Untitled

1
Beautiful
DISASTER
KRÁSNÁ POHROMA
JAMIE McGUIRE
2
Preklad
Míša
http://prekladyknih.blog.cz/
Ebook a korektúra
aktualiss
[email protected]
3
Kapitola 1
Rudá vlajka
VŠECHNO V MÍSTNOSTI KŘIČELO, ŽE SEM NEPATŘÍM.
Schody se rozpadaly, neuvalí zákazníci se mačkali tělo na tělo a
vzduch byl směsicí potu, krve a plísně. Hlasy byly nejasné, když sem
tam křičeli čísla a jména, ruce plné nedočkavých peněz gestikulovaly
přes rámus. Tlačila jsem se davem, následujíc nejlepší kamarádku.
"Nech hotovost v peněžence, Abby!" zavolala na mě America.
Její široký úsměv se zaleskl dokonce i v chabém světle.
"Drž se blízko! Bude to ještě horší až se začne!" křičel přes
rámus Shepley. America ho zvala za ruku a pak chytla mojí, když
nás Shepley vedl skrz moře lidí.
Zakouřené ovzduší prořízlo ostré zahoukání klaksonu. Ten zvuk
mě vystrašil a já kvůli němu vyskočila, hledajíc zdroj. Muž stojící na
židli držel v jedné ruce balík peněz a megafon v druhé. Přidržoval si
ho u pusy. "Vítejte na krvavých lázních! Pokud hledáte zajištěné
osamělé muže, jste kurva na špatným místě, přátelé! Jestli hledáte
Kruh, tohle je Mecca! Moje jméno je Adam, stanovuju pravidla a
vyvolávám boj. Zápas končí jakmile je jeden ze soupeřů na podlaze.
Žádné dotýkání zápasníků, žádné asistence, žádné změny sázek a
žádné zasahování do ringu. Jestli porušíte tyhle pravidla, dostanete
nakládačku a budete vyhození ven na prdel bez svejch peněz! To
zahrnuje i vás, dámy! Takže nezkoušejte svoje kokotiny na
podvádění systému, pánové!"
Shepley zavrtěl hlavou. "Ježíši, Adame!" zavolal přes hluk, jasně
nesouhlasíc s volbou slov svého kamaráda.
Srdce mi v hrudi bušilo. S růžovým kašmírovým svetrem a
perlovými náušnicemi jsem se cítila jako stará pana na nuda pláži.
Slíbila jsem Americe, že zvládnu všechno na co narazíme, ale na
podzemní zápasech jsem měla nutkání popadnout jí za paži jak
4
párátko oběma rukama. Nevtáhla mě do žádného nebezpečí, ale být v
suterénu s padesáti opilými vysokoškoláky zaměřenými na
krveprolití a prachy, nehrálo zrovna v naše šance odejít bez úhony.
Potom co America na orientační schůzce prváků potkala
Shepleye, často ho doprovázela na tajné rvačky konané v různých
suterénech Easternské Univerzity. Každá událost se konala na jiném
místě a držela se v tajnosti dokud nezbývala jen hodina do boje.
Protože jsem se pohybovala v poněkud nudných kruzích, byla
jsem překvapená, když jsem se dozvěděla o podzemním světě na
Easternu; ale Shepley o nich věděl ještě dřív než se vůbec zapsal.
Travis, Shepleyho spolubydlící a bratranec, začal svým prvním
zápasem před sedmi měsíci. Už jako o prvákovi se o něm povídalo,
že byl nejsmrtelnější zápasník jakého Adam měl za celé tři roky od
doby co Ring vymyslel. Začínajíc svůj druhý ročník, byl Travis
neporazitelný.
Společně, Travis a Shepley výhrami snadno platili nájem a účty.
Adam si znovu přiložil megafon k puse, křičel a pohyby zvyšoval
horečné tempo.
"Dnes večer tu máme nového vyzyvatele! Easternská hvězda
univerzitních zápasníků, Marek Young!"
Následoval jásot a dav se rozestoupil jako Rudé moře, když do
místnosti vstoupil Marek. Vyklidil se kruhový prostor a dav hvízdal,
bučel a posmíval se soutěžícímu. Ten skákal nahoru a dolu,
protahoval si krk ze předu do zadu a tvář měl vážnou a soustředěnou.
Dav ztichl do temného bručení a pak mi ruce vystřelily k uším, když
přes obrovské reproduktory na stranách místnosti zaburácela hudba.
"Náš další zápasník nepotřebuje představovat, ale protože mě k
posrání děsí, stejně to udělam! Nadělejte si do kalhot, pánové a
svlíkněte kalhotky, dámy! Přichází: Travis 'Vzteklej pes' Maddox!"
Hlasitost explodovala, když se ve dveřích na druhé straně
místnosti objevil Travis. Vstoupil, bez trička, uvolněný a
bezprostřední. Kráčel do středu kruhu jakoby se prostě jen ukázal
další den v práci. Štíhlé svaly se mu pod tetovanou kůží napnuly,
když nastavil klouby pěstí proti Markovým. Travis se naklonil a
zašeptal Markovi něco do ucha a soupeř bojoval, aby si udržel tvrdý
výraz. Marek stál s Travisem špička ke špičce a navzájem se jeden
5
druhému dívali do očí. Markův výraz byl vražedný; Travis vypadal
mírně pobaveně.
Pak udělali pár kroků zpátky a Adam zatroubil houkačkou.
Marek zaujal obranný postoj a Travis zaútočil. Když jsem je ztratila
z výhledu postavila jsem se na špičky a nakláněla se ze strany na
stranu, abych lépe viděla. Posunula jsem se dopředu křičícím davem.
Lokty mě dloubaly do boků a narážela do mě ramena, házející se
mnou dopředu a do zadu jako pingpongovým míčkem. Vrcholy
Markovi a Travisovi hlavy se staly viditelnějšími, takže jsem
pokračovala v protlačování se vpřed.
Když jsem se konečně dostala dopředu, Marek popadl Travise
silnými pažemi a pokoušel se ho složit na zem. Když se Marek
sklonil dolů, Travis mu vrazil koleno do obličeje. Než se mohl Marek
z rány otřepat, Travis se do něj pustil; jeho pěsti dopadaly na
Markovu zkrvavenou tvář znovu a znovu.
Do ruky se mi zabořilo pět prstů a já sebou cukla dozadu.
"Co to sakra děláš, Abby?" řekl Shepley.
"Tam zezadu jsem neviděla!" zakřičela jsem na něj.
Otočila jsem se právě v čas, abych viděla Marka zasadit solidní
ránu. Travis se otočil a já si na moment myslela, že se vyhýbá další
ráně, ale on se kompletně otočil o tři sta šedesát stupňů a vrazil loket
přímo do středu Markova nosu. Krev mi postříkala obličej a od shora
dolů potřísnila můj kašmír. Marek s žuchnutím dopadl na betonovou
podlahu a místnost na krátký okamžik úplně ztichla.
Adam hodil rudý čtverec látky na Markovo bezvládné tělo a dav
vybuchl. Hotovost přecházela z ruky do ruky a výrazy se rozdělily na
samolibé a frustrované. Byla jsem popotahovaná sem a tam pohyby
těch, kteří přicházeli a odcházeli. America odněkud ze zadu volala
moje jméno, ale já byla fascinovaná červenými stopami na od prsou
až k pasu. Pár těžkých, černých bot, které se přede mnou zastavily
přesměroval mojí pozornost k podlaze. Očima jsem cestovala
vzhůru; džíny potřísněné krví, sada výborně tvarovaných břišních
svalů, nahá, potetovaná hruď zmáčená potem a konečně pár vřelých,
hnědých očí. Někdo do mě ze zadu strčil a Travis mě chytil za ruku,
abych nespadla.
6
"Hej! Vycouvej od ní!" zamračil se Travis a strčil někoho, kdo se
ke mně přiblížil. Jeho vážný výraz se při pohledu na moje tričko
roztál do úsměvu a pak mi ručníkem otřel obličej. "Tohle mě mrzí,
holubičko."
Adam poplácal Travise ze zadu po hlavě. "Pojď, Vzteklej pse!
Mam nějaký prachy co na tebe čekaj!"
Jeho oči se neodtrhly od mých. "Toho svetru je zatracená škoda.
Vypadal na tobě dobře." V dalším okamžiku byl pohlcen fanoušky a
zmizel stejně rychle jak se objevil.
"Na co si myslela, ty idiote?" ječela America, tahajíc mě za ruku.
"Že jsem sem přišla, abych viděla zápas?" usmála jsem se.
"Ani jsi tady neměla být, Abby," vynadal mi Shepley.
"A ani America," řekla jsem.
"Ona se nepokoušela skočit do kruhu!" zamračil se. "Jdeme."
America se na mě usmála a otřela mi tvář. "Ty jsi taková osina v
zadku, Abby. Bože, miluju tě!" pověsila se mi rukou kolem krku a
razily jsme si cestu nahoru po schodech a ven do noci.
America mě doprovodila do pokoje na koleji a pak se ušklíbla na
mojí spolubydlící Karu. Okamžitě jsem si stáhla zakrvavený svetr a
hodila ho do koše.
"Hrůza. Kde jsi byla?" zeptala se Kara z postele.
Podívala jsem se na Americu, která pokrčila rameny. "Krev z
nosu. Ještě jsi neviděla jedno z Abbyných slavných krvácení z
nosu?"
Kara si posunula brýle na nose a zavrtěla hlavou.
"Ach, však uvidíš." Mrkla na mě a pak za sebou zabouchla dveře.
Za méně než minutu mi zazvonil telefon. Jako obvykle, America mi
psala vteřinu potom co jsme se rozloučily.
Zůstávám u Shepa uvidíme se zítra, královno ringu
Mrkla jsem na Karu, která mě sledovala jakoby mi každou chvíli
mělo vytrysknout z nosu.
"Dělala si srandu," řekla jsem.
Kara lhostejně přikývla a pak sklopila hlavu k nepořádku knih na
její posteli.
"Myslím, že si dám sprchu," řekla jsem, popadla jsem ručník a
toaletní tašku.
7
"Půjdu upozornit média," pronesla Kara, aniž by zvedla hlavu.
Druhý den se ke mně Shepley a America připojili u oběda. Měla
jsem v úmyslu sedět sama, ale jak se studenti hrnuli do jídelny, židle
kolem mě se zaplnily z každé strany Shepleyho bratry z bratrstva,
nebo členy fotbalového týmu. Někteří z nich byli na zápase, ale
nikdo se nezmiňoval o mojí zkušenosti s ringem.
"Shepe," zavolal hlas.
Shepley přikývl a my s Amerikou jsme se otočily, abychom
viděly Travise sedat si na konec stolu. Následovaly ho dvě vnadné,
odbarvené blondýny v tričkách Sigma Kappa. Jedna se mu posadila
na klín a druhá si sedla za něj a škrábala ho na zádech.
"Myslím, že se mi zrovna udělalo trochu na blití," zamumlala
America.
Blondýna na Travisově klíně se otočila na Americu. "Já to
slyšela, špíno."
America popadla svojí housku a hodila jí přes stůl, těsně minula
její obličej.
Než mohla holka říct další slovo, Travis uhnul koleny a nechal jí
přistát na podlaze.
"Au!" vyjekla a podívala se na Travise.
"America je moje kamarádka. Musíš si najít jinej klín, Lex."
"Travisi!" zakňučela škrábajíc se na nohy.
Travis obrátil pozornost ke svému talíři a ignoroval jí. Ona se
podívala na svojí sestru, odfrkla si a pak ruku v ruce odešly.
Travis mrkl na Americku a jakoby se nic nestalo si strčil do pusy
další sousto. V tu chvíli jsem si všimla malé ranky na jeho obočí.
Vyměnil si pohled se Shepleym a pak si začal povídat s jedním
fotbalistou naproti němu. Ačkoli se stůl začal vyprazdňovat,
America, Shepley a já jsme pokračovali v diskusi o plánech na
víkend. Travis vstal k odchodu, ale zastavil se u nás.
"Co?" zeptal se hlasitě Shepley a držel si ruku u ucha. Snažila
jsem se ho ignorovat tak dlouho jak jen to bylo možné, ale když jsem
vzhlédla, Travis se na mě díval.
"Znáš jí, Trave. Američina nejlepší kamarádka? Byla s náma
minulou noc," řekl Shepley.
8
Travis se na mě usmál, jak jsem usuzovala, jeho nejvíc
okouzlujícím úsměvem. Čišel z něj sex a vzpurnost s jeho
vyholenými hnědými vlasy a potetovanými předloktími a já obrátila
oči v sloup na jeho pokus nalákat mě k němu.
"Od kdy máš nejlepší kamarádku, Mare?" zeptal se Travis.
"Od třeťáku," odpověděla a přitiskla rty k sobě, když se usmála
mým směrem. "Nepamatuješ si jí, Travisi? Zničil jsi jí svetr."
Travis se usmál. "Já zničil hodně svetrů."
"Hnus," zamumlala jsem.
Travis si vytáhl prázdnou židli vedle mě, posadil se a opřel si
ruce před sebe.
"Takže ty jsi ta holubička, co?"
"Ne," odsekla jsem. "Mám jméno."
Zdál se pobavený způsobem jak jsem se na něj dívala, což mě
štvalo ještě víc.
"No? A jaké to je?" zeptal se.
Ukousla jsem si poslední sousto jablka a ignorovala ho.
"Tak teda holubička," pokrčil rameny.
Podívala jsem se na Americu a pak se otočila k Travisovi. "Já se
tady pokouším jíst."
Travis se vyrovnal s výzvou, kterou jsem mu předhodila. "Moje
jméno je Travis. Travis Maddox."
Obrátila jsem oči v sloup. "Já vím kdo jsi."
"Víš, jo?" řekl Travis a nadzdvihl zraněné obočí.
"Nelichoť si. Je těžké si nevšimnout, když padesát opilců
skanduje tvoje jméno."
Travis si poposedl a narovnal se. "To se mi stává často." Znovu
jsem protočila oči a Travis se zasmál. "Máš tik?"
"Cože?"
"Tik. Pořád se ti kroutí oči." Znovu se rozesmál, když jsem na něj
zírala. "I když jsou to úžasný oči," řekl a naklonil se mi jen kousek
od obličeje. "Co je to za barvu? Šedá?"
Podíval jsem se dolů na talíř a nechala dlouhé prameny mých
karamelových vlasů vytvořit mezi námi barieru. Nelíbil se mi způsob
jak jsem se cítila, když byl takhle blízko. Nechtěla jsem být další ze
9
zástupu holek na Easternu, které se v jeho přítomnosti červenaly.
Vůbec jsem nechtěla, aby na mě měl takovýhle vliv.
"Ani na to nemysli, Travisi. Je jako moje sestra," varovala ho
America.
"Miláčku," řekl Shepley. "Právě jsi mu řekla ne. Teď už nikdy
nepřestane."
"Nejsi její typ," ujistila ho.
Travis předstíral, že je uražený. "Jsem typ všech!"
Koukla jsem na něj a usmála se.
"Ach! Úsměv. Nakonec nejsem tak prohnilej bastard," mrknul.
"Rád jsem tě poznal, holoubku." Obešel stůl a naklonil se Americe k
uchu.
Shepley hodil po bratranci hranolku. "Pusu pryč od ucha mí
holky, Trave!"
"Získávání kontaktů! Navazuju kontakty!" Travis odešel s
rukama na hoře v nevinném gestu.
Pár dalších holek šlo za ním, smály se a projížděly si rukama ve
vlasech v pokusech upoutat jeho pozornost. Otevřel jim dveře a ony
skoro vyjekly rozkoší.
America se zasmála. "Ach, ne. Jsi v maléru, Abby."
"Co říkal?" zeptala jsem se opatrně.
"Chce, abys jí vzala na byt, že jo?" řekl Shepley. America
přikývla a on zavrtěl hlavou. "Jsi chytrá holka, Abby. Říkám ti to
hned, jestli se zamotáš do jeho kravin a skončí to tak, že na něj budeš
naštvaná, mě a Americu do toho netahej, jasný?"
Usmála jsem se. "Já do toho nespadnu, Shepe. Připadám ti jako
jedna z těch barbie dvojčat?"
"Ona do toho nespadne," ujistila ho America a dotkla se jeho
ruky.
"Tohle není moje první rodeo, Mare. Víš kolikrát mi to podělal
tím, že měl jednorázovku s nejlepší kamarádkou? Z chození se mnou
byl najednou střed zájmů, protože to bylo bratříčkování s nepřítelem!
To ti říkam, Abby," podíval se na mě. "neříkej Mare, že ke mně
nemůže jít nebo se mnou chodit, protože si se zamotala do Travisovo
hovadin. Považuj to za varování."
10
"Zbytečné, ale beru to," řekla jsem. Pokusila jsme se Shepleye
ujistit úsměvem, ale jeho pesimismus vycházel z let, kdy doplácel na
Travisovo úsilí. America mi zamávala, když odcházela se Shepleyem
a já šla na svojí odpolední hodinu. Přimhouřila jsem jedno oko a
držela si popruhy batohu. Eastern byl přesně takový jak jsem
doufala; konečně jsem mohla jít kamkoli aniž by si ti kdo věděli
nebo si mysleli, že ví šeptali o mojí minulosti. Byla jsem k
nerozeznání od ostatních vykulených, snaživých prváků na jejich
cestě do třídy; žádné zírání, žádné drby, žádná lítost nebo
odsuzování. Jen iluze toho, co jsem chtěla, aby viděli: kašmírová
Abby Abernathy bez nesmyslů.
Položila jsem si batoh na zem, zhroutila se na židli a sklonila se
dolů, abych si vytáhl noťas. Když jsem si ho položila na lavici,
Travis zapadl k vedlejšímu stolu.
"Dobrý. Můžeš mi dělat poznámky," řekl. Kousl do tužky a
usmál se, nepochybně jeho nejvíc okouzlující.
Střelila jsem po něm znechucený pohled. "Ani nejsi v téhle
třídě."
"K čertu s tím, jestli ne. Obvykle sedím támhle nahoře," řekl,
kývajíc k horní řadě. Odtamtud na mě zírala malá skupinka holek a já
si všimla prázdné židle ve středu.
"Nebudu za tebe dělat poznámky," řekla jsem a zapnula počítač.
Travis se naklonil tak blízko, že jsem na tváři cítila jeho dech.
"Promiň…urazil jsem tě nějak?"
Povzdychla jsem si a zavrtěla hlavou.
"Tak co máš potom za problém?"
Snažila jsem se mluvit potichu. "Nevyspím se s tebou. Raději to
vzdej hned."
Po tváři se mu pomalu rozlil úsměv než promluvil. "Nežádal jsem
tě, abys se mnou spala," jeho oči zaletěly ke stropu jakoby přemýšlel,
"nebo jo?"
"Nejsem dvojče Barie, nebo jedna z tvých fanynek tam nahoře,"
řekla jsem a podívala se na holky za námi. "Nejsem unešená tvým
tetováním, chlapeckým šarmem, nebo nenucenou lhostejností, takže
přestaň šaškovat, dobře?"
11
"Dobře, holubičko." Byl nesnesitelně odolný proti mojí
neurvalosti. "Proč nepřijdeš s Americou dnes večer k nám?" Ušklíbla
jsem se jeho otázce, ale on se naklonil blíž. "Nesnažím se tě sbalit.
Jen se chci zabavit."
"Sbalit mě? Jak je možný, že si s takovejma kecama kdy
zasunul?"
Travis vybuchl smíchy a vrtěl hlavou. "Jen přijď. Nebudu s tebou
ani flirtovat, slibuju."
"Budu o tom přemýšlet."
Do třídy vešel profesor Chaney a Travis obrátil pozornost do
předu. Na tváři mu zůstal zbytek úsměvu, způsobující mu na tváři
důlek. Čím víc se usmíval, tím víc jsem ho chtěla nenávidět a přesto
to byla právě ta věc, která dělala nenávist k němu nemožnou.
"Kdo mi řekne, který prezident měl šilhavou a hrozně ošklivou
manželku?" zeptal se Chaney.
"Ujisti se, že si to zapíšeš," zašeptal Travis. "Budu to potřeboval
u přijímacího pohovoru do práce."
"Pšššt," řekla jsem a zapisovala Chaneyho každé slovo.
Travis se usmál a uvolnil se na židli. Jak hodina pokračovala,
přecházel mezi zíváním a opíráním se o ruku, aby se mi mohl dívat
na monitor. Vyvíjela jsem soustředěné úsilí v ignorování ho, ale jeho
blízkost a svaly vystupující mu na paži to dost stěžovaly. Pohrával si
s černým, koženým páskem kolem svého zápěstí, dokud nás Chaney
nepropustil.
Spěchala jsem ven ze dveří a dolů chodbou. Právě když jsem si
začínala myslet, že jsem v bezpečné vzdálenosti, objevil se Travis
Maddox po mém boku.
"Přemýšlela jsi o tom?" zeptal se a nasadil si sluneční brýle.
Stoupla si před nás malá brunetka s vykulenýma očima a plná
nadějí. "Ahoj, Travisi," zaševelila a pohrávala si s vlasy.
Zastavila jsem se, zhrozená z jejího sladkého tónu a pak jsem jí
obešla. Už jsem jí předtím viděla, ve společenské místnosti dívčí
koleje Morgan Hall a mluvila normálně. Její hlas zněl předtím
mnohem přirozeněji a já uvažovala co si myslela, že bude pro
Travise na batolecím hlase atraktivní. Blábolila ve vysoké oktávě
ještě chvíli, dokud se neobjevil zase vedle mě.
12
Vytáhl z kapsy zapalovač, zapálil si cigaretu a vyfoukl hustý
mrak kouře.
"Kde jsem to byl? Ach jo…přemýšlela jsi."
Ušklíbla jsem se. "O čem to mluvíš?"
"Přemýšlela jsi o tom, že přijdeš k nám?"
"Když řeknu ano, přestaneš mě pronásledovat?"
Uvažoval o mojí podmínce a pak přikývl. "Ano."
"Pak přijdu."
"Kdy?"
Vzdychla jsem. "Dnes večer. Přijdu dneska večer."
Travis se usmál a zastavil se. "Skvělý. Uvidíme se potom,
holubičko," zavolal za mnou.
Zahnula jsem za roh a uviděla před naší kolejí stát Americu s
Finchem. My tři jsme při orientačce prváků skončili u stejného stolu
a já věděla, že on bude vítané třetí kolo do našeho promazaného
stroje. Nebyl moc vysoký, ale pořád mě převyšoval o pět stop, čtyři
palce. Jeho kulaté oči rámovaly dlouhé, tenké řasy a odbarvené vlasy
měl obvykle upravené v předu do špiček.
"Travis Maddox? Ježiš, Abby, od kdy jsi začala rybařit v
hlubokých vodách?" řekl Finch s nesouhlasným pohledem.
America si v dlouhém pásu vytála žvýkačku z pusy. "Odmítáním
to děláš jen horší. Není na to zvyklý."
"Co navrhuješ, abych udělala? Vyspala se s ním?"
America pokrčila rameny. "Ušetří to čas."
"Řekla jsem mu, že dnes večer přijdu."
Finch a America si vyměnili pohledy.
"Co? Slíbil, že mě přestane otravovat, když řeknu ano. Jdeš tam
dneska večer, že jo?"
"No, jo," řekla America. "Ty opravdu půjdeš?"
Usmála jsem se a prošla kolem nich do budovy, přemýšlela jsem
jestli Travis dodrží slib a nebude se mnou flirtovat. Nebylo těžké ho
prokouknout; buď ve mně viděl výzvu, nebo jsem pro něj byla
bezpečně dost neatraktivní na dobrou kamarádku. Nebyla jsem si
jistá, co mi víc vadilo.
...
13
O čtyři hodiny později zaklepala America na dveře, aby mě vzala
k Shepleymu a Travisovi. Nedržela se zpátky, když jsem vyšla na
chodbu.
"Fuj, Abby! Vypadáš jak bezdomovec!"
"Dobře," řekla jsem a naplno se usmála. Vlasy jsem měla
vyčesané nahoru v chaotickém drdolu. Smyla jsem si z obličeje
make-up a kontaktní čočky jsem nahradila obdélníkovými brýlemi s
černými rámečky. Sportovní obnošené tričko a tepláky jsem doladila
žabkama.
Ta myšlenka mě napadla před hodinou, neatraktivnost byla
nejlepší plán. Nejideálnější by bylo, kdyby to Travise okamžitě
odradilo a přestal s těmi směšnými, vytrvalými pokusy. Jestli hledal
kamarádku, budu se snažit být příjemná a uvidíme.
Amerika stáhla okýnko a vyplivla žvýkačku. "Jsi tak průhledná.
Proč se nevyválíš v psím hovně, abys udělala svoje oblečení
kompletní?"
"Nesnažím se na nikoho zapůsobit," řekla jsem.
"Očividně."
Zastavily jsme na parkovišti před Shepleyho bytovým
komplexem a já následovala Americu do schodů. Shepley otevřel
dveře a rozesmál se, když jsem vešla dovnitř. "Co se ti to stalo?"
"Snaží se být nezajímavá," řekla America.
America šla za Shepleym do jeho pokoje. Dveře se zavřely a já tu
stála sama a cítila se naprosto mimo. Posadila jsem se na křeslo
nejblíže dveřím a skopla žabky. Jejich byt byl esteticky příjemnější
než typický studentský brloh. Na zdech byly předvídatelně plakáty
polonahých žen a ukradené dopravní značky, ale byl čistý a nebylo tu
cítit pivo a špinavé oblečení.
"Už bylo na čase, aby ses ukázala," řekl Travis a praštil sebou na
gauč. Usmála jsem se, posunula si brýle výš na nos a čekala jsem až
se zhrozí toho jak vypadám. "America musela dodělat referát."
"Když mluvíme o referátech, už jsi začala s tím na historii?"
Nehnul ani brvou nad mými rozcuchanými vlasy a já se
zamračila jeho reakci. "Ty jo?"
"Dodělal jsem to dnes odpoledne."
14
"Termín je až příští středu," řekla jsem překvapeně.
"Chtěl jsem to mít prostě z krku. Jak těžká může být
dvoustránková esej o Grantu?"
"Odkládám to, hádám," pokrčila jsem rameny. "Do tohohle
víkendu nejspíš nezačnu."
"No, když budeš potřebovat pomoc, dej vědět."
Čekala jsem až se zasměje, nebo dá nějaké znamení, že to byl
vtip, ale jeho výraz byl upřímný. Nadzdvihla jsem obočí. "Ty mi
budeš pomáhat s mým referátem."
"Mám z toho předmětu A," řekl, trochu naštvaný mojí nevírou.
"Má A ze všech předmětů. Je to šílenej génius. Nenávidím ho,"
řekl Shepley, když vedl Americu za ruku do pokoje.
Prohlížela jsem si Travise s pochybovačný výrazem a jeho obočí
vystřelilo vzhůru. "Co? Nevěříš, že potetovanej kluk, kterej rozdává
rány, aby se uživil, může mít dobrý známky? Nejsem na škole jen
protože nemám nic lepšího na práci."
"Proč teda pak vůbec musíš bojovat? Proč se nepokusíš o
stipendium?" zeptala jsem se.
"Zkoušel jsem. Dostal jsem půlku školného. Ale pak jsou tu
učebnice, výdaje na živobytí a taky jim sem tam musím dodat druhou
půlku. Myslím to vážně, hloubku. Jestli budeš potřebovat s něčím
pomoc, stačí se zeptat."
"Nepotřebuju tvojí pomoc. Zvládnu napsat referát." Chtěla jsem
to tak nechat. Měla bych to nechat být, ale tahle jeho nová stránka,
kterou odhalil nahlodala mojí zvědavost. "Nemůžeš si na živobytí
vydělávat něčím jiným? Míň-já nevím-sadistickým?"
Travis pokrčil rameny. "Je to snadný způsob jak vydělat prachy.
Tolik bych si prácí v obchoďáku nevydělal."
"Neřekla bych, že je to snadný, když dostáváš rány do obličeje."
"Cože? Bojíš se o mě?" mrkl. Udělala jsem obličej a on se
zasmál. "Nedostávám rány tak často. Když se rozmáchnou, uhnu.
Není to nic těžkého."
Zasmála jsem se. "Chováš se, jakoby k tomuhle závěru ještě
nikdo jiný nedošel."
"Když já rozdávám rány, oni je schytají a snaží se je oplácet. To
zápas nevyhrává."
15
Obrátila jsem oči v sloup. "Co jsi zač…Karate Kid? Kde ses
naučil zápasit?"
Shepley a America se na sebe podívali a pak sklopili oči k
podlaze. Netrvalo mi dlouho si uvědomit, že jsem řekla něco špatně.
Travis se nezdál zaskočený. "Měl jsem tátu s problémy s pitím a
špatnou povahou a čtyři starší bratry, kteří podědili kreténský geny."
"Ach," zrudly mi uši.
"Nebuď v rozpacích, holoubku. Táta přestal pít a bráchové
vyrostli."
"Nejsem v rozpacích." Pohrávala jsem si s uvolněnými prameny
vlasů a pak jsem se rozhodla rozpustit je a udělat si další drdol,
zatímco jsem se snažila ignorovat trapné ticho.
"Líbí se mi to tvoje kamarádský chování. Holky sem takhle
většinou nechodí."
"Byla jsem donucená sem přijít. Ani mě nenapadlo chtít tě
ohromit," řekla jsem, naštvaná, že můj plán selhal.
Usmál se svým chlapeckým, pobaveným úsměvem a já o stupeň
zvedla vztek, doufajíc, že to zakryje můj neklid. Nevěděla jsem jak
se kolem něj většina holek cítila, ale viděla jsem jejich chování.
Zažívala jsem spíš dezorientaci a pocit nevolnosti, než poblouzněné
hihňání a čím víc se snažil mě rozesmát, tím neklidněji jsem se cítila.
"Už jsem ohromený. Normálně nemusím holky prosit, aby přišli
do mého bytu."
"Tím jsem si jistá," řekla jsem a zkroutila obličej znechucením.
Byl neuvěřitelně sebevědomý. Nejen, že si byl nestydatě vědomí své
přitažlivosti, byl tak zvyklý, že se na něj holky sami vrhaly, že
považoval moje chladné chování za osvěžující místo urážlivého.
Měla bych změnit strategii.
America namířila ovladač na televizi a zapnula jí. "Dneska dávají
dobrej film. Kdo další chce zjistit kde je Baby Jane?"
Travis vstal. "Právě jsem měl namířeno na večeři. Máš hlad,
holoubku?"
"Už jsem jedla," pokrčila jsem rameny.
"Ne, nejedla," řekla America než si uvědomila svojí chybu.
"Ach…ehm…to je pravda. Zapomněla jsem, že sis dala…pizzu? Než
jsem odcházely."
16
Ušklíbla jsem se jejímu chabému pokusu napravit škody a pak
čekání na Travisovu reakci. Přešel pokoj a otevřel dveře. "Pojď.
Musíš byt hladová."
"Kam jdeš?"
"Kamkoli chceš. Můžeme zajít do pizzerky."
Podívala jsem se dolů na svoje oblečení. "Nejsem moc oblečená."
Chvíli mě hodnotil a pak se usmál. "Vypadáš fajn. Jdeme,
umírám hlady."
Vstala jsem, zamávala Americe a prošla kolem Travise a dolů ze
schodů. Zastavila jsem se na parkovišti a s hrůzou sledovala jak se
posadil na matnou, černou motorku.
"Ehm…" hlas se mi vytratil a ohnula jsem odhalené prsty na
nohách.
Střelil po mě netrpělivým pohledem. "Ach, nastup. Pojedu
pomalu."
"Co to je?" zeptala jsem se a příliš pozdě si přečetla nápis na
nádrži.
"To je Harley Night Rod. Je to láska mýho života, takže
nepoškrábej lak, až budeš nasedat."
"Mám na sobě žabky!"
Travis se na mě podíval jako bych mluvila cizím jazykem. "A já
mam boty. Naskoč."
Nasadil si sluneční brýle a motor zaburácel, když ho přivedl k
životu. Vylezla jsem za něj a hledala čeho se chytit, ale prsty mi
sklouzly z kůže na plastový kryt zadního světla.
Travis mě chytil za zápěstí a omotal si je kolem pasu. "Kromě mě
tu není nic jínýho čeho se chytit, hloubku. Nepouštěj se," řekla a
nohou odtlačil motorku dozadu. Pohybem zápěstí vyjel na silnici a
vyrazil vpřed jako raketa. Uvolněné prameny vlasů mě šlehaly do
obličeje, přikrčila jsem se za Travisem a věděla jsem, že jestli se mu
podívám přes rameno skončím s hmyzíma vnitřnostma na brýlích.
Když jsme zajeli na příjezdovou cestu restaurace ubral plyn a jakmile
zastavil, neztrácela jsem čas a vyškrábala se na bezpečný beton.
"Jsi šílenec!"
Travis se zasmál a postavil motorku na stojánek než slezl. "Jel
jsem podle předpisů."
17
"Jo, kdybychom byli na dálnici!" řekla jsem, stáhla si gumičku a
prohrábla si vlasy prstama. Travis mě sledoval odhrnovat si vlasy z
obličeje, pak došel ke dveřím a držel je otevřené. "Nedovolil bych,
aby se ti něco stalo, holubičko."
Prořítila jsem se kolem něj do restaurace s hlavou nepříliš
synchronizovanou s nohama. Tuk a bylinky naplňovali vzduch, když
jsem ho následovala po červeném, skvrnitém koberci. Vybral box v
rohu, dál od skupin studentů a rodin, pak objednal dvě piva.
Rozhlédla jsem se po místnosti, sledovala jsem rodiče přemlouvat
své rozbouřené děti, aby jedli a odvrátila jsem se od zvědavých
pohledů Easternských studentů.
"Jistě, Travisi," řekla servírka, zapisujíc si naše objednávky.
Vypadala nadšeně z jeho přítomnosti, když se vracela do kuchyně.
Zastrčila jsem si větrem rozcuchané vlasy za ucho, najednou jsem
byla ze svého vzhledu v rozpacích. "Chodíš sem často?" zeptala jsem
se jízlivě.
Travis se opřel loky o stůl, hnědé oči fixované na mě. "Takže,
jaký je tvůj příběh, holoubku? Nenávidíš muže obecně, nebo
nenávidíš jen mě?"
"Myslím, že jsi to jen ty," zabručela jsem.
Zasmál se, pobavený mojí náladou. "Nedokážu tě pochopit. Jsi
první holka, která mnou kdy byla znechucená ještě před sexem.
Nezačneš být celá nervózní, když se mnou mluvíš a nesnažíš se
upoutat mojí pozornost."
"Není to žádnej trik. Prostě tě nemám ráda."
"Nebyla bys tu, kdybys mě neměla ráda."
Moje zamračení se nedobrovolně vyhladilo a já si povzdychla.
"Neříkám, že jsi špatný člověk. Jen jsem nerada předem odsouzená
jen protože mám vagínu." Zaměřila jsem se na slánku na stole dokud
jsem neuslyšela přidušené zvuky z Travisova směru. Oči měl
vytřeštěné a úpěl smíchy. "Ach můj bože! Ty mě zabiješ! To je ono.
Musíme být přátelé. Nebudu brát ne jako odpověď."
"Nevadí mi být kamarádi, ale to neznamená, že se budeš každých
pět vteřin pokoušet dostat moje kalhotky."
"Nebudeš se mnou spát. Chápu."
Snažila jsem se neusmát, ale nepodařilo se.
18
Rozzářily se mu oči. "Máš moje slovo. Ani na tvoje kalhotky
nepomyslím…pokud to nebudeš chtít."
Položila jsem si lokty na stůl a opřela se o ně. "A to se nestane,
takže můžeme být přátelé."
Rozpustilý úsměv mu zdokonalil rysy, když se naklonil o kousek
blíž. "Nikdy neříkej nikdy."
"Takže jaký je tvůj příběh?" zeptala jsem se. "Byl jsi vždycky
Travis 'Vzteklej pes' Maddox, nebo jen od doby cos přišel sem?"
použila jsem dva prsty každé ruky jako uvozovky, když jsem říkala
jeho přezdívku a jemu poprvé kleslo sebevědomí. Vypadal trochu
zahanbeně.
"Ne. S tím začal Adam po mém prvním boji."
Ta krátká dopověď mi vadila. "To je všechno? Nehodláš mi o
sobě nic říkat?"
"Co chceš vědět?"
"Normální věci. Odkud jsi, čím chceš být až vyrosteš…takovéhle
věci."
"Jsem odsud, narodil jsem se a vyrostl a můj hlavní obor je
trestní právo." S povzdechem si rozbalil příbor a narovnal ho vedle
talíře. Ohlédl se přes rameno a já si všimla, že se mu trochu napjala
čelist. Dva stoly obsazené Easternským fotbalovým týmem vybuchly
smíchy a Travis se zdál naštvaný tím, čemu se smějou.
"Děláš si srandu," řekla jsem nevěřícně.
"Ne, jsem místní," řekl roztržitě.
"Myslím tvůj obor. Nevypadáš jako typ na trestní právo."
Obočí se mu stáhlo dohromady, najednou soustředěný na náš
rozhovor. "Proč?"
Pohledem jsem přejela tetování pokrývající mu paži. "Jen jsem si
říkala, že vypadáš spíš jako kriminálník než právník."
"Nedostávám se do malérů…většinou. Táta byl pěkně přísnej."
"Kde je tvoje máma?"
"Umřela když jsem byl dítě," řekl věcně.
"Já…omlouvám se," řekla jsem a potřásla hlavou. Jeho odpověď
mě zastihla nepřipravenou.
Odmítl moje sympatie. "Nepamatuju si jí. Moji bráchové jo, ale
já jsem měl jen tři roky, když zemřela."
19
"Čtyři bratři, jo? Jak jsi je udržel v lajně?" popichovala jsem.
"Udržoval jsem je v lajně tím kdo praštil první, což bylo většinou
nejstarší na nejmladšího. Thomas, dvojčata…Taylor a Tyler a pak
Trenton. S Tailorem a Tyem jsi nikdy nebyla nachytaná sama v
pokoji. Polovinu věcí co dělám v Kruhu jsem se naučil od nich.
Trenton byl nejmenší, ale je rychlej. Teď je jedinej, kdo mě dokáže
praštit."
Zavrtěla jsem hlavou, ochromená myšlenkou na pět Travisů
pobíhajících po domě. "Všichni mají tetování?"
"Většina. Kromě Thomase. On je reklamní ředitel v Kalifornii."
"A tvůj táta? Kde je?"
"Kolem," řekl. Čelist mu znovu pracovala, pořád byl podrážděný
fotbalovým týmem.
"Čemu se smějou?" zeptala jsem se a ukázala na hlučný stůl.
Zavrtěl hlavou, bylo jasné, že to nechce říct. Překřížila jsem si ruce a
zavrtěla se na židli, nervózní z toho co říkali, že byl tak naštvaný.
"Řekni mi to."
"Za prvé se smějou mě, že jsem tě vzal na večeři…to není moje
obvyklá věc."
"Za prvé?" když se mi po tváři rozlilo pochopení, Travis se
mému výrazu zašklebil. Promluvila jsem dřív než jsem myslela. "A
pak se ti smějou, že tě se mnou viděli a ke všemu takhle oblečenou a
myslí si, že se s tebou vyspím," zabručela jsem.
"Proč by mě s tebou nemohli vidět?"
"O čem jsme to mluvili?" zeptala jsem se, zahánějíc horkost
stoupající mi do tváří.
"O tobě. Jaký je tvůj hlavní obor?" zeptal se.
"Ach, er…obecný, zatím. Pořád jsem se nerozhodla, ale mám
sklony k účetnictví."
"Nejsi místní. Musela ses přistěhovat."
"Z Wichity. Stejně jako America."
"Jak jsi z Kansasu skončila tady?"
Dívala jsem se na pivní etiketu. "Prostě jsme se musely dostat
pryč."
"Od čeho?"
"Mých rodičů."
20
"Ach. A co America? Taky má problémy s rodiči?"
"Ne, Mark a Pam jsou skvělí. Prakticky mě vychovali. Tak nějak
se připojila; nechtěla, abych šla sama."
Travis přikývl. "Takže, proč Eastern?"
"To je výslech třetího stupně?" řekla jsem. Otázky začínaly být
trochu osobní a mě to bylo nepříjemné.
Několik židlí o sebe narazilo jak se fotbalový tým začal zvedat od
stolu. Prohodili poslední vtip než se odcourali ke dveřím. Jejich
tempo se zrychlilo, když Travis vstal. Ti v zadní části skupiny se
tlačili dopředu, aby utekli než se Travis vydá přes místnost. Sedl si a
přinutil se odehnat frustraci a vztek pryč. Nadzdvihla jsem obočí.
"Chystala ses mi říct, proč sis vybrala Eastern," naléhal.
"To se těžko vysvětluje," řekla jsem s pokrčením ramen.
"Myslím, že se to prostě zdálo správný."
Usmál se, když otevřel jídelníček. "Vím, co tím myslíš."
21
Kapitola 2
Prase
ZNÁMÉ TVÁŘE ZAPLNILY ŽIDLE NAŠEHO oblíbeného
stolu v jídelně. Z jedné strany vedle mě seděla America, z druhé
Finch a zbytek místa zabíral Shepley a jeho Sigma Tau bratři. V
hlasitém řevu jídelny jsme se sotva slyšeli. Vzduch byl prosycený
vůněmi smažených jídel a zpocených těl, ale tak nějak se zdálo, že
všichni měli víc energie než obvykle.
"Ahoj, Brazile," řekl Shepley, vítajíc kluka co si sedl naproti
mně. Jeho olivovou pleť a čokoládové oči vyrovnávala bílá čepice
Easternského fotbalu, posazená nízko do čela.
"V sobotu po zápase jsi nám scházel, Shepe. Vypil jsem za tebe
šest piv," řekl s širokým, bílým úsměvem.
"Toho si vážim. Vzal jsem Mare ven na večeři," řekl a naklonil
se, aby dal pusu Americe na vršek blond vlasů.
"Sedíš na mojí židli, Brazile."
Brazil se otočil a uviděl za sebou stát Travise, pak se překvapeně
podíval na mě. "Ach, to je jedna z tvejch holek, Trave?"
"Rozhodně ne," řekla jsem, vrtíc hlavou.
Brazil se kouknul na Travise, který se na něj vyčkávavě díval.
Brazil pokrčil rameny a pak si odnesl tác na konec stolu.
Travis se na mě usmál, když si sedal na místo. "Co se děje,
holoubku?"
"Co to je?" zeptala jsem se, neschopná odtrhnout pohled od jeho
tácu. Záhadné jídlo na jeho talíři vypadalo jako voskový exponát.
Travis se zasmál a napil se ze sklenice vody. "Kuchařky z jídelny
mě děsí. Nehodlám kritizovat jejich kuchařské dovednosti."
Neunikly mi pátravé pohledy lidí u stolu. Travisovo chování
vzbudilo jejich pozornost a já potlačila úsměv nad tím, že jsem
jediná holka, u které trval na tom, aby se k ní mohl posadit.
22
"Fuj…ten test z biologie je po obědě," zasténala America.
"Učila ses?" zeptala jsem se.
"Bože, ne. Strávila jsem noc uklidňováním svýho kluka, že se
nechystáš vyspat s Travisem." Fotbalisti sedící na konci stolu se
přestali nesnesitelně smát, aby lépe slyšeli, díky čemuž si všimli i
ostatní studenti. Zírala jsem na Americu, ale ta byla k jakékoli
provinilosti lhostejná a šťouchala Shepleyho ramenem.
"Ježiši, Shepe. Máš to tak špatný, co?" zeptal se Travis a hodil po
bratranci kečup. Shepley neodpověděl, ale já se na Travise uznale
usmála za odklonění hovoru.
"Nesnažil jsem se u ní zabodovat," odfrkl si Travis, vypadal
uraženě. "Je to kamarádka."
Podívala jsem se na Shepleyho. "Říkala jsem ti to. Nemáš se čeho
bát."
Shepley se mi konečně podíval do očí a když viděl upřímný
výraz, oči se mu trochu rozsvítily.
"Ty jsi se učila?" zeptal se mě Travis.
Zamračila jsem se. "Žádný množství studia mi nedokáže pomoct
s biologií. Prostě to není něco co bych dokázala dostat do hlavy."
Travis vstal. "Pojď."
"Cože,"
"Vezmi si poznámky. Pomůžu ti s učením."
"Travisi…"
"Zvedni zadek, hloubku. Budeš v tom testu jednička."
Zatahala jsem za jeden z Američiných dlouhých copů, když jsem
kolem ní procházela. "Uvidíme se ve třídě, Mare."
Usmála se. "Budu ti držet místo. Budu potřebovat veškerou
pomoc, které se mi dostane."
Travis za mnou šel do mého pokoje a já vytáhla sešit, zatímco on
otevřel učebnici. Neúnavně mě zkoušel a pak mi objasnil několik
věcí, kterým jsem nerozuměla. Způsobem, kterým to vysvětloval
přestaly být pojmy matoucí a staly se zřejmé.
"…a somatické buňky využívají k reprodukci mitózy. Tady máš
fáze. Zní trochu jako ženské jméno: Prometa Anatela."
Zasmála jsem se. "Prometa Anatela?"
"Profáze, metafáze, anafáze a telofáze."
23
"Promena Anatela," zopakovala jsem a kývla.
Poplácal mě papíry po hlavě. "A máš to. Znáš tyhle poznámky od
začátku do konce."
Povzdychla jsem si. "No…uvidíme."
"Doprovodím tě na hodinu. Po cestě tě vyzkouším."
Zamkla jsem za námi dveře. "Nebudeš naštvaný, když z toho
testu prolítnu, že ne?"
"Neprolítneš, hloubku. I když s tím příštím musíme začít dřív,"
řekl a držel se mnou krok.
"Jak mě chceš doučovat, dělat si úkoly, učit se a trénovat na
zápasy?"
Travis se zasmál. "Netrénuju na zápasy. Adam mi zavolá, řekne
mi kde se bojuje a já jdu."
Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou, když si před sebou přidržel
papír, aby se mě zeptal na první otázku. Už jsme skoro dokončili
druhé kolo, když jsme došli ke třídě.
"Nakopej jim zadek," usmál se, podal mi sešit a opřel se o rám
dveří.
"Čau Trave."
Otočila jsem se a uviděla vysokého, poněkud hubeného kluka,
usmívat se cestou do třídy na Travise.
"Parkere," kývl Travis.
Parkerovi oči se trochu rozzářily, když se podíval na mě a usmál
se. "Ahoj, Abby."
"Ahoj," řekla jsem, překvapená, že zná moje jméno. Viděla jsem
ho ve třídě, ale nikdy jsme se nepotkali. Parker pokračoval na svoje
místo a vtipkoval s těmi co seděli vedle něj. "Kdo to je?" zeptala
jsem se.
Travis pokrčil rameny, ale kůže kolem jeho očí se zdála
napjatější než předtím. "Parker Hayes. Jeden z mých Sig Tau bratrů."
"Ty jsi v bratrstvu?" zeptala jsem se pochybovačně.
"Sigma Tau, ve stejným jako Shep. Myslel jsem, že to víš," řekl a
podíval se ze mě na Parkera.
"No…nepřipadáš mi jako…bratrský typ," řekla jsem s pohledem
upřeným na potetované předloktí.
24
Travis ke mně obrátil pozornost a usmál se. "Táta byl alumn a
všichni bráchové Sig Tau…je to rodinná záležitost."
"A oni čekali tvoje zapojení?" zeptala jsem se skepticky.
"Ani ne. Jsou to prostě dobrý kluci," řekl, máchajíc mými papíry.
"Raději jdi do třídy."
"Díky za pomoc," řekla jsem a šťouchla ho loktem. Kolem prošla
America a já si šla za ní sednout.
"Jak to šlo?" zeptala se.
Pokrčila jsem rameny. "Je dobrý učitel."
"Jen učitel?"
"Taky je dobrý kamarád."
Zdála se zklamaná a já se zasmála jejímu povadlému výrazu.
Vždycky bylo Američiným snem, aby jsme chodily s kamarády a
spolubydlícími-bratranci, bylo by to pro ní jako vyhrát jackpot. Když
jsme přišly na Eastern chtěla společný pokoj, ale já její nápad
vetovala, doufajíc, že trochu roztáhnu křídla. Jakmile přestala
trucovat, zaměřila se na nalezení Shepleyho kamaráda, se kterým by
mě seznámila. Travisův zdravý zájem o mě předčil její nejdivočejší
sny.
Sfoukla jsem test a čekala na Americu na schodech před
budovou. Když se vedle mě poraženecky sesunula, čekala jsem až
promluví.
"To bylo děsný!" zanaříkala.
"Měla by ses učit s námi. Travis to vysvětluje opravdu dobře."
America zasténala a opřela si mi hlavu o rameno. "Vůbec jsi mi
nepomohla! Nemohla jsi mi dát nápomocné kývnutí, nebo něco?"
Dala jsem jí ruku kolem krku a vedla jí ke koleji.
Během následujícího týdne mi Travis pomohl s referátem na
historii a doučoval mě biologii. Stáli jsem spolu před kanceláří
profesora Cambella a prohlíželi si nástěnku s výsledky. Moje
studentské číslo bylo třetí od shora.
"Třetí nejlepší test ze třídy! Hezký, holoubku!" řekl a stiskl mě.
Oči mu zářily vzrušením a pýchou a já kvůli trapnému pocitu
ucouvla zpátky.
25
"Díky, Trave. Bez tebe bych to nezvládla," řekla jsem a zatahala
ho za triko. Hodil si mě přes rameno a razil si cestu davem kolem
nás. "Udělejte cestu! Pohyb, lidi! Udělejte prostor pro tuhle chudáka
holku s odporně znetvořeným gigantickým mozkem! Je to zkurvenej
génius!"
Zasmála jsem se pobaveným a zvědavým výrazům mých
spolužáků.
Jak dny ubíhaly, byli jsme zaplavováni přetrvávajícími zvěstmi o
vztahu. Travisova reputace pomohla drby utišit. Nikdy nezůstal s
holkou déle než jednu noc, takže čím víc jsme spolu byli viděni, tím
víc lidi začali rozumět našemu platonickému vztahu. I když s
neustálými otázkami na naše uspořádání, proud pozornosti, kterého
se Travisovi od studentek dostávalo neustupoval. Dál vedle mě seděl
na historii a jedl se mnou obědy. Netrvalo mi dlouho uvědomit si, že
jsem se v něm mýlila, dokonce jsem se přistihla, že ho bráním před
těma, kteří ho neznají stejným způsobem jako já.
Travis přede mě v jídelně postavil plechovku pomerančové
limonády.
"To jsi nemusel. Zrovna jsem se pro jednu šla," řekla jsem,
sundávajíc si bundu.
"No, teď už nemusíš," řekl a blýskl na mě dolíčkem na levé tváři.
Brazil si odfrkl. "Udělala si z tebe poskoka, Travisi? Co bude dál,
budeš jí ovívat palmovým listem a nosit speedo plavky?"
Travis po něm střelil vražedný pohled a já vyskočila na jeho
obranu. "Ty bys do těch plavek ani neměl co dát, Brazile. Tak drž
sakra hubu."
"Klídek, Abby! Dělal jsem si srandu!" řekl Brazil se zdviženýma
rukama.
"Jen…o něm takhle nemluv," řekla jsem zamračeně. Travisův
výraz byl směsicí překvapení a vděčnosti. "Teď už jsem viděl
všechno. Právě mě bránila holka," řekl a vstal. Předtím než odešel se
svým tácem, vrhl po Brazilovi další varovný pohled a pak vyšel ven,
aby se připojil k malé skupině kuřáků před budovou. Snažila jsem se
ho nesledovat, zatímco se smál a mluvil. Každá holka ve skupince
nenápadně zápasila o místo vedle něj a America mě dloubla loktem
do žeber, když si všimla kam se dívám.
26
"Na copak to koukáš, Abby?"
"Na nic. Nedívám se na nic."
Složila si bradu do dlaní a zavrtěla hlavou. "Jsou tak průhledné.
Mrkej na tu zrzku. Prohrábla vlasy rukou tolikrát, kolikrát mrkla.
Zajímalo by mě, jestli to Travise unavuje."
Shepley přikývl. "Unavuje. Všichni si myslí, že je kretén, ale
kdyby jen věděli kolik trpělivosti ho stojí každá holka co si myslí, že
ho dokáže zkrotit…nemůže nikam jít, aniž by ho otravovaly. Věř mi;
je mnohem zdvořilejší, než bych byl já."
"Ach, jako bys nebyl oblíbenej," řekla Amerika a políbila ho na
tvář.
Travis zrovna před jídelnou dokouřil, když jsem procházela.
"Počkej, holoubku. Doprovodím tě."
"Nemusíš se mnou chodit na každou hodinu, Travisi. Dokážu tam
trefit sama."
Travis byl lehce rozptýlený holkou s dlouhými, černými vlasy a
krátkou sukní, která šla kolem a usmívala se na něj. Pronásledoval jí
očima a kývnul jejím směrem, zahazujíc cigaretu.
"Uvidíme se později, holoubě."
"Jo," řekla jsem a obrátila oči v sloup, když běžel za tou holkou.
Travisovo místo zůstalo během přednášky prázdné a já se přistihla,
že mě trochu vytočilo, že vypustil hodinu kvůli holce, kterou ani
neznal. Profesor Chaney to trochu protáhl. Spěchala jsem přes
trávník, protože jsem se měla ve tři sejít s Finchem, abych mu dala
poznámky k hudbě Sherri Cassidy. Podívala jsem se na hodinky a
přidala do kroku.
"Abby?"
Parker běžel přes trávník, aby se mou srovnal tempo. "Nemyslím,
že jsme byli oficiálně představení," řekla a podal mi ruku. "Parker
Heyes."
Vzala jsem ho za ruku a usmála se. "Abby Abernathy."
"Byl jsem za tebou, když jsi dostala výsledky testu z biologie.
Gratuluju," usmál se a zastrčil ruce do kapes.
"Díky. Travisova pomoc, jinak bych na vrcholku toho seznamu
nebyla, věř mi."
"Ach, vy jste…"
27
"Přátelé."
Parker kývl a usmál se. "Řekl ti o párty v domě tenhle víkend?"
"Většinou se bavíme o biologii a jídle."
Parker se zasmál. "To zní jako Travis."
U dveří Morgan Hall si Parker velkýma zelenýma očima
prohlížel můj obličej. "Měla bys přijít. Bude sranda."
"Promluvím s Americou. Nemyslím, že máme nějaký plány."
"Máte nějakej pakt?"
"Tohle léto jsme uzavřely dohodu. Žádné sólo párty."
"Chytrý," kývl souhlasně.
"Na orientační schůzi poznala Shepa, takže se k ní moc často
připojovat nemusím. Tohle bude po prvé co se jí budu ptát, takže
jsem si jistá, že ráda půjde." V duchu jsem se přikrčila. Ne protože
jsem blábolila, ale vyžvanila jsem, že nedostávám pozvání na
mejdany.
"Skvělý. Uvidíme se tam," řekl. Blýskl svým perfektním Banana
Republik model-úsměvem s hranatou bradou a přirozeně bledou
pletí, pak se otočil a šel přes kampus. Sledovala jsem ho odcházet,
byl vysoký, čistě oholený, v nažehlené pruhované košili a džínech.
Vlnité, tmavě blonďaté vlasy mu při chůzi nadskakovaly. Kousla
jsem se do rtu, polichocená jeho pozváním.
"Teď z něj bude tvoje droga," zašeptal mi Finch do ucha.
"Je roztomilej, viď?" zeptala jsme se neschopná potlačit úsměv.
"Sakra jo, je roztomilej…tím konzervativním, polohy na
misionáře-způsobem."
"Finchi!" zanaříkala jsem a plácla ho do ramene.
"Donesla jsi mi Sherriny poznámky?"
"Jo," řekla jsem, vytahujíc je z batohu. Připálil si cigaretu, držel jí
mezi rty a zamžoural na papíry.
"Kurva brilantní," řekl a prohlížel si stránky. Složil si je do kapsy
a pak si znovu potáhl. "Dobře, že bojlery na Morganský jsou mimo
provoz. Potřebuješ studenou sprchu, potom cos slintala nad tim
žhavym dlouhánem."
"Na koleji neteče teplá voda?" zaúpěla jsem.
28
"Přesně tak," řekl Finch a přehodil si batoh přes rameno. "Musím
na algebru. Vyřiď Americe, že jsem říkal, ať na mě tenhle víkend
nezapomene."
"Vyřídím," zabručela jsem s pohledem upřeným na starou
cihlovou zeď naší koleje. Napochodovala jsem do pokoje a odhodila
batoh na podlahu.
"Není teplá voda," zamumlala Kara z její strany stolu.
"Slyšela jsem."
Zazvonil mi mobil, otevřela jsem ho a přečetla si Američinu
zprávu plnú nadávek bojlerům. O chvilku později se ozvalo
zaklepání na dveře. Dovnitř vešla America a se zkříženýma rukama
na prsou se mi svalila na postel. "Věřila bys těmhle sračkám? Kolik
jim tady platíme a nemůžeme si dát ani teplou sprchu?"
Kara si povzdychla. "Přestaň fňukat. Proč prostě nezůstaneš u
svýho kluka? Nezůstáváš u něj tak jako tak?"
Amerika střelila očima Kařiným směrem. "Dobrej nápad, Karo.
Skutečnost, že jsi naprostá mrcha přijde občas vhod."
Kara nespustila oči z monitoru počítače, nezasažená Američiným
rýpnutím.
America vytáhla mobil a naťukala zprávu s úžasnou přesností a
rychlostí. Mobil jí zazvonil a ona se na mě usmála. "Zůstáváme u
Shepa a Travise dokud neopraví bojlery."
"Cože? Já ne!" vykřikla jsem.
"Ach ano, ty taky. Není důvod, abys trčela tady a mrzla ve sprše,
když v Travisově a Shepově bytě jsou dvě koupelny."
"Nejsem zvaná."
"Já tě zvu. Shep už řekl, že je to v pohodě. Můžeš spát na
gauči…když ho nebude vyžívat Travis."
"A když ho bude vyžívat?"
America pokrčila rameny. "Pak můžeš spát v jeho posteli."
"Ani náhodou!"
Obrátila oči v sloup. "Nebuď takový mimino, Abby. Jste přátele,
ne? Jestli na tebe do teď nic nezkoušel, nemyslím, že se o něco
pokusí."
Její slova mi zavřela pusu. Travis byl kolem mě nějakým
způsobem každý večer už týdny. Byla jsem tak odhodlaná se ujistit,
29
aby každý věděl, že jsme jen kamarádi, ani mě nenapadlo, že měl
opravdu zájem jen o přátelství. Nebyla jsem si jistá proč, ale cítila
jsem se uraženě.
Kara se na nás nevěřícně podívala. "Travis Maddox se s tebou
nepokoušel vyspat?"
"Jsme kamarádi!" řekla jsem obraným tónem.
"Já vím, ale ani to….nezkusil? On se vyspí s každou."
"Kromě nás," řekla America a podívala se na ní. "A tebe."
Kara pokrčila rameny. "No, nikdy jsem se s ním nesetkala. Jen
jsem slyšela."
"Přesně," odsekla jsem. "Ani ho neznáš."
Kara se vrátila k monitoru, ignorujíc naší přítomnost.
Povzdychla jsem si. "Dobře, Mare. Musím si zabalit."
"Určitě si zabal věci na pár dní, kdo ví jak dlouho jim budou
opravy trvat," řekla až příliš nadšeně.
Usadil se ve mně strach, jako bych se měla vplížil na nepřátelské
území. "Uch…dobře."
Amerika nadskočila, když mě objala. "Tohle bude legrace!" ...
O půl hodiny později jsme naložily její Hondu a zamířily do
bytu. America sotva mezi blábolením popadala dech, když řídila.
Zatroubila a zaparkovala na svoje obvyklé místo. Shepley seběhl
schody, vytáhl z kufru obě naše tašky a následoval nás nahoru po
schodech.
"Je otevřeno," vydechl. America strčila do dveří a přidržela je
otevřené. Shepley zabručel, když položil naše zavazadla na zem.
"Ježiši, zlato! Tvůj kufr je ho dvacet liber těžší než Abbyn!"
America a já jsme ztuhly, když z koupelny vyšla holka a zapínala
si blůzu.
"Ahoj," řekla překvapeně. Její řasenkou rozmazané oči nás
zkoumaly a pak se usadily na našich kufrech. Uvědomila jsem si, že
to je dlouhonohá bruneta, kterou Travis sledoval před jídelnou.
America zírala na Shepleye.
Ten zvedl ruce. "Je tu s Travisem!"
Travis se objevil v boxerkách zpoza rohu a zívl. Podíval se na
svého hosta a pak jí poplácal po zadku. "Moje společnost je tady.
30
Radši jdi." Ona se usmála, omotala kolem něj ruce a políbila ho na
krk. "Nechám ti číslo na lince."
"Ech…tím se netrap," řekl Travis neformálním tónem.
"Cože?" zeptala se a odtáhla se, aby se mu podívala do očí.
"Pokaždý!" řekla America. Dívala se na holku. "Jak tě to může
překvapit? Je to Travis zkurvenej Maddox! Je tím dost známý a
pokaždé jsou překvapené!" řekla, otáčejíc se k Shepleymu. Položil
kolem ní ruku a gestikuloval, aby se uklidnila.
Holka přimhouřila oči na Travise, pak popadla kabelku a vyřítila
se ven, práskajíc za sebou dveřmi. Travis přešel do kuchyně a otevřel
ledničku jakoby se nic nestalo. America zavrtěla hlavou a zamířila
dolů chodbou. Shepley šel za ní, sehnutý pod tíhou jejího kufru.
Zhroutila jsem se do křesla a povzdychla si, uvažujíc jestli jsem
nezešílela, když jsem souhlasila sem přijít. Neuvědomila jsem si, že
Shepleyho byt měl dveře otevřené pro bezradné barbíny. Travis stál
za pultem, zkřížil si ruce na prsou a usmíval se. "Co se děje,
holoubku? Těžký den?"
"Ne, jsem naprosto znechucená."
"Mnou?" usmíval se. Měla jsem vědět, že očekával konverzaci.
Tím míň jsem se držela zpátky.
"Ano, tebou. Jak můžeš někoho využít a takhle s nimi zacházet?"
"Jak jsem s ní zacházel? Nabídla mi svoje číslo, odmítl jsem."
Ústa jsem měla otevřená dokořán z jeho nedostatku lítosti. "Měl
jsi s ní sex, ale nevzal sis její číslo?"
Travis se opřel lokty o pult. "Proč bych měl chtít její číslo, když
jí nebudu volat?"
"Proč jsi s ní spal, když ses jí nechystal zavolat?"
"Nikomu jsem nic nesliboval, holoubku. Nedožadovala se
vztahu, než na gauči roztáhla nohy."
S odporem jsem se podívala na gauč. "Je to něčí dcera, Travisi.
Co kdyby někdy v budoucnu někdo takhle zacházel s tvojí dcerou?"
"Moje dcera by radši neměla stahovat kalhotky pro nějakýho
kreténa, kterýho zrovna poznala."
Zkřížila jsme si ruce na prsou, naštvaná, že to dávalo smysl.
"Takže, krom přiznání, že jsi kretén, říkáš, že protože s tebou spala,
zaslouží si odkopnout jako toulavá kočka?"
31
"Říkám, že jsem k ní byl upřímný. Je dospělá, bylo to založeno
na oboustrané dohodě…jestli chceš vědět pravdu, byla na to trochu
až moc dychtivá. Chováš se jako bych spáchal zločin."
"Nepřipadalo mi, že jí byly tvoje záměry jasný, Travisi."
"Ženy obvykle ospravedlňujou svoje chování tím co se jim hodní
v hlavě. Neřekla mi předem, že čeká vztah, stejně jako já jsem jí
nevykládal že chci jen sex bez závazků. Jaký je v tom rozdíl?"
"Jsi prase."
Travis pokrčil rameny. "Už mi říkali hůř."
Zírala jsem na gauč, polštáře byly stále nakřivo a zmuchlané od
nedávného užívání. Ucouvla jsem při pomyšlení kolik holek na látce
leželo.
"Myslím, že se vyspím v křesle," zabručela jsem.
"Cože?"
Podívala jsem se na něj, rozzuřená jeho zmateným výrazem.
"Nebudu spát na týhle věci! Bůh ví, v čem bych ležela!"
Zvedl můj kufr z podlahy. "Nebudeš spát na gauči nebo v křesle.
Spíš v mojí posteli."
"Což je ještě víc nehygienické než gauč, tím jsem si jistá."
"V mojí posteli nikdy nebyl nikdo kromě mě."
Obrátila jsem oči v sloup. "Ale no tak!"
"Myslím to naprosto vážně. Beru je na gauč. Nepouštím je do
svýho pokoje."
"Tak proč já mam tvojí postel dovolenou?"
Koutek úst se mu zvedl do rozpustilého úsměvu. "Plánuješ se
mnou dnes v noci mít sex?"
"Ne!"
"To je ten důvod. Teď zvedni svůj naštvanej zadek, dej si horkou
sprchu a pak se naučíme trochu bioly."
Chvíli jsem se na něj dívala a pak jsem neochotně udělala co mi
nařídil. Stála jsem po sprchou trochu dýl a nechávala vodu smýt
moje pohoršení. Vmasírovala jsem si šampón do vlasů a povzdychla
si nad tím, jak úžasné bylo znovu se sprchovat v neveřejné koupelněžádné žabky, žádná toaletní taška, jen uvolňující směs vody a páry.
Otevřely se dveře a já nadskočila. "Mare?"
"Ne, to jsem já," řekl Travis.
32
Automaticky jsem si omotala ruce kolem partií, které jsem
nechtěla, aby viděl. "Co tady děláš? Vypadni!"
"Zapomněla sis ručník, taky jsem ti přinesl oblečení, kartáček na
zuby a nějakej divnej krém na obličej co jsem ti našel v tašce."
"Hrabal ses mi ve věcech?" zaječela jsem. Neodpověděl. Místo
toho jsem slyšela otočení kohoutkem a zvuk kartáčku po zubech.
Vykoukla jsem zpoza plastového závěsu, držíc si ho na hrudi.
"Jdi ven, Travisi."
Podíval se na mě, pusu pokrytou pěnou od zubní pasty. "Nemůžu
jít do postele bez vyčištěných zubů."
"Jestli se přiblížíš na dvě stopy k tomuhle závěsu, vypíchnu ti
oči, zatímco budeš spát."
"Nedívám se, holoubku," zasmál se.
Počkala jsem pod vodou s pažemi pevně omotanýma kolem
hrudi. Vyplivl, zakloktal a znovu vyplivl, pak se dveře zavřely.
Opláchla jsem ze sebe mýdlo a utřela se jak nejrychleji to bylo
možný, natáhla jsem si tričko a šortky, nasadila si brýle a učesala
jsem si vlasy. Noční krém co mi Travis přinesl upoutal mojí
pozornost a já si nemohla pomoc a usmála se. Byl ohleduplný a
skoro milý, když chtěl.
Travis znovu otevřel dveře. "No tak, holoubku! Zestárnu tady!"
Hodila jsem po něm hřeben, sehnul se a zabouchl za sebou dveře
a smál se pro sebe celou cestu do pokoje. Vyčistila jsem si zuby a
pak se šourala chodbou, míjejíc cestou Shepleyho ložnici.
"Dobrou, Abby," zavolala ze tmy America.
"Dobrou, Mare."
Zaváhala jsme než jsem dvakrát tiše zaklepala na Travisovi
dveře.
"Pojď dál, holoubku. Nemusíš klepat."
Otevřel dveře a já vešla, uviděla jsem jeho černou, kovovou
postel souběžně s oknem na druhé straně místnosti. Stěny byly holé
kromě osamělého sombréra nad čelem postele. Napůl jsem čekala, že
jeho pokoj bude pokrytý plakáty spoře oděných žen, ale neviděla
jsem ani reklamu na pivo. Postel byla černá, koberec šedý, všechno
ostatní v pokoji bylo bílé. Vypadalo to jakoby se právě nastěhoval.
33
"Pěkný pyžamo," řekl Travis kývajíc k žluto-modrým šortkám a
šedému Easternskému tílku.
Posadil sen a postel a poplácal polštář vedle sebe. "No, pojď.
Nekousnu tě."
"Nebojím se tě," řekla jsem, došla k posteli a položila vedle něj
mojí učebnici biologie. "Máš tužku?"
Kývl k nočnímu stolku. "Vrchní šuplík."
Natáhla jsem se přes postel a otevřela šuplík, našla jsem tři
propisky, tužku, tubu lublikantu a skleněnou misku přetékající
balíčky různých značek kondomů. Pobouřeně jsem popadla propisku
a zabouchla šuplík.
"Co?" zeptal se, obracejíc stránky učebnice.
"Vykradl jsi zdravotní kliniku?"
"Ne. Proč?"
Sundala jsem víčko z pera, neschopná potlačit znechucený výraz
na tváři. "Tvoje celoživotní zásoby kondomů."
"Lepší bezpečně, než litovat, ne?"
Obrátila jsem oči v sloup. Travis listoval stránkami a ironický
úsměv mu zkroutil rty. Četl mi poznámky, zdůrazňoval hlavní body,
zatím co se mě vyptával na otázky a trpělivě vysvětloval čemu jsem
nerozuměla. Po půl hodině jsem si sundala brýle a protřela si oči.
"Mám dost. Už si nezapamatuju ani jednu makromolekulu."
Travis se usmál a zavřel učebnici. "Dobře."
Pozastavila jsem se, nejistá naším spacím uspořádáním. Travis
opustil pokoj a šel po chodbě a zamumlal něco do Shepleyho pokoje
než zapnul sprchu. Otočila jsem se, přikryla se až ke krku a
poslouchala pronikavé kňučení vodovodního potrubí. O deset minut
později se voda vypnula a podlaha zaskřípala pod Travisovými
kroky. Přešel místnost s ručníkem omotaným kolem boků. Měl
tetování na obou stranách hrudi a černé, kmenové umění pokrývající
obě ramena. Na pravé paži černé čáry a symboly táhnoucí se od
ramene k zápěstí, na levé končilo tetování u lokte s jediným řádkem
písmen na spodní straně předloktí.
Okamžitě jsem se k němu otočila zády, když spustil ručník a
vklouzl do boxerek.
Potom zhasnul a zalezl do postele vedle mě.
34
"Ty spíš taky tady?" zeptala sem se a otočila se, abych se na něj
podívala. Úplněk za oknem mu vrhla na obličej stín. "No, jo. Tohle
je moje postel."
"Já vím, ale já…" odmlčela jsem se. Mojí jedinou další možností
bylo křeslo nebo gauč. Travis se usmál a zavrtěl hlavou. "Teď mi
nevěříš? Budu se chovat jak nejlíp umím, slibuju," zvedl prsty, jako
by byl skaut.
Nehádala jsem se, prostě jsem se otočila, položila si hlavu na
polštář a nastrkala za sebe deku, takže vytvořila mezi našimi těly
jasnou barieru.
"Dobrou noc, holubičko," zašeptal mi do ucha. Cítila jsem na
tváři jeho mentolový dech z čehož jsem měla husí kůži, na každém
centimetru těla. Díky bohu, že byla dost tma, že nemohl vidět mojí
trapnou reakci, nebo červenání, které následovalo.
Zdálo se jako bych právě zavřela oči, když jsem uslyšela budík.
Natáhla sem se, abych ho vypnula, ale hrůzou trhla rukou zpět, když
jsem pod prsty ucítila teplou kůži. Snažila jsem si vzpomenout kde
jsem. V tom mě udeřila odpověď, cítila jsem se trapně, co když si
Travis bude myslet, že jsem to udělala schválně.
"Travisi, tvůj budík," zašeptala jsme. Stále se nehýbal. "Travisi!"
řekla jsem a šťouchla do něj. Když se pořád nehnul, natáhla jsem
přes něj ruku a tápala v šeru dokud jsem nenarazila na vršek budíku.
Nejistá jak ho vypnout jsem do ně plácala až jsem našla tlačítko
odložit, pak jsem se zafuněním padla na polštář.
Travis se zasmál.
"Slíbil jsem, že se budu chovat slušně. Neříkal jsem nic o tom, že
tě na sobě nenechám ležet."
"Neležela jsem na tobě," protestovala jsem. "Nemohla jsem
dosáhnout na budík. Má to ten nejotravnější zvuk jaký jsem kdy
slyšela. Zní jak umírající zvíře."
Natáhl ruku a stiskl tlačítko. "Chceš snídani?"
Dívala jsem se na něj a pak zavrtěla hlavou. "Nemám hlad."
"No, já jo. Proč si se mnou nezajedeš dolu do ulice do kavárny?"
"Nemyslím si, že bych zvládla tvůj nedostatek řidičských
schopností takhle po ránu," řekla jsem. Přehodila jsem nohy přes
okraj postele, strčila je do pantoflí a šourala se ke dveřím.
35
"Kam jdeš?" zeptal se.
"Obléknout se a do školy. Potřebuješ můj rozvrh, zatímco tu
budu?"
Travis se protáhl a pak přišel ke mně, pořád jen v boxerkách. "Jsi
vždycky tak náladová, nebo jen od chvíle co sis uvědomila, že jen
nevytvářím žádný složitý plán jak se ti dostat do kalhotek?" chytil mě
rukama za ramena a cítila jsem jak mi palci stejnoměrně hladí kůži.
"Nejsem náladová."
Naklonil se blízko ke mně a zašeptal mi do ucha. "Nechci s tebou
spát, holoubku. Na to tě mám moc rád."
Prošel kolem mě do koupelny a já tam ohromeně stála. Kařina
slova se mi přehrála v hlavě. Travis Maddox spí s každou; nemohla
jsem si pomoct, ale cítila jsem se nedostatečná, když jsem věděla, že
ani trochu netouží pokusit se mnou vyspat.
Dveře se znovu otevřely a dovnitř vešla America. "Vstávačka,
vstávačka, slanina a vajíčka!" se zívnutím se usmála.
"Měníš se ve svojí mámu, Mare," zabručela jsem prohrabujíc se v
kufru.
"Oooh…spala si včera v noci špatně?"
"Sotva mým směrem dýchal," řekla jsem jízlivě.
Vědoucí úsměv jí rozjasnil tvář. "Ach."
"Ach, co?"
"Nic," řekla a vracela se do Shepleyho pokoje.
Travis byl v kuchyni, broukal si směšnou melodii, zatímco
míchal vejce. "Jsi si jistá, že trochu nechceš?" zeptal se.
"Jsem si jistá. Ale díky."
Shepley a America vešli dovnitř a Shep vytáhl ze skříňky dva
talíře a přidržoval je Travisovi, který na ně nandal hromadu kouřících
vajec. Shepley položil talíře na bar a on s Americou si sedli spolu,
uspokojujíc hlad, na kterém zaručeně minulou noc pracovali.
"Nedívej se na mě tak, Shepe. Promiň, prostě nechci jít," řekla
America.
"Miláčku, dům má rande párty dvakrát do roka," mluvil Shep a
zároveň žvýkal. "Je to až za měsíc. Máš spoustu času najít šaty a
udělat všechny ty holčičí věci."
36
"To mám, Shepe…a je to opravdu milý…ale nikoho tam
neznám."
"Většina holek co přijde tam moc lidí nezná," řekl, překvapený
odmítnutím.
Klesla na židli. "Sestersvo děvek co se na tyhle akce zvou. Ty se
všechny navzájem znají…bude to divný."
"No tak, Mare. Nenuť mě jít samotného."
"No…možná bys mohl najít někoho, kdo by vzal Abby?" řekla,
podívala se na mě a pak na Travise.
Travis nadzdvihnul obočí a Shepley zavrtěl hlavou. "Trav
nechodí na rande párty. Je to něco kam bereš svojí přítelkyni…a
Travis ne…však víš."
America pokrčila rameny. "Můžeme jí dát s někým dohromady."
Přimhouřila jsem na ní oči. "Já tě slyším, víš."
America na mě udělala obličej, o kterém věděla, že mu nedokážu
říct ne. "Prosím, Abby? Najdeme ti milého kluka, který bude
zábavný a vtipný a však víš, ujistím se, aby byl sexy…slibuju, že se
budeš bavit! A kdo ví? Možná se zabouchneš."
Travis hodil pánev do dřezu. "Neřekl jsem, že jí nevezmu."
Protočila jsem oči. "Nedělej mi žádnou laskavost, Travisi."
"Tak jsem to nemyslel, holoubku. Rande párty jsou pro kluky s
přítelkyněmi a je všeobecně známo, že já s holkama nechodím. Ale
taky se nemusím bát toho, že bys pak po mě chtěla zásnubní prsten."
America našpulila rty. "Pěkně prosím, Abby."
"Takhle na mě nekoukej!" stěžovala jsem si. "Travis nechce jít, já
nechci jít…neužijeme si moc zábavy."
Travis si zkřížil ruce na prsou a opřel se o dřez. "Neřekl jsem, že
nechci jít. Myslím, že to bude sranda, když půjdeme všichni čtyři,"
pokrčil rameny.
Oči všech se zaměřily na mě a já couvla. "Proč nezůstaneme
tady?"
America trucovala a Shepley se naklonil dopředu. "Protože já
musím jít, Abby. Jsem prvák; musím zajistit, aby šlo všechno hladce,
každý měl v ruce pivo a takovýhle věci."
Travis přešel přes kuchyň a omotal mi ruku kolem ramen,
přitahujíc si mě k boku. "No tak, hloubku. Půjdeš se mnou?"
37
Podívala jsem se na Ameericu, pak na Shepleye a nakonec na
Travise. "Ano," povzdychla jsem si.
America vyjekla a objala mě, pak jsem na zádech ucítila
Shepleyho ruku. "Díky, Abby," řekl.
38
Kapitola 3
Levný panáky
FINCH SI ZNOVU POTÁHL. Kouř se mu valil z nosu ve dvou
hustých proudech. Nastavila jsem obličej slunci zatímco mi vyprávěl
o nedávném víkendu plném tance, pití a velmi neodbytného nového
přítele.
"On tě pronásleduje, tak proč si od něj necháváš kupovat pití?"
smála jsem se.
"To je jednoduchý, Abby. Jsem švorc."
Znovu jsem se zasmála a Finch mi zabodl loket do boku, když
zahlédl Travise jít naším směrem.
"Ahoj, Travisi," pronesl Finch a mrkl na mě.
"Finchi," kývl. Zahoupal klíčkama. "Jedu domů, holoubku.
Nepotřebuješ svézt?"
"Zrovna jsem šla dovnitř," řekla jsem, usmívajíc se na něj přes
sluneční brýle.
"Nezůstáváš dnes večer se mnou?" zeptal se, ve tváři směsici
překvapení a zklamání.
"Ne, zůstávám. Jen jsi jdu pro pár věcí co jsem zapomněla."
"Jako co?"
"No, můj holící strojek, zaprvé. Proč se staráš?"
"Je na čase, aby sis oholila nohy. Šílel jsem z toho jak škrábou o
moje," řekl s rozpustilým úsměvem.
Finch vytřeštil oči, když na mě rychle mrkl a pak udělal obličej
na Travise.
"Přesně, takhle začínají drby!" podívala jsme se na Finche a
zavrtěla hlavou. "Spím v jeho posteli…jen spím."
"Dobře," řekl Finch se samolibým úsměvem.
39
Plácla jsem Finche po ruce, než jsem trhnutím otevřela dveře a
vyšla schody. Ve chvíli kdy jsem došla do druhého patra, objevil se
vedle mě Travis.
"Ach, nebuď na mě naštvaná. Jen jsem si dělal srandu."
"Už tak si všichni myslí, že spolu máme sex. Děláš to jen horší."
"Kdo se stará o to co si ostatní myslí?"
"Já jo, Travisi! Já jo!" otevřela jsem dveře, strčila si věci co malé
tašky a pak se vyřítila ven s Travisem v závěsu. Zasmál se, když mi
bral batoh z ruky a já se na něj podívala. "To není vtipný. Chceš, aby
si celá škola myslela, že jsem jedna z tvejch štětek?"
Travis se zamračil. "Nikdo si to nemyslí. Ale pokud by ano,
raději by měli doufat, že o tom neuslyším."
Přidržel mi otevřené dveře, prošla jsem jimi a zastavila se před
ním.
"Whoa!" řekl když do mě vrazil.
Otočila jsem se. "Ach můj bože! Lidi si nejspíš myslí, že jsme
spolu a ty nestydatě pokračuješ ve tvém…životním stylu. Musím
vypadat uboze!" řekla jsem a zatímco jsem mluvila mi to pomalu
docházelo. "Nemyslím si, že u tebe můžu ještě zůstat. Měli by jsme
od sebe prostě na chvíli držet dál."
Vzala jsem si od něj batoh a on s ním cuknul zpátky.
"Nikdo si nemyslí, že jsme spolu, holoubku. Nemusíš se mnou
přestat mluvit, abys to dokázala."
Zápasili jsme v malé válce o batoh a když ho odmítl pustit,
zavrčela jsem frustrací. "Měl jsi někdy holku-to jako kamarádkukterá by u tebe zůstávala? Vozil jsi holku někdy do školy a ze školy?
Jedl si s ní každý den oběd? Nikdo neví co si o nás myslet, dokonce i
když jim to říkáme!"
Šel na parkoviště, držíc moje věci jako rukojmí. "Napravím to,
dobře? Nechci, aby si o tobě někdo myslel něco špatnýho kvůli
mně," řekl s ustaraným výrazem. Oči se mu rozjasnily a usmál se.
"Dovol mi to pro tebe spravit. Proč si dneska v noci nezajdeme do
Dutch?"
"To je motorkářskej bar," ušklíbla jsem se a sledovala ho
upevňovat mojí tašku na motorku.
40
"Dobře, tak půjdeme do klubu. Vezmu tě na večeři a pak
půjdeme do Red Door. Zvu tě."
"Jak to, že půjdeme na večeři a pak do klubu napraví problém?
Když nás spolu lidi uvidí venku, bude to ještě horší."
Nasedl na motorku. "Přemýšlej o tom. Já, opilej v místnosti plný
spoře oděnejch holek? Lidem nebude trvat dlouho uvědomit si, že
nejsme pár."
"Takže co mám dělat? Přivést si domů z baru kluka na menší
jízdu?"
"To jsem neřekl. Není třeba nechat se unést," řekl zamračeně.
Obrátila jsem oči v sloup, nasedla na za něj a omotala mu ruce
kolem těla.
"Budou nás nějaký bláznivý holky pronásledovat z baru domů?
Tak to pro mě chceš napravit?"
"Nežárlíš, že ne, holubičko?"
"Žárlit na co? Na pohlavníma chorobama zamořenýho imbecila,
kterýho ráno nasereš?"
Travis se zasmál a pak nastartoval Harley. Letěl směrem k jeho
bytu dvojnásobkem povolené rychlosti a já zavřela oči, abych
zablokovala stromy a auta, které jsme nechávali za sebou.
Potom co jsem slezla z motorky jsem ho praštila do ramene.
"Zapomněl jsi, že jsem s tebou? Snažíš se mě zabít?"
"Je těžký zapomenout, že jsi za mnou, když mě stehny mačkáš
jak o život." Usmál se nad další myšlenkou. "Vlastně bych nedokázal
vymyslet lepší způsob smrti."
"S tebou je něco opravdu velice špatně."
Sotva jsme se dostali dovnitř, když se ze Shepleyho ložnice
vyšourala America. "Přemýšleli jsme, že bychom šli dneska večer
ven. Půjdete lidi?"
Podívala jsem se na Travise a usmála se. "Chystáme se zajít na
sushi a pak půjdeme do Red."
Americe se po tváři rozlil úsměv. "Shepe!" zaječela a hnala se do
koupelny. "Dneska večer jdeme ven!"
Byla jsem poslední ve sprše, takže Shepley, America a Travis už
netrpělivě stáli u dveří, když jsem vyšla z koupelny v černých šatech
a sexy, růžových podpatcích.
41
America hvízdla. "Sakra žhavý, mami!"
Usmála jsem se pochvale a Travis mi podal ruku. "Pěkný nohy."
"Zmínila jsem se, že to je kouzelný holící strojek?"
"Nemyslím, že je to strojkem," usmál se tahajíc mě ze dveří.
V sushi baru jsme byli trošičku hlasitější a nesnesitelnější a když
jsme se dostali do Red Door už jsme měli trochu upito. Shepley zajel
na parkoviště a dával si na čas s výběrem místa.
"Ještě dneska, Shepe," mrmlala America.
"Hej. Musím najít široký místo. Nechci, aby mi nějakej ožralej
idiot omlátil barvu."
Jakmile jsme zaparkovali, Travis sklopil přední sedačku a
pomohl mi ven. "Chtěl jsem se tě zeptat na vaše občanky. Jsou
dokonalý. Tady kolem takový neseženeš."
"Jo, už je chvíli máme. Bylo to nutný…ve Wichitě," řekla jsem.
"Nutný?" zeptal se Travis.
"Je dobrý mít kontakty," řekla America. Škytla a přikryla si pusu,
chichotajíc se.
"Dobrý bože, ženská," řekl Shepley, držel Americu za ruku, když
neohrabaně kráčela po štěrku. "Myslím, že už toho máš pro dnešek
dost."
Travis udělal obličej. "O čem jsi to mluvila, Mare? Jaký
kontakty?"
"Abby má nějaký starý kámoše, který--,"
"Dělají falešný občanky, Trave," přerušila jsem jí. "Musíš znát
správný lidi, když chceš, aby vypadaly dobře, správně?"
America se od Travise schválně odvrátila a já čekala.
"Správně," řekl a natáhl ke mně ruku.
Popadla jsem ho za tři prsty a usmála se, protože jsem z jeho
výrazu věděla, že není s odpovědí spokojený.
"Potřebuji další pití," řekla jsem a už podruhé se pokusila změnit
téma.
"Panáky!" zaječela America.
Shepley obrátil oči v sloup. "Ach jo. To je to co potřebuješ. Další
panáky."
Jakmile jsme byli uvnitř, America mě okamžitě zatáhla na parket.
Její blond vlasy byly všude a já se smála kachnímu obličeji, který při
42
tanci dělala. Když písnička skončila připojily jsme se ke klukům na
baru. Přespříliš smyslná, platinová blondýna už byla u Travisovo
boku a America zkroutila obličej odporem.
"Tohle bude celou noc, Mare. Prostě je ignoruj," řekl Shepley,
kývajíc ke skupince holek stojících o pár stop dál. Dívaly se na
blondýnu a čekaly až na ně přijde řada.
"Vypadá to jakoby z Vegas zdrhlo hejno supů," ušklíbla se
America.
Travis si zapálil cigaretu, když objednával dvě další piva a
blondýna se kousla do nafouknutého, lesklého rtu a usmála se.
Barman odzátkoval dvě lahve a poslal je po baru Travisovi.
Blondýna zvedla jedno pivo, ale Travis jí ho vytáhl z ruky.
"Ehm…to není tvoje," řekl jí a podal mi ho. Moje okamžitá
myšlenka byla, hodit lahev do koše, ale ta holka vypadala tak
uraženě, usmála jsem se a napila se. S odfrknutím odešla a já se
zasmála, čehož si Travis zdá se nevšiml.
"Jako bych nějaký holce v baru kupoval pití," řekl a vrtěl hlavou.
Zvedla jsem pivo a jemu se zvedl jeden koutek úst vzhůru v
polovičním úsměvu. "Ty jsi jiná."
Cinkla jsem lahví o jeho. "Na to, že jsem jediná holka, se kterou
kluk bez standardů nechce spát," řekla jsem a napila se.
"To myslíš vážně?" zeptal se a vzal mi láhev od pusy. Když jsem
nic neřekla, naklonil se ke mně. "Za prvé...já mám standardy. Nikdy
jsem nebyl s ošklivou holkou. Nikdy. Za druhý, chtěl jsem se s tebou
vyspat. Myslel jsem na padesát různých způsobů jak tě položim na
gauč, ale neudělal jsem to, protože tě tak už nevidím. Není to tak, že
by ses mi nelíbila, jen si myslím, že jsi lepší než to."
Nemohla jsem zadržet samolibý úsměv, který se mi vplížil na
tvář. "Ty si myslíš, že jsem pro tebe příliš dobrá."
Ušklíbl se mojí druhé urážce. "Nemyslím si, že jediný kluk,
kterýho znám je pro tebe dost dobrej."
Samolibost se rozplynula a byla nahrazena dojatým, uznalým
úsměvem. "Díky, Trave," řekla jsem a položila prázdnou láhev od
piva na bar.
Travis mě vzal za ruku. "Pojď," řekl, tahajíc mě davem na
taneční parket.
43
"Moc jsem pila! Spadu!"
Travis se usmál, přitáhl mě k sobě a chytil mě za boky. "Zmlkni a
tancuj."
America se Shepleym se objevili vedle nás. Shepley se
pohyboval jakoby přespříliš sledoval Usherovo videa. Travis mě
přiváděl blízko k panice, způsobem jakým se proti mně tiskl. Jestli
používal nějaké z těchhle pohybů na gauči, dovedu si představit proč
tolik holek riskuje ranní ponížení.
Stiskl mě rukama kolem pasu a já si všimla, že se jeho výraz
změnil, byl skoro vážný. Přejela jsem rukama po jeho dokonalé hrudi
a vypracovaných břišních svalech, které se mu protahovaly a
napínaly pod těsnám tričkem. Otočila jsem se k němu zády a usmála
jsem se, když mi omotal ruce kolem pasu. Se vším alkoholem v mém
systému, když si mě přitáhl proti tělu mi myslí projely myšlenky,
které byly cokoli jen ne přátelské. Další skladba se napojila na tu, na
kterou jsme tančili a Travis nenaznačil, že by se chtěl vrátit k baru.
Zadní část krku mi rosil pot a z mnohobarevných stroboskopických
světel jsem měla trochu závrať. Zavřela jsem oči a opřela si mu hlavu
o rameno. Chytil mě za ruce, zvedl je vzhůru a položil si je kolem
krku. Rukama mi přejel dolů po pažích, žebrech a nakonec mi je
položil zpátky na boky. Když jsem ucítila jeho rty a následně jazyk
na krku, odtáhla jsem se od něj.
Zasmál se, vypadal trochu překvapeně. "Co, holoubku?"
Nálada mi vzplanula, formujíc mi v hrdle ostrá slova, která jsem
chtěla říct. Vrátila jsem s k baru a objednala si další Coronu. Travis
si sedl na stoličku vedle mě a zvedl prst, aby si objednal jedno pro
sebe. Jakmile přede mě barman položil láhev, naklonila jsem jí a
půlku vypila než jsem s ní praštila o bar. "Ty si myslíš, že tohle
změní něčí názor na nás?" řekla jsem, stáhla si vlasy na stranu
zakrývajíc místo, které políbil.
Znovu se zasmál. "Je mi sakra jedno co si o nás kdo myslí."
Střelila jsem po něm naštvaný pohled a pak se otočila tváří
dopředu.
"Holubičko," řekla dotýkajíc se mojí ruky.
Odtáhla jsem se od něj. "Ne. Nikdy nebudu dost opilá na to,
abych ti dovolila vzít si mě ta tom gauči."
44
Obličej se mu zkroutil vztekem, ale než mohl něco říct, oslovila
ho tmavovlasá kráska, s plnými rty, obrovskýma modrýma očima a
příliš velkým výstřihem.
"No. Jestli tohle není Travis Maddox," řekla, poskakujíc na všech
správných místech. Napil se a pak se jeho pohled uzamkl s mým.
"Ahoj Megan."
"Představ mě svojí přítelkyni," usmála se. Obrátila jsem oči v
sloup nad tím jak žalostně byla průhledná. Travis zaklonil hlavu, aby
dopil pivo a pak poslal prázdnou láhev po baru. Všichni jí sledovali
očima dokud nespadla do koše na konci baru. "Není moje
přítelkyně."
Chytil Meganinu ruku a ta se za ním šťastně vydala na taneční
parket.
Oblejzal jí celou první, druhou a pak další písničku. Dělali pěkný
divadlo způsobem jakým mu dovolovala jí osahávat a když jí
zaklonil, otočila jsem se k nim zády.
"Vypadáš naštvaně," řekl kluk, když si sedal vedle mě. "To je
tvůj přítel tam?"
"Ne, je to jen kamarád," zabručela jsem.
"No, to je dobře. Bylo by to pro tebe pěkně nepříjemný, kdyby
jo." Byl čelem k parketu a vrtěl hlavou nad tou podívanou.
"Povídej mi o tom," řekla jsem a dopila svoje poslední pivo.
Sotva jsem cítila chuť těch posledních dvou a zuby mi znecitlivěly.
"Chceš další?" zeptal se. Podívala jsem se na něj a on se usmál.
"Jsem Ethan."
"Abby," řekla jsem a vzala ho za nabídnutou ruku.
Zvedl dva prsty na barmana a já se usmála. "Díky."
"Takže, ty tu žiješ?" zeptal se.
"V Morgan Hall na Easternu."
"Já mám byt v Hinley."
"Chodíš na státní?" zeptala jsem se. "To je jak…hodinu daleko?
Co tady děláš?"
"Loni jsem absolvoval. Moje mladší sestra chodí na Eastern.
Zůstávám tenhle týden u ní, zatímco se snažím dostat práci."
"Ehm ach…žiješ ve skutečným světě, co?"
Ethan se zasmál. "A je to přesně takový jak všichni tvrdili."
45
Vytáhla jsem z kapsy lesk a přejela si s ním po rtech, využívajíc
zrcadla na zdi za barem.
"To je hezkej odstín," řekl sledujíc jak jsem stiskla rty
dohromady.
Usmála jsem se, cítíc vztek k Travisovi a těžkost alkoholu.
"Možná ho můžeš později vyzkoušet."
Ethanovi oči se rozzářily, naklonil blíž a já se usmála, když se
dotkl mého kolena.
Odtáhl ruku pryč, když se mezi nás postavil Travis.
"Jsi připravená, holoubku?"
"Povídám si tu, Travisi," řekla jsem a odstrkovala ho zpátky.
Tričko měl promočené z cirkusu na parketě a já udělala scénu s
utíráním si ruky o sukni. Travis udělal obličej. "Znáš vůbec toho
kluka?"
"To je Ethan," řekla jsem a poslala svému novému příteli nejlepší
sexy úsměv jaký jsem zvládla.
Mrkl na mě a pak se s napřaženou rukou podíval na Travise.
"Rád tě poznávám."
Travis se díval na mě a já si povzdychla. "Ethane, tohle je
Travis," zamumlala jsem.
"Travis Maddox," řekl a zíral na podávanou ruku jakoby jí chtěl
utrhnout. Ethan vytřeštil oči a nemotorně odtáhl ruku. "Travis
Maddox? Easternský Travis Maddox?"
Opřela jsem si tvář o pěst, děsíc se nevyhnutelného testosteronem
poháněného příběhu, který bude brzy následovat.
Travis natáhl ruku a chytil se baru za mnou. "Jo, a co má bejt?"
"Viděl jsem tě loni bojovat se Shawnem Jenksem, chlape. Myslel
jsem si, že budu svědkem něčí smrti!"
Travis na něj zíral. "Chceš to vidět znovu?"
Ethan se jednou zasmál, očima přelétal mezi námi dvěma. Když
si uvědomil, že to Travis myslí vážně, omluvně se na mě usmál a
odešel.
"Teď už jsi připravená?" vyštěkl.
"Jsi naprostej kterén, víš to?"
"Už mi říkali hůř," řekl pomáhajíc mi ze stoličky.
46
Následovali jsme Americu a Shepleyho k autu a když se Travis
pokusil mě chytit za ruku, aby mě vedl přes parkoviště, odtáhla jsem
jí pryč. Otočil se a já ucukla, naklánějíc se dozadu, když se mi
postavil jen několik centimetrů před obličej.
"Měl bych tě políbit a mít to za sebou!" zařval. "Jsi směšná! Dal
jsem ti pusu na krk, tak co?"
Cítila jsem z jeho dechu pivo a cigerety a odstrčila ho. "Nejsem
tvoje kámoška na píchání, Travisi."
Nevěřícně zavrtěl hlavou. "Nikdy jsem neřekl, že jsi! Jsi kolem
mě dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, spíš v mojí posteli,
ale polovinu času se chováš jako bys nechtěla, aby tě se mou viděli!"
"Přišla jsem sem s tebou!"
"Nikdy jsem s tebou nezacházej jinak než s respektem,
holoubku."
Stála jsem na místě. "Ne, jen se mnou zacházíš jak se svým
majetkem. Neměl si žádný právo takhle Ethana zahnat!"
"Víš ty vůbec, kdo tenhle Ethan je?" zeptal se. Když jsem
zavrtěla hlavou naklonil se ke mně blíž.
"Já jo. Minulý rok byl zatčený za sexuální napadení, ale od
obvinění bylo upuštěno."
Zkřížila jsem si ruce. "Ach, takže máte něco společného?"
Travis na mě přimhouřil oči a svaly v čelisti mu pod kůží
zacukaly. "Říkáš, že jsem násilník?"řekl chladným, tichým tónem.
Stiskla jsem rty dohromady, ještě víc naštvaná, že měl pravdu.
Zašla jsem příliš daleko. "Ne, jenom jsem na tebe naštvaná!"
"Byl jsem opilej, jasný? Tvoje kůže byla jen tři centimetry od
mýho obličeje a jsi tak krásná a voníš tak zkurveně úžasně, když se
potíš. Políbil jsem tě! Omlouvám se! Dostaň se přes to!"
Jeho omluva mi zvedla koutky úst nahoru. "Ty si myslíš, že jsem
krásná?"
Zamračil se nechutí. "Jsi nádherná a víš to. Čemu se směješ?"
Bez výsledně jsem se snažila potlačit pobavení. "Ničemu.
Jdeme."
Travis se zasmál a zavrtěl hlavou. "Co…? Ty…? Jsi osina v mým
zadku!" zakřičel a díval se na mě. Nemohla jsem se přestat usmívat a
47
po pár vteřinách se Travisovi rty zdvihly. Znovu zavrtěl hlavou a pak
mi položil ruku kolem krku. "Zblázním se z tebe. Víš to, že jo?"
V bytě jsme všichni překlopýtali dveře. Vzdušnou čarou jsem
vlítla do koupelny vymýt si kouř z vlasů. Vylezla jsem ze sprchy a
uviděla, že mi Travis přinesl jedno z jeho triček a boxerky na
převlečení. Tričko mě spolklo a boxerky pod ním zmizely. Padla
jsme do postele a povzdychla se, pořád se usmívajíc tomu co řekl na
parkovišti. Travis na mě moment zíral a já cítila zachvění na hrudi.
Měla jsem skoro vyhladovělé nutkání popadnout ho za obličej a
položit ústa na jeho, ale bojovala jsem s alkoholem a hormony
řádícími mi v krvi.
"Dobrou noc, hloubku," zašeptal a otočil se.
Zavrtěla jsem sebou, ještě jsem nebyla připravená jít
spát."Trave?" řekla jsem opírajíc si bradu o jeho rameno.
"Jo?"
"Já vím, že jsem opilá a zrovna jsme měli gigantickou hádku,
ale…"
"Nebudu s tebou mít sex, tak se přestaň ptát," řekl, se zády
otočenými stále ke mně.
"Cože? Ne!" zanaříkala jsem.
Travis se zasmál a otočil se, aby se na mě podíval s měkkým
výrazem. "Co, holubičko?"
Povzdychla jsem si. "To…," řekla jsem, opřela si mu hlavu na
hruď a položila jsem mu ruku kolem těla, tulíc se co nejblíže k němu
jsem mohla.
Ztuhnul a držel svoje ruce nahoře, jakoby nevěděl jak reagovat.
"Jsi opilá."
"Já vím," řekla jsem, i pod vlivem alkoholu jsem se cítila trapně.
Jednou rukou mi spočinul uvolněně na zádech a druhou ve
vlhkých vlasech, pak mi přitiskl rty na čelo. "Jsi nejvíc matoucí žena
jakou jsem kdy potkal."
"Je to to nejmenší co můžeš udělat, potom cos vyplašil toho
kluka co se ke mně dneska večer přiblížil."
"Ty myslíš Ethana znásilňovače? Jo, za tohle ti dlužím."
"Nevadí," řekla jsem a cítila, že začíná přicházet odmítnutí. Vzal
mě za ruku a držel si jí na břiše, abych se nemohla odtáhnout."Ne,
48
myslím to vážně. Musíš být víc opatrná. Kdybych tam nebyl…nechci
na to ani myslet. A teď čekáš omluvu za to, že jsem ho odehnal?"
"Nechci, aby ses omlouval. O tom to není."
"Tak o čem pak?" zeptal se a pátral mi v očích. Jeho tvář byla jen
pár centimetrů od mojí a já na rtech cítila jeho dech.
Zamračila jsem se. "Jsem opilá, Travisi. To je jediná omluva
jakou mám."
"Chceš, abych tě jen držel dokud neusneš?" Neodpověděla jsem.
Zavrtěl se a podíval se mi do očí. "Měl bych říct ne, abych ti dal
lekci," řekl a stáhl obočí dohromady. "Ale později bych se nenáviděl,
kdybych řekl ne a tys mě o to nikdy znovu nepožádala."
Uvelebila jsem se mu tváří na hrudi a on mě s povzdechem sevřel
v náručí. "Nepotřebuješ omluvu, holubičko. Všechno co musíš udělat
je zeptat se."
Zakřenila jsem se proti slunci proudícímu dovnitř oknem a do
ucha mi řval budík. Travis pořád spal, obklopujíc mě oběma rukama
i nohama. Osvobodila jsem si ruku, abych se natáhla a stiskla
knoflík. Otřela jsem si tvář, podívala se na něj, tvrdě spícího dva
centimetry od mého obličeje.
"Ach můj bože," zašeptala jsem, uvažujíc jak se nám podařilo
dostat se do takového sevření. Zhluboka jsem se nadechla a zadržela
dech, když jsem pracovala na osvobození z jeho stisku.
"Přestaň, holoubku, spím," zamumlal tisknouc si mě k sobě. Po
několika pokusech jsem konečně vyklouzla a posadila se na okraj
postele, dívala jsem se na jeho napůl nahé tělo zabalené v dece.
Chvíli jsem ho pozorovala a pak si povzdychla. Hranice se začaly
rozmazávat a byla to moje vina. Sklouzl rukou po přikrývce a dotkl
se mých prstů. "Co se děje, holubičko?" řekl se stěží otevřenýma
očima.
"Jdu si pro sklenici vody, chceš něco?" Travis zavrtěl hlavou a
zavřel oči, tvář rozpláclou o matraci.
"Dobrý ráno, Abby," řekl z křesla Shepley, když jsem zahnula za
roh.
"Kde je Mare?"
49
"Pořád spí. Proč jsi vzhůru tak brzo?" zeptal se s pohledem na
hodinách.
"Zpustil se budík, ale vždycky vstávám brzy potom co jsem pila.
Je to kletba."
"Já taky," přikývl.
"Raději vzbuď Mare. Za hodinu máme přednášku," řekla jsem,
otočila kohoutkem a sklonila se, abych se napila.
Shepley kývl. "Chystal jsem se jí nechat spát."
Zavrtěla jsme hlavou. "To nedělej. Bude naštvaná jestli
zamešká."
"Ach," řekl a vstal. "Tak já jí raději vzbudím." Otočil se kolem.
"Hele, Abby?"
"Jo?"
"Nevím co se mezi tebou a Travisem děje, ale vím, že udělá něco
pitomého a naštve tě. Je to takovej jeho tik. Moc často se s nikým
nesbližuje a z nějakýho důvodu tebe pustil dovnitř. Ale musíš
přehlédnout jeho démony. Je to jediný způsob jak to pozná."
"Pozná co?" zeptala jsem se nadzdvihujíc obočí nad jeho
melodramatickým projevem.
"Jestli přelezeš zeď," řekl prostě.
Zavrtěla jsem hlavou a zasmála se. "Když to říkáš, Shepe."
Shepley pokrčil rameny a pak zmizel ve svém pokoji. Slyšela
jsem tiché mumlání, protestní zasténání a pak Američtino sladké
chichotání.
Nasypala jsme si ovesné vločky do mísy a vymáčkla na ně
čokoládový sirup, zatímco jsem je míchala.
"To je hnusný, holoubku," řekl Travis oblečený jen v zelených
kostkovaných boxerkách. Protřel si oči a vyndal si ze skříňky krabici
cereálií.
"Tobě taky dobré ráno," řekla jsem a našroubovala víčko na
láhev.
"Slyšel jsem, že se blíží tvoje narozeniny. Tvůj poslední náctiletej
rok," zasmál se, oči měl opuchlé a zarudlé.
"Jo…nejsem moc velký narozeninový člověk. Myslím, že mě
Mare vezme na večeři nebo něco." Usmála jsem se, "Můžeš jít taky,
když budeš chtít."
50
"Dobře," pokrčil rameny. "To je za týden od neděle?"
"Ano. Kdy máš narozeniny ty?"
Nalil si mléko a míchal si vločky lžící. "Až v dubnu. Prvního."
"Zmlkni."
"Ne, vážně," řekl a žvýkal.
"Ty máš narozeniny na apríle?" zeptala jsem se znovu s
nadzdviženým obočím.
Zasmál se. "Jo! Přijdeš pozdě. Raději se jdi oblíknout."
"Jedu s Mare."
Mohla jsem říct, že byl záměrně v pohodě, když pokrčil rameny.
"Jak myslíš," řekl a otočil se ke mně zády, aby dojedl svoje cereálie.
51
Kapitola 4
Sázka
"ROZHODNĚ NA TEBE ZÍRÁ," zašeptala America, zaklánějíc
se, aby se podívala přes místnost.
"Přestaň se koukat, troubo, uvidí tě."
America se usmála a zamávala. "Už mě viděl. Pořád zírá."
Chvíli jsem váhala a pak jsem konečně sesbírala dost odvahy
podívat se jeho směrem. Parker se s úsměvem koukal přímo na mě.
Oplatila jsem mu úsměv a pak jsem předstírala, že si něco píšu do
noťasu.
"Pořád se dívá?" zamumlala jsem.
"Jo," zachichotala se America.
Po hodině mě Parker zastavil na chodbě. "Nezapomeň na tu párty
tenhle víkend."
"Nezapomenu," odpověděla jsem a snažila se nehnout ani brvou
nebo udělat cokoli jiného směšného. Šly jsme s Americou přes
trávník k jídelně, kde jsme se měly setkat na oběd s Travisem a
Shepleym. Pořád se smála Parkerovu chování, když se Shepley a
Travis objevili.
"Ahoj, zlato," řekla America a políbila svého kluka na pusu.
"Co je tu tak k smíchu?" zeptal se Shepley.
"Ach, jeden kluk ve třídě zíral na Abby celou hodinu. Bylo to
roztomilý."
"Jen dokud bude zírat na Abby," mrkl Shepley.
"Kdo to byl?" ušklíbl se Travis.
Upravila jsem si batoh, pobízejíc Travise, aby mi ho sundal z
rukou a vzal ho. Zavrtěla jsem hlavou. "Mare má bujnou
představivost."
"Abby! Jsi velký, tlustý lhář! Byl to Parker Hayes a bylo to tak
okatý. Ten kluk prakticky slintal."
52
Travis zkroutil obličej nechutí. "Parker Hayes?"
Shepley zatáhl Americu za ruku. "Mířili jsme na oběd. Užiješ si
dnes odpoledne dobrou školní kuchyni?"
America ho místo odpovědi znovu políbila a já s Travisem jsme
šli za nimi. Položila jsem si tác mezi Americu a Finche, ale Travis si
nesedl na svoje obvyklé místo naproti mně. Místo toho si sedl o pár
míst dál. Tehdy jsem si uvědomila, že toho cestou do jídelny moc
nenamluvil.
"Jsi v pořádku, Trave?" zeptala jsem se.
"Já? V pohodě, proč?" řekl s uhlazenými rysy v obličeji.
"Jen, že jsi tak zticha."
Ke stolu se přiblížilo několik členů fotbalového týmu a posadili
se, hlasitě se smějíc. Travis vypadal trochu naštvaně, když po talíři
převaloval jídlo. Chris Jenks hodil na Travisův talíř hranolku. "Co se
děje, Trave? Slyšel jsem, žes ulovil Tinu Matinovou. Dneska tvoje
jméno protahovala bahnem."
"Drž hubu, Jenksi," řekl Travis s pohledem přibitým na svém
jídle. Naklonila jsem se dopředu, takže svalnatý obr sedící naproti
Travisovi mohl zakusit plnou sílu mého pohledu. "Vykašli se na to,
Chrisi."
Travisovi oči se zabořily do mých. "Dokážu se o sebe postarat
sám, Abby."
"Promiň, já…"
"Nechci, aby ses omlouvala. Nechci, abys byla cokoli," vyštěkl,
odstrčil se od stolu a vyřítil se ze dveří. Finch se na mě podíval s
nadzdviženým obočím. "Vau. Co to bylo?"
Nabodla jsem na vidličku bramboru a odfrkla si. "Nemám
tušení."
"Jen ho teď štve pár věcí," dodala America
"Jaké věci?" zeptala jsem se.
Shepley pokrčil rameny a obrátil pozornost k talíři. "Už bys měla
vědět, že to chce trpělivost a odpouštějící postoj, když chceš
kamarádit s Tavisem. Má svůj vlastní vesmír."
Zavrtěla jsme hlavou. "To je Travis jak ho vidí všichni
ostatní…ne Travis jakého znám já."
53
Shepley se naklonil dopředu. "Není v tom rozdíl. Musíš se jen
svézt na vlně."
Po vyučování jsem jela s Americou do bytu a zjistila, že
Travisova motorka je pryč. Šla jsem do jeho pokoje a schoulila se do
klubíčka v posteli s hlavou položenou na ruce. Ráno byl Travis v
pořádku. Strávili jsme spolu tolik času, nemohla jsme uvěřit, že jsem
si nevšimla, že ho něco trápí. Nehledě na to, že mi vadilo, že
America ví o co jde a já ne.
Dech se mi začal zpomalovat a oči těžknout; netrvalo dlouho a
usnula jsem.
Když jsem znovu otevřela oči, obloha za oknem potemněla.
Chodbou ke mně doléhaly tlumené hlasy z obýváku, včetně
Travisova hlubokého tónu. Plížila jsem se chodbou a pak jsem
ztuhla, když jsem zaslechla svoje jméno.
"Abby to chápe, Trave. Nevyčítej si to," řekl Shepley.
"Už tak spolu jdete na rande párty. Co je špatného na tom pozvat
jí ven?" zeptala se America.
Ztuhla jsem, čekajíc na odpověď. "Nechci s ní chodit; jen jí chci
být nablízku. Ona je…jiná."
"Jak jiná?" zeptala se America podrážděně.
"Nezamotala se do mých hovadin, je to osvěžující. Sama si to
řekla, Mare. Nejsem její typ. Jen to prostě není…mezi námi takhle."
"Jsi blíž jejímu typu než si myslíš," řekla America.
Couvala jsem jak nejtišeji jsem mohla, když mi pod bosou
nohou zaskřípala dřevěná podlaha, natáhla jsem se, zabouchla dveře
Travisova pokoje a šla dolů chodbou.
"Ahoj Abby," řekla s úsměvem America. "Jakej byl šlofík?"
"Byla jsem mimo pět hodin. To je spíš komat než šlofík."
Travis na mě chvíli zíral, a když jsem se na něj usmála, šel přímo
ke mně, popadl mě za ruku a táhl mě chodbou do svého pokoje.
Zabouchl dveře a já cítila jak mi buší srdce v hrudi, připravujíc se na
to co dalšího řekne, aby ranil moje ego.
Obočí se mu spojilo dohromady. "Omlouvám se, holoubku.
Předtím jsem se choval jako kretén."
Trochu jsem se uvolnila, když jsem mu viděla lítost v očích.
"Nevěděla jsem, že jsi na mě naštvaný."
54
"Nebyl jsem na tebe naštvaný. Mám jen špatný zvyk utrhovat se
na ty na kterých mi záleží. Je to zasraně ubohá omluva, já vím, ale
mrzí mě to," řekl, omotávajíc kolem mě paže. Přejela jsem tváří po
jeho hrudi a uvelebila si jí tam. "Co tě naštvalo?"
"To není důležitý. Jediná věc, o kterou jsem měl starost jsi ty."
Odtáhla jsem se a podívala se na něj. "Dokážu zvládnout tvoje
záchvaty vzteku."
Očima mi několik momentů studoval tvář a pak se mu na rtech
usadil malý úsměv. "Nevím proč se se mou zahazuješ, a nevím co
bych dělal, kdybys to nedělala."
Cítila jsem směs cigaret a mentolového dechu a podívala jsem se
na jeho rty, moje tělo reagovalo na to jak blízko jsme byli. Travisův
výraz se změnil a dech se mu zadrhl-také si všiml.
Nepatrně se sklonil a pak jsme oba nadskočili, když mu zazvonil
telefon. S povzdychem ho vytáhl z kapsy.
"Jo. Hoffman? Ježiš…dobře. To bude snadný. Jefferson?"
Podíval se na mě a mrkl. "Budeme tam." Zavěsil a vzal mě za ruku.
"Pojď se mnou."
Táhl mě za sebou chodbou. "To byl Adam," řekl Shepleymu.
"Brady Hoffman bude za devadesát minut v Jeffersonu."
Shepley přikývl, vstal a vylovil z kapsy mobil. Za chvíli do
telefonu zopakoval co mu Travis řekl, zavěsil, znovu vytočil číslo a
zopakoval informaci ještě jednou. Už vytáčel další číslo, když za
sebou zabouchával dveře pokoje.
"Je to tady," řekla s úsměvem America. "Raději by jsme se měly
dát do kupy!"
Vzduch v bytě byl napjatý a zároveň veselý. Travis se zdál
přinejmenším zúčastněný, když vklouzl do bot a bílého tílka jakoby
jsme šli na procházku. America mě zavedla do Travisovi ložnice a
zamračila se. "Musíš se převlíknout, Abby. Nemůžeš jít na zápas v
tomhle."
"Minule jsem na sobě měla zatracenej kašmír a tys nic neřekla!"
protestovala jsem.
"Nevěřila jsem tomu že půjdeš. Tady," hodila na mě oblečení,
"vem si to."
"Tohle si neoblíknu!"
55
"Jdeme!" volal z obýváku Shepley.
"Dělej!" vyštěkla America a utíkala do Shepleyho pokoje.
Natáhla jsem si žlutou blůzku s hlubokým výstřihem a těsné, nízké
džíny, které po mě America hodila, pak jsem si obula boty na
podpatku a prohrabovala si prstama vlasy, když jsem spěchala
chodbou. America vyšla z jejího pokoje v krátkých, zelených šatech
a sladěných lodičkách a když jsem zahnuly za roh, Travis a Shepley
stáli u dveří.
Travisovi spadla čelist. "Ach, k čertu ne. Snažíš se mě zabít?
Musíš se převlíknout, holoubku."
"Cože?" zeptala jsem se dívajíc se dolů.
America si dala ruku v bok. "Vypadá rozkošně, Trave, nech jí
být!"
Travis mě vzal za ruku a táhl mě do chodby. "Vezmi si tričko…a
tenisky. Něco pohodlnýho."
"Cože? Proč?"
"Protože se budu víc bát toho kdo ti v tomhle tričku kouká na
prsa než Hoffmana," řekl a zastavil se u dveří.
"Myslela jsem si, žes říkal, že ti je jedno co si ostatní myslí?"
"Tohle je něco jinýho, holubičko." Travis se mi podíval dolů na
hrudník a pak zpátky do očí. "Nemůžeš jít na zápas takhle oblečená,
tak prosím…jen…prosím, prostě se převlíkni," koktal, strkajíc mě do
pokoje a zabouchávajíc dveře.
"Travisi!" zaječela jsem. Skopla jsem podpatky a vklouzla do
Conversek. Pak jsem se vysoukala z blůzky a zahodila jí přes celou
místnost. Přes hlavu jsem si přehodila první bavlněné tričko, které mi
přišlo pod ruku a rozeběhla jsem se do obýváku a zastavila se ve
dveřích.
"Lepší?" zafuněla jsem a stahovala si vlasy do culíku.
"Ano!" řekl s úlevou Travis. "Jdeme!"
Běželi jsme na parkoviště. Naskočila jsem za Travise na
motorku, když nastartoval motor, vyjel a letěl po silnici k univerzitě.
Natěšeně jsem mu stiskla pas; všechen ten spěch mi vyslal do žil
vlnu adrenalinu. Travis přejel obrubník a zaparkoval motorku ve
stínu za budovou Jeffersonského liberálního umění. Posunul si brýle
na vršek hlavy a pak mě popadl za ruku, usmívajíc se, když jsme se
56
plížili ze zadu k budově. Zastavil se u otevřeného okna blízko u
země.
Když jsem si to uvědomila, vytřeštila jsem oči. "Děláš si srandu."
Travis se usmál. "Tohle je VIP vstup. Měla bys vidět jak se
dovnitř dostávají všichni ostatní."
Zavrtěla jsme hlavou, když prostrčil nohy skrz a pak zmizel.
Naklonila jsem se a zavolala do neznáma. "Travisi!"
"Tady dole, holoubku. Jen pojď nohama napřed, chytím tě."
"Ty jsi se sakra zbláznil jestli si myslíš, že skočím do tmy!"
"Chytím tě! Slibuju! Teď už pohni zadkem!"
Povzdychla jsem si a rukou se dotkla čela. "Tohle je šílenost!"
Sedla jsem si a pak se šoupala dopředu, dokud jsem půlkou těla
nevisela v temnotě. Otočila jsem se na břicho a tápala špičkami
nohou po podlaze. Čekala jsem až je mých nohou dotknou Travisovi
ruce, ale sklouzly mi ruce a zaječela jsem, když jsem padala. Chytil
mě pár rukou a ve tmě jsem slyšela Travisův hlas. "Padáš jako
holka," zasmál se.
Postavil mě na nohy a táhl mě rychle tmou. Po mnoha krocích
jsem začala slyšet známé ječení čísel a jmen, pak se pokoj rozsvítil.
V rohu stála lucerna, osvětlovala pokoj na tolik, že jsem viděla
Travisovu tvář.
"Co děláme?"
"Čekáme. Adam si napřed musí odbýt svoje žvanění, než půjdu
dovnitř."
Nervózně jsem se zavrtěla. "Mám počkat tady, nebo mám jít
dovnitř? Kam půjdu až boj začne? Kde jsou Shep a Mare?"
"Šli druhou cestou. Jen pojď za mnou ven, nepustím tě do toho
moře žraloků beze mě. Zůstaneš u Adama, ohlídá tě před
umačkáním. Nemůžu na tebe dohlížet a zároveň rozdávat rány."
"Umačkáním?"
"Dneska v noci tu bude víc lidí. Brady Hoffman je ze státní. Oni
tam mají svůj vlastní kruh. Bude to náš dav a jejich dav, takže v
místnosti to bude šílený."
"Jsi nervózní?" zeptala jsem se.
Usmál se a podíval se na mě. "Ne. I když ty vypadáš trochu
nervózně."
57
"Možná," přiznala jsem.
"Jestli se budeš cítit líp, nedovolím mu, aby se mě dotknul.
Nenechám ho dát mi ani jednu kvůli jeho fanouškům."
"Jak se ti to může podařit?"
Pokrčil rameny. "Většinou jim dovolím mi jednu vrazit, aby to
vypadalo fér."
"Ty…? Necháváš se od lidí mlátit?"
"Kolik fanoušků sem chodilo, kdybych jen někoho zmasakroval a
on si nikdy nepraštil? Není to dobrý pro obchod, nikdo by proti mně
nesázel."
"To jsou kecy," řekla jsem a zkřížila si ruce na prsou.
Travis nadzdvihl obočí. "Myslíš, že tě tahám za fusekli?"
"Je těžko uvěřitelný, že schytáš ránu jen když jim dovolíš tě
praštit."
"Jak by se ti líbilo se o to vsadit, Abby Abernathy?" usmíval se s
očima plnýma vzrušení.
Usmála jsem se. "Tu sázku beru. Myslím, že ti jednu dá."
"A jestli ne? Co vyhraju?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny, když
křik na druhé straně zdi vzrostl do řevu. Adam zdravil dav a pak
začal procházet pravidla.
Travisova ústa se roztáhla do obrovského úsměvu. "Jestli
vyhraješ, budu měsíc bez sexu." Nadzdvihla jsem obočí a on se
znovu usmál. "Ale když vyhraju já, budeš se mnou muset zůstat
měsíc."
"Cože? Zůstávám u tebe i tak! Co je to za sázku?" přikrčila jsem
se při rámusu.
"Dneska opravili bojlery na Morganský," usmál se Travis a mrkl.
Po tváři se mi rozlil samolibý úsměv, když Adam vyvolal
Travisovo jméno. "Všechno stojí za to sledovat tvoje pokusy o
abstinenci."
Travis mi dal pusu na tvář a pak vyšel vzpřímeně ven. Šla jsem
za ním a když jsme vešli do vedlejšího místnosti, byla jsem
překvapená množstvím lidí, mačkajících se k sobě v malém prostoru.
V místnosti se jen stálo, ale strkání a řev se jen zesílili, když jsme
vstoupili. Travis kývl mým směrem a pak jsem měla na ramenou
Adamovu ruku, přitahující mě k jeho boku.
58
Naklonila jsem se k Adamovu uchu. "Dávám dvě na Travise,"
řekla jsem.
Adamovo obočí vystřelilo vzhůru, zatímco mě sledoval
vytahovat dva Benjaminy (Benjamin-sto dolarovka) z kapsy.
Nastavil dlaň a já mu plácla bankovky do ruky.
"Nejsi taková slečinka jak jsem si myslel," řekl a podíval se po
mě.
Brady byl nejmíň o hlavu větší než Travis a já polkla, když jsem
je viděla stát proti sobě. Brady byl masivní, dvakrát větší než Travis
a s pevnými svaly. Neviděla jsem Travisův výraz, ale bylo zjevné, že
Brady touží po krvi. Adam mi přitiskl rty na ucho. "Možná by sis
měla zacpat uši, holka."
Položila jsem si ruce na uši a Adam zatroubil klaksonem. Místo
útoku, Travis o pár kroků ucouvl. Brady se rozmáchl a Travis uskočil
doprava. Brady vyrazil znovu a Travis se sehnul a ukročil stranou.
"Co to sakra je? Tohle není boxerský zápas, Travisi!" řval Adam.
Travis přistál ranou na Bradyho nose. Hluk v přízemí byl
ohlušující. Travis vyslal levý hák do Bradyho brady a já si přikryla
pusu rukama, když se Brady pokusil o pár úderů, ale každý z nich
trefil jen vzduch. Brady spadl na svůj doprovod, když mu dal Travis
loktem do obličeje. Zrovna, když jsem si myslela, že je skoro konec,
Brady se znovu rozmáchl. Rána po ráně, Brady se zdál nezadržitelný.
Oba muži se topili v potu a já zalapala po dechu, když Brady znovu
minul, narážejíc pěstí do betonového pilíře. Když se ohnul,
schovávajíc si pěst pod sebe, Travis šel po něm. Byl neúprosný,
nejprve vrazil koleno do Bradyho obličeje a pak do něj bušil znovu a
znovu, dokud Brady nezakopl a rozplácl se na zemi. Hladina zvuku
vzrostla, Adam opustil můj bok, aby hodil červený čtverec na
Bradyho zkrvavenou tvář. Travis zmizel mezi fanoušky a já se
přitiskla zády ke zdi, hledajíc cestu ke dveřím, kudy jsme přišli. Dojít
k lucerně byla obrovská úleva. Bála jsem se, že mě někdo srazí a
ušlape. Moje oči zůstaly zaměřené na dveře, sledujíc jakoukoli
známku po davu rvoucím se do místnosti. Po několika minutách a
žádné stopě po Travisovi jsem se začala připravovat na cestu k oknu.
S tolika lidmi snažícími se odejít na jednou, nebylo moc bezpečné
59
potulovat se kolem. Zrovna když jsem vkročila do tmy na betonové
podlaze zakřupaly kroky. Travis mě vystrašeně hledal. "Holubičko!"
"Tady jsem!" zavolala jsem a rozeběhla se mu do náruče.
Travis se na mě podíval a zamračil se. "Vyděsila jsi mě k smrti!
Málem jsem začal další rvačku jen abych tě našel…konečně jsem se
tam dostal a tys byla pryč!"
"Jsem ráda, že jsi zpátky. Netěšila jsem se na to jak budu ve tmě
sama hledat cestu zpátky."
Všechny starosti opustily jeho tvář a široce se usmál. "Věřím, žes
prohrála sázku."
Adam vrazil dovnitř, podíval se na mě a pak se zamračil na
Travise. "Musíme si promluvit."
Travis na mě mrknul. "Ani se nehni. Hned budu zpátky."
Zmizeli ve tmě. Adam několikrát zvýšil hlas, ale nepřišla jsem na
to o čem mluví. Travis se vrátil, strčil si balík peněz do kapsy a pak
mi nabídl poloviční úsměv. "Budeš potřebovat nějaký další
oblečení."
"Opravdu trváš na tom, abych u tebe měsíc zůstala?"
"Trvala bys na tom, abych byl měsíc bez sexu?"
Zasmála jsem se, protože jsem věděla, že jo. "Raději se zastavíme
v Morgan hall."
Travis se rozzářil. "Tohle bude zajímavý."
Když kolem nás procházel Adam, plácl mi výhru do dlaně a
vzdaloval se s davem.
Travis nadzdvihl obočí. "Vsadila sis?"
Usmála jsem se a pokrčila rameny. "Myslela jsem, že bych měla
zažít plnou zkušenost."
Dovedl mě k oknu, vylezl nahoru a pomohl mi dostat se ven na
čerstvý noční vzduch. Ve stínech cvrlikaly cvrčci a ztichli jen když
jsme prošli. Dlouhá tráva lemující chodník se vlnila v mírném
větříku, připomínající mi zvuk oceánu, když jsem nebyla dost blízko,
abych slyšela lámání vln. Nebylo moc teplo ani příliš zima; byla
perfektní noc.
"Proč vůbec pro všechno na světě chceš, abych u tebe zůstala?"
zeptala jsem se.
60
Travis pokrčil rameny a strčil si ruce do kapes. "Nevím. Všechno
je lepší když jsi kolem."
Teplo a měkkost, které jsem cítila z jeho slov rychle odpadli při
pohledu na červené skvrny na jeho tričku. "Fuj. Máš na sobě všude
krev."
Travis se lhostejně podíval dolů, pak otevřel dveře a pokynul mi,
abych prošla první.
Prošla jsem kolem Kari, která se učila na posteli, držena v zajetí
učebnic, které jí obklopovaly.
"Dnes ráno opravili bojlery," řekla.
"Slyšela jsem," odpověděla jsem, prohrabujíc se šatníkem.
"Ahoj," řekl Travis Kaře.
Kařina tvář se zkroutila, když si prohlížela Travisovo propocený,
krvavý zjev.
"Travisi, tohle je moje spolubydlící Kara Lin. Karo, Travis
Maddox."
"Ráda tě poznávám," řekla Kara a posunula si brýle výš na nos.
Podívala se na moje narvané tašky. "Stěhuješ se?"
"Ne. Prohrála jsem sázku."
Travis vybuchl smíchy a popadl zavazadla. "Připravená?"
"Jo. Jak tohle všechno dostanu do tvýho bytu? Jsme tu na
motorce."
Travis se usmál a vytáhl z kapsy mobil. Vynesl moje tašky na
ulici a o minutu později před nás zajel Shepleyho černý Charger.
Okénko spolujezdce sjelo dolů a America z něj vystrčila hlavu.
"Ahoj, kočko!"
"Tobě taky ahoj. Na Morgenský už fungujou bojlery, pořád
zůstáváš u Shepa?"
Mrkla. "Jo, myslím, že dnes večer zůstanu. Slyšela jsem, že jsi
prohrála sázku."
Než jsem stihla promluvit, Travis zabouchl kufr a Shep
vystartoval, America zaječela, když přepadla dozadu.
Šli jsme k Harley a když jsem kolem něj omotala paže, položil mi
ruku na moje.
"Jsem rád, že jsi tam dnes večer byla, holoubku. V životě jsem si
na zápase neužil tolik legrace."
61
Usadila jsem se mu bradou na rameni a usmála se. "To protože
ses snažil vyhrát naší sázku."
Otočil krk, aby se na mě podíval. "Sakra správně, že jo." V očích
neměl žádné pobavení, byl vážný a chtěl, abych to viděla. Moje
obočí vystřelilo vzhůru. "To proto jsi měl dneska tak špatnou náladu?
Protože jsi věděl, že opravili bojlery a já dnes večer odejdu?"
Travis neodpověděl; jen se usmál, když nastartoval motorku.
Jízda do bytu byla nezvykle pomalá. Na každém semaforu mi Travis
buď přikryl ruce svojí, nebo mi položil ruku na koleno. Hranice byly
znovu rozmazané a já přemýšlela jak spolu strávíme měsíc, aniž by
jsme všechno nezničili. Volné konce našeho přátelství byly zamotané
způsobem, jaký jsem si nikdy nepředstavovala.
...
Když jsme dorazili na parkoviště před bytem, Shepleyho auto už
bylo na obvyklém místě.
Zastavila jsem se před schody. "Nesnáším, když jsou doma před
námi. Cítím se jako bychom je rušili."
"Zvykni si na to. Tohle je na příští čtyři týdny tvůj domov," řekl
Travis a otočil se ke mně zády. "Nasedej."
"Cože?" usmála jsem se.
"No tak. Donesu tě nahoru." Zasmála jsem se, vyskočila mu na
záda a propletla si mu prsty na hrudi, když se mnou vybíhal schody.
America otevřela dveře dřív než jsme se dostali nahoru a usmála se.
"Podívejme se na vás dva. Kdybych to nevěděla líp…"
"Kašli na to, Mare," řekl Shepley z gauče.
America se usmála jakoby řekla příliš a pak do široka otevřela
dveře, tak abychom se do nich oba vešli. Travis zkolaboval na křeslo.
Vyjekla jsem, když se o mě opřel.
"Jsi dnes večer strašně veselej, Trave. Čím to?" vyzývala ho
America.
Naklonila jsem se, abych mu viděla do tváře. Nikdy jsem ho
neviděla tak nadšeného.
"Právě jsem vyhrál balík peněz, Mare. Dvakrát víc než jsem
čekal. Kdo by z toho neměl radost?"
62
America se zakřenila. "Ne. Je to něco jinýho," řekla, sledujíc
Travisovi ruce, když mi poplácal stehno. Měla pravdu, byl jiný. Ve
vzduchu kolem něj byl mír, skoro jakoby se mu na duši usadil nějaký
druh nové spokojenosti.
"Mare," varoval Shepley.
"Fajn, budu mluvit o něčem jiném. Nepozval tě Parker tenhle
víkend na Sig Tau párty, Abby?"
Travisův úsměv zmizel a otočil se ke mně, čekajíc na odpověď.
"Ehm…jo? Nejdeme snad všichni?"
"Já tam budu," řekl Shepley rozptylovaný televizí.
"A to znamená, že jdu i já," usmála se America a vyčkávavě se
podívala na Travise. Travis si mě chvíli prohlížel a pak mě šťouchl
do nohy. "On tě bude vyzvedávat nebo něco?"
"Ne, jen mi řekl o párty."
Američina pusa se roztáhla uličnickým úsměvem, skoro
nadskakovala očekáváním. "Ale řekl, že se tam s tebou uvidí. Je
opravdu roztomilej."
Travis střelil po Americe podrážděným pohledem a pak se
podíval na mě. "Půjdeš?"
"Řekla jsem mu, že jo," pokrčila jsem rameny. "Ty jdeš?"
"Jo," řekl bez zaváhání.
Pak se Shepleyho pozornost obrátila k Travisovi. "Minulí týden
jsi říkal, že ne."
"Rozmyslel jsem si to, Shepe, nějakej problém?"
"Žádnej," zamručel kráčejíc do ložnice.
America se na Travise zamračila. "Víš v čem je problém," řekla.
"Proč ho nepřestaneš vytáčet a prostě se přes to nedostaneš?"
Připojila se k Shepleymu v jeho pokoji a jejich hlasy se ztlumily na
reptání za zavřenými dveřmi.
"No, jsem ráda, že to všichni ostatní ví," řekla jsem.
Travis vstal. "Jdu si dát rychlou sprchu."
"Děje se mezi nimi něco?" zeptala jsem se.
"Ne, on je jen paranoidní."
"Je to kvůli nám," hádala jsem. Travisovi se rozzářily oči a
přikývl.
"Co?" zeptala jsem se a podezřívavě ho sledovala.
63
"Máš pravdu. Je to kvůli nám. Neusni, dobře? Chci s tebou o
něčem mluvit."
Šel několik kroků pozpátku a pak zmizel za dveřmi koupelny.
Točila jsem si vlasy kolem prstu a přemýšlela o způsobu jak
zdůraznil slovo nám a výrazu jeho tváře, když to říkal. Přemýšlela
jsem jestli tu vůbec někdy hranice vůbec byly a jestli jsem už jediná,
kdo považuje Travise a mě za přátele.
Shepey se vyřítil z pokoje a America běžela za ním. "Shepe, ne!"
prosila.
Ohlédl se na dveře koupelny a pak na mě. Jeho hlas byl tichý a
rozzuřený. "Slíbila jsi to, Abby. Když jsem řekl, aby sis napravila
úsudek, nemyslel jsem tím, aby jste se vy dva dali dohromady!
Myslel jsem si, že jste jen přátelé!"
"Jsme," řekla jsem a potřásla hlavou nad jeho překvapujícím
útokem.
"Ne, nejste!" vztekal se.
America se dotkal jeho ramene. "Miláčku, říkala jsem ti, že to
bude v pohodě."
Odtáhl se od jejího doteku. "Proč na to tlačíš, Mare? Říkal jsem ti
co se stane!"
Popadla jeho obličej oběma rukama. "A já ti řekla, že nestane!
Nevěříš mi?"
Shepley si povzdychl, podíval se na ní, pak na mě a potom
oddupal do svého pokoje. America padla do křesla vedle mě a
odfoukla si. "Prostě mu nemůžu narvat do hlavy, že cokoli se mezi
tebou a Travisem děje nebo neděje na nás nemá žádný vliv. Ale on
už se tolikrát spálil. Nevěří mi."
"O čem to mluvíš, Mare? Travis a já nejsme spolu. Jsme jen
přátelé. Slyšela jsi ho předtím…nemá o mě žádným způsobem
zájem."
"Tys to slyšela?"
"No, jo."
"A věříš tomu?"
Pokrčila jsem rameny. "Na tom nezáleží. Nikdy se to nestane.
Řekl mi, že mě takhle nevidí, má naprostou fóbii ze závazků a já
bych venku těžko našla holku krom tebe, se kterou nespal a
64
nedokážu držet krok s jeho změnami nálad. Nemůžu uvěřit, že si
Shep myslí něco jinýho."
"Protože nejenom, že Travise zná…mluvil s ním, Abby."
"Co tím myslíš?"
"Mare?" zavolal Shepley z ložnice.
America si povzdychla. "Jsi moje nejlepší kamarádka. Občas si
myslím, že tě znám líp než ty sama. Vídám vás dva pohromadě a
jediný rozdíl mezi mnou a Stepem a tebou a Travisem je, že my
máme sex. A v tom ostatním? Žádný rozdíl."
"Je tu obrovský, obrovský rozdíl. Vodí si Shep každou noc domů
jinou holku? Jdeš zítra večer na párty s klukem s jasným
potencionálem pro chození? Víš, že se s Travisem nemůžu zaplést,
Mare. Ani nevím proč o tom mluvíme."
Američin výraz se změnil ve zklamaný. "Já si věci nepředstavuju,
Abby. Za poslední měsíc jsi s ním strávila každý volný okamžik.
Přiznej to, něco k němu cítíš."
"Nech to být, Mare," řekl Travis, utahujíc si ručník kolem pasu.
America a já jsme při zvuku Travisova hlasu nadskočily a když se
moje oči setkaly s jeho, viděla jsem, že radost je pryč. Bez dalšího
slova prošel chodbou a America se na mě podívala se smutným
výrazem.
"Myslím si, že děláš chybu," zašeptala. "Nepotřebuješ jít na tu
párty, abys potkala kluka, přímo tady máš jednoho co je do tebe
blázen," řekla nechávajíc mě o samotě. Zhoupla jsem se v křesle a
nechávala si všechno co se za posledních pár týdnů stalo přehrát v
hlavě. Shepley na mě byl naštvaný, America mnou byla zklamaná a
Travis…předtím byl šťastnější než jak jsem ho kdy dřív viděla a
najednou byl tak uražený, že oněměl. Příliš nervózní na to, abych šla
do pokoje jsem sledovala hodiny měnit se z minuty na minutu.
Uplynula hodina, když Travis vyšel ze svého pokoje. Když zahnul za
roh, čekala jsem, že se mě zeptá jestli půjdu do postele, ale byl
oblečený a v ruce měl klíčky od motorky. Brýle mu skrývaly oči a do
pusy si strčil cigaretu než chytil kliku dveří.
"Ty odcházíš?" zeptala jsem se a posadila se. "Kam jdeš?"
"Ven," řekl, trhnutím otevřel dveře a s bouchnutím je za sebou
zase zavřel.
65
Zapadla jsem zpátky do křesla a odfrkla si. Tak nějak se ze mě
stal mizera a já neměla tušení jak se mi toho podařilo dosáhnout.
Když hodiny nad televizí ukazovaly dvě hodiny v noci, konečně
jsem se vydala do postele. Matrace byla bez něj osamělá a do hlavy
se mi vkradla myšlenka zavolat mu na mobil. Už jsem skoro usínala,
když jsem uslyšela zajet Travisovu motorku na parkoviště.
Následovala dvě zabouchnutí dveří od auta a pak několik párů kroků
stoupajících po schodech. Travis zápasil se zámkem a pak se dveře
otevřely. Smál se a mumlal, a pak jsem uslyšela ne jeden, ale dva
ženské hlasy. Jejich chichotání bylo přerušeno výrazným zvukem
líbání a sténání. Srdce mi pokleslo a okamžitě jsem na sebe byla
naštvaná, že jsem se tak cítila. Pevně jsem zavřela oči, když jedna z
holek vyjekla a pak jsem si byla jistá, že další zvuk byl zhroucení
jich třech na gauč.
Uvažovala jsem, že požádám Americu o její klíčky, ale od
Shepleyho dveří byl přímý výhled na gauč a já neměla žaludek na ten
obrázek, který patřil ke zvukům v obýváku. Zabořila jsem hlavu pod
polštář a zavřela oči, když se otevřely dveře. Travis přešel pokoj,
otevřel horní šuplík, zvedl mísu s kondomy, pak zabouchl šuplík a
běžel na chodbu. Holky se smály asi půl hodiny a pak bylo ticho. O
pár vteřin později naplnily byt zvuky sténání, mručení a výkřiků.
Znělo to jakoby v obýváku někdo natáčel porno. Přikryla jsem si
obličej rukama a zavrtěla hlavou. Jakkoli byly hranice rozmazané,
nebo v minulém týdnu zmizely, zvedla se na jejich místě
neproniknutelná kamenná zeď. Setřásla jsem ze sebe směšné emoce a
snažila se uvolnit. Travis byl Travis a my byli, bez pochyby, přátelé a
jen přátelé.
Po hodině výkřiky a další odporné zvuky ztichly, následovalo
kňučení a pak mrmlání holek potom co je vyprovázel. Travis se
osprchoval a pak se zhroutil na svojí stranu postele zády ke mně.
Dokonce i po sprše smrděl jakoby vypil dost whisky na odrovnání
koně a já se rozzuřila, že v tomhle stavu řídil domů motorku.
Potom co trapnost opadla a vztek se zmírnil jsem pořád nemohla
usnout. Když byl Travisův dech hluboký, posadila jsem se na postel
a podívala se na hodiny. Slunce vyjde za méně než hodinu. Odhodila
jsem ze sebe peřinu, prošla chodbou a vzala si ze skříně deku.
66
Jediným důkazem Travisovi trojky, byly dva prázdné balíčky od
kondomů na podlaze. Překročila jsem je a padla do křesla. Zavřela
jsem oči. Když jsem je znovu otevřela, America a Shepley seděli tiše
na gauči a sledovali ztlumenou televizi. Byt naplňovalo slunce a já se
zakřenila, když si moje záda postěžovala při jakémkoli pokusu o
pohyb.
America na mě zaměřila pozornost. "Abby?" řekla a spěchala ke
mně. Sledovala mě s obavami ve tváři. Čekala na vztek, nebo slzy,
nebo jiný emocionální výbuch.
Shepley vypadal mizerně. "Za minulou noc se omlouvám, Abby.
Je to moje vina."
Usmála jsem se. "To je v pohodě, Shepe. Nemusíš se omlouvat."
America a Shepley si vyměnili pohledy a ona mě pak popadla za
ruku. "Travis šel do krámu. On je…ech, nezáleží na tom co je.
Sbalila jsem ti věci a vezmu tě na kolej než přijde domů, takže se s
ním nebudeš muset zabývat."
Do té chvíle se mi brečet nechtělo; byla jsem vykopnutá.
Bojovala jsem, abych si udržela klidný hlas, když jsem mluvila.
"Mám čas se osprchovat?"
America zavrtěla hlavou. "Prostě pojďme, Abby, nechci, abys ho
musela vidět. On si nezaslouží--,"
Dveře se rozletěly a dovnitř vešel Travis s rukama plnýma pytlů s
potravinami. Šel rovnou do kuchyně, zuřivě skládal plechovky a
krabice do skříněk.
"Až se holoubek vzbudí, dejte mi vědět, dobře?" řekl tiše.
"Přinesl jsem špagety, palačinky, jahody a ty hnusný ovesný vločky s
čokoládovými kousky a má ráda Fruity Pebbles cereálie, že jo
Mare?" zeptal se a otočil se.
Když mě uviděl, ztuhl. Po trapné pauze se jeho výraz protáhl a
hlas měl hladký a sladký. "Ahoj, holubičko."
Nemohla bych být víc zmatená, kdybych se vzbudila v úplně cizí
zemi. Nic nedávalo smysl. Napřed jsem si myslela, že mě vystěhoval
a pak přijde domů s taškami plnými mého oblíbeného jídla.
Udělal pár kroků do obýváku a nervózně si strčil ruce do kapes.
"Máš hlad, holoubku? Udělám ti palačinky. Nebo tu jsou,
ehm…nějaké ovesné vločky. Přinesl jsem ti tu růžovou pěnu, kterou
67
se holky holí a fen na vlasy a…ehm…eh…jen vteřinu, tady to je,"
řekl a spěchal do ložnice.
Dveře se otevřely, zabouchly a pak vyšel zpoza rohu, z obličeje
mu zmizela všechna barva.
Zhluboka se nadechl a obočí se mu stáhlo dohromady. "Tvoje
věci jsou sbalený."
"Já vím," řekla jsem.
"Odcházíš," řekl poraženě.
Podívala jsem se na Americu, která se na Travise mračila jakoby
ho chtěla zavraždit. "Opravdu od ní čekáš, že tady zůstane?"
"Zlato," zašeptal Shepley.
"Nezačínej si kurva se mnou Shepe. Neopovažuj se ho přede
mnou bránit," zuřila America.
Travis vypadal zoufale. "Tolik mě to mrzí, holoubku. Ani nevím
co říct."
"Pojď, Abby," řekla America. Vstala a tahala mě za ruku. Travis
udělal krok, ale America na něj ukázala prstem. "Pomáhej mi bůh,
Travisi! Jestli se jí pokusíš zastavit, poleju tě benzínem až budeš spát
a zapálím!"
"Americo," řekl Shepley a sám zněl trochu zoufale. Viděla jsem
jak je zničený, protože tohle bylo přesně to, čemu se celou dobu
pokoušel vyhnout.
"Jsem v pohodě," řekla jsem, rozčílená napětím v pokoji.
"Co tím myslíš, že jsi v pohodě?" zeptal se Shepley téměř
nadějně.
Obrátila jsem oči v sloup. "Travis si minulou noc přivedl domů z
baru holky, a co?"
America vypadala ustaraně. "Ehmm hm, Abby. Říkáš, že jsi v
pohodě s tím co se stalo?"
Podívala jsem se na ně na všechny. "Travis si může domů vodit
kohokoli chce. Je to jeho byt."
America na mě zírala jako bych přišla o rozum, Shepley byl na
pokraji úsměvu a Travis vypadal hůř než předtím.
"Ty sis svoje věci nesbalila?" zeptal se.
68
Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na hodiny; bylo po druhé
hodině odpoledne. "Ne, a teď je budu muset všechny zase vybalit. A
to jsem ještě nejedla, musím se osprchovat a obléknout…"
Řekla jsem a šla do koupelny. Jakmile se za mnou zavřely dveře,
opřela jsem se o ně a sklouzla dolů na podlahu. Byla jsem si jistá, že
jsem Americu nenapravitelně nasrala, ale dala jsem Shepleymu slib a
chtěla jsem svoje slovo dodržet.
Nade mnou se ozvalo tiché zaklepání na dveře. "Holoubku?" řekl
Travis.
"Jo?" řekla jsem, snažíc se znít normálně.
"Zůstaneš?"
"Můžu jít jestli chceš, ale sázka je sázka."
Dveře zavibrovaly tichou ranou od dopadu Travisova čela.
"Nechci, abys odešla, ale nebudu ti mít za zlé, když to uděláš."
"Říkáš, že jsem ze sázky uvolněná?"
Nastala dlouhá pauza. "Když řeknu ano, odejdeš?"
"No, jo. Nežiju tady, hlupáku," řekla jsem a přinutila se trochu
zasmát.
"Pak ne, sázka pořád platí."
Vzhlédla jsem a zavrtěla hlavou, cítila jsem slzy pálící mě v
očích. Neměla jsem tušení proč brečím, ale nemohla jsem přestat.
"Můžu si teď dát sprchu?"
"Jo…" povzdychl si.
Uslyšela jsem na chodbě Američiny kroky dupat k Travisovi. "Jsi
sobeckej bastard," zavrčela a zabouchla za sebou dveře Shepleyho
pokoje.
Zvedla jsem se z podlahy, zapnula sprchu a pak jsem se svlékla a
zatáhla za sebou závěs.
Po dalším zaklepání na dveře si Travis odkašlal. "Holubičko?
Přinesl jsem ti nějaké věci."
"Jen je polož na umyvadlo. Vezmu si to."
Travis vešel dovnitř a zabouchl za sebou dveře. "Byl jsem
naštvanej. Slyšel jsem tě Americe vychrlit všechno co je se mnou
špatně a nasralo mě to. Chtěl jsem jenom jít ven, dát si pár drinků a
pokusit se přijít na to jak věci napravit, než jsem si to uvědomil, byl
jsem na hadry opilej a ty holky…," odmlčel se. "Dneska ráno jsem se
69
vzbudil a ty jsi nebyla v posteli a když jsem tě pak našel v křesle a
viděl ty obaly na podlaze, bylo mi zle."
"Mohl ses mě prostě zeptat místo toho, abys utratil všechny ty
peníze v potravinách, jen abys mě přiměl zůstat."
"Peníze jsou mi ukradený, holoubku. Bál jsme se, že odejdeš a
nikdy se mnou znovu nepromluvíš."
Při jeho vysvětlení jsem se přikrčila. Nepřestávala jsem myslet na
to jak se musel cítit, když mě slyšel mluvit o tom jak špatný pro mě
je a teď byla situace na záchranu příliš zpackaná.
"Nechtěla jsem ranit tvoje city," řekla jsem stojíc pod vodou.
"Já vím, že ne. A taky vím, že nezáleží na tom co teď řeknu,
protože jsem to posral…stejně jako vždycky."
"Trave?"
"Jo?"
"Nejezdi už na motorce opilej, dobře?"
Čekala jsem celou minutu, než se konečně zhluboka nadechl a
promluvit. "Jo, dobře," řekl a zavřel za sebou dveře.
70
Kapitola 5
Parker Hayes
"POJĎ DÁL," ZAVOLALA JSEM, když jsem uslyšela
zaklepání na dveře.
Dovnitř vešel Travis a ztuhl ve dveřích. "Wow."
Usmála jsem se a podívala se dolů na moje oblečení. Korzet,
který se protahoval do krátké sukně, byl odvážnější než cokoli jsem
dřív nosila. Materiál byl tenký, černý a průhledný přes holá záda.
Parker bude na párty a já chtěla, aby si mě všimnul.
"Vypadáš úžasně," řekl, když jsem si nazula boty na podpatku.
Dala jsem jeho bílé košili a džínům schvalující přikývnutí. "Taky
vypadáš dobře."
Rukávy měl vyhrnuté nad lokty, odhalujíc složité tetování na
předloktí. Všimla jsem si, jeho oblíbeného, černého koženého
náramku kolem zápěstí, když si zastrčil ruce do kapes.
America a Shepley na nás čekali v obýváku.
"Parker se podělá, až tě uvidí," zasmála se America, když jí
Shepley vedl k autu.
Travis otevřel dveře a já vklouzla na zadní sedadlo Shepleyho
Chargeru. I když jsme na tomhle sedadle předtím spolu už jeli,
najednou bylo nepříjemné sedět vedle něj. Auta lemovala ulici,
některá dokonce parkovala na chodníku. Dům praskal ve švech a lidé
dál přicházeli po ulici od kolejí. Shepley zajel na travnaté parkoviště
za domem a America a já jsme následovaly kluky dovnitř.
Travis mi donesl červený, plastový kelímek plný piva a pak se
sklonil, aby mi pošeptal, "Od nikoho jiného než ode mě a Shepa si
tyhle neber, dobře? Tady už nejsi v Kansasu, holubičko."
"To jsem předtím nikdy neslyšela," řekla jsem sarkasticky a
napila se.
71
Uplynula hodina a Parker se ještě neukázal. America a Shepley
tancovali v obýváku na pomalou písničku, když mě Travis zatahal za
ruku. "Chceš tancovat?"
"Ne, díky," řekla jsem.
Jeho obličej povadl.
Dotkla jsem se jeho ramene. "Jsem jen unavená, Trave."
Položil ruku na mojí a chystal se promluvit, ale když jsem se
podívala za něj, uviděla jsem, že k nám přichází Parker. Travis si
všiml mého výrazu a otočil se.
"Ahoj, Abby! Jsi tady!" usmál se Parker.
"Jo, jsme tady už hodinu nebo tak," řekla jsem a vytáhla ruku
zpod Travisovej.
"Vypadáš neuvěřitelně!" křičel přes hudbu.
"Díky!" usmála jsem se, ohlížejíc se na Travise. Rty měl
stisknuté k sobě a mezi obočím se mu vytvořila vráska.
Parker kývl směrem k obýváku a usmál se. "Chceš tancovat?"
Nakrčila jsem nos a zavrtěla hlavou. "Ne, jsem trochu unavená."
Parker se podíval na Travise. "Myslel jsem, že nepřijdeš."
"Rozmyslel jsem si to," řekl Travis podrážděně, že to musí
vysvětlovat
"To vidím," řekl Parker a podíval se na mě. "Nechceš jít na
vzduch?"
Přikývla jsem a šla za ním nahoru po schodech. Zastavil se a
natáhl se pro mojí ruku, když jsme vycházeli do druhého patra. Když
jsme došli nahoru, zatlačením otevřel dvojité francouzské dveře na
balkón.
"Není ti zima?" zeptal se.
"Trochu chladno," řekla jsem s úsměvem, když si stáhl sako a
přikryl mi jím ramena. "Díky."
"Jsi tady s Travisem?"
"Přijeli jsme společně."
Parkerova ústa se roztáhla do širokého úsměvu a pak se podíval
na trávník. Choulila se tam k sobě skupinka holek, ruce zaháknuté do
sebe, aby jim nebyla taková zima. Trávu pokrýval krepový papír a
plechovky od piva, spolu s prázdnými lahvemi od likérů. Mezi
72
nepořádkem stáli Sig Tau bratři kolem jejich díla: pyramidy ze sudů
ozdobené bílými světýlky.
Parker zavrtěl hlavou. "Tohle místo bude ráno jak po výbuchu.
Uklízecí četa bude mít co dělat."
"Vy máte uklízecí četu?"
"Jo," usmál se, "říkáme jim prváci."
"Chudák Shep."
"On v ní není. Vyvlíkl se z toho protože je Travisův bratranec a
nežije v domě."
"Ty tu bydlíš?"
Parker přikývl. "Poslední dva roky. I když si musím pořídit byt.
Potřebuju klidný místo na učení."
"Nech mě hádat…obchod?"
"Biologie, se zaměřením na anatomii. Zbývá mi poslední rok,
udělat MCAT a pak doufejme medicína na Harvardu."
"Už jsi přijatý?"
"Můj táta chodil na Harvard. Chci říct, nevím to jistě, ale je
velkorysý absolvent jestli víš co tím myslím. Dosáhl jsem dvě stě
dvaceti bodů v zápočtech, třicet šest v ACT. Mám pro místo dobrou
pozici."
"Tvůj táta je doktor?"
Parker to potvrdil dobráckým úsměvem. "Ortopedický chirurg."
"Působivé."
"A co ty?" zeptal se.
"Nerozhodnuto."
"Typická odpověď prváků."
Dramaticky jsem si povzdychla. "Myslela jsem si, že risknu být
výjimečná."
"Ach, s tím si nemusíš dělat starosti. Všiml jsem si tě už první
den přednášek. Co děláš jako prvák na počtech tři?"
Usmála jsem se a natočila si vlasy kolem prstu. "Matika je pro
mě docela snadná. Přidala jsem si na střední hodiny a chodila do
dvou letních kurzů ve Wichitě."
"Tohle je působivý," řekl.
Stáli jsme na balkóně přes hodinu, mluvili o všem od místních
restaurací po to jak se ze mě a Travise stali tak dobří přátelé.
73
"Nezmiňoval bych to, ale vy dva se zdáte být tématem
rozhovorů."
"Skvělý," zamumlala jsem.
"Jen je to pro Travise neobvyklý. Nepřátelí se s holkama.
Obvykle má sklony dělat si z nich nepřátele."
"Ach, já nevím. Viděla jsem dost z nich, které buď utrpěly
krátkodobou ztrátu paměti, nebo všechno odpustily, když přijde na
něj."
Parker se zasmál. Bílé zuby mu zářily proti zlatému opálení.
"Lidi jen vašemu vztahu nerozumí. Musíš uznat, že je to trochu
rozporuplné."
"Ptáš se mě jestli s ním spím?"
Usmál se. "Nebyla bys tu s ním pokud by ano. Znám ho od
čtrnácti a jsem si dobře vědomí toho jak pracuje. Jsem jen zvědavý
ohledně vašeho přátelství."
"Je to jak to je," pokrčila jsem rameny. "Bavíme se, jíme,
sledujeme telku, učíme se a hádáme se. O tom to je."
Parker se hlasitě zasmál a zavrtěl hlavou nad mojí upřímností.
"Slyšel jsem, že jsi jediná osoba, které je dovoleno ukazovat
Travisovi kde je jeho místo. To je čestný titul."
"Ať to znamená co chce. Není tak špatný jak z něj všichni dělají."
Obloha se změnila ve fialovou a pak růžovou, když se sluce
přehouplo přes obzor. Parker se mrkl na hodinky a podíval se přes
zábradlí na prořídlý dav na trávníku. "Vypadá to, že párty je u
konce."
"Radši půjdu dolů najít Shepa a Mare."
"Vadilo by, kdybych tě odvezl domů?" zeptal se.
Snažila jsem se potlačit nadšení. "Vůbec ne. Jen dám Americe
vědět." Prošla jsem dveřmi a pak jsem se přikrčila, než jsem se
otočila. "Víš kde žije Travis?"
Parkerovo husté, černé obočí se stáhlo dohromady. "Ano, proč?"
"Tam já teď zůstávám," řekla jsem, připravujíc se na jeho reakci.
"Ty zůstáváš s Travisem?"
"Tak trochu jsem prohrála sázku, takže jsem na měsíc tam."
"Na měsíc?"
"Dlouhý příběh," pokrčila jsem rozpačitě rameny.
74
"Ale vy dva jste jen kamarádi?"
"Ano."
"Pak tě vezmu k Travisovi," usmál se.
Seběhla jsme schody, abych našla Americu a minula zasmušilého
Travise, který se zdál naštvaný opilou holkou mluvící s ním. Vešel za
mnou do haly, když jsem zatahala Americu za šaty.
"Můžete jet napřed, lidi. Parker mi nabídl odvoz domů."
"Cože?" řekla America s nadšením v očích.
"Cože?" řekl Travis vztekle.
"Je tu problém?" zeptala se ho America.
Zamračil se na Americu a pak mě zatáhl za roh, čelist mu pod
kůží cukala. "Ani toho kluka neznáš."
Vytáhla jsem ruku z jeho sevření. "To není tvoje věc, Travisi."
"K čertu jestli není. Nenechám tě jet domů s naprostým cizincem.
Co když na tebe něco zkusí?"
"Dobře! Je roztomilej!"
Travisovi se zkroutil výraz z překvapení do vzteku a já se
připravovala na to co možná řekne dál. "Parker Hayes, holoubku?
Vážně? Parker Hayes," opakoval opovržlivě. "Co to je vůbec za
jméno?"
Překřížila jsem si ruce na prsou. "Nech toho, Trave. Chováš se
jako kretén."
Sklonil se, zdál se nervózní. "Zabiju ho jestli se tě dotkne."
"Líbí se mi," řekla jsem s důrazem na každém slově.
Travis vypadal omráčený mojí odpovědí a pak mu rysy ztvrdly.
"Fajn. Jestli to skončí tak, že tě přimáčkne na zadní sedačku jeho
auta, nechoď za mnou s pláčem."
Otevřela jsem pusu, okamžitě uražená a rozzuřená. "Neboj se,
nepřijdu," řekla jsem a tlačila se kolem něj.
Travis mě chytil za ruku a povzdychl si, ohlédl se na mě přes
rameno. "Nemyslel jsem to tak, holoubku. Jestli ti ublíží-jestli se
sním budeš jen cítit nepohodlně-dej mi vědět."
Vztek ustoupil a ramena mi poklesla. "Já vím, že ne. Ale měl bys
trochu přibrzdit s touhle ochranitelskou hrou na velkého bratra."
Travis se krátce zasmál. "Nehraju si na velkýho bráchu,
holubičko. To ani zdaleka."
75
Parker zahnul za roh a strčil si ruce do kapse, nabízejíc mi rámě.
"Všechno v pohodě?"
Travis zaťal čelist a já se postavila k Parkerovi z druhé strany,
abych ho rozptýlila od Travisova výrazu. "Jo, jdeme." Vzala jsem
Parkerovu paži a ušla s ním pár kroků než jsem se otočila, abych
řekla Travisovi ahoj, ale on se mračil na týl Parkerovi hlavy. Obrátil
pohled ke mně a rysy se mu vyhladily.
"Přestaň," řekla jsem skrz zuby, následujíc Parkera mezi zbytky
davu k autu.
"To stříbrný." Světla auta dvakrát zablikala, když stiskl ovladač
na klíčkách.
Otevřel dveře spolujezdce a já se zasmála. "Jezdíš v Porsche?"
"Ona není jen Porsche. Je to Porsche 911 GT-tři. V tom je
rozdíl."
"Nech mě hádat, je to láska tvýho života?" řekla jsem, citujíc
Travisovo prohlášení o jeho motorce.
"Ne, je to auto. Láska mého života bude žena s mým příjmením."
Dovolila jsem si malý úsměv, snažíc se nebýt příliš ovlivněná
jeho citlivostí. Přidržel mi ruku, když mi pomáhal do auta a pak si
sedl za volant, opřel si hlavu o sedadlo a usmál se na mě.
"Co děláš dneska večer?"
"Dnes večer?" zeptala jsem se.
"Je ráno. Chtěl jsem tě pozvat na večeři než mě předběhne někdo
jiný."
Na tváři se mi rozzářil úsměv. "Nemám žádný plány."
"Vyzvednu tě v šest?"
"Dobře," řekla jsem, sledujíc jak vklouzl prsty mezi moje.
Parker mě vzal rovnou k Travisovi, dodržujíc povolenou rychlost
a držíc mojí ruku ve své. Zaparkoval za Harleyem a přesně jako
předtím mi otevřel dveře. Doprovodil mě a sklonil se, aby mě políbil
na tvář.
"Odpočiň si. Uvidíme se večer," zašeptal mi do ucha.
"Ahoj," usmála jsem se otáčejíc klikou. Když jsem zatlačila,
dveře povolili a já přepadla dopředu.
Travis mě chytil za ruku než jsem spadla. "Pomalu, Grace."
76
Otočila jsem se a uviděla jak na nás Parker kouká s nepohodlím
ve tváři. Naklonil se, aby se podíval do bytu. "Nějaké ponížené,
popletené holky, které bych měl svést domů?"
Travis zíral na Parkera. "Nezačínej si semnou."
Parker se usmál a mrkl. "Vždycky mu dávám zabrat. Už se to
nestává tak často od doby co si uvědomil, že je snazší, když je pošle
domů jejich vlastníma autama."
"Myslím, že to je zjednodušení věcí," řekla jsem škádlíc Travise.
"To není vtipný, holoubku."
"Holoubku?"
"To je ehm…zkratka pro holubičku. Je to jen přezdívka. Ani
nevím jak na to přišel," řekla jsem. Bylo to poprvé co jsem se cítila
trapně kvůli jménu, které mi Travis dal první noc co jsme se potkali.
"Budeš mě muset zasvětit, až na to přijde. Zní to jako dobrá
historka," usmál se Parker. "Dobrou noc, Abby."
"Nemyslíš spíš dobré ráno?" řekla jsem a sledovala ho sbíhat
schody.
"To taky," zavolal zpátky se sladkým úsměvem.
Travis zabouchl dveře a musela jsem trhnout hlavou do zadu, aby
mi nepřibouchl obličej. "Co?" vyštěkla jsem.
Travis zavrtěl hlavou a šel do ložnice. Následovala jsem ho a pak
jsem si stoupla na jednu nohu, abych si zula botu. "Je milej, Trave."
Povzdychl si přešel ke mně. "Jenom si ublížíš," řekl, omotal mi
ruku kolem pasu a druhou mi zul boty. Hodil je do skříně a pak si
stáhl tričko a přešel k posteli. Rozepnula jsem si šaty, setřásla je přes
boky a odkopla do rohu. Přetáhla jsem si tričko přes hlavu, rozepnula
podprsenku a vytáhla jí ven rukávem.
Když jsem si zamotala vlasy do drdolu, všimla jsem si jeho
pohledu.
"Jsem si jistá, že nemám nic, co bys už předtím neviděl," řekla
jsem a obrátila oči v sloup. Zalezla jsem pod peřinu a plácla sebou na
polštář, stáčejíc se do klubíčka. Rozepnul si pásek, stáhl si džíny a
vykročil z nich. Čekala jsem, zatímco chvíli tiše stál. Byla jsem k
němu zády, takže jsem uvažovala co dělá, stojíc tiše vedle postele.
Postel se zhoupla, když konečně vylezl na matraci vedle mě a já
ztuhla, když mi jeho ruka spočinula na boku.
77
"Dneska v noci jsem propásl zápas," řekl. "Volal Adam. Nešel
jsem."
"Proč?" řekla jsem a otočila se k němu čelem.
"Chtěl jsem si být jistý, že se dostaneš v pořádku domů."
Nakrčila jsem nos. "Nemusíš mi dělat chůvu."
Přejel mi prsty po ruce a vyslal mi tak mráz po zádech. "Já vím.
Hádám, že se pořád cítím špatně ohledně včerejška."
"Řekla jsem ti, že je mi to jedno."
Opřel se o loket s pochybovačným zamračením na tváři. "Proto
jsi psala v křesle? Protože ti je to jedno?"
"Nemohla jsem usnout po tom co tvoje…kamarádky odešly."
"Spala jsi naprosto v pohodě v křesle. Proč jsi nemohla spát se
mnou?"
"Myslíš vedle kluka, který pořád smrděl jako párek barovejch
štětek, který zrovna poslal domů? Já ti nevím! Jsem to ale sobec!"
Travis se zašklebil. "Řekl jsem, že se omlouvám."
"A já řekla, že mi je to jedno. Dobrou noc," řekla jsem a otočila
se.
Uplynulo několik okamžiků ticha. Sklouzl rukou po vrcholu
mého polštáře a položil ruku na mojí. Pohladil mi jemné kousky kůže
mezi prsty a pak mi přitiskl rty na vlasy. "I když jsem se hrozně bál,
že semnou nikdy znovu nepromluvíš…myslím, že tvoje lhostejnost
je ještě horší."
Zavřela jsem oči. "Co ode mě chceš, Travisi? Nechceš abych
byla naštvaná za to cos udělal, ale chceš abych se starala. Řekl jsi
Americe, že se mnou nechceš chodit, ale tolik se vytočíš , když řeknu
to samé, že se vyřítíš ven a šíleně se opiješ. Nedává to žádný smysl."
"To proto jsi Americe řekla ty věci? Protože jsem řekl, že s tebou
nebudu chodit?"
Zaskřípala jsem zuby. Zrovna tu naznačoval, že si s ním hraju.
Zformovala jsem nejpřijatelnější odpověď jakou jsem mohla
vymyslet. "Ne, myslela jsem vážně co jsem řekla. Jen jsem to
nemyslela jako urážku."
Travis si povzdychl. "Já to řekl jen protože," nervózně si prohrábl
krátké vlasy. "Nechci nic zničit, holubičko. Ani nevím jak se stát tím,
78
koho si zasloužíš. Jen jsem se snažil přijít na to jak zařídit, aby to
fungovalo."
"Ať už to znamená cokoli. Musím se vyspat. Zítra mám rande."
"S Parkerem?" zeptal se, z hlasu mu prosakoval vztek.
"Ano. Můžu jít prosím spát?"
"Jistě," řekl, vysoukal se z postele a pak za sebou zabouchl dveře.
Křeslo pod jeho vahou zaskřípalo a pak se chodbou rozlehly
tlumené hlasy z televize. Přinutila jsem se zavřít oči a snažila se
dostatečně uklidnit, abych se mohla prospat aspoň pár hodin.
Budík ukazoval tři hodiny odpoledne, když jsem otevřela oči.
Popadla jsem ručník a župan a plahočila se do koupelny. Jakmile
jsem za sebou zatáhla závěs, dveře se otevřely a zavřely. Čekala
jsem, až někdo promluví, ale jediný zvuk bylo plácnutí záchodového
víka o porcelán.
...
"Travisi?"
"Ne, to jsem já," řekla America.
"Musíš čůrat tady? Nemáš vlastní koupelnu?"
"Shep tam byl půl hodiny s pivním hovnem. Tam nejdu."
"Paráda."
"Slyšela jsem, že máš dneska rande. Travis je vytočenej!"
protáhla.
"V šest! On je tak sladkej, Americo. Je prostě…" hlas se mi
vytratil a povzdychla jsem si. Byla jsem nadšená a bylo to jako bych
se rozplývala. Přemýšlela jsem jak dokonalý byl od chvíle, kdy jsme
se seznámili. Byl přesně co jsem potřebovala, přesný opak Travise.
"Dokončíš svojí řeč?" zachichotala se America.
Vystrčila jsem hlavu ze závěsu. "Nechtělo se mi jít domů!Mohla
bych si s ním povídat věčně!"
"To zní slibně. I když, není to trochu divný, když jsi tady?"
Postavila jsem se pod vodu a splachovala si pěnu. "Vysvětlila
jsem mu to."
Záchod se spláchl a sepnul se vodovod, způsobujíc, že voda byla
na vteřinu ledová. Vykřikla jsem a dveře se rozletěly.
"Holoubku?" řekl Travis.
79
America se rozesmála. "Jen jsem spláchla záchod, Trave, uklidni
se."
"Ach. Jsi v pořádku, holubičko?"
"Je mi skvěle. Jdi pryč." Dveře se znovu zavřely a já si
povzdychla. "Bylo by příliš žádat o zámky na dveřích?" America
neodpověděla."Mare?"
"Je strašná škoda, že se vy dva nedokážete naladit na stejnou
vlnu. Jsi jediná holka, která by mohla…" povzdychla si. "Nevadí.
Teď už na tom nezáleží."
Vypnula jsem sprchu a zabalila se do ručníku. "Jsi stejně hrozná
jako on. Je to nemoc…nikdo z vás nedává smysl. Byla jsi na něj
naštvaná, pamatuješ?"
"Já vím," přikývla.
Zapnula jsem svůj nový fen na vlasy a začala s procesem příprav
na rande s Parkerem. Natočila jsem si vlasy, nalakovala nehty a
namalovala rty tmavým odstínem červené. Bylo to trochu příliš na
první rande. Zamračila jsem se na sebe v zrcadle. Nebyl to Parker na
koho jsem se snažila zapůsobit. Nebyla jsem v pozici urážet se, když
mě Travis obvinil, že s ním hraju hry. Naposledy jsem se na sebe
podívala do zrcadla a zaplavila mě vlna viny. Travis se tak tvrdě
snažil a já byla tvrdohlavý spratek. Vešla jsem do obýváku a Travis
se usmál, to vůbec nebyla reakce jakou jsem čekala.
"Ty…jsi krásná."
"Děkuju ti," řekla jsem, zdeptaná nedostatkem podrážděnosti
nebo žárlivosti v jeho hlase.
Shepley hvízdl. "Dobrá volba, Abby. Kluci zešílí."
"A ty vlny jsou nádherný," dodala America.
Zazvonil zvonek a America se usmála, mávajíc s přehnaným
vzrušením.
"Bav se!"
Otevřela jsem dveře. Parker držel malou kytici a na sobě měl
oblek a kravatu. Rychle mi přejel očima po šatech k botám a zpátky
nahoru.
"Jsi nejkrásnější stvoření jaké jsem kdy viděl," řekl okouzleně.
80
Ohlédla jsem se, abych zamávala na Americu, která měla tak
široký úsměv, že jsem jí viděla všechny zuby. Shepley měl výraz
hrdého otce a Travis držel oči přilepené na televizi.
Parker mi podal ruku a vedl mě k naleštěnému Porsche. Jakmile
jsme byli uvnitř ztěžka vydechl.
"Co?" zeptala jsem se.
"Musím říct, že jsem byl trochu nervózní vyzvedávat holku, do
které je Travis Maddox zamilovaný…z jeho bytu. Ani nevíš kolik
lidí mě dnes obvinilo ze šílenství."
"Travis do mě není zamilovaný. Občas sotva snese být v mojí
blízkosti."
"Pak je to vztah láska/nenávist? Protože když jsem vykládal
bratrům, že tě dneska večer beru ven, všichni říkali to samé. Chová
se nevyzpytatelně-dokonce ještě víc než obvykle-takže všichni došli
ke stejnému závěru."
"Mýlí se," ujistila jsem ho.
Parker zavrtěl hlavou jako bych neměla vůbec tušení. Položil
ruku na mojí.
"Raději pojedeme. Čeká na nás stůl."
"Kde?"
"V Biasetti. Risknul jsem to…doufám, že máš ráda italské jídlo."
Zvedla jsem jedno obočí. "Nebylo to na rezervaci moc narychlo?
To místo je obvykle narvané."
"No…je to naše restaurace. I když jen půlka."
"Mám ráda Itálii," usmála jsem se.
Parker jel do restaurace přesně podle povolených limitů,
používajíc blinkr a zpomalujíc na rozumnou rychlost na každé
oranžové. Když jsme spolu mluvili, sotva odlepil oči od silnice.
Když jsme dorazili do restaurace, zasmála jsem se.
"Co?" zeptal se.
"Jsi prostě…velmi opatrný řidič. To je dobrá věc."
"Rozdíl od Travisovo motorky?" usmál se.
Měla bych se zasmát, ale rozdíl se nezdál jako správná věc."Co
kdybychom o Travisovi dnes večer nemluvili. Dobře?"
"Dost dobrý nápad," řekl, opustil svoje místo, aby mi otevřel
dveře.
81
Byli jsme usazeni u stolu přímo u velkého arkýře. I když jsem
byla v šatech, vypadala jsem nepatřičně mezi ostatními ženami v
restauraci. Byly ověšené diamanty a měly na sobě koktejlové šaty.
Nikdy jsem nejedla na tak elegantním místě.
Objednali jsme si, Parker zavřel svoje menu a usmál se na
číšníka. "A doneste nám láhev Allegrini Amarone, prosím."
"Ano pane," řekl číšník a vzal naše jídelní lístky.
"Tohle místo je neuvěřitelné," zašeptala jsem, opírajíc se o stůl.
Zelené oči mu změkly. "Děkuju, vyřítím tátovi, že si to myslíš."
K našemu stolu přistoupila žena. Vlasy měla stažené do pevného,
blond, francouzského uzlu a šedá stuha přerušovala hladkou vlnu
ofiny. Snažila jsem se nezírat na jiskřivé šperky kolem jejího krku,
nebo kymácející se jí dopředu a dozadu v uších, ale bylo těžké si
nevšimnout. Její přimhouřené, modré oči se zaměřily na mě.
Rychle se otočila, aby se podívala na mé rande. "Kdo je tvoje
kamarádka, Parkere?"
"Matko, tohle je Abby Abernathy. Abby tohle je moje máma,
Vivienne Hayes."
Napřáhla jsem ruku a ona jí jednou potřásla. V dobře nacvičeném
pohybu, zájem jí rozsvítil ostré rysy obličeje a podívala se na
Parkera. "Abernathy?"
Polkla jsem, obávala jsem se, že poznala moje jméno.
Parker se zatvářil netrpělivě. "Je z Wichity, mami. Nemůžeš znát
její rodinu. Chodí na Eastern."
"Ach?" Vivienne si mě znovu prohlédla. "Parker odchází příští
rok na Harvard."
"Říkal mi to. Myslím si, že je to úžasné. Musíte být hrdí."
Napětí kolem očí se jí trochu vyhladilo a v koutcích úst se jí
objevil samolibý úsměv. "To jsme. Děkuji."
Byla jsem ohromená tím jak mohla být její slova tak zdvořilá a
zároveň odkapávat urážkou. To nebyl talent, který by získala přes
noc. Paní Hayesová musela strávit roky budováním svojí
nadřazenosti vůči ostatním.
"Bylo hezké tě vidět, mami. Dobrou noc." Políbila ho na tvář,
palcem setřela rtěnku a pak se vrátila ke svému stolu. "Omlouvám se
za to, nevěděl jsem, že tady bude."
82
"To je dobrý. Zdála se…milá."
Parker se zasmál. "Ano, na piraňu." Potlačila jsem smích a on mi
věnoval omluvný úsměv. "Roztaje. Jen jí to chvíli trvá."
"Doufejme, do té doby než půjdeš na Harvard."
Donekonečna jsme mluvili o jídle, Easternu, počtech a dokonce i
o Kruhu. Parker byl okouzlující, zábavný a říkal všechny správné
věci. Přicházeli různí lidé, aby Parkera pozdravili a on mě vždycky s
hrdým úsměvem představil. Mezi zdmi restaurace byl považován za
celebritu a když jsme odešli, cítila jsem na sobě hodnotící pohledy
všech v místnosti.
"Co teď?" zeptala jsem se.
"Obávám se, že mám jako první věc v pondělí zkoušku ze
srovnávací anatomie obratlovců. Musím se učit," řekl a položil ruku
na mojí.
"Raději ty než já," řekla jsem a snažila se neznít moc zklamaně.
Dojeli jsme k bytu a pak mě dovedl za ruku nahoru po schodech.
"Děkuju, Parkere," usmála jsem se. "Fantasticky jsem se bavila."
"Je příliš brzo ptát se na další rande?"
"Vůbec ne," rozzářila jsem se.
"Zavolám ti zítra?"
"To zní perfektně."
Pak přišel moment trapného ticha. Část rande, kterého jsem se
děsila. Políbit nebo nepolíbit, nenáviděla jsem tu otázku. Než jsem
měla šanci uvažovat jestli mě políbí nebo ne, dotkl se z každé strany
mého obličeje, přitáhl mě k sobě a přitiskl rty na moje. Byly měkké a
teplé a nádherné. Odtáhl se a pak mě znovu políbil.
"Popovídáme si zítra, Abs."
Zamávala jsem mu, sledujíc jak jde dolů po schodech k autu.
"Ahoj."
Jakmile jsme otočila klikou, dveře se s trhnutím otevřely a já
spadla dopředu.
Travis mě chytil a já získala rovnováhu.
"Mohl bys tohle přestat dělat?" řekla jsem zavírajíc za sebou
dveře. "Abs? Co jsi, naučný video?" ušklíbl se.
"Holubička?" řekla jsem se stejným opovržením. "Otravný pták,
který kálí všude po chodníku?"
83
"Máš ráda holubičku," řekl obranně. "Je to hrdlička, atraktivní
holka, vítězná karta v pokeru, vyber si. Jsi moje holubička."
Chytila jsem se ho za ruku, abych si sundala boty na podpatku a
pak jsem šla do jeho pokoje. Když jsem se převlékla do pyžama
dělala jsem co jsem mohla, abych na něj zůstala naštvaná.
Travis seděl na posteli se založenýma rukama. "Bavila ses
dobře?"
"Jo," povzdychla jsem si. "Fantasticky. Perfektně. On
je…"nemohla jsem přijít na odpovídající slovo jak ho popsat, takže
jsem prostě zavrtěla hlavou.
"Políbil tě?"
Stiskla jsem rty k sobě a přikývla. "Má opravdu měkké rty."
Travis sebou cukl. "Nezajímá mě jaký má rty."
"Věř mi, je to důležitý. Bývám nervózní z první pusy, ale tahle
nebyla tak špatná."
"Jsi nervózní kvůli puse?" zeptal se pobaveně.
"Jen z prvních pus. Nenávidím je."
"Taky bych je nenáviděl, kdybych musel políbit Parkera Hayese."
Zasmála jsem se a odešla do koupelny, abych si smyla make-up.
Travis šel zamnou a opřel se o rám dveří. "Takže půjdeš znovu ven?"
"Jo. Zítra mi zavolá." Osušila jsem si obličej, odkráčela do
ložnice a hupsla do postele.
Travis se svlékl do boxerek a posadil se na postel zády ke mně.
Trochu se sklonil, vypadal unaveně. Když se nakláněl, svaly na
zádech se mu napnuly a chvíli se na mě díval. "Když jsi se tak dobře
bavila. Proč jsi doma tak brzo?"
"Má v pondělí velký test."
Travis nakrčil nos. "Koho to zajímá?"
"Snaží se dostat na Harvard. Musí se učit."
Odfrkl si a převalil se na břicho. Sledovala jsem jak si zastrčil
ruce pod polštář, vypadal podrážděně. "Jo, to on pořád říká
každýmu."
"Nebuď pitomec. Má priority…myslím si, že to je zodpovědný."
"Neměla by být jeho holka vrcholem priorit?"
"Nejsem jeho holka. Byli jsme na jednom rande, Trave," opravila
jsem ho.
84
"Takže, co jste dělali?" Střelila jsem po něm nevraživý pohled.
"Co? Jsem zvědavý!"
Když jsem viděla, že to myslí upřímně, popsala jsem mu
všechno, restauraci, jídlo, sladké a zábavné věci, které Parker řekl.
Věděla jsem, že mám ústa zmrazená ve směšném úsměvu, ale
nemohla jsem se přestat usmívat zatímco jsem popisovala svůj
perfektní večer.
Travis mě pozoroval s pobaveným úsměvem, když jsem blábolila
a dokonce se zeptal na pár otázek.
Ačkoli se zdál situací ohledně Parkera frustrovaný, měla jsem
zřetelný pocit, že si užívá vidět mě tak šťastnou.
Travis se uvelebil na svojí straně postele a zívl. Chvíli jsme se
dívali jeden na druhého než si povzdychl. "Jsem rád, že ses dobře
bavila, holoubku. Zasloužíš si to."
"Díky," zakřenila jsem se. Z nočního stolku se ozvalo vyzvánění
mého mobilu a já se prudce zvedla, abych se podívala na displej.
"Halo?"
"Je zítra," řekl Parker.
Podívala jsem se na hodiny a zasmála se. Bylo dvanáct nula
jedna. "To je."
"Takže co pondělní večer?" zeptal se.
Na moment jsem si zakryla pusu a pak se zhluboka
nadechla."Ehm, jo. Pondělní večer je skvělý."
"Dobře. Uvidíme se v pondělí," řekl. V jeho hlase jsem slyšela
úsměv.
Zavěsila jsem a podívala se na Travise, který se díval mírně
naštvaně. Odvrátila jsem se od něj a stočila se do klubíčka, napnutá
vzrušením.
"Ty jsi taková holka," řekl Travis a otočil se ke mně zády.
Obrátila jsem oči v sloup a vzdychla.
Znovu se otočil a přitáhl mě tváří k němu. "Opravdu máš Parkera
ráda?"
"Nenič mi to, Travisi!"
Chvíli se na mě díval, pak zavrtěl hlavou a znovu se otočil.
"Parker Hayes,"povzdychl si.
85
Kapitola 6
Zlom
PONDĚLNÍ RANDE SPLNILO VŠECHNA OČEKÁVÁNÍ.
Jedli jsme čínu, zatímco jsem se smála Parkerovým dovednostem s
hůlkama. Když mě přivezl domů, Travis otevřel dveře než mě mohl
políbit. Když jsme šli ven následují středu, Parker mě pro jistotu
políbil v autě.
Ve čtvrtek se semnou setkal v jídelně na oběd a všechny
překvapil, když si sedl na Travisovo místo. Když Travis dokouřil
cigaretu a přišel dovnitř, lhostejně prošel kolem Parkera a posadil se
na opačnou stranu stolu. Přišla k němu Megan, ale byla okamžitě
zklamaná, když jí mávnutím ruky poslal pryč. Po tomhle byli všichni
u stolu zticha a já jen stěží udržovala pozornost na tom co Parker
říkal.
"Předpokládám, že jen nejsem zvaný," řekl Parker a upoutal mojí
pozornost.
"Cože?"
"Slyšel jsem, že tvoje narozeninová oslava je v neděli. Nejsem
zvaný?"
America se koukla na Travise, který zíral na Parkera jako by ho
dělily jen vteřiny od toho, aby ho sejmul.
"Bylo to překvapení, Parkere," řekla tiše America.
"Ach," řekl Parker a nahrbil se.
"Tys mi připravila oslavu?" zeptala jsem se Ameriky.
Pokrčila rameny. "Byl to Travisův nápad. Je to v neděli u Brazila.
V šest hodin."
Parkrovi tváře zahořely světlou červenou. "Myslím, že teď už
opravdu nejsem zvaný."
"Ne! Samozřejmě, že jsi!" řekla jsem a chytla ho na stole za ruku.
Dvanáct párů očí se zaměřilo na naše ruce. Viděla jsem, že Parkerovi
86
je ta pozornost stejně tak nepříjemná jako mě, takže jsem ho pustila a
položila si ruce do klína.
Parker vstal. "Musím si před hodinou zařídit pár věcí. Zavolám ti
později."
"Dobře," řekla jsem s omluvným úsměvem.
Parker se naklonil přes stůl a políbil mě na rty. Jídelnou se
rozlehlo ticho a potom co Parker odešel mě America dloubla loktem.
"Není to šílený jak vás každej sleduje?" zašeptala. Zamračeně se
rozhlédla po místnosti. "Co?" zaječela America. "Starejte se o svoje,
perverzáci!" Jeden po druhém se začali otáčet a vypuklo mumlání.
Přikryla jsem si pusu rukama. "Víš, předtím mě měli za ubohou,
protože si mysleli, že budu Travisovo chudák bezradná holka. Teď
jsem mrcha, protože si myslí, že přeskakuju sem tam mezi Travisem
a Parkerem jako pingpongový míček." Když to America
nekomentovala, vzhlédla jsem. "Co? Neříkej mi, že s tou hovadinou
souhlasíš!"
"Nic jsem neřekla!"
Nevěřícně jsem se na ní dívala. "Ale myslíš si to."
America zavrtěla hlavou, ale nepromluvila. Mrazivé pohledy
ostatních studentů byly najednou tak jasné, vstala jsem a šla na konec
stolu.
"Musíme si promluvit," řekla jsem, klepajíc Travisovi na rameno.
Snažila jsem se znít zdvořile, ale vřel ve mně hněv, který mi
prosakoval do slov. Celé studentské osazenstvo včetně mojí nejlepší
kamarádky si mysleli, že přeskakuju mezi dvěma kluky. Bylo tu
jediné řešení.
"Tak mluv," řekl Travis, převracejíc něco obalovaného a
smaženého v puse.
Zavrtěla jsem se, když jsem si všimla zvědavých očí všech v
doslechu. Když se Travis stále nepohnul, popadla jsem ho za ruku a
pořádně zatáhla. Vstal a šel za mnou ven s úšklebkem na tváři.
"Co, holoubku?" řekl, podíval se na mojí ruku na jeho a pak na
mě.
"Musíš mě propustit ze sázky," prosila jsem.
Jeho obličej zvadl. "Chceš odejít? Proč? Co jsem udělal?"
87
"Tys neudělal nic, Trave. Nevšiml sis jak všichni zírají? Rychle
se ze mě stává vyvrhel Easternský univerzity."
Travis zavrtěl hlavou a zapálil si cigaretu. "To není můj
problém."
"Ano, to je. Parker říkal, že si všichni myslí, že touží po smrti,
protože jsi do mě zamilovaný."
Travisovo obočí vystřelilo nahoru a on se zakuckal obláčkem
kouře, který právě vdechoval.
"Tohle lidi říkají?" řekl mezi kašlem.
Přikývla jsem. Odvrátil ode mě vytřeštěné oči a znovu si potáhl.
"Travisi! Musíš mě z tý sázky uvolnit! Nemůžu chodit s
Parkerem a zároveň žít s tebou. Vypadá to hrozně!"
"Tak přestaň chodit s Parkerem."
Zírala jsem na něj. "To není problém a ty to víš."
"To je jediný důvod proč chceš odejít? Kvůli tomu co říkají lidi?"
"Předtím jsem byla jen bezradná a ty jsi byl zkaženej kluk,"
zabručela jsem.
"Odpověz na otázku, holoubku."
"Ano!"
Travis se podíval ze mě na studenty vstupující a vycházející z
jídelny. Přemýšlel a já byla čím dál tím netrpělivější, zatím co on si
dával načas s rozhodnutím. Konečně se narovnal a prohlásil, "Ne."
Zavrtěla jsem hlavou, jistě jsem mu špatně rozuměla. "Promiň?"
"Ne. Řekla jsi to sama, sázka je sázka. Až měsíc vyprší, budeš
pryč s Parkerem , stane se z něj doktor, vezmete se a budete mít dvě
nažehlený dětičky a já tě nikdy znovu neuvidím." Zašklebil se nad
vlastními slovy. "Pořád mám tři týdny. Nevzdám se toho kvůli řečem
z jídelny."
Podívala jsem se skrz skleněné okno, abych viděla, že nás všichni
pozorují. Z nežádoucí pozornosti mě pálily oči. Odstrčila jsem ho
ramenem a šla na svojí další hodinu.
"Holubičko," zavolal za mnou Travis.
Neotočila jsem se.
Ten večer seděla America na podlaze v koupelně a blábolila o
klukách, zatímco jsem stála před zrcadlem a stahovala si vlasy do
culíku. Poslouchala jsem jen tak na půl, přemýšlejíc o tom jak
88
trpělivý Travis byl-na Travise-když jsem věděla, že se mu nelíbí
představa, že mě Parker vyzvedává z jeho bytu každý druhý večer.
Myslí mi probleskl výraz Travisova obličeje, když jsem se ho zeptala
jestli mě propustí ze sázky a pak když jsem mu řekla co lidé říkají o
tom, že je do mě zamilovaný. Nemohla jsem přestat přemýšlet o tom
proč to nepopřel.
"No, Shep si myslí, že jsi na něj příliš tvrdá. Nikdy se o nikoho
dost nestaral, aby--,"
Travis strčil hlavu dovnitř a usmál se, když sledoval moje starosti
s vlasy. "Chceš si zajít na večeři?" zeptal se.
America vstala, aby se na sebe podívala do zrcadla a prsty si
prohrábla zlaté vlasy. "Shep chce vyzkoušet tu novou mexickou
restauraci dole ve městě jestli chcete jít."
Travis zavrtěl hlavou. "Myslel jsem, že by jsme šli dneska večer s
holoubkem sami."
"Jdu ven s Parkerem."
"Zase?" řekl naštvaně Travis.
"Zase," řekla jsem zpěvným hlasem.
Zazvonil domovní zvonek a já spěchala kolem Travise otevřít
dveře. Stál přede mnou Parker s přirozeně vlnitými, blond vlasy a
čerstvě oholenou tváří.
"Vypadáš někdy jinak než nádherně?" zeptal se.
"Na základě toho jak vypadala, když sem přišla poprvé musím
říct, že ano," ozval se za mnou Travis.
Obrátila jsem oči v sloup a usmála se, zdvihla jsem na Parkera
prst jako znamení, aby počkal. Otočila jsem se a omotala ruce kolem
Travise. Ztuhl překvapením, pak se uvolnil a přitáhl si mě k sobě
pevněji.
Podívala jsem se mu do očí a usmála se. "Díky za uspořádání
mojí narozeninové párty. Můžeme zajít na večeři jindy?"
Přes tvář se mu převalilo tucet emocí a pak zvedl koutky úst
vzhůru. "Zítra?"
Stiskla jsem ho a usmála se. "Rozhodně." Zamávala jsem mu,
když mě Parker vzal za ruku.
"O čem tohle bylo?" zeptal se Parker.
89
"Poslední dobou jsme spolu moc nevycházeli. To byla moje
verze olivový ratolesti."
"Měl bych se bát?" zeptal se a otevřel mi dveře.
"Ne," usmála jsem se a políbila ho na tvář.
U večeře mluvil Parker o Harvardu, o domě a jeho plánech najít
si byt. Stáhl obočí dohromady. "Bude tě Travis doprovázet na tvojí
narozeninovou párty?"
"Nejsem si jistá. Nic o tom neříkal."
"Jestli mu to nebude vadit, rád bych tě tam vzal." Chytil mě za
ruku a políbil mi prsty.
"Zeptám se ho. Oslava byla jeho nápad, takže…"
"Chápu. Když ne, vidím tě tam," usmál se.
Parker mě dovezl k bytu, zpomalil a zastavil na parkovišti. Když
mě políbil na rozloučenou, jeho rty se zdržely na mých. Vytáhl ruční
brzdu, když mi rty putoval po čelisti k uchu a pak na půl cesty dolů
po krku. Sebralo mi to ostražitost a já zareagovala tichým
povzdechem.
"Jsi tak krásná," zašeptal. "Celý večer jsem byl rozptýlený tvými
vlasy, sčesanými z krku." Posel mi krk polibky a já se nadechla, s
výdechem mi uniklo zamručení.
"Co ti trvalo tak dlouho?" usmála jsem se a zvedla bradu, abych
mu dala lepší přístup. Parker se zaměřil na moje rty. Vzal můj obličej
do dlaní a políbil mě o trochu vroucněji než obvykle. Neměli jsme v
autě moc místa, ale udělali jsme si dostatek prostoru, který jsme
potřebovali. Opřel se o mě a já zvedla koleno, když jsem dopadla na
okýnko. Vklouzl mi jazykem do pusy a rukou mi chytil kotník, pak
mi klouzal po noze ke stehnu. Okna se během chvíle zamlžila naším
namáhavým dýcháním, srážejícím se na chladném skle. Rty mi
přejížděl po klíční kosti a pak mu hlava vystřelila vzhůru, když
okýnko zavibrovalo hlasitým zabušením.
Parker se posadil a já se narovnala a upravila si oblečení.
Nadskočila jsem, když se rozletěly dveře. Vedle auta stáli Travis a
America. America měla na tváři sympatizující zamračení a Travis
vypadal těsně před výbuchem slepé zuřivosti.
"Co se sakra děje, Travisi?" zařval Parker.
90
Situace se najednou zdála nebezpečná. Nikdy jsem Parkera
neslyšela zvýšit hlas, Travisovi klouby byly bílé, když sbalil ruce do
pěstí podél boků-a já byla v cestě. Američiny ruce se zdály tenké,
když je položila na Travisovi objemné paže, vrtíc hlavou na Parkera
v tichém varování.
"Pojď, Abby. Potřebuju s tebou mluvit," řekla.
"O čem?"
"Prostě pojď!" vyštěkla.
Podívala jsem se na Parkera a viděla mu v očích podráždění.
"Omlouvám se. Musím jít."
"Ne, to je v pohodě. Běž."
Travis mi pomohl z Porsche a pak kopnutím zavřel dveře. Otočila
jsem se a postavila se mezi něj a auto, strkajíc ho do ramene. "Co to s
tebou je? Vykašli se na to!"
America vypadala nervózně. Netrvalo mi dlouho přijít na to proč.
Travis páchl po whisky; buď trvala na tom, že ho doprovodí, nebo jí
požádal, aby šla. Ať tak či onak, byla prostředek potlačující násilí.
Kola Parkerova naleštěného Porsche zaskřípěla, když vyjel z
parkoviště a Travis si zapálil cigaretu. "Už můžeš jít dovnitř, Mare."
Zatahala mě za sukni. "Pojď, Abby."
"Proč nezůstaneš, Abs," zavrčel Travis.
Potřebovala jsem, aby šla America napřed a ona mi neochotně
vyhověla. Založila jsem si ruce připravená na hádku, chystajíc se
ohradit proti nevyhnutelné přednášce. Travis si několikrát potáhl z
cigarety a když bylo očividné, že se k vysvětlení nechytá, moje
trpělivost přetekla. "Proč jsi to udělal?" zeptala jsem se.
"Proč? Protože se na tebe vrhnul před mým bytem!" křičel. Oči
měl nesoustředěné a viděla jsem, že nebyl schopný racionálního
rozhovoru. Udržela jsem svůj hlas v klidu. "Možná u tebe zůstávám,
ale co dělám a s kým to dělám je moje věc."
Odhodil cigaretu na zem. "Jsi mnohem lepší než jen na tohle,
holoubku. Nenech ho tě opíchat v autě jako na lacinym maturiťáku."
"Nechystala jsem se s ním mít sex!"
Ukázal na prázdné místo, kde předtím stálo Parkerovo auto. "Tak
co jste pak teda dělali?"
91
"Nelíbal ses nikdy s někým jen tak, Travisi? Nezablbnul sis
nikdy s někým, aniž bys to nechal zajít dál?"
Zamračil se a potřásl hlavou jako bych mluvila hatmatilkou.
"Jaký je v tom smysl?"
"Takhle to u chodí u mnoha lidí…zvlášť u těch co spolu randí."
"Okýnka byly zamlžený, auto se houpalo…jak jsem to měl
vědět?" řekl, mávajíc rukama k prázdnému parkovacímu místu.
"Možná bys mě neměl špehovat!"
Promnul si obličej a zavrtěl hlavou. "Nesnesu to, holubičko.
Mám pocit, že se zblázním."
Vyhodila jsem ruce do vzduchu a plácla se jimi do stehem.
"Nesneseš co?"
"Jestli s ním budeš spát, nechci o tom vědět. Půjdu do vězení na
hodně dlouho, pokud to zjistím…prostě mi to neříkej."
"Travisi," zuřila jsem. "Nemůžu uvěřit, že jsi to právě řekl! Je to
pro mě velký krok!"
"To říkají všechny holky!"
"Já nemyslím děvky, se kterýma se stýkáš! Mluvím o sobě," řekla
jsem a položila si ruce na prsa.
"Neměla jsem…ech! To je jedno." Šla jsem od něj pryč, ale on
mě chytil za ruku a otočil mě čelem k sobě.
"Cos neměla?" zeptal se, trochu se motal. Neodpověděla jsemnemusela jsem. Viděla jsem jak se mu rozsvítila tvář poznáním a
zasmál se. "Jsi panna?"
"No a co?" řekla jsem, krev mi pod tvářemi hořela. Oči mu po mě
přelétávaly nahoru a dolů, když se snažil přemýšlet s whisky v
oběhu. "Proto si byla America tak jistá, že to nezajde dál."
"Měla jsem stejného kluka celý čtyři roky na střední. Byl
ctižádostivý baptistický, mladý ministrant! Nikdy na to nepřišlo!"
Travisův vztek zmizel a v očích se mu objevila úleva. "Mladej
ministrant? Co se stalo po vší tý těžce vydřený abstinenci?"
"Chtěl se oženit a zůstat v…Kansasu. Já ne." Zoufale jsem chtěla
změnit téma. Pobavení v Travisových očích bylo dost ponižující.
Nechtěla jsem se dál hrabat v minulosti.
92
Udělal krok mě a vzal mi obličej do dlaní. "Panna," řekl, vrtíc
hlavou. "To by mě nikdy ani nenapadlo při způsobu jakým jsi
tancovala v Red."
"Velmi vtipné," řekla jsem, řítíc se po schodech. Travis se
pokoušel jít za mnou, ale zakopl, spadnul, otočil se na záda a
hystericky se rozesmál.
"Co to děláš? Vstaň!" řekla jsem a pomohla mu na nohy.
Zahákl mi ruku kolem krku a já mu pomohla do schodů. Shepley
a America už byli v posteli, takže bez pomoci na dohled, jsem skopla
podpatky, abych si nezlomila kotník, zatímco jsem vedla Travise do
ložnice. Padl zády na postel a stáhl mě sebou.
Když jsme přistály, měla jsem tvář jen kousek od jeho. Jeho
výraz byl najednou vážný. Naklonil se, skoro mě políbil, ale odstrčila
jsem ho. Travis stáhl obočí.
"Nech toho, Trave," řekla jsem.
Držel mě pevně u sebe dokud jsem proti němu nepřestala
bojovat, pak mi odhrnul ramínko šatů, takže mi sjelo z ramene. "Od
chvíle co z tvých krásných rtů vyšlo slovo panna…mám naléhavé
nutkání pomoct ti ven z těchhle šatů."
"No, to je hodně špatný nápad. Před dvaceti minutami jsi byl
připravený zabít Parkera za přesně tu samou věc, tak nebuď
pokrytec."
"Seru na Parkera. On tě nezná tak jako já."
"Trave, no tak. Pojďme ti svlíknout oblečení a dostat tě do
postele."
"To je to, o čem mluvím," zasmál se.
"Kolik jsi toho vypil?" zeptala jsem se a získala stabilní postavení
mezi jeho nohama.
"Dost," usmál se a tahal mi za lem šatů.
"Nejspíš jsi postoupil dost přes galon," řekla jsem a odstrčila mu
ruku. Zapřela jsem se vedle něj kolenem do madrace a přetáhla mu
tričko přes hlavu. Znovu se po mě natáhl a já ho chytla za zápěstí,
popotahujíc nad ostrým zápachem ve vzduchu.
"Bože, Trave, smrdíš jak Jack Daniels."
"Jim Beam," opravil mě s opilým přikývnutím.
"Smrdí to jako spálené dřevo a chemikálie."
93
"Taky to tak chutná," zasmál se. Zatáhnutím jsem mu otevřela
sponu pásku a trhnutím jí vytáhla ze smyčky. Trhavými pohyby se
smál a pak zvedl hlavu, aby se na mě podíval.
"Radši si hlídej svoje panenství, holoubku. Víš, že to mám rád
drsně."
"Drž hubu," řekla jsem, rozepnula mu džíny a stáhla mu je přes
boky a dolů z nohou. Odhodila jsem je na podlahu a postavila se s
rukama v bok, těžce jsem dýchala. Nohy mu visely přes okraj
postele, oči zavřené a dech hluboký a těžký. Odpadnul.
Zhluboka jsem se nadechla, přešla ke skříni a zavrtěla hlavou,
když jsem se prohrabovala naším oblečením. Rozepnula jsem si šaty
a stáhla si je přes boky, nechávajíc je dopadnout ke kotníkům.
Odkopla jsem je do rohu, stáhla jsem si culík a protřásla vlasy. Skříň
praskala ve švech jeho a mým oblečením, odfrkla jsem si,
odfoukávajíc vlasy z obličeje, když jsem prohledávala tu změť,
abych našla tričko. Když jsem jedno vytáhla ven, Travis se mi
připlácl na záda a omotal mi ruce kolem pasu.
"Vyděsil jsi mě k smrti!" postěžovala jsem si.
Přejížděl mi rukama po pokožce. Všimla jsem si, že jsou cítit
jinak, pomalu a promyšleně. Zavřela jsem oči, když mě k sobě
přitáhl, zabořil mi obličej do vlasů a mazlil mi krk. Cítíc jeho nahou
kůži na mojí mi chvíli zabralo než jsem zaprotestovala.
"Travisi…"
Stáhl mi vlasy na jednu stranu a přejel mi rty po zádech od
jednoho ramene ke druhému, rozepínajíc mi podprsenku. Políbil mi
holou kůži v ohybu krku a já zavřela oči, teplá měkkost jeho úst
vyvolávala příliš dobrý pocit na to, abych ho zastavila. Z krku mu
uniklo tiché zasténání, když přitiskl svojí pánev proti mojí a já přes
boxerky ucítila jak moc mě chce. Zadržela jsem dech, věděla jsem,
že jediná věc, která nás drží před tím velkým krokem, proti kterému
jsem před pár okamžiky tak protestovala, jsou dvě tenké vrstvy látky.
Travis mě otočil čelem k sobě, přitiskl se ke mně a opřel mě zády
o zeď. Naše oči se setkaly a já v jeho výrazu viděla touhu, když si
prohlížel mojí nahou kůži. Už jsem ho předtím viděla dívat se na
ženy, ale tohle bylo jiné. Nechtěl mě dobývat; chtěl, abych řekla ano.
94
Naklonil se, aby mě políbil, zastavujíc se jen centimetr daleko.
Proti rtům jsem cítila teplo vyzařující z jeho pokožky a musela jsem
se zastavit, abych ho k sobě zbytek cesty nepřitáhla. Prsty mi bořil do
kůže, když uvažoval, pak mi rukama sklouzl po zádech k lemu
kalhotek. Jeho ukazováčky mi zajely na bocích mezi kůži a krajku a
pak ve stejném okamžiku, kdy se mi chystal svléknout jemnou
tkaninu dolů z nohou, zaváhal. Zrovna když jsem otevřela pusu,
abych řekla ano, pevně zavřel oči.
"Ne takhle," zašeptal, přejíždějíc rty po mých. "Chci tě, ale ne
takhle."
Klopýtal dozadu, zády dopadl na postel a já tam chvíli jen tak
stála s rukama zkříženýma na břiše. Když se jeho dýchání ustálilo,
prostrčila jsem ruce rukávy trička, které jsem stále svírala v ruce a
přetáhla si ho přes hlavu. Travis se nehýbal a já vyfoukla pomalý
výdech, věděla jsem, že bych nedokázala ani jednoho z nás zadržet,
pokud bych si zalezla do postele a on se vzbudil s méně čestnými
záměry.
Spěchala jsem do křesla, zhroutila se na něj a zakryla si obličej
rukama. Cítila jsem jak uvnitř mě tančí a narážejí do sebe vrstvy
frustrace.
Parker odešel s pocitem opovrhování, Travis čekal dokud se
nezačnu s někým vídat-s někým koho mám opravdu ráda-aby o mě
ukázal zájem a zdálo se, že jsem jediná holka, se kterou se nedokáže
přimět vyspat, dokonce i když byl opilej.
Další den ráno jsem si nalila pomerančový džus do vysoké
sklenice a napila se, když jsem houpala hlavou na hudbu hrající mi z
iPodu. Vzbudila jsem se před rozedněním a vrtěla se do osmi v
křesle. Potom jsem se rozhodla uklidit kuchyň, aby mi ubíhal čas než
se vzbudí mojí méně ambiciózní spolubydlící. Naplnila jsem myčku,
zametla a utřela linku od shora dolů. Když se kuchyně leskla,
popadla jsem koš s čistým prádlem a posadila se na gauč, skládajíc
dokud mě neobklopoval přinejmenším tucet komínků.
Z Shepleyho pokoje vycházelo mumlání. America se zasmála a
pak bylo pár minut ticho, následující zvuky, při kterých jsem se cítila
trochu nepohodlně, sedíc sama na gauči v obýváku.
95
Poskládala jsem komínky oblečení do koše a odnesla ho do
Travisova pokoje, usmívala jsem se, když jsem uviděla, že se
nepohnul ze svojí pozice, ve které minulou noc usnul. Položila jsem
košík, přetáhla přes něj deku a potlačila jsem smích, když se otočil.
"Dívej, holubičko," řekl, mumlajíc něco nesrozumitelného než
začal znovu dýchat pomalu a zhluboka.
Nemohla jsem si pomoct a sledovala ho jak spí; vědomí, že se mu
o mě zdá mi vyslalo žilami chvění, které jsem si nedokázala
vysvětlit. Travis tiše ležel, takže jsem šla do sprchy, doufajíc, že
slyšet někoho vzhůru a kolem, utiší Američino a Shepleyho sténání a
vrzání a bouchání postele o zeď.Když jsem vypnula vodu, uvědomila
jsem se, že se nestarali o to, kdo je slyšel.
Učesala jsem si vlasy a obrátila oči v sloup nad Američiným
pronikavým kňučením, víc připomínající pudla než pornohvězdu.
Zazvonil domovní zvonek a já popadla svůj modrý, froté župan,
utáhla si pásek a přeběhla přes obývák. Zvuky ze Shepleyho pokoje
okamžitě utichly a já otevřela dveře Parkerově usměvavé tváři.
"Dobré ráno," řekl.
Prsty jsem si projela mokré vlasy. "Co tady děláš?"
"Nelíbil se mi způsob jak jsme se včera večer rozloučili. Dneska
ráno jsem šel nakupovat tvůj narozeninový dárek a nemohl jsem se
dočkat až ti ho dám. Takže," řekl a vytáhl z kapsy lesklou krabičku.
"Všechno nejlepší k narozeninám, Abs."
Položil mi stříbrnou krabičku do ruky a já se naklonila, abych ho
políbila na tvář. "Děkuju,"
"Do toho. Chci vidět tvůj obličej až to otevřeš."
Vklouzla jsem prstem pod pásku na spodní straně krabičky,
stáhla papír a podala mu ho. Pás diamantů zasazených do náramku z
bílého zlata.
"Parkere?" zašeptala jsem.
Rozzářil se. "Líbí se ti?"
"Líbí," řekla jsem a v úžasu si ho přidržela před obličejem. "ale je
to příliš. Nepřijala bych to kdybychom spolu chodili rok, natož
týden."
Parker se ušklíbl. "Myslel jsem si, že to možná řekneš. Prohledal
jsem dneska ráno všechno, abych našel perfektní narozeninový dárek
96
a když jsem uviděl tohle, věděl jsem, že je jediné místo kam to kdy
může patřit," řekl, vzal mi náramek z ruky a zapnul mi ho kolem
zápěstí.
"A měl jsem pravdu. Vypadá na tobě neuvěřitelně."
Zvedla jsem zápěstí a zavrtěla hlavou, hypnotizovaná zářivostí
barev odrážejícího se slunce. "Je to nejnádhernější věc jakou jsem
kdy viděla. Nikdo mi nikdy nedal něco tak…" přišlo mi na mysl
drahého, ale nechtěla jsem to říct, "propracovaného. Nevím co na to
říct."
Parker se zasmál a políbil mě na tvář. "Řekni, že si ho zítra
vezmeš.
Usmála jsem se od ucha k uchu. "Zítra si ho vezmu," řekla jsem s
pohledem na zápěstí.
"Jsem rád, že se ti líbí. Pohled na tvůj obličej stál za těch sedm
obchodů, které jsem prošel."
Povzdychla jsem si. "Šel jsi do sedmi krámů?" přikývl a já vzala
jeho obličej do dlaní. "Děkuju. Je dokonalý," řekla jsem a rychle ho
políbila.
Pevně mě objal. "Musím se vrátit. Mám oběd s rodiči, ale
zavolám ti později, dobře?"
"Dobře, Děkuju!" zavolala jsem za ním, sledujíc ho klusat po
schodech.
Spěchala jsem do bytu a nemohla odtrhnout oči od zápěstí.
"Do prdele, Abby!" řekla America a popadla mě za ruku. "Kde jsi
k tomu přišla?"
"Parker to přinesl. Je to můj narozeninový dárek," odpověděla
jsem.
America zírala na mě a pak dolů na náramek. "Koupil ti
diamantový, tenisový náramek? Po týdnu? Kdybych to nevěděla líp,
řekla bych, že máš kouzelnej rozkrok!"
Nahlas jsem se zasmála, začínajíc směšný chichotající festival v
obýváku.
Shepley se vynořil ze svojí ložnice, vypadal unaveně a
spokojeně. "Kvůli čemu tu vy cvoci ječíte?"
America zvedla moje zápěstí. "Dívej! Její narozeninový dárek od
Parkera!"
97
Shepley přimhouřil oči a pak je vyvalil. "Whoa."
"Já vím, že jo?" řekla America s přikývnutím.
Zpoza rohu vyšel Travis a vypadal trochu přepadle. "Lidi, jste
hlasitý jak svině," zasténal, zapínajíc si džíny.
"Promiň," řekla jsem a vytáhla ruku z Američina sevření. Náš
téměř-moment mi proletěl myslí a já jsem se mu nemohla přimět
podívat do očí.
Dojel zbytek mého pomerančového džusu a utřel si pusu. "Kdo
mě sakra nechal minulou noc tolik pít?"
America se ušklíbla. "Ty sám. Potom co Abby odešla s Parkerem
jsi šel ven, koupil flašku a než se vrátila celou jsi jí sám vymlask."
"Sakra," řekl, vrtíc hlavou. "Bavila ses?" zeptal se a podíval se na
mě.
"To myslíš vážně?"zeptala jsem se a bez rozmyšlení jsem ukázala
vztek.
"Co?"
America se zasmála. "Vytáhl jsi jí z Parkerova auta, viděl jsi
rudě, když jsi je nachytal muchlovat se v autě jak středoškoláky.
Zamlžili okýnka a všechno!"
S roztěkanýma očima Travis projížděl vzpomínky z minulé noci.
Pracovala jsem na potlačení vzteku. Když si nepamatoval jak mě
vytáhl z auta, nebude si pamatovat jak blízko jsem byla tomu
neservírovat mu svoje panenství na stříbrném podnose.
"Jak naštvaná jsi?" zeptal se a šklebil se.
"Pěkně naštvaná." Byla jsem o to vzteklejší, že moje city nemají
nic dočinění s Parkerem. Utáhla jsem si župan a řítila se chodbou.
Travisovi kroky byly přímo za mnou.
"Holoubku," řekl, chytil dveře, které jsem mu zabouchla před
obličejem. Pomalu je otevřel, postavil se přede mě a čekal na zásah
hněvu.
"Nepamatuješ si nic, cos řekl minulou noc?" zeptala jsem se.
"Ne. Proč? Byl jsem na tebe zlý?" oči podlité krví mu ztěžkly
obavami, což jen posloužila k zesílení mého vzteku.
"Ne, nebyl jsi na mě zlý! Ty…my…" zakryla jsme si oči rukama
a pak jsme ztuhla, když jsem kolem zápěstí ucítila Travisovu ruku.
"Kdes k tomu přišla?" zeptal se, dívajíc se na náramek.
98
"Je to moje?" řekla jsem a odtáhla se od něj.
Nespustil oči z mého zápěstí. "Nikdy předtím jsem to neviděl.
Vypadá nově."
"Je."
"Kde jsi to vzala?"
"Parker mi to dal asi před patnácti minutama," řekla jsem a
sledovala jak se jeho tvář převrátila ze zmatku ke vzteku.
"Co tu sakra ten debil dělal? Zůstal tu přes noc?" zeptal se a s
každou otázkou zvyšoval hlas.
Zkřížila jsem si ruce na prsou. "Šel dnes ráno nakupovat můj
narozeninový dárek a přinesl mi ho."
"Ještě nemáš narozeniny." Jeho tvář získala hluboký odstín rudé,
když se snažil udržet svůj temperament na uzdě.
"Nemohl se dočkat," řekla jsem a s tvrdohlavou pýchou jsem
zvedla bradu.
"Není divu, že jsem vytáhl tvůj zadek z auta, zní to jako bys…"
slova se vytratila a stiskl rty dohromady.
Přimhouřila jsme oči. "Co? Zní to jako bych co?"
Zatnul čelist, pak se zhluboka nadechl a vydechl nosem."Nic.
Jsem jen vytočenej a málem jsem řekl nějakou sračku, kterou jsem
nemyslel vážně."
"To tě předtím nikdy nezastavilo."
"Já vím. Pracuju na tom," řekl a šel ke dveřím. "Nechám tě
oblíknout."
Když se dotkl kliky, zastavil se a promnul si ruku. Jakmile se
jeho prsty dotkly citlivé fialové skvrny pod kůží, zvedl loket a všiml
si modřiny. Chvíli na ní zíral a pak se ke mně otočil.
"Včera v noci jsem upadl na schodech. Pomohla jsi mi do
postele…" řekl, probírajíc se zamlženými obrazy v paměti. Srdce se
mi rozbušilo a ztěžka jsem polkla, když jsem sledovala jak ho
zasáhlo uvědomění. Přimhouřil oči. "My," začal, udělal krok ke mně,
díval se na skříň a pak na postel.
"Ne, my ne. Nic se nestalo," řekla jsem, vrtíc hlavou.
Přikrčil se, v hlavě se mu očividně přehrávaly vzpomínky.
"Zamlžila jsi Parkerovo okýnka, vytáhl jsem tě z auta a pak jsem se
snažil…" řekl a potřásl hlavou. Otočil se ke dveřím a chytil kliku až
99
mu zbělely klouby. "Vytáčíš mě do zasranýho šílenství, holoubku.
Nemyslí mi to správně, když jsem kolem tebe."
"Takže je to moje chyba?"
Otočil se. Oči mu sjely z mého obličeje k županu, přes nohy k
chodidlům a zase zpátky k očím. "Já nevím. Mam trochu zamlženou
paměť…ale nepamatuju se, že bys řekla ne."
Udělala jsem krok vpřed, připravená hádat se o tenhle irelevantní
fakt, ale neudělala jsem to. Měl pravdu. "Co chceš abych řekla,
Travisi?"
Podíval se na náramek a pak zpátky na mě s obviňujícíma očima.
"Doufala jsi, že si to nebudu pamatovat?"
"Ne! Byla jsem vytočená, že jsi zapomněl!"
Jeho oči se bořily do mých. "Proč?"
"Protože kdybych…kdybychom…a ty sis ne…já nevím proč!
Prostě jsem byla!"
Vyřítil se přes pokoj a zastavil se pár centimetrů ode mě."Co to
děláme, holoubku?"
Moje oči začaly na jeho pásku, pak přejely vzhůru po jeho
svalech a tetování na břiše a konečně se usadily na teplých, hnědých
duhovkách."To mi řekni ty."
100
Kapitola 7
Devatenáct
"ABBY?" ZEPTAL SE SHEPLEY, klepajíc na dveře. "Mare jde
oběhnout nějaký pochůzky, chce vědět jestli nechceš jít taky."
Travis ze mě nespustil oči. "Holoubku?"
"Jo," zavolala jsem na Shepleye. "Mám pár věcí co potřebuju
zařídit."
"Dobře, je připravená vyrazit až budeš," řekla Shepley a jeho
kroky zmizely na chodbě.
"Holoubku?"
Vytáhla jsem si ze skříně věci a proklouzla kolem něj. "Můžeme
si o tom promluvit později? Mám toho dneska hodně."
"Jasně," řekl a přinutil se k úsměvu.
Byla úleva, když jsem se dostala do koupelny a rychle za sebou
zavřela dveře. Zbývaly mi v bytě ještě dva týdny a nebyla možnost
jak tenhle rozhovor na tak dlouho odložit. Logická část mozku trvala
na tom, že Parker je můj typ: atraktivní, chytrý a má o mě zájem.
Proč jsem se trápila Travisem bylo něco, co jsem nemohla pochopit.
Ať byl důvod jakýkoliv, oba nás to přivádělo k šílenství. Byla jsem
rozpolcená mezi dvě oddělené osoby; poslušné a zdvořilé, když jsem
byla s Parkerem a vzteklé, zmatené a frustrované, když jsem byla
kolem Travise. Celá škola sledovala jak se Travis změnil z
nepředvídatelného do zatraceně blízko prchlivého.
Rychle jsem se oblékla a opustila Travise a Shepleyho, abych šla
s Americou do města. Zasmála se svojí ranní sexkapádě se Shepleym
a já poslouchala a poslušně kývala, když se to ode mě čekalo. Bylo
těžké se soustředit na téma, diamanty z mého náramku vytvářely na
stropě auta tečky světla, připomínajíc mi volbu, které budu muset
brzy čelit. Travis chtěl odpověď a já žádnou neměla.
"Dobře, Abby. Co se děje? Jsi potichu."
"Ta věc s Travisem…je to prostě zmatek."
101
"Proč?" řekla, brýle jí sklouzly z nosu, když nakrčila nos.
"Zeptal se mě co děláme."
"Co děláte? Jsi s Parkerem nebo co?"
"Mám ho ráda, ale je to týden. Není to vážný nebo něco."
"Cítíš něco k Travisovi, že jo?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Nevím jak se ohledně něj cítím. Prostě
nevidím co se děje, Mare. On je tak strašně špatná věc."
"Ani jeden z vás prostě nepřijde a neřekne to, to je problém. Oba
jste tak vystrašený z toho co se možná stane, že s tím bojujete zuby
nehty. Jsem si jistá, že když se podíváš Travisovi do očí a řekneš mu,
že ho chceš, už se nikdy nepodívá na jinou holku."
"Víš to jistě?"
"Ano. Mám vnitřní oko, pamatuješ?"
Na chvíli jsem se ztratila v myšlenkách. Travis o mě mluvil se
Shepleym, ale Shepley by nepodporoval náš vztah tím, že by to řekl
Americe. Věděl, že by mi to řekla, dovedlo mě to k jedinému závěru:
America je odposlouchávala. Chtěla jsem se jí zeptat co říkali, ale
pak jsem si to rozmyslela.
"Kouká z toho jen zlomené srdce," řekla jsem a zavrtěla hlavou.
"Nemyslím si, že je schopný být věrný."
"Stejně jako nebyl schopný navázat přátelství s holkou, ale vy
dva jste šokovali celý Eastern."
Převalovala jsem v prstech náramek a povzdychla si. "Já nevím.
Nevadí mi jak to je. Můžeme být prostě přátelé."
America zavrtěla hlavou. "Kromě toho, že nejste jen přátelé,"
povzdychla si. "Víš ty co? Necháme tenhle rozhovor běžet. Pojďme
si nechat udělat vlasy a makeup. Kupím ti nový oblečení na
narozeninovou párty."
"Myslím, že to je přesně to co potřebuju," usmála jsem se.
Po hodinách manikúry, pedikúry, česání, voskování a pudrování
jsem si nazula lesklé žluté lodičky a zatahala za nové šedé šaty.
"Tak, teď je to ta Abby, kterou znám a miluju!" zasmála se a
potřásla hlavou nad mým oblečením. "Tohle si musíš vzít na svojí
zítřejší oslavu."
"Nebylo to v plánu celou dobu?" zeptala jsem se a úšklebkem. V
kabelce mi zazvonil telefon a já si ho zvedla k uchu. "Halo?"
102
"Je čas na večeři! Kam jste sakra vy dvě zdrhly?" řekl Travis.
"Dopřály jsme si trochu rozmazlování. Ty a Shep víte jak se
najíst než přijdeme. Jsem si jistá, že to zvládneš."
"No, ne doprdele. Dělali jsme si o vás starosti, víš."
Podívala jsem se na Americu a usmála se. "Jsme v pohodě."
"Řekni mu, že tě za chvíli vrátím. Musím se zastavit u Brazila
pro nějaké poznámky pro Shepa a pak budeme doma."
"Slyšel jsi to?" zeptala jsem se.
"Jo. Uvidíme se pak, holoubku."
K Brazilovi jsme jely v tichosti. America vypnula motor a dívala
se dopředu na bytovku. Shepleyho žádost, aby sem America zajela
mě překvapila; byli jsme jen blok od Shepleyho a Travisovo bytu.
"Co se děje, Mare?"
"Z Brazila mi prostě naskakuje husí kůže. Když jsem tu byla
posledně se Shepem, flirtoval se mnou."
"No, půjdu s tebou. Jestli na tebe jen mrkne, vypíchnu mu oko
mým novým podpatkem, dobře?"
America se usmála a objala mě. "Díky, Abby!"
Šly jsme do zadní části budovy a America se zhluboka nadechla
než zaklepala na dveře. Čekaly jsme, ale nikdo nepřišel.
"Hádám, že není doma?" zeptala jsem se.
"Je tam," řekla podrážděně. Zabušila pěstí na dřevo a pak se
dveře rozletěly.
"VŠECHNO NEJLEPŠÍ!" zaječel dav uvnitř.
Strop byly z růžových a černých bublin, každý centimetr pokrytý
heliovými balónky s dlouhýma stříbrnýma stuhama visícíma dolů
mezi tváře hostů. Dav se rozestoupil a přišel ke mně Travis se
širokým úsměvem, vzal můj obličej do dlaní a políbil mě na čelo.
"Všechno nejlepší k narozeninám, holubičko."
"Mám je až zítra," řekla jsem. Stále v šoku jsem se snažila
usmívat na každého kolem nás.
Travis pokrčil rameny. "No, jelikož jsi byla upozorněná, museli
jsme udělat na poslední chvíli pár změn, abychom tě překvapili.
Překvapená?"
"Velmi!" řekla jsem, když mě Finch objal.
"Všechno nejlepší, zlato!" řekl a dal mi pusu.
103
America mě dloubla loktem. "Dobře, že jsem tě sebou dneska
vzala na pochůzky, nebo by ses tu ukázala a vypadala jako strašák!"
"Vypadáš skvěle," řekl Travis, prohlížejíc si moje šaty.
Brazil mě objal a přitiskl tvář na mojí. "A já doufám, že víš, že
Američina historka Brazil mi nahání husí kůži byl jen způsob jak tě
sem dostat."
Podívala jsem se na Americu a ona se zasmála. "Fungovalo to,
ne?"
Jakmile se všichni vystřídali, aby mě objali a popřáli mi vše
nejlepší, naklonila jsem se k Americe. "Kde je Parker?"
"Přijde později," zašeptala. "Shepley se mu až do odpoledne
nemohl dovolat na mobil, aby mu dal vědět."
Brazil vytočil hlasitost na stereu a všichni zakřičeli. "Pojď sem,
Abby!" řekl a šel do kuchyně. Podél linky postavil sklenice na
panáky a z baru vytáhl láhev tequili. "Všechno nejlepší od
fotbalového týmu, holčičko," usmál se a naplnil všechny skleničky
Petronem. "Takhle slavíme narozeniny: je ti devatenáct, dostaneš
devatenáct panáků. Můžeš je vypít, nebo je rozdat, ale čím víc
vypiješ, tím víc ti přinesou," řekl, vytahujíc hrst plnou dvaceti
dolarovek.
"Ach můj bože!" vyjekla jsem.
"Vypij je, holoubku!" řekl Travis.
Podezřívavě jsem se podívala na Brazila. "Dostanu dvacku za
každýho frťana, kterýho vypiju?"
"Přesně tak, amatére. S přihlídnutím na tvojí velikost, musím říct,
že odtud dneska večer odejdeme maximálně jen o šedesát babek
lehčí."
"Zamysli se znovu, Brazile," řekla jsem, vzala prvního panáka,
přiložila si ho k puse, zaklonila hlavu, abych vyprázdnila sklenici a
překlopila ho zbytek cesty, přehazujíc si skleničku do druhé ruky.
"Doprdele!" vykřikl Travis.
"Tohle je opravdu odpad, Brazile," řekla jsem a otřela si koutky
úst. "Měl jsi sehnat Cuervo, ne Petron."
Samolibý úsměv na Brazilově tváři zmizel, pak zavrtěl hlavou a
pokrčil rameny. "Smiř se s tím. Peněženky dvanácti fotbalistů říká,
že nedotáhneš desítku."
104
Přimhouřila jsem oči. "Dvojnásobek nebo nic říká, že zvládnu
vypít patnáct."
"Whoa!" vykřikl Shepley. "Máš zakázaný dostat se na svoje
narozky do nemocnice, Abby!"
"Ona to zvládne," řekla America, dívajíc se na Brazila.
"Čtyřicet dolarů za panáka?" řekl Brazil a vypadal nejistě.
"Máš strach?" zeptala jsem se.
"Sakra ne! Dám ti dvacku za panáka a když jich uděláš patnáct,
dám ti dvojnásobek."
"Takhle slaví narozeniny Kansasani," řekla jsem a kopla do sebe
dalšího panáka.
O hodinu a tři frťany později, jsem byla v obýváku a tancovala s
Travisem. Písnička byla rocková balada a Travis mi mumlal slova,
když jsme tancovali. Na konci prvního refrénu mě zaklonil a já
nechala spadnout ruce za sebe. Zvedl mě zpátky nahoru a já si
povzdychla.
"Tohle dělat nemůžeš až se dostanu na dvouciferné panáky,"
zasmála jsem se.
"Už jsem ti říkal jak neuvěřitelně dneska večer vypadáš?"
Zavrtěla jsem hlavou, objala ho a položila mu hlavu na rameno.
Sevřel mě pevněji a zabořil mi obličej do krku, takže jsem
zapomněla na rozhodování, náramek nebo svojí rozdvojenou
osobnost; byla jsem přesně tam, kde jsem chtěla být.
Když se hudba změnila v rychlý rytmus, otevřely se dveře.
"Parkere!" řekla jsem a utíkala ho obejmout. "Přišel jsi!"
"Promiň, že jdu pozdě, Abs," řekla a přitiskl rty na moje.
"Všechno nejlepší."
"Děkuju," řekla jsem a koutkem oka jsem zahlédla jak se na nás
Travis dívá.
Parker mi zvedl zápěstí. "Nosíš ho."
"Řekla jsem, že budu. Chceš tancovat?"
Zavrtěl hlavou. "Ehm…já netancuju."
"Ach. No, chceš být svědkem mýho šestýho panáka Pertona?"
usmála jsem se a zvedla svých pět dvacek. "Dostanu dvojnásobek,
když zvládnu patnáct."
"Je to trochu nebezpečný, není?"
105
Naklonila jsem se mu k uchu. "Totálně jsem je vyšplouchla.
Hrála jsem tuhle hru s tátou už od šestnácti."
"Ach," řekl a nesouhlasně se zamračil. "Pila jsi tequilu se svým
tátou?"
Pokrčila jsem rameny. "Byl to jeho způsob sbližování."
Parker vypadal nevzrušeně, když ode mě odtrhl oči a prohlížel si
dav. "Nemůžu zůstat dlouho. Odjíždím s tátou brzy ráno na lov."
"Tak to je dobře, že je moje oslava dneska, zítra bys to nemusel
stihnout," řekla jsem, překvapená, když jsem slyšela o jeho plánech.
Usmál se a vzal mě za ruku. "Vrátil bych se v čas."
Odtáhla jsem ho k lince, zvedla další skleničku, vypila jí a
praštila s ní o stůl dnem vzhůru tak, jak jsem to udělala s
předchozími pěti. Brazil mi podal další dvacku a já odtancovala do
obýváku. Travis mě popadl a tancovali jsme s Americou a Shepleym.
Shepley mě plácl po zadku. "Jedna!"
America přidala druhou ze svojí strany a pak se přidala celá
párty, kromě Parkera.
U čísla devatenáct si Travis promnul ruce dohromady. "Jsem na
řadě!"
Promnula jsem si bolavej zadek. "Buď jemnej. Bolí mě prdel!"
Se zlým úšklebkem zvedl ruku až nad rameno. Pevně jsem
zavřela oči. Po několika momentech jsem nakoukla dozadu. Těsně
před tím než jeho ruka dopadla jí zastavil a jemně mě plácl.
"Devatenáct!" zakřičel.
Hosté jásali a America začala s opileckým ztvárněním Hodně
štěstí. Rozesmála jsem se, když přišla část, kdy měli říct moje jméno
a celá místnost zazpívala 'Holubičko'.
Ze sterea začala hrát další pomalá písnička a Parker mě zatáhl na
provizorní parket. Netrvalo mi dlouho přijít na to proč netancuje.
"Promiň," řekl, když mi potřetí šlápl na špičku.
Položila jsem mu hlavu na rameno. "Vedeš si dobře," zalhala
jsem.
Přitiskl mi rty na spánek. "Co děláš v pondělí večer?"
"Jdu s tebou na večeři?"
"Ano. V mém novém bytě."
"Našel jsi ho!"
106
Zasmál se a přikývl. "I když si ho objednáme. Moje vaření není
zrovna jedlé."
"Stejně bych to snědla," usmála jsem se na něj.
Parker se rozhlédl po pokoji a pak mě odvedl na chodbu. Jemně
mě přimáčkl na zeď a líbal mě měkkými rty. Jeho ruce byly všude.
Napřed jsem mu to dovolila, ale potom co mi jeho jazyk pronik mezi
rty, dostala jsem jasný pocit, že dělám něco špatného.
"Dobře, Parkere," řekla jsem a odtahovala se pryč.
"Všechno v pořádku?"
"Jen jsi myslím, že je ode mě neslušné, schovávat se s tebou v
temném koutě, když tu mám hosty."
Usmál se a znovu mě políbil. "Máš pravdu, omlouvám se. Jen
jsem ti chtěl dát nezapomenutelný narozeninový polibek než odejdu."
"Odcházíš?"
Dotkl se mé tváře. "Musím vstávat ve čtyři ráno, Abs."
Stiskla jsem rty dohromady. "Dobře. Uvidíme se v pondělí?"
"Uvidíme se zítra. Zastavím se až se vrátím."
Dovedl mě ke dveřím a políbil na tvář než odešel. Všimla jsem
si, že America, Shepley a Travis na mě všichni zírají.
"Taťka je pryč!" zakřičel Travis, když se zavřely dveře. "Čas
odstartovat mejdan!"
Všichni jásali a Travis mě zatáhl do středu parketu.
"Vydrž…mám zpoždění," řekla jsem a vedla ho za ruku k pultu.
Obrátila jsem do sebe dalšího panáka a zasmála se, když Travis zvedl
jednoho na konci a vypil ho. Popadla jsem další, spolkla ho a on
udělal to samé.
"Sedm dalších, Abby," řekl Brazil a podal mi dvě další
bankovky. Utřela jsem si pusu, když mě Travis táhl zpátky do
obýváku. Tancovala jsem s Americou a pak se Shepleym, ale když se
semnou snažil tancovat Chris Janks z fotbalového týmu, Travis ho za
triko odtáhl dozadu a zavrtěl hlavou. Chris pokrčil rameny, otočil se
a začal tancovat s první holkou, kterou uviděl.
Desátý panák na mě tvrdě dopadl, cítila jsem malou závrať, když
jsem s Americou stála na Brazilově gauči a tancovaly jsme jako
školačky ze základky. Chichotaly jsme se ničemu a mávaly kolem
sebe rukama do rytmu.
107
Zakopla jsem a málem spadla pozadu z gauče, ale Travisovi ruce
byly okamžitě na mém pase, aby mě narovnal.
"Dokázala jsi to," řekl. "Vypila jsi víc než jakákoli holka, kterou
jsme kdy viděli. Už tě zastavím."
"Do háje s tebou," zamumlala jsem. "Na konci těch panáků na mě
čeká šest set dolarů a zrovna ty ze všech lidí mi nebudeš říkat co
nemůžu kvůli hotovosti udělat něco extrémního."
"Pokud tak moc potřebuješ peníze, holoubku…"
"Nebudu si od tebe půjčovat peníze," ušklíbla jsem se.
"Chystal jsem se ti navrhnout, abys zastavila ten náramek," usmál
se.
Plácla jsem ho po ruce, zrovna když America začala odpočítávat
půlnoc. Když ručičky zakryly dvanáctku, všichni jsme zajásali.
Bylo mi devatenáct.
Shepley a America mi každý dali pusu na jednu tvář a Travis mě
zvedl ze země a zatočil se semnou.
"Všechno nejlepší, holubičko," řekl s něžným výrazem.
Na chvíli jsem se zadívala do jeho teplých, hnědých očí a cítila se
v nich ztracená. Pokoj jakoby zamrzl v čase, když jsme se dívali
jeden na druhého, tak z blízka, že jsem na kůži cítila jeho dech.
"Panáky!" řekla jsem a klopýtala k lince.
"Vypadáš rozervaně, Abby. Myslím, že je na čase to odvolat,"
řekl Brazil.
"Nejsem zbabělec," řekla jsem. "Chci vidět svoje peníze."
Brazil položil dvacky pod poslední dvě sklenice a pak zakřičel na
svoje spoluhráče. "Ona je vypije! Potřebuju patnáct!"
Všichni zasténali a obrátili oči v sloup, vytáhli peněženky a
nakupily dvacky za posledního panáka. Travis vyprázdnil další čtyři
panáky na druhé straně mojí patnáctky.
"Nikdy bych nevěřil, že prohraju padesát babek za patnáct
panáku s holkou," postěžoval si Chris.
"Věř tomu, Jenksi," řekla jsem a zvedla v každé ruce skleničku.
Kopla jsem do sebe první a čekala až se usadí zvratky vzrůstající
mi v krku.
"Holoubku?" zeptal se Travis a udělal krok směrem ke mně.
Zvedla jsem prst a Brazil se usmál. "Prohraje to," řekl.
108
"Ne, neprohraje," zavrtěla hlavou America. "Hluboký nádech,
Abby."
Zavřela jsem oči a dýchala, zvedajíc posledního panáka.
"Dobrej bože, Abby! Umřeš na otravu alkoholem!" zanaříkal
Shepley.
"Ona to zvládne," ujistila ho America.
Zaklonila jsem hlavu a nechala si tequilu stéct do krku. Zuby a
rty jsem měla necitlivé už od osmého panáka a kopat do sebe
čtyřiceti procentní alkohol dávno otupilo hrany. Celá párty vybuchla
hvízdáním a výkřiky, když mi Brazil podal štos bankovek.
"Děkuji," řekla jsem hrdě a zastrčila si peníze do podprsenky.
"Jsi teď neuvěřitelně sexy," řekl mi do ucha Travis, když mě vedl
do obýváku.
Tancovali jsme až do rána a tequila kolující mi v žilách mě
naprosto uvolnila.
109
Kapitola 8
Pomluvy
KDYŽ JSEM KONEČNĚ ODLEPILA OČI OD SEBE, uviděla
jsem, že můj polštář se skládá z nohou v džínech. Travis seděl se
zády opřenými o vanu, hlavou o zeď a byl úplně mimo. Vypadal tak
hrozně jak jsem se cítila. Stáhla jsem ze sebe deku a vstala, podívala
jsem se do zrcadla a zalapala po dechu nad děsivým odrazem.
Vypadala jsem jak smrtka. Rozmazaná řasenka, černé slzy stékající
po tvářích, rozmazaná rtěnka přes pusu a vlasy jak hnízdo krys na
každé straně. Travise obklopovala prostěradla, ručníky a deky.
Vytvořil měkké provizorní lůžko, zatímco jsem vypuzovala patnáct
panáků tequili z minulé noci. Travis mi držel vlasy od záchodu a
zůstal se mnou celou noc. Otočila jsem kohoutkem a držela ruku pod
vodou dokud neměla správnou teplotu. Vydrhla jsem si nepořádek z
tváře a uslyšela z podlahy zasténání. Travis se pohnul, promnul si oči
a protáhl se, pak se podíval vedle sebe a zpanikařeně sebou trhnul.
"Jsem přímo tady," řekla jsem. "Proč nejdeš do postele? Trochu
se prospat?"
"Jsi v pořádku?" řekl a znovu si protřel oči.
"Jo, je mi době. No, v rámci možností. Budu se cítil líp až si dám
sprchu."
Vstal. "Včera v noci jsi převzala můj titul šílence, jen abys
věděla. Nevím kde se to v tobě vzalo, ale nechci, abys to dělala
znovu."
"Přesně takhle jsem vyrůstala, Trave. Není to nic velkýho."
Chytil mě rukama za bradu a palci mi setřel zbývající skvrny od
řasenky. "Pro mě to je velký."
"Fajn. Znovu to neudělám. Spokojenej?"
"Ano. Ale musím ti říct ještě něco, když slíbíš, že nebudeš
vyšilovat."
"Ach, bože, co jsem provedla?"
110
"Nic, ale měla bys zavolat Americe."
"Kde je?"
"Na Morganský. Včera se pohádala se Shepem."
Pospíšila jsem si s osprchováním a natáhla na sebe oblečení co
mi Travis položil na umyvadlo. Když jsem se vynořila z koupelny,
Travis a Shepley seděli v obýváku.
"Co jsi jí udělal?" dožadovala jsem se.
"Shepleyho obličej povadl. "Je na mě opravdu naštvaná."
"Co se stalo?"
"Byl jsem naštvaný, že tě podporovala, abys tolik vypila. Myslel
jsem si, že skončíš v nemocnici. Jedna věc vedla k druhý a další věc
co si pamatuju je jak na sebe křičíme. Oba jsme byli opilí, Abby.
Řekl jsem věci, který nemůžu vzít zpátky," zavrtěl hlavou s očima
sklopenýma k podlaze.
"Jako co?" zeptala jsem se naštvaně.
"Nazval jsem jí pár jmény, na který nejsem hrdý a pak jsem jí
řekl, aby odešla."
"Nechal jsi jí odtud odejít opilou? Co si za idiota?" řekla jsem a
popadla kabelku.
"Klid, holoubku. Už tak se cítí dost špatně," řekl Travis.
Vylovila jsem z kabelky mobil a vytočila Američino číslo.
"Halo?" odpověděla. Zněla strašně.
"Právě jsem to slyšela," povzdychla jsem. "Jsi v pořádku?" šla
jsem do chodby, abych měla trochu soukromí a ohlédla jsem se,
abych na Shepa vrhla zlobný pohled.
"Je mi fajn. Je to debil." Její slova byla strohá, ale v hlase jsem jí
slyšela bolest. America zvládala skvěle skrývat emoce a mohla je
skrývat před kýmkoli kromě mě.
"Promiň, že jsem nešla s tebou."
"Nemůžeš za to, Abby," řekla lhostejně.
"Proč sem nepřijedeš? Promluvíme si o tom."
Vydechla do telefonu, "Já nevím. Necítím se na to ho vidět."
"Tak mu řeknu ať zůstane uvnitř."
Nastala dlouhá pauza a pak jsem v pozadí zaslechla zachrastit její
klíčky. "Dobře. Za chvíli jsem tam."
111
Vešla jsem do obýváku a dala si kabelku na rameno. Sledovali
mě otevřít dveře, abych počkala na Americu a Shepley se posunul na
gauči dopředu.
"Přijede sem?"
"Nechce tě vidět, Shepe. Řekla jsem jí, že zůstaneš uvnitř."
Povzdychl si a padl na polštáře. "Nenávidí mě."
"Promluvím s ní. Raději si připrav úžasnou omluvu."
Za deset minut venku dvakrát zatroubil klakson a já za sebou
zavřela dveře. Když jsem sešla schody, prořítil se kolem mě k
Američině červené hodně Shepey a shrbil se, aby jí viděl přes
okýnko. Zastavila jsem se a sledovala jak ho America ignoruje a dívá
se přímo před sebe. Stáhla okýnko a zdálo se, že jí Shepley něco
vysvětluje, pak se začali hádat. Šla jsem dovnitř, abych jim dopřála
soukromí.
"Holubičko?" řekl Travis klusající ze schodů.
"Nevypadá to dobře."
"Nech je to vyřešit. Pojď dovnitř," řekl, propletl si prsty s mými a
vedl mě nahoru.
"Bylo to tak zlý?" zeptala jsem se.
Kývl. "Bylo to pěkně zlý. I když, zrovna se dostali z fáze líbánek.
Napraví to."
"Na někoho, kdo nikdy neměl holku se zdá, že toho o vztazích
víš dost."
"Mám čtyři bratry a hodně přátel," řekl a pro sebe se usmál.
Shepey vrazil do bytu a zabouchl za sebou dveře. "Ona je kurva
nemožná!"
Dala jsem Travisovu pusu na tvář. "Je řada na mě."
"Hodně štěstí," usmál se Travis.
Sedla jsem si vedle Ameriky a ona si odfrkla. "On je kurva
nemožnej!"
Zachichotala jsem se, ale střelila po mě pohledem. "Promiň,"
řekla jsem a donutila se smazat úsměv z tváře.
Vydaly jsme se na projížďku a America křičela, brečela a ječela
ještě víc. Občas vybuchla v takovou tirádu zaměřenou na Shepa
jakoby seděl na mém místě. Tiše jsem seděla a nechala jí na tom
zapracovat jak to uměla jen America.
112
"Nazval mě nemožnou! Mě! Jako bych tě neznala! Jako bych tě
neviděla obrat tvýho tátu o stovky dolarů vypitím dvakrát tolika
alkoholu. On kurva neví o čem mluví! Neví jakej byl tvůj život! Neví
co vím já a chová se jako bych byla dítě a ne jeho holka!" položila
jsem ruku na její, ale ona jí odtáhla. "Myslel si, že jsi důvod proč
nám to nebude fungovat a nakonec to udělal sám. A když už
mluvíme o tobě, co to sakra bylo minulou noc s Parkerem?"
Náhlá změna tématu mě zastihla nepřipravenou. "Co myslíš?"
"Travis ti připravil oslavu, Abby a ty vypadneš a oblejzáš se s
Parkerem. A pak přemýšlíš, proč o tobě všichni mluví!"
"Vydrž minutu! Řekla jsem Parkerovi, že bychom tam neměli
být. Co záleží na tom jestli mi Travis tu párty zorganizoval nebo ne?
Já nejsem s ním!"
America se dívala přímo před sebe, vyfukující vzduch z nosu.
"Dobře, Mare. Co je? Teď jsi naštvaná na mě?"
"Nejsem na tebe naštvaná. Jen se stýkám se samýma idiotama."
Zavrtěla jsem hlavou a pak jsem se zadívala ven z okýnka než
bych řekla něco co bych nemohla vzít zpátky. America byla vždycky
schopná způsobit, že jsem se na povel cítila jak kus hovna.
"Vidíš ty vůbec o co jde?" zeptala se. "Travis přestal zápasit.
Nechodí bez tebe ven. Nepřivedl si domů žádnou holku od těch dvou
slepic…zatím ještě nezavraždil Parkera a ty se bojíš toho co si myslí
lidi. Ty víš proč to tak je, Abby? Protože to je pravda!"
Otočila jsem se, pomalu jsem otočila krk jejím směrem a snažila
se jí věnovat nejhorší pohled jaký jsem uměla. "Co to s tebou sakra
je?"
"Chodíš teď s Parkerem a jsi tak šťastná," řekla výsměšně. "Tak
proč nejsi na Morganský koleji?"
"Protože jsem prohrála sázku a ty to víš!"
"Dej mi pokoj, Abby! Mluvíš o tom jak je Parker dokonalý,
chodíš s ním na tyhle úžasný rande, hodiny s ním mluvíš po telefonu
a pak ležíš každou noc vedle Travise. Vidíš co je na téhle situaci
špatně? Kdybys měla Parkera opravdu ráda, tvoje věci by už teď byly
na Morganský."
Zatnula jsem zuby. "Ty víš, že jsem se na sázku nikdy nevybodla,
Mare."
113
"To jsem si myslela," řekla, omotala ruce kolem volantu. "Travis
je to co chceš a Parker je to co si myslíš, že potřebuješ."
"Vím, že to tak vypadá, ale-,"
"Každýmu to tak připadá. Takže jestli se ti nelíbí způsob jak o
tobě lidi mluví-změň to. Není to Travisovo vina. Travis pro tebe dělá
první poslední. Ty sklízíš odměny a Paker dostává výhody."
"Před týdnem jsi mi chtěla sbalit a už nikdy nenechat Travise,
aby se ke mně přiblížil! Teď ho bráníš?"
"Abigail! Já ho nebráním, blbče! Dohlížím na tebe! Jste do sebe
oba blázni! Udělej s tím něco!"
"Jak si vůbec můžeš myslet, že bych s ním mohla být?"
zabědovala jsem. "Měla bys mě od lidí jako je on držet dál!"
Stiskal rty dohromady, jasně ztrácela trpělivost. "Tak tvrdě ses
snažila separovat se od svého otce. To je jediný důvod proč zvažuješ
Parkera! On je Mickův pravý opak a myslíš si, že s Travisem skončíš
přesně tam kde jsi byla. On není jako tvůj otec, Abby."
"Neřekla jsem, že je, ale staví mě to do nejlepší pozice jít v jeho
stopách."
"Travis by ti tohle neudělal. Myslím, že podceňuješ jak moc pro
něj znamenáš. Kdybys mu prostě řekla-,"
"Ne. Nenechaly jsme všechno za sebou, aby na mě tady všichni
koukali způsobem jako ve Wichitě. Zaměřme se na stávající
problém. Shep na tebe čeká."
"Nechci mluvit o Shepovi," řekla, zpomalujíc, aby zastavila na
semaforu.
"Je mu mizerně, Mare. Miluje tě."
Oči se jí naplnily slzami a zachvěl se jí spodní ret. "Je mi to
jedno."
"Ne, není."
"Já vím," zakňučela, opírajíc se mi o rameno.
Plakala dokud se signalizace nezměnila a já jí pak políbila na
čelo. "Zelená."
Posadila se a utřela si nos. "Byla jsem na něj předtím pěkně
hnusná. Nemyslím si, že semnou teď bude mluvit."
"Bude s tebou mluvit. Věděl, že jsi naštvaná."
114
America si otřela tvář a pak pomalu otočila auto. Myslela jsem si,
že mě to bude stát hodně přemlouvání dostat jí se mnou nahoru, ale
Shepley běžel dolů po schodech ještě než stihla vypnout motor.
Trhnutím otevřel dveře a vytáhl jí na nohy. "Je mi to tak líto,
miláčku. Měl bych se starat o vlastní věci, já…prosím, neopouštěj
mě. Nevím co bych bez tebe dělal."
America vzala jeho obličej do dlaní a usmála se. "Jsi arogantní
kretén, ale pořád tě miluju."
Shepley jí líbal znovu a znovu jakoby jí neviděl měsíce a já se
usmála nad dobře vykonanou prací. Travis stál ve dveřích a usmíval
se, zatímco jsem šla k bytu.
"A žili šťastně až do smrti," řekl Travis a zabouchl na mnou
dveře. Zhroutila jsem se na gauč a on si sedl vedle mě a přitáhl si
moje nohy na klín.
"Co chceš dneska dělat, holoubku?"
"Spát. Nebo odpočívat…nebo spát."
"Můžu ti dát napřed dárek?"
Strčila jsem ho do ramene. "Zmlkni. Tys mi sehnal dárek?"
Rty se mu zkroutily nervózním úsměvem. "Není to diamantový
náramek, ale myslím, že se ti bude líbit."
"Budu ho milovat, i když jsem ho ještě ani neviděla."
Sundal si moje nohy z klína a pak zmizel do Shepleyho pokoje.
Nadzdvihla jsem obočí, když jsem ho slyšela mumlat a pak se
vynořil s krabicí. Položil mi jí k nohám, krčíc se za ní.
"Rychle, chci abys byla překvapená," usmál se.
"Rychle?" zeptala jsem se a zvedla víko.
Čelist mi klesla, když se na mě podíval pár velkých, tmavých očí.
"Štěně?" vyjekla jsem a šáhla do krabice. Zvedla jsem si tmavé,
hubené miminko k obličeji a to mi začalo pokrývat pusu teplými,
vlhkými polibky.
Travis se triumfálně rozzářil. "Líbí se ti?"
"On? Miluju ho! Koupil jsi mi štěně!"
"Je to Cairn Teriér. Musel jsem jet tři hodiny, abych ho ve čtvrtek
po škole vyzvedl."
"Takže když jsi říkal, že jedeš se Shepleyem vzít jeho auto do
opravny…"
115
"Jeli jsme pro tvůj dárek," přikývl.
"Vrtí se," zasmála jsem se.
"Každá holka z Kansasu potřebuje Tota," řekl Travis a pomáhal
mi udržet chlupatou kouli na klíně.
"Vypadá jako Toto! Budu mu tak říkat," řekla jsem, krčíc nos na
vrtící se štěně.
"Můžeš ho nechat tady. Budu se o něj za tebe starat až se vrátíš
na Morgan," ústa se mu nadzdvihla v polovičním úsměvu. "A je to
moje pojistka, že budeš chodit na návštěvy až tvůj měsíc vyprší."
Přitiskla jsem rty k sobě. "I tak bych se vracela, Trave."
"Udělal bych cokoliv pro ten úsměv co máš teď na tváři."
"Myslím, že si potřebuješ zdřímnout, Toto. Ano, potřebuješ,"
vrněla jsem na štěně.
Travis přikývl, stál si mě na klín a pak vstal. "Tak jdeme."
Odnesl mě do ložnice, stáhl přikrývky a pak mě položil na
matraci. Natáhl se přese mě, zatáhl závěsy a pak dopadl na polštář.
"Díky žes se mnou včera v noci zůstal," řekla jsem, hladíc Totův
jemný kožíšek. "Nemusel jsi spát na podlaze v koupelně."
"Včerejší noc byla jedna z nejlepších v mým životě."
Otočila jsem se, abych viděla jeho výraz. Když jsem uviděla, že
je vážný, vrhla jsem po něm pochybovačný pohled. "Spát mezi
záchodem a vanou, na studené tvrdé podlaze, se zvracejícím idiotem
byla jedna z tvých nejlepších nocí? To je smutný, Trave."
"Ne, sedět s tebou, když ti bylo špatně a pak to jak jsi mi usnula
na klíně byla jedna z mých nejlepších nocí. Nebylo to pohodlný,
spánek stál za hovno, ale strávil jsem s tebou tvoje devatenácté
narozeniny a vlastně jsi pěkně roztomilá, když jsi opilá."
"Jsem si jistá, že mezi dávením a vyprazdňováním jsem byla
velmi okouzlující."
Přitáhl si mě blíž, poplácal Tota, který se mi tulil ke krku. "Jsi
jediná holka, jakou znám, která vypadá pořád úžasně i s hlavou v
záchodě. To už něco vypovídá."
"Díky, Trave. Nebudeš mě muset znovu hlídat."
Opřel se o polštář. "Kdykoli. Nikdo ti nemůže držet vlasy tak jak
to umím já."
Zasmála jsem se a zavřela oči, nechávajíc se unášet do tmy.
116
"Vstávej, Abby!" ječela America a třásla mnou.
Toto mi olízl tvář. "Jsem vzhůru! Jsem vzhůru!"
"Za půl hodiny máme přednášku!"
Vyskočila jsem z postele. "Já spala…čtrnáct hodin? Co to sakra?"
"Jen jdi do sprchy! Jestli nebudeš připravená do deseti minut,
nechávám tvůj zadek tady!"
"Nemám čas na sprchu!" řekla jsem a převlíkala se z věcí, ve
který jsem usnula.
Travis si opřel hlavu o ruku a zasmál se. "Vy holky jste bláznivý.
Není to konec světa přijít pozdě na hodinu."
"To je, když jsi America. Ona nezameškává a nesnáší chození
pozdě," řekla jsem, přetáhla si tričko přes hlavu a navlíkla si džíny.
"Nech Americu jet napřed. Vezmu tě."
Skákala jsem na jedný noze a pak na druhý, obouvajíc si boty.
"Mám u ní v autě batoh, Trave."
"Jak myslíš," pokrčil rameny. "jen si cestou do třídy neubliž."
Zvedl Tota, nesl ho jednou rukou jako fotbaloví míč a šel s ním
chodbou.
America mě vystrkovala ze dveří a ven k autu. "Nemůžu uvěřit,
že ti dal štěně," řekla, ohlédla se, když vyjížděla z parkoviště. Travis
stál v ranním slunci jen v boxerkách a bos s omotanýma rukama
kolem sebe proti zimě. Sledoval Tota očichávat kousek trávy,
přemlouvajíc ho jako hrdý otec.
"Nikdy předtím jsem psa neměla," řekla jsem. "Tohle bude
zajímavé."
America se podívala na Travise než sešlápla plyn hondy."Podívej
se na něj," řekla a zavrtěla hlavou. "Travis Maddox: Pan Máma."
"Toto je rozkošný. Dokonce i tebe si omotá kolem tlapky."
"Nemůžeš si ho sebou vzít zpátky na kolej, víš. Nemyslím si,že
tohle Travis promyslel."
"Travis říkal, že si ho nechá v bytě."
Zvedla jedno obočí. "Jasně, že jo. Myslí dopředu, to se mu musí
nechat," řekla, vrtíc hlavou, když dupla na plyn.
Odfrkla jsem si a zajela do sedačky odstředivou silou.
Jakmile se mi adrenalin vstřebal do systému, usadila se nad mým
tělem tíha z post-narozeninového komatu. America do mě dloubla
117
loktem, když hodina skončila a já jí následovala do jídelny. Shepley
na nás čekal u dveří a já si hned všimla, že je něco špatně.
"Mare," řekl Shepley, chytajíc jí za ruku.
Doběhl k nám Travis a chytil se za bok, oddechujíc dokud
nepopadl dech.
"Pronásleduje tě rozlícený ženský dav?" popichovala jsem.
Zavrtěl hlavou. "Snažil jsem se tě dohonit…než…půjdeš
dovnitř," vydechl.
"O co jde?" zeptala se America Shepleyho.
"Je tu drb," začal Shepley. "Všichni říkají, že Travis vzal Abby
domů a…detaily se různí, ale je to dost špatný."
"Cože? Myslíš to vážně?" zanaříkala jsem.
America obrátila oči v sloup. "Kdo se stará, Abby? Lidi o tobě a
Travisovi spekulují už týdny. Není to poprvé co vás někdo obvinil,
že spolu spíte."
Travis a Shepley si vyměnili pohledy.
"Co?" řekla jsem. "Je tu ještě něco jiného?"
Shepley sebou trhl. "Říkají, že jsi u Brazila spala s Parkerem a
pak jsi nechala Travise…aby tě vzal domů, jestli víš jak to myslím."
Otevřela jsem pusu dokořán. "Skvělý! Takže jsem teď školní
děvka?"
Travisovi potemněly oči a zaťal čelist. "Je to moje vina.
Kdybyšlo o někoho jinýho, neříkali by to o tobě." Vešel do jídelny,
ruce zaťaté podél boků zaťaté v pěst. America a Shepley šli za ním.
"Jen doufejme, že nikdo nebude tak blbej, aby mu něco řekl,"
strachovala se America.
"Nebo jí," dodal Shepley.
Travis si sedl o pár míst dál a naproti ode mě, celý zadumaný.
Čekala jsem až se na mě podívá, chtěla jsem mu věnovat uklidňující
úsměv. Travis měl svojí pověst, ale to já Parkerovi dovolila vzít mě
na chodbu.
Shepley mě dloubl loktem, zatímco jsem zírala na jeho bratrance.
"Jen se cítí špatně. Nejspíš se jen snaží odvrátit pomluvy."
"Nemusíš sedět tam vzadu, Trave. No tak, pojď si sednout,"řekla
jsem a poplácala prázdné místo před sebou.
118
"Slyšel jsem, že jsi měla rušný narozeniny, Abby," řekl Chris
Janks, házejíc kus salátu na Travisův talíř.
"Nezačínej si s ní, Janksi," varoval ho zamračeně Travis.
Chris se usmál a otočil své kulaté, růžové tváře. "Slyšel jsem, že
Parker je vzteky bez sebe. Říkal, že včera přišel do vašeho bytu a ty a
Travis jste byli pořád v posteli."
"Oni jen spali, Chrisi," ušklíbla se America.
Oči mi vystřelily k Travisovi. "Parker se stavoval?"
Nepohodlně se zavrtěl na židli. "Chystal jsem se ti to říct."
"Kdy?" vyštěkla jsem.
America se mi sklonila k uchu. "Parker slyšel fámy a přišel si o
tom s tebou promluvit. Snažila jsem se ho zastavit, ale prošel
chodbou a…totálně špatně si to vyložil."
Položila jsem si lokty na stůl a přikryla si obličej rukama."Je to
čím dál tím lepší."
"Takže vy jste to lidi fakt nedělali?" zeptal se Chris. "Sakra, to
nasere. Myslel jsem si, že Abby pro tebe po tom všem byla ta pravá,
Trave."
"Raději hned přestaň, Chrisi," varoval ho Shepley.
"Jestli s ní nespíš, bude vadit když zkusím štěstí já?"řekl Chris a
smál se se svými spoluhráči.
Tváře mi hořely rozpaky, ale pak mi America zaječela do ucha v
reakci na Travisovo vyskočení ze židle. Natáhl se přes stůl, popadl
Chrise jednou rukou pod krkem a plnou hrstí trička v druhé.
Fotbalista klouzal přes stůl a tucty židlí zaskřípaly o podlahu jak se
lidi zvedali, aby viděli. Travis ho několikrát praštil pěstí do obličeje s
loktem zvednutý vysoko do vzduchu než zasadil každou ránu. Jediné
co mohl Chris dělat bylo zakrýt si obličej rukama. Nikdo se Travise
nedotkl. Neovládal se a při jeho reputaci se mu každý bál postavit do
cesty. Fotbalisti se krčili a cukali sebou, když sledovali jak byl jejich
spoluhráč bez milosti napaden.
"Travisi!" zakřičela jsem a běžela kolem stolu.
Uprostřed úderu, Travis zastavil pěst a pak pustil Chrisovo tričko
nechávajíc ho dopadnout na podlahu. Sotva popadal dech, když se
otočil, aby se na mě podíval; nikdy jsem ho neviděla tak děsivého.
Polkla jsem a o krok ucouvla, když prošel kolem mě.
119
Udělala jsem krok, abych ho následovala, ale America mě
popadla za ruku. Shepley jí rychle políbil a pak vyšel za svým
bratrancem ze dveří.
"Ježiši," zašeptala America.
Otočily jsme se, abychom viděly jak Chrise jeho spoluhráči
zvedli z podlahy a já se přikrčila při pohledu na jeho rudou a oteklou
tvář. Tekla mu krev z nosu a Brazil mu podal ze stolu ubrousek.
"Ten bláznivej zkurvy syn!" zasténal Chris, sedící na židli a
držící si ruku na obličeji. Pak se podíval na mě. "Promiň, Abby. Jen
jsem si dělal srandu."
Neměla jsem mu co odpovědět. Nemohla jsem vysvětlit co se
právě stalo o nic víc než on.
"Ona nespí ani s jedním z nich," řekla America.
"Nikdy nevíš kdy zavřít klapačku, Jenksi," řekl znechuceně
Brazil.
America mě zatahala za ruku. "No tak, jdeme."
Neztrácela čas a táhla mě do auta. Když se rozjela, popadla jsem
jí za zápěstí. "Počkej! Kam jdeme?"
"Jedeme k Shepovi. Nechci, aby byl s Travisem sám. Viděla jsi
ho? Ten vůl je naprosto mimo!"
"No, ani já mu nechci být nablízku!"
America na mě nevěřícně zírala. "Je očividný, že se s ním něco
děje. Nechceš vědět co to je?"
"V tomhle bodě převažuje můj pud sebezáchovy nad zvědavostí,
Mare."
"Jediná věc, která ho zastavila byl tvůj hlas, Abby. Bude tě
poslouchat. Potřebuješ si s ním promluvit."
Povzdychla jsem si a uvolnila jí zápěstí,padajíc zády do sedačky.
"Dobře. Jedeme."
Zajely jsme na parkoviště a America zpomalila, aby zaparkovala
mezi Shepleyho Chargerem a Travisovo Harleyem. Šla ke schodům a
založila si ruce v bok v její vlastní dramatické póze.
"Pojď, Abby!" zavolala, mávajíc na mě.
Váhavě jsem jí nakonec následovala, zastavujíc, když jsem
uviděla spěchat Shepleyho ze schodu, aby jí něco tiše pošeptal do
ucha. Podíval se na mě, zavrtěl hlavou a znovu něco zašeptal.
120
"Co?" zeptala jsem se.
"Shep ne…" znervózněla. "Shep si nemyslí, že je dobrý nápad
abychom šly dovnitř. Travis je pořád pěkně naštvanej."
"Chceš tím říct, že si myslí, že bych tam neměla chodit já," řekla
jsem. America rozpačitě pokrčila rameny a pak se podívala na
Shepleyho.
Shepley se dotkl mého ramene. "Neudělala jsi nic špatného,
Abby. On jen…nechce tě zrovna teď vidět."
"Jestli jsem neudělala nic špatnýho, tak proč mě nechce vidět?"
"Nejsem si jistý; nemluvil o tom se mnou. Myslím, že je mu
trapně, že před tebou ztratil nervy."
"Ztratil nervy před celou jídelnou! Co s tím mám já společnýho?"
"Víc než si myslíš," řekl Shepley uhýbajíc očima.
Chvíli jsem je pozorovala a pak se protlačila skrz ně,vybíhajíc
schody. Vletěla jsem do dveří a našla prázdný obývák. Dveře
Trevisovo pokoje byly zavřené, tak jsem zaklepala.
"Travisi? To jsem já, otevři."
"Jdi pryč, holoubku," zavolal na druhé straně dveří.
Nakoukla jsem dovnitř a viděla ho sedět na kraji postele čelem k
oknu. Toto se škrábal na zádech, nešťastný, že si ho nikdo nevšímá.
"Co se s tebou děje, Trave?" zeptala jsem se. Neodpověděl, tak
jsem si stoupla vedle něj a překřížila ruce. Čelist měl napjatou, už
neměl ten děsivý výraz jako v jídelně. Zdál se smutný. Hluboce a
beznadějně.
"Nebudeš se mnou o tom mluvit?"
Čekala jsme, ale on zůstal zticha. Otočila jsem se ke dveřím, a on
konečně vzdychl. "Víš, tenkrát jak si mě Brazil dobíral a ty ses
přihrnula na mojí obranu? No…to je to co se stalo. Já se jen nechal
trochu unést."
"Byl jsi naštvaný dřív, než Chris něco řekl," řekla jsem, vracejíc
se, abych se posadila vedle něj na postel.
Pokračoval v zírání z okna. "Myslím vážně co jsem předtím řekl.
Musíš jít pryč, holoubku. Bůh ví, že já od tebe odejít nemůžu."
Dotkla jsem se jeho ruky. "Ty nechceš, abych odešla." Travis
znovu zatnul čelist a pak mě vzal pod paži. Na chvíli se zastavil a
pak mě políbil na čelo a přitiskl mi tvář na spánek. "Nezáleží na tom
121
jak tvrdě se snažím. Budeš mě nenávidět až bude všechno vyřčený a
udělaný."
Omotala jsem kolem něj paži. "Musíme být přátelé. Neberu ne
jako odpověď," citovala jsem ho.
Stáhl obočí a pak mě objal oběma rukama, zírajíc z okna. "Často
tě sleduju jak spíš. Vždycky vypadáš tak klidně. Nemám tenhle druh
klidu. Vře ve mně všechen ten hněv a vztek-krom chvil, kdy se
dívám jak spíš. A to jsem zrovna dělal, když dovnitř vešel Parker,"
pokračoval. "Byl jsem vzhůru a on přišel dovnitř a jen tak tam stál s
šokovaným výrazem ve tváři. Věděl jsem co si myslí, ale neuvedl
jsem to na pravou míru. Nevysvětlil jsem mu to, protože jsem chtěl,
aby si myslel, že se něco stalo. Teď si celá škola myslí, že jsi byla s
námi oběma v jednu noc."
Toto si mi protlačil cestu na klín a já ho pohladila po uších.
Travis se natáhl a jednou ho poplácal a pak položil ruku na mojí. "Je
mi to líto."
Pokrčila jsem rameny. "Jestli věří pomluvám, je to jeho chyba."
"Je těžké si myslet něco jiného, když nás spolu viděl ležet v
posteli."
"Věděl, že jsem u tebe. Byla jsem kompletně oblečená pro rány
boží."
Travis si povzdychl. "Byl nejspíš příliš vytočenej, aby si všiml.
Vím, že ho máš ráda, holoubku. Měl jsem to vysvětlit. Hodně ti toho
dlužím."
"Na tom nezáleží."
"Nejsi naštvaná?" zeptal se překvapeně.
"Kvůli tomu jsi byl tak smutný? Myslel sis, že na tebe budu
naštvaná, když mi řekneš pravdu?"
"Měla bys být. Pokud by mi někdo neoprávněně potopil pověst,
byl bych trochu nasranej."
"Nestaráš se o pomluvy. Co se stalo s Travisem, kterej sere na to
co si ostatní myslí?" škádlila jsem ho a šťouchla do něj.
"To bylo předtím než jsem viděl výraz na tvojí tváři, když jsi
slyšela co všichni říkají. Nechtěl jsem, abys byla kvůli mně raněná."
"Nikdy jsi neudělal nic čím bys mi ublížil."
"To bych si radši uřízl ruku," povzdychl.
122
Opřel si mi tvář o vlasy. Neodpověděla jsem a zdálo se, že Travis
řekl vše co potřeboval, takže jsme seděli v tichu. Jednou za čas si mě
přimáčkl pevněji k boku. Chytila jsem ho za tričko, protože jsem
nevěděla co jiného dělat, aby se cítil líp než ho nechat mě držet.
Když začalo zapadat slunce, zaslechla jsem slabé klepání na
dveře."Abby?" zazněl tiše na druhé straně dveří Američin hlas.
"Pojď dál, Mare," odpověděl Travis.
America vešla se Shepleym a usmála při pohledu na nás
propletených v náručí. "Jdeme si dát něco k jídlu. Cítíte se vy dva na
Pei Wei maratón?"
"Brrr…zase čína, Mare? Vážně?" zeptal se Travis.
Usmála jsem se. Zase byl sám sebou.
America si taky všimla. "Ano, opravdu. Jdete nebo ne?"
"Umírám hlady," řekla jsem.
"Jasně, že jo, nestihla sis sníst oběd," zamračil se. Vstal a vytáhl
mě sebou. "Jdeme. Nakrmíme tě."
Nechal kolem mě položenou paži a já jí nepustila dokud jsme
nebyli v boxu v Pei Wei.
Jakmile Travis odešel na záchod, America se ke mněnaklonila.
"Takže? Co říkal?"
"Nic," pokrčila jsem rameny.
Nadzdvihla obočí. "Byli jste v jeho pokoji dvě hodiny. A on nic
neříkal?"
"Obvykle nemluví, když je tak naštvanej," řekl Shepley.
"Musel něco říct," naléhala America.
"Říkal, že se kvůli mně nechal trochu unést a že Parkerovi neřekl
pravdu, když přišel dovnitř. To je vše," řekla jsem, přerovnávajíc sůl
a pepř.
Shepley zavrtěl hlavou a zavřel oči.
"Co, zlato?" zeptala se America a narovnala se.
"Travis je," povzdychl si a obrátil oči v sloup."Zapomeň na to."
America nasadila tvrdohlavý výraz. "Ach ne, nemůžeš jen tak-,"
Zmlkla, když se Travis posadil a protáhl za mě ruku. "Sakra!
Jídlo tu ještě není?"
Smáli jsme se a vtipkovali, dokud restaurace nezavírala a pak
jsme nasedli do auta a jeli domů. Shepley odnesl Americu nahoru po
123
schodech na zádech, ale Travis zůstal pozadu a zatahal mě za ruku,
aby mě zbrzdil. Díval se za našimi kamarády dokud nezmizeli za
dveřmi a pak mi nabídl lítostivý úsměv. "Za dnešek ti dlužím
omluvu, takže promiň."
"Už ses omluvil. Je to v pohodě."
"Ne, omluvil jsme se za Parkera. Nechci aby sis myslela že jsem
nějaký psycho, který chodí kolem a útočí na lidi za maličkosti,"
řekl,"ale dlužím ti omluvu, protože jsem tě nebránil ze správního
důvodu."
"A to byl..." vyzvala jsem ho.
"Vrhl jsem se po něm protože řekl, že chce zkusit štěstí, ne
protože do tebe rejpal."
"Naznačuješ tady, že chtít zkusit svoje štěstí je statečný důvod,
abys mě bránil, Trave?"
"Přesně tak. Byl jsem nasranej protože jsem to vzal tak, že se s
tebou chce vyspat."
Potom co jsem zpracovala co Travis právě řekl, jsem ho chytila
po stranách za tričko a přitiskla mu čelo na hruď. "Víš ty co? Je mi to
jedno," řekla jsem a vzhlédla k němu. "Je mi jedno co lidi říkají,
nebo že jsi ztratil nervy, nebo žes rozmlátil Chrisovi obličej. Poslední
věc, kterou chci je špatná reputace, ale jsem unavená z vysvětlování
našeho přátelství. K čertu s nima."
Travisovi oči zjihly a koutky úst se zvedly nahoru. "Naše
přátelství? Občas uvažuju, jestli mě vůbec posloucháš."
"Co tím myslíš?"
"Jdeme dovnitř. Jsem unavenej."
Přikývla jsem a on si mě držel u boku dokud jsme nebyli v bytě.
America a Shepley už byli zavření u nich v pokoji a já se šla
vysprchovat. Tavis seděl s Totem venku, zatímco jsem se převlíkala
do pyžama a během půl hodiny jsme byli oba v posteli.
Položila jsem si hlavu na jeho paži a dlouze vydechla."Zbývají
jen dva týdny. Co budeš dělat aby ses zabavil, až budu zpátky na
Morganský?"
"Nevím," řekl. Viděla jsem jeho ztrápené zamračení, dokonce i
ve tmě.
"Hej," dotkla jsem se mu ruky. "Dělala jsem si srandu."
124
Dlouho jsem ho pozorovala dýchat, mrkat a snažit se uklidnit.
Trochu se zavrtěl a pak se na mě podíval. "Věříš mi, holoubku?"
"Jo, proč?"
"Pojď sem," řekl a přitáhl mě k sobě. Na vteřinu nebo dvě jsem
ztuhla, než jsem mu položila hlavu na prsa. Ať se s ním dělo cokoliv,
potřeboval mě nablízku a já nemohla nic namítat, ani kdybych chtěla.
Byl to správný pocit ležet vedle něj.
125
Kapitola 9
Slib
FINCH ZAVRTĚL HLAVOU. "Dobře, takže jsi s Parkerem,
nebo s Travisem? Jsem zmatenej."
"Parker se mnou nemluví, takže nad tím teď tak trochu visí
otazník," řekla jsem nadskakujíc, abych si upravila batoh.
Vyfoukl oblak kouře a pak si z jazyka sundal kousek tabáku.
"Takže jsi s Travisem?"
"Jsme kamarádi, Finchi."
"Uvědomuješ si, že si všichni myslí, že máte nějakej druh
bláznivý dohody přátel s výhodami, kterou nechcete přiznat, že jo?"
"Nezajímá mě to. Ať si myslí co chtějí."
"Od kdy? Co se stalo s tou nervózní, záhadnou a nedostupnou
Abby co znám a miluju?"
"Umřela stresem ze všech těch pomluv a předpokladů."
"To je hodně špatný. Bude mi chybět smát se jí a rýpat do ní."
Plácla jsem Finche po ruce a on se rozesmál. "Dobrý. Bylo na
čase skončit s předstíráním," řekl.
"Co tím myslíš?"
"Zlato, mluvíš s někým, kdo prožil většinu života předstíráním.
Cítil jsem tě na míle daleko."
"A tím se snažíš říct co, Finchi? Že jsem uvnitř lesba?"
"Ne, že něco skrýváš. Upnutá, cudě sofistikovaná, která chodí do
nóbl restaurací s Parkerem Hayesem…to nejsi ty. Buď jsi
maloměstská striptérka, nebo jsi po odvykačce, to je můj odhad."
Nahlas jsem se zasmála. "Jsi mizerný hadač!"
"Tak jaký je tvoje tajemství?"
"Kdybych ti to řekla, už by to nebylo tajemství, že jo?"
Rysy mu zdokonalil rozpustilý úsměv. "Já ti ukázal svoje, teď mi
ty ukaž tvoje."
126
"Nesnáším být poslem špatných zpráv, ale tvoje sexuální
orientace není zrovna tajemství, Finchi."
"Kurva! A já si myslel, že mám pověst tajemného sexy koťátka,"
řekl a znovu si potáhl.
Nahrbila jsem se než jsem promluvila. "Měl jsi doma dobrý
život, Finchi?"
"Moje máma je skvělá…táta a já máme dost problému, na
kterých zapracovat, ale teď už jsme dobrý."
"Můj táta je Mick Abernathy."
"Kdo je to?"
Zasmála jsem se. "Vidíš? Není to tak velká věc, když ani nevíš
kdo to je."
"Kdo to je?"
"Chaos. Gembler, opilec a nervák…to je v mojí rodině dědičný.
America a já jsme přišly jsem, abych mohla začít z čistým štítem,
bez stigmatu, že jsem dcera odepsaného opilce."
"Odepsaný gembler ve Wichitě?"
"Narodila jsem se v Nevadě. Tehdy se všechno na co Mick sáhl
proměnilo ve zlato. Když mi bylo třináct, jeho štěstí se obrátilo."
"A on vinil tebe."
"America se pro mě vzdala mnoha věcí, když semnou odešla,
abych se mohla dostat pryč, ale já se dostala sem a narazila na
Travise."
"A pak ses podívala na Travise…,"
"Je to všechno tak povědomý."
Finch přikývl a odhodil cigaretu na zem. "Do prdele, Abby. To je
na hovno."
Přimhouřila jsem oči. "Jestli někomu řekneš co jsem ti právě
pověděla, zavolám gangstrům. Nějaký z nich znám, víš."
"Kecy."
Pokrčila jsem rameny. "Věř čemu chceš."
Finch si mě podezřívavě prohlídl a pak se usmál. "Jsi oficiálně
nejsuprovější osoba jakou znám."
"To je smutný, Finchi. Měl bys víc chodit ven," řekla jsem a
zastavila se před vchodem do jídelny.
127
Zvedl mi bradu. "Všechno dobře dopadne. Pevně věřím v celé to
pořekadlo věci-se-dějí-z-nějakého-důvodu. Přišla jsi sem, America
potkala Shepa, ty sis našla cestu ke Kruhu, něco na tobě otočilo svět
Travise Maddoxe vzhůru nohama. Přemýšlej o tom," řekl a dal mi
rychlou pusu na rty.
"Hej ty!" řekl Travis. Popadl mě kolem pasu, zvedl mě a otočil,
aby mě postavil za sebe. "Ty jsi ta poslední osoba, od který bych se
bál, že tahle sračka přijde, Fichi! Hned se koukej uklidnit,"
popichoval Travis.
Finch se naklonil na stranu a mrkl na mě. "Později, Cookie."
Když se ke mně Travis otočil čelem, jeho úsměv zmizel. "Proč se
mračíš?"
Zavrtěla jsem hlavou, snažíc se nechat adrenalinu volný průběh.
"Jen nemám ráda tuhle přezdívku. Mám s ní spojený nějaký špatný
vzpomínky."
"Výraz náklonnost od mladýho ministranta?"
"Ne," zamručela jsem.
Travis plácl dlaněmi. "Chceš, abych šel vymlátit z Finche duši?
Dát mu lekci? Vezmu ho ven."
Nemohla jsem si pomoc a usmála se. "Jestli chceš dostat Finche
ven, prostě mu řekni, že Prada zkrachovala a on to ukončí sám."
Travis se zasmál a popostrčil mě ke dveřím. "Jdeme! Ztrácím tu
čas!"
Seděli jsme spolu u stolu a strkali do sebe a šťouchali se lokty do
žeber. Travisova nálada byla optimistická jako tu noc, kdy jsem
prohrála sázku. Všichni u stolu si všimli a když se mnou začal minipotravinovou válku, upoutalo to pozornost těch co seděli u stolů
kolem nás.
Obrátila jsem oči v sloup. "Cítím se jak zvíře v Zoo."
Travis se na mě chvíli díval, kývnul k čumilum a pak vstal. "I
CAN'T!" zakřičel. V úžasu jsem zírala jak celá místnost trhla
hlavami jeho směrem. Travis několikrát pokýval hlavou do rytmu.
Shepley zavřel oči. "Ach, ne."
Travis se usmál. "get no….sa…tis…faction," zpíval. ""I can't get
no….sat-is-fac-tion.
128
'Cuz I've tried…and I've tried…and I've tried…and I've tried…,"
vylezl na stůl, zatímco ho všichni sledovali. "I CAN'T GET NO!"
Ukázal na fotbalové hráče na konci stolu a oni se usmáli. "I
CAN'T GET NO!" zakřičeli unisono. Pak celá místnost začala tleskat
do rytmu.
Travis zpíval do sevřené pěsti. "When I'm drivin' in my car, and a
man comes on the…ra-dio…he's tellin' me more and more…about
some useless in-for-ma-tion! Supposed to fire my im-agin-a-tion! I
CAN'T GET NO! Uh no, no, no!" Protancoval kolem mě a zpíval do
imaginárního mikrofonu.
Celá místnost harmonicky zaskandovala, "HEY, HEY, HEY!"
"That's what I'll say!" zpíval Travis.
Travis trhl boky a ozvalo se pár vyjeknutí a zapísknutí holek v
jídelně. Znovu prošel kolem mě, zpívajíc refrén druhé straně
místnosti, fotbalisti mu dělali křoví.
"Pomůžu ti ven," zavolala holka ze zadu.
"…cuz I tried, and I tried, and I tried…," zpíval.
"I CAN'T GET NO! I CAN'T GET NO!" zazpívali jeho vokálisti.
Travis se zastavil přede mnou a sklonil se. ""When I'm watchin'
my TV…and a…man comes on and tells me….how white my shirts
can be! Well he can't be a man, 'cause he doesn't smoke….the same
cigarettes as me! I can't…get no! Uh no, no, no!"
Všichni tleskali do rytmu a fotbalisté zazpívali, "HEY, HEY,
HEY!"
"That's what I say!" Travis zpíval a ukazoval na svoje tleskající
publikum. Někteří lidé vstali a tancovali s ním, ale většina se jen
dívala s pobaveným údivem.
Přeskočil na přilehlý stůl a America vyjekla a zatleskala, strkajíc
do mě loktem. Zavrtěla jsem hlavou; Umřela jsem a probudila se v
Muzikálu ze střední.
Fotbalisti broukali základní melodii, "Na, na, nanana! Na, na, na!
Na na, nanana!"
Travis zvedl jeho pěsťový mikrofon vysoko. ""When I'm…ridin'
'round the world…and I'm
doin' this…and I'm signin' that!!"
129
Skočil dolů a pak se mi přes stůl naklonil do obličeje. "And I'm
tryin' to make some girl….tell me, uh baby better come back, maybe
next week, 'cuz you see I'm.
On. A losin' streak! I CAN'T GET NO! Uh no, no, no!"
Místnost tleskala a fotbalisti zakřičeli jejich část. "HEY, HEY,
HEY!"
"I can't get no! I can't get no! Satis-faction!" zabroukal ke mně a
bez dechu se usmíval.
Celá místnost explodovala aplausem, dokonce i několika hvizdy.
Zavrtěla jsem hlavou potom co mi dal pusu na čelo a pak vstal, aby
se uklonil. Když se vrátil na svoje místo naproti mně, smál se.
"Teď už se nekoukají na tebe, ne?" lapal po dechu.
"Díky. To jsi opravdu nemusel," usmála jsem se.
"Abs?"
Vzhlédla jsem a uviděla stát na konci stolu Parkera. Všechny oči
byly okamžitě zase na mě.
"Musíme si promluvit," řekl Parker a zdál se nervózní. Podívala
jsem se na Americu, Travise a pak na Parkera. "Prosím?" zeptal se,
strkajíc si ruce do kapes. Kývla jsem a šla s ním ven. Prošel kolem
okna kvůli soukromí na okraj budovy. "Nechtěl jsem k tobě znovu
stáhnout pozornost. Vím jak to nenávidíš."
"Pak jsi měl raději zavolat, když sis chtěl promluvit," řekla jsem.
Přikývl a díval se do země. "Neměl jsem v úmyslu jít tě hledat do
jídelny. Vyděl jsem rozruch a pak tebe a prostě jsem šel dovnitř.
Mrzí mě to."
Čekala jsem a on znovu promluvil. "Nevím co se stalo s tebou a
Travisem. Není to moje věc…ty a já jsme byli jen na pár schůzkách.
Napřed jsem byl naštvaný, ale pak jsem si uvědomil, že by mi to
nevadilo, kdybych k tobě něco necítil."
"Nespala jsem s ním, Parkere. Držel mi vlasy zatímco jsem
zvracela lahev Petrona do záchoda. Romantický, ne?"
Zasmál se. "Nemyslím si, že jsme opravdu dostali férovou
šanci…ne, když žiješ u Travise. Pravda je, Abby, že tě mám rád.
Nevím co to je, ale zdá se, že na tebe nemůžu přestat myslet."
Usmála jsem se a pak mě vzal za ruku, přejíždějíc prstem po
náramku. "Nejspíš jsem tě tím bláznivým dárkem vyděsil, ale nikdy
130
předtím jsem v takovéhle situaci nebyl. Mam pocit jako bych
neustále soutěžil s Travisem o tvojí pozornost."
"Nevystrašil jsi mě náramkem."
Přitiskl rty k sobě. "Rád bych tě za pár týdnů vzal zase ven,
potom co vyprší tvůj měsíc s Travisem. Pak se můžeme bez
rozptylování soustředit na to, abychom se navzájem poznali."
"To je dost fér."
Sklonil se, zavřel oči a přitiskl rty na moje. "Brzy ti zavolám."
Zamávala jsem mu na rozloučenou a pak jsem se vrátila do
jídelny, procházejíc kolem Travise.
Chytil mě a stáhl si mě na klín. "Rozchody jsou těžký, co?"
"Chce to zkusit znovu až se vrátím na Morgan."
"Do prdele, budu muset vymyslet další sázku," řekl a přitáhl
přede mě můj talíř.
...
Dva týdny utekly jako voda. Kromě přednášek jsem trávila
všechny volné chvíle s Travisem a většinu z nich jsme byli sami.
Bral mě na večeře, na driky a tancovat do Red, hrát bowling a
zavolali ho na dva zápasy. Když jsme se spolu hloupě nesmáli, hráli
jsme hry, nebo se tulili na gauči s Totem a sledovali filmy. Odváděl
skvělou práci v ignorování každý holky, která na něj zamávala
řasama a všichni mluvili o novém Travisovi.
V mojí poslední noc v bytě America a Shepley nevysvětlitelně
zmizeli a Travis pracoval na speciální večeři Poslední noci. Koupil
víno, připravil ubrousky a dokonce donesl domů novou stříbrnou
stoličku, aby mohl sedět naproti mně. Poprvé jsem dostala zřetelný
pocit, že jsme na rande.
"Je to opravdu dobrý, Trave. Tohle jsi mi zatajil," řekla jsem,
když jsem žvýkala Cajunské kuřecí těstoviny, které udělal.
Přinutil se k úsměvu a já viděla, že se opravdu tvrdě snaží, aby
udržel lehkou konverzaci.
"Kdybych ti to řekl dřív, očekávala bys to každý večer." Úsměv
mu zmizel a sklopil oči na stůl.
Posouvala jsem jídlo po talíři. "Taky se mi po tobě bude stýskat,
Trave."
131
"Pořád sem budeš chodit, že jo?"
"Ty víš, že budu. A ty budeš v Morganský, abys mi pomáhal s
učením, přesně jako předtím."
"Ale už to nebude stejný," povzdychl si. "Budeš randit s
Parkerem, začneme být zaměstnaní…půjdeme různými směry."
"Tolik se toho zase nezmění."
Podařilo se mu trochu zasmát. "Koho by napadlo, když jsme se
poprvé potkali, že tu budem sedět? Před třemi měsíci bys neřekla, že
budu při rozloučení s holkou tak nešťastný."
Žaludek mi poklesl. "Nechci, abys byl nešťastný."
"Tak nechoď," řekl. Jeho výraz byl tak zoufalý, že se mi vinou
udělal knedlík v krku.
"Nemůžu se sem nastěhovat, Trave. To je šílený."
"Říká kdo? Zrovna jsem prožil nejlepší dva týdny svýho života."
"Já taky."
"Tak proč se cítím jako bych tě už nikdy neměl vidět?"
Na to jsem neměla odpověď. Čelist se mu napjala, ale nebyl
naštvaný. Nutkání jít k němu se stalo neodolatelné, takže jsem vstala,
obešla bar a sedla si mu na klín. Nepodíval se na mě, tak jsem ho
objala kolem krku a přitiskla tvář k jeho. "Uvědomíš si jaká osina v
zadku jsem byla a pak úplně zapomeneš, že ti chybím," řekla jsem
mu do ucha.
Vydechl, když mi hladil záda. "Slibuješ?"
Odtáhla jsem se, abych se mu podívala do očí a vzala jeho obličej
do dlaní. Pohladila jsem mu čelist palcem; jeho výraz byl dech
beroucí. Zavřela jsem oči a sklonila se, abych ho políbila do koutku
úst, ale on se otočil, takže jsem zachytila víc z jeho rtů než jsem
plánovala.
I když mě polibek překvapil, neodtáhla jsem se hned. Travis
nechal rty na mých, ale nezašel dál. Nakonec jsem se odtáhla, s
hraným úsměvem. "Zítra mám velký den. Uklidím kuchyň a pak
zamířím do postele."
"Pomůžu ti," řekl.
Společně jsme v tichosti umyli a uklidili nádobí, zatímco nám
Toto spal u nohou. Utřel poslední talíř a dal ho do skříňky, pak mě
132
odvedl chodbou a držel mě za ruku trochu pevněji. Délka chodby ke
dveřím jeho pokoje se zdála dvakrát delší.
Oba jsme věděli, že rozloučení je vzdáleno jen pár hodin.
Tentokrát se ani nesnažil předstírat, že se nedívá, když jsem se
převlékala do jednoho z jeho triček na spaní. Svlékl se do boxerek a
zalezl pod peřinu, čekajíc až se k němu připojím.
Jakmile jsem to udělala Travis zhasl lampu a přitáhl si mě k sobě
bez dovolení se nebo omluvy. Napjal ruce a povzdychl si, uvelebila
jsem si mu obličej v ohybu krku. Pevně jsem zavřela oči a snažila si
vychutnat okamžik. Věděla jsem, že si tuhle chvíli budu přát zpátky
každý den po zbytek života, takže jsem jí prožívala vším co jsem
měla.
Travis se díval z okna. Stromy mu vrhaly stíny na obličej. Zavřel
oči a ve mně se usadil skličující pocit. Bolelo vidět ho trpět, zvlášť
když jsem věděla, že jsem toho příčinou…byla jsem jediná, kdo to z
něj mohl sejmout.
"Trave? Jsi v pořádku?" zeptala jsem se.
Nastala dlouhá pauza než konečně odpověděl. "Nikdy v životě
jsem nebyl míň v pořádku."
Přitiskla jsem mu čelo ke krku a on mě pevně stiskl. "To je
blbost," řekla jsem. "Uvidíme se každý den."
"Ty víš, že to není pravda."
Tíha smutku, který jsme oba cítili byla drtivá a ke mně se vkradla
nezkrotná potřeba oba nás zachránit. Zvedla jsem bradu, ale zaváhala
jsem; to k čemu jsem se chystala všechno změní. Přemýšlela jsem, že
Travis nevidí intimitu jako něco zvláštního, ale způsob jak zabít čas,
znovu jsem zavřela oči a potlačila strach. Musela jsem něco udělat,
věděla jsem, že bychom celou noc leželi a děsili se, každé minuty
zbývající do rána.
Srdce mi bušilo, když jsem se rty dotkla jeho krku a pak chutnala
pokožku pomalým, něžným polibkem. Překvapeně se podíval dolů a
pak jeho oči změkly, když si uvědomil co chci. Sklonil se a s jemnou
sladkostí přitiskl rty na moje. Teplo z jeho rtů mi putovalo až do
špiček u nohou a já ho k sobě přitáhla blíž. Teď když jsme udělali
první krok jsem neměla v úmyslu zatavit. Rozevřela jsem rty a
nechala Travisův jazyk najít si cestu dovnitř. "Chci tě," řekla jsem.
133
Najednou polibek zpomalil a on se snažil odtáhnout. Rozhodnutá
dokončit co jsem začala, moje ústa procovala proti jeho s větší
úzkostlivostí. V reakci na to se Travis dotáhl dokud nebyl na
kolenou. Zvedla jsem se s ním a udržovala naše ústa spojená
dohromady.
Sevřel mi ramena a držel mě na délku paží. "Počkej chvilku,"
zašeptal s pobaveným úsměvem a ztěžka dýchal. "Nemusíš to dělat,
hloubku. O tomhle dnešní noc není."
Držel se zpátky, ale v očích jsem mu viděla, že mu sebekontrola
dlouho nevydrží. Znovu jsem se naklonila a tentokrát jeho ruce
povolily dost na to, abych přejela svými rty po jeho. "Nenuť mě
prosit," zašeptala jsem proti jeho ústům. S těmito třemi slovy jeho
výhrady zmizely. Líbal mě, tvrdě a hladově. Prsty jsem přejela po
celé délce jeho zad a zastavila se u gumy boxerek, nervózně jsem
přejela podél látky. Jeho rty začaly být netrpělivé, pak jsem padla na
matraci, když na mě zatlačil. Jeho jazyk si znovu našel cestu k mému
a když jsem sesbírala odvahu, abych vklouzla rukou mezi jeho kůži a
boxerky, zasténal.
Travis mi stáhl tričko přes hlavu a pak netrpělivě cestoval ruku
dolů po mém boku, chytil kalhotky a stáhl mi je z nohou. Dlouze a
přerývavě jsem vydechla, když jeho prsty putovaly tam, kde se mě
předtím ještě nikdy žádný muž nedotkl. Kolena se mi zvedala a
zacukala s každým pohybem jeho ruky a když jsem mu zabořila prsty
do masa, nastavil se nade mě.
"Holoubku," řekl bez dechu. "nemusí to být dnes v noci. Počkám
dokud nebudeš připravená."
Podívala jsem se nad hlavu a natáhla se po horním šuplíku
nočního stolku a otevřela ho. Pod prsty jsem ucítila plast, přiložila si
ho ke koutku úst a zuby otevřela balíček. Jeho volná ruka opustila
moje záda a stáhl si dolů boxerky, odkopávajíc je pryč jakoby je
mezi námi už nesnesl. Balíček mu zašustil mezi prsty a po pár
vteřinách jsem ho ucítila mezi stehny. Zavřela jsem oči.
"Dívej se na mě, holubičko."
Koukla jsem se na něj a jeho oči byly odhodlané a měkké
zároveň. Natočil hlavu ke straně a sklonil se, aby mě něžně políbil.
Pak se jeho tělo napjalo a natlačil se dovnitř mě pomalým pohybem.
134
Když se odtáhl zpátky, kousla jsem se do rtu nepohodlím; když se do
mě znovu zhoupl, pevně jsem zavřela oči bolestí.
"Dívej se na mě," zašeptal.
Když jsem otevřela oči, znovu se přitiskl dovnitř mě a já
zasténala úžasnou touhou, kterou to způsobilo. Jakmile jsem se
uvolnila, pohyby jeho těla proti mému byly víc rytmické. Nervozita,
kterou jsem na začátku cítila zmizela a Travis chytil moje tělo jakoby
se nemohl nabažit. Přitáhla jsem ho k sobě a on zasténal, když to
začalo být příliš intensivní.
"Chtěl jsem tě už tak dlouho, Abby. Ty jsi všechno co chci,"
vydechl mi proti ústům. Jednou rukou mě chytil za stehno a nadzvedl
se na loktu, jen kousek nade mě. Tenká vrstva potu začala pokrývat
naši kůži a já se prohnula v zádech, když mi rty cestoval po čelisti a
dolů po krku.
"Travisi," vzdychla jsem.
Když jsem řekla jeho jméno, přitiskl tvář k mojí a jeho pohyby
přitvrdily. Zvuky v jeho krku sílily a nakonec do mě ještě jednou
naposledy zatlačil, sténal a chvěl se nade mnou.
Po několika okamžicích se uvolnil a dýchání se mu zpomalilo.
"To byla pořádná první pusa," řekla jsem s unaveným a
spokojeným výrazem.
Prohlédl si můj obličej a usmál se. "Tvoje poslední první pusa."
Byla jsem na odpověď příliš v šoku.
Zhroutil se vedle mě na břicho, jednou rukou mě objal a čelo si
mi opřel o tvář. Přejížděla jsem prsty po nahé kůži jeho zad dokud
jsem podle dechu nepoznala, že usnul.
Ležela jsem vzhůru hodiny, poslouchala Travisovo hluboké
dýchání a vítr ve větvích stromů venku. America a Shepley prošli
tiše předními dveřmi a já je slyšela jít po špičkách po chodbě,
mumlajíc jeden na druhého.
Moje věci už byly sbalené a já sebou trhal při pomyšlení jak bude
ráno nepříjemné. Myslela jsem si, že jakmile se semnou Travis vyspí
jeho zvědavost bude nasycená, ale místo toho mluvil o věčnosti.
Pevně jsem zavřela oči při pomyšlení na jeho výraz až se dozví, že
co se stalo mezi námi nebyl začátek, ale uzavření. Nemohla jsem se
vydat touhle cestou a on mě bude nenávidět, až mu to povím.
135
Vysoukala jsem se zpod Travisovi ruky, oblékla se a s botama v
ruce jsem šla do Shepleyho pokoje. America seděla na posteli a
Shepley si před skříní sundával tričko.
"Všechno v pořádku, Abby," zeptal se Shepley.
"Mare?" řekla jsem a naznačovala jí ať jde se mnou na chodbu.
Přikývla, sledujíc mě opatrnýma očima. "Co se děje?"
"Potřebuju abys mě hned vazala do Morgan Hall. Nemůžu čekat
do zítra."
Jedna stana úst se jí zvedla vědoucím úsměvem. "Nikdy jsi
nezvládala rozloučení."
Shepley a America mi pomohli s taškama a já zírala z okýnka
Američina auta během cesty zpátky na kolej. Když jsme postavily na
podlahu mého pokoje poslední zavazadlo, America mě popadla.
"Teď to bude v bytě o tolik jiné."
"Díky, žes mě odvezla domů. Za pár hodin vyjde slunce. Raději
jdi," řekla jsem a naposledy jí stiskla, než odešla.
America se neohlédla, když opouštěla pokoj a já si nervózně
žvýkala ret, věděla jsem jak rozzlobená bude až zjistí co jsem
udělala. Moje tričko zapraskalo, když jsem ho přetáhla přes hlavu,
statická elektřina se umocňovala nadcházející zimou. Z trochu
ztraceným pocitem jsem se schoula do klubíčka pod peřinou a
nadechla se nosem; Travisova vůně mi stále lpěla na kůži.
Postel byla studená a cizí, ostře kontrastovala s teplem Travisovi
matrace. Musela jsem strávit třicet dní ve stísněném bytě s
Easternským nejproslulejším děvkařem a po všem tom hašteření a
pozdních nočních návštěvách, to bylo jediné místo kde jsem chtěla
být.
Telefonní hovory začaly přicházet v osm ráno a pak celou hodinu
každých pět minut.
"Abby!" zasténala Kara. "Zvedni ten svůj pitomej telefon!"
Natáhla jsem se a vypnula ho. A dokud jsem neuslyšela bušení na
dveře, neuvědomila jsem si, že nebudu moct strávit den zalezlá v
pokoji jak jsem měla v plánu.
Kara škubla klikou. "Co?"
136
America se protáhla kolem ní a postavila se vedle postele. "Co se
to k čertu děje?" křičela. Její oči byly červené a nateklé a pořád byla
v pyžamu.
Sedla jsem si. "Co, Mare?"
"Travis je kurevsky zničenej! Nemluví s náma, zdemoloval byt,
hodil stereo přes celý pokoj…Shep z něj nemůže dostat nic
smysluplného!"
Promnula jsem si oči hřbetem ruky a zamrkala. "Já nevím."
"Kecy! Řekneš mi, co se sakra děje a řekneš mi to hned!"
Kara popadla svojí sprchovací tašku a utekla. Zabouchla za sebou
dveře a já se zamračila, bála jsem se, že půjde žalovat poradci nebo
hůř, studentskému děkanovi.
"Uklidni se, Americo, ježiši," zašeptala jsem.
Zaskřípala zuby. "Co jsi udělala?"
Předpokládala jsem, že bude smutný; nevěděla jsem, že zešílí
vzteky. "Já…nevím," polkla jsem.
"Vyletěl na Shepa, když zjistil, že jsme ti pomohli odejít. Abby!
Prosím, řekni mi to," prosila, oči znovu skleněné. "Děsí mě to!"
Strach v jejích očích mě donutil k částečné pravdě. "Prostě jsem
se nemohla rozloučit. Ty víš, že to je pro mě těžký."
"To je něco jinýho, Abby. Jemu přeskočilo! Slyšela jsem ho volat
tvoje jméno, pak se prořítil bytem a hledal tě. Vrazil do Shepovo
pokoje a chtěl vědět kde jsi. Pak se ti snažil dovolat. Znova a znova a
znova," povzdychla si. "Jeho obličej byl…Ježiši, Abby. Nikdy jsem
ho takhle neviděla. Strhal deky z postele a hodil je na zem, pěstí
rozbil zrcadlo, kopl do dveří….vyrazil je z pantů! Byla to ta
nejděsivější věc jakou jsem kdy viděla!"
Zavřela jsem oči, zahánějíc slzy, které mi stékaly po tvářích.
America mi podala její mobil. "Musíš mu zavolat. Při nejmenším mu
musíš říct, že jsi v pořádku."
"Dobře, zavolám mu."
Znovu mi strčila svůj mobil. "Ne, ty mu zavoláš hned."
Vzala jsem od ní telefon, prsty přejížděla po tlačítkách a nažila si
představit, co mu říct. Vzala mi telefon z ruky, vytočila číslo a pak
mi ho podala. Držela jsem si telefon u ucha a zhluboka se nadechla.
"Mare?" odpověděl Travis, jeho hlas protkaný starostmi.
137
"To jsem já."
Na druhém konci linky bylo několik okamžiků ticho než konečně
promluvil. "Co se s tebou kurva minulou noc stalo? Dneska ráno
jsem se vzbudil a tys byla pryč a ty…prostě jsi odešla a nerozloučila
se? Proč?"
"Omlouvám se. já-,"
"Omlouváš se? Málem jsem se zbláznil! Nezvedala jsi telefon,
vyplížila ses a co-proč? Myslel jsem si, že se všechno konečně
vyřešilo!"
"Jen jsem potřebovala nějaký čas na přemýšlení."
"O čem?" odmlčel se. "Ublížil jsem ti?"
"Ne! Není to nic takového! Opravdu…opravdu mě to mrzí. Jsem
si jistá, že ti to America řekla. Nezvládám loučení."
"Potřebuju tě vidět," řekl zoufale.
Povzdychla jsem si. "Dneska toho mám hodně, Trave. Musím
vybalit a mám hromady špinavého prádla."
"Lituješ toho," řekl, hlas se mu zlomil.
"To není…takhle to není. Jsme přátelé. To se nezmění."
"Přátelé? Tak co potom kurva byla minulá noc?" řekl, hněv se mu
řinul z hlasu.
Pevně jsem zavřela oči. "Já vím co chceš. Já to prostě
nemůžu…právě teď udělat."
"Takže jen potřebuješ nějaký čas?" zeptal se konejšivým hlasem.
"Mohla jsi mi to říct. Nemusela jsi ode mě utíkat."
"Zdálo se to jako snazší způsob."
"Snazší pro koho?"
"Nemohla jsem spát. Pořád jsem přemýšlela o tom jaké to ráno
bude, nakládat Američino auto a…nemohla jsem, Trave," řekla jsem.
"Už tak je dost špatný, že tu nebudeš. Nemůžeš mi jen tak odejít
ze života."
Donutila jsem se k úsměvu. "Uvidíme se zítra. Nechci, aby mezi
námi bylo něco divného, dobře? Jen si potřebuju vyřešit nějaký věci.
To je všechno."
"Dobře," řekl. "To můžu zvládnout."
Zavěsila jsem telefon a Amerika na mě zírala. "Ty jsi s ním
SPALA? Ty děvko! Ani ses mi to nechystala říct?"
138
Obrátila jsem oči v sloup a padla na polštář. "Tohle není o tobě,
Mare. Stal se z toho jeden velký spletitý bordel."
"Co je na tom tak těžkého? Vy dva by jste měli být šíleně
šťastný, ne lámat dveře a schovávat se v pokoji!"
"Nemůžu s ním být," zašeptala jsem s očima přilepenýma na
stropě. Její ruka přikryla mojí a tiše promluvila. "S Travisem bude
práce. Věř mi, chápu to a všechny výhrady, které k němu máš, ale
podívej se jak už se pro tebe změnil. Přemýšlej o posledních dvou
týdnech, Abby. On není Mick."
"Já jsem Mick! Zapletla jsem se s Travisem a všechno na čem
jsme pracovaly…puf!" luskla jsem prsty. "Přesně takhle!"
"Trevis to nedopustí."
"Není to na něm, ne?"
"Zlomíš mu srdce, Abby. Zlomíš mu srdce! Jediná holka, který
věří dost na to, aby se do ní zamiloval a ty se ho chytáš odstřihnout!"
Odvrátila jsem se od ní neschopná vidět její výraz, který
doprovázel prosebný tón jejího hlasu. "Potřebuju šťastný konec.
Proto jsem sem přišla."
"Nemusíš tohle dělat. Bude to fungovat."
"Dokud moje štěstí nezmizí."
America rozhodila ruce a nechala je padnout do klína. "Krista
pána, Abby, tyhle hovna už znova ne. Už jsme o tom mluvily."
Zazvonil mi telefon a já se podívala na displej. "To je Parker."
Zavrtěla hlavou. "Pořád mluvíme."
"Halo?" odpověděla jsem, vyhýbajíc se Američinu pohledu.
"Abs! První den svobody! Jaký je to pocit?" zeptal se.
"Je to…svobodné," řekla jsem, neschopná sesbírat nějaké
nadšení.
"Večeře zítra večer? Chyběla jsi mi."
"Jo," utřela jsem si nos do rukávu. "Zítřek bude skvělý."
Potom co jsem zavěsila telefon, America se zamračila. "Bude se
mě vyptávat, až se vrátím zpátky," řekla. "Bude chtít vědět o čem
jsme mluvily. Co mu mám říct?"
"Řekni mu, že dodržím svůj slib. Zítra touhle dobou, už se mu po
mě stýskat nebude."
139
Kapitola 10
Poker face
O DVA STOLY DÁL A V ZADU. America a Shepley byli z
mého místa sotva vidět a já se hrbila a sledovala Travise zírat na
prázdnou židli, na které jsem obvykle seděla. Cítila jsem se směšně,
že se schovávám, ale ještě jsem nebyla připravená sedět naproti
němu celou hodinu. Když jsem dojedla, zhluboka jsem se nadechla a
šla ven, kde Travis dokuřoval cigaretu. Většinu noci jsem strávila
vytvářením plánu jak nás dostat zpátky kde jsme byli předtím. Pokud
se při našem setkání budu chovat způsobem jak se ohledně sexu
většinou choval on, budu mít větší šanci. Plán riskoval, že ho můžu
ztratit úplně, ale doufala jsem, že ho jeho obrovské mužské ego
donutí sehrát to stejným způsobem.
"Ahoj," usmála jsem se.
Ušklíbl se. "Ahoj. Myslel jsem, že budeš na obědě."
"Jen jsem tam zaběhla, musím se učit," pokrčila jsem rameny,
snažíc se o co nejlepší neformálnost.
"Potřebuješ pomoc?"
"Jsou to počty. Myslím, že ty zvládnu."
"Můžu se jen připojit jako morální podpora," usmál se a zavěsil si
ruku do kapsy. Pevné svaly na paži se mu při tom pohybu napjaly a
vzpomínka na ně jak se protahovaly, když do mě narážel se mi s
živými detaily přehrála v hlavě.
"Ehm…cože?" zeptala jsem se, dezorientovaná z náhlých
erotických myšlenek, které mi probleskly myslí.
"Máme se chovat jakoby se minulá noc nikdy nestala?"
"Ne, proč?" předstírala jsem zmatek a on si povzdychl,
frustrovaný mým chováním.
"Já nevím…protože jsem tě připravil o panenství?" Naklonil se
ke mně a říkal slova tlumeným hlasem.
140
Obrátila jsem oči v sloup. "Jsem si jistá, že to nebylo poprvé co
jsi defloroval pannu, Trave."
Přesně jak jsem předpokládala, moje hraná bezstarostnost ho
rozzlobila. "Vlastně bylo."
"Ale no tak…říkala jsem že mezi námi nechci nic divného."
Travis si naposledy potáhl z cigarety a odhodil jí na zem. "No,
jestli jsem se za posledních pár dní něco naučil, je to to, že ne
vždycky dostaneš co chceš."
"Ahoj Abs," řekl Parker a políbil mě na tvář.
Travis se na něj mračil s vražedným výrazem.
"Vyzvednu tě okolo šesté?" zeptal se Parker.
Přikývla jsem. "V šest."
"Uvidíme se," řekl a pokračoval do třídy. Sledovala jsem ho
odcházet, bojíc se čelit následkům posledních deseti vteřin.
"Jdeš s ním dneska večer ven?" zavrčel Travis. Čelist měl
zatnutou a já mu pod kůží viděla jak pracuje.
"Říkala jsem ti, že mě pozval ven až budu zpátky na koleji. Včera
mi volal."
"Od tý doby se věci trochu změnily, nemyslíš?"
"Proč?"
Odešel ode mě pryč a já polkla, snažíc se udržet slzy na uzdě.
Travis se zastavil, vrátil se a naklonil se mi těsně k obličeji. "To
proto jsi říkala, že tě už po dnešku nebudu postrádat! Věděla jsi, že
se dozvím o tobě a Parkerovi a myslela sis, že já prostě….co?
Přenesu se přes tebe? Nevěříš mi, nebo prostě jen nejsem dost
dobrej? Řekni mi to sakra! Řekni mi co jsem ti kurva provedl, že
tohle děláš!"
Stála jsem na místě a dívala se mu přímo do očí. "Nic jsi mi
neudělal. Od kdy je pro tebe sex otázka života a smrti?"
"Od chvíle co to bylo s tebou!"
Rozhlédla jsem se a uvědomila si, že děláme scénu. Lidé chodili
pomalu kolem, dívali se na nás a navzájem si šeptali. Cítila jsem jak
mi hoří uši a horko se mi rozlilo i po tvářích až se mi z toho oči
začaly plnit slzami.
Zavřel oči a snažil se uklidnit, než znovu promluvil. "Tak je to?
Myslíš si, že to pro mě nic neznamenalo?"
141
"Jsi Travis Maddox."
Znechuceně zavrtěl hlavou. "Kdybych tě líp neznal, myslel bych
si, že mi házíš minulost do ksichtu."
"Nemyslím si, že se doba před čtyřmi týdny počítá do minulosti."
Jeho tvář se zkroutila a já se zasmála. "Dělám si srandu! Tavisi, je to
v pohodě. Já jsem v pohodě, ty jsi v pohodě. Není třeba z toho dělat
velkou vědu."
Z tváře mu zmizely všechny emoce a zhluboka se nadechl nosem.
"Vím o co se snažíš." Oči měl chvíli nesoustředěné, ztracený v
myšlenkách. "V tom případě ti to budu muset dokázat." Přimhouřil
oči, když se podíval do mých, odhodlaný jako když měl před
zápasem. "Jestli si myslíš, že se prostě vrátím k píchání holek okolo,
mýlíš se. Nechci nikoho jinýho. Chceš abychom byli přátelé? Fajn,
budeme přátelé. Ale oba víme, že to co se stalo nebyl jen sex."
Prořítil se kolem mě a já vydechla vzduch, o kterém jsem ani
nevěděla, že zadržuju. Travis se po mě ohlédl a pak pokračoval na
svojí další hodinu. Po tváři mi stekla jediná slza a já jí rychle setřela
pryč. Zvědavé pohledy spolužáků mi propalovaly záda, když jsem se
vlekla do třídy.
Parker byl ve druhé řadě a já vklouzla ke stolu vedle něj.
Po tváři se mu rozlil úsměv. "Těším se na večer."
Nadechla jsem se a usmála, snažíc se přeřadit z rozhovoru s
Travisem. "Jaký je plán?"
"No, už jsem se zabydlel v novém bytě. Myslel jsem, že si dáme
večeři tam."
"Taky se na dnešek těším," řekla jsem a snažila se o tom
přesvědčit sama sebe.
S Američným odmítnutím pomoct, mi neochotně asistovala při
výběru šatů na rande s Parkerem Kara. Jakmile jsem si je přetáhla
přes hlavu, zase jsem je sundala a vklouzla místo toho do džínů. Celé
odpoledne jsem přemýšlela o svém neúspěšném plánu, nemohla jsem
se přimět do oblékání. Kvůli chladnému počasí jsem si přes hnědé
tílko natáhla tenký kašmírový svetr v barvě slonovinové kosti a
čekala jsem u dveří. Když Parkerovo naleštěné Porsche zajelo před
kolej, vyšla jsem ze dveří dřív než měl čas pro mě přijít.
142
"Chystal jsem se pro tebe dojít," řekl zklamaně, když mi přidržel
otevřené dveře auta.
"Pak jsem ti ušetřila cestu," řekla jsem a zapnula si pás.
Sedl si vedle mě a naklonil se, dotkl se z každé strany mého
obličeje a políbil mě plyšovými, měkkými rty. "Wow," vydechl.
"Stýskalo se mi po tvojí puse."
Dech měl mentolový, jeho kolínská neuvěřitelně voněla a ruce
byly teplé a měkké, vypadal fantasticky v džínech a zelené košili, ale
já nemohla setřást pocit, že něco chybí. Vzrušení, které jsem na
začátku cítila nápadně zmizelo a já tiše proklínala Travise za to, že
ho vzal pryč.
Donutila jsem se k úsměvu. "Budu to brát jako kompliment."
Jeho byt byl přesně jakový jak jsem si představovala: bezchybný,
s drahou elektronikou v každém rohu a pravděpodobně vyzdobený
jeho matkou.
"Takže? Co si myslíš?" řekl a usmíval se jako dítě, ukazující
novou hračku.
"Je skvělý," přikývla jsem.
Jeho výraz se změnil z hravého na intimní, přitáhl si mě do
náruče a políbil na krk. Každý sval se mi v těle napjal. Chtěla jsem
být kdekoli kromě tohohle bytu.
Zazvonil mi telefon a já mu věnovala omluvný úsměv, než jsem
ho zvedla.
"Jak jde rande, holoubku?"
Otočila jsem se k Parkerovi zády a zašeptala do telefonu, "Co
potřebuješ, Travisi?"
Snažila jsem se, aby můj hlas zněl ostře, ale změkl úlevou, když
jsem slyšela jeho hlas.
"Chystám se jít zítra na bowling. Potřebuju svýho parťáka."
"Bowling? Tos mi nemohl zavolat později?" Cítila jsem se jako
pokrytec za to, že říkám slova, která jsem věděla, že potřebuju, abych
od sebe udržela Parkerovi rty.
"Jak mám vědět, kdy budeš asi tak hotová? Ach. To nevyznělo
zrovna nejlíp …" odmlčel se a zněl sám sebou pobavený.
"Zavolám ti zítra a promluvíme si o tom pak, dobře?"
143
"Ne, není to dobrý. Řekla jsi, že se chceš být kamarádka, ale
nemůžeme spolu vyrazit ven?" Obrátila jsem oči v sloup a Travis si
odfrkl. "Neprotáčej na mě oči. Půjdeš nebo ne?"
"Jak si věděl, že protáčím oči? Sleduješ mě?" zeptala jsem a
všimla si zatažených závěsů.
"Vždycky obracíš oči. Ano? Ne? Mrháš drahocenným časem na
rande."
Znal mě příliš dobře. Bojovala jsem s nutkáním mu říct, aby mě
vyzvedl hned teď. Nemohla jsem si pomoct a té myšlence jsem se
usmála. "Ano!" řekla jsem tlumeným hlasem a snažila se nesmát.
"Půjdu."
"Vyzvednu tě v sedm."
Otočila jsem se k Parkerovi, křeníc se od ucha k uchu.
"Travis?" zeptal se s vědoucím výrazem.
"Ano," zamračila jsem se, přistižená.
"Pořád jste jen přátele?"
"Stále jen přátelé," jednou jsem kývla.
Seděli jsme u stolu a jedli donesenou čínu. Za chvíli jsem se s
ním uvolnila a připomněl mi jak dokáže být okouzlující. Cítila jsem
se lehčí, skoro se smála, což byla od předtím výrazná změna. I když
jsem se tvrdě snažila tu myšlenku v hlavě potlačit, nemohla jsem
popřít, že to byly moje plány s Travisem, které mi rozzářily náladu.
Po večeři jsme si sedli na gauč, abychom se podívali na film, ale
ještě než skončily začáteční titulky, měl Parker ruku na mých zádech.
Byla jsem ráda, že jsem se rozhodla pro džíny, v šatech bych nebyla
schopná ho tak snadno odrazit. Jeho rty mi putovaly po klíční kosti a
ruku zastavil u mého pásku. Neohrabaně se ho snažil rozepnout a
když pásek povolil, vyklouzla jsem zpod něj a postavila se.
"Dobře! Myslím, že druhá je všechno, kam se dneska dostaneš,"
řekla jsem, zapínajíc si pásek.
"Cože?"
"První meta…druhá meta? Nevadí. Je pozdě. Raději půjdu."
Posadil se a chytil mě za nohy. "Nechoď, Abs. Nechci, aby sis
myslela, že proto jsme tě sem vzal."
"A není to tak?"
144
"Samozřejmě, že ne," řekla a stahoval si mě na klín. "Jsi všechno
na co dokážu poslední dva týdny myslet. Omlouvám se, že jsem
netrpělivý."
Políbila jsem ho na tvář, opřela se o něj a usmála se, když mě
jeho dech zašimral na krku. Otočila jsem se k němu a přitiskal svoje
rty k jeho, těžce se snažíc něco cítit-ale nestalo se. Odtáhla jsem se a
povzdychla si.
Parker svraštil obočí. "Řekl jsem, že mě to mrzí."
"A já řekla, že je pozdě."
Dojeli jsme k Morganský a Parker mi stiskl ruku, potom co mě
políbil na dobrou noc. "Zkusme to znova. Biassetti zítra?"
Přitiskla jsem rty k sobe. "Jdu s Travisem na bowling."
"Tak středa?"
"Středa by šla," řekla jsem a nabídla mu vyumělkovaný úsměv.
Parker se zavrtěl v sedadle. Měl něco za lubem. "Abby? Za pár týdnů
je v domě bratrstva rande párty…"
V duchu jsem se přikrčila, děsíc se diskuse, která nevyhnutelně
nastane.
"Co?" zeptal se s nervózním smíchem.
"Nemůžu s tebou jít," řekla jsem a vystupovala z auta.
Šel za mnou a zastavil mě u vchodu na kolej. "Máš plány?"
Trhla jsem sebou. "Mám plány…Travis mě už pozval."
"Travis tě pozval kam?"
"Na rande párty?" vysvětlila jsem trochu frustrovaně.
Parker zrudl a přešlápl. "Jdeš na párty pro páry s Travisem? On
na tyhle věci nechodí. Jste jen přátelé. Nedává smysl, abys chodila s
ním."
"America nechtěla se Shepem jít, pokud bych nešla já."
Uvolnil se. "Tak můžeš jít se mnou," usmál se a propletl si se
mnou prsty.
Ušklíbla jsem se nad jeho řešením. "Nemůžu to zrušit s Travisem
a pak jít s tebou."
"Nevidím v tom problém," pokrčil rameny. "Budeš tam pro
Americu a Travis už nebude muset jít. Je zarytým zastáncem proti
chození na rande párty. Myslí si, že je to prostředek našich přítelkyň
jak nás donutit předvést veřejně vztah."
145
"Byla jsem to já, kdo nechtěl jít. On mě k tomu přemluvil."
"Teď máš omluvu," pokrčil rameny. Byl si nesnesitelně jistý, že
změním názor.
"Nechci tam jít vůbec."
Parkerovi došla trpělivost. "Jen v tom chci mít jasno, ty nechceš
jít na rande párty. Travis jít chce, pozval tebe a ty to s ním nechceš
zrušit, abys mohla jít se mnou dokonce i když v první řadě vůbec
nechceš jít?"
Donutila jsem se mu podívat do očí. "Nemůžu mu to udělat,
Parkere, promiň."
"Chápeš o čem rande párty je? Je to něco kam jdeš se svým
klukem."
Při jeho povýšeneckého tónu zmizelo pochopení co jsem k němu
cítila. "No, já nemám kluka, takže bych technicky neměla chodit
vůbec."
"Myslel jsem si, že se to spolu chytáme znovu zkusit. Myslel
jsem, že něco máme."
"Snažím se."
"Co ode mě čekáš, že budu dělat? Sedět sám doma, zatímco ty se
budeš bratříčkovat na rande párty s někým jiným? Mám pozvat jinou
holku?"
"Můžeš si dělat co chceš," řekla jsem, podrážděná jeho hrozbou.
Vzhlédl a zavrtěl hlavou. "Nechci zvát jinou holku."
"Nečekám, že nepůjdeš na vlastní večírek. Uvidíme se tam."
"Ty chceš, abych pozval někoho jiného? A ty půjdeš s Travisem.
Copak nevidíš jak je to naprosto absurdní?"
Překřížila jsem si ruce na prsou, připravená na hádku. "Řekla
jsem mu, že půjdu ještě předtím než jsme my dva šli vůbec ven,
Parkere. Nemůžu ho odkopnout."
"Nemůžeš, nebo nechceš?"
"V tom není rozdíl. Je mi líto, že to nechápeš." Otevřela jsem
dveře a Parker položil ruku na mojí.
"Dobře," povzdychl rezignovaně. "Tohle je očividně problém, na
kterém budu muset zapracovat. Travis je jeden z tvých nejlepších
kamarádů, chápu to. Nechci, aby to mělo vliv na náš vztah. Dobře?"
"Dobře," řekla jsem s přikývnutím.
146
Otevřel mi dveře a pokynul mi, abych šla dovnitř a dal mi pusu
na tvář než jsem vešla. "Uvidíme se ve středu v šest?"
"V šest," usmála jsem se a zamávala mu, když jsem šla nahoru po
schodech.
...
Když jsem zahnula za roh, America vycházela ze sprch a oči se jí
rozzářily, když mě poznala. "Ahoj, kočko! Jak to šlo?"
"Šlo to," řekla jsem schlíple.
"Uch ach."
"Neříkej to Travisovi, dobře?"
Odfrkla si. "Neřeknu. Co se stalo?"
"Parker mě pozval na rande párty."
America sevřela ručník. "Nevykašleš se na Travise, že ne?"
"Ne a Parker z toho není zrovna nadšenej."
"To je pochopitelný," řekla s přikývnutím. "A je to taky zatraceně
špatný." America si přetáhla prameny dlouhých, mokrých vlasů přes
rameno a kapky vody jí stékaly po holé kůži. Byla chodící rozpor.
Přihlásila se na Eastern, abychom mohly být spolu. Byla moje
samozvané sebevědomí, rozhodnuté zakročit, když jsem se začala
poddávat tendencím vyletět mimo trať. To si protiřečilo se vším co
říkala o zapletení se s Travisem a stala se jeho přes příliš nadšenou
roztleskávačkou.
Opřela jsem se o zeď. "Byla bys naštvaná, kdybych nešla
vůbec?"
"Ne, budu neuvěřitelně a neodvolatelně nasraná. Vypukne z toho
naprostá kočičí válka, Abby."
"Pak hádám, že jdu," řekla jsem a zastrčila klíče do zámku.
Zazvonil mi telefon a obrázek Travise dělající legrační obličej mi
naskočil na displeji. "Halo?"
"Už jsi doma?"
"Jo, vysadil mě tu asi před pěti minutama."
"Budu tam za pět dalších."
"Počkej! Travisi?" řekla jsem potom co zavěsil.
147
America se rozesmála. "Právě jsi měla neuspokojivé rande s
Parkerem a začala si se usmívat, když zavolal Travis. Opravdu jsi tak
natvrdlá?"
"Neusmívám se," protestovala jsem. "Jede sem. Můžeš za ním
zajít ven a říct mu, že jsem šla do postele?"
"Usmíváš, a ne…jdi mu to říct sama."
"Ano Mare, půjdu ven a řeknu mu, že jsem v posteli, to bude fakt
fungovat." Otočila se ke mně zády a šla ke svému pokoji. Zvedla
jsem ruce a nechala si je spadnout na nohy. "Mare, prosím?"
"Bav se, Abby," usmála se a zmizela ve svém pokoji.
Sešla jsem schody a uviděla Travise sedět dole na motorce. Měl
na sobě bílé tričko s černým potiskem, ladící s tetováním na jeho
pažích.
"Není ti zima?" zeptala jsem se a přitáhla si bundu těsněji k sobě.
"Sluší ti to. Bavila ses dobře?"
"Ehm…jo, díky," řekla jsem roztržitě. "Co tady děláš?"
Zatahal za plyn a motor zavrčel. "Chtěl jsem se projet, abych si
pročistil hlavu. Jedeš se mnou?"
"Je zima, Trave."
"Chceš, abych zajel pro Shepovo auto?"
"Jdeme spolu zítra na bowling. Nemůže to počkat?"
"Musel jsem přejít od toho, že s tebou trávím každou vteřinu dne
k deseti minutám denně, když mám štěstí."
Usmála jsem se a zavrtěla hlavou. "Jsou to jen dva dny, Trave."
"Chybíš mi. Nasedni a jedem."
Nemohla jsem se dohadovat. Taky mi chyběl. Víc než jsem byla
ochotná mu kdy přiznat. Zapnula jsem si bundu, vyškrábala se za něj
a zahákla si prsty za poutka na jeho džínech. Přitáhl si moje zápěstí
na hruď a pak je složil přes sebe. Jakmile byl přesvědčený, že se
držím dostatečně pevně, vyrazil, řítíc se ulicí.
Opřela jsem se mu tváří o záda a zavřela oči, vdechujíc jeho vůni.
Připomínalo mi to jeho byt, peřiny a způsob jak voněl, když kolem
přešel jen s ručníkem kolem pasu. Město se kolem nás rozmazalo a
mě bylo jedno jak rychle jedeme, nebo jak mě studený vítr šlehá do
tváře; ani jsem nevěnovala pozornost tomu kde jsme. Jediná věc, na
kterou jsem dokázala myslet bylo tělo proti mému. Neměli jsme
148
žádný cíl nebo časový rámec a jeli jsme ulicemi tak dlouho dokud
jsme nezůstali jen my dva.
Travis zajel k benzínce a zaparkoval. "Chceš něco?" zeptal se.
Zavrtěla jsem hlavou a slezla z motorky, abych si protáhla nohy.
Sledoval mě jak si prsty pročesávám vlasy a usmál se.
"Přestaň s tím. Jsi kurva nádherná."
"Jo jak z videoklipu z osmdesátejch let," řekla jsem.
Zasmál se a pak zívnul, plácajíc kolem sebe, když odháněl můry.
Pumpa cvakla, zněla hlasitěji než měla v tiché noci. Vypadalo to jako
bychom byli jediní lidé na zemi. Vytáhla jsem z kapsy mobil, abych
se podívala kolik je hodin. "Ach můj bože, Trave. Jsou tři ráno."
"Chceš se vrátit?" zeptal se, přes tvář mu přeletěl stín zklamání.
Stiskla jsem rty k sobě. "Raději by jsme měli."
"Pořád jdeme dneska večer na bowling?"
"Řekla jsem ji, že jo."
"A pořád se mnou jdeš do Sig Tau za pár týdnů, že jo?"
"Chceš tím naznačit, že nedržím slovo? Přijde mi to trochu
urážlivý."
Vytáhl pistoli z nádrže a zavěsil jí zpátky na místo. "Já už jen
prostě nevím co dalšího uděláš."
Posadil se na motorku a pomohl mi vylézt za něj. Zahákla jsem
mu prsty za poutka džínů a pak si to rozmyslela a objala ho pažemi.
Povzdychl si a postavil motorku narovno, neochotný nastartovat
motor. Klouby mu zbělely, když chytil řidítka. Zhluboka se nadechl,
začal mluvit a pak zavrtěl hlavou.
"Jsi pro mě důležitý, víš," řekla jsem a stiskla ho.
"Nerozumím ti, holubičko. Myslel jsem si, že holky znám, ale ty
jsi tak zkurveně matoucí, že nevím kterým směrem je nahoru."
"Já zase nerozumím tobě. Máš být Easternský lamač srdcí.
Nedostala jsem kompletní prváckou zkušenost jak slibovali v
brožuře," škádlila jsem ho.
"No, tohle je poprvé. Žádná holka se semnou nikdy nevyspala,
jen proto abych jí nechal na pokoji."
"Tak to nebylo," lhala jsem, styděla jsem se, že uhodl moje
úmysly aniž by si uvědomil jakou má pravdu.
149
Zavrtěl hlavou, nastartoval motor a vyjel na silnici. Jeli jsme
nezvykle pomalu, zastavovali na oranžové a vzali to do kampusu
delší cestou.
Když jsme zajeli před vchod do Morgan Hall, začal mě stravovat
stejný smutek, který jsem cítila tu noc v bytě. Bylo směšné být tak
přecitlivělá, ale pokaždé, když jsem udělala něco, abych ho odehnala,
byla jsem vyděšená, že to zafunguje. Doprovodil mě ke dveřím a já
vytáhla klíče z kapsy, vyhýbajíc se jeho pohledu. Když jsem si
pohrávala s kovem v ruce, na jednou jsem měla jeho ruku na bradě a
palcem se mi lehce dotýkal rtů.
"Políbil tě?" zeptal se.
Odtáhla jsem se, překvapená, že jeho prsty způsobují spalující
pocit sežehující každý nerv od rtů až ke špičkám u nohou. "Ty
opravdu víš jak zkazit perfektní noc, že jo?"
"Myslela sis, že je perfektní, jo? Znamená to, že ses dobře
bavila?"
"Vždycky se dobře bavím, když jsem s tebou."
Podíval se na zem a pak stáhl obočí dohromady. "Políbil tě?"
"Ano," povzdychla jsem podrážděně.
Pevně zavřel oči. "To je všechno?"
"To vůbec není tvoje věc!" řekla jsem a trhla dveřmi.
Travis je přidržel zavřené a postavil se mi do cesty, jeho výraz
byl omluvný. "Potřebuju to vědět."
"Ne, nepotřebuješ! Uhni, Travisi!"
"Holubičko…"
"Myslíš si, že protože už nejsem panna vyspím s s každým kdo si
řekne? Díky!" řekla jsem a strčila do něj.
"To jsem neřekl, sakra! Je to moc, žádat o trochu klidu v mysli?"
"Proč by ti mělo dát klid v mysli, když budeš vědět, jestli spím s
Parkerem?"
"Jak to můžeš nevědět? Je to zřejmý každýmu, kromě tebe!" řekl
podrážděně.
"Pak hádam, že jsem prostě idiot. Dneska večer boduješ, Trave,"
řekla jsem a natáhla se po klice od dveří.
Popadl mě za ramena. "Způsob jak se ohledně tebe cítím…je to
šílený."
150
"S tou šílenou částí máš pravdu," odsekla jsem, odtahujíc se od
něj.
"Tohle jsem si procvičoval v hlavě celou dobu co jsme byli na
motorce, tak mě prostě jen vyslechni," řekl.
"Travisi-,"
"Vím, že to je s náma na houby. Jsem impulzivní, výbušný a ty
ses mi dostala pod kůži jako nikdo jinej. Chováš se jako by jsi mě
jednu minutu nenáviděla a pak mě potřebuješ vedle sebe. Nikdy jsem
nic neudělal správně a nezasloužím si tě…ale já tě kurva miluju,
Abby. Miluju tě víc než jsem kdy někoho nebo něco miloval. Když
jsi mi na blízku nepotřebuju chlast, peníze, zápasení nebo známosti
na jednu noc…všechno co potřebuju jsi ty. Jsi všechno na co myslím.
Jsi všechno o čem sním. Ty jsi všechno co chci."
Můj plán předstírat ignoranci epicky zklamal. Nemohla jsem
předstírat nepřístupnost, když vyložil všechny svoje karty na stůl.
Když jsme se potkali, něco uvnitř nás obou se změnilo, způsobilo to,
že se na vzájem potřebujeme. Z nějakého neznámého důvodu jsem
pro něj byla výjimka, a ať jsem se snažila proti svým citům bojovat
sebe úporněji, on byl můj.
Zavrtěl hlavou, vzal můj obličej do dlaní a podíval se mi do očí.
"Spala jsi s ním?"
Horké slzy mi naplnily oči, když jsem zavrtěla hlavou. Přitiskl
svoje rty na mé a jeho jazyk mi bez zaváhání vnikl do úst.
Neschopná se ovládnou jsem sevřela jeho tričko v pěstech a přitáhla
ho k sobě. Zamručel jeho úžasným, hlubokým hlasem a chytil mě tak
pevně, že jsem mohla sotva dýchat.
Odtáhl se, bez dechu. "Zavolej Parkerovi. Řekni mu, že už ho
nechceš vidět. Řekni mu, že jsi se mnou."
Zavřela jsem oči. "Nemůžu s tebou být, Travisi."
"Proč sakra ne?" řekla pustil mě.
Zavrtěla jsem hlavou, bojíc se reakce na pravdu. Zasmál se.
"Neuvěřitelný. Jediná holka, kterou chci a ona nechce mě."
Polkla jsem, věděla jsem, že se budu muset dostat blíž pravdě něž
jsem musela za posledních pár měsíců. "Když jsme se sem s
Americou přistěhovaly, bylo to s vědomím, že můj život dopadne
určitým způsobem. Nebo, že určitým způsobem nedopadne. Boje,
151
hazard, pití…to je to co jsem nechala za sebou. Když jsem kolem
tebe…je to přímo tam v neodolatelném, tetovaném balení.
Neodstěhovala jsem se stovky mil daleko, abych to všechno
prožívala znova."
Zvedl mi bradu, takže jsem byla čelem k němu. "Vím, že si
zasloužíš něco lepšího než mě. Myslíš si, že to nevím? Ale jestli je na
zemi jediná žena stvořená pro mě…jsi to ty. Udělám všechno co
budu muset, holoubku. Slyšíš mě? Udělám cokoliv."
Odvrátila jsem se z jeho sevření, styděla jsem se, že mu nemůžu
říct pravdu. To já byla ten kdo nebyl dost dobrý. Já budu ta, která by
všechno zničila; zničila jeho. Jednoho dne by mě nenáviděl a já
nesnesu podhled jeho očí až k tomuhle závěru dospěje.
Držel rukou zavřené dveře. "Přestanu zápasit ve vteřině kdy
absolvuju. Už znova nevypiju jedinou kapku. Dám ti tvoje šťastně až
do smrti, holubičko. Pokud ve mně budeš jen věřit, dokážu to."
"Nechci, aby ses měnil."
"Tak mi řekni co mám dělat. Řekni mi to a já to udělám," prosil.
Všechny myšlenky na to být s Parkerem byly dávno pryč a já
věděla, že je to kvůli Travisovi. Přemýšlela jsem o různých směrech
svého života, které se od tohohle momentu odvíjely-věřit Travisovi s
nejistým výsledkem a riskovat neznámé, nebo ho odstrčit a vědět
přesně kde skončím, což zahrnovalo život bez něj-obě rozhodnutí mě
vyděsila.
"Můžu si půjčit tvůj telefon?" zeptala jsem se.
Travis zmateně spojil obočí. "Jasně," řekl, vytáhl z kapsy mobil a
podal mi ho.
Vytočila jsem číslo a zavřela oči, když mi v uchu zněl vyzváněcí
tón.
"Tavisi? Co se sakra děje? Víš kolik je hodin?" odpověděl
Parker. Jeho hlas byl hluboký a chraplavý, srdce mi v hrudi okamžitě
zavibrovalo. Nenapadlo mě, že bude vědět, že volám z Travisova
telefonu.
Moje další slova si nějak sama našla cestu přes rozechvělé rty.
"Omlouvám se, že ti volám tak brzy, ale nemohlo to počkat.
Já…nemůžu s tebou jít ve středu na večeři."
"Jsou skoro čtyři hodiny ráno, Abby. O co jde?"
152
"Vlastně už se s tebou nemůžu vídat vůbec."
"Abs…"
"Jsem…dost jistě jsem zamilovaná do Travise," řekla jsem,
připravujíc se na jeho reakci. Po pár okamžicích šokovaného ticha
zavěsil.
S očima stále přilepenýma na chodník jsem podala Travisovi
telefon a pak se zdráhavě podívala na jeho výraz. V obličeji mu
přejížděla kombinace zmatení, šoku a údivu.
"Zavěsil," ušklíbla jsem se.
Prohlížel si můj obličej s opatrnou nadějí v očích. "Ty mě
miluješ?"
"To ta tetování," pokrčila jsem rameny.
Přes obličej se mu roztáhl obrovský úsměv až se mu ve tváři
objevil důlek.
"Pojď se mnou domů," řekl a objal mě.
Moje obočí vystřelilo nahoru. "Řekl jsi tohle všechno, abys mě
dostal do postele? Musela jsem udělat docela dojem."
"Jediná věc na kterou teď myslím je držet tě celou noc v náručí."
"Jdeme," usmála jsem se.
Navzdory nadměrné rychlosti a zkratkám se cesta zdála
nekonečná. Když jsme konečně dorazili, Travis mě donesl nahoru po
schodech. Smála jsem se proti jeho rtům, když zápasil se zámkem u
dveří. Postavil mě na nohy, zavřel za námi dveře a dlouze vydechl
úlevou.
"Nezdálo se to jako domov od chvíle cos odešla," řekl, líbajíc mě
na rty. Toto pelášil chodbou, vrtěl tenkým ocáskem a škrábal se mi
po nohách. Cukrovala jsem s ním, zatímco jsem ho zvedala z
podlahy. Shepleyho postel zavrzala a pak na podlaze zadupaly kroky.
Jeho dveře se rozletěly a zamžoural do světla. "Kurva ne, Trave,
nemůžeš sem zase tahat tyhle sračky. Jsi zamilovanej do Ab…,"
zaostřil oči a uvědomil si svojí chybu. "…by. Ahoj Abby."
"Ahoj Shepe," usmála jsem se, pokládajíc Tota na podlahu.
Travis mě protáhl kolem svého stále šokovaného bratrance a
kopnutím za námi zabouchl dveře, přitáhl si mě do náruče a okamžitě
začal líbat jakoby jsme to předtím dělali milionkrát. Přetáhla jsem
mu tričko přes hlavu a on mi stáhl bundu z ramen. Přestala jsem ho
153
líbat jen na tak dlouho, abych se zbavila svetru a tílka a pak jsem se k
němu znovu přitiskla. Navzájem jsme se svlékli a během vteřiny mě
položil na matraci. Sáhla jsem nad hlavu, abych otevřela šuplík a
strčila ruku dovnitř, hledajíc věc, která zapraská.
"Do prdele," řekl a frustrovaně zalapal po dechu. "Vyházel jsem
je."
"Cože? Všechny?" vydechla jsem.
"Myslel jsem, že když ty ne…když nejsem s tebou, nebudu je
potřebovat."
"Děláš si ze mě srandu!" řekla jsem a nechala hlavu padnout na
čelo postele.
On čelem dopadl na mou hruď. "Považuj se za opak hotové věci."
Usmála jsem se a políbila ho. "Nikdy jsi předtím s nikým bez
jednoho nebyl?"
Zavrtěl hlavou. "Nikdy." Chvíli jsem se rozhlížela kolem,
ztracená v myšlenkách. Zasmál se mému výrazu. "Co to děláš?"
"Pšt, počítam." Travis mě moment sledoval a pak se sklonil, aby
mě políbil na krk. "Nemůžu se soustředit, zatímco děláš to…"
povzdychla jsem. "dvacátý pátý a dva dny…," vydechla jsem.
Travis se zasmál. "O čem to sakra mluvíš?"
"Jsme v pohodě," řekla jsem a sklouzla dolů, takže jsem byla
přímo pod ním.
Přitiskl hruď proti mojí a něžně mě políbil. "Jsi si jistá?"
Rukama jsem mu klouzala z ramen k zadku a přitáhla proti sobě.
Zavřel oči a vydal dlouhé, hluboké zasténání.
"Ach můj bože, Abby," vydechl. Znovu se proti mně zhoupl a z
krku mu uniklo další zamručení. "Do prdele, to je úžasnej pocit."
"Je to jiné?"
Zadíval se mi do očí. "S tebou je to jiné tak jako tak, ale,"
zhluboka se nadechl a znovu napjal, na chvíli zavřel oči. "Po tomhle
už nikdy nebudu stejnej."
Rty prohledal každičký centimetr mého krku a když si našel cestu
k ústům, zabořila jsem mu prsty do svalů a ztratila se v intenzitě
polibku.
Travis mi zvedl paže nad hlavu a propletl si prsty s mými,
mačkajíc mi ruce s každým tahem. Pohyby začaly být drsnější a já
154
mu zabodla nehty do rukou, vnitřnosti se mi napínaly neuvěřitelnou
silou.
Zasténala jsem, kousla se do rtu a pevně zavřela oči.
"Abby," zašeptal, zněl rozporuplně. "Potřebuju…potřebuju,
aby…,"
"Nepřestávej," prosila jsem.
Zhloupl se do mě, sténajíc tak hlasitě, že jsem mu přikryla pusu.
Po několika těžkých nádechách se mi podíval do očí a pak mě znovu
a znovu líbal. Položil mi dlaně z každé strany na tváře a pak mě
políbil znovu, pomalu, víc něžně. Dotýkal se rty mých, pak tváří,
čela, nosu a nakonec se vrátil ke rtům.
Usmála jsem se a vzdychla, začala jsem být vyčerpaná. Travis si
mě přitáhl vedle sebe a přehodil přes nás peřiny. Položila jsem si mu
tvář na hruď a on mě ještě jednou políbil na čelo, uzamykajíc si prsty
za mnou dohromady.
"Tentokrát mě neopouštěj, dobře? Ráno se chci probudit přesně
takhle."
Dala jsem mu pusu na hruď a cítila se provinile, že se musel ptát.
"Nikam nejdu."
155
Kapitola 11
Žárlivost
VZBUDILA JSEM SE NA BŘIŠE, nahá a zamotaná v peřinách
Travise Maddoxe. Nechala jsem oči zavřené, cítíc prsty hladící mi
paži a záda.
Vydechl dlouhý, spokojený povzdech a promluvil tichým hlasem.
"Miluju tě, Abby. Udělám tě šťastnou, přísahám."
Postel se prohnula, když se posunul a pak mi začal klást na záda
pomalé, lehké polibky. Zůstala jsem v klidu a právě když měl
pokračovat v cestě nahoru, ke kůži těsně pod uchem, zvedl se a
přešel pokoj. Jeho kroky se zvolna vlekly chodbou a pak zaskřípaly
trubky tlakem vody ve sprše. Otevřela jsme oči, posadila se a
protáhla. Každý sval v těle mě bolel, dokonce i svaly, o kterých jsem
nevěděla, že mám. Držela jsem si deku na prsou a dívala se z okna na
žluté a červené lístky, padající spirálovitě dolů z větví stromů na
zem.
Někde na podlaze mu zavibroval telefon a po nemotorném
prohledávání zmačkaného oblečení jsem ho našla v kapse džínů. Na
displeji svítilo jen číslo, žádné jméno.
"Halo?"
"Je ehm…je tam Travis?" zeptala se žena.
"Je ve sprše, mám mu něco vyřídit?"
"Samozřejmě, že je. Řekni mu, že volala Megan, můžeš?"
Travis vešel dovnitř, utahoval si ručník kolem mokrého pasu a
usmál se, když jsem mu podala telefon.
"To je pro tebe," řekla jsem.
Než se podíval na displej tak mě políbil a pak zavrtěl hlavou.
"Jo? To byla moje holka, co potřebuješ Megan?" Chvíli poslouchal a
pak se usmál, "No, Holubička je speciální, co můžu říct?" Po dlouhé
odmlce obrátil oči v sloup. Mohla jsem si jen představovat co mu
říká. "Nebuď mrcha, Megan. Poslouchej, už mi nevolej…No, to s
156
tebou láska udělá," řekl, dívajíc se na mě s měkkým výrazem. "Ano,
s Abby. Myslím to vážně, Meg, žádné další hovory…čau."
Hodil telefon na postel a posadil se vedle mě. "Byla trochu
vytočená. Říkala ti něco?"
"Ne, jen se ptala po tobě."
"Smazal jsem pár čísel co jsem měl v mobilu, ale hádám, že to je
nezastaví před tím, aby volaly. Jestli na to nepřijdou samy, vysvětlím
jim to."
Netrpělivě se na mě díval a já si nemohla pomoct a usmála se.
Tuhle jeho stránku jsem nikdy neviděla. "Věřím ti, víš."
Přitiskl rty na moje. "Neměl bych ti za zlé, kdybys čekala až si to
zasloužím."
"Musím jít do sprchy. Už tak jsem zmeškala jednu hodinu."
"Vidíš? Už teď na tebe mam dobrý vliv."
Zastavila jsem se a on zatahal za peřinu. "Megan říkala, že je
tenhle víkend v Red Door Halloweenská párty. Byl jsem tam s ní
minulý rok, byla to sranda."
"Tím jsem si jistá," řekla jsem s nadzdviženým obočím.
"Jen chci říct, že tam bylo hodně lidí. Mají turnaj v kulečníku a
levný pití…chceš jít?"
"Já opravdu nejsem....nechodím v kostýmech. Nikdy."
"Ani já ne…prostě jdu," pokrčil rameny.
"Pořád jdeme dneska na bowling?" zeptala jsem se, přemýšlejíc
jestli pozvání nebyla jen záminka strávit se mnou nějaký čas o
samotě, která už nebyla dál potřeba.
"No, sakra jo! A taky ti nakopu zadek!"
Přimhouřila jsem na něj oči. "Tentokrát ne. Mám novou super
sílu."
Zasmál se. "A to je? Drsná řeč?"
Naklonila jsem se, abych ho napřed políbila na krk a pak mu
přejela jazykem nahoru po uchu a líbala mu lalůček. Ztuhl na místě.
"Rozptýlení," vydechla jsem mu do ucha.
Popadl mě za ruce a hodil mě na záda. "Budeš chybět i na další
hodině."
Potom co jsem ho konečně přemluvila k odchodu z bytu,
abychom stihli historii, spěchali jsme do kampusu a vklouzli na naše
157
místa těsně před tím než profesor Cheney začal. Travis si otočil svojí
červenou baseballovou čepici kšiltem dozadu, aby mi dal pusu na rty
před celou třídou.
Cestou do jídelny mě vzal za ruku a propletl naše prsty. Vypadal
hrdě na to, že mě drží za ruku, oznamujíc světu, že jsme konečně
spolu. Finch si všiml, díval se na naše ruce a pak na mě se směšným
úsměvem. Nebyl jediný, naše jednoduchá ukázka náklonnosti
vyvolala pohledy a mumlání u každého koho jsme minuli. U dveří
jídelny Travis vyfoukl poslední obláček kouře a podíval se na mě,
když jsem zaváhala. America a Shepley už byli uvnitř a Finch si
zapálil další cigaretu, nechávajíc mě vejít dovnitř s Travisem
samotnou. Byla jsem si jistá, že pomluvy vypuknou na nové úrovni
od chvíle co mě Travis ve třídě políbil před zvědavými pohledy
všech na hodině historie a děsila jsem se vejít na jeviště jídelny.
"Co, holubičko?" řekl a zatahal mě za ruku.
"Všichni nás sledují."
Přitáhl si mojí ruku k ústům a políbil mě na prsty. "Dostanou se
přes to. Je to jen počáteční šok. Vzpomeň si, když jsme se spolu
začali bavit? Po chvíli jejich zvědavost vyhasla a zvykli si na to vídat
nás spolu. No tak," řekl a tahal mě skrz dveře.
Jeden z důvodů proč jsem se rozhodla pro Easternskou univerzitu
bylo kvůli její skromné populaci, ale přehnaný zájem o skandály,
který s tím přicházel byl občas vyčerpávající. Bylo to jako kolující
vtip; všichni věděli jak směšné bylo šířit pomluvy, a přesto se všichni
bezostyšně účastnili.
S jídlem jsme se posadili na naše obvyklá místa. America se na
mě usmála s vědoucím výrazem. Mluvila jako by všechno bylo
normální, ale fotbalisti na druhé straně stolu na mě zírali jako bych
byla v plamenech.
Travis poklepal vidličkou na moje jablko. "Budeš to jíst,
holoubku?"
"Ne, můžeš si to vzít, miláčku."
Horko mi zaplavilo uši, když Američina hlava vystřelila nahoru,
aby se na mě podívala.
"Prostě to ze mě vylítlo," řekl jsem, potřásajíc hlavou. Koukla
jsem se na Travise, jeho výraz byl směsicí pobavení a zbožňování.
158
Už jsme si ten výraz dnes ráno několikrát vyměnili a mě nenapadlo,
že pro všechny ostatní je to novinka, dokud mi to nevypadlo z pusy.
"Vy dva jste právě dosáhli úrovně nechutné roztomilosti," křenila
se America.
Shepley mi poplácal rameno. "Zůstaneš přes noc?" zeptal se, jeho
slova zkomolená přes chleba v puse. "Slibuju, že nebudu vycházet z
pokoje a nadávat na tebe."
"Bránil jsi mojí čest, Shepe. Je ti odpuštěno," řekla jsem. Travis
si ukousl jablko a žvýkal, vypadal šťastněji než jsem ho kdy viděla.
Do očí se mu vrátil klid a dokonce i když tucty lidí sledovali každý
náš pohyb, všechno se zdálo…správné.
Přemýšlela jsem o tom, že celá ta doba kdy jsem odmítala být s
Travisem bylo špatné rozhodnutí a jak moc času jsem promarnila
bojem se svými city k němu. Dívala jsem se přes stůl do jeho
měkkých, hnědých očí a na dolíček tančící mu na tváři, když žvýkal
a nemohla jsem si vzpomenout čeho jsem se tak bála.
"Vypadá hrozně šťastně. Konečně jsi to vzdala, Abby?" řekl
Chris, dloubajíc loktem do spoluhráče.
"Nejsi moc chytrej, že jo, Jenksi?" řekl zamračeně Shepley.
Krev se mi okamžitě nahrnula do tváří a podívala jsem se na
Travise, který měl v očích vraždu. Moje rozpaky vybledly při
pohledu na Travisovo hněv a lhostejně jsem na něj zavrtěla hlavou.
"Prostě ho ignoruj."
Po dalším napjatém okamžiku se jeho ramena uvolnila, jednou
kývl a zhluboka se nadechl. Po dalších pár vteřinách na mě mrkl.
Natáhla jsem ruku přes stůl a vklouzla prsty do jeho. "Myslel jsi
vážně co jsi řekl včera v noci, že jo?"
Chystal se promluvit, ale Chrisův smích naplnil jídelnu. "Svatej
bože! Travis Maddox je pod pantoflem?"
"Myslela jsi vážně, když jsi říkala, že nechceš, abych se měnil?"
zeptal se a stiskl mi ruku.
Podívala jsem se na Chrise smějícího se se svými spoluhráči a
pak jsem se otočila k Travisovi. "Absolutně. Nauč toho kreténa
nějakým způsobům."
Po tváři se mu rozlil rozpustilý úsměv a šel na konec stolu kde
seděl Chris. Místností se rozhostilo ticho a Chris spolkl smích.
159
"Hej, jen jsem si z tebe utahoval, Travisi," řekl, vzhlížejíc
nahoru.
"Omluv se holoubkovi," řekl a zíral na něj.
Chris se podíval na mě s nervózním úsměvem. "Já…já jsem si
jen dělal srandu, Abby. Promiň."
Koukala jsem se na něj jak vzhlédnul k Travisovi pro schválení.
Když Travis odešel pryč, Chris se uchechtnul a pak něco zašeptal
Brazilovi. Srdce se mi rozbušilo, když jsem sledovala jak se Travis
zastavil a ruce podél boků zaťal v pěsti. Brazil zavrtěl hlavou a
podrážděně si odfrkl. "Jen si pamatuj až se vzbudíš, Chrisi…že sis za
to mohl sám."
Travis zvedl Finchův tác ze stolu, rozmáchl se jím Chrisovi do
obličeje a srazil ho ze židle. Chris se snažil doplazit pod stůl, ale
Travis ho vytáhl ven za nohy a začal mu nadávat. Chris se stočil do
klubíčka a pak ho Travis nakopl do zad. Chris se prohnul a otočil,
držíc ruce mimo, takže ho Travis několikrát praštil do obličeje.
Začala téct krev a Travis vstal a těžce dýchal.
"Jestli se na ní jenom podíváš ti sračko, zlomim ti tvojí
zkurvenou čelist!" zařval Travis. Zašklebila jsem se, když naposledy
nakopl Chrise do nohy.
Žena pracující v jídelně vyběhla ven, šokovaná krvavým
nepořádkem na podlaze.
"Omlouvám se," řekl Travis, stírající si z tváře Chrisovu krev.
Někteří studenti se postavili, aby lépe viděli; další zůstali sedět,
přihlížejíc s mírným pobavením. Fotbalový tým jen zíral na Chrisovo
bezvládné tělo na zemi a vrtěli hlavami. Travis se otočil a Shepley
vstal, popadl mě a Americu za ruce a táhnul nás ven ze dveří za svým
bratrancem. Došli jsme kousek k Morgan Hall a já s Americou jsme
se posadily na schody, sledujíc přecházet Travise sem a tam.
"Jsi v pořádku, Trave?" zeptal se Shepley.
"Jen…dej mi minutku," řekl, položil si ruce nízko na boky, když
chodil. Shepley si zastrčil ruce do kapes. "Jsem překvapený, žes
přestal."
"Holubička řekla, abych ho naučil chování, ne abych ho zabil.
Stálo mě to všechno, abych přestal."
160
America si nasadila velké, hranaté sluneční brýle a podívala se na
Travise. "Co Chris vlastně řekl, že tě to tak vytočilo?"
"Něco co nikdy znova nezopakuje," zavrčel Travis.
America se podívala na Shepleyho, který pokrčil rameny.
"Neslyšel jsem to."
Travisovi ruce se znovu sevřely v pěst. "Jdu tam zpátky."
Shepley se dotkl Travisova ramene. "Tvoje holka je tady venku.
Nemusíš se tam vracet."
Travis se na mě podíval a snažil se uklidnit. "Řekl…všichni si
myslí, že holoubek má…ježiš, nedokážu to ani říct."
"Prostě to už řekni," zamumlala America, dívajíc se na nehty.
Finch přišel za Travise, jasně nadšený vším tím vzrušením.
"Každý přítomný kluk na Easternu si jí chce vyzkoušet, protože
ulovila nedosažitelného Travise Maddoxe," pokrčil rameny. "To je
alespoň to co tam říkali."
Travis ramenem odstrčil Finche, míříc do jídelny. Shepley
vyrazil za ním a popadl ho za paži. Ruce mi vyletěly k puse, když se
Travis rozmáchl a Shepley se přikrčil. Očima jsem zaletěla k
Americe, která byla netečná, zvyklá na jejich výstupy. Napadla mě
jediná věc, kterou jsem mohla udělat, abych ho zastavila. Seběhla
jsem schody a šla přímo k němu. Vyskočila jsem na něj, omotala mu
nohy kolem pasu a on mě chytil za stehna, když jsem vzala jeho
obličej do dlaní a dala mu dlouhý, hluboký polibek. Cítila jsem jak se
jeho vztek rozplývá, když mě líbal a když jsem se odtáhla, věděla
jsem, že jsem vyhrála.
"Je nám jedno co si myslí, vzpomínáš? Teď s tím nemůžeš začít,"
řekla jsem a s důvěrou se usmála. Měla jsem na něj větší efekt než by
mě kdy napadlo.
"Nemůžu je nechat o tobě takhle mluvit, holubičko," řekl s
frustrovaným zamračením a postavil mě na nohy. Sklouzla jsem
rukama pod jeho, proplétajíc si mu prsty za zády. "Jako jak? Myslí si,
že mám něco speciálního, protože ses předtím nikdy neusadil.
Nesouhlasíš?"
"Ne sakra, jen nemůžu vystát myšlenku, že tě chce každej kluk na
týhle škole sbalit kvůli mně."
161
"Nenech je, aby tě dostali, Travisi," řekl Shepely. "Nemůžeš se
porvat se všema."
Travis si povzdychl. "Všichni. Jak by ses cítil, kdyby takhle
všichni mysleli na Americu?"
"A kdo říká, že ne?" řekla America dotčeně. Všichni jsme se
zasmáli a America udělala obličej. "Nedělala jsem si srandu."
Shepley jí vytáhl za ruce na nohy a dal jí pusu na tvář. "My víme,
miláčku. Už je to dávno co jsem to se žárlivostí vzdal. Nikdy bych
neměl čas na nic jinýho."
America se uznale usmála a pak ho objala. Shepley měl úžasnou
schopnost udělat všechny kolem sebe v pohodě, nepochybný
výsledek vyrůstání kolem Travise a jeho bratrů. Byl to
pravděpodobně spíš obranný mechanismus než cokoli jiného.
Travis se mi přitulil k uchu a já se zasmála dokud jsem neuviděla
blížit se Parkera.
Ovládl mě stejný pocit naléhavosti, který jsem cítila, když se
chtěl Travis vrátit do jídelny a rychle jsem ho pustila, abych odešla
asi deset stop zarazit Parkera.
"Potřebuju s tebou mluvit," řekl.
Ohlédla jsem se za sebe a pak jsem varovně zavrtěla hlavou.
"Teď není nejlepší chvíle, Parkere. Vlastně je to opravdu, opravdu
špatný načasování. Travis a Chris se při obědě dostali do rvačky a on
je pořád trochu rozpálený. Musíš jít."
Parker se podíval na Travise a pak obrátil pozornost zpátky ke
mně, rozhodnutý. "Právě jsem slyšel co se stalo v jídelně. Nemyslím
si že víš, co čeho ses to uvrtala. Travis ti nepřinese nic dobrýho,
Abby. Všichni to vědí. Nikdo nemluví o tom jak skvělý to je, že ses s
ním dala do kupy…všichni čekají až udělá to co mu jde nejlíp.
Nevím co ti napovídal, ale nemáš tušení co je to za člověka."
Cítila jsem Travisovi ruce na ramenou. "Tak proč jí to teda
neřekneš?"
Parker se nervózně ošil. "Víš ty kolik ponížených holek jsem
odvážel domů z mejdanů potom co s ním strávily pár hodin o
samotě? Ublíží ti."
Travisovi prsty se v reakci na to zpevnily a já položila mojí ruku
na jeho dokud se neuklidnil. "Měl bys jít Parkere."
162
"Posloucháš co ti tu říkám, Abs?"
"Neřikej jí kurva takhle," zavrčel Travis.
Parker ze mě nespustil oči. "Bojím se o tebe."
"Akceptuju to, ale není to nutné."
Parker zavrtěl hlavou. "Vidí tě jako dlouhodobou výzvu, Abby.
Myslí si, že jsi jiná než ostatní holky, takže si tě přivlastnil. Ale
unavíš ho. Má pozornost batolete."
Travis mě obešel a postavil se tak blízko Parkerovi, že se jejich
nosy skoro dotýkaly.
"Nechal jsem tě vykecat. Ale moje trpělivost vypršela." Parker se
snažil podívat na mě, ale Travis se naklonil do cesty. "Nedívej se
kurva na ní. Dívej se na mě ty sráči."
Parker se zaměřil na Travisovi oči a čekal. "Jestli budeš jenom
dýchat jejím směrem, ujišťuju tě, že se medicínou prokulháš."
Parker couvl o pár kroků dokud mě neměl v zorném poli. "Myslel
jsem si, že jsi chytřejší," řekl, potřásl hlavou a otočil se.
Travis ho sledoval odcházet, pak se otočil a jeho oči našly moje.
"Víš, že je to pytel hovadin, že jo? Není to pravda."
"Jsem si jistá, že to je to co si všichni myslí," zabručela jsem,
všímajíc si zájmu procházejících lidí.
"Pak jim dokážu, že se mýlí."
Jak týden plynul, Travis bral svůj slib velmi vážně. Žádné další
směšné holky, které by ho zastavovaly cestou na a z hodin a čas kdy
kvůli tomu byl protivný.
V době kdy jsme šli na Halloween party do Red jsem byla trochu
nervózní z toho jak plánoval udržet si alkoholem ovlivněné
spolužačky od těla.
America, Finch a já jsme seděli u vedlejšího stolu, zatímco jsme
sledovali Shepleyho a Travise hrát kulečník proti dvou Sig Tou
bratrům.
"Jeď, bejby!" zavolala America stojíc na podpěrách židle.
Shepley na ní mrkl a pak šťouchl tágem a poslal kouli do pravé díry.
"Wooo!" vyjekla.
K Travisovi se přiblížilo trio holek oblečených jako Charlieho
andílci, zatímco čekal až na něj přijde řada a já se usmála, když dělal
163
co mohl, aby je ignoroval. Když jedna z nich přejela prstem po linii
jeho tetování, Travis odtáhl ruku pryč. Mávnutím jí poslal pryč tak,
aby mohl hrát a ona odpochodovala ke kamarádkám.
"Věřila bys tomu jak jsou směšný? Ty holky jsou nehorázný,"
řekla America.
Finch v úžasu zavrtěl hlavou. "Je to Travis. Myslím, že to je ten
vzhled zlýho hocha. Všechny ho chtějí zachránit, nebo si myslí, že
jsou imunní proti jeho špatným způsobům. Nejsem si jistý co z toho
to je."
"Nejspíš obojí," zasmála jsme se holkám čekajícím až jim bude
Travis věnovat pozornost. "Dovedeš si představit to doufání, že
budeš ta kterou si vybere? S vědomím, že budeš využitá jen na sex?"
"Slepice," řekla America a napila se.
Finch uhasil cigaretu a zatahal nás za šaty. "Pojďte holky! Finch
chce tancovat!"
"Jen když slíbíš, že už tak o sobě nikdy nebudeš mluvit," řekla
America. Finch vystrčil spodní ret a America se usmála. "Jdeme,
Abby. Nechceš, aby se Finch rozbrečel, že ne?"
Na parketu jsme se připojili k policistovi a upírovi a Finch
vyrukoval s pohyby ala Timberlake. Přes rameno jsem se ohlédla na
Travise a přistihla ho jak mě koutkem oka pozoruje, předstírajíc že
sleduje jak Shepley zahrál osmičku. Shepley sesbíral jejich výhru a
Travis šel k dlouhému, nízkému stolu, který hraničil s tanečním
parketem a vzal si pití. Finch se oháněl po parketu a nakonec se
vmáčknul mezi mě a Americu. Travis obrátil oči v sloup a smál se,
když se vracel k našemu stolu za Shepem.
"Jdu si pro další pití, chcete něco?" překřikovala America hudbu.
"Jdu s tebou," řekla jsem, koukla se na Finche a ukázala k baru.
Finch zavrtěl hlavou a pokračoval v tancování. America a já jsme si
prorazily cestu k baru. Barmani byli zavalení objednávkami, takže
jsme si k tomu dlouhému čekání sedly.
"Kluci to dneska hrajou vražedně," řekla America.
Naklonila jsem se jí k uchu. "Proč někdo sází proti Shepovi to
nikdy nepochopím."
"Ze stejnýho důvodu, proč sázej proti Travisovi. Jsou to idioti,"
usmála se.
164
Kluk v tóze se opřed o bar vedle Americi a usmál se. "Co dneska
večer pijete dámy?"
"Koupíme si vlastní pití, díky," řekla America čelem v před.
"Jsem Mike," řekl a pak ukázal na svého kamaráda. "Tohle je
Logan."
Zdvořile jsem se usmála, dívajíc se na Americu, která dělala svůj
nejlepší jdi-pryč výraz. Barmanka si vzala naše objednávky a pak
kývla za nás, otáčejíc se, aby připravila Američino pití. Přinesla nám
hranatou sklenici plnou růžové, napěněné kapaliny a tři piva. Mike jí
podal nějaké peníze a ona kývla.
"Tohle je něco jinýho," řekl Mike, prohlížející si dav.
"Jo," řekla naštvaně America.
"Viděl jsem tě tam tancovat," řekl mi Logan a kývnul k parketu.
"Vypadala jsi dobře."
"Ehm…díky," řekla jsem a snažila se být zdvořilá, obávala jsme
se, protože Travis byl jen pár stop od nás.
"Chceš tancovat?" zeptal se.
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, díky. Jsem tu se svým-,"
"Přítelem," řekl Travis, který se zjevil odnikud. Díval se na kluky
stojící před námi a oni trochu couvli, jasně zastrašení.
America nemohla zadržet samolibý úsměv, když kolem ní
Shepley omotal ruce. Travis kývnul na druhou stranu místnosti.
"Vypadněte, hned."
Kluci se podívali na Americu a na mě a pak udělali pár kroků
vzad, než se vmísili do davu.
Shepley políbil Americu. "Nemůžu tě nikam vzít!" Zasmála se a
já se usmála na Travise, který se na mě naštvaně díval.
"Co?"
"Proč jsi ho nechala koupit ti pití?"
Když si America všimla Travisovi nálady pustila se Shepleyho.
"Nenechaly jsme je, Travisi. Říkala jsem jim ať to nedělají."
Travis mi vzal láhev z ruky. "Tak co je pak tohle?"
"To myslíš vážně?" zeptala jsem se.
"Ano, myslím to kurevsky vážně," řekl, házejíc láhev do koše
vedle baru. "Říkal jsem ti to stokrát…nemůžeš si brát pití od cizích
kluků. Co kdyby ti do něj něco dali?"
165
America zvedla svojí sklenici. "To pití jsme nikdy neměly z
dohledu, Trave. Přeháníš to."
"S tebou se nebavím," řekl Travis a jeho oči se bořili do mých.
"Hej!" řekla jsem okamžitě naštvaná. "Takhle s ní nemluv."
"Travisi," varoval ho Shepley. "nech to bejt."
"Nelíbí se mi, když necháváš jiný kluky kupovat ti pití," řekl
Travis.
Nadzdvihla jsem obočí. "Snažíš se vyvolat hádku?"
"Vadilo by ti vejít do baru a vidět mě dělit se o pití s nějakou
holkou?"
Jednou jsem kývla. "Dobře. Teď jsi ke všem holkám lhostejný.
Chápu to. Měla bych vyvinout stejné úsilí."
"To by bylo fajn." Jasně se snažil ovládnout svůj temperament a
bylo trochu znervózňující stát na špatné straně jeho hněvu. Z očí mu
pořád vyzařoval vztek a vrozená touha jít do útoku se probublala na
povrch. "Budeš muset zkrotit tohle chování žárlivého přítele, Travisi.
Neudělala jsem nic špatnýho."
Travis po mě střelil nevěřícným pohledem. "Přišel jsem sem a
nějakej kluk ti kupoval pití!"
"Nekřič na ní!" řekla America.
Shepley položil ruku Travisovi na rameno. "Všichni jsme dost
pili. Pojďme odtud prostě vypadnout." Shepleyho obvyklý
uklidňující efekt se v Travisovi ztratil a já byla najednou naštvaná, že
jeho vztek ukončil noc.
"Musím říct Finchovi, že odcházíme," zabručela jsem a ramenem
si prorazila cestu kolem Travise na parket. Zápěstí mi obalila teplá
ruka. Otočila jsem se a uviděla nelítostné sevření Travisových prstů.
"Půjdu s tebou."
Vykroutila jsem ruku ze sevření. "Jsem plně schopná ujít sama
pár kroků, Travisi. Co to s tebou je?"
Uprostřed jsem zahlédla Finche a protlačila si cestu k němu. "My
odcházíme!"
"Cože?" křičel Finch přes muziku.
"Travis má pitomou náladu! Odcházíme!"
166
Finch obrátil oči v sloup a zavrtěl hlavou, sledujíc jak opouštím
parket. Zrovna když jsem si všimla Americi a Shepleyho, byla jsem
stažená dozadu klukem v pirátském kostýmu.
"Kam si myslíš, že jdeš?" usmál se a přiskočil ke mně.
Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou na hloupý obličej, který
udělal. Akorát když jsem se otočila, abych šla pryč, chytil mě za
ruku. Netrvalo mi dlouho uvědomit si, nesahá na mě ale pro mě-pro
ochranu.
"Vau!" zavolal, dívajíc se mimo mě vytřeštěnýma očima.
Travis se hnal na parket a vystřelil pěstí pirátovi rovnou do
obličeje, ta síla nás poslala oba na zem. S dlaněma na podlaze jsem
zamrkala, ohromená nevírou. Na rukách jsem cítila něco teplého a
vlhkého, otočila jsem je a zhrozila se. Byly pokryté krví z klukova
nosu. Ruku měl položenou na tváři, ale jasně červená tekutina mu
stékala po předloktí, když se svíjel na podlaze. Travis se natáhl, aby
mě zvedl, zdál se stejně v šoku jako já. "Ach do prdele! Jsi v
pořádku, holoubku?"
Když jsem se dostala na nohy, vytrhla jsem ruku z jeho. "Zbláznil
ses?"
America mě popadla za zápěstí a táhla davem na parkoviště.
Shepley odemkl a potom co jsem vklouzla na svoje místo, Travis se
ke mně otočil.
"Mrzí mě to, holubičko. Nevěděl jsem, že tě drží."
"Tvoje pěst byla dva centimetry od mýho obličeje!" řekla jsem a
chytila olejem obarvený ručník, co po mě hodil Shepley. Naštvaně
jsem si otírala krev z rukou.
Z vážnosti situace mu potemněl obličej a cukl sebou.
"Nerozmáchl bych se, kdybych si myslel, že můžu praštit tebe. Víš
to, že jo?"
"Zmlkni, Travisi. Prostě zmlkni," řekla jsem, zírajíc na zadek
Shepleyho hlavy.
"Holoubku…" začal Travis.
Shepley praštil rukou do volantu. "Drž hubu, Tavisi! Už si řekl,
že tě to mrzí, teď drž kurva hubu!"
167
Zbytek cesty domů uběhl v naprostém tichu. Shepley sklonil
svojí sedačku dopředu a pustil mě ven z auta, podívala jsem se na
Americu, která s porozuměním přikývla.
Políbila Shepleyho na dobrou noc. "Uvidíme se zítra, miláčku."
Shep odevzdaně kývl a políbil jí. "Miluju tě."
Prošla jsem kolem Travise k Američinu autu a on popoběhl vedle
mě. "No tak. Neodcházej naštvaná."
"Ach, já nejsem naštvaná. Jsem vzteky bez sebe."
"Potřebuje nějaký čas na uklidnění, Travisi," varovala ho
America a odemkla dveře. Když zámek na straně spolujezdce cvakl,
Travis přidržel ruku na dveřích. "Neodcházej, holubičko. Byl jsem
mimo. Omlouvám se."
Zvedla jsem ruku a ukázala mu zbytky zaschlé krve na dlaních.
"Zavolej mi až vyrosteš."
Bokem se opřel o dveře. "Nemůžeš odejít."
Nadzdvihla jsem obočí a Shepley doběhl k autu vedle nás.
"Travisi, jsi opilej. Chystáš se udělat obrovskou chybu. Prostě jí nech
jet domů, uklidnit se…oba si můžete promluvit ráno až budete
střízlivý."
Travisův výraz se zkroutil zoufalstvím. "Ona nemůže odejít," řekl
a díval se mi přímo do očí.
"Tohle nebude fungovat, Travisi," řekla jsem a zatáhla za dveře.
"Uhni!"
"Co tím myslíš, že to nebude fungovat?" zeptal se Travis a
popadl mě za ruku.
"Myslím ten smutnej obličej. Neskočím ti na to," řekla jsem a
odtáhla se.
Shepley moment sledoval Travise a pak se otočil ke mně.
"Abby…tohle je chvíle o který jsem mluvil. Možná bys měla…"
"Nepleť se do toho, Shepe," vyštěkla America, startujíc auto.
"Posral jsem to. Hodně jsem to posral, holoubku, ale musíš mi to
odpustit."
"Ráno budu mít na zadku obrovskou modřinu! Praštil jsi toho
kluka, protože jsi byl naštvanej na mě! Co by mi to mělo napovědět?
Právě teď jsou tady všude vyvěšený červený vlajky!"
168
"Nikdy v životě jsem nepraštil holku," řekl, překvapený mými
slovy.
"A já nehodlám být první!" řekla jsem a zatáhla za dveře. "Uhni,
sakra!"
Travis kývl a pak o krok ustoupil. Sedla jsem si vedle Americi a
zabouchla dveře. Zařadila zpátečku a Travis se sehnul, aby se na mě
podíval okýnkem.
"Zavoláš mi zítra, že jo?" řekl a dotkl se čelního skla.
"Prostě jeď, Mare," řekla jsem, vyhýbajíc se jeho pohledu.
Ta noc byla dlouhá. Pořád jsme se dívala na hodiny a hrozila se,
když ukazovaly, že uplynula další hodina. Nemohla jsem přestat
přemýšlet o Travisovi a o tom jestli mu mám zavolat nebo ne,
uvažujíc zda je taky vzhůru. Nakonec jsem si nasadila sluchátka od
iPodu a pustila každou hlasitou, nesnesitelnou písničku z playlistu.
Naposledy, když jsem se podívala na hodiny bylo po čtvrté. Ptáci už
venku za oknem švitořili a já se usmála, když mi začala těžknou
víčka. Zdálo se to jako o pár momentů později, když jsem uslyšela
zaklepání na dveře a pak jimi proklouzla America. Vytáhla mi
sluchátka z uší a dopadla na židli u stolu.
"Dobré ráno, sluníčko. Vypadáš hrozně," řekla, vyfoukla z pusy
růžovou bublinu a nechala jí hlasitě prasknout.
"Zmlkni, Americo!" řekla z pod přikrývek Kara.
"Uvědomuješ si, že lidi jako ty a Travis se budete hádat, že jo?"
řekla America, dívajíc se na nehty, zatímco převalovala obrovskou
žvýkačku v puse.
Přetočila jsem se na posteli. "Máš oficiálně padáka. Jsi hrozný
svědomí."
Zasmála se. "Jen abys věděla. Kdybych ti právě teď podala svoje
klíčky, jela bys rovnou tam."
"To teda ne!"
"Jak myslíš," zazpívala.
"Je osm hodin ráno, Mare. Nejspíš jsou pořád mimo."
V tu chvíli jsem zaslechla zaklepání na dveře. Kařina paže
vystřelila z pod deky a otočila klikou. Dveře se pomalu otevřely,
odhalujíc Travise.
169
"Můžu dovnitř?" zeptal se tichým, chraplavým hlasem. Fialové
kruhy pod očima oznamovaly nedostatek spánku, jestli vůbec spal.
Posadila jsem se na posteli, překvapená jeho vyčerpaným
vzhledem. "Jsi v pořádku?"
Vešel dovnitř a padl přede mnou na kolena. "Je mi to hrozně líto,
Abby. Omlouvám se," řekl, omotal mi ruce kolem pasu a zabořil mi
obličej do klína. Chovala jsem v náručí jeho hlavu a podívala se na
Americu.
"Já, ehm…půjdu," řekla, nemotorně tápajíc po klice.
Kara si promnula oči a povzdychla si, pak popadla tašku na
sprchování. "Jsem vždycky velmi čistá, když jsi kolem, Abby,"
zamručela a zabouchla za sebou dveře.
Travis se na mě podíval. "Já vím, že blázním, když přijde na tebe,
ale bůh ví, že se snažím, holoubku. Nechci tohle podělat."
"Tak to nedělej."
"Je to pro mě těžký, víš. Mám pocit jakoby sis měla každou
vteřinou uvědomit co za kreténa jsem a opustíš mě. Když jsi minulou
noc tancovala, viděl jsem tucet dalších kluků tě sledovat. Přišel jsem
k baru a uviděl tě tomu týpkovi děkovat za pití. Pak tě chytil ten hajzl
na parketu."
"Nevidíš mě rozdávat rány po každý, když s tebou mluví nějaká
holka. Nemůžu pořád zůstávat zamčená v tvým bytě. Budeš muset
začít zvládat temperament."
"Zapracuju na tom. Nikdy předtím jsem nechtěl přítelkyni,
holoubku. Nejsem zvyklý se ohledně někoho takhle cítit…ohledně
nikoho. Jestli se mnou budeš mít trpělivost, přísahám, že na to
přijdu."
"Něco si ujasněme; nejsi kretén, jsi úžasný. Nezáleží na tom kdo
mi koupí pití, kdo mě požádá o tanec, nebo kdo se mnou flirtuje.
Domů půjdu s tebou. Žádal jsi mě abych ti věřila, ale zdá se, že ty
nevěříš mě."
Zamračil se. "Tohle není o důvěře."
"Jestli si myslíš, že tě opustím kvůli dalšímu klukovi co půjde
kolem, pak ve mně nemáš moc víry."
Chytil mě pevněji. "Nejsem pro tebe dost dobrý, holoubku. To
neznamená, že ti nevěřím, jen se připravuju na nevyhnutelné."
170
"To neříkej. Když jsme sami, jsi perfektní. My jsme perfektní.
Ale pak někoho necháš to zničit. Nečekám otočku o sto osmdesát
stupňů, ale musíš přestat s rvačkama. Nemůžeš chodit a mlátit kolem
sebe pokaždé, když se na mě někdo podívá."
Přikývl. "Udělám všechno co chceš. Jen…řekni mi, že mě
miluješ."
"Ty víš, že jo."
"Potřebuju tě to slyšet říct," řekl, obočí stažené k sobě.
"Miluju tě," řekla jsem a rty se dotkla jeho. "Teď už přestaň být
takový děcko."
Zasmál se a zalezl za mnou do postele. Následující hodinu jsme
strávili na stejném místě pod dekami, smíchem a líbáním a sotva
jsme si všimli, když se Kara vrátila ze sprchy.
"Můžeš jít ven? Chci se oblíknout," řekla Kara Travisovi,
utahujíc si župan.
Travis mi dal pusu na tvář a pak šel na chodbu. "Uvidíme se za
chvilku."
Padla jsem na polštář, když se Kara prohrabovala skříní. "Z čeho
jsi tak šťastná?" zabručela.
"Z ničeho," povzdychla jsem si.
"Víš co to je závislost, Abby? Tvůj kluk je ukázkový případ, což
je děsivý s ohledem na to, že přešel z naprostého nerespektu k
holkám k tomu, že tě potřebuje k dýchání."
"Možná potřebuje," řekla jsme a odmítala nechat si zkazit náladu.
"Neuvažuješ o tom co to je? Chci tím říct…byl s polovinou holek
v týhle škole. Proč ty?"
"Říkal, že jsem jiná."
"Jasně, že jo. Ale proč?"
"Proč se staráš?" odsekla jsem.
"Je nebezpečný potřebovat někoho tak moc. Snažíš se ho
zachránit a on doufá, že můžeš. Vy dva jste katastrofa."
Usmála jsem se na strop. "Nezáleží na tom co nebo proč. Když je
to dobrý, Karo…je to krásný."
Obrátila oči v sloup. "Jsi beznadějná."
Travis zaklepal na dveře a Kara ho pustila dál.
171
"Jdu se učit do společenský místnosti. Hodně štěstí," řekla tím
nejneupřímějším hlasem jaký svedla.
"Co to mělo znamenat?" zeptal se Travis.
"Řekla, že jsme katastrofa."
"Řekni mi něco co nevím," usmál se. Oči měl najednou
soustředěné a políbil mě na citlivou kůži pod uchem. "Proč se mnou
nejdeš domů?"
Položila jsem mu ruku na záda a povzdychla si nad pocitem jeho
rtů na pokožce. "Myslím, že zůstanu tady. Jsem v tvým bytě pořád."
Zvedl hlavu. "No a? Nelíbí se ti tam?"
Dotkla jsem se jeho tváře a vzdychla. Tak rychle si začal dělat
starosti. "Jasně, že jo, ale nebydlím tam."
Přejel mi špičkou nosu nahoru po krku. "Chci tě tam. Chci tě tam
každou noc."
"Nenastěhuju se k tobě," řekla jsem a zavrtěla hlavou.
"Nežádal jsem tě, aby ses ke mě nastěhovala. Řekl jsem, že tě
tam chci."
"To je to samý!" smála jsem se.
Travis se zamračil. "Opravdu se mnou dneska večer nezůstaneš?"
Zavrtěla jsem hlavou a on cestoval očima ke stropu. Mohla jsem
skoro vidět jak se mu v mozku otáčí kolečka. "Co vymýšlíš?" zeptala
jsem se s přimhouřenýma očima.
"Snažím se vymyslet další sázku."
172
Kapitola 12
Dva z druhu
HODILA JSEM SI DO PUSY MALOU, bílou pilulku, polkla a
zapila jí velkou sklenicí vody. Stála jsem uprostřed Travisovi
ložnice, jen v podprsence a kalhotkách a připravovala se obléknout si
pyžamo.
"Co to je?" zeptal se z postele Travis.
"Ehm…můj prášek."
Zamračil se. "Jaký prášek?"
"Prášek, Travisi. Ještě jsi nedoplnil horní šuplík a poslední věc, o
kterou si potřebuju dělat starosti je jestli dostanu nebo nedostanu
periodu."
"Ach."
"Jeden z nás musí být zodpovědný," řekla jsem s nadzdviženým
obočím.
"Můj bože, jsi sexy," řekl Travis a podepřel si hlavu rukou.
"Nejhezčí holka na Easternu je moje přítelkyně. To je šílený."
Protočila jsem oči, přetáhla si fialové hedvábí přes hlavu a vlezla
za ním do postele. Sedla jsem si mu obkročmo na klín a líbala ho na
krk, zasmála jsem se, když nechal hlavu padnout na čelo postele.
"Znova? Ty mě zabiješ, holoubku."
"Nemůžeš umřít," řekla jsem a pokryla mu tvář polibky. "Na to si
zatraceně důležitý."
"Ne, nemůžu umřít protože je tu příliš mnoho idiotů,
zakopávajících přes sebe, aby mohli na moje místo! Možná budu žít
věčně, jen jim na truc!"
Zasmála jsem se mu proti ústům a on mě převrátil na záda. Jeho
prsty vklouzly pod jemnou, fialovou stuhu zavázanou na ramenou a
stáhl jí dolů, líbajíc kůži pod ní.
"Proč já, Trave?"
Nadzvedl se a pátral mi v očích. "Co tím myslíš?"
173
"Byl jsi se všema těma holkama, odmítal se usadit, odmítal si vzít
dokonce jen telefonní číslo….tak proč já?"
"Odkud to vzešlo?" řekl a placem mě hladil na tváři.
Pokrčila jsem rameny. "Jsem jen zvědavá."
"Proč já? Půlka chlapů na Easternu čeká až to poseru."
Nakrčila jsem nos. "To není pravda. Neměň téma."
"Je to pravda. Kdybych tě nepronásledoval od začátku školy,
měla bys víc Parkerů Hayesů následujících tě kolem. On je jenom
příliš sebestředný na to, aby se mě bál."
"Vyhýbáš se otázce! A mizerně, abych řekla pravdu."
"Dobře! Proč ty?" po tváři se mu rozlil úsměv a sklonil se, aby se
rty dotkl mých. "Měl jsem pro tebe slabost už od té noci prvního
zápasu."
"Cože?" řekla jsem pochybovačně.
"Je to pravda. Ty v kašmíru, celá od krve? Vypadala jsi absolutně
bláznivě," zasmál se.
"Díky."
Jeho úsměv zmizel. "Bylo to když ses na mě podívala. To byl ten
moment. Měla jsi vytřeštěný oči, nevinný pohled…žádný předstírání.
Nedívala jsi se na mě jako bych byl Travis Maddox," obrátil oči v
sloup nad vlastními slovy, "dívala jsi se na mě jako bych byl…já
nevím, člověk, hádam."
"Novinka, Trave. Ty jsi člověk."
Odhrnul mi ofinu z obličeje. "Ne, než jsi přišla byl Shepley
jediný kdo se ke mně choval jako ke komukoli dalšímu. Nebyla jsi
celá nesvá, neflirtovala jsi, nebo sis neprojížděla prstama ve vlasech.
Viděla jsi mě."
"Byla jsem k tobě naprostá mrcha, Travisi."
Políbil mě na krk. "To zpečetilo dohodu."
Sklouzla jsem mu rukama dolů po zádech a do boxerek.
"Doufám, že se tohle brzy zevšední. Nehádám, že mě brzy omrzíš."
"Slibuješ?" zeptal se s úsměvem.
Na nočním stolu mu zazvonil telefon a on se usmál, držíc si ho u
ucha. "Jo?...Ach, sakra ne, mam tu u sebe holoubka. Zrovna jsme se
chystali do postele…Zavři kurva hubu, Trante, to není
vtipný…Vážně? Co dělá ve městě?" Podíval se na mě a povzdychl si.
174
"Dobře. Budeme tam za půl hodiny…Slyšel jsi mě, idiote. Protože
bez ní nikam nejdu, proto. Chceš, abych ti jí napálil do držky, až tam
přijdu?" Travis zavěsil a zavrtěl hlavou.
Nadzdvihla jsem obočí. "To byla nejpodivnější konverzace jakou
jsem kdy slyšela."
"To byl Trent. Thomas je ve městě a u mýho táty je pokerovej
večer."
"Pokerový večer?" polkla jsem.
"Jo, obvykle mě oberou o všechny peníze. Švindlířský bastardi."
"Mám se za třicet minut setkat s tvojí rodinou?"
Podíval se na hodinky. "Za dvacet sedmi minut, abych byl
přesný."
"Ach můj bože, Travisi!" zakvílela jsem a vyskakovala z postele.
"Co to děláš?" povzdychl si.
Prohrabovala jsem se skříní, natáhla si džíny skákajíc nahoru a
dolu a pak si stáhla přes hlavu noční košili a hodila jí Travisovi do
obličeje.
"Nemůžu uvěřit, žes mi dal dvacet minut na přípravu než se
seznámím s tvojí rodinou! Měla bych tě na místě zabít!"
Sundal si mojí noční košili z očí a smál se mojí zoufalé snaze
vypadat reprezentativně. Popadla jsme černé véčkové tričko a
uhladila si ho do správné pozice, pak jsem utíkala do koupelny,
vyčistila si zuby a učesala vlasy. Travis přišel za mě, oblečený a
připravený a omotal mi paže kolem pasu.
"Vypadam hrozně!" řekla jsem a mračila se do zrcadla.
"Uvědomuješ si vůbec jak jsi krásná?" zeptal se a líbal mě na krk.
Odfrkla jsem si, uháněla do jeho pokoje obout si boty na
podpatku, pak jsem vzala Travise za ruku, když mě vedl ke dveřím.
Zastavila jsem se, zapnula si černou koženou bundu a vlasy si stáhla
gumičkou do pevného drdolu, připravená na bouřlivou jízdu do
domu jeho táty.
"Uklidni se, holubičko. Je to jen banda chlapů, sedících okolo
stolu."
"Tohle je poprvé, kdy se setkám s tvým tátou a bratry…se všema
najednou…a ty po mě chceš, abych se uklidnila?" řekla jsem a
vylezla za něj na motorku.
175
Otočil krk a dotýkal se mojí tváře, když mě políbil. "Zamilujou si
tě, přesně jako já."
Když jsme dorazili, rozpustila jsem si vlasy a několikrát si je
prohrábla prsty než mě Travis provedl dveřmi.
"Ježíši Kriste! To je oslí prdel!" zavolal jeden kluků.
Travis jednou kývl. Snažil se vypadat naštvaně, ale viděla jsem
jak je nadšený, že svoje bratry vidí. Dům byl starý, se žlutými a
hnědými tapetami a sešlapaným koberecem s různými odstíny hnědé.
Prošli jsme chodbou do pokoje přímo naproti s dokořán otevřenými
dveřmi. Kouř se valil na chodbu a bratři s otcem seděli všichni u
kulatého, dřevěného stolu s neladícími židlemi.
"Hej, hej…bacha na jazyk kolem mladé dámy," řekl táta, doutník
mu při mluvení poskakoval v puse.
"Holoubku, tohle je můj táta Jim Maddox. Tati, tohle je
holubička."
"Holubička?" zeptal se Jim s pobaveným výrazem ve tváři.
"Abby," usmála jsem se a potřásla si s ním rukou.
Travis ukázal na bratry. "Trenton, Taylor, Tyler, Thomas."
Všichni kývli a všichni kromě Thomase vypadali jako starší
verze Travise; na ježka ostříhané vlasy, hnědé oči, trička napnutá
přes vypracované svaly a pokrytí tetováním. Thomas měl na sobě
košili a povolenou kravatu, zelené oči a tmavé blond vlasy asi o
palec delší.
"Má Abby příjmení?" zeptal se Jim.
"Abernathy," kývla jsem.
"Rád tě poznávám, Abby," řekl s úsměvem Thomas.
"Opravdu rád," řekl Trent a věnoval mi rozpustilý úsměv. Jim mu
dal pohlavek a on vyjekl. "Co jsem řekl?" ptal se a mnul si hlavu.
"Posaď se, Abby. Sleduj nás jak obereme Travise o peníze," řekl
jeden z dvojčat. Nedokázala jsem říct, který je který; oba byli
naprosté kopie toho druhého, dokonce i jejich tetování ladilo.
Místnost byla posetá obrázky z pokerových her, fotkami
pokerových legend s Jimem a tím, o kom jsem předpokládala, že byl
Travisův dědeček a starožitnými kartami podél polic.
"Znáte Stu Ungera?" zeptala jsem se a ukázala na zaprášenou
fotku.
176
Jimovi přimhouřené oči se zaleskly. "Ty víš kdo je Stu Unger?"
Přikývla jsem. "Můj táta je taky fanoušek."
Vstal a ukázal na vedlejší obrázek. "A tohle tady je Doyle
Brunson."
Usmála jsem se. "Táta ho jednou viděl hrát. Je neuvěřitelnej."
"Travisův děda byl profesionál…my tady bereme poker velmi
vážně," usmíval se Jim.
Sedla jsem si mezi Travise a jednoho z dvojčat, zatímco Trenton
dovedně míchal balíček. Kluci vyndali hotovost a Jim jim rozdělil
žetony.
Trenton nadzvedl jedno obočí. "Chceš hrát, Abby?"
Zdvořile jsem se usmála a zavrtěla hlavou. "Nemyslím si, že
bych měla."
"Nevíš jak?" zeptal se Jim.
Nemohla jsem zadržet úsměv. Jim vypadal tak vážně, skoro
otcovsky. Věděla jsem jakou odpověď očekává a nesnášela jsem, že
bych ho měla zklamat.
Travis mě políbil na čelo. "Hraj…budu tě učit."
"Měla bys prostě políbit svoje prachy na rozloučenou, Abby,"
zasmál se Thomas.
Stiskla jsem rty dohromady, sáhla do kabelky a vytáhla dvě
padesátky. Podala jsem je Jimovi a trpělivě čekala až mi je vymění
za chipy. Trenton stáhl rty do samolibého úsměvu, ale já ho
ignorovala.
"Mám v Travisovi výukové schopnosti plnou důvěru," řekla
jsem.
Jeden z dvojčat spráskl ruce dohromady. "K čertu jo! Dneska
zbohatnu!"
"Pojďme tentokrát začít malou," řekl Jim a hodil do hry
pětidolarový žeton.
Trenton rozdal a Travis mi složil karty. "Hrála jsi někdy karty?"
"Už to nějaký čas bude," kýval jsem.
"Prší se nepočítá, princezno," řekl Trenton, dívající se do karet.
"Zavři tlamu, Trente," řekl Travis a podíval se na bratra a pak
zpátky na moje karty. "Máš náběh na nejvyšší karty, čísla ti jdou po
sobě a jestli budeš mít opravdu štěstí, tak ve stejný barvě."
177
První kolo se mi Travis koukal do karet a já zase jemu. Často
jsem kývala a usmívala se, hrála jsem, když se mi řeklo. Oba, Travis
i já jsme prohráli a moje žetony se na konci prvního kola ztenčily.
Potom co Thomas rozdal karty na začátku druhého kola,
nenechala jsem Travise podívat se mi do karet. "Myslím, že to
zvládnu," řekla jsem.
"Určitě?" zeptal se.
"Jsem si jistá, zlato," usmála jsem se.
O tři kola později jsem vyhrála zpátky svoje chipy a obrala
ostatní o jejich žetony párem es, rovnýma a vysokýma kartama. ¨
"Kravina!" skuhral Trenton. "Začátečnický štěstí je na hovno!"
"Máš rychlýho žáka, Trave," řekl Jim, pohybující ústy proti
doutníku. Travis si usrkl piva. "Jsem na tebe hrdej, holubičko!" Oči
mu zářily vzrušením a jeho úsměv byl jiný než jsem ho kdy viděla.
"Díky," usmála jsem se.
"Kdo neumí, učí," řekl Thomas s úsměvem.
"Velmi vtipné, kreténe," zamumlal Travis.
O čtyři hry později jsem dopila zbytek piva a přimhouřila oči na
jediného muže u stolu, který nesložil. "Jsi na tahu, Taylore.
Budešděcko nebo se k tomu postavíš jako chlap?"
"Seru na to," řekl a hodil svoje poslední žetony na stůl.
Travis se na mě podíval vzrušenýma očima. Připomnělo mi to oči
těch, kteří sledovali jeho zápasy.
"Co máš, holubičko?"
"Taylore?" pobídla jsem ho.
Po tváři se mi rozšířil široký úsměv. "Flush!" usmál se a rozložil
karty lícem nahoru.
Pět párů očí se otočilo ke mně. Prohlédla jsem si stůl a pak plácla
kartami dolů.
"Koukejte a plačte, kluci! Esa a osmičky!" řekla jsem se
smíchem.
"Full House? Co tokurva?" zanaříkal Trent.
"Promiň. Vždycky jsem to chtěla říct," řekla jsem a přitahovala si
žetony.
Thomas přimhouřil oči. "Tohle nebylo jen začátečnickýštěstí.
Ona hraje."
178
Travis se chvíli díval na Thomase a pak na mě. "Už jsi předtím
hrála, holoubku?"
Stiskal jsem rty k sobě a pokrčila rameny, snažila jsem se o svůj
nejnevinnější úsměv. Travis zaklonil hlavu a vybuchl smíchy.
Pokoušel se mluvit, ale nemohl, pak praštil pěstí do stolu.
"Tvoje holka nám zrovna dala na prdel!" řekl Taylor a ukazoval
na mě.
"TO KURVA NENÍ MOŽNÝ!" zakvílel Trenton a vstal.
"Dobrej plán, Travisi. Přivést si karetního žraloka na pokerový
večer," řekl Jim, mrkajíc na mě.
"Nevěděl jsem to!" vrtěl hlavou.
"Blbost!" řekl Thomas a pozoroval mě.
"Nevěděl!" řekl přes smích Travis.
"Nerad ti to říkám, brácho. Ale myslím, že jsem se zrovna
zamiloval do tvojí holky," řekl Tyler.
"Hej, tak bacha," řekl Travis, jeho úsměv se rychle změnil v
grimasu.
"Tak jo. Šel jsem na tebe zlehka, Abby, ale teď vyhraju svoje
peníze zpátky," varoval mě Trenton.
Travis už byl několik kol venku a sledoval pokusy svých bratrů
získat zpátky co nejvíce peněz. Kolo za kolem, jsem je obrala o
jejichžetony a kolo za kolem mě Thomas pozoroval čím dál tím víc
pozorně. Pokaždé, když jsem položila svoje karty dolů, Travis a Jim
se zasmáli, Taylor zanadával, Tyler mi vyznával nehynoucí lásku a
Trenta chytl plnohodnotný záchvat vzteku.
Proměnila jsem si žetony a dala jim všem sto dolarů jakmile jsme
se usadili v obýváku. Jim odmítl, ale bratři s vděkem přijali. Travis
mě popadl za ruku a šli jsme ke dveřím. Viděla jsem, že není
nadšený, tak jsem mu stiskla prsty.
"Co se děje, miláčku?"
"Zrovna jsi jim dala čtyři sta babek, holoubku!" zamračil se
Travis.
"Kdyby to byl pokerový večer v Sig Tau, nechala bych si je.
Nemůžu okrást tvoje bratry při prvním setkání."
"Oni by si tvoje peníze nechali!" řekl.
179
"A já bych kvůli tomu neztratil ani minutu spánku," zasmál se
Tyler.
Thomas na mě tiše zíral z rohu místnosti.
"Proč tak civíš na mojí holku, Tommy?"
"Jaké jsi říkala, že je tvoje příjmení?" zeptal se Thomas.
Nervózně jsem přešlápla. Travis si všiml mého neklidu, otočil se
k bratrovi a dal mi ruku kolem pasu. Nebyla jsem si jistá jestli to děla
v ochranné reakci, nebo se opřel kvůli tomu co jeho bratr
možnářekne.
"Abernathy. Co s tím?"
"Vidím proč sis to nedal dohromady před dnešním večerem,
Trave, ale teď už nemáš omluvu," řekl domýšlivě Thomas.
"O čem to kruva mluvíš?" zeptal se Travis.
"Nejsi náhodou příbuzná s Mickem Abernathy?" zeptal se
Thomas.
Všechny hlavy se otočily ke mně a já si nervózně prohrábla vlasy
prstama. "Jak znáš Micka?"
Travis otočil hlavu a podíval se mi do očí. "Je to jeden z
nejlepších pokerových hráčů, který kdy žil. Ty ho znáš?"
Zašklebila jsem se, věděla jsem, že mu nakonec budu musetříct
pravdu. "Je to můj otec."
Celá místnost explodovala.
"TO NENÍ KURVA MOŽNÝ!"
"JÁ TO VĚDĚL!"
"PRÁVĚ
JSME
HRÁLI
S
DCEROU
MICKA
ABERNATHYHO!"
"MICK ABERNATHY? DOPRDELE!"
Thomas, Jim a Travis jediní nekřičeli. "Říkala jsem vám lidi, že
bych neměla hrát," řekla jsem.
"Kdybys řekla, že jsi dcera Micka Abernathyho, myslím, že bych
tě bral mnohem vážněji," řekl Thomas.
Podívala jsem se po Travisovi, který na mě hleděl v úžasu. "Ty
jsi Šťastná třináctka?" zeptal se s trochu zamlženýma očima.
Trenton vstal a ukázal na mě, pusu otevřenou do kořán."Šťastná
třináctka v našem domě! To není možný! Nemůžu tomu kurva
uvěřit!"
180
"Tuhle přezdívku mi dali noviny. A příběh nebyl úplně přesný,"
řekla jsem a vrtěla se.
"Musím vzít Abby domů, kluci," řekla Travis a pořád na mězíral.
Jim se na mě podíval přes okraj brýlí. "Proč nebyl přesný?"
"Nevzala jsem tátovi štěstí. Chci tím říct, jak směšný," zasmála
jsem se a nervózně si točila vlasy kolem prstu.
Thomas zavrtěl hlavou. "Ne, Mick dal ten rozhovor. Řekl, že o
půlnoci tvých třináctých narozenin se jeho štěstí vypařilo."
"A tvoje povstalo," dodal Travis.
"Byla si vychovaná gangstery!" řekl Trant se vzrušeným
úsměvem.
"Ehm…ne," zasmála jsem se. "Nevychovávali mě. Oni byli
prostě….hodně kolem."
"To je zatraceně zlý, Mick protahuje tvoje jméno bahnem ve
všech novinách. Byla jsi jen dítě," řekl Jim vrtíc hlavou.
"Jestli něco, tak to bylo začátečnický štěstí," řekla jsem, zoufale
jsem se snažila skrýt svoje ponížení.
"Učil tě Mick Abernathy," řekl Jim, potřásajíc užasle hlavou.
"Hrála jsi s profesionálama a vyhrávala, ve třinácti letech pro Krista
pána." Podíval se na Travise a usmál se. "Nesázej proti ní, synku.
Ona neprohrává."
Potom se na mě Travis podíval, jeho obličej stále šokovaný a
zmatený. "Ehm…musíme jít, tati. Čau, kluci."
Hluboké, vzrušené tlachání Travisovi rodiny se vytratilo, když
mě táhl ven ze dveří k motorce. Zatočila jsem si vlasy do gumičky a
zapnula si bundu, čekajíc až promluví. Beze slova nasedl na motorku
a já nasedla za něj. Byla jsem si jistá, že cítí, že jsem k němu nebyla
upřímná a nejspíš je v zahanbený, že se o tak důležité části mého
života dozvěděl ve stejný čas jako jeho rodina. Čekala jsem
obrovskou hádku, když jsme se vrátili k bytu a procházela jsem si
tucet různých omluv než jsme došli ke dveřím.
Provedl mě za ruku chodbou a pak mi pomohl s bundou.
Zatáhla jsem za uzel na hlavě a vlasy mi ve vlnách spadly přes
ramena. "Vím, že jsi naštvanej," řekla jsem, neschopná se na něj
podívat. "Omlouvám se, že jsem ti to neřekla, ale není to něco o čem
mluvím."
181
"Naštvaný na tebe?" řekl. "Jsem tak nažhavenej, že nevidím
rovně. Právě si obrala moje kreténský bráchy o jejich prachy a ani jsi
nehnula brvou, u mýho táty sis získala status legendy a vím jistě, že
jsi schválně prohrála tu sázku před mým zápasem."
"Neřekla jsem, že…"
Zvedl bradu. "Myslela sis, že vyhraješ?"
"No…ne, ne tak docela," řekla jsem a zouvala si boty.
Travis se usmál. "Takže si tady se mnou chtěla být. Myslím, že
jsem se do tebe zrovna zamiloval."
"Jakto že na mě nejsi právě teď naštvaný?" zeptala jsem se,
házejíc boty do skříně.
Povzdychl si a přikývl. "Je to pěkně velký, holoubku. Měla jsi mi
to říct. Ale chápu proč jsi to neudělala. Přišla jsi sem, aby ses od toho
všeho dostala pryč. Je to jako by se otevřelo nebe…všechno teď dává
smysl."
"No, to je úleva."
"Šťastná třináctka," řekl vrtíc hlavou a přetáhl mi tričko přes
hlavu.
"Neříkej mi tak, Travisi. Není to dobrá věc."
"Jsi kurva slavná, holoubku!" řekl, překvapený mými slovy.
Rozepnul mi džíny, stáhl mi je ke kotníkům a pomohl mi z nich
vykročit.
"Můj táta mě kvůli tomu nenávidí. Pořád mi dává za vinu
všechny svoje problémy."
Travis si strhl tričko a objal mě. "Pořád nemůžu uvěřit, že přede
mnou stojí dcera Micka Abernathyho a byl jsem s tebou celou tu
dobu a neměl ani tušení."
Odstrčila jsem ho. "Nejsem dcera Micka Abernathyho, Travisi!
To je to co jsem nechala za sebou. Jsem Abby. Jen Abby!" řekla jsem
a šla ke skříni. Stáhla jsem tričko z ramínka a přetáhla si ho přes
hlavu.
Povzdychl si. "Omlouvám se. Jsem trochu omráčenej."
"Jsem to jen já!" držela jsem si ruku na hrudi a zoufale chtěla,
aby pochopil.
"Jo, ale…"
182
"Ale nic. Způsob jakým se na mě právě teď díváš? To je přesně
to, proč jsem ti to neřekla." Zavřela jsem oči. "Už tak nemůžu žít,
Trave. Dokonce ani s tebou."
"Brzdi. Uklidni se, holubičko. Nenechme se unést." Zaostřil oči a
přešel ke mně, aby mě vzal do náruče. "Nezajímá mě cos byla, nebo
co už nejsi. Chci jenom tebe."
"V tom případě hádám, že jsme v tom spolu."
Vedl mě k posteli a usmál se na mě. "Jsme to jen ty a já proti
celýmu světu, holoubku."
Stulila jsem se vedle něj na madraci. Nikdy jsem neměla v plánu,
aby někdo kromě mě a Americi věděl o Mickovi a nikdy jsem
nečekala, že můj kluk bude patřit do rodiny pokerových nadšenců.
Těžce jsem si povzdychla a přitiskla mu tvář na hruď.
"Co se děje?" zeptal se.
"Nechci, aby se to někdo dozvěděl, Trave. Nechtěla jsem, abys to
věděl ty."
"Miluju tě, Abby. Už to znovu nezmíním, dobře? Tvoje tajemství
je u mě v bezpečí," řekl a políbil mě na čelo.
"Pane Maddoxi, myslíte, že by jste to do konce hodiny mohl
zmírnit?" řekl profesor Chaney v reakci na můj smích, když se mi
Travis přitulil ke krku.
Odkašlala jsem si a cítila jak mi z tváří vyzařují rozpaky.
"To si nemyslím, Doktore Chaney. Podíval jste se na mojí holku
dobře?" řekl Travis a mávl ke mně.
"Prostě se snažte," řekl Chaney.
Třída se znovu zasmála a já zajela do židle. Travis si položil ruku
na zadní opěradlo mojí židle a přednáška pokračovala. Po rozpuštění
hodiny mě Travis doprovázel do další třídy.
"Promiň jestli jsem tě uvedl do rozpaků. Nemůžu si pomoct."
"Snaž se."
Kolem prošel Parker a já mu oplatila jeho kývnutí zdvořilým
úsměvem, oči se mu rozzářily.
"Ahoj Abby. Uvidíme se uvnitř." Vešel do třídy a Travis na něj
několik napjatých okamžiků zíral.
183
"Hej," tahala jsem ho za ruku dokud se na mě nepodíval.
"Zapomeň na něj."
"Říká klukům v domě, že mu pořád voláš."
"To není pravda," řekla jsem netečně.
"Já to vím, ale oni ne. Řekl, že jen čeká na svůj čas. Vykládal
Bradovi, že jen čekáš na správný čas se semnou rozejít a jak mu
voláš, abys mu řekla jak nešťastná jsi. Začíná mě srát."
"Má bujnou představivost." Podívala jsem se na Parkera a když
jsem se střetla s jeho pohledem usmál se, já jen koukala.
"Byla bys naštvaná, kdybych tě ještě jednou uvedl do rozpaků?"
Pokrčila jsem rameny a Travis neztrácel žádný čas, dovedl mě do
třídy, zastavil se u mého stolu a položil batoh na zem. Podíval se na
Parkera a pak mě přitáhl k sobě, jednu ruku mi položil za krk, druhou
na zadek a pak mě hluboce a odhodlaně políbil. Pracoval svými rty
proti mým způsobem, který si obvykle schovával do ložnice a já si
nemohla pomoct a sevřela jeho tričko v obou pěstech.
Šeptání a chichotání nabralo na hlasitosti jakmile vyšlo najevo,
že mě Travis nehodlá pustit nijak brzy.
"Myslím, že zrovna otěhotněla!" řekla někdo se smíchem ze
zadní části místnosti. Se zavřenýma očima jsem se odtáhla a snažila
se uklidnit. Když jsem se podívala na Travise, upíral na mě pohled se
stejný nuceným klidem.
"Jen jsem se mu snažil dát lekci," zašeptal.
"Dobrá lekce," přikývla jsem.
Travis se usmál, dal mi psu na tvář a pak se podíval na Parkera,
který na svém místě zuřil.
"Uvidíme se na obědě," mrkl.
Dopadla jsem na svoje místo a povzdychla si, snažila jsem se
setřást brnění mezi stehny.
Přežila jsem počty a když hodina skončila, všimla jsem si u dveří
stát Parkera.
"Parkere," kývla jsem, odhodlaná nedat mu reakci, ve kterou
doufal.
"Já vím, že jsi s ním. Nemusí tě na můj účet zneuctívat před celou
třídou."
184
Zastavila jsem se a připravila se k útoku. "Tak bys mohl možná
přestat říkat klukům z bratrstva, že ti volám. Zatlačíš ho příliš daleko
a mě tě nebude líto, až budeš mít jeho botu v prdeli."
Nakrčil nos. "Poslouchej se. Jsi až příliš kolem Travise."
"Ne, to jsem já. Je to jen moje stránka, o který nic nevíš."
"Ve skutečnosti jsi mi nedala opravdovou šanci, že jo?"
Povzdychla jsem si. "Nechci se s tebou hádat, Parkere. Jen to
prostě nefungovalo, dobře?"
"Ne, to není dobrý. Myslíš si, že si užívam být pro srandu celými
Easternu? Travis Maddox je ten, kterýho si všichni vážíme protože
díky němu vypadáme dobře. Využívá holky, odkopává je stranou a
dokonce i ti největší debilové na Easternu proti němu vypadají jako
Princ Krasoň."
"Kdy konečně otevřeš oči a uvědomíš si, že je teď jiný?"
"On tě nemiluje, Abby. Jsi zářivá nová hračka. I když po té scéně
co předvedl ve třídě předpokládám, že už vůbec nejsi tak zářivá."
Dala jsme mu facku s hlasitým plesknutím než jsem si uvědomila
co dělám.
"Kdybys počkala dvě vteřiny, ušetřil bych ti námahu, holoubku,"
řekl Travis a postavil si mě za sebe.
Popadla jsem ho za ruku. "Travisi, ne."
Parker vypadal trochu nervózně, když se mu na tváři začal
vybarvovat perfektní, rudý otisk mojí ruky.
"Varoval jsem tě," řekl Travis a strčil Parkera tvrdě proti zdi.
Parkerova čelist se napjala a zíral na mě. "Považuj tohle za
konec, Travisi. Teď už vidím, že vy dva jste pro sebe byli stvořený."
"Díky," řekl Travis a položil mi ruku kolem ramen.
Parker se odstrčil ode zdi a rychle zahnul za roh, aby sešel
schody a rychlým pohledem se ujistil, že ho Travis nesleduje.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Travis.
"Pálí mě ruka."
Usmál se. "To bylo drsňácký, holoubku. Jsem ohromený."
"Nejspíš mě zažaluje a já mu zaplatím cestu na Harvard. Co tady
děláš? Myslela jsem si, že se sejdeme v jídelně."
Jeden koutek rtů se mu stočil vzhůru v rozpustilém úsměvu.
"Nemohl jsem se ve třídě soustředit. Pořád cítím ten polibek."
185
Podívala jsem se do chodby a pak na něj. "Pojď se mnou."
Obočí se mu nad úsměvem stáhlo dohromady. "Cože?"
Coufala jsem, táhnouc ho za sebou dokud jsem neucítila kliku
laboratoře fyziky. Dveře se otevřely a já se podívala za sebe a
uviděla prázdnou a tmavou třídu. Zatáhla jsem ho za ruku, smějíc se
jeho zmatenému výrazu, pak jsem zamkla dveře a přitiskla ho proti
nim.
Líbala jsem ho a on se zasmál. "Co to děláš?"
"Nechci, abys ses ve třídě nemohl soustředit," řekla jsem a znovu
ho políbila. Zvedl mě nahoru a já kolem něj omotala nohy.
"Nejsem si jistý, co bych bez tebe kdy dělal," řekl, jednou rukou
mě držel nahoře a druhou si rozepínal pásek. "ale nikdy to ani nechci
zjistit. Jsi všechno co jsem kdy chtěl, holubičko."
"Jen si to pamatuj, až tě v příští pokerový hře oberu o peníze,"
řekla jsem a svlíkla si tričko.
186
Kapitola 13 14
Full House
ZATOČILA JSEM SE A SKEPTICKY ZKOUMALA svůj
odraz. Byly bílé, s hlubokým výstřihem, nebezpečně krátké a živůtek
byl držen krátkým řetízkem kamínků, které tvořily i lem kolem krku.
"Vaau! Travis se posere až tohle uvidí!" řekla America.
Protočila jsem oči. "Jak romantické."
"Vezmeš si tyhle. Nezkoušej žádný další, tohle jsou oni," řekla a
nadšeně zatleskala.
"Nemyslíš, že jsou moc krátký? Mariah Carey ukazuje míň
kůže."
America zavrtěla hlavou. "Trvám na nich."
Posadila jsem se na lavičku, zatímco si America zkoušela jedny
šaty za druhými, nerozhodnější, když přišlo na to zvolit šaty pro
sebe. Vybrala si extrémně krátké, těsné, v tělové barvě s holými
rameny.
Jely jsme její Hondou do bytu a našly Charger pryč a Tota
samotného. America vytáhla telefon, vytočila číslo a usmívala se,
když Shepley odpověděl.
"Kam jsi jel, miláčku?" kývla a pak se podívala na mě. "Proč
bych měla být naštvaná? Jaké překvapení?" řekla opatrně. Znovu se
podívala na mě, pak vešla do Shepleyho pokoje a zavřela dveře.
Pohladila jsem Totovi černá, špičatá ouška, zatímco America
něco mumlala v ložnici. Když se objevila, snažila se potlačit úsměv
na tváři.
"Co mají za lubem tentokrát?" zeptala jsem se.
"Jsou na cestě domů. Nechám Travise, aby ti to řekl sám," řekla a
křenila se od ucha k uchu.
"Ach bože…co?" zeptala jsem se.
"Právě jsem řekla, že ti to říct nemůžu. Je to překvapení."
187
Pohrávala jsem si s vlasy, dívala se na nehty a nedokázala sedět v
klidu, zatímco jsem čekala až Travis odhalí jeho nejnovější
překvapení. Narozeninová oslava, štěně-nedokázala jsem si
představit co přijde dalšího.
Hlasitý motor Shepleyho Chargeru ohlásil jejich příjezd. Kluci se
cestou po schodech smáli.
"Mají dobrou náladu," řekla jsem. "To je dobrý znamení."
Shepley vešel první. "Jen jsem nechtěl, aby sis myslela, že je tu
důvod, že on ho má a já ne."
America se postavila, aby přivítala svého kluka a omotala kolem
něj ruce.
"Jsi takový hlupáček, Shepe. Jako bych kvůli tomu mohla být
naštvaná. Kdybych chtěla bláznivýho kluka, chodila bych s
Travisem," řekla America s úsměvem, když naklonila hlavu na stranu
a políbila ho.
"Nemá to nic společnýho s tím co k tobě cítím," dodal Shepley.
Travis prošel dveřmi s čtvercovou obvazovou náplastí na zápěstí.
Usmál se na mě, pak se zhroutil na gauč a hlavu mi položil na klín.
Nemoha jsem odtrhnout oči od bandáže. "Dobře…co jsi dělal?"
Travis se usmál a stáhl mě dolů, aby mi dal pusu. Cítila jsem z
něj vyzařovat nervozitu. Navenek se usmíval, ale měla jsem zřetelný
pocti, že si není jistý jak budu reagovat na to co provedl.
"Dneska jsem udělal pár věcí."
"Jako co?" zeptala jsem se podezřívavě.
Travis se zasmál. "Uklidni se, holoubku. Není to nic špatnýho."
"Co se ti stalo se zápěstím?" řekla jsem a za prsty si přitáhla jeho
ruku. Venku zastavil burácivý dieselový motor a Travis vyskočil z
gauče, aby otevřel dveře. "Bylo kurva na čase! Jsem doma už pět
minut!" řekl s úsměvem.
Dovnitř pozadu vešel jeden muž nesoucí šedou pohovku
zabalenou v igelitu a na druhém konci další muž. Shepley a Travis
posunuli gauč-semnou a Totem stále na něm-dopředu a muži položili
nový gauč na jeho místo. Travis stáhl igelity, zvedl mě do náruče a
položil na měkké polštáře.
"Koupil jsi nový?" zeptala jsem se s úsměvem od ucha k uchu.
188
"Jo a taky pár dalších věcí. Díky hoši," řekl, když stěhováci
zvedli starý gauč a odešli s ním.
"Je s ním spojená spousta vzpomínek," ušklíbla jsem se.
"Ne takový, který bych si chtěl uchovávat." Posadil se vedle mě a
povzdychl si, chvíli mě pozoroval než si začal sundávat obvaz z
ruky. "Nevyšiluj."
Myslí se mi honilo co by mohlo být pod ním. Představovala jsem
si popáleninu, stehy, nebo něco stejně strašlivého.
Dal obvaz stranou a já zalapala po dechu nad jednoduchými,
černými písmeny vytetovanými přes vnitřní stranu zápěstí, kůže
kolem byla zarudlá a leskla se antibiotickou mastí. V nevíře jsem
zavrtěla hlavou, když jsem si přečetla slovo.
Holubička
"Líbí se ti?" zeptal se.
"Máš moje jméno vytetované na zápěstí?" říkala jsem slova, ale
můj hlas zněl cize. Mysl se mi protahovala všemi směry a stále se mi
nedařilo mluvit klidným tónem.
"Jo," řekl a políbil mě na tvář, když jsem nevěřícně zírala na
permanentní inkoust v jeho kůži.
"Snažil jsem se mu to vymluvit, Abby. Už chvíli neudělal něco
bláznivýho. Myslím, že měl absťák," řekl Shepley vrtíc hlavou.
"Co si myslíš?" zavrněl Travis.
"Nevím co si myslím," řekla jsem.
"Měl ses jí napřed zeptat, Trave," řekla America, vrtěla hlavou a
zakrývala si pusu prsty.
"Zeptat se jí na co? Jestli si můžu nechat udělat tetování?"
zamračil se a otočil se ke mně. "Miluju tě. Chci, aby všichni věděli,
že jsem tvůj."
Nervózně jsem se ošila. "Je to na trvalo, Travisi."
"Tak jako my," řekl a dotkl se mi tváře.
"Ukaž jí zbytek," řekl Shepley.
"Zbytek?" zeptala jsem se a podívala se dolů na jeho druhé
zápěstí.
Travis vstal a zvedl si tričko. Jeho působivých šest kostek se tím
pohybem protáhlo a napjalo. Travis se otočil a na jeho boku bylo
další čerstvé tetování táhnoucí se podél žeber.
189
"Co je to?" zeptala jsem se a mžourala na symboly.
"Je to hebrejsky," usmál se Travis.
"Co to znamená?"
"Píše se tam 'Patřím svojí milované a moje milovaná je moje'."
Podívala jsem se mu do očí. "Nejsi spokojený jen s jedním
tetováním, udělal sis hned dvě?"
"Je to něco co jsem vždycky říkal, že udělám až najdu tu pravou.
Potkal jsem tebe…šel jsem a nechal se tetovat." Jeho úsměv opadl,
když viděl můj výraz. "Jsi vytočená, že jo?" zeptal se a stahoval si
tričko.
"Nejsem naštvaná. Jsem jen…je to trochu omračující."
Shepley si jednou rukou přitiskl Americu k boku. "Zvykni si na
to radši hned, Abby. Travis je impulzivní a do všeho jde vždycky po
hlavě. Tohle ho uspokojí dokud ti na prst nenavlíkne prstýnek."
Američino obočí vystřelilo nahoru, napřed na mě a pak na
Shepleyho. "Cože? Zrovna spolu začali chodit!"
"Já…myslím, že se potřebuju napít," řekla jsem a šla do kuchyně.
Travis se zasmál, sledujíc mě prohrabovat se skříňkami. "Dělal si
srandu, holoubku."
"Dělal?" zeptal se Shepley.
"Nemluvil jsem o dohledné době," ujišťoval Travis. Otočil se k
Shepleymu a zabručel. "Díky moc, kreténe."
"Možná o tom teď přestaneš přemýšlet," usmál se Shepley.
Nalila jsem si panáka whisky do sklenice, zaklonila hlavu a
polkla jí všechnu najednou. Obličej se mi zkroutil, když mě tekutina
pálila v krku.
Travis mi ze zadu jemně omotal ruce kolem pasu. "Nežádám tě o
ruku, holoubku. Je to jen tetování."
"Já vím," řekla jsem a kývla hlavou, když jsem si nalívala další
pití.
Travis mi vytál láhev z ruky, zašrouboval víčko a uklidil jí
zpátky do skříňky. Když jsem se neotočila, obrátil mě za boky čelem
k němu.
"Dobře. Měl jsem si o tom s tebou napřed promluvit, ale rozhodl
jsem se koupit gauč a jedna věc vedla k druhý. Nadchnul jsem se."
190
"Tohle je na mě moc rychlý, Travisi. Zmínil jsi nastěhování se k
tobě, právě ses označkoval mým jménem, říkáš mi, že mě
miluješ…tohle je všechno strašně…rychlý."
Travis se zamračil. "Vyšiluješ. Říkal jsem ti ať nevyšiluješ."
"To je těžký! Dozvěděl ses o mým tátovi a všechno cos předtím
cítil se ještě zesílilo!"
"Kdo je tvůj táta?" zeptal se Shepley, jasně nešťastný, že je
mimo. Když jsem nevzala jeho otázku na vědomí, povzdychl si.
"Kdo je její táta?" zeptal se Americi. America odmítavě zavrtěla
hlavou.
Travisův obličej se zkroutil odporem. "Moje city k tobě nemají s
tvým tátou nic společnýho."
"Zítra jdeme na tu rande párty. Měla to být velká věc, kde
oznámíme náš vztah nebo něco a teď máš moje jméno na ruce a to
pořekadlo mluví o tom jak paříme jeden druhýmu! Je to šíleny,
jasný? Vyšiluju!"
Travis mě popadl za obličej a přitiskl pusu na mojí, pak mě zvedl
z podlahy a posadil na linku. Jeho jazyk prosil o vstup do mojí pusy a
když jsem ho pustila dál, zasténal.
Prsty mi zabořil do boků a přitáhl mě blíž. "Jsi tak zatraceně
sexy, když jsi naštvaná," řekl mi proti rtům.
"Dobře," vydechla jsem. "Jsem v klidu."
Usmál se, potěšený, že jeho plán na rozptýlení zabral. "Všechno
je pořád stejný, holoubku. Pořád jsme to jen ty a já."
"Vy dva jste blázni," řekl Shepley a vrtěl při tom hlavou.
America ho hravě plácla po rameni. "Abby dneska taky Travisovi
něco koupila."
"Americo!" zanadávala jsem.
"Našla jsi šaty?" zeptal se s úsměvem.
"Jo," omotala jsem kolem něj nohy i ruce. "Zítra budeš na řadě s
vyšilováním ty."
"Už se na to těším," řekl a stáhl mě z pultu. Mávla jsem na
Americu, když mě Travis odnášel chodbou.
V pátek po škole jsme s Americou strávily odpoledne ve městě,
přípravami a hýčkáním. Měly jsme udělané nehty na rukách i
191
nohách, voskem vydepilované chloupky na těle, bronzovou pleť a
učesané vlasy. Když jsme se vrátily do bytu, každý povrch byl
pokrytý kyticemi růží. Rudými, růžovými, žlutými a bílými-vypadalo
to tam jako v květinářství.
"Ach můj bože!" vyjekla America, když vešla do dveří. Shepley
se rozhlédl kolem sebe a tvářil se hrdě. "Šli jsme vám dvou koupit
kytky, ale ani jeden z nás si nemyslel, že by jedna kytice stačila."
Objala jsem Travise. "Vy kluci jste…jste úžasní. Děkuju."
Plácl mě po zadku. "Třicet minut do párty, holoubku."
Kluci se oblékli v Travisovom pokoji, zatímco my jsme vklouzly
do šatů u Shepleyho. Zrovna když jsem si chtěla zapnout stříbrné
střevíčky, někdo zaklepal na dveře.
"Čas vyrazit, dámy," řekl Shepley.
America vyšla ven a Shepley zapískal.
"Kde je?" zeptal se Travis.
"Abby má nějaký trable s botama. Za chviličku bude venku,"
vysvětlila America.
"To napjetí mě zabije, holubičko!" zavolal Travis.
Vyšla jsem ven, uhlazovala si šaty, zatímco Travis stál přede
mnou s prázdným obličejem. America ho dloubla loktem a on
zamrkal. "Do prdele."
"Jsi připravený začít vyšilovat?" zeptala se America.
"Nevyšiluju. Vypadá úžasně," řekl Travis.
Usmála jsem se pak se pomalu otočila dokola, abych mu ukázala
hluboký výstřih na zádech mých šatů.
"Dobře, teď vyšiluju," řekl, přešel ke mně a otočil mě.
"Nelíbí se ti?" zeptala jsem se.
"Budeš potřebovat bundu." Odběhl k věšáku a rychle mi přehodil
kabát přes ramena.
"Nemůže ho nosit celou noc, Trave," zasmála se America.
"Vypadáš krásně, Abby," řekl Shepley jako omluvu za Travisovo
chování. Travisův výraz byl bolestný, když promluvil. "Jo, vypadáš.
Vypadáš neuvěřitelně…ale nemůžeš si tohle vzít. Tvoje sukně
je…vau, tvoje nohy jsou…sukně je příliš krátká a jsou to jen
poloviční šaty! Dokonce ani nemají záda!"
Nemohla jsem zadržet úsměv. "Tak jsou udělané, Travisi."
192
"Žijete vy dva jen proto, aby jste se navzájem mučili?" zamračil
se Shepley.
"Máš delší šaty?" zeptal se Travis.
Podívala jsem se dolů. "Ze předu jsou vlastně docela normální.
Jsou to jen záda, která ukazujou moc kůže."
"Holubičko," zašklebil se při dalších slovech. "Nechci, abys byla
naštvaná, ale nemůžu tě vzít do domu bratrstva, když vypadáš takhle.
Dostanu se do rvačky během prvních pěti minut co tam budeme,
miláčku."
Postavila jsem se na špičky a políbila ho na rty. "Mám v tebe
důvěru."
"Tahle noc bude na hovno," zamračil se.
"Tahle noc bude fantastická," řekla uraženě America.
"Jen mysli na to jak jednoduché později bude je svléknout," řekla
jsem, líbajíc ho na krk.
"To je ten problém. Všichni ostatní kluci tam, budou myslet na tu
samou věc."
"Ale ty jsi jediný, který to zjistí," zabroukala jsem. Neodpověděl
a tak jsem se odtáhla, abych se podívala na jeho výraz. "Opravdu
chceš, abych se převlékla?"
Travis si prohlédl mojí tvář, šaty, nohy a pak vydechl. "Nezáleží
na tom co máš na sobě, jsi nádherná. Měl bych si na to prostě
zvyknout hned, správně?" Pokrčila jsem rameny a on zavrtěl hlavou.
"Dobře, už máme zpoždění. Jdeme."
Schoulila jsem se kvůli teplu vedle Travise, když jsme vyšli z
Shepleyho auta k Sigma Tau domu. Vzduch byl zakouřený a teplý.
Hudba duněla ze sklepa a Travis pokyvoval hlavou do rytmu. Zdálo
se, že se všichni otočili najednou. Nebyla jsem si jistá jestli zírají
protože Travis byl na rande párty, nebo protože měl na sobě plátěné
kalhoty, nebo kvůli mým šatům, ale všichni zírali.
America se naklonila a zašeptala mi do ucha. "Jsem tak ráda, že
jsi tady, Abby. Mám pocit jako bych právě vešla do filmu Molly
Ringwaldové."
"Ráda jsem pomohla," zabručela jsem.
Travis a Shepley vzali naše bundy a pak nás dovedli přes
místnost do kuchyně. Shepley vyndal z lednice čtyři piva, jedno
193
podal Americe a další mě. Stáli jsme v kuchyni a poslouchali kluky z
bratrstva mluvit o Travisových bojích. Holky ze sesterstva, které je
doprovázely byly ty samé prsaté blondýny, které následovaly Travise
do jídelny první den co jsme spolu mluvili.
Lexie byla snadno rozpoznatelná. Nemohla jsem zapomenout na
pohled do její tváře, když jí Travis shodil z klína kvůli Američině
urážce. Zvědavě mě pozorovala, zdálo se, že studuje každé moje
slovo. Věděla jsem, že je zvědavá proč zrovna mě shledal Travis
Maddox neodolatelnou a já se přistihla při vyvíjení úsilí, abych jí to
ukázala. Ruce jsem měla pořád na Travisovi, vkládala jsem chytré,
vtipné poznámky do vhodných okamžiků rozhovoru a žertovala s
ním o jeho novém tetování.
"Ty vole, nechal sis vytetovat jméno svý holky na zápěstí? Co tě
to sakra posedlo, abys to udělal?" řekl Brad.
Travis hrdě otočil ruku, aby odhalil moje jméno. "Jsem do ní
blázen," řekl, shlížejíc na mě něžnýma očima.
"Sotva jí znáš," ušklíbla se Lexie.
Nespustil ze mě oči. "Strávili jsme spolu každou vteřinu. Znám
jí." Nakrčil obočí. "Myslel jsem, že tě to vystrašilo. Teď se tím
chlubíš?"
Naklonila jsem se, abych ho políbila a pokrčila jsem rameny.
"Zalíbilo se mi."
America a Shepley šli dolů po schodech a my je ruku v ruce
následovali. Nábytek byl odstrkaný ke stěnám, aby se vytvořil
provizorní parket a jakmile jsme sešli dolů, začala hrát pomalá
písnička. Travis mě bez zaváhání odtáhl doprostřed, držel mě blízko
u sebe a položil si mojí ruku na prsa. "Jsem rád, že jsem na žádnou s
těchhle párty nikdy předtím nešel. Je správný, že jsem sem vzal jen
tebe."
Usmála jsem se a přitiskla mu tvář na hruď. Ruka, kterou měl
položenou nízko na mých zádech byla na holé kůži teplá a měkká.
"Každej na tebe v těch šatech civí," řekl. Vzhlédla jsem,
očekávajíc, že v jeho očích uvidím napětí, ale usmíval se. "Myslím,
že to je celkem cool…být s holkou, kterou chce každej."
194
Obrátila jsem oči v sloup. "Nechtějí mě. Jsou zvědaví, proč mě
chceš ty. A ať je to jakkoli, je mi líto každýho, kdo si myslí, že má
šanci. Jsem beznadějně a kompletně zamilovaná do tebe."
Na tvář mu vrhl stín bolestný pohled. "Ty víš proč tě chci?
Nevěděl jsem, že jsem ztracený dokud jsi mě nenašla. Nevěděl jsem,
že jsem osamělý dokud jsem nestrávil první noc bez tebe v mé
posteli. Jsi jediná věc, kterou jsem udělal správě. Jsi to, na co jsem
čekal, holubičko."
Natáhla jsem se a vzala jeho obličej do dlaní, on mě objal a zvedl
z podlahy. Přitiskal jsem rty na jeho a on mě políbil s citem všeho co
zrovna řekl. A právě v ten okamžik jsem si uvědomila proč si nechal
udělat to tetování, proč si vybral mě a proč jsem byla jiná. Nebyla
jsem to jen já a nebyl to jen on, bylo to to co jsme byli společně co
nás dělalo výjimečnými.
Z repráků zavibrovala rychlejší písnička a Travis mě postavil na
nohy. "Pořád chceš tancovat?"
America a Shepley se objevili vedle nás a já nadzdvihla obočí.
"Jestli si myslíš, že mi stačíš."
Travis se ušklíbl. "Zkus mě."
Pohybovala jsem boky proti jeho a rukou jela nahoru po jeho
tričku, rozepínajíc horní dva knoflíčky, Travis se zasmál a zavrtěl
hlavou, pak jsem se otočila a tancovala jsem se proti němu do rytmu.
Popadl mě za boky já sáhla dozadu a chytila ho za zadek. Naklonila
jsem se dopředu a jeho prsty se mi zaryli do kůže. Když jsem se
postavila, dotkl se rty mého ucha.
"Pokračuj takhle a brzy budeme na odchodu."
Otočila jsem se a usmála se, omotávajíc mu ruce kolem krku.
Přitiskl se ke mně a já mu vytáhla tričko a přejela rukama po zádech,
tisknouc prsty do štíhlých svalů a pak jsem se usmála zvuku, který
udělal, když jsem ochutnala jeho krk.
"Ježiši, holubičko, ty mě zabiješ," řekl, chytil lem mojí sukně a
zvedl jí nahoru dost na to, aby mi prsty přejel po stehnech.
"Hádám, že víme co je naléhavá potřeba," ušklíbla se za námi
Lexie.
America se otočila, oddupala naštvaně k Lexie. Shepley jí chytil
tak tak.
195
"Řekni to znova!" řekla America. "Jen to zkus, děvko!"
Lexie se přikrčila za svým klukem, šokovaná Američiným
chováním.
"Radši dej svýmu doprovodu náhubek, Brade," varoval Travis.
O dvě písničky později jsem měla vlasy v zadu na krku těžké a
vlhké. Travis měl líbal na kůži těsně pod uchem. "Pojď holoubku.
Potřebuju si zakouřit."
Vedl mě nahoru po schodech a pak mi vzal kabát, než mě vzal do
druhého patra. Vyšli jsme na balkón a našli tam Parkera a jeho rande.
Byla vyšší než já, s krátkými, černými vlasy staženými do pevného,
jednoduchého uzlu. Okamžitě jsem si všimla jejích špičatých bot s
nohou omotanou kolem Parkerova boku. Stála zády u cihlové zdi a
když si Parker všiml našeho příchodu, vytáhl ruku z pod její sukně.
"Abby," řekl, překvapený a bez dechu.
"Ahoj, Parkere," řekla jsem a potlačila smích.
"Jak, ehm…jak se máš?"
Zdvořile jsem se usmála. "Skvěle, ty?"
"Ehm," podíval se na svoje rande. "Abby tohle je Amber.
Amber…Abby."
"Abby Abby?"zeptala se.
Parker jí věnoval jedno rychlé, nepříjemné kývnutí. Amber mi
potřásla rukou se znechuceným výrazem ve tváři a pak se podívala
na Travise jakoby se právě setkala s nepřítelem. "Ráda tě
poznávám…myslím."
"Amber," varoval jí Parker.
Travis se zasmál a pak otevřel dveře, aby jimi mohli projít.
Parker popadl Amber za ruku a vrátili se do domu.
"To bylo…trapný," řekla jsem a vrtěla hlavou, když jsem si
založila ruce a opřela se o zábradlí. Byla zima a venku byla jen
hrstka párů. Travis byl samý úsměv. Dokonce ani Parker mu nemohl
zkazit náladu. "Aspoň se konečně posunul dál od zatracenejch
pokusů dostat tě zpátky."
"Nemyslím si, že se pokoušel dostat mě zpátky tak moc jako se
spíš snažil udržet mě od tebe."
196
Travis nakrčil nos. "Vezl ode mě jednou domů jednu holku. Teď
dělá jakoby to byl zvyk zasahovat a zachraňovat každou prvačku,
kterou jsem píchal."
Koutkem oka jsem mu věnovala ironický pohled. "Už jsem ti
říkala jak nesnáším to slovo?"
"Promiň," řekl a přitáhl si mě k boku. Zapálil si cigaretu a
zhluboka se nadechl. Kouř, který vyfoukl byl silnější než obvykle,
smíchaný se zimním vzduchem. Otočil hlavu a dlouze se podíval na
zápěstí. "Jak moc je divný, že tohle moje nový tetování je moje
nejoblíbenější a ještě se kvůli němu cítím v pohodě jen protože vím,
že tam je?"
"Dost divný." Travis nadzvedl obočí a já se zasmála. "Dělám si
srandu. Nemůžu říct, že tomu rozumím, ale je to sladký…způsobem
Travise Maddoxe."
"Když je to tak dobrý pocit mít tohle na zápěstí, nedokážu si
představit jaký to bude navlíknout ti na prst prstýnek."
"Travisi…"
"Za čtyři, nebo možná pět let," dodal.
Nadechla jsem se. "Potřebujeme zpomalit. Hodně, hodně
zpomalit."
"Nezačínej s tím, holoubku."
"Jestli to půjde dál tímhle tempem, budu vdaná a těhotná než
absolvuju. Nejsem připravená se k tobě nastěhovat, nejsem
připravená na prstýnek a rozhodně nejsem připravená se usadit."
Travis mě popadl za ramena a otočil čelem k sobě."Tohle není
'chci se vídat s dalšími lidmi' proslov, že ne? Protože já se o tebe
dělit nebudu. To kurva ani náhodou."
"Nechci se vídat s nikým jiným," řekla jsem podrážděně. Uvolnil
se a pustil mi ramena, chytajíc se zábradlí.
"Tak co teda pak říkáš?" zeptal se a zíral přes horizont.
"Říkám, že potřebujeme zpomalit. To je všechno." Přikývl, jasně
nespokojený. Dotkla jsem se jeho paže."Nebuď naštvaný."
"Zdá se to jako bychom udělali krok v před a dva kroky zpátky,
holoubku. Pokaždé když si myslím, že jsme na stejný vlně, postavíš
zeď. Nechápu to…většina holek tlačí svoje kluky do vážnýho vztahu,
mluvení o svých pocitech, dělání dalšího kroku…"
197
"Myslela jsem, že jsme se shodli na tom, že nejsem jako většina
holek?"
Frustrovaně sklopil hlavu. "Snažím se odhadovat. Kam si myslíš,
že tohle spěje, Abby?"
Přitiskal jsem rty k jeho tričku. "Když přemýšlím o svojí
budoucnosti, vidím tebe."
Travis se uvolnil a přitáhl mě blíž. Oba jsme sledovali mraky
plující po noční obloze. Světla školy byla rozesetá po tmavém bloku
a účastníci párty měli složené ruce na kabátech, když se spěchali
schovat do tepla cihlové budovy bratrstva.
Viděla jsem v Travisových očích stejný klid jako už párkrát
předtím a došlo mi, že stejně jako během ostatních nocí, byl jeho
spokojený výraz důsledkem mého ujištění.
Zažila jsem nejistotu, ti kteří žijí z neštěstí do neštěstí; muži, kteří
se bojí vlastního stínu. Bylo snadné bát se temné strany Vegas,
strany, které se zřejmě neony a lesk nikdy nedotkli. Ale Travis
Maddox se nebál bojovat, bránit ty, na kterých mu záleží, nebo se
dívat do ponížených a vzteklých očí opovrhovaných žen. Mohl vejít
do místnosti a zírat na někoho dvakrát tak velikého a věřil, že se ho
nikdo nemůže dotknout - že je neporazitelný proti čemukoliv co by
ho chtělo položit.
Nebál se ničeho. Dokud nepotkal mě.
Byla jsem část jeho života, která byla neznáma, divoká karta,
nestabilita, kterou nemohl ovládat. Bez ohledu na chvíle klidu, které
jsem mu přinášela, v každém dalším momente každého dne, zmatek
který beze mě cítil byl v mojí přítomnosti desetkrát horší. Hněv,
který ho svíral bylo pro něj čím dál tím těžší krotit. Být výjimkou už
nadále nebylo tajemná, speciální věc. Stala jsem se jeho slabostí.
Přesně jako pro mého otce.
"Abby! Tady jsi! Hledala jsem tě všude!" řekla America a prolítla
mezi dveřmi. V ruce držela mobil. "Zrovna mi volal táta. Mick jim
včera večer telefonoval."
"Mick?" obličej se mi zkroutil znechucením. "Proč by jim volal?"
America nadzdvihla obočí jako bych měla odpověď znát. "Tvoje
máma je s ním pořád ve styku. Co chtěl?" zeptala jsem se, začínalo
mi být zle.
198
Stiskla rty dohromady. "Vědět kde jsi."
"Neřekli mu to, že ne?"
Američina tvář zvadla. "Je to tvůj otec, Abby. Táta měl pocit, že
má právo to vědět."
"Přijede sem," řekla jsem a cítila jak mě pálí oči. "On sem
přijede, Mare!"
"Já vím! Mrzí mě to!" řekla a snažila se mě obejmout. Odtáhla
jsem se od ní a zakryla si obličej rukama.
Známý pár silných, ochranitelských paží mi spočinul na
ramenou. "Neublíží ti, holubičko," řekl Travis. "Nedovolím mu to."
"Najde si způsob," řekla America, sledujíc mě těžkýma očima.
"Stejně jako vždycky."
"Musím odtud zmizet." Utáhla jsem si kolem sebe kabát a vzala
za kliku francouzských dveří. Byla jsem příliš rozrušená, abych
zpomalila dost na koordinovaně stisknout kliku a zároveň zatlačit.
Zrovna když mi po tváři stekla slza frustrace, Travisova ruka přikryla
mojí. Stiskl dolů, pomohl mi zatlačit a pak druhou rukou otevřel
dveře. Vzhlédla jsem k němu, vědomá si jak směšnou scénu dělám
jsem čekala, že uvidím na jeho tváři nesouhlasný pohled, ale on se na
mě díval s porozuměním. Travis mě vzal kolem ramen, prošli jsme
domem, dolů po schodech a davem ven předními dveřmi. Oni tři se
probíjeli, aby semnou udrželi krok, když jsem zamířila vzdušnou
čarou k Chargeru.
Američina ruka vystřelila vpřed a chytila mě za kabát, aby mě
zastavila. "Abby!" zašeptala, ukazujíc k malé skupince lidí. Byli
shluklí kolem staršího, rozcuchaného muže, který zběsile ukazoval
na dům a držel obrázek. Páry přikyvovali a mluvili spolu mezi sebou
o fotce.
Vyrazila jsem k muži a vytrhla mu fotku z rukou. "Co tu k sakru
děláš?"
Skupina zmizela, vydávajíc se do domu a Shepley s Americou
stáli vedle mě každý z jedné strany. Travis mě ze zadu chytil za
ramena.
Mick se podíval na moje šaty a nesouhlasně mlaskl jazykem."No,
no, Cookie. Můžeš vzít holku z Vegas…"
199
"Zmlkni. Buď zticha, Micku. Jen se otoč," ukázala jsem kolem
něj, "a vrať se zpátky odkud jsi přišel. Nechci tě tady."
"Nemůžu, Cookie. Potřebuju tvojí pomoc."
"Co je jinak nového?" ušklíbla se America.
Mick na ní přimhouřil oči a pak se podíval na mě. "Vypadáš moc
hezky. Vyrostla jsi. Na ulici bych tě nepoznal."
Povzdychla jsem si, netrpělivá z těch řečiček. "Co chceš?"
Zvedl ruce a pokrčil rameny. "Zdá se, že jsem se dostal do pěkný
kaše, dítě. Starej táta potřebuje nějaký peníze."
Zavřela jsem oči. "Kolik?"
"Vedl jsem si dobře, opravdu jo. Musel jsem si trochu půjčit,
abych se dostal dopředu a…znáš to."
"Znám," odsekla jsem. "Kolik potřebuješ?"
"Dvacet pět."
"No do prdele, Micku, dvacet pět stovek? Jestli odtud k čertu
vypadneš…dám ti to hned teď," řekl Travis a začal vytahovat
peněženku.
"Myslí dvacet pět tisíc," řekla jsem, zírajíc na svého otce.
Mick si prohlédl Travise. "Kdo je ten klaun?"
Travisovo obočí vystřelilo nahoru od peněženky a já cítila jak se
vahou opřel o moje záda, když se snažil ovládnout. "Teď už vidím
proč se chytrej chlap jako ty snižuje k tomu žádat svojí dospívající
dceru o peníze."
Než mohl Mick promluvit, vytála jsem mobil. "Komu dlužíš
tentokrát, Micku?"
Mick si prohrábl mastné, šedivé vlasy. "No, to je zábavná
historka, Cookie-,"
"Komu?" zakřičela jsem.
"Bennymu."
Klesla mi brada a udělala jsem od něj krok dozadu do Travise.
"Bennymu? Ty dlužíš Bennymu? Co jsi to k sakru…" nadechla jsem
se, tohle nemělo smysl. "Nemám tolik peněz, Micku."
Usmál se. "Něco mi říká, že jo."
"No, nemám! Tentokrát jsi to opravdu dokázal, že jo? Věděla
jsem, že nepřestaneš dokud se nezabiješ!"
Zavrtěl se, samolibý úsměv mu z tváře zmizel. "Kolik máš?"
200
Zaťala jsem čelist. "Jedenáct tisíc. Šetřím si na auto."
America po mě střelila pohledem. "Kde si vzala jedenáct táců,
Abby?"
"Na Travisových zápasech," řekla jsem s očima upřenýma na
Micka.
Travis mě vytáhl za ramena a podíval se mi do očí. "Vydělala jsi
jedenáct tisíc na mých zápasech? Kdy jsi sázela?"
"Adam a já si rozumíme," řekla jsem, lhostejná k Travisovu
překvapení. Mickovi oči byly najednou živé. "Můžeš to za víkend
zdvojnásobit, Cookie. Do neděle mi seženeš dvacet pět a Benny na
měnepošle svoje hrdlořezy."
Krk se mi stáhl a vyschl. "To mě zruinuje. Musím platit za
školu."
"Ach, za chvíli si to vyděláš zpátky," řekl a mávl rukou.
"Kdy máš termín?" zeptala jsem se.
"Pondělí ráno. Půlnoc," řekl beze studu.
"Nemusíš mu dávat zasranej desetník, holubičko," řekl Travis,
tahajíc mě za ruku.
Mick mě popadl za zápěstí. "To je to poslední co můžeš udělat!
Kdyby nebylo tebe v tomhle bordelu bych nebyl!"
America ode mě odstrčila jeho ruku a pak do něj strčila.
"Neopovažuj se znova začínat s těmahle sračkama, Micku! Ona si
peníze od Bennyho nepůjčila!"
Mick se na mě podíval s odporem v očích. "Kdyby nebylo jí, měl
bych vlastní peníze. Vzala jsi mi všechno, Abby. Nemám nic!"
Myslela jsem, že čas od Micka zmírní bolest, která šla ruku v
ruce s tím být jeho dcera, ale slzy stékající mi z očí říkaly něco
jiného. "Seženu ti do neděle peníze pro Bennyho. Ale až to udělám,
chci abys odešel a nechal mě sakra na pokoji. Už to znovu dělat
nebudu, Micku. Od teď jsi v tom sám, slyšel jsi mě. Drž. Se. Dál."
Stiskl rty dohromady a pak kývl. "Ať je po tvým, Cookie."
Otočila jsem se, zamířila do auta a slyšela jsem za sebou
Americu. "Sbalte si kufry, kluci. Jedeme do Vegas."
201
Kapitola 15
Krátký pobyt v hříchu
TRAVIS POSTAVIL NAŠE ZAVAZADLA NA ZEM a rozhlédl
se po pokoji. "Tohle je pěkný, ne?"
Dívala jsem se na něj a on nadzdvihl obočí. "Co?"
Rozepnula jsem kufr a zavrtěla hlavou. Mysl jsem měla
přeplněnou různými strategiemi a nedostatkem času. "Tohle nejsou
prázdniny. Neměl bys tu být, Travisi." V dalším okamžiku byl za
mnou a překřížil mi ruce kolem pasu. "Jdu tam kam jdeš ty."
Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a povzdychla si. "Musím jít
dolů. Můžeš zůstat tady, nebo se jít podívat na hlavní třídu. Uvidíme
se později, dobře?"
"Jdu s tebou."
"Nechci tě tam, Trave." Na tváři se mu objevil raněný výraz a já
se dotkla jeho paže. "Jestli mám vyhrát čtrnáct tisíc dolarů za jeden
víkend, musím se soustředit. Nelíbí se mi kým se stanu, když jsem u
těchhle stolů a nechci, abys to viděl, dobře?"
Odhrnul mi vlasy z očí a políbil mě na tvář. "Dobře, holoubku."
Travis zamával na Americu, když odcházel z pokoje a ona se
objevila ve stejných šatech, které měla na rande párty. Já se převlékla
do krátkých, zlatých a nazula si lodičky, šklebíc se do zrcadla.
America mi stáhla vlasy dozadu a podala mi černou tubičku.
"Potřebuješ asi tak pětkrát víc řasenky a budou chtít tvoje
doklady, tak si nenanes nějakej pudr. Už si zapomněla jak se tahle
hra hraje?"
Vytrhla jsem jí řasenku z ruky a strávila dalších deset minut
děláním makeupu. Jakmile jsem skončila, oči se mi začaly lesknout.
"Sakra, Abby, nebreč," řekla jsem, dívala se nahoru a utírala si oči
kapesníkem.
"Nemusíš to dělat, Abby. Nic mu nedlužíš," řekla chytajíc mě za
ramena, když jsem se naposledy postavila před zrcadlo.
202
"Dluží peníze Bennymu, Mare. Když to neudělám, zabijou ho."
Její výraz byl plný lítosti. Viděla jsem jí se na mě takhle dívat
mnohokrát, ale tentokrát byla zoufalá. Viděla ho zničit mi život
vícekrát než jsme byly schopné spočítat. "A co příště? A příště?
Nemůžeš v tom pokračovat do nekonečna."
"Souhlasil, že zůstane daleko. Mick Abernathy je hodně věcí, ale
drží slovo."
Prošly jsme chodbou a vklouzly do prázdného výtahu. "Máš
všechno co potřebuješ?" zeptala jsem se, pamatujíc na kamery.
America nehty cvakla do svého falešného řidičáku a usmála se.
"Na jméno Candy. Candy Crawford," řekla s bezchybným jižanským
přízvukem.
Natáhla jsem ruku. "Jessica James. Ráda tě poznávám, Candy."
Obě jsme si nasadily sluneční brýle a kamenné výrazy, když se
výtah otevřel odhalil neonová světla a rušné podlaží kasina. Lidi ze
všech směrů a oblastí života. Vegas bylo nebeské peklo, jediné místo
kde jste našli tanečnice omotané peřím s divným makeupem,
prostitutky ve sporém oblečení, podnikatele v luxusních oblecích a
morální rodiny ve stejné budově. Rameny jsme si prostrkaly cestu
uličkou lemovanou červenými lany a podaly muži v červené bundě
naše doklady. Chvíli se na mě díval a já si sundala sluneční brýle.
"Kdyby to bylo ještě dneska, bylo by to skvělé," řekla jsem
znuděně.
Vrátil nám naše řidičáky a ustoupil na stranu, abychom mohly
projít. Míjely jsme uličku za uličkou automaty, stoly s Black Jackem
a pak se zastavily u rulety. Prohlédla jsme si místnost, sledovala
různé pokerové stoly, usazujíc se na jednou se staršími džentlmeny.
"Tenhle," řekla jsem a kývla přes cestu.
"Začni agresivně, Abby. Nebudou vědět čí jsou."
"Ne. Jsou to starý Vegasani. Tentokrát to musím hrát chytře."
Šla jsem ke stolu a použila svůj nejkouzelnější úsměv. Místní
vycítili podvodníka na míle daleko, ale v můj prospěch hráli dvě
věci, které překrývali mojí vůni: Mládí…a prsa.
"Dobrý večer pánové. Můžu se připojit?"
Nevzhlédli. "Jasně sladká tvářičko. Posaď se a tvař se hezky. Jen
nemluv."
203
"Chci do hry," řekla jsem podávajíc Americe sluneční brýle. "U
stolů s Black Jackem to není dost akční."
Jeden z mužů kousl do svého doutníku. "Tohle je pokerovej stůl,
princezno. Pět karet bere. Zkus štěstí u výherních automatů."
Posadila jsem se na jedinou prázdnou židli a udělala show s
překřižování nohou. "Vždycky jsem si chtěla zahrát poker ve Vegas.
A mám všechny tyhle žetony…," řekla jsem a položila stojánek se
žetony na stůl, "a online jsem opravdu dobrá."
Všech pět mužů se podívalo na moje chipy a pak na mě. "Máme
minimální ante, zlatíčko," řekl dealer.
"Kolik?"
"Pět set, broskvičko. Poslouchej…nechci tě rozbrečet. Udělej si
laskavost a jdi si zahrát automaty."
Postrčila jsem dopředu žetony, pokrčila rameny způsobem
lehkomyslné a přespříliš sebevědomé holky, která si ještě
neuvědomila, že přišla o svoje úspory na vysokou. Muži na sebe
navzájem podívali. Dealer pokrčil rameny a hodil do hry svoje
vlastní.
"Jimmy," řekl, nabízejíc mi ruku. Když jsem mu s ní potřásla,
ukázal na dalšího muže. "Mel, Pauly, Joe a tohle je Winks." Podívala
jsem se na hubeného muže, žvýkajícího párátko a jak jsem
předpokládala, mrkl na mě.
Přikývla jsem a s falešným očekáváním jsem se podívala na
Jimmyho rozdávajícího první karty. Záměrně jsem prohrála první
dvě, ale při čtvrtém kole jsem se zvedla. Starým veteránům z Vegas
netrvalo dlouho přijít na to samé co napadlo Thomase.
"Říkala jsi, že hraješ online?" zeptal se Pauly.
"A s mým tátou."
"Jsi odsud?" zeptal se Jimmy.
"Z Wichity," usmála jsem se.
"Ona není online hráč. To vám říkám," zabručel Mel.
O hodinu později jsem obrala svoje soupeře o dva tisíce sedm set
dolarů a oni se začali potit.
"Fold," řekl Jimmy, odhazujíc zamračeně karty na stůl. ¨
"Kdybych to neviděl na vlastní oči, nikdy bych tomu nevěřil,"
slyšela jsem za sebou.
204
America a já jsme se otočily zároveň a mě se rty roztáhly do
širokého úsměvu. "Jesse," zavrtěla jsem hlavou. "Co tady děláš?"
"Tohle je moje místo, co obíráš, Cookie. Co ty tady děláš?"
Obrátila jsem oči v sloup a otočila se ke svým novým,
nedůvěřivým přátelům. "Víš, že tohle nenávidím, Jessi."
"Omluvte nás," řekl Jesse a vytáhl mě za ruku na nohy. America
mě ostražitě sledovala, když jsem byla odvedena o pár kroků dál.
Jesseho táta vedl kasino a bylo víc než překvapující, že se přidal
k rodinnému businessu. Byli jsme zvyklí honit se navzájem
chodbami a nahoru dolů po schodech, vždycky jsem ho porazila,
když jsme závodili k výtahům. Vyrostl do doby co jsem ho viděla
naposledy. Pamatovala jsem si ho jako vytáhlého teenagera; muž
přede mnou byl oblečený jako ostrý šéf, už vůbec ne vytáhlý a
rozhodně muž. Pořád měl jemnou, hnědou kůži a zelené oči jak jsem
si pamatovala, ale zbytek byl příjemným překvapením. Jeho
smaragdové duhovky v jasných světlech zářily. "Tohle je
neuvěřitelný. Myslel jsem si, že jsi to ty, když jsem šel kolem, ale
dokázal jsem se přesvědčit, že by ses sem vrátila. Když jsem uviděl
tuhle Zvoněnku, postávat u stolů veteránů, věděl jsem, že jsi to ty."
"Jsem to já," usmála jsem se.
"Vypadáš…jinak."
"Tak jako ty. Jak se má tvůj táta?"
"Je v důchodu," usmál se. "Na jak dlouho jsi tady?"
"Jen do neděle. Musím se vrátit do školy."
"Ahoj, Jesse," řekla America a vzala mě za ruku.
"Americo," zasmál se. "Měl jsem to vědět. Vy dvě jste jedna
druhý jak stín."
"Kdyby se její rodiče někdy dozvěděli, že jsem jí sem brala,
všechno už by to dávno skončilo."
"Je hezké tě zase vidět, Abby. Proč mě nenecháš koupit ti
večeři?" zeptal se, prohlížejíc si moje šaty.
"Ráda bych si popovídala, ale nejsem tu pro zábavu, Jessi."
Napřáhl ruku a usmál se. "To ani já. Podej mi tvoje doklady."
Můj obličej zvadl, věděla jsem, že mám před sebou boj. Jesse
nepodlehl mému šarmu tak lehce. Věděla jsem, že mu budu muset
říct pravdu. "Jsem tu kvůli Mickovi. Je v maléru."
205
Jesse se zavrtěl. "Jakým maléru?"
"Jako obvykle."
"Přál bych si, abych mohl pomoct. Hodně jsme toho zažili a
tvýho tátu respektuju, ale víš, že tě nemůžu nechat zůstat."
Chytila jsem ho za ruku a stiskla jí. "Dluží peníze Bennymu."
Jesse zavřel oči a zavrtěl hlavou. "Ježiši."
"Mám čas do zítra. Budeš to mít u mě, Jesse. Jen mi dej do té
doby čas."
Dotkl se dlaní mojí tváře. "Řeknu ti jak to bude…jestli si semnou
zítra dáš večeři, dám ti čas do půlnoci."
Podívala jsem se na Americu a pak na Jesse. "S někým tady
jsem."
Pokrčil rameny. "Ber nebo nech být, Abby. Víš jak to tady
chodí…můžeš mít buď něco nebo nic."
Poraženě jsem si povzdychla. "Fajn. Sejdeme se zítra večer v
Ferraros, když mě tu necháš do půlnoci."
Sklonil se a dal mi pusu na tvář. "Bylo hezký tě zase vidět.
Uvidíme se zítra…v pět hodin, dobře? Jsem v osmém patře."
Usmála jsem se, když odcházel pryč, ale úsměv rychle zmizel,
když jsem uviděla jak se na mě od rulety dívá Travis.
"Ach, do prdele," řekla America a tahala mě za ruku.
Travis zíral na Jesse, když kolem něj procházel a pak se vydal ke
mně. Zastrčil si ruce do kapes a ohlédl se na Jesse, který nás sledoval
koutem oka.
"Kdo to byl?"
Kývla jsem Jesseho směrem. "To je Jesse Viveros. Znám ho
dlouho."
"Jak dlouho?"
Podívala jsem se zpátky k veteránskému stolu. "Travisi, na tohle
teď nemám čas."
"Myslím, že odložil ten nápad s ministrantem," řekla America a
vyslala koketní úsměv k Jessemu.
"To je tvůj bejvalej?" zeptal se okamžitě naštvaný Travis.
"Myslel jsem si, žes říkala, že byl z Kansasu?"
Střelila jsem po Americe netrpělivým pohledem, pak jsem vzala
Travisovu bradu do ruky, abych si získala plnou pozornost. "On ví,
206
že nejsem dost stará, abych tu byla, Trave. Dal mi čas do půlnoci.
Později ti všechno vysvětlím, ale právě teď se musím vrátit do hry,
dobře?"
Travisovi se pod kůží zachvěla čelist a pak zavřel oči a zhluboka
se nadechl. "Dobře. Uvidíme se o půlnoci." Sklonil se, aby mě
políbil, ale jeho rty byly chladné a odtažité. "Hodně štěstí."
Usmála jsem se, když se vmísil do davu a pak jsem obrátila
pozornost k mužům u stolu.
"Pánové?"
"Sedni si, Shirley Temple," řekl Jimmy. "Chceme zpátky svoje
peníze. Neradi se necháváme popotahovat."
"Dělejte to nejhorší," usmála jsem se, obratně zamíchala karty a s
přesností je rozdala každému hráči.
"Máš deset minut," zašeptala America.
"Já vím," řekla jsem.
Měla jsem šestnáct tisíc. Snažila jsem se vytěsnit čas a Američino
koleno nervózně bubnovalo pod stolem. V noci byl bank vždycky
vysoko a bylo to buď všechno nebo nic.
"Nikdy jsem neviděl nikoho jako ty, dítě. Tvoje hra je téměř
dokonalá. Žádný náznaky, Winksi. Všiml sis?" zeptal se Pauly.
Winks kývl, jeho veselé chování se s každou hrou o něco
rozplynulo. "Všiml jsem si. Ani náznak úsměvu, dokonce i její oči
zůstávají stejný. To není přirozený. Každý dělá náznaky."
"Ne všichni," řekla America domýšlivě.
Cítila jsem jak se známý pár rukou dotkl mých ramen. Věděla
jsem, že to je Travis, ale neodvážila jsem se otočit, ne s třemi tisíci
dolarů ležícími uprostřed stolu.
"Dorovnávám," řekl Jimmy.
Ti kteří se shlukli kolem nás zatleskali, když jsem položila karty.
Jimmy byl jediný dost blízko, aby na mě dosáhl se třemi kartami
jednoho druhu. Nic s čím by si moje postupka neporadila.
"Neuvěřitelný!" řekl Pauly a hodil svoje dvě dvojky na stůl.
"Jsem venku," zabručel Joe, vstal a oddupal od stolu.
Jimmy byl trochu laskavější. "Mohl bych dnes v noci umřít a měl
bych pocit, že jsem hrál s opravdu důstojným soupeřem, dítě. Bylo
mi potěšením, Abby."
207
Ztuhla jsem. "Věděl jste to?"
Jimmy se usmál, léta kouření doutníků a kávy mu obarvilo velké
zuby. "Už jsem s tebou předtím hrál. Před šesti lety. Chtěl jsem
odvetu už hodně dlouho." Jimmy napřáhl ruku. "Dej na sebe pozor,
dítě. Vyřiď tátovi pozdrav od Jimmyho Pescelli."
America mi pomohla sesbírat výhru a já se otočila k Travisovi,
dívajíc se na hodinky. "Potřebuju víc času."
"Chceš zkusit stoly s Black Jackem?"
"Nemůžu prohrát peníze, Trave."
Usmál se. "Nemůžeš prohrát, holoubku."
America zavrtěla hlavou. "Black Jack není její hra."
Travis kývl. "Trochu jsem vyhrál. Mám šest stovek. Vezmi si je."
Shepley mi podal žetony. "Já udělal jen tři. Jsou tvoje."
Povzdychla jsem si. "Díky kluci, ale pořád mi chybí pět táců."
Znovu jsem se podívala na hodinky, pak vzhlédla a uviděla
blížícího se Jesse. "Jak sis vedla?" zeptal se s úsměvem.
"Chybí mi pět táců, Jessi. Potřebuju víc času."
"Udělal jsem vše co jsem mohl, Abby."
Kývla jsem, věděla jsem, že už tak jsem si vyžádala příliš. "Díky
žes mě nechal zůstat."
"Možná bych mohl přesvědčit tátu, aby za tebe promluvil s
Bennym?"
"Je to Mickův bordel. Půjdu ho požádat o prodloužení."
Jesse zavrtěl hlavou. "Ty víš, že se to nestane, Cookie, nezáleží
na tom kolik přineseš. Jestli to bude míň než co mu patří, Benny
někoho pošle. Zůstaň od něj jak nejdál můžeš."
Cítila jsem jak mě pálí oči. "Musím to zkusit."
Jesse udělal krok směrem ke mně, naklonil se a ztlumil hlas.
"Nasedni do letadla, Abby. Slyšíš mě?"
"Slyším," odsekla jsem.
Jesse si povzdechl, jeho oči ztěžkly sympatiemi. Objal mě paží a
políbil mě do vlasů. "Mrzí mě to. Kdyby v sázce nebyla moje práce,
víš, že bych se snažil na něco přijít."
Přikývla jsem a odtáhla se od něj. "Já vím. Udělal jsi cos mohl."
Prstem mi nadzvedl bradu. "Uvidíme se zítra v pět." Sklonil se,
aby mě políbil do koutku úst a pak bez dalšího slova odešel.
208
Podívala jsem se na Americu, která sledovala Travise.
Neodvážila jsem se setkat s jeho pohledem; dokázala jsem si
představit jak naštvaný má výraz.
"Co je v pět?" zeptal se Travis, hlas měl tlumený hněvem.
"Souhlasila s večeří, když ji Jesse nechá zůstat. Neměla na výběr,
Trave," řekla America. Z opatrného tónu jejího hlasu jsem poznala,
že je Travis vzteky bez sebe.
Koukla jsem se na něj a on se na mě mračil se stejným výrazem
zrady, jaký měl na tváři Mick tu noc kdy si uvědomil, že jsem mu
vzala jeho štěstí.
"Měla jsi na výběr."
"Musel jsi se někdy vypořádávat s gangstery, Travisi? Omlouvám
se jestli jsem ranila tvoje city, ale jídlo se starým kamarádem není
zase tak vysoká cena na udržení Micka naživu."
Viděla jsem, že na mě chce Travis křičet, ale nebylo nic co by
mohl říct.
"Jdeme lidí, musíme najít Bennyho," řekla America a táhla mě za
ruku.
Travis a Shepley nás tiše následovali, když jsme šli dolů hlavní
třídou k Bennyho budově. Ruch - obojího, aut i lidí na hlavní ulici byli jen začátek. S každým krokem mi bylo víc zle, měla jsem v
žaludku dutý pocit a myslí se mi honily pádné argumenty jak
Bennyho přesvědčit. Ve chvíli kdy jsme zaklepali na velké zelené
dveře, které jsem viděla už tolikrát předtím, jsem byla tak maličká
jako moje bankovní konto.
Nebylo překvapení vidět obrovského, děsivého černého vrátného
stejně širokého jako vysokého-ale byla jsem ohromená, když jsem
vedle něj uviděla Bennyho."
"Benny," vydechla jsem.
"Moje, moje…teď už nejsi Šťastná třináctka, že jo? Mick mi
neřekl jaká krasavice z tebe vyrostla. Čekal jsem na tebe, Cookie.
Slyšel jsem, že pro mě máš platbu."
Přikývla jsem a Benny mávl na moje přátele. Zvedla jsem bradu
a předstírala sebedůvěru. "Jsou se mnou."
209
"Obávám se, že tvoje společnost bude muset počkat venku," řekl
vrátný abnormálně hlubokým basovým tónem.
Travis mě okamžitě vzal za ruku. "Nepůjde dovnitř sama. Jdu s
ní."
Benny si prohlédl Travise a já polkla. Když se Benny podíval na
svého vrátného a koutky úst se mu zvedly nahoru trochu jsem se
uvolnila.
"To je v pořádku," řekl Benny. "Mick by byl rád, kdyby věděl,
žes sebou měla tak dobrého přítele."
Následovala jsem ho dovnitř a otočila se, abych uviděla ustaraný
výraz na Američině tváři. Travis mi dál pevně svíral ruku, odhodlaně
stál mezi mnou a vrátným. Šli jsme za Bennym do výtahu, vyjeli v
tichosti do čtvrtého patra a pak se dveře otevřely.
Uprostřed obrovského pokoje byl velký mahagonový stůl. Benny
dokulhal k vypolstrované židli a posadil se, gestikulujíc na nás,
abychom si sedli na dvě prázdná místa naproti němu. Když jsem se
usadila, kůže pode mnou byla studená a já uvažovala, kolik lidí
předtím sedělo na té samé židli, kousek od smrti. Natáhla jsem se,
vzala Travise za ruku a on mi jí povzbudivě stiskl.
"Mick mi dluží dvacet pět tisíc. Věřím, že máš celou částku," řekl
Benny a čmáral něco do poznámkového bloku.
"Vlastně," odmlčela jsem se, odkašlávajíc si. "Chybí mi pět tisíc,
Benny. Ale mám zítra celý den, abych to dostala. A pět tisíc není
problém, ne? Víš, že jsem v tom dobrá."
"Abigail," řekl zamračený Benny. "Zklamala jsi mě. Znáš moje
pravidla lépe."
"P…prosím, Benny. Žádám tě, aby sis vzal devatenáct devět set a
zbytek ti donesu zítra."
Bennyho korálkové oči přelétly ze mě na Travise a zpátky. To
bylo ve chvíli, kdy jsem si všimla dvou mužů, kteří postoupili o krok
vpřed z temných rohů pokoje. Travisův stisk na mé ruce se zpevnil a
já zadržela dech.
"Ty víš, že neberu nic jiného než kompletní částku. Fakt, že mi
nabízíš méně mi něco napovídá. Víš co mi to říká? Nejsi si jistá jestli
se ti podaří získat všechno."
Muži z rohů udělali další krok vpřed.
210
"Donesu ti ty peníze, Benny," zasmála jsem se nervózně.
"Vyhrála jsem osm tisíc devět set za šest hodin."
"Takže říkáš, že mi za šest hodin doneseš dalších osm tisíc devět
set?" Benny se usmál ďábelským úsměvem.
"Lhůta je až zítra o půlnoci," řekl Travis, ohlížející se za nás a
pak sledoval blížící se muže.
"C…co děláš, Benny?" zeptala jsem se nervózně.
"Mick mi dnes v noci volal. Říkal, že se postaráš o jeho dluh."
"Dělám mu laskavost. Já ti žádné peníze nedlužím," řekla jsem
pevně, moje instinkty přežití mě nakopávaly zevnitř.
Benny si opřel oba tlusté, podsadité lokty o stůl. "Uvažuju, že
dám Mickovi lekci a jsem zvědavý kolik máš štěstí, dítě."
Travis vyskočil ze židle a vytáhl mě sebou. Prudce mě strhl za
sebe a couval ke dveřím.
"Josiah je přede dveřmi, mladý muži. Kudy přesně si myslíš, že
utečete?"
Mýlila jsem se. Když jsem si myslela, že Bennyho přesvědčím,
měla jsem počítat s Mickovu vůlí na přežití a Bennyho sklonem k
odplatě.
"Travisi," varovala jsem ho, sledujíc jak se Bennyho poskoci
přibližují.
Travis mě postrčil několik kroků za sebe a narovnal se. "Doufám,
že víš Benny, že když složim tvý kluky, nemyslím tim nic
neuctivýho. Ale tuhle holku miluju a nedovolím, aby jí někdo
ublížil."
Benny vybuchl krákavým smíchem. "Měl bych ti zatleskat,
synku. Máš největší koule ze všech co prošli těmahle dveřma.
Připravím tě na to do čeho se chystáš pustit. Ten celkem velký chlap
po tvojí pravici je David a jestli tě nesloží pěstmi, použije nůž ze
svého pouzdra. Muž vlevo je Dane a je to můj nejlepší rváč. Zítra má
zápas, vlastně, nikdy neprohrál. Neporaň si ruce Dane. Vsadil jsem
na tebe spoustu peněž."
Dane se usmál na Travise s divokýma, pobavenýma očima. "Ano
pane."
"Benny přestaň! Donesu ti peníze!" vykřikla jsem.
211
"Ach ne…tohle rychle nabírá na zajímavosti," zasmál se Benny,
usazující se ve svojí židli.
David vyrazil na Travise a mě ruce vyletěly k puse. Ten muž byl
silný, ale neohrabaný a pomalý. Než se mohl David rozmáchnout
nebo vytáhnout nůž, Travis ho popadl a zasadil mu koleno přímo do
obličeje. Když se Travis rozmáchl, neztrácel čas, využil každý
kousek síly, který měl do mužovi tváře. O dvě pěsti a loket později,
ležel David na podlaze v kaluži krve. Benny zaklonil hlavu,
hystericky se smál a bouchal do stolu s radostí dítěte sledujícího
sobotní ranní animáky. "No, do toho, Dane. Nevystrašil tě, že ne?"
Dane se k Travisovi blížil opatrně, soustředěný a s přesností
profesionálního zápasníka. Jeho pěst vyletěla do Travisova obličeje
neuvěřitelnou rychlostí, ale Travis uskočil, vrážejíc ramenem plnou
silou do Dana. Dopadli na Bennyho stůl, pak Dane chytil Travise za
obě ruce a mrštil jím na podlahu. Chvíli se rvali na zemi, pak Dane
získal půdu pod nohama, nastavil se, aby Travise udeřil, zatímco ten
byl lapený pod ním na podlaze. Zakryla jsem si obličej, neschopná se
dívat.
Slyšela jsem výkřik bolesti a pak jsem vzhlédla a viděla Travise
tyčit se nad Danem, držel ho za rozcuchané vlasy a zasazoval mu
ránu za ránou z boku do hlavy. Daneho tvář s každou ránou narážela
do předku Bennyho stolu, pak se vyškrábal na nohy, dezorientovaný
a krvácející.
Travis ho moment sledoval a znovu zaútočil, vrčel s každým
úderem a znovu využíval svou plnou sílu. Dane jednou uhnul a
přistál klouby na Travisově čelisti.
Travis se usmál a zvedl prst. "To byla tvoje jedna."
Nemohla jsem věřit vlastním uším. Travis nechal Bennyho
poskoka, aby ho praštil. Užíval si to. Nikdy jsem neviděla Travise
bojovat bez zábran; bylo trochu děsivé sledovat jak rozpoutal
všechno co měl na těchto trénovaných zabijácích a měl navrch. Až
do teď jsem si neuvědomovala čeho byl Travis schopen.
S Bennyho rozptylujícím smíchem v pozadí to Travis s Danem
dokončil, zasazením lokte doprostřed obličeje, byl mimo dřív než
dopadl na podlahu. Sledovala jsem jeho tělo jak sebou praštilo na
Bennyho dovezený koberec.
212
"Úžasný mladý muž! Prostě úžasný!" řekl Benny a tleskal
radostí.
Travis mě stáhl za sebe, když se ve dveří objevil Josiah.
"Mám se o to postarat, pane?"
"Ne! Ne, ne…," řekl Benny stále v euforii z impozantního
představení.
"Jak se jmenuješ?"
Travis stále ztěžka dýchal. "Travis Maddox," řekl, utírajíc si
Daneho a Davidovu krev z rukou o džíny.
"Travisi Maddoxi, věřím, že můžeš svojí malé přítelkyni
pomoct."
"A to jak?" vydechl Travis.
"Dane měl zítra večer zápasit. Mám na něj vsazenu spoustu peněž
a nevypadá to, že by byl ve formě vyhrát někdy brzy zápas. Navrhuji,
abys zaujal jeho místo, vydělal mi peníze a já odpustím zbývajících
pět tisíc z Mickova dluhu."
Travis se otočil na mě. "Holubičko?"
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se a otírala mu krev z obličeje.
Kousla jsem se do rtu, cítila jsem jak se mi tvář kroutí kombinací
strachu a úlevy.
Travis se usmál. "Není to moje krev, miláčku. Nebreč."
Benny vstal. "Jsem zaneprázdněný muž, synku. Bereš nebo ne?"
"Udělám to," řekl Travis. "Řekněte mi kdy a kde a já tam budu."
"Budeš bojovat s Brockem McMannem. Není to žádnej drobeček.
Loni ho vyhodili z UFC."
Travis byl netečný. "Jen mi řekněte kde mám být."
Bennymu se rozšířil žraločí úsměv po celém obličeji. "Líbíš se
mi, Travisi. Myslím, že bychom mohli být dobří přátelé."
"O tom pochybuju," řekl Travis, otevřel mi dveře a udržoval
ochranný postoj dokud jsme neprošli předními dveřmi.
"Ježíši Kriste!" vykřikla America pří pohledu na Travisovo krví
potřísněné oblečení. "Jste v pořádku, lidi?" popadla mě za ramena a
prohlížela si můj obličej.
"Jsem v pohodě. Jen další den v kanceláři. Pro nás oba," řekla
jsem a utírala si oči.
213
Travis mě popadl za ruku a spěchali jsme do hotelu s Americou a
Shepleym v těsném závěsu. Skoro nikdo nevěnoval Travisovu
vzhledu pozornost. Byl pokrytý krví a zdálo se, že si to všímali jen
příležitostní návštěvníci města.
"Co se tam k čertu stalo?" zeptal se nakonec Shepley.
Travis si svlékl triko a zmizel v koupelně. Zapnula se sprcha a
America mi podala krabičku kapesníčků.
"Je mi fajn, Mare."
Povzdychla si a znovu mi podstrčila krabici. "Není ti fajn."
"Tohle není moje první rodeo s Bennym," řekla jsem, svaly mě
bolely z toho jak napjatá jsem v posledních dvaceti čtyřech hodinách
byla.
"Je to poprvé cos viděla Travise někoho rozsekat na sračku," řekl
Shepley. "Jednou jsem to viděl. Není to pěkný."
"Co se stalo?" dožadovala se America.
"Mick volal Bennymu. Hodil zodpovědnost na mě."
"Já ho zabiju! Zabiju toho zkurvysyna!" křičela America.
"Nechtěl mě za to nechat zodpovídat, ale hodlal dát Mickovi
lekci za to, že posílá svojí dceru platit jeho dluhy. Zavolal na nás dva
svoje zatracený psy a Travis je odrovnal. Oba. Za méně než pět
minut."
"Takže vás Benny nechal jít?" zeptala se America.
Travis se vynořil z koupelny s ručníkem kolem pasu a jediným
dokladem rvačky byla červená značka na lícní kosti pod pravým
okem. "Jeden z chlapů co jsem složil měl mít zítra večer zápas.
Nastoupím na jeho místo a Benny na oplátku odpustí pět tisíc z
Mickova dluhu."
America vstala. "To je šílený! Proč pomáháš Mickovi, Abby?
Předhodil tě vlkům! Zabiju ho!"
"Ne jestli ho zabiju první," zavrčel Travis.
"Postavte se do fronty," řekla jsem.
"Takže zítra zápasíš?" zeptal se Shepley.
"Na místě jménem Zero. V šest hodin. Je to Brock McMann,
Shepe."
Shepley zavrtěl hlavou. "V žádným případě. Kurva to ani
náhodou, Trave. Ten chlap je maniak!"
214
"Jo," usmál se Travis. "ale on se nepere za svojí holku, ne?"
Travis mě vzal do náručí a políbil do vlasů. "Jsi v pořádku,
Holubičko?"
"Tohle je špatně. Tohle je špatně z tolika důvodů. Nevím, který z
nich ti vymluvit první."
"Copak si mě dnes v noci neviděla? Budu v pohodě. Viděl jsem
předtím Brocka bojovat. Je tvrdej, ale není neporazitelnej."
"Nechci, abys to dělal, Trave."
"No, já zase nechci, abys šla zítra na večeři se svým ex. Hádám,
že oba musíme udělat něco nepříjemného, abychom zachránili tvýho
nanicovatýho otce."
Už jsem to předtím viděla. Vegas mění lidi, vytváří monstra a
láme muže. Je snadné nechat si světla a ukradené sny proniknout do
krve. Už tolikrát jsem viděla vzplanout ten napjatý a neporazitelný
výraz na Travisově tváři a jediným lékem na to bylo letadlo domů.
Znovu jsem se podívala na hodinky.
"Musíš někde být, Cookie?" zeptal se pobaveně Jesse.
"Prosím přestaň mi tak říkat, Jessi. Nenávidím to."
"Taky jsem nenáviděl, když jsi odešla. Nezastavilo tě to."
"Tohle je únavná, ohraná konverzace. Prostě jsi pojďme dát
večeři, dobře?"
"Dobře, pojďme mluvit o tom novém klukovi. Jak se jmenuje?
Travis?" Přikýval jsem a on se usmál. "Co děláš s tím potetovaným
psychopatem? Vypadá jako vytažený z Mansonovic rodiny."
"Buď hodný, Jesse, nebo odtud odejdu."
"Nemůžu se dostat přes to jak jinak vypadáš. Nemůžu překonat,
že tu sedíš přede mnou."
Obrátila jsem oči v sloup. "Smiř se s tím."
"Tady je," řekl Jesse. "Holka, kterou si pamatuju."
Podívala jsem se dolů na hodinky. "Travis za dvacet minut
zápasí. Raději půjdu."
"Pořád před sebou máme dezert."
"Nemůžu Jessi. Nechci, aby se strachoval jestli přijdu. Je to
důležité."
215
Jeho ramena poklesla. "Já vím. Stýská se mi po dnech, kdy jsem
byl důležitý já."
Položila jsem ruku na jeho. "Byli jsme jen děti. Bylo to v
minulým životě."
"Kdy jsme vyrostli? To že jsi tady je znamení, Abby. Myslel
jsem si, že už tě nikdy znovu neuvidím a tady sedíš. Zůstaň se
mnou."
Pomalu jsem zavrtěla hlavou, váhala jsem ranit city starého
přítele. "Já ho miluju, Jessi."
Zklamání mu vrhlo na tvář malý stín. "Pak raději běž."
Políbila jsem ho na tvář, vyletěla z restaurace a chytla si taxík.
"Kam to bude?" zeptal se řidič.
"Do Zera."
Otočil se, aby se na mě podíval a prohlédl si mě. "Jste si jistá?"
"Určitě! Jeďte!" řekla jsem a hodila hotovost přes sedadlo.
216
Kapitola 16
Domov
TRAVIS SE KONEČNĚ PRODRAL DAVEM s Bennyho rukou
na rameni a šeptajícím mu do ucha. Travis přikývl a odpověděl, krev
mi stydla v žilách, když jsem ho viděla tak kamarádského k muži,
který nám před méně než dvaceti čtyřmi hodinami vyhrožoval.
Travis se slunil v potlesku a gratulacích k jeho triumfu, zatímco dav
řval. Šel zpříma, s širokým úsměvem a když došel ke mně, dal mi
rychlý polibek na rty. Mohla jsem ochutnat slaný pot smíchaný s
měděnou chutí krve na jeho rtech. Zápas vyhrál, ale ne bez pár
šrámů.
"Co to bylo?" zeptala jsem se sledujíc Bennyho smějícího se se
svými kumpány.
"Řeknu ti to později. Máme hodně o čem mluvit," řekl se
širokým úsměvem. Muž poplácal Travise po zádech.
"Díky," řekl Travis, otočil se k němu a potřásl mu nabízenou
rukou.
"Těším se až uvidím tvůj další boj, synku," řekl muž a podal mu
láhev piva. "Bylo to neuvěřitelný."
"Pojď, holoubku." Lokl si piva, propláchl si s ním pusu a vyplivl,
oranžová kapalina na zemi byla zbarvená krví. Propletl se davem a
zhluboka se nadechl, když jsme se dostali ven na chodník. Jednou mě
políbil a pak mě vedl ulicí, jeho kroky byly rychlé a odhodlané.
Ve výtahu našeho hotelu mě přitlačil na zrcadlovou stěnu, chytil
mě za nohu a vytáhl si jí rychlým pohybem k boku. Jeho ústa se
přitiskla k mým a já cítila jak ruka pod mým kolenem klouže vzhůru
po stehně a vytahuje sukni.
"Travisi, jsou tady kamery," řekla jsem mu proti rtům.
"Seru na to," zasmál se. "Slavím."
Odstrčila jsem ho. "Můžeme oslavovat v pokoji," řekla jsem,
utřela si pusu a podívala se dolů na ruku, kde jsem viděla rudé pruhy.
217
"Co je to s tebou, holubičko? Vyhrála jsi, já vyhrál, splatili jsme
Mickův dluh a já právě dostal životní nabídku."
Výtah se otevřel a já zůstala stát na místě, když Travis vykročil
ven na chodbu.
"Jakou nabídku?" zeptala jsem se.
Travis napřáhl ruku, ale ignorovala jsem jí. Přimhouřila jsem oči,
už jsem věděla co řekne.
Povzdychl si. "Řekl jsem ti, že si o tom promluvíme později."
"Pojďme si o tom promluvit hned."
Naklonil se dovnitř, vytáhl mě za zápěstí na chodbu a pak mě
zvedl z podlahy do náruče.
"Vydělám dost peněz, abych nahradil o co tě Mick připravil,
zaplatil zbytek tvých studií, doplatil motorku a koupil ti nový auto,"
řekl a projel kartou ve dveřích. Otevřel dveře a postavil mě na nohy.
"A to je jen začátek!"
"A jak přesně to hodláš udělat?" hrudník se mi stáhl a ruce se mi
začaly třást.
Nadšeně vzal můj obličej do dlaní. "Benny mě nechá zápasit tady
v Las Vegas. Šesti ciferný zápasy, holoubku. Šesti ciferný!"
Zavřela jsem oči a zavrtěla hlavou, blokujíc nadšení v jeho očích.
"Co jsi Bennymu řekl?" Travis mi nadzvedl bradu a já otevřela oči,
bála jsem se, že už podepsal smlouvu.
Zasmál se. "Řekl jsem mu, že si to rozmyslím."
Vydechla jsem dech, který jsem zadržovala. "Ach, díky bohu.
Takhle mě neděs, Trave. Myslela jsem si, že to myslíš vážně."
Travis se ušklíbl a než znovu promluvil uklidnil se. "Myslím to
vážně, holubičko. Řekl jsem mu, že si napřed potřebuju promluvit s
tebou, ale myslel jsem si, že budeš mít radost. Plánuje jeden boj
měsíčně. Máš představu kolik to je peněz? Hotově!"
"Umím počítat, Travisi. Taky se dovedu udržet při smyslech,
když jsem ve Vegas, což ty očividně ne. Musím tě odtud dostat než
uděláš něco pitomého." Šla jsem ke skříni a strhla naše oblečení z
ramínek, zuřivě jsem ho cpala do kufrů.
Travis mě jemně chytil za ruce a otočil mě. "Zvládnu to. Můžu
rok zápasit pro Bennyho a pak budeme mít našetřeno na hodně,
hodně dlouho."
218
"Jak to hodláš udělat? Necháš školy a přestěhuješ se sem?"
"Benny pro mě pošle letadlo, tak jak se mi to bude hodit do
rozvrhu."
Nevěřícně jsem se zasmála. "Nemůžeš být tak naivní, Travisi.
Jakmile budeš na Bennyho výplatní pásce, nebudeš zápasit jen
jednou měsíčně. Zapomněl jsi na Dana? Skončíš jako jeden z jeho
poskoků!"
Zavrtěl hlavou. "Tohle už jsme probrali, holoubku. Nechce ode
mě nic jinýho než zápasení."
"A ty mu věříš? Víš, že mu tady kolem říkají Slizký Benny!"
"Chtěla jsem ti koupit auto, holubičko. Nějaký hezký. Plně
zaplatit oboje naše školné."
"Ach? Gangsteři teď rozdávají stipendia?"
Travis zatnul čelist. Byl podrážděný, že mě musel přesvědčovat.
"Tohle je pro nás dobrý. Můžu šetřit dokud si nebudeme chtít koupit
dům. Nikde jinde si takovýhle peníze nevydělám."
"A co tvůj titul z trestního prává? Když budeš pracovat pro
Bennyho budeš určitě vídat svoje spolužáky, to ti slibuju."
"Miláčku, chápu tvoje výhrady, opravdu. Ale jsem na to dost
chytrej. Budu to dělat rok, pak skončím a budeme si dělat cokoli
budeme chtít."
"Nemůžeš jen tak odejít od Bennyho, Trave. On je ten jediný,
kdo ti řekne kdy jsi skončil. Nemáš tušení s čím si zahráváš! Nemůžu
uvěřit, že o tom vůbec uvažuješ! Pracovat pro chlapa, který by z nás
obou včera v noci vymlátil duši, kdybys ho nezastavil?"
"Přesně. Zastavil jsem ho."
"Zastavil jsi dvě z jeho goril, Travisi. Co bys dělal, kdyby jich
tam byl tucet? Co budeš dělat, když půjdou po mě během jednoho z
tvých zápasů?"
"Nedávalo by smysl, aby něco takovýho dělal. Přišel by tím o
peníze."
"V okamžiku kdy se rozhodne, že už mu k ničemu nejsi, jsi
postradatelný. Takhle tihle lidé pracují."
Travis ode mě odešel pryč a podíval se z okna, blikající světla
zbarvovala jeho rozporuplné rysy. Rozhodl se ještě předtím, než mi
to řekl.
219
"Všechno bude v pořádku, holubičko. Ujistím se o tom. A pak
budeme za vodou."
Zavrtěla jsem hlavou a otočila se, strkajíc naše věci do kufrů. Až
dosedneme na domovský asfalt, bude zase sám sebou. Vegas dělá s
lidmi divné věci a nemělo smysl se s ním dohadovat, zatímco byl
intoxikovaný tokem hotovosti a whisky.
Odmítla jsem o tom dál diskutovat dokud jsme nebyli v letadle,
bála jsem se, že by mě Travis nechal odejít bez něj. Zapnula jsem si
pás a zaskřípala zuby, sledujíc jeho toužebný pohled z okna, když
jsme stoupali na noční oblohu. Už teď mu chyběla zkaženost a
neomezené pokušení, které Vegas nabízelo.
"Je to hodně peněz, holoubku."
"Ne."
Jeho hlava se prudce otočila mým směrem. "Tohle je moje
rozhodnutí. Nemyslím, že se na to díváš ve správném měřítku."
"Myslím si, že si ztratil svůj zatracenej rozum."
"Nehodláš o tom ani uvažovat?"
"Ne a ani ty. Nebudeš pracovat pro vraždícího zločince v Las
Vegas, Travisi. Je naprosto směšný, že to vůbec zvažuješ."
Travis si povzdychl a podíval se z okna. "Můj první boj je za tří
týdny."
Klesla mi brada. "Už jsi s tím souhlasil?"
Mrkl. "Ještě ne."
"Ale chystáš se na to?"
Usmál se. "Přestaneš být naštvaná až ti koupím Lexus."
"Nechci Lexus," odsekla jsem.
"Můžeš mít cokoliv budeš chtít, miláčku. Představ si jaký to bude
pocit jet do jakéhokoliv autosalónu a všechno co budeš muset udělat
bude vybrat si barvu."
"Neděláš to pro mě. Přestaň předstírat, že ano."
Naklonil se a dal mi pusu do vlasů. "Ne, dělám to pro nás. Ty jen
nevidíš jak úžasný to bude."
Chladné mrazení se mi rozeběhlo od hrudi, cestovalo mi dolů po
páteři až do nohou. Nebude to vidět rozumě dokud nebudeme v bytě
a já byla vyděšená, že mu Benny udělala nabídku, kterou nemohl
220
odmítnout. Setřásla jsem obavy; musím věřit, že mě Travis miluje
dost na to, aby zapomněl na dolary a Bennyho falešné sliby.
"Holoubku? Víš jak upéct krocana?"
"Krocana?" zeptala jsem se, vyvedená zmíry náhlou změnou
konverzace.
Stiskl mi ruku. "No, blíží se den Díkuvzdání a víš že můj táta tě
zbožňuje. Chce, abys na Díkuvzdání přišla, ale my si vždycky
nakonec objednáme pizzu a sledujeme fotbal. Myslel jsem si, že by
jsme možná ty a já mohli uvařit společně. Víš, mít opravdovou
krocaní večeří v Maddoxovic domě."
Stiskla jsem rty dohromady, snažíc se nerozesmát. "Jen rozmrazíš
krocana a strčíš ho na celý den do trouby. Nic na tom není."
"Takže půjdeš? Pomůžeš mi?"
Pokrčila jsem rameny. "Jistě."
Jeho pozornost byla rozptýlená od opojných světel dole a já si
dovolila doufat, že vidí jak moc se v Bennym zmýlil.
Travis postavil naše kufry na postel a zhroutil se vedle nich.
Odložil Bennyho problém a já doufala, že se mu Vegas odfiltrovalo
ze systému. Vykoupala jsem Tota, znechucená, že páchl kouřem a
špinavými ponožkami po víkendovém pobytu v Brazilově bytě a pak
jsem ho ručníkem sušila v ložnici.
"Ach! Voníš mnohem lépe!" zachichotala jsem se, když se otřásl
a postříkal mě kapičkami vody. Postavil se na zadní a pokryl mi
obličej malými, štěněčími polibky. "Taky jsi mi chyběl, prcku."
"Holubičko?" zeptal se Travis, a nervózně si propletl prsty
dohromady.
"Jo?" řekla jsem, sušíc Tota žlutým ručníkem.
"Chci to udělat. Chci zápasit ve Vegas."
"Ne," řekla jsem, usmívajíc se do Totovi šťastné tváře.
Povzdychl si. "Neposloucháš mě. Udělám to. Za pár měsíců
uvidíš, že to bylo správné rozhodnutí."
Vzhlédla jsem k němu. "Budeš pracovat pro Bennyho."
Nervózně přikývl a pak se usmál. "Postarám se o tebe,
holoubku."
221
Slzy mi naplnily oči, věděla jsem, že je rozhodnutý. "Nechci z
těch peněz nic koupit, Travisi. Nechci mít nic společného s Bennym,
Vegas nebo čímkoli s tím spojeným."
"Neměla problém s myšlenkou koupit si auto z peněz za moje
zápasy tady."
"To je jiné a ty to víš."
Zamračil se. "Bude to v pohodě, holoubku. Uvidíš."
Chvíli jsem ho pozorovala, doufala v záblesk pobavení v jeho
očích, čekala jsem až mi řekne, že žertuje. V očích se mu odrážela
nejistota a chamtivost.
"Proč ses mě vůbec ptal, Travisi? Půjdeš pracovat pro Bennyho
bez ohledu na to co řeknu."
"Chtěl jsem v tom tvojí podporu, ale je to příliš mnoho peněz,
abych to odmítl. Byl bych blázen, kdybych řekl ne."
Na moment jsem ochromeně seděla. Jakmile jsem to vstřebala,
kývla jsem. "Dobře, teda. Rozhodl jsi se."
Travis se rozzářil. "Uvidíš, holubičko. Bude to skvělý." Odstrčil
se z postele, došel ke mně a políbil mi prsty. "Mám hlad. Najíš se?"
Zavrtěla jsem hlavou a on mi dal pusu na čelo než odešel do
kuchyně. Jakmile jeho kroky odezněly v chodbě, stáhla jsem
oblečení z ramínek, vděčná, že mám v kufrech místo na většinu věcí.
Slzy vzteku mi stékaly po tvářích. Věděla jsem, že tam Travise
nemám brát. Bojovala jsem zuby nehty, abych ho udržela z tmavého
okraje mého života a v okamžiku, když se naskytla příležitost jsem
ho bez rozmyšlení zatáhla do jádra všeho co jsem nenáviděla.
Travis toho bude součástí a jestli mě nenechá ho zachránit,
musím zachránit sama sebe.
Kufry byly naplněné k prasknutí, zapnula jsem zip před vypouklý
obsah. Stáhla jsem je z postele, prošla chodbou a bez jediného
pohledu minula kuchyň. Spěchala jsem dolů po schodech, ulevilo se
mi, že se America s Shepleym stále líbali a smáli na parkovišti,
přenášejíc její věci z Chargeru do Hondy.
"Holubičko?" zavolal Travis ze dveří bytu.
Dotkal jsem se Američina zápěstí. "Potřebuju, abys mě vzala na
Morgan, Mare."
222
"Co se děje?" řekla, všímajíc si vážnosti situace podle mého
výrazu.
Ohlédla jsem se, abych viděla Travise běžet po schodech a přes
trávu k místu kde jsme stáli.
"Co to děláš?" zeptal se ukazujíc na kufry.
Kdybych mu to teď řekla, všechna naděje na separování se od
Micka, Vegas, Bennyho a všeho co jsem nechtěla, by byla ztracená.
Travis by mě nenechal odejít a já bych do rána sama sebe
přesvědčila, abych akceptovala jeho rozhodnutí.
Poškrábala jsem se na hlavě a usmála se, snažíc se získat čas na
vymyšlení výmluvy.
"Holoubku?"
"Beru si věci na Morgan. Mají všechny ty pračky a sušičky a já
mam na vyprání šílený množství prádla."
Zamračil se. "Chtěla jsi odejít aniž bys mi to řekla?"
Podívala jsem se na Americu a pak na Travise, snažíc se o co
nejuvěřitelnější lež.
"Ještě by se vrátila dovnitř, Trave. Nebuď paranoidní," řekla
America s lhostejným úsměvem, kterým tolikrát oklamala svoje
rodiče.
"Ach," řekl, pořád nejistý. "Zůstaneš tu dnes v noci?" zeptal se
mě, tahajíc za látku mého kabátu.
"Nevím. Myslím, že to záleží na tom, kdy budu hotová s
prádlem."
Travis se usmál a přitáhl mě k sobě. "Za tři týdny někomu
zaplatím, aby ti vypral. Nebo prostě můžeš špinavý prádlo vyhazovat
a koupit si nový."
"Budeš znova zápasit pro Bennyho?" zeptala se šokovaně
America.
"Udělal mi nabídku, kterou nemůžu odmítnout."
"Tavisi," začal Shepley.
"Nezačínejte s tím taky lidi. Když jsem si to nerozmyslel kvůli
holubičce, nerozmyslím si to kvůli vám."
America se s porozuměním střetla s mým pohledem."No, raději
bychom se měly vydat zpátky, Abby. Ta hromada oblečení zabere
věčnost."
223
Kývla jsem a Travis se sklonil, aby mě políbil. Přitáhla jsem ho
blíž, věděla jsem, že to je naposledy co cítím jeho rty na svých.
"Uvidíme se později," řekl. "Miluju tě."
Shepley dal můj kufr do auta a America vklouzla na svoje místo
vedle mě. Travis si složil paže na prsou a povídal si se Shepleym,
zatímco America startovala.
"Nemůžeš dnes v noci zůstat ve svým pokoji, Abby. Půjde
rovnou tam až mu to dojde," řekla America, když pomalu couvala z
parkovacího místa.
Slzy mi naplnily oči a stekly mi po tvářích. "Já vím."
Travisův veselý výraz se změnil, když se mi podíval do tváře.
Neztrácel čas a rozeběhl se k mému okýnku. "Co se děje, holoubku?"
řekl, klepajíc na sklo.
"Jeď, Mare," řekla jsem a utírala si oči. Zaměřila jsem se na cestu
před námi, když Travis běžel vedle auta.
"Holubičko? Americo! Zastav to zkurvený auto!" křičel,
bouchajíc dlaněmi do skla. "Abby, nedělej to!" řekl, uvědomění a
strach zkroutily jeho výraz.
America zahnula na hlavní silnici a šlápla na plyn. "Tohle mi
nikdy neodpustí-jen abys věděla."
"Je mi to tak moc, moc líto, Mare."
Podívala se do zpětného zrcátka a stiskla pedál k podlaze. "Ježiši
Kriste, Travisi," zamumlala si pod vousy. Otočila jsem se a uviděla
ho běžet plnou rychlostí za námi, mizek a zase se objevoval mezi
světly a stíny pouličních lamp. Když doběhl na konec bloku, otočil se
a běžel k zpátky k bytu.
"Jde si pro motorku. Pojede za námi na Morgan a udělá
obrovskou scénu."
Zavřela jsem oči. "Jen…spěchej. Dneska přespím ve tvém pokoji.
Myslíš, že to bude Vanesse vadit?"
"Nikdy tam není. Opravdu bude pracovat pro Bennyho?"
Slova se mi zadrhla v krku, tak jsem jen kývla. America mě
chytla za ruku a stiskla. "Děláš správné rozhodnutí, Abby. Nemůžeš
si tím znova projít. Jestli tě neposlouchal, nebude poslouchat
nikoho."
224
Zazvonil mi mobil. Podívala jsem se dolů a uviděla Travisův
obličej, pak jsem stiskla ignorovat. Za méně než pět vteřin zazvonil
znovu. Vypnula jsem ho a zastrčila do kabelky.
"Tohle bude strašlivej, kurevskej bordel," řekla jsem, potřásla
hlavou a utřela si oči.
"Nezávidím ti tvůj život v příštím týdnu nebo tak. Nedovedu si
představit rozchod s někým, kdo odmítá zůstat mimo. Víš, že přesně
tak to bude, že jo?"
Zajely jsme na parkoviště u Morgan a America mi přidržela
dveře, zatímco jsem dovnitř nesla svůj kufr. Spěchaly jsme do jejího
pokoje a já lapala po dechu, zatímco odemykala dveře.
Přidržela je otevřené a pak mi hodila klíče.
"Nakonec skončí v base nebo něco," řekla.
Proběhla chodbou a já jí oknem pozorovala přeběhnout
parkoviště a nastoupit do auta, zrovna když Travis zajel na motorce
vedle ní. Běžel ke dveřím spolujezdce a trhnutím je otevřel a podíval
se ke dveřím koleje, když si uvědomil, že v autě nejsem. America
vycouvala, zatímco Travis utíkal do budovy, otočila jsem se a
sledovala dveře.
Na chodbě Travis bušil na dveře a volal moje jméno. Neměla
jsem tušení jestli je tam Kara, ale pokud ano, cítila jsem se špatně za
to co bude muset dalších pár minut snášet, dokud Travis neakceptuje,
že nejsem v pokoji.
"Holoubku? Otevři ti zasraný dveře, sakra! Neodejdu dokud si
semnou nepromluvíš! Holubičko!" křičel a bouchal do dveří tak
hlasitě, že to musela slyšet celá kolej.
Přikrčila jsem se, když jsem uslyšela Kařin myší hlas.
"Co?" zavrčela.
Přitiskla jsem ucho na dveře a snažila se slyšet Travisovo tiché
mumlání. Nebyla jsem napnutá dlouho.
"Vím, že je tady!" křičel. "Holubičko?"
"Není…Hej!"vyjekla Kara.
Dveře práskly o zeď našeho pokoje a já věděla, že si Travis
prorazil cestu dovnitř. Po pár minutách ticha jsem Travise uslyšela
křičet do chodby.
"Holubičko! Kde je?"
225
"Neviděla jsem jí!" ječela Kara vztekleji než jsem jí kdy slyšela.
Dveře se zabouchly a mě přemohla náhlá nevolnost, když jsem
čekala co dál Travis udělá. Po několika minutách ticha jsem otevřela
dveře a nakoukla do chodby. Travis seděl se zády opřenými o zeď a
rukama si zakrýval tvář. Zavřela jsem co nejtišeji dveře,
znepokojená, že by někdo mohl zavolat policii. Po hodině jsem se
znovu podívala do chodby. Travis se nepohnul. Během noci jsem ho
ještě dvakrát zkontrolovala, nakonec jsem kolem čtvrté hodiny
usnula. Záměrně jsem zaspala, věděla jsem, že dnes vyučování
vynechám. Zapnula jsem mobil, abych zkontrolovala zprávy a
uviděla, že mi Travis zaplnil schránku. Nekonečné textovky, které mi
během noci posílal byly variace omluv a nadávek. Odpoledne jsem
zavolala Americe, doufajíc, že jí Travis nezabavil telefon.
Když odpověděla, povzdychla jsem si.
"Ahoj."
America mluvila tiše. "Neřekla jsem Shepleymu kde jsi. Nechci,
aby byl ve středu toho všeho. Travis je na mě právě teď šíleně
nasranej. Dnes v noci nejspíš zůstanu na koleji."
"Jestli se Travis neuklidní…přeju hodně štěstí, aby ses tu
vyspala. Udělal tu včera na chodbě představení hodný Oscara. Divím
se, že nikdo nezavolal ochranku."
"Dneska ho vykopli z hodiny historie. Když jsi se neukázala,
kopl do obou vašich stolů. Shep slyšel, že na tebe čekal po všech
tvých hodinách. Šílí, Abby. Řekla jsem mu, žes byla hotová ve
vteřině kdy se rozhodl pracovat pro Bennyho. Nevěřím, že si na
jediný moment mohl myslet, že bys s tím byla v pohodě."
"Hádám, že tě uvidím až se sem dostaneš. Nemyslím si, že bych
mohla jít zatím do svého pokoje."
America a já jsme byly spolubydlící celý následující týden a
ujistila se, že ode mě udrží Shepleyho, aby nebyl v pokušení říct
Travisovi o mém pobytu. Vyhýbat se mu byla práce na plný úvazek.
Za každou cenu jsem se vyhýbala jídelně, hodinám historie a pro
jistotou jsem ze svých přednášek odcházela dřív. Věděla jsem, že si s
Travisem budu muset někdy promluvit, ale to se nestane dokud se
neuklidní na tolik, aby přijal moje rozhodnutí.
226
V pátek večer jsem byla sama, ležela v posteli a držela si telefon
u ucha. Obrátila jsem oči v sloup, když mi zakručelo v žaludku.
"Můžu tě přijet vyzvednout a vzít někam na večeři," řekla
America.
Listovala jsem učebnicí historie, přeskakujíc místa kde Travis
čmáral a psal zamilované poznámky na okrajích. "Ne, je to tvůj první
večer se Shepem skoro po týdnu, Mare. Jen si skočím vzít něco do
jídelny."
"Určitě?"
"Jo. Řekni Shepovi, že ho pozdravuju."
Šla jsem pomalu do jídelny, nespěchala jsem až budu muset
snášet pohledy lidí u stolů. Celá škola bzučela o rozchodu a
Travisovo náladové chování moc nepomáhalo. Zrovna když jsem
začala vidět světla jídelny, uviděla jsem blížit se temnou postavu.
"Holubičko?"
Lekla jsem se a trhnutím zastavila. Travis vešel do světla,
neoholený a bledý.
"Ježiši, Travisi! Vyděsil jsi mě k smrti!"
"Když nezvedáš moje hovory, musím se plížit okolo ve tmě."
"Vypadáš jak z pekla," řekla jsem.
"Taky jsem si jím tenhle týden jednou nebo dvakrát prošel."
Objala jsem se pažemi. "Vlastně jsem zrovna na cestě pro něco k
jídlu. Zavolám ti později, dobře?"
"Ne. Musíme si promluvit."
"Trav…"
"Odmítl jsem Bennyho. Ve středu jsem mu volal a řekl mu ne." V
očím měl lesk naděje, ale ten zmizel, když viděl můj výraz.
"Nevím co chceš, abych řekla, Travisi."
"Řekni, že mi odpouštíš. Řekni, že mě vezmeš zpátky."
Zaťala jsem zuby, zakázala jsem si plakat. "Nemůžu."
Travisova tvář se zkroutila a já to využila, abych ho obešla, ale
on mi vkročil do cesty. "Nespal jsem, nejedl…nemůžu se soustředit.
Vím, že mě miluješ. Všechno bude jako dřív jen když mě vezmeš
zpátky."
Zavřela jsem oči. "Jsme nefunkční, Travisi. Myslím, že víc než
cokoliv jiného jsi jen posedlý myšlenkou mě vlastnit."
227
"To není pravdu. Miluju tě víc než vlastní život, holubičko!" řekl
ublíženě.
"To je přesně o čem mluvím. To jsou bláznivý řeči."
"Není to bláznivý. Je to pravda."
"Dobře…takže jaký jsou vlastně tvoje priority? Jsou to peníze, já,
tvůj život…nebo je něco co předchází penězům?"
"Uvědomuju si co jsem udělal, dobře? Vidím, kam tím směřuješ,
ale kdybych věděl, že mě opustíš, nikdy bych…jen jsem se o tebe
chtěl postarat."
"To už jsi říkal."
"Prosím, nedělej to. Nesnesu cítit se takhle…to…zabíjí mě to,"
řekl a vydechl jako by mu někdo vyrazil dech.
"Skončila jsem, Travisi."
Trhl sebou. "To neříkej."
"Je konec. Jdi domů."
Stál obočí k sobě. "Ty jsi můj domov."
Jeho slova mě zasáhla a hrud se mi tak stáhla, že jsem sotva
dýchala. "Udělal si svoje rozhodnutí, Trave. Já udělala svoje," řekla
jsem a v duchu proklínala chvění hlasu.
"Hodlám se držet sakra daleko od Vegas a Bennyho…Dodělám
školu. Ale potřebuju tebe. Potřebujutě. Jsi můj nejlepší přítel." Jeho
hlas byl zoufalý a zlomený, odpovídající jeho výrazu.
V šeru jsem viděla jak mu po tváři stekla slza a v dalším
momentě se pro mě natáhl a já byla v jeho náručí, jeho rty na mých.
Pevně si mě tiskl k hrudi, když mě líbal a pak vzal můj obličej do
dlaní, tisk rty tvrději proti mým, zoufalý dostat nějakou reakci.
"Polib mě," zašeptal rty těsně u mých. Nechala jsem oči a pusu
zavřenou, klidná v jeho náručí. Chtělo to všechno co jsem v sobě
měla, abych nepohybovala ústy s jeho, toužila jsem po jeho rtech
celý týden. "Polib mě!" prosil. "Prosím, Holubičko! Řekl jsem mu
ne!"
Když jsem ucítila horké slzy stékající mi po studené tváři,
odstrčila jsem ho pryč. "Nech mě být, Travisi!"
Podařilo se mi udělat jen pár kroků než mě popadl za zápěstí.
Ruku jsem měla nataženou za sebou. Neotočila jsem se.
228
"Já tě prosím." Ruka sjela dolů a zatahal mě za ní, když padl na
kolena. "Prosím tě, Abby. Nedělej to."
Otočila jsem se, abych viděla jeho zoufalý výraz a pak jsem
očima přejela dolů z mojí ruky k jeho a uviděla svoje jméno napsané
hustým černým písmem na jeho zápěstí. Odvrátila jsem pohled k
jídelně. Potvrdil mi to, čeho jsem se celou dobu bála. I když mě sebe
víc miloval, když přišlo na peníze, byla bych druhá. Přesně jako jsem
byla s Mickem. Když se poddám, buď si to s Bennym rozmyslí, nebo
mě bude nesnášet pokaždé, kdy by mu ty peníze usnadnily život.
Představila jsem si ho přicházet domů v modrém obleku a s tím
samým pohledem v očích, který měl Mick, když se vracel po smolné
noci. Byla by to moje chyba, že jeho život není takový jak si přál a já
nemohla dovolit, aby mojí budoucnost svazovala hořkost a lítost,
které jsem nechala za sebou.
"Nech mě jít, Travisi."
Po několika okamžicích mi konečně pustil ruku. Běžela jsem ke
skleněným dveřím a bez ohlédnutí je otevřela. Každý v místnosti na
mě cestou k pultu zíral a zrovna když jsem tam došla, hlavy se
otočily, aby se podívaly ven z okna na místo kde klečel Travis a
dlaněmi se opíral o chodník.
Pohled na něj na zemi mi vehnal do očí slzy, které jsem celou
dobu zadržovala. Minula jsem talíře a tácy, spěchajíc chodbou na
záchody. Už tak bylo dost špatné, že všichni byli svědky scény mezi
mnou a Travisem. Nechtěla jsem, aby mě viděli brečet.
Krčila jsem se v kabince hodinu, nekontrolovatelněvzlykala
dokud jsem neuslyšela lehké zaklepání na dveře.
"Abby?"
Popotáhla jsem. "Co tady děláš, Finchi? Jsi na holčičích
záchodech."
"Kara tě viděla jít dovnitř a přišla pro mě na kolej. Pusťmě
dovnitř," řekl tiše.
Zavrtěla jsem hlavou. Věděla jsem, že mě nemůže vidět, ale
nemohla jsem říct jediné slovo. Slyšela jsem jak si povzdechl a pak
jeho dlaně pleskly o podlahu, když se plazil pod kabinku.
"Nemůžu uvěřit, žes mě to donutila udělat," řekl a přitahoval se
dopředu rukama. "Bude tě mrzet, že jsi neotevřela dveře, protože
229
jsem zrovna lezl po té počůrané podlaze a teď se tě chystám
obejmout."
Zasmála jsem se, pak se mi obličej kolem úsměvu stáhl, kdyžmě
Finch vtáhl do náručí. Podlomila se mi kolena, Finch mě opatrně
spustil na podlahu a stáhl si mě na klín.
"Pššššt," řekl a houpal se semnou v náručí. Povzdychl si a zavrtěl
hlavou. "Sakra, holka. Co si s tebou počnu?"
230
Kapitola 17
Ne díky
ČMÁRALA JSEM SI NA PŘEDNÍ STRANU sešitu, dělala
čtverec za čtvercem, napojovala je jeden ke druhému, aby vytvořili
základní 3-D krabice. Deset minut před začátkem hodiny byla
učebna stále prázdná. Život se začal vracet do normálu, ale pořád
jsem potřebovala pár minut psychické přípravy, když jsem měla mít
kolem sebe někoho jiného kromě Finche a Americi.
"Jen protože už spolu nerandíme neznamená, že nemůžeš nosit
náramek co jsem ti dal," řekl Parker, když vklouzl ke stolu vedle mě.
"Měla jsme v plánu se tě zeptat jestli ho chceš zpátky."
Usmál se a naklonil se, aby přidal linku na vršku jedné krabice na
papíře. "Byl to dárek, Abs. Nedávám dárky s podmínkami."
Dr. Ballardová vletěla dopředu, posadila se na svoje místo před
třídou a prohrabovala se papíry na přeplněném stole. Místnost náhle
šuměla povídáním odrážejícím se od velkých oken omývaných
deštěm.
"Slyšel jsem, že jste se s Travisem před pár týdny rozešli." Parker
zvedl ruku, když uviděl můj netrpělivý výraz. "Není to moje věc. Jen
jsi vypadala tak smutně a já ti chtěl říct, že mě to mrzí."
"Díky," zamumlala jsem a přetočila sešit na čistou stránku.
"A taky jsme se chtěl omluvit za svoje předchozí chování. Co
jsem řekl bylo…krutý. Byl jsem jen naštvanej a vylil jsem si to na
tobě. Nebylo to fér a omlouvám se."
"Nemám zájem o randění, Parkere," varovala jsem ho.
Zasmál se. "Nepokouším se využít situace. Pořád jsme přátelé a
já se chtěl ujistit, že jsi v pořádku."
"Jsem v pořádku."
"Jedeš na Díkuvzdání domů?"
"Jedu k Americe domů. Obvykle trávím Díkuvzdání u ní."
231
Parker se chystal promluvit, ale Dr. Ballardová začala přednášku.
Téma Díkuvzdání mě přimělo přemýšlet o mém předchozím plánu
pomoct Travisovi s krocanem. Přemýšlela jsem o tom jaké to mohlo
být a přistihla jsem se, že si dělám obavy, aby si nakonec zase
neobjednali pizzu. Převalil se přese mě skličující pocit. Okamžitě
jsem ho vytlačila z mysli a co nejlépe se snažila soustředit na každé
slovo Dr. Ballardové.
Po hodině jsem zrudla, když jsem ke mně uviděla z parkoviště
běžet Travise. Znovu byl čistě oholený, měl na sobě mikinu a jeho
oblíbenou červenou kšiltovku sklopenou proti dešti.
"Uvidíme se po prázdninách, Abs," řekl Parker, dotýkajíc se
mých zad.
Čekala jsem od Travise vzteklý pohled, ale zdálo se, že si Parkera
nevšiml. "Ahoj, holoubku."
Nabídla jsem mu nemotorný úsměv a on si zastrčil ruce do přední
kapsy mikiny. "Shepley říkal, že jedeš s ním a Mare zítra do
Wichity."
"Jo?"
"Budeš u Americi celý prázdniny?"
Pokrčila jsem rameny, pokoušejíc se o nenucenost. "Jsem si s
jejíma rodičema opravdu blízká."
"A co tvoje máma?"
"Je to opilec, Travisi. Nejspíš ani neví, že je Díkuvzdání."
Najednou byl nervózní a mě se zkroutil žaludek z možného
druhého veřejného rozchodu. Nad námi se ozvalo zahřmění, Travis
vzhlédl k obloze a mžoural proti obrovským kapkám padajícím mu
na obličej.
"Potřebuju tě požádat o laskavost," řekl. "Pojď sem." Zatáhl mě
pod nejbližší markýzu a já poslechla, snažila jsem se vyhnout další
scéně.
"Jakou laskavost?" zeptala jsem se podezřívavě.
"Moje eh…" přešlápl. "Táta a kluci tě ve čtvrtek pořád čekají."
"Travisi!" zakňučela jsem.
Podíval se na svoje nohy. "Řekla jsi, že přijdeš."
"Já vím, ale…to je teď trochu nevhodný, nemyslíš?"
Zdál se neafektovaný. "Řekla jsi, že přijdeš."
232
"To jsme byli ještě spolu, když jsem souhlasila jít k tobě domů.
Věděl jsi, že nepřijdu."
"Nevěděl a teď už je příliš pozdě. Přiletí Thomas a Tyler si vzal
volno v práci. Všichni se těší až tě uvidí."
Přikrčila jsem se a točila si vlhký pramen vlasů kolem prstu.
"Přijeli by tak jako tak, ne?"
"Ne všichni. Nebyli jsme všichni doma na Díkuvzdání roky.
Všichni se snažili, aby tam mohli být od chvíle co jsem jim slíbil
skutečný jídlo. Neměli jsme ženskou v kuchyni co máma umřela
a…,"
"To je sexistický ne?" naklonila jsem hlavu.
"Tak to nemyslím, holoubku, no tak. Všichni tě tam chceme. To
je všechno co říkám."
"Ty jsi jim o nás neřekl…že ne?" zeptala jsem se tím nejvíc
obviňujícím tónem, kterého se mi podařilo dosáhnout. Chvíli
přešlapoval a pak zavrtěl hlavou. "Táta by se ptal proč a já nejsem
připravený s ním o tom mluvit. Nikdy bych nepřestal poslouchat jak
jsem blbej. Prosím pojď, holoubku."
"Musím dát krocana do trouby v šest ráno. Musíme odtud odejít v
pět…"
"Nebo můžeme zůstat tam."
Obočí mi vystřelilo vzhůru. "Ani náhodou! Už tak je dost zlý, že
budu muset lhát tvojí rodině a předstírat, že jsme pořád spolu."
"Chováš se jako bych tě požádal, aby ses podpálila."
"Měl jsi jim to říct!"
"Řeknu. Po Díkuvzdání…jim to řeknu."
Povzdychla jsem si a odvrátila pohled. "Pokud mi slíbíš, že to
není nějaký pokus, abychom se k sobě vrátili, udělám to."
Přikývl. "Slibuji."
Přestože se to snažil skrýt, viděla jsem mu v očích jiskru. "Díky,
holubičko."
U dveří do jídelny jsem se potkala s Americou a Shepleym a šli
jsme dovnitř společně. Vytrhla jsem si příbor ze stojánku a upustila
talíř na tác.
"Co je to s tebou, Abby?" zeptala se America.
"Zítra s váma nepojedu lidi."
233
Shepley otevřel pusu do kořán. "Jdeš k Maddoxům?"
America ke mně přelítla očima. "Ty co?"
Povzdychla jsem si a strčila peníze do pokladny. "Slíbila jsem
Travovi, že půjdu když jsme byli v letadle a on jim řekl, že tam
budu."
"Na jeho obranu," začal Shepley. "opravdu si nemyslel, že se
rozejdete. Myslel si, že se vrátíš. A když mu došlo, že to myslíš
vážně, bylo už příliš pozdě."
"To je kravina Shepe a ty to víš," zavrčela America. "Nemusíš
chodit jestli nechceš, Abby."
Měla pravdu. Nebylo to jakože bych neměla na výběr. Ale
nemohla jsem to Travisovi udělat. Dokonce ani kdybych ho
nenáviděla. A tak to nebylo.
"Když nepůjdu, bude jim muset vysvětlovat proč jsem se
neukázala a já mu nechci zkazit Díkuvzdání. Všichni přijedou domů,
protože si myslí, že tam budu."
Shepley se usmál. "Všichni tě mají opravdu rádi, Abby. Jim o
tobě zrovna nedávno mluvil s mým tátou."
"Skvělý," zamumlala jsem.
"Abby má pravdu, miláčku," řekl Shepley. "Pokud nepůjde, Jim
stráví den nadáváním Travovi. Nemá smysl zničit jim jejich den."
America mi položila ruku kolem ramen. "Pořád můžeš jet s námi.
Už s ním nejsi. Nemusíš ho dál zachraňovat."
"Já vím, Mare. Ale je to správná věc."
Venku za oknem zapadalo slunce za budovy a já stála před
zrcadlem a česala si vlasy, zatímco jsem se rozhodovala jak budu
předstírat s Travisem. "Je to jen jeden den, Abby. Jeden den to
zvládneš," řekla jsem do zrcadla.
Předstírání pro mě nikdy nebylo problém; to čeho jsem se bála
bylo to, co se stane až budeme předstírat. Až mě Travis po večeři
odveze, budu muset učinit rozhodnutí. Rozhodnutí, které bude
překroucené falešným pocitem štěstí, které budeme servírovat jeho
rodině.
Ťuk, ťuk.
234
Otočila jsem se a podívala na dveře. Kara se neměla do pokoje
vrátit až do večera a věděla jsem, že America se Shepleym už jsou na
cestě. Neměla jsem tušení kdo by to mohl být. Položila jsem kartáč
na stůl a šla otevřít dveře.
"Travisi," vydechla jsem.
"Jsi připravená?"
Nadzvedla jsem obočí. "Připravená na co?"
"Říkala jsi, že tě mám vyzvednout v pět."
Složila jsem si ruce na prsou. "Myslela jsem v pět ráno!"
"Ach," řekl a zdál se zklamaný. "Hádám, že budu muset zavolat
tátovi a dát mu vědět, že u něj nakonec nezůstanem."
"Travisi!" zakvílela jsem.
"Půjčil jsem si Shepovo auta, tak abychom nemuseli na motorce
řešit tvoje tašky. Je tam náhradní ložnice, kde můžeš zůstat. Budeme
se dívat na film, nebo-,"
"Nepřespím u tvýho táty!"
Jeho obličej zvadl. "Dobře. Já ehm…uvidíme se ráno."
Udělal krok do zadu, zabouchla jsem dveře a opřela se o ně.
Všechny moje emoce mi prosakovaly do vnitřností a já si podrážděně
povzdychla. S Travisovým zklamaným výrazem čerstvě v mysli jsem
otevřela dveře a vykročila ven, viděla jsem ho pomalu odcházet
chodbou, ťukajíc do telefonu.
"Travisi, počkej." Otočil se a z nadějného výrazu v jeho obličeji
mě zabolela na prsou.
"Dej mi chvíli na sbalení věcí."
Po tváři se mu roztáhl úlevný a vděčný úsměv, následoval mě do
mého pokoje a ode dveří se díval jak jsem hodila pár věcí do batohu.
"Pořád tě miluju, holoubku."
Nevzhlédla jsem. "Ne. Nedělám to pro tebe."
Nasál vzduch. "Já vím."
Do jeho domu jsme jeli v tichosti. V autě to bylo napjaté
nervózní energií a bylo těžké v klidu sedět na studených, kožených
sedadlech. Jakmile jsme dorazili, Trenton a Jim vyšli na dvorek a
byli samý úsměv. Travis odnesl z auta naše kufry a Jim ho poplácal
po zádech.
235
"Rád tě vidím, synku." Jeho úsměv se rozšířil, když se podíval na
mě. "Abby Abernathy. Těšíme se na zítřejší večeři. Už to bude
dlouho co…No. Už to bude dlouho."
Kývla jsem a šla za Travisem do domu. Jim si položil ruku na
vyčnívající břicho a usmál se. "Připravil jsem pro vás dva nahoře
pokoj pro hosty, Trave. Napadlo mě, že se nebudeš chtít s dvojčaty
hádat o pokoj."
Podívala jsem se na Travise. Bylo těžké sledovat ho snažit se
mluvit. "Abby je ehm…ona bude uh…vezme si pokoj pro hosty. Já
zůstanu ve svým."
Trenton udělal obličej. "Proč? Zůstává u tebe v bytě ne?"
"Ne poslední dobou," řekl, zoufale se snažíc vyhnout pravdě.
Jim a Trenton si vyměnili pohledy. "Z Thomasova pokoje je už
pár let skladiště, takže jsem ho nechal vzít si tvůj pokoj. Myslím, že
se bude moct vyspat na gauči," řekl Jim, vypadal rozladěně a urovnal
polštáře na gauči.
"Nedělejte si s tím starosti, Jime. Jen jsme se snažili být zdvořilí,"
usmála jsem se a dotkla se jeho paže.
Jeho smích se rozlehl po celém domě a poplácal mě po ruce. "Už
si moje syny potkala, Abby. Měla bys vědět, že je skoro nemožné mě
urazit."
Travis kývl ke schodům a já ho následovala. Nohou otevřel dveře
do pokoje, položil naše tašky na podlahu a podíval se na postel a pak
na mě. V pokoji bylo hnědé obložení a hnědý opotřebovaný kobec.
Stěny byly špinavě bílé a na některých místech se barva odlupovala.
Na zdi jsem viděla jediný rámeček, osamocenou fotku Jima a
Travisovi mámy. Pozadí bylo studiově modré, krátké vlasy a mladé,
usměvavé tváře. Muselo to být pořízené než se narodili kluci, ani
jednomu z nich nemohlo být víc než dvacet.
"Mrzí mě to, holoubku. Budu spát na zemi."
"Sakra správně, že budeš," řekla jsem a stahovala si vlasy do
culíku. "Nemůžu uvěřit, že jsem se do tohohle nechala od tebe
zatáhnout."
Posadil se na postel a frustrovaně si protřel obličej. "Tohle bude
zkurvenej zmatek. Nevím co jsem si myslel."
"Já vím přesně co sis myslel. Nejsem blbá, Travisi."
236
Podíval se na mě a usmál se. "Ale stejně jsi šla."
"Musím jít na zítřek všechno připravit," řekla jsem, otevírajíc
dveře.
Travis vstal. "Pomůžu ti."
Oloupali jsme horu brambor, nakrájeli zeleninu, připravili
krocana na pekáč a začali s přípravou korpusu na koláč. První hodina
byla víc než nepříjemná, ale když dorazila dvojčata zdálo se, že se
všichni shromáždili v kuchyni. Jim vyprávěl příběhy o každém z jeho
chlapců a my se smáli historkám z jejich předchozích katastrofálních
Díkuvzdání, kdy se pokoušeli dělat něco jiného než objednat pizzu.
"Diane byla pekelná kuchařka," přemítal Jim. "Travis si to
nepamatuje, ale potom co odešla tu nebyl žádný smysluplný pokus."
"Žádný tlak, Abby," zasmál se Trenton a popadl pivo z ledničky.
"Pojďme rozdat karty. Chci se pokusit dostat zpátky nějaký peníze co
mi Abby vzala."
Jim na něj zamával prstem. "Tenhle víkend žádný poker, Trente.
Přinesl jsem dolů domino, jdi ho připravit. Žádné sázky, sakra.
Myslím to vážně."
Trenton zavrtěl hlavou. "Dobře, starý muži, dobře." Travisovi
bratři zamířili ven z kuchyně a Trent je následoval, pak ohlédl. "Pojď
Trave."
"Pomáhám holubičce."
"Už tady toho moc není, miláčku," řekla jsem. "Klidně jdi."
Jeho oči při těch slovech zjihly a dotkl se mého boku. "Určitě?"
Přikývla jsem a on se sklonil, aby mě políbil na tvář, prsty mi
stiskl bok a pak šel za Trentonem do herny.
Jim sledoval svoje kluky procházet chodbou, vrtěl hlavou a
usmíval se. "Tohle co děláš je neuvěřitelné, Abby. Nemyslím si, že si
uvědomuješ jak moc si toho všichni vážíme."
"Byl to Travův nápad. Jsem ráda, že jsem mohla pomoct."
Opřel se mohutným tělem o pult a napil se piva, zatímco
přemýšlel o svých dalších slovech. "Ty a Travis jste toho moc
nenamluvili. Máte nějaké problémy?"
Vymáčkla jsem jar do dřezu, když se plnil horkou vodou a
snažila se vymyslet co říct, aby to nebyla bezostyšná lež. "Věci jsou
trochu jinak, řekla bych."
237
"To jsem si myslel. Musíš s ním mít trpělivost. Travis si to moc
nepamatuje, ale byl si s jeho mámou blízký a potom co jsme jí ztratili
už nikdy nebyl stejný. Myslel jsem si, že z toho vyroste, víš, když byl
tak malý. Pro všechny z nás to bylo těžké, ale Trav…přestal se po
tom pokoušet milovat lidi. Byl jsem překvapený, když tě sem
přivedl. Způsob jak se kolem tebe chová, způsob jak se na tebe dívá;
věděl jsem, že jsi něčím výjimečná."
Usmála jsem se, ale udržovala pohled na nádobí co jsem myla.
"Travis má těžký období. Dělá hodně chyb. Vyrůstal s bandou
kreténů a s osamělým, nevrlým starochem. Všichni jsme byli trochu
ztracení potom co Diane zemřela a vím, že jsem to klukům nepomohl
zvládnout tak jak jsem měl. Vím, že je těžké ho neobviňovat, ale i
tak ho musíš milovat, Abby. Jsi jediná žena, kterou kromě své matky
miloval. Taky nevím co by to s ním udělalo, kdybys ho opustila."
Polkla jsem slzy a přikývla, neschopná odpovědět. Jim mi položil
ruku na rameno a stiskl. "Nikdy jsem ho neviděl se usmívat
způsobem jak to dělá, když je z tebou. Doufám, že všichni moji kluci
budou mít jednoho dne svojí Abby."
Jeho kroky odezněly na chodbě a já utřela okraje dřezu, snažíc se
popadnout dech. Věděla jsem, že strávit prázdniny s Travisem a jeho
rodinou bude těžké, ale nevěděla jsem, že budu mít znovu zlomené
srdce. Kluci ve vedlejším pokoji žertovali a smáli se, když jsem myla
a utírala nádobí. Uklidila jsem kuchyň, umyla si ruce a vydala se
nahoru po schodech. Travis mě chytil za ruku. "Je brzo, holoubku.
Nejdeš ještě do postele, že ne?"
"Byl to dlouhý den, jsem unavená."
"Jdeme se dívat na film. Proč se nevrátíš a nepobavíš se?"
Podívala jsem se nahoru na schody a pak zpátky na jeho nadějný
úsměv. "Dobře."
Dovedl mě za ruku ke gauči a společně jsme se posadili, zatímco
začaly úvodní titulky.
"Zhasni, Taylore," nařídil Jim.
Travis za mnou natáhl ruku a položil si jí na zadní opěradlo
gauče. Snažil se pokračovat v předstírání, zatímco mě uklidňoval.
Byl velmi opatrný, aby nezneužil situace a já se ocitla v rozporu mezi
vděčností a zklamáním.
238
Sedět u něj tak blízko, cítit směs tabáku a jeho kolínské pro mě
dělalo velmi těžké udržet si odstup, jak fyzický tak psychický. Přesně
jak jsem se bála bylo moje odhodlání na vážkách a snažila jsem se
zablokovat všechno co Jim řekl v kuchyni.
V půlce filmu se rozletěly dveře a za rohem se objevil Thomas s
taškou v ruce.
"Šťastný Díkuvzdání!" řekl a položil zavazadla na podlahu.
Jim se postavil a objal nejstaršího syna, všichni kromě Travise
vstali, aby ho přivítali.
"Nejdeš Thomase pozdravit?" zašeptala jsem.
Nepodíval se na mě když promluvil, sledoval svojí rodinu jak se
objímá a směje. "Mám s tebou jedinou noc. Nehodlám z toho
promarnit ani vteřinu."
"Ahoj, Abby. Rád tě zase vidím," usmíval se Thomas.
Travis se rukou dotkl mého kolena a já se podívala dolů a pak na
Travise. Všímajíc si mého výrazu, stáhnul ruku a proplet si prsty v
klíně.
"Oh hou. Trable v ráji?" zeptal se Thomas.
"Zmlkni, Tommy," zabručel Travis.
Nálada v pokoji se změnila a já na sobě cítila pohledy, čekající na
moje vysvětlení. Nervózně jsem se usmála a vzala Travisovu ruku do
obou svých.
"Jsme jen unavení. Celý večer jsme pracovali na jídle," řekla
jsem a opřela si hlavu o Travisovo rameno. Ten se podíval dolů na
naše ruce a stiskl, jeho obočí se trochu povytáhlo.
"Když už mluvíme o únavě, jsem vyčerpaná," vydechla jsem.
"Zamířím do postele, miláčku."
Podívala jsem se na ostatní. "Dobrou noc, kluci."
"Dobrou, sestro," řekl Jim. Travisovi bratři mi všichni popřáli
dobrou noc a já šla nahoru.
"Taky to zabalím," slyšela jsem říkat Travise.
"To se vsadím, že jo," škádlil ho Trenton.
"Šťastnej bastard," zabručel Tyler.
"Hej. Takhle o svojí sestře mluvit nebudete," varoval Jim.
Žaludek mi poklesl. Jediná skutečná rodina co jsem za celá léta
měla, byli Američini rodiče a i když se na mě Pam a Mark vždycky
239
dívali s opravdovou laskavostí, byli jen půjčení. Těch šest
neukázněných, prostořekých, roztomilých chlapů tam dole mě
přivítalo s otevřenou náručí a zítra jim budu muset říct poslední
sbohem.
Travis zachytil dveře ložnice než se zavřely a pak ztuhl. "Chceš,
abych počkal na chodbě než se převlečeš?"
"Skočím si do sprchy. Obléknu se v koupelně."
Protřel si krk. "Dobře. Udělám si zatím postel na zemi."
Kývla jsem a šla do koupelny. Vyčistila jsem si zchátralý
sprchový kout, zaměřujíc se na vodní kámen a mýdlové skvrny,
abych přemohla zdrcující strach, který jsem cítila z noci i rána. Když
jsem se vrátila do ložnice, Travis hodil polštář na podlahu na jeho
provizorní postel. Nabídl mi chabý úsměv než se sám vydal do
sprchy.
Zalezla jsem do postele, přitáhla si peřinu k hrudi a snažila se
ignorovat přikrývky na zemi. Když se Travis vrátil, díval se na jeho
postel se stejným smutkem jako já, pak zhasl a lehl se na polštář.
Chvíli bylo ticho a pak jsem zaslechla Travisův nešťastný
povzdech.
"Tohle je poslední společná noc, že?"
Chvíli jsem čekala a snažila se vymyslet co správného říct.
"Nechci se hádat, Trave. Prostě jdi spát."
Slyšela jsem ho se vrtět, otočila jsem se na bok, abych se na něj
podívala, tisknouc tvář do polštáře. Podpíral si hlavu rukou a díval se
mi do očí. "Miluju tě."
Chvíli jsem ho pozorovala. "Slíbil jsi to."
"Slíbil jsem, že to není pokus jak tě získat zpátky. A není."
Natáhl ruku a dotkl se mojí. "Ale jestli by to znamenalo být zase s
tebou. Nemůžu říct, že bych to nezvažoval."
"Záleží mi na tobě. Nechci, abys byl raněný, ale v první řadě
musím následovat svoje instinkty. Nikdy by to nefungovalo."
"I když mě miluješ, že jo?"
Stiskla jsem rty dohromady. "Ano, pořád."
Jeho oči se zaleskly a stiskl mi ruku. "Můžu tě pořádat o
laskavost?"
"Tak trochu zrovna uprostřed jedné jsem," usmála jsem se.
240
Jeho rysy byly stejné, netečné k mému výrazu. "Jestli to tak
opravdu je…jestli jsi se mnou skutečně skončila…necháš mě tě dnes
v noci držet?"
"Nemyslím si, že to je dobrý nápad, Trave."
Jeho ruka sevřela mojí pevněji. "Prosím? Nemůžu spát, když
vím, že jsi kousek ode mě a já už nikdy nedostanu další šanci."
Chvíli jsem se dívala do jeho zoufalých očí a pak se zamračila.
"Nebudu s tebou mít sex."
Zavrtěl hlavou. "To není to co žádám."
Pátrala jsem očima po strohé místnosti, přemýšlela o důsledcích,
uvažovala zda, když řeknu Travisovi ne, změní to jeho názor. Pevně
jsem zavřela oči, pak jsem se odstrčila od kraje postele a odtáhla
deku. Zalezl si vedle mě a rychle mě vtáhl pevně do náručí. Jeho
hruď stoupala a klesala nerovnoměrnými nádechy a já se proklínala
za to, že se na jeho pokožce cítím tak pokojně.
"Tohle mi bude chybět," řekla jsem.
Políbil mě do vlasů a přitáhl k sobě, neschopný dostat se ke mně
dostatečně blízko. Zabořil mi obličej do krku a já mu pohodlně
položila ruku na záda, i když jsem měla stejně zlomené srdce jako
on. Nadechl se a přitiskl mi čelo ke krku, tlačíc mi prsty do kůže na
zádech. I když nám tu poslední noc sázky bylo mizerně, tohle bylo
mnohem horší.
"Já…já si nemyslím, že tohle zvládnu, Travisi."
Chytil mě pevněji a já cítila jak mi z oka po spánku stekla první
slza. "Já tohle nemůžu," řekla jsem s pevně zavřenýma očima.
"Tak to nedělej," řekl mi proti kůži. "Dej mi další šanci."
Snažila jsem se z pod něj odtlačit, ale jeho stisk byl na jakoukoli
možnost úniku příliš silný. Zakryla jsem si tvář oběma rukama a
tiché vzlyky otřásly námi oběma.
Travis se na mě podíval těžkýma a vlhkýma očima.
Velkými, jemnými prsty mi stáhl ruce z očí a políbil mě do dlaní.
Zhluboka jsem se nadechla, když se díval na moje rty a pak zpátky
do očí. "Nikdy jsem nikoho nemiloval tak jako tebe, holubičko."
Popotáhla jsem a dotkla se jeho tváře. "Nemůžu."
"Já vím," řekl zlomeným hlasem. "Nikdy jsem sám sebe ani
jedinkrát nepřesvědčil, že jsem pro tebe dost dobrej."
241
Zkroutil se mi obličej a zavrtěla jsem hlavou. "Nejsi to jen ty,
Trave. Nejsme dobrý jeden pro druhého."
Zavrtěl hlavou, chtěl něco říct, ale rozmyslel si to. Po dlouhém,
hlubokém nádechu mi položil hlavu na hrudník. Zelené číslice na
budíku v pokoji ukazovaly dvanáct hodin, Travisův dech se konečně
zpomalil a uklidnil. Ztěžkly mi oči a párkrát jsem zamrkala než jsem
usnula.
"Au!" vyjekla jsem, vytáhla ruku z trouby a okamžitě si strčila
popáleninu do pusy.
"Jsi v pořádku, holoubku?" zeptal se Travis, šoural se po podlaze
a stáhnul si tričko přes hlavu. "Do prdele! Ta podlaha je ledová!"
Potlačila jsem smích, když jsem ho sledovala poskakovat po jedné
noze a pak po druhé dokud si jeho chodidla nezvykla na ledové
dlaždičky. Slunce sotva prokukovalo skrz žaluzie a zbytek Maddoxů
spal tvrdě ve svých postelích. Zastrčila jsem starožitný pekáč dál do
trouby, zavřela dvířka a strčila si prsty pod studenou vodu.
"Můžeš jít zpátky do postele. Jen jsem musela dát krocana
dovnitř."
"Vrátíš se do postele?" zeptal se a omotal si ruce kolem hrudi
proti chladu ve vzduchu.
"Jo."
"Až po tobě," řekl a mávl rukou ke schodům.
Travis si svlíkl tričko, když jsme oba strčili nohy pod peřinu a
vytáhli si deku až ke krkům. Sevřel mě v náručí, oba jsme se třásli a
čekali až naše těla zahřejí malý prostor mezi naší pokožkou a
peřinami.
Cítila jsem jeho rty na vlasech a pak se mu pohnul krk, když
promluvil. "Podívej, holoubku. Sněží."
Otočila jsem tvář k oknu. Bílé vločky byly ve světle pouličních
lamp sotva vidět. "Je to trochu jako Vánoce," řekla jsem, konečně
jsem se vedle něj zahřála.
Povzdychl si a já se otočila, abych viděla jeho výraz. "Co?"
"Nebudeš tady o Vánocích."
"Jsem tu teď." Jeden koutek úst se mu zvedl nahoru a naklonil se,
aby mě políbil na rty. Odtáhla jsem se a zavrtěla hlavou. "Trave…"
242
Jeho stisk se zpevnil a sklonil bradu, jeho kaštanové oči plné
odhodlání. "Mám s tebou méně než dvacet čtyři hodin, holoubku.
Chci ti dát pusu. Chci ti jich dát dneska hodně. Celý den. Pokaždé
když k tomu budu mít šanci. Jestli chceš, abych přestal, stačí říct
slovo, ale než to uděláš, hodlám si svůj poslední den s tebou užít."
"Travisi-," chvíli jsem o tom přemýšlela a napadlo mě, že nebude
na žádných pochybách, co se mohlo stát, až mě vezme domů. Přišla
jsem sem, abych předstírala a ať to pro nás oba bude později sebe
těžší, nechtěla jsem mu říct ne.
Když si všiml jak se mu dívám na rty, koutek úst se mu znovu
zkroutil nahoru a sklonil se, aby přitiskl měkká ústa proti mým.
Začalo to sladce a nevinně, ale v momentě kdy rozevřel rty, proplet
jazyk s mým. Jeho tělo se okamžitě napjalo a zhluboka se nadechl
nosem, tisknouc se ke mně. Nechala jsem koleno padnout na stranu a
on se přesunu nade mě, nikdy neoddělil ústa od mých.
Neztrácel čas s mým svlékáním a když už mezi námi nebyla
žádná látka, chytil se oběma rukama železného rámu čela postele a
jedním rychlým pohybem byl uvnitř mě. Silně jsem se kousla do rtu,
potlačujíc výkřik, který se mi dral z hrdla.
Travis mi sténal proti ústům a já přitiskla nohy do madrace,
zapírajíc se, abych mu mohla boky vyjít vstříc.
S jednou rukou na železe a s druhou v zadu na mém krku se proti
mně kolébal znovu a znovu až se mi třásly nohy z jeho pevných,
odhodlaných pohybů. Jazykem mi pátral v puse a na prsou jsem cítila
vibrování jeho hlubokého sténání, když dodržoval svůj slib, že naše
poslední společná noc bude nezapomenutelná. Mohla bych strávit
tisíc let blokování tohohle momentu ze vzpomínek a stejně bych ho
měla pořád vypálený v mysli.
Uplynula hodina, když jsem pevně zavřela oči, každý můj nerv se
soustředil na otřásání mých vnitřností. Travis zadržel dech, když do
mě naposledy přirazil a já se zhroutila na matraci, naprosto
vyčerpaná. Travis se nadýmal hlubokými nádechy, němý a zmáčený
potem.
Slyšela jsem dole hlasy a zakryla jsem si pusu, smějíc se naší
nevychovanosti.
243
Travis se přetočil na bok a měkkýma, hnědýma očima mi pátral
ve tváři.
"Říkal jsi, že mě chceš jen políbit," usmála jsem se.
Jak jsem ležela vedle jeho nahé kůže, viděla jsem v jeho očích
bezpodmínečnou lásku a nechala jsem plavat svoje zklamání, vztek a
tvrdohlavé odhodlání. Milovala jsem ho a nezáleželo na tom jaké
jsem měla důvody k životu bez něj, věděla jsem, že to není to co
chci. Dokonce i kdybych si to nerozmyslela, bylo pro nás nemožné
zůstat od sebe.
"Proč prostě nezůstaneme celý dne v posteli?" usmál se.
"Přišla jsem sem vařit, vzpomínáš?"
"Ne, přišla jsi sem pomoct mi vařit a já se nemusím hlásit do
služby dalších osm hodin."
Dotkla jsem se jeho tváře, nutkání ukončit naše utrpení se stalo
nesnesitelné. Až mu řeknu, že jsem změnila názor a věci se vrátí
zpátky k normálu, nebudeme muset trávit den předstíráním.
"Travisi, myslím, že my…"
"Neříkej to, dobře? Nechci o tom přemýšlet dokud nebudu
muset." Vstal a cestou k mému batohu si natáhl boxerky. Hodil mi
oblečení na postel a pak si oblékl tričko. "Chci si tohle pamatovat
jako dobrý den."
Udělala jsem k snídani vajíčka a k obědu sendviče, pak když
začala hra jsem připravovala večeři. Travis stál při každé příležitosti
za mnou, s rukama kolem mého pasu a rty na krku. Nachytala jsem
se při pohledu na hodiny, toužila jsem najít chvilku o samotě, abych
mu řekla o svém rozhodnutí. Nemohla jsem se dočkat až uvidím jeho
výraz a vrátíme se zpátky, kde jsme byli.
Den byl naplněný smíchem, povídáním a neustálým proudem
Tylorových stížností na Travisovi projevy náklonnosti.
"Dej už pokoj, Traveisi! Ježiši!" zasténal Tyler.
"Nabíráš odpornej odstín zelený," škádlil ho Thomas.
"To protože mi je z nich špatně. Nežárlím, kreténe," ušklíbl se
Tyler.
"Nech je na pokoji," varoval Jim.
Když jsme se usadili k večeři, Jim trval na tom, aby krocana
nakrájel Travis a já se usmívala, když se hrdě postavil, aby mu
244
vyhověl. Byla jsem trochu nervózní, dokud se nezačaly hrnout
komplimenty.
V době kdy jsem servírovala koláč nezbylo na stole jediné sousto
jídla.
"Udělala jsem toho dost?" zasmála jsem se.
Jim se usmál, přejel si vidličkou po rtech, připravený na dezert.
"Udělala jsi toho spoustu, Abby. Jen jsme se chtěli nacpat až do
příštího roku….leda bys to ráda zopakovala na Vánoce. Teď jsi
Maddoxová. Čekám tě tu na každé svátky a ne kvůli vaření."
Podívala jsem se na Travise, jehož úsměv zvadl a moje srdce
kleslo. Musím mu to brzy říct. "Díky, Jime."
"To jí neříkej, tati," řekl Trenton. "Musí vařit. Takovýhle jídlo
jsem neměl od doby co mi bylo pět!" strčil si půl kousku pekanového
koláče do pusy a spokojeně zamručel.
Cítila jsem se doma, sedíc u stolu plného mužů, kteří se opírali o
židle a třeli si plná břicha. Ohromily mě emoce, když jsem si
představila Vánoce a Velikonoce a každé další svátky, které bych u
tohohle stolu mohla strávit. Nechtěla jsem nic jiného než být součástí
téhle zlomené, hlasité rodiny, kterou jsem zbožňovala.
Když jsme skončili s koláčem, Travisovi bratři začali uklízet
nádobí ze stolu a dvojčata se postavila ke dřezu.
"Udělám to," řekla jsem a vstala.
Jim zavrtěl hlavou. "Ne, neuděláš. Kluci se o to postarají. Jen
vezmi Travise na gauč a odpočívej. Pracovala jsi tvrdě, sestřičko."
Dvojčata se navzájem pocákala vodou z nádobí a Trenton
nadával, když uklouzl na louži a upustil talíř. Thomas pokáral bratry,
došel pro koště a lopatku a smetl střepy. Jim poplácal syny po
ramenou a pak mě objal než se vrátil na noc do svého pokoje.
Travis si přitáhl moje nohy na klín, zul mi boty a palci mi
masíroval chodidla. Opřela jsem se a povzdychla si.
"Tohle bylo naše nejlepší Díkuvzdání od doby co máma umřela."
Zvedla jsem hlavu, abych viděla jeho výraz. Usmíval se, ale byl v
něm i nádech smutku.
"Jsem ráda, že jsem tu byla."
Travisův výraz se změnil a já se připravila na to co se chystal
říct. Srdce mi bušilo v hrudi, doufala jsem, že mě požádá ať se k
245
němu vrátím a já tak mohla říct ano. Las Vegas se zdálo jak celý
život daleko, když jsem seděla doma s mojí novou rodinou.
"Změnil jsem se. Nevím co se mi to ve Vegas stalo. Nebyl jsem
to já. Myslel jsem na všechno co by jsme si za ty peníze mohli koupit
a to bylo všechno na co jsem myslel. Neviděl jsem jak moc ti
ubližuje, že tě tam chci vrátit zpátky, ale hluboko uvnitř myslím, že
jsem věděl. Zasloužil jsem si, žes mě opustila. Zasloužil jsem si
všechen ten ztracený spánek a bolest co jsem cítil. Všechno tohle
jsem potřeboval, abych si uvědomil jak moc tě potřebuju a co jsem
ochotný udělat, abych tě měl ve svém životě."
Kousala jsem si ret, trpělivě jsem čekala na část kdy řeknu ano.
Chtěla jsem, aby mě vzal zpátky do jeho bytu a strávili jsme zbytek
noci oslavováním. Nemohla jsem se dočkat odpočinku na jeho
novém gauči s Totem, dívajíc se na filmy a smějíc se jako dřív.
"Řekla jsi, že jsi se mnou skončila a já to akceptuju. Co jsem tě
potkal jsem jiný člověk. Změnil jsem se…k lepšímu. Ale nezáleží na
tom jak tvrdě se snažím, zdá se že pro tebe nedělám to správné.
Napřed jsme byli přátelé a já tě nemůžu ztratit, holubičko. Vždycky
tě budu milovat, ale jestli tě nemůžu udělat šťastnou, nemá pro mě
smysl pokoušet se získat tě zpátky. Nedovedu si představit být s
někým jiným, ale budu šťastný dokud budeme přátelé." ¨
"Chceš, abychom byli přátelé?" zeptala jsem se, ta slova mě
pálila v krku.
"Chci abys byla šťastná. Bez ohledu na to, co to stojí."
Moje vnitřnosti se těmi slovy kroutily a já byla překvapená
ohromující bolestí co jsem pocítila.
Pouštěl mě a bylo to přesně ve chvíli kdy jsem to nechtěla. Mohla
jsem mu říct, že jsem si to rozmyslela a on by vzal zpátky všechno co
právě řekl, ale věděla jsem, že by ani k jednomu z nás nebylo fér
držet se ho právě když mě nechal jít.
Usmála jsem se bojujíc se slzami. "Padesát babek říká, že mi za
tohle poděkuješ až potkáš svojí budoucí ženu."
Travisovo obočí se stáhlo dohromady, když jeho obličej opadl.
"To je snadná sázka. Jediná žena, kterou jsem si chtěl kdy vzít, mi
právě zlomila srdce."
246
Nemohla jsem na to předstírat úsměv. Utřela jsem si oči a vstala.
"Myslím, že je na čase, abys mě vzal domů."
"No tak, holoubku. Omlouvám se, to nebylo vtipný."
"Tak to není, Trave. Jsem jen unavená a připravená vrátit se
domů."
Zhluboka se nadechl, přikývl a vstal. Objala jsem jeho bratry na
rozloučenou a pořádala Trentona, aby Jimovi vyřídil můj pozdrav.
Travis stál s našimi taškami mezi dveřmi, zatímco všichni souhlasili,
že přijedou domů na Vánoce a já si udržela úsměv dokud jsem
nevyšla ze dveří.
Když mě Travis doprovodil k Morganu, jeho tvář byla stále
smutná, ale utrpení bylo pryč. Víkend nakonec vůbec nebyl pokus
jak mě dostat zpátky. Bylo to uzavření. Sklonil se, aby mě políbil na
tvář a přidržel mi dveře, sledujíc mě jít dovnitř. "Díky za dnešek. Ani
nevíš jak šťastnou jsi udělala mojí rodinu."
Zastavila jsem se na začátku schodů. "Chystáš se jim to zítra říct,
že jo?"
Podíval se na parkoviště a pak na mě. "Jsem si pěkně jistej, že už
to vědí. Nejsi tu jediná s pokerovým obličejem, holoubku."
Zírala jsem na něj, omráčená a poprvé od doby co jsem ho
potkala ode mě odcházel aniž by se ohlédl.
247
Kapitola 18
Krabička
ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠKY BYLY PROKLETÍM pro každého
kromě mě. Byla jsem zaneprázdněná učením s Karou a Americou v
mém pokoji nebo v knihovně. Když se rozvrhy změnily kvůli testům,
viděla jsem Travise jen když jsme se míjeli. Na zimní prázdniny
jsem jela domů s Americou, byla jsem vděčná, že Shepley zůstal s
Travisem, takže jsem nemusela snášet jejich neustálé projevy
náklonnosti. Na poslední čtyři dny prázdnin jsem chytila chřipku, což
mi dalo dobrý důvod zůstat v posteli.
Travis řekl, že chce, abychom byli přátelé, ale nezavolal. Byla
úleva mít pár dní na válení v sebelítosti. Chtěla jsem to dostat ze
systému než se vrátím do školy. Zpáteční cesta na Eastern se zdála
jako roky. Nemohla jsem se dočkat až začnu jarní semestr, ale ještě
víc jsem se nemohla dočkat až zase uvidím Travise. I když jsem si
všimla, že když jsem ho párkrát viděla, byl obklopený hromadou
holek, které ho po našem rozchodu pronásledovaly, zdál se
spokojený s naším novým přátelstvím. Strávili jsme bez sebe téměř
měsíc, byla jsem nervózní a nejistá jak se k němu chovat.
První den po prázdninách naplňovala kampus čerstvá energie,
spolu s pokrývkou sněhu. Nové přednášky a nový spolužáci
znamenali nová přátelství a nové začátky. Neměla jsem jedinou
hodinu s Travisem, Parkerem, Shepleym nebo Americou, ale Finch
byl ve všech kromě jedné.
Úzkostlivě jsem na Travise čekala na obědě, ale když přišel
jednoduše na mě mrkl a pak se posadil na konec stolu se zbytkem
jeho bratrstva. Snažila jsem se soustředit na Americu a Finchovi
komentáře o posledním fotbalovém utkání sezóny, ale Travisův hlas
dál přitahoval mojí pozornost. Zasypával stůl příběhy ze svých
dobrodružství, zahráváním si ze zákonem a o nové Trentonově
přítelkyni, kterou potkali jeden večer v Red Door. Připravila jsem se
248
na zmínku o nějaké holce, kterou si vzal domů nebo potkal, o tohle
se ale se svými kamarády nepodělil.
Červené a zlaté koule stále visely u stropu jídelny a houpaly se s
foukáním větřáků. Přitáhla jsem si kolem sebe svetr, Finch si všiml,
objal mě a třel mi ruku. Věděla jsem, že věnuju příliš pozornosti
Travisovým směrem, čekala jsem až se na mě podívá, ale zdálo se, že
na mojí přítomnost u stolu zapomněl.
Jakmile dojedl oběd, moje srdce se zachvělo, když se postavil za
mě a položil mi ruce na ramena.
"Jaký jsou tvoje přednášky, Shepe?" zeptal se.
Shepley byl pobledlý. "První den je na hovno. Hodiny osnov a
pravidel tříd. Ani nevím proč jsem se tu první týden vůbec ukazoval.
A co ty?"
"Ech…je to všechno součást hry. A co ty, holoubku?" zeptal se.
"To samé," řekla jsem a snažila se udržet svůj hlas formální.
"Měla jsi dobrý prázdniny?" zeptal se a hravě mě zhoupl ze
strany na stranu.
"Docela dobrý," usmála jsem se.
"Super. Mám další hodinu. Zatím."
Sledovala jsem ho odcházet ke dveřím, oboje je odstrčením
otevřel a pak si za chůze zapálil cigaretu.
"Hm" řekla America pronikavým tónem. Sledovala Travise
přecházet přes zasněžený trávník a zavrtěla hlavou.
"Co, miláčku?" zeptal se jí Shepley.
America si opřela bradu o ruku, zdála se rozmrzelá. "To bylo
trochu divný, ne?"
"Jak to?" zeptal se Shepley, odhrnul její blond vlasy do zadu, aby
jí mohl přejet rty po krku.
America se usmála a naklonila se do polibku. "Byl skoro
normální…aspoň teda na Travise. Co to s ním je?"
Shepley zavrtěl hlavou a pokrčil rameny. "Nevím. Už je takový
dýl."
"Jak se to obrátilo, Abby? Jemu je fajn a ty jsi nešťastná," řekla
America, lhostejná ke zvědavým uším.
"Ty jsi nešťastná?" zeptal se Shepley s překvapeným výrazem.
Čelist mi klesla a tvář mi zrudla okamžitými rozpaky. "Nejsem!"
249
America postrkovala svůj salát kolem mísy. "No, on je zatraceně
blízko radosti."
"Nech toho, Mare," varovala jsem jí.
Pokrčila rameny a dala si další sousto. "Myslím, že to hraje."
Shepley do ní šťouchl. "Americo? Jdeš se mnou na Valentýnskou
párty nebo ne?"
"Nemůžeš se mě zeptat jako normální přítel? Hezky?"
"Ptal jsem se tě…opakovaně. Pořád mi říkáš ať se zeptám
později."
Nahrbila se na židli a trucovala. "Nechci jít bez Abby."
Shepley zkroutil obličej frustrací. "Posledně byla celou dobu s
Travem. Sotva jsi jí viděla."
"Přestaň být jak malá, Mare," řekla jsem a hodila po ní kousek
celeru.
Finch mě dloubl loktem. "Já bych tě vzal koblížku, ale nejsem z
bratrstva, promiň."
"To je vlastně zatraceně dobrej nápad," řekl Shepley s
rozzářenýma očima.
Finch se nad tou myšlenkou ušklíbl. "Nejsem Sig Tau, Shepe.
Nejsem nic. Bratrství jsou proti mému vyznání."
"Prosím Finchi?" žadonila America.
"Déjá vu," zabručela jsem.
Finch se na mě koutkem oka podíval a pak vzdychl. "Není to
osobní, Abby. Můžu říct, že jsem nikdy nebyl na rande….s holkou."
"Já vím." Odmítavě jsem zavrtěla hlavou a odehnala hluboké
rozpaky. "To je v pohodě. Opravdu."
"Potřebuju tě tam," řekla America. "Uzavřely jsme dohodu,
vzpomínáš? Žádné párty samotné."
"Těžko tam budeš sama, Mare. Přestaň být tak dramatická," řekla
jsem už otrávená touhle konverzací.
"Chceš drama? Přitáhla jsem ti koš k posteli, držela ti celou noc
krabičku Kleenexů a dvakrát vstávala abych ti donesla sirup proti
kašli, když jsi byla o prázdninách nemocná! Dlužíš mi!"
Nakrčila jsem noc. "Několikrát jsem ti musela držet vlasy, když
jsi zvracela, Americo Masonová!"
"Kýchla jsi mi do obličeje!" řekla a ukazovala si na nos.
250
Protřela jsem si kůži pod očima. Nikdy jsem se nemohla hádat s
Americou, když byla odhodlaná dosáhnout svého. "Fajn," řekla jsem
skrz zuby.
"Finchi?" zeptala jsem se ho s nejlepším falešným úsměvem. "Šel
by jsi se mnou na pitomou Sig Tau Valentýnskou rande párty?"
Finch mě objal a přitáhl k boku. "Ano. Ale jen protože jsi jí
nazvala pitomou."
Šla jsem s Finchem na další hodinu, mluvili jsme o rande párty a
jak moc se jí děsíme. Vybrali jsme si dva stoly v třídě fyziologie a já
zavrtěla hlavou, když profesor začal můj čtvrtý učební řád dne.
Znovu začal padat sníh, létal proti oknům, zdvořile prosil o vstup a
pak zklamaně klesl na zem.
Po promrhané hodině prošel kolem mého stolu kluk, kterého
jsem jednou potkala v domě Sig Tau, zaklepal mi na stůl a mrkl na
mě. Věnovala jsem mu zdvořilý úsměv a podívala se na Finche.
Střelil po mě ironickým úsměvem. Sesbírala jsem si knihu a
laptop a strčila je zpátky do batohu.
Nesla jsem batoh přes rameno a vlekla se po posoleném chodníku
k Morganské koleji. Malá skupinka studentů začala na trávníku
sněhovou bitvu a Finch se při pohledu na ně pokryté bezbarvým
práškem otřásl.
Houpala jsem kolenem a dělala Finchovi společnost, když
dokuřoval cigaretu. America doběhla vedle nás a třela si svoje jasně
zelené rukavice dohromady.
"Kde je Shep?" zeptala jsem se.
"Šel domů. Myslím, že Travis potřeboval s něčím pomoct."
"Ty jsi nešla s ním?"
"Nebydlím tam Abby."
"Jen teoreticky," mrkl na ní Finch.
America obrátila oči v sloup. "Užívám si trávit čas se svým
klukem, tak mě žaluj."
Finch odhodil cigaretu do sněhu. "Mizím, dámy. Uvidíme se u
večeře?"
America a já jsme kývly, usmívajíc se, když Finch mě a pak jí
políbil na tvář. Držel se na mokrém chodníku, opatrný, aby zůstal
uprostřed, tak aby neudělal jediný krok do sněhu.
251
America nad jeho úsilím zavrtěla hlavou. "Je to blázen."
"Je z Floridy, Mare. Není zvyklý na sníh."
Zasmála se a táhla mě ke dveřím.
"Abby!"
Otočila jsem se a uviděla kolem Finche běžet Parkera. Zastavil
se a chvíli popadal dech než promluvil. Jeho nadýchaný šedý kabát
se s každým nádechem nadzvedával a já se zasmála Američinu
zvědavému pohledu, když ho pozorovala.
"Byl jsem…vouuf! Chtěl jsem se tě zeptat jestli si dneska večer
nechceš zajít na něco k jídlu."
"Ach. Já ehm…už jsem řekla Finchovi, že se najím s ním."
"Dobře, není to žádný velký problém. Jen jsem se chystal zkusit
to nové burgerové místo ve městě. Všichni říkají, že je to tam
opravdu dobré."
"Možná příště," řekla jsem a uvědomila si svojí chybu. Doufala
jsem, že nebude brát mojí lehkovážnou odpověď jako odklad. Kývl,
zastrčil si ruce do kapes a rychle se vracel cestou odkud přišel.
Kara si četla napřed ve zbrusu nových knihách, mračíc se na
Ameriku a mě, když jsme vešly dovnitř. Její chování se nezlepšilo co
jsem se vrátila z prázdnin. Předtím jsem trávila tolik času s Travisem,
že Kařiny nesnesitelné připomínky, názory a komentáře byly
tolerovatelné. Trávit s ní každý večer a noc během dvou týdnů před
koncem semestru mě přimělo litovat svého rozhodnutí nebýt na
pokoji s Americou.
"Ach, Karo. Jak jsi mi chyběla," řekla America.
"Ten pocit je vzájemný," zabručela Kara s očima přilepenýma na
knize.
America mluvila o svém dni a plánech se Shepleym na víkend.
Prohlížely jsme si na internetu legrační videa a smály se tolik až nám
tekly slzy. Kara si nad naším rozpoložením několikrát odfrkla, ale
my jí ignorovaly.
Byla jsem za Američinu návštěvu vděčná. Hodiny ubíhaly tak
rychle, že jsem nestrávila jediný moment uvažováním jestli mi
Travis zavolá dokud se nerozhodla jít spát.
252
America zívla a podívala se na hodiny. "Jdu do postele, Ab….ou,
do prdele!" řekla, luskajíc prsty. "Nechala jsem si u Shepa svojí tašku
s makeupem."
"To není tragédie, Mare," řekla jsem a stále se smála poslednímu
videu co jsme viděly.
"To by nebyla, kdybych tam neměla svojí antikoncepci.
Pojď.Musím si pro to zajet."
"Nemůžeš prostě říct Shepovi ať ti jí přiveze?"
"Travis má jeho auto. Je s Trentem v Red:"
Bylo mi zle. "Zase? Proč se vlastně tolik poflakuje s Trentem?"
America pokrčila rameny. "Záleží na tom? Pojď!"
"Nechci narazit na Travise. Bylo by to divný."
"Poslouchala jsi mě vůbec? On tam není, je v Red. No tak!"
kňučela a tahala mě za ruku.
S mírným odporem jsem vstala, když mě vláčela z pokoje.
"Konečně," řekla Kara.
Zajely jsme před Travisův byt a já si všimla pod schody jeho
motorky, ale Shepleyho Charger byl pryč. Vydechla jsem úlevou a
následovala Americu po namrzlých schodech.
"Opatrně," varovala.
Kdybych věděla jak bude nepříjemné do bytu znovu vkročit,
nenechala bych se od ní přemluvit. Toto vyrazil plnou rychlostí
zpoza rohu, narazil mi do nohou, když na kluzkých dlaždicích
nedokázal zabrzdit. Zvedla jsem ho a nechala si od něj dát štěněčí
pusinky. Alespoň on na mě nezapomněl.
Nosila jsem ho po bytě, čekajíc zatímco America hledala svojí
tašku.
"Vím, že jsem jí tu nechala!" řekla z koupelny a vyřítila se do
Shepleyho pokoje.
"Dívala ses do skříňky pod umyvadlem?" zeptal se Shepley.
Podívala jsem se na hodinky. "Dělej, Mare. Musíme jít."
America v ložnici frustrovaně vzdychla.
Podívala jsem se znovu na hodinky a pak poskočila, když se za
mnou otevřely přední dveře. Dovnitř vrazil Travis s rukama
omotanýma kolem Megan, která se mu smála proti puse. Můj pohled
upoutala krabička v její ruce a udělalo se mi na zvracení, když jsem
253
si uvědomila co to je: kondomy. Její druhá ruka byla zezadu na jeho
krku a já nedokázala říct čí ruce jsou zamotané kolem koho.
Travis se zarazil, když mě uviděl stát samotnou uprostřed
obýváku a pak ztuhl, Megan vzhlédla se zbytkem úsměvu stále na
tváři.
"Holoubku," řekl omráčeně Travis.
"Našla jsem jí!" řekla America, vybíhajíc ze Shepleyho pokoje.
"Co tady děláš?" zeptal se. S přívalem sněhových vloček ke mně
zavanul zápach whisky a můj neovladatelný vztek přemohl jakoukoli
potřebu předstírat lhostejnost.
"Ráda vidím, že jsi zase sám sebou, Trave," řekla jsem. Teplo
vyzařující mi z obličeje mě pálilo v očích a zamlžovalo mi vidění.
"Zrovna jsme byly na odchodu," zavrčela America a popadla mě
za ruku, když jsme procházely kolem Travise.
Seběhly jsme ze schodů k autu a já byla vděčná, že to k němu
bylo jen pár kroků. Skoro jsem spadla do zadu, když mě uprostřed
kroku něco chytlo za kabát. Američina ruka vyklouzla z mojí a
otočila se ve stejnou chvíli jako já.
Travisova pěst svírala můj kabát a mě začaly v nočním mrazivém
vzduchu hořet a štípat uši.
Jeho rty a límec měli směšný odstín tmavě rudé.
"Kam jdeš?" řekl s napůl opilým a napůl zmateným pohledem v
očích.
"Domů," odsekla jsem a urovnala si kabát, když mě pustil.
"Co tady děláš?"
Slyšela jsem křupání sněhu pod Američinýma nohama, když šla
za mě a Shepley seběhl schody a postavil se za Travise, jeho oči plné
obav zaměřené na svou přítelkyni.
"Omlouvám se. Kdybych věděla, že tu budeš nepřišla bych."
Zastrčil si ruce do kapes bundy. "Můžeš sem přijít kdykoli chceš,
holoubku. Nikdy jsem nechtěl, aby ses držela dál."
Nepodařilo se mi potlačit kyselost v hlase. "Nechci rušit,"
podívala jsem se na vrchol schodů, kde se samolibým výrazem stála
Megan. "Užij si večer," řekla jsem a otočila se.
Chytil mě za ruku. "Počkej. Ty jsi naštvaná?"
254
Vytrhla jsem se z jeho sevření. "Víš…ani nevím proč jsem
překvapená."
Stáhl obočí. "Nemůžu s tebou vyhrát. Nemůžu s tebou vyhrát!
Řekla jsi, žes skončila…jsem tu zkurveně nešťastnej! Musel jsem
rozmlátit mobil na milion kousků, abych ti nevolal každou minutu
zatracenýho dne-ve škole jsem musel hrát jak jsem v pohodě jen abys
mohla být šťastná…a ty jsi na mě kruva naštvaná? Zlomila jsi mi
moje zasraný srdce!" Jeho poslední slova se ozývala nocí.
"Travisi, jsi opilej. Nech jet Abby domů," řekla Shepley.
Travis mě popadl za ramena a přitáhl k sobě. "Chceš mě nebo ne?
Nemůžeš mi tohle dál dělat, holoubku!"
"Nepřišla jsem sem, abych tě viděla," řekla jsem a dívala se na
něj.
"Nechci jí," řekl, zírajíc mi na rty. "Jsem jen tak zkurveně
nešťastnej, holubičko."
Oči se mu zaleskly, sklonil se a naklonil hlavu, aby mě políbil.
Chytila jsem ho za bradu a držela ho zpátky. "Máš na puse její
rtěnku, Travisi," řekla jsem znechuceně.
Ustoupil o krok do zadu, zvedl tričko a utřel si pusu. Díval se na
červené pruhy na bílé látce a za vrtěl hlavou. "Jen jsem chtěl
zapomenout. Jen na jednu kurevskou noc."
Utřela jsem si uniklou slzu. "Tak se ode mě nenechej zastavit."
Snažila jsem se ustupovat k Hondě, ale Travis mě znovu chytil za
ruku. V dalším momentě ho America divoce bušila pěstmi do ruky.
Podíval se na ní a chvíli mrkal ochromený nevírou. S rukama v pěst
ho mlátila do hrudě dokud mě nepustil.
"Nech jí být, ty hajzle!"
Shepley jí chytil a ona ho odstrčila, otočila se a dala Travisovi
facku. Zvuk její ruky na jeho tváři byl rychlý a hlasitý a já sebou
trhla. Všichni na moment ztuhli, překvapní Američiným náhlým
hněvem.
Travis se zamračil, ale nebránil se. Shepley jí znovu chytil, držel
jí za zápěstí a táhl jí k autu, zatímco ona tloukla kolem sebe.
Bojovala s ním, vlasy jí při pokusech vymanit se vlály kolem. Byla
jsem v úžasu z jejího odhodlání dostat se k Travisovi. Z obvykle
sladkých, bezstarostných očí jí plála nenávist.
255
"Jak jsi mohl? Zaslouží si lepšího než jsi ty, Travisi!"
"Americo, PŘESTAŇ!" vykřikl Shepley hlasitěji než jsem ho
kdy slyšela.
Paže jí klesly kolem boků a s nedůvěrou zírala na Shepleyho. "Ty
ho bráníš?"
I když se zdál nervózní, zůstal stát na místě. "Abby se s ním
rozešla. Jen se snaží jít dál."
Přimhouřila oči a vytáhla ruce z jeho sevření. "Dobře, pročsi teda
nejdeš najít náhodnou KURVU-," podívala se na Megan. "- z Red,
nepřivedeš si jí domů na píchání a pak mi dej vědět jestli ti to
pomohlo dostat se přese mě."
"Mare," Shepley se pro ní natáhl, ale ona mu uhnula a zabouchla
za sebou dveře auta, když se posadila za volant. Sedla jsem si vedle
ní a snažila se nepodívat na Travise.
"Miláčku, neodjížděj," prosil Shepley a skláněl se k jejímu
okýnku.
Nastartovala auto. "Je tu správná strana a špatná strana, Shepe. A
ty jsi na špatné straně."
"Já jsem na tvojí straně," řekl se zoufalýma očima.
"Už ne. Nejsi," řekla a vycouvala.
"Americo? Americo!" křičel za ní, když vyrazila po
cestě,nechávajíc ho za sebou.
Povzdychla jsem si. "Mare, nemůžeš se s ním kvůli tomuhle
rozejít. Má pravdu."
America položila ruku na mojí a stiskla. "Ne, nemá. Nic na tom
co se právě stalo není správný."
Když jsme zajely na parkoviště před kolejí, zazvonil Americe
telefon. Obrátila oči v sloup, když ho zvedla. "Nechci abys mi volal.
Myslím to vážně, Shepe," řekla. "Ne, nejsi….protože to od tebe
nechci jasný? Nemůžeš obhajovat co udělal, nemůžeš přehlížet jak
ubližuje Abby a být se mnou…to je přesně co myslím, Shepley. To
není jedno! Neviděl jsi Abby ojet prvního chlapa, kterýho viděla!
Není to Travis v čem je problém, Shepley. On tě nežádal, abys ho
bránil! Ech…už o tom nechci mluvit. Už mi znovu nevolej.
Sbohem."
256
Razila si cestu ven z auta, vydupala přes ulici a nahoru po
schodech. Snažila jsem se s ní udržet krok, čekala jsem, že uslyším
duhou stranu konverzace.
Její telefon znova zazvonil, vypnula ho. "Travis řekl Shepovi ať
odveze Megan domů. Chtěl se po cestě zpátky zastavit.
"Měla jsi ho nechat, Mare."
"Ne. Jsi moje nejlepší kamarádka. Nedokážu strávit co jsem
dneska viděla a nemůžu uvěřit, že to může někdo obhajovat. Konec
konverzace, Abby, myslím to vážně."
Kývla sem a ona mě objala kolem ramen a přitáhla si měk boku,
když jsme šly po schodech do našich pokojů. Kara už spala a já
vynechala sprchu a zalezla kompletně oblečená do postele, v kabátě a
všem. Nedokázala jsem přestat přemýšlet o Travisovi vrážejícím do
dveří s Megan, nebo o rudé rtěnce rozmazané po jeho tváři. Snažila
jsem se zablokovat nechutné obrazy toho co by se mohlo stát,
kdybych tam nebyla a prošla si několika emocemi, usazujíc se na
zoufalství.
Shepley měl pravdu. Neměla jsem žádné právo být naštvaná,ale
to nepomáhalo ignorovat bolest.
Finch zavrtěl hlavou, když jsem si sedla ke stolu vedle něj.
Věděla jsem, že vypadám hrozně; měla jsem sotva energii na
převlečení a vyčištění zubů. Noc před tím jsem spala jen hodinu,
neschopná zbavit se pohledu na rudou rtěnku na Travisově puse nebo
viny ze Shepova a Američina rozchodu. America raději zůstala v
posteli, protože věděla, že jakmile ustoupí vztek, usadí se deprese.
Milovala Shepleyho a ačkoli byla odhodlaná ukončit věci protože si
vybral špatnou stranu, byla ochotná trpět za svoje rozhodnutí.
Po hodině se mnou šel Finch do jídelny. Přesně jak jsem se bála
Shepley čekal u dveří na Americu. Když mě viděl, nezaváhal.
"Kde je Mare?"
"Nešla dnes ráno do školy."
"Je ve svém pokoji?" řekl a otočil se k Morganu.
"Mrzí mě to, Shepley," zavolala jsem za ním.
Ztuhl a otočil se, měl výraz muže, který dosáhl svého limitu.
"Přál bych si, aby jste si s Travisem prostě nechali svoje sračky mezi
257
sebou! Ty jsi zatracený tornádo! Když si šťastná, je to láska, mír a
motýlci. Když jsi nasraná, stahuješ sebou dolů celej zatracenej svět!"
Vyřítil se pryč a já vydechla zadržovaný dech. "To šlo dobře."
Finch mě táhl do jídelny. "Celý svět. Wow. Myslíš, že bys mohla
před pátečníma zkouškami zapracovat se svým voodoo?"
"Uvidím co se dá dělat."
Finch vybral jiný stůl a já ho víc než šťastná následovala. Travis
seděl se svými bratry, ale neměl tác a nezdržel se dlouho. Všiml si
mězrovna když odcházel, ale nezastavil se.
"Takže America a Shepley se rozešli, co?" zeptal se Finch
zatímco žvýkal.
"Včera večer jsme byli u Shepa a Travis přišel domůs
Megan…byl to zmatek. Vybrali si strany."
"Au."
"Přesně. Cítím se hrozně."
Finch mě poplácal po zádech. "Nemáš kontrolu nad jejich
rozhodnutími, Abby. Takže myslím, že to znamená, že vynecháme tu
Sig Tau Valentýnskou blbost?"
"Vypadá to tak."
Finch se usmál. "Pořád tě beru ven. Vezmu tebe a Americu ven
obě. Bude to sranda."
Opřela jsem se mu o rameno. "Ty jsi nejlepší, Finchi."
Nemohla jsem přemýšlet o Valentýnu, ale byla jsem ráda, že
mám plány. Nedovedla jsem si představit jak mizerný by to bylo
zůstat sama doma s Americou a celou noc poslouchat její nadávky na
Shepleyho a Travise. Stejněto bude dělat-to by nebyla America-ale
přinejmenším bude její triáda omezená tím, že budeme na veřejnosti.
Lednové týdny uplynuly jako voda a po chvályhodném, ale
neúspěšném Shepleyho pokusu dostat Americu zpět, jsem jeho a
Travise viděla méně a méně. V únoru přestali chodit do jídelny
společně a já viděla Travise jen zřídka cestou na hodiny.
Víkend před Valentýnem mě America a Finch přemluvili,
abychom šli do Red a já se celou cestu do klubu děsila, že tam
uvidím Travise. Vešli jsme dovnitř a já si vydechla úlevou, že jsem
ho nikde nezahlédla.
258
"První runda na mě," řekl Finch, ukázal na stůl a posouval se
davem k baru.
Posadili jsme se a sledovali jak se parket plnil opilými
vysokoškolskými studenty. Po naší páté rundě nás Finch vytáhl na
parket a já se konečně cítila dostatečně uvolněná, abych se mohla
bavit. Smáli jsme se a naráželi jeden do druhého, hystericky jsme se
chechtali, když nějaký kluk zatočil svojí partnerku a minul její ruku,
takže spadla bokem na parket.
America zvedla ruce nad hlavu a třásla kudrlinami do rytmu.
Smála jsem se jejímu charakteristickému tanečnímu obličeji a pak
jsem přestala, kdyžjsem za ní uviděla přijít Shepleyho. Zašeptal jí
něco do ucha a ona se otočila. Vyměnili si pár slov, pak mě America
popadla za ruku a vedla ke stolu.
"Samozřejmě. Jedinou noc jdeme ven a on se ukáže,"zabručela.
Finch nám přinesl další dvoje pití, včetně panáka pro
každého."Myslel jsem, že je možná budete potřebovat."
"Myslel jsi správně." America zaklonila hlavu než jsme si mohli
připít, zavrtěla jsem hlavou a přiťukla si s Finchem. Snažila jsem se
udržovat pohled na obličejích přátel, bojíc že když je tu Shepley,
Travis nebude daleko.
Z repráků zazněla další písnička a America vstala."Seru na to.
Nebudu zbytek noci sedět u tohohle stolu."
"Hodná holka!" usmál se Finch a šel za ní na parket.
Následovala jsem je, rozhlížejíc se kolem po Shepovi. Zmizel a
já se znovu uvolnila, snažíc se setřást pocit, že by se Travis mohl
ukázat na parketu s Megan. Kluk, kterého jsem viděla v kampusu
tancoval za Americou a ona se usmívala vítanému rozptýlení. Měla
jsem podezření, že dělá show jak si užívá v naději, že jí Shepley
uvidí. Na vteřinu jsem se rozhlédla a když jsem se podívala zpátky
na Americku její taneční partner byl pryč. Pokrčila rameny,
pokračovala v natřásání boky do rytmu.
Začala hrát další písnička a za Americou se objevil další kluk,
jeho kamarád tancoval vedle mě. Po několika okamžicích se můj
nový taneční partner vmanévroval za mě a já byla trochu nejistá,
když jsem ucítila na bocích jeho ruce. Jako by mi četl myšlenky, jeho
259
ruce opustily můj pas. Podívala jsem se za sebe a on byl pryč.
Podívala jsem se na Americu a kluk za ní byl stejně tak pryč.
Finch se zdál trochu nervózní, ale když America nadzvedla obočí
nad jeho výrazem, zavrtěl hlavou a pokračoval v tanci.
Po třetí písničce jsem byla zpocená a unavená. Ustoupila jsem k
našemu stolu, složila si těžkou hlavu do rukou a smála se, když jsem
sledovala dalšího adepta žádat Americu o tanec. Mrkla na mě z
tanečního parketu a pak jsem ztuhla, když jsem uviděla jak jím něco
trhlo dozadu a zmizel v davu.
Vstala jsem, obešla taneční parket a sledovala díru, kterou za
sebou nechal, cítila jsem jak mi v žilách stoupá adrenalin, když jsem
uviděla Shepleyho držet překvapeného kluka za límec. Travis byl
vedle něj, hystericky se smál dokud nevzhlédl a neuviděl mě je
sledovat. Praštil Shepleyho do ruky a když se Shepley podíval mým
směrem, odhodil svojí oběť pozadu na podlahu. Netrvalo mi dlouho
přijít na to co se děje: oni odtahovali kluky se kterými jsme
tancovaly z parketu a nutili je držet se od nás dál. Přimhouřila jsem
na ně oba oči a razila si cestu za Americou. Dav byl hustý a já
musela pár lidí odstrčit z cesty. Shepley mě popadl za ruku než jsem
dorazila k parketu.
"Neříkej jí to!" řekl a snažil se potlačit úsměv.
"Co si k čertu myslíš, že děláš, Shepe?"
Pokrčil rameny, hrdý sám na sebe. "Miluju jí. Nemůžu s ní
nechat tancovat ostatní kluky."
"A jakou máš pak omluvu pro odtahávání kluků co tancovali se
mnou?" řekla jsem a zkřížila ruce.
"To jsem nebyl já," řekl Shepley a rychle se podíval na
Travise."Promiň, Abby. Jen jsme se bavili."
"Není to vtipný."
"Co není vtipný?" zeptala se America s pohledem upřeným na
Shepleyho.
Polkl a střelil mým směrem prosebným pohledem. Dlužila jsem
mu laskavost, takže jsem držela pusu zavřenou.
Vydechl úlevou, když si uvědomil, že ho nepodrazím a pak se
podíval se sladkým zbožňováním na Americu. "Chceš si
zatancovat?"
260
"Ne, nechci tancovat," řekla a šla zpátky ke stolu. následoval jí,
nechávajíc stát Travise a mě samotné.
Travis pokrčil rameny. "Chceš tancovat?"
"Cože? Megan tu není?"
Zavrtěl hlavou. "Bývala jsi sladká, když jsi byla opilá."
"Jsem ráda, že tě zklamu," řekla jsem, otáčejíc se k baru.
Šel za mou a stáhl dva kluky z jejich míst. Chvíli jsem na něj
zírala, ale on mě ignoroval, posadil se a pak se na mě s očekáváním
podíval.
"Sedneš si? Koupím ti pivo."
"Myslela jsem si, že holkám v baru pití nekupuješ."
Naklonil hlavu mým směrem s netrpělivým zamračením. "Ty jsi
jiná."
"To mi říkáš pořád."
"No tak, holoubku. Co se stalo s tím, že jsme přátelé?"
"Nemůžeme být přátelé, Trave. Očividně."
"Proč ne?"
"Protože tě nechci vidět osahávat každou noc jinou holku a ty se
mnou nenecháš nikoho tancovat."
Usmál se. "Miluju tě. Nemůžu se tebou nechat tancovat ostatní
kluky."
"Ach jo? Jak moc jsi mě miloval, když jsi kupoval tu krabičku
kondomů?"
Travis se zašklebil a já vstala a šla ke stolu. Shepley a America
byli v těsném objetí a dělali scénu, když se vášnivě líbali.
"Myslím, že znovu jdeme na Sig Tau Valentýnskou párty," řekl
zamračeně Finch.
Povzdychla jsem si. "Do prdele."
261
Kapitola 19
Hellerton
AMERICA NEBYLA NA MORGANU od svého znovu shledání
se Shepleyem. Byla stále nepřítomná i na obědě a její telefony byly
sporadické. Neupírala jsem jim čas, kdy doháněli co zameškali, když
byli od sebe. Popravdě jsem byla ráda, že je America moc
zaměstnaná na to, aby mi ze Shepleyho a Travisovo bytu volala.
Bylo divné slyšet Travise v pozadí a cítit žárlivost, že ona s ním tráví
čas a já ne.
Víc jsme se vídali s Finchem a já byla sobecky ráda, že je stejně
sám jako já. Chodili jsme na přednášky, jedli spolu, učili se a
dokonce i Kara si zvykla mít ho kolem.
Prsty mi začínaly znecitlivovat z mrazivého vzduchu, když jsem
stála před Morgan zatímco Finch kouřil.
"Neuvažoval jsi o tom, že bys přestal předtím než budu mít
hypothermii z toho jak tu stojím jako morální podpora?" zeptala jsem
se.
Finch se zasmál. "Zbožňuju tě, Abby. Opravdu, ale ne.
Nepřestanu."
"Abby?"
Otočila jsem se a uviděla po chodníku přicházet Parkera s
rukama zastrčenýma v kapsách. Rty pod červeným nosem měl suché
a já se zasmála, když z pusy vytáhl imaginární cigaretu a vyfoukl
obláček páry.
"Mohl by jsi tímhle způsobem ušetřit spoustu peněz, Finchi,"
usmál se.
"Proč mi dneska všichni nadávají kvůli mému zlozvyku?" zeptal
se naštvaně.
"Co se děje, Parkere?" zeptala jsem se.
262
Vylovil z kapsy dva lístky. "Vydali ten nový Vietnamský film.
Minule jsi říkala, že by jsi ho chtěla vidět, takže mě napadlo, že nám
na dnešek koupím lístky."
"Žádný nátlak," řekl Finch.
"Můžu jít s Bradem jestli máš plány," řekl s pokrčením ramen.
"Takže to není rande?" zeptala jsem se.
"Ne, jen přátelské."
"A uvidíme jak to s tebou bude fungovat," škádlil Finch.
"Zmlkni!" zachichotala jsem se. "Zní to jako sranda, Parkere,
díky."
Oči se mu rozzářily. "Chtěla bys před tím zajít na pizzu nebo
něco? Nejsem moc fanoušek jídla v kině."
"Pizza zní skvěle," kývla jsem.
"To je ehm…to je dobrý. Film je v devět, takže tě vyzvednu v
šest třicet nebo tak?"
Znovu jsme přikývla a Parker zamával na rozloučenou.
"Ach, ježiši," řekl Finch. "Ty jsi nenasyta, Abby. Ty víš, že to
Travis nenechá být až o tom zavětří."
"Slyšel jsi ho. Není to rande. Nemůžu si dělat plány na základě
toho jestli s nima bude Travis v pohodě. On to se mnou taky
neprobíral než si domů přivedl Megan."
"Ty tohle nikdy nenecháš běžet, že ne?"
"Nejspíš ne."
Seděli jsme v rohovém boxu a já si třela rukavice o sebe ve snaze
zahřát se. Nemohla jsem si pomoct, ale všimla jsem si, že jsme ve
stejném boxu, kde jsme seděli s Travisem, když jsme se poprvé
potkali a při vzpomínce na ten den jsem se usmála.
"Co je tu k smíchu?" zeptal se Parker.
"Jen mám tohle místo ráda. Dobré časy."
"Všiml jsem si náramku," řekl.
Podívala jsem se dolů na jiskřivé diamanty na zápěstí. "Řekla
jsem ti, že se mi líbí."
Servírka nám přinesla jídelní lístky a vzala si naše objednávky
pití. Parker mě uvedl do obrazu v jeho jarním rozvrhu a mluvil o
studiu na MCAT. V době kdy nám servírka přinesla pivo, Parker byl
263
skoro bez dechu. Zdál se nervózní a já uvažovala jestli nepodlehl
dojmu, že jsme na rande, bez ohledu na to co řekl.
Odkašlal si. "Promiň. Myslím, že monologu bylo dost." Naklonil
svojí láhev s pivem a zavrtěl hlavou. "Jen jsem s tebou tak dlouho
bez omezení nemluvil, tak hádám, že jsem toho měl hodně co říct.
"To je v pohodě. Bylo to dlouho."
A právě tehdy zachrastily dveře. Otočila jsem se a viděla vejít
Travise a Shepleyho. Travisovi trvalo méně než vteřinu setkat se s
mým pohledem, ale nevypadal překvapeně.
"Ježiši," zamumlala jsem si pro sebe.
"Co?" zeptal se Parker, otočil se a uviděl je sedat si k boxu
naproti přes místnost.
"Dole ve městě je ta restaurace s burgerama kam můžeme jít,"
řekla Parker tlumeným hlasem. I když jsem předtím byla stejně
nervózní jako on, teď to nabralo novou úroveň.
"Myslím, že odejít právě teď by bylo ještě divnější," zabručela
jsem.
Jeho tvář poraženecky poklesla. "Nejspíš máš pravdu."
Snažili jsme se pokračovat v naší konverzaci, ale byla znatelně
nucená a nepohodlná. Servírka strávila delší dobu u Travisova stolu,
projížděla prsty ve vlasech a přešlapovala z nohy na nohu. Konečně
si vzpomněla vzít si naše objednávky, když Travisovi zazvonil
mobil.
"Já si dám tortellini," řekl Parker a podíval se na mě.
"A já si dám…" hlas se mi vytratil. Byla jsem roztěkaná, když
Travis se Shepleym vstali. Travis následoval Shepa ke dveřím, ale
zaváhal, zastavil se a pak se otočil. Když mě uviděl ho sledovat,
přešel přímo přes místnost. Servírka měla na tváři úsměv plný
očekávání, jako by si myslela, že se s ní jde rozloučit. Byla rychle
zklamaná, když se postavil vedle mě, vůbec se podíval jejím směrem.
"Za čtyřicet minut mám zápas, holoubku. Chci tě tam,"
"Trave…"
Jeho tvář byla stoická, ale viděla jsem mu kolem očí napětí.
Nebyla jsem si jistá jestli nechce nechat mojí večeři s Parkerem
osudu, nebo jestli mě tam opravdu chce sebou, ale rozhodla jsem se
ve vteřině kdy se zeptal.
264
"Potřebuju tě tam. Je to odveta s Brady Petersonem, tím klukem
ze státní. Je tam velký publikum, plave v tom hodně peněz…a Adam
říkal, že Brady trénoval."
"Už jsi s ním předtím zápasil, Travisi, víš že to bude snadné
vítězství."
"Abby," řekl tiše Parker.
"Potřebuju tě tam," řekl Travis, jeho sebedůvěra ochabovala.
S omluvným úsměvem jsem se podívala na Parkera. "Mrzí mě
to."
"To myslíš vážně?" řekl, obočí mu vystřelilo vzhůru. "Hodláš
odejít uprostřed večeře?"
"Pořád můžeš zavolat Bradovi, správně?" zeptala jsem se a
vstala.
Koutky Travisových úst se nepatrně zvedly, když hodil dvacet
dolarů na stůl. "Tohle by to mělo pokrýt."
"Nezajímají mě peníze…Abby…"
Pokrčila jsem rameny. "Je to můj nejlepší přítel, Parkere. Když
mě tam potřebuje, musím jít."
Cítila jsem jak Travisova ruka obalila mojí, když mě vedl pryč.
Parker se díval s ochromeným výrazem ve tváři. Shepley už byl v
Chargeru a telefonoval.
Travis si semnou sedl dozadu a dál mě pevně držel za ruku.
"Zrovna jsem mluvil s Adamem, Trave. Říkal, že všichni kluci ze
státní se ukázali opilý a ohánějí se hotovostí. Už jsou podráždění,
takže by jsi z toho měl Abby vynechat."
Travis kývl. "Dohlídneš na ní."
"Kde je America?" zeptala jsem se.
"Učí se za zkoušku z fyziky."
"Ta má pěknou laboratoř," řekl Travis. Zasmála jsem se a pak se
podívala na Travise, který měl na tváři malý úsměv.
"Kdy jsi tu laboratoř viděl? Neměl jsi fyziku," řekl Shepley.
Travis se zasmál a dloubl do něj loktem. Tiskl rty k sobě dokud
nutkání k smíchu nepolevilo a pak na mě mrkl a stiskl mi ruku.
Proplet prsty s mými a slyšela jsem jak mu ze rtů uniklo malé
povzdychnutí. Věděla jsem na co myslí, protože jsem to cítila stejně.
V tomhle krátkém čase to bylo jakoby se nic nezměnilo. Zajeli jsme
265
na tmavou část parkoviště a Travis mi odmítl pustit ruku dokud jsme
nelezli do okna suterénu budovy Hellerton Science. Byla postavena
jen před rokem, takže se tu ve vzduchu nevznášel prach a vlhkost
jako v dalších sklepech, do kterých jsme se plížili. Hned jak jsme
vstoupili do chodby, dolehl k naším uším hluk davu. Vystrčila jsem
hlavu, abych uviděla oceán tváří, většina z nich neznámá. Všichni
měli v ruce láhev s pivem, ale studenti ze státních byli snadno
rozeznatelní. Byli to ti, kteří se pohupovali s napůl zavřenýma očima.
"Zůstaň blízko u Shepleyho, holubičko. Bude to tu šílený," řekl
mi ze zadu. Prohlížel si dav a vrtěl hlavou nad tím množstvím.
Hellertonské přízemí bylo nejprostornější v kampusu, takže tu
Adam rád pořádal zápasy, když očekával větší dav. I s přídavkem
prostoru se dav třel o stěny a strkali se, aby měli lepší místa. Adam
zatroubil houkačkou a nesnažil se skrývat nespokojenost z mojí
přítomnosti. "Myslím, že jsem ti řekl, aby sis už na zápasy svojí
holku nevodil, Travisi."
Travis pokrčil rameny. "Už to není moje holka."
Snažila jsem se udržet si vyhlazené rysy, ale on to řekl tak věcně
až mě z toho bodlo v hrudi. Adam se podíval dolů na naše propletené
prsty a pak zpátky nahoru na Travise. "Nikdy jsem vás dva
nepochopil." Zavrtěl hlavou a pak se rozhlédl po davu. Dovnitř po
schodech stále proudili lidé a ti co byli dole se k sobě už mačkali.
"Dnes v noci to bude šílený, Tavisi, takže žádný hovadiny,
jasný?"
"Postarám se o to, aby to bylo zábavný, Adame."
"Toho se nebojím. Brady trénoval."
"To já taky."
"Kecy," zasmál se Shepley.
Travis pokrčil rameny. " Minulý víkend jsem se porval s
Trentem. Ten malej sráč je rychlej."
Zasmála jsem se a Adam se na mě podíval. "Raději bys měl tohle
brát vážně, Travisi," řekl a díval se mu přímo do očí. "Mám v tomhle
boji hodně peněz."
"A já ne?" řekl Travis, podrážděný z Adamovi přednášky. Adam
se otočil, přiložil si megafon k puse a postavil se na židli nad hordu
266
opilých diváků. Travis si mě přitáhl k boku, když Adam vítal dav a
pak prošel pravidla.
"Hodně štěstí," řekla sem a dotkla se jeho hrudi. Necítila jsem při
sledování jeho zápasů nervozitu od toho boje s Bradym, ale od chvíle
co jsem vkročila nohou na Hellertonskou půdu jsem nedokázala
setřást zlověstný pocit. Něco bylo mimo a Travis to cítil taky. Chytil
mě za ramena a dal mi pusu na rty. Rychle se odtáhl a jednou kývl.
"To je všechno štěstí co potřebuju."
Pořád jsem byla ohromená z tepla Travisových rtů, když mě
Shepley za ruku přitáhl ke zdi za Adamem. Strkání a dloubání lokty
mi připomnělo první noc co jsem sledovala Travisův zápas, ale dav
byl méně soustředěný a nějací studenti ze státní byli vyloženě
nepřátelští. Easternští jásali a hvízdali na Travise, když vrazil do
Kruhu a dav ze státní bučel a fandil Bradymu. Byla jsem v nejlepší
pozici, abych viděla jak se Brady tyčí nad Travisem a netrpělivě se
ošívá po zaznění houkačky. Jako obvykle měl Travis na tváři mírný
úsměv, nezasažený šílenstvím kolem něj. Když Adam začal boj,
Travis okamžitě nechal Bradyho dát první ránu. Byla jsem
překvapená, když mu obličej tvrdě trhl na stranu. Brady trénoval.
Travis se usmál, zuby jasně červené a pak se soustředil na
přizpůsobení každé Bradyho ráně.
"Proč se od něj nechává tolik být?" zeptala jsem se Shepleyho.
"Nemyslím si, že ho nechává," řekl Shepley a potřásl
hlavou."Neboj se, Abby. Ještě má dost času to převzít."
Po deseti minutách byl Brady udýchaný, ale stále zasazoval
solidní rány do Travisových boků a čelisti. Travis chytil Bradyho
botu, když se po něm snažil kopnout a držel mu jí vysoko jednou
rukou a druhou ho mlátil do nosu neuvěřitelnou silou, pak zvedl
Bradyho nohu výš a způsobil tím, že ztratil rovnováhu. Dav
explodoval, když Brady spadl, ale nebyl na podlaze dlouho. Vstal,
ale s dvěmi tmavě červenými linkami vytékajícími mu z nosu. V
dalším momentě zasadil dva údery do Travisova obličeje. Travisovi
se vyhrnula krev z rány na obočí a stekla mu dolů po tváři. Zavřela
jsem oči a otočila se pryč, doufajíc, že Travis boj brzy ukončí. Malý
pohyb těla mě zachytil v proudu diváků a než jsem se mohla srovnat,
byla jsem několik metrů od zaujatého Shepleyho. Marně jsem
267
bojovala proti davu dokud jsem za sebou necítila zadní zeď.
Nejbližší dveře byly na druhé straně místnosti, vzdálené stejně
daleko jako dveře kterými jsme přišli. Narazila jsem zády na
betonovou zeď a vyrazila si dech.
"Shepe!" křičela jsem a mávala rukama nad hlavou, abych získala
jeho pozornost. Ale on se soustředil na zápas. Nikdo mě nemohl
slyšet.
Kluk ztratil rovnováhu a využil moje tričko, aby se vyrovnal,
přičemž mě polil pivem. Byla jsem promočená od krku až k pasu,
páchnoucí hořkým zápachem levného piva. Muž pořád svíral v pěsti
moje tričko, kdyžse snažil zvednout z podlahy a já mu chytla prsty,
abych se uvolnila. Ani se na mě po druhé nepodíval a razil si cestu
davem.
"Hej! Znám tě!" zakřičel mi do ucha nějaký kluk.
Naklonila jsem se na stranu a okamžitě ho poznala. Byl to Ethan,
ten kluk, kterému Travis hrozil v baru-ten kluk, kterému se nějak
podařila uniknout trestu za sexuální napadení.
"Jo," řekla jsem, dívajíc se po díře v davu, když jsem si rovnala
tričko.
"To je hezkej náramek," řekl, přejel mi rukou dolu po paži a
chytil mě za zápěstí.
"Hej," varovala jsem ho a odtáhla ruku pryč.
Třel mi paži, kymácel se a usmíval. "Naposledy když jsem se s
tebou snažil bavit jsme byli hrubě vyrušeni."
Postavila jsem se na špičky, viděla jsem Travise praštit dvakrát
Bradyho do obličeje a mezi každou ranou se rozhlížel po davu.
Hledal mě místo, aby se soustředil na zápas. Musela jsem se dostat
zpátky na svoje místo než bude příliš rozptýlený.
Sotva jsem kousek postoupila do davu, zabořili se mi ze zadu do
džínsů Ethanovi prsty. Znovu jsem sebou plácla zády o zeď.
"Ještě jsem s tebou nedomluvil," řekl Ethan, prohlížející si moje
vlhké tričko s oplzlým odhodláním. Odtáhla jsem si jeho ruku z
džínů a zaryla mu nehty do kůže. "Pusť mě!" vykřikla jsem, když se
mi bránil.
Zasmál se a já se rozhlížela kolem pro známé tváři, když
měpřitáhl k sobě. "Nechci tě pustit."
268
Snažila jsem se Ethana odstrčit, ale jeho ruce byly těžké a stisk
pevný. V panice jsem nemohla rozlišit studenty ze státní od
Easternských. Zdálo se že si nikdo nevšímal mých protestů. Naklonil
se blíž, omotal kolem mě ruku a stiskl mi zadek.
"Vždycky jsem si myslel, že budeš mít pěknej zadek," řekl,
dýchajíc mi do obličeje zápach piva.
"Jdi PRYČ!" ječela jsem a tlačila na něj.
Dívala jsem se po Shepleym a uviděla Travise, který mě konečně
zahlédl. Okamžitě se začal protlačovat skrz těla, která ho
obklopovala.
"Travisi!" křičela jsem, ale byla jsem utlumená jásotem. Jednou
rukou jsem odstrkovala Ethana a druhou se natahovala po Travisovi.
Travis trochu pokročil než ho strčili zpátky do kruhu. Brady
využil příležitosti Travisova rozptýlení a vrazil mu loket z boku do
hlavy. Dav trochu ztichl, když Travis praštil někoho z přihlížejících,
snažíc se ke mně znovu dostat.
"Vypadni kurva od ní!" křičel Travis.
V lajně mezi místem kde jsem stála a Travisovými zoufalými
pokusy se ke mně dostat se začaly otáčet hlavy mým směrem. Ethan
byl lhostejný, snažil se mě udržet v klidu na dost dlouho, aby mě
mohl políbit. Přejížděl mi nosem po čelisti a pak dolů po krku.
"Voníš opravdu dobře," zavrněl.
Odstrčila jsem mu obličej pryč, ale on mě nevyvedený z míry
chytil za zápěstí.
S rozšířenýma očima jsem hledala Travise. Zoufale na
měukazoval Shepleymu.
"Jdi pro ní! Shepe! Jdi pro, Abby!" řekl, stále se snažíc protlačit
davem. Brady ho vtáhl zpátky do kruhu a znovu ho praštil.
"Jsi kurevsky sexy, víš to?" řekl Ethan.
Zavřela jsem oči, když jsem ucítila na krku jeho pusu. Vytryskl
ze mě vztek a já ho znovu odstrčila. "Řekla jsem VYPADNI!"
křičela jsem a vrazila mu koleno do rozkroku.
Zlomil se v pase, jedna ruka mu automaticky vylétla k místu
bolesti, druhou mě chytil za tričko a odmítal pustit.
"Ty děvko!" sténal.
269
V další momentě jsem byla volná. Shepleyho oči byly divoké a
zíral na Ethana, když ho chytil kolem krku za tričko. Držel ho proti
zdi, zatímco mlátil pěstmi do obličeje a zastavil se jen když mu z
nosu a pusy začala téct krev.
Shepley mě odtáhl ke schodům, strkajíc do každého kdo nám stál
v cestě. Pomohl mi skrz otevřené okno, pak dolů požárním
schodištěm a chytil mě, když jsem seskočila pár stop na zem.
"Jsi v pořádku, Abby? Ublížil ti?" ptal se Shepley.
Jeden rukáv bílého svetru mi visel jen na nitích, jinak jsem unikla
bez úhony. Zavrtěla jsem hlavou, stále ochromená.
Shepley mi vzal jemně obličej do dlaní a podíval se mi do očí.
"Abby, odpověz mi. Jsi v pořádku?"
Kývla jsem. Když se mi adrenalin začal vstřebávat do krevního
oběhu, začaly mi téct slzy proudem. "Jsem v pořádku."
Objal mě, přitiskl mi tvář na čelo a pak ztuhl.
"Tady, Trave!"
Travis k nám běžel plnou rychlostí, zpomalil až když měměl v
náručí. Byl pokrytý krví, oko oteklé a rudě potřísněnou pusu.
"Ježiši Kriste…je zraněná?" zeptal se.
Shepleyho ruka byla pořád na mých zádech. "Říkala, že je v
pořádku."
Travis si mě přidržel na délku paže za rameno a mračil se."Jsi
zraněná, holoubku?"
Právě když jsem zavrtěla hlavou, uviděla jsem první lidi vylézat
se sklepa po požárním schodišti. Travis mě držel pevně v náručí a
tiše se mi díval do obličeje. Malý, podsaditý muž seskočil dolů ze
žebříku a ztuhl, když si nás všiml stát na chodníku.
"Ty," zavrčel Travis.
Pusitl mě, přeběhl přes trávník a přišpendlil muže k zemi.
Podívala jsem se na Shepleyho, zmatená a zděšená.
"To je ten týpek co strčil Travise zpátky do kruhu," řekl Shepley.
Shromáždil se kolem nich malý dav, když se rvali po zemi.
Travis mlátil chlapa pěsti do obličeje znovu a znovu. Shepley si mě
přitáhl na hruď,stále lapajíc po dechu. Muž přestal bojovat zpátky a
Travis ho nechal na zemi v krvavé kaluži. Ti co se shromáždili kolem
270
se rozestoupili, dávajíc Travisovi širokou průchozí cestu, když viděli
vztek v jeho očích.
"Travisi!" zařval Shepley, ukazujíc k druhé straně budovy. Ve
stínu se tam belhal Ethan, využívající cihlovou zeď Hellertonu jako
oporu. Když uslyšel Shepleyho výkřik na Travise, otočil se přesně na
čas, aby viděl vyrazit svého útočníka.
Ethan kulhal přes trávník, odhodil z ruky láhev s pivem a
pohyboval se jak nejrychleji ho nohy zvládly nést. Akorát když
dorazil ke svému autu, Travis ho popadl a praštil s ním o něj.
Ethan Travise prosil, dokonce i když ho Travis popadl za košili a
hlavou mu praštil o dveře auta. Žadonění bylo utnuté hlasitým
prásknutím lebky o čelní sklo a pak to Travis vytáhl před předek auta
a rozbil světlo Ethanovým obličejem. Travis ho hodil na kapotu,
přitiskl mu obličej ke kovu, zatímco sprostě křičel.
"Do prdele," řekl Shepley. Otočila jsem se a uviděla Hellerton v
modro červené záři rychle se blížících policejních aut. Davy lidí
seskakovali z odpočívadla, vytvářeli lidský vodopád dolůz požárního
schodiště a šmouhy studentů se rozbíhaly různými směry.
"Travisi!" zakřičela jsem.
Travis nechal Ethanovo bezvládné tělo na kapotě a běžel k nám.
Shepley mě táhl na parkoviště a otevřel svoje dveře. Skočila jsem na
zadní sedadlo a úzkostlivě čekala až se oba dostanou do vozu. Auta
vylétala ze svých míst a pryč na silnici, brzdíc, když jim druhé
policejní auto zablokovalo výjezd. Travis a Shepley nadskočili v
sedadlech a Shepley zaklel, když uviděl auta v pasti, couvající od
jediného výjezdu. Vyřítil se autem po cestě a Charger nadskočil,
když vyskočil na obrubník. Otočil se na trávě a vletěli jsme mezi dvě
budovy, znovu skákajíc, když jsme narazili na cestu zaškolou.
Pneumatiky zaječely a motor zavrčel, když Shepley šlápl na plyn.
Sklouzla jsem přes sedačku do stěny auta, když jsme se otočili a
narazila si už tak bolavý loket. Pouliční světla dělala pruhy přes
okna, když jsme dojeli k bytu, ale zdálo se to jako by uplynuly
hodiny, když jsme zajeli na parkoviště.
Shepley zajel na místo a vypnul motor. Kluci tiše otevřeli jejich
dveře a Travis se natáhl na zadní sedadlo a zvedl mě do náruče.
271
"Co se stalo? Do prdele, Trave, co máš s obličejem?" řekla
America sbíhající schody.
"Řeknu ti to vevnitř," řekl Shepley a vedl jí ke dveřím.
Travis mě vynesl po schodech, skrz obývák, beze slova prošel
chodbou a položil mě na jeho postel. Toto mi škrábal na nohy, skočil
do postele a olízl mi obličej.
"Teď ne, kámo," řekl Travis tlumeným hlasem, vzal štěně do
chodby a zabouchl dveře.
Klekl si přede mě, dotýkajíc se roztřepeného okraje mého rukávu.
Jeho oko bylo v počáteční etapě monoklu, červené a oteklé. Kůže
nad ním byla roztržená a vlhká krví. Rty měl potřísněné šarlatovou
barvou a na některých kloubech měl sedřenou kůži. Jeho kdysi bílé
tričko bylo špinavé kombinací krve, trávy a špíny.
Dotkla jsem se mu oka a on se zašklebil, odtahujíc se pryč.
"Omlouvám se, holubičko. Snažil jsem se k tobě dostat. Snažil jsem
se…" Odkašlal si od hněvu a obav, které ho dusily. "Ale nemohl
jsem."
"Zeptáš se Americi jestli mě vezme zpátky na Morgan?" řekla
jsem.
"Nemůžeš jít dneska v noci zpátky. Bude se to tam hemžit
policajtama. Prostě zůstaň tady. Vyspím se na gauči."
Nejistě jsem se nadechla, snažíc se odvrátit další slzy. Už tak se
cítil dost špatně.
Travis vstal a otevřel dveře.
"Kam jdeš?" zeptala jsem se.
"Jdu si dát sprchu. Hned se vrátím."
America proklouzla kolem něj, posadila se vedle mě na postel a
přitáhla si mě do náruče. "Mrzí mě, že jsem tam nebyla!" brečela.
"Jsem v pořádku," řekla jsem, utírajíc si slzy z tváře.
Shepley zaklepal na dveře, když vcházel a přinesl mi sklenici
napůl naplněnou whisky.
"Tady," řekl a podal ji Americe. Obalila mi kolem ní ruce a
pobídla mě.
Zaklonila jsem hlavu a nechala si tekutinu protéct krkem. Obličej
se mi zkroutil, když si whisky propalovala cestu do žaludku.
"Díky,"řekla jsem a podávala sklenici zpátky Shepleymu.
272
"Měl jsem se k ní dostat dřív. Ani jsem si neuvědomil, že je pryč.
Omlouvám se, Abby. Neměl jsem…"
"Není to tvoje vina, Shepe. Není to ničí vina."
"Je to Ethanova vina," zavrčel. "Ten nemocnej bastard jí tisknul
proti zdi."
"Miláčku!" řekla America a tiskla si mě k boku.
"Potřebuju další pití," řekla jsem a ukázala Shepovi prázdnou
sklenici.
"Já taky," řekl Shepley vracející se do kuchyně.
Travis vešel dovnitř v ručníku kolem pasu a držel si plechovku s
pivem na oku. America beze slova opustila pokoj, když Travis
vklouzl do boxerek a pak si vzal polštář. Shepley tentokrát přinesl
čtyři sklenice, všechny plné až po okraj jantarovou tekutinou.
Všichni jsme bez zaváhání whisky vypili.
"Uvidíme se ráno," řekla America a políbila mě na tvář.
Travis vzal mojí sklenici a položil jí na noční stolek. Chvíli se na
mě díval, pak přešel ke skříni, stáhl z ramínka tričko a hodil ho na
postel.
"Promiň, že jsem to tak posral," řekl, držíc si pivo na oku.
"Vypadáš hrozně. Zítra se budeš cítit pěkně na hovno."
Znechuceně zavrtěl hlavou. "Abby, dnes v noci jsi byla
napadená. O mě si starosti nedělej."
"To je těžký, když máš otokem zavřený oko," řekla jsem a
položila si jeho tričko na klín.
Čelist se mu napjala. "Nestalo by se to, kdybych tě nechal prostě
zůstat s Parkerem. Ale věděl jsem, že když ti řeknu, půjdeš. Chtěl
jsem mu ukázat, že jsi pořád moje a pak ti ublížili."
Ta slova mě vyvedl z míry, jako bych ho špatně slyšela."Proto jsi
mě požádal, abych dnes večer šla? Abys něco dokázal Parkerovi?"
"Bylo to toho součástí," řekl stydlivě.
Krev se mi nahrnula do tváří. Poprvé od chvíle co jsme se poznali
mě Travis oklamal. Šla jsem s ním do Hellertonu, protože jsem si
myslela, že mě potřebuje, myslela jsem si, že potom všem jsme
zpátky kde jsme byli. Nebyla jsem nic víc než vodovodní hydrant,
značkoval si svoje území a já mu to dovolila udělat.
Oči se mi naplnily slzami. "Vypadni."
273
"Holubičko," řekl a udělal krok směrem ke mně.
"VYPADNI!" řekla jsem, popadla z nočního stolku sklenici a
hodila jí po něm. Sklonil se a tak se rozbila o zeď na tisíc malých,
lesklých střepů. "Nenávidím tě!"
Travis se nadmul jakoby mu někdo vyrazil dech a s bolestným
výrazem mě nechal o samotě.
Strhala jsem se sebe oblečení a natáhla si tričko. Zvuky které mi
vybuchly v krku mě překvapily. Netrvalo dlouho a neovladatelně
jsem se rozvzlykala. Během několika okamžiků do pokoje
přispěchala America.
Vlezla si do postele a objala mě. Na nic se mě neptala, nebo mě
neutěšovala, jen mě držela, když jsem nechávala slzy vsakovat do
polštáře.
274
Kapitola 20
Poslední tanec
NEŽ SE SLUNCE VYHOUPLO NAD HORIZONT jsme já a
America tiše odešly z bytu. Cestou na Morgan jsme nemluvily a já
byla za ticho ráda. Nechtěla jsem mluvit, nechtěla jsem myslet, jen
jsem chtěla zablokovat posledních dvanáct hodin. Moje tělo bylo
jako z olova a bolavé jako bych byla po autonehodě. Když jsme
vešly do mého pokoje, viděla jsem, že Kařina postel je ustlaná.
"Můžu si půjčit tvojí žehličku?" zeptala se America.
"Mare, je mi fajn. Jdi do třídy."
"Není ti fajn. Nechci tě právě teď nechávat samotnou."
"To je všechno co v tuhle chvíli chci."
Otevřela pusu, aby se hádala, ale povzdychla si. Nebyla tu žádná
změna názoru.
"Vrátím se tě po hodině zkontrolovat. Odpočiň si."
Přikývla jsem a zamkla za ní dveře. Postel pode mnou zavrzala a
já do ní s výdechem dopadla. Celou dobu jsem věřila, že jsem pro
Travise důležitá; že mě potřebuje. Ale v tomhle okamžiku jsem se
cítila jako zářivá nová hračka jak říkal Parker. Chtěl dokázat
Parkerovi, že jsem pořád jeho. Jeho.
"Nejsem ničí," řekla jsem prázdnému pokoji.
Jakmile se ta slova vstřebala, byla jsem přemožena ohromujícím
smutkem, který jsem cítila minulou noc. Nikomu jsem nepatřila
Nikdy v životě jsem se necítila tak sama.
Finch přede mě postavil hnědou láhev. Ani jeden z nás se necítil
na oslavování, ale alespoň jsem byla utěšená faktem, že, podle
Americi, se Travis vyhne rande párty za každou cenu. Červený a
růžový balící papír zakrýval pivní plechovky visící od stropu a kolem
chodily červené šaty všech stylů. Stoly byly pokryty malými
fóliovými srdíčky a Finch nad směšnou dekorací obracel oči v sloup.
275
"Valentýn v domě bratrstva. Romantika," řekl a sledoval
procházející párty. Shepley a America byli dole a tancovali od chvíle
co jsme dorazili, Finch a já jsme protestovali proti naší přítomnosti
trucováním v kuchyni. Vypila jsem obsah láhve pěkně rychle,
rozhodnutá rozmazat vzpomínky na poslední rande párty, které jsem
se účastnila. Finch otevřel uzávěr a podal mi další, vědom si mého
zoufalství zapomenout. "Donesu víc," řekl, vracejíc se k ledničce.
"Soudek je pro hosty, lahve jsou pro Sig Tau," ušklíbla se holka
vedle mě. Podívala jsem se dolů na červený kelímek v její ruce.
"Nebo ti to možná jen řekl tvůj kluk, protože počítá s levnějším
rande."
Přimhouřila oči, odstrčila se od pultu a vzala si sebou svůj
kelímek.
"Kdo to byl?" zeptal se Finch a položil dolů další čtyři láhve.
"Náhodná sesterská děvka," řekla jsem a sledovala jí odcházet.
V době kdy se k nám znovu připojili Shepley s Americou bylo
vedle mě na stole šest prázdných lahví. Zuby mi znecitlivěly a cítila
jsem jak se trochu snadněji usmívám. Bylo mi pohodlněji, opírajíc se
o linku. Travis si zvolil neukazovat se a já mohla přežít zbytek
mejdanu v klidu.
"Jdete tancovat, lidi, nebo co?" zeptala se America.
Podívala jsem se na Finche. "Zatancuješ si se mnou, Finchi?"
"Budeš schopná tancovat?" zeptal se s nadzdviženým obočím.
"To se dá zjistit jen jediným způsobem," řekla jsem a táhla ho ze
schodů.
Natřásali jsme se a vrtěli dokud se mi pod šaty nezačala tvořit
slabá vrstva potu. Zrovna když jsem si myslela, že mi prasknou plíce,
začala hrát pomalá písnička. Finch se nervózně rozhlédl kolem nás,
dívajíc se na lidi párující se a přibližující se.
"Nebudeš mě nutit na tohle tancovat, že ne?" zeptal se.
"Je Valentýn, Finchi. Předstírej, že jsem kluk.
Zasmál se a přitáhl mě do náruče. "To se těžko dělá, když máš na
sobě krátký růžový šaty."
"Jak myslíš. Jako bys nikdy neviděl kluka v šatech."
Finch pokrčil rameny. "Pravda."
276
Zasmála jsem se a položila mu hlavu na rameno. Z alkoholu jsem
měla těžké a líné tělo, když jsem se snažila pohybovat v pomalém
tempu.
"Můžu rušit, Finchi?"
Travis stál vedle nás, napůl pobavený, napůl připravený na mojí
reakci. Krev v mých tvářích okamžitě zaplála plamenem.
Finch se podíval na mě a pak na Travise. "Jistě."
"Finchi," sykla jsem, když šel pryč. Travis si mě přitáhl k sobě a
já se mezi námi snažila udržet co nejvíc prostoru bylo možné.
"Myslela jsem si, že nepřijdeš."
"Neměl jsem, ale věděl jsem, že tu budeš. Musel jsem přijít."
Rozhlédla jsem se kolem, vyhýbajíc se jeho očím. Každého
pohybu, který udělal jsem si byla intenzivně vědomá. Tlak jeho prstů
v místě kde se mě dotýkal, jeho nohy míhající se vedle mých, jeho
pohyby rukou, otírajících se o moje šaty. Cítila jsem se směšně
předstírat, že jsem si nevšimla. Oko se mu léčilo, modřina téměř
zmizela a chyběly červené skvrny na tvářích, jako bych si je jen
představovala. Všechny důkazy té hrozné noci zmizely, zůstaly jen
bodavé vzpomínky. Sledoval každý můj nádech a když uplynula
polovina písničky, povzdychl si. "Vypadáš krásně, holoubku."
"Ne."
"Co ne? Nemám ti říkat, že jsi krásná?"
"Prostě…ne."
"Nemyslel jsem to tak."
Frustrovaně jsem si odfrkla. "Díky."
"Ne…vypadáš krásně. To myslím vážně. Mluvím o tom co jsem
řekl v mém pokoji. Nebudu lhát. Užíval jsem si odtáhnout tě z rande
s Parkerem…"
"Nebylo to rande, Travisi. Jen jsme jedli. Teď se mnou nemluví,
díky tobě."
"Slyšel jsem, mrzí mě to."
"Ne, nemrzí."
"T…ty máš pravdu," řekl, zakoktal se, když viděl můj netrpělivý
výraz. "Ale já…to nebyl jediný důvod proč jsem tě vzal na zápas.
Chtěl jsem tě tam sebou, holoubku. Jsi můj talisman pro štěstí."
"Nejsem tvoje nic," vyštěkla jsem, zírajíc na něj.
277
Stáhl obočí s sobě a přestal tancovat. "Jsi moje všechno."
Stiskal jsem rty dohromady, snažila se udržet hněv na povrchu,
ale bylo nemožná zůstat na něj naštvaná, když se na mě díval tímhle
způsobem.
"Není pravda, že mě nenávidíš…že ne?" zeptal se.
Otočila jsem se od něj, dostala mezi nás trochu víc prostoru.
"Občas si přeju, aby to tak bylo. Udělalo by to celé to peklo mnohem
snadnější."
Na tvář se mu vkradl opatrný úsměv a zjemnil mu rysy. "Takže
co tě štve víc? Že se nedokážeš přimět mě nenávidět? Nebo vědomí,
že nemůžeš?"
Hněv se vrátil. Protáhla jsem se kolem něj a vyběhla schody do
kuchyně. Oči se mi začínaly lesknout, ale odmítala jsem se rozbrečet
na párty. Finch stál vedle stolu a já si oddychla úlevou, když mi
podal další pivo.
Další hodinu jsem sledovala Travise odrážet holky a házet do
sebe panáky whisky v obýváku. Pokaždé, když zachytil můj pohled,
podívala jsem se od něj pryč, rozhodnutá přežít noc bez scény.
"Vy dva vypadáte mizerně," řekl Shepley.
"Nemohli by vypadat víc znuděně, kdyby to dělali schválně,"
zavrčela America.
"Nezapomínej…nechtěli jsme jít," připomněl jí Finch.
America udělala svůj slavný obličej, kterému jsem se stejně jak
slavně vzdávala. "Můžeš předstírat, Abby. Pro mě."
Zrovna když jsem otevřela pusu pro ostré odseknutí, Finch se
dotkl mojí ruky. "Myslím, že jsme odvedli svojí povinnost. Jsi
připravená jít, Abby?"
Rychlým lokem jsem vypila zbytek piva a zvala Finche za ruku. I
když jsem horlivě chtěla odejít, ztuhly mi nohy, když se od schodů
ozvala stejná písnička, na kterou jsme s Travisem tancovali na moje
narozeniny. Popadla jsem Finchovu láhev a znovu se napila, snažíc
se zablokovat vzpomínky, které s hudbou přišly.
Vedle mě se o pult opřel Brad. "Chceš tancovat?"
Usmála jsem se na něj a zavrtěla hlavou. Chystal se něco říct, ale
byl přerušen.
278
"Zatancuj si se mnou," Travis stál pár kroků ode mě, ruku měl
nataženou k mojí.
America, Shepley a Finch na mě všichni zírali, čekali až odpovím
stejně úzkostlivě jako Travis.
"Nech mě na pokoji, Travisi," řekla jsem a překřížila si ruce na
prsou.
"Tohle je naše písnička, holoubku."
"Nemáme písničku."
"Holubičko…"
"Ne."
Podívala jsem se na Brada a přinutila se k úsměvu. "Moc ráda si s
tebou zatancuju, Brade."
Bradovi se po tvářích roztáhly pihy, když se usmál, ukazujíc mi,
abych šla první.
Travis se zapotácel dozadu, v očích jasně bolestný pohled. "Na
zdraví!" zakřičel.
Trhla jsem sebou, otočila se přesně včas, abych ho viděla vylézt
na židli a ukrást pivo šokovanému Sig Tau bratrovi, který mu byl
nejblíže. Podívala jsem se na Americu, která Travise sledovala s
bolestným výrazem.
"Na kretény!" řekl, ukazujíc k Bradovi. "A holky, které vám
zlomí srdce," naklonil hlavu ke mně. Pohled se mu rozostřil. "A na
absolutně nejzkurvenější horor ztráty nejlepšího přítele, protože jste
byli dost blbý na to, aby jste se do ní zamilovali."
Zvedl pivo, dopil co v něm zbývalo a pak ho hodil na podlahu. V
pokoji bylo ticho kromě hudby hrající z dolního patra a všichni
masově zmatení zírali na Travise.
Ponížená jsem popadla Brada za ruku a vedla ho dolů na taneční
parket. Několik dalších párů šlo za námi, z blízka si mě prohlíželi
jestli uvidí slzy nebo jinou reakci na Travisův výstup. Vyhladila jsem
rysi, odmítajíc jím dát co chtějí. Odtančili jsme několik ztuhlých
kroků a Brad si povzdychl. "Tohle je trochu…divný."
"Vítej v mým životě."
Travis si razil cestu mezi páry na parketu a zastavil se vedle mě.
Chvíli mu trvalo získat rovnováhu. "Můžu vyrušit?"
"Ne, nemůžeš. Ješiži!" řekla jsem, odmítajíc se na něj podívat.
279
Po pár napjatých okamžicích jsem vzhlédla a viděla jak se Travis
očima boří do Brada. "Jestli nevycouváš od mojí holky, roztrhám ti
tvůj zasranej krk. Přímo tady na parketu."
Brad se zdál v rozpacích, oči mu nervózně těkaly mezi mnou a
Travisem. "Promiň Abby," řekl a pomalu ode mě odtáhl ruce.
Ustoupil ke schodům a já stála sama, ponížená.
"To co k tobě právě teď cítím, Travisi….se velmi podobá
nenávisti."
"Zatancuj si se mnou," prosil a zakymácel se, aby udržel
rovnováhu. Písnička skončila a já vydechla úlevou. "Jdi vypít další
láhev whisky, Trave." Otočila jsem se na parteru a hledala nějakého
kluka. Rytmus byl rychlejší a já se usmála na svého nového,
překvapeného tanečního partnera, snažíc se ignorovat fakt, že Travis
je jen kousek za mnou. Další Sig Tau bratr tancoval za mnou,
chytajíc mě za boky. Sáhla jsem dozadu a přitáhla ho blíž.
Připomínalo mi to způsob jakým Travis v Red tancoval s Megan a já
dělala co jsem mohla, abych zopakovala scénu, kterou jsem si
tolikrát přála zapomenout. Dva páry rukou byly téměř na každém
kousku mého těla a bylo snadné ignorovat svojí víc rezervovanou
stránku se značnou mírou alkoholu v krvi.
Z ničeho nic jsem byla ve vzduchu. Travis si mě přehodil přes
rameno a současně strčil do jednoho z bratrů takovou silou až ho
srazil na podlahu.
"Dej mě dolů!" řekla jsem a mlátila ho pěstmi do zad.
"Nenechám tě se kvůli mně ztrapňovat," zavrčel a bral schody po
dvou.
Každý pár očí, který jsme minuli mě sledoval kopat a křičet jak
mě Travis nesl přes pokoj. "Nemyslíš," řekla jsem, když jsem se
vzpírala, "že tohle je ponižující? Travisi!"
"Shepley! Je Donnie venku?" zeptal se Travis, krčíc se před
mými létajícími končetinami.
"Ehm…jo?" řekl.
"Dej jí dolů!" řekla America a udělala krok k nám.
"Americo," kroutila jsem se. "nestůj tam jen tak! Pomoz mi!"
Její pusa se zvedla nahoru a zasmála se. "Vy dva vypadáte
směšně."
280
Moje obočí se při jejích slovech stáhlo, šokem a vztekem, že
shledává jakoukoliv část téhle situace vtipnou.
Travis zamířil ke dveřím a já na ní zírala. "Díky moc, kámoško!"
Studený vzduch uhodil na nahé části mojí kůže a já protestovala
hlasitěji. "Postav mě dolů, sakra!"
Travis otevřel dveře auta, hodil mě na zadní sedadlo a sedl si
vedle mě.
"Donnie, jsi dnes večer bezpečný odvoz?"
"Jo," řekl a nervózně sledoval moje pokusy o útěk.
"Potřebuju, abys nás vzal do mýho bytu."
"Travisi…nemyslím si…"
Travisův hlas byl kontrolovaný, ale děsivý. "Udělej to, Donnie,
nebo ti vrazím pěstí ze zadu do hlavy, to přísahám bohu."
Donnie vyjel od obrubníku a já se vrhla na kliku dveří. "Nejedu
do tvýho bytu!"
Travis mě chytil za jedno zápěstí a pak za druhé. Sklonila jsme
se, abych ho kousla do ruky. Zavřel oči a pak mu přes zaťatou čelist
uniklo tiché zavrčení, když jsem mu zuby zajela do masa.
"Dělej to nejhorší co umíš, holoubku. Jsem unavenej z těch
tvejch sraček."
Pustila jsem jeho kůži a trhla mu rukama, bojovala jsem proti
jeho sevření. "Moje sračky? Pusť mě z toho zasranýho auta!"
Přitáhl si moje zápěstí blíž k obličeji. "Miluju tě, sakra! Nikam
nepůjdeš dokud nevystřízlivíš a nevyřešíme to!"
"Ty jsi ten jedinej kdo to nemá vyřešený, Travisi!" řekla jsem.
Pustil mi ruce a já si je zkřížila na prsou, trucujíc zbytek cesty do
bytu.
Když auto zpomalilo, aby zastavilo, naklonila jsme se dopředu.
"Můžeš mě vzít domů, Donnie?"
Travis mě za ruku vytáhl z auta a pak si mě znova hodil přes
rameno a nesl po schodech do bytu. "Dobrou, Donnie."
"Zavolám tvýmu tátovi!" vykřikla jsem.
Travis se nahlas zasmál. "A on mě pravděpodobně poplácá po
rameni a řekne, že už bylo sakra na čase!"
Přikrčil se, aby odemkl dveře, když jsem kopala a mávala
rukama, snažíc se dostat pryč.
281
"Vykašli se na to, holoubku, nebo oba spadneme ze schodů!"
Jakmile otevřel dveře vyřítil se do Shepleyho pokoje.
"Postav. Mě. Dolů!" ječela jsem.
"Fajn," řekl a hodil mě na Shepleyho postel. "Vyspi se. Ráno si
promluvíme."
V pokoji byla tma; jediné světlo byl obdélníkový paprsek světla z
chodby. Snažila jsme se zorientovat přes tmu, pivo a vztek a když
rozsvítil, okamžitě ozářil svůj samolibý úsměv. Praštila jsem pěstmi
do matrace. "Už mi nemůžeš říkat co mám dělat, Travisi! Nepatřím
ti!"
Trvalo mu sekundu se otočit a čelit mi, jeho výraz byl zkroucený
vztekem.
Přiřítil se ke mně, položil ruce na postel a sklonil se mi k obličeji.
"NO, JÁ PATŘÍM TOBĚ!" na krku mu vystoupily žíly, když
křičel a já se setkala s jeho pohledem, odmítajíc uhnout. Díval se mi
na rty, lapajíc po dechu. "Patřím ti," zašeptal, jeho hněv se rozplýval,
kdž si uvědomil jak jsme blízko.
Než jsem mohla přemýšlet o důvodu proč to neudělat, popadla
jsem ho za obličej a přitiskla rty proti jeho. Travis mě bez zaváhání
zvedl do náruče. Několika dlouhými kroky mě donesl do jeho ložnice
a oba jsme padli na postel.
Přetáhla jsem mu tričko přes hlavu a tápala ve tmě po jeho pásku.
Trhnutím ho rozepnul, odtrhl ho pryč a hodil na podlahu. Jednou
rukou mě nadzvedl z matrace a druhou mi rozepnul šaty. Svlékla
jsem si je přes hlavu, hodila je někam do tmy, pak mě Travis políbil
a sténal mi proti ústům. Jen dvěmi rychlými pohyby byly jeho
boxerky dole a on se hrudí tisknul k mojí. Chytila jsem ho za zadek,
ale on se bránil, když sem se ho snažila přitáhnout do sebe.
"Oba jsme opilý," řekl a ztěžka dýchal.
"Prosím." Přitiskla jsem mu stehna k bokům, zoufale jsem toužila
po úlevě do žáru mezi stehny. Travis se snažil, abychom se k sobě
vrátili a já neměla v úmyslu bojovat s nevyhnutelným, takže jsem
byla připravená strávit noc zamotaná do jeho přikrývek.
"Tohle není správné," řekl.
Byl nade mnou, tiskl čelo k mému. Doufala jsem, že to bylo jen
vlažné protestování a že se mi ho nějak podaří přesvědčit, že se mýlí.
282
Způsob jaký jsme nebyli schopní držet se jeden od druhého byl
nevysvětlitelný, ale já už nepotřebovala vysvětlení. Dokonce jsem
nepotřebovala ani omluvu. V tuhle chvíli jsem potřebovala jen jeho.
"Chci tě."
"Potřebuju, abys to řekla."
Moje vnitřnosti po něm volaly a já už nemohla vydržet ani
vteřinu. "Řeknu cokoliv budeš chtít."
"Pak řekni, že mi patříš. Řekni, že mě vezmeš zpátky. Neudělám
to pokud nebudeme spolu."
"Nikdy jsme doopravdy nebyli od sebe, nebo jo?" zeptala jsem
se, doufajíc, že to bude dost. Zavrtěl hlavou a otřel se rty o moje.
"Potřebuju tě slyšet to říct. Potřebuju vědět, že jsi moje."
"Byla jsem tvoje od chvíle co jsme se potkali."
Můj hlas byl prosebný. V jakoukoli jinou chvíli bych se cítila
trapně, ale byla jsem bez lítosti. Bojovala jsme se svými city, hlídala
je a uzavírala se před nimi. Na Easternu jsem zažila svoje
nejšťastnější chvíle v životě a všechny z nich byly s Travisem.
Hádajíc se, smějíc se nebo plačíc, pokud to bylo s ním, bylo to
přesně tam kde jsem chtěla být. Jedna strana úst se mu zvedla, když
se mi dotkl tváře a pak se rty dotkl mých v něžném polibku. Když
jsem ho přitáhla k sobě, nebránil se. Svaly se mu napjaly a zadržel
dech, když do mě vklouzl.
"Řekni to znovu," řekl.
"Jsem tvoje," vydechla jsem. Každý nerv, uvnitř i zvenčížadonil
o víc. "Už nikdy nechci být znova bez tebe."
"Slib mi to," řekl a sténal s každým dalším pohybem.
"Miluju tě. Vždycky tě budu milovat." Slova byla víc povzdych,
ale dívala jsem se mu do očí, když jsem je říkala. Viděla jsem jak se
mu z očí vytrácí nejistota a dokonce i ve slabém světle jeho obličej
zářil.
Konečně spokojený, přitiskl svoje ústa k mým.
Travis mě vzbudil polibky. Hlavu jsem měla těžkou a zamlženou
od včerejšího nadměrného pití, ale hodina před usnutím se mi
přehrála v paměti s živými detaily. Měkké rty zasypávaly každý
283
centimetr mojí ruky, paže, krku a pak došly k mým rtům, usmála
jsem se. "Dobré ráno," řekla jsem proti jeho ústům.
Nemluvil; rty pokračoval ve zpracováváním mých. Obklopovaly
mě jeho silné paže a zabořil mi obličej do krku.
"Jsi dnes ráno nějak tichý," řekla jsem, přejíždějíc mu rukama po
holé kůži na zádech. Nechala jsem je sjet dolů po zadku a pak jsem
mu zahákla nohu přes bok, líbajíc ho na tvář.
Zavrtěl hlavou. "Chci být jen takhle," zašeptal.
Zamračila jsem se. "Propásla jsem něco?"
"Nechtěl jsem tě vzbudit. Proč prostě nejdeš dál spát?"
Opřela jsem se zády o polštář a vytáhla mu bradu nahoru. Oči
měl podlité krví, kůži kolem nich skvrnitou a červenou.
"Co to s tebou sakra je?" zeptala jsem se zděšeně.
Vzal mi jednu ruku do svojí a políbil jí, tisknouc mi čelo ke krku.
"Jen dál spi, holubičko. Prosím?"
"Stalo se něco? Něco je s Americou?" S poslední otázkou jsem se
posadila. Dokonce i když viděl strach v mých očích, jeho výraz se
nezměnil. Jen si povzdychl, sedl si se mnou a díval se na mojí ruku v
jeho.
"Ne…America je v pořádku. Přišli domů kolem čtvrtý hodiny.
Jsou pořád v posteli. Je brzo, pojďme dál spát."
Cítila jsem jak mi srdce v hrudi divoce buší a věděla jsem, že ani
náhodou znovu neusnu. Travis vzal můj obličej do dlaní a políbil mě.
Jeho ústa se pohybovala jinak, jakoby mě líbal naposledy. Položil mě
na polštář a dal mi ještě jednu pusu, pak si mi položil hlavu na hruď a
pevně měobjal.
Hlavou mi prolétl každý možný důvod Travisova chování jako
přepínání televize. Objímala jsem ho a bála se zeptat. "Spal jsi?"
"Já…nemohl jsem. Nechtěl jsem…," vytratil se mu hlas.
Políbila jsem ho na čelo. "Ať je to cokoliv, dostaneme se přes to,
dobře? Proč se trochu nevyspíš? Vyřešíme to až se vzbudíš."
Hlava mu vyskočila nahoru a prohlížel si můj obličej. Viděla
jsem mu v očích nedůvěru a naději.
"Co tím myslíš? Že se přes to dostaneme?"
284
Zmateně jsem stáhla obočí. Nedokázala jsem si představit co se
stalo zatímco jsem spala, že byl tak zmatený. "Nevím o co jde, ale
jsem tady."
"Jsi tady? Jakože zůstaneš? Se mnou?"
Věděla jsem, že můj výraz musí být směšný, ale hlava se mi
točila, jak z alkoholu tak z Travisovi bizardní otázky. "Ano. Myslela
jsem, že jsme to prodiskutovali včera večer?"
"To jo," kývl povzbudivě.
Rozhlédla jsem se po pokoji, přemýšlejíc. Jeho stěny už nebyly
holé jako když jsme se poprvé potkali. Byly pokryté cetkami z míst,
kde jsme byli společně a bílá malba byla narušovaná černými
rámečky s fotkami mě, nás, Tota a naší skupiny přátel. Větší rám nás
dvou z mojí narozeninové oslavy nahradil sombrero, kdysi visící na
hřebíku nad čelem postele.
Přimhouřila jsem na něj oči. "Myslel sis, že se vzbudím a budu
na tebe naštvaná, že jo? Myslel jsi si, že odejdu?"
Pokrčil rameny, odvádějíc mizernou práci v předstírání
netečnosti, která mu dřív tak šla. "Jsi tím známá."
"Proto jsi smutný? Zůstal jsi vzhůru celou noc a přemýšlel o tom
co se stane až se vzbudím?"
Zavrtěl se jako by další slova měla být těžká. "Nechtěl jsem, aby
se minulá noc takhle stala. Byl jsem trochu opilý a pronásledoval tě
na párty jako nějakej zasranej slídil a pak jsem tě odtamtud odtáhl
sem, proti tvojí vůli…pak jsme…," zavrtěl hlavou, jasně znechucený
vzpomínkou přehrávající se mu v hlavě.
"Měli nejlepší sex v životě?" usmála jsem se a stiskla mu ruku.
Travis se zasmál, napětí kolem očí se mu pomalu
rozpouštělo."Takže jsme v pořádku?"
Políbila jsem ho a něžně se mu dotýkala tváře. "Ano, hlupáčku.
Slíbila jsem to ne? Řekla jsem všechno co jsi chtěl slyšet, jsme zase
spolu a ty pořád nejsi šťastný?"
Obličej se mu kolem úsměvu stáhl.
"Miláčku přestaň. Miluju tě," řekla jsem, uhlazujíc mu ustarané
vrásky kolem očí. "Tohle zatracený odloučení mohlo skončit na
Díkuvzdání, ale…"
"Počkej…cože?" přerušil mě, zaklánějíc se.
285
"Byla jsem plně připravená se na Díkuvzdání vzdát, ale řekl jsi,
že jsi skončil se snažením dělat mě šťastnou a já byla příliš hrdá na to
ti říct, že tě chci zpátky."
"Děláš si ze mě prdel? Jen jsem se ti to snažil ulehčit! Víš vůbec
jak neštěstnej jsem byl?"
Zamračila jsem se. "Vypadal jsi po prázdninách v pohodě."
"To bylo pro tebe! Bál jsem se, že tě ztratím, když nebudu
předstírat, že jsem v pohodě s tím, že jsme jen přátelé. Celou tu dobu
jsem mohl být s tebou? Co to kurva, holubičko?"
"Já…" nemohla jsem se hádat; měl pravdu. Oba jsme kvůli
mnětrpěli a já pro to neměla žádnou omluvu.
"Mrzí mě to."
"Mrzí tě to? Sakra, málem jsem se upil k smrti, sotva jsem
dokázal vylézt z postele, na Silvestra jsem rozmlátil mobil na milion
kousků, abych ti nezavolal…a tebe to mrzí?"
Kousla jsem se do rtu a kývla, styděla jsem se. Neměla jsem
ponětí čím si procházel a z poslouchání jeho slov mi hrudí projela
ostrá bolest. "Je mi to tak…tak líto."
"Odpouštím ti," řekl s úsměvem. "Už to nikdy znovu nedělej."
"Nebudu. Přísahám."
Odhalil svůj důlek a zavrtěl hlavou. "Kurva, já tě miluju."
286
Kapitola 21
Kouř
TÝDNY PLYNULY A BYLO PŘEKVAPUJÍCÍ jak rychle před
námi byly jarní prázdniny. Očekávaný proud klepů a zírání vyprchal
a život se vrátil do normálu. V přízemích Easternské university se
týdny nepořádal žádný boj. Adam si po zatčení, kde se ho vyptávali
co se tu noc přesně stalo, zakládal na udržení tichého profilu a Travis
začal být podrážděný při čekání na telefon svolávající jeho poslední
boj roku; boj, který zaplatí letní účty až do podzimu. Sníh pořád
pokrýval zem a v pátek před prázdninami vypukla na
zkrystalizovaném trávníku poslední sněhová bitva. Proplétali jsme se
s Travisem skrz létající zmrzlé koule do jídelny a já se ho pevně
držela za ruku, snažíc se vyhnout jak sněhovým koulím, tak pádu na
zem.
"Netrefí tě, holoubku. Na to jsou chytrý dost," řekl Travis a držel
mi svůj červený, studený nos na tváři.
"Jejich cíl se neshoduje se strachem z tvého vzteku, Trave."
Držel si mě u boku a třel mi ruku přes kabát, když mě vedl
chaosem. Museli jsme náhle zastavit, když kolem nás s ječením
proběhla hrstka holek nemilosrdně zasahovaných baseballovým
týmem. Jakmile uvolnily cestu, Travis mě dovedl bezpečně ke
dveřím. "Vidíš? Říkal jsem ti, že to zvládneme," řekl s úsměvem.
Jeho pobavení opadlo, když se na dveřích rozprskla napěchovaná
sněhová koule přesně mezi našimi obličeji. Travisův pohled
prohledával trávník, ale naprostá většina studentů házela všemi
směry, hasíc tak jeho nutkání po pomstě. Otevřel dveře a sledoval při
tom roztávající sníh klouzat dolů po lakovaném kovu k zemi.
"Pojďme dovnitř."
"Dobrý nápad," kývla jsem.
287
Vedl mě za ruku k pultu a shromáždil různá kouřící jídla na talíř.
Pokladní vzdala svůj předvídatelný zmatený výraz už před týdny,
byla to naše rutina.
"Abby." Brazil na mě kývl a pak mrkl na Travise. "Máte nějaký
plány na příští týden, lidi?"
"Zůstáváme tady. Přijedou moji bratři," řekl Travis roztržitě,
když organizoval naše obědy a dělil před nás malé polystyrénové
talířky na stůl.
"Chystám se zabít Davida Lapinskiho!" oznámila America
vytřásající si sníh z vlasů, když přišla.
"Přímý zásah!" smál se Shepley. America po něm střelila
varovný pohled a jeho smích se změnil do nervózního úsměvu. "Chci
říct…je to debil."
Zasmáli jsme se jeho kajícnému výrazu, když jí sledoval řítit se k
pultu a rychle vyrazil za ní.
"Je jak spráskanej pes," řekl Brazil se znechuceným výrazem.
"America je trochu nervózní," vysvětlil Travis. "Tenhle týden se
seznámí s jeho rodiči."
Brazil kývl, jeho obočí vystřelilo vzhůru. "Takže jsou…"
"Tam," řekla jsem a kývla na něj. "Je to trvalé."
"Whoa," řekl Brazil. Šok neopouštěl jeho obličej, když zvedl
svoje jídlo a já kolem něj viděla vířit zmatek. Všichni jsme byli
mladí a Brazil nedokázal pochopit Shepleyho oddanost.
"Až to budeš mít, Brazile…pochopíš to," řekl Travis a usmál se
na mě.
Místnost bzučela očekáváním, z podívané venku a rychle se
blížící poslední hodiny před prázdninami. Jak se židle zaplňovaly,
plynulý proud rozhovoru vzrostl do silné ozvěny, hlasitost se
stupňovala jak všichni začali mluvit přes hluk.
V době kdy se America se Shepleyem vrátili se svými podnosy,
byli zase v pohodě. Ona se vesele posadila na prázdné místo vedle
mě a vykládala o jejím blížícím se setkání-s-rodiči momentu. Měli k
Shepleyho rodičům odjet už ten večer, což byla perfektní omluva pro
jeden z Američiných neslavných kolapsů.
288
Sledovala jsem jí zvedat chleba zatímco se vztekala o tom co si
zabalit a jak moc zavazadel si sebou může vzít, aby nevypadala
domýšlivě, ale zároveň vypadala, že na sebe dbá.
"Říkal jsem ti, miláčku. Budou tě milovat. Budou tě milovat
stejně jako tě miluju já," řekl Shepley a zastrčil jí vlasy za ucho.
America se nadechla a koutky úst se jí zvedly nahoru způsobem jak
to vždycky dělala, když jí pomohl cítit se víc v pohodě.
Travisův telefon zavrčel, což způsobilo, že popojel po stole o pár
centimetrů. Ignoroval ho a bavil Brazila naší první pokerovou hrou s
jeho bratry. Podívala jsem se na displej a poplácala Travise po
rameni, když jsem si přečetla jméno.
"Miláčku?"
Bez omluvy se otočil od Brazila a věnoval mi plnou pozornost.
"Jo, holubičko?"
"Možná bys to měl vzít."
Podíval se dolů na telefon a povzdychl si, "Nebo ne."
"Může to být důležité."
Sevřel rty než si dal mobil k uchu. "Co se děje, Adame," jeho oči
prohledávaly místnost, zatímco poslouchal a občas přikývl. "Tohle je
můj poslední boj, Adame. Ještě si nejsem jistý. Nepůjdu bez ní a
Shep odjíždí z města. Já vím…slyšel jsem tě. Hmmm…to vlastně
není špatný nápad."
Moje obočí se stáhlo, když jsem viděla jak se mu rozzářily oči s
Adamovým nápadem. Když Travis zavěsil s očekáváním jsem na něj
koukala.
"Je to dost na zaplacení nájmu na dalších osm měsíců. Adam
sehnal Johna Savage. Snaží se stát profíkem."
"Neviděl jsem ho zápasit, ty jo?" zeptal se Shepley, naklánějíc se
dopředu.
Travis kývl. "Jen jednou ve Springfieldu. Je dobrej."
"Ne dost dobrej," řekla jsem. Travis se sklonil, aby mě s něžným
uznáním políbil na čelo. "Můžu zůstat doma, Trave."
"Ne," řekl, vrtíc hlavou.
"Nechci, abys dostal nakládačku jako minule, protože ses o mě
bál."
"Ne, holoubku."
289
"Budu na tebe čekat," usmála jsme se, snažíc se vypadat nad tím
nápadem veseleji než jsem se cítila.
"Zeptám se Trenta jestli půjde. On je jediný, kterýmu věřím dost
na to, abych se mohl soustředit na boj."
"Díky moc, blbče," zabručel Shepley.
"Hele, měl jsi svojí šanci," řekl Travis napůl žertem.
Shepleyho ústa se zvedla po stranách v úsměvu. Pořád si dával za
vinu tu noc v Hellertonu. Týdny se mi denně omlouval, ale jeho vina
se nakonec stala zvládnutelná, aby se s ní potýkal v tichosti. America
a já jsme se ho snažily přesvědčit, že to není jeho chyba, ale Travis
ho vždycky dělal odpovědným.
"Shepley, nebyla to tvoje vina. Odtáhl jsi ho ze mě, pamatuješ?"
řekla jsem, natáhla se kolem Americi a poplácala ho po ruce. Otočila
jsem se k Travisovi. "Kdy to je?"
"Někdy příští týden," pokrčil rameny. "Chci tě tam. Potřebuju tě
tam."
Usmála jsem se a položila si mu bradu na rameno. "V tom
případě tam budu."
Travis mě doprovodil do třídy, jeho stisk se několikrát zpevnil,
když mi noha podklouzla na ledu.
"Měla bys být opatrnější," dobíral si mě.
"Dělám to schválně. Jsi takovej naivka."
"Jestli chceš kolem sebe moje ruce, stačí říct," řekl a přitáhl si mě
na hruď. Nevnímali jsme procházející studenty a sněhové koule
létající nám nad hlavami, když přitiskl rty na mé. Moje nohy opustily
zem a on mě dál líbal a nesl mě lehce přes kampus. Když mě
konečně postavil na zem přede dveřmi do mojí třídy, zavrtěl hlavou.
"Až si budeme dělat rozvrh na příští semestr, bylo by vhodnější,
kdybychom měli víc hodin spolu."
"Zapracuju na tom," řekla jsem a dala mu poslední pusu než jsem
se vydala ke svému místu. Vzhlédla jsem a Travis mi před odchodem
do druhé budovy na vlastní hodinu, věnoval poslední úsměv.
Studenti kolem mě byli tak zvyklí na naše nestydaté projevy
náklonnosti, stejně jako jeho třída byla zvyklá na jeho pár minutové
zpoždění. Byla jsem překvapená, že čas uběhl tak rychle. Odevzdala
jsem svůj poslední test dne a vydala se k Morgan Hall. Kara seděla
290
na svém obvyklém místě na posteli a četla si, když jsem se
prohrabovala šuplíky kvůli pár potřebným věcem.
"Odjíždíš z města?" zeptala se Kara.
"Ne, jen potřebuju pár věcí. Jdu k Science budově vyzvednou
Trava a zůstanu u něj celý týden."
"To mi došlo," řekla, udržujíc pohled na stránkách knihy.
"Užij si hezký prázdniny, Karo."
"Mmmhmm."
Kampus byl až na pár posledních opozdilců skoro prázdný. Když
jsem zahnula za roh, uviděla jsem Travise dokuřovat cigaretu. Na
vyholené hlavě měl nasazenou pletenou čepici a jednu ruku měl
strčenou v kapse obnošené, tmavě hnědé, kožené bundy. Kouř se mu
valil z nosu, když se díval hluboce zamýšlený na zem. Dokud jsem
nebyla pár kroků od něj nevšimla jsem si jak je rozrušený.
"Na co myslíš, miláčku?" zeptala jsem se. Nevzhlédl. "Travisi?"
Řasy se mu zatřepetaly, když zaregistroval můj hlas a ustaraný
výraz byl nahrazen vynuceným úsměvem. "Ahoj, holubičko."
"Všechno v pořádku?"
"Teď už jo," řekl a přitáhl mě k sobě.
"Dobře. Co se děje?" řekla jsem s nadzdviženým obočím a
zamračením, takže jsem ukázala svůj skepticismus.
"Jen toho mám v hlavě moc," povzdychl si. Když jsem čekala na
vysvětlení, pokračoval. "Tenhle týden, boj, to že tam budeš…"
"Říkala jsme ti, že můžu zůstat doma."
"Já tě tam potřebuju, holoubku," odpověděl, odhazujíc cigaretu
za zem. Sledoval jí zmizet v hluboké stopě ve sněhu a pak položil
ruku kolem mojí a vedl mě k parkovišti.
"Mluvil jsi s Trentem?" zeptala jsem se.
Zavrtěl hlavou. "Čekám až mi zavolá zpátky."
America stála okýnko a vystrčila hlavu ze Shepleyho Chargeru.
"Honem! Mrzne!"
Travis se usmál, zrychlil tempo a přidržel mi otevřené dveře,
abych mohla nastoupit. Shepley a America vedli stejnou konverzaci,
kterou měli od chvíle kdy se dozvěděla o setkání s jeho rodiči,
zatímco já jsem sledovala Travise dívat se z okýnka. Akorát když
jsme zajeli na parkoviště před bytem, zazvonil Travisovi telefon.
291
"Co kurva je, Trente?" odpověděl. "Volal jsem ti před čtyřma
hodinami, není to tak, že bys makal v práci nebo tak. Budiž.
Poslouchej, potřebuju laskavost. Budu mít příští týden zápas.
Potřebuju, abys tam šel. Nevím kdy to bude, ale až ti zavolám,
potřebuju tě tam sebou během hodiny. Můžeš to pro mě udělat?
Uděláš to nebo ne, hovado? Protože potřebuju, abys dohlédl na
holubičku. Nějakej sráč jí minule osahával a…jo." Jeho hlas klesl do
děsivého tónu. "Postaral jsem se o to. Takže když zavolám…? Díky,
Trente."
Travis zaklapl telefon a opřel se hlavou dozadu o sedadlo.
"Ulevilo se ti?" zeptal se Shepley, sledujíc Travise ve zpětném
zrcátku.
"Jo. Nebyl jsme si jistej jak bych to tam bez něj zvládnul."
"Říkala jsem ti…" začala jsem.
"Houbku, kolikrát to budu muset zopakovat?" zamračil se.
Zavrtěla jsem hlavou nad jeho netrpělivým tónem. "Ale já to
nechápu. Předtím jsi mě tam nepotřeboval."
Lehce mě pohladil prsty po tváři. "Předtím jsem tě neznal.
Kdybys tam nebyla, nemohl bych se soustředit. Uvažoval by jsem
kde jsi, co děláš…pokud tam budeš a já tě uvidím, můžu se
soustředit. Vím, že je to bláznivý, ale je to prostě tak."
"A bláznivý je přesně to co mám ráda," usmála jsem se a sklonila
se, abych ho políbila na rty.
"Očividně," zamumlala si pod nosem America.
Ve stínech Keaton Hall si mě Travis držel pěvně u boku. Pára z
mojí pusy se ve studeném vzduchu mísila s jeho a mohla jsem slyšet
tiché rozhovory těch, kteří nedbající naší přítomnosti vcházeli do
dveří pár stop od nás. Keaton byl nejstarší budova na Easternu, a
ačkoli už se tam Kruh předtím konal, byla jsem z místa konání
neklidná. Adam očekával plný dům a Keaton neměl v kampusu
nejrozsáhlejší sklep. Nosníky tvořily na starých cihlových zdech
mřížku, jen jediný náznak rekonstrukce probíhající uvnitř.
"Tohle je jeden z nejhorších nápadu co kdy Adam měl," zabručel
Travis.
"Teď už je příliš pozdě to měnit," řekla jsem, vzhlížejíc k lešení.
292
Zazvonil mu telefon. Jeho tvář měla od světla z displeje modrý
nádech a já konečně uviděla dvě ustarané vrásky mezi jeho obočích,
o kterých jsem už předem věděla, že tam jsou. Stiskl pár knoflíků,
zaklapl telefon a pevně mě chytil za ruku.
"Zdá se dneska nervózní," zašeptala jsem.
"Budu se cítit líp až se Trent dostane tu svojí kreténskou prdel."
"Jsem tady, ty malá ufňukaná slečinko," řekl tlumeným tónem
Trent. Sotva jsem ve tmě viděla jeho obrys, ale v měsíčním světle se
zaleskl jeho úsměv.
"Jak je, ségra?" řekl. Jednou rukou mě objal a pak druhou hravě
šťouchl do Travise.
"Jsem v pohodě, Trente."
Travis se okamžitě uvolnil a vedl mě za ruku k zadním dveřím do
budovy.
"Pokud se ukážou poldové a my se rozdělíme, sejdeme se u
Morgan Hall, jasný?" řekl Travis bratrovi. Zastavili jsme se u
otevřeného okna nízko u země, signál, že Adam čeká uvnitř.
"To si ze mě děláš prdel," řekl Trent, zírajíc dolů na okno. "Tím
proleze sotva Abby."
"Vejdeš se tam," ujistil ho Travis a slezl dolů do temnoty. Jako
mnohokrát předtím jsem se sklonila dolů a pozadu se protlačila,
věděla jsem, že mě Travis chytí. Čekali jsme několik okamžiků, pak
Trent zavrčel, odstrčil se od římsy a přistál na podlaze, skoro ztratil
rovnováhu, když uhojil nohama o beton.
"Máš štěstí, že Abby miluju. Tyhle sračky bych jen tak pro
někoho nedělal," zabručel Trant a oprašoval si tričko.
Travis vyskočil nahoru a rychlým pohybem zavřel okno. "Tudy,"
řekl a vedl nás temnotou.
Chodbu za chodbou jsem tiskla Travisovu ruku v mojí, cítila
jsem Tranta jak mi svírá látku trička. Cítila jsem na betonu skřípat
kousky štěrku a šourala jsem se po zemi. Kulila jsem oči, snažila
jsem se přizpůsobit tmě ve sklepě, ale nebylo tu žádné světlo, které
by mi pomohlo se soustředit.
Trent po třetí vzdychl. "Nikdy odtud nenajdeme cestu ven."
"Prostě půjdete ven za mnou. Bude to v pohodě," řekl Travis,
podrážděný Trentonovým stěžováním.
293
Když se chodba prosvětlila, věděla jsem, že jsme blízko. Když
tlumený řev davu přešel v horečné nadhazování čísel a jmen, byli
jsme na místě. Místnost, kde Travis čekal na vyvolání měla obvykle
jednu lucernu a židli, ale díky renovaci to tu bylo plné židlí, stolů a
náhodného zařízení zakrytého bílými prostěradly.
Travis a Trent prodiskutovávali strategii boje, zatímco jsem
nakoukla ven. Bylo to tam napěchované a chaotické jako posledně,
ale v menší místnosti. Nábytek zakrytý zaprášenými dekami byl
odstrčen na stranu, aby se vytvořil prostor pro diváky. V místnosti
byla větší tma než obvykle a já hádala, že se Adam snaží být opatrný
a nepřitahovat pozornost na naší přítomnost. Lucerny visící od stropů
vytvářely mdlou záři na hotovost, poletující ve vzduchu, protože se
stále ještě uzavíraly sázky.
"Holubičko, slyšíš mě?" řekl Travis, dotýkající se mi paže.
"Co?" zamrkala jsem.
"Chci, abys zůstala u těchhle dveří, dobře? Drž Trenta celou dobu
za ruku."
"Nepohnu se. Slibuju."
Travis se usmál, na tváři se mu vyhloubil jeho dokonalý dolíček.
"Teď vypadáš nervózně ty."
Podívala jsem se ke dveřím a pak zpátky na něj. "Nemá z toho
dobrý pocit, Trave. Ne z boje, ale...něco. Mám z tohohle místa husí
kůži."
"Nebudeme tu dlouho," ujistil mě Travis. Po zaznění houkačky se
ozval Adamův hlas a známé, teplé dlaně uchopily můj obličej.
"Miluju tě," řekl, když mě zvedal z podlahy, přitiskl mě k sobě a
políbil. Postavil mě na zem a zahákl mi ruku kolem Trenta.
"Nespouštěj z ní oči," řekl bratrovi. "Ani na vteřinu. Tohle místo
bude šilený až začne boj."
"…takže mě nechte přivítat dnešního soupeře…JOHN
SAVAGE!"
"Ochráním jí vlastním životem, bráško," řekl Trent a zatahal mě
za ruku. "Teď jdi tomu klukovi nakopat prdel ať odtud můžem
vypadnout."
"…TRAVIS VZTEKLEJ PES MADDOX!" zařval Adam do
megafonu.
294
Travis si razil cestu davem a rámus byl ohlušující. Vzhlédla jsem
k Trentovi, který měl na tváři malý úsměv. Nikdo jiný by si možná
nevšiml, ale já mu v očích viděla pýchu. Když se Travis dostal do
středu kruhu, polkla jsem. John nebyl o moc větší, ale vypadal jinak
než kdokoli s kým Travis bojoval před tím, včetně muže v Las
Vegas. Nesnažil se Travise zastrašit tvrdými pohledy jako ostatní;
prohlížel si ho a v mysli si připravoval boj. Ačkoli byly jeho oči
vypočítavé, postrádaly jakýkoliv důvod. Ještě předtím než zápas
začal jsem věděla, že měl Travis v rukách víc než boj, stál proti
démonovi. Zdálo se, že i Travis si toho rozdílu všiml. Jeho obvyklý
úšklebek byl pryč, jeho místo převzal intenzivní pohled. Když
zaznělo zatroubení, John zaútočil.
"Ježiši," řekla jsem a chytla Trentovu ruku.
Trent se pohyboval stejně s Travisem, jakoby byli jeden. Napjala
jsem se s každým Johnovým rozmachem a bojovala s nutkáním
zavřít oči. Žádný pohyb nebyl promarněný; John byl lstivý a přesný.
Všechny Travisovi ostatní zápasy se ve srovnání s tím zdály
lajdácké. Surová síla za údery byla strhující, jako by celá věc měla
vlastní choreografii secvičenou k dokonalosti. Vzduch v pokoji byl
těžký a stálý; prach z dek byl rozvířený a zadrhl se mi v krku
pokaždé, když jsem se nadechla. Čím déle boj trval tím víc se
zhoršoval zlověstný pocit. Nemohla jsem ho setřást, a přesto jsem se
přinutila stát na místě, aby se Travis mohl soustředit. V jednu chvíli
jsem byla hypnotizovaná podívanou uprostřed sklepa, v dalším do
mě někdo ze zadu strčil. Hlava mi ranou ucukla dozadu, ale zpevnila
jsem sevření, odmítajíc opustit slíbené místo. Trent se otočil, chytl
trička dvou mužů stojících za námi a hodil s nimi o zem jakoby byli
hadrové panenky.
"Vycouvejte kurva, nebo vás zabiju!" křičel na ty dva na podlaze.
Chytila jsem se ho pevněji za paži a on mě poplácal po ruce. "Mám
tě, Abby. Jen sleduj boj."
Travis si vedl dobře a já si oddychla, když zapříčinil první
krvácení. Dav zesílil hlasitost, ale Trentovo varování drželo ostatní
kolem nás v bezpečné vzdálenosti. Travis zasadil solidní ránu, pak se
podíval na mě a rychle obrátil pozornost zpátky k Johnovi. Jeho
pohyby byly pružné, téměř vypočítané, zdálo se, že předvídá Johnovi
295
útoky dřív než je udělal. Nápadně netrpělivý John omotal paže kolem
Travise a stáhl ho na zem. Jako jeden celek se dav tvořící kruh
naklonil v reakci na jejich pád.
"Nevidím ho, Trente!" vykřikla jsem a poskakovala na špičkách.
Trent se rozhlédl, aby našel Adamovu dřevěnou židli. Jako
tanečním pohybem si jí přesunul z jedné ruky do druhé a pomohl mi
vylézt nahoru. "Vidíš ho?"
"Jo!" řekla jsem, držíc se Trenta pro oporu. "Je navrchu, ale má
Johnovi nohy kolem krku!"
Trent se na špičkách naklonil dopředu a položil si volnou ruku
kolem pusy. "PRAŠŤ HO DO ZADKU, TRAVISI!"
Podívala jsem se dolů na Trenta a pak se naklonila dopředu,
abych získala lepší výhled na muže na podlaze. Travis byl najednou
na nohách, John držel nohy pevně omotané kolem Travova krku.
Travis padl na kolena, udeřil Johnovými zády a hlavou o beton ve
zničující ráně. Johnovy nohy ochably, uvolnily Travisův krk a pak
Travis zvedl loket, bušil Johna znovu a znovu sevřenou pěstí dokud
ho Adam neodtáhl a hodil na Johnovo nehybné tělo červený čtverec
látky.
Místnost vybuchla, jásala, když Adam zvedl Travisovu ruku do
vzduchu. Trent mi objal nohy, vyvolávajíc vítězství svého bratra.
Travis se na mě podíval se širokým, krvavým úsměvem; pravé oko
už mu začalo otékat.
Když peníze putovaly z ruky do ruky a dav se začal hýbat,
připravujíc se na odchod, oči mi zaletěly k divoce blikající lucerně
kývající se zepředu dozadu v rohu místnosti za Travisem. Ze spodku
odkapávala tekutina a vsakovala se do deky pod ní. Poklesl mi
žaludek.
"Trente?"
Obrátil ke mně pozornost a já ukázala do rohu. V tom okamžiku
lucerna spadla z držáku, narazila do deky pod ní a ta okamžitě
propukla v plameny.
"Do prdele!" řekl Trent, chytajíc mě za nohy.
Pár mužů kolem požáru odskočilo dozadu a v úžasu sledovali
plameny plížící se po dekách. Z rohu se valil černý kouř a unisono
všichni lidi v pokoji propadli panice, tlačíc si cestu k východům.
296
Můj pohled se setkal s Travisovým a výraz hrůzy mu zkresloval
obličej.
"Abby!" zařval, tlačíc se skrz moře lidí mezi námi.
"Pojď!" křičel Trent, stáhl mě ze židle ke svému boku.
Místnost potemněla a z druhé strany se ozval hlasitý praskavý
zvuk. Ostatní lucerny vzplanuly a připojily se k požáru v malých
explozích. Trent mě popadl za ruku a táhl mě za sebou, když se
snažil prorazit cestu davem.
"Nemůžeme jít tamtou cestou! Musíme zpátky kudy jsme přišli!"
bránila jsem se.
Trent se rozhlédl, tvořil plán úniku v centru zmatku. Znovu jsem
se podívala na Travise, sledujíc jak se pokouší udělat si cestu
místností. Jak se dav tlačil, Travis byl posouván dál a dál. Nadšený
jásot nahradily zděšené výkřiky strachu a zoufalství, když všichni
bojovali, aby se dostali k východům.
Trant mě přitáhl ke dveřím a já se ohlédla. "Travisi!" ječela jsem,
natahujíc se po něm.
Kašlal a máváním rozháněl kouř.
"Tudy, Trave!" volal na něj Trent.
"Jen jí odsud dostaň, Trente. Dostaň holubičku ven!" kašlal.
Trent se na mě roztržitě podíval. V očích jsem mu viděla strach.
"Neznám cestu ven."
Naposledy jsem se podívala na Travise, jeho silueta problikávala
za plameny, které nás rozdělovaly. "Travisi!"
"Prostě jdi! Doženu tě venku!" jeho hlas přehlušoval chaos kolem
nás a já popadla Trenta za rukáv.
"Tudy, Trente!" řekla jsem a cítila jak mě v očích pálí slzy a
kouř. Mezi Travisem a jeho jednou únikovou cestou byly tucty lidí.
Tahala jsem Trenta za ruku a odstrkovala každého, kdo byl v
cestě. Došli jsme ke dveřím a já se podívala zepředu do zadu. Požár
za námi chabě osvětloval dvě chodby.
"Tudy!" řekla jsem a znovu ho zatáhla za ruku.
"Určitě?" zeptal se Trent, hlas měl prosycený pochybnostmi a
strachem.
"Pojď!" řekla jsem.
297
Čím dále jsme běželi, tím byly místnosti tmavší. Po pár
okamžicích se mi začalo lépe dýchat, když jsme nechali kouř za
námi, ale výkřiky neustupovaly, byly hlasitější a zoufalejší než
předtím. Strašlivé zvuky na námi podněcovaly moje odhodlání,
udržovala jsem rychlý a odhodlaný krok. Po další zatáčce jsme šli
slepě temnotou. Držela jsem ruku napřaženou před sebou, volnou
rukou ohmatávala stěny a druhou se držela Trenta.
"Myslíš, že se dostane ven?" zeptal se Trent.
Jeho otázka podkopávala moje soustředění a já se snažila vytlačit
odpověď z mysli.
"Pokračuj," kuckala jsem.
Trent chvíli odolával, ale když jsem ho znovu zatahala, zablikalo
světlo. Zdvihl zapalovač a mžoural do malého prostoru před námi.
Sledovala jsem světlo, když jím mával kolem místnosti a zalapala
jsem po dechu, když se ve výhledu objevily dveře.
"Tudy!"
Když jsem spěchala další místností, vrazila do mě zeď lidí a
odhodili mě na zem. Tři ženy a dva muži, všichni se špinavými
tvářemi a vykulenýma očima. Jeden z kluků sáhl dolů a pomohl mi
vstát. "Tam vzadu je nějaký okno, kterým se můžeme dostat ven!"
řekl.
"Právě jsme odtamtud přišli a nic tam není," řekla jsem a vrtěla
hlavou.
"Museli jste ho minout. Vím, že je to tudy!"
Trent mě zatáhl za ruku. "Pojď Abby, znají cestu!"
Zavrtěla jsem hlavou. "S Travisem jsme přišli odtud. Vím to."
Sevřel mě pevněji. "Řekl jsem Travisovi, že tě nespustím z
dohledu. Půjdeme s nima."
"Trente, tam vzadu jsme byli…nejsou tam žádný okna!"
"Jdeme Jasone!" naříkala holka.
"My jdeme," řekl Jason a díval se na Trenta. Trent mě znovu
zatáhl za ruku a já se odtáhla. "Trente prosím! Je to tudy, přísahám!"
"Já jdu s nima," řekl. "Prosím, pojď se mnou."
Zavrtěla jsem hlavou, slzy mi stékaly po tvářích. "Už jsem tu
předtím byla. Není to tam."
"Půjdeš se mnou!" křičel a tahal mě za ruku.
298
"Trente, stůj! Jdeme špatným směrem!" brečela jsem.
Nohy mi sklouzly po betonu, vytáhl mě a když se pach kouře stal
silnější, vytrhla jsem se mu a rozeběhla se opačným směrem.
"ABBY! ABBY!" volal Trent.
Běžela jsem dál, držela ruce před sebou a nahmatávala zdi.
"Pojď! Ona tě zabije!" řekla holka.
Vrazila jsem ramenem do rohu, zatočila se a spadla na zem.
Plazila jsem se po zemi, držela před sebou napřaženou ruku. Když
jsem se prsty dotkla kamenné zdi, následovala jsem jí nahoru a
postavila se na nohy. Nahmatala jsem roh dveří a sledovala ho do
dalšího pokoje.
Tma byla nekonečná, ale potlačila jsem paniku, opatrně
udržovala přímý krok a natahovala se po další stěně. Uplynulo
několik minut a já cítila zvedající se strach, když ke mně ze zadu
doléhal nářek.
"Prosím," zašeptala jsem ve tmě. "ať je tohle cesta ven."
Cítila jsem další roh dveří a když jsem jimi prošla, zazářil přede
mnou stříbrný proud světla. Měsíční svit proudil oknem a mě se z
hrdla vydral vzlyk.
"T-TRENTE! Je to tady!" volala jsem za sebe. "TRENTE!"
Přimhouřila jsem oči, viděla jsem vzdálený pohyb. "Trente?"
zavolala jsem, srdce mi v hrudi bušilo čím dál tím divočeji.
Během několika vteřin začaly na zdech tančit stíny, vytřeštila
jsem oči hrůzou, když jsem si uvědomila, že co jsem měla za lidi
jsou ve skutečnosti plameny.
"Ach můj bože," řekla jsem a podívala se na okno. Travis ho za
námi zavřel a pro mě bylo příliš vysoko, abych na něj dosáhla.
Rozhlédla jsem se po něčem na co se postavit. Místnost byla
lemována dřevěným nábytkem, zakrytým prostěradly. Těmi samými,
které nakrmí plameny dokud se místnost nezmění v peklo.
Popadla jsem kus látky a stáhla jí ze stolu. Hodila jsem jí na zem
a zvedl se kolem mě oblak prachu, pak jsem začala vláčet objemné
dřevo pod okno. Přistrčila jsem ho ke zdi a vylezla nahoru, kašlala
jsem kouřem, který pomalu lezl do pokoje. Okno bylo pořád pár stop
nade mnou.
299
Vrčela jsem, když jsem se ho snažila otevřít, neohrabaně jsem
točila kličkou mezi každým stiskem. Ani se nehnulo.
"No tak, sakra!" křičela jsem, opírajíc se o ruce.
Zaklonila jsem se a využila k otevření celou svou tělesnou váhu.
Když to nefungovalo, zaryla jsem nehty do okraje a tahala dokud se
mi nehty neodlupovaly od kůže. Koutkem oka jsem postřehla světlo
a zanaříkala jsem, když jsem uviděla oheň šířící se po bílých dekách
lemujících chodbu, kterou jsem před chvílí přišla. Znovu jsem
vzhlédla k oknu a zabořila nehty do okraje. Krev mi odkapávala z
prstů, kovové hrany se mi ryly do masa. Instinkt převládl nad všemi
ostatními smysly, sevřela jsem ruce v pěsti a bušila do skla. Přes
panel se rozlezla malá prasklina, spolu s rozmazanou krví a stříkanci
s každou mojí ranou. Ještě jednou jsem do skla praštila, pak jsem si
zula botu a uhodila plnou silou. V dálce kvílely sirény, zavzlykala
jsem a mlátila dlaněmi do okna. Zbytek mého života byl vzdálený
jen pár centimetrů, na druhé straně okna. Znovu jsem se vydrápala na
okraj a pak začala dlaněmi bušit do skla.
"POMOC!" křičela jsem, viděla jsem přibližující se plameny.
"POMOZTE MI NĚKDO!"
Za mnou vyprskl slabý kašel. "Holubičko?"
Otočila jsem se na známým hlasem. Travis se objevil ve dveřích
za mnou, jeho tvář a oblečení byli pokryté sazemi.
"TRAVISI!" vykřikla jsem, slezla ze stolu a přeběhla k místu kde
stál, vyčerpaný a špinavý.
Vrazila jsem do něj a on mě objal pažemi, kašlajíc jak zalapal po
dechu. Chytl mi obličej do dlaní. "Kde je Trent?" řekl chraplavým a
slabým hlasem.
"Šel za nimi!" křičela jsem, slzy mi stékaly po tvářích. "Snažila
jsem se ho přimět, aby šel se mnou, ale nešel!"
Travis se podíval do blížícího se ohně a obočí se mu stáhlo.
Nasála jsem dech a kašlala, když mi plíce naplnil kouř. Shlédl na mě,
oči naplněné slzami. "Dostanu nás ven, holoubku!" Přitiskl rty k
mým rychlým, pevným pohybem a pak vylezl na vrchol mého
žebříku. Zatlačil na okno a pak zatočil zámkem, svaly na pažích se
mu chvěly, když proti oknu využil plnou sílu.
"Ustup, Abby! Musím rozbít sklo!"
300
Bála jsem se pohnout, podařilo se mi udělat jeden krok od naší
jediné cesty ven. Travis ohnul loket, vyrazil pěstí a zakřičel, když
narazil do okna. Otočila jsem se pryč a chránila si obličej
zkrvavenýma rukama, jak se na mě rozsypalo sklo. Teplo ohně
pronikalo do pokoje a já vyletěla do vzduchu, když mě zvedl ze země
a vystrčil ven.
Na kolenou jsem čekala až vyleze ven a pak jsem mu pomohla na
nohy. Sirény řvaly z druhé strany budovy, červená a modrá světla
hasičských a policejných vozů tančily na cihlových zdech
přiléhajících budov.
Běželi jsme k davu lidí stojící před domem a pátrali mezi
špinavými obličeji po Trentovi. Travis křičel bratrovo jméno, hlas
měl s každým výkřikem zoufalejší. Vytáhl telefon, aby zkontroloval
zmeškané hovory a pak ho zaklapnul, a přikryl si pusu zčernalou
rukou.
"TRENTE!" ječel Travis a natahoval krk nad dav.
Ti, kteří unikli se choulili a brečeli za zásahovými vozidly, v
hrůze sledovali jak vůz s nádrží pumpoval vodu do oknem a hasiči
vběhli dovnitř, táhnouc za sebou hadice.
Travis si přejel rukou po strništi na hlavě a zavrtěl jí. "Nedostal
se ven," zašeptal. "On se nedostal ven, holoubku."
Zadrhl se mi dech, když jsem sledovala jak se mu saze na tváři
smývají slzami. Padl na kolena a já s ním.
"Trent je chytrý, Trave. Dostal se ven. Musel najít jinou cestu,"
řekla jsem snažíc se uklidnit jeho i sebe.
Travis se mi zhroutil do klína a oběmi pěstmi mi svíral triko.
Držela jsem ho. Nevěděla jsem co jiného dělat.
Uplynula hodina. S ubývající nadějí jsme sledovali jak hasiči
vynesli ven dva lidi a pak průběžně vycházeli s prázdnýma rukama.
Když záchranáři ošetřila raněné a sanitky zamířily do noci s
popálenými oběťmi, čekali jsme. O půl hodiny později se začali
vracet s těly těch, kteří se nezachránili. Země byla pokrytá mrtvými,
kteří počtem převyšovali nás, kterým se podařilo uniknout. Travisův
pohled neopouštěl dveře, čekal až jeho bratra vytáhnou z popela.
"Travisi?"
301
Otočili jsme se zároveň a uviděli vedle sebe stát Adama. Travis
vstal a vytáhl mě sebou.
"Jsem rád, že jste se dostali ven," řekl Adam, vypadal omráčeně a
zmateně. "Kde je Trent?"
Travis neodpověděl.
Naše oči se vrátily k ohořelým zbytkům Keaton Hall, z oken se
stále valil hustý černý kouř. Zabořila jsem obličej do Travisovi hrudi,
pevně zavřela oči a doufala, že se každou chvíli vzbudím.
"Musím ehm…Měl bych zavolat tátovi," řekl Travis, stáhl obočí
dohromady, když vytahoval telefon.
Nadechla jsem se, doufala jsem, že můj hlas bude znít silněji než
jsem se cítila. "Možná bys měl počkat, Travisi. Ještě nic nevíme."
Pohledem neopustil klávesnici telefonu a rty se mu chvěly.
"Tohle není kurva možný. Nikdy tady neměl být."
"Byla to nehoda, Travisi. Nemohl si vědět, že se něco takového
stane," řekla jsem, dotýkajíc se jeho tváře.
Obličej měl stažený, oči pevně zavřené. Zhluboka se nadechl a
začal vytáčet tátovo číslo.
302
Kapitola 22
Tryskové letadlo
ČÍSLA NA TELEFONU BYLA NAHRAZENA jménem, telefon
se rozezvonil a Travis vykulil oči, když si přečetl displej.
Rozmazaným pohybem měl telefon ucha.
"Trente?" ze rtů mu unikl překvapený smích a podíval se na mě s
úsměvem na tvářil "To je Trent!" Zalapala jsem po dechu a tiskla mu
ruku zatímco mluvil. "Kde jsi? Jak to myslíš, že jsi u Morganu?
Budu tam za chvilku, ani se kurva nehni!"
Vrhla jsem se vpřed, snažila jsem se udržet krok s Travisem
sprintujícím přes kampus. Když jsme dorazili k Morganu, plíce mi
křičely po kyslíku. Trent seběhl schody a vrazil do nás.
"Ježiši kriste, brácho! Myslel jsem si, že je z tebe topinka!" řekl
Trent, oba nás tiskl tak pevně, že jsem nemohla dýchat.
"Ty DEBILE!" zařval Travis a odstrčil ho. "Myslel jsem si, že jsi
kurva mrtvej! Už jsem jen čekal, kdy hasiči vynesou tvoje ohořelý
tělo z Keatonu!"
Travis se na Trenta chvíli mračil, pak ho vtáhl do objetí. Vystrčil
ruku a tápal s ní kolem dokud neucítil moje tričko a pak mě vtáhl do
objetí taky.
Po několika okamžicích Travis Trenta pustil a mě si držel blízko
u sebe. Trent se na mě podíval s omluvným zamračením. "Promiň,
Abby. Zpanikařil jsem."
Zavrtěla jsem hlavou. "Jsem jen ráda, že jsi v pořádku."
"Já? Radši bych měl bejt mrtvej, kdyby mě Travis viděl vyjít z tý
budovy bez tebe. Potom co jsi utekla jsem se tě snažil najít, ale pak
jsem se ztratil a musel hledat jinou cestu. Chodil jsem tam a hledal
okno, ale narazil jsem na nějaký poldy a ty mě donutili odejít. Musel
jsem odtamtud kurva ven!" řekl a přejel si rukou přes krátké vlasy.
303
Travis mi palcem otřel tvář, pak si vytáhl tričko a poučil ho k
očištění sazí z obličeje. "Pojďme odsaď. Brzo se to tu bude hemžit
policajtama."
Potom co jsme ještě jednou naposledy objali jeho bratra jsme
zamířili k Američině Hondě. Travis mě pozoroval jak si zapínám pás
a pak se zamračil, když jsem zakašlala.
"Možná bych tě měl vzít do nemocnice. Aby tě zkontrolovali."
"Jsem v pohodě," řekla jsem a propletla si s ním prsty. Podívala
jsem se dolů a uviděla hluboké řezy na jeho kloubech. "To je z boje
nebo od okna?"
"Od okna," odpověděl a mračil se na moje krvavé nehty.
"Zachránil jsi mi život, víš to."
Stáhl obočí k sobě. "Neodešel bych bez tebe."
"Věděla jsem, že přijdeš," usmála jsem se a stiskal mu prsty.
Drželi jsme se za ruce dokud jsme nedorazili k bytu. Nemohla jsem
říct, čí krev byla čí, když jsem si z kůže ve sprše smývala rudou a
popel. Padla jsem do Travisovi postele, pořád jsem cítila pach kouře
a škvařící se kůže.
"Tady," řekl a podával mi sklenici naplněnou karmínovou
tekutinou. "Pomůže ti to se uvolnit.
"Nejsem unavená."
Znovu mi podal sklenici. Oči měl vyčerpané, podlité krví a těžké.
"Zkus si jen trochu odpočinout, holoubku."
"Skoro se bojím zavřít oči," řekla jsem, vzala si od něj sklenici a
polkla tekutinu. Vzal si ode mě skleničku a položil jí na stůl, pak se
posadil vedle mě. Tiše jsme seděli a vstřebávali poslední hodiny.
Pevně jsem zavřela oči, když se mi vrátily vzpomínky na výkřiky lidí
uvězněných v suterénu. Nebyla jsem si jistá jak dlouho mi bude trvat
zapomenout, nebo zda se mi to vůbec kdy povede. Travisova teplá
ruka na koleni mě vytáhl z vědomé noční můry. "Dnes v noci umřelo
hodně lidí."
"Já vím."
"Do zítřka se nedozvíme kolik jich bylo."
"Trent a já jsme cestou ven narazili na bandu děcek. Zajímalo by
mě jestli to zvládli. Vypadali tak vyděšeně…"
304
Cítila jsem jak mi slzy naplnily oči, ale než se dotkly tváří,
obklopily mě Travisovi pevné paže. Okamžitě jsem se cítila
chráněná. Cítit se v jeho náručí doma mě kdysi děsilo, ale v tento
okamžik jsem byla vděčná, že se můžu cítit tak bezpečně po zažití
něčeho tak příšerného. Byl jen jediný důvod proč jsem se kdy s
někým mohla cítit tímhle způsobem.
Patřila jsem k němu.
Věděla jsem to. Bez pochyb, bez obav z toho co si budou ostatní
myslet a neměla jsem strach z chyb, nebo následků, usmála jsem se
nad slovy, která jsem se chystala říct.
"Travisi?" řekla jsem proti jeho hrudi.
"Co, miláčku?" zašeptal mi do vlasů.
Naše telefony unisono zazvonily, podala jsem mu jeho a zvedla
svůj.
"Halo?"
"ABBY?" zaječela America.
"Jsem v pořádku, Mare. Všichni jsme v pořádku."
"Právě jsme to slyšeli! Je to ve všech zprávách!"
Slyšela jsem jak Travis mluví vedle mě se Shepleyem a
pokoušela jsem se jak jsem mohla, abych Americu uklidnila.
Odpovídala na tucty otázek a snažila jsem se udržovat klidný hlas,
zatímco jsem líčila nejděsivější okamžiky svého života. Uklidnila
jsem se ve vteřině kdy Travisova ruka přikryla mou.
Připadalo mi jako bych vyprávěla příběh někoho jiného, zatímco
jsem seděla v pohodlí Travisova bytu, miliony mil daleko od noční
můry co nás mohla oba zabít. America plakala, když jsem skončila,
uvědomujíc si jak blízko jsme byli ztrátě životů.
"Hned jdu začít balit. Ráno budeme doma," popotahovala.
"Mare, neodjíždějte dřív. Jsme v pohodě."
"Musím tě vidět. Musím tě obejmout, abych věděla, že jsi v
pořádku," brečela.
"Jsme v pořádku. Můžeš mě obejmout v pátek."
Znovu popotáhla. "Mám tě ráda."
"Taky tě mám ráda. Dobře se bavte."
305
Travis se na mě podíval a pak si přitiskl telefon pevněji k uchu.
"Raději jdi obejmout svojí holku, Shepe. Zní rozrušeně. Já vím,
chlape…já taky. Uvidíme se brzy."
Zavěsila jsem vteřinu před Travisem a chvíli jsme tiše seděli,
stále jsme zpracovávali co se stalo. Po několika okamžicích se Travis
opřel o polštář a pak si mě přitáhl na hruď.
"America je v pořádku?" zeptal se, dívajíc se do stropu.
"Je rozrušená, ale bude v pořádku."
"Jsem rád, že tam nebyli."
Zaskřípala jsem zuby. Ani jsem nemohla pomyslet na to co by se
mohlo stát, kdyby nebyli u Shepleyho rodičů. Myslí mi probleskly
zděšené výrazy holek v přízemí bojujících proti mužům, aby mohly
uniknout. Američiny vytřeštěné oči nahradily bezejmenné dívky v
místnosti. Udělalo se mi zle při pomyšlení na její krásné, blonďaté
vlasy, špinavé a spálené spolu s ostatními těly ležícími na trávníku.
"Já taky," řekla jsem se zachvěním.
"Mrzí mě to. Prožila jsi toho dnes v noci tolik. Není potřeba
přidávat nic dalšího."
"Ty jsi tam byl taky, Trave."
Chvíli byl zticha a zrovna když jsem otevřela pusu, abych znovu
promluvila, zhluboka se nadechl. "Nejsem moc často vyděšenej,"
řekl konečně. "Měl jsem strach to ráno, když jsem se vzbudil a ty jsi
tu nebyla. Měl jsem strach, když jsi mě opustila po Vegas. Bál jsem
se, když jsem měl zavolat tátovi, že Trent umřel v tom baráku. Ale
když jsem tě viděl skrz plameny ve sklepě…byl jsem vyděšenej.
Dostal jsem se ke dveřím, byl jsem několik kroků od východu a
nemohl jsem odejít."
"Co tím myslíš? Jsi blázen?" řekla jsem, hlava mi vystřelila
nahoru, abych se mu podívala do očí.
"Nikdy v životě jsem v něčem neměl tak jasno. Otočil jsem se,
razil si cestku k pokoji kde jsi byla. Na ničem jiném nezáleželo. Ani
jsem nevěděl, jestli se nám podaří dostat ven nebo ne, jen jsem chtěl
být tam kde ty, ať už by to znamenalo cokoliv. Jediná věc, který se
děsím je život bez tebe, holubičko."
306
Naklonila jsem se a něžně ho políbila na rty. Po oddělení našich
úst jsem se usmála. "Pak není nic, čeho by ses měl bát. Jsme spolu
navždy."
Povzdychl si. "Všechno bych to udělal znovu, víš. Nevyměnil
bych jedinou vteřinu, kdyby to znamenalo, že budeme přesně tady, v
tenhle moment."
Oči mi těžkly a zhluboka jsem se nadechla. Plíce protestovaly,
pořád pálily z kouře. Trochu jsem zakašlala a pak se uvolnila, cítíc
Travisovi teplé rty na čele. Rukou mi klouzla po mokrých vlasech a
slyšela jsem jak mu v hrudi buší srdce.
"Tohle je ono," řekl s povzdechem.
"Co?"
"Ta chvíle. Když tě sleduju spát….ten klid na tvojí tváři? Tohle
je ono. Nezažil jsem to od chvíle co máma umřela, ale můžu to cítit
znovu." Znovu se zhluboka nadechl a přitáhl mě blíž. "Ve vteřině
kdy jsem tě potkal jsem věděl, že je na tobě něco co potřebuju.
Ukázalo se, že to nebylo jen něco na tobě. Jsi to prostě ty."
Koutky rtů se mi zkroutily nahoru, když jsem mu zabořila obličej
do hrudi. "Jsme to my, Trave. Nic nedávalo smysl dokud jsme nebyli
spolu. Všiml sis toho?"
"Všiml? Říkám ti to celý rok!" škádlil mě. "Je to oficiální. Holky,
rvačky, odchody, Parker, Vegas…dokonce požár…náš vztah vydrží
všechno."
Znovu jsem zvedla hlavu a všimla si spokojenosti v jeho očích,
když se na mě podíval.
Byl to podobný mír, který jsem u něj viděla potom co prohrál
sázku, že musím zůstat v jeho bytě, potom co jsem mu poprvé řekla,
že ho miluju a to ráno po Valentýnském večírku. Bylo to podobné,
ale jiné. Tenhle klid byl absolutní-trvalý. Opatrná naděje mu zmizela
z očí a její místo převzala bezvýhradná důvěra. Uvědomila jsem si,
že jeho oči odrážejí to jak se cítím.
"Vegas?" zeptala jsem se.
Nakrčil obočí, nejistý kam tím mířím. "Jo?"
"Myslel jsi na to vrátit se tam zpět?"
Obočí mu vystřelilo vzhůru. "Podle mě to není zrovna dobrý
nápad."
307
"A co kdybychom tam šli jen na jednu noc?"
Zmateně se rozhlédl po pokoji. "Na noc?"
"Vezmi si mě," řekla jsem bez zaváhání. Byla jsem překvapená
jak rychle a lehce ta slova přišla.
Po rtech se mu rozlil široký úsměv. "Kdy?"
Pokrčila jsem rameny. "Můžeme si zabukovat let na zítra. Jsou
jarní prázdniny. Od zítřka nemám nic na práci a ty?"
"Říkám, že blafuješ," řekl, natáhl se pro telefon. "American
Airlines," řekl sledujíc pozorně mojí reakci, když ho spojovali.
"Potřebuju dvě letenky do Vegas, prosím. Zítra. Hmmm…," podíval
se na mě, čekal, že si to rozmyslím. "Dvou denní výlet. Zpáteční.
Cokoliv máte."
Položila jsem si mu hlavu na hruď a čekala až zarezervuje let.
Čím déle byl na telefonu, tím širší měl úsměv.
"Jo…ehm, vydržte chvilku," řekl, ukazujíc na peněženku. "Podej
mi mojí kartu, můžeš, holoubku?" Znovu čekal na mojí reakci.
Nadšeně jsem se naklonila, vytáhla kreditku z peněženky a podala
mu jí.
Travis nadiktoval čísla a po každé sadě se na mě podíval. Když
řekl datum vypršení a viděl můj nedostatek protestů, stiskl rty
dohromady. "Ech, ano madam. Vyzvedneme si je u stolu. Děkuji."
Podal mi telefon, položila jsem ho na stůl a čekala až promluví.
"Právě jsi mě požádala, abych si tě vzal," řekl, pořád čekal až
přiznám nějakou boudu.
"Já vím."
"Tohle je skutečná dohoda, víš. Zrovna jsem zarezervoval dvě
letenky do Vegas na zítra dopoledne. Takže to znamená, že se zítra
večer vezmeme."
"Děkuju."
Přimhouřil oči. "Bude z tebe paní Maddoxová až se v pondělí
vrátíš do školy."
"Ach," řekla jsem a rozhlédla se kolem.
Travis nadzvedl obočí. "Rozmyslela sis to?"
"Budu mít příští týden spoustu papírování."
Pomalu přikývl, opatrně doufajíc. "Hodláš si mě zítra vzít?"
Usmála jsem se. "MmmHmm."
308
"Myslíš to vážně?"
"Jo."
"Kurevsky tě miluju!" Popadl můj obličej do dlaní a přimáčkl rty
k mým. "Tak moc tě miluju, holubičko," řekl a líbal mě znovu a
znovu.
"Jen si to pamatuj i za padesát let až ti pořád budu nakopávat
zadek v pokeru," zasmála jsem se.
Triumfálně se usmál. "Pokud to znamená šedesát nebo sedmdesát
let s tebou, miláčku…máš moje plné svolení, dělat co umíš."
Nadzdvihla jsem obočí. "Toho budeš litovat."
"Chceš se vsadit?"
Usmála jsem se jak nejpodleji jsem dokázala. "Jsi si dost jistý na
to, abys vsadil tu naleštěnou motorku venku?"
Zavrtěl hlavou, vážný výraz nahradil škádlivý úsměv, který měl
jen vteřinu předtím. "Dám všechno co mám. Nelituju jediný vteřiny s
tebou, holoubku, a nikdy nebudu."
Napřáhla jsem ruku a on jí bez zaváhání zval, jednou potřásl a
pak si jí přitáhl k puse a něžně mi přitiskl rty na klouby. Pokoj byl
tichý, rty opustily kůži a vzduch opouštějící jeho plíce byl jediný
zvuk.
"Abby Maddox…" řekl, úsměv mu v měsíčním světle zářil.
Přitiskal jsem tvář na jeho nahou hruď. "Travis a Abby
Maddoxovi. Zní to hezky."
"Prstýnek?" řekl se zamračením.
"O prstýnky si budeme dělat starosti později, miláčku. Tak nějak
jsem to na tebe vyvalila."
"Ehm…," odmlčel se, díval se na mě, aby viděl mojí reakci.
"Co?" zeptala jsem se, cítíc napětí.
"Nevyšiluj," řekl, když se nervózně zavrtěl. Jeho sevření kolem
mě se zpevnilo. "Tak trochu…už jsem se o tuhle část postarat."
"Jakou část?" zeptal jsem se a otočila hlavou, abych mu viděla do
tváře.
Zíral do stropu a povzdychl si. "Budeš vyšilovat."
"Travisi…"
Zamračila jsem se, když ode mě odtáhl jednu ruku a sáhl do
šuplíku nočního stolku. Chvíli tápal kolem a já si odfrkla pod nos.
309
"Co? Koupil jsi kondomy?"
Zasmál se. "Ne, zlato." Obočí se mu stáhlo, když vyvinul víc
úsilí, sahajíc dál do zásuvky. Jakmile našel co hledal jeho soustředění
se změnilo a sledoval mě, když z úkrytu vytáhl malou krabičku.
Podíval jsem se dolů, když si položil malý sametový box na
hruď, natáhl se a dal si ruku za hlavu.
"Co je to?" zeptala jsem se.
"Jako co to vypadá?"
"Dobře. Dovol mi přeformulovat otázku…kdy jsi to pořídil?"
Travis se nadechl a když to udělal, krabička se mu na hrudi
nadzvedla, s výdechem zase spadla. "Nedávno."
"Trave…,"
"Jeden den jsem to náhodou uviděl…a věděl jsem, že je jen
jediné místo kam patří…na tvůj perfektní, malý prst."
"Jeden den kdy?"
"Záleží na tom?" vykrucoval se. Zavrtěl se a já si nemohla
pomoct a zasmála se.
"Můžu se podívat?" usmála jsem se, najednou se mi trochu točila
hlava.
Taky se usmál a podíval se na krabičku. "Otevři to."
Dotkal jsem se jí jedním prstem a cítila pod ním jemný samet.
Oběma rukama jsem chytila zlatou pečeť a pomalu otevřela víko.
Můj pohled zachytil třpyt a já víčko zase rychle zabouchla.
"TRAVISI!" kvílela jsem.
"Věděl jsem, že budeš vyšilovat!" řekl, posadil se a vzal moje
ruce do svých. Cítila jsem jak se mi do dlaní tlačí krabička, jako
odjištěný granát co může každou chvíli vybouchnout. Zavřela jsem
oči a zavrtěla hlavou. "Zbláznil jsi se?"
"Já vím. Vím na co myslíš, ale musel jsem. Byl to ten Pravý. A
měl jsem pravdu! Nikdy jsem neviděl žádný tak perfektní jako
tenhle!"
Otevřela jsem oči a místo úzkostlivého pohledu, který jsem
očekávala zářil pýchou. Jemně mi sundal ruce z krabičky, otevřel
víčko a vytáhl prstýnek z malé štěrbiny, která ho držela na místě.
Velký kulatý diamant se třpytil dokonce i v šeru, zachytávajíc
měsíční svit v každém aspektu.
310
"Je to…můj bože, je úžasný," zašeptala jsem, když vzal mojí
levou ruku do svojí.
"Můžu ti ho navléct?" zeptal se s upřeným pohledem. Když jsem
kývla, stiskl rty k sobě, sklouzl mi stříbrným kroužkem přes kloub a
chvíli ho držel na místě než ho postil. "Teď je úžasnej."
Oba jsme moment zírali na mojí ruku, stejně šokovaní
kontrastem velkého diamantu sedícím na vrcholku mého malého,
štíhlého prstu. Pás se klenul od spodu mého prstu rozdělený do dvou
na každé straně dokud se nespojily u kamene, každý kousek bílého
zlata lemovaly menší diamanty.
"Za to jsi mohl zaplatit zálohu na auto," řekla jsem spíš pro sebe,
neschopná do hlasu dostat nějakou sílu.
Očima jsem sledovala ruku, když si jí Travis zvedl ke rtům
"Představoval jsem si snad milionkrát jak bude na tvém prstu
vypadat. A teď, když tam je…"
"Co?" usmála jsem se a sledovala ho jak se mi dívá na ruku s
úsměvem plným emocí.
Vzhlédl ke mně. "Myslel jsem si, že se budu potit ještě pět let než
se budu takhle cítit."
"Chtěla jsem to stejně tak moc jako ty. Mám jen pekelnou
pokerovou tvář," usmála jsem se a přitiskla rty k jeho.
311
Epilog
TRAVIS MI STISKL RUKU a já zadržela dech. Snažila jsem se
mít vyhlazený obličej, ale když jsem se zašklebila, jeho stisk se ještě
zpevnil. Bílý strop byl na několika místech poskvrněný žlutými
skvrnami. Mimo to byl pokoj bez poskvrny. Žádný nepořádek, žádné
rozházené náčiní. Všechno mělo své místo, z čehož jsem se cítila
klidněji vzhledem k situaci. Rozhodla jsem se. Zvládnu to.
"Miláčku…," řekl zamračený Travis.
"Dokážu to," řekla jsem, zírajíc na místo na stropě. Nadskočila
jsem, když se mi konečky prstů dotkly kůže, ale snažila jsem se
uvolnit. Viděla jsem v Travisových očích obavy, když se ozval
bzukot.
"Holubičko," začal znovu Travis, ale odmítavě jsem zavrtěla
hlavou.
"Dobře. Jsem připravená." Držela jsem si telefon od ucha, šklebíc
se jak z bolesti, tak z nevyhnutelné přednášky.
"Já tě zabiju, Abby Aberhathy!" křičela America. "Zabiju!"
"Technicky jsem teď Abby Maddox," řekla jsem a usmála se na
svého novomanžela.
"To není fér!" zakňučela, hněv z jejího tónu vyprchával. "Měla
jsem být hlavní družička! Měla jsem s tebou jít nakupovat, uspořádat
ti rozlučku a držet ti kytici!"
"Já vím," řekla jsem sledujíc jak Travisův úsměv zmizel, když
jsem se znovu zakřenila.
"Nemusíš to dělat, víš," řekl s obočím staženým dohromady.
Rukou jsem mu stiskla ruku. "Já vím."
"To už jsi říkala," odsekla America.
"Nemluvila jsem na tebe."
"Ach, mluvíš se mnou," vztekala se. "Mluvíš se mnou tááák moc.
Nikdy toho neuslyšíš konec, slyšíš mě? Nikdy ti neodpustím!"
"Ale jo, odpustíš."
312
"Ty! Ty jsi…! Jsi strašně zlá, Abby! Jsi hrozná nejlepší
kamarádka!"
Zasmála jsem se, z čehož sebou muž sedící vedle mě cukl.
"Zůstaňte v klidu, paní Maddoxová."
"Omlouvám se," řekla jsem.
"Kdo to byl?" štěkla America.
"To byl Griffin."
"Kdo je k čertu Griffin? Nech mě hádat, pozvala jsi na svojí
svatbu totálního cizince a nejlepší kamarádku ne?" Hlas měla s
každou otázkou pronikavější.
"Ne. Nebyl na svatbě," řekla jsem a nasála vzduch mezi zuby.
Travis si povzdychl, nervózně se zavrtěl v židli a stiskl mi ruku.
"Já jsem se to rozhodla udělat, pamatuješ?" řekla jsem a usmívala
se na něj skrz bolest.
"Promiň. Nemyslím si, že to zvládnu," řekl, hlas prosycený
utrpením. Uvolnil ruku a podíval se dolů na Griffina.
"Pospěš si, můžeš?"
Griffin zavrtěl hlavou. "Pokrytej tetovánim a nedokáže
překousnout jednoduchý písmena na svojí holce. Za minutu budu
hotovej, kámo."
Travisovo zamračení se prohloubilo. "Manželka. Je to moje
manželka."
America zalapala po dechu jakmile zpracovala rozhovor.
"Necháváš se tetovat? Co to s tebou je, Abby? Nadýchala ses při
požáru toxického kouře?"
Podívala jsem se dolů na břicho na zmatlaný nepořádek těsně u
vnitřní strany pánve a usmála jsem se. "Trav má moje jméno na
zápěstí," nasála jsem další nádech, když bzučení pokračovalo. Griffin
mi utřel inkoust z kůže a pokračoval, promluvila jsem skrz zuby.
"Jsme manželé. Taky jsem něco chtěla."
Travis zavrtěl hlavou. "Nemusela jsi."
Přimhouřila jsem oči. "Nezačínej si se mnou. Už jsme to
prodiskutovali."
America se zasmála. "Zbláznila ses. Přihlásím tě do ústavu až se
vrátíš." Její hlas byl stále ostrý a podrážděný.
313
"Není to tak bláznivý. Milujeme se. Prakticky jsme spolu celý
rok střídavě žili. Proč ne?"
"Protože ti je devatenáct, ty idiote! Protože jsi utekla a nikomu
nic neřekla a protože tam nejsem!" naříkala.
"Mrzí mě to, Mare, musela jsem jet. Uvidíme se zítra, dobře?"
"Nevím jestli tě chci zítra vidět! A nemyslím si, že chci ještě kdy
vidět Travise!" ušklíbla se.
"Uvidíme se zítra, Mare. Vím, že chceš vidět můj prstýnek."
"A tetování," řekla s úsměvem v hlase.
Zaklapla jsem telefon a podala ho Travisovi. Bzučení znovu
běželo, soustředila jsem pozornost na pálení a sladkou vteřinu úlevy,
která následovala, když utíral inkoust. Travis si zastrčil telefon do
kapsy, chytil mojí ruku do obou svých a sehnul se dolů, aby se opřel
čelem o moje.
"Taky jsi tak vyváděl, když sis pořizoval svoje tetování?" zeptala
jsem se ho s úsměvem nad jeho výrazem plným obav.
Zavrtěl se, zdálo se jakoby cítil bolest tisíckrát víc než já.
"Ehm…ne. Tohle je jiný. Tohle je mnohem, mnohem horší."
"Hotovo!" řekl Griffin s takovou úlevou v hlase jaká se odrážela
na Travisově tváři. Nechala jsem ruce padnout na opěradla židle.
"Díky bohu!"
"Díky bohu!" řekl Travis a poplácal mě po ruce.
Podívala jsem se dolů na krásné černé linie na červené a
podrážděné kůži:
Mrs. Maddox
"Vau," řekla jsem, nadzvedávajíc lokty, abych měla lepší výhled.
Travisovo zamračení se okamžitě přeměnilo v triumfální úsměv.
"Je to krásný."
Griffin zavrtěl hlavou. "Kdybych měl dolar za každýho
potetovanýho novomanžela, který sem vezme svojí ženu a bere to
hůř než ona…no. Už bych nikdy nemusel znovu tetovat."
"Jen mi řekni kolik dlužím, chytráku," zamumlal Travis.
"Donesu vám účet na přepážku," řekl Griffin pobavený
Travisovím odseknutím.
Rozhlédla jsem se místností po lesklém chromu a plakátech
vzorového tetování na stěnách, pak dolů na moje břicho. Moje nové
314
příjmení svítilo hustým, elegantním černým písmem. Travis mě s
hrdostí sledoval, pak se podíval dolů na svůj titanový, snubní prsten.
"Udělali jsme to, miláčku," řekl tlumeným hlasem. "Pořád
nemůžu uvěřit, že jsi moje manželka."
"Věř tomu," usmála jsem se.
Pomohl mi dolů ze židle a já si dávala pozor na pravý bok,
vědomá si každého pohybu. Upravila jsem si džíny, aby se mi netřely
o bolavou kůži. Travis vytáhl peněženku a rychle podepsal účet než
mě odvedl ven k čekajícímu taxiku. Znovu mu zazvonil telefon a
když jsem viděla, že je to America nechala jsem ho zvonit.
"Chystá se ti dávat tenhle výlet pořádně sežrat, že jo?" zeptal se
zamračeně Travis.
"Bude dvacet čtyři hodin trucovat potom co uvidí fotky, pak se
přes to dostane."
Travis mi věnoval rozpustilý úsměv. "Jste si tím jistá, paní
Maddoxová?"
"Přestaneš mi tak někdy říkat? Od chvíle co jsme opustili kapli
jsi to řekl stokrát."
Zavrtěl hlavou, když mi přidržoval dveře taxíku. "Přestanu ti tak
říkat až konečně vstřebám, že je to skutečný."
"Ach, tohle je skutečný, dobře," řekla jsem a posunula se
doprostřed sedadla, abych mu udělala místo. "Mám vzpomínky na
svatební noc, který to dokazujou."
Opřel se o mě a přejížděl mi nosem po citlivé kůži na krku dokud
se nedostal k uchu. "To určitě."
"Au…" řekla jsem, když se mi přitiskl k obvazu.
"Ach, sakra, promiň holoubku."
"To je dobrý," usmála jsem se.
Jeli jsme na letiště ruku v ruce a já se zasmála, když jsem
sledovala Travise dívat se na svůj snubní prsten. V očích měl klidný
výraz, na který jsem si začínala zvykat.
"Až budeme zpátky v bytě, myslím, že mě to konečně praští a
přestanu se chovat jako takovej blbec."
"Slibuješ?" usmála jsem se.
Políbil mi ruku a složil si jí do klína mezi dlaněmi. "Ne."
315
Zasmála jsem a ležela mu hlavou na rameni dokud auto nezačalo
zpomalovat před letištěm. Znova mi zazvonil telefon s Američiným
jménem na displeji.
"Je neúnavná. Nech mě s ní promluvit," řekl Travis a natáhl se
pro telefon.
"Haló?" řekl, čekajíc na nekonečný proud na druhé straně. Usmál
se, "Protože jsem její manžel. Teď můžu zvedat její telefon." Podíval
se na mě, otevřel dveře a nabídl mi ruku. "Jsme na letišti, Americo.
Proč nás se Shepem nevyzvednete a pak na nás můžeš ječet cestou
domů? Ano, celou cestu. Měli by jsme dorazit kolem třetí. Dobře,
Mare. Uvidíme se." Trhl sebou při jejích ostrých slovech a podal mi
telefon. "Nedělala sis srandu. Je nasraná."
Zaplatil řidiči, hodil si svůj batoh přes rameno a vytáhl držadlo
mého kufru na kolečkách. Tetované paže se mu napjaly, když
vytahoval mojí tašku a volnou rukou se natáhl pro mojí.
"Nemůžu uvěřit, žes jí dal zelenou, aby nám nadávala celou
hodinu," řekla jsem a následovala ho otočnými dveřmi.
"Nemyslíš si, že bych jí opravdu nechal křičet na mojí ženu, že
ne?"
"Začínáš si na tenhle termín dost zvykat."
"Myslím, že je na čase si to přiznat. Věděl jsem dost jistě, že
budeš moje žena od chvíle co jsem tě potkal. Nebudu lhát a říkat, že
jsem nečekal na den až to budu moct říkat…takže ten titul teď budu
absolutně využívat. Měla by sis na to radši zvyknout hned." Všechno
to řekl tak věcně jako by mi dával poučnou řeč.
Zasmála jsem se a stiskla mu ruku. "Nevadí mi to."
Podíval se na mě koutkem oka. "Ne?" Zavrtěla jsem hlavou,
přitáhl si mě k boku a dal mi pusu na tvář. "Dobře. Příštích několik
měsíců ti z toho bude zle, ale prostě mi dej víc času, jo?"
Následovala jsem ho chodbami, nahoru po eskalátorech a k
ochrance. Když Travis prošel detektorem kovu, rozezněl se hlasitý
bzučák. Když Travise ochranka požádala, aby si sundal prsten,
obličej mu zvážněl.
"Podržím vám ho, pane," řekl strážník. "Bude to jen vteřina."
"Přísahal jsem, že ho nikdy nesundám," řekl Travis skrz zuby.
316
Strážník napřáhl dlaň, trpělivost a pobavení mu zmačkalo tenkou
kůži kolem očí.
Travis si s nechutí stáhl prsten, plácl s ním o nastavenou dlaň a
pak si povzdychl, když šel skrz bránu, tentokrát bez alarmu.
Já prošla bez problému, také s odloženým prstenem. Travisův
výraz byl stále napjatý, ale když jsme prošli, ramena se mu uvolnila.
"To je v pořádku, miláčku. Máš ho zpátky na prstě," řekl jsem a
chichotala se jeho přehnané reakci. Políbil mě na čelo, přitáhl k boku
a šli jsme k terminálu. Když jsem zachytila pohledy těch, které jsme
míjeli, přemýšlela jsem jestli je očividné, že jsme novomanželé, nebo
jestli si jen všimli Travisovi tváře, ostře kontrastující s jeho
vyholenou hlavou, potetovanýma rukama a vypracovanými svaly.
Letiště bzučelo nadšenými turisty, pípáním, zvoněním přístrojů a
lidmi courajícími se všemi směry. Usmála jsem se na mladý pár
držící se za ruce, vypadali stejně nadšeně a nervózně jako Travis a já,
když jsme dorazili. Nepochybovala jsem, že budou odjíždět se
stejnými smíšenými pocity úlevy a zmatku co jsme cítili my potom
co jsme udělali to, proč jsme přijeli.
Na terminálu jsem si prolistovala časopis a jemně se dotkla
Travisova divoce poskakujícího kolene. Noha mu ztuhla, usmála
jsem se a držela oči na obrázcích celebrit.
Byl z něčeho nervózní, ale čekala jsem až mi to řekne, věděla
jsem že na tom intenzivně pracuje. Po pár minutách jeho koleno zase
poskočilo, ale tentokrát zastavil sám a pak se pomalu sesunul do
židle.
"Holubičko?"
"Jo?"
Uplynulo pár vteřin a pak si povzdychl. "Nic."
Čas ubíhal tak rychle, že se zdálo, že jsme si sotva sedli, když
začali vyvolávat náš let. Rychle se vytvořila fronta a my vstali a
čekali až na nás přijde řada s ukázáním letenek, abychom mohli
projít dlouhou chodbou k letadlu, které nás vezme domů.
Travis zaváhal. "Nemůžu setřást ten pocit," řekl si pod vousy.
"Co myslíš? Jako špatný pocit?" zeptala jsem se náhle nervózní.
317
Otočil se na mě s obavami v očích. "Mám takovej šílenej pocit,
že jakmile budeme doma, probudím se. Jakoby nic z tohohle nebylo
skutečné."
Vklouzla jsem mu rukama kolem pasu a přejela mu dlaněmi po
svalech na zádech.
"Toho se bojíš?"
Podíval se dolů na zápěstí a pak na stříbrný prsten na levé ruce.
"Jen se nemůžu zbavit pocitu, že tahle bublina praskne a já budu
ležet sám v posteli a přát si, abys tam byla se mnou."
"Nevím co si s tebou počít, Trave! Někoho jsem kvůli tobě
nechala-dvakrát-sbalila jsem se a šla s tebou do Vegas-dvakrátdoslova jsem si prošla peklem, vzala si tě a označkovala se tvým
jménem. Dochází mi nápady jak ti dokázat, že jsem tvoje."
Malý úsměv mu ozdobil rty. "Miluju, když to říkáš."
"Že jsem tvoje?" zeptala jsem se. Vytáhla jsem se na špičky a
vtiskla mu pusu na rty. "Já. Jsem. Tvoje. Paní. Travis Maddox, až do
smrti."
Jeho malý úsměv zmizel, když se podíval k odletové bráně a pak
zpátky na mě. "Poseru to, holubičko. Bude ti zle z mejch kravin."
Zasmála jsem se. "Už je mi z nich špatně teď. A stejně jsem si tě
vzala."
"Myslel jsem si, že jakmile si tě vezmu trochu se zmírní obavy z
toho, že tě ztratím. Ale mám pocit, že když nastoupím do tohohle
letadla…"
"Travisi. Miluju tě. Pojďme domů."
Stáhl obočí. "Neopustíš mě, že ne? Ani když jsem tvoje osina v
zadku?"
"Slíbila jsem před bohem…a Elvisem…že tě neopustím, nebo
ne?"
Zamračení mu trochu opadlo. "Tohle je navždy?"
Jeden koutek úst se mi zdvihl. "Cítil by ses líp, kdybychom se
vsadili?"
Ostatní pasažéři začali procházet kolem nás, nicméně pomalu,
sledujíc a poslouchajíc naší směšnou konverzaci. Stejně jako jindy
jsem si byla nápadně vědomá zvědavých očí, ale tentokrát to bylo
318
jiné. Jediná věc na kterou jsem dokázala myslet byl návrat klidu do
Travisových očí.
"Co bych to byl za manžela, kdybych sázel proti vlastní
manželce?"
Usmála jsem se. "Hloupý. Neposlouchal jsi svýho tátu když ti
říkal, abys proti mně nesázel?"
Nadzvedl obočí. "Takže si jsi tak jistá, hm? Vsadila bys na to?"
Omotala jsem mu ruce kolem krku a usmála se proti jeho rtům.
"Vsadila bych svoje prvorozený dítě. Tak jistá si jsem."
A pak se klid vrátil.
"Nemůžeš si být tak jistá," řekl, úzkost mu v hlase tentokrát
chyběla.
Nadzdvihla jsem obočí a ústa se mi na jedné straně zdvihly.
"Chceš se vsadit?"
KONEC
319