docU¬ rœad dokumentace a vysœetrœova¬nı¬ zlocœinu komunismu
download 
Stížnost Transkript
U¬ rœad dokumentace a vysœetrœova¬nı¬ zlocœinu komunismu
UÂrÏad dokumentace a vysÏetrÏovaÂnõ zlocÏinuÊ komunismu VladimõÂr Bystrov UÂNOSY CÏESKOSLOVENSKYÂCH OBCÏANUÊ DO SOVEÏTSKEÂHO SVAZU V LETECH 1945±1955 Praha 2003 Ó VladimõÂr Bystrov ISBN 80-7312-027-5 V teÂto praÂci jsou uvedeny desõÂtky jmen. MeÂneÏ jich naÂlezÏõ osobaÂm znaÂmyÂm a naopak võÂce osobaÂm sÏirsÏõ verÏejnosti veÏtsÏinou neznaÂmyÂm. O neÏkteryÂch jsem se stejneÏ jako dalsÏõ publiciste jizÏ zminÏoval v rÏadeÏ cÏlaÂnkuÊ i rozhlasovyÂch a televiznõÂch porÏaduÊ nebo prÏi verÏejnyÂch vystoupenõÂch v minulyÂch letech. S mnohyÂmi se lze setkat v staÂle vyÂstavnõ expozici PrÏedpeklõ aneb Z CÏech do gulagu v Muzeu TrÏetõÂho odboje v PrÏõÂbrami. O rÏadeÏ se zminÏuji ve sve knize Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli. VeÏtsÏina z nich jizÏ bohuzÏel zemrÏela, a proto jsem je nemohl pozÏaÂdat o souhlas se zverÏejneÏnõÂm jejich tragickeÂho osudu. JisteÏ by vsÏak neodeprÏely vydat sveÏdectvõ o perfidnosti CÏeskoslovenska hned v prvnõÂch letech po druhe sveÏtove vaÂlce a nasÏem prvnõÂm setkaÂnõ se soveÏtskyÂm staÂtnõÂm terorismem. OstatneÏ jejich osudy ± ¹teÏch co vadili komunistuÊmª ± na rozdõÂl od osuduÊ teÏch ¹co nevadiliª, prÏece neubõÂrajõ jejich jmeÂnuÊm duÊstojnosti, a proto naopak nesmõ byÂt zapomenuta. Autor UÂvodem SoucÏasneÏ se vstupem SoveÏtske armaÂdy v zaÂveÏru druhe sveÏtove vaÂlky, koncem roku 1944, prÏistoupily na uÂzemõ CÏeskoslovenska speciaÂlnõ orgaÂny soveÏtske bezpecÏnosti k rozsaÂhleÂmu stõÂhaÂnõ neÏkteryÂch skupin mõÂstnõÂho obyvatelstva. ObeÏti tohoto stõÂhaÂnõ byly po zadrzÏenõ zpravidla vzaÂpeÏtõ prÏevezeny do soveÏtskyÂch vojenskyÂch taÂboruÊ v NeÏmecku a Polsku nebo prÏõÂmo do veÏznic v SSSR, kde byly naÂsledneÏ odsuzovaÂny k dlouholetyÂm pobytuÊm v taÂborech nucenyÂch pracõÂ. * Toto stõÂhaÂnõ postihlo: 1. Na uÂzemõ tehdejsÏõ Podkarpatske Rusi v dobeÏ od zimy 1944 do jejõÂho oficiaÂlnõÂho prÏedaÂnõ do svazku SSSR v cÏervnu 1945 - nezjisÏteÏny pocÏet osob, prÏicÏemzÏ hlavnõÂm cõÂlem byla likvidace vsÏech potenciaÂlnõÂch odpuÊrcuÊ SoveÏtskeÂho svazu a prÏedstaviteluÊ demokratickyÂch obcÏanskyÂch a politickyÂch kruhuÊ, zastrasÏenõ procÏeskoslovensky, mad'arsky nebo ukrajinsky nacionalisticky orientovane verÏejnosti a zabraÂneÏnõ jakyÂmkoliv naÂladaÂm, ohrozÏujõÂcõÂm prÏipravovane prÏipojenõ uÂzemõ k SoveÏtskeÂmu svazu. 2. Na uÂzemõ Slovenska od pocÏaÂtku roku do jara 1945 desetitisõÂce osob - bud' obvineÏnyÂch z takzvanyÂch vaÂlecÏnyÂch zlocÏinuÊ, spocÏõÂvajõÂcõÂch v uÂdajne uÂcÏasti v bojõÂch na straneÏ NeÏmecka nebo Mad'arska a v prÏõÂslusÏnosti k aktivistickyÂm proneÏmeckyÂm organizacõÂm tzv. ¹SlovenskeÂho sÏtaÂtuª nebo ukrajinskeÂmu nacionalistickeÂm hnutõÂ, - nebo naÂsilneÏ vyvezenyÂch do SSSR uÂdajneÏ na pomoc prÏi povaÂlecÏne rekonstrukci soveÏtskeÂho naÂrodnõÂho hospodaÂrÏstvõÂ, a to bez jakeÂhokoliv obvineÏnõÂ. 3. Na uÂzemõ dnesÏnõ CÏeske republiky v dobeÏ od dubna 1945 do pocÏaÂtku roku 1948 - nezjisÏteÏny pocÏet prÏednõÂch prÏedstaviteluÊ byÂvale ruske antibolsÏevicke emigrace, zÏijõÂcõÂch v CÏSR na pozvaÂnõ cÏeskoslovenskeÂho staÂtu od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let, veÏtsÏinou absolventuÊ cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkol a ve sve veÏtsÏineÏ tvorÏõÂcõÂch integraÂlnõ soucÏaÂst cÏeskoslovenske mezivaÂlecÏne spolecÏnosti (generalita a vysocõ 7 duÊstojnõÂci cÏeskoslovenske branne moci, profesorÏi na cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkolaÂch, leÂkarÏi, autorÏi vyÂznamnyÂch architektonickyÂch deÏl na uÂzemõ CÏSR, technicÏtõ odbornõÂci prÏednõÂch cÏeskoslovenskyÂch zaÂvoduÊ, uÂrÏednõÂci cÏeskoslovenske staÂtnõ a verÏejne spraÂvy a podobneÏ), prÏevaÂzÏneÏ jizÏ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ nebo dlouhodobeÏ zÏijõÂcõÂch v CÏSR ± drzÏiteluÊ mezinaÂrodnõÂho pruÊkazu totozÏnosti uprchlõÂka ze SoveÏtskeÂho Ruska; - nezjisÏteÏny pocÏet cÏeskyÂch reemigrantuÊ z Ruska, kterÏõ po prÏevzetõ vlaÂdy bolsÏeviky v roce 1917 opustili byÂvalou cÏeskou krajanskou komunitu v Rusku a svuÊj tamnõ majetek a vraÂtili se natrvalo do CÏSR; - nezjisÏteÏny pocÏet osob z rÏad byÂvale cÏeskoslovenske staÂtnõ reprezentace na Podkarpatske Rusi do roku 1939; - nezjisÏteÏny pocÏet dalsÏõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, ruÊzneÏ se protivivsÏõÂch nebo z neznaÂmyÂch duÊvoduÊ se znelõÂbivsÏõÂch prÏedstaviteluÊm SSSR v CÏSR. Tyto osoby, podle dostupnyÂch informacõÂ, nebyly obvinÏovaÂny ze spolupraÂce s neÏmeckyÂm neprÏõÂtelem a hlavnõÂm prvkem vznaÂsÏenyÂch obvineÏnõ byl vesmeÏs cÏlaÂnek 58 tehdejsÏõÂho trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR, podle neÏhozÏ byly stõÂhaÂny projevy takzvane kontrarevoluce (kuprÏõÂkladu u byÂvalyÂch ruskyÂch antibolsÏevickyÂch emigrantuÊ prÏedevsÏõÂm uÂcÏast v obcÏanske vaÂlce v Rusku v letech 1917±1920 na straneÏ protibolsÏevickyÂch sil, odchod do emigrace a ev. prÏõÂslusÏnost k emigrantskyÂm organizacõÂm); jen v ojedineÏlyÂch prÏõÂpadech byla tato uÂdajna kontrarevolucÏnõ cÏinnost doplneÏna o vaÂgnõ a pro uplatneÏnõ prÏõÂslusÏneÂho cÏlaÂnku trestnõÂho zaÂkonõÂku zcela irelevantnõ charakteristiku ¹slouzÏõÂcõ cõÂluÊm neprÏõÂteleª nebo ¹fasÏistickeÂho neprÏõÂteleª. 4. Na uÂzemõ dnesÏnõ CÏeske republiky v dobeÏ od uÂnora 1948 do pocÏaÂtku sÏedesaÂtyÂch let - nezjisÏteÏny pocÏet byÂvalyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ CÏeskoslovenskeÂho vojska na Rusi v letech 1918±1920 (legiõÂ); - nezjisÏteÏny pocÏet cÏeskyÂch prÏesõÂdlencuÊ z VolynÏskeÂho kraje v SSSR, kterÏõ se po druhe sveÏtove vaÂlky vraÂtili do obsazenyÂch CÏSR, daÂle byÂvalyÂch soveÏtskyÂch obcÏanek, ktere pochaÂzely z uÂzemõ obsazenyÂch za druhe sveÏtove vaÂlky NeÏmeckem a byly odvlecÏeny z SSSR na praÂci do NeÏmecka nebo z jinyÂch duÊvoduÊ opustily SoveÏtsky svaz a po skoncÏenõ vaÂlky zuÊstaly v CÏSR, kde se pro- 8 vdaly a tõÂm nabyly cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ, a neÏkteryÂch dalsÏõÂch osob; - nezjisÏteÏny pocÏet cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ukrajinske nebo beÏloruske naÂrodnosti. Tito obcÏane byli prÏedaÂvaÂni do SSSR jizÏ prÏevaÂzÏneÏ prostrÏednictvõÂm StaÂtnõ bezpecÏnosti CÏSR na zaÂkladeÏ zÏaÂdosti o jejich vydaÂnõ naprÏõÂklad pro uÂdajne cÏiny spaÂchane beÏhem obcÏanske vaÂlky v Rusku v letech 1917±1920, daÂle pro takzvane vaÂlecÏne zlocÏiny spocÏõÂvajõÂcõ v uÂdajne uÂcÏasti v bojõÂch za druhe sveÏtove vaÂlky na straneÏ NeÏmecka nebo Mad'arska, nebo za cÏinnost v ukrajinskeÂm nebo beÏloruskeÂm nacionalistickeÂm hnutõ a v organizovaÂnõ protisoveÏtskeÂho odporu za druhe sveÏtove vaÂlky i v dalsÏõÂch letech po jejõÂm skoncÏenõÂ. PrÏitom v CÏeskoslovensku proti zÏaÂdne z osob takto obvineÏnyÂch soveÏtskou bezpecÏnostõ nebylo obdobne obvineÏnõ vzneseno a ani nebylo proti nim v prÏedmeÏtne dobeÏ vedeno zÏaÂdne trestnõ rÏõÂzenõ takoveÂmu obvineÏnõ odpovõÂdajõÂcõÂ. * ZvlaÂsÏtnõ skupinu cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, kterÏõ byli po roce 1945 stõÂhaÂni soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny, prÏedstavovaly osoby zadrzÏene v soveÏtskeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu NeÏmecka, kde z ruÊznyÂch duÊvoduÊ zuÊstaly nebo puÊsobily po propusÏteÏnõ z neÏmeckyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ. Osobity zrÏetel rovneÏzÏ zasluhuje puÊsobenõ soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ v CÏeskoslovensku na jarÏe 1946, usilujõÂcõ o zadrzÏenõ a repatriovaÂnõ do SSSR osob, ktere po prÏipojenõ byÂvale Podkarpatske Rusi k SoveÏtskeÂmu svazu uprchly do CÏeskoslovenska, protozÏe byly vyloucÏeny z mozÏnosti optovat pro zachovaÂnõ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõ nebo jim tato opce byla znemozÏnÏovaÂna. * Byly zaznamenaÂny rovneÏzÏ zpraÂvy o cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech, kterÏõ po uÂnoru 1948 odesÏli z CÏSR a puÊsobili v exilovyÂch a jinyÂch zahranicÏnõÂch organizacõÂch, jimizÏ byli vyslaÂni plnit uÂkoly do neÏkteryÂch zemõ politicky podrÏõÂzenyÂch SSSR, kde byli zadrzÏeni 9 a prÏedaÂni soveÏtskyÂm bezpecÏnostnõÂm orgaÂnuÊm; bohuzÏel podrobneÏjsÏõ uÂdaje se zatõÂm nepodarÏilo zjistit. * V teÂto praÂci se nezabyÂvaÂme byÂvalyÂmi prÏõÂslusÏnõÂky CÏeskoslovenskeÂho armaÂdnõÂho sboru v SSSR, stõÂhanyÂmi ve sledovane dobeÏ na uÂzemõ CÏeskoslovenska soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny, a pouze okrajoveÏ se zminÏujeme o stõÂhanyÂch prÏõÂslusÏnõÂcõÂch partyzaÂnskeÂho hnutõÂ. RovneÏzÏ nenõ prÏedmeÏtem nasÏõ pozornosti postup soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ vuÊcÏi byÂvalyÂm cÏeskoslovenskyÂm obcÏanuÊm, zÏijõÂcõÂm v letech 1939±1945 v tzv. Sudetech nebo ve Slezsku a za druhe sveÏtove vaÂlky puÊsobõÂcõÂm v neÏmecke armaÂdeÏ a zajatyÂm Rudou armaÂdou1, nebo vuÊcÏi zajatyÂm prÏõÂslusÏnõÂkuÊm Ruske osvobozenecke armaÂdy (tzv. Vlasovova armaÂda)2. Kolik cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ a dalsÏõÂch obyvatel CÏeskoslovenska bylo ve sledovane dobeÏ zadrzÏeno soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny a naÂsledneÏ deportovaÂno do veÏznic a ruÊznyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ v SoveÏtskeÂm svazu, zrÏejmeÏ jizÏ nelze zjistit. * CõÂlem teÂto praÂce nenõ poskytnout prÏehled obecneÏ o obyvatelõÂch CÏeskoslovenska, kterÏõ po druhe sveÏtove vaÂlce byli internovaÂni nebo veÏzneÏni v SoveÏtskeÂm svazu, ale prÏedevsÏõÂm ukaÂzat na historicky bezprecedentnõ porusÏenõ integrity cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ nebo dlouhodobyÂch obyvatel CÏeskoslovenska. K porusÏenõ teÂto integrity dosÏlo tõÂm, zÏe CÏeskoslovenska republika nebraÂnila tomu, aby tito jejõ obcÏane nebo dalsÏõ obyvatele byli ve sve zemi a ve svyÂch domovech zadrzÏovaÂni bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny jine zemeÏ a naÂsilneÏ odvleÂkaÂni do jine zemeÏ, kde byli naÂsledneÏ stõÂhaÂni podle tamnõÂho praÂva a odsuzovaÂni k dlouholeteÂmu vyÂkonu trestu v tamnõÂch veÏznicõÂch nebo koncentracÏnõÂch taÂborech.3 * V CÏeske republice jsou jedinyÂmi dochovanyÂmi podklady torzovite dokumenty, ulozÏene ve fondech naÂstupcuÊ byÂvalyÂch uÂstrÏednõÂch cÏeskoslovenskyÂch archivuÊ ± prÏedevsÏõÂm v Archivu Minis10 terstva vnitra CÏeske republiky, v Archivu Ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ CÏeske republiky a ve StaÂtnõÂm uÂstrÏednõÂm archivu Praha. VesmeÏs vsÏak jde pouze o dokumenty k osobaÂm, jejichzÏ zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny nebo zmizenõ bylo jejich rodinami nebo prÏõÂbuznyÂmi vzaÂpeÏtõ oznaÂmeno tehdejsÏõÂm relevantnõÂm cÏeskoslovenskyÂm uÂrÏaduÊm se zÏaÂdostõ o pomoc prÏi paÂtraÂnõ po odvlecÏenyÂch a zmizelyÂch, a o souvisejõÂcõ uÂrÏednõ korespondenci a spisy. DoplneÏk tvorÏõ neÏkolik desõÂtek zcÏaÂsti obnovenyÂch a zcÏaÂsti dalsÏõÂch zÏaÂdostõÂ, ktere rodiny nebo prÏõÂbuznõ obeÏtõ puÊsobenõ soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ zaslali v roce 1992 generaÂlnõÂmu prokuraÂtorovi CÏeske a Slovenske federativnõ republiky na jeho tehdejsÏõ vyÂzvu uverÏejneÏnou v tisku.4 VyÂbor ¹Oni byli prvnõª, zabyÂvajõÂcõ se shromazÏd'ovaÂnõÂm sveÏdectvõ o stõÂhaÂnõ prÏõÂslusÏnõÂkuÊ byÂvale ruske antibolsÏevicke emigrace, zÏijõÂcõÂch v CÏSR, soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny v roce 1945 a v dalsÏõÂch letech, zaznamenal rovneÏzÏ vyÂpoveÏdi pameÏtnõÂkuÊ o rÏadeÏ osob, jejichzÏ zadrzÏenõ nebo zmizenõ ve sledovane dobeÏ nebylo cÏeskoslovenskyÂm uÂrÏaduÊm ohlaÂsÏeno, protozÏe bud' zÏily mimo rodinne komunity ± sÏlo zejmeÂna o svobodne muzÏe a o duchovnõ ±, nebo jejichzÏ rodiny se v obavaÂch z dalsÏõÂch represõ snazÏily na sebe neupozornÏovat a ¹ponorÏilyª se do hloubi cÏeske spolecÏnosti, kde setrvaly bez ¹prohlaÂsÏenõ seª nejednou azÏ do dnesÏnõÂch dnuÊ, nebo v pruÊbeÏhu naÂsledujõÂcõÂch desetiletõ prÏesõÂdlily do jinyÂch zemõÂ. V ruskyÂch archivech ulozÏena dokumentace k okolnostem puÊsobenõ neÏkdejsÏõÂch soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ po vstupu soveÏtske armaÂdy na uÂzemõ CÏSR v zaÂveÏru druhe sveÏtove vaÂlky je obtõÂzÏneÏ zjistitelna a neÏkdy mozÏna ani neexistuje. NeÏkterÏõ badatele prÏedpoklaÂdajõÂ, zÏe rozhodujõÂcõ materiaÂly by mohly byÂt ulozÏeny v dosud jen omezeneÏ zprÏõÂstupneÏneÂm archivu SmeÏrsÏe5 a v archivnõÂch fondech Gulagu6. Autor teÂto praÂce tento naÂzor nesdõÂlõ s poukazem na teÂmeÏrÏ permanentnõ restrukturalizaci a reorganizaci soveÏtskyÂch penitenciaÂrnõÂch systeÂmuÊ teÂmeÏrÏ po celou dobu existence SoveÏtskeÂho svazu. VerÏejnost ze zemõ mimo byÂvaly SoveÏtsky svaz vcÏetneÏ badatelskyÂch kruhuÊ se bohuzÏel prÏõÂlisÏ upõÂna k fenomeÂnu gulagu a prÏehlõÂzÏõ autonomii jednotlivyÂch struktur taÂboruÊ nucenyÂch pracõ existujõÂcõ zejmeÂna ve cÏtyrÏicaÂtyÂch letech v SSSR. NeprÏõÂlisÏ je braÂna na veÏdomõ samostatnost pocÏetnyÂch internacÏnõÂch taÂboruÊ zrÏizovanyÂch beÏhem druhe sveÏtove vaÂlky, a zejmeÂna po nõÂ, pro civilnõ obyvatelstvo nejprve z ruÊznyÂch 11 strategickyÂch uÂzemõ uvnitrÏ SSSR a pozdeÏji pro masy obyvatel deportovanyÂch do SoveÏtskeÂho svazu ze zemõ postupneÏ dobyÂvanyÂch Rudou armaÂdou. NespraÂvneÏ jsou povazÏovaÂny za soucÏaÂst gulagu taÂbory prÏideÏlene jednotlivyÂm odveÏtvõÂm naÂrodnõÂho hospodaÂrÏstvõÂ, jejichzÏ veÏzni pracovali na vyÂznamnyÂch pruÊmyslovyÂch stavbaÂch nebo na ruÊznyÂch povaÂlecÏnyÂch rekonstrukcõÂch. Shrnuto: strÏechovyÂm orgaÂnem soveÏtskyÂch taÂboruÊ nucenyÂch pracõ nebyl Gulag, a dokonce mnohdy ani NKVD6a nebo NKGB6b, cÏi pozdeÏji ministerstvo vnitra nebo ministerstvo staÂtnõ bezpecÏnosti. TaÂbory Gulagu byly vsÏak nejuzavrÏeneÏjsÏõ a nejtvrdsÏõÂ. ZatõÂmco Hlavnõ spraÂva pro zaÂlezÏitosti vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch6c cÏas od cÏasu poskytovala politickyÂm orgaÂnuÊm podrobne statisticke uÂdaje o zadrzÏovanyÂch osobaÂch a hlavnõ spraÂvy taÂboruÊ, puÊsobõÂcõÂch v odveÏtvõÂch naÂrodnõÂho hospodaÂrÏstvõÂ, vydaÂvaly hlaÂsÏenõ o plneÏnõ ekonomickyÂch ukazateluÊ, a tudõÂzÏ obcÏas uvaÂdeÏly take pocÏty lidskyÂch zdrojuÊ ± Gulag zverÏejnÏoval pouze souhrnna cÏõÂsla a zpraÂvy prÏedklaÂdane vrcholnyÂm orgaÂnuÊm komunisticke strany byly vzÏdy obecne a vaÂgnõÂ. NavõÂc za druhe sveÏtove vaÂlky bylo narÏõÂzeno vzaÂjemnou komunikaci orgaÂnuÊ a taÂboruÊ Gulagu veÂst s pouzÏitõÂm koÂduÊ a kryptojazyka, a po vaÂlce nikdo tento prÏõÂkaz neodvolal6d. Archivnõ fondy Gulagu zaÂmeÏrneÏ nebyly centraÂlneÏ soustrÏed'ovaÂny a jedina dokumentace se dnes proto da naleÂzt pouze ve veÏznicõÂch a taÂborech a v administrativnõÂch strÏediscõÂch regionuÊ, na jejichzÏ teritoriu byly tyto veÏznice a taÂbory rozmõÂsteÏny, a to nejen v Ruske federaci, ale i v dalsÏõÂch naÂstupnickyÂch staÂtech neÏkdejsÏõÂho SoveÏtskeÂho svazu.7 I kdyby se cÏesky badatel pokusil proniknout alesponÏ do cÏaÂsti teÂto dokumentace, musel by se vyrovnaÂvat s tõÂm, zÏe bude omezen specifiky soveÏtskyÂch zaÂznamovyÂch postupuÊ ± mozÏne je vyhledaÂvaÂnõ pouze podle mõÂsta veÏzneÏnõ a jmeÂna zadrzÏeneÂho, a to v mnohdy zkomolene ruske transkripci. O neprÏesnosti cÏi otevrÏene rozpornosti cÏasto velice ledabyle provaÂdeÏnyÂch zaÂznamuÊ ani nemluveÏ. Omezene vyÂpoveÏdnõ mozÏnosti ruskyÂch archivu jsou patrne rovneÏzÏ z odpoveÏdõÂ, uvedenyÂch blõÂzÏe nespecifikovanyÂmi orgaÂny Ruske federace do dotaznõÂkuÊ, ktere StrÏedisko pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂbor ¹Oni byli prvnõª zaslaly v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace 12 a ktere byly vraÂceny postupneÏ v letech 1995±1996 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze.8 O dalsÏõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech, stõÂhanyÂch na uÂzemõ CÏeskoslovenska soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny se zminÏujõ neÏkterÏõ byÂvalõ veÏzni soveÏtskyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ ve svyÂch vzpomõÂnkaÂch, publikovanyÂch zejmeÂna ve druhe polovineÏ devadesaÂtyÂch let v Rusku i v jinyÂch zemõÂch.9 Podkladem pro tuto publikaci byly vsÏechny autorem dosud zõÂskane dokumenty a sveÏdectvõ za shora uvedene situace10. 13 1 2 3 4 5 6 6a 14 Mnozõ zajatci byli cÏasem ze speciaÂlnõÂch zajateckyÂch taÂboruÊ z nejruÊzneÏjsÏõÂch duÊvoduÊ prÏevedeni do naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ, prÏedevsÏõÂm Gulagu, kde postupneÏ splynuli s ostatnõ masou veÏzneÏnyÂch. Podle dostupnyÂch uÂdajuÊ mezi prÏõÂslusÏnõÂky teÂto armaÂdy byli cÏeskoslovensÏtõ obcÏane pouze vyÂjimecÏneÏ a rovneÏzÏ uÂcÏast v nõ dlouhodobeÏ zÏijõÂcõÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ v CÏeskoslovensku byla ojedineÏlaÂ. Obecne prÏehledy o cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech, stõÂhanyÂch po druhe sveÏtove vaÂlce soveÏtskyÂm represivnõÂm systeÂmem, dovolujõ nahlõÂzÏet tehdejsÏõ udaÂlosti opeÏt jen obecneÏ jako historickou mocenskou zvuÊli SoveÏtskeÂho svazu; neumozÏnÏujõ vsÏak duÊsledne zhodnocenõ ruÊznyÂch objektivnõÂch prÏõÂcÏin, ktere zpuÊsobily, procÏ byly ruÊzne skupiny nasÏich obcÏanuÊ nebo dalsÏõÂch spoluobyvatel veÏzneÏny v soveÏtskyÂch taÂborech, a zejmeÂna znesnadnÏujõ definovaÂnõ politicke spoluzodpoveÏdnosti CÏeskoslovenska za osud teÏchto osob. NeÏkteryÂm politickyÂm silaÂm i historikuÊm a publicistuÊm takovy pohled na nasÏi jesÏteÏ neprÏõÂlisÏ daÂvnou minulost bohuzÏel zrÏejmeÏ dokonce vyhovuje. Na Slovensku vznikla v roce 1990 Sekce odvlecÏenyÂch do SSSR prÏi okresnõÂm vyÂboru Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ v PresÏoveÏ, dokumentujõÂcõ uÂnosy soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny do SSSR, zpocÏaÂtku prÏedevsÏõÂm obyvatel vyÂchodnõÂho Slovenska. MnozÏstvõ dochaÂzejõÂcõÂch informacõ si vsÏak vyzÏaÂdalo vybudovaÂnõ dalsÏõÂch trÏõ desõÂtek pobocÏek po celeÂm Slovensku a zaÂrovenÏ presÏovske uÂstrÏedõ zacÏalo evidovat take uÂdaje o odvlecÏenyÂch z CÏech a Moravy. Po prÏijetõ zaÂkonuÊ Slovenske naÂrodnõ rady cÏ. 319/1991 Sb. a cÏ. 312/1992 Sb., upravujõÂcõÂch naÂhradu sÏkod za protipraÂvnõ odvlecÏenõ do SoveÏtskeÂho svazu, se dokumentovaÂnõÂm soveÏtskyÂch represõ na Slovensku zacÏaly zabyÂvat take dalsÏõ slovenske organizace. DalsÏõ osud dokumentace po vzniku Slovenske republiky v roce 1993 neznaÂme. SMEÏRSÏ byl naÂzev zvlaÂsÏtnõÂch oddõÂluÊ NKVD neboli lidoveÂho komisariaÂtu vnitra, vytvorÏeny kryptonymem z ruskyÂch slov ¹smeÏrt' sÏpionamª (cÏes. ¹smrt sÏpionuÊmª). OddõÂly SMEÏRSÏ byly zrÏõÂzeny za druhe sveÏtove vaÂlky v roce 1942, zpocÏaÂtku s uÂkolem bojovat proti porazÏenectvõ v soveÏtske armaÂdeÏ a likvidovat soveÏtske obcÏany, kterÏõ za neÏmecke okupace zaÂpadnõÂch uÂzemõ SSSR prÏisÏli do styku s NeÏmci, ale po vstupu soveÏtske armaÂdy do cizõÂch zemõ bylo hlavnõÂm poslaÂnõÂm smeÏrsÏovcuÊ vyhledaÂvat, sledovat a zatyÂkat na obsazeneÂm uÂzemõ vsÏechny relevantnõ i potenciaÂlnõ neprÏaÂtele komunismu. OficiaÂlneÏ oddõÂly SMEÏRSÏ zanikly v roce 1946 a vplynuly do NKVD. Viz rovneÏzÏ Christopher Andrew a Oleg Gordijevskij, KGB, DuÊveÏrna zpraÂva o zahranicÏnõÂch operacõÂch od Lenina do GorbacÏova, prÏel. kol., Praha 1994, s. 276n., nebo R. Hingley, Die russische Geheimpolizei 1565±1970, Bayeruth 1972, s. 262n. GULAG je zkr. z rus. Glavnoje upravlenije lagerej NKVD neboli cÏes. Hlavnõ spraÂva taÂboruÊ lidoveÂho komisariaÂtu vnitra. NKVD je zkr. z rus. Narodnyj komissariat vnutrennych deÏl neboli cÏes. lidovy komisariaÂt vnitra; od 28. 10. 1917 v souvislosti s prÏejmenovaÂnõÂm prvnõ soveÏtske vlaÂdy na radu lidovyÂch komisarÏuÊ byla ministerstva oznacÏovaÂna jako lidove komisariaÂty; v roce 1946 byly lidove komisariaÂty prÏejmenovaÂny opeÏt na ministerstva a lidovõ komisarÏi se stali ministry. 6b 6c 6d 7 8 9 10 NKGB (zkr. z rus. Narodnyj komissariat gosudarstvennoj bezopasnosti neboli cÏesky lidovy komisariaÂt staÂtnõ bezpecÏnosti) vznikl v roce 1941 a v roce 1947 byl prÏemeÏneÏn na ministerstvo. Hlavnõ spraÂva pro zaÂlezÏitosti vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch NKVD SSSR (rus. Glavnoje upravlenije po deÏlam vojennoplennych i internirovannych NKVD SSSR nebo zkr. GUPVI NKVD SSSR). Viz GULAG 1918±1960. Dokumenty. Moskva 2000, s. 862±869.  strÏednõÂho Podle zjisÏteÏnõ zaÂstupcuÊ cÏeskoslovenskyÂch archivuÊ prÏi naÂvsÏteÏveÏ U staÂtnõÂho zvlaÂsÏtnõÂho archivu (rus. Central'nyj gosudarstvennyj osobyj archiv nebo zkr. CGOA) v MoskveÏ pocÏaÂtkem roku 1992 je v dochovaneÂm archivnõÂm fondu Hlavnõ spraÂvy pro zaÂlezÏitosti vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch NKVD SSSR (rus. Glavnoje upravlenije po deÏlam vojennoplennych i internirovannych NKVD SSSR nebo zkr. GUPVI NKVD SSSR) ulozÏena ve 2800 zaÂsuvkaÂch kartoteÂka vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch o rozsahu prÏiblizÏneÏ ¹3,5±4,5 milionuÊ evidencÏnõÂch lõÂstkuʪ. CÏaÂst ¹CÏechiª zabõÂra 27 zaÂsuvek a je ¹teoreticky mozÏne naleÂzt uÂdaje o 69 977 osobaÂch, ktere se hlaÂsily k cÏeskoslovenskeÂmu staÂtnõÂmu obcÏanstvõª. OvsÏem ¹znacÏnou cÏaÂst z nich (...) tvorÏõ zajatõ prÏõÂslusÏnõÂci neÏmecke a mad'arske armaÂdy odvedenõ k vojsku na tzv. odtrzÏeneÂm uÂzemõÂ, at' jizÏ to byli CÏesÏi a SlovaÂci, nebo NeÏmci a Mad'arÏiª, a dalsÏõ ¹velkou skupinu prÏedstavujõ internovanõ prÏõÂslusÏnõÂci cÏs. legionu v Polsku a zajatci slovenske armaÂdy, kterÏõ byli z valne cÏaÂsti prÏevedeni do cÏs. jednotky v SSSRª. ProvaÂdeÏnõ resÏersÏõ v kartoteÂce vedene podle jmen a prÏepsanyÂch foneticky do azbuky, a proto cÏasto ¹jen za znacÏnyÂch obtõÂzÏõ identifikovatelnyÂchª, je velmi slozÏiteÂ. Proto se nepodarÏilo zjistit ¹prÏesny pocÏet civilistuÊ internovanyÂch na cÏs. uÂzemõª, a navõÂc ¹pokusy vyhledat neÏktere osoby prokaÂzaly (...) znacÏnou neuÂplnostª teÂto kartoteÂky, ktera ¹neeviduje zdaleka vsÏechny prÏõÂpadyª. Osobnõ spisy zajatcuÊ a internovanyÂch ¹jsou rÏazeny prÏõÂruÊstkoveÏ bez vlastnõÂho logickeÂho trÏõÂdeÏnõª a ¹v rÏadeÏ prÏõÂpaduÊ se (...) nedochovalyª. ZaÂrovenÏ kartoteÂka ¹fakticky neobsahuje osoby ruskeÂ, ukrajinske cÏi jine naÂrodnosti, tj. zÏe zde vuÊbec nejsou podchyceni prÏõÂslusÏnõÂci tzv. bõÂle emigrace, kterÏõ (...) meÏli cÏeskoslovenske obcÏanstvõª. PõÂsemnosti o internovanyÂch cÏs. obcÏanech ulozÏene v CGOA v MoskveÏ, zpracovali I. SÏt'ovõÂcÏek a S. KokosÏka, 9. 3. 1992, kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 179. Viz ukaÂzku v prÏõÂloze. KuprÏõÂkladu beÏloruska baÂsnõÂrÏka Larysa HenijusÏova ve sve knize ZpoveÏd' jmenuje rÏadu BeÏlorusuÊ odvlecÏenyÂch z Prahy, ktere potkala prÏi transportu do SoveÏtskeÂho svazu, a zejmeÂna beÏhem sveÂho sedmileteÂho veÏzneÏnõ v koncentracÏnõÂm taÂborÏe na severu Ruska. Larysa HenijusÏ, Spovedz, Minsk 1993, zejm. s. 188 a 194n. PodrobneÏji o Laryse HenijusÏove viz daÂle v kap. IX. ZaÂkladnõ dokumenty shromaÂzÏdila Olga HulõÂnovaÂ, ktera puÊsobila v letech 1991±1993 v dokumentacÏnõ komisi Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ a v letech 1993±1994 ve StrÏedisku pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho 15 rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky. DoplnÏujõÂcõ pramenny vyÂzkum a resÏersÏe uskutecÏnil v letech 1996±1999 a doplnil na jarÏe a v leÂteÏ 2001 autor. StrÏedisko pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky vzniklo pocÏaÂtkem roku 1994 z prÏedchaÂzejõÂcõÂho koordinacÏnõÂho centra pro dokumentaci a vysÏetrÏovaÂnõ naÂsilõ proti cÏeskeÂmu naÂrodu od 8. 5. 1945 do 31. 12. 1998 prÏi GeneraÂlnõ prokuraturÏe CÏeske republiky (toto centrum puÊsobilo od 1. 10. 1993 do 31. 1. 1994). Ï editelem strÏediska byl byÂvaly politicky veÏzenÏ komunistickeÂho rezÏimu a v leR tech 1990±1992 poslanec CÏeske naÂrodnõ rady a FederaÂlnõÂho shromaÂzÏdeÏnõ CÏeskoslovenske republiky Bohuslav HubaÂlek. Koncem roku 1994 splynulo StrÏedisko pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu s dosavad rÏadem pro dokumentaci a vysÏetrÏovaÂnõ cÏinnosti StB prÏi ministerstvu nõÂm U vnitra a vznikl UÂrÏad pro dokumentaci a vysÏetrÏovaÂnõ zlocÏinuÊ komunismu  rÏad pro dokumentaci a vysÏetrÏovaÂnõ zlocÏinuÊ Policie CÏeske republiky; dnes U  rÏadu vysÏetrÏovaÂnõ Policie CÏeske republiky. komunismu U 16 Kapitola I. Dohoda 8. kveÏtna 1944 byla v LondyÂneÏ podepsaÂna naÂsledujõÂcõ Dohoda o pomeÏru mezi cÏeskoslovenskou spraÂvou a soveÏtskyÂm vrchnõÂm velitelem po vstupu soveÏtskyÂch vojsk na cÏeskoslovenske uÂzemõÂ: ¹VlaÂda republiky CÏeskoslovenske a vlaÂda Svazu soveÏtskyÂch socialistickyÂch republik prÏejõÂce si, aby pomeÏr mezi soveÏtskyÂm vrchnõÂm velitelem a cÏeskoslovenskou spraÂvou na uÂzemõ republiky CÏeskoslovenske po vstupu soveÏtskyÂch vojsk na cÏeskoslovenske uÂzemõ byl upraven v duchu prÏaÂtelstvõ a spojenectvõ mezi obeÏma zemeÏmi, dohodly se na tomto: CÏlaÂnek 1 Jakmile soveÏtska (spojeneckaÂ) vojska vstoupõ v duÊsledku vaÂlecÏnyÂch operacõ na cÏeskoslovenske uÂzemõÂ, nejvysÏsÏõ moc a odpoveÏdnost ve vsÏech veÏcech vztahujõÂcõÂch se na vedenõ vaÂlky bude prÏipadati v paÂsmu vaÂlecÏnyÂch operacõ po dobu potrÏebnou k provaÂdeÏnõ teÏchto operacõ vrchnõÂmu veliteli soveÏtskyÂch (spojeneckyÂch) vojsk. CÏlaÂnek 2 Bude jmenovaÂn cÏeskoslovensky vlaÂdnõ delegaÂt pro osvobozena uÂzemõÂ, jehozÏ uÂkolem bude: a) usporÏaÂdati a veÂsti podle cÏeskoslovenskyÂch zaÂkonuÊ spraÂvu na uÂzemõ zbaveneÂm neprÏõÂtele; b) znovu tam zrÏõÂdit cÏeskoslovenskou brannou moc; c) zajistiti uÂcÏinnou soucÏinnost cÏeskoslovenske spraÂvy se soveÏtskyÂm (spojeneckyÂm) vrchnõÂm velitelem a zejmeÂna daÂvati mõÂstnõÂm uÂrÏaduÊm prÏõÂslusÏne prÏõÂkazy na zaÂkladeÏ potrÏeb a prÏaÂnõ soveÏtskeÂho (spojeneckeÂho) vrchnõÂho velitele. CÏlaÂnek 3 Ï CeskoslovenskeÂho vojska, ktere bude prÏi vstupu soveÏtskyÂch (spojeneckyÂch) armaÂd na cÏeskoslovenske uÂzemõ v jejich svazku, bude ihned vyuzÏito na cÏeskoslovenskeÂm uÂzemõÂ. 17 CÏlaÂnek 4 Na zajisÏteÏnõ styku mezi soveÏtskyÂm (spojeneckyÂm) vrchnõÂm velitelem a cÏeskoslovenskyÂm vlaÂdnõÂm delegaÂtem bude u soveÏtskeÂho (spojeneckeÂho) vrchnõÂho velitele ustanovena cÏeskoslovenska vojenska mise. CÏlaÂnek 5 V paÂsmech pod vrchnõ mocõ soveÏtskeÂho (spojeneckeÂho) vrchnõÂho velitele budou cÏeskoslovenske vlaÂdnõ orgaÂny v osvobozeneÂm uÂzemõ ve styku se soveÏtskyÂm (spojeneckyÂm) vrchnõÂm velitelem skrze cÏeskoslovenskeÂho vlaÂdnõÂho delegaÂta. CÏlaÂnek 6 Jakmile neÏktera cÏaÂst osvobozeneÂho uÂzemõ prÏestane byÂti paÂsmem vlastnõÂch vaÂlecÏnyÂch operacõÂ, cÏeskoslovenska vlaÂda tam prÏevezme plny vyÂkon verÏejne moci a bude poskytovati soveÏtskeÂmu (spojeneckeÂmu) vrchnõÂmu veliteli vsÏestrannou spolupraÂci a pomoc skrze sve civilnõ a vojenske orgaÂny. CÏlaÂnek 7 VsÏechny osoby patrÏõÂcõ k soveÏtskyÂm (spojeneckyÂm) vojskuÊm na cÏeskoslovenskeÂm uÂzemõ budou podleÂhati jurisdikci soveÏtskeÂho (spojeneckeÂho) velitele. VsÏechny osoby patrÏõÂcõ k cÏeskoslovenske branne moci budou podleÂhati cÏeskoslovenske jurisdikci. TeÂto jurisdikci podleÂha rovneÏzÏ civilnõ obyvatelstvo na cÏeskoslovenskeÂm uÂzemõÂ, a to i tehdy, jde-li o trestnõ cÏiny spaÂchane proti soveÏtskyÂm (spojeneckyÂm) vojskuÊm, ledazÏe byly spaÂchaÂny v paÂsmu vaÂlecÏnyÂch operacõÂ. Ty spadajõ pod jurisdikci soveÏtskeÂho (spojeneckeÂho) vrchnõÂho velitele. V spornyÂch prÏõÂpadech bude veÏc rÏesÏena vzaÂjemnou dohodou mezi soveÏtskyÂm (spojeneckyÂm) vrchnõÂm velitelem a cÏeskoslovenskyÂm vlaÂdnõÂm delegaÂtem. CÏlaÂnek 8 O veÏcech financÏnõÂch souvisõÂcõÂch se vstupem soveÏtskyÂch (spojeneckyÂch) vojsk na cÏeskoslovenske uÂzemõ bude ujednaÂna zvlaÂsÏtnõ dohoda. CÏlaÂnek 9 Tato dohoda vstupuje v platnost ihned po podepsaÂnõÂ. Byla 18 sepsaÂna ve dvou vyhotovenõÂch, kazÏde v cÏeskoslovenskeÂm a ruskeÂm jazyku. ObeÏ zneÏnõ majõ stejnou platnost.ª1 Dohodu podepsali ¹z plne moci vlaÂdy republiky CÏeskoslovenskeÂ, uÂrÏadujõÂcõ ministr zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, staÂtnõ ministr Hubert Ripkaª a ¹z plne moci vlaÂdy Svazu soveÏtskyÂch republik mimorÏaÂdny a zplnomocneÏny velvyslanec SSSR u vlaÂdy republiky CÏeskoslovenske Viktor ZacharevicÏ LebedeÏvª. CÏeskoslovenska ratifikacÏnõ listina byla podepsaÂna v LondyÂneÏ 17. kveÏtna 1944 prezidentem Edvardem BenesÏem a uÂrÏadujõÂcõÂm ministrem zahranicÏnõÂch veÏcõ Hubertem Ripkou2. * V dosavadnõ literaturÏe a veÏtsÏineÏ cÏlaÂnkuÊ, zabyÂvajõÂcõÂch se puÊsobenõÂm soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ na uÂzemõ CÏSR v zaÂveÏru a zejmeÂna po skoncÏenõ druhe sveÏtove vaÂlky, je tehdejsÏõ soveÏtske jednaÂnõ povazÏovaÂno prÏedevsÏõÂm za flagrantnõ poprÏenõ praÂveÏ teÂto dohody3. TõÂm vsÏak tuto dohodu prÏecenÏujeme, nebot' obeÏ strany jejõÂm uzavrÏenõÂm sledovaly vlastneÏ kazÏda zcela neÏco jineÂho, nezÏ o cÏem hovorÏil jejõ do jiste mõÂry zaÂstupny obsah. BenesÏova vlaÂda totizÏ navrhovala uzavrÏõÂt tuto dohodu puÊvodneÏ nejen se SoveÏty, ale prÏedevsÏõÂm s Brity a AmericÏany4, ktere tõÂm chteÏla prÏimeÏt k dalsÏõÂmu uznaÂnõ legitimity cÏeskoslovenske exilove politicke reprezentace. Ale Britove a AmericÏane sdeÏlili cÏeskoslovenske vlaÂdeÏ, zÏe vzhledem k praktickyÂm zrÏeteluÊm nevidõ potrÏebu takove dohody, cÏõÂmzÏ nakonec zuÊstalo pouze u ujednaÂnõ se SoveÏtskyÂm svazem, ktery to okamzÏiteÏ vyuzÏil pro vlastnõ propagandu. SoveÏtsky tisk, obraceje se prÏedevsÏõÂm k mezinaÂrodnõ verÏejnosti, psal o tom, zÏe dohoda ¹je novyÂm duÊkazem konsistentnõ zaÂsadove politiky SoveÏtskeÂho svazu vuÊcÏi malyÂm staÂtuÊm, ktere bojujõ po boku SoveÏtskeÂho svazu, Velke BritaÂnie a SpojenyÂch staÂtuÊ proti banditskeÂmu neÏmeckeÂmu imperialismuª a ¹provaÂzõ soveÏtske jednotky v jejich postupu daÂl prÏes Karpaty do mõÂst, kde jsou ocÏekaÂvaÂny kruteÏ trpõÂcõÂmi naÂrody, ktere steÂnajõ pod neÏmeckyÂm fasÏistickyÂm jhem, a kudy vede cesta k norÏe hitlerovske bestieª.5 O konkreÂtnõ naplneÏnõ dohody nemeÏl vsÏak SoveÏtsky svaz zÏaÂdny zaÂjem. A cÏeskoslovenskyÂm orgaÂnuÊm, domaÂhajõÂcõÂm se cÏas od cÏasu 19 jejõÂho plneÏnõÂ, se dostaÂvalo odpoveÏdõÂ, ktere staÂle zrÏetelneÏji ukazovaly, zÏe pro SoveÏtsky svaz vzhledem k jeho praÂvnõÂm a politickyÂm doktrõÂnaÂm je tato dohoda pouhyÂm caÂrem papõÂru6. 20 1 2 3 4 5 6 AMZV, fond Archiv mezinaÂrodnõÂch smluv, sign. L 1607. Ib. BenesÏ. Edvard (1884±1948), diplomat a politik. V letech 1918±1935 poslanec NaÂrodnõÂho shromaÂzÏdeÏnõ a ministr zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. Od roku 1935 do roku 1938 prezident CÏeskoslovenske republiky. Za druhe sveÏtove vaÂlky v exilu ve Velke BritaÂnii a v roce 1940 stanul v cÏele cÏeskoslovenske exilove staÂtnõ reprezentace opeÏt jako prezident republiky. Po skoncÏenõ vaÂlky v roce 1945 ve funkci potvrzen a znovu zvolen v roce 1946. Po komunistickeÂm pucÏi v uÂnoru 1948 abdikoval. Ripka, Hubert (1895±1958), novinaÂrÏ a historik. Do roku 1938 puÊsobil v LidovyÂch novinaÂch. Za druhe sveÏtove vaÂlky v exilu ve Velke BritaÂnii a v letech 1941±1945 staÂtnõ ministr v cÏeskoslovenskeÂm exiloveÂm ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ v LondyÂneÏ. Od roku 1945 do roku 1948 poslanec NaÂrodnõÂho shromaÂzÏdeÏnõ a ministr zahranicÏnõÂho obchodu. Po komunistickeÂm pucÏi v uÂnoru 1948 odesÏel do exilu a zÏil v USA a ve Velke BritaÂnii. LebedeÏv, Viktor (?±?), soveÏtsky diplomat. CÏinõ tak rovneÏzÏ autor teÂto publikace ve sve knize Z Prahy do GULAG aneb prÏekaÂzÏeli, Praha 1999. Proto v textu dohody je vedle adjektiva ¹soveÏtskyª vzÏdy jesÏteÏ v zaÂvorkaÂch uvedeno adjektivum ¹spojeneckyª. PodrobneÏji viz naprÏõÂklad Josef Kalvoda, Role CÏeskoslovenska v soveÏtske strategii, Kladno 1999, s. 185±186 a 201. - Dohoda kuprÏõÂkladu nereflektovala rozdõÂlne zaÂkladnõ praÂvnõ zaÂsady v obou zemõÂch. SoveÏtske praÂvo totizÏ vychaÂzelo z principu univerzality a personality, to znamenalo, zÏe soveÏtske orgaÂny se povazÏovaly za opraÂvneÏny stõÂhat jednaÂnõÂ, ktere podle soveÏtskeÂho praÂva bylo trestnyÂm cÏinem, at' k tomuto jednaÂnõ dosÏlo kdekoli, kyÂmkoliv a proti komukoliv, pokud se domneÏly vinõÂk ocitl v dosahu jejich moci. ZatõÂmco cÏeskoslovenske praÂvo tradicÏneÏ vychaÂzõ z principu teritoriality, podle neÏhozÏ zadrzÏet a stõÂhat na nasÏem uÂzemõ at' tuzemce nebo cizince jsou opraÂvneÏny pouze domaÂcõ uÂrÏady. V prÏõÂpadeÏ cizõÂch staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ a bezdomovcuÊ byla sice prÏõÂpustna extradikce do jine zemeÏ, ale pouze po prÏedchaÂzejõÂcõ zÏaÂdosti. UzÏ jen z tohoto pohledu sÏlo tedy o dohodu zcela bezprÏedmeÏtnou. K tomu viz kuprÏõÂkladu dopis ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, cÏ. 137.578/II ± 1/1946, z 22. VIII. 1946, zaslany ministerstvu vnitra, na rubu VyjaÂdrÏenõ k dotazu MZV z 13. 9. 1946, AMV, 305±121±2 inv. cÏ. neuv. Nebo VyÂklad cÏl. 7 dohody mezi CÏSR a SSSR z 8. kveÏtna 1944, cÏ. 9. UÂrÏ. veÏst. cÏsl., in dopis ministerstva spravedlnosti, cÏ. 66 338/46 ± III/2 z 21. zaÂrÏõ 1946,  A Praha, fond U  PV 1221/11/1 II., VysÏetrÏovanci ± RusoveÂ. SU - SveÂbytnost soveÏtskyÂch praÂvnõÂch vyÂchodisek spolu s utilitaÂrnõ logikou a vpravdeÏ bolsÏevickyÂm prÏõÂstupem SoveÏtskeÂho svazu k prÏijatyÂm mezinaÂrodnõÂm zaÂvazkuÊm provaÂzela naplnÏovaÂnõ take mnoha jinyÂch tehdejsÏõÂch dohod a smluv mezi obeÏma staÂty a cÏeskoslovenskyÂm orgaÂnuÊm obvykle zbyÂvaly jen ocÏi pro plaÂcÏ. V mnoha povaÂlecÏnyÂch dohodaÂch a smlouvaÂch se kuprÏõÂkladu kamenem uÂrazu stal praÂveÏ vyÂklad termõÂnuÊ ¹vaÂlecÏne operaceª nebo ¹doba trvaÂnõ vaÂlkyª, ktere 21 SSSR interpretoval velmi sÏiroce bud' do prÏedaÂnõ spraÂvy uÂzemõ dobyteÂho Rudou armaÂdou cÏeskoslovenske vlaÂdeÏ, nebo azÏ teprve do odchodu Rude armaÂdy z CÏeskoslovenska. Viz pozn. 3 k DohodeÏ z 31. brÏezna 1945 mezi CÏeskoslovenskem a SoveÏtskyÂm svazem o vzaÂjemneÂm vyrovnaÂnõ vyÂdajuÊ na udrzÏovaÂnõ jednotek Rude armaÂdy na uÂzemõ CÏeskoslovenska a jednotek cÏeskoslovenske armaÂdy na uÂzemõ SoveÏtskeÂho svazu po dobu vaÂlecÏneÂho stavu. In CÏSR a SSSR 1945±1948. Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 21, a dalsÏõ dokumenty a komentaÂrÏe, ib. - K jineÂmu zaÂsadnõÂmu strÏetu obou staÂtuÊ dosÏlo prÏi vyrÏizovaÂnõ opcõ a stanovenõ naÂhrady za opousÏteÏny nemovity majetek obyvatel Podkarpatske Rusi, kterÏõ po jejõÂm prÏipojenõ k SSSR optovali pro CÏeskoslovensko, kdy soveÏtska strana naprÏõÂklad hodlala za zaÂklad pro stanovenõ vyrovnaÂnõ pozemkoveÂho majetku pouzÏõÂt staÂvajõÂcõ zaÂkony Ukrajinske SSR a nikoliv zaÂkony vyplyÂvajõÂcõ z cÏeskoslovenskeÂho praÂvnõÂho rÏaÂdu, platneÂho v okamzÏiku ratifikace smlouvy o prÏedaÂnõ Podkarpatske Rusi z CÏSR do SSSR, a za optanty uznaÂvala pouze osoby, s jejichzÏ opcõ vyslovily souhlas soveÏtske uÂrÏady. Viz kuprÏõÂkladu Informace ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ z 27. uÂnora 1947 cÏeskoslovenskeÂmu velvyslanci J. HoraÂkovi o otaÂzkaÂch, ktere je nutno ujasnit na soveÏtske straneÏ, aby bylo mozÏne uzavrÏõÂt jednaÂnõ LikvidacÏnõ komise o Zakarpatske UkrajineÏ, ib., s. 334±336. Viz rovneÏzÏ dalsÏõ dokumenty a komentaÂrÏe, ib. - Ve vsÏech teÏchto strÏetech cÏeskoslovenska strana obvykle nakonec prÏistupovala na nevyÂhodne kompromisy nebo rovnou prohraÂvala. KomunisticÏtõ cÏlenove vlaÂdy to pak vysveÏtlovali vskutku bolsÏevickyÂm zaÂveÏrem, zÏe ¹mezi naÂmi a SoveÏtskyÂm svazem existuje neÏco, cÏemu se rÏõÂka spojenectvõª, cozÏ znamenaÂ, zÏe vzaÂjemne smlouvy vcÏetneÏ obchodnõÂch nelze vyklaÂdat pouze ¹formalistickyÂm vyÂklademª, ale naopak je trÏeba je ¹interpretovat v duchu politickeÂmª. CÏõÂmzÏ vlastneÏ nepokryteÏ legitimizovali zachaÂzenõ s praÂvy a zaÂvazky at' vnitrostaÂtnõÂmi nebo mezinaÂrodnõÂmi jako s onucõÂ. Viz kuprÏõÂkladu ZaÂpis 120. (mimorÏaÂdneÂ) tajne schuÊze trÏetõ cÏeskoslovenske vlaÂdy 10. prosince 1947 s rozpravou o vhodnosti obsahu a textu obchodnõ a plavebnõ smlouvy s SSSR a o jejõÂm dopadu na zahranicÏnõ obchod CÏeskoslovenska, ib., s. 455±457. 22 Kapitola II. Podkarpatska Rus V okamzÏiku vstupu Rude armaÂdy na podzim 1944 na Podkarpatskou Rus stalo se toto uÂzemõ podle zaÂsady o platnosti cÏeskoslovenskyÂch hranic z doby prÏed 30. zaÂrÏõÂm 1938 opeÏt soucÏaÂstõ CÏeskoslovenske republiky. OpeÏt meÏly zacÏõÂt platit cÏeskoslovenske zaÂkony a mõÂsto dosavadnõÂch mad'arskyÂch okupacÏnõÂch uÂrÏaduÊ se spraÂvy meÏly ujmout znovu cÏeskoslovenske orgaÂny. UzÏ rÏadu meÏsõÂcuÊ probõÂhala vsÏak na rozmanityÂch uÂrovnõÂch ruÊzna jednaÂnõ o mozÏneÂm budoucõÂm postoupenõ tohoto uÂzemõ SoveÏtskeÂmu svazu. A trÏebazÏe vyÂsledek teÏchto jednaÂnõ byl jesÏteÏ v nedohlednu, protozÏe cÏeskoslovenska exilova politicka reprezentace nebyla prÏõÂlisÏ jednotna v naÂzoru, jak na soveÏtsky pozÏadavek reagovat1, po prÏõÂchodu Rude armaÂdy na podkarpatoruske uÂzemõ se vesÏkere spraÂvy okamzÏiteÏ zmocnil SoveÏtsky svaz. SoucÏasneÏ dosÏlo k rozsaÂhlyÂm bezpecÏnostnõÂm zaÂsahuÊm vuÊcÏi mõÂstnõÂm obyvateluÊm, kterÏõ po zaÂniku mad'arske okupace byli vlastneÏ opeÏt obcÏany CÏSR2. Hlavnõ bezpecÏnostnõ akce provaÂdeÏla SpraÂva kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 4. ukrajinskeÂho frontu3. ZatyÂkaÂni a odvleÂkaÂni do SoveÏtskeÂho svazu byli RusõÂni i Ukrajinci, CÏesÏi i SlovaÂci, Mad'arÏi i NeÏmci. KromeÏ reprezentantuÊ cÏi prÏisluhovacÏuÊ mad'arskyÂch okupacÏnõÂch uÂrÏaduÊ, kterÏõ vsÏak rovneÏzÏ de iure meÏli podleÂhat cÏeskoslovenske jurisdikci, usporÏaÂdali smeÏrsÏovci hon prÏedevsÏõÂm na nejruÊzneÏjsÏõ ¹trÏõÂdnõ neprÏaÂteleª a ¹kontrarevolucÏnõ zÏivlyª. Mezi zadrzÏenyÂmi tak byli vedle sebe cÏlenove a prÏõÂvrzÏenci prÏedvaÂlecÏne agraÂrnõ strany a prÏedvaÂlecÏnyÂch i okupacÏnõÂch mad'arskyÂch stran, daÂle prÏõÂslusÏnõÂci ruske emigrace, ktere po jejich odchodu z bolsÏevickeÂho Ruska ve dvacaÂtyÂch letech CÏeskoslovensko vyuzÏõÂvalo v mõÂstnõ staÂtnõ spraÂveÏ, a samozrÏejmeÏ take ukrajinsÏtõ nacionalisteÂ. PrÏedevsÏõÂm prÏedstavitele takzvane Karpatske Ukrajiny4, a to jak ti, kterÏõ spatrÏovali budoucnost zemeÏ v raÂmci federalizovane CÏeskoslovenske republiky nebo v nove ¹osvobozeneª UkrajineÏ a kterÏõ se za mad'arske okupace staÂhli do uÂstranõÂ, tak i ti, kterÏõ po rozpadu CÏeskoslovenska ve snaze zabraÂnit prÏõÂchodu Mad'aruÊ usilovali o neÏmecky protektoraÂt. A konecÏneÏ hlavneÏ rÏada CÏechuÊ, SlovaÂkuÊ a RusõÂnuÊ, kterÏõ prÏedstavovali 23 nebo alesponÏ mohli prÏedstavovat jakoukoliv potenciaÂlnõ komplikaci prÏi prÏipojenõ Podkarpatske Rusi k SoveÏtskeÂmu svazu a naÂsledne soveÏtizaci, nebo dokonce klaÂst odpor5. PocÏet tehdy zatcÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ na Podkarpatske Rusi a odvlecÏenyÂch do SSSR jizÏ nelze zjistit. V cÏeskyÂch archivech jsme zatõÂm nalezli jen ojedineÏle zmõÂnky a ruske archivy, pokud budou zprÏõÂstupneÏny, mohou vydat sveÏdectvõ pouze o celkoveÂm pocÏtu obeÏtõ represõ v tomto regionu za soveÏtske vlaÂdy. MozÏnost zõÂskaÂnõ prÏehledu o osobaÂch, stõÂhanyÂch soveÏtskou bezpecÏnostõ na Podkarpatske Rusi jen v obdobõÂ, kdy nehledeÏ na prÏõÂchod Rude armaÂdy byla oficiaÂlneÏ staÂle soucÏaÂstõ CÏSR, je bohuzÏel teÂmeÏrÏ jisteÏ vyloucÏeno. RuÊznõ autorÏi odhadujõ pocÏet odvlecÏenyÂch na neÏkolik desõÂtek tisõÂc. Akce smeÏrsÏovcuÊ nebyly vsÏak pouze operativnõÂm bezpecÏnostnõÂm opatrÏenõÂm. Naopak jasneÏ sÏlo o soucÏaÂst dlouhodobeÂho komplexnõÂho programu soustrÏedeÏne likvidace vsÏech prÏedpoklaÂdanyÂch protivnõÂkuÊ SoveÏtskeÂho svazu a jakeÂkoliv protikomunisticke opozice ve vsÏech zemõÂch, ktere se vyÂvojem druhe sveÏtove vaÂlky ocitly ve sfeÂrÏe soveÏtskeÂho vlivu. SmeÏrsÏovci, odchaÂzejõÂcõ za postupujõÂcõ Rudou armaÂdou na Slovensko a do CÏech, vedle stõÂhaÂnõ novyÂch obeÏtõ daÂl jesÏteÏ dlouho vytrvale paÂtrali po byÂvalyÂch prÏednõÂch prÏedstavitelõÂch podkarpatoruskeÂho verÏejneÂho a politickeÂho zÏivota6. A oddõÂly SmeÏrsÏe, puÊsobõÂcõ na Podkarpatske Rusi, rovneÏzÏ jesÏteÏ dlouho po jejõÂm prÏedaÂnõ SSSR daÂl pronaÂsledovali kazÏdeÂho, kdo jakyÂmkoliv zpuÊsobem projevoval procÏeskoslovenske sympatie nebo optoval cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ7. 24 1 2 3 4 5 6 7 V dõÂlech pameÏtnõÂkuÊ i historikuÊ cÏi v komentaÂrÏõÂch k postupneÏ objevovanyÂm a uverÏejnÏovanyÂm dokumentuÊm nalezneme cÏasto rozdõÂlne popisy procesu prÏedchaÂzejõÂcõÂho a provaÂzejõÂcõÂho postoupenõ Podkarpatske Rusi SoveÏtskeÂmu svazu. Podle staÂle prÏetrvaÂvajõÂcõÂho naÂzoru zejmeÂna ukrajinskyÂch a slovenskyÂch historikuÊ se Podkarpatska Rus stala soucÏaÂstõ SoveÏtskeÂho svazu de facto hned v okamzÏiku, kdy do nõ v zaÂrÏõ 1944 vstoupila Ruda armaÂda a fakticky nastolila soveÏtskou moc. To vsÏak nemeÏnõ nic na nesporne skutecÏnosti, zÏe jesÏteÏ osm meÏsõÂcuÊ potom cÏeskoslovenska politicka reprezentace staÂle nevyslovila oficiaÂlnõ souhlas s prÏenechaÂnõÂm tohoto uÂzemõ SoveÏtskeÂmu svazu, a dokonce se naopak ozyÂvaly hlasy ponechat ho v CÏeskoslovenske republice. ZaÂpis z 31. schuÊze prvnõ cÏeskoslovenske vlaÂdy NaÂrodnõ fronty 18. cÏervna 1945, in CÏSR a SSSR 1945±1948. Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 63±66. Smlouva CÏeskoslovenske republiky se Svazem soveÏtskyÂch socialistickyÂch republik o prÏipojenõ Zakarpatske Ukrajiny k Ukrajinske soveÏtske socialisticke republice byla podepsaÂna 29. cÏervna 1945 a ratifikovaÂna NaÂrodnõÂm shromaÂzÏdeÏnõÂm CÏSR 22. listopadu 1945 a prezidiem NejvysÏsÏõÂho soveÏtu SSSR 27. listopadu 1945, ib., s. 75±76. SamozrÏejmeÏ tento statut cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ via facti nenaÂlezÏel v dobeÏ mad'arske okupace prÏisteÏhovanyÂm Mad'aruÊm a NeÏmcuÊm. Nikolaj SineÏvirskij, SmeÏrsÏ. (God v staneÏ vraga.) Grani, Edition November 1948, MoÈnchehof/Kassel 1948, s. 40. NaÂzvem Karpatska Ukrajina oznacÏovali Podkarpatskou Rus ukrajinsÏtõ nacionaliste zejmeÂna potom, kdyzÏ v duÊsledku mnichovske dohody z 29. zaÂrÏõ 1938 musela byÂt jizÏnõ cÏaÂst podkarpatoruskeÂho uÂzemõ postoupena Mad'arsku a oklesÏteÏneÂmu CÏeskoslovensku nezbylo nezÏ poskytnout Slovensku a Podkarpatske Rusi rozsaÂhlou autonomii, cozÏ samozrÏejmeÏ vyvolalo horecÏne hledaÂnõ nove podkarpatoruske politicke identity. RovneÏzÏ pokus vytvorÏit po odtrzÏenõ Slovenska 14. brÏezna 1939 ze zbytku Podkarpatske Rusi samostatny staÂt nesl naÂzev Republika Karpatska Ukrajina; vzaÂpeÏtõ vsÏak tuto ¹republiku jednoho dneª smetla mad'arska okupace. PodrobneÏji viz kuprÏõÂkladu Ivan Pop, Podkarpatska Rus v promeÏnaÂch deÏjin, rukopis, 1995. Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 74. PodrobneÏji viz daÂle v textu. JesÏteÏ v prosinci 1946 zpraÂva o jednaÂnõ cÏlenuÊ cÏeskoslovenske opcÏnõ komise se spraÂvnõÂmi uÂrÏady v UzÏhorodeÏ ve dnech 28. 10. ± 26. 11. 1946 obsÏõÂrneÏ popisuje prÏekaÂzÏky, ktere soveÏtske uÂrÏady kladou obcÏanuÊm, kterÏõ optovali pro CÏSR, a uvaÂdõÂ, zÏe ¹soveÏtske soudy na Zakarpatske UkrajineÏ odsoudily prÏiblizÏneÏ asi 150 osob (veÏtsÏinou opraÂvneÏnyÂch optantuÊ) pro pokus ilegaÂlnõÂho prÏekrocÏenõ hranic do CÏSR do zÏalaÂrÏe od 6 meÏsõÂcuÊ do 3 letª a ¹cÏaÂst teÏchto lidõ byla jizÏ odtransportovaÂna do ruÊznyÂch pracovnõÂch taÂboruÊ v SSSRª, in CÏSR a SSSR 1945±1948. Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 323±326. 25 Kapitola III. Slovensko S postupem soveÏtske armaÂdy do hloubi cÏeskoslovenskeÂho uÂzemõ se cÏinnost smeÏrsÏovcuÊ a dalsÏõÂch orgaÂnuÊ NKVD1 prÏenesla na Slovensko. SoveÏtske bezpecÏnostnõ orgaÂny zcela ignorovaly veÏtsÏinou vsÏude okamzÏiteÏ fungujõÂcõ cÏeskoslovenskou verÏejnou spraÂvu2, a zejmeÂna na vyÂchodeÏ a severu zemeÏ rozpoutaly opravdovy teror. Vedle stõÂhaÂnõ aktivistuÊ slovenskyÂch fasÏistickyÂch organizacõ a nejruÊzneÏjsÏõÂch prÏedstaviteluÊ ¹kontrarevoluceª byly naÂsilneÏ vyvezeny na nucene praÂce v SoveÏtskeÂm svazu cele skupiny politicky a sociaÂlneÏ indiferentnõÂho obyvatelstva, prÏedevsÏõÂm z malyÂch meÏst a venkova2a. Z dopisu MikulaÂsÏe Dema Sekci odvlecÏenyÂch do SSSR prÏi okresnõÂm vyÂboru Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ v PresÏoveÏ: ¹(...) JaÂ, MikulaÂsÏ Demo, narozeny dne 29. 10. 1925, bytem v Somotoru-Novej Vieske, patrÏõÂm mezi ty tisõÂce, kterÏõ po prÏechodu fronty v roce 1944 byli odvlecÏeni na nucene praÂce v SSSR. Dne 15. listopadu 1944 jsem odesÏel (a jesÏteÏ 17 chlapuÊ) jako civilnõ obcÏan na tzv. ,malenÏkuju rabotu`. OdesÏli jsme z domova dobrovolneÏ, protozÏe jsme chteÏli pomoci daÂt do porÏaÂdku rozbombardovane mosty (na Tise), ale po prÏõÂchodu do KraÂl'ovskeÂho Chlumce, kde naÂs obklopili soveÏtsÏtõ vojaÂci, jsme uzÏ tusÏili, zÏe naverbovaÂnõ na kraÂtkodobou praÂci je lezÏ, ale uzÏ nebyla cesta zpaÂtky, protozÏe naÂs uzÏ prÏõÂsneÏ strÏezÏili. Odtud jsme pochodovali do Samboru2b, kde bylo shromaÂzÏdeÏno dva tisõÂce lidõÂ. Odtud transport v naÂkladnõÂch vagoÂnech smeÏrÏoval do Donbasu2c. Po prÏõÂjezdu na mõÂsto naÂs ubylo (zemrÏelo vysõÂlenõÂm a hladem) asi 10 % (...). Z nasÏõ obce (mala obec, tehdy asi 200 obyvatel) z osmnaÂcti chlapuÊ se vraÂtilo 10 a z nich dva kraÂtce po naÂvratu domuÊ zemrÏeli. (...)ª3 Ve stejne dobeÏ vMalomHoresÏinedaleko KraÂl'ovskeÂho Chlumce byli po prÏõÂchodu soveÏtske armaÂdy vsÏichni muzÏi od sÏestnaÂcti do sÏedesaÂti let vyzvaÂni, aby nastoupili na opravu vaÂlkou znicÏenyÂch mostuÊ, ale potom byli obklõÂcÏeni jednotkou NKVD a odvezeni zvlaÂsÏtnõÂm konvojem do pracovnõÂch taÂboruÊ uvnitrÏ SSSR. Bylo jich celkem 1684. 27 Z vypraÂveÏnõ ucÏitele Andreje Kravce: ¹V dobeÏ, kdy soveÏtska vojska vstoupila na uÂzemõ Slovenska, zÏil jsem v trebisÏovskeÂm okrese, v obci ZemplõÂnske HradisÏteÏ. SamozrÏejmeÏ, zÏe jsme se radovali z toho, zÏe konecÏneÏ prÏichaÂzejõ osvoboditeleÂ, zÏe po teÏch cÏtyrÏech letech vaÂlecÏnyÂch uÂtrap a straÂdaÂnõ jsme se konecÏneÏ docÏkali Rude armaÂdy. Uplynulo neÏkolik tyÂdnuÊ a jednoho dne, bylo to 7. ledna 1945, prÏisÏel za mnou soveÏtsky vojaÂk se vzkazem, zÏe jeho velitel chce se mnou hovorÏit. Hned jsem se zacÏal obleÂkat, ale vojaÂk povõÂdal, zÏe to nenõ zapotrÏebõÂ, protozÏe se za paÂr minut zase vraÂtõÂm domuÊ. Bylo sychravo, a proto jsem ho neposlechl, a prÏece jen jsem se porÏaÂdneÏ obleÂkl. Sedli jsme do auta a jeli do TrebisÏova, to byly asi trÏi kilometry, zastavili jsme prÏed velitelstvõÂm a vesÏli dovnitrÏ. JenzÏe mõÂsto po schodech nahoru mne zacÏali strkat doluÊ, do sklepa. Tam jsem nasÏel dalsÏõ TrebisÏovany, vsÏichni byli asi tak meÂho veÏku, mneÏ bylo tenkraÂt dvaatrÏicet let, ale byli mezi naÂmi i sedmnaÂctiletõÂ, i padesaÂtiletõÂ. Tam naÂs nechali asi dva tyÂdny, dokud nebyly osvobozeny KosÏice, pak naÂs prÏevezli tam a zavrÏeli do budovy krajskeÂho soudu.ª5 RovneÏzÏ beÏhem ledna 1945 bylo odvlecÏeno 670 muzÏuÊ z obce Vel'ky Blh v RimavskeÂm okrese6. V Petrovanech na PresÏovsku odvlekli vsÏechny muzÏe, kterÏõ zrovna byli v domech na prave straneÏ ulice uprostrÏed obce, a ty, co byli na proteÏjsÏõ straneÏ nebo nebyli doma, nechali bez povsÏimnutõÂ. Ze SÏolcovy tovaÂrny v MatejovcõÂch blõÂzko KrompachuÊ odvedly jednotky NKVD sÏestnaÂct lidõÂ. V LevocÏi usporÏaÂdaly orgaÂny meÏstske spraÂvy soveÏtskyÂm vojaÂkuÊm slavnostnõ uvõÂtaÂnõÂ, pilo se a hodovalo, vsÏichni se svorneÏ veselili, ale kdyzÏ bylo dopito a dojedeno, vydal soveÏtsky velitel rozkaz a cele meÏstske prÏedstavenstvo skoncÏilo v transportu mõÂrÏõÂcõÂm do SoveÏtskeÂho svazu.7 ZacÏaÂtkem uÂnora 1945 odvlekly orgaÂny soveÏtske bezpecÏnosti 44 muzÏuÊ z obce NizÏny Medzev v okresu Moldava nad Bebravou. NejstarsÏõÂmu bylo padesaÂt let a nejmladsÏõ byl devatenaÂctiletyÂ8. 18. uÂnora 1945 bylo odvlecÏeno 12 obcÏanuÊ obce Dovalova z okresu Liptovsky svaty MikulaÂsÏ9.  daje o pocÏtu odvlecÏenyÂch SlovaÂkuÊ kolõÂsajõ od neÏkolika tisõÂc U azÏ po võÂce nezÏ sto tisõÂc. V roce 1990 vznikla Sekce odvlecÏenyÂch do SSSR prÏi okresnõÂm vyÂboru Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ v PresÏoveÏ. ZpocÏaÂtku 28 vychaÂzela z odhadu kolem 6 tisõÂc odvlecÏenyÂch prÏedevsÏõÂm z vyÂchodnõÂho Slovenska10. ZaÂplava dochaÂzejõÂcõÂch informacõ si vsÏak vyzÏaÂdala vybudovaÂnõ dalsÏõÂch trÏõ desõÂtek pobocÏek Sekce po celeÂm Slovensku a v roce 1991 shromaÂzÏdil okresnõ vyÂbor Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ v PresÏoveÏ jizÏ uÂdaje o teÂmeÏrÏ 40 000 odvlecÏenyÂch zejmeÂna SlovaÂkuÊ a na Slovensku zÏijõÂcõÂch Mad'aruÊ11. PozdeÏji v devadesaÂtyÂch letech se dokumentovaÂnõÂm soveÏtskyÂch represõ na Slovensku kromeÏ presÏovskeÂho okresnõÂho vyÂboru Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ zacÏaly zabyÂvat dalsÏõ slovenske organizace, ale bohuzÏel zrÏejmeÏ dosud se nedospeÏlo k zÏaÂdneÂmu oveÏrÏeneÂmu souhrnneÂmu pocÏtu odvlecÏenyÂch11a. Celkovy pocÏet odvlecÏenyÂch ze Slovenska do SoveÏtskeÂho svazu je vsÏak odhadovaÂn na 60 tisõÂc, nebo dokonce azÏ 120 tisõÂc12. Z vypraÂveÏnõ ucÏitele Andreje Kravce: ¹Nastrkali naÂs do malicÏkyÂch komuÊrek po dvaceti, ani staÂt, ani lezÏet jsme porÏaÂdneÏ nemohli, ani dyÂchat, a tak jsme zuÊstali asi do 3. brÏezna 1945. V te dobeÏ prÏijel do KosÏic prezident BenesÏ. CÏekali jsme, zÏe si naÂs konecÏneÏ neÏkdo vsÏimne a bude za naÂs intervenovat, mysleli jsme, zÏe naÂs budou chtõÂt poslat kopat zaÂkopy, a sÏli bychom docela raÂdi, nebo zÏe budeme opravovat mosty cÏi znicÏene zÏeleznice, ale staÂle se nic nedeÏlo. MõÂsto toho jednoho dne raÂno, jesÏteÏ za tmy, naÂs nalozÏili na naÂkladnõ auta, odkryta a samozrÏejmeÏ sÏpinavaÂ, nesmeÏli jsme se otaÂcÏet, nesmeÏli jsme mluvit, a tak naÂs odvezli do HumenneÂho. Tam naÂs umõÂstili do kasaÂren a my jsme s hruÊzou zjistili, zÏe uzÏ je tam neÏkolik tisõÂc takovyÂch veÏznÏuÊ, jako jsme byli my. TeÏch paÂr minut, na ktere mne odvedli z domu, se protaÂhlo na trÏi roky.ª13 CÏinnost soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ na Slovensku vyvolala mezi obyvatelstvem vlnu nespokojenosti. Rodiny a rÏada mõÂstnõÂch a okresnõÂch naÂrodnõÂch vyÂboruÊ a mõÂstnõÂch spraÂvnõÂch komisõ pozÏadovaly zamezenõ deportacõÂm a navraÂcenõ odvlecÏenyÂch muzÏuÊ14. ZÏaÂdosti mõÂstnõÂch uÂrÏaduÊ byly cÏasto podporÏeny mõÂstnõÂmi nebo okresnõÂmi organizacemi Komunisticke strany Slovenska15. Protesty mõÂstnõÂch organizacõ zaskocÏily vedoucõ prÏedstavitele slovenske komunisticke strany, kterÏõ se pokousÏeli upozornit soveÏtske vedenõÂ, zÏe uÂnosy a deportace slovenskeÂho obyvatelstva do 29 SSSR by mohly vaÂzÏneÏ ohrozit soveÏtske politicke zaÂjmy v CÏeskoslovensku16. ZneklidneÏnõ obyvatele se obraceli se zÏaÂdostmi o pomoc na vsÏechny dostupne orgaÂny obnovovane cÏeskoslovenske moci. Po prÏõÂjezdu na osvobozene uÂzemõ CÏeskoslovenska do KosÏic zrÏejmeÏ jesÏteÏ neobklopoval noveÏ jmenovanou cÏeskoslovenskou vlaÂdu a prezidenta republiky prÏõÂlisÏ velky uÂrÏednicky aparaÂt, a proto neÏkterÏõ zÏadatele byli dokonce osobneÏ prÏijati prezidentem. ManzÏelce statkaÂrÏe Artura CÏernõÂka, odvlecÏeneÂho 15. prosince 1944 ze ZÏiabjaneÂho, prezident slõÂbil, zÏe ¹ve veÏci zakrocÏõª. Prezidentova kancelaÂrÏ vzaÂpeÏtõ nato poslala jejõ zÏaÂdost prÏedsednictvu vlaÂdy. Tam byla ulozÏena bez vyrÏõÂzenõÂ.17 ZaÂstupci obce Dovalova z okresu Liptovsky svaty MikulaÂsÏ prÏedali prezidentovi zÏaÂdost, podepsanou 62 obyvateli, aby pomohl osvobodit dvanaÂct obcÏanuÊ, kterÏõ byli 18. uÂnora 1945 ¹zajisÏteÏni NKVD a zarÏazeni do zajateckeÂho taÂbora t. cÏ. na neznaÂmeÂm mõÂsteϪ. SÏlo o vojaÂky byÂvaleÂho Slovenske republiky18, kterÏõ za protifasÏistickeÂho povstaÂnõ od srpna do rÏõÂjna 1944 bojovali v povstaleckyÂch jednotkaÂch cÏeskoslovenske armaÂdy a po jeho potlacÏenõ prÏesÏli do aktivnõ partyzaÂnske vaÂlky s NeÏmci. ¹Slovenska naÂrodnõ rada v KosÏicõÂch a velitelstvõ cÏeskoslovenske brigaÂdyª uÂdajneÏ obdobne zÏaÂdosti nevyhoveÏly.19 ¹Delegace byÂv. podzemnõÂch pracovnõÂkuʪ odevzdala prezidentovi zÏaÂdost o pomoc prÏi osvobozenõ deseti antifasÏistuÊ z PresÏova, kterÏõ byli 25. dubna 1945 zajisÏteÏni ¹ruskyÂmi voj. uÂrÏadyª20. Helena JakimovicÏova prÏedala prezidentovi dopis se zÏaÂdostõ o vraÂcenõ syna, ktery byl za vaÂlky jako student nasazen v neÏmeckeÂm pracovnõÂm taÂborÏe, po prÏõÂchodu soveÏtskyÂch jednotek uposlechl vyÂzvy a prÏihlaÂsil se do cÏeskoslovenske armaÂdy21, ale byl ¹zajisÏteÏny NKVD a dopraveny do laÂgru v Sanokuª v Polsku22. JakeÂkoliv pokusy cÏeskoslovenskyÂch prÏedstaviteluÊ o naÂpravu byly vsÏak zrÏejmeÏ marneÂ. SveÏdcÏõ o tom zaÂpis ze schuÊze cÏeskoslovenske vlaÂdy 12. rÏõÂjna 1945, podle ktereÂho prÏi projednaÂvaÂnõ ¹propusÏteÏnõ osob zajisÏteÏnyÂch soveÏtskyÂmi orgaÂnyª staÂtnõ tajemnõÂk zahranicÏnõÂch veÏcõ Vlado Clementis konstatoval, zÏe ¹pokud jde o civilnõ osoby, intervenuje se jizÏ od kosÏicke doby a jizÏ tam odevzdal velvyslanci Zorinovi seznam asi 5300 osob, z nichzÏ asi 2500 byli SlovaÂci. Od te doby se urguje odpoveÏd' neÏkdy i cÏtyrÏikraÂt tyÂdneÏ.ª23 30 1 2 2a 2b 2c 3 4 5 6 7 8 9 10 O NKVD viz pozn. 6a k uÂvodu. StaÂtnõ spraÂvu reprezentovaly zejmeÂna mõÂstnõÂ, okresnõ a krajske naÂrodnõ vyÂbory, zrÏizovane podle dekretu prezidenta republiky dr. Edvarda BenesÏe ze 4. prosince 1944 okamzÏiteÏ po odchodu neÏmecke armaÂdy, prÏicÏemzÏ veÏtsÏina z nich navazovala na obdobne revolucÏnõ orgaÂny puÊsobõÂcõ v dobeÏ SlovenskeÂho naÂrodnõÂho povstaÂnõ v srpnu 1944. PodrobneÏji o pronaÂsledovaÂnõ obyvatel Slovenska soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny a naÂsilnyÂch deportacõÂch do SSSR naprÏõÂklad: Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, nebo Michal BarnovskyÂ, OdvlecÏenie obcÏanov do pracovnyÂch taÂborov v ZSSR v rokoch 1944±1945, in Michal Barnovsky a kol., V tieni totality (sbornõÂk), Bratislava 1996, a dalsÏõ praÂce. Sambor je meÏsto ve Lvovske oblasti v zaÂpadnõ UkrajineÏ. Donbas (zkr. z rus. DoneÏckij ugolnyj bassejn neboli cÏes. DoneÏcka kamenouhelna paÂnev). RozprostõÂra se na uÂzemõ Ukrajinske republiky a Ruske federace. V raÂmci SSSR byl do jeho rozpadu 1990 soucÏaÂstõ Ukrajinske soveÏtske socialisticke republiky a Ruske soveÏtske federativnõ socialisticke republiky. TeÏzÏba uhlõ jizÏ od dvacaÂtyÂch let 18. stoletõÂ. PrÏel. ze slov. Dopis byl zaslaÂn okresnõÂmu vyÂboru Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ v PresÏoveÏ na podzim 1990, viz VladimõÂr Bystrov, Zrazenõ a opusÏteÏnõÂ, in Reflex, r. II., cÏ. 8, 19. 2. 1991, s. 21n. Prvnõ se vraÂtili domuÊ azÏ po trÏech letech a mnozõ dokonce teprve po peÏti letech. Dohromady vsÏak jenom 65. Celkem 103 MalohoresÏovanuÊ zahynulo kdesi v hloubi SoveÏtskeÂho svazu a zrÏejmeÏ byli pohrÏbeni v hromadnyÂch hrobech na neznaÂmeÂm mõÂsteÏ. Ib., s. 20 a 22. ZaÂznam byl porÏõÂzen 14. 12. 1990, ib., s. 23. Celkem se vraÂtilo 54, ib., s. 20 a 22. Ib. Viz intervenci MõÂstnõ spraÂvnõ komise v NizÏneÂm Medzevu prÏedsednictvu vlaÂdy  A Praha, fond MV 492/0. CÏSR z 5. 7. 1949, SU Viz kopii dopisu 62 spoluobcÏanuÊ prezidentovi CÏSR dr. Edvardu BenesÏovi  A Praha, fond U  PV 1945±1952, k. 1261. z 23. 4. 1945, SU Tento pocÏet viz mj. v konceptu dopisu cÏ. j. Kb/783/45, kteryÂm staÂtnõ tajemnõÂk ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ Vlado Clementis 29. 9. 1945 sdeÏloval prÏedsednictvu sboru poveÏrÏencuÊ v BratislaveÏ, zÏe ¹poveÏrÏil (...) prÏõÂslusÏne oddeÏlenõÂ, aby ze seznamu zaslaneÂho (...) ze Slovenska a obsahujõÂcõÂho prÏiblizÏneÏ 6000 jmen, byli vybraÂni obcÏane slovenske a cÏeske naÂrodnosti a tento seznam v nejblizÏsÏõÂch dnechª odesÏle VysÏinskeÂmu, AMZV, fond GS/67. Clementis, VladimõÂr n. Vlado (1902±1952), slovensky praÂvnõÂk a publicista. Od roku 1924 cÏlen komunisticke strany. V letech 1935±1938 poslanec NaÂrodnõÂho shromaÂzÏdeÏnõÂ. Za druhe sveÏtove vaÂlky v exilu ve Francii a ve Velke BritaÂnii. Od roku 1945 do dubna 1948 staÂtnõ tajemnõÂk ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ a potom azÏ do roku 1950 ministr zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. V roce 1951 zatcÏen a odsouzen k trestu smrti. VysÏinskij, Andrej (1883±1954), rusky soveÏtsky praÂvnõÂk a diplomat. Od roku 1920 cÏlen komunisticke strany. V letech 1939±1944 naÂmeÏstek prÏedsedy rady lidovyÂch komisarÏuÊ. V letech 1944±1949 puÊsobil v ruÊznyÂch funkcõÂch 31 11 11a 12 32 v lidoveÂm komisariaÂtu (pozdeÏji ministerstvu) zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR a od roku 1949 byl ministrem zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR. PoveÏrÏenectva byla v letech 1945±1968 orgaÂny uÂstrÏednõ spraÂvy na Slovensku. Do tohoto pocÏtu nebyli zahrnuti prÏõÂslusÏnõÂci slovenske armaÂdy, bojujõÂcõ ve druhe sveÏtove vaÂlce po boku NeÏmcuÊ a upadnuvsÏõ do soveÏtskeÂho zajetõÂ, kterÏõ rovneÏzÏ byli veÏzneÏni v soveÏtskyÂch taÂborech. Od roku 2000 se shromazÏd'ovaÂnõ dokladuÊ o obcÏanech CÏeskoslovenska odvlecÏenyÂch po druhe sveÏtove vaÂlce ze Slovenska do SSSR ujalo rovneÏzÏ OddeÏlenõ dokumentace zlocÏinuÊ komunismu Ministerstva spravedlnosti Slovenske republiky (slov. Oddelenie dokumentaÂcie zlocÏinov komunizmu Ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky). - Z nichzÏ zrÏejmeÏ teÂmeÏrÏ dveÏ trÏetiny v nelidskyÂch podmõÂnkaÂch soveÏtskyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ zahynuly. ZpraÂva, vypracovana ministerstvem zahranicÏnõÂch veÏcõ 9. 2. 1949, konstatovala, zÏe ¹velvyslanectvõ CÏSR v MoskveÏ hlaÂsilo v srpnu 1948, zÏe podle uÂdajuÊ gen. GolubeÏva bylo do CÏSR od konce vaÂlky repatriovaÂno 55 517 vojenskyÂch zajatcuÊ a internovanyÂchª, ale ¹oveÏrÏiti tyto uÂdaje velvyslanectvõ dle svyÂch zaÂznamuÊ nemohlo z duÊvoduÊ, zÏe jednotlive transporty nebyly uÂrÏady SSSR hlaÂsÏenyª. ProtozÏe ¹ministerstvo vnitra nemohlo daÂti k porovnaÂnõ odpovõÂdajõÂcõ cÏs. uÂdajeª, byl zjisÏt'ovaÂn pocÏet navraÂtilcuÊ evidovanyÂch Zemskou uÂrÏadovnou staÂtnõ bezpecÏnosti v BratislaveÏ a uvedeno, zÏe ¹dle obdrzÏenyÂch (...) hlaÂsÏenõ do konce r. 1948: z SSSR se vraÂtilo 12 246 osobª. K tomu vsÏak ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ dodalo, zÏe podle jeho evidence ¹dle hlaÂsÏenõ 297 stanic SNB na Slovensku, dosÏlyÂch do 31. 1. 1949 ze 73 slovenskyÂch okresuÊ, vraÂtilo se uÂhrnem 9800 osob, z toho zajatcuÊ 8156 a 1644 civil. osob internovanyÂchª. ZÏaÂdny oveÏrÏeny uÂdaj o pocÏtu vsÏech odvlecÏenyÂch, a dokonce ani navraÂtilcuÊ uzÏ tehdy zrÏejmeÏ neexistoval. SoucÏasny stav repatriace zajatcuÊ a internovanyÂch v SSSR, 9. 2. 1949, prÏõÂloha ke spisu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ cÏ. 28.844/V ± 3A/49, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, k. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997  A Praha, fond MV, inv. cÏ. neuv. a 30. 6. 1998), dok. 572, a SU GolubeÏv, Nikolaj (1902±?), duÊstojnõÂk vojsk NKVD (pozdeÏji MVD) SSSR. GeneraÂlmajor. - ByÂvaly rÏeditel sekce a rehabilitace a odsÏkodnÏovaÂnõ Ministerstva spravedlnosti Slovenske republiky Ladislav BoronÏ ve sve stati z roku 2001 odhaduje vsÏak pocÏet odvlecÏenyÂch azÏ prÏekvapiveÏ daleko nizÏsÏõÂ, anizÏ by vsÏak jakkoliv vysveÏtlil, jak k tomuto zaÂveÏru dospeÏl: ¹Za danej situaÂcie, aka je teraz v dokumentaÂcii o odvlecÏenyÂch osobaÂch a o vojnovyÂch zajatcoch, mozÏno potom pocÏty odvlecÏenyÂch osoÃb len odhadnuÂt'. S prihliadnutõÂm na uzÏ skoÃr spomõÂnane nepresnosti zoznamov, neuÂplnosti archõÂvov a ine nedostatky dokumentaÂcie, pocÏet odvlecÏenyÂch osoÃb zo Slovenska mozÏno odhadovat' na 5000 azÏ 7000 osoÃb.ª Ladislav BoronÏ, NaÂsilne odvlecÏenõ do Sovietskeho ZvaÈzu, in ZlocÏiny komunizmu na Slovensku 1948±1989, Bratislava 2001, s. 364. 13 14 15 16 17 ZaÂznam byl porÏõÂzen 14. 12. 1990, viz VladimõÂr Bystrov, Zrazenõ a opusÏteÏnõÂ, in Reflex, r. II. cÏ. 8, 19. 2. 1991, s. 23. - KuprÏõÂkladu protesty MõÂstnõÂho naÂrodnõÂho vyÂboru SpisÏske Teplice a naÂrodnõÂch vyÂboruÊ Novy Smokovec, Matejovice, Stara LubovnÏa a VysÏny Blh, MõÂstnõ spraÂvnõ komise Hrhov a j., AMZV, fond SSSR 1945±1959, kr. 37. ÂA - Dopisy obcÏanuÊ Selece, MõÂstnõ spraÂvnõ komise v NizÏneÂm Medzevu a j., SU Praha, fond MV 492/0; - KuprÏõÂkladu protest Okresnõ organizace Komunisticke strany Slovenska Poprad a j., AMZV, fond SSSR 1945±1959, kr. 37. - DaÂle zÏaÂdost slovenskyÂch zÏen z PresÏova, potvrzena ¹komunistickou stranou v PresÏoveÏ, MNV a ONVª, a zÏaÂdost ¹o propusÏteÏnõ partyzaÂnskeÂho velitele kpt.  A Praha, fond Lad RutsÏekaª, podepsana ¹slozÏky il'avskeÂho okresuª, a j., SU  PV 1945±1952, kr. 1270. U - KuprÏõÂkladu v zaÂznamu o rozhovoru staÂtnõÂho tajemnõÂka ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ Vlado Clementise se soveÏtskyÂm velvyslancem Zorinem z 13. 8. 1945: ¹Ukazujem mu zaÂznam a pamjatnuju zapisku, tyÂkajuÂcu sa cÏs. obcÏanov, zatknutyÂch orgaÂnmi NKVD resp. CÏA a odvezenyÂch mimo hranice CÏSR. Ukazujem mu telegramy, zÏiadosti, potvrdenia od orgaÂnov komunistickej strany, naÂrodnyÂch vyÂborov atd. a upozornÏujem, zÏe vec je uzÏ vel'mi naliehava a vyvolaÂva nepokoje najmaÈ na Slovensku, tyÂm viacej, zÏe v mnohyÂch prõÂpadoch sa skutocÏne jedna o zatknutie na zaÂkladeÏ falosÏnyÂch uÂdajov a pod.ª.In CÏSR a SSSR 1945±1948. Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 109. CÏA je zkr. ze slov. CÏervena armaÂda neboli cÏes. Ruda armaÂda. Zorin, Valerian (1902±1896), rusky soveÏtsky diplomat. Od roku 1941 puÊsobil v lidoveÂm komisariaÂtu zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR. V letech 1945±1947 byl soveÏtskyÂm velvyslancem v Praze. V letech 1947±1965 byl naÂmeÏstkem ministra zahranicÏnõÂch veÏcõ a potom puÊsobil v ruÊznyÂch diplomatickyÂch funkcõÂch. - V ClementisoveÏ radiogramu cÏeskoslovenskeÂmu charge d'affaires v MoskveÏ HnõÂzdovi jesÏteÏ o meÏsõÂc pozdeÏji: ¹Intervenuj dl'a mozÏnosti u VysÏinskeÂho za okamzÏite prepustenie vsÏetkyÂch nasÏich obcÏanov, SlovaÂkov i CÏechov, zaistenyÂch orgaÂnmi NKVD a odvedenyÂch mimo uÂzemia republiky. (...) Vysvetli VysÏinskeÂmu, zÏe vel'ka cÏiast' tyÂchto zaistenyÂch su osoby nevinneÂ, ba su medzi nimi osvedcÏenõ komunisti, partyzaÂni, vojaci, ktorõ boli udanõ gardistami, vydaÂvajucõÂmi sa za komunistov, a boli ihned odvedenõÂ, takzÏe nebolo mozÏno vcÏas informovat' sovietske orgaÂny a neskorsÏie intervencie ukaÂzaly sa byt' neuÂcÏelneÂ. TaÂto situaÂcia sa na Slovensku zneuzÏõÂva podvratnyÂmi zÏivlami pre znevazÏovanie autority vlaÂdy, lebo sa vsÏeobecne vie, zÏe podl'a cÏeskoslovensko-sovietskej zmluvy nemaju sovietske orgaÂny praÂvny podklad, najma po skoncÏeniu vojnovyÂch operaÂciõÂ, k takeÂmuto postupu. Agituje sa tiezÏ voÃcÏi mne osobne rozsÏirovanõÂm spraÂv, zÏe zadrzÏujem prepustenie zadrzÏenyÂch, lebo je medzi nimi aj mnoho prõÂslusÏnõÂkov strany demokratickej.ª AMZV, fond GS/67. HnõÂzdo, Jaroslav (?±?), cÏeskoslovensky diplomat.  A Praha, Prezident republiky prÏijal manzÏelku Artura CÏernõÂka 11. 4. 1945. SU  PV 1945±1952, kr. 1261. fond U 33 18 19 20 21 22 23 34 Slovenska republika byl oficiaÂlnõ naÂzev tzv. ¹SlovenskeÂho sÏtaÂtuª, ktery vznikl 14. brÏezna 1939 a dokoncÏil rozpad CÏSR. Zanikla osvobozenõÂm Slovenska na jarÏe 1945. ÂA Delegaci obcÏanuÊ z Dovalova prÏijal prezident republiky 23. 3. 1945, SU Praha, fond UÂPV 1945±1952, kr. 1261. PrÏijetõ prezidentem republiky se uskutecÏnilo 25. 4. 1935 v PresÏoveÏ, ib. PocÏaÂtkem uÂnora 1945 souhlasil velitel 4. ukrajinskeÂho frontu marsÏaÂl KoneÏv s provedenõÂm mobilizace na osvobozeneÂm uÂzemõ Slovenska pro doplneÏnõ 2. a zformovaÂnõ 4. cÏeskoslovenske brigaÂdy. KoneÏv, Ivan (1897±1973), rusky soveÏtsky duÊstojnõÂk. Od roku 1918 cÏlen komunisticke strany. Za druhe sveÏtove vaÂlky v Rude armaÂdeÏ postupneÏ velitel ZaÂpadnõÂho frontu, KalininskeÂho frontu, SeverozaÂpadnõÂho frontu, StepnõÂho frontu a 2. a 3. ukrajinskeÂho frontu. V letech 1945±1946 vrchnõ velitel StrÏednõ skupiny [soveÏtskyÂch] vojsk a pozdeÏji dalsÏõ vysoke vojenske funkce.  PV 1945±1952, K prÏedaÂnõ dopisu dosÏlo 29. 4. 1945, SUÂA Praha, fond U kr. 1261. O Sanoku podrobneÏji viz prÏõÂloha. CÏaÂst zaÂpisu 77. schuÊze prvnõ cÏeskoslovenske vlaÂdy NF 12. rÏõÂjna 1945 o postupu prÏi vyjednaÂvaÂnõ propusÏteÏnõ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ze soveÏtskyÂch internacÏnõÂch taÂboruÊ, in CÏSR a SSSR 1945±1948. Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 136. Kapitola IV. Slezsko a Morava Po prÏõÂchodu na Moravu se smeÏrsÏovci soustrÏedili nejprve na Slezsko. Situace, ktera zde po uÂstupu neÏmeckyÂch vojsk a vstupu Rude armaÂdy nastala, byla znacÏneÏ neprÏehlednaÂ. Velka cÏaÂst Slezska totizÏ v duÊsledku mnichovske dohody ze zaÂrÏõ 1938 prÏipadla NeÏmecku a Polsku. A prÏes ujisÏteÏnõ spojencuÊ o povaÂlecÏne obnoveÏ CÏeskoslovenska v puÊvodnõÂch hranicõÂch prÏed mnichovskou dohodou, staÂle nebylo jasneÂ, jak bude nalozÏeno s naÂroky PolaÂkuÊ, aby povaÂlecÏne usporÏaÂdaÂnõ po stanovenõ novyÂch polsko-neÏmeckyÂch hranic ponechalo cÏaÂst prÏedvaÂlecÏnyÂm CÏeskoslovenskem spravovaneÂho slezskeÂho uÂzemõ Polsku. ZaÂrovenÏ samozrÏejmeÏ obyvatele na NeÏmeckem a Polskem zabraneÂm uÂzemõ byli vystaveni silne germanizaci a polonizaci ± prÏicÏemzÏ i polonizovana cÏaÂst byla po vpaÂdu NeÏmecka do Polska v rÏõÂjnu 1939 naÂsilneÏ germanizovana ± a obnovenõ jejich cÏeskoslovenske staÂtnõ prÏõÂslusÏnosti bylo proto mnohdy problematickeÂ. Nebylo snadne rozpoznat, kdo se dobrovolneÏ stal tzv. Volksdeutsche a kdo k tomu byl donucen, zejmeÂna potom, co stejneÏ vsÏichni muzÏi museli na praÂci do NeÏmecka nebo narukovat do neÏmecke armaÂdy. TentokraÂt smeÏrsÏovci soustrÏedili svou pozornost zejmeÂna na mõÂstnõ obyvatele odvedene do neÏmecke armaÂdy, kterÏõ prÏi jejõÂm uÂstupu do hloubi NeÏmecka dezertovali a vraceli se do svyÂch domovuÊ, naleÂzajõÂcõÂch se na uÂzemõ jizÏ dobyteÂm Rudou armaÂdou1. Podle dostupnyÂch uÂdajuÊ byli zadrzÏenõ zpravidla obvineÏni ze spolupraÂce s neÏmeckou rozveÏdkou. Byla to jedina veÏtsÏõ skupina obyvatel CÏeskoslovenska, kterÏõ byli stõÂhaÂni soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny a pozdeÏji souzeni soveÏtskou justicõ za uÂdajnou cÏinnost ve prospeÏch vaÂlecÏneÂho neprÏõÂtele.2 VeÏtsÏinu zadrzÏenõ provaÂdeÏly zrÏejmeÏ operativnõ oddõÂly kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 1. gardove armaÂdy 4. ukrajinskeÂho frontu.3 PochopitelneÏ prÏõÂtomnosti soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ rovneÏzÏ vyuzÏili mnozõ jednotlivci k falesÏnyÂm udaÂnõÂm, ktera bud' plynula ze zjitrÏene averze k CÏechuÊm, otevrÏeneÏ podporovane pol35 skou prosoveÏtskou tzv. lublinskou vlaÂdou4, nebo byla motivovaÂna osobnõÂmi zaÂjmy, jako tomu v obdobnyÂch situacõ obvykle byÂvaÂ, naprÏõÂklad snahou odvraÂtit pozornost od vlastnõ minulosti cÏi dosaÂhnout jineÂho zisku. NeprÏehledna situace ve Slezsku trvala jesÏteÏ rÏadu meÏsõÂcuÊ po skoncÏenõ vaÂlky a soveÏtskou represõ postizÏenõ zdejsÏõ obyvatele jen vyÂjimecÏneÏ hledali pomoc u centraÂlnõÂch cÏeskoslovenskyÂch orgaÂnuÊ. Proto v archivech CÏeske republiky jsou uchovaÂna sveÏdectvõ pouze o neÏkolika maÂlo prÏõÂpadech odvlecÏenõ tehdejsÏõÂch obyvatel Slezska do SSSR a informace o neÏkteryÂch dalsÏõÂch prÏõÂpadech byly zõÂskaÂny teprve ze zÏaÂdostõÂ, ktere pocÏaÂtkem devadesaÂtyÂch let zaslali v CÏeske republice zÏijõÂcõ prÏõÂbuznõ odvlecÏenyÂch generaÂlnõÂmu prokuraÂtorovi CÏeske a Slovenske federativnõ republiky na jeho tehdejsÏõ vyÂzvu uverÏejneÏnou v tisku, nebo ktere v letech 1992±1993 shromaÂzÏdilo StrÏedisko pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky5. * Po vstupu do Ostravy smeÏrsÏovci zahaÂjili svou hlavnõ kampanÏ v CÏeskoslovensku: systematicky vedeny uÂder proti politickeÂmu a spolecÏenskeÂmu i intelektuaÂlnõÂmu potenciaÂlu, prÏedstavovaneÂmu byÂvalou ruskou emigracõÂ. CõÂlem nebylo likvidovat vsÏechny byÂvale ruske emigranty, kterÏõ po opusÏteÏnõ bolsÏevickeÂho Ruska jizÏ teÂmeÏrÏ cÏtvrt stoletõ zÏili v CÏeskoslovensku a tvorÏili integraÂlnõ soucÏaÂst vsÏech vrstev cÏeskoslovenske spolecÏnosti, ale prÏedevsÏõÂm otrÏaÂst jejich spolecÏenskyÂmi pozicemi a jistotami, aby nemohli braÂnit prosoveÏtskyÂm zaÂjmuÊm prÏichaÂzejõÂcõÂm do zemeÏ6. Rozbor dosud shromaÂzÏdeÏnyÂch informacõ o byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantech tehdy zadrzÏenyÂch a naÂsledneÏ odvlecÏenyÂch do SSSR zcela jednoznacÏneÏ vypovõÂda o plaÂnovite likvidaci dlouhodobeÂho historickeÂho politickeÂho protivnõÂka7. Ï ada byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ byla odvlecÏena jizÏ ze SloR venska. VeÏtsÏinou sÏlo o vysoce kvalifikovane odbornõÂky, kterÏõ po absolvovaÂnõ cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch technickyÂch sÏkol nalezli ve trÏicaÂtyÂch letech uplatneÏnõ v expandujõÂcõÂm pruÊmyslu a prÏi budovaÂnõ infrastruktury na strÏednõÂm, a zejmeÂna na zaÂpadnõÂm Slo- 36 vensku, nebo zaujõÂmali vedoucõ mõÂsta ve staÂtnõ spraÂveÏ v KosÏicõÂch cÏi v BratislaveÏ.7a Ale ve srovnaÂnõ s masovyÂmi deportacemi SlovaÂkuÊ sÏlo zatõÂm pouze o zrÏejmeÏ naÂhodneÏ zajisÏteÏne jednotlivce. * ZaÂtah v OstraveÏ meÏl vsÏak jizÏ zrÏetelne znaky cõÂlene akce. Citujeme z pozdeÏjsÏõÂho hlaÂsÏenõ Oblastnõ uÂrÏadovny StaÂtnõ bezpecÏnosti v Moravske OstraveÏ, odboru pro politicke zpravodajstvõ ministerstva vnitra: ¹Po prÏõÂchodu Rude armaÂdy a cÏlenuÊ NKVD do Moravske Ostravy dne 30. 4. 1945, byl teÏmto na jejich vyÂzvu, porÏõÂzen seznam vsÏech v Mor. OstraveÏ bydlõÂcõÂch a zÏijõÂcõÂch ruskyÂch emigrantuÊ, a to podle kartoteÂky vsÏech k pobytu policejneÏ prÏihlaÂsÏenyÂch osob u zdejsÏõÂho hlavnõÂho ohlasÏovacõÂho uÂrÏadu, a odevzdaÂn k dalsÏõ sluzÏebnõ potrÏebeÏ cÏlenuÊm NKVD.ª V prÏilozÏeneÂm seznamu je uvedeno 80 osob ruske cÏi ukrajinske nebo rusõÂnske naÂrodnosti.8 Zda se, zÏe tato skupina v OstraveÏ zÏijõÂcõÂch RusuÊ a UkrajincuÊ soveÏtske bezpecÏnostnõ orgaÂny ale prÏõÂlisÏ nezajõÂmala. AzÏ na neÏkolik vyÂjimek to byli jen dlouhodobeÏ v CÏeskoslovensku zÏijõÂcõ ukrajinsÏtõ hornõÂci a deÏlnõÂci v ostravskyÂch hutõÂch. ZrÏejmeÏ sÏlo prÏedevsÏõÂm o ekonomicke migranty, kterÏõ se usazovali v CÏechaÂch a na MoraveÏ uzÏ pocÏaÂtkem stoletõÂ, a pozdeÏji k nim prÏibyli byÂvalõ rusÏtõ vaÂlecÏnõ zajatci z prvnõ sveÏtove vaÂlky a ruÊznõ uprchlõÂci, zejmeÂna z neustaÂle bolsÏevickyÂm Ruskem ohrozÏovanyÂch oblastõ tehdejsÏõÂho vyÂchodnõÂho Polska (pozdeÏji skutecÏneÏ obsazenyÂch SoveÏtskyÂm svazem a tvorÏõÂcõÂch soucÏaÂst zaÂpadnõ Ukrajiny a BeÏloruska). VeÏtsÏina naÂlezÏela do sociaÂlnõ skupiny obvykle nekvalifikovanyÂch naÂmezdnõÂch deÏlnõÂkuÊ hlavneÏ v zemeÏdeÏlstvõ a ve velkyÂch expandujõÂcõÂch pruÊmyslovyÂch aglomeracõÂch. AutorÏi seznamu ve speÏchu ± bylo to doslova v prvnõÂch hodinaÂch po dobytõ Ostravy Rudou armaÂdou ± nejspõÂsÏ opsali z policejnõ kartoteÂky vsÏechny osoby ruske nebo ukrajinske naÂrodnosti, ktere nemeÏly zÏaÂdnou staÂtnõ prÏõÂslusÏnost a tõÂm naplnÏovaly prÏedstavu o emigrantovi9. Je to zrÏejme i z toho, zÏe seznam obsahoval rovneÏzÏ veÏtsÏinou cÏeske manzÏelky a jizÏ samozrÏejmeÏ v CÏeskoslovensku ± a dokonce prÏõÂmo na Ostravsku ± narozene deÏti10. Jak NKVD nalozÏila s tõÂmto seznamem a jake byly dalsÏõ osudy 37 osob v neÏm uvedenyÂch, bohuzÏel nevõÂme. Mezi zÏaÂdostmi cÏeskoslovenskyÂm uÂrÏaduÊm o ochranu prÏed pronaÂsledovaÂnõÂm soveÏtskou bezpecÏnostõÂ, ktere se dochovaly v cÏeskyÂch archivech, nejsou o osobaÂch z tohoto seznamu zÏaÂdne zmõÂnky11. Dochovane doklady naopak vypovõÂdajõ o zatcÏenõ osob v OstraveÏ, ktere v tomto seznamu prÏipraveneÂm cÏeskoslovenskyÂmi policisty uvedeny nejsou. Technika ing. Viktora Kibalova a profesora VysÏsÏõ pruÊmyslove sÏkoly ve VõÂtkovicõÂch ing. Sergeje Popova smeÏrsÏovci zadrzÏeli v jejich domovech v OstraveÏ-ZaÂbrÏehu12. Oba prÏisÏli do CÏeskoslovenska jako mladõ jednadvacetiletõ demobilizovanõ prÏõÂslusÏnõÂci byÂvale Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let a vystudovali cÏeske odborne a vysoke sÏkoly v BrneÏ a OstraveÏ13. Ing. Nikolaje SkugarevskeÂho odvlekli smeÏrsÏovci z jeho bytu v centru Ostravy. Ten prÏisÏel do CÏeskoslovenska jako sedmadvacetilety a nezÏ prÏedtõÂm rovneÏzÏ odesÏel do Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy stacÏil dokoncÏit studium na vysoke sÏkole jesÏteÏ v Rusku.13a VsÏichni meÏli cÏeske manzÏelky a deÏti. Sergej Popov byl jizÏ od roku 1931 cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. SkugarevskeÂmu bylo cÏeskoslovenske staÂtnõ obcÏanstvõ udeÏleno v roce 1935. RovneÏzÏ Kibalov byl od poloviny trÏicaÂtyÂch let cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. V roce 1945 zÏili v CÏeskoslovensku jizÏ teÂmeÏrÏ cÏtvrt stoletõÂ. Kibalov a Skugarevskij byli zadrzÏeni trÏetõ den po prÏõÂchodu Rude armaÂdy do Ostravy ± 3. kveÏtna 1945 a Popov o tyÂden pozdeÏji 10. kveÏtna 1945. Jak smeÏrsÏovci zõÂskali jejich domaÂcõ adresy nevõÂme ± stejneÏ jako ve vsÏech dalsÏõÂch prÏõÂpadech. S dosti velkou pravdeÏpodobnostõ se vsÏak da prÏedpoklaÂdat, zÏe zdrojem teÏchto informacõ byli soveÏtsÏtõ agenti, kterÏõ pronikli mezi emigranty jizÏ prÏed vaÂlkou14. Popov byl pozdeÏji v SSSR ¹odsouzen k osmi letuÊm nucenyÂch pracõ za protisoveÏtskou cÏinnostª14a. Skugarevskij byl v SoveÏtskeÂm svazu odsouzen k deseti letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe ¹za uÂcÏast v beÏlogvardeÏjske organizaciª14b. Do CÏeskoslovenska se oba vraÂtili v roce 1955. Viktor Kibalov byl videÏn neÏkdy pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let v Ozerlagu. Pak vsÏak beze stop zmizel ve spaÂrech smeÏrsÏovcuÊ.15 PatrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. 38 * ZahaÂjenõ honu na byÂvale ruske emigranty samozrÏejmeÏ neznamenalo konec sveÂvolne perzekuce ostatnõÂch obyvatel. JesÏteÏ 27. cÏervence 1945 byl na cesteÏ domuÊ z Ostravy-ZaÂbrÏehu do UÂjezda u Sokolnic zadrzÏen cÏeskoslovensky obcÏan ing. BedrÏich HornõÂk. KdyzÏ se ho porucÏõÂk Entler, vyslany velitelstvõÂm 1. cÏeskoslovenske tankove brigaÂdy, pokousÏel na podzim teÂhozÏ roku hledat v soveÏtskeÂm polnõÂm internacÏnõÂm taÂborÏe v polske RatiborÏi, ¹velitel veÏznice nadporucÏõÂk NKVD prohlaÂsil, zÏe vsÏichni veÏzni nachaÂzejõÂcõ se v RatiborÏi jsou fasÏiste a zlocÏinci a zÏe jako takovõ propusÏteÏni nebudouª a ¹rozmluvuª ukoncÏil poukazem na to, zÏe jakeÂkoliv intervence a jednaÂnõ cÏeskoslovenskyÂch uÂrÏaduÊ jsou v RatiborÏi zbytecÏneÂ, jelikozÏ kompetentnõ v teÏchto zaÂlezÏitostech jsou pouze prÏõÂslusÏne vysÏsÏõ orgaÂny NKVD. Podle dochovanyÂch dokumentuÊ byl HornõÂk drzÏen soveÏtskyÂmi orgaÂny jesÏteÏ na jarÏe naÂsledujõÂcõÂho roku, jizÏ vsÏak zrÏejmeÏ neznaÂmo kde ± taÂbor v RatiborÏi byl totizÏ mezitõÂm zrusÏen a internovanõ rozptyÂleni do jinyÂch polnõÂch veÏznic.16 * 26. dubna 1945 vstoupila Ruda armaÂda do Brna. JesÏteÏ teÂhozÏ dne smeÏrsÏovci zatkli a odvlekli z jeho bytu v KamenõÂcÏkoveÏ ulici osmapadesaÂtileteÂho honoraÂrnõÂho docenta a asistenta Vysoke sÏkoly technicke v BrneÏ ing. Andreje MatusevicÏe. Jako mlady univerzitnõ pracovnõÂk v KyjeveÏ byl jesÏteÏ prÏed prvnõ sveÏtovou vaÂlkou poslaÂn do ParÏõÂzÏe, aby tam pokracÏoval v univerzitnõÂch studiõÂch. Po vypuknutõ vaÂlky vstoupil do armaÂdy a pozdeÏji bojoval proti bolsÏevikuÊm v rÏadaÂch Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel koncem roku 1921 jako cÏtyrÏiatrÏicetiletyÂ, aby pomaÂhal svyÂm mladyÂm krajanuÊm a byÂvalyÂm spolubojovnõÂkuÊm, kterÏõ studovali na cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkolaÂch17. Od roku 1922 azÏ do sveÂho odvlecÏenõ smeÏrsÏovci puÊsobil na brneÏnske technice jako vyÂznamny odbornõÂk v oboru matematiky a diferenciaÂlnõ geometrie. V roce 1935 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenske staÂtnõ obcÏanstvõÂ. V roce 1945 zÏil v CÏeskoslovensku skoro cÏtyrÏiadvacet let.18 9. kveÏtna 1945 byl ze sveÂho bytu v BrneÏ-HusovicõÂch odvlecÏen 39 ing. Vasilij KirjuncÏev. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel v roce 1925 jako devatenaÂctilety a po studiu na Vysoke sÏkole technicke v BrneÏ azÏ do konce vaÂlky pracoval jako konstrukteÂr v brneÏnskyÂch SÏkodovyÂch zaÂvodech.19 17. kveÏtna 1945 byl v BrneÏ-VeverÏõ odvlecÏen ing. Alexej Polupanov. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel jako peÏtadvacetilety demobilizovany prÏõÂslusÏnõÂk byÂvale Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy rovneÏzÏ v roce 1925 a po studiu stavebnõÂho inzÏenyÂrstvõ na brneÏnske technice pracoval jako stavebnõ technik.19a KirjuncÏev i Polupanov byli cÏeskoslovenskyÂmi staÂtnõÂmi obcÏany a meÏli cÏeske manzÏelky a deÏti. V roce 1945 zÏili v CÏeskoslovensku jizÏ dvacet let. BrneÏnskou akci zajisÏt'ovala Hlavnõ spraÂva kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 2. ukrajinskeÂho frontu. ZadrzÏenõ provaÂdeÏly operativnõ oddõÂly kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ, zacÏleneÏne do jednotek 53. armaÂdy, ktera Brno obsadila ± u MatusevicÏe dokonce võÂme, zÏe sÏlo o oddõÂl kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 18. gardoveÂho strÏeleckeÂho sboru. ObvineÏnõ zadrzÏenyÂm sdeÏloval ale jizÏ vysÏsÏõ orgaÂn ± oddeÏlenõ kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 7. gardove armaÂdy, zaujõÂmajõÂcõ prostor mimo Brno nedaleko Mikulova. A vzaÂpeÏtõ nato vojensky tribunaÂl teÂto ¹mõÂstneÏ prÏõÂslusÏneª armaÂdy vynesl rozsudek. KirjuncÏeva odsoudil 7. cÏervence 1945 ¹za aktivnõ uÂcÏast v antisoveÏtske kontrarevolucÏnõ organizaci NTSNPª20 k deseti letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. StejnyÂm tribunaÂlem byli 26. cÏervence 1945 odsouzeni MatusevicÏ ¹za uÂcÏast v antisoveÏtske organizaciª a Polupanov ¹za uÂcÏast v kontrarevolucÏnõÂch organizacõÂchª rovneÏzÏ kazÏdy k deseti letuÊm. VsÏichni byli poslaÂni do taÂboruÊ v dalekeÂm KazachstaÂnu; KirjuncÏev do SteÏplagu a MatusevicÏ s Polupanovem do Karlagu21. DomuÊ do Brna se vsÏichni vraÂtili azÏ v roce 1955.21a Podle dosavadnõÂch zjisÏteÏnõ dalsÏõ byÂvalõ rusÏtõ emigranti byli operativnõÂmi skupinami SmeÏrsÏe zadrzÏeni na CihlaÂrÏske v LuzÏaÂnkaÂch, na MiksÏõÂcÏkoveÏ v ZÏidenicõÂch a na Rumunske ve VeverÏõÂ. OpeÏt sÏlo vesmeÏs o absolventy brneÏnske techniky, kterÏõ pracovali veÏtsÏinou jako vysoce kvalifikovanõ odbornõÂci v podnicõÂch a uÂrÏadech moravske metropole a obvykle zõÂskali jizÏ ve trÏicaÂtyÂch letech cÏeskoslovenske staÂtnõ obcÏanstvõ a meÏli cÏeske rodiny22. Ve VileÂmovicõÂch na TrÏebõÂcÏsku byl smeÏrsÏovci 7. gardove armaÂdy zadrzÏen ing. Sergej Tepenkov. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel 40 rovneÏzÏ uzÏ ve dvacaÂtyÂch letech a studoval na brneÏnske technice. PrÏestozÏe byl pouze drzÏitelem tzv. Nansenova pasu23 zÏil v roce 1945 v CÏeskoslovensku take võÂce nezÏ dvacet let.24 * SmeÏrsÏovci odvlekli i rÏadu CÏechuÊ. Josef Heger byl zadrzÏen za neznaÂmyÂch okolnostõ spolecÏneÏ se svyÂm sÏvagrem. PrÏi deportaci onemocneÏl a jesÏteÏ v roce 1950 byl nezveÏstnyÂ. SÏvagr se vraÂtil na podzim roku 1945.25 * KromeÏ SMEÏRSÏ puÊsobily v Rude armaÂdeÏ take dalsÏõ formace NKVD a nejednou provaÂdeÏli zadrzÏenõ dokonce prÏõÂslusÏnõÂci rÏadovyÂch vojenskyÂch jednotek26. KuprÏõÂkladu podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂ,ª byl tehdy osmacÏtyrÏicetilety tovaÂrnõÂk z Brna-ZÏidenic ing. Georgij TesÏ zatcÏen uÂdajneÏ 13. cÏervence 1945 prÏõÂslusÏnõÂky vojenskeÂho uÂtvaru 71383. PrÏõÂkaz k jeho zatcÏenõ vydal Vojensky provoznõ oddõÂl 25 tohoto uÂtvaru spolecÏneÏ s vojenskou prokuraturou a 24. cÏervence 1945 ho vojensky tribunaÂl posaÂdky soveÏtskyÂch vojsk ve VõÂdni odsoudil ¹za uÂcÏast v kontrarevolucÏnõ organizaciª na deset let pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. TesÏ take prÏisÏel do CÏeskoslovenska pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let jako demobilizovany prÏõÂslusÏnõÂk byÂvale Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy a rovneÏzÏ jako rÏada dalsÏõÂch ruskyÂch emigrantuÊ studoval na Vysoke sÏkole technicke v BrneÏ. Ve trÏicaÂtyÂch letech vybudoval v BrneÏ expandujõÂcõ chemickou tovaÂrnu. MeÏl cÏeskou manzÏelku a dva syny. V roce 1938 zõÂskal prÏõÂslib domovskeÂho praÂva a vyrÏõÂzenõ jeho zÏaÂdosti o cÏeskoslovenske obcÏanstvõ prÏerusÏila neÏmecka okupace. V roce 1945 zÏil v CÏeskoslovensku tedy jizÏ take teÂmeÏrÏ cÏtvrt stoletõÂ. K rodineÏ do Brna se vraÂtil ze soveÏtskeÂho veÏzenõ azÏ v roce 1955.27 41 * PruÊbeÏh operace proti byÂvalyÂm ruskyÂm emigrantuÊm od pocÏaÂtku ukazoval na dokonale naplaÂnovaÂnõ cele kampaneÏ. KromeÏ neomylneÂho smeÏrÏovaÂnõ soveÏtskyÂch operativcuÊ vzÏdy na prÏesne adresy, kde se urcÏene osoby skutecÏneÏ naleÂzaly, a proto mohly byÂt bezprobleÂmoveÏ zadrzÏeny, jasneÏ vyplyÂva nemeÂneÏ prÏesneÏ prÏipraveny dalsÏõ postup. CÏasto velice intenzivnõ vyÂslechy zadrzÏenyÂch nemeÏly vsÏak zÏaÂdny vliv na zrÏejmeÏ prÏedem dane obvineÏnõ ani na prÏedem dany rozsudek. HlavnõÂm cõÂlem vyÂslechuÊ bylo pouze zõÂskaÂnõ poznatkuÊ o eventuaÂlnõÂch dalsÏõÂch osobaÂch zajõÂmajõÂcõÂch smeÏrsÏovce28. Vynesenõ rozsudku byÂvalo sveÏrÏovaÂno zrÏejmeÏ naprosto formaÂlneÏ naÂhodneÏ zvoleneÂmu ¹mõÂstneÏ prÏõÂslusÏneÂmuª vojenskeÂmu tribunaÂlu. Podle soveÏtskyÂch zaÂkonuÊ tyto tribunaÂly puÊsobily ve vsÏech vysÏsÏõÂch jednotkaÂch Rude armaÂdy a projednaÂvaly vedle trestnyÂch cÏinuÊ vojaÂkuÊ rovneÏzÏ vsÏechny trestne cÏiny vyzveÏdacÏstvõÂ. CozÏ vysveÏtluje, procÏ obvykle vsÏechny dalsÏõ osoby, ktere po vstupu Rude armaÂdy do CÏeskoslovenska byly zadrzÏeny ± nejednou z cÏire zvuÊle ± smeÏrsÏovci nebo jenom obycÏejnyÂmi rudoarmejci, byly obvineÏny vzÏdy bud' ze ¹sÏpionaÂzÏeª, nebo ¹spolupraÂce se zahranicÏnõ rozveÏdkouª. Takto formulovane obvineÏnõ totizÏ umozÏnÏovalo soveÏtske soldatesce zadrzÏeneÂho bez slozÏiteÂho projednaÂvaÂnõ okamzÏiteÏ odsoudit. SoveÏtska represivnõ praxe ale samozrÏejmeÏ nebyla pouze takto jednoduchaÂ. Je zdokumentovaÂna rovneÏzÏ rÏada prÏõÂpaduÊ, kdy smeÏrsÏovci zadrzÏeny cÏeskoslovensky obcÏan byl formaÂlneÏ souzen azÏ po dopravenõ na uÂzemõ SoveÏtskeÂho svazu a mnohdy jesÏteÏ azÏ po prÏedchozõÂm dlouheÂm pobytu v neÏktere centraÂlnõ veÏznici v SSSR. A naopak je take mnoho prÏõÂpaduÊ, kdy soudnõ jednaÂnõ a vynesenõ rozsudku probeÏhlo bez uÂcÏasti, cÏi dokonce bez veÏdomõ obvineÏneÂho29. Nebo se vuÊbec nekonalo ± alesponÏ nenõ dokumentaÂrneÏ potvrzeno ± a odvlecÏena osoba byla deportovaÂna rovnou do neÏktereÂho z naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ. 42 1 2 3 4 NeÏkterÏõ historici a publiciste smeÏsÏujõ osoby pochaÂzejõÂcõ ze Slezska a hlaÂsõÂcõ se k cÏeske naÂrodnosti, ktere slouzÏily v neÏmeckeÂm vojsku a po zajetõ Rudou armaÂdou beÏhem bojuÊ na ruÊznyÂch mõÂstech byly umõÂsteÏny do zajateckyÂch nebo jinyÂch taÂboruÊ v SSSR, s osobami z rÏad civilnõÂho obyvatelstva, ktere do soveÏtskyÂch taÂboruÊ byly deportovaÂny azÏ prÏõÂmo ze Slezska. Jde vsÏak o zcela ruÊzne prÏõÂcÏiny, a proto je trÏeba posuzovat kazÏdou jinak. Tento zmatecÏny prÏõÂstup k problematice obyvatel Slezska, internovanyÂch v zajateckyÂch taÂborech nebo veÏzneÏnyÂch v SSSR, je charakteristicky uzÏ pro neÏktere dobove dokumenty. KuprÏõÂkladu Seznam cÏsl. staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ z obvodu Zemske uÂrÏadovny StaÂtnõ bezpecÏnosti ± expositura v OstraveÏ, zajisÏteÏnyÂch v SSSR, pochaÂzejõÂcõ z roku 1946, obsahuje 198 zcela naÂhodneÏ serÏazenyÂch jmen, z nichzÏ na jedne straneÏ naÂlezÏõ 161 jmen vyÂslovneÏ osobaÂm zajatyÂm, na druhe straneÏ ve 12 prÏõÂpadech jde vyÂslovneÏ o osoby zadrzÏene v OstraveÏ a okolõÂ, a u puÊl trÏetõ desõÂtky osob vuÊbec nenõ uvedeno, jak a kyÂm byly zajisÏteÏny, jen je znaÂmo nebo alesponÏ prÏedpoklaÂdaÂno mõÂsto, kde se v SSSR nachaÂzejõÂ. Viz AMV, fond neuv., k cÏj.Z/l-3419-1/10-46, a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 37. DotaznõÂky cÏ. 243/02, cÏ. 254/02, cÏ. 270/02, cÏ. 290/02 a cÏ. 301/02, zaslane v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k osobaÂm zadrzÏenyÂm soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku. SÏlo o osoby, o jejichzÏ zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny byly zõÂskaÂny poznatky z archivuÊ CÏeske republiky nebo jinyÂch zdrojuÊ a bylo zjisÏteÏno, zÏe byly zadrzÏeny ve FryÂdku a okolõÂ. Zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze vraÂtil dotaznõÂky cÏaÂstecÏneÏ zodpoveÏzene v letech 1994±1996 a jako duÊvod odsouzenõ je vzÏdy uvedena ¹prÏõÂslusÏnost k neÏmecke rozveÏdceª nebo ¹sÏpionaÂzÏ pro neÏmeckou rozveÏdkuª, ale zaÂrovenÏ je konstatovaÂno, zÏe usnesenõÂm pleÂna NejvysÏsÏõÂho soudu SSSR z 3. 8. 1966 byly vsÏechny tyto osoby rehabilitovaÂny. DotaznõÂky na dalsÏõÂch zjisÏteÏnyÂch 11 osob, rovneÏzÏ ve stejne dobeÏ ve Slezsku zadrzÏenyÂch soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny, byly vraÂceny nevyplneÏne s uÂstnõÂm vysveÏtlenõÂm, zÏe nikdo tohoto jmeÂna nenõ v prÏõÂslusÏnyÂch archivech Ruske federace evidovaÂn. Z rukopisne poznaÂmky na jednom z ostatnõÂch dotaznõÂkuÊ vyplyÂvaÂ, zÏe podklady pro odpoveÏdi byly vyhledaÂvaÂny v UÂstrÏednõÂm archivu FederaÂlnõ sluzÏby bezpecÏnosti Ruske federace (rus. Central'nyj archiv Federal'noj sluzÏby bezopasnosti nebo zkr. CAFSB ± byÂv. UÂstrÏednõ archiv NKVD). Proto je mozÏne prÏedpoklaÂdat, zÏe uÂdaje o osobaÂch zadrzÏenyÂch soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny ve Slezsku zrÏejmeÏ budou ulozÏeny ve vojenskyÂch archivech. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 243/02, cÏ. 254/02, cÏ. 270/02, cÏ. 290/02, cÏ. 301/02 a cÏ. 276/02. Ib. Tzv. lublinska vlaÂda byla vytvorÏena z PolskeÂho vyÂboru naÂrodnõÂho osvobo- 43 5 6 7 7a 8 44 zenõ (pol. Polski Komitet Wyzwolenia Narodovego nebo zkr. PKWN), zalozÏeneÂho v leÂteÏ 1944 v LublineÏ, jako protivaÂha polske exilove vlaÂdy v LondyÂneÏ a byla SoveÏtskyÂm svazem uznaÂvaÂna jako jediny zaÂkonny prÏedstavitel Polska. PatrneÏ võÂce sveÏdectvõ obsahujõ polske archivy. Ale da se prÏedpoklaÂdat, zÏe eventuaÂlnõ v Polsku dochovane dokumenty vypovõÂdajõ prÏedevsÏõÂm o osudech PolaÂkuÊ a polskyÂch obcÏanuÊ ve Slezsku, zatõÂmco osudy tamnõÂch CÏechuÊ a cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ jsou zaznamenaÂny pouze marginaÂlneÏ. ZaÂrovenÏ je trÏeba mõÂt na zrÏeteli, zÏe slozÏite prÏedvaÂlecÏneÂ, vaÂlecÏne i konec koncuÊ povaÂlecÏne politicke a naÂrodnostnõ vztahy PolaÂkuÊ k SoveÏtskeÂmu svazu a RusuÊm pochopitelneÏ vedou k odlisÏne kvalifikaci toho, za co tehdejsÏõ soveÏtske bezpecÏnostnõ orgaÂny na Rudou armaÂdou dobyteÂm uÂzemõ Slezska tamnõ obyvatele stõÂhaly. Viz rovneÏzÏ pozn. 1. OznacÏenõ ªruskaª nebo ªruska a ukrajinskaª emigrace pouzÏõÂvaÂme ve shodeÏ s neprÏõÂlisÏ prÏesnou praxõÂ, ktera pod tõÂmto oznacÏenõÂm ma na mysli vsÏechny emigranty z byÂvale Ruske rÏõÂsÏe po roce 1917, bez ohledu na jejich naÂrodnost. PodrobneÏji o ruske emigraci v CÏeskoslovensku viz kuprÏõÂkladu: ZdeneÏk SlaÂdek, Ruska emigrace v CÏeskoslovensku, in Slovansky prÏehled 1993, cÏ. 1, s. 4±13; Elena Chinyaeva, Ruska emigrace v CÏeskoslovensku: vyÂvoj ruske pomocne akce, ib., s. 14±24; VaÂclav Veber a kol., Ruska a ukrajinska emigrace v CÏSR v letech 1918±1945 (sbornõÂk studiõ ± 1.), Praha 1993, ib. (sbornõÂk studiõ ± II.), Praha 1994; ib. (sbornõÂk studiõ ± III.), Praha 1995; VaÂclav Veber ± ZdeneÏk SlaÂdek ± MilusÏa BubenõÂkova ± L'ubica Harbul'ovaÂ, Ruska a ukrajinska emigrace v CÏSR v letech 1918±1945, Praha 1996; VladimõÂr Bystrov, Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli, Praha 1999. AnastaÂsie KoprÏivovaÂ, AnalyÂza dotaznõÂkuÊ k cÏeskoslovenskyÂm obcÏanuÊm a dalsÏõÂm zjisÏteÏnyÂm osobaÂm, ktere VyÂbor ¹Oni byli prvnõª spolecÏneÏ se StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏR zaslal 31. 10. 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RF se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o jejich zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, in VladimõÂr Bystrov, cit. op., prÏõÂloha, s. 323±329. Peter JusÏcÏaÂk rovneÏzÏ povazÏuje vedle masovyÂch deportacõ obyvatel Slovenska za tehdejsÏõ hlavnõ politicky cõÂl soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ likvidaci byÂvale ruske emigrace v CÏeskoslovensku: ¹Prvy uÂder NKVD bol namiereny proti prõÂslusÏnõÂkom ruskej emigracie. TõÂto boli uzÏ dlho pod kontrolou sÏpiclov Moskvy a 9. maÂja 1945 sa objavili vo dveraÂch prominentnyÂch ruskyÂch emigrantov zatyÂkajuÂce skupiny (...). Boli podrobeni krutyÂm vyÂsluchom, niektorõ boli popravovaÂni hned' (...), inõ boli odvlecÏenõ do ZSSR bez ohl'adu na to, zÏe boli obcÏania CÏSR.ª In Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, s. 91±93 a n. Viz dopis Oblastnõ uÂrÏadovny staÂtnõ bezpecÏnosti v Moravske OstraveÏ, cÏõÂs. jedn. ZT ± 132/46, z 38. 6. 1946, ministerstvu vnitra, odboru pro politicke zpravodajstvõÂ, AMV, fond neuv., a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 24. 9 10 11 12 13 13a 14 PolicejneÏ prÏihlaÂsÏene osoby nebyly evidovaÂny podle naÂrodnosti a zvlaÂsÏt' byly vedeny pouze osoby jine nezÏ cÏeskoslovenske staÂtnõ prÏõÂslusÏnosti, respektive staÂtnõ prÏõÂslusÏnosti ProtektoraÂtu CÏechy a Morava a osoby bez staÂtnõ prÏõÂslusÏnosti. Osoby bez staÂtnõ prÏõÂslusÏnosti se cÏasto vyskytovaly ve venkovskyÂch a deÏlnickyÂch komunitaÂch nebo na sociaÂlnõÂm okraji spolecÏnosti. Nic je nenutilo k hlubsÏõ integraci, protozÏe v CÏeskoslovenske republice mezi dveÏma sveÏtovyÂmi vaÂlkami pozÏõÂvali cizinci naprosto stejnyÂch zaÂkladnõÂch praÂv jako cÏeskoslovensÏtõ staÂtnõ obcÏane ± kromeÏ praÂv politickyÂch. A po pravdeÏ rÏecÏeno ne kazÏdy meÏl tak naleÂhavy zaÂjem angazÏovat se v politickeÂm zÏivoteÏ; navõÂc nebyÂt v trvaleÂm praÂvnõÂm svazku se zemõ pobytu znamenalo pro muzÏe take vyÂhodu nepodleÂhat eventuaÂlnõ branne povinnosti. Podle cÏeskoslovenskyÂch zaÂkonuÊ provdaÂnõÂm zÏena nabyÂvala staÂtnõ prÏõÂslusÏnosti manzÏelovy a tedy podle okolnostõ take stavu ¹bez staÂtnõ prÏõÂslusÏnostiª. Ve stejneÂm postavenõ byly rovneÏzÏ deÏti vzesÏle z takoveÂho manzÏelstvõÂ. ZatõÂm nebyly nalezeny ani zÏaÂdne doklady o perzekuci soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny po druhe sveÏtove vaÂlce v CÏeskoslovensku eventuaÂlnõÂch jinyÂch RusuÊ cÏi UkrajincuÊ z teÂto sociaÂlnõ skupiny. Je vsÏak trÏeba si uveÏdomit, zÏe volat o pomoc uÂrÏady nebylo u teÂto sociaÂlnõ skupiny prÏõÂlisÏ populaÂrnõÂ. - Kibalov, Viktor (1900±?). AVOBP, fond prÏihlaÂsÏky cÏlenuÊ, HejnisÏova roz. KibalovovaÂ, Nina, a fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: Kibalov, Viktor PetrovicÏ. - Popov, Sergej (1900±?). Ruska (DobrovolnickaÂ) armaÂda Dobrovolnicka armaÂda byla nejstarsÏõ a pro svuÊj demokraticky charakter nejznaÂmeÏjsÏõ ± i kdyzÏ ne vzÏdycky nejsilneÏjsÏõ ± ze trÏõ desõÂtek seskupenõ ruskyÂch vojenskyÂch sil bojujõÂcõÂch tehdy proti bolsÏevikuÊm a obecneÏ souhrnneÏ oznacÏovanyÂch za ¹bõÂlou armaÂduª. Vznikla jizÏ 15. 11. 1917 a byla tvorÏena puÊvodneÏ prÏedevsÏõÂm mladyÂmi duÊstojnõÂky, prÏõÂslusÏnõÂky gardoveÂho naÂmorÏnictva, junkery, kadety, posluchacÏi vysokyÂch sÏkol, studenty poslednõÂch rocÏnõÂkuÊ gymnaÂziõ a seminaÂrÏuÊ. Tedy vesmeÏs mladou vlastenecky orientovanou ruskou inteligencõÂ, ktera vklaÂdala nadeÏji do noveÂho demokratickeÂho Ruska, zbaveneÂho v brÏeznu 1917 feudaÂlnõ krutovlaÂdy. V kveÏtnu 1920 se prÏejmenovala na Ruskou armaÂdu. Vytrvala po celou dobu tragickeÂho zaÂpasu a jejõ boj s komunistickou alternativou moci trval tisõÂc devadesaÂt dva dny. 16. listopadu 1920 poslednõ jednotky spolu s ostatnõÂmi opustily Krym a zamõÂrÏily do Turecka do emigrace. Skugarevskij, Nikolaj (1895±1980). PuÊsobenõÂm soveÏtskyÂch agentuÊ mezi ruskyÂmi emigranty se zabyÂvala jizÏ rÏada publicistuÊ v Rusku i jinyÂch zemõÂch. Agenti samozrÏejmeÏ meÏli nejruÊzneÏjsÏõ krytõ jako diplomateÂ, novinaÂrÏi nebo obchodnõÂci, ale zejmeÂna pronikali mezi emigranty spolu s tzv. ¹zbavenciª a ¹nenavraÂtilciª. SÏlo o druhou vlnu emigrace, kterou tvorÏili rusÏtõ intelektuaÂloveÂ, puÊvodneÏ odmõÂtajõÂcõ opustit Rusko a snazÏõÂcõ se szÏõÂt s bolsÏevickyÂm rezÏimem, ale ¹neulahodivsÏõª mu, a proto v roce 1922 vypoveÏzenõ cÏili tzv. ¹zbavenciª (rus. lisÏenci) ± podle soveÏtske formulky byli ¹zbavenõ praÂv, ktera vyuzÏõÂvali k tomu, aby sÏkodili socialisticke revoluciª. A naÂsledneÏ ve druhe polovineÏ dvacaÂtyÂch let 45 14a 14b 15 46 trÏetõ vlnu tzv. ¹nenavraÂtilcuʪ (rus. neÏvozvrasÏcÏenci) neboli obcÏanuÊ soveÏtskeÂho Ruska, kterÏõ vycestovali uzÏ legaÂlneÏ a teprve potom se rozhodli nevraÂtit do vlasti. TeÏsneÏ prÏed soveÏtskou anexõ vyÂchodnõÂho Polska a pobaltskyÂch staÂtuÊ v roce 1939 prÏibyla jesÏteÏ cÏtvrta vlna ruskyÂch a ukrajinskyÂch i beÏloruskyÂch uprchlõÂkuÊ, na nõÂzÏ navazovali za druhe sveÏtove vaÂlky v letech 1941±1944 uprchlõÂci z NeÏmci okupovanyÂch uÂzemõ SSSR. A praÂveÏ tato druha i trÏetõ a cÏtvrta vlna vlastneÏ jizÏ soveÏtskyÂch emigrantuÊ prÏivedla mezi puÊvodnõ ruskou emigraci mnoho agentuÊ NKVD. KromeÏ jineÂho to neprÏõÂmo potvrzuje rovneÏzÏ skutecÏnost, zÏe pozornost smeÏrsÏovcuÊ byla soustrÏedeÏna viditelneÏ prÏedevsÏõÂm na prÏõÂslusÏnõÂky prvnõ autenticke vlny emigrantuÊ a pouze vyÂjimecÏneÏ byl mezi zadrzÏenyÂmi a odvlecÏenyÂmi take neÏktery tzv. ¹zbavenecª nebo ¹nenavraÂtilecª. VeÏtsÏina z nich naopak zõÂskala statut soveÏtskeÂho obcÏana trvale zÏijõÂcõÂho v zahranicÏõ a zÏili pokojneÏ daÂl v CÏeskoslovensku ± pokud se nenechali zlaÂkat k vysteÏhovaÂnõ zpaÂtky do SSSR a stejneÏ mõÂsto v otevrÏene naÂrucÏõ milovane vlasti skoncÏili bud' neÏkde v taÂborÏe, nebo alesponÏ ve vyhnanstvõÂ. - Viz DotaznõÂk osoby, repatriovanej do CÏSR, Popov, Sergej, AMV, fond neuv., s. 286n., a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 96. - DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ Sergeje Popova soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 166/01. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 196/01, a DotaznõÂk osoby podleÂhajõÂcõ evidovaÂnõÂ, SkugarevskyÂ, Nikolaj, AMV, fond neuv., 2804, s. 331n., kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 [s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998], dok. 72. - Na spolecÏny pobyt s Kibalovem v Ozerlagu vzpomõÂna ve svyÂch pameÏtech Konstantin CÏcheidze, ktery se po desetileteÂm pobytu v soveÏtskyÂch koncentracÏnõÂch taÂborech vraÂtil v roce 1955 znovu do CÏeskoslovenska. Viz Konstantin CÏcheidze, UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. CÏesky prÏeklad JirÏõÂho Vacka. Rukopis 1967±1970, IX. kap.: VaÂlka ± ¹Rubª SoveÏtskeÂho svazu ± NaÂvrat, s. 127, nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce, LiteraÂrneÏveÏdny sbornõÂk o zÏivoteÏ a dõÂle gruzõÂnskeÂho knõÂzÏete Konstantina CÏcheidzeho, spisovatele v CÏechaÂch. Praha 2002, s. 342. - DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Rus- 16 17 18 19 19a ke federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k Viktoru Kibalovovi, zadrzÏeneÂmu soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie, AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 087/01. - O Ozerlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - HornõÂk, BedrÏich (1908 ±?). Podle dochovanyÂch materiaÂluÊ byl duÊstojnõÂkem v zaÂloze a zrÏejmeÏ plnil vojenske uÂkoly. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 34. - V dochovanyÂch materiaÂlech je zaznamenaÂn rovneÏzÏ dalsÏõ duÊstojnõÂk kapitaÂn Pavel Petr (1893±?), zadrzÏeny uÂdajneÏ jizÏ neÏkdy beÏhem kveÏtna 1945. Jeho dalsÏõ osud nenõ znaÂm, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 36. - DotaznõÂky, zaslane v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ BedrÏicha HornõÂka a Petra Pavla soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jejich osobaÂm, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 249/02; cÏ. 277/02. - O zrusÏenõ taÂbora v RatiborÏi viz daÂle v kap. VIII. CÏeskoslovensko tehdy nabõÂdlo mladyÂm ruskyÂm emigrantuÊm sÏiroky program odborneÂho a vysokosÏkolskeÂho vzdeÏlaÂnõ na vsÏech domaÂcõÂch i dalsÏõÂch speciaÂlneÏ zrÏõÂzenyÂch sÏkolaÂch. Jen do roku 1928 ukoncÏilo studium na cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkolaÂch 1946 ruskyÂch emigrantuÊ. 300 zõÂskalo titul MUDr., 170 titul JUDr., 92 titul PhDr., 70 titul RNDr., 23 titul MVDr. a 1391 titul inzÏenyÂr. Aby usnadnilo mladyÂm ruskyÂm emigratuÊm studium, pozvalo CÏeskoslovensko take ruske vysokosÏkolske pedagogy a veÏdecke pracovnõÂky, kterÏõ emigrovali do jinyÂch evropskyÂch zemõÂ. Jen do roku 1926 to bylo 130 vysokosÏkolskyÂch profesoruÊ a pedagoguÊ; pozdeÏji se rÏada z nich pro svou mimorÏaÂdnou odbornou erudici etablovala na cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkolaÂch trvale. MatusevicÏ, Andrej (1887±1960). Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 122. KirjuncÏev, Vasilij (1906±1986). Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 088/01. Polupanov, Alexej (1900±?). Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti 47 20 21 21a 22 23 48 CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 165/01. NTSNP (zkr. z rus. Nacional'no-trudovoj sojuz novogo pokolenija neboli cÏes. Lidovy svaz praÂce nove generace); militantnõ antibolsÏevicka organizace mladsÏõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ ruske emigrace. O SteÏplagu a Karlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - DotaznõÂk osoby podleÂhajõÂcõ evidovaÂnõÂ, MatusevicÏ, Andrej, AMV, fond neuv., 2768, s. 218n., a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 62. - DotaznõÂk osoby, repatriovanej do CÏSR, KirjuncÏev, Vasil, AMV, fond neuv., s. 164n., a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 90. - DotaznõÂk osoby podleÂhajõÂcõ evidovaÂnõÂ, Polupanov, Alexej, AMV, fond neuveden, 2789, s. 164n., a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 [s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998], dok. 69. - Viz kuprÏõÂkladu ¹zÏaÂdost skupiny manzÏelek ruskyÂch emigrantuÊ v BrneÏ o osvobozenõ jejich manzÏeluÊ ze SoveÏtskeÂho svazuª zaslanou 8. 5. 1947 ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, podepsanou ± kromeÏ manzÏelek shora v textu zmõÂneÏnyÂch osob ± daÂle Mariõ Gavrilenkovou, Mariõ KrajneÏvovou, Helenou Petrynskou a Viktoriõ Tepenkovou, AMZV, fond TO SSSR 1945±1949, kr. 36. - DotaznõÂky, zaslane v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ (?) Gavrilenka a (?) PetrynskeÂho soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jejich osobaÂm, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 059/01 a cÏ. 151/01. - DotaznõÂk k zadrzÏenõ (?) KrajneÏva Ruska federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie, AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, akt cÏ. 101/01. - O Tepenkovi viz daÂle v textu a pozn. 24. Tzv. NansenuÊv pas bylo vsÏeobecneÏ uzÏõÂvane oznacÏenõ pruÊkazu totozÏnosti (franc. Certificat d'identiteÂ), zrÏõÂzeneÂho pro beÏzÏence z Ruska usnesenõÂm mezivlaÂdnõ konference v ZÏeneveÏ z 5. 7. 1922. Byl nazvaÂn podle svolavatele konference, vysokeÂho komisarÏe SpolecÏnosti naÂroduÊ pro ruske uprchlõÂky 24 25 F. Nansena (1861±1930), prosluleÂho polaÂrnõÂho badatele. PruÊkaz vydaÂvala policie v jednotlivyÂch zemõÂch ± v CÏeskoslovensku byly vydaÂvaÂny od roku 1930 ± a nebyla striktneÏ dodrzÏovaÂna jednotna forma. Pouze text na pruÊkazu musel byÂt zaÂrovenÏ v neÏktereÂm z oficiaÂlnõÂch jazykuÊ SpolecÏnosti naÂroduÊ ± francouzsÏtineÏ nebo anglicÏtineÏ. PruÊkaz nemeÏl charakter pobytoveÂho võÂza a beÏzÏencuÊm pouze garantoval ¹praÂvo na jmeÂnoª a ¹naÂvrat do zemeÏ, ktera jej vydala v dobeÏ jeho platnostiª. ZaÂrovenÏ obsahoval upozorneÏnõÂ, zÏe ¹pozbude platnosti, vstoupõÂ-li jeho majitel v ktereÂkoliv dobeÏ do Svazu soveÏtskyÂch socialistickyÂch republikª ± v pruÊkazech vydaÂvanyÂch policejnõÂm rÏeditelstvõÂm v Praze navõÂc bylo uvedeno ¹Tureckoª ± a zÏe drzÏitelem je ¹Rus puÊvodem nenabyvsÏõ zÏaÂdne jine staÂtnõ prÏõÂslusÏnostiª ± v pruÊkazech vydaÂvanyÂch v CÏeskoslovensku staÂlo prÏesneÏ podle doplnÏujõÂcõ dohody z roku 1928 ¹Rus (ArmeÂn)ª. Tepenkov, Sergej (1900±?). Viz ¹zÏaÂdost skupiny manzÏelek ruskyÂch emigrantuÊ v BrneÏ o osvobozenõ jejich manzÏeluÊ ze SoveÏtskeÂho svazuª zaslanou 8. 5. 1947 ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, podepsanou ± kromeÏ manzÏelek shora v textu zmõÂneÏnyÂch osob ± daÂle Mariõ Gavrilenkovou, Mariõ KrajneÏvovou, Helenou Petrynskou a Viktoriõ Tepenkovou, AMZV, fond TO SSSR 1945±1949, kr. 36. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ Sergeje Tepenka soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 216/01. - Heger, Josef (1905±?). Podle uÂdajuÊ rodiny byl odvlecÏen do Jalty na Krymu. Ruske prameny se vsÏak nezminÏujõ o zÏaÂdneÂm penitenciaÂrnõÂm zarÏõÂzenõ umõÂsteÏneÂm v tomto prosluleÂm prÏõÂmorÏskeÂm letovisku, a proto nejpravdeÏpodobneÏjsÏõÂm mõÂstem Hegerova uveÏzneÏnõ byl zrÏejmeÏ Gagarlag v nedaleke Simferopoli, AMZV, fond TO SSSR 1945±1955, kr. 47/5. O Gagarlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ Josefa Hegera soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 246/02. - DalsÏõÂm zjisÏteÏnyÂm CÏechem z Brna, odvlecÏenyÂm smeÏrsÏovci, byl take Rudolf HoraÂk (1902±1967). 49 26 27 50 Viz zÏaÂdost RuÊzÏeny HeitmaroveÂ, zaslanou v roce 1991 generaÂlnõÂmu prokuraÂtorovi CÏeske a Slovenske Federativnõ republiky na jeho tehdejsÏõ vyÂzvu v tisku, spis. GP CÏSFR, 5247/91. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ Rudolfa HoraÂka soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 248/02. Hlavnõ spraÂvy kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ puÊsobily v raÂmci vsÏech trÏõ ukrajinskyÂch frontuÊ (front bylo v soveÏtske armaÂdeÏ oznacÏenõ vysÏsÏõÂho operacÏnõÂho svazu slozÏeneÂho z neÏkolika armaÂd ruÊzneÂho druhu zbranõ a tyÂlu) a smeÏrsÏovske oddõÂly byly zarÏazeny do rÏady nizÏsÏõÂch armaÂdnõÂch uÂtvaruÊ. V necele stovce dotaznõÂkuÊ, zaslanyÂch v roce 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, ktere ruske orgaÂny v letech 1955 a 1956 vraÂtily alesponÏ cÏaÂstecÏneÏ vyplneÏneÂ, jsou v bodu ¹3. jaky orgaÂn provedl zadrzÏenõª strÏõÂdaveÏ uvedeny naÂzvy oddõÂluÊ SMEÏRSÏ puÊsobõÂcõÂch prÏi 25 ruÊznyÂch bojovyÂch uÂtvarech a kolem desõÂtky dalsÏõÂch formacõ NKVD. Mezi uvedenyÂmi bojovyÂmi uÂtvary SoveÏtske armaÂdy jsou mj. 3. a 4. gardova tankova armaÂda, 7. a 8. gardova armaÂda, 18., 43., 53. a 60. armaÂda, 2. gardovy strÏelecky sbor, 1. gardova vyÂsadkova divize, 7. gardova tankova divize, 227. strÏelecka divize, 63. motostrÏelecka brigaÂda, 20. gardova tankova brigaÂda, 150. samostatny tankovy pluk a dalsÏõÂ. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR. TesÏ, Georgij (1897±1971), ing., tovaÂrnõÂk. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 217/01.  daje z ruskyÂch Ve skutecÏnosti k TesÏovu zadrzÏenõ dosÏlo jizÏ 9. cÏervna 1945. U archivuÊ, uvaÂdeÏne do dotaznõÂkuÊ, se bohuzÏel velice cÏasto rozchaÂzejõ s cÏeskoslovenskyÂmi zaÂznamy. Na prvnõ pohled by se dalo usuzovat, zÏe hlavnõÂm uÂkolem bylo urcÏene osoby zadrzÏet a administrativnõ formality sÏly stranou, takzÏe pozdeÏjsÏõ zaÂznamy potom obsahovaly rÏadu neprÏesnostõÂ. Tomu vsÏak odporuje skutecÏnost, zÏe naopak existujõ dokumenty, dokazujõÂcõ striktnõ dodrzÏovaÂnõ formaÂlnõÂch postupuÊ prÏi prÏedaÂvaÂnõ zadrzÏeneÂho do internace nebo do 28 29 veÏznice, i kdyzÏ poznamenane polnõÂmi podmõÂnkami a tradicÏnõ soveÏtskou nepecÏlivostõÂ. ZaÂveÏr proto muÊzÏe byÂt jedinyÂ: uÂdaje z ruskyÂch archivuÊ nemusõ byÂt vzÏdy spolehliveÂ. - Proto se staÂvalo, zÏe smeÏrsÏovske oddõÂly mnohdy odvlekly take osoby, ktere nikdy nesouvisely s hlavnõÂm proudem byÂvale ruske emigrace a nebyly vymezeny nijak vyÂrazneÏ protisoveÏtsky. SÏlo zejmeÂna o prÏõÂslusÏnõÂky mlade generace, kterÏõ opustili Rusko naÂsledujõÂce rodicÏe, nebo se dokonce narodili uzÏ emigrantuÊm, a o neÏktere dalsÏõ jednotlivce, ktere do emigrace prÏivedly ruÊzne osobnõ duÊvody. Ale posleÂze, protozÏe na neÏ nebyly prÏipraveny obvinÏujõÂcõ materiaÂly, zrÏejmeÏ se prÏõÂlisÏ nespeÏchalo ani s jejich odsouzenõÂm nebo deportacõ do SSSR. ZatõÂm byli takto ¹navõÂcª zadrzÏene osoby umist'ovaÂny do internacÏnõÂch taÂboruÊ Rude armaÂdy v Polsku nebo v soveÏtskeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu v NeÏmecku. A odtud se CÏeskoslovensku jesÏteÏ na podzim roku 1945 prÏece jen podarÏilo neÏkolik desõÂtek z nich spolu s dalsÏõÂmi odvlecÏenyÂmi cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany vyreklamovat. KuprÏõÂkladu k takto zadrzÏenyÂm a odvlecÏenyÂm patrÏil peÏtapadesaÂtilety profesor olomoucke obchodnõ akademie Konstantin Machonin. Z Ruska odesÏel za svou cÏeskou manzÏelkou a od roku 1919 zÏil v CÏeskoslovensku v ProsteÏjoveÏ a pozdeÏji v Olomouci. Byl ucÏitelem rusÏtiny a propagaÂtorem ruske kultury. ZuÊstaÂval vsÏak stranou ruskyÂch emigrantskyÂch organizacõ puÊsobõÂcõÂch zejmeÂna ve velkyÂch centrech. SmeÏrsÏovci ho zadrzÏeli 28. kveÏtna 1945. Byl veÏzneÏn v soveÏtskeÂm internacÏnõÂm taÂborÏe v RatiborÏi a jizÏ v rÏõÂjnu 1945 se vraÂtil domuÊ. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ Konstantina Machonina soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 114/01. - O taÂborÏe v RatiborÏi viz daÂle v kap. VII a VIII a v prÏõÂloze V soveÏtske represivnõ praxi od dvacaÂtyÂch do padesaÂtyÂch let puÊsobila rÏada orgaÂnuÊ staÂtnõ bezpecÏnosti s trestnõ pravomocõ a jednajõÂcõ bez uÂcÏasti obzÏalovaneÂho. OznacÏovaÂny byly v ruÊznyÂch letech jako dvojky (rus. dvojka), zvlaÂsÏtnõ dvojky (rus. osobaja dvojka), trojky (rus. trojka), soudnõ trojky (rus. sudeÏbnaja trojka), zvlaÂsÏtnõ trojky (rus. osobaja trojka), senaÂty (rus. senat) a zvlaÂsÏtnõ porady (rus. osoboje soveÏÏscÏanije nebo zkr. OSO). Jejich jednaÂnõ probõÂhalo veÏtsÏinou bez prÏõÂtomnosti obzÏalovaneÂho a odsouzeneÂmu byl rozsudek pouze dorucÏen do vazebnõ veÏznice nebo azÏ do taÂbora. Rozsudek mu byl obvykle prÏecÏten ve formeÏ vyÂpisu z protokolu o jednaÂnõ a pokud o to pozÏaÂdal, mohl si ho jesÏteÏ saÂm prÏecÏõÂst. Na rubu se pak musel podepsat; jestlizÏe odmõÂtl, stacÏilo napsat, zÏe byl ¹s usnesenõÂm zvlaÂsÏtnõ porady seznaÂmenª a podepsal se sluzÏbu konajõÂcõ dozorce. 51 FormulaÂrÏ ¹vyÂpisu z protokoluª nebyl o moc veÏtsÏõ nezÏ korespondencÏnõ lõÂstek ± nahorÏe byla prÏedtisÏteÏna hlavicÏka ¹ZvlaÂsÏtnõ porada prÏi lidoveÂm komisarÏi vnitraª nebo od roku 1946 ¹ministrovi vnitraª a pod tõÂm vlevo ¹ProjednaÂvaÂnoª a vpravo ¹Usnesenoª. Pod ¹ProjednaÂvaÂnoª se na psacõÂm stroji vpisovalo prÏõÂjmenõÂ, patronymum a rodne jmeÂno odsouzeneÂho, rok jeho narozenõÂ, naÂrodnost, stranicka prÏõÂslusÏnost, zameÏstnavatel a povolaÂnõÂ, a pod ¹Usnesenoª se pak uvaÂdeÏlo ¹za kontrarevolucÏnõ cÏinnostª a koÂdove oznacÏenõ druhu trestu. VyÂnosem Prezidia NejvysÏsÏõÂho soveÏtu SSSR z 16. 1. 1989 o doplnÏujõÂcõÂch opatrÏenõÂch k rehabilitaci obeÏtõ represõ v obdobõ 30. ± 40. a pocÏaÂtkem 50. let byli vsÏichni obcÏane odsouzenõ trojkami, senaÂty a zvlaÂsÏtnõÂmi poradami, jejichzÏ rozsudky nad nimi dosud nebyly zrusÏeny, rehabilitovaÂni; a jesÏteÏ o rok pozdeÏji dekret prezidenta SSSR z 13. 8. 1990 o rehabilitaci vsÏech obeÏtõ politickyÂch represõ 20. azÏ 50. let oznacÏil ¹zvlaÂsÏtnõ porady, senaÂty, trojky a dvojkyª za hlavnõ zdroj masovyÂch represõÂ. PodrobneÏji Jacques Rossi, Encyklopedie GULAGu, Praha 1999. 52 Kapitola V. Na Prahu! JedinyÂm znaÂmyÂm prÏõÂmyÂm sveÏdectvõÂm o puÊsobenõ SMEÏRSÏ v CÏeskoslovensku jsou vzpomõÂnky Michaila MondicÏe, agenta NTS, ktereÂmu se podarÏilo jesÏteÏ koncem roku 1944 na Podkarpatske Rusi proniknout do SMEÏRSÏ. SvuÊj denõÂk, zachycujõÂcõ obdobõ od podzimu 1944 azÏ do konce leÂta 1945, kdy prÏesÏel do americkeÂho okupacÏnõÂho paÂsma v NeÏmecku, vydal v roce 1948.1 * MondicÏ uvaÂdõÂ, zÏe smeÏrsÏovci 4. ukrajinskeÂho frontu dorazili do Prahy hned 9. kveÏtna 1945 vecÏer. ZpocÏaÂtku se usõÂdlili v hotelu Central a naÂsledujõÂcõÂho dne se nasteÏhovali do gestapem opusÏteÏne vily v DeÏlostrÏelecke ulici 11 v Praze-StrÏesÏovicõÂch2. * Z dochovanyÂch dokumentuÊ o cÏinnosti soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ po prÏõÂchodu Rude armaÂdy do Prahy vyplyÂvajõ jesÏteÏ vyÂrazneÏji nezÏ prÏedtõÂm hlavnõ cõÂle SMEÏRSÏ v CÏeskoslovensku: zamezit jakeÂmukoliv dalsÏõÂmu mozÏneÂmu vlivu na cÏeskoslovenskou spolecÏnost vyÂznamnyÂch osobnostõ z rÏad byÂvale ruske emigrace a ukrajinofilske rusõÂnske politicke reprezentace. * O pronaÂsledovaÂnõ CÏechuÊ je dochovaÂno jen maÂlo sveÏdectvõÂ. CozÏ znamena nejen to, zÏe odvlecÏenyÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ bylo nepochybneÏ skutecÏneÏ võÂce nezÏ obeÏtõ z rÏad CÏechuÊ. ZrÏejmeÏ to take odraÂzÏõ rozpaky, ktere soveÏtska zvuÊle mezi cÏeskyÂm obyvatelstvem vyvolaÂvala. Rodiny odvlecÏenyÂch CÏechuÊ byly zaskocÏeny, protozÏe vyznat se v chaosu povaÂlecÏneÂho vyrÏizovaÂnõ uÂcÏtuÊ, cÏasto zdaleka nikoliv jen vaÂlecÏnyÂch, ale pouze latentneÏ kvasõÂcõÂch obycÏejnyÂch mezilidskyÂch, kdy neÏkterÏõ lide prosteÏ vyuzÏõÂvali prÏõÂlezÏitosti neÏkomu se pomstõÂt, 53 nebylo nijak snadneÂ. A braÂnit se zpupnosti oslavovanyÂch võÂteÏzuÊ vyzÏadovalo velkou odvahu ± a hlavneÏ opravdu cÏiste sveÏdomõÂ. * Naopak rodinaÂm byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ bylo zcela jasneÂ, procÏ soveÏtska bezpecÏnost odvaÂdõ jejich otce nebo manzÏely a prÏijõÂmaly to jako jednoznacÏne narusÏenõ integrity sveÂho obcÏanskeÂho postavenõ ± zvlaÂsÏt' teÏzÏce si tuto krÏivdu uveÏdomovaly rodiny jizÏ s cÏeskoslovenskyÂm staÂtnõÂm obcÏanstvõÂm a cÏeske manzÏelky. Nebot' soveÏtske operativnõ orgaÂny zpravidla nijak neprÏedstõÂraly, zÏe jim jde o stõÂhaÂnõ neÏjakyÂch kriminaÂlnõÂch deliktuÊ, ani naÂznakem nevznaÂsÏely neÏjaka obvineÏni ze spolupraÂce s NeÏmci3, ale orientacÏnõÂmi dotazy prÏi zadrzÏenõ a okruhem zabavovanyÂch ¹duÊkaznõÂch materiaÂluʪ zcela otevrÏeneÏ daÂvaly najevo zaÂjem o jedineÂ: o politickou nebo alesponÏ verÏejnou cÏinnost zadrzÏeneÂho po dobu jeho zÏivota v emigraci. Pro rodiny byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ prÏedstavovalo odvlecÏenõ jejich prÏõÂslusÏnõÂkuÊ soveÏtskou bezpecÏnostõ flagrantnõ porusÏenõ zaÂsadnõÂch jistot, ktere jim poskytlo mezivaÂlecÏne Masarykovo a BenesÏovo CÏeskoslovensko, kdyzÏ nabõÂdlo a umozÏnilo byÂvalyÂm emigrantuÊm nejen zõÂskat dlouhodobe uÂtocÏisÏteÏ a doplnit si podle potrÏeby vzdeÏlaÂnõÂ, ale take natrvalo plnopraÂvneÏ integrovat do cÏeskoslovenske spolecÏnosti. PovaÂlecÏne zatyÂkaÂnõ emigrantuÊ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny chaÂpaly jejich rodiny jako do ocÏõ bijõÂcõ porusÏenõ dosavadnõÂho demokratickeÂho konsensu ± vzÏdyt' prÏece podle vsÏeobecneÂho uÂzu sÏlo opeÏt o BenesÏovo CÏeskoslovensko ± a odtud jejich odvaha domaÂhat se pomoci a zaÂsÏtity u cÏeskoslovenskyÂch orgaÂnuÊ a uÂrÏaduÊ vsÏech stupnÏuÊ. SÏlo o spontaÂnnõ principiaÂlnõ odpor proti ocÏividneÏ systeÂmoveÏ vedeneÂmu politickeÂmu aktu neslucÏitelneÂmu s demokratickyÂmi tradicemi CÏeskoslovenske republiky. * Proto v dochovanyÂch archivech naleÂzaÂme zcela jednoznacÏneÏ nejvõÂce sveÏdectvõ prÏedevsÏõÂm o pronaÂsledovaÂnõ ruskyÂch emigrantuÊ. A jenom velice ojedineÏle zaÂznamy o perzekuci soveÏtskou 54 bezpecÏnostõ take ostatnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ tehdejsÏõ cÏeskoslovenske spolecÏnosti4. * V Praze jednou z prvnõÂch obeÏtõ smeÏrsÏovcuÊ byl poslednõ diplomaticky zaÂstupce demokratickeÂho Ruska v CÏeskoslovensku a charge d'affaires ProzatõÂmnõ ruske vlaÂdy v Praze VladimõÂr Rafalskij. DeveÏtapadesaÂtilety Rafalskij byl profesionaÂlnõÂm diplomatem, po rÏõÂjnoveÂm prÏevratu v roce 1917 odmõÂtl poslusÏnost bolsÏevicke vlaÂdeÏ a nevraÂtil se do Ruska. V roce 1919 byl poveÏrÏen vedenõÂm staÂleÂho zastupitelstvõ ProzatõÂmnõ ruske vlaÂdy v Praze. Zastupitelstvõ puÊsobilo azÏ do pocÏaÂtku trÏicaÂtyÂch let a po celou dobu bylo tercÏem protestuÊ soveÏtske vlaÂdy. Svoji cÏinnost definitivneÏ ukoncÏilo teprve po navaÂzaÂnõ oficiaÂlnõÂch diplomatickyÂch stykuÊ mezi CÏSR a SSSR. Charismaticky polyglot VladimõÂr Rafalskij se teÏsÏil velke uÂcteÏ a populariteÏ mezi emigranty, kterÏõ ho nazyÂvali ¹otcem ruske emigrace v CÏeskoslovenskuª, a vyuzÏõÂvali jeho pomoci i po uzavrÏenõ mise, kdy puÊsobil jako soudnõ tlumocÏnõÂk z võÂce nezÏ desõÂtky jazykuÊ. I kdyzÏ si staÂle zachovaÂval statut beÏzÏence z Ruska a meÏl pouze tzv. NansenuÊv pas, zÏil se svou rodinou v CÏeskoslovensku v roce 1945 jizÏ dvacet sÏest let. Rafalskij byl odvlecÏen 11. kveÏtna 1945 ze sveÂho bytu v PsÏtrossoveÏ ulici a podle MondicÏe (SineÏvirskeÂho) jesÏteÏ teÂhozÏ nebo naÂsledujõÂcõÂho dne v sõÂdle SMEÏRSÏ v DeÏlostrÏelecke ulici spaÂchal sebevrazÏdu.5 TeÂhozÏ dne byl ve sveÂm byteÏ v Terronske ulici v Praze-DejvicõÂch zatcÏen rovneÏzÏ ing. arch. Michail Kovalevskij. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel v roce 1922 jako demobilizovany prÏõÂslusÏnõÂk byÂvale Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy a po studiõÂch na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõ technickeÂm v Praze se stal vyhledaÂvanyÂm projektantem. NaprÏõÂklad se spolupodõÂlel na projektu prazÏskeÂho JiraÂskova mostu architekta Vlastislava Hofmana a spolupracoval s Hofmanem a architektem Otakarem SÏircem na projektoveÂm zabezpecÏenõ noveÂho SÏtefaÂnikova mostu mezi NovyÂm MeÏstem prazÏskyÂm a Letnou; v dobeÏ zahaÂjenõ stavby v roce 1949 byl vsÏak Kovalevskij jizÏ cÏtyrÏi roky nezveÏstnyÂ. PatrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. Od roku 1935 byl cÏeskoslovenskyÂm staÂtnõÂm obcÏanem.6 55 * Z dosud zjisÏteÏnyÂch dochovanyÂch dokumentuÊ a dalsÏõÂch sveÏdectvõ vyplyÂvaÂ, zÏe beÏhem prvnõÂho uÂderu ve dnech od 11. do 31. kveÏtna 1945 smeÏrsÏovci v Praze zadrzÏeli a naÂsledneÏ odvlekli nejmeÂneÏ 100 osob. Jen v jedineÂm znaÂmeÂm prÏõÂpadu sÏlo o osobu cÏeske naÂrodnosti7. VsÏichni ostatnõ odvlecÏenõ byli byÂvalõ rusÏtõ emigranti. Naprosta veÏtsÏina z nich ± 75 ± byla vsÏak jizÏ od trÏicaÂtyÂch let cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany. A zbytek byli sice jen drzÏiteli mezinaÂrodnõÂho pruÊkazu totozÏnosti beÏzÏence z Ruska (tzv. Nansenova pasu)8, vydaneÂho cÏeskoslovenskyÂmi uÂrÏady, ale veÏtsÏinou jizÏ take meÏli prÏõÂslib domovskeÂho praÂva v neÏktere cÏeskoslovenske obci, cozÏ bylo hlavnõÂm prÏedpokladem pro udeÏlenõ obcÏanstvõÂ9; jenzÏe zaÂnik CÏeskoslovenske republiky byl bohuzÏel rychlejsÏõÂ. Zpravidla jsou znaÂma konkreÂtnõ data zadrzÏenõÂ; jen vyÂjimecÏneÏ je uveden pouze meÏsõÂc kveÏten10. SmeÏrsÏovci vyraÂzÏeli na ¹honª kazÏdy den vcÏetneÏ nedeÏlõÂ. * 12. kveÏtna 1945 byl ve sveÂm byteÏ v Konviktske ulici v Praze na StareÂm MeÏsteÏ zadrzÏen cÏeskoslovensky armaÂdnõ generaÂl Sergej Vojcechovskij. PuÊvodneÏ rusky duÊstojnõÂk, puÊsobõÂcõ od srpna 1917 do prosince 1918 ve velitelskyÂch funkcõÂch v cÏeskoslovenskeÂm vojsku (legiõÂch) na Rusi. Potom se prÏipojil k ruskyÂm vojenskyÂm silaÂm bojujõÂcõÂm s bolsÏeviky a s nimi pokracÏoval v zaÂpase s RudyÂmi gardami. V roce 1921 odesÏel do emigrace. VzaÂpeÏtõ mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenske obcÏanstvõ a jesÏteÏ teÂhozÏ roku v kveÏtnu byl prÏijat do brannyÂch sil CÏeskoslovenske republiky v hodnosti generaÂla. V roce 1927 byl jmenovaÂn velitelem ZemskeÂho vojenskeÂho velitelstvõ Brno a 30. prosince 1929 mu byla udeÏlena hodnost armaÂdnõÂho generaÂla. V roce 1935 prÏevzal funkci velitele ZemskeÂho vojenskeÂho velitelstvõ Praha. Za vsÏeobecne mobilizace v roce 1938 byl velitelem 1. armaÂdy braÂnõÂcõ prostor CÏech. Po neÏmecke okupaci a zrÏõÂzenõ ProtektoraÂtu CÏechy a Morava byl prÏelozÏen do vyÂsluzÏby a podõÂlel se na vypracovaÂnõ struktury vojenske slozÏky domaÂcõÂho protifasÏistickeÂho odboje Obrany naÂroda. 56 Byl jednõÂm z nejvyÂznamneÏjsÏõÂch prÏedstaviteluÊ tehdejsÏõ cÏeskoslovenske armaÂdy a aktivneÏ se podõÂlel na jejõ reorganizaci a modernizaci ve druhe polovineÏ dvacaÂtyÂch let. V CÏeskoslovensku zÏil jizÏ skoro cÏtvrtstoletõÂ.11 V osudny den ¹byl z bytu odveden neznaÂmyÂm kapitaÂnem Rude armaÂdy a od te doby se do bytu nevraÂtilª a ¹kam byl ruskyÂmi duÊstojnõÂky odvedenª nebylo ¹mozÏno zjistitiª12. Po odtransportovaÂnõÂ, zrÏejmeÏ nejprve do sbeÏrneÂho taÂbora SMEÏRSÏ v polske RatiborÏi13, byl jesÏteÏ v kveÏtnu 1945 prÏevezen do butyrske veÏznice v MoskveÏ14. NejpozdeÏji v roce 1947 byl podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ jizÏ veÏzneÏn v jednom z taÂboruÊ UnzÏlagu. Na jarÏe 1949 byl prÏevezen do Ozerlagu15. Ale uÂdajneÏ teprve v zaÂrÏõ tohoto roku byl odsouzen na deset let. V Ozerlagu v roce 1951 zemrÏel16. DotaznõÂk, zaslany v rÏõÂjnu 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o zadrzÏenõ Sergeje VojcechovskeÂho soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, Ruska federace prosteÏ nevraÂtila17. * TeÂhozÏ dne byl zadrzÏen soveÏtskyÂm komandem ve sveÂm byteÏ na prazÏskeÂm SmõÂchoveÏ sÏtaÂbnõ kapitaÂn cÏeskoslovenske armaÂdy Nikolaj Petrov. Za prvnõ sveÏtove vaÂlky byl kapitaÂnem v letectvu tehdejsÏõ ruske armaÂdy. V listopadu 1917 vstoupil do Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy. Po ovlaÂdnutõ Ruska bolsÏeviky odesÏel do emigrace a od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let zÏil v CÏeskoslovensku. Bylo mu udeÏleno cÏeskoslovenske obcÏanstvõ a v roce 1924 vstoupil do cÏeskoslovenske armaÂdy v hodnosti porucÏõÂka. V roce 1928 byl povyÂsÏen na nadporucÏõÂka a naÂsledujõÂcõÂho roku byl jmenovaÂn pilotem letcem. V roce 1930 byl povyÂsÏen na kapitaÂna a o dva roky pozdeÏji byl ustanoven velitelem stõÂhacõ letky. V roce 1937 byl uzÏ jako sÏtaÂbnõ kapitaÂn jmenovaÂn velitelem teÏzÏke bombardovacõ letky. Po vzniku ProtektoraÂtu CÏechy a Morava byl prÏeveden do vyÂsluzÏby a zÏil v Praze.18 57 Petrovova manzÏelka v dopise ministerstvu naÂrodnõ obrany popsala jeho zadrzÏenõ takto: ¹V sobotu odpoledne, asi o 16 hod. prÏisÏli k naÂm do bytu 3 rusÏtõ vojaÂci a prÏivedl je 1 CÏech a prÏaÂli si, aby manzÏel s nimi sÏel k vyÂslechu. (...) VesÏla jsem do pokoje, prÏivõÂtala je a ptala se, co se vlastneÏ stalo a kdo oni jsou cÏeskoslovenskyÂmi uÂrÏady na to ten CÏech (mladõÂk asi 25 let) jen ukaÂzal na Rusy a rÏekl, zÏe tito paÂni potrÏebujõ neÏjaky vyÂslech a hned saÂm podotknul, zÏe vsÏak to nenõ zÏaÂdne zatcÏenõÂ. AvsÏak na mou prÏõÂmou otaÂzku, kdo vlastneÏ jsou, mneÏ nic neodpoveÏdeÏl. (...) Ptala jsem se, maÂm-li daÂti muzÏovi neÏco s sebou a kdy se vraÂtõÂ. Ten Rus mneÏ rÏekl, zÏe nic nepotrÏebuje, zÏe se vraÂtõ jesÏteÏ segodnÏa ili zavtra (dnes nebo zõÂtra)ª19 DalsÏõ PetrovuÊv osud po odchodu z bytu v doprovodu soveÏtskeÂho komanda neznaÂme. Pokus paÂtrat po neÏm ve sbeÏrneÂm taÂborÏe NKVD v RatiborÏi byl neuÂspeÏsÏnyÂ19a. PatrneÏ zahynul v neÏktereÂm soveÏtskeÂm taÂborÏe. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR Nikolaje Petrova, vraÂtila Ruska federace v roce 1995 nevyplneÏnyÂ20. * ZÏaÂdny z obou cÏeskoslovenskyÂch duÊstojnõÂkuÊ ± ani dalsÏõÂ, o nichzÏ se jesÏteÏ zmõÂnõÂme, ± se beÏhem sluzÏebnõÂho pomeÏru nezuÂcÏastnil politicke cÏinnosti a nebyl cÏlenem zÏaÂdne ruske emigrantske ani jine politicke organizace21. A zÏaÂdny nebyl ani obvineÏn z neÏjake cÏinnosti proti cÏeskoslovenskyÂm zaÂjmuÊm v dobeÏ okupace a druhe sveÏtove vaÂlky22. * DalsÏõÂm odvlecÏenyÂm v sobotu 12. kveÏtna 1945 byl osmasÏedesaÂtilety byÂvaly admiraÂl ruskeÂho vaÂlecÏneÂho naÂmorÏnictva Jakov PodgornyÂ. Za prvnõ sveÏtove vaÂlky byl velitelem ponorky. 58 Po odchodu do emigrace zÏil od roku 1922 v CÏeskoslovensku a ve trÏicaÂtyÂch letech mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. Byl zadrzÏen ve sveÂm byteÏ v Praze-NuslõÂch. Potom stopy po neÏm zcela mizõÂ. Teprve z uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1996 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, se dovõÂdaÂme, zÏe byl odvlecÏen smeÏrsÏovci 2. ukrajinskeÂho frontu a obvineÏn z ¹uÂcÏasti v kontrarevolucÏnõ organizaciª. O cÏtyrÏi meÏsõÂce pozdeÏji 15. zaÂrÏõ 1945 byl zvlaÂsÏtnõ poradou NKVD SSSR23 odsouzen ¹za uÂcÏast v beÏloemigrantske teroristicke organizaci do veÏzenõ na 4 rokyª24. Ale rozsudek ¹nebyl vykonaÂn vzhledem k neznaÂmeÂmu mõÂstu pobytuª odsouzeneÂho.25 Tato poslednõ veÏta znamenaÂ, zÏe take tento cÏeskoslovensky obcÏan byl soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny odsouzen ¹na daÂlkuª, jak bylo tehdy v SoveÏtskeÂm svazu obvykleÂ, a jesÏteÏ nezÏ k neÏmu dorazil ¹rozsudekª, zrÏejmeÏ jizÏ neÏkde v soveÏtskeÂm veÏzenõ zahynul26. * Ve stejnou dobu byl ve sveÂm byteÏ v Praze-JinonicõÂch zadrzÏen soveÏtskyÂm komandem ing. VladimõÂr ChyÂleckyÂ. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1921 a po ukoncÏenõ studia na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõ technickeÂm v Praze pracoval jako konstrukteÂr strojuÊ ve vedoucõÂch funkcõÂch rÏady soukromyÂch firem. Od poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. PraÂveÏ prÏed tyÂdnem opustil pankraÂckou veÏznici, kam byl uvrÏ õÂsÏiª27. VzaÂpeÏtõ nato zÏen gestapem ¹pro neprÏaÂtelsky postoj proti R se zapojil s dalsÏõÂmi osvobozenyÂmi veÏzni do PrazÏskeÂho povstaÂnõ proti neÏmeckyÂm okupantuÊm a zuÂcÏastnil se bojuÊ v okolõ pankraÂcke vozovny28. Po odvlecÏenõ smeÏrsÏovci byl v naÂsledujõÂcõÂch tyÂdnech odtransportovaÂn do SoveÏtskeÂho svazu a võÂce nezÏ rok veÏzneÏn v KyjeveÏ29. 2. srpna 1946 byl zvlaÂsÏtnõ poradou Ministerstva vnitra SSSR odsouzen k ¹svobodneÂmu vyhnanstvõª na peÏt let30. Byl poslaÂn do Donbasu a od roku 1948 pracoval v RutcÏenkovskeÂm baÂnÏskeÂm opravaÂrenskeÂm zaÂvodeÏ uhelneÂho kombinaÂtu Stalinugol31. Po uplynutõ trestu marneÏ usiloval o naÂvrat do CÏeskoslovenska a musel straÂvit v soveÏtskyÂch sÏachtaÂch jesÏteÏ dalsÏõ trÏi roky. VraÂtil se azÏ v kveÏtnu 1955. 59 DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR VladimõÂra ChyÂleckeÂho, Ruska federace vraÂtila v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, podepsanou necÏitelnou sÏifrou, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ32. * Podle dokladuÊ ulozÏenyÂch v archivu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ byli ve stejny den odvlecÏeni jesÏteÏ dalsÏõ byÂvalõ rusÏtõ emigranti. Pro ing. Mykolu RossineÏvycÏe smeÏrsÏovci zamõÂrÏili do jeho bytu v Praze-NuslõÂch33. Pro prof. Valentyna SadovskeÂho naopak na opacÏnou stranu do Prahy-Dejvic34. Nikolaje Puchljakova odvlekli z jeho bytu nedaleko StaromeÏstskeÂho naÂmeÏstõÂ35. A prof. Mykolu DobrylovskeÂho zadrzÏeli v jeho byteÏ v ZÏitne ulici na NoveÂm MeÏsteÏ prazÏskeÂm36. VsÏichni rovneÏzÏ zÏili v CÏeskoslovensku od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let, tedy jizÏ teÂmeÏrÏ cÏtvrtstoletõÂ. Mykola RossineÏvycÏ, absolvent CÏeskeÂho vysokeÂho ucÏenõ technickeÂho v Praze a jizÏ od trÏicaÂtyÂch let cÏeskoslovensky obcÏan, byl uÂdajneÏ ubit ve veÏznici v KyjeveÏ37. Nikolaj Puchljakov, ktereÂmu rovneÏzÏ bylo cÏeskoslovenske obcÏanstvõ udeÏleno v roce 1936, zahynul jesÏteÏ koncem cÏtyrÏicaÂtyÂch let patrneÏ v TeÏmlagu38. O osudech Valentyna SadovskeÂho, take jizÏ dlouholeteÂho cÏeskoslovenskeÂho obcÏana, nic nevõÂme39. Dobrylovskij, naÂrodohospodaÂrÏsky odbornõÂk a hospodaÂrÏ UkrajinskeÂho muzea v Praze, byl drzÏitelem tzv. Nansenova pasu. V SSSR byl uÂdajneÏ odsouzen na deset let, kdyzÏ byl propusÏteÏn z taÂbora, bylo mu jizÏ sÏedesaÂt sedm let a protozÏe nemeÏl v CÏeskoslovensku zÏaÂdnou rodinu, zuÊstal zÏõÂt v SoveÏtskeÂm svazu u svyÂch sester40. DotaznõÂky, zaslane v roce 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu 60 kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o zadrzÏenõ v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR RossineÏvicÏe, SadovskeÂho a DobrylovskeÂho, Ruska federace vraÂtila v roce 1995 kazÏdy s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, podepsanou necÏitelnou sÏifrou, tzn., zÏe uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k teÏmto osobaÂm41. Obdobny dotaznõÂk se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o zadrzÏenõ v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR Nikolaje Puchljakova Ruska federace vuÊbec nevraÂtila42. * I beÏhem prvnõ mõÂrove nedeÏle smeÏrsÏovci ¹pracovaliª. 13. kveÏtna 1945 kuprÏõÂkladu zadrzÏeli a odvlekli z jeho bytu v centru Prahy ing. arch. Jurije Prokopenka43. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel v roce 1921 a po vystudovaÂnõ CÏeskeÂho vysokeÂho ucÏenõ technickeÂho v Praze byl ve trÏicaÂtyÂch letech spoluprojektantem mnoha vyÂznamnyÂch staveb44. Od roku 1932 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ zemrÏel v roce 1953 v soveÏtskeÂm taÂborÏe45. PocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let bylo veÏznÏuÊm v soveÏtskyÂch taÂborech dovoleno uklaÂdat si ¹mzduª za praÂci do sporÏitelny. V ProkopenkoveÏ sporÏitelnõ knõÂzÏce, kterou soveÏtske uÂrÏady poslaly v roce 1969 ProkopenkoveÏ vdoveÏ do Prahy, zbylo po peneÏzÏnõ reformeÏ z pocÏaÂtku sÏedesaÂtyÂch let 21 rubluÊ 18 kopeÏjek46. DotaznõÂk se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o ProkopenkoveÏ zadrzÏenõ v roce 1945 v CÏeskoslovensku a jeho represi v SSSR, zaslany 31. 10. 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, byl vsÏak vraÂcen s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn., zÏe uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ47. * BeÏhem nedeÏle byli odvlecÏeni take Viktor VasneÏcov48 a Dmitrij BeÏlavskij49. Oba byli deÏtmi ruskyÂch emigrantuÊ a kdyzÏ prÏisÏli pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let s rodicÏi do CÏeskoslovenska byly VasneÏcovovi teprve cÏtyrÏi roky a BeÏlavskeÂmu peÏt let. VeÏtsÏinu sveÂho zÏivota jizÏ byli cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany. 61 * NaÂlezÏeli do tzv. ¹puÊldruheª emigrace, ktera uzÏ nepatrÏila k prvnõ emigracÏnõ vlneÏ veÏtsÏinou autentickyÂch uÂcÏastnõÂkuÊ aktivnõÂho protibolsÏevickeÂho odporu, ale snazÏila se kraÂcÏet v jejõÂch stopaÂch. PrÏõÂslusÏnõÂci teÂto mlade generace se nehodlali vzdaÂt uÂmyslu svrhnout soveÏtskou moc v Rusku a sdruzÏovali se proto v militantnõÂch nacionalistickyÂch organizacõÂch ruske emigrantske mlaÂdezÏe50. NeÏkterÏõ ve druhe polovineÏ trÏicaÂtyÂch let spekulovali o znicÏenõ SSSR pomocõ NeÏmecka; tyto spekulace nevychaÂzely vsÏak z ideove podpory zaÂmeÏruÊ neÏmeckeÂho nacionaÂlnõÂho socialismu, naopak pocÏõÂtaly s naÂslednyÂm vystoupenõÂm osvobozeneÂho Ruska proti nacismu. PostupneÏ vsÏak, jak staÂle võÂce emigrantskyÂch rodin zõÂskaÂvalo cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ, tyto zpocÏaÂtku pomeÏrneÏ populaÂrnõ spekulace vyprchaÂvaly. Za neÏmecke okupace CÏeskoslovenska zachovaÂvali prÏõÂslusÏnõÂci organizacõ mladyÂch ruskyÂch emigrantuÊ loajalitu ke sve nove vlasti a duÊsledneÏ se distancovali od vsÏech domaÂcõÂch proneÏmeckyÂch aktivistickyÂch organizacõÂ51. * VasneÏcov a BeÏlavskij byli souzeni zrÏejmeÏ spolecÏneÏ 6. cÏervence 1945 stejnyÂm VojenskyÂm tribunaÂlem 7. gardove armaÂdy52. VasneÏcov byl obvineÏn jako veÏtsÏina jinyÂch jen obecneÏ ¹z uÂcÏasti v kontrarevolucÏnõ organizaciª a byl odsouzen k deseti letuÊm v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. Podle informacõÂ, uvedenyÂch ruskyÂmi orgaÂny do dotaznõÂku, zaslaneÂho v roce 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o VasneÏcovoveÏ zadrzÏenõ v roce 1945 v CÏeskoslovensku a jeho represi v SSSR, byl mu na zaÂkladeÏ VojenskeÂho  52065 z 24. 7. 1958 puÊvodnõ trest snõÂzÏen na peÏt let tribunaÂlu VU a vzaÂpeÏtõ nato na zaÂkladeÏ amnestie z 27. 3. 1953 zcela zahlazen s tõÂm, zÏe nadaÂle je na neÏj pohlõÂzÏeno, jako kdyby nikdy nebyl souzen53. BeÏlavskij byl podle informacõ stejnyÂch ruskyÂch orgaÂnuÊ odsouzen naopak na patnaÂct let ¹za prÏõÂslusÏnost k NTSNP54, sluzÏbu 62 v neÏmecke rozveÏdce Abwehr-Nord55, uÂcÏast na zõÂskaÂvaÂnõ neÏmeckyÂch sÏpionuÊ a jejich vysazenõ do tyÂla Rude armaÂdy, podle cÏl. 58-2, 58-6 odst. 1 a 58-11 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSRª56. KromeÏ patrneÏ nepochybne prÏõÂslusÏnosti k NTSNP sÏlo vsÏak o obvineÏnõ zcela zjevneÏ vymysÏleneÂ. Jeho ¹horkou jehlou sÏitaª vykonstruovanost je zrÏejma uzÏ z toho, zÏe rozsudek sice uvaÂdeÏl cÏinnost nepochybneÏ zaklaÂdajõÂcõ duÊvod, aby ji tehdejsÏõ võÂteÏzove prÏõÂsneÏ potrestali, ale zaÂrovenÏ na ni vztahoval cÏlaÂnky trestnõÂho zaÂkonõÂku nemajõÂcõ s nõ prÏõÂlisÏ spolecÏneÂho57. VasneÏcov byl poslaÂn nejprve do taÂbora Gornyj na severnõ SibirÏi azÏ za polaÂrnõÂm kruhem a pozdeÏji do tisõÂce kilometruÊ vzdaÂleneÂho Ozerlagu ve vyÂchodnõ SibirÏi58. Po propusÏteÏnõ v roce 1955 zuÊstal v SSSR59. Dmitrij BeÏlavskij straÂvil deset let ve zvlaÂsÏtnõÂm taÂborÏe cÏ. 1 u polaÂrnõÂho kruhu a v roce 1955 se naopak vraÂtil do CÏeskoslovenska60. * NaÂsledujõÂcõ tyÂden SMEÏRSÏ rovneÏzÏ nezahaÂlel. ZacÏali byÂt zatyÂkaÂni prÏedstavitele neÏkdejsÏõ autonomnõ vlaÂdy Podkarpatske Rusi, kterÏõ po krachu ¹jednodennõª Republiky Karpatska Ukrajina uprchli hned v brÏeznu 1939 prÏed mad'arskou okupacõ do Prahy61. Nejprve smeÏrsÏovci 14. kveÏtna 1945 odvlekli Stepana KlocÏuraka, publicistu a prÏednõÂho podkarpatoruskeÂho ukrajinskeÂho cÏinitele, politickeÂho tajemnõÂka prÏedsedy autonomnõ vlaÂdy Podkarpatske Rusi a pozdeÏji ministra hospodaÂrÏstvõ teÂto vlaÂdy; za druhe sveÏtove vaÂlky zrÏõÂdil v Praze pro uprchlõÂky z Mad'ary anektovane Podkarpatske Rusi LikvidacÏnõ kancelaÂrÏ uÂrÏadu Karpatske republiky (ukr. Likvidacijna kanceljaryja urjadu Karpatskoj Ukrajiny)62. Podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ tvorÏily zatyÂkajõÂcõ oddõÂl teÂmeÏrÏ dveÏ desõÂtky po zuby ozbrojenyÂch duÊstojnõÂkuÊ a poduÊstojnõÂkuÊ63. NaÂsledujõÂcõÂho dne 15. kveÏtna 1945 byl odvlecÏen ze sveÂho bytu na prazÏskeÂm SmõÂchoveÏ jednasedmdesaÂtilety byÂvaly cÏeskoslovensky politik ThDr. Avgustyn VolosÏyn. PuÊvodneÏ rusõÂnsky kneÏz byl v letech 1924±1929 poslancem NaÂrodnõÂho shromaÂzÏdeÏnõ Republiky CÏeskoslovenske za KrÏest'ansko-naÂrodnõ stranu. Na podzim 63 1938 byl jmenovaÂn ministrem a pozdeÏji prÏedsedou zemske vlaÂdy autonomnõ Podkarpatske Rusi. 14. brÏezna 1939 byl zvolen prezidentem Republiky Karpatska Ukrajina. Po mad'arskeÂm zaÂboru zÏil v Praze a puÊsobil jako profesor a pozdeÏji rektor UVU (zkr. z Ukrainskyj Vylnyj Universytet neboli Ukrajinska svobodna univerzita).64 TeÂhozÏ dne smeÏrsÏovci ¹uloviliª take byÂvaleÂho staÂtnõÂho tajemnõÂka a ministra vnitra neÏkdejsÏõ podkarpatoruske autonomnõ vlaÂdy Jurije Perevuznyka65. PostupneÏ byl zadrzÏen take byÂvaly ministr zdravotnictvõ a sociaÂlnõ peÂcÏe podkarpatoruske vlaÂdy Mykola Dolynay a dalsÏõ podkarpatorusÏtõ politici66. PrÏestozÏe smlouva CÏeskoslovenske republiky se Svazem soveÏtskyÂch socialistickyÂch republik o prÏipojenõ Zakarpatske Ukrajiny k Ukrajinske soveÏtske socialisticke republice jesÏteÏ nebyla podepsaÂna ani jednou ze smluvnõÂch stran a vsÏichni byÂvalõ podkarpatorusÏtõ staÂtnõ cÏinitele byli staÂle cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany67. VzaÂpeÏtõ vsÏichni zadrzÏenõ byli prÏevezeni letecky do taÂbora SMERSÏ v polske RatiborÏi a hned naÂsledujõÂcõÂho dne prÏõÂmo do Moskvy do Lefortovske veÏznice; tam kazÏdeÂho umõÂstili do jine cely68. Monsignora Avgustyna VolosÏyna prÏevedli po neÏkolika tyÂdnech do Butyrek a tam o dva meÏsõÂce pozdeÏji zemrÏel na zaÂstavu srdce69. Ministr Dolynay se vraÂtil do CÏeskoslovenska v roce 1953. Ministr Perevuznyk straÂvil v soveÏtskyÂch taÂborech deset let a do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1955. Stepana KlocÏuraka zvlaÂsÏtnõ porada NKVD SSSR odsoudila k osmi letuÊm v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe a naÂsledneÂmu pobytu na prÏikaÂzaneÂm mõÂsteÏ. Trest vykonaÂval v UnzÏlagu a pozdeÏji v koncentracÏnõÂch taÂborech za severnõÂm polaÂrnõÂm kruhem. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1957.70 DotaznõÂk, zaslany VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ a naÂsledneÂmu veÏzneÏnõ v SSSR Mykoly Dolynaye, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1996 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ. DotaznõÂky se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ a naÂsledneÂmu 64 veÏzneÏnõ v SSSR VolosÏyna, KlocÏuraka a Perevuznyka, Ruska federace bez jakeÂhokoliv vysveÏtlenõ vuÊbec nevraÂtila71. * Pro vsÏechny sve obeÏti si komanda SMEÏRSÏ prÏichaÂzela do jejich domovuÊ72. SoveÏtska bezpecÏnost meÏla cÏinnost byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ zrÏejmeÏ velice podrobneÏ zdokumentovanou. Po cela dvacaÂta a trÏicaÂta leÂta soustavneÏ analyzovala puÊsobenõ vsÏech jejõÂch organizacõÂ73. Tyto organizace puÊsobily samozrÏejmeÏ verÏejneÏ a veÏtsÏinou vydaÂvaly rÏadu oficiaÂlneÏ sÏõÂrÏenyÂch tiskovin74. NemeÂneÏ duÊlezÏityÂm zdrojem informacõ byli agenti soveÏtske rozveÏdky, kterÏõ po cele mezivaÂlecÏne obdobõ systematicky pronikali mezi emigraci75. SoveÏtske bezpecÏnostnõ orgaÂny rozhodneÏ nepodcenÏovaly politickou autoritu byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ ve svobodneÂm sveÏteÏ. * ZvlaÂsÏtnõ roli sehraÂla Ruska praÂvneÏ-sociaÂlnõ stanice v ProtektoraÂteÏ CÏechy a Morava v Praze (neÏm. Russische Vertrauensstelle im Protektorate BoÈhmen u. MaÈhren, StuÈtzpunkt Prag) neboli tzv. Ruska uÂstrÏedna, zrÏõÂzena koncem roku 1939, ktera meÏla za neÏmecke okupace slouzÏit ¹k podchycenõ a opatrovaÂnõ vsÏech v byÂv. protektoraÂtu zÏijõÂcõÂch ruskyÂch emigrantuʪ a aby bylo ¹zarucÏeno [jejich] bezvadne pozorovaÂnõª76. PorÏõÂzene seznamy se zrÏejmeÏ sice netyÂkaly byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ, kterÏõ jizÏ byli cÏeskoslovenskyÂmi staÂtnõÂmi obcÏany a stali se rozhodnutõÂm neÏmeckyÂch okupantuÊ, stejneÏ jako vsÏichni obcÏane byÂvale CÏeskoslovenske republiky, staÂtnõÂmi prÏõÂslusÏnõÂky ProtektoraÂtu CÏechy a Morava, ale prÏesto vznikl neocenitelny pruÊvodce tehdejsÏõ ruskou emigrantskou komunitou v CÏechaÂch. V konecÏneÂm vyÂsledku vsÏak võÂc nezÏ neÏmeckyÂm zaÂjmuÊm poslouzÏila cÏinnost teÂto uÂstrÏedny spõÂsÏ soveÏtske rozveÏdce. NaprÏõÂklad se dochoval seznam zpraÂv, cÏerpajõÂcõÂch z vyÂsledkuÊ cÏinnosti uÂstrÏedny a poskytovanyÂch na prÏelomu let 1940 a 1941 cÏeskoslovenskou exilovou rozveÏdkou v LondyÂneÏ tamnõÂm soveÏtskyÂm agentuÊm77. CÏeskoslovensÏtõ zpravodajci patrneÏ asi chteÏli 65 poukazem na zaÂjem NeÏmcuÊ o antisoveÏtske emigranty napomoci znejisteÏnõ tehdejsÏõÂch soveÏtsko-neÏmeckyÂch ¹prÏaÂtelskyÂchª vztahuÊ, a proto se snazÏili lustraci ruske a ukrajinske emigrace okupacÏnõÂmi uÂrÏady vydaÂvat za vzaÂjemne naÂmluvy NeÏmcuÊ s emigranty. Nenõ vsÏak vyloucÏeno, zÏe Ruska uÂstrÏedna a pozdeÏji obdobna uÂstrÏedna ukrajinska vznikly puÊvodneÏ prÏõÂmo v soveÏtske ¹rezÏiiª. Doba jejich zrÏõÂzenõ sice zdaÂnliveÏ souvisela s okupacõ CÏeskoslovenska, ale zaÂrovenÏ sÏlo o obdobõ demonstrativnõ spolupraÂce nacistickeÂho NeÏmecka se SoveÏtskyÂm svazem78, a proto nenõ vyloucÏeno, zÏe zrÏõÂzenõ teÏchto stanic opravdu zpocÏaÂtku bylo prÏedevsÏõÂm ¹prÏaÂtelskou sluzÏbouª soveÏtske rozveÏdce79. Tuto uÂvahu podporuje vyÂpoveÏd' byÂvaleÂho uÂrÏednõÂka gestapa AntonõÂna Jarosche, ktery byl kuraÂtorem uÂstrÏedny v Praze; v lednu 1946 vypoveÏdeÏl, zÏe ¹z neÏmecke strany se jim [ruskyÂm emigrantuÊm] neduÊveÏrÏovaloª, a proto ¹nebyl ucÏineÏn pokus zõÂskat je pro neÏmeckou veÏcª. Podle Jarosche ¹snahou smeÏrodatnyÂch neÏmeckyÂch uÂrÏaduÊ bylo [pouze], aby nevznikla jednota v rÏadaÂch tzv. ruske emigraceª.80 Tomu by take odpovõÂdalo jmenovaÂnõ do cÏela Ruske uÂstrÏedny v Praze z BerlõÂna dovezeneÂho a prazÏske ruske emigrantske komuniteÏ zcela neznaÂmeÂho tzv. ¹nenavraÂtilceª81. Na konci vaÂlky sice vcÏas uprchl se svyÂmi nejblizÏsÏõÂmi spolupracovnõÂky do americkeÂho okupacÏnõÂho paÂsma v NeÏmecku, ale zrÏejmeÏ vuÊbec nic neucÏinil pro likvidaci uÂstrÏedny a vsÏechny kartoteÂky a dalsÏõ materiaÂly ¹prÏenechalª smeÏrsÏovcuÊm82. * Podle MondicÏe (SineÏvirskeÂho) prazÏskou operaci meÏly zajisÏt'ovat hlavnõ spraÂvy kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 1. ukrajinskeÂho frontu marsÏaÂla KoneÏva83 a 2. ukrajinskeÂho frontu marsÏaÂla MalinovskeÂho84. SmeÏrsÏovske oddõÂly 4. ukrajinskeÂho frontu, ktereÂmu tehdy velel generaÂl armaÂdy Jeremenko85, nemeÏly v Praze co deÏlat. PrÏesto puÊsobilo v Praze kolem sta duÊstojnõÂkuÊ jeremenkovskeÂho SMEÏRSÏ, ktere doprovaÂzelo pocÏetne obsluzÏne muzÏstvo; podle MondicÏe (SineÏvirskeÂho) disponovali rozsaÂhlyÂm vozovyÂm parkem võÂce nezÏ cÏtyrÏiceti osobnõÂmi auty a cÏetnyÂmi naÂkladnõÂmi vozy86. Opustili Prahu teprve 20. kveÏtna a prÏesunuli se do Pardubic87. 66 PocÏty smeÏrsÏovcuÊ ostatnõÂch frontuÊ neznaÂme. Odhadem jich vsÏak bylo teÂmeÏrÏ tisõÂc. 67 1 2 3 68 - MondicÏ, Michail (1923±1968). RusõÂn puÊvodem z Nankova nedaleko Chustu. V roce 1939 po obsazenõ Podkarpatske Rusi Mad'arskem odesÏel studovat na ruske gymnaÂzium v Praze. V Praze navaÂzal spojenõ s ruskou radikaÂlnõ emigrantskou organizacõ NTS a vyuzÏõÂvaje noveÏ zõÂskaneÂho mad'arskeÂho staÂtnõÂho obcÏanstvõ odjel do BudapesÏti. AbsolvovaÂnõ mad'arske vysoke sÏkoly a naÂsledne kraÂtke puÊsobenõ mezi podkarpatoruskyÂmi partyzaÂny mu umozÏnily zahladit stopy prazÏske minulosti, takzÏe v prosinci 1944 po vstupu soveÏtskyÂch vojsk na uÂzemõ Podkarpatske Rusi byl mobilizovaÂn do Rude armaÂdy. VzaÂpeÏtõ nato byl prÏeveden jako prÏekladatel a tlumocÏnõÂk do hlavnõ spraÂvy kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 4. ukrajinskeÂho frontu. Sve vzpomõÂnky nazvane SMEÏRSÏ, Rok v taÂborÏe neprÏõÂtele (rus. SmeÏrsÏ, God v staneÏ vraga) vydal pod pseudonymem Nikolaj SineÏvirskij (podle kraje kolem meÏsta a jezera SineÏvõÂr n. Sinovir na severovyÂchodeÏ Podkarpatske Rusi) v roce 1948 v americkeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu NeÏmecka. PocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let se v MnichoveÏ podõÂlel na zalozÏenõ ruske redakce Rozhlasove stanice Svobodna Evropa (angl. Radio Free Europe nebo zkr. RFE), puÊvodneÏ nazvane RaÂdio Osvobozenõ (rus. Radio OsvobozÏdeÏnije) a pozdeÏji prÏejmenovane na proslule RaÂdio Svoboda (rus. Radio Svoboda), kde potom puÊsobil azÏ do sve smrti jako programovy pracovnõÂk. - O NTS podrobneÏji pozn. 20 ke kap. IV a VladimõÂr Bystrov, Rusko ± Rusko. Dialog v Praze, in Reflex, r. II., cÏ. 15, 9. 4. 1991, s. 26n. Podle Petra JusÏcÏaÂka smeÏrsÏovci tehdy na zahradeÏ teÂto vily popravovali neÏktere zadrzÏene byÂvale ruske emigranty. PozdeÏji se tyto popravy uÂdajneÏ konaly v cihelneÏ na Julisce v prazÏske SÏaÂrce. Autor ale bohuzÏel neuvaÂdõ pramen tohoto zjisteÏnõÂ. Viz Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, s. 92. PameÏtnõÂci uvaÂdeÏjõ dalsÏõ sõÂdla SMEÏRSÏ v Praze ve VrtbovskeÂm palaÂci v Karmelitske 25 na Male StraneÏ, na prazÏskeÂm NoveÂm MeÏsteÏ ve sÏkole v CÏerne ulici cÏõÂslo 13 a v proteÏjsÏõ budoveÏ teÏlovyÂchovneÂho uÂstavu Marathon a v centru Prahy v budoveÏ autoklubu v dnesÏnõ OpletaloveÏ ulici, viz VladimõÂr Bystrov, Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli. Praha 1999, s. 147; NeÏkterÏõ zadrzÏenõ byli umõÂsteÏni zrÏejmeÏ take ve veÏznici ZemskeÂho trestnõÂho soudu na KarloveÏ naÂmeÏstõÂ; viz Konstantin CÏcheidze, UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. CÏesky prÏeklad JirÏõÂho Vacka. Rukopis 1967±1970, IX. kap.: VaÂlka ± ¹Rubª SoveÏtskeÂho svazu ± NaÂvrat, s.34, nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce, s. 312. Nikolaj Andrejev prÏipomõÂna sõÂdlo na KarloveÏ naÂmeÏstõ 25 a na BarrandoveÏ nedaleko filmovyÂch atelieÂruÊ ve vile, jejichzÏ majitele bud' jesÏteÏ prÏed neÏmeckou okupacõ CÏeskoslovenska emigrovali, nebo byli uvrzÏeni do neÏmeckyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ, kde za vaÂlky bydleli vysocõ neÏmecÏtõ duÊstojnõÂci, kterÏõ vsÏak prÏed prÏõÂchodem soveÏtske armaÂdy uprchli. Nikolaj Andrejev, To, cÏto vspominajetsja, Tallin 1996, II., s. 217. A konecÏneÏ jsou znaÂma sõÂdla SMEÏRSÏ v NeÏmci opusÏteÏnyÂch vilaÂch v HradesÏõÂnske ulici a v DykoveÏ 14 na prazÏskyÂch Vinohradech a ve sÏkole nedaleko odtud ve Slezske 60, viz AMV, fond neuv., 310±88±22. Z dotaznõÂkuÊ, ktere byly v roce 1994 zaslaÂny VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k osobaÂm zadrzÏenyÂm 4 5 soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a ktere byly vraÂceny prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze cÏaÂstecÏneÏ zodpoveÏzeneÂ, vyplyÂvaÂ, zÏe nikdo byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ, zÏijõÂcõÂch v CÏeskoslovensku a po skoncÏenõ vaÂlky odvlecÏenyÂch do SSSR nebyl soveÏtskyÂmi orgaÂny obvineÏn a odsouzen za eventuaÂlnõ cÏinnost ve prospeÏch nacistickeÂho NeÏmecka. Na rozdõÂl od veÏtsÏiny tehdy zadrzÏenyÂch a odvlecÏenyÂch CÏechuÊ. O vztahu byÂvale ruske emigrace v CÏeskoslovensku k nacistickeÂmu NeÏmecku a neÏmecke okupaci CÏeskoslovenska podrobneÏji viz VladimõÂr Bystrov, Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli, Praha 1999, s. 93±117. V dotaznõÂcõÂch, ktere byly v roce 1994 zaslaÂny VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k CÏechuÊm zadrzÏenyÂm soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a ktere byly vraÂceny prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze cÏaÂstecÏneÏ zodpoveÏzeneÂ, jsou kromeÏ jizÏ zmõÂneÏnyÂch obvineÏnõ ze ¹spolupraÂce se zahranicÏnõ rozveÏdkouª nebo ¹sÏpionaÂzÏeª bohuzÏel cÏasto uvedeny rovneÏzÏ explicitnõ kriminaÂlnõ prÏecÏiny, o nichzÏ nevõÂme, zda se jich zadrzÏena osoba opravdu dopustila, nebo si je soveÏtske bezpecÏnostnõ a naÂsledneÏ justicÏnõ orgaÂny vymyslely; poznatky z historie fungovaÂnõ SoveÏtskeÂho svazu a ostatnõÂch socialistickyÂch staÂtuÊ samozrÏejmeÏ znajõ mnoho prÏõÂpaduÊ uÂcÏelove kriminalizace obeÏtõÂ. ZrÏejmeÏ jizÏ nenõ mozÏne proveÏrÏit naprÏõÂklad prÏõÂpad rolnõÂka Jana DobroslaÂvka (1891±1945) z HrusÏek na HodonõÂnsku, ktereÂho smeÏrsÏovci zatkli 4. cÏervence 1945 a jehozÏ manzÏelka jesÏteÏ pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let zÏaÂdala o jeho propusÏteÏnõÂ, uvaÂdeÏjõÂc jako jeho poslednõ adresu taÂbor 256/3 v KrasnolucÏi v Donbasu.  daje, ktere v devadesaÂtyÂch letech byly nalezeny zrÏejmeÏ v UÂstrÏednõÂm arU chivu FederaÂlnõ sluzÏby bezpecÏnosti Ruske federace stavõ vsÏak vsÏechno na hlavu a jsou sÏokujõÂcõÂ: podle nich DobroslaÂvek byl po zatcÏenõ oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 7. gardove armaÂdy obvineÏn vojenskyÂm prokuraÂtorem teÂto armaÂdy z ¹otraÂvenõ vojenskyÂch osob metylalkoholemª, 20. srpna 1945 odsouzen k trestu smrti zastrÏelenõÂm a 17. zaÂrÏõ 1945 popraven; uÂdaj o vyÂkonu trestu se opakuje jesÏteÏ v odpoveÏdi na otaÂzku o eventuaÂlnõÂm uÂmrtõ zadrzÏene osoby v SSSR, kde je sÏkrtnuto ¹SSSRª a znovu uvedeno ¹zastrÏelen podle rozsudku vojenskeÂho tribunaÂluª. Potvrdit nebo vyvraÂtit duÊvody DobroslaÂvkova zatcÏenõ smeÏrsÏovci je po teÂmeÏrÏ puÊlstoletõ bohuzÏel jizÏ vyloucÏeno ± stejneÏ jako se zrÏejmeÏ jizÏ nikdy nedozvõÂme pravdu o jeho tehdejsÏõÂm dalsÏõÂm osudu, viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 38; kr. 46/12, a AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 240/02. O Donbasu viz pozn. 2c ke kap. III. Rafalskij, VladimõÂr (1896±?1945). Nikolaj SineÏvirskij, SmeÏrsÏ. (God v staneÏ vraga.) Grani, Edition November 1948, MoÈnchehof/Kassel 1948, s.93±94; 96. Smrt RafalskeÂho zÏaÂdny cÏeskoslovensky nebo pozdeÏji cÏeskyÂ, ani soveÏtsky a naÂsledneÏ rusky oficiaÂlnõ orgaÂn nikdy nepotvrdil. Jeho prazÏsky hrob se nepodarÏilo naleÂzt. 69 6 7 8 9 10 70 DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ VladimõÂra RafalskeÂho soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 172/01. Kovalevskij, Michail (1897±?). Ve druhe polovineÏ roku 1945 byl veÏzneÏn ve LvoveÏ a pozdeÏji patrneÏ v Karlagu, AMZV, fond TO SSSR 1945±1955, kr. 37 a 38. O Karlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k Michailu KovalevskeÂmu, zadrzÏeneÂmu soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 098/01. SÏestaÂk, Ladislav (1907±?), ing. Z intervence Prezidia ministerstva vyÂzÏivy vyplyÂvaÂ, zÏe sÏlo o uÂrÏednõÂka tohoto ministerstva, ktery byl prÏedvolaÂn k podaÂnõ sveÏdecke vyÂpoveÏdi a potom zarÏazen do soveÏtskeÂho transportu. ObvineÏnõ ze spolupraÂce s NeÏmci zrÏejmeÏ neprÏichaÂzelo v uÂvahu, a proto ho nadrÏõÂzenõ zacÏali hledat. Jeho dalsÏõ osud jsme pro nasÏe uÂcÏely neproveÏrÏovali. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 36, a AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: SÏestaÂk, Ladislav. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ Ladislava SÏestaÂka soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 291/02. Viz pozn. 23 ke kap. IV. Domovske praÂvo nebo domovska prÏÂõslusÏnost znamenalo osobnõ praÂvnõ pomeÏr urcÏite osoby k urcÏite obci, jehozÏ obsahem byl naÂrok na nerusÏeny pobyt v obci a na chudinske zaopatrÏenõÂ, a bylo nerozlucÏneÏ spojeno se staÂtnõÂm obcÏanstvõÂm a nebylo mozÏneÂ, aby byl neÏkdo nasÏõÂm staÂtnõÂm obcÏanem a nemeÏl soucÏasneÏ i praÂva domovskeÂho v neÏktere obci nasÏõ republiky. U cizincuÊ se postupovalo tak, zÏe naprÏed museli zõÂskat v neÏktere obci prÏõÂslib, zÏe budou prÏijati do jejõÂho svazku, ale toto prÏijetõ stalo se uÂcÏinnyÂm, teprve azÏ kdyzÏ opravdu nabyli staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ. Pro uÂcÏely teÂto praÂce uzÏõÂvaÂme prÏedevsÏõÂm uÂdaje zjisÏteÏne v cÏeskyÂch archivech, 11 12 13 14 15 16 i kdyzÏ se nejednou ruÊzneÏ lisÏõ od uÂdajuÊ zõÂskanyÂch z archivuÊ Ruske federace; viz pozn. 27 ke kap. IV. Vojcechovskij, Sergej (1883±1951), rusky a cÏeskoslovensky generaÂl. O Sergeji VojcechovskeÂm rovneÏzÏ viz Pavel SÏraÂmek, K duÊstojnõÂkuÊm cÏeskoslovenske armaÂdy odvlecÏenyÂm v roce 1945 do SSSR, prÏõÂspeÏvek na konferenci 1945±1955. Likvidace ruske a ukrajinske antibolsÏevicke emigrace v CÏeskoslo nosy byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ a dalsÏõÂch cÏeskovensku. U slovenskyÂch obcÏanuÊ do SoveÏtskeÂho svazu. Fakta a poucÏenõÂ, Praha 19. 2. 1997, in VladimõÂr Bystrov, Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli, Praha 1999, s. 330±331, nebo JirÏõ Fidler, GeneraÂlove legionaÂrÏi, Brno 1999, s. 329±349. Ï editelstvõ naÂrodnõ bezpecÏnosti v Praze ± StaÂtneÏ bezpecÏnostnõÂho odDopis R deÏlenõÂ, cÏ. j. 4584/Stb., z 30. 9. 1945, ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 36, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 363. Telegram naÂcÏelnõÂka sÏtaÂbu 1. cÏs. sam. tank. brig. mjr. L. Perla, cÏ. j. 742/duÊv., z 24. 8. 1945, ministerstvu naÂrodnõ obrany, hlavnõÂmu sÏtaÂbu, prÏednostovi odd. pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami plk. jezd. R. Kokrdovi, VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/ 1945, k. 66, cÏ. 788, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 398. PodrobneÏji o taÂborÏe v RatiborÏi viz daÂle v kap. VII a VIII a v prÏõÂloze. Podle P. A. Novikov, CÏasti CÏechoslovackogo korpusa v VostocÏnoj Sibiri, in BeÏlaja Armija. BeÏloje deÏlo. Almanach, JekateÏrinburg 2000, cÏ. 7, s. 17; Konstantin CÏcheidze, cit. op., s. 49, nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce, s. 320. O Butyrce podrobneÏji viz prÏõÂloha. O VojcechovskeÂho pobytu v UnzÏlagu viz FrantisÏek PolaÂk, Jak zÏili a umõÂrali soveÏtsÏtõ otroci, New York 1962, s. 244. O UnzÏlagu a Ozerlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha.. Odsouzenõ azÏ po võÂce nezÏ cÏtyrÏech letech od zadrzÏenõ vcÏetneÏ jizÏ nejmeÂneÏ dvou let veÏzneÏnõ v sibirÏskeÂm taÂborÏe nebylo v soveÏtske penitenciaÂrnõ praxi nicÏõÂm neobvyklyÂm. Irkutsky historik P. A. Novikov zõÂskal vsÏak z archivu SpraÂvy naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ v Irkustske oblasti veÏzenÏsky spis Sergeje VojcechovskeÂho, podle neÏhozÏ k odsouzenõ dosÏlo jizÏ 15. rÏõÂjna 1945 jesÏteÏ v MoskveÏ, viz P. A. Novikov, cit. op., s. 17. O smrti VojcechovskeÂho põÂsÏe ve svyÂch pameÏtech Konstantin CÏcheidze, viz Konstantin CÏcheidze, cit. op., s. 49, nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce, s. 320. ZpraÂvu o smrti Sergeje VojcechovskeÂho v soveÏtskeÂm taÂborÏe zaznamenal v rukopisu svyÂch vzpomõÂnek take ing. Boris Popov, in Boris Popov, Iz Pragi v Pragu. Rukopis. V majetku Evy HerrmannoveÂ. Potvrdil ji rovneÏzÏ jeho spoluveÏzenÏ z Ozerlagu dr. Nikolaj Bystrov, otec autora teÂto praÂce. P. A. Novikov dokonce uvaÂdõ prÏesne datum 7. 4. 1951 a mõÂsto pohrÏbenõ 71 17 18 19 19a 20 21 22 72 nedaleko osady SÏevcÏenko asi 35 kilometruÊ od TajsÏetu, viz P. A. Novikov, cit. stat'., s. 17. Hrob byl 1,5 m hluboky a byl oznacÏen ¹4±36ª. Kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 226/01. Petrov, Nikolaj (1895±?), ÏstaÂbnõ kapitaÂn. O Nikolaji Petrovovi rovneÏzÏ viz Pavel SÏraÂmek, cit. stat', in VladimõÂr Bystrov, cit. op., s. 332±333 Dopis Bohuslavy Petrovove z 4. 8. 1945 ministerstvu naÂrodnõ obrany; VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/1945, k. 68, cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 404. Dopis UÂrÏadu prÏedsednictva vlaÂdy, cÏ.: Kab. 774/45 I./Dr., z 4. 10. 1945, ministerstvu naÂrodnõ obrany, hlavnõÂmu sÏtaÂbu, oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/1945, k. 70, cÏ. 14.798, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 413. Telegram cÏ. 297 naÂcÏelnõÂka generaÂlnõÂho sÏtaÂbu diviznõÂho generaÂla BocÏka B. vrchnõÂmu veliteli SVV marsÏaÂlu SoveÏtskeÂho svazu p. ZÏukovovi, 10. 10. 1945, VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/1945, k. 68, cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 415. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 156/01. V cÏeskoslovenske armaÂdeÏ meÏli vojaÂci z povolaÂnõ a vojaÂci konajõÂcõ zaÂkladnõ prezencÏnõ sluzÏbu zakaÂzaÂno byÂt cÏleny politickyÂch stran, sdruzÏenõÂ, spolkuÊ nebo jinyÂch organizacõ a jakkoliv se uÂcÏastnit jejich politicke cÏinnosti (agitace, schuÊzõ a podobneÏ). - Z osveÏdcÏenõ o naÂrodnõ spolehlivosti Sergeje VojcechovskeÂho: ¹MõÂstnõ naÂrodnõ vyÂbor pro Prahu I. ± VII. osveÏdcÏuje tõÂmto podle [...] potvrzenõ [...] 6 sveÏdkuÊ ze dne 17. VIII. 1945, zÏe p. Sergej VojcechovskyÂ, narozeny 29. X. 1883 [...] jest naÂrodneÏ spolehlivyÂ.ª Viz OsveÏdcÏenõ o naÂrodnõ spolehlivosti S. VojcechovskeÂho z 20. 8. 1945, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 36, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏe- 23 24 25 26 27 28 29 30 vicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 413.  rÏadu prÏedsednictva vlaÂdy (kabinetu naÂmeÏstka prÏedsedy vlaÂdy - Z dopisu U Mons. Jana SÏraÂmka) ministerstvu naÂrodnõ obrany, hlavnõÂmu sÏtaÂbu, oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, z 4. 10. 1945: ¹Pokud jde o cÏeskoslovenskeÂho sÏtaÂbnõÂho kapitaÂna letectva MikulaÂsÏe Petrova, dovoluji si VaÂm sdeÏliti, zÏe je cÏeskoslovensky staÂtnõ prÏõÂslusÏnõÂk a zÏe ma potvrzenõ o naÂrodnõ spolehlivosti od mõÂstnõÂho naÂrodnõÂho vyÂboru na SmõÂchoveÏ ze dne 28. 6. 1945.ª Viz cit. dop. v pozn. 19a. Viz pozn. 30 ke kap. IV. PodgornyÂ, Jakov (1877±?), rusky naÂmorÏnõ duÊstojnõÂk. SÏlo zrÏejmeÏ o Rusky vsÏevojskovy svaz (rus. Russkij obsÏcÏevoinskij sojuz nebo zkr. ROVS); Podgorny byl dlouholetyÂm cÏelnyÂm funkcionaÂrÏem teÂto nesmlouvaveÏ antibolsÏevicke strÏechove organizace emigrantskyÂch spolkuÊ byÂvalyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ vojenskyÂch sil bojujõÂcõÂch s bolsÏeviky, se sõÂdlem v ParÏõÂzÏi. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 161/01. Viz pozn. 30 ke IV. kapitole. ChyÂleckyÂ, VladimõÂr (1899±1973), ing. , konstrukteÂr. Potvrzenõ rÏeditele veÏznice krajskeÂho soudu trestnõÂho v Praze z 19. 5. 1945, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 346. Potvrzenõ velitele ¹uÂseku vozovny PankraÂc v dobeÏ prazÏskeÂho povstaÂnõª plk. E. VaÂlka z 28. 2. 1947, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 322. Potvrzenõ A. JirÏikovskeÂho z 8. 3. 1947, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie, AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 325. Dopis velvyslanectvõ CÏeskoslovenske socialisticke republiky v MoskveÏ, cÏ. 5861/64 Tu-B1, z 20. 7. 1964, V. ChyÂleckeÂmu, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 321.  daj o veÏzneÏnõ ChyÂleckeÂho v Kyjevu uvaÂdõ jeho dcera Olga HulõÂnovaÂ, U AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: ChyÂleckyÂ, VladimõÂr.  daj potvrzuje Vasyl Prochoda, Zapysky nepokyrlivoho, Knyha II., Na cÏuU zÏiny, Neu-Ulm/Do. 1972, s. 321±461. - Telegram velvyslanectvõ CÏeskoslovenske republiky v MoskveÏ, cÏ. 11333/46± 73 31 32 33 34 35 36 37 38 74 5998/48, z 24. 6. 1948, Ministerstvu vnitra CÏSR, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a potvrzenõ NejvysÏsÏõÂho soudu SSSR, cÏ. 02 ± DSP ± 6477-56, z 14. 9. 1956; v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 318. - Nelogicke souslovõ ¹svobodne vyhnanstvõª (rus. vol'naja ssylka) znamenalo formaÂlneÏ svobodny pobyt na urcÏeneÂm mõÂsteÏ; ve skutecÏnosti sÏlo vsÏak o nuceny pobyt ve stanoveneÂm okrese na zaÂkladeÏ pokynu lidoveÂho komisariaÂtu vnitra nebo pozdeÏji ministerstva vnitra. PrÏikaÂzanõ k nuceneÂmu pobytu byli na urcÏene mõÂsto dopravovaÂni za ozbrojeneÂho doprovodu. OficiaÂlneÏ nebyl tento trest soveÏtskou legislativou nijak upraven a nebyl obsazÏen v zÏaÂdneÂm zaÂkonõÂku; byl udeÏlovaÂn orgaÂny staÂtnõ bezpecÏnosti s trestnõ pravomocõ prosteÏ ¹zvykoveϪ. O Donbasu viz pozn. 2c v kap. III. Potvrzenõ Ministerstva uhelneÂho pruÊmyslu Ukrajinske SSSR, kombinaÂtu Stalinugol, StaÂtnõÂho svazoveÏ republikoveÂho RutcÏenkovskeÂho baÂnÏskeÂho opravaÂrenskeÂho zaÂvoru N. S. ChrusÏcÏeva, cÏ. 10/OK, z 23. 4. 1955, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 320. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 071/01. RossineÏvycÏ, Mykola n. RosineÏvicÏ, Nikolaj (1893±1945), ing. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Sadovskyj, Valentyn n. Sadovskij, Valentin (1886±?), prof. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Puchljakov. Nikolaj (1881±?1949). AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; spis. GP CÏSFR, 5274/91; 2035/93. Dobrylovskyj, Mykola n. Dobrilovskij, MikulaÂsÏ (1888±?), prof., ing. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; 46. AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: RosineÏvicÏ, MikulaÂsÏ. Podle ocÏiteÂho sveÏdka byl ubit v polovineÏ kveÏtna v kyjevske Lukjanovce, viz Vasyl Prochoda, cit. op., s. 324. Tato uÂvaha vychaÂzõ z poslednõ Puchljakovovy znaÂme adresy v SSSR: Mordovskaja ASSR, stancija zÏel. dor. Pot'ma, pocÏt. ot. JAVAS, p. ja. 241/18. AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: Puchljakov, Nikolaj. O TeÏmlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Citovana adresa byla vsÏak take jednou z posÏtovnõÂch prÏepaÂzÏek pro zaÂsilky, prÏichaÂzejõÂcõ ze zahranicÏõ pro cizõ staÂtnõ prÏõÂslusÏnõÂky veÏzneÏne v ruÊznyÂch dalsÏõÂch taÂborech; proto muÊzÏeme mõÂsto Puchljakovova skonu pouze prÏedpoklaÂdat. 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 Podle neÏkteryÂch sveÏdectvõ byl v kveÏtnu 1945 veÏzneÏn v kyjevske Lukjanovce a pozdeÏji v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. Viz Vasyl Prochoda, cit. op., s. 354. AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: Dobrylovskij, MikulaÂsÏ. Muzeum osvobozeneckeÂho boje Ukrajiny (ukr. Muzej vyzvol'noji borot'by Ukrajiny); bylo zalozÏeno v roce 1925 a zaÂhy se stalo institucõ celoukrajinskeÂho vyÂznamu s bohatyÂmi sbõÂrkami a archivem. Na jarÏe 1945 bylo prÏejmenovaÂno na meÂneÏ provokativnõ Ukrajinske muzeum. Bylo zrusÏeno okamzÏiteÏ po naÂstupu komunistickeÂho rezÏimu v CÏeskoslovensku v roce 1948 a jeho Ï editelstvõÂm naÂrodnõ bezpecÏnosti v Praze. PozdeÏji byly sbõÂrky byly zajisÏteÏny R  A Praha a knihovna byla vcÏleneÏna rozptyÂleny; nejveÏtsÏõ cÏaÂst je ulozÏena v SU do Slovanske knihovny v Praze; neÏktere archivnõ materiaÂly byly podle nepotvrzenyÂch zpraÂv vyvezeny v sÏedesaÂtyÂch letech do SSSR. Podle ocÏiteÂho sveÏdka byl Mykola Dobrylovskyj v kveÏtnu 1945 veÏzneÏn v kyjevske Lukjanovce. Na rozdõÂl od informace, zÏe po propusÏteÏnõ z taÂbora zuÊstal v SSSR, sveÏdek vsÏak naopak uvaÂdõÂ, zÏe Dobrylovskyj v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. Viz Vasyl Prochoda, cit. op., s. 354. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 178/01, 184/01 a 042/01. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂrepubliky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt 171/01. Prokopenko, Georgij n. Prokopenko, JirÏõ (1896±?1953), ing. arch. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38, a spis. GP CÏSFR, 5079/71. NaprÏõÂklad budovy dnesÏnõÂho Domu odborovyÂch svazuÊ od architektuÊ J. HavlõÂcÏka a K. HonzõÂka v Praze na ZÏizÏkoveÏ nebo jizÏnõ tribuny StrahovskeÂho stadionu od architektuÊ F. M. BalcaÂrka a K. Koppa v Praze-BrÏevnoveÏ. Podle uÂdajuÊ neterÏe Eleny TumanovoveÂ-NedzvedskeÂ. V majetku neterÏe Elena TumanovoveÂ-NedzvedskeÂ. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 170/01. VasneÏcov, Viktor (1918±1991). AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. BeÏlavskij, Dmitrij (1917±1965), JUDr. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38, a AMV, fond neuv., 305-582-2, 2. sv., s. 32. - OznacÏenõ ¹puÊldruhaª (rus. polutornaja) emigrace pouzÏõÂva rusky emigrantsky historik Nikolaj Andrejev. Nikolaj Andrejev, cit. op., I., s. 4. - K militantnõÂm organizacõÂm ruske emigrantske mlaÂdezÏe v CÏeskoslovensku patrÏilo zejmeÂna v roce 1929 zalozÏene SdruzÏenõ ruske naÂrodnõ mlaÂdezÏe v CÏSR (rus. ObjedineÏnije russkoj nacional'noj molod'ozÏi v CÏ. S. R.), ktere se pocÏaÂtkem trÏicaÂtyÂch let spojilo s NSRM (zkr. z rus. Nacional'nyj sojuz russkoj 75 51 52 53 54 55 56 57 76 molod'ozÏi neboli cÏes. NaÂrodnõ svaz ruske mlaÂdezÏe), pozdeÏji prÏejmenovanyÂm na NSNP (zkr. z rus. Nacional'nyj sojuz novogo pokolenija neboli cÏes. NaÂrodnõ svaz nove generace). V roce 1936 jeho cÏinnost cÏeskoslovenske uÂrÏady zakaÂzaly; organizace vsÏak puÊsobila daÂl pod naÂzvy NSNP ± NTS (zkr. z rus. Nacional'nyj sojuz novogo pokolenija ± Nacional'no-trudovoj sojuz neboli cÏes. NaÂrodnõ svaz nove generace ± NaÂrodnõ svaz praÂce) a NTSNP (zkr. z rus. Nacional'no-trudovoj sojuz novogo pokolenija neboli cÏes. NaÂrodnõ svaz praÂce nove generace) azÏ do konce druhe sveÏtove vaÂlky. O NTS podrobneÏji viz pozn. 20 ke kap. IV a VladimõÂr Bystrov, Rusko ± Rusko, cit. stat', s. 26n. - V roce 1931 vznikl nacionalisticky spolek mladyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ ruske emigrace blõÂzky krÏest'anskyÂm skautuÊm VõÂteÏz (rus. Vit'jaz). ¹Nenõ znaÂm ani jediny v CÏeskoslovensku zÏijõÂcõ byÂvaly emigrant z Ruska, ktery by puÊsobil v cÏeskoslovenskyÂch proneÏmeckyÂch aktivistickyÂch organizacõÂch Vlajkou pocÏõÂnaje a cÏeskyÂmi fasÏisty koncÏe, stejneÏ jako nenõ znaÂm ani jediny prÏõÂpad vystoupenõ byÂvaleÂho emigranta z Ruska ve prospeÏch neÏmeckyÂch zaÂjmuÊ a cõÂluÊ na straÂnkaÂch cÏeskeÂho tisku.ª Viz VladimõÂr Bystrov, cit. op., s. 42±43 a ib., s. 93±117. Vojenske tribunaÂly neboli tzv. cÏõÂslove vojenske tribunaÂly (rus. nomernoj vojennyj tribunal) puÊsobily v letech 1922±1958. V dobeÏ mõÂru projednaÂvaly trestne cÏiny vojaÂkuÊ z povolaÂnõÂ, za ktere nemohl byÂt ulozÏen trest smrti. Po druhe sveÏtove vaÂlce byla cÏinnost vojenskyÂch tribunaÂluÊ, puÊsobõÂcõÂch v raÂmci vysÏsÏõÂch vojenskyÂch jednotek, ktere byly rozmõÂsteÏny v zemõÂch vyÂchodnõ Evropy (zejmeÂna v NeÏmecku), ¹rozsÏõÂrÏenaª o stõÂhaÂnõ obcÏanuÊ teÏchto staÂtuÊ nebo jinyÂch ¹neprÏaÂtel,ª zejmeÂna obvineÏnyÂch podle hlavy prvnõ trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR o trestnyÂch cÏinech proti staÂtu a cÏl. 58 o kontrarevolucÏnõÂch trestnyÂch cÏinech. RovneÏzÏ kap. IV a daÂle tam pozn. 30. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 224/01. Viz pozn. 20 ke kap. IV. Abwehr (cÏes. Obrana) bylo od roku 1925 oznacÏenõ neÏmecke vojenske rozveÏdky a kontrarozveÏdky. Abwehr-Nord (cÏes. Obrana ± Sever) bylo oznacÏenõ rozveÏdky skupiny neÏmeckyÂch armaÂd Sever, puÊsobõÂcõ za druhe sveÏtove vaÂlky na severnõÂm uÂseku vyÂchodnõ fronty. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂrepubliky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 009/01. - Z trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR z roku 1926. ZvlaÂsÏtnõ cÏaÂst. Hlava I. Trestne cÏiny proti staÂtu. I. KontrarevolucÏnõ trestne cÏiny: ¹[...] 582. Ozbrojene povstaÂnõ nebo vpaÂd s kontrarevolucÏnõÂm cõÂlem a zejmeÂna s cõÂlem naÂsilneÂho odtrzÏenõ od Svazu SSR a jednotlive republiky ktereÂkoli cÏaÂsti jejich uÂzemõ nebo zrusÏenõ smlouvy uzavrÏene Svazem SSR s cizõÂmi staÂty. [...] 586. VyzveÏdacÏstvõ tj. prÏedaÂnõÂ, zcizenõÂ, nebo sbõÂraÂnõ informacõÂ, obsahujõÂcõ 58 59 60 61 62 63 64 zvlaÂsÏt' chraÂneÏne staÂtnõ tajemstvõÂ, s cõÂlem prÏedat je cizõÂmu staÂtu, kontrarevolucÏnõÂm organizacõÂm nebo soukromyÂm osobaÂm. [...] 5811. VesÏkera organizacÏnõ cÏinnost zameÏrÏena na prÏõÂpravu nebo spaÂchaÂnõ trestnyÂch cÏinuÊ, uvedenyÂch v teÂto hlaveÏ, a takteÂzÏ cÏlenstvõ v organizaci, vytvorÏene pro prÏõÂpravu nebo spaÂchaÂnõ neÏktereÂho z trestnyÂch cÏinuÊ, uvedenyÂch v teÂto hlaveÏ.ª Viz Ugolovnyj kodeks RSFSR, 1926 g., Moskva 1956. - Nesporne bylo patrneÏ pouze cÏlenstvõ BeÏlavskeÂho v NTSNP. O GorneÂm a Ozerlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - Po StalinoveÏ smrti si jeho deÏdicove uveÏdomili nutnost uvolnit napeÏtõ v soveÏtske spolecÏnosti a 27. 3. 1953 byla vyhlaÂsÏena rozsaÂhla amnestie. Podle soveÏtske tradice se vsÏak tyÂkala jen osob, ktere byly odsouzeny za kriminaÂlnõ trestne cÏiny, i kdyzÏ to nebylo vyÂslovneÏ uvedeno; ale promõÂjel se trest jen odsouzenyÂm do peÏti let odneÏtõ svobody, zatõÂmco prÏevaÂzÏna veÏtsÏina odsouzenyÂch pro politicke trestne cÏiny meÏla tresty minimaÂlneÏ deset let. V dalsÏõ cÏaÂsti bylo sice stanoveno, zÏe tresty vysÏsÏõ nezÏ peÏt let se zkracujõ na polovinu, ale tady uzÏ byla uvedena vyÂjimka: kromeÏ politickyÂch veÏznÏuÊ a nebezpecÏnyÂch recidivistuÊ. - Odtud slozÏita procedura VasneÏcovovy rehabilitace. Cit. dok. v pozn. 53. ZaÂznam o usõÂdlenõ v SSSR in AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: VasneÏcov, Viktor. Podle ruskyÂch uÂdajuÊ byl BeÏlavskij propusÏteÏn prÏed uplynutõÂm doby trestu na zaÂkladeÏ ¹amnestie pro soveÏtske obcÏany, spolupracujõÂcõ s okupanty za Velke vlastenecke vaÂlky 1941±1945ª z 19. 9. 1955. PropusÏteÏni tehdy byli vsÏichni odsouzenõ k trestuÊm do deseti let odneÏtõ svobody za vlastizradu, vyzveÏdacÏstvõÂ, vyÂzvy ke svrzÏenõ soveÏtske moci a neoznaÂmenõ takovyÂch trestnyÂch cÏinuÊ (respektive jejichzÏ rozsudky byly takto formulovaÂny) a odsouzenyÂm za tyteÂzÏ trestne cÏiny k trestuÊm odneÏtõ svobody na võÂce nezÏ deset let byl trest zkraÂcen na polovinu. Bez ohledu na vyÂsÏi trestu byli propusÏteÏni take vsÏichni odsouzenõ za sluzÏbu v neÏmecke armaÂdeÏ, policii a jinyÂch zvlaÂsÏtnõÂch uskupenõÂch. Cit. dok. v pozn. 56. ZaÂznam o naÂvratu in AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: BeÏlavskij, Dmitrij. Viz pozn. 4 ke kap. II. KlocÏurak, Stepan n. KlocÏurak, Stefan (1895±1980). AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38, a Mykola MusÏynka, Lycar voli, UzÏhorod 1995, s. 112. Bohdan Zilynskyj, Ukrajinci v CÏechaÂch a na MoraveÏ (1894) 1917±1945 (1994). Praha 1995, s. 41±42. VolosÏyn, Avgustyn n. VolosÏin, Augustin (1874±1945), ThDr. Spis. GP CÏSFR, 5205/91; Protokol zadeÏrzÏanija (cÏes. Protokol o zadrzÏenõÂ) z 15. 5. 1945, a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 150, daÂle Petr CÏuka, Deportace Augustina VolosÏina, 77 65 66 67 68 69 70 71 72 78 in Securitas imperii 1., Praha 1994, s. 128±139, Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 95, a Mykola MusÏynka, cit. op., s. 113. Perevuznyk, Jurij (1900±?). AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; Mykola MusÏynka, cit. op., s. 113. - Dolynay, Mykola (1894±1970), MUDr. V prvnõÂch letech po odvlecÏenõ byl patrneÏ veÏzneÏn v nizÏneÏtagilske koloneÏ Bobrovlagu, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; Mykola MusÏynka, cit. op., s. 113. O Bobrovlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - KromeÏ toho naprÏõÂklad FrantisÏek PolaÂk zaznamenal sveÏdectvõ jednoho spoluveÏzneÏ o tom, zÏe kdesi v soveÏtskeÂm taÂborÏe ¹se nachaÂzõ byÂvaly cÏesky tajemnõÂk agraÂrnõ strany na Podkarpatske Rusiª. In FrantisÏek PolaÂk, Jak zÏili a umõÂrali soveÏtsÏtõ otroci, New York 1962, s. 244. - O cõÂleneÂm stõÂhaÂnõ dalsÏõÂch byÂvalyÂch podkarpatoruskyÂch politikuÊ se zminÏuje rovneÏzÏ ve sve knize MondicÏ (SineÏvirskij). Viz Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 74; 82; 84. Viz pozn. 1 ke kap. II. Mykola MusÏynka, cit. op., s. 113. Akt (cÏes. ZaÂznam), patrneÏ z 11. 7. 1945, kopija (cÏes. kopie), a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 152. Postanovlenije (cÏes. UsnesenõÂ), avgusta ¹4ª dnÏa 1945 goda, kopie ib., dok. 153. DaÂle viz Mykola MusÏynka, cit. op., s. 113. O ButyrkaÂch podrobneÏji viz prÏõÂloha. O UnzÏlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: Dolynay, Mykola; KlocÏurak, Stepan; Perevuznyk, Jurij; a Mykola MusÏynka, cit. op., s. 117±119. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 046/01; 227/01; 090/01; 155/01. Komanda SMEÏRSÏ zrÏejmeÏ byla vybavena prÏesnyÂmi adresami a plaÂny. NaprÏõÂklad v Praze vyjõÂzÏdeÏla za svyÂmi obeÏt'mi do vsÏech cÏtvrtõ ± na praveÂm brÏehu Vltavy na Stare MeÏsto, na Nove MeÏsto, do HolesÏovic a na Letnou, do LibneÏ, do VysocÏan a do HloubeÏtõÂna, na ZÏizÏkov, do StrasÏnic na Vinohrady a do VrsÏovic, do Nuslõ a do Michle, do KrcÏe, do BraÂnõÂka a do PodolõÂ, do ModrÏan, a na leveÂm brÏehu na SmõÂchov a do Jinonic, do BubencÏe, do Dejvic, na Hanspaulku, do StrÏesÏovic a do BrÏevnova; pro neÏktere byÂvale ruske a ukrajinske emigranty si zajela azÏ do DubcÏe nebo na druhe straneÏ meÏsta azÏ do Davle, a neunikli jim ani neÏkterÏõ emigranti zÏijõÂcõ ve Stare nebo Mlade Boleslavi a v BenaÂtkaÂch nad Jizerou. Vybavenost SMEÏRSÏ prÏesnyÂmi uÂdaji o teÏch, ktere meÏli byÂt zadrzÏeni, 73 74 75 potvrzuje vyÂrok smeÏrsÏovskeÂho majora Popova vecÏer 9. kveÏtna 1945 cestou do Prahy, zaznamenany Michailem MondicÏem (SineÏvirskyÂm): ¹I ja maÂm hodneÏ adres.ª Viz Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 81. RovneÏzÏ Nikolaj Andrejev upozornÏuje, jak smeÏrsÏovci velmi dobrÏe veÏdeÏli, koho a procÏ majõ zadrzÏet. VzpomõÂna na to, jak se kraÂtce po odvlecÏenõ setkal ve strÏedisku SMEÏRSÏ v jednom z domuÊ na prazÏskeÂm KarloveÏ naÂmeÏstõ s ruskyÂm emigrantskyÂm spisovatelem a novinaÂrÏem Konstantinem CÏcheidzem: ¹Trpce si steÏzÏoval: VõÂte, co mi udeÏlali? PrÏijeli ke mneÏ domuÊ a zeptali se: vy patrÏõÂte k eurasijskeÂmu hnutõÂ? ± Ano, k eurasijskeÂmu hnutõÂ. ± A jestli se nemyÂlõÂme, jste sÏeÂfredaktorem eurasijskeÂho tiskoveÂho orgaÂnu? ± Ano. ± MaÂte jej? ± MaÂm. ± My bychom se chteÏli na neÏj podõÂvat. UkaÂzal jim cely rocÏnõÂk. Sebrali cÏasopis i CÏcheidzeho, odvezli do bytu, kde sõÂdlila prÏõÂslusÏna skupina SMEÏRSÏ, a rÏekli mu: A ted' si tady laskaveÏ sedneÏte, nechcete cÏaj? PrÏinesli mu cÏekisticky cÏaj a rÏekli: Tady si ted' vezmeÏte tuzÏku a podtrhejte v cÏasopisu vasÏe uÂvodnõÂky. ± Tady jsou. Aha, tady jsou vasÏe cÏlaÂnky, podepsane vasÏõÂm jmeÂnem ± a vsÏechny antisoveÏtske veÏty.ª Viz Nikolaj Andrejev, cit. op., II., s. 218. Ve ZpraÂveÏ o cÏinnosti ruske a ukrajinske emigrace v CÏSR za minule republiky, vypracovane pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let archivnõÂm a studijnõÂm uÂstavem ministerstva vnitra, byly v letech 1918±1939 cÏeskoslovenskyÂm policejnõÂm informacÏnõÂm systeÂmem zpracovaÂny svodky a porÏõÂzeny referaÂty a hlaÂsÏenõ o poznatcõÂch a jinyÂch informacõÂch tyÂkajõÂcõÂch se 322 ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantskyÂch organizacõÂ. Viz ZpraÂva o cÏinnosti ruske a ukrajinske emigrace v CÏSR za minule republiky, I. zvlaÂsÏtnõ odbor ministerstva vnitra, Archivnõ a studijnõ uÂstav, cÏ. j. A/9±0357/600±54, 9. ledna 1954, AMV, fond MNB, 6 247±1; 2. Podle Tat'jany PodhaÂjecke ¹v letech 1929±1940 vychaÂzelo v Praze v rusÏtineÏ celkem kolem stovky cÏasopiseckyÂch tituluÊ a asi 20 tituluÊ novinª. Viz Tat'jana PodhaÂjeckaÂ, Rusky periodicky tisk vychaÂzejõÂcõ v mezivaÂlecÏneÂm obdobõÂ, in Slovansky prÏehled 1993, cÏ. 1, s. 75. DalsÏõ desõÂtky periodik a cÏasopiseckyÂch tituluÊ vydaÂvali ukrajinsÏtõ emigranti. V CÏeskoslovensku rovneÏzÏ puÊsobila rÏada ruskyÂch a ukrajinskyÂch nakladatelstvõ s bohatou knizÏnõ produkcõÂ. Bohdan Zilynskyj naprÏõÂklad prÏipomõÂnaÂ, jak ¹duÊlezÏitou pomuÊckou se pro [soveÏtskeÂ] represõÂvnõ orgaÂny mohl teoreticky staÂt prvnõ dõÂl rozsaÂhle publikace Symona NaryzÏneÂho Ukrajinska emigracijaª. Byl ¹vybaven stovkami fotografiõ a pecÏliveÏ zpracovanyÂmi osobnõÂmi rejstrÏõÂkyª a ¹mohl proto poslouzÏit nejen jako veÏdecka pomuÊckaª. Viz Bohdan Zilynskyj, cit. op., s. 55. Viz rovneÏzÏ pozn. 13 ke kap. IV. NaprÏõÂklad Bohuslava Petrovova v dopisu ministerstvu naÂrodnõ obrany z 4. 8. 1945 se zminÏuje o rusky mluvõÂcõÂm agentovi a blõÂzÏe jõ neznaÂmyÂch snad rovneÏzÏ byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantech pomaÂhajõÂcõÂch soveÏtske rozveÏdce hledat jejõÂho manzÏela, ktereÂho vsÏak uzÏ prÏedtõÂm odvlekla zrÏejmeÏ jina smeÏrsÏovska jednotka. Viz VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/1945, k. 68, cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke 79 76 77 78 80 emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂ,ª 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 404. RovneÏzÏ Michail MondicÏ (Nikolaj SineÏvirskij) se zminÏuje o uÂdajnyÂch konspirativnõÂch bytech rezidentuÊ soveÏtske rozveÏdky v BubencÏi a v BendoveÏ ulici. Takto byla v dobeÏ neÏmecke okupace pojmenovaÂna byÂvala Husova (dnes Drtinova) ulice na prazÏskeÂm SmõÂchoveÏ. A v teÂto ulici opravdu bydlel se svou cÏeskou manzÏelkou rusky emigrant JUDr. Michail Rovinskij; do CÏeskoslovenska prÏisÏel hned po skoncÏenõ prvnõ sveÏtove vaÂlky v roce 1918. PotõÂzÏ je vsÏak v tom, zÏe o neÏkolik rÏaÂdek daÂl MondicÏ (SineÏvirskij) zaznamenaÂvaÂ: ¹KapitaÂn SÏapiro nadaÂvaÂ. Ze SmõÂchova se neda dostat do Bendovy ulice.ª JmeÂno ulice je tedy zrÏejmeÏ zkomoleno. Viz Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 95; 99. Ale v BubencÏi azÏ do roku 1940 byla Bendlova ulice (dnes Raisova). A tam tehdy bydlel Ing. Nikolaj Jerofejev, byÂvaly soveÏtsky obcÏan, ktery v roce 1927 legaÂlneÏ vycestoval na sluzÏebnõ cestu a prÏidal se k tzv. ¹nenavraÂtilcuÊmª. ZÏil v NeÏmecku a beÏhem druhe sveÏtove vaÂlky prÏesõÂdlil do Prahy; po skoncÏenõ vaÂlky jako kdyby se neobaÂval soveÏtske bezpecÏnosti a proto neuprchl. PrÏesto byl smeÏrsÏovci koncem kveÏtna zadrzÏen. Postaven prÏed soud byl vsÏak teprve v roce 1951 a podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl za ¹velezradu spaÂchanou odchodem do emigrace a spolupracõ se zahranicÏnõ rozveÏdkouª odsouzen k trestu smrti zastrÏelenõÂm; popraven byl 20. brÏezna 1952. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 078/01. Potvrdit nebo vyloucÏit spojitost Jerofejeva s prazÏskou rezidenturou soveÏtske rozveÏdky se jizÏ patrneÏ nikdy nepodarÏõÂ. VyÂpoveÏd' uÂrÏednõÂka gestapa AntonõÂna Jarosche z 29. 1. 1946, AMV, fond neuv., 52±48±16. Kopie zaÂznamu sÏtkp. Tauera z 5. 1. 1941 a kopie seznamu prÏedanyÂch zpraÂv (francouzsky) z 1. 1. 1941, AMV, fond neuv., 302±73±6. Tato ¹sluzÏbaª cÏeskoslovenskyÂch zpravodajcuÊ soveÏtske rozveÏdce navazovala na obdobnou tragickou kalkulaci z roku 1936, kdy neÏktere cÏeskoslovenske kruhy byly odhodlaÂny pod tlakem hrozby agrese nacistickeÂho NeÏmecka ucÏinit zrÏejmeÏ cokoliv pro zõÂskaÂnõ duÊveÏry soveÏtskeÂho vedenõÂ, a proto nevaÂhaly podõÂlet se transferu informacõ o uÂdajneÂm proneÏmeckeÂm spiknutõ velitelskeÂho sboru Rude armaÂdy; naÂsledkem bylo rozpoutaÂnõ krvave cÏistky a de facto zdecimovaÂnõ celeÂho tehdejsÏõÂho velitelskeÂho sboru soveÏtskyÂch ozbrojenyÂch sil v cÏele s naÂcÏelnõÂkem generaÂlnõÂho sÏtaÂbu marsÏaÂlem TuchacÏevskyÂm. PodrobneÏji k tomu VladimõÂr Bystrov, cit. op., s. 105. ¹PrÏaÂtelstvõª nacistickeÂho NeÏmecka se SoveÏtskyÂm svazem na konci trÏicaÂtyÂch a pocÏaÂtkem cÏtyrÏicaÂtyÂch let zcela paralyzovalo vsÏechna tehdejsÏõ uÂsilõ o kolektivnõ bezpecÏnost v EvropeÏ. SpolecÏne zaÂjmy obou totalitnõÂch rezÏimuÊ byly stvrzeny nejprve soveÏtsko-neÏmeckou smlouvou o nenapadenõ (rus. dogovor o neÏnapadeÏniji) neboli tzv. MolotovovyÂm a RibbentropovyÂm paktem z 23. 8. 1939. SoucÏaÂstõ smlouvy byl take tajny protokol o vymezenõ ¹zaÂjmovyÂch sfeÂrª 79 80 81 82 83 obou zemõÂ, ktery zabezpecÏoval naÂrok SoveÏtskeÂho svazu na budoucõ obsazenõ pobaltskyÂch republik, vyÂchodnõÂho Polska, Finska, Bessarabie a Severnõ Bukoviny. Po prÏepadenõ Polska 1. 9. 1939 NeÏmeckem byla tato uÂzemõ skutecÏneÏ SoveÏtskyÂm svazem okamzÏiteÏ obsazena a obeÏ zemeÏ spolu uzavrÏely 28. 9. 1939 jesÏteÏ smlouvu o hranicõÂch a prÏaÂtelstvõ (rus. o druzÏbeÏ i granice) a dalsÏõ trÏi smlouvy byly podepsaÂny v MoskveÏ 10. 1. 1941. SpolupraÂce meÏla mnoho podob vcÏetneÏ likvidace zÏidovskeÂho obyvatelstva v soveÏtizovaneÂm Pobaltõ a vzaÂjemnyÂch studijnõÂch naÂvsÏteÏv policejnõÂch odbornõÂkuÊ v koncentracÏnõÂch taÂborech obou zemõÂ. O teÏchto naÂvsÏteÏvaÂch Jacques Rossi, Encyklopedie GULAGu, Praha 1999, s. 131. ¹LõÂbaÂnkyª skoncÏily neÏmeckyÂm uÂtokem na SoveÏtsky svaz 21. cÏervna 1941. Obdobne uÂstrÏedny (stanice) byly totizÏ zrÏõÂzeny zrÏejmeÏ take prÏõÂmo v NeÏmecku; a nejen pro ruske a ukrajinske emigranty. NaprÏõÂklad Konstantin CÏcheidze ve svyÂch pameÏtech põÂsÏe: ¹RusÏtõ emigranti v prÏevaÂzÏne veÏtsÏineÏ zaujali k neÏmecke okupaci zaÂporny postoj. I kdyzÏ prÏesto se nasÏli jednotlivci, kterÏõ nevaÂhali a dali se do sluzÏeb novyÂch ,paÂnuÊ`. Bylo zrÏõÂzeno Ruske strÏedisko, kde meÏli byÂt registrovaÂni vsÏichni emigranti. A tak jsem znovu rychle ucÏinil nezbytna opatrÏenõÂ, abych se vyhnul registraci u teÏchto chlapõÂkuÊ. ProstrÏednictvõÂm znaÂmeÂho GruzõÂnce [...] jsem se nechal zaregistrovat v GruzõÂnskeÂm naÂrodnõÂm centru v BerlõÂneÏ a obdrzÏel jsem odtamtud velmi ,dobreÂ`, velmi spolehlive potvrzenõÂ. Ruske strÏedisko v Praze na mne tedy nemohlo a BerlõÂn ± ten byl daleko.ª Viz Konstantin CÏcheidze, cit. op., s. 11, nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce, s. 305. VyÂpoveÏd' AntonõÂna Jarosche cit. v pozn. 77. SÏlo o tehdy sÏestacÏtyrÏicetileteÂho Konstantina Jefremova. Jeho byt a kancelaÂrÏ uÂstrÏedny byly na prazÏskeÂm StareÂm MeÏsteÏ v HasÏtalske ulici 27. ByÂvaly obvodnõ inspektor policie Jaroslav Panenka, puÊsobõÂcõ ¹od roku 1938 (...) v kruzõÂch ruske a ukrajinske emigrace naleÂzajõÂcõ se v Prazeª, uvedl prÏi vyÂslechu pocÏaÂtkem roku 1946, zÏe Jefremov ¹asi v polovineÏ dubna 1945 odjel s rodinou neznaÂmo kamª a pouze ¹manzÏelka VeÏra Jefremovova (...) se asi za dva meÏsõÂce vraÂtila do Prahy a byla zajisÏteÏna ruskou policiõ v hotelu Centralª. Viz vyÂpoveÏd' obvodnõÂho inspektora Jaroslava Panenky z 29. 1. 1946, AMV, fond neuv., 52±48±16. Za pozornost stojõÂ, zÏe podle Michaila MondicÏe (SineÏvirskeÂho) praÂveÏ v hotelu Central byli v kveÏtnu 1945 ubytovaÂnõ duÊstojnõÂci jeho smeÏrsÏovske skupiny; sÏla se tam VeÏra Jefremovova ubytovat opravdu jen naÂhodou? Viz Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 84. O tom, zÏe smeÏrsÏovci sÏli patrneÏ najisto vypovõÂda rovneÏzÏ shora zmõÂneÏny Panenka, ktery byl prÏi jejich prÏõÂchodu osobneÏ prÏõÂtomen: ¹Hned po prÏõÂchodu RA [Rude armaÂdy] byl byt a kancelaÂrÏ prohledaÂny NKVD ± kpt. Orlovem ± a vesÏkery põÂsemny a jiny materiaÂl zabaven; potom jesÏteÏ neÏkolik prohlõÂdek ruskou policiõ a byt a kancelaÂrÏ zabrala RA.ª Viz VyÂpoveÏd' Jaroslava Panenky cit. v pozn. 82, a rovneÏzÏ Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 100. O Ivanu KoneÏvovi viz pozn. 21 ke kap. III. 81 84 85 86 87 82 Malinovskij, Rodion (1898±1967), rusky soveÏtsky marsÏaÂl. Za druhe sveÏtove vaÂlky v letech 1944±1945 velitel 2. ukrajinskeÂho frontu. Jeremenko, Andrej (1892±1970), rusky soveÏtsky generaÂl armaÂdy. Od roku 1955 marsÏaÂl. Za druhe sveÏtove vaÂlky od brÏezna 1945 velitel 4. ukrajinskeÂho frontu. Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 84 a 86. Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 100. Kapitola VI. DalsÏõ uÂnosy MondicÏ (SineÏvirskij) ve sve knize põÂsÏe: ¹Dnes je 14. kveÏtna. [...] NKVD. CÏesÏi se bojõ cÏekistuÊ võÂc nezÏ ve sve dobeÏ gestapa... BeÏhem trÏõ dnuÊ se jejich vztah k RusuÊm zmeÏnil o celyÂch sto procent. UzÏ nevolajõ nazdar.ª1 * CÏeskoslovenska prosoveÏtska staÂtnõ a verÏejna politika neprÏipousÏteÏla vsÏak prÏipomõÂnaÂnõ teÂto skutecÏnosti. StaÂtnõ propaganda prosazovala nicÏõÂm ¹nezkalenyª obraz prÏõÂchodu soveÏtske armaÂdy do CÏeskoslovenska na konci druhe sveÏtove vaÂlky a vytvaÂrÏela atmosfeÂru maÂlo nakloneÏnou zverÏejnÏovaÂnõ skutecÏneÂho ohlasu obcÏanuÊ na dobyvatelske chovaÂnõ ¹osvoboditeluʪ. NaÂstup komunistickeÂho rezÏimu v roce 1948 toto uÂcÏelove zkreslenõ obrazu tehdejsÏõ doby pak jesÏteÏ utvrdil. ¹NeprÏõÂstojnosti a prÏecÏinyª soveÏtskyÂch vojsk a ¹mnozÏstvõ probleÂmuʪ, ktere se vynorÏily v souvislosti s pobytem Rude armaÂdy na cÏeskoslovenskeÂm uÂzemõÂ, jak to poneÏkud eufemisticky nazyÂva historik Vladislav Moulis2, o tom vsÏem se mohlo zacÏõÂt psaÂt v domaÂcõ politicke a historicke literaturÏe azÏ skoro o puÊl stoletõ pozdeÏji. * PraÂveÏ Vladislav Moulis se zminÏuje kromeÏ jineÂho o informaci cÏlena CÏeske naÂrodnõ rady VaÂclava CÏerneÂho, zÏe ¹NKVD vyslyÂchalo ihned po prÏõÂchodu do Prahy i vuÊdcÏõ prÏedstavitele CÏNR ± prof. PrazÏaÂka, SmrkovskeÂho, dr. KotrleÂhoª3. Ani VaÂclav CÏernyÂ, vaÂzÏeny profesor Univerzity Karlovy, pozdeÏji vsÏemi uznaÂvana a cteÏna prÏednõ osobnost cÏeskeÂho duchovnõÂho odporu proti marxismu, vaÂsÏnivy kritik socialisticke destrukce spolecÏenske mravnosti a humanismu, nemeÏl tehdy vsÏak zrÏejmeÏ odvahu upozornit na tuto ¹neprÏõÂstojnostª verÏejneÏ. JesÏteÏ pocÏaÂtkem sedmdesaÂtyÂch let ve svyÂch pameÏtech napsal, zÏe to byli 83 jen ¹tajemnõ hosteÂ, zaÂstupci soveÏtskyÂch politickyÂch i vojenskyÂch autoritª4. ZaÂrovenÏ o neÏkolik straÂnek daÂle põÂsÏe: ¹Bylo opravdu procÏ se trÏaÂst, nebyl to dobry pohled. [...] Kam zmizel byÂvaly zemsky velitel v BrneÏ generaÂl VojcechovskyÂ, kdysi generaÂl ruske armaÂdy, prÏisÏly prÏes SibirÏ s legiemi? Lektor nasÏõ filozoficke fakulty, rusista slusÏnyÂch zaÂsluh, neÏkdejsÏõ bibliotekaÂrÏ carske knihovny v CarskeÂm Selu, BeÂm, politicky i lidsky anima candida, idealisticky slavjanofil, zatcÏeny podle teÏchzÏe seznamuÊ ruske emigrace, daÂvno kdesi prÏipravenyÂch, zasÏel bõÂdneÏ v koncentracÏnõÂm vagoneÏ v Rakousku.ª5 * JizÏ jsme rÏekli, zÏe cÏeskoslovenska spolecÏnost byla zaÂsahy soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ zaskocÏena a obecneÏ nebyla schopna prÏedstavit si jine duÊvody, nezÏ obvykle majõ võÂteÏzoveÂ: zÏe jde o stõÂhaÂnõ pomocnõÂkuÊ nebo spolupracovnõÂkuÊ neprÏõÂtele. ObtõÂzÏneÏ rozeznatelna hranice mezi aktivnõÂm a pasivnõÂm prÏezÏõÂvaÂnõÂm pod okupacõ nacistickeÂho NeÏmecka zabranÏovala rÏadeÏ CÏechuÊm vyÂrazneÏji se domaÂhat ochrany obnovene CÏeskoslovenske republiky prÏed smeÏrsÏovskyÂmi zaÂsahy. A tak radeÏji mlcÏeli. Ale soucÏasneÏ jsme rÏekli, zÏe byÂvalõ rusÏtõ a ukrajinsÏtõ emigranti naopak prÏesneÏ veÏdeÏli, o co jde: uveÏdomovali si bolsÏevicky zaÂjem vyuzÏõÂt prÏõÂlezÏitosti a likvidovat vsÏechna potenciaÂlnõ ohniska odporu proti prÏipravovane soveÏtizaci zaÂjmoveÂho geopolitickeÂho prostoru. A zÏe duÊvodem jejich pronaÂsledovaÂnõ soveÏtskou bezpecÏnostõ je prÏedevsÏõÂm jejich odmõÂtnutõ ideaÂluÊ a praxe bolsÏevickeÂho rezÏimu projevene odchodem do emigrace a nalezenõÂm nove existence v jineÂm demokratickeÂm staÂteÏ; a odtud take mensÏõ strach jejich prÏõÂbuznyÂch a jinyÂch blõÂzkyÂch upozornÏovat na bezpraÂvõ na nich soveÏtskyÂmi ¹osvoboditeliª cÏineÏneÂ. A ti proto ± jak jsme jizÏ rovneÏzÏ rÏekli ± naopak nemlcÏeli. * NavõÂc zaÂsah SMEÏRSÏ proti byÂvalyÂm ruskyÂm a ukrajinskyÂm emigrantuÊm meÏl vsÏechny znaky precizneÏ naprogramovane akce. 84 SamozrÏejmeÏ nemohli byÂt odvlecÏeni vsÏichni; proto hlavnõÂm cõÂlem bylo postihnout prÏedevsÏõÂm vsÏeobecneÏ znaÂme osobnosti a reprezentanty steÏzÏejnõÂch naÂzorovyÂch prouduÊ mezi emigracõÂ. ZvlaÂsÏtnõ pozornost byla zrÏejmeÏ ¹veÏnovaÂnaª osobnostem, ktere uÂspeÏsÏneÏ integrovaly do cÏeskoslovenske spolecÏnosti a prÏedstavovaly odborne a intelektuaÂlnõ autority pozÏõÂvajõÂcõ obecne vaÂzÏnosti. Nikoliv naÂhodou veÏtsÏina odvlecÏenyÂch byla jizÏ cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany6 a teÂmeÏrÏ vsÏichni meÏli vysokosÏkolske vzdeÏlaÂnõÂ7. * Mezi dalsÏõÂmi odvlecÏenyÂmi proto byli naprÏõÂklad byÂvalõ rÏeditele ruskeÂho gymnaÂzia v Praze VladimõÂr Svetozarov a Pjotr Savickij8, ukrajinskeÂho gymnaÂzia Hryhorij OmelcÏenko9 a RuskeÂho institutu pro zemeÏdeÏlske druzÏstevnictvõ Sergej Marakujev10. Nebo naÂmeÏstek prÏedsedy neÏkdejsÏõ 1. staÂtnõ dumy Ruska knõÂzÏe Pjotr Dolgorukov11 a prÏednõ prÏedstavitele Asociace funkcionaÂrÏuÊ zemskyÂch a meÏstskyÂch samospraÂv v Ruske rÏõÂsÏi, zÏijõÂcõÂch v CÏeskoslovensku, Prokopij KlimusÏkin a Ivan NesteÏrov12. NaÂsledovali byÂvaly ukrajinsky vyslanec v Praze Maxym Slavinskyj13, dlouholety prÏedseda Ukrajinske obce v CÏeskoslovensku Mykola Halahan14, poslednõ prÏedseda Muzea osvobozovacõÂho boje Ukrajiny Volodymir BircÏak15 a vydavatel a redaktor prazÏskeÂho cÏasopisu Ukrajinskyj tyzÏdenÏ Petro Zlenko16. Byl odvlecÏen take prÏedseda (ataman) prazÏske Obce kubancuÊ Timofej MezÏevikin17. Nebyli opominuti ani byÂvalõ vysocõ duÊstojnõÂci neÏkdejsÏõ ruske armaÂdy: kromeÏ jinyÂch jeden z nejmladsÏõÂch generaÂluÊ Dmitrij Dolgopjatov a plukovnõÂci Alexandr Friedman a Dmitrij CÏerkes18. OdvlecÏen byl cÏeskyÂm cÏtenaÂrÏuÊm velice dobrÏe znaÂmy spisovatel Konstantin CÏcheidze19. SmeÏrsÏovcuÊm neunikli ani byÂvaly prÏedseda Svazu ruskyÂch spisovateluÊ a novinaÂrÏuÊ v CÏeskoslovensku Sergej VarsÏavskij20 a spraÂvce knihovny RuskeÂho zahranicÏnõÂho historickeÂho archivu v Praze Sergej Postnikov21. OdvlecÏen byli take rÏeditel prosluleÂho Institutu N. P. Kondakova v Praze Nikolaj Andrejev22 a dlouholety prÏedseda SdruzÏenõ ruskyÂch absolventuÊ vysokyÂch sÏkol v CÏeskoslovensku Viktor BeÏlyj23. Z politickyÂch hnutõ se smeÏrsÏovci soustrÏedili prÏedevsÏõÂm na prÏedstavitele prazÏskeÂho uÂstrÏedõ Rolnicke strany praÂce ± Rolnicke Rusko (Sergej Maslov, Boris Sedakov, Nikolaj Bystrov, Nikolaj 85 Antipov, Vadim Michajlov, Alexej Ovsjannikov, Alexandr Juvenickij, Ivan VeresÏcÏagin)24 a prazÏskeÂho krÏõÂdla eurasijskeÂho hnutõÂ25. OdvlecÏeni byli take dalsÏõ byÂvalõ rusÏtõ vysocõ duÊstojnõÂci, kterÏõ od dvacaÂtyÂch let puÊsobili v cÏeskoslovenske armaÂdeÏ, AntonõÂn SÏkelenko a Konstantin Kapnin26, leÂkarÏi Boris Janda, Alexej Morozov, Miron Semec, Konstantin Stanislavskij27, tovaÂrnõÂk Michail Batrakov28, majitel a rÏeditel prazÏske filmove puÊjcÏovny a vyÂrobny Merkurfilm Borys SuchorucÏko-Choslovskyj29, vysocõ uÂrÏednõÂci cÏeskoslovenske staÂtnõ spraÂvy Volodymir PasicÏnyk a Mychajlo KocÏerhan30, projektanti a architekti Leonid Lada-JakusÏevicÏ, Venedikt Ostrouchov, Nikolaj PasÏkovskij a Daniel Pochitonov31, odbornõ geometrÏi Fedor Skripnik a Nikolaj Jerjomin32, vyÂznamny zemeÏdeÏlsky odbornõÂk VladimõÂr Klonov33 i prÏedstavitele cõÂrkvõ Roman Metelskyj a Ivan Vinogradov34. * A mnoho desõÂtek dalsÏõÂch. 86 1 2 3 4 5 Nikolaj SineÏvirskij, SMEÏRSÏ (God v staneÏ vraga.), Grani, Edition November 1948, MoÈnchehof/Kassel 1948, s. 97. Vladislav Moulis, PrÏedmluva, in CÏSR a SSSR. Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 10. - Vladislav Moulis, Podivne spojenectvõÂ, Praha 1996, s. 17. - CÏNR (zkr. z CÏeska naÂrodnõ rada) ± vrcholna organizace domaÂcõÂho protineÏmeckeÂho odboje za druhe sveÏtove vaÂlky ve dnech 29. 4. 1945 azÏ 10. 5. 1945. Po vypuknutõ PrazÏskeÂho povstaÂnõ 5. 5. 1945 prÏevzala vlaÂdnõ a vyÂkonnou moc v cÏeskyÂch zemõÂch a 10. 5. 1945 ji prÏedala prvnõ povaÂlecÏne cÏeskoslovenske vlaÂdeÏ. - PrazÏaÂk, Albert (1880±1956), cÏesky literaÂrnõ historik, profesor Univerzity Karlovy v Praze. V kveÏtnu 1945 prÏedseda CÏeske naÂrodnõ rady. - SmrkovskyÂ, Josef (1911±1974), cÏesky komunisticky politik. V kveÏtnu 1945 mõÂstoprÏedseda CÏeske naÂrodnõ rady. V letech 1945±1951 cÏlen prÏedsednictva UÂV KSCÏ. Od roku 1951 do roku 1955 veÏzneÏn. Po roce 1955 ruÊzne staÂtnõ funkce. V roce 1970 vyloucÏen z komunisticke strany. - KotrlyÂ, Josef (1903±1973), JUDr., advokaÂt a sociaÂlneÏ demokraticky politik. V kveÏtnu 1945 mõÂstoprÏedseda CÏeske naÂrodnõ rady. V letech 1945±1948 generaÂlnõ konzul CÏSR v KanadeÏ. Po komunistickeÂm prÏevratu v roce 1948 emigroval do USA. - VaÂclav CÏernyÂ, PameÏti 1945±1972, Brno 1992, s. 31. - CÏernyÂ, VaÂclav (1905±1987), PhDr., cÏesky literaÂrnõ historik a prÏekladatel. Od roku 1938 mimorÏaÂdny a v letech 1945±1948 a 1968±1969 rÏaÂdny profesor Univerzity Karlovy v Praze. - VaÂclav CÏernyÂ, cit. op., s. 54±55. PodrobneÏji o VojcechovskeÂm viz v kapitole V. - BeÂm, AlfreÂd (1886±?), PhDr., prof., rusky filolog a literaÂrnõ historik. Po bolsÏevickeÂm prÏevratu opustil Rusko a od roku 1922 zÏil v CÏeskoslovensku. Od roku 1937 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl lektorem ruskeÂho jazyka na UniverziteÏ KarloveÏ v Praze. 16. 5. 1945 byl ze sveÂho bytu v Praze-DejvicõÂch odvlecÏen smeÏrsÏovci a podle nepotvrzenyÂch zpraÂv jesÏteÏ teÂhozÏ roku v soveÏtskeÂm veÏzenõ zemrÏel. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslany VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, Ruska federace vraÂtila nevyplneÏnyÂ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 014/01. O BeÂmovi rovneÏzÏ viz MilusÏa BubenõÂkovaÂ, A. L. BeÂm za okupace, prÏõÂspeÏvek na konferenci ¹1945±1955. Likvidace ruske a ukrajinske antibolsÏevicke emi nosy byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ grace v CÏeskoslovensku. U a dalsÏõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ do SoveÏtskeÂho svazu. Fakta a poucÏenõª, 87 6 7 8 88 Praha 19. 2. 1997, in VladimõÂr Bystrov, Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli, Praha 1999, s. 317±322. TeÏsneÏ prÏed druhou sveÏtovou vaÂlkou trvale zÏilo v tehdejsÏõÂm CÏeskoslovensku teÂmeÏrÏ dvanaÂct tisõÂc byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ; z nich võÂce nezÏ trÏem tisõÂcuÊm jizÏ bylo udeÏleno cÏeskoslovenske staÂtnõ obcÏanstvõÂ. Podle VladimõÂr Bystrov, cit. op., s. 34. Anastasie KoprÏivovaÂ-VukolovaÂ, Osudy ruske emigrace po r. 1945, in VaÂclav Veber a kol., Ruska a ukrajinska emigrace v CÏSR v letech 1918±1945 (sbornõÂk studiõ ± 1.), Praha 1993, s. 89±90. - Svetozarov, VladimõÂr (1883±1946), prof., rusky pedagog. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. V letech 1927±1934 byl rÏeditelem ruskeÂho gymnaÂzia v Moravske TrÏebove a v letech 1934±1937 rÏeditelem ruskeÂho gymnaÂzia v Praze. Podle vyÂpoveÏdõ pameÏtnõÂkuÊ byl SMEÏRSÏ zadrzÏen v kveÏtnu 1945 a deportovaÂn do sbeÏrneÂho taÂbora NKVD v polske RatiborÏi; po neÏkolika meÏsõÂcõÂch byl vsÏak propusÏteÏn a vraÂtil se do CÏeskoslovenska. PodrobneÏji o taÂborÏe v RatiborÏi viz daÂle v kap. VII a VIII a v prÏõÂloze. - Savickij, Pjotr (1895±1968), PhDr., prof., rusky ekonom a historik. V Praze zÏil od roku 1921. PatrÏil mezi zakladatele a prÏednõ prÏedstavitele hnutõ eurasijcuÊ. Byl redaktorem eurasijskyÂch periodik a autorem cÏetnyÂch cÏlaÂnkuÊ Ï editelem ruskeÂho gymnaÂzia v Praze byl v letech 1940±1944. a publikacõÂ. R SmeÏrsÏovci ho odvlekli z jeho prazÏskeÂho bytu 21. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl obvineÏn ¹z antisoveÏtske cÏinnosti spocÏõÂvajõÂcõ v zalozÏenõ eurasijskeÂho hnutõª a 25. 10. 1945 zvlaÂsÏtnõ poradou NKVD SSSR ¹za prÏõÂslusÏnost ke kontrarevolucÏnõ organizaci odsouzen na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. Trest vykonaÂval v TeÏmlagu. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 014/01. O TeÏmlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. V roce 1956 se Pjotr Savickij vraÂtil do CÏeskoslovenska. Viz DotaznõÂk osoby repatriovanej do CÏSR, vyplneÏny orgaÂny Ministerstva vnitra CÏSR prÏi naÂvratu Petra SavickeÂho do CÏeskoslovenska, AMV, fond neuv., inv. cÏ. neuv., s. 310. - Ruske reformovane reaÂlne gymnaÂzium v Praze (rus. Russkaja reformirovannaja real'naja gymnazija v PrageÏ) vzniklo v roce 1924. JizÏ v roce 1920 bylo v tureckeÂm CarÏihradeÏ (dnes Istanbul) zrÏõÂzeno gymnaÂzium (rus. Konstantinopol'skaja gymnazija), jehozÏ vysÏsÏõ trÏõÂdy byly urcÏeny pro ruske emigranty, kterÏõ vstoupili do Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy jesÏteÏ drÏõÂve, nezÏ ukoncÏili sve strÏednõ vzdeÏlaÂnõÂ, a nizÏsÏõ trÏõÂdy pro deÏti emigrantuÊ prÏichaÂzejõÂcõÂch s rodinami nebo se starsÏõÂmi sourozenci. PocÏaÂtkem roku 1922 prÏesõÂdlilo gymnaÂzium do CÏeskoslovenska do Moravske TrÏebove a vzaÂpeÏtõ bylo zrÏõÂzeno v Praze-StrasÏ- 9 10 nicõÂch druhe gymnaÂzium; v roce 1935 byla obeÏ gymnaÂzia sloucÏena a nadaÂle puÊsobilo pouze gymnaÂzium v Praze. V roce 1939 se prÏesteÏhovalo do nove vlastnõ budovy v Praze-NuslõÂch. Bylo zrusÏeno rozhodnutõÂm komunistickeÂho ministra sÏkolstvõ a osveÏty ZdenÏka NejedleÂho z 9. 6. 1945. - OmelcÏenko, Hryhorij n. OmelcÏenko, Grigorij (1884 ±?), PhDr., prof., ukrajinsky historik. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1920. Od prvnõ poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl docentem Ukrajinske vysoke pedagogicke sÏkoly Mychajla Drahomanova (ukr. Ukrajinskyj vysokyj pedahohicÏnyj instytut im. M. Drahomanova) v Praze a v letech 1936±1940 rÏeditelem ukrajinskeÂho gymnaÂzia v Praze-ModrÏanech. Byl zadrzÏen smeÏrsÏovci 24. 5. 1945 v budoveÏ gymnaÂzia. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 144/01. - Ukrajinske gymnaÂzium (rus. Ukrajinska reformirovana realna gymnazija Ï aÂblicõÂch. V roce 1927 v CÏechoslovacÏcÏyni) bylo zrÏõÂzeno v roce 1925 v Praze-D Ï evnic a v roce 1937 do Prahy-ModrÏan. V roce 1945 bylo se prÏesteÏhovalo do R zrusÏeno. - Marakujev, Sergej (1873±1945), prof. V letech 1917±1918 ministr Donske vlaÂdy. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1921. Byl zakladatelem a rÏeditelem RuskeÂho institutu pro zemeÏdeÏlske druzÏstevnictvõ v Praze. Byl odvlecÏen smeÏrsÏovci ze sveÂho bytu v Praze-NuslõÂch 25. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl vojenskyÂm tribunaÂlem StrÏednõ skupiny vojsk 16. 7. 1945 ¹za uÂcÏast v beÏlogvardeÏjskyÂch organizacõÂch a antisoveÏtskou cÏinnostª odsouzen podle cÏl. 584 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR na 8 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora a ztraÂteÏ praÂv na 3 roky. Podle teÂhozÏ materiaÂlu vzaÂpeÏtõ nato 19. 8. 1945 v soveÏtske veÏznici zemrÏel. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace. - Rusky institut zemeÏdeÏlskeÂho druzÏstevnictvõ (rus. Russkij institut sel'skochozjajstvennoj kooperacii) v Praze byl zalozÏen v roce 1921. Poskytoval pomaturitnõ trÏõÂletou prÏõÂpravu budoucõÂm organizaÂtoruÊm druzÏstevnictvõÂ; studovali v neÏm nejen rusÏtõ emigranti, ale take dalsÏõ posluchacÏi z Bulharska a JugoslaÂvie a rÏada mladyÂch odbornõÂkuÊ z Finska a PobaltõÂ. Zanikl v roce 1935. 89 11 12 90 - Dolgorukov, Pjotr n. Dolgorukij, Pjotr (1866 ±?1945), rusky knõÂzÏe. Historik a politik. PrÏed bolsÏevickyÂm prÏevratem v Rusku byl spoluzakladatelem ruske konstitucÏneÏ-demokraticke strany (tzv. kadeti). V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1922. Byl odvlecÏen ze sveÂho bytu v centru Prahy 9. cÏervna 1945 a patrneÏ jizÏ beÏhem transportu do soveÏtskeÂho koncentracÏnõÂho taÂbora zahynul. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 045/01. Pjotr Dolgorukov byl zrÏejmeÏ nejstarsÏõÂm znaÂmyÂm odvlecÏenyÂm. - Peter JusÏcÏaÂk uvaÂdõ jako nejstarsÏõÂho tehdy odvlecÏeneÂho obyvatele Slovenska sÏestasÏedesaÂtileteÂho SÏtefana Bornemiszu ze Sabinova. Podle zaÂznamuÊ Anastasie KoprÏivove bylo mezi zjisÏteÏnyÂmi odvlecÏenyÂmi byÂvalyÂmi ruskyÂmi emigranty sedm starsÏõÂch nezÏ 66 let. Viz Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, s. 304, a Anastasie KoprÏivovaÂ-VukolovaÂ, cit. stat', s. 86. - StaÂtnõ duma (rus. Gosudarstvennaja duma) byla zrÏõÂzena ruskyÂm cõÂsarÏem po revoluci v roce 1905 jako nejvysÏsÏõ zastupitelsky sbor v tehdejsÏõ Ruske rÏõÂsÏi. - KlimusÏkin, Prokopij (1888±kol. 1960), rusky publicista a politik. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1919. ZadrzÏen byl soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny 25. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen PrazÏskou operativnõ skupinou Hlavnõ spraÂvy rozveÏdky SMEÏRSÏ a obvineÏn ¹z antisoveÏtske cÏinnostiª a 24. 9. 1945 odsouzen zvlaÂsÏtnõ poradou NKVD SSSR ¹za cÏlenstvõ v kontrarevolucÏnõ organizaci k peÏtileteÂmu veÏzenõª; byl veÏzneÏn ve Vladimiru a po vyprsÏenõ trestu poslaÂn do vyhnanstvõ do KrasnojarskeÂho kraje na SibirÏi. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 089/01. - Podle rozkazu ministra vnitra SSSR, ministra staÂtnõ bezpecÏnosti SSSR a generaÂlnõÂho prokuraÂtora SSSR z 16. 3. 1948 vsÏichni ¹sÏpioÂni, diverzanti, teroristeÂ, trockisteÂ, pravicÏaÂci, mensÏevici, eserÏi, anarchisteÂ, nacionalisteÂ, prÏõÂslusÏnõÂci bõÂle emigrace, prÏõÂslusÏnõÂci jinyÂch protisoveÏtskyÂch organizacõ a skupin, jakozÏ i osoby prÏedstavujõÂcõÂch nebezpecÏõ svyÂmi protisoveÏtskyÂmi styky a neprÏaÂtelskou cÏinnostõª nemeÏli byÂt po vyprsÏenõ trestu propousÏteÏni, ale na zaÂkladeÏ VyÂnosu prezidia NejvysÏsÏõÂho soveÏtu SSSR odeslaÂni s eskortou do vyhnanstvõ do trÏech oblastõÂ, mj. do okresuÊ KrasnojarskeÂho kraje a Novosibirske oblasti, lezÏõÂcõÂch 50 kilometruÊ severneÏ od transsibirÏske magistraÂly. Podle GULAG (Glavnoje upravlenije lagerej) 1918±1960, Moskva 2000, s. 140. 13 V polovineÏ padesaÂtyÂch let se Prokopij KlimusÏkin vraÂtil do CÏeskoslovenska. - NesteÏrov, Ivan (1866±1960), ing., rusky politik. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1923. V roce 1938 zõÂskal prÏõÂslib domovskeÂho praÂva v Praze (prÏedpoklad pro udeÏlenõ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ). Byl cÏelnyÂm funkcionaÂrÏem strany socialistuÊ revolucionaÂrÏuÊ (tzv. eserÏi) v emigraci. OdvlecÏen byl ze sveÂho bytu v Praze-NuslõÂch 26. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen operacÏnõ skupinou Hlavnõ spraÂvy kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 1. ukrajinskeÂho frontu a obvineÏn ¹z cÏlenstvõ ve straneÏ eseruÊ a uÂcÏasti v antisoveÏtske organizaciª; odsouzen byl zvlaÂsÏtnõ poradou NKVD SSSR 24. 9. 1945 ¹za cÏlenstvõ v kontrarevolucÏnõ organizaci k peÏtileteÂmu veÏzenõª. ZrÏejmeÏ byl souzen v jednom ¹balõÂkuª s Prokopijem KlimusÏkinem; viz pozn. 12. A obdobneÏ jako KlimusÏkin byl po vyprsÏenõ trestu jesÏteÏ poslaÂn do vyhnanstvõ do KrasnojarskeÂho kraje na SibirÏi. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 136/01. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v kveÏtnu 1955. - K vyhnanstvõ podrobneÏji viz shora. - Asociace funkcionaÂrÏuÊ zemskyÂch a meÏstskyÂch samospraÂv v Ruske rÏõÂÏsi, zÏijõÂcõÂch v CÏeskoslovensku (rus. ObjedineÏnije Rossijskich zemskich i gorodskich deÏjateÏleÏj v CÏechoslovakii nebo zkr. Zemgor) vznikla v roce 1921 a sdruzÏovala ruske emigranty, kterÏõ se vahou sve spolecÏenske autority a svyÂch zkusÏenostõ s organizacõ verÏejneÂho zÏivota neformaÂlneÏ ujali role strÏechove organizace, zastupujõÂcõ materiaÂlnõ a duchovnõ zaÂjmy cele ruske emigrantske obce v CÏeskoslovensku. Zemgor puÊsobil azÏ do roku 1935 a kromeÏ zabezpecÏovaÂnõ materiaÂlnõ podpory pro emigranty zrÏõÂdil rÏadu kulturnõÂch, veÏdeckyÂch, sÏkolskyÂch a zdravotnickyÂch zarÏõÂzenõÂ. Slavinskyj, Maxym (1868±?), PhDr., prof., ukrajinsky baÂsnõÂk a prÏekladatel. V letech 1918±1919 vyslanec Ukrajinske lidove republiky (ukr. Ukrajinska narodna respublika) v Praze a pozdeÏji vedoucõ prazÏske diplomaticke mise ZaÂpadoukrajinske lidove republiky (ukr. Zachidna ukrajinska narodna respublika). Byl odvlecÏen 27. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ rodiny byl veÏzneÏn ve LvoveÏ. Nedatovany (zrÏejmeÏ z konce roku 1945) seznam 93 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ruske a ukrajinske naÂrodnosti odvlecÏenyÂch v roce 1945 do SSSR, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 38. VzaÂpeÏtõ vsÏak ocÏity sveÏdek zaznamenal jesÏteÏ v rÏõÂjnu 1945 jeho smrt v kyjevske Lukjanovce, viz Vasyl Prochoda, Zapysky nepokyrlivoho, Knyha II., Na cÏuzÏiny, Neu-Ulm/Do. 1972, s. 337. O Lukjanovce viz pozn. 29 ke kap. V a v prÏõÂloze. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske 91 14 15 16 92 federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ SlavinskeÂho soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 198/01. - Halahan, Mykola n. Galagan, Nikolaj (1882±?), ing., ukrajinsky politik. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel na zacÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl dlouholetyÂm funkcionaÂrÏem ukrajinske strany socialistuÊ revolucionaÂrÏuÊ (tzv. eserÏi) v emigraci a od roku 1927 azÏ do pocÏaÂtku cÏtyrÏicaÂtyÂch let prÏedsedou Ukrajinske obce v CÏeskoslovensku. ZaÂrovenÏ staÂl v letech 1921±1932 v cÏele nejvyÂznamneÏjsÏõÂho prazÏskeÂho ukrajinskeÂho nakladatelstvõ (ukr. Ukrajinskyj hromadskyj vydavnycÏnyj fond). SmeÏrsÏovci ho odvlekli neÏkdy v kveÏtnu 1945. Viz spis. GP CÏSFR, cÏõÂs. neuvedeno. Podle ocÏiteÂho sveÏdka v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul, viz Vasyl Prochoda, cit. op., s. 354. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k Halahanovu zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 057/01. - KulturneÏ osveÏtova ukrajinska nacionalisticka organizace Ukrajinska obec (ukr. Ukrajinska hromada) v CÏeskoslovensku byla zalozÏena v roce 1927 prÏedevsÏõÂm byÂvalyÂmi vojaÂky Ukrajinske lidove republiky. MeÏla filiaÂlky v rÏadeÏ cÏeskyÂch a slovenskyÂch meÏst a na Podkarpatske Rusi. Po celou dobu jejõ existence byl jejõÂm prÏedsedou Mykola Halahan. V roce 1940 byla nahrazena proneÏmeckou organizacõ stejneÂho jmeÂna. - BircÏak, Volodymyr n. BircÏak, VladimõÂr (1881±?), PhDr., prof., ukrajinsky spisovatel a publicista. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Od poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. V dubnu 1945 byl zvolen prÏedsedou Muzea osvobozovacõÂho boje Ukrajiny v Praze. Podle neoveÏrÏenyÂch sveÏdectvõ byl odvlecÏen neÏkdy beÏhem leÂta 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Zmizel bez stop. - O Muzeu osvobozovacõÂho boje Ukrajiny viz pozn. 40 ke kap. V. - Zlenko, Petro n. Zlenko, Pjotr (1891±1954), PhDr., prof., ukrajinsky bibliograf. 17 V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1923. Po studiõÂch na prazÏske Ukrajinske vysoke pedagogicke sÏkoly Mychajla Drahomanova a StaÂtnõ sÏkole knihovnicke v Praze pracoval ve Slovanske knihovneÏ ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ (za neÏmecke okupace v letech 1939±1945 zacÏleneÏne do NaÂrodnõ a univerzitnõ knihovny v rezortu ministerstva sÏkolstvõ a osveÏty). Od roku 1937 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen smeÏrsÏovci ze sveÂho bytu na prazÏskyÂch Vinohradech 6. 7. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; Protokol obyska (Protokol o prohlõÂdce) z 6. 7. 1945, in Ivan Brezina: TajsÏet, Irkutska oblast, Revolver Revue 22/1993, s. 219. V roce 1946 byl veÏzneÏn v taÂborÏe v Gorlovce v Donbasu na UkrajineÏ a pracoval v mõÂstnõÂch uhelnyÂch dolech. Nedatovany (zrÏejmeÏ z konce roku 1945) seznam 93 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ruske a ukrajinske naÂrodnosti odvlecÏenyÂch v roce 1945 do SSSR, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 38, a dopis Petra Zlenka z 12. 5. 1946, zaslany manzÏelce Marii ZlenkoveÂ, prÏel. z ukr., in Ivan Brezina, ib., s. 236. O Donbasu viz pozn. 2c ke kap. III. Podle informace Ministerstva vnitra Ukrajiny z konce roku 1992, citovane v BrezinoveÏ stati, byl vojenskyÂm tribunaÂlem vojsk NKVD Kyjevske oblasti odsouzen 3. 12. 1945 ¹podle cÏl. 542 trestnõÂho zaÂkonõÂku USSR k 10 letuÊm odneÏtõ svobodyª a beÏhem vyÂkonu trestu v ¹internacÏnõÂm taÂborÏe Ozernojeª (tajsÏetsky rajoÂn) zemrÏel na zaÂstavu srdecÏnõ cÏinnostiª. Viz Ivan Brezina, cit. op., s. 230. Ze vsÏech souvislostõ je vsÏak zrÏejmeÏ, zÏe sÏlo o Ozerlag. ZlenkuÊv pobyt v tomto taÂborÏe je potvrzen take sveÏdectvõÂm spoluveÏzneÏ, ktery se vsÏak vraÂtil ± nechvalneÏ znaÂmeÂho agenta gestapa Nachtmanna. Viz PameÏti Nachtmanna ± gestapaÂka z Prahy, ktery zde byl souzen, s. 25, AMV, fond neuv., sv. cÏõÂslo 325±73±5, nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce, s. 377. O Gorlovce a Ozerlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace nevraÂtila, viz kopie, AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 232/01. - Ukrajinsky tyÂden (ukr. Ukrajinskyj tyzÏdenÏ), obvykle velice dobrÏe informovany tyÂdenõÂk, vychaÂzel v letech 1933±1938. - MezÏevikin, Timofej (1909±1975), ing. Rusko opustil spolecÏneÏ s otcem v roce 1920 a od roku 1921 zÏil v CÏeskoslovensku. Studoval na ruskeÂm gymnaÂziu v Moravske TrÏebove a absolvoval naÂstavbove pomaturitnõ studium na Ruske vysÏsÏõ sÏkole komunikacÏnõ techniky (Russkoje vyssÏeje ucÏilisÏcÏe technikov puteÏj soobsÏcÏenija) v Praze. Pracoval jako komunikacÏnõ technik a pozdeÏji jako pomocny zameÏstnanec CÏeskoslovenskeÂho CÏerveneÂho krÏõÂzÏe pro ruske emigranty. 93 18 94 ZadrzÏen byl smeÏrsÏovci 24. 5. 1945; po dvou tyÂdnech byl vsÏak propusÏteÏn, aby byl znovu odvlecÏen 27. 9. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 35; 37 a 38. ZadrzÏenõ provedl oddõÂl kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 3. gardove tankove armaÂdy 1. ukrajinskeÂho frontu. MezÏevikin byl obvineÏn, zÏe byl ¹vedoucõÂm cÏinitelem kontrarevolucÏnõ beÏloemigrantske organizaceª a 28. 1. 1946 byl vojenskyÂm tribunaÂlem StrÏednõ skupiny vojsk odsouzen ¹na zaÂkladeÏ cÏl. 582 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSRª na deset let do taÂbora. Trest vykonaÂval v PescÏanlagu. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 126/01. O PescÏanlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Timofej MezÏevikin byl propusÏteÏn 20. 6. 1955 a do CÏeskoslovenska se vraÂtil 17. srpna 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 63. - Obec kubaÂncuÊ (Hromada kubancyv) byla zalozÏena v roce 1921 kubaÂnskyÂmi kozaÂky ± byÂvalyÂmi prÏõÂslusÏnõÂky ruskyÂch vojenskyÂch antibolsÏevickyÂch sil, kterÏõ po ukoncÏenõ boje s bolsÏeviky a odchodu do emigrace byli internovaÂni na rÏeckeÂm ostrovu Lemnosu v severnõ cÏaÂsti EgejskeÂho morÏe. MezÏevikin do organizace vstoupil v roce 1939 a do roku 1941 byl prÏedsedou (atamanem) jejõ prazÏske odbocÏky. - Dolgopjatov, Grigorij (1895±1966), ing., rusky generaÂl. Po demobilizaci ruskyÂch vojenskyÂch sil zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. Vystudoval CÏeske vysoke ucÏenõ technicke v Praze a pracoval jako uÂrÏednõÂk. PuÊsobil rovneÏzÏ jako publicista. V roce 1930 zõÂskal cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. Byl zadrzÏen smeÏrsÏovci 14. 5. 1945. Viz AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: Dolgopjatov, Grigorij. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl obvineÏn ¹z boje proti soveÏtske moci spojene s antisoveÏtskou cÏinnostõª a 8. 9. 1945 zvlaÂsÏtnõ poradou NKVD SSSR ¹za prÏõÂslusÏnost k antisoveÏtske organizaciª odsouzen na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Trest vykonaÂval v Karagandske oblasti. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 044/01. O Karlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. V roce 1955 se Dolgopjatov vraÂtil do CÏeskoslovenska. Viz AMV, fond neuv., 305±121±2, s. 54±55; ib., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove 19 antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 57. - Friedman, Alexandr (1876±1947), rusky plukovnõÂk. V CÏeskoslovensku od roku 1924. Byl manzÏelem majitelky proslule ruske materÏske sÏkoly v Praze-DejvicõÂch. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. SmeÏrsÏovci byl odvlecÏen 17. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ byl ve druhe polovineÏ roku 1945 veÏzneÏn ve LvoveÏ. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 4. gardove armaÂdy [1. ukrajinskeÂho frontu] a obvineÏn ¹z prÏõÂslusÏnosti k antisoveÏtske organizaciª; 6. 9. 1945 byl zvlaÂsÏtnõ poradou NKVD SSSR odsouzen na 5 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Po dvou letech v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace akt cÏ. 055/01. - CÏerkes, Dmitrij (1879±?), ing., rusky generaÂl. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. V letech 1929±1935 byl prÏedsedou RuskeÂho svazu veteraÂnuÊ Velke vaÂlky (rus. Russkij sojuz ucÏastnikov Velikoj vojny). Od poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Podle sveÏdectvõ manzÏelky byl odvlecÏen v kveÏtnu 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 034/01. - CÏcheidze, Konstantin (1897±1974), JUDr., publicista a spisovatel rusko-gruzõÂnskeÂho puÊvodu. Po demobilizaci Kavkazske divize v raÂmci ruske armaÂdy bojujõÂcõ proti bolsÏevikuÊm zÏil od roku 1921 v Bulharsku a v roce 1923 trvale prÏesõÂdlil do Prahy. Absolvoval Ruskou praÂvnickou fakultu pod protektoraÂtem Univerzity Karlovy (rus. Russkij juridicÏeskij fakulteÏt v Prage sostojasÏcÏij pod proteÏktoratom CÏesÏskogo Karlova UniversiteÏta) v Praze. Od roku 1924 patrÏil k prÏednõÂm prÏedstaviteluÊm prazÏskeÂho krÏõÂdla eurasijskeÂho hnutõÂ. Byl prÏispeÏvatelem rÏady ruskyÂch emigrantskyÂch periodik a od pocÏaÂtku trÏicaÂtyÂch let pravidelneÏ spolupracoval jako literaÂrnõ recenzent s prÏednõÂmi cÏeskyÂmi listy a cÏasopisy. PatrÏil mezi vyÂznamne osobnosti cÏeskeÂho kulturnõÂho a literaÂrnõÂho zÏivota trÏicaÂtyÂch 95 20 96 let. UverÏejnil desõÂtky povõÂdek a vydal dobovou cÏeskou kritikou i cÏtenaÂrÏi vrÏele prÏijate cÏtyrÏi romaÂny; kromeÏ prvnõÂho vsÏechny vysÏly pouze v cÏeskeÂm prÏekladu. V roce 1935 zõÂskal prÏõÂslib domovskeÂho praÂva v KourÏimi (prÏedpoklad pro udeÏlenõ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ). Po napadenõ SoveÏtskeÂho svazu nacistickyÂm NeÏmeckem prÏerusÏil publikacÏnõ cÏinnost a podõÂlel se na vzniku prazÏskeÂho emigrantskeÂho VyÂboru na obranu Ruska (rus. KomiteÏt zasÏcÏity Rossiji). Byl odvlecÏen SmeÏrsÏem 1. 6. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl obvineÏn ¹z cÏlenstvõ v antisoveÏtske organizaci Eurasijske hnutõ a z uÂcÏasti v boji proti soveÏtske moci (v obcÏanske vaÂlce na straneÏ bõÂlyÂch)ª a 20. 10. 1945 byl zvlaÂsÏtnõ poradou NKVD SSSR odsouzen na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Trest vykonaÂval v Siblagu v Mariinsku v Kemerovske oblasti. V roce 1953 byl prÏeveden do Ozerlagu na vyÂchodnõ SibirÏi. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 038/01. O Siblagu a o Ozerlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se CÏcheidze vraÂtil 23. 5. 1955. Viz AMV 305±582±1±20; AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 55. PodrobneÏ o CÏcheidzeho zadrzÏenõ a veÏzneÏnõ v soveÏtskeÂm taÂborÏe in Konstantin CÏcheidze, UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. CÏesky prÏeklad JirÏõÂho Vacka. Rukopis 1967±1970, IX. kap.: VaÂlka ± ¹Rubª SoveÏtskeÂho svazu ± NaÂvrat, s. 60±207, nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce, s. 304±382. - O domovskeÂm praÂvu viz pozn. 9 ke kap. V. - O eurasijskeÂm hnutõ viz pozn. 25. - VarsÏavskij, Sergej (1879±?), JUDr., publicista a novinaÂrÏ. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1921. PrÏednaÂsÏel na Ruske praÂvnicke fakulteÏ v Praze a v letech 1934±1939 a 1940 byl prÏedsedou Svazu ruskyÂch spisovateluÊ a novinaÂrÏuÊ v CÏeskoslovenske republice. Byl odvlecÏen beÏhem kveÏtna 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Zmizel v soveÏtskyÂch taÂborech bez stop. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 223/01. - Svaz ruskyÂch spisovateluÊ a novinaÂrÏuÊ v CÏSR (rus. Sojuz russkich pisateÏlej 21 22 i zÏurnalistov v CÏ. S. R.) puÊsobil v letech 1922±1942 a porÏaÂdal literaÂrnõ vecÏery k ruÊznyÂm vyÂrocÏõÂm v ruskeÂm, ale i cÏeskeÂm kulturnõÂm zÏivoteÏ, verÏejne disputy, verÏejne cÏetby z literaÂrnõ tvorby ruskyÂch emigrantskyÂch autoruÊ a dalsÏõÂch kulturnõÂch a spolecÏenskyÂch akcõÂ. Mezi cÏestnyÂmi cÏleny byli take cÏesÏtõ spisovatele Josef HolecÏek a Alois JiraÂsek. Postnikov, Sergej (1883±1965), rusky publicista a novinaÂrÏ. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1823. Byl aktivnõÂm cÏlenem leveÂho krÏõÂdla strany socialistuÊ revolucionaÂrÏuÊ (tzv. levõ eserÏi) v emigraci a v letech 1923±1931 vydaÂval a redigoval v Praze esersky cÏasopis Revoljucionnaja Rossija (rus. RevolucÏnõ Rusko). Byl spoluzakladatelem prazÏskeÂho RuskeÂho zahranicÏnõÂho historickeÂho archivu (rus. Russkij zagranicÏnyj istoricÏeskij archiv nebo zkr. RZIA) a spraÂvcem jeho knihovny. V prvnõ polovineÏ trÏicaÂtyÂch let zõÂskal cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. OdvlecÏen byl 31. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; 49/1. PatrneÏ podle uÂdajuÊ rodiny se naleÂzal ve druhe polovineÏ roku 1945 ve veÏznici ve Vladimiru. Nedatovany (zrÏejmeÏ z konce roku 1945) seznam 93 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ruske a ukrajinske naÂrodnosti odvlecÏenyÂch v roce 1945 do SSSR, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 38 Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen PrazÏskou operativnõ skupinou SMEÏRSÏ 1. ukrajinskeÂho frontu a obvineÏn ¹z cÏlenstvõ v beÏlogvardeÏjske organizaciª; 12. 11. 1945 byl zvlaÂsÏtnõ poradou NKVD SSSR ¹za uÂcÏast v antisoveÏtske organizaciª odsouzen na 5 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Trest vykonaÂval v Dubravlagu a postupneÏ jesÏteÏ v komplexech Kamurallagu a Sevurallagu. Po uplynutõ trestu byl mu zmeÏneÏn dodatkovy trest vyhnanstvõ vzhledem k veÏku a zdravõ na pobyt pod dozorem u sestry v SSSR v ukrajinske Nikopoli. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 168/01. O Dubravlagu a taÂborovyÂch komplexech Kamurallagu a Sevurallagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. O vyhnanstvõ podrobneÏji v pozn. 12. V roce 1957 se Sergej Postnikov vraÂtil do CÏeskoslovenska. - Andrejev, Nikolaj (1908±1982), PhDr., ing., prof., rusky historik. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1927. V letech 1939±1945 staÂl v cÏele Institutu N. P. Kondakova. Byl zadrzÏen smeÏrsÏovci 23. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Byl prÏevezen do sbeÏrneÂho taÂbora NKVD v soveÏtskeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu NeÏmecka. V roce 1947 uprchl a marneÏ se pokousÏel legaÂlneÏ vraÂtit do CÏeskoslovenska. Od roku 1948 zÏil ve Velke BritaÂnii a pozdeÏji byl profesorem slavistiky na 97 23 24 98 druhe nejstarsÏõ anglicke univerziteÏ v Cambridge (angl. University of Cambridge). Viz Nikolaj Andrejev, To, cÏto vspominajetsja, Tallin 1996, I.; II. DotaznõÂk, zaslany VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, Ruska federace vraÂtila nevyplneÏnyÂ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 003/01. - Institut N. P. Kondakova (rus. Institut im. N. P. Kondakova) zahrnoval veÏdecky uÂstav a sbõÂrky navazujõÂcõ na neÏkdejsÏõ Seminarium Kondakovianum a usilujõÂcõ o rozvõÂjenõ tradice zkoumaÂnõ deÏjin a kultury Ruska zapocÏateÂho archeologem a historikem umeÏnõ a profesorem Karlovy univerzity N. P. Kondakovem (pozdeÏji v roce 1952 institut prÏevzala CÏeskoslovenska akademie veÏd a nynõ jsou jeho sbõÂrky spolu s knihovnou umõÂsteÏny jako samostatny  stavu deÏjin umeÏnõ Akademie veÏd CÏeske republiky). fond v U - BeÏlyj, Viktor (1894±?), JUDr. Publicista a spisovatel. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl absolventem Ruske praÂvnicke fakulty v Praze a dlouha leÂta puÊsobil jako prÏedseda SdruzÏenõ ruskyÂch absolventuÊ vysokyÂch sÏkol v CÏeskoslovensku SmeÏrsÏovci si ho ¹vyzvedliª 26. 5. 1945 uÂdajneÏ prÏõÂmo v zameÏstnaÂnõ kdesi v KladneÏ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 34. Podle neoveÏrÏenyÂch sveÏdectvõ po propusÏteÏnõ ze soveÏtskeÂho taÂbora v padesaÂtyÂch letech zuÊstal v SSSR, viz AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: BeÏlyj, Viktor. DotaznõÂk, zaslany VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, Ruska federace vraÂtila nevyplneÏnyÂ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 012/01. - SdruzÏenõ ruskyÂch absolventuÊ vysokyÂch Ïskol v CÏeskoslovensku (rus. ObjedineÏnije russkich okoncÏivsÏich vyssÏije ucÏebnyje zavedeÏnija v CÏSR nebo zkr. OROVUZ) bylo zalozÏeno v roce 1925. PomaÂhalo byÂvalyÂm ruskyÂm emigrantuÊm po dokoncÏenõ studiõ na cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkolaÂch prÏi uplatneÏnõ na trhu praÂce v CÏeskoslovensku i v zahranicÏõÂ. V dobeÏ celosveÏtove hospodaÂrÏske krize na prÏelomu dvacaÂtyÂch a trÏicaÂtyÂch let organizovalo pro obtõÂzÏneÏji uplatnitelne absolventy humanitnõÂch smeÏruÊ rekvalifikacÏnõ technicke a rÏemeslnicke kurzy. - PuÊvodneÏ Rolnicke Rusko (rus. Krest'anskaja Rossija) byla organizace ilegaÂlneÏ zalozÏena v MoskveÏ v roce 1929. JejõÂm politickyÂm cõÂlem bylo vytvorÏit na uÂzemõ byÂvale Ruske rÏõÂsÏe demokraticky federativnõ staÂt s rozvinutou mõÂstnõ samospraÂvou a silnyÂm zemeÏdeÏlskyÂm druzÏstevnõÂm podnikaÂnõÂm. PrazÏska skupina (klub), zalozÏena ruskyÂmi emigrantskyÂmi liberaÂlnõÂmi ekonomy, vznikla v roce 1923 a na sjezdu v prosinci 1927 prÏejmenovala organizaci na politickou stranu Rolnicka strana praÂce (rus. Krest'anskaja Rossija-Trudovaja krest'anskaja partija). Strana meÏla puÊsobit ± samozrÏejmeÏ ilegaÂlneÏ ± prÏedevsÏõÂm uvnitrÏ SoveÏtskeÂho svazu a podle osobnõÂch sveÏdectvõ neÏkteryÂch pameÏtnõÂkuÊ se skutecÏneÏ snazÏila zejmeÂna ve trÏicaÂtyÂch letech vytvaÂrÏet paralelnõ ± stõÂnove ± struktury bolsÏevicke moci na vsÏech uÂrovnõÂch. V emigraci puÊsobily pouze uÂstrÏednõ orgaÂny  strÏednõÂm tiskovyÂm orgaÂnem strany byl strany a tzv. zahranicÏnõ skupiny. U cÏasopis Znamja Rossiji (rus. Prapor Ruska). - Maslov, Sergej (1887 ± ?1945), prof., rusky ekonom. V roce 1917 ministr zemeÏdeÏlstvõ ProzatõÂmnõ vlaÂdy Ruska. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1921 a od poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl cÏlenem Asociace funkcionaÂrÏuÊ zemskyÂch a meÏstskyÂch samospraÂv v Ruske rÏõÂsÏi zÏijõÂcõÂch v CÏeskoslovensku a spoluzakladatelem a prÏedsedou strany. Koncem prvnõ poloviny cÏtyrÏicaÂtyÂch let byl NeÏmci internovaÂn v Male pevnosti v TerezõÂneÏ. Po naÂvratu v roce 1945 byl s teÏzÏkyÂm tyfovyÂm onemocneÏnõÂm 16. 5. 1945 ze sveÂho prazÏskeÂho bytu odvezen zdravotnõÂky soveÏtske armaÂdy neznaÂmo kam. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. ZrÏejmeÏ zahynul kraÂtce po transportu do SSSR. Konstantin CÏcheidze, cit. op., s. 34., nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce, s. 313. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 121/01. - Sedakov, Boris (1890±1958), JUDr. ByÂvaly moskevsky advokaÂt a prazÏsky rusky emigrantsky novinaÂrÏ. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1922. Byl mõÂstoprÏedsedou strany. Po neuÂspeÏsÏneÂm pokusu 19. 5. 1945 prÏekrocÏit demarkacÏnõ linii mezi soveÏtskyÂmi a americkyÂmi vojsky a uchyÂlit se pod ochranu AmericÏanuÊ byl 20. 5. 1945 zadrzÏen prÏõÂslusÏnõÂky SMEÏRSÏ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 35. PruÊbeÏh jeho veÏzneÏnõ neznaÂme. Pouze v souvislosti se sdeÏlenõÂm okolnostõ zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR Nikolaje Bystrova se ruske uÂrÏady zmõÂnily, zÏe obzÏaloba prÏedlozÏila kromeÏ jineÂho vyÂpoveÏd' ¹Sedakova B. V. a Antipova N. N.ª, kterÏõ byli zatcÏeni ¹v jine veÏciª. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 027/01. 99 OcÏity sveÏdek spatrÏil Borise Sedakova pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let v Ozerlagu. Konstantin CÏcheidze, cit. op., s. 162. O Ozerlagu podrobneÏji v prÏõÂloze. Podle sdeÏlenõ rodiny byl prÏi propusÏteÏnõ v roce 1956 teÏzÏce nemocen a zaÂhy zemrÏel u prÏõÂbuznyÂch v SoveÏtskeÂm svazu; do Prahy se vraÂtila jen urna s jeho popelem. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 186/01. - Bystrov, Nikolaj (1899±1967), JUDr., publicista a novinaÂrÏ. Po demobilizaci z Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy v roce 1920 zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. Absolvoval Ruskou praÂvnickou fakultu v Praze. V letech 1923±1929 byl redaktorem rÏady ruskyÂch emigrantskyÂch periodik. AzÏ do konce dvacaÂtyÂch let byl funkcionaÂrÏem prazÏske skupiny Rolnicke strany praÂce a redaktorem jejõÂho uÂstrÏednõÂho orgaÂnu Prapor Ruska. V letech 1929±1939 pracoval na cÏeskoslovenskeÂm ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ a publikoval v cÏeskyÂch odbornyÂch spolecÏenskopolitickyÂch a naÂrodohodopodaÂrÏskyÂch cÏasopisech. V roce 1931 byl spoluzakladatelem diskusnõÂho klubu Druha generace (rus. Vtoroje pokolenije) a stejnojmenneÂho tyÂdenõÂku; klub sdruzÏoval zejmeÂna neÏkdejsÏõ mlade prÏõÂslusÏnõÂky Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy, kterÏõ po nabytõ vzdeÏlaÂnõ v CÏeskoslovensku pozvolna existencÏneÏ integrovali do cÏeskoslovenske spolecÏnosti. V roce 1936 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. V obdobõ neÏmecke okupace byl prÏeveden do ministerstva sÏkolstvõ a osveÏty a pracoval ve Slovanske knihovneÏ v Praze. Po neuÂspeÏsÏneÂm pokusu 19. 5. 1945 prÏekrocÏit demarkacÏnõ linii mezi soveÏtskyÂmi a americkyÂmi vojsky a uchyÂlit se pod ochranu AmericÏanuÊ byl 20. 5. 1945 zadrzÏen prÏõÂslusÏnõÂky SMEÏRSÏ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; spis. GP CÏSFR, 5413/91; ev. list 3270; 2049/93. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl po zadrzÏenõ umõÂsteÏn v polnõ transportnõ veÏznici a v cÏervnu 1945 prÏevezen do vnitrÏnõ veÏznice NKVD v MoskveÏ, kde byl obvineÏn, zÏe ¹v obdobõ obcÏanske vaÂlky bojoval proti soveÏtske moci, uprchl do zahranicÏõÂ, byl prÏedsedou prazÏske skupiny antisoveÏtske organizace Rolnicka strana praÂce, vytvorÏene ke svrzÏenõ soveÏtskeÂho zrÏõÂzenõÂ, a zabyÂval se antisoveÏtskou propagandou mezi ruskyÂmi emigranty (cÏl. 584, 588 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku)ª. Souzen byl spolecÏneÏ s peÏti dalsÏõÂmi stejneÏ obvineÏnyÂmi (Vadim Michajlov, Alexandr JuvenickyÂ, Ivan VeresÏcÏagin a patrneÏ Nikolaj Antipov a Alexandr Cerazov; o vsÏech viz daÂle). ZÏalobce ¹nenavrhl soudu zÏaÂdne sveÏdkyª a zÏaloba ¹neprÏedlozÏila zÏaÂdne materiaÂly z CÏSRª. ObhaÂjce a zÏalobce se soudnõÂho projednaÂvaÂnõ prÏed vojenskyÂm tribunaÂlem MoskevskeÂho vojenskeÂho okruhu ¹ne- 100 zuÂcÏastniliª a 19. 11. 1945 byl Bystrov odsouzen na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Trest vykonaÂval do brÏezna roku 1948 v Gorkijske (dnes NizÏegorodskeÂ) oblasti a od kveÏtna 1948 do ledna 1955 v TajsÏetu. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 027/01. V Gorkijske oblasti byl veÏzneÏn zrÏejmeÏ v UnzÏlagu. Viz FrantisÏek PolaÂk, Jak zÏili a umõÂrali soveÏtsÏtõ otroci, New York 1962, s. 244. V komplexu TajsÏetskyÂch naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ byl umõÂsteÏn v Ozerlagu. Viz Konstantin CÏcheidze, cit. op., s. 151±153, nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce, s. 346±347, a daÂle PameÏti Nachtmanna ± gestapaÂka z Prahy, ktery zde byl souzen, s. 25. O UnzÏlagu a Ozerlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se Nikolaj Bystrov vraÂtil v srpnu 1955. Viz AMV fond neuv., 305±582±2, a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 53. - Antipov, Nikolaj (1889 ± ?), ing., rusky publicista a baÂsnõÂk. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1921. Byl dlouholetyÂm funkcionaÂrÏem prazÏske skupiny strany. Byl odvlecÏen v kveÏtnu 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. V souvislosti se sdeÏlenõÂm okolnostõ zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR Nikolaje Bystrova zmõÂnily se ruske uÂrÏady, zÏe obzÏaloba prÏedlozÏila kromeÏ jineÂho vyÂpoveÏd' ¹Sedakova B. V. a Antipova N. N.ª, kterÏõ byli zatcÏeni ¹v jine veÏciª. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 027/01. DalsÏõ osud Antipova je neznaÂmyÂ. PatrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. DotaznõÂk, zaslany VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, Ruska federace vsÏak vraÂtila nevyplneÏnyÂ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 005/01. - Michajlov, Vadim (1908±1997). Do CÏeskoslovenska prÏisÏel s rodicÏi pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let. Byl funkcionaÂrÏem prazÏske skupiny Rolnicke strany praÂce. OdvlecÏen byl v kveÏtnu 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvy- 101 slanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂ,ª byl po zadrzÏenõ umõÂsteÏn v polnõ transportnõ veÏznici a v cÏervnu 1945 prÏevezen do veÏznice NKVD v MoskveÏ, kde byl obvineÏn, zÏe ¹beÏhem pobytu v CÏeskoslovensku byl vedoucõÂm cÏinitelem antisoveÏtske organizace Rolnicka strana praÂce, vytvorÏene ke svrzÏenõ soveÏtskeÂho zrÏõÂzenõ cestou povstaÂnõ a spaÂchaÂnõÂm teroristickyÂch cÏinuÊ proti vedoucõÂm prÏedstaviteluÊm VKS(b) a soveÏtske vlaÂdy (cÏl. 584, 588 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku)ª. Souzen byl spolecÏneÏ s peÏti dalsÏõÂmi stejneÏ obvineÏnyÂmi (Nikolaj Bystrov, Alexandr JuvenickyÂ, Ivan VeresÏcÏagin a patrneÏ Nikolaj Antipov a Alexandr Cerazov; o vsÏech viz shora a daÂle). ZÏalobce ¹nenavrhl soudu zÏaÂdne sveÏdkyª a ¹nebyly prÏedlozÏeny zÏaÂdne materiaÂly z CÏSRª. ObhaÂjce a zÏalobce se soudnõÂho projednaÂvaÂnõ prÏed vojenskyÂm tribunaÂlem MoskevskeÂho vojenskeÂho okruhu ¹nezuÂcÏastniliª a 19. 11. 1945 byl Michajlov odsouzen k deseti letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. Trest vykonaÂval v na SibirÏi v Omske oblasti (patrneÏ v Omlagu). Po propusÏteÏnõ v roce 1954 zuÊstal v SSSR a v roce 1958 mu bylo udeÏleno soveÏtske obcÏanstvõÂ. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 127/01. O Omlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - Ovsjannikov, Alexej (1884±1946). V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1922 a od poloviny trÏicaÂtyÂch let cÏeskoslovensky obcÏan. Byl funkcionaÂrÏem prazÏske skupiny Rolnicke strany praÂce. Byl odvlecÏen ze sveÂho bytu v Praze-StrasÏnicõÂch 21. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen PrazÏskou operacÏnõ skupinou SMEÏRSÏ 1. ukrajinskeÂho frontu a obvineÏn 2. spraÂvou NKGB ¹z prÏõÂslusÏnosti ke kontrarevolucÏnõ organizaciª; 24. 9. 1945 byl zvlaÂsÏtnõ poradou NKVD SSSR odsouzen ¹podle cÏl. 584 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSRª na peÏt let do veÏzenõÂ. Trest vykonaÂval ve Vladimirske veÏznici NKVD. 12. 10. 1946 ve veÏznici zemrÏel. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 148/01. O NKGB viz pozn. 6b k uÂvodu. O Vladimirske veÏznici podrobneÏji viz prÏõÂloha. - Juvenickij, Alexandr (1888±1961), JUDr. Po demobilizaci z Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. Absolvoval studia na Ruske praÂvnicke fakulteÏ v Praze a pracoval v NaÂrodnõ a univerzitnõ knihovneÏ v Praze jako knihovnõÂk. V letech 1931±1939 byl prÏedsedou prazÏske skupiny Rolnicke strany praÂce. Od poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl 30. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. 102 Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl po zadrzÏenõ umõÂsteÏn v transportnõ veÏznici a v cÏervnu 1945 prÏevezen do veÏznice NKGB v MoskveÏ, kde byl obvineÏn, zÏe ¹dobrovolneÏ vstoupil do bõÂle armaÂdy, vedl ozbrojeny boj proti soveÏtske moci a v roce 1920 uprchl do zahranicÏõª a ¹beÏhem pobytu v CÏeskoslovensku vstoupil do antisoveÏtske organizace Rolnicka strana praÂce a vedl prazÏskou skupinu jejõÂch cÏlenuÊ (cÏl. 584, 588 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku)ª. Souzen byl spolecÏneÏ s peÏti dalsÏõÂmi stejneÏ obvineÏnyÂmi (Nikolaj Bystrov, Vadim Michajlov; Ivan VeresÏcÏagin a patrneÏ Nikolaj Antipov a Alexandr Cerazov; o vsÏech viz shora a daÂle). ZÏalobce ¹nenavrhl soudu zÏaÂdne sveÏdkyª a ¹ve spisu nejsou zÏaÂdne materiaÂly z CÏSRª. ObhaÂjce a zÏalobce se soudnõÂho projednaÂvaÂnõ prÏed vojenskyÂm tribunaÂlem MoskevskeÂho vojenskeÂho okruhu ¹nezuÂcÏastniliª. 19. 11. 1945 byl Juvenickij odsouzen za to, zÏe ¹dobrovolneÏ vstoupil do bõÂle armaÂdy, v roce 1920 uprchl do zahranicÏõª a ¹beÏhem pobytu v CÏeskoslovensku vstoupil do antisoveÏtske teroristicke organizace Rolnicka strana praÂce, ktera si kladla za cõÂl svrhnout soveÏtske zrÏõÂzenõ a proveÂst teroristicke cÏiny proti vedoucõÂm prÏedstaviteluÊm VKS(b) a soveÏtske vlaÂdy, provaÂdeÏl aktivnõ neprÏaÂtelskou cÏinnost proti SSSR a sÏõÂrÏil pomluvy o SSSR (cÏl. 584, 588 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku)ª, odsouzen ¹k deseti letuÊm odneÏtõ svobodyª. Trest vykonaÂval v RecÏlagu ve VorkuteÏ AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 080/01. O RecÏlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. V roce 1955 se Alexandr Juvenickij vraÂtil do CÏeskoslovenska. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂ,ª 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 57. - VeresÏcÏagin, Ivan (1896±1974), ing. ByÂvaly duÊstojnõÂk ruske armaÂdy. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1924. Absol mose voval postgraduaÂlnõ studium na RuskeÂm pedagogickeÂm institutu Jana A KomenskeÂho (rus. Russkij pedagogicÏeskij institut imeni Jana Amosa Komenskogo) v Praze. Od roku 1932 byl cÏlenem a v letech 1930±1931 prÏedsedou prazÏske skupiny Rolnicke strany praÂce. V roce 1932 ze strany vystoupil. Ve druhe polovineÏ trÏicaÂtyÂch let zõÂskal prÏõÂslib domovskeÂho praÂva v Praze (prÏedpoklad pro udeÏlenõ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ). Byl zadrzÏen komandem SMEÏRSÏ 23. 5 1945 ve sveÂm byteÏ v Praze na LetneÂ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; spis. GP CÏSFR, 5028/91. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl po zadrzÏenõ umõÂsteÏn v transportnõ veÏznici a v cÏervnu 1945 prÏevezen do Moskvy a obvineÏn, zÏe ¹v rÏadaÂch bõÂle armaÂdy se uÂcÏastnil ozbrojeneÂho boje proti soveÏtske moci a v roce 1920 uprchl do zahranicÏõÂ, kde se stal jednõÂm z vedoucõÂch cÏiniteluÊ antisoveÏtske organizace Rolnicka strana praÂce, vytvorÏene 103 25 26 104 pro boj za svrzÏenõ soveÏtske moci a provaÂdeÏnõ teroristickyÂch cÏinuÊ proti vedoucõÂm prÏedstaviteluÊm VKS(b) a soveÏtske vlaÂdyª. Souzen byl spolecÏneÏ s peÏti dalsÏõÂmi stejneÏ obvineÏnyÂmi (Nikolaj Bystrov, Vadim Michajlov; Alexandr Juvenickij a patrneÏ Nikolaj Antipov a Alexandr Cerazov; o vsÏech viz shora). ZÏalobce ¹nenavrhl soudu zÏaÂdne sveÏdkyª a ¹ve spisu nejsou zÏaÂdne materiaÂly z CÏSRª. ObhaÂjce a zÏalobce se soudnõÂho projednaÂvaÂnõ prÏed vojenskyÂm tribunaÂlem MoskevskeÂho vojenskeÂho okruhu ¹nezuÂcÏastniliª. 19. 11. 1945 byl VeresÏcÏagin za to, zÏe ¹v dobeÏ obcÏanske vaÂlky dobrovolneÏ vstoupil do bõÂle armaÂdy a aktivneÏ se uÂcÏastnil ozbrojeneÂho boje proti soveÏtske moci, v roce 1920 uprchl do zahranicÏõª a ¹beÏhem pobytu v CÏeskoslovensku vstoupil do esery zalozÏene antisoveÏtske teroristicke organizace Rolnicka strana praÂce, ktera si kladla za cõÂl svrhnout soveÏtske zrÏõÂzenõÂ, byl cÏlenem jejõÂho vyÂboru a provaÂdeÏl aktivnõ neprÏaÂtelskou cÏinnost proti SSSRª, odsouzen ¹podle cÏl. 584, 588 a 5811¹ trestnõÂho zaÂkonõÂku k deseti letuÊm odneÏtõ svobody. Po uplynutõ trestu byl poslaÂn do vyhnanstvõ do KrasnojarskeÂho kraje. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 225/01. K vyhnanstvõ podrobneÏji viz v pozn. 12. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1956. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 75. - O domovskeÂm praÂvu viz pozn. 9 ke kap. V. Eurasijske hnutõ (rus. Jevrazijskoje dvizÏenije n. jevrazijstvo) vzniklo v prvnõ polovineÏ dvacaÂtyÂch let. Jeho hlavnõÂmi centry byla ParÏõÂzÏ a Praha. Hledalo budoucnost Ruska v jeho vyÂjimecÏneÂm postavenõ mezi tradicemi kultur a zkusÏenostmi ze sociaÂlnõÂho vyÂvoje zaÂpadu a vyÂchodu. SnazÏilo se spojit rusky nacionalismus a uÂdajnou sociaÂlnõ zaÂkonitost bolsÏevickeÂho prÏevratu s vsÏeobjõÂmajõÂcõÂm pravoslavõÂm a bylo mezi cÏaÂstõ ruske emigrace velmi populaÂrnõÂ. Koncem dvacaÂtyÂch let dosÏlo v hnutõ k roztrzÏce; parÏõÂzÏske krÏõÂdlo se snazÏilo prÏetvorÏit na politickou stranu a pronikat dovnitrÏ SoveÏtskeÂho svazu a prazÏske krÏõÂdlo si zachovalo charakter prÏedevsÏõÂm diskusnõÂho klubu. SoveÏtska bezpecÏnost si uveÏdomovala nebezpecÏnou prÏitazÏlivost naivneÏ idealistickyÂch tezõ eurasijcuÊ a vyÂrazneÏ infiltrovala hnutõ svyÂmi agenty. V Praze byl sledovaÂn zrÏejmeÏ prÏedevsÏõÂm okruh kolem jednoho ze zakladateluÊ a prÏednõÂho teoretika eurasijstvõ Pjotra SavickeÂho a spisovatele a novinaÂrÏe Konstantina CÏcheidzeho; podrobneÏji o SavickeÂm v pozn. 8 a o CÏcheidzem v pozn. 19. - SÏkelenko, AntonõÂn n. SÏkelenko, Anton (1889±?), rusky a cÏeskoslovensky duÊstojnõÂk. V prvnõ sveÏtove vaÂlce v ruske armaÂdeÏ a od roku 1918 v ruskyÂch vojenskyÂch silaÂch bojujõÂcõÂch s bolsÏeviky puÊsobil v ruÊznyÂch sÏtaÂbnõÂch funkcõÂch. V CÏesko- 27 slovensku zÏil od roku 1921. Absolvoval studia na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõÂm technickeÂm v Praze a v roce 1923 vstoupil do cÏeskoslovenske armaÂdy. V roce 1923 zõÂskal cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. V roce 1932 byl jmenovaÂn velitelem triangulacÏnõÂho oddeÏlenõ VojenskeÂho zemeÏpisneÂho uÂstavu v Praze. V roce 1937 byl povyÂsÏen na podplukovnõÂka. OdvlecÏen byl v kveÏtnu 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Zmizel bez stop. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 213/01. - Kapnin, Konstantin (1890±?), rusky a cÏeskoslovensky duÊstojnõÂk. Za prvnõ sveÏtove vaÂlky v ruske armaÂdeÏ a od prosince 1917 v ruskyÂch vojenskyÂch silaÂch bojujõÂcõÂch s bolsÏeviky. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. V roce 1923 zõÂskal cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. TeÂhozÏ roku byl prÏijat do cÏeskoslovenske armaÂdy a v hodnosti kapitaÂna puÊsobil jako velitel deÏlostrÏelecke baterie. V roce 1937 byl povyÂsÏen na podplukovnõÂka a ustanoven velitelem III. oddõÂlu deÏlostrÏeleckeÂho pluku 12. Byl odvlecÏen ze sveÂho prazÏskeÂho bytu 25. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1996 VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 63. mechanizovane brigaÂdy a obvineÏn ¹z kontrarevolucÏnõ cÏinnostiª; 4. 6. 1945 byl vojenskyÂm tribunaÂlem 7. mechanizovaneÂho sboru ¹za kontrarevolucÏnõ cÏinnost podle cÏl. 582 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSRª odsouzen ¹na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 096/01. Potom stopy po Konstantinu Kapninovi mizõÂ. PodrobneÏji o SÏkelenkovi a Kapninovi viz Pavel SÏraÂmek, cit. stat', in VladimõÂr Bystrov, cit. op., s. 331±332. - Janda, Boris (1920±?1999). MUDr. Syn cÏeskyÂch usõÂdlencuÊ na UkrajineÏ reemigroval do CÏeskoslovenska s rodicÏi pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let. Studoval leÂkarÏskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po uzavrÏenõ cÏeskyÂch vysokyÂch sÏkol NeÏmci dokoncÏil studia na neÏmecke univerziteÏ. Byl odvlecÏen 25. 5. 1945. Viz spis. GP CÏSFR, cÏõÂs. neuvedeno. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 7. gardove armaÂdy [2. ukrajinskeÂho frontu] a obvineÏn ¹ze sÏpionaÂzÏeª a 23. 7. 1945 byl vojenskyÂm tribunaÂlem teÂto armaÂdy 105 ¹za sÏpionaÂzÏnõ cÏinnost podle cÏl. 586 odst. 1 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSRª odsouzen ¹na 15 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. Trest vykonaÂval v Osoblagu cÏ. 5. BeÏhem vyÂkonu trestu byl kromeÏ toho zvlaÂsÏtnõÂm soudem naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ a koloniõ ministerstva vnitra USSR ve dnech 4. ± 5. 7. 1946 odsouzen ¹podle cÏl. 1854-4 trestnõÂho zaÂkonõÂku USSRª k peÏti letuÊm veÏzenõÂ. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 074/01. O Osoblagu cÏ. 5 podrobneÏji viz prÏõÂloha.. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 92. V sÏedesaÂtyÂch letech se vysteÏhoval do SRN. - Morozov, Alexej (1899±?), MUDr. V CÏeskoslovensku zÏil od dvacaÂtyÂch let. Absolvoval leÂkarÏskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. PocÏaÂtkem trÏicaÂtyÂch let zõÂskal cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. OdvlecÏen byl 15. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1953. AMV, fond neuv., 319±10±9 DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 130/01. - Semec, Miron (1899±1973), MUDr. Do CÏeskoslovenska prÏijel pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let. Absolvoval leÂkarÏskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a puÊsobil jako sÏeÂfleÂkarÏ nemocenske pojisÏt'ovny soukromyÂch zameÏstnancuÊ. PocÏaÂtkem trÏicaÂtyÂch let se stal cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen pocÏaÂtkem cÏervna 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; spis. GP CÏSFR, 5122/91. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen operacÏnõ skupinou kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ StrÏednõ skupiny vojsk v Praze a obvineÏn ¹z uÂcÏasti v kontrarevolucÏnõ organizaciª. Teprve vsÏak 22. 4. 1946 byl zvlaÂsÏtnõ poradou prÏi Ministerstvu vnitra SSSR odsouzen ¹na 10 let odneÏtõ svobody do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. Trest vykonaÂval v Osoblagu cÏ. 7 v TajsÏeteÏ a od roku 1954 v Angarlagu. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske 106 28 29 republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 188/01. O Osoblagu cÏ. 7 a o Angarlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se Semec vraÂtil v roce 1957. V roce 1968 emigroval do Kanady. - Stanislavskij, Konstantin (1892±?), MUC. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel v roce 1921. Studoval na leÂkarÏske fakulteÏ Univerzity Karlovy v Praze; v roce 1930 studium prÏerusÏil z financÏnõÂch duÊvoduÊ a pracoval jako prÏekladatel. V letech 1939±1945 pracoval v pojisÏt'ovneÏ svazu kovodeÏlnõÂkuÊ a nakonec jako zaÂvodnõ leÂkarÏ. Byl odvlecÏen pocÏaÂtkem cÏervna 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; AMV, fond neuv., 305±121±2, s. 48; 49. Zmizel bez stop. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 205/01. Batrakov, Michail (1898 ± v ÏsedesaÂtyÂch letech), ing., majitel strojõÂrenske tovaÂrny. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1920. Absolvoval studia na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõ technickeÂm a pozdeÏji se stal majitelem strojõÂrenske vyÂrobny v Praze a na MoraveÏ. V roce 1938 zõÂskal cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. OdvlecÏen byl 22. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Byl veÏzneÏn bez odsouzenõ v sbeÏrneÂm taÂborÏe NKVD v soveÏtskeÂm okupacÏnõÂm taÂborÏe v NeÏmecku a po zrusÏenõ taÂbora v roce 1950 se mu podarÏilo vraÂtit do CÏeskoslovenska. Viz AVOBP, korespondence, dopis Alexandry Faitove ze 17. 2. 1993. DotaznõÂk, zaslany VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ o jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, Ruska federace vraÂtila nevyplneÏnyÂ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 008/01. SuchorucÏko-Choslovskyj, Borys n. SuchorucÏko-Choslovskij, Boris (1893±?), JUDr. KraÂtce puÊsobil v diplomatickyÂch sluzÏbaÂch Ukrajinske lidove republiky (ukr. Ukrajinska narodna respublika) ve VõÂdni a od roku 1923 zÏil v CÏeskoslovensku. Absolvoval praÂvnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze se specializacõ na konzulaÂrneÏ diplomatickou sluzÏbu. V roce 1932 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. Byl majitelem a rÏeditelem filmove spolecÏnost Merkurfilm v Praze. 107 30 108 OdvlecÏen byl 19. 5. 1945. Prvnõ rok po odvlecÏenõ se naleÂzal ve veÏzenÏske nemocnici kdesi v Charkovske oblasti na UkrajineÏ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; AMV, fond neuv., 305±12±5. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 53. armaÂdy [2. ukrajinskeÂho frontu] a obvineÏn ¹z uÂcÏasti v antisoveÏtske nacionalisticke organizaciª. Byl prÏevezen do Kyjeva do vysÏetrÏovacõ vazby NKGB USSR; odsouzen byl vsÏak azÏ 1. 7. 1946 vojenskyÂm tribunaÂlem vojsk Ministerstva vnitra Kyjevske oblasti ¹podle cÏl. 544 a 5413 trestnõÂho zaÂkonõÂku USSR k odneÏtõ svobody v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe na 10 letª. Trest vykonaÂval v Minlagu Ministerstva vnitra SSSR v Komijske ASSR. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 208/01. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 81. O Minlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - PasicÏnyk, Volodymyr n. PasicÏnyk, VladimõÂr (1897±?1945), ing. ByÂvaly duÊstojnõÂk ruske armaÂdy a v letech 1918±1919 armaÂdy Ukrajinske lidove republiky. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1924. Absolvoval Ukrajinskou hospodaÂrÏskou akademii (ukr. Ukrajinska hospodarska akademija) v PodeÏbradech a od prvnõ poloviny trÏicaÂtyÂch let pracoval jako vrchnõ komisarÏ ZemskeÂho uÂrÏadu v Praze. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl 25. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; spis. GP CÏSFR, 2136/93. Podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ zemrÏel 15. 10. 1945 ve veÏznici ve LvoveÏ, viz AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: PasicÏnyk, VladimõÂr. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 151/01. - KocÏerhan, Mychajlo nebo KocÏergan Michail (1886±?), JUDr. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Absolvoval Ruskou praÂvnickou fakultu v Praze. Ve trÏicaÂtyÂch letech zõÂskal cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. 31 Byl vrchnõÂm radou ZemskeÂho naÂrodnõÂho vyÂboru v Praze. OdvlecÏen byl pocÏaÂtkem cÏervna 1945. V roce 1948 se uÂdajneÏ nachaÂzel v taÂborÏe nedaleko Akmalinska v KazachstaÂnu (patrneÏ v Karlagu). Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. O Karlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 092/01. - Lada-JakusÏevicÏ, Leonid (1898±1981), ing. arch. a socharÏ. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1924. Byl absolventem CÏeskeÂho vysokeÂho ucÏenõ technickeÂho v Praze a ve trÏicaÂtyÂch letech byl prÏedsedou Spolku ruskyÂch inzÏenyÂruÊ a technikuÊ v CÏSR (rus. ObsÏcÏestvo russkich inzÏeneÏrov i teÏchnikov v CÏ. S. R.) ± samostatne sekce Spolku cÏeskyÂch inzÏenyÂruÊ a architektuÊ (zkr. SIA). V roce 1933 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. Byl odvlecÏen 15. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen smeÏrsÏovci 4. ukrajinskeÂho frontu a obvineÏn ¹z boje proti soveÏtske moci a uÂcÏasti v kontrarevolucÏnõ organizaciª. 8. 9. 1945 byl zvlaÂsÏtnõ poradou NKVD SSSR ¹podle cÏl. 584 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR odsouzen na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. BeÏhem vyÂkonu trestu byl navõÂc 8. 4. 1947 zvlaÂsÏtnõÂm taÂborovyÂm soudem Uzbecke SSR ¹podle cÏl. 66, odst. 1, trestnõÂho zaÂkonõÂku Uzbecke SSR odsouzen k [dalsÏõÂm] 10 letuÊm odneÏtõ svobodyª. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 106/01. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil 20. zaÂrÏõ 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2. SpolecÏneÏ s nim se vraÂtila skupina dalsÏõÂch trÏinaÂcti byÂvalyÂch veÏznÏuÊ soveÏtskyÂch taÂboruÊ a vsÏichni byli okamzÏiteÏ znovu zatcÏeni a umõÂsteÏni ve veÏznici v Praze-Ruzyni. PropusÏteÏni na svobodu byli azÏ na zaÂkladeÏ rozhodnutõ politickeÂho byra UÂV KSCÏ z 18. kveÏtna 1956 a teprve potom se mohli vraÂtit domuÊ. Viz  DVPCÏR, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovenAU sku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 532. Obdobne okolnosti provaÂzely naÂvrat do CÏeskoslovenska ing. Alexandra KalosÏi a JUDr. Ivana KovaÂcÏe; viz kap. IX. - Ostrouchov, Venedikt (1893±?1945), ing. arch. 109 Po demobilizaci z Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. Byl absolventem CÏeskeÂho vysokeÂho ucÏenõ technickeÂho v Praze. Pracoval jako architekt a stavitel v rÏadeÏ soukromyÂch firem. Od roku 1937 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen ze sveÂho bytu v Praze-StrasÏnicõÂch 16. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle mõÂneÏnõ rodiny zahynul hned v kveÏtnu 1945 v neÏktereÂm z prazÏskyÂch sõÂdel SmeÏrsÏe. Viz VladimõÂr Bystrov, cit. op., s. 157. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ., viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 147/01. - PasÏkovskij, Nikolaj (1897±1970, ing. arch. a vyÂtvarnõÂk. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1921. Absolvoval studia na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõ technickeÂm v Praze. Byl dlouholetyÂm tajemnõÂkem Spolku ruskyÂch inzÏenyÂruÊ a technikuÊ v CÏSR a aktivnõÂm cÏlenem NTSNP. OdvlecÏen byl 14. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. V roce 1955 se vraÂtil do Prahy, viz AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: PasÏkovskyÂ, Nikolaj. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 153/01. - O NTSNP viz pozn. 20 ke kap. IV., daÂle pozn. 50 ke kap. V. a VladimõÂr Bystrov, Rusko ± Rusko, cit. stat', s. 26n. - Pochitonov, Daniil nebo Daniel (1900±?), ing. arch. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl absolventem CÏeskeÂho vysokeÂho ucÏenõ technickeÂho v Praze. OdvlecÏen byl 18. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 35; 37 a 38. Zmizel bez stop. PatrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 163/01. 110 32 - Skripnik, Fedor (1899±1953), ing., uÂrÏ. aut. civ. geometr. Od roku 1924 zÏil v CÏeskoslovensku. Absolvoval Vysokou sÏkolu speciaÂlnõÂch nauk na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõ technickeÂm v Praze. Pracoval v rÏadeÏ soukromyÂch firem. Od roku 1934 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl v leÂteÏ 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 35; 37 a 38; spis. GP CÏSFR, 2143/93; 2114/93. 23. 11 1955 oznaÂmil soveÏtsky konzulaÂt v Praze SkripnikoveÏ manzÏelce, zÏe jejõ manzÏel prÏed dveÏma lety v SoveÏtskeÂm svazu zemrÏel. O neÏkolik meÏsõÂcuÊ pozdeÏji dostala jeho uÂmrtnõ list, vystaveny 27. ledna 1956 a potvrzujõÂcõÂ, zÏe ¹Skripnik Fedor FilippovicÏ zemrÏel 17. XI. 1953 [...] ve veÏku 54 letª v duÊsledku ¹ochabnutõ srdecÏnõ cÏinnostiª. ZaÂpis o jeho smrti byl proveden 22. prosince 1953 v knize zemrÏelyÂch MagadanskeÂho meÏstskeÂho matricÏnõÂho uÂrÏadu. Viz SvideÏteÏlstvo o smerti (cÏes. Doklad o uÂmrtõÂ), JeCÏ cÏ. 101754, z 27. 1. 1956, v majetku V. Skripnika, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 29. Za ¹vyrÏõÂzenõ zÏaÂdostiª o zaslaÂnõ uÂmrtnõÂho listu prÏedepsalo cÏeskoslovenske ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ panõ Skripnikove ¹spraÂvnõ poplatek za vyrÏõÂzenõ v cÏaÂstce 30 KcÏsª. Ib., prÏõÂloha. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 195/01. O Magadanu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - Jerjomin n. Jerjomyn, Nikolaj n. JaremyÂn, MikulaÂsÏ (1899 ± v ÏsedesaÂtyÂch letech), ing., uÂrÏ. aut. civ. geometr. Od roku 1923 zÏil v CÏeskoslovensku. Absolvoval Vysokou sÏkolu speciaÂlnõÂch nauk na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõ technickeÂm v Praze. Pracoval v rÏadeÏ soukromyÂch firem. Od pocÏaÂtku trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl 14. 5. 1945. Koncem roku 1947 byl veÏzneÏn zrÏejmeÏ v Usol'lagu. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 35; 37 a 38. O Usol'lagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v prosinci 1953. Viz AMV, fond neuv., 319-10-9, kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 140. 111 33 34 112 DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 073/01. Klonov, VladimõÂr (1890±?1945), ing. agr. Po demobilizaci z Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. Absolvoval studia na Vysoke sÏkole zemeÏdeÏlskeÂho a lesnõÂho inzÏenyÂrstvõ prÏi CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõ technickeÂm v Praze. Od roku 1933 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Pracoval jako veÏdecky pracovnõÂk ZemeÏdeÏlskeÂho uÂstavu uÂcÏetnicko-zpraÂvoveÏdneÂho v Praze. Byl odvlecÏen v cÏervnu 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 34; 37 a 38. Podle neoveÏrÏenyÂch zpraÂv zahynul beÏhem transportu z CÏSR do SSSR, viz AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: Klonov, VladimõÂr. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏt,ª tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 091/01. - Metelskyj, Roman n. MetelskyÂ, Roman (1896±?). V CÏeskoslovensku zÏil od prvnõ poloviny dvacaÂtyÂch let. Byl tajemnõÂkem Evangelicke cõÂrkve metodisticke v Praze. Od trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen ze sveÂho bytu v cÏervnu 1945. V SSSR byl veÏzneÏn zrÏejmeÏ v Siblagu. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; AMV, fond neuv., 305±624±3. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen ¹na zaÂkladeÏ usnesenõ vysÏetrÏovacõÂho odboru NKGB USSRª a ¹prÏedaÂn do Kyjeva do vnitrÏnõ veÏznice NKGB USSRª. 6. 9. 1945 byl obvineÏn, zÏe ¹byl cÏlenem antisoveÏtskyÂch nacionalistickyÂch organizacõª a 21. 2. 1946 byl vojenskyÂm tribunaÂlem vojsk NKVD Kyjevske oblasti odsouzen ¹podle cÏl, 542 a 5411 trestnõÂho zaÂkonõÂku USSR k osmi letuÊm v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏeª. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 125/01. Jeho pobyt v Siblagu je potvrzen take sveÏdectvõÂm spoluveÏzneÏ, ktery se vsÏak vraÂtil ± nechvalneÏ znaÂmeÂho agenta gestapa Nachtmanna. Viz PameÏti Nachtmanna ± gestapaÂka z Prahy, ktery zde byl souzen, s. 25, nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce, s. 377. O Siblagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Podle zaÂznamuÊ cÏeskoslovenske StaÂtnõ bezpecÏnosti z roku 1965 se zrÏejmeÏ vraÂtil v polovineÏ padesaÂtyÂch let do CÏeskoslovenska, viz Seznam [281 osob, ktere se zrÏejmeÏ v roce 1955 vraÂtily z internace v SSSR], vypracovany 2. odd. I. zvl. odb. MV jako podklad pro lustraci ¹v evidenci obyvatelª, AMV, fond neuv., kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 25. - Vinogradov, Ivan (1899±1981), pravoslavny archimandrita; cõÂrkevnõÂm jmeÂnem Isaakij. Po rÏõÂjnoveÂm prÏevratu v roce 1917 slouzÏil v ruskeÂm vojsku v divizi legendaÂrnõÂho velitele generaÂla DrozdovskeÂho a od dvacaÂtyÂch let puÊsobil v prazÏske ruske farnosti pravoslavne cõÂrkve. Byl dlouholetyÂm prÏedsedou PohrÏebnõÂho sdruzÏenõ (rus. Uspenskoje bratstvo) v Praze. V kveÏtnu 1945 byl odvlecÏen do SoveÏtskeÂho svazu. ProtozÏe jako kneÏz nemeÏl zÏaÂdnou rodinu, nebyly cÏeskoslovenske uÂrÏady nikyÂm uveÏdomeÏny o jeho uÂnosu. Po intervenci Moskevske patriarchie pravoslavne cõÂrkve byl propusÏteÏn z taÂbora a ¹pouzeª prÏikaÂzaÂn k pobytu na urcÏeneÂm mõÂsteÏ v KazachstaÂnu. Tam puÊsobil v mõÂstnõ farnosti a zprostrÏedkovaÂval prazÏskyÂm prÏaÂteluÊm, veÏzneÏnyÂm ve zdejsÏõÂch koncentracÏnõÂch taÂborech a pracujõÂcõÂm mimo zoÂnu, põÂsemny styk s jejich rodinami v CÏeskoslovensku. 113 Kapitola VII. ZaskocÏenõ (1945) Reakci cÏeskoslovenske spolecÏnosti na uÂnosy obcÏanuÊ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny je mozÏne nahlõÂzÏet ze trÏõ ruÊznyÂch uÂhluÊ. Bud' vyjdeme z prÏesveÏdcÏenõÂ, zÏe sveÂvolne jednaÂnõ soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ vsÏechny zaskocÏilo. ZÏe nikdo nechaÂpal, o co vlastneÏ jde. ZÏe cÏeskoslovenska spolecÏnost nebyla prÏipravena na soveÏtskou aroganci, neohlõÂzÏejõÂcõ se na mezinaÂrodnõÂho praÂvo a na nedotknutelnou suverenitu jine zemeÏ, ktera navõÂc byla smluvneÏ stvrzenyÂm spojencem v boji se spolecÏnyÂm neprÏõÂtelem. ZÏe nikdo netusÏil, jake duÊsledky pro cÏeskoslovenske obyvatele kromeÏ poraÂzÏky tohoto spolecÏneÂho neprÏõÂtele bude mõÂt prÏõÂchod soveÏtske armaÂdy do CÏeskoslovenska. ZÏe nikdo necÏekal, jak toho SoveÏtsky svaz okamzÏiteÏ zacÏne vyuzÏõÂvat pro sve dalsÏõ politicke zaÂjmy. ZÏe cÏeskoslovenska politicka reprezentace byla prÏekvapena tõÂmto strÏetem s podstatou soveÏtske skutecÏnosti. A zÏe po procitnutõ z teÂto politicke slepoty se uzÏ nedalo nic deÏlat. Nebo muÊzÏeme pohlõÂzÏet na chovaÂnõ CÏeskoslovenske republiky jako na bezmocne prÏihlõÂzÏenõ fait accompli. ZÏe vnõÂmala soveÏtskou sveÂvoli jako soucÏaÂst excesuÊ provaÂzejõÂcõÂch konec vaÂlky a jako bezprostrÏednõ snahu võÂteÏzuÊ o co nejveÏtsÏõ politicke zhodnocenõ vaÂlecÏneÂho uÂspeÏchu. ZÏe pocit'ovala uÂnosy cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny jako probleÂm, ktery vsÏak nepovazÏovala za mozÏne rÏesÏit vzeprÏenõÂm se SoveÏtskeÂmu svazu, protozÏe tõÂm by mohly byÂt ohrozÏeny dalsÏõ dobre vztahy s mocnyÂm spojencem. A zÏe se proto odvazÏovala pouze pragmaticky poukazovat na to, aby se uÂnosy nestaly prÏekaÂzÏkou pro oportunisticke prosoveÏtske zaÂjmy nasÏõ politicke reprezentace. A tedy shledaÂvala jako mensÏõ zlo unesene obeÏtovat. A konecÏneÏ nelze prÏehleÂdnout, zÏe urcÏityÂm skupinaÂm v CÏeskoslovenske republice akce soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ vyhovovala. Nebot' prÏispõÂvala k likvidaci ideovyÂch odpuÊrcuÊ po115 stupneÏ se prosazujõÂcõ celospolecÏenske levicove orientace a naÂsledne soveÏtizace povaÂlecÏne cÏeskoslovenske spolecÏnosti. TakzÏe neÏktere politicke sõÂly zneuzÏõÂvajõÂce svuÊj mocensky vliv dokonce prÏi uÂnosech nasÏich obcÏanuÊ do SoveÏtskeÂho svazu asistovaly nebo z nich teÏzÏily pro upevnÏovaÂnõ svyÂch pozic. A tak si na sve prÏisÏel take politicky hyenismus. * VyÂsledkem pak bylo, zÏe: - nebylo prÏijato zÏaÂdne rozhodnutõÂ, ktere by meÏlo braÂnit sveÂvolneÂmu postupu soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ, narusÏujõÂcõÂmu vyÂsostne uÂzemõ CÏeskoslovenske republiky a zaÂjmy a integritu jejõÂch obcÏanuÊ, - nebylo vysloveno zÏaÂdne zaÂsadnõ odmõÂtnutõ tohoto porusÏenõ mezinaÂrodnõÂho praÂva a suverenity CÏeskoslovenske republiky, - namõÂsto protestu bylo SoveÏtskeÂmu svazu pouze poukazovaÂno na netakticÏnost akce pro jeho obraz a pro prosazovaÂnõ jeho dlouhodobyÂch zaÂmeÏruÊ v CÏeskoslovensku, - vesÏkera problematika uÂnosuÊ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ soveÏtskyÂmi orgaÂny byla tak svedena na uÂrovenÏ pouze formaÂlneÏ administrativnõÂho zuÂrÏadovaÂnõÂ, ktere navõÂc bylo staÂle võÂce torpedovaÂno prÏitakaÂnõÂm neÏkteryÂch cÏeskoslovenskyÂch politickyÂch sil soveÏtske represi, - a pokusy o zõÂskaÂnõ informacõ od soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ o osudech neÏkteryÂch odvlecÏenyÂch a zÏaÂdosti o jejich propusÏteÏnõ byly vesmeÏs neuÂspeÏsÏne pro neskryÂvane obstrukce ze strany SoveÏtskeÂho svazu. * O tragicke dezorientaci a prosoveÏtske devoÂtnosti tehdejsÏõ cÏeskoslovenske staÂtnõ reprezentace tvaÂrÏõ v tvaÂrÏ soveÏtske zvuÊli vyÂmluvneÏ vypovõÂda rÏada dochovanyÂch dokumentuÊ a sveÏdectvõÂ. * JesÏteÏ kdyzÏ 23. kveÏtna 1945 staÂtnõ tajemnõÂk ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ Vlado Clementis upozornÏoval soveÏtskeÂho velvyslance Valeriana Zorina, zÏe se ¹stavia otaÂzka vydania vsÏetkyÂch 116 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanov zaistenyÂch NKVD na Slovenskuª, sÏlo cÏeskoslovenskeÂmu diplomatovi pouze o osoby podezõÂrane ze spolupraÂce s NeÏmci a na zaÂkladeÏ rozhodnutõ Slovenske naÂrodnõ rady ¹o potrestanõ kolaborantov atd'. stõÂhatelne ,vlastnõÂmi silami`ª1. * Osud jinyÂch odvlecÏenyÂch osob komunistickeÂho staÂtnõÂho tajemnõÂka zpocÏaÂtku zrÏejmeÏ prÏõÂlisÏ nezneklidnÏoval. ZaÂznam z jednaÂnõ zaÂstupce ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ na ministerstvu vnitra 30. kveÏtna 1945 sice konstatoval, zÏe ¹ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ byly hlaÂsÏeny prÏõÂpady zatcÏenõ [soveÏtskyÂmi orgaÂny] osob cÏsl. staÂtnõ prÏõÂslusÏnosti i cizincuÊ s prosbou o vysÏetrÏenõÂ, kde se postizÏene osoby naleÂzajõª a podle naÂzoru ministerstva vnitra ¹jedineÏ kompetentnõÂm v teÏchto veÏcech jest ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, ktere se muÊzÏe obraceti na soveÏtsky zastupitelsky uÂrÏad ve formeÏ verbaÂlnõÂch not a podobneϪ, ale pak ¹pan staÂtnõ tajemnõÂk dr. V. Clementis rozhodl dne 5. cÏervna 1945, zÏe se v dane veÏci nema prozatõÂm v ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ nic podnikat; ad acta 14. VII. 1945ª2. NoÂta zaslana ministerstvem zahranicÏnõÂch veÏcõ 6. cÏervna 1945 soveÏtskeÂmu velvyslanci a zabyÂvajõÂcõ se otaÂzkou zavlecÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ bohuzÏel zatõÂm nebyla nalezena. PatrneÏ vsÏak obsahovala pouze prÏeklad narÏõÂzenõ Slovenske naÂrodnõ rady zmõÂneÏne na prÏedchaÂzejõÂcõ schuÊzce se Zorinem.2a * SoucÏasneÏ se na ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ obraÂtil naÂcÏelnõÂk hlavnõÂho sÏtaÂbu cÏeskoslovenske branne moci div. gen. Bohumil BocÏek: ¹StaÂle se opakujõ prÏõÂpady, zÏe na uÂzemõ republiky jsou orgaÂny R. A. zatyÂkaÂni a deportovaÂni za hranice cÏeskoslovensÏtõ staÂtnõ obcÏaneÂ. ProsõÂm o zakrocÏenõ u velvyslance SSSR, aby ve smyslu 7. cÏlaÂnku dohody mezi SSSR a CÏSR bylo zajisÏt'ovaÂnõ a zatyÂkaÂnõ cÏs. staÂtnõÂch obcÏanuÊ zastaveno, a daÂle, aby ti, kdozÏ dosud byli zajisÏteÏni nebo deportovaÂni, byli bez odkladu vydaÂni cÏs. bezpecÏnostnõÂm orgaÂnuÊm.ª3 117 Ani toto upozorneÏnõ se vsÏak zrÏejmeÏ nedocÏkalo zÏaÂdne viditelne odezvy. * AzÏ 24. cÏervence 1945 prÏipomõÂna Clementis soveÏtskeÂmu velvyslanci Zorinovi ¹znovu a naliehavo (...) vec slovenskyÂch obcÏanov, zaistenyÂch NKVDª4. Tedy staÂle vsÏak pouze SlovaÂkuÊ. *  nosy ostatnõÂch obcÏanuÊ prÏedstavitele CÏeskoslovenske repuU bliky zpocÏaÂtku registrovali pouze okrajoveÏ. A teprve zaÂznam ¹pro p. staÂtnõÂho tajemnõÂka dr. V. Clementiseª ze 6. srpna 1945 obsahuje ¹prÏehled cÏeskoslovenskyÂch staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ zadrzÏenyÂch orgaÂny NKVD na uÂzemõ CÏSR, z nichzÏ neÏkterÏõ jsou ruske resp. ukrajinske naÂrodnostiª se cÏtrnaÂcti jmeÂny. ZaÂznam uzavõÂra doporucÏenõ vedoucõÂho oddeÏlenõ II/1: ¹Ve vsÏech uvedenyÂch prÏõÂpadech nebyly dosud odeslaÂny zÏaÂdosti na velvyslanectvõ SSSR v Praze a povazÏoval bych pane staÂtnõ tajemnõÂku vaÂsÏ rozhovor s panem velvyslancem Zorinem v teÏchto prÏõÂpadech za nezbytnyÂ.ª5 U vsÏech osob na seznamu prÏitom byly uvedeny skutecÏnosti jednoznacÏneÏ vyvracejõÂcõ eventuaÂlnõ podezrÏenõ z cÏinuÊ spaÂchanyÂch v souvislosti s druhou sveÏtovou vaÂlkou a neÏmeckou okupacõ CÏeskoslovenska; byla prÏitom citovaÂna prohlaÂsÏenõ souseduÊ nebo spolupracovnõÂkuÊ prÏes vyjaÂdrÏenõ jednotlivyÂch naÂrodnõÂch vyÂboruÊ azÏ po potvrzenõ ZemskeÂho velitelstvõ SNB nebo vyÂsledky sÏetrÏenõ samotnyÂm ministerstvem vnitra. Memorandum, ktere ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ 11. srpna 1945 zaslalo soveÏtskeÂmu velvyslanectvõ v Praze, se vsÏak o teÏchto garancõÂch nezminÏovalo a opeÏt jen opatrneÏ zÏaÂdalo: ¹Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ dovoluje si v prÏõÂloze zaslati seznam cÏs. obcÏanuÊ, zajisÏteÏnyÂch orgaÂny Rude armaÂdy, nebo orgaÂny NKVD na uÂzemõ CÏSR a dovoluje si pozÏaÂdati velvyslanectvõ Svazu soveÏtskyÂch socialistickyÂch republik laskaveÏ zarÏõÂditi u prÏõÂslusÏnyÂch soveÏtskyÂch vojenskyÂch orgaÂnuÊ, aby v seznamu uvedene osoby byly vydaÂny cÏs. soudnõÂm orgaÂnuÊm ± a nebude-li naÂ118 mitek ze strany soveÏtskyÂch prÏõÂslusÏnyÂch voj. orgaÂnuÊ ± teÂzÏ spolu s obvinÏujõÂcõÂm materiaÂlem, ktery se prÏõÂpadneÏ naleÂza v dispozici soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ. ZajisÏteÏnõ cÏs. obcÏane budou prÏedaÂni k potrestaÂnõ cÏs. naÂrodnõÂm souduÊm, prÏõÂslusÏnyÂm ve veÏci vaÂlecÏnyÂch zlocÏincuÊ, neprÏaÂtel, sÏkuÊdcuÊ a kolaborantuÊ.ª6 * Jako kdyby se diplomacie CÏeskoslovenske republiky rozhodla alibisticky prÏedstõÂrat, zÏe nepochybuje o nutnosti ¹zajisÏteÏneª stõÂhat, jenom by bylo lepsÏõ ucÏinit tak vlastnõÂmi cÏeskoslovenskyÂmi soudy. Snad chteÏla vytvorÏit dojem, zÏe nabõÂzõ soveÏtskyÂm orgaÂnuÊm mozÏnost vycouvat ze vznikle situace, trÏebazÏe samozrÏejmeÏ byla dobrÏe informovaÂna o tom, zÏe duÊvody, kvuÊli nimzÏ soveÏtske orgaÂny ¹zadrzÏelyª cÏeskoslovenske obcÏany, jsou zcela jineÂ. * CÏeskoslovensÏtõ prÏedstavitele totizÏ zrÏejmeÏ jizÏ zacÏõÂnali tusÏit, zÏe SoveÏtsky svaz vuÊbec nenõ ochoten vzniklou situaci jakkoliv vysveÏtlovat, cÏi dokonce napravovat, cÏemuzÏ nasveÏdcÏuje vyÂcÏitka v zaÂveÏrecÏneÂm odstavci memoranda: ¹V souvislosti s vyÂsÏe uvedenyÂm dovoluje si ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ prÏipomenout velvyslanectvõ SSSR, zÏe v dobeÏ pobytu cÏs. vlaÂdnõ delegace v MoskveÏ, v cÏervnu t. r., meÏl o teÂto otaÂzce rozhovor p. J. UrsõÂny, naÂmeÏstek prÏedsedy vlaÂdy CÏSR, s p. J. [spraÂvneÏ ma byÂt A.] VysÏinskyÂm, zaÂstupcem naÂrodnõÂho komisarÏe zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR, prÏi neÏmzÏ bylo rÏecÏeno, zÏe rozhodnutõ soveÏtskyÂch kompetentnõÂch orgaÂnuÊ bude v dohledne dobeÏ sdeÏleno vlaÂdeÏ CÏSR.ª7 * Na schuÊzce s velvyslancem Zorinem 13. srpna 1945 Clementis probleÂm odvlecÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ skutecÏneÏ otevrÏel. Do zaÂznamu potom nadiktoval: ¹Ukazujem mu zaÂznam a pamjatnuju zapisku, tyÂkajuÂcu sa cÏs. obcÏanov, zatknutyÂch orgaÂnmi NKVD, resp. CÏA a odvezenyÂch 119 mimo hranice CÏSR. Ukazujem mu telegramy, zÏiadosti, potvrdenia od orgaÂnov komunistickej strany, naÂrodnyÂch vyÂborov atd'. a upozornÏujem, zÏe vec je uzÏ vel'mi naliehava a vyvolaÂva nepokoje najmaÈ na Slovensku, tyÂm viacej, zÏe v mnohyÂch prõÂpadoch sa skutocÏne jedna o zatknutie na zaÂkladeÏ falosÏnyÂch uÂdajov apod. Odpoved': Ako som uzÏ bol niekol'ko razy povedal, nema smysel robit' intervencie v jednotlivyÂch prõÂpadoch. Vec musõ byt' generaÂlne riesÏena a urgoval som ju niekol'ko razy. Poukazujem na to, zÏe chvaÂlabohu zo Sanoku boli uzÏ mnohõ oslobodenõÂ, a to na zaÂklade individuaÂlnyÂch intervenciõ jednotlivyÂch rodinnyÂch prõÂslusÏnõÂkov u velitel'a sanockeÂho taÂbora. NehovorõÂm preto, aby som tuto prax zastavoval, naopak som raÂd, zÏe asponÏ v niektoryÂch prõÂpadoch boli nespraÂvnosti korigovaneÂ. Ale vec moÃzÏe byt' likvidovana len generaÂlnym vydanõÂm vsÏetkyÂch zatknutyÂch cÏs. obcÏanov.ª8 * Postoj Clementise tak zuÊstaÂval nezmeÏneÏny a pod pojmem ¹cÏeskoslovensÏtõ obcÏaneª meÏl na zrÏeteli staÂle prÏedevsÏõÂm masu na praÂci do SoveÏtskeÂho svazu deportovanyÂch SlovaÂkuÊ. SoveÏtsky svaz sice postupneÏ propustil nevelky pocÏet odvlecÏenyÂch obyvatel Slovenska. Ale prÏitom se staÂle snazÏil vytvaÂrÏet zdaÂnõÂ, zÏe jejich zadrzÏenõ bylo jen zcela prÏirozenou soucÏaÂstõ vaÂlecÏnyÂch opatrÏenõÂ, protozÏe bylo motivovaÂno podezrÏenõÂm ze spolupraÂce za druhe sveÏtove vaÂlky s NeÏmci nebo Mad'ary, nebo protisoveÏtskyÂch sabotaÂzÏõÂ9. Tato kauzalita byla jesÏteÏ zduÊraznÏovaÂna spojovaÂnõÂm rÏesÏenõ jejich osuduÊ s osudy zajatyÂch SlovaÂkuÊ, kterÏõ slouzÏili ve slovenskeÂ, mad'arskeÂ, rumunske nebo neÏmecke armaÂdeÏ. Ze soveÏtskeÂho zajateckeÂho taÂbora v Sanoku v Polsku byli tehdy propusÏteÏni praÂveÏ prÏedevsÏõÂm zajatõ byÂvalõ prÏõÂslusÏnõÂci slovenske armaÂdy. * Na dalsÏõ schuÊzku 22. srpna 1945 prÏisÏel soveÏtsky velvyslanec s ¹teÏsÏõÂnskyÂm jablõÂcÏkemª. Clementis o tom uvedl v zaÂznamu: ¹Vo veci zatknutyÂch CÏechov a SlovaÂkov ako i Ukrajincov bolo Ï uz v Moskve urobene zaÂsadne rozhodnutie o ich prepustenõÂ, 120 respektive odovzdanõ nasÏim orgaÂnom. Su ale nejasne urcÏite body a vyzÏiadal si [Zorin] presnejsÏiu informaÂciu o kategoÂriach tyÂch, ktorõ maju byt' prepustenõÂ, cÏo mi po dojdenõ oznaÂmõÂ.ª10 O neÏkolik dnuÊ pozdeÏji soveÏtske velvyslanectvõ pak sdeÏlilo noÂtou ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, zÏe budou propusÏteÏni vsÏichni slovensÏtõ zajatci10a. Tento slib nikdy vsÏak nebyl splneÏn a zajatõ vojaÂci byÂvale Slovenske republiky se vraceli domuÊ jesÏteÏ rÏadu let, nebo dokonce navzÏdy neÏkde v soveÏtskyÂch taÂborech zmizeli. ZÏaÂdne ¹zaÂsadnõ rozhodnutõª Moskvy s nejveÏtsÏõ pravdeÏpodobnostõ tehdy vuÊbec neexistovalo a velvyslanec pouze blufoval. *  nosy, ktere byly viditelneÏ motivovaÂny politickyÂmi zaÂjmy SoU veÏtskeÂho svazu, ponechaÂvali cÏeskoslovensÏtõ prÏedstavitele zpocÏaÂtku zcela bez komentaÂrÏe. NeÏktere politicke sõÂly tyto soveÏtske zaÂjmy zjevneÏ sdõÂlely a nebyly prÏõÂlisÏ nakloneÏny intervenovaÂnõ ve prospeÏch odvlecÏenyÂch. SnazÏily se, aby k intervencõÂm bylo prÏistupovaÂno selektivneÏ azÏ podle politickeÂho uÂsudku ministerstva vnitra11. * NaprÏõÂklad byl ¹spolecÏnyÂmi silamiª ministerstva vnitra a ministerstva naÂrodnõ obrany zamõÂtnuto intervenovat ve prospeÏch armaÂdnõÂho generaÂla Sergeje VojcechovskeÂho12. * SoveÏtsky svaz se vsÏak stejneÏ nehodlal zabyÂvat zÏaÂdnyÂmi intervencemi. * 18. zaÂrÏõ 1945 ulozÏil Clementis radiogramem cÏeskoslovenskeÂmu charge d'affaires v MoskveÏ Jaroslavu HnõÂzdovi: ¹Intervenuje dl'a mozÏnosti u VysÏinskeÂho za okamzÏite prepustenie vsÏetkyÂch nasÏich obcÏanov, SlovaÂkov i CÏechov, zaistenyÂch orgaÂnmi NKVD a odvedenyÂch mimo uÂzemia republiky. V tejto 121 zaÂlezÏitosti intervenoval uzÏ UrsõÂny u VysÏinskeÂho za naÂsÏho pobytu v Moskve, predtyÂm a odvtedy asponÏ raz tyÂzÏdenne som urgoval vybavenie u Zorina. Pred niekol'kyÂmi tyÂzÏdnÏami informoval ma Zorin, zÏe uzÏ bolo rozhodnute zaistenyÂch prepustit'. Napriek tomu sa dodnes tak nestalo (...). Vysvetli VysÏinskeÂmu, zÏe situaÂcia je politicky neudrzÏatelnaÂ, nakolÂko sa na Slovensku vie, zÏe vel'ka cÏiast' tyÂchto zaistenyÂch su osoby nevinneÂ, ba su medzi mimi osvedcÏenõ komunisti, partyzaÂni, vojaci (...). Tato situaÂcia sa na Slovensku zneuzÏõÂva podvratnyÂmi zÏivlami pre znevazÏovanie autority vlaÂdy (...). Agituje sa tiezÏ voÃcÏi mne osobne rozsÏirovanõÂm spraÂv, zÏe zadrzÏujem prepustenie zaistenyÂch, lebo je medzi nimi aj mnoho prõÂslusÏnõÂkov strany demokratickej.ª13 23. zaÂrÏõ 1945 oznaÂmilo velvyslanectvõ v depesÏi do Prahy: ¹(...) HnõÂzdo provedl intervenci u zaÂst. kom. zahranicÏõ VysÏinskeÂho ve veÏci propusÏteÏnõ na svobodu zatcÏenyÂch sveÂho cÏasu cÏs. obcÏanuÊ. VysÏinskij slõÂbil zakrocÏit o okamzÏite propusÏteÏnõÂ, ale zÏaÂdal jmenny seznam. Velvyslanectvõ zÏaÂda okamzÏite zaslaÂnõ tohoto seznamu s prÏõÂslusÏnyÂmi osobnõÂmi daty.ª14 Seznamy prÏedane soveÏtskeÂmu velvyslanci Zorinovi prÏed võÂce nezÏ meÏsõÂcem jako kdyby nikdy neexistovaly. * 26. zaÂrÏõ 1945 Clementis o rozhovoru cÏeskoslovenskeÂho charge d'affaires s VysÏinskyÂm informoval Zorina. * A protozÏe byl zrÏejmeÏ tõÂsneÏn SlovaÂky, okamzÏiteÏ 29. zaÂrÏõ 1945 tlumocÏil Zorinovy a VysÏinskeÂho sliby sboru poveÏrÏencuÊ v BratislaveÏ. NaprÏed se ohradil, zÏe jizÏ od KosÏic se neustaÂle snazÏõ urgovat propusÏteÏnõ ¹vsÏech cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, zajisÏteÏnyÂch orgaÂny NKVDª, a pak sdeÏloval, zÏe ¹asi prÏed meÏsõÂcem byl informovaÂn Zorinem, zÏe dosÏlo k zaÂsadnõÂmu rozhodnutõ o propusÏteÏnõ vsÏech zajisÏteÏnyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ. KdyzÏ ale nedosÏly konkreÂtnõ zpraÂvy, ani Zorin je neobdrzÏel v podrobnostech, charge d'affaires v MoskveÏ osobneÏ intervenoval u VysÏinskeÂho. Ten se opeÏt kladneÏ vyjaÂdrÏil k teÂto samozrÏejme zÏaÂdosti, ale vyzÏaÂdal si od 122 naÂs seznam zajisÏteÏnyÂch. PoveÏrÏil jsem proto prÏõÂslusÏne oddeÏlenõÂ, aby ze seznamuÊ zaslanyÂch mi ze Slovenska a obsahujõÂcõÂch prÏiblizÏneÏ 6000 jmen, byli vybraÂni obcÏane slovenske a cÏeske naÂrodnosti a tento seznam v nejblizÏsÏõÂch dnech odesÏlu naÂrodnõÂmu komisarÏi VysÏinskeÂmu.ª15 VsÏechno vsÏak nasveÏdcÏuje tomu, zÏe prvnõ seznamy byly lidoveÂmu komisariaÂtu zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR prÏedaÂny nikoliv v ¹nejblizÏsÏõÂch dnechª, ale azÏ mnohem pozdeÏji. * Jednostranny prÏõÂstup komunistickeÂho staÂtnõÂho tajemnõÂka k rÏesÏenõ vznikle situace, preferujõÂcõ obeÏti soveÏtske zvuÊle ze Slovenska prÏed ostatnõÂmi odvlecÏenyÂmi cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany, se pokusil obejõÂt lidovecky naÂmeÏstek prÏedsedy vlaÂdy mons. Jan SÏraÂmek. OpakovaneÏ se obraÂtil na ministerstvo naÂrodnõ obrany, oddeÏlenõ hlavnõÂho sÏtaÂbu pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, se zÏaÂdostõ o propusÏteÏnõ byÂvaleÂho cÏeskoslovenskeÂho prÏedsedy zemske vlaÂdy autonomnõ Podkarpatske Rusi Avgustyna VolosÏyna a sÏtaÂbnõÂho kapitaÂn cÏeskoslovenske armaÂdy Nikolaje Petrova, o nichzÏ se doveÏdeÏl, zÏe jsou spolu s dalsÏõÂmi cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany zadrzÏovaÂni ve veÏznici v polske RatiborÏi. * Ve VojenskeÂm historickeÂm archivu je dochovaÂn dopis SÏraÂmkova sekretariaÂtu z 4. rÏõÂjna 194516 se zjevneÏ prÏilozÏenyÂm seznamem, obsahujõÂcõÂm kromeÏ jmen sÏtaÂbnõÂho kapitaÂna Nikolaje Petrova a o kousek nõÂzÏ Avgustyna VolosÏyna uÂdaje o dalsÏõÂch 55 osobaÂch, prÏevaÂzÏneÏ zrÏejmeÏ Rusech a UkrajincõÂch a jen neÏkolika maÂlo CÏesÏõÂch a SlovaÂcõÂch, vesmeÏs s bydlisÏteÏm v ruÊznyÂch meÏstech CÏeskoslovenske republiky, o nichzÏ se podle vsÏeho prÏedpoklaÂdalo, zÏe jsou rovneÏzÏ veÏzneÏni v RatiborÏi17. Seznam byl tehdy pravdeÏpodobneÏ porÏõÂzen podle informacõ zõÂskanyÂch od neÏkolika desõÂtek v RatiborÏi veÏzneÏnyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, kteryÂm se koncem leÂta 1945 podarÏilo vraÂtit domuÊ18. * 123 NaÂcÏelnõÂk hlavnõÂho sÏtaÂbu diviznõ generaÂl BocÏek sice okamzÏiteÏ 10. rÏõÂjna 1945 poslal soveÏtskeÂmu marsÏaÂlovi ZÏukovovi telegram, zÏe ¹podle dostupnyÂch informacõ v RatiborÏi (Slezsko) je veÏzneÏno Rudou armaÂdou asi 50 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, mezi nimizÏ jsou naprÏõÂklad dr. VolosÏyn Avgustyn, sÏtaÂbnõ kapitaÂn Petrov Nikolaj, prof. Kopeckij Platon a dalsÏõ osoby, ktere jako cÏeskoslovensÏtõ obcÏane podleÂhajõ cÏeskoslovenske jurisdikciª a zÏaÂdal o ¹provedenõ opatrÏenõ k urychleneÂmu prÏedaÂnõ teÏchto osob cÏeskoslovenskyÂm uÂrÏaduÊmª19. TehdejsÏõ nejvysÏsÏõ soveÏtsky vojensky prÏedstavitel v EvropeÏ vsÏak podle vsÏeho ani neodpoveÏdeÏl.20 * 12. rÏõÂjna 1945 se trageÂdiõ odvlecÏenyÂch zabyÂvala vlaÂda21. OpeÏt vsÏak zjevneÏ prÏedevsÏõÂm na naleÂhaÂnõ slovenskyÂch politikuÊ. ZaÂpis z jednaÂnõ je prÏõÂlisÏ vyÂmluvnyÂ: ¹I. PropusÏteÏnõ osob zajisÏteÏnyÂch soveÏtskyÂmi orgaÂny NaÂmeÏstek J. UrsõÂny poukazuje na to, zÏe podle dochaÂzejõÂcõÂch zpraÂv propousÏteÏjõ soveÏtska mõÂsta mad'arske a polske zajatce a zajisÏteÏne osoby ve veÏtsÏõÂch pocÏtech, kdezÏto o CÏesÏõÂch a SlovaÂcõÂch nelze tvrditi toteÂzÏ. Jde hlavneÏ o osoby slovenske naÂrodnosti, ktere byly zajaty nebo zajisÏteÏny. Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ by meÏlo toto propusÏteÏnõ urgovati naleÂhaveÏ, nebot' dosud nezõÂskalo zÏaÂdnyÂch konkreÂtnõÂch zpraÂv. StaÂtnõ tajemnõÂk dr. V. Clementis konstatuje, zÏe je nutno rozlisÏovati mezi civilnõÂmi osobami a vaÂlecÏnyÂmi zajatci. Pokud jde o civilnõ osoby, intervenuje se jizÏ od kosÏicke doby a jizÏ tam odevzdal velvyslanci Zorinovi seznam asi 5300 osob, z nichzÏ asi 2500 byli SlovaÂci. Od te doby se urguje odpoveÏd' neÏkdy azÏ cÏtyrÏikraÂt tyÂdneÏ. NaÂmeÏstek J. UrsõÂny saÂm prÏednesl veÏc take kdysi lidoveÂmu komisarÏi VysÏinskeÂmu22 a od te doby dosÏlo nejmeÂneÏ k 20 urgencõÂm. SoveÏty daly zaÂsadnõ souhlas k uvolneÏnõ a zÏaÂdaly prÏedlozÏenõ seznamuÊ. Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ prÏedlozÏilo tyto seznamy, ktere dostalo jednak od ruÊz124 nyÂch delegacõÂ, jednak od StaÂtnõ bezpecÏnosti. SoveÏty prÏislõÂbily nynõÂ, zÏe z jednotlivyÂch taÂboruÊ vyberou CÏechy a SlovaÂky a zÏe je uvolnõÂ. PrÏi svyÂch intervencõÂch poukazuje MZV na to, zÏe nenõ daÂn praÂvnõ podklad pro zajisÏteÏnõÂ. Pokud jde o vojenske osoby, dostal staÂtnõ tajemnõÂk asi prÏed 6 tyÂdny od velvyslance Zorina zpraÂvu, zÏe se z vaÂlecÏnyÂch zajateckyÂch taÂboruÊ vybõÂrajõ CÏesÏi a SlovaÂci, kterÏõ slouzÏili v mad'arske nebo rumunske armaÂdeÏ, pokud jsou cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany, a uvolnÏujõ se. (...) Ministersky prÏedseda Zd. Fierlinger souhlasõ s tõÂm, zÏe se tato veÏc musõ urychliti. Pokud ovsÏem jde o osoby internovane v SoveÏtskeÂm svazu, zavinily tento stav samy potud, zÏe prÏi cÏistce, ktera byla kdysi provedena jesÏteÏ prÏed ustavenõÂm vlaÂdy v KosÏicõÂch, bud' neobstaÂly prÏi zkousÏce, nebo samy z ruÊznyÂch duÊvoduÊ nechteÏly byÂt zarÏazeny do cÏeskoslovenske armaÂdy.23 StaÂtnõ tajemnõÂk J. Lichner zduÊraznÏuje, zÏe nejde o tyto osoby, nyÂbrzÏ o civilnõ obyvatelstvo, ktere bylo zajisÏteÏno a odvezeno za bojuÊ na Slovensku, a zejmeÂna o cele pracovnõ skupiny SlovaÂkuÊ z mad'arskyÂch pracovnõÂch taÂboruÊ. VlaÂda cÏinõ pote toto I. UsnesenõÂ: VlaÂda uklaÂda ministru zahranicÏnõÂch veÏcõ a staÂtnõÂmu tajemnõÂku v MZV23a, aby vsÏemozÏneÏ puÊsobili k brzkeÂmu propusÏteÏnõ SlovaÂkuÊ a CÏechuÊ, kterÏõ jsou dosud internovaÂni v soveÏtskyÂch internacÏnõÂch taÂborech, zejmeÂna pokud jde o osoby civilnõÂ, internovane za bojuÊ na Slovensku, a o SlovaÂky, kterÏõ tvorÏili pracovnõ skupiny v ruÊznyÂch mad'arskyÂch pracovnõÂch taÂborech. O vyÂsledku svyÂch intervencõ necht' ministr a staÂtnõ tajemnõÂk podajõ vlaÂdeÏ co nejdrÏõÂve zpraÂvu.ª24 Clementisovo tvrzenõÂ, zÏe jizÏ za ¹kosÏicke dobyª prÏedal soveÏtskeÂmu velvyslanci seznam võÂce nezÏ peÏti tisõÂc odvlecÏenyÂch, nevyhlõÂzÏõ prÏõÂlisÏ pravdeÏpodobneÏ. CÏeskoslovenska vlaÂda tehdy puÊsobila v KosÏicõÂch jen meÏsõÂc25 a nemeÏla ani potrÏebne administrativnõ prostrÏedky a ani cÏas na vypracovaÂnõ takto obsÏõÂrneÂho dokumentu. OstatneÏ zÏaÂdny takovy seznam z teÂto doby dosud nebyl nalezen a vypada to spõÂsÏ na Clementisovo blufovaÂnõ majõÂcõ uklidnit slovenske nekomunisticke cÏleny vlaÂdy.26 Clementis informoval soveÏtskeÂho velvyslance Zorina o unesenõ vlaÂdy azÏ po deseti dnech. Do zaÂznamu o schuÊzce 23. rÏõÂjna 1945 potom uvedl: ¹III. Informujem, zÏe sa vlaÂda i formaÂlne usnesla znovu 125 a naliehavo urgovat' prepustenie zatknutyÂch CÏechov a SlovaÂkov, a znovu poukazujem na politicke pozadie veci. Z. hovorõÂ, zÏe napriek jeho depesÏiam a odoslaniu soznamov nedostaÂva odpoved'.ª27 V duchu usnesenõ vlaÂdy dal Clementis 2. listopadu 1945 jesÏteÏ pokyn poslat cÏeskoslovenskeÂmu velvyslanci v MoskveÏ JirÏõÂmu HoraÂkovi telegram, aby v lidoveÂm komisariaÂtu zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR ¹urgoval 1) propusÏteÏnõ internovanyÂch CÏechuÊ a SlovaÂkuÊ a 2) prÏesteÏhovaÂnõ [do CÏeskoslovenska] volynÏskyÂch CÏechuʪ27a. Usnesenõ vlaÂdy bylo pravdeÏpodobneÏ sdeÏleno soveÏtskeÂmu velvyslanci 3. listopadu 1945 rovneÏzÏ noÂtou28. * VzaÂpeÏtõ nato se na ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ zrodil naÂvrh noÂty shrnujõÂcõ situaci a pozÏadujõÂcõ od SoveÏtskeÂho svazu urychlene zaÂsadnõ rÏesÏenõÂ. ZaÂveÏr naÂvrhu noÂty byl sklicÏujõÂcõÂ: ¹Nenõ daÂle pochybnostõÂ, zÏe nerÏesÏenõÂm teÂto vaÂzÏne otaÂzky, hluboce zasahujõÂcõ do zÏivota velkeÂho pocÏtu cÏs. rodin, dostaÂva se võÂtaneÂho materiaÂlu skrytyÂm reakcÏnõÂm, protidemokratickyÂm a protisoveÏtskyÂm zÏivluÊm, ktereÂ, vyuzÏõÂvajõÂcõ pochopitelneÂho roztrpcÏenõ obcÏanuÊ k zatcÏenyÂm blõÂzkyÂch, pokousÏejõ se rozvõÂjeti skrytou propagandu jak proti Rude armaÂdeÏ a sov. staÂtu, tak proti demokraticke linii politiky cÏs. vlaÂdy, poukazujõÂce na jejõ zdaÂnlivou neschopnost prÏesveÏdcÏiti soveÏtskou vlaÂdu o nutnosti uspokojiveÂho rÏesÏenõ teÂto otaÂzky. CÏs. uÂrÏady mohou jen teÏzÏko cÏeliti trvaleÂmu uÂcÏinku teÂto propagandy poukazem na to, zÏe se soveÏtskyÂmi uÂrÏady o veÏci jednajõ a doufajõ ve zdaÂrny vyÂsledek jednaÂnõÂ. Vzhledem k vsÏemu, co bylo rÏesÏeno vyÂsÏe, ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ prosõ snazÏneÏ velvyslanectvõÂ, aby znovu vylozÏilo sve vlaÂdeÏ zaÂvazÏnost teÂto otaÂzky pro cÏs. vlaÂdu a jejõÂho brzkeÂho a uspokojiveÂho rÏesÏenõÂ.ª MaÂloktery dokument vypovõÂda tak vyÂmluvneÏ o tragicke bezvyÂchodnosti prosoveÏtske orientace CÏeskoslovenska po druhe sveÏtove vaÂlce. NezbyÂvalo nezÏ SoveÏtsky svaz ¹snazÏneÏ prositª. Clementis vsÏak naÂvrh noÂty neschvaÂlil a rukou ministerskeÂho uÂrÏednõÂka je na konceptu prÏipsaÂno: ¹Vzhledem k rozhodnutõ p. staÂt. tajemnõÂka (...) zatõÂm AAª.29 126 * PoukazovaÂnõ na mozÏne ohrozÏenõ soveÏtskyÂch politickyÂch zaÂjmuÊ v CÏeskoslovensku v duÊsledku neprÏõÂzniveÂho ohlasu, ktery zvuÊle soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ vzbuzovala v cÏeskoslovenske verÏejnosti, na prÏedstavitele SoveÏtskeÂho svazu nijak vsÏak nepuÊsobilo. SoveÏtska totalitnõ politika si nikdy nelaÂmala hlavu negativnõÂm dopadem svyÂch silovyÂch rozhodnutõ a odpor prÏekonaÂvala jednodusÏe jesÏteÏ veÏtsÏõÂmi represemi. SoveÏtsky svaz vzÏdy chteÏl byÂt prÏedevsÏõÂm obaÂvanyÂm a cely systeÂm soveÏtske spolecÏnosti se udrzÏoval praÂveÏ neustaÂlyÂm zastrasÏovaÂnõÂm a potõÂraÂnõÂm neprÏaÂtel vsÏude kolem, bez ohledu na verÏejne mõÂneÏnõÂ. NaÂrÏek cÏeskoslovenskyÂch komunistuÊ nad ohrozÏenõÂm jejich plaÂnuÊ prÏõÂlisÏ necitlivyÂmi soveÏtskyÂmi represemi proto nepochybneÏ vyvolaÂval u soveÏtskyÂch politikuÊ jen pobaveny uÂsmeÏv. * 12. listopadu 1945 prÏedal cÏeskoslovensky velvyslanec naÂmeÏstkovi soveÏtskeÂho lidoveÂho komisarÏe zahranicÏnõÂch veÏcõ VysÏinskeÂmu aide-meÂmoire s prÏipojenyÂmi seznamy ¹cÏs. obcÏanuÊ, internovanyÂch soveÏtskyÂmi orgaÂny na uÂzemõ CÏSRª, obsahujõÂcõÂmi 1967 jmen ¹z vyÂchodnõÂho a strÏednõÂho Slovenska,ª daÂle seznam osob z cÏeskyÂch zemõÂ, a konecÏneÏ seznam 29 RusuÊ, zrÏejmeÏ rovneÏzÏ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ30. PocÏty obcÏanuÊ jednotlivyÂch naÂrodnostõ samozrÏejmeÏ nezahrnovaly vsÏechny odvlecÏeneÂ, ale patrneÏ sÏlo pouze o osoby, ktere si ministerstvo vnitra zatõÂm stacÏilo proveÏrÏit a nenasÏlo proti nõÂm nic, cÏõÂm by mohlo intervencõÂm v jejich prospeÏch zamezit31. VysÏinskij prÏijal cÏeskoslovenske aide-meÂmoire a opeÏt se nic nedeÏlo. 127 1 2 2a 3 4 5 6 7 8 9 128 CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 35±36. AMZV, inv. cÏõÂs. neuv., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 26. NasÏe uÂvaha o pravdeÏpodobneÂm obsahu noÂty vychaÂzõ jednak z cÏasove souvislosti a jednak ze skutecÏnosti, zÏe zÏaÂdne naÂsledujõÂcõ jednaÂnõ ani dokument se o noÂteÏ nezminÏuje, a proto nejspõÂsÏ meÏla pouze technicky charakter a nebyla duÊlezÏitaÂ. Jedinou zmõÂnku o nõ obsahuje naÂvrh noÂty z 5. listopadu 1945; o te podrobneÏji viz daÂle v textu. AMZV, TO SSSR 1945±1959, obycÏ. kr. 37 sl., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 1. CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 100. O neÏkolik dnuÊ pozdeÏji ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ jesÏteÏ pozÏaÂdalo o prÏesÏetrÏenõ zadrzÏenõ soveÏtskou armaÂdou asi 1000 obyvatel HlucÏõÂnska, internovanyÂch v OsveÏtimi a RatiborÏi, avsÏak kvuÊli tehdejsÏõÂmu specificky problematickeÂmu politickeÂmu postavenõ obyvatel Slezska se daÂl o tom zrÏejmeÏ nejednalo. AMZV, fond GS-A 1945±1954, kr. 187, fasc. 149, cit. in CÏSR a SSSR 1945± 1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 101. AMZV, inv. cÏõÂs. neuv., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 3. Memorandum ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ CÏeskoslovenske republiky z 11. 8. 1945, zaslane velvyslanectvõ Svazu soveÏtskyÂch socialistickyÂch republik v Praze, AMZV, inv. cÏõÂs. neuv., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 4. Ib. AMZV, fond GS-A 1945±1954, kr. 187, verbaÂlnõ noty. RovneÏzÏ ZaÂznam o rozhovoru staÂtnõÂho tajemnõÂka V. Clementise se soveÏtskyÂm velvyslancem V. Zorinem z 13. 8. 1945, in CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 109. O Sanoku podrobneÏji viz prÏõÂloha. NaprÏõÂklad podle Petra JusÏcÏaÂka zaÂjem soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ o izolovaÂnõ ¹protagonistov, spolupracovnõÂkov a pomahacÏov fasÏistickeÂho rezÏimu,ª acÏkoliv meÏl ¹vojensku logiku, postupujuÂca armaÂda potrebovala mat' kryta chrbaÂt,ª zpuÊsob, jak to deÏlala, prÏekracÏoval vsÏak ¹vsÏetky hranice zdraveÂho rozumuª. ProtozÏe logika NKVD zneÏla ¹sÏtaÂtny zamestnanec rovna sa fasÏisticky predstavitel'ª, a ¹to uzÏ bol dostatocÏny doÃvod na zatknutie a odvlecÏenieª, bez ohledu na to, zda ¹sÏlo o colnõÂka, zÏandaÂra, sudcu, zÏeleznicÏiara ... cÏi 10 10a dotycÏny praÂve vykonaÂval svoju sluzÏbu v zamestnanõ alebo odpocÏõÂval domaª. Viz Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, s. 69. Pozoruhodny je naÂzor Ladislava BoroneÏ, podle neÏhozÏ byly deportace SlovaÂkuÊ do SoveÏtskeÂho svazu dohodnuty Smlouvou o prÏaÂtelstvõÂ, vzaÂjemne pomoci a povaÂlecÏne spolupraÂci mezi CÏSR a SSSR z 12. 12. 1943: ¹Nik na Slovensku vtedy nevedel a dodnes mnohõ pochybujuÂ, lebo zaÂznam z rokovania a tajna dolozÏka Dohody oficiaÂlne zverejnene neboli, zÏe Dohoda, na pozÏiadavku Eduarda BenesÏa vyslovenu vocÏi partnerovi rokovania ViacÏeslavovi Molotovovi, vtedajsÏiemu ministrovi zahranicÏnyÂch vecõ ZSSR, s tichyÂm suÂhlasom komunistickyÂch emigrantov zÏijuÂcich v Moskve, mala aj tajnu dolozÏku o potrestanõ SlovaÂkov! Za to, zÏe sa SlovaÂci zbavili asponÏ na paÂr rokov prazÏskej vlaÂdy, zato, zÏe 6. novembra 1938 v ZÏiline vyhlaÂsili autonoÂmiu Slovenska a zato, zÏe 14. marca 1939 odhlasoval Slovensky snem vznik Slovenskej republiky. MozÏno len zopakovat', zÏe urcÏite pochybnosti o tomto tajnom dohovore BenesÏa s Molotovom pretrvaÂvajuÂ. Ale je neodsÏkriepitel'nou skutocÏnost'ou, zÏe po prechode frontu zacÏali na uÂzemõ Slovenska bezpecÏnostne orgaÂny politickej policie ZSSR zatyÂkat' roÃzne osoby a deportovat' ich do gulagov ZSSR. Nie je doposial' znaÂme, kto vydal bezpecÏnostnyÂm orgaÂnom ZSSR rozkaz na takuÂto cÏinnost' a, samozrejme, nie je znaÂme ani to, aky bol obsah tohoto rozkazu. Ale NKVD nemohla na Slovensku, suÂcÏasti obnoveneÂho v podstate unitaÂrneÂho CÏeskoslovenska, uskutocÏnÏovat' akciu deportaÂcii bez prõÂslusÏneÂho rozkazu, a rozkaz nemohl byt' vydany bez predchaÂdzajuÂceÂho dohovoru vysokyÂch zmluvnyÂch straÂn, t. j. zaÂstupcov CÏSR a ZSSR. ToboÃzÏ, ked' suverenita obnoveneÂho CÏeskoslovenska bola garantovana vsÏetkyÂmi võÂt'aznyÂmi mocnost'ami.ª Podle BoroneÏ duÊkazem tajne dohody BenesÏe a Molotova o ¹potrestanõ SlovaÂkovª deportacemi je kromeÏ jineÂho rovneÏzÏ skutecÏnost, zÏe ¹v CÏesku sa akcia deportaÂciõ do gulagov ZSSR neuskutocÏnilaª. Tento krajneÏ spekulativnõ nacionalisticky naÂzor postraÂdajõÂcõ elementaÂrnõ pochopenõ tehdy probõÂhajõÂcõÂch mezinaÂrodnõÂch i naÂrodnõÂch politickyÂch procesuÊ by nestaÂl za povsÏimnutõÂ, kdyby nebyl uverÏejneÏn v roce 2001 v autoritativnõÂm sbornõÂku ZlocÏiny komunizmu na Slovensku a kdyby navõÂc jeho autor nebyl v letech 1991±1998 rÏeditelem sekce rehabilitace a odsÏkodnÏovaÂnõ Ministerstva spravedlnosti Slovenske republiky. Viz Ladislav BoronÏ, cit. op., s. 339±340 a 350±360. JusÏcÏaÂk naopak tento naÂzor odmõÂtaÂ: ¹VyÂklad o ,BenesÏovej pomste` by vel'mi zjednodusÏoval vzt'ah Stalina k oslobodenyÂm sÏtaÂtom. A nielen to. TakyÂto vyÂklad by s neuveritel'nou l'ahkost'ou zmensÏoval vinu komunistickeÂho rezÏimu importovaneÂho zo ZSSR za vyÂdatnej pomoci Gottwalda a jeho komunistickej strany. (...) OdvlecÏenie se netyÂkalo vyslovene SlovaÂkov, ako by to radi videli proticÏesky naladenõ publicisti.ª Viz Peter JusÏcÏaÂk, cit. op., s. 287±289. CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 114±115. NoÂta zatõÂm nebyla nalezena. Je vsÏak zmõÂneÏna v zaÂznamu cÏeskoslovenske 129 11 12 130 delegace pro likvidaci vaÂlecÏnyÂch sÏkod z konce ledna nebo zacÏaÂtku uÂnora 1946 o dosavadnõÂch jednaÂnõÂch o zadrzÏovaÂnõ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ v internacÏnõÂch taÂborech nebo na jinyÂch mõÂstech v SSSR. Viz AMZV, fond GSA 1945±1954, obal 6238 ± Zajatci, cÏj. sine, kr. 207, kopie, a cit. in CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 188. Ministrem vnitra byl komunista VaÂclav Nosek a veÏtsÏina vedoucõÂch funkcionaÂrÏuÊ ministerstva byli rovneÏzÏ komuniste nebo agenti soveÏtske bezpecÏnosti. 17. 9. 1945 se ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ dotaÂzalo ministerstva vnitra a ministerstva naÂrodnõ obrany: ¹K ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ obraÂtila se põÂ. Sofie NavarovovaÂ, druzÏka byÂv. generaÂla cÏs. armaÂdy Sergeje N. VojcechovskeÂho, zatcÏeneÂho dne 12. kveÏtna t. r. a deportovaneÂho na neznaÂme mõÂsto orgaÂny Rude armaÂdy, se zÏaÂdostõ o intervenci u soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ o jeho propusÏteÏnõÂ. Vzhledem k vyÂznacÏnosti osoby gen. VojcechovskeÂho, ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ prosõ o sdeÏlenõÂ, jevõÂ-li se podobna intervence z hlediska tamnõÂho ministerstva zÏaÂdoucõÂ.ª Viz VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945 k. 68 cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 411. OdpoveÏd' ministerstva vnitra z 9. 10. 1945 byla strucÏnaÂ: ¹(...) ministerstvo vnitra (...) nepoklaÂda intervenci ve veÏci zatcÏenõ byÂv. gen. S. N. VojcechovskeÂho za zÏaÂdoucõÂ.ª Viz AMZV, TO SSSR 1945±1959, kr. 22, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 366. PruÊbeÏh projednaÂvaÂnõ zÏaÂdosti ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ na ministerstvu naÂrodnõ obrany muÊzÏeme sledovat v dochovaneÂm spisu ¹veÏc: gen. S. N. VojcechovskyÂ, zatcÏeny RA ± intervenceª. Jsou v neÏm obsazÏena stanoviska jednotlivyÂch odboruÊ. ¹Hl. spr. OBZ: (...) SdeÏluji, zÏe intervence ze strany HS OBZ u soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ o jeho propusÏteÏnõ nenõ zÏaÂdoucõÂ.ª PodepsaÂn ¹NaÂcÏ. HS OBZ: pplk. Reicin. ¹KancelaÂrÏ ministra naÂrodnõ obrany: Pkm nema zaÂjmu na intervenci.ª PodepsaÂn ¹PrÏednosta politickeÂho kabinetu ministraª a necÏitelny podpis. Viz VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami , MNO/1945 k. 70, cÏ. 14.570, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 410. ¹VyjaÂdrÏenõ hl. sÏt../1. oddeÏlenõ (...): SouhlasõÂm plneÏ se stanoviskem naÂcÏelnõÂka HSOBZ, posuzuje-li se otaÂzka zaÂkroku prÏõÂsneÏ z hlediska politickeÂho. NicmeÂneÏ prosõÂm, aby prÏi konecÏneÂm rozhodovaÂnõ bylo panu naÂcÏelnõÂku hl. sÏtaÂbu daÂno na uvaÂzÏenõ i stanovisko lidske a moraÂlnõÂho zaÂvazku, pak-li prÏihlõÂzÏõÂme ke spojitosti s nasÏim zÏivotem prÏedmnichovskyÂm a k zaÂvazkuÊm z toho vyplyÂvajõÂcõÂm. (...) ChaÂpu, zÏe politicke stanovisko gen. VojcechovskeÂho ± pokud jde o veÏci ruske ± je vaÂzÏnou prÏekaÂzÏkou pro to, aby na intervencÏnõ zaÂkrok byla 13 14 15 16 17 18 polozÏena politicka vaÂha. AvsÏak z hlediska lidskeÂho a vsÏeobecneÏ nasÏeho dala by se snad veÏc rÏesÏit formou prÏõÂmluvy a vysveÏtlenõÂm nasÏeho hlediska. KonecÏneÏ jde jizÏ o stareÂho muzÏe, jenzÏ jizÏ nebude verÏejneÏ cÏinny (konecÏneÏ i to by bylo lze zajistit) a snad i urcÏita generoÂznost v tomto prÏõÂpadeÏ by meÏla vliv jak na jmenovaneÂho, tak i na mnoheÂ.ª PodepsaÂn ¹PrÏednosta 1. oddeÏlenõ hlav. sÏtaÂbu plk. gsÏt. VaÂclav VlcÏekª. Viz VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami , MNO/1945 k. 68 , cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 412. Nakonec ministerstvo naÂrodnõ obrany 16. 11. 1945 odpoveÏdeÏlo na dopis ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ doslova trÏemi veÏtami: ¹VeÏc: Gen. S. N. VojcechovskyÂ, zatcÏeny R. A. ± intervence. Na VasÏe cÏj. 30.118 / II ± 1/45 ze 17. IX. 1945: MNO neshledaÂva dnesÏnõ dobu vhodnou k intervenci. Z rozkazu naÂcÏelnõÂka hl. sÏtaÂbu: PrÏednosta oddeÏlenõ pro styk se spoj. armaÂdami plk. R. Kokrda.ª Viz AMZV, TO SSSR 1945±1959, kr. 36, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 366. PodrobneÏji o VojcechovskeÂm viz v kapitole V. AMZV, fond GS/67, inv. cÏ. neuv., cÏ. j. Kb/676/45, a opis AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 5. AMZV, fond GS/67, inv. cÏ. neuv., cÏ. j. 1694/45, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 264. AMZV, fond GS/67, inv. cÏ. neuv., cÏ. j. Kb/783/45, a opis AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 6. VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/1945, k. 70, cÏ. 14.798, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 413. VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/1945, k. 68, cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 414. O taÂborÏe v RatiborÏi rovneÏzÏ viz v kap. VIII a v prÏõÂloze. - Vracely se vesmeÏs osoby, ktere podle vsÏeho byly zadrzÏeny soveÏtskou bez- 131 pecÏnostõ neplaÂnovaneÏ a nejspõÂsÏ z popudu neÏjakeÂho domaÂcõÂho udavacÏe. A protozÏe k zadrzÏenõ nedosÏlo na zaÂkladeÏ patrneÏ tehdy obligatornõÂho konkreÂtnõÂho rozhodnutõ vysÏsÏõÂch funkcionaÂrÏuÊ SMEÏRSÏ, vznikaly komplikace, nebot' bez prÏõÂslusÏneÂho ¹spisuª nemohl byÂt zadrzÏeny zarÏazen do transportu do SoveÏtskeÂho svazu. TakzÏe vysÏetrÏovatel nejspõÂsÏ byl ochoten neÏkdy maÂvnout rukou a radeÏji volil propusÏteÏnõÂ. OvsÏem rozhodnutõ vysÏetrÏovatele jesÏteÏ neznamenalo okamzÏity naÂvrat. Olga KelcÏevska (?±?) a jejõ bratr Georgij (?±?), deÏti byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ, byli oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 4. ukrajinskeÂho frontu zadrzÏeni 26. kveÏtna 1945. Po odvlecÏenõ z Prahy do RatiborÏe jizÏ za tyÂden 2. cÏervna 1945 vysÏetrÏovatel spraÂvy SmeÏrsÏe teÂhozÏ frontu jejich ¹veÏc odlozÏilª. Ale do CÏeskoslovenska se oba mladõ lide spolu s ostatnõÂmi propusÏteÏnyÂmi z RatiborÏe vraÂtili azÏ teprve pocÏaÂtkem zaÂrÏõÂ. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 085/01 a akt cÏ. 086/01.  daj o dobeÏ naÂvratu sourozencuÊ KelcÏevskyÂch sdeÏlili VyÂboru ¹Oni byli U prvnõª pameÏtnõÂci. Repatriaci propusÏteÏnyÂch zpaÂtky do CÏeskoslovenska ¹provaÂdeÏl orgaÂn Oblastnõ uÂrÏadovny staÂtnõ bezpecÏnosti v Mor. OstraveÏ, a to jen na zaÂkladeÏ osobnõ intervence s prÏõÂslusÏnyÂmi veliteli internacÏnõÂch taÂboruÊ, se kteryÂmi byl ve stykuª. Viz AMZV, inv. cÏ. neuv. , MV cÏ. Z/I-3651-15/4-46-10, MZV 71719/II-1/46, dosÏlo 25.4.1946, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 549. DomneÏnky o propousÏteÏnõ zadrzÏenyÂch z RatiborÏe za jejich slib budoucõ spolupraÂce se soveÏtskou bezpecÏnostõ nebo nasÏõ jizÏ tehdy prosoveÏtskyÂmi a komunistickyÂmi silami ovlaÂdane StaÂtnõ bezpecÏnostõ zatõÂm nebyly zkoumaÂny, a proto ani potvrzeny, nebo vyvraÂceny. ZrÏejmeÏ ze zpraÂv teÏchto navraÂtilcuÊ sestaveny seznam 57 osob, uÂdajneÏ veÏzneÏnyÂch v RatiborÏi, byl vsÏak nepochybneÏ cõÂlenou soveÏtskou dezinformaci. VeÏtsÏina v seznamu uvedenyÂch osob byla totizÏ v RatiborÏi veÏzneÏna jen kraÂtce a jizÏ daÂvno byla odtransportovaÂna do SoveÏtskeÂho svazu. NeÏkterÏõ odvlecÏenõ byli dokonce jizÏ odsouzeni a prÏemõÂsteÏni k vyÂkonu trestu do urcÏeneÂho koncentracÏnõÂho taÂbora; naprÏõÂklad ing. Ivan MochnacÏov byl odsouzen hned v cÏervenci 1945 a uzÏ daÂvno odtransportovaÂn do Norillagu. - MochnacÏov, Ivan (1897±1960), ing. Po demobilizaci z Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v Bulharsku a v roce 1923 trvale prÏesõÂdlil do Prahy. Absolvoval studium na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõ technickeÂm v Praze a od roku 1939 byl majitelem konstrukcÏnõ kancelaÂrÏe. Od roku 1933 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. 132 19 OdvlecÏen byl ze sveÂho bytu v PruÊhonicõÂch u Prahy 24. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle jizÏ shora zmõÂneÏnyÂch uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl obvineÏn ¹z boje proti Rude armaÂdeÏ v letech 1918±1920 a z cÏlenstvõ v kontrarevolucÏnõ organizaciª a jizÏ 22. 7. 1945 odsouzen vojenskyÂm tribunaÂlem 1. gardove vyÂsadkove divize na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Trest vykonaÂval v Osoblagu cÏ. 2 a v Angarlagu. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 129/01. O Osoblagu cÏ. 2 a Angarlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se MochnacÏov vraÂtil v roce 1955. Viz AMV, inv. cÏ. neuv., 2772±242±244, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 58. - Jinõ ze seznamu zase cÏekali na svuÊj osud jizÏ v Lefortovske veÏznici v MoskveÏ; naprÏõÂklad byÂvalõ podkarpatorusÏtõ politici Mykola Dolynay, Stepan KlocÏurak nebo Jurij Perevuznyk. PodrobneÏji viz kap. VI a tam rovneÏzÏ pozn. 68. - ByÂvaly prÏedseda zemske vlaÂdy autonomnõ Podkarpatske Rusi Augustyn VolosÏyn byl tehdy dokonce jizÏ cÏtvrt roku mrtev. PodrobneÏji viz kap. VI a tam rovneÏzÏ pozn. 64 a 69. - VHA: MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945, kr. 68, cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 [s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998], dok. 415. - O Augustynu VolosÏynovi podrobneÏji viz kap. IV. - O MikulaÂsÏi Petrovovi podrobneÏji viz kap. V. - Kopeckij, Platon (1892±1982), historik a filolog. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl v kveÏtnu 1945. Viz Spis. GP CÏSFR, cÏõÂs. neuv. Do Prahy se vraÂtil uÂdajneÏ po deseti letech. PameÏtnõÂci vsÏak uvaÂdeÏjõ jizÏ rok 1947. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ Platona KopeckeÂho soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske 133 20 134 republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 093/01. - Nebyl to prvnõ BocÏkuÊv pokus vyuzÏõÂt sluzÏebnõÂch kontaktuÊ se soveÏtskyÂmi armaÂdnõÂmi prÏedstaviteli pro intervenci ve prospeÏch zadrzÏenyÂch. NaprÏõÂklad 21. srpna 1945 na zaÂkladeÏ ministerstvem vnitra tlumocÏene zÏaÂdosti Presidia ministerstva dopravy poslal tehdejsÏõÂmu naÂcÏelnõÂkovi sÏtaÂbu 5. [soveÏtskeÂ] armaÂdy generaÂlporucÏõÂkovi Malandinovi telegram se zÏaÂdostõ o urychlene vysÏetrÏenõ ve veÏci Nikolaje ZeleneÂho, viz VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945, k. 68, cÏ. 12.027. Intervence bohuzÏel zuÊstala bez ohlasu. - ZelenyÂ, Nikolaj (1898 ± pocÏ. 60. let), ing., dr., doc. CÏesky reemigrant z Ruska po roce 1917. Byl vrchnõÂm ministerskyÂm komisarÏem na ministerstvu dopravy. PatrÏil mezi vyÂznamne cÏeskoslovenske odbornõÂky mostnõÂho stavitelstvõÂ. OdvlecÏen byl 20. kveÏtna 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil po deseti letech. Viz AMV, 305±582±2, inv. cÏõÂs. neuv., a spis. GP CÏSFR, 2147/9. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ Nikolaje ZeleneÂho soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 131/01. - 24. srpna 1945 zjevneÏ rovneÏzÏ z BocÏkovy iniciativy naÂcÏelnõÂk sÏtaÂbu 1. cÏeskoslovenske samostatne tankove brigaÂdy vyslal do RatiborÏe stycÏneÂho duÊstojnõÂka, ktery meÏl zprostrÏedkovat osvobozenõ a prÏevezenõ zpaÂtky do CÏeskoslovenska armaÂdnõÂho generaÂla VojcechovskeÂho. DuÊstojnõÂk navsÏtõÂvil velitele soveÏtske posaÂdky a velitele polnõ veÏznice, kterÏõ mu vsÏak samozrÏejmeÏ sdeÏlili, zÏe generaÂl ¹se tam nenachaÂzõª. NaÂcÏelnõÂk sÏtaÂbu brigaÂdy proto navrhoval, zÏe ¹bylo by zaÂhodno vysÏetrÏiti, u ktereÂho frontu byl [generaÂl] zajisÏteÏn a pak prÏes stycÏneÂho duÊstojnõÂka RA prÏi MNO vyrÏõÂdit zaÂlezÏitostª. PatrneÏ vsÏak, aby BocÏek jesÏteÏ daÂl neusiloval o zaÂchranu VojcechovskeÂho, zuÊstal telegram naÂcÏelnõÂka sÏtaÂbu brigaÂdy se zpraÂvou o neuÂspeÏchu vyslaneÂho duÊstojnõÂka ukryt v psacõÂm stole prÏednosty oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, kde byl nalezen azÏ prÏi likvidaci oddeÏlenõ 15. cÏervence 1946. Viz cit. dok. v pozn. 13 ke kap. V. - TentyÂzÏ prÏednosta pozdeÏji podepsal sdeÏlenõ ministerstva naÂrodnõ obrany ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, zÏe ¹MNO neshledaÂva dnesÏnõ dobu vhodnou k intervenci [ve prospeÏch VojcechovskeÂho]ª. Viz cit. dok. v pozn. 12 - 4. zaÂrÏõ 1945 intervenoval generaÂl BocÏek u Malandina, tehdy jizÏ naÂcÏelnõÂka sÏtaÂbu StrÏednõ skupiny [soveÏtskyÂch] vojsk, za sÏtaÂbnõÂho kapitaÂna cÏeskosloven- 21 22 23 ske armaÂdy Nikolaje Petrova, viz VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945, k. 68, cÏ. 12.027. Ani tato intervence nebyla vsÏak uÂspeÏsÏnaÂ. - O Nikolaji Petrovovi podrobneÏji viz kap. V. - 4. rÏõÂjna 1945 se BocÏek na zÏaÂdost Velitelstva letecke oblasti 4 a UÂrÏadu prÏedsednictva Slovenske naÂrodnõ rady obraÂtil opeÏt na Malandina, nynõ jizÏ generaÂlplukovnõÂka, s intervencõ ve prospeÏch ing. Konstantina StopljanskeÂho. SoucÏasneÏ pozÏaÂdal vojenskeÂho prokuraÂtora 5. gardove [soveÏtskeÂ] armaÂdy o urychlenõ vysÏetrÏovaÂnõ StopljanskeÂho, viz VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945, k. 66, cÏ. 788, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 401 a 402. - Konstantin Stopljanskij (?±?), ing. V CÏeskoslovensku zÏil od dvacaÂtyÂch let. MeÏl cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. Byl odbornõÂkem na stavbu letisÏt' a naposledy pracoval jako odborovy rada a prÏednosta stavebnõÂho oddeÏlenõ PoveÏrÏenectva Slovenske naÂrodnõ rady pro dopravu a verÏejne praÂce, odbor VII. ± letectvo v BratislaveÏ. V dobeÏ SlovenskeÂho naÂrodnõÂho povstaÂnõ odesÏel do Banske Bystrice a bojoval proti neÏmecke armaÂdeÏ. ZadrzÏen soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny byl opakovaneÏ: poprve v cÏervnu 1945 a po neÏkolika dnech propusÏteÏn a podruhe 21. srpna 1945. Viz VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945, k. 67, cÏ. 1050, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 399, a VHA, fond MNO ± hlavnõ sÏtaÂb ± oddeÏlenõ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945, k. 66, cÏ. 788, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 400. VyÂsledek teÂto intervence neznaÂme. VlaÂda na situaci vzniklou sveÂvolnyÂm postupem soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ reagovala jizÏ na sveÂm zasedaÂnõ 5. zaÂrÏõ 1945, kdy poveÏrÏila ministra naÂrodnõ obrany LudvõÂka Svobodu a Clementise, aby na nadchaÂzejõÂcõÂm jednaÂnõ s marsÏaÂlem KoneÏvem projednali i propusÏteÏnõ zadrzÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ. V zaÂznamu ze schuÊzky, konane 10. zaÂrÏõ 1945 v KoneÏvoveÏ sÏtaÂbu v rakouskeÂm Badenu, nenõ vsÏak o projednaÂvaÂnõ teÂto otaÂzky zÏaÂdna zmõÂnka. Viz CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 129±131. Viz pozn. 7. - Fierlingerova poznaÂmka prÏipomõÂnala osudy mnoha byÂvalyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ cÏeskoslovenske armaÂdy a dalsÏõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, kterÏõ koncem trÏicaÂtyÂch a pocÏaÂtkem cÏtyrÏicaÂtyÂch let po neÏmecke okupaci CÏeskoslovenska 135 23a 24 25 26 27 27a 28 29 136 uprchli do SSSR a ocitli se v soveÏtskyÂch ¹filtracÏnõÂchª taÂborech. ProtozÏe se vsÏak odmõÂtali prÏipojit ke vznikajõÂcõ cÏeskoslovenske jednotce tehdejsÏõÂho plukovnõÂka Svobody nebo nesouhlasili s neÏkteryÂmi veliteli-komunisty, byli prÏedaÂvaÂni soveÏtskyÂm orgaÂnuÊm a posõÂlaÂnõ do beÏzÏnyÂch taÂboruÊ nucenyÂch pracõÂ. O osobnõÂm podõÂlu vzÏdy prosoveÏtsky orientovaneÂho ZdenÏka Fierlingera na likvidaci ¹nepohodlnyÂchª krajanuÊ vydal podrobne sveÏdectvõ ve svyÂch vzpomõÂnkaÂch FrantisÏek PolaÂk. - PolaÂk, FrantisÏek (1889±1971), JUDr. JizÏ za 1. sveÏtove vaÂlky prÏõÂslusÏnõÂk CÏeskoslovenskeÂho vojska na Rusi stejneÏ jako Fierlinger a Svoboda .V roce 1939 po neÏmecke okupaci CÏeskoslovenska odesÏel do Polska a vstoupil do cÏeskoslovenske vojenske jednotky v KrakoveÏ. Po rozdeÏlenõ Polska mezi NeÏmecko a SoveÏtsky svaz upadl do soveÏtskeÂho zajetõ a vzaÂpeÏtõ na to byl zatcÏen NKVD a odsouzen za uÂdajne pronaÂsledovaÂnõ cÏeskoslovenskyÂch komunistuÊ v zajateckeÂm taÂborÏe a za protisoveÏtskou cÏinnost na osm let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. V roce 1942 byl propusÏteÏn a poslaÂn k formujõÂcõ se cÏeskoslovenske vojenske jednotce v SSSR. Byl ustanoven prÏedsedou jejõÂho vojenskeÂho soudu. Koncem teÂhozÏ roku byl vsÏak z iniciativy plukovnõÂka Svobody a Fierlingera znovu zatcÏen a odsouzen za boj proti bolsÏevikuÊm v dobeÏ sveÂho puÊsobenõ v CÏeskoslovenskeÂm vojsku na Rusi a za protisoveÏtskou cÏinnost na dalsÏõÂch peÏt let v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1948 a teÂhozÏ roku odesÏel do exilu. Od roku 1951 zÏil v USA. Viz FrantisÏek PolaÂk, Cestou ze soveÏtskeÂho koncentraÂku, New York 1959, a ib., Jak zÏili a umõÂrali soveÏtsÏtõ otroci, New York, 1962. MZV je tradicÏnõ zkr. ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 136±137. ¹KosÏickou dobouª je mõÂneÏno obdobõÂ, kdy se vlaÂda, vznikla 28. brÏezna 1945 v MoskveÏ na zaÂkladeÏ dohody zaÂstupcuÊ londyÂnskeÂho a moskevskeÂho cÏeskoslovenske exilu, prÏemõÂstila 4. dubna 1945 jizÏ na osvobozene uÂzemõ vyÂchodnõÂho Slovenska do KosÏic. NaÂsledujõÂcõÂho dne byl v KosÏicõÂch vyhlaÂsÏen program prvnõ vlaÂdy NaÂrodnõ fronty (znaÂmy jako ¹kosÏicky [vlaÂdnõÂ] programª) a vyÂchodoslovenska metropole se stala docÏasnyÂm sõÂdlem prezidenta a vlaÂdy. 10. kveÏtna 1945 vlaÂda prÏesõÂdlila do Prahy. JaÂn UrsõÂny a JaÂn Lichner byli prÏedstaviteli Demokraticke strany. Ze shora citovaneÂho Clementisova telegramu z 29. zaÂrÏõ 1945 Sboru poveÏrÏencuÊ v BratislaveÏ navõÂc vyplyÂvaÂ, zÏe ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ meÏlo sice od ruÊznyÂch slovenskyÂch orgaÂnuÊ seznamy, obsahujõÂcõ prÏiblizÏneÏ uvaÂdeÏny pocÏet odvlecÏenyÂch, ale centraÂlnõ seznam meÏl byÂt teprve zpracovaÂn. CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 142. AMZV, inv. cÏõÂs. neuv., cÏ. j. Kb 1133/45. NoÂta zatõÂm nebyla nalezena a jedinou zmõÂnku o nõ obsahuje naÂvrh noÂty z 5. listopadu 1945; o te podrobneÏji viz daÂle v textu. NasÏe uÂvaha o pravdeÏpodobneÂm obsahu noÂty vychaÂzõ jednak z cÏasove souvislosti a jednak ze skutecÏnosti, zÏe zÏaÂdne naÂsledujõÂcõ jednaÂnõ ani dokument se o noÂteÏ nezminÏuje, a proto nejspõÂsÏ meÏla pouze technicky charakter a nebyla duÊlezÏitaÂ. NaÂvrh noÂty je datovaÂn 5. 11. 1945. ZaÂznam o rozhodnutõ staÂtnõÂho tajemnõÂka 30 31 dr. V. Clementise je ze 14. 11. 1946. Viz AMZV, TO SSSR 1945±1955, kr. 36, fasc. 43, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 7. Podle sdeÏlenõ V. Moulise v dopisu redakci tyÂdenõÂku Reflex z 28. 2. 1991 ulozÏeno v AMZV SSSR; v CÏR zatõÂm nenalezeno. PrÏedaÂnõ seznamuÊ se odrazilo rovneÏzÏ v odpoveÏdõÂch uÂstrÏednõÂch uÂrÏaduÊ na zÏaÂdosti rodin o paÂtraÂnõ po odvlecÏenyÂch. JesÏteÏ prÏed koncem roku 1945 se v teÏchto odpoveÏdõ zacÏalo objevovat v ruÊznyÂch obmeÏnaÂch ujisÏteÏnõÂ, zÏe odvlecÏeny ¹byl ministerstvem zahranicÏnõÂch veÏcõ pojat do seznamu cÏs. obcÏanuÊ, o jejichzÏ propusÏteÏnõ bylo jizÏ zakrocÏeno u soveÏtskeÂho velvyslanectvõ a u zahranicÏnõÂho komisariaÂtu v MoskveϪ. Cit. podle dopisu ministerstva vnitra HeleneÏ Ostrouchovove z 15. 12. 1945. V majetku rodiny, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 342, a dalsÏõÂch dopisuÊ. Pochybnosti o uÂcÏinnosti intervence si uÂrÏady samozrÏejmeÏ ponechaÂvaly pro sebe. 137 Kapitola VIII. Bezradnost a prÏedstõÂraÂnõ (1946±1948) BohuzÏel CÏeskoslovensko se nikdy neodhodlalo prÏõÂmo poukaÂzat na rozpor soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch akcõ s mezinaÂrodnõÂm praÂvem a zaÂsadou nezaÂvislosti a suverenity staÂtuÊ. Jen vyÂjimecÏneÏ se pokousÏelo upozornÏovat na kolizi soveÏtskeÂho pocÏõÂnaÂnõ s dohodou z 8. dubna 1944. VsÏichni jako kdyby se uÂzkostliveÏ braÂnili otevrÏeneÏ oznacÏit postup soveÏtskyÂch komand za neprÏõÂpustne posÏlapaÂnõ lidskyÂch a obcÏanskyÂch praÂv cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, o nehumaÂnnosti ani nemluveÏ. V citovanyÂch jednaÂnõÂch a dokumentech namõÂsto toho, aby chraÂnilo zaÂjmy svyÂch obcÏanuÊ prÏed soveÏtskou zvuÊlõÂ, se CÏeskoslovensko naopak snazÏilo servilneÏ poukazovat pouze na ohrozÏenõÂ, ktere by cÏinnost soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ mohla prÏedstavovat pro pozice cÏeskoslovenskyÂch prosoveÏtskyÂch politickyÂch sil. Vrcholem tohoto oportunismu bylo pak tvrzenõÂ, zÏe odvlecÏenõÂm muzÏuÊ ± zÏiviteluÊ rodin uÂdajneÏ vznikl ¹sociaÂlnõ probleÂmª.1 RovneÏzÏ telegram, ktery 4. ledna 1946 poslal ministr zahranicÏnõÂch veÏcõ Jan Masaryk cÏeskoslovenskeÂmu velvyslanci v MoskveÏ, uklaÂdal nasÏemu zaÂstupci, aby argumentoval obdobneÏ: ¹Urguj definitivnõ odpoveÏd' ve veÏci propusÏteÏnõ zatcÏenyÂch cÏs. obcÏanuÊ a vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ cÏeske a slovenske naÂrodnosti. ZduÊrazni prÏi tom, zÏe mezi zatcÏenyÂmi je mnoho demokratickyÂch a pokrokovyÂch obcÏanuÊ, kterÏõ se zuÂcÏastnili odboje, podporovali partyzaÂny atd. a byli zatcÏeni bud' omylem, nebo na zaÂkladeÏ falesÏneÂho udaÂnõ z osobnõÂch nebo zisÏtnyÂch duÊvoduÊ. Faktu, zÏe neÏkolik tisõÂc obcÏanuÊ ze vsÏech vrstev obyvatelstva bylo Rudou armaÂdou zatcÏeno a vyvezeno za hranice a zÏe opeÏtovne intervence u soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ zuÊstaly bez uÂcÏinku, je zneuzÏõÂvaÂno politickou reakcõ k protisoveÏtske a protivlaÂdnõ propagandeÏ. SoucÏasneÏ vznikl novy sociaÂlnõ probleÂm, jezÏto neÏkolik tisõÂc rodin zuÊstalo bez zÏivitele. Podej zpraÂvu. Masaryk.ª2 139 * Masaryk probleÂm cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ odvlecÏenyÂch do SoveÏtskeÂho svazu dosud zrÏejmeÏ ponechaÂval na starosti Clementisovi, mozÏna blaÂhoveÏ spoleÂhaje na to, zÏe komunistovi bude soveÏtska strana spõÂsÏ ochotna naslouchat2a. Rozhodnutõ poslat telegram velvyslanci do Moskvy bylo proto patrneÏ reakcõ na novou vlnu dopisuÊ, v nichzÏ rodiny odvlecÏenyÂch, vyuzÏõÂvajõÂce atmosfeÂry prvnõÂch mõÂrovyÂch vaÂnocÏnõÂch svaÂtkuÊ a naÂstupu prvnõÂho noveÂho roku po vaÂlce, opeÏtovneÏ prÏipomõÂnaly tragicke osudy svyÂch blõÂzkyÂch a prosily vrcholne staÂtnõ instituce a jejich prÏedstavitele, aby jim je pomohli naleÂzt a vraÂtit domuÊ. Ale protozÏe neÏktere veÏty v telegramu ocÏividneÏ vychaÂzely cÏasto azÏ doslova z naÂvrhu noÂty, ktery prÏed neÏkolika tyÂdny staÂtnõ tajemnõÂk odmõÂtl, je take mozÏneÂ, zÏe sÏlo o iniciativu pouze pracovnõÂkuÊ ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, kterÏõ povazÏovali dosavadnõ ClementisuÊv postup za maÂlo energickyÂ.3 * OpakujõÂcõ se naleÂhaÂnõ cÏeskoslovenskyÂch diplomatuÊ donutilo SoveÏtsky svaz vyprodukovat vlastnõ ¹inventuruª cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ v soveÏtskyÂch taÂborech. PocÏty uvaÂdeÏne v jednotlivyÂch hlaÂsÏenõÂch byly vsÏak nesourode a neposkytovaly naprosto zÏaÂdny souhrnny prÏehled. NaprÏõÂklad zpraÂva o stavu vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ ± cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, nachaÂzejõÂcõÂch se v taÂborech NKVD a zvlaÂsÏtnõÂch nemocnicõÂch k 14. 1. 1946, vypracovana zrÏejmeÏ pro domo soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ, uvaÂdeÏla 13 575 osob. Z toho 9520 CÏechuÊ a kromeÏ nich 2945 SlovaÂkuÊ a 1110 RusõÂnuÊ. Z toho meÏlo byÂt jizÏ urcÏeno pro odjezd od vlasti 7112 CÏechuÊ spolu s 2744 SlovaÂky a 1386 RusõÂny a 2333 osob meÏlo zuÊstat v taÂborech k dalsÏõ proveÏrce naÂrodnosti.4 V noÂteÏ zaslane naÂsledneÏ cÏeskoslovenskeÂmu ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ byly vsÏak uvedeny uÂplneÏ jine pocÏty. V internacÏnõÂch taÂborech bylo pry zjisÏteÏno 1232 osob cÏeske a slovenske naÂrodnosti, z nichzÏ 492 bylo jizÏ uÂdajneÏ propusÏteÏno, 237 meÏlo byÂt propusÏteÏno v dohledne dobeÏ a 513 meÏlo byÂt postaveno prÏed soveÏtske soudy.5 VzaÂjemna nesrovnalost uÂdajuÊ a ocÏividne rozpory se skutecÏnyÂm 140 stavem naÂs vsÏak nesmõ zmaÂst. Nebot' sÏlo pouze o dõÂlcÏõ ± a jesÏteÏ navõÂc neuÂplne ± prÏehledy vyÂhradneÏ z taÂboruÊ vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internacÏnõÂch taÂboruÊ a tõÂm paÂdem zcela chybeÏly pocÏty ze soveÏtskyÂch veÏznic a naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ GULAG. Podle uÂdajuÊ z roku 1947 byly tehdy v SoveÏtskeÂm svazu 203 zajateckyÂch a internacÏnõÂch taÂboruÊ a 127 zvlaÂsÏtnõÂch nemocnic, ktere spadaly pod Hlavnõ spraÂvu pro zaÂlezÏitosti vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch. SõÂt' GULAG byla samostatna a zahrnovala tehdy vlastnõÂch 69 naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ (taÂborovyÂch komplexuÊ), 7 zvlaÂsÏtnõÂch taÂboruÊ se zostrÏenyÂm rezÏimem, 518 naÂpravneÏpracovnõÂch koloniõ a 55 tranzitnõÂch veÏznic. KromeÏ toho existovaly stovky dalsÏõÂch naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ rÏõÂzenyÂch osmi specializovanyÂmi hlavnõÂmi spraÂvami. Jina zvlaÂsÏtnõ spraÂva rÏõÂdila 495 veÏznic a kaÂznic6. ¹ZjisÏteÏnõª soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ z roku 1946 se vsÏak o cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech v taÂborech a veÏznicõÂch GULAG a v dalsÏõÂch taÂborovyÂch strukturaÂch ocÏividneÏ nezminÏovala. A dokumentovala tõÂm pramalou ochotu SoveÏtskeÂho svazu serioÂzneÏ vyhoveÏt cÏeskoslovenskyÂm zÏaÂdostem. * LecÏ komunisticÏtõ uÂrÏednõÂci z Clementisova okolõ soveÏtska tvrzenõ ochotneÏ prÏijali za svaÂ. Dokladem toho byl naprÏõÂklad dopis Clementisova osobnõÂho tajemnõÂka MilosÏe Krna odpovõÂdajõÂcõ 18. ledna 1946 ministrovi NeÏmcovi na jeho zrÏejmeÏ opakovanou zÏaÂdost o zakrocÏenõ u soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ ve prospeÏch odvlecÏeneÂho ing. Fedora Skripnika: ¹Ohl'adom ing. F. Skripnika, ktory bol zaisteny ruskyÂmi orgaÂnmi, oznamujem VaÂm, zÏe je dohoda so sovietskyÂmi uÂradmi o prepustenõ vsÏetkyÂch cÏeskoslovenskyÂch sÏtaÂtnyÂch prislusÏnõÂkov zo zajateckyÂch taÂborov v Rusku. SkutocÏne sa tieto aj vracaju do vlasti. AvsÏak pre nedostatok dopravnyÂch prostriedkov sa vsÏetci dosial' esÏteÏ nemohli vraÂtit'.ª7 Z dopisu jasneÏ vyplyÂvaÂ, zÏe Krno veÏdeÏl, za jakyÂch okolnosti byl ing. Skripnik odvlecÏen do SoveÏtskeÂho svazu a zÏe se proto nedalo ocÏekaÂvat jeho osvobozenõ spolecÏneÏ s propusÏteÏnõÂm vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ, prÏesto vsÏak beze studu papousÏkoval soveÏtske ¹slibyª a prÏedstõÂral blõÂzke rÏesÏenõÂ. O puÊl stoletõ pozdeÏji se to snazÏil 141 vysveÏtlit autorovi knihy OdvlecÏenõ tõÂm, zÏe pry tehdy ¹cÏs. orgaÂny vedeli o pracovnyÂch taÂboroch iba ako o zajateckyÂchª8. V roce 2001 Krno zaÂrovenÏ tvrdil: ¹Rokovanie v otaÂzke internovanyÂch sa niesli v duchu rovnopraÂvneho postavenia partnerov. Ked' sa nasÏe vel'vyslanectvo dozvedelo o niekom, obraÂtilo sa na MZV ZSSSR, vaÈcÏsÏinou bola jeho zÏiadost' prijataÂ.ª9 PrÏijata neznamenalo vsÏak vyslysÏenaÂ10. * V zaÂznamu cÏeskoslovenske delegace pro likvidaci vaÂlecÏnyÂch sÏkod z konce ledna nebo spõÂsÏ ze zacÏaÂtku uÂnora 1946 byl stav jednaÂnõ o odvlecÏenyÂch popsaÂn realisticÏteÏji: ¹Na uÂzemõ SSSR je azÏ dosud znacÏny pocÏet cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, zejmeÂna slovenske naÂrodnosti, a to bud' v internacÏnõÂch taÂborech, anebo jinde [sic!], bez mozÏnosti volneÂho naÂvratu do CÏeskoslovenske republiky. Tyto obcÏany lze zhruba deÏliti do 2 kategoriõÂ: 1. VaÂlecÏnõ zajatci, tj. SlovaÂci, kterÏõ padli do zajetõ Rude armaÂdy jako prÏõÂslusÏnõÂci byÂvale slovenske nebo mad'arske armaÂdy. K nim byla prÏipojena rÏada cÏeskoslovenskyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ mobilizovanyÂch NeÏmci nebo Mad'ary do pracovnõÂch oddõÂluÊ na frontu, kterÏõ byli prÏi postupu Rude armaÂdy rovneÏzÏ zajati. 2. Osoby civilnõÂ, zatcÏene po osvobozenõ Slovenska na uÂzemõ CÏeskoslovenske republiky a odsunute Rudou armaÂdou do SSSR. CÏeskoslovenska vlaÂda zakrocÏovala od leÂta minuleÂho roku opeÏtovneÏ o propusÏteÏnõ obou teÏchto kategoriõ cÏeskoslovenskyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ, a to jak prostrÏednictvõÂm cÏeskoslovenskeÂho velvyslanectvõ v MoskveÏ, tak prostrÏednictvõÂm soveÏtskeÂho velvyslanectvõ v Praze. AcÏ soveÏtske velvyslanectvõ v Praze sdeÏlilo noÂtou jizÏ v srpnu minuleÂho roku, zÏe vsÏichni slovensÏtõ zajatci budou propusÏteÏni, repatriace dosud skoncÏena nebyla a po delsÏõ prÏestaÂvce teprve v poslednõÂch meÏsõÂcõÂch prÏibylo do CÏeskoslovenske republiky neÏkolik veÏtsÏõÂch transportuÊ. (...) Pomala repatriace slovenskyÂch zajatcuÊ puÊsobõ cÏeskoslovenske vlaÂdeÏ znacÏne obtõÂzÏe, zvlaÂsÏteÏ uvaÂzÏõÂme-li, zÏe soveÏtske uÂrÏady oznaÂmily jizÏ prÏed delsÏõ dobou, zÏe repatriace mad'arskyÂch, resp. rakouskyÂch zajatcuÊ, byla jizÏ skoncÏena. ZvlaÂsÏteÏ nutno poukaÂzati na osoby civilnõÂ, ve skutecÏnosti obeÏti neÏmeckeÂho a mad'arskeÂho naÂsilõÂ, ktere byly internovaÂny 142 z nejveÏtsÏõ cÏaÂsti v Donbasu za podmõÂnek znacÏneÏ neprÏõÂznivyÂch [naopak MilosÏ Krno jesÏteÏ v roce 2001 arogantneÏ prÏedstõÂraÂ, zÏe cÏeskoslovenske orgaÂny ¹o strasÏnyÂch podmienkaÂchª v taÂborech ¹zrejme nevedeliª11]. Pokud jde o osoby civilnõ (kategorie 2), cÏeskoslovenske velvyslanectvõ v MoskveÏ odevzdalo ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ takrÏka uÂplne seznamy teÏchto osob. PoukaÂzalo prÏitom na to, zÏe mezi zatcÏenyÂmi byl velmi znacÏny pocÏet spolehlivyÂch obcÏanuÊ, kterÏõ byli zatcÏeni v prvnõÂch hodinaÂch po osvobozenõ mõÂsta na zaÂkladeÏ nepravdivyÂch udaÂnõÂ, cÏasto prÏõÂmo takovyÂch obcÏanuÊ, kterÏõ se proti CÏeskoslovenske republice nebo Rude armaÂdeÏ nejen nijak neprohrÏesÏili, nyÂbrzÏ naopak uÂcÏastnili se slovenskeÂho povstaÂnõÂ, podporovali partyzaÂny apod. Podle noÂty soveÏtskeÂho ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ z 30. ledna t. r. bylo v te dobeÏ v soveÏtskyÂch internacÏnõÂch taÂborech zjisÏteÏno 1232 osob cÏeske a slovenske naÂrodnosti, z nichzÏ 582 bylo jizÏ propusÏteÏno, 237 meÏlo byÂt propusÏteÏno v nejblizÏsÏõ dobeÏ a 512 meÏlo byÂti postaveno prÏed soveÏtsky soud12. JezÏto z cÏeskoslovenskeÂho materiaÂlu vyplyÂvaÂ, zÏe pocÏet internovanyÂch byl v te dobeÏ znacÏneÏ vysÏsÏõÂ, cÏeskoslovenske uÂrÏady majõ za to, zÏe rÏada cÏeskoslovenskyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ nebyla do evidence soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ pojata omylem, naprÏ. nespraÂvnyÂm zapsaÂnõÂm naÂrodnosti, nebo proto, zÏe nebyli v te dobeÏ jesÏteÏ na uÂzemõ SSSR. Podle poslednõÂho hlaÂsÏenõ cÏeskoslovenskyÂch uÂrÏaduÊ je na uÂzemõ SSSR dosud internovaÂno nejmeÂneÏ 1462 obcÏanuÊ slovenske a cÏeske naÂrodnosti, 2366 Mad'aruÊ a 1300 NeÏmcuÊ obou kategoriõÂ. CÏeskoslovenska delegace navrhuje, aby 1. vsÏichni cÏeskoslovensÏtõ staÂtnõ prÏõÂslusÏnõÂci naÂrodnosti slovenske a cÏeskeÂ, kterÏõ jsou dosud v soveÏtskyÂch internacÏnõÂch taÂborech, at' jizÏ jako vaÂlecÏnõ zajatci, anebo jako osoby civilnõÂ, zatcÏene orgaÂny Rude armaÂdy na zaÂkladeÏ cÏl. 813 dohody z 8. kveÏtna 1944, byli v nejblizÏsÏõ dobeÏ propusÏteÏni, odeslaÂni do CÏeskoslovenske republiky a odevzdaÂni cÏeskoslovenskyÂm uÂrÏaduÊm. 2. Pokud jde o ty cÏeskoslovenske prÏõÂslusÏnõÂky, kterÏõ podle citovane noÂty majõ byÂt postaveni prÏed soveÏtske soudy, cÏeskoslovenska vlaÂda prÏedpoklaÂdaÂ, zÏe ze skutkuÊ spaÂchanyÂch na uÂzemõ CÏeskoslovenske republiky podleÂhajõ pravomoci soveÏtskyÂch souduÊ pouze cÏiny proti Rude armaÂdeÏ spaÂchane za vaÂlky v paÂsmu vaÂlecÏnyÂch operacõ podle zmõÂneÏneÂho jizÏ cÏl. 814 uÂmluvy z 8. kveÏtna 1944 o spraÂveÏ osvobozeneÂho uÂzemõÂ. CÏeskoslovenska delegace 143 navrhuje, aby soveÏtske uÂrÏady uveÏdomily cÏeskoslovenske velvyslanectvõ v MoskveÏ pokazÏdeÂ, kdy bude zavedeno takove rÏõÂzenõ proti cÏeskoslovenskyÂm staÂtnõÂm prÏõÂslusÏnõÂkuÊm, daly mu mozÏnost nahleÂdnout do spisuÊ, umozÏnily obzÏalovaneÂmu opatrÏovati si prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõ z CÏeskoslovenske republiky potrÏebny pruÊkaznõ materiaÂl apod. CÏeskoslovenska delegace prÏitom uvaÂdõÂ, zÏe soveÏtske velvyslanectvõ v Praze zÏaÂdalo cÏeskoslovenske uÂrÏady, aby jim byly oznamovaÂny prÏõÂpady, kdy soveÏtsky obcÏan byl odsouzen cÏeskoslovenskyÂm soudem k trestu na svobodeÏ, a navrhlo takeÂ, aby soveÏtsÏtõ prÏõÂslusÏnõÂci, kterÏõ odpykaÂvajõ trest v cÏeskoslovenskyÂch veÏznicõÂch, byli propusÏteÏni za uÂcÏelem repatriace do SSSR.ª15 ZaÂznam byl patrneÏ koncipovaÂn opeÏt ¹neclementisovskyÂmiª pracovnõÂky ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ a meÏl pravdeÏpodobneÏ slouzÏit pro dalsÏõ jednaÂnõ se soveÏtskou vlaÂdou. Ale podle vsÏeho skoncÏil pouze pro domo jako informace pro cÏeskoslovenskeÂho velvyslance v MoskveÏ. Velvyslanec ho potom vyuzÏil prÏi brÏeznoveÂm setkaÂnõ se soveÏtskyÂm naÂmeÏstkem ministra zahranicÏõ VysÏinskyÂm16. V telegramu odeslaneÂm z Moskvy 26. brÏezna 1946 v 17. 40 hodin sdeÏloval totizÏ do Prahy: ¹Jednal jsem s VysÏinskyÂm o nasÏich obcÏanech internovanyÂch v SSSR. Uvedl jsem, zÏe jsme v te veÏci podali MZV SSSR azÏ dosud trÏi noÂty, podrobnou zapisku [memorandum] a zÏe jsem kromeÏ toho saÂm uÂstneÏ podnikl 7 intervencõÂ, v nichzÏ jsem zduÊraznil nesnaÂze, ktere vznikajõ nasÏõ vlaÂdeÏ. VysÏinskij odpoveÏdeÏl, zÏe podle uÂdajuÊ soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ zuÊstaÂva v SSSR jen 513 osob, tj. cÏõÂslo uvedene v soveÏtske noÂteÏ z 30. ledna t. r.16a Naproti tomu jsem uvedl, zÏe nasÏe vlaÂda dostaÂva staÂle nove seznamy nasÏich internovanyÂch obcÏanuÊ a snazÏneÏ jsem zÏaÂdal, aby soveÏtska vlaÂda rÏesÏila celou veÏc zpuÊsobem zaÂsadnõÂm a velkorysyÂm, tj., aby propustila vsÏechny nasÏe internovane obcÏany. Ti, kdozÏ se jakyÂmkoliv zpuÊsobem provinili, budou se odpovõÂdat azÏ prÏed cÏs. soudy. VysÏinskij namõÂtl, zÏe je teÂmeÏrÏ nemozÏne zjistit mõÂsta pobytu osob, rozptyÂlenyÂch po obrovskeÂm uÂzemõ SSSR [sic!]. Upozornil jsem, zÏe podle nasÏich zpraÂv je v Donbasu ve StalinovyÂch taÂborech17 234 azÏ 241 (?) neÏkolik set osob internovanyÂch cÏs. obcÏanuÊ. VysÏinskij slõÂbil, zÏe da veÏc vysÏetrÏit a zÏe dostaneme zpraÂvu. Pokud jde o rÏesÏenõ zaÂsadnõÂ, rÏekl, zÏe o teÂto veÏci bude lze rozhodovati azÏ po dohodeÏ s prÏõÂslusÏnyÂmi uÂrÏady. PoklaÂdaÂm za jeden z nejduÊlezÏiteÏjsÏõÂch 144 uÂkoluÊ velvyslanectvõÂ, aby celou veÏc sledovalo s nejveÏtsÏõÂm uÂsilõÂm. Budu podaÂvat zpraÂvy o postupu jednaÂnõÂ. V souvislosti s internovanyÂmi jsem se zmõÂnil teÂzÏ o CÏatlosÏovi, Turiancovi, Sokolovi a MicÏurovi. Uvedl jsem, jak je duÊlezÏiteÂ, aby byli dopraveni do CÏeskoslovenska.18 VysÏinskij slõÂbil v teÂto veÏci podporu.ª19 * MezitõÂm se ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ snazÏilo zjistit podrobnosti o zaÂsazõÂch StaÂtnõ bezpecÏnosti20 ve prospeÏch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ uÂdajneÏ veÏzneÏnyÂch v soveÏtskyÂch polnõÂch internacÏnõÂch taÂborech v Polsku a NeÏmecku. Dopis z 9. uÂnora 1946 oznacÏeny ¹TajneÂ!ª a ¹PilneÂ!ª a pro jistotu zaslany v kopii take UÂrÏadu prÏedsednictva vlaÂdy zacÏõÂnal rekapitulacõ rozporu mezi pocÏtem odvlecÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ uvedenyÂch v nasÏich seznamech a pocÏtem udaÂvanyÂm soveÏtskyÂmi uÂrÏady. Tuto ¹disparitu mezi pocÏtem uvedenyÂm v zdejsÏõÂm seznamu a pocÏtem uvedenyÂm v seznamu NKID21,ª soudilo ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, ¹lzeª vsÏak ¹snad objasniti tõÂm, zÏe zbyÂvajõÂcõ pocÏet cÏs. obcÏanuÊ byl orgaÂny Rude armaÂdy zajisÏteÏn ne soudneÏ, ale administrativneÏ zadrzÏen22, cÏasto na zaÂkladeÏ pouheÂho podezrÏenõÂ, a zÏe se tito nachaÂzejõ nynõ prÏevaÂzÏnou veÏtsÏinou v soveÏtskyÂch soustrÏed'ovacõÂch taÂborech v NeÏmecku a v Polsku, tedy ne na uÂzemõ SSSR, v duÊsledku cÏehozÏ nejsou vedeni v prÏõÂslusÏnyÂch seznamech soveÏtskyÂch soudnõÂch a bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ, nebot' spadajõ pod kompetenci soveÏtskyÂch vojenskyÂch okupacÏnõÂch orgaÂnuÊ v NeÏmecku (CGV23). Z okolnostõÂ, zÏe sÏtaÂb CGV nemaÂ, jak lze z ruÊznyÂch okolnostõ usuzovati, plnou ± pokud se cÏs. obcÏanuÊ cÏeske a slovenske naÂrodnosti tyÂcÏe, snad ani cÏaÂstecÏnou ± evidenci teÏchto, lze mõÂti za to, zÏe se jedna o prÏõÂpady, kdy cÏs. obcÏane byli prÏõÂslusÏnyÂmi soveÏtskyÂmi vojenskyÂmi orgaÂny zadrzÏeni na neurcÏito, puÊvodneÏ snad do doby, kdy soveÏtske vojenske jednotky budou z uÂzemõ CÏSR odsunuty. JelikozÏ se to jizÏ stalo,24 je pravdeÏpodobneÂ, zÏe naÂvratu cÏs. obcÏanuÊ ze soustrÏed'ovacõÂch taÂboruÊ ve spraÂveÏ Rude armaÂdy v NeÏmecku a v Polsku bylo by lze dosaÂhnout rychleji prÏõÂmyÂm zaÂkrokem provedenyÂm zaÂstupci cÏs. uÂrÏaduÊ (snad repatriacÏnõÂmi duÊstojnõÂky) u veliteluÊ jednotlivyÂch 145 taÂboruÊ (event. po prÏedbeÏzÏne dohodeÏ se sÏtaÂbem CGV) ± nezÏ obvyklou cestou diplomaticke demarsÏe [sic!].ª AzÏ teprve po tomto uÂvodu odhodlalo se ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ ke konkreÂtnõ zÏaÂdosti: ¹Podle zdejsÏõÂch informacõ provaÂdõ jizÏ orgaÂny SNB v Moravske OstraveÏ na zaÂkladeÏ prÏõÂslusÏnyÂch vysveÏdcÏenõ o naÂrodnõ a politicke spolehlivosti osob zajisÏteÏnyÂch v taÂborÏe v RatiborÏi a jinyÂch, uÂspeÏsÏne zaÂkroky u soveÏtskyÂch veliteluÊ taÂboruÊ. JelikozÏ se podarÏily take jizÏ hromadne intervence provedene tamnõÂm SNB, ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ bylo by povdeÏcÏno ministerstvu vnitra za laskave sdeÏlenõ postupu orgaÂnuÊ SNB prÏi provaÂdeÏnõ intervence, jakozÏ i zkusÏenostõ nabytyÂch uÂrÏednõÂky vedoucõÂch akcõÂ, zejmeÂna pokud se tyÂka stanoviska veliteluÊ prÏõÂslusÏnyÂch taÂboruÊ a jimi snad vyjaÂdrÏenyÂch naÂzoruÊ co do pocÏtu cÏs. obcÏanuÊ v soustrÏed'ovacõÂch taÂborech pod spraÂvou Rude armaÂdy v NeÏmecku a v Polsku.ª25 OdpoveÏd' prÏisÏla azÏ po võÂce nezÏ dvou meÏsõÂcõÂch 19. dubna 1946 a byla strohaÂ: ¹K VasÏemu dotazu ze dne 9. uÂnora 1946 (...) ve veÏci paÂtraÂnõ po zajisÏteÏnyÂch cÏsl. obcÏanech R. A. sdeÏluje VaÂm ministerstvo vnitra postup orgaÂnuÊ sboru naÂrodnõ bezpecÏnosti v Mor. OstraveÏ prÏi intervenci u soveÏtskyÂch veliteluÊ taÂboruÊ. Od zacÏaÂtku cÏervence do konce roku 1945 bylo repatriovaÂno asi 360±380 cÏsl. prÏõÂslusÏnõÂkuÊ z ruskyÂch internacÏnõÂch taÂboruÊ v Hor. Slezsku, a to ponejvõÂce z taÂbora v RatiborÏi. Repatriaci provaÂdeÏl orgaÂn oblastnõ uÂrÏadovny staÂtnõ bezpecÏnosti v Mor. OstraveÏ, a to jen na zaÂkladeÏ osobnõ intervence s prÏõÂslusÏnyÂmi veliteli internacÏnõÂch taÂboruÊ, se kteryÂmi byl ve styku.26 TaÂbor v RatiborÏi byl vsÏak rozpusÏteÏn a internovanõ byli odvezeni do jinyÂch taÂboruÊ jako Katovice, Lvov, Krakov aj. a soucÏasneÏ byli teÂzÏ prÏemõÂsteÏni i veliteleÂ, a to neznaÂmo kam. TõÂm bylo spojenõ prÏerusÏeno a nemohlo byÂti znovu navaÂzaÂno.ª27 * Oba dopisy stejneÏ jako ostatnõ zmõÂneÏna korespondence ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ s ministerstvem vnitra a ministerstvem naÂrodnõ obrany i dalsÏõ dochovane dokumenty opeÏt sveÏdcÏõ o tragicke bezradnosti CÏeskoslovenska a o nekoordinovanosti reakce cÏeskoslovenskyÂch orgaÂnuÊ tvaÂrÏõ v tvaÂrÏ aroganci soveÏtskeÂho staÂtnõÂho terorismu. 146 PrÏedstava ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, zÏe mõÂsto diplomatickyÂch krokuÊ by bylo vhodneÏjsÏõ võÂce vyuzÏõÂt komunisty ovlaÂdanou StaÂtnõ bezpecÏnost a jejich prÏedpoklaÂdane vazby na soveÏtske orgaÂny, byla vlastneÏ prÏiznaÂnõÂm nevõÂry v jakoukoliv uÂspeÏsÏnost normaÂlnõÂho diplomatickeÂho jednaÂnõ se SoveÏtskyÂm svazem. * SoveÏtske ignorovaÂnõ zÏaÂdostõ CÏeskoslovenska o vysveÏtlenõ duÊvoduÊ odvlecÏenõ nasÏich obcÏanuÊ do SoveÏtskeÂho svazu samozrÏejmeÏ vyvolaÂvalo v cÏeskoslovenskeÂm ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ ruÊzne zaÂveÏry. NaprÏõÂklad v dopise politickeÂmu kabinetu ministerstva naÂrodnõ obrany z 19. dubna 1946 byla informace ze soveÏtske noÂty z 30. ledna 194528 o 513 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech, kterÏõ uÂdajneÏ meÏli byÂt postaveni prÏed soveÏtske soudy ¹za svou cÏinnost proti SSSRª29, doplneÏna jesÏteÏ komentujõÂcõ veÏtou, zÏe ¹jedna se patrneÏ o cÏiny takoveÂho raÂzu, na ktere se nevztahuje ustanovenõ cÏeskoslovensko-soveÏtske smlouvy z 8. 5. 1944ª30. Takto se ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ v teÂto meziministerske korespondenci zrÏejmeÏ oklikou pokousÏelo vyjaÂdrÏit, zÏe stõÂhaÂnõ a zadrzÏenõ teÏchto cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ SoveÏtskyÂm svazem bylo uskutecÏneÏno de facto ex lege a bylo tedy zjevneÏ bezpraÂvne a sveÂvolneÂ. V oficiaÂlnõÂch dokumentech adresovanyÂch soveÏtske straneÏ vsÏak tento nepochybneÏ spraÂvny zaÂveÏr bohuzÏel nezazneÏl. * PrÏedpoklad, zÏe odchodem SoveÏtske armaÂdy z CÏeskoslovenska a nadaÂle pouze obcÏasnyÂm vyuzÏõÂvaÂnõÂm cÏeskoslovenskeÂho uÂzemõ pro tranzit jednotek rozmõÂsteÏnyÂch v soveÏtskyÂch okupacÏnõÂch zoÂnaÂch v Rakousku a v NeÏmecku ustanou uÂnosy cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny, se samozrÏejmeÏ nevyplnil. Naopak naprÏõÂklad jesÏteÏ v brÏeznu 1946 byly zaznamenaÂny vyÂjezdy orgaÂnuÊ NKVD k demobilizovanyÂm prÏõÂslusÏnõÂkuÊm byÂvaleÂho cÏeskoslovenskeÂho armaÂdnõÂho sboru v SSSR, pochaÂzejõÂcõÂm z uÂzemõ byÂvale VolynÏske gubernie v SoveÏtskeÂm svazu a z Podkarpatske Rusi a osidlujõÂcõÂm dosavadnõÂm neÏmeckyÂm obyvatelstvem 147 opusÏteÏne cÏeskoslovenske pohranicÏõÂ31. Tito osõÂdlenci, za nimizÏ podle ujednaÂnõ CÏeskoslovenska se SoveÏtskyÂm svazem meÏly byÂt repatriovaÂny z SSSR take jejich rodiny, byli prÏõÂslusÏnõÂky NKVD zpravidla s pomocõ mõÂstnõÂch orgaÂnuÊ SNB a spraÂvnõÂch komisõÂ31a zastrasÏovaÂni a svolaÂvaÂni k odsunu do sbeÏrnyÂch soveÏtskyÂch taÂboruÊ v Praze a v dalsÏõÂch meÏstech32 a odtud zpeÏt do SSSR. Na tuto aktivitu soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ upozornili azÏ stycÏnõ duÊstojnõÂci cÏeskoslovenske armaÂdy dohlõÂzÏejõÂcõ na osidlovaÂnõ demobilizovanyÂch. StycÏny duÊstojnõÂk u IX. odboru ministerstva zemeÏdeÏlstvõ tehdy hlaÂsil: ¹PrÏi sluzÏebnõ cesteÏ konane dne 28. 3. 1946 k vojenske skupineÏ ZÏatec ve veÏcech osõÂdlenõ vol. CÏechuÊ bylo mi hlaÂsÏeno naÂsledujõÂcõÂ: Mezi 24. azÏ 28. brÏeznem 1946 dostavili se jizÏ k osõÂdlenyÂm vol. CÏechuÊm na okres PodborÏany (vol. CÏech, vojõÂn StraÂnskyÂ, ktery ma prÏideÏlenou zÏivnost hostinskou v PodborÏanech) prÏõÂslusÏnõÂci NKVD pravdeÏpodobneÏ z Prahy na jõÂzdnõÂch kolech v hodnosti starsÏõ lajtnant, kterÏõ se taÂzali jmenovaneÂho, procÏ se dosud nevraÂtil zpeÏt do SSSR. Na odpoveÏd' vojõÂna StraÂnskeÂho, zÏe je CÏech a prÏõÂslusÏnõÂk prvnõÂho sboru z VyÂchodu33, zÏe optoval a cÏeka pouze na naÂvrat sve rodiny z VolyneÏ, jmenovanõ duÊstojnõÂcõ pocÏali mu spõÂlati a vyjaÂdrÏili se, zÏe ¹po prveÂm dubnu puÊjdete vsÏichni domuÊ do SSSR a uvidõÂte SibirϪ34. TentyÂzÏ prÏõÂpad udaÂl se i jinyÂm volynÏskyÂm CÏechuÊm, osõÂdlenyÂm na okresech ZÏatec a PodborÏany. (...) Obdobny prÏõÂpad udaÂl se i na okrese KadanÏ, kde byli vsÏichni volynÏsÏtõ CÏesÏi a Ukrajinci35 vyzvaÂni obeÏzÏnõÂkem SNB, okresnõ velitelstvõ II. KadanÏ (...) a okresnõ spraÂvnõ komise tamteÂzÏ (...), aby z prÏõÂkazu ruskeÂho repatriacÏnõÂho duÊstojnõÂka dostavili se na naÂdrazÏõ PruneÂrÏov (...) odkud budou odsunuti do Prahy k repatriaci do SSSR.ª36 Reakce cÏeskoslovenskyÂch orgaÂnuÊ nebyla vsÏak prÏõÂlisÏ uspokojujõÂcõÂ. ZahranicÏnõÂmu uÂstavu koordinujõÂcõÂmu repatriaci volynÏskyÂch CÏechuÊ do CÏeskoslovenska se dostalo pouze uklidnÏujõÂcõÂho vysveÏtlenõÂ: ¹MNO37 sdeÏluje, zÏe telefonickyÂm dotazem u plk. DeÏjeva, velitele soveÏt. repatriacÏnõ stanice38, bylo zjisÏteÏno, zÏe zÏaÂdna podobna akce, jaka je vylõÂcÏena v prÏõÂpisu (...) se na PodborÏansku ani jinde nekona a nesmõ provaÂdeÏti, protozÏe se jedna o volynÏske CÏechy. JestlizÏe by k tomu nicmeÂneÏ dosÏlo, musõ se cÏlenove NKVD vykaÂzati potvrzenõÂm, ktere obsahuje cestovnõ rozkaz, v neÏmzÏ je uvedeno, zÏe v dohodeÏ s ministerstvem vnitra je okresnõ naÂrodnõ 148 vyÂbor (okresnõ spraÂvnõ komise) zÏaÂdaÂn, aby byl majiteli cestovnõÂho prÏõÂkazu naÂpomocen prÏi provaÂdeÏnõ repatriace.ª39 Ani tentokraÂt tedy nebylo puÊsobenõ soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ v CÏeskoslovensku oznacÏeno za neopraÂvneÏne a zaÂsadneÏ neprÏõÂpustne a naopak prÏõÂslusÏnõÂci NKVD se vzÏdy meÏli odvolaÂvat na dohodu s cÏeskoslovenskyÂm ministerstvem vnitra. Tato bezprÏõÂkladna praxe umozÏnÏujõÂcõ soveÏtskyÂm bezpecÏnostnõÂm orgaÂnuÊm daÂl likvidovat nepohodlne cÏeskoslovenske obcÏany, a dokonce si braÂt k tomu asistenci pracovnõÂkuÊ cÏeskoslovenske bezpecÏnosti, prÏetrvala podle neÏkteryÂch sveÏdectvõ dokonce azÏ do pocÏaÂtku padesaÂtyÂch let40. * UstavicÏneÏ opakovane zÏaÂdosti o zaÂchranu odvlecÏenyÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ, adresovane vsÏem relevantnõÂm uÂstavnõÂm a verÏejnyÂm cÏiniteluÊm, kterÏõ je naÂsledneÏ prÏedaÂvali prÏedevsÏõÂm ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, donutily soveÏtsky odbor tohoto ministerstva ¹kousnout do kyseleÂho jablkaª a upozornit Clementise, zÏe uÂnosy prÏedstaviteluÊ neÏkdejsÏõ ruske emigrace41 by meÏly byÂt posuzovaÂny oddeÏleneÏ od masovyÂch deportacõ SlovaÂkuÊ. RovneÏzÏ zrÏejmeÏ nezuÊstaly nepovsÏimnuty staÂle cÏasteÏjsÏõ zpraÂvy a komentaÂrÏe v zaÂpadoevropskeÂm a americkeÂm tisku o pronaÂsledovaÂnõ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny ruske emigrantske komunity v CÏeskoslovensku42. Do CÏeskoslovenska dochaÂzely take protesty ruskyÂch emigrantskyÂch organizacõ z celeÂho sveÏta43. Proto soveÏtsky odbor ministerstva v zaÂznamu pro Clementise z 10. kveÏtna 1946 konstatoval: ¹V kveÏtnu, cÏervnu a cÏervenci m. r. zatkly a deportovaly mimo uÂzemõ CÏSR orgaÂny RA resp. NKVD v Praze asi 100 cÏs. obcÏanuÊ ruske naÂrodnosti a asi prÏiblizÏneÏ stejny pocÏet osob ruske naÂrodnosti, bez cÏs. obcÏanstvõÂ, ale nachaÂzejõÂcõÂch se na uÂzemõ CÏSR jizÏ võÂce nezÏ 20 let. VsÏichni cÏs. obcÏane byli zaneseni do seznamuÊ zaslanyÂch do Moskvy, na podkladeÏ kteryÂch provaÂdeÏlo pak velvyslanectvõ CÏSR v MoskveÏ intervence na prÏõÂslusÏnyÂch mõÂstech. Za ty, kdo nemeÏli cÏs. obcÏanstvõÂ, ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ bez zvlaÂsÏtnõÂch duÊvoduÊ neintervenovalo. SoveÏtske uÂrÏady zastaÂvajõ vuÊcÏi nim zrÏejmeÏ jine stanovisko nezÏ 149 k ostatnõÂm cÏs. prÏõÂslusÏnõÂkuÊm cÏeske a slovenske naÂrodnosti, cozÏ jizÏ plyne z toho, zÏe zatõÂm co tito jsou nynõ hromadneÏ propusÏteÏni, ze skupiny byÂv. emigrantuÊ se doposud azÏ na 2±3 prÏõÂpady nikdo z SSSR nevraÂtil. Bude trÏeba rozhodnouti 1) zda ma byÂt v jejich veÏci provedena zvlaÂsÏtnõ intervence, 2) a zda se ma tato intervence tyÂkati take teÏch, kterÏõ sice nejsou cÏs. prÏõÂslusÏnõÂky, nicmeÂneÏ zÏijõ na cÏs. uÂzemõ jizÏ võÂce nezÏ 20 let a majõ veÏtsÏinou za manzÏelky CÏesÏky a jichzÏ deÏti jsou cÏesky vychovaÂny.ª44 Koncept jesÏteÏ pokracÏoval trÏetõÂm naÂmeÏtem k uÂvaze ¹zda v neÏkteryÂch zvlaÂsÏteÏ zrÏetele hodnyÂch prÏõÂpadech ma pro jednotlive prÏõÂslusÏnõÂky obou skupin byÂti provedena intervence zvl. duÊrazna (eventuaÂlneÏ s poukazem na cÏinnost v odboji, resp. cÏinnost veÏdeckou)ª45. Clementis vsÏak odmõÂtl cokoliv rozhodnout. Na dochovaneÂm zaÂznamu je prÏipsaÂno: ¹PaÂn sÏtaÂtny tajomnõÂk zÏiada zatial' s vecou pocÏkat', kyÂm nebude skoncÏena zaÂlezÏitost' cÏsl. obcÏanov cÏeskej a slovenskej naÂrodnosti. Dr. Rumpeld. 13. V. 1946.ª46 SoveÏtskeÂmu odboru nezbylo tedy nezÏ se podrÏõÂdit a v tomto duchu kulantneÏ odpovõÂdat intervenujõÂcõÂm institucõÂm. * PrÏõÂkladem je dochovany spis s naÂsledujõÂcõÂm zaÂznamem: ¹Politicky kabinet ministra naÂrodnõ obrany cÏ. 5.654 ze dne 25. kveÏtna t. r. [1946] pozÏaÂdal o informaci ve veÏci cÏs. obcÏanuÊ ruske naÂrodnosti zatcÏenyÂch sveÂho cÏasu na uÂzemõ CÏSR orgaÂny R. A. resp. NKVD a odvlecÏenyÂch mimo uÂzemõ CÏSR46a. Jedna se zejmeÂna o Ing. VladimõÂra CHYÂLECKEÂHO, Ing. Konstantina DOROSÏENKA, Ing. MikulaÂsÏe JAREMYÂNA, Borise KAPNINA, Romana METELSKEÂHO, Dr. Borise SUCHORUCÏKO a Dr. Petra ZLENKO47. OddeÏlenõ II/1 zaslalo kabinetu ministra naÂrodnõ obrany tuto informaci: TajneÂ. Informace pro politicky kabinet ministra naÂrodnõ obrany. K tamnõÂmu dotazu ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ sdeÏluje, zÏe v prÏedmeÏtne veÏci podniklo raÂmcovy [sic!] zaÂkrok u soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ a opeÏtovneÏ urgovalo jeho vyrÏõÂzenõÂ. SoveÏtskyÂm uÂrÏaduÊm byly zaslaÂny seznamy cÏs. prÏõÂslusÏnõÂkuÊ internovanyÂch sveÂho cÏasu 150 na uÂzemõ CÏSR orgaÂny R. A. resp. NKVD. V tyto seznamy byli zaneseni take cÏs. obcÏane ruske naÂrodnosti, pokud MZV bylo o jejich zatcÏenõ informovaÂno. V tomto seznamu jsou uvedeni take Ing. Konstantin DOROSÏENKO, Ing. MikulaÂsÏ JAREMYÂN, Boris KAPNIN, Roman METELSKYÂ, Ing. VladimõÂr PASYCÏNYK, Nikolaj PETROV47a, Dr. Boris SUCHORUCÏKO, Petr ZLENKO a inzÏenyÂr VladimõÂr CHYÂLECKYÂ. O pruÊbeÏhu intervence lze rÏõÂci, zÏe se setkala s uÂspeÏchem, nebot' velky pocÏet internovanyÂch cÏeske a slovenske naÂrodnosti byl jizÏ propusÏteÏn a navraÂtil se do CÏSR [sic!]. KromeÏ toho obdrzÏelo MZV zpraÂvu, zÏe v dohledne dobeÏ ma se navraÂtiti do CÏSR transport asi 1500 internovanyÂch v SSSR. Pokud se tyÂcÏe internovanyÂch naÂrodnosti ruske jest mozÏno, zÏe tu soveÏtske uÂrÏady zastaÂvajõ stanovisko odlisÏne (vzhledem k tomu, zÏe z celkoveÂho pocÏtu asi 220 se doposud azÏ na neÏkolik vyÂjimecÏnyÂch prÏõÂpaduÊ nikdo nevraÂtil). Z tohoto duÊvodu hodla MZV podniknouti v jejich veÏci intervenci zvlaÂsÏtnõ ± po likvidovaÂnõ otaÂzky internovanyÂch naÂrodnosti cÏeske a slovenske a po jejich naÂvratu a zvlaÂsÏteÏ pak po prÏõÂjezdu zmõÂneÏneÂho shora transportu do CÏSR. MZV soucÏasneÏ upozornÏuje, zÏe soveÏtske uÂrÏady podle dosavadnõ praxe neposkytujõ informace o pobytu osob internovanyÂch v SSSR. Z tohoto duÊvodu nepoklaÂda MZV intervenci v tomto smyslu za uÂcÏelnou.ª48 * CÏeskoslovensÏtõ diplomate zrÏejmeÏ nedokaÂzali uveÏrÏit tomu, zÏe ¹soveÏtske uÂrÏadyª, s nimizÏ jednali, cÏili soveÏtske ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ nebo vojenske orgaÂny neposkytujõ informace o mõÂstech internovaÂnõ cÏi veÏzneÏnõ odvlecÏenyÂch opravdu proto, zÏe to ani samy neveÏdõÂ. VysÏinskeÂho slova cÏeskoslovenskeÂmu velvyslanci, zÏe je ¹teÂmeÏrÏ nemozÏne zjistit mõÂsta pobytu osob, rozptyÂlenyÂch po obrovskeÂm uÂzemõ SSSRª49, povazÏovali jen za vyÂmluvu. * Ve skutecÏnosti vsÏak v giganticke strukturÏe NKVD, v neÏkolika tisõÂcõÂch ruÊznyÂch taÂboruÊ a taÂborovyÂch strÏedisek a neÏkolika desõÂtkaÂch tisõÂcuÊ veÏznicõÂch, rozesetyÂch po celeÂm SoveÏtskeÂm svazu, mezi 151 statisõÂci internovanyÂch a zajatcuÊ a neÏkolika miliony veÏznÏuÊ, opravdu nebylo snadne najõÂt hledanou osobu. JesÏteÏ kraÂtce prÏed druhou sveÏtovou vaÂlkou neexistoval zÏaÂdny jednotny systeÂm evidence veÏznÏuÊ v taÂborech a teprve na prÏelomu let 1940 a 1941 byl podniknut pokus soustrÏedit zaÂkladnõ uÂdaje o veÏznõÂch ve speciaÂlnõÂch oddeÏlenõÂch jednotlivyÂch spraÂv NKVD49a. VaÂlka a obrovsky naÂruÊst staÂle meÂneÏ prÏehledne sõÂteÏ taÂboruÊ vsÏak uskutecÏneÏnõ tohoto zaÂmeÏru znemozÏnily a kartoteÂky a archivy zvlaÂsÏtnõÂch oddeÏlenõ byly staÂle võÂce neuÂplne a chaotickeÂ. VeÏtsÏina cizincuÊ v soveÏtskyÂch taÂborech navõÂc nemeÏla zÏaÂdne osobnõ doklady. PrÏi masovyÂch deportacõÂch si je zpravidla ani nestacÏili vzõÂt a ostatnõÂm je smeÏrsÏovci samozrÏejmeÏ prÏi nejblizÏsÏõ osobnõ prohlõÂdce zabavovali49b. Po prÏõÂchodu do polnõÂho taÂbora NKVD, nebo kdyzÏ byl zrÏejmeÏ z vysÏsÏõÂho rozhodnutõ prÏetransportovaÂn do neÏktere centraÂlnõ vazebnõ veÏznice v SSSR, meÏl byÂt na kazÏdeÂho odvlecÏeneÂho zalozÏen osobnõ spis49c. Ten vsÏak obsahoval pouze strucÏne osobnõ uÂdaje zaznamenane puÊvodnõÂm smeÏrsÏovskyÂm vysÏetrÏovatelem a doplneÏne o nemeÂneÏ strucÏne oduÊvodneÏnõ zadrzÏenõ a pozdeÏji se jesÏteÏ prÏipisoval ¹rozsudekª49d. Tento osobnõ spis byl jen v jedineÂm exemplaÂrÏi a prÏi prÏevedenõ veÏzneÏ k vyÂkonu ¹trestuª do dalsÏõ veÏznice nebo taÂbora putoval spolecÏneÏ s nõÂm49e. TõÂm ani GUPVI a GULAG stejneÏ jako ostatnõ hlavnõ spraÂvy nemeÏly zÏaÂdnou vlastnõ evidenci a jedine uÂdaje o jednotlivyÂch veÏznõÂch nebo zajatcõÂch, prÏicÏemzÏ nikoliv vzÏdy spraÂvneÏ a prÏesneÏ interpretovane a zaznamenane nejednou velice nepecÏliveÏ, byly ulozÏeny pouze u prÏõÂslusÏnyÂch taÂborovyÂch spraÂv50. Pokud se vsÏak beÏhem neustaÂleÂho prÏemist'ovaÂnõ z jednoho taÂbora do druheÂho osobnõ spis neztratil. NavõÂc mnoho osob bylo uvrzÏeno do taÂboruÊ jesÏteÏ prÏed mimosoudnõÂm administrativnõÂm rozhodnutõÂm o jejich odsouzenõ a spis je uzÏ nedostihl51, a dalsÏõ byly poslaÂny do taÂbora dokonce bez jakeÂhokoliv soudu, zpravidla v raÂmci neÏjake masove cÏistky, a nikdy zÏaÂdny spis nemeÏly51a. PrÏitom tato neprÏehlednost soveÏtskeÂho represivnõÂho impeÂria zdaleka nebyla jen duÊsledkem nezvlaÂdnute prÏebujele byrokracie. Ve znacÏne mõÂrÏe naopak sÏlo o zcela promysÏleny zaÂmeÏr panujõÂcõÂho komunistickeÂho rezÏimu udrzÏovat systeÂm sÏiroce institucionalizovane mocenske likvidace at' jizÏ skutecÏnyÂch cÏi domneÏlyÂch neprÏaÂtel rezÏimu neustaÂle tak, aby byl co mozÏna nejmeÂneÏ pruÊhlednyÂ. 152 * Slibovana ¹zvlaÂsÏtnõª intervence ve prospeÏch odvlecÏenyÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ se nikdy neuskutecÏnila. KazÏda zÏaÂdost manzÏelek nebo rodin odvlecÏeneÂho nadaÂle byla oslovenyÂm uÂrÏadem nebo institucõ sice vzÏdy rutinneÏ postoupena dalsÏõÂmu zvoleneÂmu kompetentnõÂmu uÂrÏednõÂmu stupni, azÏ doputovala na ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, ale maximaÂlnõÂm vyÂsledkem bylo staÂle jen rovneÏzÏ rutinnõ sdeÏlenõÂ, zÏe jmeÂno hledaneÂho bylo pojato do seznamu, ktery byl zaslaÂn nasÏemu velvyslanectvõ v MoskveÏ. * O tom, zÏe o zanesenõ jmeÂna do tohoto seznamu muselo prÏedtõÂm rozhodnout ministerstvo vnitra se samozrÏejmeÏ odpoveÏdi uzÏ nezminÏovaly. PrÏitom ministerstvo vnitra spatrÏovalo v pronaÂsledovaÂnõ byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny pouze zcela prÏirozeny vyÂkon bolsÏevickeÂho praÂva a svou pozornost soustrÏed'ovalo jen na nalezenõ formaÂlneÏ prÏijatelneÂho vysveÏtlenõ porusÏenõ suverenity CÏeskoslovenska a zaÂkladnõÂch obcÏanskyÂch praÂv jeho obyvatel SoveÏtskyÂm svazem. NaprÏõÂklad o tom vypovõÂda postup prÏi vyrÏizovaÂnõ zÏaÂdosti ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ z 10. kveÏtna 1946 o stanovisko k mozÏnosti intervence ve prospeÏch ing. Timofeje MezÏevikina, ktereÂho soveÏtske bezpecÏnostnõ orgaÂny zadrzÏely 24. kveÏtna 1945 a po cÏtrnaÂcti dnech propustili, ale 27. zaÂrÏõ 1945 si pro neÏj prÏisÏly znovu a tentokraÂt ho odvedli ¹natrvaloª52. Ï editelstvõ NaÂrodnõ V hlaÂsÏenõ staÂtobezpecÏnostnõÂho oddeÏlenõ R bezpecÏnosti v Praze z 12. cÏervence 1946 o provedeneÂm sÏetrÏenõ bylo popsaÂno prvnõ zadrzÏenõ jmenovaneÂho a jak byl ¹po vyÂslechu na ruskeÂm vojenskeÂm velitelstvõ v Praze II., CÏerna ul. 1353 (...) dopraven spolecÏneÏ s ostatnõÂmi zajisÏteÏnyÂmi osobami ruskyÂm vojen. velitelstvõÂm do VlasÏimi a zde 3. 6. 1945 bez jakeÂhokoliv vyÂslechu propusÏteÏnª. DaÂle StaÂtnõ bezpecÏnost sdeÏlovala, zÏe ¹proti Ing. T. MezÏevikinovi nenõ u zdej. uÂrÏadu znaÂmo nic zaÂvadneÂho, rovneÏzÏ ve zdejsÏõ kartoteÂce nenõ zÏaÂdny zaÂznam,ª ale vzaÂpeÏtõ dodaÂvala, zÏe ¹to ovsÏem jesÏteÏ nenõ plnou zaÂrukou, zÏe jmenovany nespolupracoval s NeÏmci a nedopustil se trestnyÂch cÏinuÊ, jelikozÏ 153 podle zdej. praxe ovlaÂdali rusÏtõ emigranti dokonale zaÂkony konspiraceª. Proto podle StaÂtnõ bezpecÏnosti ¹k otaÂzce zda nenõ naÂmitek proti intervenciª dalo ¹se teÏzÏko vyjaÂdrÏitiª. Nebot' ¹vsÏichni rusÏtõ emigranti byli za okupace organizovaÂni v t. zv. Vertrauenstelle54, UNO55 a pod., neÏkterÏõ proto, zÏe to neÏmecke uÂrÏady narÏizovaly, neÏkterÏõ dobrovolneÏ. Tyto organizace byly reservoirem, z neÏhozÏ se rekrutovali tlumocÏnõÂci pro vyÂchodnõ frontu, policejnõ uÂrÏednõÂci, kterÏõ vyslyÂchali zajatce, sÏpicloveÂ, kterÏõ byli nasazovaÂni do zajateckyÂch taÂboruÊ a t. zv. kontrarozveÏdcÏõÂci, kterÏõ operovali prÏõÂmo na fronteÏ anebo konecÏneÏ instruktorÏi, kterÏõ provaÂdeÏli v Praze nebo v jinyÂch mõÂstech byÂv. Reichu sÏkolenõ teÏchto agentuÊ.ª HlaÂsÏenõ uzavõÂrala pozoruhodna uÂvaha, zÏe ¹i kdyzÏ se valna cÏaÂst teÏchto osob neprohrÏesÏila prÏõÂmo proti obcÏanuÊm CÏSR, posÏkozovali rozhodneÏ vsÏak spojenecke zaÂjmy a tõÂm i neprÏõÂmo prodluzÏovali nasÏi okupaci.ª ZaÂrovenÏ hlaÂsÏenõ prÏipomõÂnalo, zÏe ¹soveÏtske orgaÂny, ktere prÏisÏly s Rudou armaÂdou do Prahyª provaÂdeÏly zadrzÏenõ ¹teÏchto agentuʪ podle ¹prÏesnyÂch seznamuʪ [sic!] a podle ¹policejnõÂch uÂrÏednõÂkuÊ, kterÏõ byli tehdy soveÏtskyÂm zpravodajskyÂm orgaÂnuÊm sluzÏebneÏ prÏideÏleniª [sic!] byly soveÏtske ¹informace o zdejsÏõÂch ruskyÂch emigrantech kolaborantech dosti prÏesne a ve veÏtsÏineÏ prÏõÂpaduÊ meÏly za naÂsledek prÏiznaÂnõ ke spolupraÂci s NeÏmci [sic!]ª56. Na zaÂkladeÏ tohoto hlaÂsÏenõ oznaÂmilo ministerstvo vnitra dopisem z 22. cÏervence 1946 ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ: ¹VeÏc: MezÏevikinov Timofej ± intervence. Proti jmenovaneÂmu nebylo ze strany cÏs. uÂrÏaduÊ zjisÏteÏno nic zaÂvadneÂho, cozÏ vsÏak zcela nezarucÏuje, zÏe nespolupracoval s NeÏmci. RusÏtõ emigranti byli totizÏ za okupace organizovaÂni v tzv. Vertrauenstelle, UNO apod., at' jizÏ dobrovolneÏ cÏi nuceneÏ a z teÏchto organizacõ byli vybõÂraÂni tlumocÏnõÂci pro vyÂchodnõ frontu, policejnõ uÂrÏednõÂci, kterÏõ vyslyÂchali zajatce, agenti, kterÏõ byli nasazovaÂni do zajateckyÂch taÂboruÊ a instruktorÏi, kterÏõ provaÂdeÏli v Praze nebo na jinyÂch mõÂstech sÏkolenõ teÏchto agentuÊ. Pokud jest ministerstvu vnitra znaÂmo, meÏly ruske uÂrÏady dosti prÏesne informace o cÏinnosti emigrantuÊ a ve veÏtsÏineÏ prÏõÂpaduÊ zatcÏenõ doznali spolupraÂci s NeÏmci.ª A verdikt zneÏl: ¹Vzhledem k shora uvedeneÂmu ministerstvo nepoklaÂda provedenõ intervence za zÏaÂdoucõÂ.ª57 Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ zrÏejmeÏ bylo takto prÏõÂmocÏarou 154 dogmatickou ¹argumentacõª ministerstva vnitra zaskocÏeno, a proto v dopise z 22. srpna 1946 pozÏaÂdalo o prÏece jen zaÂsadneÏjsÏõ vyjaÂdrÏenõÂ: ¹Vo VasÏom prõÂpise (...) je vyjadrene stanovisko, ktore sa moÃzÏe vzt'ahovat' na vsÏetkyÂch ruskyÂch emigrantov t. cÏ. internovanyÂch v SSSR. Ministerstvo zahranicÏnyÂch vecõ doposial' staÂlo na stanovisku, zÏe tõ ruskõ emigranti, ktorõ nadobudli cÏs. sÏtaÂtne obcÏianstvo, spadaju pod ochranu cÏs. sÏtaÂtnyÂch orgaÂnov a z toho doÃvodu pojalo ich svojho cÏasu do zoznamu cÏs. obcÏanov ± internovanyÂch v SSSR, o prepustenie ktoryÂch intervenovalo u sovietskyÂch uÂradov. Vzhl'adom k stanovisku, vyjadreneÂmu vo VasÏom vyÂsÏecitovanom prõÂpise, ministerstvo zahranicÏnyÂch vecõ zÏiada o vyjadrenie, cÏi toto stanovisko ma sa aplikovat' na vsÏetkyÂch ruskyÂch emigrantov, internovanyÂch v SSSR ± bez ohl'adu na to, cÏi su cÏs. sÏtaÂtnymi prõÂslusÏnõÂkmi, alebo nie.ª58 PrÏesnou odpoveÏd' neznaÂme, ale na rubu dopisu ministerstva zahranicÏõ se dochovalo rukou psane vyjaÂdrÏenõ prÏõÂslusÏneÂho vedoucõÂho odboru ministerstva vnitra z 13. zaÂrÏõ 1946: ¹Ochrana a tedy diplomaticka intervence muÊzÏe se vztahovat jedineÏ na cÏeskoslovenske staÂtnõ prÏõÂslusÏnõÂky, nikoli tedy na cizõ staÂtnõ obcÏany ani na bezdomovce, leda zÏe by k nõ zavdal neÏjaky podneÏt praÂvnõ zaÂjem cÏsl. staÂtnõÂho prÏõÂslusÏnõÂka. Ochrana se poskytuje i tomu cÏsl. obcÏanu, ktery je podezrÏely z trestneÂho cÏinu, protozÏe naÂsÏ trestnõ rÏaÂd je ovlaÂdaÂn zaÂsadou teritoriality, tj. stõÂha trestne cÏiny spaÂchane na nasÏem uÂzemõÂ, at' se jich dopustili tuzemci nebo cizinci. V tomto smeÏru tedy by byla prÏõÂpustna intervence a zÏaÂdost o extradici i stran cizõÂch staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ a bezdomovcuÊ. SoveÏtske praÂvo je vsÏak zalozÏeno na zaÂsadeÏ univerzality, tj. stõÂha trestny cÏin at' byl spaÂchaÂn kdekoli, kyÂmkoliv a proti komukoliv, pokud se vinõÂk ocitl v dosahu jeho moci. Z toho vznika urcÏita nesrovnalost, ktera je tusÏõÂm vyrÏesÏena bud' neÏjakou uÂmluvou (o tom by muselo veÏdeÏt MZV) nebo via facti tj. zÏe RA mocõ sveÂho vojenskeÂho obsazenõ dobytyÂch uÂzemõ provaÂdeÏla opatrÏenõ podle vlastnõÂch prÏedpisuÊ.ª59 ZaÂveÏrecÏny odstavec tohoto ¹vyjaÂdrÏenõ k dotazu MZVª vlastneÏ shrnoval podstatu tehdejsÏõÂho stanoviska ministerstva vnitra: kdyzÏ mu to okolnosti dovolõÂ, povazÏuje se SoveÏtsky svaz za opraÂvneÏna deÏlat si co chce a nenõ nasÏim zaÂjmem mu v tom jakyÂmkoliv zpuÊsobem braÂnit. 155 * Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ se vsÏak zrÏejmeÏ prÏece jen nehodlalo jen tak podrobit takoveÂmu nepokryteÏ ideologicky motivovaneÂmu pausÏaÂlnõÂmu hodnocenõ situace a daÂl duÊsledneÏ pozÏadovalo ona vyjaÂdrÏenõ ministerstva vnitra k mozÏnosti intervence ve prospeÏch jednotlivyÂch odvlecÏenyÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ. A jestlizÏe bylo toto vyjaÂdrÏenõ souhlasneÂ, okamzÏiteÏ sdeÏlovalo prÏõÂslusÏne jmeÂno nasÏemu velvyslanectvõ do Moskvy, aby mohlo byÂt bez pruÊtahuÊ prÏedaÂno soveÏtskeÂmu ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. SdeÏlovalo se jmeÂno odvlecÏeneÂho, datum a mõÂsto jeho narozenõÂ, datum a mõÂsto jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny a eventuaÂlneÏ jeho prÏedpoklaÂdana adresa v SSSR. SÏlo vsÏak pouze o adresy, uvaÂdeÏne na dopisech nebo korespondencÏnõÂch lõÂstcõÂch, ktere se obcÏas neÏkomu podarÏilo poslat rodineÏ do CÏeskoslovenska, zpravidla vsÏak pouze v prvnõÂch meÏsõÂcõÂch po odvlecÏenõ jesÏteÏ z rozrÏad'ovacõÂch veÏznic nebo taÂboruÊ. Po druhe polovineÏ roku 1946 proto veÏtsÏina teÏchto adres jizÏ daÂvno neplatila. SoudeÏ podle odpoveÏdõ rodinaÂm nebo ruÊznyÂm intervenujõÂcõÂm institucõÂm postupovalo ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ takto pruÊbeÏzÏneÏ po cely rok 1946 i beÏhem naÂsledujõÂcõÂho roku 1947. SoveÏtsky svaz vsÏak tuto cÏeskoslovenskou diplomatickou iniciativu vytrvale ignoroval a uÂsilõ velvyslanectvõ bylo bezvyÂsledneÂ. Pokusy poslat odvlecÏenyÂm na udane adresy oficiaÂlnõ dopisy a cÏeskoslovenske cestovnõ pasy rovneÏzÏ selhaly a nikdy ¹nedosÏla zÏaÂdna od rÏad prÏedsednictva vlaÂdy poveÏd' a ani dopisy nebyly vraÂcenyª60. U konstatoval, zÏe vyÂsledky zaÂkrokuÊ ¹zuÊstaÂvajõ zatõÂm neuspokojiveª61. AzÏ teÏsneÏ prÏed koncem roku 1947 se Clementis rozhodl zmõÂnit soveÏtskeÂmu velvyslanci v CÏeskoslovensku take o odvlecÏenyÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantech62. Zorin se vsÏak jako obvykle vymluvil na nezbytnost projednaÂnõ s prÏõÂslusÏnyÂmi soveÏtskyÂmi orgaÂny a opeÏt pozÏadoval seznamy. Proto 3. ledna 1948 zaslalo ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ nasÏemu velvyslanectvõ v MoskveÏ zvlaÂsÏtnõ ¹seznam cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ruske naÂrodnosti, kterÏõ byli v kveÏtnu azÏ v srpnu v roce 1945 [to znamenalo jizÏ prÏed dveÏma a puÊl lety!] zatcÏeni soveÏtskyÂmi vojenskyÂmi orgaÂny v CÏeskoslovensku a deportovaÂni do SSSR, kde jsou doposud internovaÂni,ª obsahujõÂcõ 19 jmen teÏch, jimzÏ ¹byl jizÏ povolen naÂvrat do CÏSRª a 56 156 jmen ¹ostatnõÂch,ª o jejichzÏ ¹proveÏrÏenõª ministerstvem vnitra bylo teprve pozÏaÂdaÂno. ZaÂveÏrem ¹pan staÂtnõ tajemnõÂkª zÏaÂdal, aby ¹v prÏedmeÏtne veÏci byla u soveÏtskeÂho ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ provedena zaÂsadnõ intervence za uÂcÏelem repatriace proveÏrÏenyÂch (str. 1±2) a dalsÏõÂch pokud ministerstvo vnitra da souhlas k jich repatriaciª63. * Mezi 56 ¹ostatnõÂmiª bylo take neÏkolik jmen teÏch, jejichzÏ repatriaci ministerstvo vnitra jizÏ jednou nedoporucÏilo, ale ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ zjevneÏ zkousÏelo, patrneÏ na zaÂkladeÏ ¹uÂrÏednõÂm kolecÏkemª postoupenyÂch mu opakujõÂcõÂch se zÏaÂdostõÂ, zda by od neÏj nezõÂskalo prÏesto lepsÏõ vyjaÂdrÏenõÂ64. Podle poznaÂmek, vepsanyÂch rukou do dochovaneÂho konceptu zrÏejmeÏ uzÏ po odeslaÂnõ dopisu do Moskvy, u neÏkoho se ministerstvo vnitra opravdu jakoby ¹slitovaloª a napodruhe s provedenõÂm intervence prÏece jen souhlasilo65. SÏlo vsÏak ocÏividneÏ jen o politicky kalkul urcÏeny pro domo. Kdo totizÏ jiny nezÏ komunisticke ministerstvo si nejleÂpe uveÏdomovalo zbytecÏnost naleÂhaÂnõ na SoveÏtsky svaz, aby propustil odvlecÏene byÂvale ruske emigranty. PrÏisvojenõÂm si klõÂcÏove role prÏi rozhodovaÂnõ o eventuaÂlnõÂch intervencõÂch sledovalo vsÏak ministerstvo vnitra prÏedevsÏõÂm upevneÏnõ svyÂch mocenskyÂch pozic v povaÂlecÏne cÏeskoslovenske spolecÏnosti. ZaÂrovenÏ prÏõÂsnyÂm utajovaÂnõÂm celeÂho pruÊbeÏhu a ¹vyÂsledkuª tohoto rozhodovaÂnõÂ, zejmeÂna prÏed obeÏt'mi a jejich blõÂzkyÂmi, a tedy bez mozÏnosti jakeÂhokoliv jejich protestu nebo odvolaÂnõÂ, nepokryteÏ vnaÂsÏelo do cÏeskoslovenskeÂho politickeÂho zÏivota bolsÏevicke metody prÏedurcÏovaÂnõ vyÂsledkuÊ justicÏnõÂch procesuÊ a prÏipravovalo i u naÂs budoucõ naÂstup komunisticke feÂmy. SoveÏtskeÂmu svazu sice pramaÂlo zaÂlezÏelo na naÂzoru neÏjakeÂho cÏeskoslovenskeÂho ministerstva, ale pro domo jeho rozhodovaÂnõ zda proveÂst, nebo neproveÂst intervenci prÏedstavovalo signaÂl, zÏe tento oficiaÂlnõ cÏeskoslovensky staÂtnõ orgaÂn via facti prÏebõÂra praxi soveÏtskeÂho systeÂmu mimosoudnõÂch rozhodnutõÂ. Nebot' kazÏde rozhodnutõ bylo vlastneÏ feÂmovyÂm nezvratnyÂm administrativnõÂm rozsudkem, ktery v negativnõÂm prÏõÂpadeÏ zname- 157 nal pro odvlecÏeneÂho jen jedineÂ: zÏe jeho likvidace soveÏtskou bezpecÏnostõ CÏeskoslovenske republice vyhovuje.66 * O neÏkolik tyÂdnuÊ pozdeÏji po odeslaÂnõ do Moskvy seznamu se jmeÂny odvlecÏenyÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ dosÏlo vsÏak v CÏeskoslovensku k otevrÏeneÂmu nastolenõ komunisticke diktatury a SoveÏtsky svaz se rozhodl ¹odhodit maskuª. PatrneÏ aby byla konecÏneÏ ucÏineÏna prÏõÂtrzÏ setrvacÏneÏ jesÏteÏ pokracÏujõÂcõÂm aktivitaÂm cÏeskoslovenske diplomacie, dostalo soveÏtske ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ zrÏejmeÏ pokyn nadaÂle neskryÂvat politicky zaÂjem SoveÏtskeÂho svazu na stõÂhaÂnõ teÏchto cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ a daÂt nynõ jizÏ otevrÏeneÏ vazalskeÂmu rezÏimu v CÏeskoslovensku jasneÏ najevo ¹zbytecÏnostª pokusuÊ zmeÏnit toto rozhodnutõÂ. Proto dostalo cÏeskoslovenske velvyslanectvõ poprveÂ, a pokud võÂme take naposledy, konkreÂtnõ odpoveÏd'. * O tomto historicky ojedineÏleÂm kroku tehdejsÏõÂch soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ se dochoval zaÂznam na prazÏskeÂm ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ: ¹Podle depesÏe z Moskvy cÏ. 7339 KasÏpaÂrek (...) byli podle sdeÏlenõ MID66a odsouzeni k ruÊznyÂm deÂlkaÂm trestuÊ za cÏinnost proti SSSR tito obcÏane ruske naÂrodnosti: 1. Birjulin Boris, 2. Hupalovsky Michal, 3. JevdokyÂm Alexander, 4. JaremyÂn MikulaÂsÏ, 5. Kovalevsky Michal, 6. KirjuncÏev Vasil, 7. KlocÏurak Stefan, 8. Lupandin Nikolaj, 9. Metelsky Roman, 10. Nikolajev Sergej, 11. Krjukovsky Nikolaj, 12. Lipsky Oleg, 13. Makarov Anatol, 158 14. Perec Ivan, 15. Tvrdy Nikolaj, a o teÏchto obcÏanech, za neÏzÏ bylo teÂzÏ intervenovaÂno, nemajõ kompet. soveÏt. uÂrÏady zÏaÂdne zpraÂvy: 16. Boehm Alfred, 17. DzÏaparidze Salik, 18. KusÏnirenko Maxim, 19. Ostrouchov Benedikt, 20. Prokopenko JirÏõÂ, 21. Zeleny Nikolaj. Ve prospeÏch dalsÏõÂch obcÏanuÊ, kterÏõ obdrzÏeli souhlas k repatriaci (...) bude v nejblizÏsÏõ dobeÏ podniknuta intervence.ª67 * PatrneÏ jizÏ nelze zjistit odkud soveÏtske ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ pro tuto zdaÂnliveÏ dosud nejkonkreÂtneÏjsÏõ odpoveÏd' na tehdejsÏõ intervence nasÏeho zastupitelskeÂho uÂrÏadu v MoskveÏ ve prospeÏch odvlecÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ cÏerpalo podklady. Zdrojem byly vsÏak nejspõÂsÏ pouze vyÂchozõ operativnõ seznamy, podle nichzÏ soveÏtske bezpecÏnostnõ orgaÂny vybrane byÂvale ruske emigranty, kterÏõ potom meÏli byÂt deportovaÂni zpeÏt do SoveÏtskeÂho svazu a tam postaveni prÏed soud, puÊvodneÏ zatyÂkaly. Jak jsme jizÏ shora rÏekli, neexistovala zÏaÂdna uÂstrÏednõ evidence odsouzenyÂch mimosoudnõÂmi verdikty zvlaÂsÏtnõ porady NKVD SSSR (pozdeÏji ministerstva vnitra SSSR) a vojenskyÂch tribunaÂluÊ ruÊznyÂch vysÏsÏõÂch jednotek Rude armaÂdy (pozdeÏji SoveÏtske armaÂdy)67a a eventuaÂlnõ osobnõ spisy odsouzenyÂch putovaly vzÏdy s nimi do prÏõÂslusÏnyÂch taÂboruÊ67b. Hledat neÏkoho võÂce nezÏ dva roky po jeho naÂsilneÂm odvlecÏenõ do SSSR mezi miliony veÏznÏuÊ v neÏktereÂm ze stovek taÂboruÊ bylo tedy velice nesnadne azÏ nemozÏne a cÏasoveÏ naÂrocÏne a soveÏtske uÂrÏady by se tõÂm kvuÊli jedne cÏeskoslovenske intervenci nepochybneÏ nezabyÂvaly68. Podle pozdeÏji zõÂskanyÂch uÂdajuÊ se totizÏ dveÏ desõÂtky osob uvedenyÂch v depesÏi z Moskvy tehdy jizÏ naleÂzaly v nejmeÂneÏ puÊltuctu ruÊznyÂch taÂboruÊ po celeÂm SoveÏtskeÂm svazu69. ¹SdeÏlenõ MIDª proto spõÂsÏ nezÏ odpoveÏdõ bylo ¹vylozÏenõÂm karetª: k odvlecÏenõ z CÏeskoslovenska byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ 159 dosÏlo z rozhodnutõ SoveÏtskeÂho svazu a jakeÂkoliv intervence v jejich prospeÏch jsou bezprÏedmeÏtneÂ. * Aktivita cÏeskoslovenske diplomacie prÏesto zrÏejmeÏ jesÏteÏ neÏjaky cÏas setrvacÏnostõ pokracÏovala. A tak v naÂsledujõÂcõÂch tyÂdnech dostalo nasÏe velvyslanectvõ v MoskveÏ patrneÏ obdobne soveÏtske vyjaÂdrÏenõ jesÏteÏ k dalsÏõÂch jmeÂnuÊm na cÏeskoslovenskeÂm seznamu z pocÏaÂtku ledna 194870. V rÏõÂjnu 1948 vsÏak dosÏla SoveÏtskeÂmu svazu trpeÏlivost a rozhodl se definitivneÏ skoncovat s prÏedstõÂraÂnõÂm. 5. rÏõÂjna 1948 oznaÂmil cÏeskoslovensky charge d'affaires v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏõ v Praze v telegramu o trÏech veÏtaÂch: ¹PrÏi poslednõ intervenci ve prospeÏch cÏs. obcÏanuÊ ruske naÂrodnosti bylo mi sdeÏleno, zÏe osoby ruske naÂrodnosti zajisÏteÏne po vaÂlce na uÂzemõ CÏSR, se dopustily teÏzÏkyÂch deliktuÊ proti SSSR a proto prÏõÂslusÏne soveÏtske uÂrÏady nepovazÏujõ jejich prÏedcÏasne propusÏteÏnõ na svobodu za oduÊvodneÏneÂ. Bylo mi neoficiaÂlneÏ naznacÏeno, zÏe tuto odpoveÏd' muÊzÏeme povazÏovat za zaÂsadnõÂ. DalsÏõ intervence v jejich prospeÏch povazÏuji proto za politicky nevhodne a navrhuji, aby se od nich upustilo.ª71 A pro ty, kdo odmõÂtali chaÂpat, o cÏtvrt roku pozdeÏji novy moskevsky velvyslanec komunistickeÂho CÏeskoslovenska Bohuslav LasÏt'ovicÏka soveÏtske ¹prÏaÂnõª jesÏteÏ jednou prÏipomenul. Jeho telegram do Prahy v prÏedvecÏer SÏteÏdreÂho dne 1948 sestaÂval uzÏ jenom z jedine veÏty: ¹Intervence ve prospeÏch byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ, zajisÏteÏnyÂch v SSSR pro cÏinnost neprÏaÂtelskou SSSR, je zcela nezÏaÂdoucõÂ, i kdyzÏ formaÂlneÏ jde o nasÏe obcÏany.ª72 * V obdobne soveÏtske rezÏii zaÂrovenÏ po celou dobu probõÂhala jednaÂnõ o odvlecÏenyÂch obyvatelõÂch Slovenska. Clementis se staÂle pokousÏel prÏesveÏdcÏit Zorina o spolecÏneÂm politickeÂm zaÂjmu na osvobozenõ tisõÂcuÊ deportovanyÂch a Zorin se staÂle odvolaÂval na nezbytnost prÏedlozÏit seznamy. Znovu zasaÂhl Masaryk a prÏipomenul pozÏadavek na propusÏteÏnõ v SoveÏtskeÂm svazu zadrzÏovanyÂch CÏechuÊ a SlovaÂkuÊ prÏi naÂvsÏteÏveÏ cÏesko160 slovenske vlaÂdnõ delegace ve druhe polovineÏ cÏervence 1946 v MoskveÏ. OficiaÂlnõ komunike o pruÊbeÏhu jednaÂnõ se o tom nezminÏovalo, a proto znaÂme jen ClementisuÊv kraÂtky zaÂznam pro domo. Podle neÏj tehdejsÏõ cÏlen kolegia soveÏtskeÂho ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ Pavlov opeÏt opakoval, zÏe v SSSR se ¹naleÂza [jen] 513 nasÏich obcÏanuʪ a po cÏeskoslovenskeÂm poukaÂzaÂnõ ¹na nespraÂvnost tohoto vyÂpocÏtuª Molotov s VysÏinskyÂm vyzvali cÏeskoslovenske diplomaty, aby znovu prÏedlozÏili seznamyª.73 FormaÂlnost soveÏtskeÂho prÏõÂstupu k pozÏadavku prÏedstaviteluÊ spojeneckeÂho a sprÏaÂteleneÂho CÏeskoslovenska ukazuje pozdeÏji nasÏimi historiky zõÂskany dokument. Pavlov si totizÏ tehdy vyzÏaÂdal bleskoveÏ zpraÂvu zaÂstupce naÂcÏelnõÂka GUPVI generaÂlporucÏõÂka Petrova. Podle nõ bylo v te dobeÏ ¹v taÂborech [soveÏtskeÂho] ministerstva vnitra a zvlaÂsÏtnõÂch nemocnicõÂch 3296 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ (1793 vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a 1503 internovanyÂch)ª. JenzÏe pak zpraÂva pokracÏovala sdeÏlenõÂm, zÏe teÏchto ¹1503 internovanyÂch jsou [vsÏak] NeÏmci [sic!] a proto nepodleÂhajõ osvobozenõª.74 TakzÏe vlastneÏ jako kdyby tehdy v soveÏtskyÂch internacÏnõÂch taÂborech nebyl vuÊbec zÏaÂdny SlovaÂk ani zÏaÂdny CÏech. O zõÂskaÂnõ prÏehledu o CÏesÏõÂch a SlovaÂcõÂch v taÂborech GULAG a dalsÏõÂch hlavnõÂch spraÂv ministerstva vnitra se Pavlov zrÏejmeÏ ani nepokousÏel. RadeÏji se znovu uchyÂlil k jizÏ poneÏkolikaÂte opakovaneÂmu soveÏtskeÂmu tvrzenõ o uÂdajneÏ jen 513 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech drzÏenyÂch v soveÏtskyÂch taÂborech. * Neochota SoveÏtskeÂho svazu prÏimeÏla cÏeskoslovenske ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ pokusit se dosud jednotliveÏ nebo skupinoveÏ nahlaÂsÏene prÏõÂpady odvlecÏenõ doplnit podrobnou domaÂcõ ¹inventurouª. PuÊvodnõ seznamy, porÏizovane hned v zaÂrÏõ 1945 vsÏemi slovenskyÂmi stanicemi Sboru naÂrodnõ bezpecÏnosti75 a na jarÏe prÏõÂsÏtõÂho roku na prÏõÂkaz poveÏrÏenectva vnitra znovu sestavovane vsÏemi okresnõÂmi naÂrodnõÂmi vyÂbory a spraÂvnõÂmi komisemi na Slovensku76, byly prÏõÂlisÏ poznamenaÂny speÏchem a nebyly prÏehledneÂ. Zjistit vsÏechny cÏeskoslovenske staÂtnõ prÏõÂslusÏnõÂky uÂdajneÏ internovane nebo veÏzneÏne v SSSR proto podle rozkazu minister- 161 stva vnitra meÏly pro tentokraÂt zemske uÂrÏadovny StaÂtnõ bezpecÏnosti76a.  plny seznam vsÏech cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ odvlecÏenyÂch do U SoveÏtskeÂho svazu se vsÏak opeÏt nepodarÏilo sestavit. Na Slovensko totizÏ zacÏaly prÏijõÂzÏdeÏt prvnõ transporty s cÏaÂstõ propusÏteÏnyÂch zajatcuÊ a mezi nimi se obcÏas podarÏilo ukryÂt rovneÏzÏ Ï ada dalsÏõÂch vyuzÏila anexe cÏaÂsti Slovenska nejednomu civilistovi. R za druhe sveÏtove vaÂlky Mad'arskem a prÏi propousÏteÏnõ mad'arskyÂch zajatcuÊ, k neÏmuzÏ dochaÂzelo jizÏ zaÂhy po skoncÏenõ vaÂlky, prÏedstõÂrali mad'arskou naÂrodnost, aby potom ilegaÂlneÏ prÏechaÂzeli mad'arske hranice a mõÂrÏili do svyÂch slovenskyÂch domovuÊ. Nikdo proto nepovazÏoval za vhodne upozornÏovat na dosud nezveÏstne a tõÂm ohrozÏovat jejich eventuaÂlnõ sÏanci na naÂvrat touto cestou. Ve Slezsku se zase podarÏilo shromaÂzÏdit pouze informace o zdejsÏõÂch obyvatelõÂch, kterÏõ po prÏipojenõ k NeÏmecku koncem trÏicaÂtyÂch let byli odvedeni k neÏmecke armaÂdeÏ a pozdeÏji za druhe sveÏtove vaÂlky upadli do soveÏtskeÂho zajetõÂ. NeuÂspeÏch soupisu spocÏõÂval take v konfidenciaÂlnosti celeÂho zjisÏt'ovaÂnõÂ. PrÏi prÏedaÂvaÂnõ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ dosud dosÏlyÂch seznamuÊ ministerstvo vnitra prÏiznalo: ¹PoneÏvadzÏ vzhledem k povaze veÏci nebylo lze informovat verÏejnost o porÏizovaÂnõ teÏchto seznamuÊ vyhlaÂsÏkami, prÏõÂpadneÏ v dennõÂm tisku a sÏetrÏenõ se daÂlo duÊveÏrneÏ, nejsou tyto seznamy uÂplneÂ.ª77 * PocÏaÂtkem listopadu 1946 prÏedal Clementis soveÏtskeÂmu velvyslanci v Praze opeÏt dalsÏõ memorandum78. Ale jesÏteÏ po cÏtrnaÂcti dnech tvrdil naÂmeÏstek soveÏtskeÂho ministra zahranicÏnõÂch veÏcõ DeÏkanozov nasÏemu velvyslanci v MoskveÏ, zÏe zatõÂm nic nedosÏlo, takzÏe mu cÏeskoslovensky diplomat musel vsÏechno zopakovat. V naÂsledneÂm radiogramu do Prahy velvyslanec HoraÂk sdeÏloval: ¹UkaÂzal jsem na vaÂzÏnost situace. ZÏaÂdal jsem generaÂlnõ rozhodnutõÂ, nebot' prÏedklaÂdaÂnõ seznamuÊ veÏc zdrzÏuje. PrÏipomneÏl jsem takeÂ, zÏe prÏi naÂvsÏteÏveÏ ministerskeÂho prÏedsedy Gottwalda [zrÏejmeÏ byla mõÂneÏna jednaÂnõ cÏeskoslovenske a soveÏtske vlaÂdnõ delegace v leÂteÏ] se naÂm dostalo slibu, zÏe cela otaÂzka bude rÏesÏena vsÏeobecnyÂm opatrÏenõÂm. PrÏesto ovsÏem posõÂlaÂm daÂle seznamy, ktere dojdou a zejmeÂna naleÂhaÂm na propusÏteÏnõ tam, kde je zjisÏteÏna 162 adresa. ZÏaÂdal jsem take DeÏkanozova o vydaÂnõ generaÂla CÏatlosÏe, Turanici, Sokola a MicÏury. PrÏipomneÏl jsem take SpisÏiaka. DeÏkanozov velmi pozorneÏ [sic] vyslechl zpraÂvu o obtõÂzÏõÂch, ktere vznikajõ nasÏõ vlaÂdeÏ tõÂm, zÏe internovanõ nejsou propusÏteÏni a slõÂbil, zÏe se osobneÏ [sic] postara o brzke rÏesÏenõ cele otaÂzky. NeprÏijde-li vyrÏõÂzenõ vcÏas, budu intervenovati znovu.ª79 Podle pozdeÏji nasÏimi historiky zõÂskaneÂho dokumentu võÂme, zÏe DeÏkanozov se tehdy opravdu obraÂtil na soveÏtske ministerstvo vnitra a pozÏaÂdal o sdeÏlenõ aktuaÂlnõÂho pocÏtu zadrzÏovanyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ. Od ministra Kruglova dostal odpoveÏd', zÏe v taÂborech ministerstva vnitra SSSR pro internovane v Severoosetske autonomnõ SSR a v oblastech KemerovskeÂ, Sverdlovske a Stalinske (cozÏ byla samozrÏejmeÏ pouze nepatrna cÏaÂst ze vsÏech 125 tehdejsÏõÂch soveÏtskyÂch zajateckyÂch a internacÏnõÂch taÂboruÊ) se nachaÂzõ 330  dajneÏ to vsÏak bylo 51 agentuÊ neÏmecke rozveÏdky CÏechoslovaÂkuÊ. U a policejnõÂch orgaÂnuÊ a 279 cÏlenuÊ fasÏisticke strany a vojenskyÂch oddõÂluÊ Hlinkovy strany80. ZaÂstupce naÂcÏelnõÂka GUPVI generaÂl Petrov naopak hlaÂsil k 1. rÏõÂjnu 1946 v taÂborech ministerstva vnitra a zvlaÂsÏtnõÂch nemocnicõÂch celkem 1388 vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ CÏechoslovaÂkuÊ (z toho 548 duÊstojnõÂkuÊ) a 457 internovanyÂch ± zatcÏenyÂch81. SoveÏtskeÂmu ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ se vsÏak oba uvedene uÂdaje patrneÏ zdaÂly natolik krÏiklaveÏ neduÊveÏryhodneÂ, zÏe je zrÏejmeÏ radeÏji ani cÏeskoslovenskyÂm diplomatuÊm nesdeÏlilo. * Pro doplneÏnõ prÏedstavy o neduÊveÏryhodnosti soveÏtskyÂch uÂdajuÊ uved'me, zÏe o puÊl roku pozdeÏji v cÏervnu 1947 podle dalsÏõ zpraÂvy GUPVI bylo mezi vaÂlecÏnyÂmi zajatci a internovanyÂmi ¹noveÏ nalezenoª dalsÏõÂch 294 CÏechuÊ a SlovaÂkuÊ, a proto nynõ celkovy pocÏet CÏechoslovaÂkuÊ vychaÂzel na 1130 osob82. KdyzÏ vsÏak zacÏaÂtkem podzimu zaÂstupce nasÏeho velvyslanectvõ prÏijel do taÂbora v Lujsdorfu u OdeÏsy, kam SoveÏtsky svaz zacÏal soustrÏed'ovat zajatce a internovane deklarujõÂcõ se jako cÏeskoslovensÏtõ obcÏane a prÏichaÂzejõÂcõ v uÂvahu pro repatriaci, nalezl jich tam opeÏt jen 48783. 163 * NeÏmci a Mad'arÏi v prvnõÂch transportech ze zajetõ se vracejõÂcõÂch SlovaÂkuÊ zpuÊsobili, zÏe ministerstvo vnitra zacÏalo pozÏadovat, aby obdobneÏ jako intervence ve prospeÏch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ schvalovalo rovneÏzÏ repatriace i vsÏech ostatnõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ze SoveÏtskeÂho svazu a nemohlo byÂt prÏitom zastoupeno zÏaÂdnyÂm jinyÂm orgaÂnem ani slovenskyÂm poveÏrÏenectvem vnitra (!). Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ se sice opeÏt nejprve braÂnilo a zastaÂvalo stanovisko, zÏe je trÏeba ¹intervenovat za kazÏdeÂho cÏs. obcÏanaª a stacÏõ ¹pokud je zÏaÂdost opatrÏena potvrzenõÂm prÏõÂslusÏneÂho mõÂstnõÂho, ev. okresnõÂho naÂrodnõÂho vyÂboru, o naÂrodnosti a politicke spolehlivosti dotycÏneÂhoª. PokousÏelo se ministerstvu vnitra vysveÏtlit, zÏe jeho rozhodnutõ nenõ prÏõÂlisÏ ¹vhodneÂ, nebot' oslabuje obhajovanou naÂmi vuÊcÏi soveÏtuÊm tezi, vychaÂzejõÂcõ z cÏs.-soveÏtske dohody z 8. kveÏtna 1944, cÏl. 7ª a rovneÏzÏ vyslovilo ¹urcÏite pochybnostiª o ¹prakticke proveditelnostiª. Nakonec vsÏak jako obvykle ustoupilo, aby ¹nedochaÂzelo zbytecÏneÏ k abstraktnõÂm debataÂm, ktere by okamzÏik naÂvratu internovanyÂch do CÏSR jesÏteÏ võÂce oddaÂlil, cÏõÂmzÏ by byl ztracen znacÏny moraÂlnõ kapitaÂlª84. SoveÏtsky svaz ovsÏem neoplyÂval prÏõÂlisÏ velkou ochotou vuÊbec kohokoliv propousÏteÏt zpaÂtky do CÏeskoslovenska a staÂle se vracely pouze obcÏas nevelke skupiny zajatcuÊ. OdvlecÏene civilnõ osoby se vracely pouze vyÂjimecÏneÏ. * PocÏaÂtkem cÏervna 1947 prÏi prÏõÂpraveÏ protokolu o vyÂsledcõÂch prÏesidlovaÂnõ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ruskeÂ, ukrajinske a beÏloruske naÂrodnosti z CÏeskoslovenska do SSSR, probõÂhajõÂcõÂho reciprocÏneÏ za prÏesõÂdlenõ volynÏskyÂch CÏechuÊ ze SoveÏtskeÂho svazu do CÏeskoslovenska85, napadlo zrÏejmeÏ soveÏtskeÂho velvyslance Zorina nabõÂdnout Clementisovi jiny cõÂl cÏeskoslovenskyÂch intervencõ nezÏ dosud. VyÂsledkem byla Masarykova depesÏe nasÏemu velvyslanectvõ v MoskveÏ, zÏe ¹k urychlenõ provedenõ odsunu internovanyÂch do CÏSR by nepochybneÏ prospeÏlo, kdyby MID intervenovalo prÏõÂmo u GolubeÏva s poukazem na vnitropoliticky i zahranicÏneÏ-politicky dosah veÏciª86. 164 ZmõÂneÏny generaÂlmajor GolubeÏv byl generaÂlem vojsk soveÏtskeÂho ministerstva vnitra vykonaÂvajõÂcõÂm funkci zplnomocneÏnce Ï õÂdil soveÏtska strÏediska v zarady ministruÊ SSSR pro repatriaci. R hranicÏõÂ, zajisÏt'ujõÂcõ veÏtsÏinou nedobrovolny naÂvrat do SoveÏtskeÂho svazu teÏch jeho obcÏanuÊ, kterÏõ se v duÊsledku vaÂlky ocitli mimo soveÏtske uÂzemõÂ, a zaÂrovenÏ meÏl na starosti repatriaci do ruÊznyÂch zemõ propousÏteÏnyÂch vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a dalsÏõÂch v SSSR internovanyÂch osob.87 Masaryk rovneÏzÏ prÏimeÏl Gottwalda posteÏzÏovat si prÏõÂmo Stalinovi. VyuzÏili moskevskeÂho jednaÂnõ vlaÂdnõÂch delegacõ obou zemõ o soveÏtskeÂm pozÏadavku zrusÏit prÏedpoklaÂdanou uÂcÏast CÏeskoslovenska na parÏõÂzÏske konferenci o MarshalloveÏ plaÂnu a uÂplneÏ v zaÂveÏru, patrneÏ na Stalinovu vyÂzvu ¹co ma kdo jesÏteÏ do ruÊzneÂhoª, se Gottwald zmõÂnil o ¹internovanyÂch a o rodinaÂch SvobodovyÂch vojaÂkuʪ. NacÏezÏ podle dochovaneÂho zaÂznamu ze schuÊzky ¹generalissimus Stalin rÏekl, zÏe je trÏeba, aby se zapiskou upozornilo na tyto veÏciª.88 Masarykem prÏipraveny Gottwald hned naÂsledujõÂcõÂho dne opravdu prÏedal soveÏtskeÂmu ministrovi zahranicÏnõÂch veÏcõ Molotovovi memorandum tohoto zneÏnõÂ: ¹V dobeÏ od listopadu 1944 do kveÏtna 1945, tj. v dobeÏ osvobozovaÂnõ CÏeskoslovenska, zatkly soveÏtske vojenske orgaÂny na cÏeskoslovenskeÂm uÂzemõ rÏadu cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, kterÏõ byli odvezeni do vnitrozemõ SSSR, kde se veÏtsÏinou dosud nachaÂzejõÂ. Jedna se celkem asi o dva tisõÂce [sic] osob, prÏevaÂzÏneÏ slovenske naÂrodnosti, a kromeÏ toho o mensÏõ pocÏet cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ cÏeske a ruske naÂrodnosti, jakozÏ i urcÏite mnozÏstvõ osob ruske naÂrodnosti bez staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ, kterÏõ vsÏak jizÏ võÂce nezÏ dvacet let zÏijõ na uÂzemõ CÏeskoslovenske republiky a jsou s mõÂstnõÂm obyvatelstvem spojeni rodinnyÂmi svazky. SkutecÏnost, zÏe se tyto osoby jesÏteÏ nevraÂtily, byla a staÂle je zneuzÏõÂvaÂna nejen ve vnitrÏnõ politice, zejmeÂna na Slovensku, ale stala se take prÏedmeÏtem komentaÂrÏuÊ a uÂtokuÊ proti CÏeskoslovenske republice ze zahranicÏõÂ. Odsun do CÏeskoslovenska, ktery uzÏ byl zahaÂjen, by mohl byÂt urychlen tõÂm, zÏe by bylo prÏikrocÏeno k evakuaci cÏtyrÏ hlavnõÂch taÂboruÊ, v nichzÏ se v soucÏasne dobeÏ tito cÏeskoslovensÏtõ obcÏane naleÂzajõ v internaci. Jedna se o tyto taÂbory: 1. zajatecky taÂbor Jenakijevo ve Stalinske oblasti ± Donbas, 165 2. Severoosetska oblast ± taÂbor Nuzal, 3. Mordovska ASSR ± Pot'ma, 4. Sverdlovska oblast ± JegorsÏino ± taÂbor Altanaj. Pote by bylo mozÏne prÏistoupit k evakuaci mensÏõÂch taÂboruÊ. KromeÏ toho se dosud na uÂzemõ SSSR naleÂzajõ skupiny vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ z byÂvale slovenske armaÂdy.ª89 SoveÏtsky svaz se zrÏejmeÏ rozhodl za cÏeskoslovenske odmõÂtnutõ uÂcÏasti se konference o MarshalloveÏ plaÂnu a uprÏednostneÏnõ zaÂjmuÊ cÏeskoslovensko-soveÏtskeÂho spojenectvõ Gottwalda odmeÏnit a pocÏaÂtkem zaÂrÏõ velvyslanec Zorin prÏedal Clementisovi na Gottwaldovu demarsÏi odpoveÏd', ktera sdeÏlovala, zÏe soveÏtska vlaÂda se rozhodla vsÏechny v SoveÏtskeÂm svazu internovane osoby cÏeskoslovenske staÂtnõ prÏõÂslusÏnosti propustit. * CÏaÂst prÏedevsÏõÂm SlovaÂkuÊ byla mezitõÂm soustrÏedeÏna jizÏ od jara v sbeÏrneÂm taÂborÏe Lujsdorfu u OdeÏsy90 a uÂrÏad zplnomocneÏnce rady ministruÊ SSSR pro repatriaci umozÏnil zaÂstupcuÊm cÏeskoslovenskeÂho velvyslanectvõ v MoskveÏ jejich naÂvsÏteÏvu. Podle cÏeskoslovenskyÂch prÏedstav meÏli diplomate proveÏrÏovat k repatriaci prÏipravene civilisty, zatõÂmco naÂvraty do CÏeskoslovenska vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ ± CÏechuÊ a SlovaÂkuÊ slouzÏõÂcõÂch v byÂvalyÂch armaÂdaÂch NeÏmecka a Mad'arska nebo Slovenske republiky meÏly byÂt prÏedem schvalovaÂny prazÏskyÂm ministerstvem vnitra. Na spolecÏne poradeÏ zaÂstupcuÊ ministerstva vnitra a ministerstva naÂrodnõ obrany s ministerstvem zahranicÏnõÂch veÏcõ 21. listopadu 1947 dosÏlo vsÏak k zaÂsadnõ zmeÏneÏ. V zaÂznamu z porady se uvaÂdõÂ: ¹ZaÂstupci ministerstva vnuÂtra, podporovanõ zaÂstupcom ministerstva naÂrodnej obrany, uviedli, zÏe doterajsÏõ spoÃsob organizaÂcie naÂvratu cÏs. prõÂslusÏnõÂkov v SSSR, nevyhovuje. UÂradnõÂk cÏs. vel'vyslanectva v Moskve, ktory preveruje cÏs. prõÂslusÏnõÂkov vo sbernom taÂbore v Odese pre odchod do vlasti, nema po ruke mozÏnosti, podl'a ktoryÂch by mohol tuÂto uÂlohu uÂspesÏne plnit'. PredvõÂdalo sa, zÏe pri tomto vsÏeobecnom a povrchnom preverovanõ uÂradnõÂkom vel'vyslanectva v Moskve dojde k chybaÂm, ktore vsÏak vzhl'adom na to, zÏe cela repatriacÏna akcia najmaÈ z osoÃb slovenskej naÂrod- 166 nosti, internovanyÂch v SSSR, sa da do pohybu, vyvaÂzÏi aj prõÂpadne zlo, zÏe mensÏie percento bude repatriovanyÂch aj osoÃb nezÏiaduÂcich. Toto ocÏekaÂvanie sa nesplnilo. Pri poslednom transporte sa stalo, uviedol zaÂstupca ministerstva vnuÂtra, zÏe zo 106 osoÃb, ktore boly v transporte, 101 osoÃb bolo naÂrodnosti nemeckej a takto osoÃb nezÏelatel'nyÂch. ZaÂstupcovia ministerstva vnuÂtra v dohode so zaÂstupcom MNO trvali na tom, aby insÏtrukcie na prevaÂdzanie naÂvratu cÏs. prõÂslusÏnõÂkov z SSSR, dane uÂradnõÂkovi cÏs. vel'vyslanectva v Moskve, boly zmeneneÂ.ª Naopak zaÂstupce ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ upozornil, zÏe z prÏedpoklaÂdaneÂho celkoveÂho pocÏtu asi 1500 internovanyÂch se ¹v raÂmci doterajsÏej organizaÂcieª vraÂtilo uzÏ prÏes 900 SlovaÂkuÊ a tedy staÂle zuÊstaÂva v internaci jesÏteÏ 500 azÏ 600 dalsÏõÂch ¹osoÃb slovenskej naÂrodnostiª. ZduÊraznÏoval, zÏe jejich naÂvrat z SSSR ¹ma pre Slovensko vel'ky politicky vyÂznamª a prÏõÂpadna zmeÏna organizace jejich naÂvratu by mohla ¹ohrozit' celu akciuª. ZaÂrovenÏ odmõÂtl odpoveÏdnost za transport uÂdajneÏ sestaÂvajõÂcõ prÏedevsÏõÂm z NeÏmcuÊ a prohlaÂsil, zÏe o neÏcÏem takoveÂm vuÊbec nevõÂ.91 Jen neÏkolik dnuÊ prÏedtõÂm totizÏ dosÏla do Prahy zpraÂva druheÂho tajemnõÂka nasÏeho moskevskeÂho velvyslanectvõ o jeho jizÏ naÂmi zmõÂneÏne naÂvsÏteÏveÏ taÂbora Lujsdorfu 19. rÏõÂjna 1947. CÏeskoslovensky diplomat sdeÏloval optimisticky: ¹BeÏhem proveÏrÏovaÂnõ jsem zjistil, zÏe vyÂbeÏr osob, ktere jsou v OdeÏse shromazÏd'ovaÂny za tõÂm uÂcÏelem, aby byly repatriovaÂny do CÏSR, je provaÂdeÏn se strany soveÏtske mnohem duÊkladneÏji, nezÏ se deÏlo prÏi shromazÏd'ovaÂnõ prvnõÂch transportuÊ. Procento NeÏmcuÊ je mnohem mensÏõÂ, nezÏ jak jsem zjistil prÏi sve prvnõ naÂvsÏteÏveÏ v kveÏtnu t. r., zato pocÏet internovanyÂch SlovaÂkuÊ se zveÏtsÏil.ª ZaÂrovenÏ vsÏak zpraÂva varovala: ¹V mnohyÂch prÏõÂpadech, kdy jsem repatriaci nechteÏl povolit, mne soveÏt. duÊstojnõÂci zÏaÂdali, abych naÂvrat do CÏSR prÏece jen povolil, zÏe oni zmõÂneÏnou osobu znajõ a zÏe odmõÂtnutõ repatriace bude znamenat, zÏe ona osoba bude znovu proveÏrÏovaÂna orgaÂny ministerstva vnitra SSSR a pak znovu poslaÂna do OdeÏsy s tõÂm, aby byla repatriovaÂna. (...) Velitel taÂbora beÏhem me praÂce mne neÏkolikraÂt zÏaÂdal, abych pocÏet zadrzÏenyÂch k proveÏrÏovaÂnõ snõÂzÏil na co nejmensÏõ pocÏet.ª92 PrÏesto prazÏska ministerska porada nakonec rozhodla zmeÏnit 167 instrukce pro postup cÏeskoslovenskyÂch diplomatuÊ v Lujsdordu a naprÏõÂsÏteÏ je vybavit pouze negativnõ pravomocõ podle vlastnõÂho uÂsudku vylucÏovat z repatriace osoby, jejichzÏ ¹nezÏelatel'nost' je zrejmaª. Jinak smeÏli povolovat repatriaci pouze osobaÂm schvaÂlenyÂm prazÏskyÂm ministerstvem vnitra a u zbyÂvajõÂcõÂch sepisovat jejich uÂdaje a posõÂlat je k proveÏrÏenõ do Prahy. ZaÂstupce ministerstva vnitra prÏislõÂbil, zÏe prÏedlozÏene seznamy ¹uryÂchlene preverõÂ, pri cÏom (...) prehlaÂsil, zÏe ministerstvo vnuÂtra ma dosial' preverenyÂch asi 4000 [srovnej se shora citovanyÂm pocÏtem uvedenyÂm zaÂstupcem ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ] osoÃb, ktore sa dosial' nevraÂtily. PorovnanõÂm soznamov, zaslanyÂch vel'vyslanectvu v Moskve s ich vlastnou kartoteÂkou, bude im mozÏne zaslat' uzÏ na druhy ± tretõ denÏ zpaÈt' min. zahr. vecõ svoje vyjadrenie vo vaÈcÏsÏine prõÂpadov. U ostatnyÂch prõÂpadov prevedie preverenie uryÂchlene behom jedneÂho mesiaca.ª93 * Ministerstvo vnitra prohlasÏovalo, zÏe takovy postup je v zaÂjmu bezpecÏnosti staÂtu94. PrÏi povolovaÂnõ naÂvratuÊ odvlecÏenyÂch zpaÂtky do CÏeskoslovenska rozhodoval vsÏak ocÏividneÏ prÏedevsÏõÂm voluntarismus komunisty ovlaÂdaneÂho ministerstva. Do jiste mõÂry je sice mozÏne pochopit snahu braÂnit naÂvratu do puÊvodnõÂch cÏeskoslovenskyÂch domovuÊ osobaÂm neÏmecke a mad'arske naÂrodnosti, jejichzÏ rodiny byly mezitõÂm vysõÂdleny do NeÏmecka nebo Mad'arska, ale zda se byÂt zcela nepochopitelny odpor proti naÂvratu evidentneÏ civilnõÂho obyvatelstva, ocitnuvsÏõÂho se v soveÏtskyÂch taÂborech bez jakeÂkoliv vlastnõ viny95. OdpoveÏd' patrneÏ nalezneme mezi rÏaÂdky zaÂznamu ze shora citovane porady: proti ClementisovyÂm obavaÂm z posÏkozenõ obrazu SoveÏtskeÂho svazu na Slovensku a zkomplikovaÂnõ vztahu slovenske verÏejnosti ke komunistuÊm chteÏlo Noskovo ministerstvo vnitra naopak demonstrovat shodu politickyÂch zaÂjmuÊ CÏeskoslovenska a SoveÏtskeÂho svazu a daÂt najevo plnou podporu soveÏtskeÂmu postupu. MozÏna rovneÏzÏ meÏlo opraÂvneÏny strach z mozÏnyÂch antisoveÏtskyÂch naÂlad navraÂtilcuÊ a jejich negativnõÂho vlivu na praÂveÏ probõÂhajõÂcõ pokus o ¹slovensky uÂnorª a o jizÏ tehdy nastolenõ mocenskeÂho monopolu komunistuÊ ve slovenskeÂm vnitropolitickeÂm zÏivoteÏ. 168 * Podle hlaÂsÏenõ okresnõÂch stanic Sboru naÂrodnõ bezpecÏnosti ze 73 slovenskyÂch okresuÊ podarÏilo se k 31. lednu 1949 vraÂtit do CÏeskoslovenska ze soveÏtskyÂch taÂboruÊ 8156 byÂvalyÂm zajatcuÊm a 1644 civilnõÂm osobaÂm. Z toho vsÏak SlovaÂkuÊ bylo jen 2699 a CÏesÏi v hlaÂsÏenõÂch vuÊbec nebyli zmõÂneÏni. PrÏitom asi pouze jedna trÏetina navraÂtilcuÊ prÏijela rÏaÂdnyÂm transportem. Ostatnõ se vraÂtili pravdeÏpodobneÏ nelegaÂlneÏ prÏes Mad'arsko a soveÏtskou okupacÏnõ zoÂnu v NeÏmecku, kam se dostali spolecÏneÏ s jizÏ drÏõÂve propousÏteÏnyÂmi Mad'ary a NeÏmci.97 OficiaÂlneÏ totizÏ soveÏtske bezpecÏnostnõ orgaÂny prÏedaly cÏeskoslovenskyÂm zaÂstupcuÊm na cÏeskoslovensko-soveÏtske hranici v CÏierne nad Tisou jen 3426 repatriantuÊ bez uvedenõ naÂrodnosti ± z toho 931 do 14. zaÂrÏõ 1948 a potom do konce roku 1948 v sedmi dalsÏõÂch transportech jesÏteÏ 249598. * JenzÏe zplnomocneÏnec rady ministruÊ SSSR pro repatriaci generaÂl GolubeÏv sdeÏlil v srpnu 1948 cÏeskoslovenskeÂmu velvyslanectvõ v MoskveÏ poneÏkud jiny pocÏet navraÂtilcuÊ. Podle neÏj bylo od konce druhe sveÏtove vaÂlky do leÂta 1948 ze SoveÏtskeÂho svazu po propusÏteÏnõ ze zajateckyÂch a internacÏnõÂch taÂboruÊ repatriovaÂno do CÏeskoslovenska 55 517 CÏechuÊ a SlovaÂkuÊ (!).99 Absurdnost tohoto tvrzenõ byla natolik zrÏejmaÂ, zÏe cÏeskoslovenske ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ v dopise nasÏemu velvyslanectvõ v MoskveÏ uzÏ ani nedoporucÏovalo naleÂhat na poskytnutõ neÏjakyÂch jinyÂch opravenyÂch uÂdajuÊ o pocÏtu repatriovanyÂch. V konceptu dopisu byla dokonce puÊvodneÏ jesÏteÏ slova: ¹Tyto uÂdaje neÏkolikraÂte jizÏ oznaÂmene nebudou patrneÏ opeÏt prÏesneª100. * Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ se jesÏteÏ pokusilo iniciovat, aby prostrÏednictvõÂm okresnõÂch naÂrodnõÂch vyÂboruÊ byly zjisÏteÏny ¹alesponÏ osoby, ktere se ze SSSR dosud nevraÂtily (zajatci a internovanõÂ), a to asponÏ z CÏech a zemeÏ Moravskoslezske (nejleÂpe ve 169 formeÏ seznamuÊ z kazÏdeÂho okresu, s uÂdaji o narozenõ a poslednõ adresou v SSSR)ª101. Po naÂvsÏteÏveÏ zaÂstupcuÊ ministerstva vnitra bylo vsÏak rozhodnuto, ¹zÏe od soupisove akce v CÏechaÂch a zemi Moravskoslezske Zamini [ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ] upousÏtõ vzhledem k tomu, zÏe soupis osob, ktere se dosud z SSSR nevraÂtily, by se musel dõÂt vyhlaÂsÏkami v obcõÂch (jak sdeÏlil [zaÂstupce ministerstva vnitra] dr. Kadlec), cozÏ vzhledem ke skoncÏenõ repatriace ze SSSR by bylo nezÏaÂdoucõª102. * 2. kveÏtna 1949 ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ oznaÂmilo ministerstvu vnitra a ministerstvu naÂrodnõ obrany, zÏe ¹podle telegraficke zpraÂvy velvyslanectvõ CÏeskoslovenske republiky v MoskveÏ SSSR povazÏuje repatriaci vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch v zaÂsadeÏ za skoncÏenu. PrÏõÂslusÏna soveÏtska mõÂsta se nebudou daÂle zabyÂvat hromadnyÂmi seznamy vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch a jsou ochotna prÏihlõÂzÏet jen k individuaÂlnõÂm zÏaÂdostem ve vyÂjimecÏnyÂch prÏõÂpadech.ª103 PrÏesto ministerstvo jesÏteÏ zaslalo velvyslanectvõ odpoveÏd', v nõÂzÏ ¹prÏipomõÂnaÂ, zÏe jest rozlisÏovati mezi osobami nezveÏstnyÂmi jesÏteÏ z doby vaÂlky (naprÏ. u nichzÏ je znaÂma jen adresa polnõ posÏty jesÏteÏ v neprÏaÂtel. armaÂdeÏ) a mezi zajatci nebo internovanyÂmi, kterÏõ se ze SSSR ohlaÂsili, avsÏak võÂce prÏõÂbuznyÂm nepsali, nebo o nichzÏ je jinak znaÂmo, zÏe v SSSR vskutku jsou. Nenõ li adresa teÏchto osob RepatriacÏnõÂmu uÂrÏadu [uÂrÏad ZplnomocneÏnce rady ministruÊ SSSR pro repatriaci] znaÂma nebo nemaÂ-li o nich zÏaÂdnyÂch zpraÂv, neznamena to, aby se ponechaly sveÂmu osudu a o jejich vypaÂtraÂnõ a repatriaci se neusilovalo. Nebot' dosavadnõ vyÂsledky paÂtraÂnõ prostrÏednictvõÂm CÏervenyÂch krÏõÂzÏuÊ (jak bylo sveÂho cÏasu MIDem notifikovaÂno) ukazujõÂ, zÏe tato cesta vyhledaÂvaÂnõ je zcela neuÂcÏinnaÂ. Podle informace z CÏs. CÏerv. krÏõÂzÏe, ktery od konce listopadu 1948 byl touto agendou poveÏrÏen, nebyl z cÏs. st. prÏõÂslusÏnõÂkuÊ (prÏi 15±20 dopisech denneÏ CÏerv. krÏõÂzÏi SSSR odeslanyÂch) vypaÂtraÂn v SSSR nikdo a odpoveÏdi ze SSSR jsou negativnõÂ. V poslednõÂch trÏech meÏsõÂcõÂch nenõ odpoveÏdi vuÊbec zÏaÂdneÂ.ª104 Tento jeden z poslednõÂch pokusuÊ nasÏich diplomatuÊ o osvobozenõ jesÏteÏ dalsÏõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, staÂle zadrzÏovanyÂch zrÏejmeÏ v soveÏtskyÂch taÂborech, patrneÏ naivneÏ spoleÂhal na prÏece 170 jen veÏtsÏõ vstrÏõÂcnost SoveÏtskeÂho svazu k noveÂmu komunistickeÂmu rezÏimu v CÏeskoslovensku. Ale SoveÏtsky svaz naopak nepovazÏoval novy vazalsky rezÏim uzÏ vuÊbec hodna jakeÂhokoliv dalsÏõÂho jednaÂnõÂ. Proto v dopise z 10. brÏezna 1950 muselo ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ ministerstvu vnitra potvrdit, zÏe SoveÏtsky svaz skutecÏneÏ ¹povazÏuje repatriaci (odsun) zajatyÂch a internovanyÂch cÏs. obcÏanuÊ do CÏSR za skoncÏenouª a ¹ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR zaÂsadneÏ odmõÂta v teÏchto prÏõÂpadech prÏijõÂmati jakeÂkoliv dalsÏõ zÏaÂdosti o repatriaci (odsun)ª. DaÂle bylo v dopise uvedeno, zÏe ¹kromeÏ toho bylo nasÏe velvyslanectvõ v MoskveÏ upozorneÏno shora jmenovanyÂm uÂrÏadem, zÏe osoby, ktere v poslednõÂch meÏsõÂcõÂch domuÊ nepsaly se patrneÏ na uÂzemõ SSSR nenachaÂzejõÂ, nebot' vsÏichni zajatõ a internovanõ cÏs. prÏõÂslusÏnõÂci mohou si dopisovati se svyÂmi prÏõÂbuznyÂmi v CÏSR.ª105 * Toto poslednõ ¹upozorneÏnõª byla cynicka lezÏ, nebot' korespondence do zahranicÏõ byla v soveÏtskyÂch taÂborech jizÏ od dvacaÂtyÂch let zakaÂzaÂna. V prvnõÂch letech po druhe sveÏtove vaÂlce se neÏkteryÂm odvlecÏenyÂm darÏilo dopisy rodinaÂm v CÏeskoslovensku posõÂlat z tranzitnõÂch strÏedisek nebo beÏhem transportuÊ z jednoho taÂbora do druheÂho. PozdeÏji mohly byÂt zpravidla uzÏ jenom propasÏovaÂvaÂny z taÂboruÊ nebo pracovisÏt' veÏznÏuÊ pomocõ ochotnyÂch mõÂstnõÂch obcÏanuÊ. KazÏdy veÏzneÏny cizõ staÂtnõ prÏõÂslusÏnõÂk, na jehozÏ jmeÂno prÏisÏla posÏtovnõ zaÂsilka ze zahranicÏõÂ, byl potrestaÂn a vyslyÂchaÂn, jak se v zahranicÏõ dozveÏdeÏli jeho adresu. Dopisy do zahranicÏõ byly znovu povoleny azÏ v roce 1952, ale nejprve pouze obcÏanuÊm byÂvaleÂho hitlerovskeÂho NeÏmecka a Japonska, kterÏõ byli odsouzeni soveÏtskyÂmi soudy za ¹zvlaÂsÏt' teÏzÏke trestne cÏiny proti lidskostiª, ale azÏ jako poslednõ smeÏli psaÂt rodinaÂm do zahranicÏõ obcÏane staÂtuÊ, ktere SSSR prÏinutil staÂt se soucÏaÂstõ jeho bloku.106 171 1 2 2a 3 4 5 6 172 Podle Petera JusÏcÏaÂka ¹CÏSR nemala zaÂujem, aby sa jej obcÏania dostavili spaÈt do svojich domovov, k svojim rodinaÂm. (...) SÏtaÂt prejavil cynismus najhrubsÏieho zrna.ª In Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, s. 286. AMZV, fond neuv., inv. cÏ. neuv., cÏ. j. 4.3554/II ± 1/46, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 10. Podle neÏkteryÂch historikuÊ Masaryk veÏnoval pozornost prÏedevsÏõÂm nasÏemu puÊsobenõ v Organizaci spojenyÂch naÂroduÊ a dalsÏõÂm ruÊznyÂm zahranicÏnõÂm jednaÂnõÂm a pruÊbeÏzÏne rÏõÂzenõ ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ prÏevaÂzÏneÏ prÏenechaÂval Clementisovi. - O naÂvrhu noÂty viz kap. VIII. - Dopisy se zÏaÂdostmi o pomoc prÏichaÂzely samozrÏejmeÏ jizÏ prÏedtõÂm. ZminÏuje se o tom i uvedeny naÂvrh noÂty: ¹CÏs. uÂrÏaduÊm dochaÂzõ denneÏ veliky pocÏet zÏaÂdostõ a stõÂzÏnostõÂ, a to nejen od rodinnyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ zatcÏenyÂch, nyÂbrzÏ take od mnohyÂch verÏejnyÂch uÂrÏaduÊ a organizacõÂ.ª VHAT, soubor materiaÂluÊ z CChIDK v MoskveÏ, fond 1/sv., inv. cÏ. 12e, arch jedn. cÏ. 19, l. 22. CChIDK (zkr. z rus. Centr chraneÏnija istoriko-dokumental'nych kollekcij neboli cÏes. UÂstrÏedõ archivovaÂnõ historicko-dokumentaÂrnõÂch sbõÂrek). VysveÏtlenõ uvaÂdeÏneÂho vysokeÂho pocÏtu CÏechuÊ mezi zajatci viz pozn. 7 k uÂvodu. NoÂta zatõÂm nebyla nalezena. Je vsÏak citovaÂna v zaÂznamu cÏeskoslovenske delegace pro likvidaci vaÂlecÏnyÂch sÏkod z konce ledna nebo zacÏaÂtku uÂnora 1946 o dosavadnõÂch jednaÂnõÂch o zadrzÏovaÂnõ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ v internacÏnõÂch taÂborech nebo na jinyÂch mõÂstech v SSSR. V dopise ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ ministerstvu vnitra z 9. 2. 1946 se vsÏak o nõ hovorÏõ jen jako o memorandu. Naproti tomu cÏeskoslovensky velvyslanec v MoskveÏ v telegramu do Prahy z 26. 3. 1946 se opeÏt zminÏuje o noÂteÏ. NeÏktere dalsÏõ dochovane dokumenty se odvolaÂvajõ zase pouze na sdeÏlenõ lidoveÂho komisariaÂtu zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR z 30. 1. 1946. Viz pozn. 15 a 19. Struktura soveÏtskyÂch represivnõÂch a penitenciaÂrnõÂch orgaÂnuÊ prochaÂzela beÏhem mnoha desetiletõ neustaÂlou reorganizacõ a staÂle võÂce neprÏehlednou diverzifikacõÂ. Koncem trÏicaÂtyÂch let existovalo teÂmeÏrÏ 50 taÂborovyÂch komplexuÊ s võÂce nezÏ Ï õÂzenõÂm vsÏech teÏchto taÂboruÊ se zabyÂval GULAG. V roce milionem veÏznÏuÊ. R 1939 prÏibyly zvlaÂsÏtnõ taÂbory pro PolaÂky z polskyÂch vyÂchodnõÂch uÂzemõÂ, ktere tehdy na zaÂkladeÏ soveÏtsko-neÏmeckeÂho paktu prÏipadly SoveÏtskeÂmu svazu, pro Rumuny z obsazene Bessarabie, pro Finy a pro prÏõÂslusÏnõÂky pobaltskyÂch staÂtuÊ, naÂsilneÏ tehdy prÏipojenyÂch k SSSR. PozdeÏji byly zrÏõÂzeny taÂbory take pro CÏechy a SlovaÂky, kterÏõ uprchli z NeÏmci okupovaneÂho CÏeskoslovenska a prÏipojili se k vznikajõÂcõÂmu cÏeskoslovenskeÂmu legionu v Polsku, s nimzÏ se prÏi uÂstupu prÏed nastupujõÂcõÂmi neÏmeckyÂmi vojsky ocitli v soveÏtskeÂm zajetõÂ. V zaÂveÏrecÏnyÂch letech druhe sveÏtove vaÂlky pak vznikly dalsÏõ taÂbory pro civilnõ obyvatelstvo, deportovane ze zemõÂ, s nimizÏ byl SoveÏtsky svaz ve vaÂlecÏneÂm 7 stavu a ktere obsadila soveÏtska armaÂda; prÏedevsÏõÂm z NeÏmecka, Mad'arska, Rumunska a bohuzÏel take ze Slovenska. Po vaÂlce byly tyto taÂbory z GULAG vycÏleneÏny a spolecÏneÏ se zajateckyÂmi taÂbory, v nichzÏ byli soustrÏedeÏni zajatõ prÏõÂslusÏnõÂci neÏmecke armaÂdy a armaÂd dalsÏõÂch vojenskyÂch satelituÊ Osy bojujõÂcõÂch na vyÂchodnõ fronteÏ proti SoveÏtskeÂmu svazu a pozdeÏji take Japonci, podrÏõÂzeny samostatne Hlavnõ spraÂveÏ pro zaÂlezÏitosti vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch (rus. Glavnoje upravlenije po deÏlam vojennoplennych i internirovannych nebo zkr. GUPVI). Zajatci a internovanõ byli vyuzÏõÂvaÂni zejmeÂna pro praÂci v dolech nebo teÏzÏbu drÏeva a pozdeÏji prÏi povaÂlecÏne rekonstrukci soveÏtskeÂho hospodaÂrÏstvõÂ. ZÏivotnõ podmõÂnky v taÂborech GUVPI se samozrÏejmeÏ nijak nelisÏily od podmõÂnek v taÂborech rÏõÂzenyÂch GULAG a dalsÏõÂmi specializovanyÂmi spraÂvami. Zajatci a internovanõ nebyli vsÏak formaÂlneÏ odsouzeni (¹neboli oficiaÂlne vaÈznenõ ani suÂdenõª, a tudõÂzÏ naopak byli ¹neoficiaÂlni vaÈzniª, Peter JusÏcÏaÂk, cit. op., s. 129), a proto do jiste mõÂry meÏli o neÏco veÏtsÏõ sÏanci na propusÏteÏnõ domuÊ. RovneÏzÏ uzÏ od trÏicaÂtyÂch let existovala take sõÂt' taÂboruÊ speciaÂlnõÂho pracovnõÂho nebo vyÂrobnõÂho charakteru rÏõÂzena obdobneÏ vlastnõÂmi hlavnõÂmi spraÂvami. Byly to GULLP (zkr. z rusk. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promysÏlennosti neboli cÏes. Hlavnõ spraÂva taÂboruÊ lesnõÂho pruÊmyslu), GULGMP (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskich predprijatij neboli cÏes. Hlavnõ spraÂva taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu), GULPS (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije lagerej promysÏlenogo stroiteÏl'stva neboli cÏes. Hlavnõ spraÂva taÂboruÊ pruÊmyslove vyÂstavby), GULZÏDS (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije lagerej zÏeleznodorozÏnogo stroiteÏl'stva neboli cÏes. Hlavnõ spraÂva taÂboruÊ zÏeleznicÏnõÂho stavitelstvõÂ), GUSÏOSDOR (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije stroiteÏl'stva sÏossejnych dorog neboli cÏes. Hlavnõ spraÂva silnicÏnõÂho stavitelstvõÂ), DAL'STROJ (zkr. slovo z rus. Glavnoje upravlenije stroiteÏl'stva na Dal'neÏm severe neboli cÏes. Hlavnõ spraÂva vyÂstavby na DaÂlneÂm severu), GLAVSPECCVETMET (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije promysÏlennosti special'nych i cvetnych metallov neboli cÏes. Hlavnõ spraÂva pruÊmyslu vzaÂcnyÂch a drahyÂch kovuÊ), JENISEJSTROJ (zkr. oznacÏenõ z rus. Glavnoje upravlenije ¹Jenisejstrojª neboli cÏes. Hlavnõ spraÂva ¹Jenisejstrojª ± teÏzÏebnõ a zpracovatelsky pruÊmysl vzaÂcnyÂch a drahaÂch kovuÊ v KrasnojarskeÂm kraji) a dalsÏõÂ. VeÏznice byly rÏõÂzeny VeÏzenÏskou spraÂvou NKVD (rus. TÏjuremnoje upravlenije NKVD). PodrobneÏji viz in SisteÏma izpraviteÏlno-trudovych lagerej v SSSR 1923±1960. SpravocÏnik. Moskva 1998; GULAG 1918±1960. Dokumenty. Moskva 2000, a Vojennoplennyje v SSSR 1939±1956. Dokumenty i mateÏrialy. Moskva 2000. - Opis dopisu v soukromeÂm archivu rodiny F. Skripnika, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂ,ª 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 285. O ing. Fedoru Skripnikovi viz kap. VI a tam rovneÏzÏ pozn. 32. - FrantisÏek NeÏmec byl za druhe sveÏtove vaÂlky ministrem cÏeskoslovenske exilove vlaÂdy v LondyÂneÏ. V rÏõÂjnu 1944 byl jako vlaÂdnõ delegaÂt pro osvobo- 173 8 9 10 11 12 13 14 15 16 16a 17 18 174 zene uÂzemõ CÏSR s titulem ministra vyslaÂn na Slovensko. Komunisty ovlaÂdana Slovenska naÂrodnõ rada mu vsÏak odmõÂtla prÏedat moc. Proto prÏesõÂdlil na Podkarpatskou Rus a marneÏ se snazÏil cÏelit agresivnõÂmu tlaku prosoveÏtskyÂch sil prÏipravujõÂcõÂch anexi k SoveÏtskeÂmu svazu. Na Podkarpatske Rusi puÊsobil azÏ do jejõÂho prÏedaÂnõ SSSR v cÏervnu 1945. O uÂnosech cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny meÏl nepochybneÏ mnoho informacõÂ. Peter JusÏcÏaÂk, cit. op., s. 284. Ib., s. 293. V dopisu, ktery ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ zaslalo o neÏkolik tyÂdnuÊ pozdeÏji SkripnikoveÏ manzÏelce, nebylo ani stopy po optimistickeÂm toÂnu zaznõÂvajõÂcõÂm v odpoveÏdi ministru NeÏmcovi: ¹Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ VaÂm dodatecÏneÏ sdeÏluje, zÏe podle hlaÂsÏenõ velvyslanectvõ v MoskveÏ byl VaÂsÏ manzÏel zarÏazen do seznamu internovanyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, o jichzÏ propusÏteÏnõ velvyslanectvõ zÏaÂdalo. Intervence nebyla do dnesÏnõÂho dne soveÏtskyÂmi uÂrÏady vyrÏõÂzena [sic!] a podle zkusÏenostõ si vyzÏaÂda jesÏteÏ delsÏõ doby [sic!]. A po propusÏteÏnõ bude to jisteÏ zase [sic!] nedostatek dopravnõÂch prostrÏedkuÊ, ktery konecÏne uskutecÏneÏnõ repatriace take zdrzÏõÂ.ª Viz opis dopisu z 27. 2. 1946 v soukromeÂm archivu rodiny F. Skripnika, a kopii AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 286. Peter JusÏcÏaÂk, cit. op., s. 284. Viz pozn. 5. SpraÂvneÏ ma byÂt ¹cÏl. 7ª. Id. Kopie AMZV, fond GS A 1945±1954, obal 6238 ± Zajatci, cÏj. sine, kr. 207, a cit. in CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 188±189. O Donbasu viz pozn. 2c ke kap. III. 15. 3. 1946 bylo dosavadnõ oficiaÂlnõ oznacÏenõ soveÏtske vlaÂdy zmeÏneÏno z Rady lidovyÂch komisarÏuÊ na Radu ministruÊ a dosavadnõ lidovõ komisarÏi se stali obvyklyÂmi ministry. I VysÏinskij tedy zmeÏnil titul z naÂmeÏstka lidoveÂho komisarÏe na naÂmeÏstka ministra. Viz pozn. 5. Zkreslena formulace. SÏlo o internacÏnõ taÂbory v meÏsteÏ Stalino v centru DoneÏcke uhelne paÂnve (zkr. Donbas) ve Stalinske oblasti v jihovyÂchodnõ cÏaÂsti Ukrajinske SSR. V roce 1961 dosÏlo k prÏejmenovaÂnõ na DoneÏck a DoneÏckou oblast. Dnes v Ukrajinske republice. O Donbasu viz pozn. 2c ke kap. III. SÏlo o prÏednõ prÏedstavitele Slovenske republiky (tzv. SlovenskeÂho sÏtaÂtu) a CÏeskoslovensko je chteÏlo samo soudneÏ stõÂhat. CÏatlosÏ, Ferdinand (1895±1972), generaÂl, ministr naÂrodnõ obrany Slovenske republiky. 2. 9. 1944 prÏesÏel na uÂzemõ SlovenskeÂho naÂrodnõÂho povstaÂnõ a 13. 9. 1944 byl zatcÏen a deportovaÂn do SSSR. VydaÂn zpaÂtky do CÏSR byl v roce 1947. TeÂhozÏ 19 20 21 22 23 roku byl NaÂrodnõÂm soudem odsouzen za vlastizradu k peÏtileteÂmu veÏzenõÂ. V roce 1948 byl propusÏteÏn. Turanec, Jozef (1892±1957), generaÂl, velitel slovenske Rychle divize bojujõÂcõ po boku neÏmecke armaÂdy proti SSSR a od 28. 8. 1944 hlavnõ velitel armaÂdy Slovenske republiky. 29. 8. 1944 byl zatcÏen a prÏevezen do taÂbora soveÏtskyÂch partyzaÂnuÊ a pozdeÏji deportovaÂn do SSSR. VydaÂn zpaÂtky do CÏSR byl v roce 1947. TeÂhozÏ roku byl NaÂrodnõÂm soudem odsouzen za vlastizradu k trestu smrti a v roce 1949 mu byl trest zmeÏneÏn na trÏicetilete veÏzenõÂ. Sokol, Martin (1901±1957), v letech 1927±1929 uÂstrÏednõ tajemnõÂk a v letech 1929±1938 generaÂlnõ tajemnõÂk Hlinkovy slovenske lidove strany, v letech 1935± 1938 poslanec NaÂrodnõÂho shromaÂzÏdeÏnõ CÏeskoslovenske republiky, v letech 1939±1945 prÏedseda SlovenskeÂho sneÏmu (Slovenske republiky). V roce 1945 byl deportovaÂn do SSSR a vydaÂn zpaÂtky do CÏSR v roce 1947. TeÂhozÏ roku byl NaÂrodnõÂm soudem odsouzen k peÏtileteÂmu veÏzenõÂ. V roce 1949 byl amnestovaÂn. MicÏura, Martin (1883±1946), JUDr., v letech 1920±1922 ministr vlaÂdy CÏeskoslovenske republiky s plnou mocõ pro spraÂvu Slovenska, v letech 1925±1939 prÏedseda CÏeskoslovenske strany lidove na Slovensku a poslanec NaÂrodnõÂho shromaÂzÏdeÏnõ CÏeskoslovenske republiky, v letech 1943±1945 mõÂstoprÏedseda StaÂtnõ rady Slovenske republiky. V cÏervenci 1945 odvlecÏen soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny z Bratislavy do SSSR a tam zemrÏel. AMZV, TO SSSR 1945±1959, kr. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 455. StaÂtobezpecÏnostnõ uÂtvary byly vytvaÂrÏeny hned od kveÏtna 1945 soucÏasneÏ se strukturou Sboru naÂrodnõ bezpecÏnosti, nahrazujõÂcõÂho dosavadnõ bezpecÏnostnõ orgaÂny (policii, cÏetnictvo a obecnõ policii). Odbory StaÂtnõ bezpecÏnosti puÊsobily v sõÂdlech zemskyÂch a oblastnõÂch uÂrÏadoven SNB, ale jejich cÏinnost byla rÏõÂzena prÏõÂmo ministerstvem vnitra a na Slovensku poveÏrÏenectvem vnitra. NKID byla zkr. z rus. Narodnyj komissariat inostrannych deÏl neboli cÏes. lidovy komisariaÂt zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. Viz rovneÏzÏ pozn. 1 ke kap. III. CÏeskoslovenske ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ jako by se ve vsÏech znaÂmyÂch dokumentech vyhyÂbalo pojmenovaÂvaÂnõ soveÏtske skutecÏnosti pravyÂmi jmeÂny. I kdyzÏ jizÏ od prÏedvaÂlecÏnyÂch dob meÏlo dostatecÏne informace o rozlehlosti a spletitosti soveÏtskyÂch sõÂteÏ taÂboruÊ, prÏesto nijak neprotestovalo, kdyzÏ SoveÏtsky svaz zÏaÂdosti o osvobozenõ odvlecÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ smeÏrÏoval pouze do povaÂlecÏnyÂch zajateckyÂch a internacÏnõÂch taÂboruÊ, a zrovna tak prÏedstõÂralo, zÏe nevõ o masove praxi mimosoudnõÂch administrativnõÂch rozhodnutõ prÏijõÂmanyÂch soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny. CGV byla zkr. z rus. Central'naja gruppa vojsk neboli cÏes. StrÏednõ skupina vojsk. SÏlo o seskupenõ jednotek SoveÏtske armaÂdy po skoncÏenõ vaÂlky a dislokovanyÂch ve strÏednõ EvropeÏ (v Rakousku, v CÏeskoslovensku a v cÏaÂsti 175 24 25 26 27 28 29 30 31 176 NeÏmecka); do stejneÂho seskupenõ patrÏily take soveÏtske jednotky rozmõÂsteÏne v CÏeskoslovensku od roku 1968 do roku 1990. CÏaÂst soveÏtskyÂch jednotek odesÏla z CÏeskoslovenska jizÏ v cÏervenci 1945 do Rakouska a dalsÏõ cÏaÂst se prÏesunula beÏhem listopadu 1945 do SSSR a do soveÏtskeÂho okupacÏnõÂho paÂsma v NeÏmecku. Odsun soveÏtskyÂch vojsk z CÏeskoslovenska byl dokoncÏen 1. prosince 1945.  A Praha, fond U  PV 1945±1952 T, a kopie AVOBP, Dokumenty k likviSU daci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 584. O propousÏteÏnõ odvlecÏenyÂch ze soveÏtskeÂho polnõÂho taÂbora v RatiborÏi podrobneÏji viz pozn. 1 ke kap. VII. AMZV, TO SSSR 1945±1959, kr. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 12. Viz pozn. 5. PatrneÏ byla pouzÏita citace z uvedene noÂty. VHA, fond neuv., inv. cÏ. neuv., cÏ. j. 2058/taj./Pkm/46, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 11. Na zaÂkladeÏ ustanovenõ cÏeskoslovensko-soveÏtskeÂho protokolu ke smlouveÏ z 29. 6. 1945 o prÏipojenõ Podkarpatske Rusi k SoveÏtskeÂmu svazu v raÂmci praÂva osob slovenske a cÏeske naÂrodnosti, dosud zÏijõÂcõÂch na podkarpatoruskeÂm uÂzemõÂ, optovat pro staÂtnõ obcÏanstvõ CÏeskoslovenske republiky a prÏeneÂst sve bydlisÏteÏ do CÏeskoslovenska, bylo zaÂrovenÏ dohodnuto, zÏe optovat mohou rovneÏzÏ prÏõÂslusÏnõÂci 1. cÏeskoslovenskeÂho armaÂdnõÂho sboru puÊsobõÂcõÂho v raÂmci Rude armaÂdy, bez ohledu na jejich naÂrodnost. SÏlo jednak o võÂce nezÏ dvanaÂct tisõÂc RusõÂnuÊ, z nichzÏ veÏtsÏina byla mobilizovaÂna do cÏeskoslovenske vojenske jednotky po prÏõÂchodu Rude armaÂdy na Podkarpatskou Rus koncem roku 1944, a jednak o CÏechy z VolynÏske oblasti v SSSR, kterÏõ bojovali v rÏadaÂch cÏeskoslovenske vojenske jednotky jizÏ od jejõÂho vzniku v roce 1943; toto praÂvo opce se vztahovalo take na jejich rodiny. ZaÂrovenÏ v listopadu 1945 zahaÂjilo CÏeskoslovensko jednaÂnõ s SSSR, aby jako kompenzace za uÂbytek obyvatelstva, vznikly postoupenõÂm Podkarpatske Rusi SoveÏtskeÂmu svazu a odsunem osob neÏmecke naÂrodnosti z cÏeskeÂho pohranicÏõÂ, bylo umozÏneÏno prÏesõÂdlenõ z SSSR do CÏeskoslovenska dalsÏõÂm rodinaÂm volynÏskyÂch CÏechuÊ. SoveÏtsky svaz zpocÏaÂtku vsÏak nebyl prÏõÂlisÏ ochoten cÏeskoslovenske zÏaÂdosti vyhoveÏt a teprve 10. 7. 1946 se podarÏilo uzavrÏõÂt prÏõÂslusÏnou dohodu. BeÏhem naÂsledujõÂcõÂch deseti meÏsõÂcuÊ se pak takto do CÏeskoslovenska z SSSR vraÂtilo 33 tisõÂc nasÏich krajanuÊ. VolynÏsÏtõ CÏesÏi meÏli za sebou mnoho tragickyÂch zkusÏenostõ ze zÏivota v soveÏtske totalitnõ spolecÏnosti a s represemi soveÏtskeÂho rezÏimu zejmeÂna ve trÏicaÂtyÂch letech. Kolem trÏõ tisõÂc nasÏich krajanuÊ bylo obvineÏno, jak bylo tehdy v SoveÏtskeÂm svazu obvykleÂ, ze sÏpionaÂzÏe a kontrarevoluce a po okaÂzalyÂch soudnõÂch 31a 32 monstrprocesech nebo take jesÏteÏ cÏasteÏji pouhyÂm administrativnõÂm rozhodnutõÂm mimosoudnõÂch orgaÂnuÊ soveÏtske bezpecÏnosti deportovaÂno do taÂboruÊ GULAG. Proto ti, kterÏõ tehdy prÏesõÂdlili do CÏeskoslovenska nejednou neskryÂvali obavy prÏed uÂsilõÂm komunistuÊ o neustaÂle prohlubovaÂnõ spolupraÂce se SoveÏtskyÂm svazem a postupnou soveÏtizaci cÏeskoslovenske spolecÏnosti. CozÏ samozrÏejmeÏ bylo s nelibostõ sledovaÂno StaÂtnõ bezpecÏnostõ a odtud nejspõÂsÏ vyplynul naÂpad deportovat volynÏske CÏechy zpaÂtky do SoveÏtskeÂho svazu. NaprÏõÂklad jesÏteÏ o rok pozdeÏji hlaÂsil prÏednosta odbocÏky StaÂtnõ bezpecÏnosti v MichalovcõÂch poveÏrÏenectvu vnitra v BratislaveÏ: ¹HlaÂsim, zÏe pri rozhovore s robotnõÂkmi prichaÂdzajuÂcimi na dovolenky, alebo zÏatevne praÂce domov z pohranicÏia v CÏechaÂch, kde su osõÂdlenõ Volynskõ CÏesÏi, udaÂvajuÂ, zÏe tõÂto sÏtvu a nadaÂvaju na Sovietsky svaÈz, Stalina a hovoria, zÏe azÏ tu budu paÂr rokov, nesmie v CÏechaÂch byt' ani jedneÂho komunistu. A komu vraj sa paÂcÏõ komunizmus, nech ide do SSSR. Toto sÏtvanie prichaÂdzajuÂci robotnõÂci odsuzuju a hovoria, zÏe nacÏo takyÂchto l'udõ do CÏSR prijõÂmame, zÏe vraj po cÏase budu horsÏõÂ, ako boli Nemci. ReakcÏne kruhy a l'udia zaujatõ proti SSSR sa toho chytaju a poukazujuÂ, zÏe to musõ byt' pravda, ako je zle a aka vel'ka bieda je v SSSR, vsÏak to vraj aj presõÂdlenci hovoria a tõÂto su radi, zÏe odtial' mohli utiect'.ª Viz dopis OdbocÏky sÏtaÂtnej bezpecÏnosti Michalovce, cÏõÂslo: 229 zprav./1947, z 10. 7. 1947, poverenõÂctvu vnuÂtra VII. odboru v BratislaveÏ, odpis, AMZV, TO SSSR 1945±1959, kr.22, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 507. SpraÂvnõ komise byly v roce 1945 orgaÂny staÂtnõ spraÂvy v obcõÂch a okresech s veÏtsÏinou obyvatelstva neÏmecke nebo mad'arske naÂrodnosti. MeÏly stejne postavenõ a kompetence jako naÂrodnõ vyÂbory, nevznikaly vsÏak po dohodeÏ politickyÂch stran, ale mõÂstnõ komise byly zrÏizovaÂny okresnõÂmi komisemi, ktere zase byly jmenovaÂny ministerstvem vnitra nebo poveÏrÏenectvem vnitra. Po dosazÏenõ v obci nebo okrese veÏtsÏiny obyvatelstva cÏeske nebo slovenske naÂrodnosti byly spraÂvnõ komise nahrazovaÂny opeÏt naÂrodnõÂmi vyÂbory. OkamzÏiteÏ po prÏõÂchodu Rude armaÂdy jesÏteÏ v kveÏtnu 1945 zacÏal v Praze puÊsobit zplnomocneÏnec Rady lidovyÂch komisarÏuÊ SSSR pro zaÂlezÏitosti repatriace v CÏeskoslovensku (rus. UpolnomocÏennyj SoveÏtom narodnych komissarov SSSR po deÏlam repatriacii v CÏechoslovakii) s uÂkolem zajistit naÂvrat do SoveÏtskeÂho svazu teÏch jeho obcÏanuÊ, kterÏõ se v duÊsledku vaÂlky ocitli at' jizÏ nedobrovolneÏ, nebo dobrovolneÏ mimo soveÏtske uÂzemõÂ. Teprve vsÏak obeÏzÏnõÂkem z 9. 11. 1945 cÏeskoslovenske ministerstvo vnitra mohlo uprÏesnit, zÏe ¹za soveÏtske obcÏany, podleÂhajõÂcõ repatriaci jest dle vysveÏtlenõ daneÂho prÏõÂslusÏnyÂmi soveÏtskyÂmi orgaÂny poklaÂdati a) osoby soveÏtske staÂtnõ prÏõÂslusÏnosti, ktere prÏed vypuknutõÂm vaÂlky s SSSR oficiaÂlneÏ s platnyÂm soveÏtskyÂm cestovnõÂm pasem z SSSR odcestovaly, trÏebazÏe cestovnõ pasy v dobeÏ okupace nedaÂvaly prodluzÏovati, b) osoby, ktere od pocÏaÂtku azÏ do konce druhe sveÏtove vaÂlky byly prÏõÂslusÏnõÂky SSSR a byly na zdejsÏõ uÂzemõ dopraveny jakyÂmkoliv zpuÊsobem, tj. vypuzeny nebo zavlecÏeny za jakyÂmkoliv 177 uÂcÏelem, po prÏõÂpadeÏ dobrovolneÏ uprchly prÏed neÏmeckyÂm vojskem. NaÂrodnost soveÏtskyÂch obcÏanuÊ je nerozhodnaÂ. Osoby cÏeske neb slovenske naÂrodnosti a zÏeny ze smõÂsÏenyÂch manzÏelstvõÂ, zvlaÂsÏteÏ ty osoby, ktere si zazÏaÂdaly o prÏiznaÂnõ cÏs. staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ, nebud'tezÏ (...) zahrnuty. (...) TeÏmto soveÏtskyÂm obcÏanuÊm, podleÂhajõÂcõÂm repatriaci, nebud'tezÏ vydaÂvaÂna zÏaÂdna nova povolenõ k pobytu v CÏSR [sic!].ª Viz AMV, fond neuv., cÏ. j. 11969±3. VzaÂpeÏtõ nato byl v Praze na Letenske plaÂni zrÏõÂzen uÂstrÏednõ sbeÏrny taÂbor soveÏtskyÂch obcÏanuÊ prÏed jejich odeslaÂnõÂm do SSSR. PostupneÏ bylo jesÏteÏ uprÏesneÏno, zÏe mezi osoby podleÂhajõÂcõ repatriaci do SSSR ¹patrÏõ teÂzÏ prÏõÂslusÏnõÂci staÂtuÊ, jichzÏ uÂzemõ byla po ukoncÏenõ vaÂlky prÏipojena k SSSR, tedy i prÏõÂslusÏnõÂci Podkarpatske Ukrajiny [Podkarpatske Rusi].ª Viz dopis ministerstva ochrany praÂce a sociaÂlnõ peÂcÏe ± repatriacÏnõÂho odboru z 4. 1. 1946 ministerstvu vnitra, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 23, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 508. PraÂveÏ uprchlõÂci z byÂvale Podkarpatske Rusi tvorÏili zejmeÂna v letech 1946± 1947 veÏtsÏinu naÂsilneÏ repatriovanyÂch. NeÏktere horlive naÂrodnõ vyÂbory nebo sluzÏebny SNB se vsÏak snazÏily posõÂlat do taÂbora na prazÏske Letne a pozdeÏji do jeho filiaÂlek v BerouneÏ, ve VlasÏimi, v JindrÏichoveÏ Hradci a v BrneÏ vuÊbec vsÏechny Rusy a Ukrajince, zÏijõÂcõ v CÏeskoslovensku nejednou uzÏ od dob Rakouska-Uherska a daÂvno majõÂcõ cÏeske manzÏelky a deÏti. SoveÏtsky zplnomocneÏnec proto dokonce musel upozornit, zÏe ¹repatriaci do SSSR nepodleÂhajõ osoby naÂrodnosti ruskeÂ, ukrajinske nebo jine naÂrodnosti SSSR, ktere kdysi (myslõ se prÏed rokem 1939±1940) emigrovaly do cizinyª. Viz opis prÏekladu dopisu PrÏedstavitele zplnomocneÏnce rady ministruÊ pro repatriaci v CÏSR ministru vnitra CÏSR z 28. 5. 1946, SUÂA Praha, fond MVN 10/881±46, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 508. Obdobne upozorneÏnõ musel soveÏtsky zplnomocneÏnec jesÏteÏ neÏkolikraÂt opakovat. Viz dopis PrÏedstavitele zplnomocneÏnce rady ministruÊ pro repatriaci v CÏSR ministru vnitra CÏSR z 4. 10. 1946, AMV, fond neuv., 305±29±1/233, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 183. Naopak SoveÏtsky svaz zacÏal pozÏadovat vydaÂvaÂnõ zÏen, ktere byly z NeÏmci okupovanyÂch uÂzemõ SoveÏtskeÂho svazu zavlecÏeny na praÂci do NeÏmecka nebo byly veÏzneÏny v neÏmeckyÂch koncentracÏnõÂch taÂborech a po skoncÏenõ vaÂlky nabyly provdaÂnõÂm za CÏechy nebo SlovaÂky cÏeskoslovenske staÂtnõÂho obcÏanstvõ a zÏily se svyÂmi rodinami v CÏeskoslovensku. TentokraÂt vsÏak cÏeskoslovenske ministerstvo protestovalo a odmõÂtalo ¹spolupuÊsobitª prÏi jejich repatriaci. Viz spis ministerstva vnitra cÏ. 3495/210±30/9±47±9 ze 4. 10. 1947 a prÏipojeny koncept dopisu UÂrÏadu prÏedstavitele zplnomocneÏnce Rady ministruÊ SSSR 178 33 34 pro repatriaci v CÏSR, AMV, fond neuv., inv. cÏ. neuv., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 513. VsÏichni repatriovanõ museli zanechat v CÏeskoslovensku vesÏkery majetek a smeÏli si vzõÂt pouze zavazadla omezene vaÂhy a pote byli speciaÂlnõÂmi vlakovyÂmi soupravami sestavenyÂmi z naÂkladnõÂch vozuÊ pro prÏepravu dobytka odtransportovaÂni do SSSR. NecÏekal je vsÏak zÏivot na Podkarpatske Rusi ± v SoveÏtskeÂm svazu nazyÂvane Zakarpatska Ukrajina ± cÏi v centraÂlnõ UkrajineÏ nebo Rusku, ale zÏeny s deÏtmi byly odvaÂzÏeny do vzdaÂlenyÂch krajuÊ ve StrÏednõ Asii a muzÏi rovnou do taÂboruÊ GULAG. Po prÏijetõ cÏeskoslovensko-soveÏtske dohody z 10. 7. 1946 o prÏesõÂdlenõ volynÏskyÂch CÏechuÊ ze SoveÏtskeÂho svazu do CÏeskoslovenska a reciprocÏnõÂm ¹dobrovolneÂmª prÏesõÂdlenõ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ukrajinskeÂ, ruske a beÏloruske naÂrodnosti dosud zÏijõÂcõÂch na uÂzemõ CÏeskoslovenska naopak do SSSR byla zrÏõÂzena, zejmeÂna na vyÂchodnõÂm Slovensku, dalsÏõ sbeÏrna strÏediska spadajõÂcõ pod samostatneÂho hlavnõÂho zplnomocneÏnce vlaÂdy SSSR pro opci a prÏesõÂdlenõ obcÏanuÊ ruskeÂ, ukrajinske a beÏloruske naÂrodnosti z CÏeskoslovenska do SSSR (rus. Glavnyj upolnomocÏennyj praviteÏl'stva SSSR po optacii i pereseleniju grazÏdan russkoj, ukrainskoj i beÏlorusskoj nacional'nosteÏj iz CÏechoslovakii v SSSR) a jeho okresnõ zaÂstupce. V raÂmci teÂto akce bylo tehdy do SoveÏtskeÂho svazu mnohdy podvodneÏ a naÂsilneÏ vysteÏhovaÂno prÏes dvanaÂct tisõÂc osob. PodrobneÏji viz Stepan KrusÏko, Optanty, PrjasÏyv 1997. SbeÏrna strÏediska puÊsobila jesÏteÏ pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let. PodrobneÏji viz pozn. 40. CÏinnost zplnomocneÏnce Rady lidovyÂch komisarÏuÊ [pozdeÏji Rady ministruÊ] SSSR pro zaÂlezÏitosti repatriace v CÏeskoslovensku doprovaÂzel kurioÂznõ incident. Hned v kveÏtnu 1945 se zplnomocneÏncuÊv sÏtaÂb bez souhlasu cÏeskoslovenskyÂch orgaÂnuÊ usõÂdlil v neÏmeckyÂmi okupanty opusÏteÏne vile v Praze-StrasÏnicõÂch. Vila byla vsÏak puÊvodneÏ majetkem znaÂme prazÏske zÏidovske rodiny a byla jejõÂm prÏõÂslusÏnõÂkuÊm po jejich naÂvratu z neÏmeckeÂho koncentracÏnõÂho taÂbora cÏeskoslovenskyÂmi uÂrÏady vraÂcena. SoveÏtsky zplnomocneÏnec nehodlal vsÏak vilu opustit cÏi alesponÏ platit naÂjemne a majitelka se marneÏ domaÂhala naÂpravy pomocõ ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. Ani diplomaticka noÂta zrÏejmeÏ neuspeÏla a zmocneÏnec nerusÏeneÏ sõÂdlil ve vile jesÏteÏ koncem cÏtyrÏicaÂtyÂch let; osud vily po naÂstupu komunistickeÂho rezÏimu v roce 1948 nenõ obtõÂzÏne si domyslet. Viz kopie noÂty ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ z 21. 7. 1947 vel rÏadu prÏedsednictva vlaÂdy, vyslanectvõ SSSR v Praze zaslana na veÏdomõ U  A Praha, fond UÂPV 1945±1952, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci SU v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 570. 1. cÏeskoslovensky armaÂdnõ sbor v SSSR neboli tzv. ¹svobodovciª podle jmeÂna velitele generaÂla LudvõÂka Svobody. ProcÏ uvaÂdeÏli prÏõÂslusÏnõÂci NKVD termõÂn ¹po prveÂm dubnuª se naÂm nepodarÏilo zjistit. 179 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 46a 47 180 Ukrajinci byli patrneÏ mõÂneÏni bud' ukrajinske zÏeny a deÏti volynÏskyÂch CÏechuÊ, nebo RusõÂni uprchnuvsÏõ z byÂvale Podkarpatske Rusi. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 23±15, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 373. MNO byla tradicÏnõ zkr. ministerstva naÂrodnõ obrany. Podle dochovane korespondence zplnomocneÏnce Rady lidovyÂch komisarÏuÊ [pozdeÏji Rady ministruÊ] SSSR pro zaÂlezÏitosti repatriace v CÏSR s cÏeskoslovenskyÂmi orgaÂny byl naÂcÏelnõÂkem zrÏejmeÏ jakyÂsi podplukovnõÂk Panov. Na neÏkteryÂch dopisech byli vsÏak podepsaÂni take podplukovnõÂk DeÏjev nebo gardovy plukovnõÂk Kudyrkin. AMZV, fond TO -SSSR 1945±1959, kr. 23±15, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 374. PodrobneÏji viz kap. IX. Viz pozn. 6 ke kap. IV. NaprÏõÂklad cÏlaÂnek Das Schickfal der russischen Emigration in Prag, Neue ZuÈrcher Zeitung, 31. 1. 1946, nebo zpraÂvy a cÏlaÂnky v newyorskeÂm ruskeÂm listeÏ Novoje russkoje slovo a jinde. NaprÏõÂklad VyÂbor ukrajinskeÂho americkeÂho kongresu (angl. Ukrainian Congress Committee of America) poslal 17. 4. 1946 cÏeskoslovenskeÂmu prezidentovi telegram, v neÏmzÏ ¹jmeÂnem americkyÂch staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ ukrajinskeÂho puÊvoduª zÏaÂdal, aby byla ¹zastavena nucena repatriace z CÏSR do SSSR 30 000 ukrajinskyÂch a 1000 zÏidovskyÂch vaÂlecÏnyÂch uprchlõÂkuʪ a ¹aby jim byla zarucÏena ochrana bezdomovcuʪ. VyÂbor daÂle upozornÏoval, zÏe ¹nucena repatriace teÏchto uprchlõÂkuÊ soveÏtskyÂmi orgaÂny jest v rozporu s usnesenõÂm schuÊze OSN z poslednõÂho uÂnora, podle neÏhozÏ uprchlõÂci bona fide nebudou odsunovaÂni do SSSR proti sve vuÊli, jezÏto jsou posõÂlaÂni do pracovnõÂch taÂboruÊ, kde jsou vystavovaÂni perzekuci a dokonce i smrti z duÊvodu sveÂho protitotalitaÂrnõÂho cõÂteÏnõª. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 23. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, obycÏ. sl. 2 83533 ± II/1, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 14. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 452. Viz pozn. 44. Poprve a zrÏejmeÏ naposledy ¹uklouzloª ministerskyÂm uÂrÏednõÂkuÊm slovo ¹odvlecÏenyÂchª. Ve vsÏech jinyÂch znaÂmyÂch dokumentech se hovorÏilo diplomaticky vzÏdy jen o ¹zajisÏteÏnyÂchª cÏi o ¹deportovanyÂchª. - DorosÏenko, Konstantin (1901±?), ing. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1922. Byl absolventem CÏeskeÂho vysokeÂho 47a 48 49 49a 49b ucÏenõ technickeÂho v Praze. Pracoval jako disponent ve SÏkodovyÂch zaÂvodech v Praze. Od roku 1937 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen ze sveÂho bytu v Praze-SmõÂchoveÏ 16. kveÏtna 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 048/01. - Kapnin, Boris (1895±?). V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Od poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen z Prahy 8. cÏervna 1945. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 095/01. - O MikulaÂsÏi JaremyÂnovi viz pozn. 32 ke kap. VI. - O Romanu MetelskeÂm viz pozn. 34 ke kap. VI. - O VladimõÂrovi PasicÏnykovi viz pozn. 30 ke kap. VI. - O Borisovi SuchorucÏko-ChoslovskeÂm viz pozn. 29 ke kap. VI. - O Petrovi Zlenkovi viz pozn. 16 ke kap. VI. - O VladimõÂrovi ChyÂleckeÂm viz kap. V. O Nikolaji Petrovovi viz kap. V. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 454. Viz shora citovany telegram cÏeskoslovenskeÂho velvyslance v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ v Praze z 26. brÏezna 1946. Tato speciaÂlnõ oddeÏlenõ zastrÏesÏoval pak 1-yj specotdeÏl UNKVD (zkr. z rus. 1-yj special'nyj otdeÏl Upravlenije NKVD neboli cÏes. 1. zvlaÂsÏtnõ oddeÏlenõ spraÂvy, mõÂneÏno zrÏejmeÏ vedenõ uÂrÏadu NKVD). KromeÏ toho je nutne vzõÂt v uÂvahu skutecÏnost, zÏe ti, ktere v souvislosti s naÂmi zkoumanyÂm deÏjinnyÂm procesem povazÏujeme za cÏeskoslovenske obcÏany, v te dobeÏ meÏli pouze vaÂlecÏneÂ, a tudõÂzÏ pro SoveÏtsky svaz neprÏõÂlisÏ prÏesveÏdcÏive a relevantnõ pruÊkazy obcÏanuÊ ProtektoraÂtu CÏechy a Morava nebo Slovenske republiky. 181 49c 49d 182 Osobnõ spis (rus. licÏnoje deÏlo nebo zkr. licÏdeÏlo, cÏi dokonce jen vsÏeobecneÏ pouzÏõÂvany koÂd l/d) veÏzneÏ byl zaklaÂdaÂn spraÂvou veÏzenÏskeÂho zarÏõÂzenõ na zaÂkladeÏ rozsudku nebo ve vazebnõ veÏznici na zaÂkladeÏ usnesenõ o vzetõ do vazby. Ve veÏznici nebo v taÂborÏe meÏl pak byÂt na kazÏdeÂho veden jesÏteÏ veÏzenÏsky osobnõ spis (rus. t'juremnoje licÏnoje deÏlo nebo zkr. t'juremnoje l/d) nebo taÂborovy osobnõ spis (rus. lagernoje licÏnoje deÏlo nebo zkr. lagernoje l/d). TentokraÂt ve dvou exemplaÂrÏõÂch, z nichzÏ jeden meÏl byÂt ulozÏen v oddeÏlenõ evidence a pracovnõÂho zarÏazenõ (rus. ucÏotno-raspredeÏliteÏl'nyj otdeÏl) a druhy meÏl provaÂzet veÏzneÏ prÏi jeho prÏemist'ovaÂnõ v raÂmci daneÂho taÂboroveÂho komplexu (taÂborove spraÂvy). CÏõÂslo tohoho taÂboroveÂho spisu slouzÏilo veÏzni pro prokazovaÂnõ totozÏnosti. Se strmyÂm naÂruÊstem mimosoudnõÂch rozhodnutõ soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ zacÏalo byÂt obtõÂzÏne ± a zbytecÏne ± neustaÂle opakovaÂnõ standardnõÂch formulacõ a mõÂsto nich byly zavedeny oficiaÂlnõ koÂdove zkratky nazyÂvane põÂsmena nebo litery (rus. bukvy nebo liteÏry). KazÏdy osobnõ spis vysÏetrÏovaneÂho nebo odsouzeneÂho byl naprÏed oznacÏen naprÏõÂklad: AS (z rus. antisoveÏtcÏik nebo antisoveÏtskij element neboli cÏes. antisoveÏtcÏik nebo protisoveÏtsky zÏivel); C (z rus cerkovnik neboli cÏes. ¹cõÂrkevnõÂkª cÏili bud' duchovnõÂ, nebo osoba stõÂhana pro sve naÂbozÏenske prÏesveÏdcÏenõ cÏi aktivitu) P (z rus. povstaneÏc neboli cÏes. povstalec nebo vzbourÏenec); S (z rus sektant neboli cÏes. sektaÂrÏ); S. I. (z rus. svjaz s inostrancami neboli cÏes. styky s cizinci). Potom naÂsledovalo koÂdove oznacÏenõ trestneÂho cÏinu. Jacques Rossi vyjmenovaÂva 34 takovyÂch koÂduÊ: ASA (z rus. antisoveÏtskaja agitacija neboli cÏes. protisoveÏtska agitace); vsÏichni odsouzenõ podle cÏl. 5810 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR, cozÏ znamenalo v letech 1934±1936 trÏi azÏ peÏt let vyhnanstvõ nebo pobytu v taÂborÏe, v letech 1936±1939 peÏt azÏ osm let pobytu v taÂborÏe a od roku 1939 deset let pobytu v taÂborÏe; ASE (z r. antisoveÏtskij element nebo cÏes. protisoveÏtsky zÏivel); ASVZ (z rus antisoveÏtskij vojennyj zagovor neboli cÏes. protisoveÏtske vaÂlecÏne spiknutõÂ); b/p (z rus. beÏlopoljak neboli cÏes. BeÏlopolaÂk); oznacÏenõ BeÏlopolaÂk vzniklo v dobeÏ polsko-bolsÏevicke vaÂlky v roce 1920 a znovu ozÏilo po soveÏtske anexi vyÂchodnõÂho Polska v roce 1939 a znamenalo PolaÂka neloajaÂlnõÂho k soveÏtske moci; takto oznacÏenõ odsouzenõ dostaÂvali pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let od trÏõ do peÏti let pobytu v taÂborÏe, od roku 1939 osm nebo deset let a po roce 1942 deset azÏ peÏtadvacet let; CÏS (z rus. cÏlen semji neboli cÏes. rodinny prÏõÂslusÏnõÂk nebo cÏlen rodiny); rovneÏzÏ viz CÏSR; CÏSIR (z rus. cÏlen semji izmennika rodiny neboli cÏes. rodinny prÏõÂslusÏnõÂk nebo cÏlen rodiny vlastizraÂdce); v letech 1942±1943 to prÏedstavovalo deset let pobytu v taÂborÏe, od 1943 deset azÏ dvacet let let v taÂborÏe zvlaÂsÏt' teÏzÏkyÂch nucenyÂch pracõ a od 1947 azÏ do Stalinovy smrti v roce 1953 deset azÏ peÏtadvacet let pobytu ve zvlaÂsÏtnõÂm taÂborÏe nebo kaÂznici; CÏSR (z rus. cÏlen semji repressirovanogo neboli rodinny prÏõÂslusÏnõÂk nebo cÏlen rodiny potrestaneÂho); do poloviny trÏicaÂtyÂch let to znamenalo od jednoho do dvou let vyhnanstvõÂ, ale pozdeÏji jizÏ trÏi azÏ sÏest let vyhnanstvõ a nakonec peÏt azÏ osm let pobytu v taÂborÏe; CÏSVN (z rus. cÏlen semji vraga naroda neboli cÏes. rodinny prÏõÂslusÏnõÂk nebo cÏlen rodiny neprÏõÂtele lidu); znamenalo to odsouzenõ v letech 1936±1940 na peÏt azÏ osm let let pobytu v taÂborÏe a od roku 1939 na deset let v taÂborÏe; KRA (z rus. kontrrevoljucionnaja agitacija neboli cÏes. kontrarevolucÏnõ agitace); vsÏichni odsouzenõ podle cÏl. 5810 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR; ve cÏtyrÏicaÂtyÂch letech nahrazenou zkratkou ASA; KRD (z rus. kontrrevoljucionnaja deÏjateÏlnost' neboli cÏes. kontrarevolucÏnõ cÏinnost); toteÂzÏ jako KRA; KRG (z rus. kontrrevoljucionnaja gruppirovka neboli cÏes. kontrarevolucÏnõ spolcÏovaÂnõ se nebo spolcÏovaÂnõ se s cõÂlem kontrarevoluce); vsÏichni odsouzenõ podle cÏl. 5810 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR; pozdeÏji rovneÏzÏ nahrazeno zkratkou ASA; KRTD (z rus. kontrrevoljucionno-trockistskaja deÏjateÏlnost' neboli cÏes. kontrarevolucÏneÏ-trockisticka cÏinnost); odsouzenõ podle cÏl. 588 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR; põÂsmeno ¹tª obzÏalovaneÂmu nebo odsouzeneÂmu podstatneÏ prÏiteÏzÏovalo; KRTZD (z rus. kontrrevoljucionno-trockistsko-zinovjevskaja deÏjateÏlnost' neboli cÏes. kontrarevolucÏneÏ-trockisticko-zinoveÏvovska cÏinnost); ve trÏicaÂtyÂch a cÏtyrÏicaÂtyÂch letech to znamenalo odsouzenõ podle cÏl. 588 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR zpocÏaÂtku na trÏi azÏ peÏt let a nakonec na deset let do taÂbora; OOE (z rus. obsÏcÏestvenno opasnyj element neboli cÏes. spolecÏensky nebezpecÏny zÏivel); takto byli oznacÏovaÂni prÏedevsÏõÂm odsouzenõ za kriminaÂlnõ delikty; o. o. r. (z rus. osobo opasnyj recidivist neboli zvlaÂsÏt' nebezpecÏny recidivista); p. d. (z rus. prestupnaja deÏjateÏlnost' neboli trestna cÏinnost); oznacÏenõ stõÂhanyÂch nebo odsouzenyÂch pro kriminaÂlnõ trestnõ cÏiny; PLKRD (z rus. pravo-levackaja konrrevoljucionnaja deÏjateÏlnost' neboli cÏes. pravicÏaÂcko-levicÏaÂcka kontrarevolucÏnõ cÏinnost); osoby stõÂhane nebo odsouzene podle cÏl. 588 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR; p. s. (z rus. promysÏlennaja sabotazÏ neboli cÏes. pruÊmyslova sabotaÂzÏ); odsouzenõ podle cÏl. 587 nebo 5814 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR azÏ k deseti letuÊm pobytu v taÂborÏe; p. Ïs. (z rus. podozrenije v sÏpionazÏe neboli cÏes. podezrÏenõ z vyzveÏdacÏstvõÂ); odsouzenõ podle cÏl. 586±19 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR; p. z. (z rus. prekloneÏnije pered zapadom ili pered upadocÏnoj zapadnoj kulturoj neboli cÏes. obdivovaÂnõ zaÂpadu nebo zaÂpadnõ uÂpadkove kultury); v letech 1947±1953 to prÏedstavovalo desetilety pobyt v taÂborÏe; r. s. (z rus. rasprostraniteÏl' sluchov neboli cÏes. sÏirÏitel sÏeptandy); RVN (z rus. rodstvennik nebo rodstvennica vraga naroda neboli cÏes. prÏõÂbuzny nebo prÏõÂbuzna neprÏõÂtele lidu); obdobna zkratka jako cÏs. CÏSIR, CÏSR a CÏSVN; s. p. (z rus. sejateÏl' paniki neboli cÏes. rozseÂvacÏ paniky); 183 49e 50 51 184 SChV (z rus. sel'skochozjastvennoje vrediteÏl'stvo nebo rovneÏzÏ zkr. s/choz. vrediteÏl' neboli cÏes. zaÂsÏkodnictvõ nebo sabotaÂzÏ v zemeÏdeÏlstvõÂ); jesÏteÏ ve cÏtyrÏicaÂtyÂch letech to znamenalo deset let pobytu v taÂborÏe; SOE (z rus. social'no-opasnyj element neboli cÏes. spolecÏensko nebezpecÏny zÏivel); sÏlo o stõÂhane nebo odsouzene pro kriminaÂlnõ trestne cÏiny; s. p. b. f. (z rus. sdacÏa v plen belofinam neboli cÏes. vzdaÂnõ se do zajetõ BeÏlofinuÊ);.oznacÏenõ BeÏlofin vzniklo v dobeÏ pokusuÊ o soveÏtskou anexi Finska v letech 1917±1919 a znovu ozÏilo po prÏepadenõ Finska Rudou armaÂdou v roce 1939 a meÏlo zduÊraznit neprÏaÂtelstvõ FinuÊ vuÊcÏi SSSR; zkratka oznacÏovala prÏõÂslusÏnõÂky Rude armaÂdy zajate v dobeÏ finsko-soveÏtske vaÂlky v roce 1939 Finy; SVE (z rus. social'no-vrednyj element neboli cÏes. spolecÏensko sÏkodlivy zÏivel); toteÂzÏ jako SOE; Ïsp. (z rus. sÏpionazÏ neboli cÏes. vyzveÏdacÏstvõÂ); obdobna zkratka jako p. Ïs.; t. n. (z rus. terroristicÏeskije namerenija neboli cÏes. teroristicke uÂmysly nebo plaÂny); odsouzenõ podle cÏl. 588-19 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR k osmi azÏ deseti letuÊm pobytu v taÂborÏe; VAD (z rus. voschvalenije amerikanskoj demokratii neboli cÏes. vychvalovaÂnõ americke demokracie); tento ¹trestnyª cÏin byl stõÂhaÂn zejmeÂna v letech 1948±1950; viz rovneÏzÏ zkratku p. z.; VAT (z rus. voschvalenije amerikanskoj teÏchniki neboli cÏes. vychvalovaÂnõ americke techniky); tento ¹trestnyª cÏin byl stõÂhaÂn od pocÏaÂtku druhe sveÏtove vaÂlky a prvnõÂch americkyÂch dodaÂvek v raÂmci smlouvy o puÊjcÏce a trestal se desetiletyÂm azÏ peÏtadvacetiletyÂm pobytem v taÂborÏe; VNT (z rus. voschvalenije neÏmeckoj teÏchniki neboli vychvalovaÂnõ neÏmecke techniky); trest zejmeÂna z prvnõÂch let druhe sveÏtove vaÂlky, kdy jakaÂkoliv prÏõÂzniva poznaÂmka o neÏmecke technice byla trestaÂna deseti lety pobytu v taÂborÏe; ZÏIR (z rus. zÏena izmennika rodiny neboli cÏes. manzÏelka vlastizraÂdce); ZÏVN (z rus. zÏena vraga naroda neboli cÏes. manzÏelka neprÏõÂtele lidu); obdobneÏ jako zkratky cÏs. CÏSIR, CÏSR a CÏSVN. Podle Jacques Rossi, Encyklopedie GULAGu, Praha 1999. A konecÏneÏ bylo uvedeno cÏõÂslo prÏõÂslusÏneÂho cÏlaÂnku trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR. O shora citovanyÂch v cÏlaÂncõÂch zaÂkonõÂku podrobneÏji viz pozn. 57 ke kap. V. Zkratkami se rovneÏzÏ do osobnõÂho spisu zapisovaly postupneÏ uÂdaje o zmeÏneÏneÂm zdravotnõÂm stavu a pracovnõÂm zarÏazenõ a dalsÏõ uÂdaje o veÏzni. PrÏi prÏemist'ovaÂnõ do jineÂho taÂboroveÂho komplexu veÏzneÏ provaÂzel transportnõ spis (rus. etapnoje licÏnoje deÏlo nebo zkr. etapnoje l/d). JaÂn UrsõÂny pozdeÏji vzpomõÂnal, zÏe kdyzÏ jako naÂmeÏstek prÏedsedy cÏeskoslovenske vlaÂdy v cÏervenci 1945 v MoskveÏ zÏaÂdal o vraÂcenõ odvlecÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, VysÏinskij s Molotovem mu slõÂbili, zÏe ¹sa tak stane, ale vraj nemaju centraÂlny zoznam tyÂchto osobª, protozÏe ¹maju ich vraj len jednotlive taÂbory, ktoryÂm daju insÏtrukcieª. In JaÂn UrsõÂny, Spomienky na Slovenske naÂrodne povstanie, Liptovsky MikulaÂsÏ 1994, s. 197. Viz naprÏõÂklad osud Jakova PodgorneÂho v kap. V. 51a 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 VeÏzenÏ, proti neÏmuzÏ nebylo zahaÂjeno trestnõ rÏõÂzenõÂ, a proto neexistoval spis v jeho veÏci, byl v taÂborÏe veden jako neevidovany (rus. bezucÏetcÏik). O Timofeji MezÏevikinovi viz pozn. 17 ke kap. VI. Viz pozn. 2 ke kap. V. Russische Vertrauensstelle im Protektorate BoÈhmen u. MaÈhren, StuÈtzpunkt Prag (cÏes. Ruska praÂvneÏ-sociaÂlnõ stanice v ProtektoraÂteÏ CÏechy a Morava v Praze). PodrobneÏji viz kap. V. UNO (zkr. z ukr. Ukrajinske nacionalne objednannÏa neboli cÏes. Ukrajinske naÂrodnõ sjednocenõÂ) byla strÏechova jednotna organizace ukrajinskyÂch nacionalistickyÂch spolkuÊ puÊsobõÂcõÂch na uÂzemõ spravovanyÂch VelkoneÏmeckou rÏõÂsÏõ v letech 1939±1945. AMV, fond neuv., inv. cÏ. 305±121±2, cÏ.j.73404/46 ± StB 2/d., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 39. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 369. AMV, fond neuv., 305±121±2, inv. cÏ. neuv., 137.578/II ± 1/46, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 21. Ib. Viz kopie dopisu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ z 2. 1. 1947 AnezÏce BystrovoveÂ, ¹VeÏc: Dr. Bystrov, Nikolaj, paÂtraÂnõª, zaslana na veÏdomõ UÂrÏadu prÏed A Praha, fond U  PV 1500 II., ¹VeÏc: Bystrov, Nikolaj Dr.ª, sednictva vlaÂdy, SU 9490. O Nikolaji Bystrovovi viz pozn. 24 ke kap. VI. Ib. Viz na rubu ¹UÂrÏednõ zaÂznamª z 18. 1. 1947. 26. 12. 1947. Koncept dopisu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ CÏSR velvyslanectvõ CÏeskoslovenske republiky v MoskveÏ z 3. 1. 1948, AMZV, fond neuv., inv. cÏ. neuv., cÏ. 1.802/V ± 3A/48, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 21. - Ib. - NaprÏõÂklad mezi ¹ostatnõÂmiª jsou jmenovaÂni take Sergej Vojcechovskij, prÏestozÏe ministerstvo vnitra spolecÏneÏ s ministerstvem naÂrodnõ obrany se jizÏ v roce 1945 shodla, zÏe nepoklaÂdajõ ¹intervenci ve veÏci [jeho] zatcÏenõ za zÏaÂdoucõª, a JUDr. Boris SuchorucÏko-Choslovskij, intervenci v jeho prospeÏch ministerstvo vnitra take puÊvodneÏ prÏõÂpisem ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ z 24. 10. 1947 nedoporucÏilo. 185 65 66 186 K zamõÂtnutõ intervence ve prospeÏch Sergeje VojcechovskeÂho podrobneÏji viz pozn. 12 ke kap. VII. - O JUDr. Borisi SuchorucÏko-ChoslovskeÂm viz pozn. 29 ke kap. VI. Ib. Vepsana poznaÂmka u jmeÂna JUDr. Borise SuchorucÏko-ChoslovskeÂho uvaÂdõÂ, zÏe ¹repatriace [byla] povolena (...) 4. 2. 1948ª. O napeÏtõ mezi ministerstvem zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, majõÂcõÂm vytvaÂrÏet zdaÂnõ maximaÂlnõ aktivity ve prospeÏch odvlecÏenyÂch, a snahou ministerstva vnitra zneuzÏõÂt SoveÏtskyÂm svazem vytvorÏenou situaci pro vlastnõ prosoveÏtske politicke zaÂjmy, sveÏdcÏõ poneÏkud kurioÂznõ korespondence mezi obeÏma ministerstvy z konce roku 1947. V dopise z 25. listopadu 1945 ministerstvo vnitra psalo ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ: ¹PrÏõÂpisem (...) ze dne 8. cÏervence 1947, obraÂtilo se ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ na ministerstvo vnitra se zÏaÂdostõ o sdeÏlenõ zdejsÏõÂho stanoviska ve veÏci dr. Borise SuchorucÏka-ChoslovskeÂho, ktery byl v kveÏtnu 1945 v Praze zatcÏen soveÏtskyÂmi vojenskyÂmi orgaÂny a odvezen do SSSR. Ministerstvo vnitra na tento dopis odpoveÏdeÏlo prÏõÂpisem (...) ze dne 24. 10. 1947, v neÏmzÏ mimo jine sdeÏlilo, zÏe v tomto prÏõÂpadeÏ nedoporucÏuje intervenci u soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ ve prospeÏch jmenovaneÂho. Dne 12. zaÂrÏõ 1947 dostavila se na ministerstvo vnitra manzÏelka jmenovaneÂho MarkeÂta SuchorucÏkova a zÏaÂdala o vysveÏtlenõ stanoviska ministerstva vnitra. Na dotaz, jak se o tomto stanovisku doveÏdeÏla, protokolaÂrneÏ zde vypoveÏdeÏla, zÏe kdyzÏ teÂhozÏ dne urgovala vyrÏõÂzenõ sve veÏci na ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, sdeÏlil jõ referent dr. Danko, zÏe ve veÏci jejõÂho manzÏela prÏisÏel prÏõÂpis od ministerstva vnitra, v neÏmzÏ na konci stojõÂ, zÏe intervence ve prospeÏch jejõÂho manzÏela se nedoporucÏuje, zÏe dopis je podepsaÂn dr. Horou, jakozÏ i cÏõÂslo tohoto prÏõÂpisu. Vzhledem k tomu, zÏe citovany prÏõÂpis ministerstva vnitra byl oznacÏen jako duÊveÏrnyÂ, spatrÏuje ministerstvo vnitra v jednaÂnõ referenta dr. Danka porusÏenõ uÂrÏednõÂho tajemstvõÂ. O tom dovoluji si zpraviti prezidium ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ za uÂcÏelem tamnõÂho dalsÏõÂho uÂrÏednõÂho opatrÏenõ a se zÏaÂdostõ o sdeÏlenõÂ, co ve veÏci bylo zarÏõÂzeno. Za ministra: dr. Hora.ª Viz dopis ministerstva vnitra, cÏ. VII/C-3419/331-21/7-47, z 25. 11. 1947, zaslany prezidiu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, AMZV, fond GS-A 1945-1959. Dr. Hora. PatrneÏ sÏlo o vedoucõÂho oddeÏlenõ StaÂtnõ bezpecÏnosti po JindrÏichu VeseleÂm dr. VaÂclava (Josefa?) Horu. Na ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ vsÏak s kolegovyÂm postupem podle vsÏeho souhlasili. Sice se naprÏed uvazÏovalo na ¹sdõÂlneÂhoª uÂrÏednõÂka ¹podati (...) disciplinaÂrnõ oznaÂmenõª, ale potom bylo rozhodnuto, aby mu pouze bylo ¹duÊrazneÏ vytknuto (...) porusÏenõ sluzÏeb. povinnostõª a ¹disciplinaÂrnõ oznaÂmenõ nebude podaÂnoª, s cÏõÂmzÏ ¹vyslovil p. staÂt. tajemnõÂk souhlasª, a nakonec 66a 67 se vsÏechno vyrÏõÂdilo jen ¹udeÏlenõÂm uÂstnõ vyÂtky (...) a poucÏenõÂm o dodrzÏovaÂnõ sluzÏebnõÂch prÏedpisuʪ. Viz ib. MID je zkr. z rus. ministeÏrstvo inostrannych deÏl neboli cÏes. ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. - AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 451. - Birjulin, Boris (1897±?), ing. Od roku 1923 zÏil v CÏeskoslovensku. Absolvoval studia na Vysoke sÏkole technicke v BrneÏ. Od roku 1935 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl ze ZlatyÂch MoravcuÊ hned v den prÏõÂchodu Rude armaÂdy 29. 3. 1945. Podle zpaÂtecÏnõ adresy na zpraÂveÏ odeslane do CÏeskoslovenska byl v prvnõÂch letech po odvlecÏenõ veÏzneÏn zrÏejmeÏ v Kamenlagu. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. O Kamenlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen smeÏrsÏovci 227. strÏelecke divize a oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 53. armaÂdy [2. ukrajinskeÂho frontu] obvineÏn ¹z aktivnõ uÂcÏasti v ozbrojeneÂm boji proti Rude armaÂdeÏ a uÂcÏasti v antisoveÏtskyÂch organizacõÂchª. 15. 9. 1945 byl zvlaÂsÏtnõ poradou NKVD SSSR ¹podle cÏl. 582 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR odsouzen na 8 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 019/01. 11. 1. 1950 poveÏrÏenectvo vnitra zamõÂtlo repatriaci ing. Borise Birjulina do CÏeskoslovenska, viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 46. O poveÏrÏenectvech viz pozn. 10 ke kap. III. DalsÏõ dokumentace dosud nebyla nalezena. - Hupalovskyj, Mychajlo n. Hupalovskij, Michail (1900?), PhDr. Od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let zÏil v CÏeskoslovensku. Absolvoval studia na UkraÏ õÂcÏanech jinske vysoke pedagogicke sÏkoly Mychajla Drahomanova v R u Prahy. Od trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl ze sveÂho bytu v Mlade Boleslavi 2. 10. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen smeÏrsÏovci StrÏednõ skupiny vojsk v BerlõÂneÏ a obvineÏn ¹z antisoveÏtske cÏinnostiª. 22. 4. 1946 byl zvlaÂsÏtnõ poradou MV SSSR ¹podle cÏl. 582 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR odsouzen na 5 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. Trest vykonaÂval v Osoblagu cÏ. 3 v Mordovii. Po vykonaÂnõ trestu byl poslaÂn do vyhnanstvõ do KrasnojarskeÂho kraje. Byl propusÏteÏn 18. 5. 1954 na zaÂkladeÏ amnestiõ z 27. 3. 1953 (kdy kromeÏ jineÂho byly prominuty tresty vsÏem odsouzenyÂm do 5 let odneÏtõ svobody) a z 24. 4. 1954 (kdy byly promõÂjeny take 187 doplnÏkove tresty vyhnanstvõÂ). Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 068/01. O Osoblagu cÏ. 3 podrobneÏji viz v prÏõÂloze. MezitõÂm Ministerstvo vnitra CÏSR 6. 11. 1951 povolilo repatriaci Michaila HupalovskeÂho ¹po odpykaÂnõ trestu (...) podle vsÏeobecnyÂch platnyÂch pasovyÂch a võÂzovyÂch prÏedpisuʪ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 38. DalsÏõ dokumentace dosud nenalezena. ProtozÏe nenõ uveden v zÏaÂdneÂm dostupneÂm seznamu osob, ktere se po nuceneÂm pobytu v SSSR vraÂtily do CÏeskoslovenska, patrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. - Jevdokimov, Alexander n. JevdokyÂm, Alexandr (1897±?), ing. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Absolvoval naÂstavbove pomaturitnõ studium na Ruske vysÏsÏõ sÏkole spojove techniky v Praze (rus. Russkoje vyssÏeje ucÏilisÏcÏe teÏchnikov puteÏj soobsÏcÏenija v Prage). V roce 1931 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. OdvlecÏen byl 9. 4. 1945 ze sveÂho bytu v BratislaveÏ. Podle zpaÂtecÏnõ adresy na zpraÂveÏ odeslane do CÏeskoslovenska byl v prvnõÂch letech po odvlecÏenõ veÏzneÏn zrÏejmeÏ v Karlagu. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Byl obvineÏn soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny ¹z cÏinnosti v protisoveÏtske emigrantske organizaci a odsouzen vojenskyÂm tribunaÂlemª k 20 letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. PozdeÏji mu byl trest snõÂzÏen na 10 let. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil 2. 4. 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 70. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 079/01. SdeÏlenõ ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR z roku 1948 je tedy jedinyÂm dosud znaÂmyÂm oficiaÂlnõÂm vyjaÂdrÏenõÂm soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ k Jevdokimovovu tehdejsÏõÂmu osudu. - O MikulaÂsÏi JaremyÂnovi viz pozn. 32 ke kap. VI. - O Michailu KovalevskeÂm viz kap. V. - O Vasiliji KirjuncÏevovi viz kap. IV. - O Stepanu KlocÏurakovi viz kap. V. - Lupandin, Nikolaj (18961959), Dr., ing. Po demobilizaci z Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v CÏesko- 188 slovensku. Vystudoval CÏeske vysoke ucÏenõ technicke v Praze a od roku 1930 pracoval jako odbornõÂk pro stavbu mostuÊ v bratislavske expoziturÏe ministerstva verÏejnyÂch pracõÂ. V roce 1931 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenske staÂtnõ obcÏanstvõÂ. V dobeÏ SlovenskeÂho naÂrodnõÂho povstaÂnõ puÊsobil ve stavebnõ spraÂveÏ CÏSD  strÏednõ v Banske Bystrici. Po skoncÏenõ druhe sveÏtove vaÂlky byl zarÏazen do U stavebnõ spraÂvy poveÏrÏenectva pro dopravu a verÏejne praÂce. Byl odvlecÏen ze sveÂho bratislavskeÂho bytu v noci na 31. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Ve druhe polovineÏ roku 1945 se podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ nachaÂzel ve veÏznici ve LvoveÏ. Podle uÂdajuÊ, ktere ruske uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõª, byl zadrzÏen inspekcõ [soveÏtskeÂho] vojenskeÂho uÂtvaru 71383 a obvineÏn ¹z uÂcÏasti na kontrarevolucÏnõ cÏinnostiª. VojenskyÂm tribunaÂlem posaÂdky soveÏtskyÂch vojsk ve VõÂdni byl ¹podle cÏl. 582, 5811 a 5813 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR odsouzen na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. JesÏteÏ pocÏaÂtkem roku 1955 vykonaÂval trest v naÂpravneÏpracovnõÂch taÂborech ¹v KrasnojarskeÂm krajiª (v padesaÂtyÂch letech v tomto kraji byly komplexy Kraslagu, Norillagu, Poljanlagu, TajozÏlagu a CÏernogorlagu). Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 110/01. O Kraslagu, Noril'lagu, Poljanlagu, TajozÏlagu a CÏernogorlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil 21. 9. 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 86. - O Romanu MetelskeÂm viz pozn. 34 ke kap. VI. - Nikolajev, Sergej (1894±1960), ing. Po demobilizaci z Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. V roce 1927 absolvoval studia na Vysoke sÏkole technicke v BrneÏ a od teÂhozÏ roku trvale zÏil v BratislaveÏ a pracoval v bratislavske expoziturÏe ministerstva verÏejnyÂch pracõÂ. V roce 1930 obdrzÏel cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. Byl odvlecÏen z Bratislavy 23. 5. 1945. Ve druhe polovineÏ roku 1945 se podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ nachaÂzel ve veÏznici ve LvoveÏ. Podle zpaÂtecÏnõ adresy na zpraÂveÏ odeslane do CÏeskoslovenska byl v prvnõÂch letech po odvlecÏenõ veÏzneÏn v TeÏmlagu. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. O TeÏmlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. SoveÏtskyÂm ¹vojenskyÂm tribunaÂlemª byl odsouzeny ¹k 10 letuÊm nucenyÂch pracõ za uÂcÏast v intervenci, pro cÏinnost v redakci emigrantskeÂho cÏasopisu a protisov. cÏlaÂnky uverÏejneÏne v NaÂrodnõÂch listechª. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil 23. 5. 1955 spolu se skupinou dalsÏõÂch deseti 189 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ propusÏteÏnyÂch ze soveÏtskyÂch taÂboruÊ. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 65; zaÂznam MNB, VeÏc: prÏevzetõ 11 cÏsl. obcÏanuÊ z SSSR, AMV, fond neuv., 305±582±1±20. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ Sergeje Nikolajeva soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, vraÂtila Ruska federace v roce 1995 nevyplneÏnyÂ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 140/01. - Krjukovskij, Nikolaj n. KrukovskyÂ, Nikolaj (1893±1964), Ing. arch. Po demobilizaci z Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. Absolvoval studia na Vysoke sÏkole technicke v BrneÏ. Od trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl 18. 6. 1945 ze sveÂho bytu v BratislaveÏ. Ve druhe polovineÏ roku 1945 se podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ nachaÂzel ve veÏznici ve LvoveÏ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Byl ¹odsouzen [soveÏtskyÂm] vojenskyÂm tribunaÂlem k 10 letuÊm nucenyÂch pracõª za ¹uÂcÏast v bõÂle armaÂdeϪ. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v zaÂrÏõ 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 89. - Lipskij, Oleg n. LipskyÂ, Oleg (1898±?), ing. forest. Po demobilizaci z Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1923 v CÏeskoslovensku. Absolvoval studia na Vysoke sÏkole technicke v BrneÏ. Od roku 1933 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl 18. 6. 1945 ze sveÂho bytu v BratislaveÏ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Ve druhe polovineÏ roku 1945 se podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ nachaÂzel ve veÏznici ve LvoveÏ. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 108/01. 190 PozdeÏji prÏedali zaÂstupci velvyslanectvõ Ruske federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõª jesÏteÏ doplneÏk k vraÂcenyÂm nevyplneÏnyÂm dotaznõÂkuÊm, v neÏmzÏ je uvedeno, zÏe Oleg Lipskij byl odsouzen 28. 7. 1945 VojenskyÂm tribunaÂlem posaÂdky soveÏtskyÂch vojsk ve VõÂdni ¹podle cÏl. 584 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR se zapocÏõÂtaÂnõÂm doby vyÂkonu trestu od 26. 7. 1945ª a trest vykonaÂval do pocÏaÂtku roku 1947 ve veÏznici v MoskveÏ a potom v UchtizÏemlagu a od roku 1952 ve Vorkutlagu, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, doplneÏk. O UchtizÏemlagu a Vorkutlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1955. Podle uÂdajuÊ v DotaznõÂku osoby repatriovane do CÏSR, sepsaneÂm ve slovensÏtineÏ pracovnõÂky cÏeskoslovenskeÂho ministerstva vnitra s Olegem LipskyÂm prÏi jeho naÂvratu z SSSR, byl ¹zatknuty sov. orgaÂnmy (SmeÏrzÏu) za protisovietsku kontrarozvednu cÏinnost' a pre uÂcÏast' v proti sov. zdruzÏenõª a ¹odsuÂdeny [soveÏtskyÂm] voj. tribunaÂlom na 10 rokov nuÂtenej praÂceª. Sic: je to jedina zmõÂnka o SMEÏRSÏ zaznamenana v dochovanyÂch cÏeskoslovenskyÂch dokumentech z tehdejsÏõ doby. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 61. - Makarov, Anatol (1899±?). V CÏeskoslovensku zÏil patrneÏ po demobilizaci z Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen 11. 5. 1945 z Bratislavy. Ve druhe polovineÏ roku 1945 se podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ nachaÂzel ve veÏznici ve LvoveÏ. Podle zpaÂtecÏnõ adresy na zpraÂveÏ odeslane do CÏeskoslovenska byl v prvnõÂch letech po odvlecÏenõ veÏzneÏn v TeÏmlagu. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k Anatolovi Makarovovi zadrzÏeneÂmu soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 117/01. DalsÏõ dokumentace dosud nenalezena. ProtozÏe nenõ uveden v zÏaÂdneÂm dostupneÂm seznamu osob, ktere se po nuceneÂm pobytu v SSSR vraÂtily do CÏeskoslovenska, patrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. - Perec, Ivan n. Peretc, Ivan (1897±?). V CÏeskoslovensku zÏil zrÏejmeÏ rovneÏzÏ od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. PrÏednõ funkcionaÂrÏ ukrajinskyÂch emigrantskyÂch odboruÊ v CÏeskoslovensku. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. 191 OdvlecÏen byl 19. 5. 1945 ze sveÂho bytu v MeÏlnõÂku. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 154/01. DalsÏõ dokumentace dosud nenalezena. ProtozÏe nenõ uveden v zÏaÂdneÂm dostupneÂm seznamu osob, ktere se po nuceneÂm pobytu v SSSR vraÂtily do CÏeskoslovenska, patrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. - Tverdyj, Mykola n. Tvjordyj, Nikolaj n. TvrdyÂ, Nikolaj (1897±?). V CÏeskoslovensku zÏil zrÏejmeÏ rovneÏzÏ od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl 9. 8. 1945 ze sveÂho bytu v Praze. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, Ruska federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 220/01. DalsÏõ dokumentace dosud nenalezena. - O AlfreÂdu BeÂmovi viz pozn. 5 ke kap. VI. - DzÏaparidze, SÏolik n. SÏalik (1897±?). Do CÏeskoslovenska prÏisÏel zrÏejmeÏ po demobilizaci z ruskyÂch vojenskyÂch sil bojujõÂcõÂch proti bolsÏevikuÊm armaÂdy pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl z Prahy 4. 6. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 050/01. DalsÏõ dokumentace dosud nebyla nalezena. - KusÏnirenko, Maxim (1897±?). 192 67 67a 67b 68 69 70 71 72 V CÏeskoslovensku patrneÏ od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Dochovane dokumenty neuvaÂdeÏjõ datum odvlecÏenõÂ. DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 104/01. DalsÏõ dokumentace dosud nebyla nalezena. - O Venediktu Ostrouchovovi viz pozn. 31 ke kap. VI. - O Georgiji Prokopenkovi viz kap. V. - O Nikolaji ZeleneÂm viz pozn. 20 ke kap. VII. - O zvlaÂsÏtnõ poradeÏ viz pozn. 29 ke kap. IV. - O vojenskyÂch tribunaÂlech viz pozn. 52 ke kap. V. O osobnõÂch spisech viz pozn. 51. ¹Zdrojeª soveÏtskeÂho ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ naprÏõÂklad vuÊbec neveÏdeÏly o smrti, zrÏejmeÏ jizÏ prÏed trÏemi lety, AlfreÂda BeÂma a Venedikta Ostrouchova. O AlfreÂdu BeÂmovi viz pozn. 5 ke kap. VI. O Venediktu Ostrouchovovi viz pozn. 31 ke kap. VI. V Kamenlagu, Karlagu, TeÏmlagu, UchtizÏemlagu, Usol'lagu, SteÏplagu, UnzÏlagu, Siblagu a dalsÏõÂch. NaprÏõÂklad 3. 4. 1945 sdeÏlilo ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ manzÏelce JUDr. Nikolaje Bystrova: ¹SdeÏlujeme VaÂm, zÏe podle odpoveÏdi min. zahr. veÏcõ SSSR byl VaÂsÏ manzÏel JUDr. Nikolaj Bystrov odsouzen ke ztraÂteÏ svobody na 10 let. Jeho prÏecÏiny jsou pry prÏõÂlisÏ teÏzÏke a proto soveÏtske uÂrÏady povazÏujõ prÏedcÏasne jeho propusÏteÏnõ za neoduÊvodneÏneÂ. Velvyslanectvõ bude mõÂti jeho veÏc staÂle na zrÏeteli a neopomene v jeho zaÂjmu daÂle intervenovati.ª V majetku rodiny. O Nikolaji Bystrovovi viz pozn. 24 ke kap. VI. Obdobna sdeÏlenõ tehdy obdrzÏely rodiny rovneÏzÏ neÏkteryÂch dalsÏõÂch odvlecÏenyÂch uvedenyÂch v seznamu z 3. 1. 1948. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, obycÏ. sl. 2, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 28. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, inv. cÏ. 53/4, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 38. LasÏtovicÏka, Bohuslav (1905±1981), novinaÂrÏ. Od roku 1931 cÏlen komunisticke strany a byÂvaly aktivista cÏeskoslovenske komunisticke emigrace za 2. sveÏtove 193 73 74 75 76 76a 77 78 194 vaÂlky ve Velke BritaÂnii. V letech 1948±1950 byl cÏeskoslovenskyÂm velvyslancem v SSSR. ZaÂznam rozhovoru prÏedsedy vlaÂdy Klementa Gottwalda, ministra Jana Masaryka, staÂtnõÂho tajemnõÂka Vlado Clementise a velvyslance HoraÂka s VjacÏeslavem Molotovem, Andrejem VysÏinskyÂm, Anastasem Mikojanem a Valentinem Zorinem 22. 7. 1946 v MoskveÏ, AMZV, fond GS-A 1945±1954, obal 149, cÏj. sine, k. 187, cit. in CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 250. Pavlov, A. (?±?), soveÏtsky diplomat. V Ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR spravoval kromeÏ jineÂho take vztahy s CÏeskoslovenskem. Dopis zaÂstupce naÂcÏelnõÂka GUPVI Ministerstva vnitra SSSR generaÂlporucÏõÂka Ivana Petrova cÏlenu kolegia Ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR A. Pavlovovi z 22. 6. 1946, VHAT, soubor materiaÂluÊ z CChIDK v MoskveÏ, fond 1/n, inv. cÏ. 15e, arch jedn. cÏ. 23, list 2. O CChIDK viz pozn. 4. Petrov, Ivan (1905±1956), duÊstojnõÂk vojsk NKVD (pozdeÏji MVD) SSSR. CÏlen komunisticke strany od roku 1925 a od roku 1928 prÏõÂslusÏnõÂk soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ. V letech 1943±1950 naÂcÏelnõÂk a pozdeÏji zaÂstupce naÂcÏelnõÂka Hlavnõ spraÂvy pro zaÂlezÏitosti vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch (GUPVI). Od roku 1940 generaÂl. Rozkaz HlavnõÂho velitelstvõ NaÂrodnõ bezpecÏnosti 2. odd. Bratislava cÏ. 3621/2/ 34 z 3. 9. 1945, cit. in Ladislav BoronÏ, NaÂsilne odvlecÏenõ do Sovietskeho ZvaÈzu, in ZlocÏiny komunizmu na Slovensku 1948±1989, Bratislava 2001, s. 344. Rozkaz poveÏrÏenectva vnitra cÏ. 4095/1-II/1-1946 z 21. 3. 1946, ib. Seznam cÏsl. staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ z obvodu Zemske uÂrÏadovny staÂtnõ bezpecÏnosti expozitura v OstraveÏ, zajisÏteÏnyÂch v SSSR, AMV, fond neuv., inv. cÏ. neuv. cÏj. Z/l-3419-1/10-46, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 37. Seznam cÏsl. staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ, internovanyÂch a veÏzneÏnyÂch v SSSR, a kterÏõ podle dekretu cÏõÂs.33/45 Sb. neztratili cÏsl. staÂtnõ prÏõÂslusÏnost, Zemska uÂrÏadovna StaÂtnõ bezpecÏnosti v CÏechaÂch, 12. 10. 1946, AMV, fond neuv., inv. cÏ. neuv., cÏj. Z/l-3419/153-15/10-46, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 40. Dopis ministerstva vnitra cÏ. VII-C-2419/289-15/10-46-8 z 3. 1. 1947 zaslany ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr.38. 2. 11. 1946. Cit. in telegram cÏeskoslovenskeÂho velvyslance v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ v Praze 16. 11. 1946, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr.37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli 79 80 81 82 83 84 85 prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 452. Ib. O Ferdinandu CÏatlosÏovi, Jozefu Turancovi, Martinu Sokolovi a Martinu MicÏurovi viz pozn. 18. SpisÏiak, JaÂn (1901±1981), slovensky praÂvnõÂk a diplomat. V letech 1939±1944 vyslanec Slovenske republiky v Mad'arsku. ZadrzÏen soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny a deportovaÂn do SSSR. Na Slovensko se vraÂtil v roce 1947. PozdeÏji prÏednõ slovensky odbornõÂk v oblasti ekonomickeÂho praÂva a od roku 1967 profesor Univerzity KomenskeÂho v BratislaveÏ. DeÏkanozov, VladimõÂr (1898±1953), soveÏtsky politik. PuÊvodem ArmeÂn. CÏlen komunisticke strany od roku 1920. Byl blõÂzkyÂm duÊveÏrnõÂkem StalinovyÂm. V letech 1938±1939 zaÂstupce naÂcÏelnõÂka Hlavnõ spraÂvy staÂtnõ bezpecÏnosti NKVD a od roku 1939 do roku 1947 naÂmeÏstek lidoveÂho komisarÏe (pozdeÏji ministra) zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR. V roce 1953 byl zatcÏen a popraven. Dopis ministra vnitra SSSR Sergeje Kruglova naÂmeÏstkovi ministra zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR V. DeÏkanozovovi z 22. 11. 1946, VHAT, soubor materiaÂluÊ z CChIDK v MoskveÏ, fond 1/sv., inv. cÏ. 12e, arch jedn. cÏ. 19, list 51±52. O CChIDK viz pozn. 4. Kruglov, Sergej (1907±1977), duÊstojnõÂk vojsk NKVD (pozdeÏji MVD) SSSR. V letech 1939±1941 naÂmeÏstek a od roku 1941 prvnõ naÂmeÏstek lidoveÂho komisarÏe vnitra SSSR. V letech 1946±1956 lidovy komisarÏ (pozdeÏji ministr) vnitra SSSR. GeneraÂlplukovnõÂk. Dopis zaÂstupce naÂcÏelnõÂka GUPVI Ministerstva vnitra SSSR generaÂlporucÏõÂka Ivana Petrova naÂmeÏstkovi ministra zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR V. DeÏkanozovovi z listopadu 1946. VHAT, soubor materiaÂluÊ z CChIDK v MoskveÏ, fond 1/sv., inv. cÏ. 12e, arch jedn. cÏ. 19, list 33±34. O CChIDK viz pozn. 4. O Ivanu Petrovovi viz pozn. 74. ZpraÂva o vojenskyÂch zajatcõÂch a internovanyÂch CÏechoslovaÂcõÂch k 1. cÏervnu 1947, VHAT, soubor materiaÂluÊ z CChIDK v MoskveÏ, fond 1/n, inv. cÏ. 15e, arch jedn. cÏ. 23, list 168±169. O CChIDK viz pozn. 4. ZpraÂva druheÂho tajemnõÂka velvyslanectvõ CÏSR v MoskveÏ E. SÏulce z 25. 10. 1947, in Ladislav BoronÏ, cit. op., s. 349. Lujsdorf patrneÏ nebylo mõÂstnõ jmeÂno a sÏlo zrÏejmeÏ pouze o pojmenovaÂnõ dane tomuto taÂboru neÏmeckyÂmi vaÂlecÏnyÂmi zajatci podle mõÂstnõÂho jmeÂna v NeÏmecku. ZaÂznam pro staÂtnõÂho tajemnõÂka Vlado Clementise z 18. 3. 1947, cit. podle Milada PolisÏenskaÂ, Pohlceni masÏineÂriõ stalinske moci, in MezinaÂrodnõ politika, r. 1, 1993. Protokol o celkoveÂm vyÂsledku opce a prÏesõÂdlenõ obcÏanuÊ ruskeÂ, ukrajinske a beÏloruske naÂrodnosti z CÏeskoslovenska do SSSR byl podepsaÂn 25. 6. 1947 v Praze. 195 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 196 O ¹dobrovolneÂmª prÏesidlovaÂnõ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ruske a zejmeÂna ukrajinske naÂrodnosti do SSSR viz pozn. 32 a podrobneÏji Stepan KrusÏko, cit. op. DepesÏe ministra zahranicÏnõÂch veÏcõ Jana Masaryka velvyslanectvõ CÏSR v MoskveÏ s informacõ o vyÂsledcõÂch jednaÂnõ staÂtnõÂho tajemnõÂka Vlado Clementise se soveÏtskyÂm velvyslancem Zorinem v Praze, AMZV, fond ZU Moskva, telegramy 1946±1947, cÏ.4. O Nikolaji GolubeÏvovi viz pozn. 12 ke kap. III: O zkusÏenostech s uÂrÏadem zmocneÏnce rady ministruÊ SSSR pro repatriaci, ktere zõÂskal prÏi sveÂm naÂvratu ze soveÏtskeÂho taÂbora do CÏeskoslovenska, põÂsÏe podrobneÏ FrantisÏek PolaÂk, Cestou ze soveÏtskeÂho koncentraÂku, New York 1959.  A Praha, ZaÂpis o naÂvsÏteÏveÏ u generalissima J. V. Stalina 8. cÏervence 1947, SU fond AUÂV KSCÏ, f. 03/10, sv. 3, inv. j. 12, cit. in CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 366. JednaÂnõ byli kromeÏ J. V. Stalina a Klementa Gottwalda prÏõÂtomni cÏeskoslovensÏtõ ministrÏi Jan Masaryk a Prokop Drtina s diplomaty ArnosÏtem Heidrichem a JirÏõÂm HoraÂkem a za SSSR soveÏtsky ministr zahranicÏnõÂch veÏcõ VjacÏeslav Molotov a charge d'affaires v Praze Michail Bodrov. Rus. vyÂraz zapiska znamena v cÏes. diplomaticke terminologii memorandum. AVP SSSR, fond Referentura po CÏechoslovakii, opis 28, por.1, Ind. 012, papka 140. ZÏaÂdny z uvedenyÂch taÂboruÊ nenaÂlezÏel do sõÂteÏ GULAG. O Donbasu viz pozn. 2c ke kap. III. Ib. jako v pozn. 83. ZaÂznam. ZapsaÂno 22. 11. 1947. Kopie urcÏena pro staÂtnõÂho tajemnõÂka Vlado Clementise, AMZV, fond. neuv., inv. cÏ. neuv., vlozÏka k cÏ. 240893/II-1, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 15. Ib. jako v pozn. 83. Ib. jako v pozn. 91. Ib. Ladislav BoronÏ jako prÏõÂklad uvaÂdõ prÏõÂpis ministerstva vnitra z 23. 10. 1947 poveÏrÏenectvu vnitra v BratislaveÏ, v neÏmzÏ ministerstvo oznamuje, zÏe ¹souhlasõ s repatriacõª jednoho muzÏe z obce Abovce a jedne zÏeny z obce SÏtrkovce a ¹nesouhlasõª s repatriacõ 20 zÏen a 35 muzÏuÊ z AbovcuÊ a 4 muzÏuÊ a jedne zÏeny z Hubova. Podle BoroneÏ sÏlo o obce na jihu Slovenska, ktere byly v roce 1939 okupovaÂny Mad'arskem a muzÏi byli za druhe sveÏtove vaÂlky mobilizovaÂni do mad'arske armaÂdy, proto bylo mozÏne rozhodnutõ prazÏskeÂho ministerstva ¹do istej miery chaÂpat'ª. Autor upozornÏuje, zÏe je vsÏak nepochopitelneÂ, procÏ nebyl vydaÂn souhlas s repatriacõ odvlecÏenyÂch mladyÂch zÏen, z nichzÏ võÂce nezÏ trÏetineÏ nebylo v dobeÏ odvlecÏenõ jesÏteÏ ani osmnaÂct let a jen jedna byla oznacÏena jako vdanaÂ, takzÏe jen teÏzÏko se dala prÏedpoklaÂdat neÏjaka vyÂrazneÏjsÏi kolaborace s mad'arskyÂmi okupanty. Po opakovane selekci o trÏi tyÂdny pozdeÏji 96 97 98 99 100 101 102 ministerstvo vnitra sÏesti puÊvodneÏ odmõÂtnutyÂm zÏenaÂm prÏece jen repatriaci povolilo. Podle Ladislav BoronÏ, cit. op. s. 351±352. O vnitropolitickyÂch zaÂpasech na Slovensku v roce 1947 podrobneÏji viz Karel Kaplan, PeÏt kapitol o UÂnoru, Brno 1997, s. 220±266. SoucÏasny stav repatriace zajatcuÊ a internovanyÂch v SSSR, 9. 2. 1949, prÏõÂloha ke spisu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ cÏ. 28.844/V-3A/49, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, k. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky  A Praha, fond MV, inv. cÏ. neuv. k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 572; SU Ib. Ib. Koncept dopisu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ velvyslanectvõ CÏSR v MoskveÏ z 21. 7. 1949, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, k. 38, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 430. Autor konceptu zrÏejmeÏ jizÏ meÏl se soveÏtskyÂmi ¹informacemiª zkusÏenost. StacÏõ nahleÂdnout do ZpraÂvy GUPVI NKVD SSSR o vaÂlecÏnyÂch zajatcõÂch [z] byÂvalyÂch evropskyÂch a japonske armaÂdy k 1. 1. 1949 a v kolonce ¹CÏechoslovaÂciª je uvedeno: ¹- zajato celkem 68889 - odjelo 68608 - repatriovaÂno 55701 - na formovaÂnõ vojenske jednotky 7769 - prÏedaÂni do taÂboruÊ GULAG [sic] 140 - propusÏteÏnõ obcÏane SSSR 154 - prÏedaÂno mezi internovane [sic!] 805 - odsouzeno vojenskyÂm tribunaÂlem 1 - jine odchody 1 - zemrÏeli 4033 - stav l 1. 1. 1949 281ª Viz Vojennoplennyje SSSR 1939±1956. Dokumenty i mateÏrialy. Moskva 2000, s. 332. Dopis ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ ministerstvu vnitra z 3. 6. 1949. Na rubu rukopisny zaÂznam: ¹Po osobnõ dohodeÏ v Zamini [ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ] (vysl. HnõÂzdo) dojednaÂno, zÏe Zamini netrva na sveÂm prÏõÂpisu a nezÏaÂda na neÏho odpoveÏd' ani projednaÂnõ seznamu osob nachaÂzejõÂcõÂch se dosud  A Praha, fond MV, inv. v SSSR. Proto: ulozÏ. Dne 24. cÏervna 1949.ª SU cÏ. neuv., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 576. Viz rovneÏzÏ pozn. 102. Spis ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ cÏ. 115.244/49. DuÊveÏrny zaÂznam p. d. (pro domo) z 1. 7. 1949, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, k. 38, a kopie 197 103 104 105 106 198 AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 435. SdeÏlenõ ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ z 2. 5. 1949 ministerstvu vnitra, minis A Praha, fond MV, terstvu naÂrodnõ obrany a ministerstvu sociaÂlnõ peÂcÏe, SU inv. cÏ. neuv., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 574. Ib. jako v pozn. 100. Dopis ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ ministerstvu vnitra z 10. 3. 1950, AMZV, fond neuv., inv. cÏ. neuv., cÏ. 112.467/50-A/I-1, , a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 10. Podle Jacques Rossi, cit. op. Omezene mozÏnosti psaÂt a dostaÂvat dopisy meÏli rovneÏzÏ vaÂlecÏnõ zajatci a internovanõÂ. NeÏmci, RakusÏaneÂ, Mad'arÏi a Rumuni smeÏli napsat a dostat jeden dopis meÏsõÂcÏneÏ. Japonci a zajatci z MandzÏuska a Koreje jeden dopis za trÏi meÏsõÂce. O prÏõÂslusÏnõÂcõÂch jinyÂch naÂroduÊ se prÏedpisy nezminÏovaly a patrneÏ zaÂlezÏelo pouze na libovuÊli naÂcÏelnõÂka taÂbora. Pokud vsÏak byl vaÂlecÏny zajatec nebo internovany odsouzen do naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ GULAG meÏl zakaÂzaÂno psaÂt a dostaÂvat dopisy jako ostatnõ veÏzni. Podle Vojennoplennyje SSSR 1939±1956. Dokumenty i mateÏrialy. Moskva 2000. Kapitola IX. SpolupraÂce Rozpaky cÏeskoslovenske staÂtnõ administrativy nad sveÂvolnou aktivitou soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ v CÏeskoslovenske republice a uÂnosy cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ do SoveÏtskeÂho svazu byly po prÏevzetõ moci v CÏeskoslovensku komunistickyÂm rezÏimem v uÂnoru 1948 okamzÏiteÏ vystrÏõÂdaÂny otevrÏenou spolupracõÂ. Intenzita teÂto spolupraÂce dosud nebyla zkoumaÂna, a proto uvaÂdõÂme pouze neÏkolik prÏõÂkladuÊ soucÏinnosti bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ obou staÂtuÊ prÏi vstrÏõÂcneÂm vydaÂvaÂnõ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ do moci soveÏtskyÂch represivnõÂch struktur. Uvedene zõÂskane poznatky ukazujõ vsÏak na vydaÂvaÂnõ do SoveÏtskeÂho svazu pravdeÏpodobneÏ celyÂch okruhuÊ vadõÂcõÂch mu cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ. * JednõÂm z teÏchto okruhuÊ byli BeÏlorusoveÂ, kterÏõ do CÏeskoslovenska prÏisÏli jednak ve dvacaÂtyÂch letech spolecÏneÏ s ostatnõÂmi emigranty z Ruska a jednak s uprchlõÂky z beÏloruskyÂch uÂzemõ v tehdejsÏõÂm vyÂchodnõÂm Polsku, zejmeÂna po jeho anexi SoveÏtskyÂm svazem teÏsneÏ prÏed druhou sveÏtovou vaÂlkou. Po vypuknutõ vaÂlky se vsÏak beÏlorusÏtõ nacionaliste ocitli v tragickeÂm postavenõÂ, nebot' jejich principiaÂlnõ odpor vuÊcÏi SoveÏtskeÂmu svazu a velkoruskeÂmu sÏovinismu (navõÂc s otevrÏenyÂmi uÂcÏty se sÏovinismem jak velkopolskyÂm tak i velkoukrajinskyÂm) je cÏinil zdaÂnliveÏ blõÂzkyÂmi agresivnõÂm zaÂjmuÊm nacistickeÂho NeÏmecka. NeÏmci umozÏnili na dobyteÂm beÏloruskeÂm uÂzemõ puÊsobenõ mõÂstnõ samospraÂvy, vedene prÏedevsÏõÂm neÏkteryÂmi vraÂtivsÏõÂmi se emigranty, a vytvorÏenõ samostatne beÏloruske ozbrojene sõÂly v pocÏtu teÂmeÏrÏ sto tisõÂc muzÏuÊ1. V prÏedstavaÂch NeÏmecka o budoucõÂm usporÏaÂdaÂnõ Evropy se vsÏak s BeÏlorusy pocÏõÂtalo stejneÏ maÂlo jako s Rusy cÏi Ukrajinci nebo PolaÂky a neÏmecky generaÂlnõ komisarÏ v Minsku jasneÏ vymezil jejich uÂlohu slovy: ¹BeÏlorusove se mohou staÂt naÂrodem jen v rozsahu, ktery umozÏnõ vytvorÏit zed' proti moskovituÊm a lidem z vyÂchodnõÂch stepõÂ.ª2 S blõÂzÏõÂcõÂm se zaÂveÏrem vaÂlky byl sice v Minsku teÏsneÏ prÏed prÏõÂ199 chodem Rude armaÂdy jesÏteÏ proveden pokus o vyhlaÂsÏenõ nezaÂvisleÂho BeÏloruska3, ale vzaÂpeÏtõ nato beÏlorusÏtõ politicÏtõ prÏedstavitele znovu odesÏli do emigrace. Velmi mnoho jich prÏitom mõÂrÏilo do ProtektoraÂtu CÏechy a Morava, kde se BeÏlorusove cõÂtili prÏece jen volneÏji nezÏ v neÏmeckeÂm prostrÏedõÂ. KdyzÏ dorazila Ruda armaÂda do CÏeskoslovenska, podarÏilo se neÏkteryÂm odejõÂt do uprchlickyÂch taÂboruÊ v americkeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu NeÏmecka. Jinõ se zrÏejmeÏ pokusili naleÂzt uÂtocÏisÏteÏ splynutõÂm s beÏloruskyÂm obyvatelstvem zavaÂteÂm prÏedvaÂlecÏnou i vaÂlecÏnou migracõ do zaÂpadnõÂho Polska. NeÏkterÏõ vsÏak stejneÏ jako mnozõ Rusove a Ukrajinci z puÊvodnõ emigrace z bolsÏevickeÂho Ruska naivneÏ spoleÂhali na obcÏanske jistoty obnovene CÏeskoslovenske republiky a snazÏili se zõÂskat cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. * Alexandr KalosÏa prÏisÏel do CÏeskoslovenska v roce 1930 ze zaÂpadnõÂho BeÏloruska4. Tato cÏaÂst beÏloruskeÂho uÂzemõ tehdy byla soucÏaÂstõ Polska, ktereÂmu ji prÏirÏkla po prvnõ sveÏtove vaÂlce parÏõÂzÏska mõÂrova smlouva v roce 1921, stejneÏ jako Litvu a zaÂpadnõ Ukrajinu. ProtozÏe Polsko nemeÏlo prÏõÂlisÏ pochopenõ pro snahy BeÏlorusuÊ o naÂrodnõ sebeurcÏenõÂ, odesÏel v roce 1930 do CÏeskoslovenska, kde studoval na Vysoke sÏkole zemeÏdeÏlskeÂho a lesnickeÂho inzÏenyÂrstvõ v Praze. AktivneÏ puÊsobil v prazÏskyÂch beÏloruskyÂch exilovyÂch organizacõÂch. Po neÏmecko-soveÏtskeÂm rozdeÏlenõ Polska v prvnõÂch dnech druhe sveÏtove vaÂlky se stal obdobneÏ jako mnoho jeho dalsÏõÂch krajanuÊ ¹osobou bez staÂtnõ prÏõÂslusÏnostiª. Aby mõÂsto obcÏana Polska nemusel byÂt obcÏanem NeÏmecka, vypravil se z poveÏrÏenõ prazÏske rady BeÏloruske lidove republiky5 na soveÏtsky konzulaÂt v Praze zjistit, zda nema naÂrok na obcÏanstvõ SoveÏtskeÂho svazu. A po odmõÂtnutõ pozÏaÂdal alesponÏ o staÂtnõ obcÏanstvõ ProtektoraÂtu CÏechy a Morava, ktere zõÂskal v roce 1941, a teÂhozÏ roku jako dlouhodobeÏ nezameÏstnany byl zarÏazen do jednoho z prvnõÂch tehdejsÏõÂch cÏeskyÂch kontingentuÊ nuceneÏ nasazenyÂch na praÂci v NeÏmecku. V roce 1942 se ozÏenil s dcerou v Praze zÏijõÂcõÂho vyÂznamneÂho beÏloruskeÂho exiloveÂho cÏinitele6. Po skoncÏenõ vaÂlky zÏil KalosÏa s rodinou nejprve v RoztokaÂch u Prahy a pozdeÏji na vlastnõÂm hospodaÂrÏstvõ v ChudenõÂneÏ 200 u Klatov. V roce 1947 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. Vstoupil do CÏeskoslovenske strany naÂrodneÏ-socialistickeÂ. NeÏkdy pocÏaÂtkem roku 1948 bylo cÏeskoslovenske ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ dozÏaÂdaÂno soveÏtskyÂm velvyslanectvõÂm v Praze o zjisÏteÏnõÂ, zda je KalosÏa cÏeskoslovenskyÂm staÂtnõÂm obcÏanem a jak dlouho zÏije v CÏeskoslovensku. O duÊvodu sveÂho zaÂjmu o KalosÏu se SoveÏtsky svaz zrÏejmeÏ nezminÏoval. 12. uÂnora 1948 byl soveÏtsky dotaz ministerstvem zahranicÏnõÂch veÏcõ postoupen uÂstrÏedneÏ StaÂtnõ bezpecÏnosti a odtud prÏisÏla kupodivu neprÏõÂlisÏ prÏesna zpraÂva, zÏe ing. KalosÏa ¹bydlõ na zdejsÏõÂm uÂzemõ od r. 1933ª a ¹jeho zÏaÂdost o udeÏlenõ cÏs. staÂtnõÂho obcÏanstvõ se projednaÂva u ZNV v Prazeª. O dva tyÂdny pozdeÏji prÏevzal moc v CÏeskoslovensku komunisticky rezÏim a SoveÏtsky svaz neztraÂceje cÏas hned v prvnõÂch hodinaÂch pozÏaÂdal o KalosÏovo vydaÂnõ pro uÂdajne ¹podezrÏenõ z vaÂlecÏnyÂch zlocÏinuÊ z toho duÊvodu, zÏe tyÂzÏ se cÏinneÏ zuÂcÏastnil beÏloruskyÂch protisoveÏtskyÂch organizacõ ke sÏkodeÏ soveÏtske armaÂdy a partyzaÂnskyÂch oddõÂluʪ. Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, zasõÂlajõÂc prÏõÂslusÏnou soveÏtskou noÂtu ministerstvu vnitra, ¹soucÏasneÏ pozÏaÂdalo o zajisÏteÏnõ (...) jmenovaneÂho a o prÏezkoumaÂnõ mozÏnosti zrusÏenõ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõ [sic], ktereÂ, jak bylo dodatecÏneÏ zjisÏteÏno, bylo jmenovaneÂmu udeÏleno vyÂnosem ZemskeÂho naÂrodnõÂho vyÂboru v Praze (...) ze dne 16. kveÏtna 1947ª. 4. brÏezna 1948 byl KalosÏa na sveÂm hospodaÂrÏstvõ v ChudenõÂneÏ zatcÏen a prÏedaÂn do klatovske veÏznice. 1. dubna 1948 mu ministerstvo vnitra odnÏalo cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ. Potom vsÏak spolupraÂci cÏeskoslovenske StaÂtnõ bezpecÏnosti a justicÏnõ a ministerske byrokracie se soveÏtskyÂmi orgaÂny zacÏaly poznamenaÂvat zmatky. KlatovskeÂmu prokuraÂtorovi vyÂnos o odneÏtõ obcÏanstvõ zrÏejmeÏ neposlali, a proto 7. dubna 1948 narÏõÂdil KalosÏu azÏ do vyrÏesÏenõ prÏõÂpadu propustit z vazby. Oblastnõ uÂrÏadovna StaÂtnõ bezpecÏnosti ale propusÏteÏnõ zamezila s odvolaÂnõÂm na prÏõÂkaz z Prahy. Na ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ prÏitom neveÏdeÏli, jak dopadla ¹otaÂzka prohlaÂsÏenõ neplatnosti cÏsl. obcÏanstvõª jesÏteÏ ani po dvou meÏsõÂcõÂch. A azÏ 22. cÏervna 1948 vydala uÂstrÏedna StaÂtnõ bezpecÏnosti pokyn k odebraÂnõ zadrzÏeneÂmu ¹jeho dokladuÊ o cÏsl. obcÏanstvõª a ulozÏila prÏedlozÏit ¹ONV podle jeho bydlisÏteÏ naÂvrh na vyhosÏteÏnõ ze zdejsÏõÂho uÂzemõª. VyÂmeÏr o KalosÏoveÏ vyhosÏteÏnõ z CÏeskoslovenska a zaÂkazu jeho naÂvratu na cÏeskoslovenske uÂzemõ navzÏdy byl vydaÂn naÂsledneÏ 3. cÏervence 1948. 201 Teprve po cÏtyrÏech meÏsõÂcõÂch straÂvenyÂch v klatovske veÏznici byl KalosÏa 8. srpna 1948 prÏevezen do Prahy a prÏedaÂn uÂrÏadu zplnomocneÏnce Rady lidovyÂch komisarÏuÊ SSSR pro zaÂlezÏitosti repatriace v CÏeskoslovensku. Byl umõÂsteÏn do soveÏtskeÂho uÂstrÏednõÂho sbeÏrneÂho taÂbora na prazÏske Letne a odtud jesÏteÏ po dalsÏõÂm puÊl roce, 20. ledna 1949, prÏevezen do SoveÏtskeÂho svazu. 9. dubna 1949 byl NejvysÏsÏõÂm soudem BeÏloruske soveÏtske socialisticke republiky odsouzen k 25 letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. Byl pak veÏzneÏn v taÂborech Dal'stroje na KolymeÏ a pracoval ve zlatyÂch dolech. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil 20. zaÂrÏõ 1955 se skupinou dalsÏõÂch trÏinaÂcti byÂvalyÂch veÏznÏuÊ soveÏtskyÂch taÂboruÊ a okamzÏiteÏ byl spolecÏneÏ s nimi znovu zatcÏen a umõÂsteÏn ve veÏznici v Praze-Ruzyni. 27. zaÂrÏõ 1955 na neÏj prokuraÂtor uvalil vazbu pro spolupraÂci s NeÏmci. Na zaÂkladeÏ soveÏtskeÂho sdeÏlenõÂ, zÏe v SoveÏtskeÂm svazu byl amnestovaÂn a kdyby se nachaÂzel na soveÏtskeÂm uÂzemõÂ, byl by okamzÏiteÏ propusÏteÏn na svobodu, po neÏkolikameÏsõÂcÏnõÂm vysÏetrÏovaÂnõ rozhodlo politicke byro UÂV KSCÏ, aby KalosÏovo trestnõ stõÂhaÂnõ bylo zastaveno. 3. cÏervna 1956 se Alexandr KalosÏa konecÏneÏ mohl vraÂtit domuÊ k troskaÂm sve rodiny.7 Na neÏkdejsÏõ odneÏtõ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõ a zaÂkaz naÂvratu na uÂzemõ CÏeskoslovenska si zrÏejmeÏ zÏaÂdny prÏõÂslusÏny cÏeskoslovensky orgaÂn ani nevzpomneÏl. Komunisticke represivnõ struktury podle vsÏeho nebraly prÏõÂlisÏ vaÂzÏneÏ ani vlastnõ pseudopraÂvnõ formality.8 * ZadrzÏenõ a vydaÂnõ do SoveÏtskeÂho svazu Alexandra KalosÏi probõÂhalo paralelneÏ se zadrzÏenõÂm a vydaÂnõÂm beÏloruskyÂch manzÏeluÊ HenijusÏovyÂch. Dokonce v neÏkteryÂch dokumentech byli zminÏovaÂni vsÏichni soucÏasneÏ. * Ivan HenijusÏ prÏisÏel do CÏeskoslovenska jizÏ v roce 1922 s prvnõ vlnou beÏloruske emigrace9. Byl BeÏloruskou sÏkolskou radou10, ktera po paÂdu BeÏloruske lidove republiky a rozdeÏlenõ beÏloruskeÂho uÂzemõ mezi Polsko a bolsÏevicke Rusko nalezla uÂtocÏisÏteÏ 202 v litevskeÂm Vilniusu, vyslaÂn na studia do Prahy; vsÏichni takto vyslanõ mladõ BeÏlorusove tehdy museli zaÂrovenÏ podepsat zaÂvazek, zÏe po uÂspeÏsÏneÂm absolvovaÂnõ studia vydajõ v beÏlorusÏtineÏ odbornou publikaci ze sveÂho oboru a uhradõ vysokosÏkolske vzdeÏlaÂnõ dalsÏõÂmu krajanovi. Koncem dvacaÂtyÂch let se prÏi naÂvsÏteÏveÏ rodne beÏloruske vesnice ve vyÂchodnõÂm Polsku seznaÂmil s Larysou MiklasÏevicÏovou. JesÏteÏ prÏed dokoncÏenõÂm studia se s nõ ozÏenil, ale PolaÂci mu odmõÂtli povolit vyÂjezd zpaÂtky do CÏeskoslovenska, aby mohl slozÏit zaÂveÏrecÏne zkousÏky. Odpor polskyÂch uÂrÏaduÊ, vyplyÂvajõÂcõ jednak ze snahy nijak zvlaÂsÏt' nepodporovat intelektuaÂlnõ emancipaci beÏloruskeÂho obyvatelstva a jednak z tehdy aktuaÂlneÏ neprÏõÂlisÏ prÏaÂtelskyÂch vztahuÊ mezi tehdejsÏõÂm polskyÂm rezÏimem a CÏeskoslovenskem, se vsÏak podarÏilo zlomit. V roce 1937 prÏijela do Prahy za mladyÂm leÂkarÏem take jeho manzÏelka s malyÂm synem. Larysa HenijusÏova se zaÂhy zapojila do prazÏske beÏloruske emigrace11. ZacÏala publikovat fejetony a versÏe v beÏloruskeÂm tyÂdenõÂku JitrÏenka (beÏl. Ranica)11a a v roce 1942 vydala v Praze svou prvnõ baÂsnickou sbõÂrku Z rodnyÂch luhuÊ (beÏl. Ad radnich niu)11b. PozdeÏji byla jmenovaÂna generaÂlnõÂm tajemnõÂkem rady (exilove vlaÂdy) BeÏloruske lidove republiky11c a spolecÏneÏ s manzÏelem puÊsobila v BeÏloruske naÂrodnõ sveÂpomoci11d. Na vyÂzvu prÏedsedy teÂto organizace Ivana JermacÏenka, kolegy ze studiõ na leÂkarÏske fakulteÏ Univerzity Karlovy v Praze12, odjel Ivan HenijusÏ do NeÏmci okupovaneÂho BeÏloruska organizovat zdravotnõ peÂcÏi pro mõÂstnõ obyvatelstvo. V roce 1944 byla Larysa HenijusÏova vyslaÂna na Druhy vsÏebeÏlorusky kongres v Minsku; kongres sice potvrdil deklaraci nezaÂvislosti BeÏloruska z 25. brÏezna 1918 a za jedineÂho prÏedstavitele BeÏloruska vyhlaÂsil BeÏloruskou naÂrodnõ radu, ale vzaÂpeÏtõ nato Minsk znovu padl do soveÏtskyÂch rukou13. Po druhe sveÏtove vaÂlce zÏili HenijusÏovi v Praze. NaÂznaky mozÏneÂho uÂnosu soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny prÏimeÏly Larysu HenijusÏovou pozÏaÂdat o ochranu prezidenta BenesÏe a americkeÂho velvyslance v CÏeskoslovensku Laurence Steinhardta, ktery zrÏejmeÏ opravdu zasaÂhl a pry vzkaÂzal mlade beÏloruske baÂsnõÂrÏce, zÏe ¹mluvil s cÏeskyÂmi uÂrÏadyª a ma ¹byÂt klidnaª14. Oba manzÏele odmõÂtli nabõÂdku prÏaÂtel uchyÂlit se do bezpecÏõ ve Francii a naopak pozÏaÂdali o udeÏlenõ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ. Bylo jim udeÏleno 203 27. cÏervna 1947. PozdeÏji Ivan HenijusÏ dostal mozÏnost zarÏõÂdit si vlastnõ leÂkarÏskou praxi v jihocÏeskeÂm Vimperku. Tam byli jen cÏtrnaÂct dnuÊ po nastolenõ komunistickeÂho rezÏimu v CÏeskoslovensku 5. brÏezna 1948 na dozÏaÂdaÂnõ SoveÏtskeÂho svazu zatcÏeni a veÏzneÏni v PõÂsku15. 1. dubna 1948 stejnyÂm vyÂmeÏrem jako bylo zrusÏeno cÏeskoslovenske obcÏanstvõ Alexandra KalosÏi, odnÏalo ministerstvo vnitra toto obcÏanstvõ take manzÏeluÊm HenijusÏovyÂm. I v tomto prÏõÂpadeÏ byrokracie komunistickyÂch represivnõÂch struktur zapomneÏla informovat ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ a jeho dotaz jesÏteÏ z cÏervna 1948, jak dopadla ¹otaÂzka prohlaÂsÏenõ neplatnosti cÏsl. obcÏanstvõª KalosÏi, se tehdy tyÂkal i HenijusÏovyÂch. RovneÏzÏ ve stejny den 22. cÏervna 1948 vydala uÂstrÏedna StaÂtnõ bezpecÏnosti pokyn k odebraÂnõ ¹jejich dokladuÊ o cÏsl. obcÏanstvõª a ulozÏila prÏedlozÏit ¹naÂvrh na vyhosÏteÏnõª.16 VyÂmeÏr o vyhosÏteÏnõ Ivana HenijusÏe a jeho manzÏelky z CÏeskoslovenska vydal Okresnõ naÂrodnõ vyÂbor v PrachaticõÂch 7. cÏervence 1948: ¹Pan MUDr. Ivan GeniusÏ, nar. 24. 2. 1902 bez staÂtnõ prÏõÂslusÏnosti t. cÏ. PõÂsek, veÏznice krajskeÂho soudu Podle ustanovenõ § 2 zaÂk. cÏ. 86/1871 rÏ. z. vyhosÏt'uji VaÂs navzÏdy z celeÂho uÂzemõ CÏeskoslovenske republiky se soucÏasnyÂm zaÂkazem naÂvratu pod trestnõÂmi naÂsledky ustanovenõ § 323 tr. z. Toto vyhosÏteÏnõ vztahuje se i na VasÏi manzÏelku Laurisu roz. MiklasÏevicÏovou, nar. 27. 7. 1910. Na cÏsl. staÂtnõ hranice budete hnaÂn nucenyÂm postrkem. DuÊvody: NemaÂte na cÏeskoslovenskeÂm staÂtnõÂm uÂzemõ v zÏaÂdne obci domovskeÂho praÂva, nebot' cÏsl. staÂtnõ obcÏanstvõ VaÂm bylo vyÂnosem ministerstva vnitra cÏ. A-3617-19/3-48-V/I ze dne 1. dubna 1948 odnÏato. KonanyÂm ÏsetrÏenõÂm bylo zjisÏteÏno, zÏe za okupace jste byl vy i VasÏe manzÏelka ilegaÂlneÏ [sic] cÏinni v protisoveÏtskyÂch nacionalistickyÂch organizacõÂch. 204 Jest VaÂs tudõÂzÏ z duÊvoduÊ bezpecÏnosti staÂtu [sic] vyhostiti. Proti tomuto vyÂmeÏru muÊzÏete se odvolati do 15 dnuÊ po jeho dorucÏenõ k ZemskeÂmu naÂrodnõÂmu vyÂboru v Praze podaÂnõÂm ucÏineÏnyÂm u ONV ± referaÂtu naÂrodnõ bezpecÏnosti v PrachaticõÂch. Odkladny uÂcÏinek prÏõÂpadneÂho odvolaÂnõ se vsÏak vylucÏuje, jelikozÏ by VasÏim dalsÏõÂm pobytem v CÏeskoslovensku byla ohrozÏena bezpecÏnost staÂtu, tudõÂzÏ duÊlezÏity zaÂjem verÏejny [sic]. Proti rozhodnutõÂ, kteryÂm se vylucÏuje odkladny uÂcÏinek prÏÂõpadneÂho odvolaÂnõÂ, nenõ odvolaÂnõ prÏÂõpustno [tedy rozumeÏj: deportaci do soveÏtskeÂho koncentracÏnõÂho taÂbora nic nemuÊzÏe zastavit]. BezpecÏnostnõ referent ONV [v PrachaticõÂch].ª17 MõÂsto postrkem na cÏeskoslovenskou hranici byli manzÏele HenijusÏovi prÏevezeni zelenyÂm antonem do soveÏtskeÂho sbeÏrneÂho taÂbora v Praze na Letne a odtud vzaÂpeÏtõ pod plachtou naÂkladnõÂho auta do sbeÏrneÂho taÂbora ve VõÂdni a potom do Lvova a daÂl do SoveÏtskeÂho svazu18. PocÏaÂtkem roku 1949 byli Larysa a Ivan HenijusÏovi vojenskyÂm tribunaÂlem NejvysÏsÏõÂho soudu BeÏloruske soveÏtske socialisticke republiky odsouzeni podle cÏlaÂnku 584 trestnõÂho zaÂkonõÂku BSSR kazÏdy k 25 letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe19. * Podle tohoto cÏlaÂnku byly trestaÂny ¹kontrarevolucÏnõ trestne cÏinyª napomaÂhaÂnõ mezinaÂrodnõ burzÏoaziõÂ, neuznaÂvajõÂcõ ¹rovnopraÂvnost komunistickeÂho systeÂmu nastupujõÂcõÂho vystrÏõÂdat kapitalisticky systeÂmª a usilujõÂcõ ¹o jeho svrzÏenõª, nebo ¹spolecÏenskyÂm skupinaÂm a organizacõÂmª naleÂzajõÂcõÂm se ¹pod vlivemª burzÏoazie cÏi touto burzÏoaziõ ¹bezprostrÏedneÏ organizovanyÂmª a zabyÂvajõÂcõÂm se neprÏaÂtelskou cÏinnostõ ¹proti Svazu SSRª. * VeÏzneÏna byla Larysa HenijusÏova v zÏenskeÂm taÂborÏe Inta v severozaÂpadnõ SibirÏi20. PropusÏteÏna byla v roce 1956 a azÏ do sve smrti v roce 1983 zÏila spolecÏneÏ s manzÏelem ve sve rodne obci Zelva u Hrodna v BeÏlo205 ruske soveÏtske socialisticke republice. Nikdy neprÏijala obcÏanstvõ SoveÏtskeÂho svazu a odmõÂtla prÏevzõÂt soveÏtsky obcÏansky pruÊkaz20a. Ve sve knize ZpoveÏd' jmenuje rÏadu dalsÏõÂch byÂvalyÂch beÏloruskyÂch emigrantuÊ odvlecÏenyÂch z Prahy, ktere potkala prÏi transportu do SoveÏtskeÂho svazu, a zejmeÂna beÏhem sveÂho sedmileteÂho veÏzneÏnõ v koncentracÏnõÂm taÂborÏe na severu Ruska. VeÏtsÏinou vsÏak jde o jmeÂna neobsazÏena v zÏaÂdneÂm dosud zpracovaneÂm prÏehledu obeÏtõ soveÏtske zvuÊle v povaÂlecÏneÂm CÏeskoslovensku a teprve cÏekajõÂcõ na podrobneÏjsÏõ prozkoumaÂnõÂ. * DalsÏõ cÏeskoslovensÏtõ obcÏaneÂ, ktere komunisticky rezÏim vydal SoveÏtskeÂmu svazu, byli osobnostmi ruÊznyÂm zpuÊsobem verÏejneÏ cÏinnyÂmi v byÂvale Podkarpatske Rusi a po jejõÂm prÏedaÂnõ SSSR prÏesõÂdlivsÏõ do CÏeskoslovenske republiky. * Mlady rusõÂnsky advokaÂt a politicky cÏinitel JUDr. Ivan KovaÂcÏ byl v zaÂveÏrecÏnyÂch tyÂdnech druhe sveÏtove vaÂlky mobilizovaÂn do mad'arske armaÂdy21. VzaÂpeÏtõ vsÏak zorganizoval prÏechod cele jednotky ke slovenskyÂm partyzaÂnuÊm a pozdeÏji puÊsobil jako tlumocÏnõÂk ve sÏtaÂbu velitele 2. ukrajinskeÂho frontu; obdobneÏ puÊsobili jeho bratrÏi: SÏtefan byl osobnõÂm tlumocÏnõÂkem naÂcÏelnõÂka HlavnõÂho sÏtaÂbu partyzaÂnskeÂho hnutõ na Slovensku, Vasil byl tlumocÏnõÂkem ve sÏtaÂbu velitele 4. ukrajinskeÂho frontu a Alexandr bojoval v rÏadaÂch partyzaÂnskeÂho oddõÂlu ve slovenskyÂch horaÂch. Ivan KovaÂcÏ byl zatcÏen prÏõÂmo ve dnech komunistickeÂho pucÏe v uÂnoru 1948 v JenõÂkoveÏ v severnõÂch CÏechaÂch22. Ale teprve po võÂce nezÏ puÊlrocÏnõÂm veÏzneÏnõ v cele prÏedbeÏzÏneÂho zadrzÏenõ byla 4. zaÂrÏõ 1948 na neÏj uvalena vazba a byl prÏemõÂsteÏn do veÏznice v Praze-Ruzyni a pozdeÏji prÏevezen do veÏznice v Praze na PankraÂci23. PocÏaÂtkem roku 1949 traÂvil KovaÂcÏ ve veÏzenõ jizÏ võÂce nezÏ deset meÏsõÂcuÊ. PrÏesto StaÂtnõ bezpecÏnost pojednou 10. ledna 1949 vydala naÂsledujõÂcõ prÏõÂkaz: ¹SoveÏtske uÂrÏady hledajõ sveÂho staÂtnõÂho obcÏana [sic] Ivana KovaÂcÏe, ukrajinske naÂrodnosti, narozeneÂho r. 1912 v okrese Muka206 cÏevo, ukrajinske naÂrodnosti, ktery pracoval v dobeÏ druhe sveÏtove vaÂlky s NeÏmci a Mad'ary. Kdyby byl kdekoliv zjisÏteÏn, budizÏ zatcÏen (...).ª Jine vysveÏtlenõ tohoto poneÏkud prÏekvapiveÂho postupu nezÏ obecnou lidovou moudrost, zÏe pravice nevõÂ, co deÏla levice, opravdu nelze naleÂzt. Po neÏkolika tyÂdnech byl vsÏak Ivan KovaÂcÏ prÏece jen ¹nalezenª a 17. uÂnora 1949 prÏedaÂn ze ¹soudnõ vazbyª do ¹vazby bezpecÏnostnõª a prÏevzat zaÂstupcem soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ. Ale v naÂsledujõÂcõÂch dnech a tyÂdnech tragicka frasÏka pokracÏovala. NaprÏed soveÏtsky prÏedstavitel pozÏaÂdal cÏeskoslovenske orgaÂny, aby KovaÂcÏe zatõÂm ponechaly v prazÏske veÏznici, protozÏe ¹nemajõ v taÂborÏe pro repatrianty v Praze-Letne dostatecÏne strÏezÏenõª. O tyÂden pozdeÏji zaÂstupce velitele taÂbora vuÊbec ¹odmõÂtl dr. KovaÂcÏe prÏevzõÂt a prohlaÂsil, zÏe repatriace nebyla uznaÂnaª24. Nakonec vsÏak prÏece jen zadrzÏeneÂho prÏevzal a po neÏkolika dnech odeslal se skupinou dalsÏõÂch ¹repatriantuʪ do polnõÂho sbeÏrneÂho taÂbora ministerstva vnitra SSSR v Badenu v soveÏtskeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu v Rakousku. NaÂsledovalo prÏevezenõ do veÏznice v KyjeveÏ a koncem roku 1950 do Moskvy. V roce 1951 byl KovaÂcÏ rozhodnutõÂm zvlaÂsÏtnõ porady Ministerstva staÂtnõ bezpecÏnosti SSSR odsouzen k deseti letuÊm odneÏtõ svobody v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. Trest vykonaÂval v ruÊznyÂch taÂborech GULGMP a Dal'stroje.25 Do CÏeskoslovenska se obdobneÏ jako BeÏlorus KalosÏa vraÂtil 20. zaÂrÏõ 1955 a rovneÏzÏ byl okamzÏiteÏ znovu zatcÏen a umõÂsteÏn ve veÏznici v Praze-Ruzyni. A definitivneÏ propusÏteÏn na svobodu byl teprve 1. cÏervna 1956 na zaÂkladeÏ rozhodnutõ politickeÂho byra UÂV KSCÏ26. * RusõÂnsky advokaÂt JUDr. Simeon Juskiv byl zadrzÏen cÏeskoslovenskou StaÂtnõ bezpecÏnostõ 7. cÏervna 1949 v MedzilaborcõÂch27 a jeho syn VladimõÂr, posluchacÏ praÂvnicke fakulty Univerzity Karlovy, teÂhozÏ dne v KosÏicõÂch28. Po eskortovaÂnõ na cizinecke oddeÏlenõ Krajske spraÂvy StaÂtnõ bezpecÏnosti v Praze byli oba prÏedaÂni do soveÏtskeÂho sbeÏrneÂho taÂbora v Praze na LetneÂ29. Podle dobovyÂch zaÂznamuÊ uÂdajneÏ byli stõÂhaÂni pro aktivnõ uÂcÏast v polovo207 jenske organizaci rusõÂnskyÂch separatistickyÂch vlastencuÊ Karpatska SicÏ30 ve trÏicaÂtyÂch letech. Do dotaznõÂkuÊ, sepisovanyÂch cÏeskoslovenskou StaÂtnõ bezpecÏnostõ o sÏest let pozdeÏji prÏi jejich naÂvratu do CÏeskoslovenska, uvedl vsÏak Simeon Juskiv, zÏe byl zadrzÏeny ¹pre podozrenie z protisov. cÏinnostiª, a VladimõÂr Juskiv, zÏe byl odsouzeny ¹pre sÏpionaÂzÏnu cÏinnost'ª31 RovneÏzÏ uÂdaje, sdeÏlene v roce 1995 zastupitelskyÂm uÂrÏadem Ruske federace v Praze do dotaznõÂku, ktery byl VyÂborem ¹Oni byli prvnõª a StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky zaslaÂn VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ informacõ k zadrzÏenõ VladimõÂra Juskiva, v nicÏem neodpovõÂdajõ uÂdajneÂmu obvineÏnõ z eventuaÂlnõ proticÏeskoslovenske cÏinnosti na Podkarpatske Rusi32. Fakta zjisÏteÏna o teÂmeÏrÏ puÊlstoletõ pozdeÏji ruskyÂmi archivaÂrÏi spolecÏneÏ s dalsÏõÂmi dochovanyÂmi uÂdaji poskytujõ naÂzorny obraz o doslova systeÂmoveÏ vytvaÂrÏene mnohoznacÏnosti a konfuznosti a zaÂmeÏrneÏ udrzÏovane nepruÊhlednosti puÊsobenõ soveÏtskyÂch represivnõÂch struktur. * OtaÂzka: ¹Kdy dosÏlo k zadrzÏenõÂ?ª OdpoveÏd': ¹7. cÏervna 1949.ª OtaÂzka: ¹Na zaÂkladeÏ cÏeho byl [VladimõÂr Juskiv] zadrzÏen?ª OdpoveÏd': ¹V obdobõ od cÏervna 1944 do prosince 1944 slouzÏil v neÏmecke armaÂdeÏ.ª OtaÂzka: ¹JakyÂm orgaÂnem byl zadrzÏen?ª OdpoveÏd': ¹OrgaÂny cÏeskoslovenske bezpecÏnosti.ª OtaÂzka: ¹Jaky orgaÂn nebo jaka osoba za CÏSR byla uÂcÏastna prÏi zadrzÏenõÂ?ª OdpoveÏd': ¹OrgaÂny cÏeskoslovenske bezpecÏnosti (konkreÂtnõ orgaÂn nenõ znaÂm) a prÏedaÂn oddõÂlu kontrarozveÏdky Ministerstva staÂtnõ bezpecÏnosti 300. taÂbora motostrÏeleckyÂch vojsk.ª OtaÂzka: ¹Kam byl v CÏSR umõÂsteÏn po zadrzÏenõÂ?ª OdpoveÏd': ¹Nenõ znaÂmo.ª OtaÂzka: ¹Kdy dosÏlo k jeho transportu z CÏSR a kam?ª OdpoveÏd': ¹V roce 1949 do soveÏtske okupacÏnõ zoÂny v Rakousku a potom 17. rÏõÂjna 1949 do SSSR (Usol'je-Sibirskoje v Irkutske oblasti).ª OtaÂzka: ¹JestlizÏe byl souzen ± na zaÂkladeÏ cÏeho a kyÂm?ª OdpoveÏd': ¹RozhodnutõÂm zvlaÂsÏtnõ porady Ministerstva staÂtnõ bezpecÏ208 nosti SSSR z 24. 11. 1951 byl umõÂsteÏn do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora na dobu deseti let.ª OtaÂzka: ¹KyÂm a jake bylo proti neÏmu vzneseno obvineÏnõÂ?ª OdpoveÏd': ¹8. kveÏtna 1951 byl zatcÏen SpraÂvou Ministerstva staÂtnõ bezpecÏnosti Irkutske oblasti v Usol'je-SibirskeÂm. Byl obvineÏn z provaÂdeÏnõ protisoveÏtske agitace a ze sluzÏby v neÏmecke fasÏisticke armaÂdeÏ (cÏlaÂnek 584, 5810 a 1 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR).ª OtaÂzka: ¹KterÏõ sveÏdci (kdo) byli vyslechnuti na naÂvrh zÏalobce?ª OdpoveÏd': ¹SveÏdci na zasedaÂnõ zvlaÂsÏtnõ porady nebyli prÏedvolaÂni.ª OtaÂzka: ¹Jake materiaÂly prÏedlozÏil zÏalobce?ª OdpoveÏd': ¹VyÂpoveÏd' obvineÏneÂho Juskiva V. a vyÂpoveÏdi sveÏdkuÊ.ª OtaÂzka: ¹KterÏõ sveÏdci (kdo) z CÏSR byli vyslechnuti na naÂvrh zÏalobce?ª OdpoveÏd': ¹V raÂmci vysÏetrÏovaÂnõ byl vyslechnut Juskiv Semjon (otec obvineÏneÂho).ª OtaÂzka: ¹Jake materiaÂly z CÏSR prÏedlozÏil zÏalobce?ª OdpoveÏd': ¹Nebyly prÏedlozÏeny.ª OtaÂzka: ¹Kdo byl jeho [VladimõÂra Juskiva] obhaÂjcem?ª OdpoveÏd': ¹Juskiv nemeÏl obhaÂjce.ª OtaÂzka: ¹KterÏõ sveÏdci byli vyslechnuti na naÂvrh obhaÂjce?ª OdpoveÏd': ¹Nebyli vyslechnuti v souvislosti s neprÏÂõtomnostõ obhaÂjce.ª OtaÂzka: ¹Jak a kyÂm se soudnõÂho rÏõÂzenõ uÂcÏastnil cÏeskoslovensky staÂt?ª OdpoveÏd': ¹NeuÂcÏastnil se.ª OtaÂzka: ¹Jak zneÏl uÂplny text soudnõÂho rozsudku?ª OdpoveÏd': ¹Soudnõ rozsudek nebyl vynesen v souvislosti s projednaÂvaÂnõÂm veÏci mimosoudneÏ. Podstata vzneseneÂho obvineÏnõÂ: jako obcÏan CÏeskoslovenska od cÏervna do prosince 1944 slouzÏil v neÏmecke fasÏisticke armaÂdeÏ a na straneÏ fasÏistickeÂho NeÏmecka se zbranõ v ruce se zuÂcÏastnil boje proti SSSR. V letech 1950±1951, kdy zÏil v Usol'je-SibirskeÂm v Irkutske oblasti, zabyÂval se ve sveÂm okolõ protisoveÏtskou agitacõÂ.ª OtaÂzka: ¹JakyÂm zpuÊsobem byl o rozhodnutõ soudu informovaÂn cÏeskoslovensky staÂt?ª OdpoveÏd': ¹Nebyl informovaÂn.ª OtaÂzka: ¹CÏõÂslo veÏzenÏskeÂho spisu?ª OdpoveÏd': ¹VeÏzenÏsky spis neexistuje.ª OtaÂzka: ¹V jakyÂch mõÂstech (taÂborech) vykonaÂval trest?ª OdpoveÏd': ¹1. Ozerny taÂbor Ministerstva vnitra SSSR (Irkutska oblast), 2. KamysÏlag Ministerstva vnitra (Omska oblast), 3. Karagandska oblast (KazasÏska republika).ª 209 OtaÂzka: ¹Bylo beÏhem vyÂkonu trestu provedeno prÏezkoumaÂnõ veÏci a s jakyÂm vyÂsledkem?ª OdpoveÏd': ¹DvakraÂt po vykonaÂnõ trestu. 1. UsnesenõÂm IrkutskeÂho oblastnõÂho soudu z 22. zaÂrÏõ 1956 bylo trestnõ stõÂhaÂnõ v cÏaÂsti obvineÏnõ podle cÏl. 584 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR zastaveno, protozÏe se nestal skutek, pro ktery bylo trestnõ stõÂhaÂnõ vedeno. 2. RozhodnutõÂm TrestnõÂho senaÂtu NejvysÏÏsÂõho soudu RSFSR z 30. kveÏtna 1989 veÏc v cÏaÂsti obvineÏnõ podle cÏl. 5810 a 1 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR zastaveno, protozÏe se nestaly skutky, pro neÏzÏ bylo trestnõ stõÂhaÂnõ vedeno. Juskiv VladimõÂr byl plneÏ rehabilitovaÂn.ª OtaÂzka: ¹JestlizÏe v SSSR vykonaÂval trest ± na zaÂkladeÏ cÏeho a kdy bylo rozhodnuto o jeho propusÏteÏnõ na svobodu?ª OdpoveÏd': ¹Juskiv V. byl propusÏteÏn na svobodu na zaÂkladeÏ vyÂnosu Prezidia NejvysÏÏsõÂho soveÏtu SSSR z 30. cÏervence 1955 (rozhodnutõ o pouzÏitõ amnestie).ª OtaÂzka: ¹Kdy byl propusÏteÏn na svobodu?ª OdpoveÏd': ¹12. srpna 1955.ª OtaÂzka: ¹Kam byl poslaÂn po propusÏteÏnõ na svobodu?ª OdpoveÏd': ¹20. zaÂrÏõ 1955 byl prÏedaÂn zaÂstupci CÏeskoslovenske republiky.ª33 * Podle uÂdajuÊ zjisÏteÏnyÂch ruskyÂmi archivaÂrÏi VladimõÂr Juskiv zrÏejmeÏ zpocÏaÂtku nebyl v SoveÏtskeÂm svazu veÏzneÏn a jeho zadrzÏenõ a prÏedaÂnõ soveÏtskyÂm orgaÂnuÊm bylo iniciovaÂno cÏisteÏ cÏeskoslovenskou bezpecÏnostõ patrneÏ v raÂmci jesÏteÏ doznõÂvajõÂcõ naÂsilne repatriace do SSSR obyvatel Podkarpatske Rusi, kterÏõ po jejõÂm prÏipojenõ k SoveÏtskeÂmu svazu uprchli do CÏeskoslovenska. ZduÊvodneÏnõ zadrzÏenõ obou JuskivuÊ bylo podle vsÏeho ¹vyraÂbeÏnoª azÏ dodatecÏneÏ a meÏlo staÂle võÂce jen formaÂlnõ charakter. Proto naprÏõÂklad v soveÏtskeÂm ¹oficiaÂlnõÂmª obvineÏnõ se vyjmenovane cÏlaÂnky trestnõÂho zaÂkonõÂku nijak nevztahovaly k uvedenyÂm uÂdajnyÂm cÏinuÊm, ale naopak se podle nich stõÂhaly projevy takzvane kontrarevoluce ± cÏl. 584 stõÂhal pomoc poskytnutou mezinaÂrodnõ burzÏoazii, cÏl. 5810 protisoveÏtskou agitaci a propagandu a cÏl. 581 byl urcÏen pro stõÂhaÂnõ vlastizrady. 210 * PrÏipisovat takove cÏiny cÏeskoslovenskyÂm obcÏanuÊm, z nichzÏ jeden se narodil jesÏteÏ v devatenaÂcteÂm stoletõ v HalicÏi v Rakousko-Uhersku a druhy jizÏ v Praze v CÏeskoslovensku a oba po cely zÏivot do te doby zÏili pouze v CÏeskoslovenske republice, bylo samozrÏejmeÏ absurdnõÂ. PrÏesto SoveÏtsky svaz oba ¹automatickyª poslal do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Iniciativa cÏeskoslovenske bezpecÏnosti oba staÂla ¹pouhyÂchª deset let zÏivota. * CÏeskoslovenska StaÂtnõ bezpecÏnost shledaÂvala vsÏak prÏedaÂvaÂnõ obcÏanuÊ CÏeskoslovenska do rukou represivnõÂch orgaÂnuÊ SoveÏtskeÂho svazu zrÏejmeÏ prÏirozenyÂm. 9. cÏervna 1949 byl krajskyÂm velitelstvõÂm StaÂtnõ bezpecÏnosti v Hradci KraÂlove na daÂlnopisny rozkaz UÂstrÏedny StaÂtnõ bezpecÏnosti zatcÏen ve sveÂm byteÏ plukovnõÂk cÏeskoslovenske armaÂdy ve vyÂsluzÏbeÏ Bohumila BoreckyÂ34. Rozkaz podepsany osobneÏ velitelem StaÂtnõ bezpecÏnosti zneÏl: ZÏaÂdaÂm, aby plk. v. v. Bohumil BoreckyÂ, bytem Hradec KraÂloveÂ, AmbrozÏova ul. cÏ. 906, byl neprodleneÏ a pokud mozÏno nenaÂpadneÏ zajisÏteÏn a eskortovaÂn do veÏznice KV-StB v Praze. Jeho zÏeneÏ budizÏ dodatecÏneÏ rÏecÏeno, zÏe byl v duÊlezÏite zaÂlezÏitosti prÏedaÂn do Prahy k vyÂslechu.ª Rozkaz byl oznacÏen jako Pilny a PrÏõÂsneÏ tajny a jmeÂno a adresa zadrzÏovaneÂho byly zasÏifrovaÂny. Po prÏevozu BoreckeÂho do Prahy vydal naÂsledujõÂcõÂho dne vydal velitel krajske spraÂvy prÏõÂkaz prÏedat zadrzÏeneÂho ¹stycÏneÂmu duÊstojnõÂku z repatriacÏnõÂho strÏediska soveÏt. staÂt. obcÏanuÊ se vsÏemi vlastnõÂmi veÏcmiª. Bohumil Borecky byl za prvnõ sveÏtove vaÂlky velitelem 1. pochodove roty 8. strÏeleckeÂho pluku CÏeskoslovenskeÂho vojska na Rusi a zuÂcÏastnil se bojuÊ s bolsÏeviky ve vyÂchodnõ SibirÏi a na DaÂlneÂm vyÂchodeÏ. Po naÂvratu domuÊ pak zastaÂval ruÊzne velitelske funkce v cÏeskoslovenske armaÂdeÏ. Za neÏmecke okupace v letech 1939±1944 puÊsobil v ilegaÂlnõ vojenske organizaci protifasÏistickeÂho odboje Obrana naÂroda. Byl vsÏak NeÏmci zatcÏen a odsouzen k trestu smrti. PrÏed popravou jej zachraÂnila jen poraÂzÏka NeÏmecka a konec vaÂlky. Po roce 1945 opeÏt nastoupil do velitelskyÂch 211 funkcõ a nakonec byl zaÂstupcem velitele 5. divize v Hradci KraÂloveÂ. V roce 1948 odmõÂtl vstoupit do komunisticke strany a radeÏji pozÏaÂdal o penzionovaÂnõÂ. PrÏõÂkazy k jeho zatcÏenõ a prÏedaÂnõ do soveÏtskeÂho taÂbora v Praze na Letne neobsahujõ zÏaÂdne zduÊvodneÏnõÂ. KdyzÏ se jeho manzÏelka Ï editelstvõ NaÂrodnõ po neÏkolika tyÂdnech dotazovala ve veÏznici R bezpecÏnosti v BartolomeÏjske ulici v Praze, kam mu muÊzÏe poslat balõÂcÏek, poradil ji straÂzÏnyÂ, aby se ¹sÏla podõÂvat na Letnou do sbeÏrneÂho taÂbora pro ruske prÏõÂslusÏnõÂky (uprchlõÂky), zda tam nenõª. NaÂvsÏteÏva soveÏtskeÂho taÂbora byla samozrÏejmeÏ neuÂspeÏsÏna a Marie Borecka se znovu vraÂtila do BartolomeÏjske ulice, kde jõ dalsÏõ prÏõÂslusÏnõÂk SNB sdeÏlil, zÏe jejõ manzÏel ¹tam uzÏ dlouho nenõª a ¹zÏe je v SSSRª. Marie Borecka proto vzaÂpeÏtõ nato pozÏaÂdala o pomoc prezidenta republiky a soucÏasneÏ ministra naÂrodnõ obrany. Teprve potom se cÏeskoslovenska StaÂtnõ bezpecÏnost pokusila daÂt odvlecÏenõ Bohumila BoreckeÂho do SSSR alesponÏ neÏjaky ¹raÂmecª. VsÏechny dopisy Marie Borecke byly postoupeny sekretariaÂtu ministerstva naÂrodnõ bezpecÏnosti. Ten rekonstruoval pruÊbeÏh zadrzÏenõ BoreckeÂho a naprÏõÂklad zjistil, zÏe prÏõÂkaz k zadrzÏenõ podepsal referent, ktery v UÂstrÏedneÏ StaÂtnõ bezpecÏnosti ¹deÏlal PolaÂky a SSSRª. ZaÂrovenÏ zaznamenal, zÏe ¹zaÂstupce min. naÂr. obrany zÏaÂda o vysÏetrÏenõ a potrestaÂnõ orgaÂna, ktery vyzradil sluzÏ. tajemstvõª, kdyzÏ nesÏt'astne zÏeneÏ rÏekl pravdu o osudu jejõÂho manzÏela. Bylo zjisÏteÏno, zÏe Borecky byl 9. 6. 1949 skutecÏneÏ ¹ve vazbeÏ v BartolomeÏjske 4, odkud byl dne 10. 6. 1949 prÏevzat soveÏt. orgaÂnyª a v protokolu veÏznÏuÊ je ¹poznaÂmka v rubrice kam byl veÏzenÏ prÏedaÂn ± SSSRª. Tato poznaÂmka meÏla byÂt ¹vepsaÂna do knihy ze zatyÂkacõ listiny, na ktere bylo veÏznici narÏõÂzeno, aby Borecky byl prÏedaÂn stycÏ. duÊst. soveÏt. staÂt. obcÏ. do repatr. strÏediskaª. DalsÏõ zaÂznam uvaÂdeÏl, zÏe ¹BoreckeÂho prÏevzali sov. orgaÂnoveª. V kveÏtnu 1951 dostalo ministerstvo naÂrodnõ bezpecÏnosti dalsÏõ ¹zÏaÂdost Marie Borecke ve veÏci zajisÏteÏneÂho manzÏelaª a po vlastnõÂm sÏetrÏenõ ji 11. zaÂrÏõ 1951 postoupilo ¹k nahleÂdnutõ a vyjaÂdrÏenõª dalsÏõÂm slozÏkaÂm s tõÂm, zÏe ¹dotazem na KVStB Praha, velitelstvõ StaÂtnõ bezpecÏnosti, sektor 6-B a odboru V bylo zjisÏteÏno, zÏe jmenovany se v tamnõ vazbeÏ nenaleÂzaª a ¹rovneÏzÏ, jak uvedeno v podaÂnõÂ, nebyl zajisÏteÏn ani vojenskyÂmi uÂrÏadyª. Jeden referent po212 tvrdil, zÏe ¹9. 6. 1949 byl B. ve vazbeÏ v BartolomeÏjske cÏ. 4ª a dalsÏõ zopakoval prÏõÂkaz velitele krajske spraÂvy StaÂtnõ bezpecÏnosti v Hradci KraÂlove z 10. cÏervna 1949, uklaÂdajõÂcõ prÏedat zadrzÏeneÂho stycÏneÂmu duÊstojnõÂkovi ze soveÏtskeÂho repatriacÏnõÂho strÏediska. Hlavnõ spraÂva StaÂtnõ bezpecÏnosti se podivila, zÏe ¹sekretariaÂt MNB zasõÂla veÏc azÏ po 4 meÏsõÂcõÂchª a pokrytecky ± i kdyzÏ od zadrzÏenõ uplynuly jizÏ võÂc nezÏ dva roky ± doporucÏila ¹prozkoumat, zda [BoreckyÂ] ve veÏznicõÂch [prÏece jen] nenõª. PatrneÏ nedostatek informacõ vedl KancelaÂrÏ prezidenta republiky k pokynu, aby manzÏelce zadrzÏeneÂho, jako kdyby nikdo neveÏdeÏl prÏesneÏ kam zmizeleÂho, byla alesponÏ vyplaÂcena jeho penze. DuÊsledne utajovaÂnõ odvlecÏenõ Bohumila BoreckeÂho do SoveÏtskeÂho svazu dokonce vedlo k tomu, zÏe kdosi pocÏaÂtkem roku 1952 vyzval Marie Boreckou, aby prostrÏednictvõÂm ministerstva staÂtnõ bezpecÏnosti sveÂmu manzÏelovi napsala dopis. Dopisy putovaly vsÏak pouze na Hlavnõ spraÂvu StaÂtnõ bezpecÏnosti a tam podle osobnõÂho rozhodnutõ velitele StaÂtnõ bezpecÏnosti majora Prchaly byly zaklaÂdaÂny ad acta. NeÏktere z nich jsou dodnes ulozÏeny v Archivu Ministerstva vnitra CÏeske republiky. Tato neuÂnavnost zoufale manzÏelky prÏimeÏla v leÂteÏ 1952 Hlavnõ spraÂvu StaÂtnõ bezpecÏnosti proveÂst prÏece jen podrobneÏjsÏõ sÏetrÏenõ v minulosti Bohumila BoreckeÂho a pokusit se zjistit mozÏne duÊvody soveÏtskeÂho zaÂjmu o neÏj. V tajne zpraÂveÏ byly pak uvedeny dva ¹poznatkyª z Archivu ministerstva naÂrodnõ bezpecÏnosti. Ve svazku 2939 bylo uÂdajneÏ zjisÏteÏno, zÏe Borecky beÏhem sveÂho puÊsobenõ v CÏeskoslovenskeÂm vojsku na Rusi ¹zabyÂval se kaÂrnõ cÏinnostõ strÏõÂlel vedoucõ komunisticke strany a partyzaÂnskeÂho hnutõ na SibirÏiª a v rÏõÂjnu 1918 na jeho rozkaz ¹nehledeÏ na naÂmitky staÂtnõÂho zaÂstupce krasnojarskeÂho okruzÏnõÂho soudu z krasnojarske veÏznice naÂsilõÂm bylo vzato peÏt komunistuʪ a odsouzeno  -1730/02-53 byl pry v ¹archivu k smrti. KromeÏ toho pod cÏõÂslem U vyÂpoveÏdõ cÏlenuÊ Gestapaª nalezen ¹protokol sepsany v roce 1945 se cÏlenkou Gestapa Gerlindou Weikertovou u okresnõ vysÏetrÏovacõ komise v Hradci KraÂloveª, v neÏmzÏ meÏla uveÂst, zÏe Borecky po zatcÏenõ v rÏõÂjnu 1944 ¹prÏi vyÂslechu prozradil uÂkryt velitele vojenske odbojove skupiny, ktera spolupracovala s parasÏutisty z Anglie, gen. BlaÂhyª. ZpraÂva o obou ¹poznatcõÂchª, doplneÏna opeÏt prÏehledem pruÊbeÏhu zadrzÏenõÂ, byla 25. srpna 1953 prÏedlozÏena 213 naÂcÏelnõÂkovi Hlavnõ spraÂvy StaÂtnõ bezpecÏnosti a ten ji po seznaÂmenõ se s nõ zrÏejmeÏ dal zalozÏit.35 Podle odpoveÏdõ ruskyÂch uÂrÏaduÊ z roku 1996 zaÂjem SoveÏtskeÂho svazu o plukovnõÂka BoreckeÂho vyplyÂval z prvnõ uvedene udaÂlosti. Do dotaznõÂku VyÂboru ¹Oni byli prvnõª rusÏtõ archivaÂrÏi uvedli, zÏe Borecky byl zadrzÏen ¹14. rÏõÂjna 1949 oddõÂlem kontrarozveÏdky ministerstva staÂtnõ bezpecÏnosti [jde jizÏ o soveÏtske bezpecÏnostnõ orgaÂny] v taÂborÏe cÏ. 300 motostrÏeleckyÂch vojskª a pote umõÂsteÏn ve ¹vnitrÏnõ veÏznici kontrarozveÏdky ministerstva staÂtnõ bezpecÏnosti  32750ª. Byl obvineÏn ¹z uÂcÏasti prÏi likvidaci soveÏtske moci VU v SibirÏi a za vynesenõ trestu smrti nad 5 bolsÏevikyª a rozsudkem  28990 z 25. brÏezna 1950 za ozbrojene ¹vojenskeÂho tribunaÂlu VU protivenõ se soveÏtske moci, aktivnõ boj s revolucÏnõ deÏlnickou trÏõÂdou a organizovaÂnõ cÏinnosti kontrarevolucÏnõ povahy podle cÏl. 582, 5811 a 5813 TrestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR souhrnneÏ a v souladu s vyÂnosem z 26. kveÏtna 1947 O zrusÏenõ trestu smrtiª odsouzen ¹k pobytu v naÂpravneÏ pracovnõÂm taÂborÏe na 25 letª. Trest vykonaÂval ve zvlaÂsÏtnõÂm taÂborÏe cÏ. 17 Ministerstva staÂtnõ bezpecÏnosti SSSR v TajsÏetu ve vyÂchodnõ SibirÏi.36 O smrti plukovnõÂka BoreckeÂho v soveÏtskeÂm taÂborÏe zrÏejmeÏ neÏkdy v leÂteÏ 1954 se z ruskyÂch archivuÊ nedovõÂdaÂme. Dochovalo se vsÏak osobnõ sveÏdectvõ jeho spoluveÏzneÏ Konstantina CÏcheidzeho, neÏkdejsÏõÂho ruskeÂho emigranta a vyÂznamneÂho cÏeskeÂho mezivaÂlecÏneÂho publicisty a spisovatele, ktereÂmu se podarÏilo po deseti letech straÂvenyÂch v taÂborech GULAG vraÂtit do CÏeskoslovenska, kde pozdeÏji napsal obsaÂhle pameÏti, ulozÏene v LiteraÂrnõÂm archivu PamaÂtnõÂku naÂrodnõÂho põÂsemnictvõ v Praze. Jeho vzpomõÂnka je neobycÏejneÏ vyÂmluvna a zasluhuje rozsaÂhlejsÏõÂho ocitovaÂnõÂ. * ¹PlukovnõÂku BoreckeÂmu se velice styÂskalo po vlasti. DeÏlalo mu radost, kdyzÏ si mohl popovõÂdat cÏesky, vypraÂveÏt o sve minulosti, zvlaÂsÏteÏ o dobeÏ straÂvene na Slovensku, kde byl velitelem vojenskeÂho okruhu generaÂl SÏnejdaÂrek. VzpomõÂnaÂm si na den, kdy si meÏ Borecky zavolal, aby se se mnou rozloucÏil. UmõÂral ± a umõÂral statecÏneÏ ± na komplikace po 214 zaÂpalu plic. Odevzdal mi svuÊj nejveÏtsÏõ poklad ± fotografie sve zÏeny. Prosil meÏ, jestli se mi to podarÏõÂ, abych za nõ zasÏel a poveÏdeÏl jõ o poslednõÂch letech jeho zÏivota. Po naÂvratu do CÏech jsem zajel do Hradce KraÂlove a splnil jeho prosbu. VzpomõÂnaÂm si i na vecÏer naÂsledujõÂcõÂho dne. PrÏi cÏekaÂnõ na umrlcÏÂõ vuÊz vynesli z maÂrnice dveÏ rakve; v jedne z nich byl BoreckyÂ. Kolem bylo ticho. TaÂbor se prÏipravoval ke spaÂnku. TisÏe drÏõÂmala tajga ± ani jediny zvuk se odtud neozval. I na nebi byl pokojny klid a mezi jasnyÂmi, mihotajõÂcõÂmi se hveÏzdami, ktere vypadaly jako na dosah ruky, zvolna tisÏe plul meÏsõÂc, jemnyÂ, nazlaÂtlyÂ, veÏcÏnyÂ. Miliony let prÏed tõÂm, nezÏ prÏisÏel na sveÏt BoreckyÂ, se meÏsõÂc rodil, rostl, dosahoval sve velikosti a slaÂvy, aby pak opeÏt ubyÂval, hasl, zmizel ± zemrÏel. Aby vsÏak po smrti vstal znovu z mrtvyÂch a znovu svõÂtil na cestu lidem. I po odchodu BoreckeÂho z tohoto sveÏta jesÏteÏ milionkraÂt zemrÏe a zase milionkraÂt vstane z mrtvyÂch. Ale BoreckyÂ? Fantazie se snazÏila vytvorÏit si obraz dalekeÂ, v mlze veÏkuÊ ponorÏene minulosti. Na planeteÏ ± na nasÏõ planeteÏ ± se zrodilo veÏdomõÂ: v skryte formeÏ v rostlinaÂch; v poloskryte u zvõÂrÏat; v otevrÏene a staÂle jasneÏji zaÂrÏÂõcõ ± u lidõÂ. Nouze je nutila, aby upõÂrali svuÊj zrak k zemi ± aby si hledali potravu, brloh nebo jeskyni, aby se tam mohli ukryÂt prÏed nepohodou. Ale prÏi pohledu vzhuÊru pocit'ovali radost a blazÏenost. Shora na neÏ svõÂtilo a hrÏaÂlo slunce. Shora na neÏ shlõÂzÏel mladsÏõ bratr ± nebo snad syn ± slunce: meÏsõÂc. PomaÂhal jim v boji s temnotou, ukazoval jim cestu, ucÏil je urcÏovat cÏas. Nikoli na zemi, nyÂbrzÏ na nebi cÏetl pracÏloveÏk sve osudy. Ne na zemi, ale na nebi napsal svou prvnõ knihu. PõÂsmena teÂto knihy byly hveÏzdy a souhveÏzdõÂ, jimzÏ prÏisoudil tajemny vyÂznam. Vedlo ho prvotnõ poznaÂnõ ± nikoli to zkomoleneÂ, to poskvrneÏne pozdeÏjÏsõÂm vyÂvojem a civilizacõÂ. Na zemi mu toto prvotnõ poznaÂnõ pomohlo rozeznat mezi tisõÂci bylin ty, ktere meÏly zaÂzracÏnou leÂcÏivou moc. Na nebi mu napoveÏdeÏlo cesty, jak proniknout do tajemstvõ vesmõÂru. Dnes je pro lidstvo meÏsõÂc satelitem, kam se da leteÏt a zase se odtamtud vraÂtit. Tehdy vsÏak byl bozÏstvem, ktere se rodõÂ, prochaÂzõ zenitem slaÂvy, aby potom prÏestaÂlo utrpenõÂ, krÏõÂzÏovou cestu, zemrÏelo a znovu vstalo z mrtvyÂch. NespatrÏovalo daÂvne lidstvo v osudu meÏsõÂce sym215 bol sveÂho vlastnõÂho lidskeÂho osudu? Neodkazovalo budoucõÂm pokolenõÂm toto ponaucÏenõ ve sveÂm myÂtu o trpõÂcõÂm a z mrtvyÂch vstaÂvajõÂcõÂm Bohu?Rozlehl se dusot kopyt, zarachotila kola po drÏeveÏneÂm muÊstku postaveneÂm od studny k varÏõÂrneÏ. Pomohl jsem Maximkovi nalozÏit rakev s teÏlem BoreckeÂho na vuÊz, pokrÏizÏoval jsem zesnuleÂho, ktereÂho jsem vlastneÏ teÂmeÏrÏ ani neznal, na cestu. Je to opravdu poslednõ cesta? Je to opravdu konec v nasÏem omezeneÂm lidskeÂm chaÂpaÂnõÂ? TajemstvõÂ.ª37 * Tragicky osud plukovnõÂka Bohumila BoreckeÂho prÏed naÂs klade dveÏ otaÂzky. Za prveÂ, zda se soveÏtska bezpecÏnost skutecÏneÏ po celou dobu od roku 1918 snazÏila dostihnout tohoto cÏeskoslovenskeÂho legionaÂrÏskeÂho velitele a azÏ po teÂmeÏrÏ jedenatrÏiceti letech uspeÏla, nebo zda byla na minulost tohoto nepohodlneÂho duÊstojnõÂka, duÊsledneÏ odmõÂtajõÂcõÂho komunisticke prÏedstavy o sveÏteÏ, ¹vhodneϪ upozorneÏna cÏeskoslovenskyÂmi soudruhy? Za druheÂ, zda podobneÏ nebyli odvlecÏeni jesÏteÏ dalsÏõ byÂvalõ cÏeskoslovensÏtõ legionaÂrÏi a zda nesÏlo o sÏirsÏõ snahu likvidovat tuto staÂle vysoke mravnõ autoriteÏ se teÏsÏõÂcõ skupinu vojenskyÂch veliteluÊ, kterÏõ opravdu nemeÏli prÏõÂlisÏ vstrÏõÂcny vztah ke komunistickeÂmu rezÏimu. ObdobneÏ jako plukovnõÂk Borecky mohl totizÏ byÂt likvidovaÂn kdokoliv. * NeÏkdy vsÏak cÏeskoslovenska StaÂtnõ bezpecÏnost nechaÂvala jednat soveÏtske bezpecÏnostõ orgaÂny prÏõÂmo. Tak byl naprÏõÂklad pocÏaÂtkem srpna 1949 z Liberce unesen soveÏtskyÂm komandem Dmitrij NastunÏak38. PuÊvodem z Bukoviny puÊsobil prÏed druhou sveÏtovou vaÂlkou ve spolcõÂch ukrajinskyÂch nacionalistuÊ v tehdejsÏõÂm vlaÂdnoucõÂm Rumunsku. VzaÂpeÏtõ po prÏedaÂnõ Bukoviny v roce 1940 SoveÏtskeÂmu svazu byl zatcÏen soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny v CÏernovicõÂch a patrneÏ pod naÂtlakem souhlasil byÂt spolupracovnõÂkem NKVD. O rok pozdeÏji se 216 Bukovina opeÏt stala soucÏaÂstõ Rumunska. ZrÏejmeÏ obavy prÏed prozrazenõÂm teÂto neÏkolikameÏsõÂcÏnõ spolupraÂce se SoveÏtskyÂm svazem vedly NastunÏaka k prÏijetõ nabõÂdky staÂt se naopak agentem rumunske bezpecÏnostõÂ.39 Proto nenõ prÏõÂlisÏ jasne v cÏõ sluzÏbeÏ prÏesõÂdlil v roce 1942 do Liberce, ktery byl jizÏ od prvnõ sveÏtove vaÂlky vyÂznamnyÂm strÏedoevropskyÂm centrem ukrajinske emigrace, nejednou spojenyÂm s vyÂznamnyÂmi prÏedstaviteli Organizace ukrajinskyÂch nacionalistuÊ40. PocÏaÂtkem druhe poloviny cÏtyrÏicaÂtyÂch let zõÂskal NastunÏak cÏeskoslovenske staÂtnõ obcÏanstvõÂ41. Jeho uÂnos byl proveden zrÏejmeÏ bez uÂcÏasti cÏeskoslovenskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ. OkamzÏiteÏ byl dopraven do rodne Bukoviny a teprve tam vydala CÏernovicka oblastnõ spraÂva ministerstva staÂtnõ bezpecÏnosti 12. srpna 1949 prÏõÂkaz k jeho zadrzÏenõ a obvinila ho ¹podle cÏl. 541a, a 5411 trestnõÂho zaÂkonõÂku USSRª z ¹cÏlenstvõ v organizacõÂch ukrajinskyÂch nacionalistuʪ, kde uÂdajneÏ ¹zaujõÂmal vedoucõ postavenõª, a zÏe ¹od podzimu 1941 byl agentem rumunske rozveÏdky SSI po krycõÂm jmeÂnem Turkuª. ZvlaÂsÏtnõ porada prÏi Ministerstvu staÂtnõ bezpecÏnosti USSR naÂsledneÏ rozhodla ¹za uÂcÏast v protisoveÏtske organizaci ukrajinskyÂch nacionalistuÊ a prÏõÂslusÏnost k agenturÏe zahranicÏnõ rozveÏdkyª poslat ho na 25 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. CÏlaÂnek 54 v ukrajinskeÂm trestnõÂm zaÂkonõÂku odpovõÂdal prosluleÂmu cÏlaÂnku 58 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR. Podle 541a byla tedy stõÂhaÂna vlastizrada a podle 5811 skupinova podvratna cÏinnost. Trest vykonaÂval v SteÏplagu a v PesÏcÏanlagu. V roce 1956 na zaÂkladeÏ vyÂnosu Prezidia NejvysÏsÏõÂho soveÏtu bylo jeho odsouzenõ zahlazeno. PropusÏteÏn na svobodu byl 21. srpna 1956. ZpocÏaÂtku zÏil na ZaÂpadnõ UkrajineÏ.42 V roce 1958 se vsÏak vraÂtil do CÏeskoslovenska. ZrÏejmeÏ znovu podaÂval soveÏtske rozveÏdce informace o ukrajinske emigraci a pozdeÏji spolupracoval prÏõÂmo s cÏeskoslovenskou StaÂtnõ bezpecÏnostõÂ. Zhodnotit tuto spolupraÂci nenõ vsÏak snadneÂ, protozÏe ukrajinska emigrace byla velice historicky roztrÏõÂsÏteÏna a ruÊzne skupiny meÏly cÏasto rozdõÂlne naÂzory jakou taktikou a jakyÂmi cestami dosaÂhnout nezaÂvisleÂho demokratickeÂho ukrajinskeÂho staÂtu. OstatneÏ jedno z prvnõÂch hodnocenõ NastunÏaka rÏõÂdõÂcõÂm pracovnõÂkem cÏeskoslovenske StaÂtnõ bezpecÏnosti hned v roce 1959 konstatovalo, zÏe ¹jde o osobu, ktera ve sveÂm mysÏlenõ zuÊstaÂva ukrajinskyÂm nacionalistouª.43 217 * ObdobneÏ byl 20. zaÂrÏõ 1949 z Liberce unesen komandem soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch sil Akim Kosteckij44. V dopise RadeÏ meÏsta Liberce z 17. prosince 1998 napsal: ¹Narodil jsem se v r. 1922 ve Stryji na UkrajineÏ. PrÏisÏel jsem do CÏeskoslovenska s armaÂdou gen. Svobody a od 22. 12. 1947 jsem bydlel v Liberci. NejdrÏÂõve mi byl prÏideÏlen byt v Liberci II, Masarykovo naÂm. 307/6 (nynõ Sokolovske naÂm.) a od 2. 1. 1948 jsem bydlel v Liberci XI, OstasÏovska 52, kde jsem ke konci deÏlal i naÂrodnõÂho spraÂvce. 28. 1. 1948 mi bylo ministerstvem vnitra v Praze udeÏleno cÏeskoslovenske staÂtnõ obcÏanstvõ vyÂmeÏrem cÏ. j. 4A-460815/1-48-7-3/VI/3 ze dne 15. 1. 1948. Pracoval jsem jako obchodnõÂk se zeleninou. 20. 9. 1949 prÏisÏli za mnou na trzÏisÏteÏ prÏõÂslusÏnõÂci soveÏtskyÂch vojsk a odvlekli meÏ do sbeÏrneÂho strÏediska soveÏtskyÂch prÏÂõslusÏnõÂkuÊ v Praze bez ohledu na me obcÏanstvõÂ. Byl jsem vyvezen na SibirÏ, kde jsme museli velice teÏzÏko pracovat. PodarÏilo se mi uteÂct, ale nikde nebrali ohled na to, zÏe jsem cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem, naopak moje cÏeskoslovenske doklady mi byly odebraÂny a znicÏeny. Moje puÊvodnõ jmeÂno JaÂchym bylo pozmeÏneÏno na Akim. NynõÂ, kdyzÏ nastala mozÏnost i pro mne, opeÏt prÏijet do CÏeske republiky, raÂd bych znovu bydlel v Liberci. (...) Jako potvrzenõ vyÂsÏe uvedeneÂho prÏiklaÂdaÂm fotokopie me puÊvodnõ prÏihlasÏovacõ karty z r. 1947 z evidence obyvatel (...) a vyÂpisy z domovnõÂch knih.ª45 Podle zjisÏteÏnõ Ministerstva vnitra CÏeske republiky Akim Kosteckij patrneÏ rovneÏzÏ spolupracoval se soveÏtskou staÂtnõ bezpecÏnostõÂ46. MozÏna jesÏteÏ prÏed prÏõÂchodem do CÏeskoslovenska nebo teprve po proniknutõ do liberecke ukrajinske komunity. Bez ohledu na tuto dosud nijak podrobneÏji nedolozÏenou mozÏnost bylo jeho zadrzÏenõ a odvlecÏenõ do SoveÏtskeÂho svazu neprÏijatelnyÂm porusÏenõÂm jeho praÂv cÏeskoslovenskeÂho staÂtnõÂho obcÏana. * Po naÂstupu komunistickeÂho rezÏimu v CÏeskoslovensku a jeho otevrÏeneÂmu podrÏõÂzenõ se SoveÏtskeÂmu svazu take zrÏejmeÏ padl dosavadnõ cÏeskoslovensky odpor proti vydaÂvaÂnõ byÂvalyÂch soveÏtskyÂch obcÏanek, ktere pochaÂzely z uÂzemõ za druhe sveÏtove vaÂlky obsazenyÂch NeÏmeckem a byly odvlecÏeny z SSSR na praÂci do 218 NeÏmecka, nebo z jinyÂch duÊvoduÊ opustily SoveÏtsky svaz, a po skoncÏenõ vaÂlky zuÊstaly v CÏSR, kde se provdaly za CÏechy nebo SlovaÂky a tõÂm nabyly cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ47. Na zÏaÂdost SSSR provedly na jarÏe 1949 naÂrodnõ vyÂbory vsÏech stupnÏuÊ jejich soupis, aby uÂdajneÏ mohla byÂt provedena ¹definitivnõ uÂprava jejich staÂtoobcÏanskyÂch pomeÏruʪ. Ve StaÂtnõÂm uÂstrÏednõÂm archivu jsou ulozÏena tehdejsÏõ hlaÂsÏenõ ruÊznyÂch cÏeskoslovenskyÂch mõÂstnõÂch cÏi okresnõÂch samospraÂvnyÂch i bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ tyÂkajõÂcõ se 1196 takovyÂch zÏen; chybõ pouze ± jsou zrÏejmeÏ ulozÏena na zatõÂm neznaÂmeÂm mõÂsteÏ ± hlaÂsÏenõ z Prahy.48 Podle velmi omezenyÂch dõÂlcÏõÂch informacõ a sveÏdectvõ byla vsÏak nejmeÂneÏ cÏaÂst z teÏchto zÏen naÂsilneÏ repatriovaÂna zpeÏt do SoveÏtskeÂho svazu a tam daÂle pronaÂsledovaÂna. DuÊsledky tohoto soupisu se naÂm dosud nepodarÏilo proveÏrÏit. Je naÂm znaÂm pouze osud Ireny Sajenkove provdane KodesÏoveÂ49. * Tato dcera ruske CÏesÏky a Ukrajince zÏila v SoveÏtskeÂm svazu v Minsku a pracovala jako asistentka hlavnõÂho choreografa BeÏloruskeÂho naÂrodnõÂho divadla. Za druhe sveÏtove vaÂlky po dobytõ BeÏloruska neÏmeckou armaÂdou uprchla s ovdoveÏlou matkou do vlasti svyÂch cÏeskyÂch prÏedkuÊ. Od roku 1944 zÏily obeÏ zÏeny v okupovaneÂm CÏeskoslovensku v Praze a v roce 1946 se Irena Sajenkova provdala za CÏecha PrÏemysla KodesÏe. TõÂm nabyla cÏeskoslovenske staÂtnõ obcÏanstvõÂ. Narodila se jõ dcera Tat'aÂna. Irena KodesÏova pracovala jako asistentka choreografa v prazÏskeÂm Divadle filmoveÂho herce a navaÂzala prÏaÂtelstvõ s mnoha tehdejsÏõÂmi cÏeskyÂmi filmovyÂmi hveÏzdami. V roce 1950 byla vsÏak ve sveÂm byteÏ v Italske ulici na prazÏskyÂch Vinohradech spolecÏneÏ se svou cÏtyrÏiapadesaÂtiletou matkou a peÏtiletou dcerou zadrzÏena prÏõÂslusÏnõÂky cÏeskoslovenske StaÂtnõ bezpecÏnosti a prÏedaÂna do soveÏtskeÂho sbeÏrneÂho taÂbora na Letenske plaÂni. DõÂteÏ se podarÏilo otci pomocõ MezinaÂrodnõÂho CÏerveneÂho krÏõÂzÏe zõÂskat zpeÏt, ale Irena KodesÏova a jejõ matka byly odvlecÏeny do SoveÏtskeÂho svazu. Tam matka Antonie SajenkovaÂ, rozena FrancovaÂ, byla poslaÂna do vyhnanstvõ na SibirÏ a Irena KodesÏova byla pod svyÂm rod219 nyÂm jmeÂnem Irina Jakovlevna Sajenkova ± soveÏtske uÂrÏady prosteÏ nebraly jejõ snÏatek vuÊbec na veÏdomõ ± mimosoudnõÂm rozhodnutõÂm odsouzena podle cÏl. 581-a za vlastizradu k 25 letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. SÏest let straÂvila v Ozerlagu v TajsÏetu. V roce 1956 byla propusÏteÏna v raÂmci ¹amnestie pro soveÏtske obcÏany spolupracujõÂcõÂmi s okupanty za Velke vlastenecke vaÂlky 1941±1945ª (rus. amnistija sovetskim grazÏdanam, sotrudnicÏavsÏim s okkupantami v period Velikoj oteÏcÏestvennoj vojny 1941±1945 gg.) ze 17. 9. 1955 a vzaÂpeÏtõ nato spolecÏneÏ s desetitisõÂci dalsÏõÂch byÂvalyÂch veÏznÏuÊ soveÏtskyÂch taÂboruÊ byla rehabilitovaÂna. Potom zÏila u sve matky na SibirÏi. SamozrÏejmeÏ nikyÂm nebyla informovaÂna o cÏeskoslovensko-soveÏtske dohodeÏ z 5. 10. 1957 o uÂpraveÏ staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ, podle nõÂzÏ osoby, zÏijõÂcõ v SoveÏtskeÂm svazu a hodlajõÂcõ si zvolit cÏeskoslovenske obcÏanstvõÂ, musely tak ucÏinit nejpozdeÏji do 21. 7. 1959, jinak byly povazÏovaÂny za obcÏany SSSR (obdobneÏ tomu bylo u osob zÏijõÂcõÂch v CÏeskoslovensku a hodlajõÂcõÂch si zvolit soveÏtske obcÏanstvõÂ), a proto pozdeÏji prÏi steÏhovaÂnõ do Moskvy automaticky obdrzÏela obcÏansky pruÊkaz SSSR, zneÏjõÂcõ opeÏt jen na jmeÂno Irina Jakovlevna SajenkovaÂ. AzÏ v polovineÏ sÏedesaÂtyÂch let mohla za nõ do Moskvy prÏijet jejõ tehdy jizÏ dospeÏla dcera. ManzÏel mezitõÂm v Praze zemrÏel. V devadesaÂtyÂch letech Irina Jakovlevna Sajenkova konecÏneÏ znovu prÏesõÂdlila do Prahy k rodineÏ sve dcery a v roce 2001 jõ bylo vraÂceno cÏeske jmeÂno Irena KodesÏova a nynõ jizÏ cÏeske staÂtnõ obcÏanstvõÂ.50 * KdyzÏ se provdala a stala se cÏeskoslovenskou staÂtnõ obcÏankou bylo jõ dvaadvacet let. V sedmadvaceti letech byla odvlecÏena do soveÏtskeÂho sbeÏrneÂho taÂbora na Letenske plaÂni v Praze a azÏ do trÏiatrÏiceti let byla veÏzneÏm jednoho z nejkruteÏjsÏõÂch soveÏtskyÂch taÂboruÊ. TeÂmeÏrÏ dvacet let nespatrÏila svou dceru. KdyzÏ jõ bylo znovu prÏiznaÂno cÏeske jmeÂno a nasÏe obcÏanstvõÂ, bylo jõ uzÏ sedmdesaÂt osm let. Kolik dalsÏõÂch zÏen tehdy v roce 1950 bylo takto ¹vraÂcenoª do 220 SoveÏtskeÂho svazu a jake byly jejich dalsÏõ osudy v pekle GULAG, bohuzÏel nebylo zatõÂm zkoumaÂno. Ani o nepochybneÏ naÂsledne likvidaci opusÏteÏneÂho majetku. 221 1 2 3 4 5 6 7 222 HlavnõÂmi byla BeÏloruska sebeobrana (beÏl. BeÏlaruskaja samoochrana nebo zkr. BSA) pozdeÏji prÏejmenovana na BeÏloruskou zemeÏbranu (beÏl. BeÏlaruskaja krajova abarona nebo zkr. BKA). PozdeÏji se neÏktere beÏloruske jednotky staly soucÏaÂstõ neÏmeckyÂch sil SS (zkr. z neÏm. Schutzstaffel neboli cÏes. bezpecÏnostnõ oddõÂly). PodrobneÏji o beÏloruskyÂch ozbrojenyÂch silaÂch bojujõÂcõÂch ve druhe sveÏtove vaÂlce proti SSSR spolecÏneÏ s NeÏmeckem viz Miroslav Tejchman, Ve sluzÏbaÂch TrÏetõ rÏõÂsÏe, Praha 1999, s. 153±156. Ï õÂsÏskeÂho komisariaÂtu Ostland (neÏkdy rovneÏzÏ WeissGeneraÂlnõÂm komisarÏem R ruthenien) byl Wilhelm Kube. Podle Miroslav Tejchman, cit. op., s. 153. Na DruheÂm vsÏebeÏloruskeÂm kongresu (beÏl. Drugi UsebeÏlarusky kangres) 27. cÏervence 1944. KalosÏa, Alexandr n. KolosÏa, Alexandr (1905±1985), ing. agr. a forest. PuÊvodnõ beÏloruske zneÏnõ jmeÂna je KalosÏa. KolosÏa je zrÏejmeÏ zkomolena verze v cÏeskoslovenskyÂch dokumentech. BeÏloruska lidova republika (beÏl. BeÏlaruskaja narodnaja respublika nebo zkr. BNR) vznikla 9. 3. 1918. Byla uznaÂna NeÏmeckem, Litvou, LotysÏskem, Bulharskem, Tureckem, Finskem a CÏeskoslovenskem a meÏla ve vsÏech teÏchto zemõÂch oficiaÂlnõ diplomaticke zastoupenõÂ. KdyzÏ v roce 1919 uÂzemõ BeÏloruska prÏipadlo Polsku, odesÏli prÏedstavitele BeÏloruske lidove republiky postupneÏ do exilu a od roku 1923 sõÂdlily jejõ uÂstrÏednõ orgaÂny v Praze. Podle Larysa HenijusÏ, Spovedz, Minsk 1993, s. 66.  rÏednõ zaÂznam z 8. 6. 1948, Informace pro pana ministra [vnitra], nedat., U pokyn uÂstrÏedny StaÂtnõ bezpecÏnosti oblastnõ uÂrÏadovneÏ StaÂtnõ bezpecÏnosti v Klatovech z 22. 6. 1948, AMV, fond neuv., kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 503; dalsÏõ doklady viz AMV, fond neuv., A 2/1 568 a AMZV, fond TO SSSR 1945±1954, k. 34. O vydaÂnõ KalosÏi soveÏtskyÂm bezpecÏnostnõÂm orgaÂnuÊm se zminÏuje rovneÏzÏ Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 66. Dopis dcery Alexandra KalosÏi Lydie Pfeiferove z 18. 3. 1993 autorovi, AVOBP (kor. 6). DotaznõÂk osoby podleÂhajõÂcõ evidovaÂnõÂ, KolosÏa, Alexandr, AMV, fond neuv., 2746, s. 172, kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 59.  V KSCÏ ze dne 18. 5. 1956, Usnesenõ 120. schuÊze politickeÂho byra U  DVPCÏR, fond. neuv. AU DotaznõÂk, zaslany v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k zadrzÏenõ Alexeje KalosÏi soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelsky uÂrÏad Ruske federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech Ruske federace neexistuje zÏaÂdny zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky 8 9 10 11 11a 11b 11c 11d 12 a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 260/02 Viz rovneÏzÏ Petr CÏuka, UÂnosy lidõ z CÏeskoslovenska soveÏtskou KGB, in Securitas imperii 7, UÂrÏad dokumentace a vysÏetrÏovaÂnõ zlocÏinuÊ komunismu 2001, s. 200±202. PõÂsÏe o tom ve sve stati Petr CÏuka: ¹Paradoxnõ na cele situaci je skutecÏnost, zÏe ing. KolosÏa azÏ do sve smrti v roce 1985 zÏil na uÂzemõ staÂtu, z neÏhozÏ byl navzÏdy vypoveÏzen. A to prÏesto, zÏe byl zbaven cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõ a po naÂvratu z SSSR mu nebylo vraÂceno, ani obnoveno. A tedy, acÏ v roce 1948 uÂrÏedneÏ zbaven obcÏanstvõÂ, cÏeskoslovenske orgaÂny na neÏj od roku 1956 pohlõÂzÏely tak, jako kdyby k tomuto aktu nikdy nedosÏlo.ª Petr CÏuka, cit. stat', s. 202. V sÏedesaÂtyÂch letech zÏil ing. Alexandr KalosÏa v DoubravcÏanech na KolõÂnsku a pracoval jako spraÂvce mõÂstnõÂho staÂtnõÂho statku, viz cit. dopis Lydie PfeiferoveÂ. HenijusÏ, Ivan n. GeniusÏ, Ivan (1902±?), MUDr. BeÏloruska Ïskolnõ rada (beÏl. BeÏlaruskaja sÏkolnaja rada). Obdobne exilove orgaÂny, zprostrÏedkovaÂvajõÂcõ mladyÂm emigrantuÊm z byÂvale Ruske rÏõÂsÏe studium v zahranicÏõ (zejmeÂna v CÏeskoslovensku) a vydaÂvajõÂcõ jim potvrzenõ o prÏedchaÂzejõÂcõÂm vzdeÏlaÂnõ a doporucÏenõ pro zahranicÏnõ sÏkoly, meÏli rovneÏzÏ Rusove i Ukrajinci; jizÏ v roce 1921 puÊsobila v Turecku pro demobilizovane prÏõÂslusÏnõÂky byÂvale Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy Ruska akademicka skupina. HenijusÏovaÂ, Larysa n. GeniusÏovaÂ, Larysa roz. MiklasÏevicÏova (1910±1983). BeÏlorusky tyÂdenõÂk Ranica (cÏes. JitrÏenka) vychaÂzel v BerlõÂneÏ v letech 1939±1945. SbõÂrka vysÏla v Praze naÂkladem BeÏloruskeÂho vyÂboru sveÂpomoci v NeÏmecku (beÏl. BeÏlaruski kamitet samopomacÏi u NjamecÏcÏyneÏ). GeneraÂlnõ tajemnõÂk rady BeÏloruske lidove republiky (beÏl. generalnyj sakratar rady BeÏlaruskoj narodnaj respubliky) vedl uÂrÏad exiloveÂho beÏloruskeÂho prezidenta a prÏedevsÏõÂm spravoval archiv uÂstrÏednõÂch orgaÂnuÊ beÏloruske emigrace; viz Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 60. Rada (beÏl. rada) nebo BeÏloruska lidova rada (beÏl. BeÏlaruskaja narodnaja rada nebo zhkr. BNR) bylo tradicÏnõ oznacÏenõ nejvysÏsÏõÂho orgaÂnu (vlaÂdy) exilove BeÏloruske lidove republiky. BeÏloruska naÂrodnõ sveÂpomoc (rus. Belaruskaja narodnaja samopomacÏ nebo zkr. BNS) byla zalozÏena v roce 1941 jako dobrocÏinna organizace beÏloruskeÂho exilu, puÊsobõÂcõ na uÂzemõ BeÏloruska osvobozeneÂho z soveÏtske okupace a okupovaneÂho NeÏmci. V roce 1941 byla reorganizovaÂna na BeÏloruskou sveÂpomoc (beÏl. BeÏlaruskaja samopamacÏ). JermacÏenka, Ivan n. JermacÏenko, Ivan (1894±1970), MUDr. BeÏlorusky exilovy politik. Po demobilizaci z Ruske (DobrovolnickeÂ) armaÂdy puÊsobil v Turecku jako diplomaticky zaÂstupce BeÏloruske lidove republiky. Od od roku 1922 zÏil v Praze a v roce 1929 absolvoval studia leÂkarÏstvõ na UniverziteÏ KarloveÏ v Praze. Byl prÏedsedou BeÏloruske naÂrodnõ sveÂpomoci (rus. Belaruskaja narodnaja samopomacÏ nebo zkr. BNS). V roce 1943 byl NeÏmci zatcÏen a uvrzÏen 223 13 14 15 16 17 18 19 20 20a 21 224 do nacistickeÂho koncentracÏnõÂho taÂbora. Po druhe sveÏtove vaÂlce odjel do USA a spolupuÊsobil prÏi organizaci americko-beÏloruskyÂch humanitaÂrnõÂch organizacõ pomaÂhajõÂcõÂch beÏloruskeÂmu exilu a obyvateluÊm v BeÏlorusku okupovaneÂm SoveÏtskyÂm svazem. Druhy vsÏebeÏlorusky kongres (beÏl. Drugi usebeÏlarusky kangres) nebo kongres BeÏloruske centraÂlnõ rady (beÏl. kangres BeÏlaruskaj cenral'noj rady) se konal v jedineÂm dnu 27. 6. 1944 v Minsku a zuÂcÏastnili se ho zaÂstupci vsÏech beÏloruskyÂch organizacõ puÊsobõÂcõÂch na NeÏmci okupovaneÂm uÂzemõ BeÏloruska, viz Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 8792. Viz copy (opis), AMZV, fond TO SSSR 1945±1959), kr. 22; Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 119. Steinhardt, Laurence Adolph (1892±1950), americky diplomat. V letech 1939±1941 velvyslanec v SSSR a potom v Turecku. Od roku 1945 do roku 1948 velvyslanec v CÏeskoslovensku. Po nastolenõ komunistickeÂho rezÏimu v CÏeskoslovensku pomaÂhal mnoha osobnostem odejõÂt do exilu. Viz Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 141.  rÏednõ zaÂznam z 8. 6. 1948, Informace pro pana ministra [vnitra], nedat., U pokyn uÂstrÏedny StaÂtnõ bezpecÏnosti oblastnõ uÂrÏadovneÏ StaÂtnõ bezpecÏnosti v PõÂsku z 22. 6. 1948, AMV, fond neuv., kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 503. Ib. Viz Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 153±154. Viz Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 178±179. Viz Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 193±252. Podle BeÏloruskeÂho encyklopedickeÂho slovnõÂku (beÏl. BeÏlarus encyklopedycÏny dovednik), Minsk, 1995. KovaÂcÏ, Ivan (1912±?), JUDr., rusõÂnsky advokaÂt a politicky cÏinitel. JizÏ beÏhem studia na praÂvnicke fakulteÏ Univerzity Karlovy v Praze byl verÏejneÏ cÏinny jako prÏedseda UÂstrÏednõÂho svazu podkarpatoruskyÂch studentuÊ (rus. Central'nyj sojuz podkarpatorusskich studeÏntov) a puÊsobil ve Svazu ruske mlaÂdezÏe na Podkarpatske Rusi (rus. Sojuz russkoj molod'ozÏi Karpatskoj Rusi). Ve trÏicaÂtyÂch letech vydaÂval a redigoval cÏasopis NaÂsÏ karpatorusky hlas (rus. NasÏ karpatorusskij golos) a v roce 1938 se stal cÏlenem UÂstrÏednõ ruske naÂrodnõ rady (rus. Central'naja russkaja narodnaja rada nebo zkr. CRNR) v UzÏhorodeÏ. Byl zastaÂncem autonomie Podkarpatske Rusi v raÂmci CÏeskoslovenske republiky. Po druhe sveÏtove vaÂlce kraÂtce puÊsobil v Mad'arsku, jehozÏ prozatõÂmnõ vlaÂdou byl za souhlasu Spojenecke kontrolnõ komise v BudapesÏti jmenovaÂn hlavnõÂm zplnomocneÏncem pro repatriaci byÂvalyÂch veÏznÏuÊ neÏmeckyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ. Potom se vraÂtil na Slovensko a znovu puÊsobil v ruÊznyÂch podkarpatoruskyÂch hnutõÂch a cÏasopisech. Od konce padesaÂtyÂch let po naÂvratu z veÏzneÏnõ v SoveÏtskeÂm svazu puÊsobil jako ucÏitel rusÏtiny na UniverziteÏ P. J. SÏafarÏõÂka v KosÏicõÂch. 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 PodrobneÏji viz Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, s. 246247. Viz spis. GP CÏSFR 4407/01 a IX/2 Gn 20068/03. Viz Petr CÏuka, cit. stat', s. 203 a 215±216. Viz Peter JusÏcÏaÂk, cit. op. s. 247. O taÂborech GULGMP a DAL'STROJ podrobneÏji viz prÏõÂloha.  V KSCÏ ze dne 18. 5. 1956, Viz Usnesenõ 120. schuÊze politickeÂho byra U  DVPCÏR, fond. neuv. AU Juskiv, Simeon n. Simon (1896±?), JUDr. PuÊvodem z karpatske HalicÏe vystudoval praÂvnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a pozdeÏji, azÏ do roku 1939, pracoval jako advokaÂt v MukacÏevu na Podkarpatske Rusi. Juskiv, VladimõÂr (1926±). Syn JUDr. Simeona Juskiva. Narodil se v Praze. Viz AMV, fond neuv., cÏ. 305±141±3/29. Viz AMZV, TO SSSR 1945±1954, kr. 34. Karpatska SicÏ neboli Organizace lidobrany Karpatska SicÏ (ukr. Organizacja narodnoj oborony Karpatskaja SicÏ nebo zkr. ONOKS) byla zalozÏena 9. 11. 1938 v Chustu ve vyÂchodnõ cÏaÂsti Podkarpatske Rusi radikaÂlnõÂmi ukrajinskyÂmi nacionalisty, jejichzÏ cõÂlem bylo vytvorÏenõ samostatneÂho ukrajinskeÂho staÂtu pod Karpaty. Ve cÏtyrÏech setninaÂch slouzÏilo asi 2000 muzÏuÊ. 14. 3. 1939 vyvolali pucÏ proti autonomnõ vlaÂdeÏ Podkarpatske Rusi a vystoupili proti cÏeskoslovenskyÂm vojenskyÂm jednotkaÂm dislokovanyÂm v tomto nejvyÂchodneÏjsÏõÂm uÂzemõ CÏSR. NaÂsledujõÂcõÂho dne po vyhlaÂsÏenõ samostatnosti Slovenska a vzaÂpeÏtõ nato samostatne Karpatske Rusi, ktera vsÏak byla okamzÏiteÏ okupovaÂna Mad'arskem, se Karpatska SicÏ marneÏ pokusila klaÂst ozbrojeny odpor prÏichaÂzejõÂcõ mad'arske armaÂdeÏ a byla zdecimovaÂna. DotaznõÂk osoby repatriovane do CÏSR, Juskiv, Simon, AMV, fond neuv., s. 149, kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 [s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998], dok. 95, a DotaznõÂk osoby repatriovanej do CÏSR, Juskiv, VladimõÂr, AMV, fond neuv., s. 151, kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 91. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 306/03. Ib. O OzerneÂm taÂborÏe a KamysÏlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. BoreckyÂ, Bohumil (1891±1954), cÏeskoslovensky duÊstojnõÂk. Viz DaÂlnopis velitele StaÂtnõ bezpecÏnosti z 9. 6. 1949 s prÏõÂkazem k zajisÏteÏnõ Bohumila BoreckeÂho; dopis sekretariaÂtu ministerstva naÂrodnõ bezpecÏnosti zaslany 11. 9. 1951 sekretariaÂtu velitelstvõ StaÂtnõ bezpecÏnosti se zÏaÂdostõ o vyjaÂdrÏenõ k zÏaÂdosti Marie Borecke ve veÏci zajisÏteÏneÂho manzÏela; vyÂpis z archivu 225 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 226 KS-StB Praha k osobeÏ plk. BoreckeÂho Bohumila; HS-StB, sekretariaÂt: Borecky Bohumil byÂv. pplk. ± poznatky; vsÏechno AMV, fond neuv. NedorucÏene dopisy Marie Borecke manzÏelovi jsou ulozÏeny v AMV, fond neuv., cÏ. 310±117±5 a 310±84±15. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 023/01. O zvlaÂsÏtnõÂm taÂborÏe cÏ. 17 v TajsÏetu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Viz Konstantin CÏcheidze, UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. CÏesky prÏeklad JirÏõÂho Vacka. Rukopis 1967±1970, IX. kap.: VaÂlka ± ¹Rubª SoveÏtskeÂho svazu ± NaÂvrat, s. 196±198, nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce. LiteraÂrneÏveÏdny sbornõÂk o zÏivoteÏ a dõÂle gruzõÂnskeÂho knõÂzÏete Konstantina CÏcheidzeho, spisovatele v CÏechaÂch. Praha 2002, s. 357±358. NastunÏak, Dmitrij n. Nastunjak, Dimitrij (1904±1985). Viz Petr CÏuka, cit. stat', s. 204±295. Podle Bohdan Zilynskyj, Ukrajinci v CÏechaÂch a na MoraveÏ (1894) 1917±1945 (1994). Praha 1995. Viz Petr CÏuka, cit. stat', s. 205. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslane 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace, akt cÏ. 273/02. O SteÏplagu a PescÏanlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Viz Petr CÏuka, cit. stat', s. 295±208. Kosteckij, Akim n. KosteckyÂ, JaÂchym (1922). Viz kopie dopisu Akima KosteckeÂho ze 17. 12. 1998 zaslany RadeÏ meÏsta Liberce, AVOBP (kor. 251), cit. in VladimõÂr Bystrov, Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli, Praha 1999, s. 241±242. Osobnõ sdeÏlenõ rÏeditele odboru vnitrÏnõ spraÂvy Ministerstva vnitra CÏeske republiky autorovi. PodrobneÏji viz pozn. 32 ke kap. VIII.  A Praha, fond MV-Nosek, K-217. Viz SU KodesÏovaÂ, Irena n. Irina, rozena Sajenkova (1923). Dochovane zaÂznamy StaÂtnõ bezpecÏnosti otevrÏeneÏ vypovõÂdajõ o tom, zÏe o zadrzÏenõ Ireny SajenkoveÂ-KodesÏove pozÏaÂdalo vedenõ ¹sbeÏrneÂho strÏediska soveÏtskyÂch obcÏanuÊ v Praze, a to neoficiaÂlnõ cestouª. V doprovodnyÂch hlaÂsÏenõÂch a relacõÂch se potom neÏkolikraÂt opakuje tvrzenõ na jedne straneÏ o ± kupodivu teprve nynõ peÏt let po skoncÏenõ vaÂlky zjisÏteÏne ± uÂdajne spolupraÂci zadrzÏene s neÏmeckyÂm gestapem a stejnyÂm dechem na druhe straneÏ o jejõÂm uÂdajneÂm puÊsobenõ pro americkou vyÂzveÏdnou sluzÏbu [sic!]. Jmenovane uÂdajne kontaktnõ osoby vsÏak zrÏejmeÏ nikdy neexistovaly a uvaÂdeÏna fakta si vzaÂjemneÏ odporujõÂ. Jde o typicke prefabrikaÂty z tehdejsÏõÂch pracoven StB, majõÂcõ pouze zakryÂt nezaÂkonne vydaÂnõ Ireny SajenkoveÂ-KodesÏove do soveÏtskyÂch rukou. Nikoliv naÂhodou jsou vsÏechny nejvõÂce prÏiteÏzÏujõÂcõ materiaÂly dochovane v Archivu Ministerstva vnitra CÏeske republiky ne- podepsaneÂ. A protozÏe sÏlo pouze o materiaÂly ¹pro jedno pouzÏitõª prÏestala Irena SajenkovaÂ-KodesÏovaÂ, jakmile byla prÏedaÂna do soveÏtskyÂch rukou, StB opeÏt zajõÂmat. V SSSR nebyla vsÏak obvineÏna ze spolupraÂce s neprÏõÂtelem nebo sÏpionaÂzÏe, ale zvlaÂsÏtnõ poradou (viz pozn. 29 v kap. IV.) byla odsouzena podle cÏ. 581a trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR za vlastizradu. ¹Dopustilaª se ji nedovolenyÂm odchodem ze zemeÏ spolu se statisõÂci dalsÏõÂch soveÏtskyÂch obcÏanuÊ, vyuzÏivsÏõÂch toho, zÏe se v prvnõÂch letech vaÂlky prÏechodneÏ ocitli na uÂzemõ obsazeneÂm neÏmeckou armaÂdou, a tudõÂzÏ mimo dosah bolsÏevicke diktarury. CÏas oponou trhnul a po sÏesti letech byla Irena SajenkovaÂ-KodesÏova rehabilitovaÂna z duÊvodu ¹nenaplneÏnõ znakuÊ trestneÂho cÏinuª. NemuÊzÏe byÂt prÏesveÏdcÏiveÏjsÏõÂho duÊkazu o neveÏrohodnosti neÏkdejsÏõÂch hlaÂsÏenõ a relacõ cÏeskoslovenske StaÂtnõ bezpecÏnosti, snazÏõÂcõÂch se tehdy vyhoveÏt soveÏtskyÂm soudruhuÊm a oduÊvodnit jejõ vydaÂnõÂ. PrÏesto se bohuzÏel jesÏteÏ v roce 2003 nasÏli v CÏeske republice lide ochotnõ tvrzenõÂm komunisticke bezpecÏnosti uveÏrÏit a odvolaÂvajõÂce se na neÏ snazÏili se uprÏõÂt teÂto nasÏõ obcÏance odsÏkodneÏnõ za odvlecÏenõ do Gulagu, ktere jõ naÂlezÏelo ze zaÂkona stejneÏ jako vsÏem podobneÏ postizÏenyÂm kdysi cÏeskoslovenskyÂm a dnes cÏeskyÂm obcÏanuÊm. UprÏesneÏme, zÏe tuto neuveÏrÏitelnou duÊveÏru ve võÂce nezÏ puÊlstoletõ stare ¹duÊkazyª z dõÂlny StB projevily samozrÏejmeÏ nikoliv snad policejnõ orgaÂny nebo justice, ktere chaÂpou slozÏitosti pozadõ takovyÂch materiaÂluÊ, ale obycÏejnõ ¹bdeÏlõª uÂrÏednõÂci z CÏeske spraÂvy sociaÂlnõÂho zabezpecÏenõÂ, podle nichzÏ se Irena SajenkovaÂ-KodesÏova ocitla v Gulagu praÂvem. 227  V EÏ R E M ZA Nikdy se nedovõÂme kolik vlastneÏ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ bylo odvlecÏeno po druhe sveÏtove vaÂlce do taÂboruÊ nucenyÂch pracõ v SoveÏtskeÂm svazu. MuÊzÏeme usuzovat jen podle vlastnõÂch cÏeskoslovenskyÂch zÏivelneÏ porÏizovanyÂch, a proto znacÏneÏ dõÂlcÏõÂch dobovyÂch zaÂznamuÊ cÏi zjisÏteÏnõÂ, zÏe sÏlo o desõÂtky tisõÂc, ale stejneÏ tak mozÏna o meÂneÏ nebo naopak o võÂce obeÏtõÂ. Dobove soveÏtske zaÂznamy, pozdeÏji uchovaÂvane v byÂvalyÂch soveÏtskyÂch a dnes ruskyÂch kompetentnõÂch archivech, jsou evidentneÏ zaÂmeÏrneÏ neuÂplneÂ, a proto jesÏteÏ võÂce dõÂlcÏõÂ, o jejich neprÏehlednosti nemluveÏ. VsÏechny nadeÏje na dobraÂnõ se celkoveÂho pocÏtu odvlecÏenyÂch jsou tedy navzÏdy licheÂ. Okolnosti naÂvratuÊ teÏch, kterÏõ pobyt v soveÏtskyÂch taÂborech prÏezÏili a byli propusÏteÏni, rovneÏzÏ nebyly dosud systematicky zkoumaÂny a znaÂme je pouze z individuaÂlnõÂch osobnõÂch sveÏdectvõ a neÏkteryÂch dokumentuÊ zõÂskanyÂch cÏi dohledanyÂch v souvislosti s nimi. ObecneÏ je vsÏak zrÏejmeÂ, zÏe z teÏch, jejichzÏ odvlecÏenõ nebo veÏzneÏnõ maÂme evidovaÂno a zaznamenaÂno, se podarÏilo prÏezÏõÂt hruÊzy soveÏtskyÂch taÂboruÊ a vraÂtit se jen velice male cÏaÂsti. PrÏesny pocÏet vsÏech mrtvyÂch a nenaÂvratneÏ kdesi zmizelyÂch sice neumõÂme ani odhadnout, ale je bohuzÏel ocÏividneÂ, zÏe ¹vyÂteÏzÏnostª taÂboruÊ GULAG a dalsÏõÂch hlavnõÂch spraÂv nejprve NKVD a potom Ministerstva vnitra SSSR nesrovnatelneÏ prÏedcÏila pocÏty obeÏtõ komunistickyÂch taÂboruÊ u naÂs doma1. * NeoveÏrÏene zaÂznamy naznacÏujõÂ, jako kdyby k neÏkteryÂm naÂvratuÊm zacÏalo dochaÂzet jizÏ po roce 1950. NeuÂplne informace vsÏak ukazujõÂ, zÏe patrneÏ sÏlo prÏedevsÏõÂm staÂle o osoby, zadrzÏovane v SoveÏtskeÂm svazu v internacÏnõÂch taÂborech, nebo dokonce jesÏteÏ v soveÏtskyÂch internacÏnõÂch taÂborech v soveÏtskeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu NeÏmecka a pozdeÏji NeÏmecke demokraticke republice a nikoliv v hermeticky uzavrÏenyÂch zarÏõÂzenõÂch GULAG v hloubi SSSR. ZaÂrovenÏ nejspõÂsÏ byli propousÏteÏni ti, kdozÏ byli odsouzeni k nejvyÂsÏe peÏtileteÂmu trestu odneÏtõ svobody nebo ke ¹svobodneÂmu vyhnanstvõª a vzhledem ke svyÂm pracovnõÂm odbornostem vykonaÂvali 229 trest v naÂpravneÏpracovnõÂch taÂborech rÏõÂzenyÂch vyÂrobnõÂmi hlavnõÂmi spraÂvami NKVD a pozdeÏji Ministerstva vnitra SSSR. BohuzÏel staÂle to vsÏak jesÏteÏ nemuselo znamenat take okamzÏity naÂvrat do CÏeskoslovenska2. * K prvnõ veÏtsÏõ repatriaci byÂvalyÂch veÏznÏuÊ taÂboruÊ GULAG do CÏeskoslovenska dosÏlo zrÏejmeÏ azÏ v roce 1953 a kompetentnõ cÏeskoslovenske uÂrÏady to zpocÏaÂtku zaskocÏilo. Nejprve repatrianty povazÏovaly za zbytky neÏmeckyÂch a mad'arskyÂch vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ, hodlajõÂcõÂch usadit se v cÏeskeÂm a slovenskeÂm pohranicÏõÂ, odkud vsÏak byli NeÏmci a Mad'arÏi hned po vaÂlce vysõÂdleni. SoveÏtske ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ dokonce muselo pouzÏõÂt ¹stranickou cestuª, a teprve zaÂkrok uÂstrÏednõÂho vyÂboru soveÏtske komunisticke strany donutil CÏeskoslovensko jednat. * SoveÏtske orgaÂny vracely cÏeskoslovenske obcÏany teÂmeÏrÏ stejneÏ ¹divoceª jako si je prÏed deseti lety ¹bralyª. Repatrianti byli odesõÂlaÂni v ruÊzneÏ velkyÂch skupinaÂch, jejichzÏ slozÏenõ se zrÏejmeÏ do poslednõ chvõÂle prÏed odjezdem z Moskvy meÏnilo, protozÏe prÏedem daÂlnopisem posõÂlane seznamy byly neustaÂle opravovaÂny a nejednou byl avizovaÂn pouze pocÏet vracejõÂcõÂch se cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ. Dokonce pozdeÏji byli vraceni zrÏejmeÏ i jednotlivci. V archivech ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ a ministerstva vnitra jsou o zmatcõÂch kolem prÏebõÂraÂnõ cÏeskoslovenskyÂch repatriantuÊ ze soveÏtskyÂch taÂboruÊ v letech 1953±1956 stohy dokumentuÊ. Z telegramu cÏeskoslovenskeÂho velvyslance v MoskveÏ do Prahy z pocÏaÂtku leÂta 1953: ¹Strunnikov mi prÏedal pameÏtnõ zaÂpisky sdeÏlujõÂcõÂ, zÏe v souhlase s narÏõÂzenõÂm prezidia NejvysÏsÏõÂho soveÏtu o amnestii a podle rozhodnutõ NejvysÏsÏõÂho soudu SSSR prÏi prÏezkoumaÂnõ soudnõÂch prÏõÂpaduÊ je prÏedcÏasneÏ osvobozeno a ma byÂt repatriovaÂno do CÏSR 148 cÏs. obcÏanuÊ, odsouzenyÂch sveÂho cÏasu za spaÂchane delikty. SoveÏtske kompetentnõ orgaÂny jsou prÏipraveny prÏedat je nasÏim orgaÂnuÊm ve dnech od 1. do 15. cÏervence t. r. na stanici CÏop. 230 (...) Seznam repatriovanyÂch osob bude prÏedaÂn prÏi prÏedaÂvaÂnõ v CÏopu.ª3 Pro neprÏipravenost cÏeskoslovenskyÂch uÂrÏaduÊ dosÏlo vsÏak k prÏevzetõ teÏchto prvnõÂch cÏeskoslovenskyÂch navraÂtilcuÊ z Gulagu jesÏteÏ azÏ o peÏt meÏsõÂcuÊ pozdeÏji. PoveÏrÏenõ duÊstojnõÂci cÏeskoslovenskeÂho ministerstva vnitra dostali do rukou cÏesko-ruske potvrzenõÂ: ¹Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõ CÏeskoslovenske republiky potvrzuje, zÏe zameÏstnanci ministerstva vnitra CÏeskoslovenske republiky podplukovnõÂk ZdeneÏk LukesÏ, jeho zaÂstupce nadporucÏõÂk Miroslav SÏpilõÂk a major FrantisÏek SÏafarcÏõÂk byli prÏõÂslusÏnyÂmi cÏeskoslovenskyÂmi uÂrÏady zmocneÏni k tomu, aby ve stanici CÏierna pri CÏopu prÏevzali 148 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, kterÏõ byli drÏõÂve odsouzeni za spaÂchane delikty a nynõ v souhlase s narÏõÂzenõÂm prezidia NejvysÏsÏõÂho soveÏtu o amnestii z 27. brÏezna 1953 prÏedcÏasneÏ osvobozeni a repatriovaÂni do CÏeskoslovenska.ª4 Seznamy prÏijõÂzÏdeÏjõÂcõÂch z transportu ¹cÏõÂs. 97984ª prÏedaly soveÏtske orgaÂny duÊstojnõÂkuÊm cÏeskoslovenskeÂho ministerstva vnitra opravdu azÏ soucÏasneÏ se ¹zÏivyÂm naÂklademª. Obsahovaly vsÏak pouze prÏõÂjmenõÂ, jmeÂno, podle ruske tradice jesÏteÏ patronymum a rok a mõÂsto narozenõÂ. PozdeÏji ubyl uÂdaj o mõÂsteÏ narozenõ a nejednou dokonce rucÏneÏ psane seznamy staÂle võÂce prÏipomõÂnajõ dodacõ listy: jen mõÂsto zbozÏõ byla jmeÂna lidõÂ. Dole vzÏdycky bylo mõÂsto na dva podpisy ¹prÏedalª a ¹prÏevzalª a cÏeskoslovensky duÊstojnõÂk mnohdy prÏebõÂral repatrianty od sluzÏebneÏ zcela mu nerovneÂho soveÏtskeÂho podduÊstojnõÂka. * O pruÊbeÏhu prÏevzetõ tohoto prvnõÂho transportu byÂvalyÂch cÏeskoslovenskyÂch veÏznÏuÊ GULAG referoval ministr vnitra Rudolf BaraÂk5 politickeÂmu sekretariaÂtu uÂstrÏednõÂho vyÂboru Komunisticke strany CÏeskoslovenska: ¹Dopisem ze dne 28. cÏervna 1953 sdeÏlil ministr zahranicÏnõÂch veÏcõÂ6 naÂmeÏstku prÏedsedy vlaÂdy Karolu BacõÂlkovi7, zÏe podle noty Ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ SSSR byl prezidiem NejvysÏsÏõÂho soveÏtu amnestovaÂn veÏtsÏõ pocÏet cÏsl. obcÏanuÊ, kterÏõ byli sveÂho cÏasu odsouzeni za spaÂchane delikty a kterÏõ podle rozhodnutõ kompetentnõÂch soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ majõ byÂti prÏedaÂni do CÏeskoslovenska. V souvislosti s tõÂm usnesl se v cÏervenci 1953 politicky sekreta231  V KSCÏ, aby k prÏevzetõ amnestovanyÂch osob byla ustanoriaÂt U vena zvlaÂsÏtnõ komise slozÏena ze zaÂstupcuÊ sekretariaÂtu UÂV KSCÏ, byÂvaleÂho ministerstva naÂrodnõ bezpecÏnosti, vnitra a pracovnõÂch sil a soucÏasneÏ byly schvaÂleny zaÂsadnõ pokyny pro praÂci teÂto komise. PrÏedaÂnõ amnestovanyÂch osob se proti puÊvodneÏ oznaÂmeneÂmu termõÂnu zdrzÏelo a uskutecÏnilo se 8. prosince 1953 v soveÏtske pohranicÏnõ stanici CÏop. (...) Bylo prÏedaÂno 146 osob, z toho 139 muzÏuÊ, 5 zÏen a dveÏ male deÏti [sic!]. PrÏevzatõ obcÏane byli zvlaÂsÏtnõÂm vlakem prÏevezeni prÏes soveÏtskou hranici a na cÏsl. uÂzemõ mimo prostor [sic] zÏeleznicÏnõ stanice CÏierna prÏelozÏeni do prÏipravenyÂch autobusuÊ a jesÏteÏ teÂzÏe noci odvezeni pod straÂzÏõ do UÂstavu naÂpravneÂho zarÏõÂzenõ v LevocÏi, kde meÏli prÏipravene ubytovaÂnõ [sic]. Po nocÏnõÂm odpocÏinku byli vsÏichni duÊkladneÏ leÂkarÏsky vysÏetrÏeni, vyfotografovaÂni a postupneÏ se vsÏemi sepsaÂn kraÂtky orientacÏnõ protokol. Amnestovanõ obcÏane byli soveÏtskyÂmi soudy odsouzeni z nejveÏtsÏõ cÏaÂsti za trestne cÏiny souvisejõÂcõ s vaÂlecÏnyÂmi udaÂlostmi. Jsou to vojaÂci byÂv. titovske [sic], horthyovske a hitlerovske armaÂdy7a, nebo spolupracovnõÂci ruÊznyÂch protisoveÏtskyÂch sÏpionaÂzÏnõÂch skupin, kterÏõ spaÂchali zlocÏiny proti soveÏtskeÂmu zrÏõÂzenõÂ, soveÏtskeÂmu obyvatelstvu nebo socialistickeÂmu vlastnictvõÂ. (...) PrÏevaÂzÏna cÏaÂst pochaÂzõ ze Slovenska, z toho 56 SlovaÂkuÊ, 36 Mad'aruÊ, 5 UkrajincuÊ a jeden zÏidovske naÂrodnosti, z cÏeskyÂch krajuÊ je 27 CÏechuÊ, 21 NeÏmcuÊ a 1 ruske naÂrodnosti. Pokud jde o sociaÂlnõ puÊvod, je v nich 67 deÏlnõÂkuÊ a rolnõÂkuÊ, 43 studentuÊ, uÂrÏednõÂkuÊ a jinyÂch prÏedstaviteluÊ inteligence, 27 byÂvalyÂch zÏivnostnõÂkuÊ a 6 osob, ktere dosud nemeÏly povolaÂnõÂ. VõÂce nezÏ polovina se narodila po roce 1929, ostatnõ jsou starsÏõ 33 let, jen 4 jsou starsÏõ 53 let. Podle vyÂsledkuÊ leÂkarÏske prohlõÂdky, ktera byla doplneÏna rentgenologickyÂm vysÏetrÏenõÂm, je celkovy zdravotnõ stav dobryÂ. Jen trÏi jsou vaÂzÏneÏ nemocnõÂ, u 20 byla zjisÏteÏna tuberkuloÂza v ruÊzneÂm staÂdiu, vysoky krevnõ tlak, zrakova choroba a kyÂla. (...) V pruÊbeÏhu 9. azÏ 11. prosince 1953 bylo s kazÏdyÂm jednotliveÏ mluveno, aby se zjistila totozÏnost a mohlo prÏipravit pracovnõ  V KSCÏ a U  V KSS umõÂsteÏnõÂ. SoucÏasneÏ pracovnõÂci sekretariaÂtu U provaÂdeÏli mezi amnestovanyÂmi politickou praÂci [a] po skupinaÂch jim vysveÏtlovali nasÏe politicke zrÏõÂzenõÂ, budovatelske uÂsilõÂ, pomeÏry na vesnici i ve meÏstech. DostaÂvali dennõ tisk, obraÂzkove cÏasopisy 232 a byly jim promõÂtaÂny filmy. Byla jim vydaÂvaÂna strava podle normy pro zaÂvodnõ kuchyneÏ. PrÏestozÏe prÏevaÂzÏna cÏaÂst amnestovanyÂch obcÏanuÊ nebyla v CÏeskoslovensku võÂce nezÏ 8 let, byli dobrÏe informovaÂni o pomeÏrech u naÂs, znali ± ze soveÏtskeÂho tisku, ktery cÏetli8 ± prÏedstavitele nasÏõ strany a vlaÂdy, veÏdeÏli o velkyÂch stavbaÂch, znali organizaci staÂtnõ spraÂvy a veÏdeÏli o ruÊznyÂch potõÂzÏõÂch, s nimizÏ se setkaÂvaÂme ve meÏstech i na vesnicõÂch. DychtiveÏ sledovali vyÂklad cÏlenuÊ komise a vyptaÂvali se na dalsÏõ nejruÊzneÏjsÏõ podrobnosti, zejmeÂna se zajõÂmali, kde mohou pracovat, jake jsou u naÂs mzdy a ubytovacõ mozÏnosti, zda se mohou vraÂtit ke svyÂm rodinaÂm.ª9 A potom naÂsledovalo ocÏividne interludium: jesÏteÏ nedaÂvno veÏzni soveÏtskyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ dobrÏe veÏdeÏli, ¹odkudª se vracejõ a i ¹kamª se vracejõÂ. ZÏe pravdiveÏ vypraÂveÏt o zÏivoteÏ v GULAG cÏi v SoveÏtskeÂm svazu znamenalo zcela jisteÏ okamzÏiteÏ putovat do dalsÏõÂho komunistickeÂho koncentraÂku, i kdyzÏ tentokraÂt uzÏ ¹jenª cÏeskoslovenskeÂho. Proto nezbyÂvalo nezÏ tvaÂrÏit se, jako by soveÏtsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor byl tõÂm nejkraÂsneÏjsÏõÂm mõÂstem na sveÏteÏ.10 ¹PohotoveÏ situaci srovnaÂvali s pomeÏry v SSSR, ktere chvaÂlili a s hrdostõ vypraÂveÏli, zÏe mohli pracovat ,po speciaÂlnosti`, tj. podle povolaÂnõÂ. Dva inzÏenyÂrÏi technici JaremyÂn a Barath pracovali na projektech a staveÏli zaÂvody a domy, leÂkarÏ Morozov pracoval v nemocnici, mnoho jezdilo s traktory, naÂkladnõÂmi auty, naÂstrojarÏ Micka jezdil na lokomotiveÏ apod. NeÏkterÏõ pracovali jako zaÂstupci mistruÊ v zaÂvodech a dolech a vypraÂveÏli, zÏe za podane zlepsÏovacõ naÂvrhy dostaÂvali pochvaly a odmeÏny. Ze sbeÏrneÂho taÂbora azÏ na staÂtnõ hranice jel esÏelon uÂplneÏ bez ostrahy a v MoskveÏ si mohli volneÏ prohlõÂzÏet meÏsto. Za mzdu, kterou jako veÏzni dostaÂvali, nakupovali si veÏci, a dokonce si i pronajõÂmali domky [sic]. Na stanici v CÏopu meÏli i soveÏtske penõÂze a kdyzÏ jim bylo oznaÂmeno, zÏe je nesmõ prÏevaÂzÏet, nakoupili si za neÏ jõÂdlo, kurÏivo a jine veÏci osobnõ potrÏeby. (...) VsÏichni azÏ na male vyÂjimky byli dobrÏe oblecÏeni, ale veÏtsÏinou do odeÏvuÊ, ktere jsou u naÂs nezvykle a byly by naÂpadne zejmeÂna na zaÂpadnõÂm Slovensku, v cÏeskyÂch krajõÂch a ve meÏstech; meÏli prosÏõÂvane sÏaty (busÏlaÂky) modre barvy, ruske beranice a vysoke ruske boty, neÏkterÏõ vsÏak meÏli meÏstske sÏaty a kozÏichy [sic]. 233 MeÏli jen jednu starost. Co je s jejich rodinami a prÏõÂbuznyÂmi, o nichzÏ nemeÏli prÏes 8 let zpraÂv.ª11 ProcÏ nemeÏli tak dlouhou dobu zpraÂvy o svyÂch rodinaÂch, autorÏi informace pro vedenõ komunisticke strany nevysveÏtlovali. Zato podrobneÏji se zminÏovali o potõÂzÏõÂch s byÂvalyÂmi neÏmeckyÂmi zajatci; i kdyzÏ jinyÂch, nezÏ se cÏekalo: ¹S veÏtsÏinou osob byla praÂce snadnaÂ. PotõÂzÏe byly jen s byÂvalyÂmi neÏmeckyÂmi zajatci, kterÏõ se dopustili trestnyÂch cÏinuÊ a nebyli proto drÏõÂve ze zajetõ propusÏteÏni. Z pocÏaÂtku velmi sebeveÏdomeÏ a v neÏmeckeÂm jazyce zÏaÂdali, aby byli odsunuti ihned do zaÂpadnõÂho NeÏmecka, nebot' jako zajatci dostaÂvali pravidelneÏ zpraÂvy od svyÂch rodin. Ve 4 prÏõÂpadech dokonce odmõÂtli propusÏteÏnõÂ, kategoricky zÏaÂdali, aby byli bud' hned prÏedaÂni zaÂpadoneÏmeckyÂm orgaÂnuÊm nebo ponechaÂni v taÂborech v CÏSR, dokud se nevyrÏõÂdõ jejich zÏaÂdosti (...). KdyzÏ jim bylo podrobneÏ vysveÏtleno, zÏe u naÂs zÏaÂdne taÂbory pro neÏmecke zajatce nemaÂme a zÏe podle rozhodnutõ NejvysÏsÏõÂho soveÏtu SSSR byli propusÏteÏni na svobodu a zÏe charakter vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ nemajõÂ, zacÏali jeden po druheÂm odstupovat od svyÂch pozÏadavkuÊ a zÏaÂdali o zarÏazenõ do praÂce v jednotlivyÂch krajõÂch, zejmeÂna kdyzÏ videÏli, jak ostatnõ jsou postupneÏ prÏipravovaÂni k propusÏteÏnõ a vybavovaÂni peneÏzi a sÏatstvem. Nemohli jsme tyto lidi zadrzÏovat deÂle, protozÏe bychom porusÏili socialistickou zaÂkonnost.ª12 Cele prÏijetõ repatriantuÊ bylo plne rozpacÏiteÂho pokrytectvõÂ: ¹Jak bylo usneseno politickyÂm sekretariaÂtem UÂV KSCÏ byli amnestovanõ do 5 dnuÊ, tj. ve dnech 11. a 12. prosince 1953, postupneÏ a po skupinaÂch propusÏteÏni. VsÏichni byli vybaveni prozatõÂmnõÂmi pruÊkazy totozÏnosti, jõÂzdenkami do mõÂsta, kam byli odeslaÂni, pracovnõ umõÂsteÏnkou, kterou jim vydaÂval zaÂstupce ministerstva pracovnõÂch sil, a na prvnõ dobu nezÏ dostanou mzdu za svou praÂci, dostali v hotovosti 200 azÏ 500 KcÏs. NejvysÏsÏõ cÏaÂstky dostali nemocnõÂ, kterÏõ byli odesõÂlaÂni do jednotlivyÂch nemocnic, a zÏeny s deÏtmi. SÏatstvo bylo vydaÂno teÏm, kterÏõ to nutneÏ potrÏebovali, nebo teÏm, kterÏõ byli odesõÂlaÂni do meÏst v cÏeskyÂch krajõÂch, aby svyÂm zjevem nebyli naÂpadnõÂ. Celkem bylo vyplaceno na hotovosti, na sÏatstvo, za stravovaÂnõÂ, za kulturnõ potrÏeby a na jine nutne vyÂdaje asi 116 000 KcÏs, ktere jsou kryty z rozpocÏtu ministerstva vnitra z polozÏky repatriace.ª13 Ale nakonec sÏly vsÏechny ohledy stranou a komise slozÏena ze 234  V KSCÏ a bezpecÏnostnõÂch ministerstev prÏesneÏ vymezaÂstupcuÊ U zila, jake bude mõÂsto byÂvalyÂch otrokuÊ GULAG v cÏeskoslovenske ¹socialistickeª spolecÏnosti: ¹SoucÏasneÏ byli o jejich prÏõÂjezdu do jednotlivyÂch krajuÊ uveÏdomeÏni vedoucõ tajemnõÂci krajskyÂch vyÂboruÊ KSCÏ a naÂcÏelnõÂci krajskyÂch spraÂv ministerstva vnitra (...). V teÏchto dopisech bylo vysveÏtleno, zÏe jde o svobodne obcÏany, ktere vsÏak neznaÂme, a proto je trÏeba jim veÏnovat zvlaÂsÏtnõ pozornost a nedovolit jim zameÏstnaÂnõ v klõÂcÏoveÂm pruÊmyslu v meÏstech Praze, BrneÏ, Plzni a BratislaveÏ a v mõÂstech poblõÂzÏe bavorskyÂch a rakouskyÂch staÂtnõÂch hranic. PracovnõÂci krajskyÂch spraÂv ministerstva vnitra byli zvlaÂsÏt' upozorneÏni, zÏe je pravdeÏpodobneÂ, zÏe se tyto osoby stanou prÏedmeÏtem zaÂjmu reakce a kapitalistickyÂch rozveÏdek. PrÏed propusÏteÏnõÂm kazÏde skupiny byli amnestovanõ shromaÂzÏdeÏni, bylo jim prÏipomenuto, zÏe jsou propusÏteÏni na zaÂkladeÏ nejrozsaÂhlejsÏõ amnestie NejvysÏsÏõÂho soveÏtu SSSR z 27. 3. 195314 a zÏe zaÂlezÏõ na jejich dalsÏõÂm zÏivoteÏ a praÂci, jak osveÏdcÏõ svuÊj pomeÏr za tento cÏin SoveÏtskeÂho svazu. Bylo jim zduÊrazneÏno, zÏe majõ mluvit pravdu o soveÏtskyÂch pomeÏrech v SSSR, nezapomenout, zÏe se z velke cÏaÂsti zuÂcÏastnili boje proti staÂtu deÏlnõÂkuÊ a rolnõÂkuÊ, acÏ sami jsou deÏlnõÂci a rolnõÂci. Byli upozorneÏni, zÏe se kolem nich budou pohybovat ruÊzne temne reakcÏnõ zÏivly i prÏõÂmõ vyzveÏdacÏi a zÏe podle nasÏich zaÂkonuÊ chraÂnõÂme staÂtnõ tajemstvõ nejen proti vlastnõÂmu staÂtu, ale i nasÏeho spojence SoveÏtskeÂho svazu. SlõÂbili, zÏe budou bezpecÏnostnõ orgaÂny upozornÏovat na takove lidi, kterÏõ se jich budou vyptaÂvat na utajovane skutecÏnosti, ktere znajõÂ. PropusÏteÏne osoby deÏkovaly za penõÂze, sÏaty a urychlene vybavenõ jejich veÏcõÂ, poneÏvadzÏ necÏekaly, zÏe v tak kraÂtke dobeÏ je propustõÂme. Podle dojmu, ktere ma komise za 5dennõ styk s teÏmito osobami, je mozÏno soudit, zÏe võÂce nezÏ 60% je lidõÂ, [kterÏõÂ] prosÏli uÂcÏinnou vyÂchovou v SSSR a zÏe se z nich stanou dobrÏõ obcÏane i bojovnõÂci za mõÂr, nebot' velkou cÏaÂst sveÂho zÏivota straÂvili v pracovnõÂch taÂborech mimo sve rodiny, praÂveÏ v duÊsledku vaÂlecÏnyÂch udaÂlostõÂ. Asi 30% se neprojevilo. Zbytek tvorÏõ elementy, ktere se zdaÂly byÂt nespolehliveÂ. Podrobnou zpraÂvu o jejich chovaÂnõ v SSSR slõÂbily soveÏtske orgaÂny prÏedat diplomatickou cestou.ª15 Na titulnõ list informace potom ruka referenta jesÏteÏ dopsala, zÏe politicky sekretariaÂt po projednaÂnõ ¹konstatuje, zÏe komise skon- 235 cÏila svou praÂci (...) a amnestovane osoby byly ve dnech 11. a 12. prosince 1953 propusÏteÏny do ruÊznyÂch krajuÊ republikyª16. * ¹VõÂtaÂnõª vsÏech dalsÏõÂch vracejõÂcõÂch se byÂvalyÂch veÏznÏuÊ taÂboruÊ GULAG probõÂhalo zrÏejmeÏ võÂce meÂneÏ podobneÏ. Jen pozdeÏji je vozili na prvnõ noc v CÏeskoslovensku azÏ do veÏznice v KosÏicõÂch. V kosÏickeÂm obchodnõÂm domeÏ jim pak kupovali prvnõ civilnõ obleky. MeÏnila se take jmeÂna duÊstojnõÂkuÊ cÏeskoslovenskeÂho ministerstva vnitra a zkraÂtila se ¹vyÂchovnaª cÏaÂst, namõÂsto nõÂzÏ se vsÏichni museli põÂsemneÏ zavaÂzat, zÏe se nebudou zabyÂvat antisoveÏtskou cÏinnostõ a nebudou sdeÏlovat utajovane skutecÏnosti, s nimizÏ se seznaÂmili beÏhem pobytu v soveÏtskeÂm taÂborÏe.17 * NeÏktere skupiny byly vsÏak podle vsÏeho znovu cÏeskoslovenskou StaÂtnõ bezpecÏnostõ zadrzÏeny a vysÏetrÏovaÂny pro uÂdajnou neprÏaÂtelskou cÏinnost. VracejõÂcõ se straÂvili jesÏteÏ rÏadu meÏsõÂcuÊ v cÏeskoslovenskyÂch veÏznicõÂch, nezÏ bylo trestnõ stõÂhaÂnõ proti nim zastaveno a konecÏneÏ se mohli vraÂtit do svyÂch domovuÊ. PrÏõÂcÏinou byla zrÏejmeÏ kusost informacõÂ, jimizÏ soveÏtske bezpecÏnostnõ orgaÂny vracenõ byÂvalyÂch veÏznÏuÊ provaÂzely. OhlaÂsÏenõ ¹zaÂsilkyª se zpravidla zminÏovalo pouze o tom, zÏe vracejõÂcõ se byli v SoveÏtskeÂm svazu ve vyÂkonu trestu pro zaÂvazÏne trestne cÏiny, a pracovnõÂkuÊm cÏeskoslovenske StaÂtnõ bezpecÏnosti, sepisujõÂcõÂmi pozdeÏji s kazÏdyÂm dotaznõÂk osoby repatriovane do CÏSR, nezbyÂvalo nic jineÂho nezÏ konstatovat, zÏe ¹potvrzenõ o prÏedaÂnõ do CÏSR je na vnitrÏnõ spraÂveÏ MVª a ¹jiny materiaÂl soveÏtske uÂrÏady neprÏedalyª18. JedinyÂm zpuÊsobem jak se dozveÏdeÏt võÂc, byl proto vyÂslech vracejõÂcõÂho se ± nebo jeho dlouhodobe vysÏetrÏovaÂnõÂ. ZrÏejmeÏ proto byla cÏtrnaÂcticÏlenna skupinka, ktera byla prÏedaÂna 20. zaÂrÏõ 1955 a v nõÂzÏ byli CÏesÏi ze Slezska, SlovaÂci, RusõÂni, Rus, BeÏlorus a dva NeÏmci, zadrzÏovaÂna teÂmeÏrÏ osm meÏsõÂcuÊ ve vazebnõ veÏznici v Praze-Ruzyni, dokud neprÏisÏlo soveÏtske sdeÏlenõÂ, zÏe v SoveÏtskeÂm svazu vsÏichni byli amnestovaÂni a kdyby se nachaÂzeli na soveÏtskeÂm uÂzemõÂ, byli by okamzÏiteÏ propusÏteÏni na svobodu,  V KSCÏ generaÂlnõÂmu proa teprve potom ulozÏilo politicke byro U 236 kuraÂtorovi, aby trestnõ stõÂhaÂnõ zastavil a vsÏechny ¹obvineÏneª propustil na svobodu19. * VsÏichni vracejõÂcõ se byli do CÏeskoslovenska prÏedaÂni jako cÏeskoslovensÏtõ staÂtnõ obcÏaneÂ. Nikdo neprÏijel do CÏeskoslovenska jako obcÏan SoveÏtskeÂho svazu. VeÏtsÏina obeÏtõ uÂnosuÊ do SoveÏtskeÂho svazu v letech 1945±1948 byla odvlecÏena bez dostatecÏneÏ pruÊkaznyÂch osobnõÂch dokumentuÊ a zrÏejmeÏ zaÂlezÏelo pouze na jejich neustaÂleÂm duÊrazneÂm deklarovaÂnõ prÏõÂslusÏnosti k CÏeskoslovensku. Administrativa GULAG totizÏ nepocÏõÂtala s uÂdajem o staÂtnõÂm obcÏanstvõ veÏzneÏ a o obcÏana ktereÂho staÂtu jde, bylo soveÏtskyÂm represivnõÂm strukturaÂm a soveÏtske komunisticke pseudojustici zjevneÏ jedno. A obdobneÏ jõ bylo lhostejneÂ, kam se ve sveÏteÏ kontrolovaneÂm SoveÏtskyÂm svazem vracõ domuÊ. CÏeskoslovensÏtõ obcÏane dostali doklad o sve staÂtnõ prÏõÂslusÏnosti hned v naÂsledujõÂcõÂch dnech po prÏõÂjezdu. NeÏkterÏõ dostali prozatõÂmnõ potvrzenõ o sveÂm obcÏanstvõ uzÏ prÏedtõÂm od cÏeskoslovenskeÂho velvyslanectvõ v MoskveÏ20. ByÂvalyÂm ruskyÂm a ukrajinskyÂm emigrantuÊm, kterÏõ meÏli pouze ¹pruÊkaz totozÏnostiª beÏzÏence z Ruska neboli tzv. NansenuÊv pas21, bylo cÏeskoslovenske obcÏanstvõ udeÏleno beÏhem neÏkolika tyÂdnuÊ; napomaÂhalo tomu i to, zÏe jejich rodiny veÏtsÏinou toto obcÏanstvõ zõÂskaly uzÏ pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let. * MaÂlokdo z byÂvalyÂch veÏznÏuÊ GULAG se vsÏak vraÂtil ke sveÂmu puÊvodnõÂmu povolaÂnõÂ. SamozrÏejmeÏ prÏedevsÏõÂm ¹fungovalª pokyn vedoucõÂm tajemnõÂkuÊm krajskyÂch vyÂboruÊ komunisticke strany a naÂcÏelnõÂkuÊm krajskyÂch spraÂv ministerstva vnitra, zmõÂneÏny v citovane informaci pro politicky sekretariaÂt UÂV KSCÏ22, podle neÏhozÏ mohli byÂt zameÏstnaÂni vsÏude, kromeÏ klõÂcÏoveÂho pruÊmyslu v Praze, BrneÏ, Plzni, BratislaveÏ a v mõÂstech poblõÂzÏ bavorskyÂch (rozumeÏj se Spolkovou republikou NeÏmecko) a rakouskyÂch hranic. NavõÂc, protozÏe veÏtsÏinou sÏlo o prÏõÂslusÏnõÂky inteligence v nejednom prÏõÂpadeÏ s imponujõÂ237 cõÂm vzdeÏlaÂnõÂm a komuniste jejich duchovnõÂmu sveÏtu neduÊveÏrÏovali, prÏedstavovali pro referenty zabyÂvajõÂcõ se vyÂbeÏrem a proveÏrÏovaÂnõÂm kaÂdruÊ latentnõ nebezpecÏõ ideologickeÂho odporu. A kdyzÏ se neÏktery ¹kaÂdrovaÂkª prÏece jen rozhodl jesÏteÏ pozÏaÂdat o radu ¹nahorÏeª, dostal odpoveÏd', zÏe sice jde o svobodne obcÏany nijak se neprovinivsÏõ proti CÏeskoslovenske republice, ale ktere ¹neznaÂmeª, nacÏezÏ kazÏdy ihned ¹obraÂtil palec doluʪ. KromeÏ toho veÏtsÏina byla odvlecÏena uprostrÏed nejproduktivneÏjsÏõ doby sveÂho zÏivota a deset naÂsledujõÂcõÂch let v sibirÏskyÂch taÂborech se nedalo prÏeklenout: nesÏlo jen tak dohnat odborny ruÊst a navaÂzat na prÏedchaÂzejõÂcõ karieÂru. Dokonce na mnohe uzÏ cÏekal jen duÊchod: na jedny jizÏ starobnõ a na druhe invalidnõÂ; nikdo se nevraÂtil z GULAG bez trvale posÏkozeneÂho zdravõÂ. TakzÏe trvale zameÏstnaÂnõ naleÂzali jen zrÏõÂdka a jen v meÂneÏ vyÂznamnyÂch institucõÂch nebo podnicõÂch jako druhorÏadõ uÂrÏednõÂci cÏi pomocnõ technici. NeÏktera odborna pracovisÏteÏ je vsÏak pro jejich vzdeÏlaÂnõ raÂda vyuzÏõÂvala alesponÏ externeÏ. * CÏeskoslovenska spolecÏnost naÂvrat neÏkolika maÂlo set byÂvalyÂch veÏznÏuÊ GULAG zrÏejmeÏ teÂmeÏrÏ nezaznamenala. Za dobu jejich neprÏõÂtomnosti ani rodiny nemeÏly zaÂjem zbytecÏneÏ upoutaÂvat pozornost komunistickyÂm rezÏimem mravneÏ rozkolõÂsane spolecÏnosti, a tõÂm meÂneÏ neÏktere rodiny, jejichzÏ prÏõÂslusÏnõÂci se stejneÏ jako veÏtsÏina cÏeskoslovenske society konformovali s panujõÂcõÂmi pomeÏry a prÏipomõÂnaÂnõÂm otcuÊ by ohrozili sve karieÂry.23 * Ale trval zaÂjem StaÂtnõ bezpecÏnosti. SledovaÂnõ a lustrovaÂnõ byÂvalyÂch veÏznÏuÊ GULAG zrÏejmeÏ pokracÏovalo na soveÏtske prÏaÂnõ po celou dobu trvaÂnõ komunistickeÂho rezÏimu v CÏeskoslovensku24. RovneÏzÏ represivnõ zaÂsahy proti Pjotru SavickeÂmu za jeho versÏe o GULAG, vydane ve Francii25, cÏi jesÏteÏ dokonce koncem sedmdesaÂtyÂch let proti Stefanu KlocÏurakovi za jeho knihu o historii ZakarpatõÂ, vydanou v USA26, byly uskutecÏneÏny nepochybneÏ na pozÏaÂdaÂnõ soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ. 238 * Dnes kdesi mezi naÂmi zÏije uzÏ jen mozÏna kolem puÊldruhe desõÂtky cÏi dvou desõÂtek teÏch, kterÏõ prosÏli tõÂmto peklem, nemajõÂcõÂm obdoby cÏi srovnaÂnõ v hruÊzaÂch dvacaÂteÂho stoletõÂ. CÏeskou spolecÏnost jako by vsÏak bohuzÏel jejich tragicka zkusÏenost ponechaÂvala lhostejnou a nezajõÂmala ji27. PrÏitom uÂnosy cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ do taÂboruÊ GULAG a dalsÏõÂch hlavnõÂch spraÂv NKVD a pozdeÏji Ministerstva vnitra SSSR se rÏadõ mezi nejhanebneÏjsÏõ kapitoly modernõÂch lidskyÂch deÏjin, nebot' neznaÂme jiny prÏõÂpad, kdy modernõ staÂt obdobneÏ ¹vydalª jedny sve obcÏany na pospas krute represi jineÂho staÂtu, jen aby si zõÂskal jeho prÏõÂzenÏ a naÂklonnost pro druhe sve obcÏany. ¹Vydalª nebo ¹prodalª? 239 1 2 240 O cÏaÂstecÏnou rekapitulaci ¹vyÂsledkuʪ veÏzneÏnõ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ a dalsÏõÂch obyvatel CÏeskoslovenska v taÂborech GULAG se pokousÏejõ neÏktere praÂce zabyÂvajõÂcõ se osudy byÂvale ruske a ukrajinske emigrace v CÏeskoslovensku. NaprÏõÂklad autor teÂto publikace v dosud nepublikovane studii pro Slezsky uÂstav SlezskeÂho zemskeÂho muzea v OpaveÏ uvaÂdõÂ: ¹Z teÂmeÏrÏ 250 byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ, jejichzÏ odvlecÏenõ soveÏtskou bezpecÏnostõ potvrzujõ torzovite dokumenty v cÏeskyÂch archivech, se osud teÂmeÏrÏ dvou trÏetin z nich naplnil za bud' velice maÂlo znaÂmyÂch, cÏi vuÊbec neznaÂmyÂch okolnostõ kdesi v hruÊzaÂch soveÏtskyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ. PameÏtnõÂci prÏedpoklaÂdajõÂ, zÏe vsÏak byli jesÏteÏ mnozõ dalsÏõÂ, kterÏõ tehdy po prÏõÂchodu soveÏtske armaÂdy do CÏeskoslovenska navzÏdy zmizeli ze svyÂch domovuÊ; jejich jmeÂna jsou vsÏak jen obtõÂzÏneÏ shledaÂvaÂna ze vzpomõÂnek byÂvalyÂch veÏznÏuÊ sibirÏskyÂch taÂboruÊ na ruÊzna setkaÂnõ a z dalsÏõÂch informacÏnõÂch zdrojuÊ. Podle neÏkteryÂch odhaduÊ bylo v letech 1945 azÏ 1950 odvlecÏeno z CÏeskoslovenska võÂce nezÏ tisõÂc byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ, kterÏõ v ruÊznyÂch dobaÂch mezi dveÏma sveÏtovyÂmi vaÂlkami nalezli v CÏeskoslovensku uÂtocÏisÏteÏ prÏed zÏivotem v SoveÏtskeÂm svazu; potom by to znamenalo, zÏe ¹pobytª v soveÏtskyÂch taÂborech prÏezÏil dokonce jen kazÏdy dvanaÂctyÂ.ª Viz VladimõÂr Bystrov, OdvlecÏenõ z CÏeskoslovenska byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ, dosud nepublikovana studie, Praha 2001. KdyzÏ ing. VladimõÂr ChyÂlecky po vyprsÏenõ trestu v leÂteÏ 1952 pozÏaÂdal o umozÏneÏnõ repatriace do CÏeskoslovenska, postavilo se velvyslanectvõ v MoskveÏ proti: ¹Vel'vyslanectvo (...) vyjadrilo (...) svoje negatõÂvne stanovisko k naÂvratu menovaneÂho do CÏSR a doporucÏilo znova preskuÂmat' rozhodnutie ministerstva vnuÂtra z 24. I. 1948 cÏ. B/R ± 1726/48, ktoryÂm bol udeleny suÂhlas s repatriaÂciõ menovaneÂho. NoÂtou ministerstva zahranicÏnyÂch vecõ SSSR zo dnÏa 17. VII. 1948 bolo velvysl'anectvo vyrozumene o tom, zÏe VladimõÂr DmitrijevicÏ ChyÂlecky bol odsuÂdeny sovietskym suÂdom za zlocÏiny spaÂchane proti SovietskeÂmu svaÈzu. Vel'vyslanectvo ma za to, zÏe menovany bol suÂdeny sovietskym suÂdom ako sovietsky sÏtaÂtny prõÂslusÏnõÂk, pretozÏe podl'a zaÂkona zo dnÏa 19. VIII. 1938 o sovietskom sÏtaÂtnom obcÏianstve, potvrdzuje sa sovietske sÏtaÂtne obcÏianstvo u vsÏetkyÂch osoÃb, ktore ku dnÏu 7. XI. 1917 boli obcÏanmi byÂv. RuskeÂho impeÂria, nehlediac na to, cÏi zÏiju na uÂzemõ SSSR alebo v cudzine. Menovany vsÏak suÂcÏasne ma na rukaÂch praÂvoplatny cÏs. cestovny pas a osvedcÏenie o cÏs. sÏtaÂtnom obcÏianstve. Z uvedeneÂho doÃvodu vel'vyslanectvo doporucÏuje predlozÏit' predmetny prõÂpad ministerstvu vnuÂtra k prejednaniu podl'a § 7 odst. 1 põÂsm. a zaÂkona cÏ. 194/1949 Sb. s naÂvrhom na odnÏatie cÏs. sÏtaÂtneÂho obcÏianstva.ª Viz dopis cÏs. charge d'affaires v MoskveÏ, cÏõÂs.: 5.269/52 ± LK/k., z 11. 7. 1952, ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ v Praze, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr.38. Dopis se odvolaÂva na jine rozhodnutõ ministerstva vnitra, prÏedchaÂzejõÂcõ tomu, ktere je prÏipsaÂno v cit. dopisu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ z 3. 1. 1948. § 7 odst. 1 põÂsm. a zaÂkona cÏ. 194/1949 Sb. zneÏl: ¹1) ministerstvo vnitra muÊzÏe staÂtnõ obcÏanstvõ odnõÂti osobeÏ, ktera se zdrzÏuje v cizineÏ a) vyvõÂjela nebo vyvõÂjõ jakyÂmkoliv zpuÊsobem cÏinnost staÂtu neprÏaÂtelskou nebo takovou, ktera muÊzÏe 3 4 5 5a 6 7 7a porusÏiti zaÂjem staÂtuª, viz SbõÂrka zaÂkonuÊ republiky CÏeskoslovenskeÂ, rocÏnõÂk 1949, cÏaÂstka 58., s. 2., 149. ZaÂkon ze dne 13. cÏervence 1949 o nabyÂvaÂnõ a pozbyÂvaÂnõ cÏeskoslovenskeÂho staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ. ProtozÏe vsÏak VladimõÂr ChyÂlecky evidentneÏ nevyvõÂjel ¹cÏinnost staÂtu neprÏaÂtelskouª, zrÏejmeÏ cÏeskoslovensky charge d'affaires v MoskveÏ usuzoval, zÏe jeho navraÂcenõ do CÏeskoslovenska by mohlo ¹porusÏit zaÂjem staÂtuª. Ing. VladimõÂr ChyÂlecky musel straÂvit v soveÏtskyÂch sÏachtaÂch jesÏteÏ dalsÏõ trÏi roky. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil azÏ v kveÏtnu 1955. VzaÂpeÏtõ nato 18. srpna 1956 ¹usnesenõÂm SoudnõÂho kolegia pro trestnõ veÏci NejvysÏsÏõÂho soudu SSSR byl rozsudek v jeho veÏci zrusÏen a rÏõÂzenõ zastaveno pro nenaplneÏnõ znakuÊ trestneÂho cÏinuª. Viz potvrzenõ NejvysÏsÏõÂho soudu SSSR, cÏ. O2-DSP-6477-56, z 14. 10. 1956, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 318. ZaÂrovenÏ ministerstvo uhelneÂho pruÊmyslu USSR ulozÏilo RutcÏenkovskeÂmu baÂnÏskeÂmu opravaÂrenskeÂmu zaÂvodu kombinaÂtu DoneÏckugol' ¹v souladu s vyÂnosem Rady ministruÊ SSSR z 8. zaÂrÏõ 1955 cÏ. 1655ª vyplatit ¹s. ChyÂleckeÂmu V. D. dvoumeÏsõÂcÏnõ mzdu, vychaÂzeje z vyplaÂcene mu ke dni rehabilitace meÏsõÂcÏnõ mzdy 110 rubluʪ. Viz dopis naÂmeÏstka ministra uhelneÂho pruÊmyslu USSR A. Zacharova, z 27. 10. 1956, rÏediteli RutcÏenkovskeÂho baÂnÏskeÂho opravaÂrenskeÂho zaÂvodu kombinaÂtu DoneÏckugol' A. GrisÏinovi, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 343. O VladimõÂru ChyÂleckeÂm podrobneÏji viz kap. V a poznaÂmky. Viz telegram velvyslanectvõ CÏSR v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ v Praze, dosÏle cÏ. 7039/53, 27. 6. 1953, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, 23 J61 020-447. Viz Potvrzenõ Udostoverenije, cÏõÂs. No 148.022/53, 5. 12. 1953, ib. BaraÂk, Rudolf (1915±1993), cÏesky komunisticky politik. V letech 1953±1961 ministr vnitra. V letech 1962±1968 veÏzneÏn. Politicky sekretariaÂt UÂV KSCÏ byl vyÂkonnyÂm rÏõÂdõÂcõÂm orgaÂnem uÂstrÏednõÂho vyÂboru KSCÏ. Ministrem zahranicÏnõÂch veÏcõ byl tehdy VaÂclav David David, VaÂclav (1910±1996), cÏesky komunisticky politik.  V KSCÏ. Od roku 1945 do roku 1969 poslanec. V letech 1951±1953 tajemnõÂk U V letech 1953±1968 ministr zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. BacõÂlek, Karol (1896±1974), slovensky komunisticky politik. CÏlen komunisticke strany od roku 1921. V letech 1952±1953 ministr naÂrodnõ bezpecÏnosti. ¹Titovskaª armaÂda ± NaÂrodnõ osvobozenecka armaÂda JugoslaÂvie, nazyÂvana tak podle Josipa Broze-Tita (1892±1980), jugoslaÂvskeÂho komunistickeÂho politika a marsÏaÂla, vuÊdce naÂrodneÏ osvobozeneckeÂho boje naÂroduÊ JugoslaÂvie za druhe sveÏtove vaÂlky; na prÏelomu let 1948±1949 dosÏlo k roztrzÏce mezi jugoslaÂvskyÂmi a soveÏtskyÂmi komunisty a k odchodu jugoslaÂvskyÂch komunistuÊ 241 8 9 10 11 12 13 14 242 z orgaÂnuÊ mezinaÂrodnõÂho komunistickeÂho hnutõÂ; ideologicka roztrzÏka prÏerostla v otevrÏene neprÏaÂtelstvõ mezi JugoslaÂviõ a SoveÏtskyÂm svazem a jeho satelity a v gulagu se ocitly tisõÂce TitovyÂch spolubojovnõÂkuÊ a sympatizantuÊ; roztrzÏka byla definitivneÏ ukoncÏena azÏ v roce 1955. ¹Horthyovskaª armaÂda ± byla mõÂneÏna mad'arska armaÂda bojujõÂcõ ve druhe sveÏtove vaÂlce po boku NeÏmecka. OznacÏenõ podle MikloÂse Horthyho (1868± 1957), mad'arskeÂho politika. V roce 1918 byl vrchnõÂm velitelem rakouskouherskeÂho vaÂlecÏneÂho lod'stva. V letech 1920±1944 byl rÏõÂsÏskyÂm spraÂvcem Mad'arskeÂho kraÂlovstvõÂ. ¹Hitlerovskaª armaÂda ± samozrÏejmeÏ jde o armaÂdu nacistickeÂho NeÏmecka. Tento tisk dostaÂvali teprve v taÂborech, kde je ¹prÏipravovaliª na naÂvrat do CÏeskoslovenska a beÏhem zaÂveÏrecÏneÂho ¹vykrmovaÂnõª v MoskveÏ. Podle osobnõÂch sdeÏlenõ byÂvalyÂch veÏznÏuÊ GULAG autorovi. ÂV Viz zpraÂva ministra vnitra Rudolfa BaraÂka politickeÂmu sekretariaÂtu U KSCÏ, bez data (patrneÏ konec prosince 1953), AMV, fond neuv., 319-10-9. V zÏaÂdne tehdejsÏõ korespondenci nepsali propousÏteÏnõ o ¹taÂborechª nebo ¹veÏzenõª. NezminÏovali se o vyprsÏenõ trestu cÏi o amnestii a vsÏechny okolnosti sveÂho pobytu v SSSR a naÂvratu obchaÂzeli nebo opisovali ruÊznyÂmi eufemismy. A jednõÂm z nich bylo slovo ¹kontraktª. Z korespondencÏnõÂho lõÂstku JUDr. Nikolaje Bystrova z Moskvy manzÏelce do Prahy v lednu 1955: ¹Konec meÂho kontraktu je v brÏeznu a budu se snazÏit co nejdrÏõÂve dostat se domuÊ.ª V majetku autora. O Nikolaji Bystrovovi viz pozn. 24 ke kap. VI. ÂV Viz zpraÂva ministra vnitra Rudolfa BaraÂka politickeÂmu sekretariaÂtu U KSCÏ, bez data (patrneÏ konec prosince 1953), AMV, fond neuv., 319-10-9. Ib. Ib. Po StalinoveÏ smrti si jeho deÏdicove uveÏdomili nutnost uvolnit napeÏtõ v soveÏtske spolecÏnosti a 27. 3. 1953 byla vyhlaÂsÏena rozsaÂhla amnestie. Podle soveÏtske tradice se vsÏak tyÂkala prÏedevsÏõÂm osob, ktere byly odsouzeny za kriminaÂlnõ trestne cÏiny, i kdyzÏ to nebylo vyÂslovneÏ uvedeno. Ale promõÂjel se trest jen odsouzenyÂm do peÏti let odneÏtõ svobody, zatõÂmco prÏevaÂzÏna veÏtsÏina odsouzenyÂch pro politicke trestne cÏiny meÏla tresty minimaÂlneÏ deset let odneÏtõ svobody. V dalsÏõ cÏaÂsti bylo sice stanoveno, zÏe tresty vysÏsÏõ nezÏ peÏt let odneÏtõ svobody se zkracujõ na polovinu, ale tady uzÏ byla uvedena vyÂjimka: kromeÏ politickyÂch veÏznÏuÊ a nebezpecÏnyÂch recidivistuÊ. SkutecÏnost, zÏe se amnestie nevztahovala na võÂce nezÏ polovinu veÏzneÏnyÂch, z nichzÏ navõÂc veÏtsÏina byla odsouzena nespravedliveÏ, napeÏtõ v soveÏtske spolecÏnosti jen jesÏteÏ võÂce zvyÂsÏila, a proto vyÂnosem z 8. 9. 1953 byl zrusÏen alesponÏ zaÂkaz vztahovat amnestii na odsouzene podle zaÂkona z 7. 8. 1932 O ochraneÏ majetku staÂtnõÂch podnikuÊ, kolchozuÊ a spotrÏebnõÂch druzÏstev a upevneÏnõ spolecÏenskeÂho socialistickeÂho vlastnictvõ (rus. Ob ochraneÏ imusÏcÏestva gosudarstvennych predprijatij, kolchozov i kooperacii i ukreplenii obsÏcÏestvennoj socialisticÏeskoj sobstvennosti). PropusÏteÏnõ cÏeskoslovensÏtõ obcÏane vsÏak ocÏividneÏ nespadali do zÏaÂdne katego- 15 16 17 18 19 20 21 22 rie amnestovanyÂch a jejich prÏedaÂnõ do CÏeskoslovenska je dalsÏõÂm prÏõÂkladem nepruÊhlednosti fungovaÂnõ soveÏtskyÂch represivnõÂch struktur. ÂV Viz zpraÂva ministra vnitra Rudolfa BaraÂka politickeÂmu sekretariaÂtu U KSCÏ, bez data (patrneÏ konec prosince 1953), AMV, fond neuv., 319-10-9. Ib. CÏasto byÂva kladena otaÂzka, co a jak vypraÂveÏli byÂvalõ veÏzni GULAG po naÂvratu do CÏeskoslovenska. Podle pameÏtnõÂkuÊ vypraÂveÏli vsÏak veÏtsÏinou maÂlo a zpravidla jen v nejuzÏsÏõÂm rodinneÂm kruhu. A spõÂsÏ nevinne ¹vesele prÏõÂhody z vojnyª a dramatickyÂm udaÂlostem a drastickyÂm popisuÊm se zrÏejmeÏ vyhyÂbali. Byly vzpomõÂnky tak strasÏneÂ, nebo se baÂli cÏi meÏli zakaÂzaÂno vzpomõÂnat? O krutosti jejich vzpomõÂnek nenõ pochyb, ale strach z naÂsledkuÊ eventuaÂlnõÂho vypraÂveÏnõ jsme pouze tusÏili a odpoveÏd' prÏinesla teprve monografie Mykoly MusÏynky o Stepanu KlocÏurakovi, kde autor cituje vyÂhruÊzÏky prÏõÂslusÏnõÂkuÊ StaÂtnõ bezpecÏnosti provaÂdeÏjõÂcõÂch prohlõÂdku KlocÏurakova bytu jesÏteÏ v roce 1976: ¹Naposledy vaÂs varujeme. Pokud se neprÏestanete zabyÂvat protistaÂtnõ a protisocialistickou cÏinnostõÂ, octnete se tam, odkud jste se vraÂtil ± na SibirÏi. Bez soudu ± a uzÏ navzÏdy! Pominou duÊvody, pro ktere jste byl v roce 1956 prÏedcÏasneÏ propusÏteÏn. A maÂme pro to staÂle võÂc duÊkazuÊ. UveÏdomte si, zÏe jste prÏi prÏedcÏasneÂm propusÏteÏnõ z veÏzenõ podepsal prohlaÂsÏenõÂ, v neÏmzÏ jste se põÂsemneÏ zavaÂzal, zÏe se nebudete zabyÂvat antisoveÏtskou cÏinnostõ a nebudete rozsÏirÏovat utajovane skutecÏnosti, s nimizÏ jste se seznaÂmil beÏhem sveÂho veÏzneÏnõ na uÂzemõ SSSR.ª Viz Mykola MusÏynka, Lycar voli, UzÏhorod 1995, s. 133. Viz DotaznõÂk osoby podleÂhajõÂcõ evidovaÂnõÂ, Polupanov, Alexej, AMV, fond neuv., 2789, s. 284, kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 69. O Alexeji Polupanovovi viz kap. IV. Stejny zaÂznam obsahovaly vsÏechny obdobne dotaznõÂky, ktere s byÂvalyÂmi veÏzni GULAG po jejich naÂvratu do CÏeskoslovenska sepisovali pracovnõÂci cÏeskoslovenske StaÂtnõ bezpecÏnosti.. Viz okolnosti naÂvratu Ing. arch. Leonida Lady-JakusÏevicÏe v pozn. 31 ke kap. VI a naÂvratuÊ Ing. Alexandra KalosÏi, JUDr. Ivana KovaÂcÏe a VladimõÂra Ju V KSCÏ skiva v kap. IX. K tomu viz Usnesenõ 120. schuÊze politickeÂho byra U  DVPCÏR, fond. neuv. ze dne 18. 5. 1956, AU KuprÏõÂkladu JUDr. Nikolaj Bystrov dostal takove prozatõÂmnõ potvrzenõ o sveÂm cÏeskoslovenskeÂm obcÏanstvõ vzaÂpeÏtõ po prÏevezenõ do Moskvy pocÏaÂtkem roku 1955. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil 18. 8. 1955 a do Prahy prÏijel 20. 8. 1955. OficiaÂlnõ doklad o sveÂm cÏeskoslovenskeÂm obcÏanstvõ pak obdrzÏel 7. 9. 1955 ± tedy za pouhyÂch 18 dnuÊ. Viz doklad, vydany odborem pro vnitrÏnõ veÏci rady ObvodnõÂho naÂrodnõÂho vyÂboru v Praze 6, zn.: VnitrÏ. 180/B/1955, ze 7. 9. 1955, o tom, zÏe ¹dr. Nikolaj Bystrov (...) jest obcÏanem CÏeskoslovenske republikyª, v majetku V. Bystrova. Viz pozn. 8 ke kap. IV. ÂV Viz zpraÂva ministra vnitra Rudolfa BaraÂka politickeÂmu sekretariaÂtu U KSCÏ, bez data (patrneÏ konec prosince 1953), AMV, fond neuv., 319-10-9. 243 23 24 25 26 27 244 ¹StrÏet zaÂjmuʪ zbabeÏle cÏi vypocÏõÂtaveÏ konformnõÂch potomkuÊ s duchovnõÂm odkazem otcuÊ se paÂdem komunistickeÂho rezÏimu jesÏteÏ vyostrÏil. Jednak se prÏesveÏdcÏiveÏ ukaÂzalo, zÏe ¹historicka pravdaª byla prÏece jen na straneÏ otcuÊ, a nikoliv jejich ideovyÂch protivnõÂkuÊ. A jednak je samozrÏejmeÏ vyvozovaÂno, zÏe konformovaÂnõ se s komunismem obsahovalo i prÏevzetõ spoluzodpoveÏdnosti za jeho zlocÏiny. Proto se neÏkterÏõ potomci byÂvalyÂch veÏznÏuÊ GULAG snazÏõ prÏisoudit utrpenõ svyÂch otcuÊ ¹osuduª, ¹zÏivotnõÂm zkousÏkaÂmª, ¹nevyhnutelnyÂm zaÂkonitostemª, ¹historickyÂm okolnostemª, ¹stalinskyÂm deformacõÂmª a jesÏteÏ kdovõ cÏemu a co nejrychleji na neÏj zapomenout ± jen proboha nic nevycÏõÂtat antihumaÂnnõ podstateÏ komunismu. BohuzÏel obdobny svaÂr a v jesÏteÏ daleko veÏtsÏõ mõÂrÏe probõÂha i mezi potomky konformnõ mlcÏõÂcõ veÏtsÏiny a generacõ veÏznÏuÊ domaÂcõÂch v komunistickyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ cÏi vuÊbec uÂcÏastnõÂkuÊ protikomunistickeÂho odporu. Viz seznam 281 osob (ktere se zrÏejmeÏ v roce 1955 vraÂtily z internace v SSSR), vypracovany I. zvl. odb. MV jako podklad pro urychlenou lustraci ¹v evidenci obyvatelª, AMV, fond neuv., inv. cÏõÂs. neuv., a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruske a ukrajinske porÏõÂjnove antibolsÏevicke emigrace, shromaÂzÏdeÏne VyÂborem ¹Oni byli prvnõª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 25. Vostokov, P., Stichi, Boulogne/Seine 1960. VydaÂno pod pseudonymem O Pjotru SavickeÂm viz kap. VI. KlocÏurak, Stepan, Do voli, New York 1979. O Stepanu KlocÏurakovi viz kap. V. PrÏezÏõÂvajõÂcõ postoj neÏkteryÂch kruhuÊ cÏeskoslovenske spolecÏnosti na prahu trÏetõÂho tisõÂciletõ k fenomeÂnu uÂnosuÊ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ po druhe sveÏtove vaÂlce do SoveÏtskeÂho svazu vyjadrÏuje veÏdecky projekt Ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ CÏeske republiky pro rok 2001, v neÏmzÏ je zkoumaÂnõ uvedenyÂch udaÂlostõ rozpusÏteÏno do vaÂgnõÂho teÂmatu Osudy cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ v byÂvaleÂm SSSR (1918±1956). PrÏesto toto vpravdeÏ neuchopitelne teÂma nalezlo sve rÏesÏitele, a nikoliv naÂhodou se ho chopili historici proveÏrÏeni z prÏedchaÂzejõÂcõÂch vyÂzkumuÊ deÏjin deÏlnickeÂho hnutõ a komunisticke strany. Rozkrytõ a definovaÂnõ zlocÏinuÊ komunismu v CÏeskoslovensku od jejich prvopocÏaÂtkuÊ jesÏteÏ v dobaÂch pocÏaÂtecÏnõÂho naÂstupu soveÏtizace a komunizace nasÏõ spolecÏnosti je bohuzÏel zajõÂma pramaÂlo. NasÏteÏstõ pro cÏeskou spolecÏnost na prahu trÏetõÂho tisõÂciletõ jsou rovneÏzÏ jine kruhy a jejich zaÂsluhou prÏijal Parlament CÏeske republiky v roce 2002 zaÂkon O odsÏkodneÏnõ osob odvlecÏenyÂch do SSSR nebo do taÂboruÊ, ktere meÏl SSSR zrÏõÂzene v jinyÂch zemõÂch. Jde o akt nemajõÂcõ obdoby v jinyÂch zemõÂch a jednoznacÏneÏ sveÏdcÏõÂcõ o uprÏõÂmneÂm a serioÂznõÂm zaÂjmu poznat a popsat neprominutelna tragicka selhaÂnõ mravnõÂch a praÂvnõÂch struktur modernõÂho cÏeskoslovenskeÂho staÂtu, jehozÏ je CÏeska republika jednõÂm z deÏdicuÊ. I kdyzÏ zaÂkon prÏipraveny alesponÏ cÏaÂstecÏneÏ narovnat krÏivdy spaÂchane prÏed jizÏ võÂce nezÏ puÊlstoletõÂm dosaÂhl pouze na neÏkolik jednotlivcuÊ, a uzÏ take jen na hrstku potomkuÊ, je trÏeba v neÏm videÏt spraÂvnou a dobrou cestu, jak znovu naleÂzt svou minulost ± byt' mnohdy horÏkou a nevaÂbnou. POUZÏITE A CITOVANE PRAMENY Publikace ANDREJEV, Nikolaj: To, cÏto vspominajetsja. Tom 1. ± 2. ¹Avenarius,ª Tallin 1996. ANDREW, Christoper-GORDIJEVSKIJ, Oleg: KGB. PrÏelozÏili Libor DvorÏaÂk a kol., East Art Agency Publishers, Praha 1994. BYSTROV, VladimõÂr: Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli. Bystrov a synoveÂ, Praha 1999. CÏERNYÂ, VaÂclav: PameÏti 1945±1972 (III.). Atlantis, Brno 1992; CÏCHEIDZE, Konstantin: UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. PrÏelozÏil JirÏõ Vacek, rukopis 1967±1969 (kopie v LA PNP v Praze a SUÂA Praha). CÏSR A SSSR 1945±1948. DOKUMENTY MEZIVLAÂDNIÂCH JEDNAÂNIÂ. K vydaÂnõ prÏipravili Karel Kaplan a Alexandra SÏpiritovaÂ, DoplneÏk, Brno 1997. GULAG 1918±1960. Dokumenty. MateÏrik, Moskva 2000. HENIJUSÏ, Larysa: Spovedz. Mastackaja litaratura, Minsk 1993.  K, Peter: OdvlecÏenõÂ. Kalligram, Bratislava 2001. JUSÏCÏA KRUSÏKO, Stepan: Optanty. KoordinacÏny vyÂbor reoptantov v PresÏove, PresÏov 1997. MOULIS, Vladislav: Podivne spojenectvõÂ. K cÏeskoslovensko-soveÏtskyÂm politickyÂm a hospodaÂrÏskyÂm vztahuÊm mezi dubnem 1945 a uÂnorem 1948. Karolinum, Praha 1996. MUSÏYNKA, Mykola: Lycar voli. UzÏhorod 1995.  K, FrantisÏek: Cestou ze soveÏtskeÂho koncentraÂku. VlastnõÂm naÂPOLA kladem, New York 1959.  K, FrantisÏek: Jak zÏili a umõÂrali soveÏtsÏtõ otroci. VlastnõÂm naÂklaPOLA dem, New York 1962. POPOV, Boris: Iz Pragi do Pragi. Rukopis v majetku E. HerrmannoveÂ. ROSSI, Jacques: Encyklopedie GULAGu. PrÏelozÏil kolektiv. Praha, Bystrov a synoveÂ, Praha 1999.  A UKRAJINSKA  EMIGRACE V CÏESKOSLOVENSKE RUSKA  LY K DEÏJINA  M. Archiv AkaREPUBLICE 1918±1938. MATERIA demie veÏd CÏeske republiky, Praha 1995. SINEÏVIRSKYÂ, Nikolaj: SMEÏRSÏ (Rok v taÂborÏe neprÏõÂtele). PrÏelozÏila Olga HulõÂnovaÂ, rukopis 1994 (v majetku V. Bystrova). SISTEÏMA ISPRAVITEÏL'NO-TRUDOVYCH LAGEREJ V SSSR. 1923±1960. SpravocÏnik. ZvenÏja, Moskva 1998. SMYKALIN, A. S.: Kolonii i t'jurmy v SoveÏtskoj Rossiji. Ural'skaja gosudarstvennaja juridicÏeskaja akadeÏmija, JekateÏrinburg 1997. VEBER, VaÂclav, a kol.: Ruska a ukrajinska emigrace v CÏSR v letech 245 1918±1945 (sbornõÂk studiõ 1.). SeminaÂrÏ pro deÏjiny vyÂchodnõ Evropy prÏi UÂstavu sveÏtovyÂch deÏjin FF UK, Praha 1993. VEBER, VaÂclav, a kol.: Ruska a ukrajinska emigrace v CÏSR v letech 1918±1945 (sbornõÂk studiõ 2.). SeminaÂrÏ pro deÏjiny vyÂchodnõ Evropy prÏi UÂstavu sveÏtovyÂch deÏjin FF UK, Praha 1994. VEBER, VaÂclav, a kol.: Ruska a ukrajinska emigrace v CÏSR v letech 1918±1945 (sbornõÂk studiõ 3.). SeminaÂrÏ pro deÏjiny vyÂchodnõ Evropy prÏi UÂstavu sveÏtovyÂch deÏjin FF UK, Praha 1995. VOJENNOPLENNYJE V SSSR 1939±1956. Dokumenty i mateÏrialy. Moskva 2000. ZILYNSKYJ, Bohdan: Ukrajinci v CÏechaÂch a na MoraveÏ. (1894) 1917± 1945 (1994). X-Egem pro VyÂbor ¹Oni byli prvnõª, Praha 1995. ZIÂRAJIÂCI DO SLUNCE. LiteraÂrneÏveÏdny sbornõÂk o zÏivoteÏ a dõÂle gruzõÂnskeÂho knõÂzÏete Konstantina CÏcheidzeho, spisovatele v CÏechaÂch, sestavili VladimõÂr Bystrov a JirÏõ Vacek, Bystrov a synoveÂ, Praha 2002. StateÏ a cÏlaÂnky BORONÏ, Ladislav: NaÂsilne odvlecÏenõ do Sovietskeho svaÈzu. In ZlocÏiny komunizmu na Slovensku 1948±1989, Bratislava 2001, s. 337±365. BREZINA, Ivan: TajsÏet, Irkutska oblast. In Revolver Revue 22 (1993), s. 211n. CÏUKA, Petr: Deportace Augustina VolosÏina. In Securitas imperii 1, Praha 1994, s. 128±139. CÏUKA, Petr: UÂnosy lidõ z CÏeskoslovenska soveÏtskou KGB. In Securitas imperii 7, UÂrÏad dokumentace a vysÏetrÏovaÂnõ zlocÏinuÊ komunismu 2001. ZILYNSKYJ, Bohdan: UprchlõÂci ze ¹stepnõ Helladyª v srdci Evropy. In Revolver Revue 22 (1993), s. 249n. A dalsÏõ stateÏ a cÏlaÂnky citovane v textu. Archivy a uÂstavy: AMV ± Archiv Ministerstva vnitra CÏeske republiky AMZV ± Archiv Ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ CÏeske republiky Archiv Mgr. Anastasie KoprÏivoveÂ-Vukolove (soukrome vlastnictvõÂ) Archiv Olgy HulõÂnove (soukrome vlastnictvõÂ) Archiv VladimõÂra Bystrova (soukrome vlastnictvõÂ) AUÂDV PCÏR ± Archiv UÂrÏadu dokumentace a vysÏetrÏovaÂnõ zlocÏinuÊ komunismu Policie CÏeske republiky AVOBP ± Archiv VyÂboru ¹Oni byli prvnõª LA PNP ± LiteraÂrnõ archiv PamaÂtnõÂku naÂrodnõÂho põÂsemnictvõ v Praze NaÂrodnõ knihovna CÏeske republiky 246 Slovanska knihovna prÏi NaÂrodnõ knihovneÏ CÏeske republiky SUÂA ± StaÂtnõ uÂstrÏednõ archiv Praha VHA ± Vojensky historicky archiv v Praze VHU ± Vojensky historicky uÂstav v Praze a dalsÏõ instituce uvedene v textu 247 Autorova poznaÂmka k jazykove redakci NasÏe praÂce je vyÂkladem a komentaÂrÏem k deÏjuÊm, ktere znaÂme veÏtsÏinou pouze z dobovyÂch dokumentuÊ nejruÊzneÏjsÏõÂho puÊvodu a poslaÂnõÂ. A tak, prÏestozÏe jsem si uveÏdomoval posun v jazykoveÂm uÂzu, k neÏmuzÏ dosÏlo od doby vzniku teÏchto dokumentuÊ do dnesÏnõÂch dnuÊ, rozhodl jsem se zaÂsadneÏ respektovat autenticitu. Nejen v prÏõÂmyÂch citacõÂch, kde by jakaÂkoliv pravopisna uÂprava mohla byÂt, a jisteÏ by byla, zavaÂdeÏjõÂcõÂ, ale i ve vyÂkladu, ktery s teÏmito citacemi souvisõÂ. Bez rozsaÂhlyÂch a slozÏityÂch vysveÏtlivek a poznaÂmek by to vedlo jen ke cÏtenaÂrÏoveÏ schizofrenii a v konecÏneÂm vyÂsledku k neduÊveÏrÏe v hodnoveÏrnost sdeÏlovaneÂho. TyÂkalo se to zejmeÂna naÂzvu neÏkteryÂch institucõ nebo organizacõ cÏili jmen uzÏõÂvanyÂch jako vlastnõÂ. NaprÏõÂklad na rozdõÂl od soucÏasne zvyklosti psaÂt slovo ministerstvo v oficiaÂlnõÂm naÂzvu se zacÏaÂtecÏnõÂm velkyÂm põÂsmenem, respektuji, zÏe prÏed võÂce nezÏ padesaÂti lety takova zvyklost nebyla kodifikovaÂna, a jestlizÏe je v dokumentu takovy naÂzev psaÂn ¹po tehdejsÏõ zpuÊsobeϪ s malyÂm põÂsmenem, nemyslõÂm, zÏe bych v bezprostrÏedneÏ sousedõÂcõÂm komentaÂrÏi meÏl pojednou psaÂt põÂsmeno velkeÂ. ObdobneÏ staÂtnõ bezpecÏnost nebyla v tehdejsÏõ dobeÏ jesÏteÏ autoritativnõ autonomnõ slozÏkou represivnõÂch sil, jejõÂzÏ naÂzev dnes põÂsÏeme s velkyÂm põÂsmenem, ale sÏlo o alesponÏ formaÂlneÏ rÏadova oddeÏlenõ Sboru naÂrodnõ bezpecÏnosti, od cÏehozÏ se take odvozovalo to, zÏe na zacÏaÂtku tohoto oznacÏenõ se psalo male põÂsmeno. ZÏe pozdeÏji vsÏechno bylo jinak, je jisteÏ pravda, ale podle meÂho naÂzoru nenõ potrÏeba zbytecÏneÏ retroaktivovat pravidlo, vznikle azÏ naÂslednyÂm vyÂvojem situace i jazyka. Uvedene prÏõÂpady jsou samozrÏejmeÏ pars pro toto a cÏtenaÂrÏ jisteÏ rozpoznaÂ, cÏeho vsÏeho se tento ¹svaÂrª byÂvalyÂch a dnesÏnõÂch pravopisnyÂch uÂzuÊ tyÂkal. Neupravoval jsem ani formu psanõ cÏõÂselnyÂch oznacÏenõ dokumentuÊ se vsÏemi pomlcÏkami cÏi spojovnõÂky a lomõÂtky. Sjednocovat ¹sÏtaÂbnõ kulturuª z doby prÏed puÊlstoletõÂm nepovazÏuji za racionaÂlnõÂ. Jinak jsem respektoval vsÏechny prÏipomõÂnky editora, pokud sÏlo o interpunkce a prÏepis cizõÂch zejmeÂna ruskyÂch jmen i dalsÏõ redakcÏnõ opravy neÏkteryÂch jazykovyÂch neprÏesnostõÂ. UveÏdomuji si, 249 zÏe redigovat obdobny text nenõ snadne a vyzÏaduje znacÏnou toleranci a pochopenõ materiaÂlu a prÏedevsÏõÂm cõÂle jeho zverÏejneÏnõÂ. V. B. 250 Ï I L O H Y PR 251  BORY GULAG A. TA 253  BORY GULAG TA Ï Â Â V (KROMEÏ GUPVI) A DALSICH HLAVNIÂCH SPRA Ï NKVD A POZDEJI MINISTERSTVA VNITRA SSSR NEBO MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI SSSR, SOVEÏTSKE VEÏZNICE,  VY, NEÏKTERE DALSÏI HLAVNI SPRA  MEÏSTA, JAKOZÏ I NEÏKTERA  CE ZMIÂNEÏNE V TEXTU TEÂTO PRA TaÂbory ABEZ. Obec (dnes meÏsto) na severovyÂchodeÏ Ruska za polaÂrnõÂm kruhem v tehdejsÏõ Komijske autonomnõ soveÏtske socialisticke republice byla sõÂdlem spraÂvy SevpecÏlagu (zkr. z rus. Severo-PecÏorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Severo-pecÏorsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). TaÂbor byl zalozÏen v roce 1940 a podleÂhal Severnõ spraÂveÏ Hlavnõ spraÂvy taÂboruÊ zÏeleznicÏnõÂho stavitelstvõ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Severnoje upravlenije Glavnogo upravlenija lagerej zÏeleznodorozÏnogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. Severnoje upravlenije GULZÏDS MVD SSSR). MeÏl oddeÏlenõ v sousedstvõ Abezu a nedaleko zastaÂvky PecÏora na SeveropecÏorske zÏeleznici. V roce 1947 bylo v SevpecÏlagu teÂmeÏrÏ 57 tisõÂc veÏznÏuÊ. VeÏzni pracovali na vyÂstavbeÏ zÏeleznicÏnõ trati Kotlas-Vorkuta. V roce 1950 byl SevpecÏlag sloucÏen s noveÏ zrÏõÂzenyÂm PecÏorlagem (zkr. z rus. PecÏorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. PecÏorsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) a spraÂva z Abezu prÏesõÂdlila do PecÏory. V roce 1951 bylo v PecÏorlagu skoro 60 tisõÂc veÏznÏuÊ. Pracovali staÂle na vyÂstavbeÏ zÏeleznicÏnõÂch tratõ v zapolaÂrnõÂch oblastech Ruska. PozdeÏji byl taÂbor podrÏõÂzen nejprve Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justiciji SSSR n. zkr.GULAG MJu SSSR) a potom Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). V roce 1959 byl likvidovaÂn a zbylyÂch teÂmeÏrÏ 13 tisõÂc veÏznÏuÊ bylo prÏevedeno do jinyÂch taÂboruÊ (prÏedevsÏõÂm do Vorkutlagu ± viz). ANGARLAG (zkr. z rus. Angarskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Angarsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) nebo take ANGARSTROJ. Vznikl v roce 1947 ve vyÂchodnõ SibirÏi u Irkutsku na brÏezõÂch rÏeky Angary. ZpocÏaÂtku byl podrÏõÂzen ZaÂpadnõ spraÂveÏ vyÂstavby a taÂboruÊ 254 BAM (zkr. z Bajkalsko-amurska magistraÂla) Hlavnõ spraÂvy taÂboruÊ zÏeleznicÏnõÂho stavitelstvõ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Zapadnoje upravlenije stroiteÏl'stva i lagerej BAM [zkr. z Bajkalo-amurskaja magistral] Glavnogo upravlenija lagerej zÏeleznodorozÏnogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. Zapadnoje upravlenije stroiteÏl'stva i lagerej BAM GULZÏDS MVD SSSR). OddeÏlenõ Angarlagu byla rozmõÂsteÏna v obci Bratsk (dnes meÏsto) a nedaleko osady Zajarsk. V dobeÏ vzniku bylo v Angarlagu necelyÂch 6 tisõÂc veÏznÏuÊ a v roce 1950 jizÏ teÂmeÏrÏ 44 tisõÂc. PuÂvodneÏ pracovali na vyÂstavbeÏ BAM v uÂseku Bratsk-Ust'-Kut a staveÏli most prÏes Angaru a pozdeÏji byli nasazovaÂni na dalsÏõ nejruÊzneÏjsÏõ stavebnõ praÂce. PozdeÏji byl taÂbor podrÏõÂzen Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justiciji SSSR n. zkr.GULAG MJu SSSR) a potom Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). V roce 1957 byl prÏeveden pod Hlavnõ spraÂvu naÂpravneÏpracovnõÂch koloniõ Ministerstva vnitra Ruske soveÏtske federativnõ socialisticke republiky (rus. Glavnoje upravlenije ispraviteÏl'no-trudovych kolonij ministerstva vnutrennich deÏl Rossijskoj soveÏtskoj federativnoj socialisticÏeskoj respubliky n. zkr. GUITK MVD RSFSR). Angarlag fungoval jesÏteÏ pocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let. ANGARSTROJ viz ANGARLAG BERLAG (zkr. z rus. Beregovoj ispraviteÏl'no-trudovyje lager [ITL] neboli cÏes. [snad] PobrÏezÏnõ naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 5 (rus. Osobyj lager No 5 n. zkr. Osoblag No 5) n. ZvlaÂsÏtnõ taÂbor Dal'stroje (rus. Osoblag Dal'stroja) zrÏõÂzeny v roce 1948 (viz Osoblag). AzÏ do roku 1953 byl podrÏõÂzen soucÏasneÏ Dal'stroji (viz) a Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR) a potom azÏ do likvidace v roce 1954 patrÏil pouze pod GULAG MVD SSSR. Byl jednõÂm z proslulyÂch kolymskyÂch taÂboruÊ. Jeho spraÂva sõÂdlila v Magadanu (viz) na pobrÏezÏõ OchotskeÂho morÏe a v roce 1952 v neÏm bylo võÂce nezÏ 31 tisõÂc veÏznÏuÊ. Pracovali prÏedevsÏõÂm v rudnyÂch dolech a mõÂstnõÂm hutnõÂm pruÊmyslu. BOBROVLAG (zkr. z rus. Bobrovskoje lagernoje otdeÏlenije neboli cÏes. Bobrovske taÂborove oddeÏlenõÂ). Byl rozmõÂsteÏn v zaÂpadnõ SibirÏi nedaleko Sverdlovsku (dnes opeÏt JekateÏrinburg) a u osady VerchneÏ-NeÏjvinsk. Vznikl v roce 1946 jako NaÂpravneÏpracovnõ taÂbor Ministerstva vnitra SSSR pro zvlaÂsÏtnõ stavebnõ cÏinnost 100 (rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR Specstroja 100 n. zkr. ITL MVD 255 SSSR Specstroja 100 cÏi pouze ITL-100). VzaÂpeÏtõ byl vsÏak prÏejmenovaÂn na Stavbu 865 a naÂpravneÏpracovnõ taÂbor (rus. StroiteÏl'stvo 865 i ispraviteÏl'no-trudovoj lager n. zkr. StroiteÏl'stvo 865 i ITL) a v roce 1949 na Stavbu 313 a naÂpravneÏpracovnõ taÂbor (rus. StroiteÏl'stvo 865 i ispraviteÏl'no-trudovoj lager n. zkr. StroiteÏl'stvo 865 i ITL). Byl podrÏõÂzen Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ pruÊmyslove vyÂstavby Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promysÏlennogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULPS MVD SSSR). V roce 1953 byl prÏedaÂn Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justiciji SSSR n. zkr.GULAG MJu SSSR) a prÏejmenovaÂn na Bobrovlag. NaÂzev zrÏejmeÏ podle osady Bobrovskij jihovyÂchodneÏ od Sverdlovska. V roce 1948 bylo v taÂborÏe teÂmeÏrÏ 20 tisõÂc veÏznÏuÊ. Pracovali na vyÂstavbeÏ ruÊznyÂch zaÂvoduÊ v kraji. PocÏaÂtkem leÂta 1953 byl Bobrovlag likvidovaÂn. CÏERNOGORLAG (zkr. z rus. CÏernogorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. CÏernogorsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) nebo CÏERNOGORSKSTROJ. Vznikl v roce 1950 nedaleko meÏsta CÏernogorsku v KrasnojarskeÂm kraji v jihovyÂchodnõ SibirÏi. PuÊvodneÏ byl rÏõÂzen Hlavnõ spraÂvou taÂboruÊ pruÊmyslove vyÂstavby Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promysÏlennogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULPS MVD SSSR) a veÏzni pracovali na vyÂstavbeÏ mõÂstnõÂch zaÂvoduÊ. PozdeÏji byl prÏevzat Hlavnõ spraÂvou vyÂstavby zaÂvoduÊ na zpracovaÂnõ ropy a vyÂrobu umeÏlyÂch tekutyÂch paliv Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej po stroiteÏl'stvu neÏfteÏpererabatyvajusÏcÏich zavodov i predprijatij iskusstvennogo zÏidkogo topliva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GSNS MVD SSSR cÏi GlavspecneÏfteÏstroj). V roce 1953 bylo v CÏernogorlagu võÂce nezÏ 11 tisõÂc veÏznÏuÊ. VzaÂpeÏtõ prÏesÏel CÏernogorlag pod Hlavnõ spraÂvu taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justiciji SSSR n. zkr.GULAG MJu SSSR) a jesÏteÏ teÂhozÏ roku byl zrusÏen. CÏERNOGORSKSTROJ viz CÏERNOGORLAG DAL'STROJ n. GUSDS (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije po strojiteÏl'stvu Dal'neÏgo severa narodnogo komissariata vnutrennich deÏl [NKVD] SSSR n. ministeÏrstva vnutrennich deÏl [MVD] SSSR neboli cÏes. Hlavnõ spraÂva pro vyÂstavbu DaÂlneÂho severu lidoveÂho komisariaÂtu vnitra SSSR n. Ministerstva vnitra SSSR). Komplex podnikuÊ a zarÏõÂzenõ prÏedevsÏõÂm na teÏzÏbu nerostneÂho bohatstvõ na severovyÂchodu SibirÏe vznikl v roce 1931 puÊvodneÏ jako StaÂtnõ trust pro stavbu silnic a pruÊmyslovou vyÂstavbu v oblasti Hornõ Kolymy (rus.Gosudarstvennyj trest po dorozÏnomu i promysÏlennomu stroiteÏl'stvu v rajoneÏ VerchneÏj Kolymy). Hlavnõ pozornost 256 byla soustrÏedeÏna na teÏzÏbu zlata v oblasti kolem rÏek Kolymy a Ingirky a na CÏukotskeÂm poloostroveÏ. VsÏechny praÂce vcÏetneÏ vyÂstavby obcõ a meÏst pro civilnõ zameÏstnance (viz Magadan) provaÂdeÏli veÏzni Sevvostlagu nebo take SVITL (zkr. z rus. Severo-vostocÏnyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. SeverovyÂchodnõ naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) a pozdeÏji teÂmeÏrÏ trÏõ desõÂtek dalsÏõÂch taÂboruÊ. V letech 1945±1949 bylo soucÏaÂstõ Dal'stroje take oddeÏlenõ jednoho z tehdejsÏõÂch taÂboruÊ vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ (v neÏmzÏ byli drzÏeni japonsÏtõ vaÂlecÏnõ zajatci). V roce 1948 byl v raÂmci Dal'stroje zrÏõÂzen rovneÏzÏ jeden z prvnõÂch zvlaÂsÏtnõÂch taÂboruÊ (viz Berlag). PocÏaÂtkem cÏtyrÏicaÂtyÂch let se zarÏõÂzenõ Dal'stroje naleÂzala na uÂzemõ zahrnujõÂcõÂm celou zaÂpadnõ cÏaÂst KamcÏatky a vyÂchodnõ Jakutsko v deÂlce asi 1300 kilometruÊ od OchotskeÂho morÏe na jihu azÏ k VyÂchodosibirÏskeÂmu morÏi na severu a prÏes 1700 kilometruÊ z vyÂchodu na zaÂpad. V roce 1949 se Dal'stroj rozprostõÂral jizÏ na võÂce nezÏ 3 milionech cÏtverecÏnõÂch kilometruÊ a podle zpraÂvy O strukturÏe Ministerstva vnitra SSSR, projednaÂvane tehdy politbyrem komunisticke strany SoveÏtskeÂho svazu, meÏl oficiaÂlneÏ ve stavu 115 tisõÂc ¹deÏlnõÂkuʪ. V roce 1952 bylo vsÏak v taÂborech Dal'stroje jizÏ teÂmeÏrÏ 200 tisõÂc veÏznÏuÊ. VeÏzni byli do taÂboruÊ prÏivaÂzÏeni lod'mi vlastnõ naÂmorÏnõ flotily Dal'stroje a prÏi kazÏde z 1215 plaveb za plavebnõ sezonu jich bylo prÏepraveno v naÂkladnõÂch prostoraÂch vzÏdy 69 tisõÂc. DUBRAVLAG (zkr. z rus. Dubravnyj ispraviteÏl'no-trudovyje lager [ITL] neboli cÏes. Dubravny naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 3 (rus. Osobyj lager No 3 n. zkr. Osoblag No 3) zrÏõÂzeny v roce 1948 (viz Osoblag). Nahradil jedno z oddeÏlenõ dosavadnõÂho TeÏmlagu (viz) zrÏõÂzeneÂho jizÏ v roce 1931 a TeÏmnikovske deÏtske kolonie (rus. TeÏmnikovskaja deÏtskaja kolonija). NaÂzev Dubravnyj dostal zrÏejmeÏ podle osady Dubrovka na jihovyÂchodeÏ Zubovo-PoljanskeÂho okresu. V letech 1948±1953 byl podrÏõÂzen Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Potom byl prÏeveden pod Hlavnõ veÏzenÏskou spraÂvu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a v letech 1954±1956 patrÏil znovu pod GULAG MVD SSSR. NachaÂzel se blõÂzko osady Javas v Mordvinsku a v roce 1952 v neÏm bylo teÂmeÏrÏ 26 tisõÂc veÏznÏuÊ. Pracovali v zarÏõÂzenõÂch drÏevozpracujõÂcõÂho pruÊmyslu a jinyÂch mõÂstnõÂch zaÂvodech. JesÏteÏ pocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let taÂbor fungoval. GAGARLAG (zkr. z rus. Gagarinskoje lagernoje otdeÏlenije neboli cÏes. Gagarinske taÂborove oddeÏlenõÂ). NaleÂzal se na Krymu nedaleko Simferopolu. PuÊvod naÂzvu nikde neuveden. Vznikl v roce 1953 z cÏaÂsti NaÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora ¹JeOª (rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] ¹JeOª) oznacÏovaneÂho rovneÏzÏ jako NaÂpravneÏpracovnõ taÂbor a Stavba 257 rudneÂho dolu (rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] i StroiteÏl'stvo rudnika). Byl podrÏõÂzen strÏõÂdaveÏ Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justiciji SSSR n. zkr.GULAG MJu SSSR), Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR) a Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ pruÊmyslove vyÂstavby Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promysÏlennogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULPS MVD SSSR). V roce 1953 byly v Gagarlagu necele 2 tisõÂce veÏznÏuÊ pracujõÂcõÂch na vyÂstavbeÏ rudneÂho dolu a ruÊzneÏ zameÏstnanyÂch na dalsÏõÂch mõÂstnõÂch stavbaÂch. Koncem roku 1955 byl taÂbor likvidovaÂn. GORLOVKA. Autorovi dostupne prameny se bohuzÏel o taÂboru tohoto jmeÂna nezminÏujõÂ. PatrneÏ sÏlo o neÏktere z taÂborovyÂch strÏedisek Donlagu pojmenovane podle mõÂstnõ sÏachty. Donlag vznikl koncem roku 1946 a byl podrÏõÂzen SpraÂveÏ naÂpravneÏpracovnõÂch koloniõ Ministerstva vnitra tehdejsÏõ Ukrajinske soveÏtske socialisticke republiky (rus.Upravlenije ispraviteÏl'no-trudovych kolonij ministeÏrstva vnutrennich deÏl Ukrainskoj SSR n. zkr. UITLK MVD USSR). VeÏznÏove pracovali v uhelnyÂch dolech v Donbasu a v rudnyÂch dolech KrivorozÏske paÂnve. TaÂbor byl vsÏak po neÏkolika meÏsõÂcõÂch likvidovaÂn. PrÏesnou dislokaci a adresu Donlagu rusÏtõ historici z dochovanyÂch dokumentuÊ dosud nezjistili. GORLAG (zkr. z rus. Gornyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. DuÊlnõ naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 2 (rus. Osobyj lager No 2 n. zkr. Osoblag No 2) zrÏõÂzeny v roce 1948 (viz Osoblag) z cÏaÂsti komplexu Noril'lagu (viz) zalozÏeneÂho jizÏ v roce 1935. V letech 1948±1950 byl podrÏõÂzen Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Potom byl prÏeveden pod Hlavnõ spraÂvu taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULGMP MVD SSSR). Od roku 1953 patrÏil pod Hlavnõ veÏzenÏskou spraÂvu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a v roce 1954 se vraÂtil pod GULAG MVD SSSR. NachaÂzel se blõÂzko Norilsku v KrasnojarskeÂm kraji. VeÏzni pracovali v mõÂstnõÂch rudnyÂch a hlubinnyÂch i povrchovyÂch uhelnyÂch dolech nebo na vyÂstavbeÏ hutnõÂch provozuÊ. V roce 1953 bylo v Gorlagu võÂce nezÏ 20 tisõÂc veÏznÏuÊ ve zvlaÂsÏtnõÂm rezÏimu. V roce 1954 byl Gorlag spojen s Noril'lagem a zanikl. Noril'lag byl likvidovaÂn v roce 1956. GORNYJ viz GORLAG 258 GULGMP (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskich predprijatij ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR neboli cÏes. Hlavnõ spraÂva taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR). Vznikla v roce 1941 a zpocÏaÂtku rÏõÂdila pouze DzÏezkazganlag v KazachstaÂnu, MoncÏegorlag v Murmanske oblasti a Noril'lag (viz). ZaÂhy vsÏak spravovala jizÏ 16 taÂboruÊ s võÂce nezÏ 150 tisõÂci veÏznÏuÊ. Pracovali na vyÂstavbeÏ duÊlnõÂch deÏl a zarÏõÂzenõ na zpracovaÂnõ barevnyÂch kovuÊ a cÏaÂst byla nasazena na praÂce spojene s teÏzÏbou ropy a zemnõÂho plynu. V roce 1946 bylo v taÂborech GULGMP teÂmeÏrÏ 120 tisõÂc veÏznÏuÊ a 70 tisõÂc osob oznacÏovanyÂch jako ¹speckontingentª (pracovneÏ nasazenõÂ, naÂsilneÏ prÏesõÂdlenõÂ, byÂvalõ veÏzni, jejichzÏ propusÏteÏnõ po vyprsÏenõ trestu bylo po dobu vaÂlky odlozÏeno, a vaÂlecÏnõ zajatci). V letech 1948±1953 podleÂhaly GULGMP rovneÏzÏ zvlaÂsÏtnõ taÂbory Gorlag (viz), Minlag (viz) a RecÏlag (viz). V roce 1953 GULGMP zanikla a vsÏechny zaÂvody byly prÏedaÂny prÏõÂslusÏnyÂm odveÏtvovyÂm ministerstvuÊm. Hlavnõ pracovnõ sõÂlu v nich vsÏak daÂl tvorÏili veÏzni, jenom s tõÂm rozdõÂlem, zÏe naprÏõÂsÏteÏ je ¹dodaÂvalyª ze zvlaÂsÏtnõÂch taÂboruÊ Hlavnõ veÏzenÏska spraÂva Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a z ostatnõÂch taÂboruÊ Hlavnõ spraÂva taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR) GUSDS viz DAL'STROJ INTA. Obec (dnes meÏsto) na severovyÂchodnõ SibirÏi u polaÂrnõÂho kruhu v tehdejsÏõ Komijske autonomnõ soveÏtske socialisticke republice bylo sõÂdlem Minlagu (viz). KAMENLAG (zkr. z rus. Kamenskij ispraviteÏlno-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Kamensky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). Vznikl v roce 1953 prÏejmenovaÂnõÂm komplexu Stavby 600 a naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora (rus. StroiteÏl'stvo 600 i ispraviteÏl'no-trudovoj lager n. zkr. StroiteÏl'stvo 600 i ITL), zrÏõÂzeneÂho jizÏ v roce 1949 a zabezpecÏujõÂcõÂho vyÂstavbu bytoveÂho fondu a infrastruktury Novosibirsku. NaÂzev Kamenlag byl patrneÏ odvozen od lokace taÂbora kdesi v okolõ meÏsta KamenÏ-na-Obi. VeÏzni Kamenlagu pracovali jizÏ prÏedevsÏõÂm na mõÂstnõ pruÊmyslove vyÂstavbeÏ (betonaÂrky, zaÂvodu na ocelove konstrukce, drÏevozpracujõÂcõÂho zaÂvodu, odeÏvnõ vyÂroby a zaÂvodu na vyÂrobu vaÂpenopõÂskovyÂch cihel). PocÏet veÏznÏuÊ Kamenlagu nikdy neprÏesaÂhl 4 tisõÂce (naopak jeho prÏedchuÊdce Stavba 600 a naÂpravneÏpracovnõ taÂbor se naprÏõÂklad jen v roce 1952 ¹staralª o võÂce nezÏ 13 tisõÂcuÊ veÏznÏuÊ). Byl likvidovaÂn v roce 1955. Do te doby stacÏil trÏikraÂt (sic!) zmeÏnit svou podrÏõÂzenost: od vzniku do pocÏaÂtku roku 1954 spadal pod Hlavnõ spraÂvu taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. 259 Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justiciji SSSR n. zkr.GULAG MJu SSSR) a po osmi meÏsõÂcõÂch pod Hlavnõ spraÂvou taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr.GULAG MVD SSSR) ¹dozÏilª jesÏteÏ cÏtvrt roku pod Hlavnõ spraÂvou taÂboruÊ pruÊmyslove vyÂstavby Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promysÏlennogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULPS MVD SSSR).* * Stejny naÂzev KAMENLAG (zkr. z rus. Kamenskij n. Novo-Kamenskij inspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Kamensky n. Novokamensky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) meÏl taÂbor zrÏõÂzeny v letech 1942±1944 na opacÏneÂm konci Ruska na jihu u obce (dnes meÏsto) Grimm v Saratovske oblasti. Jeho veÏznÏove byli zameÏstnaÂni v leÂteÏ v zemeÏdeÏlstvõ a v zimeÏ odklõÂzeli snõÂh na vojenskeÂm letisÏti v Kamence-BeÏlinskeÂ. KAMURALLAG. Autorovi dostupne prameny se bohuzÏel o taÂboru tohoto jmeÂna nezminÏujõÂ. PatrneÏ sÏlo o zkr. z rus. Kamensko-Ural'skij ispraviteÏl'no-trudovoj lager neboli cÏes. Kamensko-uralsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor pojmenovany podle meÏsta Kamensk-Uralsk, naleÂzajõÂcõÂho se nedaleko Sverdlovsku v zaÂpadnõ SibirÏi, a oznacÏujõÂcõ neÏktere z taÂborovyÂch strÏedisek Sevurallagu (viz) nebo nedalekeÂho Tagillagu. KAMYSÏLAG (zkr. z rus. KamysÏovyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. KamysÏovy naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 10 (rus. Osobyj lager No 10 n. zkr. Osoblag No 10) zrÏõÂzeny v roce 1951 (viz Osoblag). NaÂzev KamysÏovy dostal zrÏejmeÏ podle prÏideÏleneÂho otevrÏeneÂho koÂdu ¹KamysÏovyjª (cÏes. raÂkosovyÂ). Byl rozmõÂsteÏn v oblasti osad Ol'zÏeras a MezÏdurecÏje a meÏsta Omsk v Kemerovske oblasti na jihozaÂpadnõ SibirÏi. Byl podrÏõÂzen samozrÏejmeÏ Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). V roce 1954 bylo v KamysÏlagu võÂce nezÏ 13 tisõÂc veÏznÏuÊ prÏevaÂzÏneÏ ve zvlaÂsÏtnõÂm rezÏimu. VeÏzni pracovali prÏedevsÏõÂm na vyÂstavbeÏ mõÂstnõÂch doluÊ a staveÏli byty pro hornõÂky. V roce 1954 byl KamysÏlag prÏeveden pod SpraÂvu naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ a koloniõ SpraÂvy ministerstva vnitra Omske oblasti (rus. Upravlenije ispraviteÏl'no-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija ministeÏrstva vnutrennich deÏl po Omskoj oblasti n. zkr. UITLK UMVD po Omskoj oblasti). KARAGANDALAG viz KARLAG KARLAG n. KARAGANDALAG (zkr. z rus. Karagandinskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Karagandsky naÂpravneÏpracovnõ 260 taÂbor). NejproslulejsÏõ taÂborovy komplex v Karagandske oblasti ve strÏednõÂm KazachstaÂnu. Vznikl jizÏ v roce 1931 a v letech 1937±1955 byl rÏõÂzen neprÏetrzÏiteÏ Hlavnõ spraÂvou taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). TaÂborova spraÂva Karlagu sõÂdlila v obci Dolinskoje (Dolinka). MeÏl prÏes dvacet taÂborovyÂch oddeÏlenõ a pocÏet veÏznÏuÊ naprÏõÂklad v roce 1949 dosaÂhl teÂmeÏrÏ 66 tisõÂc vcÏetneÏ skoro 21 tisõÂc zÏen (z toho võÂce nezÏ 27 tisõÂc tvorÏili odsouzenõ za takzvanou kontrarevolucÏnõ cÏinnost. VeÏzni pracovali prÏedevsÏõÂm v zemeÏdeÏlstvõ (v rostlinne i zÏivocÏisÏne vyÂrobeÏ) a v uhelnyÂch a rudnyÂch dolech a v mõÂstnõÂm pruÊmyslu. V roce 1959 byl Karlag zrusÏen. KRASLAG (zkr. z Krasnojarskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Krasnojarsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). Vznikl v roce 1938 a v duÊsledku rÏady reorganizacõ sedmkraÂt [sic!] zmeÏnil svoji podrÏõÂzenost. OddeÏlenõ Kraslagu se naleÂzala uprostrÏed SibirÏe u meÏsta Kansk a nedaleko zÏeleznicÏnõ zastaÂvky ResÏoty na Krasnojarske zÏeleznici. V roce 1953 bylo v Kraslagu prÏes 30 tisõÂc veÏznÏuÊ (vcÏetneÏ teÂmeÏrÏ 5 tisõÂc zÏen) a z toho võÂce nezÏ desetinu tvorÏili odsouzenõ za takzvanou kontrarevolucÏnõ cÏinnost. VeÏzni pracovali prÏedevsÏõÂm na teÏzÏbeÏ drÏeva a v zemeÏdeÏlstvõ a v mõÂstnõÂm drÏevozpracujõÂcõÂm pruÊmyslu. JesÏteÏ pocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let taÂbor fungoval. MAGADAN. PrÏõÂstav v OchotskeÂm morÏi a meÏsto Magadan v severovyÂchodnõ SibirÏi v povodõ rÏeky Kolymy byly vybudovaÂny v letech 1932±1933 veÏzni Sevvostlagu n. SVITL (zkr. z rus. Severo-vostocÏnyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. SeverovyÂchodnõ naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) na mõÂsteÏ stejnojmenne osady jako sõÂdlo StaÂtnõÂho trustu pro stavbu silnic a pruÊmyslovou vyÂstavbu v oblasti Hornõ Kolymy (rus. Gosudarstvennyj trest po dorozÏnomu i promysÏlennomu stroiteÏl'stvu v rajoneÏ VerchneÏj Kolymy). PozdeÏji vyÂstavbu zdejsÏõÂch zaÂvoduÊ a infrastruktury zabezpecÏoval Dal'stroj (viz). KromeÏ Sevvostlagu (existujõÂcõÂho azÏ do roku 1952) byl Magadan ve cÏtyrÏicaÂtyÂch a padesaÂtyÂch letech administrativnõÂm centrem neÏkolika dalsÏõÂch taÂboruÊ. Byl to prÏedevsÏõÂm ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 5 (rus. Osobyj lager No 5 n. zkr. Osoblag No 5) puÊsobõÂcõ v letech 1948±1954 (viz Osoblag) a znaÂmy jako Berlag (viz). JinyÂm magadanskyÂm taÂborem byl v letech 1951±1952 Maglag (zkr. z rus. Magadanskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] USVITL [Upravlenija severo-vostocÏnych ispraviteÏl'no-trudovych lagerej] neboli cÏes. Magadansky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor SpraÂvy severovyÂchodnõÂch naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ). V letech 1952±1953 v Magadanu sõÂdlilo tranzitnõ (rozrÏad'ovacõÂ) strÏedisko Dal'stroje (rus. Tranzitnoje lagernoje otdeÏlenije [LO] Dal'stroja nebo Tranzitno-peresyl'nyj otdeÏl'nyj lagernyj punkt [OLP] neboli cÏes. Tran261 zitnõ taÂborove oddeÏlenõ Dal'stroje nebo TranzitneÏ-rozrÏad'ovacõ samostatne taÂborove strÏedisko). V letech 1951±1954 byl v Magadanu zrÏõÂzen samostatny taÂbor Dal'stroje pro veÏzneÏ dokoncÏujõÂcõ vyÂstavbu meÏsta (rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] ¹PromzÏilstrojª Dal'stroja nebo IspraviteÏl'no-trudovoj lager PromzÏilstroiteÏl'stva cÏi StrojlagotdeÏlenije neboli cÏes. NaÂpravneÏpracovnõ taÂbor PruÊmyslove a bytove vyÂstavby Dal'stroje cÏi Stavebnõ taÂborove oddeÏlenõÂ). Od druhe poloviny trÏicaÂtyÂch azÏ do pocÏaÂtku padesaÂtyÂch let meÏly magadanske taÂbory neustaÂle dva azÏ trÏi miliony ¹obyvatelª. Vzhledem k vysoke uÂmrtnosti musel vsÏak byÂt pracovnõ kontingent zejmeÂna pro kolymske zlate a uranove doly kazÏdorocÏneÏ doplnÏovaÂn o dalsÏõÂho puÊl milionu. MINLAG (zkr. z rus. MineÏral'nyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. MineraÂlnõ naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 1 (rus. Osobyj lager No 1 n. zkr. Osoblag No 1) zrÏõÂzeny v roce 1948 (viz Osoblag) z komplexu Intlagu n. Intalagu (zkr. z rus. Intinskij ispraviteÏl'notrudovoj lager neboli cÏes. Intinsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) zrÏõÂzeneÂho jizÏ v roce 1941. NaÂzev MineraÂlnõ taÂbor byl zrÏejmeÏ odvozen z prÏideÏleneÂho telegrafnõÂho koÂdu ¹MineÏralª (cÏes. mineraÂl). V letech 1948±1950 byl podrÏõÂzen Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Potom byl prÏeveden pod Hlavnõ spraÂvu taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULGMP MVD SSSR). Od roku 1953 patrÏil pod Hlavnõ veÏzenÏskou spraÂvu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a v roce 1954 se vraÂtil pod GULAG MVD SSSR. NachaÂzel se v tehdejsÏõ Komijske autonomnõ soveÏtske socialisticke republice u obce Inta (viz). VeÏzni pracovali v mõÂstnõÂch rudnyÂch a uhelnyÂch dolech nebo provaÂdeÏli ruÊzne stavebnõ praÂce a praÂce v les. V roce 1952 bylo v Minlagu teÂmeÏrÏ 35 tisõÂc veÏznÏuÊ (z toho skoro 1 tisõÂc obcÏanuÊ jinyÂch staÂtuÊ*). V roce 1957 byl Minlag likvidovaÂn. * Podle oficiaÂlnõÂch uÂdajuÊ. Viz vsÏak ** u hesla Osoblag. NORIL'LAG (zkr. z rus Noril'skij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Norilsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) n. NORIL'STROJ. ZrÏõÂzen v roce 1935 za polaÂrnõÂm kruhem v KrasnojarskeÂm kraji na praveÂm brÏehu Jeniseje u obce (veÏzni prÏestaveÏneÂm na meÏsto) Norilsku. VeÏzni teÏzÏili v mõÂstnõÂch dolech nikl, meÏd', kobalt a uhlõ a pracovali ve zdejsÏõ hutnõ vyÂrobeÏ. Noril'lag byl azÏ do zacÏaÂtku druhe sveÏtove vaÂlky podrÏõÂzen Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravle262 nije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Potom podleÂhal Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULGMP MVD SSSR). V roce 1953 byl prÏeveden pod Hlavnõ spraÂvu taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MJu SSSR) a v roce 1954 se vraÂtil znovu pod GULAG MVD SSSR. V roce 1952 bylo v Noril'lagu teÂmeÏrÏ 69 tisõÂc veÏznÏuÊ. Noril'lag byl likvidovaÂn v roce 1956. OMLAG (zkr. z rus. Omskij ispraviteÏlno-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Omsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) n. ITL Omskstroje (zkr. z rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager Omskstroja neboli cÏes. NaÂpravneÏpracovnõ taÂbor Omskstroje). Byl zrÏõÂzen v roce 1953 v jihozaÂpadnõ SibirÏi u meÏsta Omsk. V roce 1953 v neÏm bylo teÂmeÏrÏ 29 tisõÂc veÏznÏuÊ (z toho prÏes 3 tisõÂce byly zÏeny). VeÏzni pracovali na stavbeÏ mõÂstnõ rafinerie ropnyÂch produktuÊ, letisÏteÏ, vojenskyÂch skladuÊ, mostuÊ prÏes rÏeku Om a zabezpecÏovali vyÂstavbu bytuÊ a infrastruktury meÏsta Omsku. V roce 1953 byl Omlag zrusÏen.* * Stejny naÂzev OMLAG (zkr. z rus. Omskij inspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] i StroiteÏl'stvo 166 neboli cÏes. Omsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor a Stavba 166) meÏl taÂbor zrÏõÂzeny v Omsku letech 1941±1943. Jeho veÏznÏove byli zameÏstnaÂni na stavbeÏ mõÂstnõÂho leteckeÂho zaÂvodu a vojenskeÂho letisÏteÏ. OSOBLAG (zkr. z rus. Osobyj lager neboli cÏes. ZvlaÂsÏtnõ taÂbor). OznacÏenõ pro subsoustavu taÂboruÊ nucene praÂce se zvlaÂsÏt' prÏõÂsnyÂm rezÏimem pouze pro politicke veÏzneÏ n. k-r (zkr. z rus. kontrrevoljucioneÏr). Byly zrÏõÂzeny usnesenõÂm rady ministruÊ SSSR z 21. uÂnora 1948 a meÏly v nich (a ve ZvlaÂsÏtnõÂch veÏznicõÂch [rus. Osobyje t'jurmy] ve Vladimiru, Alexandrovsku a VeÏrchneÏ-Uralsku) byÂt soustrÏedeÏni vsÏichni odsouzenõ za sÏpionaÂzÏ, diverzi, terorismus, a zaÂrovenÏ i trockisteÂ, pravicÏaÂci, mensÏevici, eserÏi, anarchisteÂ, nacionalisteÂ, prÏõÂslusÏnõÂci bõÂle emigrace, prÏõÂslusÏnõÂci jinyÂch protisoveÏtskyÂch organizacõ a skupin, jakozÏ i ¹osoby prÏedstavujõÂcõÂch nebezpecÏõ svyÂmi protisoveÏtskyÂmi styky a neprÏaÂtelskou cÏinnostõª*. ZvlaÂsÏtnõ taÂbory se zpravidla naleÂzaly na uÂzemõ rÏadovyÂch taÂborovyÂch komplexuÊ, ale byly izolovaneÂ, meÏly vlastnõ velitelstvõ a meÏly vlastnõ zvlaÂsÏtnõ strÏezÏenõÂ, ktere zabezpecÏovali prÏõÂslusÏnõÂci pravidelnyÂch vojsk ministerstva staÂtnõ bezpecÏnosti. Ve zvlaÂsÏtnõÂch taÂborech byl zaveden skoro veÏzenÏsky rezÏim: mrÏõÂzÏe v oknech baraÂkuÊ, zaÂkaz opousÏteÏnõ baraÂkuÊ ve volneÂm cÏase nebo zamykaÂnõ baraÂkuÊ na noc. Norma ubytovacõÂho prostoru byla 1 cÏtverecÏnõ metr na osobu a tedy polovicÏnõ nezÏ v rÏadoveÂm naÂpravneÏ263 pracovnõÂm taÂborÏe. VeÏzni zvlaÂsÏtnõÂch taÂboruÊ byli obvykle zameÏstnaÂvaÂni nejteÏzÏsÏõÂmi pracemi na speciaÂlneÏ urcÏenyÂch pracovisÏtõÂch, kam s nimi smeÏli pouze pecÏliveÏ proveÏrÏenõ mistrÏi. Pro zvlaÂsÏtnõ taÂbory byla stanoven mnohem vysÏsÏõ limit vyuzÏitõ pracovnõ sõÂly nezÏ v obycÏejnyÂch naÂpravneÏpracovnõÂch taÂborech; osvobozenõ od praÂce pro nemoc bylo mozÏne zõÂskat pouze prÏi teploteÏ nad 388C (v naÂpravneÏpracovnõÂch taÂborech to bylo 37,58C. ZvlaÂsÏtnõ taÂbory byly rozmõÂsteÏny po celeÂm SSSR a maskovaÂny nevinnyÂmi naÂzvy: ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 1 (rus. Osobyj lager No 1) jako Minlag (viz), ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 2 (rus. Osobyj lager No 2) jako Gorlag (viz), ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 3 (rus. Osobyj lager No 3) jako Dubravlag (viz), ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 4 (rus. Osobyj lager No 4) jako SteÏplag (viz), ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 5 (rus. Osobyj lager No 5) jako Berlag (viz), ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 6 (rus. Osobyj lager No 6) jako RecÏlag (viz), ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 7 (rus. Osobyj lager No 7) jako Ozerlag (viz), ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 8 (rus. Osobyj lager No 8) jako PescÏanlag (viz), ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 9 (rus. Osobyj lager No 9) jako Luglag (zkr. z rus. Lugovoj lager neboli cÏes.[snad] LucÏnõ taÂbor), ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 10 (rus. Osobyj lager No 10) jako KamysÏlag (viz), ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 11 (rus. Osobyj lager No 11) jako Dal'lag (zkr. z rus. Dal'nyj lager neboli cÏes. DaÂlny taÂbor) a ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 12 (rus. Osobyj lager No 12) jako VodorazdeÏllag (zkr. z rus. VodorazdeÏl'nyj lager neboli cÏes. [doslova] Rozvodnõ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõ taÂbory puÊvodneÏ meÏly byÂt podrÏõÂzeny pouze Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). KonecÏne rozhodnutõ jõ vsÏak ponechalo spraÂvu sÏesti taÂboruÊ a ostatnõ byla sveÏrÏena ruÊznyÂm dalsÏõÂm odveÏtvovyÂm spraÂvaÂm ministerstva. ZpocÏaÂtku v roce 1949 bylo v soustaveÏ zvlaÂsÏtnõÂch taÂboruÊ teÂmeÏrÏ 197 tisõÂc veÏznÏuÊ**. V roce 1953 jich bylo jizÏ võÂce nezÏ 234 tisõÂc. Od roku 1954 byly zvlaÂsÏtnõ taÂbory postupneÏ likvidovaÂny nebo ¹rozpusÏteÏnyª v rÏadovyÂch naÂpravneÏpracovnõÂch taÂborech. * Podle historika A. S. Smykalina kromeÏ toho existovaly nejmeÂneÏ dveÏ speciaÂlnõ veÏznice (rus. special'naja t'jurma) Ministerstva staÂtnõ bezpecÏnosti SSSR ** A.S. Smykalin v knize Kolonie a veÏznice v soveÏtskeÂm Rusku cituje rÏadu dokumentuÊ, obsahujõÂcõÂch pozoruhodne uÂdaje o veÏzneÏnõ ve zvlaÂsÏtnõÂch taÂborech obcÏanuÊ jinyÂch staÂtuÊ. NaprÏõÂklad uvaÂdõÂ, zÏe jen v roce 1954 ve zvlaÂsÏtnõÂch taÂborech ¹vykonaÂvali trest agenti zahranicÏnõÂch rozveÏdek teÏchto zemõÂ: USA 2 836, Anglie (vcÏetneÏ dominiõÂ) 1 164, Turecka 87, IraÂnu 182, Afganistanu 92, CÏõÂny 988, Japonska 1 171, Francie 276, ItaÂlie 27, Finska 326, Rumunska 554, NeÏmecka 10 542, Ï ecka 8, SÏpaneÏlska 4, Holandska, Belgie a Lucemburska 7, Bulharska R a JugoslaÂvie 36, Mad'arska a CÏeskoslovenska 303, Polska 202, Rakouska 264 40, DaÂnska, SÏveÂdska a Norska 18, IÂraÂnu, SyÂrie, Egyptu a TransjordaÂnie 5, BrazõÂlie, Mexika, Chile, Argentiny a jinyÂch latinskoamerickyÂch zemõ 3, VatikaÂnu 6, byÂvalyÂch Litvy, LotysÏska a Estonska 49 a dalsÏõÂch zemõ 61ª. Podle teÂhozÏ pramenu byli tehdy mezi veÏzni zvlaÂsÏtnõÂch taÂboruÊ ¹diverzanti (3714), teroriste (9595), trockiste (1505), pravicovõ (45), mensÏevici (153), eserÏi (197) a anarchiste (65)ª. DaÂle Smykalin cituje N. A. Morozova, ktery uvaÂdõÂ, zÏe po skoncÏenõ korejske vaÂlky (1950±1953) jenom ve zvlaÂsÏtnõÂch taÂborech lokalizovanyÂch v Komijske autonomnõ soveÏtske socialisticke republice (Minlag a RecÏlag) bylo veÏzneÏno prÏes 7000 cizincuÊ (vcÏetneÏ zajatyÂch AmericÏanuÊ). OSOBLAG cÏ. 2 viz GORLAG OSOBLAG cÏ. 3 viz DUBRAVLAG OSOBLAG cÏ. 5 viz BERLAG OSOBLAG cÏ. 7 viz OZERLAG OSOBLAG cÏ. 17 ma byÂt patrneÏ OSOBLAG cÏ. 7 viz OZERLAG OZERLAG (zkr. z rus. Ozernyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. JezernõÂ* naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 7 (rus. Osobyj lager No 7 n. zkr. Osoblag No 7) zrÏõÂzeny v roce 1948 (viz Osoblag). Jeden z nejproslulejsÏõÂch a nejkruteÏjsÏõÂch vyÂchodosibirÏskyÂch taÂboruÊ zbudovany na mõÂsteÏ TajsÏetskeÂho naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboru Hlavnõ spraÂvy taÂboruÊ lidoveÂho komisariaÂtu vnitra SSSR (rus.TajsÏetskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] Glavnoho upravlenija lagerej narodnogo komissariata vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. TajsÏetskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] Gulaga NKVD SSSR) z let 1937±1939 a TajsÏetlagu (zkr. z rus. TajsÏetskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager Upravlenija ispraviteÏl'no-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija narodnogo komissariata vnutrennich deÏl SSSR po Irkutskoj oblasti n. zkr. TajsÏetskij ITL UITLK UNKVD po Irkutskoj oblasti neboli cÏes. TajsÏetsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor SpraÂvy naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ a koloniõ SpraÂvy lidoveÂho komisariaÂtu vnitra SSSR Irskutske oblasti) z let 1943±1946. SõÂdlem spraÂvy Ozerlagu bylo zpocÏaÂtku meÏsto TajsÏet asi 600 km zaÂpadneÏ od BajkalskeÂho jezera. Dnes je TajsÏet vyÂchozõ stanicõ Bajkalsko-amurske magistraÂly a praÂveÏ jejõ prvnõ uÂsek TajsÏet-Bratsk staveÏli veÏzni Ozerlagu. KdyzÏ koncem prvnõ poloviny padesaÂtyÂch let stavba pokracÏovala daÂl na vyÂchod smeÏrem do Ust'-Kutu, byla spraÂva taÂbora prÏenesena do Bratsku. ZnacÏna cÏaÂst veÏznÏuÊ (vcÏetneÏ zÏen) pracovala na teÏzÏbeÏ drÏeva v tajze a v mõÂstnõÂch 265 kamenolomech. V letech 1948±1951 byl Ozerlag podrÏõÂzen Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ zÏeleznicÏnõÂho stavitelstvõ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej zÏeleznodorozÏnogo stroiteÏl'stva MVD SSSR n. zkr. GULZÏDS MVD SSSR) a potom azÏ do roku 1954 Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Pak prÏesÏel pod Hlavnõ spraÂvu taÂboruÊ pruÊmyslove vyÂstavby Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promysÏlennogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. Glavpromstroj MVD SSSR cÏi GULPS MVD SSSR) a v roce 1957 byl prÏedaÂn Ministerstvu vnitra Ruske soveÏtske federativnõ socialisticke republiky. V roce 1952 bylo v Ozerlagu prÏes 37 tisõÂc veÏznÏuÊ (z toho teÂmeÏrÏ cÏtvrtina byly zÏeny). PocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let taÂbor staÂle fungoval. * PuÊvod naÂzvu je nejasnyÂ. KromeÏ neÏkolika set kilometruÊ smeÏrem na vyÂchod lezÏõÂcõÂho BajkalskeÂho jezera nebylo v okolõ taÂbora zÏaÂdne dalsÏõ jezero a ani zÏaÂdny z byÂvalyÂch veÏznÏuÊ se nezminÏuje o krajineÏ s jezerem. Proto neÏkterÏõ veÏzni vysveÏtlujõ naÂzev Ozerlag jako puÊvodneÏ zkr. z rus. Osobyj zakrytyj rezÏimnyj lager (volneÏ cÏes. ZvlaÂsÏtnõ uzavrÏeny taÂbor se zvlaÂsÏtnõÂm rezÏimem) a rozklõÂcÏovaÂnõ na slova Ozernyj lager (cÏes. Jezernõ taÂbor) pouze jako dodatecÏnou kamuflaÂzÏ podporÏenou prÏideÏlenõÂm telegrafnõÂho koÂdu tohoto zneÏnõÂ. V rÏõÂjnu 2002 Irena KodesÏovaÂ, ktera po uÂnosu soveÏtskyÂm komandem z CÏeskoslovenska v roce 1950 straÂvila v Ozerlagu naÂsledujõÂcõÂch sÏest let, autorovi potvrdila: ¹V okruhu neÏkolika set kilometruÊ nenõ jedine jezero a toto oznacÏenõ opravdu znamena jen a jen Osobyj zakrytyj rezÏimnyj lager.ª RovneÏzÏ Konstantin CÏcheidze ve svyÂch pameÏtech obsÏõÂrneÏ popisujõÂcõ Ozerlag se nezminÏuje o jezerÏe; viz Konstantin CÏcheidze, UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. CÏesky prÏeklad JirÏõÂho Vacka. Rukopis 1967±1970, IX. kap.: VaÂlka ± ¹Rubª SoveÏtskeÂho svazu, NaÂvrat ± nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce. LiteraÂrneÏveÏdny sbornõÂk o zÏivoteÏ a dõÂle gruzõÂnskeÂho knõÂzÏete Konstantina CÏcheidzeho, spisovatele v CÏechaÂch, Praha 2002, s. 343±358. PESCÏANLAG (zkr. z rus. PescÏanyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. PõÂscÏity [põÂsecÏnyÂ] naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 8 (rus. Osobyj lager No 8 n. zkr. Osoblag No 8) zrÏõÂzeny v roce 1949 (viz Osoblag) na mõÂsteÏ byÂvaleÂho taÂbora vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ. NaÂzev PõÂscÏity [põÂsecÏnyÂ] taÂbor byl patrneÏ odvozen od pousÏtnõÂho charakteru mõÂsta lokace. Do roku 1953 byl podrÏõÂzen Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Potom byl na necely rok prÏeveden pod Hlavnõ veÏzenÏskou spraÂvu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a od roku 1954 azÏ do likvidace koncem leÂta 1955 patrÏil znovu pod GULAG MVD SSSR. NachaÂzel se v KazachstaÂnu 266 v oblasti Karagandy a v roce 1952 v neÏm bylo teÂmeÏrÏ 40 tisõÂc veÏznÏuÊ prÏevaÂzÏneÏ ve zvlaÂsÏtnõÂm rezÏimu. VeÏzni PescÏanlagu pracovali prÏedevsÏõÂm v uhelnyÂch dolech a kamenolomech. POLJANLAG (zkr. z rus. Poljanskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Poljansky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). Od roku 1953 novy naÂzev ZÏelezlagu (zkr. z rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] stroiteÏl'stva zÏeleznych rudnikov neboli cÏes. NaÂpravneÏpracovnõ taÂbor vyÂstavby doluÊ na zÏeleznou rudu), ktery v roce 1950 navaÂzal na NaÂpravneÏpracovnõ taÂbor hutnõ vyÂstavby (rus.IspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] stroiteÏl'stva gorno-metallurgicÏeskich predprijatij), jemuzÏ jesÏteÏ prÏedchaÂzela Stavba 994 a naÂpravneÏpracovnõ taÂbor (rus. StroiteÏl'stvo 994 i ispraviteÏl'no-trudovoj lager n. zkr. StroiteÏl'stvo 994 i ITL). PuÊvod noveÂho naÂzvu nenõ nikde vysveÏtlen. SõÂdlo Poljanlagu bylo na jihu SibirÏe na Jeniseji nedaleko Krasnojarsku. V roce 1953 bylo v Poljanlagu võÂce nezÏ 10 tisõÂc veÏznÏuÊ (z toho kolem puÊldruheÂho tisõÂce byly zÏeny) pracujõÂcõÂch prÏedevsÏõÂm ve stavebnõ vyÂrobeÏ. PocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let taÂbor staÂle fungoval. Ï õÂcÏnõ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõ RECÏLAG (zkr. z rus. RecÏnoj lager neboli cÏes. R taÂbor cÏ. 6 (rus. Osobyj lager No 6 n. zkr. Osoblag No 6) zrÏõÂzeny v roce 1948 (viz Osoblag) na mõÂsteÏ byÂvaleÂho taÂboroveÂho oddeÏlenõ Vorkutlagu (viz) v oblasti hustyÂch vodotokuÊ na severu Ruska za polaÂrnõÂm kruhem. NaÂzev bylo odvozen zrÏejmeÏ z telegrafnõÂho koÂdu stanoveneÂho podle charakteru mõÂsta ¹Rekaª (cÏes. rÏeka) nebo ¹RecÏkaª (cÏes. rÏõÂcÏka). Do roku 1953 byl podrÏõÂzen Hlavnõ spraÂvu taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULGMP MVD SSSR). Od roku 1953 patrÏil pod Hlavnõ veÏzenÏskou spraÂvu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a v naÂsledujõÂcõÂm roce kraÂtce prÏed uzavrÏenõÂm a prÏevedenõÂm veÏznÏuÊ do ¹obycÏejneÂhoª Vorkutlagu ho jesÏteÏ spravovala Hlavnõ spraÂva taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). JesÏteÏ teÏsneÏ prÏed zrusÏenõÂm bylo v RecÏlagu teÂmeÏrÏ 38 tisõÂc veÏznÏuÊ*. VeÏzni pracovali prÏedevsÏõÂm v uhelnyÂch dolech, na teÏzÏbeÏ sÏteÏrku a jõÂlu pro vyÂstavbu dopravnõ infrastruktury tohoto dalekeÂho uÂzemõ a v ruÊznyÂch pomocnyÂch technickyÂch provozech. * Viz rovneÏzÏ ** u Osoblagu. SANOK. V tomto meÏsteÏ v jihovyÂchodnõÂm Polsku nedaleko hranic se Slovenskem zrÏõÂdila soveÏtska armaÂda polnõ taÂbor pro zajate neÏmecke 267 vojaÂky a mõÂstnõ veÏznici vyuzÏõÂvaly soveÏtske bezpecÏnostnõ orgaÂny jako tranzitnõ strÏedisko pro civilnõ obyvatelstvo prÏed jeho deportacõ do SSSR. SEVURALLAG (zkr. z rus. Severo-Ural'skij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Severouralsky naÂpravneÏvyÂchovny taÂbor). Byl zrÏõÂzen v roce 1938 v zaÂpadnõ SibirÏi ve Sverdlovske oblasti. MeÏl taÂborova oddeÏlenõ v meÏsteÏ Irbit a v obci SosveÏ. AzÏ do konce padesaÂtyÂch let byl rÏõÂzen strÏõÂdaveÏ Hlavnõ spraÂvou taÂboruÊ lesnõÂho pruÊmyslu lidoveÂho komisariaÂtu (pozdeÏji ministerstva) vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promysÏlennosti narodnogo komissariata [ministeÏrstva] vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULLP NKVD [MVD] SSSR) nebo ruÊznyÂmi vsÏeobecnyÂmi spraÂvami taÂboruÊ ministerstev vnitra a spravedlnosti SSSR. VeÏzni pracovali na teÏzÏbeÏ drÏeva a v ruÊznyÂch drÏevozpracujõÂcõÂch provozech. Vybudovali take rÏadu zaÂvoduÊ jako trÏebas celuloÂzku v Turinsku nebo Tavdinsky kombinaÂt na vyÂrobu vrstveneÂho zhusÏteÏneÂho drÏeva. V prvnõ polovineÏ cÏtyrÏicaÂtyÂch let bylo v Sevurallagu prÏes 30 tisõÂc veÏznÏuÊ (z toho võÂce nezÏ 3 tisõÂce odsouzenyÂch za takzvanou kontrarevolucÏnõ cÏinnost). V roce 1953 jich bylo staÂle teÂmeÏrÏ 24 tisõÂc. PocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let taÂbor staÂle fungoval. SIBLAG (zkr. z rus. Sibirskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. SibirÏsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) n. SIBULON (puÊvod teÂto puÊvodnõ rus. zkratky nenõ znaÂmyÂ). TaÂbor byl vybudovaÂn jizÏ v roce 1929 a meÏl oddeÏlenõ u Novosibirsku a u Mariinsku. TradicÏneÏ zabezpecÏoval pracovnõ sõÂlu pro zemeÏdeÏlske praÂce a teÏzÏbu drÏeva v zaÂpadnõ a ve strÏednõ SibirÏi. PocÏaÂtkem cÏtyrÏicaÂtyÂch let bylo v Siblagu prÏes 70 tisõÂc veÏznÏuÊ. AzÏ do roku 1935 podleÂhal Jednotne hlavnõ politicke spraÂveÏ (rus. ObjedineÏnnoje glavnoje politicÏeskoje upravlenije SSSR n. zkr. OGPU SSSR) a potom obvykle vsÏem naÂsledujõÂcõÂm vsÏeobecnyÂm spraÂvaÂm taÂboruÊ lidoveÂho komisariaÂtu nebo Ministerstva vnitra SSSR. JesÏteÏ v roce 1951 bylo v Siblagu võÂce nezÏ 33 tisõÂc veÏznÏuÊ (vcÏetneÏ teÂmeÏrÏ 14 tisõÂc zÏen) a z toho skoro 4 tisõÂce odsouzenyÂch za takzvanou kontrarevolucÏnõ cÏinnost. Siblag fungoval jesÏteÏ v sÏedesaÂtyÂch letech. O Mariinsku a Siblagu podrobneÏji viz Konstantin CÏcheidze, UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. CÏesky prÏeklad JirÏõÂho Vacka. Rukopis 1967±1970, IX. kap.: VaÂlka ± ¹Rubª SoveÏtskeÂho svazu ± NaÂvrat, nebo ZõÂrajõÂcõ do slunce. LiteraÂrneÏveÏdny sbornõÂk o zÏivoteÏ a dõÂle gruzõÂnskeÂho knõÂzÏete Konstantina CÏcheidzeho, spisovatele v CÏechaÂch, Praha 2002, s. 327±343. STEÏPLAG (zkr. z rus. SteÏpnoj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Stepnõ naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 4 (rus. Osobyj lager No 4 n. zkr. Osoblag No 4) zrÏõÂzeny v roce 1948 (viz Osoblag) na mõÂsteÏ byÂvaleÂho taÂbora pro vaÂlecÏne zajatce v Karagandske oblasti v Ka268 zachstaÂnu. Do roku 1953 byl podrÏõÂzen Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Od roku 1953 patrÏil pod Hlavnõ veÏzenÏskou spraÂvu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a v naÂsledujõÂcõÂm roce se znovu vraÂtil pod GULAG MVD SSSR. V roce 1955 byl prÏedaÂn SpraÂveÏ naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ a koloniõ Ministerstva vnitra KazasÏske soveÏtske socialisticke republiky (rus. Upravlenije ispraviteÏl'no-trudovych lagerej i kolonij ministeÏrstva vnutrennich deÏl Kazachskoj soveÏtskoj socialisticÏeskoj respubliky n. zkr. UITLK MVD Kazachskoj SSR) a v roce 1956 byl likvidovaÂn. V roce 1952 bylo v peÏti taÂborovyÂch oddeÏlenõÂch SteÏplagu võÂce nezÏ 23 tisõÂc veÏznÏuÊ. Pracovali prÏedevsÏõÂm v uhelnyÂch dolech v Bajkonuru a v Ekibastuzske paÂnvi a v rudnyÂch dolech v BalchasÏu. TAJOZÏLAG (zkr. z rus. TajozÏnyj ispraviteÏlno-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. [doslova] Tajgovy naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). Vznikl v roce 1953 prÏejmenovaÂnõÂm NaÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora ¹DSª Jenisejstroje (rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] ¹DSª Jenisejstroja) zrÏõÂzeneÂho jizÏ v roce 1951. NaleÂzal se v jihovyÂchodnõ SibirÏi nedaleko Krasnojarsku a byl rÏõÂzen Hlavnõ spraÂvou taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justicii SSSR n. zkr. GULAG MJu SSSR). PocÏet veÏznÏuÊ TajozÏlagu nenõ znaÂm (v prÏedchaÂzejõÂcõÂm taÂborÏe kraÂtce prÏed prÏejmenovaÂnõÂm jich bylo skoro 15 tisõÂc). Pod novyÂm naÂzvem fungoval vsÏak taÂbor pouze neÏkolik meÏsõÂcuÊ a potom byl prÏedaÂn do ¹peÂcÏeª KrasnojarskeÂho kraje. TEÏMLAG (zkr. z rus. TeÏmnikovskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. TeÏmnikovsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). Byl zrÏõÂzen v roce 1931 v Mordovii v TeÏmnikovskeÂm okrese u obce Pot'ma a meÏl filiaÂlku rovneÏzÏ v sousednõÂm Zubovo-PoljanskeÂm okrese u osady Javas. AzÏ do roku 1935 podleÂhal Jednotne hlavnõ politicke spraÂveÏ (rus. ObjedineÏnnoje glavnoje politicÏeskoje upravlenije SSSR n. zkr.OGPU SSSR) a potom azÏ do zrusÏenõ v roce 1948 Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ lidoveÂho komisariaÂtu [ministerstva] vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej narodnogo komissariata [ministeÏrstva] vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG [NKVD] MVD SSSR). VeÏzni pracovali na teÏzÏbeÏ drÏeva pro Moskvu a neÏktera dalsÏõ velka meÏsta v centraÂlnõÂm Rusku. CÏaÂst byla zameÏstnaÂna v provozech vyÂroby ruÊzneÂho spotrÏebnõÂho zbozÏõ (trikotaÂzÏe, odeÏvnõ konfekce, obuvi a podobneÏ). KraÂtce prÏed zrusÏenõÂm bylo v TeÏmlagu teÂmeÏrÏ 20 tisõÂc veÏznÏuÊ. Na mõÂsteÏ likvidovaneÂho taÂbora byl potom zrÏõÂzen ZvlaÂsÏtnõ taÂbor cÏ. 3 neboli Osoblag (viz). 269 UCHTIZÏEMLAG n. UCHTOZÏEMLAG (zkr. z rus. Ucht-IzÏemskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. UchtizÏemsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). NaleÂzal se na severu Ruska u polaÂrnõÂho kruhu v tehdejsÏõ Komijske autonomnõ soveÏtske socialisticke republice zpocÏaÂtku u osady CÏibju (dnes meÏsto) a od roku 1939 take u osady Uchta (dnes rovneÏzÏ meÏsto). Vznikl v roce 1938 reorganizacõ cÏaÂsti UchtpecÏlagu n. Upitlagu (zkr. z rus. Uchtinsko-PecÏorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Uchtinsko-pecÏorsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) zbudovaneÂho v roce 1931 a navazujõÂcõÂho jesÏteÏ prÏedtõÂm na Uchtinskou expedici Jednotne hlavnõ politicke spraÂvy (rus. Uchtinskaja ekspedicija ObjedinÏonnogo glavnogo politicÏeskogo upravlenija n. zkr. Uchtinskaja ekspedicija OGPU) z roku 1929. Byl rÏõÂzen strÏõÂdaveÏ Hlavnõ spraÂvou taÂboruÊ lidoveÂho komissariaÂtu [ministerstva] vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej komissariata [ministeÏrstva] vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR) a Hlavnõ spraÂvou taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULGMP MVD SSSR) nebo Hlavnõ spraÂvou taÂboruÊ zÏeleznicÏnõÂho stavitelstvõ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej zÏeleznodorozÏnogo stroiteÏl'stva MVD SSSR n. zkr. GULZÏDS MVD SSSR). VeÏzni pracovali prÏi teÏzÏbeÏ a plavenõ drÏeva a v uhelnyÂch dolech nebo prÏi teÏzÏbeÏ ropy. Budovali take plynovod Krutaja-Uchta a ropovod VojvozÏ-Uchta a pracovali na rÏadeÏ dalsÏõÂch pruÊmyslovyÂch staveb. V roce 1950 bylo v UchtizÏemlagu teÂmeÏrÏ 38 tisõÂc veÏznÏuÊ. TaÂbor byl zrusÏen v roce 1955 a zbyly ¹kontingentª byl prÏeveden do PecÏorlagu (zkr. z rus. PecÏorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. PecÏorsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). UCHTOZÏEMLAG n. UCHTIZÏEMLAG UNZÏLAG (zkr. z rus. UnzÏenskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. UnzÏsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) byl taÂbor zbudovany roce 1938 v povodõ rÏeky UnzÏi (levy prÏõÂtok Volhy) na severu Ruska. SpraÂva sõÂdlila v zÏeleznicÏnõ stanici Suchobezvodnoje na Gorkijske trati. PodrÏõÂzen byl strÏõÂdaveÏ Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ lesnõÂho pruÊmyslu lidoveÂho komisariaÂtu (pozdeÏji ministerstva) vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promysÏlennosti narodnogo komissariata [ministeÏrstva] vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULLP NKVD [MVD] SSSR) a ruÊznyÂm vsÏeobecnyÂm spraÂvaÂm taÂboruÊ ministerstev vnitra a spravedlnosti SSSR. VeÏzni pracovali na teÏzÏbeÏ drÏeva dodaÂvaneÂho pro Moskvu a evropskou cÏaÂst Ruska a do neÏkteryÂch velkyÂch papõÂrenskyÂch kombinaÂtuÊ v celeÂm SSSR. CÏaÂst pracovala v mõÂstnõÂm drÏevozpracujõÂcõÂm pruÊmyslu. PocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let dosahoval pocÏet veÏznÏuÊ 30 tisõÂc (vcÏetneÏ puÊldruheÂho tisõÂce 270 zÏen) a teÂmeÏrÏ 9 tisõÂc tvorÏili odsouzenõ za takzvanou kontrarevolucÏnõ cÏinnost. UnzÏlag fungoval jesÏteÏ v sÏedesaÂtyÂch letech.  LAG (zkr. z rus. Usol'skij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli USOL cÏes. Usol'sky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor). TaÂbor v centraÂlnõÂm Rusku v Permske oblasti u obce (dnes meÏsto) Usol'je se spraÂvnõÂmi orgaÂny v Solikamsku. Vznikl v roce 1938 a fungoval jesÏteÏ pocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let. PodrÏõÂzen byl strÏõÂdaveÏ Hlavnõ spraÂveÏ taÂboruÊ lesnõÂho pruÊmyslu lidoveÂho komisariaÂtu (pozdeÏji ministerstva) vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promysÏlennosti narodnogo komissariata [ministeÏrstva] vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULLP NKVD [MVD] SSSR) a ruÊznyÂm vsÏeobecnyÂm spraÂvaÂm taÂboruÊ ministerstev vnitra a spravedlnosti SSSR. V roce 1958 byl prÏedaÂn Hlavnõ spraÂveÏ speciaÂlnõÂho lesnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra Ruske soveÏtske federativnõ socialisticke republiky (rus. Glavnoje upravlenije special'noj lesnoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl Rossijskoj soveÏtskoj federativnoj socialisticÏeskoj respubliky n. zkr. Glavspecles MVD RSFSR). V roce 1948 bylo v Usol'lagu võÂce nezÏ 25 tisõÂc veÏznÏuÊ a z toho võÂce nezÏ peÏtinu tvorÏili odsouzenõ za takzvane kontrarevolucÏnõ cÏiny. VeÏzni pracovali na teÏzÏbeÏ lesa a v mõÂstnõÂm drÏevozpracujõÂcõÂm pruÊmyslu a v lodeÏnicõÂch. Usol'lag fungoval jesÏteÏ v sÏedesaÂtyÂch letech. VORKUTLAG (zkr. z rus. Vorkutinskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Vorkutsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) n. VORKUTPECÏLAG (zkr. z rus. Vorkuto-PecÏorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Vorkuto-pecÏorsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor) cÏi VORKUTSTROJ. Komplex taÂboruÊ na severnõ SibirÏi za polaÂrnõÂm kruhem na uÂzemõ neÏkdejsÏõ Komijske autonomnõ soveÏtske socialisticke republiky u osady (dnes meÏsto) Vorkuta a u stejnojmenne obce v sousednõÂm NeÏneckeÂm naÂrodnostnõÂm okruhu. Byl zbudovaÂn v roce 1938 a fungoval jesÏteÏ pocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let. Byl rÏõÂzen strÏõÂdaveÏ Hlavnõ spraÂvou taÂboruÊ lidoveÂho komissariaÂtu [ministerstva] vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej komissariata [ministeÏrstva] vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR) a Hlavnõ spraÂvou taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULGMP MVD SSSR) nebo Hlavnõ spraÂvou taÂboruÊ zÏeleznicÏnõÂho stavitelstvõ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej zÏeleznodorozÏnogo stroiteÏl'stva MVD SSSR n. zkr. GULZÏDS MVD SSSR). V roce 1951 bylo ve Vorkutlagu skoro 73 tisõÂc veÏznÏuÊ a z toho 22 tisõÂc tvorÏili odsouzenõ za takzvanou kontrarevolucÏnõ cÏinnost. Pracovali v uhelnyÂch a rudnyÂch dolech a na velkyÂch pruÊmyslovyÂch stavbaÂch. V roce 1954 byl do Vorkutlagu prÏeveden ¹kontingentª likvidova271 neÂho RecÏlagu (viz) a koncem padesaÂtyÂch let cÏaÂst PecÏorlagu (zkr. z rus. PecÏorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. PecÏorsky naÂpravneÏpracovnõ taÂbor).  SÏTNI TA  BOR cÏ. 1 viz MINLAG ZVLA  SÏTNI TA  BOR cÏ. 17 viz OSOBLAG cÏ. 17 ZVLA VeÏznice BUTYRKA. Proslula veÏznice v MoskveÏ. PuÊvodneÏ kasaÂrna ButyrskeÂho husarskeÂho pluku KaterÏiny II. byla koncem 19. stoletõ rozsÏõÂrÏena a zmodernizovaÂna a prÏestaveÏna na veÏznici. V soveÏtskeÂm obdobõ byla neÏkolikraÂt rozsÏirÏovana a dnes je to vazebnõ veÏznice, kterou tvorÏõ komplex dvou desõÂtek dvouposchod'ovyÂch blokuÊ, prÏicÏemzÏ cÏaÂst cel jsou sice samovazby, ale veÏtsÏinou jsou võÂcemõÂstne pro 25 osob. JesÏteÏ prÏed neÏkolika desetiletõÂmi je vsÏak obyÂvalo azÏ 70±80 osob a v letech stalinskyÂch cÏistek dokonce i 170. Celkova kapacita tehdy tehdy dosahovala dvaceti tisõÂc veÏzneÏnyÂch.  VAZEBNI VEÏZNICE (rus LeLEFORTOVO n. LEFORTOVSKA fortovskaja sledstvennaja t'urma). Vazebnõ veÏznice vsÏech soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch struktur od OGPU (zkr. z rus. Glavnoje politicÏeskoje upravlenije neboli cÏes. Jednotna hlavnõ politicka spraÂva) prÏes NKVD, NKGB, ministerstva vnitra, ministerstvo staÂtnõ bezpecÏnosti azÏ po VyÂbor staÂtnõ bezpecÏnosti SSSR. NaleÂza se v BaumanskeÂm obvodeÏ v byÂvaleÂm palaÂci F. Leforta z konce 17. stoletõÂ, pozdeÏji slouzÏõÂcõÂho jako vojenska veÏznice a kaÂznice pro odsouzence na galeje. TrÏi hlavnõ bloky veÏznice jsou postaveny na puÊdorysu põÂsmena K; vstup do cel je z galeriõ n. muÊstkuÊ ve trÏech podlazÏõÂch; uprostrÏed je volny prostor. V hlavnõ budoveÏ je 260 cel, kazÏda pro jednoho veÏzneÏ. UprostrÏed trÏicaÂtyÂch let vsÏechny vsÏak byly vybaveny dveÏma poschod'ovyÂmi palandami, ktere zabõÂrajõ teÂmeÏrÏ 3/4 plochy cely. UzÏ za carskeÂho rezÏimu zacÏalo rozsÏirÏovaÂnõ veÏznice a za soveÏtske vlaÂdy byla prÏestavba dokoncÏena. Bloky, tvorÏõÂcõ põÂsmeno K, jsou nynõ obklopeny cÏtvercem vysÏsÏõÂch budov, ve kteryÂch jsou pracovny vysÏetrÏovateluÊ a dalsÏõ cely. V dobeÏ stalinskyÂch cÏistek proslulo Lefortovo svou krutostõÂ. NeÏkterÏõ vysÏetrÏovanõÂ, kdyzÏ se dozveÏdeÏli, zÏe majõ byÂt prÏevezeni do Lefortova, radeÏji byli ochotni cokoliv podepsat. Proslule byly take lefortovske korekce. V te dobeÏ chodby a cely v Lefortovske veÏznici byly vymalovaÂny cÏernou barvou. Lefortovo byla veÏznice 272 urcÏena rovneÏzÏ pro vyÂkon trestu smrti zastrÏelenõÂm. V roce 1974 prÏed svyÂm vypoveÏzenõÂm ze SoveÏtskeÂho svazu straÂvil v Lefortovske veÏznici neÏkolik dnuÊ take Alexandr SolzÏenicyn. LUKJANOVKA. Proslula Lukjanovska veÏznice Ministerstva vnitra SSSR (rus. Lukjanovskaja t'urma ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR) v kyjevskeÂm obvodu Lukjanovka, umõÂsteÏna ve stare budoveÏ z doby KaterÏiny Velike s puÊdorysem ve tvaru põÂsmene E. V soveÏtske eÂrÏe meÏla kapacitu azÏ 25 tisõÂc veÏznÏuÊ s obrovskyÂmi transportnõÂmi celami pro stovky veÏznÏuÊ. VLADIMIRSKA VEÏZNICE. VeÏznice ve Vladimiru, oblastnõÂm meÏsteÏ asi 250 kilometruÊ severovyÂchodoseverneÏ od Moskvy, byla vybudovaÂna jesÏteÏ v devatenaÂcteÂm stoletõÂ; v letech 1937 a 1948 byla podstatneÏ rozsÏõÂrÏena. Do poloviny padesaÂtyÂch let zde byli veÏzneÏni neÏmecÏtõ a japonsÏtõ zajatõ generaÂlove a neÏkterÏõ jinõ cizõ staÂtnõ prÏõÂslusÏnõÂci; naprÏõÂklad sÏveÂdsky diplomat Raoul Wallenberg nebo mad'arsky komunisticky prÏedaÂk JaÂnos KaÂdaÂr. Dosud nebyl a patrneÏ teÏzÏko neÏkdy bude zpracovaÂn uÂplny prÏehled taÂboruÊ a veÏznic ¹provozovanyÂchª represivnõÂmi strukturami SoveÏtskeÂho svazu a zejmeÂna GULAG beÏhem teÂmeÏrÏ trÏicÏtvrteÏ stoletõÂ. Struktury se neustaÂle meÏnily a cÏasto si ¹vymeÏnÏovalyª jednotlive cÏaÂsti. NaÂzvy taÂboruÊ a dalsÏõÂch zarÏõÂzenõ veÏtsÏinou vychaÂzely z mõÂstnõÂch naÂzvuÊ a prÏechaÂzely do vsÏeobecneÏ prÏijõÂmanyÂch zkratek, ale zaÂrovenÏ nejednou odraÂzÏely aktuaÂlnõ zmeÏny zpuÊsobene spojovaÂnõÂm a propojovaÂnõÂm probõÂhajõÂcõÂm na ruÊznyÂch uÂrovnõÂch organizace, takzÏe rÏada taÂboruÊ nebo zarÏõÂzenõ postupneÏ vystrÏõÂdala neÏkolik pojmenovaÂnõÂ. NeÏkde meÏly sve naÂzvy pouze velke taÂborove komplexy a jinde dostaÂvala sva pojmenovaÂnõÂ, at' jizÏ uÂrÏedneÏ nebo zvykoveÏ, take taÂborova oddeÏlenõ a strÏediska cÏi jesÏteÏ neÏktere mensÏõ samostatne cÏaÂsti. V neÏkteryÂch obdobõÂch dokonce prÏõÂslusÏna ministerstva ¹mocõ uÂrÏednõª odnõÂmala dosavadnõ naÂzvy a udeÏlovala jineÂ. JizÏ tak zaÂmeÏrneÏ ztõÂzÏenou orientaci ve strukturaÂch prÏitom jesÏteÏ naÂsobilo utajovaÂnõÂ, neÏkde neustaÂle kontrolovane a jinde setrvacÏnostõ pokracÏujõÂcõ v kryptooznacÏenõÂch z obdobõ druhe sveÏtove vaÂlky. Archivy taÂboruÊ jsou cÏasto neprÏehledneÏ roztrousÏeny a mnohdy velice nepecÏliveÏ vedene a o neÏkteryÂch taÂborech se nedochovaly vuÊbec zÏaÂdne doklady. NaÂsÏ prÏehled jsme sestavili s pomocõ prÏedevsÏõÂm pruÊvodce soveÏtskyÂmi taÂbory SysteÂm naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ v SSSR 1923±1960 (SisteÏma ispraviteÏl'no-trudovych lagerej v SSSR 1923±1960, SpravocÏnik, ZvenÏja, Moskva 1998), sbornõÂku dokumentuÊ GULAG 1918±1960 (GULAG [Glavnoje upravlenije lagerej] 1918±1960, Dokumenty, MateÏrik,Moskva 2000), Rossiho Encyklopedie GULAGu (Rossi, Jacques, Encyklopedie 273 GULAGu, prÏel. kolektiv, Bystrov a synoveÂ, Praha 1999), Smykalinovy historicke praÂce Kolonie a veÏznice v soveÏtskeÂm Rusku (Smykalin, A. S., Kolonii i t'jurmy v SoveÏtskoj Rossiji, Ural'skaja gosudarstvennaja juridicÏeskaja akadeÏmija, JekateÏrinburg 1997) a neÏkteryÂch zaÂznamuÊ v ruÊzneÏ roztrousÏene memoaÂrove literaturÏe z pera byÂvalyÂch veÏznÏuÊ soveÏtskyÂch taÂboruÊ. 274 PrÏõÂloha 2. Dislokace naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ MV SSSR k 27. 02. 1953. V taÂborech s podtrzÏenyÂmi naÂzvy byli veÏzneÏni take cÏeskoslovensÏtõ obcÏaneÂ. PatrneÏ vsÏak ¹okusiliª take mnohe dalsÏõÂ. 275  BORY VA  L E CÏ NY C H Z A J A T C UÊ B. TA A I N T E R N O V A N Y C H V S S S R 277 PrÏõÂloha 1. 278 279 Seznam taÂboruÊ lidoveÂho komisariaÂtu (ministerstva vnitra) pro vaÂlecÏne zajatce a internovane v letech 1943±1951. Vojennoplennyje v SSSR 1939±1956. Dokumenty i mateÏrialy. Moskva 2000, s. 1029±1031. 280 PrÏõÂloha 2. 281 282 283 284 285 VaÂlecÏnõ zajatci v SSSR v letech 1939±1956. (Seznam taÂboruÊ.) Vojennoplennyje v SSSR 1939±1956. Dokumenty i mateÏrialy. Moskva 2000, s. 1032±1937. 286 C . D O KU M E N T Y 287 PrÏõÂloha 1. 30. 5. 1945 ZaÂznam z jednaÂnõ zaÂstupce ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ na ministerstvu vnitra. AMZV. (Ke kap. VII.) 288 PrÏõÂloha 2. 5. 6. 1945 Dopis naÂcÏelnõÂka hlavnõÂho sÏtaÂbu cÏeskoslovenske branne moci ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ o zatyÂkaÂnõ a deportovaÂnõ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ do SSSR. AMZV. (Ke kap. VII.) 289 PrÏõÂloha 3. 290 21. 7. 1945 ProhlaÂsÏenõ obyvatel Prahy-Hanspaulky o spolehlivosti ing. VladimõÂra Klonova, odvlecÏeneÂho soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny. AMZV. (Ke kap. VI.) 291 PrÏõÂloha 4. 25. 7. 1945 Dopis spolupracovnõÂkuÊ ing. Ivana MochnacÏeva VojenskeÂmu velitelstvõ branne moci CÏSR se zÏaÂdostõ o jeho propusÏteÏnõ z rukou soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ. VHA. (Ke kap. VII.) 292 PrÏõÂloha 5. 9. 8. 1945 Usnesenõ o odlozÏenõ veÏci Avgustyna VolosÏyna. AVOBP. (Ke kap. V.) 293 PrÏõÂloha 6. 294 5. 9. 1945 Opis (copy) dopisu Larysy HenijusÏove americkeÂmu velvyslanci v Praze Laurence A. Steinhardtovi. AMZV. (Ke kap. IX.) 295 PrÏõÂloha 7. 2. 10. 1945 ObaÂlka spisu ¹veÏc: gen. S. N. VojcechovskyÂ, zatcÏeny RA ± intervenceª. VHA. (Ke kap. VII.) 296 PrÏõÂloha 8. 10. 10. 1945 Telegram cÏ. 297 naÂcÏelnõÂka generaÂlnõÂho sÏtaÂbu diviznõÂho generaÂla B. BocÏka vrchnõÂmu veliteli SVV marsÏaÂlu SoveÏtskeÂho svazu p. ZÏukovovi. VHA. (Ke kap. V.) 297 PrÏõÂloha 9. 298 10. 1. 1946 Dopis zaÂvodnõ rady a dalsÏõÂch pracovnõÂkuÊ firmy Le Carbone ve Stare Boleslavi prezidentu republiky Edvardu BenesÏovi se zÏaÂdostõ o vydaÂnõ RNDr. Jurije GorocholinskeÂho, zadrzÏeneÂho soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny. AMZV. 299 PrÏõÂloha 10. 300 PrÏõÂloha 11. 31. 1. 1946 CÏlaÂnek Das Schickfal der russischen Emigration in Prag, Neue ZuÈrcher Zeitung. AMZV. (Ke kap. VIII.) 301 26. 3. 1946 Radiogram cÏeskoslovenskeÂho velvyslance v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ v Praze o jednaÂnõ s naÂmeÏstkem ministra zahranicÏõ SSSR o cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech internovanyÂch v SSSR. AMZV. (Ke kap. VIII.) 302 PrÏõÂloha 12. 8. 5. 1947 ZÏaÂdost skupiny manzÏelek ruskyÂch emigrantuÊ v BrneÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ v Praze. AMZV. (Ke kap. IV.) 303 PrÏõÂloha 13. 15. 5. 1948 Dopis KrajskeÂho soudu v PõÂsku uÂstrÏedneÏ StaÂtnõ bezpecÏnosti prÏi ministerstvu vnitra s dotazem, zda ma pokracÏovat vazba MUDr. Ivana HenijusÏe. AMV. (Ke kap. IX.) 304 PrÏõÂloha 14.  rÏednõ zaÂznam uÂstrÏedny StaÂtnõ bezpecÏnosti prÏi ministerstvu 8. 6. 1948 U vnitra o dotazu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõ na stav prohlaÂsÏenõ neplatnosti cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõ Alexandra KalosÏi, Ivana HenijusÏe a Larysy HenijusÏoveÂ. AMV. (Ke kap. IX.) 305 PrÏõÂloha 15. 7. 7. 1948 VyÂmeÏr bezpecÏnostnõÂho referenta ONV v PrachaticõÂch o vyhosÏteÏnõ Ivana a Larysy HenijusÏovyÂch z CÏSR. AMV. (Ke kap. IX.) 306 PrÏõÂloha 16. 5. 10. 1948 Radiogram cÏeskoslovenskeÂho charge d'affaires v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ v Praze se sdeÏlenõÂm, zÏe soveÏtske uÂrÏady nepovazÏujõ dalsÏõ intervence ve prospeÏch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ veÏzneÏnyÂch v SSSR za oduÊvodneÏneÂ. AMZV. (Ke kap. VIII.) 307 PrÏõÂloha 17. 9. 6. 1949 ZÏaÂdost velitele StaÂtnõ bezpecÏnosti krajskeÂmu velitelstvõ StaÂtnõ bezpecÏnosti v Hradci KraÂloveÂ, aby byl zajisÏteÏn plukovnõÂk v. v. Bohumil BoreckyÂ. AMV. (Ke kap. IX.) 308 PrÏõÂloha 18. 27. 6. 1953 Telegram velvyslanectvõ CÏSR v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõ v Praze o prÏedaÂnõ 148 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ dosud veÏzneÏnyÂch v SSSR. AMZV. (K zaÂveÏru.) 309 PrÏõÂloha 19. 5. 12. 1953 Potvrzenõ ± Udostoverenije o zmocneÏnõ k prÏevzetõ byÂvalyÂch veÏznÏuÊ GULAG vracejõÂcõÂch se do CÏSR. AMZV. (K zaÂveÏru.) 310 PrÏõÂloha 20. 18. 5. 1956 Usnesenõ politickeÂho byra UÂV KSCÏ o zastavenõ trestnõÂho  DVPCÏR. (Ke kap. IX.) stõÂhaÂnõ 14 osob, prÏevzatyÂch z SSSR. AU 311 PrÏõÂloha 21. (?) 1955 DotaznõÂk, osoby repatriovane do CÏSR (Skugarevsky Nikolaj). AMV. (Ke kap. IV.) 312 PrÏõÂloha 22. 10. 10. 1956 DotaznõÂk, osoby podleÂhajõÂcõ evidovaÂnõ (Skugarevski Nikolaj). AMV. (Ke kap. IV.) 313 314 PrÏõÂloha 23. 27. 1. 1956 SvideÏteÏlstvo o smerti (gr. Skripnik Fjodor). V majetku ing. VladimõÂra Skripnika. (Ke kap. VI.) 315 PrÏõÂloha 24. 316 29. 6. 1965 Prvnõ a druha strana Seznamu [281 osob, ktere se zrÏejmeÏ v roce 1955 vraÂtily z internace v SSSR], vypracovany jako podklad pro lustraci ¹v evidenci obyvatelª. AMV. (K zaÂveÏru.) 317 PrÏõÂloha 25. 318 319 320 1995 DotaznõÂk, zaslany 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeske republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Ruske federace se zÏaÂdostõ o doplneÏnõ uÂdajuÊ k Nikolaji Bystrovovi, zadrzÏeneÂmu soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku. AVOBP. (Ke kap. VIII.). 321 Ï IÂK JMENNY REJSTR Andrejev, Nikolaj Andrew, Christopher Maurice Antipov, Nikolaj 68, 75, 79, 85, 97±98, 103, 245 14, 245 86, 99±104 BacõÂlek, Karol BalcaÂrek, F. M., cÏes. architekt BaraÂk, Rudolf Barath, slov. repatriant z Gulagu BarnovskyÂ, Michal Batrakov, Michail BeÏlavskij, Dmitrij BeÏlyj, Viktor BeÂm, AlfreÂd BenesÏ, Edvard 231, 241 75 231, 231±243 233 31 86, 107 61±63, 75, 77 85, 98 84, 87, 159, 192±193 19, 21, 28, 31, 54, 129, 203, 298±299 85, 92 158, 187 213 72, 117, 124, 134±135, 289, 297 196 BircÏak, Volodymir Birjulin, Boris BlaÂha, Silvestr BocÏek, Bohumil Bodrov, Michail Boehm, Alexandr viz BeÂm, Alexandr BoreckaÂ, Marie BoreckyÂ, Bohumil Bornemiszam SÏtefan BoronÏ, Ladislav Brezina, Ivan Broz-Tito, Josip BubenõÂkovaÂ, MilusÏa Bystrov, Nikolaj Bystrov, VladimõÂr BystrovovaÂ, AnezÏka Cerazov, Alexandr Clementis, VladimõÂr (Vlado) 322 212±213, 226 211±216, 225±226, 308 90 32, 129, 194±197, 246 93, 246 241 44, 87 71, 85, 100±104, 185, 103, 242, 243, 318±321 31, 33, 44, 68, 71±72, 76, 80, 88, 105, 110, 226, 240, 243, 245±246 185 100, 102±104 31, 33, 116±122, 124±126, 128, 136±137, 141, 150, 156, 160, 161±162, 164, 166, 168, 182, 194±196, 288 CÏatlosÏ, Ferdinand CÏerkes, Dmitrij CÏernõÂk, Artur CÏernyÂ, VaÂclav CÏcheidze, Konstantin CÏinajevovaÂ, Jelena viz Chinyajeva, Elena CÏuka, Petr 145, 163, 174, 195 85, 95 30, 33 83, 87, 245 46, 68, 71, 79, 81, 85, 95±96, 99±101, 104, 214, 226, 245±246 77, 223, 226, 246 Danko, JaÂn David, VaÂclav DeÏjev, sov. duÊstojnõÂk DeÏkanozov, VladimõÂr Demo, MikulaÂsÏ DobroslaÂvek, Jan Dobrilovskij, Nikolaj viz Dobrylovskij, Mykola Dobrylovskij, Mykola Dolgopjatov, Grigorij Dolgorukov, Pjotr Dolynay, Mykola DorosÏenko, Konstantin Drahomanov, Mychajlo Drozdovskij, Michail Drtina, Prokop DvorÏaÂk, Libor DzÏaparidze, SÏalik DzÏugasÏvili, Josif viz Stalin, Josif 186 241 148, 180 162±163, 195 27 69 Entler, cÏs. por. 39 FaitovaÂ, Alexandra Fidler, JirÏõ Fierlinger, ZdeneÏk Friedman, Alexandr 107 71 125, 135±136 85, 95 Galagan, Nikolaj viz Halahan, Mykola Gavrilenko GavrilenkovaÂ, Marie GolubeÏv, Nikolaj GorbacÏov, Michail Gordijevskij, Oleg 48 48±49 32, 164±165, 169, 196 14 14, 245 60±61, 74±75 85, 94 85, 90 64, 78, 133 150±151, 180 93 113 196 245 159, 192 323 Gorocholinskij, Jurij Gottwald, Klement GrisÏin, A., sov. hospodaÂrÏsky cÏinitel Gupalovskij, Michail viz Hupalovskij, Mychajlo 298, 245 129, 162, 165±166, 194, 196 241 Halahan, Mykola Harbul'ovaÂ, L'ubica HavlõÂcÏek, Josef Heger, Josef Heidrich, ArnosÏt HeitmarovaÂ, RuÊzÏena HenijusÏ, Ivan HenijusÏovaÂ, Larysa 85, 92 44 75 41, 49 196 50 202, 204±205, 304±306 15, 203±205, 222±224, 245, 294, 295, 305±306 71, 245 14 242 163 33, 121±122, 197 55 97 75 186 22, 126, 194, 196, 300±301 49 39, 47 242 HermannovaÂ, Eva Hingley, Ronald Hitler, Adolf Hlinka, Andrej HnõÂzdo, Jaroslav Hofman, Vlastislav HolecÏek, Josef HonzõÂk, Karel Hora, VaÂclav (Josef ?) HoraÂk, JirÏõ HoraÂk, Rudolf HornõÂk, BedrÏich Horthy, MikloÂs HubaÂlek, Bohuslav16 HulõÂnovaÂ, Olga Hupalovskij, Mychajlo 15, 70, 73±75, 77±78, 94, 98, 108, 112, 241, 245 158, 187±188 ChinyaevovaÂ, Elena ChrusÏcÏev, Nikita ChyÂleckyÂ, VladimõÂr 44 74 59±60, 73 Isaakij, archimandrita 86, 113 JakimovicÏovaÂ, Helena 30 Janda, Boris 86, 105 JaremyÂn, MikulaÂsÏ viz Jerjomin, Nikolaj Jarosch, AntonõÂn 66, 80±81 324 Jefremov, Konstantin JefremovovaÂ, VeÏra Jeremenko, Andrej Jerjomin, Nikolaj JermacÏenko, Ivan Jerofejev, Nikolaj Jevdokim, Alexandr viz Jevdokimov, Alexandr Jevdokimov, Alexandr JiraÂsek, Alois JirÏikovskyÂ, A., vel. PrazÏskeÂho povstaÂnõ Juskiv, Simeon Juskiv, VladimõÂr JusÏcÏaÂk, Peter Juvenickij, Alexandr Kadlec, pracovnõÂk MV CÏSR KalosÏa, Alexandr Kalvoda, Josef Kaplan, Karel Kapnin, Boris Kapnin, Konstantin KasÏpaÂrek, cÏs. diplomat KelcÏevskaÂ, Olga KelcÏevskij, Georgij Kibalov, Viktor KirjuncÏev, Vasilij KlimusÏkin, Prokopij KlocÏurak, Stefan Klonov, VladimõÂr KocÏergan, Michail viz KocÏerhan, Mychajlo KocÏerhan, Mychajlo KodesÏ, PrÏemysl KodesÏovaÂ, Irena KodesÏovaÂ, Tat'jana KokosÏka, Stanislav Kokrda, Roman KolosÏa, Alexandr viz KalosÏa, Alexandr 81 81 66, 81 86, 11, 150±151, 181, 188 203, 223 80 158, 188 97 73 207±209, 225 207±210, 225, 243 31, 44, 68, 90, 128±129, 172, 174, 225, 245 86, 100, 102±104 170 109, 200-202, 204, 222±223, 243, 305 21 197, 245 105, 181 86, 150±151 158 132 132 38, 45±46 40, 47±48, 158, 188 85, 90±91 63±65, 77±78, 133, 158, 188, 238, 243±244 86, 112, 290±291 86, 106 219 219±220, 226±227 219 15 131 325 KomenskyÂ, Jan Amos Kondakov, Nikolaj KoneÏv, Ivan Kopeckij, Platon Kopp, K., cÏes. architekt KoprÏivovaÂ, Anastasie KoprÏivovaÂ-VukolovovaÂ, Anastasie viz KoprÏivovaÂ, Anastasie KosteckyÂ, Akim (JaÂchym) KotrlyÂ, Josef KovaÂcÏ, Alexandr KovaÂcÏ, Ivan KovaÂcÏ, SÏtefan KovaÂcÏ, Vasil Kovalevskij, Michail KrajneÏv KrajneÏvovaÂ, Marie Kravec, Andrej Krjukovskij, Nikolaj Krno, MilosÏ Kruglov, Sergej KrusÏko, Stepan Kube, Wilhelm Kudyrkin, sov. duÊstojnõÂk KusÏnirenko, Maxym 103 85, 97±98 34, 66, 81, 135 124, 133 75 44, 88, 90, 246 Lada-JakusÏevicÏ, Leonid LasÏtovicÏka, Bohuslav LebedeÏv, Viktor Lenin, VladimõÂr Lichner, JaÂn Lipskij, Oleg LukesÏ, ZdeneÏk Lupandin, Nikolaj 86, 109, 243 160, 193 18, 21 14 125, 136 158, 190±191 231 158, 188 Machonin, Konstantin Makarov, Anatol Malandin, sov. generaÂl Malinovskij, Rodion Marakujev, Sergej Masaryk, Jan 51 158, 191 134 66, 82 85, 89 139±140, 160, 164±165, 172, 194, 196 54 Masaryk, TomaÂsÏ Garrigue 326 218, 226 86±87 206 109, 206±207, 244±243 206 206 55, 70, 158, 188 48 48±49 28±29 158, 190 141±143 163, 195 179, 196, 245 222 180 159, 193 Maslov, Sergej MatusevicÏ, Andrej Metelskij, Roman MezÏevikin, Timofej Micka, cÏs. repatriant z Gulagu MicÏura, Martin Michajlov, VadimõÂr MiklasÏevicÏovaÂ, Larysa viz HenijusÏovaÂ, Larysa Mikojan, Anastas MochnacÏev, Ivan Molotov, VjacÏeslav MondicÏ, Michal Morozov, Alexej Moulis, Vladislav MusÏynka, Mykola Nachtmann, Jaroslav Nansen, Fridtjof NastunÏak, Dmitrij NaryzÏnyj, Symon NavarovovaÂ, Sofie NedzveÏdskaÂ-TumanovovaÂ, Elena viz TumanovovaÂ-NedzveÏdskaÂ, Elena NejedlyÂ, ZdeneÏk NesteÏrov, Ivan NeÏmec, FrantisÏek Nikolajev, Sergej Nosek, VaÂclav Novikov, Pavel 85, 99 39±40, 47±48 86, 112, 150±151, 158, 181, 189 85, 93±94, 153±154, 185 233 145, 163, 175, 195 86, 100±104 194 132±133, 292 80, 129, 161, 184, 194, 196 25, 53, 55, 66, 68±69, 79±83, 87, 245 86, 106, 233 83±87, 137, 245 78, 243, 245 93, 101, 113 41, 48±49, 55±56, 60, 237 216±217, 226 79 120 89 85, 91 173±174 158, 189, 190 130, 168 71±72 OmelcÏenko, Grigorij viz OmelcÏenko, Hryhorij OmelcÏenko, Hryhorij Orlov, sov. duÊstojnõÂk Ostrouchov, Venedikt OstrouchovovaÂ, Helena Ovsjannikov, Alexej 85, 89 81 86, 109, 159, 193 137 86, 102 Panenka, Jaroslav Panov, sov. duÊstojnõÂk 81 180 327 PasicÏnik, VladimõÂr viz PasycÏnyk, Volodymyr PasicÏnyk, Volodymir PasÏkovskij, Nikolaj Pavlov, sov. diplomat Perec, Ivan Perevuznyk, Jurij Perl, L., cÏs. duÊstojnõÂk Petr, Pavel Petrov, Ivan Petrov, Nikolaj PetrovovaÂ, Bohuslava PetrynskaÂ, Helena Petrynskij PfeiferovaÂ, Lydie Podgornyj, Jakov PodhaÂjeckaÂ, Tat'aÂna Pochitonov, Daniel PolaÂk, FrantisÏek PolisÏenskaÂ, Milada Polupanov, Alexej Pop, Ivan Popov, sov. mjr. Popov, Boris Popov, Sergej Postnikov, Sergej PrazÏaÂk, Albert Prochoda, Vasyl Prokopenko, Georgij Prokopenko, JirÏõ viz Prokopenko, Georgij Puchljakov, Nikolaj Rafalskij, VladimõÂr Reicin, BedrÏich Ribbentrop, Joachim von Ripka, Hubert RosineÏvicÏ, Nikolaj viz RossyneÏvicÏ, Mykola Rossi, Jacques RossineÏvycÏ, Mykola Rovinskij, Michail Rumpeld, pracovnõÂk MZV CÏSR 328 86, 108, 181 86, 110 161, 194 159, 191 64±65, 78, 133 71 47 161, 163, 194±195 57±58, 72±73 58, 72, 79 48±49 48 222±223 58, 73, 185 79 86, 110 71, 78, 101, 136, 196, 245 195 40, 47±48, 243 25 79 71, 245 38, 45±46 85, 97 83, 87 73±75, 91±92 61, 75, 159, 193 60±61, 74 55, 69±70 130 80 19, 21 52, 81, 184, 198, 245 60±61, 74 80 150 RutsÏek, Ladislav Sadovskij, Valentin viz Sadovskij, Valentyn Sadovskij, Valentyn SajenkovaÂ, Antonie SajenkovaÂ, Irina viz KodesÏovaÂ, Irena Savickij, Pjotr Sedakov, Boris Semec, Miron SineÏvirskyÂ, Nikolaj viz MondicÏ, Michail Skripnik, Fedor Skripnik, VladimõÂr SkripnikovaÂ, Jaroslava Skrjabin, VjacÏeslav viz Molotov, VjacÏeslav Skugarevskij, Nikolaj SlaÂdek, ZdeneÏk44 Slavinskyj, Maxym SmrkovskyÂ, Josef Smykalin A. Sokol, Martin SpisÏiak, JaÂn Stanislavskij, Konstantin Stalin, Josif Steinhardt, Laurence A. Stopljanskij, Konstantin StraÂnskyÂ, VolynÏsky CÏech, cÏs. vojaÂk Strunnikov, sov. diplomat SuchorucÏko-Choslovskij, Boris viz SuchorucÏko-Choslovskij, Borys SuchorucÏkovaÂ, MarkeÂta Svetozarov, VladimõÂr Svoboda, LudvõÂk SÏafarcÏõÂk, FrantisÏek SÏafarÏõÂk, Pavel Josef SÏapiro, sov. duÊstojnõÂk SÏestaÂk, Ladislav SÏirc, Otakar SÏkelenko, AntonõÂn SÏpilõÂk, Miroslav SÏpiritovaÂ, Alexandra 33 60±61, 74 219 85, 88, 104, 238, 244 85, 99, 100±101 86, 106 86, 111, 141, 173±174, 315 111 111 38, 45±46, 312±314 85, 91±92 83, 87 246 145, 163, 175, 195 163, 195 86, 107 77, 165, 195±196, 242 203, 224, 294±295 135 148 230 86, 107, 150±151, 181, 185±186 186 85, 88 135±136, 165, 179, 218 231 225 80 70 55 86, 104±105 231 245 329 SÏraÂmek, Jan SÏraÂmek, Pavel SÏtefaÂnik, Milan Rastislav SÏt'ovõÂcÏek, I., cÏes. archivaÂrÏ Tauer, (?Jaroslav), cÏs. duÊstojnõÂk Tejchman, Miroslav Tepenkov, Sergej TepenkovovaÂ, Viktorie TesÏ, Georgij, ing Tito viz Broz-Tito, Josip TuchacÏevskij, Michail TumanovovaÂ-NedzveÏdskaÂ, Elena Turanec, Jozef Tverdyj, Mykola TvrdyÂ, Nikolaj viz Tverdyj, Mykola 73, 123 71±72, 105 55 15 80 222 40, 48±49 48±49 41, 50 UrsõÂny, JaÂn 119, 122, 124, 136, 184±185 Vacek, JirÏõ VaÂlek, E., cÏs. duÊstojnõÂk VarsÏavskij, Sergej VasneÏcov, Viktor Veber, VaÂclav VeresÏcÏagin, Ivan VeselyÂ, JindrÏich Vinogradov, Ivan viz Isaakij Vlasov, Andrej VlcÏek, VaÂclav Vojcechovskij, Sergej 46, 68, 96, 226, 245±246 73 85, 96 61±63, 75, 77 44, 88, 246 86, 102±104 186 VolosÏin, Augustin viz VolosÏyn, Avgustyn VolosÏyn, Avgustyn Vostokov, P. viz Savickij, Pjotr VysÏinskij, Andrej 80 78 145, 163, 175, 195 192 10 131 56, 71±72, 84, 87, 121, 130±131, 134, 185±186, 296 63±65, 77, 123±124, 133, 293 31, 33, 192, 121±124, 127, 144, 145, 161, 174, 184, 194 WeikertovaÂ, Gertruda 213 Zacharov, A., sov. hospodaÂrÏsky cÏinitel ZelenyÂ, Nikolaj Zilynskyj, Bohdan Zlenko, Petro 134, 159, 193 71, 79, 226, 246 85, 92±93, 150±151 330 ZlenkovaÂ, Marie Zorin, Valerian 93 33, 116±119, 121±122, 125, 128, 164±166, 194, 196 ZÏukov, Georgij 72, 124, 297 331 Resume V zaÂveÏru druhe sveÏtove vaÂlky koncem roku 1944, soucÏasneÏ se vstupem SoveÏtske armaÂdy na uÂzemõ CÏeskoslovenska, zahaÂjily speciaÂlnõ orgaÂny soveÏtske bezpecÏnosti rozsaÂhle pronaÂsledovaÂnõ neÏkteryÂch skupin mõÂstnõÂho obyvatelstva. ObeÏti tohoto stõÂhaÂnõ byly po zadrzÏenõ zpravidla vzaÂpeÏtõ prÏevezeny do soveÏtskyÂch vojenskyÂch taÂboruÊ v NeÏmecku a Polsku a potom do taÂboruÊ nucenyÂch pracõ v SoveÏtskeÂm svazu. Toto stõÂhaÂnõ postihlo na uÂzemõ tehdejsÏõ Podkarpatske Rusi do jejõÂho oficiaÂlnõÂho prÏedaÂnõ do svazku SSSR v cÏervnu 1945 tisõÂce osob, prÏedevsÏõÂm potenciaÂlnõÂch odpuÊrcuÊ SoveÏtskeÂho svazu a prÏedstaviteluÊ demokratickyÂch obcÏanskyÂch a politickyÂch kruhuÊ. Z uÂzemõ Slovenska od pocÏaÂtku roku do jara 1945 byly naÂsilneÏ vyvezeny do SSSR desetitisõÂce osob bud' obvineÏnyÂch prÏõÂslusÏnosti k aktivistickyÂm proneÏmeckyÂm organizacõÂm tzv. ¹SlovenskeÂho sÏtaÂtu,ª nebo prosteÏ naÂsilneÏ mobilizovanyÂch na pomoc prÏi povaÂlecÏne rekonstrukci soveÏtskeÂho naÂrodnõÂho hospodaÂrÏstvõÂ. Na uÂzemõ dnesÏnõ CÏeske republiky zacÏala akce soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ v dubnu 1945 a trvala azÏ do pocÏaÂtku roku 1948. Oproti Podkarpatske Rusi a Slovensku meÏly vsÏak zdejsÏõ soveÏtske zaÂsahy proti civilnõÂm obyvateluÊm jizÏ velmi zrÏetelny politicky charakter. HlavnõÂm byl zrÏejmeÏ dlouho pecÏliveÏ prÏipraveny zaÂtah na prÏednõ prÏedstavitele byÂvale ruske antibolsÏevicke emigrace, zÏijõÂcõ v CÏeskoslovensku na pozvaÂnõ cÏeskoslovenskeÂho staÂtu jizÏ od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let, veÏtsÏinou absolventy cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkol a naÂlezÏejõÂcõ mezi sÏpicÏku cÏeskoslovenske mezivaÂlecÏne spolecÏnosti (generalita a vysocõ duÊstojnõÂci cÏeskoslovenske branne moci, profesorÏi na cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkolaÂch, leÂkarÏi, autorÏi vyÂznamnyÂch architektonickyÂch deÏl v cele CÏSR, technicÏtõ odbornõÂci prÏednõÂch cÏeskoslovenskyÂch zaÂvoduÊ, uÂrÏednõÂci cÏeskoslovenske staÂtnõ a verÏejne spraÂvy a podobneÏ). V prÏevaÂzÏne veÏtsÏineÏ jizÏ daÂvno byli cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany nebo byli alesponÏ drzÏiteli mezinaÂrodnõÂho pruÊkazu totozÏnosti uprchlõÂka ze SoveÏtskeÂho Ruska. Spolu s nimi byla odvlecÏena rÏada cÏeskyÂch reemigrantuÊ z Ruska, kterÏõ po prÏevzetõ vlaÂdy bolsÏeviky v roce 1917 opustili byÂvalou cÏeskou krajanskou komunitu v Rusku a svuÊj tamnõ majetek a vraÂtili se zÏõÂt natrvalo do CÏSR. DuÊsledneÏ byli 332 pronaÂsledovaÂni vsÏichni byÂvalõ prÏednõ prÏedstavitele cÏeskoslovenske staÂtnõ reprezentace na Podkarpatske Rusi do roku 1939. VsÏichni zadrzÏenõ byli deportovaÂni do soveÏtskyÂch taÂboruÊ. ObeÏti masovyÂch naÂsilnyÂch mobilizacõ ze Slovenska byly zpravidla umõÂst'ovaÂny v internacÏnõÂch taÂborech nucenyÂch pracõÂ. ObeÏti politicky motivovanyÂch uÂnosuÊ z CÏech a Moravy byly veÏtsÏinou obvineÏny podle cÏlaÂnku 58 tehdejsÏõÂho trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR, podle neÏhozÏ byly stõÂhaÂny projevy takzvane kontrarevoluce, nikdo nebyl obvinÏovaÂn ze spolupraÂce s neÏmeckyÂm neprÏõÂtelem a jen v ojedineÏlyÂch prÏõÂpadech byla uÂdajna kontrarevolucÏnõ cÏinnost doplneÏna o vaÂgnõ charakteristiku ¹slouzÏõÂcõ cõÂluÊm neprÏõÂteleª nebo ¹fasÏistickeÂho neprÏõÂteleª. NaÂsledovalo odsouzenõ veÏtsÏinou v neprÏõÂtomnosti a cesta do taÂboruÊ GULAG. SoveÏtske bezpecÏnostnõ orgaÂny zasahovaly v CÏeskoslovensku bez opory v jakeÂmkoliv praÂvu. Jejich zvuÊle cÏeskoslovenskou politickou reprezentaci, usilujõÂcõ o maximaÂlneÏ prÏaÂtelske vztahy obou zemõÂ, zaskocÏila a CÏeskoslovensko bohuzÏel nenasÏlo dostatek odvahy a sil, aby cÏelilo tomuto zlocÏinu paÂchaneÂmu na jeho svobodnyÂch obcÏanech. Opatrne diplomaticke kroky, poznamenane rychle naruÊstajõÂcõÂm prosoveÏtskyÂm oportunismem, usilovaly prÏedevsÏõÂm o osvobozenõ nepolitickyÂch obeÏtõ ze Slovenska. SoveÏtsky svaz nemeÏl vsÏak prÏõÂlisÏ zaÂjem vracet kolo deÏjin a tak nehodlal prÏõÂlisÏ vyhoveÏt. PropusÏteÏn byl proto jenom zlomek zavlecÏenyÂch a ostatnõ naÂsledovali sve spoluobcÏany odvlecÏene z politickyÂch duÊvoduÊ na cesteÏ do hloubi SoveÏtskeÂho svazu, do taÂboruÊ GULAG. NeÏkolika stuÊm se jesÏteÏ podarÏilo vraÂtit pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let v raÂmci rozsaÂhleÂho uvolnÏovaÂnõ soveÏtskeÂho represivnõÂho systeÂmu po StalinoveÏ smrti. VeÏtsÏina odvlecÏenyÂch vsÏak zmizela v pekle soveÏtskyÂch taÂboruÊ bez jakeÂkoliv stopy. PraÂce se snazÏõ na zaÂkladeÏ dokumentuÊ dochovanyÂch v cÏeskyÂch archivech ukaÂzat na oportunismus cÏeskoslovenske staÂtnõ reprezentace vuÊcÏi aroganci soveÏtskeÂho staÂtnõÂho teroru a neschopnost cÏelit otevrÏeneÂmu pronaÂsledovaÂnõ nasÏich obcÏanuÊ za jejich SoveÏtskeÂmu svazu nepohodlne naÂzory cÏi postoje. PraÂce naÂzorneÏ doklaÂda historicky bezprecedentnõ porusÏenõ integrity postavenõ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ nebo dlouhodobyÂch obyvatel CÏeskoslovenska tõÂm, zÏe CÏeskoslovenska republika nezabraÂnila tomu, aby byli po skoncÏenõ druhe sveÏtove vaÂlky ve sve zemi a ve svyÂch 333 domovech zadrzÏeni bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny jine zemeÏ a naÂsilneÏ odvlecÏeni do teÂto jine zemeÏ, kde pak byli naÂsledneÏ stõÂhaÂni podle tamnõÂho praÂva a odsuzovaÂni k dlouholetyÂm trestuÊm do tamnõÂch veÏznic nebo koncentracÏnõÂch taÂboruÊ. ZaÂrovenÏ se snazÏõ prÏiblõÂzÏit dosud vsÏeobecneÏ teÂmeÏrÏ neznaÂme mechanismy soveÏtskeÂho represivnõÂho systeÂmu a jeho vnitrÏnõÂch zaÂkonitostõÂ. PraÂce se rovneÏzÏ zminÏuje o neÏkteryÂch prÏõÂpadech jizÏ oficiaÂlnõÂho prÏedaÂnõ do SSSR dalsÏõÂch politicky nevyhovujõÂcõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ po prÏevzetõ v roce 1948 moci komunistickyÂm rezÏimem. V cÏeske historiograficke a historicko-politicke literaturÏe nema praÂce dosud obdoby a navazuje na prÏedchaÂzejõÂcõ autorovu rozsaÂhlou publikacÏnõ cÏinnost po roce 1990. Podle stavu soucÏasnyÂch cÏeskyÂch historickyÂch veÏd bohuzÏel vsÏak zuÊstane soubor v nõ shromaÂzÏdeÏnyÂch dokladuÊ a sveÏdectvõ zrÏejmeÏ jesÏteÏ na dlouho jedinou pomuÊckou pro blizÏsÏõ poznaÂnõ teÂto neblahe kapitoly modernõÂch cÏeskyÂch deÏjin. 334 Resume At the end of the Second World War late in 1944 simultaneously with the entry of the Soviet Army into the territory of Czechoslovakia, special organs of the Soviet Security launched extensive persecution of some groups of local people. After being arrested, the victims of the persecution were, as a rule, transported immediately to Soviet military camps in Germany and Poland and then to labour camps in the Soviet Union. In the territory of the then Carpathian Ruthenia until its official incorporation into the Union of the USSR in June 1945 thousands of people, mostly opponents of the Soviet Union and representatives of the democratic civil and political circles, were subjected to this persecution. From the territory of Slovakia from the beginning of the year until spring 1945 tens of thousands of persons were forcibly transported to the USSR, either accused of membership of activist pro-German organizations of the so called ªSlovak Stateª, or simply forcibly mobilized to assist in the post-war reconstruction of the Soviet national economy. In the territory of the today Czech Republic the operation of the Soviet security organs started in April 1945 and lasted until the early 1948. In comparison with the Carpathian Ruthenia and Slovakia the Soviet interventions against civilians here had obviously political character. Of primary importance was apparently well-prepared roundup against the top leaders of the former Russian anti-Bolshevik emigration living in Czechoslovakia at the invitation of the Czechoslovak state from the early 1920's, mostly graduates of Czechoslovak universities, ranking among the elite of the Czechoslovak interwar society (generals and high-ranking officers of the Czechoslovak military forces, professors of Czechoslovak universities, doctors, authors of outstanding works of architecture all over Czechoslovakia, technical experts of leading Czechoslovak factories, officials of the Czechoslovak state and public administration and the like). In most cases, they were Czechoslovak citizen for a long time, or at least they were the holders of the international identification of the refugee from the Soviet Russia. Along with them a number of Czech re-emigrants from Russia were dragged away who after 335 the seizure of power by Bolsheviks in 1917 left the former Czech compatriot community in Russia and their own property there in order to return to the Czechoslovak Republic for good. All the former top leaders of the Czechoslovak state representation in the Carpathian Ruthenia until the year 1939 suffered from persistent persecution. All the detained persons were deported to Soviet camps. The victims of mass forcible mobilizations from Slovakia were, as a rule, placed to detention labour camps. The victims of politically motivated abductions from Bohemia and Moravia were mostly accused pursuant article 58 of the then Soviet Penal Code under which manifestations of the so called counterevolution were prosecuted, but nobody was accused of cooperation with the German enemy and only in isolated cases a vague characteristic ªserving the aims of the enemyª or ªfascist enemyª was assigned to the alleged counter-revolutionary activities. Then the conviction followed, mostly in the absence of the charged person, and journey to GULAG camps. The Soviet security organs intervened in Czechoslovakia without any legal support. The Czechoslovak political representation striving to maintain relations between the two countries as friendly as possible was overtaken by their arbitrary rule and unfortunately, Czechoslovakia did not find enough strength and spirit to face this criminal act committed against its free citizens. Careful diplomatic moves marked by quickly increasing pro-Soviet opportunism were particularly aimed at the setting free of non-political victims from Slovakia. The Soviet Union took little interest in reversing the march of time and accordingly, it was not about to meet the demands too much. Therefore, only a fraction of the deported persons was released, while the others followed their fellow citizens dragged away for political reasons on their way in the depths of the Soviet Union to GULAG camps. A few hundreds of them still succeeded in coming back at the early 1950's within the framework of extensive easing the Soviet repressive system after Stalin's death. But the majority of the dragged away persons disappeared in the hell of the Soviet camps without a trace. Making use of documents preserved in the Czech archives, the author of the publication is trying to show the opportunism of the 336 Czechoslovak state representation towards the arrogance of the Soviet state terror as well as their inability to face the open persecution of our citizens for their opinions and attitudes inconvenient for the Soviet Union. The publication graphically demonstrate unprecedented violation of the integrity of the status of Czechoslovak citizens or people living in Czechoslovakia for a long time, stating that after the Second World War was over, the Czechoslovak Republic did nothing to prevent their detention in their country and their homes by security organs of other country as well as their forcible transportation to that other country where subsequently they were prosecuted under the law of that country and convicted to long-term punishments to prisons or concentration camps there. The author is also trying to clarify the mechanisms of the Soviet repressive system almost commonly unknown so far as well as its inner regularities. Besides, the work refers to some cases of the already official handing over of other politically troublesome Czechoslovak citizens to the Soviet Union after the seizure of power by the Communist regime in 1948. In the Czech literature related to historiography, history and politics this publication is unparalleled, following up previous extensive publication activities of the author after 1990. Unfortunately, however, taking into account the current state of the Czech historical sciences, the collection of evidences and testimonies gathered here is probably to remain the only aid for better understanding of this sinister chapter of the modern Czech history for a long time. 337 Resume Gleichzeitig mit dem Betreten des tschechoslowakischen Staatsgebietes durch die Sowjetische Armee in der Abschlussphase des zweiten Weltkrieges am Ende des Jahres 1940 haben die Spezialdienste der sowjetischen Sicherheit umfangreiche Verfolgungen einiger Gruppen der hiesigen BevoÈlkerung eingeleitet. Die Verfolgungsopfer wurden in der Regel unmittelbar nach der Festnahme in sowjetische MilitaÈrlager in Deutschland und Polen und danach in Zwangsarbeitslager in der Sowjetunion deportiert. Diese Verfolgungen ereilten auf dem Gebiet des ehemaligen È bergabe in das BuÈndKarpato-Ruûland bis zu seiner offiziellen U nis der UdSSR im Juni 1945 Tausende von Personen, besonders potentielle Widersacher der Sowjetunion und Vertreter demokratischer buÈrgerlicher und politischer Kreise. Vom Gebiet der Slowakei wurden bis zum FruÈhling 1945 in die UdSSR Abertausende von Personen gewaltsam deportiert, die der AngehoÈrigkeit zu aktiven prodeutschen Organisationen des sog. ªSlowakischen Staatesª beschuldigt wurden oder die einfach als HilfskraÈfte fuÈr die Nachkriegserneuerung der sowjetischen Volkswirtschaft zwangsmobilisiert wurden. Auf dem Gebiet der heutigen Tschechischen Republik begannen die Aktionen der sowjetischen Sicherheitsorgane im April 1945 und dauerten bis Anfang 1948. Im Unterschied zu Karpato-Ruûland und der Slowakei hatten die hiesigen sowjetischen Eingriffe gegen die ZivilbevoÈlkerung allerdings schon einen offensichtlichen politischen Charakter. Die Hauptaktion war die wahrscheinlich schon lange und sorgfaÈltig vorbereitete Razzia gegen leitende Vertreter der ehemaligen russischen antibolschewistischen Emigration, die in der Tschechoslowakei auf Einladung des tschechoslowakischen Staates schon seit Beginn der zwanziger Jahre lebten. Es waren meistens Absolventen tschechoslowakischer Hochschulen, die zur Spitze der tschechoslowakischen Gesellschaft der Zwischenkriegszeit gehoÈrten (GeneraÈle und hohe Offiziere der tschechoslowakischen VerteidigungskraÈfte, Professoren an tschechoslowakischen È rzte, SchoÈpfer bedeutender Architekturwerke in Hochschulen, A È der ganzen OSR, technische Fachleute in den besten tschecho338 slowakischen Unternehmen, Beamten der tschechoslowakischen staatlichen und oÈffentlichen Verwaltung, u.a.). In uÈberwiegender Mehrheit sind sie schon seit langem zu tschechoslowakischen StaatsbuÈrgern geworden oder waren als FluÈchtlinge aus der Sowjetunion mindestens in Besitz internationaler FluÈchtlingsausweise. Zusammen mit ihnen wurde eine ganze Reihe von tschechischen Reemigranten aus Russland verschleppt, die nach der MachtuÈbernahme durch die Bolschewiken im Jahre 1917 die damalige tschechische Landsmannschaft in Russland sowie ihr È SR zuruÈckdortiges VermoÈgen aufgegeben haben und in die O gekehrt waren. Konsequent wurden alle ehemaligen fuÈhrenden RepraÈsentanten der tschechoslowakischen Staatsverwaltung in Karpato-Ruûland bis 1939 verfolgt. Alle festgenommenen Personen wurden in sowjetische Lager deportiert. Die Opfer der massenhaften Zwangsmobilisationen aus der Slowakei wurden in der Regel in Zwangsarbeitsinternationslager verfrachtet. Die Opfer politisch motivierter EntfuÈhrungen aus BoÈhmen und MaÈhren wurden meistens aufgrund des Artikels 58 des damaligen sowjetischen Strafgesetzbuches beschuldigt, der zur Verfolgung wegen sogenannter Kontrarevolutionstaten diente. Keiner wurde der Zusammenarbeit mit dem deutschen Feind beschuldigt und nur in EinzelfaÈllen wurde die angebliche KontrarevolutionsaktivitaÈt durch die unbestimmte Charakteristik ªzum Dienste feindlicher Zieleª oder ªdes faschistischen Feindesª ergaÈnzt. Darauf folgte meistens die Verurteilung in Abwesendheit und der Weg in GULAGs. Die sowjetischen Sicherheitsorgane haben in der Tschechoslowakei ohne jeglicher rechtliche StuÈtze aufgrund irgendeines Gesetzes eingegriffen. Ihre WillkuÈr hat die damalige um hoÈchst freundschaftliche Beziehungen zwischen beiden LaÈndern bemuÈhte tschechoslowakische politische RepraÈsentanz voÈllig uÈberrumpelt und die Tschechoslowakei hat leider nicht genug Mut und Kraft gefunden, diesen Verbrechen gegen ihre eigenen freien BuÈrger Stirn zu bieten. Vorsichtige diplomatische und von einem schnell aufsteigenden prosowjetischen Opportunismus gekennzeichneten Schritte bemuÈhten sich besonders um die Befreiung von nichtpolitischen Opfern aus der Slowakei. Die Sowjetunion war allerdings nicht zu sehr interessiert das Rad der Geschichte zuruÈckzudrehen und beabsichtigte sowieso kein Entgegenkommen. 339 Deshalb wurde nur ein Bruchteil der verschleppten Personen freigelassen und die anderen folgten ihren aus politischen GruÈnden verschleppten MitbuÈrgern auf dem Weg in die Tiefe der GULAGs der Sowjetunion. Mehreren Hunderten ist es noch am Anfang der fuÈnfziger Jahre gelungen im Rahmen der umfangreichen Lockerung des sowjetischen Repressionssystems nach dem Tode Stalins zuruÈckzukehren. Die meisten Verschleppten sind allerdings in der HoÈlle der sowjetischen Lager ohne jeglicher Spur verschollen. Dieses Werk bemuÈht sich ausgehend von den in den tschechischen Archiven uÈberlieferten Dokumente auf den Opportunismus der tschechoslowakischen StaatsfuÈhrung gegen die Arroganz des sowjetischen Staatsterrors sowie die UnfaÈhigkeit hinzuweisen, der offensichtlichen Verfolgung unserer BuÈrger wegen ihrer der Sowjetunion unbehaglichen Meinungen oder Positionen entgegen zu treten. Die Arbeit legt anschaulich dar, dass es sich um eine historisch noch nie da gewesene Verletzung der IntegritaÈt der Position von tschechoslowakischen StaatsbuÈrgern oder langjaÈhrigen Bewohnern der Tschechoslowakei handelt, weil die Tschechoslowakische Republik nicht verhinderte, dass diese nach Ende des zweiten Weltkrieges in ihrem Land und in ihren Heimen von Sicherheitsdiensten eines anderen Landes festgenommen und gewaltsam in dieses andere Land verschleppt werden. Dort wurden sie dann entsprechend dem dortigen Recht verfolgt und zu langjaÈhrigen Strafen in dortigen GefaÈngnissen oder Konzentrationslagern verurteilt. Gleichzeitig bringt die Arbeit die bisher fast unbekannten Mechanismen des sowjetischen Repressionssystems und seine inneren Gesetzlichkeiten naÈher. Die Arbeit erwaÈhnt ebenfalls einige Beispiele schon offizieller È bergaben in die UdSSR weiterer unbequemer tschechoslowaU kischer BuÈrger nach der MachtuÈbernahme durch die Kommunisten im Jahre 1948. In der tschechischen historiographischer und historisch-politischer Literatur ist keine aÈhnliche Arbeit zu finden, wobei sie an die vorherige umfangreiche PublikationstaÈtigkeit des Verfassers nach 1990 anknuÈpft. In Anbetracht der gegenwaÈrtigen tschechischen historischen Wissenschaft wird allerdings das BuÈndel der hier angesammelten Dokumente und Zeugnisse wahrscheinlich noch fuÈr lange das einzige Hilfsinstrument zum naÈheren Kennen340 lernen dieses ungluÈcklichen Kapitels der modernen tschechischen Geschichte bleiben. 341 OBSAH UÂVODEM 7 KAPITOLA I. DOHODA 17  RUS KAPITOLA II. PODKARPATSKA 23 KAPITOLA III. SLOVENSKO 27 KAPITOLA IV. SLEZSKO A MORAVA 35 KAPITOLA V. NA PRAHU! KAPITOLA VI. DALSÏI UÂNOSY 53 83 KAPITOLA VII. ZASKOCÏENI (1945) 115 KAPITOLA VIII. BEZRADNOST Ï EDSTIÂRA  NI (1946±1948) A PR  CE KAPITOLA IX. SPOLUPRA 139  VEÏREM ZA 229 POUZÏITE A CITOVANE PRAMENY Ï IÂLOHY PR 245 Ï IÂK JMENNY REJSTR 322 RESUME 332 199 251 343 VladimõÂr Bystrov UÂNOSY CÏESKOSLOVENSKYÂCH OBCÏANUÊ DO SOVEÏTSKEÂHO SVAZU V LETECH 1945±1955 Edice SveÏdectvõ Pro UÂrÏad dokumentace a vysÏetrÏovaÂnõ zlocÏinuÊ komunismu vydaÂva Themis, nakladatelstvõ TiskaÂrny MV, p. o. Hybernska 2, 110 00 Praha 1 jako svou 116. publikaci ObaÂlka a graficka uÂprava Petr BednaÂrÏ OdpoveÏdna redaktorka Tat'aÂna HedbaÂvna Tisk TiskaÂrna MV, p. o., BartuÊnÏkova 4, 149 01 Praha 415 VydaÂnõ 1. Praha 2003 ISBN 80-7312-027-5 UÂNOSY CÏESKOSLOVENSKYÂCH OBCÏANUÊ DO SOVEÏTSKEÂHO SVAZU VladimõÂr Bystrov ISBN 80-7312-027-5 VladimõÂr Bystrov UÂNOSY CÏESKOSLOVENSKYÂCH OBCÏANUÊ DO SOVEÏTSKEÂHO SVAZU V LETECH 1945±1955 Praha 2003
Podobné dokumenty
Securitas Imperii 7 - Mauzoleum Klementa Gottwalda
Jako publiciste Marx s Engelsem zazaÂrÏili; napsali vyÂrÏecÏny Komunisticky manifest (v roce 1848), v neÏmzÏ celou promysÏlenou stavbu prÏedlozÏili jako vizi prÏÂõsÏtõÂho vyÂvoje. S dalsÏõÂm dok...
hn 03 2004
BourÏlivyÂm vyÂvojem udaÂlostõÂ se vsÏak zaÂmek dostal
opeÏt do vlastnictvõÂ staÂtu.
V letech 1945±1960 meÏly v zaÂmku sve sõÂdlo soudnõÂ
orgaÂny a okresnõ oddeÏlenõ verÏejne bezpecÏnosti.
Po r...
SDEœ LENI¬ Ministerstva zahranicœnı¬ch veœcı¬ Ministerstvo
SbõÂrka zaÂkonuÊ cÏ. 123 / 1995
CÏ la n e k 5