Historické obzory - 60. výročí Slovenského

Zdroj: Český Rozhlas 7, Radio Praha. Všechna práva vyhrazena. © Copyright 1996, 2016 Radio Prague. Url: http://www.radio.cz/cz/clanek/57833
Historické obzory - 60. výročí Slovenského národního povstání IV. - Jedna událost,
mnoho pohledů
[ 2004-09-05 ] Autor: Herbert Brynda
V poslední části Historických obzorů, věnovaných 60. výročí SNP, se dostáváme k citlivé otázce, totiž k
interpretaci povstání. Jak tuto rezistenci viděli komunističtí nebo luďáčtí historici a jak ji vidí dnešní
slovenští badatelé? Více v následujících minutách.
byla představa - a tady bych chtěl říci, že to bylo na české
straně často nekriticky přijímáno, protože přání bylo otcem
myšlenky -, že vůdčí linií po stránce sociálně-politické byla
socialistická revoluce, což také není pravda, protože agrárníci
samozřejmě nemohli mít zájem na socialistické revoluci, a v
oblasti státoprávní, že byla vůdčí myšlenkou obnova
Československa. To také není pravda. Nepochybně v
povstalecké armádě a ve Slovenské národní radě byli
přesvědčení Čechoslováci, ale nedá se říci, že by tvořili
nějakou převážnou většinu, my ani nevíme, jestli tvořili
většinu. My pouze víme, že tam byli a nebylo jich málo. Víc
nemůžeme říci,"
poznamenává Jan Rychlík, profesor českých dějin na FF UK,
podle něhož je velmi silná i slovenská exilová historiografie,
jejíž slabinou ovšem byla rozpolcenost:
Památník SNP
Podle profesora Jana Rychlíka, s nímž jsme se v posledních
týdnech setkávali, je Slovenské národní povstání natolik
významnou událostí ve slovenských dějinách, že si je bude
každá nová generace znovu interpretovat a reinterpretovat.
Podobně jako v českých dějinách si znovu interpretujeme a
reinterpretujeme husitství, Bílou horu, národní obrození nebo
rok 1918. Se svou interpretací SNP přišli po roce 1948
samozřejmě i komunisté:
"V komunistickém období se nejhrubší dezinterpretace
objevila v 50. letech. Jozef Jablonický v této souvislosti hovoří
o prokurátorsko-policejním výkladu dějin SNP, s čímž
souhlasím. Tehdy se vytvořila linie poplatná době, jejímž
cílem bylo zdůvodnit aktuální politiku. Zaprvé šlo o uměle
vytvářený mýtus o komunistech jako vedoucí síle SNP, což
neodpovídá skutečnosti. Neupadneme ale samozřejmě do
opačného extrému, abychom začali tvrdit, že komunisté
nesehráli v SNP vůbec žádnou úlohu. Nepochybně komunisté
svou úlohu sehráli, nepochybně prostí členové komunistické
strany, ať už v řadách povstalecké armády nebo v řadách
partyzánských oddílů, nasazovali své životy a bojovali hrdinně.
To popřít nemůžeme. Ale vedoucí silou povstání rozhodně
nebyli. Vedoucí silou byli lidé z okruhu někdejších
autonomistických agrárníků, tedy to, co se po válce ustaví jako
Demokratická strana. Druhý uměle vytvářený mýtus 50. let
"Byl tu demokratický exil právě z řad někdejší Demokratické
strany, reprezentovaný především Jozefem Lettrichem a také
Martinem Kvetkem, který byl členem povstalecké SNR a po
válce byl pověřencem pro zemědělství a pozemkovou reformu.
Ti sledovali právě tu povstaleckou linii tradice SNP tak, jak ho
prosazovali ve Slovenské národní radě. Lettrich napsal velice
zajímavou knihu, která vyšla anglicky v roce 1955 a později se
v Americe dočkala i druhého vydání - History of Modern
Slovakia - a v roce 1993 vyšla také slovensky. Tam najdeme
jejich interpretaci SNP jako povstání za demokratické moderní
Slovensko, které by uzavřelo demokratickou federaci s Čechy.
Asi takto to viděli a protože to byla hlavní síla, tak můžeme
1
Zdroj: Český Rozhlas 7, Radio Praha. Všechna práva vyhrazena. © Copyright 1996, 2016 Radio Prague. Url: http://www.radio.cz/cz/clanek/57833
říci, že hlavní směr skutečně takovouto náplň měl. A pak je zde
luďácký exil, který se formuje vlastně už od roku 1945, který
byl nepochybně silnější a který se nejprve sdružoval ve dvou
organizacích - Slovenský akčný výbor, později Slovenský
oslobodzovací výbor Ferdinanda Ďurčanského a Slovenská
národná rada v zahraničí Petra Prídavka a někdejšího
slovenského vyslance ve Vatikánu, Karola Sidora, kteří mají k
SNP samozřejmě jednoznačně negativní přístup. Chápou ho
jako nepochopitelný puč, převrat proti vlastní státnosti. Často v
této souvislosti citují slovenského spisovatele Jozefa CígeraHronského, který napsal v jednom ze svých románů, že je
nemožné, aby národ povstával proti vlastnímu státu, ale
zapomínají na to, že SNP přeci nebylo povstáním proti
vlastnímu státu. Napřed bychom si museli ujasnit, zda byl
slovenský luďácký stát skutečně státem pro většinu Slováků. A
zřejmě ne, protože trval příliš krátce, v nepříznivé době a za
nepříznivých okolností. Můžeme se dohadovat, že pokud by
vznikl tak jako Slovenská republika v roce 1992, tak by se
nepochybně státem Slováků stal. Ale těch šest - nebo vlastně
pět - válečných let bylo příliš málo a bylo tam příliš mnoho
protiv. Tito lidé, kteří jsou reprezentováni lidmi jako je
František Vnuk nebo Milan Stanislav Ďurica, s nimiž osobně
nemám problém hovořit na jakákoliv témata, osobně se známe,
názorově si nekonvenujeme, ale máme velice korektní vztahy,
tak pro ně je samozřejmě SNP nepřijatelné a spojují ho
dokonce s pozdější komunistickou diktaturou tím, že vedou v
podstatě umělou linii od roku 1944 přímo k únorovému
převratu v roce 1948."
Róbert Letz. Ale chtěl bych říci, že ve slovenské historické
obci představují spíše menšinu, rozhodně to není nějaký
profilující se proud. Mezi historiky, kteří tíhli ke Slovenské
národní straně, angažovali se pro vznik samostatného
Slovenska, jmenoval bych například Antona Hrnka, je
interpretace taková, že bez ohledu na státoprávní důsledky je
SNP především povstáním, ve kterém se Slováci přihlásili k
Atlantické chartě, k ideálům, za které bojovali Spojenci, k
ideálům svobody a demokracie. To, že to v daném kontextu
znamenalo likvidaci vazalského slovenského státu, pro ně více
méně není důležité. A chtěl bych říci, že není bez významu, že
právě v roce 1992, tedy v době, kdy už bylo rozhodnuto o
zániku Československa, byl ve slovenské republice 29. srpen
vyhlášen za státní svátek. Mimochodem to byli komunisté,
kteří v roce 1975 na Slovensku 29. srpen jako státní svátek
zrušili. A mezi poslanci, kteří se zasloužili o to, aby se 29.
srpen stal státním svátkem, mimochodem figuruje právě Anton
Hrnko, historik a tehdejší poslanec Slovenské národní strany,
který se nikdy netajil, že jeho cílem je samostatné Slovensko,
ovšem jiné než to, které zde existovalo v letech 1939-1944,"
uzavírá seriál o SNP historik Jan Rychlík.
Partyzáni
Nové výklady SNP se podle Jana Rychlíka objevily také po
roce 1989, kdy padl komunistický monopol:
"Jedna, můžeme ji nazvat neoluďáckou, se řídí už zmiňovaným
slovenským spisovatelem Jozefem Cígerem-Hronským a jeho
románem Svet na trasovisku, že SNP je nepochopitelné
povstání národa proti vlastnímu státu, František Vnuk ve své
knize z roku 1964 to přesně tak nazval: Neuveritelné
sprisahanie. Jsou především někteří lidé z trnavské univerzity,
poměrně mladí, nyní mezi třiceti a čtyřiceti lety, jako například
2