zde - ROSS Holding as

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
2
č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Unikátní datové
centrum v Bratislavě
ROZHOVOR: Luděk Rýzner: Chtěl bych se dočkat
nanotechnologií v architektuře a stavebnictví
PROJEKTY: Obchodní centrum Breda Opava,
Elektrárna Ledvice, Factoryard, Paroplynová
elektrárna Počerady, Nemocnice Karlovy Vary
12
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Milí kolegové, přátelé,
ÚVODNÍK
Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1
dovolte mi, abych vás pozdravil na začátku jara s letopočtem 2012. Opět stojíme
před jasně definovaným úkolem – zajistit
dostatek zakázek a posunout se výše jak
z hlediska zkušeností, tak především nových technologií a inovací.
reportáž
Obecně lze říci, že nás čeká náročné období, investoři jsou také neklidní, bude vyvíjen velký tlak na termíny, na kvalitu
a pochopitelně i na cenu. Stavebnictví je opět v problémech, odhady některých
manažerů hovoří až o třetinovém úbytku práce v letošním roce. Znamená to jediné. Dojde k pročištění trhu a ti slabší odpadnou. Jsem přesvědčený, že naše
společnost je silná, výkonná, máme vynikající odborníky v jejich profesích a věřím, že i po lidské stránce tvoříme kompaktní celek. Z toho jednoznačně vyplývá,
že se musíme všichni snažit.
Obchodní centrum Breda Opava, Elektrárna Ledvice, Factoryard ............ 6
Krize Eura se naší společnosti snad přímo nedotýká, své obchodní aktivity rozvíjíme v jiných koutech světa. A daří se nám. Máme celou řadu rozjednaných
zakázek na území bývalého Sovětského svazu, pracujeme v Kazachstánu, který
se zdá být rovněž velice zajímavým trhem. A to není zdaleka vše. Stále monitorujeme další státy, kam by bylo možné vyvézt naše know-how. Země třetího světa
a státy na východ od našich hranic jsou jedním obrovským odbytištěm. Soustřeďme se, snažme se být dobře připraveni.
ROZHOVOR
Jak už jsem naznačil, čeká nás nelehký rok. Musíme zásadně šetřit. Připravili
jsme několik razantních opatření, jak snížit naše provozní a jiné náklady. Doba krize nás k tomu přímo vybízí. Myslím si nicméně, že to nebude ku škodě naší hlavní
činnosti. Záleží ovšem na každém z vás, jak se k tomu postaví. Je na místě znovu
zopakovat mnou často užívaný výraz loajalita. Věřím, že i toto nelehké období přečkáme se ctí a budeme se moci pochlubit dalšími zajímavými stavbami, sofistikovaným řešením v oblasti měření a regulací nebo složitou elektroinstalací. Uvnitř
magazínu je psáno kupříkladu o bratislavském datovém centru DATACUBE, což
je z mého pohledu elektroinstalace plná nových prvků a jedinečných řešení.
MONGOLSKO
Přeji vám příjemné dny!
Roman Stryk – generální ředitel
Unikátní datové centrum v Bratislavě ............................................................ 2/3
ROZHOVOR
Luděk Rýzner: Chtěl bych se dočkat nanotechnologií
v architektuře a stavebnictví ............................................................................. 4/5
ROSS aktuálně
ROSS aktuálně
Paroplynová elektrárna Počerady, Nemocnice Karlovy Vary ....................... 7
ROZHOVOR
Pavel Kaňka: Tatínek zvláště o víkendu .............................................................. 8
HISTORIE
Bratři Mahlerové – díl druhý .................................................................................. 9
Lenka Sedláková: I žena může být elektrikářkou .......................................... 10
VĚRNÍ ROSSU
Pavel Beneš, Jan Benčák, Hana Vašková, Jiří Novák ................................. 11
SLOVENSKO
Vítajte v najvýchodnejšom bode Európy .......................................................... 12
Výzva pro investory, lákadlo pro turisty ............................................................ 13
ROSS PODPORUJE
Semitam v překladu znamená na cestě ........................................................... 14
POZVÁNKY
Pojďte s námi kopat do míče, Firemní dobrovolnictví .................................. 15
UŽITEČNÉ
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16
REPORTÁŽ:
Unikátní datové centrum v Bratislavě
Bratislavská společnost DCBA rozvíjí své know-how v oblasti datových technologií a ukládání dat.
Ve slovenské metropoli vyrostlo výjimečné datové centrum, jediné svého druhu na Slovensku.
Svým klientům nabízí řadu služeb od klasického ukládání dat přes výběr poskytovatele telekomunikačních služeb až po vlastní kanceláře, administrativní prostory a jednací místnosti. ROSS Holding
se na stavbě podílel dodávkou energetických rozvodů a zálohovacích systémů včetně centrálního
palivového hospodářství.
„To jsou kategorie hodnocení infrastruktury datových center. TIER I je
jednoduché centrum bez náhradního
zdroje, kategorie II už náhradní neboli
redundantní zdroj má, úroveň III má dva
samostatné okruhy napájení a současně zjednodušeně řečeno širší datovou
infrastrukturu,“ vysvětluje ředitel divize
Technologie Martin Souček.
Z ulice vidím obyčejnou budova šedé
barvy. „Je ale doslova našlapaná nejmodernější technologií,“ říká mi v úvodu
rozhovoru manažer realizačního týmu
divize Technologie Miloš Jirka. „Celá
elektroinstalace je založena pouze na
nejvýznamnějších a renomovaných světových značkách typu General Electric,
Siemens či Cummins,“ pokračuje. Pro
samotný ROSS zakázka představuje objem necelých 3,5 milionu Euro.
„Znamená pro nás především vynikající
referenci. V budově najdeme celou řadu
výjimečností. Kupříkladu silnoproudé
vedení zalité epoxidem, což je dosud
jediná takto provedená instalace na
Slovensku. Dále atypicky řešené rozvody, několikeré zálohování všech okruhů,“ doplňuje Jirka.
Datové centrum DATACUBE Bratislava je do této chvíle jediné centrum na
Slovensku splňující standardy TIER III.
2 / Reportáž
Takto vybavený provoz splňuje nejvyšší
nároky slovenské i zahraniční klientely, jeho garantovaná spolehlivost se
uvádí 99,982 %. „V podstatě nemůže
z jakýchkoli příčin přestat fungovat.
Dodávky ze sítě jsou jištěné záložními
zdroji a rovněž obrovskými naftovými
motorgenerátory,“ dodává Souček.
U nejvyššího standardu TIER IV jsou
pak všechny komponenty nahraditelné, všechno je kompletně dvakrát
zálohované.
Datová centra jsou místa, kam se bezpečně ukládají data. „Firmy na celém
světě zjišťují, že umístěním vlastních serverů do profesionálních datových center
jednoduše a efektivně sníží své náklady
a zároveň zvýší bezpečnost infrastruktury. DATACUBE ve svém centru zabezpečuje klientům ochranu, energii a chlazení
za mnohem nižší cenu, než kdyby měli
počítače ve vlastních prostorách,“ uvádí
bratislavská firma na internetových stránkách.
Bezpečnost a stabilitu zajišťuje hned
několik přípojek elektrické energie
a stejně koncipované optické datové
trasy. „Objekty jsme připojovali přímo
do vysokonapěťové rozvodny s možností
dalšího rozšíření rezervované kapacity,“ dozvídám se od Miloše Jirky. Hned
z několika stran vedou do datového
centra optické kabely různých mezi-
národních i národních poskytovatelů.
Zákazník má potom možnost vybrat si
nejlepšího operátora, který splní jeho
vlastní specifické podmínky. Firma
DBCA také v rámci jednotlivých datových sálů nabízí uzavřené prostory,
samostatné místnosti a pochopitelně
místa pro stojanové rozvaděče. „Soukromá IT místnost je vyčleněná oblast
zařízená podle specifických potřeb
zákazníka. Je oddělená od prostor
ostatních klientů uzavřenými stěnami
s bezpečnostní třídou 3 a kontrolovaným vstupem osob. Z důvodu nadstan-
dardní bezpečnosti mohou být rozvody
energií, chlazení a kontrola přístupu
vyčleněny zvlášť jen pro tuto místnost,“
uvádí dále firma na svých stránkách.
Datová centra ve světě bývají ve své podstatě pevnostmi a ne jinak je tomu v Bratislavě. „Pracují s vysokými stupni bezpečnosti jak u stavby, tak infrastruktury.
Pochopitelně všude jsou čidla, kamery,
přístupové systémy a vrátní,“ vyjmenovává Martin Souček. „Zajímavostí je také
zabezpečená vstupní brána s možností
fyzické překážky, která zastaví menší
nákladní auto. Jinak dovnitř neproklouzne ani myš. Dokonce přízemí a vstupní
dveře jsou z důvodu bezpečnosti víc
než metr nad terénem,“ dodal. Součástí sofistikovaného zabezpečení jsou též
několika stupňové protipožární systémy
s možností likvidace požáru pomocí plynu dusíku.
Skelet stavby datového centra sestává
z mohutných železobetonových prvků.
Vnější plášť tvoří dvacet centimetrů
mocná betonová vrstva. Střešní panely
disponují velkou protipožární odolností. „Podlahy v jednotlivých podlažích
mají obrovskou nosnost, v prvním patře kolem pěti tun na metr čtverečný,“
popisuje Miloš Jirka, pro jehož tým byly
práce na Datovém centru DATACUBE
Bratislava velkou výzvou. „Podobných
instalací najdeme v celé Evropě, troufám si říci, minimum. Pro naši firmu
je to tím cennější a věřím, že získáme další podobné zakázky. Nabyté
know-how má pro nás obrovskou hodnotu,“ uzavřel Miloš Jirka.
Datové centrum
DATACUBE
Bratislava
je jedinečné
svou datovou
a napěťovou
infrastrukturou.
Bratislavské Datové centrum DATACUBE
začalo fungovat na začátku prosince
2011.
(rah)
Zdroj: www.data-cube.sk
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
LUDĚK RÝZNER
Chtěl bych se dočkat nanotechnologií v architektuře a stavebnictví
Architekt Luděk Rýzner žije v Humpolci a zde také zanechal několik nesmazatelných stop. Domy, které
vstoupí do historie. Ať je to útlá stavba pokrytá rezavým plechem, několik průmyslových hal nebo
Glasshouse – třípatrový rodinný dům se speciální poslechovou místností. Architektův podpis je mimo jiné
pod Villa parkem Čechovka. Luděk Rýzner je ženatý, má dvě děti a jeden veliký koníček – angličtinu.
ale říci, že bychom zráli tak, že třeba
v devadesáti letech navrhnu svoji nejlepší stavbu. To ne.
Vaším oblíbeným architektem je
Josef Pleskot.
Pleskot je podle mě jeden z nejlepších
českých tvůrců, líbí se mi jeho práce
a hlavně jeho přístup k celku. Není to
žádné pozlátko, pracuje s obyčejnějšími
materiály, snaží se o určitou střídmost, na
druhé straně jeho stavby nevypadají studeně a tuctově. Viděl jsem jich několik,
všechny mají dobré měřítko a hlavně se
v nich cítíte dobře, což je ten nejdůležitější
vjem. Nenajdete žádnou přehnanou okázalost. Dům nebo fabrika může být zlatá,
když se tam ale špatně bydlí nebo pracuje, tak je asi něco špatně.
Vytvořil jste řadu osobitých staveb.
Co by měly vyvolávat v obyčejných
lidech?
Rozhodně by neměly provokovat, s tím
se neztotožním. A myslím, že ani nejsou
netradiční, možná se jen trochu vymezují oproti svému okolí, třeba v menším
městě jako je Humpolec. A nejsou ani
výjimečné, protože nejsme výjimeční
architekti. Snažíme se dělat svou práci
co nejlépe a pochopitelně v tom hraje
roli určitá invence, kterou si každý člověk nese v sobě. Architekturu vůbec
nevnímám s rovnítkem k výtvarnému
dílu. Na druhou stranu rozumím tomu,
že některé použité materiály vyvolávají
4 / Rozhovor
určité emoce, to je ale cílem. Snažíme
se stavět tak, aby byla spojena funkce
estetická a užitná, zkrátka aby se v tom
domě dobře bydlelo nebo pracovalo
a vypadal dobře i z venku.
Jste profesionálně zdeformován
například při pohledu na stavby
jiných autorů?
Určitě, to asi každý. Líbí se mi i jinak
stylově zaměření kolegové, některé
obdivuji. Tento obor je komplikovaný,
všichni se během let nějak posouváme
a práci je třeba hodnotit v kontextu jednotlivých staveb a děl. Je to stejné jako
například ve výtvarném umění. Nemohu
Když se podívám na některé vaše
stavby, tak mě zaujmou tři materiály – sklo, beton a plech. Proč?
Těch materiálů je více. Ale sklo máme
rádi, protože rádi propojujeme exteriér
a interiér a nikdo nic lepšího než sklo,
respektive okno nebo dveře, nevymyslel. Beton je podle mě úžasný materiál
v tom, že umí překlenout funkci i vzhled,
jinými slovy dobře vypadá a současně
taková stěna hodně unese. Může se
nechat odkrytý ve své přirozené formě,
nemusí se kamuflovat jako zdící materiál. Málokdo si asi nechá cihlové zdi
bez omítky, zatímco u betonu to možné
je. Použití betonu by ale vždy mělo být
funkční s využitím jeho nosných vlastností, rozhodně ne jen na oko.
A co plech?
Myslím, že není až tak frekventovaným
materiálem, použili jsme ho asi na šesti
stavbách. Chápu ale, že je víc vidět, poutá
pozornost už jenom tím, že je stále rezatý.
Je na jednom rodinném domě v Humpolci,
ve Zlíně na garáži, pak další obložená garáž
a také je na továrně Hranipex v Komorovicích. Dále jsme obkládali jeden komín.
Kde jste se inspiroval?
U rodinného domu v Humpolci to byla
volba víceméně praktická. Dům stojí
u frekventované silnice a chtěl jsem fasádu
odolnou vůči jakékoli nečistotě a nepořádku a fasádu bez nutnosti údržby. Potom je
na továrně Hranipex. Tam jsou kazety, které tvoří provětrávaný plášť. Jedná se o výrobní halu, která se měla barevně odlišit od
skladových hal. Plech nepotřebuje žádnou
údržbu, případné škrábance nejsou vidět,
z tohoto pohledu jde o nesmírně vděčný
materiál. Potom jsme ho použili v bývalém
továrním areálu, kam podle mě takto zkorodované věci patří, má to svou symboliku.
Máte nějakou stavbu, která vám více
přirostla k srdci?
Nemám. Většinou mám rád tu poslední
stavbu, kterou děláme. Záleží ale také na
tom, jaký tým lidí se sejde, přeci jenom
delší dobu společně takříkajíc žijeme. Jakmile ale přijde nová věc, projekt nebo studie, tak mě svým způsobem pohltí. Když
vzpomenu na první dva tři domy, z těch se
mi moc nechtělo, postupem času to ale
vyprchá.
Na čem zajímavém pracujete
právě teď?
Právě teď bychom měli předávat zajímavý
rodinný dům v Praze, na kterém je neméně zajímavý použitý materiál – liaporbeton. Ten přechází z interiéru do exteriéru
bez přerušení tepelného mostu. Je to
materiál se speciálními odlehčenými
kuličkami a ač se tomu říká beton, tak
v důsledku to beton není. Dům je velmi
zajímavý, z části s přiznanými betonovými stěnami, z části krytý černou dlažbou,
a patrně jde o první konstrukci toho typu
v České republice. Architekt Makovský
má dům z toho materiálu, stropy jsou ale
řešené klasicky. Během jara a léta 2012
by měl být ten náš dokončený, bude to
skutečně zajímavé.
Mluvíte o liaporbetonu. Je něco,
čeho byste se chtěl v architektuře
a stavebnictví dočkat?
Myslím, že to jsou nanovlákna. Architekti
a projektanti si je skutečně užijí. Úplně vidím ty vize. Stavebnictví je velmi konzervativní a veškeré novinky a technologie
jdou nejdříve do vojenství, kosmického
výzkumu, zdravotnictví, jaderného výzkumu, po nějaké době to spadne k lodím
a ponorkám a pak až, po mnoha letech,
to skončí na stavbě. Ty materiály jsou ale
tak drahé, že si je dnes nikdo nemůže
dovolit, je to zatím nerealizovatelné. Co
nanovlákna a vůbec nanotechnologie
umí třeba v oblasti energií, na to bych se
rád těšil. Co se všechno do nich dá ukrýt!
Dovedu si představit třeba dům, který
bude mít pomocí vláken vyřešené zateplení, a přitom půjde jen o mikroskopickou
vrstvu někde pod omítkou, které se žádná jiná izolace nevyrovná. Sám jsem viděl
mobil ve speciálním pouzdře, který sám
sebe dobíjel. Byl překrytý v extra tenké
folii, kterou lidská ruka ani nevnímala. Folie je schopná do sebe vstřebat energii
potřebnou pro dobití akumulátoru.
Existuje ale také celá řada dalších
věcí, které se už dnes ve stavebnictví používat mohou.
To ano, napadá mě třeba zlato (smích).
V Saudské Arábii co není zlaté nebo alespoň pozlacené, nemá hodnotu. Mně se
naopak líbí jednoduchost a funkčnost.
A nanovlákna nejsou zlatá a jejich užitná
hodnota je tak vysoká, že to dnes ani
nedokážeme domyslet. Totéž uhlíková
vlákna. Vypadají jako obyčejná izolepa
a když ji nalepíme na íčko (traverzu)
o výšce šestnáct centimetrů, v tu chvíli zvýšíme nosnost, jako by tam byla
dvaadvacítka.
Každá stavba
musí dobře
vypadat
a neméně
dobře sloužit.
Jste téměř pohlcen prací. Zajímavá
vás ještě něco jiného?
Mám jednoho koníčka – angličtinu
(smích). Věnuji se jí asi rok, chtěl bych
totiž začít spolupracovat se zahraničními
ateliéry a jazyk je v takovém případě nutností. Jinak práce mi zabere hodně času,
tvořím i o víkendu, protože v týdnu si občas připadám spíš jako telefonista.
(rah)
Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ
Obchodní centrum Breda Opava
a módních doplňků, sportovní módy
a potřeb, široké škály služeb a pestrosti gastronomie klade developer velký
důraz na volný čas a na zábavu rodin
s dětmi. V centru nebude chybět velký dětský koutek s čítárnou a oddělení knihovny pro nejmenší. Specialitou
projektu bude šesti sálové multikino,
tradiční pivní restaurace s mikropivovarem nebo stylová kavárna umístěná
v renovovaném sále staré varny,“ dodává investor.
Factoryard
je zajímavý projekt
uprostřed Žacléře.
V bývalé textilní
továrně vzniká
resort pro relaxaci
a wellness.
6 / Ross aktuálně
V srdci slezské Opavy se mění historický pivovar Zlatovar. „Mění se v obchodní centrum Breda, pod regionální
značkou Breda&Weinstein,“ řekl mi
na úvod projekt manažer společnosti
ROSS Holding Lukáš Novotný, který
zakázku řídí. „Dodáváme kompletní
elektroinstalace – slaboproud, silnoproud a systém měření a regulace,“
doplnil.
Společenské a obchodní centrum
Breda oživí velkou část historického
centra Opavy. „Vznikne rekonstrukcí
a dostavbou dnes již zchátralého dvouhektarového areálu bývalého měšťanského pivovaru Zlatovar. Pozemek
projektu se nachází v severní části
historického jádra města a je vymezen
prodlouženou pěší zónou a vnitřním
městským dopravním okruhem, konkrétněji ulicemi Pivovarskou, Nákladní
a Na Valech,“ uvádí investor na internetových stránkách.
Breda má být otevřena v polovině listopadu 2012 a svým zákazníkům nabídne na 120 obchodů a míst se službami celkem na pětadvaceti tisících
metrech čtverečných. „Kromě kvalitního prodejce potravin, velké prodejny
elektro, drogerie, široké nabídky módy
Centrum je výjimečné svou vizuální
podobou, moderní prvky doplňují staré historické budovy. Součástí budou
i zelená prostranství včetně studánek.
Zeleň se v podobě popínavých rostlin
objeví i na fasádách některých objektů
a rovněž na střeše. „Mě nejvíc zaujal
starý třicetimetrový komín, který bude
jakýmsi majákem,“ uzavřel Lukáš Novotný, projekt manažer ROSSu.
Elektrárna Ledvice
Tepelná elektrárna v Ledvicích mezi
Bílinou a Teplicemi v severních Čechách
zaměstnává pracovníky ROSSu už od
roku 2008. „Získali jsme sérii velmi důležitých a zajímavých zakázek a generální
dodavatel je s námi spokojen. Proto tam
máme další práci,“ usmívá se manažer
zakázky Miloš Jirka. „Podíleli jsme se
na stavbě výrobního bloku, je to jedna
z největších staveb v Česku, má přes
140 metrů do výšky,“ popsal dále.
Aktuální zakázka spočívá v projekčních
pracích. „Vymýšlíme speciální hromosvod pro kotelnu. Vzhledem k její výšce
a zcela specifickým požadavkům je to
opět zajímavé,“ řekl Miloš Jirka, který
věří, že se podaří získat i samotnou realizaci hromosvodu. Na takto rozsáhlé
budově bude poměrně nákladný.
Elektrárna Ledvice stojí na svém místě
od 60. let minulého století a její rozvoj
souvisí s těžbou uhlí v okolních povrchových dolech.
Factoryard
ROSS Holding pomáhá měnit starou továrnu v centru Žacléře. Za vším stojí autor
projektu a investor v jedné osobě Dušan
Barnáš. Původní textilní továrna pochází
z poloviny 19. století a svým vzhledem
a vnitřním charisma je velmi přitažlivá.
Vzniká zde zajímavé spojení volnočasového prostředí pro příležitostnou
nebo víkendovou relaxaci, wellness
a gastronomii. „Realizace je unikátní!
Podle průzkumů provedených společností KPMG jde v rámci Evropy
o jediný projekt konverze historicky
a architektonicky cenného industriálního prostoru na design resort, situovaný v přírodní lokalitě. Studie KPMG
také potvrdila, že v podmínkách České
republiky neexistuje žádný srovnatelný projekt, navíc s provozem wellness
a v kombinaci s nájemním programem,“
chlubí se investor.
Společnost ROSS Holding působí na
stavbě jako generální dodavatel. „Jde
o skutečně pozoruhodnou stavbu, intenzivně spolupracujeme s architekty,
projektanty, investorem, provádíme celou řadu netradičních řešení a postupů.
Zajímavostí je i existence termálního
pramene přímo v areálu bývalé textilky,
kde investor zvažuje jeho využití v rámci
wellness,“ řekl ředitel divize Generální
dodávky staveb Milan Oplíštil.
Na místech textilní továrny stával mlýn.
„Na pozemcích areálu byl v roce 1842
založen Františkem Gaberlem mlýn poháněný parním strojem. V roce 1845
byl mlýn zrušen a v jeho objektech byly
instalovány, při zachování parního pohonu, přádelní stroje vyrobené v anglickém
Leedsu. Tím byla založena přádelna lnu
– první svého druhu v celé rakouské monarchii. Původně mlýnské objekty však
na rozdíl od jiných textilních továren vytváří jedinečnou kombinaci drsného industriálního a přesto velmi komfortního
a příjemného prostředí. Projektované
dostavby jsou ke starým objektům vlíd-
né, ale zároveň provokující a dynamicky
kontrastní. Projekt horského volnočasového resortu ideálně využívá současné
stavební dispozice, celý areál oživí a je
v absolutním souladu s dnešními prioritami města, na něž bude mít výrazný
pozitivní společensko-ekonomický vliv,“
doplňuje investor.
Centrum bude otevřeno ve druhé polovině roku 2013.
Paroplynová elektrárna
Počerady
Počeradská elektrárna je první velkou
paroplynovou elektrárnou v České
republice. Základní kámen zástupci
investora společnosti ČEZ a generálního dodavatele ŠKODY PRAHA Invest
poklepali v březnu 2011. „Vývoj v energetice směřuje k nízkoemisním či zcela
bezemisním zdrojům a právě plynové
elektrárny do nich můžeme zahrnout.
Jsou vysoce ekologickým zdrojem pro
výrobu elektřiny, který svým provozem
příliš neovlivňuje životní prostředí. Díky
nejnižším nákladům na instalovanou
megawattu, krátké době realizace
a vysoké tepelné účinnosti jsou paroplynové elektrárny výrazně zvýhodněny
oproti ostatním zdrojům na fosilní paliva,“ nechal se při slavnostním zahájení
stavby slyšet tehdejší šéf ČEZu Martin
Roman.
ROSS Holding je na počeradské elektrárně subdodavatelem. „Prováděli jsme
vysokonapěťovou přípojku šesti kilovoltů
ke staveništním kioskům pro hlavní výrobní blok elektrárny,“ vysvětlil manažer
realizačního týmu divize Technologie
Miloš Jirka. „Především je to pro nás
výborná reference, přesně tuto činnost
jsme ještě neprováděli. Otevírá nám cestu
k dalším zakázkám,“ pochvaluje si.
Paroplynové elektrárny, díky své šetrnosti k životnímu prostředí, zřejmě
budou zajímavou alternativou pro energetické společnosti do budoucna. Další
nespornou výhodou je fakt, že se dají
kdykoli odstavit a zase znovu spustit.
Tato v Počeradech má v plánu běžet
v pracovní dny od rána do pozdního večera a o víkendech stát.
Nemocnice Karlovy Vary
Varech na starosti. „Termín dokončení
je v červnu letošního roku, doufám, že
vše stihneme,“ dodal s úsměvem.
Na slavnostní otevření obřího pavilonu
netrpělivě čekají kromě pacientů z celého regionu také lékaři nemocnice. Josef März, vedoucí lékař traumatologie,
na svém blogu píše následující: „Běží
současně příprava provozu této budovy
po stránce logistické i personální. Krom
plánování přesunu části provozů do
lepších, modernějších prostor, pracuje
i skupina připravující provoz urgentního
příjmu a intenzivní péče a skupina připravující provoz centrálních operačních
sálů. Jsou to činnosti, které byly dosud
v nemocnici roztříštěné. Projekt umožní
sladění ošetřovatelských i léčebných
postupů podle jednotného vzoru na nejvyšší úroveň.“
(rah)
Za téměř 600 milionů korun roste
v karlovarské nemocnici pavilon urgentního příjmu. Jde o samostatnou budovu
s heliportem, tedy přistávací plochou
pro vrtulníky záchranářů. Pracovníci
firmy ROSS Holding jsou na stavbě za
účelem pokládky silnoproudé elektroinstalace. „Pro nás to je standardní zakázka, jde o železobetonový skelet. Jak
už to v nemocnicích a podobných zařízeních bývá, vše musí být jištěno před
výpadky,“ vysvětluje projektový manažer
Libor Zelenka, který má akci v Karlových
Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
PAVEL KAŇKA
Tatínek zvláště o víkendu
Rybářem, sportovcem, cyklistou, ale především
otcem tří dětí a stavitelem je Pavel Kaňka. Se svou
ženou Klárou žije ve vesnici Lukavice u Slatiňan.
Do ROSSu přišel v roce 2008 a zastává pozici výrobního ředitele divize Generální dodávky staveb. Sám
o sobě říká, že práce je mu koníčkem. Čas tráví většinou na zakázkách své divize po celé České republice.
Tatínek zvláště o víkendu znamená,
že si vás potomci moc neužijí…
Ve všední dny je to slabší, kolikrát jen
pusinka na dobrou noc a pohádka. I to
je pro mě velikým potěšením. O víkendu
se snažím veškerý čas věnovat dětem.
Jinak ta věta je parafrází výrazů mé ženy,
v týdnu to kolikrát myslí kriticky. Vím, že
to není jednoduché.
Práce je
velmi náročná,
pořád mě ale
motivuje
a baví.
Vašemu staršímu synu Matějovi je
pět let, bude z něho také stavitel?
To bych zatím netvrdil, aktuálně se zajímá
především o veškeré statistiky v oblasti
sportu. Nezajímá ho ani tak samotná hra,
ale spíše ta čísla kolem. Také logické hry.
Možná tedy že to bude něco směrem
k matematice a logickému uvažování.
To je zajímavé, kdo ho k tomu přivedl?
Právě že vůbec nikdo, sám si na to přišel, sám to začal sledovat. A sourozence
má malé, to jsou zatím spíš v uvozovkách
ničitelé, jak to u malých dětí bývá. Ale
rostou a dělají nám s manželkou radost.
Helenka by mohla tíhnout ke kultuře
a hudbě, Vašík je zatím velká neznámá.
Máme za sebou krutou zimu s nízkými teplotami. Jak v takové zimě
stavitel uvažuje, přemýšlí?
Už naši předkové říkali, že v zimě se stavět nemá. A stavba má v zimě vymrznout.
Považuji to za nepřekonanou pravdu, byť
dnes se ze strany investorů na tu moudrost rádo zapomíná. Vůbec nepociťuji, že
by zima byla časem, kdy se nestaví.
8 / Rozhovor
Když je ale mínus dvacet, tak stavět
jednoduše nejde…
To pochopitelně nejde, všechno zmrzne,
uvnitř se také nedá nic dělat. Jsou potom
týdny, které musíme dohánět. Investora
respektive zákazníka to nezajímá. A nezajímá ho ani, když stavba nemá čas vymrznout. Občas se projevují neduhy, například praskliny způsobené dosedáním
konstrukcí. Jednodušší je v zimě stavět
z betonu monolitické konstrukce, u cihel
je to horší. Nejsnazší jsou pochopitelně
suché stavby – dřevostavby nebo montované haly.
A co váš běžný pracovní den?
Začíná kolem šesté hodiny ráno, kdy se
snažím pomoci rodině, že staršího syna
odvezu do školky, a odjíždím buď do
Havlíčkova Brodu nebo na stavbu někde
v rámci České republiky. Tam provedu
kontrolu a probíráme každodenní záležitosti a problémy, které přirozeně vznikají.
Ve většině případů se účastním na kontrolních dnech s investory, také mívám
obchodní schůzky za účelem výběru subdodavatelů. Domů se dostávám večer.
Pořád mě to ale motivuje a baví.
Pohybujete se na tuzemském trhu.
Jak funguje, je těžké získat práci?
Je to čím dál složitější, stavební boom
z minulých let už skončil, netýká se to ale
jen mého oboru. Dnes si investory musíme hledat buď z řad bývalých investorů
nebo jiným složitým způsobem. Nových
akcí, ať už ze soukromé nebo státní sféry,
je málo a bude jich málo. Navíc je hodně
stavebních firem. O to větší důležitost
hrají reference.
Odráží se v oboru i obávaná krize?
Jsem přesvědčený, že když přišla první
vlna před zhruba čtyřmi lety, stavařina tím
zasažena nebyla. Stavební zakázky jsou
na delší dobu. Dotklo se nás to se zhruba
dvouletým zpožděním ve chvíli, kdy už třeba strojírenství začalo znovu růst. Dnešní
výsledky hovoří jasně – strojírenství jde
nahoru, stavebnictví je na dně.
A zvedne se nahoru?
Já jsme optimista, stavět se bude muset
vždycky. A když ne stavět, tak opravovat.
Impulzem musí být investice v oblasti
dopravních staveb. Ruku v ruce půjdou
pozemní stavby, což je naše branže.
A nebylo by vám nejlépe třeba
na rybách?
Na rybách je blaze (smích). Nicméně jen
z ryb člověk živ není, bohužel. Moji zálibu
z dětství, přerušilo studium, pak nástup
do práce a samozřejmě rodina. Teď si ale
chci udělat čas, staršího syna to bude určitě bavit. Je to otázka roku nebo dvou,
třeba i malá dvojčátka rybaření vezme za
srdce.
A Matěj vám může dělat statistiku…
To ano! Napíše, kolik jsme toho chytili
a kolik nás to stálo času a peněz
(smích).
(rah)
HISTORIE:
Bratří Mahlerové – díl druhý
V minulém čísle jsme si představili bratry Mahlery jako
jedny z nejvýznamnějších podnikatelů na území Německého
Brodu od konce 19. století do poloviny dvacátého.
V podstatě z ničeho dokázali svou pílí a cílevědomostí
vybudovat fungující pletařskou továrnu a zaměstnat
mnoho místních lidí. Tentokrát si popíšeme jejich nucený
úpadek, který jednak zapříčinila II. světová válka, především ale znárodnění v roce 1948.
Konec třicátých let znamenal soumrak
rodu Mahlerů v Německém Brodě. Vilém
Mahler s prací skončil a odešel na zasloužený odpočinek do Prahy, kde 12. srpna
1941 umírá. Jeho synovec Josef Mahler
se roku 1938 vydal do Spojených států
amerických naplnit svůj sen v podobě
práce na fotografických vynálezech
a prodal svou část podniku bratru Hanušovi. Hanuš Mahler tedy zůstal majoritním
vlastníkem a rozhodl se továrnu zdárně
provést těžkými časy. Přišla však okupace německým vojskem a Hanuš správně
vytušil, že je situace neudržitelná. Byl si
totiž dobře vědom, jak se u západního
souseda zachází s obyvateli a majetkem
židovského původu. Na zasedání správní
rady 28. března se proto svého podílu
vzdal jak on, tak jeho manželka Edith
a v nepřítomnosti i manželka Josefa
Mahlera Anna. Důvod byl prostý - snaha
Mahlerů očistit podnik od židovského
elementu a předejít tak nacistické správě. Hanuši byl vyměřen roční důchod ve
výši 48 000 Kč, umožněn volný pohyb
po továrně a bývalý majitel také plnil roli
externího poradce. To vše za předpokladu, že v Protektorátu zůstane. Nestalo se,
protože ještě roku 1939 Hanuš odjel do
Nizozemí. Manželka se synem však, pravděpodobně kvůli nemocné matce Edith
Mahlerové, zůstali v Praze a měli se k Hanušovi připojit později. Osud tomu nepřál.
Hanuš musel před německou invazí utéct
za bratrem do USA a Edith se synem
Jiřím nakonec skončili 10. srpna 1943
v Terezíně. Jiří zde o tři měsíce později zemřel na spálu a Edith zahynula v plynové
komoře 5. září 1944 v Osvětimi.
ního výboru totiž nebyl příliš přátelský
a Paštika pragmaticky odmítal přímou
konfrontaci z opětovné pozice vedoucího.
Za války museli Mahlerové zmizet
i z názvu továrny. Proto byl podnik přejmenován na PLEAS (PLEtárny Akciová
Společnost). Akcie společnosti ovládala
osmice vlivných mužů, ale nejvýznamnějšími pro samotný podnik byli dva. Prvním,
s 20% podílem, byl Alfréd Ulischberger. Pracoval jako ředitel PLEASu, byl
českým Němcem a vedoucím mužem
místní buňky NSDAP. Druhým a mnohem důležitějším akcionářem byl pražský
advokát Karel Paštika. Byl to on, kdo odkoupil od Mahlerů veškeré podíly a získal
tak 74% množství akcií. Také splácel za
Mahlery do konce války veškeré dluhy.
Paštika považoval továrnu de facto za
svou a jeho podnikatelský um provedl
PLEAS zdárně válečnou krizí.
Novou hrozbou pro pražského advokáta se
stal návrat Hanuše Mahlera z USA 21. listopadu 1946. Dle očekávání se žid ucházel o své místo v továrně a zemský národní
výbor jej kvůli předchozí rasové diskriminaci doporučil do pozice prodejního ředitele
PLEASu s podmínkou, aby nezasahoval
do vedení továrny. Karel Paštika oprávněně viděl v Hanuši Mahlerovi nebezpečí.
Sám Mahler totiž od počátku prohlašoval,
že Paštikovi v březnu 1939 své akcie
pouze propůjčil, aby živnost zdárně přežila válku. Konflikt Paštiky a Mahlera byl
tedy nevyhnutelný. Vzájemné osočování
a obviňování ale utnul příchod roku 1948.
Hanuši je naposledy nabídnuto místo ředitele PLEASu, ale bývalý majitel to odmítl.
Odstěhoval se do Chrudimi a poté zpět do
Spojených států amerických. Do Československé republiky se již nikdy nevrátil.
Vztah Ulischbergera a Paštiky byl zpočátku na dobré úrovni, ale ke konci války se
logicky zhoršoval. Paštika v květnu 1945
donutil Ulischbergera k podstoupení akcií a ten byl navíc za napomáhání nacistům odsouzen k osmi letům vězení. I sám
Paštika ovšem čelil obvinění z předraženého prodeje oblečení Rudé armádě.
Podnik se dostal pod národní správu a ředitelem byl od července 1945 ustanoven
Rudolf Mottl. Paštika však skrze Mottla továrnu dál řídil a to i v době, kdy byl uznán
nevinným. Jeho vztah se zástupci závod-
Znárodněný podnik si po roce 1948 zachoval název PLEAS, ale záměrně jeho
smysl byl pokroucen na PLEtárny A Stávkárny. Bývalá textilka brodské židovské rodiny Mahlerů ještě několik dalších desetiletí patřila mezi nejvýznamnější regionální
podniky, než definitivně propadla v utopii
národního hospodaření.
Rozkvět německobrodských
pletařských závodů
zastavily události
na konci 30. let.
Majitelé byli
židovského
původu.
Autor: Mgr. Michal Kamp – historik Muzea Havlíčkův Brod
Foto: osobní archiv autora
Historie / 9
ROZHOVOR:
LENKA SEDLÁKOVÁ
I žena může být elektrikářkou
Zřejmě technické dovednosti předurčily
téměř celoživotní dráhu Lenky Sedlákové.
Studovala na Střední průmyslové škole
elektro v Pardubicích a oboru zůstala,
s malými pauzami, věrná až dodnes. V ROSSu
pracuje od února 2006 a nyní zastává pozici
asistentky realizačního týmu. Ve svém volném
čase se věnuje rodině. Má dvě dcery, syna
a malého vnuka.
Baví mě matematika, jsem
technický typ,
proto jsem si ani
nechtěla vybrat
něco jiného.
Kudy vedla vaše cesta k elektřině?
V patnácti letech člověk neví co chce,
to zcela určitě nebyl jen můj případ.
Baví mě matematika, jsem technický
typ, proto jsem si ani nechtěla vybrat
něco jiného. Třeba na zdravotní školu
bych nikdy nešla. A tak jsem skončila
v Pardubicích na průmyslovce mezi
samými spolužáky (smích). Nakonec
jsme maturovaly jen čtyři holky. Měla
jsem specializaci směřující k počítačům. Jenomže v té době to byly sálové
obrovské stroje, s těmi dnešními to nemělo vůbec nic společného. A kapacita
takového počítače se dnes vejde do
obyčejného mobilu.
Jak jste si připadaly mezi samými
hochy třeba na praxi?
S obvyklým majzlíkem a kladivem jsme
nepracovali, většinou jsme pájeli a zabývali se touto částí elektřiny. Také si
vzpomínám na práci na soustruhu. Docela mi to šlo a bavilo mě to.
Kde jste pracovala po škole?
Brzy jsem se vdávala a šla na mateřskou. Potom jsem ale nastoupila do
Psychiatrické léčebny v Havlíčkově
Brodě na výpočetní středisko. Právě
tam měli obrovský počítač, který zabíral
jednu celou místnost. Po čase, kdy jsem
byla doma s dětmi, přišel ale obrovský
10 / Rozhovor
skok k dnešním počítačům. Vrátila jsem
se na psychiatrii a pracovala především
jako elektro-údržbář.
Typicky mužská práce…
Ano, sama jsem to ale nikdy tak nevnímala. Co bylo potřeba, to jsem udělala,
občas nějaké drobné či větší opravy,
výměny žárovek a nejenom to. Jinak
prostředí bylo perfektní. Jednak jsem
pracovala mezi samými muži, což mi
vyhovuje, a navíc celá léčena je v obrovském parku, kde jsem se cítila velmi
dobře.
Po letech jste úplně změnila práci,
šla jste do podniku ČEPRO.
ČEPRO je firma, která spravuje jednak
státní hmotné rezervy pohonných hmot
a maziv, a je také obchodní společností.
Nastoupila jsem na dispečink pro plnění
cisteren. Dnes už je všechno automatizované. Po několika letech koupili síť
benzínových stanic a transformovali je
na Eurooil. Toho jsem se rovněž účastnila, byla to dobrá práce - běhání po úřadech, zavírání a spouštění jednotlivých
pump, kalibrace stojanů, zaškolování
obsluhy. To mě také bavilo.
Také jste tam pracovala jako inspektorka. Na tu práci mi přijdete
příliš v pohodě…
Ano (smích)! Bavilo mě to do chvíle, dokud se ty čerpačky rekonstruovaly, uváděly do provozu, řešili jsme věci kolem
nich. Potom přišly okamžiky, kdy jsme
měli na nájemce být zlí a to mě přestalo
bavit (smích).
A tak se vám znovu zastesklo po
elektřině?
Přesně tak, v ROSSu tehdy sháněli přípraváře. Dostala jsem se na oddělení,
kde jsem maximálně spokojená. Práci
přípraváře jsem potom vyměnila za práci
asistentky.
Kromě toho jste šťastnou babičkou…
Máme jednoho malého vnuka. Mladí
přijíždějí téměř každý víkend, tak si ho
užívám, kloučka našeho. Je ještě malý,
ráda ho vozím, zatím je v kočárku. A také
ještě vychovávám, máme syna Tomáše
v pěstounské péči. Vzali jsme si ho, když
mu byly tři roky. Dcery vyrostly a já měla
pocit, že už mě nikdo nepotřebuje. Takhle to vzniklo. Tomáš je sportovně nadaný, hraje fotbal, floorbal, společně jsme
se učili i lyžovat. A také ho nutím hrát na
housle. V Přibyslavi totiž každý hraje na
housle. Holky Janu a Jitku jsem také nutila. U hudby ale nezůstaly, mladší dcera
studuje pedagogickou fakultu v Hradci
Králové a starší má pedagogickou fakultu v Olomouci.
(rah)
věrní rossu
10 let u firmy
u tohoto systému. Paní vedoucí se
mě při závěrečném vysvětlování ptala:
,Len ten gombík zapnuť?‘ Docela mě
tím rozesmála. Na cestě jsem tehdy
strávil třináct hodin, odstranění závady trvalo patnáct minut,“ zavzpomínal
Pavel Beneš.
a kolega jen vykřikl: ,Boha! Tam si mal
isť!‘ Další možnost otočení na druhou
stranu byla až v Maďarsku. Dodnes se
tomu směji a když se potkáme, vzpomínáme na to.“
Práce ve společnosti ROSS si váží,
i když v poslední době ho trochu trápí nejistota. „Pořád slyším, že je málo
zakázek, málo práce. Chtěl bych ale
u ROSSu vydržet. Je to velká a stabilní
firma, která má dobré jméno. A to mě
těší,“ dodal na závěr Jan Benčák.
Pavel Beneš
Jiří Novák
Pavel Beneš pracuje v ROSSu od roku
2002 a dnes zastává pozici projekt
manažera. Jeho celý profesní život se
nese v duchu elektřiny.
Po průmyslovce v Kutné Hoře se naučil elektrikářské řemeslo a dodnes
z toho těží. I když po přečtení následujících řádků možná budete mít pocit,
že tohle by zvládl i neelektrikář. „Jde
o veselý a zároveň smutný zážitek
z řešení reklamací na zakázkách, které jsem měl na starosti. Před časem
jsem od našeho objednatele obdržel
takové nepříjemné dopisy, které šly
i přes vedení společnosti. Souvisely se
slaboproudými systémy v obchodních
jednotkách v Čechách a na Slovensku. Jednalo se o stížnosti na pomalé
řešení reklamací. Jedna taková byla
až v Popradu, kde přestal fungovat
kamerový systém. Reklamaci jsem se
pokusil řešit telefonicky. Z neúspěšného pokusu jsem přešel na posílání
e-mailových instrukcí.
Čas běžel a efekt žádný. Rozhodl jsem
se proto osobně navštívit popradskou
obchodní jednotku. Z auta jsem si
vzal základní nářadí – šroubovák,
zkoušečku, a nejprve vizuálně zkontroloval všechny připojené kabely do
záznamového zařízení. Nakonec jsem
uvedl kamerový systém do chodu.
A víte, v čem byla chyba? Měli vypnutý monitor, docela podstatný prvek
Co mají společného včely a automatizace, vám jistě zasvěceně řekne Jiří
Novák. V ROSSu pracuje deset let,
v současné době na pozici manažera realizačního týmu. S rodinou žije
v Úsobí, práci dává téměř vše a relaxuje mezi úly.
Jan Benčák
Do ROSSu přišel, jak sám říká, před
povodněmi v roce 2002. Tehdy zasáhly především Prahu, kde také Jan
Benčák pracuje. Jinak bydlí v Sokolově,
přes týden ale v metropoli na ubytovně.
„Mou celoživotní vášní jsou mašinky
a vlaky. Táta pracoval jako strojvedoucí.
Ne že bych chodil zírat na nádraží, to
ne, doma také žádné vlaky nemám. Je
to ale velmi zajímavé,“ řekl sympatický
elektrikář, jehož první zakázkou v barvách ROSSu byla přístavba nemocnice v Hořovicích.
Jan Benčák si vzpomněl na jednu veselou historku. Stala se na Slovensku.
„Tehdy jsme jeli se dvěma montéry do
Sence. Kolegyně nám popsala cestu,
zřejmě ale zapomněla, že nepojedeme
od Bratislavy, ale z druhé strany, tedy
z České republiky. Projeli jsme
Bratislavu a popisovaná odbočka stále nikde. Nakonec nám u benzínky
poradili, kudy vede cesta do našeho
cíle. Jeli jsme proto po dálnici a čekala nás jediná odbočka, která nás měla
do Sence dovézt. Jenomže já ji přejel
Hana Vašková
Asistentka servisního střediska Hana
Vašková dříve pracovala v Telecomu,
později O2. Do ROSSu přišla dělat
podobnou práci. „Přepisuji a eviduji
revizní zprávy, většinou jde o řetězce
potravinářských a hobby obchodních
domů. Práce mě baví, dělám ji velkou
část života,“ pochvaluje si. „Dalším pozitivem je mužský kolektiv, ale mohla
bych pracovat i mezi samými ženami,“
doplňuje.
Paní Vašková nám na sebe prozradila,
že má ráda květiny a ráda je aranžuje.
„Velmi mě to uklidní.“ Mimo to se těší
ze dvou vnuků. „Mám dvě děti – Petru
a Martina. Od každého máme vnuka –
Jakuba a Mikuláše. Jsem moc šťastná
babička,“ říká Hana Vašková, která by
na svém životě a práci nic neměnila.
„Mám rád obor automatizace, měření
a regulace, na kterém mě fascinuje,
co všechno z lidských činností lze přenechat strojům. Hledáme jednoduchá
řešení na složité úkoly. Největší devizu
naší firmy vidím v lidech a považuji za obrovské štěstí, že mohu pracovat s lidmi,
se kterými si rozumím a mohu jim důvěřovat,“ stojí si za svým Jiří Novák.
Humornými historkami z práce neoplývá. Říká, že práce je příliš zodpovědná
a stresující. „Občas mám pocit, že teď je
to perfektní, že se nám daří a máme navrch, ale to je obratem střídáno fackou
z druhé strany, kde to obvykle nečekám.
Situace na stavebním trhu mi připomíná
válečnou hru, kdy jednotlivý hráči vymýšlí útočné a obranné strategie, uzavírají se různá taktická spojenectví, nikdo
nikomu příliš nedůvěřuje a každý by
nejraději své spoluhráče buď zlikvidoval,
nebo si je zotročil. Kdo přijme nepsaná
pravidla hry, zná obor, umí zvládat chaos,
má pevné nervy a štěstí je mu nakloněno, má šanci občas v nějaké bitvě udržet
i vyrovnanou partii,“ uzavřel.
Blahopřejeme rodičům!
Nela Součková
se narodila 2. prosince 2011 tatínkovi Martinu Součkovi, který pracuje ve
firmě jako ředitel divize Technologie.
Anna Křesťanová
se narodila 19. prosince 2011
tatínkovi Vítu Křesťanovi, který pracuje jako technik výstupní kontroly.
Matyáš Hubáček
se narodil 25. prosince 2011
tatínkovi Davidu Hubáčkovi, který
pracuje jako samostatný projektant.
Natálie Jeřábková
se narodila 7. března 2012
tatínkovi Michalu Jeřábkovi, který
pracuje jako reklamační technik.
Věrní ROSSu
/ 11
SLOVENSKO:
Vítajte v najvýchodnejšom
bode Európy
Prvé písomné zmienky o meste sa datujú do roku 1230. Vtedy ako Villa Cassa,
najdôležitejšia osada v kotline pri rieke
Hornád, vznikla ako trhovisko, obchodné
centrum naberajúce postupne na význame. Kedysi boli Košice druhým najvýznamnejším mestom Uhorska a zároveň
hlavným mestom Horného Uhorska, teda
dnešného Slovenska. Prvé najvýznamnejšie mesto Uhorska vtedy bol Budín. Košice sú domovom najstaršieho maratónu
v Európe, miesto s najväčšou pamiatkovou rezerváciou na Slovensku, s najväčším a najvýznamnejším zlatým pokladom
v Európe, ale predovšetkým miesto, kde
sa život žije a vychutnáva.
Prehliadku začínam pri patrónke mesta –
pri Dóme svätej Alžbety. „Táto katedrála
sa začala stavať okolo roku 1380 a je najvýchodnejšou gotickou katedrálou západného štýlu v Európe a zároveň aj najväčší
chrám na Slovensku,“ začína môj sprievodca po meste, pán Peter Kukučka. Už
dávnejšie som niekde čítal, že toto je najvýchodnejší bod Európy, čo sa týka západoeurópskeho stavebného štýlu. Aj keď
pri vstupe do katedrály na mňa spočiatku
pôsobila veľmi tmavo, môj sprievodca ma
už upozorňuje na oltár sv. Alžbety, vzácne
gotické točité dvojité schodisko – jedno
z piatich v Európe a na hrobku vodcu najväčšieho protihabsburgského povstania
v Uhorsku Františka II. Rákócziho.
Len pár krokov od Dómu sa nachádza
kaplnka zo 14. storočia, je vrcholom gotiky a prekvapuje svojou štýlovou čistotou,
útulnosťou a harmóniou. „Kedysi bola
obklopená cintorínom a nachádzala sa
v nej kostnica. Práve preto je zasvätená
archanjelovi Michalovi, ktorý má službu
12 / Slovensko
Košice ako metropola východu je druhým najväčším
mestom na Slovensku. Poniektorým sa pri vyslovení
názvu tohto mesta zväčša v mysli objaví s najväčšou
pravdepodobnosťou niektorá z troch vecí. Preslávený
Lunik IX, rómske sídlisko plné špiny a neprispôsobivých
obyvateľov. Podnikom košických železiarní, ktoré sú
ekonomickým ťahúnom regiónu. Alebo to bude tretia
vec - prekrásne historické centrum, pre ktoré obhliadkou
istotne premrháte viac, než len pár hodín prechádzok.
pri vchode do druhého sveta a odtiaľ už
odprevadí každú dušu pred Boží súd.“
Archanjela Michala radšej nebudem pokúšať a cestou po pešej zóne sa s pánom
Petrom rozprávam o obyvateľoch mesta.
„Košice sú mestom národov. Prevažne sú
tu Slováci, potom v menšine Maďari, ale
aj Česi a Nemci. Ale tých maďarsky hovoriacich obyvateľov je tu ešte dosť. Dokonca majú aj svoje kultúrne a spoločenské
predstavenia a v meste nájdeme aj pravé
maďarské divadlo s názvom Thália na
Timonovej ulici.“
Medzi tým sa rozhliadam po krásnom
a opravenom námestí, lemovaným palácovými a meštianskymi domami s reštauráciami, butikmi a kaviarňami. „Česká
menšina pochádza z doby, keď bolo nutné
rôzne funkcie učiteľov, úradníkov a polície
obsadzovať práve vzdelanými Čechmi,
ktorí mali záujem sa sem presťahovať. Ich
potomkovia ale aj neskorší prisťahovalci
tu majú dnes zachovanú svoju kultúru,
svoju krčmičku a nie len to. Klub České
centrum Košice zachováva kultúru miestnych Čechov.“ Prechádzame okolo fontány. „V lete sa tu príjemne sedí a relaxuje“,
poúča ma pán Peter. „Každú hodinu
o celej sa rozozvučí parkom zvonkohra
s dvadsiatimi dvoma zvonmi, ktorá od
roku 1997 zdobí park. V lete sa do jej ryt-
mov pridá aj spievajúca fontána, ktorá po
odznení zvonkohry svieti a strieka podľa
akéhokoľvek zdroja zvuku.“
Druhou stranou námestia sa vraciame
k Dómu. Prechádzame okolo Štátneho
divadla z roku 1899, obdivujem Mórový
stĺp z roku 1723 nazývaný aj súsošie
Immaculata. „Mesto zasiahla epidémia
v roku 1709 a 1710 a Košičania ho
postavili ako poďakovanie Panne Márii.
Podľa legendy sa traduje, že pod jedným
stĺpom sa nachádzajú telesné pozostatky
sv. Valentína,“ rozširuje moje poznatky
o meste Peter Kukučka.
Košice určite neodbijete len pár hodinovou vychádzkou po meste. Doporučujem
navštíviť Východoslovenské múzeum,
v ktorom si môžete pozrieť Košický zlatý
poklad. Bol objavený v roku 1935 a obsahoval 2 920 zlatých mincí, 3 veľké zlaté
medaily a zlatú reťaz vážiacu 11,5 kg.
S Košicami sa lúčim, ale dúfam, že sa
sem ešte dostanem. Nestihol som všetko vidieť. Ďakujem Petrovi Kukučkovi za
jeho trpezlivosť a odborný výklad o meste. Verím, že to nebolo naše spoločné
stretnutie v Košiciach.
(rah)
Foto: internet
MONGOLSKO:
Výzva pro investory,
lákadlo pro turisty
Mongolsko leží mezi Čínou a Ruskem a svojí rozlohou 1,5 milionu kilometrů čtverečných je asi dvacetkrát větší než Česká republika. Mongolů jsou ovšem
necelé tři miliony, což zemi řadí mezi nejméně
osídlená území světa. Mongolsko si prošlo nelehkým vývojem, dlouhou dobu bylo pod nadvládou Číny. Nezávislost získalo roku
1921. Dnes je to země velkých obchodních příležitostí, mimo to země vyhledávaná
turisty – dobrodruhy.
Česká republika realizuje mezi lety
2011 až 2017 rozvojový plán pomoci
Mongolsku. Zapadá do celkové koncepce zahraniční politiky a pomoci
nejchudším státům, mezi které Mongolsko, alespoň podle ekonomických výsledků, patří. „Pomoc se týká energetiky, obchodu a služeb a také zásobování
vodou,“ dozvídám se od Michala Hrdiny
ze společnosti ECIM, kterou v Ulaanbaataru založil ROSS. „Vybrali jsme
si tuto zemi, domníváme se, že zdejší
obchodní možnosti jsou veliké,“ dodává. Mongolsko je země s velmi nízkým
osídlením, bez mála polovina obyvatel
je soustředěna v hlavním městě, zbytek
tvoří několik menších sídel. Právě chybějící základní infrastruktura, mezery
v dopravních možnostech a zaostalý
místní průmysl láká do země zahraniční
kapitál.
Mongolsko má velké zásoby nerostných
surovin a uhlí. Právě proto je Mongolsko
tak zajímavé. „Kromě klasické občanské vybavenosti je možnost získat zakázky právě v oblasti energetiky. Mají tu
stát nové elektrárny, teplárny a závody
na zpracování nerostného bohatství,“
pokračuje a tím vysvětluje svou přítomnost v této části světa Michal Hrdina.
„Vůbec celá tato oblast, bývalé státy
Sovětského svazu, Mongolsko, Vietnam
jsou velkým odbytištěm. Desítky let sem
nikdo příliš neinvestoval, státy jsou zaostalé a bez pomoci z Evropy a jiných
rozvinutých regionů se to nezmění. Bankovní toky peněz do těchto oblastí jsou
otevřené, což je nejdůležitější.“
Kromě toho rozsáhlá země uprostřed
Asie nabízí doslova ráj dobrodružství
a netradičních zážitků chtivým turistům.
„K tomu jsem se zatím nedostal, zevrubný popis jsem ale slyšel několikrát,“
směje se český manažer. V Mongolsku
dokonce existuje řada českých agentur,
které zprostředkovávají poznání divoké přírody, krajiny lesostepí a pouště
Gobi. Je možné si objednat jízdu na
motocyklu. „Za tři tisíce Euro můžete jet
s průvodci, dokonce i kuchařkou. Rozhodně to stojí za to, Mongolsko je zemí
netušených možností. Najdete tu četné
náhorní plošiny, na jihu a jihovýchodě
poušť, na severu a západě vysoké hory
Východní Sajan, Changaj a Mongolský
Altaj, na své si přijdou i rybáři.“ Doprava na delší vzdálenosti je možná pouze
letadlem, železnice na mnoha místech
úplně chybí, zemí ale prochází mezinárodní spojnice Ruska a Číny.
V Mongolsku, zejména mimo hlavní město, je relativně bezpečno. V některých
oblastech žijí velmi umírnění vyznavači
Islámu. Jinak se většina obyvatel kloní
k buddhismu. Lidé na venkově bývají velmi přátelští, příchozím se snaží pomoci.
Své tam ovšem hraje alkohol, zejména
vodka, které spotřebují poměrně veliké
množství. „Potom je třeba dát si pozor na
kapesní zlodějíčky, hlavně v letní sezóně.
Na některých tržištích je div, když vás
o něco nepřipraví. V noci se doporučuje
vycházet jen ve skupinách a vyvarovat
se návštěv některých jurtových čtvrtí,
tedy míst s typickými mongolskými příbytky.“
Jinak Ulaanbaatar (v překladu Rudý
bohatýr) je metropole se vším všudy,
s nočními kluby, restauracemi a není
problém potkat nejnovější modely luxusních automobilů. Na druhé straně
ale můžeme pozorovat chudé domorodce. Co se týká podnebí, zima bývá krutá,
v lednu klesá teplota pod mínus čtyřicet
stupňů Celsia. „Město trápí smog, který vytvářejí hlavně chudinské čtvrti na
severu. Centrum se pak halí do smogové mlhy a naopak v jeho jižní, většinou
rezidenční časti, vidíte bez problému
hvězdy,“ uzavírá z mongolské metropole
Michal Hrdina.
(rah)
Zdroj: www.ubdnes.nolimit.cz, www.bohemia-ub.com
Foto: Michal Hrdina
Mongolsko / 13
ROSS PODPORUJE:
Semitam v překladu znamená na cestě
V září loňského roku vznikla v Havlíčkově Brodě sociální firma SEMITAM. Jedná se o společnost, která dává
práci lidem se značným sociálním a zdravotním handicapem a hledá si své místo na slunci jako sociální
firma. Na Vysočině to je svého druhu první subjekt a jak je vidět, našlápnuto má tím správným směrem.
Za vším stojí Martina Kadlecová. Pracovala v ženské věznici ve Světlé nad
Sázavou a kromě odborných znalostí je
vybavena značnou dávkou empatie, trpělivosti a porozumění. „Semitam v překladu znamená na cestě. Doufám, že
jdeme tou správnou, kterou si chceme
poctivě vyšlápnout, rozvážným krokem,
abychom se příliš neztratili, bez zkratek, abychom něco neminuli. Všem, co
s námi aspoň kousek půjdou, podrží batoh nebo ukážou značku, moc děkuji,“
říká na úvod našeho rozhovoru.
Semitam zaměstnává lidi s různou minulostí, například propuštěné vězeňkyně právě ze Světlé. „Prozatím u nás
pracovaly tři propuštěné z výkonu trestu. Jedna dostala výpověď kvůli neomluveným absencím, druhá se po třech
měsících rozhodla skončit a zkusit jít
vlastní cestou. Snad se jí bude dařit
a my si budeme moci říct, že u nás
překonala to nejtěžší období bezprostředně po výstupu z věznice. Ta třetí
zůstává,“ dodává s nadšením Martina
Kadlecová, která musí mít skálopevnou trpělivost a pochopení. „Cítí se být
napravené, to asi každý, kdo vystupuje
z kriminálu, život venku ale některé překvapí,“ mluví ze zkušeností.
Firma se sídlem v areálu Čechovka
si dala za cíl sehnat zakázky v oblasti
úklidu, údržby veřejných prostranství
a zeleně. „V září jsme uklízeli celkem
354 hodin, v lednu již dvojnásobek
a od dubna jsme získali další tři zakázky
na úklid. Dvě jsou ve veřejném sektoru,
takže půjde o ještě větší společenskou
kontrolu. Doufám, že obstojíme.“
14 / ROSS podporuje
Úklid je pro mnohé podřadná práce,
zkušenost ale praví: nic nezanedbat.
„Je vidět každá maličkost, kterou zanedbáme. S přístupem – toho si nikdo
nevšimne, když to ošidím - se nedá tato
práce dělat. Neschováte se za slova
nebo za druhého. Udělala, neudělala,
udělala dobře, udělala špatně. Vážím
si toho, když zákazník umí vyjádřit, co
se mu líbí a co ne, hledá nejen nedostatky, ale dokáže ocenit i zlepšení,“
doplňuje Kadlecová a znovu opakuje,
že zaměstnávat jedince z takového
prostředí není snadné. Mimochodem
zatím pouze ženy, v Semitamu totiž dosud žádný muž nepracuje, tým aktuálně
tvoří sedm žen.
Důležitý krok k rozvoji a dalšímu směřování učinila společnost Semitam na
začátku roku 2012. „Získali jsme grant
z evropského sociálního fondu. Po dobu
následujících dvou let budeme budovat
svoji značku ve třech oblastech. Kromě
již zmíněných úklidových činností míříme do oblasti pohostinství. Budeme
provozovat výdejnu jídla pro zaměstnance firmy ROSS Holding a pomáhat
v baru klubu Oko. A za třetí vznikne knihařská a šicí dílna, kde chceme vyrábět
ruční, originální a účelné výrobky. Od diářů přes látkové tašky po loutky. Chceme se přizpůsobovat přáním zákazníků
a vytvořit v dílně prostředí, kam za námi
budou rádi docházet.“ Semitam chce
v budoucnu dát příležitost i zdravotně
znevýhodněným.
Nejdůležitější u tohoto druhu činnosti
a podnikání je vytrvat a, jak říká Martina Kadlecová, radovat se z maličkostí.
„Pořád mám před sebou citát od Matky
Terezy: ,V životě nemůžeme dělat velké
věci. Můžeme dělat jen malé věci s velkou láskou‘. Velké věci se přeci skládají
z malých, ale důležitých a vzájemně
propojených částí, které do sebe musí
zapadnout,“ říká s odhodláním na závěr
speciální pedagožka Martina Kadlecová.
(rah)
Zdroj: www.semitam.cz
POZVÁNKY:
Pojďte s námi kopat do míče
FIREMNÍ DOBROVOLNICTVÍ
Pojďte s námi kopat do míče
S radostí vám oznamujeme, že
tradiční fotbalový turnaj, svou
úrovní stejně vysoko jako anglická Premiér leaugue, proběhne
26. května 2012 na tradičním
místě, tedy v házenkářském
areálu havlíčkobrodské Jiskry.
A považte! Jak by to na fotbalovém
hřišti vypadalo, kdyby nenastoupily opravdu silné týmy? Proto vás
chceme vyzvat k co nejhojnější
účasti, abychom mohli vytvořit co
nejvíc týmů a turnaj byl skutečným
turnajem. Stačí si přinést vhodný
oděv, obuv a především dobrou
náladu. Obzvláště rádi přivítáme
nové neokoukané tváře a nové
skryté fotbalové talenty. Občerstvení včetně toho tekutého je zajištěno. Těší se pořadatelé.
Firemní dobrovolnictví
Už se stává tradicí, že pomáháme
potřebným. Naše dobrovolnické
aktivity rozvíjíme v areálu občanského sdružení Benediktus
v Modletíně v Železných horách.
Kdo z vás tam byl, ten jistě potvrdí, že práce je hodně na mnoho
let dopředu. Letos chceme zase
kousek zvládnout. Proto vás prosíme, rezervujte si čas 9. června.
Chvil strávených s lopatou, kladivem či jiným nářadím rozhodně
nebudete litovat.
2. 4. BROUK V HLAVĚ
20. 4. DISKOPÁRTY
od 19.00 hodin I Čechovka
od 20.00 hodin I Oko
Divadelní představení divadla
A. Dvořáka Příbram.
Tradiční akce.
5. 4. PAVEL FAJT - DRUMTREK
21. 4. BENEFICE RÁDIA BROD
od 20.00 hodin I Oko
od 20.00 hodin I Oko
Jedinečný projekt bubeníka Pavla Fajta.
Festival rockových kapel
(Fousatej hat a další).
7. 4. TIBET
od 20.00 hodin I bar Oko
Akustický koncert brněnské
rockové kapely.
27. 4. TOTÁLNÍ NASAZENÍ
& ZAKÁZANÝ OVOCE
od 20.00 hodin I Oko
12. 4. TOULAVÉ OKO - TIBET NA KOLE
Turné punkrockových kapel.
od 19.30 hodin I bar Oko
V rámci cyklu Toulavé Oko se o zážitky
z cest po Tibetu podělí cestovatelka
Hana Waisserová.
6. 5. HELBOCK - FRICK DUO
od 20.00 hodin I bar Oko
Skvělý rakouský jazzový projekt.
13. 4. ZDENĚK VŘEŠŤÁL
od 20.00 hodin I bar Oko
Koncert folkové legendy.
14. 4. VISACÍ ZÁMEK - TOUR 30 LET
12. 5. N.V.U.
& DUKLA VOZOVNA
od 20.00 hodin I Oko
Turné punkových kapel.
od 21.00 hodin I Oko
Výroční koncert slavné punkové kapely.
KUPÓN
na slevu
50 Kč
Po předložení tohoto kupónu
při vstupu do sálu Čechovka,
získáváte slevu na vstupném
ve výši 50 Kč. Kupon nelze
uplatnit v předprodeji.
Reportáž / 15
platnost 1. 4. 2012 - 30. 6. 2012
Připravili jsme pro Vás užitečný
elektrotechnický AJ–CZ slovník
dnes od písmene
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA
Gear [gıə(r)]
převod, ozubené kolo
Gear casing
převodovka, rychlostní skříň (též gearbox)
Gear lever
řadící páka (Brit.) (témž Gearstick)
Gear oil převodový olej
General [΄dʒenərl] všeobecný
General overhaul generální oprava
General planning processing územní řízení (před povolením stavby)
Generate [΄dʒenəreıt] vyrábět (el. proud, páru), vyvíjet
Get [get] stát se, získat
Get jammed zadřít se
Get loose uvolnit se
Get through dovolat se, dostat se
Girder [΄gɜːdə(r)] nosník, trám
Gland [glænd] ucpávka, žláza
Glide [glaıd] klouzání, klouzat
Global [΄gləʊbl] globální
Globe [gləʊb] zeměkoule
Globe valve kulový ventil
Glove [glΛv] rukavice
Glow [gləʊ] doutnavý výboj, žhnutí, záře
Křížovka o cenu
Vyluštěnou tajenku
zasílejte nejpozději
do 31. 5. 2012 na
e-mailovou adresu magazin@ross.
cz. Správné odpovědi
vylosujeme
a výherce získá
15 litrový soudek
piva Chotěboř Prémium.
Připomínky, nápady
a náměty k časopisu
prosím vhazujte do
schránky označené
ROSS magazín
v sídle ROSS Holding
v přízemí za recepcí
vlevo nebo posílejte
na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
Glue [gluː] Glue gun
Goggles [΄gɒglz]
Goods [gʊdz] Goods lift Goods train Grain [greın] Granite [΄grænıt] Grate [greıt] Gravel [΄grævl] Grease [griːs] Greasy [΄griːsi] Green [griːn] Green concrete Green wood Grind [graınd] Grind in Grind off Grind wet Grind with emery paper
lepidlo, klih, lepit, klížit
pistole na lepidlo
ochranné brýle
zboží
nákladní výtah
nákladní vlak
zrno, zrnění, vlákno
žula
mříž, rošt
štěrk
tuhé mazivo, tuk
mastný
zelený, čerstvý
čerstvý beton
syrové dříví
brousit, vybrousit, třít
zabrousit
obrušovat
brousit za mokra
brousit smirkovým papírem
Grinder [΄graındə(r)] Grip [grıp] Grip device Grip head Groove [gruːv] Gross [grəʊs] Gross content
Gross efficiency Gross error Gross load Ground [graʊnd] Groundwater Group [gruːp] Group breaker Guarantee [gærən‘tiː] Guarantee conditions Guard [gɑːd]
Guide [gaıd] Gutter [΄gʌtə(r)] Guy [gaı] G
bruska
uchopení, upnutí, držadlo
upínací zařízení
upínací hlava
drážka, žlábek, rýha, zářez
hrubý, celkový
celkový obsah
celková účinnost
celková chyba
celkové zatížení
země, zemina, dno
podzemní voda, spodní voda
skupina, četa
skupinový vypínač
záruka
záruční podmínky
ochrana, kryt
vedení, příručka, průvodce
okapový žlab, kanál
kotva, zakotvení (lanem)
V tajence najdete část politické písně Karla Havlíčka Borovského. Která je vláda poctivá, ta se sněmu nevyhýbá…
(zbytek v tajence)
Tajenka z č. 1/2012 zní: Jestli nám nedáte, tak vy uhlídáte, hrnce misky potlučeme co v misníku máte.
Z došlých odpovědí jsme vylosovali paní Věru Pilárovou, která vyhrává 2 volné vstupenky dle vlastního výběru do klubu Oko v Havlíčkově Brodě a 4 volné vstupenky na Zumbu s Janou Korejtkovou.
Reportáž / 17
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: REPORTÁŽ: FACTORYARD ŽACLÉŘ
ROZHOVOR: PAVEL JAJTNER
HISTORIE: VOJTĚCH WEIDENHOFFER