docStáhnout - ROZKOŠ bez RIZIKA
download 
Stížnost Transkript
Stáhnout - ROZKOŠ bez RIZIKA
info Úvod Právě jste dostali do rukou publikaci určenou pro skupiny epidemiologicky ohrožených osob z hlediska nákazy sexuálně přenosných onemocnění. Tento průvodce je určen zejména mladým mužům mezi 15 až 30 lety, kteří by měli vědět, jaká nebezpečí jsou spojena s volným pohlavním životem, zvláště pokud své partnery často střídají. Přestože se některé nemoci u nás již léta nevyskytly, přinášíme alespoň minimum informací i o exotických onemocněních, které se zde mohou kdykoliv objevit díky rozsáhlému cestovnímu ruchu. Pro termín "pohlavně přenosné choroby" zde budeme používat zkratku STI, což je z anglického termínu Sexually Transmitted Infections. Po staru se můžete setkat i se zkratkou STD - sexually transmitted diseases - sexuálně přenosná onemocnění. Pro všechny STI je společným znakem šíření pohlavní cestou. Veškeré fotografie, které se nalézají v textu naleznete také na internetových stránkách http://zdravi.004.cz, kde se můžete rovněž zapojit do diskuze. V čem je tento průvodce specifický? Průvodce se zaměřuje na všechny možné sexuálně přenosné infekce včetně přenosu u mužů, kteří mají sex s muži. Tato epidemiologická skupina je ve vědecké literatuře často označována jako MSM. Nemusí se jednat vyloženě o gaye, protože sexuální sebeidentifikace nehraje při přenosu roli - na rozdíl od volby partnera a způsobu styku. Průvodce odhalí možnou míru rizika nákazy i u méně obvyklých praktik, než je soulož. Málokdo si uvědomuje, že např. při souloži do konečníku se kapavka může přenést i tam. Oblast konečníku je u mužů z hlediska pohlavně přenosných chorob velmi opomíjena. Nejde přitom jen o možnost přenosu viru HIV, ale i všech ostatních chorob, které se pak projeví právě zde. Další možnost přenosu je do hltanu/ krku při orálním styku, tedy spojení penis a ústa; i v krku se objevuje třeba kapavka či chlamydie. Obrazová dokumentace sexuálně přenosných chorob je jedním ze základních stavebních kamenů této publikace. Na obrázcích jsou zobrazeny nejčastější příznaky v plném stadiu rozvoje nemoci. Možná budete mít pocit, že jsme mohli zvolit poněkud méně odpuzující fotografie, ale vše, co zde uvidíte, je zcela reálné a případná skutečnost nebude na pohled určitě příjemnější. Věříme, že díky tomu si budete mít možnost představit mnohem lépe konkrétní onemocnění, než kdybyste jen četli medicínský popis. Některé běžné termíny, které v textu opakovaně používáme a které již nebylo možno nahradit srozumitelnějšími popisy, najdete ve slovníčku na konci brožury. Průvodce je pro snazší orientaci dělen barevně podle typu průvodce dané infekce, podrobně viz obsah nalevo. Také v textu je barevné členění - modrou jsou hlavní nadpisy sekcí, fialovou zdůraznění částí přenosnosti, léčby, inkubační doby či příznaků STI. 1 info info Důležitá upozornění, kontakty Informace, které zde naleznete, by vám měly pomoci s autodiagnostikou vašich potíží, ale nezapomínejte, že léčba venerických onemocnění patří do rukou specialisty a často je zákonem povinná! Nikdy se nepokoušejte léčit sami antibiotiky! Pro sexuálně přenosné choroby je charakteristické, že se mohou sdružovat. To činí nároky na diagnostiku a léčbu. Volba vhodného léku se řídí mnoha pravidly a dle případu je jednorázová, kratší, či dlouhodobá. Lék se podává injekční formou nebo ústy. Syfilis se léčí při hospitalizaci, u kapavky je tomu tak pouze u její komplikované formy. Léčba vyžaduje také průběžné laboratorní zkoušky, kdy se ověřuje její úspěšnost. Z tohoto důvodu také záměrně neuvádíme léky u některých závažných onemocnění, které se k léčbě používají, abyste se nepokoušeli o samoléčbu. Kde hledat pomoc? Proto pokud naleznete něco, co vám připomíná některou z popsaných chorob z této brožury, neváhejte a nestyďte se navštívit dermatovenerologa. Můžete jít přímo bez nutnosti výměnného listu od svého praktického lékaře. Trvejte na okamžitém vyšetření akutního stavu (bez objednání). Čím dříve s léčbou začnete, tím méně komplikací a tím rychleji se problému zbavíte. Ordinace kožních lékařů tzv. dermatovenerologů či venerologů najdete téměř ve všech poliklinikách či nemocnicích. Léčba je hrazena ze zdravotního pojištění. VFN v Praze Venerologické oddělení Apolinářská 4, Praha 2 tel.: 222 233 279 FN – Dermatovenerologická klinika I.P. Pavlova 6, Olomouc tel.: 588 444 527 FN Plzeň – Kožní klinika Dr. E. Beneše 13, Plzeň tel.: 377 402 148 FN U sv. Anny – Kožní klinika Pekařská 53, Brno tel.: 543 182 801 Masarykova nemocnice Kožní oddělení Sociální péče 3316/12A Ústí nad Labem tel.: 477 112 742 Baťova nemocnice kožní oddělení Havlíčkovo nábřeží 600, Zlín tel.: 577 552 217 Nemocnice – kožní oddělení Kyjevská 44, Pardubice tel.: 466 014 405 MNOF – kožní oddělení Nemocniční 20, Ostrava tel.: 596 192 930 Kožní ordinace Klášterní 11/2, Liberec tel.: 485 312 826 Nemocnice České Budějovice dermatovenerologie B. Němcové 54, České Budějovice tel.: 387 878 615 Zbytečné obavy Některé zcela přirozené anatomické variace pohlavních orgánů jsou často příčinou nejistoty. Níže popsané útvary jsou zcela neškodné a jsou zcela přirozené. Mezi nejčastější zbytečné obavy z nákazy pohlavní chorobou dospívajících mladých mužů patří drobné pupínky na koruně žaludu penisu, viz fotografie nalevo. Nejedná se o bradavice ani o žádné jiné onemocnění virového či bakteriálního původu. Přesto mohou být velice často zaměněny s projevy kondylomat a to i obráceně. Tyto drobné pupínky byly v několika klinických studiích testovány na přítomnost DNA papilomavirů – původců kondylomat, ale nikdy se nepotvrdilo, že by původcem těchto útvarů byl nějaký cizorodý patogen, či že by samy o sobě měly zhoubný charakter. Je nutné zopakovat, že tyto papily vznikají zcela přirozeně u necelé poloviny mužské populace, a jejich zvýraznění nastává právě v době dospívání. Odborně se jim říká papillae corone glandis či hirsuties papillaris penis a vyskytují se na koruně penisu kolem žaludu. Často bílá barva je způsobena lipoidní(tukovou) povahou těchto uzlíků. OK !! Nalevo naprosto zdravý penis, na pravé straně kondylomata. Pokud nacházíte další bílé pupínky na vnitřním listu předkožky a v okolí uzdičky, bude se pravděpodobně jednat o rozšířené heterotopické mazové žlázy. Obdobou těchto žlázek jsou zvětšené pilosebaceózní jednotky na těle penisu, viz fotografie. Základní jednotkou ochlupení je vlasový folikul, mazová žlázka a sval. Tyto zvětšené jednotky bez chlupu se nacházejí po celém těle pyje. Jejich obsah lze bolestivě ďoubat a mnozí muži to také dělají s vizí, že zlepší estetickou vizáž svého pyje. Nedoporučujeme! Velice často se po mačkání mazové žlázky zanítí, což pak po zhojení může způsobit jejich několikanásobné zvětšení a ošklivé jizvy. Lékařsky vedená excize (vyjmutí) žádného z výše popsaných útvarů se neprovádí. OK 2 43 slovníček Odborné pojmy Bakterie a jejich tvary: 1 - diplokok (kapavka), 2 - streptokok (angína), 3 stafylokok, 4 - sarcina, 5 - vibrio (cholera), 6 - mykobakterie, 7 - spirocheta (syfilis) info Boj proti pohlavním chorobám Pohlavně přenosné choroby bychom mohli rozdělit do dvou skupin: V první skupině si uvedeme choroby, které se šíří výhradně pohlavním stykem a patří do skupiny nemocí, které podléhají zákonným opatřením a jejich léčba patří do rukou dermatovenerologa. Patří sem syfilis, kapavka, ulcus molle, granuloma inguinale a lymfogranuloma venereum. Při podezření z nákazy či onemocnění je dotyčný povinen se podrobit vyšetření, při zjištěné infekci se léčit a absolvovat kontrolní vyšetření, která potvrdí vyléčení. Pacient podepíše poučení a v době vyšetřování, léčby a kontrol musí dodržovat hygienická pravidla a sexuální abstinenci. Kůže a eflorescence Souborný termín používaný pro různé kožní vyrážky je exantém. Jednotlivé typy těchto anatomických kožních změn nazýváme eflorescence. Eflorescence neboli výkvětky dělíme na primární a sekundární. Primární jsou ty, které během vývoje přechází na sekundární, např. puchýřek se mění na erozi apod. Existují i výjimky: z eroze vznikne po zhojení makula. /Dittrichová D., Olomouc 2002/ Primární jsou: Makula – jednoduše skvrna. Je to ohraničená změna barvy kůže do 0,5 cm. Nejznámější je piha. Papula – pupínek. Je ohraničený a kompaktní. Má různou barvu a vystupuje nad okolní kůži. Je podmíněn změnou v pokožce či škáře. Nejznámější je bradavice a mozol. Vezikula – puchýřek. Je to dutina v kůži velikosti hrášku. Je-li větší, je to bulla (boule). Obsahem dutiny je nejdříve čirá tekutina tvořená tkáňovým mokem, později se zakalí zánětem. Pustula – neštovička. Je to dutinka vyplněná hnisem. Vzniká zhnisáním puchýřků. Sekundární: Krusta – strup. Je tvořen zaschnutím krve, hnisu atd., což udává i jeho barvu. Eroze – oděrka. Je to povrchový defekt pokožky, někdy až na horní hranici škáry. Vzniká stržením puchýře nebo škrábáním. Hojí se bez jizev. Fisura – trhlina. Štěrbinový defekt sahající do různé hloubky, bolí a krvácí. Ulkus – vřed – je hluboký defekt kůže zasahující do škáry a podkoží. Hojí se jizvou. Skvama – šupina. Odlupující se rohová vrstva pokožky. 42 Ve druhé skupině jsou zbylá onemocnění, kde u některých z nich platí pouze povinnost hlášení výskytu - již bez informací o konkrétním pacientovi. Aktuální informace o výskytu sledovaných chorob v ČR najdete na http://www.uzis.cz/. Při potvrzené diagnóze pohlavního onemocnění se vyplňuje hlášení, které slouží k epidemiologickému a statistickému šetření. Povinné hlášení obsahuje údaje o nemocném i o osobách, které měly pohlavní styk s nemocným v tzv. kritické době, a dále údaje o ohrožených osobách, které s nemocným žily v domácím prostředí nebo v kolektivu v době rozvinutých projevů nemoci (rodinní příslušníci, spolubydlící). Odborný lékař je povinen zajistit řádnou terapii a předepsané kontroly včetně návrhu na vyřazení nemocného z evidence nemocných. Na straně druhé je nemocný povinen podrobit se řádnému léčení i předepsaným kontrolám. Pohlavní choroby podléhají v současnosti platným zásadám zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví, vyhlášky MZ ČR a metodického opatření MZ ČR "Standardy léčebných a vyšetřovacích postupů" z prosince 1977. Nemocný je ošetřujícím lékařem poučen o zákazu pohlavního styku do doby vyléčení a toto poučení stvrzuje svým podpisem do zdravotnické dokumentace. Podle údajů získaných od nemocného provádí dermatovenerologické pracoviště dle místa trvalého bydliště tzv. depistáž, tj. prověřuje zdravotní stav kontaktů i ohrožených osob. Hlásit kontakty je nyní nutné i u infekce HIV/AIDS dle zákona č. 258/2000 sb. v aktuálním znění. V případech časného syfilis platí požadavek vyšetření všech sexuálních kontaktů, se kterými se nemocný stýkal v uplynulých 4 měsících. O všech získaných údajích je vedena dokumentace, se kterou se nakládá jako s důvěrným materiálem. Statisticky jsou data o počtu hlášených osob zpracována regionálními odbočkami Ústavu zdravotnických informací a statistiky - ÚZIS (sledovány jsou údaje o typu onemocnění, z osobních dat nemocného pouze jeho rodné číslo a lokalita onemocnění bez uvedení přesné adresy). Dermatovenerologové a depistážní sestry patří ke "státnímu dozoru" sledujícímu šíření pohlavních onemocnění a řízenému hygienickou službou. 3 bakteriální onemocnění Chlamydie Chlamydiové nákazy patří mezi bakteriální infekce přenosné sexuálním stykem. Chlamydia trachomatis sérotypu D-K jsou původci zánětů urogenitálního traktu mužů i žen, postihují též oční spojivku, tzv. konjunktivitidu. V důsledku přibývajících nových poznatků, lepší diagnostiky i značného rozšíření v populaci jejich význam v problematice STI stále vzrůstá. Chlamydia trachomatis typu L1, L2 a L3 jsou původci pohlavní choroby zvané lymphogranuloma venereum. Chlamydia trachomatis typu A-C jsou původci endemického trachomu postihujícího oko. Další druhy Chlamydií jsou Chlamydia pneumoniae a Chlamydia psittaci, u člověka způsobující dýchací onemocnění, dále Chlamydia pecorum. Chlamydiové nákazy jsou mnohem častější než syfilis a kapavka. Jsou totiž příčinou většiny vleklých zánětlivých onemocnění pohlavních orgánů. U žen vyvolává infekce Chlamydia trachomatis D-K cervicitidu (zánět čípku), velmi často (až v 80%) je bezpříznaková! Avšak komplikace neléčené infekce může vést i k závažným gynekologickým zánětům s následným rizikem mimoděložního těhotenství nebo neplodnosti. U mužů vyvolává bakterie Chlamydia trachomatis nejrůznější zánětlivá onemocnění pohlavních a močových orgánů. Nejčastěji bývá postižena močová trubice, nadvarle, konečník, spojivka oka. Pokud se projeví jak v oku, tak v močové trubici a postihne i klouby, nazýváme toto postižení jako Reiterův syndrom. Až 50 % mužů nemá žádné nebo má pouze velmi diskrétní projevy nákazy chlamydií a infekce probíhá velmi často oligo a asymptomaticky (bezpříznakově). Uretritida (zánět močové trubice), urethritis non-gonorrhoica: Chlamydia trachomatis D-K jsou původci asi 60 % uretritid u mužů (hovoříme též o nekapavčitých uretritidách). Často je infekce asymptomatická (bezpříznaková). Po inkubační době 10-20 dní objeví pálení (dysurie) a nažloutlý výtok různé intenzity. V průběhu chlamydiové uretritidy je charakteristický výtok různé intenzity od ranní kapky, zavlhnutí až po profusní výtok. Příznaky jsou obvykle podobné lehčímu průběhu kapavky. Pokud není onemocnění léčeno nebo je léčeno špatně, může se zkomplikovat a způsobit tak zánět nadvarlete (epididymitis) s bolestivým zduřením varlete, zánětem prostaty nebo zánětem konečníku (proktitidou) – viz dále – a zánět spojivek (konjunktivitida). 4 slovníček L-Z latence – doba nečinnosti, bez příznaků léze – poškození orgánu např. kůže, je způsobené patogeny a narušuje její funkci lymfa – míza, tekutina vznikající v orgánech odváděná mízními cévami zpět do krve. Tvoří se z tkáňového moku, který obklopuje buňky a zajišťuje jejich výživu. Nevstřebaný tkáňový mok obohacený o bílkoviny je základem lymfy. Při průtoku lymfatickými uzlinami se filtruje a obohacuje o bílé krvinky. lymfatická uzlina – viz lymfa maligní – zhoubný mikce – močení mykóza – onemocnění způsobené houbami nekróza – rozpad buněk, tkáně nežit – furunkl – hnisavé onemocnění kůže, při kterém zhnisá celý vlasový míšek a jeho okolí. Smrtelně nebezpečné mohou být v obličeji na horním rtu! pandemie – epidemie kontinentálního významu papula – pupínek paralýza progresivní – forma nervového poškození ve třetím stadiu syfilis, ochrnutí patogen – látka, nebo mikroorganismus, který způsobuje onemocnění píštěl – fistula, abnormální kanálek mezi dutinou a povrchem. Vzniká jako důsledek zánětu. Kanálkem odchází hnis či jiný obsah dutiny – moč i stolice. rektum – konečník retence – zadržení, zástava nebo porucha vylučování recidiva – návrat nemoci, která již byla vyléčena nebo u níž zmizely příznaky sarkom – zhoubný nádor kožního vaziva – viz Kaposiho sarkom sérum – nažloutlá tekutina, která vzniká po sražení krve sérologické testy – vyšetření lidského séra na přítomnost protilátek proti cizím antigenům – patogenům. Užívá se, pokud nelze prokázat původce onemocnění, pokud nelze provést jeho kultivace. Výsledek je možné určit až po určité době po nakažení, kdy si imunitní systém vytvoří vlastní protilátky. serózní charakter hnisu – vodnatý charakter např. při rýmě shigella – patogenní střevní bakterie STI – sexually transmitted infections – sexuálně přenosné infekce ulcerace – vznik vředu, zvředovatění. ulcus – vřed uretra – močová trubice virulence – míra schopnosti patogenního zárodku vyvolat onemocnění vezikula – puchýř vřed – defekt kůže vyznačující se špatnou hojivostí. Vzniká rozpadem tkáně (rozdíl od poranění), zasahuje do hlubších vrstev a je spojen se zánětem. Vždy se hojí jizvou. zástin – je mikroskopická metoda určování druhů bakterií (např. Treponema pallidum) 41 slovníček bakteriální onemocnění E-K eflorescence – obecný název pro kožní projevy (výkvětek); dělí se na primární a sekundární. Více naleznete na konci slovníčku. edém – otok endemické – místní, trvale se vyskytující jen v určitém místě elefantiáza – je zhrubění a ztluštění kůže většinou následkem městnání mízy – lymfy (lymfedém) epidemie – výskyt nemoci v určité skupině lidí nebo regionu, který přesahuje běžný výskyt v takto definované oblasti a čase epitel – krycí tkáň, výstelka dutiny v orgánech, svrchní vrstva tkáně. Např. slizniční epitel, který má ochrannou funkci eroze – poškození kůže, které zasahuje jen do pokožky, někdy i oděrka (exkoriace) erytém – červené zbarvení kůže způsobené rozšířením krevních cév a zvýšeným prokrvením exantém – vyrážka, výsev eflorescencí, který postihuje určitou plochu kůže. fimóza – zúžení předkožky, která nejde přetáhnout přes žalud. Částečná f. – lze přetáhnout v neztopořeném stavu, úplná f. – nelze zcela přetáhnout nikdy. Řeší se chirurgicky. fuzobakterie – anaerobní bakterie, které se běžně vyskytují ve střevech gangréna – sněť – nekrotický rozpad tkáně vysycháním, hnilobou, působením bakterií glans penis – žalud granulom – nakupení zrníček tkáně s velkými mnohojadernými buňkami a bílými krvinkami granulamatózní – charakteristický výskytem granulomů HAV – zkr. pro hepatitis A virus HBV – zkr. pro hepatitis B virus HPV – zkr. pro human papiloma virus – lidský virus, který napadá především kůži a sliznice. Má přes 60 druhů a způsobuje četná onemocnění. K jeho projevům patří bradavice, kondylomy, papilomy. Onemocnění může vést až ke karcinomu. Virus nelze izolovat. HSV – zkr. pro herpes simplex virus, o kterém píšeme v samostatné kapitole intertigo – opruzení inguina – tříslo Kaposiho sarkom – (čti Kapošiho) – nádorové kožní onemocnění, dnes nejčastěji u nemocných AIDS. Projevuje se červenofialovými uzly v kůži. Postiženy bývají i vnitřní orgány. Pojmenován po rakouském dermatologovi maďarsko-židovského původu Kaposi Moritzovi. karcinom – rakovina - zhoubný nádor vznikající z epitelu katetrizace – cévkování, zavedení umělé hadičky do močového měchýř kortikoidy (kortikosteroidy) – léčiva podobná hormonům kůry nadledvin. Mají protizánětlivý, protialergický a imunosupresivní účinek. Podávají se u chorob, u nichž je nutné tlumit nadměrnou činnost imunitního systému a mírnit symptomy. Tlumí příznaky, avšak nikdy skutečně neléčí. Dlouhodobé užívání má silné vedlejší účinky. Po přerušení léčby se nemoc může vrátit. 40 Chlamydie Proktitida Při nechráněném sexuálním styku do konečníku může být chlamydie původcem zánětu konečníku nebo dokonce i předstojné žlázy, jejíž zánět bývá jinak spíše vzácný. Inkubační doba chlamydiových infekcí je 1-2 týdny. Přenosnost chlamydií je velmi vysoká, odhaduje se vyšší než u kapavky a v posledních letech velmi stoupá nárůst těchto onemocnění zejména u nás a v západní Evropě. Léčba: vzhledem k závažnosti možných komplikací neléčené chlamydiové infekce je nutné speciální lékařské vyšetření (venerologické nebo urologické). Základním předpokladem úspěšného vyléčení je vyšetření a případná léčba obou (všech) sexuálních partnerů! Pozor: i když člověk nemá žádné potíže, neznamená to, že není chlamydiemi infikován a může být infekční!! Onemocnění se léčí antibiotiky nebo chemoterapeutiky se specifickým dávkováním, obvykle zvýšeným. Na fotografii vlevo je trachom. Trachom se běžně vyskytuje spíše v tropech. Vpravo zánět děložního čípku způsobený chlamydiemi. Na fotografiích z mikroskopu vidíte chlamydii trachomatis původce chlamydiové uretritidy. Chlamydiální cervicitida na děložním čípku u ženy. 5 bakteriální onemocnění slovníček Kapavka A-D Kapavka je pohlavní nemoc, způsobená bakterií Neisseria gonorrhoea (gonokok) (viz obrázek). Gonokok infikuje sliznici močopohlavního ústrojí člověka (močová trubice u obou pohlaví, u žen čípek), dále sliznici nosohltanu, konečníku a oční spojivku (extragenitální kapavka). Vzácně může postihnout i klouby (tzv. metastatická kapavka). U neléčené nebo nedostatečně laicky léčené kapavky pak může být průběh onemocnění komplikován postižením dalších orgánů s možnými trvalými následky (např. poruchy plodnosti apod.). Klinické příznaky se liší u obou pohlaví, proto mluvíme o mužské a ženské kapavce. U mužů vyvolává gonokok na sliznici prudký akutní zánět s výraznými potížemi. U žen naopak může být infekce zcela bez příznaků (asymptomatická). Akutní kapavka, není-li řádně vyléčena, přejde do vleklého - chronického stadia s minimálními příznaky, avšak s postupným šířením na další orgány močopohlavního systému. U mužů je možnou komplikací neléčení kapavčité infekce zánět prostaty a semenných váčků, zánět nadvarlete (kapavčitá epididymitida). U žen vyvolává gonokok gynekologické záněty (adnexitis). Na fotografi z mikroskopu jsou gonokoky bakterie Neisseria gonorhoeae. Z ústí močové trubice pozorujeme typický žlutozelený výtok. Vlevo zarudnutí a zduření okolí ústí uretry na žaludu způsobené podrážděním hnisavým výtokem. Vpravo kapavčitá tonsilitis. Z ústí močové trubice pozorujeme typický žlutozelený výtok. Otvor močové trubice je zduřelý a zarudlý, častá je balanitida nebo zánětlivá fimóza. 6 Některé termíny, které v textu opakovaně používáme, nebylo možno nahradit, abychom se nedopustili významových nepřesností. Zde je jejich slovníček: antigen – látka, kterou je tělo na základě její struktury schopno rozeznat jako cizí a je schopno proti ní vyrobit protilátky. Jako antigeny se v krvi chovají cizí látky, bílkoviny, mikroorganismy a jiné krevní skupiny. anaerobní bakterie – bakterie žijící v prostředí bez přítomnosti kyslíku, který je pro ně často smrtící. Anaerobní bakterie běžně nacházíme ve střevech, v přírodě pod vodní hladinou. anus – řiť, otvor, kterým končí trávicí trakt antibiotika – zkr. ATB, látky, které zastavují růst bakterií a jiných mikroorganismů – chlamydií a mykoplazmat nebo je ničí. Baktericidní antibiotikum přímo ničí, kdežto bakteriostatické zastavuje růst a množení. Dnes se vyrábějí synteticky. Nejdůležitější skupiny antibiotik jsou peniciliny, tetracykliny, cefalosporiny, makrolidová ATB (erytromycinová řada), aminoglykosidy, chinolony, peptidová řada. Širokospektrá antibiotika se používají u onemocnění, u nichž neznáme druh původce. Při nedodržení léčebného režimu a dávkování hrozí riziko vzniku rezistence dané bakterie vůči ATB, což pak může ohrožuje další nemocné, kteří se jí nakazí. Obdobou antibiotik jsou chemoterapeutika. antimykotika – léky působící proti houbám a plísním asymptomatický - bezpříznakový atrofie – zmenšení a chřadnutí orgánu (např. kůže) v důsledku špatné výživy či nemoci. Atrofovaná kůže je snadno řasitelná a prosvítají jí cévy. bakterie – bakterie je jednobuněčný organismus. Buňka bakterii je primitivnější než buňka rostlin a živočichů. Na rozdíl od viru obsahuje i tzv. buněčné organely, které jí umožňují vlastní metabolické pochody, život a množení nezávisle na hostiteli, pokud má příznivé podmínky. Bakterie, která způsobuje nemoci, se nazývá patogenní. bakterie gramnegativní a grampozitivní – klasifikační kritérium bakterií. Bakterie je obarvena krystalovou violetí a Lugolovým roztokem. U gramnegativních bakterií je obarvení možné odstranit organickými rozpouštědly (líh), kdežto grampozitivní bakterie barvivo zadržuji. Tento jev určuje složení buněčné stěny. Grampozitivní bakterie ji mají tvořenou silnou vrstvou mureinu, gramnegativní také, ale ještě ji mají obalenou vnější třívrstevnou membránou z proteinů, liposacharidů a lipoproteinů. balanitida – zánět žaludu balanoposthitis – zánět žaludu a předkožky penisu (lat. balanos – žalud benigní – nezhoubný. Používá se k označení onemocnění, které nevede k těžšímu poškození organismu a smrti a má tendenci na vyléčení. Opak je maligní. bradavice – synonymem je termín veruka, drobný kožní výrůstek vzniklý růstem buněk pokožky defekace – vylučování stolice, kakání, velká potřeba degenerace – úbytek až ztráta specializované funkce buněk, tkáně či orgánu. Změněný orgán není schopen plné funkce. demence – chronický a trvalý úbytek duševních funkcí a schopností člověka. Klesá rozpoznávací schopnost a inteligence. 39 ostatní onemocnění bakteriální onemocnění Exotická onemocnění Tato publikace obsahuje popisy všech hlavních venerických onemocnění. Některá jsou obzvláště významná u homosexuálů, jiná se v podmínkách mírného klimatického pásu a v České republice prakticky nevyskytují. Přesto existuje riziko, že se sem kvůli cestovnímu ruchu někdy vrátí, nebo budou nově zavlečeny. Buďte proto velmi opatrní při výběru náhodných sexuálních partnerů. Samozřejmě vám doporučujeme, abyste žádné náhodné sexuální známosti nevytvářeli, ale je to jen na vás. Máme na mysli zejména atraktivní cizince snědé či černé pleti, kteří mohou znamenat slib nevšedního sexuálního zážitku. Pokud vás zláká nabídka na sexuální dobrodružství při cestách v zahraničí, je třeba si uvědomit, že výskyt STI je ve zbytku světa skoro vždy větší než u nás a že riziko tedy stoupá! Upozorňujeme, že některé země, s nimiž máme vízovou povinnost, vyžadují před vstupem(zejména při dlouhodobém pobytu) potvrzení o HIV negativitě ve formě mezinárodního certifikátu, který vám vystaví hygienická stanice. Jedná se např. o Rusko, USA, Saudskou Arábii, Čínu. V rozvojových zemích jsou hepatitidou B a C nemocné milióny lidí a pokud nejste očkováni, vyvarujte se tělesnému kontaktu s domorodým obyvatelstvem. V některých státech Afriky, např. v Botswaně, je přes 50 % populace HIV pozitivních a jako jediná bezpečná sexuální aktivita se jeví pouze masturbace. V těchto zemích je stále možná nákaza i při lékařských zákrocích – ošetření zubů, chirurgických zákrocích a transfuzi. Pokud však přes všechna naše doporučení došlo k situacím, které jsou z hlediska přenosu STI a HIV nebezpečné, požádejte po návratu svého lékaře o preventivní prohlídku. Všechny nemoci mají své příznaky, a proto nelze chtít po lékaři “testy na všechno”. Nezapomínejte na inkubační dobu, po níž se projevují první příznaky, v případě testů na HIV minimálně 2, raději však 3 měsíce. Výpis nemocí, které se u nás vůbec nevyskytují, avšak při překročení hranic se s nimi můžete setkat už i v Evropě: Granuloma inguinale Lymfogranuloma venereum Ulcus molle (měkký vřed - viz obrázek vpravo) virus Ebola Do desítek případů ročně se u nás vyskytují: Giardiáza Amebiáza Kapavka Kapavka u muže se projevuje následovně: Akutní přední se projevuje akutním hnisavým zánětem močové trubice po inkubační době 5-7 dní. Objevuje se bolest a pálení při močení (dysurie) a silný hlenohnisavý zelenožlutý výtok. Otvor močové trubice je zduřelý a zarudlý, častá je balanitida nebo zánětlivá fimóza. Neléčený akutní průběh postupně slábne a přechází ve vleklý se slabým výtokem či ranní kapkou v močové trubici nebo je i bezpříznakový. Akutní zadní kapavka vzniká při přestupu infekce z močové trubice za zevní svěrač močového měchýře do ústí semenných vývodů prostaty, semenných váčků a chámovodů. Šíření infekce v těchto lokalizacích je usnadněno zátěží organizmu. K příznakům patří nucení na močení, bolestivost při ukončení močení, v moči může být příměs krve. U neléčených forem zadní kapavky později dochází k infekci prostaty a objevují se bolesti oblasti rekta. Ve večerních hodinách tělesná teplota přesahuje 38 °C. Může být přítomna i bolestivá defekace. Další komplikací může být postižení semenných váčků, kde destrukce epitelu pak může vést k závažným poruchám plodnosti. Zánět se projevuje bolestmi vystřelujícími do zad a do stehen a střev. Výsledkem je neplodnost. Postižením nadvarlete vzniká kapavčitá epididymitida, která bývá jednostranná. Projevuje se celkovými příznaky, horečkou, zarudnutím a bolestivým asymetrickým zduřením šourku. Rektální kapavka bývá u homosexuálních mužů při análním pohlavním styku. Může probíhat asymptomaticky, svěděním kolem konečníku, bolestmi při vyprazdňování stolice, ve které může být hnis či může samovolně vytékat. Proti nákaze spolehlivě ochrání kondom. Výron semene do konečníku ještě zvýší riziko nákazy jak kapavkou, tak jinými STI, zejména HIV. Rektální kapavka způsobená přenosem při rimmingu je nepravděpodobná. Faryngeální kapavka postihuje sliznici nosohltanu. Vyskytuje jako důsledek nechráněného orálně – genitálního sexu. Typické je zarudnutí a otok sliznice úst a hltanu. Možné jsou i lehké zažívací obtíže. Ochranou proti nákaze při orálně-genitálním styku je používání kondomu a vyhnutí se jakémukoliv kontaktu s tělními tekutinami. Kapavčitý výtok může připomínat tzv. kapičky touhy, ale obvykle zapáchá a je zakalený. Kapavčitý výtok je hlavní transportní médium gonokoků a je vysoce infekční. Krevní cestou se vzácně může zanést do velkých kloubů a vyvolat onemocnění pohybového aparátu, srdce, duhovky, mozkových plen a kůže. Tzv. metastatická kapavka. Je vzácná, ale při bolesti velkých kloubů u mladých lidí je třeba na ni myslet. O těchto infekcích a onemocněních se dočtete na serveru www.004.cz pod doménou http://zdravi.004.cz 38 Inkubační doba je 2 až 8 dní. U mužů se většinou objevují akutní příznaky mezi 2. až 5. dnem. 7 bakteriální onemocnění ostatní onemocnění Kapavka Balanatida - Chronické a vzácnější formy Možnosti léčby: Léčba je povinná, zpravidla probíhá ambulantně, antibiotiky, komplikovaná za hospitalizace. Při správné léčbě je nemocný zcela vyléčen. Neodborná léčba a samoléčení může vést k výše uvedeným komplikacím a k ohrožení dalších lidí. Nejvíce však takový člověk ohrožuje sebe. Kapavka je pohlavní nemoc a infikovaný člověk je tak povinen podrobit se léčbě na dermatovenerologickém (kožním) oddělení a dispenzarizaci (včetně tzv. depistáže) trvající 6 měsíců. Při nedodržení tohoto režimu a případném vědomém nakažení jiné osoby může být trestně stíhán. Cílem dispenzarizace (sledování) je dokonalé vyléčení choroby a zabránění jejímu šíření. Nemocný je za tuto dobu po léčbě 3x vyšetřen v týdenních intervalech. Je-li vyšetření negativní, je vyléčen. Průkaz kapavky se provádí laboratorně pomocí bakteriologické kultivace. Dále je opakovaně povinně odebrána krev k vyloučení syfilis po 3 měsících po léčbě. K nákaze touto nejzávažnější pohlavní chorobou mohlo dojít současně s kapavkou, stejně tak i jinými STI (HIV, hepatitidy, chlamydiové, mykoplasmatické infekce atd.). I tato onemocnění je třeba vyloučit. Přenos: pohlavním stykem genitálním, orálním i análním. Tato bakterie je velmi citlivá na zevní prostředí a dezinfekční prostředky, jejichž působením rychle hyne. K nepohlavnímu přenosu může dojít výjimečně při nedodržení hygienických pravidel bezprostředně znečistěnými vlhkými předměty - jako ručníkem, žínkou, spodním prádlem. Kapavka se může přenést i líbáním a projevit se jako kapavčitá tonsilitis. Prevence spočívá v důsledném používání kondomu. V případě nechráněné felace a jiného nechráněného orálního styku dojde k nákaze a projevům nejprve v ústech, později se projeví výtokem z uretry. Při zjištění těchto varovných signálů majících souvislost s pohlavním stykem, s partnerskou nevěrou, rizikovém pohlavním styku náhodné, neznámé kontakty, nechráněné pohlavní styky - je třeba ihned vyhledat dermatovenerologa, který provede venerologické vyšetření, stanoví diagnózu, léčí a je pouze v jeho kompetenci vyhledání a vyšetření sexuálních kontaktů. Do doby stanovení diagnózy je třeba se vyvarovat pohlavního styku. Jakékoliv snahy o samoléčení či podcenění příznaků může situaci později ze zdravotního hlediska jen komplikovat a napomáhat šíření infekce. Kapavčitá pharyngotonsillitis je snadno zaměnitelná se zánětem hltanu a mandlí, který je obvykle způsobem streptokoky. Případná běžná léčba orálními antiseptickými přípravky krátkodobě mírně potlačí příznaky, ale kapavku nevyléčí. 8 Chronická balanopostitida - Balanoposthitis chronica Chronické záněty žaludu a předkožky mají velké množství příčin. Nejčastějšími jsou smíšená nevyvážená bakteriální flóra, kvasinky, dráždivé vlivy, případně alergie. Vzácnější formy balanitidy: Balanitis ulcerosa je těžší forma s bolestivými erozemi a vředy. Je zapříčiněna smíšenou anaerobní flórou, fuzobakteriemi a může postupně dospět do akutní gangrény penisu. Gangréna neboli sněť je nekrotický (nekróza - odumírání) rozpad tkáně, v tomto případě žaludu. Určení příčiny akutního zánětu žaludu a předkožky je velmi důležité. Ten může být, jak již bylo uvedeno, způsoben závažným onemocněním, jako je např. syfilis nebo kapavka, může být komplikací oparu (herpes progenitalis) nebo příznakem cukrovky (opakující se kvasinkové balanitidy) atd. Zúžení předkožky (fimóza) přispívá k udržování zánětlivých změn a je častou příčinou potíží při pohlavním styku. Balanitis erosiva circinata je formou chronické balanitidy, která se vzácněji objevuje u mladších mužů. Je vyvolaná smíšenou mykobakteriální infekcí a bývá součásti tzv. Reiterova syndromu. Červené okrouhlé eroze splývají do okrouhlých červených ložisek s šedavými okraji. Subjektivně jsou svědivé a bolestivé. Balanitis circumscripta chronica benigna plasmocellualris (Balanitis Zoon). Jsou chronické ostře ohraničené skvrny červenohnědé barvy na žaludu a předkožce u starších mužů. Jejich původ je nejasný. Nejde o prekarcenózu a je třeba je odlišit od rakoviny. Balanitis xerotica obliterans (lichen sclerosus et atrophicus). Nepříliš vzácné onemocnění. Projevuje se progresivními atrofickými změnami na žaludu a předkožce, kde může vést k fimóze, srůstům. Snížená pružnost kůže vede k bolestivým puklinám. Toto onemocnění je tzv. prekanceróza (na jejím podkladě může vzniknout rakovina). Léčba je místní nebo chirurgická (obřízka). Balanitis candidomycetica. Zde jsou obzvláště dobře patrné povlaky šedobílého sekretu Vzácnější forma balanitis circinata. Balanitis ulcerosa zapříčiněná bakterií původce syfilis. Primární vřed s balanitis. 37 ostatní onemocnění bakteriální onemocnění Balanitida - Akutní formy Akutní balanopostitida - Balanoposthitis acuta Začíná jako zarudlé, často svědivé ložisko na žaludu nebo vnitřním listu předkožky (prepucia). Zarudnutí s prosáknutím se postupně šíří na celý žalud a vnitřní list předkožky, subjektivně svědí, pálí a bolí. Zánětlivé změny někdy vedou ke vzniku erozí až vředů. Častý je výrazný otok předkožky. Vlivem zánětu a dráždivého účinku hnisavého sekretu vzniká zánětlivá fimóza (zúžení předkožky s nemožností přetáhnutí přes žalud.) Opačným případem je parafimóza, tzv. “španělský límec” - stav, kdy staženou předkožku nelze pro zduření vrátit zpátky přes žalud a zaškrcuje tak žlábek pod žaludem (sulcus coronarius). Tuto situaci je nutné ihned řešit a vyhledat lékaře, nejlépe urologa. Hrozí totiž porucha krevního zásobení penisu s trvalým poškozením! Nejčastějšími příčinami akutní balanitidy a balanopostitidy jsou infekce, traumatizace, iritační (dráždivé) vlivy, kontaktní alergie. Dráždit mohou běžné hygienické a kosmetické prostředky – mýdla, tělová mléka, látky obsažené v lubrikačních gelech a látky, jimiž jsou lubrikovány kondomy s jejich antikoncepčními látkami aj. Řada z nich může být i kontaktními alergeny. Kvasinková balanopostitida – (Balanoposthitis candidomycetica) Je velmi častá a mívá typický klinický obraz nejprve s drobnými červenými pupínky a bělavými puchýřky. Stržením puchýřků vznikají silně svědící a pálící eroze s límečkovitým olupováním, macerací a otokem. Typický je hustý bělavý sekret na povrchu zduřelé, zarudlé a erodované kůže žaludu a předkožky. To je provázeno intenzivním svěděním a pálením. Velmi častá je u diabetiků. Léčba: Léčba závisí na příčině balanopostitidy. U mírných a neinfekčních forem stačí léčba místní (obklady, koupele, krémy, lotia, zásypy atd.), u závažnějšího infekčního zánětu je nutná léčba celková (antibiotika a antimykotika). Někdy je nutná i obřízka. Důležitá je proto u gayů dobrá hygiena po análně-genitálním i orálním styku, kdy nebyl použit kondom. Patogenní mikroorganismy se vyskytují běžně ve stolici i v ústní dutině, a proto bychom měli penis po styku umýt baktericidním mýdlem. A to zejména tehdy, pokud nebylo při styku použito dostatečné množství lubrikantu. Vzniklé oděrky na žaludu jsou vstupní branou pro tisíce bakterií. Balanitida nebo balanopostitida (zejména s erozemi a vředy na genitálu) by měla být vždy vyšetřena specialistou, nejlépe dermatovenerologem (kožním lékařem) nebo urologem. Samoléčitelství zpravidla vede ke komplikacím, ale i následným diagnostickým potížím. Příčinu nemoci totiž zjistíme přesně až na základě mikrobiologického, případně sérologického či jiného speciálního vyšetření, bez něhož nemůže být stanovena diagnóza a tudíž ani zahájena účinná léčba, která dotyčného úplně vyléčí bez komplikací a rizika trvalých následků. Syfilis Syfilis (lues, příjice) je chronické infekční, celkové onemocnění, které probíhá ve třech stadiích, kdy se střídá období klinické manifestace a období bezpříznakové, latentní. Celkem vyčleňujeme 3 fáze, které jsou charakteristické svými příznaky. Příjice se projevuje pestrou škálou příznaků, schopností napodobit celou řadu nemocí. Může postihnout kterýkoliv orgán nebo tkáň. Neléčená nebo nedostatečně léčená může být v pozdním stadiu příčinou úmrtí či invalidity pacienta (postižení srdečně - cévního aparátu, centrálního nervového systému, kůže, kostí apod.). Průběh infekce rozdělujeme na období časné (syphilis recens - do 2 let od infekce) a pozdní syfilis. Podle způsobu nákazy dělíme pak na syfilis získanou (akvírovanou) a vrozenou (kongenitální či syphilis congenita). Původcem syfilidy je bakterie spirálovitého tvaru- spirocheta Treponema pallidum. Tato bakterie je infekční pro člověka a je jeho jediným hostitelem v přírodě. Treponema pallidum je velmi citlivá na zevní vlivy, ničí ji i zředěné roztoky běžných dezinfekčních prostředků. Syfilis je pohlavní infekce a vztahují se na ni přísná epidemiologická opatření dle zákona. Počet nakažených za rok v ČR v posledních letech stále stoupá. Toto je fotografie z předpenicilínové doby, kdy byl syfilis smrtelnou chorobou. Nemocný mladík s terciální formou syfilis. Bakterie destruují tkáň a mozek. Dotyčný již jistě trpí silnou demencí a může mít postižené smysly. Na fotografiích vpravo vlevo a vlevo dole je primární syfilitický vřed na penisu. Na fotografii vpravo je jeden ze symptomů sekundární syfilis exantém na dlaních. Včasná návštěva odborného lékaře bez předchozích laických léčebných pokusů, je základním předpokladem vyléčení (nejen) tohoto onemocnění! 36 9 bakteriální onemocnění ostatní onemocnění Syfilis I. Primární syfilis - Časná syfilis (syphilis recens): První fáze onemocnění začíná v místě vstupu infekce do těla. To může být např. drobná oděrka na sliznici genitálu. V místě průniku (nejčastěji na genitálu, možná je i lokalizace na rtu) se objeví za 2-4 týdny nebolestivý tvrdý vřed. Má špekovitou barvu s tuhým okolím i otokem předkožky u muže. Ze spodiny vředu lze seškrábnout velmi infekční materiál s živými treponematy. Spolu s vředem dojde k nebolestivému zduření tříselných uzlin (je-li vřed např. na rtu, pak zduří krční uzliny.) Vřed se spontánně za 4-6 týdnů zhojí. Vzácně se mohou objevit nevýrazné celkové příznaky. II. Sekundární syfilis Odhojený vřed zanechá jizvu, infekce však postupuje mízní cestou do mízních přilehlých uzlin a šíří se do celého organismu. To se projeví tzv. exantémem, což je vyrážka (často velmi nevýrazná) v embolizační lokalizaci - nejvíce patrná na trupu. Exantém během několika týdnů zmizí a může se opakovat. Současně dochází k nebolestivému zduření uzlin na krku, v podpaží, v tříslech (tzv. generalizovaná skleradenitida). V ústní dutině se tvoří bílé plošky, též infekční - syfilitická angina. Pro druhé stadium syfilis jsou charakteristické další kožní projevy. Condylomata lata (nikoliv condylomata accuminata, což jsou virové bradavice) v místech vlhké zapářky (třísla, podpaží) v podobě páchnoucích, mokvajících výrůstků (vegetací). Jsou vysoce infekční. V ústní dutině se tvoří bělavé plošky, též infekční. Na kůži se dále tvoří různé vyrážky připomínající různé kožní choroby. V tomto dvouletém období časné syfilis se mohou střídat období příznaků i období bezpříznaková (latence). Zhruba po dvou letech všechny příznaky mizí a onemocnění přechází do pozdní latentní fáze, kdy lze diagnózu stanovit pouze krevními testy. To však není známkou ústupu choroby. Naopak. Syfilis postupuje dále a přechází ve třetí, nejzávažnější stadium, postihující různé orgány specifickým zánětem. Balanitida Balanitis a balanoposthitis – záněty žaludu a předkožky Balanitis je zánět žaludu penisu (lat. glans penis), často spojený se zánětem vnitřního listu předkožky tzv. - balanoposthitis. V projektu prevence sexuálně přenosných chorob se v jednotlivých kapitolách setkáte se zmínkou, že uvedený patogen způsobuje záněty či různé vyrážky v oblasti žaludu a předkožky. Tuto problematiku zde proto shrnujeme v následující kapitole. Balanitidy mají nejrůznější příčiny: 1. Neinfekční - trauma, vrozená fimóza, mechanické a chemické dráždění, např. masturbace s nevhodným lubrikantem, dráždění spodním prádlem se zbytky pracího prostředku. 2. Infekční: přemnožená mykoticko-mikrobiální flóra: zejména kvasinky (kandidy), streptokoky, stafylokoky, gram. negativní bakterie. Dále např. syfilitický vřed (I. stadium syfilis, Treponema pallidum), herpes simplex (HSV virus - opar na genitálu), měkký vřed (Haemophylus ducreyi), svrab (roztoč Sarcoptes scabiei). Původcem balanitidy může být dráždivý účinek hnisavého výtoku z močové trubice u kapavky a infekcí vyvolaných Chlamydii trachomatis, genitálními mykoplazmaty, trichomonádami atd. Výskyt: Onemocnění je častější u diabetiků - především kvasinkové balanitidy, u nemocných s AIDS a osob se sníženou imunitou či s nízkou úrovní hygieny apod. Na obou obrázcích vidíte Balanitis candidomycetica. Vlevo s drobnými červenými papulami. Ty mohou být doplněny bělavými puchýřky. III. Terciární syfilis - pozdní syfilis (syphilis tarda) Je nejméně nakažlivá pro okolí, neboť organismus uzavřel treponemy do ohraničeného chronického zánětu a infekce je omezena na některý orgán. Rozpadem zánětlivého ložiska vzniká tzv. syfilitické gumma (nekrotická vazká hmota). Pro toto stadium je 5-20 let po primární infekci typické postižení především centrálního nervového systému, srdce a kardiovaskulárního systému, kostí a kloubů. Rozlišujeme akutní a chronické formy: K typickým změnám dochází na aortě (aneurysma-výduť). Zánět destruuje nosní přepážku, perforuje tvrdé patro, zánětem jsou postiženy kosti, je postižena nervová tkáň, což vede k příznakům neurologickým (tabes dorsalis, postižení hlavových nervů, obrny, neschopnost chůze) a psychiatrickým (poruchy řeči, bludy, demence, ústící do obrazu tzv. progresivní paralýzy s celkovým rozpadem osobnosti). Toto stadium naštěstí v dnešní době nevídáme, ale bylo zcela běžné v uplynulých staletích. Trpěla jím a zemřela na ně řada význačných osobností. Vzhledem k současnému výraznému vzestupu tohoto onemocnění však nelze vyloučit, že se s ním budeme po letech opět setkávat. 10 Akutní formy Akutní infekční balanopostitida - Balanoposthitis acuta infectiosa Vzniká často u osob s nedostatečnou hygienou vlivem dráždivého účinku smegmatu a špíny, s následným pomnožením bakteriální (fuzobakterie ze střev, gram-negativní tyčky, streptokoky a stafylokoky atd.) a mykotické (kvasinky) flóry. 35 ostatní onemocnění bakteriální onemocnění Choroboplodné střevní organismy V posledních letech se seznam sexuálně přenosných nemocí rozšířil o nové choroby, jejichž hlavními projevy jsou střevní záněty, které se vyskytují a staly se doménou převážně u mužů mající sex s muži. Moderní výzkum vnesl nové světlo do problematiky shigellózy, salmonelózy a zjistil i další příčiny průjmových nákaz, např. Campylobacter. Jedná se samozřejmě o organismy, které se šíří především výkaly při análních praktikách. U homosexuálních mužů se to týká aktivních i pasivních sexuálních praktik. Patří sem i technika dráždění okolí análního otvoru jazykem, tzv. rimming. Následná soulož do úst po souloži do konečníku rovněž vede k přenášení některých střevních infekcí. Jedná se o bakterie rodu Shigella, Salmonella a Campylobacter, které mají četné podskupiny. U gayů tak mohou vznikat záněty konečníku a tlustého i tenkého střeva, někdy s těžkými místními i celkovými příznaky. Pokud máte podezření na tato onemocnění, patří tato problematika do interního a infekčního lékařství. Je třeba začít návštěvou vašeho praktického lékaře a výtěrem z konečníku. V současnosti jsou u nás a ve většině civilizovaného světa sanitárně-hygienické podmínky na takové úrovni, že hlavní cestou přenosu mnoha infekčních nemocí se stávají především pohlavní styky. Pro gaye bychom zdůraznili riziko zánětu žaludu a předkožky, které hrozí při nedostatečné hygieně po análním styku. Rizikem jsou tzv. anaerobní fuzobakterie, které jsou součástí běžné bakteriální flóry. Ty mohou být i původcem uretritidy. Prevencí je DOSTATEČNÁ HYGIENA po análním styku. Penis a řiť umyjte bakteriálním mýdlem po každém styku! K dalším chorobám střev patří infekce způsobené prvoky, a to lamblie střevní a měňavka úplavičná. O těchto 2 onemocněních se dočtete na stránce http://STI.004.cz. Oba dva prvoci se stále častěji přenášejí sexuálně prostřednictvím výkalů a způsobují prudké záněty tenkého střeva. Tímto přenosem trpí ve vyspělých zemích především homosexuální muži. Vlevo je chronická forma Balanitis Zoon způsobená smíšenou anaerobní florou. Vpravo zánět vnitřního listu předkožky tzv. postitida nejasné etiologie po nechráněném análním styku. 34 Syfilis Přenos je téměř výhradně pohlavním stykem. Infekční je I. a II. stadium choroby. Asi 5 % případů je infikováno jinou než pohlavní cestou. Mezi ně patří přenos z matky na dítě (vrozená syfilis). Vstupní branou pro Treponemy od infikovaného člověka může být kůže a sliznice kdekoliv, nejčastěji však v oblasti pohlaví a ústní dutiny v závislosti na způsobu intimního styku. Vzácně může dojít k přenosu infekce kontaminovanými předměty (např. jídelní příbory, sklenice). Teoreticky možný je i přenos krevní transfuzí - teoreticky proto, že každý dárce krve je testován. Inkubační doba je v rozmezí 10-90 dnů, nejčastěji 3 týdny. Stanovení diagnózy syfilis: Diagnóza může být stanovena jednak: a) mikroskopickým průkazem Treponema pallidum v 1. nebo ve 2. stadiu syfilis (z vředu, z některých uvedených projevů 2. stadia). b) speciálními testy z krve, což je možné prakticky ve všech stadiích. Pro včasné stanovení diagnózy a tak i zahájení léčby je nutné, aby jakýkoliv vřed na genitálu byl co nejdříve vyšetřen dermatovenerologem, který provede mikroskopické vyšetření v tzv. zástinu. Do té doby nesmí být vřed jakkoliv ošetřován, protože necíleně zevně, či celkově podané léčivo (např. antibiotikum) syfilis nevyléčí, ale zato znesnadní nebo znemožní velmi cenný přímý průkaz původce syfilis - Treponema pallidum. Onemocnění pak navíc může probíhat netypicky a tím se rozpoznání syfilis i samotné zahájení léčby zbytečně zpozdí. Není-li přítomen žádný z projevů syfilis, provádí se testy z krve nebo z mozkomíšního moku. Odběr testů na syfilis lze provést kdykoliv. U některých skupin populace (dárci krve, těhotné ženy apod.) se testy provádějí i v rámci tzv. screeningu. Zhodnocení testů provádí příslušná dermatovenerologická pracovitě (oddělení nebo kliniky) ve spolupráci s Národní referenční laboratoří pro syfilis v Praze. Léčba: Syfilis je pohlavní choroba, a proto je zákonem stanoven léčebný režim i povinná dlouhodobá dispenzarizace. Léčbu syfilis zajišťuje dermatovenerologické lůžkové zařízení. Léčba probíhá v nemocnici na lůžku a spočívá v podání odpovídající dávky antibiotika. Ke stanovení, léčbě a dispenzarizaci tak citlivé diagnózy, jako je syfilis, má oprávnění lékař - dermatovenerolog. Všechny údaje tak podléhají velmi přísnému lékařskému tajemství, což je důležité s ohledem na časté předsudky některých lidí vůči syfilis. Prevence: Základem je včasná diagnostika a léčba, spolupráce pacienta a vyšetření všech sexuálních kontaktů nemocného dermatovenerologem. V případě, že jsou infekční ložiska mimo oblast krytou kondomem, nemůže ani kondom vzniku nemoci zabránit. 11 bakteriální onemocnění Streptokoková onemocnění Původcem nejrůznějších onemocnění jsou streptokoky, grampozitivní koky, tvořící řetízky. Známe více než 70 druhů původců širokého spektra různě závažných infekcí. Zatímco některé se na člověku vyskytují zcela přirozeně a jsou součástí bakteriální flóry kůže a sliznic, existují pro člověka patologické druhy, z nichž nejvýznamnější jsou: Streptococcus pyogenes (streptokok skupiny A) Streptococcus agalactiae (streptokok skupiny B Streptococcus pneumoniae (pneumokok) Příznaky: Způsobují hnisavá onemocnění respiračního systému s řídkým hnisem, zejména v krční oblasti. Patří sem i známá krční angína (tonzilitida), spála, pyodermie (onemocnění kůže způsobené koky). Výskyt: U obou pohlaví nacházíme streptokoky v ústech, respiračním systému, hrtanu a kůži. Streptokoky se vyskytují často u žen ve vagině a děloze (7-20 % žen), což může přinášet obrovské riziko pro novorozeně. U mužů se mohou vyskytovat v močové trubici, moči, stolici a horních cestách dýchacích. Z výkalů se streptokok může přenést do odpadních vod, a tak kontaminovat vodní nádrže. Přenos: 3 % mužů mají streptokoky v uretře, odkud mohou být přeneseny orálně genitálním sexuálním stykem do úst. Možný je též přenos při líbání a jiných orálně genitálních aktivitách. ostatní onemocnění Uretritida Uretritida je zánět močové trubice provázený výtokem, pálením a řezáním při močení, někdy probíhající i asymptomaticky. U žen se diagnostikuje vzácněji vzhledem k délce jejich uretry. Neinfekční uretritidy mohou být zapříčiněny mechanickou a chemickou traumatizací (katetrizací, instilací dezinfekčních roztoků, cizími tělesy, antikoncepčními přípravky aj.). Častější jsou infekční příčiny, kde se kromě kapavky uplatňují nejrůznější mikroorganismy, často smíšené infekce. Nekapavčitá uretritida (urethritis non-gonorrhoica) je zánět močových cest, který není způsoben bakterií Neisseria gonorrhoea, původcem kapavky. Vedle pojmu nekapavčitá neboli negonokoková uretritida se používá jako synonymum termín “Nespecifická uretritida - NSU”. Původců nakapavčité uretritidy je mnoho a jsou si velmi nepodobní. Od prvoků po bakterie (včetně chlamydia trachomatis) až po urogenitální mykoplasmatické infekce. Původci NSU jsou označovány jako skupina L-organismů. Patří sem mykoplazmy – Ureaplasma urealyticum a Mycoplasma hominis et genitalium chlamydie – chlamydie trachomatis (sérotypy D-K) Uvedené mikroorganismy hrají i rozhodující roli u tzv. postgonoroických uretritid, které navazují na vyléčenou kapavku. Chlamydie způsobuje výtok i z konečníku – tzv. proktitidu a výtok krční – tzv. faryngitidu. Inkubační doba je krátká, 1-7 dnů. Léčba je možná pomocí antibiotik. Při laboratorní kultivaci se zjišťuje citlivost na základní typy antibiotik, které je pak možno cíleně předepsat. Takto se laboratorně kultivují bakterie odebrané např. při výtěru z krku. Na obrázku jsou v Petriho misce Streptococus pyogens a enterokok. Substrát, na němž rostou, se nazývá agar a je obohacen o živiny specifické pro tyto bakterie. Tonsilitis způsobená streptokoky. Na obrázcích jsou zduřelé, prosáklé krční mandle s čepy. 12 Příznaky: Někdy nepozorujeme žádné obtíže ani příznaky probíhajícího zánětu. Typické jsou výtoky hnisu z močové trubice, ale i konečníku – zejména pokud došlo k infikaci do konečníku z nechráněné anální soulože. Kolem ústí močové trubice může povrch žaludu červenat, což poukazuje na zvětšující se rozsah infekce, jež dle původce může vést k balanopostithis. Zánět může zvyšovat pocit nutkání na močení. Při močení pociťuje nemocný pálení a bolest. (dysurie). Moč může obsahovat krev a mít nezvyklou barvou (pozor na tmavou moč – viz hepatitida). Rozsáhlé infekce zachvátí celý organizmus a pociťujeme celkovou únavu a pocit chřipky. Během sexuálního vzrušení či styku působí uretritida ve ztopořeném penisu bolest a ejakulace se stává nesnesitelně bolestivou. Léčba: probíhá ambulantně, nutné jsou 2 - 3 návštěvy lékaře a kontrolní testy. Lékem volby jsou antibiotika či chemoterapeutika dle citlivosti. Někdy jsou nutné velmi silné dávky antibiotik a léčba tak patří vždy do rukou lékaře!! Prevence: Pozor si dejte při análním i orálním sexu na bělavé nespermatické výtoky. Veškeré tekutiny vytékající z penisu jsou transportním médiem pro nejrůznější patogeny. Používání prezervativu bude redukovat riziko infekce, ale riziko není nulové. Ani vzájemná masturbace není zcela bezpečná, neboť na rukou mohou ulpět infekční agens. 33 prvoci bakteriální onemocnění Trichomoniáza Erythrasma Původcem trichomoniázy je prvok bičenka poševní (Trichomonas vaginalis). Je to pohyblivý prvok se 4 bičíky a undulující membránou - viz obrázek. Diagnostika infekce: Trichomoniáza patří mezi onemocnění přenosná pohlavním stykem (STI). Je to onemocnění, které je nepříjemné zejména pro ženy, u nichž vyvolává silně svědivý, hnisavý poševní výtok, ale i pro muže, neboť může vyvolávat uretritidu – zánět močové trubice; jinak u mužů probíhá nákaza obvykle velice mírně nebo zcela bez příznaků. Komplikací u neléčené chronické infekce však může být zánět prostaty a semenných váčků. Trichomonádová nákaza, stejně jako všechny ostatní STI, usnadňuje průnik HIV infekce. Mezi gay populací se může vyskytnout kvůli bisexuálnímu chování. Způsob přenosu je kontakt s vaginálními nebo uretrálními sekrety infikovaných osob během pohlavního styku. Největší význam v procesu šíření této nákazy mají asymptomatičtí nosiči trichomonád, tedy zejména infikovaní muži. Inkubační doba je 4-20 dní, průměrná 7 dní. Období nakažlivosti trvá po celou dobu infekce, což může u neléčených případů představovat i několik let. “Nevysvětlitelné” propuknutí trichomoniázy u partnerky často usvědčí muže z nevěry s nakaženou milenkou, aniž by sám u sebe pociťoval jakékoliv potíže. Teprve silné potíže u jím náhle nakažené partnerky odhalí jeho bezpříznakovou (asymptomatickou) trichomoniázu, kterou si teprve společně s ní vyléčí. Léčba je stejná jak u mužů, tak u žen: pomocí tablet, které se polykají. Může jít o jednorázovou aplikaci léku. Nutná je současná terapie všech sexuálních partnerů infikované osoby kvůli zabránění reinfekcí, což je základní zásada u všech STI. Po léčbě se provádí u žen kontrolní vyšetření. Během léčby je nutná naprostá sexuální abstinence obou partnerů až do ukončení terapie. Prevence: používání kondomu zabrání přenosu trichomonád. Riziko přenosu při orálně genitálním styku bez použití kondomu. Vlevo chronický zánět děložního čípku způsobený neléčenou trichomoniasis. Vpravo fotografie bičenky poševní. 32 Erythrasma je bakteriální infekce kůže, kterou způsobuje tyčinkovitá bakterie Corynebacterium minutissimum příbuzná bakterii záškrtu. Je jí infikováno asi 20 % populace a je normálně neškodná. Podmínkou vzniku erythrasmatu je teplo a vlhká zapářka kůže, která vytváří bakteriím ideální životní podmínky; pak pronikají do vlhkostí a traumaty narušené svrchní třetiny rohové vrstvy pokožky, což vede k rozvoji kožního onemocnění. K příznakům erythrasmatu patří především hnědočervená, mírně šupinatá, ostře ohraničená skvrna až plocha v oblastech časté zapářky s kožními záhyby jako je krajina tříselná, podpaží, pupek, mezi prsty nohou. Postižení může mírně svědit nebo být zcela bez příznaků. Diagnostika erythrasmatu spočívá v klinickém vzhledu, možná, ale ne nutná je kultivace ze stěru. Je třeba odlišit od mykotické infekce a prostého opruzení (intertriga), což se provádí pomocí Woodovy lampy. Postižená oblast fluoreskuje v ultrafialovém světle výrazně korálově červeně. Erythrasmu si můžete snadno splést s jinými typy opruzení, které mohou mít jiné původce. Záměna je možná i s tineou inguinalis či kandidózou. Výskyt erythrasmatu je vyšší v teplých klimatických pásech, především v tropech a subtropech. Erythrasmatem trpí 4 % celosvětové populace. Náchylnější jsou lidé s nadváhou, kteří se více potí. Výskyt erythrasmatu se zvyšuje s věkem a je častější u černochů. Léčba: Při těžších formách se užívá lokálně v gelu aplikovaná antibiotika nebo perorálně erythromycin. Je možná celková léčba antibiotikem (erythromycin), běžnější je léčba místní, spočívající v aplikaci např. imidazolových preparátů. Přenos: Erythrasmatem se může nakazit každý, neboť výše uvedená bakterie Corynebacterium minutissimum se běžně vyskytuje na kůži člověka, aniž by škodila. Prevence: Především dobrá hygiena, redukce tělesné hmotnosti při obezitě, používání antiperspirantů. Udržování kůže v suchu napomáhá čisté oblečení s dobrými absorpčními vlastnostmi - především bavlna, v letních měsících či při cestách do tropických a subtropických oblastí nedoporučujeme nosit oblečení z umělých vláken. Na fotografii je oblast třísel mohutně zasažená tineou inguinalis. Vpravo je podpaží s projevy erythrasmatu. Odlišení je na první pohled velmi obtížné. 13 mykotické infekce mnohobuněční paraziti Kandidóza Veš muňka Kandidózy jsou infekce, patřící do skupiny nemocí přenášených pohlavním stykem (STI), způsobené kvasinkou Candida albicans. Kandidy jsou přítomny na sliznici dutiny ústní a tlustého střeva, kde se vyskytují zcela přirozeně jako součást mikrobiální flóry. Na sliznici může vyvolat onemocnění, jestliže vláknité buňky začnou prorůstat sliznicí, pronikají do tkání a vyvolají zánětlivou reakci s destrukcí tkáně. Rozvoji infekce napomáhá snížení imunity, u pacientů s AIDS (kandidóza v oblasti orofaryngeální, tzv. soor), u pacientů s cukrovkou (kvasinková balanitida) a při léčbě infekcí (např. angíny) širokospektrálními antibiotiky, u starých a sešlých osob a u obézních lidí se sníženou úrovní hygieny. Kožní kandidóza vzniká v místech vlhké zapářky, tj. v tříslech, pod prsy, v podpaží a pod kožními řasami u obézních osob. U mužů též v předkožkovém vaku, u žen v pochvě a na vulvě i jako profesionální onemocnění - u cukrářů, u osob, které pracují ve vlhku nebo máčejí dlouhodobě kůži bez patřičné ochrany – např. při mytí nádobí. U nich se může vyvinout zánět nehtových valů (tzv. paronychium). Na fotografii vlevoje akutní kandidóza perianální oblasti. Hrozí u osob obézních, nedodržujících osobní hygienu a dále u osob HIV pozitivních a nemocných AIDS. po orálněgenitálním a análním styku! Chronická kandióza jazyka neboli soor. Dočasně zlepší oškrábaní lžičkou či špachtlí. 14 Diagnostika: Muňka je vidět pouhým okem při důkladném zkoumání ochlupení jako tmavě hnědá až žlutohnědá tečka přichycená u základny chlupu. Snadno je identifikovatelná pod mikroskopem, stejně jako hnidy, přichycené na chlupu. Hnidy na chlupech při zmačknutí mezi nehty charakteristicky lupnou. Léčba: Mezi spolehlivá (volně prodejná) léčiva patří především Jacutin gel (Hermal, D), který ničí nejen vši, nýbrž i vajíčka (hnidy). Z jiných volně prodejných přípravků je to Difusil H 92-P (Lybar, CZ), Orthosan H (Lybar, CZ) a Stop-Antiparasiten Shampoo (Nova Argentina, I), které hubí jen dospělé jedince a jejich aplikaci je třeba po 6-8 dnech opakovat. Kartáče na vlasy a hřebeny se důkladně vyčistí nebo zničí. Veškeré části oděvů, ručníky, spací pytle i ložní prádlo, které mohou poskytovat parazitům úkryt, musí být znehodnoceny nebo ošetřeny některým insekticidním přípravkem nebo postupem. Z preventivních důvodů je nezbytné bedlivě prohlédnout a též přeléčit všechny sexuální partnery (hlavní zásada u všech STI), případně spolubydlící nebo členy domácnosti, vždy současně stejným postupem a přípravkem. Srovnání běžných druhů vší: Na fotografiích vidíte typické příznaky balanitidy způsobené kvasinkami. Bílé povlaky kvasinkových vláken prosperují v mírně zásaditém prostředí. Typické je i olupování suché pokožky viditelné nahoře. veš hlavová veš muňka veš šatní 31 mnohobuněční paraziti mykotické infekce Veš muňka Kandidóza Veš muňka, latinsky Phthirius pubis (Pediculosis pubis), česky muňka, filcka se u lidí vyskytuje na ochlupených místech, převážně kolem genitálu. Při silném napadení ji můžeme nalézt také v ochlupení na břiše, na prsou, v podpaží a dokonce i v obočí a na řasách, popř. vousech. Samička je velká 1,5 – 2 mm, sameček 1-1,3 mm. Samička, přichycená pevně ke kořeni chlupu, klade pevně lpící vajíčka (hnidy), která postupně odrůstají s chlupem. Onemocnění nazýváme peduculosis pubis, patří mezi sexuálně přenosné choroby (STI) a jako infekční podléhá povinnému hlášení. Životní cyklus muňky je poměrně rychlý. Samičky žijí asi 3 týdny, za tuto dobu snesou 20 - 40 vajíček, z nichž se za 7 dní líhnou larvy, které dospěji do 14 dní a cyklus se znovu opakuje. Zdrojem nákazy je muňkou již napadený člověk. K přenosu dochází nejčastěji při pohlavním styku, sdílením šatstva, pokrývkami a ložním prádlem. Přenos je možný i z podhlavníků v prostředcích hromadné dopravy - vlacích apod. Příznaky: Na kůži se objevují škrábance s drobným bodovitým krvácením, patrným na spodním prádle, strupy, hnisání i ekzémy. Při výskytu popsaných projevů třeba neprodleně vyhledat kožního lékaře! Při delším pobytu muněk v ochlupení dochází účinkem enzymu v jejich slinách, které působí na krevní barvivo, ke vzniku modrých skvrn (maculae coeruleae). Příznaky: Na sliznicích (dutiny ústní, genitálu) je charakteristický bělavý povlak lpící k povrchu živě červených sliznic, po jehož snesení se objeví bolestivé eroze. U mužů je postižen žalud a vnitřní list předkožky žluto-bíle povleklými erozemi provázenými palčivým svědění až bolestivostí. Na kůži je často kandidóza druhotnou komplikací prostého opruzení (intertriga) v tříslech nebo kolem konečníku, zvláště při nedostatečné hygieně. Na začervenalé, vlhké, macerované kůži se objeví puchýřky se zkaleným obsahem, které prasknou. Vzniknou tak eroze s lemem cárovitě se olupující kůže, mokváním. Postižené plochy jsou citlivé, pálí. V dutině ústní se projevuje podobně, často znemožňuje přijímání potravy a polykání. Je častá u pacientů s AIDS, kde přechází až do jícnu (kandidová esofagitida), časté jsou tzv. infekční koutky (anguli infectiosi) s bolestivými prasklinami. Inkubační doba se předpokládá 2-5 dnů. Léčba: Kandidy nejsou citlivé na antibiotika užívaná k léčbě bakteriálních infekcí. K léčbě se používají antimykotika, antiseptika. Podle intenzity a rozsahu postižení celkově nebo ve formě místní (obklady, koupele, roztoky, krémy, zásypy). Léčbu kvasinkových infekcí by měl vždy vést lékař. Důležitá je prevence - hygiena, redukce tělesné váhy, šetrná léčba antibiotiky. Balanopostitis candidomycetica postižení žaludu a předkožky. Typické je zduření a bílý sekret kandid. Slangově: "Pták ohnívák". Mikroskopický obrázek muňky. Na fotografii je pohled na ochlupení napadené muňkou. 30 Kultivace kandid v laboratorních podmínkách na agaru získaných při stěru či biopsii při balanoposthitidě. Vpravo - balanitis candydomycetica. 15 mykotické infekce mnohobuněční paraziti Mykoplasmy Svrab Mykoplazmy jsou nejmenší prokaryotické organismy, které jsou schopné samoreplikace. Celkem známe 14 druhů v této skupině organismů, pro člověka patogenní jsou tyto druhy: Mycoplasma hominis, Ureaplasma urealyticum, Mycoplasma genitalium. V oblasti genitálií se setkáváme nejčastěji s Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum, která též patří do skupiny Mycoplasmataceae. Jiné druhy mykoplazmat jsou třeba M. pneumoniae, která napadá dýchací cesty a je původcem zápalu plic. Vlastnosti, které rozlišují mykoplazmy od bakterií, je nedostatek buněčné stěny, což způsobuje tvarovou proměnlivost, od hruškovitého tvaru po vlákna. Na obrázku vidíte mykoplazmy pod mikroskopem. Genitální mykoplasmatické infekce (Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum) se mohou vyskytovat v močové trubici, aniž by působily nějaké obtíže, avšak mohou být původcem uretritidy či doprovázet nekapavčité uretritidy. Nekapavčitá uretritida je jakákoliv uretritida – zánět močových cest, jehož příčinou není původce kapavky – Neisseria gonorrhoeae (gonokok). Mykoplazmatické genitální infekce doprovázejí často infekce chlamydiové. Mykoplazmata žijí volně v trubici a drží se buněk epitelu, kde do 3 týdnů vytvoří souvislý povlak. Jejich škodlivost spočívá v tom, že vysávají z buněk epitelu živiny a vrací do nich jedovaté látky svého metabolismu. Na základě nedávných sérologických výzkumů se ukázalo, že přítomnost mykoplazmat rozšiřuje možnosti přenosu viru HIV. Přenos: Nejčastější přenos je heterosexuální genitální styk, ale v současnosti probíhají výzkumy přenosu orálně genitální cestou u mužů majících styk s muži. Léčba: Genitální mykoplazmata jsou citlivá především k antibiotikům tetracyklinové, méně makrolidové řady, avšak plně funkční imunitní systém dospělého člověka by měl být schopen jejich samovolného odhojení. Přenos onemocnění se děje přímým těsným tělesným kontaktem, zejména při pohlavním styku. Je proto zařazen mezi STI– sexuálně přenášené choroby. A jako infekční onemocnění podléhá povinnému hlášení. Další cestou přenosu je kontaminované ložní prádlo, ručníky, šatstvo. Šíření onemocnění napomáhá nízká úroveň hygieny (např. v ubytovnách, hotelích, ústavech sociální péče) a promiskuita. Onemocnění svrabem bývá často nemocnými pociťováno jako ostuda vzhledem k předsudku, že jde o nemoc špinavých a zanedbaných lidí. Svrab však postihuje všechny vrstvy populace. Onemocnění se nepřenáší běžným denním stykem – např. podáním ruky, dotykem. Inkubační doba je 14 až 21 dní. Období nakažlivosti končí po řádně ukončené léčebné (antiskabiesní) kůře, kterou řídí dermatolog, a po provedení všech příslušných hygienických opatření. Léčba: U léčby svrabu je třeba dodržet řadu důležitých zásad. Jen tak bude úspěšná nebo nedojde zbytečně k opětovné infekci (reinfekci). Léčbu svrabu má řídit kožní lékař. Léčba má odpovídat klinickému stavu onemocnění a podle toho se vybírají vhodné preparáty (Skabicid, Jacutin, sirná mast). Léky musí být aplikovány, kromě obličeje, od brady dolů všude (i za nehty). Někdy je potřebná i léčba na lůžku kožního oddělení. Bezpodmínečně nutná je současná léčba všech členů domácnosti a všech sexuálních partnerů (argument, že nemají žádné potíže, je pochybný, mohou být v inkubační době). Léčba u všech musí být ukončena současně! Je nutné provést všechna hygienická opatření, s nimiž vás seznámí lékař (vyvařit ložní prádlo a vyžehlit napařovací žehličkou. Co nelze vyvařit, pověsit na dobře větrané místo na 14 dní. Zákožky též nepřežijí mráz. Po ukončení léčebné kůry s nimi nemocný již nesmí přijít do styku. Pokud byl získán při promiskuitním sexuálním chování, doporučujeme provést další vyšetření na jiná STI. Prevence: Ochrana jiná než opatrnost při výběru sexuálních partnerů neexistuje. Dbejte též základních hygienických pravidel při ubytování – vyprané lůžkoviny apod. Genitální mykoplazmatické infekce jsou přítomny u 50 % sexuálně aktivních osob. Předložený průkaz přítomnosti v organismu neopravňuje k provádění léčby bez klinických příznaků (pozn.: dle doporučení WHO). Na fotografii vidíte materiál získaný ze stěru z močové trubice. Pokud se dobře podíváte, uvidíte vedle sebe rostoucí mykoplazmy. 16 Svrab, nákres tvorby chodbiček. Postižení penisu četnými chodbičkami, které svrab v kůži zanechavá, vytváří červené pupínky až hrbolky. 29 mnohobuněční paraziti Svrab mykotické infekce Tinea Svrab je časté infekční kožní onemocnění, přenosné z člověka (vzácněji zvířete) na člověka, které patří do skupiny chorob přenosných pohlavním stykem (STI). Původcem je mikroskopický roztoč Sarcoptes scabiei (zákožka svrabová). Roztoč žije celý život v kůži člověka. Mimo hostitele samička přežívá maximálně 2-3 dny. Dospělá samička zákožky má velikost 0,3-0,4 mm, sameček je poloviční. Oplodněná samička se zavrtává do škáry kůže a vytváří chodbičku, kde během svého 30denního života denně klade 2-3 vajíčka. Larvy se líhnou za 3-4 dny, kompletní vývoj trvá 10-14 dní. Pouze 10 % vajíček přežívá do dospělosti. Průměrný počet dospělých samiček na kůži nakaženého pacienta je asi 11; u norského svrabu tisíce až miliony. Svrab norský (Scabies norwegica) Vzácná, zato však závažná forma svrabu, která vyvolává lokální nebo regionální epidemie, obvykle nemocniční. Postiženi bývají oslabení pacienti s poruchou imunity (včetně HIV infekcí). Je vysoce nakažlivý, protože v olupující se kůži jsou tisíce až miliony roztočů. Svrab přenosný ze zvířat Kočky a psi mohou být postiženy svrabem. Roztoč může být kontaktem přenesen na člověka, ale není schopen se na lidském těle množit. Začátek symptomů bývá obvykle náhlý a objevuje se asi 10 dní po přenosu roztoče. Vyrážky jsou obvykle mírnější a ztrácejí se za 4-6 týdnů. Z člověka na člověka se nepřenáší. V ČR je scabies v pořadí čtvrté nejčetnější infekční onemocnění. Postiženy jsou všechny věkové skupiny s nejvyšším výskytem u 15-19letých. Roztoč - zákožka svrabová v nákresu. Dole nalevo chodbička svrabu, napravo ruka napadená svrabem Tinea nebo epidermofycie je infekční mykotické (houbové) onemocnění kůže patřící do skupiny superficiálních dermatomykóz. Původcem je antropofilní houba druhu Epidermophyton floccosum, případně Trichophyton rubrum nebo mentagrophytes. Dermatofytózy – mykotické infekce kůže – jednotně nazývané tinea rozlišujeme podle lokalizace, tedy podle části těla, kde se nalézají. Např.:Tinea capitis na hlavě, T. inguinalis – v tříslech v okolí pohlavních orgánů, T. pedis – plísňové onemocnění nohou atd. Ty jsou vyvolávány dalšími druhy hub, patřícími do rodu Trichophyton, Epydermophyton a Microsporum. Mykotickou infekci v oblasti třísel (tinea inquinalis) a kolem genitálu řadíme k sexuálně přenosným chorobám (STI). Tinea je jednou z nejčastějších infekčních kožních chorob. Postihuje často oblasti kožních záhybů a vlhké zapářky, ale i rozsáhlé plochy na trupu i končetinách. Na jejím vzniku se kromě jiných plísní podílí i poškození kůže – především zapaření; kromě typu patogenní houby se podílí i řada rizikových faktorů (celkový stav organismu, chronická onemocnění, např. AIDS, nádory, diabetes, imunosupresivní léčba, nedostatečná hygiena, pracovní prostředí). Příznaky: u tinea inguinalis jsou typická rozšiřující se začervenalá ložiska a plochy s olupováním, ostře ohraničená od okolí lehce vyvýšeným, výraznějším okrajem na vnitřních plochách stehen, kde se jich dotýká šourek (skrotum), které bývá postiženo zřídka. Občas se onemocnění šíří na hráz, kolem anu a k hýždím. Diagnostika infekce se provádí laboratorně z materiálu získaného seškrabáním šupin z postižených míst mikroskopickým a kultivačním vyšetřením. Nejčastěji je třeba od inguinální tiney odlišit opruzení s případnou kandidózou nebo erythrasma. Léčba je nutná, onemocnění má tendenci přecházet do chronicity a samo neodezní. Navštivte proto kožního lékaře, který vám předepíše lék na postižená místa. Jedná se o antimykotické přípravky aplikované ve formě krému nebo tinktury. U rozsáhlejšího postižení je možná i celková léčba tabletami. V zájmu úspěšného vyléčení je nutná léčba specialistou, který průběžně sleduje její úspěšnost a při selhání některého preparátu rozhodne o jiném řešení. V léčbě je třeba pokračovat ještě několik týdnů po vymizení kožních potíží, protože nedostatečně vyléčená infekce může znovu vzplanout. K léčbě též patří důsledná preventivní opatření jako dezinfekce všech částí oděvů, které byly v kontaktu s nemocnou kůží. Prevence: Především dobrá hygiena. Udržování kůže v suchu napomáhá čisté oblečení s dobrými absorpčními vlastnostmi – především bavlna, nedoporučujeme nosit v letních měsících oblečení z umělých vláken. Volná a vzdušná obuv, nepřiléhavé, dobře prodyšné spodní prádlo – nejlépe bavlněné boxer shorts, do kožních záhybů aplikovat vhodný zásyp s antimykotickým účinkem. 28 17 virová onemocnění virová onemocnění Hepatitidy Virová hepatitida označovaná jako žloutenka je vážné infekční onemocnění jater způsobené viry. Celkem známe 5 druhů virových hepatitid, které označujeme A, B, C, D a E. Laik na první pohled nepozná, jakým virem se nakazil, neboť projevy všech hepatitid mohou být velmi podobné či vzácně i nulové. Virové hepatitidy jsou velmi rozšířené v rozvojových zemích, kde se setkáme i s typy, které se u nás nevyskytují. Je to např. hepatitida typu E. Virová hepatitida je jediná sexuálně přenosná choroba, proti níž se můžeme chránit očkováním!! Ačkoliv je hepatitida A - (HAV) označována jako nemoc špinavých rukou, je u ní výrazné riziko přenosu pohlavním stykem, a tak patří spolu s hepatitidou B - (HBV) mezi sexuálně přenosné choroby (STI). Největší množství přenosu HBV se odehrává sexuálně a u HAV je sexuální přenos na druhém místě. Oba viry jsou vysoce infekční a odolné vůči zevním vlivům! Moluska Moluska (molluscum contagiosum) jsou infekční onemocnění kůže vyvolané virem (poxvirus). Projevuje se charakteristickými pupínky s centrální vkleslinou. Jde o běžné onemocnění u dětí, kde se přenáší nahodilým kontaktem. U dospělých je řazeno k chorobám přenosným sexuálním stykem (STI). Příznaky: Typické moluskum je hladké, polokulovité, barvy kůže nebo narůžovělé či nažloutlé a na vrcholu má vkleslinu (pupík). Velikost je v průměru 2-5 mm, ojedinělá moluska mohou dosahovat velikosti až 1,5-2 cm. Vyskytují se ve skupinách, především kolem genitálií a břicha, v podstatě se však mohou vyskytnout kdekoliv na kůži i osamoceně. Na kůži jich bývá přibližně dvacet i sto; zejména u dětí. Někdy mohou moluska zhnisat. Nákaza bez lékařského zásahu může trvat několik měsíců až let. Inkubační doba je od 3 týdnů do 3 měsíců. Jaké je srovnání nebezpečí hepatitidy B a AIDS? V porovnání s tak obávanou chorobou, jako je AIDS, je hepatitida přibližně 100x nakažlivější a oproti AIDS, jímž je podle odhadu WHO z roku 2000 nakaženo 35 milionů HIV pozitivních na světě, jsou hepatitidou B celosvětově nakaženy 2 miliardy lidí. Hepatitida A Symptomy: V 70 % případů jsou po inkubační době 16-50 dní na začátku patrné trávicí potíže, ve 30 % mají chřipkový charakter, s teplotami. Kožními příznaky jsou žloutenka, vyrážky (kopřivka). Průběh onemocnění může být závažný a léčba, která je symptomatická, probíhá na infekčních odděleních. Přenos viru hepatitidy A je fekálně-orální, tj. cestou stolice-ústa. Přenos viru usnadňují praktiky orálně-análního sexuálního styku, známé jako tzv. rimming, který praktikuje nemalé procento gayů. Inkubační doba je 16-50 dní. Imunita po prodělaném onemocnění je celoživotní. Léčba: Používají se destruktivní metody, např. rozrušení sterilní jehlou s následným zajódováním nebo skalpelem, kryalizace (zmrazení) tekutým dusíkem (u dětí po předchozím znecitlivění) nebo aplikace lokálních cytostatik. Po čase je třeba však kůži zkontrolovat, neboť onemocnění může recidivovat. Prevence: Ochrana spočívá v běžných hygienických opatřeních. Proti sexuálnímu přenosu neexistuje spolehlivá ochrana. Kondom nechrání, jelikož pupeny se vyskytují mimo oblast penisu. Jako u všech virových kožních onemocnění je při rozsáhlém výskytu molusek třeba pamatovat na možnost infekce HIV virem, a proto je vhodné nechat si udělat testy. Moluska se vyskytuje nejčastěji ve shlucích, přičemž se šíří od primárního pupínku. Hepatitida B Symptomy: Onemocnění má těžší a delší průběh než hepatitida A. Kromě trávicích potíží jsou časté příznaky chřipkové, kloubní, kožní a nervové. V důsledku postižení jater vzniká tzv. intrahepatální cholestáza, přeloženo do češtiny městnání žluči uvnitř jater, stoupá hladina bilirubinu v krvi, který se dostává do kůže a projevuje se typickým zežloutnutím kůže, bělma Jaterní cirhoza - chronická HCV. očí a nehtů. Proto se onemocnění nazývá žloutenka. Stolice je světlá, zatímco moč má tmavou barvu. Inkubační doba 50-180 dní, průměrně 90 dní. 18 Dole molusky napadený mužský genitál. Na fotografii jsou dobře patrné charakteristické pupínky s centrální vkleslinou na vrcholu pupenu. 27 virová onemocnění virová onemocnění Kondylomata Hepatitidy Léčba: Dermatovenerologové používají zmražení (kryalizaci) a následné použití přípravku podofylinu. Léčba je možná též spálením elektrokauterem nebo se provádí přímo chirurgické odstranění. V některých místech, kde jsou kondylomata malých rozměrů, lze použít rychlé vyškrábnutí ostrou chirurgickou lžičkou. Samoléčba není možná, není možné si zakoupit žádný volně prodejný lék na toto onemocnění. Podofylin je cytostatikum a při překročení doporučené koncentrace se stává velmi toxickým, opatrnosti je třeba v místech s poraněnou pokožkou nebo při opruzení. V takových případech dojde k přílišnému vstřebávání a hrozí velmi nebezpečné periferní neuropatie nebo i kóma! Prevence: Ochrana před tímto sexuálně přenosným onemocněním neexistuje. Hlavním rizikem je promiskuita, někdy zanedbaná hygiena. Kondom chrání sporadicky. Doporučují se běžná hygienická opatření po styku. Při podezřelých projevech na genitálu je třeba včas vyhledat kožního lékaře. Na obrázcích vidíte špičaté kondylomy v okolí rekta. Pokud je jich méně, mohou být zaměněny s hemorhoidy. Na obrázku vpravo jsou kondylomata v perianální oblasti. Neléčené na povrchu a v záhybech mokvají, pokrývají se hnisem a páchnou. Onemocnění může v 5-10 % případů přejít do chronického stadia, které někdy vede až k jaterní cirhóze nebo dokonce k rakovině jater. Přenos se děje především parenterální cestou, tedy mimo trávicí ústrojí, nejčastěji cestou krevní, a k nákaze stačí nepatrné množství séra, méně než 0,01 ml. Přenos je možný i prostřednictvím společně používaného holicího strojku, kartáčku na zuby či jiných předmětů denní potřeby nebo nesterilní injekční jehlou. HBV byl nalezen téměř ve všech tělních tekutinách, ale pro přenos infekce má zásadní význam krev a krevní deriváty, dále sperma, vaginální sekret, sliny, pot a slzy. HBV se přenáší běžně vpichem použité infikované jehly u narkomanů a nezřídka nešťastnou náhodou u zdravotníků. Používáním jehel či jiného materiálu a nástrojů na jednorázové použití se ve zdravotnictví riziko přenosu viru hepatitidy B výrazně snížilo. Sexuální přenos: Hepatitida B patří mezi choroby přenášené pohlavním stykem (tzv. STI nebo STI), a to homosexuálním i heterosexuálním. Zajímavé důkazy pro sexuální přenos jsou u gayů, kde jejich postižení je úměrné častosti střídání mužských partnerů. V případě 600 gayů v New Yorku byly v séru zjištěny protilátky proti HBV v 51 %. Šlo převážně o bělochy pod 40 let, většinou vysokoškoláky, kteří se s infekcí setkali. U lesbiček byla pozitivita jen 6,3 %. Z vyšetřovaných mužů si bylo vědomo minulé infekce 23 % a u těchto byla celková pozitivita sér na HBV 65 %. Souvztažnost séropozitivity na HBV s promiskuitou byla výrazná: z těch, kteří měli za minulý rok méně než 10 partnerů, bylo infikováno HBV 30 %; z těch, kteří měli více než 10 partnerů, bylo nakaženo 60,5 %. Nejvyšší séropozitivita byla u mužů, kteří výhradně nebo převážně pěstovali anální soulože, a daleko nižší byla u těch, kteří dávali přednost orálně genitálním stykům. Jaké jsou důvody vysokého rizika infekce HBV u gayů? Především je to vysoká promiskuita, časté pasivní nebo aktivní anální styky, při kterých často vznikají místní poranění konečníku. Zánět rekta vede k tomu, že skrze porušenou sliznici virus snáze vniká. Rovněž krvácení z konečníku je časté u mnoha pasivních gayů. Orálně genitální nebo orálně orální styky gayů mají na získání HBV malý vliv. Období nakažlivosti: Nákazu virem hepatitidy B lze zjistit vyšetřením krve. Pozitivitu testu prokáže nález tzv. "Australského antigenu" (zkratka HbsAg) Pozitivní osoby jsou potenciálně infekční. Musí být léčeny a sledovány na infekčních odděleních. Zdravotnický personál by měl být vždy upozorněn na pozitivitu HbsAg. Počínající růst kondylomat na předkožce. Kondylomata jsou zprvu velká jen několik desetin milimetru, ale postupně se zvětšují do milimetrových velikostí, později centrimetrových. Na vnitřní straně předkožky se pokryjí se hnisem a začnou mokvat. 26 Léčba je symptomatická. Prevence: Očkování kombinovanou vakcínou proti HAV i HBV. Provádí za úplatu praktický lékař či zdravotní ústavy. Je důležité zejména u osob, které jsou vystaveny zvýšenému riziku infekce z důvodu promiskuity. 19 virová onemocnění virová onemocnění HIV Virus HIV (Human immunodeficiency virus) patří mezi tzv. retroviry a je původcem syndromu AIDS(acquiredimmune deficiency syndrome, syndrom získané imunitní nedostatečnosti). Virus byl objeven v letech 1983-1985. Condylomata accuminata (genitální, venerické bradavice, špičaté kondylomy, “fíčky”) Jde o infekční virové (HPV - lidský papilomavirus) onemocnění, patřící do skupiny sexuálně přenosných chorob (STI). Průměrná inkubační doba je zhruba 10 let, avšak s nezadržitelně se rozvíjejícími příznaky těžkých onemocnění. Kondylomata jsou bradavičnaté útvary, které se vyskytují v místech vlhké zapářky na genitáliích a v jejich okolí, v tříslech: u muže v předkožkovém vaku, na vnitřním listě předkožky za okrajem žaludu, na uzdičce, na žaludu samotném a v zevním ústí močové trubice; dále kolem análního otvoru a na hrázi. Nákaza HIV Virus HIV se přenáší třemi způsoby: Při sexuálním styku s infikovanou osobou, krví – např. infikovanými jehlami u narkomanů a z matky na plod. Jak poznám, že jsem se nakazil? Nákaza se projevuje v 70% případů po inkubační době okolo jednoho až čtyř týdnů chřipkovými příznaky, zejména krátkou a vysokou teplotou, výrazným zvětšením uzlin na krku či v tříslech, nočním pocením. Potom, co tyto příznaky odezní, může být nemocný zcela bez jakýchkoliv dalších příznaků po několik měsíců až let. Virus se ozývá po delší inkubační době, zpravidla 10let, což se nejprve projeví v komplikacích s léčbou běžných infekcí, následně se tyto infekce stávají z důvodu selhání imunitního systému (AIDS) životu nebezpečné. V případě nákazy se v krvi začnou tvořit protilátky už od 3-4 týdnů po primární infekci. Právě ty jsou ukazatelem HIV pozitivity. Na test HIV se proto doporučuje jít po 2-3 měsících od rizikového styku, nejlépe po 10 týdnech. Jaká je pravděpodobnost přenosu HIV při sexu? Bylo by jistě zajímavé znát pravděpodobnost přenosu HIV při vaginálním, análním či orálním styku s HIV pozitivním partnerem, ale takové jednoduché číslo bohužel neexistuje. Každý styk probíhá jinak dlouho, záleží na použití ochranných prostředků kondom či femidom, zvhlčení sliznice - přirozené či pomocí lubrikantů. Typ lubrikantu může mít velkou roli. Kondomy se spermicidní přísadou nonoxynol-9 mohou dráždit sliznici, která se stává propustnější pro virus HIV. Není-li nutné používat lubrikant jako ochranu proti nechtěnému otěhotnění, nedoporučuje se spermicidní kondomy a gely používat. Další faktory na pravděpodobnost přenosu je bezpochyby množství vzniklých a přítomných slizničních oděrek, dále na tom, proběhne-li ejakulace do partnerových úst, konečníku či mimo. Zcela zásadní je virová nálož infikovaného partnera (koncentrace HIV viru v krvi a semeni). Každý typ a subtyp viru má jinou virulenci a vliv na přenos má i to, je-li si své pozitivity člověk vědom a užívá účinnou léčbu. Důležitým faktorem je i přítomnost jiné pohlavní choroby, která několikanásobně zvýší riziko přenosu. Upozorňujeme, že slizniční oděrka není jen krvácející bolestivá rána, ale často necitlivé a skryté poškození sliznice. Pokračuje-li nechráněná soulož po ejakulaci, dochází k vtírání infekčního spermatu do těchto oděrek a opět se výrazně zvyšuje riziko nákazy. Z výše uvedeného odstavce vyplývá, že nelze vyčíslit pravděpodobnost přenosu. Nicméně i tak je možné obrazně přirovnat styk s HIV pozitivním partnerem k ruské ruletě s nabitým revolverem jedinou kulkou. 20 Kondylomata Příznaky: Nejdříve se tvoří malé bělavě až růžové výrůstky, které se časem zvětšují co do velikosti i do počtu. Mají bradavičnatý rozeklaný povrch a mění se v květákovité útvary, které mohou po čase pokrývat rozsáhlé plochy zevního genitálu. Tlakem ze stran se mohou oplošťovat a vytvářet výrůstky podobné kohoutímu hřebínku. Někdy na povrchu a v záhybech mokvají, pokrývají se hnisem a páchnou. Pokud nejsou odstraněny, odumírají a prorůstáním vaziva se oplošťují. Pak mohou napodobit condylomata lata sekundární syfilis a prorůstají-li do análního otvoru, mohou se podobat též hemoroidům. Výjimečně prorůstají celý mužský pohlavní úd (tzv. condyloma giganteum). Některé typy viru se mohou zvrhnout ve zhoubný nádor. Špičatá kondylomata se častěji vyskytují: při fimóze, tj. vrozeném nebo získaném zúžení předkožky, která se stěží dá přetáhnout zpět přes žalud; při chronických zánětech močové trubice; při opruzení (intertrigu) v místech vlhké zapářky v tříslech nebo kolem řiti a vůbec při špatné hygieně. Inkubační doba je zhruba 2 měsíce Přenos: Riziko nákazy je značné jak při genitálním, tak při análním styku. Menší je při orálním sexu – felaci. Onemocnění se přenáší jen intenzívním přímým stykem s projevy bohatými na viry. Infekce HPV virem však může být asymptomatická, virus je přítomen v epidermis a přenos infekce je možný, proto potenciálně infekční může být každý. Přítomnost kondylomat v konečníku zvyšuje riziko přenosu HIV 4-8 násobně. Kondylomy jsou velmi rozšířené a jejich počet v populaci neustále stoupá. Je to u nás jedna z nejčastějších STI. Muži, zejména gayové, jsou nejčastější skupinou s tímto onemocněním. Při jejich výskytu je třeba myslet i na možnou HIV infekci i další STI a nechat se vyšetřit v zájmu sebe i partnera. Výskyt rozsáhlých kondylomů je typický právě u HIV pozitivních. 25 virová onemocnění virová onemocnění Herpes simplex HIV Výskyt viru herpex simplex je celosvětový. Postihuje v různých oblastech 50-90 % populace. Přenos HSV 1 je zprostředkován slinami nosiče viru. K přenosu HSV 2 dochází obvykle při pohlavním styku. Typ 1 i 2 mohou být přeneseny při orálně - genitálním, orálně - análním nebo análně - genitálním styku. Inkubační doba je 2-12 dní. Léčba je možná antivirovými – virostatickými přípravky (acyklovir). Každý opar na genitálu by měl být vyšetřen lékařem – dermatovenerologem, zejména z důvodu odlišení od jiných STI, např. primárního stadia syfilis!!! Na počínající iniciální stadium oparu na rtu lze doporučit volně prodejný Herpesin či Zovirax. Opary na genitálu je lepší před lékařských vyšetřením nijak neošetřovat, abychom předešli možnému zkreslení následujících potřebných vyšetření, např. mikroskopického vyšetření k vyloučení syfilis. Důležité: každý vřídek, který se vytvořil na genitálu, musí být vyšetřen dermatovenerologem. Je to především ve vašem zájmu, ne v zájmu lékaře!! Do jakýchkoliv pupínků na genitálu proto nikdy neďoubejte ani nerýpejte. Pupínky HSV obsahují aktivní virus a jejich obsah je vysoce infekční! Prevence: Užívání kondomu při sexuálních praktikách snižuje riziko infekce, avšak pokud se projevy nalézají mimo oblast krytou kondomem, pak kondom nechrání! Na fotografii je opar na pokožce penisu ve stádiu zasychání. Na fotografii je opar na pokožce penisu. Typické projevy akutního genitálního oparu na penisu. Typické projevy herpes simplex mimo genitální oblasti. 24 Orální sex – felace Riziko nákazy virem HIV je při orálním styku nižší než při nechráněné souloži, ale samozřejmě není nulové. Při orálním styku - felaci je pravděpodobnost nákazy HIV pro pasivního nižší než pro aktivního partnera. Zejména pokud navíc přijme sperma do úst, riziko ještě stoupá. Přes sliny se virus HIV nepřenáší, přestože v nich byl dokázán malý obsah HIV částic. Tzv. kapička touhy, kterou muž vylučuje při vzrušení ještě před samotným vyvrcholením, představuje potenciální riziko pro přenos HIV a jiných pohlavních chorob, zejména má-li dotyčný vyšší virovou nálož. Existuje ale mnoho pohlavně přenosných nemocí, které riziko přenosu HIV mohou mnohonásobně zvýšit. Tato onemocnění se přenášejí i bez výronu spermatu do úst! Anální sex – soulož do konečníku Nechráněný anální styk je pro pasivního partnera mnohem rizikovější než pro aktivního. Riziko přenosu je závislé na mnoha faktorech. Jedním z nich je i použití lubrikantu, který značně usnadňuje styk a tím i množství oděrek, které mohou vznikat. Právě oděrky a praskliny rektální sliznice jsou vstupní branou infekce HIV do těla. Také záleží na tom, došlo-li k výronu spermatu do konečníku nebo mimo. Právě sperma je vedle krve nejrizikovější transportní tekutinou viru HIV. Délka styku není rozhodujícím faktorem. Riziko přenosu HIV zvyšují jakékoli záněty rekta a žaludu penisu tzv. balanitidy a všechny pohlavní choroby jak u aktivního, tak pasivního partnera. Riziko představují hemoroidy a anální fisury (praskliny), které dokonce mohou při análním styku vzniknout, nebo začít krvácet. Tyto faktory zvyšují riziko přenosu HIV až mnohonásobně oproti tomu, kdy je člověk zcela zdravý. Mnoho gayů si před análním stykem provádí klystýr – výplach střev. Umytá sliznice sice působí čistě, ale chybějící přirozená ochranná bakteriální mikroflora zvyšuje riziko přenosu HIV. Dipping Je sexuální praktika zasouvání žaludu penisu do konečníku – jen na kousíček. Vlastně se nejedná o typickou soulož, proto se může zdát riziko poměrně nízké, ale není tomu tak. I při dippingu používejte kondom a lubrikační gel. Použití slin jako lubrikantu je velmi nevhodné a nemá ochranný účinek. Prevence: Anální styk je rizikovou praktikou pro přenos všech známých sexuálně přenosných chorob, použití kondomu výrazně snižuje riziko přenosu těchto chorob spolu s použitím dostatečného množství lubrikantu – vždy však jen na vodní bázi. Kdo to dělá pravidelně a má to nacvičené, u toho je riziko selhání výrazně nižší než u těch, kteří používají kondom jen výjimečně. Sadomasochistické praktiky a fist fucking, či ruka v konečníku při nichž dochází ke krvácení, jsou velmi nebezpečné. Otevřené rány se při styku se spermatem, či krví partnera stávají otevřenou vstupní branou HIV viru. Pissing je relativně bezpečný, neboť HIV se močí nepřenáší. 21 virová onemocnění virová onemocnění HIV Herpes simplex Bezpečné praktiky: Vzájemná masturbace je prakticky bez rizika přenosu HIV, stejně tak jako líbání a polibky. Sliny HIV pozitivních osob obsahují virus HIV, ale oproti jiným tělním tekutinám v zanedbatelném množství. Sliny navíc přirozeně obsahují látky, které HIV ničí. Doposud nebyl ve světě popsán žádný ověřený případ nakažení tímto způsobem. Žádné riziko nehrozí při dotýkání, mazlení (petting, necking). Jisté obezřetnosti je třeba dbát při francouzském líbání, nikdy byste se neměli takto úmyslně líbat s člověkem, který již trpí AIDS nebo víte, že je HIV pozitivní a má vysokou virovou nálož. Běžně se při francouzském líbání virus nepřenáší, ale riziko za výjimečných okolností zcela vyloučit nelze. Možnosti jak se chránit Věrnost má smysl jen tehdy, je-li oboustranná a jen pokud jsou oba prokazatelně HIV negativní. Říci, že si vybírám s kým spím, je mylné pochopení ochrany před HIV. Pozitivní může být každý, kdo sexuálně žije a není šance to na něm poznat. Je dobré včas a řádně vyléčit záněty močových cest - uretritidy, pohlavní choroby, záněty žaludu a předkožky – balanitidy a především již první náznaky kondylomat. Tato onemocnění znásobují riziko přenosu HIV. Samotný lubrikační gel bez kondomu sníží riziko vzniku oděrek, ale tuto metodu nelze považovat za účinnou ochranu. Přerušovaná anální soulož jen mírně sníží riziko pro pasivního partnera. Pro aktivního zůstává riziko stejně vysoké. Prohlídka pohlavních orgánů partnera zrakem sníží riziko nákazy jinou pohlavní nemocí. Infekci HIV nelze rozpoznat. Použití kondomu je známkou vyspělosti člověka, důkazem jeho zodpovědnosti, inteligence a vzdělanosti. Léčba infekce virem HIV je velmi komplikovaná a v současné době se nedá říci, že vede k uzdravení, ale její smysl spočívá především v prodloužení života HIV positivního člověka. Díky vývoji léčby se z infekce HIV stává spíše chronické nevyléčitelné onemocnění. Kaposiho sarkom je jedním z typických příznaků počínajícího či rozvinutého stádia AIDS, kdy došlo k významné ztrátě imunitních obranných reakcí. Původcem nádorového sarkomu je herpetický virus HV8. Za normálních okolností sarkom po nákaze nevzniká. 22 Je osm typů herpetických virů způsobujících různá onemocnění. Herpes simplex virus (HSV) má dva typy - 1 a 2. Typ 1 způsobuje dobře známé opary na rtech. Typ 2 způsobuje opar na genitálu, další herpetické viry (typ 3) - Varicella zoster virus pásový opar, EB virus infekční mononukleózu atd. Typ 8 pak způsobuje Kaposiho sarkom u nemocných AIDS. Jednoznačně odlišit jednotlivé typy lze pouze laboratorními testy. Příznaky: HSV1: Herpes simplex virus vytváří na kůži známý opar, nejčastěji na rtu, ale může se objevit i jinde na kůži. Opar se během několika dní zcela zahojí. K prvnímu setkání s virem HSV 1 dochází u většiny populace obvykle v časném věku. Virem HSV 1 či 2 se nakazíme většinou (primoinfekce) zcela bez příznaků. Asi u 1 % osob, které se poprvé setkají s HSV, se objeví právě opar (který se v průběhu života může kdykoliv opět objevit jako tzv. recidivující opar). Průběh může být i komplikovaný, např. herpetická vulvovaginitida (zánět pochvy), gingivostomatitida (zánět dásní a ústní dutiny), keratokonjunktivitida (postižení oka), herpetická meningoencefalitida (postižení mozku) nebo dokonce jako novorozenecká sepse. Proto např. rodička ani nikdo ze zdravotníků na porodním sále nesmí mít čerstvý opar. Virus zůstává v člověku po celý život a je obvykle latentní, tedy nezpůsobuje žádné příznaky onemocnění. Jeho reaktivace je možná několika způsoby, k nimž patří horečka, opalování na slunci – často na horách při lyžování – a vůbec jakýkoliv stres. Takovéto “probuzení” viru, který přežívá v nervové tkáni, se projeví jako opar – tedy skupinkou puchýřků s čirým obsahem, který se po několika dnech zkalí, puchýřky praskají a sekret zasychá v podobě lpících stroupků. Po jejich odloučení se opar bez jizvy zahojí. Při nesprávném ošetřování se může druhotně infikovat bakteriemi, vznikne bolestivý vřídek a hojení je pak delší. HSV2: Genitální herpes (herpes genitalis nebo progenitalis), čili opar na genitálu se vyskytuje zejména u dospělých osob a patří mezi sexuálně přenosné nemoci - STI. U mužů se opar vytváří na žaludu, předkožce a u gayů provozujících anální sex pak v okolí konečníku. U žen se vytváří nejčastěji v oblasti stydkých pysků. Infikována může být i sliznice dutiny ústní v závislosti na sexuálních praktikách. Výskyt onemocnění vyvolaného HSV 2 začíná v období sexuální aktivity, při výskytu u dětí je třeba myslet na možnost sexuálního zneužívání. Na fotografii jsou genitální bradavice HSV 2 na kůži penisu. Genitální opar často připomíná puchýřky akné a je velmi podobný oparu na rtu. Pokud se ložiska rozpadnou ve vřed, silně bolí. 23
Podobné dokumenty
Zdravi a nemoc_prednasky
- Sbírají lymfu z tkání a vedou ji přes mízní uzliny.
→ Lymfatická tkáň
ve vztahu k endoskopické endonazální chirurgii
Terminologia anatomica (Thieme Stuttgart – New York 1998). Pro nás je dostupná např. v
učebnicích anatomie R. Čiháka (2001 a pozdějších dotiscích. Autor prezentace se omlouvá
pokud čtenář narazí i ...
Vodní procedury ve wellness - Projekt Inovace studijního programu
aquabel, patří sem vodní aerobik, zumba ve vodě a další aktivity, které jsou uvedeny
v samostatné části skript (viz 3. kapitola). K posilovacím cvičením se nově řadí
gymnastika ve vodě s náčiním (č...
Komunitní ošetrovatelská péče v gynekologii (Vrublová)
v samovyšetřování prsů, zevního genitálu a v životním stylu.
Zdraví žen determinují ovlivnitelné a neovlivnitelné faktory.
Z neovlivnitelných faktorů jsou to genetické dispozice, věk a prostředí.
Z...
modernejší spôsob – vlhká terapia.
Ulcus molle - Výukový portál 1.LF UK
• infekční chronické systémové onemocnění
• šířené téměř výhradně pohlavním stykem
• Treponema pallidum subspecies pallidum –
spirocheta pallida,
F. Schaudinem a E. Hoffmannem, 1905
• inkubační dob...
obsah - Medvik
Tendosynouitis et bursitis gonorrhoica, - Gonorrhoicka onelllocrzenf
posev slachovych a tihovych vackii
