla odpovídat specifickým nárokům cílových druhů hmyzu
a tedy odlišná u různých ovocných kultur. I výběr trav by měl dospět k určité úpravě. Momentálně je kriteriem jejich výběru trvalost porostu,
odolnost proti zátěži (sešlapávání), schopnost
regenerace, minimální potřeba sečení a nárok na
vodu i hustě zapojený porost. Preferovány jsou
trávy výběžkaté, ale právě trsnaté trávy jsou
důležité pro přezimování řady užitečného hmyzu, např. afidofágních slunéček. Přitom stačí
upustit od principu uniformity porostu a na ekologicky „kompatibilních“ místech, kde to není
překážkou, je možné vytvořit i porosty netradiční, např. ostřic a kostřav. Příměs kvetoucích
rostlin je dnes nabídkou lučních a speciálních
- 31 -
krajinných i parkových a zahradních směsí, ale
pro ovocnářské výsadby ne. Tab. I ukazuje, jak
by mohla vypadat směs pro bylinný porost švestek a meruněk. Druhová skladba a poměr odpovídají analýze potenciálních škůdců a potřeb
jejich antagonistů (např. jako zdroj pylu a nektaru, ale také alternativních hostitelů, indiferentních k ovocné kultuře). Spektrum bylo posuzováno
z čistě
entomologického
hlediska
a k dokonalé skladbě podobných porostů se
budou muset vyjadřovat další odborníci, aby yly
dodrženy požadavky na další vlastnosti porostu.
Stejně důležité, jako navrhnout optimální
skladbu bylinného podrostu, je také jeho management. Současný přístup naprosto nevyhovuje ekologickým požadavkům a účelům. Meziřadí
jsou sečena totálně, tj. všechna v jednom termínu a s ohledem na výšku trávy, bez zřetelu na
kvetoucí rostliny, pokud v nich něco kvete. Důsledkem je jen krátkodobá přítomnost pylu
a nektaru, obvykle samotných ovocných dřevin,
která neumožňuje trvalé přežívání na nich závistrávník
švestky
meruňky
Poa annua
30%
Festuca ovina
30%
15%
15%
15%
Deschampsia caespitosa
15%
Plantago lanceolata
12%
8%
Achillea millefolium,
A.colina, A.pratensis
12%
8%
Medicago sativa
4%
10%
Daucus carota
6%
8%
Vicia cracca
2%
2%
Pastinaca sativa
4%
4%
Matricaria recutita
okraj sadu okraj sadu
Urtica dioica
břeh potoka
lých druhů. Optimálním postupem je diferencovaná seč např. ob řadu. K seči zbylého porostu
by se mělo přistupovat až po regeneraci ploch
posečených. Tento proses však může být poměrně zdlouhavý a u uniformních ploch vždy
činí problém rozfázování managementu po dormanci bylinného porostu. Proto je nutné s těmito
faktory již předem počítat, management plánovat (a to už při zakládání porostů) a přizpůsobit
mu i skladbu podrostu, která sama bude řešit
problém postupného vykvétání.
TRÁVNÍKY 2008
Častou chybou v managementu současných
zatravněných sadů, je sečení pampeliškami prosycených meziřadí po jejich odkvětu. Pampelišky jsou velkými konkurenty kvetoucích stromů,
pokud ty jsou odkázány na včely a čmeláky,
jako jediné opylovače. Jejich přítomnost v době
květu stromů snižuje pravděpodobnost opylení.
Posečení odkvetlých rostlin je jen účinnou formou šíření rostliny semenem a rozsah „neřepkových“ žlutých zemědělských pozemků je toho
důkazem, stejně jako rozsah alergie na pampeliškový pyl. Poměrně novým úkazem je stěhování některých, potenciálně škodlivých druhů do
sadů v důsledku nedostatku kvetoucích rostlin
v jejich okolí. Příkladem je zlatohlávek huňatý
(Tropinota hirta), který se stal vážným škůdcem
sadů na jižním Slovensku, ale škodlivý výskyt
byl zaznamenán i na hrušních v okolí Znojma.
Jde o polinofágní, stepní druh, který sice larvální vývoj úspěšně prodělává na sekundárních
stepích, obilních lánech, ale imaga postrádající
kvetoucí stepní rostliny se masově soustřeďují
v sadech i řepkových porostech a škodí jako
blýskáčci, vyžíráním poupat. Později navíc
okousávají plůdky, protože ani po odkvětu ovoce nenacházejí na nekvetoucích a posečených
meziřadích vhodnější potravu. Podobně začal
škodit zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta),
který byl donedávna řazen mezi druhy ohrožené.
Právě tento druh preferuje květy a semena pampelišek, pcháčů, bodláků a kopretin před květy
stromů (s výjimkou hlohu a kaliny, které navštěvuje s oblibou), ale pokud je nemá
k dispozici, napadá květy a později i ovoce na
ovocných dřevinách. Paradoxně do chelčických
sadů se nastěhoval pro nedostatek kvetoucích
rostlin v okolí na neposečenou pampelišku a po
jejím posečení jen přelétl výše. Zmínka o těchto
případech není samoúčelná. Svědčí o tom, že
management bylinných podrostů by neměl zahrnovat jen samotnou produkční plochu sadů, ale
Tab. I: Návrh bylinného porostu dvou ovocných kultur, jako stabilizačního prvku pro užitečný
hmyz, s ohledem na potenciální škůdce.
také nejbližší okolí a také o tom, že může být
rozhodujícím prvkem, ovlivňujícím význam
bylinné vegetace pro ochranu proti škůdcům
v sadech i stabilitu agrobiocenózy nejen sadů,
ale i celé krajiny.
Řada zmíněných poznatků o uplatňování
bylinného podrostu v sadech byla uplatněna při
reedici Směrnic pro integrované systémy pěstování ovoce v roce 2006 a byly akceptovány
i prakticky využity ovocnáři soustředěnými
v SISPO, další vývoj a ověřování je však nezbytný.
Použitá literatura:
BOLLER E.F., AVILLA J., JÖRG E.,
MALAVOLTA C., WIJNANDS F. &
ESBJERG P. (Eds.) (2004): Integrated Production: Principles and technical Guidelines. 3rd
edition. IOBC/WPRS Bulletin 27(2), 24 pp.
LUDVÍK V. a kol. (2006): Směrnice pro integrované pěstování ovoce. OU ČR Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce Holovousy,
56 pp.
MALAVOLTA C., CROSS J.V., CRAVEDI
P.& JÖRG E. (Eds.) (2003): Guidelines for integrated production of stone fruits. IOBC technical guideline III. 2nd edition. IOBC/WPRS
Bulletin, 26 (x): 10 pp.
ZELENKOVÁ J. (1987): Střevlíkovití (Col.,
Carabidae) epigeonu intenzivně obdělávaných
jabloňových sadů. Diplom.práce PřF UK Praha,
Kat. syst. Zool., 121 pp.
Oldřich PULTAR
ZD Chelčice, biologické laboratoře BIOLA
ZKUŠENOSTI SE ZATRAVNĚNÍM VINIC V SUCHÝCH OBLASTECH
Ivan VÁŇA
V roce 1986 jsem viděl zatravnění vinic
každý druhý řádek v JZD Kobylí na Moravě.
Růst révy vinné byl normální, bujný. Nato jsem
všechny mostecké vinice v Rudolicích a Cepiro- 32 -
zích 70 ha ) zatravnil ob řádek. Růst byl normální. Za 3 roky jsem zatravnil zbylé řádky.
Když jsem studoval, učili nás, že zatravnit
ovocné sady lze pouze v oblastech nad 700 mm
TRÁVNÍKY 2008
srážek ročně. Na Mostecku je průměr pod 500
mm a v nejsušších letech pod 400 mm. A přesto
zatravnění vinic na Mostecku bylo správné.
Výhody zatravnění:
1. žádná eroze půdy na svazích
2. stálá dostupnost po deštích pro vinaře i mechanizaci
3. krytí půdy, rozvoj půdního života
4. menší utlačení kolejových řádků
5. samohnojení vinic — tráva se drtí 3 — 4 krát
ročně, také réví (. dřevo po řezu ) a části letorostů po osečkování. Během lét se vytvořila rozkládající se vrstva organické hmoty
a minerálízací se živiny vracejí do půdy.
6. nízké hnojení — hnojíme pouze ledkem ( 50
kg čistých živin na/ha ). Tráva vesele roste,
osvojí si živiny z půdy i spodiny a vrátí je révě
vinné.
Rozbory živin zatravněných vinic po 10 letech byly překvapivé — zvýšilo se pH, i obsah
fosforu a drasla. Tráva je “vytáhla“ na povrch
( moje domněnka ). Výnosy jsou stálé, dobré.
Jedinou nevýhodu jsem očekával ve velmi
suchých letech. Myslel jsem, že tráva sníží
chudý obsah vody v půdě a réva vinná bude více
trpět suchem. asi to není pravda. Ve velkém
suchu trávě chybí voda, neroste. Asi chrání půdu
a pokud je ve spodině vinice voda, réva vinná
tolik netrpí suchem. Je to však pouze mé pozorování..
A nakonec jedna zajímavost — travní porost se mění. Byla vyseta parková směs, kde
převládaly oba jílky, kostřava, lipnice, bojínek,
srha. Casem došlo ke změně porostu, zůstaly
hlavně suchomilné nízké kostřavy a lipnice, ale
objevily se i jiné trávy.
Původně jsme udržovali herbicidní úhor
v podřádcích — ten jsme opustili. V podřádku
se rozmnožily trávy z vinice vysemeněním.
Nízká tráva révě na středním a vysokém vedení
révy vinné nevadí. Dochází k přirozené obnově
porostu. Ale časem se nám z okolních výsypek
do vinic rozmnožily agresívní, suchovzdorné,
vysoké trávy, které v podřádku révě vinné vadily a stínily. V řádcích nevadí — rozdrtíme je.
Museli jsme je zničit herbicidy a udržovat opět
v podřádku herbicidní úhor. To jsem nechtěl, ale
jinak to nejde — agresívní “výsypková“ tráva
má spoustu lehkých semen, které roznáší vítr.
Zatravnění vinic na Mostecku je úspěšné
a tráva z vinic nikdy nezmizí. Dnes jsou v okolí
zatravněné i ovocné sady.
Omlouvám moji odbornou češtinu. Vznikla za
studií na Vysoké škole zemědělské v Praze
v letech 1959 — 1964. Dnes je asi jiná.
V Mostě - Chrámcích, 3l.3.2008
Ing. Ivan Váňa - vinař
VÝZNAM ZATRAVNĚNÍ MEZIŘADÍ OVOCNÝCH SADŮ A VINIC
Stanislav HEJDUK
V přírodě nezůstává obnažená půda dlouho
bez vegetace. V sadech je velmi často využíván
tzv. „černý úhor“, tedy půda pravidelně, mělce
kypřená. Důvodem tohoto způsobu obhospodařování je udržet půdu bez vegetace (plevelů)
a přerušit kapilární vzlínání a výpar vody
z hlubších vrstev půdy. Hlavním cílem je snížit
výpar vody z půdy, popř. eliminovat odběr živin
dalšími rostlinami z kořenové zóny stromů. Často je spojeno mechanické kypření půdy
s aplikací půdních herbicidů.
Zatravnění meziřadí vysokokmenných
polních sadů je považováno téměř za samozřejmost (pokud zde nejsou pěstovány polní plodiny). V nedávné minulosti však došlo
- 33 -
k rozsáhlému zatravňování meziřadí i intenzivních sadech vysázených v hustém sponu. Vedly
k tomu následující důvody:
Výhody zatravnění meziřadí v sadech:
1. Minimalizace vodní a větrné eroze půdy
2. Nižší povrchový odtok vody z přívalových
děšťů (nepřerušené makropóry, stabilnější struktura půdy)
3. Zvýšení únosnosti půdy po deštích (ochrana
sadů, sklizeň)
4. Akumulace humusu v půdě – vyšší retence
půdy pro vodu a živiny
5. Vyšší druhová diversita – zdroj potravy a kryt
pro užitečné organismy
6. Estetický, krajinotvorný a rekreační význam
TRÁVNÍKY 2008
Ad 1. Minimalizace vodní a větrné eroze půdy
O vodní erozi pojednává předchozí článek.
Větrná eroze se vyskytuje zejména v sušších
oblastech. Nejjemnější částečky půdy jsou zvedány větrem a přenášeny na velké vzdálenosti.
Při velmi silné větrné erozi může být odneseno
až 200 m3 půdy z 1 ha za rok, což představuje
vrstvu půdy 20 mm! (Švehlík, 2002).
10 milimetrů půdy se v našich podmínkách
tvoří i déle než 100 let. Tato vrstva může být
odnesena jedním přívalovým deštěm nebo jed-
nou větrnou, prachovou bouří. Erodovaná půda
s mělkým humusovým horizontem má silně sníženou retenční schopnost pro vodu a pro živiny.
Stromy, které na takové půdě rostou trpí mnohem dříve stresem z nedostatku vody při déle
trvajícím období sucha. Většina klimatické
předpovědních modelů předpokládá v blízké
budoucnosti mnohem častější výskyt přívalových dešťů a pravidelné delší období sucha
v letních měsících. Proto představuje eroze půdy
pro budoucí období ještě větší riziko než doposud.
Tab. 1: Srovnání povrchového odtoku: travní porost a kultury zemědělských plodin na orné půdě, Výzkumná pícninářská
stanice Vatín, Českomoravská vrchovina (Hejduk a Gaisler, 2005)
plodina
odtok (m3/ha)
smyv zeminy (t suché hmoty /ha)
3,4
132,0
102,0
23,5
0
3,24
4,05
0,30
travní porost
kukuřice
brambory
ozimá pšenice
(po přívalovém dešti ze dne 12.5.2004, celkový úhrn 22,5 mm, doba 35 minut)
Ad. 2. Nižší povrchový odtok vody
z přívalových děšťů
Tento jev úzce souvisí s jevem předchozím.
Vodní eroze nemůže vznikat bez povrchového
odtoku. Ve svrchní vrstvičce povrchově kypřené
půdě dochází k omezení biologické aktivity jednak vlivem působení přímého slunečního záření
a jednak díky jejímu silnému prosychání. Struktura půdy je tímto poškozována a je tvořena
zejména pseudoagregáty, které se ve vodě rychle rozplavují. Případné chodbičky a dutiny
v povrchových vrstvách půdy (makroagregáty)
jsou kultivací eliminovány. Proto dochází
k situaci, že během přívalového deště odtéká ze
svažitých pozemků často více než polovina vody
po povrchu, aniž by se dostala do půdy. To vede
k tomu, že krátce po vydatném dešti mohou
stromy trpět suchem. Na travních porostech sice
také může vzniknout povrchový odtok, zejména
díky zhutněné půdě ve stopách traktorů, ale je
výrazně menší, než na půdě nekryté vegetací.
Půdní struktura pod travními porosty je ve
vodě stabilnější díky vyššímu obsahu humusu
a díky vyšší biologické aktivitě. Je prokázána
souvislost mezi počtem a délkou vláken mikromycet a aktinomycet a stabilitou mikroagregátů
(van Eekeren et al., 2007).
Ad. 3. Zvýšení únosnosti půdy po deštích
- 34 -
Bezprostředně po dešti je často nutno sady ošetřit proti houbovým chorobám, popř. jiným patogenům (smytý ochranný film předchozího ošetření, vyšší riziko infekce). Je-li meziřadí povrchově kypřeno, je často nutno i několik dní počkat až povrch půdy vyschne a bude možno projet traktorem. Rovněž v období sklizně, kdy je
zejména na podzim omezen výpar a vysýchání
půdy trvá déle, je zatravněné meziřadí velkou
výhodou. Vyšší únosnost je dána jednak větším
podílem vody, který se po intenzivních deštích
dostává do hlubších vrstev půdy díky makropórovému proudění, ale hlavně silně vyvinutou
kořenou soustavou trav a spletí rhizomů (podzemních výběžků), popř. stolonů (nadzemních
TRÁVNÍKY 2008
výběžků), které výrazně omezují devastaci vlhké
půdy mechanizací a pasoucími se zvířaty. Velký
význam zde má samozřejmě stabilní, droptovitá
struktura půdy.
Spadlé ovoce není znečištěno zeminou
a díky větším rozdílům teplot mezi dnem a nocí
se v zatravněných sadech lépe vybarvuje (jablka).
krát vyšší, než u minerálních půd (doplnit ze
skript).
Vzhledem ke zvyšující se koncentraci CO2
v atmosféře může sehrát zatravňování významnou roli při omezování nárůstu obsahu tohoto
hlavního skleníkového plynu. Pod 1 ha travního
porostu může být vázáno ve vrstvě půdy 0 – 200
mm až 110 t uhlíku, zatímco na stejné ploše
orné půdy je to pouze 12 – 30 t C.
Obr. 1: Proudění vody prostřednictvím makropórů do
hlubších půdních horizontů po intenzivních deštích (Litschmann a Straka, 2000)
Ad 5. Vyšší druhová diversita
V travních porostech střední Evropy nacházíme několik tisíc druhů vyšších, cévnatých
rostlin. Řádově vyšší počty jsou zaznamenávány
u hmyzu a dalších organismů. Žádný jiný ekosystém v Evropě není domovem tolika druhů
rostlin, živočichů a mikroorganismů. Vyšší druhová diversita se týká nejen nadzemní, ale
zejména podzemní části travních porostů. Jednotlivé organismy zde nachází dostatek potravy
z živé i odumřelé travní biomasy a relativně
stabilní prostředí pro svůj život.
Ad 4. Akumulace humusu v půdě
Travní porosty akumulují organickou hmotu v půdě v mnohem větším množství, než polní
plodiny. Humusové látky (zejména humínové
kyseliny) stmelují půdní agregáty a tak zlepšují
fyzikální vlastnosti půdy (infiltrační schopnost,
provzdušněnost, pórovitost atd.), ale výrazně
zvyšují retenční schopnost půd pro vodu a minerální živiny (ionty). Humus dokáže poutat asi
7 krát více vody než jílové minerály. Rovněž
kationtová sorpční kapacita je u humusu 3 - 10
Tab. 2 Průměrné množství hlavních skupin zooedafonu v půdě (Scheffer-Ulrich, 1953 in Scheffer a Schachtschabel, 1992)
Biotop
Hmyz vč.
larev
počet/m2
lesy
louka
orná
půda
Žížaly
počet/m2
Roupice
kg.ha-1
počet/m2
kg.ha-1
Chvostoskoci
Roztoči
počet/m2
počet/m2
3 . 103
4,5 . 103
78
97
400
500
3,5 . 103
10,5 . 103
100
300
4 . 104
2 . 104
8 . 104
4. 104
1 . 103
41
200
2 . 103
60
1 .104
1. 104
V ovocných sadech má velký význam
vysoký výskyt užitečných organismů a predátorů škůdců ovocných stromů. Některé zde nachází zdroje nektaru na kvetoucích leguminózách
a ostatních bylinách (např. pestřenky), ostatní
zde nachází stabilní zdroje potravy (např. mšice
na bylinách). Mezi nejvýznamnější zástupce
užitečných organismů patří slunéčko sedmitečné, zlatoočka obecná, pestřenky, pavouci, střevlíkovití, lumci, žáby, zpěvní ptáci a další.
Ad 6. Estetický, krajinotvorný a rekreační význam
Zatravněné meziřadí v sadech se řadí do kategorie krajinných trávníků, neboť hlavním posláním těchto travních porostů není produkce
píce. Zatravněné plochy působí harmonicky na
- 35 -
psychiku člověka a vytváří příjemný estetický
dojem. Zejména ve vyšších polohách jsou travní
porosty spolu s lesy nedílnou součástí naší krajiny.
Nevýhody zatravnění ovocných sadů:
A. Vyšší náklady na založení a pravidelné sečení travního porostu
B. Vyšší výpar a spotřeba vody (příkmenné
pásy)
C. Zvýšená potřeba hnojení po založení travního porostu
D. Vyšší riziko výskytu hrabošů a hryzců
(zejména při mulčování)
E. Vyšší riziko poškození květů ovocných
stromů jarními mrazíky (nižší radiace
z půdy)
TRÁVNÍKY 2008
Ad A. Vyšší náklady na založení a pravidelné
sečení travního porostu
Náklady na založení 1 hektaru zatravněného meziřadí (příprava půdy, osivo, setí) představují jednorázovou částku několika tisíc korun
(4 – 6 tis. kč.ha-1). Při správném postupu a adekvátní péči by měl travní porost vydržet stejně
dlouho jako sad samotný. Samotné sežínání
travního porostu vyžaduje při užších sponech
speciální mechanizaci, při klasických sponech
s vysokokmeny (10 – 12 m) dostačuje stejná
mechanizace jako při sklizni luk.
Ad B. Vyšší výpar a spotřeba vody
Travní porosty vypařují z půdy více vody,
než pravidelně kypřený černý úhor. Proto
zejména v teplejších a sušších oblastech (jižní
Morava) panuje obava z nadměrné konkurence
travního drnu o vodu, která pak schází okolním
stromům. Tyto obavy jsou samozřejmě oprávněné, protože vláhová spotřeba travního porostu
může být značná. Pouze při závlaze nebo na
stanovištích s vyšší hladinou podzemní vody se
nás tento problém netýká.
Existují však opatření, jimiž lze riziko
nadměrné konkurence o vodu do značné míry
eliminovat:
- ponechání příkmenných pásů bez zatravnění.
V bezprostředním okolí stromů (30 – 60 cm
od kmene) by měla být půda udržována bez
vegetace. Zatravněním či zaplevelením této
zóny dochází k výrazné redukci růstu i výnosu stromů, zejména na slabších podnožích a u
všech tvarů v prvních letech po výsadbě. Pro
starší
vysokokmenné
stromy
nemají
příkmenné pásy tak velký význam.
- výběr pomalu a nízkých druhů trav a leguminóz vytvářejících mělké kořeny. Viz. další
část textu.
- udržováním nízkého porostu. Výška travního
porostu koreluje s hloubkou zakořenění. Čím
vyšší travní porost ponecháme, tím více konkurují kořeny trav v zóně zakořenění stromů.
Ad C. Zvýšená potřeba hnojení
Po založení travního porostu spotřebovává
vznikající drn značné množství živin jednak pro
svůj růst a jednak je část živin akumulována
v organické půdní hmotě. Zvýšené odčerpávání
živin z půdy se projevuje zejména v prvních
dvou letech po založení porostu, kdy také dochází k největší akumulaci humusu v půdě.
V pozdějších letech, zejména jsou-li zastoupeny
- 36 -
v porostu leguminózy (jeteloviny) a travní biomasa není odvážena na píci, dochází
k rovnováze mezi tvorbou a rozkladem organické hmoty a není nutno dodávat zvýšené dávky
živin.
Ad D. Vyšší riziko výskytu hrabošů a hryzců
Tito hlodavci nachází v travním porostu
zdroje potravy i úkryt před predátory.
K největšímu poškození stromů dochází během
zimního období. Pro minimalizaci škod je nutno
porosty nízko a pravidelně kosit nebo mulčovat
a na zimu odstraňit mulč z příkmenných pásů.
Také pastva zvířat může snížit populace těchto
škodlivých hlodavců (nízké vypásání bez akumulace mulče, destrukce podzemních chodeb,
pach výkalů). Osvědčila se také aplikace kejdy
či močůvky v podzimním období (vyplavení
chodeb, namočení srsti a prochladnutí, odpuzování pachem).
Ad. E. Vyšší riziko poškození květů ovocných
stromů jarními mrazíky
V období květu ovocných stromů se často
vyskytují mrazíky, které mohou mít za následek
výrazně snížený výnos ovoce. V zatravněných
sadech jsou mrazové škody pravidelně vyšší,
než v sadech s holou půdou v důsledku nižší
radiace dlouhovlného záření ze zatravněné půdy.
Díky tomu mohou být teploty vzduchu v okolí
květů v zatravněných sadech až o 1 oC nižší, což
často stačí k poškození květů a poupat mrazem.
Určitým opatřením je co nejnižší posečení
travního porostu před obdobím kvetení a intenzivnější využívání opatření pro eliminaci mrazových škod (zadýmování, ventilátroy, postřik
aj.).
Ošetřování travních porostů v meziřadí
Počet sečí za rok je závislý na zvolené směsi, půdních podmínkách, hnojení a průběhu počasí. Chceme-li hustý, pěkně vypadající a zelený
trávník, je nutno počítat s minimálně 5 až 10
sečemi za rok.
Před zimou je vhodné porost nízko pokosit
(omezení rizika hrabošů, plísní a houbových
chorob) a odstranit mulč z příkmenných pásů.
Pro trávy je důležitým obdobím pro hnojení
časné jaro a přelom srpna a září, kdy nejintenzivněji odnožují. Pozdně letní přihnojení podporuje lepší přezimování trav. Je vhodné v tomto
období využít také tekutá statková hnojiva (kejda a močůvka), která působí pachem i proti
hlodavcům.
TRÁVNÍKY 2008
Poděkování: Příspěvek byl zpracován podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905
„Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na
změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
Použitá a doporučená literatura:
Hejduk, S., Gaisler, J., 2006, Kapitola 7.9. Vodní režim. p. 74-75. In: Mládek, J., Pavlů,
V., Hejcman, M., Gaisler, J. (eds.), Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích.
VÚRV Praha, 104 pp.
Hluchý, M., Ackermann, P., Zacharda, M., Bagar, M., Jetmarová, E., Vaněk, G., 1997,
Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné. Ochrana ovocných dřevin a révy vinné v integrované
produkci. Biocont Laboratory s.r.o., Brno, 428 s.
Hrabě, F. a kol., 2003, Trávy a trávníky. Co o
nich ještě nevíte. Vydavatelství ing. Petr
Baštan – Hanácká reklamní. Olomouc,
158 s.
Litschmann, T., Straka, J., 2000, Makropórové
zasakování vody v travních porostech.
Úroda 48 (8):25-27
Plíšek, B., 2001, Ekologické pěstování jabloní a
tržní produkce biojablek. Bulletin ekologického zemědělství č. 23. 66 s.
Scheffer, F., Schachtschabel, P., 1992, Lehrbuch
der Bodenkunde. 7. völlig neubearbeitete
Auflage, Enke Verlag, Stuttgart, 491 s.
Švehlík, R., 2002, Větrná eroze na jihovýchodní
Moravě
v obrazech.
Sborník
Přírodovědného
klubu
v Uherském
Hradišti, Supplementum č. 8, 78 s.
van Eekeren, N., Murray, P.J., Smeding, F.W.,
2007, Soil biota in grassland, its
ecosystem services and the impact of
management. In: In: Proceedings of EGF
Symposium, De Vlieger, A., Carlier, L
(eds.) Permanent and Remporary
Grassland Plant, Environment and
Ecology, 'Grassland Sciences in Europe,
Vol 12', Gent, p. 247-258
VLIV HLOUBKY VÝSEVU NA DYNAMIKU VZCHÁZENÍ VYBRANÝCH
TRÁVNÍKOVÝCH DRUHŮ
Jaroslav MARTINEK, Miluše SVOBODOVÁ
Znalost vlastností osiva před samotným vysetím je nutnou podmínkou pro správné sestavení travní směsi jak po stránce druhového složení tak po stránce podílu jednotlivých komponent. Klíčivost je u obilek dána především
vnitřními faktory, t.j. genetickou výbavou, dále
pak vnějšími podmínkami - dostatkem vody
a kyslíku, optimální teplotou a u tzv. fotoblastických druhů, jako je lipnice luční, i světlem
(Procházka et al., 1998; Míka, 2002).
Schopností osiva vzcházet rozumíme vzejití koleoptile nad povrch půdy a rozvinutí prvního listu. Dosažením této fáze končí období,
kdy je jedinec vyživován zásobními látkami
z endospermu obilky a začíná proces fotosyntézy a produkce nové energie. Vzcházivost je dána
nejen klíčivostí, ale i dalšími faktory jako vitalita a stáří obilek, jejich velikost, hloubka zapravení osiva, vláhové poměry, utuženost půdy,
struktura, čistota substrátu aj. Důležitá je
i schopnost obilky umět si vodu udržet např. při
krátkodobých výskytech vysokých teplot. Při
- 37 -
velkých ztrátách vody může dojít k prodýchání
značného množství zásobních látek, někdy
i k zaschnutí klíčních rostlin (Bláha et al.,
2003).
Cílem našich nádobových pokusů na Katedře pícninářství a trávníkářství ČZU v Praze
bylo hodnocení vlivu hloubky výsevu na dynamiku a celkovou vzcházivost metlice trsnaté a
dalších travních druhů, které mohou být použity
ve směsích s ní.
Metodika
Pokusy byly založeny 19.7.2007 ve venkovním zastřešeném prostoru. Do zahradnických truhlíků byly vysety monokultury vybraných druhů – metlice trsnatá (Deschampsia
caespitosa /L./ P. Beauv) „Kometa“, jílek vytrvalý (Lollium perrene L.) „Filip“, lipnice luční
(Poa pratenis L.) „Harmonie“, kostřava červená
trsnatá (Festuca rubra ssp. Commutata) „Barborka“, kostřava červená krátce výběžkatá
(Festuca rubra ssp. Trichophylla) „Viktorka“
kostřava červená dlouze výběžkatá (Festuca
TRÁVNÍKY 2008
rubra ssp. Rubra) „Petruna“. Jako substrát byla
použita přesátá zemina od firmy Rašelina a.s.
Soběslav (obchodní název „Zemina pro trávníky“). Osivo bylo vyseto v množství 4 x 100 obilek na povrch nebo překryto 1 či 2 cm výše uvedené zeminy. Zálivka byla stanovena dle aktuálního průběhu počasí, prováděna denně v dávce 8
mm. Vzešlí jedinci o výšce 20 mm byli denně
odečítání
a odebíráni z plochy.
Výsledky a diskuse
Laboratorně zjištěná klíčivost byla u jílku
vytrvalého, kostřavy červené dlouze výběžkaté
(„Petruna“) a u metlice trsnaté 96%, u kostřavy
červené krátce výběžkaté („Viktorka“) 98%,
u kostřavy červené trsnaté („Barborka“) u lipnice luční 80%.
Při výsevu osiva na povrch byla vzcházivost jílku vytrvalého velmi nízká (9%) a u všech
ostatních druhů téměř nulová (1-3%) - Graf 1.
Pravděpodobně to bylo způsobeno vysokými
teplotami v průběhu pokusu a rychlým vysycháním povrchu půdy i samotných obilek. Průměrná denní teplota byla v červenci 19,3º C
a v srpnu 18,8ºC (o 2º C vyšší oproti dlouhodobému průměru). Vyšší vzcházivost jílku vytrvalého oproti ostatním druhům můžeme vysvětlit
vyšší kapacitou obilek udržet vodu po delší dobu. Nejnižší vzcházivost (1,3%) byla zjištěna
u drobnosemenné metlice trsnaté, což potvrzuje
zjištění její velké citlivosti k přísuškům
v počátku vývinu v předchozích pokusech.
Při výsevu do hloubky 1 cm vzešlo nejvíc
jedinců u kostřavy červené krátce výběžkaté
formy (91,3%) a jílku vytrvalého (90,8%), nejméně u lipnice luční (18,8%).
Mezi nejrychleji vzcházející druhy při této
hloubce výsevu patřil jílek vytrvalý, kostřava
červená krátce výběžkatá a metlice trsnatá,
u nichž polovina z celkově vzešlých rostlin byla
zaznamenána v 8. až 9. dni po výsevu. Dlouze
výběžkatá a trsnatá kostřava červená dosáhly
50% celkové vzcházivosti v 10. a 11. dni, o den
později dosáhla poloviny vzešlých i lipnice luční.
Při výsevu do hloubky 2 cm pod povrch
jsme dosáhli o něco horší vzcházivosti než
u předešlé varianty. Nejvyšší byla u jílku vytrvalého (83,5%). Z použitých odrůd kostřavy
červené nejlépe vyhovovala hloubka zasetí dvou
centimetrů dlouze výběžkaté a trsnaté formě
(73%, 69 %), vzcházivost krátce výběžkaté od- 38 -
růdy byla 61,3%. Větší hloubka také negativně
ovlivnila vzcházivost metlice trsnaté (36%).
Nejnižší vzcházivosti dosáhla lipnice luční
(7,3%). U drobných a kladně fotoblastických
semen mezi které lipnice luční patří, bývá příčinou špatného vzcházení nedostatek zásobních
látek.
Jílek vytrvalý byl i u této varianty nejrychleji vzcházejícím druhem, 50% z celkově vzešlých bylo dosaženo v 9. dni po založení. Obě
výběžkaté formy kostřavy červené a metlice
trsnatá dosáhly této hodnoty v 11. dni, trsnatá
forma kostřavy o den později.
Jak je patrné z dosažených výsledků,
podmínky pro vzcházení osiva v letním období
při vysokých teplotách jsou nepříznivé zejména
při výsevu na povrch, a to i při dostatečné zálivce. Optimální hloubka setí u zkoušených odrůd
je 1 cm. Osivo není vystaveno takovému teplotnímu stresu okolí oproti variantě založení na
povrchu a je chráněno před prouděním vzduchu,
které významně přispívá k vysoušení obilek.
Význam faktorem u zapravení osiva pod povrch
obecně může být i ochrana osiva před odvanutím silným větrem z pozemku nebo ochrana
před ptactvem. Mělčí zapravení osiva přispívá
k rychlejšímu vzejití obilek, koleoptile obilky
nemusí překonávat příliš silnou vrstvu zeminy
na své cestě k povrchu a tím vydávat mnoho
energie ze zásobních látek z endospermu.
Při hlubším setí (2 cm) se výrazně snížila
celková vzcházivost zejména u metlice trsnaté (z
66 na 36%) a u kostřavy červené krátce výběžkaté (z 91 na 61%) ve srovnání s výsevem do
hloubky 1 cm. Vzcházivost lipnice luční byla za
daných podmínek velmi špatná při všech způsobech výsevu. U kostřavy červené dlouze výběžkaté a trsnaté neměl hlubší výsev na vzcházivost
podstatný vliv (rozdíl 1-2%), podobně je hlubší
setí (až do 2 cm) přijatelné i u jílku vytrvalého.
Vhodnou hloubkou zapravení osiva tedy
docílíme rychlejšího a plnějšího zapojení porostu a snížení dodatečných nákladů na dosev nevzešlých míst.
Literatura
BLÁHA L.; BOCKOVÁ, R; HNILIČKA, F.;
HNILIČKOVÁ, H.; HOLUBEC, V.;
MOLLEROVÁ, J.; ŠTOLCOVÁ, J.;
ZIEGLEROVÁ, J. (2003): Rostlina a
TRÁVNÍKY 2008
stres. VÚRV, Praha. 156 s. ISBN 8086555-32-1.
MÍKA, V. a kol., (2002): Morfogeneze trav.
Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha, 200 s., ISBN 80-86555-20-8.
PROCHÁZKA, S., MACHÁČKOVÁ, I.,
KREKULE, J., ŠEBÁNEK, J. Fyziologie
rostlin. 1. vydání. Praha: Academia,
1998. s. 348-357. ISBN 80-200-0586-2.
Výsledky byly získány za podpory Výzkumného
záměru MSM 6046070901
Ing. Jaroslav Martinek
prof. Ing. Miluše Svobodová, CSc.
Katedra pícninářství a trávníkářství, Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165
21, Praha 6-Suchdol, e-mail: [email protected], [email protected]
Graf 1 Vliv hloubky výsevu na dynamiku vzcházení trav (% rostlin vzešlých od zasetí)
Jílek vytrvalý "Filip"
100
90
80
70
60
50
40
30
20
10
0
Kostřava červená trsnatá "Barborka"
(%)
(%)
100
90
80
70
60
50
40
30
20
10
0
1
7
10 13 16 19 22
Dnů od založení
1
25
3
5
7
9 11 13 15 17 19 21 23 25
Dnů od založení
Kostřava červená krátce výběžkatá
"Viktorka"
100
90
80
70
60
50
40
30
20
10
0
Kostřava červená dlouze výběžkatá
"Petruna"
(%)
(%)
100
90
80
70
60
50
40
30
20
10
0
4
1
4
7
10 13 16 19
Dnů od založení
22
1
25
Lipnice luční "Harmonie"
7
10 13 16 19
Dnů od založení
22
25
Metlice trsnatá "Kometa"
100
90
80
70
60
50
40
30
20
10
0
(%)
(%)
100
90
80
70
60
50
40
30
20
10
0
4
1
1
4
7
4
7
10 13 16 19 22 25
Dnů od založení
10 13 16 19 22 25
Dnů od založení
Na povrchu
- 39 -
1cm
2cm
TRÁVNÍKY 2008
UPLATNENIE ALELOPATIE V PROCESE KLÍČENIA SEMIEN TRÁV
A ĎATELINY PLAZIVEJ
Peter KOVÁR, Helena GREGOROVÁ
Úvod
V prírodných spoločenstvách je rast a vývin
jednotlivých rastlín ovplyvňovaný na jednej
strane konkurenciou o vodu, živiny, svetlo
a priestor (CANTERO et al., 1999) a na druhej
strane
interakciami
sprostredkovanými
chemickými látkami vylúčenými do prostredia.
Vo všeobecnosti môžeme tento prírodný
fenomén – alelopatiu – definovať ako špecifický
negatívny (pozitívny) vplyv jedného druhu na
klíčenie,
rast
a vývin
druhého
druhu
(CALLAWAY
a ASCHEHOUGH,
2000).
Alelochemikálie sú sekundárne metabolity
(NILSEN a ORCUTT, 2000) a po chemickej
stránke sú to dusíkaté a fenolové zlúčeniny,
terpény, silice, kumaríny, alkaloidy a i.
(NARWALL, 1994). Do okolitého prostredia sú
najčastejšie uvoľňované koreňmi rastlín alebo
ako extrakty z nadzemných častí rastlín. Ich
zdrojom môžu byť aj rozkladajúce sa nadzemné
a podzemné
orgány.
Chemické
látky
s alelopatickým potenciálom prítomné v
semenách tráv a ďatelinovín sú rozpustné vo
vode. Preto môžu byť do prostredia vylúhované
dažďom, rosou, ale aj pri zavlažovaní. Ich
pôsobenie sa prejavuje nielen na okolitých
rastlinách, ale aj na klíčiacich semenách rastlínproducentov. BARKOSKY a EINHELLIG
(2003) uvádzajú, že pôsobením alelochemikálií
nastáva porušenie mitochondriálnej činnosti,
transport elektrónov vo fotosystéme II je
inhibovaný, dochádza k inhibícii respirácie
a pod.
Významný je aj poznatok autoinhibičnom
účinku niektorých rastlín, vďaka čomu
nedochádza k vyklíčeniu vlastných semien
v okolí materskej rastliny. Taktiež tým možno
vysvetliť
príčinu
únavy
pôdy
po
niekoľkoročnom pestovaní monokultúr rastlín
(napr. obilniny, ďatelinoviny). CHEPLICK
a SALVADORI (1991) uvádzajú, že pre
elimináciu autotoxicity je vhodné spoločne siať
- 40 -
geneticky odlišné odrody alebo druhy, nakoľko
úzka genetická príbuznosť druhov alebo odrôd
môže viesť k zintenzívneniu interakcií a tým
zvýšeniu alelopatického účinku. Nemali by sme
zabúdať, že floristické zloženie rastlinných
spoločenstiev je závislé aj od alelopatického
potenciálu rastlín prítomných v poraste, bez
ohľadu na to, či ich alelopatické účinky sú
inhibičné alebo stimulačné (KOSTUCH
a JANOWSKI, 1998).
Fyziologické
procesy,
rast
a vývin
jednotlivých rastlín je o.i. ovplyvnený aj
koncentráciou vylúčených alelochemikálií.
Dôležitú úlohu v tomto procese zohrávajú aj
podmienky rastu a vek rastliny, na ktorú
alelochemikálie
pôsobia
(INDERJIT
a DAKSHINI, 1995). Napriek tomu, že
v laboratórnych podmienkach mnohé druhy
rastlín preukázali alelopatické pôsobenie,
v prirodzených podmienkach je táto skutočnosť
odlišná. Dôvodom toho je, že vylúčené
alelochemikálie môžu byť absorbované na
pôdne koloidy, taktiež môžu podliehať
mikrobiálnej
degradácii
vedúcej
k ich
deaktivácii , alebo môžu byť splavené hlboko do
pôdy, kam koreňový systém rastlín nezasahuje
(GOSLEE et al., 2001).
Pôsobenie väčšiny alelochemikálií nie je
ešte ani zďaleka dostatočne preskúmané a
získavanie relevantných dôkazov je pomerne
obtiažne. Aj napriek tomu môžeme na základe
súčasných poznatkov konštatovať, že alelopatia
má výrazný vplyv na rýchlosť sukcesie
v rastlinných
spoločenstvách
a výrazne
ovplyvňuje floristické zloženie porastov už od
prvých štádií vývinu rastlín (BLÁHA et al.,
2003).
Materiál a metodika
Experiment bol realizovaný laboratórnych
podmienkach Katedry trávnych ekosystémov
a kŕmnych plodín, FAPZ SPU v Nitre. Semená
klíčili v nakličovacej miske pri teplote cca 20ºC
TRÁVNÍKY 2008
na vrstve filtračného papiera zvlhčeného destilovanou vodou. Polovica misiek bola umiestnená na svetle a druhá polovica misiek bola v tme.
Hodnotili sme celkovú klíčivosť; rýchlosť klíčenia (podľa Chiapusio et al., 1997:
( N 2 − N 1) ( N 3 − N 2)
( Nn − Nn − 1)
S = ( N 1) +
+
+ ... +
2 klíčenia [počet
3
; kde S je rýchlosť
semien deňn-1];
N1,N2,N3,...,Nn,Nn-1 je počet vyklíčených semien
na 1., 2., 3.,...,n-1, n-tý deň). Klíčiace semená
boli pozorované 30 dní.
V experimente sme použili:
- MT - mätonoh trváci (Lolium perenne) Kelt,
- KČ - kostrava červená (Festuca rubra)
Barborka,
- KT - kostrava trsťovníkovitá (Festuca arundinacea) Tulsa,
- LL - lipnica lúčna (Poa pratensis) Cynthia,
- ĎP - ďatelina plazivá (Trifolium repens)
Klement v kombináciách:
• monokultúra každého druhu (po 100 semien
v 2 opakovaniach, variant svetlo/tma)
• miešanky druhov MT+KČ (50+50 semien),
MT+KT, MT+LL, MT+ĎP, KČ+KT,
KČ+LL, KČ+ĎP, KT+LL, KT+ĎP, LL+ĎP
(4 opakovania, variant svetlo/tma).
Výsledky a diskusia
V experimente zameranom na zistenie
prejavu alelopatie počas klíčenia semien
vybraných druhov, sme zistili, že celková
klíčivosť semien bola v podmienkach svetla
a tmy takmer rovnaká a pohybovala sa v rozpätí
od 45 % do 98,5 % (svetlo) a od 48 % do 98 %
(tma). Najvyššiu klíčivosť semien sme
zaznamenali pri mätonohu trvácom (92 98,5 %). Taktiež sme zistili nepreukazný vplyv
svetla (resp. tmy) na klíčivosť zŕn mätonohu
trváceho. Medzi kombináciami mätonohu
trváceho s ostatnými druhmi boli zaznamenané
len minimálne rozdiely (obr. 1).
klíčivosť (%)
Obrázok 1: Celková klíčivosť (%) zŕn mätonohu trváceho v monokultúre (MT mono) a v kombinácii s ostatnými drhmi
100
90
80
70
60
50
40
30
20
10
0
MT mono
MT+KČ
MT+KT
svetlo
MT+LL
MT+ĎP
tma
MT - mätonoh trváci (Lolium perenne); KČ - kostrava červená (Festuca rubra); KT - kostrava trsťovníkovitá (Festuca arundinacea); LL - lipnica lúčna (Poa pratensis); ĎP - ďatelina plazivá (Trifolium repens)
Na druhej strane, najnižšiu klíčivosť
preukázala lipnica lúčna, u ktorej sme
v kombinácii s ďatelinou plazivou (variant
svetlo) zaznamenali len 45 % vyklíčených zŕn.
V kombinácii s kostravou červenou dosiahla
lipnica lúčna klíčivosť 48,5 %, s kostravou
trsťovníkovitou 53 %, s mätonohom trvácim
61 % a v monokultúre 70 %. Napriek tomu, že
viacerí autori (BEWLEY a BLACK, 1994;
PROCHÁZKA et al., 1998; a ďalší) uvádzajú
- 41 -
pozitívny vplyv svetla na klíčenie zŕn z rodu
lipnica (Poa). V našom experimente sa tento
poznatok nepotvrdil, nakoľko v podmienkach
tmy vyklíčilo od 48 % do 74,5 % zŕn lipnice
lúčnej oproti klíčeniu na svetle, kde percento
klíčivosti bolo v intervale od 45 % do 61 %.
Podobný trend ako v prvom hodnotenom
znaku (celková klíčivosť semien) sme
zaznamenali aj pri rýchlosti klíčenia zŕn tráv
a semien ďateliny plazivej (obr. 2).
TRÁVNÍKY 2008
Obrázok 2: Priemerná rýchlosť klíčenia semien vybraných druhov
3,00
2,50
2,00
1,50
1,00
svetlo
ĎP+LL
ĎP+KT
ĎP+KČ
ĎP+MT
ĎP mono
LL+ĎP
LL+KT
LL+KČ
LL+MT
LL mono
KT+LL
KT+ĎP
KT+KČ
KT+MT
KT mono
KČ+LL
KČ+ĎP
KČ+KT
KČ+MT
KČ mono
MT+ĎP
MT+LL
MT+KT
0,00
MT+KČ
0,50
MT mono
rýchlosť klíčenia (semien.deň-1)
3,50
tma
MT - mätonoh trváci (Lolium perenne); KČ - kostrava červená (Festuca rubra); KT - kostrava trsťovníkovitá (Festuca arundinacea); LL - lipnica lúčna (Poa pratensis); ĎP - ďatelina plazivá (Trifolium repens)
Najrýchlejšie klíčiacim druhom bol
mätonoh trváci, hlavne v kombinácii s lipnicou
lúčnou v podmienkach svetla (3,28 semien.deň1
;
v monokultúre
3,23 semien.deň-1)
a v kombinácii s ďatelinou plazivou v tme
(3,26 semien.deň-1;
v
monokultúre
3,16 semien.deň-1). Pomalšie klíčenie zŕn
mätonohu trváceho v monokultúre mohlo byť
dôsledku autotoxického účinku jeho výlučkov.
K podobnému zisteniu dospel aj NARWAL
(1994), ktorý navyše zistil, že výlučky
mätonohu trváceho inhibujú biochemické
fyziologické
procesy
u lipnice
lúčnej
a mätonohu mnohokvetého už v prvých fázach
ich vývinu. Najnižšiu rýchlosť klíčenia mala
lipnica lúčna, a to 1,50 – 2,03 semien.deň-1
v kombinácii
s ostatnými
druhmi
v podmienkach svetla (v monokultúre 2,33
semien.deň-1) a 1,60 – 2,38 semien.deň-1
v kombinácii s ostatnými druhmi klíčiacimi
v tme (v monokultúre 2,48 semien.deň-1).
Zároveň sme zistili štatisticky preukazný
negatívny vplyv ostatných testovaných druhov
na rýchlosť klíčenia zŕn lipnice lúčnej.
Záver
V laboratórnych
podmienkach
sme
sledovali celkovú klíčivosť a rýchlosť klíčenia
semien v monokultúre a v 2-komponentnej
miešanke. Semená vybraných druhov tráv
a ďateliny plazivej klíčiace v monokultúre
prejavili v prevažnej miere vyššie percento
klíčivosti
oproti
semenám
klíčiacim
v kombinácii s ostatnými druhmi. Najlepšie to
- 42 -
bolo možné pozorovať pri lipnici lúčnej, kde
sme zaznamenali aj najnižšiu rýchlosť klíčenia
semien. Na druhej strane, najlepšiu klíčivosť
a rýchlosť klíčenia semien dosiahol mätonoh
trváci. Na základe zistených výsledkov možno
konštatovať, že poznanie fenoménu alelopatie
umožní lepšie pochopenie zmien vo floristickom
zložení rastlinných spoločenstiev.
Poďakovanie: Práca vznikla s podporou
projektu VEGA 1/0446/08 Rozvoj trávnikárstva
v podmienkach nízkych vstupov
Literatúra
BARKOSKY, R. R. – EINHELLIG, F. A. 2003.
Allelopathic interference of plant-water
relationships by p-HBA. Bot. Bull. Acad. Sin.
(2003) 44: 53-58
BEWLEY, J. D. – BLACK, M. 1994. Seeds.
Physiology of development and germination.
Plenum Press, New York, 1994
BLÁHA, L. et al., 2003. Rostlina a stres.
VÚRV, Praha, 2003, 156 s., ISBN 80-86555-321
CALLAWAY, R. M. – ASCHEHOUGH, E. T.
2000. Invasive plants versus their new and old
neighbours: a mechanism for exotic invasion.
Science 290: 521-523
CANTERO, J. J. – PÄRTEL, M. – ZOBEL, M.
1999. Is species richness dependent on th
neighbouring stands? An analysis of the
community patterns in mountain grasslands of
central Argentina. Oikos 87: 346-354
TRÁVNÍKY 2008
GOSLEE S. C. – PETERS, D. C. – BECK, K.
G. 2001. Modeling invasive weeds in
grasslands: The role of allelopathy in Acroptilon
repens invasions. Ecological Modeling 139: 3145
CHEPLICK, G. P. – SALVADORI, G. M.
1991. Intraclonal a interclonal competition in
the cleistogamous grass Amphibromus
scabrivalvis. American Journal of Botany 78:
1494-1502 In: LIPINSKA, H. – HARKOT, W.
2007. Allelopathic activity of grassland species.
Allelopathy Journal 19(1): 3-36 (2007)
CHIAPUSIO, G. – SANCHEZ, A. M. 1997. Do
germination indices adequately reflect
allelochemical effects on the germination
process? J. Chem. Ecol., 23: 2445-2453
INDERJIT – DAKSHINI, K.M.M. 1995. On
laboratory bioassays in allelopathy. Bot. Rev.
61, 28-44
KOSTUCH, R. – JANOWSKI, B. 1998.
Allelopathy and possibility of its utilisation in
agroecosystems. Ekoinżynieria 10: 35-39 In:
LIPINSKA, H. – HARKOT, W. 2007.
Allelopathic activity of grassland species.
Allelopathy Journal 19(1): 3-36 (2007)
NARWAL, S. S. 1994. Allelopathy in Crop
Production. Scientific Publisher, Jodhpun, India
NILSEN, E.T. – ORCUTT, D.M. 2000.
Physiology of plant under stress – Soil and
biotic factors. New York, 2000, 329-385
PROCHÁZKA, S. et al., 1998. Fyziologie
rostlin. Praha: Academia, 1998, 485 s., ISBN
80-200-0586-2
Autori
Ing. Peter KOVÁR
doc. Ing. Helena GREGOROVÁ, CSc.
Katedra trávnych ekosystémov a kŕmnych
plodín, FAPZ SPU v Nitre
[email protected],
[email protected]
NOVÉ TRÁVNÍKOVÉ ODRŮDY
Mojmír FADRNÝ
V roce 2007 a v jarním období roku 2008
bylo ve správním řízení ÚKZÚZ po ukončení
zkušebního cyklu na základě provedených zkoušek o registraci zapsáno do Státní odrůdové knihy 13 odrůd trav pro trávníkové využití. Jedná
se o 5 odrůd jílku vytrvalého, 2 odrůdy kostřavy
červené, 2 odrůdy psinečku výběžkatého a po
jedné odrůdě bojínku cibulkatého, kostřavy ovčí, lipnice luční a lipnice obecné. Sortiment
trávníkových odrůd se rozšířil u sedmi travních
druhů. Kvalitní odrůdy rozšiřují možnosti tvorby nových trávníkových směsí a splňují vysoké
nároky, které jsou v současné době na různé
typy trávníku kladeny.
Do zkoušek pro registraci jsou odrůdy
zařazovány na základě žádosti žadatele podle
ustanovení § 33 odst. 4 zákona č. 219/2003 Sb.,
o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných
rostlin. Splňuje li žádost žadatele všechny podmínky, může ÚKZÚZ zahájit samotné zkoušky,
potřebné pro registraci odrůdy. Aby přihlášená
odrůda mohla být registrována, musí u ní být
v průběhu zkoušení prokázáno, že je odlišná,
- 43 -
uniformní, stálá, má vyhovující název a je zajištěno udržovací šlechtění.
ÚKZÚZ každoročně vydává seznam všech
odrůd pěstovaných rostlin zapsaných ve Státní
odrůdové knize, včetně údajů o adresách jejich
udržovatelů, držitelů šlechtitelských práv podle
zákona č. 408/2000 Sb., o ochraně práv
k odrůdám. Státní odrůdová kniha je úředním
seznamem odrůd rostlin, které jsou v České republice zaregistrovány pro uznávání a uvádění
do oběhu.
Trávníkové odrůdy registrované v roce
2008
Bojínek cibulkatý
Zubr
Zubr je diploidní odrůda určená pro trávníkové
využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována
firmou OSEVA PRO s.r.o.
Odrůda je raná až středně raná. Rostliny jsou
středně rozkladité až polorozkladité, barva listu
středně až tmavě zelená. Praporcovitý list je
velmi krátký až krátký, velmi úzký až úzký.
Stéblo je velmi krátké až krátké, květenství je
krátké.
TRÁVNÍKY 2008
Jemnost trávníku je střední až vysoká. Častým
kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do trávníkových
směsí pro jemné okrasné trávníky i ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně.
Jílek vytrvalý
Hamlet
Hamlet je diploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována na Šlechtitelské stanici Hladké Životice,
s.r.o.
Odrůda je pozdní. Rostliny jsou středně rozkladité, barva listu středně až tmavě zelená. Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý, úzký.
Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je
krátké až středně dlouhé.
Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze
dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové
plochy běžné a parkové zeleně.
Jílek vytrvalý
Hobby
Hobby je diploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována na Šlechtitelské stanici Hladké Životice,
s.r.o.
Odrůda je středně raná až pozdní. Rostliny jsou
středně rozkladité, barva listu středně až tmavě
zelená. Praporcovitý list je krátký až středně
dlouhý, úzký. Stéblo je krátké až středně dlouhé,
květenství je krátké až středně dlouhé.
Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze
dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové
plochy běžné a parkové zeleně.
Kostřava ovčí
Dorotka
Dorotka je hexaploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je
udržována firmou OSEVA UNI, a.s.
Odrůda je raná. Rostliny jsou středně až polorozkladité, barva listu tmavě zelená, listová čepel zavřená. Praporcovitý list je velmi krátký až
krátký. Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je krátké.
Jemnost trávníku je vysoká. Častým kosením lze
dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do trávníkových
směsí pro jemné okrasné trávníky i ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně.
- 44 -
Lipnice luční
Hifi
Hifi je odrůda určená pro trávníkové využití.
Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována na
Šlechtitelské stanici Hladké Životice, s.r.o.
Odrůda je pozdní až velmi pozdní. Rostliny jsou
středně rozkladité, barva listu středně až tmavě
zelená. Praporcovitý list je středně dlouhý,
středně široký. Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je krátké až středně dlouhé.
Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze
dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové
plochy běžné a parkové zeleně.
Trávníkové odrůdy registrované v roce
2007
Jílek vytrvalý
Slávek
Slávek je diploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována firmou AGROGEN, spol. s r.o.
Odrůda je pozdní. Rostliny jsou středně rozkladité, barva listu středně zelená. Praporcovitý list
je krátký až středně dlouhý, úzký až středně
široký. Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je krátké až středně dlouhé.
Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze
dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové
plochy běžné a parkové zeleně.
Jílek vytrvalý
Kokomo
Kokomo je diploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována firmou DLF-International Seeds Inc.
v USA. Zástupcem v ČR je Šlechtitelská stanice
Hladké Životice.
Odrůda je středně raná. Rostliny jsou středně
rozkladité, barva listu tmavě zelená. Praporcovitý list je krátký, úzký. Stéblo je krátké až středně
dlouhé, květenství je krátké.
Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze
dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové
plochy běžné a parkové zeleně.
Jílek vytrvalý
Tremolo
Tremolo je diploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udr-
TRÁVNÍKY 2008
žována firmou TAGRO Červený Dvůr, spol
s r.o.
Odrůda je středně raná až pozdní. Rostliny jsou
středně až polorozkladité, barva listu středně
zelená. Praporcovitý list je krátký až středně
dlouhý, úzký až středně široký. Stéblo je středně
dlouhé, květenství je středně dlouhé.
Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze
dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové
plochy běžné a parkové zeleně.
Kostřava červená
Longfellow II
Longfellow II je hexaploidní trsnatá odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována firmou DLFTRIFOLIUM A/S v Dánsku. Zástupcem v ČR je
Šlechtitelská stanice Hladké Životice, s.r.o.
Odrůda je středně raná až pozdní. Rostliny jsou
středně až polorozkladité, barva listu tmavě zelená, listová čepel uzavřená. Praporcovitý list je
krátký až středně dlouhý, úzký až středně široký. Stéblo je středně dlouhé, květenství je krátké
až středně dlouhé.
Jemnost trávníku je vysoká. Častým kosením lze
dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do trávníkových
směsí pro jemné okrasné trávníky i ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně.
Kostřava červená
Smetana
Smetana je hexaploidní trsnatá odrůda určená
pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna
a je udržována firmou DLF-TRIFOLIUM A/S
v Dánsku. Zástupcem v ČR je Šlechtitelská stanice Hladké Životice, s.r.o.
Odrůda je středně raná až pozdní. Rostliny jsou
středně rozkladité, barva listu tmavě zelená,
listová čepel uzavřená. Praporcovitý list je krátký, úzký. Stéblo je středně dlouhé, květenství je
krátké až středně dlouhé.
Jemnost trávníku je vysoká. Častým kosením lze
dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do trávníkových
směsí pro jemné okrasné trávníky i ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně.
Lipnice obecná
Boganis
Boganis je odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována fir-
- 45 -
mou DLF-TRIFOLIUM A/S v Dánsku. Zástupcem v ČR je Šlechtitelská stanice Hladké Životice, s.r.o.
Odrůda je středně raná až pozdní. Rostliny jsou
středně rozkladité, barva listu středně až tmavě
zelená. Praporcovitý list je středně dlouhý,
středně široký. Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je krátké až středně dlouhé.
Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze
dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové
plochy běžné a parkové zeleně.
Psineček výběžkatý
Cobra Nova
Cobra Nova je tetraploidní odrůda určená pro
trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je
udržována firmou DLF-International Seeds Inc.
v USA. Zástupcem v ČR je Šlechtitelská stanice
Hladké Životice.
Odrůda je raná až středně raná. Rostliny jsou
polorozkladité až rozkladité, barva listu středně
zelená. Praporcovitý list je krátký, úzký. Stéblo
je krátké, květenství je krátké.
Jemnost trávníku je vysoká. Častým kosením lze
dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do trávníkových
směsí pro jemné hřišťové trávníky a jiné specifické trávníkové plochy.
Psineček výběžkatý
Horus
Horus je tetraploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována na Šlechtitelské stanici Hladké Životice,
s.r.o.
Odrůda je středně raná. Rostliny jsou polorozkladité až rozkladité, barva listu středně zelená. Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý, úzký. Stéblo je krátké až středně dlouhé,
květenství je krátké až středně dlouhé.
Jemnost trávníku je vysoká. Častým kosením lze
dosáhnout vysoké hustoty trávníku.
Je vhodným komponentem do trávníkových
směsí pro jemné hřišťové trávníky a jiné specifické trávníkové plochy.
Ing. Mojmír Fadrný, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno, zkušební stanice
Hradec
nad
Svitavou
TRÁVNÍKY 2008
První konference Evropské trávníkářské společnosti v Pise
EUROPEAN
TURFGRASS
SOCIETY
Ve dnech 19. – 20.5.2008 se konala na
Universitě v Pise v Itálii 1. konference European Turfgrass Society. Konference se účastnilo
více než 200 delegátů z celého světa (včetně
Nového Zélandu a početné delegace z USA)
a celkově bylo presentováno 82 recenzovaných
příspěvků, které jsou publikovány ve sborníku.
Část příspěvků byla presentována formou
přednášek, zbytek prostřednictvím posterových
sdělení.
V úvodu zazněly 3 vyžádané referáty. Dr.
S.Baker (STRI Bingley, UK) představil historii
trávníkářského výzkumu na Britských ostrovech
od roku 1920 a změnu zájmu o jednotlivé oblasti výzkumu uvedl na tématech publikovaných
příspěvků v časopise Journal of Turfgrass
Science. Následoval Dr. Nektarios (University
of Athens, Řecko), který přednesl referát o významu zatravňování střech budov s ohledem na
zlepšení městského klimatu, omezení prašnosti a
zadržování vody po přívalových deštích. Dr.
Thorogood (IGER Aberystwyth, UK) referoval
o pokroku ve šlechtění trávníkových odrůd trav
na příkladu jílku vytrvalého.
Další příspěvky se věnovaly velmi rozdílným tématům. Byly zde presentovány např. výsledky pokusů s materiály pro vegetační vrstvu,
problematika vyplavování pesticidů do podzemních vod a drenáží, hnojení organickými hnojivy, adaptaci teplomilných trav pro přechodné
klimatické oblasti, dopad klimatických změn na
management golfových hřišť, problematika suché skvrnitosti trávníků, ekonomický management fotbalových hřišť, environmentální
- 46 -
certifikace golfových areálů, endofytní materiály trav pro ochranu před škůdci a celá řada dalších témat.
Z České republiky se konference účastnilo
7 osob (S. Hejduk, F. Hrabě – MZLU, M. Svobodová – ČZU Praha, B. Cagaš – Oseva PRO, I.
Našinec – Oseva Uni, ŠS Větrov, V. Černoch –
ŠS Hladké Životice, L. Michalíková, Agrostis
Rousínov).
Po ukončení konference byla svolána valná
hromada ETS, kde byly oficiálně schváleny stanovy rozpočet za minulé období a bylo oznámeno, že nová Společnost má 82 řádných členů
z více než 20 států celého světa (6 členů z ČR).
Dr. A. Altissimo seznámil účastníky konference s důvody vzniku ETS. Tato nová společnost byla založena na základě původního, pravidelného setkávání trávníkářských odborníků
v rámci Evropy, které začal organizovat prof.
Dr. W. Skirde (Universita Giessen – Německo)
pod názvem Internationalen Rasenkolloquium.
V tomto spolku se každoročně na určitém místě
v Evropě setkávali odborníci z oboru trávníkářství, diskutovali a předávali si zkušenosti ze
šlechtění trávníkových odrůd, pěstování trávníků a z oblasti ekologického vlivu trávníků
v krajinném prostoru.
Ze členů tohoto spolku se vyčlenila skupinka, která v prosinci 2005 zorganizovala seminář
v italské Veroně, kde se účastníci usnesli na
nezbytnosti založení celoevropské společnosti
pro trávníky. Z pověření účastníků tohoto semináře vznikl zakládající výbor ETS v Pise
v červenci 2007.
Na jednání bylo zvoleno nové předsednictvo ve složení: Marco Volterani – president
(University Pisa, Itálie), sekretář a pokladník
Adriano Altissimo (Landlab Viccenza, Itálie),
Klaus Müller-Beck (Compo, Německo),
Stephen Baker (STRI Bingley, UK), Stephen
Alderton (DLF, Francie), Gerard Van Kloster
(SGL, Nizozemí), Alexander Richter (Richter
Rasen, Rakousko), Cilluf Svensson (Švédsko) a
Stanislav Hejduk (ČR). Byl schválen rámcový
program činnosti ETS, kde hlavními prioritami
je propagace společnosti a získávání nových
členů, zejména v zemích, které dosud nemají
žádné zástupce. Každoročně bude probíhat valná
hromada v termínu do poloviny dubna, jednou
za dva roky bude organizována konference.
Základní myšlenky a cíle ETS:
TRÁVNÍKY 2008
Mezi hlavní cíle nové organizace patří rozvoj komunikace a spolupráce mezi výzkumem,
trávníkářským „průmyslem“ a veřejností na oficiální mezistátní evropské úrovni. Smyslem
ETS je propagace poznatků a výsledků výzkumu v oblasti trávníkářství, to znamená trávníků
rekreačních, okrasných, sportovních a těch, které slouží k ochraně a zlepšení životního prostředí v rámci Evropské unie a oblasti Středomoří.
Posláním ETS je zejména podpora všech
aktivit, které vedou k dosažení cílů uvedených
v předchozí části. Zahrnuje to pravidelné plánování a organizování seminářů a konferencí,
shromažďování a rozšiřování technických informací a inovací pomocí webových stránek
ETS, novin, časopisů, konferencí, seminářů
a dalších vhodných iniciativ.
Na závěr konference byla zorganizována
exkurze do firem, které se zabývají produkcí
trávníkových koberců a výrobou předpěstované
sadby teplomilných druhů trav (warm season
grasses). Navštívili jsme také sportovní olympijské centrum, kde byl presentován hybridní trávník (plastový základ s vlákny a na něm vysetý
trávník přírodní do výplně z kokosových vláken,
drceného korku a drcené lávy).
- 47 -
Ačkoli po většinu doby trvání konference pršelo
(bohužel i při exkurzi), splnila tato akce svůj
hlavní účel – setkání trávníkářů z různých částí
Evropy, ale i z dalších zemí. Presentované příspěvky umožnily vytvořit si představu o aktuální situaci v trávníkářském výzkumu, legislativě
a vzdělávání.
Podrobnější informace a seznam členů najdete
na
webových
stránkách
ETS:
www.turfgrasssociety.eu
Poděkování: Účast na konferenci a vytvoření
tohoto příspěvku byly umožněny díky podpoře
Výzkumného záměru č. MSM6215648905
„Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na
změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
Stanislav Hejduk, MZLU v Brně