Stáhnout - ROZKOŠ bez RIZIKA

Komentáře

Transkript

Stáhnout - ROZKOŠ bez RIZIKA
info
Úvod
Právě jste dostali do rukou publikaci určenou pro skupiny epidemiologicky
ohrožených osob z hlediska nákazy sexuálně přenosných onemocnění.
Tento průvodce je určen zejména mladým mužům mezi 15 až 30 lety, kteří by měli
vědět, jaká nebezpečí jsou spojena s volným pohlavním životem, zvláště pokud své
partnery často střídají. Přestože se některé nemoci u nás již léta nevyskytly, přinášíme
alespoň minimum informací i o exotických onemocněních, které se zde mohou kdykoliv
objevit díky rozsáhlému cestovnímu ruchu.
Pro termín "pohlavně přenosné choroby" zde budeme používat zkratku STI, což je z
anglického termínu Sexually Transmitted Infections. Po staru se můžete setkat i se
zkratkou STD - sexually transmitted diseases - sexuálně přenosná onemocnění.
Pro všechny STI je společným znakem šíření pohlavní cestou.
Veškeré fotografie, které se nalézají v textu naleznete také na internetových stránkách
http://zdravi.004.cz, kde se můžete rovněž zapojit do diskuze.
V čem je tento průvodce specifický?
Průvodce se zaměřuje na všechny možné sexuálně přenosné infekce včetně přenosu u
mužů, kteří mají sex s muži. Tato epidemiologická skupina je ve vědecké literatuře často
označována jako MSM. Nemusí se jednat vyloženě o gaye, protože sexuální
sebeidentifikace nehraje při přenosu roli - na rozdíl od volby partnera a způsobu styku.
Průvodce odhalí možnou míru rizika nákazy i u méně obvyklých praktik, než je soulož.
Málokdo si uvědomuje, že např. při souloži do konečníku se kapavka může přenést i
tam. Oblast konečníku je u mužů z hlediska pohlavně přenosných chorob velmi
opomíjena. Nejde přitom jen o možnost přenosu viru HIV, ale i všech ostatních chorob,
které se pak projeví právě zde. Další možnost přenosu je do hltanu/ krku při orálním
styku, tedy spojení penis a ústa; i v krku se objevuje třeba kapavka či chlamydie.
Obrazová dokumentace sexuálně přenosných chorob je jedním ze základních
stavebních kamenů této publikace. Na obrázcích jsou zobrazeny nejčastější příznaky v
plném stadiu rozvoje nemoci. Možná budete mít pocit, že jsme mohli zvolit poněkud
méně odpuzující fotografie, ale vše, co zde uvidíte, je zcela reálné a případná skutečnost
nebude na pohled určitě příjemnější. Věříme, že díky tomu si budete mít možnost
představit mnohem lépe konkrétní onemocnění, než kdybyste jen četli medicínský
popis.
Některé běžné termíny, které v textu opakovaně používáme a které již nebylo možno
nahradit srozumitelnějšími popisy, najdete ve slovníčku na konci brožury.
Průvodce je pro snazší orientaci dělen barevně podle typu průvodce dané infekce,
podrobně viz obsah nalevo. Také v textu je barevné členění - modrou jsou hlavní nadpisy
sekcí, fialovou zdůraznění částí přenosnosti, léčby, inkubační doby či příznaků STI.
1
info
info
Důležitá upozornění, kontakty
Informace, které zde naleznete, by vám měly pomoci s autodiagnostikou vašich potíží,
ale nezapomínejte, že léčba venerických onemocnění patří do rukou specialisty a často
je zákonem povinná!
Nikdy se nepokoušejte léčit sami antibiotiky!
Pro sexuálně přenosné choroby je charakteristické, že se mohou sdružovat. To činí
nároky na diagnostiku a léčbu. Volba vhodného léku se řídí mnoha pravidly a dle případu
je jednorázová, kratší, či dlouhodobá. Lék se podává injekční formou nebo ústy. Syfilis
se léčí při hospitalizaci, u kapavky je tomu tak pouze u její komplikované formy. Léčba
vyžaduje také průběžné laboratorní zkoušky, kdy se ověřuje její úspěšnost. Z tohoto
důvodu také záměrně neuvádíme léky u některých závažných onemocnění, které se k
léčbě používají, abyste se nepokoušeli o samoléčbu.
Kde hledat pomoc?
Proto pokud naleznete něco, co vám připomíná některou z popsaných chorob z této
brožury, neváhejte a nestyďte se navštívit dermatovenerologa. Můžete jít přímo bez
nutnosti výměnného listu od svého praktického lékaře. Trvejte na okamžitém vyšetření
akutního stavu (bez objednání). Čím dříve s léčbou začnete, tím méně komplikací a tím
rychleji se problému zbavíte.
Ordinace kožních lékařů tzv. dermatovenerologů či venerologů najdete téměř ve
všech poliklinikách či nemocnicích. Léčba je hrazena ze zdravotního pojištění.
VFN v Praze
Venerologické oddělení
Apolinářská 4, Praha 2
tel.: 222 233 279
FN – Dermatovenerologická
klinika
I.P. Pavlova 6, Olomouc
tel.: 588 444 527
FN Plzeň – Kožní klinika
Dr. E. Beneše 13, Plzeň
tel.: 377 402 148
FN U sv. Anny – Kožní klinika
Pekařská 53, Brno
tel.: 543 182 801
Masarykova nemocnice
Kožní oddělení
Sociální péče 3316/12A
Ústí nad Labem
tel.: 477 112 742
Baťova nemocnice
kožní oddělení
Havlíčkovo nábřeží 600, Zlín
tel.: 577 552 217
Nemocnice – kožní oddělení
Kyjevská 44, Pardubice
tel.: 466 014 405
MNOF – kožní oddělení
Nemocniční 20, Ostrava
tel.: 596 192 930
Kožní ordinace
Klášterní 11/2, Liberec
tel.: 485 312 826
Nemocnice České Budějovice
dermatovenerologie
B. Němcové 54, České Budějovice
tel.: 387 878 615
Zbytečné obavy
Některé zcela přirozené anatomické variace pohlavních orgánů jsou často příčinou
nejistoty. Níže popsané útvary jsou zcela neškodné a jsou zcela přirozené.
Mezi nejčastější zbytečné obavy z nákazy pohlavní chorobou dospívajících mladých
mužů patří drobné pupínky na koruně žaludu penisu, viz fotografie nalevo.
Nejedná se o bradavice ani o žádné jiné onemocnění virového či bakteriálního původu.
Přesto mohou být velice často zaměněny s projevy kondylomat a to i obráceně. Tyto
drobné pupínky byly v několika klinických studiích testovány na přítomnost DNA
papilomavirů – původců kondylomat, ale nikdy se nepotvrdilo, že by původcem těchto
útvarů byl nějaký cizorodý patogen, či že by samy o sobě měly zhoubný charakter.
Je nutné zopakovat, že tyto papily vznikají zcela přirozeně u necelé poloviny mužské
populace, a jejich zvýraznění nastává právě v době dospívání. Odborně se jim říká
papillae corone glandis či hirsuties papillaris
penis a vyskytují se na koruně penisu kolem žaludu.
Často bílá barva je způsobena lipoidní(tukovou)
povahou těchto uzlíků.
OK
!!
Nalevo naprosto
zdravý penis, na pravé
straně kondylomata.
Pokud nacházíte další bílé pupínky na vnitřním listu předkožky a v okolí uzdičky, bude
se pravděpodobně jednat o rozšířené heterotopické mazové žlázy.
Obdobou těchto žlázek jsou zvětšené pilosebaceózní jednotky na těle penisu, viz
fotografie.
Základní jednotkou ochlupení je vlasový folikul, mazová žlázka a sval. Tyto zvětšené
jednotky bez chlupu se nacházejí
po celém těle pyje. Jejich obsah
lze bolestivě ďoubat a mnozí
muži to také dělají s vizí, že zlepší
estetickou vizáž svého pyje.
Nedoporučujeme! Velice často
se po mačkání mazové žlázky
zanítí, což pak po zhojení může
způsobit jejich několikanásobné
zvětšení a ošklivé jizvy. Lékařsky
vedená excize (vyjmutí) žádného
z výše popsaných útvarů se
neprovádí.
OK
2
43
slovníček
Odborné pojmy
Bakterie a jejich tvary: 1 - diplokok (kapavka), 2 - streptokok (angína), 3 stafylokok, 4 - sarcina, 5 - vibrio (cholera), 6 - mykobakterie, 7 - spirocheta (syfilis)
info
Boj proti pohlavním chorobám
Pohlavně přenosné choroby bychom mohli rozdělit do dvou skupin:
V první skupině si uvedeme choroby, které se šíří výhradně pohlavním stykem a patří
do skupiny nemocí, které podléhají zákonným opatřením a jejich léčba patří do rukou
dermatovenerologa. Patří sem syfilis, kapavka, ulcus molle, granuloma inguinale a
lymfogranuloma venereum. Při podezření z nákazy či onemocnění je dotyčný povinen se
podrobit vyšetření, při zjištěné infekci se léčit a absolvovat kontrolní vyšetření, která
potvrdí vyléčení. Pacient podepíše poučení a v době vyšetřování, léčby a kontrol musí
dodržovat hygienická pravidla a sexuální abstinenci.
Kůže a eflorescence
Souborný termín používaný pro různé kožní vyrážky je exantém. Jednotlivé typy
těchto anatomických kožních změn nazýváme eflorescence. Eflorescence neboli
výkvětky dělíme na primární a sekundární. Primární jsou ty, které během vývoje
přechází na sekundární, např. puchýřek se mění na erozi apod. Existují i výjimky: z eroze
vznikne po zhojení makula. /Dittrichová D., Olomouc 2002/
Primární jsou:
Makula – jednoduše skvrna. Je to ohraničená změna barvy kůže do 0,5 cm.
Nejznámější je piha.
Papula – pupínek. Je ohraničený a kompaktní. Má různou barvu a vystupuje nad
okolní kůži. Je podmíněn změnou v pokožce či škáře. Nejznámější je bradavice a mozol.
Vezikula – puchýřek. Je to dutina v kůži velikosti hrášku. Je-li větší, je to bulla
(boule). Obsahem dutiny je nejdříve čirá tekutina tvořená tkáňovým mokem, později se
zakalí zánětem.
Pustula – neštovička. Je to dutinka vyplněná hnisem. Vzniká zhnisáním puchýřků.
Sekundární:
Krusta – strup. Je tvořen zaschnutím krve, hnisu atd., což udává i jeho barvu.
Eroze – oděrka. Je to povrchový defekt pokožky, někdy až na horní hranici škáry.
Vzniká stržením puchýře nebo škrábáním. Hojí se bez jizev.
Fisura – trhlina. Štěrbinový defekt sahající do různé hloubky, bolí a krvácí.
Ulkus – vřed – je hluboký defekt kůže zasahující do škáry a podkoží. Hojí se jizvou.
Skvama – šupina. Odlupující se rohová vrstva pokožky.
42
Ve druhé skupině jsou zbylá onemocnění, kde u některých z nich platí pouze
povinnost hlášení výskytu - již bez informací o konkrétním pacientovi. Aktuální
informace o výskytu sledovaných chorob v ČR najdete na http://www.uzis.cz/.
Při potvrzené diagnóze pohlavního onemocnění se vyplňuje hlášení, které slouží k
epidemiologickému a statistickému šetření. Povinné hlášení obsahuje údaje o
nemocném i o osobách, které měly pohlavní styk s nemocným v tzv. kritické době, a dále
údaje o ohrožených osobách, které s nemocným žily v domácím prostředí nebo v
kolektivu v době rozvinutých projevů nemoci (rodinní příslušníci, spolubydlící). Odborný
lékař je povinen zajistit řádnou terapii a předepsané kontroly včetně návrhu na vyřazení
nemocného z evidence nemocných. Na straně druhé je nemocný povinen podrobit se
řádnému léčení i předepsaným kontrolám.
Pohlavní choroby podléhají v současnosti platným zásadám zákona č. 20/1966 Sb., o
péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 258/2000 Sb. O ochraně
veřejného zdraví, vyhlášky MZ ČR a metodického opatření MZ ČR "Standardy léčebných
a vyšetřovacích postupů" z prosince 1977.
Nemocný je ošetřujícím lékařem poučen o zákazu pohlavního styku do doby vyléčení a
toto poučení stvrzuje svým podpisem do zdravotnické dokumentace. Podle údajů
získaných od nemocného provádí dermatovenerologické pracoviště dle místa trvalého
bydliště tzv. depistáž, tj. prověřuje zdravotní stav kontaktů i ohrožených osob. Hlásit
kontakty je nyní nutné i u infekce HIV/AIDS dle zákona č. 258/2000 sb. v aktuálním
znění. V případech časného syfilis platí požadavek vyšetření všech sexuálních kontaktů,
se kterými se nemocný stýkal v uplynulých 4 měsících. O všech získaných údajích je
vedena dokumentace, se kterou se nakládá jako s důvěrným materiálem.
Statisticky jsou data o počtu hlášených osob zpracována regionálními odbočkami
Ústavu zdravotnických informací a statistiky - ÚZIS (sledovány jsou údaje o typu
onemocnění, z osobních dat nemocného pouze jeho rodné číslo a lokalita onemocnění
bez uvedení přesné adresy). Dermatovenerologové a depistážní sestry patří ke
"státnímu dozoru" sledujícímu šíření pohlavních onemocnění a řízenému hygienickou
službou.
3
bakteriální onemocnění
Chlamydie
Chlamydiové nákazy patří mezi bakteriální infekce přenosné sexuálním stykem.
Chlamydia trachomatis sérotypu D-K jsou původci zánětů urogenitálního traktu
mužů i žen, postihují též oční spojivku, tzv. konjunktivitidu. V důsledku přibývajících
nových poznatků, lepší diagnostiky i značného rozšíření v populaci jejich význam v
problematice STI stále vzrůstá.
Chlamydia trachomatis typu L1, L2 a L3 jsou původci pohlavní choroby zvané
lymphogranuloma venereum.
Chlamydia trachomatis typu A-C jsou původci endemického trachomu
postihujícího oko.
Další druhy Chlamydií jsou Chlamydia pneumoniae a Chlamydia psittaci, u člověka
způsobující dýchací onemocnění, dále Chlamydia pecorum.
Chlamydiové nákazy jsou mnohem častější než syfilis a kapavka. Jsou totiž příčinou
většiny vleklých zánětlivých onemocnění pohlavních orgánů.
U žen vyvolává infekce Chlamydia trachomatis D-K cervicitidu (zánět čípku), velmi
často (až v 80%) je bezpříznaková! Avšak komplikace neléčené infekce může vést i k
závažným gynekologickým zánětům s následným rizikem mimoděložního těhotenství
nebo neplodnosti.
U mužů vyvolává bakterie Chlamydia trachomatis nejrůznější zánětlivá onemocnění
pohlavních a močových orgánů. Nejčastěji bývá postižena močová trubice, nadvarle,
konečník, spojivka oka. Pokud se projeví jak v oku, tak v močové trubici a postihne i
klouby, nazýváme toto postižení jako Reiterův syndrom. Až 50 % mužů nemá žádné
nebo má pouze velmi diskrétní projevy nákazy chlamydií a infekce probíhá velmi často
oligo a asymptomaticky (bezpříznakově).
Uretritida (zánět močové trubice), urethritis non-gonorrhoica:
Chlamydia trachomatis D-K jsou původci asi 60 % uretritid u mužů (hovoříme též
o nekapavčitých uretritidách). Často je infekce asymptomatická (bezpříznaková). Po
inkubační době 10-20 dní objeví pálení (dysurie) a nažloutlý výtok různé intenzity. V
průběhu chlamydiové uretritidy je charakteristický výtok různé intenzity od ranní kapky,
zavlhnutí až po profusní výtok. Příznaky jsou obvykle podobné lehčímu průběhu
kapavky.
Pokud není onemocnění léčeno nebo je léčeno špatně, může se zkomplikovat a
způsobit tak zánět nadvarlete (epididymitis) s bolestivým zduřením varlete, zánětem
prostaty nebo zánětem konečníku (proktitidou) – viz dále – a zánět spojivek
(konjunktivitida).
4
slovníček
L-Z
latence – doba nečinnosti, bez příznaků
léze – poškození orgánu např. kůže, je způsobené patogeny a narušuje její funkci
lymfa – míza, tekutina vznikající v orgánech odváděná mízními cévami zpět do krve.
Tvoří se z tkáňového moku, který obklopuje buňky a zajišťuje jejich výživu.
Nevstřebaný tkáňový mok obohacený o bílkoviny je základem lymfy. Při průtoku
lymfatickými uzlinami se filtruje a obohacuje o bílé krvinky.
lymfatická uzlina – viz lymfa
maligní – zhoubný
mikce – močení
mykóza – onemocnění způsobené houbami
nekróza – rozpad buněk, tkáně
nežit – furunkl – hnisavé onemocnění kůže, při kterém zhnisá celý vlasový míšek a
jeho okolí. Smrtelně nebezpečné mohou být v obličeji na horním rtu!
pandemie – epidemie kontinentálního významu
papula – pupínek
paralýza progresivní – forma nervového poškození ve třetím stadiu syfilis,
ochrnutí
patogen – látka, nebo mikroorganismus, který způsobuje onemocnění
píštěl – fistula, abnormální kanálek mezi dutinou a povrchem. Vzniká jako důsledek
zánětu. Kanálkem odchází hnis či jiný obsah dutiny – moč i stolice.
rektum – konečník
retence – zadržení, zástava nebo porucha vylučování
recidiva – návrat nemoci, která již byla vyléčena nebo u níž zmizely příznaky
sarkom – zhoubný nádor kožního vaziva – viz Kaposiho sarkom
sérum – nažloutlá tekutina, která vzniká po sražení krve
sérologické testy – vyšetření lidského séra na přítomnost protilátek proti cizím
antigenům – patogenům. Užívá se, pokud nelze prokázat původce onemocnění,
pokud nelze provést jeho kultivace. Výsledek je možné určit až po určité době po
nakažení, kdy si imunitní systém vytvoří vlastní protilátky.
serózní charakter hnisu – vodnatý charakter např. při rýmě
shigella – patogenní střevní bakterie
STI – sexually transmitted infections – sexuálně přenosné infekce
ulcerace – vznik vředu, zvředovatění.
ulcus – vřed
uretra – močová trubice
virulence – míra schopnosti patogenního zárodku vyvolat onemocnění
vezikula – puchýř
vřed – defekt kůže vyznačující se špatnou hojivostí. Vzniká rozpadem tkáně (rozdíl
od poranění), zasahuje do hlubších vrstev a je spojen se zánětem. Vždy se hojí
jizvou.
zástin – je mikroskopická metoda určování druhů bakterií (např. Treponema
pallidum)
41
slovníček
bakteriální onemocnění
E-K
eflorescence – obecný název pro kožní projevy (výkvětek); dělí se na primární a
sekundární. Více naleznete na konci slovníčku.
edém – otok
endemické – místní, trvale se vyskytující jen v určitém místě
elefantiáza – je zhrubění a ztluštění kůže většinou následkem městnání mízy –
lymfy (lymfedém)
epidemie – výskyt nemoci v určité skupině lidí nebo regionu, který přesahuje běžný
výskyt v takto definované oblasti a čase
epitel – krycí tkáň, výstelka dutiny v orgánech, svrchní vrstva tkáně. Např. slizniční
epitel, který má ochrannou funkci
eroze – poškození kůže, které zasahuje jen do pokožky, někdy i oděrka (exkoriace)
erytém – červené zbarvení kůže způsobené rozšířením krevních cév a zvýšeným
prokrvením
exantém – vyrážka, výsev eflorescencí, který postihuje určitou plochu kůže.
fimóza – zúžení předkožky, která nejde přetáhnout přes žalud. Částečná f. – lze
přetáhnout v neztopořeném stavu, úplná f. – nelze zcela přetáhnout nikdy. Řeší se
chirurgicky.
fuzobakterie – anaerobní bakterie, které se běžně vyskytují ve střevech
gangréna – sněť – nekrotický rozpad tkáně vysycháním, hnilobou, působením
bakterií
glans penis – žalud
granulom – nakupení zrníček tkáně s velkými mnohojadernými buňkami a bílými
krvinkami
granulamatózní – charakteristický výskytem granulomů
HAV – zkr. pro hepatitis A virus
HBV – zkr. pro hepatitis B virus
HPV – zkr. pro human papiloma virus – lidský virus, který napadá především kůži a
sliznice. Má přes 60 druhů a způsobuje četná onemocnění. K jeho projevům patří
bradavice, kondylomy, papilomy. Onemocnění může vést až ke karcinomu. Virus
nelze izolovat.
HSV – zkr. pro herpes simplex virus, o kterém píšeme v samostatné kapitole
intertigo – opruzení
inguina – tříslo
Kaposiho sarkom – (čti Kapošiho) – nádorové kožní onemocnění, dnes nejčastěji u
nemocných AIDS. Projevuje se červenofialovými uzly v kůži. Postiženy bývají i vnitřní
orgány. Pojmenován po rakouském dermatologovi maďarsko-židovského původu
Kaposi Moritzovi.
karcinom – rakovina - zhoubný nádor vznikající z epitelu
katetrizace – cévkování, zavedení umělé hadičky do močového měchýř
kortikoidy (kortikosteroidy) – léčiva podobná hormonům kůry nadledvin. Mají
protizánětlivý, protialergický a imunosupresivní účinek. Podávají se u chorob, u nichž
je nutné tlumit nadměrnou činnost imunitního systému a mírnit symptomy. Tlumí
příznaky, avšak nikdy skutečně neléčí. Dlouhodobé užívání má silné vedlejší účinky.
Po přerušení léčby se nemoc může vrátit.
40
Chlamydie
Proktitida
Při nechráněném sexuálním styku do konečníku může být chlamydie původcem
zánětu konečníku nebo dokonce i předstojné žlázy, jejíž zánět bývá jinak spíše vzácný.
Inkubační doba chlamydiových infekcí je 1-2 týdny.
Přenosnost chlamydií je velmi vysoká, odhaduje se vyšší než u kapavky a v
posledních letech velmi stoupá nárůst těchto onemocnění zejména u nás a v západní
Evropě.
Léčba: vzhledem k závažnosti možných komplikací neléčené chlamydiové infekce je
nutné speciální lékařské vyšetření (venerologické nebo urologické). Základním
předpokladem úspěšného vyléčení je vyšetření a případná léčba obou (všech)
sexuálních partnerů! Pozor: i když člověk nemá žádné potíže, neznamená to, že není
chlamydiemi infikován a může být infekční!! Onemocnění se léčí antibiotiky nebo
chemoterapeutiky se specifickým dávkováním, obvykle zvýšeným.
Na fotografii vlevo je
trachom. Trachom se
běžně vyskytuje spíše v
tropech.
Vpravo zánět děložního
čípku způsobený
chlamydiemi.
Na fotografiích z
mikroskopu vidíte
chlamydii trachomatis původce chlamydiové
uretritidy.
Chlamydiální
cervicitida na děložním
čípku u ženy.
5
bakteriální onemocnění
slovníček
Kapavka
A-D
Kapavka je pohlavní nemoc, způsobená bakterií Neisseria gonorrhoea (gonokok)
(viz obrázek).
Gonokok infikuje sliznici močopohlavního ústrojí člověka (močová trubice u obou
pohlaví, u žen čípek), dále sliznici nosohltanu, konečníku a oční spojivku (extragenitální
kapavka). Vzácně může postihnout i klouby (tzv. metastatická kapavka).
U neléčené nebo nedostatečně laicky léčené kapavky pak může být průběh
onemocnění komplikován postižením dalších orgánů s možnými trvalými následky
(např. poruchy plodnosti apod.).
Klinické příznaky se liší u obou pohlaví, proto mluvíme o mužské a ženské kapavce.
U mužů vyvolává gonokok na sliznici prudký akutní zánět s výraznými potížemi. U žen
naopak může být infekce zcela bez příznaků (asymptomatická). Akutní kapavka, není-li
řádně vyléčena, přejde do vleklého - chronického stadia s minimálními příznaky, avšak s
postupným šířením na další orgány močopohlavního systému. U mužů je možnou
komplikací neléčení kapavčité infekce zánět prostaty a semenných váčků, zánět
nadvarlete (kapavčitá epididymitida).
U žen vyvolává gonokok gynekologické záněty (adnexitis).
Na fotografi
z mikroskopu
jsou gonokoky
bakterie
Neisseria
gonorhoeae.
Z ústí
močové
trubice
pozorujeme
typický
žlutozelený
výtok.
Vlevo zarudnutí a
zduření okolí ústí uretry
na žaludu způsobené
podrážděním hnisavým
výtokem. Vpravo
kapavčitá tonsilitis.
Z ústí močové trubice
pozorujeme typický žlutozelený
výtok. Otvor močové trubice je
zduřelý a zarudlý, častá je
balanitida nebo zánětlivá
fimóza.
6
Některé termíny, které v textu opakovaně používáme, nebylo možno nahradit,
abychom se nedopustili významových nepřesností. Zde je jejich slovníček:
antigen – látka, kterou je tělo na základě její struktury schopno rozeznat jako cizí a
je schopno proti ní vyrobit protilátky. Jako antigeny se v krvi chovají cizí látky,
bílkoviny, mikroorganismy a jiné krevní skupiny.
anaerobní bakterie – bakterie žijící v prostředí bez přítomnosti kyslíku, který je pro
ně často smrtící. Anaerobní bakterie běžně nacházíme ve střevech, v přírodě pod
vodní hladinou.
anus – řiť, otvor, kterým končí trávicí trakt
antibiotika – zkr. ATB, látky, které zastavují růst bakterií a jiných mikroorganismů –
chlamydií a mykoplazmat nebo je ničí. Baktericidní antibiotikum přímo ničí, kdežto
bakteriostatické zastavuje růst a množení. Dnes se vyrábějí synteticky. Nejdůležitější
skupiny antibiotik jsou peniciliny, tetracykliny, cefalosporiny, makrolidová ATB
(erytromycinová řada), aminoglykosidy, chinolony, peptidová řada. Širokospektrá
antibiotika se používají u onemocnění, u nichž neznáme druh původce. Při
nedodržení léčebného režimu a dávkování hrozí riziko vzniku rezistence dané
bakterie vůči ATB, což pak může ohrožuje další nemocné, kteří se jí nakazí. Obdobou
antibiotik jsou chemoterapeutika.
antimykotika – léky působící proti houbám a plísním
asymptomatický - bezpříznakový
atrofie – zmenšení a chřadnutí orgánu (např. kůže) v důsledku špatné výživy či
nemoci. Atrofovaná kůže je snadno řasitelná a prosvítají jí cévy.
bakterie – bakterie je jednobuněčný organismus. Buňka bakterii je primitivnější než
buňka rostlin a živočichů. Na rozdíl od viru obsahuje i tzv. buněčné organely, které jí
umožňují vlastní metabolické pochody, život a množení nezávisle na hostiteli, pokud
má příznivé podmínky. Bakterie, která způsobuje nemoci, se nazývá patogenní.
bakterie gramnegativní a grampozitivní – klasifikační kritérium bakterií.
Bakterie je obarvena krystalovou violetí a Lugolovým roztokem. U gramnegativních
bakterií je obarvení možné odstranit organickými rozpouštědly (líh), kdežto
grampozitivní bakterie barvivo zadržuji. Tento jev určuje složení buněčné stěny.
Grampozitivní bakterie ji mají tvořenou silnou vrstvou mureinu, gramnegativní také,
ale ještě ji mají obalenou vnější třívrstevnou membránou z proteinů, liposacharidů a
lipoproteinů.
balanitida – zánět žaludu
balanoposthitis – zánět žaludu a předkožky penisu (lat. balanos – žalud
benigní – nezhoubný. Používá se k označení onemocnění, které nevede k těžšímu
poškození organismu a smrti a má tendenci na vyléčení. Opak je maligní.
bradavice – synonymem je termín veruka, drobný kožní výrůstek vzniklý růstem
buněk pokožky
defekace – vylučování stolice, kakání, velká potřeba
degenerace – úbytek až ztráta specializované funkce buněk, tkáně či orgánu.
Změněný orgán není schopen plné funkce.
demence – chronický a trvalý úbytek duševních funkcí a schopností člověka. Klesá
rozpoznávací schopnost a inteligence.
39
ostatní onemocnění
bakteriální onemocnění
Exotická onemocnění
Tato publikace obsahuje popisy všech hlavních venerických onemocnění. Některá jsou
obzvláště významná u homosexuálů, jiná se v podmínkách mírného klimatického pásu a
v České republice prakticky nevyskytují. Přesto existuje riziko, že se sem kvůli
cestovnímu ruchu někdy vrátí, nebo budou nově zavlečeny.
Buďte proto velmi opatrní při výběru náhodných sexuálních partnerů. Samozřejmě
vám doporučujeme, abyste žádné náhodné sexuální známosti nevytvářeli, ale je to jen
na vás. Máme na mysli zejména atraktivní cizince snědé či černé pleti, kteří mohou
znamenat slib nevšedního sexuálního zážitku.
Pokud vás zláká nabídka na sexuální dobrodružství při cestách v zahraničí, je třeba si
uvědomit, že výskyt STI je ve zbytku světa skoro vždy větší než u nás a že riziko tedy
stoupá!
Upozorňujeme, že některé země, s nimiž máme vízovou povinnost, vyžadují před
vstupem(zejména při dlouhodobém pobytu) potvrzení o HIV negativitě ve formě
mezinárodního certifikátu, který vám vystaví hygienická stanice. Jedná se např. o
Rusko, USA, Saudskou Arábii, Čínu.
V rozvojových zemích jsou hepatitidou B a C nemocné milióny lidí a pokud nejste
očkováni, vyvarujte se tělesnému kontaktu s domorodým obyvatelstvem. V některých
státech Afriky, např. v Botswaně, je přes 50 % populace HIV pozitivních a jako jediná
bezpečná sexuální aktivita se jeví pouze masturbace. V těchto zemích je stále možná
nákaza i při lékařských zákrocích – ošetření zubů, chirurgických zákrocích a transfuzi.
Pokud však přes všechna naše doporučení došlo k situacím, které jsou z hlediska
přenosu STI a HIV nebezpečné, požádejte po návratu svého lékaře o preventivní
prohlídku. Všechny nemoci mají své příznaky, a proto nelze chtít po lékaři “testy na
všechno”. Nezapomínejte na inkubační dobu, po níž se projevují první příznaky, v
případě testů na HIV minimálně 2, raději však 3 měsíce.
Výpis nemocí, které se u nás vůbec nevyskytují, avšak při překročení hranic se s nimi
můžete setkat už i v Evropě:
Granuloma inguinale
Lymfogranuloma venereum
Ulcus molle (měkký vřed - viz obrázek vpravo)
virus Ebola
Do desítek případů ročně se u nás vyskytují:
Giardiáza
Amebiáza
Kapavka
Kapavka u muže se projevuje následovně:
Akutní přední se projevuje akutním hnisavým zánětem močové trubice po inkubační
době 5-7 dní. Objevuje se bolest a pálení při močení (dysurie) a silný hlenohnisavý
zelenožlutý výtok. Otvor močové trubice je zduřelý a zarudlý, častá je balanitida nebo
zánětlivá fimóza. Neléčený akutní průběh postupně slábne a přechází ve vleklý se
slabým výtokem či ranní kapkou v močové trubici nebo je i bezpříznakový.
Akutní zadní kapavka vzniká při přestupu infekce z močové trubice za zevní svěrač
močového měchýře do ústí semenných vývodů prostaty, semenných váčků a
chámovodů. Šíření infekce v těchto lokalizacích je usnadněno zátěží organizmu.
K příznakům patří nucení na močení, bolestivost při ukončení močení, v moči může
být příměs krve. U neléčených forem zadní kapavky později dochází
k infekci prostaty a objevují se bolesti oblasti rekta. Ve večerních hodinách tělesná
teplota přesahuje 38 °C. Může být přítomna i bolestivá defekace. Další komplikací může
být postižení semenných váčků, kde destrukce epitelu pak může vést k závažným
poruchám plodnosti. Zánět se projevuje bolestmi vystřelujícími do zad a do stehen a
střev. Výsledkem je neplodnost.
Postižením nadvarlete vzniká kapavčitá epididymitida, která bývá jednostranná.
Projevuje se celkovými příznaky, horečkou, zarudnutím a bolestivým asymetrickým
zduřením šourku.
Rektální kapavka bývá u homosexuálních mužů při análním pohlavním styku. Může
probíhat asymptomaticky, svěděním kolem konečníku, bolestmi při vyprazdňování
stolice, ve které může být hnis či může samovolně vytékat. Proti nákaze spolehlivě
ochrání kondom. Výron semene do konečníku ještě zvýší riziko nákazy jak kapavkou, tak
jinými STI, zejména HIV. Rektální kapavka způsobená přenosem při rimmingu je
nepravděpodobná.
Faryngeální kapavka postihuje sliznici nosohltanu. Vyskytuje jako důsledek
nechráněného orálně – genitálního sexu. Typické je zarudnutí a otok sliznice úst a
hltanu. Možné jsou i lehké zažívací obtíže. Ochranou proti nákaze při orálně-genitálním
styku je používání kondomu a vyhnutí se jakémukoliv kontaktu s tělními tekutinami.
Kapavčitý výtok může připomínat tzv. kapičky touhy, ale obvykle zapáchá a je zakalený.
Kapavčitý výtok je hlavní transportní médium gonokoků a je vysoce infekční.
Krevní cestou se vzácně může zanést do velkých kloubů a vyvolat onemocnění
pohybového aparátu, srdce, duhovky, mozkových plen a kůže. Tzv. metastatická
kapavka. Je vzácná, ale při bolesti velkých kloubů u mladých lidí je třeba na ni myslet.
O těchto infekcích a onemocněních se dočtete na
serveru www.004.cz pod doménou http://zdravi.004.cz
38
Inkubační doba je 2 až 8 dní. U mužů se většinou objevují akutní příznaky mezi 2. až
5. dnem.
7
bakteriální onemocnění
ostatní onemocnění
Kapavka
Balanatida - Chronické a vzácnější formy
Možnosti léčby: Léčba je povinná, zpravidla probíhá ambulantně, antibiotiky,
komplikovaná za hospitalizace. Při správné léčbě je nemocný zcela vyléčen. Neodborná
léčba a samoléčení může vést k výše uvedeným komplikacím a k ohrožení dalších lidí.
Nejvíce však takový člověk ohrožuje sebe. Kapavka je pohlavní nemoc a infikovaný
člověk je tak povinen podrobit se léčbě na dermatovenerologickém (kožním) oddělení a
dispenzarizaci (včetně tzv. depistáže) trvající 6 měsíců. Při nedodržení tohoto režimu a
případném vědomém nakažení jiné osoby může být trestně stíhán.
Cílem dispenzarizace (sledování) je dokonalé vyléčení choroby a zabránění jejímu
šíření. Nemocný je za tuto dobu po léčbě 3x vyšetřen v týdenních intervalech. Je-li
vyšetření negativní, je vyléčen. Průkaz kapavky se provádí laboratorně pomocí
bakteriologické kultivace. Dále je opakovaně povinně odebrána krev k vyloučení syfilis po 3 měsících po léčbě. K nákaze touto nejzávažnější pohlavní chorobou mohlo dojít
současně s kapavkou, stejně tak i jinými STI (HIV, hepatitidy, chlamydiové,
mykoplasmatické infekce atd.). I tato onemocnění je třeba vyloučit.
Přenos: pohlavním stykem genitálním, orálním i análním. Tato bakterie je velmi citlivá
na zevní prostředí a dezinfekční prostředky, jejichž působením rychle hyne. K
nepohlavnímu přenosu může dojít výjimečně při nedodržení hygienických pravidel
bezprostředně znečistěnými vlhkými předměty - jako ručníkem, žínkou, spodním
prádlem. Kapavka se může přenést i líbáním a projevit se jako kapavčitá tonsilitis.
Prevence spočívá v důsledném používání kondomu. V případě nechráněné felace a
jiného nechráněného orálního styku dojde k nákaze a projevům nejprve v ústech,
později se projeví výtokem z uretry. Při zjištění těchto varovných signálů majících
souvislost s pohlavním stykem, s partnerskou nevěrou, rizikovém pohlavním styku náhodné, neznámé kontakty, nechráněné pohlavní styky - je třeba ihned vyhledat
dermatovenerologa, který provede venerologické vyšetření, stanoví diagnózu, léčí a je
pouze v jeho kompetenci vyhledání a vyšetření sexuálních kontaktů. Do doby stanovení
diagnózy je třeba se vyvarovat pohlavního styku. Jakékoliv snahy o samoléčení či
podcenění příznaků může situaci později ze zdravotního hlediska jen komplikovat a
napomáhat šíření infekce.
Kapavčitá pharyngotonsillitis je snadno
zaměnitelná se zánětem
hltanu a mandlí, který je
obvykle způsobem
streptokoky. Případná
běžná léčba orálními
antiseptickými přípravky
krátkodobě mírně potlačí
příznaky, ale kapavku
nevyléčí.
8
Chronická balanopostitida - Balanoposthitis chronica
Chronické záněty žaludu a předkožky mají velké množství příčin. Nejčastějšími jsou
smíšená nevyvážená bakteriální flóra, kvasinky, dráždivé vlivy, případně alergie.
Vzácnější formy balanitidy:
Balanitis ulcerosa je těžší forma s bolestivými erozemi a vředy. Je zapříčiněna
smíšenou anaerobní flórou, fuzobakteriemi a může postupně dospět do akutní
gangrény penisu. Gangréna neboli sněť je nekrotický (nekróza - odumírání) rozpad
tkáně, v tomto případě žaludu.
Určení příčiny akutního zánětu žaludu a předkožky je velmi důležité. Ten může být, jak
již bylo uvedeno, způsoben závažným onemocněním, jako je např. syfilis nebo kapavka,
může být komplikací oparu (herpes progenitalis) nebo příznakem cukrovky (opakující se
kvasinkové balanitidy) atd. Zúžení předkožky (fimóza) přispívá k udržování zánětlivých
změn a je častou příčinou potíží při pohlavním styku.
Balanitis erosiva circinata je formou chronické balanitidy, která se vzácněji
objevuje u mladších mužů. Je vyvolaná smíšenou mykobakteriální infekcí a bývá
součásti tzv. Reiterova syndromu. Červené okrouhlé eroze splývají do okrouhlých
červených ložisek s šedavými okraji. Subjektivně jsou svědivé a bolestivé.
Balanitis circumscripta chronica benigna plasmocellualris (Balanitis
Zoon).
Jsou chronické ostře ohraničené skvrny červenohnědé barvy na žaludu a předkožce u
starších mužů. Jejich původ je nejasný. Nejde o prekarcenózu a je třeba je odlišit od
rakoviny.
Balanitis xerotica obliterans (lichen sclerosus et atrophicus).
Nepříliš vzácné onemocnění. Projevuje se progresivními atrofickými změnami na
žaludu a předkožce, kde může vést k fimóze, srůstům. Snížená pružnost kůže vede k
bolestivým puklinám. Toto onemocnění je tzv. prekanceróza (na jejím podkladě může
vzniknout rakovina). Léčba je místní nebo chirurgická (obřízka).
Balanitis candidomycetica. Zde
jsou obzvláště dobře patrné
povlaky šedobílého sekretu
Vzácnější forma
balanitis
circinata.
Balanitis ulcerosa
zapříčiněná bakterií
původce syfilis. Primární
vřed s balanitis.
37
ostatní onemocnění
bakteriální onemocnění
Balanitida - Akutní formy
Akutní balanopostitida - Balanoposthitis acuta
Začíná jako zarudlé, často svědivé ložisko na žaludu nebo vnitřním listu předkožky
(prepucia). Zarudnutí s prosáknutím se postupně šíří na celý žalud a vnitřní list
předkožky, subjektivně svědí, pálí a bolí.
Zánětlivé změny někdy vedou ke vzniku erozí až vředů. Častý je výrazný otok
předkožky. Vlivem zánětu a dráždivého účinku hnisavého sekretu vzniká zánětlivá
fimóza (zúžení předkožky s nemožností přetáhnutí přes žalud.) Opačným případem je
parafimóza, tzv. “španělský límec” - stav, kdy staženou předkožku nelze pro zduření
vrátit zpátky přes žalud a zaškrcuje tak žlábek pod žaludem (sulcus coronarius). Tuto
situaci je nutné ihned řešit a vyhledat lékaře, nejlépe urologa. Hrozí totiž porucha
krevního zásobení penisu s trvalým poškozením! Nejčastějšími příčinami akutní
balanitidy a balanopostitidy jsou infekce, traumatizace, iritační (dráždivé) vlivy,
kontaktní alergie. Dráždit mohou běžné hygienické a kosmetické prostředky – mýdla,
tělová mléka, látky obsažené v lubrikačních gelech a látky, jimiž jsou lubrikovány
kondomy s jejich antikoncepčními látkami aj. Řada z nich může být i kontaktními
alergeny.
Kvasinková balanopostitida – (Balanoposthitis candidomycetica)
Je velmi častá a mívá typický klinický obraz nejprve s drobnými červenými pupínky a
bělavými puchýřky. Stržením puchýřků vznikají silně svědící a pálící eroze s límečkovitým
olupováním, macerací a otokem. Typický je hustý bělavý sekret na povrchu zduřelé,
zarudlé a erodované kůže žaludu a předkožky. To je provázeno intenzivním svěděním a
pálením. Velmi častá je u diabetiků.
Léčba: Léčba závisí na příčině balanopostitidy. U mírných a neinfekčních forem stačí
léčba místní (obklady, koupele, krémy, lotia, zásypy atd.), u závažnějšího infekčního
zánětu je nutná léčba celková (antibiotika a antimykotika). Někdy je nutná i obřízka.
Důležitá je proto u gayů dobrá hygiena po análně-genitálním i orálním styku, kdy
nebyl použit kondom. Patogenní mikroorganismy se vyskytují běžně ve stolici i v ústní
dutině, a proto bychom měli penis po styku umýt baktericidním mýdlem. A to zejména
tehdy, pokud nebylo při styku použito dostatečné množství lubrikantu. Vzniklé oděrky
na žaludu jsou vstupní branou pro tisíce bakterií.
Balanitida nebo balanopostitida (zejména s erozemi a vředy na genitálu) by měla být
vždy vyšetřena specialistou, nejlépe dermatovenerologem (kožním lékařem) nebo
urologem. Samoléčitelství zpravidla vede ke komplikacím, ale i následným
diagnostickým potížím.
Příčinu nemoci totiž zjistíme přesně až na základě mikrobiologického, případně
sérologického či jiného speciálního vyšetření, bez něhož nemůže být stanovena
diagnóza a tudíž ani zahájena účinná léčba, která dotyčného úplně vyléčí bez komplikací
a rizika trvalých následků.
Syfilis
Syfilis (lues, příjice) je chronické infekční, celkové onemocnění, které probíhá ve
třech stadiích, kdy se střídá období klinické manifestace a období bezpříznakové,
latentní. Celkem vyčleňujeme 3 fáze, které jsou charakteristické svými příznaky.
Příjice se projevuje pestrou škálou příznaků, schopností napodobit celou řadu
nemocí. Může postihnout kterýkoliv orgán nebo tkáň. Neléčená nebo nedostatečně
léčená může být v pozdním stadiu příčinou úmrtí či invalidity pacienta (postižení
srdečně - cévního aparátu, centrálního nervového systému, kůže, kostí apod.).
Průběh infekce rozdělujeme na období časné (syphilis recens - do 2 let od
infekce) a pozdní syfilis. Podle způsobu nákazy dělíme pak na syfilis získanou
(akvírovanou) a vrozenou (kongenitální či syphilis congenita).
Původcem syfilidy je bakterie spirálovitého tvaru- spirocheta Treponema pallidum.
Tato bakterie je infekční pro člověka a je jeho jediným hostitelem v přírodě.
Treponema pallidum je velmi citlivá na zevní vlivy, ničí ji i zředěné roztoky běžných
dezinfekčních prostředků. Syfilis je pohlavní infekce a vztahují se na ni přísná
epidemiologická opatření dle zákona.
Počet nakažených za rok v ČR v posledních letech stále stoupá.
Toto je fotografie z předpenicilínové doby, kdy byl syfilis
smrtelnou chorobou. Nemocný mladík s terciální formou
syfilis. Bakterie destruují tkáň a mozek. Dotyčný již jistě trpí
silnou demencí a může mít postižené smysly.
Na fotografiích vpravo
vlevo a vlevo dole je
primární syfilitický vřed
na penisu.
Na fotografii vpravo je
jeden ze symptomů
sekundární syfilis exantém na dlaních.
Včasná návštěva odborného lékaře bez předchozích laických léčebných pokusů, je
základním předpokladem vyléčení (nejen) tohoto onemocnění!
36
9
bakteriální onemocnění
ostatní onemocnění
Syfilis
I. Primární syfilis - Časná syfilis (syphilis recens):
První fáze onemocnění začíná v místě vstupu infekce do těla. To může být např.
drobná oděrka na sliznici genitálu. V místě průniku (nejčastěji na genitálu, možná je i
lokalizace na rtu) se objeví za 2-4 týdny nebolestivý tvrdý vřed. Má špekovitou barvu s
tuhým okolím i otokem předkožky u muže. Ze spodiny vředu lze seškrábnout velmi
infekční materiál s živými treponematy. Spolu s vředem dojde k nebolestivému zduření
tříselných uzlin (je-li vřed např. na rtu, pak zduří krční uzliny.)
Vřed se spontánně za 4-6 týdnů zhojí. Vzácně se mohou objevit nevýrazné celkové
příznaky.
II. Sekundární syfilis
Odhojený vřed zanechá jizvu, infekce však postupuje mízní cestou do mízních
přilehlých uzlin a šíří se do celého organismu. To se projeví tzv. exantémem, což je
vyrážka (často velmi nevýrazná) v embolizační lokalizaci - nejvíce patrná na trupu.
Exantém během několika týdnů zmizí a může se opakovat. Současně dochází k
nebolestivému zduření uzlin na krku, v podpaží, v tříslech (tzv. generalizovaná
skleradenitida). V ústní dutině se tvoří bílé plošky, též infekční - syfilitická angina.
Pro druhé stadium syfilis jsou charakteristické další kožní projevy. Condylomata lata
(nikoliv condylomata accuminata, což jsou virové bradavice) v místech vlhké zapářky
(třísla, podpaží) v podobě páchnoucích, mokvajících výrůstků (vegetací). Jsou vysoce
infekční. V ústní dutině se tvoří bělavé plošky, též infekční. Na kůži se dále tvoří různé
vyrážky připomínající různé kožní choroby. V tomto dvouletém období časné syfilis se
mohou střídat období příznaků i období bezpříznaková (latence).
Zhruba po dvou letech všechny příznaky mizí a onemocnění přechází do pozdní
latentní fáze, kdy lze diagnózu stanovit pouze krevními testy. To však není známkou
ústupu choroby. Naopak. Syfilis postupuje dále a přechází ve třetí, nejzávažnější
stadium, postihující různé orgány specifickým zánětem.
Balanitida
Balanitis a balanoposthitis – záněty žaludu a předkožky
Balanitis je zánět žaludu penisu (lat. glans penis), často spojený se zánětem vnitřního
listu předkožky tzv. - balanoposthitis. V projektu prevence sexuálně přenosných chorob
se v jednotlivých kapitolách setkáte se zmínkou, že uvedený patogen způsobuje záněty
či různé vyrážky v oblasti žaludu a předkožky. Tuto problematiku zde proto shrnujeme v
následující kapitole.
Balanitidy mají nejrůznější příčiny:
1. Neinfekční - trauma, vrozená fimóza, mechanické a chemické dráždění, např.
masturbace s nevhodným lubrikantem, dráždění spodním prádlem se zbytky pracího
prostředku.
2. Infekční: přemnožená mykoticko-mikrobiální flóra: zejména kvasinky (kandidy),
streptokoky, stafylokoky, gram. negativní bakterie. Dále např. syfilitický vřed (I. stadium
syfilis, Treponema pallidum), herpes simplex (HSV virus - opar na genitálu), měkký vřed
(Haemophylus ducreyi), svrab (roztoč Sarcoptes scabiei). Původcem balanitidy může
být dráždivý účinek hnisavého výtoku z močové trubice u kapavky a infekcí vyvolaných
Chlamydii trachomatis, genitálními mykoplazmaty, trichomonádami atd.
Výskyt: Onemocnění je častější u diabetiků - především kvasinkové balanitidy, u
nemocných s AIDS a osob se sníženou imunitou či s nízkou úrovní hygieny apod.
Na obou obrázcích
vidíte Balanitis
candidomycetica.
Vlevo s drobnými
červenými papulami.
Ty mohou být
doplněny bělavými
puchýřky.
III. Terciární syfilis - pozdní syfilis (syphilis tarda)
Je nejméně nakažlivá pro okolí, neboť organismus uzavřel treponemy do
ohraničeného chronického zánětu a infekce je omezena na některý orgán. Rozpadem
zánětlivého ložiska vzniká tzv. syfilitické gumma (nekrotická vazká hmota). Pro toto
stadium je 5-20 let po primární infekci typické postižení především centrálního
nervového systému, srdce a kardiovaskulárního systému, kostí a kloubů.
Rozlišujeme akutní a chronické formy:
K typickým změnám dochází na aortě (aneurysma-výduť). Zánět destruuje nosní
přepážku, perforuje tvrdé patro, zánětem jsou postiženy kosti, je postižena nervová
tkáň, což vede k příznakům neurologickým (tabes dorsalis, postižení hlavových nervů,
obrny, neschopnost chůze) a psychiatrickým (poruchy řeči, bludy, demence, ústící do
obrazu tzv. progresivní paralýzy s celkovým rozpadem osobnosti).
Toto stadium naštěstí v dnešní době nevídáme, ale bylo zcela běžné v uplynulých
staletích. Trpěla jím a zemřela na ně řada význačných osobností.
Vzhledem k současnému výraznému vzestupu tohoto onemocnění však nelze vyloučit,
že se s ním budeme po letech opět setkávat.
10
Akutní formy
Akutní infekční balanopostitida - Balanoposthitis acuta infectiosa
Vzniká často u osob s nedostatečnou hygienou vlivem dráždivého účinku smegmatu a
špíny, s následným pomnožením bakteriální (fuzobakterie ze střev, gram-negativní
tyčky, streptokoky a stafylokoky atd.) a mykotické (kvasinky) flóry.
35
ostatní onemocnění
bakteriální onemocnění
Choroboplodné střevní organismy
V posledních letech se seznam sexuálně přenosných nemocí rozšířil o nové choroby,
jejichž hlavními projevy jsou střevní záněty, které se vyskytují a staly se doménou
převážně u mužů mající sex s muži. Moderní výzkum vnesl nové světlo do problematiky
shigellózy, salmonelózy a zjistil i další příčiny průjmových nákaz, např. Campylobacter.
Jedná se samozřejmě o organismy, které se šíří především výkaly při análních
praktikách. U homosexuálních mužů se to týká aktivních i pasivních sexuálních praktik.
Patří sem i technika dráždění okolí análního otvoru jazykem, tzv. rimming. Následná
soulož do úst po souloži do konečníku rovněž vede k přenášení některých střevních
infekcí.
Jedná se o bakterie rodu Shigella, Salmonella a Campylobacter, které mají četné
podskupiny. U gayů tak mohou vznikat záněty konečníku a tlustého i tenkého střeva,
někdy s těžkými místními i celkovými příznaky.
Pokud máte podezření na tato onemocnění, patří tato problematika do interního a
infekčního lékařství. Je třeba začít návštěvou vašeho praktického lékaře a výtěrem z
konečníku.
V současnosti jsou u nás a ve většině civilizovaného světa sanitárně-hygienické
podmínky na takové úrovni, že hlavní cestou přenosu mnoha infekčních nemocí se
stávají především pohlavní styky.
Pro gaye bychom zdůraznili riziko zánětu žaludu a předkožky, které hrozí při
nedostatečné hygieně po análním styku. Rizikem jsou tzv. anaerobní fuzobakterie, které
jsou součástí běžné bakteriální flóry. Ty mohou být i původcem uretritidy.
Prevencí je DOSTATEČNÁ HYGIENA po análním styku. Penis a řiť umyjte
bakteriálním mýdlem po každém styku!
K dalším chorobám střev patří infekce způsobené prvoky, a to lamblie střevní a
měňavka úplavičná. O těchto 2 onemocněních se dočtete na stránce
http://STI.004.cz.
Oba dva prvoci se stále častěji přenášejí sexuálně prostřednictvím výkalů a způsobují
prudké záněty tenkého střeva. Tímto přenosem trpí ve vyspělých zemích především
homosexuální muži.
Vlevo je chronická forma
Balanitis Zoon způsobená
smíšenou anaerobní florou.
Vpravo zánět vnitřního listu
předkožky tzv. postitida
nejasné etiologie po
nechráněném análním styku.
34
Syfilis
Přenos je téměř výhradně pohlavním stykem. Infekční je I. a II. stadium choroby. Asi
5 % případů je infikováno jinou než pohlavní cestou. Mezi ně patří přenos z matky na
dítě (vrozená syfilis). Vstupní branou pro Treponemy od infikovaného člověka může být
kůže a sliznice kdekoliv, nejčastěji však v oblasti pohlaví a ústní dutiny v závislosti na
způsobu intimního styku.
Vzácně může dojít k přenosu infekce kontaminovanými předměty (např. jídelní
příbory, sklenice). Teoreticky možný je i přenos krevní transfuzí - teoreticky proto, že
každý dárce krve je testován.
Inkubační doba je v rozmezí 10-90 dnů, nejčastěji 3 týdny.
Stanovení diagnózy syfilis:
Diagnóza může být stanovena jednak:
a) mikroskopickým průkazem Treponema pallidum v 1. nebo ve 2. stadiu syfilis (z
vředu, z některých uvedených projevů 2. stadia).
b) speciálními testy z krve, což je možné prakticky ve všech stadiích.
Pro včasné stanovení diagnózy a tak i zahájení léčby je nutné, aby jakýkoliv vřed na
genitálu byl co nejdříve vyšetřen dermatovenerologem, který provede mikroskopické
vyšetření v tzv. zástinu. Do té doby nesmí být vřed jakkoliv ošetřován, protože necíleně
zevně, či celkově podané léčivo (např. antibiotikum) syfilis nevyléčí, ale zato znesnadní
nebo znemožní velmi cenný přímý průkaz původce syfilis - Treponema pallidum.
Onemocnění pak navíc může probíhat netypicky a tím se rozpoznání syfilis i samotné
zahájení léčby zbytečně zpozdí.
Není-li přítomen žádný z projevů syfilis, provádí se testy z krve nebo z mozkomíšního
moku. Odběr testů na syfilis lze provést kdykoliv. U některých skupin populace (dárci
krve, těhotné ženy apod.) se testy provádějí i v rámci tzv. screeningu. Zhodnocení testů
provádí příslušná dermatovenerologická pracovitě (oddělení nebo kliniky) ve spolupráci
s Národní referenční laboratoří pro syfilis v Praze.
Léčba: Syfilis je pohlavní choroba, a proto je zákonem stanoven léčebný režim i
povinná dlouhodobá dispenzarizace. Léčbu syfilis zajišťuje dermatovenerologické
lůžkové zařízení. Léčba probíhá v nemocnici na lůžku a spočívá v podání odpovídající
dávky antibiotika. Ke stanovení, léčbě a dispenzarizaci tak citlivé diagnózy, jako je syfilis,
má oprávnění lékař - dermatovenerolog. Všechny údaje tak podléhají velmi přísnému
lékařskému tajemství, což je důležité s ohledem na časté předsudky některých lidí vůči
syfilis.
Prevence: Základem je včasná diagnostika a léčba, spolupráce pacienta a vyšetření
všech sexuálních kontaktů nemocného dermatovenerologem. V případě, že jsou
infekční ložiska mimo oblast krytou kondomem, nemůže ani kondom vzniku nemoci
zabránit.
11
bakteriální onemocnění
Streptokoková onemocnění
Původcem nejrůznějších onemocnění jsou streptokoky, grampozitivní koky, tvořící
řetízky. Známe více než 70 druhů původců širokého spektra různě závažných infekcí.
Zatímco některé se na člověku vyskytují zcela přirozeně a jsou součástí bakteriální flóry
kůže a sliznic, existují pro člověka patologické druhy, z nichž nejvýznamnější jsou:
Streptococcus pyogenes (streptokok skupiny A)
Streptococcus agalactiae (streptokok skupiny B
Streptococcus pneumoniae (pneumokok)
Příznaky: Způsobují hnisavá onemocnění respiračního systému s řídkým hnisem,
zejména v krční oblasti. Patří sem i známá krční angína (tonzilitida), spála, pyodermie
(onemocnění kůže způsobené koky).
Výskyt: U obou pohlaví nacházíme streptokoky v ústech, respiračním systému,
hrtanu a kůži. Streptokoky se vyskytují často u žen ve vagině a děloze (7-20 % žen), což
může přinášet obrovské riziko pro novorozeně. U mužů se mohou vyskytovat v močové
trubici, moči, stolici a horních cestách dýchacích. Z výkalů se streptokok může přenést
do odpadních vod, a tak kontaminovat vodní nádrže.
Přenos: 3 % mužů mají streptokoky v uretře, odkud mohou být přeneseny orálně
genitálním sexuálním stykem do úst. Možný je též přenos při líbání a jiných orálně
genitálních aktivitách.
ostatní onemocnění
Uretritida
Uretritida je zánět močové trubice provázený výtokem, pálením a řezáním při
močení, někdy probíhající i asymptomaticky. U žen se diagnostikuje vzácněji vzhledem k
délce jejich uretry.
Neinfekční uretritidy mohou být zapříčiněny mechanickou a chemickou
traumatizací (katetrizací, instilací dezinfekčních roztoků, cizími tělesy, antikoncepčními
přípravky aj.). Častější jsou infekční příčiny, kde se kromě kapavky uplatňují nejrůznější
mikroorganismy, často smíšené infekce.
Nekapavčitá uretritida (urethritis non-gonorrhoica) je zánět močových cest, který
není způsoben bakterií Neisseria gonorrhoea, původcem kapavky. Vedle pojmu
nekapavčitá neboli negonokoková uretritida se používá jako synonymum termín
“Nespecifická uretritida - NSU”. Původců nakapavčité uretritidy je mnoho a jsou si velmi
nepodobní. Od prvoků po bakterie (včetně chlamydia trachomatis) až po urogenitální
mykoplasmatické infekce.
Původci NSU jsou označovány jako skupina L-organismů. Patří sem
mykoplazmy – Ureaplasma urealyticum a Mycoplasma hominis et genitalium
chlamydie – chlamydie trachomatis (sérotypy D-K)
Uvedené mikroorganismy hrají i rozhodující roli u tzv. postgonoroických uretritid,
které navazují na vyléčenou kapavku. Chlamydie způsobuje výtok i z konečníku – tzv.
proktitidu a výtok krční – tzv. faryngitidu.
Inkubační doba je krátká, 1-7 dnů.
Léčba je možná pomocí antibiotik. Při laboratorní kultivaci se zjišťuje citlivost na
základní typy antibiotik, které je pak možno cíleně předepsat.
Takto se laboratorně kultivují bakterie odebrané např.
při výtěru z krku. Na obrázku jsou v Petriho misce
Streptococus pyogens a enterokok. Substrát, na němž
rostou, se nazývá agar a je obohacen o živiny
specifické pro tyto bakterie.
Tonsilitis
způsobená
streptokoky. Na
obrázcích jsou
zduřelé, prosáklé
krční mandle s
čepy.
12
Příznaky: Někdy nepozorujeme žádné obtíže ani příznaky probíhajícího zánětu.
Typické jsou výtoky hnisu z močové trubice, ale i konečníku – zejména pokud došlo k
infikaci do konečníku z nechráněné anální soulože. Kolem ústí močové trubice může
povrch žaludu červenat, což poukazuje na zvětšující se rozsah infekce, jež dle původce
může vést k balanopostithis.
Zánět může zvyšovat pocit nutkání na močení. Při močení pociťuje nemocný pálení a
bolest. (dysurie). Moč může obsahovat krev a mít nezvyklou barvou (pozor na tmavou
moč – viz hepatitida). Rozsáhlé infekce zachvátí celý organizmus a pociťujeme celkovou
únavu a pocit chřipky. Během sexuálního vzrušení či styku působí uretritida ve
ztopořeném penisu bolest a ejakulace se stává nesnesitelně bolestivou.
Léčba: probíhá ambulantně, nutné jsou 2 - 3 návštěvy lékaře a kontrolní testy. Lékem
volby jsou antibiotika či chemoterapeutika dle citlivosti. Někdy jsou nutné velmi silné
dávky antibiotik a léčba tak patří vždy do rukou lékaře!!
Prevence: Pozor si dejte při análním i orálním sexu na bělavé nespermatické výtoky.
Veškeré tekutiny vytékající z penisu jsou transportním médiem pro nejrůznější
patogeny. Používání prezervativu bude redukovat riziko infekce, ale riziko není nulové.
Ani vzájemná masturbace není zcela bezpečná, neboť na rukou mohou ulpět infekční
agens.
33
prvoci
bakteriální onemocnění
Trichomoniáza
Erythrasma
Původcem trichomoniázy je prvok bičenka poševní (Trichomonas vaginalis). Je to
pohyblivý prvok se 4 bičíky a undulující membránou - viz obrázek.
Diagnostika infekce: Trichomoniáza patří mezi onemocnění přenosná pohlavním
stykem (STI). Je to onemocnění, které je nepříjemné zejména pro ženy, u nichž
vyvolává silně svědivý, hnisavý poševní výtok, ale i pro muže, neboť může vyvolávat
uretritidu – zánět močové trubice; jinak u mužů probíhá nákaza obvykle velice mírně
nebo zcela bez příznaků. Komplikací u neléčené chronické infekce však může být zánět
prostaty a semenných váčků. Trichomonádová nákaza, stejně jako všechny ostatní STI,
usnadňuje průnik HIV infekce. Mezi gay populací se může vyskytnout kvůli bisexuálnímu
chování.
Způsob přenosu je kontakt s vaginálními nebo uretrálními sekrety infikovaných osob
během pohlavního styku. Největší význam v procesu šíření této nákazy mají
asymptomatičtí nosiči trichomonád, tedy zejména infikovaní muži.
Inkubační doba je 4-20 dní, průměrná 7 dní.
Období nakažlivosti trvá po celou dobu infekce, což může u neléčených případů
představovat i několik let.
“Nevysvětlitelné” propuknutí trichomoniázy u partnerky často usvědčí muže z nevěry s
nakaženou milenkou, aniž by sám u sebe pociťoval jakékoliv potíže. Teprve silné potíže u
jím náhle nakažené partnerky odhalí jeho bezpříznakovou (asymptomatickou)
trichomoniázu, kterou si teprve společně s ní vyléčí.
Léčba je stejná jak u mužů, tak u žen: pomocí tablet, které se polykají. Může jít o
jednorázovou aplikaci léku. Nutná je současná terapie všech sexuálních partnerů
infikované osoby kvůli zabránění reinfekcí, což je základní zásada u všech STI. Po léčbě
se provádí u žen kontrolní vyšetření. Během léčby je nutná naprostá sexuální abstinence
obou partnerů až do ukončení terapie.
Prevence: používání kondomu zabrání přenosu trichomonád. Riziko přenosu při
orálně genitálním styku bez použití kondomu.
Vlevo chronický
zánět děložního čípku
způsobený neléčenou
trichomoniasis.
Vpravo fotografie
bičenky poševní.
32
Erythrasma je bakteriální infekce kůže, kterou způsobuje tyčinkovitá bakterie
Corynebacterium minutissimum příbuzná bakterii záškrtu. Je jí infikováno asi 20 %
populace a je normálně neškodná. Podmínkou vzniku erythrasmatu je teplo a vlhká
zapářka kůže, která vytváří bakteriím ideální životní podmínky; pak pronikají do vlhkostí
a traumaty narušené svrchní třetiny rohové vrstvy pokožky, což vede k rozvoji kožního
onemocnění.
K příznakům erythrasmatu patří především hnědočervená, mírně šupinatá, ostře
ohraničená skvrna až plocha v oblastech časté zapářky s kožními záhyby jako je krajina
tříselná, podpaží, pupek, mezi prsty nohou. Postižení může mírně svědit nebo být zcela
bez příznaků.
Diagnostika erythrasmatu spočívá v klinickém vzhledu, možná, ale ne nutná je
kultivace ze stěru. Je třeba odlišit od mykotické infekce a prostého opruzení (intertriga),
což se provádí pomocí Woodovy lampy. Postižená oblast fluoreskuje v ultrafialovém
světle výrazně korálově červeně.
Erythrasmu si můžete snadno splést s jinými typy opruzení, které mohou mít jiné
původce. Záměna je možná i s tineou inguinalis či kandidózou.
Výskyt erythrasmatu je vyšší v teplých klimatických pásech, především v tropech a
subtropech. Erythrasmatem trpí 4 % celosvětové populace. Náchylnější jsou lidé s
nadváhou, kteří se více potí. Výskyt erythrasmatu se zvyšuje s věkem a je častější u
černochů.
Léčba: Při těžších formách se užívá lokálně v gelu aplikovaná antibiotika nebo
perorálně erythromycin. Je možná celková léčba antibiotikem (erythromycin), běžnější
je léčba místní, spočívající v aplikaci např. imidazolových preparátů.
Přenos: Erythrasmatem se může nakazit každý, neboť výše uvedená bakterie
Corynebacterium minutissimum se běžně vyskytuje na kůži člověka, aniž by škodila.
Prevence: Především dobrá hygiena, redukce tělesné hmotnosti při obezitě,
používání antiperspirantů. Udržování kůže v suchu napomáhá čisté oblečení s dobrými
absorpčními vlastnostmi - především bavlna, v letních měsících či při cestách do
tropických a subtropických oblastí nedoporučujeme nosit oblečení z umělých vláken.
Na fotografii je oblast
třísel mohutně zasažená
tineou inguinalis. Vpravo
je podpaží
s projevy erythrasmatu.
Odlišení je na první
pohled velmi obtížné.
13
mykotické infekce
mnohobuněční paraziti
Kandidóza
Veš muňka
Kandidózy jsou infekce, patřící do skupiny nemocí přenášených pohlavním stykem
(STI), způsobené kvasinkou Candida albicans. Kandidy jsou přítomny na sliznici dutiny
ústní a tlustého střeva, kde se vyskytují zcela přirozeně jako součást mikrobiální flóry. Na
sliznici může vyvolat onemocnění, jestliže vláknité buňky začnou prorůstat sliznicí,
pronikají do tkání a vyvolají zánětlivou reakci s destrukcí tkáně.
Rozvoji infekce napomáhá snížení imunity, u pacientů s AIDS (kandidóza v oblasti
orofaryngeální, tzv. soor), u pacientů s cukrovkou (kvasinková balanitida) a při léčbě
infekcí (např. angíny) širokospektrálními antibiotiky, u starých a sešlých osob a u
obézních lidí se sníženou úrovní hygieny.
Kožní kandidóza vzniká v místech vlhké zapářky, tj. v tříslech, pod prsy, v podpaží a
pod kožními řasami u obézních osob. U mužů též v předkožkovém vaku, u žen v pochvě a
na vulvě i jako profesionální onemocnění - u cukrářů, u osob, které pracují ve vlhku nebo
máčejí dlouhodobě kůži bez patřičné ochrany – např. při mytí nádobí. U nich se může
vyvinout zánět nehtových valů (tzv. paronychium).
Na fotografii
vlevoje akutní
kandidóza
perianální oblasti.
Hrozí u osob
obézních,
nedodržujících
osobní hygienu a
dále u osob HIV
pozitivních a
nemocných AIDS.
po orálněgenitálním a
análním styku!
Chronická kandióza jazyka
neboli soor. Dočasně zlepší
oškrábaní lžičkou či špachtlí.
14
Diagnostika: Muňka je vidět pouhým okem při důkladném zkoumání ochlupení jako
tmavě hnědá až žlutohnědá tečka přichycená u základny chlupu. Snadno je
identifikovatelná pod mikroskopem, stejně jako hnidy, přichycené na chlupu. Hnidy na
chlupech při zmačknutí mezi nehty charakteristicky lupnou.
Léčba: Mezi spolehlivá (volně prodejná) léčiva patří především Jacutin gel (Hermal,
D), který ničí nejen vši, nýbrž i vajíčka (hnidy). Z jiných volně prodejných přípravků je to
Difusil H 92-P (Lybar, CZ), Orthosan H (Lybar, CZ) a Stop-Antiparasiten Shampoo (Nova
Argentina, I), které hubí jen dospělé jedince a jejich aplikaci je třeba po 6-8 dnech
opakovat. Kartáče na vlasy a hřebeny se důkladně vyčistí nebo zničí. Veškeré části
oděvů, ručníky, spací pytle i ložní prádlo, které mohou poskytovat parazitům úkryt, musí
být znehodnoceny nebo ošetřeny některým insekticidním přípravkem nebo postupem. Z
preventivních důvodů je nezbytné bedlivě prohlédnout a též přeléčit všechny sexuální
partnery (hlavní zásada u všech STI), případně spolubydlící nebo členy domácnosti,
vždy současně stejným postupem a přípravkem.
Srovnání běžných druhů vší:
Na fotografiích vidíte typické
příznaky balanitidy způsobené
kvasinkami. Bílé
povlaky
kvasinkových
vláken prosperují
v mírně
zásaditém
prostředí.
Typické je i
olupování suché
pokožky
viditelné nahoře.
veš hlavová
veš muňka
veš šatní
31
mnohobuněční paraziti
mykotické infekce
Veš muňka
Kandidóza
Veš muňka, latinsky Phthirius pubis (Pediculosis pubis), česky muňka, filcka se u lidí
vyskytuje na ochlupených místech, převážně kolem genitálu. Při silném napadení ji
můžeme nalézt také v ochlupení na břiše, na prsou, v podpaží a dokonce i v obočí a na
řasách, popř. vousech. Samička je velká 1,5 – 2 mm, sameček 1-1,3 mm. Samička,
přichycená pevně ke kořeni chlupu, klade pevně lpící vajíčka (hnidy), která postupně
odrůstají s chlupem. Onemocnění nazýváme peduculosis pubis, patří mezi sexuálně
přenosné choroby (STI) a jako infekční podléhá povinnému hlášení.
Životní cyklus muňky je poměrně rychlý. Samičky žijí asi 3 týdny, za tuto dobu
snesou 20 - 40 vajíček, z nichž se za 7 dní líhnou larvy, které dospěji do 14 dní a cyklus se
znovu opakuje.
Zdrojem nákazy je muňkou již napadený člověk. K přenosu dochází nejčastěji při
pohlavním styku, sdílením šatstva, pokrývkami a ložním prádlem. Přenos je možný i z
podhlavníků v prostředcích hromadné dopravy - vlacích apod.
Příznaky: Na kůži se objevují škrábance s drobným bodovitým krvácením, patrným
na spodním prádle, strupy, hnisání i ekzémy. Při výskytu popsaných projevů třeba
neprodleně vyhledat kožního lékaře! Při delším pobytu muněk v ochlupení dochází
účinkem enzymu v jejich slinách, které působí na krevní barvivo, ke vzniku modrých
skvrn (maculae coeruleae).
Příznaky: Na sliznicích (dutiny ústní, genitálu) je charakteristický bělavý povlak lpící k
povrchu živě červených sliznic, po jehož snesení se objeví bolestivé eroze. U mužů je
postižen žalud a vnitřní list předkožky žluto-bíle povleklými erozemi provázenými
palčivým svědění až bolestivostí. Na kůži je často kandidóza druhotnou komplikací
prostého opruzení (intertriga) v tříslech nebo kolem konečníku, zvláště při nedostatečné
hygieně.
Na začervenalé, vlhké, macerované kůži se objeví puchýřky se zkaleným obsahem,
které prasknou. Vzniknou tak eroze s lemem cárovitě se olupující kůže, mokváním.
Postižené plochy jsou citlivé, pálí. V dutině ústní se projevuje podobně, často
znemožňuje přijímání potravy a polykání. Je častá u pacientů s AIDS, kde přechází až do
jícnu (kandidová esofagitida), časté jsou tzv. infekční koutky (anguli infectiosi) s
bolestivými prasklinami.
Inkubační doba se předpokládá 2-5 dnů.
Léčba: Kandidy nejsou citlivé na antibiotika užívaná k léčbě bakteriálních infekcí. K
léčbě se používají antimykotika, antiseptika. Podle intenzity a rozsahu postižení celkově
nebo ve formě místní (obklady, koupele, roztoky, krémy, zásypy). Léčbu kvasinkových
infekcí by měl vždy vést lékař.
Důležitá je prevence - hygiena, redukce tělesné váhy, šetrná léčba antibiotiky.
Balanopostitis
candidomycetica postižení žaludu a
předkožky. Typické
je zduření a bílý
sekret kandid.
Slangově: "Pták
ohnívák".
Mikroskopický obrázek muňky.
Na fotografii je pohled na ochlupení napadené
muňkou.
30
Kultivace kandid v
laboratorních
podmínkách na
agaru získaných při
stěru či biopsii při
balanoposthitidě.
Vpravo - balanitis
candydomycetica.
15
mykotické infekce
mnohobuněční paraziti
Mykoplasmy
Svrab
Mykoplazmy jsou nejmenší prokaryotické organismy, které jsou schopné
samoreplikace. Celkem známe 14 druhů v této skupině organismů, pro člověka
patogenní jsou tyto druhy:
Mycoplasma hominis, Ureaplasma urealyticum, Mycoplasma genitalium.
V oblasti genitálií se setkáváme nejčastěji s Mycoplasma hominis a Ureaplasma
urealyticum, která též patří do skupiny Mycoplasmataceae. Jiné druhy mykoplazmat
jsou třeba M. pneumoniae, která napadá dýchací cesty a je původcem zápalu plic.
Vlastnosti, které rozlišují mykoplazmy od bakterií, je nedostatek buněčné stěny, což
způsobuje tvarovou proměnlivost, od hruškovitého tvaru po vlákna. Na obrázku vidíte
mykoplazmy pod mikroskopem.
Genitální mykoplasmatické infekce (Mycoplasma hominis a Ureaplasma
urealyticum) se mohou vyskytovat v močové trubici, aniž by působily nějaké obtíže,
avšak mohou být původcem uretritidy či doprovázet nekapavčité uretritidy. Nekapavčitá
uretritida je jakákoliv uretritida – zánět močových cest, jehož příčinou není původce
kapavky – Neisseria gonorrhoeae (gonokok). Mykoplazmatické genitální infekce
doprovázejí často infekce chlamydiové. Mykoplazmata žijí volně v trubici a drží se buněk
epitelu, kde do 3 týdnů vytvoří souvislý povlak. Jejich škodlivost spočívá v tom, že
vysávají z buněk epitelu živiny a vrací do nich jedovaté látky svého metabolismu.
Na základě nedávných sérologických výzkumů se ukázalo, že přítomnost
mykoplazmat rozšiřuje možnosti přenosu viru HIV.
Přenos: Nejčastější přenos je heterosexuální genitální styk, ale v současnosti
probíhají výzkumy přenosu orálně genitální cestou u mužů majících styk s muži.
Léčba: Genitální mykoplazmata jsou citlivá především k antibiotikům tetracyklinové,
méně makrolidové řady, avšak plně funkční imunitní systém dospělého člověka by měl
být schopen jejich samovolného odhojení.
Přenos onemocnění se děje přímým těsným tělesným kontaktem, zejména při
pohlavním styku. Je proto zařazen mezi STI– sexuálně přenášené choroby. A jako
infekční onemocnění podléhá povinnému hlášení. Další cestou přenosu je
kontaminované ložní prádlo, ručníky, šatstvo. Šíření onemocnění napomáhá nízká
úroveň hygieny (např. v ubytovnách, hotelích, ústavech sociální péče) a promiskuita.
Onemocnění svrabem bývá často nemocnými pociťováno jako ostuda vzhledem k
předsudku, že jde o nemoc špinavých a zanedbaných lidí. Svrab však postihuje všechny
vrstvy populace. Onemocnění se nepřenáší běžným denním stykem – např. podáním
ruky, dotykem.
Inkubační doba je 14 až 21 dní.
Období nakažlivosti končí po řádně ukončené léčebné (antiskabiesní) kůře, kterou
řídí dermatolog, a po provedení všech příslušných hygienických opatření.
Léčba: U léčby svrabu je třeba dodržet řadu důležitých zásad. Jen tak bude úspěšná
nebo nedojde zbytečně k opětovné infekci (reinfekci).
Léčbu svrabu má řídit kožní lékař. Léčba má odpovídat klinickému stavu onemocnění a
podle toho se vybírají vhodné preparáty (Skabicid, Jacutin, sirná mast). Léky musí být
aplikovány, kromě obličeje, od brady dolů všude (i za nehty). Někdy je potřebná i léčba
na lůžku kožního oddělení. Bezpodmínečně nutná je současná léčba všech členů
domácnosti a všech sexuálních partnerů (argument, že nemají žádné potíže, je
pochybný, mohou být v inkubační době). Léčba u všech musí být ukončena současně!
Je nutné provést všechna hygienická opatření, s nimiž vás seznámí lékař (vyvařit ložní
prádlo a vyžehlit napařovací žehličkou. Co nelze vyvařit, pověsit na dobře větrané místo
na 14 dní. Zákožky též nepřežijí mráz. Po ukončení léčebné kůry s nimi nemocný již
nesmí přijít do styku. Pokud byl získán při promiskuitním sexuálním chování,
doporučujeme provést další vyšetření na jiná STI.
Prevence: Ochrana jiná než opatrnost při výběru sexuálních partnerů neexistuje.
Dbejte též základních hygienických pravidel při ubytování – vyprané lůžkoviny apod.
Genitální mykoplazmatické infekce jsou přítomny u 50 % sexuálně aktivních osob.
Předložený průkaz přítomnosti v organismu neopravňuje k provádění léčby bez
klinických příznaků (pozn.: dle doporučení WHO).
Na fotografii vidíte materiál
získaný ze stěru z močové
trubice. Pokud se dobře
podíváte, uvidíte vedle sebe
rostoucí mykoplazmy.
16
Svrab, nákres tvorby chodbiček.
Postižení penisu
četnými
chodbičkami, které
svrab v kůži
zanechavá, vytváří
červené pupínky až
hrbolky.
29
mnohobuněční paraziti
Svrab
mykotické infekce
Tinea
Svrab je časté infekční kožní onemocnění, přenosné z člověka (vzácněji zvířete) na
člověka, které patří do skupiny chorob přenosných pohlavním stykem (STI).
Původcem je mikroskopický roztoč Sarcoptes scabiei (zákožka svrabová). Roztoč žije
celý život v kůži člověka. Mimo hostitele samička přežívá maximálně 2-3 dny. Dospělá
samička zákožky má velikost 0,3-0,4 mm, sameček je poloviční. Oplodněná samička se
zavrtává do škáry kůže a vytváří chodbičku, kde během svého 30denního života denně
klade 2-3 vajíčka. Larvy se líhnou za 3-4 dny, kompletní vývoj trvá 10-14 dní. Pouze 10 %
vajíček přežívá do dospělosti. Průměrný počet dospělých samiček na kůži nakaženého
pacienta je asi 11; u norského svrabu tisíce až miliony.
Svrab norský (Scabies norwegica)
Vzácná, zato však závažná forma svrabu, která vyvolává lokální nebo regionální
epidemie, obvykle nemocniční. Postiženi bývají oslabení pacienti s poruchou imunity
(včetně HIV infekcí). Je vysoce nakažlivý, protože v olupující se kůži jsou tisíce až miliony
roztočů.
Svrab přenosný ze zvířat
Kočky a psi mohou být postiženy svrabem. Roztoč může být kontaktem přenesen na
člověka, ale není schopen se na lidském těle množit. Začátek symptomů bývá obvykle
náhlý a objevuje se asi 10 dní po přenosu roztoče. Vyrážky jsou obvykle mírnější a
ztrácejí se za 4-6 týdnů. Z člověka na člověka se nepřenáší.
V ČR je scabies v pořadí čtvrté nejčetnější infekční onemocnění. Postiženy jsou
všechny věkové skupiny s nejvyšším výskytem u 15-19letých.
Roztoč - zákožka svrabová v nákresu.
Dole nalevo chodbička svrabu, napravo ruka napadená svrabem
Tinea nebo epidermofycie je infekční mykotické (houbové) onemocnění kůže patřící
do skupiny superficiálních dermatomykóz. Původcem je antropofilní houba druhu
Epidermophyton floccosum, případně Trichophyton rubrum nebo mentagrophytes.
Dermatofytózy – mykotické infekce kůže – jednotně nazývané tinea rozlišujeme
podle lokalizace, tedy podle části těla, kde se nalézají.
Např.:Tinea capitis na hlavě, T. inguinalis – v tříslech v okolí pohlavních orgánů, T.
pedis – plísňové onemocnění nohou atd. Ty jsou vyvolávány dalšími druhy hub, patřícími
do rodu Trichophyton, Epydermophyton a Microsporum.
Mykotickou infekci v oblasti třísel (tinea inquinalis) a kolem genitálu řadíme k
sexuálně přenosným chorobám (STI).
Tinea je jednou z nejčastějších infekčních kožních chorob. Postihuje často oblasti
kožních záhybů a vlhké zapářky, ale i rozsáhlé plochy na trupu i končetinách. Na jejím
vzniku se kromě jiných plísní podílí i poškození kůže – především zapaření; kromě typu
patogenní houby se podílí i řada rizikových faktorů (celkový stav organismu, chronická
onemocnění, např. AIDS, nádory, diabetes, imunosupresivní léčba, nedostatečná
hygiena, pracovní prostředí).
Příznaky: u tinea inguinalis jsou typická rozšiřující se začervenalá ložiska a plochy s
olupováním, ostře ohraničená od okolí lehce vyvýšeným, výraznějším okrajem na
vnitřních plochách stehen, kde se jich dotýká šourek (skrotum), které bývá postiženo
zřídka. Občas se onemocnění šíří na hráz, kolem anu a k hýždím.
Diagnostika infekce se provádí laboratorně z materiálu získaného seškrabáním
šupin z postižených míst mikroskopickým a kultivačním vyšetřením. Nejčastěji je třeba
od inguinální tiney odlišit opruzení s případnou kandidózou nebo erythrasma.
Léčba je nutná, onemocnění má tendenci přecházet do chronicity a samo neodezní.
Navštivte proto kožního lékaře, který vám předepíše lék na postižená místa. Jedná se o
antimykotické přípravky aplikované ve formě krému nebo tinktury. U rozsáhlejšího
postižení je možná i celková léčba tabletami. V zájmu úspěšného vyléčení je nutná léčba
specialistou, který průběžně sleduje její úspěšnost a při selhání některého preparátu
rozhodne o jiném řešení. V léčbě je třeba pokračovat ještě několik týdnů po vymizení
kožních potíží, protože nedostatečně vyléčená infekce může znovu vzplanout. K léčbě
též patří důsledná preventivní opatření jako dezinfekce všech částí oděvů, které byly v
kontaktu s nemocnou kůží.
Prevence: Především dobrá hygiena. Udržování kůže v suchu napomáhá čisté
oblečení s dobrými absorpčními vlastnostmi – především bavlna, nedoporučujeme nosit
v letních měsících oblečení z umělých vláken. Volná a vzdušná obuv, nepřiléhavé, dobře
prodyšné spodní prádlo – nejlépe bavlněné boxer shorts, do kožních záhybů aplikovat
vhodný zásyp s antimykotickým účinkem.
28
17
virová onemocnění
virová onemocnění
Hepatitidy
Virová hepatitida označovaná jako žloutenka je vážné infekční onemocnění jater
způsobené viry. Celkem známe 5 druhů virových hepatitid, které označujeme A, B, C,
D a E. Laik na první pohled nepozná, jakým virem se nakazil, neboť projevy všech
hepatitid mohou být velmi podobné či vzácně i nulové. Virové hepatitidy jsou velmi
rozšířené v rozvojových zemích, kde se setkáme i s typy, které se u nás nevyskytují.
Je to např. hepatitida typu E. Virová hepatitida je jediná sexuálně přenosná choroba,
proti níž se můžeme chránit očkováním!!
Ačkoliv je hepatitida A - (HAV) označována jako nemoc špinavých rukou, je u ní
výrazné riziko přenosu pohlavním stykem, a tak patří spolu s hepatitidou B - (HBV)
mezi sexuálně přenosné choroby (STI). Největší množství přenosu HBV se odehrává
sexuálně a u HAV je sexuální přenos na druhém místě.
Oba viry jsou vysoce infekční a odolné vůči zevním vlivům!
Moluska
Moluska (molluscum contagiosum) jsou infekční onemocnění kůže vyvolané virem
(poxvirus). Projevuje se charakteristickými pupínky s centrální vkleslinou. Jde o běžné
onemocnění u dětí, kde se přenáší nahodilým kontaktem. U dospělých je řazeno k
chorobám přenosným sexuálním stykem (STI).
Příznaky: Typické moluskum je hladké, polokulovité, barvy kůže nebo narůžovělé či
nažloutlé a na vrcholu má vkleslinu (pupík). Velikost je v průměru 2-5 mm, ojedinělá
moluska mohou dosahovat velikosti až 1,5-2 cm. Vyskytují se ve skupinách, především
kolem genitálií a břicha, v podstatě se však mohou vyskytnout kdekoliv na kůži i
osamoceně. Na kůži jich bývá přibližně dvacet i sto; zejména u dětí. Někdy mohou
moluska zhnisat. Nákaza bez lékařského zásahu může trvat několik měsíců až let.
Inkubační doba je od 3 týdnů do 3 měsíců.
Jaké je srovnání nebezpečí hepatitidy B a AIDS?
V porovnání s tak obávanou chorobou, jako je AIDS, je hepatitida přibližně 100x
nakažlivější a oproti AIDS, jímž je podle odhadu WHO z roku 2000 nakaženo 35
milionů HIV pozitivních na světě, jsou hepatitidou B celosvětově nakaženy 2 miliardy
lidí.
Hepatitida A
Symptomy: V 70 % případů jsou po inkubační době 16-50 dní na začátku patrné
trávicí potíže, ve 30 % mají chřipkový charakter, s teplotami. Kožními příznaky jsou
žloutenka, vyrážky (kopřivka). Průběh onemocnění může být závažný a léčba, která
je symptomatická, probíhá na infekčních odděleních.
Přenos viru hepatitidy A je fekálně-orální, tj. cestou stolice-ústa. Přenos viru
usnadňují praktiky orálně-análního sexuálního styku, známé jako tzv. rimming, který
praktikuje nemalé procento gayů.
Inkubační doba je 16-50 dní.
Imunita po prodělaném onemocnění je celoživotní.
Léčba: Používají se destruktivní metody, např. rozrušení sterilní jehlou s následným
zajódováním nebo skalpelem, kryalizace (zmrazení) tekutým dusíkem (u dětí po
předchozím znecitlivění) nebo aplikace lokálních cytostatik. Po čase je třeba však kůži
zkontrolovat, neboť onemocnění může recidivovat.
Prevence: Ochrana spočívá v běžných hygienických opatřeních. Proti sexuálnímu
přenosu neexistuje spolehlivá ochrana. Kondom nechrání, jelikož pupeny se vyskytují
mimo oblast penisu.
Jako u všech virových kožních onemocnění je při rozsáhlém výskytu molusek třeba
pamatovat na možnost infekce HIV virem, a proto je vhodné nechat si udělat testy.
Moluska se vyskytuje
nejčastěji ve shlucích,
přičemž se šíří od
primárního pupínku.
Hepatitida B
Symptomy: Onemocnění má těžší a delší
průběh než hepatitida A. Kromě trávicích potíží
jsou časté příznaky chřipkové, kloubní, kožní a
nervové. V důsledku postižení jater vzniká tzv.
intrahepatální cholestáza, přeloženo do češtiny
městnání žluči uvnitř jater, stoupá hladina
bilirubinu v krvi, který se dostává do kůže a
projevuje se typickým zežloutnutím kůže, bělma
Jaterní cirhoza - chronická HCV.
očí a nehtů. Proto se onemocnění nazývá
žloutenka. Stolice je světlá, zatímco moč má tmavou barvu.
Inkubační doba 50-180 dní, průměrně 90 dní.
18
Dole molusky
napadený mužský
genitál.
Na fotografii jsou dobře
patrné charakteristické
pupínky s centrální
vkleslinou na vrcholu
pupenu.
27
virová onemocnění
virová onemocnění
Kondylomata
Hepatitidy
Léčba: Dermatovenerologové používají zmražení (kryalizaci) a následné použití
přípravku podofylinu. Léčba je možná též spálením elektrokauterem nebo se provádí
přímo chirurgické odstranění. V některých místech, kde jsou kondylomata malých
rozměrů, lze použít rychlé vyškrábnutí ostrou chirurgickou lžičkou. Samoléčba není
možná, není možné si zakoupit žádný volně prodejný lék na toto onemocnění. Podofylin
je cytostatikum a při překročení doporučené koncentrace se stává velmi toxickým,
opatrnosti je třeba v místech s poraněnou pokožkou nebo při opruzení. V takových
případech dojde k přílišnému vstřebávání a hrozí velmi nebezpečné periferní neuropatie
nebo i kóma!
Prevence: Ochrana před tímto sexuálně přenosným onemocněním neexistuje.
Hlavním rizikem je promiskuita, někdy zanedbaná hygiena. Kondom chrání sporadicky.
Doporučují se běžná hygienická opatření po styku. Při podezřelých projevech na
genitálu je třeba včas vyhledat kožního lékaře.
Na obrázcích vidíte špičaté kondylomy v okolí
rekta. Pokud je jich méně, mohou být
zaměněny s hemorhoidy.
Na obrázku vpravo jsou kondylomata v
perianální oblasti. Neléčené na povrchu a v
záhybech mokvají, pokrývají se hnisem a
páchnou.
Onemocnění může v 5-10 % případů přejít do chronického stadia, které někdy vede
až k jaterní cirhóze nebo dokonce k rakovině jater. Přenos se děje především
parenterální cestou, tedy mimo trávicí ústrojí, nejčastěji cestou krevní, a k nákaze stačí
nepatrné množství séra, méně než 0,01 ml. Přenos je možný i prostřednictvím společně
používaného holicího strojku, kartáčku na zuby či jiných předmětů denní potřeby nebo
nesterilní injekční jehlou. HBV byl nalezen téměř ve všech tělních tekutinách, ale pro
přenos infekce má zásadní význam krev a krevní deriváty, dále sperma, vaginální sekret,
sliny, pot a slzy.
HBV se přenáší běžně vpichem použité infikované jehly u narkomanů a nezřídka
nešťastnou náhodou u zdravotníků. Používáním jehel či jiného materiálu a nástrojů na
jednorázové použití se ve zdravotnictví riziko přenosu viru hepatitidy B výrazně snížilo.
Sexuální přenos: Hepatitida B patří mezi choroby přenášené pohlavním stykem (tzv.
STI nebo STI), a to homosexuálním i heterosexuálním. Zajímavé důkazy pro sexuální
přenos jsou u gayů, kde jejich postižení je úměrné častosti střídání mužských partnerů.
V případě 600 gayů v New Yorku byly v séru zjištěny protilátky proti HBV v 51 %. Šlo
převážně o bělochy pod 40 let, většinou vysokoškoláky, kteří se s infekcí setkali. U
lesbiček byla pozitivita jen 6,3 %. Z vyšetřovaných mužů si bylo vědomo minulé infekce
23 % a u těchto byla celková pozitivita sér na HBV 65 %. Souvztažnost séropozitivity na
HBV s promiskuitou byla výrazná: z těch, kteří měli za minulý rok méně než 10 partnerů,
bylo infikováno HBV 30 %; z těch, kteří měli více než 10 partnerů, bylo nakaženo 60,5
%. Nejvyšší séropozitivita byla u mužů, kteří výhradně nebo převážně pěstovali anální
soulože, a daleko nižší byla u těch, kteří dávali přednost orálně genitálním stykům.
Jaké jsou důvody vysokého rizika infekce HBV u gayů?
Především je to vysoká promiskuita, časté pasivní nebo aktivní anální styky, při
kterých často vznikají místní poranění konečníku. Zánět rekta vede k tomu, že skrze
porušenou sliznici virus snáze vniká. Rovněž krvácení z konečníku je časté u mnoha
pasivních gayů. Orálně genitální nebo orálně orální styky gayů mají na získání HBV malý
vliv.
Období nakažlivosti: Nákazu virem hepatitidy B lze zjistit vyšetřením krve.
Pozitivitu testu prokáže nález tzv. "Australského antigenu" (zkratka HbsAg) Pozitivní
osoby jsou potenciálně infekční. Musí být léčeny a sledovány na infekčních odděleních.
Zdravotnický personál by měl být vždy upozorněn na pozitivitu HbsAg.
Počínající růst kondylomat na předkožce.
Kondylomata jsou zprvu velká jen několik
desetin milimetru, ale postupně se zvětšují
do milimetrových velikostí, později
centrimetrových. Na vnitřní straně předkožky
se pokryjí se hnisem a začnou mokvat.
26
Léčba je symptomatická.
Prevence: Očkování kombinovanou vakcínou proti HAV i HBV. Provádí za úplatu
praktický lékař či zdravotní ústavy. Je důležité zejména u osob, které jsou vystaveny
zvýšenému riziku infekce z důvodu promiskuity.
19
virová onemocnění
virová onemocnění
HIV
Virus HIV (Human immunodeficiency virus) patří mezi tzv. retroviry a je původcem
syndromu AIDS(acquiredimmune deficiency syndrome, syndrom získané imunitní
nedostatečnosti). Virus byl objeven v letech 1983-1985.
Condylomata accuminata (genitální, venerické bradavice, špičaté kondylomy,
“fíčky”) Jde o infekční virové (HPV - lidský papilomavirus) onemocnění, patřící do
skupiny sexuálně přenosných chorob (STI).
Průměrná inkubační doba je zhruba 10 let, avšak s nezadržitelně se rozvíjejícími
příznaky těžkých onemocnění.
Kondylomata jsou bradavičnaté útvary, které se vyskytují v místech vlhké zapářky na
genitáliích a v jejich okolí, v tříslech: u muže v předkožkovém vaku, na vnitřním listě
předkožky za okrajem žaludu, na uzdičce, na žaludu samotném a v zevním ústí močové
trubice; dále kolem análního otvoru a na hrázi.
Nákaza HIV
Virus HIV se přenáší třemi způsoby: Při sexuálním styku s infikovanou osobou, krví –
např. infikovanými jehlami u narkomanů a z matky na plod.
Jak poznám, že jsem se nakazil?
Nákaza se projevuje v 70% případů po inkubační době okolo jednoho až čtyř týdnů
chřipkovými příznaky, zejména krátkou a vysokou teplotou, výrazným zvětšením uzlin
na krku či v tříslech, nočním pocením. Potom, co tyto příznaky odezní, může být
nemocný zcela bez jakýchkoliv dalších příznaků po několik měsíců až let. Virus se ozývá
po delší inkubační době, zpravidla 10let, což se nejprve projeví v komplikacích s léčbou
běžných infekcí, následně se tyto infekce stávají z důvodu selhání imunitního systému
(AIDS) životu nebezpečné.
V případě nákazy se v krvi začnou tvořit protilátky už od 3-4 týdnů po primární infekci.
Právě ty jsou ukazatelem HIV pozitivity. Na test HIV se proto doporučuje jít po 2-3
měsících od rizikového styku, nejlépe po 10 týdnech.
Jaká je pravděpodobnost přenosu HIV při sexu?
Bylo by jistě zajímavé znát pravděpodobnost přenosu HIV při vaginálním, análním či
orálním styku s HIV pozitivním partnerem, ale takové jednoduché číslo bohužel
neexistuje. Každý styk probíhá jinak dlouho, záleží na použití ochranných prostředků kondom či femidom, zvhlčení sliznice - přirozené či pomocí lubrikantů. Typ lubrikantu
může mít velkou roli. Kondomy se spermicidní přísadou nonoxynol-9 mohou dráždit
sliznici, která se stává propustnější pro virus HIV. Není-li nutné používat lubrikant jako
ochranu proti nechtěnému otěhotnění, nedoporučuje se spermicidní kondomy a gely
používat. Další faktory na pravděpodobnost přenosu je bezpochyby množství vzniklých
a přítomných slizničních oděrek, dále na tom, proběhne-li ejakulace do partnerových
úst, konečníku či mimo. Zcela zásadní je virová nálož infikovaného partnera
(koncentrace HIV viru v krvi a semeni). Každý typ a subtyp viru má jinou virulenci a vliv
na přenos má i to, je-li si své pozitivity člověk vědom a užívá účinnou léčbu. Důležitým
faktorem je i přítomnost jiné pohlavní choroby, která několikanásobně zvýší riziko
přenosu. Upozorňujeme, že slizniční oděrka není jen krvácející bolestivá rána, ale často
necitlivé a skryté poškození sliznice. Pokračuje-li nechráněná soulož po ejakulaci,
dochází k vtírání infekčního spermatu do těchto oděrek a opět se výrazně zvyšuje riziko
nákazy.
Z výše uvedeného odstavce vyplývá, že nelze vyčíslit pravděpodobnost přenosu.
Nicméně i tak je možné obrazně přirovnat styk s HIV pozitivním partnerem k ruské ruletě
s nabitým revolverem jedinou kulkou.
20
Kondylomata
Příznaky: Nejdříve se tvoří malé bělavě až růžové výrůstky, které se časem zvětšují
co do velikosti i do počtu. Mají bradavičnatý rozeklaný povrch a mění se v květákovité
útvary, které mohou po čase pokrývat rozsáhlé plochy zevního genitálu. Tlakem ze stran
se mohou oplošťovat a vytvářet výrůstky podobné kohoutímu hřebínku. Někdy na
povrchu a v záhybech mokvají, pokrývají se hnisem a páchnou.
Pokud nejsou odstraněny, odumírají a prorůstáním vaziva se oplošťují. Pak mohou
napodobit condylomata lata sekundární syfilis a prorůstají-li do análního otvoru, mohou
se podobat též hemoroidům. Výjimečně prorůstají celý mužský pohlavní úd (tzv.
condyloma giganteum). Některé typy viru se mohou zvrhnout ve zhoubný nádor.
Špičatá kondylomata se častěji vyskytují: při fimóze, tj. vrozeném nebo získaném
zúžení předkožky, která se stěží dá přetáhnout zpět přes žalud; při chronických zánětech
močové trubice; při opruzení (intertrigu) v místech vlhké zapářky v tříslech nebo kolem
řiti a vůbec při špatné hygieně.
Inkubační doba je zhruba 2 měsíce
Přenos: Riziko nákazy je značné jak při genitálním, tak při análním styku. Menší je při
orálním sexu – felaci. Onemocnění se přenáší jen intenzívním přímým stykem s projevy
bohatými na viry.
Infekce HPV virem však může být asymptomatická, virus je přítomen v epidermis a
přenos infekce je možný, proto potenciálně infekční může být každý. Přítomnost
kondylomat v konečníku zvyšuje riziko přenosu HIV 4-8 násobně.
Kondylomy jsou velmi rozšířené a jejich počet v populaci neustále stoupá. Je to u
nás jedna z nejčastějších STI. Muži, zejména gayové, jsou nejčastější skupinou s tímto
onemocněním.
Při jejich výskytu je třeba myslet i na možnou HIV infekci i další STI a nechat se
vyšetřit v zájmu sebe i partnera. Výskyt rozsáhlých kondylomů je typický právě u HIV
pozitivních.
25
virová onemocnění
virová onemocnění
Herpes simplex
HIV
Výskyt viru herpex simplex je celosvětový. Postihuje v různých oblastech 50-90 %
populace.
Přenos HSV 1 je zprostředkován slinami nosiče viru. K přenosu HSV 2 dochází
obvykle při pohlavním styku. Typ 1 i 2 mohou být přeneseny při orálně - genitálním,
orálně - análním nebo análně - genitálním styku.
Inkubační doba je 2-12 dní.
Léčba je možná antivirovými – virostatickými přípravky (acyklovir). Každý opar na
genitálu by měl být vyšetřen lékařem – dermatovenerologem, zejména z důvodu
odlišení od jiných STI, např. primárního stadia syfilis!!! Na počínající iniciální stadium
oparu na rtu lze doporučit volně prodejný Herpesin či Zovirax. Opary na genitálu je lepší
před lékařských vyšetřením nijak neošetřovat, abychom předešli možnému zkreslení
následujících potřebných vyšetření, např. mikroskopického vyšetření k vyloučení syfilis.
Důležité: každý vřídek, který se vytvořil na genitálu, musí být vyšetřen
dermatovenerologem. Je to především ve vašem zájmu, ne v zájmu lékaře!!
Do jakýchkoliv pupínků na genitálu proto nikdy neďoubejte ani nerýpejte.
Pupínky HSV obsahují aktivní virus a jejich obsah je vysoce infekční!
Prevence: Užívání kondomu při sexuálních praktikách snižuje riziko infekce, avšak
pokud se projevy nalézají mimo oblast krytou kondomem, pak kondom nechrání!
Na fotografii je
opar na pokožce
penisu ve stádiu
zasychání.
Na fotografii je
opar na pokožce
penisu.
Typické projevy
akutního genitálního
oparu na penisu.
Typické projevy
herpes simplex
mimo genitální
oblasti.
24
Orální sex – felace
Riziko nákazy virem HIV je při orálním styku nižší než při nechráněné souloži, ale
samozřejmě není nulové. Při orálním styku - felaci je pravděpodobnost nákazy HIV pro
pasivního nižší než pro aktivního partnera. Zejména pokud navíc přijme sperma do úst,
riziko ještě stoupá. Přes sliny se virus HIV nepřenáší, přestože v nich byl dokázán malý
obsah HIV částic. Tzv. kapička touhy, kterou muž vylučuje při vzrušení ještě před
samotným vyvrcholením, představuje potenciální riziko pro přenos HIV a jiných
pohlavních chorob, zejména má-li dotyčný vyšší virovou nálož.
Existuje ale mnoho pohlavně přenosných nemocí, které riziko přenosu HIV mohou
mnohonásobně zvýšit. Tato onemocnění se přenášejí i bez výronu spermatu do úst!
Anální sex – soulož do konečníku
Nechráněný anální styk je pro pasivního partnera mnohem rizikovější než pro
aktivního. Riziko přenosu je závislé na mnoha faktorech. Jedním z nich je i použití
lubrikantu, který značně usnadňuje styk a tím i množství oděrek, které mohou vznikat.
Právě oděrky a praskliny rektální sliznice jsou vstupní branou infekce HIV do těla. Také
záleží na tom, došlo-li k výronu spermatu do konečníku nebo mimo. Právě sperma je
vedle krve nejrizikovější transportní tekutinou viru HIV. Délka styku není rozhodujícím
faktorem.
Riziko přenosu HIV zvyšují jakékoli záněty rekta a žaludu penisu tzv. balanitidy a
všechny pohlavní choroby jak u aktivního, tak pasivního partnera. Riziko představují
hemoroidy a anální fisury (praskliny), které dokonce mohou při análním styku
vzniknout, nebo začít krvácet. Tyto faktory zvyšují riziko přenosu HIV až mnohonásobně
oproti tomu, kdy je člověk zcela zdravý.
Mnoho gayů si před análním stykem provádí klystýr – výplach střev. Umytá sliznice
sice působí čistě, ale chybějící přirozená ochranná bakteriální mikroflora zvyšuje riziko
přenosu HIV.
Dipping
Je sexuální praktika zasouvání žaludu penisu do konečníku – jen na kousíček. Vlastně
se nejedná o typickou soulož, proto se může zdát riziko poměrně nízké, ale není tomu
tak. I při dippingu používejte kondom a lubrikační gel. Použití slin jako lubrikantu je
velmi nevhodné a nemá ochranný účinek.
Prevence: Anální styk je rizikovou praktikou pro přenos všech známých sexuálně
přenosných chorob, použití kondomu výrazně snižuje riziko přenosu těchto chorob
spolu s použitím dostatečného množství lubrikantu – vždy však jen na vodní bázi. Kdo to
dělá pravidelně a má to nacvičené, u toho je riziko selhání výrazně nižší než u těch, kteří
používají kondom jen výjimečně.
Sadomasochistické praktiky a fist fucking, či ruka v konečníku při nichž dochází
ke krvácení, jsou velmi nebezpečné. Otevřené rány se při styku se spermatem, či krví
partnera stávají otevřenou vstupní branou HIV viru.
Pissing je relativně bezpečný, neboť HIV se močí nepřenáší.
21
virová onemocnění
virová onemocnění
HIV
Herpes simplex
Bezpečné praktiky: Vzájemná masturbace je prakticky bez rizika přenosu HIV,
stejně tak jako líbání a polibky. Sliny HIV pozitivních osob obsahují virus HIV, ale oproti
jiným tělním tekutinám v zanedbatelném množství. Sliny navíc přirozeně obsahují látky,
které HIV ničí. Doposud nebyl ve světě popsán žádný ověřený případ nakažení tímto
způsobem.
Žádné riziko nehrozí při dotýkání, mazlení (petting, necking).
Jisté obezřetnosti je třeba dbát při francouzském líbání, nikdy byste se neměli takto
úmyslně líbat s člověkem, který již trpí AIDS nebo víte, že je HIV pozitivní a má vysokou
virovou nálož. Běžně se při francouzském líbání virus nepřenáší, ale riziko za
výjimečných okolností zcela vyloučit nelze.
Možnosti jak se chránit
Věrnost má smysl jen tehdy, je-li oboustranná a jen pokud jsou oba prokazatelně HIV
negativní. Říci, že si vybírám s kým spím, je mylné pochopení ochrany před HIV. Pozitivní
může být každý, kdo sexuálně žije a není šance to na něm poznat.
Je dobré včas a řádně vyléčit záněty močových cest - uretritidy, pohlavní choroby,
záněty žaludu a předkožky – balanitidy a především již první náznaky kondylomat. Tato
onemocnění znásobují riziko přenosu HIV.
Samotný lubrikační gel bez kondomu sníží riziko vzniku oděrek, ale tuto metodu nelze
považovat za účinnou ochranu.
Přerušovaná anální soulož jen mírně sníží riziko pro pasivního partnera. Pro aktivního
zůstává riziko stejně vysoké.
Prohlídka pohlavních orgánů partnera zrakem sníží riziko nákazy jinou pohlavní
nemocí. Infekci HIV nelze rozpoznat.
Použití kondomu je známkou vyspělosti člověka, důkazem jeho zodpovědnosti,
inteligence a vzdělanosti.
Léčba infekce virem HIV je velmi komplikovaná a v současné době se nedá říci, že
vede k uzdravení, ale její smysl spočívá především v prodloužení života HIV positivního
člověka. Díky vývoji léčby se z infekce HIV stává spíše chronické nevyléčitelné
onemocnění.
Kaposiho sarkom
je jedním z typických
příznaků počínajícího či
rozvinutého stádia AIDS, kdy
došlo k významné ztrátě
imunitních obranných reakcí.
Původcem nádorového
sarkomu je herpetický virus
HV8. Za normálních okolností
sarkom po nákaze nevzniká.
22
Je osm typů herpetických virů způsobujících různá onemocnění. Herpes simplex
virus (HSV) má dva typy - 1 a 2. Typ 1 způsobuje dobře známé opary na rtech. Typ 2
způsobuje opar na genitálu, další herpetické viry (typ 3) - Varicella zoster virus pásový
opar, EB virus infekční mononukleózu atd. Typ 8 pak způsobuje Kaposiho sarkom u
nemocných AIDS. Jednoznačně odlišit jednotlivé typy lze pouze laboratorními testy.
Příznaky:
HSV1: Herpes simplex virus vytváří na kůži známý opar, nejčastěji na rtu, ale může se
objevit i jinde na kůži. Opar se během několika dní zcela zahojí. K prvnímu setkání s
virem HSV 1 dochází u většiny populace obvykle v časném věku. Virem HSV 1 či 2 se
nakazíme většinou (primoinfekce) zcela bez příznaků. Asi u 1 % osob, které se poprvé
setkají s HSV, se objeví právě opar (který se v průběhu života může kdykoliv opět objevit
jako tzv. recidivující opar). Průběh může být i komplikovaný, např. herpetická
vulvovaginitida (zánět pochvy), gingivostomatitida (zánět dásní a ústní dutiny),
keratokonjunktivitida (postižení oka), herpetická meningoencefalitida (postižení
mozku) nebo dokonce jako novorozenecká sepse. Proto např. rodička ani nikdo ze
zdravotníků na porodním sále nesmí mít čerstvý opar.
Virus zůstává v člověku po celý život a je obvykle latentní, tedy nezpůsobuje žádné
příznaky onemocnění. Jeho reaktivace je možná několika způsoby, k nimž patří horečka,
opalování na slunci – často na horách při lyžování – a vůbec jakýkoliv stres. Takovéto
“probuzení” viru, který přežívá v nervové tkáni, se projeví jako opar – tedy skupinkou
puchýřků s čirým obsahem, který se po několika dnech zkalí, puchýřky praskají a sekret
zasychá v podobě lpících stroupků. Po jejich odloučení se opar bez jizvy zahojí. Při
nesprávném ošetřování se může druhotně infikovat bakteriemi, vznikne bolestivý vřídek
a hojení je pak delší.
HSV2: Genitální herpes (herpes genitalis nebo progenitalis), čili opar na genitálu se
vyskytuje zejména u dospělých osob a patří mezi sexuálně přenosné nemoci - STI. U
mužů se opar vytváří na žaludu, předkožce a u gayů provozujících anální sex pak v okolí
konečníku. U žen se vytváří nejčastěji v oblasti stydkých pysků.
Infikována může být i sliznice dutiny ústní v závislosti na sexuálních praktikách. Výskyt
onemocnění vyvolaného HSV 2 začíná v období sexuální aktivity, při výskytu u dětí je
třeba myslet na možnost sexuálního zneužívání.
Na fotografii jsou genitální bradavice HSV 2
na kůži penisu.
Genitální opar často připomíná puchýřky akné
a je velmi podobný oparu na rtu. Pokud se
ložiska rozpadnou ve vřed, silně bolí.
23

Podobné dokumenty

Zdravi a nemoc_prednasky

Zdravi a nemoc_prednasky - Sbírají lymfu z tkání a vedou ji přes mízní uzliny. → Lymfatická tkáň

Více

ve vztahu k endoskopické endonazální chirurgii

ve vztahu k endoskopické endonazální chirurgii Terminologia anatomica (Thieme Stuttgart – New York 1998). Pro nás je dostupná např. v učebnicích anatomie R. Čiháka (2001 a pozdějších dotiscích. Autor prezentace se omlouvá pokud čtenář narazí i ...

Více

Vodní procedury ve wellness - Projekt Inovace studijního programu

Vodní procedury ve wellness - Projekt Inovace studijního programu aquabel, patří sem vodní aerobik, zumba ve vodě a další aktivity, které jsou uvedeny v samostatné části skript (viz 3. kapitola). K posilovacím cvičením se nově řadí gymnastika ve vodě s náčiním (č...

Více

Komunitní ošetrovatelská péče v gynekologii (Vrublová)

Komunitní ošetrovatelská péče v gynekologii (Vrublová) v samovyšetřování prsů, zevního genitálu a v životním stylu. Zdraví žen determinují ovlivnitelné a neovlivnitelné faktory. Z neovlivnitelných faktorů jsou to genetické dispozice, věk a prostředí. Z...

Více

Meeting of Young Dermatologists from Visegrad Countries

Meeting of Young Dermatologists from Visegrad Countries modernejší spôsob – vlhká terapia.

Více

Ulcus molle - Výukový portál 1.LF UK

Ulcus molle - Výukový portál 1.LF UK • infekční chronické systémové onemocnění • šířené téměř výhradně pohlavním stykem • Treponema pallidum subspecies pallidum – spirocheta pallida, F. Schaudinem a E. Hoffmannem, 1905 • inkubační dob...

Více

obsah - Medvik

obsah - Medvik Tendosynouitis et bursitis gonorrhoica, - Gonorrhoicka onelllocrzenf posev slachovych a tihovych vackii

Více