ale nejen pardubice a nejen rockový

Komentáře

Transkript

ale nejen pardubice a nejen rockový
Obalka_final_Pardubice_rockovy_obalky 5.12.2012 20:02 Stránka 1
oldB • Pardubice rockový
oldB + móře dalších
PARDUBICE
ROCKOVÝ
ale nejen pardubice a nejen rockový
Obalka_final_Pardubice_rockovy_obalky 5.12.2012 20:02 Stránka 2
Staveniště tehdejšího OV KSČ a nynější Dům hudby v Pardubicích na Sukově nábřeží.
ISBN 978-80-260-3614-2
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 3
oldB + móře dalších, který mi s tím pomáhali
Pardubice rockový
(ale nejen Pardubice a nejen rockový)
Tato publikace byla vydána s přispěním Kulturního fondu města Pardubic.
Vyšlo v roce 2012 ve vydavatelství Autobox BMC s.r.o.
foto na obalu: Michal Kudláček
sazba a grafická úprava: Pavel Mencl
Tisk EUROPRINT a.s.
Pod Kotlářkou 3
150 00 Praha 5
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 4
Následující text byl dokončen v roce 2011. Od té doby se mnoho změnilo…
Případné připomínky, doplňky, poznámky nebo nadávky adresujte
na e-mail: [email protected]
Věnováno:
Zejména krajskýmu vedení KSČ a stovkám až tisícům uvědomělejch spoluobčanů,
který vlastně ani neudávali, jenom plnili svoji „občanskou povinnost“ a bránili
(chránili) tak tu svoji hovínkovou kuličku, kerou bylo tak nesmírně těžký tlačit před
svojí škodovkou stopětkou na chatičku na Seči (nebo i jinde). „V šest v práci stateční
budovatelé světlejch zítřků!
Neúprosnej, ale milosrdnej prach dějin všechno přikryl. A tak teď můžete svejm
vnoučátkům a pravnoučátkům směle cpát do jejich netknutejch hlavinek, jací ste byli
statečný vodbojáři a soudruhy posílali kamsi a tím, že ste si domů nosili Solvínu, ste
vlastně podrejvali bolševickou ekonomiku.
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 5
Pardubice rockový
Na nic, na nic, na nic, na nic,
všechno je jen na nic.
Tahle svoboda,
to je pohoda.
Všechno je jen na nic.
Rudý právo na nic,
Mladá fronta na nic,
všechno je jen na nic.
…
Cosi jako úvod
Bylo mi něco málo přes čtyřicet let a nějak se mi nechtělo plešatět, zato sem si pořídil na
vlasy zelenej reflexní přeliv. V mnoha pardubickejch pivních oázách si určitě ještě někdo
vzpomene (a za případný autonehody a bouračky, který moje hlava/maják způsobila se, byť
opožděně, omlouvám). V hlavě mi znělo punkový : „Nevěř nikomu, komu je přes třicet!“
Nostalgicky sem zatlačil slzu v koutku voka z toho, že v nenávratnu je mejch -náct či teenage a zasednul k svýmu PC a jal se mlátit do klávesnice. Mráz přeběhnul mi po zádech vod
mozkovny až po kostrč, zaryčel sem a psal: „Pryč jsou ach pryč dny bujarého mládí.“
(J. Antonín Benda). S hrůzou sem zjistil, že paměť už začíná vynechávat, a já začal vzpomínat
na první pokusy sblížit se s vopačným pohlavím, páření se na sněhu, v příkopku či v kopřivách.
Spaní pod mostem či na hovně, ve stohách alebo na stohu…zručně umotanej váleček tabáku
vobčas proloženej něčím lepším, zeleným konopím…penalta zazděná prckem…
Teď už mám za sebou víc než půl století a dlouhou štreku ze svýho rodiště v Prešově na
Slovači přes židovský jihomoravský maloměsto Holešov (první láska Vlastička) do
půlkoňovejch Pardubic, kde sem se ocitnul a žiju vod srpna 1972. (Stejně si myslim, že se
heraldici mejlej a správně maj Pardubice ve znaku zadní, kadící půlku vraníka.)
Sedím v LDN v Mejtě (Vysokým), kde se obětavý lékařky pokoušej o znovuzprovoznění
mýho nefunkčního játra a ledvin. Ta chemická továrna, která desítky let zpracovávala
ethylalkohol a další svinstva, už ňák odmítá spolupracovat (a to ji nikdo nenutí podepisovat
spolupráci s eStéBé). Jó, svoje jezírko, kalužinku, rybníček (zvící Tálinskýho nebo Bajkalu)
mám už vypitý a tak, jak už sem se zmínil, se chápu propisky s reklamou na Tiapridal (některý
možná věděj…) a následně PíSí a ve stavu naprostý abstinence píšu a píšu a…horečku nemám,
ale nohy voteklý jako konve a místo břicha měch.
-ctihodný kmet se srdcem divokým jak horská bystřina
5
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 6
Pardubice rockový
Bolševiku, puč mi dýku,
já tě píchnu do pupíku…
Věrnej
přítel
v
dřevní
bigbítový
době
-
stále funkční Sonet DUO, výrobek Tesly Přelouč.
Ještě nedozněl jek swingovejch saxofónů
v rozjuchaný Rotundě v Jiřinkách a už se
vozývaly kvílivý tóny elektrickejch kytar.
Pardubickej Fantom se neurvale dral na výsluní
a chtěl se nadechnout svěžího vzduchu. Byl však
nezadržitelně převálcovanej, drcenej něčím
mnohem hlučnějším a silnějším. Invazijní tanky a Migy „spřátelenejch armád“ a eLPíčka,
kerý se najednou ocitly na hlavách ruskejch lampasáků s výrazně asijskejma rysama místo na
gramofonech. A za něma poslušně panáčkovaly lodičky posazený hodně do týla. Na ramenou
kilometry koberců a v oknech křivejch paneláků vylepená Pravda načichlá rozkládajícíma se
rybičkama a zelím a desinfikovaná hektolitrama vodky a Maskovskoje igristoje, kerý pouštělo
do ovzduší prosycenýho fosgenem ze Synthesie kysličník uhličitej. V hospodách se čile
kšeftovalo za socialisticky směnitelnou vodku - nevyšší hodnotu měla Stoličnaja. Platidlo to
bylo tvrdý, čím kvalitnější a větší množství, tím víc si moh člověk vybírat. Za jednotnou cenu
- láhev vodky - od kanystru benzinu či nafty přes motorový pily a jiný nářadí (dost dobrý) až
ke kališnikovům a možná, že i tank by se dal sehnat. Lomozící tankový pásy však byly vobčas
přehlušený něčím jiným. To začínaly vystrkovat růžky elektrický kytary v rukou kytarovejch
skupin. Vzniknul českej fenomén = ne rock a rock’n’roll, ale big-beat. A na Pardubicku ho
spustilo docela dost muzikantů, který se prezentovali pod mény Fantom, The Whips, Help
nebo v následujícím čase Adaptace, Dotace, Regent, Markant, Šamot, Pihy…
Tesla chrlila radary a magneťáky, Synthesia Semtex a Perunit a Paramo minerální voleje,
zatímco Vitana „smrděla za nás“. Panelový králíkárny rostly jako houby po dešti (United States
of Polabiny). Středem Pardubic vede vod tý doby rychlodráha odnikud nikam. Hrál se dost
dobrej hokej, běhala Velká pardubická s koňma i bez koní, jezdila plochá dráha…Křivolaký
uličky Karloviny vymizely. Jejich místo nahradily další panelový kotce. Skončil starej dobrej
Zlatej soudek, posunul se vo kus stranou (teď už je to zase jinak a menuje se Irish Pub
sv. Patrick). Původní Zelená žába se přejmenovala na Tatran a hospoda U čápa došla zrušení
a vozdobila ji pískovcová pamětní deska jako vzpomínka na místo, kde si první dělnickej
vůdce a později i president uhnal příjici (syfilis - aspoň se to traduje).
Buch břink, bác…šlapák, činely a čárlstonky i hajtky podporovaný basovou kytarou
a zdivočelým jekem vlasatejch rockerů. Decibely duněly z garáží, sklepů a hospodskejch sálů.
Začíná éra českýho big-beatu
Na Letce hrál k tanci i poslechu Orchestr pana Pavlíka. Na odpoledních čajích v KD Paramo
na Dukle zas Orchestr Jaroslava Khaila (JK Band). Zpíval Tonda Rod (setkáme se s ním ještě
v Radiu PANAG a mnoha kapelách) - první pokusy vo big beat - „Stůj, ty má krávo“ - byla
jejich verze „Smoke on the Water“ vod Deep Purple. S kulturákem na Dukle se pojí méno
6
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 7
Pardubice rockový
Martina Němce, neúnavnýho kytaristy (pozdějc se vobjeví v nejednom uskupení, dost dlouho
to táhnul s Elanem), kerej na vodpolkách hrál snad v každý soutěži začínajících talentů
(s různejma seskupeníma).
Galaxie, která vznikla na troskách Fantomu (kapela mimo jednoho emigrovala), plnila
stejnou roli na „odpolkách“ v Grandu - na pozoun/žestě tam hrál Vašek Krpata. Po roce 1990
učitel na konzervatoři vodskočivší si vobčas zazpívat v Deep Purple revivalovým bandu.
Někdy taky usedal za bubny.
Zapomenout nelze na skvělý koncerty v sále restaurace Tatran - Blue Effect
i neopomenutelnej Silvestr s Jazz Q (tuším 1977). Diskotéky ve velkým sále U Vojtěchů na
podzim ‘78. V sále našlapaným snad až po strop se nedalo ani dejchat, ale panovala skvělá
pohoda. Soudržnost lidí, který spojovalo jediný - rock!
Jak to pro mě začalo:
Asi okamžikem, kdy sem začal navštěvovat výuku juda. Po epizodní zkušenosti
s gymnastikou mě judo lákalo. Na pardubickým tatami sem se seznámil s Hubertem Krejčím.
Ten sice pocházel z Pardubic, ale gymnasium dokončil v Králíkách (okr. Ústí n. Orlicí) v roce
1962. Začátkem léta šedesát dva slyšel v rádiu pořad z humpoleckýho amatérskýho kabaretu,
pro který psal písňové texty a povídky, jsa pod vlivem Vysočiny, Miloše Macourka a Préverta,
Ivan Martin Jirous. Ten absolvoval gymnasium ve stejným roce, ale v Humpolci. Hubert
neváhal a zajel za ním stopem do Humpolce. Později mu Jirous nějaký písňový texty poslal
poštou. Pozn: Jirous pozdějc pracoval v Havlíčkově Brodě v tiskárně. V tý době musel uchazeč
o studium na VŠ pracovat aspoň rok v dělnický profesi. V letech 1963 až 1968 studoval
kunsthistorii na FF UK. Koncem šedesátejch let spolupracoval se čtrnáctideníkem "Výtvarná
práce". Později žil v Praze na volný noze. V Pardubicích se vobjevil ve společnosti kreslíře
J. Steklíka. Jejich přátelství tak trvá dodnes. (Doslech sem se, že když se před Magorem někdo
zmíní vo Pardubicích, říká, že jediný, co ho v tomhle městě zajímá, je jenom, jak se vede
Hubertovi.)
Hubert studoval v letech 1969 - 1974 divadelní režii na brněnský JAMU. Tam se seznámil
s lidma z Divadla Husa na provázku (po zásahu bolševika jenom Divadlo na provázku - husa
v názvu prej mohla evokovat nevhodný asociace na jméno tehdejšího prezidenta JUDr. Husáka
- však se taky na plakátech objevovalo dopsaný "k", následně, po sametový v ‘89., zase
Divadlo Husa na provázku). Duchovním otcem tohoto divadla byl pedagog JAMU doc.
Bořivoj Srba, okolo kterýho se soustředili studenti herectví z JAMU - Bolek Polívka, Mirek
Donutil, Dáša Bláhová, Pavel Zatloukal, Pavel Zedníček i Franta Kocourek (ten nebyl student,
ale pouťovej silák)…ale i dramaturg Petr Oslzlý, režiséři Petr Scherhaufer, Zdeněk Pospíšil,
Eva Tálská. Byl a pořád je to dost svéráznej a hlavně inteligentní člověk, vod kerýho sem
pochytil spoustu zajímavejch vědomostí (vo knížkách, divadle, výtvarným umění i muzice a taky mě seznámil se spoustou umělců a zajímavejch lidí, například s malířem a výtvarníkem
Jirkou Lacinou, ten mě zase seznámil s psychologem Tondou Šimkem atd.). Hubert přebejval
v malý cimře nad hospodou U čápa v Zámecký ulici, známým to působištěm a srazištěm
pardubickejch a spřízněnejch mániček a undergroundů. Naproti, přes ulici, měl/má barák Ing.
Vlasta Doubrava (člověk renesančního rozhledu, často bejval zván na večírky a nazývanej
7
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 8
Pardubice rockový
„chodící encyklopedie“), další zajímavá osobnost nesmazatelně doplňující pardubický
panoptikum osobností. Vono starý město bylo plný nejrůznějších figur.
Tak teda: barák, kde byla hospoda U čápa, nad níž se z okna vykláněl Hubert, patřil nebesky
trpělivýmu panu Kostkovi a za první republiky se tam slejzali komunisti i s Klementem
Gottwaldem (budoucím prezidentem a vrahounem). Nesmím vopomenout připomenout, že za
první republiky byl tendle barák „hampejz“, tj. vykřičenej dům (dneska by se řeklo nevěstinec
nebo erotickej klub).
Honza Ferjenčík a Hubert Krejčí v pantomimě Sanatorium č. 1
Hubert Krejčí zakládal v Osvětovým klubu Na Drážce amatérský divadlo. Shodou okolností
sem se tohodle taky zúčastnil. Pokušení zplodit vlastní pantomimu bylo velký. Naše prvotina
se menovala Sanatorium č. 1. Soubor (pantomimickou skupinu) sme pomenovali Yorickova
pantomima a pro případný vystoupení v zahraničí sme název přeložili na Yorick’s dump show.
Původní sestava samozřejmě v průběhu času doznala změn. Ale začali sme v sestavě: Hubert
Krejčí, Honza Ježek, Zdeněk Smetana, já (OB) a za piáno usednul Martin Janovský (spíš pijan,
8
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 9
Pardubice rockový
ale dost dobrej muzikant, kterej jináč hrával v kapele Galaxie). Honzu Ježka a posléze i Zdeňka
Smetanu vystřídali Honza Ferjenčík, Petr 'Zachýsek’ Šilhán a v závěru ještě i pražskej mim
Jirka Sova (v Yorickově pantomimě se mihli ještě Vláďa Hulec - pozdějc redaktor
v Divadelním ústavu, Honza Pilnej - po r. 2000 probační ouředník, Honza Špilar - kerej se
vypracoval na špičkovýho maskéra Národního divadla a kadeřnickou hvězdu první velikosti).
Za piánem nahradil Martina Janovského Standa Schölle a toho zase vystřídal Pražák Martin
Trumm.
Hubert Krejčí v pantomimě Sanatorium č. 1
Zleva Hubert Krejčí, Jirka Sova, Olda Bašta, Jirka Ferjenčík
Tak se to pod hlavičkou Osvětovýho klubu Na Drážce (dneska tam sídlí Česká pošta 3),
kerej zřizovalo Městský kulturní a informační středisko (MKIS - svý centrum mělo v Zámecký
ul.) a pod palcem ho měl ještě s KD - kulturákem (kulturní dům) ve Svítkově Milan Musil,
pěkně rozjelo. Na vobou scénách bylo dost dobře našlápnuto.
OK Drážka byl taková komornější scéna. Střídali se tam folkaři, písničkáři - Jarda Hutka,
Petr Lutka, Vlasta Třešňák, Vladimír Veit, Vláďa Merta, Pepa Nos, Dáša Voňková, Zbyněk
Benýšek, J. J. Neduha, ČDG, Marsyas, ale i Jitka Molavcová či Zdenka Lorencová a spousta
9
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 10
Pardubice rockový
dalších. Alternativní a meditativní scénu zastupovali Amalgam, Relaxace, Jirka Mazánek
(chemickej inžinýr z Pardubic a člen vobou uskupení), jazz tam zase preludovala špička
českýho, slovenskýho, polskýho a jinýho jazzu: Jiří Stivín, Rudolf Dašek, spolu i každej sám
- zvlášť, Emil Viklický, Gabriel Jonáš, Laco Déczi, Milan Svoboda, Ondřej Havelka a OPSO
- to ale spíš v kultůráku - a další. I na komornější big-beaty bylo místo, a tak Jasná páka
(po zákazu přemenovaná na Hudbu Praha), Garáž, Extempore, Dogma Art (Brno). Z divadel
pak Divadlo na okraji s Hadrbolcovou v Páralově Mladým muži…, „A“ studio Zdeňka
Potužila (s jeho výpěstkem/chovancem Ondřejem Pavelkou) „Lady Macbeth Mcenského
újezdu“, bratři Justové, divadlo Vizita, Docela malé divadélko z Litvínova s ekologickou
fraškou ,,Popílek”, my místní - Yorickova pantomima se „Sanatoriem č. 1“, „Kouzelnou
zahradou“ (s nezapomenutelným dr. Sakripantim v podání psychiatra MUDr. Mirka Seinera),
čínskou věcičkou „Student a volavka“, na housle Libor Kudláček, Anetal Milana Musila…
hodně toho bylo.
Dost písničkářů, po zákazu hraní a zpívání, vystupovalo na ilegálních domácích uzavřenejch
setkáních. V Pardubicích třeba u ‘Ještěda' - Jiří Razskazov, po revoluci vydavatel, nakladatel
a majitel knižního obchodu Helios, patriot a náměstek několika primátorů. V rodinným domku
na Slovanech tak vystoupili např. Hutka, Veit, Třešňák. Tam se taky scházela a diskutovala
tzv. elita absolventů gymnasia na Dašický ulici. No, voni to byli spíš takový salónní tlachalové
nebo tlučhubové - „vodbojáři v mezích zákona“ (si hráli na statečný, ale kalhoty si sundávali
ještě dřív, než vylítly broky!). Máničky a undergroundi se scházeli U čápa, U zelený žáby
(Tatran), ve Zlatym soudku (ještě starým), U Riegrů, U Sůrů, U Vojtěchů, Na Kučerce…
KD Svítkov byl dalším místem, kde bylo lze slyšet a vidět už víc, elektrifikovaný ansábly
rockovýho alebo jazzovýho zaměření, ale nechyběli ani zástupci rasta scény a kde se vodehrály
skvělý divadelní produkce jako Divadlo na provázku se svým provedením „Commedia
10
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 11
Pardubice rockový
dell’arte“, „Am a Ea“ (Polívka + Bláhová), „Trosečník“ (sólo Bolek Polívka), „Šašek
a královna“, „Cesta na severní pól“ a další a další (s nezapomenutelným Jiřím ’Pecou’
Pechou)…Dneska už má divadlo svůj původní název „Husa na provázku“. Tam taky byli
k vidění, slyšení, celkovýmu vjemu podřízený popový, poprockový, freejazzový i jazzrockový
uskupení. Jenom namátkou M. Efekt (dřív Modrý a ještě dřív The Blue Effect speciál - modrá
knížka osvobozující vod stupidní a ponižující vojenský presenční služby, vysněná to kniha,
kterou chtěl do svý knihovny snad každej vod vosumnácti do …x- let), Bohemia, S. L. S. Společnost Leška Semelky, moravský Synkopy 61, Progress II a jejich, v republice vůbec
první, audioshow Dialog s vesmírem (režíroval jeden z dvorních režisérů Divadla Husa na
provázku ‘Šery’ Scherhaufer - diáky, lasery, zpětný projekce a všeliký audio efekty, jakož
i dýmy, čmoudy a pyrotechnika - na tu dobu mimořádnej sukces), freejazzovej Big Band
Milana Svobody (Starej dobrej cirkus) s Jirkou Stivínem, kterej zahrál/zafoukal snad na fšecko
včetně banánu, do kterýho si vydlabal votvůrek, taky jazzrockový a bluesoví mistři typu
Luboše Andršta a jeho Energitu - virtuosní hra i s Karlem Jenčíkem bušícím do bubnů
a samozřejmě i Etc… s Vláďou Mišíkem (Tou kapelou prošla hezká řádka vynikajících
muzikantů: Petr Pokornej nebo Jiří Jelínek. To byli, a jeden ještě pořád je, kytaristi. Škoda
Jelínka. Byl nesmírně talentovanej, ale psychicky labilní. A což věčně namazanej Honza
Hrubej se svejma guslema a někdy namazaným smyčcem.) - nebo Jazz Q Martina Kratochvíla,
kterej oslňoval prvním moogem a zpěvačkou od Expanze Janou Kratochvílovou (v Anglii teď
Jane Pope, kde žije s mým spolužákem bubeníkem Jirkou Hrubešem) - vystřídala v kapele
Joan Dugan manželku Franty Francla - skvělýho kytaristy vod Jazz Q, která se vrátila do
Anglie, ale i Babalet, snad vůbec první, ale určitě neúnavný propagátoři reggae v čele s později
tragicky zahynuvším (v Moďór, autonehoda) frontmanem Alešem Drvotou. První reggae ale
u nás bylo nahraný (na singl) uskupením Yo Yo Band, Jana Koubková a Ondřej Hejma
(frontman Žlutýho psa) - ten, co jel autostopem do Nepálu s podivnou, asi estébáckou figurou,
Dušanem Rybárem - vyšlo knižně v edici MF Kamarád. ,,Horký vzduch a písek“ byla vlastně
ukázka vytržená z projektu Venthyl Brothers (Dan Fikejz - Combo FH, Ivan Hlas a Ondřej
Hejma), „prázdniny/dovolená Emana Venthyla a jeho cesta na zlatý pysky“ (ne stydké) - vydal
Panton - jenom ten jedinej singl. Celej pořad byl k vidění v rámci IX. Jazzovejch dnů alternativní scéna ve sportovní hale Folimanka na podzim ‘79 - sem tam byl s kámošem Jardou
Vozábem, se kterým sme psali v srpnu ‘88 Gorbačoj, ať stáhne sovětský vojska, jakož aj vojska
tzv. spřátelenejch armád z území ČSSR. K vidění a slyšení tam tehdy bylo dost a dost!
Například začínající Zikkurat s Vildou Čokem, trutnovský Cui Bono, Energie G (genitálů
bratří Cabanů), Kilhets (Stehlík - psáno pozpátku) Petra Křečana - masky na obličeji, aj vzadu,
takže když se postavili, nebylo jasný, azda stojej čelem či zády, unikátní free rock, Švehlík
Pavla Richtera a Lesíka Hajdovskýho (další mutace původního Stehlíka), ten později
s manželkou zrealizoval první hip hop (nebo rap?) „Jižák“ - do dneška kultovní opus. Na stejný
scéně (sportovní hala Folimanka) se poprvý veřejnosti představili mlaďoučký Psí vojáci…
V KD Svítkov byli k slyšení i popíci a zaprodanci bolševikoj (mám na mysli Katapult =
Kaťáci a už vůbec nechápu, proč zažívaj takovou renesanci), stejně tak i Michal David (Majkl
Dejvid), Marie Rottrová, ale i polská Halina Frackowiak, Eva Pilarová či, v tý době zrouna
popová (a při tom měla nádhernej chraplavě zastřenej hlas jako zvon a klidně si mohla dovolit
11
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 12
Pardubice rockový
představení a cappela), Jana Kratochvílová (ta v mezifázi od Expanze k Jazz Q taky natočila
celkem schopný reggae), Kroky Františka Janečka (ten začínal coby producent LP ,,Šípková
Růženka“ kapely The Rebels) - vodpornej popík všelikejch těch Horňáků, Muchovejch, Penků
či Melenů („Ne pětku né, ja sem v tom nevinně…“) a já nevim koho a tak…Moc dobrý byly
vystoupení polskejch velikánů jako Czeslawa Niemena či SBB (ti byli původně Niemenovou
doprovodnou kapelou, ale udělali se po dvou albech pro sebe a slavili nevídaný úspěchy po
celý západní Evropě aj v Americe). Jejich vůbec první vystoupení v Pardubicích proběhlo už
dřív na scéně VČD (byl pořízenej dost dobrej magnetofonovej záznam), a taky soudruzi
z eNDéeR Puhdys - vobdoba českýho Katapultu - děsnej vopruz, V-Motor Rock, Lokomotiv
GT lebo Skorpion (hard rock z Uheráku). No bolo toho něurekom. Jak už sem psal, spadal
kulturák dramaturgicky pod MKIS a Milana Musila.
Muzika byla k slyšení a vidění na představeních před projekcí filmů na Filmovým festivalu
pracujících - FFP, např. Vláďa Mišík + Etc… (V Přelouči název inspiroval tamní intelektuální
societu k uspořádání Filmovýho festivalu nepracujících, kde byly promítaný krátkometrážní
amatérský filmy.)
V areálu vysokoškolskejch kolejí se vod r. 1979 zase konaly Majáles (ukončený před tím
nastupující normalizací). To měl na svědomí student VŠCHT Žeňa Vojtuš. V roce ‘81 po něm
převzal žezlo Mirek Kryštof (v tom roce zahrála i kolejní kapela Omyl, ze který se pozdějc
vyklubala Husí kůže - kde je jim konec, mi není známo). Štafetu organizátora pak od r. ‘83
nesl Láďa Sedláček. Jeho období bylo snad nejslavnější etapou pardubických Majáles.
Ale k počátkům big-beatu v Pardubicích:
Úplný počátky se datumujou nějakým pětašedesátým rokem - teda dobou dřevní
až předdřevní. Kdo, kdy a kde zmáčknul v Pardubicích poprvý elektrickou kytaru, se dneska
už asi nikomu nepodaří dopátrat. Byl to zřejmě orchestr pana Pavlíka, kterej předváděl svý
první big-beatový kousky v taneční kavárně na Letce (Dukla, kavárna v patře objektu). Jistý
je až působení kapely:
Fantom
Asi první beatová skupina v Pardubicích. Už v roce 1963, přesně 14. 9., natočila v malým
nahrávacím studiu, který se nacházelo v ul. Sladkovského v baráku, kde pamětníci pamatujou
noční vinárnu Paříž a dneska je tam nějaká computerová firma, malou desku SP se skladbama
12
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 13
Pardubice rockový
„Křížová cesta“ a „Ztracený čas“. O Fantomech se pochvalně vyjadřovaly i recenze časopisu
Melodie v r. ‘68. Tehdy se psalo, že „i Pardubice mají svého Petra Nováka.“ Torzo plakátu na
jejich vystoupení bylo možný vidět ještě koncem sedmdesátejch let nalepený na zdi bejvalýho
Domu služeb (tř. 17. listopadu).
Obsazení: Petr Novák - zpěv, Petr Svoboda - basa, Jirka Komárek - kytara, Standa Danihelka
- kytara
V roce 1969 jeli Fantomové hrát na západ, vodkud se vrátil snad jenom Standa Svoboda.
Petr Novák je teď ve Švédsku. Vo vostatních nevim, snad jenom to, že jeden z kytaristů, asi
Standa Danihelka, umřel.
Standa Svoboda se podílel na založení kapely Galaxie, která se pokoušela zpočátku hrát
první rock´n´roll či big-beat v taneční kavárně v Grandu nahoře (pak se jim to ale nějak vymklo
z rukou a svezli se na šikmý plošině hrubýho popíku - inu peňýze sou peníze a tlak
bolševickejch funkcionářů byl neúprosnej).
Bondy Boys
Tonda Hönisch - kytara, zpěv (dneska kovář), Eda Michna - bubny (toho po autonehodě,
která ho na několik měsíců vyřadila, zaskočil u bicích levák Honza ‘Kozlik' Šubrt), Jirka Beneš
- kytara (dneska bydlí v „Trauči“ = Trutnov), Jirka Fiala - basa (prej byl viděn hrát ještě
v r. 2010)
S Bondy Boys hrál vobčas i Jarda ’Charlie’ Klas, kterej pak hrál po barech a tančírnách
„venku“.
The Whips
Kapela byla nástupcem Bondy Boys.
Obsazení: Jarda Prokop - klávesy, ’Gala’ Venzara - bicí (ty za krátkej čas převzal Eda
Michna), Pavel Dvořák - zpěv, doprovodná kytara (toho vystřídal Honza Staněk, protože Pavla
Dvořáka ten big-beat zas tolik nebral), Jirka Beneš - sólo kytara, Jirka Fiala - basa
The Moonshiners
Kapela existovala od září ‘66 do května ‘67. Párkrát si zahráli U zelený žáby. Jinak hráli
na náhodnejch akcích a mejdanech.
13
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 14
Pardubice rockový
Obsazení: Tonda Rod - zpěv, Jirka Beneš - kytara, Lubor Kučera - basová kytara, Milan
Lejhanec - bicí
Henry and his Little Family
V letech ‘68 - ‘69 zkoušeli v tehdejším KD Ohrazenice (dnes sídlo nějaký soukromý firmy).
Pamětníci mluví o jejich nezapomenutelných vystoupeních v restauraci v dubinským lese.
Obsazení: Tonda Rod - kytara, zpěv, Jindřich Sládek - doprovodná kytaram Tomáš Sládek
- basa (pozdějc emigroval do JAR), Karel Polák - zpěv (ten byl v kapele ale jenom chvíli)
Help
Ve který hráli: Evžen Němeček - kytara, zpěv, Petr Svoboda - bicí
Mariola
Tak vo týdle kaple můžu napsat jenom to, že údajně existovala.
Shammotte
nebo taky, jak zněl původní celej název kapely
Arthur Lee Shammotte & Heating Comp.
(z těch pak byli The New Shammotte, Šamot...)
Zkoušeli zpočátku ve sklepě u Lejhanců na tř. Míru (dneska knihkupectví Lejhanec - byla
a je to dost známá a rozvětvená pardubická rodina). U zrodu kapely stál i Tonda Rod, kterej
ale po půl roce vodešel zpívat ke Khailovi.
Obsazení: Vráťa Koníř - zpěv, Jarda Koníř - zpěv, Milan Lejhanec - bicí (nahradil ho Eda
Michna), Zdeněk Pereksta - sólová kytara (Toho vystřídal Saša Snášel. Sašu pak, po asi roce
a půl, nahradil Renda Kosař.), Luboš Kučera - basa
14. - 15. prosince 1968 se v pardubický restauraci Rozkoš vodehrál legendární festival,
na kterým mimo jiný vystoupily kapely: Fantom, Helmen, Whips, Magic Soul, Guitarmen,
Meteors, Star, Studio T, Angels, Orion.
14
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 15
Pardubice rockový
The Flowers
Kapela vznikla na podzim 1967.
Ze vzpomínek Honzy Rydla, jednoho z pamětníků, když v Chrudimi začínal s big-beatem
(a mimo jiný hrál i ve Flowers):
„Byly to krásný dřevní doby. Zkoušeli jsme ve třídě a bicí nástroje zvící pomačkanýho
činýlku na drátěným modelu jehlanu a tamburíny jsme měli uschovaný ve skříni mezi sešity.
A jmenovali jsme se
Merkur
V té době už s námi bubnoval Láďa Pešout a já držel v ruce kytaru, kterou si tenkrát nechal
u někoho celkem zdařile podle fotografie vyrobit Jarda Joska. Nějaký čas jsme zkoušeli snad
i v Divadélku Mír, kde jsme dávali do okna reprák, aby jaksi bylo slyšet, že tam hraje pořádná
kapela. Ale právě to se nám stalo osudným, protože lidi si stěžovali na kravál a my dostali
vejpověď. Taky nám tam tenkrát někdo šlohnul krásnej bubínek, kterej nám půjčil pan učitel
Bříza z filharmonie. Zachoval se alespoň na fotce, kde ho drží v rukou Pešout.
Ale to bylo zase až později. Nikdo z nás neuměl pořádně hrát. Já jsem se učil na španělku
s nitěma místo strun, aby nebolely prsty! To to znělo! Učil mě Jarda Mecl.
A byli tam takový dva kluci, který se jmenovali Honza Sedmík (ten na LŠU studoval hru
na hornu) a Milan Zavoral. Byli z Chrudimi. Tak ty opravdu na kytaru hrát uměli a nebyli to
žádní čundráci. Dokonce pěkně zpívali dvojhlasy. Slovo dalo slovo a oba kluci se na místě
stali členy skupiny Merkur.
Obsazení: Josef Smlsal, Jarda Joska - kytara, Honza Rýdl - kytara, Honza Sedmík - kytara,
zpěv, Milan Zavoral - kytara, zpěv, Pepa Víšek, Jarda Kulhánek, Láďa Pešout - bicí
To byli kytaristi zmíněný kapely. A taky jsme začali pilně zkoušet nový a nový věci.
Pamatuju se, jak jednou Honza Sedmík přišel se skupinou bratří Hodačů
Bratři Hodačovi
z chrudimský Roštiny. A byla okolo toho spousta hádek, kdo od koho opajcoval muziku.
Nicméně nám to pěkně dunělo, i když jsme doposud neměli basu (jako ostatně všechny
skupiny včetně Orionu), kterou nahrazovalo hraní na spodní struny obyčejný kytary.
Tehdy taky občas docházel na naše zkoušky František Rulík, hudební metodik OKS
Chrudim a tehdejší sestava se skládala asi z:
Jarda Joska - kytara, Jirka Gelner, Honza Sedmík - kytara, zpěv, Norbert - zpěv, Milan
Zavoral - kytara, zpěv (ten jenom krátce), Jan Rydl - kytara, Láďa Pešout - bubeník (dobrej),
Miloš Podzemský - piáno (později basa)
15
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 16
Pardubice rockový
Taky nějakej saxofonista hrál na altku a když sme chtěli, i tenor. A míhal se tam Miloš
Podzemský, chvílema na piáno, později na basu. S ním sme v tý době byli na brigádě v tehdejší
Transportě a jezdili lanovkou z novýho závodu na starej a zpátky. Někde nad parkem
u nemocnice jsme za jízdy přelejzali ze sedačky na sedačku a hlavně sme zpívali If I Feel.
Tehdejší domovník v ODPM (Okresní dům pionýrů a mládeže), pan Kaška, Milošovi vždycky
řikal, že by měl štípat pařezy, aby měl silnější úder, protože jeho pianino přirozeně nebylo
slyšet, jsa přeřváno kytarami. Tehdejší repertoár, kromě už zmíněných povinných Shadows,
které jsme s Gelnerem zkoušeli vybrnkávat už na devítce, tvořily rokenroly. Ten Norbert,
nevím čí, je uměl dobře zpívat a nám se to líbilo.
To bylo tak. Jednou se přiřítil na svý šedivý jawě Láďa Pešout, za ním byl Pepa Vajc
z Orionu, abysme za ně vzali Dřenice, protože jim „vyhořel“ zesilovač. Šlapák sme snad v tý
době ani neměli a nepoužívali ho ani Orion. Ruda Drašner u bubnování dokonce stál. Zavedl
to Pešout a jeden čas to po něm předváděl i jeho nástupce u Flowers Čudla alias ‘Horák Bašš’.
Láďa Pešout coby konferenciér začal představovat hvězdnou kapelu z Chrudimě. Jirka Gelner
dělal, že k nám nepatří, a seděl nenápadně poblíž dveří, aby stihl včas vypadnout. A taky tam
byl hoch ze Slatiňan jménem Jirka Vondráček. Tak ten byl vokamžitě zapojenej a angažovanej
na místo bubeníka, k tomu hodně dopomohlo nejenom jeho hráčský umění. Byl totiž bratrem
Heleny Vondráčkové.
16
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 17
Pardubice rockový
Nějaký čas jsme hráli pod názvem
The Pupils - Žáci
Připravovali jsme dokonce vznik jakéhosi rockového klubu, už tenkrát v roce 1965/6!
Později jsme něco podobnýho chtěli udělat s Flowers v sále restaurace Eden v Heřmaňáku.
Pak ještě nesmím zapomenout na jednu skupinu, kterou jsem prošel.
Jmenovala se:
Scarabeus
Petr Vlasák - zpěv, Honza Rydl - kytara, zpěv, František Polívka - kytara, Láďa Chlad baskytara, Jiří Lejpl - bicí
Zkoušela po různých místnostech v Chrudimi. Po Chrudimi se tou dobou nesly různý řeči.
Někdo mi tehdy v Široký ulici povídal, že v internátu n. p. Transporta zkouší nějaká dobrá
kapela a má mít i dobrou aparaturu, snad dokonce za tři tisíce. A to byly tenkrát ohromný
peníze. Byl bych špatnej bigbíťák, kdybych na tohle nezareagoval. I vypravil jsem se na místo.
Hochy jsem objevil v tehdejším ZK JKP na Rozhledně. Byl to nějakej Břéťa Šantrůček, takto
učitel odborných předmětů na učilišti, jinak člověk, kterej hodně znamenal pro můj další růst
a pro chrudimskej bigbít vůbec. Jako vážený pan učitel měl v Transportě dobré jméno. Bylo
rozhodnuto, a ze mne se stal zprvu bubeník, posléze basák nový bezejmenný skupiny (když
předtím jsem basu držel v ruce snad jenom, když jsme ji s Milošem Podzemským
v Pardubicích kupovali pro naši skupinu Merkur - jmenovala se Bassora, tuším, a byla
vysokolubová). Mým příchodem byl po čase dosavadní basovej kytarista Mirek Horák alias
‘Čudla’ odsouzenej basu opustit a nezbylo mu než hledat útěchu ve zpěvu a zpívat vokály,
kterých stále přibývalo. (Jako bubeník nastoupil pro kluky zatím neznámej Láďa Pešout,
kterýho jsem já znal docela dobře. Nevydržel ale příliš dlouho, a tak jeho paličky i funkci
převzal brzy Čudla, kterej začal projevovat sklony k umění bubenickýmu, neb zpěv mu byl
málo.)
Obsazení: Ladislav Gregor - sólová kytara, Honza Šantrůček - doprovodná kytara, zpěv
(pouze shoda jmen s B. Šantrůčkem), Mirek Horák - bicí (později ‘Čudla’), Jaroslav Chrbolka
- sólovej zpěv, Jan Rydl - baskytara (multiinstrumentalista), Jan Sedmík - zpěv (všeuměl)
17
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 18
Pardubice rockový
Já jsem potom z bývalý skupiny přetáhl Honzu, kterej pak působil jako aranžér,
instrumentalista, zpěvák a já nevím, co ještě. Nejsme žádná vořezávátka. Najmul se zvukař
Jirka Mísař, kterýho jsem poznal už dřív ze svého krátkého působení v dekadentní sestavě:
Bigbít Kotelna
Honza Šantrůček (Šaman) - doprovodná kytara, zpěv, Jan Rydl - kytara, Láďa Gregor
(George) - sólová kytara, zpěv, Mirek Horák (Čudla) - basová kytara, Jaroslav Chrbolka - zpěv
Bezstarostné období skončilo a bylo třeba se poohlédnout po nových spoluhráčích. Naštěstí
řešení tohodle problému jsme s Břéťou jaksi předešli už dávno tím, že současně s první
garniturou Flowers se připravovala jakási záloha, která se rekrutovala z učňů nižších ročníků
SOU TRA Chrudim ve složení:
Jiří Černý - kytara, Emil Pospíšil - basa, Pavel Sůra - bicí
a jaksi automaticky se teda po odchodu bejvalejch kluků stala skupinou Flowers I, zatímco
předchozí Flowers III se stali dvojkami (ono totiž těch záloh bylo víc).
Významnej, dlouho očekávanej den D nastal 1. března 1971. Po Chrudimi ležel sníh. Přijel
mikrobus Robur se SPZ CR 19-63. Za volantem se na nás usmíval ‘Brášenka', takto řidič
ČSAD, kterej s náma objel nejednu štaci.
Sestava: Vladimír Gregor - sólová kytara, zpěv, Jaroslav ‘Anfang' Chrbolka - zpěv, Jan Rydl
- doprovodná kytara Rickenbacker 12, zpěv, Pavel Luňák (ex Princes) - basa, zpěv, Ondřej
Kudrnáč - bicí, Václav Mašek - zpěv, housle
Kapela tehdy hrála na aparát o výkonu 5 W. Až později, dík schopnému managerovi Břéťovi
Šantrůčkovi, zvýšili výkon asi desetkrát.
Paliček se chopil ‘Čudla’.
Působil s námi i František Postupa (pozdějc porevoluční místopředseda ONV) coby
konferenciér a přestávkovej pouštěč desek (jezdec na deskách - discjokey). Na některejch
dobovejch propagačních fotkách předváděl Bill prolízání tamburínou, kterou já sem sotva
protáhl nohu, případně se po jevišti proháněl coby rokenrolovej buřič v tílku, maje Maškovu
helmu na hlavě, moji basu v levý ruce, hroze při tom davům zaťatou pravicí oděnou do opět
Maškovy motoristický rukavice. Byli jsme mladý a bylo to tudíž móc humorný.
Poslední etapa existence chrudimských The Flowers, v době, o který právě píšu,
už přejmenovaný na:
18
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 19
Pardubice rockový
Květiny (hovorově Kytky)
probíhala v následujících intencích:
Příklad rozhovoru s „orgánem“ té doby:
Orgán: „Buď zdráv súdruh Rydlo, já ťa poznám.“
Hudebník: „Já vás taky znám, soudružko Matoušková.“
Orgán: „Honzo, prečo nosíš tie dlhé vlasy a bradu? Ty to nosíš na protest proti
vstupu vojsk.“
Hudebník: „Já, soudružko Matoušková? Já přece…“
Orgán: „No, já viem, že nie, ale predsa len, uvedom si, že na teba pri hraní
pozerajú ludia, že si vzorom pre mladých. Honzo, ohol sa.“
A tak stále dokola.
Kapela měla v tý době šanci nahrávat ve studiu Českého rozhlasu HK.
Jenže soudruh Adámek nám poslal dopis:
…bylo ale nutný přejmenovat kapelu, a tak vznikl:
19
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 20
Pardubice rockový
Gram
Obsazení bylo vlastně totožný jako u předchozích The Flowers nebo jenom v mírně
pozměněný podobě. Vono muzikantů na Chrudimsku zas nebylo tolik. Gram neměl dlouhýho
trvání.
Tatra 111
ve které se sešli tehdy přední chrudimští hráči:
Ondřej Kudrnáč - bicí, Pavel Jelínek - tenorsaxafen (jak říkal blahé paměti Slavík), Pavel
‘Page’ Pudra - basa, Zdeněk Tesař - kytara, Václav Mašek - zpěv, Jan Rydl - basa (Pudra totiž
jednou v afektu práskl svou Iris basou a odešel). Občas si s námi zahráli kamarádi:
Mirek ‘Slon’ Dvořák - bicí, Pavel Luňák - basa.
Později s kapelou hrál hodně dobrej kytarista Láďa Petrus z Pardubic (pozn. oldB).
A taky jakýsi extravagantní, džezem poznamenaný chlapec v pomačkaném saku, s koženou
aktovkou plnou vojenskovodních lejster a věčně hladem kručícím břichem, Jaroslav Svoboda
- klávesy (Ještě se s ním setkáme v mnoha kapelách.)
Kapelu jsme ale museli přejmenovat a vznikla
Generace
Zhlédli jsme se v mohutném barevném soundu někdejší Tatry 111, a proto jsme angažovali
navíc potulného domorodého trumpetového muzikanta Pátka a fotbalového rozhodčího Iva
Kiše na saxofon.
Pešout už s námi nehrál. Místo něj jsme angažovali Jardu Svobodu, zejména kvůli stálému
hladu a dvojitým hranolkům se smažákem.
Časem Slona za bubny vystřídal Jirka Sáva.
V této době stále mezi námi sílil dojem, zejména ze strany Luboše Picka, že hrát po zábavách
je jaksi sprosté, málo umělecké či co a vyvíjeli jsme proto silnou snahu sehnat nějakou stálou
štaci někde v baru. Nakonec se nám to nějakým nedopatřením povedlo ve vinárně Na poště
ve Vysokém Mýtě, kde jsme měli hrát dvakrát týdně - pátek, sobota, celkem za slušný honorář
a hlavně bez tahání aparatury, která se tam jednou provždy postavila a bylo to.
Střídali jsme se tam s pardubickou Galaxií (bicí Petr Svoboda - dříve basa Fantom, resp.
Help). “
Pardubická scéna vod cca druhý půlky ‘70. let:
Markant
Kapela vznikla v roce 1980. Prosadila se v pardubicko-chrudimsko-svitavským regionu
především na tancovačkách. Byli dost voblíbený a dodneška na ně pamětníci vzpomínaj.
Hráli průběžně v čase se měnící sestavě. Základem ale zvostávali:
Mirek Strouhal - basa, zpěv, Milan ‘Koza’ Nováček - kytara, zpěv, Milan Kosina - zpěv
a kytara
Kapelou prošli: Pepek Fuxa, Láďa Brázda, Milan Vodehnal, Mick Lejhanec, Láďa
Chocholouš i Rosťa Šebestyán.
20
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 21
Pardubice rockový
Markant vydal v roce 2000 desku s názvem „Nad Zelenou branou“, kde je 12 vlastních
písniček.
Celkem jich Markant složil na čtyřicet. Např. Pláč neříká nic, Chodíme spolu dlouho,
Indulona aj.
Pihy
Z dnešního pohledu spíš pop-rocková kapela se dala do kupy někdy v roce 1977/78.
Postupem let se nejznámějším z kapely stal Láďa Ministr (narozenej v Prostějově, kde do věku
svejch tří let bydlel). Frontmanem ale byl Ladislav ‘Jim’ Tomín, kterej měl v Pihách na starost
zpěv.
Vzpomínky.
Proč mě dojímají
vzpomínky?
Kolik lásky v sobě tají
vzpomínky?
…
Trápení.
Kdy už skončí moje trápení
…
Repertoir směrovala kapela k písničkám vo lásce. Jednak byly bezproblémový, druhak na
to letěly holky. Vobčas je doplňovali vo překlady anglo-americkejch songů. Těma, co se jim
líbily. Takový skladby přeložili (texty) do češtiny, a tak se stalo, že z pódia zněly piesonky
jako „Smoke on the Water“ a další tvorba vod Deep Purple a jiný. Okruh jejich působnosti
byl především na Chrudimsku a Hlinecku v obcích jako: Nasavrky, Ochoz, Stan, Rváčov,
Hlinsko v Čechách, Trhová Kamenice…atd. Absolvovali desítky hraní na tancovačkách.
Tenkrát se totiž na okresní úrovni klasicky nekoncertovalo - náhražkou byly právě taneční
zábavy = tancovačky. Obsazení se v průběhu času a z nejrůznějších příčin měnilo - někdo
ukončil činnost z rodinnejch důvodů (manželka si nepřála, narodily se děti), u jinejch „došla
šťáva“, další z „důvodu vlastního úmrtí“ (doslovná citace Ládi Ministra pro jedno nejmenovaný
rádio).
Pihy hrajou v podstatě dodnes, ale svoje posluchače si pečlivě vybíraj - uzavřená společnost
výhradně z lidí, který znaj jejich písničky a věděj tudíž, co můžou vočekávat.
Obsazení: Láďa ‘Jim’ Tomín - zpěv (dost dobrej až výbornej), kytara, Láďa Ministr - klávesy,
Láďa Šíma - zpěv, kytara, ? - basa, ? - saxofon, ? - bicí
K jejich hraní se váže i příhoda, která se vodehrála koncem sedmdesátejch let na štaci v obci
Ochoz. Kapela dorazila i s aparátem v pořádku na místo. Bedňáci postavili zvukovej aparát
a ejhle: bubeník nikde! Bylo vosum večer, sál plnej lidí… Co teď? Vyřešil to Ministr, kterej
převzal roli moderátora a přistoupil k mikrofonu s obligátním, byť poněkud pozměněným
dotazem: „Dámy a pánové, není v sále přítomnej bubeník?“ Vzadu, v sále, se rozpačitě zvedla
ruka. Vodvážnej mladík byl přizván na pódium, kde mu Ministr a ostatní říkali před každou
21
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 22
Pardubice rockový
skladbou v jakým tempu a jakým způsobem ji zahrát. Neznámej odvážlivec (dneska už víme,
že to byl Víťa Chlebný), kterej nikdy potom už s Pihama nehrál, tak zachránil tancovačku
v Ochozu.
Láďa Ministr, kterej je teď váženej vobčan a patriot Pardubic, má v současnosti v režii ČEZ
Arénu. Má pod palcem veškerej audiovizuální provoz, vod světel, zvuku, po TV přenosy
i vysílání prostřednictvím internetu, projekci na kostku zavěšenou nad stadionem…zkrátka
všechnu světelnou a zvukovou show.
Chtěl bych tě milovat,
až by to bolelo
…
Dotace
Karel ‘Ken’ Machek - kytara, Vladimír ‘Agil’ Panchártek - basa , zpěv, Milan ‘Majk’
Šlajchrt - bicí, Jiří Kmoch - bicí
Nekompromisní basák Agil dal do kupy kapelu Dotace už na počátku sedmdesátejch let.
Tehdy byli na plakátech uváděni jako kytarová skupina. Buldok Agil šel za svým. Zuřivě tlouk
do basy, zatím co se mu za zády střídali vostatní muzikanti a na plakátech názvy kapely. Dotace
byli jakýmsi fenoménem doby a místa (ještě dneska na ně spousta lidí vzpomíná, i když Agiloj
asi definitivně hráblo a vopruzuje na nejrůznějších akcích, kde se pokouší vo zpěv - ale jeho
současná orientace na nejhrubší popík - ještě ke všemu zpívanej falešně - je úděsná).
Tak postupně hráli pod mény:
Var 03 Universal
Na pardubický rockový scéně sehrála významnou roli na přelomu sedumdesátejch
a vosumdesátejch let hard-rocková kapela Var 03 Universal. Vznikla v roce 1977 (to se na
anglo-americký scéně začali vobjevovat první punkové). Var 03 byli de facto přemenovaný
Dotace, bo se jim dostalo, jak bylo v tý době běžný, zákazu činnosti (bolševik nikdy nespal!).
Hudebně vycházeli především z tvorby Black Sabbath, Deep Purple, Grand Funk. Postupem
22
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 23
Pardubice rockový
času bolševik víc a víc voklešťoval možnosti jejich vystupování. Vod ponižujících, neustále
se vopakujících přehrávek, přes zákazy vylepování plakátů až k úplnýmu zákazu hraní po
památným happeningu v roce 1981 v hospodě U labutě v Sezemicích, kde zasáhla VB.
Chlapáci ještě vydali svoji poslední demo kazetu pod příznačným názvem „Poslední
představení“.
Jejich tancovačky mimo jiný proslavily produkce Demprovejch rozplaveb (vodehrávaly
se především v Načešicích u Heřmanova Městce), který spočívaly v tom, že na Dempra
(dneska váženej pan stavitel) na tanečním parketu lili z vejšky pívo a von dělal rukama tempa,
jako by plaval. Stávalo se, že po takový produkci byl parket do vejšky jednoho aj vjacej
cenťáků pokrytej pivním mokem. Pěkně se v tom čvachtalo a pivo sáklo do rozdrbanejch kecek
(to byly ještě český, čajny nastoupily až později). Dost často byla při těchhle produkcích jeho
partnerkou ‘Cihla’, později si vzala za manžela ‘Kinga’, ale dlouho jim to nevydrželo
a rozvedli se.
Taxis
Taxis vznik’ po zákazu názvu Var 03 v roce 1981 a vyprodukoval pár dobrejch kousků, jako
například: „Rodné město“, „Viktoria“, „Betonová klec“, „Paradentoza“, „Nepodceňuj stop“
a další…. Po následnejch přeháňkách s červenejma vejložkama Ken s Agilem natočili ještě
unplag a pak už zbyly jen voči pro pláč… Nad Var 03, potažmo Taxisem, se po pěti letech
zavřela voda. Jako vzpomínka zvostaly čtyři demokazety obsahující čtyřicet skladeb - nostalgie
přelomu let sedmdesátejch a vosmdesátejch. Za všechny je dobrý připomenout část jednoho
ze slavnejch textů: „Brzy bude konec světa, po nás lidech zbude veta. Pokrok sílí. Věda zničí
nás! Nemusí se ani střílet, bomby házet, válku sdílet s mocipány, kteří chtějí svět. Tak zastavte
dál tuhletu zkázu, vždyť každej z nás jeden život má…“
Regent
Zleva Mirek Strouhal a Tonda Rod
Kapela vznikla v roce 1978, kdy si taky poprvý zahrála, a to na odpolkách v Chotěnicích
u Heřmanova Městce.
23
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 24
Pardubice rockový
První obsazení: Mirek ’Štrougal’ Strouhal - basa, zpěv, Pavel ’Pivo’ Kubelka - kytara, zpěv,
Vašek Krpata - bicí, zpěv, Jiří Brádle - bicí
Vo první změnu v osazenstvu kapely se v roce 1979 postaral Tonda Rod, vyměnil
se s Vaškem Krpatou a místo Brádleho začal do druhejch bicích bouchat Ondřej Kudrnáč,
po revoluci přednosta Okresního úřadu Chrudim (k vidění a slyšení byl ještě po letech coby
bubeník kapely, která doprovázela Fandu Zemana na jeho památným vystoupení v RC Žlutý
pes - Kudrnáč se svým bandem taky vystupoval v angažovaný divadelní hře Rafani, kterou
režíroval mladej komouš a hráli převážně členové stranický buňky VČD).
Na svý působení v kapele vzpomíná Tonda Rod: „Jednoho dne, patrně krásného, za mnou
přišel můj bývalý spoluhráč, trombonista Vašek Krpata. Tajuplně mi sdělil, že hraje s jedním
bigbítem na bicí a zároveň kapelníkuje, ale že toho bude muset nechat, protože by z toho mohl
mít průšvih na konzervatoři, kde učil. Chvíli mi líčil moji novou budoucnost v růžových
barvách, aby mě zase po chvíli varoval slovy: 'Hele, neber to. Z toho bude, ty vole, takovej
průser...!' A tak jsem to vzal. Aniž bych věděl, kdo v kapele hraje, kdo ji zvučí nebo kdo ji bude
vozit. Vzal jsem to z fleku jen tak.“
Složení 1979 - 1980: Tonda Rod - zpěv, Pavel Kubelka - kytara, Mirek Strouhal - basa,
Pavel Sůra - bicí
Kapela v tý době hrávala na Chrudimsku, Čáslavsku či Pardubicku. Oblíbenou štací byl
Kostelec u Heřmanova Městce. Hráli především převzatý věci vod Kiss, Deep Purple.... Taky
měli pár vlastních kousků. Zpočátku se přepravovali Štrougalovým Wartburgem. Později se
jim podařilo obstarat Barkas. V tý době nevídanej kousek. Získat do osobního vlastnictví jiný
auto než osobák bylo téměř nemožný. V osmdesátým roce už byli natolik populární, že naplnili
kulturák ve Svítkově. Koncem roku však kapelu sklátila běžná muzikantská nemoc - alkohol.
O čtyři měsíce později (v dubnu 1981) ze zformoval novej Regent. Nová sestava si
předsevzala omezení pití alkoholu.
Tonda Rod 1982
Složení 1981 - 1984: Tonda Rod - zpěv, Pavel Kubelka - kytara, Zdeněk Tesař - kytara,
Ladislav Ministr - baskytara, Ondřej Kudrnáč - bicí
Začalo se pilně zkoušet. Pořídili si na tehdejší dobu slušnej světelnej park. Měli úspěch
a začali vyprodávat velký sály.
24
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 25
Pardubice rockový
Plakát, kterej nesměli nikdy použít
Kapela se protloukala v osmdesátejch letech, jak se dalo. (I za cenu, že měnila svý méno,
např na Siréna. Pod tímhle názvem hráli, snad to byl první zákaz, 28. ledna 1978.)
M. Strouhal/Štrougal byl dost neústupnéj, jako raťafák se zakousnul a nepustil! Na postu
zpěváka se vobjevil zasejc Tonda Rod, ale vzápětí ho vystřídal další navrátilec Vašek Krpata
(po roce 1990 profesor na konzervatoři a jeden ze členů umělecký agentury, která kolem sebe
soustředí soubory zabývající se uměleckou činností v oblasti historie). Ten si taky vobčas rád
zazpívá v revivalový partě, která vychází ze zdravýho jádra Regentu, hrající hlavně repertoár
Deep Purple. Renesance = obnova kapely se konala až v roce 1998. Na kytaru si přišel zahrát
Saša Langer a bonga obsluhoval výtvarník Jirka Sáva.Vod tý doby zasejc vyprodávaj kluby
a stahujou pozornost starejch, ale i mladejch mániček.
Několik dalších obsazení: Mirek ‘Štrougal’ Strouhal - basa, vocal, beafsteak’s, Saša
Zachoval - kytara, vocal (vystřídal Sašu Langera), Honza ‘Viki’Viktorin - bicí, Honza Rýzler
- bicí, Karel Novotný - zpěv, občas kytara, Zdeněk Rýzner - světla, vdaný paničky, Ivan
Rybecký - zvuk (občas fungující)
V týdlec sestavě nahráli DVD z vystoupení v Doli klubu 17. 6. 2010.
25
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 26
Pardubice rockový
Poslední sestava: Viktorin, Zachoval, Strouhal (zůstali jen tři…)
Maraton
Skupina vznikla kolem r. ‘84. Sešli se v ní zkušení muzikanti z královéhradecký kapely
Sprint s klukama, který vodešli z Regentu. Shlídnuli se v nastupující nový vlně a punku. Žel
jejich sound v regionu poněkud předběhnul dobu. Lidi nechodili, a tak to po asi roce zabalili.
Tonda Rod však vzpomíná, že to byla nejlepší sestava, se kterou kdy vystupoval.
Obsazení: Tonda Rod - zpěv, Přemek Kočí - kytara, Milan Pohlodek - basa, Honza Rýzler
- bicí
Adaptace
Obsazení: Filip ‘Bída’ Chudoba - basa, René ‘Renda’ Kosař - kytary, Jenda Šubrt - bicí,
Růžena Mrkvičková - zpěv - tu po čase, v závěru éry Adaptace, vystřídala Zdena Hauptová
26
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 27
Pardubice rockový
(později byla zavražděna v Praze, kam přesídlila) Pavel Šmíd - zpěv (po asi roce a půl
společnýho zpívání s Růženou Pavel vodešel)
Jedna z prvních pardubických rockových kapel. Virtuózní hru na kytaru Rendy Kosaře
a exaltovanej zpěv Hauptový podmalovávala hutná basová linka Filipa ‘Bídy’ Chudoby, kterej
se živil jako grafik jedinýho, v tý době, zásilkovýho vobchodu Magnet. Po emigraci dělal totéž
pro společnost Neckermann a po návratu dal do kupy reklamní agenturu Filip Trend.
V současný době mi není nic známo, zda a jak agentura pokračuje. Poslední kontakt sem
s Filipem měl před lety, když sem se zajímal uň vo práci. Teď snad žije v nedaleký Chrudimi.
Pavel Šmíd v r. ‘88 doprovázel na kytaru pásmo poesie, který v režii Michaela Taranta (co
sem ho nazýval Trabant a co byl mladým bolševickým rejžou ve VČD) vodehráli pod
hlavičkou VČD v OK Drážka a pod hradbama v Chrudimi. Pavel pak dost často hrával v Téčku
(vinárna v zadním traktu restaurace Tatran - Zelená žába).
Současně s pokusama vo prosazení rockový muziky na plnohodnotný umělecký scéně
Pardubicka se odehrávaly i jiný aktivity:
První a jediný vystoupení bohoslovce, kriminálníka a undergroundovýho písničkáře
(později, po sametový, poslance Poslanecký sněmovny Parlamentu ČR) Sváti Karáska na
zahradě lesní hospody na Dubině, kde nás žrali komáři jak upíři a eStéBáci dohromady.
Vystoupení zajistili rukou svornou a nerozbornou Láďa ‘Lapák’ Poláček (cez Ivana ‘Váňu’
Bierhanzla - Umělá hmota II) a OB - oldB (cez Huberta Krejčího, režiséra, absolventa brněnský
JAMU) - se odehrálo 2. září 1977!
Sváťa Karásek v blíže neurčený hospodě a blíže neurčeným čase
27
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 28
Pardubice rockový
It’s too late
Je pozdě
…
Say No to the Devil
Řekni Ďáblovi ne!
Ale ďábel je podvodník
…
Ale jak to bylo dál:
Někdy vod dubna ‘94 sem dělal na OkÚ coby sociální asistent a pozdějc protidrogovej
koordinátor. Spadal sem sice pod vedení… Já spadal sice pod velení přímo přednostce, ale ta
mě zařadila na referát sociálních věcí a zdravotnictví, a tedy pod pí Radovou. Ta mi toho
tolerovala tolik, že se i dneska, s vodstupem času, musím divit, čím sem si to zasloužil (moje
játro se ale začínalo vozejvat). Vydržel sem do jara ‘97, kdy sem jel na služební cestu do
kalifornskýho Los Anchelos - pokračovali sme do Arizony, Utahu a Nevady… a Zlatou branou
zpátky do San Francisca. Sjížděli sme pučeným autem národní parky, vod Josua Tree, Organ
Pipe Cactus, Montezuma Castle, Sequoia National Park Seon,
Rainbow Bridge, Powellovu přehradu, Grand Canon, Las Vegas, Death Valley a Muir
Woods, kde byla podepsána Charta OSN, Zlatou bránou do San Francisca a jižní Highway
zpátky do LA a érem přes Paříž domů. Ani flašku bourbonku sme cestou zpátky neztrestali
(v letadle, který letělo jako náhrada za námi předplacený jumbo, vládla hnusná prohibice malá lahvička vína, jinak jeden jediňoučkej paňáček!). Dobrou plechovku plzeňskýho sme si
tak dopřáli až cestou z Paříže do Prahy v Boingu 737- tam sme si i nohy mohli natáhnout.
S ránem mě doma, v baráčku ve Staročernsku, čekalo překvápko. Prázdnej barák! Manželce,
mý tehdejší, ruplo v bedně a vodstěhovala sebe i děti. Rozbalil sem poncho z Mexica, vodevřel
Jima Beama, vypil a vyrazil na ouřad říct šéfce, že zvostanu doma. Děti sem pak vysoudil
a měl ve výchově…ale to už je jiná kapitola.
Na OkÚ sem skončil v dubnu ‘97 a přešel do kanceláře poslankyně Poslanecký sněmovny
Parlamentu ČR. V pardubický kanceláři sem měl v ledničce vždycky, dycinky, nějakej ten
bourbon nebo vizoura. Vobčas sme s kámošem z rádia a následně i ouřadu Ivanem Čermákem
a dalším klukem, se kterým sem byl v USA (ambiciósním a kulatým - takovej balloon na
nožičkách, Tomášem Šimkem - dneska prej někde na ministerstvu) posnídali v hotelu Sport
28
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 29
Pardubice rockový
láhev Metaxy*****. V malostranským baráku/paláci Parlamentu sem občas způsobil
pozdvižení, když sem přijel do pražský kanceláře poslankyně JUDr. Bartoškový (tý sem dělal
asistenta po tý, co mě, ještě jako přednostka OkÚ Pardubice, nechala jet na služebku do USA).
Manšestrový sako, jeansy a zářivě červený botky jako ze Šakalích let. Tenhle vegáč ale skončil
předčasnejma volbama.
Tomu předcházelo:
Radio PANAG - první rock statione stylu jihokalifornskejch rádií, takže ne Radio Beat, ale
pardubický rejdou Panag bylo první rockový rádio - žel předběhli sme dobu, ale i svý možnosti.
Doba nebyla zralá a nepřála takovejm projektům. Kmenová dohoda o vzniku Radia Panag
spatřila světlo světa v Lipnici na rockovym festivalu v létě ‘92 mezi Lumírem ‘Zilvarem’
Sokolem a Rosťou Šebestyánem, tehdy ještě mimo Agenturu Panag. Tam se dohodla účast
v řízení o získání licence na vysílání (91,6 FM) a o vytvoření týmu: Michal Kasa a Honza
‘King' Král.
Tomu ale předcházel projekt Factory - Továrna. Šlo o získání pronájmu s právem odkupu
továrny naproti hotelu Zlatá štika. S majitelem-restituentem jednal L´Z´S už od roku 1991
a na podzim roku 1992 byla v Praze uzavřena smlouva o pronájmu. Projekt zahrnoval:
- studio a vysílání rádia (Panag),
- rockovej klub,
- prodejna hudebnin a půjčovna audio a video,
- cestovní kancelář zaměřenou na hudební festivaly v Evropě, ale i v tuzemsku (ve spolupráci
s Rabea Tour, přítelkyní Majka Fotra).
Projekt zkrachoval na obydleným bytu, kterej byl součástí objektu. Obýval ho Mirek Kalčic,
taková mánička, se svojí rodinkou. I přesto, že mu bylo nabídnuto minimálně stejný bydlení,
zašprajcoval se… A bez jeho svolení nebylo možný získat stavební povolení. Nakonec se
stejně musel vystěhovat. Skvěle vyhlížející projekt tak ztroskotal na neústupnosti jednoho
člověka, se kterým sem byl kdysi i kamarád. Potkali sme se při zkouškách divadla v OK
Drážka.
Rádio neslo název podle agentury PA(rdubická) N(ezávislá) AG(entura) - název vymyslela
moje maličkost. Logo pak vzešlo z dílny budoucího hudebního dramaturga Mirka Papeže.
Radio PANAG začalo vysílat na vlně 91,6 FM přesně o půl noci z 20. na 21. června 1993
= s nastupujícím létem nastoupilo aj rejdou. Neštěstí rádia byla tajemná figura podvodníka
Regenta, díky čemuž nemělo rádio záhy ani na vejplaty, natož na provoz. Skončilo teda
neslavně začátkem března ‘94 a transformovalo se přes Radio 91, 6 FM na Life až do dnešní
podoby Fajn rádia Life.
Tak v tý, pro mě nelehký, době sem potkal svoji známou, která byla zrovna přednostkou
Okresního úřadu Pardubice a zmínil se vo tom, že Ministerstvo práce a sociálních věcí chystá
pilotní projekt sociální asistent. Už kdysi, to ještě za bolševika, sem vo něčem podobným čet’
ve 100+1 zajímavostí (v SRN právě takovej program spustili). Představa, že bych se moh živit
tím, že v jeansách, kožený bundě, vobutej do kecek a ne přiškrcenej kravatou a navlečenej do
29
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 30
Pardubice rockový
nepadnoucího obleku, nohy votlačený vod nepohodlnejch lakýrek, budu obcházet nejrůznější
placy a mapovat chování dospívající mládeže, mě dost lákala. Já si vždycky myslel, že u nás
- v ČR to nebude nikdy možný (šak sem to taky čet’ za bolšána). No a slovo dalo slovo a já
druhej den nastoupil na okresní úřad jako sociální asistent. Moje pracovní náplň i pracovní
doba byly nekontrolovatelný. Bloumal sem po sídlištních hospodách, barech, hernách…
především však sem mapoval chování mladejch a možnosti, co jim nabídnout, jak působit na
ty -náctiletý, aby nepropadali drogám, gamblingu apod. Vodtud to byl už jenom malej krůček
k drogový problematice, kerá mě taky dycky brala. Stal sem se ze sociálního asistenta plynule
odborníkem na drogovou problematiku - protidrogovým koordinátorem. Našim šéfem byl šéf
Meziresortní protidrogový komise úřadu vlády ČR MUDr. Pavel Bém (pozdějc místopředseda
ODS a pražskej primátor, ten, co zdolal i Mount Everest). Tak ten nám zajišťoval školení,
proškolování, střelby apod… Vono to vůbec bylo pohoda. Tak jedno školení sme měli
ve školicím středisku Ministerstva vnitra ČR - skvěle rekonstruovaná středověká tvrz,
ve strahovským svahu. Dóst dobře zařízený středisko "Spiritka". Jindy to bylo ve špičkovejch
hotelech a hotýlkách. Žranice, rožnění selátka, hojně zalejvanýho plzeňskou dvanáctkou
proloženou dechem mrtvý milenky, lakem na rakve = Fernet stock, becherovkou - třináctým
to pramenem karlovarskejch lázní, vodkou, bourbonem, whiskie, whisky … Jindy večeře a s ní
spojený střelby z krátký kulový zbraně - já si zastřílel z Tauruse - bubinčáku, malinkýho
a parádně padnoucího do ruky (zakončený vydáním osvědčení vo tom, že sme prošli výcvikem
při střelbě a zacházení s krátkou kulovou zbraní). Na podzim ‘96 sme jeli do slovinskýho
Ankaranu (do pravoslavnýho kláštera předělanýho na hotelovej areál). I když byl listopad,
stih’ sem se ještě po ránu koupat v, už dost studeným, Jadranu. Zasejc to ale po ránu sedlo
a člověka pěkně vzpružilo - nastartovalo. Tam všade řádili a lili protidrogový vodborníci z celý
republiky. A tam nás taky školili a vyučovali školitelé z celýho světa - šak mám dodneška
mezinárodně platnej certifikát (taky mám certifikát vo školení v oblasti Harm Reduction). No
bylo toho něurekom. A já si užíval…pohoda. Seznámil sem se v tý době se spoustou
zajímavejch lidí, hlavně psychologů (MUDr. Standa Kudrle, Martina Těmínová, PhDr. Magda
Frouzová, PhDr. Jitka Vodňanská, PhDr. Jan Kalina - duchovní otec protidrogovejch
koordinátorů… žlučovitej, zažloutlej primář bohnický léčebny MUDr. Nešpor…).
Do úskalí rockový muziky mě (vedle povídání a nekvalitně nahranejch pásků s Plastic
People of the Universe od Huberta) zasvětil spolužák ze ZŠ (von chodil do áčka, já do béčka),
kterej se přistěhoval ve stejným čase do stejnýho baráku, Jirka Hrubeš. Přistěhoval se z Český
Vepřový (Česká Třebová), kde bubnoval v dost známý a nadějný kapele Expanse. Šak se v tý
kapele sešli pro budoucnost dost znamenající hudebníci: Michal Pavlíček - kytary, Pavel
Trnavský, jakož i Jirka Hrubeš - bicí. Zpívala, pozdějc dost rozporuplná, Jana ‘Pope’
Kratochvílová. S Jirkou sem se viděl po letech, to bubnoval u Žlutýho psa. Pak zas dlouho
nic, až na Jazzovejch dnech v pražský Lucerně jazz-rockovej Pražskej výběr a jejich
opus/vopruz „Nouzové přistání“ (průšvih, což sami uznali a vodpověděli „Nouzovým
úletem“). Pak sem Jirku zasejc dlouhou dobu neviděl. Až do večera, kdy sem zavítal do klubu
Reduta na Národní. Tam se na jevišti vodehrávalo cosi, co u nás do tý doby nemělo vobdobu.
Novej Pražskej vejběr mi doslova vyrazil dech (a ne jenom mě, ale snad každýmu včetně
„komančů“, který si je pozdějc, po vystoupení v Hradci Králové - baště to východočeskýho
30
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 31
Pardubice rockový
bolševismu, vzali za záminku k „honu na čarodějnice“ - Nová vlna se starým obsahem). Jirka
se pak dal do kupy s Janou Kratochvílovou a společně vzali šmíra do Anglie, kde vystupovali
pod názvem Jana Pope. Prožili si svejch patnáct minut slávy a teď tam spokojeně žijou („a estli
neumřeli, žijou dodnes“).
Dva různý pohledy na vchod do hospody U čápa
„Máničky celého východního světa /ost bloku/, spojte se!“
V Pardubicích se máničky a undergroundi scházeli nejčastějc U čápa - tam spíš starší
generace, U zelený žáby - zas ty vo něco mladší. Částečně taky U Riegrů - to hlavně v létě, bo
31
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 32
Pardubice rockový
tam byla jedna z mála zahrádek (další zahrada byla U Vatikána - U Váťoše, kam taky chodilo
dost mániček). Někdo ještě U Sůrů, U kulatý báby (Na rozkoši), U Capoušků a jinde. Po tom,
co zavřeli Čápa a barák vozdobili pískovcovou deskou připomínající četný návštěvy Klementa
Gottwalda a jeho suity, přemístilo se „šupácký“ osazenstvo do Žáby/ Tatranu. Tam už
v pravidelný čtvrtky zasedávala sestava: Salám, Zobák, Válec, Lapák, Potkan, Ajka, Kůrka,
Mundi, Slon, Kobra starej + Kobra mladej (Hynkové), Kobra malej/lakotnej, Máčo, Krídi,
Amígo, hloupej i míň hloupej Sup, Čechis, Kazoo, Budgie, Honza ‘King’ Král + Cihla,
‘chytrej’ Jyrka Mašek, Jirka Kala, Kozel, L’Z’S, OB-oldB, Ina, Blekota, Martin ‘námořník'
Rmoutil, Martanka + Ráďa Chaloupka (- vzali spolu kramle do Kanady), aj Válcovka a Regína
(vagína), Inkoust a já už nevim, kdo ještě všechno. Taky tam jednou proběh happening,
spojenej se zhotovením výtvarnejch děl (každej dostal čtvrtku papíru a pastelky s příkazem:
„Tvoř!“).
Nebylo toho málo, co sešlost pořádala, ale aj tak to bylo v celým městě takový nějaký
mrtvolně nehybný. Tak se pár lidí (slovy tři) domluvilo a udělali happening „venčení domácích
miláčků“. Sešli se na Pernštýnským náměstí, jeden měl na provázku dřevěnou kačenku, která
32
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 33
Pardubice rockový
kroutila hlavou a klapala, druhej dřevěnou ovečku, co bubnovala a třetí plastovou vosu, která
zběsile točila křídlama, mrskala nohama a vydávala rachotivej zvuk, a vyrazilo se. Obešli
Pernštýnský náměstí a pokračovali třídou Míru. Kupodivu je eSeNBáci nechali bejt
a neperlustrovali.
Osazenstvo vod Zelený žáby, 1978 (nad hospodou bylo sídlo Strany socialistické)
Jinak se jednou za čas sešli na nejrůznějších akcích. Tak se dařilo, pod zástěrkou oslav
narozenin, svatby, rozlučky se svobodou apod., uspořádat vystoupení kapel, který by jinak asi
dost těžko dostaly šanci vystoupit na veřejnosti. Zdařilo se to ve Stojicích, Srchu-Hrádku,
Dřítči… Většinou takový akce organizoval Lumír ‘Zilvar’ Sokol (L’Z’S). Na stejný bázi
proběhlo několik oslav Silvestra. Například v sále sezemický hospody U labutě. Oslava
příchodu Nového roku. Hrálo Pátý kolo a já tam dorazil na kolečkovejch bruslích, s brejlema,
co měly jedno vokno červený a druhý modrý (že by předchůdce 3 D?). Kolečkáče inspirovaly
přítomný natolik, že se bavili tím, že mě chytali za ruce, roztočili a pustili. Stala se ze mě
neovladatelná střela a kosil sem každýho, kdo se připlet do mý blízkosti. No prostě: děsná
sranda!!! Jak pro koho…
Část osazenstva vod Žáby jede na vandr, léto 1986
33
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 34
Pardubice rockový
Readingy:
v záhybech meandrů řeky Chrudimky se vodehrály dva. Sud piva sme si vždycky dovezli
na kolečku. Druhej ‘Reading’ s výstavou prací partičky vod Zelený žáby. Obě akce předčasně
přerušil déšť - spíš průtrž mračen.
Dva ‘Readingy’ proběhly v Kuněticích v sále hospody U přívozu: první na jaře 1983 dopad’
dobře.
Sešlost na 1. Readingu v Kuněticích - jaro 1983 - před sálem hospody U přívozu
34
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 35
Pardubice rockový
Ale ten druhej, v září 1983, skončil soudem, při kterým bylo vodsouzenejch šest lidí. Pět
z nich natvrdo: já OB sem vyfás 15 metrů, Zdeněk ‘Šidlo’ Šilar 12 měsíců, Petr Vojáček
12 měsíců, Stanislav Urbánek 10 metrů a Kamil Honisch 8 měsíců, paradoxně, ač vyfasoval
nejnižší trest, to vodskákal nejvíc - proměnili mu čtrnáct metrů podmínky za nezaviněnou
bouračku na motorce a po návratu šupem nastoupil VPS…eště dva roky. Lenka Dlouhá
vyfasovala 15 měsíců s podmínečným odkladem na tři roky (asi zazpívala). Výpovědi
tzv. svědků, především z řad příslušníků PS VB či VB SNB, byly vobčas aj legrační. Tak
například měl ‘Šidlo’ říct psovodoj: „Jenom toho pejska pusť a já podříznu tebe i toho psa
a vaše střeva rozvěsím po stromech v okolí.“…Ale popořadě:
Ppr. VB Ján Kasič to tam přijel na základě udání pomocníka VB (PS VB) na motorce
obhlídnout - jaká že je situace. Co se to v těch Kuněticích děje. Přijel, chvíli s náma diskutoval
(já byl mezi diskutujícíma a jako student VUT FS sem mu vadil nejvíc)…nakonec byla
uzavřená dohoda, že společnost může v sále zůstat, ale nebude se tam hrát na elektrifikovaný
nástroje a vodjel. Cestou po další obhlídce rajónu se spojil s operačním důstojníkem a, údajně
na jeho příkaz, přibral posily s autem a jeli zpátky. Tentokrát, snad že jich bylo víc, se chovali
podstatně jinak. Nejdřív se voháněli: „Jménem zákona rozejděte se! Tohle shromáždění není
povolené!“ Nikdo je neposlech/nebral vážně. Začali teda vytlačovat lidi ze sálu násilně - dost
brutálně. Při tom srazili ze schodů do sálu člověka, kterej zůstal pod schodama nehybně ležet.
Sem po nich chtěl, aby přivolali sanitku, ale vysmáli se mi: „Ať nešaškuje, nesimuluje a kouká
se zvednout!“ Ale von se nehejbal. „Chováte se jako gestapáci! Kde sou lidský práva? To ste
obránci lidí? Takhle je chráníte?“, křičel sem na ně. ESeNBáci mě vyzvali, ať nasednu do
služebního vozu, že pojedu s nima. Odmítnul sem. Tak mě vyzvali znova, tentokrát pod
pohrůžkou použití „chvatu, hmatu“ - terminus technicus. Nakonec, i přesto, že sem se zapřel
rukama vo dveře, mě do auta nacpali a odvezli na strážnici. Tam mě a další zadržený začali
vyslýchat. Výslech se nevobešel bez psychickýho nátlaku (např. mýmu vejslechu byl přítomnej
i Ján Kasič, kterej pak u soudu vystupoval jako hlavní svědek). Pak mě vodvezli ke krevní
zkoušce (0,53‰). Následoval další vejslech, prej doplňující. V tentokrát až do stropu
vykachlíkovaný, spoře zařízený cimře - opět za přítomnosti Kasiče. Vostaní pustili už dřív.
Musel jse, v době, kdy nejezdila žádná MHD, šlapat v noci přes celý město. Případ měl pak
dohru u okresního soudu, kde senátu předsedal bolševickej disidentobijce JUDr. Špryňar (už
prolít komínem krematoria pod kytky), státní zastupitelstvo reprezentovala státní zástupkyně
Dalecká z Chrudimi (pozdějc se taky neslavně proslavila, ale po revoluci se uchytila a držela
se u svýho koryta dál), přísedící pak byli anonymní eStéBáci. Dopadlo to, jak si krajský
bolševický mocipáni přáli! (I když prej byly i tendence zahrát to do autu a nedělat z toho
exemplární případ potrestání protisocialistickejch živlů.)
Patnáct měsíců v NVÚ Libkovice u Mostu (dneska už neexistující obce, která musela
ustoupit těžbě hnědýho uhlí) nebyla sice „procházkou růžovým sadem“, ale voproti jinejm to
bylo leháro.
Vlastně sem si vodseděl jenom něco přes vosum metrů. Ve výkonu odnětí svobody sem byl
přesně vod 5. září 1984 do 10. května 1985. Propuštěnej sem byl na husákovskou amnestii
k čtyrycátýmu výročí konce II. světový války.
35
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 36
Pardubice rockový
Vodbočení první:
Zajímavý figury města - vedle Huberta Krejčího to byl například naproti přes ulici bydlící
Vlasta Doubrava, Ing., porevoluční poslanec Národní rady a jeden z obnovitelů ČSSD - to ale
ještě tý nebolšánský, jak ji znovuzakládal dr. Horák, akademickej malíř a výtvarník Jirka
Lacina (občas posměšně nazývanej „Sadarmo“), malíři a výtvarníci: Alva Hajn, Bedra
Novotnej, Tonda Procházka či Hana Wanková, vynikající fotograf Pavel Šmíd, stejně jako
Honza Adamec, Hanka Kodedová z KSSPPaOP (dnes Památkovej ústav), neúnavnej
vynálezce Bezpalec, básník Miloš Vodička, bratři Libor Kudláček, RNDr., jeho bratr Slávek
(„básník“), kterýho hnedle vofouklo, Jirka Nekovář („Tak co, kovář nebo Nekovář“, byla jeho
voblíbená prupovídka), antikvariátník Honza Sakař, Jarmila Kudláčková, její manžel Libor
Kudláček (později poslanec Parlamentu za ODA), Franta Vít, ředitel Východočeský galérie,
u kterýho sme prožili nejeden večírek plnej alkoholu, jeho bratr Milan, vedoucí tiskárny VTS
Pardubice (tam se tiskla nejedna „závadová” tiskovina). Taky František ‘Zálaba’ Zálabský,
malíř a grafik (dost často ilustroval exklusivní publikace vydávaný vývozní společností Artia
Praha), Petr ‘Lopuch’ Miláček - malíř a výtvarník - tak trochu tajemná figura.
K hudebnímu dění každýho města, jakož i ke každý více méně uzavřený či omezený skupině
lidí, patří i nepřímý aktivity. Nejinak tomu bylo i v Pardubicích. Počátkem sedmdesátejch let
působil na tř. Míru za veřejnýma záchodkama (v zadním traktu dnešní Kooperativy) M-klub
(eM-klub, kterýmu šéfovala hodná paní Bartošková, maminka herce Jiřího Bartošky).
Poslechový pořady vo zahraničních kapelách (především anglo-americký provenience, ale při
troše snahy i kapel z východního bloku) tam uváděli Míra Vostatek, Pavel Chaloupka, Štefan
‘Šten’ Drenko, Zelinger, Vladimír Zumr či Petr Nožička (porád ještě píše do hudebních
magazínů). Účast bejvala hojná a prostředí příjemný. K jednotlivejm komponovanejm
programům se dokonce dařilo vydávat i jednoduchý tiskoviny obsahující základní údaje:
obsazení, diskografii… uváděnejch kapel. Po nedlouhým trvání byl klub zavřenej, ale ne na
dlouho (existence někde mezi r. ‘70 až ‘72). V režii M-klubu se podařilo, někdy v r. ‘75,
uspořádat asi tak dvě až tři rockotéky, který byly nesmírně voblíbený mezi mládeží. Stejně
tak se zdařilo, na krátkou dobu (r. ‘76), vodehrát pár rockoték v sále KD Svítkov. Hlavně to
pak byly památný, hojně navštěvovaný rockotéky ve velkým sále U Vojtěchů. Dalo by se říct,
že až legendární (teda aspoň pro určitou generaci).
Na jeho místě začal existovat jinej klub - Hi-Fi (High Fidelity, tedy vysoká věrnost
zvukovýho záznamu) klub Svazarmu - a všecko pokračovalo v obdobnejch intencích.
Po likvidaci Hi-Fi klubu se podobná myšlenka zrodila v hlavách a podařila se i přivíst k životu
v osmdesátých letech v tzv. Pravcově domě (Smilova ul.) pod hlavičkou Hi- Fi klubu
Svazarmu TMS, přímo v centru Pardubic realizovat kulturní činnost, kterou rozhodně neměl
bolševik rád.
Dařilo se uspořádat poslechový diskotéky, rockotéky a podobný pořady vobčas proložený
krátkejma filmama ke konci i videi (poprvý tak bylo možno zhlídnout filmy Woodstock, Pink
Floyd -The Wall apod.), jak byly k slyšení v OK na Drážce, kam svýho času zajížděli
s komponovanejma pořadama redaktoři Melodie, Jazzbuletinu a hudební publicisti vůbec: Jiří
36
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 37
Pardubice rockový
Černý, Petr Dorůžka, Miloš Čuřík, Josef ‘Zub’ Vlček a jiní. Na činnost klubu, jehož
duchovními otci byli L’Z’S a Roman ‘Potkan’ Lohniský, se nabalilo postupem času hafo
lidiček. Ty figury, co se motaly vokolo, se rekrutovaly povětšinou z řad pasivních konzumentů,
když ale bylo třeba, přiložili svoji ruku k dílu. Ze stejnejch, jako ostatně u jakejchkoliv jinejch
akcí a dění v Pardubicích. KPMH udělal, v tý době, hodně prospěšnýho. Dění v ‘Pravčáku’
se samozřejmě nevyhnulo pozornosti StB, který bylo trnem v oku. Ale aj tak se podařilo udržet
do začátku roku 1989. Před tím byl už dlouhou dobu, stejně jako KD Svítkov (kterej byl
uzavřen 1980) či OK Drážka (oficiálně uzavřenej v září 1989), horkým bramborem v rukách
místních eStéBáků.
Klub moderní hudby při BSP montážní TPV, Tesla k. p. Pardubice. V roce ‘86 byl
přemenovanej na Klub přátel moderní hudby, jehož zřizovatelem byl ZK ROH k. p. Tesla
Pardubice v Hronovický ulici. Tenhle klub (KPMH) se orientoval na osvětu mezi mládeží,
kterou seznamoval s předníma amatérskejma souborama, ale uváděl na scénu i začínající
soubory. Tím to všechno dostávali pánové z KPMH do širšího povědomí mládeže. Orientovali
se především na:
- koncerty rockovejch a alternativních kapel (Garáž, Echt, Tři sestry, MCH Band …), teda
dění na vokraji kultury,
- koncerty folkovejch muzikantů a písničkářů,
- divadelní představení (Sklep, Mimosa…),
- rockotéky,
- osvětový pořady předních hudebních publicistů,
- diskusní pořady k aktuálním otázkám se zaměřením na rockovou a alternativní scénu,
- příležitostnou publikační činnost začínajících autorů.
Dvakrát až třikrát do roka vycházely nákladem čtyřiceti výtisků Informace Klubu přátel
moderní hudby.
Činnost KPMH byla násilně ukončená 15.07.1988, aniž by byl někdo z vedení předem
upozorněnej - prej, že nesplňuje požadavky kladený na takovou činnost. KPMH se proti
tomuhle rozhodnutí odvolal 30. 8. ‘88, ale odpovědi se nedočkal.
Činnost KPMH se pokusili členové ještě 10. 2. ‘89 vobnovit pod názvem Klub moderního
umění. Ale to už byla jenom „labutí píseň“.
V posledních dvou klubech si Lumír Sokol vosahal organizování hudebních produkcí. Bylo
mu to ale málo. Tak se pustil do organizování těch neoficiálních. Řečí tehdejší doby
„nepovolených”, tj. protistátních. Dodneška pamětníci vzpomínaj na nezapomenutelný svatby,
rozlučky se svobodou, oslavy narozenin či vánoční besídky, Silvestry... Ať už to bylo
v Bohumilči, Jankovicích, Bítovanech, Dřenicích, Stojicích nebo Na špici (restaurace
u Parama) či U labutě v Sezemicích. Ještě na sklonku ‘89 stihnul uspořádat oslavu svejch
třicetin U kulatý báby. Zákonitě tak následovalo založení agentury PANAG. Ta si vzala, hned
vod začátku roku 1990, do vínku pořádání rockovejch koncertů.
A tak se pak pod hlavičkou Pub-club PANAG odehrály jedinečný akce ve Zlatý štice,
U kulatky, Pod zastávkou, U Capoušků, Na křižovatce, v Tatranu (stará Zelená žába)...
Pod hlavičkou agentury Panag se uskutečnily i představení rakouskýho divadla Brett (v ABC
tehdy Life clubu) a happening amerického performera Scotta McLoada (na place před dnešním
37
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 38
Pardubice rockový
OD Tesco). Na dění agentury se podíleli zejména Lumír ’Zilvar’ Sokol, OB-oldB, Radko
Šamánek a Tomáš Kratochvíl (později taky nezapomenutelnej, vod přírody nadanej grafik,
výtvarník a hulič Tomáš Holeček, tvůrce v pořadí třetí hlavičky information PANAG a spousty
plakátů). Agentura vydávala vobčasník/fanzin information PANAG.
Později, když to majitele první pardubický hospody, která se začínala profilovat jako
rocková, přestalo bavit, pronajal si v roce 1992 Žluťáka, kterej pod jeho vedením prožíval
největší slávu. Nejdřív fungoval jako letní scéna. Po zateplení sálu na podzim 1993 pak jako
38
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 39
Pardubice rockový
regulérní rockovej klub až do roku 2002, kdy skončil svoje fungování s rekonstrukcí klubu.
L´Z´S si v předtuše už v roce 1999 pronajal jinej prostor v sokolovně Na Olšinkách. A tak
adaptací na klubové podmínky provozu vzniknul z diskotéky rockovej klub Ponorka, kterej
funguje dodnes. Název klub převzal po legendární putyce, známým to karbanickým doupěti,
kde se však za bolševika nacházela taky kulečníková herna a hrála liga v kulečníku.
Zamávám ti,zamávám
zeleným tulipánem.
Přiznávám, já přiznávám,
že hašiš je mým pánem
…
Petr Horna + Lexminorin Rock
Tajemná figura Petra Horny. Ač to byl můj spolužák z učňáku, dodneška nevím vo jeho
údajný kapele LEXMINORIN ROCK vůbec nic! Existovala kdy vůbec? Nebyl to jenom
vejplod jeho bujný fantazie? Každopádně se stalo následující: uspořádali sme v sále hospody
U Vojtěchů jejich koncert. Propagace byla dost masivní, a tak se sešlo hodně móc lidí. Ale
čekali marně. Petr ani nikdo z jeho údajný kapely se nevobjevil. Fiasko jako kráva! Byli sme
rádi, že nikdo nezjistil, kdo za tím stojí. Asi by nás lynchovali! (To byl nějakej sedmdesátej
čtvrtej-pátej rok.)
Klečící Petr Horna, o hlavu se mu vopírá M. Daleckej a za nima OB
39
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 40
Pardubice rockový
Radio PANAG
„Radio PANAG bylo jeden velkej mejdan - ta doba byla jeden velkej mejdan.“
Aleš Bleha - jeden z prvních moderátorů Radia PANAG pro bakalářskou práci nejmenovaný
studentky nejmenovaný univerzity z roku 2009 - práce nese název „Historie Radia Panag“.
O půlnoci z 20. na 21. června 1993 začalo z temnejch podzemních sklepních prostor vysílat
první rock station Radio PANAG. První jasně definovaný rockový rádio v republice. Původní
parta zakladatelů Lumír ‘Zilvar’ Sokol - ten v pozadí, Rosťa Šebestyán - ředitel, Michal Kasa
(jeden z tvůrců projektu), Jan ‘King’ ‘Ťuf’ Král - hlavní technik (měl po ruce Radka ‘Komára’
Komárka), hudebním šéfredaktorem byl Mirek Papež - dobrá duše rádia, kterej byl snad všade
a stíhal k tomu ještě vystupovat se svojí kapelou, OB šéfoval zpravodajství. Moderátoři Karel
Hromádka (ten měl pod palcem moderátorskej team), Aleš Bleha - šílenec všelikejch techno,
hip hop, flowers dance, ska aj., Dráža Bačkorová (Bačkora) - teď Český rozhlas Pardubice,
Radek Kříž (Krize) - dneska TV NOVA, Jirka Ševčík - absolvent pardubický konzervatoře
a vynikající napodobitel Freddieho Mercury, Líba Galgánová, Pavla Rýznerová, Věra ‘Uršula’
Pánková, Lucka Řezníčková, Péťa Jirásek (vynikající znalec rockový scény celýho světa,
v rádiu PANAG měl svůj specializovanej pořad), Tonda Rod a jeho dcera Katka (později
Prouzová, v rádiu se seznámila s Petrem Prouzou - teď Radiožurnál), Kamil Honisch (teď D’J
Mescalero), Petr Hoza - dneska chirurg v pardubickým špitálu, Marek Kukla a spousta dalších.
Rosťa, kerej si hrál na ředitele, ale nikdy nebyl schopnej cokolvěk rozhodnout a neustále měnil
hudební profil… No, byl dost neschopnej - takže další, na kom tenhle, troufám si napsat
průkopnickej, projekt ztroskotal.
‘hodnej kluk’ Fanda Zeman
Traduje se v Pardubicích, že v dobách největší bolševický normalizace přišli za Fandou
příslušníci VB (Venda a Bohouš nebo chcete-li příslušníci Veřejné bezpečnosti Sboru národní
bezpečnosti - VB SNB) s dotazem, kde pracuje a chtěli po něm ‘občanskej notýsek’ neboli
občanský průkaz - OP. To ještě byl ve formě sešitku, do kterýho bylo zaznamenáváno všechno
(snad i velikost nohy a uší - každopádně tam ale byly záznamy o ‘pracovní povinnosti’, teda
40
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 41
Pardubice rockový
kde, od kdy a do kdy byl člověk zaměstnanej). A samozřejmě nezbytný razítko zaměstnavatele.
Jinak to byl příživník, nemakačenko a lump, asociál a vůbec podezřelý individuum. A patřil
do lochu (vězení, kriminálu). Zkrátka zavřít ho, až zčerná. Nepřítel socialismu patří za mříže.
Však taky bylo hafo recidivistů desektrát i víckrát souzenejch za příživu. A to nikoho nikdy
nevokradli, nezabili, ani nikomu neublížili - spíš naopak. No tak když ty orgánové přišli na
Fandu s hloupým dotazem, dostalo se jim moc veselý odpovědi: „Jsem zpěvák, umělec a živím
se zpěvem jako národní umělec Karel Gott!“ Tož to na ně bylo moc. Zalapali po dechu a chtěli
ho hned eskortovat na stanici. Netušili nebožáci, že Fanda měl „papíry na hlavu“, teda byl
lékaři uznán psychicky nezpůsobilým.
Fandu znal snad každej. Napříč generacema i sociálníma skupinama, vzděláním i majetkem.
Navštívil snad všechny tehdejší pardubický restaurace, hospody, kavárny i cukrárny. Se svoji
„španělkou“, která často měla míň než šest strun, vyřvával/zpíval v parcích, sídlištích, na
kdekterý ulici, chodníku, nádraží i zastávkách MHD. Nebyly snad jediný ‘odpolední čaje’
(další bolševická vymoženost - zábavná odpoledne pro mládež, kam se smělo jen přes přísnou
kontrolu a ostříží zrak strážců morálky a vhodného oblečení a obutí - tesil, polobotky, košile
- kecky, jeans a tričko byly buržoazním výstřelkem, a tudíž nepřípustný), an by tam nepokoušel
svý štěstí a nezapěl. No dál to byly všemožný soutěže a přehlídky amatérskejch zpěváků
a kapel. Tam všade se Fanda s železnou přesností a zarputilostí vobjevoval a pokoušel štěstí.
Nezřídka bejval z hospod a kaváren „odejit“ (sám sem toho byl svědkem v restauraci Galanta
a kavárně Divadelka).
Vrcholu se dočkal Fanda až po revoluci. A to, v až po strop našlapaným, rockovým klubu
RC Žlutej pes na konci Cihelny. Uspořádali mu tam kamarádi úžasnej koncert. Fandu přivezl
maník na čopru až pod pódium, kde už na něj čekaly ovace a špička místních i přespolních
muzikantů. (Na svý motorce ho přivez Ing. Honza ‘King’ Král - zvukař a bizarní figura
tehdejších Pardubic. Jinak taky zvukař a technik rock rádia PANAG.) A Fanda hrál a zpíval
svý milovaný fyn floydy (Pink Floyd, ale vony mu chyběly přední zuby, tak to znělo naprosto
jinak), Beatles i Karlugottu… aj svůj hit, kerej mu pomoh ve svým domácím studiu stvořit
a posléze i prosadit do hitparády jeden z tehdejších protagonistů, e.b.m. muzikant Pope (Mirek
Papež - jinak hudební šéfredaktor a příležitostnej moderátor Radia PANAG a všestranej
umělec). „Proč jen já nemám dívku…?“ se umístila docela dobře a Fanda si zažil svejch pět
vteřin slávy. A posluchači mu posílali svoje hlasy. Bylo z toho tuším asi druhý nebo třetí místo
v hitparádě Radia PANAG (nebo snad dokonce aj první?) - už si nevzpomenu.
Fanda nás opustil ve věku padesáti let. Chodníky osiřely…Do jednoho z nich, toho
na Pernštýnským náměstí před kavárnou Evropa - Evropskej dům, nechal na Fandovu počest
vsadit bronzovou pamětní desku jeho spolužák, pardubickej patriot a úspěšnej podnikatel,
muzikant Láďa Ministr. Utichly ulice, už neuslyšíme charakteristický: „Nemáš bůra, pětku!
Já sem hodnej kluk.“ Zbyly po něm jenom nesmazatelný vzpomínky napříč generacema,
věkem i vzděláním a společenským postavením a…pamětní deska a taky…Taky nahrávka
a vlastně jedinej Fandův rejdiou hit.
41
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 42
Pardubice rockový
Toliko teda Fanda Zeman, jedna z nejbizarnějších postaviček Pardubic. K němu snad ještě
‘Krychlič’ - Ing. Kulhánek a možná taky nějaký figury ze Synthesie a podobně. Rozhodně
pak Honza ‘Jeňýk’ Pešan, taky zvanej ‘hlasy’, kterej si tak dlouho zahrával se schizofrénií, až
začal slyšet ve svý hlavě hlasy a schizofrenikem se skutečně stal. Pak ještě možná Petr
Harvánek, co věčně vobtěžoval kdejakýho „čéka“ svejma nesmyslama a nutil lidi, aby ty jeho
bláboly poslouchali…
Vod báru k báru
kurva se potácí.
Cecky jí vysej,
z kundy jí krvácí
…
František ‘Jim’ ‘Jimi Čert’ Horáček
Nevím, proč mu Pražáci a následně, snad v celý republice, říkaj ‘Jimi Čert’ (aj v Americe).
Však i CéDo, který mu po revoluci vyšlo, nese méno Jimi Čerta. Pro nás to ale vždycky byl,
a snad i dál bude, Jim Horáčků ze Skalice nebo Tejnice (Skalice, část Hrochova Týnce). Objevil
se v Pardubicích jako zjevení. Snad ho přitáh’ Standa Mecera a Jim Pecinů, se kterejma (teda
se Standou určitě) makal/nemakal u Technickejch služeb (po revoluci Služby města). Zabalený
ve vaťákách seděli na korbě multikáry a vopravovali silnice v katastru města. Sem je později
(po vyhazovu z VUT Brno - FS) následoval, a taky sem společně s Dezidérem a pištolníkem
Arpádem dělal z děr v místních komunikacích úhledný kopečky (vobčas ale obalovačka tuhla
moc rychle, a tak jsme ji nenápadně/nápadně vyklopili někam do příkopku). Tak se teda Jim
vobjevil v Pardubicích. Hrál na tahací harmoniku (akordeon i heligonku), ale i na kytaru,
tancoval po stolech s démonickým šklebem v obličeji, chechtal se a chroptěl… V salónku
vejčepu Zlatý štiky, U kohoutků…obrážel celou republiku a všude sklízel úspěch za úspěchem.
Aj Pražáci sedali na prdel a vyhlásili: „Wanted!“. (Třeba takovej ‘Zub’ se z něj moh posrat. Však taky ména vobou dvou figurujou na seznamech spolupracovníků StB! - sice to Zub
vysvětloval, aj v TýVý, ale…? ať si to každej přebere ve svý makovici sám. Mně nepřísluší
soudit a už vůbec ne vodsuzovat. Sem se do podobný situace nedostal - nebyl sem nucenej
volit, esli jo a nebo ne. Mně šanci nedali a šoupli mě do kriminálu bez debat a nabídek ku
spolupráci. „Po bitvě je každej králem“, říká jedno český úsloví a… myslim, že je pravdivý.)
Ale zpátky k Frantoj:
42
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 43
Pardubice rockový
Vod Čápa se společnost/societa přemisťovala plynule do Tatranu (U zelený žáby), aby se,
přes už zmiňovanej Štikhaus, usadila celá k americkejm litinovejm kamnům U kohoutků. Paní
Koutová z nás měla radost a myslím, že nepředstíranou. Mile obsluhovala se svým pěstěným
drdolem z šedesátejch let. Roznášela pivka, kávičku (si želám), nealko i panáky, a trpělivě
snášela smrad z krátkejch a startek (ameriky byly cosi dóst nóbl). Snad u každýho stolu
naslouchal agent StBé (Ingr a spol.). A Jim řádil v oblacích dýmu a smradu z alkoholu, cigaret
a kamen… Později se přestěhoval do Prahy, kde si užíval slávy plnými doušky. Po listopadu
1989 se rozjel po světě. Slavil úspěch v emerickejch undergroudovejch klubech, nahrával
vinyly aj CéDa, točil filmy - teda voni točili filmy vo ňom, an se šklebil a užíval si. Pak nastala
diskuze vo jeho spolupráci s eStéBé (Cibulkovy seznamy - ale Cibulka byl a je dost zapšklej
cvok. Měl sem tu čest/nečest s ním koncem vosumdesátejch let udržovat čilou koresponci a už
tehdá sem nabyl dojmu, že je to psychopat jako řemen!).
Tak ňák vodmítám slogan:“Kdo chce s vlky žít, musí s nima výt!“ - to by ale vydalo na
samostatnou publikaci a…se mi vůbec nechce v těch sračkách hrabat! Jak už sem se zmiňoval,
ať si svý přebere každej sám se sebou! Howgh!!!
Proč má vítr dlouhý vlasy?
Proč si hraje s meluzínou?
Proč já mám rád jenom tebe ?
Proč nemám rád dívku jinou?
Chci tě líbat krásnou mladou,
jen mladej strom větve má.
Pojď půjdeme na kraj světa,
chci tě líbat, lásko má.
Utečeme tam do ráje,
kde se lidi mají rádi,
zlo tam není jenom dobro,
tma tam není,
slunce pálí
…
Uzavírala se jedna etapa. Povolávací rozkazy k vojenský prezenční službě (zasejc jedna
z povinností. Tentokrát jen pro mužskou část populace - i když byly i výjimky, kdy bláznivý
buchty šly vojančit). Na tudle vopičárnu pak navazovala cvičení (stejná kokoťárna jako VPS),
nejmíň dvě. Těžko se těmhle sračkám dalo vyhnout. Některý to zkoušeli. Tak například, když
dostali cosi jako povolávací rozkaz, šup a …v dílně „jako by“ mu vyklouznul svěrák zrouna
na nárt = tak ňák se to dělalo. Nebo nohu pěkně promáznout kordovanem a nechat ji přes noc
zapařit (nic společnýho s pařbou). Rána byla hódně hnusná. Kůže slejzala. No pohled k pláči.
Ale účel to splnilo a odklad nástupu se oddálil, a tím se zvětšila i možnost získání modrý
knížky (tj. vyřazení z vojenský evidence).
43
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 44
Pardubice rockový
Jízdenka do pivního autobusu - vč. undergroundi jeli do Plzně (zhlídnout exkurzi v Prazdroji
a prohlídnout si plzeňský podzemí - tehdy eště nepřístupný běžný veřejnosti)
Když makovičky zrály,
sešli se hašiši,
zvesela se smáli
…
Libor ‘Červotoč’ Krejcar
Někdy v tý době (druhá půlka vosumdesátejch) se v Pardubicích objevil ‘Červotoč’= Libor
Krejcar. Uměleckej řezbář dorazil z Hořic (trubičky nepek, zato, ač v tý době ženatej, to začal
„píct“ s Marií Zierisovou ze starýho města). Tenhle chlapík měl v sobě (a sem pevně
přesvědčenej, že furt ještě má!) úžasný fluidum. Okamžitě, při prvním setkání, si získával
kamarády nebo navopak nepřítele na život i na smrt. Jeho cyklus vyřezávanejch soch koček
Pantheria je prostě úžasnej (šak měl výstavu i v Mánesu a nejenom to, i v New Yorku se choděj
na jeho kočičku kouknout). Jednu kočku-sochu vyřezal coby poctu svýmu kamarádovi Ivanu
‘Magorovi’ Jirousovi - Magorova Valdická kočka (pěkně pokérovaná). Móc pěkný kočičky.
A jak se mezi něma spalo na půdě domku v Jesničánkách, kde v tý době Červotoč bydlel
i s manželkou a dvěma dcerama a kde měl na půdě ateliér…
Měl sem to štěstí, že než sem vodešel sedět do kriminálu, sem se tam vyspal s Miriam (napůl
Francouzkou, která mi po mým návratu z kriminálu stejně dala kopačky a emigrovala do
rodiště svýho táty do Francie, kde už zůstala). Jindy sme ve sklepě stejnýho baráku
jamovali/sešnovali s muzikantama z tehdejší kapely Frou-frou: Kumandžas (přezdívaným
Komanč), Karel Malík, Červotoč. Bylo to neuvěřitelně hektický vobdobí. Jeden večírek střídal
druhej. Nikdo už si dneska ani nevzpomene, kdy a kde kdo(s kým) spal, z čeho to všechno
bylo financovaný.
44
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 45
Pardubice rockový
UNDERGROUND
Oscar Band
Skupina vznikla na podzim 1985 v oblíbeným restauračním zařízení pardubickejch
undergroundů U zelený žáby. Původním záměrem duchovního otce zakladatele Lumíra
‘Zilvara’ Sokola (L’Z’S) a studenta pardubický konzervatoře Viktora ‘Vikiho’ Martínka bylo
vyprodukovat/vypotit rockovou operu na motivy kultovního románu Güntera Grasse
„Plechový bubínek“. Několik pokusů o napsání libreta však doznalo totálního fiaska a skupině
zvostalo jenom méno po hlavní postavě Grassova románu.
První vystoupení s písňovým repertoirem ovlivněným poslechem nahrávky z třetího
festivalu druhý kultury z Havlova Hrádečku, na kterým se skupina podílela i organizačně, bylo
na dneska už legendárním festivalu Májovka nedaleko Přelouče v květnu 1986. Oscar Band
se tam představil ve složení:
Lumír ‘Zilvar’ Sokol - zpěv a některý texty (někdy byl taky přezdívanej jako ‘Houně’),
Viktor ‘Viki’ Martínek - housle a kytara, Luděk ‘Uďa’ Jelínek - akustická kytara, Petr ‘Kašpar’
‘Šašek’ Kašpárek - bicí, Petr Hron - basa, Mirek Wagner - saxofon
45
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:35 Stránka 46
Pardubice rockový
Skočila panenka za Zelený brány
nejdřív si lítala s ptákama
nejdřív si lítala s ptákama
na zemi po ní zbyly
jen krvavý cáry.
Děti co si koupily
na rohu zmrzlinu
potom blízaly
krvavou sedlinu.
Děti co si koupily
na rohu zmrzlinu
potom blízaly
krvavou sedlinu !!!
…
Pak odešel ‘Viki’ Martínek - byl holt dost zaneprázdněnej v královéhradeckým symfoňáku
a Petr Hron se zase voženil. ‘Viki’ Martínek svým instrumentálním umem určoval směřování
soundu kapely a najít za něj náhradu nebylo vůbec jednoduchý. To se zdařilo až v podobě
fagotisty Honzy Klimeše, jinak člena Pražskýho amatérskýho symfonickýho orchestru.
Obsazení doplnil ještě basák havlbrodskejch Kejvavejch koní a kapela se zasejc rozjela - do
Jahodnice, Stojic, Hrádku u Nechanic (ještě že ne do nedaleký vodmašťovny, mohli by si je
tam nechat), Křepic u Brna (tam pak proběhlo na tu dobu nemyslitelný vystoupení holandský
punkový kapely The Ex). Ke skupině se přidal sólovej kytarista Libor Danihelka z kapely Pátý
kolo a dotvořil tak i celkovej sound Oscar Bandu.
Zleva sedící Vlaštovka, zády Ina, stojící Zilvar, OB, Jarča, Joska a na bicyklu neznámej hošík.
Křepice ‘87
V týhle sestavě vydržáli hrát až do Zilvarovejch třicátin v prosinci 1989 U kulatý báby.
Kapela pak přerušila činnost, a to především dík hektickejm událostem, kerý hejbaly celou
46
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 47
Pardubice rockový
respublikou. Sešli se (ne sešlí věkem a nezřízeným způsobem života, ale že se dali dohromady)
znova, v původní sestavě, až po dlouhejch dvanácti letech v listopadu 2002 u příležitosti
Underground festu, kerej se konal v renomovaným RC Žlutej pes (kterej mimochodem dost
dlouhou dobu provozoval Zilvar) u příležitosti křtu CD violoncellovýho quarteta Čellisti.
Poměrně příznivý kritiky přesvědčily kapelu, že by bylo dobrý zachovat některý songy
z historie a ve dnech 15. až 17. září 2003 se teda zamkli ve studiu a…. vejsledek vylez jako
CD „Plechový bubínek“. Nahráli ho v sestavě:
L ’Z’ S - zpěv, Viki Martínek - kytara, klávesy, violoncello, zpěv, Uďa Jelínek - akustická
kytara, Mirek Novák - basa, Tomáš Reimont - bicí, Ondra Vojtěch - saxofon
Křest CD se uskutečnil 29. listopadu 2003 v Ponorce.
Z jejich repertoiru pochází i takovej malej underground pardubickej hitík „Skočila panenka
ze Zelený brány“ - reflexe na dost krutou sebevraždu mladý paní, která ukončila svůj život
právě tímhle způsobem.
Viktor Martínek vycházející z rybníka veřejný plovárny-rybníka v Telči -1986
Průser Band
První vystoupení na Kučerce, kde sdíleli společnej prostor s lampasákama, akordeonem
a litinovejma emerickejma kamnama. Pronikavej vysokovibrační tón kalenejch čepů, jasně až
pronikavě zvonivej, do morku kostí zalejzající tón nerozchodili lampióni a společně se svým
akordeonem a nervama v kýblu vyklidili pole, kerý sme pak opanovali my undergroundi, co
dělaj: pýp, pýp, to sme my - srnky. No prostě paráda.
Sestava No 1): OB -všeliký ťukátka, zvonečky, housle, citera, skřeky a hlasový efekty
a hlavně kalený čepy
Mirek ‘Tochy’ Tocháček - taky tak nějak, kde co přišlo pod ruku
Jirka ‘Škvrnďa’ Škvrňák (krycím jménem Arnošt) - opět ták ňáko nastejno (citera patřila
jemu)
47
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 48
Pardubice rockový
Druhý vystoupení měl Průser band tuším ve vejletní restauraci v dubinským lese. Tam se
představil Průser v pozměněný sestavě - bez OB - zato
No 2): Tochy, Škvrňďa a Jirka ‘Punk’ Ludvík. Opět klapačky, frkačky, dětský trumpetky
(ale bez těch nádherně znějících kalenejch čepů) a se skladbou věnovanou OB: „Žába skáče
po blátě…“.
Třetí opus se vodehrál v lokále Na špici/Paramo.
Sestava No 3): OB (oldB) - klapačky, frkačky, dětský trumpetky, zvonečky, činelky, kalený
kousky železa, čepy, klaksón vod železničního přejezdu.
Obsazení: Tochy, Škvrňďa, Jirka ‘Punkáč’ Ludvík, L ‘Z’ S, Petr ‘Vlašťovka’ Laštovička,
Radek ‘Ráďa’ Chaloupka - opět tak nějak dost vobdobný nástroje, jenom housle tuším už vzaly
za svý a nekonaly se.
Audiovizuální koláž s plachtou ze slepenejch Rudejch práv („Rudé právo je největší
a nejčtenější“ - dobovej bolševickej slogan), bíle nalíčený vobličeje divadelním líčidlem
i moukou (jako Debureau) v kombinaci s černou a hlavně červenou barvou. Červená tekla
a prosakovala tou plachtou a vytejkala i z pod plachty…„Óm, óm, óm…“, výkřiky a zoufalý
skřeky…
Pavel Martan (později jeden z managerů holandský firmy zabejvající se výrobou regálů)
a Budgie (Novotnej) to psychicky nezvládli a s výkřikem vyrazili ze dveří (viděli sme je
až druhej den a nechtěli vo tom vůbec mluvit - jenom se při sebemenší zmínce zoufale chytali
za hlavu a tvářili se nepříčetně).
Cosi jako scénář k produkci Průser Bandu v lokále hospody Na špici - Paramo
Zřejmě poslední vystoupení Průser bandu proběhlo plně v režii OB (ne že by předcházející
neměl pevně pod kontrolou). Ale tohle byla plnokrevná OneManShow. Skladbu The Beatles
„Let It Be“ nahranou na magnetofonovým pásku rozstříhal, jednotlivý kousky zpřeházel,
48
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 49
Pardubice rockový
zmuchlal a znova slepil bez ladu a skladu. To pak pustil v předsálí sálu restaurace U labutě
v Sezemicích. Docela zajímavá performance.
Elektrifikovanou mutací Průser bandu byl:
Gutalax
(dost silný projímadlo)
Obsazení: OB (oldB) - zpěv a texty, Martin Theer - kytara, Míša Hons - kytara, Bohouš
‘Bogas’ Pražan - basa, Mirek ‘Majkl’ Fotr - bicí
První a nakonec i jediný hraní předvedli v soukromým sále hospody U přívozu v Kuněticích
(celej barák patřil jedný paní a Jednota tam měla pronajatej toliko vejčep, sociální zázemí
a přístupovou chodbu). No, musím přiložit ruku na srdce a přiznat si, že to nebylo nic moc
povedený vystoupení, spíš pěkný fiasko (ale kdo nic nezkusil, taky nic nepoďál - takže vlastně
cenná zkušenost).
Fafejta pták
vzlít do oblak.
Vodletěl pryč
vod Fafejta.
Fafejto, Fafejto!
Kde je tvůj pták
…
Dřívka
Obsazení: Jarda ‘Lapák’ Poláček (krycím jménem Kopecký), Roman ‘Potkan’ Lohniský,
Jaromír ‘Ajka’ Čáň (krycím jménem Gregor) a tuším aj Přemek Hrubý (krycím jménem Ríša).
Můj spolužák ze základky, co bydlel ve stejným baráku jako já. Přéma byl po roce 1989
funkcionář KDU-ČSL a ještě později našel? - spíš mu soukmenovci dohodili trafiku na
Ministerstvu vnitra - civilní oblast.
Jak název napovídá, jedinejma vyluzovačema zvuků byly dřívka, klacíky, třísky, špalíčky,
prkýnka. Vystoupení proběhlo, snad jediný, na Kučerce - společně s prvním vystoupením
Průser bandu.
Žvejkám, žvejkám
žvejkačku.
Rozžvejkám ji
na sračku
…
Idiots Blues Band
Kapela, ve který byli vůdčíma vosobnostma Vladimír ‘Lapák’ Poláček a Josef ‘Pomatenej’
Vaníček (na Moravě ‘Potróblé’). Azda někdy vůbec veřejně vystoupila, si už nevzpomenu možná, že zůstalo jenom u hospodskýho poudání…
49
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 50
Pardubice rockový
Tramvajak Band
Jediný vystoupení s jedinou skladbou se odehrálo na Kučerce.
Šak, šak,
právě tak.
Štípe lístky
tramvajak.
Tamers of Flowers
„Krotitelé květin“ z Heřmaňáku (Heřmanův Městec, židovskej městys nedaleko Chrudimi
- směrem na Seč). Opravdový zjevení na scéně novýho undergroundu. Partičku dal dohromady
Libor ‘Červotoč’ Krejcar za vydatný spolupráce Libora ‘Aliena' Vranýho-Kramera a Filipa
Oravskýho. Pozdějc se k nim přidala aj ´Červotočova´ dcera Mariana, kterou si pořídil s Marií.
Za pomoci Petra Vyšohlída z královéhradeckejch Pirátů (Piráti 44, MAO, loutkový divadlo
Drak …) a pod silným vlivem DG 307 alebo Ministry, to rozjeli nebejvalým způsobem.
Červotoč už měl za sebou ňáký pokusy a nahrávky. Tak třeba v letech 1982 až 1992 s Luborem
Bendou (Gun Dreams) vytvořili takovej fajn rambajz z rozvazbenejch kytár a mlácení klackem
nebo lešeňovkou do radiátoru, trubek nebo kusu železa (předchůdce Tamers of Flowers).
Vlastnil sem nějakej magnetofonovej pásek s těmahle nahrávkama, ale někam se nenávratně
vytratil. Absolvovali tak dvacet vystoupení včetně trutnovského Woodstocku, ale Tamers of
Flowers už byli a sou něco opravdu jinýho (hlavně kvalitativně) - nefalšovanej syrovej androš.
Po natočení CD „Lesní hřbitovy“ se rázem stali hvězdou Guerilla Records (nahrávací
společnost, kerá vydává móc penkný vjeci). CD vydali k šedesátejm narozeninám Ivana
‘Magora’ Jirouse, kterej „naprosto zkazil celou jednu generaci“, ke který se ‘Červotoč’ hlásí
(šak já taky). Todle CD, kerý natočili a vydali v roce 2004, nahráli v obsazení:
dechové nástroje - Václav Klecandr, akustická kytara, zpěv - Ykwes Ross, J. F. Frič,
samplery, klarinet - Slávek Mráz, el. kytara, housle - Ota Chatař, klávesy, zpěv - Helen Paper,
zpěv, el. kytara - Libor Krejcar, perkuse, zpěv - Ivan Hrozný, piano, bas. kytara - Daniel Bluma
Diskografie:
Krotitelé květin
Recenze na CD se předbíhaly ve vychvalování. CD se dobře prodávalo, a to natolik,
že museli v roce 2009 vydat reedici. Jak budou pokračovat, ví Bůh - a před dvaceti lety
aj Sovětskej Svaz. (Sem už ‘Červotoče’ dlouho neviděl. Naposled, když měl vejstavu v Galerii
Stapro - ale aj galérie už je v jiným baráku.) ‘Červotoč’ Krejcar vystupuje často (sám nebo
se svoji kapelou Tamers…) jako host s Půlnocí, Plastikama aj.
Obsazení: Libor ‘Červotoč’ Krejcar - všechno, Jiří Benda - basa, samply, David Kolovrátník
- bicí, Mariana Krejcarová - perkuse, hlas, housle, zvonky, Radek Losert - kytara
Tomu však předcházelo ‘album’, který existuje (snad) pouze na magnetofonovým pásku
a kazeta „last day“ z roku ‘90, kterou nahráli Libor Krejcar s Luborem Bendou (Gun Dreams)
v říjnu a listopadu v Heřmanově Městci .
50
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 51
Pardubice rockový
S.P.E.S.
V polabinským Domě pionýrů a mládeže (v patře nad restaurací Pernštejn) zkoušela a měla
i první vystoupení zajímavá sešlost v čele se Standou Schöllem (pozděj nám ťukal na klimpr
při Sanatoriu No. 1). Název byl takovej drobnej jinotaj, zkratka nějakýho latinskýho rčení,
který se dalo volně přeložit jako „naděje ve víru“. To, esli se jednalo o víru - věřících v Boha
nebo vír jako vodní, vzdušnej…soudruzi z toho měli dost zamotanou hlavu (inu ve víru).
Obsazení: Standa Schölle - zpěv, klávesy (netradiční klávesovej nástroj: elektrifikovanej
clavichord), Jarda Špilar - kytara), Vítek Janda - bicí a občas basa, Vrbík - basa, zpěv
Kapela v roce ‘86 nahrála rockovou minioperu „Svatý Xaverius“. Nahrávka snad ještě
existuje v archivu Standy Schölle.
Kapela se rozplynula. Zůstalo po ní jenom něco málo vzpomínek na sporadický vystoupení
- jedno až dvě? a zvukovej záznam (ale kam sem ho zašantročil, už nevim). Jarda Špilar po tý,
co ještě stihnul s Liborem Kudláčkem nahrát pár zajímavejch věcí (Libor na housle, Jarda na
dvanáctku - kytaru), emigroval do Vídně. Odtud se po revoluci vrátil.
KMB
Zleva Jarda Špilar a Franta Kára
Akustická folkbluesová kapela. Do kupy se dali v první půlce 80. let (přesněji od roku 1979
do 1981). Jejich působištěm byla nejčastějc hospoda Pod kaštanem v Drozdicích, kde se v tý
době scházela tzv. především „intelektuální” partička ze starýho města.
Obsazení: Franta Kára - kytara, Jarda Špilar - kytara dvanáctistrunka, Libor Kudláček housle
Na foukací harmoniku často hostoval Honza Adamec. Repertoár měli z vlastní tvorby
a zhudebněný poezie. Hrávali jak oficiálně v OK Drážka, na Ostravským folkovým kolotoči,
pražský Baráčnický rychtě atd., tak i neoficiálně na bezpočtu mejdanů, po bytech, hospodách
(U kohoutků a hlavně v Drozdicích Pod kaštanem). Bývali častými hosty písničkáře Petra
Lutky.
51
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 52
Pardubice rockový
Svoji činnost ukončili s odchodem Jardy do emigrace ve Vídni.
Hladový a rozlámaný ráno,
zpocený tělo,
v hlavě pět hodin spánku, prázdno.
YBURAN
V osmdesátejch letech „vyráběli“ Slávek Kudláček s Františkem Károu v několika
průklepech literární občasník s názvem Yburan. Obsahoval především poezii, povídky, úvahy,
fotografie, ale i kresby např. od Lenky Havlíčkové. Celkem vyšlo kolem patnácti čísel. Koloval
především v komunitě starýho města.
Lucidum Intervalla
Lysá nad Labem - na začátku stála v Milovicích vodevřená zkušebna. Vod vlakovýho nádraží
je slyšet undergroundovej sound Lucidum Intervalla (LI). Ta zatím hraje v sestavě: František
Pecka - kytara, Milan ‘Hill’ Hrdý - kontrabas - ten pocházel z Pardubic, kde měl strejce na
odd. pasů a víz, tj. eStéBák - nejdřív mi vystavil cestovní pas (teda ten strejda), kterej mi
vzápětí odebral.
„Mydlili sme to přes magneťáky B 73, kerý sem vozil na kočárku. Na bubny přišel tlouct
Milan Kment, kterého za čas vystřídal Míla Havelka (toho pak vystřídá Pecka, móc hodnej
člověk, kterej chtěl platit vstupný a dokonce i guláš, co dostali muzikanti za hraní). První
koncertní zásek si připsali v Dobročovicích u Říčan. Nes’ se v duchu totální improvizace.
Jeden držel akord a nemoh ho posunout ani vo píď. Na tomhle koncertu s Lucidum Intervalla
52
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 53
Pardubice rockový
hrál Honza Hlávka a Hill bubnoval. Nacházel se ve stejný křeči, strhnul šroub u hajtky, úplně
prorazil tu matku dovnitř. Pak tam hráli ještě jednou, s Jimem Čertem. To už seděl za bubnama
Havelka a ke slovu přišel ‘Pecka’“, vzpomíná jeden z muzikantů LI.
Tvrdá normalizace vosumdesátejch let dopadla svojí železnou pěstí i na muzikanty z Lysý
nad Labem. Bolševická moc si v tý době vynucovala (uzurpovala právo rozhodovat), kdo ještě
může hrát a kdo už ne. Jeli na koncert do Křepic, kde všichni slavili pětadvacetiny. Asi za
hodinu zjistili, že sou kompletně vobšancovaný eStéBákama. Kdokoliv vylez ven, toho zatkli
a odvezli k výslechu do Brna, vodvezli i kámoše LI.
Franta hrál v tý době ještě na saxofon v kapele Kokrment a jako host se objevil i u Majklova
strýčka. Jistou koncepci začala mít LI až s bubeníkem Petrem Římanem a basákem Jirkou
Říhou. Dali do kupy repertoir, kterej předvedli v roce 1990 v Podlázkách u Mladý Boleslavi.
Poslali záznam koncertu do redakce Lidových novin. Tam se totiž vobjevily inzeráty českejch
emigrantů, který vyzývali kapely, aby se přihlásily na jejich festival ve Vídni. Franta se tomu
smál, ale do Vídně nakonec jeli. A tak si zahráli v bizarní společnosti Vladimíra Mišíka
a skupin jako byly Franta mast nebo tehdy ještě neznámej Kabát. Po návratu dostali nabídku
vydat LP. Písně jako „Bílý body“ či „Kruhy“ už nějakej čas a celkem s úspěchem hráli. Desku
nakonec natočili ve studiu Michala Davida. Nastal kolotoč, navštívili Karlovy Vary, Plzeň
a naposled i pražskej Bunkr. Nebavilo je hrát šest dnů v tejdnu. „Končím se vším, z čeho se
vytrácí zábava a začne to bejt rutina!“, rozčiloval se Franta a ukončil svoji působnost v LI
(později ještě nejmíň dvakrát). Začátkem roku 1990 vzniknul v Praze naproti Bílý labuti klub
Kotelna. Když si přelez asi deset hromad koksu, dostal ses do kóje, kde to jelo. V bývalý
galérii ÚLUV na Národní hráli den po Lou Reedovi. Po ÚLUV-u se přesunuli zahrát ještě
v Kotelně. Pecka odkojenej kapelami jako DG 307 nebo Plastic People si jednou přečet
v Mladý frontě pochvalnou recenzi na desku LI. Alex Švamberk napsal, že udělali hudbu,
která je progresivnější než návrat starejch undergroundovejch kapel. To byla dobrá potrava
pro jejich ego a zároveň i satisfakce.
Nová éra LI se váže k roku 1993. Hudba se stává rituální, postavená na monotónních rifech.
Franta hrál na akustickou kytaru. Naléhavou hudbu doprovázel Pecka hutnejma sólama
a novým frontmanem se stal osobitej Martin Bauer alias Johny Underground. V Lysý zasejc
vožívaj a kapelu doplňujou René Dubovský - basa, Mirek Pokorný - tympány a Hynek
Varhaník - klávesy. Začali zkoušet v lysským klubu 001. Taky se scházeli pod podiem hotelu
Král. V klubu dělal jeden čas Franta za barem a René byl jeho dramaturgem. Dokonce tu
televize točila přímej přenos z koncertu LI a Majklova strýčka. Žel klub po odvysílání Studia
Kontakt zaniknul. LI ale měli na co navazovat - štace jako Mostek u Turnova, Mariánský
Lázně nebo Vraný nad Vltavou. Velkolepý jim připadly Lábusovy třicátiny v Lounech (Lábus,
civilním jménem Vladimír Drápal). „Nezapomenutelným zážitkem se pro mě stala produkce
„Vyžvejklý bambule“, směje se Dubovský. Kousky z tohohle vobdobí „Nejsi sám“, „Aleluja“,
„Doznívá tvůj hlas“, „Doba lidová“… instrumentální songy zakonzervujou v roce 2007 do
demáče „Zažehni plamen v očích mých“. Texty čerpá Franta stále vod básníka a bejvalýho
člena LI Milana ‘Hilla’ Hrdého. Franta pak začal znova hrát na elektriku. Hned to mělo
mnohem větší drive. Ale to šli LI pomalu do „kytek“. Poslední sbohem dali Lucidum Intervalla
svejm fanouškům v pražským klubu Roxy. Česká odpověď na americký Swans se pak
53
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 54
Pardubice rockový
probudila k životu ještě v roce 2010. Herec a kamarád divadla AHA! Jarmil Škvrna je ukecal
k poslednímu koncertu.
Hráli taky na mý rozlučce se svobodou v Dřítči r. ‘88.
Obsazení (z vinyl LP): Franta Pecka: kytara, zpěv a ostatní hluky, Jirka Říha: baskytara,
vokál, Petr Římal: bicí, vokál
Diskografie:
Lucidum Intervalla (LP, Core S.A.I.R., 1990)
Izrael (sólo projekt Franty Pecky, MC, 1992)
Zažehni plamen v očích mých (demo, 1997)
Účast Franty Pecky na CD kapel Kokrment a Majkl’s Uncle.
PA Band
Kluci z Regentu si, jak tvrděj, chtěli vodlehčit a zahrát si vod Elvise přes Semafor až k hardrocku. Tadle partička „rejžuje“ především na plesech a společenskejch akcích. Inu, kdysi
vykřičená muzika se po letech pronásledování stala společensky žádanou. Takhle to mrskaj
vod r. 2008.
Obsazení: Ála Hocke - klávesy, vobčas cosi jako zpěv, Pavel Horák - bicí (od r. 2011 Honza
Viktorin), Mirek ‘Štrougal’ Strouhal - basa, zpěv, Saša Zachoval - kytara
III. cenová skupina
V roce 2001 spustila v obci s příznačným ménem „Bítovany“ plnohodnotnej big-beat kapela
starších beaťáků, pamětníků tý dřevní doby. (Svoje figurování v publikaci si zaslouží jenom
díky názvu obce nedaleko známějších Slatiňan.)
Obsazení: Láďa Pavlík - kytara, kapelník, Pavel Souček - zpěv, harmonika, Tomáš Klíma kytara, Martin Beňo - basa, Radek ‘Piďa’Dostál - bicí (prej mu ‘Piďa’ říkali i doma)
The Chiefs
54
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 55
Pardubice rockový
Kapela, ze který postupem času vykrystalizoval Elan, ale před tím ještě Monstrum. Všema
těmahle sestavama se prolínala stejná parta muzikantů, jako Zdeněk Reimont či Karel Bořil.
Nezapomenutelný vystoupení v Sokolovně Bohdaneč, kde předvedli, v regionu snad první,
pyrotechnickou show - viz níže.
Obsazení: Zdeněk Reimont - kytara, zpěv, Karel Bořil - basa, Láďa Tomín - zpěv, klavifon,
Vlastík Hrůša - bicí (vystřídal ho ‘Piňda’ Kudrna)
Monstrum
Tadle kapela se dá nazvat jako přechod mezi The Chiefs a Elan. Běžná tancovačková kapela.
Elan
Za víc než dvacet šest let svýho hraní po tancovačkách prošel Elan řadou změn i proměn
jak v obsazení, tak i v hudební orientaci a repertoáru. Počátky Elanu spadaj do roku 1973
a vážou se ke kapele Monstrum. Ale ještě před Monstrem prošli některý muzikanti Elanu
kapelou The Chiefs, kterou založili budoucí kapelník Elanu Zdeněk Reimont - kytara a zpěv
s kamarádem Karlem Bořilem. Doplnil je bubeník Jirka Havránek, kterej dlouho nepobyl a na
jeho místo nastoupil Vlastík Hruša. Ten zas ale neměl dost času na zkoušení a nevydržel ani
putování po zkušebnách (pokojík Zdeňka Reimonta, půda jejich bohdanečskýho domku…
až na chvíli zakotvili ve sklepě Sokolovny v Bohdanči). Tam se ke kapele připojil Jirka
‘Škvrbla’ Schejbal. Reprobedny poslepovali z repráků, kerý vydolovali z dráťáků, přesunuli
se do sálu hospody v Přelovicích (tam už bubnoval ‘Piňda’ Kudrna). Na radu Jirky Černýho
z už zaběhnutý kapely The Flowers přesunuli svý působiště do Lázní Bohdaneč. Největší akcí
tohodle vobdobí bylo hraní na plese elektrotechnický průmyslovky v KD Paramo na Dukle.
To už si polepšili, hráli na, v tu dobu voblíbený, aj po letech dost ceněný, kytary Jolana
Hurican. Tehdejší mocipáni, soudruzi Korejtko a Tomášek, blahosklonně povolili vystoupení,
ještě The Chiefs, v Sokolovně. Bylo to jejich první představení s pyrotechnickejma efektama.
Do žlabu za zády muzikantů nasypali jejich pyrotechnici Kája Vomáčka a Pepík Pospíšil
střelnej prach, celuloid a nějaký blížej neznámý chemikálie. Po úvodních prvních úderech
55
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 56
Pardubice rockový
do bicích to vodpálili - těžko uvěřitelnej kouř a smrad rázem zamořil Sokolovnu a bylo nutný
přerušit produkci a důkladně vyvětrat. Po hodině a půl se mohlo pokračovat.
Nadešel čas dalších změn: za bubny zasednul Láďa Šíma a kytary se chopil Láďa Tomín
(později Pihy), ten taky zpíval. Dvoumetrovej Golem Tomín si vzal pod palec aj klavifon
(výrobek to vod soudruhů z eNDéeR). Éra The Chiefs nezadržitelně spěla k závěru. Úplnej
konec završilo plato piv, kerý se podařilo někomu z kapely vylejt do aparátu.
To už ale bylo zaděláno na další změny v obsazení, a tak vedle kmenovejch Zdeňka
Reimonta a Ládi Šímy se začaly motat další figury. The Chiefs se transformovali do kapely
Monstrum, ale ani ta neměla nikterak dlouhýho trvání. Mastili to s Viktorem Zamastilem
v kulturáku v Ohrazenicích (dneska tam sídlí firma Elgas), doplňoval je Jeník Vorlíček na
basu.
Obsazení: Zdeněk Reimont - kytara, klávesy, zpěv, Karel Bořil - kytara, Viktor Zamastil kytara, zpěv, Jeník Vorlíček - basa (po návratu z vojny ho vystřídal Jirka Půlpán), Láďa Šíma
- bicí, zpěv - (toho zakrátko vystřídal za bubnama Petr Klečka), Láďa Tomín - zpěv, Vašek
Čech - varhany, Víťa Kalhous - zvuk.
Přestěhovali se do zkušebny v Bohdanči, ale chybička se vloudila, basová bedna nechtěla
projít dveřma. Neváhali a vršek vodřízli - dost brutální řešení, ale nebylo zbytí. Ale už zasejc
se schylovalo ke změnám v obsazení. Tentokrát zaúřadovali „ojáci“ a na VPS (vojenskou
presenční službu) vodkráčel Viktor Zamastil. Naopak z vojenský bzukárny se vrátil Jirka
Pulpán, kterej u basy vyměnil Jendu Vorlíčka. V Bohdanči působil v tý době cikánskéj
eSeNBák, tj. příslušník VB SNB kpt. Džigo (nejeden pamětník si na toho srá… vzpomene,
ale asi jenom ve zlym). Šak taky, když Elani hráli ve Vyšehněvicích a vobjevil se tam ten zmrd
Džigo, bylo jasný, že je zaděláno na průšvih. Spolu s ním se tam taky vyjevila „gestapačka“
v koženým kabátě soudružka z ONV a spustila: „Co by tomu řek’soudruh Husák, jak se mládež
baví pod hlavičkou SSM?“. Dostalo se jí z davu příslušný odpovědi: „Copak Husák chodí na
big-beat?“ - a bylo posekáno! Rána obuškem přes rameno bylo, podle Džigy, dostatečný
vysvětlení.
To už se vo dění v kapele začala zajímat všude přítomná a naslouchající eStBé. Pro Reimonta
si přišli až na bránu VCHZ Synthesie. Slušnej mládenec, v jeansách a kožený bundičce se začal
vomlouvat, že von za to vlastně nemůže, že to ti nad ním, von jenom příkazy plní a vlastně
taky fandí big-beatu. Co naplat, na tancovačkách se jako houby po dešti začaly vobjevovat
figury ve vaťácích a divně se vyptávat. A tu se angažoval cenzor Míla Kučera - člověk, kterej
se dokázal vždycky přizpůsobit době ku prospěchu svýmu (ještě o něm bude zmínka). Kapelu
nakonec podržel kapelník Half Beatu Otto Stelzer jako člen přehrávkový komise.
Viktor Zamastil se vrátil z vojny a skočil rovnejma nohama do big-beatovýho dění. Zase už
se chýlilo ke změně, na světě se vobjevil Elan - definitivní název kapely (jenom chlapci
netušili, že ve stejným čase vznikla kapela stejnýho ména aj na Slovači, tak aspoň vodstranili
čárku nad -á-). Měli sice v úmyslu přemenovat se na Rašelina či Naděje, ale ani jeden název
neprošel. Rašelina, ač odkazovala na slatinný koupele v místních lázních, natož pak Naděje,
která evokovala naději, že bolšáni padnou, se soudruhům nezamlouvaly. Rok a půl měl Elan
dištanc, než se moh vrátit na pódia tancovačkovejch sálů. Dle mínění příslušných „vodborníků
- odporníků“ jim to prej přišlo k duhu. Tancovačkový sály opanoval Šamot a aj sound se
56
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 57
Pardubice rockový
pozměnil směrem k takovýmu dost bezpohlavnímu vejrazu. A tak se na tancovačce v Kasalici,
potý, co zjistili, že hrajou přesilovku na návštěvníky, vrátili k původnímu repertoáru.
V říjnu 1985 přišel klávesák Vladimír ‘Álo’ Hocke, jinak všestrannej hudebník, kterej uměl
zahrát na kde co, ale doménou mu byla, vedle kláves, basa.
V Herálci se poprvý a naposledy představili jako sextet. Pak vodešel Tonda Rod. Smůla se
začala lepit nejen na paty: u Viktora Koubka lékaři diagnostikovali zhoubnej nádor na noze.
Naposled si Viktor s Elanem zahrál 25. prosince 1987 na vánoční tancovačce ve Slátaninách
(Slatiňany). Pak si pobyl ve špitálu. Pobyt mu prospěl, udělalo se mu líp, a tak zasejc začal
s kapelou zkoušet. V březnu 1987 se mu přitížilo. Hraní na Míčově v tomtéž měsíci už
proběhlo bez něj, 7. dubna 1987 pak vydechnul naposled. Do márnice ho pučeným
pohřebákem vodvez jeho kámoš Olda Nešetřil. Rozloučit se s ním do pardubickýho krematoria
přišlo hodně moc lidí, kolegů muzikantů, fanoušků, rodiny, známejch… Zdeněk Reimont pak
vod vdovy odkoupil jeho kytaru, památeční Jolanu Diamant v. č. 002.
V kapele ho nahradil dlouholetej vynikající kytarista, známej hlavně z působení v orchestru
Jaroslava Khaila, Martin Němec.
Obsazení: Zdeněk Reimont - kytara, zpěv, Jiří Pulpán - basa, zpěv, Martin Němec - kytara,
zpěv, Jenda Rísler - bicí
Po hraní v Chrudimi přišel do kapely zpívat Vladimír ‘Agil’ Panchártek - basák z Dotace.
‘Agil’- mašinfíra Českejch drah, se teda 18. prasince 1987 připojil k Elanu. Měl smůlu, rocker
starej, byl sice vlakvedoucí, ale neunik propuštění vod Českejch drah hned v první propouštěcí
vlně. V březnu ‘90 pak došlo ve Ctětíně k nedorozumění a Jenda Rísler vodešel. Naštěstí se
vrátil ‘Vobede’ Vodehnal a ač několik roků nehrál, „naskočil do rozjetýho rychlíku“
a Slatiňany, který byly domluvený už dávno předem, vodbouchal - komu čest, tomu čest! Elani
ale aj tak hned začali shánět bicmena. Na scénu přichází mladej Vašíček, ale nenastoupil a za
bubny zasednul Jirka Kaufman. Ten začal bubnovat 31. března 1990. 28. listopadu ‘91 pak
hošani, von a Jirka Pulpán vyrazili do Němec pro BTV. „Vosedlali“ Kaufmanovu Fiestu,
Reimonta nevzali, bo nebylo místo - to obsadila fanynka JK. Neštěstí ale nechodí po horách…
Fiesta bourala nedaleko Plzně a Jirka Pulpán skončil na umělý ventilaci v LDN v Rybitví - až
do svýho odchodu z tohohle světa se už neprobral k vědomí.
Baskytarista Jirka Pulpán
57
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 58
Pardubice rockový
Co naplat. Elan se musel dát zasejc do chodu a tak vznik „New Elan“. ‘Agil’ chtěl už jenom
zpívat a taky chtěl trochu víc peněz. Ale kde brát? Basy se teda ujal Jirka ‘Fík’ Borovec
ze Sezemic. Basu Aria koupil ve frcu Ládi Ministra. Vo zvuk se postaral Tomáš Panchártek.
Ten si svůj křest za mixem vodbyl 21. srpence ‘92 v Habřině Vlčí (hlavně, že kapela nezvlčela).
Jirka ‘Kaufík’ Kaufman se 24. září ‘92, po oslavě svejch narozenin, vodebral do svý truhlářský
dílny a tam se zavěsil za krk na trubce vod topení. Pohřeb měl 2. října 1992.
Novej bubeník, exot, Petr Slezák z Dolní Rovně, si poprvý s Elanem bouchnul do bubnů
v Hrošárně. Jenže nevydržel a po devíti tancovačkách vodešel. Nahradil ho Pavel Horák
z Holic. Doba byla nepřející a zlodějů všade vokolo jako máku.V Křični se pohádali
s hospodským Tomanem. Nějak jim ten vydřiduch nešel pod nos. Do Křičně už víckrát
nevkročili.
Jirka Pulpán vodešel do muzikantskýho nebe 15. května 1995. Čest jeho památce, byl to moc
dobrej kluk a kamarád!
Na konci ‘96 už zkoušeli v garáži Martina Němce. Odehráli eště celej ‘98. Ale úraz levý
ruky Martina Němce dokončil tu smutnou kalvárii a kucí to vodpískali definitivně.
Vod tý doby sice eště Elan hraje, ale už jenom pro známý, na chatě Martina Němce
při setkáních tak dvakrát až třikrát do roka.
Tím zřejmě končí, skoro třicetiletá, historie Elanu z Lázní Bohdaneč.
Zdeněk Reimont
A tady je to, jak se měnila v času a prostoru sestava Elanu (jak to zaznamenal kapelník
Zdeněk Reimont):
JMÉNO
Zdeněk Reimont
6.9.1997
Karel Bořil
Jiří Havránek
Vlasta Kudrna
Vlasta Hrůša
Jiří Schejbal
FUNKCE / NÁSTROJ
kapelník,
ZAČÁTEK ČINNOSTI
kytara, varhany, zpěv
basová kytara
bicí
bicí
bicí
zpěv
1968
1968
1969
1969
1969
58
KONEC ČINNOSTI
1968
1971
1968
1969
1969
1969
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 59
Pardubice rockový
Ladislav Šíma
Ladislav Tomín
Václav Čech
Viktor Zamastil
Jan Vorlíček
Jaroslav Vávra
bicí
sólová kytara, zpěv
varhany, zpěv, zvukař
sólová kytara, zpěv
basová kytara
bicí
1.(1973) / 2.(16.7.77)
Jiří Pulpán
basová kytara, zpěv
Vít Kalhous
zvukař
Petr Klečka
bicí
Milan Vodehnal
bicí
Ladislav Kaštánek
osvětlovač
Rudolf Severa
zvukař
Zdeněk Zářecký
zpěv
Roman Maragno
zpěv
Mirek Wassermandl bicí
Jan Šubrt
bicí
Jaroslav Svoboda
klávesy
Jaroslav Novotný
bicí
Petr Hutla
zpěv
Vašek Mašek
zpěv
Zdeněk Saulich
varhany
Viktor Koubek
sólová kytara, zpěv
Petr Dvořák
zvukař
Antonín Rod
zpěv
Jan Rísler
bicí
Jiří Kaufman
bicí
Vladimír Panchártek zpěv, basová kytara
1.(18.12.87) / 2. (23.5.1997)
Ing.Vladimír Hocke klávesy
Martin Němec
sólová kytara, zpěv
Jiří Borovec
basová kytara
Ladislav Kreiner
zpěv, akustická kytara
Tomáš Panchártek
zvukař
Petr Slezák
bicí
Pavel Horák
bicí
1970
1970
1973
1973
1973
1974
1971
1976, 1992
6.11.82
1974
1.(1973) / 2.(18.3.78)
1973
23.11.1991
1973
26.10.1991
1974
1975
1.(16.4.78) / 2.(27.3.81) 1.(18.3.79) / 2.(5.5.84)
16.7.77
21.10.78
28.10.78
14.11.81
28.10.78
14.1.79
21.1.79
21.3.81
6.4.79
19.5.79
25.5.79
6.1.80
1.12.79
14.6.80
2.2.80
19.4.81
15.5.81
31.3.84
15.5.81
26.9.81
7.10.82
27.2.83
5.12.82
25.12.86
28.1.84
26.1.86
12.5.84
5.10.85
12.5.84
30.3.90
31.3.90
19.9.92
1.(29.8.92) / 2.(19.12.1998)
5.10.85
8.5.87
3.4.92
21.8.92
21.8.92
30.10.92
18.12.92
19.12.1998
19.12.1998
19.12.1998
17.04.1998
19.12.1998
11.12.1992
19.12.1998
Gradace
Jedna z mnoha tancovačkovejch kapel, co hrála, ostatně jako snad všeckny, na PardubickoChrudimsko-Hlinecku. Docela dobrá kapela - škoda jí. Vobčas zahráli aj na Seči.
Gong
Kapela hrávala po vokolních vesnicích přizpůsobivej big-beat/popík. Nic moc. Už téměř
zapomenutá skupina.
Obsazení: Viktor Koubek - kytara, zpěv, Jiří Kocián - basa a další, dneska už zřejmě dočista
zapomenutý muzikanti (což se dá říct aj vo jinech kapelách).
PVC
Na troskách Gongu založil Viktor Koubek novou kapelu. Opět zábavovka. Nějakou dobu
s něma bubnoval Milan ‘Medvěd' Tesař. Existence však neměla dlouhýho trvání. Skončili
v roce 1988.
59
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 60
Pardubice rockový
Obsazení: Jiří Dunavský - zpěv, Petr Borovec - kytara, zpěv, Viktor Drohol - basa, Milan
‘Medvěd’ Tesař - bicí
PWC
Kapela vznikla v Pardubicích na podzim roku 2000 jako Pořádně Wostrý Country ve složení:
Viktor Zamastil - sólová kytara a zpěv, Martin Sýkora - doprovodná kytara a zpěv, Ctibor
Šporke - doprovodná kytara a zpěv, Michal Kunhart - basová kytara a zpěv
Netušili zřejmě pánové, že dobrejch třicet let před nima se podobně menovala jiná kapela.
Enom to „w“ měla „v“.
První vystoupení absolvovala v Chrudimi na počátku roku 2001. Záhy z kapely vodešel
zakládající člen Ctibor Šporke, zbylá trojice pokračovala v koncertování a hledala kvalitního
bubeníka. Po krátký epizodě s hradeckým Mirkem Trejbalem za bicí nástroje usedl koncem
roku 2001 Luboš Březina.
S bicíma se muzika PWC stala energičtější, silnější, rytmičtější a původní název přestal
vystihovat směr, kterým se muzikanti chtěli ubírat. Při hledání novýho významu symbolu
PWC pomohl anglicko- český slovník a výsledná podoba nakonec zněla a doposud zní
Powerful Wavy Clamour. V současný době hraje kapela jenom ve třech, páč na začátku roku
2011 ukončil svý působení v PWC Martin Sýkora.
Hlavní náplní sou úderný i pomalý písničky českejch „hudebních stálic“ jako jsou Kabát,
Katapult, Olympic, Jiří Schellinger, Bluesberry a mnoho dalších. Během jedenácti let existence
skupina PWC odehrála desítky vystoupení pod střechou i širým nebem - zábavy, soukromé
i firemní oslavy, plesy apod. Během plesový sezóny spolupracuje s harmonikářem Josefem
Chvojkou, dříve s Jaroslavem Nadrchalem.
Half Beat
Tancovačková kapela, která jinak hrávala hlavně po barech a vinárnách. Takovej nijakej
střední proud, dneska bysme řekli popík. Jejich počátky se vážou ke konci šedesátejch let.
Dost hráli na různejch odpoledních čajích, estrádách, plesech…Stal se z nich typickej barovej
„šraml“.
Kapelník Otto Stelzer (vyklubal se z něj docela slušnej člověk, to když, coby člen
přehrávkový komise, pomoh Elanu).
Obsazení: Otto Stelzer - kapelník, Švadlenka - kytara, Fiala - basa, Petr Klečka - bicí
Zmizeli v propadlišti dějin. Ničím významným k historii pardubického big-beatu nepřispěli.
Snad množstvím vypitejch piv.
Impuls
Kapela z obce Lohenice (za Přeloučí směrem na Hradec Krávový).
Kapelníkem byl Dr. Jaroslav Čapský (to byl největší svazák na okresním vejboře SSM).
Univerzální, umakartovej, vomyvatelnej, bezpohlavní big-beat.
Kdo tam hrál? To už je k dopátrání snad jenom v kronice tamního Socialistického svazu
mládeže.
60
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 61
Pardubice rockový
Monogram
Zasejc bezpohlavní univerzální big-beat. I když vo něco přijatelnější než Impuls, tak
vo třídu. Mohli hrát kdykoli, kdekoli, pro kohokoli - nikdy nikoho neurazili, ale ani nevoslnili.
Reflex
Někdy v roce 1976 vznikla kapela Reflex. Zkušebnu měli nejdřív v místnosti, vodkud
ve Svítkově k občanům promlouval místní rozhlas (obdoba dnešních výstražnejch systémů).
Dalším jejich útočištěm se potom stala Havránkova hospoda na úplným konci Svítkova (dostat
se tam dalo jenom pešo nebo autem, na kole či motorce). První vystoupení měli v KD Polabiny
III, nad samoobsluhou Jana, u příležitosti nějakýho „Dne pionýrů“.
Obsazení: Petr Kučera - basa, Jirka Beneš - kytara, Jaroslav Flégr - druhá kytara, Jindra
Veselík - třetí kytara, Honza ‘Viki’ Viktorin - bicí
Svoje hraní skončili s vodchodem Vikiho bubnovat k Elanu.
No 200
Zleva Viki, Fižďa a skalní fanoušek Unkas
Kapela se menovala podle č. p. baráku v Rybitví, kde trio zkoušelo.
A to v sestavě: Zdeněk ‘Fižďa’ Rozumek - kytara, zpěv, Jarda ‘Pulec’ Pulpán - basa, Honza
‘Viki’ Viktorin - bicí
61
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 62
Pardubice rockový
Kolem nich se motalo pár kamarádů, který neměli nikdy daleko k „dobrý radě“. Takový
psychologové amatéři. Např. ‘Unkas’ Hnilica.
Fižďa se pozdějc přeorientoval na českou country a ještě pozdějc muziku zabalil úplně.
Pulec se ještě v průběhu svýho aktivního muzicírování voženil. Po ‘90. roce přestavěl
v Nemošicích zděděnej baráček a bydlí tam dodnes (věnuje se svýmu vyštudovanýmu voboru,
tj. ekonomii). - Tomu ale ještě předcházelo hraní v kapele Top.
Top
Z kapely No 200 plynule vznikla skupina Top. Základ měla v Pulcoj a Vikim. Změnila
se kytara a zpěv. Hudební orientace ale zůstala stejná - hard až art-rock.
Obsazení: Jarda ‘Pulec’ Pulpán - basa, Petr Hutla - zpěv, Václav Pecina - kytara, Honza
Viktorin - bicí
Balance IQ
Kapela vznikla někdy v letech 1983 -’84 a věnovala se inteligentní tancovačkový muzice.
Jednalo se o další pokračování linie Reflex - No 200 - Top.
Obsazení: Karel Klepáček - kytara, zpěv, Roman ‘Báža’ ‘Kůrka’ Suchochleb - basa, Mirek
Pulicar - kytara, Honza ‘Viki’ Viktorin - bicí. Vobčas u nich hostoval ‘Agil’ z Dotace. Časem
(cca v r. 1987) se přemenovali na:
Šťastný a veselý
Pokus, jinak undergroundovejch, muzikantů vo tancovačkovou kapelu. Nějak jim ale ty
tříakordovky nešly a voni zasejc plodili muziku rozhodně nejmíň vo třídu kvalitnější. Typická
ukázka toho, že k tanci se dá hrát i kvalitní music. Opět pokračovatel předchozí linie: Reflexe
- No 200 - Top - Balance IQ - Šťastný a veselý… Pod tímhle názvem se účastnili i Rockfestu
v Hradci Králový.
Obsazení : Roman ‘Báža’’Kůrka’ Suchochleb - basa, Libor Danihelka - kytara, zpěv, Honza
‘Viki’ Viktorin- bicí, Jarda Svoboda - klávesy (Nezdolnej doyen pardubický rockový a jazzový
scény. Bydlel v garsoniéře úplně až po strop našlapaný nejrůznějšíma klávesovejma
inštrumentama a podobnejma hejblátkama a kurvičema zvuku.)
Roman ‘Báža’ Suchochleb hrával často po různejch vejčepech lokálů a hospodách sám.
K jeho „majstrštychům“ patřily písničky „A ja, malada jupku sobě kupila“, či „Dnes buďme
ještě veselí (F. Gellner)“.
62
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 63
Pardubice rockový
Procházej se po ulici,
maj nasráno v makovici.
Ptáte se nás: „Kdo to je?
Přece naše eStéBé. Kdo to je?
Kdo to je? Naše esStéBé“.
Seberou tě na ulici.
Vodvezou tě na strážnici.
A tam jeden přes druhýho,
řvou na tebe: „Mluv ty špíno.
Kdo tam byl? Kdo tam hrál? Kdo tam zpíval?“
Chtěj abych jim vyklopil.
Když nemluvíš ani trošku,
rozmlátěj ti hnedka držku.
„Kdo to je? Kdo to je?
Naše eStéBé!“
Obsazení z roku 1986: Mirek Pulicar - drnkací a foukací nástroje, Jarda Svoboda - břinkací
nástroje, deklamace, Milan Zrůst - drsné hlasy, show, Honza Viktorin - bouchací nástroje, Jirka
Gubík - zvuky a pazvuky
(zřizoval je v tý době ZK ROH k. p. Tesla Pardubice)
The New Shakes
V době, kdy nehrál Elan, ovládli tancovačkový parkety a fanynky šílely. Už sem to psal
mockrát - viz vejš.
TOP+Nina
To se vodtrhla rytmika vod JK Bandu (Jaroslav Khail) a se zpěvačkou Ninou Vocáskovou,
sestrou mýho pozdějšího šéfa kulisáka VČD Honzy Vocáska, začali hrát jakejsi popík na bály
a plesy.
Petr Hutla se dostal vod zpěvu v Elanu, TOP+Nina aj. do bankéřskýho křesla Obchodní
banky, pobočky Praha.
Takže taky, viz vejš.
Honza Kolář
Absolvent Dašáku. Hodně dobrej muzikant, známej z mnoha hudebních uskupení. Hraje na
housle, hoboj, akordeon, klávesy, krumhorn. Jedno z nejslavnějších vystoupení měl v sestavě
Etc… Vladimíra Mišíka ve velkým sále Lucerny na Jazzovejch dnech, kde hrál nádherný sólo
ve skladbě „Láska je jako večernice plující černou oblohou“, což je text českého beatnickýho
básníka Václava Hraběte. Hrál pak ještě v Kalouskově kapele ZOO. Do širšího podvědomí se
vepsal zasejc až hraním s Honzou Hrubým a jejich baladama tzv. keltskejma.
63
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 64
Pardubice rockový
Black Widows
Byla, nebyla, stála, nestála nedaleko dnešního magistrátu hospoda U kostelíčka. Říkalo se jí
a říká (protože pořád ještě stojí a funguje na tom samým místě) Vatikán. Na jaře 1986 se tam
přišlo vobčerstvit pár kluků, který dva dlouhý roky bojovali proti velmocenskejm,
dobyvačnejm, expanzivním a militaristickým choutkám americkejch imperialistickejch
štváčů/politiků. Po několikatýdenní zotavovací kůře, vynuceným poslechu rádia Hvězda
a sledování všech dvou televizních programů si řekli, že takhle to dál nejde a založili kapelu.
Poprvý se sešli v „Pravčáku“ (tzv Pravcův dům):
Luboš Bořetický - kytara, Bohuslav Danihelka - basa, Jiří Pelikán - bicí (po přehrávkách
byl vyměněnej za vatikánskej vobjev Jirku Ronneta), Karel Just - klávesy, Pavel Šiška - kytara
Přehrávek se zúčastnili 7. září 1988. Soudruh Krýzl je tam nabádal, aby změnili bubeníka
a soudružka Bakešová zas doporučila změnit název. A tak došlo ke změnám a vznikl:
Kodex
Kapela (vlastně její modifikace), která hraje po tancovačkách dodnes. S přehrávkami jim
nakonec pomoh kamarád Faust. Po úspěšně složenejch přehrávkách vypil dvacet piv
a v bezvědomí navštívil klece.
Pokud má někdo chuť navštívit jejich produkci, může se mu to vyplnit, protože dost často
hrajou v Dřítči, Labský Chrčici, Přelouči, Kuněticích, Rábech a ještě na hodně moc místech
regionu. V současný době v sestavě:
Evžen Bek - kytara, zpěv, Luboš Bořetický - kytara, zpěv, Bohuslav Danihelka - basa
Jiří Ronnet - bicí, Pavel Šiška - kytara
Na Chrudimsku, především po trase ČD od Slatiňan přes Zaječice, Bítovany (Bigbeatovany), Chrast u Chrudimi, Vrbatův Kostelec, Prosetín, Holetín, Hlinsko v Čechách, Stan
až k Chotěboři (tam se zajíždělo do obce Oudoleň), všade hrály místní kapely a sjížděli se
hudbymilci z širýho vokolí.
K tanci i poslechu se tam presentovali: Mody, B-Q (ty byli zřejmě z Chrastu a v oblibě
měli repertoár kanadskejch Bachman Turner Overdrive. A nutno podotknout, že je měli dost
dobře zmáknutý), Akcent, Labyrint, Interiér (s něma hrál Láďa Petrus z Pardubic - stejně
jako s Tatrou 111), Quintet ‘76 (z názvu je zřejmý, že kapela byla založená v roce 1976,
nějakej čas s Jardou Svobodou za klávesama), Fortuna, Kyvadlo (ale to myslim bylo
přespolní, zřejmě Praha a vokolí, jako Markýz John), Tonic, N.R.Q., Variace, Fónace, Duha,
Jupiter, Stratos, B-Komplex a spousty dalších.
64
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 65
Pardubice rockový
B-Q,
Úmyslně se nezmiňuju vo metlách (haevy metal kapelách). Tahle voblast si zasluhuje
samostatný zpracování:
Polymetal, Kraken, Metalíza, Stresor …
Mr. Shadow
Předchůdci Na východ od ráje. V kapele se sešli basák ‘Mejdlák’ ‘Meydlo’ Mejtský (Martin)
s bubeníkem Míšou Misařem. Hudebně se orientovali na reagge. Veřejnosti se poprvý
představili na legendární Májovce (viz Oscar Band).
Martin ‘Mejdlo’ Mejtský - basa, zpěv, Jiří ‘Kaják’ Kalous - kytara, Míša Misař - bicí
(vystřídal ho Jarek Beran)
Na východ od ráje
Mejdlák
Taková slovní hříčka: na východ vod shnilýho kapitalistickýho ráje do ráje rozvinutýho
socialismu (taky název románu americkýho spisovatele Johna Steinbecka). Kapelu založil
basák Martin ‘Mejdlák’ Mejtský na troskách skupiny Mr. Shadow v roce 1991. Ve stejným
roce skupina poprvý vystoupila s vlastní tvorbou na minifestu a sklidila celkem úspěch. Kladná
odezva z řad posluchačů jí zajistila i pozornost místních médií. Silně vovliněný skupinama
jako U2, The Cure, INXS, Joy Division či Smith se činili po klubech a fesťákách celý Český
republiky - Trutnov, Lichnice… uchytili se taky v místních rádiích. Koneckonců s Komárem
sem se později sešel v rádiu Panag, kde von byl technik a já šéfredaktor zpravodajství. V roce
65
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 66
Pardubice rockový
1993 projevila o kapelu zájem nakladatelská firma. Ale jednání se nevyvíjelo žádoucím
směrem, a tak kapela skončila v roce 1994 činnost. Po dvouletý vodmlce se dali zasejc
dohromady v rozšířený formaci o saxofon (na ten hrál Zdeněk Mašek) a presentovali se
odlišnou tvorbou - poslechový skladby. Po ročním působení pak kapela zasejc skončila. Jako
důvod uváděj časovou zaneprázdněnost některejch členů. Holt nestíhali ten chlast, a tak si
museli vybrat a chlast zvítězil. Po několikerým vopileckým tápání se v roce 2003 dali zasejc
dohromady v jiným vobsazení a s novým programem. Inspiraci tentokrát našli v syntezátorech
a tvrdších kytarách (asi z dubovýho dřeva místo z dřeva javoru). V současný době a podobě
maj základ ve dvanácti poctivejch songách plus jeden bonus - remix kultovních Joy Division.
Na aranžích syntezátorů pracujou bubeník Jarek Beran a basák ‘Mejdlo’, kterej je zároveň
i autorem textů a muziky. Mimo jiný taky autor sbírky subtilních, až na samu krev jdoucích,
existencionálních básniček. Sbírka vyšla pod názvem „Básně“.
Původní obsazení: Martin ‘Mejdlo’ ‘Mejdlák’ Mejtský - basa, Radek ‘Komár’ Komárek zpěv, kytara, Jarek Beran - bicí automat, V další verzi s něma hrál ‘Kaják’ na kytaru., ‘Komár’
se potom, co vodešel vod NVoR, vobjevil ještě v královéhradecký sestavě „No name“ (neplíst
se Slovač popíkem) a „Deset vočí“.
V době odmlky NVoR se dal ‘Mejdlo’ dohromady s Láďou Brettem a pod názvem
Suns 77
Láďa Brett
stvořili nějaký písničky a klipy. Svůj indie-pop-rock plodili v sestavě:
‘Mejdlo’ - basa, zpěv, Vladimír Brett - kytary, Jirka Kadlec - kytara, Jarek Beran - bicí
Vod roku 2010 hrajou Na východ od ráje v sestavě - doposud poslední:
Vladimír Brett - kytary, ‘Mejdlo’ - basa, zpěv, Jaroslav Beran - bicí.
Láďa Brett se ještě před tím angažoval v kapele
66
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 67
Pardubice rockový
Volnost
Vznikla v roce 1998 a do roku 2002, kdy zase zanikla, se věnovala celkem propracovaný
kytarový muzice. Odehráli jen několik koncertů.
Obsazení: Vladimír Brett - kytary, zpěv, Wayne - kytara, Marek Kukla - basa (jeden
z moderátorů rádia Panag - hard and heavy), Petr Lichtenberg - bicí
Demo CD: 1) O těle a duši 2) Intimitace
Rozmazané děti
Zajímavá místní partička, která vznikla v létě 1987 a ve který dominoval Milgo coby zpěvák
a děsnej úleťák. Nicméně kapelníkem, tím, co tahal za špagátky, byl Milan Hruška. Většinou
za sebou měli působnost v regionálních kapelách. Svoboda (např. v Elanu, Šťastný a veselý
a mnoha dalších) s Tománkem hrávali v tancovačkovejch kapelách. Ostatní se motali kolem
undergroundu.
Byli braný jako představitelé postpunku, ovlivněný minimalismem a industralem. Jejich
muzika byla jakoby vytvářená hlukovejma plochama, který se odvíjely od jednoduchýho,
neustále se opakujícího motivu. S až hypnotickým účinkem. Na koncertech to dost zabíralo.
Místní kulturní orgáni - schvalovatelé jim nemohli přijít na jméno a šli jim dost po krku.
Ale Rozmazanci to ustáli a jak bylo napsáno v časopise Melodie z roku 1991:
„Předlistopadový repertoár kapely nenudil. Naopak silně vzrušoval voje východočeských
metodiků, politruků, policajtů i pracovníků pedagogické fakulty, kteří s doslova buldočí
vytrvalostí zašlapávali Rozmazané děti do prachu a ještě hlouběji…“
Rok 1989 byl pro Rozmazaný asi vůbec nejúspěšnějším rokem - vyhráli krajský kolo
Rockfestu a jeli společný turné s Garáží. V Polsku si pak zahráli s kapelou Opozycije.
Po drobnějších personálních změnách pokračovali ještě v první půlce devadesátejch a pak,
jak už to tak bejvá, se rozprchli…
Obsazení: Milan Hruška - bicí a leadr, Milan ‘Milgo’ Bača - zpěv, skřeky, show, Roman
Hlaváček - kytara, Milan Březina - saxofon, úhlová bruska flexa, Jiří Tománek - basa (toho
později vystřídal Petr Klon z Krásných nových strojů), Jaroslav Svoboda - klávesy, doyen
kapely a snad jedinej normální člověk (milovník jazzu)
67
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 68
Pardubice rockový
Lázně Bohdaneč, Sokolovna 19 .2. 1989
Jak tak hráli a spustili kvílivej zvuk flexy, vybavil sem si svůj letitej nápad: „Uprostřed
jeviště stojí kráva se zvoncem na krku, když ji zatahaj za vocas, zabučí a vypustí kravinec, an
se rozplaskne na pódium. V pozadí dva maníci s morovejma řetězovkama, piliny lítaj do kříže
a v popředí další dva chlápci, tentokrát maj v rukou flexy a pouštěj proudy jisker, zas do kříže
přes sebe. Scéna měla bejt ještě doplněná pneumatickým bucharem a horizontální bruskou
a stojanovou vrtačkou s votočným ramenem“. Tak takový nápady sem měl v učňáku TMS
v Černý za Bory.
Rozmazanci byli sice dobrá kapela, která taky překročila hranice regionu, ale šlo to
s klukama dost rychle z kopce. Milgo si čuchnul k fetu a začal sjíždět vše možný i nemožný
(nejrůznější sajrajty). Potý, co se Rozmazanci rozešli, se Milgo uchýlil k Noisy Fückers. Ke
konci si ale ty svinstva ládoval rovnou do žíly. Dokonce snad skončil aj v lochu. Kam se
rozprchli vostatní a co dělaj, nevím, jenom jedna, smutná zpráva se ke mně dostala - Svoboďák
už mezi náma nejni, už se na to všechno dívá z rockovýho - jazzovýho nebe. Za dobu svý
existence se jim podařilo natočit a vydat jediný vinylový album „Mexico Family“ (1991).
Kapelama Reflex, No 200, Top, Balance IQ, Šťastný a veselý (dál pak ještě Elan až
k současnýmu působení v Regentu) prošel bubeník Honza Viktorin.
Ten se dal, po delším muzikantským půstu, do kupy s dalšíma maníkama a založili
revivalovou kapelu:
68
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 69
Pardubice rockový
No Madame
Což byl de facto Deep Purple Revival.
Obsazení bylo totožný se „Šťastným a veselým“, jenom zpěvu se ujal Luděk Oravský.
Druhou etapou týdle revivalový kapely byli:
Deep Purple Revival
Tam už zpíval Vašek Krpata.
Těmhle kapelám koučovala, vlastně manažerkou byla Simona Homolková. A vod Vikiho
vím, že s ní byli móc spokojený a jenom v dobrým na ni vzpomínaj (teď už nemá čas, bo
studuje v Praze na UK práva).
69
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 70
Pardubice rockový
Obsazení: Ian Wenca Krpata - zpěv, Roger Novák - basa, Ritchie Diblík - kytara, John
Bažant - hammondy, Ian Viktorin - bicí (v týdle sestavě hráli 30. 1. 2003 v pardubickým Doli
klubu)
Pátý kolo
Mimo hraní na Silvestra ‘85 (po letech vyšel záznam koncertu na CD) v sále U labutě
v Sezemicích si je pamatuju taky z tancovačky, která proběhla v Sokolovně v zimě
v Heřmaňáku. Domů sme šli pěšo, zamrzlou a zasněženou krajinou, zkratkou přes letištní
plochu.
Hráčská sestava: Libor Danihelka - kytara, zpěv, Petr Hron - basa, Viktor ‘Viki’ Martínek kytara, housle, zpěv, Dušan Malínský - bicí (později majitel pizzerie v Heřmanově Městci,
kde tuším žije dodnes), Láďa Ostrovský - doprovodná kytara
Diskografie: Hledači pokladů (2CD), Zkušebnu měli v kinosále v Rosicích nad Labem.
Oboroh
Začalo to kapelou Bílý světlo v Humpolci, kterou založil první bubeník The Plastic People
of the Universe Pavel ‘Eman’ Zeman (do r. 1972) společně s ‘Jazzovým’ Vladimírem Kroulem
a Jirkou ‘Pickem’ Frycem (pozdějc Umělá hmota). Muziku dělal převážně Zeman - bubny,
o zpěv a kytaru se postaral ‘Jazzovej’, na flétnu hrál ‘Picek’ (další aktéry se mi nepodařilo
dopátrat). Jejich humpolecký exhibice skončily poté, co si Picek „půjčil“ z JZD traktor, aby
s jeho pomocí natáh’ přívod elektřiny na louku, kde hodlali uspořádat fesťák. Picek si to
vodseděl a kapela se přemístila do domovský základny ‘Jazzovýho’ do Kostelce nad Orlicí.
Tam fungovala kapela Androméda, ve který hráli bratři Klecandrové - Slávek a Václav. I dali
se do kupy, a protože bolševik Andromédu zakázal, šli k přehrávkám pod názvem B-komlex
(nejedná se o kapelu z Chrudimska). Ani to nepomohlo, a tak v únoru ‘81 vzniknul Genor
a přemístili se z Kostelce n. O. do Police n. Metují, kde se k nim přidali pánové z LŠU Bořek,
Němeček a Berger. Následně odešel Slávek do kapely Neon, odkud ho kapelník vyhodil, a tak
vznikla kapela Kolovrat. To však bolševický úřadové dávali do souvislostí s šlechtickým
rodem Kolowratů…Na podzim ‘82 tak vznikla skupina Prostor, do který se přesunuli
i zbejvající muzikanti z Genoru.
70
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 71
Pardubice rockový
Opět přišel zákaz a na světlo světa tak přišel Oboroh.
jen tak bokem:
Potý, co mě v květnu ‘85 pustili z kriminálu, se mi v září vozvala armáda. Nastoupil sem
tak na svůj druhej pokus o absolvování vojenský prezenční služby. (První pokus se odehrál
v r. ‘80. To sem na posádce strávil pět dnů. Na psychiatrii ÚVN Střešovice pak něco přes měsíc
a půl.) Nastoupil sem do výcvikovýho prostoru Libavá. Nějak mi to tam zase nesedlo i ocitnul
sem opět na psychiatrii. Tentokrát ve vojenský nemocnici Hradisko Olomouc. Tam sem se
stal dokonce šéfem samosprávy bláznů a velel sem tak i lampasákům, který tam prodělávali
protialkoholní léčení - ale to sem vodbočil už moc. Seznámil sem se tam s Řéřou = Roman
Dostál (v tý době žil v civilu v Chrudimi). Taky mu to vojančení nějak nešlo. A tím se konečně
dostávám k Oborohu:
Oboroh (starověký dřevěný obydlí). Na týdle kapele se dost nechutně podepsal censor
Miloslav Kučera - rád si nechal říkat familierně Míla. (Už zmiňovanej kulturtrégr! Ještě
do dneška se mi z něj zvedá žaludek.)
Tady je historie Oborohu, jak mi ji poskytnul Roman ‘Řéřa’ Dostál:
Začalo to na podzim 1988 prvníma zkouškama v obsazení Roman Dostál (bicí a zpěv),
Stanislav Klecandr (kytara, zpěv), Václav Klecandr (saxofon, flétna, klarinet), František
Šimeček (basa) a Míla Nosková (piano, zpěv). Repertoár víceméně akustické skupiny tvořily
výhradně vlastní skladby s původníma textama z pera Slávka. První koncert se uskutečnil
31. ledna 1989 v kosteleckým klubu Rabštejn. V květnu se pak představili na pardubickým
Majálesu. Za dlouhou dobu svýho působení kapelou prošla řada muzikantů. Zahráli si na
společným pódiu s mnoha zajímavými muzikanty, např. s Vladimírem Mertou a židovským
pěveckým sborem Mišpacha, s Karlem Krylem, Jiřím Dědečkem, Pavlem Bobkem, Romanem
Dragounem, Petrem Jandou… S evangelickým knězem a dřív undergroundovým písničkářem
Sváťou Karáskem si zahráli ve valdickým žaláři a na turné po švýcarských farnostech. Hráli
na prvním českým „Woodstocku“, v bohnický léčebně při Dnech pro duševní zdraví… Natáčeli
několikrát pro Českou televizi i pro rozhlas. Kmotry jejich cédéček byli lidé zvučných jmen:
Sváťa Karásek, Vlasta Redl, Radek Pastrňák… V roce 1993 zahráli v irským Dublinu na
koncertě pro Amnesty International. Zahráli si i s královéhradeckou filharmonií či Quonab
Quartetem.
Kapela je otužilá. Zahráli i při - 18°C na brněnským Zelňáku při vánočních trzích.
Obsazení: Slávek Klecandr - kytara, zpěv, textař a skladatel - zakládající člen, Roman Dostál
- klávesy, zpěv (bicí 1988-2000) - zakládající člen, Libor Ježek - bicí, zpěv (od r. 2002),
Jaroslav Jetenský - basa, kytara, zpěv (1992-1994, návrat v r. 2008)
Bývalí členové:
Míla Nosková - piano (1988-1989), František Šimeček - baskytara (1988-2000), Jan ‘Áda’
Šebesta - hoboj, klávesy (1989-2000), Viktor Martínek - kytara, kontrabas (1995-1997),
Vendulka Roklová-Ježková - housle (1996-1998), Dita Zangeová-Holá - violoncello (1999 2000), Vašek Zíma - bicí (2000-2002), Radek ‘Mustang’ Pokorný - baskytara (2000-2007),
Honza Zemen - violoncello (2008)
Diskografie - CD i vinyly:
Žalmy (1991)
71
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 72
Pardubice rockový
Žalmy 2 - Spatřuji světlo (1993)
Kámen (1996)
Marah (1998)
Proti břehu (1999)
Nocí mořem (2006)
Noc v Oborohu (DVD, 2009)
Ve věci probuzení (2010)
Žalmy 3 - Pozvedám své oči k horám (2011)
EBM (ELECTRONIC BODY MUSIC)
aneb nástup electronic music
Když se v tomhle regionu řekne e.b.m.music, vybaví se většině lidí jména Pope či Moimir
Papalescu, což sou dva pseudonymy jediný figury: Mirka Papeže...
Gun Dreams
Hráč na klávesy, syntezátory, samolety a všeliký ty programovatelný mašinky, Mirek ’Pope’
Papež, se na konci vosumdesátejch let dal do kupy s Petrem Venkrbcem - různý dechový
nástroje, hlavně saxofon (sám začátky spolupráce s Petrem Venkrbcem datuje do období let
1984 až 1987). To si pučovali první syntezátory a stvořili pár demo snímků (např. „Teta, teta
raketa. Ténisová raketa... “). Což byla jakási předzvěst událostí, který měly následovat...
Pope se vedle muziky zabejval i výtvarnou činností. V roce 1987 se dal dohromady
s kytaristou Luborem ’Lax’ Bendou. Gun Dreams byli na světě. Inspirováni Kraftwerk,
The Cult, Cabaret Voltaire, VCHZ Synthesií a nadupaný samplama a nesmírnou
(až vesmírnou) energií se pustili do díla.
Vznik prvních demosnímků natočenejch u Míry v obejváku „Remember Dreams“ = jakási
industriální hudební koláž plná divokosti a reflektující na atmosféru obří chemičky VCHZ
Synthesia, kde v tý době voba pracovali. Jednotlivý skladby nesly názvy podle továrních
baráků, B 1, B 85 atd. nynější Explosie. Nechali se inspirovat explosivní atmosférou, která
čišela z autenticky natočenejch a nasamplovanejch záznamů fabrickýho života. Kapela se
orientovala převážně na studiovou práci, ale vůbec se nevyhejbala živýmu hraní. Veřejně
poprvý vystoupili na předkole Rock Festu na podzim ‘89 v Chrudimi a postoupili. Jenže pak
přišel „listopad ‘89"…
Po demáčích natočili svůj vinylovej debut „Ho Scelto" (promo je na průhledným bledě
modrým vinylu). Přebal vyšel taky z dílny GD - Pope: růžová barva s portrétem nějakého
mladíka a zadní strana druhohorní ještěr, výrazný barvy…koláž a nezbytný logo GD. Takový
obrázky tvoří Pope doma a věší si je po stěnách bytu.
72
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 73
Pardubice rockový
„Elektronická skupina, produkující agresivní syntezátorový rock, ležící někde mezi německou
elektro-scénou, gotickým post-punkem a americkými progresivisty. GD lze považovat za jedny
z průkopníků skloubení elektroniky a tanečního rytmu u nás. Hudebně se jedná především o dialogy
překrabičkované kytary se syntezátorem na základě syntetických zvuků rytmiky.“, napsal Josef
’Zub’ Vlček pro hudební časopis Rock and Pop v roce 1990. A pokračoval: „V podvědomí
muzikantů je uloženo neustálé vědomí přítomnosti rock´n´rollu, čemuž Lou Reed říká Rock´n´roll
Animal, tj. směsice drzosti, výbušnosti a programového diletantismu.“
Sestavy:
1. Pope, Lax (1987 - 1990)
2. Pope, Caroline, Giorgio, Herman, SM24 (1990 - 1992)
3. Pope, Giorgio, Wolf, SM24 (1992)
4. Pope, Randy, SM24 (1993 - 1995)
5. Pope, Randy, Jane (1995)
6. Pope, SM24 (1997 - 2001)
2002 - 2010 neaktivní
7. Pope, Lax (2011 - dosud: dva zakládající členové dál makaj na dalším novým materiálu...)
Pope - Miroslav Papež: klávesy, samply, zpěv, Lax - Lubor Benda: kytary, Raw - Jiří Syrový,
Giorgio - Jiří Kadlec: kytara, Herman - Vladimír Kracík, Caroline - Karolína Bočková, Wolf David Schul: kytary, SM24 - Pavel Skřivánek: samply, Jane - Jana Štefková: zpěv, Rendy - René
Smrčka: kytara
Diskografie:
předrevoluční demo:
Remembers Dreams (MC, 1988)
The Shore Leave (MC, 1989)
Ho Scelto (vinyl, CD, 1990)
Totem (MC, CD, 1993)
Jackie Stewart (MC, 1994)
Moimir Papalescu and The Nihilists
Moimir Papalescu je pseudonym postavy, kterou Míra ztvárnil coby člen stálý sestavy pražskýho
divadelního a recesistického spolku „Zlatá kozačka“ (měli-li na mysli botu nebo příslušnici
krymských kozáků mi není známo). Společně s Pablo de Saxem, Samirem Hauserem, Jindrou
Hockem a dalšíma vznikli Nihilists. Ale vono to začlo eště krapánek dřív, a to když se Mirek spojil
s talentovanou, a tehdy naprosto neznámou zpěvačkou Sonjou (La Petite Sonja). Což se událo
v roce 2002. Ze začátku s něma spolupracoval David ‘Káša' Jahn a ještě později se přidal Jindra
Hock (ex-Rány těla) - pseudonym Hank Jesus Manchini. Sestavu ještě doplnil dlouholetej Mírův
kamarád Petr Venkrbec - Peter Van Krbetz - (saxofon) a Vratislav Placheta (bicí).
V týdle sestavě se jim dostalo vocenění v podobě Ceny Anděl 2004 za album „Analogue
Woodoo“.
73
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 74
Pardubice rockový
Magnetik
Trio Moimir Papalescu (Mirek Papež - Gun Dreams, Vanessa), Peter Van Krbetz (Petr
Venkrbec - Psí vojáci, Vltava) a SM24 (Pavel Skřivánek - Gun Dreams) svojí tvorbou
připomíná, že: „Člověk by v dnešním přetechnizovaném světě neměl zapomínat na krásu
techniky. Neměl by zapomínat, co vše předcházelo vynálezům, které se dnes běžně používají.
Dřívější badatelé byli hlavně snílci, kteří chtěli svými objevy změnit svět k lepšímu a svým
vynálezům tak věnovali kus sebe."
Vždycky patřili k větvi muzikantů, která na první místo kladla alternativnější formy
vyjádření a Magnetik v tomto trendu logicky pokračují. Skládají poklonu literatuře Karla
Čapka či Julese Verna, stejně jako filmovému umění Karla Zemana či Fritze Langa. Klaní se
před úžasnejma vesmírnejma vejletama Gagarina a Armstronga, před vizema A. C. Clarka,
stejně jako třeba Moimir vzhlíží k jezdcům a vozům Formule 1, sklání svou hlavu před prvníma
syntetickejma tónama Kraftwerk, Neu nebo Tangerine Dream. Z toho všeho vychází jejich
muzika, která s časem zraje jako víno (stejně tak zrají i její tvůrci).
Mirek Papež
Mirek ‘76
V pardubickým, nejen rockovým, ale muzikantsky všeobecným, jak výtvarným tak
literárním atd., světě je to postava nadMíru zajímavá. Jeho aktivity maj až neuvěřitelně širokej
záběr, vod muzicírování (electronic) cez malování, grafiku, novinařinu, práci v médiích
(nezanedbatelná byla jeho práce v Radiu Panag a následným rádiu 91, 6 FM, ze kterýho pak
udělal rádio Life - následně Fajn rádio Life..., kterýmu pár let šéfoval) i reklamních agenturách
a hudebních vydavatelstvích po mastering - zvukový inženýrství - ve vlastním studiu RMS.
Tady pracuje pro zahraniční vydavatelský firmy. Dělá pro ně masteringy vod „klasiky“ po
masteringy výběrů Edith Piaf, Charlese Aznavoura, ale i Jimi Hendrixe, Boba Marleyho, Iggy
Popa, Lou Reeda či Sex Pistols. Z český tvorby stojí za zmínku mastering Flamenga - „Kuře
v hodinkách“, Psích vojáků - „Nalej čistého vína, pokrytče“, Jima Čerta a další. Z novějších
pak Sunshine, Scissorhands, Anime, Lakeside X...
Projekty z hlavy Mirka Papeže (nebo se na nich aspoň spolupodílel):
Artcommando (industrial electro)
Sun Dreams (ambient house)
Vanessa (e.b.m.)
74
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 75
Pardubice rockový
Vanessa Gun (e.b.m.)
- a spolu s Petrem Venkrbcem:
Moimir Papalescu and the Nihilists (new wave electro rock´n´roll)
Magnetik (experimental electronic)
Wild Matadors (electro-jazz)
The Stylists (electro-disco) s Tanyou Graves (Monkey Business)
Die Alten Maschinen - projekt s členem americký kultovní kapely let osmdesátejch DEVO
Geraldem V. Casale
Dioda Boy - projekt se slovenskou performerkou Kristinou Chrastekovou.
Pope und Lax
Přehled jeho plodnosti:
Vanessa Gun - Vanessa Gun (1997)
Moimir Papalescu & The Nihilist - Analogue Woodoo (2004)
Magnetik - Magnetik (2005)
Moimir Papalescu & The Nihilist - Lewis Neptun (2006)
Magnetik - Wells (2007)
Magnetik - Laudum (2008)
The Stylists - Passion Is A fashion (2009)
Vanessa - Ave Agony (2009)
Die Alten Maschinen - Song About Love Maschines (2010)
Magnetik - Projektor (2010)
mimo toho ještě:
Sun Dreams - Galaktika (MC, CD-R, 1997)
Dioda Boy - Variations (MP3, 2011)
a ještě sestavy, ve kterejch figuroval:
Artcomando: Pope, Lax, Raw, Caroline
Vanessa Gun: Papež, Rusák, Samír
75
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 76
Pardubice rockový
Moimir Papalescu & The Nihilist: Moimir Papalescu, La Petite Sonja, Hank Jesus Machini,
Wratislaw Placheta, Peter Van Krbetz
The Stylists: Moimir Papalescu, Tanya Graves, Petr Venkrbec
Sun Dreams: Pope, DJ AB, SM24
Die Alten Machinen: Moimir Papalescu, Peter Van Krbetz, SM24, Mitsuko
Vanessa: Miroslav Papež, Samir Hauser, Daniel Rodný, Jaroslav Stuchlý, Jakub Horák
Dioda Boy: Moimir Papalescu, Kristina Chrasteková, Peter Van Krbetz
Akcent
Hoši z Pardubic a Chrudimi asi vůbec netušej, že kapela stejnýho ména hrála
na tancovačkách v celý republice (Pražáci) už koncem sedmdesátejch let. Tydle Akcenti se dali
do kupy v roce 2000 a spustili muziku, který se říká rock-pop (někdy víc popík, jindy takovej
ten bezpohlavní melodickej rock).
Obsazení: Rudolf Hulín - kytara, zpěv, klávesy a technika vůbec, Radka Melicharová - zpěv,
klávesy, Michal Hulín - kytara, klávesy, zpěv
Arkona
Skupina vznikla na podzim roku 1994. To se za účelem hrát na tancovačkách i koncertech
dali do kupy:
Tomáš Halák - kytara, zpěv, Jirka Papoušek - basa, Martin Hypšman - bicí
Později se k těm třem připojil Zdeněk Mitaš - kytara, zpěv. Začali zkoušet, což vyvrcholilo
v létě ‘06 vydáním (vlastním nákladem) CD ,,Paměť plamenů“. Koncem roku kapelu nečekaně
vopustil Zdeněk Mitaš. Pozastavili teda činnost a jali se shánět náhradu. To se povi/e/dlo na
jaře roku následujícího. Do Arkony přibyli: Jarda Kment - kytara, zpěv a zpěvačka z kapely
Design Hanka Pecinová. Kapela to rozjela zasejc naplno. Vod ledna ‘08 přibyly klávesy,
na který hrála Hanka. Ale jenom do jara ‘09, kdy se za klávesama, místo Hanky, vobjevil
Evžen Novák. S koncem roku 2010 vodešel Michal Horník, kterej se v kapele ani moc
nevohřál. Pozdějc ho následovala Hanka Pecinová, a tak začátkem roku přebírá mikrofon Anna
Malinová.
Diskografie (obě CéDa vydali vlastním nákladem):
Paměť plamenů
Arkona Live
B ‘52
Evokujou novovlní americkou kapelu stejného jména (B ‘52 je voznačení legendární
americký lítající pevnosti - strategický bombardéry). Šak si je taky vzali za vzor a svoji
produkci voznačujou za „falešnej rock“. (Stejně jako originál, kde ty holky zpívaly/ječely
opravdu falešně, ale móc pěkně a svižně. Při poslechu jejich muziky nemoh’ člověk zvostat
sedět - šilo to s ním, jako sto čertů.) Zkoušet aj hrát začali v roce 2005.
Obsazení: Daren - bicí, Henky - basa, Mikesh - kytara, Shmoula - kytara
76
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 77
Pardubice rockový
Beton PM
Hráli hard-rock vlastní tvorby i když, samozřejmě, inspirovanej anglo-americkou hardrockovou scénou. U základů stál bejvalej (a stávající) zpěvák ‘Luigi’ (jinak Polymetal).
Obsazení: Luděk ‘Luigi’ Oravský - zpěv, Roman ‘Bobeš’ Zamastil - basa (syn známýho
místního muzikanta), Míra Červený - kytara, Michael Cimbliarakis - bicí (se vrátil do Řecka)
- toho vystřídal/nahradil: Martin Dvořáček - bicí (dneska Liquere, Přelouč)
Black Bell
V roce 2003 se dala do kupy partička, která se rozhodla hrát, kdysi dost módní, folk-rock.
Prej, že už je nebavilo poslouchat věčně nerudnýho kapelníka, a tak to vzali do svejch pracek.
Obsazení: Miloš Lehký - kytara, zpěv, Jirka Hynek - klávesy, zpěv, Daniel Brom - operní,
kolorovanej zpěv, basovej přístroj a jódlování, Ferda Přesný - obsluhuje automatického
bubeníka
Double Deckers
Vznikli v dubnu 1995, když spustili v sestavě:
Aleš Březina - kytara, Marek Kopecký - bicí, Ondřej Stieber - basa
V říjnu ‘95 přichází zpěvák Sneža Vukčević. S jeho příchodem se kapela nasměrovala
na blues. V listopadu pak odešel Marek Kopecký. V dubnu ‘96 absolvovali Double Deckers
svý první vystoupení v klubu na VŠ koleji. V květnu ‘96 sestavu rozšířil bubeník Petr Boch.
Ten za bubnama vystřídal Marka Kopeckého, ale sám v červenci ‘96 přenechal místo bicmana
zkušenějšímu Liboru Kapičkovi z heřmanoměstecký skupiny Ptáci. V týdle sestavě si zahráli
na festivalu Blues Open v RC Bunkr Praha. V únoru následujícího roku se sešli, aby nahráli
svý první demo. Nazvali svůj opus „1st Bus Stop by the Double Deckers“ (obsahuje šest
kousků). Červen ‘97 je zastihnul na chrudimským Independent festivalu pořádaným
každoročně Františkem Kadlecem. Po fesťáku vodešel Sneža Vukčević, kterýho nahradila Ann
Behling (z SRN). Kapela se přiklonila tentokrát k funku. V červenci kapelu vobohatila o svůj
hlas Kristina Jelínková. S ní natočili v září druhý demo - „Fightting for the Sun“. Třetí demo
následovalo v květnu ‘99 a neslo název „Mono Lake“ (esli nevíte vo ču dej, tak to je moc
pěkný jezero v jihozápadní Kalifornii, původně zásobárna pitný vody pro LA, ale voda rychle
ubejvala, tak to Amíci řešili vobříma přehradama). Tendle demáč dali do kupy v sestavě:
Březina, Jelínková, Kapička, Steiner.
Další etapa ve vývoji Double Deckers začíná v březnu 2000. To začali vystupovat
s dechovou sekcí:
Tomáš Jansa - trumpeta a Zdeněk Mašín na saxofon. Teďka teda hrajou v sestavě:
Zuzana Říhová (nar. ‘82) - zpěv, Aleš J. Březina (nar. ‘79) - kytara, zpěv, Martin
Meruňka (nar. ‘76) - saxofon, Ondřej Steiner (nar. ‘74) - basa, Tomáš Stloukal (nar. ‘78) - bicí
a ti, co v minulosti kapelou prošli:
Juwana Jenkins - zpěv, Kristina Jelínková - zpěv, Dominik Tůma- bicí, Libor Kapička - bicí,
Tomáš Jan’- Sen - trumpeta, Zdeněk Mašín - saxofon, Radim Vychopeň - saxofon, příčná
flétna, Ann Behling - zpěv, Honza Bílek - klávesy, Jiří Bílek - saxofon, Sneža Vukčević - zpěv,
Petr Boch - bicí, Marek Kopecký - bicí
77
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 78
Pardubice rockový
Funktomas
Funky-groove-jazzbass-rap kapela začala zkoušet v roce 2006 a hraje dodnes.
Jak název napovídá, jedná se vo partičku orientující se dost na funky music.
Obsazení: Zdenička - zpěv, Láďa - zpěv, rap, Miroslav Bažant - klávesy, Tom Sedláček kytara, Jirka Doucha - basa, Petr Beran - trumpeta, Filip Tománek - bicí
Ganja Haze
Začalo to někdy v roce 2006, to už byl Alien zpátky z emigrace. V SRN, někdy v ‘96-7,
přestal chlastat (trvalo mu ale ještě cca 4 až 5 let než se vzpamatoval - teď je to už dobrejch
deset let, co nevzal ani kapku alkoholu do huby). Alien se od ranýho mládí motal kolem
rockový a underground - psychedelický muziky a v roce 1984 stvořil společně s Míšou
Honsem a Miki Kroupou undergroundovej časopis P. U. P. - Pardubice Underground Press,
kerej obsahoval ručně kolorovanej komiks vo událostech v Kuněticích v září 1983 (troufám
si tvrdit, že sem vlastníkem jedinýho dochovanýho exempláře). Tak ten se dal do kupy
s Filipem Oravským a rozjeli se do Heřmanova Městce za ‘Červotočem’. Na současným
úspěchu Tamers of Flowers má nemalej podíl právě tahle dvojice. Většina songů z CD Tamers
of Fowers „Lesní hřbitovy“ je z hlav těchhle dvou pánů a ‘Červotoč’ si je de facto přisvojil
78
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 79
Pardubice rockový
(Alien to aspoň tvrdí). Což samozřejmě neudělalo dobrou a těžce se dotklo Krejcarova ega.
Nezbylo teda, než aby ty dva byli odejíti.
Alien se, podle svejch slov, narodil ve Zlíně, kde to mamka nestihla do porodnice, a proto
je z něj rocker, kterej nestíhá, je společně s Filipem Oravským hybnou energií celý sešlosti.
Přibrali ‘Mr. Birke’ na basu. Zbejvalo ještě najít bicmana. Tím se stal Marek ‘Marc’ Sickisis.
Vystřídal ho další Marek, kterej sice pochází z muzikantský rodiny, ale Ganja Haze je vod dob
navštěvování ZUŠ-ky, kde ho učil pan Pavlík, jeho první zkušeností s hraním v kapele. Celou
sešlost ještě doplnil Jan ‘Véča’ ‘Večerníček’ Struk na klávesy. Alien si ponechal doprovodnou
kytaru. Zkoušet začali na přelomu let 2006/2007. Po pár zkouškách se shodli na tom, že jim
chybí zpěvák. Tím se stal dlouholetej jazzman z kapely 30-th Coffee Ivo ‘Elvis’ Fišer (porád
ještě, víc než patnáctej rok, zpívá s různejma jazzbandama a kavárenskejma swingama, ale
viděl a slyšel sem ho s violoncellistkou na vernisáži obrazů mladýho Kmoška - děsný vejtvory!
- ve foyer VČD). Ganja Haze byla na světě.
Sami svoji muziku označujou jako pravej nefalšovanej hard-rock. Fans ale v jejich tvorbě
slyšej jednou underground, jindy psychedelic…Já vosobně v jejich muzice cejtím mix všech
těchhle stylů (hlavně že z nich nečpěj plechodravci lebo kotlíkáři!).
Obsazení: Ivo ‘Elvis’ Fišer - zpěv, ‘Phill’ O - kytara, ‘Marc’ Sickisis - bicí, ‘Mr.’Birke basa, Jan ‘Večerníček’ Struk - klávesy, ‘Lee’ ‘Alien’ ‘remarK’ - doprovodná kytara
CD - ‘epiphany’ (who is the last?) - 2010 The Old Shaking Hands Production
Poslední sestava: Phill O. - kytara, Petr Bříza - basa, Marek Sýkora - bicí, L. A. remarK kytara, Ivo ‘Elvis’ Fišer - zpěv
Jenom tak bokem:
Existuje nahrávka z roku ‘84 s Milanem ‘Miki’ Kroupou, an hrál na sklenice naplněný
kořalkou a jak tak upíjel, zvuk se měnil, k tomu stih’ vobsluhovat flétnu, vykřikovat/zpívat
texty, který tvořil přímo na místě, za chodu. Společnost doprovázel Filip Oravský.
Spiknutí
Vzniku kapely předcházelo založení divadla NEB ‘97. Z divadelní grupy tak nějak
mimovolně vykrystalizovala kapela. Frontmanem a hybnou silou Spiknutí byl ‘Burác’, básník,
kterej vydal vlastním nákladem několik básnickejch sbírek. Pak ale nečekaně ukončil - 18.
listopadu 2007 - svůj mladej život skokem pod jedoucí vlak. Kamarádi jeho a příznivci
se chystaj posmrtně mu vydat něco jako souborný dílo - nebo spíš vejcuc jeho prací.
Obsazení: Jan ‘Burác’ Buryánek - kytara, Tomáš ‘Wayene’ Rambousek - druhá kytara,
‘Mejn’ - basa (po rozchodu Spiknutí vystřídal Dejmala ve Vypsaný fiXe), Marian ‘Mori’
Petrek: bicí
Natočili jedno CD.
Intence
Mladá kapela, která vznikla někdy v letech 2005-06.
Začali v sestavě: Adéla Schönbeková - zpěv, Lukáš ‘Shit’ Novotný - kytara, Marian Petrek
- bicí, Petr Bříza - basa, Filip Oravský - kytara
Poslední dva odešli s nastupujícím rokem 2007 do kapely Ganja Haze.
79
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 80
Pardubice rockový
Caximba
Tahle hardcore-punková parta spustila svůj rambajz v roce 2001.
Obsazení: Češin - zpěv, Jarek - bicí, Koko - 1. kytara, Burak - 2. kytara, Mihal - basa
Distance
Hradubická hardcore-punková formace vznikla v roce 2009. Svůj vznik popisujou na NETu
tak, že to začalo návratem Wolfa (Noisy Fückers, Claim, Waakkum, Incase) z pracovního
pobytu ve Spojeným krávovství (pardon - království). Po návratu se sešel se svým dlouholetým
spolubojovníkem Marou Paprikou (ex. C.A.P.H., Distorze, Survive, Claim, Incase), a tím
začala vznikat jejich další hard-core sestava. Hned začali hledat spřízněný duše. A našli. Vedle
Marka (ex. Jedna krev) to byl, po dlouhým hledání, Bzič z Kutný Hory (P. S. P., ex. Zlomor,
Koudelníkův syn). Tak byli komplet a mohli se věnovat materiálu, kterej přivez’ Wolf z Anglie.
Texty sou jednoduchý, převážně běžný příběhy vobyčejnejch lidí vo normálních mezilidskejch
vztazích.
Hoffmann gruppe
Hoffmannova skupina branného sportu spustila svoji absolutní hard-core improvizaci na
jaře 1989. Jejich vystoupení by se dalo charakterizovat výrazem „Snuff Movie” (živý natáčení
vraždy či sebevraždy). V jednom rozhovoru se vyjádřili, že by dalšího člověka mezi sebe
nemohli přijmout, leda že by uměl číst myšlenky. Však taky, podle svýho tvrzení, obsah textů
neznal před vystoupením ani sám zpěvák. Všechno se totiž odehrávalo pod vlivem atmosféry
toho kterýho konkrétního koncertu. Po pár letech se rozplynuli tak nějak do ztracena! Wolfa
pak bylo možno zaregistrovat v různých HC formacích.
Obsazení: ‘Sandy’- melodia, vocal (zpěv), Jirka ‘Wolf’ Žák - schizzo Guitar (kytara), Láďa
‘Hroch’ Piškula - Destructive Drums (bicí)
Gentle Patience
Crossoverová partička se sešla prvně na jaře ‘06. V zimě následujícího roku přibrali Aleše
Kanára. V ‘08 se přidal basák Vašek Burian. Pak ale rok a půl dali projekt k ledu. Až líto ‘09
je zasejc stmelilo a rozhoupalo k opětovnýmu hraní (jak sami uváděj: znovu a lépe) - prej
hrajou dodnes.
Obsazení: Hanka - kytara, zpěv, Fanda - kytara, zpěv, Vašek - basa, Aleš - bicí
Muza Elektroniczna
V roce 2005 se dala do kupy punk’n’blues - blues-rocková sestava. Nikdo z nich není
polského původu, enem chtěli trošku zvláštnější název svý kapely. I když se jedná
vo charakteristickej blues-rock, nehledejte v tom žádný „dvanáctky“ furtdokola.
Obsazení: Věrka F. - zpěv, Hanka V. - zpěv, Martin A.-Standa - bicí, Tom J. - basa, Petr B.
- trumpeta, Tom N.-Jerry - kytara, zpěv
80
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 81
Pardubice rockový
Nebezpečí úrazu
V roce 2003 vznikla dis crust street-punková kapela Nebezpečí úrazu. Po krátkým vobdobí
tápání se saturovali ve street-punku. Postupně se ale jejich hudební smejšlení ubíralo směrem
k crustu. Tak si vod léta 2005 do jara 2006 dali pauzu. Pak do kapely přišel Honzin a Luboše
u basy vystřídal Ica. Toho zasejc vystřídal Lhotka. Nakonec se u basy zabydlel Luboš.
Obsazení: Česi - zpěv, Trojka bicí (ex. Masáž prasat), Harrys - kytara (ex. Prasklá hlava),
Luboš - basa (ex Prasklá hlava, Ú. S. P.), Honzin - kytara (ex. Detox, Levák Bob)
Needfull Things
Gring core partička. Vznikla někdy v ‘95. roce.
Obsazení: Otto - basa, Roman - kytara, David - kytara, Tomáš - zpěv, Láďa ‘Hroch’ Piškule
- bicí (ex. Hoffman Gruppe, Noisy Fükers)
Noisy Fückers
Wolf, Milgo, Rybson
Kapela vznikla v roce 1992 a fungovala - hrála do r. ‘94. Hráli cosi jako HC - funky/punkmetal. Hráli v nejrůznějších rokáčích, jako Ponorka, Žluťák, ale i ve Svojšicích. V Polsku měli
tři vystoupení a reprezentovali Pardubice v italským Rosignanu (to jim zařídil L’Z’S). Dál
pak taky ještě Indie fesťák v Chrudimi (to ještě pořádal František), zábřežskej fesťák a třeba
taky v pražským Bunkru (když ještě byl).
Zakládající členové: David ‘Wolf’ Schul - kytara, Vladimír ‘Hroch’ Piškula - bicí, Filip
Stejskal - basa, Milan ‘Milgo’ Bača - zpěv, Tomáš ‘Rybson’ Zetek - zpěv, Miroslav ‘Kvása’
Kvasnička - zpěv. Zahrál si s něma i Honza ‘Večerníček’ Struk - klávesy.
Street Machina
V roce 1995 založená street coolová partička (esli eště existuje mi nejní známo).
Obsazení: Radek Papadopulos - zpěv, Honza Fuka - bicí, Dan Javořík - basa, David
Papadopulos - kytara
81
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 82
Pardubice rockový
Ú. S. P.
(Ústav sociální péče)
Na myšlenku založit kapelu přišel Krtek po jedný z nesčetných návštěv hospody. A protože
se vobjevil bubeník aj basák a zkušebnu našli v prostorách pardubického AD centra, začali
intensivně zkoušet. První vystoupení absolvovali na Punk-rock pogobálu v Nový Vsi u Světlý
nad Sázavou. Vod května ‘82 se k nim přidal kamarád Luboš. Následoval ale Ptákův
nedobrovolnej vodchod (splnit si svoji občanskou - vojenskou povinnost). Zpěv teda převzal
Krtek. Někdy v tu dobu přišel i druhej kytarista Filip z kapely „Chlapi z práce s. r. o.“. Načež
Jarák vystřídal Filipovo řvaní do mikrofonu. Ale co čert nechtěl, dva měsíce po příchodu
Jaráka ze zdravotních důvodů vodešel původní bubeník Paseka. Filip teda vodhodil kytaru
a ruče se chopil bubenickejch paliček. A to mu zvostalo dodnes. Jarák to svoje onemocnění
nerozchodil a vodebral se do zpěváckého důchodu. Tak se vrátil Pták. A bylo!
Obsazení: Pták (nar. ‘81) - zpěv, Krtek (nar. ‘80) - zpěv, kytara, Sirec (nar. ‘83) - basa
Reburke (nar. ‘85) - bicí, Jirka ‘Korty’ Kortan (nar. ‘82) - kytara
Honza ‘Večerníček’ Struk
S muzikou začal od ranýho dětství. Už v šesti letech hrál pro veřejnost na klávesy. To
navštěvoval experimentální hudební školu při LŠU, kde ho učila paní profesorka Harapatová
a profesor Stříteský. To první vystoupení proběhlo v rámci výročního vystoupení žáků LŠU
v Havlíčkově ulici.
Někdy v patnácti letech (možná, že aj dřív, ve třinácti/?/, ale ani jemu už paměť tak nefachčí)
založil s kamarádama svoji první kapelu „Ježkovy voči“. Zkoušeli uň doma, ale veřejný
vystoupení se nikdy nevodehrálo.
Obsazení: Leoš Odvárka - kytara, Luboš ??? - kytara, Honza ‘Véča’ Struk - klávesy
Bicí nebyly. Tenhle nedostatek řešil ‘Večerníček’ po svým - měl při zkoušení na klávesách
zapnutý automatický rytmy. Přes různý hostovačky - Noises Fückers, pražskej Slut atd. se uhnízdil v Ganja Haze, kde mlátí do kláves.
Zumbeispiel
Partička, kerá, slovy svýho bubeníka Milana ‘Ryby’ Rybičky, produkuje „imaginární
underground“. Tak tahleta sebranka šílenců si vybudovala „zdravý jádro“ ve složení:
Ludovít ‘Lude’ Baráz - kytara, zpěv, texty, Lubor ‘Lufor’ Kučera - basa, Honza ‘stará Ryba’
Rybička - trumpeta, Milan ‘mladá Ryba’ Rybička - bicí, Oldřich Bureš - klávesy, Tomáš
Novotný - altsaxofon
K týdle sestavě se na zkouškách přidával Marcel ‘Bary’ Baráz na perkuse a všeliký ty
rytmický cingrlátka. Tomu se ale nechtělo vandrovat po štacích, a tak z těch pár veřejnéjch
82
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 83
Pardubice rockový
vystoupení je ještě míň těch, kterejch se zúčastnil. Dál ještě vobčas hostovali Pavel ‘Cůca’
Cucyk (ten zaskakoval všude, kde to bylo zrouna potřebný) a Albrecht Kranych - trumpeta.
K slyšení byli sice sporadicky, ale byli…Holice, Choltice (po dechovkovejch párty, folkovým
kňourání i pokusu vo jeden z východočeskejch Woodstocků se v Cholticích dočkali i punkýšů).
Starej ‘Ryba’ Honza - psycholog v obč. sdr. Péče o duševní zdraví - pobočka Pardubice
(projekt sme kdysi dělali s Tondou Šimkem a společně ho vobhájili i na Ministerstvu
zdravotnictví - svět, ale hlavně Pardubice, je/jsou malý…!).
Rammstein.cz
Zřejmě není potřeba popisovat, čím se tadle partička maníků částečně z Pardubic a částečně
ze Dvora Královýho nechala inspirovat. Je to vlastně Rammstein Revival. Kapelu založil
ve svejch šestnácti letech Daniel Viktorin (syn bubeníka Regentů a dalších kapel) v roce 2005.
-123 minut
Bylo to někdy v roce 1996, když se Zdeněk Bína (čerstvej absolvent Dašáku) jal
improvizovat spolu s bubeníkem Dominikem Tůmou. V roce 1997 přizvali ještě Fredrika
Janáčka, zdatnýho basáka a textaře a na světě se vobjevilo -123 minut. Debutový CD „Shooba
Dooba“ vyšlo v roce 1999. Kapela dostala hned několik ocenění včetně Objevu roku hudebních
magazínů Rock and Pop a Rock Report, neminula je česká Grammy vod Akademie populární
hudby v kategorii Objev roku. Soubor se stal se svojí hudební improvizací, míchající rock,
jazz, etno, fuision… klubovou senzací! Následovaly desky „Try!“, „Home?“, „Mom“
a poslední „DRAM“ a s něma přišla další spousta, ale spousta cen. Kapela koncertovala po
celým světě (Polsko, Holandsko, Belgie, USA) a frontman Bína vobčas vystupoval, a snad
ještě pořád vystupuje, samostatně. V prosinci 2009 však přišla zpráva jako blesk z čistého
nebe - kapela voznámila rozchod (škoda, byla to hódně moc nadějná partička).
Původní sestava: Zdeněk Bína - kytara, zpěv, Petr Bartek - basa, Dominik Tůma - bicí
Petra Bartka později vystřídal Ivan Kučera, ale jeho působení v kapele nemělo dlouhýho
trvání a několik měsíců proto hrála kapela ve dvou. V létě 1997 pak přišel Fredrik Janáček
(dřív Sluneční orchestr a Sluníčko). Poslední změny byly na postu bicmena - po Dominiku
Tůmovi přišel Václav Zíma, toho vystřídal Emil Vlach…následovali ještě Martin Vajgl a Miloš
Dvořáček. Pravidelně s nima hráli saxofonista Michal Žáček či perkusionista Imran Musa
Zangi.
Nahrávky CD:
Shooba Dooba - 1999
Try! - 2001
Home? - 2002
XL Live - 2004
Mam - 2005
DRAM - 2009
+ MC: Zažehni plamen v očích mých (demo)
83
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 84
Pardubice rockový
Ready Kirken
Leden 1996: zpěvák pardubický kapely Anachronik Michal Hrůza dal kytarystoj pražských
Freewary Jam Zdeňku Ceralovi kazetu se svejma domácíma nahrávkama. Ten se obrátil na
svý kámoše Romana Pleskota - basa a Petra Lichtenberga - bicí. Hned z jara’96 spatřila světlo
světa první demonahrávka. V červenci ‘96 se odehrál první koncert na Janderově (přesně
4. 7. 1996). Nastává léto ‘96 a kapela se zavírá do studia Nehas ke zvukařoj Tomášku
Novákovi, produkce RK + Honza Křížek. V prasinci ‘96 si odbyli křest nahrávky v RC Žlutej
pes. Za hosty si vybrali Wild Palms a Walk-Choc-Ice. A už je to rok 1997 a s ním i natočení
videoklipu „Je v mý hlavě“, jehož autorem je Filip Kurek. S rokem 1998 přichází demo
„Cofila“ ze studia Herda, tentokrát je mistr zvuku Luděk Oravský a produkce se ujali Kirkeni
sami. V roce 1999 pak natočili klip „Zejtra mám“ v režii Zuzany Novákové. V únoru 2000
(19.2. až 22. 2.) natočili ve studiu JPM pod zvukovou taktovkou Jana Muchowa a v produkci
Radima Hladíka promo singly „Když spím“, „Město je temný“, „Zejtra mám“ a „Malý princ“.
A už je tady únor 2001 (opět 19. 2. až 22. 2.) a s ním natočení CD „Vlny“, tentokrát ve studiu
„C“, kde za zvuk a produkci odpovídal Petr Slezák. V červnu 2001 podepsali smlouvu
se společností Universal Music a hned v červenci stejného roku byl nasazenej singl „Zejtra
mám“ do rádií. K tomu následuje promo turné po rádiích. Ready Kirken se dostávají na výsluní
a fanynky po nich šílej (taková malá česká Kirken-mánie). 22. září 2001 s něma režisér Tonda
Vomáčka (jak krásný český jméno) natočil klip „Zejtra mám“. Sály praskaly pod náporem
fanynek. Vo dva dny pozdějc (24. září 2001) se jejich singl „Je v mý hlavě“ dočkal nasazení.
Třetím singlem, z v tý době chystanýho alba „Vlny“, sou „Cesty“. A jede se dál - v roce 2001
vodehrála kapela na sto padesát koncertů. Duben a srpen následujícího roku (2002) se nes’
ve znamení natáčení CD „Čekal jsem víc“. Natáčelo se v Ostravě a produkce se opět ujal Petr
Slezák. V roli hostů se na něm podíleli Michal Vašica - samply a Pavel Bohatý - piáno. Zároveň
s tím sfoukli singly „Černý brejle“, „Čekal jsem víc“ a „Superman“. V režii A. Vomáčky
+ „Superman“ - animace, a…samozřejmě, že se natočily aj videoklipy. Na podzim 2002 pak
vyšlo CéDo „Čekal jsem víc“. V listopadu předskakovali koncertu Manic Street Preachers na
jejich pražským koncertě v malý sportovní hale. V květnu a červnu 2003 hostovali na turné
skupiny Lucie. Z pražskýho koncertu v T-Mobil aréně byl pořízenej skoro vosmiminutovej
živej záznam videoklipu „Cofila“.
S podzimkem 2003 se kapela ujala přípravy materiálu na nový CD. A hned v prosinci nahráli
dema ve studiu Sono v Nouzově (snad, aby je jako Dalibora naučila nouze housti…). Leden
až březen byl, jak jinak, ve znamení natáčení CD. Tentokrát si za název zvolili krásný český
slovo „Krasohled“ (kdo z nás se v dětství nekoukal do tý magický trubičky?!). Produkce
se v Sono studiu ujal Pavel Karlík (měl za sebou Lucii, Wanastovy vjeci…). Tentokrát se do
rolí hostů voblíkli Pavel Karlík - kytara, Jana Macinková - zpěv, Luboš Luňák (známej
z pardubického okruhu undergrounďáků) - piano, Karel Pičman - trubka, Veronika ‘Supice’
Borůvková - harmonika, Milan Cimra - perkuse, Pavel Kudelásek - housle, Radek Křižanovský
- housle, Pavel Cipry - viola, Pavel Verner - cello a Ondřej Krupička si vzal na starost
smyčcový aranže. V tomtéž roce vyšly singly „Krasohled“ a „Poslední dobou“, v červnu pak
natočili klip „Krasohled“. (Točili na Orlický přehradě. Sice se koupali, ale bez traverz.)
84
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 85
Pardubice rockový
Režíroval je Filip Sirotek. Ještě ve stejným roce ve filmu Juraje Jakubiska byly použitý jako
soundtrack „Hvězda“, „Pověz mi kamaráde“ a „Moje malá“. Michal s Adamem si pak ve filmu
zahráli členy fiktivní kapely Richarda Krajča „The Grate“. Michal Hrůza stihnul ještě v roce
2004 napsat písničku pro „Superstar“ Anetu Langerovou. Písnička „Voda živá“ měla celkem
úspěch. V květnu 2005 připravovali videoklip na „Poslední dobou“ v režii Aleše Suka. Na jaře
2005 připravovali materiál na nový CD a v květnu 2005 pozlatili prodejem víc než
10.000 (slovy deset tisíc!) kousků album „Čekal jsem víc“ (no myslím, že se dočkali dost).
Po „Krasohledu“ ještě následovaly alba/CD „Asi se něco děje“, „Světy“ a „2010“ (to už ale
bez Michala Hrůzy).
V letech 2008-2009 kapela odehrála cca sto padesát koncertů čítajících aj první akustický
turné. Následně se jala připravovat materiál na nový CéDo. To vyšlo na jaře 2010. Už v roce
2009 k prvnímu singlu z připravovaného alba natočili videoklip pod režií Davida Beránka.
Netradiční klip se songem“ Mladý důchodce“. V roce 2007 vydala kapela u společnosti EMI
album „SvětyReadyKirken“ a natočila hned dva videoklipy „Život je výlet“ a „Není to tak
zlé“. Několik tejdnů se pak držela v první pětce hitparády Rádia Evropa 2 a televize Óčko.
Od září 2006 se stala piesonka „1+1“ z alba „Čekal jsem víc“ nejhranějším kouskem v českým
éteru a dostala cenu Anděl 2006.
Sestavy, jak se měnily:
1.Ta současná: Zdeněk Ceral - kytara, Ondřej Herold - basa, zpěv, Roman Sklenář - bicím
Michal Mráz - kytara, zpěv
2. Jan Polonský - zpěv, Zdeněk Ceral - kytara, Ondřej Herold - basa, Adam Jánošík - bicí
3. Sestava z alba Vlny, Čekal jsem víc, Krasohled, Asi se něco děje…: Michal Hrůza kytara, zpěv, Zdeněk Ceral - kytara, Ondřej Herold - basa, Adam Jánošík - bicí
0. Původní sestava: Michal Hrůza - zpěv, kytara, Zdeněk Ceral - kytara, Roman Pleskot basa, Petr Lichtenberg - bicí
Personální změny: Bronislav Bičan - bicí vod roku 1997 do 1999, Viťa Jiráček - basa
vod roku 1998 do 2000, Pavel Bohatý - klávesy (vod roku 1998 do 2000), Dominik Tůma bicí (vod roku 1998 do 2000), Michal Hrůza - kytara, zpěv (vod roku 1996 do 2006)
Diskografie:
Ready Kirken - 1996
Cofila - 1998
Čekal jsem víc - 2001
Vlny - 2001
Krasohled - 2003
Asi se něco děje - 2005
SvětyReadyKirken - (2007)
2010 (2010)
V roce 2006 dostal Michal Hrůza padáka vod Ready Kirken (zejtra už nemá svůj
den… ) a osamostatnil se. Teda ne na dlouho, protože se voženil s bejvalou manželkou
sbormistra Bambini di Praga Kulínskou.
85
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 86
Pardubice rockový
Michal Hrůza a Kapela Hrůzy
Přistěhoval se z Turnova (s chlapeckým snem stát se mašinfírou) v roce ‘93, po epizodním
zpívání v Anachroniku, na podzim ‘95, spojil svoje síly se Zdeňkem Ceralem do seskupení
Ready Kirken. Vod roku 1996 to pak rozjeli naplno. S Anachronikem nahrál jedno CD, a to
druhý (na prvním se nepodílel) - stejně ale nevyšlo.
Po tý, co byl odejit (dle vlastních slov) z Ready Kirken, hrál Michal nějakou dobu
za doprovodu příležitostný nebo studiový kapely. Složil několik kousků pro Anetu
Langerovou, se kterou taky spolupracoval. Prvním hitem byla „Voda živá“, další pak např.
„Stopy zahladím“ či „Malá mořská víla“. A směle se vrhnul na lascivní šikmou plochu popíku.
Pro Ready Kirken složil cca 50 písniček. Michal dělal i muziku k filmu Lidice, kterej šel do
kin 10. června 2011 (den výročí vypálení Lidic), kde si i zahrál epizodní roli. Tu ale měl už za
sebou i jako člen filmový kapely Kryštof (Richard Krajčo), kde si taky zahrál. Jeho hlas
a písničky sou dost často k slyšení na ČT (např. seriál Vyprávěj). Dal do kupy kádr muzikantů,
kterej příhodně pojmenoval Hrůzy a vrhnul se do džungle český pop-music. Nutno podotknout,
že tý slušnější, tj. poslouchatelnější. Dál si tak drží parketu solidní pop-rockový písničky.
Diskografie:
1. Bílá velryba
2. Napořád
Vypsaná fiXa
86
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 87
Pardubice rockový
Prolog (z Márdiho vzpomínek):
„Když mi bylo asi tak třináct, rodičové přijeli z Německa a mně a bráchovi Radkovi (deset
a půl roku) přivezli kazeťák - tzv. dvojče. Vzali sme ho, šli s ním nahrávat na záchod, kde
brácha splachoval a voba sme vyluzovali děsný skřeky. Pak sme šli do vobejváku, sebrali
tátovu starou ‘španělku’ se třema strunama, a pokračovali v chroptění, prskání, funění, řevu…
a ejhle, první dvě písničky byly na světě - ‘Průjem’ a ‘Projev pana prezidenta’. Řek’ sem
bráchovi, že bysme se měli nějak jmenovat. A von bezmyšlenkovitě vodpověděl: ‘Vypsaná
fixa’!“
Jak píše Márdi (frontman, showman, zpěvák a kytarista) na webovkách kapely: Vod roku
1992 zpíval aj dospíval ve skupině K.R.K. Bylať to prej docela dobrá kapela, se kterou zažil
spoustu výbornejch mejdanů, koncertů, mejdel i mýdel, trošku tý srandy a pár povedenejch
příhod aj pařeb etc. atd. apod. Jenže jak šel čas, i styl muzicírování kapely se začal měnit, tož
to ho docela přestávalo bavit. Chtěl von hrát (a tak ho to začlo srát) cosi úplně něco jinýho.
Paralelní existence K.R.K.-u a Vypsaný fiXy v letech 1994 -96 nezadržitelně spěla k zániku
K.R.K.-u. A jak řekli, tak i udělali. Tolik tedy letem světem, hlavně stručně, ve zkratce, co
předcházelo vzniku VF. V lítě ‘94 většina K.R.K.-ů odjela pryč a von Márdi zůstal
v Pardubicích sám jak kůl/vůl v plotě (nebo jako Milouš Jakeš v Červeným Hrádku?). Před
tím, už v zimě a zkraje jara, ve zkušebně K.R.K.-u zkoušela „Kyrie“. Ta se tam vetřela pod
maskou fanoušků Priessnitz. ‘Burác’ totiž chodil se sestrou bubeníka týdletý ‘povedený’
psychoformace a pod jejich vlivem aj prosadil KYRII do zkušebny k nám (píše Márdi).
„Kyrie“ ale neměla s Priessnitzem lautr nic (lautr hovno) společnýho. Možná tak chlastání
a hulení. Což byly položky, ve kterejch se pánům z Priessnitzu nejenom vyrovnali, ale možná
aj Priessnitz překonali. Bylo nutný je vyhodit - jináč by mohlo dojít k efektu kukaččího
mláděte. Tj. hrozilo vyhození původnímu osazenstvu. S bubeníkem Pítrsem zvostal Márdi
i nadále v přátelským poutu. A tak společně sjížděli Piexies, Primal Scream, The Cure, Prouzu
a spoustu dalších kytarovejch kapel. Přišlo léto ‘94 a Márdi byl v Pardubicích. Největší
problém byla finanční tíseň - nebyly prachy/lováky…a léto - ten čas, kdy holky maj sukýnky
zvící širšího vopasku a napresovaný sou v nátělníčcích, kde ňadra dmoucí překypujou
plností… přímo volalo, vybízelo k utrácení. I přišel Pítrs s nabídkou, že vykopou (ne válečnou
sekeru), ale zahradní příkop, zavatěj a budou si užívat. Sedmdesát metrů do dýlky, jeden a půl
metru do hloubky a jeden a půl metru co do šířky. No darda na jejich vetchý tělesný schránky.
Ale taky výzva (i když dóst krutá). Začali kopat. Jeden kop, druhej kop, třetí kop a vodkop,
podkop, nakop…Přes den se kopalo, v noci se pařilo - RC Žlutej pes (do prdele vlez) v tý
době pořádal letní sérii legendárních, pro Pardubáky, koncertů a rockoték. A že to tam jelo,
jak na bobový dráze. No, a když U pesa nic nebylo, byly tady eště další zařízení podobného
zaměření (Tennis, Rychta, Nora nebo disko LIFE, kde chlapci byli/blili). A páč se odlišovali,
šli po nich průměrný frajeři - většinou se jednalo o fyzický napadení. A páč bejvali brutálně
zdevastovaný pivčákama a houbou, povětšinou se nic nestalo. Po tejdnu kopání a chlastu byli
tak přesycený celkovým způsobem, až ,,nesnesitelnou lehkostí bytí“ (M. Kundera), že se
uchýlili k závěru, že takhle to dál nejde a dali hlavy dohromady a ejhle myšlénka: oživíme
letní zapomenutej projekt a Vypsaná fiXa, kerá se nacházela už čtvrtej rok ve stádiu klinický
smrti, byla na světě. Ke svymu záměru hodlali použít zkušebnu K.R.K.-u aj s jejich aparátem
87
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 88
Pardubice rockový
i automatickýho bubeníka. Byl to trošinku přístup supů, ale jim to mohlo bejt ukradený (účel
světí prostředky). No šuma fuck. Prostě a jasně nic se nedá zadržet a už vůbec ne ten šup
a švih, kerej to vzalo. Tempo gradovalo a jelo to jak po másle - fíííí. Ale dál, kolem zahrady,
kde hloubili ten zákop v čekání snad na III. světovou, se porád motal podivnej týpek, taková
divná figura - Mejla, bejvalej hokejista HC Pardubice, depešák a těžkej flegmouš. Vod vidění
ho kuci znali, chodil taky na akce do Žoltoj sabáky. Taky chodil s Pítrsem do stejný školy
a vod něj, Pítrse, se taky naučil první akordy na kajtru. ,,Nedoved’ pochopit, jak je možný,
že furt paříme a zároveň vydržíme kopat/těžce makat. Porád se nám smál a provokoval. Když
ale uslyšel vo kapele, změnil chování a žadonil, ať ho vezmem. Nejdřív sme se mu smáli,
potom nad ním zaplakali, aj na konec nás ukecal, byl přijat a bylo mu ‘milostivě’ dovoleno
pouštět automatickýho bubeníka“.
Přece jenom by byla škoda nepřipomenout při týdle příležitosti formaci „Poslední motýl“,
kerá svým způsobem ovlivnila vznik VF. Je to sice krapánek pomotaný, ale pro uvedení do
kontextu a ouplnosti nelze než „Posledního motýla“ zmínit. Po svým vyhazovu se totiž „Kyrie“
přemenovala na „Poslední motýl“. Tadle ta hippie sešlost ale prodělávala těžký personální
změny. Ale co je nejdůležitější, v jejich řadách se mimo Márdiho mihli všichni budoucí členi
VF. Pítrs se držel svejch bubnů, u mikrofónu se v jednu chvíli objevil flegmatik Mejla. Jeho
skřeky nevydržel nikdo! Za mikrofón se teda postavil basák Dejmal (aj budoucí basák VF),
kerej k tomu byl de facto donucenéj. Mejla převzal basu. Všichni tím trpěli jak postřelený
svině, ale von vlastně za nic nemoh’ a nakonec to bylo i vysvobození pro všechny. Sice to zní
dost nadneseně, ale tak to bylo (vo tom žádná). Tak se budoucí Vypsaná fiXa úspěšně
vypořádala s personálníma změnama a přesunama a teď zpátky do pohádky: „Kterak fiXa
vypsaná ke štěstí přišla.“:
Márdi, Pítrs a Mejla se sešli (zřejmě jednoho krásného dne, za ranního kuropění…)
ve zkušebně a první sestava VF byla na světě. Trvala sice asi tak půl hodiny: Márdi zmáčknul
kytaru a zahalekal, Mejla taky prohráb struny a Pítrs? Tak ten sednul za svý troskobubny. Furt
to ale nebylo vono. Lišák Mejla se zmocnil basy a už ji nehodlal pustit. Večer pak v hospodě
potkali Dejmala a ten hladově přijal nabídku stát se basákem Vypsaný fiXy. Vožralej Mejla se
rozhod prodat svoji hokejovou výzbroj a koupit si kytaru. Nikdo ho nebral vážně, ale von to
vopravdu dodržel a druhej den měl kytaru. Tak vznikla původní sestava VF, která se vlastně
nikdy nezměnila, ač prošla řadou krizí - každéj chtěl vyhodit každýho. Tak teda: Márdi - zpěv
a kytara, Mejla - kytara, Dejmal - basa a Pítrs - bubny. Otázku stylu a hudebního zaměření
nebylo potřeba řešit. Všechno tak ňák vyplynulo samo vod sebe. Pixies poslouchali všichni,
aj kytarovou muziku. Během tejdne už se linuly ze zkušebny libý tóny a ven se vylejzalo jenom
pro chlast a do postele. Vznikla nahrávka „No burp!“, kerá má dóst hroznej zvuk.
Ale v atmosféře a energii tohohle vobdobí to bylo fajn. Vrcholem pak sou songy „Marinetti“
a „Krabice“. Všecko bylo zaznamenaný na pučeným mixu a kazeta vyšla v nákladu zhruba
štyrycet kousků a dneska už je to rarita. Pak začala kapela vyhnívat.
Celej rok popularizovali chlapci fiXu ústní formou, a to asi takto: všade pořvávali, že fiXa
je nejlepčí. Setkávali se ale s ironicko-shovívavejma oušklebkama. Nikdo je nebral vážně
a vobčas si aj někdo zaťukal na čelo. Zkušebnu si vopatřili na VŠ koleji. Fungíroval tam skvělej
klub Bažina. K tomu se taky vážou jejich první produkce, koncerty… Ale úplně první koncert
88
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 89
Pardubice rockový
Vypsaný fixy proběh na Waynestock u Žlutýho psa v září ‘94. Hráli tam první, ale volajakej
sukces to nebyl, ale ani průser - spíš sranda. Do léta ‘95 hráli ještě tak dvakrát/třikrát na Bažině.
Jinak nic moc. Vypadalo to spíš, že VF zvostane takovým letním projektem a Márdi že nadále
bude jezdit s K.R.K.-em (namoženým). A Mejla, Dejmal a Pítrs si založili kapelu The Toy’s.
Takhle to šlapalo asi zhruba rok a půl, ale mělo to jednu slabinu, zpěvák na to kašlal a přes
počáteční eufórii začala kapela vyhnívat. Stejně jako K.R.K. I tak ale existovali K.R.K. aj The
Toy’s. Další plány VF byly nahrát v létě další demo, a pak se uvidí. V létě ‘95 teda nahráli
druhej demáč „Z Nietzseho nic“. Dobrou polovinu songů vymysleli v průběhu roku a zbytek
dodělali na místě, za pochodu. Bylo jich deset. Tenkrát si napučovali trošku lepčí aparaturu.
Šak se to projevilo i na lepčím zvuku. Na nahrávání přizvali Terezu - šestnáctiletý pometlo,
která nazpívala vokály. Nejdřív dost vadila, ale pak si nějak zvykli a nakonec se stala i součástí
kapely.
Do jara ‘96 vydržela souběžná sestava K.R.K.-u a VF. Na konci bubnoval Pítrs v K.R.K.u i VF. V květnu ‘96 ukončil K.R.K. svoji působnost na Majáles a v létě ‘97 pak fiXa nahrála
další kazetu „Smutné a veselé vraždy“, který se prodalo asi vosum set (možná aj tisíc)…Lidi
z Pardubic začali chodit na VF. Ta se stávala stále populárnější. Velkej, až lví podíl, na tom
má menejžr Ladys, kerej přišel těsně před nahráním „vražd“. Sehnal spoustu akcí a možností
vystupovat a vlastně tak činí dodnes. V ‘98 vydali CD „Lunapark“, který šířej podzemní
a všechny ty spodní proudy po celý republice. Díky Ladysoj si zahráli v Německu, Holandsku,
Polsku, aj Taliánsku. Největší úlet ale bylo asi společný hraní s orchestrem Václava Hybše na
Pražským hradě, který uváděl Miloš Frýba - dodnes nepochopitelný, jak tohle spojení mohlo
vzniknout, koho to mohlo napadnout a hlavně, že do toho Hybš a Frýba vůbec šli ???
Zajímavou zastávkou byl taky kravín v obci Sobětuchy-Vrcha, kde byl Márdi zasaženéj
elektrickým proudem. Spoustu těchhle příhod Márdi sepisuje a brzo je uvede na webovkách
VF.
Za celou dosavadní tvorbu došlo ve „fiXe“ k jediný změně v obsazení, a to na postu basáka.
To se událo podle vzpomínek Márdiho takhle nějak: „Po civilce sme nastoupili do háku (těžkej
work). A k tomu se Dejmal zaláskoval. Měli sme jet’ hrát do Ústí nad Labem. Mejla měl cosi
s rukou, a tak sme se rozhodli, že pojedeme ve třech. Na poslední chvíli ale Dejmal
zatelefonoval, že nemůže. Úplně hotový sme se rozhodli to Ústí vodehrát třeba i ve dvou.
Zničený sme šli s Pítrsem po Pernštýnským náměstí, když sme, úplnou náhodou, potkali
Mejna. Šel někam chlastat a už byl řádně nalitej a zhulenej. -’Jedu s váma’, prohlásil: ‘Sednu
si na zadní sedadlo a ty mě během cesty naučíš ty basový linky.’ V tý době hrál ještě
ve ‘Spiknutí’ a byl to v podstatě multiinstrumentalista. (S ‘fiXou’ vystupoval - na kytaru a bicí,
už několikrát před tím.) Když sme přijeli do Ústí, vypadlo z Mejna, že si pamatuje jenom
základní rif z ‘Roztočíme mrtvýho čápa nad hlavou’. Pěknej průser. Tak sme mu řekli, ať je
votočenej zády k publiku a dělá, že hraje. Nakonec, snad že návštěvníci klubu byli totálně
zlitý, to dopadlo dobře.”
Pak, někdy v dubnu 2002 zaskakoval Mejn, když měl Dejmal zase ty svý vejmluvy, že nemá
čas… „Pak v listopadu to Dejmal zabalil sám. Nebylo nám z toho dobře. Prožili sme společně
dost a dost. Mejn po něm zdědil basu i s aparátem. Holt nic se nikdy neděje jenom tak
náhodou“. - vzpomíná Márdi.
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 90
Pardubice rockový
V podstatě se dá fiXa charakterizovat jako směs energie, psychedelie a melodie. Texty sou
v češtině. A jak sám říká: „Hrajeme takovej punk-pop, kerej oslovuje různý typy lidí, kerý nás
nenáviděj, jiný nás maj rádi.“ Ale tak už to v životě chodí. Za zmínku ještě stojí jejich klip
„Stereoid“, ve kterým vystupuje Franta Theer - dekadent, ceněnéj trenér gymnastiky,
provokat(he)ér, vychovatel kluků v pasťáku, bohém, opilec a nezmar - dneska už nebožtík bohužel před pár lety ochořel vážnou nemocí a jeho syn Martin ho vozil každou chvíli do
špitálu. Na podzim 2010 se mu udělalo líp, a tak se vrátil domů, žel jenom nakrátko, bo za pár
tejdnů vodešel zlobit na onen svět. Vzdávám čest týdle figuře, kterou sem měl upřímně rád
(a pokud můžu posoudit, von mě taky).
Začátkem léta ‘11 se zavřeli do studia, aby na podzim bylo nový CD (psáno v červci ‘11).
Vejsledkem je album ,,Detaily“ (poslední doplněk z října 2011).
Obsazení: Michal ‘Márdi’ Mereda - kytara, zpěv, Milan ‘Mejla’ Kukulský - kytara, basa,
Daniel ‘Dejmal’Oravec - basa (v r. 2002 ho nahradil Mejn z kapely Spiknutí), Petr ‘Pítrs’
Martínek - bicí, Vladimír ‘Ladys’ Jaselský - manager
diskografie:
1)
No Burp! (1994, kazeta)
2)
Z Nietzseho nic (1995, kazeta)
3)
Smutné a veselé (1996)
4)
Lunapark (1998)
5)
Nová jarní kolekce (2000 - pouze 5 písní)
Oficiální nosiče:
6)
Brutální všechno (2001 - BMG Triola)
7)
Bestiální štěstí (2003 - BMG Czech Republic)
8)
Krása nesmírná (2005 - Sony BMG)
9)
Fenomén (2007 - Sony BMG)
10)
Klenot (2009 -San Piego rec.)
11)
VFRFP - 2010 - San Piego rec. (záznam z koncertu 4. 7. 2010 na festivalu Rock for
People, Hradec Králové)
Volant
Točte se pankáčové…
Aby se dostali do širšího povědomí publika, museli v roce 1995 použít kousek tý český lsti.
Na fesťáku anarchisticky laděnejch návštěvníků, kde jim publikum nebylo rozhodně
nakloněný, si vymysleli, že jejich první hit „Sněženky a bledule“ je vlastně nikdy neuvedenej
kousek vod Sex Pistols. Vod tý doby, i přesto, že sou orientovaný spíš na písničky, se to s něma
táhne. Takže sou většinou posluchačů považovaný za punkejše. Klasický kytarový obsazení
zpestřuje a doplňuje charakteristickéj zvuk saxofonu Zdeňka Maška. Ve svejch materiálech
uváděj, že v plný sestavě jich je vosum (avšak nelíbej prdel kosům). Ovšem, má to háček,
a jak říká frontman kapely Milich, na koncertech vystupujou jenom v pěti - podle toho, jak
se to komu hodí, jak má čas a náladu. Vod roku 1996 vydali čtyry alba:
První dvě CéDa sou spíš demáče vydaný vlastním nákladem.
1) Volant I - (1997, vlastní náklad)
90
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 91
Pardubice rockový
2) H CH K R D T N - (1999, vlastní náklad)
3) Paramo, Semtín, pervitin - (2002, Cecek records, vlastně první oficiální CéDo)
4) Točte se pankáčové - (2005, Cecek records)
5) HOGO POGO - (2009, Cecek records)
Poslední tři kousky už vyšly pod hlavičkou havlbrodskýho labelu Cecek records.
Svý první zkušenosti nabírali v RC Žlutej pes. Svižná „muzika vod podlahy“, takovej pubpunk. Žádný um ca, ca, ca. Um ca, ca, ca…, ale ostrý, jednoduchý písničky, jak hudebně, tak
textově. Z jejich vystoupení přímo čiší energie a jejich tříakordový písničky ve spojení
s rozmanitostí textů se jeví jako správnej způsob, jak posluchače pobavit. Však, dobře se bavěj
i muzikanti samotný. Jedním dost povedeným klipem, kterým si šťouchli do pracovníků správy
a údržby silnic a dálnic, vzbudili zájem celostátních médií. V odborným tisku si o Volantu
můžete přečíst jenom pochvalný recenze.
Nejčastější koncertní obsazení: Pavel Milichovský - ředitel, kytara, zlato v hrdle, Honza
Vlasatík - kytara, workholik, Hanzi Hlubocký - Jenda, basa, Karel Pavelka - automatickéj
bubeník, Zdenda Mašek - saxofon, zpěv
nebo obsazení jak ho uvádějí sami:
Milich - ředitel, zlato v hrdle, Pan Zdeněk - saxofony, vokály, ALFA samec, nositel
duchovních a morálních hodnot, Hlubočák/Divočák - Jenda, basa
Karel Pavelka - automatický bubeník Kamil, Zbyněk Bosák - kytarový mág, Ing. Vlasoš arabská kytara Hummer
A stálí hosté: Zbyněk Bosák - kytarista z V.P.R., Veronika Chládková - zpěv (dívčí)
Dukla vozovna
Od zastávky do Ponorky
není daleko,
posedíme, vopijem se
jen tak na voko.
Oldo, Oldo,
jak se máš tady na baru?
Doufám, že nám pivko dáš,
a né pomálu.
Tak mě chlapci poctili, když sem wobsluhoval v Ponorce na báru (oldB).
Vznik Dukly vozovny byl podmíněnéj bezpočtem návštěv koncertů v pardubickým rockáči
Žlutej pes - Skalda, Bóďa a Dresík tam chodili na dneska už dóst známý kapely Vypsaná fiXa,
91
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 92
Pardubice rockový
Volant, Znouzecnost, Visací zámek a jim podobný. Všechno se ve skutečnosti začalo, až když
se Dresíkovi dostala do rukou baskytara. A protože Bóďa docela uměl hrát na kytaru, začali
každý vodpuledne chodit do školy (byla to ta základní - ZŠ) a voni tam měli zapučenou jednu
učebnu coby zkušebnu, kde hráli cez gramce. Dresík ale držel tu věc, basovou kytaru, jako
prase kost, teda poprvý v životě ji měl v rukách. Bóďa pak splácal dohromady několik
akordů…, ale tohle hraní nikam moc nevedlo. Tak do svejch řad naverbovali harmóna Skaldu
a nacvičili pár dobrejch fláků vod Tří sester, Mňágy a jinejch kapel. Pak je to ale ňák přešlo,
a tak struny aj klávesy na nějakou dobu ztichly.
Novým impulsem byl jejich první koncert. Ten se vodehrál v garáži v Petřkovicích
u Trutnova (u Trauče). Bylo narváno - asi patnácti lidma - a spolu s kapelou jednoho kámoše
tam vytvořili excelentní atmosféru. Koncertování je začalo tak bavit, že se jali uspořádat
koncert v hospůdce Bylanka ve Svítkově. Lidí si přišlo poslechnout jejich vopusy už vjacej podstatně - pařilo se až k nevíře, ale bez bicích to jaksi nemělo ty správný grády - šťávu. A tak
se k Dukle vozovně přidal Čegy, ten byl asi z nich všech nejlíp instrumentálně vybavenéj. Pár
zkoušek ve Štěnci a s „Chlapákama z práce“ a s ‘Jimem’ ‘Čertem’ Horáčkem, kerej je naučil
i zpívat. Semkaj se hodí citát (kytát): „Taky sem tady spatřil poprvý kytarový komba.“ Pak už
se soustředili na tvorbu vlastních songů a…vybavili se aparaturou!!! Jejich zatím největším
úspěchem bylo vystoupení ve Žluťákoj a na koupališti Cihelna při příležitosti letních fesťáků.
A co dodat? Snad jenom toliko, že historie se nedá zastavit a jede se dál (močálem černým,
kol temnejch skal).
Obsazení: Roman ‘Bóďa’ Anděl - kytara, zpěv, David ‘starší Skalda’ Skalecký harmonika/akordeon, zpěv, Radim ‘Dresík’ Drejsl - basa, Radovan ‘mladší Skalda’ Skalecký
- harmonika, zpěv, Jiří ‘Krupa’ Krupička - bicí, řev zvuky a pazvuky
Anachronic
V týhle kapele působil Michal Hrůza, kterej po tom, co dal Ceraloj poslechnout svý domácí
nahrávky, spoluzaložil Ready Kirken. S Anachronikem natočil jedno nevydaný CéDo (první
nahráli ještě před jeho příchodem).
Vladimír Hauk - zpěv, basa, Vladimír Brett - kytara. Pavel Herynk - kytara, Miroslav Maršík
- bicí
Diskografie:
Lame Gart And… (1993)
Čellisti
Kapela Čellisti vznikla v roce 2000. Hned zpočátku si tři cellisti a jeden bubeník vzali za
svý dělat známý hitovky vod Metallicy, Nirvany, Black Sabbath, Nightwish nebo aj vod Red
Hot Chilli Peppers. Ale jak vůbec přišli na myšlenku dělat muziku takhle? Na zájezdním
koncertě Pardubického komorního orchestru spojili svý síly zakládající členové Jan ‘Gepič’
Gerhart, Eva Pilařová, „jakási Hanka“ a současnej basák Volantu Hanzi Hlubocký. Během
krátký doby hledání byla „jakási Hanka“ nahrazená Petrem Šilarem. Další obměna znamenala
muskulaci (pomužštění) kapely, a to výměnou Evy za Víťu Vomáčku. V týdle sestavě kapela
voslavila pátý narozeniny. Víťa si během svýho testovacího vobdobí zaskočil snad za každýho
92
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 93
Pardubice rockový
člena kapely. Možná, že ještě tak kromě Petra. Proto taky na fotkách z Trutnov Open Air 2005
je sestava bez Gepiče. Pak se ale Hanzimu, po čtyřdenním těhotenství, narodila dcera a von
musel z časovejch důvodů kapelu vopustit. Rok místo něj v kapele působil Jan Ericsson.
Bohužel to nevydržel a vzdal. V současný době má teda kapela tři violoncella a jedny bicí,
u kterejch ale taky proběhla změna. Původní bicák, zakládající člen kapely Lukáš Báchor
(syn fotografa Pardubickejch novin a následně magistrátního fotografa, jinak byl Lukáš
bejvalej bubeník Volantu) byl nahrazenéj Tomášem Reimontem z kapely V.P.R.
Obsazení: Lukáš Báchor - bicí (nahradil ho Tomáš Reimont) - po čase se zasej Báchor vrátil
a vyměnil Reimonta, Jan ‘Gepič’ Gerhart - cello, Petr Šila - cello, Víťa Vomáčka - cello
Conticare Mechanismus
Historie se začíná vodvíjet okamžikem, kdy se Fila sešel s Mattym…
Obsazení: Matty - původně kytara, pak basam Fila - kytara
Jeden rok vydrželi vystupovat jenom ve dvou. Pak přijali bubeníka P. F.
Deem
Drsný punk-rockový quarteto z pardubického předměstí vzniklo v roce 2003. Našli se na
předměstí, kde se drsná realita většího města střetává s ještě drsnější divočinou venkova. Jejich
tvorba se vyjadřuje nevybíravejma textama i hudbou. Kapela hraje v běžný sestavě, která
se skládá z kytar, basy a bicích. Do toho samozřejmě vždycky někdo řve.
Sestava: Blaza - basa, zpěv, Sedmin - kytara, zpěv, Vebca - kytara, Wokap - bicí
Daen
Kapela, která se vod počátečního hard-core v klasickým rockovým vobsazení posléze
rozrostla až v miniorchestr čítající i deset hudebníků. S přicházejícíma muzikantama
se prodloužil název uskupení na Daen & The Groove Company. Hudebně se pak rozvinuli
do směsice taneční hudby, ve který se míchaly prvky funky, jazzu, drum&bass…a kdo ví čeho
ještě. Natočili několik demáčů a odehráli přes stovku koncertů.
Obsazení: Filip - MC, Lůca - zpěv, Ivet - zpěv, Čenda - basa, D.U.S.H.A.N. - kytara, Mifa
- bicí, Roman F. - trombón, Švadla - trumpeta, Ondrák - tenor saxofon, Pepíno - conga
Už neexistujou.
EastPark
Chrudimská rock-popová kapela, která po letech odříkávání vyrazila na zteč. A tak vod roku
2000 sjížděj region, kerej vobšťastňujou charakteristickým zpěvem/chraplákem Pavla
Bohatého (prošel toho hodně, nějakej čas působil i v Ready Kirken a v současnosti pendluje
mezi EastPark-em a The Blue Effect-em).
Obsazení: Pája Bohatý - zpěv, klávesy, kytara, Tomáš Filka - kytara, Jiří ‘Brčál’ Peřina basa, Lukáš ‘Mňaga’ Král - bicí
Zatím jediný CD „Scream“.
Už nehrajou.
93
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 94
Pardubice rockový
Kadlec František
Neúnavnej propagátor, aktivista, celej voblečenej v hadrech s motivem květin Flowers
of Frántysek.
Poslední chrudimskej „hipík“.Organizoval snad všecko, co v Chrudimi zasmrdělo
rockovým, alternativním či podobným smradem. Stál snad u všeho. Taková „dobrá duše“…
Organizoval květinový festivaly, kerý se postupně z plochý dráhy přesunuly na Yanderov
(správně Janderov). Štafetu po něm převzali jiný, ale tam, kde von byl sám, se dneska má
co činit hned několik lidí.
K.R.K.
Kapela sdílela zkušebnu s Vypsanou fiXou, vlastně tam byla ještě před „fiXou“. Zpíval
u nich Márdi, kterýmu se ale po čase přestala zamlouvat tvorba K.R.K.- u, tak si teda hledal
ňáký uplatnění jinde. Do škopků u nich mlátil Pítrs, věčnej to, až nezdolnej bicman (to ještě
stíhal „Posledního motejla“ a „The Toy’s“ - docela dost na jednoho pracovníka Ekocentra
Paleta).
Kyrie
Partička psycho hipíků, který, spíš než zkoušení a hraní muziky, se věnovali chlastu a hulení
dobrejch trav. Působili ve stejný zkušebně jako K.R.K., Vypsaná fiXa, The Toy’s a Poslední
motýl.
Luboš Luňák
Muzikant vod Boha. Hraje snad na všechno, co vyluzuje nějakej tón. Prošel hafem kapel
a uskupení, jamoval, marmeládoval. Většinu času tráví s Mílou Noskovou na zemědělský
usedlosti Tři dvory. Hostuje např. aj na CD Ready Kirken. V Ponorce, v lokálu, drnkal
na klimpr…no skvělej (byl sem tam a musím říct, že se nikdo neudržel a s každým to při jeho
hraní pěkně šilo-hejbalo…).
Graf Ferdinand Zeppelin
Kapela si dala do vínku, jak název napovídá, hrát tvorbu slavnejch a nesmírně voblíbenejch
Led se Zelím (Led Zeppelin).
Obsazení: Luboš Luňák - zpěv, Václav Pecina - 1. kytara, František Diblík - 2. kytara, Petr
Kupčák - basa (jinak člen Pardubickýho komorního orchestru), Honza ‘Viki’ Viktorín - bicí
Později si začali řikat Led Zeppelin Grand Orchestra.
Mathevy’s Workshop
Kapela, ve který kytaruje syn Luboše Luňáka Pepa.
Na rovinu!
Punk-pop- rock vobčas se míchající i s dalšíma stylama.
94
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 95
Pardubice rockový
Nová strašidla
Kapela z Heřmanova Městce. Založil ji bubeník, bejvalej zámečnickej učeň Dušan
Malínský. Před tím hrál v nejrůznějších sestavách, jamoval a tak dál. Sešli se ve složení:
Tomáš Vančura - kytara, Luboš Melec - basa, Radek Losert - druhá kytara, Dušan Malínský
- bicí
Po sáhodlouhým zkoušení nastaly názorový neshody a Dušan Malínskej vodešel. V únoru
2002 ho za bubnama vystřídal Jarda Beran.
Zahráli si Rock made in Gambrinus, Rocková kytara 1999, písničku jednu jim hrálo Life
rádio i Českej rozhlas Hradec Krávové. V roce 2002 nastal naprostej rozklad kapely.
Ale dlouho to nevyděržáli, a tak v lednu 2006 zasejc fungírovali v obsazení:
Tomáš Vančura - kytara, zpěv, Honza Pohořelec - kytara, Dušan Malinský - bicí a křik,
Radek Kadetů - basa
Diskografie/CD-grafie:
1) Nová strašidla (1998)
2) Live in Klešice (1998)
3) Střepy v nohách (1999)
4) Sundej tu Kláru ze mě (2001)
Poslední motýl
Podivná hippie-psychedelic parta. Cosi vobdobnýho Kyrii. Šak taky sdíleli stejnou
zkušebnu. Kapela začínala jako uskupení navazující na vyhnívající tvorbu K.R.K.-u . Zkoušela
ve zkušebně, kde se snažila vytlačit další kapelu, z klinický smrti probudivší se Vypsanou fiXu
(ale tam už bylo dost těsno, bo se tam střídali VF s Kyrií a PM, The Toy’s a K.R.K.). VF se
však ukázala jako nejživotaschopnější a po nějakým čase, kdy „Motejlem“ prošli všichni
budoucí členi Vypsaný fiXy, ho úspěšně vypudili. Souběžně s Motejlama ve zkušebně působili
přestupný do FiXy The Toy’s. Pítrs např. bubnoval ve všech těchhle formacích i Kyrii, kterou
si jako veš do kožichu nasadili sami K.R.K.-ové.
Promile
Skupina Promile se začala dávat do kupy na podzim roku 2000. Popsat stručně historii týdle
partičky, kolem který se točí skoro všechno na pardubický punkový scéně, je nad lidský síly
(teda hlavně co se sestav týče). S myšlenkou o hudebním tělese, který by hrálo rockovou
muziku s výhradně vlastní tvorbou, začali od září 2000. U počátku stáli Jan Bartoš (baskytara),
Petr Sedmák (kytara) a Aleš Zeman (bicí). Pak došlo k menším změnám na postu bicích
nástrojů. Od začátku roku 2001 zakotvil v kapele David Paseka (bicí). A postupem času došlo
k pokusům sehnat druhýho kytaristu. Tím se pak na delší dobu stal Michal Hornýš. V roce
2002 natočili první studiovou nahrávku - EP „Stará Vránová“. V roce 2003 vzal druhou kytaru
do rukou Radim Linhart. Hnedle nahráli další studiovku. Nejdřív ,,Buran city", která byla
umístěna na kompilaci „Aromatickej pachokoktejl No. 2“. Ve stejným roce natočila kapela
CD „Těhotný chlapi“. 25. září 2003 ho pokřtili v pardubickým klubu Ponorka. Kmotrem CD
se stal Tonda Rauer (Alkehol, Harlej). Na začátku roku 2004 proběhly další zásadní změny.
V kapele přestal hrát Petr Sedmák a David Paseka (kterej vopustil skupinu ze zdravotních
95
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 96
Pardubice rockový
důvodů). Na jejich místa nastoupili Jiří Rain (kytara) a Martin Pěkný (bicí). V obměněný
sestavě fungovala skupina až do konce roku 2005, kdy se udála ještě výměna na postu kytaristy.
Za Jiřího Raina nastoupil Tomáš Linhart.V dubnu 2006 natočili nový EP s názvem „Podivnej
sen“. Krátce nato změnila kapela bubeníka, za Martina Pěkného nastoupil Petr Kocek.
Současnou sestavu tvoří : Jan Bartoš - baskytara, zpěv, sbory, Tomáš Linhart - kytara, sbory,
Petr Kocek - bicí, sbory
Diskografie:
EP: Stará Vránová - 2002
Podivnej sen - 2006
Buran city (kompilace Aromatickej pachokoktejl No. 2)
CD: Těhotný chlapi - 2003
Trash Ponk Punk - Cecek Rec. 2007
Ptáci
V roce 1995, po několika měsících vzájemného pučování nástrojů a aparatur a po
chaotickým zkoušení v sušárnách a kočárkárnách v Heřmanově Městci, spustila svoji produkci
skupina Ptáci. (Kapela dodneška hraje v původní sestavě.) Stalo se tak v srpnu’95. Už po týdnu
intenzivního zkoušení vystoupili na neveřejný akci v Hrochově Týnci. Méno si vybrali podle
první knížky, která jim padla do voka. Naneštěstí šlo o atlas ptáků v knihovně basisty…
Následoval průnik mezi, tehdy se rodící, pardubicko-chrudimskou scénu a první veřejný
koncerty, převážně v Pardubicích a okolí. Pro tehdejší vystoupení byla charakteristická
neústupnost všech členů kapely v otázce posunutí knoflíků na svejch zesilovačích alespoň na
9 (hráli tzv. volume right!). Vobčas si lidi, kerý poslouchali jejich produkci z předsálí stěžovali,
že je úroveň hluku za hranicí bolesti. Asi i proto ziskala kapela v regionu jakýsi
mikropublikum. Za mikrofon si nakonec stoupnul Radim Vinduška, v tomdle vobdobí to už
v zasadě nevadí…V roce 1997 se textařem kapely se stal Michal Kudláček, ale některé
rýmovačky Ptáci doplnili z vlastních zdrojů. Zvuk kapely se mírně učesal a kompozice
lehounce tříbily. V lítě, v pardubickým studiu Herda, natočili svoji první nahrávku. Měla
původně obsahovat pět kousků, ale Ptákům se ve studiu zalíbilo, zdrželi se tam a dodělali
přímo na místě další čtyři fláky. Výsledkem bylo devět písniček na demo kazetě „Svět“. Někde
mezi lidmi se válí asi 200 kousků. O tom, esli se líbila, statistiky mlčí… To, že se kazeta
jmenuje „Svět“, ví v podstatě jenom kapela. Michal Kudláček, kterej dělal obal, to na ni
zapomněl napsat.
V letech 1998 až 2001 kapela na svý poměry dost intenzivně koncertuje. Obráželi především
východočeský kluby, s občasnejma výpadkama do větších měst mimo region. Hudba kapely
se postupně komplikovala, Ptáci přišli vo některé svý fans. Došlo aj na unplugged koncerty,
koncerty v převlecích (např. cyklistické dresy) a vystoupení doplněný projekcí (no, snažili
se seč mohli). Zhruba vod roku ‘99 pracovali na druhým demáči. Konečně v r. 2001 vyšlo CD
„Drak“ - soundtrack k divadelnímu představení ochotnickýho divadelního spolku Heřman.
Obsahuje původní hudbu obou Radimů, který sou jeho členy. Někde se potuluje asi 20 ks CD.
V roce 2002 konečně vyšla druhá nahrávka Ptáků. Vzhledem k tomu, jak dlouho vznikala,
a že obsahuje jen pět písní (z toho jednu předělávku), dostalo CD název „Ztráta času“. Kapela
96
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 97
Pardubice rockový
si ho nahrála a smíchala sama pomocí PC nevalného výkonu a zvukové karty SoundBlaster.
Materiál vznikal v Moskvě, v heřmanoměstecké Löwitově vile, v paneláku na Černém mostě
a v půjčené garáži ve Svítkově. Ke konci kapele došel dech a vypomohla si jednou předělávkou
pozapomenutý písně Vypsané fixy. Zajímavý je, že se našlo dost muzikantů, který se neodmítli
na písni podílet, jedná se o: Márdiho (Vypsaná fixa) - zpěv, Zdeňka Cerala (Ready Kirken) kytara, Pavla Bohatýho (Blue Effect) - klávesy, Josefa Parduse (Nebula). Tak vznikla nahrávka
„Motocykl Babeta“. Kromě Radima Vindušky se pokusili vo cosi jako zpěv vostatní členové
kapely. Radim Velc si zahrál též na klávesy a Markéta Táborská hostovala na akordeon.
Autorem obalu byl tentokrát Radim Vinduška. CD vlastní asi padesátka chudáků. Kompletní
booklet ale obsahuje jen 20 ks, zbytek se tiskárně nepovedl. Ptáci k tomu přistoupili laxně
a dalších 30 ks prodali bez vnitřní části obalu. V letech 2003 až 2009 se muzika Ftáků dál
komplikovala. Kapela tak přišla vo poslední zbytky fans. V tomdle vobdobí se definitivně
vokázalo, že Radim Vinduška to nikdy nemyslel se zpěvem vážně. Skupina se zřekla
jakéhokoliv hlasovýho projevu a nadále působí jenom jako čistě instrumentální. Kousky, který
kapela preluduje naživo, jsou odpovídajícím způsobem přearanžovaný. Zlí jazykové tvrdí,
že materiál z posledního CD „Ztráta času“ kapela v původních verzích ani nikdy zahrát
a zazpívat neuměla. Kupodivu se našli jedinci, který se na koncertech zpěvu dožadujou.
Hošové sou ale neoblomný. Různě (až hrůzně) se stěhujou, některý zakládaj rodiny. Vystoupení
jsou čím dál tím vzácnější a postupně se přesouvají z klubů do míň vhodnejch prostor. Kapela
vystupuje v galeriích při vernisážích (jednou i v polským Těšíně, což bylo první zahraniční
vystoupení Ptáků), na zahradách a v kuchyních rodinnejch domků, při soukromejch akcích
svejch kamarádů, jednou dokonce i v synagoze. Už vod roku 2003 tvrděj, že pracujou na nový,
čistě instrumentální nahrávce. Přestože většina lidí považuje kapelu za mrtvou, členové kapely
vybírají opakovaně svou dovolenou a tráví ji společně (někteří i s rodinou) v rozbořený továrně,
pozdějc ve sklepě, kde údajně stále pracujou na svý dosud nejkratší nahrávce. Na veřejnost
proniklo postupně několik pracovních názvů mýtickýho opusu: „Ztráta hlasu“, „Ztráta vlasů“
a „Ztráta soudnosti“. Datum vydání není stanoveno. Všichni členové kapely juž překročili
třicátej rok věku, a tak se jim nedá věřit. (Prej se dávno vzdali pokusů o rokenrolovou slávu.)
Obsazení: Libor Kapička - bicí, Jiří Benda - basová kytara, Radim Velc - kytara, Radim
Vinduška - kytara
The Partisan
Skupina, která vznikla v roce 2005, sama sebe označuje jako indie-rock music. Český texty.
Univerzal
Taková vobyčejná tancovačková skupina z Dolních Ředic.
Obsazení: Miroslav Jedlička - kytara, zpěv, Nikola Košťál - basa, Tomáš Košťál - klávesy,
zpěv, Miroslav Opa - bicí, Milan Kroupa - zvuk
Vaten
Kapela hrající (jak se sama voznačuje) alternativní pop-rock (spíš taková kytarovka).
Vznikla v roce 2004.
97
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 98
Pardubice rockový
Obsazení: Petr Baklík - kytara, zpěv, Marcel Papp - kytara, Vojta Záleský - basa, Braňo
Štefana - bicí
Nahráli nějaký videoklipy a pověsili je na net.
V.P.R.
-vražda pana Reimonta-
V roce 1997 napadlo Thomase, Zbýňu, Péťu a Salmu, že by si mohli zahrát na ňákej hudební
nástroj. Nejlíp pak založit kapelu. Sehnali nástroje, a tak skvadra mohla začít zkoušet, nelíp
v garáži. Když začali zkoušet, pan Reimont zrouna makal na zahrádce, a když uslyšel ty „libý
zvuky, tu přesnou rytmiku“, začal si rvát vlasy z hlavy a chytil se za srdce, neb se oň pokoušel
infarkt. To je skoro vražda, shodli se hošani a…název kapely byl rázem na světě (Vražda Pana
Reimonta = V.P.R.). Po dvou letech převážně zkoušení (bylo víc zkoušek než vystoupení,
ale tak už to holt bejvá) vodešel Péťa Marek. Zhruba za rok se zas vykašlal kpt. Jarouš na
vejšku a šel na prcák (teda von to býl pracák - úřad práce). Nikde nemakal, bo se chystal
na další studia na jinej škole. Před sebou měl půl roku prázdnin a nevěděl, co s tím. Ze skříně
vyndal starou sovětskou tříčtvrteční kajtru, která se nedala i při sebelepší vůli naladit a který
říkal ‘Tlumivka’. A jen tak si brnkal. Pak už ale nastoupil na Univerzitu Pardubice.
A ejhle, co čert nechtěl, do stejnýho ústavu nastoupil aj Zbýňa. Kpt. vzpomíná: „Seděl sem
ve třídě a von si kliďánko sednul vedle mě. Byl sice divnej, ale když sem se tak kolem sebe
podíval, bylo to asi tak nejmenší zlo, kerý mě mohlo potkat.“ Kapitán už znal skoro šest akordů
(nebývalý virtuóz) a taky měl nápad, že bude hrát v kapele. Řekli si, proč nezačít zkoušet.
Zalezli do garáže a zkoušeli a zkoušeli a… jednoho červnovýho dne dorazil do garáže Havroš
(ex-Zasene). S sebou měl ságo a prohlásil, že by si taky zahrál. A tak si zahrál - taky měl/má
jako jedinej jakýs takýs hudební vzdělání. Proto všem vyhoudal a usadil se v garáži, kerou
vokupuje dodneška. Vod tý doby se začal formovat aj repertoir V.P.R. Vo dva měšjonce později,
přesně 1. září 1999, si zahráli na prvním koncertu. Ten proběh na písáku v Černý u Bohdanče.
V dvoutisícímsedmým roce došlo ke změně v obsazení. Přišel Kuba Karel s altságem
(instalatér s naleštěnejma rourama) a levák Bob Liborek, co mačkal šest strun. Před tím stihli
eště nahrát (v roce 2006) CéDo s poněkud jazykolomným názvem: „Westerneastertwisterjazz“.
Křest proběh’ v prasinci 2006 u Žluťáka. Kpt. po návratu ze Spojenýho království přesedlal
coby ministrant na Ministerstvo životního prostředí ČR. Pak ale vodešel Jirka Havránek
a nastoupil nadějnej Honza Černík. Vobčas přijechal Salmatec obrovskej.
Tomáš Reimont pozdějc přešel bubnovat do Čellistí…
Obsazení z roku 2009: Kapitán - zpěv, kytara, texty, Thomas - bicí, zpěv, texty, Aleš - basa,
Zbyněk - kytara, mlčení
Vodbočení druhý:
Presidenti po únorovým bolševickým puči:
Začalo to věčně chlastem nacucaným vrahounem Klementem ‘Klémou’ Gottwaldem.
Pokračovalo lidovým/lihovým hospodským harmonikářem Tondou Zápotockým (taky měl
na rukou krev nevinnejch vobětí krutejch politickejch represí). Přes dalšího Tondu, tentokrát
98
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 99
Pardubice rockový
Novotnýho, kterej tak rád hrál se svejma kumpánama v presidentským salónku mariáš a zapíjel
hru vodkou. Jako jedinej, po svý nucený abdikaci, vrátil do státní pokladny pět miliónů korun.
Následoval voslavovanej zabiják jenerál armádní Ludvík Svoboda, kterej bez mrknutí voka
zaprodal svoji zemi, svůj národ (za kterej se prej tak hrdinně bil po boku sovětskýho Velkýho
bratra). Pak hodil celou garnituru „pražskýho jara“ Dubčeka, Šlika, Smrkovskýho a další přes
palubu a k moci pustil dřívějšího politického mukla JUDr. Gustáva Husáka. Ten vládnul spolu
se Štrougalem, Biľakem a dalšíma gaunerama pevnou rukou zemi. Až do nástupu Milouše
Jakeše na post generálního tajemníka ÚV KSČ - samotnýho kůlu v plotě na Červeným Hrádku.
Věznice se zasejc zaplnily a voni, ptakopysk a spol, si mnuli ruce, jak pěkně jim to jde. Když
se ale nasrali „baňyci“, neváhal nasednout do českýho air force No 1 a letět do Ostravy,
černýho to srdce republiky, kde rozezleným „krtkům“ slíbil všechno, i to modrý z nebe bo z nich měl strach. Těm vo nic nešlo - nikdo nepoleze do těch hlubokejch děr kutat uhlí!
Pak už teda byl listopad 1989 a Praha, zasmrděná a přecpaná pryskyřníkem pádivým - později
kultovní umělohmotný auto - pokropená vodníma lednovejma dělama, začala cinkat klíčema.
Zvonilo se všade, na Václaváku, přes půl milónů lidí se sešlo na Letenský pláni. To už byla
zbouraná berlínská zeď, začalo se s přestřiháváním vostnatejch drátů. Mílovejma krokama
se do východního bloku blížila demokracie. „Podívej se Gusto, jak je tady husto“, hřměl
z letenský tribuny hlas budoucího světícího biskupa Václava Malého. Podpora katolický církve
byla vobrovská, František kardinál Tomášek to načal už při svatořečení Anežky Český. Celej
ten proces přerodu od totality k demokracii měly na svědomí de facto tři figury: kardinál
Wojtyla - později papež Jan Pavel II. (- Svatý otec na Svatém Kopečku u Olomouce si při
setkání s katolickou mládeží spokojeně potichu opakoval po mládeži: „Svatý Kopeček je plný
tvých oveček“), vládce Kremlu Michael Gorbačov (Gorbi et Orbi) a president USA Ronald
‘Mickey Maus’ Reagan - herec druhořadejch westernů, guvernér státu Kalifornia, president
USA - („Dámy a pánové, dovolte mi oznámit Vám, že jsme právě začali bombardovat Sovětský
svaz“ - neuvěřitelnej poprask! - prej to byla zkouška mikrofónů. Ale Sověti se z toho mohli
posrat!). Dneska je Ronald Reagan považovanej za vůbec nejlepšího presidenta vod druhý
světový války.
Místní pohlaváři stáhli svý vocasy mezi nohy a zalezli do děr, kde vyčkávali ve strachu,
že za všechno zlo, který kdy napáchali, vozdoběj svejma visícíma mrtvolama po městě
kandelábry. Nestalo se - a to je dobře, mučedníci se nekonaj. Žel vono dobro né vždy plodí
dobro, a ty gauneři po čase zase začali vystrkovat růžky a už zasejc škodí (vokrádaj společnost,
stát, tunelujou fabriky…děs). Rozestavěný sídlo OV KSČ (Pardubice) bylo dokončený jako
Dům hudby, ve kterým sídlí konzervatoř a je v něm koncertní sál. V baráku, kde za II. světový
války sídlilo gestapo, se usadil okresní úřad a po zrušení okresů se tam usalašili úředníci
Magistrátu města Pardubic. A tak to šlo dál, i z okresního SNB (a samozřejmě i StB) je okresní
správa Policie ČR. Z náměstí, dnes Republiky, zmizela socha sedícího Lenina. Obnovená byla,
podle zachovanejch nákresů a dokumentů, socha T. G. M. Umístěna ale byla na náměstí Legií.
Z VŠCHT se stala Univerzita Pardubice, na letiště se protlačil civilní provoz…móře změn
se v Pardubicích odehrálo.
Ale po krátkým odbočení zpátky k presidentům. Krátce po revoluci, koncem prosince, před
Vánocema, byl presidentem zvolenej disident a politickéj vězeň Václav Havel. Ten nesnes,
99
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 100
Pardubice rockový
že by se mělo Československo rozdělit na dvě samostatný země a vzdal se funkce.
To nezabránilo předsedům vlády Klausovi a Mečiarovi rozdělit Československo na Českou
republiku a Slovenskou republiku. Idealistu Havla vystřídal v čele republiky pragmatik Klaus
(ale to už je žhavá přítomnost).
Vodbočení třetí:
Rozhodně nemůžu zapomenout na spoustu zajímavejch lidí, který se taky podíleli na dění
v pardubický „okrajový“ kultuře. Mimo už zmiňovanejch divadelního režiséra Huberta
Krejčího, malíře Jirky Laciny, psychologa Tondy Šimka, vševěda Ing. Vlasty Doubravy,
fotografa Pavla Šmída to byli taky antikvariátník Honza Sakař, výtvarník se sklem Jirka
Nekovář, básník Miloš Vodička, kterej jinak pracoval v Synthesii, památkářská dvojice Hanka
Kodedová a Ivan Šenk (pozdějc kasteláni na zámku v Nechanicích), RNDr. Libor Kudláček,
druhej manžel majitelky špeluňky Nora (dneska irish pub) Jarmily Kudláčkové, stejně tak i její
první manžel Kovařík a jeho podnájemník Pepík Vojtek, sklářskej výtvarník a dobrej šílenec,
Pavel Štursa, původně polír, pozdějc terapeut psycho, manžel Majky Štursové-Zavřelové.
(Ta sice byla písařkou na ministerstvu těžkýho strojírenství, ale taky textařkou písní, např. text
písně Krysař - hráli a pěli Minnesengři - písnička měla bejt dle jejich slov o mně. Žel v ‘93
odešla na druhej břeh řeky smrti.) Pavlova sestra Jana Vinklerová a její věčnej milenec Pavel
Ságner (ten emigroval do Švédska, kde spolupracoval s vydavatelstvím Šafrán)…zapomenout
nesmím ani na neutuchajícího vynálezce pana Bezpalce, divadelního teoretika Vláďu Hulce,
manžely Dobešovy Vláďu a Pažolínu, stejně jako Vláďova bratra Jirku, kterej spolu se synem
pardubického sochaře Zahradníkem Michalem neustále experimentoval, a dodnes při tom
setrval, s různými divadelními formami… A spousta dalších lidí. Ještě si maně vzpomínám
na bratry Beránky = mladýho a starýho Bennyho či Dubana (Dubský). Ti se spolu s Pavlem
Šmídem podíleli na vydávání undergroundovýho časáku Bedna. (Dopadlo to neslavně.
Zpytovat jejich svědomí mi nepřísluší, to musej udělat sami.) Určitě sem na někoho
zapomněl…ale taková jest daň přibývajícímu věku. Postupem času si sice vybavuju další
a další ména, ale to bych moh psát do nekonečna…
Jenom pro doplnění:
Legendární hospodský:
Hemerka pocházející z prastarýho rodu hospodskejch (několik generací nazad) U Kohoutků
a pak U labutě v Sezemicích (původní zájezdní hostinec se menoval U Hemerků), manželé
Koutovi (U kohoutků, kdysi dávno taky zájezdní hostinec a snad nejstarší hospoda
v Pardubicích, stojící po staletí na stejným místě) převzali štafetu starýho pána, Roubínek
(U čápa), Zdenda (U Zelený žáby), Kulatka (U kulatý báby - Na rozkoši), Tomáš ‘Joula’
Magda - pingl, kterej dělal v mnoha hospodách (Besedě, U zelený žáby, v dubinským lese,
tam byl dokonce sám sobě šéfem, Pod radnicí v Lázních Bohdaneč…) a proslavil se speciálně
naostřenou tesařskou tužkou, která měla dva hroty, a tak jediným čmárnutím psal dvě pivka.
Taky se vo něm říká, že stačil na účet napsat dvě čárky dřív, než si host sednul… Jacko, snad
Polák, obsluhující a posléze i provozující rohovou hospodu naproti přes park před tesláckým
100
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 101
Pardubice rockový
učňákem, kde v hlavní budově visí výzdoba - obrazy vod Jirky Laciny. Hospodě se neřeklo
jináč než U Jacka a zůstalo jí to dodnes i po rekonstrukci na cosi luxusnějšího (ale provozujte
si luxusní hospodu, když za rohem máte Harlem, kde je všechno černo černoucí a všude
odpadky a neskutečnej jek věčně hladovejch čávat…topinky tam maj pré…).
Nevodpustím si popsat hospodu U Kučerů, který se mezi undergroundy říkalo jednoduše
,,Kučerka“. Vejčep byl na konci chodby v kuchyni. Jedna větší cimra vlevo za vchodovejma
dveřma byla vytápěná americkejma násypnejma litiňákama (nejeden návštěvník se vo ně
popálil). WC bylo přes dvůr. Vlevo muži - vyasfaltovanej pekelně smrdící žlábek, na velkou
tam byla klasická latrína, s poklopem, celá ze dřeva. Ženy měly svůj toilet vpravo - dvě dřevěný
latríny s poklopama. O odéru se asi není třeba zmiňovat. Celý to doplňoval prasečí chlívek
uprostřed, kde spokojeně pospávali pašíci poté, co spořádali pivní slejvky a pomeje.
(Olda Řezníček v den voleb do NF - Národní fronty vstoupil mezi překvapený vepříky řka:
,,Jakže soudruzi, vy jste nebyli volit?“)
Je toho hodně a hodně… Kapel, muzikantů, akcí…, ale myslím si, že zmiňovat se vo
každým, kdo se někdy zasněně zadíval do vejlohy prodejny hudebních nástrojů, se mi jeví
naprosto zbytečný! Hlavně u kapel, kerý vznikly těsně kolem doby, kdy se aj u nás masověji
začal šířit přístup na net - tam si toho případnej zájemce může najít mnohem víc. Horší je to
se sháněním informací vo rockovým pravěku.
Tak vy, na který se v týdle publikaci nedostalo, se nezlobte a napište si třeba svoji.
Namátkovej slovník, především výrazů z bolševický doby:
Některý výrazy nejsou v týdle publikaci sice použitý, ale můžou se hodit jinde.
Aparátčík - 1) drobnej přisluhovač mocnejm stranickejm bossům, 2) vobsluha chemický
aparatury (Synthesia).
Ara Bengo - rómsky: Pozor bachař, policajt!
Atom bar - bufet v pasáži, kde měli otevřeno od šesti ráno. Tak se tam slejzali „notoři“
z celého města dát si svý ranní antivibrační. Bufet měl zajímavou podlahu - motiv hákovýho
kříže vykachlíkovanej drobnejma kachlíkama. Přežil i komunistický běsnění. Zničenej
až v nový době.
AT poradna - psychiatrická poradna určená k odborný pomoci „alkáčům“, feťákům
a gamblerům.
Avarde More - rómsky: Pojď sem čéče (člověče).
Bakelit, bakeliťák - 1) pojmenování umělohmotného rodinnýho vozejtka soudruhů z NDR =
Trabant, 2) cikán (čokoláda, topinka…).
Bandaska - nádoba na tekutiny, hojně používaná kolbenama v kolbenkách. Nejčastější
tekutinou, která v ní pěkně šplouchala, bylo pivo (ač na všech pracovištích byla jeho
konzumace zakázaná). Bandasku v současnosti plně nahradily PET lahve sloužící ke stejnýmu
účelu.
Bedňák - chlapík, kterej nakládal, stavěl a posléze zase skládal zvukovou aparaturu - dost
často „spíchnutou“ podomácku z toho, co dům a kamarádi dodali (takže nejčastěji to odskákaly
repráky z dráťáků). Na týdle, pro hraní nezbytný činnosti, se podíleli převážně všichni
i muzikanti.
Beglajt - zvuk doprovodný kytary hraný přes všechny struny.
Bony - tuzexový poukázky. Paralelní měna, za kterou se nakupovalo v síti obchodů
zahraničního obchodu OMNIPOL.
101
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 102
Pardubice rockový
Brzda - chleba.
Burza - černej trh, kde se prodávaly vinylový LP, plakáty, později i oblečení, videokazety,
zvuková technika apod. V Pardubicích v Tyršovejch sadech, později v Rosicích „U Potůčka“.
(Pomník odbojáři/parašutistoj shozenýmu z Anglie. Byl zúkolovanej operací Silver A = atentát
na Heidricha. - Tam ho gestapáci vyšťourali a zastřelili.)
Buzík = bukvice - označení homosexuální menšiny.
Čávo - rómsky dítě. Hafo čáves = nepřeberný množství těch neustále lomozících a všetečných
čórkařů (však dobře vědíli, že když jim ještě nebylo patnáct, nikdo je nikam nezavře, bo ani
v děcákách/pasťákách vo ně nestojej - sou s něma jenom potíže).
Čehůn - Čech. Slovačiskama hojně používanej výraz.
Čikuli - 1) organický rozpouštědlo/čistič mastnejch skvrn (v oblibě ho měli feťáci - nalitý
na kapesník nebo rovnou z pixly a s igelitkou přetaženou přes hlavu - inhalovali), 2) posměšnéj
název/voznačení ruskýho/sovětskýho osobního automobilu Žiguli - Lada.
Číny - plátěný tenisky nad kotníky vyráběný v Číně.
Čobol - Slovák/příslušník slovenského národa. Tak byli nazývaný Čechami. Slováci zas Čechy
označovali jako „Švédy“.
Čorka - drobná krádež. Výraz se vryl do povědomí většinové populace natolik, že dnes už mu
rozumí kdekdo a policajti ho snad používaj i při sepisování protokolů z výslechů - podání
vysvětlení.
Čůčo - levný ovocný víno. Prodávalo se za pár kaček pod názvama jako Jeptiška, Šumavské
bylinné, Uherka, rybízák… Skvělej stěnolez. „Je mi jedno, co piju, hlavně, že se koule motá!“
Debža - debil, blbeček, slaboduchej člověk.
Dement - totéž co debža.
Devízovej příslib - nechutnej cár papíru, kterým se banka zaručovala, že prodá, za jí určenéj
kurs, minimální objem zahraniční (západní) měny. Podmínkou ale bylo, že dotyčnej před tím
získal výjezdní doložku.
Dílenský výbor KSČ - páč tadle hrůzostrana chtěla mít voči všude a rozhodovat vo všem,
měla i dílenský práskače.
Domovní výbor KSČ - stejná parta, jako dílenskej, potažmo uliční…zkrátka práskači =
škodná.
Do židlí - vytrvat do závěrečný hodiny hospody.
Dráťák - rozhlas po drátě. Vysílání rádia, který se přenášelo vobyčejnou dvojlinkou. Bejval
na chodbách, v kancelářích…hrálo tam rádio Praha. Bejval zdrojem repráků, který používali
big-beaťáci k výrobě reprobeden.
Dročka - drožka - dneska taxi. Drožka byl jednoduchej kočár taženej koněm.
Držková - 1) dostat těžce vynadáno (převážně doma za nevohlášenou/nepovolenou účast
na rockový akci), 2) dršťková - oblíbená polívka z hovězích vnitřností. V Pardubicích
se prodávala v bufetech vedle masny na tř. Míru, U Rathauskejch a na nádraží ČD.
ESO - v závěru bolševický hrůzovlády síť obchodů vobdobnejch Tuzexu, ale dalo se tam
nakoupit za koruny.
Feťák - uživatel drog, především čichač čikuli nebo toluenu. Obecně pak branej jako jakejkoli
uživatel návykovejch látek.
Francimór - společenství žen a dívek = babinec.
Guma - lampión - lampasák - zelenej mozek - důstojník armády.
Gumák - 1) gumovej plášť do deště, 2) rohlík staršího data pečení.
Gumoléčba - bejt zmlácenej eSeNBákama nebo příslušníkama VB, „orgánama“, za použití
obušků.
102
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 103
Pardubice rockový
Gulag - souostroví Gulag - bolševický tábory nucenejch prací (nečastěji na Sibiři, ale i na
Solověvovejch ostrovech).
Hafo - kriminálnickej výraz pro hodně, později zlidovělej výraz pro hodně moc.
Hákovat - nastoupit do háku - účastnit se výrobního procesu = pracovat.
Hambinec - hampejz - bordel - vykřičenej dům. Dneska spíš voznačovanej za erotickej klub.
Hanobení národa, rasy a přesvědčení - převážně se mělo jednat vo hanobení komunistického
přesvědčení. (Ty černá/šikmovoká bolševická svině! - a rázem byly spáchaný hned tři trestný
činy.)
Hrabal - 1) člověk, kterej si nahrabal majetek, 2) člověk kterej hrabe listí, suchou trávu apod.,
3) spisovatel Bohumil Hrabal (rozporuplnéj spisovatel a básník z intelektuální komunity
padesátejch a následnejch let v roce 1997 spáchal snad sebevraždu pádem z okna nemocnice,
kde byl hospitalizovanej).
Jarmilky - dámský tenisky, nízký, určený k tělocviku a na spartakiády, což byla pěkná
bolševická pakárna.
Jugoška - Jugoslávie (Spolková federativní republika Jugoslávie). Dneska už neexistující
země skládající se z několika národně, jazykově, ale i kulturně-historických zemí (Srbsko,
Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Černá Hora). Země se oficiálně
hlásila k socialistickýmu bloku, ale pohromadě ji držel pevnou rukou jen generál Josip Broz
Tito - za Rakouska-Uherska pracoval v plzeňský škodovce. V tý době čile obchodovala
se Západem a naši lidé ji takto využívali k útěku/emigraci do kapitalistickejch zemí. Po smrti
Tita se rozpadla - za vydatnejch potoků krve národnostní a náboženské nesnášenlivosti.
Kádrovej profil - souhrn všeobecnýho politickýho (prosovětskýho) přehledu i morálně
volních vlastností. Zpravidla ho psával udavač z uličního nebo dílenskýho vejboru. Malej
českej despota si tak masíroval svoji ubohou dušičku.
Kajtra - kytara (elektrofonická). Dost často domácí samodělka. Nejčastěji svýho času továrně
vyráběná byla Jolana - Tornádo, Hurikán, Diamant. Někteří šťastlivci vlastnili Gibson, Ibanes,
Yamaha, Fender - Stratocaster, Telecaster (což je dneska naprosto běžný vybavení začínajících
muzikantů, stejně jako kombo a zesilovač Mashall).
KGB - „kamiťět gasudárstvěnoj bezopásnosti“ = ruská/sovětská tajná policie, něco jako naše
StB, ale daleko mocnější. Mnohdy ovládala i naši StB a dodnes není rozkryta její zpravodajská
síť na území bejvalý ČSSR. Hodně akcí na našem území rozjížděla po vlastní ose bez souhlasu
zdejších orgánů. Kdo spolupracoval a jak přímo s KGB, je doneška nejasný, ale indicie
nasvědčujou, že se jednalo, a možná pořád ještě jedná, vo hodně i dost vysoce postavenejch
lidí.
Klávesy - nejběžnější byly Amati, kvalitní pak Fender Rhodes, Yamaha…špička pak patří
koncertním Petrof vyráběným v Hradci Králové.
KPMH - Klub přátel moderní hudby.
KPH - Klub přátel hudby.
Kofola - 1) oblíbenej nealko nápoj, kterej se spíš alkoholizoval, nejčastějc RUM-em (Rozumně
uložená měna), 2) příslušník národnostní menšiny = róm, cikán.
Kolben - kolbenka - ČKD - 1) Českomoravská Kolben Daněk, mamutí strojírenskej podnik,
kerej měl a má svoje centrum v Praze (pod jeho hlavičkou funguje nespočet sportovních
voddílů, nejznámější asi byla, je a bude FC Sparta Praha), 2) voznačení člověka, kerej s úderem
šestý bací do píchaček a s bandaskou a kastrůlkem plným voběda aj svačinky chvátá na svý
pracoviště, aby předved svůj výkon hodnej robota.
Komunista v bažinách - pití: do zelený se kápla kapka griotky.
Kotlíkář - česká pseudo country. Takovej divnej šraml, kerej se hraje v kdejaký hospodě
a choděj na to převážně kolbeni a kolbenky věkem k šedesáti a vejš.
103
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 104
Pardubice rockový
Kramle - železná skoba sloužící ke spojování střešního trámoví/krovů.
Kramle vzít - emigrovat.
Kurvič zvuku - elektrotechnická mašinka, kerá charakteristicky zkreslovala vylouděnej zvuk.
Většinou smontovaná podomácku, ale byly aj profesionálně dělaný (stejně každej dobrej
muzikant, a to aj světový rock scény, si je dělal sám - takový Queen! - Mercury).
Laxík - rádio Luxembourg - v šedesátých letech snad jediný rádio, na kterým se ve východním
bloku dala poslouchat moderní, tj. převážně rocková hudba.
Love - 1) anglicky láska, 2) rómsky peníze (lováky).
LDN - léčebna dlouhodobě nemocných.
LNN - léčebna návykovejch nemocí.
LŠU - liduška - lidová škola umění (dneska ZUŠ = základní umělecká škola).
Magacín - obchůdek/smíšený zboží.
Mako jako pako - pracovat do úmoru, do roztrhání těla. Takhle může makat jenom někdo,
kdo je pako.
Maťák - mateční jezero - chovný rybník Českého rybářského svazu, kterej se rozkládá
v Bubeníkovejch sadech. Je tam zahradní restaurace Rybárna, kam rády zavítaj nejen rodinky
s dětma, ale aj zdatní pijani. Snad jedinou vadou sou tamní „hudební“ produkce, kdy
se převážně venku předváděj ty nejhrubší „šramly“ (dóst často je debilové označujou jako
„country“ , se kterou tadle bezpohlavní, amébní produkce nemá zbla podobnýho - natož pak
rock!!!! - je to snad horší, než když se spáří kotlíkář s dechovkovou lejdy!).
M-klub - Klub mladých.
MKIS - Městský kulturní a informační středisko, organizace z dob bolševika zřizovaná
městem a zaštiťující nejednoho výkonnýho umělce, divadelní soubor, muzikanta nebo kapelu.
Moog - ten nejobyčejnější syntezér/syntezátor. Rád se s ním předváděl Martin Kratochvíl (Jazz
Q) a Oldřich Veselý (M. Efekt), na Pardubicku Jarda Svoboda (Elan, Rozmazaný děti aj).
Mozek - pití: do ferneta se kápla kapka vaječnýho koňaku a griotky.
Na ježka - znamenalo: hospoda už je čerstvě zavřená.
Nisa - mikrobus dost voblíbenej big-beaťákama, používanej k dopravě kapely a aparátu.
Nemakačenko - člověk více méně úspěšně, ale spíš neúspěšně vyhejbající se práci.
Potencionální recidivista.
Nora - začouzená suterénní špeluňka v ulici Bratranců Veverků. Provozovatelka a majitelka
Jarmila Kudláčková, manželka poslance Poslanecký sněmovny Parlamentu ČR, novinářka
a dost kontroverzní vosůbka. Nora je známá jako hnízdo všelikejch feťáků a vobdobnejch figur.
Nicméně svýho jointa si chodili vykouřit ven.
Občanská povinnost - udávání sousedů, spolupracovníků, rodinnejch příslušníků, přátel…
Občanský průkaz - lidově nazývanéj vobčanskej notýsek. Malá červená knížečka
v plastovejch deskách, do který se zaznamenávalo snad všecko: jméno a příjmení, bydliště,
stav (svobodnej, rozvedenej, ženatej), počet, pohlaví a datum narození dětí, bydliště, průběh
zaměstnání, krevní skupina a očkování - vše dotvrzený nezbytným razítkem. Snad i velikost
nohy a obvod hrudního koše, vejška a váha se tam zapisovaly. Tvrdě se trestalo jakýkoliv
poškození - např. vyprání, ztráta, ale k úplný nepříčetnosti přiváděla svýho času eSeNBáky
natržená 15. strana - prej si ji protistátní živly natrhávaly na protest proti 15. sjezdu KSČ.
Pako - poněkud slaboduchej člověk. Často zneužívanej k monotónní, stereotypní práci. - Inu
pako (někdy tak byl přezdívanej ‘Potkan’).
Pařit - 1) pro starší chlastat jako vo život (nejčastěji několikadenní tah), 2) pro mladší bejt na
tahu, taky celou noc i dýl, dost často bez návykovejch látek, ale u počítačů nebo blikajících
beden - hracích až výherních automatů.
104
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 105
Pardubice rockový
Penalta - 1) pokutovej kop ve fotbalu, 2) desetistupňový pivo.
Perlustrace - kontrola OP.
Pičou ke zdi - nedařit se.
PKO - Park kultury a oddechu. Často zřizovatel amatérskejch uměleckejch souborů.
Plechodravci - dechovka (No comment!).
Plnotučný - dvanáctka - dvanáctistupňový pivo.
Podání vysvětlení - dodneška existující nařízení či vyhláška či kýhošlaka opravňující tu bandu
darmožroutů buzerovat svý spoluobčany pro nic za nic. „Podejte vysvětlení, proč jste si
kupoval rohlík. Dokažte, že ste ho neukrad. Jak se jmenovala matka vaší matky za svobodna?“
- za všechno následovaly sankce, napomenutí, pokuty a žel…dodnes se na tom nic nezměnilo.
A tak běžte na první policejní služebnu a tam, aniž by vás k tomu kdo vyzval, podejte
vysvětlení, proč jste četl-čtete právě tento text.
Pomocná stráž VB - PS VB - banda těžce zamindrákovanejch duševních postiženců, který
ve svým volným čase chodili s eSeNBákama na obchůzky nebo měřit rychlost. Měli k tomu
oučelu na ruce červenou pásku s nápisem PS VB. Byli aj tací, který si brali na takový akce
dovolenou (mladej Varša ze Synthesie - sem s ním dělal, skřetem jednim).
Ponorka - rockovej klub v suterénu Sokolovny, kterej provozoval a nadále provozuje L’Z’S.
Ve stísněnejch začmouděnejch a ne příliš voňavejch temnejch prostorách vystupovaly
z počátku i občas zajímavý uskupení. Postupem času šla kvalita dolů, až se z Ponorky stala
špeluňka. No ale zaplať pánbů za ni. Porád je tam k shlídnutí dost dobrejch kousků. V poslední
době se úroveň zase zvedá a nabývá na kvalitě.
Práskač - takovej malej českej člověk/udavač. Donášel - práskal na každého včetně svejch
rodinnejch příslušníků.
Právo na práci - povinnost pracovat a mít vo tom záznam v OP.
Protialkoholní léčebna - vodmašťovna (LNN - léčebna návykových nemocí). Ústavní
zařízení, kde se zoufalci (psychologové, terapeuti, ex-useři…) myslící si, že rozuměj daný
problematice, snažej vyléčit nevyléčitelný alkáče, feťáky a gamblery. Cosi jako sysifovská
práce. Pro Pardubáky je nejblíž v Havlbrodě (kam se přemístila z kdysi proslavenýho kláštera
Želiv a kam vlastně vždy spadala). Dneska je v areálu Zemskýho ústavu duševních chorob
nebo v Hrádku u Nechanic (i když tam to má pověst zvostřenýho pionýrskýho tábora).
Pryskyřník pádivý viz. Trabant.
Přehrávky - ponižující prověrka hudebního a jazykového umu. Stejně tak bolševický
exekutoři zkoumali sociálně-politický znalosti, vzhled, dýlku vlasů a oblečení. Muzikanti byli
nucený voblíct se do společenskejch šatů nebo „šaškovskejch“ kostýmů-stejnokrojů a zahrát
pokud možno angažovaný (tj. komunismus oslavující a apartheid odsuzující) písničky. Cejtili
se při tý morální pohaně „jako nahý v trní“. Vrchol všemu tomu ponižování pak dali
„posuzovatelé písňovejch textů“, jako například zasloužilej censor, ředitel VČD, poslanec PS
PČR… ‘Míla’ Kučera. V neposlední řadě mluvčí krajský buňky ČSSD.
Příživník - člověk, kterej neměl v OP razítko zaměstnavatele.
Recidivista - několikrát trestanej člověk. Především proto, že nechodil do práce a neměl v OP
razítko zaměstnavatele.
Robur - lehkej náklaďák (skříň) vyráběnéj v NDR a dost voblíbenej big beatovejma kapelama.
ROH - Revoluční odborové hnutí: organizace, cosi jako dnešní centrála odborů. Tehdá ale
jenom jeden z dalších krůčků ke kariéře. Více méně se nikdo daného člověka neptal a rovnou
byl zapsanej do ROHu.
105
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 106
Pardubice rockový
RSDr. - rodný strany doktor. Vysoký učení společenských věd. Ve skutečnosti náhražka
bolševickejch pohlavárů, aby si nepřipadali méněcenný mezi akademicky vzdělanejma
doktorama, docentama, profesorama, právníkama, architektama…
Rychlý vobčerstvení na tancovačkách - krajíc chleba namazanej plnotučnou hořčicí.
SČSP - Svaz československo-sovětského přátelství - děsnej vopruz, do kterého vstupovali lidi
jenom proto, aby si vylepšili kádrovej profil.
Směnitelný rubl - fiktivní měna (fyzicky neexistovala), kterou používaly země východního
bloku k vzájemnýmu obchodu. Měla naprosto nereálnej, vymyšlenej kurs.
Somrtaška (somračka) - plátěná taška vod plynový masky. Nosila se přes rameno
a obsahovala celtu, ponožky, startky, čůčo, někdy ještě volačo iné.
Spartakiáda - pěkná pakárna. Kolektivní tělocvičení v propagační choreografii. Finále se
vodehrávalo na velkým spartakiádním stadionu na Strahově v Praze. (Jedna, tuším v ‘85,
proslavila pozdějšího i tehdejšího prznitele popmusic Michala Davida.)
Sraz u záchodků - obdoba pražského srazu pod ocasem - v Pardubicích u záchodků na tř.
Míru, v Praze u jezdecký sochy sv. Václava na Václavským náměstí.
SSM - Socialistický svaz mládeže - nástupce ČSM - dnešní mladí komunisti (bolševický
blouznivci), ať si užijou vraždění, mučení, zavírání do lochu i nemohoucnost čehokoliv. Kéž
by si mohli užít aspoň tejden v tehdejších poměrech.
StB - Státní bezpečnost (česká vobdoba ruský/sovětský KGB).
Stejšn - kombík používali také policajti, Škoda 1202 STW
SVAZARM - svaz pro spolupráci s armádou. Polomilitaristická organizace, kde se mladý učili
střílet (zabíjet), skákat padákem, moto sporty, letectví, ale i modelářství a jiný bohulibý
činnosti, jako Hi-fi kluby. Děsná všehochuť všudepřítomnejch eStéBáků - (ale vobčas se dalo
i ledacos zaonačit k dobrýmu).
Šíletčinec - psychiatrická léčebna. Přeneseně tak některý lidi voznačujou
jakýkoliv psychiatrický zařízení.
Škoda - škodovka - osobní auto český výroby, vo kterým se už za komančů říkalo „škoda
kupovat“. V normalizačních letech byl jedinej trochu povedenej model R coupé 130. Sto pětky
stály úplně za prd a sto dvacítky se daly vzít na milost.
Škopky - souprava bicích nástrojů, bicmenská baterie. Šlapák byl mnohdy po domácku
udělanej z prádelního hrnce a činely vytepaný z mosazného plechu. Ty šťastnější muzikanti
vlastnili Amati a úplně nejšťastnější Ludwigy s činelama Zinjadin.
Tatra 111 - legendární českej (pardon moravskej) náklaďák původně určenej pro potřeby
armády. Ale jak šel čas, dostával se do vlastnictví různejch družstev (hlavně JZD) a posléze
i k soukromníkům. Mezi big-bíťákama se těšila největší voblibě skříňová verze. Nejedna kapela
s ní obrážela štace a kolikrát se s aparaturou svezlo i pár lidí. - Taky se tak menovala
chrudimská tancovačková kapela.
T-éčko - vinárna v zadním traktu baráku, kdysi Československý strany socialistický. Scházeli
se tam večer až v noci místní intelektuálové, dělňasové ze Synthesie, herci VČD, kulisáci,
muzikanti, výtvarníci…Vobčas se tam kouřilo, a to nejen cigarety nebo tráva… - taky se tak
slangově označoval toluen.
TJ - tělovýchovná jednota. V životě nejedný kapely dost důležitá instituce beroucí na svý
bedra břímě zřizovatele toho kterého uskupení.
TMS - Továrna mlýnských strojů (Palackého ul - původně Prokopka - Prokop a synové, novej
provoz byl v Černé za Bory) - vyráběly se tam sila, pekařský pece, elevátory a další potřebnosti
pro potravinářskou vejrobu.
106
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 107
Pardubice rockový
Trabant - 600, 601 legendární rodinný vozejtko/auto, co vyvinuli soudruzi v NDR. Po roce
1990 se stalo kultovním, hojně vyhledávaným. Autíčko si soudruzi museli doslova vybojovat
(Kreml vůbec nepřál výrobě osobních aut ve východním Německu, stejně tak si öst Němci
vyvzdorovali i další dvojtakt, o něco více se autu podobající Wartburg). Hlavní fígl spočíval
v maximálním využití plastu. Střecha a skoro celá karosérie byly z lisovaného papíru
napuštěného speciální pryskyřicí. V oblacích smradlavého dýmu, naloženej do vejšky snad tří
metrů, s přívěsem naloženým stejně, se odvážní dobrodruzi/řidiči vydávali na cestu až
k Jadranu a kupodivu překonali i Alpy. Po letech s tímhle bakeliťákem uskutečnili i výpravu
do jižní Afriky. Dodneška je k vidění na silnicích.
Třístovka, Pětistovka - ubytovny/svobodárny VCHZ Synthesie (čp. 300 v Rybitví, čp. 500
v Ohrazenicích).
Tuzex - síť obchodů OMNIPOL (zahraniční obchod), kde se dalo koupit jinak nedostupný
zboží. Jeansový oblečení, luxusní potraviny a konfekce, elektronika…ale i lyže/líže, bicykly
či auta. Vlastnit takovýho Ford Sierra znamenalo bejt hodně vysoko ve společenským žebříčku
(skoro jako majitelé Mercedesů). Šedá ekonomika. Bony se daly získat toliko prací v zahraničí
(většinou v SSSR) nebo koupit na černým trhu vod tzv. veksláků.
Udavač - 1) člověk, kterej práskal/udával/podával hlášení vo svejch bližních,
tj. spolupracovnících, přátelích, rodině….spoluobčanech, 2) bubeník = udává rytmus v rockový
kapele (viz písnička slovenský kapely Bez ladu a skladu).
Uliční výbor KSČ - spolek takovej malejch českej udavačů, který práskali kdekoho v ulici.
(Ani tam nemusel bydlet. Stačilo, že se tam vobjevil a byl „divnej“.)
Vaťák - teplá bunda/krátkej pracovní kabát. Vyráběl se z vatou naplněný bavlněný látky barvy
khaki. Voblíbenej nejenom při práci venku, ale aj v zimě na zábavky a posléze jako maskovací
oděv eStéBáků a jim podobnejch existencí.
VB - VéBé = Venca a Bohouš. Příslušníci Veřejné bezpečnosti Sboru národní bezpečnosti.
S voblibou kontrolovali a buzerovali noční chodce. V horších případech, když se jim nelíbil,
dostal nakládačku vobuchem (VUMLem), nebo ho vodvezli na služebnu a tam ztloukli do
bezvědomí.
Větrník - pořad rádia Vltava, kterej byl vysílanej na VKV a věnovanej moderní, tj. rockový
muzice. Pořad stejnýho názvu dneska vysílá Radio Beat.
Vodmašťovna - protialkoholní léčebna. Pozdějc se k alkáčům přidali i feťáci a gambleři.
Vohul - přidat na hlasitosti, dát tomu řádný grády.
Vojna - (vojenská presenční služba): dva roky (pro absolventy VŠ rok a pro vybraný dělňase
pět měsíců). Nesmyslný hraní na vojáky, těžká šikana a buzerace formou takzvaný mazácký
vojny. Vobčas to slabší povahy nevyděržály a zahlušily se.
Voprásknout = okopírovat - zcizit/použít námět někoho jiného a bez jeho svolení ho zpracovat
a případně i publikovat / vydat / nahrát / natočit…
VUML - Večerní univerzita marxismu-leninismu (vysoká škola bolševismu). Vulkanizovanej
učitel marxismu-leninismu (obušek).
Vyhul - 1) vykuř cigaretu nebo jiný dobrý trávy, 2) vypadni, běž vodsud, pal vocaď, 3) se dá
taky vyhulit volačo iné.
Výtržnost - §156 -„Kdo způsobí svým chováním, vzhledem, jednáním apod. na veřejnosti
srocení většího množství lidí, dopouští se trestného činu výtržnosti…“ Zkrátka kriminalizace
jinak bezúhonnejch lidí.
107
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 108
Pardubice rockový
Výjezdní doložka - cár papíru, pro kterej bylo nutný absolvovat ponižující kolečko vod uliční
organizace KSČ přes dílenskou, tovární… vyjadřoval se i OV a KV KSČ…no každej, kdo
měl do bolševický prdele díru. Bez tohohle kusu papíru/povolení nebylo možný vycestovat
vůbec nikam ani do socialistickejch zemí, natož do Jugošky nebo, a to bylo úplně nemyslitelný,
„k prohnilejm“ kapitalistům.
V3S - vejtřaska - další legendární, tentokrát ryze českej náklaďák. Zasejc bylo nejoblíbenější
skříňový provedení.
Zahrádka - 1) účtenka, na který bylo zaznamenaný formou čárek množství vypitejch piv 2) kousek pozemku, na kterým některý lidi ukájej svůj zemědělskej pud - 3) venkovní posezení
u zahradních restaurací a hospůdek.
Zavírací doba - doba, kdy se hospoda zavírala (nejčastějc ve 22 hod.).
ZUČ - zájmově umělecká činnost = produkce neprofesionálních - amatérských souborů.
Hlavně muzikantů, ale i divadel apod. Kapely ZUČ musely mít ke svý produkci zřizovatele
(nejčastěji sbor dobrovolnejch hasičů nebo tělovýchovná jednota). Jen když měli zřizovatele,
mohli se zúčastnit ponižujících přehrávek a rekvalifikací. Dost často bylo nesmírně těžký
nějakýho zřizovatele sehnat (zřizovatel totiž „nes kůži na trh“).
Žlutka - limonáda žlutý barvy. V tý době se v hospodě prodávaly dva druhy limonád: žlutá
a červená. Vobě chemický.
Žuk - polskej lehkej náklaďák voblíbenej tancovačkovejma big-beatovejma kapelama.
Tak asi toliko, co můžu k danýmu tématu napsat. Každej den něco zaniká a zasejc něco
jinýho vzniká. Tím by ale tadle publikace nabyla nesmírnejch rozměrů nikdy nekončícího
seriálu (The Torture Never Stops - Frank Zappa).
Přišlo mi na mysl,
že vše je jen nesmysl,
a proto na mysli
nemám ty nesmysly
108
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 109
Pardubice rockový
A věnování/poděkování na závěr:
Dík tý cikánce, co mi někdy v šestnácti předpověděla, že sem, a do konce života budu,
šťastnej blázen. Pak si řekla vo bůra, abych prej nekulhal. A tak se toho držím.
Takže: „Jen pro ten dnešní den stojí za to žít…“
Poděkování:
Všem, kdo mi pomáhali - tady sou: Gorbi, Káťa D., papež Jan Pavel II., peysek Ronald (dle
presidenta USA Ronalda Reagana), L’Z’S, Zdeněk Reimont, Tonda Rod, Honza Viktorin,
Mirek Papež, Márdi a Vypsaná fiXa, Dukla vozovna, Volant, Oboroh - Řéřa, ‘Večerníček’,
Ryba, Alien, Perňyk, Ivan (šak von už ví proč), Milouš Jakeš, Jyrka Pazoubek, kofola-kolča,
tonic, zelenej čaj, ovoce…a zapomněl-li sem na někoho - na něco, nechť se na mě nezlobí,
alebo zlobí, ta paměť už mi opravdu neslouží. Ale hlavně děkuju svý nezdolný lásce Ali D.!!!
-dííík móc!
Zdroje mejch informací:
Vedle vzpomínek, a jak zjišťuju, eště to není tak zlý, to byl hlavně net - stránky RC Ponorka
i Zilvarovy, Dukla vozovna, Volant, Vypsaná fiXa, Lucidum Intervalla, Tamers of Flowers,
Oscar band, Česká televize - Bigbeat, Na východ od ráje, -123 min., Ready Kirken, Spiknutí,
Promile a hafo dalších - ať mi, prosím, prominou všichni, na který sem zapomněl. Svoji roli
sehrály aj rozhovory a poudání s lidma, kerý se toho účastnili, protokoly vod soudu, výslechy
u kpt. StB Pospíšila, npor., stejný zločinecký organizace, Zímy i Konvaliny (in memoriam).
No, bylo a je toho móc, hodně až hafo… Neměl bych zapomenout na Mílu ‘cenzora’ Kučeru.
Seznam zneužité (použité) literatury:
Všecko od Sigmunda Freuda přes C. G. Junga i Ericha Fromma, Konráda Lorentze,
Stanislava Grofa, sci-fi, Asimova, Simaka i Nesvadbu, Bibli - Starej i Novej zákon, pohádky
bratří Grimmů (pěkný krváky), Karafiátovy Broučky i Krtečka, červenou knihovnu paní
a dívek, Homo ludens Johana Huizingy, Bhagavadgítu i knihu Mormon a Korán, Kámasútru
i Tantru, Tao Te Ting, Konfucia, I t’ing, Kódžiki, aj mýty celýho světa, Písně o Nibelunzích,
Hudby přírodních národů, Poslední svědky pravěku i Smutné tropy, Williama Shakespeara
i Pedra Calderóna de la Barca, Franze Kafku, Gustava Mayerinka, Roberta Musila (toho sem
nikdy nedočet’), patafysiku Alfreda Jarryho, E. T. A. Hoffmanna, Antonina Artauda, Carlose
Castanedu, Jorge L. Borgese, Aldouse Huxleyho až…až …až po tiráž Rudýho práva i výrobce
toaletního papíru. Zkrátka všechno, na co kdy kde padnul/utkvěl můj silně se hrošící se (horšící
se) krátkozrakej zrak…
109
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 110
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 111
PardubiceRockovy_0001_zkorigovany_final 5.12.2012 17:36 Stránka 112
Obalka_final_Pardubice_rockovy_obalky 5.12.2012 20:02 Stránka 2
Staveniště tehdejšího OV KSČ a nynější Dům hudby v Pardubicích na Sukově nábřeží.
ISBN 978-80-260-3614-2
Obalka_final_Pardubice_rockovy_obalky 5.12.2012 20:02 Stránka 1
oldB • Pardubice rockový
oldB + móře dalších
PARDUBICE
ROCKOVÝ
ale nejen pardubice a nejen rockový

Podobné dokumenty

ceník příslušenství 2016

ceník příslušenství 2016 seřizovací šroub řetězu kryt řetězovky = old 036213151 kryt řetězky DCS34, =old036213651 řetězka=old036223114 podložka náhon olejového čerpadla rukojeť = old 036310010

Více

1. Číslo a jméno : 16/858 Mona Lisa Plemeno : český teplokrevník

1. Číslo a jméno : 16/858 Mona Lisa Plemeno : český teplokrevník Základní barva: Ryz. Zapsání v PK: NS HPK - 7.9/ 9.2 b. Míry : 176,162,206,23.5, Chovatel : Vítkovská zemědělská s.r.o.,Zámecký dvůr 61,Klokočov,Vítkov 3,747 47 Majitel : Ing.Matyšová Eva,Stádlec 4...

Více

čtenářský deník - Telskol

čtenářský deník - Telskol na skalách. A on jediný přežil a zachránil se. Byl sám, nejdříve to nevěděl, ale postupem času během jednoho dne se zorientoval. Druhý den si začal hledat nějaké bydlení. Šel lesem až došel k jesky...

Více