Tajemství hliněných tváří

KO0906_Peru_.indd 12
21.5.2009 16:26:41
TEXT A FOTO: ŠTĚPÁNKA DLOUHÁ, LUKÁŠ CHMÁTAL A ONDŘEJ DLOUHÝ
Tisíc let nehybně hledí ze skalních srázů do
nekonečných andských údolí. Tisíc let je po
částečkách oprýskává čas. Už tisíc let ve svých
útrobách střeží klid mrtvých, jejichž těla se
vzpouzejí obrátit v prach.
KOKTEJL 6/2009
KO0906_Peru_.indd 13
13
21.5.2009 16:27:39
Mauzolea Revash.
R
ůznorodost starobylých kultur na území dnešního Peru
byla mnohem větší, než se
na první pohled zdá. Byla ale
zcela přirozená, neboť odrážela rozmanitost zemskou – počínající
vyprahlou oblastí pobřežních pouští,
pokračující přes syrovou krajinu And
a končící u pásu amazonských rovin
porostlých kobercem deštného lesa.
Přestože symbolem starověkého
Peru je pro mnoho z nás civilizace
incká, byla jen vyvrcholením vývoje,
nerušeně probíhajícího několik tisíciletí. Vývoje, během něhož mnohé
civilizace rozkvetly a zase zanikly vinou nečekaných přírodních katastrof
či krvavých mezilidských bojů.
BOJOVNÍCI Z MLŽNÉHO LESA
Údolí Belén.
KOLUMBIE
EKVÁDOR
Chachapoyas
BRAZÍLIE
PERU
Lima
BOLÍVIE
Zhruba šedesát let před vpádem
conquistadora Francisca Pizarra do
Incké říše, tedy někdy po roce 1470,
si Inkové podmanili početnou kulturu, obývající pás horských mlžných
lesů na východním úbočí peruánských
And. Inkové je nazývali Sacha puyus,
tedy „ti z mlžného lesa“ či volněji přeloženo „oblační bojovníci“. Postupem
času byl název zkomolen na Chachapoyas a stejným jménem se dnes pyšní
i hlavní město celé oblasti.
Název přesně vystihuje místní
podnebí, jež je charakteristické čas-
Tichý oceán
CHILE
14
KOKTEJL 6/2009
KO0906_Peru_.indd 14
21.5.2009 16:28:23
9. stol. př. n. l.
9. století př. n. l.
Příchod prvních lidí do oblasti
dnešního Chachapoyas.
3. století n. l.
Počátky chachapoyských kulturních tradic.
9. století
Rozkvět chachapoyské kultury, vznikají velká sídla
a pevnosti jako Kuélap a Gran Pajatén.
Gran
Pajatén.
0
3. stol. n. l.
2. polovina 15. století
Inkové v čele s Inkou Tupacem
Yupanqui si podrobují chachapoyskou říši. Neustále však dochází
k odbojům a vzpourám.
1528–1532
Tupac
Během válkyy mezi Inky Atahualpou Yupanqui.
a Hua
Huascarem chachapoyští
bojov
bojovníci stojí na straně
Hua
Huascara. Ten je nakonec
za
zavražděn
a mnoho
c
chachapoyských
indiánů
p
popraveno
nebo
de
deportováno.
Atahualpa.
tými dešti a vysokou vzdušnou vlhkostí. V údolích rozedraných proudy
divokých řek do bizarních tvarů, se
pomalu převalují oblaka těžké mlhy.
Bujná vegetace dychtivě pohlcuje
každý paprsek dopadajícího světla
a vzduch je nasáklý vůní půdy a tlejícího listí.
Není divu, že Chachapoyští byli po
celá desetiletí trnem v oku Inků. Boj
9. stol. n. l.
Huascar.
v podmínkách natolik odlišných od
horské puny musel být pro Inky těžký
a vyčerpávající. To ostatně potvrzuje
i španělský kronikář Garcilaso de la
Vega, když hovoří o chachapoyském
odboji: „Podrobování této provincie bylo
velmi obtížné a stálo Inku mnoho mužů.
Jednak proto, že krajina je tu drsná a neprostupná a také proto, že místní lidé jsou
odvážní a bojovní.“
Kresba pohřebiště Cueva
de los Secretos z deníku
člena expedice Lukáše
Chmátala.
16. stol. n. l.
Od roku 1532
V době conquisty se
Chachapoyští přidávají na
stranu Španělů a napomáhají
tak rozkladu a podrobování
Incké říše.
Rok 1547
Španělští vojáci přicházejí do
Francisco
Chachapoyas a rázně ukončují Pizarro.
chachapoyskou nezávislost.
Během dalších dvou
set let chachapoyští indiáni
v důsledku nemocí, hladu
a nouze postupně vymírají.
CHACHAPOYOVÉ
TEXT A FOTO: ŠTĚPÁNKA DLOUHÁ, LUKÁŠ CHMÁTAL A ONDŘEJ DLOUHÝ
Chachapoyská kultura je podobně,
jako většina amerických civilizací,
opředena rouškou tajemství. Popisy
chachapoyské historie, politického
uspořádání či náboženství nikdy nevznikly a poslední pamětníci leží už
stovky let pod zemí. Jediným klíčem
k poznání této kultury tak zůstávají
cenné střípky textů dochovaných ve
španělských kronikách a samozřejmě
také přeživší památky, čekající na svůj
nový zlatý věk.
Přestože je oblast archeologům
známa již dlouhou dobu, intenzivnější
archeologické práce zde ještě provedeny nebyly a v nejbližší době nejspíš
ani nebudou. Cestovatel s duší dobrodruha se tak poměrně snadno dostane
i do míst, kde se unikátní historické
artefakty náležející do muzeí vyskytují po stovkách tam, kde byly naposled
zanechány.
SARKOFÁGY NAD PROPASTÍ
Vstupní brána do pevnosti
Kuélap, jedné z nejkrásnějších
chachapoyských památek.
Chachapoyské památky jsou rovnoměrně rozeseté v krajině kolem dnešního Chachapoyas a pak dále na jih,
v okolí vesnice Leymebamba. Většinu z nich tvoří ruiny měst převážně
umístěných na vrcholech kopců a pak
také pohřebiště, která svým vzhledem
předčí veškerá očekávání.
Chachapoyští indiáni pohřbívali
mrtvé do hliněných hrobek (chullpas)
umístěných vysoko v puklinách strmých skalních srázů. Tato místa, záměrně zcela nedostupná, jsou dobře
chráněna před vodní a větrnou erozí. Pohřebiště tak přečkala v téměř
neporušeném stavu celá staletí (nejstarší památky pocházejí z devátého
století).
Vzhled pohřebišť se krajově liší,
neboť chachapoyská říše byla spíše aliancí spřátelených kmenů, než
královstvím s ucelenými kulturními zvyky. Na severu říše byli vysoce
postavení lidé posmrtně ukládáni do
KOKTEJL 6/2009
KO0906_Peru_.indd 15
15
21.5.2009 16:28:44
UKRADENÉ MUMIE
Sarkofágy z pohřebiště Cueva de los
Secretos (dva dny cesty od Chachapoyas)
jsou výtečně zachovalé a navíc i dobře
dostupné. K archeologickým vykopávkám,
podobně jako na jiných místech, zatím
nedošlo a mumie jsou proto stále
přítomny. Bohužel se v minulosti zřítil strop
jednoho z převisů a část pohřebiště zničil.
V létě roku 2008 vykradla velkou část
hrobek Mauzolea v Diablo Wasi takzvaná
mumiová mafie, která se specializuje na
rabování historických artefaktů a jejich vývoz
do zahraničí. Zloději jsou vybaveni moderní
alpinistickou technikou a k hrobkám slaňují
z vrchního okraje útesu.
Nástěnná malba z naleziště La Petaca
zobrazuje postavu zdobenou parožím
z jelena, a v levé ruce třímá krvavou
oběť – lidskou hlavu oddělenou od zbytku
těla. Tělo oběti stojí vedle a z přeříznutého
krku prýští krev. Ačkoliv jsou petroglyfy
v Chachapoyas běžné, takto kruté
vyobrazení je unikát.
MINIROZHOVOR
hliněných sarkofágů připomínajících
včelí úly (purunmachus). Některé sarkofágy mají kromě těla vymodelovanou i hlavu, hrdě nesoucí klobouk či
pokrývku podobnou kulichu, a bývají
zdobené červenými, bílými a žlutými jíly. Mumifikované tělo mrtvých
spočívá schoulené v jejich útrobách,
zatímco hliněné tváře nehybně hledí
dolů do údolí.
16
Mauzolea v Diablo Wasi
umístěná ve stametrových výškách.
Způsob mumifikace chachapoyských mrtvých navazuje na dlouhou
tradici pouštních a andských národů,
a je proto poměrně vyspělý. Mrtvému
byly nejprve do úst a nosních dírek
vloženy chomáčky bavlny, aby při
mumifikaci nedocházelo k deformacím obličeje. Skrze anální otvor bylo
dále tělo zbaveno vnitřností, aby se
zabránilo rozkladným procesům. Poté
byl mrtvý uložen do fetální polohy
a zabalen do několika vrstev textilií.
Právě textilie zajišťovaly mikroklima vhodné pro mumifikaci a pomalé
vysoušení. Takto připravený kokon
Chachapoyští přímo pod převisem
opletli proutěnou kostrou a obestavě-
li zídkou, na kterou dále lepili jíl s příměsí trávy a dřeva.
Směrem k Leymebambě sarkofágů
ubývá a začínají se objevovat bohatě
zdobená mauzolea ve tvaru domečků. Ta sloužila jako místo posledního
odpočinku i několika mrtvým. Stejně
jako sarkofágy, i mauzolea jsou vystavěna ve srázech stovky metrů nade
dnem údolí. I méně bystrý pozorovatel tak žasne nad tím, jak bylo možné
dopravit mrtvého do takových výšin
a ještě kolem něj vystavět malý dům.
Domorodci rádi vyprávějí, jak
chachapoyští indiáni spouštěli nebožtíky k puklinám na dlouhých lanech
z agáve z vrchního okraje kaňonu.
MARTIN KAŇÁK – archeolog
K
ronikář Pedro Cieza de León ve svém
díle Crónica del Perú (1550-3) uvádí:
„Chachapoyští indiáni jsou nejsvětlejší
a nejkrásnější lidé, které jsem viděl a mnohé
jejich ženy byly pro svou krásu vybírány za
manželky Inkům nebo se staly kněžkami
v inckých chrámech.“
Co může být na tomto tvrzení pravdy?
Rasová různorodost byla v oblasti dnešního
Peru před příchodem Španělů asi pestřejší,
než by se na první pohled zdálo. Keramické
sošky kultury Moche například zobrazují
osoby se silně orientálními rysy, existují
dohady o přítomnosti Féničanů na Amazonce,
kroniky mluví o pralesním kmeni bojovných
obchodníků Piros, kteří byli vousatí a světlé
pleti. Není tedy vyloučené, že i Chachapojští
náleželi k nějakému rasově netypickému etniku
pro tuto oblast.
Nakolik se můžeme spoléhat na prakticky
jedinou písemnou paměť peruánských
kultur – na španělské kroniky?
Španělští kronikáři přicházející do Jižní
Ameriky se setkali s prostředím a společností,
jejíž zákony, hodnoty a způsob vidění světa
neznali a nechápali, a tak si mnohé skutečnosti
vykládali neadekvátním způsobem. Někdy jim
nereálné a smyšlené informace poskytovali sami
domorodci. A pak je tu vědomé zkreslení, za
kterým často stojí takzvaní „toledanští kronikáři“.
Jejich díla jsou charakteristická ostrou kritikou
a očerňováním incké kultury proto, aby conquista
a evangelizace místních obyvatel byla chápána
jako záchrana a osvobození. Jejich protipólem
jsou pak takzvaní „posttoledanští kronikáři“.
Ti se naopak snažili o nereálnou idealizaci
předšpanělských civilizací.
Všichni snad ale historická fakta
nezkreslovali…?
Jsou tu samozřejmě i další kronikáři, jako
například Guaman Poma de Ayala nebo
Garcilaso de la Vega, oba původem míšenci,
s předky jak na španělské straně, tak i v původní
vládnoucí incké dynastii. Ti měli poměrně dobrý
zdroj informací. A pak je tu již zmíněný Pedro
Cieza de León. Jeho zprávy jsou považovány za
poměrně věrohodné, a pokud jsou zkreslené, tak
ne vědomě. Pokud se tedy jeho popis příslušníků
etnika Chachapoyas zakládá na osobní
zkušenosti, tak se domnívám, že je věrohodný.
Ptala se Štěpánka Dlouhá
KOKTEJL 6/2009
KO0906_Peru_.indd 16
21.5.2009 16:29:06
Rekonstrukce chachapoyského domu
v Kuélapu včetně kamenných reliéfů.
Údolí řeky
Utcubamby.
Pohřebiště Pueblo
de los Muertos.
pracná a nebezpečná a odrážela úctu
a význam, který tato kultura svým
mrtvým přikládala.
BLÍZKO BOHŮM
Mumie ve
fetální poloze.
Pravděpodobněji však po úbočí vystavěli provizorní chodník, který po
dokončení práce strhli, aby hrobku
zesnulého nevyrabovali zloději či
ji nenavštívila zvířata. Tak či onak,
výstavba pohřebišť musela být velmi
Protiklad posmrtného života, tedy
život pozemský, připomínají ruiny
měst. Ty se s nečekanou pravidelností
vyskytují na vrcholech dominantních
kopců. Důvod je prostý. Ve výšinách
byla města mnohem lépe chráněna
před nepřáteli a ušetřena byla také zemědělská půda, která je v Andách velmi vzácná. Když jsme stoupali k ruinám do místa, které se dnes nazývá
Vista hermosa, tedy Nádherný výhled,
napadlo nás, že to muselo být i kvůli požitku z té všeobjímající krásy.
A snad i z touhy po blízkosti bohů...
Chachapoyská obydlí byla skromná,
zpravidla kruhového tvaru o průměru
několika málo metrů, s kuželovitou
střechou, vystavěná z nepravidelných
kusů vápence. Na vrcholech kopců
byl nevyrovnaný terén, a tak má většina domů ještě podezdívku. Tato typická podpůrná zdiva bývají k vidění
i na místech, kde už všechny obytné
domy pohltila neúprosná džungle.
Některé domy byly zdobené kamennými reliéfy ve tvaru jednoduchých či
vícečetných trojúhelníků a kosodélníků, výjimečně také figurálními výjevy.
Tento stavební styl je pro chacha-
poyské indiány typický a nemá jinde
v Peru obdobu. Pro jeho vkusnost,
přesnost a jemnost se mu poeticky
říká „tkaní kamenem“.
Chachapoyas je i v dnešní době
místem, kde se s turisty tísnit nebudete; místem, které voní kávou, kokou
a pralesními bylinami. Studánky tu stále rodí Yacumama, hadí matka, a pozici
bohů zastávají hory, jeskyně a stromy.
Zázraky jsou na denním pořádku. Stačí
jenom otevřít oči a svou duši.
Výpravu podpořil Expediční fond,
partnerem je magazín Koktejl.
EXPEDICE VILCABAMBA
Tříčlenná studentská Expedice Vilcabamba
ve složení Štěpánka Dlouhá, Lukáš Chmátal
a Ondřej Dlouhý podnikla v létě roku
2008 cestu za málo známými indiánskými
památkami do jihoamerického Peru. Výprava
kromě chachapoyských památek navštívila
také památky incké, památky kultury Chimu,
Moche, Chavín a Huari. Cílem expedice
bylo zdokumentovat tyto památky formou
fotek a kreseb.
KOKTEJL 6/2009
KO0906_Peru_.indd 17
17
21.5.2009 16:29:28