Sborník_ZS_2014_sběrná verze

Komentáře

Transkript

Sborník_ZS_2014_sběrná verze
Albertovští studenti píší…
(sborník prací)
9.
zimní semestr 2013/2014
1
Milí přátelé,
9. vydání sborníku Albertovští studenti píší…, které jste právě otevřeli, je výsledkem tvořivé činnosti studentů Albertova, studijního střediska Ústavu jazykové a odborné
přípravy Univerzity Karlovy v Praze. Všichni, kdo se někdy učili cizímu jazyku dobře vědí,
jak obtížné je vyjádřit své myšlenky a názory v jazyce, který není naším rodným. Proto
obdivujeme naše studenty, kteří se odvážně pustili do boje s českými slovy i s českou
gramatikou, aby se s námi podělili o své zážitky i zkušenosti a potěšili tak sebe, své
spolužáky a své učitele.
Všichni musíme v životě riskovat, abychom něčeho dosáhli, a jak napsal jeden z
autorů sborníku: „Čeština je risk, protože je hrozně těžká, a proto na ni budu
potřebovat hodně času, možná celý život. Ale věřím, že risk bude zisk, a pokračuju
ve studiu na Albertově“.
Budeme rádi, když i vy ostatní budete v boji s češtinou pokračovat u nás Albertově.
S poděkováním všem studentům i učitelům, kteří se na vzniku sborníku podíleli
Mgr. Marie Poláčková
ředitelka
studijního střediska Praha-Albertov
2
Albertovští studenti píší…
9. sborník prací, zimní semestr 2013/14
Redigovala Jitka Schormová
Foto Eva Dvořáková
SEZNAM PRACÍ
SKUPINA I/4
Olga Alexandrova
Pohádka
Alexandra Ryazanova
Pohádka o hodné ježibabě a zlých dětech
SKUPINA I/5
Andrej Shchevaev
Ahoj Iljo!
SKUPINA I/7
Chisato Ishikawa
Co se mi líbí v Praze?
Akane Komiya
Vánoce v Japonsku
SKUPINA I/8
Kwon Hyesun
Moje nejkrásnější dovolená
SKUPINA II/1
Tang Hsin-Chieh
Co budu dělat, až budu stará žena
Pohádka po sto letech
3
SKUPINA II/2
Alex Suchy
Klokan Kubi
Herbert Boden
ONA
Yu Ting
Čínský Nový rok
Hu BeiBei
Jak se váží slon?
SKUPINA III
Tanja Knöepfelová
Jídlo psů a jídlo lidí: je tam nějaký rozdíl?
SKUPINA IV
Nghia Luong Dang
Láska na první pohled
Dvakrát nevstoupíš do téže řeky
Tatiana Shavkunova
Jedno pražské ráno
Mateusz Sawicki
Ko-ko-kompromitace (konverzační kus)
Hiroyuki Ishihara
Risk je zisk
Krásné ráno
Florence Ollof
Kdo hledá, najde
Mateusz Sawicki
Odpověď paní Věře
Tatiana Shavkunova
Odpověď paní Věře
ŠESTITÝDENNÍ INTENZIVNÍ KURZ
Lisa Purcell
Dům mých snů
Mikiko Shintani
Mé dojmy z pobytu v Praze
Dům mých snů
4
SKUPINA I/4
TŘÍDNÍ PROFESOR: MGR. PETR JANEŠ
Olga Alexandrova (UKRAJINA)
Pohádka
Jednou žila hodná ježibaba. Její jméno bylo Martina. Martina měla hezký dům.
Bydlela tam sama. Ráda vařila, uklízela, vyšívala a pomáhala lidem. Na druhém konci města
žila její dcera se svou rodinou. Ta rodina měla dvě děti, dceru a syna. Byly to zlobivé a
neposlušné děti. Nenáviděly vaření, uklízení a pomoc své babičce. Jednou rodiče odvezli
děti k ježibabě na víkend. Děti se zlobily, ale nic se nedalo dělat. Ježibaba byla ráda, že děti
přijely k ní. Ježibaba nevěděla, co děti vymyslely. Chtěly něco natropit a vzaly a smísily
všechno, co bylo v kuchyni. Vyměnily sklenici se solí a cukrem, ale ježibaba to pochopila.
Ježibaba upekla kouzelný piroh, protože byla čarodějnice. Děti snědly piroh a staly se
poslušnými. Začaly se stydět a poprosily babičku o rozloučení. Když rodiče přišli, nepoznali
své děti. Ježibaba byla potěšena, že děti začaly poslouchat a pomáhat své rodině.
* * *
5
Alexandra Ryazanova (RUSKO)
Pohádka o hodné ježibabě a zlých dětech
Byla jednou hodná babička ježibaba. A taky byla dobrou čarodějnicí. Jednou babička
odjela do lesa pro léčivé rostliny. V ten čas se k jejímu domu a jeho zahradě tiše připlížily
děti, protože chtěly zlomit keře a stromy. A taky rozbít zahradní nábytek. To byly děti, které
bydlely na vesnici. To byly zlé děti. Jmenovaly se Mařenka a Jeníček. Vždycky zlobily u
sousedovy zahrady a taky kreslily a malovaly všude doma. Lidi se báli těch dětí.
Ježibaba vždycky chtěla pomoct vesnici a napravit jejich chování, rozhodla se je
chytit do pasti. Když ježibaba přišla domů, dívala se na ty děti, protože seděly v pasti.
Plánovala, že uvaří nápoj, který pomůže změnit jejich chování, a tak se taky stalo.
Děti se staly hodnými. A začaly pomáhat druhým lidem a taky ježibabě.
Všechno bylo dobré.
* * *
6
SKUPINA I/5
TŘÍDNÍ PROFESORKA: PHDR. MONIKA FOLTÝNOVÁ
* * *
Andrey Shchevaev (RUSKO)
Ahoj Iljo!
Já jsem se přestěhoval z Ruska do České republiky. Teď bydlím v Praze a učím se
češtinu. Proto píšu ten dopis česky, bohužel, Ty mu nebudeš rozumět…
Tady jsou kvalitní tramvaje! Já jsem změnil svůj vztah k tramvajím. Ony jezdí bez
zpoždění, jsou rychlé a hezké, asi proto, že jsou feminina.
Bydlíme s rodinou v novém bytě v sedmnáctém patře. Výhled je fajn. Vidím kousek
supermarketu a sportklub. Nedaleko od domu je velký park. Už jsem běhal v tomhle parku
kolem rybníka. Je tady čerstvý vzduch, dobré podnebí.
Ještě mě tady baví se léčit. Nedávno mě bolel loket, proto mě manželka objednala
k doktorovi. Udělal mi odborné vyšetření a dal mi injekce a loket už nebolí! Peníze
nepotřebuješ, jenom pojištění, nemocný vzhled a trochu češtiny.
Čau!
Tvůj kamarád Andrey
* * *
7
SKUPINA I/7
TŘÍDNÍ PROFESORKA: Mgr. ZUZANA LEHOUČKOVÁ
* * *
Chisato Ishikawa (JAPONSKO)
Co se mi líbí v Praze?
Mám tři důvody, proč mám ráda Prahu.
Zaprvé se mi líbí krásné budovy v Praze. Když jsem přijela do Prahy poprvé, moc
jsem se tomu divila. V hlavním městě Japonska není mnoho starých budov a historických
památek, protože všichni myslí, že nové je lepší než staré.
Zadruhé mám ráda české filmy. Když jsem navštívila Prahu podruhé, v roce 2008,
dívala jsem se v hostelu na jeden film. Jmenoval se „Ostře sledované vlaky“. Nerozuměla
jsem všemu, ale poslední scéna byla moc působivá. Bylo to moc emotivní ale také moc
humorné. Myslím, že to je typické pro český film.
Zatřetí mám ráda českou literaturu. Moje nejoblíbenější kniha je Zahradníkův rok od
Karla Čapka. To je kniha o zahradě. Nerozumím všemu o zahradě detailně, ale když tu knihu
čtu, směju se. Nemám moc silný vztah k zahradě, ale rozumím, co člověk cítí, když něco
miluje. Přečetla jsem jenom překlad té knihy, ale chtěla bych ji přečíst také v originále.
Napsala jsem důvody, proč mám ráda Prahu. Ale nemám ráda české úřady a policii.
Úředníci nejsou moc příjemní a často musím dlouho čekat…
* * *
8
Akane Komiya (JAPONSKO)
Vánoce v Japonsku
O Vánocích v Japonsku rodina, která má děti, slaví doma. 24. prosince večeří pečené
kuře a vánoční dort. Potom v noci přijede Santa Claus a dá dětem dárky k polštáři.
Mladí muži a mladé ženy slaví s kamarády a přáteli. Jdou do restaurace nebo
zůstanou v bytě. Když slaví doma, jí smažené kuře, které koupili v KFC. Pak si dají malé
dárky.
Na Silvestra večeříme pohankové nudle. Pohankové nudle jsou tenké a dlouhé. Jíme
je, protože doufáme, že budeme mít dlouhý život a budeme zdraví. V noci přivítáme nový
rok a potom jdeme do svatyně. Naše svatyně vypadá jako zahrada. Ve svatyni je chrám, kde
je japonský bůh. Přijdeme k němu, ale nesmíme do něho vstoupit. Stojíme před ním a
říkáme ve svém srdci přání… Doba od 1. do 3. ledna se jmenuje „šogatu“. Během ní
odpočíváme doma. Jíme typické japonské jídlo, které se jmenuje „oseti“. Děláme ho už na
konci prosince, takže na Nový rok nemusíme vařit. A pijeme saké nebo nějaký jiný alkohol a
díváme se na televizi. Potom jdeme pozdravit naše příbuzné a přátele.
* * *
9
SKUPINA I/8
TŘÍDNÍ PROFESORKA: Mgr. IVA MALINOVÁ
* * *
Kwon Hyesun (KOREA)
Moje nejkrásnější dovolená
Jmenuju se Ilona a měla jsem krásnou cestu. V listopadu jsem cestovala do Londýna
a do Paříže. To byla nádhera!
Mnoho lidí říká, že pařížské metro je špinavé a chodí tam krysy. To byla pravda. Ale
na oknech metra byly graffiti a to je moc hezké umění. První den jsem přišla kvůli metru
pozdě do hotelu, neuměla jsem cestovat.
Druhý den jsem vstala brzy, protože jsem měla hodně plánů. Prvně jsem šla do
Paláce Versailles. Tam to bylo moc hezké. Asi na to nezapomenu do konce života, to bylo
opravdu nejpamátnější místo celého výletu. Byla jsem překvapena, že vidím veliký kanál
okolo paláce. Jak mohli udělat tak velký kanál v dávných dobách? Kromě toho tam byla
velmi pěkná a velká zahrada. Ani jsem nemohla vidět na její konec. A moc krásná příroda!
Nemohla jsem zavřít pusu překvapením. Byla tam lavička, seděla jsem tam a jedla chléb.
Byla mi zima, ale to nevadilo, bylo to moc krásné. A na kanálu seděla husa. Fotografovala
jsem se s husou.
Když jsem vyšla ze zahrady, setkala jsem se se starým korejským mužem a jeho
manželkou. Zeptali se mě, jak se dostanou do paláce. Tehdy jsem poznala, jak mi chybí
moje rodina.
10
Potom jsem šla do Eiffelovy věže. Ach – miluju Paříž. Eiffelova věž byla větší a
krásnější, než jsem myslela.
Potom jsem viděla památky kolem řeky jako například katedrálu Notre Dame a jiné.
Jela jsem lodí a myslela jsem na to, že chci cestovat do Paříže zase s rodinou.
Paříž je romantické město, moje krátká cesta do Paříže byla moc hezká taky díky mé
kamarádce Dominice, se kterou jsem cestovala.
* * *
11
SKUPINA II/I
TŘÍDNÍ PROFESORKA: Mgr. EVA DVOŘÁKOVÁ
* * *
Tang Hsin-Chieh (TCHAJWAN)
Co budu dělat, až budu stará žena
Až budu stará žena, nejdřív budu udržovat zdraví. Já bych nechtěla, aby se o mě rodina
musela starat. A taky musím být dost zdravá, abych měla energii dělat všechno, co budu
chtít dělat. Proto budu muset často cvičit, ačkoli nerada sportuju. Myslím, že budu mít psa,
se kterým budu moct chodit na procházku. To bude zajímavější, než sama sportovat. Taky
to bude motivace, protože pes bude potřebovat chodit ven každý den.
Až budu stará žena, budu se učit mnoho cizích jazyků. Sním o tom, že bych mohla
každý rok pobývat v jiné zemi, a tam studovat jazyky těch zemí. Samozřejmě budu hodně
cestovat, ale to záleží na penězích. Kdybych neměla dost peněz, mohla bych cestovat po
mapě nebo v cestopisu.
Až budu stará žena, budu hodná babička. Vnuci budou říkat kamarádům, že mají
nejlepší babičku na světě. Budu dobře vařit a budu umět vypravovat na dobrou noc o svých
zajímavých zkušenostech z cest.
* * *
12
Tang Hsin_Chien (TCHAJWAN)
Pohádka po sto letech
„Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je na světě nejkrásnější?“ trpělivá královna se i
dneska ptá.
„Moje krásná paní,“ zrcadlo zívá, „podívejte se, do dneška už má Sněhurka na
facebooku 10 milionů fanoušků. Její poslední fotka se líbí více než 1 milionu lidí.”
“A co je na té fotce?”
“Spí, a její obličej je bez kosmetiky.”
Královna je rozlícená, ale ještě se nevzdá: „Kolika lidem se líbí moje fotka, na které je
to jedovaté jablko?”
“Bohužel, moje krásná paní, ale nikomu.“
„Cože?“
„Můžete na ni Sněhurku třeba tagovat? Aby její fanoušci věděli, že to jedovaté jablko
bylo důležité…,“ poradí zrcadlo.
„Její fanoušky nepotřebuju!“ zlobí se královna, a pak vzdychá: „Mně prostě nejde nic
nového. Raději sbírat jablka v lese nebo chodit na procházku!“
Tak dělá, co má ráda. Po několika týdnech na facebooku ale Sněhurka píše, že ji bolí
krk, protože používá příliš dlouho chytrý telefon.
„Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je na světě nejzdravější?“ Královna se zeptá.
* * *
13
SKUPINA II/II
TŘÍDNÍ PROFESORKA: Mgr. JANA VESELÁ
* * *
Alex Suchy (IRSKO)
Klokan Kubi
Byl jednou jeden malý klokan Kubi. Byl hodný a roztomilý. Vypadal jako normální klokan,
ale měl jeden malý problém, nemohl skákat.
Všichni klokani se mu smáli, když ho viděli, protože chodil jako člověk. Každý klokan
byl rychlejší než Kubi. Když někde byla zeď nebo překážka, všichni ji přeskočili, ale chudák
Kubi musel najit nějaký průchod nebo ji obejít.
Jeden přátelský krokodýl viděl, že Kubi každý den pláče. Řekl mu, že musí být nějaký
důvod, proč chodí jako člověk a nemůže skákat.
Pak jeden letní den mladí klokani, kteří byli v keři, viděli dobrou trávu v kaňonu, tak
tam šli. Všichni byli veselí, dlouhou dobu nejedli tak chutnou trávu a pokračovali přes
kaňon. Ten kaňon byl užší a užší, ale ta tráva byla chutnější a chutnější.
Najednou se všichni zastavili, byla tam řeka, která byla široká a hluboká. Klokani ji
nemohli přeskočit. Ten kaňon byl vysoký a úzký a nemohli se otočit. Klokani mají jednu
slabost, nemůžou chodit pozpátku.
Noc byla blízko a všichni se začali bát. Ale pak si Kubi vzpomněl, že lidé můžou
chodit pozpátku. Tak třeba on může taky.
14
Tak to Kubi zkusil. Fungovalo to! Kubi zakřičel: ,,Já nás zachráním! ´´ Běžel přes kaňon
a pak našel svého přítele krokodýla a řekl mu, co se stalo.
Kubi stál na zádech krokodýla a plaval na něm ke kamarádům. Převezli každého
klokana do bezpečí. Všichni byli veselí a vděční. Konečně Kubi viděl, že jeho ,,slabost“,
vlastně byla jeho silnou stránkou. Od té doby všichni Kubiho respektovali a obdivovali.
* * *
Herbert Boden (RAKOUSKO)
ONA
Ona
Každý den čekám na ni.
Mám jí dát přednost.
Když ujela, nevadí.
Bude další. Skutečnost.
Rád cestuju tramvají.
* * *
15
Yu Ting (ČÍNA)
Čínský Nový rok
Já jsem studentka z Číny. Protože je rozdíl mezi východními a západními kulturami, v
České republice a dokonce i jiných evropských zemích mají jeden Nový rok, ale každý rok
Číňané vždy slaví dvakrát Nový rok podle lunárního kalendáře.
Tradiční Nový rok je první den v lednu a pak čínsky Nový rok, který se slaví mezi 21.
lednem a 21. únorem. Pro Číňany tento den je nejdůležitější den v roce a často se scházejí
doma nebo v restauraci s rodinami nebo kamarádky, slaví, piji a baví se.
Během Nového roku, Číňané mohou dělat ohňostroje. Když jsem byla malá holčička,
nejzábavnější věc, kterou jsem znala byla dívat se na ohňostroje s mým bratrem a sestrou v
novoroční noci. Samozřejmě jsem byla jen divák, protože je to příliš nebezpečné. A taky
hodně lidi se dívá na velký silvestrovský program v televizi, který se skládá z písní, tanců,
magie, akrobacie atd.
Lidé často chodí na návštěvu k rodině a přátelům, přeji si šťastný nový rok a taky
přinesou nějaké ovoce a dary. Jestli v rodině mají děti, dospělí dávají dětem pro štěstí
peníze. Lidé dávají peníze do červených obalů, protože červená v Číně, a to zejména v
Novém roce, je slavnostní barva.
Jestli budete mít příležitost zavítat do Číny a zkuste typicky čínský Nový rok.
* * *
16
Hu BeiBei (ČÍNA)
Jak se váží slon?
Kdysi král dostal slona jako dárek. On byl velmi šťastný a vedl své důstojníky, aby se
na slona podívali.
Slon byl obrovský a vysoký. Král se zeptal svých důstojníků, kdo vymyslí, jak zvážit
toho slona?
To byla těžká otázka. Někdo řekl, že se musí vyrobit velký mincíř, který by byl dost
velký, aby zvážil slona. Někdo dokonce řekl, že se musí slon rozdělit na kousky, aby se mohl
zvážit.
V té době přišlo dítě a řeklo králi: „Táti, mám nápad.” To byl králův nejoblíbenější syn.
Král mu řekl: „Ty jsi tak mladý, co myslíš.” Jeho syn řekl králi svůj nápad, král se zasmál a
nařídil svému důstojníkovi udělat to, co řekl jeho syn.
Oni šli k řece, kde byla velká loď. Jeden člověk zavedl slona na lod. Když se loď
ponořila do vody, nakreslil čáru na lodi, kde byla hladina vody. A pak vedl slona z lodi. Místo
toho dávala spoustu kamenů do lodi, dokud to šlo dolů k hladině, kde byla čára.
Důstojníci sledovali celý proces. Zpočátku neměli tušení, pak byli ohromeni
myšlenkou tohoto sedmiletého dítěte. Aby se poznalo, kolik váží slon, zvážili místo něho
kameny z lodi!
* * *
17
SKUPINA III
TŘÍDNÍ PROFESORKA: Mgr. DAGMAR ŠTĚPÁNKOVÁ
* * *
Tanja Knöepfelová (ŠVÝCARSKO/ČR)
Jídlo psů a jídlo lidí: Je tam nějaký rozdíl?
V dnešní době zacházíme s našimi psy jako s lidmi, a proto je důležité, že naši psi
dostávají jenom to nejlepší jídlo. V jídle mají vitamíny, minerály, omega 3 a 6, mastné
kyseliny, zkrátka všechno, co potřebují, aby byli zdraví. Ale když se podíváme na jídlo lidí,
tak vidíme velký rozdíl. I když jíme jinak než psi, je stejně důležité, abychom měli zdravé
jídlo.
V potravinách pro lidi jsou všude konzervační látky, nezdravé tuky atd., jenom aby
lidem to jídlo chutnalo lépe a abychom to chtěli jíst častěji.
Když jíme příliš hodně mastných a sladkých jídel, tak se může stát, že na tom
budeme závislí. Něco způsobí změnu v mozku a budeme potřebovat vždycky více těchto
potravin, abychom byli šťastní. Je to stejný princip jako u člověka, který je závislý na
drogách.
Je smutné, že jídlo pro naše psy je důležitější než naše jídlo. Doufám, že někdy bude
naše jídlo tak zdravé jako jídlo psů.
* * *
18
SKUPINA IV
TŘÍDNÍ PROFESORKA: Mgr. JITKA SCHORMOVÁ
* * *
Nghia Luong Dang (VIETNAM)
Láska na první pohled
Láska je nejkrásnější věc na světě. Nikdy nevíme, kdy nás může potkat.
Z filmů a knížek známe lásku na první pohled. Je opravdová, nebo ne? Budu vám
vyprávět příběh, který jsem opravdu zažil.
Jako každý den, tak i tento jsem se šel projít do svého oblíbeného parku. Byla už tma
a vůbec jsem neviděl na cestu. Sedl jsem si na lavičku a jen tak koukal do tmy. V parku se
procházeli rodiče s dětmi a na lavičkách posedávaly zamilované páry. Když jsem je viděl,
vyvstaly mi na mysli otázky: „Proč jsem tady každý den sám? Proč se cítím tak osamělý?“
Najednou ke mně přistoupila dívka asi stejného věku jako já. Sedla si ke mně na
lavičku. Nic neříkala, jen tak seděla právě vedle mě. Nechápal jsem to, protože byla v parku
spousta jiných volných laviček. Po chvíli jsem se jí z ničeho nic zeptal: „Jsi v pořádku? Proč
sis sedla právě vedle mě?“ Jen zavrtěla hlavou: „Chtěla jsem se jen projít a vyčistit si hlavu,
nic ti do toho není.“ „Jen jsem se zeptal. Kdo by se nezajímal o hezkou dívku, která si sedne
vedle na lavičku a vypadá smutně,“ bránil jsem se. Krásně se usmála a řekla, že se jmenuje
Kristýna, a zbytek večera jsme si povídali o všem možném.
Uvědomil jsem si, že ji mám hrozně rád a úplně se mi z toho točila hlava. Láska na
první pohled? Doprovodil jsem ji domů a domluvili jsme se, že se další den zase uvidíme.
19
Ona ale nepřišla. Ani druhý den, ani třetí. Čekal jsem na ni, ale ona se neobjevila. Byl
jsem z toho smutný. Ještě dlouho. Ale co oči nevidí, to srdce nepálí. Za nějakou dobu to
přebolelo.
V lásku na první pohled od té doby nevěřím. Myslím, že existuje jen v romantických
představách.
Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš
Českých přísloví je hodně, a každé je důležité. V čem však spočítá jejich smysl?
Pro mě sentence „Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš“ je v dnešní češtině nejčastěji
používané.
Vypadá to nesmyslně, protože můžeme vstoupit na ta místa, kde jsme už byli. Ale
průtok je už úplně jiný než předtím. Řeka se mezi prvním a druhým vstupem proměnila a
není tou samou řekou.
To je jen vnější význam, vnitřní by znamenal totéž, jako nemůžeš nic dělat dvakrát.
To přece není pravda, vždyť děláme většinou věci více než jen jednou. Ale ještě další
významněji a hlouběji by znělo toto: „Všechno, co vidíš, co děláš, běží s časem, a nic z toho,
co vidíme teď, už na nás nečeká. A věci, o kterých v současnosti mluvíme, se už změnily.“
Čas v každou vteřinu od nás utíká. Jestli nevyužijeme šanci, které máme v ruce, tak
možná budeme litovat.
* * *
20
Tatiana Shavkunova (RUSKO)
Jedno pražské ráno
Je zimní ráno. Spěchám na Albertov.
Ale najednou jako blesk z čistého nebe mi ujela před nosem tramvaj. Snažila jsem se
za ní běžet, avšak to se mi nepodařilo. Na přechodu pro chodce svítila červená, na druhé
straně ulice stál policista. Nemám šanci přeběhnout přes ulici a nedostat pokutu.
Nezbývá nic jiného než čekat. Hurá, už je zelená, běžím. Ale zakopla jsem o kámen a
spadla jsem na chodník. Ted‘ mám špinavé kalhoty a ruce, nálada pod psa.
Co ještě mě dneska čeká?
* * *
Mateusz Sawicki (POLSKO)
Ko-ko-kompromitace (konverzační kus)
Konverzují: krutá kočka, kudrnatý kluk.
Konání: kdekoliv, kdykoli
Kočka: (křičí)
Kéž korupční koalice končí kompromitaci krásné končiny, kterou kazí konjunktura!
Kéž kráčí ke kriminálníkům!
Kluk:
Ka-ka-kazíte k-k-klid, když kla-kla-klamně křičíte.
21
Kočka:
Koktáte!
Kluk:
Ko-ko-koktám, když ko-ko-koketujete!
Klidně květnatě konverzujme!
Kočka:
Klamete! Křičíte krásně, když koukáte, kde křižuji kolena!
Kluk klusem kvapí ke kočičce. Klopýtá, když kočka kroutí končetinou.
Kočka:
Krasobruslení! Komedie! Konečně kompromitace!
Katastrofa! Karikatura kluka!
Kéž kluci končí kompromitaci krásné končiny, které klid kazí.
Kéž kráčí ke klaunům!
Kočka kývá kratší končetinou.
Konec klukovy kompromitace.
Konečně kolaps koktání!
Konec: krásně korekně konverzující kluk.
* * *
22
Hiroyuki „Hiro“ Ishihara (JAPONSKO)
Krásné ráno
Bylo zimní ráno.
Spěchal jsem na Albertov, bylo už skoro devět hodin. Nebe bylo modré jako na jaře
a slunce zářilo. Cítíl jsem se skvěle, měl jsem dobrou náladu, ale najednou jsem potkal
krásnou českou ženu před křižovatkou blízko arménského obchodu. Na chvíli jsem
přemýšlel o tom, co mám dělat, ale za chvíli jsem se strašně lekl, protože jsem od ní
najednou slyšel velký hlas jako bomba. Nevěděl jsem chvíli, co se stalo. Ale uvědomil jsem
si, že to bylo její smrkání. Bylo by mi to jedno, kdyby takové krásné ženy smrkaly tak nahlas.
Spíš si myslím, že je to lepší než moje popotahování. Prostě jsem byl překvapen, když jsem
to slyšel.
Bylo to takové hezké ráno.
Risk je zisk
Uskutečnil jsem dvakrát v životě risk, jenž tohle to přísloví znamená. Poprvé jsem
zkusil nastoupit na svou univerzitu, přestože učitel v té době říkal, že není možné, abych to
zvládl. Neboť jsem neuměl na první státní zkoušce dobře psát. Ale nevzdal jsem se a snažil
jsem se na druhé zkoušce. A ta se mi povedla.
Podruhé jsem se rozhodl, že se přestěhuju do České republiky, abych uskutečnil svůj
dlouhodobý sen žít v Evropě.
Ale nedávno jsem přemýšlel o třetím risku, že zase musím tady začít pracovat a
vydělávat dost peněz, abychom s dcerou přežili. Jenže to není tak jednoduché. Japonské
23
firmy nerady přijímají staré lidi jako já a české nebo cizí firmy žádají dokonalou znalost
češtiny nebo angličtiny.
Ale čeština je také risk, protože je hrozně těžká, a proto budu na ni potřebovat
hodně času, možná celý život. Ale věřím, že risk bude zisk, a tak budu pokračovat ve studiu
na Albertově.
* * *
Florence Ollof (NĚMECKO)
Kdo hledá, najde
Jako mnohá evropská přísloví má i tenhle příklad původ v bibli. A ten, kdo hledá,
může to najít v bibli v Matoušovi 7,7. Tam celé přísloví zní: „Kdo prosí, dostane, a kdo hledá,
najde, a kdo zaklepá, je vpuštěn.“ Z těch tří dílů se budu zabývat jen tím prostředním, ale
všechny mají podobný smysl: abychom v životě něco dostali, musíme něco podniknout a
být trpěliví.
I když lidé nejsou věřící, mohou rozumět všeobecnému smyslu toho přísloví. Za prvé
je to samozřejmě smysl, který odpovídá protestantskému ideálu, že lidé musí být pracovití a
pilní. Žádný cíl se nepřiblíží, když nic neděláme a jen čekáme. Ten první smysl zrcadlí dnešní
představu, že lenoši jsou potrestáni a že jenom práce šlechtí člověka. Když nic nemáme v
životě, je to naše vina. Na druhou stranu to přísloví může být pochopeno i jinak. Nemusíme
být zoufalí, když momentálně nemáme úspěch – stačí, abychom měli trpělivost a zkusili to
ještě jedno. Ten druhý smysl nás může povzbudit víc než ten první a zní méně kapitalisticky.
24
Já osobně jsem přesvědčená, že to staré přísloví platí zvláště pro výzkum. I když
nějaký výzkumný projekt vypadá nerealizovatelný na začátku, nesmíme ztratit odvahu, ale
zkoušet to různými způsoby. Nakonec najdeme něco zajímavého – alespoň v to musíme
doufat! Pro mne to přísloví je dost motivační a moderní – i lidé před 2000 lety už věděli věci,
které můžou stále být užitečné pro naši dnešní společnost.
* * *
Nad dopisy čtenářů
Vážená redakce časopisu Vlasta,
čtu váš časopis už déle než 20 let a pokaždé tam najdu něco, co mne zaujme a
potěší. Nikdy by mně ale nenapadlo, že Vám budu psát a prosit o radu. Bydlím už 30
let v klidném domě se zahradou, kterou mohou všichni nájemníci využívat. Je tady 5
bytů, většinou samí starší lidé. Na jaře se k nám přistěhovala rodina se 4 malými
dětmi a od té doby je klid a pohoda z našeho domu pryč! Už jsem jim mockrát
říkala, že se nemohou tak nahlas mluvit, smát se nebo dokonce zpívat, běhat po
zahradě anebo řádit v bazénku. Hluk začíná hned ráno kolem osmé, pak je naštěstí
klid tak do čtyř, protože jsou ve školce a ve škole, ale pak zas do osmi blázinec.
Bydlím bohužel v bytě hned vedle nich. Sama jsem také měla syna, ale takový hluk
nikdy nedělal, byl totiž slušně vychovaný.
25
Snažila jsem těm lidem promluvit do duše, vždy slíbili, že to bude lepší, ale nic se
nezměnilo. Ostatním lidem v domě asi to nevadí, nebydlí vedle nich, a komu záleží na
klidu staré ženské jako jsem já? Nikomu! Ale přece se kvůli nim nebudu stěhovat?
Můžete mi poradit, jak problém vyřešit? Už jsem přemýšlela, že napíšu stížnost
starostovi nebo na policii. A pak mě napadlo, že nejdříve požádám o radu vás.
Děkuji Vám za odpověď.
Vaše čtenářka Věra
Odpovědi našich odborníků na mezilidské vztahy
Vážená paní Věro,
moc děkuji za váš dopis. Takový problém určitě nemáte jen vy. Noví sousedi často
přináší změny, na něž nejsme připravení. Jsme zvyklí žit v klidu, být si jistí, že všechno v
okolí domácnosti bude pořád stejné, a navíc máme svoje zvyky. Když přichází nějaká
změna, často si myslíme, že je to deviace. Otázkou je, jestli náš názor je správný.
26
Musíte vědět, že bydlení v domě, kde žije více než jedna rodina, má svoje
nevýhody a jednou s nich je to, že často slyšíme, co dělají naši sousedi. Možná i my
někdy posloucháme rádio tak hlasitě, že je to slyšet za stěnou.
Jestli někdo kazí klid ve dne, policie nám nepomůže. Je to totiž normální, že čtyři
děti dělají nějaký hluk. To, že sousední rodina spolu hodně mluví, směje se nebo zpívá,
možná znamená, že máte vedle sebe dobré a šťastné lidi. Určitě před třiceti lety i ve
vašem domě bydlely děti, které dělaly nějaký hluk. Byl to pro vás tehdy stejný problém,
jako je dnes?
Výchova dětí je stále těžká – už vůbec v situaci, kdy je máme čtyři. Možná jejich
rodiče opravdu chtějí reagovat na vaše rady, ale není to pro ně tak jednoduché.
Osobně vám doporučuji lépe se s novými sousedy seznámit. Rodiče dětí určitě
budou rádi, že mají vedle sebe sousedku, na kterou se budou moct spolehnout, když
budou potřebovat pomoct. Tím pádem i vy budete mít možnost lépe pochopit, s čím
souvisí halas, jenž slyšíte – doufám, že souvisí s krásným úsměvem dětí a v budoucnosti
také s vaším!
Držím palce k vyřešení vašeho problému!
Mateusz Sawicki
Vážená paní Věro,
moc vám děkujeme za důvěru. Máte těžkou situaci a řešeni určitě nemůže být
jednoduché. Děti jsou děti, a přestože vám rodiče slibujou klid, prostě to nedokážou
splnit. Naopak osobně vám rozumím a vím, že také nemáte sílu to zvládnout.
Nejsem si jista, že starosta nebo policie vám nějak pomůžou, protože ta rodina se
4 malými dětmi nic proti zákonu neudělala.
27
Avšak napadlo nás, že pokud by vás to bavilo a máte volný čas, rádi bychom vás
pozvali k práci v naší redakci, mohla byste psát pro starší lidi. Každé ráno v 7.30 je
porada a od půl páté do půl osmé kontrolujeme tisk našeho časopisu. Tím bychom
vyřešili všechny problémy, protože to je zrovna v té nejhlučnější době vašich sousedů.
Už dávno nemůžeme sehnat takového moudrého člověka jako jste vy. Opravdu
máte svůj jazykový styl a vyjádření myšlenek.
Doufáme, že vám taková nabídka vyhovuje a těšíme se na spolupráci.
Tatiana Shavkunova
* * *
28
ŠESTITÝDENNÍ INTENZIVNÍ KURZ
TŘÍDNÍ PROFESORKA: Mgr. EVA LÖBLOVÁ
* * *
Lisa Purcell (KANADA)
Dům mých snů
Dům mých snů je vlastně jenom malý byt, ale všechny věci uvnitř jsou nejkvalitnější a
na nejlepším místě v krásném městě. Je to blízko metra, divadla, restaurace a supermarketu.
Nechci auto. Dům je před řekou nebo rybníkem, protože mám ráda vodu. Moře je taky
blízko a rychlík tam jezdí často - každý den.
Ten byt je pod tichými sousedy a já jsem taky tichá kromě hraní na klavír. To je „
baby grand“ a platila jsem hodně peněz za izolaci stěn, tak můžu hrát hlasitě a sousedi
neslyší mé chyby. Kromě klavíru není důležité, co je uvnitř bytu. Nejsem materialista a
nechci moc věcí. Dávám přednost bytu nad živým městem v normální budově před bytem
na nudném venkově nebo ošklivém sídlišti.
* * *
29
Mikiko Shintani (JAPONSKO)
Mé dojmy z pobytu v Praze
Před příjezdem do Prahy jsem se těšila na hezké město a dobré pivo. Nejen
historické a slavné místo s krásnou architekturou, ale i obyčejné scenérie na ulici jsou
elegantní a krásné. Ráda se dívám na město a lidi z tramvaje, proto, když jsem měla čas,
jsem občas jezdila tramvají.
Už jsem si zvykla, ale hned jak jsem přijela, myslela jsem, že Praha je velmi tichá,
protože v autobusu, metru, ani v obchodě není hlučná hudba a hlášení a lidé mluví potichu.
To mi velmi vyhovuje.
Uplynulo už osm měsíců, poznala jsem Prahu více a myslím si, že kdyby tady bylo
méně kuřáků a bylo tepleji, líbilo by se mi město víc.
Navíc mám dva dojmy. První: podle mě jsou Češi bezstarostní a tolerantní. To má
dobrou i špatnou stránku, ale dosud je to pro mne dobré. Například na ulici nebo v tramvaji
jsou s majiteli psi bez vodítka. To je nemožné a neuvěřitelné v Japonsku, ale nevadí mi to.
Druhý: ceny se od mých představ liší. To mě překvapilo, protože Češi často říkají, že
v Tokiu je všechno drahé, ale v Praze kromě potravin a alkoholu jsou ceny většinou stejné
nebo vyšší, například u elektrospotřebičů. Ale pivo je dobré a překvapivě levné a z toho
mám velkou radost.
Jsem spokojená s pobytem v Praze.
30
Dům mých snů
Předtím jsem chtěla bydlet ve velkém domě, ale postupně jsem si to rozmyslela.
Uklízet velký dům a kontrolovat mnoho věcí, to je nepříjemné a pro mě těžké. Myslím, že
mít méně věcí a žít prostě, to je lepší. Proto bych nechtěla mít velký dům
Přikládám velký význam lokalitě. Obytná čtvrť s dobrou bezpečností a vynikajícím
dopravním spojením. Navíc dostatečně blízko obchodního centra a hezkého parku.
V bytě bych chtěla světlý obývák s velkým oknem a „Tatami“ prostorem. Sednout
nebo lehnout si na „ Tatami“ je moc komfortní. Chtěla bych mít funkční kuchyňskou linku a
vestavěnou skříň v kuchyni a ložnici se šatnou. Chci, aby všechny věci měly své místo. To je
dům, kde můžu relaxovat, i když je malý, je nejlepší.
* * *
31

Podobné dokumenty

odkaz zde - ÚJOP UK - Univerzita Karlova

odkaz zde - ÚJOP UK - Univerzita Karlova Příspěvek se zabývá problematikou testování čtení s porozuměním na VŠ. Častá věta typu: „studenti snad ani nemusí umět mluvit, hlavně když si umí v cizím jazyce něco přečíst“, může být ve skutečnos...

Více

Stáhnout ukázku v PDF

Stáhnout ukázku v PDF trápí. Možná potřebovala pomoct a možná jsme byli jediní, kdo jí po­ moct mohl. Jenomže my jsme před tím zavírali oči a já z toho teď ne­ mám dobrý pocit. To se nesmí nikdy opakovat. Teď už je ale ...

Více