ROVERSKÝ

02/13
ročník 16, číslo 78
únor 2013
VÍRA
Překvapivě bohatý svět
Má víra šanci?
Jít neprošlapanými cestami
Dobrovolníkem na konci cesty
Nejsme tady sami
časopis pro rovery a rangers
ROVERSKÝ
KMEN
O
B
S
A
H
OBSAH
ÚVODNÍK
Učit se hledat a nenabít si přitom nos
(J.)
ROVERING
Králičí den
(Sylva Š.)
Šance změnit svět
(Niki)
Proaktivně, progresivně, projektově!
(Kašpra)
Internet ve službách skautů
(Vojta P.)
Koše z proutí na míru do klubovny
(B.)
Scénář=Jízdní řád akce
(Zdenča P.)
Aby neprohrávali stále ti samí
(SpV)
3
4
Překvapivě bohatý svět
(jpp)
26
Má víra šanci?
(Ivan O. Štampach)
28
Kouzlo sebeuskutečnění
(K.)
29
Jít neprošlapanými cestami
(Elva Frouz, J.)
30
Kulturní střípky
(jpp, J.)
31
Dobrovolníkem na konci cesty
(Martina Špinková, Eva Špallová, J.)
36
Vydat se s mapou a kompasem
(Vlastík, J.)
38
Život jako hledání svobody
(jpp)
40
Nejsme tady sami
(Šík)
42
číslo 78, ročník XVI
vychází 5× ročně
registrační číslo MK ČR E 10199,
ISSN 1213-0664
Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o.
Pro registrované členy Junáka je předplatné
nově řešeno v rámci nové on-line registrace.
Více na www.skaut.cz/casopisy.
Vydavatel
7
Tiskové a distribuční centrum Junáka
Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1
IČ: 64934926
tel.: 234 621 223, fax: 234 621 399
e-mail: [email protected]
web: www.skaut.cz/tdc
www.skaut.cz/obchod
Redakce
8
9
Tiskové a distribuční centrum Junáka
Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1
e-mail: [email protected]
web: www.skaut.cz/kmen
Šéfredaktorka
Dominika Potůčková – Julča (J.)
Na tomto čísle spolupracovali
10
12
14
Co otřásá skautským světem
(lad)
24
6
Broumovsko, kraj barokních věží
(Viktorka H.)
AKTUALITY
Kláštery
ROVERSKÝ KMEN
časopis pro rovery a rangers
4
13
Slibuješ jen jednou
(K.)
24
3
Smí skauti mluvit sprostě?
(C.)
Jak si vybrat ponožky
(Šum)
TÉMA
Petra Poncarová – Veve (jpp),
Veronika Ušáková – Kostka (K.),
Alex Bernadová – Šuměnka (Šum),
Lada Matyášová – Laduš (lad),
Václav Dostál – Václavka (vd),
Jiří Bělohradský – Caesh (C.),
Jakub Pejcal – Boby,
Kristýna Marešová – Berta (B.),
Jana Klímová (korektury),
oponenti a autoři článků a fotografií
Foto na obálce
Kristýna Marešová – Berta
KOLEM NÁS
44
Orientace, u které buzola nepomůže
(K.)
44
Jdi, poutníče
(Šum)
46
Jan na osobní cíle
(Stenli)
48
16
Grafická úprava a zlom
Imagemakers – Jitka Turbáková
e-mail: [email protected]
www.imagemakers.cz
17
20
Předplatné
HYDE PARK
49
20
Jak se pálí smrtka
(Brusinka)
ObRok 2013 už klepe na růžové dveře
(tým ObRoku 2013)
21
Zmocnění mysli
22
Tisk
POLYGRAF, s.r.o.
POZVÁNKY
SEND předplatné s. r. o.
www.send.cz/skaut
tel.: 225 985 225, 777 333 370
SMS: 605 202 115
Uzávěrka čísla 79 bude 22. 2. 2013.
49
50
Zaslané materiály se vracejí na vyžádání,
redakce si vyhrazuje právo
na úpravu příspěvků.
Ú
V
O
D
N
Í
K
ÚVODNÍK
Učit se hledat a nenabít si
přitom nos
dy a podněty. Zda se tak stalo, zhodnoťte sami.
Už dlouho jsme si v redakci říkali, že by
nás lákalo udělat jedno číslo časopisu
na téma víry. Vždycky jsme však měli
nějaké rozpracovanější nápady a především snadněji uchopitelné.
Články v tématu se často dotýkají nebo
přímo zabývají křesťanstvím. Je tomu
tak proto, že křesťanství jako jeden
z vícera jazyků víry, umožňuje snadněji o některých věcech mluvit. Berte to,
prosím, jako pozvání, jako jeden z možných způsobů nahlížení.
Otázky spojené s vírou nosí kdekdo
v hlavě, ale umět o nich psát nebo
se dobře ptát, to už tak samozřejmé
není. A to ani pro redakci časopisu.
Přesto se nám zdá, že je to téma důležité, a proto jsme se rozhodli, že do
tohoto dobrodružného podniku přeci
jen půjdeme a uvidíme, zda si na něm
nabijeme nos či zda se nám nakonec
povede přinést nové myšlenky, nápa-
V časopise najdete ale také mnohé jiné.
Hned z kraje inspiraci pro váš kmen
(Králičí den), jak se dá s R&R pojmout
téma původu jídla a žití v extrémnějších podmínkách. Spoustu konkrétních
námětů na činnost najdete i v článku
o Dni zamyšlení (Šance změnit svět),
o využití projektů v kmeni či v oddíle
(Proaktivně, progresivně, projektově!),
o tom, jak využívat vychytané internetové aplikace (Internet ve službách
skautů) nebo například o tom, co
všechno se dá vidět a dělat při výletu na
Broumovsko (Broumovsko, kraj barokních věží).
A nakonec ještě jedna výzva na závěr.
Protože spolupracovníků nikdy není
dost, mrkněte se na stranu 35, kde najdete, v čem byste nám mohli pomoci.
Za nabídky budeme rádi.
S přáním dobrého počtení,
J.
Foto: (B.)
3
R
O
V
E
R
I
N
G
KRÁLIČÍ DEN
ZAKUSIT EXTRÉMNĚJŠÍ PODMÍNKY
Jsme malý roverský oddíl z Ostravy
a nevyznačujeme se ani přípravou věhlasných akcí ani nadměrnou sebeobětující pomocí. Zdravé jádro tvoří
šest členů kolem sedmnácti let, kteří
převzali žezlo po předchozí roverské
generaci. Valnou většinu času věnujeme
oddílové činnosti, protože je to potřeba
a protože nás to baví. Ale ne, není to
tak, jak to vypadá. Samozřejmě děláme
i spoustu echtovních roverských aktivit.
Krom toho, že nesmíme chybět na žádných větších celorepublikových akcích,
tak jsme se podívali taky na Intercamp
do Belgie nebo na islandské či finské
Roverway. Každým rokem se účastníme Kapky a nedávno jsme zorganizovali pro ostatní ostravské rovery sázení
stromků v CHKO Poodří.
Zahajovací akce
Letošní zahajovací akci jsem měla
na starost já, ale i přes tuto rutinu se
pro mě stala letos výzvou. Chtěla jsem,
abychom si vyzkoušeli alespoň chvilku
žít v extrémnějších podmínkách, aby4
ROVERSKÉ KMENY A DRUŽINY
chom se zamysleli nad otázkou obživy
a nad tím, že není vždy jednoduché
sehnat jídlo, a že se dá z přírody dost
čerpat a z mála vykouzlit dobré jídlo.
Důležité také bylo zamyslet se nad původem jídla, který je dnes díky konzumní společnosti, ve které se k nám
vše dostává v plastikových obalech
a ne-li už přímo jako polotovar, značně zkreslený.
Příprava na vzácnou
návštěvu
Ráno bylo podzimní a chladné. „Píseň
bohů“ vzbudila šest spáčů a neznámá
postava je vyzvala, aby vše a všeho zanechali a vydali se na cestu do země zaslíbené. A tak se vydali na pouť, hladoví,
bez ničeho a doufali, že na konci cesty
bude to, co každý z nich ve svých myšlenkách hledal, to, co momentálně postrádal. Po nějaké době, jež se zdála věčností,
prošli kamennou branou. Slunce už stálo
vysoko a oni se ocitli na místě. Byli uvítáni v kraji, jenž se jim měl stát domovem
a bylo jim představeno místo na vzdá-
leném pahorku, kde stál oltář s křížem.
Toto místo bylo zdejším bohům nejblíže,
na tomto místě bohové naslouchali, odpovídali a konali. Ale na toto místo se
muselo také pravidelně docházet, předkládat obětní dary a naslouchat jejich
rozmarům. Při prvním setkání s bohy
se poutníci dozvěděli o jeskyni, která se
má stát jejich útočištěm. Jediné, co jim
však bránilo k jejímu osídlení, byla kletba, kterou byla jeskyně obtěžkána. Před
dávnými časy přišla o duši a nemůže tak
poutníky přijmout pod svou ochranu, ledaže by někde našli pramen s živou vodou a naplnili s ní její studnu. Poutníci
tak učinili a jeskyně se rozzářila. „Tak
tady budeme žít“, pomysleli si osvoboditelé a pohlédli do dáli na špičky stromů
a na hory za horizontem. Ani se nestačili
pořádně zabydlet, když jim bylo sděleno,
že chvíli po západu slunce má dorazit
velice vážená návštěva a že je na nich,
aby ji přivítali a uhostili. „Uhostit…“,
zamysleli se poutníci, „…ale čím, vždyť
sami jsme dnes ještě nejedli“. Postupně
se však dozvěděli, že nedaleko se nachází mlýn, ve kterém je možné získat
mouku, že na severu je solná jeskyně, že
na poli lze najít brambory, že zelenina
se dá sehnat na určených souřadnicích,
že i „tři zakletí bandité“ od hladu pomůžou, že droždí na sloupku zapomněl
potulný básník a že jeskyně vědění poví
i to, co neví. Navíc všude kolem toho
roste. Každou věc však obraceli v rukách
a přemýšleli, zda alespoň trochu utišit
svůj prázdný žaludek nebo řádně pohostit a přivítat příchozí. A tak ubíhal den,
až se v odpoledních hodinách sešli opět
na místě bohům nakloněnému. „Tento
kraj neoplývá bohatstvím pouze rostlinným“ pravila bohyně, „ale i zvěře je zde
hojnost“ a „hosté masitou stravu milují“
dodala a podala nevěřícím smrtelníkům
živého králíka. Králík se překvapeně
koukal na poutníky a poutníci se koukali
na králíka. V jejich pohledech se zrcadlilo spousta otázek vedoucích ke chvíli rozhodnutí, která musela přijít, což všichni
R
O
V
E
R
I
N
G
věděli. Opravdu ho musíme zabít? Mám
až tak velký hlad nebo to musím udělat
proto, že se to očekává? Očekává se to?
Lidi to kdysi dělali… Lidi to přece do teď
dělají! Maso mám rád, ale opravdu to
bylo kdysi tak živé a roztomilé? Vždyť
vlastně ani nepotřebujeme jíst. Ale pokud
to budeme chtít udělat, budeme to umět?
Kdo to udělá? Jak se to vlastně dělá? …
Jedině na tuto poslední otázku znala jeskyně vědění odpověď. A tak se poutníci
po dlouhém přemítání rozhodli …
Noc v jeskyni byla chladná, oči se zavíraly, žhavé uhlíky ještě doutnaly. Průhledem
jeskyně byly vidět hvězdy a skoro kulatý
měsíc. Skoro kulatý a nedokonalý jako my
sami. A pomíjivý, jako náš život. Ale při
ohlédnutí stále na svém místě, stejně jako
každý rover ve svém kmeni a jako každý
zážitek v našich vzpomínkách.
Sylva Švihelová (23 let), Ostrava
Akce vznikla v rámci RLK Rovel,
http://rovel.skauting.cz
Foto: Janek Dočekal – Lupen
INZERCE
JUN SHOP.CZ 100% skautský obchod
JSME TU PRO VÁS JIŽ DVACET LET
Kompletní skautský
sortiment i velký
výbŖr vybavení
do pŜírody nakoupíš
Krojová halenka
krátký rukáv
vyrobeno v ČR
651,- Kč*
Zákaznícká karta
JUN
výhodnŖ v kamenné
prodejnŖ JUNu nebo
na www.junshop.cz
Krojová halenka
dlouhý rukáv
vyrobeno v ČR
698,- Kč*
Díky JUN kartø šetþí již pþes 290 stþedisek.
A co to Vaše? *cena platí po uplatnøní JUNkarty s 5% slevou
NAJDI SI NÁS NA
U
a získej další výhody
Prodejna: Haškova 7, Praha 7, [email protected]É
, tel.: 77KMENY
3 29A4DRUŽINY
840 (STS)
5
R
O
V
E
R
I
N
G
ŠANCE ZMĚNIT SVĚT
Zní to asi tak trochu jako z pohádky. Pro někoho je to možná „sisyfovská práce“, pro ty optimističtější „běh na dlouhou trať“ a pro některé každodenním chlebem – a nemusí ani vědět, že
něco svými činy mění. A protože se blíží 22. únor, věnujeme tento článek Dni zamyšlení.
Není to tak dávno (2009), co se
WAGGGS rozhodl pro tento tradiční
svátek zavést témata týkající se nějakého světového problému, kterým se ten
rok věnuje OSN – jde o tzv. Millenium
Development Goals (MDG), neboli
rozvojové cíle tisíciletí. Tato témata se
řeší po celý rok. Na rok 2013 spadají
dvě MDG – cílem je zredukovat úmrtnost matek při porodu až na jednu čtvrtinu a umožnit všem možnost zdravého
těhotenství a porodu, a snížení úmrtnosti dětí mladších pěti let. Letošek je
zaměřený na několik zemí, z každého
regionu byla zvolena jedna: Irsko, Jordánsko, Malawi, Pákistán, Venezuela.
Statistika je neúprosná, matek zemře za
rok na 287 000 (během těhotenství či
porodu) a dětí 7,6 milionů, a to kvůli
nedostatečné hygieně, péči a znalostem. My v České republice jsme zvyklí
jak na kvalitní péči o matku a dítě, tak
na jejich nízkou úmrtnost, která je mimochodem jedna z nejnižších v Evropě,
a proto je pro nás těžké si uvědomit, že
by to mohlo být jinak.
V roce 1932 byl odsouhlasen vznik
„World Thinking Day Fund“ (WTD
Fund) – fondu, jehož účel je podpořit
rozvojové země a dát jejich skautům
možnost pokračovat v práci a jednat
o problémech dané země. Po celém
světě fungují skauti jako hybná síla
a odvádějí ohromný kus práce, což
jim WTD Fund umožňuje – podporuje neformální vzdělávání, projekty
a růst organizace. Zde je několik příkladů, na co poputují peníze z fondu
tento rok:
• V Jordánsku zdraví matky a dítěte
ovlivňuje více faktorů, od sociálních
(dívky se vdávají v nízkém věku, násilí)
po výživu. Projekt jordánských skau-
6
ROVERING ZA OBZOREM
tů je zaměřen na vzdělávání veřejnosti
ohledně ochrany zdraví matek a dětí.
• Malawi zase bojuje proti těhotenství
u mladých dívek, které čelí mnohonásobným problémům, jako jsou nedostatečné vzdělání pro dívky a následná
negramotnost, vdávání v příliš mladém
věku a posléze porod.
• Každých dvacet minut zemře v Pákistánu jedna žena ve věku 12–49 let, z jedné
pětiny kvůli komplikacím během těhotenství a porodu. Díky grantu budou pákistánské skautky vypomáhat v 500 rodinách a s pomocí specialistů budou
vzdělávány v oblasti ochrany zdraví.
• Ve Venezuele je jedním z hlavních důvodů mateřské úmrtnosti chybějící přístup ke zdravotnickým službám. Skautky
využijí grant ke vzdělávání mladých dívek o zdravých a zodpovědných vztazích.
• I v zemi nám tak blízké jako je Irsko
dle statistiky k roku 2010 umírají 4 děti
na každých tisíc zdravě narozených. IrPokud se se svojí družinou,
oddílem nebo sami chcete věnovat
těmto tématům blíže a splnit tím
podmínky pro nášivku, můžete si
tyto balíčky stáhnout na: http://
wagggs.org/en/news/22120.
Obě příručky jsou přeložené
na www.skaut.cz/mezinarodni,
kde můžete najít i témata z minulých let.
Chcete přispět do fondu? Peníze
věnované tomuto účelu podpoří
rozvoj v chudších zemích. Kdyby
každý skaut věnoval jednu britskou
penny, vybralo by se na 2 miliony
liber – s tím by se už dalo něco
dělat! www.worldthinkingday.org/
en/donatenow
ské skautky grant odmítly s tím, že jsou
země, které peníze potřebují víc a rozjely na vlastní náklady několik projektů.
Jak se zapojit?
K letošnímu Dni zamyšlení byly zveřejněny dva balíčky aktivit, do kterých
můžete zapojit svou družinu či oddíl.
Nicole Hovorková – Niki (21 let),
České Budějovice
• Porovnávání zdraví matek
z celého světa
(družinová aktivita):
každý rok se WAGGGS na Den
zamyšlení zaměřuje na jednu zemi
v každém regionu. Přečtěte si
o zemích, kterým se věnuje letošní
téma, najděte si na internetu, jak
je na tom vaše země s úmrtím
matek a s nezletilými matkami
a porovnejte si údaje. Zjistěte,
v čem a proč se liší. Zjistěte si, jak
tyto problémy ostatní země řeší.
• Výroba pohlednic: použijte vlastní fotky či různé techniky ruční
práce k výrobě pohlednic, které pak
můžete použít k prodeji. Na každou
přidejte poznámku o Dni zamyšlení. Peníze utržené za prodej
věnujte fondu.
• Ukaž to: udělejte výstavu či
prezentaci fotek z vaší komunity – zobrazení toho, co je dobré
pro zdraví matek a co jim naopak
ztěžuje život. Šiřte obrázky s ostatními, vysvětlete komunitě, jak by
zlepšení mohlo mít dopad na chudobu, genderovou rovnost a životní
prostředí.
• Můžete se také zapojit do světového zasílání pohlednic: http://
www.mythinkingday.com
R
O
V
E
R
I
N
G
PROAKTIVNĚ, PROGRESIVNĚ,
PROJEKTOVĚ!
JAK NA PROJEKTY V ROVERSKÝCH SKUPINÁCH
„Tak do čeho se letos pustíme?“ běží
nejspíš hlavou nejednomu z vás, když
listuje v novém diáři. Schůzky, vandry,
na léto nějaká expedice, hmm, klasika.
Chtělo by to atraktivní myšlenku, zapojit všechny v kmeni, dělat něco smysluplného… Co takhle napřít síly do
nějakého projektu?
V Roverském programu je projekt definován jako komplexní a strukturovaný
celek, do jehož přípravy a plnění se zapojí větší skupina, jejíž členové budou
mít různé funkce při řešení jednotlivých
úloh. Potřebujete tedy tým, který někdo
povede a ve kterém bude mít každý své
místo, a problém, který si rozplánujete
tak, abyste ho projektem vyřešili. Mezi
neméně důležité vlastnosti projektu patří, aby řešil problémy či úkoly, které
mají smysl, vycházejí z vašich potřeb
a zájmů a souvisejí se životem. Nejde
jen o výsledek, ale i o proces, kterým
se k výsledku dostáváme a díky kterému se mnohé naučíme. Ke slovu přijde
týmová práce stejně jako samostatnost,
skupinová i individuální odpovědnost,
globální pohled, tvůrčí přístup… Nu
řekněte, nezní to takhle pohromadě
jako dokonalý prostředek k oživení činnosti vaší roverské party?
Jak tedy na to? Na úplném začátku vždy
stojí podnět neboli rozhodnutí, co, proč
a jak byste chtěli zrealizovat. Můžete se
chopit zajímavého nápadu z dřívějška,
anebo na to jít systematicky a začít třeba
analýzou potřeb vašeho kmene, střediska, místa, ve kterém žijete apod. Až budete mít před sebou jasný úkol, přichází
na řadu plán, jak ho řešit. Chrlte nápady,
kreslete si myšlenkové mapy (graficky
uspořádaný text s vyznačenými souvislostmi, příp. doplněný o obrázky, symboly apod.), hledejte ověřené i neokoukané
možnosti řešení. Využijte toho, že máte
různé znalosti a zkušenosti a společně
dokážete nevídané věci. Rozdělte si zodpovědnosti, vytvořte harmonogram, nezapomeňte, že můžete potřebovat nějaký
materiál a také si co nejkonkrétněji definujte, co je cílem projektu, ať v praxi poznáte, zda už jste skutečně se vším hotovi.
leným kmenem, prezentujte na webu,
co zajímavého jste díky projektu podnikli. Nejen, že se vaší práci dostane náležitého ocenění, ale také si procvičíte
své prezentační dovednosti.
Až budete mít vše za sebou, přichází čas
sednout si nad horkým čajem či jiným
nápojem dle ročního období a pustit se
do hodnocení. Co se vám podařilo a co
byste příště vylepšili? Běželo vše dle původních očekávání? Jak jste si poradili
s problémy, které se v průběhu vyskytly? Co vám práce na projektu přinesla,
ať už jako skupině či jednotlivcům?
A co dál – máte chuť pustit se do dalšího projektu?
Až budete mít před sebou plán postupu
(který je důležitý také proto, abyste si
na konci mohli říct, které kroky vedly
k výsledku a které se vám vydařily méně
a proč), pusťte se do samotné realizace.
Soustřeďte se na práci ve skupině, buďte optimističtí a kreativní! Vše nepoběží podle plánu a nejspíš budete muset i trochu improvizovat, i to je však
důležitá schopnost, ve které je dobré
se cvičit. A nezapomeňte, že součástí
realizace bývá i prezentace výsledků.
Vyžádejte si místo na střediskové radě,
porovnejte dosažené úspěchy se spřáte-
Kateřina Anna Šrubařová – Kašpra
(31 let), Praha
instruktorka RVLK Rovel +
Foto: Jiří Eitler
Projekty jsou
nedílnou součástí
vůdcovské zkoušky na Rovelu+.
Chceš se pod vedením zkušeného
patrona pustit do projektu, který
ti přinese vůdcovskou kvalifikaci?
Zkus, zda ještě máme volná místa!
Více na http://rovel.skauting.cz
či mailu [email protected].
Několik nápadů pro inspiraci:
Uspořádejte střediskový rádcák
Zrekonstruujte klubovnu
Poznejte ČR v rámci expedice
Vytvořte nový web kmene
Připravte celotáborovou hru pro oddíly
Zrealizujte sérii besed s lokálními osobnostmi
Vymyslete, jak znovu zapojit bývalé členy střediska
ROVERSKÝ PROGRAM
7
R
O
V
E
R
I
N
G
INTERNET VE SLUŽBÁCH SKAUTŮ
TIPY NA ŠIKOVNÉ APLIKACE PRO VÁŠ KMEN ČI ODDÍL
Internet, to není jen křižovatka, email a modrá lišta.
Jsou zde i tisíce aplikací zdarma, které vám mohou pomoct.
Sdílejme!
Potřebujeme si v kmeni nebo v oddíle nasdílet více souborů a mít je neustále aktuální? Použijme Dropbox.com. Když si nainstalujete tento program, vznikne složka
a cokoli do ní přetáhnete, se sesynchronizuje s mobilními zařízeními (PC, net,
telefon), podpora pevné linky zatím neexistuje. Jako základ jsou k dispozici 2 GB
volného místa, které lze snadno i zdarma
rozšiřovat. Alternativou může být služba
Disk od Googlu, SkyDrive i Box.com.
Může se nám hodit i sdílení polohy, kde
se nacházíme. Pomocí Google Latitude
můžete vidět, kde se nachází vaši přátelé. Vhodné především pro hry či sledování skupinky skautíků, která bloudí
a netuší, že vy víte, kde se nachází.
Zkuste se podívat na evidenci
členů, jak ji vyrobil bratr Pif.
Zpracovává krom základních údajů
i stezky, tábory
či rodinné zázemí člena.
Více na www.blanik.info/gskautis.
Spolupracujme!
Vytvářejme věci společně. Mějme přehled o tom, v jakém stavu jsou naše sny
a plány, sdílejme inspiraci. Na adrese
Mindmeister.com můžete vytvářet a sdílet myšlenkové mapy či plány. Mapy lze
stahovat a nahrávat, ve free verzi je ale
omezený počet online map zdarma.
Zajímavou službou je web Trello.com.
Jde o pomyslný stůl, kde máte složky
a v nich karty. Přemísťováním karet
a další činností můžete vytvořit velice
zajímavé místo pro sdílení nápadů, inspirací a sledování stavu věci. Služba je
prostá, ale geniální.
8
HOMO TECHNICUS
Internet se přesouvá do rukou.
Aplikace, které skauti ocení, najdeš
v blogu bratra Fleka na goo.gl/aGQP6
(pozor na velká a malá písmena – za lomítkem: malé a, ostatní
písmena velká).
Pokud chcete ostatní úkolovat a sledovat, jak úkoly plní (kdo by to nechtěl!),
zkuste Do.com. Jde o task manager,
který vám možná pomůže udělat pořádek v úkolech. Alternativou můžou být
weby jako Wunderlist.com či Todledo.
com. Připadá v úvahu i skvělý Any.DO
či standartní Google Task. Za zmínku
stojí i tuzkaapapir.cz.
Možná vás to tvrdě zasáhne, ale Facebook není jen o sdílení fotek z koupelny. Dá se na něm i pracovat. Vytvořte
si vlastní interní a uzavřenou (!) skupinu. Sdílení pro mail maličkostí, hlasování (stop doodlu), události, přehled
o čtenosti.
Nově můžeš získat účet
u Googlu na doméně
skaut.cz/skautka.cz. K tomu
Dokumenty, Weby, Skupiny, Kalendáře a emaily, samozřejmě.
Víc na goo.gl/71Ysa.
Pokud je vám skupina malá, zkuste
Yammer.com. Jde o obdobu Facebooku,
ale můžete si snadno měnit barvu horní
lišty. Navíc, Yammer je stavěn pro firmy. Vše sdílíte jen ve vlastní síti. A místo přátel jsou tu kolegové.
Publikujme!
Chceme-li něco vyvěsit na web, máme
řadu možností.
Základem jsou Google Weby (součástí
Apps Junáka s větším prostorem), alternativou může být Wordpress. Ať už
jako služba nebo jako redakční systém
vhodný k nainstalování na vlastní web.
Zajímavé jsou i služby Tumbrl.com či
Posterous.com, které jsou spíš obdobou
Bloggeru. Pokud na web chcete přidat počítadla, online monitory a další, zkuste Miniaplikace.blueaboard.cz.
Chcete-li seriózní statistiky se vším všudy, pak je tu Google Analytics.
Mrkněte na
dobryweb.skauting.cz
Krom webů často můžete i něco prezentovat. PowerPoint je standard,
Prezi.com je kouzlo. Vytvořte si online
prezentaci, ze které se vám zatočí hlava.
Doslova.
V článku jsem se zabýval především
méně profláknutými weby. Ty standardní (Google, Doodle, Mapy atd.)
najdete v článku na Teepkovi. Díky
za pomoc Pifovi, Alešovi, Jámovi a Orlovi – bratrům geekům.
Vojta Petr – 22 (let), Praha
Googler, kameraman, fotograf, IT hračička, hrdý Černošípák, čerstvá posila
Oikosu a šéfredaktor webu Teepek.cz
Mrkněte se do dubnového čísla (2012) Skautingu na stranu 16 ;-). Najdete tam
článek On-line nástroje pro oddíl. Inspirace není nikdy dost!
KOŠE Z PROUTÍ NA MÍRU DO KLUBOVNY
Pletené košíky je sice možné koupit v nákupních řetězcích, ale pojďte si je sami
zkusit vyrobit. Na míru, barevně sladěné
a hlavně s otiskem práce našich rukou. Získáte originální koše, procvičíte trpělivost
a zručnost. A také si během této několikahodinové práce můžete dlouze povídat…
Košíkaření není příliš složité, ale pokud
jste ještě nikdy klasický koš nepletli, doporučuji nahlédnout do některé knížky
o košíkaření, nebo na různé rukodělné
internetové stránky, kde naleznete základní postupy.
06a
R
O
V
E
R
I
N
G
06b
ké dřevěné desky (necháme si v prodejně nařezat
přesné rozměry nebo si je nařežeme sami, můžeme
také využít různých zbytků).
3 Vrba potřebuje dlouhé namáčení. Čas je závislý
na šířce proutků, na jejich stáří. Počítejte raději
s dvěma hodinami u tenkých a půldnem u větších.
4 Na deskách si vyměříme vzdálenosti jednot01 livých prutů. Rozestup závisí především na síle
07
vrby, u tenčích prutů je to asi okolo 4 cm. Pokud si
1 Objednáme vrbu. Vrba má na rozdíl
vyměříme vzdálenost užší než by bylo potřeba, koš
se nám bude sám přirozeně při pletení rozšiřovat,
od dostupného a uživatelsky jednoduchého
což ale nemusí být na škodu.
rozšířeného pedigu několik výhod. Jednak
je možné sehnat vrbu pocházející z místních
5 Ruční vrtačkou vyvrtáme díry. Jejich velikost
nebo středoevropských zdrojů a jednak vrba
záleží na tloušťce vrby.
je přirozenější a krásnější než technicky
zpracovaný pedig z jihovýchodní Asie. Za to
6 Natřeme sololit vodou ředitelnou barvou
nás ale čeká více námahy, delší namáčení
a necháme zaschnout (z obou stran). Většinou je
a větší nebezpečí praskání proutků a velmi
vhodné provést dva nátěry.
08a
často je budeme muset nastavovat.
7 Do připraveného dna zastrkáme stejně dlouhé
2 Rozmyslíme si, jak velké koše by se
proutky. Při jejich stříhání (zahradními nůžkami,
nám hodily. Nakoupíme sololit nebo tenkleštěmi) počítáme výšku koše + 10 cm spodní
okraj + 10 cm obyčejný horní okraj.
08b
U spodního okraje proutek zvenku opřeme okolo
následujícího a za další založíme/zapřeme. Tímto
způsobem obkroužíme celé dno.
8 U pletení z proutí se vyplatí vyplétání pomocí
08c
tří proutků. Za tři stojící proutky založíme tři
volné proutky, první položíme přes další dva
a založíme za čtvrtý stojící tak, že proutek směřuje
opět směrem ven. Takto tři proutky střídáme, až
02 vypleteme postupně celý koš. Když proutek skončí,
zastřihneme jej a nastavíme novým v místě, kde se
starý opírá o stojící proutek.
Koš budete během pletení muset namáčet. Sololit se snažte namáčet co nejméně,
kroutí se.
03
Jednoduchou uzavírku vytvoříme podobně
jako jsme tvořili spodní stranu koše. Proutek ohneme za následující a za další zapřeme.
Z knížek můžeme nastudovat i různé pletené
ozdobné uzavírky.
TIP!
Mnoho radosti z pletení z vrby!
04
05
Pro snadnější udržení tvaru si můžeme z kartonu vyrobit pomocnou
formu, podle které koš oplétáme.
(B.)
TVOŘENÍ
9
R
O
V
E
R
I
N
G
SCÉNÁŘ = JÍZDNÍ ŘÁD AKCE
Pojmy jako dramaturgie, scénář, režisér si většina z nás spojí s divadelní či filmovou tvorbou.
Co se však pod těmito slovy skrývá, podíváme-li se na ně z hlediska skautské, roverské
(či jakékoliv zážitkové) akce? V minulém čísle byla řeč o tom, jak využít zážitek. Teď si společně ukážeme, co by nám mohlo pomoct s přípravou akce tak, aby byl náš záměr úspěšný.
proč se akce má vůbec konat. My, organizátoři, bychom v tom měli mít jasno.
Existují jistá dramaturgická pravidla,
nástroje či zásady, které nám mohou při
výběru a řazení programů pomoct (viz.
rámeček). Ovšem nemusíme se jimi řídit vždy. Slovy Oty Holce: Můžu zařadit
cokoliv kamkoliv, ale musím vědět proč.
Dobrý scénář má hlubokou vnitřní logiku. Programy v něm nejsou umístěny
podle toho, kam se právě vešly či jak nás
napadaly, ale naopak. Mají návaznost
na činnosti předcházející, stejně jako jsou
následovány dalšími ději s jistým záměrem. Jsou té správné délky a jsou to právě
ty pravé programy pro to, aby mohly co
nejlépe naplnit náš organizátorský cíl.
Je dobré mít na paměti, že i z kvalitních, osvědčených programů se dá udělat „blbá“ akce, bez nálady a spádu. Aby
se z připravované akce nestalo drama,
tragédie či fraška, aby vše zůstalo v naší
(organizátorské) režii a abychom dosáhli vytčeného cíle, právě proto je dobré
věnovat pozornost dramaturgii akce,
tvorbě scénáře akce a konečně také režii
akce přímo v jejím průběhu.
3. předložit programy v pravý čas
a ve správné kombinaci
Z pohledu zážitkové akce je dramaturgie v jistém smyslu umění,
v němž jde o to
Pořádáme-li v kmeni, oddíle či na středisku nějakou akci, pravděpodobně už
víme, pro koho bude, s kým ji budeme
připravovat, jak dlouho bude trvat, kde
se bude konat a jak bude zajištěna (finance, materiál, strava, zdravotník,…).
Nevíme-li to, je třeba si na tyto otázky
odpovědět dříve, než začneme s prací
dramaturgickou (výběrem a sestavováním programů). Právě výše uvedené
podmínky (a nejen ty) totiž zásadně
ovlivňují výslednou podobu akce. Jak
již bylo naznačeno, dramaturgie akce je
samozřejmě podmíněna cílem akce, tím,
1. namíchat takový programový koktejl,
který bude chutnat všem, tzn. na jedné
straně povede k naplnění záměrů akce
a na straně druhé bude vyhovovat mentalitě a zájmům účastníků (tedy nebude
jednostranný, ale naopak pestrý)
2. vybrat nejvhodnější a nejúčinnější
programy pro danou akci (v souvislosti
např. s níže uvedenými podmínkami)
10
ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA
Ota Holec, klasik zážitkové pedagogiky, říká: Dramaturgie je metodou,
jak vybírat a poté seřazovat jednotlivé programy a další děje do času,
který má akce k dispozici, s cílem
dosáhnout co nejlepšího účinku.
Rizika akce
Při plánování akce a výběru programů
bychom se také měli zamyslet nad možnými riziky akce jako celku i riziky
jednotlivých činností, které chceme
zařadit. Měli bychom si rozmyslet, jak
se zjištěnými riziky naložíme. Zda rizika poneseme a program zařadíme, zda
zvolíme náhradní variantu či podnikneme preventivní opatření, abychom
riziko snížili.
Čím začít…
Při tvorbě scénáře (programové tabulky) je výhodné začít obecnou kostrou
s vyznačením času příjezdu a odjezdu účastníků, času jednotlivých jídel
a dalších „jistých“ programů, jako
je např. budíček, večerka nebo pravidelná společná reflexe. Do takto
připraveného rámcového scénáře pak
R
O
V
E
R
I
N
G
podle vnitřní logiky akce skládáme
jednotlivé programové bloky. Zahájení a ukončení akce se vyplatí věnovat
zvýšenou pozornost.
Být připravený, ale nenechat se spoutat
Je nanejvýš vhodné mít scénář hotový
ještě před začátkem akce. Ale zrovna
tak je vhodné a potřebné nenechat se
připraveným scénářem na akci úplně
spoutat. Je třeba umět reagovat na momentální situaci, která často do našeho
ideálního plánu (připraveného scénáře)
zasáhne. Mějme na paměti, že je třeba
zareagovat na to, co se aktuálně děje
a podle toho jízdní řád akce upravit.
Například si asi rozmyslíme zařazení na
pozornost náročného programu, shledáme-li, že většina účastníků je natolik
unavená, že usíná při jídle…
Mysleme na komfort
Na závěr malé připomenutí: Neměli
bychom zapomenout na zajištění určitého komfortu účastníků i organizátorů (např. strava, ubytování), neměli
bychom opomenout čas, který účastníci potřebují sami pro sebe (např.
pro vstřebání získaných informací),
čas, který má skupina sama pro sebe
(v němž se např. formují vztahy ve skupině), ale také čas, který mají sami pro
sebe organizátoři.
Jak již bylo uvedeno v minulém čísle
v článku o zážitkové pedagogice, akce
nekončí odjezdem účastníků či uložením
materiálu organizátorů, ale zhodnocením
naplnění jejího cíle. A navíc, chystáme-li
se v organizátorské (a dramaturgické)
činnosti pokračovat, je velice užitečné si
zaznamenat, co se nám na akci povedlo,
ale také co se nepovedlo a proč, abychom
se chyb mohli příště vyvarovat.
Zdenča Pušová (30 let), Praha,
článek byl zpracován za pomoci
materiálů z ILŠ Ejhle 2009
Dramaturgické nástroje, zásady a pravidla lze nalézt
např. v těchto knihách:
HORA, Petr. Prázdniny se šlehačkou. Praha: Mladá fronta, 1984.
HOLEC, Ota. Instruktorský slabikář. Praha: Prázdninová škola Lipnice, 1994.
Nebo v tomto časopise:
Gymnasion, časopis pro zážitkovou pedagogiku, Prázdninová škola Lipnice
Téměř doslovný přepis kapitoly o dramaturgii z knihy
Prázdniny se šlehačkou lze nalézt na:
http://vzdelavani.brontosaurus.cz/pro-organizatory/dramaturgie/
107-dramatizace-akce.html
http://vzdelavani.brontosaurus.cz/pro-organizatory/o-programu/
108-rezijni-triky.html
Foto: Jakub Pejcal – Boby
ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA
11
R
O
V
E
R
I
N
G
ABY NEPROHRÁVALI
STÁLE TI SAMÍ
ANEB PROČ SE O TO SNAŽIT A JAK NA TO JÍT VE SVÉM ODDÍLE
Říká se sice, že každý je v něčem dobrý,
každý je na něco šikovný, ale v praxi se
setkáváme s tím, že to není tak úplně
pravda… V oddíle máme děti bystré a šikovné, které vyhrávají vědomostní kvízy,
sportovní soutěže, jsou nejlepší v kimovce
i ve vázání uzlů, jsou i vtipné a oblíbené.
Ale na druhé straně je tu zpravidla i dítě
nebo děti, které v ničem zvlášť nevynikají, jsou neobratné, pomalé nebo nechápavé. Při hrách i dalších oddílových
aktivitách se pak celkem snadno může
stát, že takové dítě opakovaně končí na
spodních příčkách. To samozřejmě vede
ke špatnému pocitu ze hry nebo dokonce ze členství v oddílu obecně.
Dítě, které se opakovaně setkává s neúspěchem, se utvrzuje v přesvědčení, že
nic neumí, nic nedokáže, za nic nestojí. Na své neúspěchy si zvyká a pak je
i předem předpokládá, nevěří si, bojí se
výzev a úkolů, straní se kolektivu. Odborněji bychom to pojmenovali jako
pocity méněcennosti, špatné sebehodnocení, negativní obraz sebe sama.
Jako ti, kteří se občas nebo pravidelně
zapojují do přípravy a vedení programů
pro děti, si musíme uvědomovat, že děti si
názor na sebe vytváří nejdřív podle toho,
jaký názor na ně má autorita (rodič, učitel,
vedoucí), ve starším věku skautů a skautek
pak podle názoru, který na jeho osobu
mají jeho vrstevníci. Díky tomu máme
velkou příležitost bludný kruh přetnout.
Můžeme svým chováním vytvářet atmosféru, ve které je každý člověk uznán
a ceněn ne pro to, co dokáže a vykoná, ale
proto, že už jen jako člověk/individualita
má svou obrovskou hodnotu. Můžeme
také u dětí, které jsou méně úspěšné a tedy
méně oceňovány, aktivně hledat příležitosti k pochvale a uznání. Třeba takové situaci
12
ODDÍL PRO VŠECHNY
i napomoct – vytvořit příležitost, ve které
dítě bude moct vyniknout, a pak být pochváleno, zažít tolik důležitý úspěch.
Při hrách můžete využít několik
tipů, které umožňují výhru bez ohledu na výkony dětí:
a) nemusíte ve všech hrách hodnotit
děti ve srovnání s ostatními, můžete
použít hodnocení ve vztahu k nim samým, resp. k jejich minulým výsledkům – viz výše v textu o tom, jak si
děti vytváří názor na sebe sama podle
hodnocení od autorit nebo vrstevníků;
b) zařazujte i kooperativní hry, kde je
kladen důraz na spolupráci, společnou
radost ze hry a vyhrává celá skupina,
když splní společný úkol;
c) dbejte na pravidelné obměňování skupin, aby nedocházelo k tomu, že i ve skupinách budou vyhrávat stále ti stejní;
d) zařazujte do programu cíleně také
hry, ve kterých vyhrává náhoda (např.
kostky – kdo nahází víc bodů, apod.).
Při všech hrách klaďte důraz spíš na samotné potěšení ze hry, než na výkony
a výsledky. Vždyť o to nám jde především, aby hra děti bavila a cítily se spolu dobře, ne už tolik o to, jestli vyhraje
Dušan nebo Tygr…
Tým odboru
Skauting pro všechny
E-learningový kurz
Skautingu pro všechny:
Tento text je ukázkou z připravovaného e-learningového kurzu
odboru Junáka Skauting pro všechny. Kurz bude určen všem, kteří
pracují s dětmi ve skautských
oddílech a bude se věnovat tématu, jak v oddílech cíleně vytvářet
prostředí, které je otevřené
pro všechny děti a ve kterém se
všechny děti mohou cítit dobře.
Kurz bude spuštěný v průběhu jara
2013. Aktuální informace o něm
a o možnosti přihlásit se do něj
najdete na stránce
http://spv.skauting.cz.
„Všem lidem jsou vlastní dvě protichůdné tendence, které určují výši jejich
nároků na vlastní výkony. Předně jsme skoro všichni vedeni touhou vyniknout
mezi ostatními lidmi. Jistou míru sebeúcty a sociálního uznání potřebuje každý
člověk, jinak trpí pocity méněcennosti a nedostatečnosti. Tato potřeba sebeúcty
a vyniknutí nutí nás (ovšem ještě vedle jiných motivů), abychom si své cíle
stavěli co možná nejvýše, abychom tvrdě pracovali a cenili si více výsledků
dosažených perným úsilím.
Na druhé straně si však přejeme vyhnout se neúspěchům, které nás srážejí
a ubíjejí. A proto si opět vybíráme nároky dostatečně nízké, abychom si zajistili
jejich splnění a prožívali co nejčastěji zdar. Na tom, která z obou tendencí převládá, záleží, jak vysoko si bude člověk stavět své nároky. U většiny lidí to bude
někde uprostřed – ani příliš vysoko, ani příliš nízko.“
(MATĚJČEK, Zdeněk. Člověk známý, neznámý. Praha: Mladá fronta, 1959, s. 182)
R
O
V
E
R
I
N
G
SMÍ SKAUTI MLUVIT SPROSTĚ?
ZAMYŠLENÍ NAD 10. BODEM SKAUTSKÉHO ZÁKONA
„Skaut je čistý v myšlenkách, slovech
i skutcích,“ praví 10. bod skautského
zákona a skoro každému se hned vybaví
Mirek Dušín. Ze sprostých slov zná jen
„himbajs šůviks“ a „plantážníci“ a nikdy
by ho ani ve snu nenapadlo zabít komára, natož udělat ještě něco horšího. No –
pěkné, ale lehce naivní, že? Přes všechna
podobná klišé si ovšem myslím, že tato
literární postava (stejně jako mnoho
dalších foglarovských hrdinů) skutečně
může být při plnění 10. bodu skautského
zákona zajímavou inspirací. Jen ta čistota
spočívá úplně v něčem jiném.
Vzpomeňme třeba na příhodu ze stínadelské trilogie, v níž Rychlé šípy vyhodí
bez milosti z klubu Červenáčka, jelikož
získají mylný, avšak opodstatněný dojem, že je zradil a vynáší informace nepřátelské straně. Po nějaké době a jistých
peripetiích se všechno vysvětlí a Červenáček je s oboustrannou radostí a s plnou
důvěrou opět přijat zpět. Je to nenápadná
příhoda, ale ledacos z onoho čistého myšlení, slov a skutků v sobě obsahuje.
Jde totiž o to, jak podobná věc probíhá
mnohem častěji: i přes faktické vysvětlení na jedné či obou stranách zůstane
hořkost z nespravedlnosti a nikdo už na
nějaké velké přátelství nemá chuť. Třeba
proto, že si to lidé nevyříkají nebo proto,
že se vzájemně neomluví nebo proto, že
zkrátka ztratí důvěru. Foglar nám nabízí
jinou, mnohem hodnotnější variantu,
která ovšem vůbec není automatická ani
snadná. Kluci projevili schopnost uvědomit si svou chybu a veřejně ji přiznat,
následně si odpustit a na velké neporozumění a nespravedlivé obvinění vlastně
zapomenout.
V tom je, zdá se mi, ukryta ona čistota:
ve schopnosti vidět, a pak taky připustit si
k tělu pravdu, přestože jde třeba proti mým
představám a usvědčuje mne z chyby.
I kdyby Mirek v tu chvíli pronesl něco ve
stylu: „Ty vole, já jsem to posral. Měl jsem
tě za hajzla, ale byla to blbost,“ nic zásadního by to na čistotě toho momentu nezměnilo (i když se asi shodneme, že inteligentní
člověk by zřejmě našel i vhodnější slova…).
Podobné příběhy mi vždy nasadí brouka
do hlavy: „A jak jsem na tom já? Dokážu
se přátelit s člověkem, kterého jsem z jakéhokoli důvodu neměl v lásce, když se
ukáže, že byl můj obraz zkreslený nebo že
se dotyčný změnil?“ No, asi si dovedete
představit, jak mi to báječně jde. Ale už
na tom dělám!
(C.)
KŘÍŽOVKA
1. Bakelitové vozidlo
2. Had 11
3. Pivní přísada
4. RAM, ROM, DDR, HDD a v mozkové kůře
5. Nad hlavou laso, u pasu kolt, pod botami prach
6. Obvyklé ohraničení pozemku
7. Materiál získávaný z kůry jednoho z dubů
8. Jemná textilie a autor textu naší hymny
9. Běžný nástroj smrtky
10. Trhavina ze Semtína
11. Tělocvičné náčiní a hospodářské zvíře
12. Autor opery Věc Makropulos
13. Emanuel i lišaj smrtihlav
14. Nejchladnější místo v domácnosti
15. Citoslovce nůžek
16. Jediná opice žijící v Japonsku
17. Sopečné sklo
ZAMYŠLENÍ
13
R
O
V
E
R
I
N
G
BROUMOVSKO,
KRAJ BAROKNÍCH VĚŽÍ
Broumovsko je romantický kraj na severovýchodě Čech, kopcovitá krajina skýtající spoustu
skalních zákoutí, malebných vísek, tajemných poutních míst, barokních kostelů a kaplí…
Práce však bylo mnoho, času mu zbývalo jen pomálu. Co za svého života
Kryštof nestihl, dokončil jeho nejlepší
žák, syn Kilián Ignác Dientzenhofer.
Vyrazíte-li na výlet do Broumova, návštěvu kláštera byste rozhodně neměli
opomenout. A nebudou-li vaši malí
svěřenci či kamarádi z kmene fanoušky architektury a průvodcovských výkladů, určitě je nalákáte na prohlídku
vambereckých mumií, které se nacházejí v klášterním podzemí. Kromě
několika barokních kostelů se v Broumově nachází ještě jeden unikát sakrální architektury, kterým je hřbitovní
kostel Panny Marie, nejstarší dřevěný
kostel ve střední Evropě. Údajně ho
nechala postavit pohanská šlechtična,
která na tomto místě přijala křest. Kostelu věnovala svou perlovou čelenku,
kterou spolu s dalšími zajímavými exponáty můžete zhlédnout v městském
muzeu. Nedaleko Broumova se nachází další městečko spojené s Dientzenhoferovým jménem – i Police nad
Metují se může pochlubit klášterem,
jehož úpravy měl slavný architekt ve
své režii. A zajisté nejen mladší věkové
kategorie zaujme místní muzeum známé stavebnice Merkur.
Stopy víry
Broumov
Srdcem Broumovské kotliny je malé
městečko ze 13. století, o jehož rozvoj
se zasloužili břevnovští benediktini.
Jejich působením, zejména v 18. století, nabyla okolní krajina duchovního rázu, jímž je prodchnuta dodnes.
14
KRAJINA A JEJÍ GENIUS LOCI
Tehdy se totiž hlavním architektem
broumovského opatství stal slavný
mistr barokní architektury Kryštof
Dientzenhofer, kromě jiného autor
přestavby břevnovského kláštera v Praze. Podobného úkolu se mu dostalo
i v Broumově, kde se zhostil návrhů
na přestavbu Broumovského kláštera.
V okolí Broumova se rozprostírá
několik malých vesnic, jejichž dominanty utvářejí malebné kostelíky.
A až na jeden jsou všechny navržené
Dientzenhofery. Tomuto komplexu venkovské sakrální architektury
z období baroka se říká „broumovská
skupina“. Ty od Dientzenhoferů se
nacházejí v Bezděkově nad Metují,
Božanově, Heřmánkovicích, Otovicích, Ruprechticích, Šonově, Verné-
řovicích a Vižňově. Záměrem bylo
vytvořit jednotně koncipovaný celek
se správou v Broumově tak, aby pohledové dominanty chrámů navazovaly na strukturu vesnic, cest a krajiny.
Oba Dientzenhoferové se museli vypořádat se dvěma velkými omezeními,
kterými byla jednak ekonomická situace v pobělohorské době, jednak nízká
úroveň místních řemeslníků. S těmito
problémy se však vyrovnali s elegancí,
jež přísluší velkým tvůrcům. Všechny vynikají spojením jednoduchosti
a nápaditosti, jež se projevuje zejména
v půdorysu lesní kaple Hvězda, kde je
dnes restaurace, a jejíž návštěvu můžete spojit s výletem Broumovskými stěnami. Ačkoli kostely přečkaly téměř
tři stovky let ne zrovna poklidných
dějin, s poklesem víry a kulturněhistorické odpovědnosti vůči kulturnímu dědictví bojují dnes o holý život.
Mnohé z nich zásadním způsobem
chátrají, zatéká do nich, jejich interiéry se živí nelítostná dřevomorka. Je
zajisté lehké svést vinu na minulý režim, nicméně po dalších dvaceti letech
již „demokratického chátrání“ se tyto
dominanty, jež celým generacím byly
symbolem domova, rozpadají místním před očima. Na poslední chvíli
se nyní farnost snaží získat dotace na
opravy, a místní obyvatelé tak před sebou mají nesnadný úkol.
Skály, skály…
Asi před sto miliony let se moře postaralo o vznik jedné z geograficky
nejkrásnějších oblastí na území Čech.
Broumovské stěny, Teplicko-adršpašské
skály, Křížový vrch a Ostaš jsou dnes rájem horolezců a vhodným místem pro
dobrodružné výlety. Vydáte-li se na cestu za poznáním broumovských památek, nezapomeňte s sebou vzít kolo či
lezecké vybavení, neboť nejen duchovními stavbami, ale i přírodními krásami
vyniká Broumovsko.
Viktorka Hlaváčková (23 let),
Praha/Východní Čechy
R
O
V
E
R
I
N
G
Tipy:
www.klaster-broumov.cz – Broumovský klášter
http://tinyurl.com/afansn6 – článek
o chátrání kostelů broumovské skupiny
www.merkurpolice.cz – Muzeum Merkur Police nad Metují
www.adrspach.cz/priroda/index.html
– příroda Broumovska
Ubytování:
www.chata.webz.cz – skautská chata
na Janovičkách (vesnice nedaleko
Broumova), v okolí krásná příroda,
poblíž sjezdovka a lanové centrum
www.autokemp.wz.cz – kemp blízko
vstupu do Teplicko-adršpašských skal
www.dokempu.cz/kempy/cr/kralovehradecky-kraj/teplice-nad-metuji/
kemp-camp-kamenec-360 – kemp
v Teplicích nad Metují na úpatí kopce, na jehož vrcholu stojí zámeček
a zřícenina hradu Bischofstein
Sport:
www.hkostas.cz/umela-stena.php –
lezecká stěna Ostaš
http://tinyurl.com/a28zsgy – lezecká stěna Broumov
Tipy pro roverské
skupiny:
• Než vyrazíte na Broumovsko, zkoukněte společně krátký pořad České
televize o unikátních broumovských
statcích: http://tinyurl.com/bzkjmz7
a inspirujte se k vymýšlení originální
strategické hry (vaše nápady Kmen
rád otiskne;-)
• Broumovsko je ideální místem pro
službu: navštivte třídírnu vyřazeného
oblečení, kterou sbírá Diakonie Broumov a nabídněte svou pomoc; ozvěte
se místním ochranářům přírody;
ozvěte se místnímu knězi, vaše ruce
a mysl ke společnému dílu jistě
ocení; vyhledejte majitele některého
ze statků, v létě je to ideální příležitost ke službě; domluvte se s Centrem pro rodinu Broumov a připravte
pro místní děcka akční program
• Uspořádejte večerní čtení
o Dientzenhoferech, v knihovnách
je k dispozici mnoho zajímavých
a inspirativních knih (M. Vilímková
– Stavitelé paláců a chrámů, knihy
M. Horyny atd.)
• Navštivte někoho z místních a nechejte si vyprávět o tom, jak místo
vypadalo dřív, jaký tam byl život apod.
– stačí se projet nebo projít po kraji,
někoho ochotného jistě najdete
http://taborjanovicky.cz/LC/index2.
html – lanový park Janovičky
• Pozvěte si odborníka na Sudety,
sociální vyloučení a další aktuální
témata týkající se kraje a uspořádejte povídání s ním pro sebe nebo
jako veřejnou debatu
http://lyzovani.infocesko.cz/content/
kladske-pomezi-lyzarsky-areal-janovicky.aspx – sjezdovka Janovičky
• Domluvte se s polskými skauty
(mají to kousek!) a uspořádejte
společnou výpravu
www.skikamenec.cz1.cz – sjezdovka
Teplice nad Metují
• A samozřejmě – vyrazte do kraje
a společně ho poznávejte
www.adrcentrum.cz – lanové centrum Adršpach
Foto: Michal Sedláček
KRAJINA A JEJÍ GENIUS LOCI
15
R
O
V
E
R
I
N
G
JAK SI VYBRAT PONOŽKY
V kultovním filmu Forrest Gump pronesl poručík Dan během scén války ve Vietnamu památnou
větu: „ponožky jsou to nejdůležitější, co si můžete vzít za války do džungle“. Neplatí to však
jen za války, ale v každé situaci, natož pak na výpravě a při pobytu v terénu.
Ačkoliv se říká, že základem všeho jsou
dobré boty, sebelepší boty bez vhodných ponožek jsou k ničemu. Do trekových bot jsou samozřejmě nejvhodnější
termoponožky (nazývané též trekové
ponožky). Taková ponožka má několik
základních úkolů, a to:
• chránit nohu při chůzi v botě proti
otlakům, puchýřům a odřeninám
• odvádět pot
• regulovat teplotu (aby nám při nízkých teplotách nebyla zima a při vysokých horko)
• omezovat zápach
sům a horolezecké jsou zas maximálně
lehké a prodyšné. Liší se též i v použitých
materiálech – od klasických vlněných
přes bavlněné až po moderní směsné
materiály či jen umělá vlákna. Každý má
svou výhodu i nevýhodu. Tradiční vlna
může kousat, špatně se tvaruje a ponožky jsou vcelku velké, těžké a neforemné.
Nicméně, ještě před 10–20 lety se jiné
ponožky v pevných botách či kanadách
Přírodní materiál
či umělá vlákna?
Dle použití se ponožky dělí na cyklistické, trekové, lyžařské, horolezecké, běžecké… Liší se samozřejmě svou konstrukcí
a termoizolací. Cyklistické ponožky
bývají perfektně padnoucí, spíš nízké
a dobře odvádí pot, lyžařské zas dobře
izolují. Běžecké lépe chrání proti otře16
NA CESTÁCH
Pár rad na závěr
V případě ponožky do pohorek je podstatné, aby vám ponožka dobře padla, držela
přes nárt a patu. Lem u kotníků by neměl
tlačit a tím omezovat krevní oběh (což pak
brání termoregulaci), šev u špičky by měl
být plochý a ušitý tak, aby netlačil v botě.
Chcete-li ponožky do pohorek, měly by
být o něco vyšší než samotná bota, aby se
tolik neshrnovala a netlačila kolem kotníků. Pozor si dejte na podkolenky, aby
nebránily krevnímu oběhu, v podkolení
jamce se to stane snáze než u kotníku!
Na spaní je zas vhodné mít ponožky spíš
volnější, které budou dobře držet teplo.
Hlavním rozdílem oproti obyčejné ponožce je to, že je speciálně vytvarovaná
tak, aby dobře držela na noze. Kombinací různých typů vláken a úpletu je
možné vytvořit dobře sedící ponožku,
která perfektně obemkne nohu, neshrnuje se přes nárt, netlačí kolem kotníků, a tudíž drží dobře i v botě. Různé
typy použitého materiálu odvádí pot
a zároveň izolují. I když mám pocit, že
v dnešní době se to s vývojem termoponožek dost přehání, některé vlastnosti
jsou přece jen důležité.
Ponožky, podobně jako spacáky, se dělí
v principu do tří kategorií:
• letní
• zimní
• celoroční
mám o této funkci jisté pochybnosti. Bohužel cena ponožek ne vždy přímo odráží
kvalitu. Mnohdy jsou ponožky vyrobené
na zakázku pro outdoorové výrobce dražší než ponožky ze sériové výroby a rozdíl
je pouze v barvě a vyšitém logu.
nenosily, a ve stejných ponožkách byly
dobyty mety jako Jižní pól či Mount
Everest. V dnešní době populární vlna
Merino je velmi příjemná, ponožky však
často obsahují i směsi s polyamidem či
jiným umělým vláknem. Jejich cena je
však vysoká (cca od 300 Kč výš). Nejčastěji bývají ponožky vyrobené z bavlny
a polyamidu, elastanu či jiného umělého
vlákna v různých poměrech a cenově jsou
mnohem dostupnější (cca od 75 Kč).
Umělé vlákno jim dodává pevnost, pružnost a funkčnost. Někdy ponožky obsahují též ionty stříbra, které by mělo mít
antibakteriální účinky, ačkoliv osobně
Ponožky nejsou nepromokavé. Základem je mít nohy v suchu. Není od věci
nosit náhradní ponožky v batohu a je-li
potřeba, tak je vyměnit. U nás doma se
letos ježíšek vytáhl a nadělil nepromokavé ponožky s membránou. Nicméně
dobré ponožky dobře odvádí vlhkost
od nohou i rychle schnou a mírné namočení ani nepocítíme.
Není dobré spát ve stejných ponožkách, ve
kterých jsme celý den chodili. Dejte svým
nohám i ponožkám možnost se vyvětrat.
Ponožky se v obchodech těžko zkouší, více
než kdy jindy je dobré se zeptat svých kamarádů, jak jsou s těmi svými spokojeni.
(Šum)
Foto: Jakub Pejcal – Boby
R
O
V
E
R
I
N
G
SLIBUJEŠ JEN JEDNOU…
JAK NA SKAUTSKÉ PRINCIPY V ODDÍLE
O abstraktním konkrétně
Povinnost k Bohu, povinnost k jiným
a povinnost k sobě – tři základní kameny skautského hnutí, které jsou
obsažené ve skautském slibu, zákoně
a hesle, jsou společné všem skautům
světa a přítomné v každodenní činnosti
všech oddílů.
Jak s nimi ale pracovat a vysvětlit je dětem tak, aby jim porozuměly? Jak pomoct tomu, aby děti věděly, co vlastně
při skládání skautského slibu slibují?
Myšlenky obsažené ve skautském slibu,
zákoně a hesle mohou mít velmi abstraktní podobu, jak je tedy nabídnout
dětem, které abstraktním pojmům rozumí nejdříve na počátku skautského
věku (cca 12 let), některé i později?
Se skautskými principy se dá pracovat
2 způsoby:
• během každodenní činnosti oddílu
• ve speciálních, tematicky zaměřených
programech
Skautské principy
každý den
Skautské principy přibližujeme dětem
každý den, aniž bychom si to možná
plně uvědomovali. Představujeme je
svým chováním, dobrým příkladem,
vedením dětí k tomu, aby vzájemně
spolupracovaly, respektovaly se, pomáhaly si. Pracujeme s nimi také tím,
že dětem poskytujeme zpětnou vazbu,
upozorňujeme je vhodně na jejich ne-
dostatky a vybízíme je k jejich zlepšování a snad ještě více vyzdvihujeme
jejich přednosti a přínos ostatním.
Děti se tak skautským principům učí
aktivně, nápodobou.
Kromě obvyklého jednání s dětmi,
dávání vlastního příkladu atd., realizujeme také spoustu programů, které
nejsou primárně zaměřeny na uvědomění si a chápání skautských principů,
ale přesto jsou v nich obsažené – např.
různé charitativní sbírky, ekologické
projekty a další aktivity, kdy vedeme
děti k aktivnímu přístupu k okolnímu
světu, vnímavosti vůči okolí…
Skautské principy jsou zkrátka ve skautské výchově přítomny neustále, aniž by
se na ně přímo upozorňovalo nebo se
o nich mluvilo.
ODDÍL
17
R
O
V
E
R
I
N
G
Tematicky zaměřené
programy
Před tím, než budeme přemýšlet o tom,
jak budeme pracovat se skautskými
principy, bychom si měli uvědomit,
pro jak staré děti bude program určen,
a tomu ho především přizpůsobit. Jinak
zkrátka budeme mluvit se světluškami
a vlčaty a jinak se skauty a skautkami.
Jak můžeme tedy například dětem
skautské principy přiblížit?
Každý bod zvlášť
Vymysleme pro každý bod slibu (sami
nebo společně s dětmi) nějaký úkol,
jehož splnění daný bod nějakým způsobem naplňuje. Úkoly by měly být
úměrné věku dětí. Například pro světlušky by úkoly mohly vypadat třeba
takto:
Slibuji, že se budu snažit:
• světluška je pravdomluvná – úkol: vzpomenout si s ostatními světluškami, kdy se
jim nepodařilo mluvit pravdu a proč
• světluška je poslušná – úkol: vzpomenout si, kdy byla doma neposlušná a kdy
byla poslušná a jaké mělo její chování
následky
• světluška pomáhá jiným – úkol: pomoct
s něčím jiné světlušce, pomáhat doma
mamince
• světluška je statečná a veselá – úkol:
zúčastnit se noční hry a zúčastnit se družinové hry, která se dříve osvědčila a světlušky pobavila
Úkoly mohou být samozřejmě různé, pro každý bod se jich dá vymyslet
mnoho, je dobré si také všímat, jak jednotlivé body korespondují s principy.
Obdobně lze vymyslet úkoly týkající se
slibu vlčat a skautského slibu.
Hledat nejvyšší Pravdu a Lásku – úkol:
vybrat si jinou světlušku a tu něčím potěšit, dělat dobré skutky.
Povídka nebo film
Být prospěšná své vlasti – úkol: vymyslet,
s čím by světluška mohla pomáhat doma,
přírodě, městu – realizovat něco samostatně nebo společně
Se skautkami a skauty si můžeme přečíst povídku nebo se podívat na film,
kde jedinec bojuje za své ideály proti druhým. Existují například texty
INZERCE
18
A zachovávat zákony světlušek.
o skautech, kteří bojovali za své ideály
během 2. světové války nebo v období
socialismu, vhodná je třeba i zfilmovaná povídka Jana Drdy Vyšší princip
a spousta dalších.
Besedy, diskuze
Pozvěme do oddílu pamětníka, který
byl skautem v dobách totality, a poslouchejme jeho vyprávění a skautům dejme možnost ptát se na to, co je zajímá,
vést diskuzi. Pozvat můžeme i bývalého
člena oddílu a poslouchat, jak skautská
léta ovlivnila jeho další život – profesi,
rodinu, pohled na svět.
Diskutujme také se skauty, jak se slib
a zákon prakticky odrážejí v jejich životech, bavme se o konkrétních událostech, nejen teoreticky o tom, co si
lze pod jednotlivými body a principy
představit.
Výstavy, památníky, divadlo
Můžeme navštívit tematicky vhodnou
výstavu či památník nebo se vypravit
do divadla na představení, které se věnuje potýkání se s vlastními i celospolečenskými ideály. Můžeme s tím pak
pracovat podobně jako s povídkou
nebo filmem.
Scénky
Přiblížit skautský zákon ostatním mohou
také samy děti prostřednictvím vlastních
scének. Rozdělíme děti do malých skupin a každá dostane za úkol ztvárnit jeden konkrétní bod zákona. Po předem
daném čase na přípravu děti ukazují
scénky ostatním, například u ohně nebo
jako součást večerního programu. Pokud
neprozradíme dopředu, co která skupina
ztvárňuje, mohou to ostatní děti hádat.
Stezka
Pro starší skauty lze také připravit stezku se svíčkami či „stanovišti“, kde by
u každého světýlka (zastavení) byl uveden citát vztahující se nějak k principům skautingu nebo samotný bod slibu
či zákona, důležité hodnoty nebo další
podněty k zamyšlení. Na konci stezky
by měli účastníci získat prostor v klidu
zpracovat vlastní dojmy ze stezky.
Na co nezapomenout
Součástí debat nad slibem, heslem či zákonem by mělo být (především u starších dětí) i zamyšlení nad problematičností některých bodů (kdy je například
dobré některého bodu neuposlechnout,
jestli je vhodné za určitých okolností
lhát…) – zkrátka učit se zaujímat k věcem okolo nás kritický postoj, zvažovat
různé aspekty dané věci, přijímat zodpovědnost za vlastní rozhodnutí…
Závěrem každé aktivity by měla proběhnout reflexe a nějaká forma hodnocení aktivity, její podoba a míra záleží na věku dětí. Dětem i nám pomůže
zpracovat právě získaný, nový prožitek.
Samotný slibový večer
Samotný slibový večer je moment, který
je asi nejsilněji spjat se skautskými principy. Je to večer posvátný, často spojený
s různými očekáváními do budoucnosti
nebo naopak s bilancováním minulosti.
Význam slibu pro každého slibujícího
bývá spojený i se zážitkem z vlastního
slibového večera, jde o zážitek silný
a natrvalo uchovaný v paměti. Proto by
se jeho příprava neměla zanedbat. Slibový večer by měl být obřadný, spojený
s oddílovými zvyky a rituály, každému
slibujícímu by se měla věnovat zvláštní
pozornost – jak před slibem samotným
a během slibu, tak i po něm.
Jakých programů zaměřených na skautské principy jsem se v družině či oddíle
účastnila?
… atd.
R
O
V
E
R
I
N
G
(K.)
Foto: archiv autorky
Začít u sebe
Kam dál
Abychom dětem mohli přibližovat ideály, na kterých je skauting postaven,
zabývat se s dětmi slibem, heslem a zákonem, měli bychom k nim sami zaujmout nějaký postoj, zamyslet se nad
jejich významem pro nás, nad tím, jak
se odráží v našich životech, v čem a kdy
mohou být pro nás problematické…
http://krizovatka.skaut.cz/
databaze/databaze_programu/
vyhledat-program – databáze
různých programů různorodého
zaměření, které jsou navázané
i na práci se stezkou. Obsahuje
i programy vhodné pro práci se
skautskými principy.
Proto, než si příště půjdeme s dětmi
povídat o skautských principech, udělejme si chvíli čas jen pro sebe a sami
a v klidu si nad nimi chvíli nerušeně
přemýšlejme.
ZAJÍC J. A KOL. Kdo jsem.
Praha: Junák – svaz skautů
a skautek ČR, TDC, 2008 –
metodická příručka Jiřího
Zajíce – Edyho a kol. o práci
s touto oblastí stezky.
Podněty k vlastnímu zamyšlení
Vnímám všechny tři principy jako stejně důležité? Jestli ne, tak jak bych je
seřadil/a?
Co je pro mě nejvyšší Pravda a Láska?
Jak skautské principy ovlivňují můj
život? Jsou nějaké oblasti, kterých se
dotýkají nejvíc nebo naopak nejméně?
Dá se zpětně zjistit nějaký moment, od
kterého se skauting pro mě stal životním stylem a ne jen zájmem? A je tomu
tak vůbec?
Vzpomněl/a jsem si někdy na skautský
slib, zákon či heslo v průběhu běžného
dne a v jakých situacích se to stalo či
stává?
Mohly by skautské principy někdy posloužit i špatně (mohly by být například
zneužitelné), nebo ne?
Mám rád/a tradice a rituály? Proč ano
nebo ne?
ZAJÍC J. A KOL. Nikdy nekončící dobrodružství – metodický
průvodce rozvojem duchovního
života. Praha: Junák – svaz
skautů a skautek ČR, TDC,
2006 – obsahuje podněty jak
pro vlastní duchovní rozvoj,
tak podněty pro práci s dětmi
všech věkových kategorií.
ZAJÍC J. A KOL. Myšlenkové základy skautingu. Praha: Junák
– svaz skautů a skautek ČR,
TDC 2001 – jeden z dílů edice
Vůdcovská zkouška.
MAREK J. Po stopách junáckých
myšlenek. České Budějovice:
Vavéha, 1991.
HÁJEK P. Nad slibem vlčat.
Plzeň: Tomáš Pokorný – Elektron (53. oddíl Šedá Střela
Plzeň), 1997.
HÁJEK P. S vlčaty krok za krokem rok za rokem. Liberec:
Skauting/Skautské prameny,
1996.
ODDÍL
19
A
K
T
U
A
L
I
T
Y
CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM
Buď připraven,
buď v obraze!
Informuj, inspiruj, sdílej a využij
RS informačních kanálů na sociální
síti!
http://www.facebook.com/r.a.r.cr
a http://www.facebook.com/rovertymRO.
Mikulášský víkend 2012
30. listopadu – 2. prosince 2012, Praha:
Opět proběhl tradiční mikulášský víkend
pro R&R. V pátek bylo možné navštívit
Komponovaný večer nebo se zúčastnit festivalu Polibku múzy a vyhlášení soutěže,
obě na téma Vzory. V sobotu proběhla série přednášek známých hostů v rámci Mikulášského semináře pod tématem V zrcadle (jací jsme, po čem toužíme, v čem
jsme jiní). Taneční večer ve víru zábavy
i tance potěšil jistě každého příznivce společenské zábavy a na závěr celého víkendu
byla možnost zúčastnit se Filmové neděle.
Rozbalte si vánoční dárek
od skautIS týmu!
Je to celý balík profesionálních služeb Google Apps for Education (dále jen „GA“)
pro všechny členy Junáka úplně zdarma!
Součástí služeb GA Junáka jsou E-mail
(Gmail; s aktuální kapacitou 25 GB),
Disk a dokumenty (Google Drive; on-line úložiště souborů s aktuální kapacitou
5 GB + editor dokumentů Google Docs),
Skupiny (Google Groups for Business;
rozesílací seznamy, konference a webové
diskuze), Weby (Google Sites; nástroj
pro snadnou tvorbu webových stránek),
Kalendář (Google Calendar).
Protože zavedení není snadné a projekt je
velmi rozsáhlý, aktuálně spouštíme první
část, která má již svou podporu ve skautISu
a postupně ji budeme rozšiřovat.
http://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/7890rozbalte-si-vanocni-darek-od-skautis-tymu
20
CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM
Nový skautský bazar
Na adrese www.bazar.skauting.cz se nedávno rozeběhl skautský internetový
bazar. Můžete zde prodávat či nakupovat jakékoli skautské potřeby a vybavení. Bazar mohou skvěle využít zejména
rodiče nováčků, protože nákup nového
vybavení a oblečení není levná záležitost a děti z něj navíc rychle vyrostou.
Naopak pokud vaše skříň přetéká již
nepoužívaným skautským vybavením,
můžete je pomocí bazaru poslat snadno
dál někomu, kdo je ještě využije.
Kapka 2013 v novém!
Bude to nové, bude to super a bude
to pro dobrou věc! Rozšíří se možnosti, jak se do sbírky zapojit. Jako časově
pevný pilíř formy sbírky zůstává umývání oken na benzinových pumpách.
K tomu přibude možnost zapojit se
jakoukoli jinou aktivitou, ať je to ples,
závod, hra, přehlídka, či jiná aktivita,
se kterou můžou RS přijít. Například
pořádá-li někdo ples nebo závod a má
s tím už nějaké zkušenosti – může takovou akci využít pro sbírku i v netradičním termínu. Jako příklad můžu uvést
Netradiční ples, který probíhal v létě
v havajském stylu.
KAPKA se mění, přichází do svého
patnáctého roku života a stává se z ní
rover plný nápadů, kreativity, nadšení
a energie. To vše v duchu roverské služby a pomoci pro dobrou věc.
V neposlední řadě nový koncept KAPKY hledá rovery a rangers, kteří jí
vtisknou novou tvář a provedou ji rokem 2013. Každý, kdo se chce zapojit,
je vítán!
Aktuální informace o tom, kdo se
hledá na pomoc, jaké jsou plány a aktuální stav, hledej na webu sbírky
http://www.skaut.cz/kapka.
Kontakty:
Sid – [email protected],
+420 731 225 732
(lad)
A
K
T
U
A
L
I
T
Y
Obrok 2013 už klepe
na růžové dveře
HUEG. Už jste to slyšeli?
Challenge accepted? Frikulin? LOL?
Cože?
No přece Obrok 2013 v úžasném prostředí vodního hradu
Švihov. Jako na hradě, jo? Přesně tak. Pro všechny rovery
a rangers od patnácti let. Bude nás tam tisíc šest set:
tisíc čtyři sta účastníků a dvě stě servisáků (ti se mohou
hlásit až od osmnácti let).
Důvodů, proč jet na Obrok 2013, je mnoho. Tím nejzásadnějším důvodem, proč tam vyrazit, je uvedení Roverského programu. Všechno si z něj můžete vyzkoušet,
povídat si s jeho tvůrci, a když usoudíte, že to zvládnete
líp – můžete navrhnout i úpravu. Samozřejmě vás ale neochudíme o programy, na které jste na Obrocích zvyklí.
A co víc – můžete se těšit i na programy nové.
Obrok 2013 se koná od středy 5. června do neděle
9. června asi třicet kilometrů od Plzně – v krásném prostředí vodního hradu Švihov. Účastníci to mají za 600 Kč
a servisáci za 300 Kč. Víc na www.obrok13.cz.
stavují činy svých postav. Můžete se těšit na divadelní
prostředí, angličtinu, 1. a 2. světovou válku, ale třeba
i na kouzelníka.
Na tábořišti budou dvě stage. Jedna pro ceremoniály, ale
také pro kapely s nádechem rocku, ska, popu nebo punku.
A bude se i pogovat. Ta druhá je tu pro vás! Máte kytaru?
Stačí si sednout na podium a zahrát. Podobně začínal třeba
Tomáš Klus nebo Xindl X. Kdo z vás skončí jako oni?
Chybět nebude ani VAPRO. Workshopy, semináře, předváděčky, tvorby. Od všeho něco. Od šroubu k lokomotivě.
Rozmanité tržiště činností, které si připravují samotní
účastníci. To je Inspiro. Hrajete v oddílu oblíbenou hru,
bavíte na táboře upraveným fotbálkem nebo máte vlastní formu MTV? Ukažte to.
A co všichni Frikulini na Obroku 2013 zažijí?
Kolik hráčů hraje velkou hru? Asi tak tisíc čtyři sta. To je
podobně jako třeba ve hře World of Warcraft v pět hodin
ráno. Čtrnáct set borců a borkyní pobíhajících po louce
a servisáci, kteří jsou v pohotovosti.
Mrknou na vodní hrad Švihov a seznámí se s historií této
památky. Překvapí je ale i prostředí hradu, které mohou
znát i z televize? Fakt jo? No jasně, třeba z kultovní pohádky Tři oříšky pro Popelku nebo ze seriálu Borgiové.
Hele a znáte 4D Kino? No Hobit je ve 3D, ale 4D? Top
Secret, jsou i věci, které se neprozrazují. Proto charakteristika této lahůdky bude něco jako Kinder Surprise. Ale
bude to LEGENDÁRNÍ.
Opět ale všichni pomůžeme v duchu roverského hesla
„Sloužím“. Kdo z vás už stavěl hrad? Sázel stromy na hradě? Natíral plot ve školce? Zničíme nejedny pracovní rukavice. Ale zahřeje nás dobrý pocit.
Pořád málo? Můžete se těšit na zamyšlení nad duchovnem, geocaching, diskuze, filmy, brandball, kinball, korfball, QR kody, růžovou barvu, krčmu, dvě čajovny, kavárnu a hlavně na přítomnost Frikulina.
Live Action Role Play, ve zkratce LARP. To je jeden
z programových bloků, který je fungl nový. Je to forma
hraní rolí, ve kterém živí lidé fyzicky svými činy před-
Pojď do toho!
Tým ObRoku 2013
www.obrok13.cz
CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM
21
A
K
T
U
A
L
I
T
Y
NADPIS
ZMOCNĚNÍ
MYSLI
ROZHOVOR S LUCIÍ LAUDÁTOVOU – SMÍŠKEM A ANDĚLOU MATOUŠKOVOU –
PODTITULEK
ŘEHTAČKOU – DVĚMA SKORO-VÍTĚZKAMI POLIBKU MÚZY 2012
Smíšku a Řehtačko, co vás vedlo
k vytvoření uměleckých děl do
soutěže? Téma nebo ceny?
Řehtačko, umístila ses na třetím místě v kategorii „Výtvarno“. Co tvé dílo
vyjadřuje a jak tě napadlo je vytvořit?
Jak se vám líbily workshopy v budově Právnické fakulty na festivalu
Polibku múzy?
S: Obě jsme letos soutěžily na Polibku
poprvé.
Ř: Zobrazuje jednotlivé vzory podstatných
jmen, jak je známe z pravopisu, ztvárněné
v obrazech tvořených zmíněnými slovy.
Nápad jsem dostala, protože jsem docela
posedlá pravopisem. Jen je škoda, že jsem
se nemohla zúčastnit soutěže o cenu diváků, protože jsem obraz zapomněla doma.
S: Nejvíc jsem ocenila Robotiku, kde
jsme si mohly vyrobit brože, náušnice
nebo sponky do vlasů z PC součástek
a zkusit si brousit do skla.
Ř: Tvoření byla davová psychóza.
NĚCO se prostě zmocnilo naší mysli
a nešlo odporovat :-).
Mimo jiné jste se podílely na filmu
Projekce. Je pravda, že byl porotou
nazván jako „laciná hříčka s elektronickou hudbou, spořiči obrazovky
a projektorem“?
S: Bohužel ano. Je to tím, že porota
naše dílo nepochopila. Vznikalo náhodným natáčením během výpravy.
Snímky jsme daly za sebe a vznikl film.
Ř: Film nás stál jednu probdělou noc
v Nymburce :-). Hlavní bylo, že jsme si
užily jeho natáčení.
Lucie Laudátová – Smíšek: Dobrý vzor
22
CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM
Smíšku, ty jsi své dílo nafotila v Rusku a získalo nejen diváckou cenu,
ale i druhé místo ve své kategorii.
Opravdu ti stálo za to jet až do Ruska? A jak tvé dílo hodnotila porota?
S: Fotku jsem nefotila se záměrem dát ji do
soutěže, o té jsem se dozvěděla až potom.
Ale nechtěla jsem se jako jediná od nás
z družiny neúčastnit, tak jsem ji poslala.
Ř: Mně se ještě líbila výroba placek,
protože to byla sranda a mohla jsem
bratrovi vyrobit placku k svátku.
Máte v plánu se další rok účastnit
znovu?
Ř: Anóóó! A máme v plánu vyhrát
všechny kategorie! :-)
Za rozhovor děkují
Anna Radová – Netyka (22 let)
a Kateřina Bartošová – Lotty (16 let),
Čelákovice
Ř: A hodnocení je pouze mezi Smíškem
a porotou.
Lucie Hyšková – Ropák: Kolejnice barev
CENA DIVÁKŮ:
byla nádherná, ale s mým problémem
mi vůbec nepomohla.
Vzory…?
„Jako už jsem něco měl, ale nechtělo se v tu noc vstávat a ráno jsem to
nevěděl…“, postěžoval jsem si svému
alter-egu.
„To máš jako dost špatný,“ vysmálo se
mi. „Prosím tě, vždyť o vzorech se dá
psát dost a dost, neměl by ses soustředit
pouze na tu jednu myšlenku. Nechalo
by se toho napsat spoustu, třeba nějaké
zamyšlení… a nebo, a to k tomu přímo
vybízí, nějakej zajímavej popis..“
„No jo, jenže tohle bylo opravdu
něco…. kdybych nebyl tak línej…,“
pronesl jsem a opět jsem začal mlátit
hlavou o stěnu. Už opadala omítka
a začínali bejt vidět cihly, jak často jsem
to dělal…
„Neblbni… Tak to bude horší…“,
uklidňovalo mě moje alter-ego. Zkus
spíš sednout za ten stroj a něco napsat!“
„Tobě se to řekne, ale ty to vymýšlet nemusíš…“ oponoval jsem.
Už jsem se takto bavil hodně dlouho.
V létě jsem se dozvěděl téma Polibku
múzy 2012. Vzory. V tu chvíli mě ale
nic nenapadlo. Řekl jsem si, že tomu
dám čas a snad něco vymyslím. Časem
ta myšlenka opravdu přišla, ale nedokázal jsem ji udržet. Od té doby jsem začal vést tento dialog se svým alter-egem,
kde se ta myšlenka ztratila, případně co
napsat.
Moje alter-ego mi dokáže velmi často
pomoct. Ale tentokrát ne… Tentokrát
bylo snad bezradnější než já…
„Jako je sice hezký,“ spustilo alter-ego
a vytrhlo mě z myšlenek, „že ti Mike
řekl už v tom Finsku, ale stejnak ti to
bylo úplně k ničemu…“
„ To bych se i docela hádal… Měl jsem
na přemejšlení dost času…“, naštval
jsem se a odešel z místnosti. Zamířil
jsem ven a koukal na oblohu. Ta sice
Problém s tématem vzory nastal opravdu už v počátku, o tom žádná. Jednoduchý to opravdu nebylo. Možná
pro malíře, sochaře a podobně. Ale jak
to maj pojmout literáti? Horko těžko.
Existujou sice dvě možnosti… Jedna je
popsat nějakej vzor, kterej se kdesi najde… Jenže to opisujete umění, které
už někdo udělal, pokud jste to neudělal sám. Je to sice třeba nádhernej vzor,
ale přece jen, je lepší se na něj koukat
a přihlásit ho do výtvarna, než ho popisovat… To by jinak nedávalo smysl…
Druhou možností je napsat o nějakém tom vzoru. Míněno, že člověku
jde něco příkladem. No, to je sice
lehčí, za to to asi bude dělat spousta lidí… Navíc, žádnej takovej vzor
nemám…
Tím se možnosti vyčerpaly a já stojím
ještě před začátkem… není ani z čeho
vybírat…
Když se slovo vzory prožene Googlem,
tak se nic, co by člověka upoutalo, také
nenajde… Vzory smluv atp. Nebo odkaz na vzory podstatných jmen… To
už je zajímavější, ale opět ouha. Jediný,
co se s tim dá dělat, je to, že je člověk
napíše, nebo o nich polemizovat…
a to já moc nechci…
Sečteno podtrženo, nezbývalo mi nic
jinýho, než se vrátit a pokračovat v započatý diskuzi s alter-egem…
Vstoupil jsem do místnosti a alter-ego
už tam nebylo. Někam šlo, řekl jsem si
a posadil se tam, kde před tím sedělo
ono. Pustil jsem se do přemýšlení a oči
mi padly na plazmatickou lampu, kterou jsem si přivezl z Poitiers. Zapnul
jsem ji… To, co vytvářela, mě bohužel nijak neinspirovalo, ačkoliv vzory
vytvářela velmi pěkné. Ale v tomhle
případě to bylo hlavně na fotku… Nechalo by se tu vyhrát s manuální expozicí…. Ale mým cílem je literárno,
ne fotky.
Šel jsem si opět sednout, ale na jinou
židli. Tentokrát jsem seděl naproti
otlučené zdi…Budu jí muset opravit… někdy…časem… ale … teď…
Úplně jsem se zarazil… Otlučená stále
byla… ale něco se změnilo…
A
K
T
U
A
L
I
T
Y
Nad ní vyvěral nějaký pramen červené tekutiny, která tekla po stěně
a vyplňovala jednotlivé praskliny…
V prvním momentě jsem se lek,
že snad krev nebo co… Došel jsem
ke stěně a prostě tekutinu ochutnal.
Byl to rajčatovej džus…. Kterej nesnášim…
Koukal jsem na výjev jako na slitování boží. Za mnou se objevilo moje
alter-ego. „Tak co tomu řikáš? Provrtal jsem stěnu a hadičkou jsem pustil
džus… Koukám, že jsi ho i stihnul
ochutnat…“
„To jo… ale pořád tohle je spíš výtvarno…“
„Není, když to vemeš kolem a kolem.
Zkus napsat návod k vytvoření. S ním
se můžeš příhlásit rovnou do literárna
a výtvarna… Protože pak každej může
mít takový obrazec doma a každej
bude originál!“
Měl pravdu. Sedl jsem a začal psát.
Jak si udělat zajímavý vzor, nesnadno
a dlouze
Když máte vztek, mlatťe hlavou o stěnu,
dokud omítka není pořádně oprýskaná.
Pozor, nesmí ale být vidět cihly. Poté
provrtejte stěnu a hadičkou pusťte rajčatový džus nebo jinou barevnou tekutinu.
A máte hotovo.
Byly to sice jen čtyři řádky, ale dali mi
přídně zabrat. Pořád to je literárno.
Pořádně to je o vzorech. Podmínky
snad byly tímto splněny. Nezbývá mi
už nic jinýho než to gramaticky vychytat, poslat, a pak vyrazit na Polibek
múzy… Kdy vlastně, hergot, je?
Jan Honza Jiráň
CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM
23
T
É
M
A
Klášter Bohosudov
Petr Mikšíček
Klášter Sázava
Imrich Hornyák
www.klaster-sazava.cz
Klášter Plasy
www.klaster-plasy.cz
Klášter
Zlatá Koruna
www.klaster-zlatakoruna.eu
24
T
É
M
A
Klášter Sedlec
Klášter Králíky
www.sedlec.info
www.kraliky-klaster.cz
Opatství
Porta Coeli
Předklášteří u Tišnova
www.portacoeli.cz
Klášter Želiv
www.zeliv.eu
Klášter
Rosa Coeli
Dolní Kounice
www.dolnikounice.cz
25
T
É
M
A
PŘEKVAPIVĚ BOHATÝ SVĚT
LETEM SVĚTEM STALETÍMI POHNUTÉ HISTORIE KLÁŠTERŮ
NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY
zbožnosti, ale i prestiže. Vznik klášterů
často znamenal důležitý impuls v kulturním a hospodářském vývoji té které země,
protože řády s sebou přinášely nové technologie a vědomosti a mnoho klášterů stavěli a zdobili přední architekti a umělci té
doby. Ne všechny aktivity řeholních řádů
však z dnešního hlediska hodnotíme kladně – např. podíl dominikánů na inkvizičních procesech a potírání kacířství.
Tip na výlet:
Součástí klášterního areálu v Želivě je Trčkův hrad s velmi zajímavou historií: za 1. sv. války
sloužil jako lazaret, v období komunismu pro internaci kněží a řeholníků a později jako součást
psychiatrické léčebny
„Zdá se jim, že smutnými chodbami toho
starého kláštera bloudí přesmutní duchové
z mnichů dávno mrtvých. Již klapou jich
kroky v dřeváky obuté celami klenutými
jak hrobka, již pochod nebožtíků těch
k půlnočním orgiím s kostlivci míří.“
(Josef Váchal, Krvavý román)
Málokdo si dnes nejspíš pod pojmem
klášter představí to, co popisuje úvodní
humorný úryvek z parodie na brakové romány 19. století. Mnozí z nás si však možná kláštery dosud spojují zejména s odloučeností a odříkáním (o žíněných košilích
a půstech ani nemluvě). Někomu se může
zdát, že do kláštera odchází jen ti, které
život ve společnosti zklamal, případně ti,
kdo se „opravdového“ života bojí nebo na
něj „nemají“. Na následujících stránkách
se pokusíme ukázat, že kláštery byly a dosud jsou součástí české kultury a historie
a že řeholní život nemusí nutně znamenat
únik před životem, ale naopak dobrodružnou cestu blíž ke světu a blíž k lidem.
26
Kláštery zakládané
Myšlenka prostého, zbožného života bez
rodinných závazků (v tzv. „celibátu“) se
v rámci křesťanství objevila už v prvních
stoletích našeho letopočtu. Tento způsob
života mohl mít dvě základní podoby –
buď se mu dotyčný věnoval sám, tj. stal
se poustevníkem, nebo vstoupil do komunity podobně smýšlejících věřících.
Postupem času se tyto komunity začaly řídit soubory pravidel, jejichž autorem byla
některá z významných osobností (sv. Benedikt, sv. Dominik, sv. Klára), a vznikaly
jednotlivé řeholní řády, které se odlišovaly svými aktivitami, oděvem a přísností
životního stylu. Díky tomu, že řeholní
řády nebyly většinou omezené na jeden
stát a šířily se napříč Evropou i mimo ni,
sloužily kláštery jako důležitý prostředek
mezinárodní komunikace. Do nových
působišť přicházeli bratři a sestry na pozvání panovníka či šlechty – zakládání
a podpora klášterů byly symbolem nejen
mezi architektonicky významné
kláštery otevřené veřejnosti patří
např. Osek a Bohosudov (severní
Čechy), Plasy a Kladruby (západní
Čechy), Vyšší Brod a Zlatá Koruna
(jižní Čechy), Broumov a Králíky
(východní Čechy), Sázavský klášter
a Kutná hora – Sedlec (střední
Čechy), Hradiště v Olomouci, Dolní
Kounice či Předklášteří (Morava),
Třebíč a Želiv (Vysočina), Břevnov
a Strahov (Praha). Podrobnější informace o těchto (a mnoha dalších)
klášterech: www.atlasceska.cz/
praha/cirkevni-pamatky/klastery
Kláštery rušené
Po období husitských válek, kdy byly
mnohé kláštery vypleněny, a následném
rozkvětu v období baroka, přistoupil
císař Josef II. k rušení mnoha klášterů,
které se nevěnovaly veřejně prospěšným
činnostem (vzdělávání, péče o nemocné), avšak jeho radikální kroky v tomto
směru byly v pozdějších letech zmírněny.
V devatenáctém století a v prvních třech
desetiletích se kláštery v českých zemích
těšily relativnímu klidu, který zásadně
narušila nacistická okupace. Mnoho kněží a řeholníků se snažilo pomáhat odboji
či obětem nacistického režimu, za což si
vysloužili vězení, mučení či pobyt (a někteří i smrt) v koncentračních táborech.
T
É
M
A
Tip na schůzku:
diskuze o příbězích konkrétních lidí – obětí nacistického
pronásledování (stránky Ústavu
pro studium totalitních režimů,
www.ustrcr.cz/cs/
rimskokatolicka-cirkev – např.
Antonín Bořek-Dohalský, Štěpán
Trochta, Emanuel Hanuš). Podrobný
a vstřícně napsaný text o katolické
církvi v období protektorátu včetně
fotografií je zdarma ke stažení
na portálu Moderní dějiny
(www.moderni-dejiny.cz/clanek/
katolicka-cirkev-v-obdobi-protektoratu-odboj-a-utrpeni). Příběhy
konkrétních lidí toho mohou o dané
době prozradit víc než data bitev
a přináší nový pohled na témata
jako hrdinství, oběť či vlastenectví.
Klášter Bohosudov
Kláštery pustnoucí
Po skončení války měli řeholníci jen tři
krátké roky na obnovu toho, co bylo
zničeno za protektorátu – po komunistickém převratu r. 1948 se totiž katolická církev ocitla na seznamu úhlavních
nepřátel nového režimu. V rámci „Akce
K“ a „Akce Ř“ se komunistická strana snažila zlikvidovat mužské i ženské
řehole, stejnému cíli sloužily i vykonstruované politické procesy s významnými osobnostmi řeholního života
(www.ustrcr.cz/cs/machalka-a-spol),
v nichž se odsuzovalo i k doživotnímu
žaláři. Mnozí řádoví bratři a sestry tak
šli doslova z jednoho lágru do druhého:
pokud se jim podařilo přežít nacistický
koncentrační tábor, mohli své zkušenosti „využít“ v komunistických věznicích či uranových dolech.
Tip na výlet:
nově otevřený „Památník
obětem internace“ v bývalém
klášteře v Králíkách – expozice
pojednává o pronásledování řeholních řádů po r. 1948, představuje
jednotlivé oběti, k vidění jsou
osobní věci vězňů i sbírka cenností
zabavených v klášterech. Samostatná část památníku je věnována
táborům nucených prací a věznicím
(http://pamatnik.militaryclub.info).
Tip na schůzku:
promítání filmového
dokumentu „Ztracená duše
národa – Ztráta víry“ s diskuzí (viz.
Kulturní střípky). Výbornými zdroji
informací jsou i knihy Vojtěcha
Vlčka – např. Kříž jsem hlásal, kříž
jsem snášel: rozhovory s kněžími
a řeholníky pronásledovanými
za komunismu v letech 1948–1989
či Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem
1948–1964. Část dokumentů
z výstavy o perzekuci církve v letech
1948–1960, volně ke stažení v pdf:
www.pronasledovani.cz/prochazkavystavou.html.
tické nadvlády odvykla mnoha hodnotám, které jsou řeholním společenstvím
vlastní, např. komunitnímu smýšlení
i péči o myšlenkové a kulturní tradice.
Jednotlivé řády se začaly adaptovat na
nové podmínky (mj. na české ateistické
prostředí) a věnovat se aktivitám, které
jsou jim nejbližší – salesiáni se zaměřují
na práci s dětmi a mládeží, boromejky
na péči o nemocné.
(jpp)
Foto: archiv klášteru v Želivě
a Petr Mikšíček
Tip na schůzku:
Kláštery obnovené
Po sametové revoluci se řeholní řády
začaly do České republiky vracet či vycházet z nuceného ústraní. Počty bratrů
a sester se již nikdy nevyrovnaly těm před
II. světovou válkou a do obrovských,
navíc po léta zanedbávaných, zpustlých
klášterů se vracely malé skupinky, jejichž
velkou starostí často bylo, aby jim jejich
příbytky (často kulturní památky zásadního významu) doslova nespadly na
hlavu. Krom oprav hmotných čekala na
bratry a sestry spousta práce i v oblasti
rekonstrukce duchovní a společenské –
česká společnost za desetiletí komunis-
podívejte se, zda se ve vašem okolí nenachází nějaký
funkční klášter. Někteří z bratrů či
sester by mohli být svolní k rozhovoru o své volbě životního stylu.
Mnoho řeholních řádů se zabývá
aktivitami, které jsou velmi blízké
roverské službě (pomoc potřebným, obnova kulturních památek
či práce s mladými lidmi) a možná
by přivítaly pomoc, případně
sdělily zajímavé zkušenosti. Zeptejte se! Některé kláštery nabízí
i možnost krátkodobého pobytu
v komunitě pro ty, kdo by si rádi
vyzkoušeli, jak takový život vypadá nebo hledají šanci, jak se ztišit
a zamyslet (např. www.klasterslany.cz/klaster či www.kapucini.cz).
27
T
É
M
A
MÁ VÍRA ŠANCI?
Uvěřím, až se přesvědčím, tuto námitku často slýcháme, když je řeč o náboženství. Možná ji někdy sami vyslovujeme. Kdybychom se ovšem skutečně
přesvědčili, tak už nepotřebujeme věřit.
Pak bychom už věděli.
Hrdě se bijeme v prsa a ukazujeme, že
nejsme lehkověrní. Chceme důkazy.
A přitom naprosté většině toho, co domněle víme, ve skutečnosti jen věříme.
Jsou to informace z druhé ruky, získané ze školní výuky nebo z četby knih,
z rozhlasu, televize a internetu. Myslíme si, že něco víme o fyzikálních, chemických a biologických procesech, ale
většinou jsme asi nepodnikli příslušný
výzkum a nepřesvědčili se. Prostě pokládáme zdroje informací za věrohodné. Předpokládáme, že učitelé a autoři
svou věc znají a nechtějí nás oklamat.
Pak už záleží na tom, spokojíme-li se
s tím, co přináší poznatky vědy, s holými fakty. Někteří chceme jít dál a ptáme
se, proč to všechno je, jaký to má smysl
a cíl. Oč v životě ve skutečnosti jde, co je
28
skutečně důležité. Na tyto otázky nám
věda neodpoví, protože věda je skromná a nenamlouvá si, že má odpovědi
na všechno. Tyto otázky jsou filosofické
a náboženské. Nemusíme být univerzitními odborníky na filosofii a přece můžeme o těchto otázkách přemýšlet. Musíme pečovat o duši, jak říkával jeden
ze zakladatelů Charty 77 Jan Patočka,
abychom mohli pečovat o obec.
Uvažujeme-li o původu, smyslu a cíli,
o lidském směřování a hodnotách, těžko
můžeme něco dokazovat, těžko se můžeme přesvědčit. Můžeme si vybrat, co nás
inspiruje, která odpověď nabízí posilu,
která nám dodává naději a odvahu k nezištnému jednání. Když takové odpovědi
uvěříme, neděláme chybu. Nemusí to
být naivita. I tuto svou víru přece můžeme ověřovat. Kdyby nepřinášela pro
život dobré podněty, můžeme hledat dál.
V našem prostředí má víra nejčastěji
podobu víry křesťanské. Staví i dnes do
středu dávnou postavu Ježíše, který žil
v 1. století našeho letopočtu na území
dnešního Izraele a Palestiny. Ukazoval
životní cestu, kterou pak jeho žáci v dalších staletích nazvali humanismem. Je
to úcta k životu, péče o život, ochrana
života a jeho rozvoj. Patří k tomu zápas
o svobodu a sociální spravedlnost, o nesnadnou kombinaci obojího.
Některé z nás od víry odrazuje to, jak
se chovají jednotlivci a organizace, které
se k Ježíši Kristu slovně hlásí. Někteří
raději zvolili ateismus. Přece se však
otázka po smyslu v našem nitru ozývá,
nenechá se zaplašit. Můžeme a nemusíme se někam zařazovat. Můžeme zůstat
svobodní od dogmat a náboženských
autorit, a přesto věřit. Můžeme nezávisle na organizacích prostě důvěřovat
životu. Můžeme bez důkazů přijmout
přesvědčení, že v životě o něco jde a že
stojí za to, o to dobré v životě zápasit.
Ivan O. Štampach, Praha
Religionista, pedagog a autor mnoha
odborných a publicistických textů
Foto: (B.)
T
É
M
A
KOUZLO SEBEUSKUTEČNĚNÍ
HARRY POTTER V NÁS
Není příliš mnoho lidí, kteří by neznali
Harryho Pottera. Toho využívá M. Jung
v knize, kterou vydal v roce 2012
Portál. Autor pomocí příběhu Harryho
Pottera přibližuje myšlenky týkající se
seberozvoje každého z nás.
Kromě první kapitoly, která shrnuje
příběh Harryho Pottera, je v knize nabídnuto 9 hlavních témat, která se v příběhu o mladém čaroději objevují a která
jsou tématy nejen Harryho, ale každého
z nás. Jsou to témata dětství, významu
fantazie, osobnostního vývoje, podobností a individuálních rozdílů mezi lidmi, dobra a zla v nás, významu „kouzel“,
sebeuvědomování, důležitosti mýtů
v našich životech a o lásce a přátelství.
Výhodou knihy je zejména to, že autor
přibližuje poměrně abstraktní témata
na konkrétním příběhu Harryho, který čtenáři znají a předkládaná témata
tím mohou být pro čtenáře snáze pochopitelná. Jednotlivými tématy se
mohl M. Jung zabývat i podrobněji,
přeci jen sedmidílná série nabízí spous-
tu podnětů ke zpracování. Na druhou
stranu nezabředávání do velké hloubky
může být pro mnoho čtenářů výhodou, možná to byl i záměr autora.
Kniha není jen psychologickým výkladem příběhu Harryho Pottera, ale
zabývá se i tím, čím je Harryho příběh
užitečný dětem a dospívajícím, jak
jim může pomoct ve vlastním vývoji
a nám dává podněty k sebeuvědomění,
přemýšlení o sobě a rozvoji sebe sama.
Kniha je vhodná nejen pro příznivce
Harryho Pottera, ale i pro ty, kteří
přemýšlí o vlastním směřování, o sobě
samých. A ve kterém věku se nás tato
témata dotýkají víc než právě v tom
roverském.
JUNG, Mathias. Kouzlo sebeuskutečnění. Praha: Portál, 2012.
(K.)
INZERCE
29
T
É
M
A
JÍT NEPROŠLAPANÝMI CESTAMI
O OSOBNÍ CESTĚ VÍRY, POVOLÁNÍ JÁHNA A O TOM, JAK PEČOVAT O SPOLEČENSTVÍ
Jsem přesvědčený o tom, že asi každý
člověk zažije v životě to, čemu se říká
duchovní zážitek. Hodně z nás ale nepotká někoho, kdo by mu to pomohl
jako duchovní zážitek rozeznat. Já jsem
to štěstí měl. Moji blízcí mi tehdy pomohli propojit se s něčím, co už ve mně
vlastně bylo, s hlasem, který poukazoval
na to nejdůležitější.
ELVA FROUZ (44 let)
žije se svou ženou a třemi dětmi
na barokní faře v Holostřevech na
Tachovsku. Provozuje zde duchovní,
kulturní a vzdělávací centrum,
vykonává povolání trvalého jáhna.
Kromě toho učí společenské vědy
a češtinu na Gymnáziu ve Stříbře.
Vyrostl jste v křesťansky založené
rodině?
Ne. Moji rodiče nebyli praktikující
křesťané, i když byli jako děti pokřtění. Myslím, že s křesťanstvím do styku
příliš nepřišli. Jestli byli věřící, to je jiná
otázka…
Jak se z vás tedy stal praktikující
křesťan?
Mám pocit, že se to chystalo od té doby,
co jsem začal brát rozum. Když jsem
v osmnácti letech našel víru, uvědomil
jsem si, že nejrůznější okamžiky v životě,
jako třeba s kamarády u ohně, když jsem
byl sám pod hvězdami nebo když jsem
putoval krajinou a cítil jsem při tom přítomnost jiné síly, snad i jiné osoby, byly
duchovními zážitky. Tehdy jsem také
narazil na lidi, kteří křesťanstvím žili,
a se kterými jsem mohl často diskutovat
o tématech víry a náboženství.
Co ale člověka přivede člověka
k tomu, že si řekne: Jsem věřící?
Duchovní zážitek?
30
ROZHOVOR
O tom může být těžké mluvit…
Ano i ne. Díky setkání s lidmi, o nichž
jsem mluvil, jsem narazil na jazyk, který jsem do té doby nebyl zvyklý používat. Pojmy jako Bůh, láska, pravda,
víra jsem měl zaškatulkované v určitém
kontextu jako většina lidí. Musel jsem
si osvojit novou řeč. Docházelo často
k dramatickému vyjasňování, až se to
postupně usazovalo.
„
Podobně jako se
křesťan vyrovnává s tím,
že existuje ideál církve a její
realita, je i vyrovnávání se
s dogmaty napínavé. Přijme
je člověk bezmyšlenkovitě,
nebo je bezmyšlenkovitě
odmítne?
“
Vaše cesta se dál vyvíjela a vy
jste se rozhodl stát jáhnem. Co
vás k tomu vedlo a co to pro vás
znamenalo?
Na vysoké škole, kde jsem studoval
bohemistiku a politologii, jsem zjišťoval, že velkou část času trávím v rozhovorech s lidmi, kteří se ptají na Boha,
ačkoliv podobně jako já krátkou dobu
před tím by to takto neřekli. Moc jsem
tehdy nerozuměl tomu, proč se obracejí
právě na mne. Pak jsem začal učit na
gymnáziu a uvědomil jsem si, že pro
mě není ani tak důležité, jaké znalosti
studentům předám, ale spíše moct být
na blízku těm, kteří hledají, kteří řeší
nějaké své osobní záležitosti a potřebují
se o tom s někým poradit.
To ale není úplně typické pro
učitele…
Ano, byl jsem hodně nejistý, kdo vlastně jsem. Nebyl jsem úplně ani učitel,
ani psychoterapeut, ani kněz. Měl jsem
pocit, že jsem něco mezi tím. Chvilku
jsem zvažoval, zda jsem nezmarnil povolání ke kněžství, ale to byl opravdu
jen letmý dotek. Pak jsme s mojí ženou zjistili, že existuje trvalé jáhenství
a spojuje všechna ta tři povolání, o kterých jsem mluvil. Zjišťoval jsem, že se
mě to asi bude týkat. Později jsem se
začal na jáhenství cíleně připravovat.
Před šesti lety jsem byl jako jáhen vysvěcen biskupem.
Co povolání jáhna obnáší a co obnáší příprava k němu?
Příprava zahrnuje studium teologie,
kterou jsem vystudoval v Českých
Budějovicích, a dlouhodobé osobní
doprovázení nějakou duchovní autoritou, aby člověk zjistil, zda je to povolání opravdu pro něj a jakým způsobem
by ho měl žít. A co se týče toho, jak
já to povolání chápu, tak už v Novém
zákoně se píše, že jáhni měli na starost
sirotky a vdovy. Mysleli se tím potřební či lidé na okraji. Sám se k povolání
jáhna vztahuju tak, že je to povolání
pro sirotky a vdovy dnešní doby, což
se nemusí nutně číst jen doslovně.
Myslím si totiž, že dnešní nouze je
spíš vztahová, hodnotová, duchovní.
Jáhen je poslán k lidem, kteří jsou
na okraji společnosti, na okraji svého
životního smyslu nebo na okraji či za
okrajem církve, tedy lidé hledající, ně-
T
É
M
A
kdy bloudící. Takže na rozdíl od kněze
presbytera, který má klasické kněžství,
jak ho známe, jáhen stojí ve dveřích,
na hranici dvou světů. Není tolik obrácený dovnitř církevní obce. Je spíše
obrácený ven.
Často se ale můžeme setkat s názorem, že stát se duchovním je
odvrácením od světa…
Jeden biblický výrok říká, že jsme ve
světě, ale nejsme ze světa. A pro mě to
znamená hledat alternativu k mainstreamovému způsobu života a myšlení, ale
zároveň se necítit výlučně.
Učíte na gymnáziu. Co to pro vás
znamená?
Mám tu práci rád, protože si myslím,
že mladí lidé v dospívajícím věku jsou
hodně otevření k zjišťování toho, kdo
jsou, a k poznávání podstaty světa, ve
kterém žijí. Řekl bych, že starší lidé
často zapomínají na to, že jsou to stále
důležité otázky. Jako to hlavní ve svém
zaměstnání vidím pro sebe pomáhat
mladým lidem na tyto otázky odpovídat a inspirovat je k tomu, aby hledali
poctivě a do hloubky.
Kdybyste měl říci jedinou věc,
která by mohla napomoct tomu,
aby měl člověk při vzdělávání se
možnost nacházení sebe, co by
to bylo?
Řekl bych, že situace ve školství odráží celý stav společnosti, která ztrácí
respekt k individualitě člověka. Takže
za hlavní považuji, aby učitelé tenhle
respekt ke studentům měli.
Může v hledání sebe sama pomáhat
vzdělávání se?
Určitě. Ale obávám se, že vzdělávací
systém tak, jak je nastavený, se svým
akcentem na znalosti, informace a technické dovednosti, má kultivaci člověka
hodně v pozadí nebo vůbec. Myslím, že
vzdělání možnost kultivovat má – tak,
jak je ve slově obsaženo (colere – kultivovat, pěstovat), jako to dělá zahradník
s rostlinami. Ale tu možnost dnes asi
většina škol bohužel nevyužívá.
O co dalšího se může mladý člověk
ve svém životě opřít tak, aby jeho
duchovní život vzkvétal?
Často narážím na mladé lidi, kteří by
se rádi nějakou duchovní cestou vydali,
i když – opět – možná by pro to nepoužili termín duchovní cesta. Ale mají
dojem, že by byli divní, že by jim nikdo
nerozuměl. Je dobré, když mohou mít
vedle sebe někoho, kdo se už tako-
ROZHOVOR
31
T
É
M
A
vou cestou vydal, kdo je může podepřít,
pomoct, nebo když se spojí se skupinou
lidí, kteří ji žijí.
Povídáme si o duchovním životě.
Ten jistě úzce souvisí s vírou. Co je
to podle vás víra?
Mám rád výrok, že člověk je schopný definovat skutečnosti, které jsou menší než on
sám. Víra je jednou ze skutečností, které
jsou větší než my. Definice víry, která by
zahrnovala všechny její aspekty, neexistuje.
Takže to, co řeknu, je jen pokus: Víra, aby
byla vírou, v sobě musí zahrnovat osobní
vztah k tomu, co člověka přesahuje, a zároveň reflexi tohoto vztahu. Potravu pro to,
co v nás touží po prožitku, tedy potravu
pro srdce, a zároveň potravu pro rozum.
katolická církev, vztáhnu to vysvětlení
k ní. Církev je společenství lidí, kteří
jsou napříč časem a prostorem a kteří žijí s Bohem a z Boha. Myslím, že
v dějinách vždy existovalo napětí mezi
ideální podobou takového společenství
a konkrétním ztělesněním tohoto ideálu. A asi každý křesťan se s tímto napětím musí nějak vyrovnat. Mně v tom
hodně pomáhá, že to společenství netvoří jen ti, kteří žijí, ale i ti, kteří tu
byli před námi.
Zdá se mi, že je pojem církev ve
společnosti poměrně dost zatížený.
Podobně i církevní dogmata…
Aby se víra mohla rozvíjet, potřebuje rozumovou reflexi, o níž jsme již
„
Dělat to nejlepší, čeho jsem schopen a věřit druhým,
že se snaží o totéž. Uvědomovat si příběh vlastního společenství, připomínat si jeho klíčové okamžiky, dál jej rozvíjet.
Učit se snášet, že druzí jsou jiní, než jakými bych je chtěl mít,
vnímat to dokonce jako příležitost a obohacení. Umět spojovat pravdivost s úctou. Sdílet radost i bolest. Nebát se.
“
Často se zaměňuje víra s náboženstvím. Je mezi tím nějaký rozdíl?
Jaký?
Rozdíl mezi vírou a náboženstvím určitě je. Náboženství je propracovaný jazyk
sdílené víry. Tou sdílenou vírou myslím, že tady byli a jsou lidé, kteří jdou
podobnou cestou jako já a pokouší se
o tom už několik set let mluvit a dorozumět se o tom. Náboženství chápu tak,
že je to dlouhotrvající pokus dorozumět
se o tom, co je nejdůležitější.
Společenstvím lidí, kteří se takto
snaží dorozumívat, se označuje jako
církev. Jak křesťanství církev chápe
a co znamená pro vás?
To se nedá říci obecně, protože i v rámci křesťanství je mnoho proudů, které
to chápou rozličně. Protože je mi blízká
32
ROZHOVOR
hovořili. Církevní nauku chápu jako
kondenzovanou zkušenost všech lidí,
kteří tu před námi žili a dopracovali
se k nějakému poznání. Podobně jako
se křesťan vyrovnává s tím, že existuje
ideál církve a její realita, je i vyrovnávání se s dogmaty napínavé. Přijme je
člověk bezmyšlenkovitě, nebo je bezmyšlenkovitě odmítne? Pro mě jsou to
orientační body a mám důvěru v to, že
se nezklamu, když se jim budu snažit
porozumět. Dosud jsem se nezklamal.
Může dnes církev něco nabídnout
mladým lidem?
Může jim například nabídnout právě
ten zmiňovaný jazyk, pomocí kterého si
mohou sami v sobě i v dialogu s druhými rozšiřovat vědomí toho, „co je očím
neviditelné“. Může nabídnout konkrétní
způsoby, jak vnést do svého života verti-
kální rozměr. V neposlední řadě může
zprostředkovat důvěru a přijetí, které
dnes nejen mladí lidé tak často postrádají.
Má mít víra nějaké místo ve
společenství mladých lidí, kteří
sebe nepojímají jako křesťanské
společenství?
V nějaké podobě určitě ano – například
jako víra ve smysl toho, oč usiluji, jako důvěra jednoho k druhému, jako síla k odpuštění, jako zdroj vděčnosti a radosti.
Jak vlastně dobře pečovat o společenství?
Myslím, že základem je přát si navzájem
dobro a aktivně se o něj přičinit. Dělat
to nejlepší, čeho jsem schopen a věřit
druhým, že se snaží o totéž. Uvědomovat si příběh vlastního společenství,
připomínat si jeho klíčové okamžiky,
dál jej rozvíjet. Učit se snášet, že druzí jsou jiní, než jakými bych je chtěl
mít, vnímat to dokonce jako příležitost
a obohacení. Umět spojovat pravdivost
s úctou. Sdílet radost i bolest. Nebát se.
Jaké výzvy staví víra mladým lidem?
Víra umožňuje být k sobě zároveň náročný i milosrdný – vědět, že mám neustále směřovat k překročení svého ega,
a přitom unést, že mi to většinou moc
nejde. Jako podstatnou vnímám i výzvu
stávat se sám sebou, jít neprošlapanými
cestami.
Jaké výzvy staví vám?
Obecně tytéž. V aktuální etapě své životní cesty se vyrovnávám s výzvou
vnést do svého času trochu víc řádu,
nerozptylovat se tolika rozličnými
činnostmi, dovolit si více pozornosti
k sobě a k těm, kteří mi jsou nejbližší.
(J.)
Foto: archiv Elvy Frouze
T
É
M
A
KULTURNÍ STŘÍPKY
Jaro, léto, podzim, zima…
a jaro
Nejznámější film hvězdy jihokorejského filmu, režiéra Kim Ki-duka,
je jemnou, neuspěchanou a vizuálně
působivou meditací o tom, jak ubíhá
lidský život, co je v něm pomíjivé a co
má možná naději přetrvat. Mladý chlapec, jenž si postupně osvojuje životní
styl a postoje buddhistického mnicha,
žije se svým mistrem v malém klášteře na ostrově uprostřed lesního jezera.
Postupně prochází různými zkouškami
a mistr se mu snaží vštípit úctu k živým
tvorům i schopnost existovat bez vlastnění a ulpívání. Do mladíkova výcviku
i života nicméně náhle zasáhne přitažlivost k dívce, která přichází za mistrem
s prosbou o pomoc. Název snímku
naznačuje, že v centru pozornosti stojí
jak možnost obrody, nového začátku
a vysvobození, tak i neustálé opakování – tak jako se navrací jaro, opakuje
každá generace chyby a krutosti těch
předchozích.
např. Beneš Knüpfer či Gabriel Max.
Tento obrat k víře a věcem přesahujícím hmatatelný svět byl reakcí na rozsáhlý pocit úpadku a krize evropské
společnosti v období zvaném fin-desiècle. Více než 400 kvalitních reprodukcí a fotografií doprovází rozsáhlý
komentář, který objasňuje společenský
kontext i formální zajímavosti jednotlivých děl. Kniha může dobře posloužit
coby zdroj inspirace pro debatu na duchovní témata, osobní úvahu či výlet
za některými ze zmiňovaných obrazů,
soch či staveb.
Ztracená duše národa –
Ztráta víry
(Olga Sommerová, ČR, 2001)
Viktor Fischl –
Píseň o lítosti
Jaro, léto, podzim, zima…
a jaro (Bom yeoreum gaeul
gyeoul geurigo bom,
Kim Ki-duk,
Jižní Korea/Německo, 2003)
Neklidem k Bohu
Výpravná monografie s podtitulem
„Náboženské výtvarné umění v Čechách a na Moravě v letech 1870–1914“
navazuje na úspěšnou výstavu z r. 2006,
která představila umění v českých zemích v daném období v neobvyklé
perspektivě. V posledních desetiletích
devatenáctého století byla náboženská
a duchovní tématika přítomná v dílech
mnoha umělců – počínaje slavnými
Františky Drtikolem a Bílkem a konče dnes nepříliš známými autory jako
né politické procesy, v nichž byli kněží,
řeholníci i laici odsuzováni k desítkám
let vězení, rušení klášterů, monstrózní
propaganda líčící církev i věřící občany
coby nepřátele Československa a přisluhovače Vatikánu – těmito a jinými prostředky se komunistický režim snažil
zničit instituci, již pokládal za jednoho
ze svých úhlavních nepřátel, neboť si
dobře uvědomoval, že křesťanské a stranické hodnoty nelze sloučit. Ve filmu
vypovídají osobnosti, které komunistickou perzekuci zažily na vlastní kůži,
např. významný teolog Otto Mádr,
jenž v komunistických věznicích strávil
14 let na základě vykonstruovaného obvinění ze špionáže. Film je součástí projektu Člověka v tísni „Příběhy bezpráví“ (www.jedensvetnaskolach.cz – Filmy
o československých dějinách).
FILIP, Aleš. MUSIL, Roman (ed.).
Neklidem k Bohu.
Olomouc a Plzeň: Muzeum
umění Olomouc a Západočeská
galerie v Plzni, 2006.
Ztracená duše národa –
Ztráta víry
Dokumentární cyklus Ztracená duše
národa režisérky Olgy Sommerové poukazuje na to, o co vše byla duše českého
národa připravena v období komunistického režimu. V díle nazvaném „Ztráta víry“ se zabývá represemi, jimž byla
vystavena katolická církev. Zinscenova-
Viktor Fischl, izraelský diplomat a český židovský spisovatel, není ve své vlasti
příliš známý – brzy po komunistickém
převratu emigroval do Izraele, neboť
v Čechách by ho čekal politický proces
a následně vězení, ne-li něco horšího.
Jeho román Píseň o lítosti (1948) sice
vyhrál cenu Evropského literárního
klubu, v Československu však byl zakázán a česky vyšel až v Kanadě v 80. letech. Děj se odehrává ve dvou časových
rovinách: v první z nich se mladý muž
vrací do své rodné vsi, ve druhé vzpomíná na dětská léta, zejména na složité
otázky spojené s vírou v Boha a židovstvím, které mu pomáhal promyslet
a pochopit moudrý dědeček. Společně
s Danielem uvažuje čtenář nad příčinami zla ve světe a v člověku či nad
KULTURNÍ STŘÍPKY
33
T
É
M
A
nutností a smyslem oběti. Román je
psán živým, nekomplikovaným jazykem a krom velkých filosofických otázek, podaných lidskou a autentickou
formou, je v něm i mnoho humoru
a laskavosti. Primárně je však Fischlova
próza tím, co o ní vypovídá název –
písní o lítosti, neboť doba, v níž Daniel
vyrůstá, je temná první polovina čtyřicátých let, a není těžké si domyslet,
proč už ve vesnici, do níž se již dospělý
Daniel sám vrací, nikdo z příbuzných
a přátel nežije.
FISCHL, Viktor. Píseň o lítosti.
Brno: Atlantis, 1992.
Radim Palouš – Dopisy
dnešnímu kmotřenci
Profesor Radim Palouš, významný český filosof a pedagog, mimo jiné také
bývalý rektor Univerzity Karlovy a vedoucí vodáckého oddílu, vydal vedle
svých odborných prací i drobnou knihu, která obsahuje sedm dopisů adresovaných dnešnímu kmotřenci. Jejich
námětem jsou proměny soudobé společnosti, výchova, etika, víra, čas i lidská smrtelnost, nicméně díky zvolené
formě dopisů, v nichž je s láskou, po34
KULTURNÍ STŘÍPKY
chopením a zájmem oslovován mladý
člověk současného světa, a s pomocí
mnoha příběhů a pohádek, se najednou
tato velká témata nejeví tak obrovská
a nepřístupná, jak by se třeba mohla
zdát v učebnici filosofie. Texty výstižně doplňují a rozvíjejí jemné ilustrace
Vladimíra Komárka a výsledný celek
je ideální volbou pro večerní kmenové
čtení, po němž může následovat jak
plamenná diskuze, tak individuální tiché přemýšlení.
lečně zamýšleli zejména nad otázkami
souvisejícími s výzkumem lidské mysli a vědomí. Západní vědecké myšlení
a buddhismus přistupují k člověku
a jeho nitru v mnoha ohledech odlišně, nicméně podaří-li se jim najít onen
most k vzájemnému porozumění a naslouchání, jako se to stalo v případě
této konference, vyjeví se obohacující
kontrasty i nečekané shodné momenty. Martin M. Šimečka poznamenává,
že tuto neobvyklou a cennou knihu lze
číst mnoha způsoby: „jako svědectví
důvěrného rozhovoru, jako dotek s člověkem, pro něhož je jistota inkarnace
naprostou samozřejmostí, ale také jako
úvod do biologie, fyziky či neurovědy
nebo ještě také jako stručné dějiny západního myšlení.“
PALOUŠ, Radim.
Dopisy dnešnímu kmotřenci.
Brno: Cesta, 2001.
Jeremy Hayward
a Francisco Varela –
Mosty k porozumění
Kniha rozhovorů předních vědců s tibetským duchovním vůdcem, 14. dalajlamou, spojuje dvě oblasti lidského
života, které často vnímáme jako protikladné a těžko slučitelné: náboženství
a vědu. Profesoři informatiky, chemie
či kognitivní psychologie z prestižních
univerzit přijali pozvání Jeho Svatosti
a během týdenního semináře se spo-
HAYWARD, Jeremy. VARELA,
Francisco. Mosty k porozumění.
Praha: DharmaGaia, 2009.
(jpp)
Jako bychom dnes
zemřít měli
„‚Všechny živočichy, které v přírodě
najdete, přiveďte nebo přineste živé.
Usmrtíme je odborně až zde a ucho-
váme pro sbírky.‘ Měl samozřejmě
na mysli všelijaké ty prevíty, kterých se
v trávě potulovala hejna. Tahle výzva
měla ovšem neobyčejný, i když poněkud jiný ohlas. Studenti se předháněli
v nápadech, které svědčily spíše o jejich
naivnosti či dokonce schválnosti, než
o skutečné snaze vyhovět panu profesorovi. Všechny tyhle extrémy překonal
však návrh studenta Oldy Línka. Bydlel
totiž přímo u řezníka, a tak ho napadlo
požádat ho, aby nám zapůjčil z důvodů
pokusných jedno tele, které bychom bez
úhony na jeho zdraví v pořádku vrátili.
Nápad byl přijat s nadšením, pouze student Josef odporoval…“ Student Josef
je v tomto veselém příběhu, který ještě
dále pokračuje, o více než deset let starší
než jeho spolužáci. Je tomu tak proto,
že si jeho otec nepřál, aby šel na studia
a mohl se starat o hospodářství. Když
pak ale Josefův otec zemřel, rozhodl se
Josef pro přípravu na kněžské povolání.
Příběh známého kněze Josefa Toufara
spojeného s tzv. Číhošťským zázrakem
se v knize odvíjí dál až k brutálním
událostem, kdy ho Státní bezpečnost
umučila. Předcházel tomu právě onen
zázrak, neboť v Číhošti, kde byl tou dobou knězem, se pohnul několikrát kříž.
On sám u toho však nebyl. I z jiných
dalších důvodů, kvůli kterým již předtím nebyl zrovna v přátelském vztahu
k tehdejší komunistické straně, se o něj
začala více a více zajímat farnost, ale
právě i StB. Kniha rozhodně stojí za doporučení, a to nejenom proto, že seznamuje s jedním z velkých a silných příběhů zhůvěřilostí minulého režimu. Ona
se zaujetím vypráví příběh člověka, který se rozhodl jít za svým snem, rozhodl
se, že podnikne náročnou cestu, aby
se stal tím, kým chtěl být. Pozoruhodným způsobem také vykresluje události
předválečné, válečné i poválečné, neboť
Toufar rozhodně nestál mimo ně, ale
snažil se je do svého života začlenit, byl
jich účasten (obzvláště během a po vál-
ce, když podporoval židovské obyvatele
obcí, které spravoval, nebo po válce,
když se stal členem Národního výboru,
prosazoval zájmy Lidové strany atp.).
Kniha může zaujmout i tím, že obsahuje kolem sedmi set fotografií, na kterých jsou Toufarovi spolužáci, učitelé,
příbuzní, příslušníci StB a mnozí další.
Rozsah je to na české knihy tohoto zaměření nevídaný. Možná i proto musel
autor knihu nabídnout menšímu nakladatelství z Vysočiny, protože dvě velká jeho knihu odmítla. Přesto se kniha
stala Knihou roku v prestižní soutěži
Lidových novin.
T
É
M
A
DOLEŽAL, Miloš.
Jako bychom dnes zemřít měli.
Pelhřimov: Nová tiskárna
Pelhřimov, 2012.
J.
INZERCE
ROVERSKÝ KMEN HLEDÁ SPOLUPRACOVNÍKY
PÍŠETE RÁDI? NEBO RÁDI EDITUJETE TEXTY NĚKOHO JINÉHO? FOTÍTE?
A CHCETE MÍT PŘÍLEŽITOST SVÁ DÍLA NĚKDE PREZENTOVAT A JEŠTĚ PŘITOM POMOCI?
Pak se mrkněte, koho hledáme ke spolupráci:
• Garant rubriky Na cestách – rubrika o cestování po ČR, tradičně i netradičně
• Garant rubriky Homo technicus – rubrika o využívání techniky a technologií v kmenech a oddílech
• Garant rubriky Roverské skupiny – rubrika o skupinách R&R, které vyvíjejí zajímavou a inspirativní činnost
• Garant rubriky Roverský program – rubrika o využívání nástrojů Roverského programu
• Garant rubriky V pohybu – rubrika o tom, jak pořádně prohýbat roverské kosti
• Garant rubriky Soft skills – rubrika o tom, jak se seberozvíjet v oblasti tzv. měkkých dovedností
• Garant rubriky Volný čas – rubrika o tom, jak smysluplně nakládat s volným časem
• Editor rubriky Hyde park – rubrika děl vás – čtenářů
• šikovné a pohotové fotografy
• pomocníky, které zajímá téma Práce a zaměstnávání
Chcete se dozvědět víc? Napište na [email protected] a my se vámKULTURNÍ
brzy ozveme.
STŘÍPKY
35
T
É
M
A
DOBROVOLNÍKEM NA KONCI CESTY
O MOŽNOSTECH POMOCI V HOSPICOVÝCH SLUŽBÁCH
Příprava dobrovolnických výrobků k adventnímu prodeji
Hospic je zařízení, které poskytuje tzv. paliativní péči. To znamená, že se věnují pacientům,
kteří jsou v závěru nevyléčitelného onemocnění. Existují lůžkové a domácí hospice, kdy jsou
pacienti u sebe doma, kam k nim dochází personál. V hospicích je možné se zapojit při docházení k pacientům, ale i při pořádání různých benefičních akcí, v krámku apod.
Rozhovor s Martinou
Špinkovou, předsedkyní občanského
sdružení Cesta domů
(S Martinou Špinkovou jste v Roverském
kmeni již jeden rozhovor mohli přečíst
před časem v čísle 73.)
Jak vypadá zapojení dobrovolníka
v domácím hospici?
Dobrovolníci, kteří mají po ročním kurzu certifikát, mohou pomáhat pečujícím
rodinám s jejich pacienty: bdí u nich, aby
se rodina mohla vyspat, mohou pomoct
s dopravou k lékaři, obstarají nákupy
36
DOBROVOLNICTVÍ
nebo pomohou třeba s dětmi, někdy
i venčí psy… Dle toho, co je zrovna doma
třeba, aby život běžel dál i tehdy, když je
třeba pečovat o těžce nemocného člověka.
Často stěhují polohovací postele a další
pomůcky do rodin a zpět. Mohou ale dělat mnoho dalších věcí, a to i tehdy, když
ještě navštěvují kurz: pomáhají v kanceláři, v krámku, při benefičních a vzdělávacích akcích. Každá jejich pomoc je vítaná,
bez nich bychom mnoho věcí nezvládli.
Co přináší zapojení dobrovolníka
klientům vaší služby?
Myslím, že dobrovolníci především dokáží ulevit rodině a podpořit ji. Někdy
právě tou konkrétní činností, nezřídka
ale i pouhá jejich přítomnost nebo možnost si s nimi popovídat jsou pro pečující
velkou radostí. Jistě udělají radost i pacientovi, ale myslím, že hlavními pomocníky jsou pro okolní rodinu. Jiné to je
tehdy, když o pacienta nepečují jeho blízcí doma, ale je v Domově Pod střechou,
kam také náš domácí hospic chodí. Tam
je dobrovolník trošku pečujícím, ale zároveň i vítanou návštěvou: přijde si popovídat, předčítat, pomoct s jídlem a pitím.
V posledních chvílích může tichou přítomností nahradit rodinu, pokud ta tam
nechce či nemůže být. Podle mne s dobrovolníkem k pacientovi a jeho rodině
přichází kus normálního života, hezký
lidský vztah a tím mizí osamělost.
Co přináší dobrovolníkovi zapojení
se do vaší služby?
Čas na konci našeho života je velmi důležitý: asi patří k nejdůležitějším v našem
životě. Každá maličkost má velkou cenu,
slova vděku či lásky velkou váhu, slova
loučení také – vždyť nikdy nevíme, nejsou-li poslední, zítra se třeba už neuvidíte. Přejeme si život žít smysluplně a co
„nejvíc“, protože už máme málo času.
Domnívám se, že možnost se v tomto čase
pohybovat, je velkým darem do života
každého dobrovolníka. Učíme se vděčnosti za to, co máme, za čas, který jsme dostali. Kromě toho jistě mají dobrovolníci
obyčejnou lidskou radost z toho, že mohli
pomoct někomu, kdo pomoc potřeboval,
a určitě jsou vděční i za zkušenost s umíráním a smrtí samotnou – jsou to chvíle
někdy velmi tiché i slavnostní zároveň,
velké i něžné. A málokdo v dnešní době
je už zažívá se svými blízkými, přitom je
to podle mne pro každého z nás důležitá
zkušenost do života. Umí nás zbavit zbytečného strachu, žije se bez něj lépe.
Jak přispět?
Vítáme jak dobrovolnou pomoc (a vůbec ne jen u pacientů, může to být třeba
i prodávání v benefičním krámku), tak
třeba souputníky a podporovatele, kteří
vstoupí do našeho Klubu přátel či ty, kteří nás chtějí a mohou podporovat finančně: díky darům tu můžeme být a dělat
svoji práci, která nás těší a je potřeba.
(viz třeba: www.cestadomu.cz/proc-a-jakpodporit.html)
Rozhovor s Evou Špallou,
koordinátorkou dobrovolníků Domácí
hospic Jordán
Jak vypadá zapojení dobrovolníka
v domácím hospici?
Zapojení dobrovolníka v domácím hospici je různorodé. V současné době jsou
pro nás největší pomocí při organizaci
benefičních akcí a akcí pro veřejnost.
Také pomáhají při kurzech a svépomocných setkáních pro pečující nebo
při vzpomínkových setkáních pro pozůstalé, při prodeji v našem dobročinném obchůdku, ale i třeba s administrativními činnostmi a údržbářskými
pracemi v hospici. Dobrovolníci nám
také např. spravují webové stánky a facebook nebo zajišťují fotodokumentaci
našich akcí či grafickou úpravu informačních materiálů. Velmi přínosné je
i jejich „předávání a šíření“ hospicové
myšlenky jako takové, aby se informace
o možnostech hospicové péče dostala
k co nejširšímu počtu lidí.
Co přináší zapojení dobrovolníka
klientům vaší služby?
V současnosti je to právě ten druhotný efekt – pomoc při fungování hospice jako takového, informování o péči
a pomoc při akcích. Rádi bychom dobrovolníky zapojili i přímo v rodinách,
jako je tomu např. v domácím hospici
Cesta domů v Praze. Proto, aby dobrovolník mohl v rodinách pomáhat,
prochází několikaměsíční přípravou,
během níž získá potřebné znalosti o potřebách nemocných i jejich blízkých,
základy ošetřování u lůžka nemocného,
kurz první pomoci a sebezkušenostní setkání s našimi psychoterapeuty.
Osobnostní předpoklady jsou pro pomoc v rodinách nezbytné.
Co přináší dobrovolníkovi zapojení
se do vaší služby?
T
É
M
A
Jako přínosné uvádějí nejčastěji pocit
smysluplnosti, užitečnosti, ale i setkání se zajímavými lidmi a možnost realizace v jiných aktivitách, než je jejich
práce a běžné povinnosti. Mohou dělat,
co je baví a těší, a ještě se o to rozdělit
s ostatními (např. vyrobit něco hezkého
do obchůdku, připravit pohoštění na
akci, zužitkovat svoji zkušenost s péčí
o někoho blízkého). Také se seznamují
s novými lidmi podobného směřování
a v rámci vzdělávání mají i možnost
osobnostního růstu a sebepoznání. Vítáme, když přichází s novými nápady,
snažíme se, aby měli prostor ke kreativitě a seberealizaci. Jejich práce si velmi
vážíme a patří jim náš velký dík!
Foto: archiv Domácího hospice Jordán
Kde najdu další informace?
Občanské sdružení Cesta domů:
www.cestadomu.cz
Domácí hospic Jordán v Táboře:
www.hospicjordan.cz
Informace o tom, co je to hospic,
o historii paliativní péče atp.
www.umirani.cz/co-je-hospic.html
Rozcestník literatury a článků:
www.hospice.cz/otazky-a-odpovedi/
kde-a-co-si-mohu-precisto-hospicich
Tipy pro roverské skupiny:
• Uspořádejte si pořad na téma paliativní péče, pozvěte si hosta
k tomuto tématu
• Vyzkoušejte si test svých znalostí o paliativní péči:
www.umirani.cz/otestujte-sve-znalosti-paliativni-a-hospicove-pece.html
• Připravte pro ostatní R&R program na téma umírání. Na webu Cesty domů
(www.umirani.cz/myty-o-umirani.html) najdete časté mýty o umírání. Ty předložte ostatním a snažte se společně hledat odpovědi, jak je to doopravdy.
• Domluvte se s hospicem v blízkosti místa, odkud jste, na pomoci z vaší strany
– pomozte s uspořádáním benefiční akce, střídejte se po nějakou dobu v benefičním krámku, pomozte s úklidem – prostě, co bude potřeba.
• Přemýšlejte společně, zda a popř. jak souvisí paliativní péče s vírou
DOBROVOLNICTVÍ
37
T
É
M
A
VYDAT SE S MAPOU A KOMPASEM
O CESTĚ KE KŘESŤANSKÉ VÍŘE
– shodovaly se s tím, co mě učili doma
a co jsem poznal ve skautu. A protože
se snažím žít dobrým životem, cesta
mě vedla ke konverzi.
Konverze pro mě znamená jednoduše
to, že jsem uznal, že nejsem na světě
ten nejdůležitější – přijal jsem Ježíše
Krista za svého pána a snažím se žít
podle jeho učení. V některých věcech
mi konverze připadá podobná skautskému slibu – snažím se podle Boží
vůle žít nejlépe, jak umím, a nikdo
mě u toho nekontroluje, hlídám se
jen sám.
VLASTIMIL MAZURA – VLASTÍK
(21 let) pochází z 27. střediska
Oheň v Horních Počernicích,
momentálně studuje v Hradci
Králové vojenskou medicínu.
Působí jako instruktor RLK Safír.
Ke křesťanské víře se přihlásil
v 18 letech, po dvouleté přípravě,
a dosud nelituje.
Vlastíku, co pro tebe znamená
konverze ke křesťanství a proč
ses pro ni rozhodl?
Už od mala jsem si pokládal otázky,
na které jsem nedokázal vymyslet odpověď. Co bude po smrti? O co se mám
v životě snažit? Proč se o to mám snažit? Svět se mi nezdál úplně srozumitelný. Když jsem se začal více seznamovat s křesťanstvím, našel jsem spoustu
odpovědí, které mi dávaly dobrý smysl
Co znamená žít podle Boží vůle?
Z mého pohledu to znamená nežít sobecky, jen pro svůj prospěch, ale snažit
se svými skutky zlepšovat svět okolo
nás. Vycházím z toho, že Bůh je dobrý a chce k dobru vést i nás ostatní,
všechny lidi bez rozdílu. Proto usiluju
o to, chovat se dobře ke všem lidem
okolo, abych tak mohl pomáhat Božímu záměru. Pozorný čtenář si asi
všimne, že to celé trochu „visí ve vzduchu“ a lze to snadno zrelativizovat.
Když řeknu, že se jednoduše snažím
žít podle svého svědomí, nebude to
o mnoho lepší. Ale v tom to právě
podle mě vězí – stejně jako je třeba
pečovat o své svědomí a pěstovat si je,
snažím se neustále hledat, v čem spočívá „dobrý Boží záměr“ a rozvíjet smysl
pro jeho vnímání.
Jak vypadala tvá příprava
ke konverzi?
Když jsem nad konverzí začal přemýšlet, nejdřív jsem se hodně ptal všech
známých a hledal moudra v různých
chytrých knihách. Tím jsem strávil
několik měsíců a jen se utvrdil v tom,
že chci pokračovat. Od jednoho
skauta ve středisku jsem získal číslo
na kněze, který provádí přípravu konvertitů. Na prvním setkání se nás sešlo
asi dvanáct. Celá příprava trvala asi
dvacet měsíců, společně jsme si četli
různé texty z Bible i z jiných zdrojů
a dlouho o všem mluvili. Otec Brtník
nás nevedl nijak akademicky, setkání
byla docela neformální, a snad právě díky tomu jsme si na mnoho věcí
po chvíli dokázali přijít sami.
„
Co bude po smrti?
O co se mám v životě snažit?
Proč se o to mám snažit?
Svět se mi nezdál úplně
srozumitelný.
“
Když jsem se na začátku dozvěděl, jak
dlouho to bude celé trvat, připadalo
mi to nekonečné. Ale teď jsem za to
vděčný. V přípravě jsem si tak stihl
prožít i několik prvních „krizí“ a měl
jsem dost času si všechno pomalu
promyslet.
-… / .-. / .- / -- / -… / --- / .-. / -.-- // -. / .- / -.- / .-. / .- / .--- / .. / -- / . // -. / .- // - / . / -. / -.- / . // .--. / .-.. / .- / - /
-.- / -.-- // .- // -.. / .- / -- / . // .--. / . / -.-. / - // -.. / --- // - / .-. / --- / ..- / -… / -.-- // -. / .- // .---- / --… / ----- // … /
- / ..- / .--. / -. / ..- // -- / . / --.. / .. / - / .. / -- // … / -- / .. / ---- / .- / -- / . // .--- / --- / --. / ..- / .-. / - // … / . // --.. /
-… / -.-- / - / -.- / . / -- // .. / -. / --. / .-. / . / -.. / .. / . / -. / -.-. / .. // -.- / .-. / --- / -- / . // --- / -.- / ..- / .-. / -.- / -.-- //
- / ..- // -. / .- / … / - / .-. / --- / ..- / …. / .- / -- / . // -. / .- / …. / .-. / ..- / -… / --- // …- / -.-- / -- / .- / -.-. / -.- / .- / -- /
. // --.. // -. / .. // … / - / .- / …- / ..- // .- // .--. / .-. / .. / -.. / .- / -- / . // .--- / .. // -.- // .--- / --- / --. / ..- / .-. / - / --- /
…- / . // … / -- / . / … / .. // -.. / --- // …- / --.. / -. / .. / -.- / .-.. / . // --- / -- / .- / -.-. / -.- / -.-- // -. / .- / -- / .- / -.-. /
.. / -- / . // .--. / . / -.-. / . / -. / . // -… / .-. / .- / -- / -… / --- / .-. / -.-- ///
38
ROZHOVOR
T
É
M
A
Čeho se týkaly tvé krize? Co na tvé
přípravě bylo nejnáročnější?
Nejtěžší asi bylo odhodlat se a začít.
Z dálky všechno vypadá divně a nebezpečně. Navíc nikdo z příbuzných věřící
není, a tak jsem moc netušil, co mě čeká.
Docela pravidelně jsem se potýkal s krizemi, kdy mi celá příprava a vůbec celá
víra připadaly nesmyslné a prázdné, kdy
se mě zmocnily pochyby, jestli si celou
dobu jen něco nenalhávám. Těch jsem se
nezbavil doteď, ale už vím, že občas přijdou a že nemá smysl trápit se jimi. Zatím
pokaždé odezněly. Jednou jsem se trochu
nepohodl s rodiči, ale většina lidí v okolí
mi vycházela vstříc. A snad každý křesťan,
kterého jsem oslovil, se mi ochotně snažil
na různé zákeřné otázky odpovědět.
Pochyby odezněly samy? Nijak jsi
tomu nenapomáhal?
To je pokaždé jiné. Někdy si po nějaké
době dokážeš odpovědět sama, jindy
ti pomůže rozhovor s někým druhým.
Občas mi pomohla nějaká knížka, ale
většinou se pochyby prostě najednou
„rozplynuly“. Vím, že to celé zní hodně
neurčitě, ale připadá mi, že stejně jako
víra i pochyby jsou velmi abstraktní –
těžko se vysvětluje jak jedno, tak druhé. O víře jsem obyčejně docela pevně
přesvědčený, ale špatně se mi vystihuje,
proč – zčásti to spočívá na úrovni pocitů, které nejsou příliš přenosné. A když
tohle přesvědčení ztratím, snažím se si
ho různými cestami znovu potvrdit.
Co je pro člověka při hledání odpovědí v církvi to nejdůležitější?
Největší význam pro mě má to, že v církvi mohu s ostatními sdílet svoje radosti
a starosti ve víře, že jsem v ní potkal lidi,
kteří sdílí podobné hodnoty. Nefunguje
to tak, že by nám někdo shora diktoval
a my dole poslouchali, nebo že bych naopak chodil do kostela za naservírováním
„duchovních zážitků“. Ne, příslušenství
k církvi nás určitě jakkoliv nezbavuje
odpovědnosti. Myslím si, že víru musím
v první řadě žít uvnitř, v sobě, abych ji
pak mohl upřímně, ne pokrytecky, žít
navenek. A v tom má pro mě velkou
cenu, že mohu s někým sdílet, jak svou
víru žije on.
Občas mi, v obdobích „krize“, pomáhá chození do kostela v udržení „setrvačnosti“, ale není to zásadní. Nechtěl
bych věřit jen setrvačností.
Jak konkrétně se promění každodenní život někoho, kdo se chce
stát (v náboženském smyslu)
duchovním člověkem?
Přiznám se, že díky dlouhé přípravě si
nejsem vědom žádné převratné změny.
Možná se od té doby trochu usilovněji
snažím jednat dobře a vystříhat se zlého, snad proto, že mám důvod navíc
– dříve jsem se snažil kvůli skautskému
slibu, teď se mi k tomu přidává snaha
žít tak, abych si střádal dobré skutky
na cestu do věčnosti…
Co bys doporučil čtenářům při
hledání jejich vlastních odpovědí,
při hledání smyslu v životě?
Nebát se toho a opravdu hledat. Nespokojit se s žádnými lacinými náhražkami
a nenechat se odradit nezájmem okolí.
Věnovat tomu čas, ptát se na smysl života
lidí kolem sebe, číst knížky, nad kterými
se musí přemýšlet. A nezáleží na tom, jestli hledáním dojdete ke křesťanství, nebo
k čemukoliv jinému. Přijde mi, že najít
si v životě nějaký dobrý smysl je opravdu
zásadní úkol, který za nás nikdo jiný neudělá. I když to třeba stojí hodně úsilí, beze
smyslu se můžeme snažit, jak chceme, ale
bude to trochu jako vydat se na cestu bez
mapy a bez kompasu. Takhle si také představuji součást roverského hesla „Sloužím“ – službu Nejvyšší Pravdě a Lásce.
(J.)
Foto: Tomáš Petřík – Fido,
Jan Haken – Haky
ROZHOVOR
39
T
É
M
A
ŽIVOT JAKO HLEDÁNÍ SVOBODY
O ŽIVOTĚ POZORUHODNĚ ODVÁŽNÉ A INSPIRATIVNÍ EDITY STEINOVÉ
(12. ŘÍJEN 1891, VRATISLAV AŽ SRPEN 1942, OSVĚTIM)
„Kam nás to na této zemi povede, nevíme a nemusíme se předčasně na to tázat.“
ve studiích na univerzitě v Göttingenu
a pod vedením věhlasného filozofa Edmunda Husserla se zabývala fenomenologií, tj. filozofickým směrem zaměřeným zejména na problematiku poznání
skutečnosti. Během první světové války
absolvovala zdravotnický výcvik a strávila šest měsíců péčí o zraněné ve vojenské
nemocnici. Tato dobrovolná práce byla
jedním z projevů jejího vztahu k vlasti –
Steinová se zejména v mládí aktivně hlásila k pruské kultuře a identitě a kvůli
tomu, co pokládala za svou povinnost,
neváhala přerušit studium. Po skončení
války dokončila doktorát a stala se Husserlovou první asistentkou, editorkou
jeho spisů a blízkou rodinnou přítelkyní.
Cesta do neznáma, do nečekaných míst
a za rozmanitými zkušenosti: z Pruska
přes Holandsko do okupovaného Polska,
ze synagogy do kostela, z univerzitní posluchárny do vojenské nemocnice a následně
do kláštera. Jedním z inspirativních a svěžích rysů příběhu Edity Steinové byla právě
schopnost následovat to, co ji zrovna „táhlo“ a připadalo jí důležité – naplno a bez
zbytečného předčasného tázání.
Osudy Edity Steinové zásadně ovlivnil
její vztah ke dvěma formám náboženské víry – židovská dívka ze zbožné
rodiny se během dospívání od vyznání
svých předků vzdálila, v dospělosti konvertovala ke katolickému křesťanství
a roce 1933 vstoupila do kláštera. Její
plodný a mnohostranný život filozofky,
40
VZORY
spisovatelky, pedagožky, překladatelky
a karmelitské řádové sestry předčasně
ukončila nacistická perzekuce. Edita
Steinová byla deportována do koncentračního tábora a přesné okolnosti její
smrti nejsou známé – nejspíše zemřela
brzy po příjezdu do Osvětimi na začátku srpna 1942. Její příběh charakterizují radikální změny, široké pole zkušeností a aktivit a plodné propojování
zdánlivě nesourodých oblastí.
Edita Steinová se narodila do židovské
rodiny ve slezské Vratislavi, jež byla tehdy součástí Pruska. Jako jedna z prvních
žen začala studovat na Vratislavské univerzitě a nejprve se zajímala o psychologii, německý jazyk a literaturu a filozofii. Roku 1913 se rozhodla pokračovat
Později se jejich osobní i odborné cesty
rozešly a Edita Steinová se více věnovala
vlastní vědecké práci. Cestovala po Evropě a přednášela, psala knihy o pedagogice
a překládala, například Tomáše Akvinského. Dalším z jejích velkých témat bylo
postavení ženy ve společnosti, ke kteréžto
problematice měla – coby jedna z prvních doktorek filozofie v Německu, jejíž
další kariérní postup byl omezen právě
skutečností, že byla žena – rozhodně co
říci. Po hlubokém zážitku, který pro ni
znamenala četba spisů španělské mystičky sv. Terezie z Ávily, se stala křesťankou:
v knihovně u přítelkyně objevila Tereziin
vlastní životopis a po noci strávené četbou
se rozhodla konvertovat ke katolicismu.
Konverze však v Editě Steinové nevyvolala nenávist k Židům, ačkoliv v osobní
rovině znamenalo toto rozhodnutí vážný
konflikt s matkou, která se hlásila k judaismu. Steinová však na své židovské kořeny nezapomínala, což je patrné i z dopisu, který na jaře 1933 poslala tehdejšímu
papeži Piu XI. Ve svém – na tu dobu
nebývale odvážném a otevřeném – apelu
upozorňuje na vyhrocenou situaci v tehdejším Německu a velmi prozíravě podotýká, že pokud bude katolická církev přecházet aktivity nacistické vlády (již tehdy
namířené nejen proti Židům, ale i proti
křesťanům) mlčením, zpochybní tím své
vlastní učení a morální stanoviska:
mecku, a věřím, že po celém světě, již
týdny čekají a doufají, že Kristova církev pozvedne svůj hlas a učiní přítrž
tomuto zneužívání Kristova jména.
Cožpak není toto zbožštění rasy a vládních pravomocí, které jsou do veřejného
povědomí vtloukány rádiem, otevřeným
kacířstvím? Cožpak není snaha zničit
židovskou krev urážkou nejsvětější lidskosti našeho Spasitele, nanejvýš požehnané Panny a apoštolů? […]
My všichni, věrné děti Církve, kdož vidíme podmínky v Německu s otevřenýma očima, se obáváme nejhoršího, pokud
jde o prestiž Církve, bude-li toho mlčení
nadále pokračovat. Jsme přesvědčeni, že
v dlouhodobém horizontu mlčení nedokáže koupit mír se stávající německou
vládou. Prozatím je boj proti katolíkům
veden tiše a s menší brutalitou než boj
proti židovstvu, ale není o nic méně systematický. Nebude dlouho trvat a žádný
katolík nebude v Německu moci zastávat veřejný úřad, aniž by se bezpodmínečně odevzdal tomuto novému běhu
událostí. […]
Svatý Otče!
Jakožto dítě židovského národa, jež je
však, z milosti Boží, po jedenáct let rovněž dítětem katolické církve, se odvažuji
promluvit k Otci křesťanstva o tom, co
utlačuje miliony německých občanů. Již
několik týdnů sledujeme, jak jsou v Německu páchány skutky, jež se vysmívají
vší spravedlnosti a lidství, nemluvě o lásce
k bližnímu. Již několik let šíří vůdci národního socialismu nenávist vůči Židům.
Nyní, když se chopili vlády a ozbrojili
své příznivce, mezi nimiž jsou i usvědčené kriminální živly, začíná toto sémě
nenávisti klíčit. Teprve nedávno vláda
přiznala, že došlo k jistým excesům. O jejich míře se však můžeme jen dohadovat,
neboť veřejné mínění je neustále umlčováno. Soudím-li nicméně na základě toho,
co jsem se dozvěděla od svých známých,
nejedná se v žádném případě o ojedinělé,
výjimečné případy. […]
Vše, co se stalo a co se nadále dnes a denně děje, vzchází z vlády, která sebe samu
nazývá vládou „křesťanskou“. Nejen
Židé, ale i tisíce věrných katolíků v Ně-
Dr. Edita Steinová, asistentka na Německém institutu vědecké pedagogiky, Münster, Vestfálsko, Mariánská kolej
Téhož roku byla Steinová donucena
ukončit své působení na pedagogickém
institutu, neboť podle antisemitských
zákonů z dubna 1933 museli všichni
státní zaměstnanci neárijského původu
opustit své funkce. Na podzim vstoupila do karmelitského kláštera v Kolíně
nad Rýnem, přijala jméno Terezie Benedikta od Kříže, a ačkoliv se podle všeho jednalo o radikální změnu životního
stylu (z univerzitních knihoven a poslucháren do pevného režimu řeholního
života), Edita Steinová byla dle svědectví přátel ve svém novém domově velmi
šťastná. Ve snaze uniknout protižidovským útokům roku 1938 tajně opustila
Německo a usadila se v karmelitském
klášteře v holandském Echtu. Nicméně v květnu 1940 Holandsko dobyla
nacistická vojska a o dva roky později
Steinová nastupuje, společně se svou
sestrou Rosou, do transportu mířícího
do polské Osvětimi.
V roce 1998 byla Edita Steinová svatořečena katolickou církví a stala se jednou
z patronek Evropy. Papež ve své promluvě při oslavě Editina svatořečení mimo
jiné vyzdvihl její snahu stále znovu hledat
pravdu a zaměření na svobodu v mnoha podobách. Její rozsáhlé a rozmanité
dílo zůstává i dnes, sedmdesát let od její
násilné smrti, otevřeným a bohatým
zdrojem inspirace. Na Editu Steinovou
můžeme nahlížet z mnoha úhlů – jako
na židovskou konvertitku ke křesťanství,
umučenou pro svůj židovský původ,
či jako na ženu, která se dokázala prosadit ve vědecké disciplíně v době, kdy
akademickému světu dominovali muži.
Ať už si zvolíme jakoukoliv perspektivu,
příběh Edity Steinové vypovídá mnohé
o Evropě ve 20. století i o tom, co vše
může obsáhnout jeden lidský život.
T
É
M
A
(jpp)
Foto: archiv Karmelitánského nakladatelství
Zdroje, odkazy, tipy
Červenková, Denisa. „Edith Steinová“.
www.cestanahoru.org/blog/
wp-content/zivotopis-edith-stein.pdf
Červenková, Denisa. „Edith Steinová, domov a smíření“.
www.cestanahoru.org/blog/
wp-content/edith-steinovadomov-smireni.pdf
Mészáros, Márta. Sedmý pokoj
(Maďarsko, Itálie, 1996) – hraný
film pojednávající o životě E. S.
Neyerová, Maria Amata.
Edita Steinová: Život v obrazech
a dokumentech. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1993.
www.cestanahoru.org/blog/
wp-content/ze-spisu-edith-stein.pdf
– krátké citáty ze spisů E. S.
www.baltimorecarmel.org/saints/
Stein/letter%20to%20pope.htm –
anglický text dopisu papeži Piu XI.,
český překlad je pracovní a byl
pořízen pro potřeby tohoto článku
Knihy od a o E. S. vydává v češtině Karmelitánské nakladatelství
(www.ikarmel.cz), mnoho z nich
je dostupných v Městské knihovně
v Praze.
VZORY
41
T
É
M
A
NEJSME TADY SAMI
SVĚT SE MĚNÍ A MY S NÍM
Paní Ruslana pochází z Ukrajiny a je
jí třicet pět let. Na Ukrajině studovala pedagogiku na univerzitě a chtěla se
stát učitelkou. Poté, co zemřel její otec,
musela školu přerušit a začala vydělávat,
aby pomohla zajistit rodinu. Pomáhala
na poště, pracovala jako prodavačka, na
uživení rodiny to ale nestačilo. Rozhodla
se tedy hledat štěstí při práci jinde. Vybrala si Českou republiku. Před patnácti
lety se obrátila na zprostředkovatele práce, ten jí pomohl vyřídit všechny dokumenty a jednoho dne přijela do Prahy.
Brzy tu našla práci a začala uklízet ve velkém hotelu. V práci se seznámila se svým
přítelem, který byl rovněž cizinec. Brzy
poté se jí narodilo miminko. Od roku
2008 získala v České republice trvalý
pobyt. Její dcera dnes mluví česky lépe
než ukrajinsky, má tu školu a kamarády.
Paní Ruslana chce v České republice právě kvůli své dceři už zůstat.
Příběh paní Ruslany je příběhem jednoho z více než tyři sta tisíc migrantů,
kteří dnes žijí v České republice (podle údajů Českého statistického úřadu
42
FENOMÉNY DNEŠNÍ DOBY
zveřejněných v únoru 2012 zde žije
přibližně čtyři sta osm tisíc migrantů).
Jejich počet do roku 2009 pravidelně
narůstal, od té doby jejich počet klesá.
Nejpočetnější skupinou migrantů jsou
Ukrajinci (je jich více než sta dvacet
čtyři tisíc), druhou nejpočetnější skupinu tvořili Slováci (sedmdesát dva tisíc)
a třetí Vietnamci (přes šedesát tisíc).
Třetina migrantů žijících v České republice je zde bez rodiny, kterou tak
živí odsud zpoza hranic.
To, že na území naší republiky pravidelně přichází cizinci, je přirozenou
součástí dnešního světa. Česká republika v tom není žádnou světovou
výjimkou. V dnešním světě žijí vždy
tři lidé ze sta z celosvětové populace
mimo svou vlast, zemi, kde se narodili
nebo jejímiž jsou občany (celkem jde
asi o sto sedmdesát pět milionů lidí).
Za posledních dvacet pět let se počet
těchto migrantů více než zdvojnásobil. Podle statistik OSN ročně přibývá
okolo dvou až pěti milionů osob žijících mimo svou vlast.
Různost, která obohacuje
Stejně samozřejmou realitou je i to, že
cizinci přicházející ať už na krátkou
dobu nebo natrvalo do České republiky, si s sebou přivážejí své zvyky, svou
kulturu a často i své náboženství. Česká společnost se stejně jako společnosti
ostatních zemí prakticky celého světa
stává místem, ve kterém se pravidelně
setkávají lidé mluvící různými jazyky,
poslouchající různou hudbu, připravující různé pokrmy či uctívající různá
božstva. Přítomnost všech těchto tradic
pro nás může být nesmírně obohacující – můžeme poznávat nové lidi, seznamovat se na konkrétních příkladech
s projevy kultur, které neznáme, a vlastně i mnohem lépe a z nových úhlů přemýšlet sami o sobě.
Poznávejte neznámé
Česká republika se po čtyřiceti letech,
kdy byly její hranice jedním směrem
takřka uzavřené, dostala do zcela nové
Obhajoba a kritika
náboženství
Cíl: Diskutovat, zabývat se nejdůležitějšími stereotypy a předsudky vůči náboženstvím. Učit se argumentovat, klást otázky, zamýšlet se na pojmy jako je pravda,
lež, spravedlnost, smysl života atd.
píší seznam nejčastějších mýtů, stereotypů
a předsudků souvisejících s náboženstvím
a pokusí se najít argumenty do diskuze.
Pokud skupinky nebude nic napadat, lektoři jim pomohou. Skupinky se kdykoli
mohou zeptat lektora na vysvětlení nebo
upřesnění. Pokud je jejich argumentace
chybná, lektor je na to taktně upozorní.
Čas na přípravu: cca 15 minut.
2. Poté si všichni sednou do kruhu a každá skupina vystoupí se svou kritikou
a obhajobou. Začnou kritici, obhájci
reagují. Jako obhájci se mohou zapojit
i členové jiných skupin. Lektoři kontrolují, aby diskuzi o každém náboženství
náležel stejný čas, cca 10 minut.
3. Reflexe programu
Doba trvání: 45 minut
Texty:
Převzato z:
www.mkc.cz/uploaded/otevrena_skola/
ikd_svetova_monot_nabozenstvi.pdf
Pomůcky: texty s nejčastěji zmiňovanými mýty, stereotypy a předsudky týkajícími se jednotlivých náboženství
Židé
• jsou lakomí
• okrádají
• mají velké nosy
• vybírají svým dětem partnera
(tj. manžela, manželku)
• pořád se modlí
• zavraždili Ježíše Krista
• jsou zrádci
• ctí rodinu
• jsou líní
• jsou vzdělaní a moudří
• chtějí ovládnout svět
Další inspirace
www.varianty.cz
www.inkluzivniskola.cz
www.ferovaskola.cz
www.rvp.cz
www.multi-kulti.cz
www.cerme.cz
www.czechkid.cz
www.mladezvakci.cz
www.globalissues.eu
www.helcom.cz
www.la-ngonpo.org
www.mezikulturnidialog.cz
ka: „Ale multikulturalismus není mrtvý.
To je jen jejich další myšlenkový kiks
(myšleno politiky). Pastu do tuby zpět
nenacpete. Oni jsou u nás, my jsme
u nich. To je realita. Když se budeme
tvářit, že neexistuje, a nebudeme vážně
mluvit o tom, jak s ní naložit, čekají nás
jednou další malá Norska.“
Metodická poznámka: Jedná se o poslední aktivitu tzv. Interkulturní dílny
zaměřené na světová monoteistická náboženství. Dále uvedený seznam k jednotlivým náboženstvím je seznamem stereotypů. Je vhodné uvést i předchozí programy
nebo s účastníky pracovat tak, aby jim
bylo jasné, že se jedná o stereotypy.
Popis aktivity:
1. Účastníky rozdělíme do tří skupinek.
Každá ze tří skupinek se ještě rozdělí
na polovinu. První polovina se bude připravovat na roli obhájců náboženství, druhá polovina bude náboženství kritizovat.
Skupiny musí dopředu promyslet, co si na
ně ti druzí připraví – na popud lektorů se-
situace. Zvykáme si na fenomén migrace a uprchlictví a na to, jak různorodá
může být zdejší společnost. Některým
to jde jen pozvolna, jiní se i díky bohatým cestovatelským zkušenostem nebo
díky studiu v zahraničí cítí v takové
společnosti jako ryby ve vodě.
Poznávat méně známé oblasti a překonávat nedůvěru, která bývá s takovou
neznalostí často spojena, můžete i ve
vašich kmenech. Pokud často přemýšlíte nad tím, co všechno ještě zařadit do
jejich programu, zkuste si vybrat i některý z tipů, které uvádíme v rámečku
pod tímto textem. Vyplatí se to. Jak
v minulém roce po masovém vraždění
Anderse Breivika na ostrově Utøya napsal reportér MF DNES Milan Vodič-
Muslimové
• jsou náboženští fanatici a sebevrazi
• diskriminují ženy tím, že je nutí chodit zahalené
• neradi se fotografují
• nosí dlouhé vlasy
• při jídle sedí na zemi a jedí rukama
• jsou špinaví a bydlí v poušti
T
É
M
A
Křesťané
• mají hodně dětí, protože nepoužívají
antikoncepci
• mohou páchat hříchy, když se
po nich vyzpovídají a poprosí Boha
o odpuštění
Václav Zeman – Šík (29 let), Praha
Foto: Jakub Pejcal – Boby
Tipy pro kmen:
• Kupte si na webu Doc alliance (http://dafilms.cz) některý ze zajímavých
dokumentů z kategorie náboženství a veďte po filmu debatu.
• Navštivte webovou stránku pořadu Crossings na Radiu Wave
(www.rozhlas.cz/radiowave/crossings). Najdete na ní bohatý archiv pořadů
o životě cizinců v ČR. Pusťte si ten, který vás nejvíce zaujme.
• Projděte si společně stránku Czechkid (http://czechkid.cz). Seznámíte se na ní
s příběhy deseti mladých lidí, kteří pocházejí z odlišného sociokulturního prostředí. Dozvíte se více o jejich rodině, koníčcích i náboženství.
FENOMÉNY DNEŠNÍ DOBY
43
K
O
L
E
M
N
Á
S
ORIENTACE, U KTERÉ
BUZOLA NEPOMŮŽE
O HODNOTÁCH
Jak budu trávit svůj volný čas? Jaké si vyberu zaměstnání? Koho si vezmu za muže nebo
za ženu? … Snad do všech oblastí našeho života více či méně zasahují hodnoty. Co to vlastně
přesně je? Jak se vytvářejí a známe dobře své vlastní hodnoty?
Čím vlastně jsou
Hodnoty jsou rámcem, který ovlivňuje
naše chování a styl života. Často vystupují v podobě cíle, ke kterému směřujeme. Jsou něčím pro nás žádoucím,
důležitým, něčím, o co stojí usilovat
a něco tomu obětovat. Je to připisování
významu různým věcem a ideálům.
Hodnoty můžeme různě členit. Zajímavé je například členění hodnot podle
jejich funkce na cílové (cíle, o které usilujeme – např. mít rodinu), instrumentální (hodnota je nástrojem k něčemu
– např. vzdělání), směrové (tzv. hodnotové orientace, označují směr usilování
člověka – např. pravda) a kriteriální
(tedy to, podle čeho posuzujeme události, předměty…). K čemu se dá takové členění použít? Můžeme díky němu
například prozkoumat vlastní hodnoty.
Zkusme se každý sám zamyslet nad svými hodnotami a rozdělit je do zmíně44
PSÝCHÉ
ných kategorií. Bude nějaká převažovat
nebo chybět? Co to o nás může vypovídat? Možná ještě zajímavější je zkusit si
tento úkol s členěním hodnot podle obsahu na materiální, sociální a duchovní.
„
Přemýšlení o hodnotách
velmi pomáhá vlastnímu
sebepoznávání.
“
Jak hodnoty vznikají
Hodnoty si osvojujeme v průběhu života díky rodině, přátelům i celé kultuře,
ve které žijeme. Už od začátku života
ovlivňují rodiče naše směřování tím, co
nám předávají a podporují v nás jako
žádoucí a naopak potlačují jako nežádoucí. V průběhu života přejímáme
za sebe i svoje hodnoty vlastní odpovědnost (respektive bychom měli a je otázkou, do jaké míry tomu tak je), už by
neměla být potřeba odměna nebo trest,
ale přítomnost svědomí, které pomáhá
řídit chování a vzniká právě díky výchově. Rozvoj našeho svědomí, mimo
výše zmíněného, souvisí i s rozvojem
inteligence. Abychom totiž o hodnotách mohli kriticky přemýšlet, musíme
nejdříve umět pracovat s abstraktními
pojmy, přemýšlet o věcech, které si nemůžeme představit a to je něco, co malé
děti neumí, něco, k čemu každý z nás
musí dozrát.
K čemu jsou dobré
Hodnoty jsou v našich životech všudypřítomné, protože neustále musíme
mezi něčím volit, rozhodovat se, posuzovat (hodnotit) a nikdy není nic dokonale dobré, spíše rozpoznáváme to horší
a lepší a podle toho pak volíme. V souvislosti s tím, jak se dostáváme do situací, kdy musíme mezi něčím volit,
často dochází ke střetu hodnot. Může
jít nejen o střet něčeho dobrého a méně
dobrého, ale i dvou pro nás dobrých
nebo dvou pro nás špatných rozhodnutí, to je pak rozhodování zvláště obtížné. Často volíme mezi naší povinností
a touhou. Zkusme si vybavit, kdy jsme
se dostali do situace, kdy jsme museli
volit mezi různými hodnotami, jak se
nám rozhodovalo a podle čeho jsme nakonec volili.
A k čemu vlastně může být dobré zamýšlet se nad svými hodnotami, jejich
povahou? Hodnotová orientace může
napovídat o tom, jestli je pro nás důležitá spíše naše minulost, přítomnost
nebo budoucnost, jak umíme zacházet se světem, mohou nám napovědět,
k jakému se hodíme povolání, jak si
vybíráme přátele, jaké máme ambice…
Přemýšlení o hodnotách velmi pomáhá
vlastnímu sebepoznávání. Díky poznání vlastních hodnot snáz činíme různá
rozhodnutí.
Přemýšlejme nad vlastními hodnotami
i společně s kmenem. Sdílení různých
názorů a pohledů na věc je obohacující
pro všechny strany.
Tipy na program zaměřený
na hodnoty
Náměty pro reflexi: Bylo obtížné přijít na důležité hodnoty a řadit je? Jaké
bylo vytvářet společný žebříček? Jste
s ním spokojeni? Domluvili jste se bez
problémů? …
Věci, kterých se dokážeme zbavit
Cíl: uvědomit si důležitost i relativnost
vlastních hodnot
Pomůcky: lístečky (pro každého 10),
psací potřeby
Průběh hry: Hráči na 10 lístečků napíší
10 věcí, kterých si nejvíce cení. Postupně se musí vždy 1 věci (1 lístečku) vzdát.
Ke každé věci, které se vzdali, připíší
na lísteček číslo (začíná se 1, končí 10).
Nakonec hráčům zůstane 1 lísteček, ten
nejvzácnější.
Na konci si každý vytvoří 3 řazení svých
věcí – podle citového vztahu k nim,
podle ceny v penězích a podle jejich
životní důležitosti. Pak každý zkusí porovnat, kterému seznamu se nejvíc přiblížilo pořadí odevzdávání věcí. Závěrem je společná diskuze nad aktivitou.
Náměty pro reflexi: Jaké věci jsi si zvolil
a proč? Jak náročné bylo se jich vzdát?
Jak se liší závěrečné 3 seznamy? …
Kam dál
Tipy na aktivity
http://krizovatka.skaut.cz/databaze/
databaze_programu/ – databáze různých skautských her a programů,
která mj. obsahuje i programové tipy
zaměřené na hodnoty.
N
Á
S
PEKÁRKOVÁ A., Přemýšlíme o hodnotách. Praha: o.s. Projekt Odyssea,
2007 – publikace zpracovávající okruh
osobnostní a sociální výchovy Hodnoty, postoje, praktická etika – mj. obsahuje i hry s tématikou hodnot použitelné pro skautský i roverský věk.
Čtení o hodnotách
CAKIRPALOQLU, P. Psychologie hodnot. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci: 2009 – encyklopedie
o hodnotách a hodnoceních, o jejich
vzniku a projevech v jednání člověka.
FRANKL V. E. A přesto říci životu
ano. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2005 – kniha známého existenciálního psychologa s českými
kořeny o zážitcích z koncentračního
tábora a jejich vlivu na porozumění
smyslu vlastního života.
Tipy na filmy
(upraveno podle PEKÁRKOVÁ A.,
Přemýšlíme o hodnotách. Praha: o.s.
Projekt Odyssea, 2007)
Filmy a příběhy
Žebříček hodnot
Cíl: uvědomění si vlastních hodnot
a priorit mezi nimi, prosazování
Pomůcky: papíry, psací potřeby, (seznam hodnot)
Průběh hry: Hráči dostanou za úkol se
zamyslet nad tím, co je pro ně v životě
důležité a pokusit se to vyjádřit prostřednictvím hodnot. Své důležité hodnoty napíší na papír (nebo je mohou
vyznačit v předem připraveném seznamu). V další fázi je mají seřadit podle
důležitosti. Nakonec představí své žebříčky ostatním a cílem všech bude vytvořit společný žebříček hodnot, něco
jako hodnotový žebříček vašeho kmene.
Pokud se programu účastní hodně lidí,
je dobré ještě před poslední fází pracovat v menších skupinách.
K
O
L
E
M
Cíl: uvědomit si relativnost hodnot,
přemýšlet o střetu hodnot
Pomůcky: vhodný film nebo povídka
Průběh hry: Vyberte vhodný film nebo
povídku, kde dochází ke střetu hodnot,
k jejich zpochybnění apod. Zhlédněte
společně film nebo si přečtěte povídku
a o tom, co jste viděli nebo slyšeli, pak společně diskutujte. Můžete také film nebo
povídku ve vhodných okamžicích přerušovat a diskutovat o dalším vývoji příběhu.
Náměty pro reflexi: Jaká další řešení, volby mohly v příběhu nastat? Dokážete si
představit, jak byste volili vy? atd. (záleží
na konkrétním filmu či povídce).
(K.)
Lovec draků. Marc Forster (USA/Čína),
2007, 128 minut – příběh nejen o rozbitém přátelství 2 afgánských chlapců, z nichž jeden s rodiči utekl do USA
a druhý zůstal v Afgánistánu.
Nedoktnutelní. Olivier Nakache, Eric
Toledano (Francie), 2011, 112 minut
– příběh ochrnutého boháče a mladíka z předměstí, kterého si ochrnutý
vybral jako svého asistenta.
Noc rozhodnutí. Pavel Háša (Česko),
1993, 69 minut – Emil Hácha a noc,
kdy se rozhodovalo o vzniku Protektorátu Čechy a Morava.
Zlo mezi námi. Mikael Hafström
(Švédsko), 2003, 113 minut – na internátě, kam je poslán Erik, je zavedený systém šikany mladších studentů. Jak se Erik s těmito pravidly
vypořádá? Film je pro otrlejší povahy.
Všechny filmy je nutné před využitím
v programu předem zhlédnout a posoudit jejich využití vzhledem k zaměření programu a věku účastníků.
Foto: archiv autorky
PSÝCHÉ
45
K
O
L
E
M
JDI, POUTNÍČE!
POUTNICTVÍ A POUTNÍ MÍSTA
N
Á
S
Slovo pouť, pocházející ze staročeského
slova “pút”, čili cesta v nás dnes vyvolá
zcela jiné představy než dříve. V dnešní době si představíme především hluk
a světla kolotočů, stánky s jídlem a různými cetkami.
Původní význam pouti je však právě
cesta, putování k určitému místu, je to
též akt zasvěcení či poděkování Bohu.
Vyskytuje se napříč náboženstvími.
Nám nejbližší křesťanská poutní místa
se vztahují k významným kostelům,
místům, kde došlo ke zjevení svatého,
kde se stal nějaký zázrak… Svá poutní
místa mají nejen křesťané, ale i židé,
muslimové či hinduisté. Pouť do Mekky – tzv. hadždž, do místa, kde se narodil Mohamed, je povinností každého
muslima, je-li to v jeho silách. Hinduisté zas putují do míst, kde se narodil či
působil Budha.
46
NA CESTÁCH
Některé poutní cesty mají stoletou tradici, ale jsou zakládané i cesty nové.
Samotná poutní cesta je především
o překonání sebe sama a zvládnutí nepohodlí. Díky vlastní oběti a fyzické
zátěži se poutník stává vnímavější pro
duchovní zážitky a setkání s Bohem.
Poutní cesta přináší i prožitek blízkosti
k přírodě a pobytu v krajině. S poutěmi souvisí i tzv. barokní kompozice
krajiny, což bylo záměrné rozmisťování
prvků v krajině (např. kostely, smírčí
kříže atp.) s ohledem na to, jak budou
působit na poutníka (viz článek v tomto čísle Broumovsko, kraj barokních věží,
který najdete na straně 14).
Jedna z nejznámějších poutních cest je
nepochybně Jakubská pouť, známá spíše jako pouť do Santiaga de Compostela, jejíž tradice sahá až do 10. století.
Každý rok jí projdou desetitisíce pout-
níků. Vede k ní několik tras ze všech
koutů Evropy. Původní česká trasa není
sice úplně známá, ale v dnešní době je
vyznačena nová díky Klubu českých turistů označením I24 v rohu turistické
směrovky. Jedna z větví, severní, je značena od zbraslavského kláštera v Praze
přes Karlštejn, Plasy, Stříbro a Kladruby k hraničnímu přechodu Železná
a dále na Norimberk a Oettingen, kde
navazuje Francká Svatojakubská cesta.
Jižní větev vede od Karlštejna a pokračuje přes Mníšek pod Brdy, Dobříš, Příbram, Nepomuk, Klatovy a Kdyni na
hraniční přechod Všeruby/Eschlkam
a dále po Východobavorské Svatojakubské cestě směrem na Řezno.
Dalším známým poutním místem
jsou Lurdy v Pyrenejích proslavené
díky zjevení Panny Marie Bernadettě
Soubirous, kde došlo k několika zá-
zračným vyléčením. Příběh Bernadetty vylíčil Franz Werfell v knize Píseň
o Bernardettě.
Poutní místa v českých
zemích
Mezi nejznámější poutní místa v České republice patří jistě Velehrad ležící
6 km severozápadně od Uherského
Hradiště. Zde se každý rok 5. července koná u příležitosti výročí věrozvěstů Cyrila a Metoděje tzv. „Národní
pouť“. Klášter byl založen ve 13. století, ale historie poutního místa sahá
až do 9. století, do doby příchodu
Cyrila a Metoděje. Od té doby zažil
klášter několik bouřlivých momentů,
které se podepsaly na jeho vnitřním
uspořádání i fasádě. Ale o tom je lepší
přesvědčit se přímo na místě.
Archeoskanzen v obci Modrá, který
přibližuje život a stavby v době Slovanů
za Velkomoravského osídlení (9. stol.),
se nachází kilometr od poutního místa.
Svatá Hora u Příbrami
Svatá Hora se řadí mezi nejznámější
středoevropská poutní místa. Mariánské
poutní místo (= místo, kde došlo ke zjevení Panny Marie) a nejcennější stavba
raného baroka přitahuje poutníky již od
16. století. Již dříve přitahoval k hoře pramen, u nějž byl ve 14. století postaven
původní kostel, v němž často pobýval Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský.
Novodobé poutnictví aneb
i cesta může být cíl
Projekt „Via Nova“ je novodobá poutní cesta, která vede přes německé Bavorsko a Horní Rakousko a nyní je
protahována i k nám do Čech, kde
začíná právě u Svaté Hory u Příbrami.
Samotná cesta nemá žádný stanovený
začátek ani pevný cíl. Vede však přes
známá i méně známá poutní místa
a každý si může zvolit trasu dle libosti.
Jejím cílem, krom duchovního rozměru, poznání sebe sama a fyzického
vybití je i rozvíjení přeshraniční spolupráce, rozvoj infrastruktury na cestě
Tipy pro roverské
skupiny:
• Naplánujte si společnou letní tichou pouť
• Vydejte se na pouť každý sám, ale
po návratu sdílejte dojmy, myšlenky, zážitky – co jsem zažil? co jsem
poznal? co nového jsem se o sobě
dozvěděl?
• Zjistěte si informace o poutích
mimo evropskou kulturu a uspořádejte o tom večerní pořad
• Pište si na pouti deník, pište dopisy blízkým – pouť je jedinečný prostor, jak si rovnat myšlenky
• Foťte na cestách a uspořádejte pak
vernisáž v klubovně, knihovně nebo
v nějaké pěkné kavárně ve vaší obci
(přístřešky pro poutníky, informační tabule) či regionální ekonomiky.
I sama cesta je cíl…
Novodobou podobu poutní cesty
má i Svatojakubská cesta – takzvaná
„poutnická trasa“ je projektem sítě
evropských cyklostezek EuroVelo.
Trasa EV3 vede severojižním směrem,
z norského Trondheimu až do Santiaga de Compostela přes historická
poutnická místa.
K
O
L
E
M
N
Á
S
(Šum)
Foto: Jakub Pejcal – Boby
Kde najdete informace
o poutních cestách:
www.poutnicesta-vianova.cz
http://svata-hora.cz
http://svatojakubskacesta.blog.cz
www.vwv.cz/jakub
Inspirace pro čtení:
KAISER, Vladimír. Pole plné hvězd.
Pěšky z Ústí nad Labem do Santiaga de Compostela a pak ještě dál
až na konec světa. Ústí nad Labem:
Albis International, 2010.
JAZAIRIOVÁ, Pavla. Cestou hvězdy.
Praha: Radioservis, 2005.
COELHO, Paolo. Alchymista
Praha: Argo, 2005.
WERFEL, Franz. Píseň o Bernardettě
Praha: Vyšehrad, 2007.
Brouk rozlil asi milion barelů oranžové ropy yjé!
Oblékl krátké urousané roztrhané kalhoty akorát.
Čvachtal tak v rytmickém tanci, lámal iglú tepnou ruky u řeky Elbe, co kdyby énem hroši oblékli
jako orangutani grošovanou utěrku rubem trochu ušpiněnou.
Cypřiše intenzivně trnuly rozmanitě ovívaly nylonovou obludu v átriu šlavné ťavy ále vlekly alkohol.
Kradl on prastrýcovu rudou oblou větrovku é víte ý hrozně omlouvám naše krákorání yáéůkrá.
Doma vadl aspoň století tragéd rarášek onoho uměleckého žvýkání krabice ynu čas enem se nám estrádně kvedlá uprká.
Svatba ůplných lidoopů?
Prosím eště půlku řízku
Drama echt satirického editora tragikomického lamího íhahá situovaného také k ůlům má ávšak tyto ynformace.
Ošklivý lampový i vysmažený olej vyvanulý ýbr obstojný laciný empiricky jelito.
NA CESTÁCH
47
K
O
L
E
M
N
Á
S
JAK NA OSOBNÍ CÍLE
V jedné knize jsem kdysi četl: „Příteli, vidím tě ve chvatu a spěchu. Co je cílem tvé cesty?“
Ať už patříte k lidem, kteří odpověď na tuto otázku vystřelí téměř bez zaváhání nebo k těm,
jimž by hledání odpovědi nějaký čas trvalo, věřím, že pro vás budou následující řádky inspirací.
Stává se totiž, že kvůli spěchu pokládáme některé věci za samozřejmé, ačkoliv tomu tak není.
Jak a proč si tedy stanovovat cíle?
Proces dosahování cílů by se dal rozfázovat třeba následovně:
0) Zhodnocení současné situace – čemu
a proč se věnuji
1) Stanovení cílů – co chci dosáhnout
2) Stanovení strategie – jakým způsobem toho dosáhnu
3) Realizace – záležitosti time managementu, motivace apod.
Bystřejší čtenář už jistě správně tuší, že
se budeme věnovat právě první fázi.
Jak jste na tom?
(nultá fáze)
Celá první fáze je o hledání odpovědi
na tuto zdánlivě jednoduchou otázku.
Někdo možná namítne, že přece naprosto přesně ví, co chce a není tedy důvod
se tím dále zabývat. Pokud to tak máte,
gratuluji vám, máte v mnohém jednodušší život. Osobně se v současné době
marně snažím najít dlouhodobější cíle.
Když už vím, co chci, nemám problém
vymyslet, jak na to a nějak si to zorganizovat. Problém je právě v tom CO? Je
to jako mít traktor s pluhem, ale nemít
žádné pole k zorání.
Přelétavost a „zubynehtost“
Kolikrát už si člověk myslí, že tohle je
ten pravý životní cíl a vzápětí si uvědomí jeho bezvýznamnost nebo jeho
představy narazí na realitu. Poměrně
klasickým příkladem srážky s realitou
může být vysněné zaměstnání. Když
jsem se hlásil na vysokou školu, líbila se
mi představa být vědcem. Pak jsem zjistil, že dnešní vědecké bádání se velmi
48
SOFT SKILLS
významně liší od metod používaných
v dobách pánů Maxwella nebo třeba
Faradaye. Tehdy se především experimentovalo, zatímco dnes se především
sedí u počítače. Netvrdím, že vědecká
práce je nezajímavá, jen jsem zjistil, že
není pro mě.
Přelétavostí v tomto případě myslím
nestálost v cílech. Měnit své cíle je
na jednu stranu v pořádku, prostě jen
reagujeme na nové poznatky a změnu
svých postojů. Na druhou stranu extrémním případem přelétavosti může
být stav, kdy nejsme schopni nic dotáhnout do konce. To už se spíše podobá
lenosti, nedůslednosti a slabé vůli.
Druhým extrémem je „zubynehtost“,
neboli když se svých cílů držíme „zuby
nehty“. Je dobré dotahovat věci do konce, ale zároveň by se seznam cílů neměl
stát bičem, který nás nutí do něčeho,
co vlastně už vůbec nechceme. Pak je
něco špatně a je na čase si věci znovu
promyslet.
Recept nebo kompas
Mají být cíle formulovány konkrétně,
tj. stylem „dodělat školu“ nebo spíše
neurčitě jako „být dobrým člověkem“?
Jinak řečeno, má být seznam cílů receptem, který dodržujeme krok za krokem nebo kompasem naznačujícím
směr? Tak i tak. Narážíme na problematiku dlouhodobých a krátkodobých
cílů. Dlouhodobě se například snažím
být dobrým člověkem, ale zároveň si
musím vyjasnit, co to pro mě v tuto
chvíli znamená. Musím mít konkrétní představu toho, na čem teď budu
pracovat. Třeba se budu snažit být více
v kontaktu s lidmi a pomáhat jim s jejich problémy (pak následují další fáze
dosahování cílů).
Ještě jednou: Proč si
stanovovat cíle?
Můžete se vyvíjet podle vlastních přání
nebo podle přání vašeho okolí. Záleží
na tom, zda si budete své cíle stanovovat sami nebo tuto činnost přenecháte
jiným. Pak se ale nedivte, když se po nějakém čase přistihnete u práce, která vás
nezajímá a nebaví. Stanovovat si cíle znamená neustále si být vědom toho, kterým směrem chci jít. Stále znovu přehodnocovat směr své cesty. Jednak reagovat
na změnu podmínek, ale zároveň umět
vzpřímeně kráčet za každého počasí.
Martin Hlaváč – Stenli (25 let),
Veselí nad Moravou
Co chci?
Vezměte kus papíru a sepište
všechny své krátkodobé cíle. Hotovo? Tak teď napište ke každému
cíli, co děláte pro to, abyste ho
dosáhli. Buďte upřímní a klidně
i trochu přísní. Máte u všeho něco?
Chvíli sledujte, co jste napsali
a přemýšlejte, kolik čemu věnujete
energie a času. Odpovídá to vašim
představám? Pokud ne, co můžete
zlepšit? Pobavte se o svém výtvoru
s někým druhým.
Kam dál?
www.tvoje-osobnost.eu
www.mitvsehotovo.cz
www.osobniproduktivita.cz
H
Y
D
E
JAK SE PÁLÍ SMRTKA
O VENKOVSKÝCH TRADICÍCH
Jednou z velikonočních tradic je klapání, což je – na rozdíl od Housete –
záležitost kluků. Jak víme, podle křesťanských zvyků v době Velikonoc odletí
zvony do Říma. Proto se na vesnicích
nezvoní poledne a klekání. Lidé ale
potřebovali vědět, kolik je hodin – odpovědnost tím pádem padla na hochy
z vesnice, kteří chodili po vsi s řehtačkami, klapadly, trakaři a vydávali velký
hluk, který upozorňoval, kolik je hodin.
Tento zvyk se zachoval i u nás. Skupinka malých kluků pod vedením starosty,
Na prvního máje vše láskou pěje
a na vesnicích se stavějí májky. Dříve
májka patřila jedné ze svobodných dívek z vesnice a dostala ji od svého milého, který jí tak dal najevo svou lásku.
Poté májku hlídal se svými kamarády
před chlapci z okolních vesnic – hrozilo
totiž její skácení. Májek přitom mohlo
být ve vesnici více.
Dnešní májky se objevují jen málokde,
většinou stojí uprostřed dědiny a patří
všem. U nás každý rok vyroste májka
také, velká sláva však nastane až při jejím kácení. U májky se celý den chystají lavičky, občerstvení a hlavně kulisy
na divadlo, které pro nás připravují
dobrovolní hasiči. Představení i samotné kácení se jim velice daří, po celý den
není nouze o humor a vtip. Večer se
sedí a vypráví…
Tereza Tichá – Brusinka (17 let), Obectov
VÝSLEDKY:
Druhý den ráno se celí natěšení ani
nestihneme nasnídat, vezmeme Smrtku, u kapličky se seřadíme do zástupu
a zpíváme: „Smrťáku, prťáku, proč ty lidi
dávíš, useknem ti ruce, nohy, abys je nedávil! Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi,
buďte páni veselí na tu Smrtnó neděli.“
Tak chodíme kolem celé dědiny až dolů
k potoku, kde Smrtku a Smrťáka zapá-
Klapání
Májka
Brambory s tzatziki
Než děti na vesnici přivítají dlouho
očekávané jaro, musí vyhnat strašnou
zimu. Zahánění zimy neboli vynášení
Smrtky a Smrťáka se uskutečňuje pátou neděli v postní době, tedy Smrtnou
neděli. V den před ní se děti schází,
aby se připravily na druhý den, holky
a kluci zvlášť. Holky se většinou scházejí po obědě u nás. Tatínek nachystá
dřevěný kříž, my obstaráme staré hadry, bílou plachtu a něco, čím bychom
Smrtku vyplnily. Na kříž oblečeme staré triko, vyplníme a vytvarujeme bříško
a ňadra, dále kalhoty, z kterých budou
později nohy. Velice se u výroby Smrtky
nasmějeme, nechybí ani pěkné zanotování písniček, které nám zpříjemní
práci. Nejraději malujeme obličej, aby
ze Smrtky nebyla kráska, ale šeredná
babice. Celou Smrtku dozdobíme většinou záclonou, která slouží jako závoj,
nebo sukní, botami, náhrdelníky atd.
My holky se předtím ale domluvíme,
v kolik vyrazíme na obchůzku. U nás
na Obectově se jí říká „House“ podle
nejmladší holčičky, která představuje jaro právě jako malé housátko. Jde
tedy o vítání jara s malými holčičkami
z dědiny. Chodíme od domu k domu,
po zatancování a zazpívání nám poděkují a dostaneme výslužku: většinou
cukroví, peníze, ale i vajíčka. Po celoodpolední obchůzce si vše královsky
rozdělíme. Byly bychom skromné,
kdybychom říkaly, že to děláme jen
kvůli přinášení jara – rády si vyděláme
nějaké ty penízky.
který na vše dohlíží, obchází dědinu
v šest ráno, dopoledne, ve tři odpoledne a v šest večer. S klapáním se začíná
ve čtvrtek večer a končí v sobotu odpoledne, kdy se dokončuje s vybíráním. Kluci obcházejí domy ve vesnici
s říkankou: „Stréčko, tetičko, koronko,
vajíčko, obdarujte nás, obdarujte nás.“
Dostávají jako holky s Housetem různé
sladkosti, peníze a vajíčka.
Brambory, okurka, čtvrt litru řeckého jogurtu, citronová šťáva, koprové výhonky,
dva stroužky česneku, sůl, pepř, deset lístků máty, olivový olej
Smrtná neděle
líme. Pálení nám zabere tolik času, že
se od potoka rovnou vydáme domů
na oběd.
Brambory nakrájíme na tenké plátky a dáme péct do trouby na 170 stupňů.
Mezitím smícháme jogurt se zbytkem ingrediencí, kromě okurky. Tu nastrouháme na hrubo, vymačkáme z ní šťávu a přidáme ji k jogurtové směsi. Do vzniklé
omáčky namáčíme pečené brambory.
Co je podle mého názoru tím největší zlatem? Zkušenosti našich předků.
Podle nich vznikla řada krásných tradic,
které zpříjemňovaly lidem život od každodenní těžké práce a udržovaly kontakt mezi lidmi na vesnici i ve městě.
Je to dar, do kterého se vtisklo moudro,
radost a láska našich předchůdců. A je
podle mě důležité, aby se takové tradice
stále uchovávaly. A tak bych vám chtěla
povyprávět o některých zvycích, které
se dodržují u nás v malebné vesničce
Obectov.
P
A
R
K
49
P
O
Z
V
Á
N
K
Y
POZVÁNKY
Předěl
22.–24. 2. 2013 | Jan Špička – Hastrman, [email protected]
Chceš zkusit pohodlí noci v eskymáckém iglú, toužíš užít sněhu
na běžkách i pěšky při různých hříčkách a poznat pár nových
přátel? K odhodlání vyrazit s námi do Jizerských hor nemusíš
být žádným drsňákem, ani eskymačkou. Stačí, když je tvé aspoň
šestnáctileté zdravé tělo schopné svižného pohybu na běžkách.
Rozhodni se do konce ledna 2013 a pojeď s námi. Můžeš se objevit i na budování iglú o týden dříve v sobotu 16. února.
ADHD – vím, co s tím?!
8.–10. 3. 2013 | Praha | http://spv.skauting.cz | [email protected]
Odbor Skauting pro všechny pořádá tématický seminář o práci
s dětmi s ADHD ve skautských oddílech. Na semináři se mimo jiné
seznámíte s vhodnými hrami a skladbou programu, které jsou
vhodné pro děti s ADHD, setkáte se s odborníky, kteří mají s prací
s těmito dětmi dlouhodobou zkušenost a nebo se seznámíte s dalšími přidruženými poruchami, které mohou být s ADHD spojené.
Seminář: Václav Břicháček –
Vzpomínky – Setkání – Stopy
24. 3. 2013, 15.00 | Městská knihovna v Praze, Mariánské nám. 1,
Praha 1 | www.facebook.com/VaclavBrichacek
Věra Vosecká – Ferda, [email protected]
Kruh instruktorů Fons Vás zve na vzpomínkový seminář na památku Václava Břicháčka. Bude se jednat o přednáškovou
koláž, kde vzpomeneme našeho Václava jako dobrého přítele,
psychologa, skauta, učitele, kolegu.
VLK Ursus 2013
12.–14. 4. | 16.–25. 8. | 20.–22. 9. 2013 | základna Bělice
u Humpolce, Červený Hrádek u Sedlčan, Pardubice
http://ursus.skauting.cz/, [email protected]
Ursus je vůdcovský lesní kurz, který je typický pohodovou
atmosférou, která vytváří prostor pro otevřené rozhovory,
bližší poznání nás všech, hlubší zamyšlení nad konkrétními
potřebami a problémy, který se jmenuje podle latinského
názvu pro medvěda – moudrého učitele v džungli. Podmínkou
absolvování kurzu bude i vytvoření a prezentování projektu.
Prasátko 7
12.–14. 4. 2013 | Adamov | www.prasatko.skauting.cz
Rovel+
15.–17. 3. | 9.–12. 5. | 9.–17. 8. | 17.–20. 10. 2013
http://rovel.skauting.cz/ | [email protected]
Rovel je vůdcovský kurz ochucený roveringem. Druhý ročník propojí
to nejlepší z prvního experimentálního vydání s novými nápady,
aby z něj mohli vzejít ještě lepší roverští vůdci. Vedle klasické náplně vůdcovského kurzu pomůžeme s motivací roverů, prací s autoritou, prodiskutujeme specifika a rizika roverského věku, podíváme
se na zoubek Roverskému programu a spoustě dalších věcí.
Minulost nezměníš, budoucnost můžeš! Hustě napruzený prasátko je zážitková akce pro mladé lidi co chtějí prožít něco
netradičního. Poznat sami sebe, nové přátele, jiné názory.
Pro jednou se nestarat a užívat si, naučit se něco nového. Již
tradiční akce na začátku dubna. Poznej jiné způsoby práce
s programem, dětmi a zážitky! Nenásilnou zážitkovou formou
dostaneš nový náhled na strukturování a obsah programu.
Jaro v Moravském krase
aneb další ze seminářů ekologického odboru
Jihočeská lesní škola
15.–17. 3. 2013, 3.–5. 5. 2013, 9.–18. 8. 2013, 18.–20. 10. 2013
Svárožná, Rynartice, Mergart, Zlatá koruna | www.jcls.skauting.cz
Proč jet právě na JCLŠ? Máme pro tebe 5 důvodů: prostor pro
maximální individuální přístup instruktorů k frekventantům,
sami frekventanti nastavují témata, která nejvíce potřebují,
řešíme aktuální témata a problémy hnutí i osobnosti, svou
absolventskou prací pomůžeš sobě i ostatním, nabízíme
osobní čas, který jinde nedostaneš.
Pokud alespoň jeden bod je důvodem pro Tebe, pak Ti nesmí
uniknout další ročník Jihočeské Lesní Školy s hlavním tématem: „Trvalá udržitelnost a rozvoj oddílů a středisek“.
Gala parket – Gala párty
16. 3. 2013 | Praha
http://gala.skauting.cz | [email protected]
Mistrovství České republiky ve společenském tanci skautských
amatérských tanečních párů spojené s večerní tančírnou.
• Můžete si vyzkoušet taneční soutěž, i když netancujete závodně
• Výkon bude hodnotit porota složená nejen z tanečníků
• Zažijete atmosféru taneční soutěže v přátelském duchu
Stát se mistrem republiky ve společenském tanci nebylo
nikdy snazší!
50
19.–21. 4. 2013 | skautská základna Kaprálův mlýn
[email protected] | 777 085 116
„Pojeďte s námi obdivovat jarní přírodu i načerpat inspiraci pro oddílovou činnost. Seminář se po třech letech opět
uskuteční v největší a nejvýznamnější krasové oblasti naší
republiky, kde nás čekají rozkvetlé dubohabřiny i stepní
stráně, vývěry, jeskyně i další krasové útvary.
Moje poprvé na ČLK Sursum
19.–21. 4. 2013; 16.–25. 8. 2013; 17.–20. 10. 2013
http://sursum.webnode.cz
„Vůbec jsem netušil, do čeho jdu. Nějaké fámy šly, ale realita
byla docela nářez. Čekatelský lesní kurz Sursum byla dobrá
volba. Umím SMARTovat (toto není nadávka), poznal jsem,
že moje vlčata mám rád a k tomu plno nápadů, co s nimi dál.
Zjistil jsem, že to u nás v oddíle neděláme tak úplně nejhůř.
Bylo moc zajímavé o duchovních věcech mluvit s nevěřícími
kolegy a v družině s holkami vymýšlet vlčácký či světluškovský program na téma Dobra, zákonů, dobrého skutku.
Poznal jsem, že rovering je tajemství a Službu v rámci kurzu
jsem si vychutnal do morku kostí. Sursum neprobíhal jen na
souši, ale i na vodě a pod hladinou. Upřímně přiznávám, že
čekatelky byly asi náročnější, než je snad obvyklé, ale o to
víc si jich vážím.“
Lanáč 2013
ČLKVS Námořní akademie 2013
25.–28. 4. 2013 – nízké lanové překážky
16.–19. 5. 2013 – vysoké lanové překážky
Senečák, Plzeň
http://www.lanac.eu | [email protected]
14.–23. 8. 2013, 4.–6. 10. 2013, 15.–17. 11. 2013 | celá ČR
www.namorniakademie.skauting.cz
„Líbí se Ti spojení adrenalin a pedagogika?
Umíš loďák a chceš umět víc?
Chceš obohatit program svého kurzu (kmene, oddílu, …)?
Tak neváhej a přijeď na LANÁČ!“
Neváhejte a naloďte se s námi na palubu školní lodi Walrus
a plavte se pod vlajkou Jejího Veličenstva. Nabízíme ti
možnost zažít spoustu neobvyklých situací, zjistit, jak se
zachováš v krizovém okamžiku, jaká je tvá role ve skupině,
ale i rozjímání u táborového ohně, silných zážitků a kamarádství „na život a na smrt“. A jako „bonus“ možnost skládat
čekatelskou zkoušku.
P
O
Z
V
Á
N
K
Y
PROVAZ 2013
3.–5. 5. 2013 | Brno
http://provaz.skauting.cz | [email protected]
Již podruhé se mají možnost setkat všichni skautští vedoucí,
do jejichž oddílů chodí děti se specifickými potřebami. Cílem
setkání bude opět možnost při řadě programů navzájem sdílet
zkušenosti a postupy, které využíváte při práci s těmito dětmi, seznámit se s novými informacemi a trendy v této oblasti
nebo možnost zúčastnit se skupinové supervize.
JeVLK 2013
30. 5.–2. 6. 2013, 16.–25. 8. 2013, 4.–6. 10. 2013
Olšanské hory (okr. Šumperk)
Kunčice u Starého Města pod Sněžníkem
http://www.jels.cz
„Jesenický vůdcovský lesní kurz se zaměřuje na rozvíjení osobnosti budoucích skautských vůdkyň a vůdců. Věříme, že platí
dávná myšlenka: „Jaký vůdce, takový oddíl!“
Chceš změnit svůj oddíl? Chceš prožít deset dní v prostředí,
které propojuje dávnou skautskou spiritualitu s metodickými
a praktickými dovednostmi? Schází ti prožitek společenství lidí
zapálených skautskou myšlenkou? Chceš se kvalitně připravit
na vůdcovské zkoušky?
Pokud jsi odpověděl(a) na tyto otázky „Ano“, pak neváhej a přijeď na JeVLK 2013. Jsme tu pro právě pro Tebe!“
Ruprno
Vlčácký Lesní Kurz 2 0 1 3
14.–24. 8. 2013, 11.–13. 10. 2013, 14.–17. 11. 2013
celá ČR | http://www.vlk.skauting.cz
https://www.facebook.com/vlcackylesnikurz
Je Ti mezi 15 a 20 lety? Hledáš inspiraci pro vedení vlčat?
Chceš si splnit čekatelky? Tak tedy přijeď na jubilejní
20. ročník čekatelského Vlčáckého lesního kurzu! O přihlášku
si napiš na e-mail: [email protected] co nejdříve,
uzávěrka přihlášek je po naplnění kapacity nebo nejpozději
do konce března 2013.
Roverský tábor Naděje
16. 8.–1. 9. 2013
http://www.tabornadeje.cz | [email protected]
XIV. ročník tábora roverů a rangers – jak prožít i tuto část
prázdnin naplno.
Je-li ti mezi 16 a 22 lety, máš příležitost být na táboře
s programem vpravdě roverským. V situacích, do kterých
se dostaneš, poznáš své netušené schopnosti a možnosti.
Uvědomíš si svůj vztah k ostatním a k prostředí, v němž se
pohybuješ. Rozvineš svou zručnost, tvořivost a důvtip, získáš
náměty na roverskou činnost a motivaci do dalšího života.
Na přihlášky se těšíme do 14. dubna 2013.
„Naděje nutí trosečníka k mocným tempům, třebaže břeh
dosud není vidět“.
31. 5.–2. 6. 2013 | Jan Špička – Hastrman, [email protected]
Rozpohybuj zjara trošku své mladistvé kosti trénováním na
Ruprno. Už teď se můžeš poohlédnout po protějšku opačného
pohlaví, abyste spolu v červnu pádlovali v kánoi na klidné
hladině 6 km, v sedle kola zdolali 50 km a poté ještě uběhli
12,5 km malebnou krajinou. Zdraví obou ať odpovídá charakteru akce, věk od 16 let výše. Horské nebo silniční kolo
potřebuješ mít svoje, lodě zajistíme. Pojď se s ostatními
podílet na vytvoření zdravé sportovní atmosféry tohoto triatlonu. Do prvního máje 2013 mi dej vědět, že chceš mít místo
na startovní listině.
Obrok 2013
5.–9. 6. 2013 | Hrad Švihov
http://www.obrok13.cz | [email protected]
Obrok 2013 bude pořádně velký zážitek a zároveň největší
roverské setkání, které se u nás kdy uspořádalo, s rozmanitým programem (odreagování i adrenalin, noční hra, koncerty,
workshopy, LARPové večery, velká hra aj.).
Svatoplukovy pruty 2013
letní běh: 22.–31. 8. 2013
podzimní setkání: listopad 2013
http://pruty.skauting.cz | [email protected]
Zážitkový lesní kurs, určený pro 3–6ti členné skupiny R&R ve
věku 16–20(+) let, zaměřený na podporu a rozvoj roverských
společenství. Nabízí společné vyžití, navázání nových kontaktů, inspiraci pro další činnost, možnosti, jak rovering skloubit
s oddílovým, střediskovým a osobním životem.
Nejsou SP pro vás? Koukněte na roverskekurzy.cz.
Fons Beníšky 2013
23. 8.–1. 9. 2013 | Beníšky, Krkonoše
http://fons.skauting.cz/benisky/ | [email protected]
FONS Beníšky je roverský zážitkový lesní kurz se zaměřením
na sebepoznání, sebevzdělávání a hledání životních cest
v souvislostech dnešního světa.
51