Zde - Katedra strategie - Vysoká škola ekonomická v Praze

Transkript

Zde - Katedra strategie - Vysoká škola ekonomická v Praze
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE
Fakulta podnikohospodářská
katedra podnikové ekonomiky
Sborník ze 7. mezinárodní vědecké konference
FAKTORY PROSPERITY PODNIKŮ
V LOKÁLNÍM A GLOBÁLNÍM PROSTŘEDÍ
OPTIKOU ROKU 2013
Říjen 2013
UNIVERSITY OF ECONOMICS, PRAGUE
Faculty of Business Administration
Department of Business Economics
Proceedings of the 7th international scientific conference
FACTORS OF CORPORATE PROSPERITY IN
THE LOCAL AND GLOBAL ENVIRONMENT
THROUGH THE LENS OF 2013
October 2013
Tento sborník „Faktory prosperity podniků v lokálním a globálním prostředí“ byl vytvořen z
prostředků institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace –
projekt IGA 2 (VŠE IP300040).
Supported by long-term institutional support to the conceptual development of research
organization (project of the University of Economics, Faculty of Business Administration,
IGA 2, VŠE IP300040).
Vědecká rada konference (Scientific committee)
prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc., vedoucí katedry podnikové ekonomiky, Fakulta
podnikohospodářská, Vysoká škola ekonomická v Praze
prof. Ing. Ladislav Blažek, CSc., vedoucí katedry podnikového hospodářství, Ekonomickosprávní fakulta, Masarykova univerzita, Brno
prof. Ing. Jiří Dvořáček, CSc. katedra podnikové ekonomiky, Fakulta podnikohospodářská,
Vysoká škola ekonomická v Praze
prof. Ing. Miroslav Hučka, CSc., katedra podnikohospodářská, Ekonomická fakulta, VŠB Technická univerzita Ostrava
Ing. Pavel Kafka, dr.h.c., prezident České manažerské asociace
Organizační výbor (Organization committee)
Ivana Vostřelová
Ing. Dagmar Čámská
Ing. Miroslav Lorenc, Ph.D.
Ing. Jindřich Špička, Ph.D.
Publikace neprošla jazykovou úpravou. The publication did not pass proofreading.
Všechny příspěvky prošly anonymním recenzním řízením. All papers passed a double blind
review process.
© Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2013
Editoři sborníku (editors):
prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc.
Ing. Jindřich Špička, Ph.D.
ISBN 978-80-245-1959-3
Obsah
Úvodní slovo .............................................................................................................................. 7
Foreword .................................................................................................................................... 8
Eva Kislingerová
Společenská odpovědnost malých a středních firem jako nástroj posilování
konkurenceschopnosti ................................................................................................................ 9
Pavel Adámek
Opatření české vlády ke stimulaci zaměstnanosti .................................................................... 20
Petr Adámek
A study about accounting variables that relate to insolvency .................................................. 26
Baciu Elena Cristina
Nejčastější chyby vznikající při zavádění Competitive Intelligence do praxe podniku .......... 39
František Bartes
Inovace v rámci řízení změn a kvalita lidského kapitálu jako prostředky pro zvyšování
výkonnosti firem ...................................................................................................................... 45
Lukáš Blažek
Vliv daňové politiky na výkonnost korporací v kontextu konkurenceschopnosti zemí EU .... 52
Beáta Blechová
Firemní filantropie jako faktor prosperity podniku .................................................................. 61
Petr Boukal
Využívanie rizikového kapitálu z verejných zdrojov v SR. ..................................................... 66
Sylvia Bukovová
Metody predikce bankrotu v českých podmínkách novou optikou.......................................... 77
Dagmar Čámská
Faktory zvýšení konkurenceschopnosti MSP ve sféře zdravotnictví ....................................... 85
Marianna Dražanová
Metóda Balanced Scorecard ako nástroj rozvoja a prosperity podnikov ................................. 91
Katarína Dubcová
Podniková kultura jako významný faktor prosperity podniků v lokálním i globálním prostředí
.................................................................................................................................................. 98
Marie Duspivová – Růžena Krninská
Due diligence v oblasti lidských zdrojů ................................................................................. 109
Jiří Dvořáček
Vliv vnějšího prostředí na rozhodování o investicích českých podniků ................................ 116
Ladislav Dvořák
1
Hodnota podniku a súvisiace problémy ................................................................................. 122
Petra Gavlaková – Lenka Mikáčová
Marketingová stratégia včelárskeho podnikania na Slovensku ............................................. 128
Martina Gogolová – Jana Majerová
Podniková diagnostika ako komplexný pohľad na podnik a jeho prosperitu ........................ 136
Barbora Gondžárová
Úroveň využívania metód finančnej analýzy ex-ante v českých podnikateľských subjektoch
................................................................................................................................................ 141
Petra Gundová
Význam interní komunikace a její stav v českých firmách .................................................... 151
Jana Holá
Uspokojení věřitelů v procesu reorganizace v České republice ............................................. 158
Jan Hospodka – Marek Sysel
Vplyv organizačnej zmeny na konkurencieschopnosť podniku............................................. 163
Dagmar Hrašková – Darina Chlebíková
Ochrana duševního vlastnictví jako prostředek hodnocení inovační výkonnosti podniku .... 173
Monika Chobotová
Registrace k DPH jako strategické rozhodnutí ...................................................................... 184
Jana Janoušková – Šárka Sobotovičová
Podvody, korupce a interní audit............................................................................................ 194
Vladislava Jedličková
Použitelnost Altmanova modelu v podmínkách ČR (empirický důkaz) ................................ 200
František Kalouda – Roman Vaníček
Outsourcing v strategickom riadení podniku ......................................................................... 210
Eva Kicová
Metody měření konkurenceschopnosti a perspektivy vývoje České ekonomiky v letech 2014
až 2016 ................................................................................................................................... 218
Eva Kislingerová
Aspekty dodávateľsko – odberateľských vzťahov po nástupe obchodných reťazcov ........... 225
Jana Kissová
Vývoj celkové produktivity v odvětví automobilového průmyslu ČR .................................. 231
Jiří Klečka
Znalosti a kreativita - základný potenciál rastu inovácií ....................................................... 238
Dagmar Kokavcová
2
Prozákaznický přístup jako faktor prosperity firem? Výzkum mezi malými a středními
podniky v ČR. ....................................................................................................................... 244
Karel Koliš – Kateřina Jiřinová
Miery kreditného rizika .......................................................................................................... 250
Boris Kollár
Systém certifikácie odborníkov v oblasti projektového riadenia a jeho vplyv na
konkurencieschopnosť podniku ............................................................................................. 255
Gabriela Kormancová
HR outsourcing ako zdroj konkurenčnej výhody podniku ..................................................... 262
Veronika Kormaňáková
Bariéry rozvoje podnikání s ohledem na živnostenské právo ................................................ 269
Michal Kozieł
Produkce energie z obnovitelných zdrojů v České republice................................................. 276
Josef Krause
Možnosti investování volných finančních prostředků zemědělských podniků ...................... 281
Ivo Krejčí - Jana Vrtalová
Právní rizika organizací a způsoby řízení............................................................................... 289
Martina Krügerová
Klíčové faktory úspěšnosti Copetitive Intelligence ............................................................... 295
Andrea Krýslová
Vliv procesní organizační struktury na výkonnost podniku ................................................... 303
Pavlína Křibíková – Hana Štverková
Vliv správy společností na výsledek procesu veřejné nabídky akcií ..................................... 312
Aleš Kubíček – Ondřej Nowak
Some connections between bankruptcy models and their new possibilities .......................... 322
Ladislav Lukáš
Index podnikateľského prostredia na Slovensku ťahajú franchisingové spoločnosti ............ 332
Peter Majerčák – Eva Majerčáková
Je podnikanie pre podnikateľov v Slovenskej republike stále atraktívne?............................. 339
Peter Majerčák – Eva Majerčáková
Registrovaná ochranná známka ako zdroj konkurenčnej výhody podnikov v SR a ČR ........ 346
Jana Majerová – Martina Gogolová
Problémy správy společností ve finanční krizi a následné recesi .......................................... 354
Milan Malý
3
Effectiveness and expenditures of competitive intelligence, as a tool of increasing
competitiveness in the global market ..................................................................................... 363
Gabriela Masárová
Úpadky podniků v ČR a klíčové proměnné pro jejich včasnou predikci ............................... 370
Kateřina Mičudová
Konkurencieschopnosť podniku............................................................................................. 380
Lenka Mikáčová – Petra Gavlaková
Ztráty konkurenčního potenciálu podniku pod tlakem zkracování reprodukčních cyklů ...... 388
Zdeněk Mikoláš
Strategic management as a part of company competitiveness ............................................... 399
Mária Mišanková
„Groove management a Podnikatelská společnost“ ............................................................... 409
Antonín Moravec
Informace o pojištění odpovědnosti managementu v podnikového výkaznictví ................... 425
Dmitry Nazarov - Marina Sidorova
Inovácie ako predpoklad prosperity podnikov ....................................................................... 434
Erik Nemec
Diversity management - řízení rozdílností ............................................................................. 442
Otakar Němec – Alois Surynek
Vznik inovace (nový archetyp chování Úspěch společného) ................................................. 451
Inka Neumaierová – Ivan Neumaier
Vývoj rodovej rovnosti v správnych orgánoch spoločností ................................................... 457
František Okruhlica - Peter Gál
Diverzifikácia energetickej infraštruktúry.............................................................................. 466
Pavel Oravský
New Economy and Business Process Reengineering in the Public Transport Security System
................................................................................................................................................ 475
Vadim Pashkus – Natalie Pashkus – Anna Bulina
Progresívne nástroje v manažérskem učetnictví .................................................................... 485
Oľga Poniščiaková
Performance management as a tool of competitiveness ......................................................... 494
Marek Rebeťák – Viera Farkašová
Pricing decision making process ............................................................................................ 503
Katarína Remeňová
Měření a řízení výkonnosti v českých podnicích ................................................................... 510
Žaneta Rylková
4
The concept of CSR and green marketing as an major source of price competitiveness....... 521
Martina Rypáková – Anna Križanová
Strategické řízení místní konkurenceschopnosti s využitím faktorů rozvoje ......................... 531
Petr Řehoř
Vliv vymahatelnosti pohledávek na konkurenceschopnost ................................................... 538
Jaroslav Schönfeld
Identifikace stakeholderů malých a středních podniků .......................................................... 546
Marie Slabá
Limity konkurenceschopnosti vytvořené nedostatečným využíváním informačních technologií
(příklad oblasti insolvenčních řízení) ..................................................................................... 556
Luboš Smrčka
Podmínky optimalizace kapitálové struktury ......................................................................... 564
Karel Stelmach
Potenciál rozvoje nákladní železniční dopravy v konkurenčním prostředí ............................ 574
Milan Stoch – Dominika Stoch – Kamila Janovská – Šárka Vilamová
Využití současných a budoucích komunikačních technologií na cestě k prosperitě marketingu
podniku ................................................................................................................................... 580
Peter Stoličný
Vliv účetních oceňovacích modelů na vybrané finančně-analytické ukazatele ..................... 588
Jiří Strouhal – Dana Dvořáková
Pracovní trh a age management.............................................................................................. 601
Alois Surynek - Otakar Němec
Vliv změny směru strategie na udržitelnost podnikání – případová studie............................ 611
Jarmila Šebestová
Ekonomická situace strojírenských firem v závislosti na exportních příležitostech v době krize
................................................................................................................................................ 621
Jindřich Špička
Využití multidimenzionálního škálování při hodnocení výkonnosti podniku ....................... 629
Petra Štamfestová
Riadenie znalostí pre získanie konkurenčnej výhody ............................................................ 636
Ľubica Štefániková
Efektivní nastavení projektů na podporu výzkumu a vývoje ................................................. 642
Vladimír Štípek
Řízení dodavatelsko – odběratelských vztahů obchodních řetězců ....................................... 652
Jaromír Štůsek – Markéta Litomerická
5
Faktory a ukazovatele kvality podnikateľského prostredia v Slovenskej republike .............. 662
Elena Šúbertová
Metóda Activity Based Costing – cesta k vyššej efektivite dopravného podniku ................. 672
Viera Šukalová - Pavel Ceniga
Podniková kultura jako zdroj realizace strategie .................................................................... 680
Luiza Šeďa Tadevosyanová
Predikcia Value - at - Risk ..................................................................................................... 689
Marta Urbaníková – Viera Papcunová – Marcela Korenková
Růst hodnoty firmy a kapitálová struktura ............................................................................. 696
Emil Vacík – Lenka Zahradníčková
Stragické plánovaní – jeden z faktorů úspěšnosti neziskové organizace ............................... 702
Hana Vávrová
Osobní majetková odpovědnost významně ovlivňuje výsledky podnikání ........................... 707
Jarmila Veselá
Internationalization of Entrepreneurial Activities – Global Approach and Competitiveness 716
Šárka Zapletalová
6
Úvodní slovo
Vážené dámy a pánové,
právě dostáváte do rukou recenzovaný sborník, který vznikl v rámci projektu IGA 2 nazvaný
IGA2 „Rozhodující aspekty vývoje konkurenceschopnosti podniků a národních ekonomik
v globálním hospodářském systému“, který je na Fakultě podnikohospodářské řešen druhým
rokem s dalším výhledem pokračování výzkumu. Tento projekt je jednou ze součástí
fakultního projektu Konkurenceschopnost. Jedná se plynulé pokračování výzkumného záměru
MSM6138439905 Nová teorie ekonomiky a managementu organizací a jejich adaptační
procesy (2005-2011, MSM), který byl úspěšně ukončen k 31. 12. 2011 (viz
http://www.msmt.cz/file/24083). Dnes Vám předkládáme recenzovaný sborník připravený u
příležitosti konání v pořadí již 7. mezinárodní vědecké konference v pátek dne 25. října 2013
na VŠE v Praze, Fakultě podnikohospodářské. Počet příspěvků, které tvoří obsah toho
sborníku, vysoko překračuje obvyklý rámec. Potvrzuje se, že kontinuita řešení aktuálních
vědeckých problémů přispívá k nebývalému zájmu odborné veřejnosti. Máme radost, že se
daří pokračovat v tradici a pořádat mezinárodní vědecké konferenci, které reagují na aktuální
témata. Podle zájmu účastníků konference je zřejmé, že největší zájem „tradičně“ vyvolávají
otázky výkonnosti podniků, dále pak vliv manažerských struktur a kvality řízení podniku a
jeho konkurenceschopnost. Předpokladem prosperity jsou jeho zaměstnanci, kteří řádné plní
své povinnosti. Ztráty podniků však mohou vznikat i podvody, proto otázkám, jak předcházet
těmto jevům, je věnována rovněž samostatná pozornost. Zajímavé problémy řeší síťová
odvětví a agropotravinářský sektor. Některé podniky se též dostávají do insolvence, proto je
tomuto fenoménu doby též věnována pozornost. Ve sborníku ovšem naleznete i další
zajímavá témata, která budou inspirací pro další zaměření výzkumné práce.
Věříme, že budeme mít příležitost v prostorách Vysoké školy ekonomické v Rajské
budově v rámci plenárního zasedání, stejně jako v odpolední práci v sekcích, prodiskutovat
témata, která „hýbou“ dobou.
Na setkání s Vámi všemi se těší a za Vaši aktivitu děkuje
prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc.
16. října 2013
7
Foreword
Dear Ladies and Gentlemen,
you are currently opening the peer-reviewed proceedings which is one of the outcomes of the
project IGA2 „Crucial Aspects of the Development of the Competitiveness of Enterprises and
National Economies in the Global Economic System“. This project, being run for two years at
the Faculty of Business Administration with the view of further continuation, is one of the
parts of the faculty project Competitiveness. It is a follow-up to the research plan
MSM6138439905 New Theory of Economics and Management of Organisations and their
Adaptation Processes (2005-2011, MSM) which was successfully solved by 31 December
2011 (see http://www.msmt.cz/file/24083). Today, we are offering you this peer-reviewed
proceedings prepared on the occasion of the 7th international scientific conference which
takes place on 25 October 2013 at the University of Economics, Prague, Faculty of Business
Administration. The number of submissions constituting the contents of these proceedings
exceeds the usual amount, which confirms the fact that a continuity of dealing with current
scientific issues attracts an unprecedented attention of the academics and professionals. We
are happy to have the possibility of continuing the tradition and hold international scientific
conferences which reflect current scientific topics. According to the number of participants, it
is evident that the most attention is “traditionally” attracted by the issues of corporate
performance, followed by the impact of managerial structures and quality of business
management and its competitiveness. One of the key assumptions of a company’s prosperity
is that their employees carry out their responsibilities properly. However, companies may also
incur losses from frauds, so the issue of anticipating these phenomena is also being subject to
considerable attention. Other interesting topics include the issues of network industries and
agro-food sector. Some companies are also getting into insolvency which deserves the
scientific attention. However, these proceedings contain other interesting topics which may be
the inspiration for the research and its future directions.
We sincerely believe that in the premises of the University of Economics, Prague, we will
have the opportunity to discuss the leading topics in the plenary as well as in the parallel
sessions.
I am looking forward to meeting you and thank you for your activity.
prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc.
October 16, 2013
8
Společenská odpovědnost malých a středních firem
jako nástroj posilování konkurenceschopnosti
Corporate Social Responsibility of small and medium-sized
enterprises as a tool for strengthening competitiveness
Pavel Adámek
ABSTRAKT
Příspěvek syntetizuje rozsah společenské odpovědnosti podnikání (CSR) z literárních zdrojů
s reflexí vlastních empirických poznatků. CSR je zde definováno ze čtyř perspektiv
a je rozvinut CSR přístup, který je založen na předmětu vlastního výzkumu, kdy se integrují
teoretické předpovědi s empirickými zjištěními konfrontovanými s realitou. V příspěvku
je zkoumána aplikace míry uplatňování CSR v českých malých a středních firmách a také
demonstrování českého přístupu k CSR a definování problémových oblastí, přínosů
a omezení ve využívání konceptu CSR z firemní praxe prostřednictvím empirického
mapování s využitím metody dotazování na vzorku 229 firem. Závěry příspěvku indikují
budoucí oblasti rozvoje konceptu CSR a odkrývají souhrn dopadů v CSR. Příspěvek je
kontribucí do diskuse o uznání určité role konceptu CSR jako nástroje pro posilování
konkurenceschopnosti.
Klíčová slova: Společenská
odpovědnost
konkurenceschopnost.
podnikání;
malé
a
střední
firmy;
ABSTRACT
This paper synthesizes the extensive corporate social responsibility (CSR) literature with the
reflection of own empirical findings. In the paper it is defined CSR from four perspectives
and develop a CSR approach that is based on the research subject. The paper integrates
theoretical predictions with empirical findings confronted with reality. We investigate
application´s degree of CSR in the Czech small and medium-sized enterprises and
demonstrate Czech approach to CSR and define the problem areas, benefits and limitations in
the use of CSR by the companies through empirical mapping via questionnaire technique with
229 firms. Conclusions of this paper indicate a possible future development of CSR and
uncovered a summary of CSR´ impacts. Paper is contribution to the debate for recognition of
the particular role of CSR as a tool for strengthening competitiveness.
Key words: Corporate Social Responsibility; small and medium-sized enterprises;
competitiveness.
JEL classification: M14, P2
Introduction
Corporate Social Responsibility (CSR) is increasingly a source of innovation, as a focus
on societal problems and interaction with external stakeholders lead companies to develop
new products, services and business models. The reason for rise of this article is that CSR

Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Percepce společenské odpovědnosti
podnikání v České republice registrovaného v rámci interní grantové soutěže Slezské univerzity v Opavě pod
evidenčním číslem IGS/20/2013.
9
should be recognised as a significant opportunity for small and medium-sized enterprises
(SME): an opportunity for enterprises themselves, for their stakeholders and for society at
large because SMEs are a fundamental part of the growth and jobs equation. The goal of the
paper is investigates the degree of use (application) CSR among Czech SMEs. Key areas of
investigation are motivating factors, benefits and barriers in the commitment to CSR.
CSR is traditionally the sphere of the corporate sector but recognition of the growing
importance SME sector leads to emphasize their social and environmental impacts. CSR has
been a frequent subject of research interest in large companies, but SMEs in this area was
neglected. The research areas of Corporate Social Responsibility are based on the
requirements of the three basic pillars of CSR - economic, environmental and social. The
objective of this paper is to evaluate the application of CSR in SMEs in the selected sample of
SMEs from the Moravian and Zlín Region.
The role of business in society substantially alter this development is rapidly changing and
the companies no longer works in isolation but are a part of the business environment.
Enterprises are no longer seen only as producers of products and services, but there is also a
prerequisite compliance in other areas that may be included in the concept of CSR and its
substance. Specially, we mean focus on the responsible behaviour of companies in
environmental, economic and social areas.
SMEs are now more cautious and do not develop their activities to such an extent as
before. At present, some SMEs are concern about future development in the context of overindebtedness of developing countries. Factors that aggravating business in the CR, we should
arrange payment discipline worsening business, leading to slow recovery of claims and
increase the volume of overdue force compliance with the contractual conditions, downward
pressure on already established prices and extension of maturity.
To achieve the objective of article two hypotheses were set:
- “The size of enterprise (according to categories of SMEs) is related to the use of
socially responsible activities.”
- “CSR activities of all the interest groups most affected employees in the sector SMEs.”
Current approach to Corporate Social Responsibility
The concept of CSR is characterized by a considerable latitude and causes a very high
fragmentation of the terminology in this area. There is currently no uniform global definition
for the concept of CSR. Theoretical definition of CSR is not part of this paper but we can
mention at least two definitions, one from the European Commission and second is from
Czech Business Leader Forum (BLF). The European Commission in the Green Paper,
published in 2001, defines CSR as follows: "A concept whereby companies integrate social
and environmental concerns in their business operations and in their interaction with their
stakeholders on a voluntary basis” (European Commission, 2001). The Czech Members of the
BLF define CSR as: “a voluntary commitment of companies to act in its functioning
responsibly towards the environment and society in which they operate” (CSR, 2012).
A more comprehensive definition of CSR is that it encompasses the economic, legal,
ethical, and discretionary or philanthropic expectations that society has of organizations at a
given point in time. This definition specifies four different, but interrelated, categories of
responsibilities that business has towards society. This characterization also attempts to place
the traditional economic and legal expectations of business in context by combining them
with more socially oriented concerns such as ethics and philanthropy (Carroll A. B., 2010).
10
Facts can be summarized in the summary, which is characterized by the basic facts of
corporate social responsibility: 1. CSR is a voluntary act (adoption of CSR is entirely
voluntary, beyond legislation); 2. width of the concept is "partially" surrounded by areas of
social, environmental and economic; 3. concept may have implications in improving living,
working and environmental conditions of all stakeholders.
From the research of available professional literature sources, we concluded that it is very
difficult to identify various existing approaches to CSR. The four CSR theories we consider
the mainstream of current theories:
-
Corporate Social Performance - in essence, is based on sociology and has a
correlation to the second group from Klonosky;
- Shareholder Value Theory (sometimes referred to as "Fiduciary Theory of
Capitalism") - based on business and economic concept is related to the Klonosky
fundamentalism and to the Windsor economic approach;
- Stakeholder theory - based on ethical perspectives and can be assigned to Windsor
construct a theory of ethical responsibility;
- Corporate Cizizenship theory (sometimes referred as approach) - the roots of this
theory are in political studies and Windsor it considered as the basic approach.
Besides to these selected major theoretical orientations of CSR, there are other related
alternative concepts that are not the subject of our article, so it's only mention (e. g. corporate
philanthropy, triple bottom line, social marketing and cause related marketing, sustainable
development and CSR2. In the following section presents the basic pillars of CSR.
Basic components of CSR
Corporate social responsibility is a very broad term covering a variety of activities that
should be divided into coherent areas of CSR. We used the CSR based on the so-called three
pillars - economic, social and environmental. These pillars correspond to the three
characteristics, the triple-bottom-line: profit, people, planet (Bělčík, 2009). Each of the three
areas of social responsibility includes specific activities, ways of business, sets the rules of
behaviour, actions and policies. For the robustness of individual activities are not
characterized and analyzed in detail.
CSR approach in the Czech Republic
In the CR at the beginning was the impulse of most companies involved to focus purely
on philanthropic donations. Over the time, a number of companies have steadily been growing
and companies are engaged in a remarkable range of activities. Today, Business Leaders´
Forum’s mission is promotion and enforcement of CSR in line with European methodology
and best standards. In this respect the Forum closely cooperates with the European
Commission and European Commission's Directorate-General for Employment, Social
Affairs and Equal Opportunities (BLF, 2012).
The harmonization of Czech law with EU legislation, and the Czech Republic's accession
to the European Union, contributed to major advances in the promotion of CSR. As long ago
as 1998 the Czech Republic adopted, among other things, rules for the introduction of EcoManagement and Audit Scheme (hereinafter also EMAS), and prepared the first National
EMAS Program. The program was updated in 2002 and is currently governed by EC
Regulation no. 761/2001. In order to fully participate in this program, companies must, among
other things, introduce an environmental management system which contributes to the
continuous improvement of their environmental conduct. In 2007 there were 17 Czech
organizations registered in the EMAS Registry, and another 1.500 in the EMS system (ISO
11
14001) from Czech Environmental Information Agency. The milestone in building
foundations of CSR was August 2003, when the Sustainable Development Council of the
Czech Government (hereinafter also SDCG) was established as a standing advisory body of
the Government for sustainable development and strategic management. Increasing interest in
CSR and a trend in implementation of CSR reflect also surveys of the Business Leaders´
Forum. In 2004 in the survey 76 % of surveyed companies claimed to be involved at least in
one CSR activity (the most frequently towards employees); in 2007 it was almost 90 %. CSR
awareness has also been increasing thanks to international corporations operating in the
country as they belong among main supporters of CSR and have brought essential know-how.
As CSR gaining its popularity among entrepreneurs, some non-governmental
organizations have been focusing on building partnership between profit and non-profit
organizations in the area of corporate philanthropy, corporate volunteerism, social marketing,
environmental protection and others (e.g. HESTIA, AISIS, Czech Donors Forum,
Environmental Law Service, Business Leaders´ Forum, etc). In March 2007 the Ministry of
Labour and Social Affairs created a new website on CSR, to inform users about the concept of
CSR in the European Union. The website also provides references to different projects and
activities concerning the promotion of CSR (Czech Ministry of Labour and Social Affairs,
2012).
According to surveys in the business sector, it appears that the main CSR related priorities
are the environment, well-being and philanthropy. In each field is the most important to get
into public awareness while the SMEs should implement this approach and gaining the
competitive advantage in the futures market. For that purpose was founded the basic CSR
actors in the Czech Republic: Ministry of Human Rights and Minorities (www.vlada.cz);
Ministry of Labour and Social Affairs (www.mpsv.cz); Ministry of the Environment
(www.mzp.cz); Ministry of Industry and Trade (www.mpo.cz); Business Leaders Forum
(www.blf.cz, www.csr-online.cz); Association of Fair Business (www.korektnipodnikani.cz);
Czech Society for Quality.
Awareness is widespread, but information is lacking as to specific CSR topics. Many
CSR-related activities are of common public knowledge but they are understood as concepts
in and of themselves and not within the CSR context. However, the broader concept of CSR is
slowly taking root in educational institutions such as universities. It is often covered in
courses on Corporate Governance, Business ethics and in some cases it exists as a separate
course as well. From environment part of situation in CR are related - National action plan the current policy on climate change is in the process of modification (Ministry of the
Environment of the Czech Republic, 2012). Environmental awareness is largely promoted
through the Czech Republic’s National Cleaner Production Program. In addition, there are a
number of educational programs that reach out to the younger generations, introducing them
to important personal practices such as sorting waste.
In Moravian-Silesian region are companies often found within the supply chain of many
multinational companies. The most common issues companies when dealing with suppliers in
Czech Republic are ensuring suppliers are competent in their field, legal capacity and
integration of statutory bodies, financial correctness related to the state administration bodies,
data security and company transparency. In the area of human rights (included in social part)
the responsibility for monitoring and addressing this issue lays within several government
councils include the Council for Human Rights, for National Minorities, for Roma
Community Affairs, for Health and Safety at Work, for People with Disability, among others
(Government of the Czech Republic, 2012). The Labour Code plays a strong role in this area
as well as the pressure from the Czech-Moravian Confederation of Trade Unions.
12
From the cooperation between local communities and businesses there we found that the
business community involvement is generally not innovative. While normative projects and
activities are carried out, ongoing dialogue and cooperation between businesses and
communities is not common. Sustainable Products and Services are included into the Czech
Republic’s National Trademark on Quality is given to products that meet certain standards
regarding quality/sustainability. The program consists of approximately 20 trademarks,
including several that focus solely on environmental impact of the product. It was mentioned
that company best practices is implemented into the Business Leaders’ Forum. Currently, has
collected and disseminated practical CSR tools and guidelines via its web portal.
Definition of the research area
The research task is focused on analyzing the concept of corporate social responsibility in
the sector of small and medium enterprises in the selected regions. This sector is neglected in
the use of CSR and its sub-activities. Primary research finds opinions entrepreneurs in the
micro, small and medium-sized enterprises.
Procedure of research realization
The research task is focused on analyzing the concept of corporate social responsibility in
the sector of SMEs in the CR. The research was based on the scheduled progress of the
research, selection and identification of respondents, data processing and analysis, and
verification of hypotheses. Primary research finds opinions entrepreneurs in the micro, small
and medium enterprises in connection with the use of socially responsible activities in the
Moravian-Silesian and Zlín region.
Research was conducted during May-October 2011. After setting objectives and
hypotheses were developed questionnaire (chosen as the technique of the research), which
was divided into 7 sections and the total number of 36 questions. To obtain information, the
SMEs in the total number of 2000 firms and the total return was 12 % (240 questionnaires).
Of these, the control was excluded 11 questionnaires that were not properly completed and
included in the survey was 229 completed questionnaires.
Data analysis and results of the research project
For sorting and processing of information was used a logical approach and methods of
knowledge management. Subsequent operationalisation of responses received to allow other
software procedure for sorting, processing and progressive analysis. Representation of
companies that meet the criteria for allocating the relevant groups are included in graph 7. In
absolute numbers, was represented by 104 micro (45%), 73 small (32%) and 52 medium-sized
(23%) enterprises. Total number of questionnaires included for the purpose of research was
the 229.
Interpretation of selected results
Firstly, we measure the importance of SMEs and to behave responsibly towards the
environment area, employees and the community in which the company operates. For the
interpretation of the output was used an approach that took into account both frequency
response and attributed to the weight (range 1-10). It is obvious that micro, small and medium
enterprises attach importance to a very similar socially responsible behaviour. Values is
dominated by a numerical expression 8, which expresses the arithmetic mean of the number
of weights and responses.
13
Tab. 1: Level of importance of SMEs behave responsibly towards the environment,
employees and the community in which the company operates
Type of enterprises
Points
Micro
8,10
Small
7,92
Medium-sized
8,27
Total
8,08
Source: own elaboration
Representation of companies that do not apply any socially responsible activities on
selected interest groups are in follow table. Four groups - the media, local communities, state
and public administration and competition levels are above 50%, it means that more than half
of surveyed firms has no CSR activities on selected interest groups. The most common
occurrence of CSR activities are with customers, suppliers and employees. Order in the chart
from left to right: employees 42%, customers 34%, suppliers 35%, owners 47%, competition
50%, state 58%, media 63% and the local community 60%.
Respondents who chose an active approach towards the interest groups express their
views, which are contained in the following table. The values are evaluated in terms of three
types of SMEs and expressed on a scale of 1 to 5 degree of influence, the calculation
represents the arithmetic average of the frequency and the individual weights.
Tab. 2: The order of significance of the impact of CSR activities to stakeholders
ranking
stakeholders
micro
ranking
stakeholders
small
ranking
stakeholders
medium
1
2
3
4
5
6
customers
suppliers
employees
owners
competition
state
2,173
1,692
1,288
1,250
1,212
0,846
1
2
3
4
5
6
customers
employees
owners
suppliers
competition
state
2,726
2,356
2,288
1,959
1,685
1,397
1
2
3
4
5
6
3,308
3,250
2,885
2,500
1,865
1,212
7
media
the local
community
0,769
7
1,178
7
0,769
8
media
the local
community
customers
employees
suppliers
owners
competition
state
the local
community
1,178
8
media
1,058
8
1,212
Source: own elaboration
For the micro firms is the most important group of customers, which affects the conduct
of business in CSR and thus are the primary stakeholders for the respondents in this category.
For companies the most significant are the four groups according to significance: customers,
employees, owners, suppliers. Other stakeholders range from values of 1 to 2. The minimum
significance is attributed to the stakeholders such as media, local communities, state and
public administration. Here is the significance of the effect similar to the micro, which are not
developed to the extent of CSR activities to these stakeholders.
Social activities
The degree of importance of socially responsible and ethical behaviour towards
employees expressed the following representation. When respondents could choose to scale
(1-10), when the value of 10 represented the "most important" behaviour towards employees.
For illustration were used as weights range and frequency response, then the arithmetic means
were calculated for all categories of SMEs. The values indicate the high importance of
14
responsible behaviour towards employees at all companies, particularly in micro (7,2), for
small business (value 7,3) and greater importance is placed on medium-sized enterprises
(value close to 7,8).
Tab. 3: Level of importance of socially responsible and ethical behaviour towards
employees
Type of enterprises
Micro
Small
Medium-sized
Total
Points
7,30
7,48
7,75
7,46
Source: own elaboration
Values according to the proportion of responses dominated by increased employee loyalty
and improve customer satisfaction, followed by the improvement in labour productivity and
improve the company image. Only 5% respondents is inapplicable to employees responsible
behaviour. This number was significant especially for micro-enterprises in absolute number of
responses of the 26 firms. Minority interests arising from the survey of small businesses (only
7 responses) and one response from the surveyed medium-sized businesses.
Tab. 4: The significance of selected benefits of responsible behaviour towards employees
Selected benefits
Increase employee loyalty
Improving customer satisfaction
The increase in labour productivity
Improving the "image" of the company
Improving economic performance
Improved relations with business partners
Not responsible and ethical behaviour towards
employees
Percentage of
total responses
21%
21%
17%
13%
12%
11%
Ranking
1
2
3
4
5
6
5%
7
Source: own elaboration
If we summarize the results of the social pillar, as it is important for companies
responsible behaviour towards employees, and the resulting value is 7,5 (10 is maximum),
indicating a high interest to SMEs for their employees. In the sub-issues we identified that not
all activities are used to such an extent as would be desirable. This suggests that the subjective
responses of the respondents have increased, so did not look negatively. We can say that there
are areas where companies have more responsible attitudes in reserves especially for micro
and small businesses.
Economic activities
In this area we chose activities and their partial evaluation is: the most important factor is
the timely fulfilment of obligations to employees (91%). The remaining nine percent of the
total dissenting opinions are represented by the share of micro, where respondents indicated
that 16% of them violates this behaviour. In second place from the perspective of all
respondents is timely fulfilment of obligations to business partners (87%). The data showed
that 19% of respondents from micro and 10% of respondents from medium-sized businesses
does not comply with the timely implementation of commitments in trade.
15
Liabilities to the public sector performs early 83% of the total number of SMEs and
micro-fourth this procedure violates. Financial management of the company is implemented
in 72% of all surveyed SMEs, lack of control is significant at 43% of micro enterprises. From
the perspective of philanthropic third of companies use this opportunity and experience of
taking financial assistance from the state or the EU has 37% of the companies where the main
interest in medium-sized enterprises (65%) and very low experience with nearly 14% has
micro firms. To sum up, the medium-sized companies here are among the most important
category of SMEs in the implementation of individual activities within the economic pillar.
The values show that the size of the company, also increases the rate of use of individual
activities.
Environmental activities
The results show a relatively high importance of responsible behaviour towards the
environment for all companies, particularly in micro-enterprise (value 7,1), for small business
(value 7,0) and greater importance is placed on mid-market (value 7,8). Building on the
borders of the seven-point scales (number of responses in the range 7 -10) and the
significance of socially responsible behaviour towards the environment of 72% of the total
number of respondents.
For all investigated activities medium firms are always better, and therefore used the
activity to a greater extent compared to the micro-activities that use the least. Medium
companies use environmental activities in more than a micro-representation, but is dominated
by medium-sized companies.
Tab. 5: The use of SME activities in the field of environmental pillar
Ranking
Activity
use of voluntary instruments for environmental protection
1
planning environmental impacts on the consumption of
resources and materials
2
evaluation of waste
3
optimization of the manufacturing process to minimize
environmental impacts
4
there is a staffing environment
5
planning environmental impacts of energy consumption
6
planning environmental impacts on water consumption
7
impact assessment of air pollution and ozone layer
8
planning environmental impacts on gas consumption
9
evaluation of quantity and quality of wastewater discharged
10
Share
35%
31%
31%
24%
22%
22%
22%
19%
17%
10%
Source: own elaboration
Verification of hypotheses
1. “The size of enterprise (according to categories of SMEs) is related to the use of
socially responsible activities.”
The values observed in the three pillars showed that we can say that the evidence related
to company size and degree of exploitation activities within CSR means. That medium-sized
companies use the activity to a greater extent than small businesses and microenterprises. The
results also showed association on issues of CSR use of voluntary instruments such as
certification, the existence of a code of ethics, knowledge of the concept, support activities
16
from the perspective of management and usage of individual activities in the pillars. This
hypothesis was confirmed.
2. “CSR activities of all the interest groups most affected employees in the sector SMEs.”
CSR activities does not apply to employees 42% of SMEs (of which 67% of micro, small
enterprises 23%, 10% medium-sized enterprises). If companies implement CSR activities and
the "employees' placed: micro third place, small second and the also second place mediumsized enterprises. Based on the responses of respondents from the SMEs at the cutting edge is
always put customers, a group of stakeholders who are most affected by CSR activities. This
hypothesis was not confirmed.
Conclusion
From the article it’s clear that SMEs in Moravian-Silesian and Zlín Region are already
implementing CSR activities (sometimes even for decades) but are, in general, not aware on
that. Especially the smallest companies are not familiar with the concept. Consequently, they
are often sceptical towards the concept as such and do not see the benefits they may derive
from an investment in CSR. Nevertheless, SMEs are in general aware of their social
responsibility and in most of the cases not at least reluctant to fulfil it. Either due to intrinsic
motivation (i.e. the ethical/moral standards of behaving correctly) or because of extrinsic
pressures (i.e. stakeholder expectations) SMEs become knowingly or unconsciously involved
in CSR and, consequently, benefit from the positive impact on the enterprise’s
competitiveness that can be derived thereof. We assumed the basic assumption what could
CSR activities do for SMEs in some points:
-
Enhance the image of your business;
Differentiate your business from your competitors;
Reduce costs through re-cycling and reduced energy consumption;
It is becoming the license to operate;
Attract ethically conscious customers;
Aid the attraction and retention of staff.
From Czech perspective is more important to know that companies (especially SMEs)
need help with implementing CSR approach according different models, because there is no
one approaches for everyone. The awareness raising and the availability of best practices
(from all types of companies) should be important for SMEs. But, on the other hand, we can
see an increasing demand and need from SMEs for concrete tools, very concrete instruments
and solutions to tackle the challenges of sustainable development. From the performed
research we should summarize: 1. SMEs are interested in CSR, even if they are struggling for
survival (e.g. financial problems, increased competition, economic situation); 2. Finding good
practices in SMEs in one thing, convince them to participate in a project is another thing (due
to their difficult economic situation); 3. Most SMEs are doing “some” CSR, often linked with
personal values of the Entrepreneur, the approach in SMEs is an individual one; 4. Awareness
among SMEs has increased (due to projects and initiatives); 5. Does not exist the real strategy
for CSR (only best practices); 6. Entrepreneurs need the expert´s support to formulate
(implement) CSR strategy; 7. Widening of CSR has to be continued – focused on the
stakeholders; 8. No need for any standardization, important is voluntary principle; 9. SMEs
are silent diversity stakeholders and they are socially responsible actors deeply embedded in
the local community.
17
References
[1] Banerjee, S. B. (2007): Corporate Social Responsibility: The Good, the Bad and the Ugly.
First published. Great Britain, Edward Elgar Publishing, Inc.,. 211 p. ISBN 978-1-84844454-6.
[2] Blowfield, M. – Murray, A. (2008): Corporate Responsibility: A critical introduction.
First published. United States of America, Oxford University Press, Inc., 452 p. ISBN
978-0-19-920909-5.
[3] BusinessEurope.http://www.businesseurope.eu/content/default.asp?PageID=605
[online]. 2011, 10/05/2011 [cit. 2011-05-10]. BUSINESSEUROPE. Available at:
http://www.businesseurope.eu.
[4] Clarkson, M. B. E. (1995): A Stakeholder Framework for Analyzing and Evaluating
Corporate Social Performance. In Academy of Management Review, Vol. 20, No. 1, pp.
92-117.
[5] Crane, A. McWilliams, A. et al. (2008): The Oxford Handbook of Corporate Social
Responsibility. First published. United States of America, Oxford University Press, Inc.,
2008. 590 p. ISBN 978-0-19-921159-3.
[6] CSR (2012): Business Leaders´ Forum, History and General Information. [online]. [cit.
2012-03-01]. Available at: http://www.csr-online.cz/Page.aspx?home
[7] Czech Environmental Information Agency – CENIA (2008): About EMAS. [online]. [cit.
2012-02-01]. Available at: http://www.cenia.cz/__C12571B20041E945.nsf/$pid/
MZPMSFGSEV4B
[8] Czech Chamber of Commerce [online]. [cit. 2012-03-20]. Available at:
http://www.komora.cz/zpravodajstvi-a-media/aktuality-4/pruzkumy-vystavy-soutezekonference/pruzkum-male-a-stredni-firmy-hodnoti-svou-situaci-stale-priznive-rustoptimismu-se-vsak-zastavil.aspx
[9] Czech Ministry of Labour and Social Affairs, Corporate social responsibility (Sociální
odpovědnost
podniků),
[online].
[cit.
2012-02-10].
Available
at:
http://www.mpsv.cz/cs/3893
[10] Davis, A. – Blomstrom, R. L. (1975): Business and Society: Environment and
Responsibility. (3rd ed.). New York: McGraw Hill.
[11] European Commission. (2001): Directorate General for Employment and Social
Affairs. Promoting a European framework for corporate social responsibility, Green
Paper (COM(2001) 366 final) [online]. [cit. 2012-03-01]. Available at:
http://ec.europa.eu/employment_ social/soc-dial/csr/greenpaper_en.pdf
[12] European Commission. (2007): Corporate Social Responsibility – National public
policies in the European Union. Luxembourg: Office for Official Publications of the
European Communities 2007. 94 p. ISBN 978-92-79-07614-5.
[13] Frederic, W. C. (1978): From CSR1 to CSR2, The Maturing of Business-and-Society
Thought, Working Paper 279, University of Pitsburgh
[14] Government of the Czech Republic [online]. [cit. 2012-03-12]. Available at:
http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rlp/rlp-uvod-17537/
[15] Hohnen, P. (2007): Corporate Social Responsibility: An Implementation Guide for
Business, International Institute for Sustainable Development, 115 p. ISBN 978-1895536-97-3.
18
[16] Kotler P. – Lee, N. (2005): Corporate Social Responsibility: Doing the Most Good for
Your Company and Your Cause. New Jersey; Canada, John Wiley & Sons, Inc., 307 p.
ISBN 978-0-471 47611-5.
[17] May, S. – Cheney, G. et al. (2007): The Debate over Corporate Social Responsibility.
First published. United States of America, Oxford University Press, Inc., 490 p. ISBN
978-0-19-517883-8.
[18] McBarnet, D. – Voiculescu, D. et al. (2007). The New Corporate Accountability:
Corporate Social Responsibility and the Law. First
published.
United
Kingdom,
Cambridge Universiy Press, 2007. 585 p. ISBN 978-0-521-14209-0.
[19] Ministry of the Environment of the Czech Republic [online]. [cit. 2012-02-19].
Available
at:
http://www.mzp.cz/cz/narodni_program_zmirnovani_dopadu_zmeny_klimatu
[20] Pavlík, M. – Bělčík, M. et al. (2010): Společenská odpovědnost organizace: CSR v
praxi a jak s ním dál. First edition. Praha, Grada Publishing,. 176 p. ISBN 978-80-2473157-5.
[21] Raman, K. R. – Lipschutz, R. D. (2010): Corporate Social Responsibility:
Comparative Critiques. First published. Great Britain, Palgrave Macmillan, 280 p. ISBN
978-0-230-22077-5.
[22] Rangan, V. K. – Herman, B. L. et al. (2008): The Future of Social Enterprise.
Working
Paper
08-10,
Harvard
Business
School.
Available
at:
http://www.hbs.edu/research/pdf/08-103.pdf
[23] Soule, S. A. (2009): Contention and Corporate Social Responsibility. First published.
United States of America, Cambridge Universiy Press,192 p. ISBN 978-0-521-72706-8.
[24] Székely, F. – Knirsch, M. (2005): Responsible Leadership and Corporate Social
Responsibility: Metrics for Sustainable Performance. In European Management Journal.
vol. 23, no. 6, p. 628–647.
[25] Utting, P. et al. (2010): Corporate Social Responsibility and Regulatory Governanc :
Towards Inclusive Development? First published. Great Britain, Palgrave Macmillan,
United Nations Research Institue for Social Development, 307 p. ISBN 978-0-230-576445.
[26] Visser, W. et. (2007): THE A TO Z OF CORPORATE SOCIAL RESPONSIBILITY.
First published. Great Britain, John Wiley & Sons, Ltd, 535 p. ISBN 978-0-470-72395-1.
[27] Zumbansen, P. (2008): The evolution of the corporation. Centre for
Business
Research, University of Cambridge [online]. Working Paper No. 373 [cit. 2009-01-10].
Available at: www.criticalresearchlab.org
Kontakty:
Pavel Adámek, Ing., Ph.D.
Slezská univerzita v Opavě
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Katedra managementu a podnikání
Univerzitní náměstí 1934/3
Karviná 733 40
[email protected]
19
Opatření české vlády ke stimulaci zaměstnanosti
Measures Of The Czech Goverment To Stimulate Employment
Petr Adámek
ABSTRAKT
Česká republika, podobně jako i další země Evropské unie, bojovala s krizí, která v roce 2008
postihla téměř všechny vyspělé ekonomiky. Důsledky této krize se v české ekonomice
projevily s určitým zpožděním oproti jiným zemím. Ekonomický propad byl však robustnější
a setrvalejší ve srovnání s ostatními srovnatelnými zeměmi ve středoevropském regionu.
Dosahovaný produkt se nachází zjevně pod produktem potenciálním, což vzbuzuje
domněnku, že za této situace bude i nadále významnou složkou nezaměstnanosti
nezaměstnanost cyklická. Na konci svého funkčního období přistoupila česká vláda ke
korekci své hospodářské politiky a vytvořila plán na podporu zaměstnanosti. V zásadě jedná o
několik opatření aktivní politiky zaměstnanosti, která jsou zaměřena na vybrané skupiny
obyvatel.
Klíčová slova: hospodářská politika, strukturální nezaměstnanost, aktivní politika
zaměstnanosti
ABSTRACT
The Czech Republic, just as other EU countries, is fighting a crisis that affected almost all
advanced economies in 2008. The Czech economy started to feel its consequences with a
certain delay; however, the economic slump is more robust and persistent in comparison with
comparable Central Europe countries. The achieved product is evidently positioned below the
potential product, which leads to a belief that cyclical unemployment will continue to be a
significant component of the total unemployment. At the end of his term, the Czech
government corrected its economic policies and created a plan to promote employment. These
are a few measures of active employment policy, which is focused on selected groups.
Key words: economic policy, structural unemployment, active policy of employment
JEL classification: G30
Hospodářská politika české vlády a její dopad na trh práce
Tento příspěvek je primárně zaměřen na trh práce. Pro pochopení všech souvislostí je
však nutné zmínit základní makroekonomický rámec, ve kterém česká ekonomika funguje. To
bude samozřejmě učiněno jen v té míře, která je dána rozsahem stati na konferenci.
Především je třeba předeslat, že česká ekonomika klesá 6 čtvrtletí po sobě. Detailnější
analýza této situace byla a ještě i bude předmětem zkoumání mnoha ekonomů. S jistotou lze
vyslovit názor, že tato situace nepřispívá k růstu zaměstnanosti (konkrétní statistické údaje
budou uvedeny v dalším textu). Důraz je přitom položen na růst zaměstnanosti a nikoliv
pouze na snižování nezaměstnanosti, což autor důsledně rozlišuje. Dalším všeobecně známým
a nezpochybnitelným faktem bylo, že vláda rozpočtové odpovědnosti prováděla silnou
fiskální restrikcí. Hospodářská politika vlády tak obsahuje dvě tendence, které zjevně směřují
proti sobě: snaha o stabilizaci veřejných rozpočtů vede k eliminaci agregátní poptávky a tedy
20
k poklesu produktu (a tím také k růstu nezaměstnanosti), ale současně k přijímání opatření,
která mají pracovní tok stimulovat. Situaci navíc komplikuje skutečnost, že pokles domácí
spotřeby v důsledku negativních očekávání pravděpodobně přesáhl i pokles disponibilního
důchodu českých domácností a že zejména v posledním půlroce poklesla zahraniční poptávka
(slabý růst Eurozóny a zejména zpomalení Německa). Zdá se, že vláda České republiky stojí
před obtížně řešitelným problémem. Tato skutečnost byla reflektována architekty hospodářské
politiky a postupně dochází k její korekci, která bude evidentně koordinována se stanovisky
vrcholných orgánů Evropské unie. V této souvislosti je možno si připomenout doporučení pro
Českou republiku, která byla publikována v minulém měsíci (květen 2013). V hodnotící
zprávě Evropské komise se přímo konstatuje, že rychlému a trvalému oživení hospodářství
brání opakované škrty ve veřejných investičních výdajích. Orientace by měla být zejména na
ty projekty, které podporují růst a jsou spolufinancovány evropskými fondy (Evropský
sociální a strukturální fond). Dále bylo zdůrazněno, že přes restriktivní charakter hospodářské
politiky, celkový státní dluh v poměru k HDP nadále roste a že také poroste procento
strukturálního zadlužení. Evropská komise mimo jiné vytýká České republice málo
propracovanou penzijní reformu a také zdůrazňuje nutnost prolongace penzijního věku.
Nedostatečně je také prosazována protikorupční strategie. Zde je, jako jeden z prvků
potenciálního korupčního prostředí vypíchnuta absence zákona o státní službě. Přímo na trh
práce míří doporučení o zvýšení zaměstnanosti žen včetně vytváření společenských a sociální
podmínek pro jejich ekonomickou realizaci.
Tyto širší, ale nijak zevrubně popsané makroekonomické a sociální aspekty jsou úvodem
pro detailní analýzu českého pracovního trhu a na ní se vyvíjející nezaměstnanosti.
Informace o nezaměstnanosti v České republice k 28. 2. 2013
K 28. 2. 2013 evidoval Úřad práce ČR (ÚP ČR) na svých krajských pobočkách a jejich
kontaktních pracovištích celkem 593 683 uchazečů o zaměstnání. Jejich počet byl o 7 874
vyšší než na konci předchozího měsíce, ve srovnání se stejným obdobím roku 2012 je vyšší o
51 998 osob. Z tohoto poštu bylo 579 969 dosažitelných uchazečů o zaměstnání (tj. těch, kteří
nemají žádnou objektivní překážku pro přijetí zaměstnání v případě nabídky vhodného
pracovního místa).
V průběhu února bylo nově zaevidováno 44 760 osob. Z evidence ÚP ČR odešlo 36 886
uchazečů (ukončená evidence, vyřazení uchazeči), do zaměstnání z nich nastoupilo 18 837
osob, 17 996 uchazečů bylo vyřazeno bez umístění.
Meziměsíční nárůst nezaměstnaných byl zaznamenán v 68 okresech – největší nárůst byl
v okresech Praha-východ (o 3,7%), Praha-západ (o 3,1 %), Praha (o 3,0 %), Prachatice (o 2,9
%), Kolín a Ostrava-město (shodně o 2,5 %).
Ke konci února evidoval ÚP ČR 276 702 žen (46,6%), 63 638 osob se zdravotním
postižením (10,7 %), 35 480 absolventů škol všech stupňů vzdělání a mladistvých (6,0 %
všech uchazečů o zaměstnání). Podporu v nezaměstnanosti pobíralo 143 760 uchazečů o
zaměstnání, tj. 24,2 všech uchazečů vedených v evidenci ÚP ČR.
ÚP ČR evidoval k 28. 2. 2013 celkem 34 635 volných pracovních míst. Na jedno volné
pracovní místo připadalo v průměru 17,1 uchazeče, z toho nejvíce v okresech Jeseník (129,9),
Bruntál (90,0), Havlíčkův Brod (70,3), Most (55,6), Karviná (54,9) a Děčín (53,8).
Z celkového počtu nahlášených volných míst bylo 3 973 vhodných pro osoby se zdravotním
postižením (OZP), na jedno volné pracovní místo připadalo 16,0 OZP. Volných pracovních
míst pro absolventy a mladistvé bylo registrováno 6 693, na jedno volné místo připadalo 5,3
uchazečů této kategorie.
21
Podíl nezaměstnaných osob, tj. počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 64
let k obyvatelstvu stejného věku (který počínaje lednem 2013 nahradil míru registrované
nezaměstnanosti), k 28. 2. 2013 dosáhl hodnoty 8,1 % (leden 2013 – 8,0 %, únor 2012 – 7,2
%).
Podíl nezaměstnaných stejný nebo vyšší než republikový průměr vykázalo 43 okresů,
nevyšší byl v okresech Bruntál (14,1 %), Jeseník (13,7 %), Most (13,6 %) a Znojmo (12,1%).
Nejnižší podíl nezaměstnaných mužů vzrostl na 8,5 % a žen na 7,6 %.
Podle posledních dostupných údajů míra nezaměstnanosti zpracovávaná EUROSTATEM
pro mezinárodní srovnání dosáhla v lednu 2013 v EU27 11,3 %, v ČR 7,1%, tj. sedmá
nejnižší. Nižší než v ČR byla v Lucembursku (5,5 %), Rakousku (5,5 %), Německu (5,9 %),
Nizozemsku (6,3 %), na Maltě (6,9 %) a v Rumunsku (6,9%). Vyšší než průměr EU27 byla
v Itálii (13,0%), Bulharsku (13,2%), Litvě (14,2%), Irsku (14,6 %), na Slovensku (15,5%), na
Kypru (16,0%), v Portugalsku (17,9 %) a Španělsku (26,6 %). Za Estonsko, Řecko, Lotyšsko,
Maďarsko a Velkou Británii údaje nejsou zatím k dispozici (poslední dostupné údaje za
listopad nebo prosinec 2012 byly vyšší než míra nezaměstnanosti v ČR).
Než přistoupíme k výkladu a stručné analýze přijatých opatření zmiňme některé přístupy,
které se vyjadřují ke vztahu dlouhodobé ekonomické krize a vývoji nezaměstnanosti. Tento
vztah je přirozeně reflektován v celé řadě publikací, autora této stati však zejména zaujala
výzkumná práce „Politika zaměstnanosti a další opatření na trhu práce v dlouhodobé
perspektivě a v průběhu krize“, kterou vypracoval kolektiv autorů VÚPS, pod vedením T.
Sirovátky a I. Šimíkové. Za velmi podstatnou skutečnost, která je zde objasňována považuji
zejména charakteristiku českého pracovního trhu, pro který jsou charakteristické výrazné
strukturální a regionální rozdíly. Ty jsou zde interpretovány jako zdroj růstu zejména
dlouhodobé nezaměstnanosti. Mohutný negativní cyklický výkyv tyto strukturální a
regionální disbalance českého pracovního trhu zesílil, nicméně tyto již negativně působí
v českém ekonomickém prostředí dlouhodobě. Negativní vývoj cyklu potom ovlivňuje různé
skupiny zaměstnanců diferencovaně. Není tedy překvapením, že krizí jsou nejvíce postiženi
mladí lidé a to zejména ti s nižším vzděláním. Část opatření české vlády je právě na tuto
skupinu zaměřena.
Politika zaměstnanosti byla v prvních letech krize zaměřena na udržení stávajících
pracovních míst a využití projektů financovaných z ESF. To bylo ovšem doprovázeno snahou
nezvyšovat deficit státního rozpočtu. Škrty se prováděly zejména na výdajové stránce, což
pochopitelně negativně ovlivnilo financování aktivní politiky zaměstnanosti. „Méně opatření
se na druhé straně zaměřilo na nezaměstnané, přestože nezaměstnanost během roku 2009
podstatně narostla. Sice byla zvýšena podpora nezaměstnanosti v prvních dvou měsících,
avšak doba podpory v nezaměstnanosti byla zkrácena na jeden měsíc. Shrnuto, fiskálně
úsporná reakce, využití prostředků ESF k udržení zaměstnanosti „insiderů“, malá pozornost
věnována strukturálním výzvám, zejména zvýšení zaměstnatelnosti a zlepšení pozice
„outsiderů“.1
Uvedená citace, dle mého názoru pregnantně shrnuje podstatu vládní politiky směřující
k trhu práce. Ekonomická teorie k tomto smyslu definuje efekt tzv. hystereze, tj. působení
trhu práce na sebe samého. V citaci zmínění „insideři“ zaujímají privilegované postavení,
které je podporováno vládními opatřeními. Jejich úspěšnost ovšem zhoršuje pozici
„outsiderů“, tedy pracovní síly bez zaměstnání. Pro tuto skupinu se vytváří nepřekročitelné
bariéry, a právě se rekrutuje dlouhodobá nezaměstnanost.
1
T. Sirovátka, I. Šimíková, VUPS, Praha 2013, str. 13: Politika zaměstnanosti a další opatření na trhu práce
v dlouhodobé perspektivě a v průběhu krize.
22
Obraťme svoji pozornost na vládní materiál, který (do jisté míry oproti předchozím
proklamacím) obsahuje konkrétně zaměřená opatření k stimulaci pracovního trhu.
Plán na podporu růstu zaměstnanosti
Podpora zaměstnávání mladistvých uchazečů do 30 let
Česká vláda výrazně podpoří zaměstnávání mladých lidí do 30 let. Jedná se o skupinu
mladých uchazečů a uchazeček o zaměstnání v počtu přibližně 150 tisíc, u kterých je nutné
zajistit po ukončení vzdělání co nejdříve vstup na trh práce, aby získali pracovní návyky a
nedocházelo ke ztrátě získaných znalostí a dovedností.



Zaměstnavatelé budou moci získat měsíční příspěvek od státu, a to až do výše
24 000,- Kč (hrubá mzda plus odvody). Tento příspěvek může být poskytován až na
dobu 12 měsíců. Vždy se musí jednat o nově přijatého mladého zaměstnance
z evidence Úřadu práce ČR. Firmy také mohou získat jednorázově peníze na
vybavení, které pro zřízení tohoto místa potřebují.
MPSV zajistí zvýšení zaměstnanosti specifické věkové skupiny mladých osob do 30
let věku realizací cíleného nástroje/opatření aktivní politiky zaměstnanosti „Odborné
praxe pro mladé od 30 let“. Odborné praxe budou v případě potřeby kombinovány
s rekvalifikacemi a interními poradenskými činnostmi, které připraví kandidáty pro
efektivní výkon praxe u konkrétního zaměstnavatele. Cílovou skupinou jsou uchazeči
o zaměstnání ve věku do 30 let, bez rozdílu vzdělání, v evidenci ÚP ČR déle než 4
měsíce, bez nebo s minimální dosavadní pracovní zkušeností. Do aktivit bude
zařazeno cca 3 200 účastníků.
Na posledním jednání Rady EPSCO došlo ke schválení nařízení směrnice Evropské
unie, která se týkala přijetí opatření k problematice zaměstnávání mladých osob od
15 – 25 let. V souvislosti s tímto opatřením budou vyčleněny finance z EU (6mld.
EUR). Rozdělené peníze budou směřovat do regionů, kde je nezaměstnanost mladých
(této ohrožené skupiny) vyšší než 25 %.
Zkrácené pracovní úvazky pro rodiče a dlouhodobě nezaměstnané
Toto opatření je zaměřeno především na odstraňovaní bariér pro vstup na trh práce u
skupin uchazečů o zaměstnání, kterým je nutné vytvořit podmínky pro skloubení pracovního a
rodinného života, a které je možné pozvolně vrátit na trh práce. Dlouhodobě nezaměstnaných
je dnes více než 192 tisíc.


Rodiče, kteří pečují o malé děti. Program: MÁMA/TÁTA JDE DO PRÁCE.
Dlouhodobě nezaměstnaní. Program: CHCI ZNOVU ZAČÍT.
Nedílnou součástí tohoto opatření je zvýšení počtu zaměstnaných osob. Zaměstnavatelé, kteří
budou pracovní příležitosti na zkrácené úvazky vytvářet, získají příspěvek až ve výši 12 000
Kč.
Zaměstnej sám sebe. Buď OSVČ.
Úřad práce ČR se přednostně zaměří na podporu uchazečů o zaměstnání, kteří se
rozhodnou podnikat. Tito uchazeči o zaměstnání budou muset předložit smysluplný
podnikatelský plán, který úřad práce individuálně posoudí. V souvislosti s vypracováním
23
tohoto budou ze strany úřadu práce nabídnuty vzdělávací aktivity pro začínající osoby
samostatně výdělečně činné prostřednictvím rekvalifikačních kurzů. Budoucímu OSVČ pak
lze poskytnout příspěvek na podnikání v průměru 40 až 80 tisíc korun. Podmínkou poskytnutí
peněz se stane závazek, že nezaměstnaný bude svoji živnost provozovat po předem
dohodnutou dobu, tj. obvykle 1 až 2 roky.
„Kurzarbeit“ – Projekt Vzdělávejte se pro stabilitu!
V návaznosti na jednání s představiteli zaměstnavatelů a odborů výrazně zjednodušíme
podmínky pro možnost vstupu zaměstnavatelů v přechodně obtížné hospodářské situaci do
tohoto projektu.
Od září 2012 čerpalo příspěvek 29 firem za celkem 10 milionů Kč, rozpočet projektu
plánovaného do srpna 2015 je 400 milionů Kč.
Zjednodušení spočívá v tom, že zaměstnavatel nebude muset prokazovat pokles tržeb za
celou společnost (IČ), ale pouze za konkrétní provozovnu, závod apod. Dále nebude nutné,
aby zaměstnavatel aplikoval ustanovení § 209 zákoníku práce, tj. deklaroval, že není schopen
přidělovat zaměstnancům práci ve sjednaném rozsahu.
Chceš práci. Rekvalifikuj se!
Zaměřením konkrétních rekvalifikací chceme aktuálně reagovat a respektovat potřeby
každého regionu. Úřad práce ČR bude vycházet při zaměření rekvalifikací zejména
z požadavků zaměstnavatelů. Dalším cílem rekvalifikací bude zabezpečení odborně
vzdělaných zaměstnanců v odborech s dlouhodobým nedostatkem pracovní síly, tj. zejména
v technických oborech a profesích. Za významný krok považujeme i možnost uchazeče zvolit
si za účelem svého dalšího profesního uplatnění rekvalifikaci sám (§109 zákona o
zaměstnanosti). Úřad práce bude taktéž podněcovat zaměstnavatele k využívání dalšího
nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, a to zaměstnanecké rekvalifikace.
Lepší rady a pomoc
Úřad práce ČR zabezpečí od dubna 2013 kvalitnější a rozsáhlejší poradenství uchazečům
o zaměstnání, zaměstnavatelům, starostům měst a obcí, a také sociálním partnerům. Taktéž
byla přijata opatření, která vedou ke zlepšení komunikace a informovanosti mezi kontaktními
a krajskými pracovišti Úřadu práce ČR a zaměstnavateli. K tomuto opatření dochází zejména
proto, že kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR jsou základním prvkem struktury služeb
zaměstnanosti. Jedná se o výrazné zvýšení kontaktu mezi jednotlivými subjekty na trhu práce,
čímž dochází ke stimulaci poptávky po pracovní síle.
Efekt uvedených opatření na trh práce prokáže až budoucí vývoj. Vývoj zaměstnanosti
v České republice je samozřejmě průnikem celé řady faktorů, z nichž některé nelze ani
anticipovat. Stručně a možná i snad zkratkovitě je možno konstatovat, že opatření na podporu
zaměstnanosti jsou konkrétní, adresná a promyšleně cílená. Tím posledním je myšleno to, že
jsou zaměřena na osoby, které jen obtížně překonávají bariéry pracovního trhu. Vrátíme-li se
k ekonomické teorii, tak tato opatření směřují k nezaměstnanosti frikční, strukturální, ale ne
cyklické. Skutečně výrazné zvýšení zaměstnanosti je možno očekávat až s ekonomickým
růstem.
Pro český pracovní trh závažným, pro tuto stať však okrajovým problémem je migrace
pracovníků. Významným mezníkem bylo přijetí České republiky do Evropské unie v květnu
2004. Participace na tzv. Shengenském prostoru (rok 2007) nově řeší problematika pohybu
pracovních sil, její legální a ilegální podobu. Tato problematika je řešena v řadě článků a
24
publikací, připomeňme např. článek J. Dobrylovského: Přísliby a rizika přistěhovalectví do
České republiky.
Závěr
Shrneme podstatu přijatých opatření, jedná se o rozpracování prvků aktivní politiky
zaměstnanosti, jejíž metodický základ byl položen v tzv. evropské strategii zaměstnanosti,
která byla zahájena v roce 1997. V obecné poloze připomeňme, že byla postavena na čtyřech
pilířích: Zaměstnatelnost, podnikatelství, adaptabilita a rovné příležitosti.
Podpora zaměstnání mladých lidí do 30 let patří současně do prvního pilíře. Není fiskálně
neutrální, klade nároky na výdaje státního rozpočtu. Efekt těchto opatření je obtížně
kvantifikovaný a projeví se až v delším časovém horizontu. Obdobně lze hodnotit projekt
„Máma, táta jde do práce“ a projekt „Chci znovu začít“. Poslední poznámka se týká
zkrácených pracovních úvazků, které mají v Evropské unii již poměrně dlouhodobou tradici.
Odborná literatura ovšem upozorňuje na to, že zkrácené pracovní úvazky (tzv. kurzargeit) řeší
problém sociálního vyloučení těchto pracovníků pouze částečně a krátkodobě.
Literatura
[1] M. Kotýnková: Trh práce na přelomu tisíciletí, VŠE, Praha 2006, ISBN: 80-245-1149-5
[2] D. Brožová: Kapitoly z ekonomie trhů práce, Oeconomica, Praha 2012,
ISBN: 978-80-245-1880-0
[3] J. Dobrylovský: Přísliby a rizika přistěhovalectví do ČR, in MSE, 2006
Internetové zdroje:
www.cnb.cz
Kontakty:
Petr Adámek, PhDr., CSc.
VŠE Praha
Fakulta podnikohospodářská
Katedra mikroekonomie
Nám. W. Churchilla 4
Praha 3, 130 67
[email protected]
25
A study about accounting variables that relate to
insolvency
Baciu Elena Cristina*
ABSTRACT
Insolvency and bankruptcy became common phenomena of modern economy. To predict this
state researchers have developed in time different statistical models to help the participants at
the economic life. The ability of prediction of financial difficulties is a necessary requirement
for the stay on the market of an economic agent. The purpose of this study is to obtain
information regarding the possibility of a company's financial situation to determine the state
of insolvency. Applying the results of a study of this kind is essential for a company that may
have at any given time an inability to pay its debt, but also for the partners of a possible
insolvent debtor. On time determination of financial difficulties will improve the chances of
the debtor to overcome the deadlock.
Key words: Liquidity; Failure; Insolvent companies; Discriminant Analysis.
JEL classification: G33, M40
Introduction
Over time econometric models were developed for prediction of bankruptcy using
accounting information. Since Altman's model (1968), bankruptcy prediction was actively
reviewed by practitioners and researchers. Bankruptcy prediction models based on financial
ratios have a significant share in economic practice. Discriminant analysis or regression
analysis are important steps in developing models that can be used in practice.
The objective of this study is to observe the differences between financial variables
between the solvent and insolvent companies in order to predict which of them provoke the
state of insolvency.
The problem of response to a company whose activities inadequately affect economic life
has existed since ancient times. Therefore, bankruptcy is an absolutely normal market
phenomenon. In our country, however, bankruptcy has not yet been understood as part of
normal evolution of a society. Economists state that, in a market economy, generally, between
2 and 6% of companies go bankrupt within a year and about 50% of companies still survive
after three years since their opening (see Watson, 2003).
What is the failure of an enterprise, how it occurs and the consequences of its occurrence
are items on which there is still no agreement between the various disciplines involved. In the
literature we find extreme definitions for failure, from interruption of activity due to any
reason to formal bankruptcy procedures (see Ropega, 2011, p.7). Between these two
extremes, several definitions have been proposed, such as end of activity in order to prevent
further losses (see Ulmer and Nielsen, 1947, p.12) or entrance of an enterprise in a state of
inability to pay its debts (see Eger, 2001, p.29).
An analysis of the sources and actions that determine a company's failure leads to forming
a general idea of the causes that determine this condition. Through such an analysis it can be
*
PhD BACIU Elena Cristina, Associate Professor at University „Alxandru Ioan Cuza“ Iasi, Romania
26
indicated that there is a pattern in their evolution, which mainly refers to poor management
and the inability of it to perceive in time the critical situation in which is the company he runs.
Delay and mismatch of recovery actions made with the critical needs of a losing company will
determine its collapse.
The most old but most known process of this type was developed by Argenti in 1976 (see
Ropega, 2011, p.8), via which describes the relationship between non-financial causes of
bankruptcy and financial effects by having in sight three possible paths. Further analysis
suggested similar classification, by adding new types of trajectories or by developing the first
through detailing the causes and symptoms for each case (see Ooghe and The Prijcker, 2006,
p.225).
Insolvency proceedings and their effectiveness vary significantly from a country to
another. Some countries have complex insolvency procedures while others just have a simple
liquidation procedure (see Succurro, 2012, p.105).
Stiglitz defined as a central role of bankruptcy institution in modern capitalist economies
encouraging the reorganizations, by considering that a firm is more valuable in function than
when it is closed (see Stiglitz, 2009, p.13). However, european insolvency laws are orientated
at liquidation (see Couwenberg, 2001, p.254). Many countries like Germany, France, United
Kingdom or Finland have adopted regulations aimed at reorganization, on the U.S.A. law
model.
The reorganization is rarely seen in cases of insolvency in Europe, compared with the
United States of America. Reforms in european countries made an attempt to boost
reorganizations have not had considerable effects. The main reason is that managers, as main
beneficiaries in reorganization in the U.S., are often dismissed or lead under the supervision
of an external manager (see Brouwer, 2005, p.19). Therefore, we can not expect european
managers to be willing to initiate a reorganization procedure as in the U.S.A.
Given the primary motivation of bankruptcy reform, to encourage the entrepreneurial
spirit, we must understand that creditors and entrepreneurs can have better results by
implementing reorganization as opposed to bankruptcy (see Cook and Pond, 2006, p.44).
However, reorganization has often been criticized, some researchers arguing that firms unable
to obtain results could not be saved, and costs of lengthy reorganization procedures are high.
Authors like Baird (1986), Jackson (1986) or Bradley and Rosenzweig (1992) argue that
insolvency proceedings would be more effective by “auctioning of” companies in trouble,
instead of their reorganization (see Sundgren, 2998, p.177). This should get the best price for
their goods. Indeed, in a developed economy, it might even get a plus from the sale of assets
of a company in this way. On the other hand, in periods of economic crisis prices obtained by
this procedure are quite low.
As it can be seen from considerations presented, failure of a company may be the result of
many factors in different areas, both related to the inside and outside of the business.
Theoretical background
More accounting research has examined the relationship between accounting information
in financial statements and future earnings. Recent research has focused on changes in the
ability of the profit and loss account to reflect performance. Results vary and are subjected to
various interpretations.
Other studies have attempted to examine the ability of accounting information in financial
statements to predict bankruptcy. Using financial ratios to predict bankruptcy has been
27
initialized by Beaver, knowing now that financial indicators are able to predict the risk of
bankruptcy for up to five years before it occurs (see Beaver et al., 2005, p.94).
Using a model for determining the risk of bankruptcy, Beaver, McNichols and Rhie,
examined major changes during 1962-2002 in the ability of financial statement data to predict
bankruptcy. They have identified elements in financial reporting that may affect the ability of
prediction of bankruptcy (see Beaver et al., 2005, p.93).
The oldest and most known model of bankruptcy prediction is Altman’s model (1968)
obtained by applying an dicriminant analysis. Starting from this one, bankruptcy prediction
models were developed over time and type of analysis ranged from discriminat analysis to
logit analysis, probit analysis and neural networks. In time, numerous studies have been
conducted on bankruptcy prediction. However, disciminant analysis remains one of the best
ways to predict failure of a company.
The Bureau of Business Research conducted in 1930 a study that observed differences
between ratios of failing companies and those of other companies. Among the variables that
indicated “weakness” of a company in this study were the current ration and the cash to total
assets ratio. However, Fitzpatrick (1932) questioned the importance of the current ratio.
Since Beaver (1966) analyzes that pursued bankruptcy prediction were no longer based on
a single variable. The first analysis that takes into consideration multiple variables was
performed by Altman (1968). Further, the number and complexity of bankruptcy prediction
studies have increased significantly.
Other authors who performes multidiscriminant analysis whose accuracy were high are:
Edmister (1972), Santomero and Vinso (1977), Marais (1980), Betts and Behoul (1982), El
Hennawy and Morris (1983), Izan (1984) , Takahashi et al. (1984), Frydman et al. (1985) and
Patterson (2001). Some of them even achieved a 100% accuracy in classification of units.
Current ratio was included in more than 50 of the most important studies on bankruptcy
prediction. It is the ratio most widely used in such studies, after return on assets ratio. Among
other rates included in the current study, debt ratio is next in order of most used financial
indicators, then the cash to total assets ratio and the net profit ratio.
Methodology for analysis of the impact of financial variables on
insolvency state
Methodological steps taken for this analysis include: Identifying the purpose of research;
Operationalization of variables; Sampling and data collection; Empirical analysis and
interpretation of the results.
Identification of research’ purpose
This study aims to determine the variables the influence the differentiation between
solvent and the insolvent companies, so of those that actually induce the appearance of
insolvency.
The purpose of a discriminant analysis is to achieve the construction of a prediction model
and to discriminate between groups of companies through predictor variables. A model
obtained with a discriminant analysis aims to fulfill the following purposes: investigating the
differences between different categories of companies, effective discrimination between
solvent and the insolvent companies and identification of predictor variables that are
discriminatory. Discriminant analysis was performed using SPSS Tolls.
28
Operationalization of variables;
Insolvency is the state of a business when the funds available are insufficient to pay
outstanding debts. A state of insolvency may lead to disadvantageous situations for the fate of
the debtor.
a) Predictor variables description
One of the main indicators of financial and accounting analysis that indicates a possible
insolvency is the liquidity. The liquidity of an enterprise is a form of financial stability. In the
broadest sense, it is the ability of assets to be converted, at a time, in money. Another sense of
the term liquidity is the ability of an undertaking to cover, through its assets, short-term
obligations, as liabilities. In a narrow sense, firm liquidity is the ability to satisfy outstanding
obligations promptly.
Types of liquidity ratios: Current ratio; Acid test ratio; Immediate liquidity ratio. Current
Ratio expresses the company's ability to honor short-term obligations from its operating
assets. This rate is most often used to determine the financial position of companies on short
term. Acid test ratio shows company's capacity to honor its short term obligations from
current assets that can be converted relatively quickly in cash. Immediate liquidity ratio
reflects the company's capacity to honor short term obligations from deposits and cash. This
ratio characterizes the company's ability to repay debts promptly, given the cash in hand. It
should be noted that for the purpose of this study we have taken into account only the current
rate that reflects the general level of liquidity. Reference value for this ratio is 1. A value
higher than one reflects the existence of short-term financial balance. If all current assets
would be transformed in cash, the company would be able to cover its current obligations.
Cash to total assets rate indicates the share of cash in the total assets and measures the
internal liquidity of the company. Cash rate is calculated as a percentage ratio between cash
and cash equivalents (short-term investments, liquid cash and bank accounts) and total
balance sheet assets. Scientific literature recommends a value for this ratio between 5% and
25%. A frequency analysis of cash to total assets ratio shows that only 17.5% of companies in
the sample fall within these limits. 52.5% (21 companies) have the cash to total assets rates
lower than 5%, while 30% have high levels of liquidity, indicating a lack of use.
Companies’ debt ratio measures the share of debt in total resources, so the value is
calculated as the ratio between total debt and total assets of a company. This ratio expresses
the degree of dependence of the enterprise to resources from third parties. In order for a
companies’ situation to not be negatively reflected by the degree of indebtedness, the report
must be less than 66%. Only 10% of surveyed firms fall within this limit.
Total assets to total liabilities ratio shows the ability of the firm to meet its commitments
in case of liquidation and focuses on the ability of firms to pay long-term obligations. It is
calculated as a ratio of total assets at the end of a financial year and its debts at the same time.
A value less than 1,66 explains that the company is characterized by insolvability and its
risky. 90% of the sample’ companies are included in this category.
Equity to assets ratio is a report between the equity of companies and the total resources
that it uses. Reference value of 33% separates risky companies from those that have financial
autonomy. Negative values of this ratio are recorded when equity value held by the entity is
negative and reflects a collapsing financial position. A positive equity is an expression of
effective management, while a negative equity reflects a state of difficulty or even the
possibility of a bankrupt company, as happens in 75% of the sampled companies.
29
Net profit rate is determined as the ratio between net profit and annual turnover; this
measures the profitability of a company.
The variables above explained are independent numerical variables in this study, based on
which we will see the differences between different categories of companies. Since a larger
number of variables does not necessarily lead to higher accuracy of the model (Bellovary et
al., 2007, p.1), we stopped at these variables, following that in future analyses we improve
this model, also by including new variables.
b) Grouping variable
When it comes to insolvency, we can classify companies by default into two groups:
solvent and insolvent. In order to perform this study we used a variable to separate the
companies into two categories. Classification in one of these groups was made by taking into
account whether the economic unit has filed for insolvency proceedings or not. Grouping
variable is actually a numeric variable in SPSS. This variable can take two values:

1, when for the company in the sample an insolvency procedure has been opened after
31.12.2010 (date of the financial information we used);

2, if for the company a insolvency request has not been made after that date.
Sampling and data collection
To achieve results in this analysis we extracted financial information on a sample of 40
companies. Information was related to accounting data extracted from annual financial
statements at the end of accounting year 2010. Data were extracted from the database of the
Ministry of Finance which includes financial and accounting information from the annual
financial statements. We have chosen limited liability companies. When referring to their size,
we can say that they fall into the category of small and medium companies.
Note that, in choosing the companies it was taken into account the possibility for a firm to
have already opened an insolvency proceeding during 2011. Thus, the sample (total of 40
economic entities) is made up of a group of 20 companies for which an application for
opening of insolvency procedure was made in 2011 and a group of companies for which this
kind of application was not submitted, so they are viable companies.
Empirical analysis and interpretation of the results
For the 40 companies in the sample all necessary financial information was available.
Discriminant analysis performed in SPSS implies obtaining general statistics for
eigenvalues, percentage and cumulative percentage of variance, canonical correlations, Wilks'
Lambda and Chi-square tests.
Firstly, determination of total and group means for each variable highlight the possible
differences existent between the two types of companies, as they were classified in order to
perform this study. The table includes the standard deviations, meaning the level of spreading
of the values for each variable.
By observing the means and standard deviations values for groups it can be told that
between the two groups there are different values for means in the case of cash to assets ratio,
debt ratio, current ratio and net profit ratio, but the means do not differ much for the total
assets to total liabilities ration. Differences also exist between groups’ means financial
autonomy (equity to assets ratio). From the above table, we can also clearly observe the
number and percentage of companies in each group.
30
Tab. 1: Group Statistics
Condition
Insolvent
Solvent
Total
Cash to total Assets
Current Ratio
Debt Ratio
Equity to Assets Ratio
Net Profit Ratio
Total assets to total
liabilities
Cash to total Assets
Current Ratio
Debt Ratio
Equity to Assets Ratio
Net Profit Ratio
Total assets to total
liabilities
Cash to total Assets
Current Ratio
Debt Ratio
Equity to Assets Ratio
Net Profit Ratio
Total assets to total
liabilities
Mean
Std.
Deviation
Valid N (listwise)
Unweighted Weighted
20
20,000
20
20,000
20
20,000
20
20,000
20
20,000
11,5520
,5770
1051,9110
-951,9110
-109,5220
16,91585
,59567
1994,21250
1994,21250
163,57566
,5730
,50014
20
20,000
32,7160
1,9900
340,1405
-240,1405
-34,3505
41,25865
1,54386
660,63339
660,63339
51,14588
20
20
20
20
20
20,000
20,000
20,000
20,000
20,000
,8355
,65629
20
20,000
22,1340
1,2835
696,0258
-596,0258
-71,9363
32,91760
1,35867
1509,96053
1509,96053
125,53400
40
40
40
40
40
40,000
40,000
40,000
40,000
40,000
,7043
,59107
40
40,000
The statistics above show that the variables have the following characteristics:

Cash to total assets ratio (average rate of 22.13%) falls into the recommended limits. But
if we analyze the means of cash to total assets ratio for each group separately, we see that
only one calculated for the insolvent group companies is within the recommended limits.
However, this is due to a balance between insolvent companies with high rates of cash to
total assets ratio and insolvent companies with low rates. An average cash to total assets
ratio of 32.72% for the solvent group exceeds the upper recommended limit of 25% and
shows that part of the solvent companies do not use their liquid resources profitably.

Current ratio has a total average rate higher than 1, that is mostly explained by high values
of current ratios of solvent companies, which get to reach values up to 6,04. For the
solvent group companies only four units have a value for this indicator less than 1. In the
other group the situation is reversed and only three insolvent companies have current rates
higher than the unit. The values confirm short-term financial difficulties for companies.

Averages for debt ratios have values that exceed the limit recommended by the scientific
literature, both generally and for each group. These average values are consistent with the
fact that only 10% of the companies have debt ratios under 66%.

Average rate of equity to assets ratio has a total negative value. The averages for each
group are also negative. Although classified as solvent companies, many of them have
negative equity values. In fact, in the entire sample only one quarter of the companies
have positive equity values.
31

Net profit rate is negative, both in general and for each group of companies. This shows
the inability of many companies to obtain profit. However, the average for insolvent
companies is much lower than the average of the other group. Most of the negative
financial results achieved by companies are explained by the economic crisis.

Total average for assets to liabilities ratio is 0,70, which is lower than the limit
recommended by the literature; this indicates the fact that most companies have solvency
problems and their long-term equilibrium carries risks.
Tab. 2: Tests of Equality of Group Means
Cash to total Assets
Current Ratio
Debt Ratio
Equity to Assets Ratio
Net Profit Ratio
Total assets to total liabilities
Wilks'
Lambda
,894
,723
,943
,943
,908
F
df1
df2
Sig.
4,505
14,582
2,296
2,296
3,848
1
1
1
1
1
38
38
38
38
38
,040
,000
,138
,138
,057
,949
2,024
1
38
,163
Tab. 2 shows the results of univariate ANOVA for each independent variable. Wilks’
Lamda is the ratio between sum of squares of between groups’ variances and the total sum of
squares of variances and it can range between 0 and 1. A smallest value of Wilks’ Lambda
shows that there the differences between groups for that variable are higher. Values very close
to 1 indicate that differences between groups for that variable do not exist. Tests show that
there are significant differences between groups for cash to total assets ratio and current ratio
(minimum of statistic Wilk’ 'Lamda of 0,723, respectively, 0,894 and a Sig. value less than
0,05). For a significance value les than 0,10, for the net profit ration there are significant
differences between groups (Sig. = 0,057). Minimum value of Wilks’ Lambda test (0,723)
shows that the greatest differences between groups are in the case of current ratio.
Tab. 3: Pooled Within-Groups Matrices (the covariance matrix has 38 degrees of freedom)
Correlation
Cash to total Assets
Current Ratio
Debt Ratio
Equity to Assets
Ratio
Net Profit Ratio
Total assets to total
liabilities
Cash to
total
Assets
1,000
,339
,050
,050
-,257
1,000
Equity to
Assets
Ratio
-,050
,257
-1,000
Net
Profit
Ratio
,020
,246
-,068
Total assets
to total
liabilities
,038
,452
-,417
,257
-1,000
1,000
,068
,417
,020
,246
-,068
,068
1,000
,413
,038
,452
-,417
,417
,413
1,000
Current
Ratio
Debt
Ratio
,339
1,000
-,257
-,050
The above table is a matrix of correlations between variables. However, this matrix is not
a simple matrix of correlations. To calculate correlation between sample’ units, these are not
taken as a single group, but first there are calculated the correlations between variables,
individually for each group. Pooled Within-Groups Matrices is obtained by calculating the
32
average between correlations obtained for the two groups. In the correlation matrix the values
located on the diagonal are 1,00, because a variable is perfectly correlated with itself. Note
that correlation between debt ratio and financial autonomy (equity to assets ratio) is -1,00.
This is because the first one is a report of a unit and the second variable. The correlation
between them is perfect, but in reverse. This is the reason why equity to assets ratio is
excluded in determining the model. The strongest connection between variables is between
current ratio and total assets to total liabilities ratio. Correlation value is 0,452. Total assets to
total liabilities ratio is the variable that has the tightest connection with all other variables, less
the cash to total assets rate. The weakest link between variables appears, for the sample of 40
companies, between cash to total assets ratio and the net profit ratio. Indeed, obtaining profit
is not necessarily determined by the availability of cash, but is conditioned by companies’
ability to repay short term debts and especially long term ones, as it is also reflected by the
correlation between net profit ratio and total assets to total liabilities ratio of 0,413.
Tab. 4: Eigenvalues
Function
Eigenvalue
% of Variance
Cumulative %
1
,474(a)
100,0
100,0
Canonical
Correlation
,567
(a) First 1 canonical discriminant functions were used in the analysis.
The above table provides the Eigenvalue, the percentage of variation explained, the
cumulative percentage of variance explained and the canonical correlation. An eigenvalue
indicates the percentage of the variance explained and is calculated as a ratio between the sum
of squares of between groups’ variation and the sums of squares of within groups variation. A
large eigenvalue indicates that the function clearly explains the differentiation between
groups. Canonical correlation is a correlation between discriminant scores and the levels of
the dependent variable. A high correlation indicates a function that discriminates well. In our
study it has a value of 0,567, so not very high. The 1,00 value would show a perfect
correlation. However, the function explained the full total variance.
Tab. 5: Wilks' Lambda
Test of Function(s)
1
Wilks'
Lambda
,678
Chi-square
df
Sig.
13,777
5
,017
Wilks' Lambda (presented in Tab. 5) is the ratio of the sum of squares of within groups’
variance and the total sum of squares of the variances. This is the proportion of total variance
in discriminant scores that is not explained by differences between groups. In fact, the above
table tests the hypothesis that groups function averages are equal. Wilks' Lambda can have
values between 0 and 1. A value of 1,00 for this indicator occurs if the means of groups are
equal, meaning that all variation is explained by other factors, not by those introduced in the
analysis. A value close to 1,00 implies that the means do not differ significantly between
groups. A low value of Wilks’ Lambda occurs when variations within groups are small in
comparison with the total variations. A low value of Wilks’ Lambda indicates that means of
groups differ. Associated significance value indicates whether the difference is statistical
significant or not. Chi-square value, the degrees of freedom and the significance tests are used
to reach a conclusion. Significance value (Sig.) less than 0.05 shows the existence of
differences between groups. For our research, Wilks' Lambda has a value of 0,678 and is
statistical significant (Sig.=0,017; Sig.<0,05). In conclusion the means between groups differ.
33
Tab. 6: Standardized Canonical Discriminant Function Coefficients
Function
1
,250
,789
-,264
,365
-,292
Variables
Cash to total Assets
Current Ratio
Debt Ratio
Net Profit Ratio
Total assets to total liabilities
When variables are measured in different units, unstandardized coefficients do not provide
enough information on the contribution of each variable in the discriminant function.
Therefore, standardization coefficients help in this process. Tab. 6 also indicates the extent to
which each variable determines discrimination between groups. The maximum value is of
Standardized Canonical Discriminant Function Coefficients is the one for the current ratio, of
0,789; this variable explains the best the differences between groups.
Tab. 7: Structure Matrix
Variables
Current Ratio
Cash to total Assets
Net Profit Ratio
Equity to Assets Ratio (this variable not used in the analysis)
Debt Ratio
Total assets to total liabilities
Function
1
,900
,500
,462
,357
-,357
,335
The Structure Matrix contains correlations between groups, separately for each variable.
In fact, this matrix is another way to see the usefulness of introduction of each variable in the
discriminant function. Correlation values are arranged according to the connection of variable
with the discriminant function. Note that the first three variables are those for which there are
significant differences between group means.
Tab. 8: Functions at Group Centroids
Condition
Insolvent
Solvent
Function
1
-,671
,671
Functions at Group centroids indicate the average discriminant score for the companies in
the two groups. More specifically, they represent the discriminating score for each group
when groups’ averages of each variable, not the individual ones, are replaced in the equation.
The two scores are equal in absolute value but have opposite signs.
Tab. 9 presents on the two columns the estimated coefficients of the classification
function for each of the two groups of companies.
34
Tab. 9: Classification Function Coefficients
Condition
Insolvent
,005
,235
,001
-,015
3,870
-3,272
Variable
Cash to total Assets
Current Ratio
Debt Ratio
Net Profit Ratio
Total assets to total liabilities
(Constant)
Solvent
,015
1,141
,001
-,011
3,199
-3,740
Classification function for the insolvent companies is:
Y insolvent = 3,272 + 0,005 * Cash to Total Assets + 0,001 * Debt Ratio + 0,235 * Current
Ratio – 0,015 * Net Profit Ratio + 3,870 * Total Assets to Total Liabilities
The function for the classification of solvent companies is:
Y solvent = -3,740 + 0,015 * Cash to Total Assets + 0,001 * Debt Ratio + 1,141 * Current
Ratio - 0,011 * Net Profit Ratio + 3,199 * Total Assets to Total Liabilities
The functions determined with the above coefficients are used to classify a unit in a group
or another. Thus, a score is calculated for each group. The unit will be classified in the group
for which the score is highest.
Fig. 1: Canonical Discrimination Function’ Values for the two groups
Canonical Discriminant Function 1
Canonical Discriminant Function 1
Condition = Insolvent
Condition = Solvent
7
7
6
6
5
5
4
4
3
3
2
2
1
1
Mean = -0,67
Std. Dev. = 0,723
0
N = 20
0
-2,0
-1,5
-1,0
-0,5
0,0
0,5
1,0
Mean = 0,67
Std. Dev. = 1,216
N = 20
-1
0
1
2
3
4
35
Tab. 10: Classification Results (75,0% of original grouped cases correctly
classified)
Condition
Original
Count
%
Insolvent
Solvent
Insolvent
Solvent
Predicted Group Membership
Insolvent
17
7
85,0
35,0
Solvent
3
13
15,0
65,0
Total
20
20
100,0
100,0
Classification results are summarized in Tab. 10. From this table we can tell the
percentage of companies classified as correct or incorrect and the extent in which the
companies included in the sample were correctly classified.
In this table are displayed the test results of the model on the initial data. Table shows that
75.0% of units were correctly classified, meaning a total of 30 companies (17 + 13) of the 40
included in the sample.
In the two columns corresponding to each group appears the number and percentage of
cases correctly and wrong classified. In the model developed in this study, 17 insolvent
companies, representing 85% of them were correctly classified. Three insolvent companies
have been incorrectly classified, meaning that, given the values of financial variables included
in the model, they should be solvent. So, for these three companies entering a insolvency
proceedings would not have been indicated.
On the other hand, of the 20 companies solvent only 13 (65% of them) present the
characteristics of an insolvent financial state. For the other 7 companies, values of financial
ratios determine the need to open insolvency proceedings in an attempt to rectify their
financial situation. This result is in correspondence with the conclusions drawn from the
interpretation of means of variables for each group.
In total, 10 companies were wrong classified. Three solvent companies filed for
insolvency, while 7 companies with financial indicators specific to insolvency have not yet
introduced an application.
Conclusions
Since, in the last years, the number of companies that have filed for insolvency has increased
significantly, mostly due to the economic crisis, and most of them have been or will end up
being liquidated, I think this area has great significance in current times. The importance of
the process through which a company in difficulty goes is high, because this process does not
only affects the company itself (associates/shareholders, management, employees), but the
external environment as well (customers, suppliers, creditors). These effects get to have an
impact on macroeconomic outcomes and, therefore, on the economy as a whole.
At a first glance on the figures for the two groups of companies included in the sample
(solvent and insolvent), we could say that almost all variables introduced in the analysis differ
between the two groups. However, our analysis proves the contrary. Just for the current ratio,
the cash to total assets ration and the net profit ratio the variables’ means differ significantly
between groups. The accuracy achieved in this study is 75%, which is a high percentage if we
consider that the accuracy of bankruptcy prediction models issued to date is between 22 and
100%.
36
This method of discrimination could be used to improve the economic environment. A
company that sees itself in a situation in which financial results do not predict the continuity
of the activity can opt for reorganization.
Literature
[1] Altman, E., 1968. Financial ratios discriminant analysis and the prediction of corporate
bankruptcy. Journal of Finance, 23(4), pp.589-609.
[2] Beaver, W., McNichols, R. and Rhie, J. W., 2005. Have Financial Statements Become
Less Informative? Evidence from the Ability of Financial Ratios to Predict Bankruptcy.
Review of Accounting Studies, 10(2), pp.93–122.
[3] Bellovary, J., Giacomino, D. and Akers, M., 2007. A Review of Bankruptcy Prediction
Studies: 1930 to Present. Journal of Financial Education, 33, pp.1-42.
[4] Berg, D., 2007. Bankruptcy prediction by generalized additive models. Applied Stochastic
models in Business and Industry, 23, pp.129-143.
[5] Brouwer, M., 2006. Reorganization in US and European Bankruptcy law. European
journal of law and economics, 22(1), pp. 5–20.
[6] Cook, G. and Pond, K., 2006. Explaining the choice between alternative insolvency
regimes for troubled companies in the UK and Sweden. European Journal of Law and
Economics, 22, pp.21–47.
[7] Couwenberg, O., 2001. Survival Rates in Bankruptcy Systems: Overlooking the Evidence.
European Journal of Law and Economics, 12, p.253–273.
[8] Eger, T., 2001. Bankruptcy Regulations and the New German Insolvency Law from an
Economic Point of View. European Journal of Law and Economics, 11(1), pp.29-46.
[9] Ooghe, H. and De Prijcker, S., 2006. Failure process and causes of company bankruptcy:
a typology. Management Decision, 46(1-2), pp.223-242.
[10] Ropega, J., 2011. The Reasons and Symptoms of Failure in SME. International
Atlantic Economic Society, 17(4), pp. 476-483.
[11] Stiglitz, J., 2009. Regulation and Failur. In: D. Moss and J. Cisternino, eds. 2009. New
Perspectives on Regulation. Cambridge: The Tobin Project. Ch.1, pp.11-23.
[12] Succurro, M., 2012. Bankruptcy systems and economic performance across countries:
some empirical evidence. European Journal of Law and Economics, 33(1), pp. 101-126.
[13] Sundgren, S., 1998. Does a Reorganization Law Improve the Efficiency of the
Insolvency Law? The Finnish Experience. European Journal of Law and Economics, 6,
pp.177–198.
[14] Ulmer, M.J. and Nielsen, A., 1947. Business Turn-Over and Causes of Failure. Survey
of Current Business, 27(4), pp.10–16.
[15] Watson, J., 2003. The potential impact of accessing advice on SME failure rates. A
paper for the Small Enterprise. Association of Australia and New Zealand 16th Annual
Conference, Ballarat, 28 Sept.-1 Oct.
37
Contact:
Baciu Elena Cristina, PhD
“Alexandru Ioan Cuza” University of Iași, Romania
Faculty of Economy and Business Administration
Department of Accounting
Stefan cel Mare Street, Bl. 304, F, Ap. 30
Vaslui, 730006
[email protected]
38
Nejčastější chyby vznikající při zavádění
Competitive Intelligence do praxe podniku
The most common errors encountered in the implementation of
Competitive Intelligence in business practice
František Bartes*
ABSTRAKT
Článek pojednává o získaných zkušenostech se zaváděním Competitive Intelligence do
podnikové praxe. Autor se zde zaměřuje na jednu část získaných zkušeností, a to na
zkušenosti negativní. V podstatě se jedná o chyby, kterých se dopouští jak vrcholové vedení
podniku, tak i jeho pracovníci. Autor tyto chyby charakterizuje a věnuje pozornost
procentuálnímu zastoupení těchto chyb vzniklých zaviněním vedením podniku a zaviněním
pracovníků. Následně autor dospívá k závěru, že ve sledovaném vzorku se tento poměr
zavinění blíží k Paretovu pravidlu. To znamená, že 80% vzniklých chyb je zaviněno na straně
vedení podniku a 20% vzniklých chyb, je způsobeno pracovníky.
Klíčová slova: Competitive intelligence; Proces zavádění; Chyby v zavádění.
ABSTRACT
Article discusses the experience gained with the implementation of Competitive Intelligence
into practice. The author focuses on negative experiences. Basically, there are mistakes
committed from both sides, senior management as well as its staff. The author devotes
attention to the percentage representation of these errors. Subsequently, the author concludes
that in the reference sample, the ratio of the fault near the Pareto rule. This means that 80% of
errors occurred is at fault management and 20% of errors occurred is due to the workers. In
the conclusion, the author presents the most common mistakes made in the implementation of
CI in the company.
Key words: Competitive intelligence; Process of implementation; Errors in implementation.
JEL classification: D80, G14, M15.
Úvod
Vrcholové vedení podniku ke svému strategickému rozhodování potřebuje podklady o
situaci na trhu v časovém horizontu zpracované podnikové strategie. V této souvislosti je
velmi poučný názor J. D. Rockefellera [10], že „druhou nejlepší věcí po znalosti celého
vašeho podnikání, je znalost podnikání toho druhého“. V podnikové praxi to znamená, že
úspěšná podniková strategie je vždy předcházena úspěšnou zpravodajskou činností. Tato
činnost se odehrává v útvarech Competitive Intelligence.

*
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného úkolu Mikroekonomické a makroekonomické principy
a jejich působení na chování domácností a firem registrovaného na fakultě podnikatelské pod evidenčním
číslem FP-S-13-2052.
doc. Ing. František Bartes, CSc. Fakulta podnikatelská, VUT v Brně.
39
Informační systémy většiny našich podniků produkují velké množství údajů a informací o
jejich minulých výsledcích, které nejsou ve většině případů pro tvorbu budoucí podnikové
strategie nejvhodnějšími podklady. V takovém to případě je dle Erickson, Rothberg (2005)
vhodné hledat odpovědi na následující otázky, které nám zjistí, jak Váš podnik má
zabezpečeno generování konkurenčního kapitálu. Konkurenční kapitál je chápán jako
potenciální souhrn znalostí, který je podnik schopen získat legální cestou o své konkurenci.
Jedná se o následující otázky:
1. Znáte všechny informace, které potřebujete ke svému strategickému rozhodování?
2. Víte, kde najdete informace, které ke svému rozhodnutí potřebujete?
3. Víte, co budete dělat s informacemi, které najdete?(Erickson, Rothberg, 2005).
Pokud minimálně na jednu z výše uvedených otázek nemáme uspokojivou odpověď, je
nutno začít budovat útvar Competitive Intelligence v našem podniku.
Proces zavádění činnosti útvaru Competitive Intelligence v podniku je v zahraniční
literatuře popsán velmi různorodě. Z analýzy dostupné literatury týkající se zavádění tohoto
procesu do prostředí podniku vyplývá, že kromě vymezení základních organizačních činností
uvedených v každé učebnici managementu, žádná ustálená, nebo dokonce standardizovaná
metodika neexistuje. Viz publikace (Fuld, 1995), (Kahaner, 1997), (Liebowitz, 2006), (Hall,
Bensoussan, 2007), zvláště pak publikace (Carr, 2003), která popisuje způsob práce 15
předních odborníků na Competitive Intelligence v USA.
V této publikaci uznávaní odborníci popisují proces zavádění činnosti Competitive
Intelligence do prostředí podniku velmi různorodě. V tomto popisu se jedná o používání
různých způsobů, v mnohých případech rutiny, které se konkrétnímu pracovníkovi CI
osvědčily, a proto jsou jím používány.
Cílem článku je identifikovat nejčastější chyby, které se objevují při zavádění procesu
Competitive Intelligence do praxe podniků. Při zpracování článku byly použity metody:
pozorování, analýza, syntéza, komparace a dedukce.
Metody
Při zpracování článku byly použity metody: analýza, syntéza, indukce, dedukce,
komparace a pozorování. Vzhledem k situaci, že zavedení procesu Competitive Intelligence
dle našeho pojetí bylo realizováno pouze ve dvou obchodních společnostech, nelze ze
získaných údajů vytvářet statisticky významné soubory hodnot, které by mohly být následně
podrobeny statistickému zkoumání. Z tohoto důvodu bylo použito dotazníkového šetření, kdy
dotazník obsahoval 15 otázek. Z důvodu zajištění požadavku objektivity byl tento dotazník
předán k vyplnění jednak pracovníkům vrcholového vedení firmy a jednak pracovníkům
zabezpečujícím proces Competitive Intelligence této firmy. Skutečnost, zda příslušná chyba
(nedostatek) byla ovlivněna vedením podniku nebo byla ovlivněna pracovníky, byla
posuzována dle následujících podmínek (Sandholm, 1991):
- pracovník zná, co by měl dělat,
- pracovník zná výsledek své vlastní práce,
- pracovník má prostředky pro ovlivnění výkonu.
Jestliže všechny tři uvedené podmínky jsou splněny a práce dělníka je stále vadná, pak je
odpovědný on. Jestliže však jedna jediná z těchto podmínek není splněna, pak dělník nemůže
být obviňován. Potom jde o vadu způsobenou vedením.
40
Východiska
V zahraniční literatuře je Competitive Intelligence chápáno značně různorodě. Např.
Competitive Intelligence je dle Society of Competitive Intelligence Professionals2 (SCIP):
systematický a etický program pro sběr analýzu a rozhodování vnějších informací, které
mohou ovlivnit plány společností, jejich rozhodování a řízení. (SCIP, 2010).
Z analýzy dostupné literatury týkající se zavádění procesu CI do prostředí podniku
vyplývá, že kromě vymezení základních organizačních činností uvedených v každé učebnici
managementu, žádná ustálená, nebo dokonce standardizovaná metodika neexistuje. Viz
publikace (Fuld, 1995), (Kahaner, 1997), (Liebowitz, 2006), (Hall, Bensoussan, 2007), zvláště
pak publikace (Carr, 2003), která popisuje způsob práce 15 předních odborníků na
Competitive Intelligence v USA. V této publikaci uznávaní odborníci popisují proces
zavádění činnosti Competitive Intelligence do prostředí podniku velmi různorodě. V tomto
popisu se jedná o používání různých způsobů, v mnohých případech rutiny, které se
konkrétnímu pracovníkovi CI osvědčily, a proto jsou jím používány.
Z tohoto důvodu bylo vytvořeno vlastní pojetí Competitive Intelligence, které je založeno
na dvou základních principech (Bartes, 2010), a to:
A) filosofii vytváření předpovědi budoucnosti,
B) Competitive Intelligence je systémovou aplikační disciplínou.
Oborem takto chápaného Competitive Intelligence je pak metodický komplex, který je
nástrojem managementu firmy pro tvorbu podkladů sloužících k jeho strategickému
rozhodování.
Na základě výše uvedeného je možno již vymezit naše chápání pojmu Competitive
Intelligence (Bartes, 2010):
Competitive Intelligence je systematická tvůrčí a etická aplikace zpravodajské
metodologie a klíčových metodik, která s využitím týmové práce:
- zjišťuje, identifikuje symptomy či data a informační zdroje,
- analyzuje získané symptomy, data a informace a doplňuje je, hodnotí jejich význam a
tvoří z nich důkazy jevů,
- tvoří z informací ucelené hypotézy (předpovědi budoucího stavu) pro změny a
vyhodnocuje jejich přínos přes důkazy a náklady změnami vyvolané, jako efektivnost
těchto změn,
- provádí vypracování zpravodajských zpráv pro rozhodování managementu firmy.
Praktická realizace tohoto pojetí Competitive Intelligence v podnikatelské praxi má ale
mnoho úskalí, neboť klade mnohem vyšší požadavky na všechny účastněné aktéry tohoto
procesu. To znamená, že klade vyšší požadavky, a to jednak na vrcholové vedení podniku,
které má vytvořit podmínky pro úspěšnou činnost tohoto útvaru a být schopno zadat výchozí
požadavky na zajištění potřebných podkladů pro svoje strategické rozhodování, jednak na
vlastní pracovníky útvaru Competitive Intelligence, kteří musí být schopni potřebné údaje
identifikovat, posbírat a následnou zpravodajskou analýzou z nich vytvořit významný podklad
pro strategické rozhodování vrcholového vedení podniku.
Výchozím řešením těchto úskalí je správně pojímaný pojem samotné informace, kdy
„informaci“ chápeme dle (Ehleman, Rosický, Vodáček, 1994) jako „spojení informace s
2
SCIP – od r. 2011 je používán nový název Strategy of Competitive Intelligence Profesionals.
41
příjemcem a možnostmi jeho jednání, kdy za neměnné se považují pouze data, která
představují formu, jejíž obsah interpretuje příjemce na pozadí svých znalostí a zkušeností.
Informace v tomto pojetí získává subjektivní rozměr vedle problémů jejího přenosu a
transformace, její validity, kompetence příjemce a odesílatele atd.“.
To znamená, že při zpracování získaných dat, útržků, či celých informací budou do řešení
této problematiky vstupovat nejen získané informace, ale i kontext možného získání
konkurenční výhody, který je dán zkušeností a znalostí příslušného pracovníka, včetně jeho
intuice a tvůrčích schopností.
Velmi poučné je v tomto případě uvést i názor T. S. Eliota3: „Jde o případ, kdy je třeba
brát v úvahu nejen pojmy, tendence, principy pro ten či onen vymezený případ, ale prokázat
„univerzální inteligenci“, schopnost širokého pojetí problému, orientace v mnohém směru, se
všemi faktory, všemi podmínkami, všemi okolnostmi“.
Takto pojatý pojem informace nám na jedné straně vytváří příznivé předpoklady pro
tvorbu přidané hodnoty k této informaci, ale na straně druhé vytyčuje vysoký požadavek na
úroveň celého procesu Competitive Intelligence, zvláště pak na vysokou úroveň realizace
zpravodajské analýzy4.
Výsledky
Nejčastější chyby při zavádění Competitive intelligence do podniku
Při zavádění systémů Competitive intelligence do podnikové praxe je třeba dát pozor na
některá úskalí či chyby, kterých se vedení podniku i zaměstnanci dopouštějí.
Vzhledem k situaci, že naše pojetí Competitive Intelligence bylo zatím realizováno pouze
ve dvou podnicích, nepovažujeme statistické vyhodnocení získaných údajů z dotazníkového
šetření za relevantní. Z toho důvodu je publikován pouze výsledek šetření z hlediska, zda
vzniklý nedostatek je ovlivněn vrcholovým vedením podniku nebo pracovníky. Tento poměr
bylo možno spočítat na 76,4/23,6 (vrcholové vedení/pracovníci), což je v souladu
s Paretovým pravidlem 80/20.
V následujícím uvedeme zobecněný přehled těch nejvážnějších nedostatků a problémů,
které byly v průběhu řešeného úkolu identifikovány. K těmto chybám a úskalím, v mnohých
případech vzájemně i protichůdným, nejčastěji patří:
1. Nedůvěra vrcholového vedení podniku i managementu nižších úrovní k výstupům z CI.
2. Nereálná představa vrcholového vedení podniku spočívající v přesvědčení, že tento útvar
„hravě vyřeší všechny problémy podniku“. (Jakýsi „Superman“ ovládající všechny profese
podniku v jedné osobě).
3. Malá snaha pracovníků útvaru CI pracovat s primárními zdroji dat.
4. Převážná část času pracovníků CI je věnována řešení operativních úkolů místo tvorby
podkladů pro strategická rozhodování vrcholového vedení podniku.
5. Neschopnost maximálně využít všech výhod a možností, které CI poskytuje (využití celého
jeho zpravodajského potenciálu).
3
Thomas Stearns Eliot (1888-1965), esejista a dramatik anglo-amerického původu. Roku 1948 byla Eliotovi
udělena Nobelova cena za literaturu za jeho pozoruhodný, průkopnický příspěvek obohacující současnou
poezii.
4
Zpravodajskou analýzu považujeme za „královskou disciplínu“ Competitive Intelligence (Bartes, 2012a)
42
6. Výstup z útvaru CI (Závěrečná zpráva, pokud se vůbec zpracovává), je v mnohých
případech pouze výsledkem syntézy a nikoliv zpravodajské analýzy. Tzn., že výsledek
získaný zpravodajskou analýzou, ona požadovaná přidaná hodnota, musí být vytvořený
(většinou sofistikovaným postupem) a nikoliv jen shrnutý z posbíraných údajů a dat.
7. Závěrečná zpráva většinou neobsahuje i možné budoucí kroky konkurence (ve formě
hypotéz), analýzu jejich možných dopadů na vývoj v odvětví, u konkurentů, dodavatelů,
odběratelů i náš podnik. Dále by měla obsahovat i návrh našich možných reakcí na tyto
konkurentovy kroky.
8. Příliš předčasný (a tudíž většinou nevhodný) nákup drahého zpravodajského softwaru.
9. Nekritické zavádění moderních „západních“ metod bez jejich dostatečné znalosti a
prověření možností použitelnosti.
10. Vrcholový management nevytváří vhodné podmínky pro úspěšnou realizaci činnosti
útvaru CI (vzdělání, výcvik, vybavení nástroji a prostředky, apod.).
Diskuze
Je známou skutečností, že přední světové podniky si pro zajištění údajů a informací
potřebných pro strategická rozhodování vrcholového vedení podniku vytvářejí útvary
Competitive Intelligence. Tyto útvary, ale mají roli daleko významnější než je pouhý sběr
informací na daném trhu. Je třeba si uvědomit, že získaná data, údaje, útržky či v některých
případech dokonce i celé informace nám popisují (dávají zprávu o tom), jak to vypadalo na
daném trhu v „minulosti“, v nejlepším případě v „současnosti“. Vrcholový management
podniku, má-li zodpovědně rozhodovat ve strategických otázkách, musí rozhodovat o
budoucnosti! To znamená, že o této budoucnosti musí něco vědět! Ukazuje se, že naše,
mnohem náročnější pojetí Competitive Intelligence sebou přináší nejen vyšší úroveň
dodávaných podkladů vrcholovému vedení podniku k jeho strategickému rozhodování, ale
klade mnohem vyšší požadavky na samo vrcholové vedení, a to z důvodu jeho nezastupitelné
role vytvářet příznivé podmínky, které jsou nezbytné pro zabezpečení této vyšší úrovně
činnosti Competitive Intelligence.
Je samozřejmé, že tyto vyšší požadavky jsou také kladeny na schopnosti, zvláště na ty
tvůrčí, u pracovníků útvaru Competitive Intelligence. Zde nejde pouze o schopnost pracovat
s příslušnými specielními softwarovými produkty, ale plně si osvojit plnou znalost provádění
zpravodajské analýzy za účelem vytváření oné požadované přidané hodnoty – intelligence.
Výsledkem takto uplatněné zpravodajské analýzy je tzv. „předpověď o budoucnosti“. To
znamená, že s pomocí této přidané hodnoty může podnik dosáhnout originální konkurenční
výhody před svojí konkurencí.
Závěr
Naše pojetí Competitive Intelligence bylo realizováno ve dvou podnicích. Zavedení tohoto
modelu se realizovalo v průměrném časovém období tří měsíců. Výsledky v podobě vytváření
podkladů pro strategická rozhodování vrcholového vedení podniku se začaly dostavovat
v období následujících pěti až šesti měsíců. Během této doby již bylo možno provádět
zpravodajské analýzy, viz Bartes (2011) mnoha údajů a dat získaných ze zájmového prostoru
podniku. Při zavádění našeho pojetí Competitive Intelligence do podnikové praxe je nutno
klást důraz na kvalitu prováděcího projektu a zabezpečit, aby nevznikla žádná z chyb
uvedených ve výsledcích tohoto článku. Competitive Intelligence poté může stát jednou
z nejdůležitějších činností při přípravě strategických rozhodnutí vedení podniku, které mají
zabezpečit budoucí úspěch podniku v náročném podnikatelském prostředí. Competitive
43
Intelligence realizované v našem pojetí může být považováno za jednu z nejmocnějších
perspektivních zbraní v rukou managementu podniku.
Literatura
[1] Bartes, F. (2010): Competitive intelligence – tool obtaining specific basic for strategic
decision making TOP management fi rm. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2010,
LVIII, No. 6, pp. 43–50.
[2] Bartes, F. (2011): Intelligence Analysis - the Royal Discipline of Competitive
Intelligence. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis,
2011, LIX, No. 7, pp. 39-56.
[3] Carr, M. M. (2003): Super Searchers on Competitive Intelligence. New Jersy: Reva
Basch, 2003.
[4] Ehleman, J. - Rosický, A. - Vodáček, L. (1994): Informační management – pojetí, poslání,
rozvoj. Podniková organizace, 1994, č. 6.
[5] Erickson, S. G. - Rothberg, N. H. (2005): From Knowledge to Intelligence. Creating
Competitive Advantage in the Next Economy. Oxford: Elsevier Butterworth-Heinemann,
2005.
[6] Fuld, L. M. (1995): The New Competitor Intelligence. New York: John Wiley & Sons,
Inc., 1995.
[7] Hall, Ch. - Bensoussan, B. (2007): Staying Ahead of the Competition. New Jersy: World
Scientific, 2007.
[8] Kahaner, L. (1997): Competitive Intelligence. New York: Simon & Schuster, 1997.
[9] Liebowitz, J. (2006): Strategic Intelligence. New York: Taylor & Francis Group, 2006.
[10] Sandholm, L. (1991):. Management jakosti - Quality management. Praha: ČSJ, 1991.
Kontakty:
František Bartes, doc., Ing., CSc.
Vysoké učení technické v Brně
Fakulta podnikatelská
Ústav ekonomiky
Kolejní 4
Brno, 612 00
[email protected]
44
Inovace v rámci řízení změn a kvalita lidského
kapitálu jako prostředky pro zvyšování výkonnosti
firem
Innovation in change management and quality of human capital
as a means for improving the performance of companies
Lukáš Blažek*
ABSTRAKT
Příspěvek se věnuje zejména významu rozvoje inovací jako základního předpokladu
prosperity každého podniku. Stěžejní v soudobém managementu je rozvoj podnikatelského
úspěchu pomocí realizace inovací. Z tohoto důvodu se pro udržení na trhu a dosažení výhod
oproti konkurenci, musí vedení firem využívat v maximální míře podnikového inovačního
potenciálu. Prostřednictvím řízení změn a moderních instrumentů rozvoje lidského kapitálu
lze dosahovat stálé výkonnosti firem.
Klíčová slova: Inovace; Management změn; Lidský kapitál.
ABSTRACT
The paper pays particular attention to the importance of developing innovation as a basic
prerequisite for prosperity of any business. The flagship in the contemporary management is
the development of entrepreneurial success through innovations. Therefore, to maintain the
market and achieve competitive advantages, the managements of use to the maximum extent
enterprise innovation potential. Through change management and modern instruments, the
development of human capital can achieve stable performance of companies.
Key words: Innovation; Management of change; Human capital.
JEL classification: G30, M00
Úvod
V současné nejisté turbulentní a nepředvídatelné době lze vypozorovat několik stěžejních
oblastí v podniku, kterým je nutné věnovat zvýšenou pozornost pro zvyšování výkonnosti
firem. Jedná se zejména o inovační proces ve spojení s řízením změn a význam lidského
kapitálu. Lze říci, že všechny spadají do „kompetence“ vrcholového managementu a je jejich
úkolem se jimi zabývat v rámci strategického řízení podniku. S přihlédnutím k různým
průzkumům sledujících časový snímek dne českých a slovenských manažerů a jejich aktivity
víme, že realita je jiná. Většina manažerů se věnuje zejména operativním záležitostem a řeší
každodenní „problémy“ které se vyskytnou a ne dlouhodobou koncepci rozvoje řízeného
podniku.
*
Ing. Lukáš Blažek, Ph.D. – Katedra managementu, Vysoká škola ekonomie a managementu.
45
Lidský kapitál
Předpokladem pro úspěch ekonomického organizmu je vytvoření procesu pro dosahování
konkurenčních výhod podniku. Stěžejní úlohu zde hraje lidský kapitál. Ten je jedním ze
stěžejních faktorů ovlivňujících výkonnost podniku a jeho vliv v důsledku informační exploze
stále roste. Cílem manažerů je tedy vytvořit tým kvalifikovaných a (ideálně i loajálních)
zaměstnanců, kteří dokáží zajistit kvalitní vazby mezi jednotlivými odděleními a jedinci
uvnitř podniku, ale i s vnějším prostředím. Pro udržení se v konkurenci je nutné udržovat a
rozvíjet vazby zejména se stěžejními obchodními partnery - dodavateli a odběrateli.
Prohlubování těchto vztahů umožňuje zvýšenou rychlostí reagovat na množství požadavků a
výkyvů na konkurenčním trhu.
Na lidský faktor se musíme také podívat z pohledu globalizace. Pružnou odezvu na vývoj
globalizace může zvládnout pouze rozvíjející se lidský kapitál. Ten se může zplna rozvinout
ve svých tvůrčích přístupech pouze po průchodu procesem osobního rozvoje a vzdělávání.
Tato cesta souvisí s podporou vzdělávání, tj. s rozvojem lidského potenciálu a rozvojem řízení
lidských zdrojů.
Globální proměny civilizace provázené procesy diskontinuitních změn budou neúprosně
zasahovat do vývoje v jednotlivých firmách a manažeři musí být schopni na tento trend
pružně reagovat.
Management změn
Do oblasti managementu změny lze začlenit tyto oblasti - inovační aktivity, reengineering
procesů a management znalostí. Lze tedy hovořit o určitém intelektuálním kapitálu firmy
(Pitra, 2006). V současné době stále narůstá význam nehmotných aktiv a informací, ale
zejména znalostí zaměstnanců.
Nynější stále tvrdší konkurence, globalizace trhů a výroby, ale zejména nástup nových
technologií činí úspěchy podniků závislými na efektivnosti a intenzitě inovačních aktivit.
Z tohoto důvodu musí vrcholný management podniků maximálně využívat podnikového
inovačního potenciálu. Na trhu se udrží pouze ten, kdo inovuje. Existuje mnoho definic
inovace. Uveďme si např. (Švejda a kol., 2007):
„Inovace představují sérii vědeckých, technických, organizačních, finančních, obchodních
i jiných činností, jejichž cílem je vznik nového nebo podstatně zdokonaleného produktu
(výrobku, technologie, služby) efektivně umístěného na trh. Jednou z těchto činností je
výzkum a vývoj.“
Prof. Vlček (2002) považuje za inovaci „tvůrčí lidskou aktivitu vyvolávající pozitivní
změnu ve struktuře podnikatelských subjektů, která má za následek požadovaný a očekávaný
pozitivní efekt“.
Nelze opomenout prof. Valentu (2001) a jím uváděný vztah - „Aktivita – inovace –
efekty“. Aktivita představuje tvořivou lidskou činnost, která ústí do invence. Invence je
myšlenkovým základem pro inovaci, jejíž zavedení do podnikatelské reality vytvoří určitý
výsledný efekt. Tím je potom jakákoli změna vstupu, výstupu a zásoby fondů a jakákoli
změna jejich vzájemného poměru. Efekty inovací jsou zejména technické a ekonomické.
Samotný pojem inovace je součástí ekonomické teorie a následně praxe od počátku 20.
století. Byl to Joseph A. Schumpeter, který se zasloužil o zavedení inovace. On kladl vysoko
samotnou úlohu a význam podnikatelů v duchu hesla „podnikat znamená inovovat“.
Interní inovace lze tedy zařadit do oblasti managementu změn. Nejedná se jen o změny
infrastruktury, organizačního uspořádání, ale mnohdy o změny v kultuře a klimatu
46
organizace. Mělo by se jednat o harmonické přizpůsobování technologie a lidí. Množství
příkladů z praxe pochází ze zavádění informačních technologií. Efektivní management změn
zahrnuje např. tyto kroky:

Jednoznačné cíle a vize organizace

Zavedení strategie na úrovni top managementu

Klíčové osoby aktivizují zaměstnance pro změnu

Zavedení implementace změny do pracovního procesu a ztotožněni lidí se změnou

Vytvoření proinovačního klimatu v organizaci napomůže implementaci změn

Investice a zdroje pro infrastrukturu i školení

Realizovat, uvést a udržet změnu
Inovační aktivity tak mají velký význam pro podnikatelský rozvoj a dlouhodobou
prosperitu podniku. Na jaké inovace se můžeme zaměřit? V současné době rozeznáváme
dělení typů inovací na čtyři kategorie změn, tzv. 4P inovací (Tidd, 2007):

inovace produktu – změna produktu nebo služby, kterou organizace nabízí

inovace procesu – změna ve způsobu, jakým jsou produkty nebo služby vytvářeny a
dodávány

inovace pozice – změna kontextu, ve kterém se určité produkty nebo služby uvádějí
na trh

inovace paradigmatu – změna v základovém mentálním modelu, který tvoří rámec
toho, co organizace dělá
Rozlišujeme tyto hlavní druhy inovací

inovace výrobková (produktová) - tvoří cca 70 % všech inovací,

inovace technologická - cca 28 % všech inovací,

inovace materiálová - cca 2 % všech inovací.
Základem podnikatelsky úspěšné tvorby inovací produktů je správná volba (výběr)
budoucích inovací produktů. Jaké konkrétní pozitivní efekty by měla daná připravovaná
konkrétní produktová inovace danému podniku v budoucnosti přinést a váha, kterou má
podnik jednotlivým efektům při svém rozhodování o produktových inovacích přisuzovat,
závisí na řadě faktorů. Nutné je připomenout, že většinou samotné inovaci předchází invence
jako samotná změna ve struktuře vědění. Dle dosaženého stupně invence měříme původnost
vědění.
Inovace – nástroj k řešení problémů ve firmě
Musíme si uvědomit, že inovace mohou být jednou z hlavních a účinných metod řešení
problémů finančních a rozvojových potíží firem. Objektivními příčinami problémů může být
vývoj a změna situace na trhu, růst cen a nákladů, vliv krize a konkurence a následně obecná
změna podmínek v tržním prostředí. Většinu z nich sice nemůžeme přímo ovlivnit, ale
můžeme se jim vhodně přizpůsobit. Vnější vlivy je třeba v rámci strategického řízení neustále
monitorovat.
47
Mezi subjektivní příčiny problémů může spadat například nevýkonné vedení firmy
(neochota či neschopnost přizpůsobit se novým podmínkám, málo kreativní management,
profesionální slepota), zastaralé metody řízení podniku, nákladnost a technická zastaralost
produktů, nekonkurenceschopnost a k tomu navíc přidaná přílišná zaneprázdněnost vlastní
operativní činností. Tyto faktory je nutné odhalit, pojmenovat a pokusit se je změnit. Je to
základním úkolem managementu firmy.
Zdroje financování inovací
Investice do výzkumu, vývoje a inovací se vyznačují vysokou mírou rizika a nejistoty, což
redukuje možný počet zájemců o financování inovačních výzkumných projektů. Nutné je také
rozlišovat velikost organizace a její finanční možnosti. V různých fázích života firmy je
možné volit z více alternativ financování inovačního procesu. Nicméně nejistota úspěchu
v začátcích, možnost volby značně eliminuje v kontrastu s plánovanou efektivitou. Vzhledem
ke všem složitostem, které proces inovací obnáší, jsou investice do inovací vždy nejisté.
Inovace zpravidla nepřináší ekonomické efekty ze dne na den. Čím závaznější jsou inovace,
tím delší je období, v němž se může projevit jejich efektivnost. Detailní popis zdrojů
financování, jak soukromých (interní, externí) tak i veřejných by šel nad rámec tohoto
příspěvku.
Hodnocení inovační výkonnosti
Jak je nutné inovace strategicky plánovat, je i neméně důležité vyhodnocovat jejich přínos
v daném podniku. Pro hodnocení efektivního zavádění a realizace inovací nám poslouží jako
zpětná vazba tři skupiny finančních ukazatelů.
První skupina ukazatelů by měla sloužit k hodnocení vlivu inovací ke zvýšení
konkurenceschopnosti celého podniku (produkční síla, rentabilita tržeb, likvidita a
zadluženost). Dalším hlediskem hodnocení je vývoj finančního zdraví podniku. Realizace
inovačního záměru by v žádném případě neměla vést ke snižování likvidity ani zvyšovat míru
zadluženosti podniku.
Druhá skupina ukazatelů by měla umožnit hodnocení odrazu inovačního záměru ve
výsledcích hospodaření podniku. Sem patří ukazatele rentability – ROCE, ROI, ROE.
Rentabilita inovace musí být vyšší než je v oboru standardně běžné. Inovace musí přinášet
pozitivní ekonomické efekty a ideální situace nastává když je v krátkém časovém horizontu
zisková.
Třetí skupina ukazatelů se využívá k hodnocení finančních efektů inovačních aktivit
(ukazatel obratu provozního kapitálu, ziskovosti nebo celková výnosnost). Inovace musí vést
ke snižování vázanosti finančních prostředků.
Nedostatky hodnocení inovační výkonnosti
Z praktických zkušeností vyplývá, že velké množství podniků není schopno dostatečně
přesně odhadnout ani náklady na vyřešení a zavedení inovace, ani výši efektů, které
v souvislosti s touto inovací vznikají. Slabým místem hodnocení je tedy věrohodnost
vyčíslení přínosů. Jelikož podnik čelí silné nejistotě ohledně výsledku inovační aktivity – při
zavádění něčeho nového, dříve nepoznaného a nevyzkoušeného – bývá výpočet přínosů
inovací nepřesný a neúplný, protože v momentu zahájení programu se nedaří odhadnout
všechny možnosti aplikací.
Připravenost na inovace
Firma nebo organizace mající zájem a potřebu cokoliv řešit a inovovat na to musí být
připravena. Nezbytná je otevřenost k vyšší míře experimentování, tedy k pozitivnímu
48
přijímání nových myšlenek a návrhů, což je projevem kreativního prostředí a rovněž tak je i
projevem otevřenosti k přijímání nových výzev. Důležitá je ochota k riskování, tedy k
toleranci ve vztahu k nejednoznačnosti, nejistotě a chybám, stejně jako je důležitá i schopnost
pochopení významu poučení z úspěchů i neúspěchů, neboť inovace ve své podstatě vyžaduje
určitou míru nejistoty. Neméně významná je i míra ochoty k dialogu, tedy ke kolektivnímu
zkoumání procesů, předpokladů a jistot, jež utvářejí každodenní zkušenosti a taktéž i míra
ochoty k participativnímu rozhodování, tedy k možnosti ovlivňovat rozhodovací proces.
Je nutné zdůraznit a uvědomit si, že každá inovace je spojena s rizikem neúspěchu, neboť
inovace přináší změnu ve stávajícím stavu ekonomického organismu. Většina osob změnu
nevítá pozitivně a často proti ní bojuje. Je lehčí a pohodlnější fungovat podle dosavadních
stereotypů než se přizpůsobovat či učit novým věcem a postupům. Ne vždy se podaří
dosáhnout plánovaných cílů. Je důležité mít na paměti, že inovace není jednorázová akce, ale
je to dlouhodobě trvající proces vyžadující neustálé experimentování, testování a vylepšování.
Každá firma potřebuje a musí inovovat, byť např. v případě malé firmy pouze omezeně,
nebo pod tlakem úbytku svých „strategických“ aktiv, aby udržela nebo navýšila svou
konkurenceschopnost. Navíc četnost inovací jde ruku v ruce s výkonností firmy a také proto
firmy věnují čas a energii na vytváření schopností inovovat.
Inovace jsou jedním z klíčových zdrojů konkurenční výhody a zvláště v dnešním
globalizovaném a vysoce konkurenčním a dynamickém prostředí je ekonomický úspěch firmy
významně závislý právě na její schopnosti vytvářet a úspěšně realizovat inovace.
Jak uvádí Davila (2006) inovace provází tyto základní principy nezávislé od velikosti
podniku:
a) Inovace, stejně jako jiné business funkce, je manažerský proces, jehož zvládání
vyžaduje specifické nástroje, pravidla a disciplínu
b) Inovace vyžaduje měření a stimuly pro zabezpečení trvale vysokých výsledků
c) Podniky mohou využít inovací k redefinování trhů a odvětví zejména prostřednictvím
propojení technologických inovací s inovacemi business modelu.
Inovace je pro ekonomický organismus nezbytným prostředkem pro dosahování
dlouhodobějšího úspěchu a představuje integrální součást samotného podnikání a jeho
procesu a jako taková musí také být řízena.
V případě malých firem neexistuje jednoznačná a definitivní vazba mezi úrovní inovace či
výdaji na výzkum a vývoj a úspěchem, nebo profitabilitou této firmy.
Rozvoj podnikatelského úspěchu
Cestu k rozvoji podnikatelského úspěchu lze rozdělit do tří oblastí, které na sebe postupně
navazují (Pitra 2006):

Podnikatelský nápad

Inovační řešení

Podnikatelské myšlení
Dobrý podnikatelský nápad spočívá ve vyhledání výhodné podnikatelské příležitosti, nebo
tzv. bílého místa na trhu a vytvoření podmínek k jejímu využití. Podstatné je získat
konkurenční výhodu. Navržené inovační řešení se opírá o podnikatelský přístup k provedení
změny chování organizace, která jí umožní zvítězit v konkurenční soutěži. Podnikatelské
myšlení představuje účelovou kombinaci strategického přístupu, systémového pojetí a
49
finančních úvah při provádění opatření ve vnitřním prostředí organizace, která zajistí dosažení
podnikatelským nápadem specifikovaných cílů.
Podnikatelské myšlení
Podnikatelské myšlení můžeme uplatňovat několika způsoby. V prvé řadě uvažovat
strategicky, tj. umět využít nově vznikající příležitosti k dalšímu rozvoji podnikatelské
prosperity organizace. Vnímat organizaci jako systém, vidět, že podnikatelská výkonnost
organizace nemůže být řízena podle jednoho ekonomického ukazatele. V dalším kroku
usilovat o zhodnocení investic, reflektovat skutečnost, že smyslem i závazkem podnikání je
zvyšovat společenské bohatství. Je nutné zásadně změnit pohled na hodnocení podnikatelské
výkonnosti. Zaměřit pozornost primárně na vytváření podmínek pro další podnikatelský
rozvoj organizace v budoucnosti, nikoliv na hodnocení již dosažených výsledků v minulosti.
Celoživotní vzdělávání
Vazbu na kvalitu lidského faktoru má jistě celoživotní vzdělávání a je podmínkou úspěchu
ve společnosti znalostí. Je důležité se zamyslet, jak by měla vypadat skladba odborných
způsobilostí a kompetencí manažerů dnešních organizací a jak by tato způsobilostní struktura
měla být rozvíjena a inovována. Ekonomika založená na využívání znalostí je v dnešním
globálním světě již realitou. Jen ty organizace, které dokáží disponibilní znalosti tvůrčím
způsobem zhodnotit se mohou úspěšně rozvíjet. Paradoxem v podniku bývá, že existuje-li zde
shoda o nutnosti celoživotního vzdělávání, není vůbec vyřešené, jak by mělo konkrétně
vypadat.
Inovace jako zdroj budoucí prosperity ČR
Dlouhodobý růst a prosperita ČR vyžadují zvyšování významu jiných zdrojů růstu, než
bylo dosavadní zvyšování efektivity tažené zejména formou přímých zahraničních investicí.
Význam zdrojů produktivity založené na růstu efektivity se postupně snižuje, i když přímé
zahraniční investice budou hrát v ekonomice stále velký význam. Jedním z nových zdrojů
růstu musí být podnikavost, využívající znalosti k tvorbě inovací. Přechodu ČR do vývojově
vyšší fáze, v níž významným zdrojem konkurenceschopnosti a tím i růstu jsou inovace, však
brání několik problémů, na které je třeba se zaměřit.
Je třeba stimulovat doposud velmi omezenou poptávku po inovacích v domácím
podnikovém sektoru. Úspěch v podnikání či růst firmy musí být spojován s inovacemi a
využíváním znalostí, což povede k rozvoji v současné době nedostatečných netechnických
kompetencí firem. Inovační poptávku domácích podniků zvýší i odstranění vnějších bariér,
jako např. nedostatek kvalitních služeb pro inovační podnikání, nefunkční podpůrná
infrastruktura, nepřipravenost organizací věnující se výzkumu a vývoji spolupracovat
s firmami. ČR se musí zaměřit na spolupráci a zejména transfer znalostí mezi podnikovým a
výzkumným sektorem, která je v současné době na velmi nízké úrovni. Za tímto účelem je
třeba změnit charakter inovační poptávky v podnicích, stejně jako nízkou připravenost
příslušných vnitřních procedur a kapacit většiny výzkumných institucí na spolupráci s
firmami. Je třeba modifikovat stávající systém hodnocení a financování výzkumu a vývoje,
včetně dalších podmínek, aby bylo přednostně podporováno úsilí o excelenci. Excelence
výzkumu a vývoje je jedním z významných předpokladů funkčního národního inovačního
systému.
Závěr
Lze shrnout, že úspěch podniku a jeho stálá výkonnost závisí primárně na absorpci a
využití schopných lidí v podniku. Počínaje řídícím managementem a konče řadovým,
50
motivovaným zaměstnancem. Lidský faktor je jednou z podstatných složek ovlivňujících
výkonnost podniku. V současné době v rámci manažerských způsobilostí při řízení podniků
roste význam umění řídit změny. Do oblasti managementu změn spadají inovační aktivity.
Významnost a podpora inovací musí vycházet z úrovně národního hospodářství a velkých
podniků spolupracujících s pracovišti realizující výzkumné a rozvojové záměry. Tyto výstupy
je pak třeba uvádět do praxe v podnikatelském prostředí.
Literatura
[1] Davila,T.,Epstein,M.J.,Shelton,R. (2006) Making Innovation Work: How to Manage It,
Measure It and Profit from It. New Jersey, Warthon Scholl Publishing, 2006, ISBN 0-13149786-3
[2] Pitra, Z (2006) Management inovačních aktivit. Praha, Professional Publishing ,2006.
ISBN 80-86946-10-X
[3] Švejda a kol. (2007): Inovační podnikání. Praha, Asociace inovačního podnikání, 2007.
ISBN 978-80-903153-6-5
[4] Tidd,J.,Bessant,J., Pavitt, K. (2007) Řízení inovací. Brno, Computer Press, 2007. ISBN
978-80-251-1466-7
[5] Valenta, F. (2001) Inovace v manažerské praxi. Praha, Velryba, ,2001, ISBN 80-8586011-2
[6] Vlček, R. (2002) Hodnota pro zákazníka. Praha, management Press, 2002, ISBN 80-7261068-6
Internetové zdroje
[7] BusinessInfo.cz - Oficiální portál pro podnikání a export dostupné z : http://
www.businessinfo.cz
Kontakty:
Ing. Lukáš Blažek, Ph.D.
Vysoká škola ekonomie a managementu
Katedra managementu
Nárožní 2600/9a
Praha 5, 158 00
[email protected]
51
Vliv daňové politiky na výkonnost korporací
v kontextu konkurenceschopnosti zemí EU
Impact of tax policy on corporate performance in the context of
the competitiveness of the EU
Beáta Blechová
ABSTRAKT
Příspěvek pojednává o významu daňové politiky z pohledu konkurenceschopnosti zemí
Evropské unie a jejího vlivu na výkonnost firem. Zabývá se problematikou daňového zatížení
korporací v Evropské unii, přičemž se zaměřuje pouze na daně z příjmů, způsobující největší
daňové zatížení korporací. Poukazuje na nevhodnost používání statutárních sazeb daně
z příjmů korporací, určených daňovou legislativou v jednotlivých zemích, pro objektivní
porovnávání daňového zatížení podniků v různých státech a doporučuje pro tento účel tzv.
„efektivní korporátní daňové sazby“. Spolupráce mezi daňovými úřady, koordinace daňové
politiky mezi jednotlivými členskými státy a harmonizace některých složek daňových
systémů může zlepšit konkurenceschopnost na jednotném trhu EU v oblasti přímých
zahraničních investic jednotlivých firem a odstranit problémy, kterým podniky čelí.
Klíčová slova: Daňová konkurence, Daňová harmonizace, Korporátní sazby daně z příjmu,
Výkonnost.
ABSTRACT
This article discusses the importance of fiscal policy in terms of the competitiveness of the
European Union and its impact on company performance. It deals with the issue of corporate
tax burden in the European Union, focusing only on income tax, causing the greatest tax
burden on corporations. It points to the inappropriateness of using the statutory corporate
income tax rates, which are designated by the tax legislation in individual countries, for an
objective comparison of the enterprises tax burden in different countries and recommends for
this purpose so-called "effective corporate tax rates." The cooperation between tax authorities,
tax policy coordination between EU Member States and the harmonization of certain elements
of the tax system can improve the competitiveness in the area of foreign direct investment on
the EU single market.
Key words: Tax competition, Tax harmonization, Corporate income tax rates, Performance.
JEL classification: H20, G30.
Úvod
Efektivní daňové systémy podporují hospodářský růst a vedou ke vzniku pracovních
příležitostí. Cílem daňové politiky EU je zejména zajišťovat volný pohyb kapitálu,
konkurenceschopnost, růst a zaměstnanost a zároveň bránit škodlivé daňové konkurenci mezi
zeměmi EU. Spolupráce mezi daňovými úřady, koordinace daňové politiky mezi jednotlivými
členskými státy a harmonizace některých složek daňových systémů může zlepšit
52
konkurenceschopnost firem a odstranit problémy, kterým podniky čelí. Srozumitelný a
především efektivní daňový systém zvyšuje důvěru a ochotu firem v dané zemi investovat.
Zvyšování konkurenceschopnosti ekonomik je provázeno v rámci daňových reforem
především úsilím o podporu investic. Převážná část reformních cílů nachází proto svůj odraz
ve volbě preferovaných základů daně.
Daně jsou významným faktorem samotného vzniku a rozvoje podniků, taktéž mají
signifikantní vliv na podnikatele. Daně z příjmů mohou ovlivnit rozhodování o volbě
příslušné právní formy podnikání, investiční rozhodování, riziko podnikání a způsoby
financování podniku (Janoušková 2012). Významnou roli hrají také vzájemné interakce státu
a podnikové sféry, zejména pokud se týká daňově uznatelných nákladů, odpočitatelných
položek či slev na dani (Janoušková, Sobotovičová 2013).
Problematice daňové politiky a daňové harmonizaci z pohledu konkurenceschopnosti
zemí Evropské unie se věnuje například Nerudová (2011), Vančurová (2009), Široký (2012).
Při zpracování příspěvku byly použity metody deskripce, analýzy, komparace a syntézy.
Zdanění korporátních příjmů
Ačkoliv jsou národní systémy přímého zdanění ve struktuře velmi podobné, uvnitř
skrývají velké odlišnosti např. v metodách konstrukce daňových základů, ve formách zdanění,
v nezdanitelných částkách, ve zdaňovacích obdobích, v definicích poplatníků daně, v definici
předmětu daně apod. Z toho důvodu se začala věnovat pozornost takovému druhu přímých
daní, u nichž je harmonizace nezbytnou podmínkou pro hladké fungování jednotného trhu
(Janoušková, Blechová 2011). Právě daň z příjmů korporací je typem daně, který velmi
významně ovlivňuje podnikání na jednotném trhu, neboť kapitál (na rozdíl od práce) je
vysoce mobilním faktorem, který se může operativně přesouvat do zemí s výhodnějšími
daňovými podmínkami (Devereux, Sørensen 2005).
Rozdílnost ve zdaňování korporací v jednotlivých členských státech tak způsobuje
ekonomické deformace, protože ovlivňuje podniky při rozhodování o umisťování a
financování investic.
Zdanění korporátních příjmů tzn., příjmů právnických osob není v některých členských
státech EU prováděno pouze prostřednictvím korporátní daně z příjmů, ale i prostřednictvím
různých přirážek nebo i dalších daní vybíraných z daňových základů. Pro posouzení míry
daňového zatížení korporací daní z příjmů, které je významným nástrojem daňové
konkurence, jsou dnes používány především statutární sazby daně z příjmů korporací, které
jsou určeny daňovou legislativou v jednotlivých zemích. Tyto sazby se výrazně liší mezi
jednotlivými zeměmi EU. I když je porovnávání daňového zatížení na základě statutárních
daňových sazeb nejoblíbenější pro svou jednoduchost a snadnou dostupnost údajů je třeba mít
na paměti, že definice statutárních sazeb nemusí být sama o sobě tak jednoduchá, jak se zdá, a
to kvůli existenci různých dočasných nebo stálých daňových přirážek či slev a také v
důsledku možnosti současného uplatňování daně z příjmu na více úrovních řízení ve státě.
V některých státech jsou tak do statutární korporátní sazby daně zahrnuty kromě vlastní
nominální sazby i účinky různých, výše zmíněných daňových přirážek nebo slev, příp. daňové
sazby týkající se lokálních daní. Některé státy uplatňují také systém dvou různých statutárních
korporátních daňových sazeb např. podle toho, zda se jedná o rozdělovaný zisk (vyšší sazba)
nebo nerozdělovaný zisk zvyšující vlastní kapitál firmy (nižší nebo nulová sazba), příp. také
podle toho, zda se jedná o společnost obchodovanou na burze cenných papírů (je uplatňována
nižší daňová sazba) nebo neobchodovanou (vyšší daňová sazba). Ve většině členských států
53
EU však takové dodatečné daňové zatížení korporátních příjmů není uplatňováno nebo je
uplatňováno jen u některých dílčích skupin podniků.
Mezi země, které mají více sazeb firemních daní zpravidla odvíjejících se od velikosti
firmy nebo výše zisku, patří například Francie, Lotyšsko, Maďarsko, Velká Británie nebo
Belgie.
Kromě výše zmíněných přirážek či lokálních dodatečných daní využívají některé země i
snížené sazby u daní z příjmů právnických osob, v souvislosti s podporu určitých oblastí,
například malých a středních podniků, nebo podniků s nižším ziskem či obratem.
Objektivní porovnávání daňového zatížení podniků v různých státech podle statutárních
sazeb daní z příjmů je také významným způsobem omezeno v důsledku nestejných pravidel
pro stanovení výše základu daně z příjmů korporací, která vyplývají z daňové legislativy
platné v těchto státech.
Tab. 1: Statutární sazby korporátních daní v jednotlivých zemích EU
Základní
sazba
33%
10%
33,99%
10%
Malta
Německo
Základní
sazba
35%
15%
19%
19%
Nizozemsko
25%
25%
25%
21%
24,5%
33,33%
12,5%
27,5%
10%
25%
21%
24,5%
37,06%
12,5%
31,4%
10%
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Rumunsko
Řecko
Slovensko
Slovinsko
19%
25%
25%
16%
20%
23%
17%
19%
30%
25%
16%
20%
23%
17%
Litva
15%
15%
Spojené království
24%
24%
Lotyšsko
Lucembursko
Maďarsko
15%
21%
19%
15%
30,8%
20,86%
Španělsko
Švédsko
30%
22%
35,3%
22%
Země
Belgie
Bulharsko
Česká
republika
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Irsko
Itálie
Kypr
Celková*
Země
Celková*
35%
30,95%
*Obecná korporátní daň navýšena různými přirážkami či lokálními daněmi
Zdroj: Evropská komise (DG TAXUD), ZEW Zentrum für Europäische Wirtschaftsforschung
Výše odváděné korporátní daně z příjmů je ovlivněna daňovým základem a sazbou daně.
Daňový základ korporátní daně z příjmů se odvozuje z účetního zisku, který se pro daňové
účely upravuje daňovým zákonem. Účetní a daňový zisk se tak mohou významně lišit.
Rozdílnost metod pro stanovení výše daňového základu mezi jednotlivými státy (v důsledku
rozdílně vymezeného okruhu daňově uznatelných nákladů, různých předpisů pro daňové
odpisy dlouhodobého majetku a různých daňových úlev poskytovaných korporacím) ztěžuje
mezinárodní srovnávání daňových základů.
Proto se jako vhodnější nástroj pro posuzování rozdílů v daňovém zatížení podniků mezi
státy, které je skutečným původcem vzniku daňové konkurence, jeví tzv. „efektivní korporátní
daňové zatížení“ využívající „efektivní korporátní daňové sazby“, které jsou produktem
statutárních korporátních daňových sazeb a pravidel pro výpočet daňového základu
(Nicodéme 2002). V některých zemích mohou být tato pravidla do jisté míry ovlivněna
standardy finančního účetnictví, jakož i zvláštními daňovými pobídkami. Efektivní zdaňování
54
korporací totiž ovlivňuje nejen výše sledovaných sazeb statutárních korporátních daní, ale
také další daňové aspekty určující celkovou výši efektivně placených daní.
Tab. 2: Efektivní průměrná daňová sazba v %
Země
Belgie
Bulharsko
Česká republika
Dánsko
Německo
Estonsko
Irsko
Řecko
Španělsko
Itálie
Kypr
Lotyšsko
Litva
2000
34,5
28,1
23,6
28,3
40,4
20,4
9,4
30,4
36,5
31,3
27,5
22,7
19,1
2012
26,6
9,0
16,7
22,0
28,2
16,5
14,4
17,5
32,4
25,1
11,2
12,2
12,7
Země
Rakousko
Polsko
Portugalsko
Rumunsko
Slovinsko
Slovensko
Finsko
Švédsko
Spojené království
Lucembursko
Maďarsko
Malta
Nizozemsko
EU-27
2000
29,7
27,1
31,5
22,7
20,9
25,8
27,2
23,8
28,7
32,6
19,7
32,2
32,3
27,5
2012
23,0
17,5
27,1
14,8
16,4
16,8
23,2
23,2
25,2
24,9
19,3
32,2
27,5
21,1
Zdroj: Evropská komise (DG TAXUD), ZEW Zentrum für Europäische Wirtschaftsforschung
Při analýzách efektivního daňového zatížení korporací v jednotlivých zemích se více
používají implicitní daňové sazby korporací, které vyjadřují poměr skutečně odvedených
agregovaných korporátních daní k jejich agregovanému daňovému základu, danému
agregovaným celkovým výsledkem hospodaření korporací. Implicitní daňové sazby
vyjadřující míru efektivního daňového zatížení ekonomických funkcí se vypočítávají jako
podíly daňových výnosů připadajících na jednotlivé ekonomické funkce a jejich potenciálních
daňových základů, které tvoří zdanitelné příjmy přiřazené těmto funkcím. Vyjadřují tak
skutečné nebo efektivní daňové zatížení uvalené přímo nebo nepřímo na rozdílné typy
ekonomických příjmů nebo aktivit, které mohou být zdaňovány.
Ve většině zemí se daňové výnosy pocházející z příjmů korporací rovnají úhrnu:
D51B+D51C2 – „Daně z příjmů nebo ze zisků korporací zahrnující i výnosy z majetku“, i
když v některých zemích jako je Německo, Itálie a Rakousko jsou zde rovněž zahrnuty
výnosy z lokálních nebo regionálních daní z podnikání.
IDS z příjmů korporací je tedy definována jako zlomek, kde čitatel tvoří tyto položky:
D51B+D51C2 – „Daně z příjmů nebo ze zisků korporací zahrnující i výnosy z držení cenných
papírů,
a jmenovatel tvoří tyto položky:
B2n_S11-12
+
D41_S11-12přij
–
D41_S12-12plac
+
D45_S11-12přij
–
D45_S11-12plac + D42_S11-12přij – D42_S11-12plac + D42_S13přij + D42_S2přij +
D42_S14-15přij + D44_S11-12přij – D44_S11-12plac.
55
Přičemž jednotlivé položky znamenají:
B2n_S11-12
D41_S1112přij
D41_S1112plac
D45_S1112přij
D45_S1112plac
D42_S1112přij
D42_S1112plac
D42_S13přij
D42_S2přij
D42_S1415přij
D44_S1112přij
D44_S1112plac
Čistý provozní přebytek nefinanč. a finanč. korporací včet. quasi korpor.
Úroky přijaté nefinančními a finančními korporacemi
Úroky uhrazené nefinančními a finančními korporacemi
Nájemné z pozemků přijaté neziskovými a ziskovými korporacemi
Nájemné z pozemků uhrazené neziskovými a ziskovými korporacemi
Dividendy přijaté finančními a nefinančními korporacemi
Dividendy uhrazené finančními a nefinančními korporacemi
Dividendy přijaté centrální vládou
Dividendy přijaté zbytkem světa
Dividendy přijaté domácnostmi, OSVČ a neziskovými organizacemi
Majetkové příjmy z pojist. smluv plynoucí nefinanč. a finanč. korporacím
Majetkové příjmy z pojist. smluv uhrazené nefinanč. a finanč. korpor.
Význam implicitní daňové sazby spočívá také v tom, že při jejich stanovení jsou
implicitně brány na zřetel všechny prvky zdaňování, projevující se společnými účinky
statutárních daňových sazeb, daňových odpočtů a daňových dobropisů. Zahrnují rovněž vlivy
struktury příjmů nebo roztřídění obchodních společností.
Následující obrázek umožňuje porovnání hodnot implicitní daňové sazby s hodnotami
maximálních statutárních korporátních daňových sazeb v letech 2000 a 2011 ve vybraných
zemích EU.
56
Obr. 1: Porovnání změn hodnot implicitních daňových sazeb v % a statutárních
korporátních daňových sazeb v % ve vybraných zemích EU
45
40
35
30
25
%
20
15
10
5
0
BE
CZ
EE
FR
IT
CY
LV
IDSK-2000
LT
HU
SDSK-2000
NL
AT
IDSK-2011
PL
PT
SI
SK
FI
SE
UK
SDSK-2011
Zdroj: European Commission – Eurostat: Taxation trends in the European Union, Edition 2013 + vlastní výpočty
Implicitní daňová sazba korporací jsou obecně nižší, než je statutární korporátní daňová
sazba právnických osob. To lze vysvětlit tím, že implicitní daňová sazba zahrnuje vliv
snížených sazeb (např. u některých druhů majetku, u některých odvětví nebo u malých zisků),
vliv daňových odpočtů, které ovlivňují daňový základ a také účinky daňového plánování
společnostmi s cílem minimalizovat své daňové platby.
Existují však i země EU, u nichž je implicitní daňová sazba vyšší než maximální statutární
daňová sazba. To může například souviset s platbami daní korporacemi z jejich dřívějších
zisků nebo z jejich kapitálových zisků, které nejsou zahrnuty ve jmenovateli implicitní daňové
sazby pro nedostatek statistických údajů. Poněkud složitější, ale pravděpodobně významný
vliv na to mají i ztrátové společnosti, které nejenže jednotlivě vykazují nulovou implicitní
daňovou sazbu, ale mají vliv i na výši daňového základu.
Následující obrázek 2 znázorňuje vývoj průměrných hodnot (aritmetický i vážený průměr)
ukazatele implicitní daňové sazby za období 1995 – 2011 v zemích EU.
57
Obr. 2: Vývoj průměrné hodnoty implicitní daňové sazby v zemích EU v letech 1995 2011 v %
35
30
25
20
%
15
10
5
0
1995
2000
2001
2002
2003
2004
2005
ØEU 1)
2006
2007
2008
2009
2010
2011
ØEU 2)
ØEU – průměrná hodnota za ČS EU, pro které byly dostupné potřebné údaje
1) aritmetický průměr,
2) vážený průměr
Zdroj: European Commission – Eurostat: Taxation trends in the European Union, Edition 2013 + vlastní výpočty
Trendy vývoje implicitní daňové sazby mohou být ovlivňovány mnoha činiteli, které se
mohou vzájemně lišit mezi různými zeměni EU. Za hlavní činitele lze považovat:

Daňovou politiku

Hospodářský cyklus

Rozvoj akciových trhů

Strukturální změny ve způsobu financování společností
Sazby a vývoj korporátních daní jsou v jednotlivých státech pečlivě sledované, protože
jejich výše hraje velkou roli při rozhodování obchodních společností o investicích.
Úsilí firem vyvíjené za účelem dosažení určitého sladění jejich představ o způsobu a výši
jejich daňového zatížení s požadavky příslušných daňových autorit, s cílem dojednat pro ně
výhodnější daňový režim, si vyžaduje vynaložení určitých nákladů. EK ve svém materiálu
(Commission of the European Communities, 2001) odhadla, že celkový objem těchto nákladů
se u velkých společností v EU pohyboval v rozmezí 2 – 4 % celkových daňových výnosů.
Rovněž se ukázalo, že tyto náklady vztažené k zaplacené dani klesaly s velikostí společností,
ale zvyšovaly se s rozsahem jejich zahraničních aktivit.
Závěr
Růst mobility kapitálu a efekty přímých investic na ekonomickou výkonnost a s tím
spojena velikost daňového zatížení podniků se během posledních dvaceti let staly významným
tématem jak hospodářsko - politických reforem, tak i akademických diskusí. Jedním z
58
nástrojů, kterým se státy snaží efektivně ovlivňovat dlouhodobý ekonomický rozvoj a toky
kapitálu, je oblast daňového zatížení podnikových zisků
Toky přímých investic jsou obecně spojeny s četnými pozitivními efekty, a proto se je vlády
snaží ovlivňovat buď systémem různých individuálních investičních pobídek ve formě
speciálních daňových režimů, nebo reformami plošného zdanění podniků, zejména poklesem
statutárních sazeb daní z příjmů korporací. Ty jsou však často doprovázeny rozšiřováním
daňového základu, aby se pokud možno zachovala neutralita daňových reforem z hlediska
jejich dopadu na celkový objem státních daňových výnosů. Uplatňování těchto nástrojů
vládami jednotlivých států, s cílem přilákat do země větší objem investic, vyvolává vznik
daňové konkurence mezi státy.
Snižováním daňového zatížení pro firmy (např. nižší sazbou daně z příjmu právnických osob
a pojistným placeným zaměstnavatelem) podporují jednotlivé vlády domácí ekonomiku. Daně
mají významný vliv na podnikatelské subjekty, které v aktivní podobě mohou využit daně
jako jednu z indicií pro své rozhodnutí o určité variantě podnikatelské strategie s cílem
zvyšovat tržní hodnotu firmy či naplňovat další podnikové cíle.
Daňová konkurenceschopnost tedy představuje schopnost země přilákat daňové základy pod
svou legislativu. K daňové konkurenci dochází, když se vlády snaží využít daňový systém k
přilákání kapitálu, podnikatelských aktivit nebo osobního bohatství z jiných zemí nebo aby
zabránily odlivu těchto zdrojů. Zvyšování konkurenceschopnosti bývá také jedním z cílů
současných daňových reforem (Vančurová, 2009).
Daňové rozdíly mají také za následek velké administrativní náklady u společností (tzv.
náklady shody), které pak iniciují uplatňování daňového plánování, jež sebou přináší vznik
dalších nákladů, a to nejen podnikatelům, ale celé společnosti. Větší podniky čelí ohromným
nákladům a složitostem, zatímco menší podniky to často zcela odradí od myšlenky na expanzi
v rámci EU. Odstraňování překážek a vytváření nových podmínek v oblasti zdaňování může
mít největší vliv na zvyšování zdravé konkurence a růst přidané hodnoty pro evropské
spotřebitele.
Literatura
[1] Blechová, B. - Janoušková, J. (2011): Tax Havens and the Harm Tax Competition in
Terms of Globalised Economy. In: 5th International Scientific Conference on Finance and
the Performance of Firms in Science, Education, and Practic. Zlin, Tomas Bata Univ
Zlin, 2011.
[2] Commission of the European Communities (2001): Company Taxation in the Internal
Market.
Study
[SEC(2001)1681],
Brussels,
2001.
Dostupné
z
http://ec.europa.eu/taxation_customs/resources/documents/company_tax_study_ en.pdf.
[3] Devereux, M. P., Sørensen, P. B.(2005): The Corporate Income Tax: International Trends
and Options for Fundamental Reform [online]. 2005. [cit. 2008-02-10]. Dostupný z
http://www.unicatt.it/Dottorati/Defap/Allegati/Paper_Devereux.pdf.
[4] Janoušková, J.(2012) Personal Income Tax. Karviná, OPF SU, 2012.
[5] Janoušková, J., Sobotovičová, Š. (2013): Habitus of 55+ people in the regional
context of the Moravian-Silesian region. Slezská univerzita v Opavě, 2013.
[6] Nerudová, D.(2011): Harmonizace daňových systémů zemí Evropské unie. 3. Vydání.
Praha, Wolters Kluwer, 2011.
[7] Nicodème, G.(2002): Sector and Size Effects on Effective Corporate Taxation, European
Commission – Directorate General for Economic and Financial Affairs, Economic paper
59
No.175,
Brussels,
2002.
Dostupné
z
http://mpra.ub.unimuenchen.de/15781/1/MPRA_paper_15781.pdf.
[8] ŠIROKÝ, J. (2012): Daně v Evropské unii. 5. vydání. Praha, Linde, 2012.
[9] VANČUROVÁ, A. (2009): Vliv reforem na daňové systémy OECD – Teoretické a
praktické aspekty veřejných financí XIV. ročník mezinárodní odborné konference. Praha,
Vysoká škola ekonomická v Praze, 2009.
Kontakty:
Beáta Blechová, Ing. Ph.D.
Slezská univerzita v Opavě
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Katedra účetnictví
Univerzitní náměstí 1934/3
Karviná, 733 40
[email protected]
60
Firemní filantropie jako faktor prosperity podniku
Corporate philanthropy as a factor of business prosperity
Petr Boukal*
ABSTRAKT
Prosperita podniku je ovlivněna mnoha faktory. Článek je zaměřen na specifický faktor
firemní filantropie. Jedná se o dlouhodobou podporu veřejně prospěšných projektů zejména
nestátních neziskových organizací, která zajišťuje realizaci těchto projektů a zároveň zvyšuje
prestiž podporujícího podniku. Od tohoto zvýšení prestiže podnik očekává zlepšení postavení
na trhu, lepší pozici v porovnání s konkurencí a v konečném důsledku růst zisku, rentability
investovaného kapitálu a pozitivní cash flow. Daná očekávání podnikových manažerů by měli
respektovat fundraiseři nestátních neziskových organizací a v uvedeném kontextu pozitivně
rozvíjet komunikaci s podnikovými filantropy s cílem naplnit vlastní poslání.
Klíčová slova: Firemní filantropie; Faktor prosperity; Cíle.
ABSTRACT
Prosperity of the enterprise is influenced by many factors. This article is focused on a specific
factor of corporate philanthropy. This is a long-term support of public benefit projects of nonprofit organizations that provides implementing these projects, and at the same time
increasing the prestige of supporting enterprises. It is expected by the enterprises the
increasing of their prestige on the market, the creation of better position in comparison with
the competitors and as a final result profit growth, return of the invested capital and positive
cash flow. These expectations of business managers should be respected by the fundraisers of
NGOs. The fundraisers must in that context develop positive communication with corporate
philanthropists in order to fulfill their missions.
Key words: Corporate philanthropy; Factor of prosperity; Goals.
JEL classification: G30
Firemní filantropie
Pokud chce podnik uspět na trhu, musí dlouhodobě budovat pozici subjektu pozitivně
vnímaného jeho okolím. Na prvním místě je důležité jeho vnímání ze strany zákazníků. Tuto
skutečnost ovlivňuje mnoho faktorů. Jedním z nich je fakt, zda podnik vedle svých
podnikatelských aktivit rozvíjí i tzv. filantropickou činnost. Co se tím míní? V podstatě jde o
jednu ze základních složek strategie společenské odpovědnosti firem (CSR – Corporate Social
Responsibility.5

*
5
Článek byl vytvořen z prostředků institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné
organizace (kód projektu VŠE IP300040).
Ing. Petr Boukal, Ph.D. – odborný asistent; Katedra podnikové ekonomiky F3, Vysoká škola ekonomická v
Praze.
http://www.spolecenskaodpovednostfirem.cz/.
61
Podstata firemní filantropie
Firemní filantropii lze definovat jako strategické rozhodnutí podniku dobrovolně
poskytovat své zdroje na veřejně prospěšné účely. Zdroji mohou být peníze, věcná podpora,
poskytnutí know-how, času vlastních zaměstnanců atd.
Podniky nabízející peněžní podporu mají různé možnosti:
-
mohou poskytovat jednorázové dary nebo sponzorské příspěvky;
- mohou neziskové organizace podporovat trvale prostřednictvím např. fondu pomoci,
který obvykle bývá součástí rozpočtu marketingového oddělení;
-
mohou soustředit pomoc do své podnikové nadace nebo nadačního fondu;
-
mohou oceňovat návrhy projektů a nabízet v této souvislosti stipendia navrhovatelům;
-
mohou kupovat produkty neziskových organizací (např. tím podporovat umělce).
Důležitou skupinu představují podniky nabízející v rámci firemní filantropie věcnou podporu.
Neziskové organizace zde mají možnost:
-
získat potřebné technické přístroje;
-
dostat se k dopravním prostředkům;
-
získat nábytek, který by jinak byl zlikvidován;
-
získat vybavení kanceláří, kluboven, tělocvičen atd.
Velmi důležitou formou firemní filantropie je poskytování služeb. Neziskové organizace
mohou oslovit
-
podniky poskytující prostory;
-
podniky nabízející dopravu;
-
podniky nabízející hostinské služby včetně např. přenocování;
-
podniky „zapůjčující“ zaměstnance (firemní dobrovolnictví);
-
podniky nabízející své produkty.
Z výše uvedených možnost je aktuálně (především mediálně) podporováno „zapůjčování“
zaměstnanců, tj. firemní dobrovolnictví. Jde o zajímavou výzvu pro neziskové organizace,
která musí být seriózně připravena. Využití firemních dobrovolníků je strategickým
rozhodnutím v rámci podnikového fundraisingu. Aby bylo firemní dobrovolnictví přínosné,
musí neziskové organizace (na prvním místě nestátní, dále NNO) formulovat své potřeby a
vytvořit podmínky umožňující využití firemních dobrovolníků. Jde o významný
fundraisingový úkol, který vyžaduje velké nasazení fundraisera a dalších pracovníků NNO
směřující k vytvoření prostředí vzájemné důvěry mezi podnikem a NNO na základě
vzájemného pochopení svých priorit. Ze strany NNO je nezbytné pod vedením fundraisera
jednoznačně stanovit pravomoc a odpovědnost všech, kteří se účastní programu firemních
dobrovolníků. Firemní dobrovolník není jen doplňkem finančních zdrojů NNO. Přináší jak
své schopnosti, nasazení a čas, tak může být nositelem nových pracovních dovedností,
pohledů na problém, příspěvkem k rozvoji týmové práce v NNO.
Strategický přístup k firemní filantropii
Jak podniky, tak neziskové organizace přistupují především v zahraničí k vzájemné
spolupráci stále častěji, jak již bylo uvedeno, strategicky. Využívají rozsáhlé zkušenosti
s firemní filantropií rozvíjenou už řadu desetiletí od konce II. světové války. V České
62
republice existuje z historických mocenskopolitických důvodů zpoždění, firemní filantropie
mohla začít až po roce 1990. Lze v ní však zaznamenat stejné trendy, pouze některé možnosti
spolupráce (např. firemní dobrovolnictví) nejsou dosud příliš rozšířeny. Firemní filantropie je
součástí celkové koncepce společenské odpovědnosti firem. Např. Josef Krause k tomu píše:
Aktivity firemní filantropie berou v úvahu různé zájmové skupiny. Jedná se tedy o strategický
koncept, jehož cílem je zvyšování hodnoty nejen pro vlastníky, ale pro všechny skupiny
zainteresované na fungování podniku (Krause, 2011; Krause, 2012).67
Strategický přístup k firemní filantropii je podporován samotnými podniky. Např. od roku
2004 probíhá prestižní soutěž TOP filantrop. Jedná se o mezinárodní cenu podnikové
platformy Byznys pro společnost za realizaci strategie společenské odpovědnosti, která je
založena na komplexním hodnocení veřejně prospěšných aktivit soutěžících podniků. V rámci
soutěže jsou oceněny a uznány takové podniky, které prokazují inovativní přístup, kreativitu a
trvalé odhodlání ke společenské odpovědnosti. Účast v soutěži TOP Filantrop, mezinárodní
ceny platformy Byznys pro společnost, je otevřena všem typům podniků. Rozhodující je
především kvalita a efektivita projektu, nikoliv velikost podniku, jeho právní forma nebo výše
finanční nebo jiné podpory. Po vzoru české soutěže TOP Filantrop jsou oceňovány
společensky odpovědné podniky i v okolních zemích jako je Slovensko nebo Maďarsko.
Pokud se soutěžící podniky zapojují do projektu firemního dobrovolnictví, mohou finalisté
české soutěže TOP Filantrop v kategorii „Nejodpovědnější partnerství se zaměstnanci"
vstoupit do hodnocení podle dalších kritérií v rámci Evropské ceny za firemní dobrovolnictví.
Nejvíce medializovaná je finanční firemní filantropie. Vývoj finanční podpory ze strany
největších firemních filantropů ukazují následující tabulky.
Tab. 1: Největší firemní dárci 2012 (soutěž TOP filantrop)
Podnik
ČEZ
OKD
ČSOB
Telefónica Czech Republic
Johnson & Johnson
Zdroj: [1]
Objem darů v Kč
376 769 964
79 869 884
55 867 764
49 430 929
25 964 531
Boukal, P. a kol. (2013): Fundraising pro neziskové organizace. Praha, Grada, 2013.
5 největších firemních dárců věnovalo v roce 2012 na veřejně prospěšné účely 587 903 072
Kč.
Tab. 2: Největší firemní dárci 2010 (soutěž TOP filantrop)
Podnik
ČEZ
OKD
Česká spořitelna
Česká pojišťovna
ČEPS, a. s.
Zdroj: [1]
6
7
Objem darů v Kč
374 528 313
134 000 000
53 130 091
46 386 103
31 697 766
Boukal, P. a kol. (2013): Fundraising pro neziskové organizace. Praha, Grada, 2013.
KRAUSE, Josef. (2011) Impact of selected factors of the strategic management on enterprise value. Vilnius
16.11.2011 – 17.11.2011. In: International scientific conference „whither our economies”. Vilnius : Mykolas
Romeris University, 2011. 9 s.
KRAUSE, Josef. (2012): The Basic Characteristics of Corporate Strategy and Firm Value. Business Systems
and Economics, 2012, roč. 2, č. 1, s. 20–32.
63
Pro porovnání 5 největších firemních dárců věnovalo o dva roky dříve v roce 2010 na veřejně
prospěšné účely 639 742 273 Kč, což bylo o 51 839 201 Kč více.
Tab. 3: Nejštědřejší firemní dárce 2012 podle ukazatele výše daru/tržby (soutěž TOP
filantrop)
Podnik
Johnson & Johnson
Objem darů v Kč
25 964 531
KPMG Česká republika 6 089 006
Zdroj: [1]
STEM/MARK
269 327
GlaxoSmithKline
7 313 469
Provident Financial
9 940 745
Boukal, P. a kol. (2013): Fundraising pro neziskové organizace. Praha, Grada, 2013.
Podíl objemu darů vůči dosaženým tržbám nejštědřejšího dárce za rok 2012 činil 0,79 %.
Podniky tedy dávají NNO cca do 1 % objemu dosahovaných tržeb.
Tab. 4: Nejštědřejší firemní dárce 2010 podle ukazatele výše daru/tržby (soutěž TOP
filantrop)
Podnik
Objem darů v Kč
ČEZ
9 478 506
OKD
134 000 000
Česká spořitelna 31 697 766
Česká pojišťovna 9 018 083
ČEPS, a. s.
Zdroj: [1]
1 719 815
Boukal, P. a kol. (2013): Fundraising pro neziskové organizace. Praha, Grada, 2013.
Podíl objemu darů vůči dosaženým tržbám nejštědřejšího dárce za rok 2010 činil 0,55 %.
Je zřejmé, že v etapě hospodářské konjunktury je celkový objem prostředků poskytnutých
podniky logicky vyšší než v době hospodářské krize. Z předchozích tabulek vyplývá, že
pořadí podniků a velikost jejich darů se mění. Pokud podnik registruje pokles tržeb a zisků
(podpora nepřekračuje 1 % aktuálně dosažených tržeb), eliminuje na prvním místě ze svého
pohledu „zbytné náklady“, mezi něž je řazena podpora neziskového sektoru. Pouze intenzívní
spolupráce a pozitivní komunikace mezi fundraiserem a podnikovým manažerem může tento
trend dočasně zmírnit. Naopak prosperující podniky jsou ochotny k navýšení podpory NNO.
Opět záleží na kvalitě fundraisingové komunikace, aby se tato ochota konkretizovala tak, jak
si fundraiser NNO přeje. Důležitým kritériem pro rozhodování NNO v navazování kontaktů s
64
podniky je skutečnost, zda tyto podniky explicitně formulují strategii CSR. Explicitnost této
formulace jim poněkud brání ve vyvazování se z předchozích závazků vůči NNO.
Závěr
Firemní filantropie je významnou složkou celkové strategie společenské odpovědnosti
(Corporate Social Responsibility). Rozvíjejí ji převážně velké podniky se zahraničním
vlastníkem. Malé a střední podniky většinou nemají explicitně vypracovanou strategii CSR.
Jejich přístup je spíše rezervovaný. Celkově podniky přistupují k firemní filantopii spíše
účelově. Základní preference je odvozena z potřeby dosahovat základní finančně ekonomické
podnikové cíle. Proto je přístup k firemní filantropii spíše krátkodobý, přestože je součástí
strategie CSR. Z významného filantropa a společensky odpovědné firmy se může snadno stát
do značné míry problematický subjekt stojící za nebezpečím ztráty sociálního smíru
v regionu. Přes tuto nejistotu lze nestátním neziskovým organizacím doporučit, aby o
využívání firemní filantropie průběžně usilovaly a snažily se překonávat dílčí přechodné
neúspěchy.
Literatura
[1] BOUKAL, Petr a kol. (2013): Fundraising pro neziskové organizace. Praha, Grada, 2013.
[2] KRAUSE, Josef. (2011) Impact of selected factors of the strategic management on
enterprise value. Vilnius 16.11.2011 – 17.11.2011. In: International scientific conference
„whither our economies”. Vilnius: Mykolas Romeris University, 2011. 9 s.
[3] KRAUSE, Josef. (2012): The Basic Characteristics of Corporate Strategy and Firm
Value. Business Systems and Economics, 2012, roč. 2, č. 1, s. 20–32.
[4] http://www.byznysprospolecnost.cz/top-minule-rocniky-/top-filantrop-2010.html
[5] http://www.byznysprospolecnost.cz/top-2012.html
[6] http://www.spolecenskaodpovednostfirem.cz/
Kontakty:
Petr Boukal, Ing. Ph.D.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
Katedra podnikové ekonomiky
Nám. W. Churchilla 4
Praha 3, 130 67
[email protected]
65
Využívanie rizikového kapitálu z verejných zdrojov
v SR.
Using the risk capital from public sources in the Slovak
Republic.
Sylvia Bukovová
ABSTRAKT
MSP v každej vyspelej ekonomike plnia nezastupiteľnú úlohu. Dôležitým faktorom, ktorý do
veľkej miery ovplyvňuje úspešné fungovanie a rozvoj MSP, sú ich inovačné aktivity. Na
realizáciu inovačných projektov však MSP, ktoré sú väčšinou finančne poddimenzované,
nemajú dostatok prostriedkov. Potrebný kapitál na tieto spravidla rizikové projekty môžu
získať len využívaním alternatívnych zdrojov financovania, najmä rizikového kapitálu.
Článok charakterizuje túto formu financovania, uvádza štátne a súkromné spoločnosti
poskytujúce v SR rizikový kapitál. Analyzuje údaje o využívaní ponuky rizikového kapitálu
z verejných fondov, zastúpených v SR vo Fonde fondov s. r. o. v uplynulom období. Napriek
tomu, že rizikový kapitál na Slovensku nesporne prispel k podpore viacerých inovačných
projektov MSP, jeho využívanie zatiaľ nie je dostatočné.
Kľúčové slová: malé a stredné podniky, inovácie, rizikový kapitál, private equity
ABSTRACT
In every developed economy, small and medium-sized enterprises fulfill irreplaceable role.
Their innovation activities are an important factor, which greatly affects the successful
functioning and development of SMEs. They lack sufficient resources to implement
innovation projects, because SMEs are largely under-funded. The necessary capital for these
generally risky projects can only be obtained by using alternative sources of financing,
particularly venture capital. The article characterizes this form of financing, describes public
and private companies providing venture capital in Slovakia. It analyzes data of using the risk
capital from public funds, represented by the Fund of the funds ltd. in the Slovak Republic, in
the previous period. Although venture capital in Slovakia undoubtedly contributed to the
promotion of a number of innovative projects for SMEs, its use is not yet sufficient.
Key words: small and medium-sized enterprises (SMEs), innovation, venture capital, private
equity
JEL classification: M31, G24

Článok bol vypracovaný ako jeden z výstupov výskumného projektu VEGA Aktuálne výzvy podnikovej
ekonomiky zamerané na zvyšovanie výkonnosti a prosperity podnikov registrovaného v Grantovej agentúre SR
pod evidenčným číslom 1/0980/12.

PhDr. Ing. Sylvia Bukovová, PhD. – odb. asistent: KPH FPM EU Bratislava
66
Úvod
Základný pilier každej trhovej ekonomiky, aj ekonomického priestoru celej EÚ
predstavujú malé a stredné podniky ( MSP). Štruktúru hospodárstva SR, ako aj väčšiny
vyspelých štátov charakterizuje práve tento typ podnikov. V krajinách OECD zamestnávajú
MSP viac než polovicu zamestnaných v privátnom sektore, majú najväčší podiel na raste
zamestnanosti, sú však dôležitým prínosom aj v oblasti inovácií, produktivity a ekonomického
rastu. 8
Ekonomickú silu malo-podnikateľského sektora na Slovensku dokumentujú údaje v tab.
1, ktorá zachytáva podiel MSP na základných makroekonomických kategóriách v SR v roku
2011.
Tab. 1: Podiel MSP na základných makroekonomických kategóriách v SR v roku 2011
Kategória
Podiel MSP (v %)
Zamestnanosť
Pridaná hodnota
Zisk pred zdanením
Export
Import
72, 2%
55,6%
52,3%
31,0%
44,0%
Zdroj: www.economy.gov.sk + vlastné spracovanie
Rast, konkurencieschopnosť a prosperita týchto podnikov závisí od ich úspešnej
reštrukturalizácie. Úspešný, dobre prosperujúci podnik je taký podnikateľský subjekt, ktorý
svojou produkciou s vysokou hodnotou pre zákazníka dosahuje vyšší než priemerný - čiže
mimoriadny - zisk v danom odvetví. Stáva sa tak komerčne úspešným
a konkurencieschopným.
Základom mimoriadneho zisku sú vysoké výnosov z realizácie výrobkov alebo služieb,
ktoré podnik produkuje v mimoriadne efektívnych podmienkach - s nižšími nákladmi než
konkurenčné podnikateľské subjekty. Rozhodujúcim predpokladom takejto situácie sú
inovácie, ktorých výsledkom sú trhové prekvapenia, tzn. výrobky a služby s optimálnym
úžitkom pre zákazníka, vznikajúce a využívané s čo najnižšími nárokmi na zdroje. 9
Inovácie
Európska komisia (EK) definuje inovácie ako „obnovu a rozširovanie škály výrobkov a
služieb a s nimi spojených trhov, vytváranie nových metód výroby, dodávok a distribúcie,
zavádzanie zmien riadenia, organizácie práce , podmienok a kvalifikovanej pracovnej sily.“.
10
8
Finanzierungssituation von KMU unter besonderer Berücksichtigung der gegenwärtigen Krise.
http://www.bmwfj.gv.at/Wirtschaftspolitik/Wirtschaftspolitik/Documents/Finanzierungssituation%20von%20K
MU.pdf
9
ŠIMKOVÁ,
H.:
Inovačný
potenciál
podniku
–
http://www3.ekf.tuke.sk/work/Konferencia%20Herlany/zbornikCD/doc/Simkova2.pdf
oblasť
stratégia.
10
KISELAKOVA, D.: Inovačná stratégia SR a inovačný potenciál podnikov v podmienkach budovania
znalostnej ekonomiky.
http://www.svses.cz/konference/inovace06/texty/kiselakova.pdf
67
V rámci inovačnej stratégie EÚ bol zavedený štandardizovaný súbor indikátorov, na
základe ktorých sa hodnotí inovačná úroveň jednotlivých štátov. Pomocou rozsiahleho
súboru indikátorov sa charakterizujú jednotlivé oblasti ovplyvňujúce inovačný proces
a získavajú relevantné informácie o investíciách a výkonnosti jednotlivých krajín a regiónov.
Slovenská ekonomika v porovnaní s krajinami EÚ patrí v súčasnosti k málo inovatívnym,
čo je v rozpore so všeobecným trendom EÚ. SR sa v súčasnej dobe podľa inovačných aktivít
a úrovne stupňa inovatívnosti zaraďuje pod úroveň európskeho priemeru. Zaostáva najmä v
intenzite inovačných aktivít na úrovni podnikov a vo výdavkoch na výskumné, vývojové
a inovatívne projekty, ktorých výsledky sa realizovali v praxi.
SR sa nachádza na 23. mieste ako posledné zo skupiny Moderate innovators. Pri
posúdení jednotlivých skupín indikátorov dostávame nasledujúce pozície Slovenska:
Tab. 2: Pozícia Slovenska v jednotlivých indikátoroch v rámci EÚ.
Indikátor - skupina
Počet krajín nad
priemerom EÚ
SR - poradie
Ľudské zdroje
15
15
Excelentný výskum
24
12
Finančná podpora
26
9
Firemné investície
26
11
Podnikateľské prostredie
23
14
Duševné vlastníctvo
24
7
Inovátori
21
13
Ekonomické efekty
19
12
Zdroj: Inovácie a technologický transfer v SR, osobitne v SAV. Čiastková štúdia vypracovaná v rámci riešenia
programu Centra excelentnosti SAV – CESTA. Prognostický ústav SAV, Bratislava. http://cecesta.eu/uploads/media/Inovacna_studia_web.pdf
Hlavným zdrojom inovácií je výskum a vývoj. Za nositeľa inovácií je v trhovej
ekonomike považovaný podnikateľský sektor, najmä malé a stredné podniky. Keďže
podnikateľský sektor zavádza a využíva inovácie v nových trhových produktoch,
technológiách a službách, pre inovačnú výkonnosť ekonomiky je zdravý podnikateľský
sektor rozhodujúcim faktorom. V znalostnej ekonomike sa inovačné podniky stávajú aj
dôležitým atribútom konkurencieschopnosti.
Finančné zdroje MSP
Všetky podnikateľské aktivity sú spojené s potrebou finančných prostriedkov. Napriek
tomu, že podniky majú k dispozícii širokú škálu možných zdrojov financovania (ich prehľad
ponúka nasledujúca tabuľka 3), najmä malé a stredné podniky neustále zápasia s nedostatkom
finančných prostriedkov. Pretože MSP nedisponujú dostatočným majetkom a vlastnými
zdrojmi, javia sa veriteľom ako vysoko rizikový trhový segment. Uvedená skutočnosť
signifikantne vplýva na finančnú poddimenzovanosť MSP.
68
Tab. 3: Štruktúra finančných zdrojov podniku
Zdroje financovania
Externé
Vlastné
Interné
Cudzie
Klasické
Čistý zisk
Alternatívne
Rezervy
Lízing
Odpisy
Faktoring
Vklady vlastníkov
Forfaiting
Úver
Franchising
Iné ( racionalizácia,
Dodatočné vklady vlastníkov
Projektové
VTP a p.)
(podľa právnej formy)
financovanie
Rizikový kapitál
Zdroj: Belanová, K. (2010). Teória a politika podnikateľských financií. Bratislava: EKONÓM, s. 38. + vlastné
spracovanie
Nedostatok finančných zdrojov sa často uvádza ako dôvod brzdiaci rozvoj podnikania na
Slovensku. Inovačné aktivity podnikov sú spravidla spojené s vysokým rizikom, ktoré
komerčné banky a iné finančné inštitúcie nechcú podstúpiť, MSP tak majú obmedzený prístup
k úverom a tak sú nútené hľadať nové formy financovania týchto aktivít. Perspektívnu cestu
tak pre MSP predstavujú alternatívne zdroje financovania.
Alternatívne finančné zdroje predstavujú nové, inovatívne formy financovania podnikov.
Používajú sa v menšom rozsahu a väčšina podnikateľov nemá o ich charaktere a postupe
získavania presné a podrobné informácie. Príčin je niekoľko:
Subjektívnou príčinou nedostatočného využívania týchto foriem financovania je veľmi
často nízka informovanosť riadiacich pracovníkov a vlastníkov o možnostiach ich získavania,
ako aj neustále prevládajúce obavy z akceptovania ďalšieho externého spoločníka vo
vlastníckej štruktúre firmy, strach z rizika a nedôvera voči zmenám.
Objektívnymi dôvodmi sú legislatívne prekážky, nedostatočne rozvinutý kapitálový trh,
obmedzený, resp. sťažený prístup k zdrojom zo štátnych podporných programov,
a v neposlednom rade aj konzervatívne myslenie podnikateľa.
Financovanie MSP rizikovým kapitálom
Rizikový kapitál je v súčasnosti považovaný za veľmi dôležitý zdroj financovania
inovačných aktivít podnikov predovšetkým vo vyspelých západoeurópskych krajinách.
Rizikový kapitál putuje hlavne do podnikov, ktoré vykazujú zvýšený potenciál rastu a rozvoja
a ponúkajú príťažlivý, inovatívny podnikateľský nápad, ktorý by dokázal zhodnotiť vloženú
investíciu a na ktorý podnik nemá dostatok vlastných finančných zdrojov a ani naň nemôže
získať úver. Prínosom je získanie potrebných finančných prostriedkov na realizovanie
investícií do inovačných aktivít, ale aj vedomosti, skúsenosti a kontakty investora.
Inovačné aktivity podnikov sú spojené s principiálne novými druhmi, či typmi
techniky a technológií, a preto sú spojené aj s vysokým rizikom. Úroveň inovačného rizika je
v značnej miere závislá od nemožnosti predpovedať úspech realizácie investičných
69
rozhodnutí. V prípade úspechu však pre realizátorov investície a poskytovateľov kapitál
prinášajú aj vysoké výnosy, preto sú lákadlom pre netradičných investorov.
V podstate pre financovanie rizikových novátorských podnikov zostávajú dve základné formy
financovania, ktoré sú najvhodnejšie a najrýchlejšie dostupné na naštartovanie inovačného
podniku.11
1) finančné prostriedky samotných zakladateľov firmy, ktorí chcú na trhu uviesť
nový výrobok a tiež s nimi prepojené osoby, teda príbuzní, priatelia, spoluautori novinky
alebo iné firmy kontrolované tými istými zakladateľmi.
2) finančné prostriedky špecializovaných investorov a veriteľov, ktorí dostatočne
podrobne analyzujú predkladaný projekt rizikovej investície a následne na základe
technického a ekonomického zdôvodnenia prejavia určitý stupeň dôvery voči zakladateľom
podniku a inovácii.
Forma financovania investícií rizikovými investormi - nezávislými manažérmi, ktorí
akumulujú peniaze vo fondoch rizikového kapitálu sa označuje ako financovanie rizikovým
kapitálom.
Pojmy rizikový kapitál resp. venture kapitál označujú časovo ohraničenú kapitálovú účasť
v mladých, inovatívnych podnikoch, ktoré nie sú kótované na burze, ale napriek nedostatku
kapitálu v súčasnosti sa vyznačujú nadpriemerným rastovým potenciálom. Predstavujú
čiastkovú oblasť private-equity obchodov, pod ktorou rozumieme obchody s kapitálovými
vkladmi do podnikov nekótovaných na burzách.
Poskytovatelia rizikového kapitálu podporujú podniky nielen kapitálovo, ale aj rozličnými
poradenskými službami. A práve tieto majú často rozhodujúci význam, pretože začínajúcim
podnikateľom spravidla chýbajú práve podnikovo-hospodárske poznatky a skúsenosti pri
vedení podnikov.12
Ponuka a využívanie rizikového kapitálu v SR z verejných zdrojov
Sprostredkovateľskú úlohu v rámci poskytovania rizikového kapitálu a zároveň aj úlohu
aktívneho investora plnia fondy rizikového kapitálu a špecializované inštitúcie. Na Slovensku
sa investíciami private equity, a teda aj rizikovým kapitálom zaoberá viacero spoločností.
Investície rizikového kapitálu sa nadobúdajú jednak zo štátneho, ale aj súkromného sektora.
V rámci štátneho sektora sa prezentujú fondy rizikového kapitálu, ktoré spadajú pod
Národnú agentúru pre rozvoj malého a stredného podnikania (NARMSP) a súkromný sektor
poskytovania financií prezentuje Klub podnikateľských anjelov Slovenska, čo sú neformálni
investori, ako aj ďalšie súkromné spoločnosti.
Medzi najvýznamnejšie patria:
 Národná agentúra pre rozvoj malého a stredného podnikania prostredníctvom
špecializovanej dcérskej spoločnosti Fond fondov s. r. o. (predtým Seed Capital
Company),
 SAEF (Slovensko – americký podnikateľský fond) – ukončil svoju činnosť v roku
2008
 Slovca (Slovenská asociácia rizikového kapitálu),
11
http://www.slcp.sk/index.php/sk/inovacie/inovacie-v-praxi/314-rizikovykapprifininov
RIZIKOVÝ kapitál pri financovaní inovácií.
12
http://wirtschaftslexikon.gabler.de/Definition/venturecapital.html?referenceKeywordName=Risikokapital
70
 Arca Capital
Hlavným poskytovateľom investícií do základného imania MSP na Slovensku je
špecializovaná dcérska spoločnosti NARMSP - Fond fondov s.r.o., založená v roku 1994.
Jej prostredníctvom NARMSP finančne podporuje rastovo orientované podnikateľské
projekty formou poskytovania rizikového kapitálu (vkladu do základného imania
spoločností).
Dlhodobým poslaním spoločnosti Fond fondov, s. r. o. je usmerňovanie činnosti
jednotlivých fondov tak, aby sa stimuloval rozvoj sektora MSP na celom území SR,
zhodnocoval sa objem finančných prostriedkov jednotlivých fondov a dosiahnuté zisky sa
používali na realizáciu dlhodobého cieľa podpory malých a stredných podnikov.
Fond fondov, s.r.o. pôsobí na trhu ako neformálny investor, ktorý si vytvoril niekoľko
fondov z verejných zdrojov (PHARE) s diferencovanými investičnými stratégiami.
Prostredníctvom spoločnosti Fond Fondov s.r.o. sú spravované 4 fondy rizikového kapitálu
bez právnej subjektivity:




Fond štartovacieho kapitálu
Regionálny fond štartovacieho kapitálu
Fond SISME
Fond INTEG
a 3 fondy rizikového kapitálu so samostatnou právnou subjektivitou:



Fond Seed Capital, k.s.
Slovenský rozvojový fond, a.s.
Slovenský rastový kapitálový fond, a.s.
Vznikom fondov so samostatnou právnou subjektivitou boli vytvorené podmienky pre
vstup inštitucionálnych investorov do fondov s cieľom zvýšiť objem disponibilných zdrojov
pre MSP, spravovanie fondov profesionálnymi manažérskymi spoločnosťami a tiež pokrytie
širšieho spektra požiadaviek na výšku investícií pre cieľové MSP. Ponuka rizikového kapitálu
financovať perspektívne projekty firiem, ktoré by sa v dôsledku sťaženého prístupu
k finančným zdrojom nemohli zrealizovať. 13
Fond štartovacieho kapitálu vznikol v roku 1995 ako jeden z prvých fondov rizikového
kapitálu spoločnosti Fond fondov, s.r.o. Postupne nadobudol podobu revolvingového fondu.
Kumulované finančné prostriedky vo fonde majú pomôcť vzniku a rozvoju MSP v rámci SR
v podobe majetkovej účasti, ktorá môže byť kombinovaná spolu s úverom. Celkové investície
sa pohybovali v rozpätí 6 600 až 663 878 € do predštartovnej, štartovnej etapy a ďalšej etapy
rozvoja. V tomto roku bola schválená zmena v investičnej stratégii Fondu štartovacieho
kapitálu a to zvýšenie maximálnej výšky investície z 331 939,19 EUR (10 mil. Sk) na 663
878,38 EUR (20 mil. Sk). 14
Fond štartovacieho kapitálu v priebehu 16- ročného pôsobenia na trhu úspešne zrealizoval
52 projektov v celkovej hodnote 12,9 mil. €. Najviac podporených projektov (12) sa nachádza
v oblasti cestovného ruchu a turizmu, v percentuálnom vyjadrení 19,3 % na celkových
investíciách fondu. Druhou obľúbenou oblasťou je stavebníctvo, ktoré tvorí 18,2 % podiel na
13
Správa o stave podnikateľského prostredia v Slovenskej republike s návrhmi na jeho zlepšovanie. 2012.
príloha č. 2.
http://www.rokovania.sk/File.aspx/ViewDocumentHtml/Mater-Dokum-142275?prefixFile=m_
14
http://www.fondfondov.sk/article.php?node=91&key=150506141014
71
celkovom objeme vložených prostriedkov. Aj v strojárskom priemysle fond podporil 7
projektov v celkovej hodnote 1,84 mil. €.
Regionálny fond štartovacieho kapitálu pôsobí na trhu od roku 2003 a je určený pre
investičné projekty MSP v rámci vyhradeného banskobystrického, žilinského, košického
z prešovského územia. Investície sú zamerané na financovanie prvých troch etáp kolobehu
podniku, pričom objem jednej investície sa pohybuje medzi 6 600 € až 165 959 €. Základným
rozdielom pri porovnaní s Fondom štartovacieho kapitálu je práve geografická prípustnosť
projektov a veľkosť investície, ktorú je možné z programu získať.
Regionálny fond štartovacieho kapitálu pomohol investíciami v hodnote 2,6 mil. €
k založeniu 33 MSP. Najviac podnikov (7) bolo podporených v odvetví obchodných služieb
26,8 %, (6) v cestovnom ruchu, turizme v pomere 25 % z celkových investícií a (6)
v drevospracujúcom priemysle.
Fond SISME na Slovensku funguje od roku 2005 a jeho prostriedku sú určené
predovšetkým pre inovatívne projekty v oblasti priemyslu, výrobných a obchodných služieb
a IT technológií v rámci celej SR. Fond limituje maximálnu výšku investície na 165 969 € pre
podniky v začínajúcom a štartovacom štádiu svojho cyklu.
Fond SISME pôsobí na slovenskom trhu vyše 7 rokov. Zatiaľ úspešne podporil 8 menších
projektov v hodnote 1,2 mil. €, ktoré boli takmer rovnomerne rozdelené medzi odvetviami
národného hospodárstva.
Fond INTEG bol otvorený koncom roku 2005 a je určený na podporu inovatívnych
projektov spoločností zaradených do 2 technologických inkubátorov v Bratislave a
Sládkovičove. V súčasnosti je neaktívny. Vzhľadom na túto skutočnosť, ako aj na jeho veľmi
úzko špecifikovanú regionálnu pôsobnosť sa mu bližšie nevenujeme.
Fond Seed Capital, k.s. vznikol v roku 2006 na základe Programu rizikového kapitálu
podporeného správnou radou NARMSP s cieľom podporiť seed investície do novozaložených
inovatívnych podnikov a na podporu rozvoja MSP. Fond finančne podporuje projekty na
celom Slovensku v priemernej výške 663 878 € na jednu investíciu. Manažérom fondu s 1 %
podielom na výške vkladu je spoločnosť FUND MANAGERS, a.s.
Fond Seed Capital, k. s. patrí medzi najmladšie založené fondy rizikového kapitálu v rámci
NARMSP. Počas svojho pôsobenia na Slovensku vykazuje najvyššie investičné aktivity. Fond
celkovo podporil 38 MSP v hodnote 10,5 mil €. Vysoké investície vkladá do rôznej škály
odvetví a zameraní MSP. Najviac podporované boli bližšie nešpecifikované odvetvia (27,
3%), zdravotníctvo (14, 7%), cestovný ruch a turizmus 13, 1%. V roku 2011 sa zrealizovalo 5
investícií.
Slovenský rozvojový fond, a.s. vznikol z iniciatívy NARMSP, Slovenskej sporiteľne, a.s.
a Slovakia Growth Services, a.s. v roku 2006. Fond spravidla investuje do kapitálu MSP
a orientuje sa na minoritné podiely a ochranu vlastníckych práv. Na financované podniky
fond kladie vysoké požiadavky z hľadiska manažérskych zručností, schopností a prístupu,
podporuje podniky s výrobou výrobkov s výraznou pridanou hodnotou a možnosťou rastu.
Cieľom fondu je podporiť malé a stredné podniky prostredníctvom rizikového kapitálu
a prispieť k skvalitneniu podnikateľského prostredia na Slovensku pri súčasnom zhodnotení
vložených finančných prostriedkov. Spoločnosť Fond fondov, s.r.o. nie je jediných
vlastníkom, spoločnosť QUARTA, a.s. v roku 2011 odkúpila 37,5 % podiel fondu.
Slovenský rozvojový fond, a.s. má úzke portfólio oblastí, do ktorých vkladá vysoké objemy
peňažných prostriedkov. Z celkových 15,1 mil. tvorí najväčší objem kapitál
72
do potravinárskeho priemyslu, kde majú investície 30,7 % zastúpenie, ďalej stavebníctva 22,6
% a obchodných služieb s podielom 20,8 %.
Slovenský rastový kapitálový fond, a.s. vznikol v roku 2008 v rámci Programu
rizikového kapitálu prostredníctvom Fondu fondov, s.r.o. spadajúceho pod NARMSP.
Prostredníctvom kapitálu fond financuje MSP v rôznych etapách ich životného cyklu, čiže
investuje do novozaložených podnikov, ale podporuje aj ich expanziu na zahraničné trhy.
Fond má stanovenú maximálnu výšku jednej investície na 3 319 392 €. Manažérom fondu je
Wood and Company Financial Services AG, ktorý je 10 % vlastníkom spoločnosti. Cieľom je
nadobúdanie majoritných a minoritných obchodných podielov a poskytovanie príspevku do
vlastného imania úspešných slovenských spoločností a projektov, ktoré poskytujú primeraný
profil výnosnosti a rizika.
V roku 2011 fond analyzoval 46 projektov, z ktorých boli úspešne zrealizované iba 2
z nich (projekt Tužina a Sygic) a celkovo je tak minoritným investorom v 10 MSP a v 7 MSP
majoritným akcionárom.
Slovenský rastový kapitálový fond, a.s. počas svojho doterajšieho pôsobenia podporil 9
projektov v hodnote takmer 19 mil. €, pričom selektuje odvetvia financovania na energetiku
a IT technológie.
Nasledujúca tabuľka uvádza aktuálnu výšku vkladu investorov, investičnú angažovanosť
počas doby ich existencie a voľné zdroje pre financovanie MSP podľa jednotlivých fondov.
Tabuľka 4: Výška vkladu, angažovanosť a dostupné zdroje fondov v SR v r. 2012
Investičná
angažovanosť
Výška vkladu
Dostupné
zdroje pre
MSP v €
Fond
v€
%
v€
%
k 31.12.2011
7 768 529
10,8%
8 220 917
11,2%
263 529
1 510 025
2,1%
1 810 133
2,5%
11 214
Fond SISME
1 100 000
1,5%
1 363 355
1,9%
32 049
Fond Seed Capital,
k.s.
Slovenský
rozvojový fond, a.s.
Slovenský rastový
kapitálový fond
13 411 671
18,6%
13 411 671
18,3%
3 031 012
26 555 135
36,8%
26 555 135
36,2%
13 330 191
21 906 192
30,3%
21 906 192
29,9%
7 219 562
Fond štartovacieho
kapitálu
Regionálny fond št.
kapitálu
SPOLU
72 251 552
100,0%
73 267 403
100,0% 23 887 557
Zdroj: Správa o stave podnikateľského prostredia v Slovenskej republike s návrhmi na jeho
zlepšovanie. 2012. príloha č. 2. [online]. 48 s. + vlastné spracovanie
Stav dostupných prostriedkov pre MSP dosiahol ku koncu roka 2011 sumu 23 887 557 €,
z ktorých 473 415 € tvoria prísľuby pre financovanie schválených, ale do tohto dátumu
nezrealizovaných projektov. Najväčší objem prostriedkov na podporu MSP je k dispozícii
v Slovenskom rozvojovom fonde, a.s. vo výške 13 330 191 €, ktorý však už dva roky
73
nefinancoval žiaden návrh. Slovenský rastový kapitálový fond, a.s. disponuje čiastkou
7 219 562 € určenou pre rast MSP, pričom ide o značného investora v rámci sledovaných
fondov.
Tab. 5: Investície fondov rizikového kapitálu Fondu fondov s. r. o.
Počet
fondov
Počet
zrealizovaných
investícií
Suma v €
%
podiel
Suma v € na 1
investíciu
3
9
2 362 848
3, 85
262 538,66
3
7
5 503 549
8, 97
786 221,28
4
13
1 775 136
2, 89
136 548,92
3
12
1 728 539
2, 82
144 044,91
2
4
943 962
1, 54
235 990,50
Energetika
3
6
9 091 412
14, 82
1 515 235,30
IT
3
6
5 549 080
9, 05
924 846,66
Výrobné služby
4
8
992 441
1, 62
124 055,12
Stavebníctvo
Cestovný ruch a
turizmus
Obchodné
služby
5
16
7 082 980
11, 55
442 686,25
4
23
4 678 506
7, 62
203 413,30
5
17
5 868 314
9, 57
345 194,94
Zdravotníctvo
3
6
3 035 084
4, 95
505 847,33
iné
4
22
12 714 026
20, 75
577 910,27
Spolu
-
149
61 325 877
100
459 119,84
Odvetvie
Strojársky
priemysel
Potravinársky
priemysel
Drevospracujúci
priemysel
Spotrebný
priemysel
Chem. a farmac.
priemysel
Zdroj: Správa o stave podnikateľského prostredia v Slovenskej republike s návrhmi na jeho
zlepšovanie. 2012. príloha č. 2. [online]. 48 s. + vlastné spracovanie
Rizikový kapitál z Fondu fondov s. r. o v sledovanom období podporil 149 investícií.
Najviac investičných projektov sa realizovalo v cestovnom ruchu a turizme (23), v bližšie
nešpecifikovaných odvetviach (22) a obchodných službách (17). Najmenej projektov bolo
podporených v oblasti chemického a farmaceutického priemyslu (4). Z tabuľky je zrejmé, že
v absolútnom vyjadrení najviac prostriedkov smerovalo do „iných“ odvetví - 12 714 026 Eur a najmenej do chemického a farmaceutického priemyslu: 943 962 Eur.
V hodnote pripadajúcej na jednu investíciu je na prvom mieste energetika (1 515 235,30
Eur) a na poslednom výrobné služby (124 055,12 Eur).
74
Záver
Aj Slovensko by malo byť súčasťou podporných inovačných aktivít a zmien
realizovaných v Európskej Únii. Doteraz je však u nás využívanie netradičných foriem
financovania výnimočnou udalosťou oproti zabehnutému systému vo vyspelých krajinách.
Poskytovanie venture kapitálu je na Slovensku stále málo rozvinuté a nepokrýva potreby
podnikov. Podľa údajov Európskej asociácie private equity a venture kapitálu bol v roku 2011
podiel rizikového kapitálu na HDP v SR 0,00 % (najvyšší podiel bol vo Švédsku, Dánsku a
Veľkej Británii).15
Zvyšovanie konkurencieschopnosti národného hospodárstva a zabezpečenie jeho trvalo
udržateľného rozvoja musí byť spojené so zavádzaním pozitívnych zmien v podnikateľskom
prostredí. Jedným z predpokladov zdravého ekonomického vývoja krajiny je rozvoj malého
a stredného podnikania. Dynamika rastu a kvalitatívneho rozvoja MSP na Slovensku závisí
predovšetkým od úspešných inovačných aktivít podnikov. Formy venture kapitálu tu hrajú
veľmi dôležitú úlohu, pretože uľahčujú týmto podnikom prístup k potrebnému kapitálu.
Úspešná realizácia inovačných projektov na úrovni podnikov predpokladá implementáciu
celoštátnych opatrení na zabezpečenie zlepšenia podnikateľského prostredia a rozvoj
rizikového kapitálu. Je potrebné zvýšiť nielen povedomie o tejto forme financovania
a vyzdvihnúť špecifiká trhu rizikového kapitálu, ale zvýšiť aj mieru ekonomickej slobody.
Preto je nevyhnutné vytvoriť stabilnú legislatívu a pripraviť podmienky pre vstup investorov
rizikového kapitálu a hlavne vytvoriť zdravé konkurenčné prostredie prostredníctvom
odstraňovania korupcie a klientelizmu a zvyšovaním kvality manažmentu podnikov.
Literatúra
[1] BELANOVÁ, K.: Alternatívne zdroje financovania a ich využívanie v podmienkach SR.
[2] http://www.nbs.sk/_img/Documents/_PUBLIK_NBS_FSR/Biatec/Rok2013/032013/03_biatec13-3_belanova.pdf
[3] BELANOVÁ, K.: Inovačné aktivity malých a stredných podnikov a možnosti ich
financovania v podmienkach Slovenskej republiky. In Nová ekonomika, 6/2012, roč. 5,
č.2, s. 99-111.
[4] FINANZIERUNGSITUATION von KMU unter besonderer Berücksichtigung der
gegenwärtigen Krise.
[5] http://www.bmwfj.gv.at/Wirtschaftspolitik/Wirtschaftspolitik/Documents/Finanzierungssi
tuation%20von%20KMU.pdf
[6] KISELAKOVA, D.: Inovačná stratégia SR a inovačný potenciál podnikov v podmienkach
budovania znalostnej ekonomiky.
[7] http://www.svses.cz/konference/inovace06/texty/kiselakova.pdf
[8] ORAVÍKOVÁ PODOLIAKOVÁ, K.: Private equity a venture kapitál. In Finančné trhy:
Odborný mesačník pre teóriu a prax finančných trhov {online}. 09/2012 16 s. ISSN 13365711
[9] SPRÁVA o stave podnikateľského prostredia v Slovenskej republike s návrhmi na jeho
zlepšovanie. 2012. príloha č. 2. [online]. 48 s.
15
BELANOVÁ, K.: Alternatívne zdroje financovania a ich využívanie v podmienkach SR.
http://www.nbs.sk/_img/Documents/_PUBLIK_NBS_FSR/Biatec/Rok2013/03-2013/03_biatec133_belanova.pdf
75
[10] http://www.rokovania.sk/File.aspx/ViewDocumentHtml/Mater-Dokum
[11] 142275?prefixFile=m_
[12] ŠIMKOVÁ,
H.:
Inovačný
potenciál
podniku
–
oblasť
stratégia.
http://www3.ekf.tuke.sk/work/Konferencia%20Herlany/zbornikCD/doc/Simkova2.pdf
[13] RIZIKOVÝ kapitál pri financovaníi novácií.
[14] http://www.slcp.sk/index.php/sk/inovacie/inovacie-v-praxi/314-rizikovykapprifininov
[15] TUČEKOVÁ, Z. – ŠTEFUNKO, I.: Rizikový kapitál - slovenská fatamorgána.
[16] http://ekonomika.etrend.sk/ekonomika-slovensko/rizikovy-kapital-slovenskafatamorgana-2.html
[17] http://wirtschaftslexikon.gabler.de/Definition/venturecapital.html?referenceKeywordNa
me=Risikokapital
[18] www.fondfondov.sk
[19] www.economy.gov.sk
Kontakty:
PhDr. Ing. Sylvia Bukovová, PhD.
Katedra podnikovohospodárska
Fakulta podnikového manažmentu
Ekonomická Univerzita v Bratislave
Dolnozemská 1
Bratislava
SR
[email protected]
76
Metody predikce bankrotu v českých podmínkách
novou optikou
Methods of bankruptcy prediction in the Czech conditions
through the new lens
Dagmar Čámská*
ABSTRAKT
Poslední roky jsme svědky významných hospodářských a legislativních změn, které mají
přímé dopady do fungování obchodních společností. Změny mají vliv i na vypovídací
schopnost dosud existujících metod predikce bankrotu nebo finanční tísně, a proto se
v literatuře objevuje nejen testování vypovídací schopnosti modelů současných, ale i snahy o
konstrukci přístupů nových. Článek spolu s měnícími se podmínkami představuje i nové
přístupy predikce finanční tísně podniků vznikající v českých podmínkách.
Klíčová slova: Možnosti predikce bankrotu; CCB model; Hospodářské a legislativní změny.
ABSTRACT
Last years we have been witnesses of serious economic and legal changes, which have direct
impact on the functioning of businesses. The changes have also an influence on the accuracy
of methods predicting bankruptcy or financial distress, which were created in the past, and
therefore it appears in literature not only testing of existing models and their explanatory
power but also efforts on new approaches' construction. The paper introduces the changing
conditions and now approaches predicting corporate financial distress in the Czech
conditions.
Key words: Possibilities of bankruptcy prediction; CCB model; Economic and legal
changes.
JEL classification: G33, M20
Úvod
Podnikatelské prostředí prochází v současnosti neustálými změnami, některé jsou jen
mírné, jiné naopak razantní, a dochází tak v současném globalizovaném světě k tvorbě téměř
nového prostředí, ve kterém jsou firmy nuceny se pohybovat. Pro úspěšnou existenci, resp.
dlouhodobé přežití, dnes již nestačí soustředit se výhradně na vlastní core business, protože
každá společnost musí analyzovat prostředí, ve kterém působí, a reagovat proaktivně na jeho
změny.
Žádná firma nefunguje ve vakuu. Její fungování je ovlivněno ostatními subjekty nabídky a
poptávky jak na straně dodavatelské, tak na straně odběratelské. Zároveň svoji podstatnou

*
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu institucionální podpory na dlouhodobý
koncepční rozvoj výzkumné organizace (IGA2) Rozhodující aspekty vývoje konkurenceschopnosti podniků a
národních ekonomik v globálním hospodářském systému registrovaného pod číslem VŠE IP300040.
Ing. Bc. Dagmar Čámská – asistentka a PhD studentka, Katedra podnikové ekonomiky, Fakulta
podnikohospodářská, Vysoká škola ekonomická v Praze.
77
úlohu hraje i stát, resp. veřejný sektor, který vytváří a modifikuje pravidla pro podnikatelské
prostředí.
Podnikatelské subjekty mohou být ohroženy bezpočtem rizik, která při nezvládnutí mohou
vyústit až ve finanční tíseň a bankrot společnosti. Tento článek se zaměřuje na možnosti
predikce bankrotu v českém současném podnikatelském prostředí. Poslední roky jsme svědky
významných hospodářských a legislativních změn, které mají přímé dopady do fungování
obchodních společností, což může mít za následek snížení vypovídací schopnosti dosud
aplikovaných metod predikce bankrotu, a proto akademická veřejnost přichází s novými
úvahami, metodami a nástroji, jak předvídat finanční těžkosti firem.
Téma predikce finanční tísně podnikatelských subjektů je dlouhodobě rozvíjené a
fascinuje vědce oblasti podniková ekonomika již od 60. let 20. století (prvotní snahy dokonce
někteří autoři datují až do počátku 20. století). První práce jsou spojeny s americkými
ekonomy Beaverem (1966) a Altmanem (1968), který je neoddiskutovatelně celosvětově
nejcitovanějším autorem v případě metod predikce bankrotu.
Přesto zůstává nezodpovězená řada otázek, jako který ze stovek dosud vyvinutých modelů
a nástrojů bychom měli využít, abychom získali nejvalidnější výsledky, zda dochází kvůli
změně podnikatelského prostředí k nutnosti vyvinout nástroje nové, nebo zda je dostačující
uzpůsobit praktiky stávající.
Změny prostředí
Česká republika, resp. dřívější Československo, prošla od roku 1989 transformací
z centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní, To s sebou nepřineslo jen vznik a
fungování soukromého podnikatelského sektoru, ale i riziko selhání subjektů v tomto sektoru
působících, což v krajním případě může vést až k bankrotu společnosti.
Počáteční roky existence státu z ekonomického pohledu, jak dokládá obr. 1 na základním
ekonomickém ukazateli v podobě HDP, nebyly jednoduché. Ekonomika se vymaňovala ze
starých struktur direktivně plánované ekonomiky, odbytiště východních trhů zmizela, na
západních trzích nebyly produkty dostatečně konkurenceschopné a k tomu docházelo
lavinovitě k přijímání nových právních předpisů, které dotvářejí charakter podnikatelského
prostředí.
Po překonání počátečních těžkostí tranzitivního období už dochází k růstu hrubého
domácího produktu státu. Růst je stabilní a pozorujeme ho až do období nástupu globální
ekonomické krize v roce 2008, která měla na českou ekonomiku fungující na principu malé
otevřené ekonomiky silně provázané se sousedním Německem dopady v podobě zhoršení
veškerých základních sledovaných charakteristik.
Rok 2008 ale není spojen jen s nástupem globální ekonomické krize, ale i s počátkem
účinnosti zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, známého jako
insolvenční zákon, který nahradil právní úpravu týkající se úpadků a s tím spojených exitů
z trhu. Nová právní úprava byla sice nezbytná, ale množství kritických hlasů zaznívajících
v současnosti z odborné veřejnosti dokazuje řadu jejích nedokonalostí.
Tabulka 1 dokládá, že od počátku platnosti nového insolvenčního zákona došlo
k radikálnímu nárůstu počtu úpadků. I když většinu návrhů tvoří oddlužení fyzických osob
nepodnikatelů, tak i počet úpadků podnikatelských subjektů měl za sledované období
narůstající charakter.
78
Obr. 1: Vývoj hrubého domácího produktu ČR 1990-2010 (rok 1990 = 100)
Gross Domestic Product, production side
year 1990 = 100, volume indices
260
240
220
%
200
180
160
140
120
100
80
60
Zdroj: Český statistický úřad, 2012: 50)
Předmětem zkoumání tohoto článku není posuzovat, zda na narůstající počet
insolvenčních návrhů měla větší vliv ekonomické krize nebo naopak nový insolvenční zákon,
ale oba výše zmíněné důvody dokládají turbulentnost podnikatelského prostředí České
republiky. Firmy se musejí vyrovnat nejen s celkovým poklesem ekonomiky, ale zároveň i
s tím, že s nimi přímo spolupracující ostatní subjekty mohou být ohroženy bankrotem, což
může vyústit v jejich finanční tíseň.
Tab. 1: Vývoj počtu insolvenčních návrhů 2008-2012
Rok
2008
2009
2010
2011
2012
Celkem
Insolvenční
návrhy
5 236
9 396
16 101
24 466
32 656
87 855
Konkurz
1 151
2 180
2 635
2 617
2 735
11 318
Bez návrhu
řešení úpadku
2 386
3 462
3 447
3 805
4 115
17 215
Reorganizace
6
10
5
23
21
65
Oddlužení
1 693
3 744
10 014
18 021
25 785
59 257
Zdroj: Insolvenční zákon, 2013
Modely predikce finanční tísně a nové prostředí
Prostředí stručně výše popsané je skutečně, ne-li přímo nové, tak velmi odlišné. Metody
predikce finanční tísně ale vždy vznikají v konkrétním období za pomoci konkrétních dat, a
proto může jejich budoucí vypovídací schopnost slábnout. Z mezinárodních prací jmenujme
Grice a Dugan (2001), Wu, Gaunt a Gray (2010) nebo Niemann (2008), kteří dokládají, že
vypovídací schopnost bankrotních modelů se výrazně snižuje, pokud jsou aplikovány v jiné
oblasti, čase nebo podnikatelském prostředí, než pro které byla pozorována data, na nichž je
model založen.
Testování (verifikace) stávajících bankrotních modelů a nástrojů je často rozvíjeným
vědeckým tématem. V českém prostředí můžeme z nejnovějších jmenovat disertační práce
Maňasová (2008), Sušický (2011) nebo Mičudová (2012) a z nejnovějších článků Čámská
79
(2013a,b). Přesto s vyslovením závěru, že dosud vyvinuté nástroje predikce finanční tísně
nebo bankrotu jsou v současnosti nedostačující a jejich vypovídací schopnost je mizivá, by
byla autorka tohoto příspěvku opatrná.
Nikdo není v současnosti schopen říci, kolik bylo vyvinuto modelů predikce bankrotu.
Ani v současnosti a ani v minulosti nikdo nebyl schopen říci, který z modelů má nejvyšší
vypovídací schopnost, protože každý model má svá omezení a úskalí. Některé modely
poskytují uspokojivé výsledky pro určité odvětví národního hospodářství, avšak v jiném
mohou zcela selhat.
Přes výše uvedené pochybnosti přichází české akademické prostředí s úvahami a návrhy
nových metod predikce finanční tísně, z nichž dva koncepty budou představeny
v následujícím textu.
Nová optika metod predikce bankrotu
CCB model (Come Clean Bankruptcy) je metodou založenou na predikci bankrotu firem
na základě účetních dat s přihlédnutím k aktuální ekonomické situaci, kdy nelze abstrahovat
od vnějšího prostředí podniku, a využitím diskriminační analýzy. CCB model byl publikován
Vítězslavem Hálkem (2012) jako koncept, který odpovídá současným požadavkům praxe, kdy
jsou patrné vývojové tendence, směřující k efektivnímu vyhodnocování finanční situace
ekonomických subjektů. Sám autor (str. 66) model zjednodušeně charakterizuje jako analýzu
pasiv a jejich vnitřních poměrů. CCB model (str. 73) ve své bankrotní konstrukci pohlíží na
pravděpodobnost úpadku jako na stav nerespektování hlavních dimenzí optimální kapitálové
struktury. Model reaguje na častou kritiku, že jednotlivá hospodářská odvětví jsou silně
odlišná a aplikace jednoho modelu bez úprav je téměř nemožná bez negativního dopadu na
vypovídací schopnost. CCB model si klade za cíl vystihnout specifičnost odvětví, primárně je
model směřován na podniky výrobní povahy a jeho sestavení bylo provedeno na datech firem
textilních, kdy rok 2003 byl zvolen jako výchozí spolu se čtyřletou predikcí nástupu
úpadkového stavu (str. 122).
V rámci samotného modelu by měly být zkoumány 3 dimenze – tj. sledované ukazatele,
sledovaný časový interval a podniky působící v daném odvětví. Pro větší názornost jsou
dimenze modelu znázorněny pomocí obrázku 2. CCB model v sobě neobsahuje jen výše
zmíněné 3 dimenze, ale také 6 kroků, které je nezbytné provést, abychom se dostali
k závěrečné predikci o možném budoucím úpadku společnosti. Všechny kroky i s jejich
zdůvodněním jsou zobrazeny v obrázku 3, který je přejat z originální publikace. Množství
kroků, jejichž obsahová náplň je povětšinou známa z provádění klasické finanční analýzy,
dokládá, že analýza je velmi obsáhlá a pečlivá, ale na druhou stranu také velmi časově
náročná.
Hálek (2012, str. 59) sám zdůrazňuje, že pokud se v čase mění některé faktory, které
model přímo nezahrnuje, pak může být předpověď naprosto mylná, a že všechny statické
předpovědi platí pouze za stejných nebo podobných podmínek, za jakých byl model
zkonstruován a jeho parametry odhadnuty. Vzhledem ke skutečnosti, že model byl
zkonstruován s pomocí dat do nástupu ekonomické krize, tak uzpůsobení modelu pro
současné podmínky se jeví téměř nezbytností nebo minimálně zaslouží péči v podobě
verifikace modelu.
Druhá kritická výtka směřuje k aplikovatelnosti modelu. Bankrotní nebo bonitní modely
jsou vnímány většinou autorů jako rychlé indikátory finančního stavu podniků (např. Klečka a
Scholleová, 2010). Modely odpovídají na otázku, zda je podnik ohrožen nebezpečím bankrotu
za určité pravděpodobnosti. Pokud se podíváme opět na obrázek 3 a všechny kroky v něm
obsažené, tak je jednoznačné, že práce je velmi náročná na analytikovy schopnosti a vložený
80
čas. A to ani nediskutujeme výběr podniku patřících do odvětví, dostupnost účetních dat
analyzovaného odvětví, protože ač podniky mají povinnost zveřejňovat své údaje, tak svoji
povinnost často nečiní, práce s účetními výkazy sestavenými na základě národní nebo
mezinárodní úpravy nebo založení řady ukazatelů na fungování trhu např. v podobě tržní ceny
akcií sledované společnosti.
Obr. 2: Dimenze CCB modelu
Zdroj: Hálek, 2012 (str. 86)
81
Obr. 3: Metodika CCB modelu
Zdroj: Hálek, 2012 (str. 95)
Druhým představeným konceptem se stávají modely zkonstruované pomocí diskriminační
analýzy Karasem a Režňákovou (2012). Modely byly zkonstruovány na vzorku 207 českých
výrobních podniků (175 podniků ve sledovaném období pokračovalo ve své činnosti a mohli
bychom je označit jako zdravé a 32 podniků svoji činnost ve sledovaném období ukončilo
úpadkem). Analyzovaným obdobím se stala perioda 2007-2010, ta ale nebyla zkoumána beze
zbytku, když u bankrotujících podniků je zkoumán jen jeden rok před vyhlášením úpadku, ke
kterému ve vzorku mohlo dojít po celé analyzované období. Klíčovým se pro bankrotující
podniky stal rok před vyhlášením úpadku. Při sestavování modelu bylo bráno v úvahu 44
různých finančních ukazatelů, které vyplynuly z rešerše dosud existující literatury v oblasti
modelů predikce finanční tísně.
Vrcholem práce bylo sestavení dvou modelů založených na diskriminační analýze. První
model obsahuje poměrové ukazatele – oběžná aktiva/tržby a tržby/celková aktiva – a
proměnnou celková aktiva. Druhý model obsahuje poměrové ukazatele – oběžná
aktiva/celková aktiva, oběžná aktiva/tržby, čistý příjem (net income)/fixní aktiva – a
proměnnou celková aktiva.
Mimo datový vzorek, na jehož základě byly modely testovány, zatím nedošlo dle znalosti
autorky k ověření modelů. Za kritické momenty obou modelů můžeme jmenovat širokou
výrobní náplň zkoumaných podniků. Modely se bez rozdílu soustředí na výrobní podniky, ač
na základě příslušnosti k jednotlivým odvětvím jsou podniky značně heterogenní, a
nevystihují tak specifičnost oboru podnikání, o což se naopak snažil CCB model V. Hálka.
Značnou skepsi vyvolává i ukazatel celková aktiva z pohledu současného podnikatelského
prostředí. Hálek (2012, str. 91) argumentuje, že ekonomická úvaha při výběru ukazatelů nemá
v algoritmu místo. To je sice pravdou při mechanické aplikaci statistických metod, ale na
stranu druhou uvažujme, v jakém stavu většina českých podnikatelských subjektů vyhlašuje
úpadek. Smrčka (2008) nebo Čámská (2013c) uvádějí, že mnoho českých firem vstupuje do
82
insolvence zcela majetkově vyprázdněných, tj. v těchto firmách není již kumulována žádná
majetková podstata. Pokud tedy rok před vyhlášením úpadku usuzuji na krizi na základě
velikosti firmy, tak na jednu stranu penalizuji společnosti, které jsou funkční, ale malé, a na
stranu druhou detekuji blížící se úpadek u společností, v nichž už není k dispozici téměř
žádný majetek, tak se k poznání o úpadku dostávám značně pozdě, protože takové společnosti
už pravděpodobně déle neplnily své základní poslání.
Karas s Režňákovou (2013) docházejí ale i k závěrům o možné budoucnosti bankrotních
modelů. Na základě testování netransformovaných českých úpadkových dat na normalitu,
která bez transformace dat téměř nemůže být splněna (a i v případě transformace nejsou
výsledky dostačující), se otevírá prostor pro využívání neparametrických metod, jako jsou
umělé neurální sítě. Na druhou stranu otázka parametrických metod užívajících
netransformovaná i transformovaná data je předmětem dalšího výzkumu.
Závěr
Článek spolu s měnícími se podmínkami představil i nové přístupy predikce finanční tísně
podniků vznikající v českých podmínkách. Jednalo se o CCB model V. Hálka a dva modely
založené na diskriminační analýze vzniklé v koautorství M. Karas a M. Režňáková. Zdá se, že
se opakují stále stejné momenty jako specifičnost odvětví, rozsah testovaných dat, délka
zkoumaného období, možnost využitelnosti v praxi a poměrně nově v českém prostředí i
otázka normality používaných dat. Až budoucnost ukáže, zda zůstaneme u diskriminační
analýzy „zpopularizované“ pro predikci finanční tísně profesorem Altmanem, nebo ji zcela
opustíme a vydáme se směrem k umělým neurálním sítím.
Literatura
[1] Altman, E.I. (1968): Financial Ratios, Discriminant Analysis and the Prediction of
Corporate Bankruptcy. Journal of Finance, 1968, roč. 23, č. 4, s. 589 – 609.
[2] Beaver, W. (1966): Financial ratios as predictors of failure. Journal of Accounting
Research, 1966, roč. 4, č. 3, s. 71-111.
[3] Čámská, D. (2013a) Application of Bankruptcy Prediction Models in a Selected Industry
Branch. Malaga, WASET, s. 7. příspěvek přijat jako konferenční přednáška
[4] Čámská, D. (2013b): Predicting financial distress of companies operating in construction
industry. In AMIS 2013. Bukurešť, s. 15. přijato k publikování
[5] Čámská, D. (2013c): Základní charakteristiky podniků v insolvency. In Jedlička, P. (ed.):
Hradecké ekonomické dny 2013, Díl I., Ekonomický rozvoj a management regionů.
Economic development and management of regions. Hradec Králové, Gaudeamus, s. 8388, 2013.
[6] Český statistický úřad (2012): Historická ročenka národních účtů 1990-2010. Praha:
Český statistický úřad, retriewed http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/5013-12
[2013-03-16]
[7] Grice, J.S. - Dugan, M.T. (2001): The limitations of bankruptcy prediction models: Some
cautions for the researchers. Review of Quantitative Finance and Accounting, 2001, roč.
17, s. 151-166.
[8] Hálek, V. (2012): Predikce finanční tísně podniku na základě vlastního bankrotního
modelu CCB. Bratislava, DonauMedia, 2013.
[9] Insolvenční
zákon
(2013):
Statistika,
retriewed
http://insolvencnizakon.justice.cz/expertni-skupina-s22/statistiky.html [2013-03-16] [2013-03-16]
83
[10] Karas, M. – Režňáková, M. (2012): Financial Ratios as Bankruptcy Predictors: The
Czech Republic Case. In Pavelková, D. – Strouhal, J. – Paseková, M. (ed.): Proceedings
of the 1st WSEAS International Conference on Finance, Accounting and Auditing (FAA
'12). Athény, WSEAS, s. 86-91, 2012.
[11] Karas, M. – Režňáková, M. (2013): The Distributional Properties of Financial Ratios:
The Case of Czech Bankruptcy Data. Trendy ekonomiky a managementu, 2013, roč. 7, č.
13, s. 56-67.
[12] Maňasová, Z. (2008): Úpadky podniků v České republice a možnosti jejich včasné
predikce, Disertační práce, Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze.
[13] Mičudová, K. (2012): Úpadky podniků - využití predikčních modelů, Disertační práce,
Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta ekonomická.
[14] Niemann, M. - Schmidt, J.H. - Neukirchen, M. (2008): Improving performance of
corporate rating prediction models by reducing heterogeneity. Journal of Banking &
Finance, 2008, roč. 32, s. 434-446.
[15] Klečka, J. - Scholleová, H. (2010): Bankruptcy models enunciation for Czech glass
making firms. Economics and management, 2010, č. 15, s. 954-959.
[16] Smrčka, L. (2008): The Rescue Principle in Czech Bankruptcy Law as It Exist Now
and in the Future. In Sakas, D.P. - Konstantopoulos, N. (ed.): Marketing and Management
Sciences. Proceedings of the International Conference on ICMMS 2008. London, s. 121127.
[17] Sušický, J. (2011): Využitelnost bankrotních modelů a jejich aplikace v podmínkách
České republiky, Disertační práce, Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně
ekonomická fakulta.
[18] Wu, Y. - Gaunt, C. - Gray, S., (2010): A comparison of alternative bankruptcy
prediction models. Journal of Contemporary Accounting & Economics, 2010, roč. 6, č. 1,
s. 34–45.
Kontakty:
Dagmar Čámská, Ing., Bc.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
Katedra podnikové ekonomiky
Nám. W. Churchilla, 4
Praha 3, 130 67
[email protected]
84
Faktory zvýšení konkurenceschopnosti MSP ve sféře
zdravotnictví
Factors increasing the competitiveness of SMEs in the field of
health
Marianna Dražanová
ABSTRAKT
V současné době systém zdravotnictví po celém světě prochází nespočetnými změnami a
reformami, které podporovaly a podporují vznik a vývoj tržních vztahů. V rámci podnikání na
MSP ve sféře zdravotnictví (nestátní zdravotnická zařízení-NZZ) působí velké množství
negativních faktorů, omezení a protikladů. Za takových podmínek musí být pro NZZ vytvořen
adekvátní systém moderního řízení, na základě zvláštních metod a nástrojů controllingu.
Klíčová slova: modely zdravotnických systémů, nestátní zdravotnická zařízení, moderní
řízení, controlling
ABSTRACT
Currently, in the health care system in the world take place reforms that support the
emergence and development of market relations. Business activities of SMEs in health care
(non-public medical facility) is under the influence of a large number of negative factors,
limitations and contradictions. In these conditions, to improve the competitiveness NZZ
should be created a modern based management system the methods and tools of controlling
Key words: models of health care systems, non-public medical facilities, modern
management, controlling
JEL classification: G30
V současné době systém zdravotnictví po celém světě prochází nespočetnými změnami a
reformami, které podporovaly a podporují vznik a vývoj tržních vztahů. Jak ukázala analýza,
teď ve sféře zdravotnictví působí velký počet obchodních společností všech druhů, což
potvrzuje i výrok profesorky Dr. Sharon Oswaldové z Auburn University, že „zdravotnictví je
byznys, ať chceme nebo nechceme“ [6, 2010]. Sféra zdravotnictví se stala lukrativní oblastí
pro podnikání nejen pro velký počet malých a středních zdravotnických zařízení, ale i pro
akciové společnosti nebo investory, které kupují nebo provozují, nebo pronajímají nemocnice,
polikliniky, lékárny, léčebny a další zdravotnická zařízení.
Jak ukázal náš výzkum a potvrzují názory odborníků [9, 2012], v současné době existují
čtyři základní modely zdravotnických systémů.

Zdravotní systémy založené na pojištění:

liberální model – dobrovolné zdravotní pojištění (USA): zdravotní péče je privilegium,
stát negarantuje zdravotní péči pro všechny, pouze pro některé sociální skupiny, a to
formou státních zdravotnických programů. Týkají se důchodců nad 65 let a chudých
lidí, tj. těch, jejichž příjem je nižší než oficiálně stanovená hranice životního minima a
některých dalších skupin. Náklady na zdravotnictví jsou hrazeny z komerčního
(soukromého) zdravotního pojištění. Veřejné (povinné) zdravotní pojištění neexistuje,
85


bismarckovský model - povinné zdravotní pojištění (Evropa): platí princip solidarity,
kdy každý občan přispívá do základního fondu zdravotní pojišťovny dle svých
možností (obvykle určité procento z vyměřovacího základu) a zdravotní péči čerpá dle
svých potřeb, existuje státní garance zdravotní péči pro všechny obyvatele.
Národní zdravotní služba, zdravotní péče hrazená z veřejných prostředků, daní, tj.
prostřednictvím státního rozpočtu. Stát garantuje určitý balík služeb, vlastní většinu
zdravotnických zařízení, zejména nemocnic. Jedná se o státní (centralizované)
zdravotnictví. Mezi znaky patří hlavně dostupnost zdravotní péče a rovný přístup ke všem
obyvatelům:

semaškův model (bývalý SSSR a země sovětského bloku, nyní na Kubě): neexistuje
soukromý sektor. V současné době na Ukrajině probíhá reforma zdravotnictví
s přenesením rozhodování na regiony a se zavedením praxe rodinných doktorů,

beveridgeův model (Velká Británie, Kanada, Nový Zéland, Austrálie, Švédsko,
Norsko, Finsko, Dánsko, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Itálie aj.) je zdravotnický
systém, kdy je zdravotnictví financováno z daní. Platí stejné principy jako u
Semaškova modelu ale je rozdíl v existenci soukromých zdravotních služeb, které
mají doplňkový charakter, obvykle tvoří 15−20 % zdravotní péče, jejich podíl však
roste, navíc lze uzavřít soukromé zdravotní pojištění; určitá míra spoluúčasti však
existuje (léky, zubní péče, hospitalizační a ambulantní poplatky); v současnosti trend
směruje k decentralizaci, k přenesení rozhodování na regiony.
Uvedené systémy mají své výhody a nevýhody, a na úrovni jednotlivých států jsou
tvořeny základními koncepcemi s prioritami formujícími cíle a podmínky vývoje konkrétního
systému, ke kterým patří: strategické cíle státu v oblasti ochrany a podpory zdraví; způsob
zajištění dostupnosti základní zdravotnické péče pro občany; způsob financování zdravotní
péče; podíl účasti státu a jeho orgánů na vlastnictví a řízení zdravotnických zařízení; řešení
vztahů mezi různými účastníky procesu poskytování zdravotní péče [3, 2013].
Jak ukázala analýza, zatím neexistuje ideální zdravotnický systém, který by měl pouze
výhody, ale jak konstatují odborníci, společné co tyto systémy propojuje je medicína, principy
a vývoj které je hlavní pro účely hledání optimální varianty. V tomto případě hlavním cílem
zdravotnického systému má být jeho funkčnost, kvalita a dostupnost nejširší veřejnosti bez
ohledu na věk, pohlaví, národnost, společenské zatřídění. [8, 2012]. Ohledně financování
můžeme poznamenat, že v rámci jednoho státu vystupuje v zásadě jeden hlavni způsob
financování zdravotní péče, který doplňuje ostatní způsoby.
Z hlediska fungování je možné na zdravotnický systém se dívat jako na jedno z odvětví
národního hospodářství, které vytváří podmínky pro uskutečnění zdravotních služeb [7,2012).
V rámci tohoto systému péče o zdraví působí organizační jednotky - zařízení a institucí, které
se zabývají jak poskytováním zdravotní péče, tak i zabezpečením fungování tohoto systému.
Je nutno zdůraznit složitost vnějších a vnitřních vztahů, komplikovanost ekonomických a
organizačních podmínek, existence protikladů a omezení tohoto systému, což potřebují
provedení hloubkové analýzy a hodnocení působení organizačních jednotek z různých
hledisek. Tak, z pohledu tvorby zisku se rozlišují veřejné neziskové zdravotnická zařízení a
nestátní zdravotnická zařízení, s finančního hlediska musíme analyzovat vztahy „ pacientposkytovatel zdravotních služeb - pojišťovna“, a také působení komplexu „organizační
jednotka (zdravotnické zařízení) a odborný personál“. Přičemž je nutno brát v úvahu, že
zvláštnosti tohoto odvětví je částečná existence tržních vztahů na úrovni zdravotnických
zařízení, které v plném rozsahu působí pouze v rámci pracovního trhu a spotřebních materiálů
jako jsou léky, zařízení, různé zdravotní prostředky, potraviny a jiné.
86
Jak ukázal náš výzkum, v rámci podnikání MSP ve sféře zdravotnictví se potýkají
s nespočteným množstvím protikladů a omezení, k hlavním z nich patří:

protiklad mezi Hippokratovou přísahou (morálkou, etikou) [4, 2013] a podnikatelskou
činností lékaře,

protiklad mezi ústavním právem pacienta na zdravotní péče a odmítnutím pojišťovny
financovat péči,

omezení finanční, které vytvářejí pojišťovny s limitami, tedy finančním hodnocením,
které jsou ochotní zaplatit za poskytnutou péči,

omezení ze strany zákonů a neustále reformy, které mění aktuální situaci na zdravotním
trhu, vztah lékaře a pacienta, celkové zatížení lékaře apod.,

omezení spojené s tím, že zřizovatelé/poskytovatelé postrádají jakékoliv manažerské
vzdělání, řídí organizační jednotku na základě intuice, zkušeností z dřívějška, ale
za podmínek nestabilního zákonodárství a předpisů ve zdravotnictví,

omezení spojené s tím že odběratelé (pojišťovny) jsou v rámci roku stále stejní a systém
plateb od nich je dlouhodobě nastaven nezávisle na existenci jakékoli světové krize a
inflaci, což může přivést k existenčním problémům zdravotního zařízení a osob,
zaměstnaných ve sféře zdravotnictví atd.
V této situaci musí lékař-podnikatel na jedné straně vykonávat svou běžnou činnost,
spojenou s morálkou a etikou, tj. léčit pacienty, sledovat vývoj svého oboru ve zdravotnictví,
a na straně druhé uskutečňovat řízení organizační jednotky v konkurenčním prostředí. Podle
profesorky Dr. Sharon Oswaldové z Auburn University, [6, 2010]: „ Prostě proto, že
zdravotnictví je byznys, ať chceme nebo nechceme, lidé, kteří v něm mají rozhodovací
pravomoci, musejí rozumět principům řízení organizace a ekonomickým a právním aspektům.
Pokud tomu tak nebude, dříve či později to bude mít negativní dopad na medicínu, kterou
budou nabízet“. Za takových podmínek musí být pro tento obor vytvořen systém řízení, na
základě zvláštních metod a nástrojů, který dovolí MSP-nestátním zdravotnickým zařízením,
působit v konkurenčním prostředí. K nim patří controlling.
Controlling je určitý systém moderního řízení podniku, orientovaný na budoucnost, rozvoj
podle stanovených cílů, dosažení zisku, a na zajištění dlouhodobé existence podniku
v měnícím se prostředí. Jádrem controllingu je systematické řízení podle cílů, porovnávání
plánovaného stavu se skutečností, analytická práce se zaměřením na diagnózu tendencí,
zjištění budoucích výsledků a na hledání způsobů, jak je žádoucím způsobem ovlivnit. Podle
názoru odborníků v současné době vývoj controllingu směřuje od řízení a kontroly
k samořízení a samokontrole. Podporuje se myšlenka, že cílem controllingu není řízení
manažerů, ale podpora při samořízení. Tento trend je velice důležitý i pro nestátní
zdravotnická zařízení (NZZ). Řídící pracovníci musí být odborníky ve svém oboru (znát
zákony, předpisy, procesy a zákazníky), schopni samostatného rozhodování, předvídat
důsledky svých rozhodnutí a samostatně interpretovat odchylky. Celková organizace musí byt
orientovaná na dosažení kvalitních výsledků. Proces začíná již v ranních fázích, je zaměřený
na hodnotu podniku, na aktivní využívání potenciálu a formování integrovaného systému. V
rámci našeho výzkumu pro účely vytvoření moderního systému řízení MSP ve sféře
zdravotnictví byla provedena analýza prací v typicky fungujícím nestátním zdravotnickém
zařízení (NZZ).
87
Tab. 1: Druhy činností v NZZ
Lékař
Vyšetření pacienta a
diagnóza choroby
Sestra
Manažer
Poskytování komplexní Plánování
ošetřovatelské péče
Controller
Stanovení priorit
pojišťoven
Předepsání léků, léčebného Poskytování informací Rozhodování
zákroku
o stavu pacientů
Stanovení
dodavatelů
materiálu
priorit
Zajištění vyšetření u jiného Monitoring a hodnocení Koordinování.
lékaře
fyziologických funkcí
Stanovení priorit,
výnosů nakladu
Odhad vývoje onemocnění Odběr biologického
materiálu
Motivování
Cílové řízení
příjmů
Kontroly pacientova stavu
Provádění orientačních
vyšetření
Organizování
Zjištěni cenové
politiky pro
nestandardní
zařízení
Očkování
Zajištění podávání
léčivých přípravků
Kontrola.
Standardní a
nestandardní služby
Prohlídky
Pomoc lékařům při
činnosti
Prezentace
managementu
Hodnocení
Získání,zpracování
informací
Tvorba metod a
nástrojů
Doklady ošetřených a
Příprava žádanek na
hospitalizovaných pacientů vyšetření
Dokumentace při
nemocech, které podléhají
zprávám a depistáži
Přijímací lístky.
Moderování dat
Kontakt banky
Administrativa a
dokumentace v péči o
inventář na pracovišti
Koordinace a
aktualizace systému
Příprava faktur
Archivace a skartovaní
Administrativa NZZ
Komunikace s účetní
Úřední písemnosti
Zaměstnanecké písemnosti
Komunikace s dodavateli,
odběrateli
Zdroj: (5, 2012 + vlastní hodnocení)
88
Z našeho hlediska, moderní systém řízení MSP-NZZ musí obsahovat podstatné prvky
plánování, koncepce, monitoring prostředí a vnitřní analýzu firmy, stanovení cílů a plán
nápravných opatření.
Obr. 1: Schéma moderního řízení MSP-NZZ ve sféře zdravotnictví
Monitorování
prostředí
Koncepce
a cíle NZZ
Vnitřní analýza
NZZ
Plánování NZZ
Analýza a
hodnocení situace
Nápravná
opatření
Zdroj: vlastní
Nabízíme následující metody a nástroje controllingu pro účely NZZ [1,2010, 2, 2010].


Operativní analýza a nástroje controllingu:

Analýza ABC jako nástroj pro stanovení priorit dovoluje provést klasifikaci
pojišťoven a stanovit nejdůležitějších z nich; provést klasifikaci dodavatelů a stanovit
nejdůležitějších, provést klasifikaci pacientů a vypracovat strategii spolupráce; provést
roztřídění a hodnocení časového vytížení lékaře. Time-management umožní stanovit
priority a delegovat úkoly.

Analýza nákladů dává možnost zformovat a zavést systém evidence a hodnocení
nákladů.

Výpočet hospodářského výsledku dává možnost zjistit zisk NZZ a také provést
analýzu ziskovosti skupin poskytnutých služeb, skupin pacientů a území kde funguje
zařízení a vytvořit plán opatření likvidace slabých míst.

Analýza systému odměňování vlastních a externích pracovníků dovolují stanovit
kritéria hodnocení spojená s výsledky, kvalitou a bezchybností.
Strategická analýza a nástroje controllingu:

Analýza potenciálu podniku dovoluje zjistit strukturu potenciálu, stanovit kritéria
hodnocení a vytvořit strategie rozvoje.

Analýza silných a slabých stránek dává možnost zpracovat katalog kritérií, provést
analýzu, zjistit možnosti poskytovaní služeb v rámcích EU a vytvořit program
nápravných opatření.

Analýza konkurence dává možnost zpracovat katalog kritérií, provést hodnocení a
vytvořit program nápravných opatření.
89

Analýza vlastních nebo cizích služeb porovnává alternativy a poskytuje základy
rozhodování.
Závěr
Zavedení controllingu v praxi NZZ zvýší odůvodněnost a kvalitu rozhodovacích procesů,
umožní firmám ve sféře zdravotnictví čelit negativním vlivům, vykonávat svou běžnou
činnost, , tj. léčit pacienty, sledovat vývoj svého oboru ve zdravotnictví a uskutečňovat řízení
organizační jednotky v konkurenčním prostředí.
Literatura
[1] Dražanová, M. (2010): Analýza ABC a jej použitie. In: Finanční management a controlling
v praxi, č.6, Bratislava, Jura Edition s.r.o., str.353-358, 2010, ISSN 1337-7574
[2] Dražanová, M. (2010): Formování integrovaného systému controllingu v oblasti
podpůrných služeb. In: Vlastimil K.Vyskočil a kol. „Management podpůrných procesů.
Facility management“, Nakladatelství Professional Publishing, str.162-170, 2010, ISBN
978-80-7431-022-5
[3] Národní program zdraví - projekty podpory zdraví pro rok 2014, 2013, On line Dostupné
na: www.mzcr.cz
[4] Hippokratova přísaha. Česká verze, On line Dostupné in: www.wikiskripta.eu
[5] Pružincová, J. (2012): Zavedení nových metod řízení v nestátním zdravotnickém zařízení.
Diplomová práce, Akademie STING, 2012
[6] Oswaldova Sh. (2010): Organizační chování ve zdravotnictví, 2010, On line Dostupné in:
http://www.ahcm.cz
[7] Zdravotnictví jako součást národní ekonomiky 2011. Zdravotnická statistika, Ústav
zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012, On line Dostupné in: www.uzis.cz
[8] Základní modely zdravotnických systémů, dne 18.12. 2012, On line Dostupné in:
www.wikiskripta.eu
[9] Výsledky výzkumů rok 2004-2013
Kontakty:
Doc.Ing.Marianna Dražanová,CSc.
Akademie STING
Stromovka 1, 637 00 Brno-Jundrov
[email protected]
[email protected]
90
Metóda Balanced Scorecard ako nástroj rozvoja a
prosperity podnikov
The Balanced Scorecard Method as a tool for development and
prosperity of enterprises
Katarína Dubcová
ABSTRAKT
Príspevok sa zaoberá metódou Balanced Scorecard ako nástrojom rozvoja a prosperity
podnikov. Článok sa venuje vymedzeniu vzniku a základných vývojových štádií metódy
Balanced Scorecard v strategickom riadení podnikov. V prvej časti obsahuje základné
teoretické definovanie metódy Balanced Scorecard. Na teoretické východiská nadväzuje popis
základných štyroch perspektív používaných v rámci metódy. Následne príspevok prezentuje
príklady meradiel používaných pri implementácii metódy Balanced Scorecard rozčlenenej do
štyroch pôvodných perspektív.
Klíčová slova: Balanced Scorecard; Hodnotenie výkonnosti podniku; Perspektívy metódy
Balanced Scorecard.
ABSTRACT
The article deals with the method of Balanced Scorecard as a tool for development and
prosperity of enterprises. The article examines the definition of the origin and the basic
developmental stages of Balanced Scorecard Method in the strategic management of
enterprises. The first section contains the basic theoretical definition of the Balanced
Scorecard Method. Following the theoretical basis there is a description of the four basic
perspectives used in the method. Then the paper presents the examples of instruments used in
the implementation of the Balanced Scorecard Method divided into four original perspectives.
Key words: Balanced Scorecard; Evaluation of Business performance; Perspectives of the
Balanced Scorecard method.
JEL classification: G30
Vznik a vývoj metódy Balanced Scorecard
Analýza výkonnosti a dosahovaných výsledkov podniku bola oddávna v kompetencii
finančných manažérov. Majitelia podnikov orientovali svoju pozornosť na maximalizáciu
zisku a finančné výsledky podniku. Manažéri pri svojich rozhodnutiach vychádzali z potreby
naplnenia očakávaní majiteľov. Neskôr sa primárny cieľ podniku zmenil z maximalizácie
zisku na maximalizáciu trhovej hodnoty podniku. Meniaca sa spoločnosť a súčasná doba
rýchleho vývoja informačno-komunikačných technológií vyvoláva zmeny i na trhoch.
Meniace sa podmienky na trhoch súvisia so zmenami v správaní podnikov v rámci
konkurenčných bojov. Podniky sú nútené byť omnoho flexibilnejšie ako kedysi. Pokiaľ chce
byť podnik úspešný musí sa orientovať na potreby zákazníkov a prispôsobovať im svoju
ponuku.
91
V období vedecko-technického pokroku a rýchlo sa meniacich podmienkach podniky
menia svoje ciele. Mnohokrát sa stáva, že cieľom podniku je prežiť v neľahkých
podmienkach. Zmeneným podmienkam v ktorých podniky operujú sa prispôsobujú aj spôsoby
riadenia podnikov a hodnotenie ich výkonnosti.
V dynamicky sa vyvíjajúcom konkurenčnom boji prestalo podnikom vyhovovať
orientovanie svojho pohľadu výlučne na sledovanie výkonnosti podniku z retrospektívneho
pohľadu finančnej analýzy. Pre úspech podniku sa postupom času stávalo nevyhnutné
orientovať svoju pozornosť i na iné oblasti hodnotenia výkonnosti. V 90. rokoch 20. storočia
preto vytvorili Kaplan a Norton metódu Balanced Scorecard (BSC). Táto metóda vznikla
v USA ako systém vyvážených ukazovateľov výkonnosti podniku. Metóda bola založená
na potrebe rozšírenia sledovania výkonnosti podniku, nakoľko dovtedy používané finančné
ukazovatele neboli postačujúce. Metóda rozdelila oblasť sledovania podnikovej výkonnosti
do štyroch základných perspektív. Ku finančnej perspektíve autori pridali perspektívu
zákaznícku, interných podnikových procesov a učenia sa a rastu (Kaplan – Norton, 2007).
Metóda Balanced Scorecard sa od svojho vzniku postupne vyvíjala. Gavurová (2010a,
2010b, 2012) vo svojich príspevkoch a publikácii vymedzuje 3 základné podoby vývoja
metódy:

Metóda BSC bola zo začiatku používaná ako systém na meranie výkonnosti podniku
a indikáciu dosahovania vytýčených cieľov;

Neskôr sa využitie metódy BSC rozšírilo o implementáciu stratégie pomocou prepojenia
systému so strategickými cieľmi podniku a v rámci neho identifikácie kauzálnych
vzťahov;

Metóda BSC sa postupom času vyvinula ako nástroj strategického riadenia, ktorý slúži na
prepájanie vízie, poslania a stratégie s vytýčenými cieľmi v rámci jednotlivých perspektív.
Dubovická a Varcholová (2011, s. 58) vo svojom článku uvádzajú, že Balanced Scorecard
„sa v súčasnosti považuje za komplexný systém riadenia výkonnosti podniku”. Toto tvrdenie
zodpovedá 3. generácii vývoja metódy Balanced Scorecard.
V súčasnosti sa v podnikovej praxi stretávame s rôznymi cieľmi použitia a implementácie
metódy Balanced Scorecard. Metóda býva implementovaná v rôznych podobách svojho
vývoja. Implementácia metódy BSC do podniku pritom závisí od uchopenia metódy
manažérmi a od identifikovaných potrieb jednotlivých podnikov, ktoré ju implementujú. Ako
najvhodnejšia, a pre podnik najprospešnejšia, je tretia generácia vývoja metódy, nakoľko
v sebe zohľadňuje všetky predchádzajúce stupne vývoja.
Lesáková (2004) vo svojom diele tvrdí, že Balanced Scorecard sa považuje aj za vyvážený
systém merania výkonnosti, pričom slovo „balanced” znamená komplexnú „vyváženosť”
v niekoľkých smeroch. Autorka (Lesáková, 2004) vidí pri systéme Balanced Scorecard
vyváženosť medzi krátkodobými a dlhodobými cieľmi, medzi finančnými a nefinančnými
ukazovateľmi hodnotenia a medzi vnútornými a vonkajšími faktormi výkonnosti. Uvedené
znamená, že metóda Balanced Scorecard poskytuje pri sledovaní a hodnotení výkonnosti
pohľad na podnik z viacerých perspektív. Nejde len o výkonnosť podniku z hľadiska
jednotlivých jeho oddelení, ale metóda poskytuje aj pohľad na podnik z vonku a rozlišuje aj
výkonnosť z časového hľadiska. Na základe ucelených informácií o výkonnosti podniku
získavajú manažéri komplexný pohľad na dosahovanie vytýčených cieľov a úspešnosť
implementácie podnikovej stratégie. Komplexné informácie následne pomáhajú manažérom
pri vykonávaní dôležitých riadiacich rozhodnutí.
92
Kráľovič (2010) vo svojej publikácii odporúča použiť metódu Balanced Scorecard pri
implementácii finančnej stratégie i stratégie podniku. Autor vo svojej publikácii uvádza, že
„koncept BSC umožňuje prevod vízie a stratégie do zrozumiteľného súboru ukazovateľov
výkonnosti, ktoré poskytujú rámec pre posudzovanie stratégie a celého systému strategického
riadenia podniku (Kráľovič, 2010, s. 49)“. Metóda pritom, podľa autora (Kráľovič, 2010),
kladie dôraz na dosiahnutie finančných výsledkov a zahŕňa aj hybné sily, ktoré stoja za
dosahovaním týchto výsledkov. Metóda teda nemá byť používaná len ako súbor navzájom
nezávislých ukazovateľov výkonnosti identifikovaných v rôznych oblastiach činnosti
podniku. Aby bola metóda pre podnik maximálnym prínosom, je nevyhnutné okrem
vyváženosti vo viacerých smeroch dbať aj na dôkladné prepojenie ukazovateľov
s podnikovou stratégiou.
Podľa článku „How a Balanced Scorecard can help your organization“ Balanced
Scorecard predstavuje strategické plánovanie a riadenie manažérskeho systému. BSC je podľa
článku (How a Balanced Scorecard can help your organization) vo veľkej miere používaná na
zladenie podnikateľských aktivít s víziami a stratégiami organizácie, zlepšenie vnútornej a
vonkajšej komunikácie, a sledovanie výkonnosti organizácie vzhľadom na strategické ciele
a to v obchode a priemysle, štátnej správe a neziskových organizáciách po celom svete.
Článok tak podporuje rozmanitosť použitia metódy Balanced Scorecard v praxi.
Perspektívy
Scorecard
hodnotenia
výkonnosti
podniku
pomocou
Balanced
Základom metódy Balanced Scorecard, napriek jej neustálemu vývoju a zdokonaľovaniu,
stále ostávajú 4 perspektívy navrhnuté autormi konceptu. Pri vytvorení metódy Balanced
Scorecard boli Kaplanom a Nortonom definované nasledujúce perspektívy:
1. Finančná perspektíva
Finančná perspektíva je perspektívou, ktorej meradlá by mali byť zostavené na základe
otázky: „Aké sú očakávania našich akcionárov, pokiaľ ide o finančnú výkonnosť?“ (Kaplan –
Norton, 2006, s. 17) Základná otázka finančnej perspektívy konceptu sa orientuje na
akcionárov. V našich podmienkach môžeme akcionárov nahradiť všeobecným označením
majitelia podniku, nakoľko pri hodnotení výkonnosti podniku môže ísť aj o iné formy
podnikania ako akciová spoločnosť.
2. Zákaznícka perspektíva
Druhou perspektívou v základnom koncepte BSC je zákaznícka perspektíva. Táto
perspektíva vychádza zo základnej otázky: „Ako vytvárame hodnotu pre zákazníkov, aby sme
dosiahli svoje finančné ciele?“ (Kaplan – Norton, 2006, s. 17) Zákaznícka perspektíva
nadväzuje na finančnú perspektívu a sledovanie jej ukazovateľov podporuje pochopenie
finančných výsledkov.
3. Perspektíva interných podnikových procesov
Introspektívnou perspektívou orientovanou primárne do vnútra podniku je tretia
perspektíva metódy BSC. Podstatu perspektívy interných podnikových procesov tvorí otázka:
„Ktoré procesy musíme zvládnuť na vynikajúcej úrovni, aby sme dokázali uspokojiť svojich
zákazníkov a akcionárov?“ (Kaplan – Norton, 2006, s. 17) Perspektíva interných podnikových
procesov poskytuje prostredníctvom analýzy a vyhodnocovania ukazovateľov hlbší pohľad do
pozadia podnikových procesov, ktoré sa ukrývajú za dosahovanými výsledkami podniku.
4. Perspektíva učenia sa a rastu
93
Poslednou perspektívou je perspektíva založená na otázke: „Ako dosahujeme
systémového vyladenia svojich nehmotných aktív – ľudí, systémov a kultúry – aby sme mohli
ďalej zlepšovať kritické procesy?“ (Kaplan – Norton, 2006, s. 17) Perspektíva učenia sa
a rastu zobrazuje samotnú podstatu interných podnikových procesov a ich neustáleho
zlepšovania.
Perspektívy metódy Balanced Scorecard sú navzájom prepojené kauzálnymi súvislosťami.
Kauzálne súvislosti v rámci metódy Balanced Scorecard uvádzame na obrázku 1 (obr. 1).
Obr. 1: Schéma príčinných súvislostí medzi perspektívami metódy BSC
smer kauzálneho cyklu
finančná/hodnotová
perspektíva
(konečné výsledky)
dôsledok
Zákaznícka
perspektíva
perspektíva
(spokojnosť)
interných procesov
perspektíva učenia sa
a rastu/zamestnanecká
(schopnosť)
(fungovanie)
príčina
Zdroj: Petřík, T. 2009. Ekonomické a finanční řízení firmy. Praha : Grada Publishing, a. s., 2009. s. 222.
Uvedené 4 perspektívy tvoria podstatu metódy a autori vďaka nim objasňujú základnú
myšlienku celého konceptu. V praxi však platí, že pokiaľ chce podnik implementovať metódu
BSC vo svoj prospech, môže jednotlivé perspektívy upraviť, či stanoviť si vlastné perspektívy
hodnotenia výkonnosti. Stanovenie používaných perspektív je individuálne a závisí od
viacerých faktorov. Medzi faktory, ktoré ovplyvňujú počet a skladbu perspektív hodnotenia
výkonnosti podniku môžeme zaradiť napríklad odvetvie, veľkosť podniku, druh podniku,
ciele podniku, definovanú stratégiu, umiestnenie podnikateľskej jednotky, vlastníctvo,
identifikované kľúčové faktory úspechu, predmet podnikania a mnohé iné.
Meradlá používané pri metóde Balanced Scorecard v súčasnosti
V rámci definovaných perspektív metódy Balanced Scorecard sú v podniku stanovené
prislúchajúce ciele. Platí, že v každej perspektíve je stanovený minimálne 1 cieľ. Maximálny
počet cieľov nie je obmedzený. Obmedzujúcim faktorom pri stanovovaní cieľov je udržanie
takého rozsahu, aby bolo možné sledovať a vyhodnocovať ich napĺňanie. Z uvedeného
dôvodu je nevyhnutné, aby manažéri zamerali svoju pozornosť výlučne na kľúčové čiastkové
ciele vychádzajúce z hlavného cieľa podniku.
Ku definovaným cieľom bývajú priradené meradlá. Meradlá by mali byť vyčlenené tak,
aby ich analýzou bolo možné kvantifikovať napĺňanie čiastkových cieľov ako aj cieľa celého
podniku. Je dôležité, aby boli meradlá jasné a zrozumiteľné a poskytovali nielen
retrospektívny pohľad na podnik, ale aby bolo možné na základe informácií, ktoré poskytujú
manažérom, prijať preventívne či nápravné opatrenia. Platí, že každému cieľu prislúcha
minimálne jedno meradlo. Opäť nie je definovaný maximálny možný počet meradiel. Tento
počet sa môže líšiť v každom podniku. Je však potrebné zachovať takú skladbu a počet
meradiel, aby bolo možné ich dôsledné sledovanie a vyvodzovanie potrebných záverov.
Pre maximalizáciu úžitku z metódy Balanced Scorecard v praxi je nevyhnutné, aby
metóda vychádzala zo základného cieľa podniku. Dôležité je tiež aby metóda dokonale
94
odzrkadľovala podnikovú stratégiu a obsahovala práve také meradlá, ktoré poskytnú podklady
nevyhnutné pre správne rozhodovanie manažérov v súčasnosti pre zabezpečenie prežitia
a úspešnosti podniku v budúcnosti. Z uvedeného vyplýva, že metóda Balanced Scorecard je
v každom podniku jedinečná. Jedinečnosť metódy v podnikoch dokazuje rozmanitá škála
meradiel, ktoré sa môžu použiť v rámci jednotlivých základných perspektív metódy. Príklady
na tieto meradlá uvádzame v nasledujúcej tabuľke (Tab. 1).
Tab. 1: Príklady ukazovateľov používaných v metóde BSC
Oblasť hodnotenia
Výkonnosti
Finančná perspektíva









Zákaznícka perspektíva






Perspektíva interných podnikových procesov 







Perspektíva učenia sa a rastu







Možné používané meradlá
Celkové náklady, výnosy, zisk
Náklady/tržby
Zisk/tržby
ROE
ROI
ROCE (ROA)
EVA
SVA, MVA,...
Ziskovosť zákazníkov (marža/z),
Lojalita (odliv z/celkový Pz),
Akvizícia (P. nových z( Cpz),
Trhový podiel (Pz/Cpz),
Index spokojnosti,
Pridaná hodnota zákazníkov (CVA),
CRM
Nákladové účtovníctvo,
ABC,
ABCM, ABC/ABM,
Value analyses/management,
Reengineering, BPM,
KPI,
KSI
Personálny audit,
MBO (personálny),
Index spokojnosti,
Fluktuácia,
Výkony c/počet z,
Výkon/ 1 z.,
Strategické krycie percento,
Miera inovácií
Zdroj: Petřík, T. 2009. Ekonomické a finanční řízení firmy. Praha : Grada Publishing, a. s., 2009. s. 221.
V tabuľke 1 je uvedený len zlomok ukazovateľov, ktoré je možné použiť v podnikoch pri
implementácii metódy Balanced Scorecard. Škála ukazovateľov je omnoho širšia a vo veľkej
miere závisí aj od perspektív hodnotenia výkonnosti podniku.
95
Záver
V súčasnosti žijeme v dobe rýchleho vedecko-technického pokroku, otvárania národných
ekonomík a pretrvávajúcej hospodárskej krízy. Podniky musia zápasiť so silnejúcou
konkurenciou, ktorá vyvoláva zvýšenú orientáciu na uspokojovanie potrieb zákazníkov. Pri
uspokojovaní potrieb svojich zákazníkov podniky zvádzajú boj i s rýchlym napredovaním
vedy a techniky, čo ich tlačí do inovačných aktivít. Podmienky na súčasných trhoch si
vyžadujú nemalé investície do výskumu a vývoja. Šance prežiť a uspieť na trhoch majú najmä
podniky, ktoré sú dostatočne flexibilné a efektívne riadené. Pre správne smerovanie podniku
je potrebná dobrá informačná základňa naplnená vhodnými a relevantnými informáciami
z vnútra podniku i z vonkajšieho prostredia. Takáto informačná báza môže manažérom
poskytnúť dobré podklady pre správne smerovanie podniku do budúcnosti a pre prežitie
a dlhodobý rast i v neľahkých časoch. Jedným z možných nástrojov strategického riadenia
podnikov, ktorý poskytuje dobré podklady pre rozhodovanie je metóda Balanced Scorecard.
Výhoda metódy spočíva práve v jej vyváženosti a komplexnosti. Správne zostavená
a implementovaná metóda Balanced Scorecard môže byť pre podnik prínosom nielen pri
udržaní sa na trhu, ale môže poskytnúť vzácnu konkurenčnú výhodu. Konkurenčná výhoda
plynie z napĺňania strategických zámerov pomocou implementácie stratégie do každodenného
rozhodovania manažérov. Metóda Balanced Scorecard sa tak stáva metódou, ktorá sa môže
stať nástrojom rozvoja a prosperity podnikov do budúcnosti.
Literatúra
[1] Dubovická, L. – Varcholová, T. (2011): Finančné a nefinančné miery strategickej
výkonnosti. Finančný manažér, 2011, č. 2, s. 57-60.
[2] Gavurová, B. (2010a): Porovnanie teoretických princípov Balanced Scorecard s jeho
implementáciou na Slovensku. In Look Days 2010 [online]. Košice : INTER M & K, spol.
s
r.o.,
2010
[cit.
2012-11-21].
Dostupné
na
internete:
<http://www.scss.sk/dvd_lpp_0384_09_2010/V%DDSTUPY%20Z%20VLASTNEJ%20
VEDECKOV%DDSKUMNEJ%20A%20PEDAGOGICKEJ%20%C8INNOSTI/PUBLIKA%C8N%C
1%20%C8INNOS%8D/KONFERENCIE/HEDERV%C1R/CD%20ZBORN%CDK/9_Ga
vurov%E1_Pr%EDspevok%20InLookDays%202010.pdf>
[3] Gavurová, B. (2010b): Vz ah medzi met dami strategickej analýzy a kvalitou tvorby
stratégie ako významného determinantu efektívnosti systému BSC. In Ekonomika a
management [online]. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2010, [cit. 2012-11-15].
Dostupné na internete:
<http://www.ekonomikaamanagement.cz/getFile.php?fileKey=CEJVB0NUCAdVCEZIU
1VHB0MIUUMEBAVDVFVWQ1VUBAVGQ1VCXgQFBERIRENEYA==&lang=cz>
[4] Gavurová, B. (2012): Aplikácia vybraných podporných nástrojov v problematických
fázach systému Balanced Scorecard. Košice, Technická univerzita v Košiciach,
Ekonomická fakulta, 2012.
[5] How a Balanced Scorecard can help your organization. [online]. North Carolina USA.
[cit.
2012-12-01].
Dostupné
na
internete:
<http://www.balancedscorecard.org/Portals/0/BalancedScorecardInstitute-BSC.pdf>
[6] Kaplan, R. S. – Norton, D. P. (2006): Alignment (systémové vyladění organizace). Praha,
Management Press, s. r. o., 2006.
[7] Kaplan, R. S. – Norton, D. P. (2007): Balanced Scorecard (strategický systém merania
výkonnosti podniku). Praha, Management Press, s. r. o., 2007.
96
[8] Kráľovič, J. (2010): Finančné plánovanie podniku. Bratislava, Sprint dva, 2010.
[9] Lesáková, Ľ. (2004): Met dy hodnotenia výkonnosti malých a stredných podnikov. Banská
Bystrica, Univerzita Mateja Bela, Ekonomická fakulta v Banskej Bystrici v spolupráci s
OZ Ekonómia, 2004.
[10] Petřík, T. (2009): Ekonomické a finanční řízení firmy. Praha, Grada Publishing, a. s.,
2009.
Kontakty:
Ing. Katarína Dubcová
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Ekonomická fakulta
Katedra ekonomiky a manažmentu podniku
Tajovského 10
975 90 Banská Bystrica (Slovensko)
[email protected]
97
Podniková kultura jako významný faktor prosperity
podniků v lokálním i globálním prostředí
Corporate culture as an important factor of the prosperity
of enterprises in the local and global environment
Marie Duspivová* – Růžena Krninská**
ABSTRAKT
Každý podnik má svou vlastní a specifickou kulturu. Pokud je podniková kultura vhodně
nastavena, má pozitivní vliv nejen na zaměstnance podniku, ale také na zákazníky, ovlivňuje
podnikovou strategii a měla by také podporovat dosažení cílů podniku. V neposlední řadě
žádoucí dimenze podnikové kultury jsou faktorem prosperity podniku v lokálním i globálním
prostředí a také z těchto důvodů se péče o podnikovou kulturu stává významným trendem
v dnešní globalizované společnosti. Příspěvek vznikl za podpory projektu Grantové agentury
Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích GAJU 039/2013/S „Management lidských
zdrojů malých a středních podniků“. Přičemž příspěvek vychází z dat získaných v rámci
předvýzkumu tohoto projektu. Tento příspěvek se zabývá vybranými aspekty podnikové
kultury v malých a středních podnicích daného regionu. Cílem příspěvku je identifikace,
analýza a hodnocení vybraných dimenzí podnikové kultury v malých a středních podnicích
v rámci vymezeného regionu a přiblížení jejich významu pro řízení malých a středních
podniků. Dále statisticky analyzovat kauzální efekt hodnocení jednotlivých dimenzí mezi
zvolenými kategoriemi malých a středních podniků.
Klíčová slova: Podniková kultura; Řízení lidských zdrojů; Malé a střední podniky.
ABSTRACT
Each enterprise has its own specific culture. If the corporate culture is set appropriately, it has
a positive influence not only on the employees, but also on the customers, and it affects
corporate strategy and supports the enterprise´s aims achievement as well. Last but not least,
desirable dimensions of corporate culture are the factor of the prosperity of the enterprise in
the local and global environment. The care about corporate culture becomes an important
trend in today´s global society for these reasons. The article has been created within the
project of the Grant Agency of the University of South Bohemia numbered GAJU 039/2013/S
“Human resources management of small and medium-sized enterprises”. The article has been
based on the data obtained during the preliminary research of this project. Our article deals
with selected aspects of corporate culture in small and medium-sized enterprises within the
defined region. The main aim of this paper is identification, analysis and evaluation of
selected dimensions of corporate culture in small and medium-sized enterprises and the

*
**
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu „Management lidských zdrojů malých
a středních podniků“ registrovaného u Grantové agentury Jihočeské univerzity pod evidenčním číslem GAJU
039/2013/S.
Ing. Marie Duspivová – interní doktorand; Katedra řízení, Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita
v Českých Budějovicích.
Doc. Ing. Růžena Krninská, CSc. – docent; Katedra řízení, Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita
v Českých Budějovicích.
98
determination of their importance for small and medium-sized enterprise management.
Further we aimed at statistical analysis of the causal effect of each individual dimension in
selected categories of small and medium-sized enterprises.
Key words: Corporate culture, Human resource management, Small and medium-sized
enterprises.
JEL classification: M 14
Úvod a literární přehled
Závěr dvacátého století lze spojovat s etapou končícího paradigmatu pozitivistickovědeckého, který dospěl z hlediska ekonomického k vrcholům „industriálního“ světa. Začíná
se rodit paradigma nového světa „postindustriálního“, kde zřejmě základem ekonomiky
nebude půda, peníze ani suroviny, ale intelektuální kapitál (Holátová – Krninská, 2012).
Gibson (2000) hovoří o tom, že svět vstupuje do „nové ekonomiky“ – „ekonomiky znalostí“ –
spojené s využíváním lidského i intelektuálního kapitálu, jež akcentuje schopnost uvést do
nových souvislostí znalosti, vědomosti a dovednosti jako hybné síly změn, inovací
a konkurenceschopnosti.
Armstrong (2010) uvádí, že v procesu globalizace vzrůstá význam tvůrčího lidského
potenciálu a rozvoje „lidského kapitálu“. Rozvoj celkového lidského potenciálu s jeho
znalostmi a schopnostmi klade důraz na jejich tvůrčí způsob použití, tolik potřebný k řešení
diskontinuitních změn, které přináší globalizující se svět třetího tisíciletí.
Podniková kultura a její řízení se v dnešní společnosti stává světovým trendem, který
pomáhá udržet konkurenceschopnost nejen na místním trhu, ale v rámci globálního prostředí.
Žádoucí podniková kultura je rozhodujícím činitelem úspěšného rozvoje podniku a podle
Krninské (2002) pro budoucí znalostní společnost bude podniková kultura základním prvkem
moderního managementu doplňujícím prvky kontroly a motivujícím své zaměstnance
k sebepoznávacímu, seberozvojovému a seberealizačnímu procesu. Touto vývojovou etapou
jedinci samovolně vstupují do procesu celoživotního učení (jak profesního, tak osobnostního),
rozvíjejícímu jejich tvůrčí schopnosti, nezbytné pro znalostní společnost.
Podniková kultura je vzorec základních a rozhodujících představ, které určitá skupina
nalezla či vytvořila, odkryla a rozvinula, v rámci nichž se naučila zvládat problémy vnější
adaptace a vnitřní integrace a které se tak osvědčily, že jsou chápány jako všeobecně platné
(Bedrnová – Nový, 2007).
Jádrem kultury jsou podle Hofstede – Hofstede (2005) hodnoty, jako všeobecné tendence
k dávání přednosti určitým stavům skutečnosti před jinými. Hodnoty jsou spojeny s pocity,
které mají směr, mají kladnou a zápornou stranu a spíše označují to, co člověka obklopuje
v kategoriích „dobré nebo špatné, pravda nebo lež, krásné nebo ošklivé, racionální nebo
iracionální“ apod., poskytují možnost orientace ve světě tím, že sociální skutečnost strukturují
z hlediska významu a hierarchizují ji. Na obdobných protikladech fungují Hofstedovy
kulturní dimenze (Hofstede, 1999, Hofstede – Hofstede, 2005), kterými se bude tento
příspěvek zabývat a které budou podrobně popsány v dalších kapitolách.
Metodický postup
Cílem příspěvku je identifikace, analýza a hodnocení vybraných dimenzí podnikové
kultury v malých a středních podnicích v rámci vymezeného regionu a přiblížení jejich
99
významu pro řízení malých a středních podniků. Dále statisticky analyzovat kauzální efekt
hodnocení jednotlivých dimenzí mezi zvolenými kategoriemi malých a středních podniků.
Tento článek představuje možný přístup ke kulturním dimenzím Geerta Hofstedeho
(1999) a nasměrování jejich aplikace pro podnikovou kulturu v malých a středních podnicích.
Autoři se snaží vyzdvihnout takové dimenze podnikové kultury, které jsou žádoucí pro
budoucí znalostní ekonomiku, do které současná globální společnost postupně vstupuje.
Tento příspěvek vznikl za podpory projektu Grantové agentury Jihočeské univerzity
v Českých Budějovicích GAJU039/2013/S „Management lidských zdrojů malých a středních
podniků“, přičemž vychází z dat získaných v rámci předvýzkumu tohoto projektu, ze
spolupráce se studenty a jejich diplomových prací, dále z dat získaných v rámci uvedeného
projektu pomocí dotazníkového šetření, které se zaměřuje na řízení lidských zdrojů, jeho
podrobné aspekty včetně podnikové kultury a zahrnuje dotazník VSM 94 (Hofstede, 1994).
Toto dotazníkové šetření v současnosti stále probíhá, a proto k zpracování tohoto příspěvku
byla k dispozici pouze určitá sonda do malých a středních podniků.
Strukturovaný dotazník byl vyplněn jak zaměstnanci, tak vedoucími pracovníky malých
a středních podniků a byl mimo jiné vyhodnocen podle metodiky pro zpracování dat VSM 94
(Hofstede, 1994). Podle této metodiky mohou jednotlivé indexy daných dimenzí nabývat
hodnoty 0 – 100, ale není výjimkou, že nabývají i hodnot nižších, případně vyšších.
Jednotlivé indexy v sobě zahrnují dvě protikladné kulturní dimenze, kdy první z nich je
dosažena hodnocením v intervalu 0 – 50 a druhá pak v intervalu 50 – 100, viz tabulka 1.
Podle autorů hodnocení v prostředních hodnotách (okolo 50) je v tzv. šedé, přechodové zóně,
kdy není jednoznačné, ke které dimenzi se podnik přiklání. Z tohoto důvodu jsou intervaly
hodnocení rozděleny následovně: (-∞, 40) pro první kulturní dimenzi, (41,60) pro tzv. šedou,
přechodovou zónu, (61, ∞) pro druhou, protikladnou kulturní dimenzi.
Tento příspěvek hodnotí dimenze podnikové kultury v 48 malých a středních podnicích
Jihočeského kraje, které byly pro potřeby tohoto příspěvku rozděleny podle podnikatelské
činnosti. Pro toto rozdělení byla využita klasifikace ekonomických činností CZ-NACE, avšak
ve zjednodušené podobě. Konkrétně se jedná o podnikatelské činnosti: obchod (27 %
zkoumaných podniků), služby (29 % zkoumaných podniků), stavebnictví (8 % zkoumaných
podniků) a výroba (35 % zkoumaných podniků).
Zkoumaná data byla statisticky zpracována a analyzována v programech MS Excel 2010
a Statistica 10. Analyzovány byly relativní a absolutní četnosti doplněné o grafické analýzy.
Použitá data nesplňují parametry pro využití pravděpodobnostních statistických metod,
a proto byla pro analýzu kauzálního efektu mezi hodnocením jednotlivých kulturních dimenzí
a zvolenými kategoriemi malých a středních podniků využita neparametrická
(nepravděpodobnostní) metoda Kruskal-Wallisův test (testové kritérium H (stupně volnosti
df, počet pozorování N)). Data byla analyzována na hladině významnosti α = 0,05, tedy
výsledky jsou prezentovány s 95 % pravděpodobností. Nulová hypotéza (
̃ ̃) tvrdí, že
mezi hodnocením kulturních dimenzí a podnikatelskou činností není žádný vztah, zatímco
alternativní hypotéza (
̃ ̃) vyjadřuje, že mezi vzorky existuje rozdíl, tedy je zde jistý
vztah. Platnost hypotéz byla vyvozena na základě hodnoty p-value. V případě zamítnutí
nulové hypotézy ve prospěch alternativní byl k analýze zjištěného vztahu využit korelační
koeficient r (
Jistý vztah byl zjištěn pouze u dvou případů ze všech
zkoumaných, a proto v příspěvku budou uvedeny pouze tyto prokázané kauzální efekty.
Výsledky a diskuse
Pro snazší pochopení jednotlivých indexů a kulturních dimenzí, které jsou v daných
indexech protikladně zahrnuty, uvádíme jednoduchý přehled, přičemž jsou tučně zvýrazněné
100
ty dimenze (tab. 1), které jsou podle autorů žádoucí pro podnikovou kulturu ve znalostní
ekonomice.
Tab. 1: Přehled jednotlivých indexů protikladných kulturních dimenzí s příslušnými
hodnotami
Název indexu
Hodnota dané dimenze
Nižší než 50
Vyšší než 50
Mocenský odstup – malý vs. velký (PDI)
Malý odstup
Velký odstup
Individualismus vs. Kolektivismus (IDV)
Kolektivismus
Individualismus
Femininita
Maskulinita
Přijímání rizika
Vyhýbání se nejistotě
Krátkodobá orientace
Dlouhodobá
orientace
Maskulinita vs. femininita (MAS)
Obava z nejistoty - vyhýbání se nejistotě
vs. přijímání rizika (UAI)
Dlouhodobá vs. Krátkodobá orientace
(LOT)
Zdroj: vlastní zpracování podle Hofstede (1994)
Index mocenského odstupu (PDI)
Tam, kde je vzdálenost moci velká (hodnota indexu se blíží ke 100), nadřízení a podřízení
považují jedni druhé za existenciálně nerovné; je to pociťováno tak, že hierarchie moci je na
této existenciální nerovnosti založena. Podniky centralizují moc jak je to jen možné a do co
nejmenšího počtu rukou. Od podřízených se očekává, že budou dělat, co se jim řekne. Je tu
hodně vedoucích, uspořádaných do hierarchií osob o mnoha úrovních podřízenosti
a nadřízenosti. Mzdové systémy vykazují velké rozdíly ve výši platu mezi vrcholem
a základnou organizace (Hofstede – Hofstede, 2006).
V situaci malého mocenského odstupu (hodnota indexu 0) se podřízení a nadřízení
považují za existenciálně rovné; hierarchický systém je jen nerovností rolí vytvořených,
protože je to tak potřebné; tyto role se mohou změnit, takže ten, kdo byl včera mým
podřízeným, se zítra může stát mým šéfem. Organizace jsou dosti decentralizovány,
hierarchické pyramidy jsou ploché a počty nadřízených jsou omezeny. Rozpětí platů mezi
vrcholem a základnou je relativně malé. Podřízení očekávají, že rozhodnutí týkající se jejich
práce, s nimi budou předem prodiskutována, chápou však, že je to nadřízený, kdo v závěru
rozhodne (Hofstede – Hofstede, 2005). Malá mocenská distance je žádoucí stav podnikové
kultury směřující ke znalostní ekonomice, umožňuje všem zaměstnancům přispívat svými
podněty k rozvoji podniku.
101
Obr. 1: Index PDI podle podnikatelských činností
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
Obchod
Služby
Stavebnictví
Výroba
Hodnota indexu PDI - ∞ - 40
46%
64%
75%
53%
Hodnota indexu PDI 41 - 60
38%
21%
25%
35%
Hodnota indexu PDI 61 - ∞
15%
14%
0%
12%
Zdroj: vlastní zpracování
Z obrázku 1 vyplývá, že všechny sledované podnikatelské činnosti (u zkoumaného vzorku
malých a středních podniků Jihočeského kraje) se přiklání z větší části k malému
mocenskému odstupu, který může být vyjadřován důvěrou, vnitřním řádem a soudržností.
Z výsledků je patrné, že podniky (zvláště pak podniky obchodní a výrobní), nacházející se
v tzv. přechodové zóně se postupem času a snahou jejich manažerů mohou propracovat
k uznávání a respektování malé mocenské distanci, čímž by se mohly posunout správným
krokem ke vstupu do znalostní ekonomiky.
Individualismus vs. kolektivismus (IDV)
O zaměstnancích se v individualistické společnosti (hodnota indexu pro silný
individualismus = 100) předpokládá, že jednají v souladu se svým vlastním zájmem a že
práce by měla být organizována tak, aby se jejich zájem a zájem zaměstnavatele shodovaly.
Předpokládá se, že dělníci jednají jako „ekonomičtí lidé“ nebo alespoň lidé, kteří mají jak
ekonomické, tak i psychologické potřeby; v každém případě však jako jedinci, kteří mají
vlastní potřeby.
V kolektivistické kultuře (hodnota indexu IDV = 0) zaměstnavatel nikdy nepřijímá pouze
jednotlivce, ale osobu, patřící k určité skupině „my“. Zaměstnanec bude vždy jednat
v souladu se zájmy této skupiny a ty se nemusí vždy shodovat s jeho (jejími) individuálními
zájmy: sebezapření v zájmu skupiny je v takové společnosti normálně očekáváno (Hofstede –
Hofstede, 2006). Kolektivismus je žádoucí stav podnikové kultury ve znalostní ekonomice,
otevírá cestu k součinnosti a týmovosti.
Jak je zjevné z obrázku 2, hodnocení indexu IDV se podle podnikatelských činností
odlišuje. Pouze stavební podniky výrazně preferují kolektivismus, který je pro vstup do
znalostní ekonomiky upřednostňován a vyznačuje se spoluprací, solidaritou a součinností
v týmu. Naopak podniky zabývající se obchodní činností preferují významně individualismus,
pro který je typická nezávislost, pohodlí nebo samota. Tento zřetelný rozdíl v preferenci
těchto dvou kulturních dimenzí mezi jednotlivými podnikatelskými činnostmi může být
způsoben právě odlišností v předpokladech a podmínkách nezbytných pro jednotlivé obory.
102
Obr. 2: Index IDV podle podnikatelských činností
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
Obchod
Služby
Stavebnictví
Výroba
Hodnota indexu IDV - ∞ - 40
0%
29%
75%
35%
Hodnota indexu IDV 41 - 60
23%
43%
25%
29%
Hodnota indexu IDV 61 - ∞
77%
29%
0%
35%
Zdroj: vlastní zpracování
Vztah hodnocení indexu IDV v rámci podnikatelských činností
Na základě zkoumaných dat se s 95% pravděpodobností podařilo zamítnout nulovou
hypotézu ve prospěch alternativní, která tvrdí, že mezi hodnocením indexu IDV
a jednotlivými podnikatelskými činnostmi existuje jistý vztah.
(
Tento vztah byl dále analyzován pomocí korelačního koeficientu r.
(
(
(
(
(
(
Korelační koeficienty ukázaly závislost mezi hodnocením indexu IDV a jednotlivými
kategoriemi podnikatelské činnosti, přičemž nejsilnější vztah se projevil u výrobních podniků
a podniků poskytujících služby (75 %).
Maskulinita vs. femininita (MAS)
Organizace v maskulinních společnostech (hodnota indexu MAS = 100) zdůrazňují
výsledky a snaží se je spravedlivě odměňovat, tj. každému podle jeho výsledků. Organizace
ve femininních společnostech dávají přednost odměňování lidí na základě rovnosti, tj.
každému podle jeho potřeb (Hofstede – Hofstede, 2006).
V maskulinní společnosti jsou muži socializováni ve směru průbojnosti, ctižádosti
a soutěživosti. Když dospějí, očekává se, že budou usilovat o postup a kariéru. Ženy
103
v maskulinní společnosti se dělí na ty, které chtějí kariéru, a na většinu, která o ni nestojí
(Hofstede – Hofstede, 2005).
Ve femininní společnosti (hodnota indexu MAS = 0) se rodové role překrývají a od mužů
i žen se očekává umírněnost, solidarita, zájem a péče o kvalitu životního prostředí a života
vůbec (Nový 1996). Femininita je žádoucí stav podnikové kultury pro znalostní ekonomiku,
otevírá péči o vzájemné mezilidské vztahy, kvalitu života a životního prostředí.
Obr. 3: Index MAS podle podnikatelských činností
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
Obchod
Služby
Stavebnictví
Výroba
Hodnota indexu MAS - ∞ - 40
69%
93%
0%
53%
Hodnota indexu MAS 41 - 60
0%
0%
50%
6%
Hodnota indexu MAS 61 - ∞
31%
7%
50%
41%
Zdroj: vlastní zpracování
Z obrázku 3 je patrné, že všechny podnikatelské činnosti (služby z 93 %), s výjimkou
stavebních podniků, se kloní k femininní společnosti, která se vyznačuje především
porozuměním, tolerancí, citem a mezilidskými vztahy. Tyto vlastnosti jsou právem
přiřazovány k znalostní společnosti, neboť vedou k vzájemnosti, důvěře a tím k vyšší
funkčnosti podniků. Stavební podniky se pohybují mezi šedou zónou, kdy tolerují některé
atributy femininní i maskulinní společnosti a maskulinní společností. Opět to může být
způsobeno daným oborem, jelikož ve stavebnictví je stále preferována síla, mužnost a výkon.
Vztah hodnocení indexu MAS v rámci podnikatelských činností
Na základě zkoumaných dat se s 95% pravděpodobností podařilo zamítnout nulovou
hypotézu ve prospěch alternativní, která tvrdí, že mezi hodnocením indexu MAS
a jednotlivými podnikatelskými činnostmi existuje jistý vztah.
(
Tento vztah byl dále analyzován pomocí korelačního koeficientu r.
(
(
(
(
104
(
(
Korelační koeficienty ukázaly závislost mezi hodnocením indexu MAS a jednotlivými
kategoriemi podnikatelské činnosti, přičemž nejsilnější vztah se projevil mezi podniky
poskytujícími služby a výrobními podniky (96 %) a mezi podniky poskytujícími služby
a obchodními podniky (64 %).
Obava z nejistoty (UAI) - vyhýbání se nejistotě vs. Přijímání změn i rizika
V prostředí, ve kterém se vyhýbají nejistotě (hodnota indexu UAI = 100), existuje
množství formálních zákonů a neformálních zvyklostí, určujících práva a povinnosti
zaměstnavatelů a zaměstnanců. Setkáte se tu také s mnoha vnitřními předpisy a opatřeními,
týkajícími se provádění práce, avšak v tomto případě se uplatňuje také vzdálenost moci. Je-li
vzdálenost moci velká, uplatnění pravomoci nadřízeného do jisté míry nahrazuje potřebu
předpisů. Náhodě musí být ponecháno co možná nejméně místa (Hofstede – Hofstede, 2006).
V zemích se slabým vyhýbáním se nejistotě (hodnota indexu UAI = 0) se častěji
setkáváme s opakem téhož, totiž hrůzou z formálních pravidel. Pravidla jsou zaváděna jen
v případech absolutní nutnosti. Malá obava z nejisty, přijímání změn a rizika je žádoucím
stavem znalostní ekonomiky, umožňuje snazší vyrovnávání se s diskontinuitními proměnami
globální společnosti (Nový, 1996).
Obr. 4: Index UAI podle podnikatelských činností
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
Obchod
Služby
Stavebnictví
Výroba
Hodnota indexu UAI - ∞ - 40
8%
7%
25%
18%
Hodnota indexu UAI 41 - 60
31%
36%
25%
18%
Hodnota indexu UAI 61 - ∞
62%
57%
50%
65%
Zdroj: vlastní zpracování
Z obrázku 4 je patrné, že většina podniků u všech sledovaných ekonomických činností
zřejmě vyvíjí velkou snahu vyhnout se riziku. S největší pravděpodobností upřednostňují
bezpečí, jistotu, opatrnost a klid a zároveň se spoléhají na pravidla. Pouze málo z nich (8 %
obchodních podniků, 7 % podniků poskytujících služby, 25 % stavebních a 18 % výrobních
podniků) je ochotno přijímat riziko se změnami, výhodami i následky, které přináší. Pro tyto
podniky je podstatná a pro znalostní ekonomiku žádoucí akceschopnost, tvořivost, změna
a proměnlivost. V tomto případě je patrné, že se podle této kulturní dimenze přibližuje do
znalostní společnosti jen toto nízké procento zkoumaných podniků.
105
Krátkodobá vs. Dlouhodobá orientace (LOT)
V prostředí s dlouhodobou orientací nejsou práce a rodina odděleny. Hodnoty na pólu
LTO (LTO = 100) podporují podnikatelskou činnost. Vytrvalost a spolehlivost při sledování
jakéhokoli cíle je u začínajícího podnikatele podstatnou výhodou. Uspořádávání vztahů podle
statutu a respektování tohoto pořádku odráží konfuciánský důraz na nerovné vztahové
dvojice. Smysl pro harmonickou a stálou hierarchii a doplňkovost rolí umožňuje snazší
naplnění požadavků podnikatelské role. Šetrnost vede k úsporám a uvolňuje kapitál, který
může být znovu investován (Hofstede – Hofstede, 2006). Dlouhodobá orientace podnikové
kultury je žádoucí pro znalostní ekonomiku a souvisí také dlouhodobou perspektivou
podnikání.
Na pólu krátkodobé orientace (LTO = 0) může osobní klid a stabilita, je-li přehnána,
odrazovat od iniciativy, hledání rizika a ochoty ke změně, které na podnikateli vyžadují rychle
se proměňující podmínky trhu. Ochrana vlastní tváře, jeli přehnaná, může zbrzdit postup
v tom, co se právě dělá (Hofstede – Hofstede, 2005).
Obr. 5: Index LOT podle podnikatelských činností
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
Obchod
Služby
Stavebnictví
Výroba
Hodnota indexu LOT - ∞ - 40
38%
14%
0%
35%
Hodnota indexu LOT 41 - 60
46%
71%
50%
53%
Hodnota indexu LOT 61 - ∞
15%
14%
50%
12%
Zdroj: vlastní zpracování
Z hodnocení posledního indexu vyplývá (viz obr. 5), že se většina podniků nachází v tzv.
přechodové zóně, tedy že evidentně neupřednostňují ani jednu kulturní dimenzi a jsou ochotni
se přiklonit jak k charakteristikám krátkodobé kulturní dimenze, mezi které lze zařadit
okamžitý zisk, uspokojení, nestálost a zábavu, tak k profilům dlouhodobé orientace, mezi
které patří především stabilita, investice, vzdělání, budoucnost. Je patrné, že pro znalostní
ekonomiku je právě toto podstatné a kromě zkoumaných stavebních podniků, které se
dlouhodobě orientují z 50 %, ostatní podniky musí ujít dlouhou cestu, než se naučí preferovat
zásady dlouhodobosti.
Závěr
Podniková kultura je stále více považována za nepostradatelný prvek při řízení nejen
malých a středních podniků. Pro vstup do budoucí znalostní ekonomiky je pro manažery
nevyhnutelné naučit se způsobům zjišťování stavu podnikové kultury a následně získat
zkušenosti k jejímu směřování do žádoucích kulturních dimenzí.
Z kulturních dimenzí směřujících ke znalostní ekonomice je ve vzorku podniků téměř
u dvou třetin vyznávána femininita. Podle podnikatelských činností se služby blíží k hranici
106
100%, následuje obchod. Přes polovinu podniků dosáhla ve vyznávání femininity i výroba,
opakem je stavebnictví. Druhou vyznávanou kulturní dimenzí směřující ke znalostní
ekonomice je malý mocenský odstup, který u stavebnictví je vyznávám u tří čtvrtin podniků,
následují služby a výroba v nadpoloviční procentuální části, těsně pod ní poklesl obchod.
V našem vzorku pouze tyto dvě dimenze posouvají zkoumané malé a střední podniky ke
znalostní ekonomice.
Kulturní dimenze kolektivismu, která preferuje součinnou a týmovou spolupráci
s možností vytěžení značného množství inovací v podnicích, je preferována u ¾ stavebních
podniků. Oproti tomu v obchodě je v téměř stejném procentu preferován individualismus. Ve
službách a výrobě jsou stejná procenta pro kolektivismus i pro individualismus. Zvláště ve
službách je vysoké procento podniků v přechodové zóně.
Přestože kulturní základy a staré tradice českého prostoru jsou spojeny s kolektivním
duchem, současný stav mafiánského kapitalismu v tomto prostoru je spojen s výraznějším
individualismem. Pokud se kultura současné společnosti navrátí ke starým tradicím, může se
i tato kulturní dimenze poměrně rychle nasměrovat ke znalostní ekonomice a tím by začaly
převažovat kulturní dimenze znalostní ekonomiky.
Také u kulturní dimenze dlouhodobosti vs. krátkodobosti se nejvyšší procenta u všech
podnikatelských činností pohybují v přechodové zóně (kromě stavebnictví, kde stejné
procento inklinuje k dlouhodobosti). I zde je naděje (za určitých společných podmínek)
rychlého přechodu k žádoucí kulturní dimenzi dlouhodobosti.
U kulturní dimenze vyhýbání se nejistotě je potřeba jistoty jednoznačně preferována před
možností přijímání změn, což je nezbytné pro součinnost se znalostní ekonomikou. Zde bude
cesta ke znalostní ekonomice nejdelší.
Literatura
[1] Armstrong, M. (2010). Essential Human Resources Management Practice: A Guide to
People Management. London: Kogan Page.
[2] Bedrnová, E. – Nový, I. (2007). Psychologie a sociologie řízení. Praha: Management
Press.
[3] Gibson, R. (2000). Nový obraz budoucnosti: přední osobnosti světového managementu
a sociálního myšlení o budoucnosti podnikání, konkurence, řízení a trhu. Praha:
Management Press.
[4] Hofstede, G. (1999). Problems remain, but theories will change: The universal and the
specific in 21st-century global management. Organizational Dynamics, 28 (1), 34-44.
[5] Hofstede, G. (1994). VMS 94 - manual (english) [online]. [cit. 2013-08-16]. Cited from: <
http://feweb.uvt.nl/center/hofstede/manual.html >.
[6] Hofstede, G. – Hofstede, G. J. (2005). Cultures and organizations: software of the mind.
New York: McGraw-Hill.
[7] Hofstede, G. – Hofstede, G. J. (2006). Kultury a organizace: software lidské mysli
(Spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití). Praha: Linde.
[8] Holátová, D. – Krninská, R. (2012). Lidské zdroje v rozvoji venkova. Praha: Alfa
nakladatelství.
[9] Krninská, R. (2002). Řízení lidských zdrojů v dimenzi třetího tisíciletí. Nitra: Slovenská
polnohospodárská univerzita.
[10] Nový, I. (1996). Interkulturální management: Lidé, kultura a management. Praha:
Grada Publishing.
107
Kontakty:
Marie Duspivová, Ing.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Ekonomická fakulta
Katedra řízení
Studentská 13
České Budějovice, 370 05
[email protected]
Doc. Ing. Růžena Krninská, CSc.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Ekonomická fakulta
Katedra řízení
Studentská 13
České Budějovice, 370 05
[email protected]
108
Due diligence v oblasti lidských zdrojů#
Human Due Diligence
Jiří Dvořáček*
ABSTRAKT
Při posuzování výkonnosti podniku může významnou roli sehrát due diligence. Zpravidla se
realizuje jako finanční, komerční a právní. Lidské zdroje mohou být zkoumány samostatně,
obvykle však jejich zkoumání je součástí právní due diligence. Tento pohled však sleduje
především dodržování právních předpisů, malou pozornost věnuje posuzování vlivu lidských
zdrojů na výkonnost podniku. Příspěvek se snaží tento nedostatek odstranit novým pohledem
na lidské zdroje, který zahrnuje především nefinanční ukazatele výkonnosti.
Klíčová slova: Due diligence; Lidské zdroje; nefinanční ukazatele.
ABSTRACT
When assessing the performance of the enterprise may play an important role in due
diligence. It is usually implemented as a financial, commercial and legal. Human due
diligence can be studied separately, but generally their examination is part of a legal due
diligence. This view gives little attention devoted to human resources impact assessment on
the performance of the company. The paper is trying to delete this weakness with a new look
on human due diligence, which includes mainly non-financial performance indicators.
Key words: Due diligence; Human Due diligence; Nonfinancial Indicators.
JEL Classification: J30, M5
Podstata due diligence
Due diligence (dále i DD) je termín z amerického práva a v překladu znamená obvyklá
opatrnost. V praxi se používá původní termín (due diligence), který je obsahově e chápán jako
hloubkový audit. Přitom však mezi auditem a due diligence existují rozdíly, jak je patrné
z tabulky 1.
Due diligence se používá při zkoumání a hodnocení podnikatelských příležitostí.
Původně byla due diligence spojována pouze s potenciálními fúzemi či akvizicemi, dnes
pokrývá více oblastí, např. vstup do společného podniku (joint venture), garance za půjčku,
poskytování venture kapitálu, restrukturalizaci podniku, investování do akcií podniku, vstup
do významné dohody s dodavateli či odběrateli, zahájení podnikání, vstup na nové trhy, …
Due diligence představuje proces zjišťování informací pro manažerské (investiční)
rozhodování.
109
Tab. 1: Základní rozdíly mezi auditem a due diligence
Cíl
Zaměření
Rozsah prací
Přístup k datům
AUDIT
ověření správnosti účetních
výkazů
minulost (účetní výkazy)
vymezen legislativou a
auditorskými standardy
neomezený, přímý, na
informace je nárok ze
zákona
DUE DILIGENCE
identifikace rizik a významných
skutečností pro rozhodování
minulost i budoucnost
dle smlouvy
omezený, daný podmínkami
vlastníka
manažerské účetnictví, informace
poskytnuté vedením, nezahrnuje
ověřování poskytnutých informací
analýza poskytnutých informací
delší časové období -zpravidla 3 až
5 let
Získávání důkazů
testy věcné správnosti, testy
kontrol
Náplň práce
ověřování dat
Časový horizont
jedno účetní období
Zpřístupnění
výsledků práce
veřejné
neveřejné
Požadavky na
provádějící osoby
složení auditorských
zkoušek, registrace
komorou auditorů
nic podobného se nevyžaduje
Pojištění
odpovědnosti
za škodu
povinné
nevyžaduje se
Zdroj: vlastní úprava
K základním cílům due diligence patří:
 ověření, zda podnik je v základu tím, čím se jeví navenek,
 ověření, že investice bude v souladu s kritérii investora.
Primárním cílem je zjištění defektů v podnikání. Zjišťuje se to, co je špatné, ne to co je dobré.
Due diligence se podle zaměření v podstatě dělí do tří základních oblastí, a to na:
1. finanční DD - zaměřuje se na rizika a skutečnosti, které ovlivňují finanční situaci podniku
. Vychází především z rozvahy,
2. komerční (obchodní) DD – analyzuje postavení podniku na trhu,
3. legislativní DD – prověřuje právní stav a právní rizika podniku.
V praxi může být členění due diligence podrobnější, např. z oblastí financí se
osamostatňuje daňová due diligence, z legislativní pak oblast lidských zdrojů jako personální
due diligence. V souvislosti s finanční či obchodní due diligence může být prováděna due
diligence jako samostatná činnost v oblasti ekologické, technické a provozní, informačních
systémů a informačních technologií apod.
Skutečný rozsah a členění due diligence bývá nejčastěji podmiňován dostupností
informací. Protože due diligence je založena na týmové práci, je dalším faktorem
ovlivňujícím rozsah a dobu trvání due diligence počet a struktura členů týmu, předpokládaná
velikost transakce, zdroje, které jsou na due diligence k dispozici i na požadovaných
termínech získání potřebných závěrů due diligence.
110
Dosavadní pohled na lidské zdroje v rámci due diligence
V oblasti DD zaměřené na lidské zdroje přetrvává právní pohled, který vychází především
ze zaměření DD na oblast potenciálních fúzí a akvizic. Protože se zde předpokládá, že
investor, který podnik koupí, bude usilovat o snížení nákladů v rámci reorganizace celého
podniku. J proto nutné zkontrolovat v rámci DD všechny pracovní smlouvy a pochopit
personální politiku, která před převzetím v podniku existovala. Potenciální investor musí
vytvořit plán pro udržení klíčových zaměstnanců a zároveň i plány propouštění a integrace
zbylých pracovníků do nové organizace. Při propuštění je třeba sledovat, aby se potenciální
investor nevystavil nebezpečí žalob v případě, že většina propuštěných budou ženy či senioři.
Ohled na lidské zdroje je ilustrován následujícím přehledem v bodech 1. až 21. I když se
zaměstnanci je spojena podniková kultura, bývá jí v DD věnována zvláštní pozornost, která
přesahuje zaměření tohoto příspěvku.
1.







2.



Organizace podniku
Má organizace komplexní organizační schéma?
Existuje popis práce pro každou osobu v organizaci?
Existuje komplexní seznam úředníků a ředitelů?
Existuje komplexní seznam zaměstnanců?
Existuje komplexní seznam akcionářů?
Je organizace konzistentní v dosahování krátkodobých a dlouhodobých cílů?
Lze očekávat úspory prostřednictvím konsolidace nebo restrukturalizace?
Odměňování zaměstnanců
Existuje kompletní seznam všech úředníků, ředitelů a vedoucích oddělení?
Kdy došlo naposledy k všeobecnému nárůstu platů v organizaci?
Zpracovává se přehled průměrných platů a hodinových výdělků za následující tři
kategorie:
 manažeři,
 technický personál,
 ostatní zaměstnanci.
 Je pro každou tuto kategorii průměrný výdělek vyšší, stejný nebo nižší než u podobných
podniků v okolí a u konkurence?
 Má organizace v písemné podobě stanoven postup upravující nástupní platy, platové
postupy nárokové příplatky apod.? Kdo tento postup stanovil?
3. Penzijní plán
 Má organizace penzijní plán? Jaký je jeho obsah?
 Je plně vázán na fondy? Od kterého data. Kdo je správcem?
 Je penzijní fond přeplněn ke svému skončení a vznikne přebytek pro organizaci?
4.




Podíl na zisku
Má organizace plán podílu na zisku?
Byly vyplaceny všechny podíly za uplynulý rok? Jestliže ne, popište existující stav.
Může být plán kdykoliv ukončen z rozhodnutí organizace?
Jaká je výše vyplacených podílů za posledních pět let. Jsou přiměřené?
5. Plán zaměstnaneckých výhod - příplatků (bonus plán)
111


Má organizace plán zaměstnaneckých výhod pro každého zaměstnance (včetně zahrnutí
13. resp. 14. platu? Jaký je jeho obsah?
Jaké výhody byly proplaceny v uplynulém roce. Jsou přiměřené?
6. Jiné zaměstnanecké výhody




Popisuje se úroveň zdravotního a nemocenského pojištění v organizaci a příslušné politiky
organizace. Také se určuje počet, typ a náklady uplatňovaných nároků.
Popisuje se politika proplácení dovolených.
Popisuje se politika získávání opcí na akcie nebo podobných pobídek spoluúčasti na
kapitálu.
Popisuje se politika cestovních výdajů a pohoštění.
7. Zvláštní ujednání o kompenzaci
 Existují nějaká ujednání se zaměstnanci ohledně zdržení se konkurenčního jednání,
ohledně ukončení manažerských či pracovních smluv nebo jiné speciální dohody se
zaměstnanci?
 Proč má organizace takováto ujednání?
 Kdo podepsal tato ujednání? Kdo je určen podpisu takovýchto ujednání?
 Na koho se vztahují tato ujednání?
8. Záznamy o výplatě mezd
 Získávají se kopie o týdenních a měsíčních výplatách mezd a odměn, o hodinových
mzdách zaměstnanců pracujících na plný a částečný úvazek. Identifikují se kódy
jednotlivých zaměstnanců, oddělení, nadřízených.
 Jaké záznamy o odměňování existují pro každého zaměstnance. Jak jsou udržovány?
 9. Příručky pro zaměstnance
 Má organizace příručku o politice organizace, která je určena zaměstnancům?
 Má organizace příručku (manuál) o participaci zaměstnanců na zisku? Má organizace
manuál standardních pracovních prostupu pro každé oddělní/pracovní funkci?
10. Odbory
 Jsou v organizaci odbory v organizaci a jak zastupovaly zaměstnance v uplynulých deseti
letech?
 Je nějaká činnost odborů hrozbou pro organizaci nebo je některá takováto činnost dosud
neuzavřena jednáním?
 Má organizace nějaký formální plán zaměřený proti odborům?
11. Přerušení práce
 Došlo v organizaci v uplynulých pěti letech k přerušení práce na dobu delší než tři hodiny
ať již z důvodů stávky, selhání zařízení, vyčerpání zásob nebo jiného důvodu?
 Byla organizace ohrožena přerušením práce v průběhu plynulých tří let?
12. Výcvikový program
 Má organizace formální výcvikový program pro své zaměstnance?
 Pokud neexistuje formální program, popisují se postupy výcviku nových a přeřazovaných
zaměstnanců.
 Kdo je zodpovědný za to, že organizace má velmi dobře vycvičené zaměstnance?
 Popisuje se šíře, v jaké jsou zaměstnanci v každém oddělení zaškolení na jiné práce pro
zmenšení problémů v případě, že některý ze zaměstnanců není v práci přítomen.
13. Postoje a morálka
112




Zabývala se někdy organizace morálním chováním svých zaměstnanců?
Pokud ne, má to organizace v plánu?
Co si due diligence tým myslí o postojích a morálce zaměstnanců? Jak tato skutečnost
může ovlivnit fungování podniku po jeho převzetí?
Panuje mezi zaměstnanci silná pracovní etika? Je v organizaci patrné týmové cítění?
14. Uchovávání záznamů
 Prověřují se postupy organizace pro uchovávání záznamů o:
 náboru nových zaměstnanců,
 hodnocení zaměstnanců,
 přeřazování zaměstnanců,
 podpoře výkonnosti zaměstnanců/demotivaci,
 změnách v odměňování zaměstnanců,
 výcviku zaměstnanců,
 dodržování pracovní doby,
 absentérství,
 ukončování pracovních poměrů.
 Prověřuje se způsob ukončování pracovních poměrů a to, co je případně potřeba učinit pro
to, aby tento způsob byl legitimní?
 Prověřují se osobní záznamy za několik náhodně vybraných zaměstnanců.
 Prověřují osobní záznamy pro všechny řídící pracovníky organizace.
15. Reportování
 Uvádí se seznam zpráv vydaných personálním oddělením pro jiné oblasti podniku a jejich
hodnota.
 Uvádí se seznam zpráv o personálu, které byly získány zvenčí a jejich hodnota pro klienta
due diligence.
16. Náborové postupy
 Detailně se uvádí postupy, které se používají v organizaci pro nabízení pracovních míst,
způsoby vedení rozhovorů, vyšetřování, hodnocení, získávání referencí a náboru jak
managementu, tak ostatních nových zaměstnanců.
 Má organizace nějaký kontakt s agenturou zabývající se získáváním nových pracovníků?
Je tento vztah dobrý?
17. Motivace
 Jaké specifické metody a techniky organizace používán pro motivování hodinově a časově
odměňovaných zaměstnanců. Lze kvantifikovat efektivnost motivačních metod a technik
pro obě skupiny zaměstnanců?
 Jak jsou odměňovány nadprůměrné výkony?
 Jak je měřena výkonnost a jak jsou s tímto měřením seznamováni zaměstnanci?
18. Soudní pře
 Došlo v uplynulých dvou letech k soudním přím se zaměstnanci, nebo je podána soudní
žaloba v současné době?
19. Regulační orgány
 Vznikly v uplynulých dvou letech problémy spojené s dodržováním nařízení ze strany
regulačních orgánů (např. bezpečností práce, hygienou apod.)?
 Postupuje organizace v souladu s platnou legislativou a regulačními opatřeními? Jsou zde
nějaké hrozby soudních pří?
113
20. Personální agentury
 Použila organizace v uplynulých pěti letech služeb personálních agentur zaměřených na
nábor pracovníků, jejich školení apod.?
21. Klíčový personál
 Jsou klíčové funkce obsazovány lidmi s potřebnou kvalifikací?
 Existují specifické požadavky na zaměstnance a na jejich kvalifikaci?
 Jaké jsou plány na zabezpečení kvalifikačních potřeb (včetně případné rekvalifikace)?
 Existuje v některých oblastech organizace nadbytek pracovních sil?
 Mohou být tito nadbyteční pracovníci rekvalifikováni na jiné pozice v organizaci?
Rozšiřující pohled na lidské zdroje v rámci due diligence
Měření nefinanční výkonnosti
V oblasti lidských zdrojů lze využívat ukazatele, které na první pohled nejsou finanční, ale
které se v konečných důsledcích odrážejí v ziskovosti podniku. Díky nefinančním ukazatelům
lze získat lepší přehled o výkonnosti podniku, o tom, co může negativně ovlivňovat
dosahování strategických cílů. Využívání nefinančních ukazatelů ovšem závisí na tom, jak
tým provádějící due diligence dokáže tyto ukazatele správně identifikovat, analyzovat a
používat. Nelze ztrácet z mysli následující:
 v každém podniku jsou specifické oblasti, které podmiňují jeho výkonnost. Nelze proto
slepě používat univerzální modely hodnocení efektivnosti,
 pohled na vztah příčiny a účinku by měl být založen na objektivní analýze, nikoliv na
subjektivní úvaze,
 nefinanční ukazatele ve svých důsledcích vždy působí na celkovou finanční výkonnost.
Měla by být proto stanovena hranice, při které růst nefinančních ukazatelů na tuto
výkonnost může působit negativně,
 používání nefinančních ukazatelů musí být v souladu se zaměřením due diligence (jiné
ukazatele mohou být v případě ručení za půjčku, jiné v případě majoritního vstupu do
společného podniku).
Nefinanční ukazatelé z oblasti lidských zdrojů















Počet zaměstnanců
Počet zaměstnanců vzhledem k jejich odpovědnosti.
Analýzy různých podnikatelských činností vs. potřebný počet zaměstnanců.
Zkušení versus nezkušení pracovníci.
Manažery versus pracovníci.
Vlastní pracovníci, versus tzv. agenturní pracovníci.
Analýza pracovní zátěže.
Skutečná a očekávaná čerpaná dovolená.
Fluktuace zaměstnanců.
Fluktuace zaměstnanců vs. lokální ekonomika.
Procento přesčasů z celkových odpracovaných hodin.
Pracovní absence.
Pracovní morálka.
Náklady zaměstnávání.
Počet žadatelů o zaměstnání
114





Počet zaměstnanců v čase reklamní kampaně.
Techniky hodnocení zaměstnanců.
Hodnocení plánu rozvoje zaměstnanců.
Monitoring výkonu jednotlivých oddělení.
Mzdy a odměny ve srovnání s konkurencí.
Závěr
Provádění due diligence v oblasti lidských zdrojů autor příspěvku doporučuje rozšířit i o
problematiku nefinančních ukazatelů, které mohou přispět k posouzení celkové finanční
výkonnosti podniku. V oblasti zaměstnanců nelze ale zapomínat na možnost, že důvodem
slabého výkonu organizace nemusí být jednotliví pracovníci, ale podmínky, které jsou
nastaveny pro jejich práci.
Literatura
[1] Dvořáček, J.: Audit podniku a jeho operací. Praha. C. H. Beck, 2005.
[2] Gleich, R – Kierans, G. – Hasselbach, T.: Value in Due Diligence. Burlington, Gower
Publishing, 2010.
[3] Howson, P.: Commercial Due Diligence. Gower Publishing, 2006.
[4] Rosenbloom, A. H.: Due Diligence for Global Deal Making. Princeton. Bloomberg Press,
2002.
[5] Harding, D. – Rouse, T. (2007): Human Due Diligence. Harward Business Review, 2007,
s. 124-130.
Kontakty:
Jiří Dvořáček, prof. Ing. CSc.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
Katedra podnikové ekonomiky
nám.. W. Churchilla 4
Praha 3, 160 00
[email protected]
115
Vliv vnějšího prostředí na rozhodování o investicích
českých podniků
Influence of external environment on investment decisions
of Czech enterprises
Ladislav Dvořák
ABSTRAKT
Jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících výkonnost podniků je jejich investiční
aktivita. Optimální míra investic zaměřených na obnovu a zlepšování technického vybavení
podniků umožňuje jejich trvale udržitelný rozvoj, inovační investice pak rozhodují o
strategických změnách jejich fungování. České podniky byly v uplynulých 10 letech
významně ovlivněny hospodářským vývojem prostoru Evropské unie, jehož členem se Česká
republika stala v roce 2004. S členstvím v Evropské unii se rovněž otevřel pro české podniky
přístup k jejím dotačním programům. Jejich dopad je nejen v celkovém objemu podpory,
která takto urychlila investiční dynamiku v české ekonomice, ale i ve struktuře investic.
Priority dotačních programů, jak se zdá, logicky ovlivňují i samo investiční rozhodování
podniků.
Klíčová slova: výkonnost, prosperita, investice, dotace
ABSTRACT
One of the most important factors influencing performance of enterprises is their investment
activity. Optimal level of investments focusing on the renewal and the improvement of
technical equipment of enterprises allows their sustainable development. Innovation
investments then decide about strategic changes of their operation. Czech enterprises were
during last 10 years very influenced by the development of economy in the EU area, which
member the Czech Republic became in 2004. With the membership in the European Union
the access to its subsidy programs was open for Czech enterprises. Its impact is not only in the
amount of the subsidy, which in this way speeded up investment dynamics in the Czech
economy, but in the structure of investments as well. Priorities of subsidized programs, as it
seems, logically influence even investment decisions of enterprises as such.
Key words: performance, prosperity, investments, subsidies
Investiční aktivita podniků nefinančního sektoru a vliv rozšíření
Evropské unie
Z dat o tvorbě hrubého kapitálu v České republice je zřejmé, že k její významné
akceleraci došlo v letech 2003 – 2007/2008. Dynamika v rozsahu + 80 % je natolik
významná, že je oprávněné očekávat, že spočívá v nějakém výjimečném vlivu. Zatímco
v letech 2000 – 2005 dynamika investic podniků i přes významný růst HDP v podstatě
stagnovala, akcelerace po roce 2004 je nepřehlédnutelná. Lze spekulovat o nejrůznějších
faktorech vnitřních i vnějších, ale vstup České republiky v tomto sehrál neoddiskutovatelně
zásadní roli.
116
Obr. 1: Investice podniků nefinančního sektoru 2000 - 2012
Investice podniků nefinančního sektoru
800 000
700 000
Investice mil. Kč
600 000
500 000
400 000
300 000
200 000
100 000
0
2 000
2 001
2 002
2 003
2 004
2 005
2 006
2 007
2 008
2 009
2 010
2 011
2 012
Rok
Zdroj: ČSÚ, Statistika národních účtů
Vstup do Evropské unie přinesl významnou změnu podnikatelského prostředí, otevřel
prostor pro investice zahraničních firem v České republice a export českých podniků do
prostoru Evropské unie. Je samozřejmé, že už před samotným vstupem probíhala přípravná
fáze českých podniků na nové podmínky dané novým legislativním rámcem, který Česká
republika aktem vstupu oficiálně přijala. Je také samozřejmé, že řada zahraničních firem na
samotný vstup nečekala a v České republice investovala i před ním. Nicméně z údajů o
investiční aktivitě českých podniků je evidentní, jak významnou roli samotný fakt vstupu
sehrál. Akceptace evropské legislativy a s tím vyšší očekávaná vynutitelnost práva, odstranění
barier pohybu zboží, politické ukotvení země v prostoru Evropské unie přinesly významný
impulz i do ekonomiky. Toto konstatování lze ostatně potvrdit i celou řadou dalších
statistických dat. Jako nejilustrativnější můžeme použít růst burzovního indexu PX, který
v letech 2003 – 2007 představuje + 340 %. Takto významný nárůst nelze ani při
nejoptimističtějším pohledu přičítat pouze vnitřním faktorům české ekonomiky jako takové.
Jednoznačný silný moment daný okamžikem vstupu do Evropské unie je prostě
nepřehlédnutelný.
117
Obr. 2: Investice podniků nefinančního sektoru 2007 - 2012
Investice podniků nefinančního sektoru
800 000
715 618
701 006
700 000
600 000
584 446
578 036
2011
2012
Investice mil. Kč
535 621
484 303
500 000
400 000
300 000
200 000
100 000
0
2007
2008
2009
2010
Rok
Zdroj: ČSÚ, Statistika národních účtů
Z kontextu celosvětového je také zřejmé, proč se tyto výrazné trendy prudce přerušily
v roce 2008. Hluboká světová finanční krize přinesla drastické přerušení nastoupených trendů.
Pokles investiční aktivity českých firem v roce 2009 na úroveň 69% roku předchozího tak
pouze potvrzuje jednoznačný vliv ekonomiky světové na ekonomiku zemí Evropské unie,
potažmo České republiky.
Vstup České republiky do Evropské unie a následný propad světových finančních trhů
znamenají tedy dva výrazné momenty, které se promítly do vývoje domácí ekonomiky
intenzitou, která překonává ostatní vlivy politické, demografické a jiné. Světový a evropský
hospodářský cyklus nalézají odraz v indikátoru, který signalizuje stav ekonomiky nejcitlivěji
– investiční aktivitě firem. Reakce českých firem na obecnou prosperitu a posléze nejistotu,
jak tato data ukazují, byla překvapivě racionální. Po mohutných investicích v letech
prosperity, přišel útlum investic a pochopitelná mobilizace vnitřních zdrojů. Význam faktorů
podporujících trvalou výkonnost podniků se z oblasti investiční významně posunul jiným
směrem.
Vliv dotační politiky na investiční chování podnikatelských subjektů
Dotační programy Evropské unie představují nejen impulz pro rozvoj trvalé výkonnosti
podniků, ale svým nastavením zřejmě ovlivňují podstatně i samotný směr investic. Operační
programy stanovují určité priority a samo čerpání dotací je svázáno celou řadou podmínek.
Otázkou tedy je, jak tyto podmínky ovlivňují samotné rozhodování firem. Pokud totiž hodlá
podnik na dotaci pro svůj projekt dosáhnout, nezbývá nic jiného, než záměr přizpůsobit
parametrům dotačního programu. Zjednodušeně řečeno, je-li podmínkou udělení dotace
podporovat turistický ruch, je nutno k nové hale přistavět recepci a zorganizovat alespoň 2x
týdně její prohlídku. Složitěji řečeno místo outsorcingu neefektivní činnosti mimo Evropskou
unii je možné postavit montovnu v tuzemsku a za pomoci dotace se ji snažit držet alespoň po
118
požadované období v chodu. Jak potom takováto strategická rozhodnutí ovlivní dlouhodobé
fungování podniků, ukáže nejspíše až příští desetiletí.
O intenzitě vlivu dotací na investiční rozhodnutí vypovídá jednoduché porovnání
investic s objemem dotací.
Tab. 1: Investice podniků nefinančního sektoru 2007 - 2012
Rok
2 007
2 008
2 009
2 010
2 011
2 012
Celkem
Investice mil.
715 618
701 006
484 303
535 621
584 446
578 036
3 599 030
Zdroj: ČSÚ, Statistika národních účtů
Tab. 2: Plánovaná alokace dotací na období 2007 – 2013
alokace mil.
žádosti mil.
OPPI
Ostatní
93 504
701 657
169 981
1 237 010
Celkem
795 161
1 406 991
350 829
618 505
444 333
788 486
1 110 831
1 971 215
Program
Ostatní 50%
Celkem
podniky
Multiplikace
-
Zdroj: MMR, Měsíční monitorovací zpráva
V období 2007 – 2012 bylo proinvestováno českými podniky celkem 3 599 030 mil. Kč.
Porovnáme-li tuto sumu investic s objemem dotací dostupných pro Českou republiku,
dostaneme se k zajímavému srovnání. V operačních programech bylo dostupných celkem 795
mld. Kč. Tato částka samozřejmě zahrnuje i programy, které nejsou pro podnikatelské
subjekty určeny, jejichž příjemci jsou veřejné subjekty nebo organizace nepodnikatelského
charakteru. Celkové vyčíslení prostředků dostupných na projekty podnikatelské je obtížně
identifikovatelné. Vezmeme-li však jako předpoklad, že OPPI je určen primárně podnikům a
z ostatních programů odhadneme podíl dostupných prostředků na 50%, činí suma dotací
dostupných pro ponejvíce investiční projekty podniků 444 mld. Kč. Pokud dále budeme
předpokládat, že projekt je pokryt dotací v průměru ze 40%, částka podporovaných projektů
se dostává na 1 110 mld. Kč. Pro ilustraci - jedná se o číslo srovnatelné s ročním státním
rozpočtem České republiky
To ovšem není zdaleka vše. Nastavení programů samo o sobě iniciuje určitou poptávku.
Podniky reálně i za pomoci různých poradenských firem aktivně lustrují dotační tituly a
podmínky dotačních programů. V praxi se pak snaží generovat projekty, které by mohly na
dotační podporu dosáhnout. O tomto ovlivňování investiční strategie podniků svědčí fakt, že
žádostí bylo podáno daleko více. Suma podaných žádostí dosahuje zhruba na dvojnásobek
119
dotované částky. I když řada těchto projektů nebyla díky selekci do programů podpory
zařazena, lze se domnívat, že jelikož se nacházely v určité fázi přípravy, byly mnohé z nich
realizovány i bez dotace. Pokud vezmeme do úvahy tedy i tuto skutečnost, dostáváme se na
1 971 mld. investičních projektů iniciovaných dotačními programy EU. Ve srovnání
s celkovým objemem investic za období 2007 – 2012 toto představuje 55 % podíl projektů
iniciovaných dotační politikou fondů EU.
Na základní otázku, zda jsou priority dotačních programů nastaveny tak ideálně, že
kopírují potřeby podniků, nebo zda je spíše investiční politika podniků těmito programy
ovlivňována ve vyhlášeném směru, neexistuje patrně jednoznačná odpověď. Nicméně
předpokládané více jak 55% směrování investic do oblastí označených jako priority
operačních programů je zarážející. Také praxe bank ukazuje, že až 70% jimi financovaných
investičních záměrů v určitých oblastech je pokrýváno některou z dotací operačních
programů. Z takto vysokého prolnutí soukromých investic se státní podporou vyplývají pouze
dva závěry: buď je dotační podpora inovací neúměrně vysoká nebo jsou investice podniků
taženy dotačními programy. V obou případech je však zřejmé, že role dotací v investiční
politice podniků je nezdravě vysoká. Lze vyvodit závěr, že bez této míry podpory by řada
investičních projektů vůbec nevznikla nebo nevznikla ve formě, v jaké jsou nakonec
realizovány. Tuto nezdravou závislost bude nutné v příštím programovém období Evropské
unie eliminovat. Z toho, že se v příštím období uvažuje s daleko vyšší mírou využití
finančních nástrojů podpory podniků a odklonem od přímých dotací, je zřejmé, že si tohoto
stavu jsou vědomy i orgány za stanovení priorit odpovědné.
Závěr
V příspěvku bylo poukázáno na vysokou míru závislosti českých podniků na hospodářské
politice Evropské unie a vývoji ekonomiky světové. Chování podniků v oblasti řízení investic
a inovací významně ovlivňují zejména dostupnost a priority současných dotačních programů
Evropské unie. Z vysokého podílu dotačních prostředků na realizovaných investicích vyplývá,
že vliv dotací může být v určitém směru až deformující. Priority programů bývají centrálně
nastavovány rozhodnutím řídících orgánů, které pracují v systému státní správy. Je logické, že
podniky pak při rozhodování o konkrétních investičních projektech vědomě zohledňují
možnou dostupnost dotační podpory a cíleně projekty modifikují za účelem naplnění
vyhlášených podmínek. Úřední a politická rozhodnutí tak mnohdy nastavují směr
v rozhodování o investicích podniků. Zda je toto nastavení správné, ukáže dlouhodobý vývoj
české ekonomiky v příštím období. Bylo by však vhodné vrátit odpovědnost za tak důležitý
faktor výkonnosti podniků, jakým bezesporu investice jsou, zpět na stranu podniků. Tomu by
mělo napomoci daleko širší využití finančních nástrojů podpory podniků oproti přímým
dotacím.
Literatura
[1] ČSÚ, Statistika národních účtů, 2013
[2] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Měsíční monitorovací zpráva, 2013
120
Kontakty:
Ladislav Dvořák, Ing., CSc.
Antonínská 56
Dačice, 380 01
[email protected]
121
Hodnota podniku a súvisiace problémy
The Value of Company and Related Problems
Petra Gavlaková* – Lenka Mikáčová**
ABSTRAKT
V súčasnom náročnom podnikateľskom prostredí sa všetky podniky snažia získať
konkurenčnú výhodu a optimalizovať svoju činnosť. Jednou z možností dosiahnutia výhody
oproti konkurentom je i orientácia podniku na maximalizáciu jeho trhovej hodnoty ako na
základný a najdôležitejší cieľ, ktorý zároveň zabezpečí trvalú prosperitu a dosahovanie zisku
v dlhodobom horizonte. Predkladaný príspevok je orientovaný na teoretické priblíženie
dôležitosti poznania hodnoty podniku a popísanie základných problémov súvisiacich s jej
odhadom.
Klíčová slova: Hodnota podniku; Odhad hodnoty podniku; Neurčitosť.
ABSTRACT
All companies are trying to achieve a competitive advantage and optimize their activities in
today`s challenging business environment. One way of achieving this advantage is to focus on
maximizing the company`s market value. It should be fundamental and the most important
goal of company. This goal is able to ensure the permanent prosperity and long-term profit.
This paper gives a theoretical background of importance of knowing the enterprise value. It
also describes the basic problems connected with value estimation.
Key words: Enterprise value, Estimation of enterprise value, uncertainty.
JEL classification: G32
Trhová hodnota ako primárny cieľ podniku
Základným cieľom podniku existujúceho v súčasnej ekonomike by mala byť
maximalizácia jeho trhovej hodnoty. V minulosti bolo hlavným zámerom podnikov
dosahovanie zisku, no postupne sa zistilo, že trhová hodnota je oveľa objektívnejším
ukazovateľom úspechu firmy a z dlhodobého hľadiska vedie práve k dosiahnutiu pozitívneho
hospodárskeho výsledku. Spoznávanie tejto hodnoty a orientácia na ňu by mali viesť
podnikateľov k správnejším rozhodnutiam a k budovaniu zdravších a úspešnejších firiem,
ktoré následne napomáhajú k tvorbe silnejšej ekonomiky, vytvárajú pracovné príležitosti
a vedú k vyššiemu životnému štandardu obyvateľstva danej krajiny. Copeland, Koller a Murin
(2000) uvádzajú vo svojej teórii, že hodnota podniku je odvodená od jeho schopnosti
generovať cash flow a na ňom založené výnosy z investícií.
Väčšina podnikov v našom podnikateľskom prostredí nemá špeciálne vytvorený systém
pomenovaný ako hodnotový manažment, napriek tomu však vytvárajú hodnotu, a to ako

*
**
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu VEGA 1/0357/11 KLIEŠTIK, T. a kol.:
Výskum možnosti aplikácie fuzzy-stochastického prístupu a CorporateMetrics ako nástrojov kvantifikácie
a diverzifikácie podnikových rizík.ázev projektu.
Ing. Petra Gavlaková – doktorand; Žilinská univerzita v Žiline, fakulta PEDaS, katedra ekonomiky.
Ing. Lenka Mikáčová - doktorand; Žilinská univerzita v Žiline, fakulta PEDaS, katedra ekonomiky.
122
výsledok mnohých vzájomne prepojených aktivít. Sú však firmy, ktoré si uvedomujú
dôležitosť tvorby hodnoty, a preto prechádzajú na tzv. hodnotové riadenie, ktoré je založené
na hodnotovom myslení.
Existuje viacero prístupov k hodnotovému riadeniu podnikov. Niektoré z nich sú striktne
metricky zamerané, iné zahŕňajú viacero aspektov (napr. strategické, finančné a organizačné
otázky). Sú prístupy, ktoré sľubujú okamžitý účinok, ale aj také, ktoré vedú k dlhodobému
strategickému plánovaniu zlepšenia situácie. Bez ohľadu na to, ktorý prístup si konkrétny
podnik zvolí, pri budovaní hodnotového riadenia by sa mal zamerať na šesť základných
oblastí (Copeland, T., Koller, T., Murrin, J., 2000):
1. Podnik musí kombinovať inšpirujúce požiadavky s náročnými kvantitatívnymi cieľmi
spojenými s tvorbou hodnoty.
2. Podnik by si mal osvojiť starostlivý prístup k riadeniu portfólia pre dosiahnutie
maximálnej hodnoty (vrátane radikálnej reštrukturalizácie, pokiaľ je to nevyhnutné).
3. Podnik sa musí uistiť, že jeho organizačná štruktúra a kultúra posilňujú požiadavky
pre tvorbu hodnoty.
4. Podnik musí vytvoriť lepší náhľad na kľúčové nosiče hodnoty v jednotlivých
podnikateľských aktivitách.
5. Podnik musí zaviesť efektívny postoj k manažovaniu výkonnosti jednotlivých
podnikateľských aktivít prostredníctvom sofistikovaného stanovovania cieľov
a prísneho hodnotenia výkonnosti.
6. Podnik musí nájsť spôsob ako motivovať manažérov a ostatných zamestnancov, aby
pracovali s ohľadom na tvorbu hodnoty prostredníctvom finančných a iných odmien.
Obr. 1: Oblasti aktivít potrebných pre tvorbu hodnoty
Zdroj: Vlastné spracovanie podľa Copeland, T., Koller, T., Murrin, J. (2000. Str. 91)
123
Mnohé z vyššie uvedených aktivít by mali byť automatickou súčasťou základného
manažmentu podniku. Existuje však mnoho firiem, ktoré nepristupujú systematicky
k hodnoteniu výkonnosti jednotlivých svojich činností.
Oceňovanie versus ohodnocovanie
Je potrebné rozlišovať medzi pojmami oceňovanie a ohodnocovanie. Oceňovanie
znamená stanovenie ceny, a to najmä vo vzťahu k daňovým a iným účelom. Ohodnocovanie
môžeme chápať ako proces, v ktorom je odhadovaná hodnota pre všeobecné trhové transakcie
súkromnoprávnej povahy (Krabec, T., 2009). V tejto súvislosti je potrebné uvedomiť si
rozdiel aj medzi cenou a hodnotou kapitálu.
„Hodnota nie je skutočnosťou, ale odhadom buď najpravdepodobnejšej ceny, ktorá by
mala byť zaplatená za dané aktívum, alebo ekonomických úžitkov plynúcich z vlastníctva
aktíva.“
Podľa M. Maříka je hodnota podniku „daná očakávanými budúcimi príjmami (buď na
úrovni vlastníkov, alebo na úrovni všetkých investorov do podniku, t.j. vlastníkov aj
veriteľov) prevedenými (diskontovanými) na ich súčasnú hodnotu“. Hodnota teda nie je
objektívnou vlastnosťou podniku, pretože je založená na predikcii budúceho vývoja a je
závislou na účele ocenenia a na odhade oceňovateľa (Mařík, M., 2011).
Neurčitosť pri ohodnocovaní
Hodnotu podniku považujeme za odhadovanú, snažíme sa však docieliť čo možno
najpresnejší odhad a eliminovať odchýlky na minimum. Existuje viacero dôvodov, pre ktoré
dochádza k nepresnosti pri ohodnocovaní. Jedným z najdôležitejších a najvýraznejších je
existencia neurčitosti (Cisko, Klieštik, 2013). Pri ohodnocovaní vždy robíme určitý odhad do
budúcnosti, a keďže nikto z nás nevie, aký bude budúci vývoj, je potrebné počítať s určitou
odchýlkou. Existuje viacero príčin neurčitosti, ktoré môžeme zaradiť do nasledovných skupín
(Damodaran, A., 2006):
1. Neurčitosť súvisiaca so samotným procesom ohodnocovania. Aj v prípade, že máme
dokonalo spoľahlivé zdroje informácií, musíme prvotné údaje previesť na vhodné vstupy a
tieto použiť v modeloch. Každá (i malá) chyba, ktorú urobíme v akomkoľvek štádiu tohto
procesu, sa odzrkadlí v konečnom výsledku a spôsobí odchýlku.
2. Neurčitosť súvisiaca so špecifickými podmienkami konkrétnej firmy. Táto
neurčitosť znamená, že i keď odhadneme pre danú firmu určitý pravdepodobný vývoj, realita
môže byť úplne iná. Pod vplyvom rôznych faktorov sa môže stať, že podnik vykazuje oveľa
horšie, ale i oveľa lepšie výsledky, ako sme predvídali.
3. Neurčitosť súvisiaca s makroekonomickými ukazovateľmi. V prípade, že by sa aj
firma vyvíjala spôsobom, aký očakávame, makroekonomické prostredie môže celkový
výsledok nepredvídateľne ovplyvniť (napr. rast alebo pokles úrokových sadzieb, hrubého
domáceho produktu, nezamestnanosti, a podobne).
To, do akej miery sa jednotlivé druhy neurčitosti podieľajú na celkovej neurčitosti
súvisiacej s ohodnocovaním, závisí od konkrétneho podniku. Keď hodnotíme zrelú
spoločnosť, najväčší vplyv majú makroekonomické ukazovatele a ich vývoj. V prípade
mladých neskúsených firiem je závažnejšia špecifická neurčitosť závisiaca od podmienok
danej firmy. Rozdelenie neurčitosti na jednotlivé kategórie nám dáva možnosť rozlíšiť, čo
môžeme ovplyvniť, riadiť alebo eliminovať, a čo naopak, musíme prijať ako bežnú súčasť
procesu ohodnocovania.
Ako už bolo spomenuté, neurčitosť sa nedá úplne odstrániť. Je však niekoľko spôsobov,
ako jej pri hodnotení môžeme čeliť. Tieto spôsoby sa členia na „zdravé“ a „nezdravé“
(Damodaran, 2006). Medzi zdravé reakcie na neurčitosť patria:
124
a) Kvalitnejšie hodnotiace modely. Jednou z ciest ako eliminovať chyby a odchýlky pri
ohodnocovaní je vytváranie lepších modelov, ktoré využívajú väčšie množstvo informácií. Je
však potrebné si uvedomiť, že ani ten najlepšie skonštruovaný model nedokáže zredukovať
neurčitosť úplne. Môže však aspoň eliminovať jej vplyv na celkový výsledok.
b) Hodnotiace rozpätie. Niektorí analytici uznávajú, že hodnota podniku je len odhad,
a preto sa snažia kvantifikovať rozpätie tohto odhadu. Niektorí používajú simulácie, iní
metódu najlepšieho a najhoršieho variantu. Ich výstup teda poskytuje nielen odhad hodnoty
podniku, ale aj odhad neurčitosti (odchýlky).
c) Pravdepodobnostné tvrdenia. Niektorí analytici vykonávajú ohodnocovanie použitím
pravdepodobnostných variantov aby vyjadrili neurčitosť konečného výsledku.
Vyššie spomenuté zdravé reakcie na neurčitosť sú otvorené jej existencii a poskytujú
informácie ohľadom jej vplyvu na ohodnocovanie podniku. Analytici, ktorí využívajú
niektorú z týchto metód sa môžu rozhodnúť, akú váhu dajú neurčitosti počas procesu
ohodnocovania. Existujú však i takí, ktorých prístup nevedie k správnym rozhodnutiam. Títo
reagujú na prítomnosť neurčitosti „nezdravo“:

prenášanie zodpovednosti - niektorí analytici sa snažia prenášať zodpovednosť
za odhad hodnoty na čísla a informácie poskytnuté inými autormi (napr. údaje
o sadzbe ekonomického rastu). Pokiaľ sa ich odhad ukáže ako správny, pripisujú si
zásluhu, a naopak, pokiaľ sa zmýlia, zo zlého výsledku obvinia iného autora, od
ktorého prevzali údaje.

vzdávanie sa – veľké množstvo analytikov sa počas ohodnocovania vzdá, najmä
v prípade používania plnohodnotných hodnotiacich modelov, pretože nie sú
schopní konfrontovať a vysporiadať sa s neurčitosťou.
Výhodou rozdelenia neurčitosti na vyššie uvedené skupiny (neurčitosť súvisiaca
s procesom ohodnocovania, súvisiaca so špecifickými podmienkami konkrétnej firmy a
súvisiaca s makroekonomickými ukazovateľmi) je to, že si vďaka tomu môžeme uvedomiť,
čo je možné ovplyvniť alebo kontrolovať, a čo naopak musíme prijať ako prirodzenú súčasť
procesu ohodnocovania. Konštruovanie lepších modelov a prístup k presnejším informáciám
dokážu neurčitosť do určitej miery eliminovať.
Analytici by sa vo všeobecnosti mali zamerať na čo najpresnejší odhad charakteristík
týkajúcich sa konkrétnej firmy (napríklad: Ako dlho bude firma schopná udržiavať rast? Ako
rýchlo budú rásť výnosy podniku? Aký je predpoklad zisku v budúcich obdobiach?), nakoľko
predpokladať budúcu hodnotu makroekonomických ukazovateľov je veľmi riskantné.
Na konci každého procesu ohodnocovania, nech je akokoľvek detailný a komplexný, je
prítomný určitý stupeň neurčitosti týkajúci sa výsledných hodnôt. Nebolo by totiž logické
predpokladať, že vypočítaná hodnota bude úplne presná, pokiaľ sú vstupné údaje iba
odhadované. Znamená to tiež, že by analytici mali brať do úvahy primerané rozpätie pre
odchýlky a chyby. Dôsledkom tohto tvrdenia je, že ohodnocovanie by nemalo byť
posudzované na základe jeho presnosti. Niektoré podniky je možné ohodnotiť správnejšie
jednoducho preto, že ich budúcnosť je menej neistá. Ide najmä o zrelé a stabilné spoločnosti.
Existuje viacero spôsobov, ako čeliť neurčitosti v procese ohodnocovania. Existuje
niekoľko používaných modelov či metód, medzi ktoré patria napr. simulácie, rozhodovacie
stromy a analýza citlivosti. Tieto metódy pomáhajú analytikom čeliť neurčitosti, avšak
nedokážu ju úplne odstrániť.
125
Záver
Orientácia podniku na maximalizáciu trhovej hodnoty ako na primárny cieľ predstavuje pre
podnik jednou z možností ako dosiahnuť konkurenčnú výhodu v súčasnom náročnom
podnikateľskom prostredí. Je potrebné si uvedomiť, že tvorba hodnoty by mala byť
prirodzenou súčasťou každého podniku, a je možné ju zefektívniť prostredníctvom
hodnotového riadenia podniku. Prirodzenou súčasťou procesu zisťovania hodnoty podniku je
neurčitosť správnosti výsledku. Je spôsobená tým, že vstupné údaje sú odhadované, a teda aj
výsledná hodnota predstavuje len odhad analytika. Neurčitosť sa nedá z procesu
ohodnocovania nikdy úplne odstrániť, avšak existuje niekoľko spôsobov ako je možné jej
čeliť (napr. konštruovanie lepších modelov, vytváranie hodnotiaceho rozpätia alebo
pravdepodobnostných tvrdení), a tiež ako ju znížiť (simulácie, rozhodovacie stromy a analýza
citlivosti).
Literatura
[1] Bartholdy, J. – Peare, P. (2000): Estimating Cost of Equity. [online]. Dostupné na:
http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=252270.
[2] Buus, T. a kol. (2007): Aplikace moderních metod oceňování v případě nekotovaných
společností. Praha, Oeconomica. 2007.
[3] Cisko, Š. - Klieštik, T. (2013): Finančný manažment podniku II. Žilina, EDIS
Publishers. 2013.
[4] Copeland, T. - Koller, T. – Murrin, J. (2000): Valuation. Measuring and Managing the
Value of Companies. New York, John Wiley & Sons, Inc. 2000.
[5] Damodaran, A. (2002): Damodaran od Valuation. New Yersey, New York: John Wiley
& Sons, Inc. 2006.
[6] Damodaran, A. (2009): The Dark Side of Valuation: Valuing Young, Distressed, and
Complex Businesses. In: FT Press, New York, 2009.
[7] Harumová, A. a kol. (2009): Stanovenie hodnoty podniku. 1.vydanie. Bratislava: Iura
Edition, 2009.
[8] Kislingerová, E. (2001): Oceňování podniku. Praha: C. H. Beck. 2001.
[9] Krabec, T. (2009): Oceňování podniku a standardy hodnoty. Praha: Grada. 2009.
[10] Mařík, M. (2011): Metody oceňování podniku: proces ocenění – základní metody a
postupy. Praha, Ekopress. 2011.
[11] Tham, J. - Vélez-Pareja, I. (2004): Principles of Cash Flow Valuation. Burlington:
Elsevier Inc. 2004.
126
Kontakty:
Petra Gavlaková, Ing.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Katedra ekonomiky
Univerzitná 8215/1
Žilina, 01026
[email protected]
Lenka Mikáčová, Ing.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Katedra ekonomiky
Univerzitná 8215/1
Žilina, 01026
[email protected]
127
Marketingová stratégia včelárskeho podnikania na
Slovensku 
Marketing strategy of beekeeping business in Slovakia
Martina Gogolová* – Jana Majerová**
ABSTRAKT
Príspevok sa venuje návrhu marketingovej stratégie včelárskeho podnikania na Slovensku.
Dôslednou analýzou vplyvov z jednotlivých oblastí marketingového prostredia sú
identifikované v príspevku silné a slabé stránky a potenciálne príležitostí a hrozby
včelárskeho podnikania na Slovensku. Na základe výsledkov SWOT analýzy je následne
určená vhodná stratégia, ktorú by malo včelárstvo na trhu zaujať. Na základe stanovených
cieľov a na základe analýzy marketingového prostredia sú navrhnuté marketingové programy
podľa štyroch základných nástrojov marketingového mixu. Metódy a spôsoby uplatnenia sú
náplňou výrobkovej, cenovej, distribučnej a komunikačnej politiky.
Klíčová slova: včelárstvo, SWOT analýza, marketingové aktivity, marketingová stratégia.
ABSTRACT
The paper deal with proposal of marketing strategy of beekeeping business in Slovakia.
With the help of detailed analysis of particular impacts from single areas of marketing
environment have been identified the Strengths, Weaknesses, potential Opportunities,
and Threats of beekeeping business in Slovakia. Based on the results of the SWOT analysis is
subsequently determined appropriate strategy, you should take a beekeeping in the market.
Based on the objectives and the analysis of the marketing environment marketing programs
are designed according to four basic marketing tools. Methods and procedures for application
are filling product, price, distribution and communication policy.
Key words: beekeeping, SWOT analysis, marketing activities, marketing strategy
JEL classification: M31
Úvod
Slovenské včelárstvo so svojou tradíciou má pevné miesto na trhu s medom a ostatnými
včelárskymi produktmi. Po roku 1989, keď začalo postupné otváranie trhu a pôsobenie
trhových mechanizmov, ukazujú sa v plnej miere nedostatky v jeho fungovaní. Ako jedno
z mála odvetví poľnohospodárskej výroby nedokázalo sa plne vyrovnať s požiadavkami
modernej trhovej ekonomiky a ďalšie zotrvávanie na tejto pozícii môže otvoriť fázu jeho
úpadku a spôsobiť ďalšie škody na jeho rentabilite, ale i vážne ohrozovať jeho unikátnu
funkciu v biodiverzifikácii živej prírody, a to neustále klesajúcim počtom obhospodarovaných
včelstiev. Slovenské včelárstvo dosahovalo vrchol v 90. rokoch minulého storočia, keď bolo
evidovaných okolo 40 000 včelárov a približne 470 000 včelstiev. V súčasnosti vidieť

Príspevok je spracovaný ako jeden z výstupov výskumného projektu VEGA 1/0473/13 Integrovaný model
budovania hodnoty značky ako nástroja marketingového mixu podniku
*
Ing. Martina Gogolová, PhD. odborný asistent, Katedra ekonomiky, F PEDAS, ŽU v Žiline.
**
Mgr. Ing. Jana Majerová, PhD. odborný asistent, Katedra ekonomiky, F PEDAS, ŽU v Žiline.
128
prirodzený úbytok včelárov a nezáujem zo strany mladých pokračovať v práci predkov.
Priemerný vek slovenského včelára je 64 rokov. Na Slovensku sa vyprodukuje ročne okolo
4 500 ton medu. Ročná spotreba medu na obyvateľa predstavuje 0,25 kg medu [1].
Na Slovensku sa v súčasnosti venuje chovu včiel vyše 16 000 včelárov, ktorí majú
približne 275 000 včelstiev. V tomto roku spolu vyprodukujú asi 4 400 ton medu, teda v
priemere 16 kg od jedného včelstva. Najväčším združením včelárov je Slovenský zväz
včelárov (SZV) so sídlom v Bratislave, ktorý má 14 500 členov s 250 000 včelstvami. Spolok
včelárov Slovenska (SVS) sídli v Trstenej. Eviduje 1 500 včelárov a ich 14 500 včelstiev.
Okrem týchto dvoch združení sú na Slovensku ďalšie tri malé organizácie včelárov a malý
počet chovateľov včiel nie je registrovaný v žiadnom združení [2]. Zväz včelárov založil
v roku 2010 Výrobno-odbytové družstvo slovenských včelárov. Vlastným exportom finálneho
výrobku chce zabezpečiť brand image Slovenský med v zahraničí - spotrebitelia musia
vedieť, že ak si kúpia produkt s označením Slovenský med, získajú pravý a neriedený včelí
produkt najvyššej kvality. Nedostatok kvalitného medu je celosvetový problém.
Veľkoobchodníkom to neprekáža a zaobídu sa aj bez včelára. Obyčajný cukor rozložia na
jednoduchšie sacharidy, doplnia príchuťou, farbivom a zmiešajú s menším množstvom
prírodného medu. Takáto zmes je rozoznateľná od pravého medu iba laboratórnymi
skúškami [3].
V súčasnosti na Slovensku v oblasti kvality medu nie sú žiadne celoeurópske ochranné
známky v zmysle nariadení EEC 2081/92 a 2082/92 zaregistrované. Existuje národná
ochranná známka pre členov Slovenského zväzu včelárov a Spolku včelárov Slovenska s
názvom Slovenský med so sprísnenými kvalitatívnymi požiadavkami a vyhraneným
geografickým pôvodom z územia Slovenska [4].
Kilogram medu sa momentálne predáva v závislosti od regiónu a jeho kúpnej sily od 3 do
7 eur. Toľko stojí med priamo u včelárov, lacnejšie sú kvetové, najdrahšie čierne horské
medy. Obavy z nižšej produkcie medu v roku 2012 signalizujú prvé obhliadky včelstiev.
Mnohým včelárom uhynuli celé rodiny. Na minuloročnú znášku sa včelári nesťažujú a
kvalitného slovenského medu majú včelári stále dosť. Med sa oplatí kúpiť z minuloročnej
znášky, tohtoročná môže byť drahšia [5].
SWOT analýza včelárskeho podnikania na Slovensku
Na Slovensku je z vyššie uvedených dôvodov aktuálna potreba formulovania budúcej
stratégie a vplyv narastajúcej svetovej konkurencie na trhu s medom, čo vyžaduje komplexnú
SWOT analýzu, ktorá má odhaliť silné a slabé stránky včelárstva, ale aj príležitosti
a ohrozenia z vonkajšieho prostredia. Výsledky SWOT analýzy môžu byť použité v procese
úplnej transformácie slovenského včelárstva na podmienky trhovej ekonomiky.
Dôslednou analýzou vplyvov z jednotlivých oblastí marketingového prostredia boli
identifikované silné a slabé stránky a potenciálne príležitostí a hrozby včelárskeho podnikania
na Slovensku. Identifikované silné a slabé stránky včelárstva ako aj potenciálne príležitostí
a ohrozenia sú uvedené v tabuľke 1 a v tabuľke 2.
129
Tab. 1: Silné a slabé stránky včelárskeho podnikania na Slovensku
Silné stránky
Slabé stránky




Dobré meno na trhu
Vysoká kvalita slovenského medu
Trvanlivosť včelích produktov
Produkcia medu zabezpečujúca potreby
slovenského trhu i časti potrieb jeho
exportu
 Široká základňa včelárstva








Nerozvinuté podnikanie vo včelárstve
s málopočetnou skupinou profesionálnych
včelárov
Výkon chovu včiel a výroby včelích
produktov v menších objemoch než sú
potrebné na rentabilný chod a život
včelárskej farmy, rodinného včelárskeho
hospodárenia
Nedostatočná propagácia spotreby
včelárskych produktov
Úzky sortiment včelárskej produkcie
Vžitá tendencia predávať med
veľkoodberateľom pod cenu výrobných
nákladov alebo s nízkym ziskom
Vysoká nákladovosť
Zlé medziľudské vzťahy
Vysoká veková štruktúra včelárov
Zdroj: vlastné spracovanie
Tab. 2: Príležitosti a ohrozenia včelárskeho podnikania na Slovensku
Príležitosti
Ohrozenia
 Rastúca finančná podpora z fondov EÚ
 Nárast veľkosti trhu po začlenení
Slovenska do EÚ a možností exportu
medu do najvyspelejších krajín, ktoré sú
závislé na dovoze medu
 Nezastupiteľný podiel včiel
v biodiverzifikácii živej prírody
 Nevyužitý znáškový potenciál Slovenska
 Priaznivý vplyv klimatických zmien
 Stúpajúca výroba biopalív
 Uprednostňovanie prírodného medu
zákazníkmi priamo od včelárov
 Zvyšujúci sa záujem o bioprodukty
 Postupné približovanie životnej úrovne
obyvateľstva úrovni vo vyspelých
európskych krajinách
 Podpora od záujmových a štátnych
organizácií: Slovenského zväzu
včelárov, Spolku včelárov Slovenska
a Výskumného ústavu včelárskeho
 Nestabilný vývoj svetových cien medu
 Nepostačujúca štátna podpora rodinného
a individuálneho podnikania
 Poveternostné vplyvy
 Hrozba škodcov a nekontrolovanej
chemizácie
 Rozmnožovanie medveďov vo voľnej
prírode
 Dovoz lacného a nekvalitného medu
 Zaostávajúce včelárske technológie a
techniky
Zdroj: vlastné spracovanie
130
Určenie vhodnej stratégie včelárskeho podnikania na Slovensku základe výsledkov
SWOT analýzy
Výstupom SWOT analýzy je určenie vhodnej stratégie, pomocou ktorej by malo včelárske
podnikanie na Slovensku dosiahnuť svoje ciele. Na zistenie vhodnej stratégie boli použité
čiastkové výsledky z S-W a O-T analýzy [6].
Na základe súčtu vypočítaných hodnôt bolo možné stanoviť výsledné rozdiely samostatne
pre silné a slabé stránky a rovnako pre príležitosti a ohrozenia. Vypočítaný rozdiel poukazuje
na prevahu príležitostí nad ohrozeniami, ktoré sa v prostredí nachádzajú. To môže
včelárskemu podnikaniu v budúcnosti napomáhať v jeho rozvíjaní, za predpokladu voľby
primeraných marketingových aktivít pri rozvíjaní podnikateľskej stratégie. Vypočítané
hodnoty boli použité na umiestnenie včelárskeho podnikania vo výslednej matici SWOT
analýzy (viď. obr. 1).
Obr. 1: Výsledná matica SWOT analýzy včelárskeho podnikania na Slovensku
Zdroj: vlastné spracovanie
Marketingové ciele v oblasti včelárstva
Zabezpečiť zvýšenie spotreby medu obyvateľstvom a zvýšenie jeho exportu dokáže
okrem iného len účinná propagácia a podpora predaja riadiaca sa marketingovými zásadami.
Medzi hlavné marketingové ciele v oblasti včelárstva patrí:

znižovanie nákladov,

zvyšovanie prijateľnosti cien výrobkov,

zvyšovanie frekvencie nákupov,

zlepšovanie previazanosti zákazníka s podnikom pomocou predaja ďalších
výrobkov
(peľ, materská kašička, medovina, sviečky, vysokoakostné
a druhové medy),
131

ďalšia motivácia spolupracovníkov,

zlepšovanie imidžu produkcie vzhľadom ku konkurencii,

stotožnenie zákazníka so včelárskym podnikom a nadväzovanie priateľských
vzťahov.
Návrh marketingových aktivít v oblasti včelárstva
Na základe stanovených cieľov a na základe analýzy marketingového prostredia sú
navrhnuté marketingové programy podľa štyroch základných nástrojov marketingového
mixu. Metódy a spôsoby uplatnenia sú náplňou výrobkovej, cenovej, distribučnej
a komunikačnej politiky [7].
Návrh výrobkovej politiky
V zahraničí v oblasti včelárstva do značnej miery víťazí kvalita a primeraný pomer medzi
ňou a cenou. Zákazníci prejavujú dodatočné priania, sú kritickí, odborne sa vzdelávajú, často
menia dodávateľov. Nielenže je súťaž tvrdšia, ale i správanie zákazníka je ťažšie prijateľné, je
náročnejší a menej verný podniku.
Chuť a záľuby zákazníka sa menia stále. Trhovou kvalitou už dnes nie je to, čo sa vo
včelárstve všeobecne definuje, čo určí včelár, ale kvalitou je to, čo by chcel mať zákazník, čo
mu chutí a za čo je ochotný zaplatiť určitú cenu. Dobré ceny sa dajú dosiahnuť len za tie
včelárske produkty, ktoré zákazníka oslovia, ktoré ho fascinujú a nadchnú. Sortiment
výrobkov to nie je napríklad 15 druhových medov priemernej kvality a nespočíva len v počte
druhov, ale sortiment výrobkov musí mať svoju šírku i hĺbku.
Drobný včelár sa často stretáva s poznatkom, že veľa konzumentov si vyberá produkty
podľa chuti a balenia, podľa názvu, ale už menej podrobne poznajú plný text etikety a veľmi
často potrebujú poradiť ohľadom chuti medu a možnosti jeho použitia. Znalosti o včelárskych
produktoch a záujem o ich poznávanie stúpajú. Zároveň sa takto dostavuje väčšia polarizácia
trhu s včelárskou produkciou. Stúpa záujem o druhové medy, najmä ocenené na prehliadkach
včelárskych produktov. Ľudia kupujú včelársku produkciu nielen pre vysokú kvalitu, ale tiež
pre dokonalý vzhľad a pre pocit zo zážitkov, ktoré sú súčasťou vybraného životného štýlu.
Každý produkt prekonáva určitý vývoj. Podlieha modifikáciám, inováciám a neskôr ho trh
vyradí vďaka nástupu nových spotrebiteľských trendov. Túto zákonitosť si musí uvedomovať
i drobný včelár a podľa toho neustále upravovať svoj sortiment produkcie do šírky aj do
hĺbky. Úplný sortiment bude potom tvoriť cenovú pyramídu, ktorej vrchol tvorí niekoľko
veľmi drahých medov prémiovej kvality, pod nimi sú medy vyššej cenovej skupiny, ďalej
medy strednej triedy a nakoniec lacné medy, ale dobrej kvality. Udržanie celej pyramídy má
veľký význam, lebo sa zistilo, že medy prémiovej kvality môžu zvyšovať ceny ostatnej
včelárskej produkcie. Malá variabilita v sortimente druhových medov je na Slovensku
spôsobená tým, že včelári dávajú prednosť veľkým nárazovým znáškam, najmä repkového
a kvetového medu, snažia sa získať vysoké znášky. Navrhuje sa preto investovať do
kočovania a získavať kvalitné medovicové a agátové medy.
Návrh cenovej politiky
Cenová politika hrá v každom podniku veľmi dôležitú úlohu a mala by byť koordinovaná
s rozhodnutiami o ostatných zložkách marketingového mixu. Tvorba cien je voľná, vyžaduje
ale určité znalosti o trhu a tiež cit. Navrhuje sa včelárovi nestanovovať cenu príliš vysokú,
lebo predá málo medu a veľa nezarobí. Musí sa pohybovať na určitej cenovej hladine, ktorá je
v danom mieste používaná.
132
Doporučuje sa ceny medu na upútavkách neuvádzať. Pokiaľ totiž cenu zákazník
vyhodnotí ako príliš vysokú, pôjde inde. Keď cena uvedená nebude, má šancu, že osloví
práve jeho, a tak mu môže cenu zdôvodniť. Dokonca mu môže ukázať včelnicu a vysvetliť,
prečo práve ten jeho med je výnimočný – včelstvám sa maximálne venuje, má možnosť
využiť znášku z výnimočnej prírodnej lokality a má možnosť si vybrať jednotlivé druhové
medy s rôznou výškou ceny. Nakoniec je potrebné zabezpečiť, aby sa zákazník vrátil
aj nabudúce. Základom je samozrejme kvalitný med a jeho široký sortiment. Takto sa získava
dôvera zákazníka. To je veľmi cenná devíza.
Neodporúča sa predávať med pod cenu. Nielenže si včelár nezarobí na ďalší rozvoj svojej
prevádzky, ale dáva tým signál, že med za takúto cenu od neho je rovnako „kvalitný“, ako ten
istý „lacný“ anonymný v supermarkete. Ľudia potom nebudú cítiť potrebu chodiť k nemu
s odôvodnením, že si rovnaký med môžu kúpiť pri veľkom nákupe. Je potrebné sa naučiť
rozlišovať kvalitu a oceňovať ju. Ak včelár bude predávať med maloobchodníkovi, ten bude
po ňom požadovať predajnú maržu, ktorá môže ísť až k 30% z predajnej ceny. Je to podľa
zažitej schémy, tretina pre výrobcu, tretina pre spracovateľa, tretina pre obchodníka. Je to
cena za to, že včelár predá väčšie množstvo medu a zároveň nemá toľko práce zo
zabezpečovaním predaja a môže sa venovať včelám a mednej produkcii. Zároveň však stále
zarobí viac ako keď predá med veľkoodberateľovi v kanvách a hlavne buduje si tak svoje
meno, pretože na pohároch v obchode je jeho adresa. Za pozornosť stojí skutočnosť, že cena
vtlačí medu určitý imidž podľa sloganu: „Čo je lacné, nestojí za nič!“, alebo naopak „Kvalita
má svoju cenu!“ Preto by sa produkty s vysokou kvalitou nemali predávať za cenu bežného
tovaru. Podstatné je, aby zákazník vedel, rozoznal a uznal zvláštnosti a vysokú kvalitu
produktu. Tu má priamy predajca vysokú šancu. Musí ale úspešne zdôrazniť prídavné
hodnoty produktu, využiť psychológiu, prezentovať svoj produkt ako nezameniteľný
a neporovnateľný a tým ho ako sa patrí zhodnotí.
Návrh distribučnej politiky
Trhovo orientované včelárske podnikanie musí neustále sledovať vývoj trhu. Odbyt
včelárskej produkciu funguje len tak, keď na oboch stranách (včelár – zákazník) existujú
neustále podnety pre nákup včelárskej produkcie, pretože zákazník vždy znovu položí otázku
„aké prednosti, aký úžitok má pre neho nákup medu práve u daného včelára?“ Preto je pre
včelára marketing súčasne povinnosťou premýšľať o vývoji trhu. A práve včelár, ktorý
predáva med z dvora, musí vyrábať také produkty, ktoré obstoja vo veľmi silnom
konkurenčnom boji a budú zodpovedať požiadavkám a očakávaniam nového konzumného
štýlu života a budú atraktívnejšie ako produkty jeho konkurentov.
Pri marketingovom plánovaní predaja je dôležité brať do úvahy reálny odhad
predpokladaného výnosu medu na jedno včelstvo v nasledujúcej sezóne podľa postupne sa
vyvíjajúcich klimatických a znáškových podmienok a podľa sily včelstiev a ich rozvoja
(priemerný výnos na včelstvo a celú včelnicu). Potom je potrebné zistiť odbyt medu
a vedľajších včelárskych produktov (peľ, propolis, vosk a včelí jed) a určiť možnosti predaja
za výhodné ceny. V prípade, že zaistenie produkcie nepokrýva potenciál včelnice, odporúčajú
sa včelárovi dve možnosti:
1. Med má celkom dlhú trvanlivosť a nadprodukciu je možné skladovať a následne je ho
možné predávať vo vhodnom čase mimoznáškovej sezóny.
2. Zvyšné včelstvá budú zazimované na mede a ošetrené podľa veterinárnych
a zootechnických predpisov.
Tak je zabezpečené znižovanie počtu včelstiev tým, že si včelár do budúcich rokov
zabezpečí väčší odbyt medu alebo vyčká na lepšie výkupné ceny. Na základe vyššie
uvedeného sa ďalej odporúča zmeniť distribučnú stratégiu.
133
Od uvedenia priameho predaja na prvé poradie až po využitie nepriameho predaja ako
podpornej formy distribúcie:
1. Predaj z dvora (výsledky ukazujú, že takýmto spôsobom sa predá dvojnásobné
množstvo medu ako pri výkupe a malí včelári takýmto spôsobom predajú celú svoju
produkciu).
2. Predaj cez internet.
3. Predaj cez odbytové družstva.
4. Predaj do výkupu.
Včelárom sa odporúča aktívne zapájať do zakladania odbytových družstiev. Ide o typ
združeného podnikania, na ktoré je možné čerpať dotácie z EÚ. V združení musí byť
minimálne päť včelárov (podnikateľov), lebo je tu podmienka ročného obratu tovaru
minimálne za tri milióny korún. Na základe schváleného projektu je možné získať naspäť
príspevok (dotácie) na zabezpečenie odbytu medu (napr. na vybavenie skladu, medárne,
plniarne, laboratóriá). Na dotáciu nie je právny nárok. Záleží na kvalite spracovania projektu.
Návrh komunikačnej politiky
V konzumácii sladidiel vedie cukor. Jeho spotreba stúpa. U medu a ostatnej včelárskej
produkcie sa v poslednej dobe vplyvom zdravého spôsobu života pozitívne zlepšuje
konzumácia vplyvom symbolov: med a zdravie, med je prírodný produkt, med je zdravší ako
cukor. Do súboru komunikácie sa zaraďujú všetky spôsoby reklamy, ktorú včelár dáva
kmeňovým i novým zákazníkom, správy o svojom podnikaní, produkovanom sortimente,
cenách, nových výrobkoch. Osobný kontakt je najúčinnejšou formou reklamy, ale
i najdrahším spôsobom ako zákazníka osloviť a ako mu predstaviť nielen svoju včelársku
farmu, výrobky, ale nechať pôsobiť i osobnosť včelára, spôsob jeho vystupovania
a zodpovedať otázky zákazníka. Na druhom mieste v účinnosti je telefonický rozhovor, ktorý
sa najviac uplatní v prípade, že zákazníka včelár pozná. Na treťom mieste sú letáky, ktorých
účinnosť v poslednej dobe rýchlo klesá, pretože každý z vlastnej skúsenosti vie, že väčšina z
nich končí v koši. Trochu iné postavenie má prospekt, v ktorom je možné predstaviť podnik
pomocou väčšieho počtu fotografií a stručného textu. Je dôležité, aby fotografie neboli
,,mŕtve“. Mali by byť na nich zachytení zákazníci na včelnici, pri ochutnávke, pri posedení na
včelnici a pod. Vždy je potrebné dbať na to, aby sa ľudia srdečne smiali a mali veselé
pohľady zo zážitkov vo včelnici. Najlepšie sa osvedčuje tlačovina vo formáte A4 zložená na
tri diely do leporela, teda 6 strán rozdielne koncipovaných. Dá sa vložiť do obdĺžnikovej
obálky a poslať za bežnú taxu poštovného. Podnikový prospekt má popisovať včelársky
podnik a jeho podnikovú filozofiu, ale nemá popisovať druhy produkcie. Popis konkrétnych
druhov produkcie má byť v cenníku, kde sú uvedené i ceny a objem pohárov, prípadne ďalšie
detaily o produktoch. Podnikový prospekt je drahá záležitosť a musí byť používaný niekoľko
rokov. Cenník je spravidla dobre vydávať dvakrát do roka, vkladá sa do prospektu, a preto má
rovnaký formát. Na stretnutia so zákazníkmi slúžia najrôznejšie príležitosti usporiadané
k tomu, aby sa zákazníci zoznámili s produkciou, dozvedeli sa novinky o podniku a čo sa pre
nich pripravuje, prípadne sa zoznámili s použitím včelárskej produkcie v kombinácii
s ochutnávkou medu, medoviny a ostatných včelárskych výrobkov.
Záver
Včelárstvo na Slovensku má so svojou tradíciou pevné miesto na trhu s medom
a ostatnými včelárskymi produktmi. Slovensko v porovnaní s Českou republikou zaostáva
v počte včelárov, včelstiev, spotreby medu na obyvateľa a tiež v nedostatku mladých
včelárov, ktorí by mali záujem pokračovať v tejto tradícií. Výsledok SWOT analýzy situoval
podnikateľskú činnosť včelárstva na Slovensku do kvadrantu stratégie spojenectva. Včelárske
134
podnikanie by sa malo teda prioritne orientovať na dôslednú transformáciu včelárskeho
podnikateľského prostredia využijúc pri tom všetky príležitosti, ktoré spoločenskoekonomická situácia na Slovensku vytvára. SWOT analýza jasne ukazuje, že dosiahnutá
podnikateľská úroveň v slovenskom včelárstve nemá parametre potrebnej akcieschopnosti a je
preto základnou príčinou stagnácie celého odvetvia. Zabezpečiť zvýšenie spotreby medu
obyvateľstvom na Slovensku a jeho exportu dokáže okrem iného len účinná propagácia
a podpora predaja riadiaca sa marketingovými zásadami. Tie dokážu efektívne v praxi
presadzovať len včelári dostatočne motivovaní ziskom – profesionálni včelári. Tých je ale
v slovenskom včelárstve najmenej. Riešením a súčasne hlavnou marketingovou aktivitou
slovenského včelárstva i štátnej politiky by sa preto malo stať rozšírenie ich počtu. To by
efektívne naštartovalo i plnenie objednávky štátnej ekologickej politiky - zvyšovanie stavov
obhospodarovaných včelstiev. Široká členská základňa včelárstva má predpoklad sa stať ich
prirodzenou zásobárňou. Presvedčiť potenciálnych profesionálov, ale i ostatných včelárov
dokáže len dostatočná štátna podpora podnikaniu spolu s racionálnou marketingovou
argumentáciou. Marketingová osveta, tréningy v marketingových aktivitách, ale aj školenia na
financie, logistiku a výrobu sú účinnými nástrojmi pri participácii na vytváraní funkčného
podnikateľského prostredia vo včelárstve.
Literatúra
[1] Včelári sa pokúsia očistiť med. [on line]. [s.a.]. [cit. 10. 9. 2013]. Dostupné na:
http://www.sme.sk/c/5025944/vcelari-sa-pokusia-ocistit-med.html
[2] Produkcia medu na Slovensku. [on line]. [s.a.]. [cit. 21. 10. 2012]. Dostupné na:
http://ekonomika.sme.sk/c/6456409/slovenski-vcelari-v-tomto-roku-vyprodukuju4400ton-medu.html
[3] Nedostatok kvalitného medu a vysoká cena medu. [on line]. [s.a.]. [cit. 23. 10. 2012].
Dostupné na: http://peniaze.pravda.sk/spotrebitel/clanok/24927-kvalitneho-medu-jenedostatok-cena-je-vyssia-tvrdia-vcelari/
[4] Národný program stabilizácie slovenského včelárstva. [on line]. [s.a.]. [cit. 11. 9. 2013].
Dostupné na: http://skalica.vcelari.sk/content/národný-program-stabilizácie-rozvojaslovenského-vcelárstva-na-roky-20102011-až-20122013#_Toc232497143
[5] Dobrý med bude tento rok vzácnější. [on line]. [s.a.]. [cit. 11. 9. 2013].
http://peniaze.pravda.sk/spotrebitel/clanok/25809-dobry-med-bude-tento-rok-vzacnejsi/
[6] Birnerová, E. – Kráľ, P.: Strategický marketing - 1. vyd. - Žilina : Žilinská univerzita,
2010. - 249 s., AH 22,71, VH 23,27 : obr., tab. - ISBN 978-80-554-0220-8
[7] Kovalčíková, I.: Návrh marketingových aktivít vo včelárskom podnikaní na Slovensku.
Diplomová práca, 2009
Kontakty:
Ing. Martina Gogolová, PhD.
Katedra ekonomiky, F PEDAS, ŽU v Žiline
Univerzitná 1, 010 26 Žilina, Slovenská republika
email: [email protected]
Mgr. Ing. Jana Majerová, PhD.
Katedra ekonomiky, F PEDAS, ŽU v Žiline
Univerzitná 1, 010 26 Žilina, Slovenská republika
email: [email protected]
135
Podniková diagnostika ako komplexný pohľad na
podnik a jeho prosperitu
Business diagnostics as a complex view at the company and its
prosperity
Barbora Gondžárová*
ABSTRAKT
Tento príspevok je zameraný na zistenie vzťahu medzi podnikovou diagnostikou a
prosperitou podniku. Uvádza pohľad doktoranda na problematiku prosperity podniku a
faktorov, ktoré na ňu vplývajú s dôrazom na podnikovú diagnostiku, ktorá prináša komplexný
pohľad na podnik. Podniková diagnostika umožňuje rozpoznať problémy na začiatku a tak
zamedziť negatívnym dôsledkom, ktoré by mohli znižovať prosperitu podniku.
Kľúčové slová: Prosperita; Podniková diagnostika; Konkurencieschopnosť
ABSTRACT
This article is concern on finding relation between business diagnostics and prosperity. The
article offer a view of PhD student on issue of prosperity and factors, which effects on it and
with emphasis on business diagnostics, which brings complex view on company. Business
diagnostics allows find out problems on the beginning and then prevent negative
consequences, which could lower prosperity of company.
Key words: Prosperity; Business Diagnostics; Competitivness.
JEL classification: G32
Prosperita podniku a podniková diagnostika
Prosperitou chápeme pozitívny vývoj, úspech, či výnosnosť podniku. Tento pojem
a hlavne jeho posudzovanie v podniku sú individuálne. Na prosperitu podniku vplýva
množstvo faktorov a je problematické určiť len jeden, ktorý by na prosperitu podniku vplýval
najviac. Treba brať pritom do úvahy aj negatívne dôsledky pôsobenia niektorých faktorov. Na
podnik je teda potrebné hľadieť ako na celok a hľadať súvislosti medzi faktormi, ale tiež
medzi jednotlivými funkčnými oblasťami podniku. Takto na podnik pozerá aj podniková
diagnostika. Z pohľadu podnikovej diagnostiky by sme mohli prosperitu vysvetliť ako
pozitívny dôsledok synergického efektu v podniku vyplývajúceho z kooperácie jednotlivých
funkčných oblastí v podniku. V rámci dizertačnej práce sa venujeme skúmaniu rôznych
aspektov podnikovej diagnostiky, a preto by sme v tomto príspevku chceli priniesť nový
pohľad na prosperitu podniku prostredníctvom podnikovej diagnostiky optikou doktoranda.
Prosperita podniku a faktory, ktoré ju ovplyvňujú
Pri skúmaní faktorov, ktoré vplývajú na konkurencieschopnosť podniku je vhodné
rozčleniť tieto faktory na vonkajšie a vnútorné. Toto členenie vychádza z faktu, že existujú
*
Ing. Barbora Gondžárová, – interný doktorand; Katedra ekonomiky, FPEDAS, Žilinská univerzita v Žiline.
136
okolnosti, ktoré podnik ovplyvniť môže, a naopak, skutočnosti, ktoré ovplyvniť nemôže.
Podľa Pirožka16 medzi vnútorné faktory prosperity podniku patrí:

inovačná aktivita,

starostlivosť o zákazníkov,

obchodná značka,

flexibilita,

náklady na pracovníkov,

kvalifikácia pracovníkov,

kvalita produkcie,

prístup ku finančným zdrojom.
Ďalej uvedieme aj členenie vonkajších faktorov vplývajúcich na prosperitu podniku,
pričom vychádzame z členenia podľa Pirožka a Karpisovej17. Tí medzi vnútorné faktory radia
:

vyjednávaciu silu dodávateľov,

vyjednávaciu silu odberateľov,

konkurenciu,

mieru korupcie,

záujem o pracovný pomer,

podporu štátnych orgánov,

podporu miestnych orgánov.
Ako už bolo uvedené, nemožno jednoznačne určiť, ktorý z faktorov je pre podnik
najdôležitejší. Každá krajina, región, či odvetvie sú iné a teda aj určovanie priorít v podnikaní
je individuálne. Môžeme ale konštatovať, že tieto faktory, či už vo väčšej alebo menšej miere,
pôsobia v každom a na každý podnik. Podnik sa nimi musí zaoberať. Poznanie týchto
faktorov, samozrejme, nestačí. Je potrebné vykonať analýzy, na základe ktorých podnik zistí
svoju situáciu. Takýmito analýzami sú napr. SWOT analýza na zistenie silných a slabých
stránok podniku, jeho príležitostí a ohrození, PEST analýza okolia podniku, finančná analýza
a i.
Ako vidíme, pri zisťovaní prosperity podniku je potrebné zaoberať sa širokým spektrom
informácií z celého podniku, podobne ako pri diagnostike podniku.
Podniková diagnostika
Podniková diagnostika je mladá vedná disciplína. Vznikla ako dôsledok potreby včasnej
identifikácie problémov v podniku, či už vznikajúcich alebo dlhodobejších. Jej cieľom je tieto
problémy nielen riešiť, ale im tiež včasnou prevenciou zamedzovať. Môžeme teda hovoriť
16
17
BLAŽEK, Ladislav, VITURKA, Milan a kol. Analýza regionálních a mikroekonomických aspektu
konkurenceschopnosti. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 283 s. ISBN 9788021047877
BLAŽEK, Ladislav, VITURKA, Milan a kol. Analýza regionálních a mikroekonomických aspektu
konkurenceschopnosti. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 283 s. ISBN 9788021047877
137
o profylaxii ako jednej z funkcií podnikovej diagnostiky. Včasná prevencia, a teda eliminácia
budúcich nepriaznivých javov, má priaznivý dopad na prosperitu podniku.
Diagnostika podniku sa zaoberá :

bonitou podniku,

silnými a slabými stránkami podniku,

nevyužitými príležitosťami a potenciálmi,

úrovňou fungovania podniku ako celku,

problémami v podniku 18.
Týmito problémami sa podniková diagnostika zaoberá na úrovni celého podniku, vtedy
hovoríme o globálnej diagnostike, alebo na úrovni jednotlivých funkčných oblastí. Štruktúra
a zameranie podnikovej diagnostiky sú znázornené v nasledujúcej schéme.
Obr. 1: Štruktúra a zameranie podnikovej diagnostiky
Podniková diagnostika
Diagnostika funkčných oblastí
podniku
Podnik ako celok
Informačný systém
podniku
Diagnostika prierezových
disciplín
Globálna diagnostika
Finančný manažment
Marketingový manažment
Strategické riadenie
Výrobný manažment
Personálny manažment
Obchodný manažment
Inovačné procesy
Zdroj: CISKO, Š. a kolektív. Finančná analýza podniku Žilina : Žilinská univerzita
Pri skúmaní prosperity podniku považujeme za vhodnejší komplexný pohľad na podnik, a
teda budeme hovoriť o globálnej diagnostike. Podnik je chápaný ako jeden celok, pri skúmaní
sa uplatňuje systémový prístup a predmetom záujmu sú vzájomné väzby v podniku a následné
určenie zdravého, cieľového správania podniku.
Pri určovaní cieľového správania podniku vychádzame z cieľov, ktoré má podnik určené.
Pre diagnostiku je dôležitý tiež fakt, že podnik si za svoj hlavný cieľ vytýčil svoju
18
KAŠÍK, J. - MICHALKO, M. : Podniková diagnostika. Tandem, Ostrava. 198, s. 22
138
neobmedzenú, pokračujúcu činnosť.19 Dovoľujeme si ďalej tvrdiť, že ak primárnym cieľom
podniku bude zachovanie jeho existencie, sekundárnym cieľom bude jeho prosperita.
Vzhľadom na koexistenciu viacerých podnikateľských subjektov na trhu musia podniky
venovať zvýšenú a neustálu pozornosť svojej konkurenčnej sile. Podľa Slaného je
konkurencieschopnosť podniku schopnosť dosahovať dlhodobý ekonomický rast 20. Len
konkurencieschopný podnik môže prosperovať a udržať sa na trhu.
Ako sme už uviedli, na prosperitu podniku vplýva množstvo faktorov, pričom niektoré
podnik môže, iné nemôže ovplyvniť. Pri uvažovaných zmenách v niektorých
z vymenovaných oblastí by bolo pre podnik vhodné poznať, resp. vedieť predpokladať, aký
dôsledok takáto zmena prinesie. Existuje preto podnikateľské modelovanie ako podpora
podnikovej diagnostiky. Takéto modelovanie predstavuje rýchlu informačnú podporu
v riadení a plánovaní v jednotlivých funkčných oblastiach v podniku a má nasledujúce
funkcie:

poznávaciu,

integračnú,

projekčnú/optimalizačnú21.
Poskytuje teda informácie o tom, čo sa stane, ak sa zavedie, resp. nezavedie určitá zmena
(poznávacia funkcia) a tiež rieši problém, teda poskytuje odpoveď na otázku, čo je potrebné
urobiť, aby sa nepriaznivý následok odvrátil (projekčná/ optimalizačná funkcia).
V rámci podnikovej diagnostiky sa analyzujú silné a slabé stránky podniku, určuje sa jeho
normálne fungovanie, skúma sa tiež podniková klíma, podniková kultúra ako aj nevyužité
príležitosti a potenciály podniku. Vidíme, že oblastí, ktoré sú pre podnikovú diagnostiku
a prosperitu podniku spoločné, je hneď niekoľko, čo znázorňuje aj nasledujúca schéma.
Obr.2: Prienik podnikovej diagnostiky a analýzy prosperity poniku
ANALÝZA
PROSPERITY
PODNIKU
PODNIKOVÁ
DIAGNOSTIKA
Zdroj : vlastné spracovanie
19
CISKO, Š. a kolektív. Finančná analýza podniku Žilina : Žilinská univerzita - Fakulta prevádzky a ekonomiky
dopravy a spojov, 2006. - 239 s., ISBN 80-8070-635-2.
20
SLANÝ,A. Konkurenceschopnost a stabilita.Brno: Masarykova univerzita, 2010, ISBN 9788021053366
21
CISKO, Š. a kolektív. Finančná analýza podniku Žilina : Žilinská univerzita - Fakulta prevádzky a ekonomiky
dopravy a spojov, 2006. - 239 s., ISBN 80-8070-635-2.
139
Uvedená schéma slúži na ilustráciu toho, ako spolu uvededné oblasti súvisia. Ako možno
vidieť, podniková diagnostika je obsiahlejšia, zahŕňa väčšie množstvo informácií a nástrojov.
S analýzou prosperity sa v určitých oblastiach prelínajú a práve tu vidíme priesor pre
vzájomné prepojenie a tým zefektívnenie podnikovej činnosti.
Záver
I keď na prvý pohľad ide pri skúmaní prosperity podniku a diagnostike podniku
o rozdielne oblasti, nachádzame množstvo spoločného. Globálna podniková diagnostika
skúma podnik ako celok a prináša komplexný pohľad na podnik a situáciu, v ktorej sa
nachádza, hľadá príčiny negatívneho vývoja v podniku a hľadá spôsoby , ako im predchádzať
a včas ich rozpoznať. Preto je pre podniková diagnostika pre celkovú prosperitu podniku
dôležitá. Poskytuje dôležité informácie vedeniu podniku, vďaka ktorým je možná včasná
eliminácia negatívnych javov a teda nedôjde ku zníženiu prosperity podniku a oslabeniu jeho
postavenia na trhu.
Literatúra
[1] BLAŽEK, L., VITURKA, M. a kol. Analýza regionálních a mikroekonomických aspektu
konkurenceschopnosti. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 283 s. ISBN
9788021047877
[2] KAŠÍK, J. - MICHALKO, M. : Podniková diagnostika. Tandem, Ostrava. 198, s. 22
[3] CISKO, Š. a kolektív. Finančná analýza podniku Žilina : Žilinská univerzita - Fakulta
prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov, 2006. - 239 s., ISBN 80-8070-635-2.
[4] SLANÝ,A. Konkurenceschopnost a stabilita. 1.vydanie.Brno: Masarykova univerzita,
2010, ISBN 9788021053366
Kontakty:
Barbora Gondžárová, Ing.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Katedra ekonomiky
Univerzitná 1
Žilina, 01026, Slovenská republika
[email protected]
140
Úroveň využívania metód finančnej analýzy ex-ante
v českých podnikateľských subjektoch
Level of utilization of financial analysis ex-ante methods
in Czech companies
Petra Gundová
ABSTRAKT
Cieľom predloženého príspevku je prezentovať výsledky dotazníkového prieskumu, ktorý bol
zameraný na využívanie metód finančnej analýzy ex-ante českými podnikateľskými
subjektmi. Hlavnou úlohou prieskumu bolo zistiť úroveň využívania predikčných metód
finančnej analýzy ex-ante v nami oslovených podnikoch. Príspevok sa skladá z dvoch
hlavných kapitol. V prvej teoretickej časti stručne vymedzíme finančnú analýzu ex-ante ako
nástroj predikovania finančnej situácie podnikov. Druhá časť príspevku je venovaná
zobrazeniu konkrétnych výsledkov dotazníkového prieskumu.
Klíčová slova: Finančná analýza ex-ante; Predikčné metódy; Indexy IN; Rýchly test.
ABSTRAKT
The aim of the article is to present the results of a questionnaire survey, which focused on the
use of methods of financial analysis ex-ante in Czech companies. The main task of the survey
was to determine the level of use of prediction methods of financial analysis ex-ante in
analysed companies. The article contains two main chapters. In the first theoretical part we
show the financial analysis ex-ante as an important tool for diagnosing the financial health. In
the second part of the article we present specific result of the questionnaire survey.
Key words: Financial analysis ex-ante; Prediction methods; Index IN; Quick test.
JEL classification: M21
Úvod
Po ekonomickom útlme z rokov 2008 – 2009 a následnom čiastočnom ozdravení odborná
verejnosť riešila otázku, či má svetová kríza charakter tzv. dvojitého W, teda či môžeme opäť
očakávať zhoršenie ekonomických podmienok. V súčasnej dobe globálna ekonomika opäť
spomaľuje, mnohé krajiny v Európskej únii prechádzajú recesiou (Smutný, 2013, s. 9).
Jedným z dôsledkov aktuálnej situácie v ekonomickom prostredí je okrem iného aj zlyhávanie
podnikov, pričom ich zánik má dopad aj na ostatné subjekty z ich okolia (veritelia,
zamestnanci, dodávatelia, štát a pod.), čím ovplyvňuje ekonomiku danej krajiny a spôsobuje
rast sociálnych i spoločenských problémov, ktoré sú spojené s rastom nákladov Na tomto
mieste vystupuje do popredia význam predikčných metód finančnej analýzy ex-ante. Pretože
ak by podniky danú situáciu s určitou mierou pravdepodobnosti predikovali, bolo by možné
uskutočniť ozdravné opatrenia v dostatočnom časovom predstihu. I keď na druhej strane je
potrebné si uvedomiť, že nie všetky opatrenia vedú k ozdraveniu podnikov, určité
nezanedbateľné percento podnikov by mohlo negatívnej situácii predísť.
141
Z vyššie uvedených skutočností vyplýva fakt, že finanční manažéri a finanční analytici by
sa nemali zameriavať iba na výstupy finančnej analýzy ex-post, ktorá je orientovaná
retrospektívne, ale mali by venovať dostatočnú pozornosť aj finančnej analýze ex-ante, t.j.
potenciálnym vyhliadkam podniku do budúcnosti.
Cieľom predloženého príspevku je na základe výsledkov uskutočneného dotazníkového
prieskumu v českých podnikoch zobraziť úroveň využívania predikčných metód v danom
súbore podnikov.
Teoretické vymedzenie finančnej analýzy ex-ante
Od finančného analytika sa okrem analýzy minulosti očakáva aj potenciálna vyhliadka do
budúcnosti. „Klasická“ pomerová finančná analýza nie je v tomto prípade vhodným
prístupom. Preto bolo uskutočnených niekoľko štúdií, ktorých snahou bolo nájsť jediný
syntetický ukazovateľ, v ktorom by sa sústredili všetky silné a slabé stránky finančného
zdravia podniku a hodnota tohto ukazovateľa by signalizovala schopnosť alebo neschopnosť
podniku zabrániť úpadku (Mrkvička, Kolář, 2006, s. 145). Práve schopnosť poukázať na
hroziace anomálie vo finančnom vývoji podniku i v čase relatívne stabilnej finančnej situácie
je najväčšou devízou metód finančnej analýzy ex-ante (Hiadlovský, 2002, s. 180).
Finančná analýza ako predplánovacia etapa tvorby finančného plánu je zameraná nielen
úzko na finančný stav, ale mala by zachytiť aj vzájomné väzby a vzťahy finančnej a vecnej
stránky reprodukčného procesu v podniku. Na základe analýzy a prognóz ďalšieho možného
vývoja vrcholový manažment formuluje na príslušný časový horizont finančné ciele podniku
(Lesáková, 2003, s. 105). V tejto súvislosti je význam prognostických modelov v správnom
odhade budúceho potenciálu podniku pre reálne stanovenie jeho finančných cieľov.
Zdrojom informácií a východiskovou bázou predikovania finančno-ekonomického vývoja
môžu byť najmä výkazy účtovnej závierky podniku a ich analýza; informácie o súčasných
a budúcich peňažných tokoch a ich analýza; ďalšie interné informácie a plány manažmentu
podniku; analýza súčasného postavenia daného podniku na trhu; externé informácie, ktoré
poskytuje najmä finančný trh; informácie a prognózy makroekonomického vývoja prostredia,
v ktorom daný podnik pôsobí, ako aj predpoklady sociálno-politickej stability daného regiónu
(Lesáková a kol., 2007, s. 65).
Obr. 1: Prepojenie finančnej analýzy ex-post a finančnej analýzy ex-ante
Finančná analýza ex-post
vybrané
indikátory
budúceho
finančného
vývoja
Finančná analýza ex-ante
súčasnosť
čas
integrálny
ukazovateľ
metódy finančnej analýzy ex-ante
Zdroj: HIADLOVSKÝ, V. 2010. Využitie met d finančnej analýzy v praxi malých a stredných podnikov v
Slovenskej republike. Dizertačná práca. [CD-ROM]. Banská Bystrica : Ekonomická fakulta Univerzita Mateja
Bela, 2010 [cit. 2013-07-18], s. 26.
Východiskom takmer všetkých predikčných modelov je predpoklad, že v podniku dochádza
už dlhšie časové obdobie pred vznikom krízovej situácie k určitým anomáliám, v ktorých sú
obsiahnuté symptómy budúcich problémov charakteristické práve pre ohrozené podniky.
Osobitne sa tieto symptómy prejavujú vo výkonnosti podniku, pričom spravidla majú podobu
142
rozdielnej úrovne, variability a dynamiky vývoja vybraných finančných ukazovateľov,
odzrkadľujúcich finančno-ekonomický stav sledovaného podniku (Úradníček, 2010, s. 100).
Vo väčšine podnikov sa kladie dôraz najmä na klasickú finančnú analýzu orientovanú na
minulé výsledky a faktory, ktoré ich determinovali, kým metódam a modelom predikcie
finančného zdravia podnikov sa venuje len sporadická pozornosť. Je nevyhnutné si uvedomiť,
že rozdelenie finančnej analýzy z hľadiska časových dimenzií neznamená, že ex-post a exante analýza sú disjunktné množiny finančných procesov. Ex-post analýza, založená
predovšetkým na účtovných informáciách o minulom vývoji podniku, je zároveň základom aj
pre ex-ante analýzu orientovanú do budúcna, do časového horizontu 1 až maximálne 5 rokov,
čo prezentuje aj vyššie uvedený obrázok číslo 1 (Hiadlovský, 2010, s. 25).
Výsledky dotazníkového prieskumu
Cieľom uskutočneného dotazníkového prieskumu v českých podnikateľských subjektoch
bolo overiť platnosť nasledujúcich 3 hypotéz.
H1: Predpokladáme, že viac ako 50 % českých podnikov, bez ohľadu na veľkosť
a predmet činnosti, nevyužíva metódy finančnej analýzy ex-ante na predikovanie budúceho
vývoja.
H2: Predpokladáme, že miera realizovania metód finančnej analýzy ex-ante je priamo
úmerná veľkosti podniku, t.j. veľké podniky využívajú metódy finančnej predikcie vo väčšej
miere ako malé podniky.
H3: Predpokladáme, že v praxi českých podnikateľských subjektov sa z metód finančnej
analýzy ex-ante najviac využívajú indexy IN.
Dotazníkový prieskum prebiehal počas ôsmych týždňov, a to konkrétne v termíne od 22.
mája 2013 do 17. júla 2013, pričom dotazníky boli distribuované malým, stredným i veľkým
českým podnikom elektronicky a na ich tvorbu bol využitý nástroj Google Docs.
V rámci prieskumu bola použitá priebežne aktualizovaná databáza Albertina, ktorá
mapuje všetky podnikateľské subjekty, ktorým bolo pridelené identifikačné číslo (IČO)
v Českej republike. Tieto podnikateľské subjekty tvorili základný súbor. V čase uskutočnenie
dotazníkového prieskumu databáza obsahovala viac ako 2 700 000 registračných záznamov,
v ktorých boli integrované účtovné závierky a štruktúrované kontakty na štatutárnych
zástupcov a manažérov podnikov.
Pri tvorbe výberového súboru bol použitý tzv. náhodný výber. Jednoduchým generátorom
náhodných čísel v programe Microsoft Excel bolo náhodne vygenerovaných 2 000
podnikateľských subjektov, ktorým boli zaslané dotazníky. Z 2 000 odoslaných dotazníkov sa
vrátilo 116 správne vyplnených dotazníkov, ktoré boli zaradené do analyzovaného súboru.
Z uvedenej skutočnosti vyplýva, že percento návratnosti predstavuje 5,8 %.
Dotazník obsahoval 15 otázok, z toho 10 otázok bolo otvorených a 5 uzavretých, pričom
v jeho závere bola tzv. identifikačná časť, v ktorej podniky mali uviesť svoju právnu formu,
veľkosť podľa počtu zamestnancov, odvetvie a kraj, v ktorom pôsobia. V predloženom
príspevku zobrazujeme iba vyhodnotenie otázok, ktoré bezprostredne súvisia s vyššie
stanovenými tromi hypotézami.
Nasledujúca tabuľka prezentuje rozdelenie súboru podľa počtu zamestnancov, pričom
najväčší počet podnikov, konkrétne 46, predstavujú stredné podniky s počtom zamestnancov
50 - 249. Mikropodniky, ktorých maximálny počet zamestnancov je 9, majú v súbore
najmenšie zastúpenie, a to 17,24 %, čo v absolútnom vyjadrení predstavuje 20 podnikov.
143
Tab. 1: Rozdelenie súboru podľa veľkosti – počtu zamestnancov
Počet podnikov
Typ podniku
Percentuálny podiel
Mikropodnik (0 - 9 zamestnancov)
20
17,24 %
Malý podnik (10 – 49 zamestnancov)
24
20,69 %
Stredný podnik (50 – 249 zamestnancov)
46
39,66 %
Veľký podnik (viac ako 250 zamestnancov)
26
22,41 %
116
100,00 %
Spolu
Zdroj: Spracované na základe odpovedí dotazníkového prieskumu
Odvetvovú štruktúru súboru zobrazuje nasledujúci graf, v ktorom vidíme, že až 36,21 %
podnikov (v absolútnom vyjadrení 42 podnikov) pôsobí v oblasti priemyslu. Podniky zo sféry
veľkoobchodu a maloobchodu majú v súbore 22,41 percentné zastúpenie, čo predstavuje 26
podnikov. Podniky, ktoré označili možnosť iné, boli z oblasti energetiky, letectva, športu,
poradenských služieb a veľtrhov a výstav.
Obr. 2: Odvetvová štruktúra súboru
Zdroj: Spracované na základe odpovedí dotazníkového prieskumu
Podľa regionálnej klasifikácie majú v súbore najväčšie zastúpenie (31,03 %) podniky so
sídlom v Prahe, čo vyplýva aj so skutočnosti, že táto oblasť je ekonomicky najvýkonnejším
regiónom Českej republiky. Detailnejšia charakteristika regionálneho zastúpenia podnikov
v súbore je nasledovná:

Jihočeský kraj 6 podnikov (5,17 %),

Jihomoravský kraj 8 podnikov (6,90 %),

Karlovarský kraj 4 podniky (3,45 %),

Královehradský kraj 4 podniky (3,45 %),

Liberecký kraj 2 podniky (1,72 %),

Moravskosleský kraj 10 podnikov (8,62 %),

Plzeňský kraj 2 podniky (1,72 %),
144

Praha 36 podnikov (31,03 %),

Stredočeský kraj 16 podnikov (13,79 %),

Ústecký kraj 4 podniky (3,45 %),

Vysočina kraj 8 podnikov (6,90 %),

Zlínský kraj 16 podnikov (13,79 %).
V súbore 116 podnikov sa nachádza 60 podnikov (51,72 %) s právnou formou s.r.o., 48
podnikov (41,38 %) predstavujú akciové spoločnosti. Súbor je ďalej tvorený 4 družstvami
(3,45 %), 2 občianskymi združeniami (1,72 %) a taktiež 2 podnikmi so zahraničnou účasťou
(1,72 %).
Obr. 3: Ukazovatele využívané na diagnostikovanie finančného zdravia podniku
Zdroj: Spracované na základe odpovedí dotazníkového prieskumu
Úvodná časť dotazníka bola zameraná na komplexnú finančnú analýzu (finančnú analýzu expost aj finančnú analýzu ex-ante), pričom podniky mali uviesť ukazovatele, ktoré využívajú
na diagnostikovanie finančného zdravia. V tejto otázke mohli označiť viac ako iba jednu
možnosť. Na obrázku číslo 3 vidíme, že najviac podnikov (v absolútnom vyjadrení 104)
označilo výsledok hospodárenia, 70 subjektov uviedlo pomerové finančné ukazovatele
(ukazovatele likvidity, aktivity, zadlženosti, rentability a trhovej hodnoty), 30 podnikov
ekonomickú pridanú hodnotu, 12 podnikov predikčné metódy, 4 podniky Balanced Scorecard
a 4 podniky uviedli možnosť iné.
Z 12 podnikov, ktoré na diagnostikovanie finančnej situácie využívajú aj predikčné
metódy, je 6 veľkých podnikov, 4 stredné podniky a 2 malé podniky. Toto zistenie potvrdzuje
predpoklad, že predikčné metódy nie sú v podnikateľskej praxi preferované metódy finančnej
analýzy a v prípade, že ich podniky používajú, využívajú ich najmä veľké podniky
(v porovnaní s podnikmi malými). Z predchádzajúceho textu vyplýva, že daná otázka
v dotazníku je spojená s hypotézami H1 a H2.
Nasledujúca časť dotazníka bola orientovaná na konkrétne otázky o finančnej analýze exante v českých podnikoch. Otázka číslo 4 bola zameraná na povedomie o finančnej analýze
ex-ante, pričom jej vyhodnotenie zobrazuje nasledujúca tabuľka.
145
Tab. 2: Povedomie o finančnej analýze ex-ante v českých podnikoch
Stretli ste sa už s pojmom finančná analýza ex-ante?
Počet
podnikov
Percentuálny
podiel
Áno, uskutočňujem tento druh finančnej analýzy
16
13,79 %
Áno, počul som o finančnej analýze ex-ante, ale nemám bližšie
informácie
26
22,41 %
Nie
74
63,79 %
116
100,00 %
Spolu
Zdroj: Spracované na základe odpovedí dotazníkového prieskumu
Daná otázka v dotazníku bola opäť spojená s hypotézami H1 a H2. Z tabuľky číslo 2 vyplýva,
že až 63,79 % respondentov sa s pojmom finančná analýza ex-ante vo svojej podnikateľskej
praxi ešte nestretlo. V analyzovanom súbore podnikov uskutočňuje tento druh finančnej
analýzy iba 13,79 %, čo v absolútnom vyjadrení predstavuje 16 podnikov. Ich klasifikáciu
podľa počtu zamestnancov zobrazuje nasledujúci graf, v ktorom vidíme, že najväčší počet
podnikov je s počtom zamestnancov 250 a viac, čo nám opäť potvrdzuje predchádzajúce
zistenie o využívaní predikčných metód najmä veľkými podnikmi. Podľa odvetvového
zamerania je najviac podnikov (8 podnikateľských subjektov) uskutočňujúcich finančnú
analýzu ex-ante z oblasti priemyslu.
Obr. 4: Klasifikácia podnikov uskutočňujúcich finančnú analýzu ex-ante podľa veľkosti
Zdroj: Spracované na základe odpovedí dotazníkového prieskumu
Otázka o využívaní metód finančnej analýzy ex-ante na predikovanie budúceho vývoja
finančnej situácie bola kontrolnou otázkou k otázke číslo 4, pričom tieto dve otázky sa
v dotazníku nenachádzali bezprostredne za sebou. Pre porovnanie uvádzame výsledky oboch
otázok, teda otázky číslo 4 aj otázky číslo 6, v nasledujúcom grafe.
146
Obr. 5: Využívanie metód finančnej analýzy ex-ante–porovnanie výsledkov otázok 4 a 6
Zdroj: Spracované na základe odpovedí dotazníkového prieskumu
Z vyššie uvedeného textu je známe, že v otázke číslo 4 označilo 16 podnikov možnosť, že sa
s pojmom finančná analýza ex-ante už stretli a zároveň tento druh finančnej analýzy
uskutočňujú. Podľa správnosti vyplnenia dotazníka, by všetkých 16 podnikov v otázke číslo 6
malo uviesť odpoveď, že v rámci finančnej analýzy využívajú aj metódy finančnej analýzy
ex-ante na predikovanie budúceho vývoja, pričom obrázok číslo 5 potvrdzuje túto skutočnosť.
Na obrázku číslo 5 (v jeho pravej časti) môžeme vidieť, že až 81,03 % podnikov, čo
v absolútnom vyjadrení predstavuje 94 podnikateľských subjektov, predikčné metódy nikdy
vo svojej podnikateľskej praxi nevyužívalo. Toto zistenie potvrdzuje hypotézu H1, ktorá
predpokladá, že viac ako 50 % českých podnikov, bez ohľadu na ich veľkosť a predmet
činnosti, nevyužíva metódy finančnej analýzy ex-ante na predikovanie budúceho vývoja.
V hypotéze H2 predpokladáme, že miera realizovania metód finančnej analýzy ex-ante je
priamo úmerná veľkosti podniku, t.j. veľké podniky využívajú metódy finančnej predikcie vo
väčšej miere ako malé podniky, preto je nevyhnutné určiť veľkostnú štruktúru podnikov,
ktoré na otázku číslo 6 odpovedali kladne. Keďže výsledky otázky 4 a otázky 6 potvrdili
správnosť vyplnenie dotazníka respondentmi, je veľkostná štruktúra podnikov využívajúcich
predikčné metódy identická s výsledkami obrázku číslo 4. Z uvedeného vyplýva, že v danom
súbore 116 podnikov, môžeme vidieť priamu závislosť medzi využívaním predikčných metód
a veľkosťou podniku, teda, že veľké podniky využívajú tieto metódy vo väčšej miere ako
podniky malé.
Podniky, ktoré na otázku číslo 6 odpovedali negatívne (100 podnikateľských subjektov),
mali následne uviesť hlavný dôvod nevyužívania predikčných metód finančnej analýzy exante. Na danú otázku odpovedalo 76 podnikov, pričom ich odpovede sme rozdelili do
siedmych hlavných kategórií (v zátvorke uvádzame absolútne početnosti jednotlivých
odpovedí):
5. finančná analýza ex-ante nie je pre podnik potrebná (28),
147
6. neznalosť predikčných metód– nedostatok informácií o predikčných metódach (22),
7. príliš malý podnik na uskutočňovanie predikčných metód (8),
8. na predikciu budúceho vývoja používame iné metódy (8),
9. predikčné metódy v podniku nevyžaduje jeho vedenie (4),
10. časová náročnosť predikčných metód a zvýšené náklady(2),
11. iné (4).
Z predchádzajúceho textu môžeme vydedukovať dva hlavné dôvody nevyužívania
predikčných metód v danom súbore českých podnikateľských subjektov, a to je z pohľadu
podniku ich nepotrebnosť, resp. nedôležitosť pre daný subjekt a neznalosť predikčných
metód. Táto skutočnosť je spôsobená tým, že väčšina podnikov vo svojej praxi využíva iba
základné metódy finančnej analýzy, pričom sa jedná najmä o metódy finančnej analýzy expost. V podnikateľskej praxi je mnohokrát finančným riadením poverený vlastník podniku,
ekonóm, resp. osoba, ktorá má v kompetencii aj iné úlohy riadenia podniku. Podnikateľské
subjekty si mnohokrát ani neuvedomujú spojitosť a prepojenosť medzi jednotlivými časťami
finančnej analýzy, t.j. prepojenie medzi finančnou analýzou ex-post a finančnou analýzou exante. Zameriavajú svoju pozornosť iba retrospektívne, do minulosti a na zostavenie finančnej
analýzy využívajú najmä základné ukazovatele ako sú výsledok hospodárenia a pomerové
finančné ukazovatele, pričom znalosti v oblasti metód predikcie vo vedení podniku výrazne
absentujú.
V prípade, že podniky na otázku o využívaní finančnej analýzy ex-ante odpovedali
pozitívne, prešli na otázku číslo 8, v ktorej mali uviesť, ktorú z metód finančnej analýzy exante v podniku využívajú. Respondenti mohli uviesť viac ako iba jednu predikčnú metódu. Na
danú otázku odpovedalo 16 podnikov, pričom ich odpovede znázorňuje nasledujúca tabuľka.
Tab. 3: Využívané predikčné metódy v českých podnikoch
Ak ste na otázku číslo 6 odpovedali kladne, ktorú z metód finančnej analýzy ex-ante
využívate vo Vašom podniku? Môžete uviesť viac ako iba jednu odpoveď.
Počet
podnikov
Rýchly test
8
Altmanovo Z-skóre
6
Index bonity
4
Index celkovej výkonnosti
2
Index IN
2
Iné
4
Zdroj: Spracované na základe odpovedí dotazníkového prieskumu
Daná otázka v dotazníku bola spojená s hypotézou H3, v ktorej predpokladáme, že
v podnikovej praxi sa z metód finančnej analýzy ex-ante najviac využívajú indexy IN, ktoré
boli navrhnuté práve pre podmienky Českej republiky Inkou a Ivanom Neumaierovými. Vo
vyššie uvedenej tabuľke môžeme vidieť, že hypotéza H3 sa v danom súbore podnikateľských
subjektov nepotvrdila. Najviac podnikov (v absolútnom vyjadrení 8 podnikov) využíva
predikčnú metódu Rýchly test. Využívanie metód Rýchleho testu v praxi podnikateľských
subjektov je ovplyvnené najmä dvomi hlavnými skutočnosťami. V súčasnosti je predikčná
148
metóda Rýchly test bežnou súčasťou softvérových programov zameraných na finančnú
analýzu, čo je hlavným dôvodom, že okrem veľkých podnikov ho postupne začínajú používať
aj podniky stredné a malé. Ďalšou výhodou Rýchleho testu je najmä jednoduchosť, ľahká
aplikovateľnosť a vyrovnanosť, keďže odzrkadľuje štyri oblasti podnikateľskej činnosti, a to
financovanie, likviditu, rentabilitu a výnosnosť.
Pre podnikateľské subjekty je dôležité uvedomenie si, ale najmä využitie výhod a silných
stránok, ktoré z jednotlivých metód finančnej analýzy ex-ante vyplývajú. Práve preto mali
podniky uviesť hlavnú silnú stránku predikčnej metódy, ktorú vo svojej podnikateľskej praxi
využívajú. Šesť respondentov, ktorí uviedli konkrétnu metódu predikcie, na danú otázku
neodpovedalo. Odpovede 10 podnikov o silných stránkach predikčných metód sú nasledovné
(v zátvorke sú uvedené absolútne početnosti jednotlivých odpovedí):

upozornenie na nebezpečenstvá v budúcnosti (6),

prehľadnosť – možnosť využiť časové rady minulosť – budúcnosť, lepšia orientácia pre
manažment a používateľov reportov (2),

výhoda pre interné účely (1),

vyžadujú to veritelia podniku (1).
Sofistikovanejšie predikčné metódy si v podniku vyžadujú implementáciu špeciálneho
softvérového programu. V súbore 16 podnikov, ktoré využívajú metódy finančnej analýzy exante majú iba 4 podnikateľské subjekty tento program implementovaný. Z vyššie uvedeného
teda vyplýva, že u 10 podnikov špeciálny softvérový program na finančnú analýzu ex-ante
absentuje.
Záver
Výsledky uskutočneného dotazníkového prieskumu potvrdili predpoklad, že v danom
súbore 116 českých podnikov nepatria metódy predikcie k preferovaným metódam finančnej
analýzy, keďže až 81,03 % podnikov vo svojej podnikateľskej praxi tieto metódy nikdy
nevyužívalo. Podnikateľské subjekty ako hlavné dôvody nevyužívania metód predikcie
uviedli skutočnosť, že finančnú analýzu ex-ante považujú za nepotrebnú, resp. nemajú
dostatok informácií a znalostí o predikčných metódach. Z vyššie uvedených skutočností
vyplýva priama závislosť medzi veľkosťou podniku a využívaním predikčných metód
finančnej analýzy ex-ante. Je logické, že pre malé podnikateľské subjekty je neefektívne
vynakladať čas a prostriedky na zložité predikčné metódy v podobe špeciálnych softvérových
programov. Na druhej strane aj malý podnik môže primeraným spôsobom aplikovať metódy
predikcie, ktoré sú upravené pre jeho potreby.
Podnikateľské subjekty nachádzajúce sa v analyzovanom súbore využívajú z predikčných
metód finančnej analýzy ex-ante najviac metódu Rýchly test, ktorý je charakteristický
jednoduchosťou, ľahkou aplikovateľnosťou, časovou nenáročnosťou a taktiež pri jeho
výpočte nie je potrebný špeciálny softvérový program (je súčasťou bežných softvérov
o finančnej analýze). Táto skutočnosť nepotvrdila hypotézu H3, v ktorej sme predpokladali,
že v praxi českých podnikov sa z metód finančnej analýzy ex-ante najviac využívajú indexy
IN, ktoré boli navrhnuté priamo pre podmienky Českej republiky.
Literatúra
[1] Hiadlovský, V. 2002. Využitie vybraných metód finančnej analýzy ex ante na
prognózovanie finančného vývoja podniku. In Ekonomika a spoločnos , roč. 3, 2002, č.
2. ISSN 1335-7069, s. 179-186.
149
[2] Hiadlovský, V. 2010. Využitie met d finančnej analýzy v praxi malých a stredných
podnikov v Slovenskej republike. Dizertačná práca. [CD-ROM]. Banská Bystrica :
Ekonomická fakulta Univerzita Mateja Bela, 2010 [cit. 2013-07-18], 150 s.
[3] Lesáková, Ľ. 2003. Firemné plánovanie v malých a stredných podnikoch. Banská
Bystrica : Ekonomická fakulta Univerzity Mateja Bela, 2003. 140 s. ISBN 80-8055-756X.
[4] Lesáková, Ľ a kol. 2007. Finančno-ekonomická analýza podniku. Banská Bystrica :
Univerzita Mateja Bela, Ekonomická fakulta, 2007. 207 s. ISBN 978-80-8083-379-4.
[5] Mrkvička, J., Kolář, P. 2006. Finanční analýza. Praha : ASPI. 2006. 228 s. ISBN 807357-219-2.
[6] Smutný, P. 2013. Čas na restrukturalizaci. In Finanční manažment, roč. 10, 2013, č. 4.
ISSN 1214-9292, s. 8 – 10.
[7] Úradníček, V. 2010. Alternatívne met dy hodnotenia výkonnosti podniku. Habilitačná
práca. [CD-ROM]. Banská Bystrica : Ekonomická fakulta Univerzita Mateja Bela, 2010
[cit. 2013-07-18], 147 s.
Kontakty:
Petra Gundová, Ing.
Univerzita Mateja Bela
Ekonomická fakulta
Katedra ekonomiky a manažmentu podniku
Tajovského 10
Banská Bystrica 975 90
[email protected]
150
Význam interní komunikace a její stav v českých
firmách
The importance of internal communications and its state in the
Czech companies
Jana Holá*
ABSTRAKT
Interní komunikace v organizaci je často opomíjeným manažerským nástrojem, přestože
mnoho studií již prokázalo, že interní komunikace ovlivňuje pracovní postoje a výkon
zaměstnanců a tím výkonnost celé organizace. Tento článek přináší přehled
několika zajímavých výzkumů a upozorňuje na význam interní komunikace pro fungování
firmy. Současně autorka také hodnotí výsledky průzkumu stavu interní komunikace v českých
firmách.
Klíčová slova: Interní komunikace; Management; Strategické řízení
ABSTRACT
Internal communication within the company management is often overlooked, although many
studies have shown that internal communication affects work attitudes and performance of
employees and the performance of the organization. This article provides an overview of
several existing research and highlights the importance of internal communications for the
company's operations. The author also evaluates the results of the survey of internal
communication in the Czech companies.
Key words: Internal Communication; Management; Strategic management
JEL classification: M31, M12
Úvod do problematiky interní komunikace
V roce 2010 proběhnul v rámci 31 evropských států a samotné České republiky unikátní
výzkum týkající se postavení interní komunikace ve firmách. Průzkum přináší určitý obraz
postavení komunikace v organizaci a nabízí zajímavá zjištění. Výzkum vznikl v rámci
Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (ESENER) a bohužel potvrdil
špatnou úroveň komunikace v českých firmách.
Výzkum dle agentury ESENER potvrdil, že úplně nejhorší komunikace mezi manažery a
zaměstnanci je v České republice a uvádí to celých 65 %, druzí v pořadí byli Portugalci s 42
%, což pro Českou republiku znamená o více než 20 % horší postavení. Vyspělé státy se
pohybovaly v pásmu 17-29 % a to již možná o mnohém vypovídá. Dalším hlediskem byla
míra špatné spolupráce mezi samotnými zaměstnanci, zde také Česká republika utržila
pomyslné prvenství a to s 62 %. Zveřejněné výsledky jsou myslím velkým šokem z pohledu
našeho postavení v rámci Evropy. Komunikace se tedy stává stresorem – faktorem, který
může způsobovat stres a ten silně ovlivňuje pracovní výkony. Proto je znepokojivé, že
*
Ing. Jana Holá, Ph.D. – Vedoucí katedry informatiky, managementu a radiologie, Fakulta zdravotnických
studií, Univerzita Pardubice.
151
v České republice se dokonce na prvních třech místech těchto stresorů objevuje špatná
komunikace, a to mnohem výrazněji než v jiných zemích. Uvedených 62 % pracovníků
souhlasí s tvrzením, že jim potíže při výkonu práce způsobuje nedostatečná komunikace mezi
kolegy navzájem a 65 % pracovníků označuje za hlavní stresor nedostatečnou komunikaci
mezi vedením a pracovníky. První místo jako největší zdroj stresu zaujímá komunikace
s klienty, zákazníky, pacienty, studenty, a to celých 79 %. V jiných zemích se objevují na
prvních místech jiné stresory, např. nedostatek času, nedostatečná bezpečnost, přesčasy,
diskriminace apod. Tak silná nespokojenost s komunikací se nevyskytuje podle průzkumu
v žádné jiné zemi. (http://osha.europa.eu/en)
V kontextu významu interní komunikace pro fungování firmy je vhodné výše uvedený
výzkum doplnit poznatky Gallupova ústavu. V jedné své studii se Gallupův ústav zabývá tzv.
indexem angažovanosti EEI (Employee Engagement Index), který silně koreluje s výsledky
firmy. Tento index může sloužit jako klíčový ukazatel v rámci personálního benchmarkingu
organizací. Může být dobrým srovnávacím měřítkem přístupu firem k pracovníkům, ukazuje
angažovanost pracovníků, která výsledky firem jednoznačně ovlivňuje. Hodnocení výsledků
přístupu firem k pracovníkům (podpora angažovanosti) bylo založeno na jednoduchém
dotazníku, jehož výsledky ukazují na úroveň organizační kultury, personálního řízení,
fungující dělby práce a nastavené organizace i manažerského řízení. Tyto domény jsou
měřeny přes fungující komunikaci (Vím, co se ode mne očekává? Mám dostatek příležitostí
k prezentaci návrhů a názorů? Projevuje o mne můj nadřízený zájem? Mluvil se mnou někdo
o pokroku v mém výkonu v posledních 6 měsících? Je na pracovišti někdo kdo mne
podporuje?), která reprezentuje fungující sociální klima, manažerské řízení, podporu
k inovacím, řízení výkonu zpětnou vazbou apod.
Angažovanost, tedy jak se zaměstnanci zapojují, lze sledovat tím, do jaké míry se
soustředí na svou činnost, jak jí jsou oddaní, jaké projevují nadšení, tvořivost atd. Naopak
neangažovaní pracovníci nové úkoly přijímají s nevolí, výrazně častěji si zařizují „něco mimo
práci“, přestanou se vyjadřovat k dění ve firmě, už nechtějí nic řešit ani zlepšovat, instrukce
přijímají jen pasivně a úkoly plní bez jakékoli další iniciativy.
Gallupův institut ve své studii zjistil, že ve zkoumaném vzorku je pouze 33 % pracovníků
angažovaných, 49 % neangažovaných a 18 % dokonce aktivně neangažovaných. (Gallup
Consulting, 2010).
Svým přístupem firmy podporují a rozvíjí u svých pracovníků důležitý motivátor: smysl
práce, založený na vědomí pozitivního účelu práce, na dobrých vztazích při práci, na
spolupráci s lidmi v pozitivní atmosféře. Pro svou motivaci pracovníci vyžadují příležitost k
využití a rozvíjení vlastního potenciálu. Pokud člověk najde smysl práce, kterou vykonává, je
vnitřně motivován zájmem o smysluplnou práci a výše finančního ohodnocení práce pro něj
není nejdůležitější. Zde se ukazuje zcela jasně velmi důležitá role komunikace jako nástroje
pro zprostředkování motivace angažovanosti. Tyto závěry také potvrzuje ve své knize
například Millerová (2009).
Význam interní komunikace jako motivátoru pro dosahování společných cílů firmy,
doplňují také výsledky jiné studie, výzkumu Communication ROI Study americké konzultační
firmy Watson Wayatt Worldwide se staly přesvědčivými důkazy o tom, že organizace
s vysoce efektivní interní komunikací dosahují lepších finančních výsledků a jednoznačně
vyšší organizační stability, která výsledkům nahrává. Výzkum přináší výsledky, které zcela
jasně dokládají význam komunikace pro výkon a pracovní postoje zaměstnanců, kteří jsou
nejsilnějším motorem úspěšnosti firmy. Výzkum také shrnuje „best practices“ – ověřené
dobře fungující postupy – v nastavení komunikace, jejichž nastavení prokazatelně zvyšují
152
angažovanost zaměstnanců a snižují fluktuaci. Vliv efektivních komunikačních postupů na
angažovanost a potažmo výkonnost organizace ilustruje obrázek 1. (Yates, 2006)
Obr. 1: Vliv interní komunikace na úspěšnost firmy
Zdroj: Yates, 2006
Všechny uvedené studie ukazují, jak velký význam má interní komunikace pro fungování
firmy. Stejně jako přístup k zaměstnancům, tak komunikace, která tento přístup
zprostředkovává a naplňuje, musí být pro každý management strategickou a systémově
řízenou záležitostí. Na tomto tvrzení se shodují autoři odborných monografií
z oblasti personálního managementu (Armstrong, 2008), marketingu (Kottler, Keller, 2008),
firemní komunikace (Jackson, 1987) a interní komunikace (Smith, 2008).
Výzkum mezi českými firmami
Autorka je členkou odborné rady Institutu interní komunikace (http://www.institutik.cz),
který je nezávislou neziskovou organizací sdružující členy, kteří se interní komunikací
profesně zabývají nebo se o ni zajímají. IIK byl založen s cílem vytvoření neformálního
diskusního sdružení odborníků primárně z oblasti interní komunikace, a dále i z oblastí interní
komunikaci příbuzných. IIK se snaží profilovat interní komunikaci jako prestižní a důležitou
oblast; podporuje sdílení znalostí a zkušeností, vytváření a sdílení dobré praxe, propojení s
mezinárodními skupinami, následné navázání partnerství a trvalé rozšiřování členské
základny na území České a Slovenské republiky a aktivnější zapojení zahraničních manažerů.
IIK uspořádal ve spolupráci se společností LMC 22 v roce 2010 „Průzkum interní
komunikace v Čechách“, kterého se účastnilo bezmála 18000 respondentů z řad českých
firem, které mají více než 80 zaměstnanců. Výzkum byl rozdělen do 5 základních skupin –
pozice interní komunikace ve firmě, strategie, publikace, spokojenost zaměstnanců a měření
interní komunikace.
Výsledky průzkumu potvrdily, že téměř polovina firem - respondentů nemá ve své firmě
jasnou (deklarovanou) strategii interní komunikace a téměř ¾ firem interní komunikaci vůbec
nevyhodnocuje.
Zajímavým výsledkem je také zjištění, že přes příklon komunikace k technologiím,
zejména snahu o maximální využívání intranetu jsou nejčetněji využívané tradiční – mítinky,
formální a neformální akce a nástěnky. Tedy význam osobní komunikace, kdy lze využít
nejvíce osobního přesvědčování je nepostradatelný a tradičně silný.
Výzkum mimo jiné také ukazuje, že většina firem si interní komunikaci ztotožňuje
s konkrétními komunikačními nástroji a většina interní komunikaci nepojímá komplexně ve
své strategii jako systémovou. Respondenti často jako odpovědi na otázky vybírali
alternativně, že neví – což může svědčit právě o nesystematičnosti. Firmy málo vymezují
přímo obsah, cíle a procesy komunikace a téměř vůbec ji nevyhodnocují. Průzkum vzhledem
22
LMC je poradenská firma orientující se na elektronický trh práce (http://www.lmc.eu)
153
k četnosti odpovědí “nevím” možná však také nedostatečně definoval otázky. To mohou být
důvody proč například téměř ¼ respondentů neumí odpovědět na otázku, zda jejich firma umí
doložit přínos interní komunikace (LMC, 2011).
V roce 2012 provedl Institut interní komunikace ve spolupráci s LMC další průzkum.
Respondenty byli manažeři z 252 firem, kteří byli ochotni vyplnit online dotazník. Jediným
kritériem pro zařazení do výzkumného vzorku byl počet zaměstnanců 50 a výše. Výzkum se
soustředil mimo jiné také na ověření pracovní hypotézy, že systémový a strategický přístup
k interní komunikaci přináší její vyšší efektivitu. (Holá, 2011) Autorka měla k dispozici data
sebraná elektronickým dotazníkem na serveru LMC a z nich provedla konkrétní výpočty.
Detailní přehled firem, jejichž manažeři se účastnili průzkumu, je v tabulce 1. Tabulka
obsahuje v jednotlivých kategoriích, dle počtu zaměstnanců, podíly firem, které systémově
řídí interní komunikaci a podíly firem, jejichž interní komunikace je součástí strategického
řízení firmy. Ve všech kategoriích je vyšší četnost firem, které interní komunikaci systémově
řídí než těch, které ji zahrnují do strategického řízení. Pouze u dvou největších korporací nad
10 tis zaměstnanců, se firmy shodují.
Tab. 1: Četnosti respondentů v kategoriích firem dle počtu zaměstnanců s rozlišením
jejich přístupu k interní komunikaci
IK je
součástí
strategie
Počet zaměstnanců
Četnost
Systémové
řízení IK
50 - 250
130
65 %
45 %
251 - 499
51
69 %
43 %
500 - 1000
27
74 %
41 %
1 000 - 10 000
42
83 %
55 %
Více než 10 000
2
100 %
100 %
Total
252
70 %
23 %
Zdroj: Zdroj dat vlastní výpočty
Jedním z výzkumných záměrů bylo zjistit, zda strategické a systematické řízení interní
komunikace může ovlivnit efektivitu interní komunikace, resp. výkonnost společnosti. V
případě výzkumu bylo systémové a strategické řízení interní komunikace definováno jako
řízení interní komunikace s nastavenými pravidly, plány a kanály a dále pak v kontextu
vymezené koncepce navazující na strategii firmy. Respondenti odpovídali na otázky, zda je
v jejich firmě interní komunikace řízena dle vymezení systémově (ano/ne) a zda je součástí
strategického řízení firmy (ano/ne).
Efektivita interní komunikace byla hodnocena respondenty (manažery) subjektivně na
stupnici od 1 (minimum) do 7 (maximum). Efektivní komunikace byla vymezena stručně tak,
že všichni pracovníci vědí, co mají dělat, jak a proč a spolupráce je nastavena tak, že
nedochází k nedorozumění. Dále byla vymezena na základě jejích základních předpokladů,
tedy že efektivní komunikace zajišťuje dostupnost informací pro výkon práce a spolupráce,
interní PR dostatečně zajišťuje a podporuje sounáležitost zaměstnanců, manažerská
komunikace motivuje pracovníky v dosahování společných cílů, kultura firmy zajišťuje
154
vzájemný respekt a udržuje základní morální hodnoty, naplňovaná spravedlivá sociální
politika stabilizuje zaměstnance a účinná informační a komunikační infrastruktura zajišťuje
komunikační podporu (Holá, 2011).
Firmy byly rozděleny do skupin podle toho, zda systémově a strategicky řídí interní
komunikaci a mezi skupinami pak byly porovnávány hodnoty hodnocení efektivity interní
komunikace. Krabicové grafy na obrázku 1 představují hodnocení efektivity interní
komunikace v jednotlivých skupinách.
Obr. 2: Krabicové grafy hodnocení efektivity interní komunikace ve skupinách podle
systémové a strategického řízení interní komunikace
Zdroj: Zdroj dat vlastní výpočty
V jednotlivých skupinách, je výrazný rozdíl v hodnocení efektivity interní komunikace.
Ve skupině firem, které systematicky řídí interní komunikaci je hodnota mediánu celkové
efektivity interní komunikace mnohem vyšší, než podobné hodnoty ve skupině firem, které
interní komunikaci systematicky neřídí. Celkově nejnižší hodnocení efektivity interní
komunikace (medián) je u skupiny firem, které postrádají systémové řízení interní
komunikace. Ilustrované rozdíly byly testovány na shodnost středních hodnot jednotlivých
skupin. Vzhledem k tomu, že hodnoty sledované proměnné (hodnocení efektivity interní
komunikace od 1 do 7) nepatří do normálního rozložení, byl pro testování vybrán
neparametrický Mann-Whitneyův test (Easterby-Smith, 2008). Testováno bylo ve statistickém
software STATISTICA© na hladině významnosti α=0,05. Nejvyšší, nenulový rozdíl se
potvrdil mezi hodnocením efektivity interní komunikace ve skupinách podle systémového či
nesystémové řízení interní komunikace (p < 0,001). Menší, nicméně také nenulový rozdíl se
potvrdil mezi skupinami firem rozdělených podle strategického řízení interní komunikace. Je
zajímavé, že firmy, které nemají ani strategii ani systém v interní komunikaci dosahují stejně
špatně hodnocené efektivity interní komunikace jako firmy, které postrádají systém v řízení
155
interní komunikace. Ve firmách, kde je systém, ale chybí zahrnutí interní komunikace do
strategie, není hodnocení tak špatné. Nejhorší hodnocení je tedy u firem, které postrádají
systém v řízení interní komunikace bez ohledu na to, zda ji zahrnují či nezahrnují do
strategického řízení firmy a je stejné jako u firem, které postrádají obojí.
Ve všech kategoriích firem do 10 tis. zaměstnanců, které se zúčastnily výzkumu, jich
většina interní komunikaci systémově řídí. Tato většina je statisticky významná (p<0,05) na
základě testu o rozdílu četností (Pecáková, 1998). Opačná situace je u strategického řízení
interní komunikace. V této otázce většina firem (opět statisticky významná většina, p<0,05)
uvádí, že interní komunikaci nezahrnuje do strategického řízení. To se týká všech firem ve
výzkumném souboru do 1 tis zaměstnanců. U firem nad 1 tis zaměstnanců většina firem
interní komunikaci do strategického řízení zahrnuje (viz tabulka1).
Ve statistickém zpracování nebyly dále nalezeny významné vztahy mezi strategickým
řízením interní komunikace a systémovým řízením na straně jedné počtem zaměstnanců nebo
formou vlastnictví společnosti, na straně druhé. Nelze tedy tvrdit, že velikost firmy (podle
počtu zaměstnanců) nebo její forma ovlivňují přístup managementu k interní komunikaci.
Závěr
Přes limity uvedeného výzkumu (subjektivní hodnocení, omezený výzkumný soubor) lze
pracovat s výsledky, které alespoň částečně ukazují stav interní komunikace v českých
firmách, z kterých lze v další práci vycházet. Na rozdíl od výzkumu provedeného v roce 2004
(Holá, 2006) v tomto výzkumném souboru většina firem vnímá interní komunikaci jako
součást managementu a přistupuje k ní systémově a systematicky ji řídí. Vliv systémového
řízení na efektivitu je v tomto souboru prokázán. Je tedy pozitivní, že manažeři přijali interní
komunikaci za významnou disciplínu svého manažerského působení. Neznamená to ovšem,
že by interní komunikace byla pro firmy strategicky významná. Naopak, většina firem do 1
tisíce zaměstnanců stále k interní komunikaci nepřistupuje jako k součásti strategického
řízení. Lze se domnívat, že komunikaci se svými zaměstnanci nepovažuje management za
strategickou záležitost a možná ani své zaměstnance management nepovažuje za významný,
strategický potenciál své firmy.
Bylo by velmi zajímavé provést stejně rozsáhlý výzkum mezi českými firmami jako
provedla firma Watson Wyatt v USA a Kanadě. Na základě objektivně změřených výsledků
by jistě top management lecjaké firmy začal přistupovat k interní komunikaci s větším
respektem. Nicméně i z uvedeného průzkumu na vzorku českých firem plyne, že v
nadnárodních firmách a korporacích se interní komunikací strategicky zabývají, ve velkých
korporacích spíše ano, v malých a středních firmách velmi málo. Pozitivním výsledkem
průzkumu je, že přestože není interní komunikace vnímána jako strategicky důležitá, již se při
jejím řízení přechází od intuitivního v systémové.
Obecně je však stále význam interní komunikace spíše podceňován, její funkčnost jako
konkurenční výhoda zůstává stále nedoceněna. Institut interní komunikace - instituce, která si
klade za cíl osvětu a zlepšení postavení interní komunikace, má před sebou dlouhodobý a
nesnadný úkol – propagaci interní komunikace jako účinného nástroje řízení a vedení lidí,
který rozhodně firmám napomáhá na cestě k úspěchu.
Literatura
[1] Armstrong, M. (2008) Human Capital Management: Achieving Added Value Through
People. London: Kogan Page, 2008.
156
[2] Easterby-Smith, – M. Thorpe, R. – Jackson, P. R. (2008) Management Research. London:
Sage Publication, London. 2008.
[3] Holá, J. (2011) Jak zlepšit interní komunikaci. Brno: Computer Press, 2011.
[4] Jackson, P. (1987) Corporate Communication for Managers, London: Financial
Times/Prentice Hall Books, 1987.
[5] Kottler, P. – Keller, K. L. (2008) Marketing Management, London: Pearson Education,
2008.
[6] LMC s.r.o. (2011) Průzkum interní komunikace v Čechách. LMC ve spolupráci
s Institutem Interní Komunikace, 2011.
[7] Miller, K. (2009) Communication Theories: Perspectives, processes and context, Boston:
Wadsworth Cengage Learning, 2009.
[8] Pecáková, I. – Novák, I. –, Herzamnn, J. (1998) Pořizování a vyhodnocování dat ve
výzkumech veřejného mínění. Praha: VŠE, 1998.
[9] Smith, L. (2008). Effective Internal Communication. London: Kogan Page.2008
[10] WRIGHT, M. (2009) Gower Handbook of Internal Communication. Farnham: Gower
Publishing Limited, 2009.
[11] YATES, K. (2006) Internal Communication Effectiveness Enhances Bottom-Line
Results, Journal of Organizational Excellence, 25(3), pp. 71-79. 2006
Kontakty:
Jana Holá, Ing. Ph.D
Univerzita Pardubice
Fakulta zdravotnických studií
Katedra informatiky, managementu a radiologie
Průmyslová, 395
Pardubice, 532 10
[email protected]
157
Uspokojení věřitelů v procesu reorganizace v České
republice
Satisfaction of Creditors in the process of reorganisation in Czech
Republic
Jan Hospodka* – Marek Sysel**
ABSTRAKT
V rámci tohoto článku dochází k analýze uspokojení věřitelů v procesu reorganizace v České
republice. Cílem výzkumu bylo zjistit, z kolika procent jsou uspokojovány jednotlivé skupiny
věřitelů v rámci splněných reorganizačních plánů jednotlivých společností. Dále pak zjistit,
jakými způsoby reorganizace nejčastěji probíhá.
Klíčová slova: Reorganizace; Věřitel; Uspokojení.
ABSTRACT
This study analyses satisfaction of creditors in the process of reorganisation in Czech
Republic. The aim of this study was to determine how much are particular groups of creditors
satisfied in the successfully carried out reorganisation plans. Another aim is to discover the
usual ways of reorganisation.
Key words: Reorganisation; Creditor; Satisfaction.
JEL classification: G30
Úvod
Reorganizace je poměrně novým nástrojem řešení úpadku obchodních společností, díky
kterému by mělo dojít k většímu uspokojení věřitelů než v případě bankrotu společnosti.
Nejčastěji zahrnuje restrukturalizaci závazků a kapitálových účtů a současné přecenění
majetku firmy. Reorganizací se z hlediska insolvenčního zákona rozumí postupné
uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku. Schválený
reorganizační plán je opatření, na základě kterého by při jeho dodržování mělo dojít
k ozdravění podniku. [1]
Podkladem pro prováděný výzkum byly výsledky úspěšně dokončených reorganizačních
plánů u sedmi zkoumaných společností. Procesem reorganizace k 31. 3. 2012 procházelo
celkem 33 podniků, u většiny ovšem k tomuto datu nebyl reorganizační plán ještě schválen
nebo byl pouze ve fázi příprav. U jedné společnosti byl reorganizační plán zamítnut a
společnost byla poslána do konkurzu. [2]
Struktura věřitelů v rámci procesu reorganizace se vždy dělí na několik skupin. Tyto
skupiny jsou rozděleny tak, aby v každé z nich byli věřitelé s v zásadě shodným právním
postavením. Toto rozdělení do skupin slouží jednak pro účely hlasování o reorganizačním

*
**
Článek je zpracován jako jeden z výstupů projektu IGA 28/2012-2013 s podporou Interní grantové agentury
Vysoké školy ekonomické v Praze.
Bc. Jan Hospodka – student; VŠE Praha, F1, KFÚA.
Bc. Marek Sysel – student; VŠE Praha, F1, KFÚA.
158
plánu a jednak pro potřeby určení rozsahu uspokojení zjištěných pohledávek ve skupině. [3]
Platí, že věřitelé uvedení v jedné skupině jsou zásadně uspokojováni ve stejném rozsahu
(poměrně podle výše jejich pohledávek) a za stejných podmínek. Rozsah plnění a podmínky
pro plnění se mohou mezi jednotlivými skupinami lišit. [3]
Mezi zkoumanými společnostmi bylo zjištěno pět různých věřitelských skupin. První
skupinou jsou věřitelé, kteří na dlužníkovi uplatňují zajištěné pohledávky. Zajištěnou
pohledávkou je pohledávka věřitele, která je zajištěna majetkem, jenž náleží do majetkové
podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí,
zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění či obdobným právem
podle zahraniční právní úpravy. [3] V každém reorganizačním plánu jsou jednotliví zajištění
věřitelé v rámci své vlastní skupiny, pro potřeby našeho výzkumu jsme vždy data všech
zajištěných věřitelů agregovali do jedné hodnoty. Případné odchylky u jednotlivých
zajištěných věřitelů jsou zmíněny v textu.
Druhou skupinou jsou nezajištění věřitelé, jejichž pohledávky vůči dlužníkovi nejsou
kryty majetkovou podstatou ani zástavním právem k majetku. Třetí skupinou jsou společníci
společnosti, kteří jsou sice podle §335 insolvenčního zákona při reorganizaci považováni za
věřitele dlužníka, podle zákona ovšem platí, že výše pohledávky vyplývající z účasti
společníka nebo člena dlužníka ve společnosti nebo v družstvu je rovna nule. [4] Čtvrtou
skupinou jsou podle §337 insolvenčního zákona tzv. nedotčení věřitelé, u kterých
reorganizační plán nemění jejich výši, splatnost ani další vlastnosti a práva s ní spojená nebo
pohledávky, o kterých věřitelé písemně uznali, že nejsou reorganizačním plánem dotčeni. [4]
Pátá skupina jsou tzv. ostatní věřitelé, tuto skupinu jsme použili pro potřeby lepší orientace ve
výsledcích našeho výzkumu a zahrnuli do ní věřitele, kteří nespadají ani do jedné z výše
zmíněných skupin.
V druhé části textu dochází k analýze jednotlivých způsobů reorganizace. Insolvenční
zákon č. 182/2006 Sb. § 341 vymezuje opatření, jejichž prostřednictvím lze provést
reorganizaci:







restrukturalizací pohledávek věřitelů, spočívající v prominutí části dluhů dlužníka
včetně jejich příslušenství nebo v odkladu jejich splatnosti,
prodejem celé majetkové podstaty nebo její části anebo prodejem dlužníkova podniku,
vydáním části dlužníkových aktiv věřitelům nebo převodem těchto aktiv na nově
založenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé majetkovou účast,
fúzí dlužníka – právnické osoby s jinou osobou nebo převodem jeho jmění na
společníka se zachováním nebo změnou práv třetích osob, připouštějí-li to právní
předpisy o hospodářské soutěži,
vydáním akcií nebo jiných cenných papírů dlužníkem nebo novou právnickou osobou,
zajištěním financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části,
změnou zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiných dokumentů
upravujících vnitřní poměry dlužníka.
Cílem zkoumání je zjistit rozdíly mezi uspokojením jednotlivých skupin věřitelů, dále
pak, která skupina je nositelem největší finanční zátěže a jakými způsoby nejčastěji
reorganizace probíhá.
Uspokojení jednotlivých skupin věřitelů
Prvotním záměrem bylo zjistit, do jaké výše mají být jednotlivé skupiny věřitelů
uspokojení v rámci konkrétních reorganizačních plánů. Pro účely zkoumání byli věřitelé
rozděleni do výše popsaných skupin. Toto rozdělení primárně vychází z legislativní úpravy.
159
1.
2.
3.
4.
5.
skupina věřitelů – zajištění
skupina věřitelů – nezajištění
skupina věřitelů – vlastníci (společníci, akcionáři)
nedotčení věřitelé
ostatní
U každé skupiny byla zjištěna navrhovaná míra jejich uspokojení. V tabulce 1 je možné
vidět rozdělení věřitelských skupin u zkoumaných podniků a návrhy na uspokojení u každé
z nich. Některé podniky rozdělily své věřitele při procesu reorganizace na pět skupin, některé
na méně.
Tab. 1: Návrh na uspokojení věřitelů
1. skupina
2. skupina
3. skupina
4. skupina
5. skupina
100 %
50 %
0%
100 %
-
-
25 %
0%
(nejsou
pohledávky
po
splatnosti)
25 %23
ČKD Kutná
Hora a.s.
100 %
18 %
0%
-
-
Teplická
strojírna s.r.o.
100 %
7,95 %
0%
100 %
-
FEREX-ŽSO
spol. s r.o.
100 %24
5%
0%
-
-
100 %
100%; 60 %
resp. 30 %25
0%
100 %
26
-
14 %
0%
100 %
-
DAGRO
PLZEŇ s.r.o.
PŘEROVSKÁ
DOPRAVNÍ
SPOLEČNOST
s.r.o.
MSV
Metal
Studénka a.s.
OBDEN s.r.o.
Zdroj:www.or.justice.cz (Insolvenční rejstřík)
Z tabulky lze jasně vidět, že hlavním nositelem finanční zátěže při reorganizaci jsou
nezajištění věřitelé, u kterých mělo být na základě reorganizačních plánů plněno v průměru
přibližně 26 %27. Graf 1 ukazuje průměrná plnění u jednotlivých skupin věřitelů.
23
Závazky z titulu půjček společníka mají být splaceny ve výši 25 % po splacení nezajištěných pohledávek.
Neuspokojené části pohledávek převedeny do skupiny Obecní věřitelé
25
V kategorii Ostatní nezajištění věřitelé nad 2 mil. Kč – dojde k úhradě 60 % pohledávky v 18 stejných
měsíčních splátkách (výplata stále probíhá)
Ostatní nezajištění věřitelé do 2 mil. Kč – splacení 30 % pohledávky do konce roku 2012 nebo 60 %
pohledávky v 18 stejných měsíčních splátkách (výplata stále probíhá)
26
Ohledně pohledávek v této skupině je veden incidenční spor, nebo byly přihlášeny jako podmíněné. Je nutné
vyčkat na rozhodnutí Insolvenčního soudu, kterým bude potvrzena pravost nebo výše popřené pohledávky.
Tato skutečnost nebránila k usnesení o splnění reorganizačního plánu.
27
Vlastní výpočet autorů na základě dat z jednotlivých reorganizačních plánů v insolvenčním rejstříku
24
160
Graf 1 - Průměrná výše návrhu splacení u jednotlivých skupin věřitelů
Výše splacení (%)
100
90
80
70
60
50
Výše splacení (%)
40
30
20
10
0
1. skupina
2. skupina
3. skupina
4. skupina
Zdroj: Vlastní výpočet autorů na základě dat z jednotlivých reorganizačních plánů v insolvenčním rejstříku
Zajištěné pohledávky v návrzích reorganizačních plánů měly být splaceny ve výši 100 %.
Drobné odchylky při reálném plnění plánu tvořily společnosti DAGRO PLZEŃ s.r.o a MSV
Metal Studénka a.s. V prvním případě byla celková částka snížena o poplatek za provedení
znaleckého posudku. Ve společnosti MSV Metal Studénka s.r.o. byla úhrada dluhu rozdělena
do osmnácti stejných měsíčních splátek a stále nedošlo k úplné úhradě pohledávky. Další
skupinou jsou společníci, jejichž pohledávky jsou podle §335 Insolvenčního zákona vždy
uspokojeny z 0 %. Skupina nedotčených věřitelů z logiky věci vždy dostane 100% plnění.
Nositelem největších finančních ztrát měly být u zkoumaných společností kromě společníků
vždy nezajištění věřitelé. Tato skupina se rozhodovala na základě pravděpodobných důsledků
konkurzu, podle kterých by finanční plnění bylo nižší než bylo navrženo v reorganizačních
plánech. Odhad výše splacených pohledávek při konkurzu dlužníka je povinnou součástí
reorganizačního plánu a ve všech případech ukazovaly výpočty pravděpodobných hodnot
nižší částky, než byly navrhovány reorganizačními plány. Z toho důvodu byly reorganizační
plány často přijaty i věřiteli, kterým nakonec bylo splaceno např. pouhých 5 % jmenovité
hodnoty pohledávky.
Způsoby a zdroje financování reorganizace
V rámci reorganizačního procesu využila každá ze zkoumaných společností zákonných
možností provedení reorganizace. Ve všech případech se jednalo o kombinaci jednotlivých
opatření, mezi kterými výrazně převládala restrukturalizace pohledávek věřitelů spočívající
v ponížení části dluhů a odkladu jejich splatnosti zejména u skupiny nezajištěných věřitelů.
Významným způsobem bylo také zefektivnění provozu s cílem vytvořit vyšší interní
finanční zdroje.
Financování reorganizace v jednotlivých společnostech bylo provedeno různými způsoby.
Vzhledem k počtu zkoumaných společností nebylo možné nalézt převládající trend. Konkrétní
opatření spočívala například v úvěrovém financování, snižování základního kapitálu,
vypořádání v rámci koncernu nebo v případě akciových společností v emisi nových akcií.
161
Závěr
Reorganizace jako nástroj pro řešení úpadku se v české legislativě vyskytuje od 1. ledna
2008. Platí tedy poměrně krátkou dobu, a protože se jedná o relativně dlouhý a složitý proces,
jsou zatím řádově pouze jednotky podniků, které reorganizaci úspěšně dokončily. Přesto lze
ale na zkoumaném vzorku sedmi společností přehledně vidět rozdělení nákladů jednotlivých
skupin věřitelů. Největší finanční ztráty realizují společníci a nezajištění věřitelé, u kterých
došlo ke snížení hodnoty pohledávek v průměru o 74 %. Naopak největší míru uspokojení
vykazují logicky pohledávky, které jsou zajištěné.
Nejfrekventovanějším způsobem provedení reorganizace byla restrukturalizace
pohledávek spočívající v ponížení dluhů a odkladu jejich splatnosti. Jako zdroj financování
reorganizace bylo použito více opatření a vzhledem k nízkému počtu zkoumaných společností
nebylo možné určit převládající trend.
Literatura
[1] Tým autorů, Meritum Účetnictví podnikatelů, 2012, Praha Wolters KLUVER
[2] Randáková M., Bokšová J. (2012): Linkageof Czech InsolvencyProceedings to
BankruptcyReorganisation.In Pavelkova D., Strouhal J., PasekovaM.(ed.): Advances in
Finance & Accounting. Zlín, WSEAS Press, s. 186-191, 2012.
[3] Maršíková J. (2011): Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele. Praha, Linde Praha,
2011
[4] ZÁKON Č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). In:
Sbírka zákonů. 30. 3. 2006. Dostupné z: http://insolvencni-zakon.justice.cz/pravnipredpisy.html
[5] Insolvenční rejstřík. Ministerstvo spravedlnosti České republiky [online]. [cit. 2013-0929]. Dostupné z: https://isir.justice.cz/isir/common/index.do
Kontakty:
Bc. Jan Hospodka
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta financí a účetnictví
Katedra finančního účetnictví a auditingu
Nám. W. Churchilla 4
Praha 3, 130 67
[email protected]
Bc. Marek Sysel
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta financí a účetnictví
Katedra finančního účetnictví a auditingu
Nám. W. Churchilla 4
Praha 3, 130 67
[email protected]
162
Vplyv organizačnej zmeny na konkurencieschopnosť
podniku
The impact of organizational change on company competitiveness
Dagmar Hrašková* – Darina Chlebíková**
ABSTRAKT
Proces globalizácie, ktorý je charakteristický hospodárskym a politickým prepojením
súčasných ekonomík, je univerzálnym trendom pre podniky, ktoré sa chcú priblížiť
k parametrom podniku svetovej triedy. Osudom biznisu v globálnom podnikateľskom
prostredí je zmena. Zrýchľujúci sa cyklus externých i interných zmien podniku v súčasnom
globálnom podnikateľskom prostredí, kladie mimoriadne nároky na podnik aj v oblasti
stratégie manažmentu podniku. V praxi je zrejmé, že tradične sú podniky chápané ako
organizačné jednotky, vybudované skôr pre udržanie stability ako pre zmenu. Táto koncepcia
riadenia podniku nie je vhodná pre súčasné dynamické podmienky a globálne premeny
ekonomiky 21.storočia. Tradičné prístupy manažmentu podnikov, ktoré nie sú schopné
flexibilne reagovať na nové dynamicky sa meniace podmienky, musia byť nahradené
modernými prístupmi riadenia podnikových procesov, zabezpečujúcimi prosperitu podniku
v globálnom podnikateľskom prostredí. Základnou strategickou spôsobilosťou súčasného
úspešného podniku na trhu sa stáva schopnosť rýchleho a efektívneho uskutočňovania zmien.
Ak chce byť podnik úspešný v súčasnom globálnom podnikateľskom prostredí, musí sa
meniť rýchlejšie ako jeho konkurencia
Klíčová slova: podnikový manažment, manažment zmien, funkčný prístup manažmentu,
procesný prístup manažmentu, reinžieniering.
ABSTRACT
The process of globalization, which is characterized by economic and political connection
with current economics, is a universal trend for enterprises that want to move closer to the
performance of the international enterprises. Fate of business in the global business
environment is change. Accelerating cycle of external and internal changes in the company in
actual global business environment brings extra requirements on strategic management of the
company. In practice, it is clear that enterprises are traditionally perceived as entities, built for
maintaining stability more than built for the change. This concept of company management is
not appropriate for the current dynamic conditions and the global transformations of economy
in the 21st century. Traditional approaches to management of companies are not able to
respond flexible on new changing conditions and should be replaced with modern approaches
to the management of business processes, ensuring the prosperity of the company in the
global business environment. Basic strategic competence of current successful enterprise is
become ability to implement changes rapidly and effectively. If company wants to be
successful in global business environment, it must make changes faster than its competition.
*
**
doc. Ing. Dagmar Hrašková, PhD. – docent: Žilinská univerzita v Žiline, Fakulta PEDAS, Katedra
ekonomiky, Univerzitná 1, 010 26 Žilina, [email protected]
doc. Ing. Darina Chlebíková, PhD. – docent: Žilinská univerzita v Žiline, Fakulta PEDAS, Katedra
ekonomiky, Univerzitná 1, 010 26 Žilina, [email protected]
163
Key words: corporate management, management of changes, functional
management, process approach management, reengineering.
approach
JEL classification: G30
Globalizácia a konkurencieschopnosť podniku
Súčasná globalizácia trhov vytvára pre slovenské podniky novú dimenziu
podnikateľského prostredia, ktorého hnacou silou sú moderné technológie a stále náročnejšie
rastúce požiadavky zákazníkov, vysoká konkurencia a pod. Proces globalizácie,
charakteristický hospodárskym a politickým prepojením súčasných ekonomík, je
univerzálnym trendom pre podniky, ktoré sa chcú priblížiť k parametrom podniku svetovej
triedy. Celosvetový trend v budovaní podniku svetovej triedy je vo zvyšovaní kvality
produktov, znižovaní nákladov a zvyšovaní produktivity, ako i vo flexibilnejšom reagovaní
podniku na potreby trhu. Trendy posledných niekoľkých rokov, pre ktoré je charakteristická
globalizácia, dávajú podnet na vznik nových predstáv o ďalšom smerovaní súčasných
podnikov, prejavujú sa vo zvyšujúcich sa nárokoch na kapitál, pri silnejúcom tlaku na
znižovanie cien, ziskovosti, či klesaní marží, v expanzii informácií, obmedzovaní časových
dispozícií atď. Tieto fenomény zachytávajú mnohé novovzniknuté manažérske teórie
a prístupy. Osudom biznisu v novom globálnom podnikateľskom prostredí je zmena.
V novej formujúcej sa spoločnosti znalostí a informácií sa postupne vytvára aj nová filozofia
riadenia. Informácie a znalosti, ktoré v určitých podmienkach vznikali ako inovačné
myšlienky, dozreli a úspešne sa uplatňovali, začínajú v nových podmienkach strácať na
význame, sú prekonávané a môžu byť aj brzdou činností u tých podnikov, ktoré ich
uplatňujú. Zrýchľujúci sa cyklus externých i interných zmien podniku v súčasnom globálnom
podnikateľskom prostredí, kladie mimoriadne nároky na vrcholový manažment a to hlavne
v oblasti riadiacich procesov. Rýchle, presné a správne rozhodnutia vedú k prosperite
podniku. Schopnosť dostať pravé informácie k pravým ľuďom, v čo najkratšom čase, sa stáva
v súčasnosti stále dôležitejším strategickým faktorom úspechu podniku. Podnik, ktorý chce
dlhodobo prosperovať v súčasnom globálnom podnikateľskom prostredí, musí opustiť
stratégiu krátkodobej lokálnej úspešnosti a implementovať flexibilnejšiu stratégiu, ktorá
zabezpečí jeho existenciu a prosperitu v prostredí celosvetovej súťaže. Tradičné prístupy,
modely, metódy, postupy a spôsoby práce podnikov, ktoré nie sú schopné flexibilne reagovať
na nové dynamicky sa meniace podmienky, musia byť nahradené modernými prístupmi
riadenia podnikových procesov, zabezpečujúcimi prosperitu podniku v globálnom
podnikateľskom prostredí.
Organizačná diferenciácia a integrácia
Každý podnik má nejaký deklarovaný zmysel, určité ciele a funkcie a pritom plní určité
poslanie či už v spoločnosti alebo v samotnej organizácii. Vytvára určitý komplex
podnikových aktivít, z ktorých jednou je aj proces organizovania, ktorý v podnikovom
manažmente predstavuje cieľavedomú činnosť pre plnenie určitých zámerov organizácie
a z tohto dôvodu je potrebné orientovať všetky činnosti organizovania na dosiahnutie
stanovených cieľov. Organizačnú štruktúru vnímame ako nástroj na optimálne
dosahovanie strategických cieľov podniku. K týmto cieľom spravidla patrí dosiahnutie a
udržanie významnej pozície podniku na trhu, uspokojovanie požiadaviek zákazníkov,
odolávanie tlaku konkurencie a zaistenie optimálneho využívania potrebných zdrojov.
Najvýznamnejším prvkom organizovania je ľudský faktor, u ktorého sú potrebné
v podnikovom procese teoretické i praktické skúsenosti a rôzne špecializácie.
164
Pri organizovaní sa uplatňuje aj koordinácia – zosúladenie jednotlivých podnikových
zložiek. Právo rozhodovať a vydávať príkazy na vykonanie jednotlivých podnikových
rozhodnutí bez potreby získania súhlasu je vyjadrené deľbou právomoci, určitými
kompetenciami. Právomoc v organizovaní musí byť vždy v súlade so zodpovednosťou za
takto vykonávané rozhodnutia. Úspech riadenia organizácie nie je závislý iba na
teoretických a praktických skúsenostiach manažéra, ale aj na forme organizačnej
štruktúry, ktorá je výsledkom procesu organizovania v podniku. V praxi keď manažéra
požiadame o opis jeho organizácie, obyčajne nám nakreslí organizačnú schému, ktorou
zmapuje štruktúru podniku. Usporiadanie organizačnej štruktúry podstatne ovplyvňuje
správanie manažérov a využitie potenciálu pre riadenie zmien v organizácii. Organizovanie
ako funkcia manažmentu, zahŕňa aj tvorbu organizačnej štruktúry, ale i organizáciu činností
(procesov), uskutočňovaných jednotlivými zamestnancami podniku. Efektívne organizovanie
je jedným z rozhodujúcich predpokladov efektívneho využívania zdrojov podniku, jeho
úlohou je dosiahnuť najvyšší stupeň organizovanosti systému s vymedzením a zabezpečením
plánovaných činností ľudí pri plnení cieľov organizácie.
Organizačná diferenciácia činností v podniku spočíva v tom, že celková úloha sa
rozčlení a jednotlivé útvary, resp. pracoviská, ktoré na tomto základe vznikajú, stávajú sa
zodpovednými za vykonávanie zverených činností. Poznáme tieto formy diferenciácie:

Deľba úloh na základe špecializácie , kde výsledkom je štruktúra úloh. Pri organizačnej
diferenciácii činností a začleňovaní prvkov do podsystémov sa stanovuje ich kapacita, a to
kvalitatívne (pre aké úlohy sa útvar vytvára) alebo kvantitatívne (pre aký rozsah úlohy).

Deľba informácií pre celý podnik, kde výsledkom je štruktúra komunikácie.
Komunikačný systém potrebujeme na to, aby informácie boli k dispozícii v pravý čas na
pravom mieste v potrebnej a požadovanej kvantite a kvalite.

Deľba právomoci na základe tvorby hierarchie, pričom výsledkom je štruktúra
autority. Plnenie úloh na základe deľby práce vyžaduje rozdielne vybavenie pracovísk
informáciami. Vlastník informácií je v mnohých prípadoch rovnocenný s vlastníkom moci
(právomoci). Pracoviská, ktoré si samé obstarávajú informácie získavajú vyšší stupeň
nezávislosti ako tie, ktoré dostávajú informácie od nich. Pri organizačnej diferenciácii sa
uplatňuje spôsob vertikálneho a horizontálneho členenia organizácie na jednotlivé
pracoviská. Vertikálnou diferenciáciou činností sa vytvára niekoľko stupňov riadenia
v organizácii, s deľbou právomoci a zodpovednosti medzi jednotlivými stupňami riadenia
a horizontálnou diferenciáciou činností nastáva deľba práce na rovnakom stupni
riadenia t. j. vytváranie útvarov s jedným zodpovedným vedúcim, ak sa do útvarov
zoskupujú rovnorodé činnosti, potom sa vytvárajú funkčne špecializované útvary, ak
rôznorodé činnosti, potom ide o objektovo špecializované útvary.
Organizačnú integráciu činností možno definovať ako proces, ktorý zabezpečuje
jednotu úsilia jednotlivých podnikových podsystémov pri plnení stanovených cieľov podniku.
Organizačnú integráciu činností môžeme rozdeliť podľa subjektov, ktoré ju zabezpečujú
(vrcholový manažment, tímová spolupráca) alebo podľa používaných prostriedkov a
nástrojov. Prostriedkami, resp. nástrojmi, ktoré slúžia na zabezpečovanie organizačnej
integrácie činností a jednotlivých útvarov sú napr. hierarchickosť organizačnej štruktúry,
systém určovania a zabezpečovania plánovaných cieľov a pod. Úlohou organizačnej
integrácie je zjednocovať organizačné útvary, vytvorené organizačnou diferenciáciou.
Integrácia nastáva zlučovaním a koordináciou jednotlivých organizačných útvarov v záujme
plnenia spoločných podnikových cieľov. Ak má organizačná štruktúra zaisťovať stanovené
podnikové ciele, musí spĺňať viacero kritérií. Neustále zmeny vonkajšieho podnikateľského
prostredia môžu spôsobiť postupné rozladenie aj v minulosti dobre nastavenej organizácie.
165
Preto je potrebné vykonávať nezávislé posúdenie organizácie prostredníctvom organizačného
auditu, ktorý zabezpečí optimálnosť organizačnej štruktúry vo väzbe na podnikovú stratégiu,
vhodnosť rozdelenia zodpovedností, povinností a kompetencií zamestnancov, vyhodnotenie
silných a slabých stránok v organizačnej štruktúre ako i prínos procesov a organizačných
útvarov, ich rezervy, úroveň ekonomizácie riadenia a pod. Pri všetkých zistených rezervách a
problémoch v podniku sa prostredníctvom organizačného auditu analyzujú ich príčiny a
navrhujú opatrenia, ktoré vedú k trvalému odstráneniu rizikových miest.
Správne navrhnutá organizačná štruktúra v podniku poskytuje viaceré prínosy,
medzi ktoré patrí: efektívne rozdelenie zodpovedností a kompetencií zamestnancov,
efektívne využívanie firemných zdrojov, previazanie smerovania podniku s dielčími cieľmi
podnikových útvarov a procesov, minimalizovanie vnútropodnikových konfliktov a pod.
Organizácia podniku významne ovplyvňuje jeho výkonnosť. Pokiaľ je organizačná štruktúra
navrhovaná „zvnútra“, vzniká riziko subjektívnosti a presadzovanie vzťahov nad pravidlami
a princípmi vo vnútri podniku. Z tohto dôvodu je užitočné poveriť organizačným auditom
nezávislého skúseného externého partnera, ktorý maximalizuje objektivitu riešenia
a vypracuje návrh optimálnej organizačnej štruktúry, ktorá je predpokladom pružnej
koncepcie riadenia podniku a následne aj jeho prosperity.
Funkčná koncepcia riadenia podniku
Vo väčšine podnikov na Slovensku sa v súčasnosti ešte stále presadzuje najstaršia
a najrozšírenejšia funkčná koncepcia riadenia podniku, pre ktorú je typická strmá pyramídová
hierarchická organizačná štruktúra, ktorá je historicky daná rozdelením práce v podniku podľa
funkcií, ktoré sa vykonávajú v jej organizačných jednotkách alebo funkčných útvaroch. Deľba
práce sa vykonáva medzi jednotlivé funkčné jednotky podniku, čomu zodpovedá strmá
pyramídová organizačná štruktúra. Podnikové procesy sú zakomponované v organizačnej
štruktúre, sú rozčlenené na jednotlivé dielčie úseky, ktoré zodpovedajú jednotlivým funkčným
miestam. V organizačnej štruktúre sa tak stráca celkový kontext procesu, resp. je zastúpený
hierarchicky vyšším funkčným miestom, čo sa vyskytuje hlavne u kľúčových procesov, ktoré
prebiehajú naprieč celou organizačnou štruktúrou, takže o ich riadení v celkovom kontexte by
sa mal starať hierarchicky najvyšší prvok – top manažment podniku, čo je v praxi nemožné,
nakoľko kľúčový proces vždy obsahuje priamu komunikáciu so zákazníkom. V takomto type
podniku sa nesleduje proces, ale útvar alebo funkcia, kde rozhodovací proces sa väčšinou
zabezpečuje z najvyšších úrovní podniku, rozpätie riadenia je veľmi široké, pretože
nadriadený musí poznať podrobne všetky činnosti svojich podriadených. Funkčná
organizačná štruktúra „konzervuje“ v jednotlivých útvaroch činnosti, ktorých zmenám či
zrušeniam sa útvary z existenčných dôvodov bránia. Tento prístup riadenia vyvoláva
duplicitné činnosti a môže viesť tiež k nejednoznačnému priradeniu kompetencií,
predovšetkým z hľadiska zodpovednosti za výsledok procesu ako celku. Problematický býva
prenos výsledkov práce medzi jednotlivými činnosťami vzhľadom k tomu, že zamestnanci
nepoznajú nadväznosť medzi nimi.
Nevýhodou funkčnej koncepcie manažmentu podniku je to, že funkcie neriešia
problémy ostatných zamestnancov podniku, zaoberajú sa len sami sebou a problémy, ktoré sa
ich priamo nedotýkajú, ich nezaujímajú, rozdielne záujmy funkcií nemusia byť vždy v súlade
s strategickými funkciami podniku, vyskytuje sa súperenie medzi zamestnancami vo vnútri
podniku a nie s konkurenciou. V takto riadenom podniku sa prejavuje výskyt väčšej
byrokracie, nakoľko pri rozhodovaní musia byť informácie podávané lineárne zhora, čo
predlžuje komunikáciu, vrcholový manažment je orientovaný na administratívne operatívne
činnosti, nie na zákazníka, strategické riadenie funkcií neexistuje, nejasné rozdelenie
kompetencií zamestnancov spôsobuje, že za jeden proces zodpovedá viac zamestnancov,
166
nejasná zodpovednosť sa presúva na vrcholový manažment, pričom je málo účinná motivácia
zamestnancov, pretože odmeňovanie nie je priamo závislé od podielu na výsledkoch podniku.
Funkčná koncepcia manažmentu podniku je charakteristická aj tým, že kladie dôraz na
formálne rysy, disciplínu a princíp nadriadenosti a podriadenosti, premieta sa do tradičných
typov organizačných štruktúr, medzi ktoré patrí napr. jednoduchá podnikateľská štruktúra,
ktorá je najjednoduchším modelom, ktorý je typickým pre živnostníka alebo malý
podnikateľský subjekt, kde vlastník a manažér sú jednou osobou a riadiace vzťahy sú veľmi
jednoduché. Líniová organizačná štruktúra je najstarším a najjednoduchším typom
organizačnej štruktúry, je charakteristická tým, že sa dodržiava zásada podriadenosti nižších
útvarov jedinému nadriadenému. Funkčný typ organizačnej štruktúry vznikol na základe
kritiky líniového typu. Táto kritika smerovala k tomu, že je náročné zvládnuť široký rozsah
funkcií riadenia jediným zodpovedným vedúcim. Podstatou funkčnej organizačnej štruktúry
je to, že je budovaná na diferenciácii odborných funkcií riadenia, ktoré sú zabezpečované
špecializovanými odbornými útvarmi, ktoré majú rozhodovaciu právomoc a sú nadriadenými
útvarmi výkonným pracoviskám. Výhodou funkčnej organizačnej štruktúry v porovnaní s
líniovou je kvalifikovanejšie riadenie výkonných pracovísk špecializovanými útvarmi,
nevýhodou je, že výkonné pracoviská majú súčasne niekoľko nadriadených útvarov. Väčšie
podniky v praxi uplatňujú kombináciu viacerých foriem týchto organizačných štruktúr alebo
mnohé už v súčasnosti do svojich štruktúr komponujú modernejšie prístupy prostredníctvom
pružnej koncepcie riadenia podniku, nakoľko nevýhodou týchto foriem organizačných
štruktúr je rastúci počet zamestnancov na strednej úrovni, rastúca vzdialenosť medzi
vedúcimi zamestnancami na vyšších úrovniach, ide o hierarchické štruktúry riadenia, ktoré
majú formálnu autoritu a formálnu komunikáciu, preto je riadenie komplikovanejšie
u veľkých organizácií, nakoľko sú tieto štruktúry rozsiahle s väčším počtom hierarchických
stupňov, pričom kladie sa malý dôraz na celkové ciele podniku, ako i vyskytuje sa menšia
prirodzená koordinácia medzi funkciami, úzke nekomplexné zameranie zamestnancov
a pomalá adaptácia zamestnancov voči zmenám vonkajšieho prostredia organizácie.
Z pohľadu zrýchľujúcej sa turbulencie prostredia, dlhodobá existencia týchto štruktúr je
možná iba v tých prípadoch podnikov, ktoré sú orientované na relatívne stále prostredie,
s nízkou mierou inovácie a stabilitou trhu. Funkčná koncepcia riadenia podniku bola a je
kritizovaná zo strany sociológov a psychológov, dokonca aj riadiaca prax poukázala na jej
nedostatky. Je vhodná pri rutinných činnostiach, ak však chce podnik zvládnuť významnejšie
zmeny, ktoré vyplývajú zo súčasného globálneho podnikateľského prostredia, potom môžu
vznikať problémy v oblasti riadenia podniku. V súčasnej turbulentnej dobe táto forma
riadenia je postupne nahrádzaná pružnou koncepciou manažmentu podniku, pretože
dostatočne neuspokojuje mnohých zamestnancov podniku a vytvára motivačné bariéry na
ceste k efektívnej a iniciatívnej práci.
Pružná koncepcia riadenia podniku
V posledných rokoch sa v teórii organizácie podniku začínajú presadzovať názory na
potrebu pružnejšej koncepcie manažmentu podniku. Hlavná príčina je v zmene chápania
vplyvu súčasného podnikateľského prostredia, v ktorom trendy smerujú ku znižovaniu
organizačných stupňov, teda ku tzv. plochým organizačným štruktúram a to z dôvodu
rýchlejšieho toku potrebných informácií pre riadenie jednotlivých podnikových procesov, ako
aj z hľadiska znižovania ich vlastnej zložitosti a zvýšenia možnosti lepšej priamej
komunikácie medzi ľuďmi, t.j. podnikovým manažmentom a zamestnancami. Pružná
koncepcia manažmentu podniku je založená na takej forme organizačnej štruktúry, ktorá
vytvára vhodné podmienky pre rozvoj tvorivosti a iniciatívu zamestnancov, dokáže pružne
reagovať na impulzy, prichádzajúce od konkurenčných podnikov. Ide o typ riadenia,
167
ktorému vyhovuje organický prístup, vyžadujúci nízku mieru formalizácie
a decentralizácie, umožňujúci flexibilne reagovať na zmeny v prostredí podniku.
V tomto type riadenia prevažuje horizontálny smer komunikácie, ktorá obsahuje skôr rady
a informácie, než záväzné inštrukcie a direktívne rozhodnutia. Základnými jednotkami
pružných organizačných štruktúr sú malé kreatívne tímy, ktoré majú vyhranenú cieľovú
orientáciu, integrujú rozličné odborné činnosti a môžu mať premenlivé personálne obsadenie.
Strata dôležitosti hierarchického systému prikazovania vo funkčnom organizačnom riadení je
nahradená tímovou spoluprácou, stotožnenia zamestnancov s vytýčenými podnikovými
cieľmi. V pružnej koncepcii riadenia podniku sú úlohy zamestnancov v interakcii s ostatnými
úlohami podniku, väčšiu hodnotu má zviazanosť zamestnanca s podnikovými cieľmi.
Medzi pružné organizačné štruktúry patria cieľovo – programové, stále či dočasné
štruktúry ako je napr. projektová, maticová, divízna, procesná alebo sieťová organizačná
štruktúra. Projektová organizačná štruktúra je charakterizovaná existenciou projektového
tímu, zameraného na riešenie špecifickej úlohy( spracovania projektu nového produktu,
investičného projektu, výskumnej úlohy a pod.).Maticová organizačná štruktúra patrí
k perspektívnym organizačným štruktúram, ktoré sa v podnikoch využívajú tam, kde je
potrebné riešiť viaceré súbežné projekty. Svojou podstatou ide o projektovú štruktúru,
doplnenú o líniovo-štábne prvky, v rámci ktorej sa vytvárajú funkčné útvary. Divízna
organizačná štruktúra je spravidla špecifickou formou funkčného usporiadania, v ktorej je
však decentralizované riadenie do menších organizačných jednotiek tzv. divízií, ktoré vo
vymedzených oblastiach vystupujú ako samostatné podnikateľské subjekty, ktoré sa
vyznačujú rozsiahlou právomocou a zodpovednosťou za vymedzenú podnikateľskú oblasť.
Divízna štruktúra je vhodná v prostredí, ktoré si nevyžaduje komplexné radikálne zmeny.
Procesná organizačná štruktúra je historicky najstaršou formou organizačnej štruktúry
malých podnikov, ktorá je založená na komplexnej zodpovednosti podnikateľa za všetky
procesy a činnosti organizácie. Tento typ štruktúry sa čoraz viac uplatňuje aj vo väčších
organizáciách, kedy sa deleguje generálna kompetencia a zodpovednosť na manažérov
jednotlivých procesov. V súčasnej podnikovej praxi sa využívajú aj sieťové organizačné
štruktúry , ktoré majú rôzne podoby, ich podstata spočíva v tom, že jadrom podniku sú
stabilné organizačné prvky, určené charakterom podnikových činností. Takýto typ
organizačnej štruktúry je súčasťou tzv. fraktálovej organizácie, ktorá vychádza z prírodných
princípov rovnováhy. Fraktálový podnik je otvorený systém, ktorý sa skladá zo samostatne
proaktívne konajúcich prvkov – fraktálov, ktorých štruktúra sa opakuje a ktoré sledujú
spoločný cieľ. Dynamická organizačná štruktúra takéhoto podniku pripomína vitálny
organizmus, kde jednotlivé
organizačné jednotky jednajú autonómne, organizujú
a optimalizujú sa sami a vytvárajú tak vitálnu štruktúru, orientovanú na podnikové procesy
a zákazníka.
Komparácia organizačných foriem podniku
V súčasnom globálnom podnikateľskom prostredí dochádza k výrazným zmenám
v organizácii a organizačných štruktúr podnikov. Spojitosťou medzi organizačnými
štruktúrami a konkurencieschopnosťou podniku sa v minulosti zaoberalo viacero
výskumníkov. V rámci výskumnej úlohy pod názvom „Organizačné štruktúry
a reinžiniering v odvetví priemyslu na Slovensku“ sa v roku 2006 zisťovalo do akej miery
môže pružná a efektívna organizácia podnikových procesov pozitívne ovplyvniť
konkurencieschopnosť podniku a ako sú slovenské podniky pripravené na zásadné
a radikálne zmeny ako je napr. reinžiniering podnikových procesov. Prostredníctvom tejto
výskumnej úlohy sa zhodnotil v jednotlivých podnikoch stav organizačnej štruktúry
z hľadiska potrieb súčasného trhového prostredia, niektoré aspekty činnosti podniku, ktoré
168
s konkurencieschopnosťou úzko súvisia, môžu ju brzdiť alebo naopak prispievať k efektívnej
realizácii inovačných projektov. Prieskum sa uskutočňoval formou dotazníkov, ktoré vyplnilo
51 stredných a malých priemyselných podnikov, pričom sa vykonala komparácia slovenských
a nemeckých firiem, prieskum bol zameraný na problémy tvorby podnikovej stratégie,
ktorá je kľúčovým predpokladom konkurenčnej schopnosti podnikových procesov,
problematiku reinžinieringu v podniku, oblasť vnútropodnikovej komunikácie a komunikácie
s externým prostredím podniku, systém kvality v podniku, ako dôležitého predpokladu
zvýšenia konkurenčnej schopnosti podniku. Prieskum v rámci oblasti komparácie
organizačných foriem poukázal na fakt, že pri využívaní riadiacich nástrojov a organizačných
štruktúr sa chová približne tretina opýtaných podnikov tradičným spôsobom, 40%
slovenských podnikov a 35 % nemeckých firiem má líniovú, prípadne líniovo –štábnu
organizačnú štruktúru, pričom zachovanie týchto pevných, nepružných foriem organizovania
predstavuje pre podniky v súčasných hospodárskych zmenách značné riziko, nakoľko tieto
štruktúry nepodporujú flexibilitu zamestnancov, skôr naopak utlmujú ich iniciatívu.
Z prieskumu vyplynulo, že slovenské podniky, ktoré boli analyzované prieskumom
v skúmanom období, využívali divizionálne štruktúry (44%), kým v nemeckých firmách
(22%) opýtaných manažérov uviedlo, že v ich podnikoch existuje maticová organizácia, ktorá
spája funkčnú a produktívnu štruktúru pomocou fungujúcej siete rovnocenných partnerov.
V slovenských podnikoch bolo uplatnenie maticovej štruktúry pomerne nižšie len vo výške 12
%. Nemecké podniky (23%) uviedli, že majú v podnikoch zavedené systémové a procesne
orientované sledovanie všetkých podnikových procesov, kde každý proces je riadený jedným
zodpovedným zamestnancom alebo riadiacim tímom. V tomto smere mali veľké rezervy
slovenské podniky (4%), ktoré o procesnom riadení viac diskutujú ako ho aplikujú . Každý
podnik a jeho organizačná forma je v priamom kontakte so spoločenským prostredím,
podniky hodnotili vonkajšie bariéry makroprostredia, ale i vnútropodnikové bariéry vo
svojom rozvoji. Z prieskumu vyplynulo, že podniky pri implementácii inovácií narážajú
najčastejšie na makroekonomické bariéry vo výške (49%), legislatívne bariéry ( 39%),
najmenej podniky zaťažujú politické bariéry, ktoré z celkového podielu tvoria len 10%.
K prevedeným zmenám podniku patrí predovšetkým implementácia manažmentu kvality.
Osem z desiatich stredných nemeckých firiem uskutočnilo novú koncepciu riadenia kvality,
ktorá sa považuje za úplnú samozrejmosť v ich podnikateľskom prostredí. Iná situácia bola
v slovenských podnikoch, kde manažéri len v 70- tich % odpovedali, že majú vybudovaný
systém kvality. Ďalšou oblasťou, v ktorej sa zaznamenal výrazný rozdiel medzi nemeckými
a slovenskými podnikmi bola kvalita medziľudských vzťahov na pracovisku. Slovenské
podniky viac apelujú na vytvorenie kvalitných medziľudských vzťahov (87%) oproti
nemeckým (57%). Úspech podniku v súčasnej turbulentnej dobe závisí predovšetkým od
kvality ľudského faktora, presadzuje sa koncepcia učiacej sa organizácie , ale na Slovensku
ešte mnoho podnikov realizuje vzdelávanie iba v nevyhnutnej miere kvôli úspore nákladov.
Prieskumom z hľadiska komparácie pružnosti organizácie slovenských a nemeckých
podnikov sa dokázalo, že v skúmanom období niektoré slovenské podniky zaostávali
v uplatňovaní pružnej koncepcie riadenia. Jej porovnanie s funkčnou koncepciou manažmentu
podniku je zobrazené v Tabuľke 1. V súčasnosti najdôležitejším
faktorom
konkurencieschopnosti podniku, ktorý sa spája so zmenou organizácie, je zosilnenie
orientácie podniku na zákazníkov, odborná spôsobilosť zamestnancov, zvýšená
orientácia na kvalitu a na znižovanie nákladov a inovačná schopnosť.
169
Tab. 1: Komparácia funkčnej a pružnej koncepcie riadenia podniku
Riadenie
Funkčná koncepcia manažmentu Pružná koncepcia manažmentu
hierarchické:
horizontálne:

Hlavný cieľ
Záujem je
sústredený na
Základné
aktívum
Organizačná
štruktúra

rozvoj tvorivosti
a iniciatívy zamestnancov


princíp nadriadenosti a
podriadenosti, princíp
disciplíny
maximalizácia zisku
činnosť


trhová hodnota podniku
výsledok

kapitál

informácie
hierarchická ( strmá pyramída)

horizontálna ( plochá)
rastúca vzdialenosť medzi
zamestnancami
za činnosť, operáciu
zviazanosť zamestnanca
s úlohami funkcie
operačný manažment riadi
jednotlivcov, kontroluje

tímová spolupráca


za projekt, proces
zviazanosť zamestnanca
s úlohami podniku
projektový( procesný)
manažment riadi tím,
usmerňuje
príčiny
Zodpovednosť
zamestnanca


Zodpovednosť
manažmentu

Orientácia
manažmentu
Motivácia

dôsledky


úspešnosť podniku je
meraná výkonom
vybraných ukazovateľov
motivačné bariéry
vertikálna, záväzné
inštrukcie, direktívne
rozhodnutia

úspešnosť podľa miery
naplnenia stanovených
cieľov projektu, procesu

horizontálna, rady,
informácie
Komunikácia



Zdroj: vlastné spracovanie
Funkčná koncepcia manažmentu podniku bola a je kritizovaná zo strany sociológov
a psychológov , nakoľko vytvára prekážky na ceste k efektívnej a iniciatívnej práci. Aj keď
má určité svoje výhody ako napr. je vhodná pre rastové prostredie, typ nekomplikovaných
pracovných úloh, krátky čas na zapracovanie zamestnanca a pod., jej nevýhodou je rastúci
počet zamestnancov na strednej úrovni a nepružná komunikácia, spôsobená rastúcou
vzdialenosťou medzi jednotlivými úrovňami organizačnej hierarchie. Klasik svetového
manažmentu P.F.Drucker vyhlásil, že najlepšia organizačná štruktúra je taká, ktorá je
najjednoduchšia a efektívne plní svoje poslanie. Čím jednoduchšia je štruktúra, tým menej
je toho, čo môže ísť „zle“. Charakteristickou črtou nových tendencií organizačných štruktúr je
odklon od vertikálnej organizačnej štruktúry k štruktúre výrazne horizontálnej, zoštíhľovanie
stupňov riadenia, prechod od stabilných, veľkých organizačných štruktúr k štruktúram
pružným, malým, hospodársky čo najsamostatnejším.
170
Dnešné vymedzenie úspechu v globálnej ekonomike môže zahŕňať čokoľvek, od
výsledkov v oblasti ochrany životného prostredia, po vytvorenie podmienok rovných
pracovných príležitostí v konkrétnom podniku, úspech už neznamená len finančné výsledky.
Zmena a jej riadenie v modernom podniku je základným predpokladom prežitia v súčasnom
konkurenčnom prostredí. Niektoré podniky hodnotia svoje hospodárske výsledky len
v porovnaní s minulosťou, ale väčšina z nich v súčasnosti monitoruje svoje postavenie aj voči
jeho okoliu. Každá zmena je určitým zásahom do organizmu podniku. Súčasné zmeny, ktoré
sú iniciované stavom konkurencie, sa väčšinou realizujú nesystematicky, spravidla až pod
tlakom trhu. Vo všeobecnosti pôsobia proti zmenám obranné sily, ktoré spomaľujú alebo
úplne zabraňujú implementácii zmien. Pre úspešnosť implementácie zmien v podniku je
nevyhnutné tieto sily oslabiť alebo úplne eliminovať. Dôvodom, prečo zmena zlyháva, môže
byť nedostatočná podpora top manažmentu, sústredenie sa na doposiaľ zaužívané postupy
organizácie a neochota sa ich vzdať, nesprávne alebo oneskorené použitie princípov riadenia
a pod. Hlavným dôvodom však býva nedostatočný systém rešpektovania ľudského faktora,
novej podnikovej kultúry, stratégie a podnikových cieľov po implementácii zmien. Dôležitou
súčasťou rozhodnutia o zmene je aj stanovenie okamihu, v ktorom zmenu uskutočniť.
Stanovenie tohto okamihu nie je dané objektívnymi kritériami, ale schopnosťou manažmentu
poznať a precítiť nedostatočnosť nemennej existencie podniku. Oneskorené rozhodnutie, pri
ktorom nastane riziko zániku podniku, je obyčajne spojené s rastúcimi nákladmi
a problémami pri riadení zmeny. V praxi je zrejmé, že tradične sú podniky chápané ako
štruktúry, vybudované skôr pre udržanie stability ako pre zmenu. Táto koncepcia riadenia
podniku nie je vhodná pre súčasné dynamické podmienky a globálne premeny ekonomiky
21.storočia. V súčasnom globalizačnom podnikateľskom prostredí inovácie a zmeny
predstavujú prvok, ktorý možno implementovať v rôznych oblastiach podniku. Jednou
z vysoko relevantných oblastí riadenia podniku je aj organizačná štruktúra, ktorá je
výsledkom manažérskej funkcie organizovania.
Záver
Súčasné globálne podnikateľské prostredie vytvára pre podniky viac rizík, ale aj
príležitostí, núti ich k inovatívnym zmenám nielen preto, aby obstáli v konkurencii
a prosperovali, ale aby vôbec prežili. Globalizácia, ktorá je sprevádzaná zrýchľujúcim sa
cyklom interných i externých zmien podniku, kladie mimoriadne nároky na riadenie
kľúčových podnikových procesov, z ktorých jedným je aj organizovanie. Jednou z vysoko
relevantných oblastí riadenia podniku je aj flexibilná organizačná štruktúra, ktorá je súčasťou
modernej pružnej koncepcie manažmentu podniku a nahrádza tradičný funkčný prístup
manažmentu podniku. Pružná koncepcia manažmentu podniku vytvára vhodné podmienky
pre rozvoj tvorivosti a iniciatívu zamestnancov podniku, dokáže pružne reagovať na impulzy,
prichádzajúce od konkurenčných podnikov. Zmena a jej riadenie v súčasnom modernom
podniku je základným predpokladom prežitia v súčasnom hyperkonkurenčnom prostredí.
Každá zmena je určitým zásahom do organizmu podniku, ak chce byť podnik úspešný
v súčasnom globálnom podnikateľskom prostredí, musí sa meniť rýchlejšie ako zmeny jeho
okolia. Priemerné podniky prežívajú roky, lepšie podniky desaťročia a najlepšie
podniky storočia. Neexistuje žiadny recept na dlhú životnosť podniku a jeho prosperitu, iba
fakt, že podnik v súčasnom globálnom podnikateľskom prostredí musí byť lepší a rýchlejší
ako jeho konkurencia.
Literatura
[1] Bělohlávek, F. a kol. (2001): Management. Olomouc, Rubico Olomouc, 2001.
171
[2] Borovský,J. (2005): Manažment zmien – cesta k rastu konkurencieschopnosti. Bratislava,
Eurounion, 2005.
[3] Borovský,J, - Vargic,B. (2005): Manažment pre malých a stredných podnikateľov.
Bratislava, Eurounion, 2005.
[4] Johnson, G. – Scholes, K. (2000): Cesty k úspešnému podniku. Praha, Computer Press,
2000.
[5] Kassay, Š. (2001): Podnik svetovej triedy. Nové Zámky, Strateg,s.r.o., 2001.
[6] Kotler, J. P. (1998): Marketing Management. Praha, Grada Publishing, 1998.
[7] Kotler, J. P. (2008): Vedení procesu zmeny. Praha, Management Press, 2008.
[8] Košturiak,J. a kol (2006): Štíhly a inovativní podnik. Praha, Alfa Publishing, 2006.
[9] Košturiak,J. a kol (2008): Inovace –vaše konkurenční výhody. Brno, Computer Press,
2008.
[10] Plamínek, J. (2011): Vedení lidí, týmu a firem.Praha, Grada Publishing, 2011.
[11] Řepa,V. (2012): Procesně řízená organizace, Praha, Grada Publishing, 2012.
[12] Řepa, V. (2006): Podnikové procesy. Procesné riadenie a modelovania. Praha, Grada
Publishing, 2006.
[13] Štofková, J. a kol. (2011): Manažment podniku. Žilina, EDIS, 2011.
[14] Zajko,M. a kol. (2010): Riadenie malých a stredných podnikov. Bratislava, STU
Bratislava, 2010.
Kontakty:
doc. Ing. Dagmar Hrašková, PhD.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Katedra ekonomiky
Univerzitná 1
Žilina, 010 01
[email protected]
doc. Ing. Darina Chlebíková, PhD.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Katedra ekonomiky
Univerzitná 1
Žilina, 010 01
[email protected]
172
Ochrana duševního vlastnictví jako prostředek
hodnocení inovační výkonnosti podniku
Protection of intellectual property as a means of evaluating
innovative performance
Monika Chobotová*
ABSTRAKT
Problematika ochrany duševního vlastnictví představuje důležitý nástroj, který napomáhá
zvýšit konkurenční postavení firem na trhu. V současné době podniky nemají motivaci chránit
duševní vlastnictví, protože nemají dostatek zkušeností proto, aby celý proces samy zvládly.
Komercionalizace inovace do praktického využití se v současné době neobjede bez ochrany
duševního vlastnictví. Firmy by si měly uvědomit, že když už investovaly spousty prostředků
do vědy a výzkumu, potom provedení ochrany této investice je nezbytnou fází, která by měla
být zahrnuta do inovačního procesu.
Klíčová slova: výkonnost; inovace; duševní vlastnictví.
ABSTRACT
Intellectual property is an important tool that helps to improve the competitive position of
firms in the market. Currently, companies have no motivation to protect intellectual property
because they have enough experience in order to handle the entire process themselves.
Commercialization of innovations into practical use does not currently exist without the
protection of intellectual property. Firms should be aware that when you invest a lot of
resources into research and development, and implementation of protection of this investment
is a necessary phase that should be included in the innovation process.
Key words: efficiency; innovation; property assets.
JEL classification: O31, O32
Inovační výkonnost podniků
Podniky, pokud si chtějí udržet a zlepšovat své postavení na trhu, musí neustále hledat
příležitosti pro vytváření inovací. Pružná inovační výkonnost umožňuje podnikům
lokalizovaným ve vyspělých zemích prosadit se s výrobky a službami na stále více
propojených světových trzích, kde musí čelit mimo jiné silné konkurenci z rozvojových
ekonomik. Konkurenční výhoda v současné době není spojená pouze se strategickým řízením
firmy nebo expanzí na zahraniční trhy a odlišnou cenovou politiku, ale především se
samotnými inovacemi produktů a procesů, technologií, metod řízení a správy v podniku, které
napomohou odlišit se od konkurence. Základem udržování konkurenceschopnosti podniků
a dlouhodobého růstu podniku je tak schopnost firem inovovat. Podle Petera F. Druckera
(1993) musí podniky být schopné inovovat produkty, služby, ale i firemní procesy či vazby
s partnery, celé podnikatelské systémy a samotný management firmy. Z hlediska trvalé
*
Mgr. Monika Chobotová, Ph.D. – odborný asistent, SLU v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
173
konkurenceschopnosti jde o neustálý rozvoj inovační schopnosti firmy a většiny změn, které
nazýváme inovace.
Podle Vebera a Srpové (2005) pojem inovace obecně znamená jakoukoli (pozitivní i
negativní) změnu, která se týká různých skutečností uvnitř firmy. Obvykle rozlišujeme
inovace věcné, které se orientují buď na výrobky (služby) nebo na technologie a inovace
zaměřené do oblasti řízení, které se týkají přístupu managementu, např. organizace, motivace,
komunikace, kontroly apod.
Zaměříme-li se na inovace jako na postupy při tvorbě a zavádění nových výrobků.
Technologií, metod řízení a správy v podniku, je inovace procesem provádění neustálých
změn. Zmíněné změny přinášejí výrobci určité konkurenční výhody a pomáhají mu vylepšit si
svou konkurenční pozici na trhu. (Švejda, 2007)
Inovační aktivity podniků ovlivňuje řada faktorů. Jedná se o externí faktory, které souvisí
s okolím podniku – ekonomické, sociální, kulturní, demografické, ekologické, právní,
spolupráce organizací, inovační trendy a podněty, moderní inovační přístupy. Pro udržení
konkurenčního postavení podniků je nutné, aby stát dokázal vytvořit takové podmínky, které
napomohou firmám provádět jejich podnikatelskou činnost bez překážek. Další skupiny tvoří
interní faktory spojené s organizací (přístup ke zdrojům) – zdroje vlastněné organizací závisí
na charakteristikách samotného podniku, to znamená na velikosti, stáří, právní formě
podnikání, lokaci. Poslední skupinou jsou faktory spojené se strategií a způsobem řízení
(strategický přístup) - je nutné si uvědomit, že firmou zvolený způsob řízení inovačního
procesu může být příčinou obtížně napodobitelné konkurenční výhody. (Rylková, Chobotová,
2011) Inovační aktivita podniků v posledních letech vykazuje negativní vývoj, na to
upozorňuje i zpráva Českého statistického úřadu, podle které došlo k poklesu či minimálně ke
stagnaci všech publikovaných ukazatelů inovační aktivity podniků. Výrazný pokles vykázaly
především náklady na technické inovační aktivity, které jsou podle Českého statistického
úřadu považovány za stěžejní pro výrobu a konkurenceschopnost podniku. Zatímco v roce
2008 vyložily podniky na technické inovační aktivity 116 mld. Kč, v roce 2010 již jen 82 mld.
Kč.
Doba plná změn, která je spojená s globalizací, zostřenou konkurencí, se změnami
ve strukturách trhů nebo hospodářským útlumem, nutí firmy přemýšlet o svých
konkurenčních výhodách. Globalizace trhů a rychlý vývoj technologií má pro firmy určitá
pozitiva a nové příležitosti, ale představuje i budoucí hrozby. Tam, kde dříve byla ochrana
duševního vlastnictví pouhou administrativní a pomocnou činností, je dnes jedna ze
základních manažerských a organizačních činností. Firmy by měly považovat práva
k duševnímu vlastnictví za prostředek, který nejen chrání, ale také kontroluje, základní
intelektuální majetek. Kromě toho je to jeden z nástrojů, který firmám napomáhá k jejich
udržení na trhu a zvyšování národní i světové konkurenceschopnosti. (Rylková, Chobotová,
2011) Současná odborná terminologie související s problematikou duševního vlastnictví není
v České republice zcela shodná. Různí autoři chápou a používají v praxi pro popis
jednotlivých kategorií předmětů duševního vlastnictví poněkud rozdílných termínů. Duševní
vlastnictví v širším smyslu slova představuje souhrn práv k vynálezům, průmyslovým
vzorům, ochranným známkám, obchodním firmám a obchodním jménům, k vědeckým
objevům, práva na ochranu proti nekalé soutěži a všechna ostatní práva vztahující se k
duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké, čímž jsou míněna práva
k obchodnímu tajemství, know - how, zlepšovacím návrhům, odrůdám rostlin, topografiím
polovodičů, označením původu a zeměpisným označením, tedy k nehmotným statkům v
oblasti duševní činnosti. Mezi základní druhy duševního vlastnictví patří: patenty, užitné
174
vzory, průmyslové vzory a ochranné známky a označení původu.28 Počet udělených patentů
představuje jeden z hlavních indikátorů efektivnosti vědy a výzkumu.
Cílem příspěvku je poukázat na oblast ochrany duševního vlastnictví (ODV), která má
významný vliv na konkurenceschopnost organizace.
Patentová aktivita firem v ČR
Z výsledků uvedených ve zprávě z Mezinárodního auditu vědy a výzkumu (VaV) v ČR,
které mimo jiné hodnotilo, za pomocí dotazníkového šetření, kdy respondenti klasifikovaly
(známkou 1= vůbec až 5 = velký rozsah) využívání formálních a neformálních nástrojů k
ochraně průmyslového vlastnictví vyplývají tyto závěry (viz obr. 1):




České firmy považují ochranu duševních práv za středně důležitou.
Patenty řadily mezi „omezený“ a „mírný“ rozsah a to jak národní, tak mezinárodní.
Vyšší hodnotu zaznamenaly ochranné známky a užitné modely se známkou 2,8 byly
považovány za „ mírně důležité“.
Větší váhu daly firmy neformálním nástrojům ODV. Ochrana obchodním tajemstvím
byla hodnocena známkou 3,6 („mírný“ a „velký“ rozsah), což je nejvyšší hodnota
získaná v průzkumu. Na druhém místě s hodnocením 3,4 je považována strategie
náskoku. Překvapivě strategie spoléhání na náročnost technického řešení nebyla tolik
preferována (průměrné hodnocení 2,7).
Obr. 1: Relevance různých nástrojů ochrany průmyslového vlastnictví u vybraných
českých firem
Zdroj: vlastní zpracování dle Radauer, (2011)
V tomto výzkumu byly zjišťovány překážky ve využívání intelektuálního vlastnictví,
respondenti hodnotili opět známkou 1- „žádná překážka“ až 5 – „překážka velkého rozsahu“.
Z výsledků uvedených v obr. 2 vyplývá, že za největší překážkou pro užívání ODV je slabé
možnosti vymáhání (3,7), na druhém a třetím místě jsou náklady a nedostatek zdrojů (čas) na
patentování. Za problém byly považovány i náklady na přihlašování a udržování dalších
právních forem ODV, přičemž ochranné známky.
28
Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích
175
Obr. 2: Relevance různých nástrojů ochrany průmyslového vlastnictví u vybraných
českých firem
Zdroj: vlastní zpracování dle Radauer, (2011)
Přehled o současném stavu výzkumu, vývoje a průmyslu, stejně jako
o konkurenceschopnosti v jednotlivých odvětvích udávají počty podaných patentových
přihlášek, stejně jako počty udělených národních patentů a evropských patentů s validací pro
Českou republiku. Na webových stránkách Českého statistického úřadu jsou každoročně
zveřejňovány údaje týkající se statistik ochrany průmyslového vlastnictví.29
Obr. 3: Národní a evropské patentové přihlášky
celkový počet
patentových
přihlášek
přihlašovatelé z
České republiky
přihlašovatelé ze
zahraničí celkem
Zdroj: www.czso.cz, vlastní zpracování
29
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/patentova_statistika
176
V absolutním počtu přihlášek i v množství přihlášek na jednoho obyvatele však
zaostáváme za vyspělými státy v Evropě i ve zbytku světa. V obr. č. 3 je zachycen vývoj
počtu patentových přihlášek, který má od roku 2005 klesající tendenci. Proč tomu tak je? K
této situaci přispívá několik faktorů: struktura průmyslu – s malou absorpční kapacitou pro
výsledky VaV nabízené vědeckým sektorem, ekonomického rozvoje státu. Systém ODV je v
podmínkách českého podnikání irelevantní i vinou takových rámcových podmínek, jako je
zvláštní způsob využívání evropského patentového systému. Na vině je podle Úřadu
průmyslového vlastnictví (ÚPV) hlavně nízké povědomí o možnostech patentové ochrany.
Platí to zejména pro manažery různých institucí zapojených do inovačního systému, kteří
musí zlepšit svoje know-how v oblasti ODV. Čeští vědci a vývojoví pracovníci jsou schopni
vytvořit řadu inovačních řešení, které by se daly dobře zpeněžit, a to je důvod, proč by měli
patentový systém více využívat. Z těchto důvodu ÚPV pořádá informační kampaň, která by
měla firmám a výzkumníkům vysvětlit strategii přiměřeného a optimálního využívání
dostupného duševního vlastnictví.
V porovnání počtu patentových přihlášek a udělených patentů zjistíme, že z přihlášek
podaných mezi roky 1995 až 2000 českými přihlašovateli byl patent udělen necelé polovině
z nich 45 %. Nejvyšší úspěšnost zaznamenaly veřejné vysoké školy a veřejné výzkumné
instituce, kde byl patent udělen u 88 %, resp. 82 % podaných patentových přihlášek.
U podniků to bylo v 60 % případů a u fyzických osob pouze u 29 % podaných patentových
přihlášek. Průměrná doba od podání patentové přihlášky po udělení patentu byla u ÚPV ČR
u českých přihlašovatelů ve výše uvedeném období 3,25 roku. 30(Evropský dům, 2012)
Obr. 4: Patenty udělené národní cestou a Evropské patenty validované pro ČR
Počet patentů celkem
Patenty udělené národní
cestou ÚPV ČR
Evropské patenty
validované pro ČR
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/patentova_statistika, vlastní zpracování
K 31. 12. 2012 se podniky podílely 52% na platných patentech udělených přihlašovatelům
z ČR, z toho 28% patřilo fyzickým osobám. Z hlediska velikosti podniku dle kritéria počet
zaměstnanců, tak skoro polovinu 49% z celkového počtu 1150 patentů získaly velké podniky
s 250 a více zaměstnanci. Na druhém místě jsou z 26% střední podniky (s počtem
zaměstnanců do 250) viz obr. 5.
30
http://www.cebre.cz/dokums_raw/reader_jednotny_evropsky_patent.pdf
177
Obr. 5: Vývoj počtu získaných patentů u podniků v ČR dle počtu zaměstnanců za
období 1993-2012
Celkem
0 - 9 zaměstnanů
10 - 49 zaměstnanů
50 - 249 zaměstnanů
250 a více zaměstnanců
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/patentova_statistika, vlastní zpracování
V posledních třech letech převládá trend v ČR, chránit duševní vlastnictví užitnými vzory
před patenty udělenými národní cestou viz. obr. 6. Tento vývoj je způsoben několika faktory
užitný vzor lze použít na ochranu technických inovací, a jak už bylo uvedeno, je považován
za malý patent. Oproti patentům má časově kratší řízení, které trvá cca 3 měsíce. Nízké
náklady na vyřízení a nemá roční udržovací poplatky.
Obr. 6: Vývoj počtu získaných patentů a užitných vzorů za období 2002-2012
Patenty udělené národní
cestou ÚPV ČR
Užitné vzory platné v ČR k
31.12.2012
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/patentova_statistika, vlastní zpracování
Negativní faktory spojené s ochranou duševního vlastnictví
Jaké jsou příčiny, že počet patentů má klesající tendenci? Proč mají podniky a organizace
obavy z ochrany duševního vlastnictví?
Zavedení ochrany duševního vlastnictví do inovačního cyklu přináší firmě dodatečné
náklady a další aktivity, které jsou s tím spojeny.
178
Mezi základní úskalí, která ochrana duševního vlastnictví přináší, patří:

Časová a finanční náročnost spojená se získáním ochrany.

Náklady na sledování zda nedochází k porušení duševních práv.

Znalost práv spojených se získáním a držbou, vyžaduje vyhledání odborné právnické
pomoci.

V případě ochrany u Evropského patentového úřadu je nutné provést překlady patentové
dokumentace do jazyků všech států, v nichž se žádá o patentovou ochranu.

Nejednotnost soudního systému např. při vymáhání Evropského patentu a jeho zrušení. V
současné době jsou totiž spory vzniklé z Evropských patentů řešeny u národních soudů
členských států podle národního práva.

Podle českého práva dále platí zákaz dvojí ochrany, což znamená, že jeden vynález
nemůže být chráněn národním a evropským patentem současně. Platí tedy, že pokud je
národní patent udělen za vynález, za který byl témuž majiteli či jeho právnímu nástupci
udělen evropský patent se stejným právem přednosti, národní patent se v rozsahu, ve
kterém odpovídá evropskému patentu, stává neúčinným.
Většina podniků, která se rozhodne provést první významné kroky pro získání duševního
vlastnictví, uvízne právě v otázkách týkajících se nákladů a složitosti patentového systému.
Obecně platí, že většina podnikatelů, start-up a malých a středních podniků věnuje většinu
svého času a energie na získání investičního kapitálu pro vytvoření vynálezu a následně
vytváří patentovou a obchodní strategii. Pokud vynález splňuje kritéria patentovatelnosti,
potom by firmy neměli váhat a včas podat patentovou přihlášku. I když náklady na pořízení
a udržování patentové ochrany mohou být významné, je třeba poznamenat, že patentové
náklady většinou představují jen malou část z celkové výše nákladů, které vznikly při
vytváření vynálezu do komerční podoby, a následné uvádění na domácí a zahraniční trh.
Co dělat proto, aby náklady na ochranu duševního vlastnictví nebyly tak vysoké?
Získat informace o možnostech ochrany: majitel vynálezu by měl před podáním
patentové přihlášky získat informace, zda inovace není již chráněna např. z bezplatných
databází na internetu, případně si nechat vytvořit patentovou rešerši, která zahrnuje všechny
informace, ke kterým má přístup veřejnost před dnem podání přihlášky vynálezu.
Vyhodnotit náklady na vypracování patentové přihlášky: Pokud má podnik pravomoc na
vypracování patentové přihlášky, pak náklady na přípravu a podání mohou být zcela
eliminovány nebo podstatně sníženy. V případě, že nemá kvalifikaci a jedná se o první podání
patentové přihlášky, potom je vhodné najmout patentového zástupce, který bude zastupovat
před národním a mezinárodními patentovými úřady. Při výběru takového zástupce je vhodné
udělat průzkum trhu a zjistit jak nákladné jsou tyto služby i zde je možné získat kvalitní
služby za různou cenu a ušetřit finanční prostředky.
Mezinárodní náklady na patentování: Patentové náklady se násobí s nárůstem počtu
zemí, kterých se to týká. Správný výběr zemí je prvním klíčovým krokem pro minimalizaci
nákladů. Z tohoto důvodu je vhodné využit Smlouvu o patentové spolupráci (PCT), která
představuje mezinárodní dohodu a umožňuje poskytnout ochranu vynálezu v libovolném
počtu členských zemí na základě jediné podané přihlášky v jednom jazyce. PCT přináší
uživatelům řadu výhod, především značně přispívá k pokroku vědy a techniky a ke
zdokonalení ochrany vynálezů. Přihlašovatelům šetří finanční prostředky, práci i čas. Při
podání mezinárodní přihlášky získá přihlašovatel dalších 18 měsíců navíc k 12-ti měsícům
prioritní lhůty. Náklady a postupy související se získáním patentové ochrany v zahraničí
179
představují důležité faktory při zvažování potenciálních exportních trhů, na které chcete
zacílit. Předtím, než učiníte významná obchodní rozhodnutí, včetně rozhodnutí o podání
národní nebo evropské patentové přihlášky či přihlášky podle PCT, doporučujeme poradit se s
odborníky.
Informovanost o diferenciaci právních předpisů: před zápisem práv duševnímu
vlastnictví DV, je důležité se informovat o praxi v oblasti DV a o právních předpisech v
jednotlivých zemích, protože existují mezi nimi rozdíly a ty mohou být v některých případech
významné. Například právní předpisy v USA při zvažování patentových přihlášek vycházejí z
principu prvního vynálezce, zatímco v evropských zemích se používá princip prvního
přihlašovatele.
Náklady na správu portfolia patentů: Pokud podnik vlastní velké portfolio patentů pak je
nezbytně nutné mít vytvořenou elektronickou databázi, protože pouhý seznam patentů nestačí.
Správně vytvořený informační systém automaticky odešle připomenutí, kdy by měly být
provedeny platby za vlastnictví patentů. Zmeškané lhůty mohou mít za následek ztrátu práv
či vznik dalších nákladů. V dnešní době je nabízená široká škála komerčních softwarových
řešení založených. Pokud firma nechce vést tuto evidenci, potom se musí spolehnout na
patentového zástupce, který používá tento systém pro správu patentového portfolia podniků.
Hledání partnerů pro sdílení nákladů, rizik a zlepšení zisků: V závislosti na povaze
vynálezu, způsobu ochrany a obchodní strategii podniku, existuje ještě jeden způsob, jak
snížit patentové náklady, a to je najít partnera pro licencování patentu nebo udělení patentu,
nebo vytvoření tzv. portfolia patentů.
Náklady spojené s patentovou opozicí: Obecně se rozlišují dva druhy těchto nákladů:
náklady na účast v opozici a náklady ušlé příležitosti do patentu. Účast v opozici není levná,
ovšem je mnohem méně nákladná než patentový spor. V období do 9 měsíců od udělení
patentu může libovolná osoba podat protest proti udělení evropského patentu (článek 99(1)
EPC). Jestliže je opozice úspěšná, může se patent ve výjimečném případě zrušit, případně jak
je to ve většině případů, rozsah jeho patentové ochrany je upraven (článek 69(2) EPC). Podáni
protestu je považován za nejlevnější a nejefektivnější způsob, jak zamezit tomu, aby někdo
jiný zneužíval Váš vynalez. Nevýhoda je, že se musí neustále sledovat patentové databáze.
Včas se správně rozhodnout zda pokračovat nebo stáhnout patentovou přihlášku.
Hodnocení inovační aktivity dle indikátoru Summary Innovation Index
Hlavním nástrojem pro mezinárodní srovnání inovačního prostředí a inovační výkonnosti
na úrovni evropských zemí je souhrnný inovační index („summary innovation index“ – SII)
sestavovaný každoročně od roku 2001. V roce 2010 vznikla nová metodika hodnocení, podle
které je SII sestaven z 25 kvantitativních ukazatelů, z nichž pouze 12 oproti minulému období
zůstali nezměněny. Souhrnný inovační index 2011 obsahuje nejnovější dostupná data z oblasti
výzkumu, vývoje a inovací. Je proto zřejmé, že Souhrnný inovační index 2011 téměř
nezachycuje dopad nedávné ekonomické recese. Tento index se člení na tři hlavní typy
indikátorů: Aktivátory; Firemní aktivity a Výstupy. Každý hlavní typ indikátoru se dále člení
na inovační oblasti, kterých je osm. Jednotlivé inovační dimenze jsou tvořeny dvaceti pěti
samotnými indikátory, které lze chápat jako měřítka inovační výkonnosti zemí. V rámci
samotného indexu představuje nulová hodnota nejhorší možný výsledek a hodnota
1 maximální možný výsledek. Vývoj celkové hodnoty ukazatele je zobrazen v tab. 1, kde jsou
pro komparaci uvedeny celkové hodnoty dosažené ve Švédku a průměrem EU27. Švédsko
bylo zvoleno, protože dosahuje nejlepší pozice v hodnocení inovační výkonnosti dle ukazatele
SII. Česká republika se podle SII 2011 stejně jako v předchozích dvou letech zařadila do
180
skupiny zemí označovaných jako „moderate innovators“ (spolu s Řeckem, Maďarskem a
dalšími státy) s hodnotou SII 0,43 pod průměrem EU27 (0,54) viz tab. 1.
Tab. 1: Vývoj souhrnného inovačního indexu za období 2007-2011
Summary innovative index (SII)
2007
2008
2009
2010
2011
průměr Evropské Unie 27
0,52
0,53
0,53
0,53
0,54
0,4
0,4
0,38
0,4
0,43
0,78
0,81
0,82
0,82
0,83
Česká republika
Švédsko
Zdroj: vlastní zpracování dle Union Innovation Scoreboard, (2011)
Ukazatel „Firemní aktivity“ hodnotí inovační proces na podnikové úrovni a je zaměřen na
tři základní oblasti: Firemní investice, Vazby a podnikání a Duševní vlastnictví. Indikátory,
které jsou zahrnuty pod „Firemní investice“, vypovídají o tom, jaké prostředky vynakládají
samotné firmy na podporu jejich vlastního inovačního procesu. Oblast nazvaná „Vazby a
podnikání“ zahrnuje ukazatele, které charakterizují, v kolika firmách dochází k inovačnímu
procesu, jak tyto firmy navzájem spolupracují a také hodnotí spolupráci s veřejným sektorem.
Ve třetí oblasti „Duševní vlastnictví“ jsou obsaženy indikátory, které vypovídají o výsledcích
inovačního procesu v podobě patentů, ochranných známek či vzorů. U všech čtyř indikátorů
vykazovala Česká republika podprůměrné hodnoty. Výrazně nepříznivě si vedla Česká
republika zejména, co se patentů týče (data jsou za rok 2008). Počet patentových žádostí na
miliardu HDP (v paritě kupních sil v eurech) u Evropského patentového úřadu dosahoval v
roce 2008 v České republice pouze 0,93, kdežto v Evropské unii jako celku to bylo 3,78
žádostí. Nejvyšší počet žádostí ve stejném roce měly Finsko a Švédsko, a to 9,03 žádostí.
Počet patentových žádostí ve společenských výzvách na miliardu HDP (v paritě kupních sil v
eurech) dosahoval v roce 2008 v České republice 0,14, zatím co průměr Evropské unie jako
celku činil 0,64. Podprůměrně ve srovnání s Evropskou unií dopadla Česká republika podle
dat za rok 2010 také u ochranných známek a vzorů. (Pavelka, 2011).
Obr. 7: Srovnání úrovně dílčích aspektů inovační výkonnosti ČR s průměrem
EU27 a Švédskem
Zdroj: vlastní zpracování dle Union Innovation Scoreboard, (2011)
181
Závěr
Řada podniků si začala uvědomovat závažnost problematiky ochrany duševního
vlastnictví (ODV) až v posledních několika letech, kdy se toto téma dostalo do popředí zájmu,
protože představuje pro podnikatele jednu z nejdůležitějších konkurenčních výhod. Význam
patentové ochrany nabývá významu v důsledku rychlého technologického vývoje v určitých
oborech např. IT. Na trhu se pravidelně objevují nové produktové, procesní marketingové
inovace, které vznikají v důsledku neustálých potřeb zákazníků. ODV by měla být chápána
jako manažerská disciplína, v rámci které se nabízí portfolio formálních prostředků a
neformálních nástrojů, jejich specifikem účelem je podpora podnikání. Firmy by měly mít
automaticky zavedenou ochranu duševního vlastnictví v jejich inovačním cyklu, protože
v případě, že dojde k předčasnému zveřejnění nových poznatků např. formou publikace
v odborném časopise, dřív než byla provedena ochrana inovace, potom pro majitele to
znamená vysokou finanční ztrátu a ztrácí konkurenční výhodu. V současné době by měla
ODV představovat strategický prvek každé společnosti.
Literatura
[1] Český statistický úřad. (2012): Patentová statistika v ČR, 2012. [on line]. [vid. 27. června
2013]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/patentova_statistika
[2] Drucker, P.F. (1993): Management, Tasks, Responsibilities, Practices. Reprint harper
Business, 1993 ISBN 0887306152
[3] Innovation Union Scoreboard 2011, Research and Innovation Union Scoreboard, EU,
2012.
[on
line],
[cit.
2013
–
04-08].
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/enterprise/policies/innovation/files/ius-2011_en.pdf ISBN 978-92-7923174-2.
[4] Jáč I. - Žižka M. - Rydvalová, P. (2005): Inovace v malém a středním podnikání, Brno:
Comupeter Press. ISBN 80-251-0853-8.
[5] „Jednotný evropský patent“ Podkladový materiál k debatě (2012, Evropský dům). [on
line].
[vid.
20.
června
2013].
Dostupné
z:
http://www.cebre.cz/dokums_raw/reader_jednotny_evropsky_patent.pdf
[6] Pavelka, T. (2011): Inovační výkonnost České republiky a její srovnání s ostatními státy
evropské unie Acta oeconomica Pragensia 2013, roč. 12, č. 3, s. 3-13. ISSN 0572-3043.
[7] Radauer, A. - J. Poledna, (2011): Mezinárodní audit VaVaI v České republice. Příloha IV.
Přehled systému IPR. [on line] [vid. 24. září 2013]. Dostupné z: http://audit-vav.reformymsmt.cz/soubory-ke-stazeni/druha-prubezna-zprava-z-auditu-vaval/
[8] Rylková, Ž. – Chobotová, M. (2011): Přizpůsobování organizací na změny
v konkurenčním prostředí. In Ekonomika a právo - synergie a antagonizmus Brno, Vysoká
škola Karla Engliše, a. s., s. 205-217, 2011, ISBN: 978-80-86710-48-8.
[9] Švejda, P., et al. (2011) Inovační podnikání. Praha, Asociace inovačního podnikání, 2011.
ISBN 978-80-903153-6-5.
[10] Veber, J. – Srpová, J. (2005): Podnikání malé a střední firmy. Praha, Grada, ISBN 80247-1069-2.
182
Kontakty:
Monika Chobotová, Mgr., Ph.D.
Slezská univerzita v Opavě
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Katedra managementu a podnikání
Univerzitní nám.
Karviná, 734 01
[email protected]
183
Registrace k DPH jako strategické rozhodnutí
Registration for VAT as a strategic decision
Jana Janoušková* – Šárka Sobotovičová**
ABSTRAKT
Globální trend v současné době vykazuje posun od přímého zdanění k nepřímému a paralelně
s tím roste význam daně z přidané hodnoty. Daň z přidané hodnoty se stala ve většině států
významným příjmem veřejných rozpočtů. Výběr této daně pro stát zajišťují plátci daně,
kterým vzniká povinnost registrace buď povinně ze zákona, nebo dobrovolně. Tento článek se
zabývá plátci daně a jejich konkurenceschopností oproti neplátcům, která se odvíjí zejména
od podnikatelského prostředí, ve kterém se daná firma pohybuje.
Klíčová slova: Konkurenceschopnost; Daň z přidané hodnoty; Prahová hodnota.
ABSTRACT
Global trend currently shows a shift from direct to indirect taxation, along with the growing
importance of value added tax. Value added tax has become the most important national
public budget revenues. Selecting this tax to the state providing taxpayers, those register
either legally compulsory or voluntary. This article deals with taxpayers and their
competitiveness against non-taxpayers, which is derived mainly from the business
environment in which the firm is moving.
Key words: Competitiveness; Value added tax; Threshold.
JEL classification: G30, H29, M21
Úvod
V rámci Evropské unie je v současné době aktuální trend snižování administrativního
zatížení pro malé a střední podniky. Daň z přidané hodnoty je upravena směrnicemi, které
jsou členské státy povinny implementovat do své právní úpravy daně z přidané hodnoty
(Šimíková, Sobotovičová 2012). Tyto směrnice umožňují výběr DPH formou zvláštních
režimů a osvobození zjednodušit nebo některé osoby je možno zcela osvobodit od povinnosti
uplatňovat tuto daň. To je obvykle upraveno stanovením minimální prahové hodnoty,
respektive výše obratu, při jejímž dosažení, se musí osoba povinná k dani stát plátcem. Drobní
podnikatelé, kteří stanovené prahové hodnoty nedosáhnou, se také mohou stát plátci daně,
neboť je jim ponechána možnost dobrovolné registrace. V ekonomice tak souběžně vedle sebe
existují neplátci a plátci daně z přidané hodnoty a mezi nimi dochází ke konkurenci, která
způsobuje porušení daňové neutrality.
Úroveň prahové hodnoty pro registraci k dani z přidané hodnoty se v jednotlivých státech
značně liší (Budacia, Paunescu, Scardea 2009). Stanovené limity odráží hospodářskou
strukturu státu, protože některé země mají ve srovnání s jinými v rámci struktury podnikatelů
vyšší poměr malých podniků, které zahrnují aktivity týkající se jednoho podnikatele nebo
jedné rodiny.
*
**
Doc. Ing. Jana Janoušková, Ph.D. – vedoucí katedry účetnictví Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné,
Slezské univerzity v Opavě
Ing. Šárka Sobotovičová, asistent; katedra účetnictví Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, Slezská
univerzita v Opavě
184
Povinná registrace k dani z přidané hodnoty
Model určování limitů prahových hodnot je velmi dynamický a komplexně zpracovává
související prvky a aktéry. Podle Sandforda (1995) je potřeba se při stanovení výše obratu
zabývat pěti aspekty, které jsou uvedeny v následujícím modelu.
Obr. 1: Model určování limitů prahových hodnot
Zdroj: vlastní zpracování
Je zřejmé, že výše prahové hodnoty ovlivňuje příjmy daně z přidané hodnoty, jelikož na
výši prahové hodnoty závisí počet plátců. Nicméně je důležité si uvědomit, že obchodníci,
kteří jsou od daně osvobozeni, také přispívají k příjmům plynoucím z daně z přidané hodnoty.
Pokud daň z přidané hodnoty, která nebude odvedena, tvoří pouze malou část z celkové
hodnoty, pak stát přichází jen o malou část příjmů.
Administrativní náklady jako například registrace, kontrola přiznání, vyměření daně
a podobně, rostou úměrně se zvyšováním počtu plátců a nejmenší obchodníci často vyžadují
nejvíce času při pomoci s vyplňováním přiznání a odstraňováním nejasností. Tito malí
podnikatelé přitom generují nejnižší příjmy, s vysokými správními náklady (Sopková 2009).
Obecně lze konstatovat, že čím menší je plátce, tím vyšší jsou jeho náklady na dodržování
předpisů v poměru k jeho příjmům. Tyto náklady představují jednak finanční výdaje
a vynaložený čas, ale také psychické náklady a společenské náklady. K psychickým nákladům
je možno řadit stres a úzkost, kterou pociťuje drobný podnikatel, protože nerozumí složitým
předpisům a nezná všechny své povinnosti. Společenské náklady vzniknou, pokud se drobný
podnikatel rozhodne odejít do předčasného důchodu nebo ukončit podnikání, protože se
nedokázal vyrovnat se složitostí daní. Nízká prahová hodnota zapříčiní registraci drobných
plátců, kterým vznikají vysoké náklady na dodržení předpisů, proto se mohou uchylovat k
asociálnímu chování v podobě daňových úniků.
Nejvýznamnějším porušením daňové neutrality je pravděpodobně konkurence mezi
subjekty, které se nacházejí těsně pod a těsně nad prahovou hodnotou. Efekt tohoto druhu je
nevyhnutelný při jakékoliv hranici, ale projeví se o to výrazněji, čím výše je hranice
nastavena a čím vyšší je sazba daně (Blechová 2012). Další forma ekonomické distorze může
vzniknout tak, že subjekty pod prahovou hranicí omezí expanzi, aby se nestaly plátci. K tomu
185
může dojít při jakékoliv úrovni prahové hodnoty, ale je pravděpodobnější, že subjekty růst
firmy omezí při hranici vyšší.
Prahové hodnoty pro registraci k dani z přidané hodnoty v EU
V rámci Evropské unie Směrnice o dani z přidané hodnoty připouští, aby členské státy
zavedly zvláštní režimy pro malé podniky, poněvadž běžný režim DPH by pro tyto podniky
mohl být administrativně i finančně velmi náročný. Jednou z možností je zavedení osvobození
od uplatňování daně z přidané hodnoty pro malé podniky (viz tabulka 1).
Tab. 1: Prahové hodnoty obratu v EU platné v březnu 201231
Belgie
Bulharsko
Česká republika
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Irsko
Itálie
Kypr
Litva
Lotyšsko
Lucembursko
Maďarsko
Malta
Německo
Nizozemí
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Rumunsko32
Řecko
Slovensko
Slovinsko
Španělsko
Švédsko
Velká Británie33
Prahová hodnota v národní měně
5 580 EUR
50 000 BGN
1 000 000 CZK
50 000 DKK
15 978 EUR
8 500 EUR
81 500 / 32 600 EUR
75 000 / 37 500 EUR
30 000 EUR
15 600 EUR
100 000 LTL
35 000 LVL
10 000 EUR
5 000 000 HUF
35 000 / 24 000 / 14 000 EUR
17 500 EUR
--150 000 PLN
10 000 / 12 500 EUR
30 000 EUR
119 000 RON
10 000 / 5 000 EUR
49 790 EUR
25 000 EUR
----70 000 GPB
Prahová hodnota v EUR
5 580
25 565
40 851
6 707
15 978
8 500
81 500 / 32 600
75 000 / 37 500
30 000
15 600
28 962
49 659
10 000
18 328
35 000 / 24 000 / 14 000
17 500
0
37 774
10 000 / 12 500
30 000
28 249
10 000 / 5 000
49 790
25 000
0
0
81 843
Zdroj:http://ec.europa.eu/taxation_customs/resources/documents/taxation/vat/traders/vat_community/vat_in_ec_
annexi.pdf [vid 2013-08-22]
Podle současného znění směrnice č. 2006/112/ES mohou osvobození od daně využít malé
podniky, které jsou osobami povinnými k dani, jejichž roční obrat je menší než 5 000 EUR.
31
Veškeré prahové hodnoty se vztahují pouze na osoby povinné k dani, které jsou v daných členských státech
usazené. V Chorvatsku je stanoven obrat ve výši HRK 230,000 (EUR 31,000).
32
Dne 26. 3. 2012 bylo přijato rozhodnutí Rady, které umožňuje Rumunsku osvobodit od DPH osoby povinné
k dani, jejichž roční obrat nepřesahuje ekvivalent částky 65 000 EUR.
33
Od 1. 4. 2013 byla prahová hodnota zvýšena na 79 000 GPB.
186
Z osvobození vyplývá, že osoba povinná k dani nemusí účtovat daň z přidané hodnoty na své
dodávky (výstupy), a nemá ani nárok na odpočet daně na vstupu. Takovým osobám povinným
k dani však bývá ponechána možnost dobrovolné registrace. Většina členských států
Evropské unie, mezi nimi i Česká republika, má vyjednanou výjimku, aby mohly stanovit
prahovou hodnotu vyšší.
Některé členské státy (Francie, Irsko, Řecko) mají stanoveny nižší prahové hodnoty pro
podniky, které poskytují služby, než pro podniky dodávající zboží, jak je vidět z tabulky č. 1.
Tento rozdíl je odůvodněn tím, že pro firmy poskytující služby je typické, že vyžadují daleko
méně vstupů, a proto je stanovená úroveň obratu obvykle spojena s mnohem vyšší přidanou
hodnotou, než je tomu u firem dodávajících zboží. Tři členské státy nemají prahové hodnoty
stanoveny vůbec, jedná se o Nizozemí, Španělsko a Švédsko.
Právní úprava zvláštního režimu pro malé podniky včetně osvobození od daně se obecně
vztahuje na všechna dodání zboží a poskytnutí služeb těmito podniky. Z tohoto režimu jsou
dle Směrnice vyloučena:


plnění příležitostná v souvislosti s dodáním nových budov a stavebních pozemků,
přeshraniční dodání nových dopravních prostředků.
Kromě prahových hodnot hraje významnou roli také stanovení plnění, která se do
určeného limitu započítávají. Proto směrnice vymezuje, která plnění se do obratu zahrnují
a která ne. Do obratu se zahrnují částky za:



dodání zboží a poskytnutí služeb, která jsou předmětem daně,
osvobozená plnění s nárokem na odpočet daně (například vývoz zboží),
operace s nemovitostmi, finanční činnosti a pojišťovací služby, jestliže nejsou vedlejšími
plněními.
Do výpočtu obratu se nezahrnují:


plnění v souvislosti s nemovitostmi a finanční činnosti, pokud jsou vedlejšími činnostmi,
prodej investičního majetku.
Optimální prahové hodnoty v EU
Správné stanovení prahové hodnoty obratu je jedním z nejdůležitějších rozhodnutí
v oblasti daně z přidané hodnoty. Příliš vysoká prahová hodnota obratu snižuje výnosy daně
z přidané hodnoty. Na druhou stranu příliš nízká hranice může přinášet vysoké náklady
daňovým subjektům, ale i státu. Rozdílné daňové zacházení s firmami, jejichž obrat je pod
a nad prahovou hodnotou obratu, může také narušovat hospodářskou soutěž. Autoři Keen
a Mintz (2004) používali pro výpočet optimální prahové hodnoty vzorec 1:
(
kde D
A
C
t
V
=
=
=
=
=
,
(1)
mezní náklady veřejných prostředků,
administrativní náklady na straně státu,
jsou náklady na dodržení předpisů,
je sazba daně,
je podíl DPH v obratu.
187
Tab. 2: Optimální prahové hodnoty v zemích EU
Stát
Belgie
Bulharsko
Česká republika
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Chorvatsko
Irsko
Itálie
Kypr
Litva
Lotyšsko
Lucembursko
Maďarsko
Malta
Německo
Nizozemí
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Rumunsko
Řecko
Slovensko
Slovinsko
Španělsko
Švédsko
Velká Británie
Základní sazba daně
21
20
21
25
20
24
19,6
25
23
21
18
21
21
15
27
18
19
21
23
23
20
24
23
20
22
21
25
20
Optimální obrat v EUR
66 000
70 000
66 000
56 000
70 000
58 000
71 000
56 000
61 000
66 000
78 000
66 000
66 000
93 000
52 000
78 000
73 000
66 000
61 000
61 000
70 000
58 000
61 000
70 000
63 000
66 000
56 000
70 000
Zdroj: EUROPEAN COMISSION, 2011. A retrospective evaluation of elements of the EU VAT systém, vlastní
přepočet dle sazeb daně aktuálních k 1. 7. 2013
Ve výše uvedené tabulce jsou uvedeny základní sazby daně platné k 1. 7. 2013 a jim
odpovídající optimální prahové hranice obratu v jednotlivých členských státech, které byly
vypočteny na základě výše uvedeného vzorce. Do vzorce (1) byly dosazeny hodnoty dle
zprávy Evropské komise (2011). Aktualizované odhady administrativních nákladů a nákladů
na splnění daňových povinností byly stanoveny na 135 EUR a 675 EUR za rok34. Hodnota
V je stanovena ve výši 0,3, což by mělo představovat podíl daně z přidané hodnoty u výrobní
firmy, která má relativně vysoký podíl nakupovaných vstupů, a D je stanoveno ve výši 1,2.35
Na základě výše uvedených výpočtů se optimální prahové hodnoty obratu v jednotlivých
členských státech EU pohybují v rozmezí od 52 000 do 93 000 EUR. Z výše uvedené tabulky
je zřejmá závislost prahové hodnoty na základní sazbě daně. Čím vyšší je v daném státě sazba
34
Zpráva Evropské komise vycházela z analýzy Cnossen, S., 1994. Administrative and compliance costs of the
VAT: a review of the evidence, která uvádí administrativní náklady ve výši 100 USD a náklady na splnění
daňových povinností ve výši 500 USD.
35
Studie, které mohou prokázat hodnotu D, jsou poměrně vzácné, ale jen málokteré uvádějí hodnotu nižší,
naopak někteří analytici namítají, že náklady zdanění jsou podstatně vyšší.
188
daně, tím nižší je potom optimální prahová hodnota obratu pro povinnou registraci k dani
z přidané hodnoty.
Prahové hodnoty v České republice
Daň z přidané hodnoty byla v České republice zavedena od 1. 1. 1993 a nahradila do té
doby platnou daň z obratu. Oproti dani z obratu došlo k rozšíření okruhu zboží a služeb,
u nichž byla daň uplatňována. Současně došlo ke zvýšení počtu plátců daně, ačkoli byl pro
rok 1993 stanoven vysoký obrat pro zákonnou povinnost registrace, a to 1 500 000 Kč za
nejbližší nejvýše tři předcházející po sobě jdoucí kalendářní měsíce. Takto vysoká hranice
(jedná se o obrat 6 000 000 Kč za období 12 měsíců) byla stanovena proto, aby většina tzv.
drobných podnikatelů nebyla plátci daně a nebyla tak zatěžována značnou administrativou.
Byla jim však ponechána možnost dobrovolné registrace. Od roku 1994 byla výše obratu
snížena na polovinu za stejné posuzované období.
K významným změnám prahové hodnoty došlo v letech 2003 a 2004 v souvislosti se
vstupem České republiky do Evropské unie. Od 1. října 2003 platila prahová hodnota ve výši
2 000 000 Kč, ale změnilo se období pro její posouzení na nejbližších nejvýše dvanáct
předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců.
V České republice začal ke dni vstupu do Evropské unie platit zcela nový zákon o dani
z přidané hodnoty, který snížil prahovou hodnotu, po jejímž překročení se osoba povinná
k dani stává plátcem daně z přidané hodnoty na částku 1 000 000 Kč za nejvýše dvanáct
bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Výše obratu byla
stanovena s ohledem na vyjednanou trvalou výjimku ve výši 35 000 EUR36 (Berger, Kindl,
Wakounig 2010).
Tab. 3: Vývoj prahové hodnoty pro registraci k DPH v České republice
Platnost
1. 1. 1993 – 31. 12. 1993
Prahová
hodnota
1 500 000
1. 1. 1994 – 30. 9. 2003
750 000
1.10.2003 – 30.4.2004
2 000 000
1.5.2004 - dosud
1 000 000
Období pro výpočet obratu
Nejbližší nejvýše tři předcházející po sobě jdoucí
kalendářní měsíce
Nejbližší nejvýše tři předcházející po sobě jdoucí
kalendářní měsíce
Nejbližších nejvýše dvanáct předcházejících po
sobě jdoucích kalendářních měsíců
Nejvýše dvanáct bezprostředně předcházejících po
sobě jdoucích kalendářních měsíců
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů v zákoně 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platných
předpisů a v zákoně 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platných předpisů
Závislosti počtu plátců na výši obratu byla zkoumána pomocí korelace, jak ukazuje
následující korelační matice. Byla prokázána silná negativní závislost mezi počtem plátců
celkem a hranicí obratu. U plátců, kteří byli povinni se registrovat k DPH na základě
překročení prahové hodnoty, byla prokázána dokonce velmi silná negativní závislost. Celkový
počet plátců se neustále zvyšuje a zvýšil se také podíl plátců zaregistrovaných z důvodu
překročení obratu, a to z 11,5 % v roce 2003 na více než 16 % v roce 2012 (Sobotovičová,
Blechová, Janoušková 2013).
36
Tj. po přepočtu kurzem, který platil ke dni přistoupení 1 139 425 Kč.
189
Tab. 4: Korelační matice prahové hodnoty a počtu plátců
Prahová hodnota
Plátci celkem
Dobrovolní plátci
Plátci z důvodu
překročení prahové
hodnoty
Prahová
hodnota
Plátci
celkem
Dobrovolní
plátci
1
-0,8515
-0,722
1
0,97047273
1
-0,9309
0,95954074
0,8643409
Plátci z důvodu
překročení prahové
hodnoty
1
Zdroj: vlastní zpracování
Konkurence mezi plátci a neplátci
Při podnikání se společnosti střetávají s konkurencí a způsob, jakým se s tím vypořádají,
závisí na velikosti podniku, jeho organizaci a managementu. Zároveň se musí snažit udržovat
své postavení na trhu a postupně je zlepšovat či pronikat na nové trhy a úspěšně se na nich
začlenit do tamější struktury podniků v daném segmentu. Pro svoji konkurenceschopnost
hledají nejvýhodnější obchodní partnery, u kterých také významnou roli hraje jejich registrace
k dani z přidané hodnoty.
Daň z přidané hodnoty se vybírá na každém stupni zpracování, ale nikoliv z celkové
hodnoty statku, ale jen z té části, která byla na daném stupni k danému statku přidána (přidaná
hodnota). Pořídí-li plátce daně vstupy, které použije pro své výstupy (zdanitelná plnění), od
jiného plátce, má nárok na uplatnění odpočtu daně. To znamená, že částku daně, kterou
v hodnotě nakoupeného zboží zaplatil, si může za zákonem stanovených podmínek odečíst od
své povinnosti zaplatit daň z prodaného zboží či služeb. Pokud své vstupy pořídí od neplátce,
pak žádná daň nebyla odvedena, a proto nárok na uplatnění odpočtu nevzniká. Z toho je
zřejmé, že plátce daně bude většinou preferovat nákup od jiných plátců daně, neboť po
odečtení daně je výsledná cena zpravidla nižší.
Na druhou stranu neplátce nemá nárok na odpočet daně na vstupu, ale také nemusí
odvádět daň na výstupu. Neplátce může být v určitých oborech preferován zejména
konečnými spotřebiteli, kteří nárok na odpočet daně nemají. Rozdíl v ceně je ovlivněn druhem
činnosti, výší vstupů, podílem přidané hodnoty na daném stupni zpracování a samozřejmě
také výší sazby daně na vstupu a na výstupu. Rozdíl mezi výší konečné ceny jídla v restauraci
mezi plátcem a neplátcem je prezentován v tabulce č. 5. Z konečné ceny plyne, že neplátce
má v oblasti restauračního stravování konkurenční výhodu ve srovnání s plátcem, která
spočívá v nižší ceně. Rozdíl vzniká zejména vzhledem k tomu, že jsou nakupovány potraviny
ve snížené sazbě daně a poskytnutí stravovací služby podléhá základní sazbě daně.
Tab. 5: Porovnání plátce a neplátce modelová situace 1
Nákup potravin
Nárok na odpočet daně (snížená sazba15 %)
Marže 30 %
Cena včetně marže
Odvod DPH (základní sazba 21 %)
Konečná cena jídla v restauraci
Neplátce
1 150
není
345
1 495
není
1 495
Plátce DPH
1 150
150
300
1 300
273
1 576
Zdroj: vlastní zpracování
190
Zcela opačná situace je například v oblasti stavebnictví, kde je materiál (vstupy)
pořizován v základní sazbě daně. Tento materiál je zabudován do stavby, a pokud se
například jedná o stavbu pro sociální bydlení, je uplatněna snížená sazba daně. Diference
konečných cen je způsobena tím, že vstupní materiál je nakoupen se základní sazbou daně a
výstup je se sníženou sazbou daně, která se uplatní i na materiál použitý ke stavbě. Rozdíl
mezi konečnou cenou je potom tím vyšší, čím vyšší je diference mezi základní a sníženou
sazbou daně.
Tab. 6: Porovnání plátce a neplátce modelová situace 2
Nákup materiálu
Nárok na odpočet daně (snížená sazba 21 %)
Stavební práce
Cena včetně materiálu
Odvod DPH (snížená sazba 15 %)
Konečná cena
Neplátce
121 000
není
30 000
151 000
není
151 000
Plátce DPH
121 000
21 000
30 000
130 000
19 500
149 500
Zdroj: vlastní zpracování
Osoby povinné k dani, které uskutečňují ekonomické činnosti a kterým nevznikla
povinnost registrace ze zákona, se mohou dobrovolně registrovat k dani z přidané hodnoty.
Jak bylo uvedeno výše, registrace k DPH přináší subjektu výhody i nevýhody, proto je třeba ji
zvážit z několika hledisek:
 předmět podnikání,
 sazby daně, které činnost podléhá,
 výši vstupů,
 subjekty, které jsou dodavateli a odběrateli (zda jsou plátci či nikoliv).
Výhodou pro plátce je zejména skutečnost, že plátce má nárok na odpočet daně zaplacené
na vstupu, ale na druhou stranu má povinnost odvést daň na výstupu, kterou zahrnul do ceny
a vybral od odběratelů. To v podstatě znamená, že nakupuje vstupy bez daně. Největší
nevýhodou je vyšší administrativní zátěž spočívající zejména ve složitějším účetnictví, vedení
evidence v souladu se zákonem o DPH a povinnosti podávat přiznání k dani z přidané
hodnoty nejméně jednou za čtvrt roku.
Diskuse
Je možno konstatovat, že problematice stanovení hranice pro osvobození od daně
z přidané hodnoty je v České republice neprávem věnována malá pozornost. Prahová hodnota
určuje počet plátců daně a tím prostřednictvím ovlivňuje výnosy z daně z přidané hodnoty. Na
druhou stranu jsou s uplatňováním DPH spojeny také náklady, a to jak na straně státu, tak i na
straně daňových subjektů. Malí podnikatelé nesou relativně vysoké náklady spojené se
splněním svých povinností v souvislosti s výběrem daně z přidané hodnoty, a to zejména při
porovnání s výnosy z této daně, které odvedou do státního rozpočtu.
Nízká prahová hodnota dopadá na malé podnikatele, kteří by ztratili
konkurenceschopnost, pokud by celou výši daně zahrnuli do konečné ceny. Pokud to však
neučiní, sníží se jejich disponibilní zisk, jehož nedostatek se může projevit stagnací
a snížením investic do budoucího rozvoje. Navíc ještě může docházet k účelovému krácení
příjmů s cílem udržet se pod registračním limitem, což nepříznivě dopadá také na daň
z příjmů.
191
Na základě v současné době platného znění zákona o dani z přidané hodnoty má však být
výše prahové hodnoty snížena na částku 750 000 Kč. Snížení prahové hodnoty ze strany státu,
které je motivováno snahou o zvýšení příjmů do veřejných rozpočtů, bude doprovázeno
zvýšením administrativních nákladů na straně státu a veřejné správy i nákladů spojených se
splněním daňových povinností u nově registrovaných plátců.
Prahová hodnota, která osvobozuje od daně z přidané hodnoty nejmenší firmy, které mají
nejvyšší proporcionální náklady na dodržování předpisů, pomáhá kompenzovat státem
vytvářené distorze. Malý plátce je také v konkurenční nevýhodě ve srovnání s velkými
firmami, které mohou mít dokonce negativní čisté náklady na dodržování předpisů při využití
výhod cash flow.
Vyšší konkurenční výhodu mají subjekty pod prahovou hodnotou, které mají vyšší
hodnotu přidanou na svém stupni zpracování a malou hodnotu vstupů. Příkladem mohou být
služby s vyšším podílem lidské práce, kdy například malíř pracující sám, bude mít
konkurenční výhodu, proti malé malířské firmě s několika zaměstnanci.
Závěr
V současných podmínkách tržní ekonomiky působí řada ekonomických subjektů, z nichž
někteří jsou registrováni k dani z přidané hodnoty a jiní ne. Pro malé podniky může být
registrace k této dani jejich rozhodnutím, ale firmy s obratem nad 1 000 000 Kč se musí stát
plátci daně z důvodu překročení obratu.
V tržním prostředí není žádný podnik izolovaný, poněvadž má své dodavatele, zákazníky
a samozřejmě také konkurenční firmy. Toto prostředí jej obklopuje a do značné míry
ovlivňuje či v různých směrech také omezuje. Skutečnost, zda se stane plátcem daně z přidané
hodnoty, může významně ovlivnit jeho konkurenceschopnost.
Příznivé podnikatelské prostředí má pozitivní vliv také na daňové výnosy a HDP. Proto je
v zájmu všech vytvářet příznivé podnikatelské prostředí a tomu může pomoci také správně
stanovená prahová hodnota pro registraci k dani z přidané hodnoty, a to na základě studií a
analýz a ne pouze s cílem zvýšit výnosy do státního rozpočtu.
Literatura
[1] Berger, W. - Kindl, C. – Wakounig, M. (2010): Směrnice ES o dani z přidané hodnoty –
praktický komentář. Praha, 1. Vox a.s., 2010.
[2] Blechová, B. (2012): Progresivní nebo „rovná“ daň – ekonomické a politické dilema. In
Politická ekonomie, 2012, roč. 2012, č. 5, s. 649-668.
[3] Budacia, L. C. G. – Paunescu, M. - Scardea, F. M. (2009): Romanian tax system –
opportunities and failures. In Proceedings of the WSEAS World Multiconference –
Applied Economics, Business and Development, WSEAS Press, s. 100-105, 2009.
[4] Cnossen, S. (1993): Issues in Adopting and Designing a Value Added Tax. In Tax Analysts
2011. dostupné z
http://www.taxanalysts.com/www/freefiles.nsf/Files/CNOSSEN.pdf/$file/CNOSSEN3.pdf
[5] European Comission (2011): A retrospective evaluation of elements of the EU VAT
system. London, 2011.
192
[6] Keen, M. – Mintz, J. (2004): The Optimal Threshold for a Value-Added Tax. In Journal of
Public
Economics,
s.
559–576.
dostupné
z
http://www.chinasds.org/kcxfzbg/addinfomanage/lwwk/data/kcx541.pdf
[7] Sandford, C. (1995): Minimising administrative and complience costs. In More Key Issues
in Tax Reform, s. 89-104, 1995.
[8] Sobotovičová, Š. - Blechová, B. - Janoušková, J. (2013): The Issue Of Threshold Limit
Value For VΑΤ Registration In The Czech Republic In The Context Of The Current
Legislative Regulation In The EU. In Proceedings of the 5th International Conference on
Applied Economics, Business and Development (AEBD '13). WSEAS Press, s. 203-208,
2013.
[9] Sopková, E. (2009): Cost Effectiveness of Paying Value Added Tax from the Viewpoint of
Businesses. In International Journal of Economic Sciences and Applied Research. TEI of
Kavala, s. 87 – 94, 2009.
[10] Šimíková, I. - Sobotovičová, Š. (2012): Přínosy zavedení systému hotovostního
účetnictví. In Nové trendy 2012. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference
SVŠE Znojmo. Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s. 243-251, 2012.
[11] http://ec.europa.eu/taxation_customs/resources/documents/taxation/vat/traders/vat_comm
commu/vat_in_ec_annexi.pdf
[12] Zákon 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platných předpisů
[13] Zákon 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platných předpisů
Kontakty:
Doc. Ing. Jana Janoušková, Ph.D.
Slezská univerzita v Opavě
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, katedra účetnictví
Univerzitní náměstí 1934/3
733 40 Karviná
[email protected]
Ing. Šárka Sobotovičová
Slezská univerzita v Opavě
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, katedra účetnictví
Univerzitní náměstí 1934/3
733 40 Karviná
[email protected]
193
Podvody, korupce a interní audit
Fraud, corruption and internal audit
Vladislava Jedličková*
ABSTRAKT
Složitost globálního podnikatelského prostředí přispívá k nárůstu rizika podvodu a korupce.
Podvodu se dopustí osoba, která zneužije cizí nevědomost ke svému obohacení. Korupce je
zneužití funkce v politice k osobnímu prospěchu.
Mnoho studií uvádí, že většina podvodů je páchána členy managementu. Manažeři mají
přístup k důvěrným informacím podniku. Důvěrné informace jim umožňují potlačit vnitřní
kontrolní řídící systém.
Důležitou roli při řízení rizik podvodu mají interní auditoři. Význam, který společnost
přikládá svému internímu auditu, je známkou efektivní vnitřní kontroly a efektivního řízení
rizik podvodu.
Klíčová slova: Podvod, Korupce, Interní audit
ABSTRACT
The complexity of the global business environment contributes to increased risk of fraud and
corruption. Fraud is committed by a person who exploited foreign ignorance to their profit.
Corruption is the abuse of office in politics for personal gain.
Many studies show that most fraud is committed by members of management. Managers have
access to confidential information of the company. Confidential information to enable them
to suppress internal control management system.
Important role in fraud risk management have internal auditors. The importance that the
company attaches to its internal audit is a sign of effective internal controls and effective risk
management fraud.
Key words: Fraud, corruption, internal audit
Úvod
Složitost globálního podnikatelského prostředí významně přispívá k nárůstu rizika
podvodu, korupce nebo jiného zneužití pravomocí. Úměrně tomuto riziku se neustále zvyšuje
tlak na vymáhání souladu s legislativou.
Podvodná schémata jsou často probíhající trestné činy, jež mohou trvat měsíce či dokonce
roky, než jsou odhaleny, což znesnadňuje měření ztrát spojených s podvodem. Mnoho
podvodných schémat není uveřejněno ani odhaleno. Ze ztrát z podvodu, které jsou známy a
potvrzeny, je jasné, že cena je vysoká. Avšak skutečná cena podvodu je ještě vyšší než pouze
ztráta peněžních prostředků, vezmeme-li v úvahu dopad na čas, produktivitu, či reputaci.
Podvody jsou častou příčinou podnikových krizí, které vedou k zániku podniku (Krause,
2012a).
*
Ing. Vladislava Jedličková, Ph.D. - pedagog; Vysoká škola obchodní v Praze, o.p.s.
194
Podvod
Podvod je čin, kterého se dopustí ten, kdo zneužije cizí nevědomosti k vlastnímu
obohacení. Podle českého právního řádu: Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho
v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím
majetku škodu, niko-li nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody, zákazem činnosti nebo
propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty37.
Korupce
Korupce, latinsky corrumpere, je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné
správě, hospodářství k osobnímu prospěchu.
Korupce postihuje zejména politiku, hospodářství i společnost. Může být jak drobná nebo
velká, organizovaná nebo neorganizovaná. Vyznačuje se podplácením, úplatky, vydíráním,
zastrašováním, privilegii, neoprávněnými příjmy a jejich vyžadováním, udělováním přízně
nebo protežováním.
Politická korupce nakonec vede ke kleptokracii – vládě zlodějů, loupežníků (doslovný
překlad) – kdy už odpadá i předstírání poctivosti, upřímnosti před veřejností.
Ačkoliv korupce přispívá ke zločinnosti, např. k praní špinavých peněz, kuplířství nebo
obchodu s drogami, tak se zdaleka neomezuje jenom na tyto (dnes) trestné aktivity. Pro
porozumění toho, jak korupce vzniká, jak roste a co ji udržuje, je důležité ji od trestné činnosti
oddělit. A pak vytvořit a uplatnit podmínky, pravidla a zákony, které umožní ji omezit a
postihovat. Typickým příkladem korupce v mezích vymezených zákonem je navyšování
prémií státních úředníků v řádech statisíců až miliónů korun ročně. Česká republika se
bohužel stala typickým příkladem této korupce.
Interní audit
Interní audit je vymezen § 28 odst. 2 zákona o finanční kontrole jako nezávislé objektivní
přezkoumávání a vyhodnocování operací vnitřního kontrolního systému orgánu veřejné
správy, které zjišťuje zda:
a) právní předpisy, přijatá opatření a stanovené postupy jsou v činnosti orgánu veřejné
správy dodržovány,
b) rizika vztahující se k činnosti orgánů veřejné správy jsou včas rozpoznávána a zda
jsou přijímána odpovídající opatření k jejich vyloučení nebo zmírnění,
c) řídící kontroly poskytují vedoucímu orgánu veřejné správy spolehlivé a včasné
provozní, finanční a jiné informace,
d) provozní a finanční kritéria podle § 4 jsou plněna,
e) zavedený vnitřní kontrolní systém je dostatečně účinný, reaguje včas na změny
ekonomických, právních, provozních a jiných podmínek,
f) dosažené výsledky při plnění rozhodujících úkolů orgánu veřejné správy poskytují
dostatečné ujištění, že schválené záměry a cíle tohoto orgánu budou splněny.
To je teorie. Praxe je bohužel v některých případech poněkud odlišná.
Jak je již výše uvedeno, interní audit by měl být nezávislý. Ale bohužel tomu tak velice
často není. Zaměstnanci interního auditu jsou podřízení svému vedoucímu. A i interní auditoři
37
Zákon 40/2009 trestní zákoník, § 209
195
chtějí být zaměstnaní. A jestliže není vůle vedoucího, aby problémy byly viděny, tak
problémy uvnitř organizace viděny nebudou. Na tzv. „nezávislost“ upozornil i současný
premiér v demisi Rusnok, když ve vystoupení v TV na adresu kauzy vlády Petra Nečase
uvedl: „Zde bych vytkl internímu auditu, že nebyl dost nezávislý.“ Co nám tato skutečnost
ukazuje? Nic jiného než to, že ani interní audit nemůže být nezávislý, když tuto nezávislost
nechce „nejvyšší šéf“ dané organizace. Dalším příkladem, o kterém se veřejně hovoří, je
problém na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Odchod ministra předcházel pádu vlády.
Důvody podvodu
Podvody většinou začínají v menší míře a dále narůstají, když schéma zůstává
neodhaleno. Pachatelé v první řadě využívají neadekvátních vnitřních řídících a kontrolních
mechanismů ke svému vlastnímu prospěchu. Mnoho studií uvádí, že většina podvodů je
páchána členy managementu. Manažeři mají obecně přístup k důvěrným informacím, což jim
umožňuje potlačit vnitřní řídící a kontrolní mechanismy a způsobit společnosti větší škody
než pracovníci na nižší pozici.
Z provedených analýz vyšlo najevo, že podvody mají tři společné charakteristické rysy.

Pachatel podvodu touží udržet si pozici ve společnosti a zachovat si určitý životní
standard.

Příležitost znamená schopnost spáchat podvod a nebýt odhalen. Příležitost je vytvořena
slabými vnitřními řídícími a kontrolními mechanismy, nedostatečným vedením,
chybějícím dohledem ze strany orgánů společnosti nebo využíváním vlastní pozice a
pravomocí pro potlačení řídících a kontrolních mechanismů.

Příležitost se často naskýtá, protože pachatel podvodu ví, co auditor učiní – kdy, co a
kolik z auditorských postupů.
I když interní auditoři nemusí znát přesný motiv či zdůvodnění vedoucí k podvodu, musí
identifikovat příležitosti podvodu. Interní auditoři rovněž musí pochopit schémata a scénáře
podvodu a rovněž si být vědomi signálů, které ukazují na podvod., a způsobů, jak mu
zabránit.
Signály potencionálního podvodu
Pachatelé podvodů vykazují určité chování či charakteristické rysy. Někteří pachatelé se
se chovají neobvykle podrážděně, někteří začnou marnotratně utrácet a někteří se stávají stále
většími tajnůstkáři o svých aktivitách. Samotná přítomnost těchto příznaků neznamená, že
dochází k podvodu.
Výstražné signály mohou zahrnovat potlačení řídících a kontrolních mechanismů ze
strany managementu či vedoucích pracovníků, nesoustavné či chabě vysvětlitelné činnosti
managementu, trvalé překračování cílů, problémy či odklady při poskytování požadovaných
informací a významné či nezvyklé změny zákazníků nebo dodavatelů. Výstražné signály
mohou rovněž zahrnovat transakce s chybějící dokumentací, chybějícím obvyklým
schválením, chabé řídící a kontrolní mechanismy ohledně přístupu do informačních systémů.
I když nic u uvedeného neznamená, že se zaměstnanec dopouští podvodu, kombinace těchto
faktorů by měla upozornit na potřebu šetření a zvýšené pozornosti auditu.
Role při předcházení a odhalování podvodu
Funkce dohledu je důležitá pro efektivní přecházení či odhalování podvodu. Dohled může
mít mnoho forem a může být vykonáván mnoha subjekty uvnitř společnosti i mimo ni.
196
Orgány společnosti
Orgány společnosti (představenstvo a dozorčí rada) mají odpovědnost za efektivní a
odpovědné řízení podvodů ve společnosti. Úlohou orgánů společnosti je dohlížet na jednání
managementu pro řízení rizik podvodu.
Výbor pro audit
Výbor pro audit orgánů společnosti je nezávislým zrakem a sluchem investorů i dalších
zainteresovaných stran. Úkolem výboru je vyhodnocování identifikace rizik podvodu ze
strany managementu a realizace opatření zaměřených proti podvodům a signalizace shora, že
podvod nebude v žádné formě akceptován. Výbor pro audit si najímá externí auditory, aby
podávali zprávy o finančních výkazech společnosti a poskytli doporučení ohledně vnitřní
kontroly. Externí auditoři odpovídají výboru pro audit a ne managementu.
Výbor pro audit je odpovědný za dohlížení na řídící a kontrolní mechanismy za účelem
předcházení a odhalení podvodu v managementu. V této roli je výbor pro audit odpovědný za
dohled nad plněním příslušného finančního výkaznictví vedením a za předcházení tomu, aby
vedení potlačilo řídící a kontrolní mechanismy či jiným nepatřičným způsobem ovlivňovalo
proces výkaznictví.
Management
Vrcholový management odpovídá za činnost celého podniku (Krause, 2012b).
Management je tedy odpovědný i za dohled nad činnostmi zaměstnanců a obvykle to činí
realizací a sledováním procesů a sledováním vnitřních řídících a kontrolních mechanismů. Je
odpovědný za zavedení a udržování efektivního řídícího a kontrolního systému za přiměřenou
cenu.
Interní auditoři
Interní auditoři vyhodnocují rizika, jimž jejich společnost čelí, na základě plánu auditu
pomocí příslušného testování. Interní auditoři musí být ostražití vůči signálům a možnostem
podvodu ve společnosti. Konkrétně mohou interní auditoři pomáhat při odvracení podvodu
ověřováním a vyhodnocováním přiměřenosti a efektivnosti interních řídících a kontrolních
mechanismů. Na základě svých znalostí mohou pomáhat managementu při zavádění
efektivních opatření pro předcházení podvodů.
Význam, který společnost přikládá svému internímu auditu, je známkou přihlášení
společnosti k efektivní vnitřní kontrole a efektivnímu řízení rizik podvodu.
Externí auditoři
Externí auditoři společnosti mají odpovědnost za splnění profesionálních standardů a za
naplánování a provedení auditu a finančních výkazů společnosti za účelem získání
dostatečného ujištění o tom, zda finanční výkazy neobsahují závažné, nesprávně uvedené
údaje a zda nesprávně uvedené údaje byly způsobeny chybou, nebo podvodem.
Externí auditor obvykle podává zprávy o podvodech, do nichž je zapleteno vedení, přímo
orgánům a osobám pověřeným řízením a správou společnosti (např. výboru pro audit).
Ostatní zaměstnanci
Každý zaměstnanec hraje určitou roli při potírání podvodů. Zaměstnanci jsou „oči a uši“
společnosti a mělo by jim být umožněno, aby dodržovali bezúhonné pracoviště. Zaměstnanci
mohou podezření na výskyt podvodného jednání upozornit např. prostřednictvím
197
zaměstnanecké anonymní linky pro oznámení podvodného jednání oddělení interního auditu
nebo členovi managementu.
Mnoho odborníků se domnívá, že pro prevenci a odhalování podvodu a zneužití je
anonymní zaměstnanecká linka pro oznámení podvodného jednání, která je vhodným
způsobem sledována, nejrentabilnějším prostředkem pro odhalování a odvracení podvodů.
Význam interního auditu při prevenci vzniku podvodu
Při veškeré auditní práci je prvořadé uplatňování profesionální skepse. Nepřiměřená
profesionální skepse je často uváděna jako významný důvod pro to, že závažný podvod nebyl
odhalen. Interní auditoři hrají zásadní roli při úspěšnosti či selhání řízení rizik podvodu. Se
svými důvěrnými znalostmi procesů ve společnosti, mají interní auditoři jedinečnou možnost
identifikovat mnoho signálů podvodu.
Vedoucí interního auditu může mít jiný názor než vedení a orgány společnosti ohledně
správného načasování informování o vážných otázkách včetně podvodu. Řešením jak vyřešit
tento problém ohledně načasování je pro vedoucího interního auditu jeho prodiskutování
s vedením a orgány společnosti ohledně toho, co potřebují vědět, kdy to potřebují vědět a jak
bude probíhat komunikace, a to dříve, než takové problémy vzniknou.
Hodnocení rizika podvodu
Hodnocení rizika podvodu je nástrojem, který pomáhá managementu a interním
auditorům systematicky zjistit, kde a jak může nastat podvod a kdo může být v pozici, aby
podvod spáchal. Ověření potenciálního vystavení riziku představuje zásadní krok při
zmírňování obav orgánů společnosti a vedení ohledně rizik podvodu. Hodnocení rizika
podvodu se zaměřuje na podvodná schémata a scénáře za účelem určení a existence vnitřních
řídících a kontrolních mechanismů a toho, zda lze řídící a kontrolní mechanismy obejít.
Hodnocení rizika podvodu obecně zahrnuje pět hlavních kroků:
1. Identifikace důležitých faktorů rizika podvodu.
2. Identifikace potencionálních podvodných schémat a nastavení priorit na základě rizika.
3. Zmapování stávajících řídících a kontrolních mechanismů v potencionálních podvodných
schématech a identifikace mezer.
4. Testování provozní efektivity řídících a kontrolních mechanismů pro předcházení a
odhalování podvodů
5. Dokumentování a podávání informací o hodnocení rizik podvodu.
Závěr
Podvod může nastat na různých úrovních ve společnosti. Z tohoto důvodu je důležité
nastavení vhodných preventivních a odhalovacích metod. I když předcházení podvodům a
jejich odhalování jsou propojené koncepce, nejsou stejné.
Předcházení podvodů vyžaduje provádění metod a postupů, školení zaměstnanců a
komunikaci managementu za účelem vzdělávání zaměstnanců v oblasti podvodného jednání.
Na druhé straně odhalování podvodů zahrnuje činnosti a programy určené k identifikaci
podvodu či podvodného chování, které se vyskytují či vyskytly.
198
Literatura
[1] KRAUSE, J. (2012a): Evaluation of Measures in Firms to Manage the Crisis. In:
PAVELKOVÁ, Drahomíra, STROUHAL, Jiří, PASEKOVÁ, Marie (ed.). Advances in
Finance & Accounting. Athény: WSEAS Press., s. 317–321, 2012.
[2] KRAUSE, Josef. (2012b): The Basic Characteristics of Corporate Strategy and Firm
Value. Business Systems and Economics, 2012, roč. 2, č. 1, s. 20–32.
Kontakty:
Vladislava Jedličková, Ing., Ph.D.
Vysoká škola obchodní v Praze, o.p.s.
Katedra financí a účetnictví
Spálená 76/14
Praha 1 – Nové Město, 110 00
[email protected]
199
Použitelnost Altmanova modelu v podmínkách ČR
(empirický důkaz)
Applicability of the Altman Z-index in CR Conditions (the
Empirical Evidence)
František Kalouda* – Roman Vaníček**
ABSTRAKT
Článek je věnován empirickému důkazu použitelnosti Altmanovy Z funkce v podmínkách
České republiky (dále pouze ČR). Cílem článku je srovnat vypovídací schopnost tohoto
modelu s českým standardním bankrotním modelem IN 05 a se dvěma nově vytvořenými
(alternativními) bankrotními modely, vytvořenými specielně pro podmínky ČR. Databáze
použitých vstupních dat (Bisnode Česká republika, 2010) poskytuje všechna dostupná data
českých podniků. Časový horizont je 2 a 5 let před bankrotem firem. Výsledky srovnání
dokazují, že nově vytvořené modely jsou v jednom případě (FLKp model) srovnatelné
s modely standardizovanými a ve druhém případě je dokonce významně předčí (CZ model).
Klíčová slova: Altmanova Z funkce; empirický důkaz; použitelnost v české ekonomice.
ABSTRACT
The article is focused on empirical evidence the applicability of the Altman Z-index in Czech
Republic (hereinafter CR) conditions. The goal of the article is to compare its explanatory
power with Czech standardized bankruptcy model IN 05 and with the two new created
(alternative) bankruptcy models, especially designed for conditions of the Czech Republic. The
database used (Bisnode Česká republika, 2010) contains all the available data of Czech
companies. The time horizon results compared is 2 and 5 years before bankruptcy of the firm.
Based on the result comparison with standardized bankruptcy models the two new models are
equivalent in one case (FLKp model) and significantly better in the second case (CZ model).
Key words: Altman Z-index; Empirical evidence; Applicability in Czech economy.
JEL classification: G17, G32, G33
ACADEMICIANS SEEM to be moving toward the elimination of ratio
analysis ..… in assessing the performance of the business enterprise.
..… a set of financial ratios was combined in a discriminant analysis
approach to the problem of corporate bankruptcy prediction. ……
The results are very encouraging.
Edward I. Altman, 1968
Úvod
V diskusi použitelnosti teorie lineárních diskriminačních funkcí (representované
především výsledky E. Altmana) pro predikci bankrotu českých podniků je v domácí
ekonomické teorii hlavního proudu možno identifikovat v zásadě dvě skupiny názorů.
*
**
Ing. František Kalouda, CSc., MBA – odborný asistent; Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta,
katedra financí, Lipová 41a, 602 00 Brno.
Mgr., Ing. Roman Vaníček – systémový analytik; Ivasoft, s.r.o., R&D Department, Kupkova 72, 638 00 Brno.
200
Diskuse se přitom často soustředí právě na použitelnost Altmanova modelu (viz Altman,
1968, str. 589-609).
Jedna názorová množina v zásadě připouští v podmínkách české ekonomiky použitelnost
tohoto modelu specielně a teorie lineárních diskriminačních funkcí (dále jen LDF) obecně.
Přirozeně je zde zachováno právo jednotlivých autorů na dílčí výhrady či komentáře ke
způsobu aplikace této metodologie v domácích podmínkách. Jako příklady těchto názorů
uvádíme prameny (Blaha – Jindřichovská, 1994, s. 82), (Blaha – Jindřichovská, 1994, s. 83),
(Blaha – Jindřichovská, 1994, s.84-85), (Edminster, 1972) (Kislingerová – Hnilica, 2005, s.
82), (Synek – Kopkáně – Kubálková, 2009, s. 158),
Oponenti tohoto názoru se naopak domnívají, že Altmanův model v domácí ekonomice
prakticky použitelný není. Je tedy vylučováno smysluplné použití konkrétní specifické
aplikace teorie LDF. Obvyklým argumentem je v tomto případě konstatování „jiných
podmínek“. Ani v tomto případě není cílem tohoto příspěvku uvádět vyčerpávající výčet
stanovisek tohoto typu, nicméně považujeme za vhodné uvést alespoň některé příklady
názorové pestrosti domácí teoretické scény (viz Grűnwald – Holečková, 2007, s. 183,
Kovanicovová – Kovanic, 1997, s.140, Kovanicovová – Kovanic, 1997, s.146-149, Růčková,
2010, s.74). Významnější je však skutečnost, že se v této názorové množině můžeme setkat i
s principielním odmítnutím teorie LDF (Grűnwald – Holečková, 2007, s. 184), (Kovanicová a
Kovanic, 1997, str. 140), (Růčková, 2010, s.74). Specielně v souvislosti se zpochybněním
splnění podmínky o „normalitě rozložení“ vstupních dat (viz Kovanicovová – Kovanic, 1997,
s.146-149) lze formulovat nepřehlédnutelnou výhradu „odpadá i teoretické zdůvodnění nejen
optimality, ale i použitelnosti lineární statistické diskriminační analýzy“ (tamtéž).
Cíl a metodologie
Pokud shrneme důvody pro zpochybňování (v podmínkách ekonomiky ČR) využitelnosti
teorie LDF obecně a Altmanovy Z-funkce zvláště, profilují je dva zřejmě nejvýznamnější
důvody:
a) Altmanův Z-model byl vytvořen v podmínkách americké ekonomiky šedesátých let a
nepoužitelný je proto, že situace v současné české ekonomice je naprosto jiná,
b) teoretické základy Altmanovy aplikace LDF jsou neudržitelné, což platí specielně
v souvislosti s předpokladem normality rozložení vstupních dat.
Každá z obou právě uvedených výhrad může stačit jako důvod pro zavržení teorie LDF
obecně a Altmanova schématu zvláště. Významnější je přirozeně výhrada ad b).
Proto je cílem tohoto příspěvku vyvrátit relevantnost obou výše uvedených důvodů pro
odmítání použitelnosti teorie LDF v podmínkách české ekonomiky v širším kontextu i
v souvislosti s Altmanovým schématem.
Toho bude dosaženo tak, že
c) otestujeme a srovnáme vypovídací schopnost již standardizovaných modelů.
Především půjde (ve shodě s cílem příspěvku) o původní Altmanovu Z-funkci z roku
1968 (viz Altman, 1968, str. 589-609), který bude srovnáván s modelem IN 05 (viz
Neumaierová – Neumaier, 2005). Tím bude prověřena relevantnost výhrad ad a),
přičemž
d) datovou základnou pro všechny empirické testy v tomto příspěvku presentované
budou veškerá dostupná aktuální domácí data (Bisnode Česká republika, 2010), což
znamená, že k testům bude použit v podstatě základní soubor, čímž mizí problémy
201
s normalitou souboru vstupních dat včetně jejího testování (viz výhrada ad b), a
konečně
e) vytvoříme a na výše uvedených datech otestujeme dvě nové (původní) diskriminační
funkce, vybudované na základě různých teoretických východisek tvorby LDF, čímž
bude ověřen především vliv volby ukazatelů LDF na vypovídací schopnost modelu.
Metodickým základem našeho přístupu v nejširším smyslu slova je přitom respekt
k názoru “Máme za to, že k ověřování použitelnosti metod – třebas i podložených
racionálními teoretickými úvahami – je v ekonomii nutné získávat zkušenosti v reálných
situacích, tj. aplikovat navrhované metody na skutečná data.” (Kovanicová a Kovanic, 1997,
s. 32).
Data
Veškerá data použitá v této práci pochází z Databáze firem Albertina (Bisnode Česká
republika, 2013), dříve také známé jako CreditInfo Firemní monitor. Jedná se o komplexní
databázi všech registrovaných firem a organizací v České republice. Podchycuje základní
údaje o více než 2 400 000 podnikatelských i neziskových ekonomických subjektech. Má k
dispozici největší soubor účetních závěrek zpracovaných do strukturované podoby. Využity
byly pouze účetní závěrky a oborové zařazení podle CZNACE (Český statistický úřad 2011).
Přestože zdrojová databáze obsahuje základní informace o více jak dvou milionech
subjektech, jen k 149 423 subjektům existuje alespoň jedna účetní závěrka. Průměrně k jednomu
subjektu existují tři účetní závěrky, ne nutně časově navazující. Celkový počet účetních závěrek,
splňujících verifikační podmínky, je 538 162. Během importu databáze bylo využito redundance dat v
účetní závěrce k detekci a místy i k opravě chybných hodnot. Celkově verifikačními podmínkami
neprošlo 2,4 % účetních závěrek. Tato práce používá stav Databáze firem Albertina k březnu 2010.
Za indikátor stavu zkrachovalý podnik v čase je považována každá účetní závěrka, která
předchází datu vyhlášení úpadku, a to variabilně podle zvoleného časového horizontu - v této
práci pro dva a pět let.
Nepříjemným aspektem českého podnikatelského prostředí jsou místy obrovské prodlevy
mezi nesplacením pohledávky 30 dní příp. 90 dní po splatnosti a začátkem insolvenčního
řízení. Jako příklad poslouží společnost Mladý svět a.s. (v závěrečné fázi pak Print Media
a.s.). Insolvenční řízení bylo zahájeno v roce 2009, přestože pohledávky byly splatné v
polovině roku 2005 a podnik prakticky ukončil svoji podnikatelskou činnost v roce 2006
(Klíma, 2009, str. 2).
Výsledkem tohoto stavu věcí je, že libovolný bankrotní model uvidí účetní data z roku
2005 s cílem klasifikovat jej jako zdravý podnik pro horizont dvou let. Pokud jej bude
klasifikovat pozitivně (jako zkrachovalý) bude penalizován ve formě chyby druhého druhu.
Model CZ2, uvedený dále, klasifikoval společnost Mladý svět a.s. za rok 2005 mezi 9%
nejhorších případů. Bohužel, je těžké zjistit, kolik takových de facto bankrotů proběhlo bez
formální likvidace společnosti. Dalším příkladem mohou být následující společnosti (v
závorce je uvedena aproximace percentilu společnosti v modelu CZ2 rok před de facto
ukončením činnosti): Štítného Konzea, s.r.o. (2 %), Šumavská keramika s.r.o. (3 %).
Výsledky a diskuse
Výsledné modely CZ, FLKp a poměrový ukazatel LiabilitiesHealthPension
Oba vytvořené modely mají tvar LDF a jsou v tomto příspěvku presentovány ve dvou
podobách. To souvisí s časovým horizontem předpovědi bankrotu, který je zde předpokládán
202
na úrovni dvou resp. pěti let. Modely jsou zde tedy v souvislosti s identifikací jejich výsledků
uváděny jako CZ2 a CZ5, resp. FLKp2 a FLKp5. V případě modelů CZ2 a CZ5 je struktura
mírně odlišná – modely se mírně liší váhami. Struktura modelu FLKp2 a FLKp5 (podoba
LDF, volba ukazatelů i vah) je v obou případech totožná, mění se pouze horizont předpovědi
bankrotu.
Model CZ byl získán aplikací multi-diskriminační analýzy (dále jen MDA) s využitím
Fisherova diskriminantu, zahrnujícího ve výsledku osm poměrových ukazatelů:
CapitalReinvested, DaysPayableOutstanding, DaysSalesOutstanding, InventorySales,
CashLiquidity, LiabilitiesHealthPension, ROA, InterestCoverageRatio s lineárními váhami
uvedenými v Tabulce 1. Při tvorbě modelu bylo na vstupu 39 všeobecně známých i nových
poměrových ukazatelů. Volba ukazatelů probíhala objektivně na základě statistické
významnosti jednotlivých ukazatelů a jejich přínosu do vypovídací síly modelu.
Je nezbytné upozornit, že hodnoty poměrových ukazatelů vstupujících do modelů CZ2 a
CZ5 prochází ještě transformací před výpočtem hodnoty diskriminační funkce. Popis těchto
transformací je nad rámec tohoto příspěvku, nicméně jejich efektem je, že uvedené váhy
modelů CZ2 a CZ5 lze z ekonomického hlediska snadno interpretovat. Absolutní hodnota
jednotlivé váhy přímo determinuje významnost příslušného poměrového ukazatele ve
výsledném skóre. Čím větší absolutní hodnota tím vyšší významnost. Např. ukazatel
CapitalReinvested je třikrát důležitější než ukazatel DaysSalesOutstanding v modelu CZ2.
Model FLKp byl vytvořen modifikací historicky staršího modelu (model FK). V zásadě
šlo v tomto případě o parametrizaci staršího modelu, což proti původní verzi dovoluje řídit
jeho vypovídací schopnost (přesnost předpovědi bankrotu) v závislosti na ekonomických
důsledcích takové situace. Model uvažuje pouze tři poměrové ukazatele a tři odpovídající
váhy (viz Tabulka 2).
Ukazatele i jejich váhy byly získány v zásadě na základě analýzy kauzálních závislostí
mezi charakterem ukazatelů a výslednou povahou diskriminační funkce. Metodickou bází
výběru všech tří ukazatelů do diskriminační funkce (modelu), stejně jako procesu definování
jejich vah byl teoretický koncept podle pramene (Altman, 1968, str. 589-609):
„The ratios are chosen on the basis of their
1) popularity in the literature
2) potential relevancy to the study, and
3) a few “new” ratios initiated in this paper.
………………..
In order to arrive at a final profile of variables the following procedures are utilized:
(1) Observation of the statistical significance of various alternative functions including
determination of the relative contributions of each independent variable;
(2) evaluation of inter-correlations between the relevant variables;
(3) observation of the predictive accuracy of the various profiles; and
(4) judgment of the analyst. “ (upraveno autory co do formy).
Klíčový význam přitom měly v tomto případě především principy 1) a 2), stejně jako zásady
(3) a (4).
Poměrový ukazatel LiabilitiesHealthPension je nově vzniklý ukazatel použitý v modelech
CZ. Jedná se o poměr závazků ze sociálního a zdravotního pojištění k mzdovým nákladům a
volně reprezentuje využití státu k financování chodu podniku. Tvorba nového a účinného
ukazatele ukazuje, že expertní úsudek analytika nelze považovat za marginální.
U tohoto ukazatele použitého samostatně není třeba žádné transformace a lze vypočtenou
hodnotu použít přímo. Z datového hlediska je nutné upozornit, že množství vstupních závěrek
203
s informacemi nutnými k výpočtu ukazatele je znatelně menší než počáteční použitý datový
soubor; dochází k redukci závěrek na méně než polovinu. Z tohoto důvodu je v modelech CZ
případná chybějící hodnota nahrazována mediánem ukazatele, s tím že tato substituce
hodnocenému podniku skóre nevylepší ani nezhorší.
Tab. 1: Váhy lineárních diskriminačních modelů s horizontem krachu do dvou CZ2 a
pěti let CZ5
CZ2
CZ5
Váha
Váha
0,416
0,428
- 0,160
- 0,088
- 0,103
- 0,135
- 0,047
- 0,131
0,321
0,454
- 0,685
- 0,667
0,317
0,271
0,340
0,222
Ukazatel
CapitalReinvested
(reinvestovaný kapitál / aktiva)
DaysPayableOutstanding
(obchodní závazky / tržby)
DaysSalesOutstanding
(obchodní pohledávky / tržby)
InventorySales
(zásoby / tržby)
CashLiquidity
(finanční majetek / krátkodobé závazky)
LiabilitiesHealthPension
(závazky soc. zdr. / mzdové náklady)
ROA
(zisk / aktiva)
InterestCoverageRatio
(EBITDA / nákladové úroky)
Tab. 2: Váhy lineárního diskriminačního modelu FLKp
Ukazatel
CurrentAssets/ShortLiab
(oběžná aktiva/krátkodobá pasiva)
CurrentLiquidAssets/ShortLiab
(finanční majetek/krátkodobá pasiva)
Inventory/ShortLiab
(zásoby/krátkodobá pasiva)
Váha
2,0
1,0
- 1,0
Srovnání výsledků modelů
Pro první (vizuální) porovnání získaných výsledků testovaných modelů slouží Obrázek 1 a
Obrázek 2. Ty zobrazují úspěšnost srovnávaných modelů na základě integrálu plochy pod
ROC křivkami, odpovídajícími srovnávaným modelům.
Exaktnější, přesnou presentaci téhož s využitím kritérií AUC a Gini obsahuje Tabulka 3.
Z nich vyplývá, že model CZ2 má na úrovni kritéria AUC přesnost předpovědi bankrotu
největší a to 0,853. Další závěry ze srovnání uvažovaných modelů jsou zřejmé.
204
Za
pozornost
nepochybně
stojí
ROC
křivka
samostatného
ukazatele
LiabilitiesHealthPension. Jedná se oproti ostatním křivkám o silně asymetrický tvar, se
žádoucím prudkým náběhem zpočátku (dochází k rychlé selekci špatných podniků
s rozumnou chybou prvního druhu). Následně však, přibližně od percentilu 0,1 diskriminační
síla ukazatele v podstatě klesá na úroveň náhody. Na horizontu pěti let je možné pozorovat
téměř překrytí modelu CZ5 a poměrového ukazatele LiabilitiesHealthPension. Nosnou funkci
v modelu CZ pro tento ukazatel potvrzuje i nejvyšší absolutní váha v Tabulce 1.
Z výše uvedeného plyne, že poměrový ukazatel LiabilitiesHealthPension má i samostatně
značnou diskriminační sílu bankrotu.
Specifika jednotlivých modelů vedou k situacím, kdy dochází k redukci počtu podniků
z důvodů nedostatku vstupních dat, což je zřejmé ze sloupce Reálně bankrot v Tabulkách 4 a
5, resp. 6 a 7. Rozdíly v objemu vstupních dat (nedostatek dat) mají vliv na mírné, nikoliv
signifikantní nadhodnocení přesnosti modelů CZ2 a CZ5. Tento rozdíl se projevuje
v odlišných absolutních počtech bankrotů modelů CZ a FLKp. Odchylky z titulu rozdílů
v časovém horizontu jsou logické. Prodlužování časového horizontu předpovědí bankrotu
nade všechny meze totiž vede k situaci, kdy při shora neohraničené hodnotě tohoto parametru
zbankrotují (ukončí činnost) s pravděpodobností blízkou jedné všechny uvažované podniky.
Rozhodovací kritérium pro funkční hodnoty modelů CZ2, CZ5, FLKp2, FLKp5 a
LiabilitiesHealthPension jsou v podobě mezních hodnot uvedeny v Tabulkách 4, 5, 6, 7, 8 a 9.
Tyto mezní hodnoty umožňují uživateli modelů promítnout ekonomické důsledky jejich volby
(ztráta resp. zisk) cestou řízení poměrů mezi chybami prvního a druhého druhu.
Obrázek 1: Srovnání ROC křivek modelů na horizontu dvou let
Zdroj: Databáze Albertina (vlastní výpočty)
205
Obrázek 2: Srovnání ROC křivek modelů na horizontu pěti let
Zdroj: Databáze Albertina (vlastní výpočty)
Tab. 3: Porovnání přesností jednotlivých modelů
Model
CZ2/CZ5
FLKp
Z-fce 1968
IN05
LiabilitiesHealthPension
2 roky
Gini AUC
0,706 0,853
0,434 0,717
0,422 0,711
0,460 0,730
0,304 0,652
5 let
Gini AUC
0,609 0,804
0,379 0,690
0,325 0,662
0,366 0,683
0,258 0,629
Zdroj: Databáze Albertina (vlastní výpočty)
Tab. 4: Hraniční hodnoty pro model CZ2
Podmínka
< 0,14
< 0,36
< 0,57
Označen bankrot
82488 (25 %)
165973 (50 %)
249126 (75 %)
Reálně bankrot
832 (79 %)
985 (93 %)
1031 (98 %)
Zdroj: Databáze Albertina (vlastní výpočty)
Tab. 5: Hraniční hodnoty pro model FLKp2
Podmínka
< 1,5
< 2,6
< 5,5
Označen bankrot
117525 (25 %)
235050 (50 %)
352575 (75 %)
Reálně bankrot
1432 (55 %)
2254 (86 %)
2483 (95 %)
Zdroj: Databáze Albertina (vlastní výpočty)
206
Tab. 6: Hraniční hodnoty pro model CZ5
Podmínka
< 0,07
< 0,29
< 0,51
Označen bankrot
82488 (25 %)
165973 (50 %)
249126 (75 %)
Reálně bankrot
2196 (70 %)
2742 (88 %)
3011 (97 %)
Zdroj: Databáze Albertina (vlastní výpočty)
Tab. 7: Hraniční hodnoty pro model FLKp5
Podmínka
< 1,5
< 2,6
< 5,5
Označen bankrot
117525 (25 %)
235050 (50 %)
352575 (75 %)
Reálně bankrot
2331 (48 %)
4014 (83 %)
4543 (94 %)
Zdroj: Databáze Albertina (vlastní výpočty)
Tab. 8: Hraniční hodnoty pro ukazatel LiabilitiesHealthPension (2 roky)
Podmínka
> 0,049
> 0,039
> 0,032
Označen bankrot
46710 (25 %)
93420 (50 %)
140130 (75 %)
Reálně bankrot
682 (53 %)
842 (65 %)
1027 (80 %)
Zdroj: Databáze Albertina (vlastní výpočty)
Tab. 9: Hraniční hodnoty pro ukazatel LiabilitiesHealthPension (5 let)
Podmínka
> 0,051
> 0,039
> 0,033
Označen bankrot
46710 (25 %)
93420 (50 %)
140130 (75 %)
Reálně bankrot
1135 (48 %)
1489 (63 %)
1890 (80 %)
Zdroj: Databáze Albertina (vlastní výpočty)
Závěr
Příspěvek hodnotí kvalitu predikce bankrotu domácích podniků s využitím Altmanovy
původní Z-funkce srovnáním s kvalitou predikce modelů koncipovaných specielně na české
poměry, tedy s výstupy modelů IN 05, CZ a FLKp.
Ze srovnání získaných výsledků obou typů LDF je především zřejmé, že jde o výsledky
srovnatelné. Tím je dokázána zásadní použitelnost testované Z-funkce v podmínkách
české ekonomiky.
Výsledky příspěvku dále dokazují, že teorie LDF je pro konstrukci bankrotních modelů
obecně dobře využitelná. Práce se základním souborem totiž eliminuje problémy
testování normality rozložení zpracovávaných dat, čímž je vyřešen pravděpodobně
nejsilnější (a v jednotlivých případech ne vždy dokonale zvládnutý) předpoklad
aplikovatelnosti teorie LDF.
Relativně samostatně lze posuzovat kvalitu predikce bankrotu nově vytvořených modelů
s využitím teorie ROC křivek (tedy s využitím kritérií AUC, resp. Gini). V této souvislosti je
možné konstatovat že model CZ je zřetelně lepší než všechny další modely. A to včetně
207
modelu Altmanova. Model FLKp je se standardizovanými modely (Altmanova původní Zfunkce a IN 05) srovnatelný a nebo lepší.
Do jisté míry překvapivé kvality vykazuje poměrový ukazatel LiabilitiesHealthPension,
původně zařazený specielně pro ilustraci významu expertního úsudku tvůrce diskriminační
funkce. Jeho diskriminační schopnost je až překvapivě vysoká, i když celková vypovídací
schopnost na úrovni kritérií AUC a Gini je přirozeně slabší.
Autorský tým zatím dluží odborné veřejnosti publikace věnované dvěma cílům.
Především je to potřeba zveřejnit detaily tvorby nově vytvořených modelů. Stejně tak je
nezbytné zveřejnit i metodiky aplikace těchto modelů v analytické a průmyslové praxi, neboť
logika práce s těmito modely se do jisté míry odlišuje od praxe modelů dnes dostupných.
Důraz je totiž kladen na využití možností obou modelů stanovit jejich mezní hodnoty podle
ekonomických důsledků tohoto rozhodnutí.
Literatura
1 Altman, E.I., (1968): Financial Ratios, Discriminant Analysis and the Prediction of
Corporate Bankruptcy. The Journal of Finance, 1968, Vol. 23, No 4, s. 589 - 609
2 Bisnode Česká republika, a.s., (2010): Databáze Firem Albertina [online]
http://www.soliditet.cz/poskytovana-reseni/obchodni-marketingove-informace/databaze
firem-albertina/ [cit. 2013-08-29]
3 Blaha, Z.S.–Jindřichovská, I. (1994): Jak posoudit finanční zdraví firmy. Praha,
MANAGEMENT PRESS, 1994. ISBN 80-85603-62-4
4 Český statistický úřad (2011). Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE) [online]
http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/klasifikace_ekonomickych_cinnosti_(cz_nace)
[cit. 2013-08-29].
5 Edminster, R.O. (1972): An Empirical Test of Financial Ratio Analysis for Small Business
Failure Prediction, Journal of Financial and Quantitative Analysis,1972, No 7
6 Grűnwald, R.–Holečková, J. (2007): Finanční analýza a plánování podniku. Praha,
EKOPRESS, 2007. ISBN 978-80-86929-26-2
7 Kislingerová, E.–Hnilica, J. (2005): Finanční analýza krok za krokem. Praha, C.H.Beck
2005. ISBN 80-7179-321-3
8 Klíma, J. (2009): Zpráva o činnosti insolvenčního správce a hospodářské situaci podniku
dlužníka. [online] https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=701274 [cit. 2013-0829] Insolvenční rejstřík, 2009, PRINT MEDIA a.s., dříve Mladý svět, akciová společnost,
IČ 00553441 , str. 2
9 Kovanicová, D.–Kovanic, P. (1997): Poklady skryté v účetnictví. Díl III Finanční řízení
rozvoje podniku. Praha, POLYGON, 1997. ISBN 80-85967-58-8
9 Neumaierová, I.-Neumaier, I. (2005): Index IN05. In: Červinek, P. (ed): Evropské finanční
systémy, sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Brno, Masarykova
univerzita, s. 143 – 148, 2005. ISBN 80-210-3753-9
10 Růčková, P.: Finanční analýza. Praha, GRADA Publishing, 2010. ISBN 978-80-2473308-1
11 Synek, M.-Kopkáně, H.-Kubálková, M. (2009): Manažerské výpočty a ekonomická
analýza. Praha, C.H.Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-154-3
208
Kontakty:
František Kalouda, Ing., CSc., MBA
Masarykova univerzita
Ekonomicko-správní fakulta
Katedra financí
Lipová 41a
Brno, 602 00
[email protected]
Roman Vaníček, Mgr., Ing.
Ivasoft, s.r.o.
Kupkova 7
Brno, 638 00
[email protected]
209
Outsourcing v strategickom riadení podniku
Outsourcing in the strategic management of the company
Eva Kicová*
ABSTRAKT
Outsourcing je súčasťou strategického riadenia podniku. Predstavuje nástroj na optimalizáciu
spotreby podnikových zdrojov, čo je nevyhnutné pri orientácii na základné strategické ciele
podniku. Príspevok sa venuje základným oblastiam využitia outsourcingu v praxi a jeho
významu v strategickom riadení podniku.
Kľúčové slová: Outsourcing; strategické riadenie; stratégia.
ABSTRACT
Outsourcing is a part in the strategic management of the company. It is a tool to optimimalize
the use of corporate resources, which is necessary to focus on core strategic business goals.
This article discusses about the main areas of the practical using of outsourcing and the
importance of the outsourcing in the strategic management of the company.
Key words: Outsourcing, The strategic management, The strategy.
JEL classification: L20 M20
Úvod
Outsourcing je umelo vytvorené slovo anglického pôvodu. Vzniklo spojením slov outside
(vonkajší) a resource (zdroj). V literatúra sa stretávame s rôznymi definíciami outsourcingu.
Gros outsourcing považuje za presun doteraz interných činností organizácie na externého
dodávateľa vrátane zodpovednosti za zverené zdroje (Gros, 2010). Rydvalová a Rydval
outsourcing vysvetľujú ako zmluvný vzťah s externou organizáciou vo vlastnej organizácii na
poskytovnie služieb v jednej či viacerých oblastiach ich činnosti (Rydvalová, 2007). Greaver
outsourcing popisuje ako akt prenesenia niektorých organizačne sa opakujúcich vnútorných
činností a rozhodovacích práv na vonkajšieho poskytovateľa. Outsourcing predstavuje proces,
pri ktorom je časť prevádzky zabezpečená inou, externou organizáciou špecializovanou na
prevádzkovanie vyčlenených činností. Jeho podstatou je vyčlenenie určitých podnikových
činností z podniku a ich následné zabezpečenie prostredníctvom externého poskytovateľa. Je
chápaný ako prenajímanie starostlivosti inému subjektu (Majerčák, 2012).
Outsourcing je súčasťou strategického riadenia podniku. Predstavuje nástroj na
optimalizáciu spotreby podnikových zdrojov pri orientácii na základné strategické ciele
podniku. Predmetom outsourcingu z tohto dôvodu môže byť konkrétny výrobok, informácia,
kapitál, činnosť, funkčná oblasť a pod.. Ide o vyčlenenie veľkých funkčných oblastí ako napr.
správa informačného systému, vedenie reklamných a marketingových kampaní. Jeho
predmetom však môžu byť aj menej rozsiahle činnosti ako napr. ochrana objektu,
zabezpečenie stravovania, preprava a pod..
*
Ing. Eva Kicová, PhD., Žilinská univerzita v Žiline, FPEDAS, KE, Univerzitná 8215/1, 010 26 Žilina
[email protected]
210
Možnosti využitia outsourcingu v strategickom riadení podniku
Z pohľadu strategického riadenia podniku je potrebné jednotlivé činnosti rozdeliť podľa
hodnoty, ktorú pridávajú do konečného výrobku (výstupu). Obľúbenou metódou členenia
podnikových činností je práve Porterov hodnotový reťazec:
Obr. 1: Porterov hodnotový reťazec
Zdroj: vlastné spracovanie
Činnosti podniku podľa Portera možno rozdeliť na dve základné skupiny, a to na činnosti
hlavné a podporné. V praxi sa najčastejšie uskutočňuje outsourcing podporných činností
podniku. Ide hlavne o outsourcing informačných systémov alebo ich správy, podnikovej
infraštruktúry či materiálového hospodárstva. Vedecko-technologický rozvoj si však väčšina
podnikov necháva vo svojej réžii, pretože je zdrojom konkurenčnej výhody. V extrémnych
prípadoch je však možné outsourcovať aj túto činnosť.
Podľa Portera sú výroba, marketing a predaj a následne poskytované služby považované
za hlavné podnikové činnosti. Aj napriek tomu možno tieto činnosti dať do kompetencie
externého dodávateľa. Príkladom je marketing, predaj, servisné zásahy a pod.
Nie je však možné tvrdiť, že všetky podporné činnosti sú vhodné k outsourcingu.
Vhodnejšie by z hľadiska outsourcingu bolo rozdelenie činností podniku podľa ich vzťahu
k získaniu a udržaniu si konkurenčnej výhody. Manažment podniku si môže napríklad
ponechať celú oblasť informačných systémov z dôvodu obáv o zneužite veľmi citlivých
informácii, alebo neoutsorcuje inú podpornú činnosť preto, že je natoľko dôležitá, že jej
„výpadok“ by zásadným spôsobom ochromil jeho hlavnú činnosť.
Vzhľadom k strategickému významu rozhodnutí o outsouringu je vhodné, aby si sám
podnik vypracoval detailný projekt a vlastnú metodiku. Pri rozhodnutí o outsourcingu by mal
manažment podniku vypracovať strategickú analýzu všetkých funkčných oblastí. Tá z nich,
ktorú manažment uzná za strategicky dôležitú, ktorá je hnacím motorom dlhodobej
konkurencieschopnosti, je označovaná ako základná funkčná oblasť podniku, resp. hlavná
činnosť podniku. Všetky ostatné činnosti podniku môžu byť podnikom outsourcované.
211
Obr. 2: Oblasti outsourcingu v podniku
57%
Informačné technológie
53%
Výroba alebo dodanie výrobku/služby
51%
Logistika a distribúcia
35%
Ľudské zdroje
Obchod a marketing
33%
Výzkum a vývoj
32%
30%
Zásobovanie
Zákaznícke centrá
25%
Financie a účtovníctvo
24%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
Zdroj: vlastné spracovanie podľa <http://www.pwc.com/en_GX/gx/operationsconsultingservices/pdf/outsourcingcomesofage.pdf>.
Za najčastejšie outsourcované oblasti podľa spoločnosti PricewaterhouseCoopers možno
považovať predovšetkým informačné technológie, ktoré zaujímali až 57 % subjektov. Ďalšími
najčastejšími oblasťami podľa prieskumu boli výroba, resp. dodanie výrobku, služby
a logistika a distribúcia. Z grafu je zrejmé, že v spoločnostiach je čím ďalej tým viac
outsourcovaných podstatných aktivít, ktoré prispievajú k realizácii hlavnej podnikovej
činnosti. Medzi ďalšie služby, ktoré si viac ako 30 % spoločností zaisťuje externe patrí
logistika a distribúcia, ľudské zdroje, obchod a marketing, výskum, vývoj a zásobovanie.
Dôvody zavedenia outsourcingu v praxi
Jedným z hlavných dôvodov použitia outsourcigu je nutnosť pružne reagovať na potreby
svojich zákazníkov. Ďalším je snaha podniku dostať sa rýchlo na svetovú úroveň, resp. sa na
nej udržať. Činnosti poskytované špecializovaným externým poskytovateľom zvyčajne
predstavujú aj úsporu nákladov (Roudná, 2006). Z pohľadu logistiky možno vyčleniť 4
základné dôvody outsourcingu, ktoré sa v konkrétnych jednotlivých prípadoch v praxi viac
menej prelínajú (Rydvalová – Rydval, 2007). Prvým dôvodom outsourcingu je zameranie sa
na získanie konkurenčnej výhody, teda určitého náskoku pred konkurenciou. Tieto dôvody sú
predovšetkým strategické a zvyčajne sú orientované do budúcnosti a súvisia predovšetkým so
získaním inovačných technológii a know-how. Vecné dôvody sa týkajú zdokonaľovaniu
v oblasti hlavných činností a sústredia sa na core business38. Outsourcing totiž zaisťuje prístup
k zdrojom potrebným pre rozvoj a zlepšenie i operatívnej výkonnosti v hlavných činnostiach.
Medzi finančné dôvody patrí zníženie a sprehľadnenie nákladov a rozloženie jednorázových
investičných výdavkov do mesačných platieb, čím dôjde k uvoľneniu investičných zdrojov.
Posledným dôvodom outsourcigu sú organizačné dôvody, ktoré zahrňujú zjednodušenie
fmanažérskej práce a v konečnom dôsledku zjednodušenie organizačnej štruktúry podniku,
zvýšenie flexibility a zníženie počtu zamestnancov.
Dôvodmi zavádzania outsourcingu sa venovala i spoločnosť PricewaterhouseCooper,
ktorá uskutočnila prieskum s 300 respondentmi z 19 krajín. Cieľom prieskumu, ako už bolo
spomínané, bolo porovnať skúsenosti a názory príjemcov a poskytovateľov outsourcingu. Za
38
Core business = sústredenie výrobného programu na relatívne úzku oblast, v ktorej podnik môže dosiahnuť
kokurenčnú výhodu.
212
hlavný dôvod outsourcingu boli v prieskume najčastejšie považované predovšetkým nižšie
náklady, prístup k schopnostiam vysokej úrovne a vyčlenenie činností, ktoré iní zvládajú
lepšie. Naopak, geografickú expanziu či vývoj nového produktu označilo najmenej
opýtaných:
Obr. 3: Dôvody zavedenia outsourcingu (prieskum spoločnosti PricewaterhouseCooper)
76%
Nižšie náklady
70%
63%
56%
Zvýšenie flexibility
42%
Zlepšenie vzťahov so zákazníkmi
37%
33%
Geografická expanzia
0%
20%
40%
60%
80%
Zdroj: vlastné spracovanie podľa WWW:<http://www.pwc.com/en_GX/gx/operationsconsultingservices/pdf/outsourcingcomesofage.pdf>.
Dôvodmi zavádzaia outsourcingu sa zaoberala aj organizácia The Outsourcing Institute,
ktorá uskutočnila prieskum na 1410 subjektoch. Za najčastejšie dôvody outsourcingu sú
podľa tohto prieskumu považované:
Obr. 4: Dôvody zavedenia outsourcingu (prieskum spoločnosti The Outsourcing
Institute)
Zdroj: vlastné spracovanie podľa
<http://www.outsourcing.com/content.asp?page=01b/other/oe/q405/moneymatters.html&nonav=false>
Aj v tomto prípade sa potvrdilo, že minimalizácia nákladov je najčastejším dôvodom
outsourcingu. Až 17 % subjektov totiž ako dôvod outsourcingu označilo práve znižovanie
213
operatívnych nákladov. Dôležité je i sústredenie sa na hlavnú činnosť podniku, uvoľňovanie
zdrojov pre iné účely a prístup k schopnostiam na vysokej úrovni.
Možnosti využitia outsourcingu v strategickom riadení podniku
V súvislosti s outsourcingom v strategickom riadení podniku je potrebné zadefinovať
pojmy, ktoré nie sú pre podnikovú prax samozrejmojmosťou. Príkladom môžu byť offshoring,
outplacement, multisourcing, BPO či cloudy.
Offshoring predstavuje relatívne nový nástroj optimalizácie nákladov. Podnikové aktivity
preberajú oddelenia v zahraničí, resp. sú predané poskytovateľom služieb, ktoré majú svoje
sídlo v zahraničí. Dvořáček a Tyl (2010) definujú offshoring ako outsourcing na veľké
vzdialenosti. (Dvořáček – Tyll, 2010). Prostredníctvom lacnejšej pracovnej sily, lacnejšiemu
nájmu či prostredníctvom nižších daňových a odvodových sadzieb je možné dosiahnuť úspory
prevádzkových nákladov, čo je pre offshoring typické (Kislingerová, 2007). S offshoringom
súvísia i ďalšie pojmy ako nearshoring (podnikové aktivity sú premiestnené do blízkých
lokalít, spravidla susedných krajín s cieľom dosiahnuť úsporu nákladov). Onshorig je potom
outsourcing v rámci jednej krajiny.
Outplacement je podľa Stýbla určitým osobným servisom. Možo hovoriť o službe, ktorý
poskytuje návod, ako hľadať nové zamestnanie. Je globálnym javom, strategickým krokom na
trhu práce a nástrojom zvyšovania produktivity práce a presadzovaním sa
v konkurencieschopnosti podniku. Stáva sa i prostriedkom riadenia kariéry zamestnancov.
Cieľom outplacementu je nájsť pre zamestnanca vhodné uplatnenie (Stýblo, 2005)
Multisourcing vzniká ako reakcia na chaotický a impulzívny outsourcing, ktorý
v súčasnosti vedie k mnohým rizikám, ktoré už boli v príspevku spomínané. Je to nová
disciplína, ktorá vedie podniky za hranice klasického „rýchleho znižovania fixných
nákladov“. Prispieva k tvorbe nových kapacít, globálnej expanzii, väčšej pružnosti, ziskovosti
a vytváraniu konkurenčnej výhody. Vyžaduje zmenu myslenia a spôsobov komunikácie,
vzájomnú výmenu informácií a dohľad nad riadením sourcingových vzťahov na strane
zákazníka i poskytovateľa. Pre multisourcing je spoločné vytváranie sourcingovej stratégie,
ktorá je úzko prepojená na celkovú podnikovú stratégiu. Táto stratégia musí byť pravidelne
kontrolovaná a revidovaná. Organizácie musia vytvoriť nový prístup k sourcingu, riadeniu
sourcingu, výberu poskytovateľov služieb a meraniu úrovne služieb. Aby sa firmy presunuli
od outsourcingu k multisourcingu, musia podľa Gartner mať jednotnú, zrozumiteľnú
sourcingovou stratégiu pre všetky služby, zamerať sa na vytvorenie riadiaceho rámca pre
sourcing, pamätať, že podstata spočíva v budovaní a rozvíjaní vzťahov, nie v podpísaní
kontraktu a uistiť sa, že pri hodnotení poskytovateľa služieb postihujú všetky kľúčové
vlastnosti ovplyvňujúce predávanú službu (Gartner, 2006).
Business Process Outsourcing (BPO) predstavuje možnosť, kedy sú outsourcované nie
jednotlivé aktivity, ale celé podnikové procesy, čím dochádza k ich optimalizácii. Každý
podnikový proces by mal byť vykonávaný tam, kde môže byť najlepšie zrealizovaný, kde
vzniknú ekonomické efekty a kde je zabezpečený jeho dlhodobý rozvoj. Na trhu existujú
rôzny poskytovatelia BPO, ktorí prezentujú dynamický tzv. transformačný outsourcing,
Zaoberajú sa výlučne súborom podnikových procesov, bez ktorých sa podnik nezaobíde pri
svojej transformácii spravidla v krátkom časovom období, čím minimalizujú jeho riziko,
ktorému je podnik vystavený. Nový outsourcingový koncept BPO je v podstate najvyššou
formou outsourcingu, ktorý sa opiera o komplexný súbor metód a zdrojov, bez ktorých sa
podnik nezaobíde v situácii, keď sa má transformovať spravidla v krátkom časovom úseku
a nemá byť pritom vystavený vysokým rizikám. Podnikové procesy môžu byť outsourcované
v podstate všetky, jediné potenciálne obmedzenie spočíva len v schopnostiach, každý podnik
214
si chráni svoje know-how a preto by nikdy neoutsourcoval aktivity, ktoré tvoria samotné jadro
jeho pôsobenia na trhu. Obyčajne sú outsourcované také podnikové činnosti, ktoré sú pre
chod podniku nevyhnutné, ale nie sú samotným predmetom podnikania.
Pre outsourcing podnikových procesov sú typické nasledujúce oblasti, ktoré sa členia na dve
základné skupiny (Kráľ, 2012):


Back – Office outsourcing (interné podnikové procesy ako je administratíva, financie a
účtovníctvo, logistika, ľudské zdroje a pod.),
Front-office outsourcing (procesy spojené so zákazníkom- služby, predaj, marketing a
pod.).
Súčasný dynamický outsourcing sa podľa Hraškovej a Chlebíkovej odlišuje od tradičného
modelu v nasledujúcich kritériích (Hrášková, Chlebíkova, 2013):




Dôraz sa kladie na obchodné výsledky – primárnym cieľom transformačného procesu a
úlohou pre outsourcingového partnera je dosiahnutie takých obchodných výsledkov, ktoré
sú v súlade s definovanými potrebami podniku.
Budovanie efektívneho partnerstva – spolupráca s jedným obchodným partnerom je v
praxi nevýhodná. Jeden dodávateľ nemôže nikdy uspokojiť všetky potreby podniku, preto
pre podnik je prínosnejšie mať pre každý jednotlivý produkt či službu špecializovaného
obchodného partnera.
Mechanizmus trvalo udržateľnej transformácie – súčasťou transformačného procesu je
vybudovanie flexibilného mechanizmu, ktorý do budúcnosti danému podniku umožní
samostatne a v krátkom čase sa adaptovať na nové trhové výzvy.
Riadiaci a monitorovací mechanizmus - jedným z cieľov dynamického outsourcingu je
efektívnejšia koordinácia riadenia podniku. Buduje sa mechanizmus, ktorý umožňuje
kľúčovým manažérom mať lepší prehľad o dianí vo vnútri podniku a podľa potreby
zasiahnuť. To je veľmi dôležité pre riadenie ďalších transformácií v podniku, ktoré budú
musieť postupom času nasledovať.
Všeobecne sú princípy dynamického outsourcingu navrhnuté tak, že fungujú vo všetkých
podnikoch bez ohľadu na ich veľkosť. Dynamický outsourcing v porovnaní s tradičným
outsourcingom sa vo všeobecnosti skôr orientuje na maximalizáciu výkonnosti podnikových
procesov ako na úsporu nákladov, preferuje myšlienku ďalšieho rozvoja už transformovaných
podnikových procesov.
Pojem cloud v outsourcingu sa stáva v posledných rokoch diskutovanou témou na poli IT
sveta. Je to nový trend v poskytovaní IT služieb. Stal sa účinným nástrojom na zvyšovanie
efektivity a kvality procesov v mnohých organizáciách. „Migrácia“ do cloudu je
nevyhnutnosťou evolúcie a globalizácie. V rámci SR sa cloudy zatiať nepotvrdzujú ako
štandardné riešenia outsourcingu, no i napriek tomu ich možno označiť za priamu podporu
podnikania, ktorá sa stáva prioritou aj v slovenských podnikoch. IT sa totiž stáva
neoddeliteľnou súčasťou nielen samotnej realizácie, ale aj súčasťou tvorby podnikovej
stratégie. IT riešenie už dávno nie sú iba o prezentácii podniku na internete a komunikačných
systémoch podniku. Zasahujú priamo do nastavenia procesov, na základe ktorých v podniku
fungujú. Predstavujú všetky mobilné a on-line služby podniku. V prieskume, ktorý
zrealizovala spoločnosť DATALAN v priebehu roka 2011 sa uvádza, že slovenské firmy už
objavili výhody outsourcingu a vzdialeného poskytovania služieb, no i napriek tomu sa stále
obávajú svoju IT infraštruktúru a dáta úplne outsourcovať. Výsledkom prieskumu sú na prvý
pohľad paradoxé zistenia. Viac ako 63 % opýtaných slovenských firiem má už
outsourcovaných viac ako polovicu serverov, v prípade operačných systémov je však úroveň
215
ich outsourcingu veľmi nízka a dosahuje iba 6 % (Šlosár, Dalibor: http://www.zive.sk/firmysa-cloudu-boja-aj-kvoli-bezpecnosti/sc-3-a-307161/default.aspx)
Z uvedeného vyplýva, že takmer 73 % firiem cloudove riešenia odmieta, resp. ich
nepovažuje momentálne za prioritu, no na druhej strane len 6 % slovenských podnikov
plánuje investície do vlastnej IT infraštruktúry. Podniky v súčasnosti môžu podľa Šlosára
outsourcovať nielen efektívne zálohovanie a obnovu dát, ale aj ich celú prevádzku. Riešenie
poskytované formou softvéru ako služby umožní v budúcnosti individuálne nastavenie
parametrov a tým aj ceny podľa aktuálnych požiadaviek firiem.
Záver
V súčasnej dobe outsourcing predstavuje pre podniky jednu z možností, ako získať
a udržať si konkurenčnú výhodu. Správne cielený outsourcing znamená pre vrcholový
manažment možnosť sústrediť sa na hlavné podnikové procesy – na vývoj nových produktov
a služieb, na získavanie nových trhov, na aktívnu prácu s investormi a aliančnými partnermi.
Medzi hlavné prínosy outsourcingu možno zaradiť zníženie resp. optimalizáciu nákladov
externalizovanej aktivity, zlepšenie jej výkonnosti a v neposlednom rade i koncentráciu
podniku na strategické aktivity.
Literatura
[1] Anwar, S. (2013):Outsourcing and the skilled-unskilled wage gap. In: Economics Letters.
Vol. 118,. No. 2, p. 347-350. ISSN: 01651765. 2013.
[2] Gros, I. - GROSOVÁ, S. (2006): Tajemství moderního nákupu. 1. vyd.Praha: Vysoká
škola chemicko-technologická, 183 s. ISBN 80-7080-598-6. 2006.
[3] Dvořáček, J. – TYLL, L. (2010): Outsourcing a offshoring podnikatelských činností.
1. vyd. Praha: C.H. Beck, 183 s. ISBN 978-80-7400-010-2. 2010.
[4] Kaláb, V. (2004): Nedůvěra k outsourcingu stojí firmy miliardy, In: Hospodářske noviny.
Avalaible on internet: 2004
[5] http://ihned.cz/c3-21876045-000000_d-neduvera-k-outsourcingu-stoji-firmy-miliardy[6] Kakabadse, A. - Kakabadse, N. (2002): Trends in Outsourcing: Contrasting USA and
Europe. In: Euroepean Management Journal Vo. 20, No.2, Avalaible on internet:
http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0263237302000294. 2002.
[7] Kráľ, P. (2012): Outsourcing sprostredkovateľských služieb pri vstupe
podnikateľskýchsubjektov na trh Poľskej republiky In: Ekonomicko-sociálne aspekty
cezhraničnej spolupráce hospodárskychsubjektov v regióne Žilinského kraja a Sliezskeho
vojvodstva 2., Žilina, MIDA PRINT, ISBN 9788097101817. - S. 95-100. 2012.
[8] Majerčák, P. – Majerčáková, E. (2012): Benchmarking a outsourcing v logistických
procesoch. In: Diagnostika podniku, controlling a logistika. Žilina. Žilinská univerzita,
ISBN 9788055405025. - CD ROM, s. 314-319. 2012
[9] Purushothama, B.R., Shrinath, B., Amberker, B.B. (2013): Secure cloud storage service
and limited proxy re-encryption for enforcing access control in public cloud. In:
International Journal of Information and Communication Technology. Vol. 5, No. 2, p.
167-186. ISSN 1466-6642. 2013.
[10] Stýblo, J. (2005): Outsourcing a outplacement: vyčleňování činností a uvolňování
zaměstnanců. 1. vyd. Praha: ASPI, 114 s. ISBN 80-7357-094-7. 2005.
216
[11] Summ, M. (2010): Outsourcing Standardisierbarer Massenprozesse: Auf das
Kerngeschäft Konzentrieren. In: BWK - Energie-Fachmagazin. Vol. 62, No. 12, p. 6-7.
ISSN 1618-193X. 2010.
Kontakty:
Eva Kicová, Ing. PhD.
Žilinská univerzita v Žiline
FPEDAS
Katedra ekonomiky
Univerzitná 8215/1
Žilina, 010 26
[email protected]
217
Metody měření konkurenceschopnosti a perspektivy
vývoje České ekonomiky v letech 2014 až 2016
Eva Kislingerová*
ABSTRAKT
Práce se zabývá analýzou makroekonomického vývoje v České republice v posledních letech
a pokusem o predikci na roky 2014 až 2016. K tomu práce shrnuje některé poslední výstupy
významných makroekonomických pracovišť a přichází s vlastní interpretací některých dat.
Významnou pozornost věnuje práce také problematice srovnávání konkurenceschopnosti
jednotlivých ekonomik a závěrům pro Českou republiku, které plynou z výsledků těchto
srovnání.
Klíčová slova: Konkurenceschopnost; HDP; ekonomický růst.
ABSTRACT
The paper analyses the macroeconomic development in the Czech Republic in the recent
years and tries to predict the situation from 2014 to 2016. Moreover, it summarizes some
latest results by renowned macroeconomic institutions, presenting the author's interpretation
of selected data. The paper also concerns the comparation of the competitiveness of national
economies and the outcomes for the Czech Republic resulting from the comparation.
Key words: Competitiveness; GDP; economic growth.
JEL classification: E60, O11
1. ÚVOD
Česká republika, která byla v devadesátých letech i v podstatné části první dekády našeho
století považována za „ekonomického tygra“ střední a východní Evropy, byla velmi silně
zasažena jak celosvětovou krizí v letech 2008 až 2009, tak i následnými turbulencemi a
hospodářskými problémy. Zatímco v dřívějším období patřily výsledky České republiky ke
špičce vyspělých zemí a těch států, které v dané době usilovaly o vstup a některé i dosáhly
vstupu do Evropské unie, posledních pět let se české hospodářství vyvíjí ve srovnání se
sousedy chabě. Je otázkou, nakolik se tento trend změní v následujících letech. Především je
ale podstatné analyzovat, zda bylo větší zpomalení ekonomiky dáno spíše dynamičtějším
průběhem snahy o snižování rozpočtových schodků a nakolik bylo výsledkem jiných jevů.
Z těchto jiných jevů se pak jako nejzajímavější a nejvíce vhodný ke zkoumání jeví fakt, že
především v posledních letech se Česká republika dostala do situace, kdy soustavně klesá
v hodnocení konkurenceschopnosti – jakkoliv můžeme mít k těmto hodnocením výhrady a
můžeme pochybovat o jejich vypovídající schopnosti.
2. PERSPEKTIVY ČESKÉ EKONOMIKY
Vývoj české ekonomiky od vzniku samostatného státu 1. ledna 1993 se odehrál v několika
výrazných blocích. Prvním bylo období výrazného růstu, které následovalo po drastických

*
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Konkurenceschopnost registrovaného pod
evidenčním číslem IP3000040, dílčí projekt „Rozhodující aspekty vývoje konkurenceschopnosti podniků a
národních ekonomik v globálním hospodářském systému“.
prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc.; vedoucí katedry podnikové ekonomiky; VŠE v Praze.
218
propadech let 1990 až 1992. Ty byly dány rychlou transformací hospodářství a nastavily
novou úroveň ekonomické aktivity (v Tabulce 1 nejsou tato data uvedena, protože jsou pouze
obtížně srovnatelná s novějšími čísly). Jako druhé následovalo specifické české období let
1997 a 1998, které bylo vyvoláno rostoucími nerovnováhami v hospodářství země
(ekonomiky okolních států i obchodních partnerů ve stejném období povětšinou rostly).
V roce 1997 se však kurz koruny stal neudržitelným a po sérii marných intervencí České
národní banky se měna zhroutila, to bylo provázeno výrazným růstem klíčových sazeb a
následovala krátká, avšak silná krize. Její překonání bylo umožněno mimo jiné výrazným
růstem zadlužení země a rozpočtovými schodky, nicméně následovalo třetí období
charakteristické dynamickým růstem. To ukončily až dopady světových ekonomických
otřesů, které se na české ekonomice projevily později než ve většině vyspělých států, zasáhly
hospodářství v závěru roku 2008 a pokračovaly hlubokým propadem roku 2009. Tímto datem
je charakterizováno čtvrté období. Další pátou etapou byly roky 2010 a 2011, kdy ekonomika
prošla vizuálním oživením, které však bylo importováno díky vysoké zahraniční poptávce, od
té doby pak následovalo šesté období dalších poklesů výkonnosti hospodářství.
Tabulka 1: Vývoj některých parametrů ekonomiky České republiky
Parametr
1996
1997
1998
1999
2000
2001
HDP r/r
4,5
-0,9
-0,2
1,7
4,2
3,1
St. dluh/HDP
8,8
9,2
9,4
10,6
12,7
14,1
Saldo SR/HDP
-0,1
-0,8
-1,4
-1,4
-2,0
-2,8
Deficit/HDP
-3,1
-3,6
-4,8
-3,6
-3,6
-5,6
Inflace r/r
8,8
8,5
10,7
2,1
3,9
4,7
SDK (% HDP)
34,7
35,0
33,3
34,0
33,8
33,7
Vývoz r/r
6,5
9,7
11,6
5,7
17,3
11,6
Parametr
2003
2004
2005
2006
2007
2008
HDP r/r
3,8
4.7
6,8
7,0
5,7
3,1
1
St. dluh/HDP
18,3
28,9
28,4
28,3
27,9
28,7
Saldo SR/HDP
-4,1
-3,2
-1,8
-2,9
-1,8
-0,5
Deficit/HDP
-6,7
-2,8
-3,2
-2,4
-0,7
-2,2
Inflace r/r
0,1
2,8
1,9
2,5
2,8
6,3
SDK (% HDP)
35,4
35,9
35,7
35,3
35,9
34,4
Vývoz r/r
7,6
13,7
11,8
14,0
11,3
3,9
Parametr
2010
2011
2012
2013
2014
2015
HDP r/r
2,5
1,8
-1,2
-1,5
0,8
2,2
2
St. dluh/HDP
37,9
41,0
45,9
46,2
48,6
50,2
Saldo SR/HDP
-4,1
-3,7
-2,6
-3,1
-2,9
-2,8
Deficit/HDP
-4,8
-3,3
-4,4
-2,8
-2,9
-2,1
Inflace r/r
1,5
1,9
3,3
1,6
1,4
1,9
SDK (% HDP)
33,5
34,4
35,0
35,5
35,7
35,0
Vývoz r/r
15,5
9,5
4,0
-1,1
2,9
4,6
2002
2,1
15,4
-1,8
-6,5
1,8
34,6
2,4
2009
-4,5
34,2
-5,1
-5,8
1,0
33,4
-10,9
2016
2,6
51,9
-2,4
-1,9
1,1
34,0
5,1
Zdroj: Český statistický úřad, Ministerstvo financí České republiky, Eurostat.
Poznámka: Roky 2013 až 2016 odhady MF ČR, parametr Saldo SR/HDP je zachycen klasický přebytek nebo
schodek státního rozpočtu vůči běžnému HDP ve stejném období, v parametru Deficit/HDP je použit údaj
Vládní deficit, který vyjadřuje schopnost vlády financovat jiné subjekty (+) nebo potřebu vlády být financována
(-), v parametru Inflace je použit průměr roku vůči průměru předchozího roku, SDK: složená daňová kvóta, roky
2013 až 2016 predikce MF ČR popřípadě vlastní odhady, 1 – změna metodiky, 2 – nízký meziroční růst je
výsledkem rozpuštění rezerv státního rozpočtu.
219
Jak vidíme z Tabulky 1, perspektivy ekonomiky České republiky nejsou nijak
optimistické. Především očekávaný růst bude slabý a úrovně ekonomické aktivity roku 2008
bude dosaženo pravděpodobně až na konci roku 2015. Během této doby se ale státní dluh
zvýší v poměru k HDP na dvojnásobek – z 26 procent na 52 procenta podílu na HDP. K 31. 3.
2013 dosáhl výše 1,75 bilionu korun. Podstatné přitom je, že růstu zadlužení až na absolutní
hodnotu bylo dosaženo v situaci, kdy složená daňová kvóta (SDK), která ukazuje celkové
zdanění ekonomiky včetně povinných pojistných, zůstala v principu na stejné úrovni a po
relativně krátkém poklesu spojeném s daňovou reformou vlády Mirka Topolánka se postupně
dostala na jednu z rekordních úrovní za celou dobu existence České republiky. Jako pozitivní
se tak zdá pouze střednědobý inflační výhled, ale ten je ve skutečnosti pozitivní v celé
Evropské unii (alespoň v její rozhodující části) a obecně v dané době nepředstavuje inflace
zásadnější problém. Nízký inflační výhled České republiky je dán především hospodářskou
stagnací a případně pouze velmi chabým hospodářským růstem, který je spojen s nízkou
domácí poptávkou.
Výhled do roku 2016 postrádá zatím v rámci české ekonomiky výraznější růstový
akcelerátor, spotřeba domácností je stále na nízké úrovni, což je dáno nedůvěrou obyvatel
v další vývoj. I když jsou úvěrové možnosti vhodné, především díky nízkým sazbám, objem
úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům je stále hluboko pod stavem roku 2008 a
nezdá se, že by v této oblasti měl nastat nějaký výraznější vývoj. Pouze solidní zahraniční
poptávka pak brání tomu, aby se domácí krize naplno projevila.
V této situaci je nutné pokládat prognózy Ministerstva financí České republiky (viz
Tabulka 1), stále ještě za poměrně optimistické – zvláště v otázce vývoje hrubého domácího
produktu. Faktem však je, že studie vydaná v červenci 2013 je podstatně pesimističtější než
stejný výstup z dubna 2013. A stejně tak je nutné poznamenat, že konsensus predikcí
jedenácti významných pracovišť a institucí odhaduje pro hrubý domácí produkt v roce 2013
pokles o 0,4 procenta, který bude nahrazen v roce 2014 růstem 1,7 procenta. To znamená, že
tyto instituce (mimo jiné Evropská komise, OECD, MMF, významné české bankovní domy a
další analytická soukromá pracoviště, ČNB, MPSV atd.) předpokládají dosti slabší vývoj
v České republice.
Česká republika tedy prochází velmi obtížným obdobím, a pokud klíčové výsledky
hospodářství porovnáme s jinými evropskými zeměmi, pak se zdá, že je kromě států
zažívajících dluhovou krizi nejpostiženější ekonomikou. Například Polsko v daném období
vůbec nezažilo celoroční pokles hospodářství – v podstatě pouze došlo ke zpomalení růstu, i
když velmi citelnému. Slovensko zažilo pokles v roce 2009, ten byl hned v následujícím roce
vyrovnán a té doby země stále roste, i když nijak závratným tempem. Totéž platí o Německu.
Na druhou stranu čísla České republiky ve své struktuře v podstatě kopírují průměrná data
eurozóny (EA 12), která je tažena dolů především Řeckem, Španělskem a Itálií, do jisté míry i
některými dalšími státy.
Pokud jsme pro srovnání s Českou republikou zvolili Polsko a Slovensko, pak stojí
nesporně za povšimnutí, že v obou těchto zemích se mezi roky 2007 a 2011 snížila složená
daňová kvóta. Na Slovensku to bylo z 29,3 procenta na 28,5 procenta. V Polsku pak z 34,8 na
32,4 procenta. V Německu se tento ukazatel vrátil po určitém výkyvu na stejnou úroveň, jaká
byla před počátkem krize. Tyto státy se tedy s dopady krize vyrovnaly poměrně bez větších
výkyvů, přitom řešení nebylo zvoleno cestou dalšího zdanění, ale daleko spíše celkově
vyrovnanou hospodářskou politikou bez větších excesů.
Věc lze ilustrovat i jinak. V roce 2007 dosahoval hrubý domácí produkt na obyvatele
v paritě kupní síly v České republice hodnoty 75 procent průměru států eurozóny, v letech
220
2013 a 2014 bude tento ukazatel stabilní na 72 procentech. Pro příklad Slovensko se ve
stejném období dostane z původní úrovně 62 procent na 71 procento.
Obvykle bývá dosti výrazný pokles ekonomiky České republiky v letech 2012 a 2013
(tedy v době, kdy některé srovnatelné ekonomiky rostly – i když zvolna) vysvětlován
snižováním dynamiky růstu zadlužení a tedy úspornou vládní politikou. Ve skutečnosti se ale
ukazuje, že schodek se sice v porovnání s HDP snížil a dostal se pod hranici tří procent HDP
ročně, ale tento pokles nebyl nějak výrazně výraznější než v jiných zemích. Jako příklad jsme
zvolili především Německo a Švýcarsko, které si udržely růst v celém období po roce 2009, i
když nešlo o růst nijak výrazný (viz Tabulka 2). Další země využité pro srovnání – především
Slovensko a Polsko, sice využily v letech 2009 a 2010 daleko výraznější schodky rozpočtu,
ale následně je velmi rychle snížily na úroveň srovnatelnou s Českou republikou – Maďarsko
dokonce v rámci celkového vládního deficitu (viz Tabulka 2, vysvětlení pojmu viz poznámka
pod Tabulka 1) dosáhlo v roce 2011 významného přebytku. Snížení vládní poptávky je tedy
sice významným prvkem vývoje národního hospodářství České republiky po roce 2008,
nicméně se ukazuje, že není s velkou pravděpodobností prvkem rozhodujícím.
3. VÝVOJ KONKURENCESCHOPNOSTI EKONOMIKY ČESKÉ REPUBLIKY
Na základní makroekonomické data (a na výhledy do budoucích let) je tedy nutné
pohlédnout i z jiného úhlu. Obvykle se k tomuto účelu využívá některý z ukazatelů nebo
žebříčků vývoje konkurenceschopnosti národního hospodářství (dejme tomu České
republiky). Považujme za nesporné, že jak z hlediska politické stability, z hlediska daňového
vývoje, sociálního vývoje a dostupnosti kvalifikovaných pracovních sil a také z hlediska
přítomnosti korupce v ekonomickém prostředí, vymahatelnosti práva a možnosti prosadit
závazky plynoucí ze smluv, v neposlední řadě i z hlediska vymahatelnosti pohledávek a řady
dalších aspektů mají tyto žebříčky nespornou vypovídající schopnost. Snaží se (různou
metodikou, nicméně většinou na základě anketních zjišťování) definovat souhrn určitých
vlastností národních ekonomik a tím popsat, které jsou lépe a které jsou hůře uzpůsobeny
k tomu, aby dosahovaly prosperity.
Tento koncept konkurenceschopnosti tedy nutně vychází ze základní myšlenky, podle
které bude dosahováno vyššího růstu tam, kde je konkurenční schopnost nejvyšší. Jako každý
teoretický koncept má však i tento svoje závažné problémy.
Jedním z nich je otázka základny. Tím je myšleno to, z jakého základu (například HDP na
obyvatele) je růst dosahován. Jde o známý efekt vysokých růstů dosahovaných Čínou, Indií
nebo dalšími zeměmi a to i v obdobích, kdy jsou vyspělé státy ve fázi stagnace nebo recese.
Zde nejde o celkový objem ekonomiky, ale právě o produkt na obyvatele, když z nízkého
základu je nepoměrně jednodušší dosahovat dynamického růstu než ze základu vysokého.
Dalším problémem konceptu je způsob poměřování konkurenční schopnosti jednotlivých
států, což je – jak je ostatně známo – velmi problematické. Míra korupce (považovaná
většinou za dosti podstatný negativní jev snižující konkurenční schopnost) je velmi vysoká
v řadě států, které dosahují vysokých růstových čísel, ve stejných zemích je vymahatelnost
práva nebo možnost prosazení plnění smluv naopak neobyčejně nízká – podle sofistikovaných
modelů konkurenční schopnosti tyto země teoreticky mají zaostávat v dynamice růstu,
protože nebudou zajímavé pro investory (kvůli vysoké míře rizika). Přesto, jak již bylo
řečeno, dosahují nejvyšších temp růstu HDP.
Zdá se tedy, že tento vysoce sofistikovaný koncept konkurenceschopnosti, který se
vyvinul především v posledních patnácti letech, ve skutečnosti nemusí mnoho vypovídat o
realitě. Zdá se totiž, že tradičnější poměřovací mechanismy, například náklady na pracovní
221
síly, náklady na ochranu životního prostředí, zdanění, výhody pro investory a další podobné
mechanismy jsou podstatně více vypovídající o faktech. To platí především v globálním
srovnání. Pokud bychom porovnávali dva nebo více relativně podobných zemí (podobných
především ve smyslu objemu HDP na obyvatele), pak by stát s vyšší mírou
konkurenceschopnosti měl dosahovat vyššího růstu. Ve skutečnosti ani to není jisté. Jak
ukazuje Tabulka 2, realita může kráčet zcela jinými cestami.
Těžko se však vysvětlují i další poměrně nepochopitelné jevy, které zachycují
mezinárodní srovnání. Pokud se podíváme na informace shromážděné v Tabulce 2, pak nás
nutně musí zaujmout několik velmi zajímavých vztahů. Především je zde ale vidět výrazný
pokles konkurenceschopnosti v případě České republiky, která se během sledovaného období
propadla v obou použitých srovnáních (The World Economic Forum a švýcarský institut
IDM, jehož žebříček patří k nejvíce citovaným a k nejvíce uznávaným). V případě žebříčku
WEF jsou uvedeny i hodnoty, které dali respondenti české ekonomice v jednotlivých letech
(údaj za lomítkem, první údaj je pořadí v daném roce).
Tabulka 2: Mezinárodní srovnání konkurenceschopnosti některých zemí a jejich
skutečné výsledky
Země
Parametr
2008
2009
2010
2011
2012
2013*
WEF
33/4,82 31/4,67 36/4,57 38/4,52 39/4,51 46/4,43
IDM
n.a.
29
29
30
33
35
ČR
HDP r/r
3,1
-4,5
2,5
1,8
-1,2
-1,5
Schodek % HDP
-2,2
-5,8
-4,8
-3,3
-4,4
-2,8
WEF
46/4,40 47/4,31 60/4,25 69/4,19 71/4,14 78/4,10
IDM
n.a.
33
49
48
47
47
SR
HDP r/r
5,8
-4,9
4,4
3,2
2,0
1,0
Schodek % HDP
-2,1
-8,0
-7,7
-4,8
-4,3
n.a.
WEF
53/4,28 46/4,33 39/4,51 41/4,46 41/4,46 42/4,46
IDM
n.a.
44
32
34
34
33
Polsko
HDP r/r
5,1
1,6
3,9
4,5
2,9
1,1
Schodek % HDP
-3,7
-7,4
-7,8
-5,1
-3,9
n.a.
WEF
82/4,22 58/4,22 52/4,33 48/4,36 60/4,30 63/4,25
IDM
n.a.
45
42
47
45
50
Maďarsko HDP r/r
0,9
-6,8
1,3
1,6
-1,7
0,2
Schodek % HDP
-3,7
-4,6
-4,2
4,3
-1,9
n.a.
WEF
7/5,46
7/5,37
5/5,39
6/5,41
6/5,48
4/5,51
IDM
n.a.
13
16
10
9
9
Německo
HDP r/r
1,1
-5,1
4,2
3,0
0,7
0,4
Schodek % HDP
-0,1
-3,2
-4,3
-1,0
0,2
n.a.
WEF
2/5,61
1/5,60
1/5,63
1/5,74
1/5,72
1/5,67
IDM
n.a.
4
4
5
3
2
Švýcarsko HDP r/r
2,2
-1,9
3,0
1,9
1,0
1,4
Schodek % HDP
0,9
-0,9
0,3
0,1
0,0
n.a.
Zdroj: Český statistický úřad, Eurostat, CIA Factbook, WEF: World Economic Forum, IDM: International
Institute for Management Development
Legenda: * - odhady různých institucí, především Eurostat,a MFČR,
Výsledný index se soustavně snižuje, i když nijak výrazným tempem. Zdá se tedy, že
podle respondentů tohoto výzkumu se celkové prostředí v České republice sice pomalu, ale
neúprosně zhoršuje. Žebříček IDM naznačuje to stejné, i když nikoliv tak výrazně (což ale
222
může být snadno dáno tím, že IDM zkoumá daleko menší množství států, než kolik jich
prověřuje WEF.
Ve skutečnosti bychom však v obou citovaných případech nalezli značnou shodu ve
výsledcích – jakkoliv je struktura i metodologie obou zkoumání velmi odlišná. A shodně i
platí, že bychom vždy nalezli na místech podstatně lepších i země, jejichž ekonomiky by
vzhledem k dosahovanému HDP na hlavu měly zůstat daleko za ČR. V žebříčku IDM jde
například o Kazachstán nebo Mexiko. V žebříčku WEF je takových států o mnoho více.
Jestliže tedy věc shrneme, dojdeme k závěru, že Česká republika opravdu v posledních letech
soustavně ztrácela svoji konkurenceschopnost, což by mohlo být vysvětlení poměrně
významných hospodářských potíží.
Ovšem ve stejném období si ekonomiky Polska, Slovenska a Maďarska vedly při
porovnání pomocí hrubého domácího produktu podstatně lépe, jejich konkurenceschopnost
ale zůstávala nízká a dokonce i dále klesala. Mezi roky 2008 až 2013 přišla Česká republika
v žebříčku WEF o třináct míst, což je nesporně poměrně významný sestup a nemůže být
vysvětlen pouze použitými metodami výzkumu, ale nutně zde musí hrát roli skutečný vývoj
situace. Avšak ve stejné době Slovensko pokleslo dokonce o dvaatřicet postů – přitom byl
zachován hospodářský růst (kromě roku 2009). Pravdou je, že postavení Polska a Maďarská
se ve stejném časovém úseku vylepšilo, když se ale podíváme na dosažené indexy (Tabulka 2,
údaj za lomítkem), pak vidíme, že ve skutečnosti k tomu nebylo potřeba nějakého
výraznějšího růstu indexu. Řada zemí se totiž dostala do podobného sestupu jako Česká
republika a díky jejich propadu se zlepšovalo postavení jiných států.
Nicméně příklad především Slovenska ukazuje, že ukazatele konkurenceschopnosti
nemusí vždy odrážet skutečný hospodářský vývoj a že i země, jejíž schopnost konkurovat
podle expertních vyjádření klesá, mohou dosahovat poměrně dynamického hospodářského
růstu.
ZÁVĚR
Výše uvedené argumenty a analýzy ukazují, že hospodářský vývoj a prosperita
ekonomiky nemusejí nutně souviset s tím, nakolik takovou ekonomiku označují experti za
konkurenceschopnou. Explicitně jsme prokázali, že vztah „vyšší konkurenceschopnost =
vyšší růst hrubého domácího produktu“ neplatí ve všech případech a dosti hluboce
pochybujeme i o tom, zda má být vůbec považován za nějaké pravidlo.
Částečně je to dáno objektivními fakty. Ty země, které podle sofistikovaných pravidel
(kladoucích důraz na právní prostředí, míru korupce a další atributy), považujeme za nejvíce
schopné konkurence (tedy mající nejkvalitnější prostředí), jsou obvykle státy s nejvyšším
hrubým domácím produktem na obyvatele a tedy s nejvyšší základnou pro výpočet dalšího
růstu. Tyto státy nemohou objektivně dosahovat nějakých dynamických čísel růstu, neboť je
to reálně nemožné. Naopak země s relativně nízkou základnou HDP (zjednodušeně můžeme
říci země s nízkou životní úrovní) se mohou vyznačovat za vhodných okolností daleko vyšším
růstem domácího produktu a to přes fakt, že v porovnání konkurenční schopnosti vycházejí
špatně.
Problémem srovnání konkurenčních schopností dosti často je, že se tyto systémy snaží
pojímat země komplexně a uplatňovat jednotná pravidla. Výsledky pak nutně musejí
vzbuzovat rozpaky. Žebříček, který vedle sebe klade naprosto nesrovnatelné státy a který
zároveň bere v potaz náklady na pracovní sílu, ekologické náklady a na straně druhé kvalitu
právního prostředí nebo podmínky pro podnikání a na třetí straně pak obecnou úroveň
korupce, nutně musí docházet k závěrům, které nejsou vypovídající.
223
To se do jisté míry děje i v případě České republiky a dalších středoevropských států.
Z hlediska jejich postavení ve dvou významných srovnáních konkurenceschopnosti by mělo
být Slovensko v hluboké hospodářské depresi, podobně i Maďarsko a výsledky České
republiky by měly být pravděpodobně ještě slabší, než jsou výsledky skutečné.
Avšak co se týká růstového potenciálu České republiky a toho, jak se budou vyvíjet hlavní
makroekonomické ukazatele země, zde můžeme konstatovat, že soustavný pokles kvality
konkurenční schopnosti je opravdu jedním z faktorů chabého hospodářského vývoje
národního hospodářství. Zároveň jde o jeden z faktorů, které omezují a dlouhodobě budou
omezovat hospodářský růst v celém regionu střední Evropy.
Literatura
[1] BLAŽEK, L. – DRÁŠILOVÁ, A. Nadnárodní společnosti v ČR. Praha : C. H. Beck,
2013.
[2] HUČKA, Miroslav, KISLINGEROVÁ, Eva, MALÝ, Milan, aj. Vývojové tendence
velkých podniků. Podniky v 21. století. 1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2011. 275 s. ISBN 97880-7400-198-7KISLINGEROVÁ, Eva Podnik v časech krize. Praha : GRADA, 2010.
ISNN 978 80 247 3136-0.
[3] KISLINGEROVÁ, E. – RICHTER, T. – SMRČKA, L. a kol. Insolvenční praxe v období
2008 – 2013 v ČR. Praha : C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-497-1.
[4] KISLINGEROVÁ, E. Sedm smrtelných hříchů podniku. Praha : C. H. BECK, 2013. ISBN
978-80-7400-495-7.
[5] SMRČKA, L. Ovládnutí a převzetí firem. Praha : C. H. Beck, 2013.
[6] The World Economic Forum (WEF): Global Competitiveness Report 2008-2013, on-line:
http://www.weforum.org/
[7] IMD World Competitiveness Centre (IMD WCC): World Competitiveness Yearbook
2009 – 2013, on-line http://www.imd.org/wcc/
[8] Český statistický úřad (ČSÚ): Míra růstu reálného HDP. ČSÚ 2013, on-line:
http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00115
[9] Eurostat:
Country
Profiles,
Eurostat
2013,
on-line:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/guip/mapAction.do?mapMode=dynamic&indicator=tec00
115#tec00115
Kontakty
Eva Kislingerová, prof. Ing. CSc.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnihospodářská
Katedra podnikové ekonomiky
Nám. W. Churchilla 4
130 00 Praha 3
[email protected]
224
Aspekty dodávateľsko – odberateľských vzťahov po
nástupe obchodných reťazcov
Aspects of supplier - customer relations
after the onset of chain stores
Jana Kissová*
ABSTRAKT
Dodávatelia potravín v poslednom období resp. v období globalizácie a veľkodistribúcie
zastrešujú viaceré subjekty od samotných prvovýrobcov, spracovateľov až po distribútorov.
Zahŕňajú teda viaceré články v rámci trhu s potravinami. Najčastejšie sú spomínaní v kontexte
s výrobcami potravín, ktorí realizujú predaj svojich produktov za pomoci veľkooobchodu a
maloobchodu. Vo veľmi obmedzenom rozsahu výrobcovia realizujú predaj tovaru priamo
spotrebiteľom. Príspevok sa zaoberá posúdením dodávateľsko – odberateľských vzťahov
v súvislosti s nástupom a etablovaním obchodných reťazcov na trh. Konkretizuje dodávateľov
tovaru do obchodných reťazcov a približuje vzájomnú spoluprácu s nimi.
Kľúčové slová: Dodávatelia potravín; Obchodné reťazce; Dodávateľsko – odberateľské
vzťahy.
ABSTRACT
Food suppliers in recent years respectively. in an era of globalization and wholesale
distribution umbrella several entities themselves from primary producers, processors to
distributors. It thus includes several articles on the food market. Most often mentioned in the
context of food manufacturers, who make products for sale double aid whosale and retail. To
a very limited extent by producers selling goods directly to consumers. The paper deals with
the assessment of supplier - customer relationships verticality with the onset and
establishment of retail chains on the market. Specifies the suppliers of goods to retail chains
and close cooperation with them.
Key words: Food suppliers; Chains Store organizations; Supplier - customer relationships.
JEL classification: N70, L41, L81
Úroveň dodávateľsko – odberateľských vzťahov
Priamy predaj tovaru výrobcu spotrebiteľovi sa vyskytuje iba výnimočne. Takáto
konštrukcia línie odbytu znamená dominanciu výrobcov, nakoľko ich postavenie a
vyjednávacia sila im umožňovala diktovať si pre nich výhodné podmienky v obchodných
vzťahoch.

*
Článok je spracovaný ako jeden z výstupov výskumného projektu VEGA: Progn zovanie spotrebiteľských
cien a objemu dane z prodanej hodnoty, pri zmene sadzby dane z pridanej hodnoty registrovaného pod
evidenčním číslem 1/0294/13
Ing. Jana Kissová, PhD. – odborný asistent; EU Bratislava, Fakulta podnikového manažmentu,
Katedra podnikovohospodárska
225
Tradičný kanál dodávok spotrebného tovaru od výrobcu až ku konečnému spotrebiteľovi
je spravidla realizovaný nasledovne:
Výrobca → Veľkoobchod → Maloobchod → Spotrebiteľ
Vstup obchodných reťazcov zaznamenal zmeny v týchto klasických linkách odbytu.
Najmarkantnejšie sa tieto zmeny prejavili práve pri potravinách, a znamenali dramatické
oslabenie pozície výrobcov, ktorí v dôsledku svojej slabej ekonomickej sily a nie príliš
známej (alebo len lokálne známej) značky, sú odkázaní realizovať svoj tovar takmer výlučne
len prostredníctvom siete maloobchodných predajní, ktoré sú súčasťou obchodného reťazca.
V súčasnosti si obchodné reťazce v dôsledku svojej trhovej pozície a sily môžu vo
vzťahu k dodávateľom ľahko presadzovať výhodné podmienky a ekonomická existencia
dodávateľov je úzko spojená s možnosťou byť obchodným partnerom reťazcov. Podľa
Šarmíra "Tento stav je výsledkom vývoja, ktorý sa zdá by skoro zákonitý. Na jednej strane je
dôsledkom dlhodobej existencie prebytkov na eur pskom trhu s potravinami a veľkej
rozdrobenosti dodávateľov. Na druhej strane je spojený s vražednou konkurenciou medzi
jednotlivými obchodnými re azcami a ich postupnou koncentráciou. V dnešnej dobe je
rozhodujúca predajná sila konečným spotrebiteľom v rukách niekoľko málo obchodných
spoločností, napríklad v krajinách ako sú Veľká Británia a Francúzsko kontrolujú štyria
veľkodistribútori až 80% trhu. Podľa viacerých odborných štúdií existuje úzky vz ah medzi
podielom obchodnej spoločnosti na trhu a jej schopnos ou presadi si u dodávateľov čo
najpriaznivejšie podmienky."
Konkurencia medzi obchodnými reťazcami sa prejavuje zväčša len z pohľadu
spotrebiteľov. V snahe ovládnuť cieľový segment na spotrebiteľskom trhu, tak reťazce musia
o svoju pozíciu bojovať navzájom. Na tento účel využívajú rôzne prostriedky, a ich stratégie
majú dopad aj na dodávateľov tovarov, ktorí sa prispôsobujú požiadavkám reťazcov na
špecifické dodávky tovarov, či služieb.
Ešte donedávna bola takmer jedinou taktikou politika nízkych cien. Ako azda
najznámejší príklad sa uvádza vstup reťazca Lidl na slovenský trh v roku 2004, pretože tento
reťazec od začiatku prekonával ponuku konkurenčných reťazcov politikou nižších cien tovaru
a prebral im tak množstvo zákazníkov. Postupne si ale aj spotrebitelia uvedomili, že nízke
ceny sú zvyčajne zodpovedajúce aj nižšej kvalite, určitému diskomfortu pri nakupovaní
(predajne bez zbytočných regálov, neprehľadnosť tovaru, veľmi obmedzený sortiment tovaru,
chýba napr. hudobná kulisa v predajni a pod.) a preferencie spotrebiteľov sa opäť vracajú k
požiadavkám kvalitatívnym.
Klasifikácia dodávateľov do obchodných reťazcov
Keďže obchodný reťazec využíva rôzne typy dodávateľov, aj samotná organizácia
dodávok tovaru do konkrétnych prevádzok má svoje špecifiká. Nákup tovaru prebieha na
základe uzatvorených kúpnych zmlúv s dodávateľmi, ktorí sú súčasťou registrácie v číselníku
partnerov a s ktorými je presne dohodnutý sortiment nakupovaného tovaru ako aj podmienky
nákupu. Tieto podmienky sa dohadujú, na úrovni centrálneho obchodného manažmentu
reťazca. V prípade, že reťazec je členom nákupnej aliancie, vyjednávanie z dodávateľmi
zabezpečuje predovšetkým aliancia, ale aj samotný reťazec. Závisí to od kategórie, do ktorej
spadá ten – ktorý dodávateľ podľa pravidiel klasifikácie.
226
Centrálni a bilaterálni dodávatelia tovaru
Pri analýze praktického fungovania mechanizmu dodávok tovaru do reťazcov, je potrebné
definovať rôzne typy dodávateľov, s ktorými obchodný reťazec ako odberateľ prichádza do
kontaktu. V prípade, že odberateľa vnímame z hľadiska jeho členstva v nákupnej alianci,
môžeme rozlišovať medzi dodávateľmi, ktorí dodávajú tovar pre všetkých členov aliancie
(tzn. pre niekoľko samostatných obchodných reťazcov ako odberateľov) a tými dodávateľmi,
ktorí dodávajú len určitému okruhu odberateľov, prípadne len jednému reťazcu.


Z tohto kritéria vyplýva klasifikácia dodávateľov obchodného reťazca na:
centrálnych dodávateľov,
bilaterálnych (lokálnych) dodávateľov.
Za centrálneho dodávateľa sa označuje subjekt, ktorý dodáva tovar, výrobky, resp.
poskytuje služby pre každého člena nákupnej aliancie, a v konečnom dôsledku aj pre každú
prevádzku odberateľa – obchodného reťazca.
Naproti tomu lokálni dodávatelia dodávajú len do určitých reťazcov, dokonca aj len do
určitých prevádzok niektorého reťazca, pričom ich konkretizácia je uvedená v zmluve s
príslušným dodávateľom.
Klasifikácia dodávateľov má význam už pri samotnom úvodnom rokovaní o uzavretí
dodávateľsko – odberateľskej zmluvy, už v tomto štádiu sú rozdiely v úrovni, na ktorej
rokovania prebiehajú. Pokiaľ hovoríme o centrálnych dodávateľoch, práve tu sa
najmarkantnejšie prejavuje snaha odberateľov požívať výhody plynúce z členstva v nákupnej
aliancii, teda využiť silu spoločného postupu s ostatnými členmi aliancie v úsilí dojednať si čo
najvýhodnejšie podmienky s dodávateľmi. Zmluvné podmienky s centrálnymi dodávateľmi sú
dojednávané na úrovni centrály nákupnej aliancie, pričom text zmluvy následne podpisujú
predstavitelia jednotlivých obchodných reťazcov, ktorí sú odberateľmi. Ide o kompetenciu
obchodného riaditeľa reťazca, nákupná aliancia sama o sebe ako odberateľ nikdy nevystupuje.
Pokiaľ má jednotlivý reťazec záujem využívať aj produkty ponúkané iným
dodávateľom ako je centrálne zazmluvnený dodávateľ aliancie, má možnosť uzavrieť s ním
bilaterálnu, t. j. dvojstrannú zmluvu. Takáto zmluva sa dojednáva na úrovni obchodného
manažmentu jednotlivého reťazca, aliancia do tohto procesu spravidla vôbec nezasahuje ani
pri vyjednávaní.
V praxi sa ale vyskytujú aj výnimky, resp. variácie týchto dvoch štandardov,
predovšetkým v prípade, kedy jeden (alebo viac) z členov nákupnej aliancie má vlastné
kapacity na zabezpečovanie určitého tovaru, ktorý inak aliancia odoberá od centrálneho
dodávateľa. Typickým príkladom sú reťazce, ktoré majú sieť vlastných pekární a preto
nebudú odoberať tovar od centrálneho dodávateľa, ktorý by vlastne pre nich bol konkurenčný.
Nákupná aliancia uzavrie zmluvu s centrálnym dodávateľom pekárenských výrobkov, avšak
jeden z členov aliancie dostane výnimku a k tejto konkrétnej zmluve nepristúpi.
Podobné výnimky sú aj v procese uzatváranie zmlúv s bilaterálnymi dodávateľmi,
kedy sa niekoľko (ale vždy len menšina) členov nákupnej aliancie rozhodne uzatvoriť zmluvu
s tým istým bilaterálnym dodávateľom, a za týchto okolností môžu do vyjednávania o
zmluvných podmienkach zapojiť aj samotnú alianciu, aby tak ťažili zo spoločného postupu.
Nemusia však tento proces využiť a môžu s dodávateľom rokovať priamo, pričom
predstavitelia zainteresovaných reťazcov budú spolu komunikovať a zosúlaďovať svoje
požiadavky, ktoré dodávateľovi predostrú.
Začlenenie dodávateľa konkrétneho tovaru do skupiny centrálnych alebo bilaterálnych
dodávateľov sa odvíja od niekoľkých faktorov, spravidla ho ovplyvňuje najmä veľkosť
227
výrobných kapacít (ak ide o dodávateľa, ktorý je priamo výrobcom tovaru), prepravných
kapacít a distribučných schopností dodávateľa vzhľadom na umiestnenie predajní odberateľa
(napr. odľahlejšie lokality, vidiecke lokality, centrum veľkého mesta), ale tiež aj od
sociálnych pomerov prevažujúcej klientely v rôznych regiónoch, s čím súvisí rozdielnosť
dopytu zákazníkov po konkrétnom tovare, od druhu dodávaného tovaru (luxusný tovar, tovar
základnej spotreby).
Tuzemskí (domáci) a zahraniční dodávatelia tovaru
Z hľadiska pôsobnosti a príslušnosti ku krajine môžeme hovoriť v rámci skupiny
dodávateľov o tuzemských a zahraničných dodávateľoch. Spomedzi tuzemských (domácich)
dodávateľov sú zastúpení hlavne ekonomicky silní výrobcovia, ktorí dokážu akceptovať
mnohé neprimerané podmienky a praktiky obchodných reťazcov. Títo silní dodávatelia sú
prakticky stabilnými obchodnými partnermi, ktorí majú zabezpečený pravidelný odbyt svojej
produkcie. Patria sem však aj ekonomicky slabší dodávatelia, ktorí sú vystavovaní silnému
tlaku a neúnosným podmienkam obchodných reťazcov. Ich pozícia je ťažká z dôvodu, že
nemajú možnosť dohody - kompromisu pri uzatvorení zmluvy, a pokiaľ nie sú schopní plniť
podmienky obchodných reťazcov, sú vylúčení zo spolupráce a existenčne ohrození.
V podstate všetky obchodné reťazce ponúkajú pre nich rovnako nevýhodné podmienky, čiže
nezáleží na tom, s ktorým konkrétnym odberateľom uzatvoria zmluvu. Pre obchodné reťazce
nie sú domáci výrobcovia rozhodujúci, dokážu ich plne nahradiť inými dodávateľmi, keďže
majú na výber zo širokej ponuky, môžu sa zásobovať tovarom takmer z celého sveta.
Skupina zahraničných dodávateľov je na tom oveľa lepšie, pretože majú oveľa lepšie
zastúpenie v obchodných reťazcoch a dosahujú aj vyšší obrat z predaja svojich výrobkov.
Nepociťujú tak veľmi neúnosné podmienky obchodných reťazcov, najmä z dôvodu výrazne
lepších podmienok výroby a podporou štátu.
Pozícia dodávateľov po nástupe obchodných reťazcov na trh
Pred nástupom obchodných reťazcov realizovali dodávatelia svoje výrobky najmä
u predajcov potravín, ktorí boli rozdrobení v malých predajniach. Po nástupe obchodných
reťazcov na trh postupne v dôsledku silnej konkurencie spočívajúcej najmä v prepracovanom
marketingovom systéme obchodných reťazcov malí predajcovia zanikli, takže sa veľmi rýchlo
zúžili ich možnosti predaja výrobkov na niekoľko veľkých spoločností. Okrem zmeny
samotného odberateľa sa výrazne zmenilo aj ich postavenie a podmienky spolupráce. Zatiaľ
čo v prípade mnohých dovtedy malých predajní, kde rozhodovali najmä samotní dodávatelia
o podmienkach uzavretia zmluvy, inými slovami v obchodnom vzťahu mali väčšiu
vyjednávaciu pozíciu a dokázali si presadiť výhodnejšie podmienky, po nástupe obchodných
reťazcov stratili dodávatelia výrazným spôsobom svoje postavenie a právo rozhodovať
o zmluvných podmienkach a začali byť vystavovaní jednostrannému diktátu zo strany týchto
nadnárodných spoločností.
Vstup obchodných reťazcov do obchodu s potravinami mal výrazný dopad na
dodávateľov potravín, dalo by sa povedať viac negatívny než pozitívny. Dôvodom je
dominantné postavenie týchto nadnárodných spoločností, ktoré si cielene vybudovali, hoci
existencia tohto postavenia nezodpovedá klasickým definíciám uvedeným v protimonopolnej
legislatíve. Práve veľký počet dodávateľov pripadajúcich na niekoľko málo odberateľov im
umožňuje diktovať si podmienky v plnej miere, čím je vlastne zrušená zmluvná sloboda.
Výsledkom uplatňovania týchto zmluvných podmienok a praktík je extrémna záťaž
dodávateľov, ktorá často vedie k ich postupnej likvidácii. Negatívnym dopadom je okrem
iného aj postupné znižovanie kvality potravín, pretože základným marketingovým ťahom
228
obchodných reťazcov je politika tzv. nízkych cien, ktorými sa predovšetkým snažia získať
spotrebiteľov.
Dôsledkom praktík obchodných reťazcov je i prehlbujúce sa negatívne obchodné saldo
s potravinami znázornené v obr. 1. Keďže trh s potravinami v SR je v rukách najmä
zahraničných spoločností, ktoré uprednostňujú najmä dovážané potraviny zo zahraničia pred
slovenskými výrobkami, táto skutočnosť vedie k úpadku mnohých domácich malých
a stredných podnikateľských subjektov s potravinami.
Obr. 1: Vývoj obchodnej bilancie potravín SR za obdobie 2001 – 2010 v Eur
Vývoj obchodnej bilancie potravín SR za obdobie 2001 - 2010
2001
2002
2003
2004
2005
-521368830
2006
2007
2008
2009
2010
-495138910
-613489300
-694366586
-497876450
-673837000
-849417720
-665711209
-871742942
-996915250
obchodná bilancia
Zdroj: spracované podľa Štatistického úradu (http://portal.statistics.sk/showdoc.do_docid)Štatistický úrad SR
Pre svoju existenciu nemajú najmä ekonomicky slabší dodávatelia na výber. Buď prijmú
tvrdé podmienky odberateľov – obchodných reťazcov, alebo realizujú svoju produkciu
u malých predajcov, ktorých je čoraz menej v dôsledku silného konkurenčného postavenia
a tlaku obchodných reťazcov. Celá ekonomická záťaž dodávateľov spočíva najmä vo
vyžadovaní neúnosných dodacích a platobných podmienok zo strany OR. Zmluvne zakotvené
dodávateľské podmienky vytvárajú na výrobcu neúnosný tlak, ktorý často nezabezpečuje ani
minimálnu rentabilitu produkcie.
Záver
V poslednom období čoraz výraznejšie rôzne organizácie producentov potravín tlačia na
obchodné reťazce s požiadavkami, aby predávali väčší podiel domácich produktov. Obchodné
reťazce totiž vzhľadom na svoju veľkosť využívajú výhodné zmluvy s dodávateľmi aj zo
zahraničia, kde sú tovary nakupované lacnejšie ako v tuzemsku. Domáci producenti sú tak
vytláčaní konkurenciou. Avšak, aj samotné reťazce si uvedomili, že propagácia a podpora
domácich producentov môže byť vhodnou stratégiou na prilákanie nových zákazníkov, ktorí
sú pro - domácky, patriotisticky orientovaní. Podpora kvalitných domácich výrobkov je
vyjadrením uznania, hrdosti na to, že aj Slovensko má čo ponúknuť. Z tohto dôvodu, medzi
229
špecifiká dodávok tovaru môžeme zaradiť aj preferencie dodávok určitých tovarov od
domácich dodávateľov, a to niekedy aj napriek vyšším nákladom v porovnaní s dodávkami
porovnateľných tovarov zo zahraničia.
Literatura
[1] Šarmír, I. (2007): Problematika obchodných reťazcov z pohľadu Slovenskej
poľnohospodárskej a potravinárskej komory [online]. 2007 Dostupné na internete:
< http://www.sppk.sk/index.php?pl=73&article=67> [cit. 2013-09-02]
[2] http://portal.statistics.sk/showdoc.do_docid
Kontakty:
Ing. Jana Kissová, PhD.
Ekonomická univerzita
Fakulta podnikového manažmentu
Katedra podnikovohospodárska
Dolnozemská cesta 1
Bratislava, 852 35
[email protected]
230
Vývoj celkové produktivity v odvětví
automobilového průmyslu ČR
Development of the value productivity in the automotive industry
in the Czech Republic
Jiří Klečka*
ABSTRAKT
Analýza se zaměřuje na úroveň a vývoj celkové hodnotové produktivity v odvětví
automobilového průmyslu v České republice v období let 2006-2011, tedy v průběhu poslední
globální ekonomické krize, konkrétně na srovnání produktivity vybrané skupiny části
dodavatelských podniků s produktivitou za souhrn všech podniků toho odvětví v ČR. Použita
je analýza produktivity podle současné koncepce, která pracuje nejen s účinností spotřeby
vstupů, ale také s účinností jejich vázání, tj. s účinností použitého kapitálu. Jde o kriteriální
aparát vyhovující současným a budoucím potřebám podniku při řízení výroby, který vytváří
informační podklad pro směřování řízení s náležitou orientací na procesní optimalizaci.
Klíčová slova: Celková hodnotová produktivita; Automobilový průmysl; Komparace skupiny
podniků s odvětvím.
ABSTRACT
The analysis is focused on the level and development of the total value productivity in the
automotive industry in the Czech Republic in the time period 2006-2011, which contains the
recent economic crisis. The productivity of selected enterprises standing on the supplier side
is compared with the productivity of the whole industry branch in the Czech Republic. The
analyzed productivity follows contemporary sense and therefore it does not work only with
the efficiency of inputs consumption but also with the efficiency of inputs binding, costs of
employed capital. It is criteria apparatus which meets current and future business needs in the
management of production, which creates an information base for directing the proceedings
with focus on process optimization.
Key words: Total value productivity; Automotive industry; Comparison of selected
enterprises with the industry.
JEL classification: D24, M2
Úvod
Tento příspěvek se zaměřuje na analýzu úrovně a vývoje produktivity v odvětví
automobilového průmyslu v České republice. Práce se zabývá celkovou hodnotovou

*
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu institucionální podpory na dlouhodobý
koncepční rozvoj výzkumné organizace (IGA2 – Konkurenceschopnost) Zdroje a perspektivy rozvoje
evropských ekonomik na počátku 21. století v kontextu soudobé globalizace registrovaného pod číslem VŠE
IP300040.
Ing. Jiří Klečka, Ph.D. – odborný asistent, Katedra podnikové ekonomiky, Fakulta podnikohospodářská,
Vysoká škola ekonomická v Praze.
231
produktivitou. Analýza pokrývá období let 2006-2011. Zaměřuje se tedy na vývoj v průběhu
poslední globální ekonomické krize.
Článek identifikuje a analyzuje úroveň a vývoj produktivity, která odráží úroveň a změny
v technické a ekonomické efektivnosti výrobních faktorů. Hodnota produktivity je důležitým
faktorem podnikové výkonnosti.
Použita je analýza produktivity podle současné koncepce, která pracuje nejen s účinností
spotřeby vstupů, ale také s účinností jejich vázání, tj. s účinností použitého kapitálu. Jde o
kriteriální aparát vyhovující současným a budoucím potřebám podniku při řízení výroby. Ten
je založen na důsledné reflexi produktivity, umožňující směřovat řízení s náležitou orientací
na příčiny a k procesní optimalizaci.
Produktivita
Klečka (2003) uvádí, že produktivita je účinnost (efektivnost) využívání výrobních
faktorů ve výrobě (hmotných i nehmotných výstupů). Obecně je produktivita poměr
(výrobní) výstup
,
(výrobní) vstup
(1)
měřený ve výrobě (ve výrobním procesu) za určitý časový interval.
Podle toho, zda má, nebo nemá i hodnotový (tj. i peněžní) rozměr, rozlišuje se
produktivita hodnotová (tj. technickoekonomická – ta je pro řízení ekonomiky významnější) a
produktivita technická.
Podle stupně agregace se rozlišuje produktivita mikroekonomická a makroekonomická – v
tomto textu jsou agregovány mikroekonomické produktivity za podniky zvoleného
průmyslového odvětví. Proto zde lze hovořit – pokud si vypůjčíme starší český ekonomický
slovní termín – o produktivitě mezzoekonomické.
Podle komplexnosti uvažovaného vstupu se rozlišuje produktivita celková (za všechny
vstupy) – na tu se tento text zaměřuje – a produktivita parciální (za určitý druh vstupu, např.
produktivita práce).
O celkové produktivitě a jejím měření v podniku se pojednává např. Hayes a Wheelwright
(1993) nebo Klečka (2011).
Použité ukazatele
Volba ukazatelů pro analýzu v tomto textu byla kompromisem mezi

vytyčeným cílem reflektovat hodnotovou produktivitu v soudobém pojetí. Tedy i ukazateli
produktivity vyjadřujícími ekonomický efekt účinnosti nejen spotřeby vstupů (na bázi
relace hodnoty výstupu a účetních nákladů), ale i účinnosti vázání vstupů (na bázi relace
hodnoty výstupu a nákladů vázání, odvozených od masy nákladů na celkový kapitál)
a

omezenými možnostmi přístupu k datům (to je konkrétněji specifikováno v dalším textu –
v podkapitole „Časové indexy produktivity“).
232
Ukazatel celkové produktivity
Celkova produktivita 
Celkove vynosy
,
Naklady spotreby a vazani vstupu
(2)
kde
Naklady spotreby a vazani vstupu 
Celkove naklady (ucetni) - Nakladove uroky 
,
WACC
 Aktiva celkem
1- t
(3)
přičemž WACC (Weighted Average Cost of Capital) je míra nákladů na celkový39
kapitál40, zde použitá k ocenění ekonomické oběti vázání vstupů (tj. zásob aktiv41).
Takto pojatý ukazatel celkové produktivity pracuje se všemi druhy výstupu a se všemi
druhy vstupu. A to jak z hlediska jejich spotřeby (a opotřebení), tak i z hlediska jejich vázání
(složky aktiv, de facto přepočtené na tok souvisejících kapitálových nákladů). Představuje tak
určitou modifikaci poměrového vyjádření těch veličin, jejichž rozdílové vyjádření je blízké
ekonomickému zisku, resp. ekonomické přidané hodnotě (EVA – Economic Value Added).
V analýze v tomto textu je ukazatel celkové produktivity používán v pojetí se široce
vymezeným výstupem i vstupem (veškeré výnosy a veškeré náklady, včetně nákladů cizího i
vlastního kapitálu – jeho nákladovost se obvykle odvozuje od jeho oportunitních nákladů).
Tím je podchycena výroba, výrobní faktory a jejich účinnost v tom nejširším smyslu – tedy
nejen za běžné (provozní), ale i finanční a mimořádné činnosti v podnicích.
Pro analýzu produktivity v tomto textu je alespoň pro zvlášť analyzovanou část podniků u
nákladů vázání vstupů použita stálá42 cena (míra nákladů vázání) na úrovni WACC43 pro rok
2011 pro zpracovatelský průmysl v České republice (11,86 %), převzatá z materiálů
Ministerstva průmyslu a obchodu [5].
V součinu  WACC  Aktiva celkem  jde o náklady celkového kapitálu. Jejich součástí jsou tedy i nákladové
 1- t

úroky (tj. náklady zpoplatněného cizího kapitálu). Proto jsou ve výrazu pro výpočet „Nákladů spotřeby a
vázání vstupů“ nákladové úroky zároveň odečteny od celkových nákladů (účetních) – to aby nebyly
započteny dvakrát.
40
WACC je mírou (poměrovým vyjádřením) nákladů celkového kapitálu, vztažených k jeho hodnotě (Kč kapitálu
na Kč pasiv, resp. jím financovaných aktiv). Takže po jejich vynásobení hodnotou množství (masy, stavu)
kapitálu (či jeho určité složky) nebo hodnotou stavu aktiv (či jejich složky) tímto kapitálem financovaných (a
právě to se používá k vyjádření nákladů vázání vstupů) dostáváme absolutní vyjádření velikosti (masy)
příslušných nákladů kapitálu, resp. nákladů vázání.
41
V tomto typu analýzy produktivity hodnota WACC, která se standardně vztahuje ke kapitálu vlastnímu a ke
kapitálu cizímu pouze zpoplatněnému, se zjednodušeně vztahuje k veškerým aktivům, a tím k veškerému
kapitálu – z toho vyplývající případné dílčí zkreslení hodnoty nákladů vázání lze obecně korigovat příslušným
přepočtem hodnoty WACC.
42
Analogicky jako převážná část změn cen výstupů a změn cen spotřebovávaných vstupů ani změny t (tj. sazby
daně z příjmů – o ní blíže viz následující poznámku pod čarou) a většinou ani změny WACC nejsou součástí
změny produktivity ve smyslu změn v technickoekonomické racionalitě transformace vstupů na výstupy.
Proto se tyto hodnoty při analýze produktivity v ukazatelích jejího vývoje fixují anebo se jejich změny
separují.
43
Vydělení WACC výrazem (1 - t), kde t je míra zdanění daní z příjmu (pro zde zvlášť analyzovanou část
podniků na stálé úrovni roku 2011 pro všechna analyzovaná období, tj. 19 %), představuje přepočet na
úroveň, jaká je před (případným) zdaněním. To je nutné provést pro konzistentnost WACC s ostatními zde
použitými hodnotovými charakteristikami – WACC má totiž rozměr po zdanění.
39
233
Časové indexy produktivity
Statické ukazatele hodnotové produktivity (tj. vyjádřené za jediný časový interval) mají
obvykle vypovídací hodnotu obdobnou či dokonce jen stejnou jako některé věcně obdobné (a
v praxi častěji užívané) ukazatele finanční analýzy. Oproti tomu „dynamické“ ukazatele
hodnotové produktivity, postihující vývoj za dvě či více období indexovým či rozdílovým
srovnáváním, mají navíc potenciál podchytit velikost a ekonomickou hodnotu vlivu změn v
produktivitě. Tedy v technickoekonomické racionalitě (resp. účinnosti) transformace vstupů
na výstupy – odděleně od ostatních hodnototvorných faktorů, jako jsou vlivy změn v
objemech výroby či změny cen. K tomu jsou ovšem potřeba příslušná vstupní data o vstupech
a výstupech v rozlišení na data o cenách a o fyzických objemech. Ukazatelový aparát pro
takto pojatou soudobou analýzu hodnotové produktivity jako jednoho z faktorů plnění cílů
podniku, resp. jako faktoru úrovně a změn tvorby ekonomické přidané hodnoty (ukazatel
EVA – Economic Value Added) podnikem, popisuje Klečka (2008).
Takto podrobně specifikovaná data pro analýzu vývoje hodnotové produktivity
v automobilovém průmyslu uvedenou v tomto textu nebyla pro tuto analýzu k dispozici.
Alespoň částečné odstranění vlivu změn cen a vlivu změn v objemu výroby bylo v této
analýze dosaženo volbou pouze poměrového ukazatele produktivity a pouze indexového
porovnávání. V něm se totiž vlivy změn cen částečně kompenzují alespoň natolik, nakolik je
podobný jejich vývoj u výstupů vývoji u vstupů. Dále byl u zvlášť analyzovaného vzorku
podniků vliv změn cen zmírněn fixací cen u nákladů vázání (o tom je již pojednáno v
předchozím textu v jedné z poznámek pod čarou).
Pro vyjádření vývoje produktivit je zde tak použito standardních časových bazických
indexů.
Vývoj celkové hodnotové produktivity vybraných dodavatelských
podniků automobilového průmyslu a celého automobilového průmyslu
v České republice
Automobilový průmysl byl analyzován z důvodu jeho výrazně cyklické povahy a kvůli
výraznému vlivu na českou ekonomiku, kdy v roce 2012 měl dle MPO [5] nejvyšší tvorbu
EVA z celého zpracovatelského průmyslu. Tato analýza je součástí zpracovávané rozsáhlejší
analýzy a komparace produktivity v podnicích automobilového průmyslu za jednotlivé kraje a
vybraných dalších odvětví v České republice. Tento příspěvek je zaměřen na dvě srovnávané
skupiny podniků:
a) Vybrané podniky automobilového průmyslu, a to vybrané podniky Libereckého kraje
a Středočeského kraje vyrábějící produkci pro výrobu automobilů. Mezi těmito podniky
automobilového průmyslu ovšem záměrně nejsou zahrnuti přímí výrobci automobilů,
neboť to jsou výrazně odlišné (specifické) typy podniků.
b) Všechny podniky automobilového průmyslu celé ČR (včetně podniků předchozí
jmenované srovnávané skupiny), tj. podniky podle CZ-NACE C29 Výroba
motorových vozidel (kromě motocyklů), přívěsů a návěsů.
Dostupný a zde použitý zdroj dat – firemní databáze „Albertina“ – zde umožnil
analyzovat data zvlášť za 40 podniků automobilového průmyslu dvou výše uvedených krajů –
11 podniků Libereckého kraje a 29 podniků Středočeského kraje. Analyzovaných 40 podniků
automobilového průmyslu mělo v roce 2011 úhrnnou bilanční sumu 33 715 753 000 Kč (z
toho 8 059 182 000 Kč podniky Libereckého kraje a 25 656 571 000 Kč podniky
234
Středočeského kraje) a zaměstnávalo dohromady 12 526 pracovníků (z toho 3 357 pracovníků
podniky Libereckého kraje a 9 169 pracovníků podniky Středočeského kraje)44.
Analyzovaná skupina všech podniků automobilového průmyslu ČR (v r. 2011 to bylo 100
podniků), zahrnující jak výrobce automobilů, tak i jejich dodavatele, měla v roce 2011
úhrnnou bilanční sumu 425 904 842 000 Kč a zaměstnávala dohromady 110 907 pracovníků.
V grafech vidíme a můžeme porovnávat rozdíly mezi oběma vymezenými skupinami, a to
jak různou úroveň jejich celkové produktivity, tak i různě výrazný pokles a následné různě
rychlé „zotavování se“ v souvislosti s krizí okolo roku 2009.
Z obr. 1 je zřejmé, že celková produktivita zkoumané vybrané skupiny dodavatelských
podniků automobilového průmyslu byla v roce 2006 0,988 (Kč hodnoty výstupu z 1 Kč
hodnoty spotřeby a vázání vstupu) a v letech 2007, 2008 a 2009 klesala (2007 = 0,976, 2008 =
0,965, 2009 = 0,958). Při tom byla celé sledované období pod hodnotou 1, což odpovídá
výrobě nepřinášející ekonomický zisk, ale naopak spotřebovávající hodnotu. Oproti tomu
celková produktivita za všechny podniky automobilového průmyslu byla vyšší, kromě roku
2009 mírně nad hodnotou 1 (tvořen ekonomický zisk), ale v letech 2008 a 2009 klesala
výrazněji (2006 = 1,033, 2007 = 1,028, 2008 = 1,007, 2009 = 0,973). Celková produktivita
obou analyzovaných skupin se po roce 2009 začala zvyšovat, přičemž se ale v roce 2011 v
případě odvětví jako celku ještě nevrátila na úroveň roku 2006 a ani roku 2007 (totiž 2011 =
1,018). Oproti tomu ve vybraných dodavatelských podnicích automobilového průmyslu se
navrátila, a to dokonce mírně nad úroveň počátku zkoumaného období (2011 = 0,997).
Obr. 1: Celková produktivita
1,04
1,02
1,033
1,028
1
0,98
1,007
1,007
0,988
0,976
0,96
0,94
0,965
0,973
0,958
2008
2009
1,018
0,997
0,982
0,92
2006
2007
Celková produktivita - část dodavatelů
2010
2011
Celková produktivita - celý automobilový průmysl
Zdroj: Vlastní výpočty na základě dat z databáze Albertina a Finančních analýz MPO
K uvedenému snižování produktivity došlo v důsledku poklesu poptávky po produkci
podniků, což znamenalo snížení prodávaného a vyráběného množství výstupu – podle
Ministerstva průmyslu a obchodu [5] klesal v letech 2007-2009 obrat v celém odvětví (2007 =
637 681 707 000 Kč, 2008 = 572 372 093 000 Kč, 2009 = 528 566 384 Kč).
Změny produktivit a rozdíly mezi těmito změnami za obě skupiny můžeme v relativním
(indexovém) vyjádření vidět na obr. 2. Změny produktivit tam jsou vyjádřeny jejich
bazickými indexy (rok 2006 = 100). Zde názorněji vidíme a můžeme porovnávat – jak bylo
44
Zde je třeba upozornit, že tyto počty a proporce podniků byly ovlivněny okolností dostupnosti dat v použité
firemní databázi, a tudíž nevypovídají absolutně ani relativně o skutečných celkových množstvích podniků
tohoto zaměření ve zvlášť zkoumaných krajích. Vzhledem k poměrovému charakteru zkoumané
charakteristiky produktivity to ale pro takto zaměřenou analýzu není a priori zkreslující faktor.
235
již uvedeno – různě výrazný pokles a následné různě rychlé „zotavování se“ produktivity
obou zkoumaných skupin podniků.
Obr. 2: Změny celkové produktivity (Bazické indexy, rok 2006 = 100)
102
100
98
96
94
92
90
2006/2006
2007/2006
2008/2006
Celková produktivita - část dodavatelů
2009/2006
2010/2006
2011/2006
Celková produktivita - celý automobilový průmysl
Zdroj: Vlastní výpočty na základě dat z databáze Albertina a Finančních analýz MPO
Závěr
Analýza ukázala stabilně vyšší (a s výjimkou r. 2009 nad hodnotou 1 se pohybující)
úroveň celkové produktivity za souhrn všech podniků automobilového průmyslu ČR, tedy
včetně přímých výrobců automobilů, než je úroveň zvlášť analyzované části pouze
dodavatelských podniků Libereckého kraje a Středočeského kraje. Ta se pohybovala po celé
sledované období let 2006-2011 pod hodnotou 1. Tato dílčí skupina podniků v úhrnu ale
naopak zaznamenala relativně méně rychlý propad produktivity v roce 2009, jakož i následné
relativně výraznější zotavování produktivity.
Dalšími možnými přínosy analýz zde použitého typu (spolu s výše komentovanými
zjištěními o rozdílech v účinnosti a flexibilitě fungování podniků, resp. jejich výrobních
faktorů) mohou být tohoto druhu poznatky z konkrétních mezipodnikových srovnání i (dvou
či více) jednotlivých podniků (či jinak definovaných skupin podniků) navzájem. Anebo
případně ještě podrobnější srovnání mezi jednotlivými částmi téhož podniku, jakož i analýza
parciálních (dílčích) produktivit, vyžadující ovšem další (konkrétnější) vstupní data. To sice
tento text vzhledem ke svému omezenému stránkovému rozsahu již neobsahuje, avšak
poskytuje případným zájemcům určitý dílčí metodický návod pro takové analýzy.
Literatura
[1] Hayes, R.H. – Wheelwright, S.C. (1993): Dynamická výroba. Praha, Victoria Publishing,
1993.
[2] Klečka, J. (2003): Soubor hesel k ekonomice podniku. In Hindls, R. – Hronová, S. –
Holman, R. (ed.): Ekonomický slovník. Praha, C.H.Beck, 3 s., 2003.
[3] Klečka, J. (2008). Produktivita a její měření – nové přístupy. Ekonomika a management,
2008, roč. 2, č. 1, s. 16-29.
[4] Klečka, J. (2011): Produktivita. In Synek, M. (ed.): Manažerská ekonomika. Praha, Grada
Publishing, 2011.
[5] Ministerstvo průmyslu a obchodu. Finanční analýza podnikové sféry za roky 2006-2011.
dostupné z http://www.mpo.cz/
236
Kontakty:
Jiří Klečka, Ing., Ph.D.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
Katedra podnikové ekonomiky
nám. W. Churchilla, 4
Praha 3, 130 67
[email protected]
237
Znalosti a kreativita - základný potenciál rastu
inovácií
Knowledge and Creativity - Essentials of Innovation Growth
Dagmar Kokavcová
ABSTRAKT
Znalosti sa koncom 20. a začiatkom 21. storočia stali najdôležitejším zdrojom organizácie
rozhodujúcim o jej úspechu, ako aj o efektívnosti jej ďalšieho rozvoja. Účinné riadenie
znalostí a intelektuálneho kapitálu zabezpečí organizáciám udržanie konkurenčnej výhody a
vedúce postavenie na turbulentnom trhu. Príspevok poukazuje na dôležitosť efektívneho
riadenia znalostí a na nutnosť podporovať schopnosť pracovníkov vytvárať nové progresívne
riešenia. Prináša vysvetlenie základného vzorca tvorby inovácií ako rozhodujúceho
predpokladu prechodu ku kreatívnej ekonomike.
Klíčová slova: Znalosti; Kreativita; Inovácie.
ABSTRACT
Knowledge became the most important resource of organizational success, effectiveness and
development at the end of the 20th and the beginning of the 21st century. To manage
knowledge and intellectual capital effectively ensure companies sustaining of the competitive
advantage and first-mover position at the turbulent market. Paper concerns to the importance
of effective knowledge management and the organisation’s ability to encourage the
employee’s ability to create the new progressive solution, by using their creativity. The
fundamental formula of innovation like the main assumption of the moving to the creative
economy is described and explained in this study.
Key words: Knowledge; Creativity; Innovation.
JEL classification: O31
Znalosti a ich miesto v modernej organizácii
Existuje množstvo definícií charakterizujúcich evolučný posun a vzťahy medzi údajmi,
informáciami, znalosťami a múdrosťou. Ako príklad je možné uviesť práce Tobina (1996),
Beckmana (1997) a Vasconcelosa (2001). Znalosti sú jednou z úrovní poznania na ceste od
údajov až k stavu, ktorý je označovaný ako „múdrosť“. Informácie sú statické a predstavujú
vstup do procesu, výsledkom ktorého sú znalosti a múdrosť. Vychádzajúc zo sumarizácie
a komparácie názorov zmienených autorov budeme o jednotlivých hierarchických úrovniach
počínajúc údajmi a končiac múdrosťou, uvažovať takto:
-
údaje – predstavujú symboly a majú podobu textov, faktov, kódov, obrazov, zvukov,
-
informácie – sú organizované, štruktúrované, sumarizované a interpretované údaje.
Dávajú odpovede na otázky typu: kto?, čo?, kde?, kedy?
-
znalosti – sú schopnosti využiť informácie na zodpovedanie otázky ako?, akým
spôsobom? Sú to modely, pravidlá, procesy,
238
-
múdrosť – schopnosť rozlišovať dobré od zlého, schopnosť klásť otázky, na ktoré
odpovede si vyžadujú poznanie a myslenie v súvislostiach.
V odbornej literatúre medzi najznámejšie a najpoužívanejšie patrí definovanie znalostí
v podobe explicitnej (formulované) a implicitnej (neformulované), ktoré vo svojej práci
prezentoval Polanyi (1966, s.29). Explicitné znalosti sú formálne a systematické, vyjadrené
v slovami a číslami. Preto je možné ich zachytiť, skladovať, vymieňať, transferovať pomocou
informačno-komunikačných technológií. Implicitné znalosti, ktoré Nonaka (1991, s. 96-104),
nazýva tacitnými, sú znalosti hlboko zakorenené v postupoch, v činnostiach jednotlivca,
jednoducho skryté v hlavách ľudí. Implicitné znalosti sa spravidla viažu k určitému kontextu,
a preto je zložité ich formalizovať a komunikovať ďalej. Ide predovšetkým o
získané zručnosti pri výkone činností, nadobudnutú rutina pri realizácii určitých operácií,
znalosť fungovania zákonitostí, pravidiel a pod.
Scharmer (2000, s. 49) zavádza aj ďalší pojem - transcendentné znalosti - ktoré definuje
ako „nestelesnené“, hmlisté znalosti, ktoré sú skryté a nachádzajú sa pred fázou zhmotnenia.
Túto kategóriu znalostí chápe ako schopnosť konať na základe intuície, schopnosť predvídať
a odhadovať vývoj.
Znalosti sú na rozdiel od údajov a informácií jednoznačné spojené s človekom môžeme
hovoriť o „stelesnení“ znalostí v jednotlivcovi. K takémuto chápaniu znalostí sa viaže aj
mnoho teoretických vymedzení obsahu tohto pojmu, ako aj kategorizácia na základe
rozličných diferenciačných znakov a vlastností. Jednou z nich je aj dichotómia znalostí, ktorá
výstižne vyjadruje mnohotvárnosť chápania znalostí. Na dichotómiu znalostí poukazujú
viacerí autori (Nonaka, 1991; Skyrme, 1998; Mládková, 2004; Hislop, 2005).
Znalosti sú výrazom úrovne poznania a stávajú sa základom nehmotných aktív, ktoré
podľa Jiráska (2006, s. 105) „môžu presiahnuť hmotné zložky, ale zároveň nemajú pevné
obrysy, hodnotové určenie ani merítko“. Predstavujú špecifický zdroj organizácie, ktorý sa
používaním nespotrebováva ale rozširuje a zdokonaľuje. Učenie sa má v tomto procese
nezastupiteľný význam a prax potvrdzuje platnosť Sengeho princípov učiacej sa organizácie
(Minárová, 2009).
Samotné kumulovanie znalostí nemá pre organizáciu význam; dôležitými sa znalosti
stávajú len vtedy, keď sú využívané v hodnototvornom procese na tvorbu nových riešení,
progresívnych nápadov a inovácií. Významným katalyzátorom týchto procesov je kreativita
alebo tvorivosť, ako vlastnosť, ktorá je daná jednotlivcovi ale spája sa s ňou v poslednom
období úspešné pôsobenie tímov, organizácií, celých odvetví a ekonomík.
Základný vzorec úspechu organizácií: inovácie = znalosti + kreativita
V praxi sme svedkami skutočnosti, že spojenie dvoch zdanlivo divergentných prvkov,
akými sú znalosti a kreativita v procese tvorby hodnôt prináša konvergentné výstupy
v podobe nových progresívnych riešení, zlepšení a inovácií. Správne nastavené a riadené
procesy získavania, výmeny a odovzdávania znalostí v prostredí tímov a organizácií sú
nevyhnutným predpokladom podnecujúcim tvorivosť jednotlivcov. Tvorivosť zabezpečuje
tvorbu originálnych hodnôt, ktoré sa transformujú do podoby inovácií. Tvorivosť sa uplatňuje
vo všetkých činnostiach, ktoré človek vykonáva (Mikuláštík, In: Kloudová, 2010) a je
dôležitá pre schopnosť flexibilne reagovať na vonkajšie prostredie a okolnosti.
Manažérsky aspekt vnímania tvorivosti vo svojej práci analyzuje Schwarz-Geschka (In:
Kloudová a kol. s.113). Autor rozčlenil tvorivosť z viacerých hľadísk, medzi ktoré zaradil
tieto:
-
individuálna a skupinová tvorivosť,
239
-
vedecky orientovaná a užívateľsky orientovaná tvorivosť
-
samovoľná a kultivovaná tvorivosť
-
monofunkčná a multifunkčná tvorivosť
-
logicko-analytická a emočno-intuitívna tvorivosť
R. E. Mayer (In: Sternberg, 1999) sumarizuje názory viacerých teoretikov zaoberajúcich
sa problematikou tvorivosti a uvádza, že kreativita je spojená s vytváraním originálnych
a užitočných produktov. Chýba však zhoda v základných stanoviskách, či sa kreativita týka
produktu, procesu alebo osobnosti.
Podľa nášho názoru je kreativita nielen schopnosť tvoriť niečo nové, pôvodné ale je najmä
predpokladom úspešnosti. Či už hovoríme o úspešnosti z pohľadu jednotlivca, osobnosti
alebo z pohľadu efektívneho pôsobenia ekonomických subjektov. Na základe uvedeného
vnímame dva základné aspekty tvorivosti sociálno-psychologický a procesno-ekonomický.
Z teoreticko-metodologického hľadiska je sociálno-psychologický aspekt tvorivosti
predmetom záujmu teórií organizačného správania. Ekonomický aspekt tvorivosti patrí do
portfólia teórií riadenia.
Podporovať a rozvíjať kreativitu je úlohou manažérov riadiacich tímy akéhokoľvek
zloženia a zamerania. Pre vytvorenie atmosféry, kultúry podporujúcej tvorbu nových nápadov
a riešení existuje mnoho možností a spôsobov. Je dôležité zamerať sa najmä na tieto:
-
Zabezpečiť rovnováhu medzi rutinou a flexibilitou – nepripúšťať používanie stále
sa opakujúcich metód a postupov, podporovať zmenu aj drobných detailov (čas,
prostredie, miesto, forma...),
-
Kreativita ako súčasť podvedomia – uvažovať o kreativite ako o nevyhnutnosti,
stotožniť sa s jej permanentnou potrebou,
-
Tvoriť kombinácie znalostí – nositeľmi znalostí sú ľudia, vytvárať meniace sa
tímy, poverovať úlohami novovytvorené tímy, skupiny pracovníkov,
-
Otvorenosť – v priestore, komunikácii, myšlienkach a názoroch. Izolovanosť,
roztrieštenosť, samostatnosť je základom tvorivosti a následne originality prevažne
v oblasti umenia. Všetky ostatné sféry pôsobenia ľudí vyžadujú spolupôsobenie
viacerých subjektov, jednotlivcov,
-
Získanie a zvyšovanie úrovne špecifických znalostí viažucich sa k danej
problematike – neustále učenie sa, vzdelávanie, výmena a odovzdávanie znalostí.
Na problematiku znalostí a kreativity je v podnikateľskej sfére sústredená čoraz väčšia
pozornosť. Nielen zo strany teoretikov, vedcov, výskumných pracovníkov ale najmä z pozícií
vedúcich pracovníkov a vlastníkov spoločností. Manažéri i vlastníci organizácii si uvedomujú
význam oboch uvedených prvkov pre dosiahnutie a udržanie ekonomickej prosperity.
Tvorivosť je dôležitým predpokladom úspechu nielen v oblastiach spojených s umením,
hudbou ale čoraz významnejšie sa jej pozícia spája s podnikateľským úspechom, schopnosťou
získať a udržať konkurenčnú výhodu, v ktoromkoľvek odvetví.
Európska únia vo vzťahu ku kreativite a inováciám
Cieľom krajín Európskej únie je rozvoj znalostnej spoločnosti, ktorý však nie je možný
bez podpory vzdelávania, inovácií, vedy a techniky. Nová iniciatíva Európskej komisie
s názvom „Únia inovácií“ má za cieľ transformovať inovatívne nápady na zamestnanosť,
ekologický rast a sociálny rozvoj. Konkrétnymi predpokladmi pre splnenie tohto cieľa
uvedeného v stratégii Európa 2020 je zvýšiť investície do výskumu a vývoja na 3 percentá
240
HDP, čím sa do roku 2025 mohlo vytvoriť 3,7 milióna pracovných miest a zvýšiť ročný HDP
o 795 miliárd eur. Bude potrebný ďalší milión výskumných pracovníkov
(http://ec.europa.eu/eu2020/). Súčasťou riadenia stratégie Európa 2020 je aj monitorovanie
dosiahnutého pokroku. Desať kľúčových prvkov Únie inovácií v zmysle vyššie uvedeného
strategického dokumentu:
-
Európske inovačné partnerstvá zmobilizujú zúčastnené strany, či už celoeurópske,
vnútroštátne, regionálne, verejné alebo súkromné, v rámci dobre vymedzených cieľov
v oblastiach politiky, ktoré kombinujú riešenie spoločenských výziev s potenciálom
Európy stať sa svetovým lídrom. Partnerstvo skvalitní výskum a vývoj, skoordinuje
investície, urýchli normalizáciu a zvýši dopyt. Komisia poskytne počiatočný kapitál,
aby pritiahla financovanie zúčastnených strán. Pilotné partnerstvo pre aktívne a zdravé
starnutie sa vytvorilo začiatkom roka 2011. Jeho cieľom je predĺžiť obdobie nášho
života do roku 2020 o 2 roky, v ktorom sa tešíme dobrému zdraviu. Nasledovať budú
ďalšie partnerstvá týkajúce sa oblastí ako sú energia, „inteligentné“ mestá a mobilita,
úspora vody, neenergetické suroviny a udržateľné a produktívne poľnohospodárstvo.
-
Komisia zhromaždila 25 ukazovateľov v porovnávacej tabuľke Únie inovácií a
kontrolný zoznam vlastností úspešných inovačných systémov. Vytvorí sa nový
ukazovateľ týkajúci sa podielu rýchlo rastúcich inovačných spoločností v ekonomike.
Komisia bude podporovať systém nezávislého hodnotenia univerzít.
-
Komisia predloží opatrenia na zlepšenie prístupu k finančným prostriedkom. Navrhne
režim cezhraničného rizikového kapitálu a v spolupráci s Európskou investičnou
bankou posilní režimy EÚ, akým je napríklad finančný nástroj na zdieľanie rizík a
vymenuje vedúceho pracovníka na posilnenie cezhraničného súladu inovačných
podnikov s investormi.
-
Posilnia sa existujúce výskumné iniciatívy. Komisia navrhne opatrenia na vytvorenie
Európskeho výskumného priestoru, ktorý je právnym záväzkom vyplývajúcim z
Lisabonskej zmluvy, do roku 2014. Znamená to väčšiu súdržnosť medzi európskymi a
vnútroštátnymi výskumnými politikami, zníženie byrokracie a odstránenie prekážok
mobility výskumných pracovníkov, ako je napríklad neexistujúca možnosť prenosu
dôchodkových práv. Výsledkom bude aj maximalizácia otvoreného prístupu k
výsledkom verejne financovaného výskumu. 8. rámcový program sa vypracuje tak,
aby podporoval stratégiu Európa 2020. Európska rada pre výskum a Európsky
technologický inštitút sa budú aj naďalej rozvíjať. Komisia posilní vedeckú základňu
pre tvorbu politiky prostredníctvom svojho Spoločného výskumného centra.
-
Komisia v roku 2011 zriadila Európsku radu pre dosiahnutie vedúceho postavenia
Európy v dizajne a európske označenie špičkového dizajnu.
-
Komisia v roku 2011 začala hlavný program výskumu verejného sektora a sociálnej
inovácie a vypracuje porovnávaciu tabuľku inovácií v európskom verejnom sektore.
Navyše odštartuje pilotný projekt európskych sociálnych inovácií s cieľom poskytnúť
expertízu sociálnym inovátorom a navrhnúť, aby sa sociálne inovácie stali hlavným
zmyslom programov v rámci Európskeho sociálneho fondu. Bude viesť konzultácie so
sociálnymi partnermi o rozširovaní inovačnej ekonomiky do všetkých pracovných
úrovní.
-
Komisia navrhuje, aby vlády vyčlenili osobitné rozpočtové prostriedky na verejné
obstarávanie v oblasti inovačných výrobkov a služieb. Vytvoril by sa tak trh verejného
obstarávania v hodnote minimálne 10 miliárd eur ročne pre inovácie, ktorými sa
241
zlepšujú verejné služby. Komisia poskytne zmluvným subjektom z rôznych členských
štátov poradenstvo pri spoločnom verejnom obstarávaní.
-
Začiatkom roka 2011 vypracovala Komisia legislatívny návrh na urýchlenie a
modernizáciu procesu stanovovania noriem s cieľom umožniť interoperabilitu a
podporiť inovácie.
-
Režim duševného vlastníctva v Európe je potrebné zmodernizovať. Dohoda o patente
EÚ by podnikom ročne ušetrila 250 miliónov eur. Komisia v roku 2011 predložila
návrhy týkajúce sa európskeho trhu vedomostí pre patenty a poskytovanie licencií.
-
Na účely podpory inovácií sa preskúmajú rámce štrukturálnych fondov a štátnej
pomoci. Komisia pomôže členským štátom lepšie využiť 86 miliárd eur zo
štrukturálnych fondov určených na výskum a inovácie na obdobie rokov 2007 až
2013. Navrhne rámec štrukturálnych fondov po roku 2013 s väčším zameraním na
inovácie.
Záver
V dnešných časoch turbulentných zmien je potreba inovácií nevyhnutnosťou. Svedčia
o tom príklady popredných úspešných spoločností, ktorým sa podarilo zvládnuť krízu
a pokračovať v svojom úspešnom napredovaní.
Firmy 21.storočia si uvedomujú, že inovatívnymi sa môžu stať vtedy, ak sa tvorivé
myslenie stane bežnou súčasťou práce celej organizácie a všetkých jej zamestnancov.
K vzniku inovácií je potrebné vybudovať v organizáciách podnetné, vhodné prostredie, dať
priestor a istotu ľuďom, ktorí sú ich základným zdrojom.
Podľa T. Amabile z Harvard Business School len implementované nápady dneška sa stanú
inováciami zajtrajška. Úlohou manažérov je riadiť ľudí smerom k inováciám. V rámci tohto
procesu je rozhodujúce pochopiť čo podporuje schopnosť ľudí prichádzať s novými nápadmi.
To je cesta, po ktorej môžu organizácie kráčať k novej ére, k ére kreatívnej ekonomiky. Jej
základom bude tvorivosť, samostatnosť, rýchlosť a nelienárnosť vývoja ľudského zdroja ako
základného nositeľa progresu a zmeny.
Literatúra
[1] Minárová,M. - Čierna, H. (2008): Teoretický exkurz do učiacej sa organizácie. In:
Vedecký monografický zborník „ Aktuálne manažérske trendy v teórii a praxi. Žilina :
Fakulta riadenia a ekonomiky. 2008. ISBN 978-80-8070-966-2.
[2] Minárová, M: (2009): Učiaca sa organizácia v podnikoch na Slovensku. In: Acta
academica karviniensia. č. 2/2009 Slezská univerzita. Opava: obchodně podnikatelská fakulta
v Karviné. ISSN 1212-415X.
[3] Tobin, D. (1996): Transformational Learning; Renewing Your Company Through
Knowledge and Skills. NY: John Wiley and Sons, 1996. ISBN 978-0-471-13289-9.
[4] Beckman, T. J. (1997): A Methodology for Knowledge Management. In AI and Soft
Computing Conference. Banff: International Association of Science and Technology for
Development, 1997.
[5] Vasconcelosa, de J.,A.,B. (2001: An Ontology-Driven Organizational Memory for
Managing group Competencies. York: Universtiy of York, Ph.D. Thesis. 2001.
[6] Polanyi, M. (1966): The Tacit Dimension. New York: Dobleday and Company Inc., 1966.
242
[7] Nonaka, I. (1991): The Knowledge-Creating Company. In Harvard Business Review.
Nov.-Dec. 1991, č. 69, s. 96-104.
[8] Scharmer, C.O. (2000): Organizing Around Not-Yet-Embodied Knowledge, Knowledge
Creation: A Source of Value, In KROGH, G; NONAKA, I.; NISHIGUCHI, T. 2000.
Knowledge Creation: A New Source of Value, s. 36-60. New York: Macmilian.
[9] Skyrme, D. J. (1998): Developing a Knowledge Strategy. Strategic Planning Society.
KMboard, [online], January 1998. Dostupné na internete:
<http://www.skyrme.com/pubs/knwstrat.htm>.
[10] Mládková, L. (2004): Management znalostí pro praxi. Praha: Professional Publishing,
2004. ISBN 80-86419-51-7.
[11] Hislop, D. (2005): Knowledge Management in Organizations. New York: Oxford
University Press, Inc. 2005. ISBN 0-19-926206-3.
[12] Jirásek, J. (2006): Agenda příštích let. (Quo vadis management?) Praha: Professional
Publishing. 2006. ISBN 80-86946-04-5.
[13] Sternberg, R. J. (1999): Cognitive psychology (2 nd ed.). Fort Worth, TX: Harcourt Brace
College Publishers.
[14] Strategy Europa 2020. Dokumenty Európskej komisie. Dostupné na internete. www:
http://ec.europa.eu/eu2020/.
[15] Kloudová , J. a kol. 2010. Kreatívní ekonomika Trendy, výzvy, příležitosti. Praha: Grada
Publishing. 2010. ISBN978-80-247-3608-2.
Kontakty:
Dagmar Kokavcová, doc., Ing., PhD.
Univerzita Mateja Bela
Ekonomická fakulta
Katedra ekonomiky a manažmentu podniku
Tajovského 10
Banská Bystrica, 975 90
[email protected]
243
Prozákaznický přístup jako faktor prosperity firem?
Výzkum mezi malými a středními podniky v ČR. 
Customer-centric approach as a factor of corporate prosperity?
The research among Czech SMEs.
Karel Koliš* – Kateřina Jiřinová**
ABSTRAKT
Prozákaznický přístup je ve světě brán jako trend, kterému se firmy musí podřídit, aby získaly
pozornost zákazníků oproti konkurenci. Mnohé studie dokazují, že se takový přístup firmám
vyplácí a firmy mající zákazníka ve středu svého snažení jsou finančně výkonnější než
takové, které zákazníky neupřednostňují. Studie se snaží zjistit stav v českých firmách,
konkrétně u malých a středních podniků z oblasti služeb.
Klíčová slova: CRM; prozákaznický přístup; finanční výkonnost; ROS; prosperita.
ABSTRACT
Customer-centric approach still remains trend in the world. Companies ought to follow this
approach in case of getting customer’s attention. Many studies shows the importance of this
approach: customer oriented companies have better financial results than companies without
this approach. The main aim of this study is mapping of the Czech market in terms of
customer orientation. Small and medium companies from the service industry were selected.
Key words: CRM; customer-centric approach, customer-oriented approach, financial
performance, ROS, prosperity
JEL classification: M10, O31, M31
Úvod
V době doznívající krize a velké konkurence na (nejen) českém trhu jsou disciplíny jako
řízení vztahů se zákazníky či inovační management stále důležitými tématy jak pro
akademiky, tak i pro odborníky z praxe. Právě díky velkému konkurenčnímu prostředí jsou
podniky nuceny se vymezit vůči konkurenci jinak, než je pouze cenou. Předchozí dostupné
výzkumy ukazují, že se tyto aktivity firmám vyplácí, a že je prozákaznické chování důležitým
faktorem finanční výkonnosti (a tedy i prosperity firem). Cílem výzkumu tedy bylo zjistit, jak
jsou v tomto ohledu moderní české firmy.
Pro výzkum prozákaznického přístupu a zapojení zákazníků do inovačních aktivit byla
zvolena oblast služeb, která je charakteristická jednak vysoce konkurenčním prostředím, ale
zejména nehmotností výsledného produktu.

*
**
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu
Dopad řízení vztahů se zákazníky na
finanční výkonnost organizací registrovaného u Interní grantové agentury VŠE pod evidenčním číslem IGA
VŠE 33/2013
Ing. Karel Koliš – Ph.D. student, katedra managementu FPH VŠE v Praze.
Ing. et Ing. Kateřina Jiřinová – Ph.D. studentka, katedra managementu FPH VŠE v Praze.
244
Průzkum dostupné literatury
CRM a prozákaznický přístup
Pro termín CRM existuje velké množství definic. Autoři často míní pojmem CRM
kombinaci tří složek: lidského faktoru, procesů a technologií. (Chen a Popvich 2003; Coltman
et al. 2011). Často je také pojem CRM nesprávně interpretován pouze jako technologie či
aplikace (Kale 2004). Ačkoliv je technologie jedna z výše zmíněných složek, celkový pohled
na disciplínu Řízení vztahů se zákazníky by měl být mnohem širší (Chen a Popvich 2003)
V čele prozákaznického přístupu stojí pochopitelně zákazník. Ten by měl být firmami
brán jako nejdůležitější ze stakeholderů, tedy zainteresovaných stran a firma by o něj měla
pečovat v dlouhodobém výhledu. Dle Kotlera (2009) je vztah se zákazníky důležitý zejména
proto, že udržování vztahu se současným zákazníkem stojí pětkrát méně, než získání
zákazníka nového. Jestliže je zákazník pro organizaci tak důležitý, měl by být vztah s ním
budován systematicky a dlouhodobě a budování tohoto vztahu by mělo být součástí strategie
společnosti.
Další ze zdrojů (Mousavy et al. 2012) definuje CRM jako populární strategii, která
spočívá v předpokladu, že výsledná loajalita zákazníka přinese následně firmě zisk. Reinartz a
další (2004) vidí klíčové CRM aktivity ve spolupráci se zákazníkem (identifikace zákazníka,
jeho získání a udržení), zlepšování vztahu (cross-selling a up-selling) a v opětovném získání
zákazníka zpět. Na to navazují Wang a Feng (2012), kteří definují tři základní schopnosti
CRM, které jsou klíčovými faktory úspěchu, a které souvisí nejen s technologiemi, ale také
s kulturními a organizačními faktory, jako například prozákaznicky orientovaný organizační
systém firmy, apod.)
CRM a prozákaznické chování je důležité ve všech typech vztahů – B2B, B2C i B2G45.
Mnoho autorů vidí v prozákaznickém chování a v CRM takové aktivity, které vedou ke
zvýšení výkonnosti organizace, a to zejména ve finanční oblasti (Johnson et al. 2012),
v oblasti konkurenční výhody (Mousavy et al. 2012) a v oblasti inovací (Battor a Battor
2010).
Výkonnost firmy
Výkonnost je podle Zairiho (1994) systematické přiřazení čísel entitám. Výkonnost firmy
je často měřena finančními ukazateli (Neely 2002), nebo častěji nefinančními ukazateli.
Finanční výkonnost firmy je možné dělit na objektivní či subjektivní (Battor a Battor 2010),
přičemž objektivní finanční ukazatele jsou odrazem skutečné hodnoty, kdežto subjektivní jako
porovnání výkonnosti s ostatními soupeřícími subjekty na trhu.
V literatuře jsou často zmiňovány ukazatele jako ROA či ROS, občas také CF, WC, nebo
EVA. ROA je ukazatelem, který popisuje jak ziskovost, tak efektivnost firmy (Stice et al.
2004) a je proto často využívána při měření výkonnosti firmy (Reinartz et al. 2004; Hunton et
al. 2003; Balakrishnan et al. 1996; Bharadwaj 2000). Dle klasického rozkladu může být ROA
rozdělena na Rentabilita tržeb (ROS) a Obrat aktiv (ATO), kde ROS je složkou ziskovosti a
ATO složkou efektivnosti (Hunton et al. 2003).
Dosavadní výzkum
Existuje celá řada studií popisujících vztah mezi řízení vztahů se zákazníky a výkonností
firmy, které potvrzují pozitivní vztah mezi těmito veličinami (Day a Van den Bulte 2002;
45
Vztahy s jinými firmami, koncovými spotřebiteli, nebo vládními organizacemi
245
Reinartz et al. 2004; Battor a Battor 2010; Jayachandran et al. 2005). Několik studií
(Hendricks et al. 2007; Kolis a Kubicek 2012) nachází vztah mezi CRM a finanční výkonností
jako málo signifikantní, nejspíše v důsledku menšího počtu respondentů.
Jako ukazatele výkonnosti jsou často voleny poměrové ukazatele jako ROA a ROS
(Reinartz et al. 2004), absolutní ukazatele jako zisk, nebo růst tržeb (Day a Van den Bulte
2002), a nebo subjektivní sebehodnocení firmy k jejím konkurentům (Battor a Battor 2010).
Častým jevem v nalezených studiích byl problém s rozdílným obdobím sbírání dat o
firmách a jejich finančních ukazatelích. Reinartz et al. (2004) proto navrhují použít průměrné
finanční výsledky za rok sběru dat a rok platnosti finančních ukazatelů, protože předpokládají,
že prozákaznickost ponese výsledky v delším časovém období, nikoliv tedy okamžitě…
Všechny zmíněné studie použily pro svůj výzkum více než 80 odpovědí na dotazníky
(obvykle se jednalo o čísla vyšší jak 200), získaných od firem z různých odvětví. Ve všech
případech se jednalo o dotazníky, někdy doplněné o připomenutí prostřednictvím telefonu.
Metodologie
Sběr dat
Pro sběr dat od firem byl použit online dotazník společnosti Survio, zaslaný českým
malým a středním firmám v oblasti služeb46. Data o firmách byla získána z databáze Albertina
a finanční informace byly získány z databáze MagnusWeb.
Dotazník obsahoval dvě části: prozákaznickou orientaci firmy a zapojování zákazníků do
oblasti inovací. Pro tuto studii byly využity výsledky z první části.
Otázky byly navrženy na základě teoretických podkladů zmíněných výše. V popředí
prozákaznického chování je zejména měření zákaznické spokojenosti a naopak
nespokojenosti, přístupu ke klíčovým zákazníkům, využití věrnostních programů, či dalších
informací o zákazníkovi, které by mohly zlepšit vztah se zákazníkem.
Jednotlivé odpovědi získané z dotazníku byly obodovány a následně znormalizovány na
stupnici 0-1 pro každou otázku. Výsledné skóre, nazvané jako skóre prozákaznickosti bylo
spočítáno jako vážený součet těchto bodů.
Jak bylo popsáno výše, častými ukazateli finanční výkonnosti jsou ROA a ROS. ROA je
dáno poměrem čistého zisku a celkových aktiv, ROS poměrem čistého zisku a tržeb.
Vzhledem k rozkladu ROA a také složek ROS byl pro tuto studii, ve které jde primárně o
prozákaznický přístup firem47, byla vybrána právě veličina ROS.
Hypotéza pro tuto studii má následující podobu:
H1: Vyšší stav prozákaznického chování firem se pozitivně odráží ve finanční výkonnosti
firmy
Data
Jak bylo napsáno výše, byl použit on-line dotazník společnosti Survio. Byl zaslán 30 674
náhodně vybraným malým a středním firmám v sektoru služeb. Celkem bylo takto získáno
2 462 odpovědí, což po očištění od neúplně vyplněných či nesprávných dotazníků a firem, u
kterých nebylo možno zjistit finanční výkonnost, bylo 1701. Celkový poměr odpovědí
46
47
Oblast služeb byla definována kategorií NACE 45 a vyšší
Který by se měl odrážet v tržbách
246
k osloveným firmám je 5,5%, což je v porovnání s předchozími studiemi velmi dobrý
výsledek. Veličina ROS byla za rok 2011.
Nejprve byla zjištěna shoda vzorku s kompletním datasetem, a to porovnáním dle NACe
kategorií a regionů. Obě metody ukázaly, že vybraný vzorek respondentů odpovídá vzorku
základnímu.
Výsledky
Rozdělení skóre prozákaznickosti se blíží rozdělení normálnímu. Je proto zřejmé, že
existuje menší množství firem s nízkým skóre stejně jako s vysokým skóre, a většina firem je
ohodnocena skóre blížícím se středu.
Hlavním cílem studie bylo zjistit vztah mezi skóre prozákaznickosti a ukazateli finanční
výkonnosti (ROS). Proto byla testována korelace mezi skóre prozákaznickosti a hodnotami
ROS. Výsledný koeficient korelace je 0,007, což je velmi malá hodnota, a proto nemohla být
platnost hypotézy H1 podpořena.
Následně bylo provedeno porovnání hodnot mezi skupinami (typy vztahů mezi firmami,
NACE kategorie, počet zaměstnanců, místo podnikání, či vlastní ohodnocení firem).
Nicméně, žádné přesvědčivé rozdíly nalezeny nebyly.
Závěr
Na rozdíl od jiných studií, zmíněných v části použité literatury, nebyla v této studii
nalezena silná vazba mezi prozákaznickým chováním a finanční výkonností.
Tento rozdíl může být dán několika faktory:
1. Byla použita velična ROS z roku 2011, kdežto dotazování proběhlo v první polovině
roku 2013, kdy ještě nebyly výsledky z roku 2012 dostupné. Tento problém je možné
vyřešit za několik měsíců, jakmile budou dostupné finanční výsledky za rok 2012,
případně příští rok, až budou k dispozici výsledky z letošního roku
2. Na problematiku CRM a prozákaznického chování existuje celá řada přístupů, proto
by bylo vhodné upravit měření skóre prozákaznickosti
3. Je možné také vést diskusi na téma validity finančních dat z databází Albertina a
MagnusWeb. Data jsou zpracovávana z veřejně dostupných zdrojů a není možné
vyloučit dílčí chyby.
Je proto vhodné se tématu dále věnovat, a to jak z důvodu doplnění chybějících dat, ale
také z důvodu porovnání výsledků jednotlivých let.
Literatura
[1]
BALAKRISHNAN, R., T.J. LINSMEIER a M. VENKATACHALAM, 1996.
Financial benefits from JIT adoption: Effects of customer concentration and cost
structure. Accounting Review. roč. 71, č. 2, s. 183–205. ISSN 00014826.
[2]
BATTOR, Moustafa a Mohamed BATTOR, 2010. The impact of customer
relationship management capability on innovation and performance advantages:
testing a mediated model. Journal of Marketing Management. 8., roč. 26, č. 9/10, s.
842–857. ISSN 0267257X.
[3]
BHARADWAJ, Anandhi S., 2000. A Resource-Based Perspective on Information
Technology Capability and Firm Performance: An Empirical Investigation. MIS
247
Quarterly [online]. 1.3., roč. 24, č. 1, s. 169–196 [vid. 8. červen 2013]. ISSN 02767783. Dostupné z: doi:10.2307/3250983
[4]
COLTMAN, Tim, Timothy M. DEVINNEY a David F. MIDGLEY, 2011. Customer
relationship management and firm performance. Journal of Information Technology
[online]. 9., roč. 26, č. 3, s. 205–219 [vid. 8. červen 2013]. ISSN 02683962. Dostupné
z: doi:http://dx.doi.org.ezproxy.vse.cz/10.1057/jit.2010.39
[5]
DAY, George S. a Christophe VAN DEN BULTE, 2002. Superiority in customer
relationship management: Consequences for competitive advantage and performance.
2002. B.m.: Wharton School, University of Pennsylvania.
[6]
GENESYS, 2009. The Cost of Poor Customer Service - The Economic Impact of the
Customer Experience in the Czech Republic [online]. říjen 2009. B.m.: Genesys.
Dostupné z: www.genesyslab.cz
[7]
HENDRICKS, Kevin B., Vinod R. SINGHAL a Jeff K. STRATMAN, 2007. The
impact of enterprise systems on corporate performance: A study of ERP, SCM, and
CRM system implementations. Journal of Operations Management [online]. 1., roč.
25, č. 1, s. 65–82 [vid. 9. červen 2013]. ISSN 0272-6963. Dostupné z:
doi:10.1016/j.jom.2006.02.002
[8]
HUNTON, James E, Barbara LIPPINCOTT a Jacqueline L RECK, 2003. Enterprise
resource planning systems: comparing firm performance of adopters and nonadopters.
International Journal of Accounting Information Systems [online]. 9., roč. 4, č. 3, s.
165–184 [vid. 8. červen 2013]. ISSN 1467-0895. Dostupné z: doi:10.1016/S14670895(03)00008-3
[9]
CHEN, Injazz J. a Karen POPVICH, 2003. Understanding customer relationship
management (CRM): People, process and technology. Business Process Management
Journal. roč. 9, č. 5, s. 672–688. ISSN 14637154.
[10] JAYACHANDRAN, Satish, Subhash SHARMA, Peter KAUFMAN a Pushkala
RAMAN, 2005. The Role of Relational Information Processes and Technology Use in
Customer Relationship Management. Journal of Marketing [online]. roč. 69, č. 4, s.
177–192 [vid. 9. červen 2013]. ISSN 0022-2429. Dostupné z: doi:10.2307/30166560
[11] JOHNSON, Devon S., Bruce H. CLARK a Gloria BARCZAK, 2012. Customer
relationship management processes: How faithful are business-to-business firms to
customer profitability? Industrial Marketing Management. 10., roč. 41, č. 7, s. 1094–
1105. ISSN 0019-8501.
[12] KALE, Sudhir H., 2004. CRM Failure and the Seven Deadly Sins. Marketing
Management. 10., roč. 13, č. 5, s. 42–46. ISSN 10613846.
[13] KOLIS, Karel a Ales KUBICEK, 2012. Role of Customers in Stakeholders’ Approach
in Company Corporate Governance. In: WORLD ACADEMY OF SCIENCE,
ENGINEERING AND TECHNOLOGY: WORLD ACADEMY OF SCIENCE,
ENGINEERING AND TECHNOLOGY [online]. [vid. 9. červen 2013]. 0070. Dostupné
z: http://www.waset.org/journals/waset/v70.php
248
[14] KOTLER, Philip, 2009. Marketing management. 1st pub. Harlow ; New York:
Pearson Prentice Hall. ISBN 978-0-273-71856-7.
[15] MOUSAVY, Seyed Karim, Bahman Saeedian RAD, Mohsen BUJARPOR a Behzad
MASHALI, 2012. Customer Relationship Management (CRM) and Study of Its Effect
on Competitive Advantage. Life Science Journal-Acta Zhengzhou University Overseas
Edition. roč. 9, č. 4, s. 4167–4173. ISSN 1097-8135.
[16] NEELY, Andy D., 2002. Business Performance Measurement: Theory and Practice.
B.m.: Cambridge University Press. ISBN 052180342X.
[17] REINARTZ, Werner, Manfred KRAFFT a Wayne D. HOYER, 2004. The Customer
Relationship Management Process: Its Measurement and Impact on Performance.
Journal of Marketing Research. 1.8., roč. 41, č. 3, s. 293–305. ISSN 0022-2437.
[18] STICE, James, Earl Kay STICE a Fred SKOUSEN, 2004. Intermediate Accounting.
B.m.: Cengage Learning. ISBN 9780324304145.
[19] WANG, Yonggui a Hui FENG, 2012. Customer relationship management capabilities
Measurement, antecedents and consequences. Management Decision. roč. 50, č. 1-2, s.
115–129. ISSN 0025-1747.
[20] ZAIRI, Mohamed, 1994. Measuring Performance for Business Results. B.m.:
Springer. ISBN 0412574004.
Kontakty:
Ing. Karel Koliš
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
katedra managementu
Náměstí W. Churchilla 4
130 67, Praha 3
[email protected]
Ing. et Ing. Kateřina Jiřinová
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
katedra managementu
Náměstí W. Churchilla 4
130 67, Praha 3
[email protected]
249
Miery kreditného rizika
Credit risk measures
Boris Kollár
ABSTRAKT
Predmetom tohto článku je predstavenie jednotlivých možností kvantifikácie kreditného
rizika. Oboznamuje so základnými pojmami týkajúcimi sa kreditného rizika. Pravidelná
analýza a následné včasné určenie potrebnej výšky rezerv by malo slúžiť ako ochrana pred
defaultom a teda aj neželanými ekonomickými dôsledkami, ktoré z neho vyplývajú.
Klíčová slova: Kreditné riziko; Default; Hodnota.
ABSTRACT
The subject of this article is to present quantification options of credit risk. It introduces the
basic concepts related to credit risk. Regular analysis and subsequent early required amount
identification of reserves should serve as protection against default and undesirable economic
consequences arising from it.
Key words: Credit risk; Default; Value.
JEL classification: G35, G11
Úvod
História pojmu rizika nie je jednoznačná. V literatúre môžeme nájsť rôzne názory na to, v
ktorom jazyku toto slovo vzniklo. Pojem riziko [Cisko, Klieštik, 2013] sa prvýkrát vyskytol v
taliančine, v súvislosti s lodnou plavbou – slovom „risico“, ktorým námorníci označovali
úskalie, ktorému sa museli moreplavci počas plavby vyhnúť. Následne sa týmto pojmom
vyjadrovalo vystavenie nepriaznivým okolnostiam. Moderné anglické slovo „risk“ vzniklo v
17. storočí a bolo odvodené od francúzskeho slova „risque“, ktoré je v dnešnej dobe vo väčšine
prípadov synonymom negatívnej udalosti.
Firmy sa v súčasnej dobe turbulentných zmien globálnej ekonomiky stretávajú s mnohými
druhmi rizík. Medzi hlavné z nich patria trhové, operačné a kreditné riziko. Vzhľadom na
vývoj v posledných približne dvadsiatich rokoch, kedy došlo k prudkému nárastu počtu
poskytovaných pôžičiek a úverov a zároveň k zvýšenému počtu krachov veľkých firiem,
vzrástla potreba merať a modelovať kreditné riziko (riziko z nesplatenia). V súčasnej dobe
rastie táto potreba v súvislosti so zavedením prísnejších ekonomický pravidiel v rámci
Európskej únie ako pretrvávajúcej finančnej krízy a jej následkov.
Základné pojmy týkajúce sa kreditného rizika
Kreditné riziko na rozdiel od ostatných finančných rizík vyplýva priamo z vnútornej
povahy predmetnej investície a môže byť zjednodušene definované ako neistota, či protistrana
dostojí svojím finančným záväzkom, a to buď z dôvodu neschopnosti alebo neochote splácať
svoje záväzky. Povedané inými slovami ide o potenciálnu stratu v dôsledku zmeny kreditnej
kvality alebo defaultu protistrany.
Default - je stav, kedy nedôjde k splneniu záväzkov do určitej doby po ich splatnosti.
250
Kreditná kvalita – ide o úverovú bonitu protistrany a je kvantifikovaná pomocou ratingu.
Jeden ratingový systém pozostáva z konečnej množiny ratingov označovaných buď
číslicami, písmenami alebo ich kombináciou. V praxi sa najviac využívajú hodnotenia
vydávané profesionálnymi ratingovými agentúrami ako sú Standard & Poor’s a Moody’s
Investors. Druhým často používaným variantom je vytvorenie vlastného interného systému
hodnotenia klientov.
Skóring – proces priradenia ratingu.
Kreditný derivát – je finančný inštrument, ktorý slúži ako určitá forma ochrany alebo
poistenia pred nepriaznivým vývojom kreditnej kvality protistrany.
Kreditné riziko môžeme rozdeliť na riziko straty v dôsledku zmeny kreditného rozpätia
(vyjadrené pomocou zmeny ratingu) pri trhovo oceňovaných produktoch a riziko straty
v dôsledku nedodržania finančných záväzkov protistranou (Credit Default Risk). Kreditné
riziko môže byť okrem iného zamerané buď na samostatne stojace aktívum (Stand-alone
Credit Risk) alebo skupinu viacerých aktív v portfóliu (Portfolio Credit Risk).
Miery kreditného rizika
Aby bolo možné pracovať s kreditným rizikom a porovnávať rizikovosť aktív je potrebné
ho najskôr kvantifikovať. Je možné použiť rôzne miery rizika. Všetky miery rizika sú
odvodené od náhodnej veličiny, ktorá predstavuje veľkosť straty aktíva alebo skupiny aktív.
Každá miera poskytuje inú informáciu o kreditnom riziku a nie je možné jednoznačne určiť,
ktorá je najlepšia. Nasledujúci prehľad je uvedený v [Bluhm, Overbeck, Wagner, 2003].
L  EAD  SEV  D
kde:
L – je celková strata
D – náhodná veličina nadobúdajúca hodnotu 1 (default v priebehu daného časového obdobia)
s pravdepodobnosťou p a hodnotu 0 s pravdepodobnosťou 1- p.
p - je pravdepodobnosť defaultu a vždy sa vzťahuje k určitému časovému horizontu.
EAD (Exposure at Default) – je hodnota aktíva na konci (v expozícii) daného obdobia
predstavujúca maximálnu možnú stratu v prípade defaultu.
SEV (Severity of Loss) – náhodná veličina znamenajúca podiel z expozície , ktorý bude
stratený v prípade defaultu. Často býva tiež označovaný ako 1-výťažnosť pohľadávky
(Recovery Rate).
EL  EAD  LGD  p
kde:
EL – očakávaná strata, za predpokladu, že EAD je nenáhodná a SEV a D sú nezávislé platí
predchádzajúci vzorec. V praxi však nie je predpoklad nezávislosti obvykle splnený a EAD
býva spravidla náhodná veličina.
LGD (Loss Given Default) = SEV
Očakávaná strata je vhodná pre získanie predstavy o polohe náhodnej veličiny L. Držať
kapitál (resp. vytvoriť dostatočnú rezervu na straty) veľkosti EL nepredstavuje pre firmu
dostatočne veľkú ochranu pred prípadným defaultom. Existuje totiž reálne riziko, že skutočná
strata bude vyššia a to by mohlo následne viesť až k strate solventnosti.
251
var L  var( EAD  SEV  D)
var L - neočakávaná strata (smerodajná odchýlka L), v určitom zmysle vyjadruje mieru
neistoty a teda veľkosť rozptýlenosti straty L okolo očakávanej straty EL.
Doteraz sme uvažovali len stratu vzťahujúcu sa k jednému aktívu. Avšak z pohľadu
kreditného rizika je oveľa dôležitejšie brať do úvahy stratu vzhľadom k celému portfóliu
aktív.
n
n
i 1
i 1
LPF   Li   EADi  SEVi  Di
kde:
LPF - celková strata portfólia aktív.
Li , i  1,2,...,n – straty vzťahujúce sa k jednotlivým aktívam.
EADi , SEVi , Di - rovnaký význam ako v predchádzajúcom texte.
n
n
i 1
i 1
ELPF   ELi   EADi  LGDi  pi
kde:
ELPF - očakávaná strata z pohľadu portfólia, za predpokladu, že EADi je nenáhodné a SEVi s
Di sú nezávislé.
var LPF 
n

i , j 1
EADi  EAD j  cov( SEVi  Di , SEV j  D j )
kde:
var LPF - je neočakávaná strata.
Pre nenáhodné SEVi dostaneme:
n
var LPF   EADi  EAD j  LGDi LGD j  pi (1  pi ) p j (1  p j )  corr ( Di , D j ) ,
i , j 1
pretože Di ,i = 1,2,...,n majú alternatívne rozdelenie s parametrami pi . Z tohto vzťahu
následne vyplýva , že korelácie defaultov hrajú dôležitú úlohu pri modelovaní kreditného
rizika. Pri corr( Di , D j ) = 0 i  j , hovoríme o dokonalej diverzifikácii. V takomto prípade
je rozptyl straty portfólia súčtom rozptylov strát jednotlivých aktív. Ak je pre niektoré i,j
corr( Di , D j ) < 0, hovoríme o tzv. zaistení (hedging) a ide o čiastočné (teoreticky možno aj
úplné) rušenie rizík týchto dvoch aktív. Najčastejším prípadom je však pozitívna korelácia
aktív v portfóliu, ktorá významne prispieva k zvýšeniu kreditného rizika. Práve preto je vo
väčšine modelov kladený dôraz najmä na modelovanie korelácií defaultov.
Vytvorenie rezervy vo veľkosti očakávanej a neočakávanej straty sa však v praxi ešte stále
ukazuje ako nedostatočná ochrana firmy pred defaultmi. Naďalej existuje nezanedbateľná
možnosť, že konečná strata presiahne túto hodnotu a firma sa následne stane insolventnou. V
praxi sa navyše ukazuje, že rozdelenie náhodnej veličiny LFP sa vyznačuje výraznou
252
šikmosťou a relatívne ťažkým chvostom v oblasti vysokých strát. Je to spôsobené faktom, že
aktíva v portfóliu budú s vysokou pravdepodobnosťou prinášať relatívne nízke výnosy, ale
zároveň môže s malou pravdepodobnosťou dôjsť k veľkým stratám v dôsledku defaultu.
Práve preto stredná hodnota a rozptyl neposkytujú dostatočné informácie o rozdelení veľkostí
straty. Ďalšou významnou veličinou, ktorá sa používa na meranie kreditného rizika, je
hodnota v riziku (Value at Risk) na hladine  . Definujeme ju nasledovne ako kvantil:
vaR ( LPF )  inf q  0P ( LPF  q)   
Interpretujeme ju ako hodnotu, ktorú strata nepresiahne s pravdepodobnosťou  alebo
väčšou. Je udávaná v peňažných jednotkách alebo ako percentuálny podiel
z celkovej(strednej) hodnoty portfólia. S hodnotou v riziku úzko súvisí aj definícia
ekonomického kapitálu.
EC ( LPF )  VaR  ELPF
Vyjadruje hodnotu kapitálu, ktorý by mal byť držaný firmou nad rámec očakávanej straty,
aby bola s pravdepodobnosťou  chránená pred veľkými stratami.
Z uvedeného prehľadu môžeme vidieť, že všetky miery sú odvodené z veľkosti straty
portfólia. Rozdelenie náhodnej veličiny LFP zohráva kľúčovú úlohu pri riadení kreditného
rizika. Vzťahy medzi jednotlivými mierami môžeme vidieť na nasledujúcom obrázku:
Zdroj: UBS Warburg
Alternatívu k vyššie uvedeným mieram rizika predstavuje očakávaná extrémna strata (Tail
Value at Risk, Expected Shortfall) na hladine  .
TVaR ( LPF )  ELPF LPF  VaR 
Ide o očakávanú stratu za podmienky, že strata presiahne hodnotu v riziku na hladine  .
Na hodnotenie aktív vzhľadom k danému portfóliu sa používa marginálna hodnota
v riziku na hladine  . Ide o rozdiel medzi VaR straty portfólia obsahujúceho dané aktívum
253
a VaR straty pôvodného portfólia. Rozdiel medzi hodnotou v riziku samostatne stojaceho
aktíva a jeho marginálnou hodnotou v riziku predstavuje veľkosť diverzifikácie rizika.
Záver
Od polovice sedemdesiatych rokov začali firmy prechádzať od obranného k aktívnemu
chápaniu rizika. Súčasný risk management sa vyznačuje tým, že k riziku je potrebné
pristupovať aktívne a riziko je nutné rešpektovať vo všetkých rozhodovaniach. Proces
riadenia rizika sa tak stáva zásadnou súčasťou riadenia, podnikateľskej kultúry a praxe a je
prispôsobovaných zvláštnostiam podnikateľských aktivít a procesov. Pri riadení rizika je
nutné zohľadniť charakter a zvláštnosti firmy a činnosti, ktorými sa firma zaoberá. Hlavným
cieľom risk managementu je obmedziť dopady rôznych javov a udalostí, ale zároveň využiť
príležitosti, ktoré so sebou prinášajú a tým prispieť k zlepšeniu podnikateľských výsledkov.
V súčasnosti ešte viac ako kedykoľvek predtým vzrastá dôležitosť moderného riadenia
podniku a aplikácie inovatívnych analytických programov a systémov včasného varovania.
Práve preto naberá na význame aj presná a včasná kvantifikácia kreditného rizika.
Literatura
[1] ALLEN, L.: Credit Risk Modeling of Middle Markets (prezentace) [online]. Dostupné na:
http://c.wharton.upenn.edu/c/allen.pdf
[2] AMMANN, M. (2001): Credit Risk Valuation – Methods, Models and Applications.
[3] BIELECKI R.T.:Credit risk : modeling, valuation and hedging, Berlin Springer 2002.
[4] BLUHM, J., OVERBECK, L., WAGNER, C.: An Introduction to Credit Risk
Modeling.Chapman & Hall/CRC, Boca Raton, 2003. ISBN: 9781584883265
[5] CISKO, Š. - KLIEŠTIK, T.: Finančný manažment podniku II, Vydavateľstvo EDIS ŽU,
Žilina 2013. ISBN 978-80-554-0684-8.
[6] GESTEL, T. – BAESENS, B.: Credit Risk Management. Basic concepts: financial risk
components, rating analysis, models, economic and regulatory capital. Oxford University
Press. 2008
[7] MERNA, T., AL-TAHI, F. F.: Risk management, Řízení rizika ve firmě, Computer Press,
Brno 2007.
[8] SPRINGER-VERLAG, Berlin Heidelberg New York.
Kontakty:
Ing. Boris Kollár
Žilinská univerzita v Žiline
FPEDAS
Katedra ekonomiky
Univerzitná 1
Žilina, 010 26
[email protected]
254
Systém certifikácie odborníkov v oblasti
projektového riadenia a jeho vplyv na
konkurencieschopnosť podniku
The system of certification of project management professionals
and its influence on company’s competitiveness
Gabriela Kormancová*
ABSTRAKT
Uvedený príspevok sa zaoberá opodstatnenosťou a prínosom certifikácie pre (budúcich)
projektových manažérov. Jeho súčasťou je i popis súčasného stavu v uvedenej oblasti v SR.
Zároveň poukazuje na prepojenie certifikácie v oblasti projektového riadenia s
konkurencieschopnosťou podnikov.
Kľúčové slová: Systém cerfitikácie; Projektové riadenie; Štandard.
ABSTRACT
This paper deals with the importance and significant contribution of certification for (future)
project managers. At the same time we try to describe the contemporary situation in this area
in Slovak republic. Our aim, in general, is to highlight the links between certification in
project management and company’s competitiveness.
Key words: System of certification; Project management; Standard.
JEL classification: M21
Systém certifikácie v projektovom riadení
Jednou z podmienok úspechu projektu je, aby bol každý projektový manažér na riešenie
úloh projektu pripravený a na riadení projektov sa zúčastňovali iba kvalifikovaní a schopní
manažéri.
Podľa viacerých odborníkov ponúka vzdelávanie projektových manažérov a ich následná
certifikácia nasledovné podnety:

rozširovanie a zlepšovanie znalostí a skúseností,

pokračovanie vo vzdelávaní a školení,

zvyšovanie kvality projektového riadenia,

efektívnejšie dosahovanie cieľov projektu.
Medzi prínosy certifikačných programov patrí:

*
pre zamestnancov projektu – získanie medzinárodne uznávaného certifikátu, ktorý
potvrdzuje jeho kompetencie pre projektové riadenie,
Ing.Mgr. Gabriela Kormancová, PhD., odborná asistentka, Univerzita Mateja Bela, Ekonomická fakulta,
Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovenská republika
255

pre dodávateľov služieb projektového riadenia – ukážka profesionálnych kompetencií ich
zamestnancov,

pre zákazníkov – väčšia istota, že im projektový manažér poskytne kvalitnejšie služby
(Pitaš, 2008).
Medzi najznámejšie medzinárodné certifikačné organizácie, ktoré sa špecializujú na
vydávanie medzinárodných certifikátov patria napríklad spoločnosti PMI, IPMA a APMG.
Certifikácia podľa IPMA
Medzinárodná spoločnosť pre projektové riadenie IPMA (International Project
Management Association “IPMA”) zastrešuje sieť národných spoločností pre projektové
riadenie, opierajúcu sa o spoločne stanovené hodnotiace kritériá a pravidlá certifikácie
projektových manažérov. Takouto spoločnosťou v Slovenskej republike je „Spoločnosť pre
projektové riadenie“ (SPPR), v Českej republike to je „Společnost pro projektové řízení“
(SPŘ) (Všetečka, 2008).
Certifikácia odborníkov na projektové riadenie podľa IPMA je štvorstupňová, to znamená,
že sa absolventom certifikácie priznávajú štyri rôzne certifikačné stupne:
IPMA stupeň A – Certifikovaný riaditeľ projektov (Certified Projects Director), ktorý
má v posledných ôsmich rokoch aspoň päť rokov skúseností s riadením portfólií projektov
alebo s riadením programov strategického významu, z čoho sú aspoň tri roky v postavení
vedúceho, resp. manažéra alebo riaditeľa komplexných portfólií projektov a má aspoň dva
roky skúseností s riadením projektov. Tento riaditeľ dokáže riadiť komplexné portfólio
projektov, prispieva k strategickému riadeniu spoločnosti, predkladá nové podnety
vrcholovému manažmentu, rozvíja tím odborníkov a vedie projektových manažérov k
zvyšovaniu spôsobilosti v projektovom riadení. Priamo vedie projektových manažérov a riadi
členov tímov, uvádza do praxe metódy, techniky a nástroje projektového riadenia.
IPMA stupeň B – Certifikovaný manažér komplexných projektov (Certified Senior
Project Manager), ktorý má v posledných ôsmich rokoch aspoň päť rokov skúseností s
riadením projektov, z čoho sú aspoň tri roky vo vedúcom postavení komplexných projektov.
Tento manažér je schopný riadiť komplexné projekty, je zodpovedný za všetky oblasti
projektového riadenia. Jeho úlohou je riadenie veľkých projektových tímov a vedenie
manažérov podprojektov. Vo svojej činnosti využíva zodpovedajúce procesy, metódy a
techniky.
IPMA stupeň C – Certifikovaný projektový manažér (Certified Project Manager),
ktorý má v posledných šiestich rokoch najmenej tri roky skúseností s riadením projektov s
nižšou mierou komplexnosti v postavení vedúceho projektu. Tento manažér je schopný riadiť
projekt s limitovanou komplexnosťou, prípadne pomáha manažérovi komplexného projektu s
riadením projektu, pri ktorých využíva všetky prvky spôsobilosti riadenia projektu. Je
zodpovedný za všetky stránky riadenia jednoduchého projektu, alebo za riadenie podprojektu
komplexného projektu. Zároveň používa zodpovedajúce procesy projektového riadenia,
metódy a techniky.
IPMA stupeň D – Certifikovaný člen projektového tímu (Certified Project
Management Associate). Tento člen nemusí mať prax v riadení projektov, je však výhodou,
ak už určité skúsenosti z tejto oblasti má. Disponuje znalosťami o všetkých prvkoch
spôsobilostí pre projektové riadenie a vie ich použiť. Môže pracovať ako špecialista, člen
projektového tímu, prípadne ako administratívny pracovník projektu (www.sppr.sk).
256
Tab. 1: Certifikačný proces podľa IPMA
Zdroj: Vlastné spracovanie podľa www.sppr.sk
Platnosť certifikátu je obmedzená pre všetky certifikačné stupne na 5 rokov. Certifikáty sú
číslované a evidované certifikačným orgánom SPPR a IPMA. Certifikáty vydané SPPR, resp.
SIPR platia nielen na území Slovenskej republiky, ale aj vo všetkých členských krajinách
IPMA. Majiteľ certifikátu vo vlastnom záujme ohlási administrátorovi certifikácie svoj
záujem o recertifikáciu najneskôr jeden mesiac pred uplynutím platnosti certifikátu
(www.sppr.sk). Výšku certifikačných poplatkov IPMA zobrazuje Tabuľka 2.
Tab. 2: Výška certifikačných poplatkov IPMA
Zdroj: Vlastné spracovanie podľa www.sppr.sk/index.php/sk/pm-certifikacia/ceny
257
Základom certifikácie IPMA je certifikačný štandard ICB (IPMA Competence Baseline).
Certifikácia podľa PMI
PMI (Project Management Institute „PMI“) certifikačný program existuje od roku 1984.
Bol založený ako prvý certifikačný program pre projektových manažérov. Postupne sa
program rozšíril o mnohé vzdelávacie stupne a druhy certifikátov. Je akreditovaný
organizáciami American National Standards Institute (ANSI) a International Organization for
Standardization (ISO) (www.pmi.sk).
Základom certifikácie PMI je publikácia PMBoK Guide. Uvedený štandard umožňuje
viacstupňovú certifikáciu. Metodika PMI je výnimočná svojou univerzálnou
aplikovateľnosťou na rôzne druhy odvetví. Vďaka tomu držitelia certifikátu PMI majú
možnosť sa uplatniť na trhu práce v rôznych oblastiach. Program PMI certifikácie je
uznávaný vládami, medzinárodnými organizáciami a mnohými zamestnávateľmi na celom
svete.
PMI certifikácia sa od iných odlišuje najmä:

pružnosťou – PMI certifikácia nie je založená na špecifickej metodológii, ktorú je možné
prispôsobiť rôznym odvetviam priemyslu, trhovým segmentom a svetovým lokalitám.

aktuálnosťou – Inštitút PMI neustále vykonáva hĺbkové štúdie a analýzy, podľa ktorých je
metodika PMI aktualizovaná. Obsahuje tak najnovšie znalosti a praktiky zaručujúce
úspešnú realizáciu projektov.

povzbudzuje k profesionálnemu rastu – certifikačný program vyžaduje priebežné
získavanie profesionálnych bodov tzv. PDU (Professional Development Units), potrebné k
neustálemu rozvoju zručnosti a k získaniu profesijných skúsenosti.

renomé v celom svete – PMI poskytuje certifikáciu v oblasti projektového manažmentu už
takmer 25 rokov (www.pmi.sk).
PMI ponúka možnosť získať šesť typov certifikátov, ktoré sú celosvetovo uznávané vo
všetkých priemyselných odvetviach. Patria medzi ne:

PMP (Project Management Professional) – najvyššia úroveň certifikátu poukazuje na
vysokú profesionálnu úroveň zručnosti potrebných pre riadenie projektu.

CAPM (Certified Associate in Project Mnagement) – uvedený certifikát je určený pre
potenciálnych členov projektových tímov, jeho držiteľ má podstatné vedomosti z
terminológie a procesov v projektovom riadení.

PgMP (Program Management Professional) – certifikát preukazujúci zručnosti v
oblastiach ako je riadenie projektov i programov.

PMI-SP (PMI Scheduling Professional) – uchádzači musia pre získanie uvedeného
certifikátu preukázať svoje znalosti, zručnosti a skúsenosti v oblasti plánovania projektov.
PMI-SP poskytuje odborné znalosti zamerané najmä na tvorbu časových harmonogramov
projektov.

PMI-RMP (PMI Risk Management Professional) – jeho držitelia dokážu identifikovať a
hodnotiť projektové riziká, redukovať potenciálne hrozby, pričom majú základné
zručnosti zo všetkých oblastí projektového riadenia.

PMI-ACP (PMI Agile Certified Practitioner) – tento certifikát je ideálny pre vedúcich
projektových manažérov, ktorí hľadajú viac úspešných spôsobov, ako projekty plánovať a
258
vykonávať, preukazujú svoje znalosti agilných princípov, postupov, nástrojov a techník
(www.pmi.org/Certification.aspx).
Všetky certifikáty PMI okrem PgMP sú založené na splnení vstupných predpokladov,
ktorou je požadovaná dĺžka praxe, počet hodín vzdelávania v projektovom manažmente, a na
úspešnom ukončení certifikačnej skúšky – testu, ktorý overuje znalosti tohto štandardu. Aby
mohol uchádzač získať certifikát PgMP musí po absolvovaní testu prejsť ústnym pohovorom.
PMI skúška je rovnaká na celom svete, prebieha iba v angličtine a po jej absolvovaní získava
uchádzač medzinárodne platný a uznávaný certifikát (Doležal, Máchal, Lacko a kol., 2009).
PMI Slovakia Chapter je nezávislým a neziskovým odborným združením projektových
manažérov, osôb pracujúcich v oblasti projektového riadenia a ostatných záujemcov o
projektové riadenie, ktoré bolo oficiálne schválené 29.2.2012. Je riadnou súčasťou
medzinárodnej organizácie PMI, jej plnohodnotným členom a smie poskytovať neobmedzene
prístup k vedomostnej databáze, zdrojom a sieťam tejto najväčšej svetovej projektovej
asociácie, ktorá pôsobí v 185 krajinách sveta a zastrešuje viac ako 500 000 členov a
certifikovaných odborníkov na projektové riadenie (www.pmi.sk).
Výšku certifikačných poplatkov PMI zobrazuje Tabuľka 3.
Tab. 3: Výška certifikačných poplatkov PMI
Zdroj: Vlastné spracovanie podľa www.pmi.sk/Certifikacia/Prehlad
Pri certifikácii sa využíva rozdielna forma, rozsah a dĺžka certifikačnej skúšky. Uchádzači o
certifikáciu projektových manažérov musia podľa rôznych štandardov certifikácie preukázať
vedomosti, praktické skúsenosti a riadiace schopnosti. Certifikáty projektových manažérov sa
vyžadujú hlavne preto, aby verejný obstarávateľ mal doklad o overení odbornej spôsobilosti
projektového manažéra, ktorý bude hospodáriť s investíciami vyčlenenými na projekt. Táto
povinnosť vyplýva zo zákona č. 25/2006 Z. z. o verejnom obstarávaní v znení neskorších
predpisov. Vyžadujú sa však aj pri niektorých výberových konaniach súkromných spoločností
na dodávky projektov.
Súčasný stav certifikácie projektových manažérov v SR
Slovenská spoločnosť pre projektové riadenie začala s prípravou na certifikáciu
odborníkov na projektové riadenie na Slovensku v roku 1999. V roku 2001 dostali prvé
certifikáty projektoví manažéri na stupni „C“ a „D“ (registrovaný projektový vedúci a asistent
projektového vedúceho). V roku 2010 SIPR zahájil certifikačný proces na IPMA stupeň A
(certifikovaný riaditeľ projektov), ktorý úspešne absolvovali traja uchádzači. Celkovo v tomto
roku získalo certifikát IPMA 105 odborníkov na projektové riadenie. Počet vydaných
259
certifikátov však v roku 2011 klesol oproti roku 2010 o 50 %. Do konca roku 2011 bolo na
Slovensku vydaných spolu 644 certifikátov IPMA (www.sppr.sk).
Podľa získaných informácií od spoločnosti PMI Slovakia Chapter bolo v PMI ku koncu
novembra 2012 registrovaných 37 projektových manažérov, ktorí sú držiteľmi certifikátu
CAPM a 128 projektových manažérov s PMP certifikáciou. Certifikát PgMP nezískal žiadny
projektový manažér na Slovensku.
Na Slovensku je viacero akreditovaných subjektov zameraných na poskytovanie služieb v
oblasti projektového riadenia, ktoré každoročne úspešne pripravujú projektových manažérov
na certifikáciu. Záujemca na vykonanie medzinárodnej certifikačnej skúšky nie je povinný
absolvovať prípravné kurzy pre projektových manažérov. Môže si sám zvoliť, ako sa pripraví
na certifikáciu. Postačí mu aj samoštúdium, rôzne školenia, tréningy alebo účasť na
odborných podujatiach.
Na základe výsledkov prieskumu realizovaného spoločnosťou Ernst & Young v
spolupráci s ekonomickým týždenníkom TREND v júni 2012 možno konštatovať, že
približne polovicu t.j. 51 % projektov riadia skutoční projektoví manažéri (v roku 2011 to
bolo 49 %) a 19 % línioví manažéri. Vzorku prieskumu tvorili spoločnosti z finančného aj
nefinančného sektora a tiež verejné inštitúcie sídliace v Slovenskej republike a Českej
republike. Časť respondentov (19 %) uviedlo, že v ich spoločnosti pracuje viac ako 10
zamestnancov s pracovným zaradením projektový manažér. Projektový manažér riadi súbežne
2 až 3 projekty v 63 % prípadoch. Spokojnosť s úrovňou znalostí a skúseností a s vecnou a
odbornou náplňou činností projektových manažérov uviedlo 19 % respondentov, čo je
porovnateľné s rokom 2011 (21 %). Oproti predchádzajúcim rokom klesol podiel školení,
ktoré boli zabezpečené pre projektových manažérov. Týka sa to interných školení, ktorých
podiel bol v roku 2011 53 % (2010: 77 %), externých školení 56 % (2010: 72 %),
individuálne odborne vedených školení (mentoring, coaching) 25 % (2010: 63 %), ako aj
oficiálne certifikovaných školení 28 % (2010: 31 %). Medzi najčastejšie kvalifikácie
projektových manažérov patria PRINCE2, IPMA a PMI. Najrozšírenejšími štandardmi pri
vedení projektov sú PMI (31 %) a PRINCE2 (15 %), až 34 % respondentov uviedlo, že
používa vlastný alebo modifikovaný štandard. Väčšinou alebo takmer vždy dodržiavalo
štandardy 85 % opýtaných spoločností.
Záver
Certifikovaní projektoví manažéri sú výraznou konkurenčnou výhodou pre podniky najmä
pri získavaní zákaziek tak z verejných ako aj súkromných zdrojov. Samotnému projektovému
manažérovi prináša certifikácia zvýšenie odbornosti a tým aj zvýšenie ceny na trhu práce.
Vzhľadom k tomu, že niektoré certifikáty vyžadujú obnovenie a ďalšiu prax v projektovom
riadení, sú projektoví manažéri nútení stále na sebe pracovať a zlepšovať svoje zručnosti, čo
im následne pomôže pri rýchlejšom rozhodovaní a efektívnom riadení ďalších projektov
v budúcnosti.
Literatúra
[1] Doležal, J. – Máchal, P. – Lacko, B. a kol. (2009): Projektový management podle IPMA.
Praha, Grada Publishing, 2009.
[2] Pitaš, J a kol. (2008): Národní standard kompetencí projektového řízení. Praha,
Společnosť pro projektové řízení, 2008.
260
[3] Všetečka, P. (2008): SPPR Spoločnos pre projektové riadenie – Podpora projektového
riadenia v Slovenskej republike [online]. 2008 [cit. 2011.02.28]. Dostupné na internete:
<http://www.konferencepm.cz/2008/upload/soubory/ vsetecka.pdf>.
Kontakty:
Gabriela Kormancová, Ing.Mgr., PhD.
Univerzita Mateja Bela
Ekonomická fakulta
Katedra ekonomiky a manažmentu podniku
Tajovského 10
Banská Bystrica, 975 90
[email protected]
261
HR outsourcing ako zdroj konkurenčnej výhody
podniku
HR outsourcing as a competitive advantage of business
Veronika Kormaňáková*
ABSTRAKT
Tento príspevok sa snaží čiastočne priblížiť problematiku outsourcingu, jeho výhody
a nevýhody. V súčasnosti môže byť dobré rozhodnutie manažéra v tejto oblasti zdrojom
konkurenčnej výhody. V tomto príspevku sa pozornosť kladie prevažne na outsourcing
ľudských zdrojov, teda Human Resources outsourcing. Príspevok definuje hlavné očakávania
manažérov od outsourcingu, motivačné faktory a aspekty. Taktiež zhrňuje výsledky štúdie
zameranej na HR outsourcing. V závere sú spomenuté odhady a trendy outsourcingu do
budúcna.
Klíčová slova: Outsourcing; HR (Human resources); Prieskum.
ABSTRACT
The theme of this paper tries to partially describe problems of outsourcing, its advantages and
disadvantages. A good manager´s decision in outsourcing could be a source of competitive
advantage. The paper emphasizes on HR outsourcing. It defines primary expectations,
motivational factors and aspects. It also describes main findings of research aimed at HR
outsourcing. At the end of the paper there are mentioned estimates and trends in the future.
Key words: Outsourcing; HR (Human resources); Research.
JEL classification: F62
Outsourcing všeobecne
Dnešná doba si vyžaduje vrcholový výkon ako nutné minimum pre zaručenie úspechu
v podnikaní. Podniky sa nachádzajú v období rýchlych kvalitatívnych zmien, pričom trhy
nadobúdajú globálny charakter, orientujú sa viac na zákazníka a prinášajú mu produkty
s vyššou hodnotou. Na zmeny v neistom a rizikovom prostredí musia firmy vedieť reagovať.
Medzi tieto zmeny patrí napríklad kontinuálne zlepšovanie, štíhla výroba, zmenšovanie
(downsizing) a vyčleňovanie (outsourcing). Ak chce podnik dosahovať prosperitu, je
potrebné, aby svoju činnosť orientoval na hlavný predmet podnikania. „Trendom je, že
riadenie jednoduchších výrob odchádza do menej vyspelých teritórií, zatiaľ čo vývoj
a inovácie sa stávajú zdrojom rýchleho pokroku.“48 (Stýblo, 2005) Je to realizovateľné aj
vďaka stále rastúcej globalizácií, ktorá má za príčinu stále väčšiu previazanosť trhov
a uzatváranie obchodných kontraktov aj na veľké vzdialenosti. Snaha obstáť v celosvetovej
konkurencií vedie podniky a ich manažérov k objaveniu efektívnejších spôsobov, ako
*
Ing.Veronika Kormaňáková; Žilinská univerzita v Žiline, fakulta PEDAS, katedra ekonomiky, denný
doktorand.
48
Stýblo, J. (2005): Outsourcing a outplacement: vyčleňování činností a uvolňování zaměstnanců. Praha, ASPI,
2005.
262
prevádzkovať svoju podnikateľskú činnosť a dosiahnuť znižovanie nákladov. Jednou
z možností je aj outsourcing.
Pojem outsourcing vznikol zložením slov „outside“, „resource“ a „using“. Outsourcing
môžeme definovať ako zmluvný vzťah, ktorého úlohou je preniesť zodpovednosť za kvalitu
a vykonávanie istej podnikovej činnosti na externé zdroje, pričom dané zdroje dokážu tieto
činnosti vykonávať efektívnejšie.
„Outsourcing možno definovať ako strategické využitie vonkajších zdrojov na aktivity,
ktoré tradične vykonávajú interní zamestnanci, resp. zdroje. Znamená proces transferu
zodpovednosti za špecifickú podnikateľskú činnosť od zamestnancov k iným subjektom49.“
Často dochádza k zamieňaniu pojmov outsourcing a offshoring. Pri offshringu dochádza
k presunu výroby do zahraničia kvôli lacnejšej pracovnej sile bez ohľadu na fakt, či danú
činnosť realizuje cudzí subjekt alebo ide o presťahovanie materského podniku. Outsourcing
privádza lacnú, ale zároveň kvalitnú znalosť a informácie za kapitálom, offshoring naopak
privádza kapitál do miest, kde tieto kvalitné a zároveň lacné informácie a znalosti vznikajú.
V súčasných podmienkach majú na trhu najväčšiu šancu sa uplatniť firmy, ktoré boli
schopné zosúladiť svoje outsourcingové snahy a plány rastu, pričom využívajú outsourcing na
transformáciu nákladovej štruktúry a služieb. Manažéri majú od outsourcingu rôzne
očakávania, najčastejšie je to sústredenie na hlavú oblasť podnikania, zníženie nákladov
a kontrola nákladovosti.
Obr. 1: Očakávanie manažérov od outsourcingu
Zdroj: (Daňo F. a kol., 2005)
I napriek počiatočným obavám sa outsourcing začal v poslednom desaťročí rozširovať do
oblastí, ktoré pred tým neboli považované za vhodné. Ide o riadenie ľudských zdrojov,
logistiku, marketing, obchod a podporu vedenia. Možnosť využitia outsourcingu v podniku
49
Daňo, F. – Hanuláková, E. – Vokounová D. (2005): Poradenstvo a outsourcing v marketingu. Bratislava,
Ekonóm, 2005.
263
závisí od toho, či tento proces je zameraný na získavanie nejakej pridanej hodnoty. Táto
požiadavka je čoraz viac preferovaná pred faktorom znižovania nákladov. Medzi najčastejšie
motivačné faktory spoločností rozbehnúť outsourcing pre svoje vedľajšie aktivity patria:








kontrola a zníženie prevádzkových nákladov
získanie prístupu k špičkovým kapacitám
problémy s nedostatkom vhodných zamestnancov
zvýšenie dôrazu na kľúčové činnosti
uvoľnenie vnútorných zdrojov a ich využitie na iné účely
náročnosť outsourcingu na čas a ťažkú kontrolu
nedostatok vnútorných zdrojov a kapacít
prenesenie časti rizika na partnerskú spoločnosť.
Aspekty, ktoré hrajú významnú úlohu pri posúdení výhod a nevýhod outsourcingu sú:
časové, kvalitatívne, personálne, nákladové, výkonové a strategické aspekty.
Podstatnými výhodami outsourcingu pri strategických aspektoch sú zameranie sa na
kľúčovú oblasť podnikania, výhody malej organizácie, nákladová transparentnosť, flexibilita,
transfer rizika na poskytovateľa služieb a redukcia komplexnosti.
K výhodám outsourcingu pri výkonových aspektoch možno zaradiť silnú orientáciu na
servis, uvoľnenie vlastných kapacít, efektívnejšie a účinnejšie procesy a štruktúry, lepšiu
realizáciu výkonov pri nižších nákladoch, jasne definované výkony a zodpovednosť.
Pri nákladových aspektoch možno uviesť ako výhody premenu nákladov fixných na
variabilné a znižovanie bežných nákladov.
Pri posudzovaní personálnych nákladov sa za výhodu outsourcingu považuje znižovanie
personálnych problémov týkajúcich sa kvalifikácie personálu alebo jeho nedostatku.
K výhodám kvalitatívnych aspektov patrí využívanie externých odborných
a technologických poznatkov a zvyšovanie kvality pri súčasnom znižovaní nákladov na
kvalitu, eliminácia mocenských a posilňovanie partnerských vzťahov s odberateľom
outsourcingu, štandardizácia procesov a produktov a zvyšovanie podnikovej flexibility.
Z časových aspektov možno spomenúť najmä znižovanie času na rozhodovacie
a realizačné procesy.
Outsourcing v praxi preniká do viacerých oblastí. Medzi najobľúbenejšie patrí
outsourcing IT služieb a outsourcing personálnej agendy.
Outsourcing IT služieb je činnosť, pri ktorej dochádza k vyčleneniu aktív z podniku
s cieľom znížiť fixné náklady vyvolané používaním informačných technológií. Delí sa na
outsourcing technológií (tvorba a spravovanie softwaru medzi zúčastnenými stranami),
outsourcing zaoberajúci sa správou serveru a podnikovými sieťami a outsourcing správy
koncových zariadení (servis a výroba osobných počítačov, tlačiarní,faxov).
Personálny outsourcing sa používa predovšetkým na zníženie množstva administratívnej
neproduktívnej práce. Spočíva v tom, že externým personálnym agentúram sa prenechávajú
činnosti súvisiace s výberom zamestnancov, ich školením a vzdelávaním, aktivity riešiace
problematiku zabezpečenia bezpečnosti a ochrany zdravia.
Outsourcing sa samozrejme uplatňuje aj v ďalších oblastiach ako napríklad daňové
poradenstvo alebo finančné analýzy.
264
Outsourcing personálnej činnosti
Ako platí pre IT outsourcing, tak aj pre outsourcing personálnych činností platí, že
pomáha organizáciám sa zamerať na kľúčové oblasti podnikania, ktoré priamo prispievajú
k dosiahnutiu konkurenčnej výhody. Medzi najhlavnejšie dôvody zadávania týchto činností
externým subjektom patrí opäť úspora nákladov, koncentrácia úsilia personalistov a získanie
odborných služieb. Výhodou externých konzultantov sú hlavne nezaujatosť, nezávislosť
a objektivita. Taktiež pozitívom externých firiem je znalosť trhu práce a schopnosť zladiť
potreby spoločnosti s ľuďmi, ktorých potrebuje.
Tab. 1: Hlavné výhody a nevýhody outsourcingu
Zápory
Klady
 zaistenie a udržanie konkurencieschopnosti
 zvýšenie ekonomickej výkonnosti
 koncentrácia zdrojov
podnikania firmy









na
hlavné
predmety
 závislosť
služieb
na
poskytovateľovi
 riziko krachu spolupráce
 vplyv okolitého prostredia na
podmienky
spolupráce
s
zaistenie zdrojov na zlepšenie dôležitých business
poskytovateľom služieb
procesov mimo hlavné predmety podnikania
 riziko vyplývajúce z nevýhodne
v niektorých prípadoch zníženie nákladov a
postavenej zmluvy o dodávke
zvýšenie výnosov
služieb
zjednodušenie manažérskej práce
 nesplnenie pôvodných očakávaní
v oblasti zníženia nákladov
zjednodušenie (sploštenie) organizačnej štruktúry
(zákazník nesprávne odhadne
firmy – stratégia „lean managementu“
všetky pôvodné interné náklady)
poskytovateľ služieb je v svojom odbore
 z
pohľadu
poskytovateľa
flexibilnejší ako zadávajúca firma
spravidla nutná veľmi dobrá
zdieľanie rizika s poskytovateľom služieb
znalosť klienta, príp. jeho
strategických cieľov a plánov
jednoduchšie plánovanie prevádzkových nákladov
 zákazník veľakrát kupuje alebo
odkrytie skutočných nákladov na aktivitu dodávanú
objednáva službu, ktorej kvalitu
externe
nepozná
dosiahnutie vyššej kvality poskytovaných služieb v
porovnaní s činnosťou vykonávanou vlastnými
silami
Zdroj: (Strenitzerová, 2007)
Výskum v roku 2011 s názvom „Talent2 APAC Market Pulse Study“ ukázal široké
prijatie HR outsourcingu naprieč celou ázijskou- pacifickou oblasťou. Do on – line prieskumu
sa zapojilo 579 manažérov s cieľom podeliť sa o svoje názory na vízie . Štúdia zistila, že 80 90% manažérov ľudských zdrojov z Austrálie, Hong Kongu, Číny a Singapuru považuje
outsourcing HR ako riešenie kľúčových výziev, vrátane vyhľadávania, náboru a udržiavania
zamestnancov. Generálny riaditeľ Talent2 APAC uviedol, že daný výskum deklaruje
skutočnosť, že existujúci nedostatok kvalifikovanej pracovnej sily zabraňuje organizáciám
zamestnať ľudí, vďaka ktorým by zvýšili a mohli riadiť svoj obchodný rast. Manažéri sa
následne snažia tieto problémy odstrániť prostredníctvom outsourcingu a investovaním do
265
vzdelávania a rozvoja zamestnancov. Taktiež sa vyjadril, že skutočnosť, že drvivá väčšina
vedúcich riadiacich pracovníkov z oblasti ľudských zdrojov je zabezpečená prostredníctvom
outsourcingu dokazuje obrovský posun v priemysle v porovnaní s obdobím pred piatimi
rokmi. Dôvera voči HR outsourcingu sa zvýšila o 10%. Jasne to ukazuje, že outsourcing je
v súčasnosti považovaný viac za strategické riešenie, ako taktika na znižovania nákladov.
Hlavné zistenia z tohto prieskumu sú:

až 71% vedúcich oddelení HR v prípade náboru a vyhľadávania zamestnancov
outsourcinguje tieto aktivity buď z časti, alebo celé

vzdelávanie zamestnancov (41%) a personálne poradenstvo (37%)
obľúbené aktivity zaradené do procesu outsourcingu

za najväčší prínos outsourcingu sú považované odborné znalosti

ďalším benefitom sú voľné prostriedky, ktoré môže spoločnosť použiť na pracovanie na
svojich silných stránkach

45% opýtaných sa vyjadrilo, že outsouricing im pomáha udržiavať podnikovú rovnováhu
v kolísavých obdobiach podnikateľskej činnosti

s outsourcingom sú spojené aj niektoré nevýhody, hlavnou je, že externí poskytovatelia
nemajú podrobné vedomosti po podnikaní, niektorí manažéri považujú za nedostatok
výšku obstarávacej ceny a nedostatočnú konzistenciu outsourcingových spoločností

až 53% opýtaných manažérov by uvažovalo začať outsourcingovať podnikové činnosti,
alebo zvýšiť počet zadávaných outsourcingovaných činností v období najbližších 12
mesiacov, pričom najpravdepodobnejšie by išlo o činnosti ako nábor a výber
zamestnancov (33%), vzdelávanie a rozvoj zamestnancov (15%) a mzdové činnosti (12%)

pre mnohých (33%) outsourcing bol nástrojom, ktorý mal za úlohu buď zlepšiť zaužívaný
systém. Ale až 56% opýtaných priznalo, že takéto poskytovanie služieb je nestále.
sú tiež ďalšie
"Mnohé firmy dnes vnímajú outsourcing ľudských zdrojov ako jednu z
najrealizovateľnejších možností úspory financií a zlepšenia služieb, pričom toto riešenie
považujú aj za strategickú podporu svojho podnikania," povedal David Clinton, prezident
divízie spoločnosti Accenture, ktorá poskytuje služby v oblasti ľudských zdrojov na
outsourcingovej báze. Najpresvedčivejším ukazovateľom vysokej úrovne obľúbenosti tohto
druhu outsourcingu je fakt, že žiadny z respondentov prieskumu neuvažuje o opätovnom
internom zabezpečovaní týchto aktivít. Otázka už v súčasnosti nestojí tak, či outsourcovať
alebo nie, ale ako sa v tejto oblasti zlepšiť. Z prieskumu, ktorý realizovala The Conference
Board a ktorý podporila spoločnosť Accenture vyplýva, že až tri štvrtiny riadiacich
pracovníkov vo veľkých severoamerických a európskych firmách, ktoré využívajú služby
outsourcingu, by tak urobili opäť. Z výsledkov prieskumu, na ktorom sa podieľali riadiaci
pracovníci z viac ako 120 firiem zo Severnej Ameriky a Európy vyplýva, že outsourcing je v
súčasnosti už pevnou súčasťou dodávania HR služieb. Vyplýva to zo štúdie „HR Outsourcing:
prínosy, výzvy a trendy“. Až 76% opýtaných povedalo, že outsourcuje jednu alebo viac
činností ľudských zdrojov a opätovne by tak urobilo až 80%. Takmer tri štvrtiny skúmaných
spoločností využívajúcich služby outsourcingu plánujú rozšíriť alebo prehĺbiť existujúce
zmluvy. Prieskum taktiež ukázal rozdiely v akceptácií HR outsourcingu, pričom spoločnosti
v krajinách USA ho akceptovali viac. Z hľadiska rôznych legislatívnych požiadaviek
jednotlivých krajín na HR procesy existuje predpoklad ich medzinárodnej štandardizácie. Na
svete ešte stále nie je relatívne dosť externých poskytovateľov týchto služieb na
medzinárodnej úrovni. Najobľúbenejšie oblasti HR plne externe zabezpečované, určené na
outsourcovanie sú:
266

doplnkové dochodkové poistenie (53% respondentov)

dôchodky / benefity (30%)

správa zamestnaneckých akcií (30%).

zdravotná starostlivosť (29%)
Na čele čiastočne outsoucingovaných služieb sú:

zdravotná starostlivosť (50%)

školenie a rozvoj zamestnancov (48%)

mzdová agenda (40%).
Na základe prieskumu sa dajú zadefinovať tri najzákladnejšie kritéria pre rozhodovanie
o uplatňovaní HT outsourcingu, a to :

úspora finančných prostriedkov

zlepšenie úrovne služieb

spokojnosť medzi zamestnancami
Záver - budúcnosť outsourcingu
Väčšina analytikov z oblasti HR outsourcing verí, že trh HR má potenciál rastu, pričom
o výraznejší nárast pôjde hlavne vo väčších organizáciách vďaka úsporám z rozsahu. Faktor,
ktorý môže podniky motivovať k orientácií outsourcingovej činnosti na jedného
poskytovateľa, je integrácia obchodných a technologických systémov. Využitie HR služieb od
jediného poskytovateľa napomôže uľahčiť prepojenie niekoľkých systémov a vytvárať tak
plynulejšiu dodávku.
Na Slovensku v súčasnosti badať v oblasti outsourcingu dva trendy. Prvým z nich je trend
predlžovania už existujúcich kontraktov, ktoré boli uzavreté pred cca 5-6 rokmi, hlavne
v oblasti IT outsourcingu. Zákazník vo svojej pozícií môže otvoriť zmluvu a opätovne ju
prehodnotiť či z hľadiska ceny, alebo úrovne dodávaných služieb. Poskytovateľovi sa ponúka
príležitosť na opätovné pripútanie si zákazníka zmluvou, ale taktiež aj jeho strata. Druhým
trendom je nárast skúseností ako na strane zákazníkov, ako aj na strane poskytovateľov.
U zákazníkov sa tento fakt prejavuje dokonalým poznaním svojich priamych a nepriamych
nákladov, tvorbou vyspelých cenových modelov, realistickými požiadavkami na úroveň
služieb a kvalitnejšími zadaniami pre poskytovateľov. U poskytovateľov sa tento trend
prejavuje v zavádzaní metodík na riadenie služieb do praxe, zvyšovaní produktivity práce,
riadení nákladov, či zvyšovaní kvalifikácie. Taktiež existuje domnienka, že náskok
poskytovateľov sa bude zmenšovať oproti rastúcej skúsenosti zákazníkov.
Literatura
[1] Daňo, F. – Hanuláková, E. – Vokounová D. (2005): Poradenstvo a outsourcing
v marketingu. Bratislava, Ekonóm, 2005.
[2] Pálffy, A. (2008): Outsourcing, manažment a globalizácia. Bratislava, CS PROFI PUBLIC, 2008.
[3] Stýblo, J. (2005): Outsourcing a outplacement: vyčleňování činností a uvolňování
zaměstnanců. Praha, ASPI, 2005.
[4] Rydvalová, P. – Rydval, J. (2007): Outsourcing ve firmě. Brno, Computer Press, 2007.
267
[5] Strenitzerová, M. Outsourcing v riadení ľudských zdrojov – áno či nie?. [on-line]. 2007 [cit. 2013-09-27]. Dostupné na: <http://ks.utc.sk/casopis/pdf/II2007/strenitzerova.pdf>
[6] HR outsourcing on the rise: Research. [on-line]. 2011 - [cit. 2013-09-27]. Dostupné na:
<http://au.ibtimes.com/articles/180458/20110715/hr-outsourcing-on-the-riseresearch.htm#.Ukimk39tbqb>
[7] Human Resoure Outsourcing – Survey Report. [on-line]. 2004 - [cit. 2013-09-27].
Dostupné
na:
<https://www.shrm.org/Publications/hrmagazine/EditorialContent/Documents/Human%2
0Resources%20Outsourcing%20Survey%20Report.pdf >
[8] Accenture. Outsourcing personálnych funkcií sa zabýval najmä v zámorí. [on-line]. 2004 [cit.
2013-09-27].
Dostupné
na:
<http://podnikanie.etrend.sk/podnikanieriadenie/outsourcing-personalnych-funkcii-sa-zabyval-najma-v-zamori.html>
Kontakty:
Veronika Kormaňáková, Ing.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta PEDAS
Katedra ekonomiky
Univerzitná 8215/1
Žilina, 010 26
[email protected]
268
Bariéry rozvoje podnikání s ohledem na
živnostenské právo 
Barriers of Enterprise Development in the Context of Trade Law
Michal Kozieł*
ABSTRAKT
Podnikatel se ve svém rozvoji musí potýkat s mnoha překážkami, některé z nich jsou na
denním pořádku, jiné se objevují sice sporadicky, nicméně mají zásadní význam pro jeho
další existenci a rozvoj. Tyto bariery je možné spatřovat v různých fázích živnostenského
podnikání, ať už jde o získávání živnostenského oprávnění, samotné vykonávání živnosti
nebo v případě udělování sankcí za porušení povinností vyplývajících z předpisů v oblasti
živnostenského práva. Tento článek nejprve stručně vymezuje, co je to živnostenské
podnikání a jaké jsou charakteristické rysy živnosti a následně vymezuje základní bariery
rozvoje podnikání vyplývající z právních předpisů živnostenského práva.
Klíčová slova: Bariéry rozvoje; Podnikání; Živnostenské právo.
ABSTRACT
Entrepreneur in its development must face many obstacles, some of which are rampant, while
others occur sporadically, but are essential to its existence and development. These barriers
can be seen in various stages of trading, whether in terms of obtaining a trade license by
executing the trade or in the case of penalties for breach of the obligations arising from the
regulations in the field of trade law. This article define what trade enterprise is and what the
characteristics of a trade are and then defines the main barriers to enterprise development
under the laws of trade law.
Key words: Barriers of development; Enterprise; Trade Law.
JEL classification: G30
Úvod
Jedním ze základních způsobů, jakým mohou fyzické či právnické osoby vykonávat
činnosti za účelem dosažení zisku, je živnostenské podnikání. Podnikáním se v České
republice rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a
na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Tuto definici zachytil zákonodárce
v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„obchodní zákoník“). V tomto předpise zároveň stanovil, kdo je podnikatelem a jaké
podmínky musí podnikatel splnit, aby mohl v České republice podnikat (viz také Bělohlávek,
2012). Podnikatelem je podle § 2 obchodního zákoníku osoba zapsaná v obchodním rejstříku,
osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, dále pak osoba, která podniká na

*
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Výzkumný tým pro modelování ekonomických
a finančních procesů na Vysoké škole báňské – technické univerzitě Ostrava registrovaného pod evidenčním
číslem CZ.1.07/2.3.00/20.0296.
Mgr. Michal Kozieł – odborný asistent, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Ekonomická
fakulta, Katedra práva, Sokolská tř. 33, Ostrava, Česká republika.
269
základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, a nakonec osoba,
která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu
(Eliáš, Bejček, Hajn, 2007).
S ohledem na rozsah článku a jeho tematické zaměření se autor primárně zaměří na
podnikání na základě živnostenského oprávnění. Tento druh podnikání je upraven především
v zákoně č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“). Uvedený zákon, byť byl schválen v roce
1991, byl již během dvaceti let své existence novelizován prozatím 138krát50. V průměru tak
vychází více než 6 novel na rok, což rozhodně neprospívá stabilitě podnikatelského prostředí
v České republice a jsou tímto stanoveny dodatečné bariéry pro rozvoj podnikání.
Definice živnosti
Živnostenský zákon ve svém § 2 obsahuje definici živnosti, která zní následovně:
„živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní
odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem“, a nápadně
tak připomíná definici podnikání obsaženou v obchodním zákoníku (srov. Etel, 2010). Kromě
toho obsahuje živnostenský zákon v § 3 také negativní vymezení živnosti, když stanoví, které
činnosti živnostmi nejsou. Z uvedené definice je možné odvodit několik charakteristických
rysů, které z konkrétní činnosti činí živnostenské podnikání, resp. živnost. Musí se tedy jednat
o činnost:
a. soustavnou,
b. samostatnou,
c. provozovanou vlastním jménem,
d. provozovanou na vlastní odpovědnost,
e. provozovanou za účelem dosažení zisku,
f. provozovanou na základě živnostenského oprávnění (dále např. Kozieł, 2011).
Soustavnou činností zde máme na mysli ne to, že se jedná o činnost trvalou nebo
nepřetržitě vykonávanou, ale to, že se bude jednat o činnost vykonávanou se záměrem
50
Živnostenský zákon byl změněn následujícími zákony (chronologicky jak byly změny prováděny) - 600/1992
Sb., 591/1992 Sb., 231/1992 Sb., 273/1993 Sb., 303/1993 Sb., 42/1994 Sb., 38/1994 Sb., 136/1994 Sb.,
200/1994 Sb., 237/1995 Sb., 286/1995 Sb., 95/1996 Sb., 94/1996 Sb., 147/1996 Sb., 19/1997 Sb., 49/1997
Sb., 61/1997 Sb., 217/1997 Sb., 280/1997 Sb., 79/1997 Sb., 15/1998 Sb., 83/1998 Sb., 157/1998 Sb.,
167/1998 Sb., 358/1999 Sb., 356/1999 Sb., 360/1999 Sb., 363/1999 Sb., 27/2000 Sb., 122/2000 Sb., 149/2000
Sb. (část), 29/2000 Sb., 123/2000 Sb., 124/2000 Sb., 151/2000 Sb., 158/2000 Sb., 149/2000 Sb., 249/2000
Sb., 159/1999 Sb., 121/2000 Sb., 47/2000 Sb., 258/2000 Sb., 362/2000 Sb., 409/2000 Sb., 458/2000 Sb.,
61/2001 Sb., 309/2000 Sb., 120/2001 Sb., 164/2001 Sb., 501/2001 Sb., 100/2001 Sb., 256/2001 Sb., 274/2001
Sb., 477/2001 Sb., 478/2001 Sb., 174/2002 Sb., 86/2002 Sb., 281/2002 Sb., 308/2002 Sb., 119/2002 Sb.,
320/2002 Sb., 476/2002 Sb., 88/2003 Sb., 162/2003 Sb., 130/2003 Sb., 274/2003 Sb., 224/2003 Sb., 228/2003
Sb., 354/2003 Sb., 438/2003 Sb., 119/2004 Sb., 167/2004 Sb., 257/2004 Sb., 326/2004 Sb., 695/2004 Sb.,
38/2004 Sb., 499/2004 Sb., 635/2004 Sb., 58/2005 Sb., 95/2005 Sb., 127/2005 Sb., 215/2005 Sb., 253/2005
Sb., 358/2005 Sb., 444/2005 Sb., 428/2005 Sb., 62/2006 Sb., 76/2006 Sb., 131/2006 Sb., 161/2006 Sb.,
212/2006 Sb., 191/2006 Sb., 115/2006 Sb., 225/2006 Sb., 310/2006 Sb., 214/2006 Sb., 165/2006 Sb.,
315/2006 Sb., 109/2006 Sb., 186/2006 Sb., 160/2007 Sb., 179/2006 Sb., 270/2007 Sb., 269/2007 Sb.,
296/2007 Sb., 130/2008 Sb., 189/2008 Sb., 230/2008 Sb., 254/2008 Sb., 274/2008 Sb., 292/2009 Sb.,
285/2009 Sb., 160/2010 Sb., 227/2009 Sb., 155/2010 Sb., 424/2010 Sb., 145/2010 Sb., 427/2010 Sb., 73/2011
Sb., 152/2011 Sb., 350/2011 Sb., 351/2011 Sb., 355/2011 Sb., 420/2011 Sb., 375/2011 Sb., 53/2012 Sb.,
119/2012 Sb., 169/2012 Sb.,167/2012 Sb., 199/2012 Sb., 201/2012 Sb., 202/2012 Sb., 428/2011 Sb.,
221/2012 Sb., 407/2012 Sb., 241/2013 Sb., 234/2013 Sb.
270
vykonávat jí i nadále. Dalším charakteristickým rysem je samostatnost provozované činnosti,
kterou chápeme jako schopnost podnikatele řídit se a rozhodovat pouze na základě vlastních
znalostí a zkušeností a nikoliv na pokyn jiné osoby. Se samostatností úzce souvisí další
podmínka, kterou je provozování živnosti vlastním jménem, resp. skutečnost, že živnost
nesmí být vykonávána jménem jiného subjektu. Podmínkou provozování živnosti na vlastní
odpovědnost chápeme to, že podnikatel nese riziko spojené s živnostenským podnikáním.
Živnost by měla být provozována za účelem dosažení zisku, neboť výdělečnost podnikání
odlišuje tento druh činnosti od ostatních, neziskových aktivit (Štěpánová, 2007, a také
Horzinková, 1996). Posledním požadavkem je výkon živnosti na základě živnostenského
oprávnění, neboť jak říká Jurníková (2009, s. 270) „samo živnostenské oprávnění je svou
povahou kvalifikovaným subjektivním veřejným právem, na jehož existenci je vázána možnost
realizace živnostenského podnikání příslušnými subjekty“.
Bariéry rozvoje podnikání s ohledem na živnostenské právo
Z výše uvedených základních premis živnostenského podnikání je možné odvodit mnoho
podstatných či méně důležitých bariér rozvoje podnikání. Jako příklady několika z mnoha je
možné uvést:
a. Bariéry v souvislosti s udělováním koncesí a správním uvážením;
b. Požadavky kladené na subjekty oprávněné provozovat živnost, všeobecné a
zvláštní podmínky k provozování živnosti a s tím související překážky
provozování živnosti;
c. Rozdíl v rozsahu odpovědnosti podnikajících fyzických osob a právnických
osob;
d. Nedostatečné sankční mechanismy v rámci živnostenského práva.
Bariéry v souvislosti s udělováním koncesí a správním uvážením
Dle Průchy (2005) je možné v živnostenském právu rozlišovat dvě koncepce, které se
vzájemně prolínají a doplňují. První koncepcí je koncepce reglementační, kde se projevuje
silnější ingerence státu, přesné a přísné stanovení podmínek pro vznik a trvání oprávnění
k podnikatelské činnosti, silná následná kontrola, ověřování splnění podmínek ještě před
udělením oprávnění a další omezující mechanismy. Tato koncepce se ve větší míře projevuje
např. při udělování koncesí. Druhou koncepcí je koncepce liberalizační, v rámci které
můžeme pozorovat minimální ingerenci státu do podmínek podnikání, ověřování splnění
podmínek až následnou kontrolou a samotná regulace podnikání je ponechána až na
fungování tržního mechanismu, jeho regulačním vlivu a výběru, čili konkurenci. Tato
koncepce je zase typická pro ohlašovací živnosti.
Živnostenský zákon ve svém § 9 dělí živnosti v České republice na živnosti ohlašovací51,
které mohou být provozovány na základě ohlášení při splnění stanovených podmínek, a
živnosti koncesované, které mohou být provozovány na základě koncese. Základním rozdílem
mezi živnostmi ohlašovacími a živnostmi koncesovanými je způsob, jakým je možné
oprávnění k provozování živnosti získat. Pokud jde o živnosti ohlašovací, stačí splnit základní
podmínky, které jsou stanoveny zákonem, a v případě, že ohlašovatel splní všechny podmínky
stanovené zákonem, provede živnostenský úřad zápis do živnostenského rejstříku do 5
pracovních dnů ode dne doručení ohlášení, aniž by měl možnost nějakým způsobem
v ohlášení zabránit52 (Štěpánová, 2007). V řízení o koncesi je situace poněkud odlišná. Kromě
51
52
Živnosti ohlašovací se dále dělí na živnost volnou, vázanou a řemeslnou.
Pomineme-li skutečnost, že subjekt nesplní všeobecné či zvláštní podmínky k provozování živnosti.
271
faktu, že se u koncese jedná o činnosti vyžadující zvláštní kvalifikaci, kterou je potřeba
doložit příslušnými dokumenty, existuje zde ještě možnost tzv. „správního uvážení“, kdy je na
rozhodnutí správního úřadu, zda i po splnění všech zákonem požadovaných podmínek bude
s udělením koncese souhlasit či nikoliv (Horzinková, 2006).
S ohledem na výše uvedené je možné vymezit hned dvě bariéry rozvoje podnikání.
Z jedné strany se může jednat o přílišné omezování některých činností, kdy je pro jejich
vykonávání vyžadováno splnění přísných podmínek. Když se k tomu přidá ještě skutečnost,
že rozhodnutí o udělení koncese závisí ve značné míře na správním uvážení, vnáší to velkou
nejistotu při budoucím plánování podnikání a případné zamýšlené expanzi. Z druhé strany
může být bariérou zase nedostatečné omezování některých činností, kdy na trh jsou vpouštěny
subjekty, které tento trh rozmělňují, trh je pak těmito subjekty přehlcen zejména proto, že
např. ohlašovací živnost volnou může získat každý, kdo splní pouze základní podmínky, a
dochází tak ke krátkodobé konkurenci, která však na trh vnáší zmatek, a tím omezuje rozvoj
ostatních zavedených podnikatelů.
Požadavky kladené na subjekty oprávněné provozovat živnost a s tím související
všeobecné a zvláštní podmínky k provozování živnosti
Živnostenský zákon stanoví určité požadavky pro subjekty oprávněné provozovat živnost,
a dále reguluje všeobecné a zvláštní podmínky provozování živnosti. Podle § 5
živnostenského zákona může živnost provozovat fyzická nebo právnická osoba53, pokud splní
podmínky stanovené zákonem. Živnostenský zákon zároveň určuje, že provozovat živnost na
území České republiky může i zahraniční osoba54. Všeobecné podmínky provozování živnosti
jsou stanoveny v § 6 živnostenského zákona a řadíme mezi ně jednak dosažení věku 18 let,
dále způsobilost k právním úkonům a nakonec ještě bezúhonnost. Za bezúhonnou se
nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně,
jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem
podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla
odsouzena (Šiškeová, 2010). Zvláštními podmínkami provozování živnosti jsou poté odborná
nebo jiná způsobilost, pokud je tato vyžadována, a podrobně je definuje § 7 živnostenského
zákona (srov. Kunštátová, 2008).
K bariérám rozvoje podnikání svého druhu je možné zařadit i překážky provozování
živnosti. Zákonodárce v § 8 živnostenského zákona vymezil okruh subjektů, které i přes
naplnění všeobecných a zvláštních podmínek k provozování živnosti nemohou živnost
vykonávat. Jedná se např. o fyzické nebo právnické osoby, na jejichž majetek byl prohlášen
konkurz, dále fyzická nebo právnická osoba, které byl soudem nebo správním orgánem
uložen trest nebo sankce zákazu činnosti týkající se provozování živnosti v oboru nebo
příbuzném oboru, případně osoba, které bylo zrušeno živnostenské oprávnění (Průcha, 2005 a
dále Štěpánová, 2007)
Rozdíl v rozsahu odpovědnosti podnikajících fyzických osob a právnických osob
Důležitým faktorem ovlivňujícím volbu formy podnikání je rozdílný rozsah odpovědnosti
podnikatelů. Jak již bylo řečeno výše, subjekty živnostenského podnikání mohou být buď
fyzické osoby, nebo osoby právnické. V případě právnických osob přichází v úvahu typicky
společnost s ručením omezeným, akciová společnost, komanditní společnost a veřejná
obchodní společnost (Horzinková, 2006).
53
54
Zákon je souhrnně pojmenovává jako „podnikatele“.
Zahraniční osobou se rozumí fyzická osoba, která nemá bydliště na území České republiky, nebo právnická
osoba, která nemá sídlo na území České republiky.
272
V rámci živnostenského podnikání platí obecné pravidlo, že podnikatel odpovídá za
způsobenou škodu celým svým majetkem (Průcha, 2005). Zatímco tedy podnikatel fyzická
osoba odpovídá vším, co má, u právnických osob jsou rozdíly v závislosti na druhu obchodní
společnosti. Samozřejmě obchodní společnost jako taková odpovídá za porušení svých
závazků celým svým majetkem, avšak liší se regulace odpovědnosti společníků jednotlivých
obchodních společností. Společníci veřejné obchodní společnosti ručí za závazky společnosti
veškerým svým majetkem společně a nerozdílně. V případě komanditní společnosti ručí
komanditisté za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného
v obchodním rejstříku a komplementáři ručí celým svým majetkem. U společnosti s ručením
omezeným ručí společníci za závazky společnosti společně a nerozdílně do výše souhrnu
nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. U
akciové společnosti akcionář neručí za závazky společnosti vůbec (Eliáš, Pokorná, Dvořák,
2010).
Z uvedeného vyplývá jednoznačná výhoda při podnikání ve formě společnosti s ručením
omezeným a akciové společnosti, kdy společník společnosti s ručením omezeným ručí pouze
do výše souhrnu nesplacených vkladů, resp. neručí vůbec, oproti tomu podnikatel fyzická
osoba je nucen ručit celým svým majetkem. Samozřejmě je možné říci, že každý má tu
možnost založit si společnost s ručením omezeným nebo akciovou společnosti, nicméně toto
je spojeno se zvýšenou administrativou v souvislosti se založením a vedením těchto
společnosti a hlavně s požadavkem na určitý nemalý finanční obnos pro zahájení podnikání v případě společnosti s ručením omezeným alespoň 200.000,- Kč základního vkladu,
v případě akciové společnosti 2.000.000,- Kč (Eliáš, Pokorná, Dvořák, 2010). Tato bariéra
bude částečně odstraněna v souvislosti s účinností zákona o obchodních korporacích55,
nicméně mnohé další požadavky a bariéry budou stále zachovány.
Nedostatečné sankční mechanismy v rámci živnostenského práva
Tak, jako v případě jiných pododvětví správního práva, je možné i v rámci živnostenského
práva ukládat subjektům různé sankce. Typickou sankcí, která je ukládána, je pokuta.
Nepodnikajícím fyzickým osobám je možné uložit za spáchaný přestupek pokutu až do výše
1.000.000,- Kč. Právnickým osobám a podnikajícím osobám je možné uložit rovněž pokutu
do výše 1.000.000,- Kč (Štěpánová, 2007). Výše uložené pokuty bude mít zásadní dopady
zejména pro malé a střední podnikatele. Ve chvíli, kdy je pokutována společnost
s miliardovými obraty, je pro ni uložená pokuta jako kapka v moři, zatímco u společnosti
s nízkými obraty může pokuta v této výši způsobit i existenční problémy. Barieru zde
můžeme spatřovat především v nerovném přístupu zákonodárce k jednotlivým podnikatelům,
kdy toto zvýhodnění poskytuje velkým společnostem konkurenční výhodu. Dále je třeba
dodat, že horní hranice výše pokuty se během 20 let účinnosti živnostenského zákona téměř
nezměnila56 a v současné době již nereflektuje společenský a ekonomický vývoj.
Závěr
Každý subjekt živnostenského podnikání, ať už se jedná o osoby fyzické či o osoby
právnické, se musí potýkat s omezeními a bariérami, které pro něj vyplývají z živnostenského
zákona. Ať už se jedná o bariéry v souvislosti s udělováním koncesí a správním uvážením
živnostenských úřadů, bariéry v podobě požadavků kladených na subjekty oprávněné
provozovat živnost, všeobecných a zvláštních podmínek k provozování živnosti a s tím
55
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) ve svém §
142 stanoví, že minimální výše vkladu je 1 Kč.
56
V roce 1995 byla maximální výše pokuty stejná – 1.000.000,- Kč, viz § 63 živnostenského zákona ke dni 31.
12. 1995.
273
souvisejících překážek provozování živnosti, rozdílný přístup k odpovědnosti fyzických a
právnických osob nebo nedostatečné sankční mechanismy v rámci živnostenského práva.
Český zákonodárce se snaží tyto bariéry postupně omezovat, zejména pak výrazně
zjednodušil administrativní náročnost při ohlašování živnosti, resp. žádosti o koncesi,
nicméně jak již bylo uvedeno výše, mnohé bariéry rozvoje podnikání stále přetrvávají.
Za největší bariéru či omezení rozvoje podnikání pak autor považuje časté novelizování
živnostenského zákona a souvisejících předpisů57. Vždyť je to právě stabilita právního
prostředí, která by měla garantovat rovnost podmínek na trhu. Český zákonodárce si však toto
stále neuvědomuje a mnohdy jsme svědky situace, kdy jsou měněny pravidla za běhu a
podnikatelé mají velmi omezený, ne-li žádný časový prostor k tomu, aby se těmto pravidlům
přizpůsobili, nehledě na skutečnost, že již museli vyvinout nemalé úsilí, aby se adaptovali na
pravidla původní.
Literatura
[1] Autor, A. – Autor, B. (YEAR): Název příspěvku. In Editor, C. (ed.): Název sborníku.
Místo, Vydavatel, s. 0-0, YEAR.
[2] Autor, D. – Autor, E. (YEAR): Název knihy. Místo, Vydavatel, YEAR.
[3] Autor, F. – Autor, G. (YEAR): Název článku. Časopis, YEAR, roč. 00, č. 0, s. 0-0.
[4] Bělohlávek, A., J. (2012): Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové
občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň, Vydavatelství a
nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN: 978-80-7380-413-8.
[5] Eliáš, K. - Bejček, J. – Hajn, P. (2007): Kurs obchodního práva – obecná část – soutěžní
právo. Praha, C.H. Beck, 2007. ISBN: 978-80-7179-583-4.
[6] Eliáš, K. - Pokorná, J. – Dvořák, T. (2010): Kurs obchodního práva - obchodní
společnosti a družstva. Praha, C.H. Beck, 2010. ISBN: 978-80-7400-048-5.
[7] Etel, M. (2010): Publiczne prawo gospodarcze. Warszawa, LexisNexis, 2010. ISBN: 97883-7620-437-6.
[8] Horzinková, E. (1996): Výklad k § 2 živnostenského zákona. Ekonomický a právní
poradce podnikatele, 1996, č. 1, s. 9. ISSN: 1211-4243.
[9] Horzinková, E. (2006): Živnostenský zákon v praxi 2006/2007. Olomouc, ANAG, 2006.
ISBN: 80-7263-348-1.
[10] Jurníková, J. (2009): Správní právo – zvláštní část. Brno, Masarykova univerzita,
2009. ISBN: 978-80-2104-847-8.
[11] Kozieł, M. (2011): Srovnání definice živnosti v českém a polském právu. In Právo
v podnikání vybraných členských států EU. Sborník příspěvků V. mezinárodní vědecké
konference. Karviná, Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta
v Karviné, s. 97-104, 2011. ISBN: 978-80-7248-737-0.
[12] Kunštátová, T. (2008): Novela živnostenského zákona. Bulletin advokacie, 2008, č. 7,
s. 23. ISSN: 1210-6348.
[13] Průcha, P. (2005): Živnostenské právo. Brno, Masarykova univerzita, 2005. ISBN 802103-778-4.
[14] Šiškeová, S. (2010): Přehled judikatury z oblasti živnostenského podnikání. Praha,
Wolters Kluwer ČR, 2010. ISBN: 978-80-7357-527-4.
57
Např. daňových zákonů.
274
[15] Štěpánová, S. (2007): Zakládáme a provozujeme živnost – podnikání podle
živnostenského zákona. Brno, Computer Press, 2007. ISBN: 978-80-2511-735-4.
Kontakty:
Michal Kozieł, Mgr.
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
Ekonomická fakulta
Katedra práva
Sokolská 33
Ostrava, 701 21
[email protected]
275
Produkce energie z obnovitelných zdrojů v České
republice
Production of energy from renewable sources in the Czech
Republic
Josef Krause*
ABSTRAKT
Předložený článek se zabývá produkcí elektrické energie z obnovitelných zdrojů v České
republice. Je prezentován vývoj produkce elektrické energie v různých typech elektráren.
Další pozornost je zaměřena na vývoj struktury elektrické energie z obnovitelných zdrojů.
Rozvoj produkce energie z obnovitelných zdrojů je dán zejména jejich výraznou podporou
z různých dotačních programů a dále garantovanými výkupními cenami elektřiny z těchto
zdrojů.
Klíčová slova: Obnovitelné zdroje energie; Programy podpory; Garantovaná výkupní cena
energie.
ABSTRACT
The article deals with the production of electricity from renewable energy sources in the
Czech Republic. The development of electricity production in different types of plants is
presented. More attention is focused on the development of the structure of electricity from
various renewable sources. The development of energy production from renewable sources is
mainly due to the strong support from various grant programs and the guaranteed purchase
price of electricity from renewable sources.
Key words: Renewable energy; Support programs; Third key word. Guaranteed purchase
price of electricity.
JEL classification: O13
Vývoj produkce elektrické energie z obnovitelných zdrojů v České
republice
V tabulce číslo 1 je uveden vývoj spotřeby a výroby elektrické energie v České republice
v průběhu let 2005 až 2012.
Tab. 1: Výroba a spotřeba elektřiny v České republice (GWh)
Rok
Výroba netto
Spotřeba netto
2005
76 187
57 674
2006
77 200
59 419
2007
81 412
59 752
2008
77 085
60 478
2009
75 990
57 112
2010
79 465
59 255
2011
81 028
58 634
2012
81 088
58 799
Zdroj: Energetický regulační úřad

*
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Rozhodující aspekty vývoje
konkurenceschopnosti podniků a národních ekonomik v globálním hospodářském systému financovaného z
prostředků institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (VŠE IP300040).
Ing. Josef Krause, Ph.D.; odborný asistent, Vysoká škola ekonomická v Praze, FPH, KPE
276
U výroby ani spotřeby nedochází ve sledovaných letech k výraznějším výkyvům.
Spotřeba elektrické energie je stabilní a pohybovala se většinou mírně pod hranicí 70 tis.
GWh. U výroby elektrické energie lze zaznamenat mírně rostoucí trend.
V tabulce číslo 2 je uveden vývoj výroby elektrické energie v České republice v průběhu
let 2004 až 2012.
Tab. 2: Výroba elektřiny v České republice v GWh
Druh
elektrárny
Parní
Jaderné
Paroplyn.
a plynové
Vodní
Fotovoltaika
Větrné
Celkem
[GWh]
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
52 811 52 137 52 395 56 728 51 219 48 457 49 980 49 973 47 261
26 325 24 728 26 047 26 172 26 551 27 208 27 988 28 283 30 324
2 625
2 665
2 612
2 473
3 113
3 225
3 600
3 955
4 435
2 563
0
10
3 027
0
21
3 257
0
49
2 524
2
125
2 376
13
245
2 983
89
288
3 381
616
336
2 835
2 118
397
2 963
2 173
417
84 333 82 579 84 361 88 024 83 516 82 250 85 900 87 561 87 574
Zdroj: Energetický regulační úřad, 2013
V České republice je elektrická energie produkovaná v parních, jaderných, paroplynových
a plynových, vodních, fotovoltaických a větrných elektrárnách. Nejvýznamnější je produkce
elektrické energie v parních elektrárnách. Druhým nejvýznamnějším zdrojem jsou jaderné
elektrárny. Ostatní elektrárny mají jen malý podíl na celkové produkci elektrické energie.
Ve sledovaných letech je však možné zaznamenat významné změny ve struktuře produkce
elektrické energie v jednotlivých typech elektráren. V roce 2004 bylo v parních elektrárnách
produkováno přes 63 % elektřiny v České republice. V roce 2012 tvořil podíl těchto
elektráren cca 54 %. U produkce v jaderných elektrárnách došlo k mírnému nárůst z cca 31 %
v roce 2004 na cca 35 % v roce 2012. Produkce v ostatních typech elektráren se ve
sledovaném období mírně zvyšovala. Nejvýznamnější nárůst z hlediska struktury lze
zaznamenat u produkce elektrické energie u fotovoltaických elektráren. Z nulové produkce
v roce 2004 stoupl jejich podíl na 2,5 % v roce 2012.
Rostoucí podíl produkce elektrické energie souvisí s trendem v Evropské unii více
využívat tyto zdroje energie a se závazky, které si jednotlivé členské státy v této oblasti
stanovily. Podíl energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie a cílové hodnoty
ve vybraných státech Evropské unie jsou uvedeny v tabulce číslo 3.
277
Tab. 3: Podíl energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie (v %)
Země/rok
2004
EU (27 čl. zemí)
Česká republika
Německo
Polsko
Slovensko
8,1
6
5,2
7
6,7
2005
2006
8,5
6,1
6
7
6,6
2007
9
6,5
7
7
6,9
2008
9,7
7,4
8,3
7
8,2
Zdroj: Eurostat
10,4
7,6
8,4
7,9
8,1
2009
2010
11,6
8,5
9,2
8,8
9,7
12,5
9,2
10,7
9,3
9,4
2011
Cílová
hodnota
13
9,4
12,3
10,4
9,7
20
13
18
15
14
58
Závazek České republiky je využívat 13 % energie z obnovitelných zdrojů. Sousední
Polsko a Slovensko mají tyto cílové hodnoty mírně vyšší. Cílem Evropské unie je využívat
z obnovitelných zdrojů 20 %.
V obrázku číslo 1 je uveden vývoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v České
republice.
Obr. 1: Vývoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v ČR (MWh)
10 000 000
8 000 000
6 000 000
4 000 000
2 000 000
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Malé vodní elektrárny do 10 MW
Vodní elektrárny nad 10 MW
Větrné elektrárny
Fotovoltaika
Bioplyn + skládkový plyn
Biomasa
2011
2012
BRKO
Zdroj: Energetický regulační úřad, 2013
Pozn: BRKO = biologicky rozložitelná část komunálního odpadu
Celková produkce elektrické energie z obnovitelných zdrojů zaznamenala v období 2004
až 2012 významný nárůst o více než 300 %. Stabilní produkci vykazují malé i velké vodní
elektrárny. Jejich produkce se dlouhodobě pohybuje okolo 1 mil. MWh. Produkce elektřiny
z bioplynu nebo biomasy vzrostla téměř na čtyřnásobek. Větrné elektrárny produkovaly
v roce 2004 necelý 1 tis. MWh elektrické energie a v roce 2012 to bylo již přes 400 tis. MWh.
Významně se také navýšila produkce elektřiny z biologicky rozložitelného komunálního
odpadu. Jednoznačně nejvýznamnější nárůst zaznamenala produkce elektřiny ve
fotovoltaických elektrárnách. Zanedbatelná produkce 100 MWh v roce 2004 vzrostla na více
než 2 milióny MWh v roce 2012.
58
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=t2020_31; 2.
9. 2013
278
Podpora obnovitelných zdrojů
V uplynulých 7 letech byla produkce elektrické energie z obnovitelných zdrojů v České
republice významně podporována. Podpora byla zaměřena na výstavbu zařízení pro výrobu
elektřiny z obnovitelných zdrojů (Špička, Krause, 2012) a garantovanou výkupní cenu
elektřiny z těchto zařízení.
Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytuje podporu prostřednictvím Operačního
programu Podnikání a inovace. Podpora je poskytována na výstavbu a modernizaci zařízení
na výrobu elektřiny i tepelné energie. Ministerstvo poskytuje podporu jako dotaci nebo
podřízení úvěr s příspěvkem na úroky59.
Ministerstvo životního prostředí v rámci Operačního programu Životní prostředí
poskytuje pro vybrané subjektu podporu ve formě nenávratné dotace. Příjemci podpory jsou
zejména územní samosprávné celky. Podporovány jsou zařízení na výrobu tepla i elektrické
energie60.
Ministerstvo zemědělství v Programu rozvoje venkova podporuje nejen výstavbu a
modernizaci bioplynových stanic, ale podpora je poskytována i na další zařízení vyrábějící
energii z obnovitelných zdrojů. Podpora je poskytována formou dotace61 62.
Jak bylo uvedeno výše, prudký vzestup produkce nastal u fotovoltaických elektráren.
V tabulce číslo 4 jsou uvedeny výkupní ceny a zelené bonusy při produkci elektrické energie
u tohoto druhu elektráren. V tabulce číslo 4 je uveden vývoj výkupních cen a zelených bonusů
u fotovoltaických elektráren.
Tab. 4: Výkupní ceny a zelené bonusy při výrobě elektřiny ze sluneční energie
Uvedení do provozu
1. 1. 2006
1. 1. 2008
1. 1. 2009
1. 1. 2009
1. 1. 2010
1. 1. 2010
1. 1. 2011
1. 1. 2011
1. 1. 2011
1. 1. 2012
1. 1. 2013
1. 1. 2013
1. 7. 2013
1. 7. 2013
31. 12. 2005
31. 12. 2007
31. 12. 2008
31. 12. 2009
31. 12. 2009
31. 12. 2010
31. 12. 2010
31. 12. 2011
31. 12. 2011
31. 12. 2011
31. 12. 2012
30. 6. 2013
30. 6. 2013
31. 12. 2013
31. 12. 2013
Instalovaný výkon (kW)
0
30
0
30
0
30
100
0
0
5
0
5
30
30
30
100
30
5
30
5
30
Výkupní
cena
(Kč/MWh)
7 273
15 260
14 882
13 964
13 862
13 005
12 903
7 803
6 141
5 723
6 284
3 410
2 830
2 990
2 430
Zelené
bonusy
(Kč/MWh)
6 343
14 330
13 952
13 414
12 932
12 455
11 973
7 253
5 211
4 793
5 734
2 860
2 280
2 440
1 880
Zdroj: Energetický regulační úřad, 2012
59
60
http://www.mpo-oppi.cz/ekoenergie/; 10.9.2013
http://www.opzp.cz/soubor-ke-stazeni/42/12802-pd_opzp_unor_2012.pdf, 11.9.2013
61
http://eagri.cz/public/web/file/117750/III._1._1_webl.pdf; 11.9.2013
62
http://eagri.cz/public/web/file/828/III._1._2.pdf, 11.9. 2013
279
V roce 2006 se významně zvýšily výkupní ceny nebo zelené bonusy. A tyto vysoké ceny
zůstaly až do roku 2001, kdy se začaly naopak významně snižovat. Vývoj těchto cen je
kopírován produkcí elektřiny, která se za podmínek vysokých garantovaných cen stala velice
výhodným podnikáním.
Závěr
Je možné konstatovat, že v České republice byla v uplynulých letech stabilní výroba i
spotřeba elektrické energie. Produkce energie z obnovitelných zdrojů tvoří stále relativně
nízký podíl, ale v posledních letech tento podíl i absolutní produkce roste. Je to způsobeno
výraznou podporou ze strany státu. V současné době (září 2013) je zřejmé, že nově budované
solární elektrárny nebudou již dále podporovány garantovanými výkupními cenami. Je
možné, že garantované výkupní ceny nebudou ani u ostatních obnovitelných zdrojů. Zcela
jistě to významně ovlivní další vývoj produkce energie z obnovitelných zdrojů.
Literatura
[1] Energetický regulační úřad. (2013) Zpráva o provozu ES ČR 2012. Praha: Oddělení
statistik ERÚ, (2013). Dostupné on-line:
(http://www.eru.cz/user_data/files/statistika_elektro/rocni_zprava/2012/RZ_elektro_2012
_v1.pdf
[2] ; 25. 8. 2013)
[3] Energetický regulační úřad (2012). Věstník 8/2012. Praha: Energetický regulační úřad,
(2012). Dostupné on-line: (http://www.eru.cz/user_data/files/ERV/ERV8_2012.pdf; 16. 9.
2013)
[4] Eurostat.
[5] Operační program Podnikání a inovace. Ministerstvo průmyslu a obchodu České
republiky.
[6] Operační program Životní prostředí. Ministerstvo životního prostředí České republiky.
[7] Program rozvoje venkova. Ministerstvo zemědělství České republiky.
[8] Špička, J., Krause, J. (2012): Vývoj a podpora bioplynových stanic v ČR. In:
KISLINGEROVÁ, Eva, ŠPIČKA, Jindřich (ed.). Faktory prosperity podniků v lokálním a
globálním prostředí [CD-ROM]. Praha: Oeconomica, s. 373–379, 2012.
Kontakty:
Ing. Josef Krause, Ph.D.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
katedra podnikové ekonomiky
nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
[email protected]
280
Možnosti investování volných finančních prostředků
zemědělských podniků
Options invest available funds of agricultural companies
Ivo Krejčí - Jana Vrtalová
ABSTRAKT
Příspěvek pojednává o různých typech finančních investic zejména pro zemědělské podniky.
U vybraných druhů aktiv je provedena jejich deskripce na základě vlastností daných
instrumentů a dynamiky současných turbulencí jako i nepředvídatelnosti kapitálového trhu a
to nejen v Evropě, ale i ve světě. Zemědělský podnikatel by měl vzít v úvahu kromě samotné
produkce výrobku také rizikovost, rentabilitu, likviditu, dobu splatnosti apod. Kromě
objektivních faktorů – rentability apod., by měl investor při složení portfolia investic vzít v
úvahu subjektivní faktory jako míru přijatelnosti rizika nebo jeho osobní zkušenosti a
vlastnosti. V závěru článku je navržena optimální varianta možností investování volných
finančních prostředků zemědělských podniků.
Klíčová slova: podnik; finanční investice; zisk.
ABSTRACT
The present article deals with the various investment instruments, which are further divided
into financial and real assets. For selected types of assets is carried out their analysis and
description based on their characteristics and present dynamics of turbulence and
unpredictability of the capital market not only in Europe but also in the world. Decides to
invest entrepreneur should take into account in addition to the product itself as well as its risk,
profitability, liquidity, maturity, etc. In addition to objective factors - profitability, the
composition of the portfolio for the investment fund investor should take into account
subjective factors such as the degree of acceptability of risk or his personal experience and
features.
Key words: company; financial investment; profit
Key words: G11
Úvod
V průběhu podnikatelské činnosti se každý podnikatel musí vypořádat s mnoha
překážkami, které mu mohou bránit v dynamickém rozvoji na nové trhy nebo např. na
pozitivní vývoj ekonomických ukazatelů. Pokud tyto bariéry překoná, může se jeho
společnost rozvíjet a podnikatel může začít přemýšlet nad tím, jakým způsobem investovat a
„rozmnožovat“ volné finanční prostředky své firmy. Nejde jen o samotnou volbu toho, kam
investovat, ale jakým způsobem. Musí také přihlédnout k mnoha dalším faktorům, které
v konečném důsledku mohou ovlivnit výši zhodnocení firemních prostředků. V zemědělství
jsou hlavní hrozbou klimatické podmínky.
281
Cíl
Hlavním cílem příspěvku je na základě analýzy jednotlivých investičních instrumentů
v české měně navržení optimální možnosti investování volných finančních prostředků
zemědělských podniků. Jejich komparace proběhne na základě analýzy jejich vlastností a
dalších ukazatelů, které mohou být v konkrétní situaci nápomocny investorům při jejich
rozhodování vzhledem k typu investičního instrumentu a dostupných informací. V rámci
článku jsou rozebrány základní faktory, které hrají významnou roli při rozhodování ve volbě
investiční strategie.
Optimální kapitálová struktura
Optimální kapitálová struktura vyjadřuje míru vlastních a cizích zdrojů podniku. Čím více
má podnik vlastních zdrojů, tím více peněžních prostředků v nich má vázáno. Pokud se tedy
podnik rozhodne, že např. investuje do zemědělského stroje ze svých prostředků, nemusejí mu
ž v budoucnu zbýt finance na jiné aktivity. Proto by si měl půjčit na stroj a měl by tak stále
i své zdroje k dispozici. Z úvěru nebo leasingu zaplatí sice peníze navíc, ale může se strojem
disponovat okamžitě a získávat díky němu další finanční prostředky. Čím více cizích zdrojů
společnost má, tím snadnější je pro ni dostat se do platebních potíží, proto by kapitálová
struktura měla být zvolena optimálně, aby zabezpečovala plynulý chod podniku s co
nejnižšími náklady. Na následujícím řádku je uveden vzorec výpočtu optimální kapitálové
struktury:
(
kde n
id
d
D
CK
iv
VK
=
=
=
=
=
=
průměrné náklady na kapitál,
náklady na cizí kapitál,
sazba daně z příjmů,
dluhy celkem (cizí kapitál),
kapitál celkem,
náklady na vlastní capital,
vlastní kapitál celkem.
Tok peněžních a finančních prostředků společnosti je reálným měřítkem a indikátorem
hospodářské činnosti podniku. Významné a průřezové uplatnění ve finančním řízení, jako
například při finančním plánování, investičním rozhodování, oceňování podniků a finančních
instrumentů, má položka volné finanční toky.
Cílem podniku není nejen zajistit požadovanou výši finančních zdrojů na předpokládané
investiční projekty, které podnik plánuje realizovat, ale také zajištění optimálního portfolia
požadovaných zdrojů, které se v budoucnu promítnou do složení podnikového kapitálu.
Hlavním kritériem tohoto složení kapitálu je maximalizace tržní hodnoty firmy a následná
maximalizace zisku a ostatních interních finančních zdrojů. Pokud se podnik rozhodne
investovat do daného aktiva, má v budoucnosti nárok na příjem v podobě dividend,
kupónových plateb, úroků nebo různých kurzových zisků.
Při každém investování by měl podnikatelský subjekt zvažovat zhodnocení efektivnosti
vložených prostředků. Zdroje vložené do investice by měly na výstupu mít vyšší hodnotu než
na vstupu, jak se předpokládá podle Obr. 1.
282
Obr. 1: Investiční činnost
Vklad
výrobních
činitelů
Transformace výrobních činitelů
Zhotovený
produkt
Průběh
nákladů
Zdroj: vlastní zpracování
Náklady kapitálu
Tímto výrazem rozumíme zejména investovanou cenu za získaný kapitál. Je však možné
pojem chápat také jako náklady investora na držení určitého finančního polštáře, jednotlivých
složek kapitálu.
Investiční trojúhelník
Při realizaci zamýšleného investičního záměru by měl brát v úvahu i jednotlivé zásady
finančního plánování, kterými jsou systematičnost, úplnost, přehlednost, periodičnost,
pružnost a klouzavost. Pokud se rozhodne investovat své finanční prostředky do čehokoliv,
vždy si musí ujasnit svou investiční strategii. Ta spočívá ve zhodnocení své finanční situace,
určení cíle investování, ujasnění svých očekávání a rizik a následně si volby typu investice.
Rozhodně by se investor neměl rozmýšlet jen na základě údajů z minulosti. Ty mohou např. u
cenných papírů vypovídat o jejich výnosnosti. Jde o nejčastější začátečnickou chybu
investorů, protože již několikrát v historii toto „protahování křivek“ do budoucna přestalo
platit. Příkladem z minulosti mohou být akciové trhy v Japonsku nebo Rusku. V zemědělství
toto pravidlo platí také, protože nelze nikdy dopředu předpokládat, jaké budou klimatické a
jiné podmínky.
Dalšími faktory jsou výnos, likvidita a riziko, které často bývají vyobrazeny pomocí
investičního trojúhelníku, který je zobrazen na Obr. 2:
Obr. 2: Investiční trojúhelník
výnos
likvidita
riziko
Zdroj: http://www.patria.cz/akademie/analyzy-investice-jak-hodnotit-investice.html
1. Výnos vyjadřuje míru zhodnocení finančních prostředků. Existuje mnoho metod výpočtu
výnosnosti (čistá současná hodnota, výnosnost, vnitřní výnosové procento a další).
2. Likvidita vyjadřuje schopnost přeměnit se na peníze zpět. Investor tedy musí posuzovat,
jak dlouho si může dovolit peníze „blokovat“ v investičním projektu nebo např. na
termínovaném vkladu a také to, jaké náklady budou spojeny s touto transformací. Např.
283
u termínovaných vkladů je likvidita stanovena smluvními podmínkami, ale u jiných
projektů, např. investic do zemědělských ploch, nelze dopředu říct, za jak dlouho
dostaneme naše peníze zpět. Aby se vložené finanční prostředky zhodnotily co nejvíce,
neměl by je investor ze zajištěného fondu vybrat předčasně, protože by se mohl setkat
i s výběrem výstupního poplatku od zprostředkující organizace.
3. Riziko představuje stupeň nejistoty spojený s danou investicí. Každý investor má jiný
postoj k investicím, může mít averzi k riziku, neutrální postoj, sklon k riziku. Na
následujícím obrázku jsou vyobrazena rizika, s kterými se investor může setkat:
Obr. 3: Typy finančních rizik
úrokové riziko
úvěrové riziko
akciové riziko
tržní riziko
finanční rizika
komoditní riziko
likvidní riziko
devizové riziko
obchodní riziko
Zdroj: POLOUČEK, S. Bankovnictví, s. 284
Tři vrcholy trojúhelníku se vzájemně vylučují. Požadujeme-li vysoké výnosy, musíme
podstoupit i vysoké riziko. Podstoupíme-li vysoké riziko, nemáme nikde žádnou záruku, že
dosáhneme vysokých výnosů.
Následující tabulka zobrazuje základní vlastnosti jednotlivých typů fondů:
Tab. 1: Vlastnosti jednotlivých typů fondů
Typ fondu
Peněžní
fond
Dluhopisový
fond
Smíšený
fond
Fond fondů
Fond
akciový
Převaha
cenných
papírů
Pokladniční
poukázky,
krátkodobé
dluhopisy
Dluhopisy
Akcie a
dluhopisy
Podílové
listy
Akcie
Investiční
horizont
Riziko
Likvidita
Očekávaný
výnos
6-12 měsíců
Nízké
Vysoká
2-4 %
2-3 roky
Nižší
Vyšší
3-6 %
3-5 let
Střední
Střední
6%
4-5 let
Vyšší
Nižší
8%
5 let a více
Vysoké
Nízká
8-14 %
Zdroj: ŠIMÁČEK, M a kol. Průvodce kapitálovým trhem pro střední a vysoké školy
V Tab. 2 je uvedena klasifikace investic z hlediska domácích a zahraničních podílových
fondů k 31. 6. 2013.
284
Tab. 2: Rozdělení investic – domácí a zahraniční fondy v Kč (k 31. 6. 2013)
Typ fondu
Fondy peněžního trhu
Zajištěné fondy
Akciové fondy
Dluhopisové fondy
Fondy smíšené
Fondy fondů
Fondy nemovitostní
CELKEM
domácí fondy
4 168 123 304 Kč
946 631 962 Kč
13 975 395 047 Kč
52 571 656 416 Kč
24 226 444 426 Kč
20 122 394 822 Kč
4 185 837 790 Kč
120 196 483 766 Kč
celkem k 31. 6. 2013
zahraniční fondy
11 151 397 588 Kč
36 906 906 270 Kč
27 105 975 371 Kč
33 718 120 327 Kč
18 381 892 093 Kč
405 124 271 Kč
790 052 625 Kč
128 459 468 545 Kč
celkem
15 319 520 892 Kč
37 853 538 231 Kč
41 081 370 417 Kč
86 289 776 743 Kč
42 608 336 519 Kč
20 527 519 093 Kč
4 975 890 416 Kč
248 655 952 311 Kč
Zdroj: http://www.akatcr.cz/download/2831-tz20130822_2q_2013.pdf
Pokud chce podnik zhodnocovat své finanční prostředky, má několik možnost, jakých
využít. Může je vložit do investičních instrumentů, které lze rozdělit na finanční a reálné
instrumenty (aktiva). Finanční instrumenty zpravidla nemají hmatatelnou podobu a patří do
nich cenné papíry (akcie, zatímní listy, podílové listy, dluhopisy, opční listy, směnky, šeky a
další), finanční deriváty, pojišťovací kontrakty a termínované nebo spořicí účty. Reálné
instrumenty mají hmotnou podobu a volné prostředky firem tak mohou investovány do
drahých kovů, drahokamů, uměleckých předmětů, nerostných surovin nebo nemovitostí.
U cenných papírů by měl podnik při krátkodobém uložení peněz investovat do takových,
které mají vysokou likviditu a nízkou variabilitu očekávaných výnosů. Vklad peněz v bance je
oproti investicím do cenných papírů spojen s nižšími očekávanými výnosy, ale i nižším
rizikem a administrativními náklady.
Finanční instrumenty
U finančního rozhodování může podnik prodávat a nakupovat aktiva v podobě dluhopisů
nebo akcií a dalších instrumentů:
1. Dluhopisy (bondy) představují zastupitelné cenné papíry, s nimiž jsou spojena práva
majitelů (věřitelů) na splacení dlužné částky a vyplácení výnosu z této částky a dále jde
o povinnost emitenta (dlužníka) toto právo uspokojit. Dlužná částka bez úroků je
vyjádřena jmenovitou hodnotou dluhopisu. Dluhopis má předem stanovenou splatnost.
Krátkodobé dluhopisy se splatností do jednoho roku jsou obvykle nazývány
pokladničními poukázkami. Emitovat dluhopis může buď stát a vláda (státní dluhopisy)
nebo firma (korporátní dluhopisy).
2. Akcie je majetkový cenný papír, s nímž jsou spojena práva majitele podílet se v souladu
se zákonem a stanovami akciové společnosti na řízení, zisku a likvidačním zůstatku
akciové společnosti. Investoři mohou získat dividendu a také dodatečný výnos ve formě
kapitálového zhodnocení (pozitivního rozdílu mezi nákupní a tržní cenou držené akcie).
U akcií hrozí investorovi tržní (riziko ze ztráty ze změny tržních cen), měnové (riziko
z poklesu cizí měny vůči měně domácí), inflační (znehodnocení peněz) a likvidní riziko
(riziko nepřevedení na peněžní prostředky). Vlivem pokračujícího vlivu finanční situace
lidé i firmy stále méně investují do akcií. Objem obchodování na pražské burze činil na
konci července 19,1 miliardy korun a před krizí byla tato hodnota asi čtyřikrát vyšší.
Firmy se spíše rozhodly investovat do státních a firemních dluhopisů, zatímco drobní
285
investoři spíše vkládají své volné finanční prostředky do certifikátů, které jsou
dlouhodobějšími a konzervativnějšími investicemi.
3. Podílové fondy jsou instrumentem kolektivního investování, kdy investor spolu s dalšími
podílníky investují v rámci předem stanovené strategie. Podílové fondy patří do investic
s minimálním rizikem ztráty pro investora.
Na následujícím grafu je zobrazen vývoj investování do podílových fondů. Z obrázku je
patrné, že v průběhu let 2006-2011 dochází ke kolísání objemu investování a trend
obchodování je spíše klesající.
Obr. 4: Vývoj investování do podílových fondů
350
300
250
domácí
200
zahraniční
150
celkem
100
50
0
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: POLOUČEK, S. Bankovnictví
4. Indexové akcie ETF (exchange-traded funds) – jedná se o fondy, které své akcie a podíly
nabízejí investorům ke koupi na akciových burzách.
5. Komoditní trhy a trhy drahých kovů – minoritní v této oblasti z hlediska
obchodovatelného objemu jsou trhy drahých kovů (drahé kameny a diamanty). Objem
obchodování a investování do drahých kovů v posledních letech rapidně klesá (u zlata ze
4 439 kilogramů v roce 2006 na 1 757 kilogramů v roce 2011 a u stříbra jde o pokles
z 16 065 kilogramů na 7 609 kilogramů). Firmy neinvestují do drahých kovů zejména
z toho důvodu, že mají vysoké výdaje v podobě materiálových a mzdových nákladů a dále
energií. Pokud však ale mají možnost investovat, většinou si vybírají jiné instrumenty
finančního trhu. Dalším důvodem, proč firmy neinvestují do zlata a stříbra, je stále
rostoucí cena, která roste téměř patnáct let nepřetržitě. Kromě zlata a stříbra se obchoduje
hodně i s platinou a palladiem.
286
Obr. 5: Vývoj ceny zlata od počátku roku 2013 (USD - tr. unce)
Zdroj: http://www.fxstreet.cz/zpravodajstvi-45659.html
6. ETC (exchange traded commodities) – tituly, které jsou zaměřeny na jednotlivé komodity
či komoditní indexy, umožňují investorům podílet se na vývoji komodity, aniž by s daným
kontraktem obchodovali.
Na investice můžeme pohlížet i z jiných faktorů než z hlediska investičních fondů. Dalším
pojetím může být finanční účetnictví. To člení aktiva na hmotná, nehmotná a finanční:
7. Hmotná aktiva vytváření nebo rozšiřují výrobní kapacitu podniku. Vždy nemusí jít jen
o výrobní stroje a zařízení, řadíme sem i budovy, pozemky a další hmotný majetek
s pořizovací cenou vyšší než 40 000 Kč a dobou použitelnosti delší než jeden rok.
8. Nehmotná aktiva zahrnují práva, licence či software a mají cenu vyšší než 60 000 Kč a
dobu použitelnosti delší než jeden rok.
9. Finanční aktiva z hlediska podnikového účetnictví zahrnují nákup dlouhodobých cenných
papírů (krátkodobé cenné papíry jsou řazeny do oběžného majetku podniku) a vklady do
investičních a jiných společností (účasti, podílové listy a dlouhodobé půjčky) s cílem
obchodovat s nimi a získat výnos v podobě úroků, dividend či podílů na zisku.
Do finančních aktiv podniku patří i krátkodobý finanční majetek jako jsou především
peníze v hotovosti a na účtu. V zemědělských podnicích může ale docházet k sezonnímu
nesouladu mezi příjmy a výdaji. Proto častěji sahají po dostupných levných úvěrech. Nebo
je možné využívat peněžních toků v té části roku, kdy příjmy převyšují výdaje. Tito
podnikatelé ale také mohou využívat rezervní finanční prostředky z předchozích období
(pokud nějaké existují), příp. inkasovat předem zálohy za prodej nedokončené výroby.
287
Závěr
Rozhodování o investicích je kardinální druh rozhodnutí manažera zemědělského
podniku. Důsledky rozhodnutí působí ve valné většině dlouhodobě a na základě něj bývají
vynakládány velké objemy zdrojů podniku. S tímto bývají spojeny výhody v podobě výnosů
z dané investice, ale mnohdy i značná rizika. Finanční krize prokázala nutnost více obezřetně
a uvědoměle zvažovat firemní investice. Podniky se vzhledem k turbulencím na finančních
trzích často uchylují k pasivitě a ponechávají vyšší objemy finančních prostředků na běžných
účtech, což není výhodně ani pro firmy samotné ani pro národní hospodářství. Podniky mají
sice dostupnou likviditu, ale vzdávají se tím výnosu, který by mohly získat například ve fondu
peněžního trhu. Tímto rozhodnutím tvoří ekonomické náklady. Česká národní banka
v současné době extrémně snížila úrokové sazby, čímž se snaží rozhýbat zatuhlé hospodářství
České republiky. Nicméně růst celkové daňové zátěže, snížení vládních výdajů, působí
víceméně kontraproduktivně na celkový růst hrubého domácího produktu. V současné době je
relativně dobrá situace na dluhopisových trzích. Ten, kdo investoval do dluhopisových
nástrojů střední Evropy, neuděl chybný krok. Je možné ve střednědobém až dlouhodobém
horizontu očekávat zlepšení situace na akciových trzích s poklesem trhů dluhopisových.
Firmy by na tuto situaci měly být připraveny vhodně nastavenou skladbou portfolia svých
investic.
Literatura
[1] MICHALÍKOVÁ, J. (2013) Objem majetku svěřený správcům aktiv dosáhl k 30. 6. 2013
výše 933,505 miliard korun [online]. [cit. 2013-09-23]. Dostupné z:
http://www.akatcr.cz/download/2831-tz20130822_2q_2013.pdf
[2] POLOUČEK, S. Bankovnictví. (2006) 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 716 s. ISBN 80-7179462-7.
[3] ŠIMÁČEK, M. A KOL. (2004) Průvodce kapitálovým trhem pro střední a vysoké školy.
1. vyd. Praha: Fortuna, 158 s. ISBN: 80-7168-883-5.
[4] BRABENEC, V. – ŠAŘECOVÁ, P. (2008) Statistická analýza peněžního toku v podniku.
In Sborník příspěvků z mezinárodní konference Konkurenceschopnost podniků konané ve
dnech 5. a 6. února 2008 v Brně. 1. vyd.Brno: Masarykova univerzita, ISBN 978-80-2104521-7.
Kontakty:
Ivo Krejčí, Ing.
Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta ekonomická
Katedra ekonomie a kvantitativních metod
Husova 311
Plzeň, 306 14
[email protected]
Jana Vrtalová, Bc., Ing.
Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo
Loucká 656/21
Znojmo, 669 02
[email protected]
288
Právní rizika organizací a způsoby řízení
Legal Risks of Organizations and Management Methods
Martina Krügerová*
ABSTRAKT
Rizika narůstají díky globalizaci světového obchodu, s vývojem techniky, technologických
postupů, ale i změnou klimatických podmínek, do jisté míry i vlivem krizí. V současnosti
žádný jednotlivec, společnost, instituce, státní nebo veřejná správa nemohou vykonávat svou
činnost bez poznání rizika a použití řízení rizik. Článek se věnuje jednomu z rizik dopadající
na společnost, právnímu riziku organizace. Po specifikaci právního rizika jsou v textu
doporučeny některé metody k jejich předcházení. U právních rizik je důležité věnovat se
především jejich prevenci.
Klíčová slova: Právní riziko; Řízení rizika; Funkce compliance.
ABSTRACT
The risks are increasing due to the globalization of world trade, with the development of
technology, technological processes, but also by changing climatic conditions and due to
crisis cycles. In these times, no individual, company, institution, government or public
administration can do without knowledge of the risks and the application of risk management.
The article is devoted to one of the risks affecting the company, the legal risks. After the
specification of legal risk are recommended of some methods for their prevention, in the text
of article. For legal risks, it is important to devote to their prevention.
Key words: Legal risk; Risk management; Compliance function.
JEL classification: G30
Úvod
Riziko provází každý subjekt již od nepaměti, každému hrozí v každém okamžiku jedno,
nebo zpravidla více různých rizik. S existencí rizika musíme počítat a to nejen v podnikání,
ale i v jiných oborech. Společnosti, jak kapitálové tak finanční musí čelit narůstajícímu počtu
rizik typu povodní, zemětřesení a požárů, krádeže, stažení výrobku z trhu, krátkodobého či
dlouhodobého přerušení provozu, odpovědnosti členů statutárních orgánů, soudních sporů,
finanční nestálosti, terorismu, politických rizik, nestálosti počasí, ztráty dobrého jména firmy
a celé řadě dalších rizik. Některá rizika bylo možné donedávna řadit jen mezi tzv. spekulativní
rizika, jejichž možnost převést je na jiný subjekt (převážně komerční pojišťovnu) bylo
vyloučené. S vývojem techniky, technologických postupů, ale i změnou klimatických
podmínek se některá rizika mění, vznikají nová či nepodstatné, opomíjené riziko může
získávat na síle. Navíc rizika nejsou stálá, zvyšování rizik, především těch v komerční oblasti,
je ovlivňováno řadou faktorů, do jisté míry i krizí.

*
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Výzkumný tým pro modelování ekonomických
a finančních procesů na Vysoké škole báňské – technické univerzitě Ostrava registrovaného pod evidenčním
číslem CZ.1.07/2.3.00/20.0296.
Ing. Martina Krügerová, Ph.D. – odborný asistent, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava,
Ekonomická fakulta, Katedra práva, Sokolská tř. 33, Ostrava, Česká republika.
289
Riziko a klasifikace rizik
Riziko je určitá forma nejistoty, co se týče výsledku dané situace a dochází k odchylce od
rovnovážného stavu. Neexistuje jediná uznávaná definice, pojem riziko bývá definováno
různě63, neboť každá oblast lidské činnosti vnímá stejné nebo podobné události specificky.
Basilejský výbor pro dohled v bankovnictví definuje riziko jako pravděpodobnost, že se
během určité doby objeví zvláště nepříznivá událost nebo je tato událost výsledkem zvláštních
okolností, a přitom nepříznivá událost vyvolá újmu.
Rovněž klasifikace rizika je v odborné literatuře uváděna jednotlivými autory, a to jak
zahraničními, tak i domácími, značně rozdílně. Pojetí klasifikace je do značné míry závislé na
zkoumání skutečné myšlenky rizika.
Podle Fotra (1992) lze rizika rozdělit do dvou skupin, a to na základní a podnikatelská
rizika. Mezi základní rizika zařadíme rizika živelní (např. požár povodně, vichřice, krupobití a
další) a riziko s přímým vlivem lidského faktoru. Příkladem takového rizika může být
vniknutí cizí osoby do prostor podniku, technická rizika a rizika plynoucí z odpovědnosti za
škody.64 Podnikatelská rizika jsou chápána jako rizika vyplývající z podnikatelské činnosti
daného podnikatelského subjektu. Zde pak zařadíme i právní rizika.
Autoři Smejkal a Rais (2010) dělí rizika na politická a teritoriální, ekonomická,
bezpečnostní, právní a spojená s odpovědností za škodu, předvídatelná a nepředvídatelná, a
v neposlední řadě specifická rizika (kupříkladu pojišťovací, manažerská, spojená s finančním
trhem, odbytová, rizika inovací). Stejní autoři v pojetí podnikatelského rizika hovoří o
výrobních, technických, ekonomických, tržních či finančních rizicích, která jsou spojena
s chodem podnikatelského subjektu.
Právní riziko
Za právní riziko se považuje každé riziko, které spočívá „ve vzniku, změnách nebo zániku
určitých právních vztahů, a to na základě výskytu určité právní skutečnosti“ (Smejkal, Rais,
2010). Právní riziko je riziko ztráty podniku, které vznikají z uzavřených smluv, protože
smlouvy nelze vynutit (Friedman, Terzuoli, 1995).
Právní riziko je zařazováno v rámci klasifikace rizik jako samostatná kategorie rizika nebo
je podřazováno pod jiné kategorie rizika (příklady uvedeny výše), nejčastěji pod rizika
podnikatelská nebo operační. Ducháčková a Daňhel (2012) definují operační riziko jako
riziko spojené s možností ztráty v důsledku nedostatků nebo selhání interních procesů,
informačních systémů nebo možnost ztráty v důsledku externích vlivů. Z uvedené definice je
patrný vztah operačního a právního rizika.
Riziko lze obecně dělit na interní a externí. Mezi interní rizika řadíme ta, která se
projevují uvnitř organizace a která je podnikatel schopen víceméně řídit a ovlivňovat sám,
např. velikost organizace, zaměstnanci, výroba. Externí rizika jsou faktory prostředí, ve
kterém organizace musí fungovat, a které jsou vně přímé kontroly a řízení podniku. Např.
úrokové míry, obchodní podmínky, daně, ochranu životního prostředí. 65
63
Průřez definic rizika uvádí např. Řezáč, F. Řízení rizik v pojišťovnictví.(2011). s. 9-13.
Za vniknutí cizí osoby do chráněných prostor podnikatelského subjektu považujeme krádež, vandalismus,
žhářství, ale také terorismus. Technická rizika charakteristická především pro provoz strojů a elektronických
zařízení ovlivňují jak výrobní činnost, tak v konečném důsledku i obchod. Přímý vliv lidského faktoru
chápeme v souvislosti s obsluhou strojů v důsledku chyby osoby jako nešikovnost, nedbalost, nepozornost,
ale i zlomyslnost. Rizika plynoucí z odpovědnosti za škody jsou jeden z nejvýznamnějších rizik této skupiny.
65
Janatka (2011) řadí mezi vnější (externí) rizika i veškerá rizika vznikající v zahraničí a jsou spojeny
s podnikatelskou činností, např. prodejní rizika, odbytová či teritoriální rizika.
64
290
Právnímu riziku lze taktéž přidělit interní a externí faktor. Externí právní riziko vyplývá
z měnícího se právního prostředí a změn ve státní regulaci jak na státní úrovni, tak ve
směrnicích EU. Externí vliv může být prolínán s politickým rizikem, především vlivu stability
vlády, politického systému a řízení ekonomiky, demokratické zodpovědnosti, a dopadu na
právní systém státu, investiční klima a podmínky pro podnikání (Merna, Al-Thani, 2007).
Interní právní riziko souvisí s vnitřními systémy, řády a směrnicemi uvnitř společnosti, ale i
s uzavíráním právních vztahů mezi společností a třetími subjekty.
Za právní rizika lze považovat zejména:

porušování obecně závazných právních předpisů, týkajících se daného subjektu (např.
porušování předpisů na ochranu hospodářské soutěže, porušení předpisů na ochranu
spotřebitele apod.), tedy rizika, která můžeme utrpět jako výsledek nedostatku souladu
s veškerým aplikovatelným právem, nařízeními, ale i kodexů, principů řízení přijatých
společnostmi a etickými kodexy.

porušování uzavřených smluv s dodavateli, odběrateli, zaměstnanci apod.

chybné interní právní normy (např. interní normy, pracovní řád, kodexy),

chybně sjednané nebo nedostatečně upravené smlouvy se zaměstnanci, i s třetími
subjekty, např. dodavateli, odběrateli (např. použití nevhodného typu smlouvy, špatné
definování předmětu smlouvy, chybně nastavená splatnost závazků, chybné zajištění
závazků),

nedodržování bezpečnosti na pracovištích,

neošetření důležitých právních aspektů organizace, např. ochrany osobních údajů, ochrany
duševního vlastnictví, ochrany firmy či obchodního tajemství,

vady výrobků či vadné poskytnutí služby a z toho plynoucí odpovědnost.
Konkrétním příkladem právních rizik je riziko žalob zaměstnanců z porušení pracovně
právních předpisů, žaloby třetích stran z porušení práv duševního vlastnictví, porušení trestně
právních předpisů pracovníky, ve výrobním podniku pak riziko vývoje nového produktu, kdy
produkt neodpovídá právním předpisům např. v oblasti hygienických norem. Dalšími případy
je korupce, vnitřní podvod nebo zpronevěra, zneužití dat a vnitřních informací společnosti ve
vlastní prospěch z důvodu nedostatečné vnitřní kontroly.
Výčet právního rizika není konečný, vyvíjí se a mění se s postupem času, stejně jako se
mění společnost v jednotlivých etapách svého životního cyklu, soukromoprávní ochrana a
veřejnoprávní ochrana organizace.66
Řízení právního rizika
Vzhledem k širokému rozsahu rizik, které podnikatelský subjekt (respektive každý
subjekt) může postihnout, nelze najít univerzální doporučení či návod k ochraně před těmito
riziky. Nicméně při specifikaci jednotlivých rizik lze doporučit metody k jejich předcházení a
řízení, díky risk managementu. Řízení rizik ,nebo-li risk management, „je kompletní proces
zjištění, kontroly, eliminace a minimalizace nejistých událostí, které mohou subjekt ovlivnit“
66
Jiná právní rizika tak připadají v úvahu při kontraktaci konkrétní smlouvy, při plnění smlouvy, při uplatňování
smluvních pokut či vymáhání škody apod. Rozvedení a řešení konkrétních právních rizik je námětem pro další
zkoumání.
291
(Smejkal a Rais, 2010, s. 115). Vhodnost výběru metody67 na snižování rizika určují
charakteristiky rizika samotného. Smyslem moderního managementu je racionální snížení
rizika, tj. snížení rizika v míře rozumné odpovídající nákladům a výsledným efektům z toho
vyplývající. Nejedná se tedy o snižování rizika za každou cenu. Náklady při snižování rizika
mohou být náklady na kontrolu, náklady na ušlý zisk neuskutečněné operace či obchodu
z důvodu vysokého rizika, náklady na interní rizikové metody, náklady právní, náklady
nejistoty rozhodnutí vedení společností, náklady na pojištění a ostatní transfery rizika apod.
(Harrington, Niehaus, 2004).
Interní rizika, která se týkají samotného subjektu podnikání, je společnost většinou
ochotna nést sama. Vlastní krytí rizika může být podle kritérií risk managementu úspěšné,
jde-li o důsledky, projevující se jako předvídatelné, pravidelně se opakující, zhruba stejně
intenzivní škody, jejichž finanční krytí je ve finančních možnostech ekonomického subjektu
(Daňhel, 2006). Může se jednat např. i o využití úvěru ex post. Dalším typem jsou rizika,
která pochází z vnějšího prostředí (externí rizika). Tato jsou vhodná pro přenos na pojistný
nebo kapitálový trh.
Právní rizika jsou jednou z oblastí rizik, jejichž těžiště obrany a možnost řízení je
především v prevenci. Ke každodenním aktivitám by mělo patřit prověřování chování nových
dodavatelů i odběratelů, stavu pořádku na pracovištích, dodržování bezpečnostních předpisů
na pracovištích apod. Ze všech kontrol je vhodné pořizovat dokumentaci, zapisovat zjištěné
nedostatky a rychlost jejich nápravy. Tyto dokumenty jsou vhodnou pomůckou pro vedení
společnosti i při dalších kontrolách (Janata, 2008). Podle Smejkala a Raise (2010) je prvním a
nejdůležitějším krokem ke snížení právních rizik právní audit. Cílem právního auditu je
prověření všech dokumentů, majících vliv na existenci subjektu a vykonávání všech činností
subjektu. Výstupem auditu jsou zjištěné nedostatky přinášející rizika a navržení efektivního
způsobu jejich odstranění. Právní audit lze chápat jako preventivní ochranu před rizikem.
V souvislosti s právními riziky se objevuje pojem funkce compliance. Compliance je
definováno především pro finanční instituce. V článku 46 dokumentu Solventnost II je pro
pojišťovny a zajišťovny nařízeno zavedení účinné vnitřní kontroly, přičemž systém má
zahrnovat přinejmenším správní a účetní postupy, rámec vnitřní kontroly, vhodné
mechanismy ohlašování na všech úrovních pojišťovny nebo zajišťovny a funkci zajišťování
shody s předpisy. Tento proces je označován jako funkce compliance (compliance function).
Funkce zajišťování shody s předpisy zahrnuje poskytování poradenství správnímu, řídícímu
nebo kontrolnímu orgánu ohledně dodržování právních a správních předpisů přijatých podle
směrnice Solventnost II. Zahrnuje rovněž posouzení dopadu veškerých změn v právním
prostředí na operace dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny, jakož i určení a posouzení rizika
nedodržení předpisů.
Funkci compliance můžeme aplikovat v jakékoliv organizaci a zavést účinnou vnitřní
kontrolu. Díky ní zajistit soulad veškerých vnitřních norem a postupů s právními předpisy,
které se dotýkají konkrétní organizace. Při tomto procesu ale mohou vzniknout nová právní
rizika, nazvěme lépe rizika compliance, která vzniknou nesprávným zavedením a udržováním
shody s právními předpisy, nařízeními, kodexy.
Informace o právním řádu a připravované legislativě jsou důležitým aspektem při
dosahování shody s interními předpisy. Významným pomocníkem při řízení rizika mohou být
právní informační systémy (např. produkt ASPI, LexData, Codexis a další).
67
Metody používané ke snižování rizika jsou např. diversifikace, flexibilita dělení rizika, transfer rizika,
ofenzívní řízení firmy, retence rizik, vyhýbání se riziku, získávání dodatečných informací, vytváření rezerv,
pojištění.
292
Vyjma prevence lze při řízení právních rizik využít transfer rizika, např. formou převedení
rizika chybného uzavírání kontraktů na specialisty v oboru, v našem případě právní společnost
či právní zástupce.
Výše nastíněná právní rizika sebou nesou riziko odpovědnosti za případné škody a
vzniklých nároků na náhradu škody, které mohou skončit až případným sporem o náhradu
škody. Na některé případy bude žádoucí aplikovat speciální metodu snižování rizika,
pojištění. Lze využít pojistné produkty – pojištění právní ochrany, profesní pojištění
odpovědnosti, pojištění odpovědnosti za výrobek, speciální produkt pojištění pohledávek, a
jiné dle nabídky pojišťoven, případně individuální pojistné smlouvy šité na míru konkrétním
požadavkům klienta, společnosti.
Závěr
Každý podnikatelský i finanční podnik si uvědomuje nutnost řízení rizik, neboť způsob
řízení rizika ovlivňuje celý chod a budoucnost podniku. V současné době se stále více
prosazuje komplexnější přístup k řízení rizik. Riziko správného rozhodnutí je nedílnou
součástí většiny manažerských aktivit a je neoddělitelnou součástí podnikání, přičemž vzniká
určité podnikatelské dilema. Podnik nemůže být dlouhodobě úspěšný, pokud není ochoten
vzít na sebe určité riziko. Stejné riziko však může být na druhé straně příčinou jeho
podnikatelského neúspěchu.
Právní riziko sice není spojeno přímo s tvorbou zisku, nicméně nedostatečné pochopení
právního rizika a nesprávné řízení tohoto rizika, má vliv na celý chod podniku, který může
vyvrcholit až přerušením chodu podniku (provozu), ať již krátkodobého či dlouhodobého,
s výraznou ztrátou zisku, sníženou konkurenceschopnosti podniku na příslušném trhu, ztrátou
dobrého jména podniku a vedoucí až k možnému bankrotu podniku.
Na závěr se na právní riziko podívejme z jiného pohledu. Riziko většinou chápeme jako
ohrožení a řízení rizika jako možnost odstranění či snížení rizika. Riziko a především správné
řízení rizika lze také posoudit z pohledu příležitosti, kterou nám přinese a ocenit pozitivní
dopad rizika. Kupříkladu sledování změn v legislativě a stupeň připravenosti na změny nám
může poskytnout konkurenční výhodu na trhu, důsledné dodržování vnitřních předpisů pak
mimo jiné zlepšení strategie nákupu či plánování a řízení kvality. Řízení právního rizika, tak
jako řízení jiných rizik, může organizaci přinést ztráty, ale také zisky především v pojetí
příležitostí pro podnik.
Literatura
[1] Daňhel, Jaroslav a kol. (2006). Pojistná teorie. 2. Vydání. Professional Publishing, 2006.
338 s. ISBN 80-86946-00-2.
[2] Ducháčková, Eva – Jaroslav Daňhel. (2012). Pojistné trhy. Změny v postavení
pojiš ovnictví v globální éře. 1. vydání. Praha: Professional Publishing, 2012. ISBN 97880-7431-078-2.
[3] Fotr, J. (1992). Jak hodnotit a snižovat podnikatelské riziko. 1 vydání. Praha: Management
Press Praha, 1992. 105 s. ISBN 80-85603-06-3.
[4] Friedman, Joel P. and Terzuoli, Frank. (1995). Operating Risk in Financial Services. In
Risk Management: Problems & Solution. 369 s. USA: 1995. ISBN 0-07-048588-7.
[5] Harrington, Scott E. – Gregory R. Niehaus. (2004). Risk management and insurance. 2nd
e.d. NY: McGraw-HillúIrwin, 2004. 672 s. ISBN 0-07-233970-5.
293
[6] Janata, Jiří. (2008). Pojištění a management rizik v makléřském obchodě. 1. Vydání.
Praha: Professional Publishing, 2008. 180 s. ISBN 978-80-86946-66-5.
[7] Merna, Tony – Faisal F. Al.Thani. (2007). Risk management. Řízení rizik ve firmě. Brno:
Computer Press, 2007. 194 s. ISBN 978-80-251-1547-3.
[8] Smejkal, Vladimír – Karel Rais. (2010). Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 3.
rozšíření a aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 354 s. ISBN 97880-247-3051-6.
[9] Řezáč, František. (2011). Řízení rizik v pojiš ovnictví. Vyd. 1. Brno: Masarykova
univerzita, 2011. 222 s. ISBN 978-80-210-5637-4.
[10] Basilej II: Mezinárodní konvergence měření kapitálu a kapitálových standardů:
revidovaný rámec. Basilejský výbor pro dohled v bankovnictví. Dostupné také z:
http://www.bis.org/publ/bcbs128.htm.
[11] Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009, o
přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II).
Kontakty:
Martina Krügerová, Ing. Ph.D.
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
Ekonomická fakulta
Katedra práva
Sokolská 33
Ostrava, 701 21
[email protected]
294
Klíčové faktory úspěšnosti Copetitive Intelligence
Competitive Intelligence Success Key Factors
Andrea Krýslová*
ABSTRAKT
Tato práce zkoumá a popisuje klíčové faktory úspěchu v rozvoji funkčního programu pro
zpravodajské organizace. Klíčový faktor úspěchu Competitive Intelligence lze definovat jako
položku týkající se zpravodajských procesů, která je klíčem k zajištění úspěchu tohoto
procesu. Zatímco klíčové faktory úspěchu jsou platné pro všechny zpravodajské programy,
neexistuje jednotný systém vhodný pro rozvoj všech úspěšných inteligence programů. A to
díky tomu, že kulturní a strukturální specifika jsou pro každou firmu jiná. Potom jedním z
nejdůležitějších faktorů úspěšnosti každého zpravodajského programu je získání podpory
vrcholového managementu. Pokud má být Competitive Intelligence součástí aktivit
organizace, musí být podporována vedením.j Aby bylo CI úspěšné, být nápomocno svým
uživatelům. Dalším klíčovým požadavkem zpravodajství je zlepšit rozhodovací procesy. Po
přesném určení potřeb je dalším krokem k uspokojení těchto potřeb systematický rozvoj
Intelligence programu.Výsledný produkt Competitive Intelligence může být definován jako
výstup zpravodajské činnosti, tj. výstupe procesu systematického shromažďování a analýzu
informací. Dalším podstatným faktorem úspěchu je kontinuita zpravodajského programu.
Zpravodajství poskytuje základ pro dalekonosné plány a vytváření strategií. Proto je
Competitive Intelligence opakující se proces, nikoliv jednorázový program. Kvalifikované
lidské zdroje jsou také velmi důležité pro zajištění vysoké kvality zpravodajské operace.
Důležité je také použití správných nástrojů, protože pomáhají řízení v přístupu k informaci,
kterou potřebují, aby její využití bylo účinnější a včasnější.
Klíčová slova: Competitive Intelligence, klíčové faktory úspěšnosti, konkurenční výhoda,
strategické rozhodování, výzkum, předpověď.
ABSTRACT
This paper examines and discusses the key success factors in developing a functional
intelligence program for an organization. A critical success factor in Competitive Intelligence
can be defined as an item related to intelligence process that is key for ensuring the success of
the process. While the key success factors are valid for all intelligence programs, no single
system architecture can be found appropriate for developing a successful intelligence
program. This is due to cultural and structural issues that are highly company-specific. It can
be argued that the most important success factor for any intelligence program is obtaining the
support from top management. If Competitive Intelligence is to become an ongoing activity
within the organization, it must be used and promoted by senior management. In order to be
successful, an intelligence program must meet the needs of its users. Another key requirement
to intelligence is to enhance the decision-making processes. After accurately identifying the
intelligence needs the next step is to meet those needs through systematical intelligence
product development. A Competitive Intelligence product can be defined as the output of
intelligence activities, i.e.
*
Ing. Andrea Krýslová - student, VUT FP Brno Ústav Ekonomiky.
295
output of the systematical process of information collection and analysis. Another essential
success factor is continuity of the intelligence program. Intelligence provides the basis for
making long-range plans and creating strategies, hence Competitive Intelligence should be an
iterative process, not a one-time program. Qualified human resources are also critical in order
to ensure the high quality of an intelligence operation. Finally, using the right tools is critical,
since they help management access the intelligence they need, making utilization more
effective and timely.
Key words: Competitive Intelligence, key success factors , competitive advantage, gathering
intelligence, strategic desicion making, research, forecasting.
JEL classification: D80
Úvod
V posledních desetiletích dochází v oblasti celosvětového obchodu k významným
vývojovým posunům v důsledku změny ekonomických, politických, technologických,
společenských a dalších podmínek. Tyto trendy, často označované jako globalizace,
internacionalizace, informatizace a ekologizace, mají za následek přebytek nabídky nad
poptávkou a zostřenou konkurenci v rámci jednotlivých odvětví a přístupu na nové trhy.
Důsledkem těchto změn vzrůstá potřeba a tlak na efektivitu, produktivitu a
konkurenceschopnost ve firmách, kdy jedinou konstantou a jistotou je změna. Zvyšuje se
rychlost inovací a dochází ke zkracování životního cyklu produktů, kdy výrobek často
zastarává spíše z důvodu morálního než vlastním opotřebením. Za této situace více než kdy
dříve roste důležitost strategického řízení a definování konkurenční strategie firmy.
Konkurenční strategií rozumíme způsob, jak chce firma obstát v konkurenčním prostředí, jak
bude dělat svůj byznys, tedy jaké zákazníky, jakými produkty či službami a jakým způsobem
chce uspokojit. Strategické řízení znamená plánování v dlouhodobém horizontu a umožňuje
firmě se připravit na budoucnost anticipací budoucích trendů, příležitostí a hrozeb. Strategické
řízení je v současnosti považováno za klíčový faktor ovlivňující úspěšnost podnikání.
Stejně jako v mnoha dalších zemích, ať již v centrální či východní Evropě, tak v dalších
oblastech, se u nás konkurenční prostředí firem za posledních několik let velmi dramaticky
změnilo. Přechod od centrálního plánování k tržnímu hospodářství, následná globalizace a
deregulace přinesla našim firmám stále se vyostřující konkurenci na lokálních trzích.
Čím dál silněji začali i naše firmy pociťovat nutnost včasné informovanosti o tom, co se v
jejich okolí nebo na jejich trhu děje a jaké kroky podniká jejich konkurence. Čím je trh, kde
firma působí náročnější, tím jsou na ni a na její vrcholový management, kladeny vyšší nároky.
Tak se stalo, že k správnému rozhodnutí a pro přežití firmy již nepostačuje jen určitá suma
jednotlivých informací, ať již zvenku nebo z vnitřního prostředí firmy. K urychlení a
správnému výběru rozhodnutí, která mohou kriticky ohrozit firmu, je dnes potřeba
jednoduchou a rychle dodanou zprávu.
Proces, který obsahuje sběr, analýzu a vyhodnocení informací o konkurenci a
konkurenčním prostředí a dodání následné zprávy, nazýváme anglickým termínem
Competitive Intelligence. Tento termín i proces s tím spojený se již poměrně úspěšně
zakořenil i v našich zeměpisných šířkách. Je zřejmé, že sledování konkurence, je velmi starou
praxí. Již ve starověku se obchodníci snažili zjistit, proč má ten druhý lepší zboží a větší
zisky. Dnešní postupy jsou však daleko lépe organizovány a přinášejí znatelně větší prospěch.
296
Od dat ke zpravodajství
Abychom mohli hovořit o zpravodajství (překlad ang. slova Intelligence), je potřeba si
uvědomit, z čeho zpravodajství vychází. Jedná se postupný vývoj a transformaci surových dat
až k výsledné zprávě, kterou zpravodajský team předloží a na jejím základě jsou podniknuta
rozhodnutí. Tento proces by se dal vyjádřit graficky takto:
Obr. 1: Transformace dat na informace, zohlednění znalostí a výsledná zpráva
Zdroj: Bureš 2007
Kde data představují pouze izolovaná fakta, která mohou být pravdivá a mají jen relativně
omezený význam. Jde o holá čísla či fakta bez souvislostí a širšího pojetí. Informace pak
představují sadu dat relevantních k problému, jedná se o data v kontextu, která jsou použitelná
a srozumitelná, je možné je dále analyzovat v souvislostech a snažit se o pochopení implikací.
Vědomě či nevědomě s sebou nesou postoje. Pro správné rozhodnutí však samotné informace
nestačí, jsou pouhou surovinou. Informace jsou navíc velmi náchylné na ztrátu kvality, která
se snižuje hlavně vlivem času. Znalostí se informace stane až v rukou někoho, kdo ví, jak jak
ji použít a má zkušenosti s rozhodovacím procesem. Znalosti vznikají posloucháním, čtením,
učením se, jsou výsledkem porozumění významu informací. Znalosti pak mohou být použity
dvojím způsobem. Za prvé rovnou k rozhodnutí, tento případ nastane, když vyhodnocuje
informace a použije z nich vyvozené znalosti osoba s rozhodovacími pravomocemi ve firmě a
nebo, v druhém případě, který je ve zpravodajství mnohem častější, k vypracování zprávy na
jejímž základě pak vrcholové vedení rozhoduje. Tato zpráva pak představuje vyšší formu
znalostí, které jsou aplikovány tak, že jsou komunikovatelné a je možno je předávat dalším
osobám, což je, zejména v oblasti obchodu, velmi cenné.
Metody
Tento článek zkoumá a popisuje klíčové faktory úspěchu v rozvoji funkčního
zpravodajského programu pro organizaci, zkoumá názory několika autorů a zaměřuje se na
několik hlavních témat vztahující se k třídění klíčových faktorů úspěchu, které mohou
pomoci, prostřednictvím zpravodajského programu, prosperovat.
Klíčové faktory úspěchu dnes patří mezi nejvýznamnější pojmy moderního managementu.
Sada dobrých klíčových faktorů úspěchu opravdu dává podnikům vyniknout a převzít
kontrolu nad konkurenci. Zatímco klíčové faktory úspěchu jsou platné pro všechny
zpravodajské programy, neexistuje jednotný systém pro rozvoj úspěšného intelligence
programu.Vždy musíme brát v potaz např. kulturní a strukturální problémy, které jsou
specifické pro tu či onu společnost. Jedním z nejdůležitějších faktoru úspěchu je získání
podpory vrcholového managemntu. Má-li být CI úspěšné, musí odpovídat potřebám svých
uživatelů. Podopora řízení, která se týká především získání podpory vrcholového vedení je
často považována za nejklíčovější faktor, který by mohl budoucí cíle ovlivnit. (Coburn 1999).
Důležitým faktem, který musíme při klíčových faktorech úspěšnosti CI respektovat je
vnímání CI jako iterativního procesu, ne jako jednorázový program.
297
Dalším faktorem úspěchu je pak kontinuita intelligence programu. Je důležité, abychom
definovali a charakterizovali klíčové faktory úspěchu ve správném pořadí.
CI je třeba vnímat jako kontinuální proces učení vyžadující především zapojení všech
složek, které se podílí na procesu CI. Měli bychom dobře porozumět chování při
implementaci konkurenčního zpravodajství a především respektovat etický kodex. K dobře
vedenému CI je zapotřebí cíleně rozvíjet dovednosti, jež povedou ke správné intrepretaci
klíčových faktorů. Dobře klasifikovat informaci, analyzovat a správně je vyložit je významná
při uplanění studií v praxi.
Klíčové faktory úspěchu jsou atributy produktů kompetence, konkurenční schopnosti a
tržní úspěchy s největším dopadem na budoucí konkurenční boj.
Obecně lze identifikovat tři otázky základních klíčových faktorů úspěchu. První otázka
je: Na základě čeho si kupující v odvětví výrobku vybírají mezi konkurenčními značkami
prodejců? To znamená, jaké atributy produktů jsou rozhodující? Druhá otázka je: Vzhledem k
povaze konkurenční rivality a konkurenčních sil převládajících na trhu, jakými prostředky a
konkurenčními schopnostmi musí společnost disponovat, aby mohla být konkurenceschopně
úspěšná? Třetí otázka je: Jaké nedostatky jsou nejviditelnější, které dostávají firmu do
významné konkurenční nevýhody?
Správně diagnostikovat odvětví klíčových faktorů úspěchu dává společnosti šanci na
vytvoření náležité strategie.
Při vytváření nebo navrhování klíčových faktorů úspěchu bychom si měli vytvořit seznam
činností nebo služeb, které činí společnost vyjímečnou. Je zapotřebí vytvořit tým odborníků,
kteří se budou danému tématu pečlivě věnovat. Jedním z podpůrných prostředků při samotné
diagnoze může být prospěšné provést SWOT analýzu, kde se objeví silné a slabé stránky,
příležitosti a hrozby. Silné stránky se pak obecně považují za faktory úspěšnosti, které mohou
být použity.
Faktory úspěchu, které zkoumáme bychom měli udržet v takovém počtu, abychom
dokázali udržet naši koncentraci na jejich diagnostiku.
Omezení se na určitý počet nám umožní hlubší zkoumání a širší záběr pro jejich
interpretaci a umožní nám stavět na faktorech úspěchu, které již existují.
Nicholas (2010) uvádí osm vlastnosti, které bychom měli hledat v konkurenčních
zpravodajských systémech pro snížení rizika chybí to, co je opravdu důležité.
1. Monitoring zájmu - musíme se zaměřit na to, co hledáme, a zaměřit se na jasně
vymezené oblasti s cílem zjistit, co se kolem nás děje
2. Pracovat v reálném čase - to je důležité, protože jinak bychom mohli být spíše
následovníkem než vůdcem.
3. Nezávislost na zdrojích - musíme být schopni analyzovat z několika zdrojů, ale neměli
bychom dopustit zaujatost.
4. Být zaměřený (spíše než dovolit algoritmy pro určení významu a důležitosti, je třeba
využívat zkušenosti a znalosti člověka), to je jedna z nejdůležitějších vlastností. Nástroje, jako
je Google se rozhodnete za vás, co je důležité a vyhledá obsah z jejich pohledu. Člověk
potřebuje mít jasnou vizualizaci toho, co se děje.
5. Snížení šumu - musíme filtrovat a zbavit nesouvisejících obsahů.
6. Zobrazit vznikající vzory - dobré vizualizace změn v zajímavých tématech nám pomůže
objevit trendy, které mohou mít vliv na naše rozhodování
298
7. Jednoduchost - umožňuje použití nástrojů efektivně. Mnoho složitých Competitive
Intelligence nástrojů vyžadují příliš mnoho zkušeností. v nástroji.
8. Speed - rychlost. Být rychlí nám umožní být vždy o krok napřed před svou konkurencí.
Výsledky
Faktory úspěchu úspěšného konkurenčního zpravodajství
1. Kontinuita
V dnešním obchodním světě nestačí mít pouze správné informace.Kvalita informace
přirozeně má svou váhu, ale ve své podstatě jde o to, jak se tato získaná informace použije.
Podle Studie Zacka (2000), spojení mezi strategií společnosti a inteligence potřeby
jednotlivců na různých úrovních organizace musí existovat, aby společnost uspěla v jeho
podnikání. To znamená, že přizpůsobení formuluje inteligence strategie podniku. Bernhardt
(1997) popisuje spojení intelligence jako “mízu strategie” . Tvrdí, že strategie bez
zpravodajství není strategie. Zpravodajství poskytuje základ pro plánování a vytváření
strategií(Herring 1997). To je důvod, proč kontinuita inteligence programu je tak zásadní.
konkurenční zpravodajství a strategické plánování by měly mít charakter iteračních procesů,
nikoli charakter jednorázových programů. Základní podmínkou je shromažďovat informace
průběžně, ne jen nárazově .
2. Kvalifikované lidské zdroje
Kvalifikovanost zpravodajského manažera, obchodní zkušenostiva důvěryhodnost v očích
vrcholového managementu nelze dostatečně docenit. Je velice důležité, mít kvalifikované
osoby v rámci zpravodajského programu. Zaměstnanci musí být vyškoleni a oddaní. Musí být
schopni provádět různé základní zpravodajské činnosti na profesionální úrovni a zdatným
způsobem (Herring 1997).
Je důležité podpořit manažery, když se snaží o podporu vedení a nepodceňovat jejich
angažovanost. Dovednosti, které by měl manažer je schopnost řídit zákazníky, informace,
dodavatelé a celý zpravodajský proces. Důležitými atributy jsou pak samozřejmě obchodní
prozíravost, komunikační schopnosti a hlavně odvaha. Výběr manažerů a anayltiků,
pracujících na konkurenčním zpravodajství jsou jedním ze stěžejních klíčových faktorů
úspěsnosti. Jednotlivci jsou nejdůležitější nosiči znalostí v organizaci. Jsou to právě
jednotlivci, kdo získal znalosti o fungování pondiku v průběhu let a to může dělat samotnou
organizace zvlášť zranitelnou. Důvěra je olej, který maže tok informací v srdci podniku
(Důvěra je krev v žilách podniku) Důvěra je předpokladem pro efektivní spolupráci v
organizaci. Kritický charakter důvěry je obzvláště důležitý v znalostní sféře společnosti, kde
je nutné transformovat znalost jednotlivců do organizační znalosti (Iivonen & Huotari 2000).
Kdy vztahy v organizaci jsou zakotvena v poctivost a závazek, tok znalostí bude tekutina. Na
druhé straně, když groundings jsou založeny na pomlouvání, atd. napájecí základny, tam bude
vnitřní tření zpomaluje tok znalostí.
3. Využití správných nástrojů
Uvádí-li se nejdůležitější faktory zpravodajské činnost, nástroje a technologie jsou často
zanedbávány. Používání správných nástrojů také poskytuje pomoc v jednání. Například,
jeden způsob, jak získat manažerskou podporu je používat správné nástroje.vNástroje
pomáhají řízení ke správnému přístupu ke zpravodajství a jednat tak včas a efektivně.
Nástroje pomáhají správně šířit, sdělovat a efektivně nakládat se zpravodajstvím.
299
4. Podpora managementu
Získání podpory z top managementu je často považováno za nejdůležitější faktor úspěchu
pro každý zpravodajský program.
Intelligence strategie musí mít plnou podporu na úrovni správních orgánů, má-li uspět
(Bird, 1997; Kahaner 1996). Jeden zásadní problém pro úspěšný inteligence program je
finanční stránka. Aby mohl úsek CI plnit své cíle, potřebuje finanční podporu a tu získá jedině
tehdy, pokud s filozofií CI souhlasí i vrcholový management, věřímu mu a finančně ho
podpoří. Zde je nutné neustále vzdělávat managent a sdílet společné chápání toho, co CI
opravdu je. (Herring, 2000).
5. Stanovení a plnění zpravodajských potřeb
Je snadné pochopit, jak důležité je identifikovat blížící se hrozby a skryté příležitosti.
Aby bylo CI úspěšné, musí vycházet vstříc potřebám svých uživatelů. Identifikace těchto
potřeb na začátku nového zpravodajského programu nebo nové činnosti v zavedené
zpravodajské jednotce je dalším prvkem v klíčových faktorech úspěšnosti firmy. (Herring
1997). Být orientovan na potřeby znamená přesné stanovení zpravodajských potřeb
organizace a vedení podnikatelského zaměření.
Diskuze
Praktické využití a příležitosti
Každá firma, která čelí konkurenci, potřebuje reflektovat konkurenční kroky. Hlavní cíl
konkurenčního zpravodajství potom představuje snaha, aby podnik obstál v konkurenčním
prostředí a zvítězil proti svým konkurentům (Karim 2011). Dle výzkumu provedeného
Akramem Karimem (2011), v němž jsou zahrnuti respondenti z více států světa, plyne, že
firmy na CI nejvíce oceňují, že jim přináší informace transformované na zprávu a umožňuje
efektivní rozhodovací proces.
Právě zefektivnění rozhodovacího procesu a umožnění informovaného rozhodování na
strategické úrovni patří mezi hlavní přínosy a cíle konkurenčního zpravodajství – a s těmito
cíli je také nejčastěji využíváno. Jak uvádí Agnihotri a Rapp (2011), je možné CI využít také
pro taktické rozhodování, a to i jednotlivci, například obchodníky, kteří se za pomoci
informací získaných konkurenčním zpravodajstvím mohou rozhodovat o aktuálním místě, ve
kterém budou nabízet své zboží či služby, o konkrétním prodávaném zboží či poskytované
službě a jeho specificích, ceně, zacílení reklamy a dalším.
Molnár a Střelka (2012) uvádějí, že hlavní přínos konkurenčního zpravodajství leží v jeho
systematičnosti, tedy v tom, že jsou informace shromažďovány a analyzovány systematicky a
nehrozí tak například jejich zapomenutí. To umožňuje systematické vyhodnocování rizik a
příležitostí a opět umožňuje efektivní rozhodování. Pokud daný podnik využívá nějaký
systém pro CI, tak je zajištěno i automatické informování povolaných. Zjištěním klíčových
faktorů úspěšnosti máme možnost celý proces analýzy zjednodušit a urychlit. Pokud známe
rozhodující faktory, které mohou ovlivnit činnost naší firmy, máme pak možnost rychleji
reagovat na změny v nich.
Příležitosti pro konkurenční zpravodajství leží především v oblastech, v nichž zatím není
příliš využíváno; tedy kdy umožní získat konkurenční výhodu firmě, jež začne konkurenční
zpravodajství využívat. Výhodu však může konkurenční zpravodajství přinášet všem firmám,
respektive naopak může v případě nevyužití představovat nevýhodu oproti firmám, které
konkurenční zpravodajství používají.
300
Tato orientace na taktické rozhodnutí o konkrétním produktu, ceně, distribučních kanálech
či marketingu, náboru zaměstnance je důležitá zejména v případě ekonomického poklesu a
zdůraznění role krátkodobých výsledků. Pokud firma začne nově používat konkurenční
zpravodajství a pro dosažení pozorovatelného efektu zvolí taktickou úroveň, může rychleji
dosáhnout výsledků a později rozšíří konkurenční zpravodajství i na úroveň strategického
rozhodování. Samotné vykonávání konkurenčního zpravodajství totiž skýtá výhodu v tom, že
vůbec dochází ke shromažďování dat a jejich vyhodnocování.
Závěr
Na závěr si shrneme oněch pět různých faktorů úspěchu, které je třeba řešit při vývoji
účinného intelligence programu:
1) Kontinuita
2) Kvalifikované lidské zdroje
3) Využití správných nástrojů
4) Podpora managementu
5) Stanovení a plnění zpravodajských potřeb
Tyto faktory jsou úzce spojeny, a v určitých oblastech se překrývají. Nicméně jsou
všechny důležité při vývoji zpravodajské činnosti. Existují dva další pojmy, které hrají
důležitou roli v Competitive Intelligence. Jedná se o zpravodajský vývoj produktů a interní
marketing. I když by také mohly být definovány jako kritické faktory úspěchu, je lepší
uvažovat o nich jako o lepidle držící výše zmíněných pět faktorů pohromadě, při rozvojových
aktivitách týkajících se CI.
Budování úspěšného intelligence programu v zásadě vyžaduje tři věci. Za prvé, být si
vědom a pochopit, že kritické faktory úspěchu popsané v tomto článku existují. Za druhé,
musí být stanoveny konkrétní kroky, správně je načasovat a adresovat. Za třetí je třeba
dlouhodobé zpravodajské plány vyvinout tak, aby nás vedly k dosažení úspěchu v
budoucnosti.
Literatura
[1] KTD - Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online].
[cit.
6.11.2008].
Dostupné
z:
<http://sigma.nkp.cz/F/DGLMH188XJIH8FM2MFUVQE3NLK1JYMTDEFIQPTIQHH
HMVHB327-15085?func=findb&find_code=WTR&request=competitive+intelligence&adjacent=N&x=48&y=5>.
[2] ŠMEJKAL, Petr. Úvod do problematiky Competitive Intelligence s přihlédnutím k situaci
v ČR. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a
knihovnictví, kabinet knihovnictví, 2006. 103 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Břetislav
Šimral.
[3] ŠPINGL, Ivan. Competitive Intelligence v organizaci [online]. [cit. 9.10.2008]. Dostupné
z:
<http://modernirizeni.ihned.cz/c4-10000545-22200570-600000_d-competitiveintelligence-v-organizaci>.
[4] SYNEK, Karel. Problematika Competitive Intelligence. Brno : Masarykova univerzita,
Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, kabinet knihovnictví, 2005. 85
s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Břetislav Šimral.
301
[5] HOLÁSEK, Daniel. Etika získávání a zpracování informací o konkurenci v komerčním
prostředí. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a
knihovnictví, 2008. 117 s. Vedoucí práce Mgr. Petra Šedinová.
[6] BRÁZDILOVÁ, Miroslava. Jak moc se firmy zajímají o své konkurenty? [online]. In
Inforum
2005
[cit.
2008-11-5]
Dostupné
na:
<
http://www.inforum.cz/pdf/2005/Brazdilova_Miroslava.pdf>.
[7] TREVINO, Linda Klebe; WEAVER, Gary R. Ethical Issues in Competitive Intelligence
Practice: Consensus, Conflicts, and Challenges [online]. In Competitive Intelligence
Review, vol. 8, no. 1, Spring 1997 [cit. 2008-11-5]. Dostupné na: <
http://www.scip.org/pdf/8(1)ethics.pdf>.
[8] VALLARIO, Cynthia Waller. Is Your Ethics Program Working? [online]. In Financial
Executive, May2007, Vol. 23 Issue 4, p26-28, 3p [cit. 2008-11-5]. Dostupné na:
<http://web.ebscohost.com/ehost/pdf?vid=7&hid=7&sid=036f9ea7-086b-4bcd-ada1cff3fbad0421%40sessionmgr103>.
Kontakty:
Ing. Andrea Krýslová
VUT Brno
Fakulta podnikatelská
Katedra ekonomiky
Kolejní 2
Brno
[email protected]
302
Vliv procesní organizační struktury na výkonnost
podniku
Impact of the process organizational structure on company
efficiency
Pavlína Křibíková* – Hana Štverková**
ABSTRAKT
V současné době, kdy organizace hledají způsoby, jak být konkurenceschopné a výkonné, je
důležité hledat cesty k získání a udržení zákazníka. Jednou z možností, jak získat konkurenční
výhodu je snižování nákladů, a to pomocí sladění organizace uvnitř i vně podnikatelského
prostředí. Vhodně zvolená organizační struktura vede k efektivnímu organizování a fungování
jednotlivých procesů. Toto umožňují pružné organizační struktury. Příspěvek je věnován
problematice procesních organizačních struktur. Shrnuje teoretická východiska procesní
organizační struktury a výstupy empirického šetření fungování procesních organizačních
struktur ve velkých podnicích ČR.
Klíčová slova: Procesní; organizační struktura; výkonnost.
ABSTRACT
At a time when organizations are looking for ways to be competitive and efficient, it is
important to find ways to attract and retain customers. One of the ways to gain competitive
advantage is to reduce costs and to align with organizations inside and outside the business
environment. An appropriate organizational structure is conducive to the effective
organization and functioning of various processes. This allows a flexible organizational
structure. This paper discusses the process of organizational structures. It summarizes the
theoretical foundations of organization structure and outcomes of empirical investigation of
the operation process of organizational structures in large enterprises in the Czech Republic.
Key words: Process; Organizational structure; Efficiency.
JEL classification: M14
Úvod
Současná ekonomická situace, která nutí podniky bojovat o zákazníka, vede k stále
častějšímu skloňování pojmu výkonnost a konkurenceschopnost podniku. Většina podniků
hledá způsoby řešení především ve snižování nákladů, ale jednou z dalších možností, jak
získat konkurenční výhodu lze spatřovat i v organizační struktuře organizace a sladění
fungování organizace s vnitřním a vnějším prostředím. Organizační struktura je výsledkem
uspořádání prků organizace tedy lidí, práce, technologií a informací. Nejčastěji používané
organizační struktury jsou například funkční, divizní, strategické podnikatelské jednotky
(SBU), maticové, ale stále častěji se hovoří o procesní organizační struktuře (procesní
organizaci), která je výsledkem procesního organizování. Zájem organizace se soustředí na
procesy, které musí přinášet hodnotu pro zákazníka. Tato forma uspořádání rovněž vede
k žádoucí angažovanosti zaměstnanců, jejich samostatnosti a zodpovědnosti za výsledky
*
**
Ing. Pavlína Křibíková - odborný asistent; VŠB- TU Ostrava, Ekonomická fakulta, K152.
Ing. Hana Štverková, Ph.D., MBA – odborný asistent; VŠB- TU Ostrava, Ekonomická fakulta, K152.
303
organizace, což umožňují právě tzv. pružné organizační struktury, ke kterým procesní
struktura patří. Každá organizační struktura má své výhody a nevýhody, které jsou spojovány
i s interní politikou v organizaci. Interní politika je totiž nástrojem, který využívají lidé
v rámci konkurence mezi sebou v rámci organizace. Tato konkurence může souviset
s otázkami nadřízenosti a podřízenosti, (kdo komu bude podléhat), kdo získá podstatnou část
omezených zdrojů, kdo získá klíčové pozice, které oddělení bude reorganizováno a jak. Toto
mnohdy neefektivní soutěžení uvnitř organizace oslabuje její výsledky jako celku, což je
zvláště patrné pokud má každé oddělení jiné metriky hodnocení jeho výkonnosti. Názorný
příklad uvádí Hammer, Hershman (2013) na příkladu velkého podniku vyrábějícího spotřební
zboží. Obchodní zástupce získal zakázku na malé množství zboží. Bezchybnost a rychlost
dodávky byla podmínkou další spolupráce, a to v mnohem větším rozsahu. Obchodní
zástupce tedy označil zakázku jako expresní, ta byla v krátké době vyřízena a zaslaná do
expedice. Jelikož tato dodávka nenaplnila celý kamion, zboží zde leželo, dokud vedoucí
nemohl vypravit celý kamion. Byl totiž zodpovědný za dodržování co nejnižších přepravních
nákladů. Výsledkem bylo, že podnik přišel o potenciálního významného zákazníka.
Nedostatkem výše uvedených organizačních struktur je především hodnocení jednotlivých
oddělení (popřípadě i divizí) nezávisle na celkovém výsledku organizace. Právě procesní
organizace by tento problém měla odstranit nebo určitě podstatně omezit. Je nutné si
uvědomit, že problém špatné výkonnosti není jen v tom, kdo je komu podřízen nebo nadřízen,
ale v tom, jak jsou organizovány a prováděny jednotlivé pracovní činnosti.
Každá organizační struktura má své výhody i nevýhody a její využití v organizaci je
závislé na konkrétních vnitřních i vnějších podmínkách, ve kterých daná organizace působí.
Příspěvek shrnuje teoretická východiska procesní organizační struktury a na základě
empirického šetření se snaží poukázat na základní rozpory mezi tím, jak by procesní
organizace měla fungovat a jak ve skutečnosti funguje. Tato organizační struktura byla
nejčastěji uváděnou strukturou, na kterou přecházejí velké podniky v ČR při změně
organizační struktury. Empirické šetření bylo realizováno na jaře roku 2012 na základě
dotazníkové metody.
Procesní organizační struktura
Ve světě, kde vládnou zákazníci, které na vrchol vynesl informační věk, je základem
podnikatelského úspěchu uspokojování jejich potřeb. Jak ukazuje obr. 1, změny prostředí
vyvolávají změnu potřeb zákazníka a udávají směr, kterému se musí přizpůsobit vše ostatní.
304
Obr. 1: Cyklus změn v organizaci
Změna
organizační
struktury
Změna
prostředí
Změna
potřeb
zákazníků
Změna
procesů,
sdílení
znalosti atd.
Změna cílů
Změna
strategie
Procesní organizační struktura je výsledkem procesního organizování, které je definováno
jako soubor činností a sekvenčních, dále též informačních či hmotně-energetických vztahů
mezi těmito činnostmi (Blažek, 2011, str. 45). Definice tedy říká, že určující jsou procesy68,
a ne útvary, že útvary existují, aby naplňovaly cíle organizace a zajišťovaly efektivní průběh
procesů. Hammer, Champy (1996, str. 38) hovoří v souvislosti s podnikovými procesy o
reengineeringu, který dle nich znamená „zásadní přehodnocení a radikální rekonstrukci
(redesign) podnikových procesů tak, aby mohlo být dosaženo dramatického zdokonalení
z hlediska kritických měřítek výkonnosti, jako jsou náklady, kvalita, služby a rychlost.“
Podobně Rupper říká (viz Juhrisch, Dietz, 2011), že proces optimalizace procesů je plánovaný
redesign nebo tvorba procesů s cílem udržet nebo zvýšit schopnost konkurovat. Proces se
stává týmovou prací a v takto vzniklé struktuře mají za dílčí výsledky nebo produkty
odpovědnost autonomní skupiny, které mohou samostatně rozhodovat a vstupovat do vztahů
s dalšími jednotkami, a to jak externími tak interními. Zde může být připomenut Wilhelm
(2007), který rozlišuje organizaci procesů, kdy samoorganizace probíhá uvnitř procesních
skupin (zabývá se pouze průběhy procesů uvnitř útvarů), nikoliv mezi nimi, kde platí pravidla
nastavená řídícími procesy a procesní organizaci, která řeší procesy realizované v součinnosti
mnoha útvarů. Je tedy podstatné nezaměňovat organizaci procesů s procesní organizací.
V rámci procesní organizace je základní hierarchie v podniku zachována, ale je zploštěna na
vrcholový management, který odpovídá za strategii a týmy, které odpovídají za procesy.
Organizace firmy, kde se vše odvíjí od podnikových procesů, je neslučitelná s vícestupňovou
hierarchií. Cílem procesního uspořádaní je to, že proces musí přinášet hodnotu pro interního i
externího zákazníka, což je klíčovým ukazatelem výkonnosti procesu. Analýzou procesu se
zjišťují jeho nedostatky, nutnost změn popřípadě i jeho eliminace. Řepa (2012) uvádí, že
podnikové procesy tvoří základní obsahovou strukturu fungování organizace a organizační
struktura, informační systém a informační technologie mají roli infrastruktury (jejich smyslem
je pomáhat, aby systém podnikových procesů fungoval). Hammer, Champy (1996) v této
souvislosti hovoří o diamantu podnikového systému. Při změně podnikových procesů se mění
68
Proces, jako množina vzájemně propojených činností, mění vstupy na výstupy, spotřebovává zdroje, probíhá
v určitém čase a je určitým způsobem regulován (řízen). Každý proces musí mít vlastníka, tedy funkci
v organizační struktuře, která má vůči němu vymezené pravomoci a odpovědnost.
305
všechny aspekty, které se týkají organizace – lidé, pracovní funkce, manažeři i hodnoty.
Vrchol tohoto diamantu (viz obr. 2) představují podnikové procesy, tedy způsoby, jak je práce
vykonávaná, druhým bodem jsou pracovní funkce a struktura podniku, třetím jsou systémy
řízení a hodnocení a čtvrtým jsou hodnoty a názory zaměstnanců (vlastně kultura organizace).
Všechny vrcholy diamantu podnikového systému spolu musí vzájemně ladit, v opačném
případě dochází k poruchám a deformacím (Juhrisch, Dietz, 2011), ale centrální pozornost
musí být stále věnována procesu.
Obr. 2: Diamant podnikového systému
Podnikové procesy
Pracovní funkce
Hodnoty a názory
a struktura
Systémy řízení
a hodnocení
Zdroj: Hammer, Champy, (1996, str. 82)
Z výše uvedeného plyne, že procesní přístup (procesní organizace) je orientován nejen na
výsledek práce, ale i na postup k jeho dosažení. Práce není vykonávaná separátně
v oddělených funkčních jednotkách, ale vlastně jimi prochází. Lidé v organizaci se
nezaměřují výhradně na svůj pracovní úkol bez ohledu na to, jaký dopad má jejich práce na
ostatní zaměstnance a na zákazníky. Hammer, Hershman (2013) říkají, že je důležité uvěřit
jednoduché myšlence, že způsob, jakým je práce organizována, může vše zásadně změnit.
I přes prezentované výhody procesní organizace (odstranění problémů spojených s procesy
přesahujícími jednotlivá oddělení ve funkcionální organizaci, odstranění resortního egoismu,
dosažení identity cílů oddělení i procesů, stanovení odpovědnosti za celkové procesy,
odstranění problémů rozhraní atd.) objevují se i kritici procesní organizace. Tato kritika
vychází především z výhod funkcionální struktury, která je dána specializací a tím i možností
efektivnějšího využití zdrojů. Provádění různých procesních kroků uvnitř procesů vyžaduje
v mnoha případech zvláštní kompetence, provozní prostředky nebo speciální materiály.
V různých procesech jsou často prováděny procesní kroky, které jsou odkázány na použití
podobných zdrojů. Ve funkcionální organizaci jsou veškeré takové procesní kroky přiděleny
těm oddělením, ve kterých jsou tyto zdroje k dispozici a tím jsou zdroje optimálně využity. V
procesně orientované organizační výstavbě není naplánováno, že tytéž zdroje budou použity
v různých procesech, což vede často k tomu, že zdroje nejsou využity tak optimálně, jak by to
bylo možné. V tomto smyslu vzniká mezi procesní orientací a efektivním zacházením se
306
zdroji cílový konflikt (Wilhelm, 2007). Dle autora nelze obecně říci, zdali je lepší
funkcionální nebo procesně orientována organizační výstavba69, a proto:

Rozhodne-li se podnik pro funkcionální organizační výstavbu, využije přednost spojenou
se specializací, která lépe využívá zdroje, ale musí bojovat s problémem, že procesy
přecházející přes hranice útvarů se obtížněji řídí.

Rozhodne-li se pro procesně orientovanou organizační výstavbu, mohou být uvnitř útvarů
definovány a prováděny bezchybné „elegantní“ procesy, ale za cenu neoptimálního
využití zdrojů.
Procesní organizační struktura v praxi
Základem empirického šetření byla dotazníková metoda. Z odpovědí na otázky je zřejmý
nesoulad mezi tím, co manažeři deklarují a jak organizace ve skutečnosti funguje.
Výzkumný soubor tvořily podniky:

Působící na území ČR,

mající více než 250 zaměstnanců,

z hlediska právní formy jde o obchodní společnosti, popř. družstva.
Základní soubor byl omezen na podniky aktivní, které nejsou v likvidaci, konkurzu ani na
ně není uvalena soudní exekuce.
Výběrový soubor je tvořen podniky, které splňují výše uvedené podmínky a jsou obsaženy
v databázi Albertina data70. Do výběru nejsou zařazeny podniky, jejichž CZ NACE dle
převažující činnosti je třída 72 až 99 (tedy takové jako vzdělávání, zdravotní péče, sociální
péče apod.). Při těchto omezeních byl vytvořen seznam 973 podniků. Za respondenty
výběrového souboru byli osloveni top manažeři, tedy výkonní ředitelé, jednatelé.
Realizovaného výzkumu se zúčastnilo 98 velkých podniků v ČR.
Dotazník mimo jiné obsahoval otázky týkající se typu původní a nové organizační
struktury a jejich základních charakteristik jako centralizace, směr komunikace, styl řízení,
delegování, využití týmové práce a stupně samostatnosti týmů, který je považován za
přínosný.
Z celkového počtu respondentů jich nejvíce působí v oblasti zpracovatelského průmyslu, a
to 49 % a 22,4 % v oblasti jiné (poštovní služby, banky, pojišťovny, telekomunikace atd.).
Podle počtu zaměstnanců mají největší zastoupení podniky s 250 – 499 zaměstnanci, a to
56,1 %, 25,5% podíl mají podniky s 500 – 999 zaměstnanci a 18,4 % je podniků s více než
1000 zaměstnanci.
Procentní zastoupení původní a nové organizační struktury zobrazuje obr. 3. Ukazuje
pozorovatelný odklon od klasických organizačních struktur. Původní organizační struktury
69
Což je opačný názor než zastávají Hammer, Hershman (2013)
70
Albertina data je databáze firem a společností registrovaných v ČR a SR. Obsahuje základní informace o
společnosti, předmětu činnosti, počtu zaměstnanců, ročním obratu, informace o konkursu a likvidaci včetně
údajů o telefonních číslech a adresách, které jsou pravidelně aktualizovány. Tato databáze zahrnuje údaje o více
než 2 700 000 subjektech s přiděleným IČ v ČR. Pro srovnání je možno uvést údaje Českého statistického úřadu,
které udávají, že k 31. 12. 2011 bylo zaregistrováno 2 703 444 subjektů. Lze tedy říci, že databáze je téměř úplná
a výběr učiněný na základě výše uvedených podmínek je možno považovat jako náhodný . Databáze je dostupná
z webových stránek VŠB-TU Ostrava.
307
byly liniově-štábní a funkční u 86 % organizací. Nové organizační struktury (po změně)
zaznamenaly jejich výrazný pokles na 33,7 % (tedy snížení o 52,3 %). Pro srovnání,
Vavrinčík (2006) v rámci provedeného výzkumu zjistil, že pouze 4 % slovenských podniků a
23 % německých má procesní organizační strukturu (v ČR 31,5 %) a 40 % slovenských a
35 % německých organizací uvádí, že jejich organizační struktura je liniová nebo liniověštábní (v ČR 33,7 %). Kromě procesní organizační struktury se zvýšilo i zastoupení sítí a
maticové struktury. V kategorii „jiná forma“ organizační struktury byly uváděny divize a
SBU.
Obr. 3: Procentuální zastoupení typů původní a nové organizační struktury
jiná forma
síťová
virtuální
maticová
nová OS (%)
procesní
původní OS (%)
projektová
funkční
lin.-štábní
0,00
10,00
20,00
30,00
40,00
50,00
Na základě těchto výsledků můžeme konstatovat, že procesní organizační struktura je
v ČR nejrozšířenější. V další části příspěvku jsou vyhodnoceny základní charakteristiky
organizační struktury a právě jejich vztah k procesní organizační struktuře. Cílem je ověřit,
zda trend směřující k procesní organizační struktuře, který deklarují manažeři podniků, je
potvrzen i jejich dalším hodnocením.
Tab. 1 Počet stupňů řízení a počet podřízených v nové organizační struktuře
Zdroj: vlastní výpočty
V nové organizační struktuře došlo u 73,5 % podniků ke snížení počtu stupňů řízení ve
srovnání s původní organizační strukturou. Počet stupňů řízení 32 respondentů neuvedlo.
28 % organizací má tři stupně řízení, 19 % má čtyři stupně řízení. 6 % organizací uvádí, že
308
má pět stupňů řízení a stejný počet, tedy 6 %, uvádí, že jejich počet stupňů řízení jsou dva.
7 % podniků má sedm stupňů řízení. Zvýšení i snížení počtu podřízených v nové organizační
struktuře je téměř vyrovnané, 30 respondentů neuvedlo počet podřízených v nové organizační
struktuře. Konkrétní počet podřízených se pohybuje v rozsahu od 2 do 300. 12 % respondentů
uvádí, že počet podřízených je pět a stejné procento uvádí počet podřízených 10 (ostatní
hodnoty jsou hluboko pod 12 %.
Výsledky empirického šetření ukazují, že procesní organizační strukturu má 31,5 %
respondentů. Fungování této struktury v organizaci by mělo být podpořeno způsobem vzniku
útvarů (na základě probíhajících procesů), převažujícím směrem komunikace (horizontálním)
a decentralizací. 67 % podniků uvádí, že útvary vznikly na základě probíhajících procesů,
45 % má převažující směr komunikace po horizontální linii (tj. po linii kolegů na stejné
úrovni) a decentralizovanou organizační strukturu má 68 % respondentů. Vyjádření
respondentů k těmto charakteristikám by mělo být alespoň přibližně stejné, aby se dalo říci, že
respondenti správně označili svou organizační strukturu jako procesní. Z výše uvedených
hodnot se vymyká jednak samotné označení organizační struktury jako procesní, pouze
31,5 % respondentů má dle jejich názoru procesní organizační strukturu, což zřejmě souvisí
s rozlišením pojmů organizace procesů a procesní organizace (viz výše). Určitý nesoulad je
možné spatřovat i ve vyjádření se k otázkám hodnotícím směr komunikace, kdy pouze 45 %
respondentů komunikuje převážně po horizontální linii a tedy 54 % respondentů komunikuje
po linii vertikální, což neodpovídá hodnocení organizační struktury jako decentralizované u
68 % respondentů. Rovněž počet stupňů řízení neodpovídá deklarované procesní struktuře,
protože pouze necelých 7 % respondentů uvádí, že mají dvoustupňové řízení.
Respondenti dále hodnotili na stupnici 1 – 5 míru delegování pravomocí (1 = většinu
pravomoci si ponechávají, 5 = delegují vždy, kdy je to možné). Z odpovědí vyplývá, že pouze
u 9 % organizací si vedení ponechává většinu pravomocí, ale na druhé straně pouze 11 %
organizací deleguje pravomoci vždy, kdy je to možné.
Přesto, že jen 9 % respondentů si většinu pravomoci ponechává, má 19 % organizací jako
převažující styl řízení71 styl direktivní. Koučování uvádí 12 % organizací, samostatnost pro
rozhodování 31 % organizací a kooperativní 33 % organizací. I přesto je vidět, že direktivní
styl řízení již není dominující (viz obr. 4).
71
Při výběru nabídky stylu řízení do dotazníku bylo využito členění stylu řízení dle Duchoň, Šafránková (2008).
Weber (2009) uvádí členění řídících stylů dle Likerta, a to autoritativní, benevolentní, konzultativní,
participativní.
309
Obr. 4: Procentní zastoupení stylu řízení
direktivní-přikazování
5,1
19,4
koučování
32,7
12,2
poskytující prostor,
samostatnost
kooperativní
30,6
jiný
Stupeň využití týmové práce byl rovněž hodnocen na stupnici 1 – 5 (1 - týmy nejsou
tvořeny vůbec, 5 - týmy jsou základem fungování organizace). 7 % organizací netvoří týmy
vůbec, občas tvoří týmy 11 % organizací a základem fungování organizace jsou týmy
u 21 % organizací. Hodnocení týmové práce v podstatě odpovídá stylům řízení, které
organizace uváděly (kooperativní, koučování a prostor pro rozhodování). Pokud organizace
hodnotily míru iniciativy a samostatnosti svých zaměstnanců, kterou hodnotí jako pozitivní a
přínosnou pro výkonnost organizace (rovněž na stupnici 1 – 5, kde 1 = zaměstnanci by měli
dodržovat vztahy nadřízenosti a podřízenosti a vykonávat pouze zadané úkoly, 5 = způsob
plnění cílů je ponechán zcela v kompetenci zaměstnanců, jejich iniciativě a kreativitě), potom
pouze 8 % organizací ponechává plnění úkolů zcela v kompetenci zaměstnanců a na opačné
straně je 9 % organizací, které vyžadují striktní dodržování vztahů nadřízenosti a podřízenosti
(odpovídá 9 % organizací, kde si vedení ponechává většinu pravomocí). Pokud k těmto devíti
procentům přiřadíme ještě druhý stupeň (mírná iniciativa zaměstnanců - 8 %) dostaneme se
k 17 %, což zhruba odpovídá procentu direktivního řízení. Ovšem 21 % organizací uvádí, že
týmy jsou základem fungování organizace, ale pouze v uváděných 8 % organizací je plnění
úkolů zcela v kompetenci zaměstnanců, což znamená, že týmy nefungují v tom smyslu, jak
teorie vyžaduje, tedy nepodporují samostatnost, iniciativou a kreativitu zaměstnanců. V rámci
organizační změny (změny organizační struktury) pouze 23,5 % organizací uvádí, že došlo
k outsourcingu některých činností, a to zejména účetních, úklidových služeb, stravování a
dalších služeb, které nebyly respondenty specifikovány.
Závěr
Příklady velkých společností ve světě, které změnou organizační struktury, reorganizací
procesů a vysokou samostatností zaměstnanců odvrátily nebo alespoň zmírnily propad své
výkonnosti a zachovaly si konkurenceschopnost, dokládají, že způsob uspořádání procesů a
jednotlivých prvků organizace, není dobré podceňovat. Výsledky realizovaného průzkumu
ukazují určité tendence odklonu od hierarchických organizačních struktur směrem ke
strukturám pružnějším, mezi nimiž má největší zastoupení procesní organizační struktura.
Ovšem podrobnější zaměření na fungování těchto struktur odráží určité rozpory mezi
představami manažerů a skutečným fungováním organizace. Problémem může být jednak
neujasněnost terminologie mezi manažery, ale také jejich zřejmá neochota delegovat
pravomoci a zodpovědnost na zaměstnance a spoléhat více na jejich schopnosti.
310
Literatura
[1] BLAŽEK, Ladislav. (2011): Management. Organizování, rozhodování, ovlivňování.
Praha: Grada Publishing, 2011.
[2] HAMMER, Michael and James CHAMPY. (1996): Reengineering-radikální proměna
firmy. Manifest revoluce v podnikání. Praha, Magement Press, 1996.
[3] HAMMER, Michael a Lisa W. HERSHMAN. (2013): Rychleji, levněji, lépe. Devět
faktorů účinné transformace podnikových procesů. Praha, Management Press, 2013.
[4] JUHRISCH, Martin and Gunnar DIETZ. (2011): Model Based Identification and
Measurement of Reorganization Potential through Servis – Oriented Architectures.
[online] 2011. Dostupné z: http://www.pacis-net.org/file/2011/PACIS2011-081.pdf.
[5] ŘEPA, Václav. (2012): Procesně řízená organizace. Praha, Grada Publishing, 2012.
[6] VAVRINČÍK, Pavel. (2007): Porovnanie pružnosti organizacie v slovenských a
nemeckých
firmách.
2007.
[online]
dostupné
z:
http://semafor.euke.sk/zbornik2007/pdf/vavrincik2.pdf.
[7] WILHELM,
Rudolf.
(2007):
Prozessorganisation.
München,
Oldenbourg
Wissenschaftsverlag, 2007.
Kontakty:
Pavlína Křibíková, Ing.
VŠB – TU Ostrava
Ekonomická fakulta
Katedra podnikohospodářská
Sokolská třída 33
Ostrava, 701 21
[email protected]
Hana Štverková, Ing., Ph.D., MBA
VŠB – TU Ostrava
Ekonomická fakulta
Katedra podnikohospodářská
Sokolská třída 33
Ostrava, 701 21
[email protected]
311
Vliv správy společností na výsledek procesu veřejné
nabídky akcií
The Impact of Board Structure and Diversity on IPO
Underpricing
Aleš Kubíček * – Ondřej Nowak **
ABSTRAKT
Cílem příspěvku je představit perspektivní oblast bádání v oboru správy společností,
konkrétně šetření vlivu kvality správy společností na výkonnost firmy v kontextu primární
veřejné nabídky akcií. V úvodu je představena teorie signálů a rešerše relevantní literatury
zabývající se diverzitou a kompozicí správních orgánů. Následuje seznámení s probíhajícím
výzkumem realizovaných IPO ve čtyřech středoevropských zemích. V krátkosti je vysvětlena
metodika a závěry prvotního výzkumu na vzorku 75 firem vstupujících na burzu.
Klíčová slova: Správa společností; IPO; Teorie signálů.
ABSTRACT
The purpose of this paper is to present a promising area of research in the field of corporate
governance, namely the impact of quality of corporate governance on firm performance in the
context of the initial public offering. In the introduction, signaling theory and relevant
literature regarding board diversity is presented. After that we discuss the ongoing research of
the realized IPOs in four Central European countries. We briefly explain the methodology and
findings of the initial research on a sample of 75 companies entering to a public market.
Key words: Corporate governance; IPO; signaling theory.
JEL classification: G34
Úvod
Společnost, která se rozhodne vstoupit na veřejný trh pomocí primární veřejné emise akcií
(anglicky Initial Public Offering či zkráceně IPO), musí být připravena potýkat se s novými,
dynamičtějšími podmínkami. Do problematiky správy a řízení nyní mohou skrze vlastnictví
akcií promlouvat noví investoři či zainteresované skupiny, které společnost nesmí opomínat,
neboť je nyní na očích širší veřejnosti. Na tyto budoucí tlaky je nejlépe být připraven již v
procesu nabídky, protože mohou mít vliv na emisní cenu akcií a je tedy v zájmu společnosti,
aby byla co nejblíže reálné hodnotě akcií. Věříme, že právě podoba a úroveň správy
společností může pomoci firmě k lepšímu výsledku v procesu IPO. Tento předpoklad vychází
z teorie signálů, která se zakládá na předpokladu informační asymetrie existující mezi
společností na jedné straně a potenciálními investory na straně druhé.

*
**
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Srovnávací analýza úlohy vrcholového
managementu při akumulaci investičního kapitálu ve firmách vybraných evropských zemí registrovaného
u Interní grantové agentury VŠE pod evidenčním číslem IG310013
Ing. Aleš Kubíček – doktorand; katedra managementu, Vysoká škola ekonomická v Praze.
Ing. Ondřej Nowak – doktorand; katedra podnikové ekonomiky, Vysoká škola ekonomická v Praze.
312
Pod pojmem podoba a úroveň správy společností rozumíme složení a diverzitu správních
orgánů společnosti, neboť tyto informace může společnost lehce zpřístupnit investorům a ti se
pak na jejich základě rozhodovat o případné koupi akcií a jejich optimální ceně.
V příspěvku se nejprve věnujeme teoretickým základům a literární rešerši dosavadního
výzkumu. Poté představíme připravovaný výzkum dané problematiky v prostředí zemí střední
Evropy, kde firmy teprve pomalu začínají využívat financování skrze kapitálové trhy.
Teorie signálů
Teorie signálů již ze svého názvu vychází z předpokladu signálů mezi odesílatelem a
příjemcem, které mohou pomoci překonat informační asymetrii existující mezi oběma
stranami. Aby signál dokázal ovlivnit vnímání příjemce o kvalitě odesílatele, musí být
splněny dvě základní podmínky. Zaprvé signál musí být pozorovatelný a zadruhé musí být
nákladný. Tyto dvě podmínky kompozice správního orgánu splňuje. Složení orgánu je známé
před nabídkou akcií, neboť informace o členech jsou zahrnuty v prospektu cenného papíru.
Splněna je i druhá podmínka, protože je nákladné napodobit určitou strukturu správního
orgánu. Příkladem uveďme nezávislého člena dozorčí rady, prostřednictvím kterého může
společnost demonstrovat snahu o kvalitu správy. Jmenování nezávislého člena je spojeno s
náklady na jeho výběr a náležitou odměnu, a tedy je nákladné pro jiné společnosti jej
napodobit.
Počátky teorie spadají do 70. let kdy Spence [1] ve svém článku uvedl příkladem
signalizování na trhu práce a položil základy teorie, která je dnes uplatnitelná v celém spektru
sociálních disciplín. Spence argumentuje, že proces najímání zaměstnanců je pro
zaměstnavatele nejistou investicí, protože nedokáže rozlišit kvalitního od nekvalitního
kandidáta. Tuto zásadní informaci nemá během procesu ani bezprostředně po něm, neboť
kandidát může potřebovat čas, aby se naučil náplň práce. Signál vyslaný kandidátem může
zmírnit informační asymetrii existující mezi oběma stranami. Ve svém článku Spence použil
kvalitu vzdělání jako signál kvality. Teoreticky kvalitní žadatel o práci dosáhl lepšího
vzdělání, a tak potvrdil své kvality.
Teorie byla dále rozvíjena a rozšiřovala se do řady sociálních oborů, kdy ji najdeme jak v
problematice managementu, tak například i v psychologii. O rozsahu uplatnění teorie signálů
nejlépe čtenáře přesvědčí dvě aktuální literární recenze. Connely a kol. [2] nejen zrevidovali
bohatou literaturu, ale také přispěli syntézou teorie signálů a jejích klíčových principů, které
se stávaly nečitelné spolu s tím, jak se teorie šířila do různých oblastí vědění. Druhá recenze
od autorů Karasek a Bryant [3] přinesla zamyšlení nad budoucími oblastmi výzkumu a
nezodpovězenými otázkami pro jednotlivé obory bádání.
Primární veřejná nabídka akcií
Nebude od věci zastavit se u samotného procesu IPO, který v regionu střední a východní
Evropy teprve začíná získávat na významu spolu s tím, jak se pomalu otevírají kapitálové trhy
těchto zemí. IPO je standardizovaný proces, jehož jednotlivé kroky jsou určeny konkrétní
burzou cenných papírů, na které společnost hodlá kótovat své akcie. V základu však
společnost musí oslovit investiční banku a připravit všechny nezbytnosti včetně prospektu
cenného papíru. Investiční banka pak uspořádá tak zvanou roadshow, kde společnost má
možnost představit svoji činnost, produkty a lidské zdroje potenciálním investorům.
Samozřejmě, že roadshow a prospekt nemusí investory přesvědčit o kvalitách společnosti,
neboť se dosud nemusela potýkat s nástrahami veřejného trhu. Je proto pro společnost
přínosné, pokud dokáže investory o své kvalitě přesvědčit poskytovanými informacemi [4].
313
Jelikož jedním z primárních důvodů, proč se společnost rozhoduje podstoupit proces IPO,
je zajistit nový kapitál k financování nových aktivit [5], je zásadní pochopit signály, které
firma vysílá směrem k investorovi během procesu transformace ve veřejně obchodovatelnou
firmu.
Diverzita správních orgánů
Jelikož dnes společnosti musí fungovat v multinacionálním a multikulturním prostředí,
můžeme očekávat jistou míru diverzity (existuje i pod termínem heterogenita či rozmanitost)
ve složení organizačních skupin existujících v podniku. Pochopit jak a do jaké míry ovlivňuje
tato diverzita efektivitu, by byl pro společnost nepochybně významný přínos. V případě
veřejně obchodovatelných společností toto tvrzení platí dvojnásob, protože je běžnou praxí, že
institucionální investoři a další zainteresované strany mohou na společnost vyvíjet tlak k
jmenování členů správních orgánů s rozličným polem působnosti či motivovat k větší
genderové, národnostní vyváženosti.
Bádání v oblasti diversity se rozšířilo na celé spektrum rozličných typů diverzity a řada
autorů se je proto snažila klasifikovat. Nejběžnějším tříděním je na pozorovatelné
(demografické) a nepozorovatelné (kognitivní) typy. Pozorovatelné typy jako jsou věk,
pohlaví či rasa jsou ze své definice zřetelné a lidé na ně budou pravděpodobně reagovat na
základě své povahy, víry či přesvědčení. Mezi nepozorovatelné typy patří například vzdělání,
pole působnosti či délka zaměstnání ve společnosti. Ačkoliv druhá skupina není přímo
zřejmá, je dozajista relevantní ve výkonnosti dané skupiny [6].
Historie výzkumu heterogenity v organizaci je dlouhá více jak 40 let a za tu dobu se
pozornost dostala řadě skupin existujících ve firmě. Milliken a Martins [6] recenzovali 34
studií týkajících se diverzity rady ředitelů, vrcholového managementu a dalších řídících
organizačních skupin. Autoři závěrem konstatují tím, že pozorovatelné typy jako je rasa nebo
pohlaví mohou mít negativní efekt na interakci skupiny a v konečném důsledky na výkon.
Další zajímavou revizí 40 let výzkumu diverzity připravili Williams a O’Reilly [7]. Jedná se o
více než 80 studií potýkajích se s vlivem demografie managementu a dalších skupin na
fungování společnosti a práce je rozdělena na kapitoly podle jednotlivých typů diverzity.
Následující krátké shrnutí teoretických a empirických prací osvětluje výhody a nevýhody
heterogenity ve skupinách obecně, ale hlavní body platí analogicky pro diverzitu správních
orgánů, které jsou předmětem našeho zájmu. Diverzita poskytuje firmě lepší pochopení trhu,
neboť složení organizační skupiny se může přizpůsobit rostoucí heterogenitě trhů [8].
Rozmanité skupiny také zlepšují rozhodovací proces, jelikož se dokáží na problém dívat z
více úhlů a vymyslet více relevantních alternativ řešení [9]. Mezi dalšími Cox a Blake [10]
zmiňují lepší reputaci společnosti jako progresivního zaměstnavatele, které zaměstnává ženy a
menšinové skupiny.
Z pohledu správy společností je důležitým argumentem pro heterogenitu správních orgánů
skutečnost, že rozmanitost zvyšuje nezávislost orgánu jako správního mechanismu. Rada
složená z členů rozličného věku, pohlaví, kultury či absolvovaného vzdělání se může mnohem
aktivněji zapojit do monitorování managementu než homogenní skupina, která se ve všem
ihned shodne. Nicméně, diverzita neznamená nutně lepší fungování správního orgánu.
Samozřejmě existují argumenty proti diverzifikovaným skupinám, které představují i
dodatečné náklady. Heterogenní skupina může mít problém dosáhnout shody a zastavit tak
celý firemní rozhodovací proces.
V následující sekci se zaměříme na specifické typy diverzity, které mohou teoreticky
fungovat jako signál kvality společnosti v procesu IPO.
314
Genderová diverzita
Účast žen ve správních orgánech je dnes jedním z nejaktuálnějších témat ve správě
společností. Podobně jako v případě dalších typů, i u genderové diverzity se argumentuje tím,
že rovnoprávnější správní orgán může přijít se širším spektrem alternativ. Problematika
genderové diverzity na různých úrovních se neprobírá pouze v akademických a obchodních
kruzích. Řada zemí již přijala opatření k zajištění většího počtu žen ve vedoucích pozicích.
Například v norských velkých firmách musí mít ženy nejméně 40% zastoupení v radě
ředitelů. V listopadu 2012 Evropská komise zveřejnila záměr dosáhnout 40% zastoupení mezi
neexekutivními ředitel\ menšinovým pohlavím ve veřejně obchodovatelných společnostech
[11].
Pokud odhlédneme od sociálního aspektu genderové rovnoprávnosti, závěry dosavadního
výzkumu vztahu mezi genderovou diverzitou a výkonností firmy jsou nejednoznačné. Carter a
kol. [8] našli statisticky významný, pozitivní vztah mezi diverzitou rady ředitelů ve formě
přítomnosti žen či menšin a hodnotou firmy měřenou Tobinovým Q ve vzorku firem z indexu
Fortune 1000. Autoři dále dodávají, že poměr žen či menšin se zvyšuje s velikostí firmy,
avšak klesá s počtem interních ředitelů. Erhardt a kol. [12] došli k podobnému závěru u
exekutivních ředitelů ve 127 velkých amerických společnostech.
Adams a Ferreira [13] pak potvrdili hypotézu, že genderově vyvážené rady ředitelů
amerických firem mají větší sklon k monitorování řízení, ale efekt na výkonnost firmy je
negativní a u firem s dostatečně kvalitním systémem správy může dokonce snižovat hodnotu
firmy. Tento závěr je v souladu s teoretickým předpokladem, že přehnaná míra kontroly vede
až k poklesu vlastnické hodnoty. Marinova a kol. [14] testovali genderovou diverzitu na 186
kótovaných společností v Nizozemí a Dánsku a neprokázali, že by měla jakýkoliv efekt na
finanční výkonnost, což je podle rešerše autorů ve shodě s většinou dosavadního výzkumu v
Evropě. Ještě dodejme jednu evropskou studii od Rosové [15], která se zaměřila na zastoupení
žen v dozorčích radách dánských kótovaných společnostech. Zde neprokázala vliv diverzity
na výkon firmy měřenou dvěma různými ukazateli finanční výkonnosti.
Věková diverzita
Věková diverzita je další ze zástupců pozorovatelných typů diverzity a jako taková může
mít vliv na výkonnost skupiny. Například lidé ze stejné generace mohou sdílet podobné
zkušenosti a názory, a tak v homogenní skupině dosáhnou snáze souladu. Naopak věkově
diverzifikovaná může mít komunikační problémy a existuje zde šance interních konfliktů. Na
druhé straně věková diverzita může přinést i výhody, neboť mají přístup k širší paletě
informací, které mohou znamenat zlepšení rozhodovacího procesu [7].
V porovnání s ostatními typy diverzit, věkové diverzitě se nedostává takové pozornosti a
najdeme jen hrstku prací týkající se výkonnosti firmy. Eklund a kol. [16] se zaměřili na vazbu
mezi heterogenitou správního orgánu měřenou genderovou a věkovou diverzitou a kvalitou
investic a neprokázal se zde vliv. Van der Walt a kol. [17] ve studii 59 novozélandských
veřejných firem je rozdělili podle diverzity pohlaví, etnické příslušnosti a věku do dvou
skupin na nízko a vysoko diverzifikované. Výsledky analýzy naznačují, že vysoká úroveň
heterogenity má pozitivní vliv na ziskovost. Nicméně je třeba zdůraznit, že hypotéza je
podpořena jen částečně, jelikož ani jeden z regresních koeficientů pro vysoce diverzifikované
správní orgány byl signifikantní.
Národností diverzita
Posledním typem diverzity, kterému jsme se v rešerši literatury zabývali, je národnostní
diverzita. Zahraniční člen správního orgánu může obohatit celek o nový pohled na problém či
315
případně přispět zkušenostmi se zahraničními trhy. Podobně jako i u dalších pozorovatelných
diverzit i zde teoreticky hrozí selhání komunikace, vedoucí k prostojům, nedorozumění či
dokonce konfliktům.
Watson a kol. [9] v dlouhodobém experimentu vlivu národnosti a etnické příslušnosti na
fungování skupiny zjistil, že homogenní skupiny si vedly lépe v počátečních fázích. Avšak v
17. týdnu experimentu heterogenní skupina dorovnala ztrátu a celkově nebyl rozdíl mezi
oběma skupinami. Navíc v pozdějším stádiu si vedly lépe ve dvou ze sledovaných aspektů
výkonu- identifikace perspektiv řešení a generování jejich alternativ. Ze studie tedy vyplývá,
že přes počáteční potíže, diverzifikovaná skupina dokáže překonat kulturní rozdíly a naučit se
fungovat jako skupina.
Ruigrok a kol. [18] ve své práci zkoumali národnostní a genderovou diverzitu na vzorku
210 švýcarských kótovaných společností. Cizí ředitelé mají podle nich větší sklon k
nezávislosti, a tak teoreticky zlepšují monitorovací roli dozorčí rady. Také Rosová [15] do již
výše zmiňované práci zahrnula národností diverzitu ve formě poměru zahraničních ředitelů,
avšak výsledky nejsou průkazné, neboť ve vzorku dánských firem figurovalo jen 7 % cizinců.
Složení správních orgánů
Kromě diversity existují i další charakteristiky správních orgánů, které mohou
představovat signál kvality kontrolních mechanismů uvnitř společnosti. Tato základní
demografie a její vliv na výkonnost firmy byla již v řadě prací analyzována a závěry se často
rozcházejí. Předběžně jsme vybrali dvě nejznámější a nejfrekventovanější charakteristiky,
které mají v empirickém výzkumu správy společností dlouhou tradici.
Počet členů
Velikost správního orgánu je jednou z charakteristik, která má teoreticky vliv na
fungování kontrolního mechanismu správy ve společnosti, neboť každý nový člen může
přinést nové kontakty, schopnosti a zkušenosti, a tak zlepšit fungování skupiny. Samozřejmě
existuje hranice, od které již příliš velká nemůže efektivně komunikovat a plnit svoje
povinnosti. Velké správní orgány mohou trpět z nedostatečných mezilidských vztahů mezi
členy a obtížněji dosáhnout konsensu. Podle teorie závislosti na zdrojích [19] větší společnosti
mají větší potřebu zdrojů, a tím pádem musí mít více členů správních orgánů.
Avšak větší rada neznamená nezbytně lepší finanční výsledky. Proto se někteří autoři
věnují otázce optimálního počtu členů rady ředitelů v rámci jednoúrovňového systému.
Jensen [20] je přesvědčen, že rady s více než 8 členy už neplní svou roli efektivně. Mintzberg
[21] zase upozorňuje na fakt, že velké rady mohou být lehce ovládány výkonným ředitelem.
Pokud jde o vliv počtu členů na finanční výkonnost, empirické výstupy se různí. Na jedné
straně byl prokázán pozitivní nenulový vliv [22], na druhé pak byl prokázán nepřímý vztah na
vzorku amerických firem [23]. Tento efekt byl sledován i v pěti evropských zemích [24].
Podíl nezávislých členů
Nezávislí členové správních orgánů mohou značně zlepšit jejich efektivnost, neboť nejde
o zaměstnance dané společnosti, ani s ní nemají obchodní vztahy. Jako nezávislí členové jsou
nejlépe povoláni k monitorování managementu a exekutivních členů v zájmu akcionářů. Na
druhé straně je zde i jeden hlavní negativní argument proti většímu zastoupení nezávislými
členy. Často totiž nejsou obeznámeni s interním fungováním firmy, tak jako členové
jmenováni z podniku, z jednoho prostého důvodu. Jejich povinnosti jsou totiž rozptýleny mezi
více společností, kde mohou zastávat nejen neexekutivní, ale i exekutivní pozice.
316
Podobně jako v případě počtu členů, i vztah mezi přítomností nezávislých členů a
výkonností společností je jeden z nejstarších zkoumaných charakteristik správy společností.
Závěry však nejsou příliš konzistentní, podobně jako u výše jmenované charakteristiky.
Například Baysinger a Butler [25] zjistili, že rady ředitelů s více externími řediteli předčí
ostatní firmy, avšak jako optimální kompozici rady vidí kombinaci interních a externích
ředitel. Bhagat a Black [26] našli negativní korelaci mezi poměrem nezávislosti rady ředitelů
a čtyřmi ukazateli výkonnosti. Ačkoliv podprůměrně výkonné společnosti mají tendenci
zvyšovat nezávislost, autoři nenašli důkaz, že by tento krok vedl k lepším finančním
výsledkům. Podobné závěry najdeme i ve studii od Dulewicze a Herberta [27]. Pro nás
nejrelevantnější studie od Certa a kol. [4] zkoumá charakteristiky správních orgánů v kontextu
IPO a nachází nečekaný pozitivní, signifikantní vztah s podhodnocením IPO. Podle autorů
tento vztah nasvědčuje, že nezávislí ředitelé spíše slouží ve prospěch nových investorů než
vlastníkům společnosti.
Výsledky tedy nasvědčují spíše negativní vliv na výkonnost společnosti, kdy nezávislí
členové nejsou natolik efektivní z pohledu výkonnosti jako orgán složený z interních členů,
kteří znají fungování společnosti. Navzdory těmto výsledkům, je třeba upozornit na to, že jde
o studie převážně ze Spojených států. Pokud vezmeme v potaž, že střední a východní Evropa
je stále rozvíjejí se region, který trpí nedostatečnou ochranou práv minoritních akcionářů a
slabou transparentností správy a řízení firem, můžeme předpokládat, že jmenování
nezávislého člena by pomohlo překonat tyto nedostatky a představovat pozitivní signál
směrem k investorům, že je v zájmu společnost zajistit a ochraňovat práva nových akcionářů.
Empirický výzkum
V krátkosti bychom zde chtěli představit výzkum, jehož první fáze již proběhla na vzorku
75 realizovaných IPO na čtyřech středoevropských kapitálových trzích- v Rakousku, České
republice, Polsku a Slovinsku mezi lety 2006 až 2011. Pro srovnání počátečního vzorku
uvádíme v Tabulce 1 všechny realizované IPO ve vybraných zemích v daném období. V
našem výzkumu se však chceme zabývat pouze primárními emisemi, kdy soukromá firma
nabízí svoje akcie k veřejnému prodeji poprvé. Na první pohled je zřejmé, že varšavská burza
cenných papírů je dominantním trhem pro veřejné emise. Je třeba však upozornit na
skutečnost, že od druhé poloviny roku 2007 zde byl otevřen nový alternativní trh New
Connect pro mladé, rychle rostoucí firmy, především z technologických oborů. Do konce
sledovaného období, tedy konce roku 2011, proběhlo na tomto trhu 323 IPO, které nemůžeme
započítat do potenciálního souboru k analýze.
Tab. 1: IPO ve střední Evropě 2006 - 2011
Země
Burza
Rakousko
Wiener Börse
6
4
0
0
0
2
Česká republika
Burza CP Praha
2
1
0
0
0
1
Maďarsko
Budapesti Értéktõzsde
3
0
1
2
1
5
Polsko
GPW w Warszawie
35
87
73
32
101
190
Slovensko
Burza CP v Bratislave
0
0
0
0
0
0
Slovinsko
Ljubljanska Borza
2
1
1
0
0
1
48
93
75
34
102
199
Celkem
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: Academic EurIPO Fact Book 2013
317
Primárním zdrojem dat jsou prospekty cenného papíru, které firmy musí připravit v rámci
procesu IPO. Zde firma ozřejmí pro zainteresované strany řadu důležitých informací, které by
mohly mít dopad na cenu akcie. Jde o výborný zdroj informací, se kterým v minulosti
pracovala řada autorů (např. [5], [28], [29]). Chybějící data se vyhledávají na webových
stránkách firem či dané burzy cenných papírů, kde je firma kótována.
Pro výzkum výkonnosti v kontextu IPO se využívá specifická závislá proměnná „IPO
underpricing“ (česky podhodnocení IPO), která je v současnosti také dominantním
ukazatelem [5]. Díky informační asymetrii je emitent hlouběji obeznámen s potenciálem
firmy než investoři. Ti tak čelí nejistotě budoucí výkonnosti dané firmy a jsou ochotní si
koupit akce s určitou slevou. Proto, aby emitent přilákal investory, musí snížit emisní cenu
akcie. Podle teorie signálů by se firma měla snažit vysílat směrem k investorům signály
vypovídající o kvalitě firmy, a tak oslabit nutnost cenu akcie snižovat. Nižší emisní cena pro
firmu znamená ztrátu kapitálu, který by byla jinak schopná získat prostřednictvím veřejné
nabídky. Rozdíl mezi oběma cenami násobená počtem emitovaných akcií představuje
ukazatel ztráty potenciálního kapitálu, neformálně nazývaný „peníze nechané na stole“. Na
nižší ceně tedy zákonitě vydělá potenciální investor. Jelikož za existencí podhodnocování IPO
stojí informační asymetrie, očekáváme, že zkoumané proměnné kvality správy společností
budou mít negativní vliv na nezávislou proměnnou. Ta se vypočítá jako procentní změna mezi
emisní cenou akcie a cenou na konci prvního dne veřejného obchodování.
Jako proměnné kvality správy společností jsme zvolili charakteristiky správních orgánů
popsané v rešerši literatury, tedy diverzitu pohlaví, věku a národnosti a dále pak velikost
správního orgánu a poměr nezávislých členů. Kontrolní proměnné byly z důvodu velikosti
vzorku jen dvě, a to stáří firmy a rentabilita aktiv v roce předcházejícím IPO.
Závěry prvotního výzkumu
Jako hlavní metodický přístup byla zvolena hierarchická regresní analýza s dvěma
modely. V prvním modelu figurovaly pouze kontrolní proměnné, do druhého pak byly
přidány nezávislé proměnné kvality správy. Ve druhém modelu došlo ke zlepšení schopnosti
předvídat závislou proměnnou, kdy upravený koeficient determinace se rovnal 0,109 pod 5%
hladinou významnosti. Z pěti testovaných proměnných byly statisticky významné dvěgenderová diverzita (0,207 pro p-hodnotu < 0,10) a poměr nezávislých členů (-0,184 pro phodnotu < 0,10).
Nezávislí členové správních orgánů jsou tedy vnímáni investory jako relevantní kontrolní
mechanismus, který by měl zajistit efektivní řízení firmy. V případě genderové diverzity však
byl vztah s podhodnocením IPO kladný, což je v protikladu s předpokládaným směrem
závislosti. Pozitivní vztah s podhodnocením IPO prakticky značí, že cena na konci dne byla
díky proměnné vyšší než cena emisní. Buďto byla emisní cena nastavena příliš nízko či cena
na konci prvního dne byla moc vysoká. Existuje několik možných interpretací této
skutečnosti. Je možné, že sekundární investoři, kteří koupili akcie první den již za tržní cenu,
zhodnotili dostupné informace jinak než investoři, kteří koupili akcie za cenu emisní, a byli
ochotní za akcie firmy zaplatit vyšší cenu. Konkrétně v případě genderové diverzity ve
správních orgánech ji sekundární investoři ohodnotili jako významný faktor kvality firmy a
reagovali pozitivněji, než prvotní investoři. Druhou možností však může být i spekulační
motiv, kdy ceny akcií zažily první den raketový start, který však brzy pomine a akcie se vrátí
k ceně bližší té emisní. Nicméně nedokážeme jasně vysvětlit, zda genderová diverzita
správních orgánů má vliv na kvalitu firmy, neboť bychom museli prověřit každou společnost
jednotlivě.
318
Závěr
Cílem tohoto příspěvku bylo představit perspektivní oblast bádání v oboru správy
společností, konkrétně šetření vlivu kvality správy společností na výkonnost firmy. Proces
veřejné nabídky akcií znamená v životě firmy důležitý krok, který je v jejím zájmu zvládnout
co nejlépe. Výsledky prvotního výzkumu ukazují, že zde existují závislosti, které by mohly
pomoci objasnit, jaké signály investoři vnímají jako projev kvality firmy.
Nedostatkem zatím byl malý soubor 75 firem, který však do budoucna bude rozšířen.
Spolu s tím bude vyřešen problém malého počtu proměnných. Řídili jsme se obecným
pravidlem regresní analýzy, které říká, že minimální počet pozorování na jednu proměnnou
by měl být 10. Do budoucna tak budeme moci přidat další kontrolní proměnné i proměnné
diverzity jako je například dosažené vzdělání či profesní zaměření.
Literatura
[1] Spence, M. (1973) 'Job Market Signaling', The Quarterly Journal of Economics, Vol. 87,
No. 3 (Aug., 1973), pp. 355-374.
[2] Connelly, L. B., Certo, S., Ireland, R. and Reutzel R. (2011), 'Signaling Theory: A Review
and Assessment', Journal of Management, 2011, pp. 37- 39.
[3] Karasek, R. and Bryant, P. (2012), 'Signaling Theory: Past, Present, and Future', Academy
of Strategic Management Journal, vol. 11, no. 1, pp. 91-99.
[4] Certo, S., Daily, C. and Dalton, D. (2001), 'Signaling Firm Value through Board
Structure: An Investigation of Initial Public Offerings', Entrepreneurship: Theory and
Practice, 26, 2, pp. 33-50.
[5] Daily, C., Certo, S., Dalton, D. and Roengpitya, R. (2003), 'IPO Underpricing: A MetaAnalysis and ResearchSynthesis', Entrepreneurship: Theory and Practice, 27, 3, pp. 271295.
[6] Milliken, F. J. and Martins, L. L. (1996), 'Searching for common threads: Understanding
the multiple effects of diversity in organizational groups’, Academy of management
review, 402-433.
[7] Williams, K. Y. and O'Reilly, C. A. (1998), 'Demography and diversity in organizations- a
review of 40 years of research', Research in Organizational Behavior, Vol. 20 (1998), pp.
77-140
[8] Carter, D., Simkins, B. and Simpson, W. (2003), 'Corporate Governance, Board Diversity,
and Firm Value', Financial Review, 38, 1, pp. 33-53.
[9] Watson, W. E., Kumar, K. and Michaelsen, L. K. (1993), 'Cultural Diversity's Impact on
Interaction Process and Performance: Comparing Homogeneous and Diverse Task
Groups', The Academy of Management Journal, Vol. 36, No. 3 (Jun., 1993), pp. 590-602.
[10] Cox, T. H. and Blake, S. (1991), 'Managing Cultural Diversity: Implications for
Organizational Competitiveness', The Executive, vol. 5, no. 3, pp. 45.
[11] European Commission (2012), IP/12/1205 - Women on Boards: Commission proposes
40% objective, 14 November 2012, Brussels.
[12] Erhardt, N.L., Werbel, J. and Sharder, C.B., (2003), 'Board of director diversity and
firm financial performance', Corporate Governance: An International Perspective, 11,
102-111.
[13] Adams, R. B. and Ferreira, D. (2009), 'Women in the boardroom and their impact on
governance and performance', Journal of Financial Economics, 94, 291-309.
319
[14] Marinova, J., Plantenga, J.and Remery, C. (2010), 'Gender Diversity and Firm
Performance: Evidence from Dutch and Danish Boardrooms', Tjalling C. Koopmans
Research Institute, Discussion Paper Series 10-03.
[15] Rose, C. (2007), 'Does female board representation influence firm performance? The
Danish evidence', Corporate Governance: An International Review, 15:2, 404-413.
[16] Eklund, J. E., Palmberg, J. and Wiberg, D. (2009), 'Ownership structure, board
composition and investment performance', Centre of Excellence for Science and
Innovation Studies, working paper 172.
[17] Van, d. W., Ingley, C., Shergill, G.S. and Townsend, A. (2006), 'Board configuration:
are diverse boards better boards? ', Corporate Governance, vol. 6, no. 2, pp. 129-147.
[18] Ruigrok, W., Peck, S. and Tacheva, S. (2007), 'Nationality and Gender Diversity on
Swiss Corporate Boards', Corporate Governance: An International Review, 15, 4, pp.
546-557.
[19] Pfeffer, J. and Salancik, G. (1978), 'The External Control of Organizations: A
Resource Dependence Perspective', New York: Harper & Roc, 1978.
[20] Jensen, M. C., (1993), 'The Modern Industrial Revolution, Exit, and the Failure of
Internal Control Systems', Journal of Finance, Vol.48,No.3, 1993, pp. 831-880.
[21] Mintzberg, H. (1983), Power in and around organizations, Prentice-Hall 1983.
[22] Dalton, D. R.,. Daily, C. M, Johnson, J. L. and Ellstrand, A. E. (1999) , 'Number of
directors and financial performance: A meta-analysis', Academy of Management
Journal,Vol.42, No.6, 1999, pp. 674-686.
[23] Yermack, D. (1996), 'Higher market valuation of companies with a small board of
directors', Journal of Financial Economics 40, 185–211.
[24] Conyon, M. J. and Peck, S.I. (1998), 'Board size and corporate performance: evidence
from European countries', European Journal of Finance, Vol. 4, No.3, 1998, pp. 291-304.
[25] Baysinger, B.D. and Butler H.N. (1985), 'Corporate governance and the board of
directors: Value effects of changes in board composition', Journal of Law, Economics and
Organization, 1, 101–124.
[26] Bhagat, S. and Black, B. (2002), 'The non-correlation between board independence
and long term firm performance', Journal of Corporation Law 27, 231-274.
[27] Dulewicz, V. and Herbert, P. (2004), 'Does the Composition and Practice of Boards of
Directors Bear Any Relationship to the Performance of their Companies?', Corporate
Governance: An International Review, July.
[28] Lester, R.H., S, T.C., Dalton, C.M., Dalton, D.R. and Cannella, Albert A. (2006)
'Initial Public Offering Investor Valuations: An Examination of Top Management Team
Prestige and Environmental Uncertainty', Journal of Small Business Management, vol. 44,
no. 1, pp. 1-26.
[29] Zimmerman, M.A. (2008) 'The Influence of Top Management Team Heterogeneity on
the Capital Raised through an Initial Public Offering', Entrepreneurship: Theory and
Practice, 32, 3, pp. 391-414.
320
Kontakty:
Ing. Aleš Kubíček
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
Katedra managementu
nám. W. Churchilla 4
Praha 3 130 67
[email protected]
Ing. Ondřej Nowak
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
Katedra managementu
nám. W. Churchilla 4
Praha 3 130 67
[email protected]
321
Some connections between bankruptcy models and
their new possibilities
Některé vazby mezi bankrotními modely a jejich nové možnosti
Ladislav Lukáš *
ABSTRAKT
Bankrotní modely a modely měřící finanční tíseň podniků představují velké a důležité pole
ekonomického výzkumu. Příspěvek uvádí obecnou strukturu takových modelů ve tvaru
lineární případně afinní formy, která je sestrojena na datech poskytovaných standardními
finančními výkazy. Obecný pohled umožňuje jednak hlouběji vyjasnit vztahy mezi tradičními
modely, tak i platformu pro konstrukci nových modelů. Dalším důležitým rysem obecného
pohledu na modely je přímá motivace ke konstrukci vzájemně jednoznačných zobrazení
šedých zón jednotlivých modelů navzájem. Bankrotní modely jsou intenzivně využívány k
posouzení finančního stavu podniku i ke krátkodobé predikci jeho vývoje. Uvádíme výsledky
analýz ČSA, a.s. a Dajbych, s.r.o. s využitím aparátu a funkcí uvedených v tomto příspěvku.
Všechny výpočty byly provedeny pomocí sw Mathematica.
Klíčová slova: Bankrotní modely; Výkonnost firmy; Predikce stavu firmy.
ABSTRACT
Financial distress and bankrupt modeling represents large and important field of economic
research topics. This paper concerns with general structure of such models in form of linear or
affine forms built upon data available from standard accounting reports. Such general
approach helps both to elucidate connections among well-known models, e.g. Altman,
Ohlson, Neumaier and other ones, as well as building new models. Another important feature
provided by such approach is that we may construct unique mappings between shadow zones
of different models. These models are used for extensive analysis and short-term prediction of
firm’s state. We present and discuss some results of two case studies (Czech Airlines, and
Dajbych, s.r.o) using our approach. All calculations were performed by sw Mathematica.
Key words: Bankruptcy models; Firm performance; Prediction of firm’s state.
JEL classification: D22, G33
Introduction
Bankruptcy models and closely related valuation models represent very important topics
in corporate finance. The main goal of such models is to gauge financial health of company
and evaluating its financial distress to detect a danger of going bankrupt. There is available a
huge number of literature dealing with such topics. In general, there are two main directions
thereon. The first and older one is based on traditional processing of financial statements,
filtering the data, calculating various ratios and computing one or more aggregated objective
indicators. Sure, there is never ending debate about the validity of financial statements and
*
doc.RNDr.Ing. Ladislav Lukáš, CSc.; ZČU / FEK / KEM.
322
their data with respect of mirroring actual financial health of company. The second direction,
which is newer one, is based upon an idea to represent the company by a real option assuming
mainly non-financial assets and using the well-developed methods of financial option pricing
to calculate it in order to estimating corporate financial health therewith. The present paper is
focused on the first approach.
General model structure
The generally accepted pioneering works in bankruptcy prediction models based on linear
discriminant analysis are papers (Altman, 1968) and (Beaver, 1966). Since the sixties of the
past century, one can find an intensive utilization of traditional models as well as development
of new ones, which use different ratios and weights and stressed to be focused either upon a
particular sector of economy or to posses some specific feature, or both. Since these
bankruptcy models use various ratios extracted from traditional financial statements rather
than the figures themselves, there is a platform for construction a general model. The main
advantage of ratios over the financial statement figures is evident – ratios are dimensionless
quantities on the contrary to figures, which are money unit dependent ones.
Let assume a traditional full financial statement contains k independent entries in each
period (e.g. year). Hence, we may construct C(k,2)=k(k–1)/2 different couples (a,b) in general,
assuming the couple can yield either ratio a/b or b/a one, which are however accepted just as
one entity since a reciprocity b/a = (a/b)-1 holds. For illustration, (Zmeškal, 2002, Chap.1)
gives a prototype of corporate financial statement, which contains 14 entries which yields 91
possible different ratios to be constructed in general. Sure, another never-ending debate and
everlasting motivation for research are following questions – which combination of ratios is
the most effective, which offer the better performance, which of them is well-suited to
practical usage in companies, and a lot of other ones. Traditionally, the theoretical framework
for building such models is linear discriminant analysis (LDA) and corresponding large and
long period database (DB) of companies containing both blue-chip ones, average ones and
bankrupted ones as well.
Let denote n = C(k,2) = k(k–1)/2, so we can identify any built ratio a/b as an entry of a
vector belonging to n-dimensional space Rn. Hence, all information contained in financial
statements issued for a period (e.g. year) points in geometrical sense to a point in Rn. Now, we
can simply understand any bankruptcy model as a mapping72 F from m-dimensional subspace
Rm  Rn , with m < n, or more likely m << n, into R, which represents a set of real numbers.
F : Rm  R, as a point mapping F(x): x  ρ,
x = (x1, x2, ..., xm)T  Rm , ρ  R,
(1)
Usually, since the multivariate linear discriminant analysis is used for construction of
bankruptcy models the mapping F takes the following linear form, which one can express by
scalar product. However, sometimes an affine form is used as well. Both are given in (2).
(c, x) , c = (c1, c2, ..., cm)T, x = (x1, x2, ..., xm)T
c0 + (c, x)
(2)
where c is m-dimensional weight vector which is specific for each particular model, c0 is real
constant in affine form specific for each model as well, vectors c, x belong to Rm , and symbol
T
denotes transposition as usual.
72
Mapping F is a scalar function of vector argument which can be non-linear, in general.
323
At present, there is a lot of bankruptcy models published which fit into the form (2). The
only difference among them is that they assume to use different subspaces Rm from the space
of financial ratios Rn in general, and hence the different weight vectors c, too. For the
illustration of such approach, we present the three well-known models which are also very
frequently used in practice – the Altman model known as Z-score model as well, the Ohlson
model denoted by O-score, which is defined by affine form, and finally the Neumaiers’ model
IN05, which is known also as trustfulness index. The more details about these models can be
found in (Altman, 1968), (David, 1993), (Kislingerová, 2010, Chap.1), (Kubíčková,
Kotěšovcová, 2006), (Neumaier, Neumaierová, 2005), (Ohlson, 1980), (Sedláček, 2009),
(Vochozka, 2011), whereas another Zmijewski model is given in (Zmijewski, 1984).
Let denote the particular models as follow: Z-score (Ac,Ax), O-score (Oc,Ox), index IN05
(Nc,Nx), and the corresponding subspaces they are acting on as sRm, where s = A,O,N denotes
the model.
Application of bankruptcy model in practice follows two steps in general. The first one is
calculation of the indicator value, say γ(x) = (c,x), for the given values of vector x  Rm. The
second one is the test if the calculated value belongs to a grey zone or not, which reflects the
financial health of the company and can indicate its position against a prospective bankruptcy.
The grey zone of model is given as a finite interval [r, s] on R, which is specific for particular
model as well. Denoting the grey zone D one can summarize these two steps from
mathematical point of view as follows:

Calculation of value of linear mapping γ : Rm → R at given vector x,

Test if γ(x)  D then company suffers serious threats of bankruptcy
Prof. Altman published several models since his seminal paper from 1968, which differ
slightly each other either in selection of ARm and appropriate weights or grey zones AD or
both. We have chosen two from the family of his models. The similar situation holds for
Neumaiers’ models. At present, there exist a family of such models, and we have selected just
one for illustration. The models are summarized in the scheme bellow:
Altman model (version 1983): Z = γ(Ax) = (Ac,Ax),
Ac
= (0.717, 0.847, 3.107, 0.420, 0.998)T, Ax = (Ax1, Ax2, ..., Ax5)T  AR5,
Ax1 =
WC/TA, Ax2 = EAR/TA, Ax3 = EBIT/TA, Ax4 = VE/TL, Ax5 = S/TA,
WC – working capital, TA – total assets, EAR – retained earnings, EBIT – earnings before
interest and taxes, VE – market value of equity, S – sales, TL – total liabilities,
AD
= [1.23, 2.90] – grey zone for Altman model (version 1983).
Altman model (version 1995):
A95c
T
= (6.56, 3.26, 6.72, 1.05) ,
95Z
= γ(A95x) = (A95c,A95x),
A95x
= (A95x1, A95x2, ..., A95x4)T  A95R4,
A95x1 =Ax1, A95x2 =Ax2, A95x3 =Ax3, A95x4 =Ax4,
A95D
= [1.20, 2.60] – grey zone for Altman model (version 1995).
Ohlsonův model: O = γ(Ox) = Oc0 + (Oc, Ox),
Oc
= (6.03, -1.43, 0.08, -2.37, -1.83, 0.285,-1.72,-0.52)T,
Oc0
= -1.32 is additive constant in affine form,
Ox1 =
Ox
= (Ox1, Ox2, ..., Ox9)T  OR9,
ln(TA/GDP_PI), Ox2 = TL/TA, Ox3 = WC/TA, Ox4 = CL/CA,
324
Ox5 =
NI/TA, Ox6 = FFO/TL, Ox7 = if (EAR in the last 2 years < 0) then 1 else 0,
Ox8 =
if (TL > TA) then 1 else 0, Ox9 = (EARt – EARt –1)/(|EARt|+ |EARt –1|),
GNP_PI – gross national product price index, CL – current liabilities, CA – current assets,
FFO – funds from operations, NI – net income.
Neumaierův model (verze 2005): N = γ(Nx) = (Nc, Nx),
Nc
= (0.13, 0.04, 3.97, 0.21, 0.09)T, Nx = (Ax1, Ax2, ..., Ax5)T  NR5,
Nx1 =
TA/FC, Nx2 = EBIT/CI, Nx3 = EBIT/TA, Nx4 = S/TL, Nx5 = CA/CL,
FC – foreign capital, CI – interest of costs,
ND
= [0.90, 1.60] – grey zone for Neumaiers’ model (IN05).
Ranges of indicator function γ(x) of models belong to R. On the R are also defined grey
zones of different models in the form of closed intervals, each of which is given by its two
bounds – lower bound and the upper one. Let denote such interval D = [r,s]  R, where r is
the lower bound, and s the upper one. Usual interpretation of calculated value γ(x) for given x
in correspondence with company financial health is following –

if γ(x) < r then the company suffers serious financial troubles and its bankruptcy is almost
to come,

if if γ(x) > s then the company stands in good financial condition enabling it to cover all
its liabilities smoothly,

if γ(x)  [r,s] then the company is financially constrained in various measure and could be
endangered by prospective bankruptcy.
Having different grey zones one may construct linear mappings between couple of them in
quite natural. For example, let choose a couple AD and ND, and construct a mapping M: ND →
AD, which is linear one given by (3), and using that we may map values calculated by
Neumaiers’ model into the grey zone of Altman model. Sure, we may construct the inverse
mapping M-1: AD → ND given by (4), which maps the AD on ND.
M: ξ → η = α0 + α1ξ ,
ξ  ND, η  AD,
(3)
α0, α1 are determined by interpolation conditions M: Nr → Ar, M: Ns → As expressing the
correspondence of bounds of both grey zones.
M-1: η → ξ = β0 + β1η,
ξ  ND, η  AD.
(4)
β0, β1 are determined by similar interpolation conditions M-1: Ar → Nr, M-1: As → Ns.
Using these mappings one can obtain both the values Nγ = γ(Nx) mapped into AD and Aγ =
γ(Ax) mapped into ND. Usually, we process not a single financial statement but a sequence of
them reporting time development of company during a period of time, say [1,T].
Let assume, we have got time series {Aγt} and {Nγt}, t = 1, 2, .., T, by Altman model and
Neumaiers’ one, respectively. Applying the mapping (3), we get M:{Nγt} → {NAgt} which
gives the values of IN05 index mapped into AD. Similarly, the mapping (4) yields the
sequence {ANgt}, i.e. the values of Z-score mapped into ND. As usual, we may construct the
simplest interpolation function in form of continuous piecewise linear interpolants of the time
series over the domain [1,T], which are listed in (5).
325
Aγ(t), NAgt(t),
t  [0,T], with images in AD ,
Nγ(t), ANgt(t),
t  [0,T], with images in ND.
(5)
These functions provide useful and interesting information relating the calculated indicators
of financial health of company, especially when taking differences, and scaled differences
defined by (6).
NΔA(t)
= NAgt(t) – Aγ(t), NdA(t) = NΔA(t)/(As-Ar), t  [1,T],
AΔN(t)
= ANgt(t) – Nγ(t), AdN(t) = AΔN(t)/(Ns-Nr), t  [1,T].
(6)
The difference functions NΔA(t) and AΔN(t) may express a variability of calculated values of
two financial health indicators, here γ(Ax) and γ(Nx), compared properly each other over the
time [1,T]. We may suggest that the narrower these functions are each other the better
accordance of indicator values of both models is to expect. Hence, the financial health state of
company may be assessed with elevated reliability prospectively. The scaled functions, i.e.
NdA(t) and AdN(t), do not depend upon the measures of corresponding grey zones AD and ND
as they are relative differences, hereby expressible in percents.
Case studies – numerical results
We have selected two companies with financial statement time series provided longer than
ten years. All excerpted values are available in theses (Muchová, 2012) and (Tolarová, 2012).
All calculations and graphs were performed in Mathematica, Wolfram Research Inc
Case study 1 – ČSA a.s., Praha (Czech Airlines). Necessary data were excerpted from its
public available financial statement DB within the period 2001-2011. The horizontal axis of
all graphs represents years relative to 2000. Fig.1 shows values {Aγt}, and {A95γt}.
Fig. 1: ČSA, 2001-2011, Altman Z-score ’83 (left), and ’95 (right).
Source: own calculations.
Calculated values of {Aγt} and {A95γt}, t=2001,.., 2011 are:
{Aγt}={1.54258, 1.78201, 1.89223, 2.2048, 1.8479, 1.9713, 2.48906, 2.37952, 0.364014,
2.69735},
{A95γt}={0.441206, 0.971469, 1.57009, 1.97273, 0.344791, -0.179259, 0.286712, 0.135031,
-7.33401, 0.820033}.
326
Fig. 2: ČSA, 2001-2011, Altman Z-score ’83, MLSE regress.polynomials, order 1-5 (left),
highlighted diference between Z-score ’83(blue) and ’95 (red), (right).
Source: own calculations.
Fig.2 on the left shows five regression polynomials of order 1 – 5 (red, green, blue, brown,
magenta) constructed by least squares fit with square error residuals: {3.76586, 3.65072,
3.45476, 2.91435, 1.67154}. Hence, the polynomial fit of 5-th order is the best. On the right,
there are graphs of {Aγt} and {A95γt} with their shadow zones, and the highlighted difference
between them. The fall of financial state of ČSA in 2009 is quite evident.
Computation of Ohlson indicator function γ(Ox) for the given data yields the time series
{Oγt}, t=2001,.., 2011, which enables to calculate probabilities of bankruptcy {Opt} using the
formula (7).
Op(Ox)
= 1/(1+ exp(-γ(Ox)), γ(Ox) = Oc0 + (Oc, Ox), γ(Ox)  R, Op(Ox)  ]0,1[.
(4)
Fig.3 shows graphs of calculated probabilities of bankruptcy {Opt} using Ohlson model,
which is sometimes criticized due to role of quantity GNP_PI, whether it should be time
dependent or could be accepted as time invariant. Therefore, we tried both and the calculated
results are on the Fig.3. Fig.4 on the left shows the differences between calculated
probabilities of bankruptcy. On the right, there are graphs of time dependent GNP_PI and
time invariant one, and the differences between them are highlighted. Fig.3 confirms the ČSA
trouble-year 2009 with enormous peaks of probability of bankruptcy as well. Whilst Fig.4
could support acceptance of an idea to take time invariant GNP_PI in Ohlson model.
However, it is an example only.
Fig. 3: ČSA, 2001-2011, Ohlson bankruptcy probability with GNP_PI time dependent
(left), and time invariant (right).
Source: own calculations.
327
Fig. 4: ČSA, 2001-2011, Ohlson bankruptcy probability with GNP_PI time dependent
(blue) and time invariant (red), (left), highlighted differences between GNP_PI used
(right).
Source: own calculations.
Let denote {depφt} and invφ, t=2001,.., 2011 the time series of time dependent GNP_PI and the
value building the time series of time invariant GNP_PI {invφt}, respectively. Set invφ = 1.
{depφt}={4.7, 1.8, 0.1, 2.8, 1.9, 2.5, 2.8, 6.3, 1.0, 1.5}.
Calculated values of {Oγt}, and {Opt},t=2001,.., 2011 taking {depφt} are:
dep{Oγt}={-1.00942,
-1.84287, -2.41444, -1.96193, -0.0211083, 0.328626, 0.684423,
0.782986, 2.51429, -0.367853},
dep{Opt}={0.267093,
0.136713, 0.0820784, 0.123258, 0.494723, 0.581425, 0.335275,
0.686323, 0.925137, 0.40906}.
Calculated values of {Oγt}, and {Opt},t=2001,.., 2011 taking {invφt}={1, 1,…, 1} are:
inv{Oγt}={-1.28498,
-1.94753, -2.00444, -2.14527, -0.135397, 0.165471,-0.867758, 0.455257,
2.51429, -0.44005},
inv{Opt}={0.216703,
0.124823, 0.118738, 0.104774, 0.466202, 0.541274, 0.295721, 0.611888,
0.925137, 0.391729}.
Case study 2 – The company Dajbych s.r.o, Plzeň, (off-road car dealer) is a local company
ranking into MSE. The company annual financial statements within the period 2000-2011
were used for our calculations. Since it is Czech average sized company there is interesting to
perform all calculations based on Altman model ver.’83 and model IN05 as well, and to
present results obtained by proposed mappings M and M-1, and to show functions NAgt(t),
ANgt(t) given by (5) and NdA(t), AdN(t) given by (6), in particular. Now, the horizontal axis of
all graphs represents years relative to 1999.
Fig.5 shows values {Aγt}, and {Nγt}. At first glance, there is evident that {Aγt}
overestimates the financial health of the company since one can simply inspect distinct
differences during the whole period investigated.
Calculated values of {Aγt} and {Nγt}, t=2000,.., 2011 are:
{Aγt}={9.26724, 5.0779, 6.02363, 5.15725, 5.15959, 3.55955, 5.40886, 5.14617, 4.5757,
3.55743, 3.46989, 3.53674},
{Nγt}={2.44744, 1.59121, 1.7337, 1.68991, 1.8851, 1.28371, 2.4244, 1.77974, 1.57912,
1.19416, 1.1467, 1.24314}.
328
The mappings M and M-1 are constructed using formulas (3) and (4), respectively.
Calculated values of {NAgt} and {ANgt}, t=2000,.., 2011 are:
{NAgt}={4.92175, 2.87904, 3.21897, 3.11449, 3.58016, 2.14543, 4.86678, 3.3288, 2.85019,
1.93178, 1.81855, 2.04864 },
{ ANgt }={3.50004, 1.74403, 2.14044, 1.77729, 1.77827, 1.1076, 1.88275, 1.77265, 1.53353,
1.10671, 1.07002, 1.09804}.
Fig. 5: Dajbych, s.r.o., 2000-2011, Altman Z-score ’83 (left), and IN05 (right).
Source: own calculations.
Fig.6 on the left shows values {Aγt} and {NAgt} calculated by M:{Nγt} → {NAgt}. On the
right, there are values of {Nγt} and {ANgt} calculated vice versa by M-1:{Aγt} → {ANgt}.
Comparing both couples of functions (Aγ(t), NAgt(t)) and (Nγ(t), ANgt(t)) over whole period
[1,T] we see more stringent measuring of company financial state by IN05 indicator since
-1
NAgt(t) < Aγ(t) for any t  [1,T]. On the contrary, when inspecting the results obtained by M ,
i.e. comparing the values in ND, we see that up to t=4, i.e. 2003, that ANgt(t) > Nγ(t), hence
supporting an overall meaning that IN05 outperforms the Altman model ’83. However, for t
 ]4,T], i.e for 2003-2011, the contrary holds, i.e. Altman Z-score ’83 outperforms IN05,
since it holds ANgt(t) < Nγ(t).
Fig. 6: Dajbych, s.r.o., 2000-2011, results of mappings M and M-1,
Z-score ’83 (green) and M: IN05 → AD (blue) (left),
M-1: Z-score ’83 → ND (blue) and IN05 (green) (right).
Source: own calculations.
Fig.7 depicts two functions NdA(t) and AdN(t) defined by (6) that we suppose to be used as a
gauge for sharper decision which methods to use in practice. On the left, the function NdA(t)
represents a scaled difference of functions NAgt(t) and Aγ(t), i.e. NAgt(t) – Aγ(t), where scaling is
performed by the length of grey zone AD. In this case, the Altman plays a reference platform
for comparisons. On the right, there is depicted the function AdN(t), which represents on the
329
contrary a scaled difference of functions ANgt(t) and Nγ(t), more precisely ANgt(t) – Nγ(t) being
scaled by the length of grey zone ND, which suggests therefore Neumaiers’ model to stand as
the reference platform for prospective comparisons. We also note that ranges of both
functions enable their values to interpret in percents. Hence, concluding the results presented
on Fig.7 we may recommend to use both models for analysis of company financial health and
as a platform for making comparisons and decisions to accept ND in this case. Well, it is not
very surprising result, however we proposed a systematic approach how to support such
conclusion in particular case.
Fig. 7: Dajbych, s.r.o., 2000-2011, scaled functions NdA(t) (left) and AdN(t) (right).
Source: own calculations.
Fig. 8: Dajbych, s.r.o., 2000-2011, scaled functions NdA(t) (blue) and AdN(t) (red), (left),
local prediction of hitting times the upper bound of ND (right).
Source: own calculations.
Fig.8 on the left depicts these functions NdA(t) and AdN(t) together again, thus showing
more precisely the differences. The highlighted area could suggest intervals of dominance of
one method over the second one. On the right, there are prospective trajectories of Dajbych
company financial health state in the near future. Prediction functions ψn(t) are deterministic
ones, and predictions of hitting times the upper bound Ns are calculated as follows.
Linear prediction ψ1(t): two interpolation conditions (2010, 2011), linear prediction ψ2(t):
averaged trends in (2009, 2010) and (2010, 2011), quadratic interpolation ψ3(t): interpolation
conditions in (2009, 2010, 2011).
Hitting time Nts is a solution of an equation ψ(Nts) = Ns, where ψ(t) stands for local prediction
function, one of ψn(t), n=1,2,3.
Graphs of prediction functions are depicted on Fig.8 using different colors: ψ1(t) ~ (brown),
ψ2(t) ~ (green), and ψ3(t) ~ (blue). Hitting time estimations are following: ψ1(t) gives 2014.7,
330
ψ2(t) gives 2025.57 ~ a term in rather long future, and ψ3(t) gives 2012.37 ~ it sounds too
optimistic, as an accelerating trend is hard to be believed in practice.
Conclusion
We sketched general structure of bankruptcy models and presented detailed analyses of
financial health of two Czech companies. The main contribution of the paper is construction
of two mappings of grey zones each other. Proposed scaled difference functions enable us to
identify properly application of bankruptcy models. Future research will be focused on a role
of common ratios in indicator functions of different bankruptcy models.
Literature
[1] Altman, E. (1968): Financial Ratios, Discriminant Analysis and the Prediction of
Corporate Bankruptcy. Journal of Finance 23 (1968), 589–609.
[2] Beaver, W. (1966): Financial Ratios as Predictors of Failure. Journal of Accounting
Research. 1966, 77–111.
[3] David, F.R. (1993): Strategic management. 4-th ed., New York, Macmillan Publ.Co.,
1993, 931 str., ISBN 0-02-327841-2.
[4] Kislingerová, E. et al (2010):Manažerské finance. 3-rd Edition, Praha: C.H.Beck, 2010,
811 str., ISBN 978-80-7400-194-9.
[5] Kubíčková, D. – Kotěšovcová, J. (2006): Finanční analýza. Praha, VŠFS – EUPRESS,
2006, 125 str., ISBN 80-86754-57-X.
[6] Muchová, D. (2012): Analýza vývoje podniku v době hospodářské krize. Diplom.práce,
ZČU/FEK, Plzeň, 2012.
[7] Neumaier, I., Neumaierová, I. (2005): Index 05, In Sborník příspěvků mezinárodní
vědecké konference „Evropské finanční systémy“. Brno: Ekonomicko-správní fakulta,
Masarykova univerzita v Prně, 2005, pp.143-148, ISBN 80-210-3753-9.
[8] Ohlson, J. (1980): Financial Ratios and the Probabilistic Prediction of Bankruptcy.
Journal of Accounting Research 19 (1980), 109–131.
[9] Sedláček, J. (2009): Finanční analýza podniku. Brno, Computer Press, 2009, 154 str.,
ISBN 978-80-251-1860-6.
[10] Tolarová, I. (2012): Identifikace krizového vývoje podniku. Diplom.práce, ZČU/FEK,
Plzeň, 2012.
[11] Vochozka, M. (2011): Metody komplexního hodnocení podniku. Praha, Grada
Publishing, 2011, ISBN 978-80-247-3647-1.
[12] Zmeškal, Z. (2002): Finanční modely. Ostrava, VŠB-TU Ostrava, 2002, 236 str.,
ISBN 80-248-0182-5.
[13] ZMIJEWSKI, M. Methodological Issues Related to the Estimation of Financial
Distress Prediction Models. Journal of Accounting Research, Supplement, 1984, 59-86.
Kontakty:
doc.RNDr.Ing. Ladislav Lukáš, CSc.
Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta ekonomická, Katedra ekonomie a kvantitativních metod
Husova 11, Plzeň, 307 14
[email protected]
331
Index podnikateľského prostredia na Slovensku
ťahajú franchisingové spoločnosti
Index of business environment in Slovakia is pulled with
franchising companies
Peter Majerčák* – Eva Majerčáková**
ABSTRAKT
Príspevok sa v úvode venuje základnému hodnoteniu vývoja podnikateľského prostredia
v Slovenskej republike. Autori pomocou Indexu podnikateľského prostredia (IPP) poukazujú
na inovatívny nástroj hodnotenia konkurencieschopnosti podnikateľského prostredia, ktorý
v sebe zahŕňa množstvo položiek s pridelenou vlastnou váhou rozdelených do niekoľkých
kategórií. Ďalšiu časť príspevku tvorí aplikácia franchisingu na podnikoch v Slovenskej
republike.
Klíčová slova: Index podnikatelského prostredia, franchising, podnikanie
ABSTRACT
The contribution is given in the introduction to the basic evaluation of development of the
business environment in Slovakia. Authors using the Business Environment Index (IPI)
demonstrate an innovative tool for assessing the competitiveness of the business environment,
which incorporates a number of items with assigned its own weight divided into several
categories. Another part of the paper is about an application of franchising companies in the
Slovak Republic.
Key words: Index of business environment, franchising, enterpreuner
JEL classification: G30
Introduction
The current trend of the world is raised as internationalization and linking national to
supranational entities. Following this, there is interdependence - economic interdependence
among national economies and markets. This process is driven by globalization and its
effects. Through these factors are opening up new opportunities for businesses.
The economic crisis revealed problems and inefficiencies of national systems. Those
under the pressure of increasing debt and escalation are often forced to take unpopular
measures that directly or indirectly affect the business and the business environment. On the
other hand, businesses are looking for solutions that would provide them improve their
current situation. The first option to be successful, a business under foreign brand - workable
business concept, while maintaining the autonomy of your business. This way of doing
*
**
Ing. Peter Majerčák, PhD., Žilinská univerzita v Žiline, FPEDAS, Katedra ekonomiky, Univerzitna 1, 01026
Žilina. Email: [email protected]
Ing. Eva Majerčáková, Žilinská univerzita v Žiline, FPEDAS, Katedra železničnej dopravy, Univerzitna 1,
01026 Žilina. Email: [email protected]
332
business called franchising. The world is widespread, but in Slovakia the higher rate began to
develop in recent years. Brands are popular article among consumers and can be a key factor
in purchasing decisions product. Another alternative that offers the entrepreneur, the location
of the registered office of the country with lower or no tax burden. Such areas or states are
called tax havens. Awareness of them is growing not only in business but also in public. They
provide businesses minimize administrative duties, reduce costs through tax optimization,
protection of property rights and identity of the entrepreneur.
The basic principle of doing business
The basic principle of business in a market-oriented economy of the state is to create an
environment in which entrepreneurs can grow and be rewarded for their entrepreneurial
efforts. At the same time it creates added value for the whole economy and society .
Economic policy of the Slovak Republic, and especially the highest law of the State indicates
the Slovak economy as a market , although inherently has the character of a mixed economy .
Apply the principle of " the invisible hand of the market " controlled by the State and
restricted interventions ( interventions ) state. He oversees the competition , ensuring a
balance in individual markets and cares for more competitive environment as a whole .
Set of all economic means and relations of many businesses , companies , organizations
and institutions with different focus and action in different sectors can be named as the state
economy . Is there a certain defined area. One of the goals of economic growth as a whole ,
should be to provide a suitable environment for the proper functioning of the essential
elements of the economic system , which the company and its surroundings belongs .
Crucial to the healthy development of the state and the business sector is therefore a
favorable business environment. Favorable business environment can be called an
environment where there is promotion and protection of economic competition from the state.
He creates a stable and clear rules , ensuring their compliance with all stakeholders and seeks
to minimize the administrative burden for businesses . The business environment is also
reflected in the economic growth of the state. Also , despite being our country's economic
crisis, it can be concluded that in the long run ( of the independent Republic ) to improve the
competitiveness of the Slovak Republic, although in recent years there has been a historical
decline in our global competitiveness index ( GCI ) according to the report " The Global
Competitiveness Report 2012 / 2013 ' , which is published annually by the World Economic
Forum ( WEF ) . Evaluate the competitiveness of the country , the public and the available
data and the Executive Opinion Survey global workers. " The Slovak Republic in the
competitiveness ranking fell from the previous year by two points and ended at 71 ranked in
the ranking of 144 countries. This is historically the worst location in Slovakia since its
inclusion in this prestigious international comparisons since 1997. Slovakia has moved to the
third position of the least competitive EU countries , although lower in the rankings are only
Romania ( 78th place ) and Greece ( 96th place ) . " [ 5 ] This trend decline in the quality and
attractiveness of the business environment in Slovakia persists and after the elections to the
National Council of the Slovak Republic in 2012 has further deepened. The main weakness
remains level of corruption, cronyism , law enforcement, transparency in government and
public institutions towards entrepreneurs, and labor market flexibility and underdeveloped
capital market. Changes in the business environment with a delay also reflected in the
qualitative and quantitative characteristics of the business sector.
333
Business Environment Rating – IPP
The Business Alliance of Slovakia (PAS) since 2001, quarterly monitoring and
evaluating the level of quality of the business environment in Slovakia through its own
business environment index (IPI). A key tool of evaluation is competitive business
environment, which incorporates a number of items with assigned its own weight divided into
several categories.
With this index, IPP can track the overall development of the business environment in
Slovakia and also partial movements in the quality of the individual components of the
environment, such as changes in the economic policy of the Government, in legislation or in
the level of infrastructure. It consists of sensational results of regular surveys among
managers, who on the basis of public information, available facts and own experience
evaluating current developments in the business environment.
Fig. 1: Development of Index business rating in Slovak republic
Source: Authors processing
Base period for calculating the IPP is used the second half of the base year 2001, the
rising value of 100 index points. Following this period, for comparison with subsequent
periods . The quality of the business environment had a significant upward trend until the
election period 2006. Subsequent change of government so. leftist , which according to the
entrepreneurs did not bring along a lot of positive, scooped index decreasing character . Later,
he was at the end of 2008, even multiplied by the economic crisis . After these events, the
business climate index is still " recovering ".
As shown by the international rating and statistics for the previous calendar year 2012 ,
the Slovak economy has increasingly declining. Mapping the business environment gives
annually answer policy-makers where their positive efforts and where it is appropriate to take
certain measures for its improvement.
The driving force not only in the EU but also in Slovakia are small and medium-sized
enterprises. According to the Statistical Office of the Slovak Republic , constitute more than
99 % of all enterprises. That three-quarters of small and medium-sized enterprises employing
up to 10 employees. These are the image of our business, and also because it is right at the
following clarifying the current state of the business to focus primarily on them . According to
the data of Statistics for the last year there has been only a slight increase in business in the
Slovak Republic. Similarly, according to statistics released by the Ministry of Justice changed
the trend for enterprises deleted from the Commercial Register. A growing number of
334
companies can be a sign analysts said the gradual recovery of the economy . The potential
success of small and medium-sized enterprises is accompanied by a larger number of cases
and the recovery in job creation. The labor market and its analysis of Financial Policy
Institute ( IFP ) points out that more than 17 % of the total working population are selfemployed . Alarming indicator of our economy is nowadays unemployment . The Eurostat
and the Office of Labour, Social Affairs and Family of the attacks of 15% . On the other hand,
there is also the scope for people who wish to do business and not just " standard way " using the Franchise Institute, established firms in the country, providing better ( businessfavorable ) conditions for business, or even the possibility of starting up a business in the form
of newly created EU operators.
Franchising in practice
In the context of all the above mentioned and analyzed the data, I would like to follow up
the issue arises as franchising, works and for whom it is intended. How and where to it a
potential candidate, businessman, can get and what is the offer and the current state of
franchising in the Slovak Republic and abroad. To maintain objectivity must not forget the
problems associated with specific franchising as a business concept.
Is initially give a concise characterization of a franchise that is the " turnkey business ".
Business attracts worldwide more and more people. In the U.S. alone every year founded the
company more than a million Americans. According to statistics, up to one -third of
companies expire. Shorts are not the owners of small businesses or simply to overcome the
crisis threshold of survival five years. Because of the four companies that survive the first
five-year period, celebrating the tenth anniversary on average only one. On the other hand,
over 90 percent of companies that begin business under a franchise agreement, working in
business after five years. The question arises, what is the difference between newcomers
enterprises "solo" and under franchising network. The first view suggests that it is the brand .
In most cases, indicate the franchisor 's success is know- how. In other words, a complete and
detailed manual on how to do business. One of the first steps is clearly considered choosing
the right partner. Criteria for partner usually are not exactly given. All the conditions are
adapted to the market. Franchisor to ensure against possible " devaluation" of its brand , today
is common practice selection process and subsequent practical tests.
In the initial phase of any business entrepreneur you need to have sufficient capital to"
launch" of its business . Besides using its own resources to cover the foreign sources. At this
point it should be noted that in the majority of franchising Bank loan applicants based more
accommodating. Business under an established brand name and high initial cost franchisees,
giving banks probably some guarantee. Many banking entities have even created a so-called "
franchising programs ". This is a bank product specifically designed for franchise business,
which is a simplified pre- defined process of obtaining a loan for the purpose. Unfortunately,
in Slovakia is relatively small markets, while banks do not offer a specific product for this
type of business.
In today's modern world nothing is free in franchising business and it is doubly true. If
anything, what makes franchising less affordable, so it is clearly mentioned capital. But how
else can an entrepreneur get a relatively easy way of functioning business with the full support
of the provider, if not for money. Franchise financing is an important issue. Primarily these
are two or three types of fees that the acquirer must pay for all concepts available on the
market. The team first and for most franchisees certainly the most serious is the entry fee .
Paid for the license , know -how , a manual for business and everything that goes with it . It is
also counted cover the costs associated with training providers , building establishment and
335
subsequent consulting assistance . Fee amount generally reflects the quality of the franchise
concept and its market value . Amounts for it moving really high . Unwritten rule in the entry
fee is usually that if the franchisor provides a lower amount of the entry fee , usually this"
difference " selects for higher royalties ( interim ) charges. This fee is levied for a specified
period. As mentioned earlier , ranges between 5-9 % of turnover or profits of franchisees . In
order to franchisee not so simple that all marketing activities and so leaves the franchisor , on
the one hand, has the right to undertake in this field and on the other hand , the fees for
promotion and advertising . There is an obligatory item of franchising, but the vast majority
are well established in practice. It is the nature of the investment fees, which are levied on a
regular basis , but only in order to cover the expenses ( costs ) for marketing and marketing
campaigns .
The franchise business is suitable for those who want to speculate with building your own
units and looking for what he could do. Common opinion of many people in the discussion of
self-realization in professional life is to have the energy and zest for business, a basic
understanding of the functioning of a market economy, organizational skills and stamina
required. Nowadays supersaturated markets often individuals lacking the right business idea.
That is exactly what franchising deals. Despite the business under a foreign name, the fact
remains that the entrepreneur remains economically and legally independent entities. There
are many portals as franchiseportal.sk, franchisa.sk and more, where can learn the basic
information necessary to select a field of business. After selecting the appropriate system and
established contact with the appropriate conditions to study or visit an existing franchise unit.
Many would have to wonder if it's really easy. The shop lot depends on the agreement.
Franchisor has an interest in obtaining a reliable partner and purposeful, otherwise the
franchisee could damage the brand and reputation. Franchisee is looking for a reliable partner,
where it invests its money , its capital and wants to be behind a company that keeps its
promises and terms and conditions . Finally, the franchisee wants your investment as soon as
possible to capitalize on the functioning and thriving business. From the perspective of
customers the brand has more or less the same shape, is for them a guarantee of quality and
customers easily identify it. To avoid stagnation and franchise chains are no exception, very
happy to adapt innovations to keep their customers. It may be necessary for some of the
partners will work on your own. Therefore must constantly develop franchise concepts and
bring them to new ideas. Should be encouraged not only their customers, but also its franchise
partners.
Analysis of the business should be based on concrete examples of companies. Therefore
be the first examples of the world and consequently the domestic sphere, who were traffickers
modern franchising and took hold among the world leaders.
McDonald 's was one of the first to use the concept of franchising to expand its business
scope and abroad for several global markets . The company was founded McDonaldovci
brothers and opened his first restaurant in San Bernardino, California. The truth is that until
the arrival of Ray Kroc, a trader from Chicago, to the company , McDonald's scored a huge "
boom " . The company currently has this system indeed very thoughtful and stabilized.
Franchising agreements to be signed for a period of twenty years and it is not cheap to set up a
"your own " McDonald's . It is necessary to have prepared a large amount of money, roughly
just over 564 thousand euros. For this American company is selling a significant licensing
issue. McDonald's restaurants owned by franchisees worldwide, more than those owned
directly by the company. The amount mentioned above may not be in such amount.
McDonald's has for businesses that are considered extremely capable created program, which
is a form of rent. In this model must be interested in something more than € 66,000.
Entrepreneur receives rent for three years and then redeem your business. Lower bail amount
336
includes input and the cost of opening a restaurant. Of course, these costs do not include just
the license itself. The high amount of the input franchise fee of twenty nor ten percent. The
rest are costs related to the restaurant by the rules, the observance of which a global company
meticulously cares.
Top of SUBWAY company dates back to 1965, making it over other companies quite
young. Their business is to offer fresh sandwiches and salads as an alternative to calorie meals
from fast food. It must be said that the progress of the company and expansion into the world
of a very fast pace. Founded by two young friends with a capital of $ 1,000. After the first few
years of business, which were quite difficult, they decided to change the name of the
SUBWAY and began franchising in 1974. These figures , however, already in 2011 , and now
dynamically changed by SUBWAY on their official website shows the number of countries
exceeding the number one hundred and restaurants more than 36,000 .
The first attempts began franchising in Slovakia after the revolution , subsequently
produced many franchise systems , particularly the entry of foreign chains ( concepts ) , but
do not present this form of cooperation in business did not develop into an adequate quantity
and quality . Franchising, though interesting way business is bringing many benefits to both
partners in Slovakia is still less used . In Slovakia, there is still no official statistics on the
current cooperative groups and the results of their business. Partial information gathering
Slovak Franchise Association. A substantial part of business concepts come from abroad, but
also created domestic concepts." Success chains depend on their origin, but especially from
the experience of the franchisor and franchisees appropriate selection and site traffic.
Franchisor must have good knowledge of the market environment being entered and must also
be able to correctly predict its future development. Some foreign franchisors tended to
consider our environment according to his or global market, but this could lead to wrong
decisions. "
It currently operates in the domestic market just over 90 franchise systems or networks. It
is an impressive 22 original Slovak concepts and is operating 69 foreign concepts operating in
our market. Many of these umbrella association of SFA. Most franchising applies, mutatis
mutandis, as in other countries, in commerce , services and gastronomic gastronomy ,
respectively fast food . Increase the offer franchise concept mainly from the European Union
and also the demand for this way of doing business. Especially in small and medium-sized
businesses are shaping up this option as an alternative to further develop or some as the only
way to keep on the market. It can be concluded that the improved opportunities and financing
conditions and increased awareness of how this company in our environment, which is only a
good step forward for the whole business.
One of the successful concept, which is based on a franchise basis in our market, the
company Fornetti ( although not in Slovak ) . Francis Ambrovics late 90th years owned a
small bakery in Dunaszerdahely . His ambition, however, ranged above. I supply bakery
products throughout Slovakia. On business trips in Hungary noticed in several places queues
of people at plants with pastry. The same brand, same product of the same quality and similar
price. The idea, he immediately liked. After several meetings with the founder Fornetti Jozsef
Palásti , was to buy a franchise license for the Slovak Republic . In 1999, it was only the
second country to which Hungarian bakery concept came. Currently the brand operates seven
other European markets.
Probably the most successful purely Slovak franchise concept is now Pizza Mizza . This
is a restaurant with a network delivery services. The first operation was established in 1994.
The actual expansion of the chain started some ten years later.
337
Conclusion
Many people characterize franchising as "go the distance". They are right. The entrepreneur
invests significant capital and its expected return. It is not enough just to buy a functioning
business. This requires a serious approach and daily effort to be a successful way. However, it
is also pointed out that it is worth it because Slovakia has the potential for franchising and
brand are currently in a very popular part of the population.
References
[1] Národná agentúra pre rozvoj malého a stredného podnikania: Analýza vývoja dopadov
hospodárskej krízy na MSP. Bratislava: 2009. [on line]. Dostupné na internete: <
http://www.nadsme.sk/files/7-AnalyzavyvojadopadovhospodarskejkrizynaMSPFINALv2MM.pdf >
[2] Index podnikateľského prostredia. 2013. [on line]. [s.a.]. Dostupné na internete:
< http://www.alianciapas.sk/menu_pravidelne_indexipp.htm >
[3] Správa o podnikateľskom prostredí. 2013. [on line]. [s.a.]. Dostupné na internete:
< http://weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2012-13.pdf >
[4] Národná agentúra pre rozvoj malého a stredného podnikania: Stav Malého a stredného
podnikania. Bratislava: 2012. [on line]. Dostupné na internete:
< http://www.nadsme.sk/files/Stav_MSP_2011.pdf >
[5] Štatistický úrad Slovenskej republiky, Databáza Slovstat. [on line]. [s.a.]. Dostupné na
internete: < http://www.statistics.sk/pls/elisw/vbd >
Kontakty:
Ing. Peter Majerčák, Ph.D.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Katedra ekonomiky
Univerzitna 1, 01026 Žilina
[email protected]
Ing. Eva Majerčáková
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Katedra železničnej dopravy
Univerzitna 1, 01026 Žilina
[email protected]
338
Je podnikanie pre podnikateľov v Slovenskej
republike stále atraktívne?
Is a entrepreneurship for entrepreneurs in Slovak republic still
attractively?
Peter Majerčák* – Eva Majerčáková**
ABSTRAKT
Príspevok sa v úvode venuje základnému hodnoteniu vývoja podnikateľského prostredia
v Slovenskej republike. Autori príspevku podrobným spôsobom hodnotia vývoj
podnikateľského prostredia v Slovenskej republike. Záver príspevku je venovaný návrhom na
zlepšenie podnikateľského prostredia v Slovenskej republike.
Klíčová slova: podnikateľ, podnik, podnikanie
ABSTRACT
The paper is given in the introduction to the basic evaluation of development of the business
environment in Slovakia. The authors detail to evaluate the contribution of the development
of the business environment in Slovakia. The conclusion of the paper is devoted to proposals
to improve the business environment in Slovakia.
Key words: entrepreneur, enterprise, business
JEL classification: G30
Introduction
Enterprise of all sizes meet certain role in the economy. Intensive industries to capital
investment and long production cycle require the existence of large enterprises. Conversely
competitive industry providing customer service and producing consumer goods creates
conditions for the establishment and operation of small businesses. The importance of the
whole society and the importance of small and medium-sized enterprises are already widely
accepted. Their implications for employment growth has been discussed since the eighties
prominent economists such. Storey (1982 , 1988 , 1994); Birley (1987 ) , Kirchoff and
Phillips ( 1988, 1992 ) , White and Reynolds (1996 ) , for economic growth Kent (1982 ) ,
Sexton (1986 ) ; Dubini ( 1989) Storey ( 1994); Wennekers and Thurik (1999 ) , and
innovation Drucker ( 1984, 1985 ) , Acs and Audretsch (1988 ) . Based on the latest available
data from 2010, the share of small and medium-sized enterprises in the total number of
businesses in the EU-27 99.8 % and their share of employment accounted for 66.9 %. Number
of SMEs in Slovakia represents 99.9 % of all businesses and in 2010 employed 72.2 % of all
employed persons in the Slovak Republic. Significant was also the share of value added in the
economy, a rise of 56.1 %. Representation of SMEs in various sectors in Slovakia is very
*
**
Ing. Peter Majerčák, PhD., Žilinská univerzita v Žiline, FPEDAS, Katedra ekonomiky, Univerzitna 1, 01026
Žilina. Email: [email protected]
Ing. Eva Majerčáková, Žilinská univerzita v Žiline, FPEDAS, Katedra železničnej dopravy, Univerzitna 1,
01026 Žilina. Email: [email protected]
339
similar to the European average, with a higher proportion of SMEs in Slovakia can be
observed in the trade sector, while fewer SMEs in the construction sector.
The question of improving the business environment for SMEs is solved in the world very
closely. This follows from the fact that it is SMEs that are capable of flexible response to
changing market conditions, individual consumers' needs and significantly contribute to the
GDP and employment. On the other hand, there are particularly vulnerable to external
changes. It should therefore be in the interest of every government to ensure a stable political ,
legislative and economic environment , removing barriers to business , maintaining a healthy
degree of control over market mechanisms and the promotion of cooperation with the
business sector scientific research base for outreach innovative and competitive businesses .
Country standing for these principles are generally resistant to extremes, have a stable
economic environment, are able to quickly overcome the economic crisis and boost economic
growth.
Terms of business
The Flash Eurobarometer survey in 2012, which concerned an entrepreneurial mindset,
showed that, compared with 61 % of respondents in the U.S. would be self -employment
preference only 45 % of Europeans. In China has 71% of citizens preferences become selfemployed, in Japan only 39 %. Between EU Member States were analyzed parameters are
relatively large differences. Cyprus and Greece were well above the EU average and the U.S. ,
while interest in the business showed less than a third of the population of the Slovak
Republic , Belgium, Denmark , Czech Republic and Sweden .
Several authors and surveys agree that the main causes of failure of SMEs in Slovakia
include corruption, cronyism, high tax burden, incomprehensible legislation, lack of support
for start-ups , lack of capital , lack of preparation or run a business . There needs to be
completed and immature businesses to communicate with customers, respectively way of
thinking , and excessive stiffness vision for quick profit without efforts to build a viable
enterprises are able to offer the customer the feeling that he is the paramount interests of the
company.
The Business Alliance of Slovakia ( PAS ) implemented since 2001 regular quarterly
monitoring of the business environment in Slovakia own index . Monitoring began at baseline
index of 100 points, which during the period grew until 2006, when the growth stopped (
126.51 points ) , and has since declined . In 2010, stagnated, but in the course of 2011 and
decreased again its value at the end of 2011 reached 87 points, indicating a worsening
business conditions in Slovakia. Between long-term business called the greatest barriers
include:

lack of law enforcement , judicial ,

effectiveness of state management , access to state aid

corruption in offices ,

bureaucracy and delays in offices ,

failure to apply the principle of equality before the law ,

lack of understanding , lack of transparency , questionable usability , volatility
legislation .
According to the World Economic Forum in 2011 are for the most problematic factors for
doing business in the Slovak Republic considered : corruption ( 19.4 % ) , inefficient
340
government bureaucracy ( 19.0 % ) , restrictive labor regulations ( 11.0 % ) , inadequate
infrastructure ( 10.5 % ) and political instability ( 8.8% ) .
The problem of excessive administrative complexity in the tax and insurance agenda of
employing workers is a long-term naming as one of the major sources of administrative
burdens on business in Slovakia. Eliminate this problem is one of the aims of policy reforms
in tax and customs administration with the unification of taxes , duties and social security
contributions , approved by the Government in May 2008. In the first stage, in 2013, it aims to
merge the tax and customs administration and create a new, optimized management system
and the organization of state income through the newly created Financial Report SR.
According to the Directorate General of the European Commission to reduce bureaucracy in
the current self-employed SR led to the creation of 1.5 million. new jobs . Action program for
reducing administrative burdens in the SR for 2007-2012, approved by Government
Resolution no. 833/2007 has been prepared in response to a recommendation of the European
Commission, the National Reform Programme of the Slovak Republic for 2006 to 2008 and at
the same time the National Lisbon Strategy ( Competitiveness Strategy for Slovakia until
2010 ) , which is defined as one of its priorities the business environment . Setting targets to
reduce the burden caused to businesses carrying out the obligations arising from legislation by
25 %. The overall administrative burden of selected 48 laws covering 12 areas ( commercial
law, civil law, accounting , bankruptcy and restructuring , market regulation , taxes, duties
and fees , regulation of investment incentives , other financial regulations , labor and
employment , contributions , environment , intellectual ownership ) is 91,103,943 euros. The
quantification of administrative burdens were identified 1,235 information obligations that
must fulfill Slovak entrepreneurs. For the most burdensome areas have been designated
contributions ( special Law on Health Insurance , in which only one duty , processing and
delivery of insurance premiums accounting for employee constituted over 53 % of the total
load ) , and taxes, duties and fees along with nearly 40 % share of the burden . By the
beginning of 2012 was like. to expand the use of e- government , approved the rules
simplified registration for small businesses and the obligation to make annual settlement of
health insurance was passed on to health insurance . Businesses , however, a new obligation
to submit Statement of advances on premiums for health insurance for purposes of insurance
premiums accounting for 2011, or a monthly summary of advances withheld and paid to the
tax on income from employment , the employee premium and tax bonus ( was previously
quarterly); which were again burdened by new administrative duties .
Availability of financial resources in the Slovak Republic are equally unsatisfactory.
Especially for SMEs is virtually impossible to obtain in the first two years of the bank loan. In
response to the economic crisis, the Bank further tightened the criteria for loan approval,
which prevents companies to obtain financial resources to overcome the bad times and the
revival of business, and pay wages to their employees. The possibility of risk capital financing
in Slovakia is rarely used. From 1997 - 2007 venture capital funds placed in about 150
projects around 76.35 million. euros. Between 2007 and 2008, businesses have used it mainly
in the phase of redemption in the years 2009-2011 with us practically all the capital is not
used. Business owners shy away from this form of financing themselves label "risk " , the fear
of losing decision-making power in their company , a weak tradition of its use in the Slovak
Republic , the lack of information about him , and also cause tunneling Fund Funds , Ltd. the
National Agency for Development of Small and Medium Enterprises in 2010.
A serious problem of the Slovak Republic is a lack of information on SME support
institutions basic structure and poor use of their services. Ironically, this lack of institutions
perceive themselves and their institution considered sufficiently known, as well as its services
for underused.
341
The results of our survey conducted in 2011 on a sample of 410 small and medium-sized
enterprises showed that 70 % of businesses are unhappy with the conditions for business and
61.46 % of SMEs is of the opinion that in the last five years, business conditions worsened,
which is very negative picture of the business environment in Slovakia. An important
indicator of the quality of the business environment is the existence of barriers to
entrepreneurship. The most serious obstacle is the business tax burden and an obstacle in
business he said to 77.80 % of respondents. Behind him, on a weighted scoring followed by
cronyism , law enforcement , corruption , administrative burden , unfair trade practices of
other businesses , the availability of financial resources , the intensity of changes in legislation
, awareness of promoting entrepreneurship , transparency of information on the obligations of
entrepreneurs and reliability of business partners .
85.36 % of respondents are dissatisfied with the current support for SMEs, and only 0.98
% of SMEs rated positively support. The average rating of 5-grade scale reached 4.36. The
most important factor for this condition can be considered not removing obstacles to
entrepreneurship, as well as the fact that entrepreneurs are not aware of the existence of
support and very negatively perceived preferential treatment of foreign investors over
domestic SMEs.
The plight of the system to provide support to businesses in Slovakia opinion points to
94.39 % of the respondents, according to which there is support for entrepreneurs
redistribution transparently, without corruption and favoritism selected entities.
A significant deficiency is also low awareness of entrepreneurs about existing forms of
support and lack of transparency and complexity of conditions that must be met to obtain
assistance. 57.68 % of micro-enterprises and 50 % of small businesses have no or only
minimal information about existing support. Satisfaction with awareness of existing forms of
support expressed only 7.62 % of respondents. Better informed about existing support wants
to be 91.46 % for SMEs.
Measures for the improvement of business conditions in the SR
In support of the business environment in Slovakia important reform measures were
launched after 2002 and in 2004 the country was ready to join the European Union, which in
turn brought more positive impact on the business sector.
The most significant may be considered a tax reduction of corporation tax in 2004 to 19
%, the introduction of flat-rate expenses for business owners , extending funding for
entrepreneurs of EU structural funds, the establishment of PSCs and to follow the
administrative procedures set up in business . Over the last five years there has been shortened
time limits for starting a business - just fill out one form per single contact point that function
is fulfilled by employment agencies , and to provide criminal records , tax registration , login
to the health and social security , company registration . If the entrepreneur submits an
electronic form, save up to 50 % of the fees ( but requires an advanced electronic signature ) .
Among other positive measures include the introduction of e-government services , which
brought reduce administrative burdens and simplify business communications with authorities
and insurance ( Social Insurance Agency , Statistical Office , Tax Office , health insurance ) ,
equalization of domestic and foreign investors to provide investment incentives , expanding
the network business and technology incubators, regional counseling centers, joining the
Eurozone and facilitate foreign trade, as well as simplification of registration for small
businesses .
On the other hand, were adopted as measures that worsened the conditions for business.
This includes for example. Increase wedge sole traders or unification flat tax expenditures to
342
40 % as a measure to reduce the budget deficit, which undermines particular craft business
owners who previously could apply the standard cost of 60 %. Negative impact on business is
also ambiguous and frequently changing legislation, which only exposes small businesses to
sanctions because of its failure, but practically not feasible all accepted changes, amendments,
respectively newly adopted regulations.
The overall development in the Slovak Republic with respect to all aspects of economic
life watching rating agencies, for example. Standard & Poor's, Moody's or Fitch. Although the
Slovak Republic in the rating maintains the position of A, respectively. A +, significant
shortcomings, which reduces the competitiveness rating and SR compared with other
European countries are lagging behind in innovation and scientific research activities. Support
for innovative SMEs by Slovak Innovation and Energy Agency, Agency for Research and
Development, Innovation Fund , Fund of Funds , Ltd. and in recent years the Agency and the
Ministry of Education, Science , Research and Sport of the Slovak Republic for the Structural
Funds of the EU. The network of incubators and technology and innovation centers are trying
to capture innovative ideas especially in the university and to create the conditions for
acceleration of business activities of their wearers. The government focuses its programs to
promote spin - off and start -up businesses and the development of cooperation between
universities and the business sector, but not sufficiently. From 1 July 2010 was renamed the
Ministry of Education to the Ministry of Education, Science , Research and Sport of the
Slovak Republic as an expression of interest Slovak Government to support research and
development . At the same time, several declarations senior members of the government
declared a real interest in getting Slovakia at the cutting edge of innovative activities in the
EU. Against this, however, face a very weak real results. This points to a more formal than
real interest Slovak government support of science and research. Expenditure in this area
reached in 2010 according to the Statistical Office of the Slovak Republic 0.63 % of GDP,
compared to previous years, which did not exceed 0.5 % , slightly increased , but they are still
insufficient . Among EU countries, the highest expenditure on R & D spend in Sweden and
Finland ( more than 3 % of GDP ) , followed by Germany , Austria and Denmark .
Conversely, the lowest intensity of support for science and research, which is less than 0.5 %
of GDP, showing Malta, Cyprus, Latvia, Romania and Bulgaria. Expenditure on research and
development in the U.S. was in 2006 and 2.61% Japan 3.3% ( 1.84% of EU GDP, far below
the 3% target of the Lisbon strategy ) . Although the volume of European business
investments in R & D is lagging behind the U.S. and Japan, its rate of growth exceeds the
Japanese and U.S. companies, even in the aftermath of the economic crisis.
Despite some positive changes and development in the Slovak business environment and
support mechanisms is rather marked by non-systemic measures, respectively. Measures
contingent regulations of the European Commission . This results in inefficiency of these
mechanisms and use of financial resources to those areas where not bring the desired result,
especially in the long run . This applies in particular to support based on the provision of
subsidies to SMEs which are virtually inaccessible because of their low awareness while high
administrative burden. Getting grants in the opinion of entrepreneurs based largely on
corruption and cronyism, which further discourages SMEs interested in her. This leads to
favoritism of selected businesses, many of which are purpose- based and in this way the
market artificially, thus ultimately preventing the development of responsible and honest
business. The second group of companies that receive large amounts of aid funds ( remission
of income tax allowances for jobs ) at the expense of supporting SMEs , are strategic foreign
investors ( KIA Motors Slovakia , PSA Peugeot Citroën , Samsung ) . An example for all is
that the various incentives is one created, resp. maintained place for such an investor about
66,387 euros.
343
Conclusion
In terms of the functioning of the market mechanism is correct, if the market can as much as
possible to regulate itself without state interference. However, it is very important to specific
areas, such as agriculture, science and research, and business start hiring the first employee
were supported by state intervention. Although they were in improving the business
environment taken several positive measures (eg establishment of PSCs, computerization of
government, to build a network of regional counseling centers), a major determinant of
dissatisfaction with the conditions for entrepreneurs business is worsening barriers to
business, which attach to the removal of SMEs almost the same meaning as non-repayable
financial support. The greatest obstacles to consider tax burden, cronyism, problematic law
enforcement, corruption and administrative burden.
References
[1] Národná agentúra pre rozvoj malého a stredného podnikania: Analýza vývoja dopadov
hospodárskej krízy na MSP. Bratislava: 2009. [online]. Dostupné na: http://nadsme.sk/files/7AnalyzavyvojadopadovhospodarskejkrizynaMSP-FINALv2MM.pdf
[2] Index podnikateľského prostredia. 2013. [on line]. [s.a.]. Dostupné na internete:
< http://www.alianciapas.sk/menu_pravidelne_indexipp.htm >
[3] Správa o podnikateľskom prostredí. 2013. [on line]. [s.a.]. Dostupné na internete:
< http://weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2012-13.pdf >
[4] Národná agentúra pre rozvoj malého a stredného podnikania: Stav Malého a stredného
podnikania. Bratislava: 2012. [on line]. Dostupné na internete:
< http://www.nadsme.sk/files/Stav_MSP_2011.pdf >
[5] Štatistický úrad Slovenskej republiky, Databáza Slovstat. [on line]. [s.a.]. Dostupné na
internete: < http://www.statistics.sk/pls/elisw/vbd >
[6] EUROPEAN COMMISSION. SME’s Access to Finance: Survey 2011. Analytical Report.
[online].
2011,
136
p.
[cit.
2012.03.30.]
Dostupné
na:
<http://ec.europa.eu/enterprise/policies/finance/files/2011_safe_analytical_report_en.pdf>
[7] EUROSTAT. European Business. Facts and Figures. Luxembourg: Office for Official
Publications of the European Communities, 2009. 557 p. ISBN 978-92-79-12407-5
[8] CHODASOVÁ, A. – BUJNOVÁ, D. Podnikanie v malých a stredných podnikoch.
Bratislava: Ekonóm, 2008. 193 s. ISBN 978-80-225-2554-1
[9] MINISTERSTVO HOSPODÁRSTVA SR. Predkladacia správa k plneniu Akčného
programu znižovania administratívneho za aženia podnikania v SR. [online]. Bratislava,
2009. 23 s. [cit. 2012.02.03.] Dostupné na: <www.rokovanie.sk/File.aspx/Index/MaterDokum-135442>
Kontakty:
Ing. Peter Majerčák, Ph.D.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Katedra ekonomiky
Univerzitna 1, 01026 Žilina
[email protected]
344
Ing. Eva Majerčáková
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Katedra železničnej dopravy
Univerzitna 1, 01026 Žilina
[email protected]
345
Registrovaná ochranná známka ako zdroj
konkurenčnej výhody podnikov v SR a ČR
Registered trademark as a source of competitive advantage of
enterprises in the Slovak Republic and the Czech Republic
Jana Majerová* – Martina Gogolová**
ABSTRAKT
Efektívne budovaná a riadená značka predstavuje zdroj konkurenčnej výhody podniku. Je to
preto, že zákazníkom vnímaná hodnota značky, je spôsobilá ovplyvniť nákupné správanie
spôsobom, ktorý je z hľadiska dosahovania podnikových cieľov žiaducim. Toto je dôvod,
prečo sa hodnotná značka častokrát stáva predmetom porušovania práv, ktoré sa k nej viažu.
Aj keď právne poriadky nestanovujú povinnosť registrácie značiek (v slovenskom právnom
poriadku ochranných známok), stáva sa registrácia základnou požiadavkou na zabezpečenie
udržania si konkurenčnej výhody. Cieľom príspevku tak je priblížiť podstatu ochranných
známok a analyzovať stav ich využívania v ČR a SR.
Klíčová slova: Značka; Ochranná známka; konkurenčná výhoda.
ABSTRACT
Brand, which is built and managed effectively, represents a source of competitive advantage
for enterprises. It's because brand value perceived by customers, is likely to influence their
purchasing behavior in a way that is desirable from the point of view of corporate objectives
achieving. This is the reason why valuable brand often becomes the subject of infringement of
intellectual property rights, which it carries. Although legal systems do not provide an
obligation of brand registration in the form of trademarks (in Slovak law), the registration
becomes an essential requirement to ensure the maintenance of a competitive advantage. The
aim of the article is to describe the nature of trademarks and analyze the state of their use in
the Czech Republic and Slovakia.
Key words: Brand; Trademark; Competitive advantage.
JEL classification: K11, K22, M31
Úvod
Majetok podniku je tvorený hmotnými i nehmotnými aktívami. V porovnaní
s minulosťou, dochádza v súčasnosti k nárastu dôležitosti práve majetku nehmotného, ktorého
súčasťou je i značka. Tá sa ako tvorca konkurenčnej výhody podniku a analogicky aj pridanej
hodnoty produkcie, nemalou mierou podieľa na úspechu pôsobenia samotných

*
**
Príspevok je čiastkovým výstupom riešenia grantovej úlohy VEGA č. 1/0473/12: Integrovaný model
budovania hodnoty značky ako nástroja marketingového mixu podniku (Integrated model of building of brand
value as a tool of business marketing mix).
Mgr. Ing. Jana Majerová, PhD. – vysokoškolský učiteľ, Žilinská univerzita v Žiline, Fakulta prevádzky a
ekonomiky dopravy a spojov, Katedra ekonomiky, Univerzitná 1, 010 26 Žilina, Slovenská republika.
Ing. Martina Gogolová, PhD. – vysokoškolský učiteľ, Žilinská univerzita v Žiline, Fakulta prevádzky a
ekonomiky dopravy a spojov, Katedra ekonomiky, Univerzitná 1, 010 26 Žilina, Slovenská republika.
346
podnikateľských subjektov na trhu. Značku a jej zákazníkom vnímanú hodnotu je tak
v zmysle uvedeného dôležité nielen systematicky budovať a riadiť, ale aj chrániť pred
neoprávnenými zásahmi do jej integrity. Právny systém Slovenskej republiky však pojem
značka nepozná. Uvedené však neznamená, že tejto špecifickej zložke nehmotných aktív
podniku, nie je naším právnym poriadkom poskytnutá žiadna ochrana. Legálnym synonymom
pojmu značka je totiž ochranná známka, ktorá je v súlade s akcelerujúcou globalizáciou a
pokračujúcou harmonizáciou práva duševného vlastníctva chránená platným právnym
poriadkom nielen na národnej, ale aj na nadnárodnej úrovni.
Ochranná známka v právnom poriadku SR
Inštitút ochrannej známky možno zaradiť medzi jeden z najstarších v rámci priemyselného
vlastníctva. „Prvé zákony zaoberajúce sa značkami a známkami boli vydané v priemyselne
vyspelých krajinách už v minulom storočí (napr. vo Francúzsku roku 1857, v Nemecku roku
1871, v USA roku 1881)“. (Vojčík, P., 1998).
Ochrannou známkou je „slovné, obrazové, priestorové alebo kombinované označenie,
ktoré je schopné odlíšiť výrobky alebo služby pochádzajúce od rôznych výrobcov alebo
poskytovateľov služieb a ktoré je zapísané do registra ochranných známok príslušného
patentového alebo známkového úradu.“ (Malý, J., 2002).
Zákon č. 506/2009 Z. z. o ochranných známkach s účinnosťou od 1. 1. 2010, ktorému
predchádzal zákon č. 55/1997 Z. z. o ochranných známkach v znení neskorších predpisov
(ďalej len zákon o ochranných známkach), vymedzuje ochrannú známku nasledovne:
„Označenie, ktoré možno tvoriť ochrannú známku, je akékoľvek označenie, ktoré možno
graficky znázorniť a ktoré tvoria najmä slová vrátane osobných mien, písmená, číslice,
kresby, tvar tovaru alebo jeho obal, prípadne ich vzájomné kombinácie, ak takéto označenie je
spôsobilé rozlíšiť tovary alebo služby jednej osoby od tovarov alebo služieb inej osoby.“
(Zákon č. 506/2009 z 28. októbra 2009 o ochranných známkach).
„Ochranná známka je len to označenie, ktoré je (v podmienkach SR) zapísané v registri
ochranných známok na Úrade priemyselného vlastníctva SR. Samozrejme existujú a bežne sa
používajú aj nezapísané označenia. Ide o známe logá firiem a výrobkov, ktoré sú používané,
ale oficiálne nie sú registrované, a teda nemôžu požívať prvky ochrany, ktoré má ochranná
známka. Tie totiž ochranná známka získava práve zápisom do registra ochranných známok.“
(Jakubec, M., Kadoš, P., 2012).
Samotné podnikateľské subjekty teda nemajú zo zákona plynúcu povinnosť registrovať
svoju ochrannú známku. Podniky ale jej registráciou majú možnosť dosiahnuť zamedzenie jej
nezákonného použitia iným podnikateľským subjektom.
Vladimíra Pítra definuje ochrannú známku nasledovne: „Samozrejme ochrannú známku
možno definovať rôznymi spôsobmi, najmä v zahraničnej literatúre sú uvedené rôzne pojmy
a charakteristiky. Už sám názov ochranná známka nie je v právnom systéme jednotlivých
krajín jednotný. Vo Veľkej Británii sa používa pojem trade mark, v USA trademark.
V právnom systéme Európskej únie a v dokumentoch Svetovej organizácie duševného
vlastníctva (WIPO) a Svetovej obchodnej organizácie (WTO) sa využívajú obidva pojmy.“
(Jakubec, M., Kadoš, P., 2012).
Na základe uvedeného možno konštatovať, že samotná ochranná známka, resp. jej
definovanie nie je v sučasnosti ustálené a zjednotené a v celosvetovom meradle neustále
dochádza k jej definičnému vývoju.
Registrovanie ochrannej známky pritom nie je právnym poriadkom vyžadovaný proces.
Podnikateľský subjekt môže pre svoje produkty používať i nezaregistrovanú ochrannú
347
známku. Keďže ale hlavnou úlohou ochrannej známky je odlíšenie tovaru alebo služieb
jedného subjektu od produktov, ktoré poskytuje iný podnikateľský subjekt a konkurenčné
boje sa neustále stupňujú, je výhodné pre výrobcu tovaru, resp. poskytovateľa služby
zaregistrovať si vlastnú ochrannú známku. Majiteľ ochrannej známky zapísanej v registri
ochranných známok, ktorý vedie Úrad priemyselného vlastníctva Slovenskej republiky, tak
získava jej ochranu garantovanú zo strany štátu. V prípade, že sú nadobudnuté práva porušené
zo strany tretej osoby, má majiteľ možnosť domáhať sa ich ochrany. Často ide o prípady
zasahujúce i do problematiky nekalosúťažného konania (napr. klamlivé označovanie tovaru
a služieb).
Taktiež je dôležité si uvedomiť, že obchodné meno podnikateľského subjektu a ochranná
známka nie sú tie isté označenia. Obchodné meno predstavuje názov, pod ktorým vystupuje
daný podnikateľský subjekt navonok a vykonáva svoju činnosť v oblasti podnikania, a toto
meno je registrované v Obchodnom registri Slovenskej republiky. Ochranná známka je určená
pre samotné tovary, resp. služby, ktoré sú poskytované podnikateľom. Pochopiteľne subjekt,
ktorý chce použiť svoje obchodné meno ako ochrannú známku má túto možnosť, len je nutná
jeho registrácia ako ochrannej známky.
Na obrázku č. 1 sa nachádza procesná mapa registrovania ochrannej známky na Úrade
priemysleného vlastníctva SR jako ústredného orgánu štátnej správy na úseku duševného
vlastníctva.
Obr. 1: Procesná mapa registrácie ochrannej známky
Zdroj: vlastné spracovanie
348
Analýza stavu využívania ochranných známok podnikmi v SR a ČR
Od roku 1989 mal počet podaných prihlášok ochranných známok v Slovenskej republike
stúpajúcu tendenciu. Dôvodom boli predovšetkým radikálne ekonomické zmeny, ktoré
súviseli s prechodom nášho hospodárstva z koncepcie centrálne plánovaného na trhové.
Na základe údajov Úradu priemyselného vlastníctva SR možno konštatovať, že najväčší
nárast počtu prihlášok, Úrad zaznamenal v roku 1994, t.j. v druhom roku jeho existencie.
Najviac podaných prihlášok bolo v roku 1997. V roku 1998 však ich počet v medziročnom
porovnaní klesol až o 11,3%. Možnou príčinou tohto zníženia mohlo byť pristúpenie ďalších
krajín k Madridskému systému73. K Protokolu o medzinárodnom zápise ochranných známok
pristúpila v roku 1997 aj Slovenská republika, čím sa možnosť registrácie ochrannej známky
rozšírila z národnej na medzinárodnú, a to až vrámci 13 ďalších krajín.
Po roku 1998 však opätovne začalo narastať množstvo registrovaných ochranných
známok na národnej úrovni. Uvedené je odôvodniteľné organizačnými a technologickými
zmenami (softwérové zmeny, využívanie internetu, séria špecializovaných školení
zamestnancov). Pod vplyvom uvedeného sa totiž doba konania pred Úradom priemyselného
vlastníctva SR výrazne znížila.
Aj keď je vo všeobecnosti možno pozorovať trend nárastu počtu ochranných známok, je
podstatné mať na pamäti, že je čoraz náročnejšie vytvoriť takú ochrannú známku, ktorá by
spĺňala všetky potrebné kritériá uvedené v legálnej definícii, disponovala by rozlišovacou
schopnosťou a neporušovala by práva tretej osoby. Aktuálnym problémom je v súčasnosti aj
registrácia ochranných známok vo forme doménových mien na internete, ku ktorých
neoprávnenému používaniu často dochádza. Táto problematika totiž nie je v platnej
legislatíve dostatočne upravená, čo spôsobuje v aplikačnej praxi nemalé problémy, a to nielen
na úrovni registarčného procesu pred Úradom, ale aj v rámci vymožiteľnosti práv, ktoré sa
k tejto špecifickej zložke nehmotného majetku viažu.
Vývoj stavu registrovaných ochranných známok na území Slovenskej republiky v rokoch
2001 – 2011 je spracovaný v tabuľke č. 1.
Tab. 1: Počet zaregistrovaných ochranných známok v SR v rokoch 2001 – 2011
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Nár. zapísané OZ
4 041 3 702 3 398 3 350 4 296 3 755 3 905 3 486 3 097 2 299 2 309
Domáci prihlasovateľ 1 882 1 893 1 852 1 967 2 872 2 542 2 828 2 470 2 235 1 662 1 712
Zahr. prihlasovateľ
2 159 1 809 1 546 1 383 1 424 1 213 1 077 1 016
862
637
597
Zdroj: vlastné spracovanie podľa údajov ÚPV SR
Z tabuľky č.1, je na rozdiel od predošlého obdobia popisovaného v predchádzajúcom texte
príspevku, zjavný dvojetapový klesajúci trend národne zapísaných prihlášok. Prvá etapa je
v rkoch 2001 až 2004. Druhá etapa je v rokoch 2005 až 2011.
V roku 2004 bolo zapísaných až o 691 ochranných známok menej než v roku 2001, čo
predstavuje pokles na úrovni 17,1%.
V roku 2005, čiže takmer rok po vstupe Slovenskej republiky do Európskej únie, došlo
k zvýšeniu počtu o 946 zapísaných ochranných známok oproti predchádzajúcemu roku 2004.
Jedná sa až o 28,2 % nárast.
73
Súhrnné označenie pre Madridskú dohoda a Protokol o medzinárodnom zápise ochranných známok.
349
Tento trend sa ale neudržal, nakoľko po roku 2005 množstvo zaregistrovaných prihlášok
klesá. Výnimkou je rok 2007, kedy bol zaznamenaný mierny, len 4% rast oproti roku 2006.
Na poklese národne zapísaných ochranných známok sa taktiež prejavil aj nástup svetovej
ekonomickej krízy. Od roku 2008 totiž možno pozorovať výrazný pokles registrovaných
ochranných známok. Kým pred krízou, v roku 2007 bolo zaregistrovaných 3 905 ochranných
známok, v roku 2010 to bolo len 2 299. Ide o vyše 41% zníženie ich počtu.
V roku 2011 bol v porovnaní s rokom 2010 zaznamenaný takmer zanedbateľný nárast
zaregistrovaných ochranných známok v porovnaní s rokom 2010. Ich počet sa zvýšil len o 10
ochranných známok.
Štrukturálny vývoj zapísaných ochranných znímok v SR v rokoch 2001-2011 v závislosti
od príslušnosti ich prihlasovateľa sa nachádza na obrázku č. 2.
Obr. 2: Zapísané ochranné známky v SR v rokoch 2001 – 2011
počet ochranných známok
Zapísané ochranné známky SR
5 000
4 000
3 000
Národne zapísané OZ
2 000
Domáci prihlasovateľ
Zahraničný prihlasovateľ
1 000
0
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
rok
Zdroj: vlastné spracovanie
Vývoj počtu zapísaných ochranných známok v Českej republike v rokoch 2001 – 2011 je
znázornený v tabuľke č. 2.
Tab. 2: Počet zaregistrovaných ochranných známok v ČR v rokoch 2001 – 2011
2001
Nár. zapísané OZ
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
10 126 10 621 9 585 8 658 9 013 8 858 8 211 7 806 7 019 6 288 6 324
Domáci prihlasovateľ
7 132
8 297 7 695 7 268 7 979 7 931 7 316 6 975 6 219 5 671 5 758
Zahr. prihlasovateľ
2 994
2 324 1 890 1 390 1 034
927
895
831
800
617
566
Zdroj: vlastné spracovanie podľa údajov ÚPV ČR
V Českej republike možno pozorovať podobný priebeh vývoja zapísaných ochranných
známok ako na Slovensku. Od roku 2002 tak zhodne postupne klesá počet zaregistrovaných
ochranných známok. V roku 2005, taktiež rok po vstupe Českej republiky do Európskej únie,
konštatujeme mierny, iba 4% nárast zapísaných ochranných známok. Už po roku 2005 však
opäť zaznamenávame zníženie počtu ochranných známok. Porovnaním rokov 2007, kedy
bolo zapísaných 8 211 ochranných známok a roku 2010 so 6 288 ochrannými známkami,
zisťujeme „len“ 23,4% pokles. Slovensko za rovnaké obdobie zaznamenalo až 41% zníženie.
350
V roku 2011 bol v porovnaní s rokom 2010, podobne ako na Slovensku, zaznamenaný len
mierny nárast (36 zaregistrovaných ochranných známok).
Štrukturálny vývoj zapísaných ochranných znímok v ČR v rokoch 2001-2011 v závislosti
od príslušnosti ich prihlasovateľa sa nachádza na obrázku č. 3.
Obr. 3: Zapísané ochranné známky v ČR v rokoch 2001 – 2011
počet ochranných známok
Zapísané ochranné známky v ČR
12 000
10 000
8 000
6 000
Národne zapísané OZ
4 000
Domáci prihlasovateľ
2 000
Zahraničný prihlasovateľ
0
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
rok
Zdroj: vlastné spracovanie
Tabuľka č. 3 obsahuje porovnanie údajov o počtu zaregistrovaných ochranných známok
na území Slovenskej a Českej republiky za sledované obdobie rokov 2001-2011. V tabuľke
uvádzame aj násobok udávajúci koľkokrát je číslo zapísaných ochranných známok v Česku
vyššie, než na území Slovenskej republiky.
Tab. 3: Vývoj zapísaných ochranných známok v ČR a SR v rokoch 2001 – 2011
Zapísané OZ v SR
2001
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
4 041
3 702 3 398 3 350 4 296 3 755 3 905 3 486 3 097 2 299 2 309
Zapísané OZ v ČR 10 126 10 621 9 585 8 658 9 013 8 858 8 211 7 806 7 019 6 288 6 324
Násobok ČR/SR
2,506
2,869 2,820 2,580 2,100 2,359 2,103 2,239 2,266 2,735 2,739
Zdroj: vlastné spracovanie na základe údajov ÚPV SR a ÚPV ČR
Na základe údajov v tabuľke č. 3 možno konštatovať veľmi podobný trend vo vývoji
národne zapísaných ochranných známok v podmienkach Slovenskej i Českej republiky.
Zásadným rozdielom je však samotný počet zaregistrovaných ochranných známok v oboch
krajinách.
Výpočtom možno zistiť priemerný násobok, ktorého hodnota je 2,484. Znamená to, že
počet zapísaných ochranných známok v Českej republike je v uvedených rokoch priemerne
2,5 krát vyšší než na Slovensku.
Vývoj stavu zapísaných ochranných známok v Slovenskej a Českej republike v rokoch
2001 – 2011 je graficky znázornený na obrázku č. 4.
351
Obr. 4: Zapísané ochranné známky v SR a ČR v rokoch 2001 – 2011
počet ochranných známok
Zapísané ochranné známky v SR a ČR
12 000
10 000
8 000
6 000
Zapísané OZ v SR
4 000
Zapísané OZ v ČR
2 000
0
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
rok
Zdroj: vlastné spracovanie
Uvedený, priemerne 2,5 krát vyšší počet zaregistrovaných ochranných známok v Českej
republike ako na území Slovenskej republiky za obdobie rokov 2001 – 2011, je spôsobený
mnohými faktormi.
Vo vzťahu k analýze príčin zisteného stavu je podľa nášho názoru nevyhnutná primárne
analýza základných normatívnych právnych aktov upravujúcich problematiku ochranných
známok (nielen na úrovni národných právnych úprav oboch skúmaných krajín, ale aj na
úrovni medzinárodnej), ako aj iné faktory, spomedzi ktorých je možné príkladmo uviesť
metodiku registrového konania před národnými úradmi priemyselného vlastníctva, podporu
zo strany štátu, informovanosť podnikateľských subjektov o výhodách registrácie ochranných
známok apod. Paradoxne, poplatky súvisiace s registráciou ochrannej známky, nemožno
podľa nášho názoru považovať za faktor výrazne prispievajúci k vyššiemu počtu
registrovaných známok v Českej republike v porovnaní so Slovenskom, nakoľko ceny
v oboch krajinách sa nachádzajú približne na rovnakej úrovni. Nevyhnutným predpokladom
získania reliabilných a validných výsledkov realizovanej analýzy, je však potreba
zohľadnenia počtu podnikateľských subjektov, ktoré sú potenciálnymi zapisovateľmi
ochranných známok ako aj iných celospoločenských parametrov, ktoré sú spôsobilé ovplyvniť
stav počtu registrovaných ochranných známok na území skúmaných krajín.
Záver
Spotrebiteľom rozorávaná značka predstavuje pre podnikateľský subjekt cennú konkurenčnú
výhodu. Jej udržanie je však v období, ktoré sa vyznačuje expanziou konaní porušujúcich
práva duševného vlastníctva, ktoré sa ku značke viažu, častokrát veľmi problematické.
Z tohto dôvodu je preto dôležité, aby podnikateľské subjekty v procese budovania a riadenia
hodnoty značky, nezabúdali na jej právnu ochranu. Tá je v národnom právnom poriadku
možná prostredníctvom registrovania ochrannej známky na Úrade priemyselného vlastníctva
SR ako ústredného orgánu štátnej správy na úseku právnej ochrany duševného vlastníctva
(podobne je tomu v Českej republike). Počet takto registrovaných značiek (ďalej len
ochranných známok, nakoľko platný právny poriadok pojem značka nepozná), je však nízky.
Klesajúci je dokonca aj trend celkového počtu zapísaných ochranných známok. Uvedené platí
tak pre Slovenskú republiku ako aj pre Českú republiku. Samotný počet registrovaných
ochranných známok pritom v jeho absolútnom vyjadrení nie je rozhodujúcim, nakoľko
v oboch krajinách je potrebné brať do úvahy faktory ako napríklad veľkosť trhu,
352
komplikovanosť vstupu naň a pod. Z dlhodobého hľadiska je však trend klesania počtu
registrovaných ochranných známok v oboch krajinách alarmujúci. Nielenže tento fakt pro
futuro značne komplikuje vymožiteľnosť práva v rámci ochrany duševného vlastníctva, ale je
spôsobilý aj značne destabilizovať podnikateľské prostredie tým, že v zmysle uvedeného
klesne úroveň budovania a riadenia značiek vstupujúcich na trh. Je preto nevyhnutné, aby si
nielen zákonodarca uvedomil príčiny vzniknutého stavu a legislatívnymi krokmi sa pričinil
k jeho náprave, ale aby sa zvýšila aj informovanosť podnikateľských subjektov o otázke
právnej úpravy a možností registrovania ochranných známok na národnom a medzinárodnom
trhu.
Literatura
[1] Jakubec, M. – Kardoš, P. (2012): Ekonomické znalectvo: vybrané problémy. Bratislava,
Iura Edition, 2012.
[2] Malý, J. (2002): Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné
známky. Praha, C. H. Beck, 2002.
[3] Vojčík, P. (2012): Právo duševného vlastníctva. Plzeň, Aleš Čeněk, 2012.
[4] Výročná správa Úradu priemyselného vlastníctva, 1998 (až 2001) dostupná na
http://www.upv.sk/.
[5] Výroční zpráva Úřadu průmyslového vlastnictví, 2000 (až 2011) dostupná na
http://www.upv.cz/.
[6] zákon č. 506/2009 z 28. októbra 2009 o ochranných známkach v znení neskorších
predpisov.
Kontakty:
Mgr. Ing. Jana Majerová, PhD.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Katedra ekonomiky
Univerzitná 1
010 26 Žilina, Slovenská republika
[email protected]
Ing. Martina Gogolová, PhD.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Katedra ekonomiky
Univerzitná 1
010 26 Žilina, Slovenská republika
[email protected]
353
Problémy správy společností ve finanční krizi a
následné recesi
Corporate Governance Issues in Financial Crisis and Following
Recession
Milan Malý*
ABSTRAKT
Finanční krize je přisuzována omylům a nedostatkům v systému správy společností. Hlavní
pozornost je soustředěna na řízení rizika v řadě finančních institucí a systém odměňování,
který nebyl dostatečně účinně spojen s dlouhodobými firemními cíli a mírou rizika dané
společnosti.
Příspěvek hodnotí, jak jsou tyto dva hlavní nedostatky řešeny v principech OECD ke správě
společností z roku 2004, a klade si za cíl zjistit, zda tyto principy není potřebné upravit na
základě negativních zkušeností z nedávné finanční krize. Jsou navržena konkrétní opatření,
jak tyto principy doplnit především v oblasti řízení rizika. Všeobecně je však nutno
konstatovat, že zmíněné principy dávají obecné návody, jak přistupovat k organizaci a řízení
zmíněných dvou oblastí managementu rizika a odměňování vedoucích pracovníků a členů
správních orgánů.
Klíčová slova: Správa společností; finanční krize; management rizika, odměňování
vedoucích pracovníků.
ABSTRACT
Financial crisis is taken as a consequence of mistakes and shortcomings of corporate
governance systems. Main attention is concentrated on risk management in a lot of financial
institutions and compensation systems which are not efficiently linked with long-term firm
goals and risk level of the particular company.
Paper evaluates how these two main shortcomings are expressed in OECD Principles of
Corporate Governance from 2004 and aims to find out if these principles are necessary to
refine on the negative experience from latest financial crisis. It is generally possible to state
that these principles give common guidelines how to handle with organization and
management of above mentioned two areas- risk management and compensation of top
management and board members.
Key words: Corporate governance;
compensation.
financial
crisis;
risk
management;
executive
JEL classification: G34

*
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Rozhodující aspekty vývoje
konkurenceschopnosti podniků a národních ekonomik v globálním hospodářském systému (IGA 2) pod
evidenčním číslem VŠE IP300040.
prof. Ing. Milan Malý, CSc. – profesor; katedra managementu, VŠE v Praze.
354
Úvodem
Toto pojednání hodnotí vliv chyb a nedostatků ve správě společností ve finanční krizi,
především problematiku managementu rizika a odměňování vrcholových manažerů. Dochází
k závěru v souladu s jinými autory (např. [1], [2], [3]), že finanční krize je z valné části
přisuzována omylům a nedostatkům v systému správy společností, který nezajistil jeho funkci
jako pojistku proti neúměrnému riziku v řadě finančních institucí. Účetní standardy a
regulační předpisy se rovněž ukázaly jako nedostatečné v některých oblastech. V neposlední
řadě systém odměňování nebyl v řadě případů dostatečně účinně spojen se strategií a mírou
rizika dané společnosti a jejími dlouhodobými záměry. Snažíme se zde rovněž ukázat, že
význam kvalifikované kontroly managementu rizika není jen problémem finančních institucí.
Odměňování členů správních orgánů a vrcholových manažerů stále zůstává velice
rozporuplným problémem v mnoha zemích včetně členských zemí OECD. Současné
nedostatky vyvolávají potřebu podívat se znovu na principy správy společností, které OECD
vydala v roce 2004 a zjistit, zda je není potřebné upravit na základě negativních zkušeností z
nedávné finanční krize [4].
Podrobné rozbory role správy společností, které byly provedeny mnoha autory a
institucemi v období po roce 2008 ([1], [3], [9]) potvrdily původní podezření, že nedůsledná
správa společností přispěla velmi neblahým způsobem ke všem důsledkům finanční krize.
Systém managementu rizika selhal v mnoha případech kvůli nastaveným procesům kontroly
správou společností, nikoliv kvůli nevhodně použitým počítačovým modelům. Informace o
předpokládaných důsledcích rizikových rozhodnutí se v řadě případů nedostaly ke členům
správních orgánů, ani k vrcholovým manažerům, protože tyto aktivity byly realizovány
izolovaně ve specializovaných útvarech, odtržených od celkového řízení společnosti, obvykle
nedostatečně kontrolovanými jedinci. Za tuto činnost je však jednoznačně odpovědný
vrcholový management a správa společností.
V jiných případech sice příslušné správní orgány odsouhlasily vhodnou strategii, ale
nezajistily vytvoření potřebné metriky k monitorování její realizace. Velké nedostatky se
ukázaly při nedostatečném monitorování předpokládaného rizika, ačkoliv informace
akcionářů o těchto skutečnostech patří k základním povinnostem, vyplývajícím z již
uvedených principů OECD o správě společností z roku 2004.
Dlužno podotknout, že důležitost kvalifikované kontroly managementu správním orgánem
včetně posouzení přiměřenosti rizika podnikání spojeného s brzděním nepřiměřené touhy po
riziku specialistů na tuto oblast není limitována jen na finanční instituce, ale týká se všech
nefinančních, především velkých a komplexních společností. I v nich je však tato aktivita
často zanedbávána, stejně jako zde existuje nevhodný systém odměňování vrcholových
manažerů a členů správních orgánů.
V tomto smyslu by bylo záhodno doplnit metodologické pokyny pro implementaci OECD
principů pro správu společností o nejnovější příklady a zkušenosti z nedávné finanční krize a
následující recese. Další rozvoj a zlepšování principů správy společností je obvykle spojeno s
výskytem určitých selhání správy, která upozorní na oblasti, kde se nedostatky objeví. Na
konci devadesátých let minulého století to byla známá cenová „bublina“ high tech, která
upozornila na konflikt zájmů mezi burzovními makléři a analytiky, která byla podnětem pro
formulaci pátého z principů OECD, zahrnující opatření ke zveřejňování a transparentnost
informací všech společností.
Skandál Enron/ Worldcom zase vyvolal potřebu specifikovat roli auditorů a výborů pro
audit včetně jejich nezávislosti a řešení nedostatků účetních standardů. Tyto nedostatky se
snaží řešit opět pátý princip zmíněných Principů OECD.
355
Neřeší je však pouze ve vztahu k problémům, spojeným s dodavateli energie a
telekomunikačními firmami, ale principy se týkají systémových změn, ovlivňujících všechny
společnosti. V Evropě případy Parmalatu a Aholdu opět poskytly velmi cenné poznatky, které
vyvolaly aktivitu mezinárodních regulačních institucí jako Mezinárodní organizace sdružující
komise pro cenné papíry (IOSCO) a rovněž příslušných národních institucí. V těchto
evropských případech se nejednalo o systémových souvislostech v přesném slova smyslu, ale
o situaci, kdy systém správy podporoval anebo přinejmenším nezabránil praktikám
managementu, které vedly k nízké výkonnosti společnosti.
Poslední zmatky ve finančních institucích jsou někdy popisovány jako nejvážnější
finanční krize od velké světové krize z roku 1929. Úloha správy společností ve finanční krizi
a následné recesi je v tomto příspěvku analyzována ze tří pohledů. V první části jsou stručně
prezentovány makroekonomické a strukturální podmínky, které ovlivňovaly banky a jejich
systém správy společností v době před rokem 2008. Ve druhé části jsou podrobně uvedeny
poznatky podnikových šetření, speciálních parlamentních komisí, mezinárodních a dalších
zpráv o problémech správy společností ve vybraných společnostech, které byly zaměřeny na
otázku, jak se společnosti vypořádaly s danými problémy. Tyto zprávy poukazují zejména na
již výše uvedené nedostatky v managementu rizika, struktuře zainteresovanosti a na to, proč
správní orgány v mnoha případech selhaly při dozoru nad těmito problémy, ačkoliv to patří k
jejich odpovědnosti. Ve třetí části jsou analyzovány ostatní aspekty, které rovněž přispěly k
selhání správy společností. Jsou to především ratingové agentury, hodnotící úroveň správy
společností, účetní standardy a regulační opatření.
2. Makroekonomické a strukturální podmínky
V polovině roku 2008 bylo zřejmé, že krize trhu s rizikovými úvěry ve Spojených státech
a s tím spojené zhoršení likvidity mělo hlavní negativní vliv na finanční instituce a banky v
mnoha zemích. Bankám se dostalo pomoci od státních orgánů ve snaze zabránit zhroucení
celého finančního systému. V USA to byly např. Freddie Mac a Fanny Mac, fungující jako
prostředníci na sekundárním trhu s hypotékami, ve Velké Británii to byl Northern Rock, v
Německu IKB a Sachsenbank. Ve třetím čtvrtletí 2008 došlo k několika kolapsům, např.
Lehman Brothers a ke všeobecné ztrátě důvěry ve finanční systém. Všechny tyto problémy
vyplývaly ze stávající situace na trhu nemovitostí, kde banky nabízely půjčky na nákup
nemovitostí téměř všem zájemcům za velmi příznivých splátek hypoték. Situace se začala
obracet v roce 2006 a 2007, kdy začalo docházet k problémům se splácením hypoték.
3. Problémy správy společností
Období po roce 2000 v oblasti trhu a makroekonomického prostředí požadovalo od správy
společností především, aby správní orgány měly jasno o strategii společnosti a výši rizika, aby
adekvátně reagovaly na změny na trhu a v makroekonomickém prostředí, využívajíce
efektivně informační systémy. Potřebovaly rovněž dohlédnout na management rizika a systém
odměňování, který by měl odrážet cíle společnosti a rozumnou míru rizika. Získané poznatky
ukazují řadu nedostatků i ve společnostech, které byly považovány za velice progresivní. V
mnoha případech se objevil zjevný nesoulad mezi managementem rizika, systémem
zainteresovanosti, a vnitřním systémem řízení a kontroly. Zjištěné skutečnosti rovněž ukazují
na potenciální důvody těchto nedostatků.
U managementu rizika se nejedná o technickou stránku problému, ale o aspekty správy
společnosti a lidských vztahů. Modely rizika použité finančními institucemi selhaly kvůli
mnoha nesprávným technickým předpokladům jako např. že dotyčný hráč je pouze
356
bezvýznamným hráč na trhu. To je otázka regulátora finančního trhu a problém implementace
prvního pilíře Basilejských protokolů II, není to problém správy společností. Správy
společností se týká to, jak byly tyto informace využity ve společnosti a transformovány do
jednání správních orgánů.
Analýza, provedená v jedenácti významných světových bankách v roce 2008 odhalila, že
většina z nich selhala při předpovědích nebezpečí a podstaty stresu trhu v té době. Některé z
těchto bank byly schopné identifikovat příčiny výrazného rizika již v roce 2006, kdy se v
USA začaly ukazovat problémy na trhu s nemovitostmi a začínaly problémy se včasným
splácením hypoték a snažily se čelit těmto problémům snížením rizika. Většina bank však na
tyto signály nereagovala. Zde selhala úloha správy společností a správních orgánů jako
kontrolního a dohlížecího orgánu, který by svými kroky snížil míru rizika. V řadě případů si
správní orgány nebyly vědomy tohoto rizika a neměly k dispozici dostatečně účinný
informační systém ke kontrole míry rizika, zvoleného managementem. Např. zpráva
Americké komise pro cenné papíry (SEC) uvádí, že banka Bear Stearns zvýšila své aktivity v
oblasti poskytování hypoték nad své interní limity bez jakéhokoliv zásahu správních orgánů
této banky.
Některé firmy měly nedostatečné informace o potenciálním růstu své rozvahy a výši
likvidity. Správní orgány těchto firem neměly k dispozici mechanismy k monitorování
důsledků realizace strategických rozhodnutí na růst rozvahy. Naopak lépe prosperující firmy
jsou typické efektivnější kontrolou konsolidované rozvahy, likvidity a kapitálu. Tyto tendence
jsou podporovány správními orgány, uplatňující své kontrolní povinnosti. Kolaps bank Bear
Stearn a Northern Rock byl podle jejich názoru způsoben tím, že neměly informace o
rizikovém snižování jejich likvidity. Jako reakce na tyto události Institute of International
Finance (IIF) reprezentující hlavní světové banky doporučil v roce 2007 bankám věnovat
zvýšenou pozornost managementu rizika likvidity jako novému konceptu.
Dalším nástrojem se stal „stress testing“ a analýza scénářů. Podstatou metody „stress
testing“, která by se dala přeložit jako testování stresových situací, je velmi stručně řečeno
vytipování možných významných předvídatelných změn v oblasti technologie, ekonomiky,
politiky, sociální oblasti a dalších a promítnutí těchto změn do situace firmy. Je úzce spojena
se známější metodou scénářů, kdy firmy se pomocí nich snaží co nejlépe připravit na
očekávané změny výběrem nejvhodnějšího scénáře. Tyto významné metodologické nástroje
se staly důležitými pomocníky správních orgánů při kontrole managementu a sledování
strategie firmy. Zpráva IFF uvádí, že metoda „stress testing“ by měla být součástí dialogu
mezi vrcholným managementem a managementem rizika o typu stresů a příslušných
scénářích a hodnocení jejich vlivu na výkonnost firmy. „Stress testing“ by měl být integrální
součástí manažerské kultury, protože jeho výsledky mají významný vliv na manažerská
rozhodnutí. Je zřejmé, že firmy musí zajistit, aby se metoda „stress testing“ trvale využívala
ve firmě při hodnocení všech rizikových faktorů a při korelacích těchto faktorů navzájem.
Nestačí však, aby management rizika fungoval dobře z technického hlediska. Nemůže
efektivně ovlivňovat firmu, pokud není zajištěn přenos získaných poznatků pomocí
efektivních kanálů na všechna potřebná místa firmy. To je jasná úloha správy společností. V
této souvislosti je zajímavé uvést údaje z interview 150 britských členů výborů pro audit, kdy
pouze 46 procent z nich bylo spokojeno se stávajícím systémem sdílení informací z jejich
managementu rizik a jen 38 procent bylo velmi spokojeno se zprávami o riziku firmy, které
obdrželi od managementu [5].
357
V mnoha bankách lze pozorovat nízký status a prestiž pracovníků managementu rizika ve
srovnání s obchodníky firmy. Objevil se jasný nesoulad mezi vrcholovým vedením firmy,
jehož hlavním cílem bylo expandovat a kontrolními funkcemi, které nebyly schopny vytvořit
žádoucí protiváhu expanzi za každou cenu.
Politika rizika firmy je jasnou povinností správních orgánů. Nedostatky v managementu
rizika a pokřivený systém zainteresovanosti vede k nedostatkům ve sledování managementu
rizika správním orgánem. Šestý princip OECD doporučuje, aby správní orgán vykonával
klíčové činnosti včetně sledování a usměrňování strategie firmy, hlavních plánů činnosti,
politiku rizika, definuje klíčové funkce, jako zajištění integrity firemních účetních a
informačních systémů a vhodných systémů kontroly, zvláště systému managementu rizika,
finanční a operační kontroly. Dále pak definuje další klíčové funkce v oblasti odměňování,
kde zdůrazňuje soulad mezi dlouhodobými zájmy firmy a jejích akcionářů a odměňování
vrcholových manažerů a členů správních orgánů.
Na začátku finanční krize si firmy začaly najednou uvědomovat význam správních orgánů
při řízení rizika. Na druhé straně však zjistily, že v těchto orgánech nemají členy s potřebnými
znalostmi v této oblasti. Proto např. USB a Citibank přikročily k rekonstrukci svých správních
orgánů a dosadily do nich nové členy s většími finančními a investičními znalostmi a
zkušenostmi. Jejich výměnu si dokonce vyžádali sami akcionáři.
V mnoha firmách se ukazuje, že zprávy, které dostává správní orgán (rada ředitelů či
dozorčí rada) od vrcholového vedení jsou nedostatečné, málo podrobné a neobsahují závažné
informace. To vede až k pochybnostem, zda správní orgány na základě těchto informací jsou
způsobilé plnit své povinnosti při kontrole managementu a přijímat správná rozhodnutí při
schvalování různých návrhů a opatření. Takové pochybnosti jsou obsahem zprávy ze
soukromého sektoru, vypracované Institutem mezinárodních financí [7]. V podnicích začínají
vznikat výbory pro management rizika, které si rozdělují přesněji kompetence s výborem pro
audit. Aby však tyto výbory byly skutečně přínosem pro kvalitní správu společností, musí být
jejími členy kvalifikovaní pracovníci, vzdělaní v otázkách řízení rizika, schopni posoudit
žádoucí míru rizika firmy a reálnou výkonnost firmy. Práce výboru musí být samozřejmě
přiměřeně aktivní.
U firmy Lehman Brothers sice existoval výbor pro řízení rizika, ten se však během roku
2006 a 2007 sešel pouze dvakrát. U další firmy Bear Stearns byl výbor pro řízení rizika
ustanoven krátce před jejím pádem. Správní orgány však v dnešní době potřebují nezbytné
informace o strategii firmy s perspektivou do budoucna, ne pouze stávající problémy rizika a
výsledky auditu. Výsledky dotazníku, o jehož vyplnění byly požádány evropské banky [8]
potvrdily klíčovou roli správních orgánů v kontrole míry rizika dané banky. Míra rizika je
nedílnou součástí strategických cílů společnosti a správní orgány musí být detailně
obeznámeny s metodikou stanovení a měření rizika. Výsledky dotazníku rovněž ukázaly, že
pouze v jedné třetině bank jsou management rizika a jeho kontrola správním orgánem pevně
zabudovány do systému správy společností. To je výraznou slabinou celého bankovního
systému správy společností.
Jsou zde oprávněné obavy, že pro současnou kvalifikaci členů správních orgánů jsou
problémy řízení rizika natolik specifické a málo srozumitelné, že je ohrožena základní úloha
účinné kontroly tímto orgánem. V některých společnostech byla ke zvýšení efektivnosti
managementu rizika a jeho důsledků pro kontrolu správním orgánem vytvořena nová pozice
ředitele pro riziko (Chief Risk Officer- CRO), který se stává členem správního orgánu, zatím
především rady ředitelů v jednoúrovňovém systému. Zároveň je obvykle předsedou výboru
358
pro management rizika. Toto organizační opatření výrazně posiluje postavení a povědomí o
problémech rizika ve vedení společnosti. Stojí za úvahu doplnit Principy OECD o doporučení
firmám zřídit tuto funkci včetně spojení s Výborem pro management rizika.
Hlavním problémem nově vytvořené funkce CRO stejně jako nových členů výboru pro
management rizika je najít kvalifikované pracovníky, obeznámené s financemi, auditem a
samozřejmě hlavně problematikou řízení rizika a příslušnými metodami výpočtu míry rizika.
Státem vlastněná Landesbanken v Německu byla rovněž těžce postižena finanční krizí 2008.
Ukázalo se, že dozorčí rada banky nebyla schopna nijak zareagovat na měnící se
podnikatelský model. Hodnotící zpráva konstatovala, že dozorčí rada, sestávající se převážně
z místních politiků, neměla dostatek odborných znalostí vypořádat se se změněnými
podmínkami a posouzením nové míry rizika. Řada podniků se nyní musí vyrovnat s nutností
získat nezávislé, odborně zdatné členy při rekonstrukci svých správních orgánů a odborných
výborů. Jako velice aktuální se jeví i návrh na školení nových členů těchto orgánů.
Dalším předpokladem zlepšení správy společností je zajištění lepší a hlavně
kvalifikovanější informovanosti členů správních orgánů. Jedním z návrhů, který se objevil po
finanční krizi je přímé propojení interního auditu a správních orgánů.
Závažnější je požadavek informovat správní orgán bezprostředně o předvídatelných
rizikových faktorech. Tím by se naplnil pátý princip OECD o zveřejňování a transparentnosti,
který požaduje zveřejnění těchto faktorů, neboť informace o systému monitorování a řízení
rizika jsou stále více považovány za dobrou praxi v rámci principů OECD. Některé země jako
např. Francie a Velká Británie již do svých národních kodexů správy společností začlenily
principy managementu rizika.
4. Odměňování a systém zainteresovanosti
Můžeme se setkat s častým argumentem, že způsob odměňování a celkový systém
zainteresovanosti měl negativní vliv na citlivost finančních institucí vůči makroekonomickým
šokům v oblasti trhu s nemovitostmi. Ani nefinanční instituce neměly svůj systém
zainteresovanosti koncipován žádoucím způsobem. Manažeři byli odměňováni za krátkodobé
výsledky, někdy označované jako „odměny za chyby“. Odměny generálních ředitelů
neodpovídaly výsledkům firmy. Průměrné odměny těchto vedoucích pracovníků ve skupině
500 firem sledováno agenturou Standard& Poors v roce 2007 neklesly v následujících letech
recese.
Principy OECD ke správě společností v šestém principu o úloze správních orgánů a jejich
povinnostech doporučují správním orgánům, aby odměňování bylo založeno na
dlouhodobějších výsledcích firmy a dlouhodobém uspokojování zájmu akcionářů. To je dost
obecné doporučení, stejně jako doporučení Basilejské komise [6], které doslova praví, že
správní orgán zajistí, aby politika a praxe odměňování sledovaly firemní kulturu, dlouhodobé
cíle a strategii firmy.
Zajímavou cestou, jak spojit cíle firmy s osobními cíli manažerů je vlastnictví akcií dané
firmy. Nakolik to však pomůže zlepšit výsledky firmy je otázkou. Studie Nestor Advisors
(2009) uvádí, že ve firmách, které zkolabovaly, vlastnili generální ředitelé vysoké podíly
akcií, takže se vyhýbali větším rizikům, zatímco ve firmách, které přežily podíly akcií u
vedoucích pracovníků nebyly vysoké, a proto se nebáli rozumně riskovat. Systém
zainteresovanosti by měl brát v úvahu různé aspekty, aby byl vybalancovaný mezi chutí
359
riskovat a jeho kontrolou, mezi krátkodobými a dlouhodobými cíli, podnikovými útvary a cíli
podniku jako celku.
Výše odměn by neměla být pouze odvozena od finančních cílů firmy, ale mělo by do ní
být zahrnuto i hledisko stupně rizika, které si manažeři zvolili. Každá odchylka od rozumné
míry rizika nahoru či dolů by se měla v odměnách projevit negativně.
5. Ostatní aspekty správy společností
Vedle výše diskutovaných, dnes nejvíce aktuálních problémů správy společností jako je
management rizika a systémy odměňování a zainteresovanosti vrcholových manažerů a členů
správních orgánů existují dodatečné problémy, které je rovněž užitečné konfrontovat se
stávajícími Principy OECD ke správě společností z roku 2004.
Jedním z takových aspektů je role nezávislých ratingových agentur, jejichž úlohou je
naplnit princip pátý, který uvádí, že rámec správy společností by měl být doplněn efektivním
přístupem, který přinese další poznatky a návrhy, vypracované analytiky, burzovními makléři,
ratingovými agenturami a dalšími, které jsou užitečné pro investory, neboť jde o nezávislé
posouzení, nezatížené žádnými konflikty zájmu, které by mohly zpochybnit nezávislost
závěrů.
Nedávné zkušenosti však výrazně zpochybňující nezávislost ratingových agentur, kterým
je vyčítáno investory, že jejich hodnocení úrovně správy dané společnosti vychází z
neadekvátních historických dat a v některých případech z vadných modelů.
Ratingové agentury dokonce v některých případech firmám nejdříve radily, jak nově
strukturovat data a předmět analýzy, aby bylo dosaženo žádoucích výsledků.
Všechny tyto nedobré praktiky vedly SEC (2008) k vypracování velmi kritické analýzy
stávajících praktik ratingových agentur a navrhly tříúrovňový soubor komplexní reformy, jak
regulovat konflikty zájmů, zveřejňování, vnitřní politiky a podnikatelských praktik
ratingových agentur.
Podstata reformy směřuje ke stejnému cíli, jaký např. sleduje zákon Sarbanes-Oxley
(SOX) z roku 2002 vůči auditorským firmám: zabránit tomu, aby ratingové firmy nehodnotily
svoje vlastní návrhy. V případě auditorských firem bylo před přijetím SOX běžnou praxí, že
firma si nejdříve objednala auditorskou firmu jako poradenskou, ta jí vypracovala doporučení,
které si nechala bohatě zaplatit a po realizaci těchto doporučené si pak stejnou firmu pozvala
k provedení auditu. Je logické, že audit dopadl k všeobecné spokojenosti obou zúčastněných.
Této praxi udělal SOX konec, neboť dnes mají auditorské firmy povoleny příjem z
poradenské činnosti pouze 5 procent. V minulosti tyto příjmy tvořily až 40-60 procent
auditorských firem.
Stejně tak, jak je důležité zlepšit proces ratingu, je důležité, možná i důležitější jak jsou
jeho výsledky využívány. Některé banky, např. USB spoléhaly výhradně na ratingy a
nevybudovaly vlastní systém analýzy a managementu rizika. Takové banky dopadly v krizi
velice špatně.
Velmi problematickým se dnes jeví srozumitelnost zveřejňovaných firemních informací o
riziku. Zatím totiž neexistuje soubor všeobecných akceptovaných informací o managementu
360
rizika v účetně přijatelné podobě a další návody, jak s těmito informacemi zacházet a jak jim
rozumět, jsou-li uveřejněny ve výročních zprávách.
Pro žádoucí implementaci managementu rizika a jeho efektivní kontrolu je nezbytné
vytvořit potřebný rámec. Principy OECD zdůrazňují zásadní důležitost autorit pro dohled,
regulaci a donucovací aktivity pro vytvoření efektivního rámce pro fungování správy
společností. Princip týkající se právního rámce pro správu společností doporučuje, aby dělba
odpovědnosti mezi různé autority v jurisdikci byla jasně definována a zajistila sledování
veřejného zájmu. Tento princip dále říká, že autority pro dohled, regulaci a donucovací
aktivity musí mít kompetence, integritu a zdroje pro plnění jejich povinností v profesionálním
a objektivním slova smyslu. Jejich jednání musí být včasné, transparentní a plně obhajitelné.
V průběhu finanční krize se jasně potvrdila důležitost těchto dvou principů. Na mnoha
příkladech je možno ilustrovat, že porušení těchto principů vedlo k situaci, která neumožňuje
splnit požadavky na kvalitní fungování správy společností.
Příkladem může být firma Northern Rock, kde bylo konstatováno (FSA, 2008), že
nedostatečné lidské zdroje a nedostatečné školení vedly k ohrožení efektivního dohledu a
kontroly systému řízení rizika. Příslušní pracovníci konstatovali, že vzhledem k těmto
okolnostem nemohou garantovat, že použitý rámec pro hodnocení rizika byl správně
aplikován v souladu s požadavky Northern Rock a že kontrolní strategie je v souladu s
rizikovým profilem firmy. Poddimenzování lidských zdrojů a nedostatečná kvalifikace
pracovníků v základních oblastech bankovních zkušeností a analýze finančních dat vyvolaly
tento problém efektivního dohledu a kontroly řízení rizika.
Závěr
Z výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že management rizika i odměňování
a hmotná zainteresovanost vrcholných manažerů a členů správních orgánů měly výrazný podíl
na příčinách finanční krize z roku 2008. Konfrontace s Principy OECD ke správě společností
ukazuje, že tyto problémy jsou v principech obsaženy ve velmi všeobecné rovině. Stálo by
jistě za úvahu uvedené principy zkonkretizovat tak, aby firmám poskytovaly podstatně
jasnější návod, jak v těchto oblastech postupovat v souladu s dobrou praxí těch firem, které
byly schopny se krizi vyhnout
Literatura
[1] Kirkpatrick, G. (2009) Corporate Governance Lessons from the Financial Crisis, OECD
Journal, Volume 2009- Issue 1. s. 61-87.
[2] Mallin, C A. (2007) Corporate governance. Oxford: Oxford University Press, 2007.
ISBN 978-0-19-928900-4.
[3] Hučka, M., Malý, M., Okruhlica F. (2007) Správa společností. Praha: Kernberg
Publishing, 2007. ISBN 978-80-903962-0-3.
[4] OECD (2004) OECD principles of corporate governance. Paris: Organisation for
Economic Co-operation and Development, 2004. ISBN 92-64-01597-3.
[5] KPMG (2008) Audit committees put risk management at the top of their agendas,
www.kpmg.co.uk/news/detail.cfm?pr=3120, June.
[6] Basel Committee on Banking Supervsion (2006) Enhancing corporate governance for
banking organisations, Basel.
361
[7] Institute of International Finance (2008) Interim Report of the IIF Committee on Market
Best Practices, Washington DC.
[8] Lapido, D. a kol. (2008) Board profile, structure and practice in large European banks,
Nestor Advisors, London.
[9] Okruhlica, F. (2013) Vlastnícka správa společnosti (Corporate governance), Iura Edition,
2013. ISBN 978-80-8078-603-8.
Kontakty:
prof. Ing. Milan Malý, CSc.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Podnikohospodářská fakulta
Katedra managementu
[email protected]
362
Effectiveness and expenditures of competitive
intelligence, as a tool of increasing competitiveness in
the global market
Gabriela Masárová*
ABSTRACT
In recent years, the term of competitive intelligence is important in all companies, on B2B and
B2C markets. Competitive intelligence is part of all best-in-class companies. In the paper we
focus on effectiveness and expenditures of competitive intelligence in selected B2B and B2C
companies. Research of effectiveness was realized in 2011 in the companies from Europe,
Latin America and North America.
Key words: Competitive Intelligence; Competition; Respondents.
JEL classification: M0, M1, M2
Introduction
In an increasingly complex and constantly changing environment, organizations are facing
many constraints caused by stiff competition as a result of increasing globalization of markets
which affects all sectors. Production economy, as we know it nowadays, evolves into
knowledge economy, technologic economy and information economy. Management of
information has become therefore an imperative for any organization wishing to ensure its
sustainability. Competitive Intelligence is an important tool for information management for
organizations. It allows controlling the information about the external environment and
therefore adapting his behaviour in advance. Competitive Intelligence identifies opportunities
and determinants of success, anticipate threats and prevent risks. (Cheffah, Hanoune, 2013)
The term of competition
Porter characterized the several sources of competition that a company can face. There are
five sources that Porter suggested:

Existing direct competition,

Competition from channels,

competition from upstream suppliers,

competition from new entrants,

competition from substitutes.
R. Vitale added a sixth source: current partners that exist as a result of the development of
value networks. In today´s business environment, partnerships are formed to provide the

*
The article is an output of scientific project VEGA 1/0473/12 Križanová, A. et al.: Integrated model of
building of brand value as a tool of business marketing mix.
Ing. Gabriela Masárová, posgraduate student, University of Žilina, Faculty of Operation and Economics of
Transport
and
Communication,
Department
of
Economics,
Univerzitná
1,
010
26,
[email protected]
363
pieces that complete the whole offering. In many cases, the partners are already competitors
in other markets. Value networks are often temporary alliances of convenience in which either
or both parties may intend to sever relationships and go their own ways after more is learned
about the market and internal strengths can be built. Technically, these partnerships are
neither upstream nor downstream channel relationships, so we show them as a separate source
of potential competition. (Vitale, 2011, p. 141)
To start to understand competitors, then, the marketer must identify who the direct
competitors are, either individually or as opposing value networks. Current partners must then
be examined for their competitive potential. The marketer must also look upstream and
downstream for any signs that existing suppliers or channel members have potential to
become competitors. Next, the marketer must scan for indications that major companies from
other industries are looking to enter the market. Finally, the marketer should search for
potential substitutes that could disrupt the existing industry. (Vitale, 2011, p. 142, )
Competitive intelligence
In our papers we focus on the term competitive intelligence.
characterized competitive intelligence such as:
Leonard M. Fuld

information that has been analysed to the point where you can make a decision,

a tool to alert management to early warning of both threats and opportunities,

can mean many things to many people. A research scientist sees it as a heads-up
on a competitor´s new R&D initiatives. A salesperson considers it insight on how
his or her company should bid against another firm in order to win a contract. A
senior manager believes intelligence to be a long-term view on a Marketplace and
its rivals,

a way of life a process. If a company uses CI correctly, it becomes a way of life for
everyone in the corporation – not just the strategic planning or marketing staff. I tis
a process by which critical information is available for anyone who needs it. That
process might be helped by computerization, but its success rests upon the people
and their ability to use it,

is both short- and long-term. A company can use intelligence for many immediate
decisions, such as how to price a product or place an advertisement. At the same
time, you can use the same set of data to decide on long-term product development
or market positioning. (Fuld, 2006, p. 6)
It is ethical and legal, emphasizes the external environment, not industrial espionage.
Competitive intelligence is not crystal ball, true forecasting tool. CI is not job for a person but
for teams.
Competitive intelligence is defined as a systematic and ethical programme for gathering,
analysing, and managing information about the present and future behaviour of competitors,
suppliers, customers, technologies, government, acquisitions, market and general business
environment (Vedder and Guynes, 2000, p. 36-39)
Businesses today have some sort of competitive intelligence practices, whether conducted
formally or not. Cases occur where competitive intelligence brings positive impacts on firm
performance in different areas, for instance, Merck & Co., NutraSweet, Texas Instrument,
Shell, East Kodak Company, Motorola, AT&T, Metropolitan Life Insurance Company,
Marion Merrell Dow, FMC & Corning (Gilad 1989 ; Rouach and Santi 2001)
364
Expenditures and Effectiveness of Competitive Intelligence
Growth Team Membership realize research which focus on understand the most pressing
external and internal challenges shaping competitive intelligence executives´2011 planning.
In our paper we focus on expenditures and effectiveness snapshot of competitive
intelligence in all companies and B2B, B2C companies. Growth Team Membership
established four hypotheses for all companies, B2B companies and for B2C companies.
Pic. 1 Hypothesis of expenditures and effectiveness snapshot of competitive intelligence
All
compenies
Respondents rank
their competitive
intelligence function´s
effectiveness as
Average
The competitive
intelligence function
tends to report
directly to Marketing
Respondents expect
their 2011 staffing
levels to stay the same
Respondents expect
their 2011 competitive
intelligence budgets to
stay the same
B2B
companies
Respondents rank
their competitive
intelligence function´s
effectiveness as
Above Average
The competitive
intelligence function
tends to report
directly to Marketing
Respondents expect
their 2011 staffing
levels to stay the same
Respondents expect
their 2011 competitive
intelligence budgets to
stay the same
B2C
companies
Respondents rank
their competitive
intelligence function´s
effectiveness as
Average
The competitive
intelligence function
tends to report
directly to Marketing
Respondents expect
their 2011 competitive
intelligence budgets to
increase moderately
Respondents expect
their 2011 competitive
intelligence budgets to
stay the same
Source: Self processed by Growth Team Membership research, 2011 Market Research and Competitive
Intelligence Priorities Survey Results, Frost &Sullivan
Respondes of this research were employees on manager level from companies throughout
North America, Latin America and Europe. the questionnaire was addresed to 206
respondents. The result of research is illustrated on Pic. 2.
365
Pic. 2 Competitive Intelligence´s View of Its Effectiveness
38%
Above Average
9%
Exceptional
Below Average
17%
36%
Average
33%
Above Average
8%
Exceptional
B2B companies
19%
Below Average
40%
Above Average
Average
9%
9%
All companies
Exceptional
64%
Average
Below Average
18%
B2C companies
Source: Self processed by Growth Team Membership research, 2011 Market Research and Competitive
Intelligence Priorities Survey Results, Frost &Sullivan
Another question in the research was aimed at finding subordination or department
specific departments of companies.
Pic. 3 Direct line reporting of competitive intelligence function
D I R E C T L I N E R E P O RT I N G O F C O M P E T I T I V E
INTELLIGENCE FUNCTION
All companies
50%
45%
40%
35%
30%
25%
20%
15%
10%
5%
0%
B2B companies
B2C companies
43%
36%
27%
18%
13%12%
18% 18%
16%
12%12%
9%
6% 5%
6% 4%
0%
0%
3% 3%
0%
Source: Self processed by Growth Team Membership research, 2011 Market Research and Competitive
Intelligence Priorities Survey Results, Frost &Sullivan
366
CI department is subject to the greatest extent possible marketing actions department
and financial department at least in B2B companies and B2C companies.
The Growth Team Membership was focused on budget of competitive intelligence in
2010. Pic. 2 shows that the majority of respondents have budgets under 250,000 $
Pic. 4 Competitive intelligence budget
COMPETITIVE INTELLIGENCE BUDGET
All companies
80%
70%
B2B companies
B2C companies
72%
69% 70%
60%
50%
40%
30%
20%
20%
13%
11%
10%
10%
7% 6%
0%
Less 250,000
$
250,000 to
499,999 $
500,000 to
999,999 $
5%
7%
0%
2% 1% 0%
0% 0% 0%
4% 4%
0%
1 Million to 3 Million to 4 Million to 5 Million or
2,99 Million $ 3,99 Million $ 4,99 Million $
more $
Source: Self processed by Growth Team Membership research, 2011 Market Research and Competitive
Intelligence Priorities Survey Results, Frost &Sullivan
Another part of research was focused on comparison to 2010, their 2011 competitive
intelligence staff will be:

stay the same,

decrease moderately,

decrease substantially,

increase substantially,

increase moderately.
In general, Competitive Intelligence executives expect no change in staffing levels for
2011. The picture 5 show that managers expect increase moderately and decrease moderately
especially in the case of B2C businesses.
367
Pic. 5 Competitive Intelligence Staffing
65%
68%
Stay the same
Stay the same
18%
19%
Increase Moderately
8%
Increase Moderately
8%
6%
Decrease Moderately
Increase Substantially
8%
Increase Substantially
Decrease Moderately
1% Decrease Substantially
All companies
B2B companies
44,33%
Stay the same
22,33%
Decrease Moderately
33,33%
Increase Moderately
B2C companies
Source: Self processed by Growth Team Membership research, 2011 Market Research and Competitive
Intelligence Priorities Survey Results, Frost &Sullivan
Conclusion
Result of research show that competitive intelligence is important part of marketing
department of all companies in companies. The largest companies spend on competitive
intelligence less than 250,000$ per year. Competitive intelligence is maybe not the most
widely used, but best known and most successful companies in the world cannot do without
competitive intelligence.
Competitive intelligence practice is conceptualised as having two dimensions; acquisition and
strategic use. For competitive intelligence acquisition, respondents answer two questions
based on the perceived importance of acquiring competitive intelligence and the frequency of
competitive intelligence acquisition. The type of competitive intelligence is classified based
on both internal and external business environmental sectors which include customer,
competitor, supplier, technology, regulatory, socio-cultural, economic, human resource,
global, and organization (Daft et al., 1988, p. 123-139)
Literatura
[1] Vitale, R., Giglierano, J., Pfoertch, W.: Business-to-Business Marketing. Analysis and
practice. New Yersey: Pearson Education. 2011.
368
[2] Cheffah, F. Z., Hanoune, M. 2013: Modeling Practices of Competitive Intelligence in
Moroccan Firms. Modeling Practices of Competitive Intelligence in Moroccan Firms, 4,
p. 373-736.
[3] Križanová. A. et al.: Medzinárodný marketing. Georg, 2010. ISBN: 978-80-89401-13-0.
[4] Frost&Sullivan 2011: Market Research and Competitive Intelligence Priorities Survey
Results, Growth Team Membership.
[5] Vedder, R. G. & Guynes, C. S. (2000). A study of competitive intelligence practices in
organizations. The Journal of Computer Information Systems, 41(2), 36-39.
[6] Gilad, B. (1989). The role of organized competitive intelligence in corporate strategy.
Columbia Journal of World Business, 24(4), 29-35.
[7] Rouach, D. & Santi, P. (2001).Competitive intelligence adds value: Five intelligence
attitudes. European Management Journal, 19(5), 552-559.
[8] Daft, R. L., Sormunen, J. & Parks, D. (1988). Chief executive scanning, environmental
characteristics and company performance: an empirical study. Strategic Management
Journal, 9(2), 123-139.
Kontakty:
Gabriela Masárová, Ing.
University of Žilina
Faculty of Operation and Economics of Transport and Communication
Department of Economics
Univerzitná 1
Žilina, 010 26
[email protected]
369
Úpadky podniků v ČR a klíčové proměnné pro jejich
včasnou predikci
Company failures and the key variables for the early prediction
Kateřina Mičudová*
ABSTRAKT
Cílem příspěvku je identifikovat proměnné, jejichž vývoj nejvíce koreluje s finančním
zdravím podniku a pomocí kterých je možné odhalit nastupující úpadek. První část nastiňuje
vývoj podnikových úpadků v České republice. Pozornost je věnována i riziku úpadku
v jednotlivých odvětvích ekonomiky. Druhá část je zaměřena na identifikaci proměnných,
které jsou nejvíce citlivé na změnu zdraví podniku. Je využito různých indikátorů
spolehlivosti.
Klíčová slova: Finanční analýza; Klasifikační test; Úpadek.
ABSTRACT
The aim of this paper is to identify variables which development is mainly correlated with the
financial health of a company and is able to detect incoming decline. The first part outlines
the development of corporate bankruptcies in the Czech Republic. Attention is also given to
risk of bankruptcy in individual sectors of the economy. The second part focuses on
identification of variables that are most sensitive to changes in company health. Different
indicators of reliability are used for analysis.
Key words: Bankruptcy; Classification test; Financial analysis.
JEL classification: G33
Úvod
Úpadek podniku je důsledkem dlouhotrvající a neřešené krize, jejíž příčiny můžeme
nalézt buď uvnitř nebo vně firmy. Samotná krize může být v určitých případech i stimulem
dalšího rozvoje a nemusí nutně vyústit v úpadek. Slabinou českých společností, respektive
vlastníků či manažerů, je dlouhodobé odsouvání problémů a neřešení a zlehčování případných
příznaků zhoršující se situace podniku. Rais (2007) řadí nerespektování signálů krize
a pozdní, neadekvátní nebo žádné reakce na ně mezi nejvýznamnější příčiny úpadků českých
podniků. Přestože se na první pohled může zdát, že počet úpadků není ve vztahu k celkovému
počtu registrovaných subjektů nijak dramatický, nelze situaci zlehčovat. Rating českých firem
se za poslední roky významně zhoršil a stále více firem je hodnoceno jako rizikové.74 Pád
jednoho podniku může významně ovlivnit i další subjekty (dodavatele, odběratele, věřitele,
investory) a v určitých případech může způsobit i jejich úpadek.

Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Řešení vybraných úloh podnikové ekonomiky
a managementu pomocí kvantitativních metod pod evidenčním číslem SGS-2012-036 a vznikl za podpory
Motivačního systému Západočeské univerzity v Plzni, část POSTDOC.
*
Ing. Kateřina Mičudová, Ph.D. – odborný asistent; Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta ekonomická,
Katedra ekonomie a kvantitativních metod.
74
Blíže se této problematice věnuje následující kapitola.
370
Případná krize se nejdříve projeví v nekvantifikovatelných (měkkých) ukazatelích. Teprve
v akutní fázi krize je možné identifikovat kvantifikovatelné signály, které se projeví
i v účetních výkazech. I přesto je většina metod pro včasné odhalení nastupujícího úpadku
založena na sledování finančních ukazatelů. Na druhou stranu je nutné poznamenat, že
zhoršení podnikového klimatu, nižší angažovanost pracovníků, zvyšování centralizace
rozhodování a další tzv. soft faktory ještě nemusí nutně vyústit v úpadek podniku. Dále je pro
externí subjekty, věřitele a investory, prakticky nemožné odhalit tyto měkké faktory. Většinou
mohou posuzovat situaci a stabilitu podniku pouze na základě kvantifikovatelných, finančních
ukazatelů. I česká legislativa spojuje pojem úpadek s finančním zdravím podniku.
Cílem tohoto článku je identifikovat finanční proměnné, jejichž vývoj nejvíce koreluje
s finančním zdravím podniku a pomocí kterých je možné odhalit nastupující úpadek.
Úpadky podniků v ČR
Od roku 2008, kdy vstoupil v platnost nový insolvenční zákon, je počet konkurzů v ČR
stále rostoucí. Přesto však počet prohlášených konkurzů nedosahuje úrovně z přelomu
tisíciletí. To souvisí i s legislativní změnou, kdy v případě nedostatku majetku není konkurz
prohlášen. Z obrázku č. 1 je patrný výrazný meziroční nárůst počtu prohlášených konkurzů
v roce 2009. Tento meziroční skok o 36 % můžeme vysvětlit jednak dopady finanční krize
a jednak již zmíněnou změnou legislativy v roce 2008, která vedla ke zjednodušení
a urychlení insolvenčního řízení. K výraznému meziročnímu růstu došlo v uvedeném období
i u počtu podaných insolvenčních návrhů. Jestliže v roce 2008 bylo na firmy podáno 3418
insolvenčních návrhů, v roce 2009 to bylo již 5255 a došlo tedy k nárůstu o 54 %. Pro úplnost
doplňme, že v roce 2010 bylo podáno 5559, v roce 2011 6753 a v roce 2012 8398 návrhů.
(Creditreform, 2013) Tyto hodnoty jsou ale zkreslené tím, že insolvenční návrhy mohou být
na daný subjekt podávány opakovaně. Velké procento návrhů je zamítnuto z důvodu
nedostatku majetku dlužníka (v roce 2009 bylo z tohoto důvodu zamítnuto více jak 1500
návrhů, tzn. zhruba stejný počet jako prohlášených konkurzů).
Obr. 1: Vývoj počtu podaných podnikových insolvenčních návrhů a prohlášených
konkurzů v ČR v letech 1996-2012
9000
8398
8000
7000
6753
6000
5015
5000
4000
4306
4339
4002
2996
2491
2022
2000
3918
3643
3311
3000
1000
4650 4036
2000
1251
2473
3882
5255
4227
3418
2155
1728
808
5559
1778
1441 1236
1245
1115
1553
1899
1601
1141
0
1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Počet prohlášených konkurzů
Počet podaných ins. návrhů
Počet prohlášených konkurzů (nový Ins. zákon)
Počet podaných ins. návrhů (nový Ins. zákon)
Zdroj: (Creditreform, 2008), (Creditreform, 2013), vlastní zpracování
Druhým možným řešením úpadku je reorganizace. Od počátku platnosti insolvenčního
zákona bylo do konce roku 2012 soudem povoleno 72 reorganizací. Z toho 17 jich bylo
371
schváleno v roce 2012. Do konce roku 2011 bylo již osmnáct reorganizací přeměněno na
konkurz. Celkem 6 reorganizací bylo do konce roku 2011 úspěšně ukončeno splněním
reorganizačního plánu. (Creditreform, 2012; Creditreform, 2013)) V porovnání s ostatními
zeměmi je reorganizace v Česku využívána velmi zřídka (v necelém jednom procentu případů
úpadku). V Anglii se takto řeší více než 10 % případů, ve Spojených státech je to dokonce
přes 20 %. Důvodem malého počtu reorganizací v ČR je především fakt, že čeští manažéři
začínají řešit problémy až na poslední chvíli, když už firmě není pomoci. (Jirsová, 2011)
Nejvyšší míru insolvencí (počet insolvencí na 1000 registrovaných firem) je možné v roce
2012 zaznamenat v Moravskoslezském (4,82), Ústeckém (4,16) a Olomouckém kraji (4,02).
V roce 2011 byly v pomyslném žebříčku na prvních příčkách kraje Moravskoslezský (2,45),
Olomoucký (2,88) a Jihomoravský (2,65). I v ostatních krajích došlo k významnému
meziročnímu nárůstu míry insolvence. (Creditreform, 2013)
V jednotlivých odvětvích je v roce 2012 nejvíce firem v insolvenci v přepočtu na 1000
registrovaných firem již tradičně v oboru těžby (9,2), papírenského průmyslu (6,6)
a chemického průmyslu (6,5). Také v odvětví telekomunikací a potravinářství překročila míra
insolvencí hodnotu 6. (Creditreform, 2013)
Zajímavé hodnocení přináší také Česká kapitálová informační agentura (ČEKIA). Z jejích
analýz vyplývá, že počet českých podniků s ratingovým stupněm „rizikový“ či „úpadek“ se
v roce 2011 ve srovnání s rokem 2006 zvýšil o 17 procentních bodů a v roce 2011 bylo tak
23 % firem ohroženo úpadkem. Tedy skoro každá čtvrtá firma je pro potenciální investory
a věřitele riziková. Naopak počet firem ohodnocených jako „vynikající“ zaznamenal pokles
o 37 procentních bodů a na celkovém počtu firem se tak v roce 2011 podílel 21,67 %. (Čekia,
2010a; Čekia, 2012) Blíže situaci znázorňuje tabulka č. 1.
Tab. 1: Rozdělení českých firem podle ratingového stupně (v %)
Hodnocení dle Stability Rating
2006
2008
2011
Vynikající (AAA, AA, A)
58,51
29,11
21,67
Dobré (BBB, BB, B)
35,55
62,50
55,58
Rizikové + úpadky (CCC, CC, C, D)
5,94
8,39
22,75
Zdroj: (Čekia, 2010a), (Čekia, 2012), vlastní úprava
V roce 2010 patřily podle hodnocení společnosti ČEKIA k nejrizikovějším oborům
podnikání zemědělství, zpracovatelský průmysl, obchod a doprava. Krachem byla v době
analýzy ohrožena každá třetí firma podnikající v zemědělství a každá čtvrtá firma ve
zpracovatelském průmyslu, obchodu nebo dopravě. V těchto oborech působí největší počet
společností s ratingovým stupněm „rizikový“, resp. „úpadek“. Naopak k nejstabilnějším patří
firmy, které podnikají ve finančních službách, školství a zdravotnictví a energetice. Tyto
obory mají největší zastoupení firem s ratingovým stupněm „vynikající“. Ekonomická recese
se nejvýrazněji odrazila na společnostech podnikajících v oborech s přímou závislostí na
vývoji ekonomického cyklu. Oproti tomu společnosti podnikající v oblasti peněžnictví
a pojišťovnictví vstoupily na práh ekonomické krize relativně silné a navíc přísně regulované
v oblasti rizikových aktiv a pasiv. Energetika naopak těží ze svého silného postavení, které
v některých oblastech připomíná oligopol a zdravotnictví a školství jsou služby, jejichž
spotřeba se v jakékoli době jen těžko omezuje, což přispívá k jejich stabilitě. (Čekia, 2010b)
Česká republika si stojí podstatně hůře v porovnání s ostatními vyspělými státy v délce
konkurzního řízení, přímých nákladů řízení a míry uspokojení věřitelů. Situace se sice
372
změnou legislativy v posledních letech výrazně zlepšila, ale stále nedosahujeme alespoň na
průměrné hodnoty zemí OECD. V roce 2012 činila průměrná délka konkurzního řízení v ČR
3,2 roky (OECD 1,7 let), náklady řízení (v % hodnoty majetku) byly 17 % (OECD 9 %)
a míra návratnosti pohledávek věřitelů byla 56,3 % (OECD 70,6 %).75 Ve srovnání 185 zemí
si nejlépe stojí Singapur, Japonsko a Norsko. Ve všech těchto zemích je průměrná délka
konkurzního řízení kratší než jeden rok, náklady max. 4 % a návratnost pohledávek více než
90 %. (The World Bank, 2012)
Metodika a sběr dat
Výběr podniků
Vzhledem k povaze výzkumu tvoří vstupní data finanční ukazatele vybraných podniků
zpracovatelského průmyslu. Zpracovatelský průmysl byl vybrán pro své dominantní postavení
v české ekonomice. Kvůli srovnatelnosti nebyly do analýzy zahrnuty podniky jiných odvětví.
Analyzovaný vzorek podniků se skládá jednak z prosperujících společností jednak
z podniků v úpadku. Způsob výběru podniků odpovídá výběru podniků v jiných odborných
studiích či pracích.
Skupinu prosperujících podniků tvoří 47 společností, které byly shledány jako prosperující
(úspěšné) společností ČEKIA, a.s., a dále společností Coface Czech. Nespornou výhodou
těchto žebříčků je jejich snaha o hodnocení celkové situace podniků, jedná se o komplexní
hodnocení výkonnosti podniků. Analyzované prosperující podniky se ve výše uvedených
žebříčcích umístily na předních příčkách v letech 2009 a 2010. Z důvodu srovnatelnosti
nebylo bráno do úvahy delší časové období. U podniků byly sledovány finanční ukazatele
v letech 2008-2010.
Mezi podniky v úpadku bylo zařazeno 38 firem a byly u nich sledovány finanční
ukazatele v období 1-3 roky před vyhlášením úpadku . Jedinou podmínkou pro zařazení
podniku do této skupiny bylo soudní usnesení o úpadku v období 2007 – 2011. Z důvodu
srovnatelnosti vstupních dat nebylo bráno do úvahy delší časové období. Firmy nebyly
vzhledem k dostupnosti (tedy spíše nedostupnosti) dat vybírány náhodným výběrem. Do
souboru firem byly zařazeny společnosti, které ve sledovaném období publikovaly účetní
závěrky. Problémem u podniků v úpadku je velmi nízká dostupnost účetních dat, a to
především v období těsně před úpadkem. Nenáhodný výběr podniků byl využit i při
konstrukci většiny podnikových predikčních modelů.
Mezi hlavní zdroje finančních dat podniků patří databáze firem a institucí Albertina
a sbírka listin.
Výběr proměnných
Finanční proměnné byly vybírány podle frekvence jejich výskytu v odborné literatuře
zabývající se problematikou predikce úpadku firem. Bellovary a kol. (2007) analyzoval
165 predikčních modelů, které byly publikovány v letech 1966 – 2005, a mimo jiné zkoumal,
které proměnné jsou nejčastěji obsaženy v jednotlivých formulích – rentabilita aktiv a běžná
likvidita. Beaver (1966) a Deakin (1972) uvádějí, že nejvyšší diskriminační sílu (predikční
spolehlivost) mají ukazatele „cash flow/cizí zdroje“, „čistý zisk/aktiva“ a „cizí zdroje/aktiva“.
Na druhé straně, nejnižší predikční síly dosahují proměnné „krátkodobý finanční
majetek/tržby“ a „oběžná aktiva/tržby“.
75
Před rokem 2010 byl průměrný výnos věřitele cca 20 % z hodnoty pohledávky a délka konkurzního řízení byla
cca 6,5 let.
373
Tabulka č. 2 obsahuje proměnné zahrnuté do analýzy spolu s očekávanou
diferencí průměrných hodnot jednotlivých proměnných při srovnání podniků v úpadku
a prosperujících podniků.
Tab. 2: Seznam proměnných zařazených do analýzy
Čistý zisk / aktiva
ČZ/A
P>Ú
Oběžná aktiva / krátkodobé závazky
OA/KZ
P>Ú
Čistý pracovní kapitál / aktiva
ČPK/A
P>Ú
NZ/A
P>Ú
EBIT/A
P>Ú
T/A
P>Ú
Cizí zdroje / aktiva
CZ/A
P<Ú
Základní kapitál / cizí zdroje
ZK/CZ
P>Ú
Cash flow / cizí zdroje
CF/CZ
P>Ú
Krátkodobý finanční majetek / tržby
FM/T
P>Ú
Nerozdělený zisk / aktiva
Zisk před úroky a zdaněním / aktiva
Tržby / aktiva
Oběžná aktiva / tržby
OA/T
P>Ú
P > Ú ... je možné očekávat, že průměrná hodnota proměnné u prosperujících podniků
bude vyšší než u podniků v úpadku
Zdroj: vlastní zpracování, 2013
Metodika stanovení predikční síly proměnných
Pro ověření předpokladu o diferencích průměrných hodnot prosperujících podniků
a podniků v úpadku (viz tab. 2) využijeme Wilcoxonův test pro dva nezávislé výběry. Tento
test se řadí mezi neparametrické testy, které je možné využít pro jakékoli rozdělení veličin,
a jeho použití nevyžaduje náhodný výběr dat. Test vychází z pořadí údajů a ze skutečnosti, že
větší naměřené hodnoty mají vyšší pořadí. (Hendl, 2009)
Pro stanovení predikční síly, spolehlivosti jednotlivých proměnných využijeme
dichotomický klasifikační test, který vede ke dvěma závěrům – podnik směřuje k úpadku,
podnik nesměřuje k úpadku. Pro každou proměnnou je stanovená kritická mez (cutoff point).
Jestliže se hodnota proměnné pro danou společnost nachází pod kritickou mezí (v případě
ukazatele „cizí zdroje/aktiva“ nad kritickou mezí), je podnik klasifikován jako úpadkový.
Jestliže se hodnota proměnné pro danou společnost nachází nad kritickou mezí (v případě
ukazatele „cizí zdroje/aktiva“ pod kritickou mezí), je riziko úpadku minimální. (Beaver, 1966;
Deakin, 1972; Pompe, Bilderbeek, 2005)
Na základě srovnání skutečného stavu firmy (zda je prosperující nebo v úpadku)
a predikovaného stavu bude zjištěna míra chybovosti. Tabulka č. 3 zachycuje 4 situace, které
mohou při klasifikaci podniků nastat. TP (true positive) je počet správně klasifikovaných
podniků v úpadku (tedy počet podniků v úpadku, které byly klasifikovány jako upadající). FP
(false positive) je počet prosperujících podniků chybně klasifikovaných jako upadající. FN
(false negative) je počet chybně klasifikovaných podniků v úpadku (tedy počet podniků
v úpadku klasifikovaných jako prosperující). TN (true negative) vyjadřuje počet správně
klasifikovaných prosperujících podniků.
374
Tab. 3: Kontingenční tabulka – klasifikace podniků
Současný stav
Predikce
Úpadek
Prosperující
Úpadek
TP
FP
Prosperující
FN
TN
Zdroj: vlastní zpracování, 2013
Na základě údajů z tabulky č. 3 je možné vypočítat následující ukazatele (Beaver, 1966;
Chen, 2011):
1) celková spolehlivost (overall accuracy) – podíl správně klasifikovaných firem
ACC 
TP  TN
TP  TN  FP  FN
(1)
2) celková míra chybovosti (overall misclassification rate) – podíl chybně klasifikovaných
firem
MR 
FN  FP
 1  ACC
TP  TN  FP  FN
(2)
3) senzitivita – podíl správně klasifikovaných podniků v úpadku (true positive rate)
TPR 
TP
TP  FN
(3)
4) specificita – podíl správně klasifikovaných prosperujících podniků (true negative rate)
TNR 
TN
FP  TN
(4)
5) chyba I typu – podíl chybně klasifikovaných podniků v úpadku (false negative rate)
FNR 
FN
 1  TPR
TP  FN
(5)
6) chyba II typu – podíl chybně klasifikovaných prosperujících podniků (false positive rate)
FPR 
FP
 1  TNR
FP  TN
(6)
Náklady spojené s chybnou klasifikací podniků v úpadku jsou mnohem vyšší než
v případě chybné klasifikace prosperujícího subjektu. V případě chybné klasifikace
prosperujících podniků (chyba II typu) může investor ztratit investiční příležitost a tedy
případný úrok. V případě chybné klasifikace podniků v úpadku (chyba I typu) může investor
ztratit nejen zisk v podobě úroku, ale i samotnou investovanou částku. Pro minimalizaci
případných investičních ztrát je tedy důležité hledat proměnné, které vykazují co nejnižší
chybu I typu.
375
Řešení problému a výsledky
Hodnoty finančních proměnných
Tabulka č. 4 zachycuje průměrné hodnoty jednotlivých proměnných u prosperujících
podniků a podniků v úpadku ve sledovaném období.
Tab. 4: Průměrné hodnoty proměnných
Podniky v úpadku
(počet let před úpadkem)
1
2
3
Prosperující podniky
(sledovaný rok)
2010
2009
2008
ČZ/A
-0,235
-0,207
-0,044
0,092
0,103
0,135
OA/KZ
0,804
0,958
1,011
2,771
3,237
2,966
ČPK/A
-0,339
-0,247
-0,102
0,328
0,377
0,372
NZ/A
-0,218
-0,090
-0,145
0,307
0,300
0,236
EBIT/A
-0,213
-0,182
-0,019
0,152
0,176
0,222
T/A
2,091
2,041
2,168
1,487
1,478
1,724
CZ/A
1,136
1,026
0,908
0,392
0,372
0,411
ZK/CZ
0,190
0,330
0,420
2,132
2,320
1,861
CF/CZ
0,029
-0,003
0,158
0,405
0,776
0,777
FM/T
0,014
0,010
0,061
0,096
0,148
0,087
OA/T
0,325
0,346
0,648
0,460
0,471
0,423
Zdroj: vlastní zpracování, 2013
Wilcoxonův test ukázal, že předpoklad o diferencích hodnot proměnných byl naplněn
téměř u všech sledovaných ukazatelů. Hodnoty proměnných jsou významně vyšší (nižší
v případě proměnné „cizí zdroje/aktiva“) u prosperujících podniků než u podniků v úpadku.
Výjimku tvoří proměnné obrat aktiv (T/A) a „oběžná aktiva/tržby“.
Z výzkumu vyplynulo, že ukazatel obratu aktiv dosahuje v ČR vyšších hodnot u podniků
v úpadku než u prosperujících podniků (předpokladem ale je, že hodnota proměnné se
s klesající pravděpodobností úpadku zvyšuje). Ke stejnému poznatku došli i někteří další
autoři při analýze proměnných zahraničních firem. Wu, Gaunt a Gray (2010) analyzovali
hodnoty vybraných proměnných u 887 amerických společností, které zbankrotovaly v letech
1980 – 2006, a porovnávali je s hodnotami u prosperujících společností. Obrat aktiv
u podniků v úpadku byl 1,35, u prosperujících společností 1,22. Také Ooghe a Balcaen (2007)
došli při analýze hodnot ukazatele u belgických firem ke stejnému závěru. Důvodem vysoké
hodnoty tohoto ukazatele může být snaha společností před úpadkem získat finanční
prostředky prodejem aktiv.
Proměnná „oběžná aktiva/tržby“ dosahuje nižších hodnot u podniků v úpadku než
u prosperujících podniků, ale tento rozdíl není statisticky významný. Již na první pohled je
zřejmé, že proměnná dosahuje nejnižší relativní diference v průměrných hodnotách
prosperujících a upadajících podniků. Jak již bylo uvedené dříve v textu, Beaver (1966)
a Deakin (1972) dospěli ke stejnému zjištění a poukázali na nízkou klasifikační schopnost této
proměnné.
376
Klasifikační síla proměnných
Vzhledem ke zjištění z předchozí kapitoly nebude hodnocena klasifikační schopnost
proměnných obrat aktiv a „oběžná aktiva/tržby“.
Výsledky klasifikačního testu jsou uvedeny v tabulce č. 5, která obsahuje kritické meze
proměnných a celkovou míru chybovosti při srovnání hodnot proměnných podniků v úpadku
v každém sledovaném roce a prosperujících podniků v roce 2009.
Tab. 5: Dichotomický klasifikační test
Kritická mez (cutoff score)
Celková míra chybovosti MR
Počet let před úpadkem
Počet let před úpadkem
1
2
3
1
2
3
ČZ/A
0,024
0,027
0,029
0,082
0,118
0,118
OA/KZ
1,356
1,366
1,377
0,118
0,129
0,141
ČPK/A
-0,025
0,154
0,110
0,118
0,165
0,165
NZ/A
0,095
0,116
0,100
0,188
0,200
0,165
EBIT/A
0,064
0,070
0,072
0,082
0,118
0,118
CZ/A
0,583
0,574
0,573
0,082
0,118
0,129
ZK/CZ
0,770
0,857
0,860
0,082
0,106
0,118
CF/CZ
0,228
0,244
0,226
0,176
0,200
0,235
FM/T
0,035
0,038
0,057
0,165
0,188
0,212
Zdroj: vlastní zpracování, 2013
Z tabulky č. 5 je zřejmé, že proměnná „cash flow/cizí zdroje”, která v Beaverovo (1966)
analýze dosáhla nejvyšší diskriminační síly, pro klasifikaci českých podniků selhává.
Nejlepší schopnost správně klasifikovat podniky vykazuje proměnná „základní
kapitál/cizí zdroje”. Celková chybovost při klasifikaci podniků je v období jeden rok před
úpadkem pouze 8,2 %, 10,6 % v období dva roky a 11,8 % v období tři roky před úpadkem.
Vysoké spolehlivosti dosáhly také proměnné „čistý zisk/aktiva”, „zisk před úroky
a zdaněním/aktiva” a „cizí zdroje/aktiva”. Naopak proměnné „nerozdělený zisk/aktiva”
a „krátkodobý finanční majetek/tržby” jsou pro klasifikaci podniků nejméně vhodné. Toto
zjištění koresponduje se závěry Beavera (1966).
Z analýzy vyplynuly dva důležité předpoklady pro praktické využití – stabilní hodnoty
kritických mezíc v jednotlivých letech a relativně vysoká diskriminační síla proměnných
v období dva a tři roky před úpadkem. Vybrané proměnné dosahují celkové chybovosti pouze
kolem 12 %.
Jak již bylo zmíněno dříve v textu, je důležité sledovat i další charakteristiky spolehlivosti,
především velikost chyby I typu. Je důležité odhalit, zda celková chybovost je způsobena
chybnou klasifikací podniků v úpadku nebo prosperujících podniků.
377
Tab. 6: Charakteristiky spolehlivosti – 1 rok před úpadkem
ACC
TPR
TNR
FNR
FPR
ČZ/A
0,918
0,921
0,915
0,079
0,085
OA/KZ
0,882
0,895
0,872
0,105
0,128
ČPK/A
0,882
0,789
0,957
0,211
0,043
NZ/A
0,812
0,789
0,830
0,211
0,170
EBIT/A
0,918
0,921
0,915
0,079
0,085
CZ/A
0,918
0,895
0,936
0,105
0,064
ZK/CZ
0,918
0,921
0,915
0,079
0,085
CF/CZ
0,824
0,921
0,745
0,079
0,255
FM/T
0,835
0,947
0,745
0,053
0,255
Zdroj: vlastní zpracování, 2013
Hodnoty charakteristik spolehlivosti také poukazují na vysokou klasifikační schopnost
proměnných „základní kapitál/cizí zdroje“, „čistý zisk/aktiva“ a „zisk před úroky
a zdaněním/aktiva“. Tyto proměnné dosahují nízké chyby I typu, a to nejen v období jeden
rok před úpadkem.
Z tabulky 6 je patrné, že ne všechny proměnné jsou schopny klasifikovat podniky
v úpadku se stejnou přesností jako prosperující podniky. Ukazatel „čistý pracovní
kapitál/aktiva“ dosahuje relativně nízké chyby II typu (chybná klasifikace prosperujících
podniků), ale při klasifikaci podniků v úpadku je jeho síla zcela nedostačující a chybovost je
více než 20 %. Oproti tomu, proměnné „krátkodobý finanční majetek/tržby“ a „cash flow/cizí
zdroje“ klasifikovaly s vysokou přesností podniky v úpadku, ale u prosperujících podniků
významně chybovaly.
Závěr
Provedená analýza poukázala na rozdílnou klasifikační schopnost jednotlivých finančních
ukazatelů a tedy na jejich rozdílnou korelaci se stabilitou podniku. Ne všechny proměnné jsou
vhodným indikátorem podlomeného zdraví. Proměnné „základní kapitál/cizí zdroje“, „čistý
zisk/aktiva“ a „zisk před úroky a zdaněním/aktiva“ dosahují nejvyšší klasifikační přesnosti
a nejnižší míry chybovosti u podniků v úpadku. Oproti tomu proměnné obrat aktiv, „oběžná
aktiva/tržby“, „krátkodobý finanční majetek/tržby“, „cash flow/cizí zdroje“, „nerozdělený
zisk/aktiva“, „čistý pracovní kapitál/aktiva“ nejsou pro klasifikaci podniků a odhalování
nastupujícího úpadku vhodné.
Je třeba zdůraznit, že sledováním žádného ukazatele nemůže investor zcela eliminovat
případné riziko investování do upadajícího podniku. Cílem článku nebylo nalézt univerzálně
použitelnou kritickou mez pro každou finanční proměnnou a nebo nalézt univerzálně
spolehlivou proměnnou (to ani není prakticky možné), ale identifikovat proměnnou, která
nejvíce koreluje se zdravím podniku a může pomoci při investičním rozhodování.
Literatura
[1] Beaver, W. H. (1966): Financial ratios as predictors of failure. Journal of Accounting
Research, 1966, roč. 4, s. 71-111.
378
[2] Bellovary, J., Giacomino, D., Akers, M. (2007): A review of bankruptcy prediction
studies: 1930 to present. Journal of Education Finance, 2007, roč. 33.
[3] Chen, M. (2011): Bankruptcy prediction in firms with statistical and intelligent techniques
and a comparison of evolutionary computation approaches. Computers and Mathematics
with Applications, 2011, roč. 62, s. 4514-4524.
[4] Creditreform. (2008): Počet návrhů na konkurz v České republice v roce 2007 stoupl
o 18,6 %.
[online] Praha, 2008. [cit. 2012-04-28] Dostupné na www:
<http://web.creditreform.cz/cs/resources/pdf/Konkurz_V_CR_20077933.pdf>
[5] Creditreform. (2013): Vývoj insolvencí v České republice v roce 2012. [online] Praha,
2013.
[cit.
2013-05-02]
Dostupné
na
www:
<http://web.creditreform.cz/cs/content/press/information/Insolvenzen_2012.pdf>
[6] Creditreform. (2012): Vývoj insolvencí v České republice v roce 2011. [online] Praha,
2012.
[cit.
2012-04-28]
Dostupné
na
www:
<http://web.creditreform.cz/cs/resources/pdf/20120102_TZ_Vyvoj_insolvenci_v_CR_201
1.pdf>
[7] ČEKIA. (2010): Každé páté firmě v ČR hrozí krach. [online] Praha, 2010a. [cit. 2012-0428] Dostupné na www: <http://www.cekia.cz/cz/archiv-tiskovych-zprav/56-tz100607>
[8] ČEKIA. (2010): Nejrizikovějšími obory podnikání v ČR jsou zemědělství, zpracovatelský
průmysl, obchod a doprava. [online] Praha, 2010b. [cit. 2012-04-28] Dostupné na www:
<http://www.cekia.cz/cz/archiv-tiskovych-zprav/126-tz101021>
[9] ČEKIA. (2012): Polovině firem v zemědělství hrozí krach. [online] Praha, 2012.
[cit.
2012-04-28] Dostupné na www: <http://www.cekia.cz/cz/archiv-tiskovychzprav/56-tz100607,%20http:/www.cekia.cz/cz/tiskove-zpravy/346-tz120227>
[10] Deakin, E. B. (1972): A discriminant analysis of predictors of business failure. Journal
of Accounting Research, 1972, roč. 10, č. 1, s. 167-179.
[11] Hendl, J. (2009): Přehled statistických metod. Praha: Portál, 2009.
[12] Jirsová, M. (2011): Krachuje nejvíc firem za sedm let. Hospodářské noviny, 4.1.2011.
[13] Ooghe, H., Balcaen, S. (2007): Are failure prediction models widely usable? An
empirical study using a Belgician dataset. Multinational Finance Journal, 2007, roč. 11, č.
1&2, s. 33-76.
[14] Pompe, P.P.M., Bilderbeek, J. (2005): The prediction of bankruptcy of small- and
medium-sized industrial firms. Journal of Business Venturing, 2005, roč.. 20, s. 847-868.
[15] Rais, R. (2007): Specifika krizového managementu. Ostrava, KEY Publishing, 2007.
[16] The World Bank (2012): Resolving insolvency. [online] [cit. 2013-09-23] Dostupné na
www: <http://www.doingbusiness.org/data/exploretopics/resolving-insolvency>
[17] Wu, Y., Gaunt, C., Gray, S. (2010): A comparison of alternative bankruptcy prediction
models. Journal of Contemporary Accounting & Economics, 2010, roč. 6, č. 1, s. 34-45.
Kontakty:
Kateřina Mičudová, Ing. Ph.D.
Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta ekonomická
Katedra ekonomie a kvantitativních metod
Husova 11
Plzeň, 306 14
[email protected]
379
Konkurencieschopnosť podniku
The competitiveness of the company
Lenka Mikáčová* – Petra Gavlaková**
ABSTRAKT
Predmetom daného príspevku je charakterizovať pojem konkurencieschopnosť. Dnešné
vysoko konkurenčné prostredie so sebou prináša potrebu mnohých zmien. Podniky v záujme
sledovania dosahovania stanovených cieľov, vynakladajú značný čas, energiu a množstvo
finančných zdrojov a ľudskej práce. Sledovanie konkurencieschopnosti v rámci dosahovania
cieľov prezentuje dôležitú oblasť podnikovej existencie. Príspevok je vypracovaný na
teoretickej úrovni a popisuje konkurencieschopnosť na mikroekonomickej úrovni, finančnú
analýzu ako systém merania konkurencieschopnosti a benchmarking.
Klíčová slova: Konkurencieschopnosť; finančná analýza; benchmarking.
ABSTRACT
The object of this paper is to characterize the concept of competitiveness. Today's highly
competitive environment entails the need for many changes. Companies in order to monitor
the achievement of the objectives spend considerable time, energy and amount of financial
resources and human labor. Watching competitiveness in achieving the objectives presents an
important area of business existence. The contribution is elaborated on a theoretical level and
describes competitiveness at the microeconomic level, financial analysis system for
measuring competitiveness and benchmarking
Key words: Competitiveness; financial analysis; benchmarking.
JEL classification: G30
Vymedzenie pojmu konkurencieschopnosť
Konkurencieschopnosť je v posledných rokoch často používaným pojmom, hoci
neexistuje jeho presné vymedzenie. To má za následok rôzne interpretácie tohto pojmu, ktoré
ústia do veľkej škály jeho teoretických poňatí.
Podľa Slaného je pre správne pochopenie konkurencieschopnosti nevyhnutné poznať jej
zdroje, za ktoré sa považujú konkurenčné výhody. Za konkurenčnú výhodu môžeme označiť
nejaký potenciálny prospech, ktorý môže daný podnik dosiahnuť v rámci konkurencie vďaka
existencii určitých špecifických charakteristík, ktoré sú v jeho vlastníctve. Samotná
*
Ing. Lenka Mikáčová, Žilinská univerzita v Žiline, Fakulta PEDAS, Katedra ekonomiky, Univerzitná 1,
010 26 Žilina, [email protected]
**
Ing. Petra Gavlaková, Žilinská univerzita v Žiline, Fakulta PEDAS, Katedra ekonomiky, Univerzitná 1,
010 26 Žilina, [email protected]
380
konkurenčná výhoda teda nemôže byť vo vlastníctve podniku, ale vzniká porovnávaním
týchto charakteristík medzi podnikmi.
Odpoveď na otázku, čo je zdrojom konkurenčných výhod, poskytuje Marinič: „Jedná sa
o originálne zručnosti a kompetencie, ktoré vlastní iba konkrétny podnik, ale tiež
o reprodukované zručnosti a kompetencie vlastnené viacerými firmami.“ (Marinič, 2008)
Pričom ide o:

originálne zručnosti a kompetencie, ktoré majú hmotný charakter (zariadenie
a technológie, exkluzívne licencie a pod.) alebo nehmotný charakter (know-how,
patenty a pod.),

reprodukované kapacity majú podobu napr. strojov a zariadení, všeobecne známe
poznatky a pod.
Pilierom konkurenčnej výhody sa potom stáva produkt alebo služba predstavujúca
hodnotu pre zákazníka ovplyvnenú schopnosťou uspokojiť potrebu a očakávania, ale tiež
hodnotu pre podnik, ktorá je determinovaná rentabilitou resp. efektivitou.
Podľa Pitru je hodnota podniku ukazovateľom podnikateľskej výkonnosti, ktorá je určená
zhodnotením vložených finančných prostriedkov, t. z. výsledkom hospodárenia. (Pitra, 2001)
Poňatie konkurencie na mikroekonomickej úrovni a prístupy k jej
meraniu
Konkurencieschopnosťou sa možno zaoberať na úrovni mikroekonómie, tak
i makroekonómie. Obe poňatia spolu veľmi úzko súvisia, ale ďalej v článku bude
charakterizované iba poňatie a prístupy k meraniu konkurencieschopnosti z hľadiska
mikroekonómie.
Poňatie konkurencie na mikroekonomickej úrovni
Ide o podnikovú úroveň, ktorá sa veľkou mierou podieľa na vytváraní úrovne
makroekonomickej.
V tomto poňatí sa tiež stretávame s veľkou radou definícií, niektoré z nich sú zobrazené
v tabuľke č. 1:
Tab. 1: Definícia konkurencieschopnosti na mikroekonomickej úrovni
Autor
Blažek (2006)
Mikoláš (2005)
Marinič (2008)
Pavelková (2009)
Pitra (2001)
Slaný (2006)
Definícia konkurencie schopnosti
Konkurencieschopnosť je schopnosť obstáť v súťaži s konkurentmi na trhu.
Konkurencieschopnosť je podnikateľský potenciál.
Konkurencieschopnosť je schopnosť vyrábať a predávať konkrétny produkt
za podmienok zachovania rentability.
Konkurencieschopnosť je schopnosť firmy súťažiť, rásť a byť zisková.
Konkurencieschopnosť je vlastnosť, ktorá podnikateľskému subjektu
dovoľuje uspieť s inými podnikateľskými subjektmi.
Konkurencieschopnosť je konkurenčná výnosnosť, ktorá nasleduje
konkurenčnú výhodu, ale obdobne ako ona nie je majetkom daného podniku.
Zdroj: vlastné spracovanie podľa uvedenej literatúry
381
Ak zhrnieme vyššie uvedené definície, môžeme za konkurencieschopnosť podniku
označiť schopnosť úspešne súťažiť v trhovom prostredí. Otázkou zostáva, aký ukazovateľ
zvoliť na hodnotenie samotnej úspešnosti. Odpoveď by sme mohli nájsť v základných cieľoch
podnikania, t. j. dlhodobé dosahovanie zisku a uspokojovanie potrieb zákazníka.
Ako môžeme vidieť, obidva ciele spolu s víziou úzko súvisia. K tomu, aby podnik
uspokojoval potreby zákazníkov, musí byť zaistená jeho existencia na trhu a z toho vyplýva,
že pri podnikoch, ktoré dlhodobo nedosahujú zisk a sú stratové, je táto existencia ohrozená.
Z tohto vzťahu je možné odvodiť podobu podniku, ktorý úspešne súťaží na trhu, a je vtedy
konkurencieschopný. Podmienkou je dlhodobá ziskovosť, ktorú je možné dosiahnuť
efektívnym uspokojením zákazníckych potrieb prostredníctvom ponúkaného produktu alebo
služby.
Jadrom konkurencieschopnosti sa teda stáva ponúkaný produkt alebo služba, ktoré musia
naplňovať očakávania zákazníka, aby bol ochotný za ne zaplatiť, a tým prispel k ekonomickej
efektívnosti (ziskovosti) podniku. Týmto je vyzdvihovaná dôležitosť ponúkaného produktu
alebo služby ako konkurenčnej výhody. K udržaniu konkurencieschopnosti sú nutné neustále
inovácie a vývoj nových výrobkov alebo služieb.
Prístupy k meraniu konkurencieschopnosti na mikroekonomickej úrovni
V praxi existujú rôzne prístupy k meraniu konkurencieschopnosti na mikroekonomickej
úrovni. Podľa Mariniča existujú v súčasnej teórii a praxi predovšetkým tri smery merania
výkonnosti:
1. Systémy založené na finančných ukazovateľoch – patrí sem finančná analýza, ktorá
ale poskytuje iba neúplný obraz o podnikateľskej výkonnosti, pretože v praxi existujú
informácie, ktoré sa nedajú merať finančnými ukazovateľmi. To predstavuje určitú
nevýhodu týchto systémov. Pre komplexné posúdenie konkurencieschopnosti podniku
je teda nevyhnutné doplnenie finančných ukazovateľov o ukazovatele nefinančné.
Naopak veľkou výhodou týchto systémov je ich finančná a časová nenáročnosť.
Konštrukcia týchto ukazovateľov vychádza z účtovných štandardov, čo umožňuje
porovnanie dosiahnutých hodnôt s minulosťou.
2. Systémy založené na aplikácii nefinančných ukazovateľov – nefinančné ukazovatele
merajú to, čo nemôžu zmerať ukazovatele finančné. Oproti finančným ukazovateľom
nie sú založené na účtovných štandardoch. Tieto systémy sa orientujú na dlhodobú
stratégiu a ciele a umožňujú determinovať faktory ovplyvňujúce celkovú
konkurencieschopnosť podniku. Na druhú stranu sú veľmi náročné časovo i finančne
a nie sú použiteľné pre porovnanie viacero podnikov. Základnou analýzou na báze
nefinančných ukazovateľov je SWOT analýza. (Marinič, 2008)
3. Systémy, v ktorých sú prepojené finančné a nefinančné ukazovatele – pre optimálne
posúdenie konkurencieschopnosti je najvýhodnejšie prepojenie obidvoch uvedených
systémov.
Medzi ďalšie prístupy k meraniu konkurencieschopnosti môžeme zaradiť:
4. Hodnotovo orientovaný manažment – ponúka prístup, ktorý meria výkonnosť
podniku na základe dosiahnutej hodnoty pre akcionárov. Tí pri rozhodovaní
o investíciách do podniku vyžadujú, aby výkonnosť bola minimálne porovnateľná
s konkurenciou. Základným meradlom konkurencieschopnosti sa potom stáva
návratnosť investovaného kapitálu porovnaním celkového úžitku plynúceho
z investície, s nákladom na jeho dosiahnutie. Najčastejšie používaným ukazovateľom
382
merajúcim hodnotu pre akcionára, je v rámci tohto prístupu EVA – Economic Value
Added. (Čižinská, 2010)
5. Benchmarking – predstavuje prístup na meranie konkurencieschopnosti stanovujúci
konkurencieschopnosť podniku na základe jeho porovnania s okolitými, hlavne
konkurenčnými podnikmi. Predmetom identifikácie najlepších parametrov výkonnosti
a stanovenia prístupu ich dosiahnutia hodnotenou spoločnosťou. (Fotr, 2012)
Finančná analýza ako systém merania konkurencieschopnosti podniku
Finančná analýza je súbor postupov uskutočňovaných s cieľom získať informácie pre
ekonomické riadenie podniku a rozhodovanie externých subjektov. Je to finančné ekonomické
hodnotenie podnikateľskej jednotky, ktoré vychádza z účtovných prípadne ďalších informácií.
(Landa, 1994)
Podľa Sedláčka medzi ďalšie ciele finančnej analýzy zaraďujeme:

posúdenie vplyvu vnútorného a vonkajšieho prostredia podniku,

analýza doterajšieho vývoja podniku,

komparácia výsledkov analýzy v priestore,

analýza vzťahov medzi ukazovateľmi,

poskytnutie informácií pre rozhodovanie o budúcnosti,

analýza variant budúceho vývoja a výber najvýhodnejšej varianty,

interpretácia výsledkov okrem návrhov vo finančnom plánovaní a riadení podniku.
Základným zdrojom informácií pre finančnú analýzu sú dokumenty tvoriace účtovnú
závierku, t. j. účtovné výkazy (súvaha, výkaz ziskov a strát, prehľad o peňažných tokoch
a pod.), prílohy k účtovným výkazom a výročná správa.
Medzi ďalšie zdroje zaraďujeme správy samotného manažmentu podniku, správy
vedúcich pracovníkov a audítorov, firemné a iné štatistiky, burzové spravodajstvo, odborná
tlač. (Knápková, 2010)
Klasická finančná analýza sa skladá z dvoch prepojených častí:

technická (kvantitatívna) analýza, ktorá používa matematické, štatistické
a algoritmizované metódy,

fundamentálna (kvalitatívna) analýza, ktorá je založená na poznaní súvislostí
medzi ekonomickými a mimoekonomickými javmi.
Technické analýzy je možné členiť do dvoch skupín:

metódy elementárnej technickej analýzy – predstavujú základ finančnej, radia sa
sem všetky základné metódy bežne používané v podnikateľskej praxi,

metódy vyššej finančnej analýzy – ich použitie je závislé na hlbších znalostiach
matematickej štatistiky a teoretických i praktických ekonomických znalostiach.
V bežnej praxi sa nepoužívajú.
Medzi metódy elementárnej technickej analýzy patrí:
1. Analýza stavových ukazovateľov

horizontálna analýza
383

vertikálna analýza
2. Analýza rozdielových ukazovateľov
3. Analýza pomerových ukazovateľov

ukazovatele rentability

ukazovatele aktivity

ukazovatele zadlženosti

ukazovatele aktivity
4. Analýza sústavy ukazovateľov

pyramídové rozklady

bankrotné modely

bonitné modely
Technická (kvantitatívna) analýza
Technická analýza používa matematické, štatistické a ďalšie algoritmizované metódy ku
kvantitatívnemu spracovaniu ekonomických dát s následným kvalitatívnym, ekonomickým
posúdením výsledkov. (Sedláček, 2011)
Postup analýzy zahrňuje nasledujúce etapy:
1. Charakteristika prostredia a zdrojov dát – zahrňuje výber porovnateľných
podnikov podľa určitých podobností (odbor podnikania, vstupy do výrobného
procesu, výrobné postupy, geografické umiestnenie a pod.), príprava dát
ukazovateľov, ktoré vstupujú do analýzy a ich následný zber.
2. Výber metódy a základné spracovanie dát – zahrňuje voľbu a výber ukazovateľov,
ich následný výpočet a hodnotenie pozície podniku.
3. Pokročilé spracovanie dát – zahrňuje analýzu vývoja ukazovateľov v čase,
hodnotení vzťahov medzi ukazovateľmi (pyramidálne rozklady) a zistenie
odchýlok.
4. Návrhy na dosiahnutie cieľového stavu – zahrňuje návrhy na opatrenia, výber
variantu s ohľadom na riziko. (Sedláček, 2011)
Fundamentálna (kvalitatívna) analýza
Podľa autorov Mariniča a Nývtlovej je fundamentálna analýza zameraná na hodnotenie
vnútorného a vonkajšieho ekonomického prostredia podniku. Špecifické nástroje
fundamentálne analýzy sú napr. SWOT analýza, PEST analýza a BCG matice. (Marinič &
Nývtlová, 2010)
Benchmarking
Benchmarking patrí medzi nástroje na posudzovanie konkurencieschopnosti podniku. Je
odvodený od slova „benchmark“, ktoré predstavuje akýsi ukazovateľ výkonnosti, ktorého
úrovňou sa chce podnik inšpirovať. Samotný pojem benchmarking je v literatúre často
používaný a vzhľadom k tomu, že sa nejedná o normovanú metódu, existuje mnoho jeho
definícií. Ako príklad nám môže poslúžiť definícia zo Slovníka controllingu: „Benchmarking
384
je analytický a plánovací nástroj pre porovnávanie vlastného podniku s najlepším
konkurentom v odvetví, resp. i podniky z iných odvetví.“ (Nenadál et al., 2011)
V praxi môžeme využívať rôzne typy benchmarkingu, najčastejšie:

strategický benchmarking – používa sa za účelom celkového zlepšenia výkonnosti
podniku, zahrňuje skúmanie dlhodobých stratégií, hlavných schopností a pod.,

výkonový a konkurenčný benchmarking – posudzuje výkonové charakteristiky
výrobkov a služieb, obvykle sa porovnávajú podniky z rovnakého odvetvia,

benchamarking procesov – porovnáva podnikové procesy za účelom ich
zlepšenia, obvykle sa porovnávajú podniky dodávajúce obchodné služby,

funkčný benchmarking – porovnáva podniky v rámci rôznych odvetví s cieľom
zlepšiť podobné funkcie alebo procesy,

interný benchamarking – predstavuje benchmarking v rámci jedného podniku
(napr. pobočky, oddelenie a pod.), výhodou je ľahká dostupnosť dát a kratší čas na
realizáciu,

externý benchmarking – analyzuje podniky, ktoré sú najlepšie v rovnakom
odbore, umožňuje učenie sa od tých najlepších, nevýhodou môže byť dlhší čas na
realizáciu,

medzinárodný benchamarking – porovnáva podniky kdekoľvek vo svete.
Pre posúdenie finančnej konkurencieschopnosti podniku je vhodné použiť finančný
benchmarking, ktorý porovnáva finančné ukazovatele získané prostredníctvom finančnej
analýzy. Finančná analýza predstavuje jednu z mnohých metód benchmarkingu a tiež základ
pre benchmarkingový diagnostický systém finančných indikátorov – INFA.
Záver
„Konkurencieschopnos je ako dostihy. Nejde v nej o to beža rýchlejšie ako sme bežali
včera. Ide o to beža rýchlejšie ako všetky ostatné kone“
Stephan Garelli
Pre dnešnú ekonomickú situáciu je charakteristický proces
neustálych zmien
hodnototvorných procesov v dôsledku trvale pôsobiacej množiny globálnych, sociálnych,
demografických a ekonomických faktorov. Pokiaľ chce byť podnik v tomto prostredí úspešný,
musí vyrábať a predávať produkty zodpovedajúce zákazníckym požiadavkám a súčasne
zvládnuť celkovú efektívnosť podnikových procesov. Toto môže vyť dosiahnuté využitím
najefektívnejších metód riadenia s hlavným cieľom – zvyšovať výkonnosť a tým i celkovú
hodnotu a konkurencieschopnosť podniku.
Literatúra
[1] BLAŽEK, L. (2007). Konkurenční schopnost podniku: Primární analýza výsledku
empirického šetření. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 303 s. ISBN 80-210-4456.
[2] CISKO, Š., & KLIEŠTIK, T. (2009). Finančný manažment podniku I. 1. vyd. Žilina:
EDIS Publisher. 559 s. ISBN 978-80-554-0076-1.
[3] CISKO, Š., & KLIEŠTIK, T. (2013). Finančný manažment podniku II. 1. vyd. Žilina:
EDIS Publisher. 769 s. ISBN 978-80-554-0684-8
385
[4] ČIŽINSKÁ, R. & MARINIČ, P. (2010). Finanční řízení podniku: modern metódy a
trendy. 1 vyd. Praha: Grada Publishing. 204 s. ISBN 978-80-24-247-3158-2.
[5] DLUHOŠOVÁ, D. et al. (2010). Finanční řízení a rozhování podniku. 3. vyd. Praha:
Ekopress, s. r. o. 225 s. ISBN 978-80-86929-68-2.
[6] FOTR, J. (2012). Tvorba strategie a strategické plánovaní: teore a praxe. 1 vyd. Praha:
Grada publishing. 381 s. ISBN 978-80-247-3985-4.
[7] KISLINGEROVÁ, E. (2010). Manažerské finance. 1. vyd. Praha: C. H. Beck. 811 s.
ISBN 978-80-7400-194-9.
[8] LANDA, M. (2008). Jak číst finanční výkazy. 1 vyd. Brno: Computer Press, a. s. 176 s.
ISBN 978-80-251-1994-5.
[9] NARINIČ, P. (2008). Plánovaní a tvorba hodnoty firmy. 1 vyd. Praha: Grada Publishing,
a. s. 240 s. ISBN 978-80-247-2432-4.
[10]
MIKOLÁŠ, Z. (2005). Jak zvýšit konkurencieschopnost podniku: Konkurenční
potenciál a dynamika podnikání. 1 vyd. Praha: Grada Publishing, a. s. 198 s. ISBN 80247-12277-6.
[11] MC KINSEY & COMPANY, INC. (2010). Valuation: Measuring and Managing the
Value of Companies. 5. vyd. New York: John Wiley & Sons, INC. 840 s. ISBN 9780470424650.
[12]
NENADÁL, J, VYKYDAL, D. & HALFAROVÁ, P. (2011). Benchamarking: mýty a
skutečnost: model efektívního učení se a zlepšovaní. 1 vyd. Praha: Management press.
265 s. ISBN 978-80-7261-224-6.
[13] NEUMAEROVÁ, I., (2005). Výkonnost a tržní hodnota firmy. 1 vyd. Praha: Grada
Publishing. 215 s. ISBN 80-247-0125-1.
[14] NÝVTLOVÁ, R. & MARINIČ, P., (2010). Finanční řízení podniku: Moderní metody
a trendy. 1 vyd. Praha: Grada Publishing, a. s. 208 s. ISBN 978-80-247-3158-2.
[15] PAVELKOVÁ, D., (2009). Klastry a jejich vpliv na výkonnost firem. 1 vyd. Praha:
Grada Pubslishing, a. s. 272 s. ISBN 978-80-247-2689-2.
[16] PITRA, Z., (2001). Zvyšování podnikatelské výkononsti firmy: Strategický obrat
v podnikatelském chování. 1 vyd. Praha: Ekopress, s. r. o. 305 s. ISBN 80-86119-64-5.
[17] SEDLÁČEK, J., (2011). Finanční analýza podniku. 2 vyd. Brno: Computer Press, s. r.
o. 152 s. ISBN 978-80-251-3386-6.
[18] SLANÝ, A., (2006). Konkurenceschopnost české ekonomiky: Vývojové trendy. 1
vyd. Brno: Masarykova univerzita. 375 s. ISBN 80-210-4157-9.
[19] TICHÝ, E. (1991). Oceňování podniku, 1. vyd. Praha: Linde Praha. 166 s. ISBN
80-86729-18-4.
[20] VALACH J. et al (1999). Finanční řízení podniku, 2. vyd., Praha, Ekopress, s.r.o. 324
s. ISBN 80-86119-21-1.
Kontakty:
Ing. Lenka Mikáčová
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta PEDAS, Katedra ekonomiky
Univerzitná 1, 010 26 Žilina
[email protected]
386
Ing. Petra Gavlaková
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta PEDAS, Katedra ekonomiky
Univerzitná 1, 010 26 Žilina
[email protected]
387
Ztráty konkurenčního potenciálu podniku pod
tlakem zkracování reprodukčních cyklů
Loss of competitive potential of the company under the pressure
of contractions reproductive cycles
Zdeněk Mikoláš*
ABSTRAKT
Příspěvek se věnuje problematice ztrát konkurenčního potenciálu podniku v důsledku odlišné
rychlosti zkracování reprodukčních cyklů v jeho různých segmentech. Dále je vymezen
racionální vztah mezi strukturou a dynamikou potenciálu podniku. V závěru jsou teoretické
poznatky dokumentovány příklady ze zemědělství. Autor příspěvku klade důraz na holistické
pojetí podniku a jeho potenciálů.
Klíčová slova: Podnik; Potenciál; Reprodukce; Cyklus.
ABSTRACT
The paper deals with the issue of loss of competitive potential of the company a result of
differing rate of contraction reproductive cycles in its various segments. Furthermore it is
defined a rational relationship between the structure and dynamics of potential business. In
conclusion, the theoretical findings have documented examples of agriculture. The author
emphasizes a holistic approach to business and its potential.
Key words: Business; Potential; Reproduction; Cycle.
JEL classification: G30, M21
1. Holistický pohled podnikání
Podnikání v posledních letech (především v období po roce 2009) získává nové obrysy.
Kromě globalizace je zcela zřejmá změna dynamiky hospodářských procesů. Některá odvětví
mimořádně zrychlují inovační proces, naopak jiná neabsorbují poznatky vědy a technologické
změny v překotných tempech, čímž se mění způsob podnikání jednotlivých firem v různých
národohospodářských odvětvích. Tyto změny dynamiky inovačního podnikání mají
s ohledem na odvětvovou strukturu států i dopad na dynamiky růstu národohospodářských
ukazatelů, především HDP. Zvláště v odvětvích, která jsou svázána s přírodními procesy,
nastává velmi složitá situace. Zcela dramatické problémy můžeme vidět například v zemích
EU opírajících svou ekonomiku ve větším rozsahu o zemědělství.
V prezentovaném příspěvku na příkladu zemědělských podniků v ČR76 můžeme ukázat
jak příčiny, tak důsledky soudobých projevů změn v reprodukčních procesech. Můžeme říci,
že se mění nebo existuje tlak na změnu řady relativně neměnných paradigmat v ekonomickém
a podnikatelském myšlení.
*
Prof. Ing. Zdeněk Mikoláš, CSc., vedoucí katedry, garant oboru Podnikání, VŠP Ostrava.
Autor příspěvku je členem představenstva zemědělského družstva vlastníků.
388
Základním požadavkem se stává skutečnost, že nelze soudobé změny probíhající
v podnikatelské sféře popisovat pouze ekonomickými ukazateli. K pochopení nových trendů
nutno pohlížet na realitu interdisciplinárním pohledem. Holistický přístup je v současné době
nezbytným základním výzkumným přístupem ke zkoumání soudobého podnikání. Nutno
eklekticky kombinovat metody a postupy z různých vědních disciplín, abychom pochopili
vztahy (jednotu a boj protikladů) přírody neživé, živé a umělé s lidskou společností
v harmonické i destruktivní synergii (kupř. lze uvést konflikt, resp. kontroverzní vztah růstu
výkonnosti produktivních aktivit lidstva a zátěže živé a neživé přírody a lidí jako živých tvorů
produkty a aktivitami lidské společnosti, tzn. umělou přírodou).
Již samotná definice podnikání jeho interdisciplinární komplexnost (resp. holistické pojetí
reality) jednoznačně naznačuje. „Podnikání je proces utváření čehosi jiného, čemuž náleží
hodnota prostřednictvím vynakládání potřebného času a úsilí, přebírání doprovodných
finančních, psychických a společenských rizik a získávání výsledné odměny v podobě
peněžního a osobního uspokojení“ (R. D. Hisrich, C., G. Brush, Lexington Books 1985, s.
18)77.
V následujícím textu je učiněn pokus na některá soudobá dilemata a formování nových
paradigmat upozornit opírajíce se o výzkumně aktivity autora.78
2. Obraz celku v části
Základní dilema zkoumání soudobého podnikání se nachází v definici předmětu zkoumání
s ohledem na vztah minulosti a budoucnosti. Teorie spontánního řádu na podnikové úrovni
se opírá při zkoumání jednoty a rozporu protikladného vztahu minulost a budoucnost o
klíčový pojem potenciál (Pavlík, 2004). Potenciál chápeme jako rozdíl mezi tím, co je, a tím,
co může, nebo musí být. Jinými slovy jde o očekávanou nebo nutnou změnu spontánního řádu
jak objektivní reality, tak subjektu. S určitým zjednodušením lze říci, že potenciál je podstatou
následného jevu, obsahem konkrétní formy je „nezjevný“ stav reality ve fázi ex ante poznané
„zjevně“ až ex post.
Druhé dilema plyne z popisu hospodářské reality. Dosud běžné výzkumné postupy staví
na analýze a syntéze, resp. na dekompozici celku na části, následného pochopení podstatných
vztahů (kauzality) mezi částmi a posléze vytvoření nové kompozice celku. Avšak dle principu
prof. Kosko79 je celek obsažen v části, resp. celkový potenciál je obsažen v elementárním
potenciálu80. Kosko [1990, str. 213] dále tvrdí, že určité jevy nenastávají s jen určitou
pravděpodobností, ale také do určité míry a jsou tedy fuzzy (rozmazané). Víme tedy, že
nějaký jev (například zavedení nové inovace) nastane s určitou pravděpodobností, ale také
uvažujeme o tom, do jaké míry bude jev, resp. inovace úspěšná, tzn. fuzzy (například inovace
si získá určitý počet zákazníků).
V odborné literatuře je výše uvedený způsob myšlení označován jako fuzzy logika (viz
následující obrázek č. 1).
77
Srpová (2010, Mikoláš (2011)
* SP/2010167 Soudobá koncepce konkurenčních podnikatelských potenciálů průmyslových podniků; *
402/08/H051 Optimalizace multidisciplinárního navrhování a modelování výrobního systému virtuálních firem.
* Mezinárodní výzkumný úkol VŠP Ostrava a VŠEMVS Bratislava Analýza vývoje a stavu malého a středního
podnikání ČR a SROV.
79
Fuzzy Subsethood Teorem [Kosko, 1990, str. 232]
80
Dle Kosko, B. Fuzziness vs. Probability. Int. J. General systems, Vol. 15, 1990, s. 211-240.
78
389
Obr. 1: Fuzzy logika v grafickém znázornění
Zdroj: Kosko, B. 1990, str. 232
Obrazně řečeno, jde o způsob myšlení, jak popsat vlastnosti budoucí stromu v semínku, z
kterého v ucucnu strom vyroste. Jde o princip („logiku“) existence živé přírody, o podstatu
evoluce přírody. Lidská společnost je součástí reality, a tudíž obecné přírodní zákonitosti
a principy na ní působí nezávisle na lidské vůli. Jen část reality může člověk (společnost) jako
subjekt zobrazovat, případně i ovládat (řídit). Existuje tedy objektivní řád a spontánnost
reality nezávisle na lidském poznání a lidské vůli. Část reality je subjektivizována jako obraz
(odraz) této reality subjektem (např. managementem podniku, podnikateli atd.). Subjekt volí
různé varianty působení na objektivní realitu – počínaje úsilím o vnášení řádu (řídících
úkonů) do reality, až po ponechání poznané reality spontánnímu (neřízenému) dění.
V tomto momentu nutno hledat průsečík soudobých hlavních dilemat reprodukčních cyklů
(evoluce) produktivních systémů.81
3. Odlišnost délky dílčích cyklů
Soudobé podnikání se opírá o dosažení kladného synergického efektu a komplexní
přidané hodnoty dosažené organickou integrací dílčích funkčních segmentů podniku (resp.
komplexu, svazku, sítě, klastru, aliance podniků).
U naprosté většiny podniků (komplexů podniků) je možné definovat následující funkční
reprodukční segmenty:
1) integrační (organizace a koordinace dílčích segmentů v celku),
2) reprodukční (garantující investice a další reprodukční aktivity podniku)
3) informační (funkce tvorby, přenosu, zálohování atd. dat a informaci)
4) Inovační (funkce zajišťující tvorbu, implementaci a šíření invencí a inovac),
5) technický a technologický,
81
S ohledem na sémantické odlišnosti mikroekonomie a podnikové ekonomiky, resp. souvisejícího obchodního
práva je v příspěvku používán pojem produktivní systém, který postihuje podstatu pojmů firma či podnik
(dokonce ve vědním oboru průmyslové inženýrství se používá archaický pojem fabrika). Starší veřejnosti jsou
známy odvozeniny slova fabrika (ve smyslu podnik) jako „továrna“, resp. „fabrikant“, „továrník“.
390
6) marketingu a obchodu,
7) sociálně kulturní,
8) ekologický
9) jiné dle charakteru odvětví, oboru, regionu aj. specifických podmínek, ve kterých působí
podnik nebo jeho skupina (komplex, svaz, aliance atd.)
Je zcela zřejmé, že každý segment má jinou délku (měřeno astronomickým časem),
rychlost a charakter průběhu reprodukčního cyklu. Podnik má tendenci harmonizovat dílčí
segmenty organického celku, aby přežíval a současně se reprodukoval vnitřně82 a externě.83,84
Graficky můžeme délky reprodukčních cyklů dílčích segmentů ilustrativně znázornit
následující tabulce č. 1.
Tab. 1: Délky cyklů reprodukčních segmentů podniku
(ilustrativní příklad)
Doba
trvání
cyklu
1
Segment
A
A A A A A A A A a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
Segment
B
B B B B B B B B B B
B
B
B
B
B
b
b
b
b
b
Segment
C
C C C C C C C C C C
C
C
C
C
C
C
C
C
C
C
2
3
4
5
6
7
8
9
10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
Zdroj: vlastní zpracování
Velká písmena (A, B, C) znázorňují trvání cyklu reprodukce příslušného segmentu. Malá
písmena (a, b) znázorňují „volný“ čas segmentu způsobený tím, že ještě probíhají pomalejší
reprodukční cykly (jde v podstatě ztráty času segmentů s pomalejší rychlostí reprodukce).
Z pohledu fuzzy logiky (Kosko) je možné si v tabulce povšimnout obou znaků nového
paradigmatu zobrazení celku v části. Za prvé, reprodukční cyklus podniku jako celku je fuzzy
(mlhavý), protože jednotlivé segmenty nemají časový interval reprodukce shodný.
Reprodukce podniku je jednotou protikladů, tedy je specifickým obrazem „nehomogenity“
celku v homogenitě části (tzn. v jeho nejkratší reprodukčním segmentu).
To znamená, není vhodné analyzovat reprodukční potenciál podniku pouze z pohledu
jednoho segmentu (např. na základě účetní závěrky). Obraz podniku je třeba vidět pod jiným
zorným úhlem, ve kterém se promítají delší reprodukční cykly do kratšího. Při hodnocení
podniku jako celku nutno učinit průmět všech segmentů podniku do segmentu s nejkratším
82
To znamená, aby se podnik obnovoval a udržoval své vnitřní funkce jak s ohledem na kvantitativní parametry,
tak s ohledem na kvalitu fungování procesů zajišťovaných dílčími reprodukčními segmenty.
83
Tedy, aby podnik produkoval své nové odnože, „následovníky“ v podobě nových satelitů, nových produkčních
oborů, nových funkcí atd.
84
Již v minulosti velmi precizně popsal uvedené procesy a funkce podniku prof. František Valenta (prvé
publikace jsou známy již od roku 1960).
391
cyklem. Tedy musíme zkoumat ztráty potenciálů segmentů delších cyklů jak v absolutním,
tak relativním vyjádření. Nutno zkoumat tzv. ztrátové spektrum podniku.85
Z tabulky č. 1 plyne, že pro reprodukci podniku je stěžejní segment A s nejkratším cyklem
reprodukce. Absolutní ztráty časů (tzn. specifického potenciálu) segmentů s delšími cykly je:
a) segment B ve vztahu k segmentu A: zab = 15 – 8 = 7 časových jednotek,
b) segment C ve vztahu k segmentu A: zac = 20 – 8 = 12 jednotek,
c) segment C ve vztahu k segmentu B: zbc = 20 – 15 = 5 jednotek.
Relativní ztráty časů jsou dány následujícími propočty86:
2
tab
 ta 
a) Segment B ve vztahu k segmentu A: trab 
 1     0,846 ,
tb
 tb 
tab = 15*0,846 = 12,69 relativních jednotek, kde ta = 8 a tb = 15 časových jednotek.
resp.
2
tac
 ta 
b) Segment C ve vztahu k segmentu A: trac 
 1     0,917 , resp. tac = 20*0,917
tc
 tc 
= 18,33 relativních jednotek, kde tc = 20 časových jednotek.
2
tbc
 tb 
c) Segment C ve vztahu k segmentu B: trbc 
 1     0,661 , resp. tbc = 20*0,661
tc
 tc 
= 13,23 relativních jednotek.
Čistá relativní ztráta, porovnávající relativní s absolutní ztrátou času v důsledku odlišných
délek reprodukčních cyklů B a A činí ctab = 12,69 -7 = 5,69 relativních časových jednotek,
obdobně mezi cykly C a A ctac = 18,33 – 12 = 6,33 a mezi cykly C a B ctbc = 13,23 – 5 =
8,23 relativních časových jednotek.
Prudký nárůst relativních ztrát časů (potenciálů změny) v segmentech s pomalejším
reprodukčním cyklem je dán tím, že poměřujeme reprodukci „pomalejšího“ segmentu
z pohledu segmentu „rychlejšího“ (za ideálních podmínek relativní rozdíl rychlostí
reprodukce jednotlivým segmentů je dán rozdílem čtverců jejich rychlostí reprodukce).
Z praktického hlediska propady ekonomického rozvoje jsou dramatické a strmé u
podniků, odvětví a států proto, že rychlosti reprodukce jejich jednotlivých segmentů jsou
zcela nesourodé a narůstá dramaticky rozsah ztrátového spektra potenciálů. Typickým
příkladem jsou hospodářství států s velkým podílem zemědělství na tvorbě HDP.
Zemědělským podnikům narůstají ztráty potenciálů proto, že je zcela odlišná dynamika
inovací technologií a produktů v jiných odvětvích. Reprodukční cykly neživé a živé přírody
jsou řádově odlišné od reprodukčního dynamismu neživé přírody.
Navíc si musíme uvědomit, že dochází ke zkracování reprodukčních cyklů v důsledků
růstu lidského poznání a inovačního dynamismu v oblasti umělé přírody, tedy v oborech
navázaných na nejnovější vědecké poznatky (informatika, nanotechnologie, biotechnologie
atd.). Proto dochází k novým projevům podnikání v podobě glokalizace (propojování
globálních a lokálních aktivit s cílem maximalizace pozitivního synergického efektu), selekce
mezi regiony, odvětvími a podniky (což nyní vidíme např. na Ostravsku v důsledky krize na
85
86
Podrobněji Mikoláš (2011), str. 61 – 68.
Podrobněji Mikoláš (2011), str. 145 – 169.
392
globálním trhu uhlí) a difúzí procesů a funkcí podniků v globálním reálném i virtuálním
prostoru.
4. Podnikatelská definice reprodukce
Potenciály dílčích segmentů se funkčně a organicky provazují a vytvářejí specifické
struktury potenciálů, které tvoří celkový potenciál podniku (produktivního systému). Celkový
potenciál produktivního systému je možné popsat následující rovnicí PC = U + VP + SP, kde
U je účelný potenciál, který se přeměňuje na poptávané efekty (E), tedy výrobky, služby
apod. Vynaložený potenciál VP je potenciálem, který se jednak při transformaci spotřebuje na
produkci poptávaného efektu (E), jednak představuje ztrátu potenciálu při transformaci,
jednak jde o potenciál, který je vynaložen na odstranění negativních doprovodných výstupů
transformace (kupř. škodlivý odpad, škody na životním prostředí, sociální a zdravotní dopady
na lidi apod.). Stabilizovaný potenciál SP není v daném transformačním procesu aktivně
využitý, je uchován jako zásoba, rezerva, „deposit“ apod. pro další transformační procesy. 87
Nabízí se otázka, jak stanovit harmonickou dynamiku růstu potenciálu. Cestou k nalezení
onoho vztahu je zkoumání elasticity potenciálu produktivního systému, tzn. nalezení takového
poměru mezi sklonem ke spotřebě a sklonem k úsporám, který můžeme označit za
harmonický. 88
Přírůstky změn („sklonů“) potenciálu jsou popsány následujícími vztahy89:
a) pružnost sklonu ke spotřebě je dána: 1 > ESPC0 =
PC0  SP0
> 0;
PC0
b) pružnost sklonu k úsporám je vymezena90: EPSP0 =
PC0  SP0
> 0.
SP0
Mezi ESPC0 a EPSP0 existuje nepřímý vztah. Harmonický stav sklonů ke spotřebě a k
úsporám nastává, když 1 > ESPC0 = (1 : EPSP0), tudíž:
1>=
PC0  SP0
SP0
=
> 0.
PC0
PC0  SP0
V produktivních systémech, jakož i v přírodě a lidské společnosti je zřejmý princip růstu
(např. pud sebezáchovy, evoluce apod.).91 Tedy považujeme jako přirozené, když celkový
potenciál systému postupně roste, tudíž formálně zapsáno KPC1 = PC1 : PC0 > 1. 92
V přírodních i ve společenských systémech je permanentně „řešeno“ dilema mezi sklonem
systémů ke spotřebě a k úsporám (tvorbě zásob). Sklon ke spotřebě produktivního systému
87
Je možné konstatovat, že jde o evoluční, resp. reprodukční potenciál následujících generací.
Pojem zlatý řez se používá nejen architektuře a v dalších přípovědních disciplínách, ale také v manažerských
teoriích (viz publikace A. Kopčaje).
89
Dolní index 0 označuje výchozí reprodukční cyklus, dolní index 1 označuje následující reprodukční cyklus.
90
Budoucí celkový potenciál je koncentrován do části současného potenciálu ( SP 0, tzn. do semínko, ze kterého
vyroste nový strom). Jde o uplatnění fuzzy logiky „Kosko“.
91
Uvedený princip platí za obvykle příznivých vnitřních a vnějších podmínek reprodukce systému. Nejsou-li
reprodukční předpoklady (podmínky) vhodné, systém jen přežívá nebo degeneruje (např. nastává stagnace,
destrukce, ztrácí se reprodukčních schopnost apod.).
92
Indexy 0, 1 označují výchozí (0) a následnou (1) generaci vývoje produktivního systému (z pohledu
astronomického
času jde o následující období existence nové generace potenciálu produktivního systému). Například v případě
výrobků se nová generace vyznačuje novým konstrukčním řešením při srovnání s původní generací. Zachovává
si však dosavadní druhový znak, kterým je koncepce, na níž je založeno jejich fungování společné
s předcházejícími generacemi stejného druhu výrobků.
88
393
definujeme vztahem 1 > KUV0 = (U0 + VP0) : PC0 > 0 za předpokladu, že KPC1 > 1, tedy 0 <
KUV < 1. Jde o zcela běžný sklon (tendenci) jak v přírodních, tak ve společenských
systémech. Pokud se prosazuje extrémní tendence, že sklon ke spotřebě je maximalizován,
potom sklon k úsporám 0 < KSC0 = 1 – KUV0 = SP0 : PC0 < 1 je minimalizován. V tomto
případě musí se v následujícím generaci „1“ obnovit potenciál (U0 + VP0) „vydrancovaný“
v předchozí generaci „0“, tedy KPC1 > 1 + KUV0.93 Jako příklad můžeme uvést vyschlé
koryto řeky. Nejdříve se musí koryto naplnit vodou, aby potom voda mohla korytem téct.
Z druhé strany pohledu existuje extrém maximalizace sklonu k úsporám, kde KSC0 = max.,
přičemž 1 < KPC1 > KSC0 < 1, což současně vede k tomu, že sklon ke spotřebě je
minimalizován. Tudíž by šlo o extrémní „utahování opasků“, které by vedlo až k zastavení
samotného transformačního procesu produktivního systému. Paradoxně by došlo
k maximálním úsporám potenciálu na úkor účelu existence produktivního systému (systém by
neprodukoval!).94
Po formálních úpravách předchozích vzorců dospějeme k rovnici KSC02 – 3KSC0 + 1 = 0.
Vyřešením rovnice obdržíme:95
a) KSC0* = 0,381966;
b) KUV0* = 1 – KSC0* = 0,618034.
Racionální dynamika celkového potenciálu dvou generací produktivního systému v tzv.
zlatém řezu je dána vztahem96 KPC1ZR = 2 – KSC0* = 1 + KUV0* = 1,618034.
Lze tedy dovodit následující závěr.97 Produktivní systémy mají tendenci analogickou
s přírodními jevy, a to že během svého reprodukčního vývoje:
● Růst nové generace je zásadně ovlivněn genetickým kódem z předchozí generace (tedy
určitým poměrem mezi celkovým potenciálem a potenciálem zachovaným pro další
generace).
● Harmonický reprodukční vztah je dán tzv. zlatým řezem,98 tedy číslem 1,618034.99
Uvedený poznatek potvrzuje projev působení spontánního řádu ve formě zákonitostí
ekonomie času. Podstata zákonitostí ekonomie času je v tom, že čas je společným
prostředkem pro hodnocení ekonomických jevů nejrůznějšího druhu: produktivity práce,
výrobních nákladů, doby obratu kapitálu, velkosti zásob, návratnosti investic, dynamiky
inovací, taktu ve výrobě, optimalizace procesů či logistiky atd. Ekonomie času se stává
dokonce ekonomickým zákonem zásadního významu soudobé ekonomiky podniků, podnikání
93
Uvedený vztah je odvozen z podmínky KPC1 > 1, resp. KPC1 = PC1 :PC0 > PC0 : PC0 = 1.
Praktickými důkazy této teze jsou důsledky extrémních úsporných opatření v létech 2011 a 2012 s následnou
stagnací, případně poklesem HDP (viz ČR, Řecko).
95
Hvězdička v horním indexu znamená, že akceptujeme pouze kladnou hodnotu vyřešené rovnice (záporný
výsledek vyřešené rovnice není dosud odbornými kruhy interpretován).
96
Horní index zr označuje číselné hodnoty v okamžiku dosažení „zlatého řezu“.
97
Uvedené matematické formulace jsou pouze formálním popisem ekonomických úvah. Myšlenkový model
reprodukčních jevů a procesů je symbolicky popsán matematickým aparátem. Dosažené číselné veličiny jsou
logickým vyústěním holistické úvahy s využitím elementárních matematických operací.
98
Problematice „zlatého řezu“ se věnuje teorie spirálového managementu, který v ČR intenzivně prezentují A.
Kopčaj a S. Häuser (2010, s. 28 – 29).
99
Spirálový management se opírá o myšlenku přítomnosti „zlatého řezu“ (označovaný řeckým φ) nikoli pouze
v přírodě, ale také i ve společenských aktivitách (ekonomice, managementu apod.). Tato manažerská teorie
vychází z teze, že se zlatým řezem se setkáváme všude: od rostlin a živočichů až po samotný vesmír… a tudíž i
ve společnosti. Prvé písemné zmínky o něm pocházejí z antiky od Euklida, posléze byly myšlenky zlatého řezu
nebo jeho grafické podoby „logaritmické spirály“ rozvíjeny v dalších oborech (biologie, architektura, fyzika aj.).
Společným jmenovatelem využití zlatého řezu (v umění, ve fyzice i v přírodě) je „přirozenost“.
94
394
a obecně managementu společenských procesů.100 Krizové jevy na počátku 21. století
nesporně rozbouraly podstatnou část starých ekonomických paradigmat (tzn. chápání
ekonomie času v pojetí astronomického času). Ekonomický čas jako abstrakce rychlosti
ekonomických procesů nemá však takovou relativní stálost, jakou se vyznačuje čas fyzikální a
biologický (viz Petráš, 1976, s. 11 – 20). Nová sociálně ekonomická situace nastolila
požadavek vědeckého zkoumání ekonomické reality, postaveného na nových paradigmatech,
ke kterým zcela určitě patří nové teoretické pojetí spontánního řádu, potenciálů, synergie,
virtuality, času a prostoru atd. Což se koncentrovaně projevuje v zákonitostech růstu
potenciálů produktivních systémů, v dialektické podmíněnosti struktury potenciálu systému
mezi po sobě následujícími generacemi atd.101
5. Praktické příklady
Výše uvedená teoretická konstatování je možné dokumentovat na konkrétních
skutečnostech zemědělského družstva.102 Je neoddiskutovatelné, že podnik zabývající se
zemědělskou výrobou zahrnuje široké spektrum segmentů s různou rychlostí transformace. Je
zcela zřejmé, že nejdelší reprodukční cyklus má neživá příroda, kupř. přírůstek ornice nebo
změna charakteru půdního fondu trvá staletí i déle (například v minulosti šlo o tzv. klučení
lesů, tzn. mýcení lesů a jejich přetváření pro zemědělskou činnost). Druhý příklad rychlosti
reprodukčního cyklu v zemědělství: základním výrobním prostředkem živočišné výroby je
chov skotu, přičemž příprava a udržování chovného stáda trvá desítky let, obdobně desítky let
trvá vyšlechtění nového osiva pro rostlinnou výrobu. Avšak naproti tomu inovace
v technologiích (strojního parku, regulačních systémů atd.) trvá několik let. Vývoj na trhu
produktů zemědělské produkce se mění během několika měsíců.
Rovněž se potvrzuje akutní nutnost optimalizace ztrátového spektra. Avšak v zemědělství
jde o velmi komplikovaný proces, který je na jedné straně velmi flexibilní pod vlivem změn
počasí, tržních turbulencí atd., a na druhém konci spektra existuje fixní stav v podstatě s
nulovou rychlostí změn (tzn., pokud porovnáme dynamiku změn na trhu a změny v
neorganickém složení půdy, pak transformace půdního fondů jsou relativně neměnné,
konstantní). Nelze ani pochybovat o nutnosti nacházení harmonického vztahu mezi účelným,
vynaloženým a stabilizovaným potenciálem zemědělských podniků. Zdravý selský rozum
velí, že nemohu z důvodu maximalizace zisku vyčerpat veškeré živiny z půdy, ale naopak je
třeba obnovovat její bonitu (reprodukční potenciál). Je proti logice zemědělce, aby kvůli
vysoké ceně masa zlikvidoval reprodukční řetězec kráva – tele – jalovice – kráva. Zemědělské
podniky organicky rozvíjející spojení rostlinné a živočišné výroby pečují o citlivou
harmonizaci rychlosti reprodukce jednotlivých segmentů produktivního systému. Je třeba
však podtrhnout skutečnost, že v současné době je toto úsilí zemědělců narušováno
nesystémovými vlivy – legislativními opatřeními, hospodářskými politikami států a EU,
tržními turbulencemi, neočekávanými přírodními změnami (zejména jde o nevyzpytatelné
počasí) atd.
Zemědělství ve střední Evropě a především v podhorských oblastech ČR může přežívat jen
tehdy, pokud nachází řešení vedoucí k minimalizaci ztrát konkurenčního potenciálu
vyvolaných tlakem na zkracování reprodukčních cyklů. Proces zkracování reprodukčních
100
Zákonitost musíme chápat jako objektivně opakující se princip (poznaný řád na daném stupni poznání),
„kolem něhož“ spontánně „osciluje“ realita, která případně je ovlivňována nastolováním subjektivního řádu
manažery, podnikateli, zákonodárci atd.
101
Podrobněji v článku Dilema spontánního řádu produktivního systému (Ekonomický časopis, 8, 60/2012, str.
815 – 834.
102
Autor je členem zemědělského družstva vlastníků v oblasti Beskyd a členem jeho představenstva.
395
cyklů není však homogenní, a tudíž zásadně komplikuje rozhodování zemědělců. 103 Soudobé
zemědělství (v ČR zvláště a zejména v regionech s nepříznivými klimatickými podmínkami)
se dostává do kleští. A to ze strany vstupů a výstupů, majících silnou tendenci ke zkracování
inovačních (reprodukčních) cyklů. Ale z druhé strany nutno vidět, že současně základní
produktivní aktiva (půda, chovná zvířata, klimatické podmínky) mají velmi dlouhé
reprodukční cykly s relativně pomalými „inovačními“ procesy. Tedy na straně vstupů a
výstupů zemědělského podniku existuje značná mobilita a flexibilita, avšak na druhé straně je
zřejmý „konzervativní“ blok výrobních faktorů (stabilizovaného potenciálu), který není
schopen pružně reagovat na proměny v oblasti inovací techniky a technologií, spotřeby
produktů vyrobených z produkce zemědělské činnosti ap. Výslednicí této situace je růst
vynaloženého potenciálu (tedy značných ztrát celkového potenciálů) doprovázený
prohlubováním iracionality vztahu (poměru) mezi účelným a vynaloženým potenciálem, a
disharmonií poměru mezi stabilizovaným a celkovým potenciálem, což negativně ovlivňuje
dynamiku růstu budoucího celkového potenciálu.104
Zemědělské podniky s cílem překonat vznikající dilemata své reprodukce přistupují
k různým experimentům a k hledání nových forem podnikání, aby „sjednotily“ délku
reprodukčních cyklů jednotlivých segmentů. Proto nastávají různé difúzní procesy,
kupříkladu:
-
-
Vytěsňování půdního fondu z podniku, tzn., převládá nájem (pacht) pozemků před
vlastnictvím.
Pořizování traktorů, automobilů a další zemědělské techniky formou leasingu, nikoli
zakoupení.
Zakládají se společné podpůrné podniky služeb (spravující sila, provozující kombajny
atd.) nebo zajišťující lepší vyjednávací podmínky s odběrateli (např. zakládání
společných obchodních, resp. odbytových a prodejních podniků).105
Zaměstnanci ze zemědělských podniků se často vytěsňuji do obslužných společností
(kdy ze zaměstnance zemědělského podniku se stává pracující podnikatel poskytující
služby na „fakturu“ nikoli za mzdu) atd.
Nejtragičtější řešení konfliktní situace v zemědělství je transformace výrobního
zemědělského podniku na obchodní a ze zemědělců (farmářů) se stávají překupníci (mající
např. reklamu „nové brambory z Vysočiny“, pravdou však je, že brambory nepocházejí od
farmářů z vesnic u Jihlavy, ale jsou dovezeny z Wysoczyny ze sousední země). Ztráty
konkurenčního potenciálu zemědělského podniku narůstají rovněž pod talkem zkracování
reprodukčního cyklu v navazujících fází zpracování zemědělské produkce. V obchodech pod
označení jogurt můžeme naleznout pančovaný produkt, kde místo mléka je škrob nebo jiné
plnidlo nahrazující mléko. Laciné „masné“ výrobky obsahují minimum masa, které je
nahrazeno pomletými chrupavkami a dalšími nízkonákladovými substráty. Je zcela zřejmé, že
103
Uveďme absurdní příklad z praxe. Zemědělské družstvo vyhrálo národní soutěž producentů kysaného zelí.
Svůj obchodní potenciál nemohlo využít, protože v důsledku sucha muselo pole se sadbou zelí zaorat, neboť se
nevytvořily za sucha zelné hlávky. Došlo tedy k absolutním i relativním ztrátám ve většině segmentů
zemědělského podniku.
104
V EU se zcela vážně uvažuje o podpoře zemědělských podniků, které zajistí, že část jejich půdního fondu
bude úhorem (jinými slovy ladem). To do jisté míry znamená návrat o několik staletí do historie zemědělské
výroby, která byla označována „trojpolní hospodaření“ (tedy 1/3 potenciálu zemědělské půdy je stabilizovaným
potenciálem, viz kapitola 4., ve které je popisována problematika zlatého řezu). Jde to typický důkaz zrodu
nového paradigmatu globalizující se zemědělské výroby.
105
Jako soudobé nastupují „staronové“ formy podnikání, které známe z předválečné ČR nebo z období
socializace zemědělství.
396
tzv. inovace potravinářského průmyslu zkracují reprodukční rychlost substituce jeho
produktů. Nejde však o seriózní zpracování zemědělské produkce, ale o společensky
nezodpovědnou, často až neetickou, snahu minimalizovat náklady a maximalizovat míru
zisku.106
Závěr
Současná globalizace přináší nové reálné projevy, které vedou k výrazné selekci podniků
a regionů, k difúzi produktivních potenciálů atd. Absorpce vědeckotechnických poznatků je
v různých segmentech podniků a oborů odlišná a vede disproporcím, disparitám a ke ztrátám
potenciálů v segmentech s menší absorpcí znalostního potenciálu (tzn. zejména v oborech
svázaných s neživou a živou přírodou). Nastávají paradoxní situace. Česká republika je méně
a méně potravinově soběstačná, ale zemědělské podniky nejsou schopny efektivně využít
půdní fond (tudíž uvažuje se úhorem). Během krátké doby z prosperujících důlních podniků
se stává ruina, propouští se zaměstnanci, aktiva ztrácejí hodnotu atd. Na jedné straně vidíme
pokrok ve výkonnosti produktivního systému, který však na druhé straně znamená úkrok zpět
se značnými ztrátami potenciálu v mnoha segmentech (ekonomickém, sociálním,
ekologickém, technologickém atd.) podniků, regionů i států. Tedy všechny propočty finanční
návratnosti se stávají za určitých okolností souborem zbytečných čísel, protože došlo
k převratným změnám v jiných segmentech podniku (resp. oboru či regionu). Návrat
k holistickému pohledu na podnikání a realitu podniků a opuštění pouhého zkoumání jejich
finanční bonity je cestou k pochopení racionality reprodukce potenciálů soudobých podniků.
Literatura
[1] Mikoláš, Z. (2012): Dilema spontánního řádu produktivního systému. Ekonomický
časopis, 2012, roč. 60, č. 8, s. 815 – 834.
[2] Filson, D. (2002): Product and Process Innovations in the Life Cycle of an Industry.
Journal of Economic Behavior & Organization, 2002, roč. 49, č. 1, s. 97 – 112.
[3] Gibarti, J. (2009): Inovační prostředí regionů České republiky. Studie 5/2009. Praha,
Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2009.
[4] Häuser, S. (2010): Evoluce v podnikání: principy a praxe. Moderní řízení, 45, č. 7, s. 28 –
29.
[5] Hirooka, M. (2003): Nonlinear Dynamism of Innovation and Business Cycles. Journal of
Evolutionary Economics, 2003, roč. 13, č. 5, s. 549 – 576.
[6] Jirásek, J. A. (2010): Na obzoru převrat managementu? Moderní řízení, 2010, roč. 45, č.
2, s. 16 – 18.
[7] Kolektiv (2012): Vývoj a stav malého a středního podnikání v České republice a
Slovenské republice. Ostrava – Bratislava, VŠP a VŠEMVS, 2012.
[8] Kopčaj, A. (1997): Košatění bohatství. Rychvald, Silma´90, 1997.
[9] Kopčaj, A. (1999): Řízení proudu změn. Rychvald – Praha, Silma ´90 – Grada, 1999.
[10] Kopčaj, A. (2007): Spirálový management. Praha, Alfa Publishing, 2007.
[11] Kosko, B.: Fuzziness vs. Probability. J. General systems, 1990, roč. -, č. 15, s. 211240.
106
Mohla by se uvádět celá řada dalších příkladů ohlupování spotřebitelů a devastace zemědělské výroby v ČR,
ale limitovaný rozsah příspěvku neumožňuje uvádět širší škálu praktických argumentů ve prospěch teoretických
poznatků uváděných v tomto příspěvku.
397
[12] Lýsek, O. (1988): Příspěvek k teorii řízení inovačních procesů. In: Sborník vědeckých
prací VŠB v Ostravě. Řada ekonomická, 1988, roč. 34, č. 1, Ostrava, VŠB, s. 209 – 229.
[13] Lýsek, O. (1994): Příspěvek k teorii inovací a možnosti jejího využití při řízení
inovačních procesů. In: Sborník prací OPF v Karviné, díl 2, Karviná, OPF Slezské
univerzity, s. 57 – 70, 1994.
[14] Mikoláš, Z. - kolektiv (2011): Konkurenční potenciál průmyslového podniku. Praha,
C. H. BECK, 2011.
[15] Mikoláš, Z. - kolektiv (2002): Podnikání & synergie. Ostrava, Repronis, 2002.
[16] Mikoláš, Z. – Ludvík, L. (1993): Podnikatel a jeho svět. Průvodce podnikatelskou
diagnostikou. Ostrava, VÚROM, 1993.
[17] Mikoláš, Z. (2002): Entrepreneurship. Kraków, Victoria, 2002.
[18] Mikoláš, Z. (2005): Jak zvýšit konkurenceschopnost podniku. Praha, Grada, 2005.
[19] Mikoláš, Z. (2000): Synergické podnikání. Nový svět podnikání. Háj ve Slezsku, MAJ,
2000.
[20] Mikoláš, Z. (2008a): Podnik, ekonomie potenciálu a spontánní řád. Ekonomická
revue, 2008, roč. 8, č. 2, s. 2 – 21.
[21] Mikoláš, Z. (2008b): Podnikání, podnik a spontánní řád. In: Nová teorie ekonomiky a
managementu organizací. Svět v pohybu. Sborník z mezinárodní vědecké konference, CD
ROM. Praha, VŠE, s. 1 – 8, 2008.
[22] Mikoláš, Z. (2007): Soudobé koncepce rozvoje podniku a teorie inovací. Trendy
ekonomiky a managementu, 2007, roč. 1, č. 1, s. 69 – 77.
[23] Mikoláš, Z. – Papalová, M. (2005): Intelligent Competitive Enterprise (Eruption
Cluster Enterprise). Journal of Economics&Management, 2005, roč. -, č. 2, s. 75 – 92.
[24] Mikoláš, Z. – Wozniaková, Z. – Gruberová, V. (2010): Entrepreneurship in Modern
Economy – Potential of Enterprise. In: Lechman, E. (ed.): SME and Entrepreneurship,
Vol. II. Gdansk, Gdansk University of Technology Publishing House, s. 1 – 10, 2010.
[25] Pavlík, J. (2004): F. A. Hayek a teorie spontánního řádu. Praha, Profesional
Publishing, 2004.
[26] Petráš, L. (1976): Faktor času ve výrobním procesu. Praha, SNTL, 1976.
[27] Srpová, J. – Řehoř, V. - kolektiv (2010): Základy podnikání. Teoretické poznatky,
příklady a zkušenosti českých podnikatelů. Praha, Grada Publishing, 2010.
[28] Valenta, F. (2001): Inovace v manažerské praxi. Praha, Velryba, 2001.
Kontakty:
Zdeněk Mikoláš, Prof. Ing., CSc.
Vysoká škola podnikání, a. s.
Katedra podnikání a managementu
Michálkovická 1810/181
Město, PSČ
Ostrava - Slezská Ostrava, 710 00
[email protected]
398
Strategic management as a part of company
competitiveness
Mária Mišanková*
ABSTRACT
The article is dedicated to the strategic management as a part of company competitiveness.
Orientation of the company in unstable conditions, finding the right direction as well as
choosing the appropriate path to meet goals are the key tasks of business management.
Application of strategic management enables the company to not only survive in a
competitive environment, but also to succeed and gain leading positions in the market. It has
become necessary to formulate vision and mission of the company developed in strategic
business plan. Strategic management, formulation of the strategy and its implementation have
an important role on building competitiveness.
Key words: strategy, competitiveness, prosperity, company.
JEL classification: G30
Introduction
The main task of strategic management of the company is to define the business
objectives and to select an appropriate strategy to achieve these objectives. Without long-term
plans and goals can´t be built successful company. Employees, managers, suppliers and
customers are also interested in the future direction of the company, where the company will
be in a year or two. Interest of these stakeholders is logical, workers require income,
executives must know which direction to move in and also suppliers are interested in long
term cooperation.
The strategy was considered in the past as the science about planning and defining
directions of military actions, while the birth of company strategy occurred in 60´s by
publication of Alfred Chandler (1962) who pointed out the problem solving by managers in
American companies connecting with long-term objectives, allocating resources and creating
a structure to enable and support their implementation.
Gradually the concept of strategy has become more relevant and has been expressed by
several authors. Quinn (1980) considers a strategy as a model or plan that integrates
objectives of the company, as well as policies and activities into a coherent whole. On the
other hand Glueck (1980) sees strategy as a single, comprehensive and integrated plan that is
designed to ensure the achievement of the basic objectives of the company.
Currently the strategy is one of the key factors of the company and with its definition may
be encountered in a number of domestic and foreign literatures dealing with strategic
management.
According to Sadler (2003, p.1) strategy is a complex process defining activities need to
be undertaken to achieve company objectives and prefers medium-and long-term goals before
operational solutions.
*
Ing. Mária Mišanková – interný doktorand: Žilinská univerzita v Žiline, Fakulta PEDAS, Katedra ekonomiky,
Univerzitná 1, 010 26 Žilina, [email protected]
399
The proposed strategy is defined by Grunig and Kuhn (2006, p.8) as a managerial
directive or declaration, which serves as decision support providing the possibility of appeal.
Strategic management
For the formulation of strategic management can be found in the literature different
approaches and concepts. We can´t formulate generally applicable principles to ensure its
success. The perception of strategic management can be from horizontal or vertical point of
view. From horizontal point the process of strategic management is a complete cycle of
activities starting from the strategy through implementation. Contrary to this the vertical point
of view monitors the division of the company on levels and defines division of powers and
responsibilities from which the hierarchy of strategy is derived. (Majtán et al., 2007)
,,In general the process of strategic management consists of formulation of the vision,
mission and goals of the company, analysis of external and internal environment of the
company, selection of appropriate strategy for the business and corporate level, changes in
organizational design, administrative measures and control system for implementation of the
strategy. From these steps, the analysis of the external and internal environment and the
selection of an appropriate strategy referred to as the phase of strategy formulation and a set
of measures to establish and implement the strategy referred to as the phase of
implementation of the strategy. "(Slávik, 2005, p.20)
Figure 1 shows the process of strategic management by Sedlák (2012).
Figure 1 The process of strategic management of the company
Source: Sedlák, M.: Základy manažmentu, Bratislava: Iura Edition, 2012, p. 145
In the literature we encounter with a similar breakdown of strategic management separating it on a creation of the strategy, its implementation and monitoring through
feedback. Several authors are inclined to this - Slávik (2009), Mallya (2007), Gervais - Kíta 400
Vološin (1999), Papula (2004), Majtán et al. (2007). Mallya (2007, p.27) points to the
negative consequences of understanding of the process only as a sequence of steps. He defines
strategic management as a dynamic process used to align strategy, performance and business
results. He also emphasizes the role of people, leadership, technology and processes, because
only effective combination of these tools can help to achieve predetermined company goals.
The process of strategic management
As Figure 6 shows for proper selection and formulation of the strategy is necessary to
make strategic analysis, which focuses on the external business environment - external
examination and analysis of internal resources and capabilities of the company - internal
examination. Among them there are interdependencies and correlation.
External examination
Prerequisite for the success of the strategy is its alignment with the external environment.
External examination identifies strategic threats and opportunities contained in the company
segment environment - microenvironment, and in the wider environment (national economy) macro-environment. Sedlák (2012) defines that segment environment is made up of elements
that directly affect the activity of the enterprise. These are competitors, customers and
suppliers. The role of micro-analysis is to identify competitive forces and to use them to
uncover opportunities and threats with which the company may encounter. Well known
technique for the analysis of competition in the industry is a model of Michael Porter's five
forces. Among these five forces classifies the risk of entry of new competitors, the degree of
rivalry in the industry, the power of buyers, power of suppliers and the possibility of
substitution of products. The most famous macro – environment analysis is PEST analysis,
which consists of the analysis of politic, economic, social and technological factors affecting
the company and company can´t influence them.
Internal examination
Internal examination identifies and interprets strategically important resources and skills
of the company and these results are also referred as the strengths and weaknesses of the
company. It is the identification of key company internal factors and their evaluation, while
these factors are grouped into five categories: marketing, finance and accounting,
manufacturing and technology, human resources and general management organization.
Managers during internal examination identify the strategic factors that are most critical to
success in the competitive field and obtained values are compared with competitors in the
sector. The most widely used is the value chain method developed by M. Porter, which
explores activities generating wealth in the company and on this basis is formulated company
strategy. There are other methods used to analyze the internal environment of the company,
such as. Model ,,7S”, which includes seven factors - Strategy, Structure, Systems, Style of
leadership, Skills, Shared values and Staff. Also causal model of Burke and Litwin, model
analysis of force protection, Tichy´s technical - political - cultural concept, Weisbord´s model
of six categories, model diagnosis of behavior of individuals and groups. Model "7S" is used
not only to analyze the internal environment of the company, but also for the implementation
of strategy and strategic objectives of the company. (Mallya, 2007)
Tools used to analyze company that integrates the analysis of external and internal
environment include SWOT analysis and method of scenarios. SWOT analysis identifies
strengths and weaknesses, as well as opportunities and threats surrounding the company.
More important method is scenarios, which has a close relation on internal and external
analysis. Scenarios are used to predict future development and research paths that lead into
401
the future and are not based on assumptions, but create supposed insight on different variants
of future business development. (Gervais et al, 1999) Through scenarios are generated
different strategies under uncertainty or ambiguity. The scenario design consists mostly of
phase of determination of the basic parameters of the problem and stage of design various
future development in the form of alternative scenarios that are associated with probabilistic
variable and due to them strategy. Depending on the procedure used for compilation of
scenarios can be used an adaptive approach, which is based on knowledge and subsequent
adaptation of the strengths and weaknesses of the company, its environment, while trying to
minimize weaknesses. The second approach for compilation of scenarios is a generative
method which mainly focuses on the future and targets in conjunction with the mission and
vision of the company. (Kees van der Heijden, 2005)
Competitiveness of strategy of the company is represented by the ability to predict the
future evolution of the environment of the company. Company strategy can be expressed

Podobné dokumenty

Résultats

Résultats CR Sport U Aix-Marseille

Více

Zde - Nakladatelství VeRBuM

Zde - Nakladatelství VeRBuM Není jednoduché pokusit se o nadhled nad budoucností marketingu z hlediska obecně civilizačního i technologického. 21. století přináší nejen globální ekonomickou krizi, ale také akceleraci informač...

Více

Přehledový katalog di-soric

Přehledový katalog di-soric Potlačení popředí i pozadí Červený laser, taktovaný, s malým laserovým bodem

Více

Ovce s pěti nohama

Ovce s pěti nohama se tázání badatelek a badatelů v této oblasti ubíralo. První analyzoval zejména maskulinní povahu vědeckého bádání a dopady na utvářenou znalost, metodologie, teorie a interpretace. Druhý proud se ...

Více