diverzity - Dobruška

DIVERZITY
Kateřina Tichá
2007/2008
1
„Přívrženci Kampaně za Reálný čas tvrdí, že stejně jako snadné cestování způsobilo erozi
rozdílů mezi jednotlivými zeměmi a světy, tak také cestování v čase má teď na svědomí
erozi rozdílů mezi jednotlivými epochami. 'Minulost je teď úplně jako cizí země,' říkají:
'Dělají tam všechno úplně stejně.'“
Douglas Adams: Život, vesmír a vůbec
2
OBSAH
Úvod........................................................................................................................4
I. Systémy...............................................................................................................5
Základní principy systémů..........................................................................................5
O krizích.....................................................................................................................5
Pokušení universalismu..............................................................................................6
II. Diverzity přírodní................................................................................................7
1. Geodiverzita a klimatická diverzita..........................................................................8
Teorie......................................................................................................................8
Ochrana geodiverzity ..............................................................................................8
Obnova geodiverzity................................................................................................9
2. Biodiverzita...........................................................................................................10
Genová diverzita....................................................................................................10
Taxonická diverzita...............................................................................................12
Hotspots................................................................................................................13
Vnímání a potřeba přírodní diverzity.....................................................................13
III. Diverzity socio-ekonomické.............................................................................14
Lidstvo a jeho civilizace jako systémy........................................................................14
1. Kulturní diverzita..................................................................................................15
Podpora kulturní diverzity.....................................................................................15
2. Ekonomická diverzita............................................................................................17
Globalizace............................................................................................................17
3. Další diverzity........................................................................................................19
Sociodiverzita........................................................................................................19
Osobní diverzity....................................................................................................19
IV. Vybrané obrazy z dějin diverzit........................................................................20
Černobylský zázrak...................................................................................................20
Zdravé díry po granátech...........................................................................................21
Korály, my a tsunami................................................................................................22
Nehezká sci-fi............................................................................................................23
Závěr.....................................................................................................................24
Poděkování............................................................................................................24
Zdroje....................................................................................................................25
Knižní.......................................................................................................................25
Časopisecké..............................................................................................................25
Internetové................................................................................................................25
Další.........................................................................................................................26
Rejstříky................................................................................................................26
Jmenný rejstřík.........................................................................................................26
Místní rejstřík............................................................................................................26
Věcný rejstřík s výklady.............................................................................................27
3
ÚVOD
Nyní, na vrcholu svého obecného vzdělání, rozhodla jsem se zaměřit se na téma shrnující
většinu z mnou dosud získaných poznatků pod novým úhlem pohledu. Určila jsem si za
cíl pohlédnout na svět jako na krásnou sbírku, v níž hodnotu nemají jednotlivé exponáty,
ale jejich rozmanitost – diverzita.
Přesto, že diverzitu považuji za přirozenou vlastnost všech systémů (více v kapitole I.),
rozhodla jsem se v zájmu přehlednosti práce podržet se zavedeného pojmu diverzity
v plurálu. Ač budu tedy psát o geodiverzitě, biodiverzitě, kulturní diverzitě a mnohých
dalších „subdiverzitách“, je třeba to chápat pouze jako snahu ve stručnosti komplexně
zachytit šíři jediného pojmu. Diverzitu lze hledat téměř v každém oboru a každé jeho
úrovni. Moje práce může poskytnout schematické obrazy, nástiny jednotlivých teorií a
nabídnout nový pohled na mnohé v současnosti diskutované problematiky.
Mohu vám dát brýle a navrhnout, na co se jimi dívat. Nemohu popsat vše, co přes ně lze
vidět.
on 3)
Diverzita se stala poprvé předmětem mého zájmu, když jsem se setkala s pracemi
Václava Cílka. Především v knize Krajiny vnitřní a vnější 1) se věnuje rozšíření pojmu
diverzita z široce známé a hýčkané biodiverzity na geodiverzitu a diverzitu klimatickou.
Právě tyto jsou podle něj základem bohatství života na Zemi.
Vskutku nejrozmanitějším je téma biodiverzity, v níž jsem chtěla vycházet především z
publikace Sekretariátu Úmluv o biologické rozmanitosti nazvanou Biologická rozmanitost
na Zemi: stav a perspektivy 3). Pravděpodobně vinou překladu je ale tato nedostačující, ba
zavádějící. Využívala jsem proto více zdrojů, které nejsou věnovány přímo biodiverzitě,
jako takové, ale posuzují ji v různých kontextech. Šlo především o publikace National
Geographic, časopisy (Dnešní svět A), Vesmír B)) a internetové chrámy vzdělanosti (OSEL f),
Wikipedia b)).
Aktuálním trendem, který se pokusím zachytit, je rozšiřování chápaní diverzity v socioekonomické sféře. Zde jako ústřední vidím diverzitu kultury a ekonomiky, ale budu
hledat i vymezení dalších. Pro účely své práce budu používat výrazu kulturní diverzita,
ale připomínám, že se také hojně užívá počeštěné varianty kulturní rozmanitost. V této
části jsou mými základními myšlenkovými zdroji knihy Sociologie Anthonyho Giddense a
Střet civilizací Samuela P. Huntingtona2). Giddens je pro mě klíčový v chápání procesů
uvnitř společnosti, kdežto Huntingtonem jsem se nechala ovlivnit především při chápání
vnějších interakcí společností. V knize Střet civilizace mě také zaujala podobnost
s Cílkovými pracemi, především v pojetí krajiny a společnosti jakožto komplexního
4
systému, do nějž jde nečekaně snadno zasáhnout a dalekosáhle je ovlivnit. Důležitým
zdrojem informací jsou pro mě také dokumenty UNESCO g), EU d) a Ministerstva kultury
ČR h).
Primárně bylo toto dílo koncipováno jako gymnaziální seminární práce z předmětu
Základy společenských věd (Gymnázium Dobruška 2007/2008, vyučující Mgr. Blanka
Koubková). K další práci na ní mě přiměl ohlas spřátelené veřejnosti a stále přibývající
různorodé zdroje, objevující se v důsledku stoupajícího důrazu kladeného na tuto
problematiku. Přes relativně krátkou dobu, po kterou se diverzitami zabývám, vziká už u
mě i pocit popisovaný Václavem Cílkem a Martinem Kašíkem (u nich šlo o téměř
prorockou knihu Nejistý plamen), totiž „já vám říkal, že to přijde, ale sám jsem nevěřil, že
tak brzo“. Pravděpodobně pod vlivem Cílkovým a Koukolíkovým volím také literární styl,
který je mi přirozený, namísto vědecké formy češtiny. Toto rozhodnutí je nezřídka
kritizováno a tuším, že bylo i jedním z důvodů tichého neúspěchu této práce v soutěži
České hlavičky 2008. Na druhou stranu v můj prospěch mluví vyjádření mých známých,
že se má práce dobře čte a přitom si drží jistou odbornou úroveň. Docházím k názoru, že
věda není neslučitelná s čitelností a hodlám svůj humanistický pohled na vědecké práce
prosazovat, dokud to jen bude možné.
Dovoluji si tedy popřát všem, kdo se uvolili mou práci přečíst, příjemný zážitek a dobrý
pocit z poznávání.
5
I. SYSTÉMY
ZÁKLADNÍ
PRINCIPY SYSTÉMŮ
Systém (soustava) je uspořádání prvků (elementů) do vztahů, formujících účelný celek.
Je definován svými prvky, jejich vzájemnými vztahy a vztahem k okolí. Součinností
systému vzniká nová hodnota, synergie.
V případě, že dojde ke krizi nebo zhroucení systému, ztrácí tento (přechodně nebo zcela)
svou účelnost a musí dojít k přebudování nebo k vystavění systému nového. Po tu dobu
je vliv synergie omezen.
Diverzitu neboli rozmanitost prvků systému lze obrazně nazvat mírou „zdraví systému“.
Čím je větší diverzita, tím je systém stabilnější.
O
KRIZÍCH
Dějiny naší planety lze z nadhledu brát jako sérii katastrof a náročného obnovování
fungování jejích systémů. Menších, větších a nakonec i těch největších, globálních
kolapsů – kataklyzmat. Momentů, kdy, lidově řečeno,
Pánubohu došla trpělivost a rozhodl se rázem změnit běh
věcí. Dokonce je možné si povšimnout, že právě taková
zdánlivě bezdůvodná zhroucení systému jsou součástí
většiny mytologických a teologických systémů. Přesvědčení
o příchodu jakéhosi soudného dne je natolik rozšířené, že
jej lze považovat za jeden ze společných znaků myšlení
lidí. Dokonce i u zvířat je možné vysledovat chování, které
Ragnarök in n)
nasvědčuje tomu, že mají představu nějakého „velkého
nebezpečí“, jaké nemohou znát z vlastní zkušenosti.
Jak nás naše média denně přesvědčují, i v dnešních dobách je hrozících nebezpečí
bezpočet. Hroutí se světová ekonomika, supervulkán hrozí vybuchnutím, každou chvíli
hrozí, že propukne pandemie. Většinou nevidíme reálnou možnost jak jim zabránit.
Strach je hluboko v nás a spolu s ním pocit bezmoci. Většina činností v tomto směru
vyvíjených spočívá v pokusech minimalizovat škody. Budujeme informační, varovné a
záchranné systémy, zakládáme nadace a sbírky, máme své vakcíny a karantény. Ale
budou nám opravdu co platné, až přijde opravdová rána, jakou nikdo z nás nepamatuje?
Množí se případy, kdy lidé přestávají věřit, že je náš společenský systém schopen je
ochránit, a hledají vlastní cestu k přežití. Ať už jde o slavné medializované případy
společenství očekávajících zánik světa, nebo jen praktické přípravy jednotlivců, kteří mají
pod domem kryt se zásobami jídla. Dle mého názoru mají ovšem tato řešení dvě základní
chyby. První tu, že nevíme dne ani hodiny - stavět archu sto let před povodní je
z dnešního pohledu zbytečnou ekonomickou
investicí. Koneckonců nemůžeme ani vědět,
nepřijde-li požár dříve než povodeň. Zde jde
o omyl druhý - nevíme, odkud přijde ona osudová
rána naší společnosti, a možné způsoby prevence
jsou často protichůdné. Pointa spočívá v tom, že
pokud někdo realizuje jedno opatření a druhý
jiné, zvyšuje se pravděpodobnost, že alespoň
jedno z nich bude správné.
výbuch sopky Augustýn na Aljašce 1986
6
in n)
POKUŠENÍ
UNIVERSALISMU
2)
ANEB PUD PLANAČNÍ, KANALIZAČNÍ A LINEARIZUJÍCÍ
1)
Přirozený strach ze všeho neznámého, cizího
(potažmo neovládaného) vyúsťuje ve všech
rovinách lidské činnosti jednak ve snahu ovládat
a v nemalé míře také okolí předělávat „k obrazu
svému“ - odstraňovat přírodní chaos. 1)
Vzpomeňme například celosvětově oblíbených
dálnic táhnoucích se rovně „od nevidím do
nevidím“ navzdory všem překážkám a specifikům
krajiny, na meliorace a narovnávání vodních
toků, na západoevropskou kulturu nekonečných
řadových domečků a východoevropskou kulturu
panelákovou. Jaký to vše má důvod? Báli jsme
se, co bude za další zatáčkou stezky, a doufali,
„Row houses“ v Baltimoru in o)
že rovné cesty budou bezpečnější. Obávám se, že
se naše snaha minula účinkem. Kolik lidí umírá na dálnicích a kolik na klikatých
stezkách? Ani ochočení vodních toků nám nevychází, jak bychom si přáli. Rychleji
plynoucí řeky unášejí živiny z polí betonovými koryty k mořím, a často k našemu podivu
tato koryta bez varování opouštějí a drze připomínají, že dříve tekly tam, kde jsme si my
postavili svá sídla. A kde jsme přišli k přesvědčení, že v klonovaných domečcích najdeme
více štěstí než v takovém obydlí, které bude vyhovovat našim individuálním nárokům?
Myslím, že by bylo namístě oprostit se od myšlení našich pravěkých a středověkých
předků, kteří pro pocit bezpečí vypalovali lesy a vraždili zvířectvo (a koneckonců i
obyvatelstvo) v širokém okolí svého domova, a začít o svém prostředí uvažovat v širších
souvislostech.
Zásadní problém tkví pravděpodobně v tom, že uspořádávání a uklízení vnitřního i
vnějšího světa je obecně lidem přirozené. Každý máme samozřejmě svůj svět a svoji
představu o jeho ideální variantě. Když je nám ale jako ideál nabídnuto (v horším případě
vnuceno) něco obecněji přijatelného, jakási veřejná forma smýšlení, jsme schopni to do
svého světa včlenit. Jedním z úspěšných útoků na naše universalistické myšlení je
například idea jednotné restaurace – dosažitelné kdekoli na Zemi, s jednotným
jídelníčkem a garantovanou kvalitou – následovaná jednotným ubytováním a dopravou,
obchodními, politickými a kutlurními zvyklostmi. Takové jednotné ideje jsou pak
přijímány napříč civilizacemi, bez ohledu na jejich skutečnou kulturní a společenskou
hodnotu.
in q)
7
II. DIVERZITY
PŘÍRODNÍ
Diverzita je přirozenou vlastností přírody a podmínkou jejího fungování jakožto systému.
in p)
Skvělým příkladem nutnosti diverzity a přirozené
schopnosti přírody diverzitu tvořit je současná
vědecká teorie vzniku rostlin a živočichů.
Zjednodušeně by se dala popsat tak, že se
nejdříve v atmosféře CO2 dařilo rostlinám
(řasám, prokaryotům), které většinou tvořily O2
jakožto odpadní produkt. Důležitý je moment,
kdy se tito „původní obyvatelé“ začali dusit
vlastními metabolickými produkty, kterými zcela
proměnili původní atmosféru. Došlo proto
k vývinu druhů, které dokázaly zpracovávat O2 živočichů.
Na jedné straně lze popsaný proces považovat za přirozený bezproblémový přírodní
pochod, z náhledu diverzity šlo o největší krizi v dějinách planety. Mladý, málo diverzní
rostlinný život stál totiž před rozšířením živočichů na hranici úplného zničení. Když si
rostliny otrávily atmosféru kyslíkem, který nebyly schopné odbourávat, muselo dojít
k masovému vymírání - a to jak početnímu, tak druhovému.
Skromné zbytky rostlinné říše pak vytvořily křehký
symbiotický systém s prvotními živočichy a o příslovečný vlas
tak byl zachráněn život na planetě.
Malé „napodobeniny“ tohoto kataklyzmatu se pak v celé
historii života opakují v miliardách variant - od vymření
dinosaurů až po přemnožení hlodavců na jednom políčku,
které způsobí zničení dostupných zdrojů jejich potravy a
vyžádá si následnou rekonstrukci ekosystému tohoto políčka.
Zásadní roli v těchto dramatech hraje čas. Krize rostlin a
vznik živočichů se odehrály v proterozoiku a trvaly řádově
desítky milionů let. Období stabilizace nového systému se pak
počítá v řádu stamiliónů let. Podobně masové vymírání
živočišných druhů na konci druhohor sice způsobilo vývin
nových druhů a další možnost rozvoje například savcům, ale
z krize se ekosystémy vzpamatovávaly miliony let, což je pro
nás stále časový úsek dosti nepředstavitelný.
in p)
O přírodu se bát nemusíme, ta už si poradila s horšími problémy. To ale nic
nemění na tom, že tímto stylem zacházení s ní se my už řešení našich problémů
nedočkáme.
in q)
8
1. GEODIVERZITA
„Geodiverzita zahrnuje celou šíři zemských rysů, včetně geologických, geomorfologických,
paleontologických, půdních, hydrologických a atmosférických prvků, systémů a procesů.“
in 1)
Toto je jedna z prvních definic geodiverzity, kterou můžeme nalézt v Chartě
australského národního dědictví (Australian Natural Heritage Charter 1997), jež zahrnuje
i klimatické a hydrologické aspekty.
Oproti tomu podle Cílka je geodiverzita:
„Substrátová a morfologická rozmanitost určitého území.“
1)
Klimatickou a mikroklimatickou diverzitu popisuje jako samostatné prvky životního
prostředí, v úzkém spojení s geodiverzitou.
Tuto zdánlivě nepatrnou rozdílnost stávajících definic bychom neměli přehlédnout,
neboť ukazuje, jak těžké je určit význam a postavení jednotlivých diverzit, rozhodneme-li
se je vnímat jako samostatné celky. To, že uznáme dvě diverzity pro jejich vzájemnou
blízkost a provázanost za jednu, jako se to děje v případě geodiverzity a klimatické
diverzity může pomoci jejich ochraně jakožto celku. Na druhé straně však může dojít k
tomu, že některá z vnitřních částí takové složené diverzity zcela vytlačí své méně výrazné
(což neznamená, že méně významné) „spoludiverzity“ z obecné pozornosti, což vidíme
především na vztahu geodiverzity a biodiverzity. Opatrnost je tedy na místě jak při
pomyslném dělení diverzit, tak při jejich slučování v smysluplný celek.
Definice geodiverzity, jak ji chápu já a jak je pojímána v této práci, by mohla znít nějak
takto:
Geodiverzitou jsou veškeré aspekty různorodosti neživé přírody.
Teorie
Základní podmínkou pro existenci života na Zemi jsou geologické a klimatické poměry.
Základní podmínkou pro jeho zachování je diverzita těchto poměrů.
Nejenom unikátnost naší planety jako celku, ale i veškerá rozmanitost, kterou nabízí, je
podstatná. Představme si například, že na planetě s vodou v přiměřené vzdálenosti od
energetického zdroje vznikne život a to v jedné, čistě náhodné, variantě. Máme zde
dostatečný počet jedinců řekněme chemoautotrofních prokaryot, která jsou dokonale
přizpůsobena svému prostředí. Krize tohoto jednoduchého systému nastane prakticky
kdykoli se toto prostředí (biotické podmínky) nějak změní. Pokud je ona planeta
geodiverzní, máme šanci, že dejme tomu některý geomorfologický útvar umožní vytvoření
mikroklimatu, v němž zůstanou životní podmínky pro prokaryota snesitelné a život na
planetě přetrvá a postupně se bude moci přizpůsobit novému prostředí vznikem nových
druhů. Naopak planeta s minimální diverzitou změní biotické poměry „nekompromisně“
a prokaryota vyhynou úplně.
Popsaný jev by se dal brát i jako selhání biodiverzity – na planetě bylo málo druhů, tedy
její systém byl nestabilní a zkolaboval. Jenže, jak už lze z výše popsaného vytušit,
druhová rozmanitost vzniká právě díky geodiverzitě a klimatické diverzitě.
Geodiverzitu nelze tedy nadále chápat jako jakousi ozdobu, či příležitostnou nadstavbu
biodiverzity. Není to jen dekorační kámen v japonské zahradě, ale její hlína, matečná
hornina, vzduch, déšť – vše, co té trošce zeleně umožnilo zrod i trvání.
Mimochodem, právě význam kamenů a vody v japonských zahradách považuji za symbolický projev úcty k
neživé přírodě, kterou v západním pojetí světa a životního prostředí postrádám.
9
Ochrana geodiverzity
Dalo by se říci, že jsme zvyklí vnímat veškerou přírodu
jako jeden celek, ale dostatečně si neuvědomujeme, že
příroda je nejen živá, ale i neživá, a především že živá je
na neživé přímo závislá. Pokud v ochraně rostlin a
živočichů nezohledníme i jejich přirozené neživé
prostředí, pak je pravděpodobné, že taková ochrana bude
neúčinná.
Hlavní
příčinou,
proč
je
ochrana
geodiverzity
zanedbávána, je to, že se, jak se zdá, výrazně nemění.
in q)
Ovšem, jak upozorňuje Václav Cílek: „Podobně jako
geologický čas je nesrovnatelně pomalejší než čas
biologický, tak i změny geodiverzity byly v uplynulých stoletích příliš plíživě nenápadné,
ale v celkovém souhrnu vyústily v celkovou změnu charakteru krajiny.“ 1)
Otázkou zůstává, zda by nás měla změna charakteru krajiny nějak znervózňovat.
Málokomu se zasteskne po kameni odvezeném z pole. Zmizí tím ale nejen přirozený úkryt
zvířat, ale i část zbývající přírody, kus toho, co dělá naši krajinu právě tou naší. Bude tak
zničena částečka bohatství krajiny, kterou už nikdy nikdo nevrátí.
Zvláště česká krajina je vysokou mírou geodiverzity
unikátní. Dalo by se říci, že geologická a geomorfologická
rozmanitost střední Evropy je podobná rozmanitosti živé
přírody v tropickém deštném lese. Není snad na Zemi
místa, kde by na tak malém území bylo možné vidět tolik
různých krasových lokalit, pískovcových, žulových i
opukových
útvarů,
zároveň
bylo
nalezištěm
polodrahokamů a skrývalo prvky dávné sopečné činnosti,
honosilo se tak širokou škálou zvláštních hornin. Od toho
se odvíjí i málo vnímané nezměrné bohatství místních
in q)
mikroklimat. Pravda, turistický průmysl na geologické a
klimatologické odborné veřejnosti nevybudujeme, ovšem
můžeme se inspirovat například kanárským ostrovem Lanzarote, kde fungují geologické
parky a interaktivní muzea na mnohem chudším a především jednotvárnějším základu.
Kromě toho je i pro zcela nezaujaté oko záživnější krajina s vršky, skalními stěnami,
skalkami i samostatnými kameny, zdobená navíc v zimě sněhem. Pravděpodobně teprve
poté, co se u nás začnou prodávat kameny na skalku za desítky eur, jak to můžeme vidět
již dnes v Nizozemí, uvědomíme si, co pro nás geodiverzita znamená. Aspekty klimatické
a mikroklimatické diverzity (jakkoli je nám tento pojem cizí) můžeme ocenit právě nyní, v
dobách globálních klimatických změn, kdy sice meteorologické rekordy padají, ale naše
zásoby vody a půd nás stále drží nad vodou. A na tom, že u rybníka bývá i v extrémním
počasí příjemněji, se snad výjimečně shodnou ekologové, ekonomové i klimatologové.
Za povšimnutí stojí, že geodiverzita je provázána nejen s diverzitou biologickou, ale i s
diverzitou kulturní nebo politickou. V úvodu zprávy Status and Trends of Biodiversity,
Czech Republic Overwiew a) je, dle mého názoru, velmi pěkně naznačena závislost diverzit
v ČR: „In spite of its relatively small size (78,866 square km), the Czech Republic (CR) is
characterized by a high wild plant and animal species richness and diversity. This results
from its geographical position at the boundaries between several biogeographical regions,
morphological and geological diversity and also from historical and cultural developments.“
(„Přes relativně malou plochu (78,866 km2), je Česká republika charakterizována
bohatstvím a rozmanitostí fauny i flóry. Toto plyne z její geomorfologické polohy na
hranicích biogeografických celků, morfologické a geologické diverzity a také z historického
a kulturního vývoje.” vlastní překlad)
10
Obnova geodiverzity
Zpětný proces, totiž tvorba geodiverzity, je velmi náročný. Především příroda sama tvoří
nové geologické a geomorfologické útvary nesrovnatelně pomaleji, než je my zvládáme
znehodnocovat. I zvyšování geodiverzity zůstává lidskou doménou. Často k němu svou
činností přispíváme nevědomě. Bohužel ne vždy jde o činnost, která přírodě skutečně
pomáhá. Za žádoucí lze například pokládat tvorbu menších vodních ploch, či tvarově
členitých krajinných útvarů (malé lomy). Oproti tomu zbudování dálničního náspu lze za
přínos pro krajinu a přírodu považovat stěží, přes to, že jistě o změnu geodiverzity jde (viz
kapitola I. - Pokušení universalismu a kapitola V. - Zdravé díry po granátech). Podobně
skalka je většinou obohacující prvek, nejde-li kupříkladu o útvar z jasně žlutého pískovce
v kraji rul a svorů, jak je to již možné vidět v Jedlové v Orlických horách.
Vzhledem k míře, jakou geodiverzitu ničíme, by bylo vhodnější, spíše než občas a
omylem zasáhnout, začít ji cíleně obnovovat. Nicméně pokus vrátit krajinu do jakéhosi
„původního stavu“ lze právem zavrhnout jako nereálný. To, o co bychom se měli snažit,
nazývá Cílek „aktivní management nového antropogenního prostředí“, tedy cílená a
odborně kontrolovaná ochrana a obnova krajiny funkční, pohodlné a zajímavé pro
člověka umožňující jeho soužití s přírodou. Chtěla bych ale upozornit, že tento postup
musí být synchronizován s přírodními pochody natolik, aby nedocházelo k jevům, jako je
například řízená umělá revitalizace lomu, který už od jeho uzavření příroda sama
přirozeně přijala a revitalizovala a jakýkoli lidský proto naruší vznikající ekosystémy a je
tedy krokem zpět.
Základním kritériem hodnocení našich zásahů do krajiny se, trochu překvapivě, stává
estetika. Tedy: Udělejme si svět takový, aby se nám líbil. Každý z nás má nějakou
představu, jak by krajina měla vypadat. Téměř archetypický barokní ideál, jak o něm
mluví Cílek, se ale, podle mého vidění, nenávratně utápí v záplavě produktů cizích kultur
a spolu s ostatní dějinnou zkušeností mizí z našeho vnímání. Zůstává tedy otázkou, jak
dlouho budeme schopni rozlišovat relativní kvalitu krajiny pouhým pohledem.
in q)
11
2. BIODIVERZITA
O významu, který je v současnosti biodiverzitě přiznáván, svědčí myšlenka, na kterou
jsem narazila ve článku Tomáše Grima v časopise Vesmír:
„Biodiverzita je dnes jednoznačně nejfrekventovanějším zaklínadlem ochrany přírody.“
B)
r)
Dle definice Světového fondu ochrany přírody z roku 1989 je biodiverzita
„bohatství života na Zemi, miliony rostlin, živočichů a mikroorganismů, včetně genů, které
obsahují, a složité ekosystémy, které vytvářejí životní prostředí.“ b)
Širší, i když méně květnaté pojetí biodiverzity je základem Úmluvy o biologické
rozmanitosti (Convention on Biological Diversity 1992), signované 180 státy včetně České
republiky:
„Pojem biodiverzita zahrnuje veškeré aspekty proměnlivosti (variability), které jsou patrné
v rámci živého světa, a to včetně rozmanitosti (diverzity) uvnitř jedinců, či mezi nimi a dále
mezi populacemi, druhy, společenstvy a ekosystémy.“ 3)
U této definice považuji za poněkud problematické vyjádření genové diverzity coby
vnitřní rozmanitosti jedinců. Od toho se odráží moje pochybnost o správnosti překladu
zdrojového materiálu do češtiny. Dokladem budiž, že, že v jiných jazycích definice z téhož
zdroje tento nedostatek neobsahují, ba co více, jejich celkové znění je dosti odlišné.
„Biological diversity means the variability among living organisms from all sources
including, inter alia, terrestrial, marine and other aquatic ecosystems and the ecological
complexes of which they are part; this includes diversity within species, between species
and of ecosystems.“
„Por diversidad biológica se entiende variabilidad de organismos vivos de cualquier
fuente, incluidos entre otros, los ecosistemas terrestres y marinos y otros ecosistemas
acuáticos y complejos ecológicos de los que forman parte. Comprende la diversidad dentro
de cada especie, entre las especies y de los ecosistemas.” a)
V mém překladu:
„Biologická diverzita znamená rozrůzněnost živých organizmů plynoucí ze všech zdrojů,
zahrnující, mimo jiné, suchozemské, mořské a ostatní vodní ekosystémy a ekologické
komplexy, jejichž jsou součástí. Tím se rozumí diverzita v rámci druhu, mezi druhy a v
rámci ekosystémů.“
Z toho plyne poučení – chcete-li být skutečně vlivní, staňte se raději překladatelem, než vědcem.
Obsáhlou definici se zajímavým lokálním pohledem poskytuje výkladový slovník
Cestovní ruch:
„Biodiverzita je úplný soubor genů, druhů a ekosystémů v určité krajinné oblasti nebo
v mořském ekosystému. Biodiverzita je vedle působení přírodních podmínek jedním ze
12
základních předpokladů vývoje nových druhů, přežití živočišného druhu a stability
ekosystému, rozvoje agrosystémů atd.“ 7)
Znovu využiji možnosti vytvořit si u příležitosti tvorby svého díla vlastní definici:
Biodiverzitou jsou veškeré aspekty různorodosti živé přírody na všech jejích úrovních.
Pojímání biodiverzity
V tématu biodiverzity se setkáváme s několika základními děleními.
Dle strukturální úrovně, na které výzkum probíhá, se biodiverzity dělí na genovou,
druhovou (či též taxonomickou, taxonickou) a ekosystémovou.
Dle velikosti zkoumaných lokalit můžeme vymezit biodiverzitu lokální, krajinnou,
regionální a globální.
Jak už bylo řečeno, je biodiverzita tématem, kterému se dostává pozornosti i bez mého
přičinění. Rozhodla jsem se proto zaměřit na konkrétní problémy, které mi připadají
nejaktuálnější.
Genová diverzita
„Genová diverzita je genová variabilita v rámci
lokální populace nebo celého druhu.“ b)
Například sad ovocných stromů se nám může
líbit pro svoji stejnorodost – jde většinou o rouby,
tedy klony jednoho stromu. Pokud se ale vyskytne
nemoc, bouře, či škůdce, často jsou stiženy
všechny stromy najednou a napřesrok nesklidíme
jedinou švestičku, hruštičku či kdouli. Kdyby
bývaly stromy genově rozmanité, neměli bychom
sice jako výsledek pěstění urovnané bedýnky plné
přesně stejných plodů, ale zato by byla větší
šance, že některé stromy uspějí při dané zátěži
lépe a alespoň nějaké ovoce se urodí.
in q)
není rajče jako rajče
in r)
O genové diverzitě se nejčastěji mluví co se týče reprodukce
druhů ve volné přírodě a záchrany těch ohrožených (je-li ještě
na Zemi dostatečná populace s dostatečnou genovou
rozmanitostí na to, aby se daný druh mohl udržet, případně jeli v dané lokalitě dostatečná genová diverzita, aby nedocházelo
k degeneraci druhu). Za aktuálně mnohem důležitější považuji
otázky hospodářské, především pak problém monokulturního
hospodaření který lze považovat za globální fenomén a dle
mého názoru za velkou globální chybu (viz kapitola III. Globální chyby).
Na jednu stranu monokulturní hospodaření přináší nové otázky pro moderní praktickou
vědu. Ve snaze uživit co nejvíce lidí z omezených zdrojů naší planety vytvářejí genoví
inženýři v podstatě nové organizmy, které známe jako GMO (genetically modified
organism), a rapidně tím zrychlují evoluci. Ano, příroda má experimenty ráda, ale vždy
nechává novým vynálezům neomezenou zkušební dobu. Přesněji - vše přežije tak dlouho,
jak je to schopno přežít. Tento přirozený fakt je často opomíjen a náš konzumní svět stále
více spoléhá na rostlinné i živočišné poddruhy staré sotva několik let, jejichž schopnost
přežít a bezpečně živit lidstvo nelze rozhodně brát jako spolehlivou.
Pro známky nebezpečí vznikajícího při zacházení člověka s genovou diverzitou ale není
třeba chodit daleko. Již dlouho můžeme sledovat krize jednotlivých odvětví zemědělství,
které si málokdy spojujeme, neboť jejich společným problematickým rysem je jen
13
mikroskopem viditelná drobnůstka – gen. My se na ně ale můžeme podívat v nejširším
měřítku.
Celosvětový způsob biologické produkce by se dal v bodech popsat nějak takto:
1. Nalezen ekonomicky výhodný organizmus, který může být chován (pěstován)
v dané lokalitě.
2. Dle přesných místních podmínek a možností vybráno teoreticky geneticky
optimální plemeno (odrůdu).
3. Jednotným způsobem chováno (pěstováno) je toto plemeno (odrůda) s důrazem
na genovou čistotu – uniformitu – populace.
Z našeho pohledu logickým důsledkem jsou časté a ve svých důsledcích mnohdy
katastrofální kolapsy těchto nediverzních systémů. Jen pro představu rozsahu této
globální chyby několik příkladů:
Přešlechtěné, geneticky minimálně rozmanité evropské vinice
byly na přelomu 19. a 20. století napadeny a zdecimovány
mšičkami („révokaz“). Jejich obnova stále probíhá, a to umělou
rekombinací genového kódu s rostlinami z Jižní Ameriky. b)
Špatnou volbou a způsobem pěstování
monokulturních plodin na tropických
půdách dochází k rychlé degradaci
těchto půd bez reálné možnosti obnovy
vinice in r)
a pokračování pěstování. Tento fenomén
je možné pozorovat ve většině vlhkých tropů planety. D)
Do 50. let byla nejpěstovanější odrůdou banánu odolná a
banánová plantáž in r)
chutná varianta zvaná Gros Michel. Kvůli panamské nemoci,
houbové chorobě, která tuto odrůdu v podstatě vyhubila, se stal
nejvíce pěstovaným banán Cavendish. Ten sice prokázal odolnost proti nemoci, ale plody
jsou mnohem náročnější na transport i jejich chuťové vlastnosti jsou horší. V polovině
roku 2008 se v New York Times objevila zpráva, že panamská nemoc napadá už i
banánovníky odrůdy Cavendish. Vzhledem k tomu, že byla většina plantáží obnovována
narychlo, tedy vegetativně, velká část banánovníků na planetě je klonovaná a tudíž
obdobně rezistentní. Zatím se neví o žádném způsobu, jak se panamské nemoci v šíření
zabránit a banány zachránit.
Uměle vysazované monokulturní stromové porosty v horských
oblastech nejsou schopny odolávat extrémům počasí.
Příkladem může být dlouhodobý problém obnovy porostů
Krušných či Orlických hor. Dobře znatelné jsou rozdíly škod,
které páchají orkány na pěstovaných a na přirozených
stromových porostech (např. kalamita způsobená orkánem
Kyril, který jako by vyloženě něco měl proti smrkovým
po orkánu in r)
monokulturám, nebo dosti „názorově“ podobná vichřice ve
Vysokých Tatrách v roce 2004β)).
Na pováženou je též genetický, potažmo zdravotní stav
domácího zvířectva, které je vzhledem k jednotným podmínkám
chovu vystavováno nebezpečí pandemií (BSE, slintavka,
kulhavka, ptačí chřipka etc.).
chov krav
14
in r)
Taxonická diverzita
Jedná se jednoznačně o diverzitu, které je věnována největší pozornost odborníků i
veřejnosti.
Nejdříve bych měla vysvětlit, proč užívám pro pojmenování rostlinného a živočišného
bohatství pojmu taxonická diverzita, který byl předtím použit pouze třikrát (co se mých
jazykových obzorů a Googlu týče), navíc si dovolím tušit, že spíše omylem. Častěji je
v těchto souvislostech užíváno výrazu druhová diverzita, který však toto téma omezuje
pouze na úroveň jedné taxonomické kategorie. Toto způsobuje značně komickou situaci
mezi taxonomy, kteří se snaží jakoukoli odlišnost mezi zvířaty označit jako rozdíl hodný
popsání nového druhu, aby tak zvýšili jednak svou prestiž a také uctívanou druhovou
rozmanitost – potažmo společensky uznanou hodnotu zkoumané lokality. Připadá vám
snad logické, že lokalita s výskytem pěti druhů jedné čeledi je z náhledu druhové
diverzity cennější než lokalita se čtyřmi druhy čtyř různých čeledí?
Méně často, ale o to vyššími vědeckými kruhy, je užíváno pojmu taxonomická diverzita.
Je tím myšlena rozmanitost nejen druhů, ale i poddruhů, případně ve skutečnosti ještě
cennější rozmanitost na úrovni vyšších taxonomických celků (řádů a čeledí). Tedy
problém
tohoto
pojmu
netkví
v pojmenování skutečného celku, jako
u pojmu
druhová
diverzita,
ale
v samotné slovní stavbě (která je navíc
v jazycích používajících ve vědecké
terminologii řecko-latinského základu
velmi podobná).
Nepopírám sice, že taxonomická
diverzita existuje, ale její nedostatek je
pouze problémem metodiky ochrany
přírody, nikoli přírody samé, jak
upozorňuje Tomáš Grim B). Taxonom je
člověk, který se zabývá taxonomií, tedy
pojmenováváním organismů a jejich
uskupováním dle zavedeného systému
taxonomických kategorií. Taxonomická
in B)
diverzita je tedy logicky rozmanitost
taxonomů. Tato je skutečně nedostatečná a to především ve dvou aspektech. Totiž
většina taxonomů pochází z mírného pásma, které je tudíž nejlépe popsané a zdánlivě
oproti ostatním oblastem více biodiverzní, než je tomu ve skutečnosti. Druhým
nedostatkem taxonomické diverzity je nerovnoměrné množstevní rozložení taxonomů
vzhledem k předpokládanému počtu organismů v jednotlivých taxonech (viz graf).
Dostáváme se tedy konečně k pojmu taxonická diverzita, který možná opět není
jednoznačný, ale o stupeň přesněji pojmenovává rozmanitost organismů v dané lokalitě,
popsanou na základě taxonomických kategorií.
Ekosystémová diverzita
Hotspots
neboli horká místa biodiverzity jsou ta, „jejichž biologická rozmanitost nápadně převyšuje
okolí, buď proto, že představují unikátní typy prostředí, které si zachovaly původní faunu a
flóru, anebo proto, že vytvářely účinné geografické bariéry podporující vznikání nových
druhů“ A)
15
V globálním měřítku bylo vytipováno jako
hotspot asi 30 oblastí. (Podrobné informace viz
například http://www.biodiversityhotspots.org)
Za povšimnutí rozhodně stojí, že geografická
lokace těchto míst potvrzuje význam geodiverzity
pro utváření výjimečné biodiverzity. Přibližně
čtvrtina z nich se totiž nachází na ostrovech
(např.: Nový Zéland, Madagaskar nebo ostrovy
Oceánie), další část odpovídá některému pohoří
(Andy, Kavkaz, horské oblasti Keni a Tanzanie)
nebo zaujímají pevninský výběžek či poloostrov.
V již zmiňovaném článku B) Tomáš Grim upozorňuje, že vymezené hotspots jsou spíše
výsledkem našich zbožných přání místa s nejvyšší biodiverzitou najít. Ve skutečnosti
jsou naše znalosti o skutečném druhovém bohatství pro tento účel naprosto
nedostatečné (viz Taxonická diverzita). Kromě toho jsou hotspots díky svému vyhlášení i
místy nejvíce zkoumanými, takže si bez ohledu na skutečnou rozmanitost spolehlivě
udržují před ostatními oblastmi náskok co do počtu popsaných druhů i endemitů.
Vnímání a potřeba přírodní diverzity
Na závěr svého pojednání o přírodních diverzitách si zde dovolím tři zajímavé citáty
k zamyšlení:
„Specifickým případem likvidace biodiversity je zatahování cizích druhů do prostředí, ve
kterém pro ně neexistují nepřátelé. Známý je případ vyhubení ryb čeledi Cichlidae
z Viktorina jezera. V roce 1959 sem britští kolonisté, sportovní rybáři vysadili nilského
okouna. Tento dravec dosahující až dvoumetrové délky drasticky snížil původní rybí
populaci. Neuváženým zavlečením živočišných druhů do Austrálie (1859 vysazeno 18
králíků, 1890 600 tisíc kusů jen v Novém Jižním Wallesu. Dále vysazeni velbloudi, kozy,
bůvoli, koně, psi, osli ...) došlo ke snížení místní druhové rozmanitosti a devastaci místní
vegetace. Obdobně od éry plachetnic byly na pusté ostrovy vysazovány kozy, které měly
zvýšit šance ztroskotanců na přežití. Kolik lidí zachránily, to není známo, ale v každém
případě se postaraly o spasení a likvidaci vegetačního pokryvu na ostrovech.“
Jan Činčera: Člověk a životní prostředí
„Jistě se shodneme na tom, že s přírodou se dějí věci nepěkné a že si příroda ochranu
zaslouží, neboť je pěkná a občas i užitečná. Ideální by samozřejmě bylo chránit přírodní
prostředí celé. Finance i čas jsou bohužel omezené, můžeme tedy chránit jen některé
oblasti a druhy. Ale které?“
Tomáš Grim: Kde jsou ochranářské priority?
B)
„Každý věk si musí vytvořit svůj vzor krásy a divokosti přírody, i já jsem musel. Kdyby
vstali z hrobů sta let mrtví domorodci z horních Uher, zaplakali by nad přírodou svého
Slovenska jak jsem ji – v její domnělé divokosti – poznal před lety já. Ta divokost by se jim
zdála ubohá a chudá. Nenašli by v lesích divoké zubry. Já jsem zubry nepostrádal, byli
vyhubeni dlouho před tím, než jsem se narodil, nepoznal jsem, jak nádherně temně duní
zem, když běží. Postrádám ale opuštěnost Roháčské doliny, ta se během mého života
změnila.“
Miloslav Nevrlý: Karpatské hry
16
4)
III. DIVERZITY
LIDSTVO
SOCIO-EKONOMICKÉ
A JEHO CIVILIZACE JAKO SYSTÉMY
„Lidská společnost je univerzální jelikož je lidská a individuální protože je to společnost.“
2)
et James Q. Wilson: The Moral Sense, New York Press 1993 in 2)
Je-li lidstvo systém, proč by u něj neměly platit stejné zákonitosti jako u ostatních
systémů?
Začněme od základu. Lidstvo jako systém je definováno svými prvky, kterými jsou lidé a
jejich skupiny, tito mají mezi sebou vztahy (instituce, kultura) a jejich hlavním vztahem
k okolí je obývání planety Země a prostoru v její těsné blízkosti. Zásadní otázkou se tedy
stává, zda, popřípadě za jakých okolností, by mohlo dojít ke krizi lidského systému jako
celku, jak by taková krize vypadala a jaká by mohla být její řešení. Nebo možná lépe – jak
by se jí dalo předejít.
„Příroda není křehká, lidé jsou odolní … to jenom civilizace je křehká.“ James Lovelock
in q)
Zajímavé je, že diverzitu společnosti vnímáme přirozeně jako negativní jev (viz kapitola
I., Pokušení universalismu), který je třeba potlačit, a to na všech úrovních – od snahy
prosadit univerzální světový jazyk, náboženství či rovnou celou kulturu až po tolik
oblíbený individuální požadavek: „Chovej se normálně.“ Přitom teorie systémů nám praví
pravý opak – systém lidstva bude tím stabilnější, čím bude rozmanitější.
Základním argumentem pro sjednocování světa je odstranění rozdílů jakožto
důvodů a podnětů k diskriminaci, konfliktům a válkám. Zásadním argumentem
proti je, že v jednotě je možná síla, ale v žádném případě stabilita.
17
1. KULTURNÍ
DIVERZITA
Kulturní diverzita je velmi mladým, ovšem aktuálním tématem (UNESCO se jí zabývá od
r. 2001, české úřady od r. 2003) a v češtině dosud není k dispozici dostatek materiálu.
Budu tedy pracovat s definicemi cizojazyčnými a s vlastními překlady.
Běžně užívaná definice (či spíše charakteristika) kulturní diverzity zní b):
„Cultural diversity encompasses the cultural differences that exist between people, such
as language, dress and traditions, and the way societies organize themselves, their
conception of morality and religion, and the way they interact with the environment.“
(Kulturní diverzita zahrnuje kulturní rozdíly mezi lidmi, jako jsou jazyk, odívání, tradice,
instituce, koncepce morálky a náboženství a vztah k životnímu prostředí.)
Další z možných definic je poněkud obraznější, zahrnuje i problematiku kultury
společenských skupin a zdůrazňuje některé aspekty mnohdy opomíjené i):
„The mosaic of individuals and groups with varying backgrounds, experiences, styles,
perceptions, values and beliefs.“
(Mozaika jednotlivců a skupin s nejrůznějším prostředím, zkušenostmi, zvyklostmi,
vnímáním, hodnotami a vírou.)
Třetí definice se vyhýbá redefinování kultury, a tím i nedostatečnosti v šíři jejího pojetí
v rámci definice (což ale nezabraňuje nedostatečně širokému pochopení pojmu kultura
obecně) b):
„La diversidad cultural implica la coexistencia de una multiplicidad de culturas dentro de
un espacio determinado.“
(Kulturní diverzita zahrnuje soužití rozmanitých kultur v rámci dané lokality.)
Ani tuto definici však nepovažuji za optimální, neboť výrazem „soužití“ již charakterizuje
spíše blízký sociologický pojem, kulturní pluralizmus, což je schopnost se ve společnosti
vypořádat s kulturní diverzitou (především ve smyslu národnostním a etnickém) a pokud
možno z ní těžit.
„Kulturní rozmanitost představuje na první pohled překážku v komunikaci a zjevně
komplikuje společenský život. Bližší studium ale ukazuje, že pokud se rozmanité složky
společnosti naučí spolu komunikovat, přináší to nečekané výhody většině i menšinám.
Naopak pokud žijí jen vedle sebe, vyhýbají se stykům a pouze se „tolerují“, představují
jisté nebezpečí, které může v nějaké krizi propuknout i v násilí.“ adaptováno z b)
Podobně jako v případě geodiverzity si zde dovolím formulovat vlastní definici kulturní
diverzity:
Kulturní diverzitou jsou veškeré aspekty různorodosti kultury z hlediska lidí, jejich skupin
a vzájemných vztahů.
Podpora kulturní diverzity
Různé stupně pochybnosti o smysluplnosti všestranného potírání kulturní diverzity se
objevují i v naší vědě a společnosti. Nabídnu zde několik příkladů, které mě zaujaly.
Na úrovni civilizací podrobil asi nejvýraznější veřejné kritice globalizaci a pozápadňování
americký politolog Samuel P. Huntington ve článku Střet civilizací? (The Clash of
Civilisations?, Foreign Affairs 1993 c)) a později i v knize Střet civilizací (The Clash of
Civilisations, Touchstone 1997 2)). Rozebírá zde vztah a vývoj mocenských a kulturních
skupin světa po studené válce a překvapivě konkrétně uvažuje o dalším směřování
lidstva. Tuto knihu bych doporučila jako povinnou četbu studentům i kantorům
18
středních škol. Toto je skutečný dějepis, toto jsou skutečné společenské vědy.
Na první pohled jasní sjednocovatelé - destruenti kulturní diverzity - jakými jsou OSN či
Evropská unie si v poslední době začínají uvědomovat její význam.
Známou až zprofanovanou organizací zabývající se ochranou
téměř čehokoli je UNESCO (United Nations Educational,
Scientific and Cultural Organization, neboli Organizace
spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu). Bohužel, jak už
to u takovýchto megalomanských organizací bývá, není v jejich
reálných silách postihnout vše, co mají ve svých stále se
rozšiřujících programech g). Nicméně kulturní diverzita se
v programu UNESCO objevuje jakožto novinka a její chápání je až
překvapivě široké a vážné.
V lednu roku 2001 vydalo UNESCO Univerzální deklaraci
kulturní diverzity e) (UNESCO Universal Declaration on Cultural
Diversity g)), kterou vymezilo základní pravidla pro ochranu
kulturní diverzity. Mottem toho dokumentu se stala myšlenka:
“The cultural wealth of the world is its diversity in dialogue.”
Tedy: Kulturní bohatství Země je její diverzita v dialogu.
Univerzální deklarace
kulturní diverzity
UNESCO in g)
Hlavním unijním prostředkem je tzv. Program Kultura, který hlásá cíl „zachovat a
podporovat tuto rozmanitost a zpřístupnit ji ostatním“ d). Jako zásadní nevýhodu tohoto
programu vnímám, že jeho pojetí lidské kultury je dosti povrchní. Připadá mi, že brání
pouze „pozlátko“ – umění a jazyky. Hlavní důraz klade na něco, co přímo nazývá
kulturním průmyslem. Zdá se tedy, že nakládá s kulturou jako s ekonomickým odvětvím.
Vždyť ale nelze kulturu omezit na turistickou atrakci. Kam se poděly instituce,
náboženství, koncepce morálky, vztah k životnímu prostředí? A co naše bydlení,
hodnotový žebříček a způsob myšlení? Obávám se, že tyto všechny a mnohé další pomalu
zapomenuty tají v tavícím kotli Evropy.
O naši národní kulturu pečuje Ministerstvo kultury h). Díky tomu, že nepřebírá pouze
myšlenky z EU, ale prostřednictvím České komise pro UNESCO přebírá i jeho poznatky,
není naše kultura chápána pouze jako souhrn mediální produkce a lidových veselic.
Pravda, i z webových stránek dceřiných institucí jako jsou Národní informační a
poradenské středisko pro kulturu (www.nipos-mk.cz) nebo Národní ústav lidové kultury
(www.nulk.cz) to tak vypadá, ale vězme, že v hloubi těchto i stránek ministerstva
samotného (www.mkcr.cz) se nalézají informačně hodnotné a významné dokumenty. Mezi
jinými například český překlad již zmiňované Univerzální deklarace kulturní diverzity
UNESCO e) nebo velmi zajímavá studie Katedry kulturologie FF UK nazvaná Vztah státu
ke kultuře, kulturní politika evropských zemí.
Stále mě ale nenapadá důvod, proč jsou tyto dokumenty
utajovány ukrýváním v nejzazších koutech internetu. Proč
nenechají úředníci a politici, mající obvykle plnou pusu
osvěty, zpracovat svými týmy odborníků například témata
Wikipedie týkající se jejich oborů. Neboť co je na Wikipedii, je
v dnešním světě pravda a pokud se někomu zdá, že není, má
vždy možnost upravit ji tak, aby z ní pravda byla. Nedivme
se, že naše společnost kulturní diverzitu nechrání. Vždyť pro mnoho lidí vůbec
neexistuje, není-li její popis ani na „moudré tetičce Wiki“.
Z neoficiálních hnutí na ochranu kulturní diverzity patří jistě nejhlasitějším, dle mého
názoru ne však k nejšťastnějším, světové antiglobalizační hnutí.
19
2. EKONOMICKÁ
DIVERZITA
Možná by byl opět jazykově vhodnější výraz ekodiverzita, aby se do toho opět nepletly
rozmanitosti věd a vědců jako v případě taxonické diverzity. Zde ovšem narážíme na jiný
problém – slova ekonom a ekolog sice z jazykového hlediska znamenají to samé, ale jejich
nositelé nejsou dosud přesvědčeni o tom, že by se tato dvě povolání měla sloučit.
Zůstanu proto raději u delší a méně přesné formy, která se ale jasně vymezuje vůči
záplavě eko- věcí.
Za nejvíce ohroženou a přitom nejméně diskutovanou považuji ekonomickou diverzitu
světa. Právě v této rovině totiž vidím skutečnou možnost kolapsu lidské civilizace jako
celku.
Pojem ekonomická diverzita, jak je zaveden v anglofonním prostředí, je chápán spíše
jako mikroekonomická diverzita. V češtině pro tento jev používáme výrazu „rozevírání
sociálních nůžek“. Jedná se tedy pouze o míru společensko-ekonomických rozdílů,
hodnocených obvykle na úrovni jednotlivců, rodin, pouze výjimečně až přeneseně větších
uskupení lidí (národů, států, civilizací).
Zajímavé, ale opět velmi úzké pojetí poskytuje výkladový slovník Cestovní ruch:
„Ekonomická diverzita je rozmanitost hospodářských odvětví na území státu nebo
regionu. Zajišťuje – na rozdíl od jednostranně zaměřeného hospodářství (zemědělské
monokultury - 'banánové republiky', jednostranné zaměření hospodářství na cestovní ruch)
– dlouhodobou stabilitu hospodářství a odolnost proti náhodným výkyvům (počasí, situace
na světových trzích, módnost destinací apod.)“ in 7)
Co mě na této definici zaujalo především je, že si všímá, toho, že kolaps nediverzního
systému obvykle nepůsobí úmyslná rána, ale docela obyčejná náhoda. Je třeba si ale
uvědomit, že míra zranitelnosti našich systémů úmyslem je ještě mnohem větší.
Ekonomická diverzita, jak ji pojímám já, dále úzce souvisí i s kulturní diverzitou a to
v otázce globalizace žebříčku hodnot, tedy toho, co je jednotlivci společnosti žádáno.
Ekonomickou diverzitou jsou veškeré aspekty rozmanitosti ekonomik všech ekonomických
subjektů.
Globalizace
Skutečně
nebezpečná
globalizace
neprobíhá
na
bázi
odstraňování kulturní diverzity. Stravuje-li se Američan
v čínské restauraci v centru Prahy italskou pizzou, je to stále
jen „diverzita v dialogu“, jak o ní pojednává deklarace UNESCO
g)
(viz Podpora kulturní diverzity). Ovšem už to, že tradiční
měnou úplatků v zadní Indii je americký dolar, že budu
dostávat důchod podle stejného systému jako důchodci v Chile
a že můj počítač bere elektřinu ze stejné sítě jako stroje
vyrábějící ve Švýcarsku čokoládu, je globalizace nejhoršího
kalibru.
Je třeba si uvědomit, že ekonomická globalizace není výhradně
moderním
fenoménem. Pokušení universalismu (viz kapitola I.)
in t)
totiž pronásleduje člověka i od prvních krůčků ekonomických.
Už od neolitu se snažíme zavádět společnou světovou měnu, společný trh a
infrastruktury, hledáme společnou řeč. Dlouhá tisíciletí se nám to díky velikosti světa a
roztroušenosti lidí po něm nedařilo.
Světoznámým se stal pojem globální vesnice (global village), který pravděpodobně poprvé
použili Marshall McLuhan a Quentin Fiore v knize Medium is the Massage (1964)b).
Exploze lidstva započatá před statisíci let v jediné lokalitě v Africe podle McLuhana končí
20
mediální érou, která funguje jako imploze, tedy zpětný návrat všech do jednoho,
tentokráte virtuálního, místa.
Dnes si již zcela reálně můžeme představit možnost, že v blízké budoucnosti bude mít
svět jedinou měnu. Považuji za docela lhostejné, zda jí bude jüan, dolar nebo euro.
Důležité je si uvědomit, že jakákoli prudká změna hodnoty takové měny by znamenala
úplný kolaps světového ekonomického systému. Reálně asi návrat k v pravěku tolik
oblíbenému směnnému obchodu.
Stejně tak společný trh, a to už v takové formě, v jaké ho máme dnes, naznačuje své
slabiny. Například tím, že Američané nemají na mléko, ač jejich vlastní mléčná produkce
je dostatečná. Důvodem je zkrátka to, že se v Číně rozmohla móda dávat si mléko do
kávy. (Další příklad téhož fenoménu v čase budoucím viz kapitola II. - Genová diverzita.)
Za největší slabinu globálního ekonomického systému považuji všestrannou závislost na
centrálně distribuovaných energiích. V přímém přenosu můžeme sledovat, jak se hroutí
jeden ze stěžejních pilířů světové energetické produkce – ropný průmysl. Jedna země za
druhou dosahují ropného vrcholu (peak oil) 6), tedy maxima objemu těžby, a přestože
poptávka po ropě stále stoupá, produkce ropy začíná nezadržitelně klesat. Z toho plyne
rapidní růst cen, jak jej vidíme i u našich čerpacích stanic. Ještě horší je, že v důsledku
toho rostou ceny všech energií a na nich vázaných komodit – veškerého zboží včetně
potravin, dopravy, vytápění, ba i teplé vody.
Schéma předpokládaného objemu těžby ropy a zemního plynu z roku 2004
aneb vidění přicházející krize není sci-fi, nýbrž statistika in t)
Druhým typem nebezpečí spojeného se závislostí společnosti na energiích jsou tzv.
power blackouts neboli zhroucení rozvodných sítí elektřiny. Vzhledem k tomu, že
rozvodné sítě bývají mezistátně propojené, může se stát, že pokud kolabuje jedna síť,
ostatní se jí snaží „udržet“, začne řetězová reakce (tzv. rolling blackout) a rázem se ocitne
bez elektřiny obrovské území. Zprvu se s tímto problémem potýkaly především USA, kde
byly sítě států tradičně provázané, ale nyní dochází k výpadkům tohoto typu i v Evropě.
Myslím si, že ekonomická krize z roku 1929 pro nás mohla být dostatečným varováním,
že děláme něco špatně. Nemohu se zbavit dojmu, že jsme ekonomický systém vybudovali
téměř stejný, jako byl ten před krizí z třicátých let, ovšem navíc jsme jej rozšířili do 90%
světa.
21
Globální chyby
IV. DALŠÍ
DIVERZITY
Nyní zde vyvstává otázka, zda jsou hlavní diverzity skutečně pouze čtyři (geo- biokulturní a ekonomická). Je jisté, že jsou pojmenovány desítky dalších. Co ale jisté není,
je jejich postavení jak v systému diverzit, tak ve vědách obecně.
1. SOCIODIVERZITA
„Míra rozmanitosti společnosti, která spočívá v množství svébytných společenských skupin
(socio-ekonomických tříd a menšin), sdílejících souhrn hodnot a tradic, způsobů chování,
životního stylu, zvyků a dalších nepsaných norem, jež jsou vlastní určité komunitě,
hospodářsky, sociálně, nábožensky či etnicky odlišnému společenství osob.“ adaptováno 7)
Tato definice uvedená ve výkladovém slovníku Cestovní ruch v mnohých ohledech
splývá s kulturní diverzitou. Sociodiverzita je občas dokonce posuzována jako její
subdiverzita, nebo jsou pojímány jako diverzita jediná - sociokulturní.
„Pojem sociokultúrna diverzita vyjadruje rozmanitosť foriem života človeka ako
sociokultúrneho
tvora,
determinovaného
spoločenskými
a
kultúrnohistorickými
podmienkami, žijúceho a pracujúceho v určitom prírodnom a sociálnom prostredí, ktoré
ovplyvňuje jeho spôsob života a spoluformuje jeho kultúru a ktoré zároveň on pretvára a
ovplyvňuje svojimi rôznorodými sociálnymi aktivitami.“ m)
Tomuto spojení však dle mého náhledu brání to, že o sociodiverzitě lze mluvit i
u společenstev zvířat a rostlin, jejichž kulturu (nepočítáme-li bakteriální) se většinou
hodnotit nepokoušíme.
Za zásadní dělítko mezi sociodiverzitou a kulturní diverzitou lze považovat přímo
úroveň, na které se pohybujeme. Toto pojetí tedy zásadně nesouhlasí s první ze zde
uvedených definic. Totiž stojí-li proti sobě dvě skupiny, pak to, co porovnáváme, jsou
rozdíly toho, co má která skupina jako celek společné a čím se od sebe tyto dvě liší, tedy
jejich kulturu, v případě zvířat taxon. Mluvíme-li o vnitřní stavbě skupiny, tak je zde
možné rozlišit míru sociodiverzity.
Pro příklad si můžeme vzít jednu školní třídu. Tato je kulturně diverzní pouze
minimálně – děti většinou mluví stejným jazykem, mají stejné náboženství, sledují stejné
filmy, podobně se oblékají, i jejich myšlení a tužby jsou si navzájem blízké. I biologicky
jde o společenstvo taxonicky sourodé, genově přirozeně rozmanité. A kupodivu právě
v míře genové diverzity lze hledat základ sociodiverzity. Lišíme se ale nejenom genotypem,
ale i fenotypem, tedy způsobem, jak jsme se vyvinuli. V každé třídě lze vidět rozdíly
v charakteru, schopnostech, přístupu k jednotlivým situacím a problematikám, ale i
v sociálních rolích.
Podobně lze posuzovat například včelstvo. To taktéž není rozmanité taxonicky a nyní
dokonce ani genově. Přesto lze pozorovat společenskou rozmanitost v způsobu chování a
rolích.
Sociodiverzitou jsou veškeré aspekty rozmanitosti fenotypů a rolí jedinců v rámci skupiny.
2. OSOBNÍ
DIVERZITY
Můžeme se cítit bezmocní ve světě obrovských diverzit, se kterými nemůže
většina z nás dělat nic moc víc, než si je uvědomit. Diverzity lze ale vidět a
ovlivňovat i na naší osobní úrovni - v našem vnímání, hodnocení a
rozhodování, v našich životních cílech, v životním stylu. Rozmanitost
in t)
22
našeho žití, pokud není zrovna pokročilou schizofrenií, umožňuje stabilitu nejen
společenskou, ale i vnitřní.
Diverzita vzdělání a zaměstnání
Na malou diverzitu vzdělání a z ní plynoucí možnosti uplatnění doplácejí nejen sami lidé,
kteří nemohou z jakéhokoli důvodu najít uplatnění, ale i celý systém státní
zaměstnanosti. Mezi nejznámější příklady takových nedostatečně diverzních lidí patří
horníci ze zavíraných dolů a na druhé straně špičkoví odborníci v aktuálně společensky
nepotřebných oborech. Pokusy o rekvalifikaci, ať už jakkoli medializované a
vychvalované, bývají pouze náhražkou vzdělání. Tito lidé nadále zůstávají problémovou
složkou společnosti, ač sami neudělali jinou chybu, než že se specializovali, jak to po
nich náš vzdělávací a školící systém žádal.
Při rychlosti vývoje společnosti považuji dnes za téměř nemožné odhadnout, jaké bude
možné uplatnění absolventů kterých oborů v budoucnosti. Běžný středoškolský student
mířící na vysokou školu se o své odbornosti rozhoduje zhruba v osmnácti letech a teprve
v pětadvaceti se dozví, zda vsadil na správnou kartu.
23
V. VYBRANÉ
ČERNOBYLSKÝ
ZÁZRAK
OBRAZY Z DĚJIN DIVERZIT
j)
Po havárii jaderné elektrárny v Černobylu,
k níž došlo 26. dubna 1986, bylo postupně
evakuováno obyvatelstvo přilehlých měst a
vsí. Dne 3. května byla pak úřady vyhlášena
zakázaná zóna v okruhu 30 kilometrů od
elektrárny. Později byla zóna přesněji určena
dle míry radiace, rozšířena a rozdělena na
několik částí s různou mírou omezení
možnosti jejich obývání. Na území Ukrajiny je
pouze jižní cíp této oblasti, nejvíce zasaženo
bylo Bělorusko a také část Ruska. Nejvíce
zasažená území o rozloze asi 4 000 km2 se
stala mrtvou zónou, kam mají dodnes přístup
jen vědci a omezeně turistické exkurze.
Ostatně do žádné z vystěhovaných částí se
lidé příliš nehrnou. Radiace je ve volné
přírodě stále příliš vysoká.
Zóny v zasažené oblasti
Nevědomky jsme položili přírodě všetečnou
otázku: Co tu bude, až my tu nebudeme? Z místa pohromy se stala jakási postapokalyptická laboratoř. Tísnivé ticho panelových sídlišť vysídleného města Pripjať dává
tušit, že tento vrak naší civilizace příroda hned tak
za svůj nepřijme. Oproti tomu celé okolí překypuje
nejen
životem,
ale
překvapivě
i
zdravím.
Pravděpodobně prostě proto, že tento kus světa
opustil člověk, se zde až zázračně daří divočákům,
losům, vlkům, jelenům, bobrům, jezevcům a mnoha
ohroženým druhům ptáků, znovu se zde objevili rys,
výr a s největší pravděpodobností i medvědi. Byli
sem znovu vypuštěni koně
Převalského (úspěšně) a
zubři (neúspěšně).
Hotel Polesí, Pripjať
Jak jde ale dohromady popisovaný přírodní ráj s naměřenou
radiací? Jedním ze závěrů Montrealské konference (2005), která
se černobylskou problematikou zabývala, bylo že:
„Ať posuzujeme ekologickou funkci těchto radiací postižených
ekosystémů z jakéhokoli stávajícího používaného hlediska,
musíme připustit, že fungují normálně. A že i hlavní hledisko,
podle kterého dnes funkčnost ekosystémů hodnotíme –
biodiverzita, tak ta je zde větší než kdykoli předtím.“
Profesor James T. Morris z Univerzity v Jižní Karolíně
vysvětluje zdraví zasažených populací jako důsledek přirozeného
Kůň Převalského v
přírodního výběru. Důvodem, proč se běloruskými lesy
černobylské zóně
nepotulují postižení živočichové, není to, že by se žádní nerodili,
ale to, že jednoduše nebyli životaschopní a uhynuli. I přes to, že lidé z morálních důvodů
přirozené přírodní samoregulační mechanismy odsoudili, naštěstí stále fungují.
24
Současný statut oblasti platí do roku 2018 (30 let
odpovídá poločasu rozpadu cesia 137, které je
aktuálně hlavním zářičem – nejsem si jistá, zda tamní
úřady pochopily plně výraz „poločas rozpadu“). Letos
(2008) se má stavět nový ochranný sarkofág reaktoru.
Ukrajinské úřady údajně plánují demolici vysídlených
domů a znovuosídlení Pripjati. Oproti tomu Bělorusko
podporované OSN možná vyhlásí zónu přírodní
rezervací.
Zábavní park v divočině, bohužel bývalý.
ZDRAVÉ
DÍRY PO GRANÁTECH
k)
V mnohých aspektech podobnou situaci, jako je ta
Černobylská, ač zapřičiněnou ostnatými dráty a
občasnou střelbou namísto radiace, můžeme sledovat
i v našich vojenských újezdech - současných
(Hradiště, Libavá, Brdy, Boletice, Březina) i bývalých
(Ralsko, Dobrá Voda a Mladá).
Tyto po dlouhou dobu izolované oblasti vyvracejí
mýty o nutnosti starostlivé lidské péče k udržení
křehkých ekosystémů. Patří totiž k nejcennějším
přírodním lokalitám na našem území. Nacházejí se
Výcvik na Hradišti
zde
i
tzv.
„evropsky
významné lokality“ vyhlášené v rámci projektu
Natura 2000, který má za cíl ochranu biologické
rozmanitosti a zlepšování stavu přírodních stanovišť
ohrožených rostlin a živočichů. Vojenský újezd
Hradiště byl dokonce uznán evropsky významnou
lokalitou jako celek (podobně jako NP Šumava a
KRNAP). Na jeden z důvodů zachovalosti přírody
vojenských úvozů upozorňuje RNDr. Václav Petříček
z Agentury ochrany přírody a krajiny České
republiky:
Boletice
„Snížení biodiverzity české krajiny bylo zapříčiněno především obrovským množstvím
používaných hnojiv a herbicidů v poválečném období. Ve vojenských újezdech ale
zemědělství vesměs nebylo, nehnojilo se. I proto zde přežívají ty druhy květeny a živočichů,
které často už nikde jinde nebo v takovém množství nenajdeme.“
Drobní dravci jako lišky, kuny či lasičky zde nejsou
odstřelovány jakožto „škodná“ a přirozeně regulují a
udržují zdravé populace nízké zvěře a hlodavců. Na
vrcholu Toku, nejvyšší hory Brd, která se nachází
v jádru tamního vojenského újezdu, lze opět spatřit
téměř vyhynulé tetřevy, kteří hoře dali jméno, a to i
přes to, že se dnes jedná o dopadovou plochu
cvičných střel.
Můžeme zde vysledovat i to, jak příroda přijímá
člověkem tvořenou geodiverzitu. Například o svém
názoru na beton, tuto nejnovější a nejrozšířenější
přeměněnou horninu střední a východní Evropy, nás
příroda nenechává na pochybách. Jak jsme již viděli i
25
Tetřev na Toku
v Pripjati, nové jeskyně zvířata příliš nelákají a náletovým
stromům se jen zřídka daří zachytit se ve skulinách a beton
narušovat. Můžeme si tedy vytvořit střízlivý obrázek, co z naší
civilizace skutečně přetrvá věky. Na rozdíl od baráků, hangárů a
letišť, zákopy, tankodromy a explozemi munice rozorané plochy
kypí životem. Zajímavé je, že někteří ekologové zastávají názor, že
armádní činnost lze již považovat za součást tamního
Rosnatka okrouhlolistá
ekosystému, neboť neustálé rozrývání půd v některých lokalitách
nahrává druhům, které by bez toho byly převálcovány silnějšími, často invazními druhy.
Kupříkladu rosnatka okrouhlolistá, naše jediná a kriticky ohrožená masožravá rostlina,
nejlépe prospívá v umělých, i když často neúmyslně vytvořených bažinách vojenských
výcvikových prostorů.
KORÁLY,
MY A TSUNAMI
b) l) β) C)
Ochrání-li nás naše betonové domovy před veškerou nepřízní počasí i samotné přírody,
proč se tedy o přírodu starat? Vystačíme si přeci s kouskem zkrocené divočiny, kde
vypěstujeme něco k snědku. Investujeme své těžce vydělané peníze do těch složitých
ekosystémů kdesi v rezervacích. A co teprve ekosystémy mořské, co je s těmi starostí.
Stojí to za to - kvůli pár plechovkám sardinek a barvitému filmu o podmořském světě?
Čím dál více pobřežních států zjišťuje, že by opravdu bývalo bylo stálo za to se o svá
moře starat lépe. Nejen snížení výdělků rybářského průmyslu a méně těch pěkných
barevných zvířátek tam pod vodou. Pomalu se zjišťuje, že korálové útesy nejsou na světě
pro pobavení potápěčů a na suvenýry.
Že jsou korály ničeny není žádná nová informace. Škody na nich jsou přičítány na vrub
globálním klimatickým změnám a novým proudům v mořích, hodně se mluví i o masivní
těžbě korálů (především na již zmíněné suvenýry). Méně známá je již
chemická souvislost mezi českými rybníčky brčálníčky a vymíráním
oněch nebohých láčkovců.
Systém korálových útesů je jedním z nejkřehčích, které známe. Je
založen na soužití drobných láčkovců, neúnavně si stavějících své
schránky z uhličitanu vápenatého, se symbiotickými řasami
zooxanthelami, které korálům obstarávají potravu, samy jsouce
pojídány rybkami, které v korálech nacházejí úkryt. Lidské
působení již dokázalo, že tento řetězec lze přetrhnout na několik
různých způsobů.
Pokusná "zahrádka"
Austrálie – Velká útesová bariéra. Profesor Ove Hoege-Guldberg
z univerzity v Sydney upozorňuje na vymírání rozsáhlých korálových oblastí. Odumírají
symbiotické řasy, pravděpodobně v důsledku teplotního šoku
způsobeného oteplováním oceánu, a rybky i korály samotné jsou
odsouzeny k smrti hladem.
Florida – Florida Keys. Je odhadováno, že celých 95%
floridského bariérového útesu podléhá závažným změnám. Kvůli
dusičnanům z umělých hnojiv se mořské dno stává „úrodnějším“
a korály obrůstají nitrofilními řasami a sinicemi. Toxiny, které
sinice produkují, zabíjí jak korálové rybky, tak i samotné korály.
Jihovýchodní Asie – maledivské, andamanské, nikobarské
útesy. Kvůli zvýšení objemu turistického ruchu dochází k ničení
a těžbě korálů, čímž došlo k narušení zdejších ekosystémů.
Odpad nejen chemický
Korály jsou ohrožovány i nadměrným lovem ryb, včetně těch,
které udržují populace řas, aby korály nezarůstaly.
26
Až do 25. prosince roku 2004 znepokojovaly tyto problémy možná tak vědce. Od příštího
dne se korálové ekosystémy spolu s (rovněž ohroženými) mangrovovými porosty dostaly
do vrcholových pozic mezi zachránci lidských životů po katastrofálním zemětřesení
doprovázeném nechvalně proslulou tsunami. Mezi jednotlivými lokalitami zasaženými
vlnou byly do očí bijící rozdíly v míře devastace. Od začátku bylo jasné, že rozhodující roli
sehrál charakter pobřeží. Nejdříve se mluvilo prostě o tvarování mořského dna, ale tým
odborníků vyslaných BBC zjistil, že lokální výška vlny je přímo úměrná rozsahu
poškození místních korálových bariér. Jaký ale mají korály zájem na záchraně lidských
životů a majetku?
Je možné, že přímo evolučně úspěšnější byly korály
takové stavby a umístění, které fungovaly jako vlnolamy.
Korály totiž neničí vlna ženoucí se směrem k pobřeží, ale
její zpětný odraz, který s sebou přináší bláto a kameny.
Vliv korálů na zmenšení vlny znamená menší odraz a tím
pádem i menší poškození samotné korálové bariéry.
Pozdě bycha honit...
Zpráva od přírody tedy zní jasně: kdo si zničí přirozené
pobřežní bariéry, může se těšit na pohromy dosud (díky
korálům a mangrovům) nevídané – ať už je v Karibiku,
Austrálii, či Asii. Některé ztráty diverzity nás budou
zatraceně mrzet.
27
ZÁVĚR
Z počátku jsem zamýšlela práci koncipovat jako výčet a charakteristiku známých i méně
známých diverzit, ale jak jsem téma rozpracovávala a ke skromným knižním zdrojům se
přidaly nespočetné zdroje internetové, otevíraly přede mnou diverzity nové a nové obzory.
Nakonec se tento náhled na svět dostal i k mému náhledu na tuto práci. Není tudíž jen
zeměpisná nebo jen společenskovědní. Zasahuje do nejrůznějších koutů lidského
zkoumání, vědění a prožívání. Je tedy v podstatě filosofická, v původním významu tohoto
slova.
V první kapitole nazvané Systémy se seznamujeme s obecnými zákonitostmi všech
systémů a úlohou diverzity v nich. Následuje malý exkurz do lidského vědomí i
podvědomí, který se týká chápání krizí a kolapsů a důvodů, které nás vedou k omezování
diverzity a tím i stability systému.
Druhá a třetí kapitola se již věnují diverzitám samotným. K jejich utřídění jsem použila
tradiční vědní dělení na přírodní a socio-ekonomické. V úvodu každé kapitoly je vždy
uveden jakýsi předpoklad, čili mé úvahy, které rozpracovávám. Následují podkapitoly
jednotlivých diverzit. Vzhledem k tomu, že jde o široce mezioborové téma, často jsem
narážela na mnohé chyby a díry dosavadního uspořádání (či spíše chaotického nakupení)
diverzit a to jak v pojmenování samém, tak v jejich příliš úzkém pojímání. Často jsem
tedy do hrubě načrtnutého názvosloví zasahovala a pokoušela se o jeho racionalizaci. I
chápání a vnímání významu diverzit, které se odráží například v množství přístupných
zdrojů o jednotlivých diverzitách, dle mého názoru neodpovídá jejich skutečné
důležitosti. Například důraz kladený na biodiverzitu (taxonickou-druhovou) je nesmyslně
koncentrován, místo aby se přiměřeně rozložil nejen na celou biodiverzitu, ale i
geodiverzitu. Stejně tak v oblasti společensko-ekonomické bude třeba ještě nemálo úsilí
k prosazování potřebné míry diverzitního pohledu na její problémy.
V celé práci hojně užívám teoretických i konkrétních příkladů, které považuji za živější a
přirozenější než výklad založený na obecných všezahrnujících a nicneříkajících
konstrukcích. Čtvrtou kapitolu již věnuji přímo příběhům spojeným s diverzitami. Jejich
cílem není tuto tematiku celkově shrnout nebo dovršit, ale široce ji rozvinout. Nabídnout
všem, kdo teoreticky poznali podstatu a účel diverzity, možnost vidět ji kolem sebe,
v dění, vědě i životě. A v neposlední řadě také podnítit další zájem o toto téma, které se
mi aktuálně zdá až příliš důležité, než aby bylo pouze předmětem jednoho domácího
úkolu.
Tímto tedy končí má seminární práce. Skutečná práce ale teprve začíná. Pokusím se
docílit toho, aby myšlenky mé a mých mnohých moudrých předchůdců překročily rámec,
který jim je tu vyhrazen, a ve správné chvíli dorazily na správná místa, kde budou moci
pomáhat druhým v chápání světa, jeho poznávání a řízení.
PODĚKOVÁNÍ
Velice děkuji Borisi Tichému, Barboře Tiché a Aleně Peterové za cenné rady a pomoc
s korekturami. Děkuji i všem, kteří mě v mém snažení podporovali nepřímo – sehnali mi
elektřinu, jídlo a pití, střechu nad hlavou, přístup k informacím a bezpečí. Kéž nám co
nejdéle vydrží.
28
ZDROJE
KNIŽNÍ
1) Václav Cílek: Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán 2005
2) Samuel P. Huntington: Střet civilizací, boj kultur a proměna světového řádu,
Rybka Publishers 2001
3) Kolektiv autorů (české vydání Jan Plesník, Petr Roth): Biologická rozmanitost
na Zemi: Stav a perspektivy, Scientia 2004
4) Miloslav Nevrlý: Karpatské hry, Vestri 2006
5) Kolektiv autorů (vedoucí Ivan Bičík, Bohumír Janský): Příroda a lidé Země,
nakladatelství České geografické společnosti 2003
6) Václav Cílek, Martin Kašík: Nejistý plamen, Dokořán 2007
7) Martina Pásová, Josef Zelenka: Cestovní ruch (výkladový slovník), Ministerstvo
pro místní rozvoj 2002
ČASOPISECKÉ
A) Dnešní svět – Ochrana přírody na Zemi (číslo 6, ročník 2006/2007)
B) Vesmír – Tomáš Grim: Kde jsou ochranářské priority? (číslo 3, ročník 2006)
C) Vesmír – Václav Cílek: Nový problém: globální cyklus dusíku (číslo 6, ročník 2007)
D) Dnešní svět – Země na Zemi (číslo 2, ročník 2007/2008)
INTERNETOVÉ
a) http://www.cbd.int
b) http://www.wikipedia.org
c) http://www.uhd.edu/academic/colleges/humanities/sos/documents/The_clash_of_civilization.pdf
d) http://europa.eu
e) http://www.mkcr.cz/assets/zahranicni-vztahy-a-EU/odbor-zahranicni/mezinarodniorganizace/V_eobecn__deklarace_UNESCO_o_kulturn__diversit_.doc
http://www.mkcr.cz/assets/ministerstvo/vyrocnizpravy/Vztah_st_tu_ke_kultu_e,kulturn__politika_evropsk_ch_zem_.doc
f) http://www.osel.cz
g) http://portal.unesco.org/en/ev.php-URL_ID=15245&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html
http://portal.unesco.org/en/ev.php-URL_ID=13179&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html
h) http://www.mkcr.cz/
i) http://www.culturalpartnerships.org
j) http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=1867
http://www.osel.cz/index.php?clanek=1395
http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4923342.stm
http://www.opendemocracy.net/content/articles/3481/images/chernobyl.html
k) http://www.army.cz/files/215/Anal_za_existence_vojensk_ch__jezd__-_5.3.2007.doc
http://www.reflex.cz/Clanek24087.html
l) http://news.bbc.co.uk/
m) http://www.slpk.sk/eldo/vtp/zbornik/ve-26.doc
n) http://www.webdesign.org/web/photoshop/special-effects/creating-a-planet-explosion .7474.html
29
http://www.timelessmyths.com/norse/gallery/ragnarok.jpg
http://geology.com/news/images/augustine-volcano-eruption.jpg
o) http://www.kilduffs.com/
http://rs.resalliance.org/index.php?s=navin
p) http://www.tellus.geo.su.se/geologi/Pages/jordens_livets2.htm
http://www.hrphotocontest.com/index.php?menu=7&img=28610
q) http://www.mpia.de/Public/Aktuelles/PR/2007/PR070221/Art_Planet.jpg
http://krajina.kr-stredocesky.cz/
r) http://ipmworld.umn.edu/chapters/eigenbr.htm
http://commons.wikimedia.org/wiki/Image:Gruendeich_plantage_aussendeich_01.jpg
http://picasaweb.google.com/Lothar.Krechel/AWalkAroundTown/photo#5078603390782590706
http://www.thedailystar.net/forum/2007/june/banana.htm
http://www.rydval.eu/fotogalerie/do-200-km-od-prahy/polednik/
http://www.agroindustrialzaragoza.com/corporativo.ssp
http://cache.eb.com/eb/image?id=95916&rendTypeId=4
http://www.vogelwarte.ch
s) http://specieslist.com/images/external/ci-hotspots.jpg
t)
http://www.kuleuven.be/thomas/secundair_onderwijs/in_de_kijker/37_globalisation.
php
http://www.exitmundi.nl/oilcrash.htm
http://onemansblog.com/wp-content/uploads/2006/12/human.jpg
Činčera: Člověk a životní prostředí http://info.sks.cz/users/cn/zp/historie.html
DALŠÍ
α) pořad České televize Jádro - Mikroeseje Františka Koukolíka o vědě, světě
a lidech. vysíláno ve čtvrtek 24. 1. 2008, textový přepis:
http://www.ceskatelevize.cz/program/detail.php?
idk=305459&printout=1&fromcom=1&midec=207562235800036
β) pořad ČRo 1 Radiožurnálu Nad věcí - s Václavem Cílkem, vysíláno v sobotu 20. 12.
2005
REJSTŘÍKY
JMENNÝ
REJSTŘÍK
Adams, Douglas 2
Huntington, Samuel P. 4, 14, 15
Cílek, Václav 4, 9, 8
Kyril 11
Finore, Quentin 17
McLuhan, Marshal 17
Grim, Tomáš 10, 12, 13
Morris, James T. 20
Hoege-Guldberg 22
Petříček, Václav 21
MÍSTNÍ
REJSTŘÍK
Afrika 17
Asie 11, 22, 23
Amerika 18
Austrálie 22, 23
Andy 13
Bělorusko 20, 21
30
Česká republika 9, 10, 21
Oceánie 13
Čína 18
Orlické hory 9, 11
Evropa 9, 18, 21
Praha 17
Florida 22
Pripjať 20, 21, 22
Jižní Amerika 11
Rusko 20
Kavkaz 13
Slovensko 13
Keňa 13
Tanzanie 13
Lanzarote 9
Ukrajina 20, 21
Madagaskar 13
USA 18
Nizozemí 9
Vysoké Tatry 11
Nový Zéland 13
Zadní Indie 17
VĚCNÝ
REJSTŘÍK S VÝKLADY
Tučně vytištěné jsou stránky, na nichž lze nalézt širší rozbor daného pojmu.
agrosystém 10 ekosystém ovládnutý člověkem za zemědělským účelem
antiglobalizační hnutí 16 společenství protestující (často agresivně) proti globalizaci
antropogenní 9 ovlivněno, měněno činností člověka
BBC 23 britská veřejnoprávní rozhlasová a televizní společnost
biodiverzita 4, 5, 8, 9, 10-13, 20, 21, 24 veškerá rozrůzněnost živé přírody
biotické podmínky 8 podmínky vhodné pro život jedince nebo druhu
botanik 12 vědci studující rostliny
BSE 11 bovinní spongiformní encefalopatie („nemoc šílených krav“)
civilizace 6, 14, 15, 17, 22 zde: nejvyšší stupeň dělení lidstva (na bázi kulturní)
diverzita všude-a-ve-všem rozrůzněnost systému, různorodost jeho prvků, rozmanitost
ekologie 20, 22 věda o vztahu organizmů a prostředí (přeneseně ochrana přírody)
ekonomická diverzita 4, 11, 17, 18, 23, 24 různorodost ekonomik
ekosystém 7, 10, 20, 21, 22, 23 ucelená část přírody komunikující s okolím
endemit 13 organizmus vyskytující se pouze na daném území
entomolog 12 vědci studující hmyz
Evropská unie 4, 16
evropsky významná lokalita 21 území chráněné v rámci projektu Natura 2000
genetická modifikace plodin 11 úprava genetického kódu za účelem lepšího využití
genová diverzita 10, 11, 19 různorodost genetických kódů v rámci populace
geodiverzita 4, 8, 9, 21, 24 veškerá rozrůzněnost neživé přírody
geografie 9, 13 věda o prostorovém rozšíření jevů na Zemi
geologie 8, 9 věda o Zemi zkoumající její složení, stavbu a vývoj
geomorfologie 8, 9 věda o tvarech zemského povrchu, jejich vzniku a stáří
global village 17 globální vesnice
globalizace 10, 15, 17
31
globální chyba 10, 11 zásadní omyl v celosvětově sdíleném poznání
herpetolog 12 vědci studující plazy
hotspots 13 místa s předpokládanou nejvyšší biodiverzitou
hydrologie 8 věda o pohybu a rozšíření zemských vod
chemoautotrof 8 organizmus získávající energii z chemických vazeb svého okolí
ichtyolog 12 vědci studující ryby
imploze 17 opak exploze, smrštění nebo zhroucení způsobené vnitřním podtlakem
instituce 14, 15 struktury a mechanismy sociálního řádu práce
klimatická diverzita 4, 8 rozrůzněnost klimatu
klimatické změny 10, 22, 23
odrůda 11 taxonomická jednotka nižší než druh užívaná při klasifikaci rostlin
kultura 4, 6, 14-16, 19 rysy charakterizující společnost nebo společenskou skupinu
kulturní diverzita 4, 15, 16, 17, 19, 24 různorodost lidských kultur
kulturní pluralizmus 15 filosofické a společenské srovnání se s kulturní diverzitou
malakolog 12 vědci studující měkkýše
mamaliolog 12 vědci studující savce
mangrovy 23 lesní společenstva tropických přílivových oblastí
mikroklimatická diverzita 8 různorodost místních variet klimatu
Ministerstvo kultury ČR 4, 16
monokultura 10, 11, 17 porost s převážným zastoupením jednoho druhu
Natura 2000 21 soustava chráněných území tvořená státy Evropské unie
nitrofilní 22 prospívající v prostředí s vysokým stavem reaktivního dusíku
ornitolog 12 vědci studující ptáky
OSN 16, 21 Organizace spojených národů
paleontologie 8 věda o životě v minulých geologických obdobích
pandemie 5, 1 velkoplošná (globální) epidemie
peak oil 18 ropný vrchol
pedologie 8 věda o půdách, jejich vzniku, vývoji a vlastnostech
plemeno 11 taxonomická jednotka nižší než druh užívaná pří klasifikaci zvířat
poločas rozpadu 21 doba za kterou se přemění polovina atomových jader dané látky
populace 10, 11, 21, 22 soubor jedinců téhož druhu na témže území ve stejný čas
power blackout 18 výpadek elektřiny (plošný)
prokaryota 7, 8 jednoduché buněčné organizmy s neohraničeným jádrem
Ragnarök 5 bitva a soudný den severské mytologie
rolling blackout 18 výpadek elektřiny více provázaných sítí
substrát 8 podklad, základ, živná půda
supervulkán 5 sopečná erupce globálního významu (ovlivňující klima planety)
taxon 12, 19 soubor jedinců lišících se určitými znaky od všech ostatních
taxonická diverzita 10, 12, 13, 19, 24 různorodost organismů hodnocená dle taxonů
taxonomie 12 věda zabývající se systémem organismů
32
toxin 22 látka vyvolávající již v malém množství otravu nebo smrt
tsunami 22, 23 přílivová vlna způsobená prudkým pohybem dna nebo dopadem tělesa
UNESCO 4, 15, 16 Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu
universalizmus 6, 9, 14, 17
vojenský újezd 21 část státního území vyhrazená pro výcvik ozbrojených sil
Wikipedia 4, 12, 16 otevřená internetová encyklopedie (zvaná „tetička Wiki“)
33