Peruánské guerilly ožívají - Univerzita Hradec Králové

Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Peruánské guerilly ožívají
Lenka Špičanová
Peru nezahájilo nový rok zrovna šťastně. Hned 1. ledna se jeho obyvatelé museli
smiřovat s tím, že povstalecké guerilly – jejich letitá noční můra - pravděpodobně nepatří
minulosti, jak se snad v uplynulých měsících mohlo zdát. Média totiž přinesla informaci, že
skupina asi sto padesáti ozbrojenců požadujících odstoupení prezidenta Alejandra Toleda
obléhá policejní komisařství v třicetitisícovém městečku Andahuaylas na jihozápadě země,
drží v zajetí sedmnáct rukojmí a vyhrožuje krveprolitím. Rázný zásah bezpečnostních
jednotek, při němž přišlo o život šest lidí, sice během čtyř dnů rebely přiměl ke složení zbraní,
hořká pachuť však zůstala. Událost totiž upozornila, že paramilitární skupiny, jež zemi
několikrát přivedly na pokraj chaosu, se po období relativního klidu opět radikalizují.
BUĎTE VLASTENCI, PĚSTUJTE KOKU
Ačkoliv guerillovým bojem v Peru během posledních dvaceti let nechvalně proslula
především ultralevicová Světlá stezka a Revoluční hnutí Túpac Amaru, je poslední násilná
akce dílem povstalců poněkud jiného ražení. Stojí za ní Hnutí etnocaceristů, složené převážně
z veteránů peruánsko-ekvádorské války (1995), jež nové členy (podle odhadů je jich dnes
kolem čtyř tisíc) verbuje hlavně mezi radikální mládeží frustrovanou chudobou a vysokou
nezaměstnaností.
Etnocaceristé sami sebe prezentují jako patrioty, obránce domorodého obyvatelstva a
peruánských zájmů. Volají po očistě společnosti a prosazují zavedení trestu smrti pro
vlastizrádce a korupčníky. Žádají bezpodmínečné odstoupení současné vlády prezidenta
Alejandra Toleda, kterou obviňují z korupce a neschopnosti bránit zájmy státu proti
zahraničním tlakům, zejména ze strany Chile a USA. Ostře kritizují také hospodářskou situaci
země, přechod k tržní ekonomice a liberální reformy, které prohloubily sociální rozdíly mezi
bílou elitou a domorodou indiánskou většinou (zhruba 80 % peruánského obyvatelstva tvoří
indiáni a mesticové). Zásadním ekonomickým požadavkem hnutí je znárodnění hlavních
výrobních sektorů. Na první pohled nesourodá ideologická směs nacionalismu, xenofobie,
socialismu a militarismu je typickým jihoamerickým mixem zaručujícím rychlý růst obliby
mezi chudou a nevzdělanou masou indiánského obyvatelstva.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Mezi přední témata etnocaceristů patří i kritika vládní protidrogové politiky, která je
do velké míry podřízená americkým zájmům. Peru patří spolu s Kolumbií a Bolívií mezi
největší světové producenty koky a Spojené státy, které jsou naopak největším spotřebitelem
kokainu, tlačí na vlády těchto zemí, aby koková pole likvidovaly dle stanovených kvót. Jejich
plněním pak podmiňují hospodářskou pomoc, na níž jsou chudé jihoamerické státy do značné
míry závislé. Pěstování koky a příjmy z jejího prodeje jsou však pro nemalou část peruánské
populace jediným zdrojem obživy. Násilné mýcení této tradiční plodiny v rámci boje, který
Spojené státy vyhlásily latinskoamerickým drogovým kartelům, vyvolává silné protiamerické
nálady. Nahrává tak radikálním skupinám, které organizují protivládní demonstrace a
populistickými hesly získávají na svou stranu nespokojené obyvatelstvo. To je i případ
etnocaceristů, kteří prosazují svobodné pěstování koky a ohánějí se sloganem „Peruánci,
buďte vlastenci - pěstujte a konzumujte koku!“. Vláda však za pravý důvod jejich podpory
pěstitelům koky označuje napojení na narkomafii a tučné příjmy z obchodu s kokainem,
z něhož etnocaceristy viní.
MESIÁŠ NOSÍ UNIFORMU
Autorem ideologie etnocaceristů je Isaac Humala, otec současných vůdců hnutí –
bratrů Antaura a Ollanty Humalových. Jeho základní myšlenkou, která se stala páteří
etnocacerismu, je konflikt mezi „cobrizos“ a „blancos“ čili mezi indiány a bělochy, jež
prostupuje celou společností a způsobuje silné sociální napětí. Humala a jeho následovníci
věří, že demokratický způsob vlády je v této situaci naprosto nevhodný a volají po silném
autoritativním vládci (nejlépe vojákovi), který by byl schopen zajistit řád, zákonnost a
zmírnění sociálních a majetkových rozdílů mezi chudými indiány a bohatými potomky
Španělů. Vzorem nového uspořádání se má stát incká říše a její „čistá“ morálka, založená na
přikázání: „Nelži, nekraď, nezahálej!“
Etnocaceristé se u Inků inspirovali i rozlohou a mocí jejich slavné říše. Antauro
Humala, major ve výslužbě a radikálnější z obou bratrů, by rád obnovil Peru v hranicích
inckého impéria, které se v 15. století rozkládalo na území Peru, Ekvádoru, Bolívie, severního
Chile a severovýchodní Argentiny. Zatímco tento plán je vzhledem k současnému rozložení
moci v regionu zcela nereálný, další požadavky hnutí by mohly mít v jihoamerickém prostředí
určitou odezvu. Rychlý konec novoroční rebelie, při jejímž potlačení byl zatčen i Antauro
Humala, sice ukázal, že entocaceristé zatím výraznějšího otřesení státní mocí nejsou schopni,
přesto však není radno jejich vliv podceňovat.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Důvodem je krom jiného i fakt, že označení „Etnocacerista“ je odvozeno od jména
maršála a exprezidenta Andrése Avelina Cácerese, peruánského hrdiny z období Pacifické
války (1879-1883) proti Chile. Peru v této válce ztratilo nezanedbatelnou část jižních území a
dodnes proto mezi Peruánci panuje silná nevraživost vůči chilským sousedům. Není divu, že
megalomanské teritoriální nároky etnocaceristů, šovinismus a xenofobie namířená zejména
proti chilským investorům a firmám, mají mezi Peruánci nemalý ohlas a nelze je brát na
lehkou váhu. Stačí se podívat hned za hranice, do Bolívie, která v Pacifické válce utrpěla
podobné ztráty. Chile ji připravilo o přístup k moři, čímž do značné míry paralyzovalo
bolívijskou ekonomiku závislou na vývozu. Bolívijsko-chilské vztahy jsou tak napjaté, že
záměr dnes již bývalého prezidenta Gonzala Sáncheze de Lozady exportovat zemní plyn
(nejvýnosnější bolívijskou komoditu) přes chilské přístavy vyvolal tak silnou vlnu odporu, že
Lozada musel v říjnu 2003 odstoupit ze svého úřadu a prchnout ze země.
PŘÍZRAK SE VRACÍ
Peruánský prezident Alejandro Toledo takové krizi zatím čelit nemusel, ale křivka
jeho popularity během tří a půl let, které strávil u moci, rapidně klesla a další volby v roce
2006 mu vítězství zřejmě nepřinesou (téměř 90 % Peruánců odmítá současnou vládní
politiku). Pokus etnocaceristů násilně zkrátit pětileté prezidentské období se nezdařil. Ba
naopak, alespoň načas sjednotil politické špičky (vládní i opoziční) v boji za udržení
demokratického zřízení a Toledovu pozici tak spíše upevnil. Zdálo by se tedy, že prezident
může být spokojený. Pokud však jeho vláda bude pokračovat v korupčních praktikách a
nepodaří se jí poskytnout chudým a nezaměstnaným Peruáncům alespoň malou naději na
zlepšení, radikálních hnutí typu etnocaceristů bude přibývat a řady jejich stoupenců se budou
rozšiřovat.
K jejich pacifikaci pak nemusí stačit několik úspěšných zásahů a uvěznění vůdců.
Nedávno obnovený proces s Abimaelem Guzmánem je toho důkazem. Zakladatel a šéf Světlé
stezky byl v roce 1992 zajat a odsouzen vojenským tribunálem k doživotnímu vězení, buňky
senderistů byly rozprášeny a zbytky jejich členů se stáhly do hor. Když však předloni
peruánská administrativa zrevidovala drakonické „protiteroristické zákony“ bývalého
prezidenta Alberta Fujimoriho a postavila Guzmána před civilní soud, provázely jeho první
zasedání na začátku listopadu loňského roku nečekaně bouřlivé demonstrace senderistů a
jejich sympatizantů. Sám Guzmán a další souzení rebelové využili během procesu televizních
kamer a se zaťatými pěstmi vykřikovali protivládní komunistická hesla.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php
Kabinet ibero-amerických studií
* Fakulta humanitních studií * Univerzita Hradec Králové *
Etnocaceristé zatím zdaleka nedosahují početní síly Světlé stezky, stupně její
organizace ani podpory mezi obyvatelstvem, ale jejich popularita může postupně narůstat.
Světlá stezka byla založena v roce 1970 a první významnější protivládní akci zorganizovala
až po deseti letech své existence. Etnocaceristé jsou prozatím minoritní paramilitaristickou
skupinou, ale pokud využijí potenciál, který v sobě skrývá nedůvěra v politickou reprezentaci
a dlouhodobá frustrace většiny peruánského obyvatelstva, ještě o nich uslyšíme.
Článek původně vyšel v Respektu, roč. 16, 2005, č. 3, s. 12.
http://fhs.uhk.cz/politologie/ibero/index.php