H _ALUZE

H _ALUZE
číslo 15 / jaro 2011
LITERÁRNĚ
KULTURNÍ
ČASOPIS
cena 40 kč
šéfredaktor:
tomáš čada / [email protected]
redakční rada:
lukáš brychta / [email protected]
ondřej kamenický / [email protected]
miloš makovský / [email protected]
alice prajzentová / [email protected]
josef straka / [email protected]
michaela uhlířová / [email protected]
tomáš suk / [email protected]
monika svobodová / [email protected]
nelly wernischová / [email protected]
Úvodník
/Tomáš Čada/ ���������������������������������������������������������������������������������������3
Rozhovor:
Naprosto panickej strach Pavla Novotného
/s Pavlem Novotným rozmlouvali Tomáš Čada a Alice Prajzentová/�����4
Stalo se:
Nechcem plácek, kde je nácek!
/s Jaroslavem Achabem Haidlerem rozmlouval Tomáš Čada/���������������7
Recenze – knihy:
Maxim Biller: Těžkosti možností a nemožností lásky
v růžovém balení /Jakub Horák/ ���������������������������������������������������������10
Christian Futscher: Každá vražda se počítá /Alice Prajzentová/ ���������11
Olga Tokarczuková: Kosti mrtvých, morální úpadek živých
/Jan Hübsch/���������������������������������������������������������������������������������������12
Jiří V. Vyorálek: Procházka obecním muzeem /Tomáš Čada/���������������13
Zamyšlení:
Ne každá kniha musí nutně vyjít /Tomáš Čada/����������������������������������15
Touha v Pěně dní /Tomáš Tlapa/ ���������������������������������������������������������16
Z literární teorie:
Svět v textu /Adam Krupička/ ������������������������������������������������������������20
ediční práce a korektury:
tomáš čada, nelly wernischová,
karolina baštářová a alice prajzentová
návrh loga a grafického konceptu
zuzana hegedüšová a miloš makovský
grafické zpracování a sazba:
miloš makovský
tisk:
roman polák (PRINTIA, s. r. o.)
redakční e-mail:
[email protected]
internetové stránky:
www.h-aluze.cz
vydává OS:
h_aluze
české mládeže 8
ústí nad labem 400 96
pedagogická fakulta, katedra bohemistiky
e. č. MK ČR: E 18358 / ISSN 1803-8077
číslo vychází za podpory univerzity j. e. purkyně a tamní katedry bohemistiky
číslo 15/2011, ročník 4.
vydáno dne 20. 4. 2011 v ústí nad labem
náklad 200 kusů
Poezie
světová:
česká:
výtvarná příloha:
kateřina jarošová
spolupracovali:
matěj antoš
jiří blažek
zuzana burianová
adam fiala
jakub horák
milan hrabal
jan hübsch
františek jirový
petr karlíček
adam krupička
martin langer
žaneta lichtenbergová
radek malý
ivo mikšovský
irmeli pääkkönen
jaroslav a. polák
sylva rubenová
petr semecký
alžběta štollová
irena šťastná
martin švantner
tomáš tlapa
michaela tóthová
vladimír tupáček
david jan žák
Próza
česká:
Irmeli Pääkkönen: básně
/překlad Alžběta Štollová a Milan Hrabal/ ������������������������������������������25
Matěj Antoš: básně ����������������������������������������������������������������������������28
František Jirový: Wetzwalde – útěcha z teologie ���������������������������������30
Žaneta Lichtenbergová: básně ����������������������������������������������������������33
Irena Šťastná: básně���������������������������������������������������������������������������34
Jaroslav A. Polák: Salóme �������������������������������������������������������������������36
David Jan Žák: minipovídky����������������������������������������������������������������43
La Follia:
Ze života barokního skladatele – Uprostřed zbraní Múzy mlčí?
/Adam Krupička/���������������������������������������������������������������������������������46
...doporučuje:
Radek Malý ����������������������������������������������������������������������������������������47
obsah / 1
Ksakru!
Film
recenze:
minirecenze:
Koktající král neurazí, ale ani nepřekvapí /Petr Semecký/ �������������������50
Realistický Fighter stírá sentiment Rockyho /Petr Semecký/���������������51
glosa:
V Jednom světě žijí mladí, staří i zkorumpovaní /Adam Fiala/ ������������52
Český lev i česká kritika spoutaní v neonormalizaci
/Vladimír Tupáček/������������������������������������������������������������������������������53
Hudba
recenze:
profil:
Výtvarné umění
rozhovor:
Jeff Beck: Vo emocích /Martin Švantner/���������������������������������������������54
IAMX: Chrisovo hodně pozdní odpoledne /Ivo Mikšovský/������������������55
Radiohead: Příchod Krále končetin /Jiří Blažek/ ����������������������������������56
Sakraphon: Rokenrol z úrodného Polabí /Jakub Horák/������������������������57
Je jako my!
/s Matějem Smetanou rozmlouvala Monika Svobodová/���������������������61
profil:
Tvorba Zdeňka Sýkory, Jaroslava Blažka a Aleše Svobody
/Michaela Tóthová/������������������������������������������������������������������������������65
reflexe:
Zmarněné Exotismy /Martin Langer/���������������������������������������������������69
Divadlo
rozhovor:
Jiří Adámek a jeho světonápravci /Josef Straka/ ���������������������������������72
reportáž:
Show must go on! /Sylva Rubenová/ �������������������������������������������������74
studie:
Vývoj divadla prostřednictvím herectví /Zuzana Burianová/���������������76
Zajímavosti:
„Blýská se na lepší časy, dokonce jsem dostal v řeznictví
krájený salám oloupaný!“ /Petr Karlíček/ �������������������������������������������78
Výtvarná příloha:
Kateřina Jarošová: Abeceda tvarů ������������������������������������������������������81
obsah
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Když píši tento úvodník, mám pocit, že se svět zbláznil. Pokud jsem v tom posledním s nostalgií vzpomínal na události vánoční, nemohu se v tomto ubránit
zaměření na současnost, neboť před nedávnem se
stalo tolik věcí, jež odporují něčemu, co je nazýváno
zdravým selským rozumem, až to není pěkné.
Do rubriky Stalo se jsme zařadili rozhovor bývalým
ředitelem Činoherního studia v Ústí nad Labem,
Jaroslavem Achabem Haidlerem, o bezprecedentní
akci v Novém Bydžově. Policejné těžkooděnci zde
sloužili jako státem placená ochranka pro partičku
jedinců, kteří se pod vlajkou DSSS rozhodli kázat
o tom, že Čechy patří Čechům. Politickou mocí tolerovaný pochod radikálů skončil policejním zásahem
proti občanům, kteří jako jedni z mála našli odvahu
vystoupit proti viditelné nablblosti. Stát je za to, dle
zákonů, potrestal. Zarážející je, že u druhé strany
nepoužil stejného metru. Pochvalná slova z úst ministra vnitra směřovaná vstříc dohlížejícím-zasahujícím policistům tak vyzněla poněkud groteskně.
Další jobovka? Správní rada činoherního studia
rozhodla o odvolání výše zmíněného Achaba Haidlera (stalo se po zmíněném rozhovoru). Rada má
samozřejmě plné právo určovat, kdo divadlo povede, ovšem pozorovatel se nemůže zbavit pocitu, že
zde něco nehraje. Vždyť zástupci rady se dušují, že
Achaba nezradili, naopak, že za ním stojí a váží si ho.
Proč tedy odvolání? Ti samí zástupci krok vysvětlují
jako strategický. Co to znamená? Achab se stal nepohodlným. Ať už proto, že usiloval o transparentní
vedení města a sužoval městské úředníky všetečnými otázkami, či proto, že se byl schopen za divadlo
hádat, například v roce 2008, kdy hrozilo sloučení
obou ústeckých divadelních scén. Zkrátka se nebál. Ústecký magistrát sice oficiálně nezasáhl, ale
vzhledem k tomu, že divadlo potřebuje peníze a peníze na divadlo nejsou bez domluvy s magistrátem,
a vzhledem k tomu, že magistrát odmítal komunikovat s Achabem, došlo k vynuceně-nevynucenému odchodu. Krok správní rady je jistě strategický, možná
však trochu ustrašený. Achab pravděpodobně počítal s tím, že když si otevře pusu na špacír, dostane
jednu za uši. Otázkou však zůstává, zda by to tak
mělo být.
Právě ve chvílích, kdy píšu tyto věty se rozjíždí nepřehledná partie kolem možného uplácení členů Věcí
veřejných. Poslanec Škárka označil šedou eminenci
strany, Víta Bártu, jako člověka, jenž mu platil za mlčení. Není důležité, zda má Škárka pravdu, či zda
je Bárta nevinný. Zajímavější jsou vyjádření kolem.
Například z úst šéfa poslaneckého klubu ODS, pana
Tluchoře, jsme se dozvěděli, že i v nastalé situaci nevidí existenci vlády jako problematickou. Vláda „rozpočtové odpovědnosti“ a „boje proti korupci“ může
bez uzardění fungovat dále. Žádná sebereflexe. Pan
Škárka se sice otevřeně přiznal k podivným machinacím (možné sledování, možné uplácení, možné
krácení daní), ale opět žádná sebereflexe. Naopak,
prý stranu očišťuje. Nepřijde vám to také minimálně
zvláštní?
Tyto tři příběhy jsou na první pohled nesouvislé. Pojítko je však nasnadě. Všechny spojuje slepota politické moci, která se snaží neuhnout ze zavedené
cesty ani přes na první pohled viditelné morální prohřešky. Spojuje je strach, před mocí, kdy se raději,
my občané, skloníme, než abychom čelili ohrožení,
ač nemusí být nijak konkrétní. Spojuje je sebedůvěra mocných, jistota, že jim to zkrátka projde. Přitom
v demokratické společnosti by jakýkoli státní úředník
neměl být tím, kdo moc usurpuje a zneužívá, ale tím
kdo skrz svou funkci občanům slouží. Že se tak neděje, je patrné ve všech případech. Když jsem včera
seděl s přáteli, jeden z nich pronesl větu: „Třeba se
ta politika natolik zkompromituje, že přestane kohokoli zajímat. To by pak byl moc pěkný svět.“ Politici
si přivlastnili místo mediálních celebrit a jako celebrity si mohou ledasco dovolit, protože jejich funkcí
je vlastně bavit. Až se politik stane mediálně stejně
nezajímavým, jako je mediálně nezajímavá moje holička, bude možná na světě lépe. Jsem rád, že náš
časopis excesy politických tajtrdlíků míjí…
V Praze udivený
/Tomáš Čada/
foto Nelly Wernischová
2/
Když na poli rostou auta... /Nelly Wernischová/ ���������������������������������48
úvodník / 3
Naprosto panickej strach Pavla Novotného
foto Alice Prajzentová
Pavel Novotný (*1976)
je liberecký básník, hudebník, performer a pedagog. Jeho stěžejním
tématem je experiment s mluveným slovem, zvukem, hudbou
i obrazem. Je pro něj charakteristické množství energie, kterou předává svému okolí,
a to nejen při vystoupeních, ale i při běžném rozhovoru.
Gestikuluje, vykřikuje, prožívá.
V roce 2010 vydal básnickou sbírku Mraky, která mj.
relativizuje otázku autorství díla. Jsou zde zachyceny
promluvy lidí hovořících o mracích: Získaný audiozáznam
autor přepsal a dále zpracovával různými tvůrčími postupy. Na podobném principu vzniká i Novotného doživotní
pásmo Tramvestie. Ukázky z něj měly vernisáž v prosinci roku 2010 jako objekt v Krajské vědecké knihovně
v Liberci. Při tvorbě Tramvestie Novotný zachycuje své
přátele a známé v tramvaji č. 11 na trase z Liberce do
Jablonce, nechává je hovořit o ubíhající krajině, nechává
je takzvaně „řetězit“. Přepisy audiozáznamu různými
způsoby přetváří do rozsáhlých textových bloků; vzniká
tak mnohovrstevnatý, časový portrét krajiny a zároveň
i portréty jednotlivých mluvčích. V současné době je připravována instalace těchto textů přímo v/na tramvajové
soupravě mezi Libercem a Jabloncem.
Společně s příležitostným sdružením Voni nahrál autor
CD Svět očima Monkikiho, které opatřil svými texty. Tyto
písně si často pohrávají s trapností a naivitou. Při hudebních vystoupeních často využívá vlastnoručně vyrobených zvukových nástrojů, například tzv. Silvrexu (spojení
diktafonu a ozvučnice), které doplňuje kytara, klarinet či
violoncello, čímž vzniká hravá koláž netradičního zvuku.
Autor též spolupracuje s Českým rozhlasem. Za radiofonickou kompozici Vesmír získal prestižní ocenění Prix
Bohemia Radio 2010. Ve svých kompozicích opět klade
důraz na mluvené slovo, na hru a možnou reinterpretaci
mluveného. Tyto kompozice je možné si poslechnout na
stránkách Českého rozhlasu.
Společně s básníkem Jaromírem Typltem zpracoval autor
dadaistickou skladbu Ursonate Kurta Schwitterse, oba interpreti s ní řádí již pátým rokem (mimochodem vystupují
zásadně v montérkách, přičemž Typlt má montérky čisté
a vyžehlené, Novotný naopak uválené a špinavé). Precizně zaznamenaný part Schwittersovy skladby je komponován do sonátové formy, ale namísto tónů pracuje
s abstraktním hláskovým jazykem, s neexistujícími slovy.
Ursonáta stírá rozdíly mezi mluveným slovem a hudbou.
4/
rozhovor
Hlavní rozhovor tohoto čísla je poněkud nezvyklý,
pokusili jsme se jej vytvořit bez dotazů, zároveň však
tak, aby rozkryl osobnost, s níž byl veden. Ve své
podstatě to byl pokus na nás, jako jeho tvůrcích, na
Pavlu Novotném, jako jeho protagonistovi, i na vás
čtenářích, jakožto recipientech. Rozhovor totiž není
postaven na klasických otázkách a odpovědích, ale
tradiční otázky zde suplují pojmy, které slouží jako
odrazový můstek pro Novotného improvizaci a především fantazii. Celý rozhovor probíhal v tramvaji
č. 11 na trase Liberec-Jablonec. A ač došlo během
jeho přepisu k řadě úprav, pokusili jsme se text ponechat v co nejsyrovější podobě, neboť i forma odpovědí vypovídá o autorovi.
Co na první pohled vypadá jako fantasmagorie, má
své důvody. Dílo Pavla Novotného prostupuje experiment. Ať už se jedná o jeho rozhlasové kompozice, ve
kterých jsou ohledávány možnosti jazyka, zvuku, ruchu; o jeho literární texty, které polemizují s otázkou
autora-tvůrce; perfomační vystoupení, která rozostřují rozdíl mezi recitací a hudbou, či hudební výstupy, jež si pohrávají s otázkou trapnosti a klišé, vždy
se v těchto dílech jedná o dialog mezi tvůrcem a recipientem, možná přesněji, o diskusi. Pavel Novotný
pracuje se zažitými tématy trochu jinak a je jen na
nás, zda na jeho práci přistoupíme, zda ji vůbec přijmeme, stejně jako tento rozhovor, který by měl být
vhledem do autorova myšlení. Nebo taky ne.
řikal sem si. Ale pak sem jel kolem týhle zdi a ta mi
vlastně přišla mnohem zajímavější, než ta strejcova
televize...to mě baví, na cestě. Ale ta cesta se dá samozřejmě i normálně prosvištět, ani si nevšimneš,
že něco vidíš.
Tramvestie v Krajské vědecké knihovně Liberec / foto Alice Prajzentová
Jednotlivé pojmy ani cesta tramvají nebyly vybrány
náhodně, více snad vysvětlí přiložený medailon. Berte čtení tohoto textu jako hru, v níž se dá ledasco
nalézt.
Město
Město je dětskej koutek. Soubor prolejzaček. Lunapark, kterej, když seš dostatečně voprsklej, můžeš
celkem slušně užít a využít.
Tramvaj
Tramvaj…dovolil bych si citovat grafika Jana Měřičku: Tramvaj je kapsle. Kapsle cestující prostorem.
A myslim, nejkrásnější je asi v noci, to je ta kapslovitost nejvýraznější, zevnitř i zvenčí.
Přístroje, nástroje a hračky / foto Alice Prajzentová
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Cesta
Cesta je proměna, dynamika, pohyb, neustálá změna
úhlu pohledu, něco strašně napínavýho…Třeba před
půl rokem jsem objevil kouzlo támhletý zídky, no podivejte se na to! A můj strejc má doma třírozměrnou
televizi a já byl z toho úplně vyjevenej. To si nasadíš
takový speciální brejle na baterky a koukáš na obrazovku. Říkal sem strejcovi, že když si tam pouští
třeba porno, že ta píča pak musí bejt tak obrovská,
že do ní může pak skočit jako do bazénu! To je dobrý,
Předmět
Ježišmarjá… To je hrozně obecný… Může to bejt objekt, kterej zkoumáme. …to asi chcete slyšet. Když
zkoumáš předmět-objekt ze všech stran, stává se
vlastně nekonečným, protože náhledů a slov může
bejt přehršel. Nádhera. Objekt je zdánlivě statickej, ale s rostoucím počtem hlav, úhlů a slov jaksi...
bytní...dynamičtí. A zpředmětnit se dá všechno. Písmenko, útržek, nebo třeba něco úplně abstraktního,
nálada. Nebo třeba tečka – i tečka se dá zpředmětnit a nahlížet z různejch stran, a najednou je úplně
všude...
Slovo
Slovo, slovo, kdybych měl parafrázovat nebo hledat nějakou inspiraci…tak slovo je stavební kámen,
jeden z fajn stavebních kamenů…s kterejma se dá
cvičit, dá se to přesouvat, stříhat, krátit, rytmizovat,
opakovat, slovo je bezvadný… Úder kladivem.
Báseň
Báseň je něco nepopsatelného. Báseň zdánlivě není
potřeba, ale kdyby neexistovala, tak si ani nechci
představovat, jak by to tu fungovalo.
Přednes
Záleží vždycky na typu textu. Některý texty sou určený k tomu, aby se rozřádily na jevišti, některý sou
založený úplně jinak, sou tichý, jiným nepomůže nic.
Pro mě je přednes důležitej, ale tak nějak automaticky, musí vycházet přímo z povahy textu. Nejde mi
o to, předvádět se na jevišti, to mi přijde hloupý. Pro
mě je vlastně recitace stresující, mám z toho strašnou trému. Na jevišti je mi zle, motá se mi hlava,
nerecituju vůbec rád, i když to asi tak nevypadá…ale
hrozně rád píšu ty texty.
Hra
Já vlastně nevim jako…no hra…hra je fajn. Hra je
vzývání náhody. Je strašně zajimavý, když se pomocí
rozhovor / 5
Klišé
Klišé je přirozená součást....pokud se bavíme o budování textu, je to figura textu, která se dá vědomě použít, vystavit jako klišé. Ale když člověk používá klišé
a neví o tom, je to blbý. Ale děje se to velmi často.
Jazyk a hudba
To je jedno a to samý...teda...nejnapínavější je to
v okamžiku, kdy jazyk připomíná hudbu a obráceně.
Nádherný jsou právě ty hraniční díla, u kterejch nelze přesně určit, jestli to je eště jazyk, nebo jestli už
to je hudba, nebo co to vlastně je. To sou ty nejzáhadnější, nejnekonečnější a nejhádankovatější věci.
Jazyk a obraz
Když to vztáhnu na ty svoje tramvaje, tak mě napadá
věc, která by se dala nazvat „zpětná rekonstrukce
obrazu či představy“ – jednoduše toho, co právě proběhlo za oknem tramvaje. Při přepisu se ti to znovu
zjeví ve sluchátkách a v hlavě. Jako by sis vsunul do
hlavy něčí film. Když je ten obraz už dávno pryč, je
napínavý, jakým způsobem to jazyk dokáže dostat
zpátky a jakým způsobem ta cesta znovu ožívá.
S každou hlavou je ta cesta jiná, každej se soustředí
na jiný věci, vznikaj ti nový a nový obrazy – mnohdy
nečekaný. Proto bych nezavrhoval možnost, že jazyk
je schopnej vytvořit adekvátní plnou představu obrazu, nenene, tu moc v sobě má. Ale musí se na to
jít oklikou, nedá se v něj věřit rovnou, snažit se jím
rovnou něco sdělit, to moc nefunguje...
rozhovor
Vesmír
Jestli chcete recept na to, jak chápu vesmír, tak podle mě to není objekt nebo nějaká věc, něco, na co bychom si mohli šáhnout. Vesmír je abstraktní pohyb.
Vesmír je dynamika sama o sobě. Je to něco, co se
samotným pojmenováváním zpřítomňuje a zhmotňuje, ale přítomnost ani hmota to není. Není to nic než
pohyb a proces, protínání, relace, křížení, zmnožování. To je strašně zajímavý, ten systém vzájemnejch
pohybů. …když tady teďka jedem a zrovna v tuhle
chvíli nás míjí auto, nebude se to už nikdy přesně
takhle opakovat. Vesmír je neopakovatelnost, souhrn náhod, neskutečnej lavinovej pohyb vpřed.
/Tomáš Čada/
autor je studentem bohemistiky na
PF UJEP a Filmových studií na FF UK
/Alice Prajzentová/
autor je studentkou
bohemistiky na PF UJEP
foto archiv autorky
6/
Energie
Sme se takhle občas s kamarádama shodli, že existujou lidi, který z tebe tu energii vysávaj, vyloženě
od tebe čekaj její průběžnou dodávku. A je fakt průser, že těch lidí je nějak moc a furt přibejvaj další.
Sajou, čekaj, že je budeš bavit, že jim poskytneš
něco, co je oživí, co si můžou schovat do své zábavní
spižírničky...jo...tak to mě deptá...a proto mám i docela velkou trému při vystupování. Mám pocit, že
poměr toho, s čím tam ty lidi jdou, se naprosto liší
od toho, s čím tam jdu já. Potřebu někde chrlit energii, honit si triko, onanovat, to fakt nemám. A vysávači mě strašně pruděj. A naopak neskutečně visím
na lidech, s kterejma je to vyrovnaný, oboustranný,
který mě třeba dokážou v pravej čas pošťouchnout,
to sou fantastický přátelé, je mezi náma uzavřenej
a krásnej kosmos, energetickej koloběh. Ale musíš
si to hejčkat...
foto Nelly Wernischová
Dialog
Dialog mezi čtenářem a autorem, to je na dlouho…
ale dialog jako takovej je od toho, abychom zůstali
tvůrčí a úplně nezakrněli, protože to hrozí každýmu z nás, že zblbneme sami sebou, zatočíme se do
sebe. Dialog je vlastně ochrana před zblbnutím. Je to
možnost mít kolem sebe přátele, lidi, který s tebou
něco tvořej. Ale zároveň je tam nebezpečí, že člověk,
jakmile se ocitne sám, přimkne se k lidem, se kterejma původně nechtěl nic mít...vytváří něco, co nechtěl...chce to dostatečně pevnou vůli, nenechat se
utahat....jinak je to v pytli. Ze svýho pohledu můžu
říct, že neustále bojuju s tím, jak se nezapouzdřit do
sebe, a zárověň tak nesplynout s ostatníma. Bojuju
o to, jak nezpitomět. Mám panickej strach, naprosto panickej strach ze zblbnutí, z monologizace a zacyklení sebe sama....ale...nestalo se mi to už?
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Nechcem plácek, kde je nácek!
Jaroslav Achab Haidler (* 1958)
herec, překladatel, fotograf
a donedávna ředitel Činoherního
studia v Ústí nad Labem. V posledních krajských volbách v roce
2010 kandidoval za Pirátskou
stranu. Silně se angažuje ve společenských i politických
problémech, jeho tématem jsou extremismus, politická
i náboženská ideologie a fundamentalismus.
s antikonfliktním týmem, pochod zastavují, a během
„diskuze“ tiše ale politicky korektně „zuří“, že se pochod změnil v náboženské shromáždění (ačkoli tato
možnost byla předem avizovaná). Už tehdy argumentovali tím, že „hledáme záminku ke konfliktu“
– což podprahově přeloženo znamenalo, že záminku
hledají především oni a že je již předem rozhodnuto.
(A taky bylo.)
Dne 12. 3. 2011 uspořádala Dělnická strana sociální
spravedlnosti (dále DSSS), přímý potomek Dělnické
strany, jíž zrušil Nejvyšší správní soud jako stranu
odporující české ústavě, pochod Novým Bydžovem.
Proti pochodu se vymezila skupina obyvatel České
republiky, která pod hlavičkou Nový Bydžov není
sám uspořádala protidemonstraci. Kdyby nedošlo
k tvrdému policejnímu zásahu, dala by se akce v Bydžově označit za poklidnou. DSSS splnila svou povinnou agitku a přes přítomnost několika stovek jejích
sympatizantů došlo k napadení pouze tří Romů, kteří
naštěstí vyvázli ze střetů bez trvalých následků. Janov se tedy neopakoval. Zeptali jsme se na názor na
akci v Novém Bydžově Jaroslava Achaba Haidlera,
jenž se problematikou pravicových radikálů zabývá
a který byl přítomen přímo na místě.
Shromáždění došlo až ke kostelu (po změněné trase
– je totiž blbost modlit se u hospody, že) a vlastně až
do tohoto okamžiku získávalo „body“. Pak ale došlo
k fatálnímu obratu. Farářka shromáždění oficiálně
ukončila a vyzvala lidičky, aby se vrátili do výchozího
bodu – kamsi za město. Přitom pozitivně naladěný
průvod stál jen asi 50 metrů od plácku pro nácky.
Nikdo z pořadatelů – zástupců Iniciativ tuto výzvu
nekorigoval a program nepozměnil! Tím se situace
strategicky velice zkomplikovala – protože „vyklizením pozic“ a návratem někam „na půl cesty“ se
protestující skutečně ocitli v postavení těch, kdo si
svoje splnili a teď vytvářejí „bonusové představení“.
Zásah byl tou dobou již víceméně jasný. To, že je očekáván, také.
foto Martin Stolař
hry najednou roztryská spousta věcí, který by člověk
jinak vůbec nevymyslel. Je to technika, prostředek
k tomu, jak se vymotat z vlastní zabedněnosti. Ale
zase ze mě mluvěj úplně jiný hlavy. Mám někdy pocit,
že sme suma jinech hlav a že nejsme sami sebou.
Účastnil jste se v Novém Bydžově shromáždění,
které pod názvem Nový Bydžov není sám
vystoupilo proti nahlášenému pochodu DSSS.
Mohl byste stručně z vlastního pohledu popsat,
co se v Bydžově dělo?
Stručně? Tichá dohoda mezi nácky a starostou. Pan
Louda byl určitě spokojen, že mu nazi-statisti takhle
krásně budují Pí-ár. To neříkám sarkasticky, to tak
skutečně bylo (viz jeho následné reakce do médií –
opakovat je by bylo kontraproduktivní.) Do toho snaha Inicitivy (iniciativ) nenechat neonky pochodovat
po českých městech a malo-městech. Zrnko lidskosti, když člověk viděl světýlko v očích Romíků – takové světýlko naděje, že se jich taky někdo zastane.
Latentní chuť některých účastníků (ze všech táborů:
neonky, aktivisti, policie) si to rozdat a především
jasné rozhodnutí PČR „chránit“ nácky, ne demokracii. Důkaz? Již po několika krocích pochodu Iniciativy po ohlášené trase přicházejí lidi z radnice spolu
Ten moment, kdy paní farářka zrušila shromáždění, asi ne zcela chápu. Masmédia se mu příliš nevěnují, nebo jej opomíjí, přitom mi přijde
jako zásadní. V té chvíli se totiž stal z legálního
protestu protest ilegální. Zajímalo by mne, zda
se dá říci, že někdo pochybil.
Přijde na to, jak se chopíme pojmů. Paní farářka
ukončila modlitební část shromáždění. Nikoli celý
protest a obecný postoj. To, že tomuto detailu média
nevěnují pozornost, svědčí maličko o tom, co tam ta
média chtěla „pořídit“. A tenhle okamžik se do krámu nehodil. Že se začalo jít zpátky (příšerný obrat,
ale je tomu tak!), skutečně přelilo žetony na miskách
vah a zaujetí „nové pozice“ vnímám podobně jako ty
jako méně legální. Přinejmenším jako otevřené stanovisko: „Domodleno – teď zkusíme je zastavit. Ale
tady. Nakrásně pokojně a drážďanským ‚způsobem‘.
– Kdybychom zůstali u kostela, musela by policie jednat namísto najíždění a obušků.“
Kdo pochybil? My pořadatelé. Někdo měl skočit po
megafonu a okamžitě navázat, přijmout samotný
stalo se / 7
fakt, že modlitební shromáždění končí, ale že
my, přítomní, nadále projevujeme své stanovisko
(= Nechcem plácek, kde je nácek!). Vnitřně to
vyčítám především sobě. Ne snad proto, že bych
protest nějak organizoval, ale protože jsem měl
stejnou možnost jako farářka, Míra Brož, další
organizátoři, Džamila nebo pan Kocáb.
Byl jste přítomen při zásahu policistů proti demonstrantům. Z televizních záběrů to působilo
značně absurdně, když policejní kůň najíždí do
pokojného davu. Skutečně situace vypadala
tak, jak působila v médiích?
Ještě hůře. Musíme ale připočítat to, že i policisté
z regionu zasahovali tímto způsobem asi poprvé ve
své kariéře. Nedovedu si představit, co by se asi
stalo, kdyby lidé v uličce nestáli, ale seděli. Buď by
ti „poliši“ na koních nebyli tak razantní, a nebo by
došlo k daleko horšímu excesu. Těch několik „posbíraných“ zadržených nedělalo nic nepatřičného, prostě si je nabrali, aby pak mohli zpětně prokázat, že
to tam bylo „hustý“. A přiznejme si – mohlo to být
i horší…
Jak byste z vlastního pohledu zhodnotil přístup
policie? Účastníci akce Nový Bydžov není sám
policii kritizují, ministr vnitra a předseda DSSS
jsou naopak se zásahem spokojeni.
To je na tom to nejděsivější. Policie chránila nácky.
Celé ty manévry, všichni ti krásně a do černa ozbrojení „rytíři demokracie“, vrtulník a antikonfliktní
týmy tu nebyli pomáhat a chránit lidi této krajiny –
padni komu padni – ale jen proto, aby mohli pomáhat
a chránit nácky. Vždyť co vlastně „vandasky“ chtěly? Demonstrovat samy sebe a zatleskat předsedovi
za jeho volební agitaci. Bydžovu řešení nepřinesly.
Bydžovské uličky jsou krátké – stačilo jen chránit ty
v uličce a doporučit neonkám malou obchůzku. To
se nestalo. Nazi-marš byl veden za asistence policie
do střetu.
Co říkáte na vyjádření pana starosty Loudy,
které zaznělo pro Parlamentní listy: „Byl jsem
označován za viníka shromáždění, ale od začátku do konce se na něm nic nestalo. Horváth,
8/
stalo se
Čím si vysvětlujete fakt, že veřejnost, ale i některá média (viz např. reportáž na TV NOVA) se
přiklánějí na stranu pochodujících a jejich odpůrce hází do jedné škatulky - anarchisté?
Veřejnost si plete díry v zákonech se svým latentním
anticikánstvím. Závidí, jak se s tím dá taky „vydrbat“, ovšem za předpokladu, že máte dětí jako smetí,
dluhy k nesplacení a v podstatě nic, co byste mohli
ztratit.
Každá menšina (Ukrajinci, Asiati, Romové) podléhá
i v ideální společnosti přinejmenším početní přesile
majority, a tak si snáze a rychleji vytváří svoji mikrostrukturu. Kam (stejně jako v majoritní společnosti)
patří i kriminalita. A paradoxně u menšin je to víc
vidět.
Média se obecně formátují tak, že potřebují skandál a „krev“. Tak jsme je ale zformátovali my, protože když to „neteče“, přepínáme jinam. Krom toho
i v těch řezničtějších médiích nakonec zaznělo: Jediný, kdo se dopustil skutečného násilí byli náckové. Pochopitelně až v čase, kdy to „vůdce“ nemohlo
diskreditovat.
Čím si vysvětlujete, že radikální pravice jako je
DSSS a ilegální organizace jako Národní odpor
či Autonomní neonacisté, mají v české společnosti takové sympatie?
Tyto skupiny nemají o nic větší sympatie než dobře
natočené pivo. Převážná většina jejich zdánlivých
sympatizantů (z řad nečlenů) je prostě rozladěná,
demotivovaná, ale dost pohodlná na to, řešit zdrojové problémy – tj. fašizující tendence latentně přítomné v myšlení zejména ODS, které se projevují tím, co
dneska žijeme (přetvářkou, hospodářskou kriminalitou, klientelismem, ochranou majetku namísto humanity a cíleným lechtáním maloměšťáckého ega).
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Pak je tam pár skutečných pitomců a pár šíbrů – ti
jsou nejnebezpečnější. Bylo ale hodně zajímavé sledovat, jak neuvěřitelně se ti branci nacismu nudili
během toho, co jejich předseda agitoval.
A Bydžovák? Zabednil výklady a zůstal doma. Bydžovským dojde teprve později, že jim starosta nepřinesl vůbec nic. Prozatím jsou rádi, že to nedopadlo
hůř a snad i spokojení, že se o nich píše.
Obecně ale – tohle je na samostatné a hodně dlouhé
povídání.
Dobrý den,
Vzhledem k tomu, že většina českých médií zaujala
k událostem v Novém Bydžově polohu mrtvého brouka, pokoušíme se ukázat trochu jiný pohled na věc.
Krátký a prostý e-mail publikovaný níže patrně dokáže víc, než mnoho chytrých slov. Přemýšleli jsme i nad
publikováním reflexí událostí druhou stranou, tedy
členy DSSS a spřátelených extremistických skupin,
ale je zbytečné zviditelňovat něco, co za to nestojí.
chtěl jsem Vám všem dodatečně poděkovat za
vaši pomoc za místní Romy. Zažil jsem krásný
pocit, že jsou stále v České republice dobří
lidé, kteří jsou na straně, kde je pravda. A neodsuzují nás jen kvůli barvě pleti jako většina
společnosti. Jsem Vám všem velkým dlužníkem
a při dalších podobných akcí jsem Vám vždy
k dispozici. My nezapomínáme.....................
děkujeeeeeeeeeeeeeeem
Mail byl doručen iniciativě Nový Bydžov není sám,
redakce H_aluze zná autora textu.
/Tomáš Čada/
autor je studentem bohemistiky na
PF UJEP a Filmových studií na FF UK
foto Nelly Wernischová
Jaký máte ze dne v Novém Bydžově pocit?
Kupodivu dobrý. I když pochopitelně smíšený. Hodnotím chyby, snažím se zbavit pachuti naší „demokracie“ a je mi líto každého, kým bylo manipulováno.
Ale o pocity nejde. Důležitý je čin.
Liška, Kocáb a Stehlíková si na takových událostech dělají kariéru, a kdyby to oni nevyprovokovali, šlo by o zcela mírumilovné jarní setkání…“ (zdroj ParlamentiListy.cz)
Že je pan Louda i myšlenkový louda. Horváth, Liška,
Kocáb a Stehlíková nic nevyprovokovali – jen tam
prostě byli. Pravda, v Drážďanech stojí i politici mezi
lidmi a ne na okraji davu… A „kariéru“ si na incidentu (tím myslím neonacistický mítink, ne vlastní zásah) dělal především on. Nazvat plácek plný nácků
„mírumilovným jednáním“ je ovšem naprostá zhovadilost.
Nějak mu uniklo to podstatné. Jak to všechno pomůže samotné situaci v Bydžově…
stalo se / 9
Maxim Biller: Těžkosti možností a
nemožností lásky v růžovém balení
Obyčejné lásky
Labyrint 2010, 160 stran
přeložila Jana Zoubková
10 /
knihy / recenze
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
/Jakub Horák/
autor studuje bohemistiku a ZSV
na PF UJEP a zajímá se
o současné hudební dění
Christian Futscher: Každá vražda se počítá
Christian Futscher
Květy krve: básně chorého
muže z vídně
Překlad Ondřej Buddeus
Nakladatelství Petr Štengl
2010, 48 stran
Asi každý z nás má někdy chuť někoho zabít, utlouci třeba kladivem, zardousit holýma rukama, vlepit
pár facek, nakopat zadek. Vedou nás k tomu různé
pohnutky: nešťastnou láskou počínaje - strachem
z čehokoliv konče. Možností je nepřeberné množství
a realizací samotného aktu ublížení jakbysmet. Důležitým faktorem se však stává pocit viny či morální
výbava vykonavatele. A tak (naštěstí) většinou zůstane jen u zbožných přání, jež plní funkci verbální úlevy. Stane-li se jinak, označujeme pak tyto osoby za
vrahy, devianty, úchyly, asociály atd. Nesympatizujeme s nimi! Jak tedy nahlížet na Christiana Futschera, rakouského básníka, který zcela bez předsudků
líčí požitky z mordu. Na všechny otázky/ Odpovím
v budoucnu/ Jen následujícími slovy: / Roztavit/ Povraždit/ Rozsekat/ Sežehnout/ Pověsit /… Je snad
úchylný, když ve sbírce Květy krve popisuje, jak
netrpělivě vyčkával na větvi v korunách stromu příchodu oběti a jak blažen bodal do těl nožem? Měli
bychom pochybovat o duševním zdraví autora, pokud se beze studu chvástá tím, že nejlepší je stejně
milenkám uříznout všechny prsty, pokud nechcete,
aby jimi hladila někoho jiného? Pravděpodobně se
vám básně o týrání dětí či rozmasakrovaných údech
budou hnusit. Nutno však připustit, že v sobě nesou
jakousi frivolní poetiku, i když je nasáklá krví. Například v básni s názvem Řádný Rakušan se dovídáme
cosi o povaze a zaujatosti Rakušanů celkově: Plivat
krev/ Cenit zuby/ Plivat krev. Jiné verše zas pobaví
svou všedností, takříkajíc v jednoduchosti se skrývá krása a hlavně vtip. Na levé ruce má šest prstů/
Protože si při štípání dřeva/ Přištípla jeden navíc.
Čteme-li Květy krve s nadhledem, můžeme objevit
černý humor, škrablavou ironii i fascinující morbiditu. Zamyslíme-li se nad inspirací či motivací sbírky,
pravděpodobně kořeny tkví v městských legendách,
pověstech, anekdotách či lidové slovesnosti, kde
málokterý příběh dopadá dobře a takřka pokaždé
někdo zemře. Protože mě nechtěla políbit francouz-
sky/ Vyříznul jsem jí / Když už dávno nebyla při
smyslech/ Jazyk z pusy/ A osmažil si ho na pánvi/
S pepřem a solí. Verše jakoby vytržené z Hanibala.
Není však i kanibalismus přirozenou součástí lidského počínání (ano, ano…civilizovaná společnost má
s tímto stanoviskem dosti problém, přesto o pojídání
lidí v minulosti existuje řada seriózních publikací)?
Čili, připusťme fakt, že umírat
je lidské.
/Alice Prajzentová/
autor je studentkou
bohemistiky na PF UJEP
foto archiv autorky
Povídková kniha, od mně doposud neznámého německého autora, ze všeho nejdříve zaujala svou
obálkou. Je na ní totiž fotka mého oblíbence Michala Nanoru. Sedí na ní v jedoucím metru, nervózně
sleduje okolí a na rameni mu spí mladá dívka. Pod
obálkou s touto fotkou je pak kniha až nebezpečně
růžová. Mladá dvojice, metro, autor žijící v Berlíně, evropské mecce alternativní kultury, agresivní
růžová barva a Eminem české hudební publicistiky
jako model z obálky, to vše ve mně vzbudilo jisté
podezření. Podezření, že by se mohlo jednat o něco,
co bych z trochou nadsázky označil jako hipsterská
literatura. Mělká alternativa, mělká narace. Taková
četba nemusí být ovšem nutně nezáživná. Člověk se
může naopak u takového čtení často výsostně pobavit a zároveň některé aspekty knihy pěkně žlučovitě zkritizovat, což je zábava na druhou. Takže jsem
neváhal a knihu si pořídil. Jakmile jsem se ovšem
začetl, musel jsem toto podezření okamžitě smést
se stolu jakožto liché. S žádnými hipsters nebo
bobos (bohémští buržousti) a jejich malichernými
problémy se tu nesetkáte, žádné neuvěřitelné a
přesubjektizované historky se nekonají a za mělké
Obyčejné lásky už vůbec označit nelze.
Maxim Biller disponuje schopností vystavět zajímavou a čtivou povídku prostou zbytečného sentimentu. Hrdiny jednotlivých povídek jsou lidé různého věku, většinou ze střední společenské vrstvy.
Tematicky se 27 kratičkých povídek nemotá okolo
ničeho jiného, než jsou vztahy, rozchody, setkání,
lásky skutečné i domnělé, naděje, zklamání, strach
ze samoty, samozřejmě sex a další podobná témata,
která se mohou schovat v růžových deskách. To lze
ostatně předpokládat už z titulu knihy. Nenechte se
si to alespoň myslel (takže nikoho), četba těchto
povídek neurazí. Výborné čtení do vlaku, metra,
tramvaje nebo kavárny. Přečíst jednu dvě povídky,
zaklapnout a jít dál zas žít svůj život. Prostě dobrá
povídková kniha.
foto archiv autora
Maxim Biller
však zmást onou růžovou barvou a slovem Láska v
názvu a nečekejte přeslazenost. Nečekejte ani sladkost. Tohle není červená knihovna. Pokud během
četby ucítíte na špičce jazyka něco jako sladkost,
půjde jen o velice krátký pomíjivý okamžik, který
brzo odvane a pocit sladkosti vám v ústech velmi
rychle zhořkne. Ve všech povídkách je více či méně
patrný chlad, samota, úzkost, bezmoc. Krom běžných vztahových problémů a někdy až úsměvných
sexuálních úchylek nejsou ojedinělá ani tak závažná témata, jako jsou AIDS, vražda či sebevražda.
Krátký rozsah jednotlivých povídek vám proto pravděpodobně přijde vhod. Všechny ty nespokojené a
neuspokojené postavy můžete rychle opustit. Nahlédnout jen trošičku do jejich života, srovnat se
svým vlastním a pak jít dál v naději, že následující
povídka už bude trochu optimističtější, že konečně
nějaká láska dojde naplnění. Vaše naděje v Billerův
optimismus však ve většině případů naplnění také
nedojde. Tohle není americký romantický film, tohle jsou obyčejné lásky. Tam kde je v romantickém
filmu happy end, u Billera teprve začíná skutečný
život, který nemá happy endy, který má jen ten jediný, pro nás všechny společný, konec. Přesto má
poslední povídka slovo happy end alespoň v názvu.
Zdánlivá monotematičnost může odrazovat od soustavného čtení. Ideální je asi opravdu příležitostně
si četbu dávkovat. I když jde v každé povídce především o lásku, zápletky jednotlivých příběhů a Billerem živě vykreslená prostředí jsou pokaždé jiné
a originální.
Maxim Biller je Žid ruského původu, narozený v
Praze a žijící v Berlíně. Jeho světoběžnictví se odráží v příbězích. Berlín, Praha, Franfurkt, Hamburg,
Lublaň, Jeruzalém, Tel Aviv, New York, Paříž - různá
prostředí, různá dějiště, hlavní téma stejné, touha
po lásce, někdy marná a někdy zdánlivě úspěšná
snaha o její naplnění. Zajímalo by mě, kolik z vyřčeného se nějak dotýká skutečné životní zkušenosti
tohoto nenápadného proplešlého padesátníka a co
je pouhou spisovatelskou licencí. Zajímavostí je, že
za svůj román Esra se Biller od lidí, jež se našli v
jeho postavách, dočkal žaloby a kniha byla následně soudně zakázána a stažena z pultů. Z hlediska
autenticity četby jsou však úvahy nad tím, co je odraz skutečného života a co je čistá smyšlenka, zcela
irelevantní. I když jsou některé zápletky neobvyklé, stále věříte, že to co je vám zde předkládáno, je
skutečný život, že tohle se opravdu může dít někde
docela blízko vás, že se to může stát přímo vám.
Jakožto hudební nadšenec, který vše poměřuje svou
oblíbenou muzikou, se neubráním srovnání. Billerovy povídky jsou dost podobné třeba písničkám
skupiny Chokebore. Úsporné, neurčité příběhy o
možnostech lásky z různých měst a míst. Občas
tvrdé, ale většinou křehké. Smutek sem tam prozářený sluncem. Úzkost se stále přítomným vnitřním
vtipem. Nikoho, kdo byl někdy zamilovanej, nebo
knihy / recenze / 11
Olga Tokarczuková: Kosti mrtvých,
morální úpadek živých
Svůj vůz i pluh veď
přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuková
Host, 264 stran
12 /
knihy / recenze
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Tokarczuková si byla vědoma faktu, že vševidoucí
vypravěč by pro její ekologickou moralitku nebyl
vhodný.
Jedna z nejvýznamnějších polských autorek současnosti nám naservírovala román o otázkách dobra,
zla, hříchu, ale hlavně o rovnosti či nerovnosti lidí
a zvířat. Románem plným ekologie strhává současnou módní masku lidského pokrytectví a nutí čtenáře položit si otázku, zda péče o vlastní duševní zdraví nás opravňuje k pasivitě a nevědomosti vnímání
světa kolem sebe.
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých je temný román o současném konzumním světě, který podtrhují
černobílé ilustrace Jaromíra Švejdíka. Po přečtení
románu v čtenáři zůstane nepěkný otisk našeho světa v přírodě a zároveň obava, jak vše bude nadále
pokračovat, kam svět vlastně míří. Nezbavím se
podezření, že Olga Tokarczuková si tímto románem
uzavřela přístup do všech lesů. Jestliže myslivci čtou
romány, mohla by se pro ně stát další lovnou zvěří.
Tokarczuková svůj dosud nejlepší román Běguni nepřekonala. Podařilo se jí však to, co zamýšlela. Napsala morálně drásavou výpověď o našem současném
světě, kterým chtěla probudit čtenáře z letargie.
/Jan Hübsch/
autor žije v Hradci Králové,
je členem Slovanského
kulturního institutu
foto archiv autora
Polská prozaička Olga Tokarczuková svůj nejnovější
román zasadila do Kladského pomezí a dala mu nálepku „morálního thrilleru“. Co se však pod těžkou
slupkou názvu Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých a morálním podtitulem vlastně skrývá? Román
o obžalobě lidského chování vůči přírodě.
Za název románu si autorka zvolila verš mystického
básníka Williama Blakea, ke kterému často v textu
odkazuje. Kromě Blakea se čtenář v románu setká
i s několika narážkami na Čechy a na Českou republiku.
Hned v úvodu knihy umírá soused hlavní hrdinky,
Jany Dušejko, myslivec řečený Velká noha na udušení srnčí kostí. V průběhu text vrcholí několika zvláštními vraždami myslivců z místního spolku sv. Huberta. Stopy a zřejmé důkazy ukazují na fakt, že vrahem
je mstící se lesní zvěř. To se však zdá vyšetřujícím
policistům nedůvěryhodné a nemožné. Olga Tokarczuková napsala román o pomstě přírody člověku,
ve kterém vyjadřuje svérázným způsobem svůj názor
na zabíjení zvířat, potažmo na mysliveckou kulturu.
Hlavní hrdinka pracuje v odlehlé česko–polské
Kladské kotlině jako učitelka v místní škole. Její
absolutní až neomezené ztotožnění se se zvířaty
pochopitelným, ovšem až do krajnosti vyhraněným
soucitem, je společně s vášní tvořit a zkoumat horoskopy jedinou náplní jejího života. Tokarczuková
si v knize dovedně pohrává s protipóly zla a dobra.
I když v jejím podání není dobro bráno jako dobro
absolutní. Například legální myslivecký lov, který
staví proti pytláctví. Ani ten totiž není v knize chápán jako jasné dobro. I proti němu bojuje hrdinka se
stejným zápalem jako proti zlu v podobě pytláctví.
To považuje za větší zlo ohledně toho, že pytláctví
neuznává žádná pravidla. Právě to byl důvod, proč
Tokarczuková tyto dva druhy „zabíjení“ postavila
proti sobě. Ovšem ohledně boje proti zlu se nejedná
jen o boj proti pytláctví. Důležitou součástí je také
boj proti kácení živých stromů, keřů a vůbec proti
dehonestaci přírody.
V konání Jany Dušejkové odkazuje Tokarczuková na
postavu Dona Quiota a jeho boj s větrnými mlýny.
Jako Sancho Panza v tomto románu působí věrný
druh hlavní hrdinky její nejlepší a největší „kamarád
Suzuki Samuraj“.
Díky svým ekologickým aktivitám je Jana Dušejková
nechvalně známá v celém okolí. Kromě svého souseda Mátohy, s kterým občasně prohodí pár slov,
prodavačky jednoho obchodu a svého bývalého žáka
Dionýse, kterému pomáhá překládat Blakea, nemá
nikoho. Pro všechny je pomatenou starou ženou žijící na samotě. Nikdo ji nebere vážně. Dokonce ani
policie, které píše dopisy, v nichž za pomoci svých
horoskopů ukazuje na jasná vodítka směřující k lesní
zvěři v případech nevyřešených vražd.
Leitmotivem prostupujícím celou knihou je křesťanské přikázání nezabiješ. To zde dostává zcela
nový rozměr. V tomto případě má totiž ten, co zabíjí, ušlechtilé pohnutky a tím toto přikázání staví do
zcela jiné roviny.
Autorka ve svém nejnovějším textu používá čistá
a přesná jazyková vyjádření. Čtenář nemá žádný
problém představit si veškerá lesní zákoutí, ale
i chalupy či bizarní vraždy. Jazyk textu ničím nenarušuje plynulý dějový sled a konání hlavních postav.
Tokarczuková čtenáři nabízí román bez všech možných jazykových příkras. V takto koncipovaném textu by byly čtenáři na obtíž a bez užitku.
Celý text jde čtenáři „naproti“ však nejen díky lehkému jazyku. Kompoziční struktura textu v jednoduchém sledu stále graduje. Žádné odchylky od základní kompozice se nekonají. Čtenář se tak nevydá
do minulosti hlavních hrdinů ani jejich budoucnosti.
Vypravěč v první osobě jednotného čísla je velice
důvěryhodný. Vše vypráví ze své pozice fokalizátora. Tokarczuková pro umocnění čtenářského zážitku
použila syrový styl vyprávění v jednoduché kompoziční stavbě. Pečlivě volila také větné stavby. Text
se čte hladce. Čtenář se nemusí vracet o několik
stránek vzad, vše pochopí z řečeného. Žádná složitá souvětí, nýbrž jednoduché věty tvoří celý román.
Jiří V. Vyorálek: Procházka
obecním muzeem
Vzpomínkovník
Jiří V. Vyorálek
Tribun EU 2010, 80 stran
Napsat v šestadvaceti sbírku o smrti může působit
pošetile. Nenapsat v šestadvaceti sbírku o smrti je
neúnosně těžké. Čím je člověk starší, tím víc ostatních odchází. Odchází bez rozloučení, bez možnosti náprav. A jednou to zkrátka přeteče. Psaní je asi
vždy tak trochu terapie a v případě potkávání se se
smrtí, je to jedna z mála terapií účinných. Vzpomínkovník Jiřího V. Vyorálka byl patrně terapií autorovi,
a je terapií i mně jako čtenáři.
„Smrt byla vždy zmlazovacím řezem rodokmenu.
Nová tíha vyrůstá ze společných kořenů. Vracím
se k vám vlastním růstem,“ píše na úvod knihy
Vyorálek a smrt se v jeho slovech mění na pouhou
nutnost, která je sice vždy nablízku, ale svým konáním vlastně omlazuje pučení stromu. A v tu ránu mi
dochází, že ten vzpomínkovník není odkazem k holčičkovským památníčkům, ač by tomu i ten růžový
přebal napovídal, ale je to spíše z rodu stromů, bratr
frňákovníku, z něj však neporostou dlouhé nosy. Po
pozření jeho plodů totiž konzument vstřebá všechny
ty zmlazovací řezy a stane se součástí tohoto růstu.
V prvním oddíle Rezekvítkům jsme na začátku cesty,
je to o lásce, o lásce živé. O jejím hledání, nacházení i odcházení. Verše jsou někdy hravé: Bez ženy /
O ženě / S ženou / O ženě / Ženu ženou (…) – možná
tak nějak přespříliš, někdy navoněné Svírají kliku
srdce / Každý z jedné strany / Vyčkávaje / A prstíčky se třpytí / Klíčová dírko, co teď? / Hle, chloupky
z kopřiv / Na klice – na srdci až vzniká nepříjemný
pocit na patře a člověk touží vyvětrat, aby se zbavil
knihy / recenze / 13
14 /
knihy / recenze
sbírek jsou z jejich hlavy, ale inspirace není nápodoba
a všeho je činěno s mírou. Vzhledem k tomu, že do muzea příliš návštěvníků nechodí, na exponáty sedá jemný prach, který když někdo rozvíří, jako by nasněžil.
Stává se nechtěným pravidlem, že dobrá sbírka není
též stejně dobře vypravena do světa. Neznám Jana
Jemelku, ale mám pocit, že kvalitní mladý básník
nesehnal kvalitní výtvarný doprovod. Pokud skutečně Vzpomínkovník není nápodobou památníku, nad
kterým budeme ve stáří jen nostalgicky pofňukávat,
ale nic více z něj nevykřešeme, dělají Jemelkovy ilustrace a jeho návrh obálky knize medvědí službu,
protože právě k těmto nostalgickým kýčům odkazují.
Škoda.
/Tomáš Čada/
autor je studentem bohemistiky na
PF UJEP a Filmových studií na FF UK
foto Nelly Wernischová
jakési ulpívající sladkosti, ale již zde je cítit, že přes
jisté přešlapy kráčíme správným směrem. Je možné
se ptát, zda není podél cesty příliš kvítků a kytiček,
zda není nadužíváno nadužívaného, ale louky na kterých Skleněné pivoňky vyschle voní dovedou potěšit
nenucenou objevností nebo alespoň jejím pocitem.
V druhém a třetím oddíle Vzpomínkovník a Polární
zář se setkáváme právě se smrtí, s časem ubývajícím, s odchody. Vyorálek není nikterak nový, spíše
jeho verše působí trochu anachronicky. Nebojí se
velkých slov, ale nedělá velká gesta. Nepokrytě užívá velká témata (láska, smrt), ale nedehonestuje je
jejich vyprazdňováním. Při čtení básně Pramamince
snad vzpomeneme na Halasovy Staré ženy, ale obě
básně společně spíše vytvářejí obraz odcházejícího,
než že by ta Vyorálkova nějak parazitovala. A není
to jen případ této básně. Vyorálek je poučený čtenář
a inspirovaný básník, nikoli padělatel a zloděj.
Při čtení Vyorálkovy sbírky jsem měl pocit, jako bych
vstoupil do obecního muzea. Je nepatrné, snad sbírkami nepřekoná krajské instituce, ale jeho kurátoři mu
rozumí. Ne všechny postupy využité při aranžování
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Ne každá kniha musí nutně vyjít
Zamyšlení nad nakladatelskou praxí při čtení
povídek Aleše Burdy
Příběhy psané na oprátce
Aleš Burda
Šimon Ryšavý 2009, 176
Kniha Aleše Burdy Příběhy psané na oprátce je
exemplárním příkladem toho, jak snadné je u nás
publikovat. Při zběžném pohledu bychom tento fakt
mohli považovat za pozitivum, ale bližším ohledáním
zjistíme opak. Následující řádky budou spíše kritikou
nakladatelské praxe než recenzním textem. Dopředu
upozorňuji, že vybírám krajní, nikoli však výjimečné,
případy. Níže řečené neplatí obecně pro všechna nakladatelství a na všechny autory. Bohudík.
Pro mne naprosto neznámé nakladatelství Šimon
Ryšavý se zhostilo Burdovy publikace v pravdě se
vší pompou. Vyjadřovat se ke grafické a typografické úpravě knihy nejsem zcela oprávněn, ač i oko
laické musí při pohledu na knihu vzpomenout detektivní cyklostylové příběhy produkované jak na běžícím pásu v letech devadesátých. Co však hodnotit
mohu, je redakční práce, jíž se knize dostalo. Rovná
se nule.
Na internetových stránkách nakladatelství, ne příliš překvapivě nehotových, nalezneme krom e-shopu, jenž čítá pár desítek neznámých titulů, i výzvu:
Chcete vydat knihu? Lákavá nabídka. Jak je vidno,
jsou tací, kteří se na ni lapí. Není se čemu divit,
každý kdo píše, touží mít své texty pěkně – častěji
nepěkně – svázané. Jenže vydat knihu neznamená
převzít od autora rukopis, napálit jej na bílé stránky
a třeba jej i distribuovat. Vytvoření knihy je, v ideálním případě, velmi náročná práce.
Autor v první řadě musí pověřené nakladatelské
pracovníky zaujmout. Následně by měla mezi nakladatelstvím a autorem vzniknout čilá komunikace.
Autor by měl být nakladatelskými pracovníky, především redaktorem a editorem, nabádán co pozměnit,
co vymazat, co zapomenout, co připsat. Nakladatelství by mělo autorův text znát a stát si za ním. Vždyť
jde přeci o dobré jméno nakladatele. Vždyť když se
vydá věc nehotová, hanba padá na jeho bedra. Ale je
tomu opravdu tak?
Každé vydání něco stojí. Peníze to nejsou malé. Původně nakladatelství platila autorovi a spoléhala na
zájem čtenáře, v dnešní praxi to funguje naopak.
Čtenář venkoncem neexistuje a existenci nakladatelství platí autor. A zde tkví kámen úrazu. Nakladatelství již neslouží tomu, čemu by sloužit měla, tedy
vydávání knih. Jsou to prostě taková lepší copycentra, v nichž autoři stojí fronty a nabízejí s chechtáky
v rukou své tiskoviny k „publikaci“. Nakladatel nežije z prodaných knih, ale z autorů. Houby mu záleží na tom, jak jeho práce vypadá. Pokud je autor
spokojený – a tomu bude stačit ke štěstí málo – není
co zlepšovat. Neexistuje redaktor, neexistuje editor.
Vždyť komu na jejich slovech záleží. Ve chvíli, kdy je
autor zákazník, má svaté právo říci: „Co vy mi máte,
panáčkové, co kecat do mého psaní, já si své zaplatil!“
A i kdyby autor nakrásně toužil po reflexi, musel by
napřed nakladatelského pracovníka zaplatit. Vzhledem k tomu, že knihy vydávají povětšinou nadšenci
z naspořených drobtů (pokud tedy obec neproplatí
publikování svým potentátům), těžko si lze představit, že ve své peněžence naleznou sumu větší než tu,
která je potřebná k vytištění knihy.
Obdobně jsou na tom knihy placené z grantů. Znám
to z vlastní nakladatelské praxe. Grantové kontrolory nezajímá kvalita díla, jde jim o to, aby bylo na
publikaci náležitě otištěné logo té dané organizace,
aby kniha vyšla ve stanoveném termínu, a pak je
každému šumák, jaký je obsah, nedej bože, jaká je
jeho kvalita.
Chtěl jsem však psát o Příbězích psaných na oprátce. Burdův povídkový soubor se vyznačuje všemi neduhy, jež jsem výše uvedl. Nikdo si nedal tu práci po
autorovi řádně texty pročíst, pročistit je. Nikdo autorovi neřekl, že literaturou není vše, co je napsané.
Jediný, kdo se na knize dle tiráže podílel, je korektorka, která buď knihu přelétla čtvrtkou oka, nebo
neumí česky. Burda se viditelně snaží, ohledává růz-
zamyšlení / 15
špatná, velmi špatná. To mi nikdo nevymluví. Autorovi může být stydno, že šel s takovouto olysalou
kůží na trh, ovšem daleko větší hanba by měla být
nakladateli, který evidentně nemá potřebu provádět
svou práci. Psát mohou i neumělí, je na vydavatelích,
aby odlišili zrno od plev.
/Tomáš Čada/
autor je studentem bohemistiky na
PF UJEP a Filmových studií na FF UK
foto Nelly Wernischová
né žánry (sci-fi, detektivka, western, rodinné drama
ad.), pokouší se budovat atmosféru, využívá – řekněme – „literární řeči“ (např. aluze v názvu). Ale co
naplat, když vše, co autor vytvořil, je jen nápodobou
něčeho, co tu již bylo v daleko lepší podobě. I snaha
zaujmout první signální, kdy jsou nám milostné, násilné a alkoholové scény podávány s pornografickou
netečností, řeznickou strohostí a ochmelkovskou
všeznalostí, nemá patřičný efekt. Množství koitů, vyhřezlých vnitřností a vypitých piv se stává nudným
kolovrátkem, ze kterého malinko vytrhnou povídky
s osobní tematikou, do nichž se promítá alespoň síla
prožitého. Jenže i tyto jsou na úrovni lepších slohových cvičení. Burdova kniha je jednoduše řečeno
Touha v Pěně dní: Miniatura k románu
Borise Viana
se ze svého objetí a dovolit mu setřást ze sebe vytouženost, kterou ho zahrnula.
S tím jak se šíří touha, se rozšiřuje i prostor, až se
stává nezměrným. Pokoje bytu, v němž spolu Colin
s Chloé žijí, rozšiřují své stěny pod přívaly paprsků
slunečního světla. Atmosféru zářivosti dosvědčují
i magické předměty jako třeba pianococktail, podivuhodný hudební nástroj, který je zařízen tak, aby
„každé notě odpovídal určitý alkohol, likér nebo
aróma. Pedál forte je na šlehaná vejce a pedál piano
na led. Na sodovou vodu je třeba zahrát trylek ve
vysokém rejstříku. Množství je vždy přímo úměrné
době trvání“.2 Spíše než v bytě spolu šťastný pár žije
v růžovém obláčku, který má pro sebe celé nebe a v
němž „je teplo a voní to tam skořicovým cukrem“.
A je to právě touha, která je vždy o krok pozadu za
vytouženým, kterou je tento oblak hnán. A to tak
rychle, že záhy vypluje z prostoru reality, který se
mu bláhově snažil postavit do cesty. Realita je bezbarvá. Zato automobil, jímž jede zamilovaný pár na
svatební cestu, má barevná skla, kterými si jeho pasažéři upravují obraz světa vně oken.
„Milovat, když už není naděje:
jenom toto je láska.“
(M. Holub)
Věda nás učí, že prostor je něco objektivního, že
je nezávislý na člověku, který jej obývá. Máme ale
špatného učitele, neboť, obrátíme-li se ke svému
prožívanému životu, ihned zjistíme, že prostor se
prohýbá pod kroky naší subjektivity a že pohyb,
kterým se v něm pohybujeme, není řízen fyzikálními zákony, ale principem touhy. Ta dokáže prostor
zcela osvětlit a prolomit i ten nejzažší horizont,
zrušit jakoukoliv vzdálenost, či naopak, uniká-li
jí neodvratně to, po čem touží, zapříčiní sevření
prostoru tak, že dusí. V obou případech se přitom
může jednat o prostor „stejného“ pokoje. Pěna dní
(1947), kniha francouzského spisovatele Borise Viana (1920-1959), je románem touhy, v němž hlavní
proud děje ukazuje, jak se proměňuje svět pod jejími přívaly. Touha je cílený pohyb v prostoru, je to
sám život. Neexistuje tudíž prostor objektivní, ale
pouze subjektivní, neboť jedině ten dokážeme díky
tomu, že v něm žijeme, prožít. Pohyb může rovněž
patřit jenom individuu, neboť jej provádíme pomocí svého zakoušeného těla, které nepatří nikomu
jinému a je způsobem vetkávání našeho elánu do
světa. A tak, když je každý uzavřen ve svém (subjektivním) prostoru a je svým (vlastním) pohybem,
16 /
zamyšlení
rodí se skutečný život tam, kde se tyto prostory
a pohyby potkají s jinými, kde se takříkajíc protnou
tím, že se překryjí. Jedním z výrazů tohoto setkání
je láska, třeba ta mezi Chloé a Colinem z Vianova
románu.
Čím je tedy ona touha, která je podstatou subjektivity? Jistě není potřebou, protože ta (narozdíl od
touhy) dochází uspokojení v okamžiku svého naplnění (žízeň zmizí, až se napijeme). Avšak elán, který
žene touhu, nepramení z nedostatku (jako je tomu
u potřeby), ale je skutečným projevem člověka ve
světě, bytosti, která když netouží, tak nežije. Proto
nemůže touha nikdy natrvalo spočinout sama v sobě
a dojít svého naplnění, stejně jako se nelze usadit
v přítomnosti a nemuset být tím, kým ještě nejsme.
Jak se touha proplétá světem, proměňuje se, a to
vždy v okamžiku, kdy ulpí na vytouženém objektu. Je
jím totiž uspokojována, ale není uspokojena. To, co
touhu uspokojuje, „ji činí intenzivnější přesně v té
míře, v jaké ji uspokojuje, takže uspokojování znamená udržování touhy, spíše než její zrušení. (...)
Vytoužené ji nenaplňuje, nýbrž ji prohlubuje, anebo
ji spíše naplňuje, protože ji prohlubuje“.1 Touha na-
tolik obemyká svůj předmět, že jej nenechá vymanit
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Boris Vian / foto cs.wikipedia.org
„Mám vytáhnout žlutá skla?“, zeptal se Colin.
„Dej tam nějaké barvy...“
Colin stiskl zelený, modrý, žlutý a červený knoflík
a místo dosavadních skel se objevila jiná, vždy
v příslušné barvě. Člověk si připadal skoro jako
v duze, a jak míjeli telegrafní tyče, tančily na bílých kožešinách pestrobarevné stíny. Chloé se teď
cítila lépe.
Realita se ale nemíní tak lehce vzdát a už na další
stránce románu posílá do boje za svá práva dělníka –
člověka, který je příliš svázán s půdou země, než aby
se nad ní povznášel. Šťastný pár je na okamžik vytržen ze svého štěstí. Proti sobě se staví láska a práce.
Zde ještě láska vítězí.
„ (...) Lidé ztrácejí příliš mnoho času tím, že vyrábějí věci určené k spotřebě.“
„Nemyslíš ale, že by raději zůstali doma, objímali
své ženy a chodili na plovárnu a po zábavách?“
„Ne, protože oni na takové věci nemyslí“, odpověděl Colin. (...) „Zařídí se to tak, aby museli pracovat po celý čas, a proto jej nemohou využít pro
sebe.“
„Takže jsou vlastně hloupí?“ poznamenala Chloé.
„Ano, jsou hloupí,“ přisvědčil Colin. „Právě proto
táhnou za jeden provaz s těmi, co jim namlouvají, že práce je to nejlepší. Tím se sami zbavují
možnosti přemýšlet a hledat cestu vpřed a dál
nepracovat.“
„Mluvme o něčem jiném“, navrhla Chloé. „Takové
hovory člověka unaví. Pověz mi radši, jestli se ti
líbí mé vlasy?“
„Už jsem ti řekl, že se mi líbíš celá i v detailech.“
„Tak prober ty detaily hezky jeden po druhém.“
Nápor reality však přece jen začíná pozvolna směřovat k tomu, aby oblak vonící po skořici protrhl.
Využívá k tomu těla Chloé, kterému nasazuje okovy
z nemoci a nutí ji „kašlat, jako když se trhá hedvábná látka“. Nemoc připoutává Chloé k lůžku. Lůžko
má cosi společného s hrobem a nemocný zase se
zemřelým, neboť ani jeden nemá křídla. Colinova
touha (láska) určuje jeho kroky ve světě a veškerým
svým počínáním směruje k péči o milovanou osobu
a k boji s její nemocí. Může však duch (láska) vyhrát
nad hmotou (nemocí)? A nevítězí již v okamžiku, kdy
se proti ní staví a svým usilováním, byť marným, ji
popírá? Nová situace se promítá i do vzhledu místností, které čerpají své vzezření od lidí, kteří se
v nich pohybují.
zamyšlení / 17
Vyšli z pokoje do předsíně. U okna se Chloé zastavila.
„Co se to tu děje? Je tu nějak méně světla než
jindy...“
„Kdepak, je tu slunce ažaž,“ odporoval Colin.
„Není,“ trvala na svém Chloé, „dobře se pamatuji,
že slunce šlo až sem po ten vzorek na koberci,
a teď jde jenom sem...!“
Každé místo nese nánosy toho, co jsme tam zažili.
Celý náš svět je souhrnem těchto míst, neboť, i když
jsme na nich poprvé, již je prožíváme po svém. Tyto
prostory, které jsme si zabydleli v nich prožitou zkušeností, nám pokaždé, když do nich znovu vstoupíme, vrací to, co jsme jim propůjčili. Potkáváme v nich
sami sebe. Místnost se může „zmenšovat“ jen proto,
že jsme ji kdysi stvořili velikou. Slábnout sluneční
paprsky zakusí jen ten, kdo jimi předtím nechal vše
ozářit. Naše subjektivita konstruuje prostory tím, že
v nich žije. Magicky přitom ohýbá fyzikální zákony.
splýval s podlahou, byl s ní spojen zvláštními polorostlinnými, polonerostnými útvary, rostoucími ve
vlhkém temnu. Dveře na chodbu se nedaly otevřít,
zbýval jen úzký průchod vedoucí z předsíně do
pokoje Chloé.
(...)
Předsíň teď vypadala jako sklepení. Aby se dostali
do pokoje Chloé, museli sehnout hlavu. Zatloukači
rakví už odešli. Už nebylo vidět Chloé, jen starou
černou bednu, označenou pořadovým číslem a celou otlučenou.
Každý konec je tragický. Nejde však nakonec o to,
co mu předcházelo? Nyní, namísto pokusu o závěr,
nechme znít dvě básně Miroslava Holuba, které se
beztak samy vnucují, abychom jimi skončili:
Dva tisíce cigaret.
Dvě stě kilometrů
od stěny ke stěně.
Půldruha věčnosti bdění
nad sníh marnějšího.
Jdi a otevři dveře.
Třeba tam pes škrábe.
Třeba je tam tvář,
nebo oko,
nebo obraz
obrazu.
Tuny slov
starých jako stopy
ptakoještěrů v písku.
Jdi a otevři dveře.
Když je tam mlha,
spadne.
Smetí.
Prach.
Pianococktail / foto www.clusterflock.org
Aspoň
průvan
bude.
Sto knih, které jsme nenapsali.
Sto pyramid, které jsme nepostavili.
Hořko
jako na počátku světa.
--Vpravdě pravím vám:
bylo to krásné.
Poznámky
1 BARBARAS, Renaud. Touha a odstup. Praha: OIKOYMENH,
2005. s. 146.
2 Pasáže z románu cituji dle: VIAN, Boris, Pěna dní. Červená tráva, Praha: Odeon, 1985. 227 s.
3 HOLUB, Miroslav, Časoprostor, Praha: Odeon, 2002. s. 37.
4 Tamtéž, s. 30.
Použitá literatura:
BARBARAS, Renaud. Touha a odstup. Praha: OIKOYMENH,
2005. 184 s.
BOGGIO, Philippe, Boris Vian, Praha: Paseka, 2004. 341 s.
HOLUB, Miroslav, Časoprostor, Praha: Odeon, 2002. 127 s.
VIAN, Boris, Pěna dní. Červená tráva, Praha: Odeon, 1985.
227 s.
/Tomáš Tlapa/
autor studuje na FHS UK v Praze
obor Studium humanitní vzdělanosti
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
foto archiv autora
zamyšlení
Jdi a otevři dveře.
Třeba je tam venku
strom, nebo les,
nebo zahrada,
nebo magické město.
jdi a otevři dveře.
Strasti se tísnily v pokoji a zuřivě dusily jedna
druhou.
(...)
Pokoj se značně smrskl. Koberec na rozdíl od
jiných místností ztloustl a lůžko teď stálo v malém výklenku ve zdi se saténovými závěsy. Velké
podlouhlé okno bylo celé rozdělené kamennými
stvoly, které už přestaly růst, na čtyři malá čtvercová okénka.
(...)
V místnosti byla skoro tma. Okno se smrsklo na
šířku pouhých deseti centimetrů a světlo zvenčí
sem přicházelo jen úzkým pruhem.
(...)
Do jídelny se už nedalo vůbec vejít. Strop skoro
18 /
Láska 4
Jdi a otevři dveře.
I kdyby tam byla jen tikající tma,
i kdyby tam bylo jen
duté vanutí,
i kdyby tam
nic
nebylo,
Rohy pokoje se měnily a zaoblovaly se. Colin
a Chloé teď byli uprostřed jakési koule. (...) „Jak se
teď doktor dostane do pokoje, když je takovýhle?“
řekla Chloé.
Lékař sice nakonec přišel, ale nemoc se ho nezalekla. Jediná naděje vyléčení spočívá v květinách, kterými má být Chloé neustále obklopena. Tato situace
přináší nový střet s realitou, neboť donutí Colina,
aby začal shánět práci, kterou tolik opovrhoval. Aby
zaopatřil dostatek květin, rozprodá i část zářného vybavení bytu včetně pianococktailu. Místnosti,
v nichž se román odehrává, pak začnou svými zdmi
škrtit děj, který nemá kam šťastně vyústit.
Dveře 3
zamyšlení / 19
Svět v textu
Na určitých místech v realitě se chováme určitým
konvenčním způsobem. V čekárně čekáme; v restauraci sedíme a jíme; na fotbalovém hřišti pobíháme sem a tam; v opeře posloucháme nebo alespoň předstíráme, že posloucháme. Podle podobných
pravidel, která jsou spojována s konkrétními místy,
jedná i čtenář, když přistupuje k textu. Prostor, ať
již prostor v realitě nebo prostor konstruovaný ve
čtenářově mysli, není jednolitým univerzem, lze ho
členit podle nejrůznějších klíčů. Například podle již
naznačeného způsobu – jeho „funkčnosti“. Členění
textu jako prostoru je založeno na stejném elementárním schématu. A zde již stojíme před vlastním vymezením typů textových míst.
Ale ještě než projdeme základní typologii textového
prostoru, musíme si alespoň rámcově vymezit kritéria textu. Pro nás bude nyní textem jakákoliv skupina slov, jedno jediné slovo či dokonce jen několik
písmen (jak uvidíme v mnohých případech). Nejde
nám totiž ani tolik o strukturní vlastnosti textu, jako
o čistě formální hledisko. A tímto hlediskem je pro
nás zřetelná přítomnost textovosti, psané verbálnosti, písma v nejširším smyslu slova. Náš čtenář nemusí být nutně pokořitelem rozsáhlých literárních
textů, náš čtenář prostě jen čte – stejně román jako
cedulku ve výkladní skříni.
Živé – mluvící texty
Většina textů, které nás v každodenním životě obklopují, s námi komunikuje: rozumíme jim; sdělují nám informace, na které jsme schopni reagovat
podobně jako na mluvenou řeč (pokud ovládáme
příslušný jazyk); chápeme je; jejich slova vnímáme
jako abstrahované myšlenkové pojmy. Tyto texty
jsou pro čtenáře tedy živé, třebaže si v běžné souvislosti možná život představujeme jinak. Rozhodně
však k nám promlouvají. Je v nich potenciálně ukryt
fikční svět, jehož tvář závisí částečně na naší vlastní
fantazii. V těchto textech jsme zvyklí se pohybovat
jako v místech, která nám denně slouží.
1. Dům
Začneme místem nejintimnějším, totiž uzavřeným
soukromým prostorem, který byl napsán pouze pro
úzký kruh čtenářů a do kterého tito čtenáři nikoho
cizího nepustí. Osobní dopisy, písemné rozhovory ukrývající zprávy, oznámení, blahopřání, rady,
20 /
z literární teorie
prosby a vyznání jsou prostorem, který je prosycen
osobním rozměrem psaného. Dovoleny jsou zde nespisovné výrazy, nekonvenčnost, pohyby sem a tam
v roztěkanosti informací, stejně jako když doma chodíte v pantoflích a nevadí vám, že knihy leží na prádelníku.
Onen úzký okruh lidí, který zná obsah těchto textů,
bychom mohli nazvat jakousi „textovou rodinou“, jež
dohromady obývá její obsah jako areál rodinného
sídla. Text-dům nemusí však být hermeticky uzavřeným hradem pro zasvěcené – pakliže máte k někomu
důvěru, pozvete jej do svého textu na návštěvu: začínající básník podá svou práci kolegovi s otázkou,
co tomu říká; kamarádky si běžně ukazují milostná
psaníčka.
2. Agora
Naproti tomu text-agora zastupuje prostor veřejný, na kterém se pohybují co největší a nejpestřejší
masy čtenářů. Agora, chcete-li náměstí, bývá doménou publicistiky. Na prostorných stranách denního
tisku je čtenář přímo vybízen k těkání z jednoho na
druhé. Jeho oči jsou přitahovány reklamou, inzercí,
skandály a horkými novinkami podobně jako při průchodu pasážemi. Křik názvů článků nahrazuje nám
volání kamelota i troubení z ruchu ulice. Všudypřítomné fotografie (zvláště u bulvárních plátků a časopisů) evokují přítomnost anonymních pozorovatelů
– člověk uprostřed davu je stále sledován, nezáleží
přitom jestli je tato pozornost věnována přímo jeho
osobě, nebo se odehraje prostřednictvím pohledů,
které jsou mu nabízeny.
V antickém světě mělo volně přístupné fórum řadu
ozvuků – např. v amfiteátru nebo v gladiátorské aréně. První tváří agory je komunikační tepna, druhou
je právě tento bojovný plácek, ulička, kde si člověk
vyřizuje účty, kde se nezávazně vybavuje nebo kde
si kupuje prostitutky. Protože jsme si vědomi toho,
že aktivních uživatelů internetových sociálních sítí
stále přibývá, omezíme se na konstatování, že vykřičená čtvrť agory se nachází především na internetu,
kde lidé hulákají, hádají se, dělají ramena nebo čárají po zdech nekonečné řádky o tom, co je zrovna tíží.
Chat a blog jsou špeluňkou a voskovým panoptikem,
kam přijde kdokoliv, aby zas nepoznán odešel.
3. Cesta
Umění je často spojováno s obrazem dlouhé, celý ži-
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
vot trvající, pouti za pravdou, krásou a dobrem. Autoři textů lyrických, epických či dramatických jsou
poutníci, tuláci, cestovatelé i objevitelé. Euripidés,
Thomas Malory, Gustav Flaubert, Sapfó, Marie de
France, George Sandová a mnozí další však před
smrtí neutíkali, vedli lidstvo po stezkách bolesti do
kraje, ve který věřili. Et in Arcadia ego.
Jejich vyprávění, zpěv i hlas čteme, jako bychom šli
po dlouhé cestě. Míjíme autorovy myšlenky, nacházíme se v krajině autorovy fantazie a před sebou máme
obzory autorských vizí. Míjíme kapitoly románů, procházíme sbírkou povídek, bloumáme na stránkách
básní a v divadelních hrách se ptáme na směr své
cesty vždy v každém novém dějiství. Seznamujeme
se s postavami a osudy, jako bychom poznávali neznámé kraje a národy. Můžeme se přitom ohlédnou,
ale nemůžeme se vrátit. Jakmile si jednou přečteme
první řádek, kterým začíná Cervantesova kniha, již
nikdy pro nás nebude „novým“. Každý umělecký text
je v pravém slova smyslu cestou; cestou čtenáře do
vlastního nitra; cestou od počátku do konce, cestou
do prožívání; cestou, která nás nutí podnikat další
cesty.
4. Labyrint
Texty odborného a naučného rázu se chovají podle starověkého filozofického archetypu: „Kdo touží
poznat, musí hledat.“ Vědecké monografie, studie,
články, stati, ale také učebnice, skripta nebo návody k použití jsou pro čtenáře bludištěm: v něm nalézá informace; v něm duševně roste a sílí; ztrácí se
v bludech omylů a tmách nepřesností.
Jestliže agora znamená cestovat pro cestu samotnou, cesta putovat odněkud někam a cesta na tržišti cestovat pro nějakou konkrétní věc, pak labyrint
znamená pohyb v kruhu směrem ke středu. Má sice
cíl stejně jako text-cesta, ale tento cíl není svázán
s ničím jiným než s hledáním. Přítomnost v labyrintu
není zábavou, ale životním úkolem, výzvou. Jen ten,
který čte pozorně dokáže zabít netvora – tedy pochopit poselství nalezených informací, nalézt Ariadninu
nit a vrátit se z chodeb ven – tedy umění „odnést
si“ z chytrého textu co nejvíce pro svět reálný. Všimněte si někdy, s jakou zručností jste schopni projít
takovým labyrintem učebních materiálů: poprvé
se skutečně proplétáte jen stěží, podruhé a potřetí
(když už je vám leccos jasné) jdete rychleji a jistěji,
poslední opakování před zkouškou je pak již jen let-
mým zastavením u významných „nástrah“ jako jsou
letopočty, jméno barokního kazatele nebo krkolomná
jazyk lámající teoretická disciplína. Cvičebnice jsou
plné textů-labyrintů s nástrahami.
5. Tržiště
Kdo se potřebuje dozvědět přesný údaj, odebere se
pro nezbytné informace na tržiště. V textu-tržišti nezabloudí jako v textu-labyrintu, ani tu nemusí dlouho
bloumat jako v textu-agoře. Na tržišti dostane jen to,
o co požádá, na co si ukáže. Bez všech obřadů a okolků, protože na tržišti se obchoduje a čas je drahý.
Skutečně – do textů-tržišť jako jsou jízdní řády, jídelní lístky, nejrůznější průkazy, televizní programy, ceníky, formuláře atd. se nezačtete. Prostě si jen očima
vyberete a odcházíte spokojení, nebo s nepořízenou.
Většinou nakupujeme u stánku Cifra a u stánku Čas.
Kolik stojí boloňské špagety poloviční porce? Kdy mi
ujel poslední vlak?
6. Brána
Textem-bránou procházíme z jednoho stavu vědomí
do jiného, podrobujeme se, posloucháme příkaz textu. Dopravní značky; značky ohraničující obce; informační cedule; billboardy a plakáty vyzývají čtenáře
k jednání. Ať zní výzva jakkoliv – nesmíš, musíš, měl
bys – vždy je jejím jádrem jediné: stůj a poslouchej
mě, protože jsem brána, kterou procházíš. Ani Dante
nebyl v jiné situaci, než jsme my, když hledíme na
pamětní desky, graffiti, transparenty stávkujících.
Existuje totiž mnoho druhů textových bran, kterými
můžeme projít. Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským...
7. Nekropole
Název této skupiny nemá prvotně vzbuzovat hrůzu
ani žal. Náhrobky a pomníky totiž obsahují docela
svébytný druh textu, podobně jako etikety na potravinách a jiných výrobcích, nápisy na špercích, a v
podstatě i tituly na hřbetech knih, ex libris nebo podpis na druhé straně sešitu, monogram na kapesníku
etc. Kráčet v textu-nekropoli znamená číst názvy;
zjišťovat totožnost; poznávat věci, které mají jména.
Měli bychom toto rituální čtení nápisů na předmětech chápat jako svého druhu luštění jazyka mystických textů? Třírozměrnost, kterou textu propůjčuje
věc a naopak schopnost promlouvat, kterou poskytuje text věci, vytvářejí dohromady zajímavou a prasta-
z literární teorie / 21
rou symbiózu hmoty a ducha. Vzkazy na artefaktech
denní potřeby, často velmi dojímavé neboť se vztahují ke svým dávno zesnulým vlastníkům, nacházejí
archeologové takřka každý den: prsteny s přísahou
věčné lásky, šálek s nápisem „patřím Feidiovi“ nám
dokazují oprávněnost této skupiny textového prostoru. Nepohybujeme se v domě, neprocházíme branou,
ale pohybujeme se na hřbitově, protože tyto texty
mají svou prostotou a jednoznačností část z našeho
vlastního života, a proto jsou schopny také odpočívat
(na rozdíl od mrtvých textů, jak ještě uvidíme).
Akt čtení, který podněcují, má své hranice – výrobce jogurtu chce, abyste si složení přečetli jedinkrát
a dost, popřípadě počítá s tím, že text nikdy čten
nebude (jak strašlivě kruté pro text: nebýt nikdy přečten!). Monstrózním důsledkem doby moderní jsou
přeplněné hřbitovy textů na nekonečných smetištích
a skládkách. V životě se však setkáme, i když zřídka,
s duchem v textu-nekropoli – pečeť sice již ztratila
schopnost k nám promlouvat, avšak řeč tarotových
karet (jakožto obrázků doplněných texty) dodnes neztratila na své výmluvnosti.
Mrtvé – němé texty
Naopak texty, které bychom mohli nazvat mrtvými, ztratily schopnost řeči, oněměly: nerozumíme
jim v tom smyslu, že je nedokážeme přečíst; jejich
vlastní význam je nepřístupný; jsou nám cizí nebo
obrazně řečeno přestaly spolupracovat; nefungují
už jako text, ale spíše jako grafický objekt. Ke smrti
textu dochází přirozeně – například, když jsou psány
starým dosud nerozluštěným jazykem. Umírají však
i postupně, aniž bychom si toho byli vědomi: den po
dni z textu lhostejně přeskakovaného nebo mechanicky kopírovaného vyprchává smysl nebo jakýkoliv
obsah. Němý text může být vzkříšen pouze tím, že
si čtenář opětovně uvědomí jeho význam a poselství
jeho slov.
1. Ruiny
Místa, která dříve patřila člověku, ale nyní jsou
opuštěna. Trosky, zříceniny, ruiny, nikdy nedokončené stavby, které opět uchvacuje nicota a pozvolna se
proměňují v rum. Tento druh textů se podobá pěšinám, kterými již nikdo nechodí. Že nevíte, o jakých
textech mluvíme? Jsou to právě ty pitoreskní texty
psané pouze pro formu, obligátně přijímané, ale již
22 /
z literární teorie
nevnímané. Nenašli bychom asi lepšího příkladu textových ruin, než kopírovanou historii e-mailů. Hybridní text, součást elektronické zprávy, která je tváří
v tvář e-mailu novému přebytečná, je ponechána
ladem ve svém žalostně zmutovaném stavu (připomeňme, že historie e-mailů upravuje systém programu tak, že místo mezer dosazuje závorky, deformuje
formát písma atd. a tak tento text de facto „zestarává“ jako stavby reálné zub času).
2. Les
Ke čtení každého textu potřebujeme zdánlivě triviální znalost užitého písma, ale i schopnost porozumnět
jazyku, v němž je psán. Když však tyto dva předpoklady nesplňujeme, může pro nás být text kryptextem, zašifrovaným a nečitelným. Textový les nás
nepustí do svého obsahu, zůstane pro nás nadobro
nepřístupný. Hluboké a černé hvozdy kdysi vymezovaly životní prostor člověka. Němá příroda mluvící
kulturu objímala a ukazovala jí meze.
I dnes existuje spousta pralesů: arabština, čínština,
azbuka, hebrejština, latinka a další háje liter dokazují člověku, že i dnes existují prostory mimo jeho dosah. Avšak lidé se záhy naučili jak rozšiřovat prostor
pro svůj život a to především vzděláváním a pozná-
Laurence Sterne – Život a názory blahorodého pana Tristrama Shendyho: Asi nejfantastičtější textová cesta, kterou lze prožít. Autor se
skrz metafikci prolamuje přímo ke čtenáři. / foto en.wikipedia.org
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
lidských obydlí, přicházejí lidé zřídka, ale pravidelně, aby zde vykonali oběť, kterou si žádá jejich původní tíhnutí k iracionálním atavismům. Svět člověka
chce být zjednodušen, aby byl přehledný. A kosmos
a příroda mu k tomuto zjednodušení poskytují prostředky. Obětní místo se nacházelo na zdaleka viditelném vrchu, u pramenů řek. Pohanským silám se
zde zapalovaly obrovské hranice, obětovala se mu
zvířata. Nás, kteří dokážeme číst v textech-obětních
místech, jistě nepřekvapí, že prvotní rituály přežily
vliv křesťanství a v sofistikované podobě, pod škraboškou funkčnosti a tradice, přetrvaly dodnes. Rozhlédněte se kolem sebe, až půjdete noční metropolí,
kolik obětních míst s textovými symboly uvidíte: ony
září, lesknou se a jako kdyby měly stovky tváří.
Arbeit macht frei (Terezín): Cynická, přímo zrůdná lež jako textbrána do pekel. Ještě téměř po půlce století je tato věta zároveň
textem-popravištěm pro tisíce přeživších. / foto cs.wikipedia.org
váním cizích kultur, stejně jako ve středověku žďářením a mýcením. Některé texty-lesy však budeme
ještě dlouho procházet pouze s pomocí zkušených
chodců-překladatelů, jež znají složité jazykové stezky cizích klikiháků. Jim jsou totiž naše texty-lesy přístupné a dokáží v nich žít, nalézat v nich texty-agory,
texty-domy, texty-brány etc. Ostatně dítěti (až do
doby, než se naučí číst první slovo) připadají všechny texty jako prostory bezbřehého lesa. Jen tu a tam
pochopí, co znamenají texty-obětní místa.
3. Obětní místo
Jedná se o pseudotext, doslova o text, který leží na
samé hranici mezi původními zvuky přírody a kulturou, mezi mrtvými a živými texty. Text přestává
mluvit k rozumu a oslovuje emoce, podprahové pudy
prostřednictvím své symboliky. Text je jakoby zhuštěn do jednoho pronikavého symbolu, můžeme dokonce uvažovat o návratu k piktogramovým počátkům písma. Texty firemních značek, vždy esteticky
upravené, čteme zrakem, nikoliv rozumem. Člověk
sužovaný hladem hledá neonové písmeno, které mu
slibuje fritované pohoštění; člověk sužovaný bolestmi se vrhá ke dvojici písmen WC doslova jako divoch
k totemu, jehož symboly sice neumí beze zbytku rozklíčovat, ale dobře ví, co v důsledku znamenají.
K obětnímu místu, které vždy leželo mimo prostory
Žijící – odpovídající texty
Prošli jsme už areálem vyhrazeným člověku – s agorou, domy, bránou, nekropolí, tržištěm, cestou a labyrintem, nahlédli jsme do míst, která tento známý
svět obklopují – do neprostupného lesa, k ruinám a k
obětnímu místu. Nezbývá než se zmínit o dvou místech, která mohou objímat kterýkoliv kout na vytčené mapě textu.
Zvláštní skupinou, která se pohybuje v centru textového chápání, jsou texty, které mají svůj vlastní život, aktuálně žijí. Jak se může stát, že text obživne?
Docela jednoduše: když se najde čtenář, který začne
vnímat text jako cosi, co je pro něj výjimečné. Milovník poezie čte opakovaně Kolářův Návod k upotřebení, kněz prochází jemu obzvláště milé pasáže knihy Jób, studentka bezpečně zná obsah své žákovské
knížky a ví, kde v ní jsou ukryta ožehavá místa. Text
není již anonymní, stává se známým. Pak text svému
čtenáři odpovídá na jeho zájem tím, že mu odkrývá
další a další konotace, další a další představy.
1. Zahrada
Místa čtenáři milá, povzbuzující jsou textovou zahradou, jež ukrývá příjemnou vláhu a občerstvující stín, v jejím centru stojí Fontána života a všude
kolem plodí ovocné stromy, zraje réva a voní květy.
Pod slupkou poněkud archaického obrazu se ukrývají srozumitelné významy textu-zahrady: vůně, to
jsou vzpomínky, které nás pojí s textem; zrající víno
připomíná, že tento druh textu prochází vývojem –
často dojde až k jeho úplné adoraci čtenářem; ve
z literární teorie / 23
stínu milého čtení okusíme chuť těch konkrétních
figur a tropů, které nás okouzlují; pramen vody je
pak vlastní zdroj libosti v textu. Kupříkladu pro mě
je v mém oblíbeném Románu o Lišákovi klíčový tento úryvek, kde Lišák předstírá, že je cizím hudcem
a napodobuje jižanský akcent trubadúrů:
„Pane, já cizí hudec být
a umět mnohý písně tón,
co se být učil v Besançon,
a mnoho slavný zpěvy znát
a skvostný umět zazpívat
a taky jakož pěvec krásně
já umět přednýst mnoho básně.
Při můj pán svatý Mikuláš,
mně zdát se, že ty rád ji máš
a ona tobě ráda mít kde ty a ona spolem jít?“ 1
2. Popraviště
Přirozeným opakem, jak čtenář již tuší, je místo,
kterému se každý raději vyhne. I mezi texty máme
taková obávaná místa. Psaníčko oznamující rozchod,
nevýhodná smlouva, která z nás činí nedobrovolné
uživatele „výhodného“ mobilního paušálu, ale také
anonymní výhružka sestavená z rozstříhaných novin. Ano, texty-popraviště jsou ocejchovány již z dálky viditelným Kainovým znamením nepříjemností
a potupy jako pranýř nebo šibeniční vrch, nad kterým krouží krkavci (vzpomeňme třeba jen na úřední
obálky s červeným nebo modrým pruhem, při jejichž
otevírání si člověk jen nerad představuje, co zas
ukrývají).
Naše výprava do nitra textu se zdá být odtržená od
reality, avšak je tomu přesně naopak! Vymezením
těchto textuálních areálů a lokalizováním jednotlivých stylově textových forem uvnitř nich stojíme na
prahu definování a konstituování tří nových pragmatických věd v lingvistice. Intratextuální etika bude
aplikovat morální pravidla v rámci konstrukce textů,
což bude krok od formální a výrazové stylistiky blíže
ke smyslu a poselství vlastního pisatelova vyjádření směrem ke čtenáři. Nejde zde přitom o pravidla
jak sestavit slušný slohový útvar a dodržet přitom
pravidla slušného mezilidského soužití. Filozofická
etika má pro své projevy k dispozici etiketu. Proč
by neměla humanita myšlenek mít v téže roli vlastní
nástroj pro morálku psaných činů a psaného chování? Vždyť agresivita ve veřejných textech agory nebo
chlad v textech-domech po ní přímo volá. Je třeba,
aby člověk rozlišoval váhu a požadavky jednotlivých
textových prostorů. Intratextuální sociologie
bude jednou analyzovat naše chování uvnitř rámce
jednotlivých textů a posuzovat výsledky intratextuální kultivace.
foto archiv autorky
Irmeli Pääkkönen
Irmeli Pääkkönen (1. 5. 1933,
Vyborg, Finsko)
Do začátku druhé světové války
žila s rodiči v Käkisalmi. Poté,
co byli Finové nuceni podstoupit
Karelskou šíji Sovětskému svazu, pobývala na mnoha
místech Finska, nejdéle v Oulu, kde žije dodnes. Vystudovala finštinu na Helsinské univerzitě. V letech 1970-1996
působila na Ústavu finského a sámského jazyka a logopedie na Univerzitě v Oulu. Napsala dvě monografie
o jazykovědci Carlu Niclasi Keckmanovi, který se mj.
spolu s Eliasem Lönnrotem podílel na vydání první verze
finského národního eposu, tzv. Staré Kalevaly. Do tisku
připravila i Keckmanovu korespondenci. Nyní je v důchodu a věnuje se tomu, co ji baví: s hodnocením laudatur
vystudovala archeologii. Pro Společnost kalevalského
básnického jazyka napsala několik básní v kalevalském
metru. Některé z nich jsou součástí sbírky Suomalaisella
mitalla. Kalevalan poljennolla (Ve finském metru. V rytmu
Kalevaly, ed. Aulis Rintala), jiné jsou dostupné na www.ka-
ruse.info. K vydání připravila finské překlady estonské-
ho básníka Karla Ristikiviho Ihmisen matka: runoja (Cesta
člověka: básně). Spolupodílela se na překladu básnické
sbírky Jaana Krosse Třetí hory (Kolmandad mäed). Sama
se nepovažuje za básnířku, říká, že několik básní jen napsala a přeložila během své učitelské a badatelské práce.
Vybrané básně pocházejí z její jediné samostatné sbírky
Tyto kameny (Näitä kiviä, nakl. Pohjoinen, Oulu 1996).
Poznámky
1 Román o Lišákovi. Praha : Odeon, 1973. 272 s.
24 /
z literární teorie
foto archiv autora
autor studuje bohemistiku a historii
na PF UJEP v Ústí nad Labem, zajímá
se o klasickou hudbu a filozofii
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Teď není třeba cítit nic
bílá jinovatka pokrývá všechny barvy
veverka skočí z větve: trocha sněhu opadne.
Není proč nenávidět ani proč milovat.
Talvi I
Nyt ei tarvitse tuntea mitään
valkoinen huurre peittää kaikki värit
orava hyppää oksalta: vähän lunta varisee.
Pakko ei ole vihata, ei pakko rakastaa.
Zima II
Je pod povrchem život?
Prázdná skořápka nebo proklubávající se
život,
na tom nesejde.
Nejdůležitější je bělostná pokrývka
chladná ochranná skořápka
nejdůležitější je smrt.
Jediné jisté
Talvi II
Dávání je jediné jisté:
dávám se, odříznu si ruku
neušetřím ani pahýl.
Kousek po kousku
se vzdám strachu ze ztrát.
Onko pinnan alla elämää?
Yhdentekevää, tyhjäkö kuori vai
elämän täyteydestä puhkeava.
Ainoa varma
/Adam Krupička/
Zima I
Tärkeintä on valkea peite
viileä suojaava kuori
tärkeintä kuolema.
Antaminen on ainoa varma:
annan itseni, leikkaan poikki käteni
en säästä tynkiäkään.
Kappale kappaleelta
luovun menettämisen pelosta.
poezie / světová / 25
Knihy bez konce
Kočky
Ocásky
Dělání knih
knih
bez konce
Život knih bez konce.
Přišlo jich už všech sedm
půlměsíců
vyskákaly si taktně
ke mně a usnuly.
Šla jsem pěšinou,
odbočila do lesa a uviděla
několik hnědých ocásků
na trsu pod klestím.
Chytla jsem je a vytahala ven.
Kissat
Tři malinká trollátka
se uklonila a odmašírovala.
Bez konce, bez konce
knihy, knihy
papír, papír!
Piš!
(Bez konce.)
Měsíční tvář
Kirjojen, kirjojen
tekemisellä
ei ole loppua.
Kirjojen teolla ei ole loppua.
Měsíční tvář: venkovské sídlo se zahradami
temnými i bledými, lehounkými postavami.
Ztichlá, pozapomenutá hudba.
Tvář za svíčkou
a ty stovky dalších tváří
a ty stovky diváků.
Ja metsä humisee.
Ei ole loppua, ei ole loppua
kirjojen, kirjojen
paperi, paperi!
Kirjoita!
(Ei ole loppua.)
Kuljin pitkin polkua
poikettuani metsään näin:
useita pieniä ruskeita häntiä
mättäällä varpujen alla.
Tartuin ja vedin ne yksitellen ylös.
Kolme pientä peikonpoikaa
kumarsi, marssi rivinä pois.
Kirjoilla ei ole loppua
Paperi
paperi
velkea
paperi.
Kirjoita!
Hännät
Přeložili: Alžběta Štollová a Milan Hrabal
Alžběta Štollová
foto archiv autorky
A lesy zašumí.
Ne tulivat jo kaikki seitsemän
kuuta puolillaan
ne hyppäsivät kaikki tahdikkaasti
viereeni nukkumaan.
Kuun kasvot
Kuun kasvot: kartano puistoineen
tummat ja vaaleat, kevyet hahmot.
Vaiettu, unohtuva musiikki.
Kasvot kynttilän takana
ja ne sadat muut kasvot
ja ne sadat katsojat.
(7. 2. 1981, Praha) Po čtyřměsíčním studijním pobytu v Rovaniemi se začala zajímat o finskou
kulturu. Vystudovala finštinu na
Masarykově univerzitě v Brně.
V letech 2007 – 2008 pracovala jako redaktorka v Literárních novinách. V současné době žije ve Finsku. Vyučuje
češtinu, studuje na Helsinské univerzitě a chodí do sauny.
Básně zde uvedené jsou její první zveřejněné překlady.
Milan Hrabal
foto archiv autora
Papír
papír
bělostný
papír.
Piš!
(10. 1. 1954, Varnsdorf) Finsky
umí počítat do tří 1. Do sauny
nechodí. Ale ve Finsku už byl.
Poznámky
1 Yksi, kaksi, kolme…
26 /
poezie / světová
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
poezie / světová / 27
foto archiv autora
Matěj Antoš
Narodil se 2. 7. 1987 v Ostravě
a celý život zde žije (s výjimkou,
kdy půl roku strávil v klášteře
ve Střílkách ). Studuje češtinu a
literaturu na FF OSU v Ostravě.
Publikuje převážně na internetu, hlavně na literárním
serveru liter.cz. Na papíře mu vyšly básně v almanachu
Literu a almanachu literární soutěže Klementa Bochořáka
2010, byl v rozhlasovém pořadu Zelené peří na ČRo 2. Je
členem kapely Sorry Satori produkující romantický noise,
a discopunkového projektu Ciao Miao.
Mít názor
Žena
hrozí světu
Nahoře bez?
Pohoršovat se je zpozdilé
Zločinci
stopují vraha
Co dělí plazy a piráty?
kobylí mléko, whisky a...
Hitler bez hlavy
o berlích se vrátil do Lán
Udělejte kariéru v Rakousku!
ZÁKLADY ZVLÁDNETE ZA DEN
mít názor
Na pláži ano, v parku s problémy
Kurz vsakování pro každého
Příběh
Čistota
Smotávám špatné scénáře her
na světlonoše,
mrtvý čas pochoduje
středem klíčních kostí
vpřed,
vpřed stínů řad,
stále hadům na dohled.
Byla bys nemocná
nadšením z rozbitých
legend skládky slavobran,
tišeji, než si vítr odnáší
zbytky mé tělnaté duše.
Přežiješ vlastní potrat
a ráno zjistíš, že přes noc
už zase někdo kroutil potenciometry
vesmíru.
Kleštěmi rozhrnuješ mlhu a
vysypeš si zbylé hvězdy do kafe.
Za oknem na tebe cení zuby neviditelné město
a tramvaje jsou plné nymf.
Lepra naplňuje křtitelnice,
kolem nich stojí starci, pomačkaní
jak děravé hračky, ze kterých
uchází vzduch.
Ruce noci si odedřely své
na pásových linkách cizích snů
a teď konečně může přijít ráno.
Večeři polykám.
Střepy zla
a bramborovou kaši zážitků.
A zvoník
vorař
lidský moskyt
s podlitinou malosti
se prochází mrtvým arboretem.
Až na dřeň baru
ambicí strachu.
Za plentou je tma.
A na dně jikra naděje.
Na cestu se sype drobný
černý sníh
a hrobaři z jihu
zapalují své hračky.
Slzícím sluncem pulzují vody,
věčnost otřásá žulovou deskou,
na léto odjedeš z města
-aspoň na léto
zatřesou se obrazy
ve svých rámech.
A potom pop-armageddon.
Zubatá vzhůru ve všech příštích
ránech.
Ráno s cirkusy obludnosti
a extra vstupy.
Ráno a andělé se srdci buzerantů
Ráno a krvavá šlichta středověké
krásy.
Jdeš tím městem
a rez se ukájí na nohou kolemjdoucích.
Bahno a moc.
Láska a noc.
U zdi stojí přítel robot.
Bakelitový Bůh
a slova z cínu.
Přichází k baru.
Rozlévá dětem kumys
do dlaní.
Mlčky se sype ticho a
cinká o linoleum.
Krvavý hlubotisk
zůstává po něm
na místech
kudy kráčeli flagelanti.
Za plentou je tma.
A na dně jikra naděje.
To jediné nám zbylo z anděla...
28 /
poezie / česká
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
poezie / česká / 29
Slovník
Radikál
obývákové revoluce
vrhá prázdné lahve od piva
zpoza gaučové barikády.
Město leží na nosítkách
a nábojnice oken jsou prázdné.
Nepřítel má dovolenou.
Moralista
po ránu kloktá cizí myšlenky.
Bělma natřená fermeží
a nehty hezky zarámované.
Jde zatnout svá kusadla
do nepravd.
Jak se zdá.
Architekt
kráčí střevy svého dítka.
Něžná matka sorela
a betonový Gaudí na každém kroku.
S prodejci odpuzovačů spánku
v malých sáčcích.
Odvedl svou práci dobře.
Sochu na jeho hrob.
Hrabě
obrostlý chorošem
polyká fantomy
v šotolině své duše
sám vprostřed mozku sídliště
a pak jen těžce
vydechne.
Monarchista
je biřmován svým exekutorem.
Teď kreslí grafikon zla
na černou stěnu
stříbrným sprejem
a tiše si zpívá.
Kolaborant
si prohlíží hloubkoměr
vlastní bigamie.
Při tom rituálu
i jeho fantom
oněmí.
Plebejec
jede na šusťákové bienále.
Má zkvašené svědomí
a proto je stále pod vlivem
omylů.
Ve vlaku si čte
slovník beze slov.
foto archiv autora
František Jirový
František Jirový, ročník 1977, žije
v Praze, vystudoval ETF UK a KTF
UK, pracuje jako psychoterapeut
a adiktolog, je členem uměleckého spolku a stejnojmenné
avantgardní kapely Ven se Zajatcem. Texty ze souboru
Wetzwalde jsou inspirovány rokem života na severočeském venkově.
30 /
poezie / česká
Wetzwalde – útěcha z teologie
Wetzwalde
Není tu kostel.
Širému okolí vévodí obludné torzo
stalinského JZD.
Na protějším Liščím kopci
zabitý hřbitov,
kde se duše mrtvých oděly do koček.
Namísto božích muk
orezlý kovový pařát vadnoucí v kameni.
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Kostry zemědělských strojů
povalují se krajinou
jak oplakané ostatky světců
či odkryté žebroví zdechlin
kdesi na velrybím pobřeží.
Jedí tu psi, kočky a holubice.
Moranu místo vynášení
hned z kraje jara znásilňují,
nalezené kosti z pověrčivosti za záda házejí,
v potoce svůj obraz chytají,
vlasy a nehty v ohni pálí,
slintají do piva.
Prostě každým,
každičkým coulem sudetují.
Ne náhodou mi po celou cestu tam
varovně vřeštěl do pravého ucha
starý zajíc.
Z druhé strany
Však onen kráčející,
pevnější mě,
pravděpodobně
již dávno před položením kterékoliv z otázek
mocně se smál
a trvá tomu tak doposud,
neboť nevěřím
pověrčivým na mrdání živlů
při prenatálu bouřky
a šémech kataklyzmat.
Nabízí se tedy obratem
být pozván.
V noci
V tůni noci
se často vzbouzí můj malý růžový syn,
křečovitě shrnuje štiplavou kůži víček,
zmítá sebou z boku na bok orkánovou pří jater,
a pokaždé s toutéž naléhavostí
rozkmitaného nože,
mě volá.
Naléhavě řinčí,
tříská kovovou perutí jazyka
do dunivého olova tmy.
Já mlčím.
Vím, že musím
mlčet.
Po chvíli vždy nakonec utichne,
slehne rozkývanými končetinami,
klidní hvizd biče krční tepny
a usíná.
Celý ten čas mlčím.
Vím, že musím
mlčet.
Jinak by se utloukl
v kameninovém hrnci noci.
On s jeho pažemi kosami,
čelem kladivem,
myslí řeznickým hákem,
zrakem řetězem
a dědkem Ikarem.
Ubil by se můj syn,
kdybych promluvil.
Jdu
a opět past, zeď,
však možná
jen jakožto chtěná a bůhví jakým ďáblem
vynucená.
A mezi kmeny kovových buků
okamžikem prohlédnutí náhle rozlivší se
tlumená zář října.
poezie / česká / 31
Běžecká
Zdá se,
že o Bohu je tedy lépe nemluvit,
nepojmenovávat ho,
nepopisovat,
nedeformovat.
Jaká úzkost, když zabloudíš v lese stokrát proběhaném. Máš pocit, že nemůžeš seběhnout s cesty
a přece. Les kolem k zlosti nepoznáváš. Narážíš na
mýtiny a cesty dosud nespatřené. Zmatený jako srna
či zajíc. V jedné chvíli se ocitáš na poušti. Uprostřed
lesa je jakýmsi obřím a neúrodným palcem vtisknutá
obrovská písečná plocha beze stromů. Boříš se do
písku, sípeš. Pomalu začínáš být vyčerpaný. Stále
běžíš a lámeš všechny rekordy ve vytrvalosti. Je to
čím dál tím víc jako sen a také se ti o tom běhu bude
v následujícím týdnu několikrát zdát. Krátký záblesk
za očima při rychlém spánku, kloužeš lesem po zmatené cestě někam dolů, brzdíš v louži. Po půlhodině
se vracíš do místa, kdes už byl. Stará polorozbořená
bílá budova nějaké továrny. Nechápeš. Zkoušíš to
znovu a opět sejdeš s cesty. Kolikátou cestou to zkoušíš, přesto se stále stáčíš k severovýchodu. Netušíš
proč. Potřetí přebíháš tu samou silnici. Pokaždé v jiném místě. Propocené triko se ti lepí na záda a jak
se stmívá, začíná ti být chladno. Stále běžíš a už ti
záleží jen na tom, aby les skončil. Proto volíš cestu
za světlem mezi stromy na konci lesa. Vběhneš do
tlumeného světla nad poli, ale opět bez záchytného
bodu. Stále běžíš, už dvě hodiny, a nejde se zastavit.
Následuje horečnatý běh zvlněnými poli, přes které
nejde vidět dál. Padá soumrak, rád bys byl mezi svými, kteří na tebe čekají. Nemáš však telefon, nic. Až
po kilometru běhu spatříš horu, kterou znáš. Zorientováváš se a konečně běžíš o něco jistěji. Ještě několik kilometrů tě však čeká. Nakonec dobíháš do výchozího bodu. Poslední část trasy vede sadem. Vlezls
do něj přes starý děravý plot. Máš žízeň a hlad, snědl
bys jablko, cesta je však lemována dávno odkvetlými
třešněmi a meruňkami. Stromy přesto napohled sytými. Připadáš si jako v ráji, stromy jsou ti na dosah
ruky a plody tak vzdáleny.
Vždyť slepice odpovědi,
krom vejce mžouravého,
právě že foremného a tudíž pouštného,
vetkala do slámy
dávno předtím ještě plod jiný,
však kosmu málem starší.
A při vědomí tohoto
napínají náhle plachtu odpovědi
především vztah a pohyb srdce.
Světlonoš
V omáčkové noci
obracel jsem Otčenáš,
ždímal ho jak hadr nad ozvěnovitým kýblem
světa,
hamtal blátem a toužil smát se,
zhluboka křičet,
při podnebném nesobě.
Náhle záblesk
a zadumaný cyklista
sjíždějící z kopce,
jak by nesl světlo chrámu,
promlčel tmou kolem mě,
opatrně,
ba vylekaně,
s rozsvícenou lampičkou,
posel a strážce.
Žaneta Lichtenbergová
foto archiv autorky
Odvádění
Narozena 2. července 1984.
Vyučila se oboru umělecký rytec,
jemuž se příležitostně věnuje
doposud. Z básníků upřednostňuje Jana Skácela, Vladimíra Holana,
Jáchyma Topola, Ivana Wernische a Karla Šiktance. Od
roku 2007 pracuje v knihkupectví. Žije v Praze.
Někdy se bojím
Někdy se bojím lidí
kteří si bez zeptání sednou vedle mě
to pak synchronizuji náš dech
abychom si nebyli tolik cizí
Příštího dne napadl sníh.
ve stejném okamžiku
láme svou páteř
o stydké kosti kopců.
Za okny tence křupe
jak krky holoubátek.
Na konečné
strojvůdce z dveří vymetá
ozvěny nedávných pasažérů
noc se láme
cinká o podlahu.
Kaluže mezi pražci
Jako rozbitý nákladní vlak
líně a bez houkání
drkotají lidi do stanic
vypouští páru
Domů jsem dokráčel s úsměvem,
s cukáním nahryznutých koutků.
Noc z posledních sil
rdousí ticho
Všechno je zmrzlé na kost
křehké a dýchavičné.
Ojíněné slepé rameno prasklo
pod smíchem bruslařů.
Ticho a mlhavo z úst stařen
dere se nosem ven.
V mrazivých ránech
pukají pečené kaštany.
Mraky visí tak nízko
a všude je cítit voda.
V břichu tramvaje žbluňkne
při každé zatáčce.
Úzkorozchodné koleje bytů
jsou cítit po vodě a rzi
(2004-2005, Václavice-Weztwalde v Severních Čechách)
Na dva prsty mělké kaluže
mezi pražci synchronně tepou
neviditelným srdcem
32 /
poezie / česká
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
poezie / česká / 33
foto archiv autorky
Irena Šťastná
Jako vždycky
Postarám se aby tu ptáci neklovali sušené rybí tlamy
- mluvím na tvá záda. Bylo to nesmyslné místo s kříži
a kotvícími čluny. Nebezpečné i pro přihlížející.
Irena Šťastná (rozená Václavíková,
1978) žije v Dobroslavicích na
Opavsku.
Poezii a povídky publikovala
časopisecky (Host, Protimluv, Psí
víno, Tvar, UNI, Literární fórum, Pandora, Viselec, Weles,
Zvuk aj.), v antologiích a almanaších: V srdci černého
pavouka (2000); Cestou (2004); Antologie české poezie
1986–2006 (2007); Ty, která píšeš – antologie současné
české ženské povídky (2008).
V roce 2006 vydala sbírku básní Zámlky v brněnském
nakladatelství Host. Druhá sbírka s názvem Všechny tvoje smrti vyšla v roce 2010 v pražském Literárním salónu
Terezy Riedlbauchové.
Šla jsem odtud - bát se šroubovice nebo lišejníků.
A potkávala jen serpentinu vlastní tepny.
Taky vnitřní hlas měl zrovna zlomeninu krčku.
A o tom hlazení cizí ženy a obdivu
k její kůži už nechci slyšet.
Jde o všecko. Jako vždycky.
Symfonica domestica
Už naše sliny nestékají z pelesti.
Vyloupaný čas i bez lastur.
Péče prosákla do žeber.
Muž je přečekán.
Jsme nerosty.
Co ještě?
Oběhni
skalnaté
pleso!
Podzim 2004
Mám šlachy zanesené modří z těch rozjařených dob.
Doba utlačená dveřmi obou okresů. Byly tam meze a
jimi pohrabaný kraj. Holobyt naříznutý konzervou
fazolí. My stékající do prostřední jamky lůžka
výpotků i laskonkových představ.
Kolikeří
Moji nepotkaní muži
na okrajnicích cesty
- z větve setřepaný sníh.
Nedotýkej. Plech z bubínku
který mám i snopy slov padají
od zubů dolů. Škrabká to v uchu.
Ententýky. Sáhni si na něj na svého
- volá dáma od vedle. Běžím od nich.
Shýbám se. Zbývá jen hodit kamenem po děvce
(aby se ti udělalo dobře).
O zamlčené věci
Ptám se: umíš pravidla dnešní oblohy?
Den zametají na lopatku.
Vydechujeme malé labyrinty.
Je tohle láska na ale?
Konipas nehýbe řiťkou jak brzdí čas.
Já na to: kolik dešťů umíš?
Ty obličejem v plotě.
Chycený v loňském podzimu kdy se ohavnost ukrývala za kmeny.
Tkáně jsme věšeli místo prádla.
A ptáci padali k zemi v přesných rytmech.
34 /
poezie / česká
Vyšetření
Opatrnost v kostře řeči. Ještě půl hodiny
máme kompletní těla. Cítíš jak ti nevolníci
během noci zase povoskovali pleť. Jako nádoba
s rozmočeným chlebem naspod je perspektiva. Ostatní
zduřelo. Zbývá napěchovat dýmky dělat nerosty a myslet
na zadky srn našpulené k tvému malinovému dětství v krajině zamazané tmou.
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
poezie / česká / 35
foto archiv autora
Jaroslav A. Polák
Jaroslav A. Polák (*1975).
Spisovatel, publicista, amatérský
filosof, mág, mystifikátor, Kojot.
Ženatý, bezdětný. Narodil se a žije
v Brně a je na to hrdý.
V obdobích, kdy to šlo, pracoval jako vychovatel problémové mládeže a dvakrát jako terapeut (s duševně nemocnými a s alkoholiky). Píše od roku 1993, povídky publikoval
v časopisech Ikarie, Fantázia, antologiích povídek ze
soutěže Ježíšku, já chci plamenomet (jednou vyhrál), vyšly
mu čtyři dobrodružné fantasy romány. V současné době
spolupracuje jako publicista s časopisy Živel a Legalizace
a vcelku pravidelně přispívá na svůj blog Amor Vacui –
www.kojot.name.
Věnuje se provozování magie; nějakou dobu byl ateista,
ale pak upsal duši jistým entitám haitského původu, které
jej vzápětí sympatickým a nepřehlédnutelným způsobem
přesvědčily o své existenci, takže oportunisticky vyměnil
materialistický světonázor za materiální statky.
Léčí se s bipolární afektivní poruchou (dříve se tomu říkalo
„maniodepresivní psychóza“) s převládajícími depresemi.
Prošel si peklem a několikrát se málem sprovodil ze světa.
Skutečnost, že je stále naživu, nasvědčuje, že má více vůle
k životu, než se na první pohled zdá.
Salome
Baltazar si s mírným povzdechem sedl k dřevěnému
stolku vytvořenému z něčeho, co původně muselo
sloužit jako něco zcela jiného, patrně v těžkému průmyslu, a zaposlouchal se do tklivého ženského hlasu
linoucího se z magnetofonu umístěného na skříni,
z níž právě barman vytáhl láhev tequily. Upravil si
vlasy stažené do ohonu, sundal si brýle a otřel kapesníkem pot z čela. Ne snad, že by tu bylo tak horko,
prostě se potil víc, než jiní lidé. Zvláště pokud se ocitl v neznámém prostředí. Pak jeho pohled spočinul
na několika dětech popíjejících u sousedního stolu
pivo a pletoucích si navzájem copánky. Připomínali
mu opičky probírající si vzájemně srst. Patrně stejný
instinkt, pomyslel si. Kolik jim může být? Mohlo jim
být patnáct. Nelíbilo se mu to. A ptal se sám sebe, zda
je to věkem. Jeho věkem. Bylo mu pětatřicet a v undergroundových prostředích tohoto typu si zcela konstantně připadal starý. Objednal si pivo, napěchoval
36 /
próza / česká
a zapálil si dýmku, vytáhl z kapsy přes židli přehozeného tmavého kabátu paperback – výbor z taoistických spisů – a chvíli se do něj víceméně marně snažil
začíst. Tak nějak doufal, že mu to pomůže najít něco
alespoň podobného vnitřnímu klidu, když ale knihu
odložil, uvědomil si, že klidný je. Problém spočíval
v tom, že ten klid páchl, páchl mrtvolnou ztuhlostí,
únavou a beznadějí. Baltazar si uvědomil, že je to už
nejméně rok, co něco smysluplného napsal. To, čím
trpěl, nebyl vysloveně tvůrčí blok, jen jakási neochota pustit se do sepsání dalšího dobrodružství imaginárního hrdiny fantasy románu či okultního thrilleru.
To jej ovšem přivedlo k myšlenkám na Filipa, který
si s ním zde domluvil schůzku. Filip. Kolik mu mohlo
být? Snad kolem pětadvaceti. Potkali se před necelým
rokem na Draconu, vypili spolu pár piv a pohovořili
o magii. Baltazar se při té vzpomínce ušklíbl. Na scifi
cony skoro nejezdil, ale tehdy mu právě vyšla kniha
a on se cítil na to, aby svému dílku udělal menší reklamu přednáškou o Bertiauxově gnostickém vúdú,
jež hrálo v jeho knize zásadní roli. Po přednášce si jej
odchytil ten mladý muž s tím, že se magií zabývá a že
by si rád o těchto věcech pohovořil hlouběji. Zašli do
nedaleké hospody.
„Aby bylo jasno,“ řekl tomu mladíkovi. „Magie nefunguje. Jediné, co člověk jejím praktikováním získá,
je pocit, že žije ve fantasy světě. Což může být příjemné, ale taky záludné.“
„Ale vy se magií zabýváte?“
„Ano, a zčásti beru zpět to, co jsem řekl. Magie přece
jen v určitém smyslu funguje – jako inspirace, pokud
chcete psát okultní thrillery nebo něco na ten způsob. Proto se jí zabývám, což konkrétně znamená, že
si o ní čtu. A teď mi řekněte, proč se tím zabýváte vy
a co vám to konkrétně přineslo.“
„Já vlastně,“ zarazil se Filip, „nevím, snad nějaké poznání.“ Vypadal, jako by vlastně ani nevěděl, co ho
na magii tak přitahuje.
„Jde-li vám o poznání, zajímejte se o vědu. V magii
žádné není.“
„A staly se mi divné věci. Nevysvětlitelné...“
A pak mi povídal docela zajímavé historky, v nichž
hrály hlavní roli marihuana respektive lysohlávky,
noční les a ujetí přátelé, zavzpomínal Baltazar. A já
mu na to řekl, že to vysvětluje mnohé a že prakticky
vše lze uspokojivě vysvětlit jako bludy, halucinace
a shody náhod...
Pak se bavili o všem možném a nakonec si potykali,
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
jak už se to cizím lidem, které spojí několik piv, stává. Následky, ne tykání, ale těch piv, byly úděsné.
Ne, že by jich tehdy vypil nějak moc, ale proto, že
na léky, jež užíval, neměl pít vůbec. Dnes rozhodně
zůstane u jednoho.
Baltazar se napil piva, znovu zapálil dýmku, jež během jeho zamyšlení pohasla, a opět se ponořil do
vzpomínek. Co vlastně o tom člověku, kromě toho,
že je romanticky zaujat okultismem, ještě ví? Píše
a podařilo se mu publikovat v Ikarii. To není špatné. Takže kolega. Snažil se vzpomenout, zda od něj
něco četl. Ve skutečnosti četl fantastiku jen zřídkakdy, dával přednost odborné literatuře a okultním
spiskům, v nichž hledal své náměty. Jenže tentokrát
přijde námět za ním, alespoň to vyplynulo z Filipova telefonátu. Hovořil o tom, že prožil něco zajímavého a nedaří se mu to ztvárnit. Baltazar v skrytu
duše doufal, že se Filipovi podaří jej zaujmout. Byl
vyhořelý. Věděl to. Unavený a vyhořelý. Ne snad, že
by jej právě nějak zvlášť trápila jeho nemoc, jen mu
bylo všechno tak nějak jedno a tušil, že stačí chvíle a už jej to ani nebude znepokojovat. Obtloustlý,
krátkozraký, invalidní spisovatel, nepříliš spokojený
se svým vzhledem. Doma jej čeká vážně chronicky
nemocná žena a hromada zvířat – stárnoucí fenka,
dvě kočky, několik hadů a ještěrů a párek vodních
želv. Mohlo by to být i horší, to věděl, bývalo to i horší, bývalo to hodně zlé. Jen jaksi nebyl žádný valný
důvod k radosti. Vida, pomyslel si, sebelítost. To už
tady dlouho nebylo…
Podíval se na hodinky. Bylo několik minut po čtvrté,
Filip už zde měl být. Baltazar nerad chodil kamkoli
pozdě, proto i sem přišel raději dřív. Omladina u vedlejšího stolu si poručila další piva. Venku byl slunný,
i když už trochu chladný říjnový den, slunce však do
podzemních prostor tohoto divného napůl baru, napůl čajovny nepronikalo. Underground, pomyslel si.
Doslova.
Pak Filip konečně přišel. Vypadal stejně jako minulý
rok na podzim. Štíhlý, dlouhé hnědé vlasy, neupravený, tentokrát v obnošeném tričku a oprýskané koženkové bundě. Působil dojmem muže, na kterého
nedohlíží žádná žena. Přes rameno měl plátěné žebradlo z něhož vykukovala nějaká kniha. Baltazar měl
slabost pro lidi, kteří nevycházeli z domu bez knihy.
Pozdravili se. Filip se poté pozdravil s barmanem,
objednal si nepálský čaj a usedl naproti Baltazarovi.
Nastala chvilka mlčení.
„Nevíš, co to posloucháme?“ zeptal se Baltazar, aby
prolomil tu trapnou chvilku, a uvědomil si, že jej to
vlastně i docela zajímá.
„Portishead,“ odvětil Filip. „Slyšel jsem to snad stokrát. Dřív jsem tady pracoval.“
„Tak to bys mohl vědět, z čeho jsou ty stoly.“
„Slévárenské formy.“
Opět mlčení. Pak se mladík osmělil.
„Víš, jak jsme se posledně bavili o tom, že divné věci
jsou jen náhody, bludy nebo halucinace?“ začal Filip.
„Ano, to jsou. Proč?“
„Možná jsou, ale já prožil letos v únoru něco, co mi
obrátilo život vzhůru nohama a divil bych se, jestli
pro to budeš mít nějaké rozumné vysvětlení. A hlavně se to snažím hodit na papír, ale nejde mi to. Je to
příliš osobní a já…“ odmlčel se. „Nedaří se mi psát
o sobě. Je to dobrý příběh.“
„Sem s ním,“ řekl Baltazar. „Dobrý příběh není nikdy
k zahození. Ani když jde o souhru náhod.“
Filip sáhl do žebradla, vytáhl z něj téměř plné dvěstěgramové balení levného holandského tabáku, jemuž
se, jak se Baltazar později dozvěděl, mezi znalci říkalo „Zlatá cihla“, a ubalil si cigaretu.
„Jak začít?“ zamyslel se Filip. „Minulý rok na podzim
jsem si našel práci. Vlastně mi ji dohodil kamarád.
Pracoval jsem jako pomocný vychovatel v pasťáku,
tedy v Diagnostickém ústavu pro mládež. Po večerech a přes noc jsem tam hlídal problémovou mládež. Patnáct až osmnáct let...“
Baltazar zhodnotil Filipovu poněkud křehkou konstituci.
„Tak trochu sebevražedná mise, ne?“ neodpustil si.
„No, spíš hodně než trochu,“ souhlasil Filip. „Už tam
nedělám, ale to není podstatné. Celý ten příběh se
odehrál druhého února, byl to jen jeden jediný strašný den, ale aby to dalo smysl, je potřeba spousty dalších souvislostí. Ale začnu tím dnem a pak budu asi
různě odbíhat.“
Barman přinesl čaj.
„V čajích se moc nevyznám, poradíš mi nějaký?“ zeptal se Baltazar. Pivo měl z větší části dopité a už na
ně neměl chuť. Čaj z konvice pěkně voněl.
„A dal by sis raději černý nebo zelený?“ zeptal se
Filip.
„Spíš černý.“
„Nepálem nic nepokazíš, já ho mám nejraději.“
Baltazar si objednal čaj a zkoumavě na svého společníka pohlédl.
„Když jsem prvního února přišel večer do práce,
dozvěděl jsem se, že budu večer sloužit na dívčím
oddělení, protože jejich pomocná vychovatelka
onemocněla. U borců zůstal denní vychovatel.
Podvečer strávily obě skupiny spolu, pak jsem šel
s holkama do jejich baráku – aby bylo jasno, ten
próza / česká / 37
pasťák okupuje dvě luxusní prvorepublikové vily
– a celkem úspěšně jsem odrážel jejich snahu mě
vytočit. Když šly konečně spát, četl jsem si, ale byl
jsem ostražitý. Naučil jsem se tam takovou zvláštní
věc. Jak to popsat? Schopnost cítit prostor. Vnímat
i malé změny, pohyby, kroky, cokoli nepatřičného.“
„To je pochopitelné,“ podotkl Baltazar. „Máme takové schopnosti v sobě z dob, když jsme byli ještě lovci.
Jen je už tolik nepoužíváme.“
„Aha, no, asi ano. Ale to jsem odbočil. Kupodivu se
nic zvláštního nedělo, tím chci říct, že holky opravdu
spaly a nedělaly bordel. V jednu v noci pak přijeli
policajti se záchytem.“
Baltazar tázavě podvedl obočí.
„Když někdo uteče z domu nebo z nějaké polepšovny, je hledanej a když na něj policajti natrefí, přivezou ho do diagnosťáku. Tam ho nebo ji ubytujeme
v zamčeném pokoji a druhý den se pak rozhodne, co
dál. Toho večera přivezli holku, kterou jsem už viděl.
A ty taky.“
„Já taky?“ podivil se Baltazar. Neměl pocit, že by se
v posledních letech svého života setkával s problémovou mládeží.
„Ano. Minulý rok na Draconu. Jen viděl. Byla tam
s mým kamarádem Jaroslavem. Drobná, štíhlá, dlouhé černé vlasy, moc hezká. Seděli ve stejné hospodě
jako my a tys ji viděl docela určitě, protože jsi po ní
pošilhával.“
„Vzpomínám si,“ odvětil neutrálním hlasem Baltazar.
Když tu dívku tenkrát viděl, zaplavil jej až bolestný
pocit šílené touhy spojený s vědomím naprostého nedosažitelna. A záviděl tomu klukovi, co tam byl s ní,
a divil se, že ta kráska je s někým, kdo vypadá spíše
jako zženštilé děcko než jako muž, byť mladý. Ano,
vzpomínal si velice dobře. „Pokračuj, začíná to být
zajímavé.“
„Když ji přivedli, vypadala dost zničeně. Páchla pervitinem. Víš, když člověk bere perník, tak
se některé metabolity potom vylučují s potem.
Nevím, co to přesně je, ale je to takový chemický
pach, který kolem člověka je. A kolem ní byl. Byla
evidentně na dně. Tehdy jsem se z papírů dozvěděl její pravé jméno, do té doby jsem ji znal jen
jako Salome. A znal jsem ji svým způsobem dost
dobře, i když jsem ji viděl jen párkrát. Vyprávěl mi
o ní, a to dost zevrubně, Jaroslav. Aby to celé dávalo smysl, musíš vědět, co jsem v té chvíli věděl já.“
Baltazar se lehce chvějící rukou napil čaje. Byl dobrý. Stejně jako příslib příběhu, do něhož jej Filip zasvěcoval. Vyklepal popel z dýmky a opět ji nacpal.
Baltazar neměl ve zvyku chovat se k dýmkám šetrně,
38 /
próza / česká
mít jich několik a kouřit každou jen jedenkrát denně. Celkově nechoval žádnou zvláštní úctu k předmětům, nejednalo-li se o knihy.
„Pokračuj,“ řekl.
„Tuto část jsem napsal,“ odvětil Filip, zapálil si další
balenou cigaretu a vytáhl z žebradla papíry vytištěné
devítijehličkovou tiskárnou, jíž zjevně docházela barva. „Já si zatím srovnám v hlavě, jak to bylo dál.“
Baltazar sáhl po papírech a začal číst.
Vlastně ani nevím, psal Filip, kdy jsem Jaroslava poprvé potkal. Na první pohled nijak zvlášť nezaujal.
Když mu bylo mu devatenáct, vypadal na patnáct –
a bez brýlí snad ještě na míň. Určitě jsme se vídali
na conech a také chodíval do hospody s brněnskými
scifisty, kam ale chodím jen sporadicky. Na bundě
nosíval černou placku s bílým nápisem „Deprese –
můj přítel nejvěrnější“ a já si v duchu říkal, ať se
nerouhá. Myslím, že jsem ho jednou viděl i v jedné
ilegální čajovně či spíše drogovém doupěti, ale nevím to jistě, protože jsem byl právě zhoubičkovaný
až hrůza. Asi jsem s ním dal poprvé řeč v baru na
Traubce. Nebyl tam právě nikdo známý a my se znali
od vidění. Jaroslav se snažil psát a měl právě s sebou
nějaké své literární pokusy. Řekl jsem mu, po pravdě
a upřímně, že nestojí za nic, ale ať to klidně zkouší
dál, konec konců moje začátky nebyly o moc lepší.
Později jsem se seznámil s jeho kamarádem Martinem. Taky fanoušek fantastiky, milovník hororů
a autor místy dost zajímavých básní. Byl mladší než
Jaroslav, ale zkušenější, myslím, že byl Jaroslavovým
zasvětitelem, co se nočního života po hospodách
týče. Vypadal jako plavovlasý anděl, který se pomalu blíží k okamžiku svého pádu. Často bývali spolu,
až jsem přemýšlel, jestli nejsou homosexuální. Ale
byli jen nesmělí. Nic, co bych neznal. Nesmělí a současně připravení užívat si všech zakázaných kouzel
života, především marihuany. Jaroslav studuje filosofii a má o ní romantické představy, což patrně platí
o všem. Včetně žen. Tehdy byl panic a hádám, že jím
nejspíš ještě je. Jeho druhým oborem je religionistika. Z obojího mě naskakovala husí kůže, protože
jsem tento dvouobor studoval také, jenže vždy, když
už se zdálo, že se mi podaří jej dokončit, do toho
vlezl jakýsi nepřekonatelný odpor k tomu všemu
a neschopnost studovat, což moji matku dohánělo
a dohání k šílenství. A mě vlastně taky. Ale vraťme se
k Jaroslavovi. Zajímal se o magii; doporučil jsem mu
revue Horus, Crowleyho a Castanedu a udělil různé dobré rady, i když myslím, že jsem asi radil spíše
sobě než jemu...
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
A pak jsem jej potkal s tou dívkou. Později jsem
zjistil, že je seznámil Martin, který ji potkal na nějakém mejdanu a balil ji na svou poesii. Předpokládám, že nezabrala, ale když potkala Jaroslava, našla
v něm něco, co skutečně potřebovala. Vrbu. Myslím,
že pro mladého, citlivého a nesmělého muže není
nic horšího, než když se stane ramenem, na němž
se vyplakává dívka jeho snů. Dívka, která chce jít
do postele s někým úplně jiným, s chlapem, jemuž
v žilách pulsuje testosteron. Dívka, která si z muže
udělá nejlepší kamarádku... A přesně to se Jaroslavovi stalo, stejně jako se to kdysi stalo mně a přede
mnou tisícům dalších mužů. Jaroslav se zamiloval.
Šíleně se zamiloval do sedmnáctileté krásky, která
měla vážný problém, před nímž unikala do dunivého světa divokých house-patry a pervitinu. Před pár
lety bych na Jaroslavově místě dopadl stejně. A kdo
ví, možná i dnes, kdybych byl v nesprávný čas na
nesprávném místě. Přesto si říkám, a možná si to
namlouvám, že si dokážu udržet odstup. V každém
případě jsem se naučil jít do vztahů bez naprosté
emocionální angažovanosti, tím nechci říct, že bych
své partnerky neměl rád, jen jsem do nich prostě nebyl šíleně zamilovaný. Jenže ty vztahy nikdy dlouho
nevydržely... Ale to odbíhám. Jaroslav se tedy šíleně
zamiloval a Salome byla jediným tématem hovoru,
kdykoli jsme se setkali. Popravdě řečeno i mě neskutečně přitahovala, Jung by asi řekl, že byla typem
ženy, do které si projikuji svoji Animu, ale usoudil
jsem, že nemá smysl pokoušet se o nemožné a ještě
k tomu pokazit jedno přátelství. Tak jsem naslouchal
tomu, jaká je úžasná, jak je sečtělá, že se zná osobně
s Filipem Topolem a dalšími zajímavými lidmi, a jak
hrozně trpí omezováním ze strany autoritativní matky a také vzpomínkami na agresivního otce-alkoholika, který před rokem zemřel. Později jsem si svou
sbírku informací ještě doplnil. Například o to, že se
chce z nějakých tajemných důvodů zabít a že ho vzala na své tajné místo, kde by to chtěla udělat. Přemýšlel jsem, jak se k tomu postavit. Na jednu stranu
jsem měl zkušenost s hysterickými ženami, které
se prezentovaly přesně takto a nebylo třeba brát je
příliš vážně, na druhou stranu jsem věděl, že člověk
se opravdu může chtít zabít a může to být vážné.
Ale především jsem měl už plné zuby toho, že jsem
vlastně dělal vrbu Jaroslavovi, protože jsem měl dost
problémů sám se sebou. Můj vlastní život se změnil v noční můru. Bydlel jsem na privátě se sedmi
studenty, sám nedostudovaný filosof trpící záchvaty
paniky při pouhém přiblížení se fakultě. Doufal jsem,
že uteču-li od matky, zlepší se můj psychický stav, ale
nestalo se. Po krátké euforii se vrátila chandra, před
kterou nebylo úniku. Zoufale jsem hledal způsob, jak
obnovit ten báječný duševní stav, jenž jsem prožil asi
rok před svým přestěhováním, stav, v němž jsem se
dokázal vrátit do školy, napravit spoustu restů, složit beze stopy trémy těžkou zkoušku z křesťanství...
Nešlo to. Nešlo se z toho vypsat, nešlo se upnout na
Crowleyho maximu, že existence je ryzí radost. Jak
podzim postupoval, neměl jsem náladu na Jaroslava,
Martina a vlastně na kohokoli, jen jsem se snažil přežít v práci a ve dnech volna jsem hrával na počítači
Civilizaci a jiné strategie. Alespoň tam jsem měl věci
pod kontrolou. A věděl jsem, že se musím jak čert kříži vyhýbat stimulantům. Právě proto, že by mi mohly
nabídnout tu sílu, která mi chyběla. Věděl jsem, že
bych to pak musel splatit i se strašlivými úroky. Do
hospody jsem v té době, pokud vůbec, chodil jinam
a s jinými lidmi, takže jsem úplně ztratil s Jaroslavem a se Salome kontakt. Až do té noci z prvního na
druhého února...
„Píšeš o sobě velice dobře,“ prohlásil Baltazar a odložil papíry. „I o druhých.“
„Díky,“ zamumlal Filip.
„Píšeš o sobě tak dobře, že si myslím, že bych tě
mohl trochu nasměrovat,“ řekl opatrně Baltazar.
„Jak to myslíš?“
„Tak, že své deprese neodmyslíš ani neodčaruješ.
Není to něco, co by se dalo nějak vyřešit, není to žádná hádanka Sfingy, na kterou když odpovíš, budeš
svobodný. Je to nemoc. Maniodepresivní psychóza.
Trpí jí asi procento lidí a pomáhají na to léky.“
„Já nechci brát léky. Matka mi říká, že u nás v rodině
nikdy nebyl žádný blázen a já taky nejsem. Myslím,
že se může docela dobře plést, ale já se bojím, že
bych to pak už nebyl já.“
„A jsi tím, kým jsi byl, když ti bylo osmnáct? Nebo
deset? Nejsi. Neustále se měníme. Identita je iluze.
Zato utrpení je skutečné – a to víš sám nejlíp.“
„A ty – jak ty to víš?“
“Vlastní zkušenost. Jsem maniodepresivní a léčím se
s tím už roky. Myslím, že bych bez léčby už nebyl
naživu,“ konstatoval Baltazar.
„A jsi spokojený?“ zeptal se Filip.
„Jak se to vezme. Podstatné je, že ať je mi jakkoli,
vím naprosto jistě, že by to mohlo být mnohem horší.
Jestli chceš, domluvím ti konzultaci u své psychiatričky. Nezávaznou. Je dobrá.“
„Jenže zrovna teď mi nic není.“
„Sám víš, že to nevydrží.“
„Budu o tom přemýšlet. Díky. Snad abych se vrátil
próza / česká / 39
k té noci, kdy jsem po několika měsících ve vychovatelně pasťáku opět potkal Salome...“
„Ano, pokračuj.“
Policisté se zeptali, jestli je vše v pořádku a mohou
odejít, vyprávěl Filip. Řekl jsem, že ano. Vždycky to
tak bylo – v té chvíli, a jen v té chvíli, byl vychovatel
pro policajty pánem. Kdybych řekl, že se mi dotyčný
zdá být intoxikovaný, museli by záchyt pěkně odvézt
jinam. Třeba do blázince. Také jsem je mohl požádat,
aby se mnou byli až do okamžiku, než dotyčného zamknu v jeho komůrce. Ale popravdě řečeno jsem žádnou z těchto možností v praxi nevyužil. Když té noci
přivezli Salome, poslal jsem je pryč co nejdříve.
Byla skleslá a v její tváři se rýsovala rezignace, jakési zvláštní odevzdání.
„Nechceš cigáro?“ zeptal jsem se. Bylo to proti předpisům, ale to je v životě spousta věcí.
Přikývla. Vzal jsem ji na balkon a nabídl Camelku.
Tehdy jsem si ještě mohl dovolit takhle se rozšoupnout, na to, že mi za měsíc seberou sirotčí důchod
po tátovi a zůstane mi jen nevalný plat za půlúvazek
v pasťáku, jsem tehdy nemyslel.
Tiše jsme kouřili, nechtěl jsem na ni nějak tlačit, ale
chtěl jsem jí dát příležitost, aby se vypovídala, pokud
to bude potřebovat. Viděl jsem, jak se jí ruka s cigaretou chvěje.
„Nikdy se nedoběhnu,“ povzdechla si a já věděl, že
cituje Psí vojáky.
„Vyspíš se z toho,“ zkusil jsem neobratně. Pohlédla
na mě těma svýma temnýma očima, o nichž Jaroslav
řekl, že jsou krásné jako letokruhy vzácných stromů.
Musel jsem uznat, že měl pravdu, a nic na tom neměnily ani temné kruhy pod nimi.
„Nemůžu spát,“ zašeptala. „Sny jsou nejhorší.“
Nadechl jsem se, abych něco řekl, ale co? Copak
jsem psycholog? A nebyl jsem ani její blízký přítel.
„Víš, Filipe,“ řekla pomalu. „Někdy prostě člověk
pozná, že prohrál. Cítíš to v celým těle. Vina. Hanba, kterou nesmyješ. A přitom nemáš sílu to někomu
říct. Ani žádnej mozkošťoura by mi s tím nepomohl. Nemohla bych mu to říct, víš. Nikomu. Kdybych
byla věřící, možná bych se mohla vyzpovídat, ale já
v Boha nevěřím...“
„Jestli chceš, můžeme si tu přes noc povídat. To jen,
že pokud nemůžeš spát, tak...“
„Jen mě pěkně zavři, však už jsem tu párkrát byla.
Nebudu spát, ale chci být sama. Ale dík za cigáro.“
Dokouřili jsme a já ji odvedl do pokojíku pro záchyty.
„Chceš jabko nebo rohlík?“ zeptal jsem se.
„Ne, dík. Jen nějakou vodu.“
40 /
próza / česká
„Jasně.“
Přinesl jsem jí vodu.
„Napadlo vůbec někoho, proč si vlastně říkám Salome?“ zeptala se.
„Přemýšlel jsem o tom. Jaroslav říkal, že jsi dřív tančila. Proto?“
„Ano, tančila jsem. Malá krásná baletka, jako obrázek. Žila jsem tím. No, a teď už jenom křepčím na
technu. Víš, jaký to je, když celý tvý tělo chce tančit,
ale nejde to?“
„Stal se ti nějaký úraz?“
„Zabila jsem Křtitele,“ odvětila. „A nevěř Bibli – byl
to zmrd. Ale tohle si nezasloužil. Nech mě teď o samotě. Možná nakonec přece jenom zkusím na chvíli
usnout.“
Když jsem zamykal dveře jejího pokojíku, cítil jsem
se dost trapně.
Filip se odmlčel a sáhl po tabáku. Baltazar si vyčistil
dýmku.
„Musím si odskočit,“ řekl Baltazar. „Kde to tady je?“
„Na baru je klíč. Půjdeš chodbou směrem k východu
a pak doleva.“
Filip cítil, jak se kolem něj opět plíží ta hrůza, jíž
se už tak dlouho snažil uniknout. Přemýšlel, zda
přijmout Baltazarovu nabídku a jít za psychiatrem.
Vlastně to chtěl, chtěl to už tak dlouho, nejméně od
chvíle, kdy před vlastní matkou málem skočil z okna.
A současně se bál. Bál se, že ztratí sám sebe. Ale co
to vlastně znamená já?
Starší spisovatel se vrátil a objednal si další Nepál.
Dobrý nápad, pomyslel si Filip a poručil si Lapsang.
Měl pocit, že potřebuje něco ostřejšího. Než byly
čaje hotovy, setrvali oba muži v mlčení. Když se pak
před Filipem rozlila kouřová vůně Lapsangu, věděl,
že nastal čas pokračovat ve vyprávění. A věděl, že to
bude bolet.
Ráno přišel denní vychovatel, probudili jsme holky,
já jsem se rozloučil se Salome a spěchal jsem domů.
Někteří vychovatelé na noční službě spali a bez problémů jim to procházelo, ale to nebyl můj případ. Asi
bych ani nedokázal usnout, i kdybych chtěl. Takže
jsem se těšil domů do postele. V zimě se mi stávalo,
že jsem i několik dní po sobě neviděl slunce. Budil
jsem se za tmy a spát jsem chodil také za tmy.
Dorazil jsem na privát a vyvenčil Alys, svou novou
vlčáčí fenku, kterou našel bratr na podzim minulého roku přivázanou o půlnoci na Mendlově náměstí,
nechal ji u mě přespat a pak už mi zůstala. Události uplynulé noci zůstaly kdesi daleko. Šel jsem spát.
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
A zdál se mi sen. Odehrával se v novozákonní době,
byl to příběh Jana Křtitele a Salome. Salome se v tom
snu spikla se svou matkou proti Janu Křtiteli. Její tanec v tom však hrál nějakou jinou roli, i když se smrtí
Křtitele určitě souvisel. Tančila překrásně. Když pak
přinesli na míse prorokovu hlavu, uvědomila si, co
způsobila, přestala tančit, rozplakala se a probodla
se dýkou. Probudil jsem se a v hlavě jsem měl ten
obraz. A spolu s ním strašnou předtuchu, že přesně
to chce Salome udělat. Dávalo to smysl a kdesi uvnitř
jsem věděl, že to tak je. Takový pocit neochvějné
jistoty. Podíval jsem se na hodiny – byly tři. V sedm
mi začínala další služba v pasťáku. Oblékl jsem se,
nasadil kontaktní čočky a vyrazil i s Alys k nejbližší
telefonní budce. Doběhli jsme k ní, vytáhl jsem svůj
notes s adresami a nejprve jsem zavolal do pasťáku.
Tam mi kolega řekl, že netuší, jak mě napadlo se na
toto ptát, ale že ta holka ze záchytu před půlhodinou
utekla. Řekl jsem, že se možná dnes na službu opozdím a aniž bych cokoli dalšího vysvětloval, zavěsil
jsem a vzápětí volal Jaroslavovi. Zvedl to jeho otec
a řekl mi, že Jaroslav je ve škole a že neví, kdy se
vrátí. I když byla zima, polil mne studený pot. Musel
jsem najít Jaroslava a spolu s ním to její tajné místo
a musel jsem jej hledat na Filozofické fakultě, což bylo
místo, k němuž jsem se poslední rok nedokázal přiblížit ani na dohled. Zatnul jsem zuby, vrátil Alys domů
a vyrazil do ulic. Nebylo to daleko. Snažil jsem se
spěchat, ale cítil jsem, jak mé svaly při každém kroku
tuhnou. Bylo to tak nesmyslné a tak skutečné. Jakýsi
hlas ve mně křičel, ať tu trosku nechám, ať se zabije,
že patrně má proč se cítit vinna, ať už provedla cokoli, že to pro ni bude tak lepší, protože se už nebude
trápit... Měl jsem pocit, že se probojovávám nějakou
melasou. Špatně se mi dýchalo a nepomohla ani cigareta. Přesto jsem šel, pod nohama mi křupal čerstvě
napadaný sníh a nakonec jsem po roce opět vešel do
budovy fakulty. Zachvátila mě panika. Nejen, že jsem
tam musel vejít, ale nyní budu muset najít učebnu,
v níž Jaroslav je, a vejít tam. Bude tam přednášející,
s pravděpodobností hraničící s jistotou někdo, koho
znám a kdo zná mě. Dostal jsem astmatický záchvat.
Vrátný na mě upřel podezíravý pohled.
„Nepotřebujete pomoc?“ zeptal se, ale moc vlídnosti
a ochoty v tom hlasu nezaznívalo. Alespoň mým uším
ne.
Mávl jsem na něj jako, že je všechno v pořádku a doklopýtal jsem na fakultní dvůr.
„Fajn,“ mumlal jsem si pro sebe. „Studuje filosofii
a religionistiku. Začněme filosofií, tedy v budově
A nebo B. Doufejme...“
Rozběhl jsem se k budově A. Tam jsou rozvrhy. Jaroslav by měl být v druhém ročníku...
„Klid, je půl čtvrté, skoro všichni jsou pryč, to zvládneš...“ mumlal jsem si a vešel do budovy A. Nikoho
jsem nepotkal. Pokusil jsem se zaostřit na nástěnku s rozvrhy, buď zlobily čočky nebo se oči rozhodly
provést další z malých sabotáží, jimiž mne teď tělo
častovalo. Německý idealismus, to by mohlo být
ono. Učebna dvacet. Pohlédl jsem na dveře na konci
chodby, nadechl se a vpadl dovnitř. Přednášející na
mě nepřátelsky pohlédl, pak mě poznal.
„Moc se omlouvám,“ zakoktal jsem. „Je to důležité.
Hledám Jaroslava.“ Zapátral jsem očima po studentech. Jaroslav na mě zamával.
„Co se děje?“ zeptal se.
„Poslyšte!“ řekl přenášející.
„Jde o Salome.“
Jaroslav se zvedl, hodil sešit do bílé igelitové tašky
s fixou vyvedeným nápisem „Tato taška je černá.“,
což mu patrně připadalo vtipné, a propracovával se
řadou zmatených studentů směrem k východu. Z očí
přednášejícího sršely blesky.
„Nezlobte se,“ řekl jsem. „Opravdu je to důležité.“
Připadal jsem si jako v noční můře.
Konečně jsme se s Jaroslavem ocitli na chodbě.
„Tak co se děje?“ zeptal se a v jeho hlase zazníval
strach.
„Není čas. Říkal jsi, že tě Salome zavedla na místo,
kde by se chtěla zabít. Kde to je?“
„Na Špilberku. Takový opuštěný dům.“
Podíval jsem se na hodinky. Bylo před čtvrtou.
„Fajn, jdeme tam. Rychle.“
Vyběhli jsme z budovy fakulty a dorazili k tramvajové zastávce. Vydýchal jsem se a alespoň stručně
shrnul, o co se jedná. Jaroslav chvějící se rukou vytáhl z kapsy dlouhé fialové zimní bundy ozdobené tou
stupidní plackou krabičku modrých Ronhillek a zapálil si. Také jsem sáhl po cigaretách, ale vrátil jsem
je zpět – tramvaj konečně přijela. Nastoupili jsme.
Byly čtyři odpoledne. Pojedeme jednu zastávku.
Pak poběžíme. Celkem asi patnáct minut, běželo
mi hlavou. Pokud snědla prášky nebo si podřezala
žíly, máme šanci ji z toho dostat, pokud zvolila něco
rychlejšího...
Vystoupili jsme na České a rozběhli se směrem
k Husově ulici. Ani jeden z nás není žádný sportovec
a já navíc při každém nadechnutí cítil snad každou
cigaretu, kterou jsem v životě vykouřil. Konečně
odbočka vpravo na špilberský kopec. Zatínal jsem
zuby a běžel, co to šlo. Konečně se po pravé straně
objevila smutně vyhlížející budova s vysklenými
próza / česká / 41
„Než jsem ten dopis předal policii, nechal jsem jej
okopírovat,“ řekl Filip a vytáhl z žebradla přeložený
list papíru. Baltazar jej mírně se chvějící rukou uchopil. Připadal si, jako by v té chvíli byl tam v tom opuštěném domě spolu s Filipem a Jaroslavem a četl...
Komu to píšu? Vlastně asi policii, která mě najde.
Na nikom mi už na tomto světě nezáleží. Jen musím
říct pravdu a umřít.
Nemůžu dál. Zabila jsem svého otce a nedokážu
s tím žít. Nezabila jsem ho vlastníma rukama, ale
křivým svědectvím. Byl to hajzl, zlý, agresivní opilec.
Mlátil moji matku a občas i mě. Ale měl peníze. Když
se naši rozvedli, žili jsme jen z alimentů a sociálky.
Na baletní školu už nezbylo a otec, protože jsem se
s ním nechtěla vídat, mi na ni nedal. A tehdy matka
vymyslela pomstu. Udala jsem otce za sexuální
zneužívání. Byl soud a já byla přesvědčivá. Před
druhým přelíčením se otec ve vazbě oběsil. Zdědily
jsme jeho peníze a já mohla opět nastoupit na
42 /
próza / česká
kurzy baletu. Ale nohy mi ztuhly. Nedokázala jsem
už tančit, bylo to, jako bych kdykoli, kdy jsem měla
tančit, ochrnula. Nešlo to. A pak už byl jenom čím
dál rychlejší pád na dno...
Takto to bude lepší. Smrt za smrt.
Marta
Baltazar zvedl hlavu.
„Filipe, to je opravdu dobrý příběh,“ prohlásil zamyšleně. „Co bylo dál? Našli ji?“
„Nenašli. A to je na tom to opravdu divné. Šli jsme
s tím dopisem na policii, já vypověděl vše, co jsem
věděl a dal jim ten dopis. Hned se tam vypravili se
psem, ale nenašli ji. A nenašli ji dodnes – stále je
vedená jako nezvěstná. Od kamaráda, který pracuje v blázinci, jsem zjistil, že její matka se psychicky
zhroutila a léčí se teď v Černovicích. Jaroslav je z toho
na prášky. A já? Nevím. Nikdy jsem k Salome neměl
tak blízko, ale stejně ji nemůžu dostat z hlavy.“
Oba muži mlčky pokuřovali.
„Filipe,“ řekl pak Baltazar. „Ten příběh napíšeme.
Zaslouží si to. A já už asi vím, jak jej pojmout. Potřeboval bych ten tvůj text na disketě.“
Filip se usmál a vytáhl z žebradla disketu.
„Ty jsi s tím tak trochu počítal, že?“
Filip se usmál.
„Pro spisovatele je dobrý příběh jako žena nebo jako
kořist. Je jedno, nakolik je či není osobní. Je třeba se
jej zmocnit. Jak napsal Nietzsche – básníci beze studu vykořisťují své zážitky,“ řekl Baltazar schovávaje
disketu do náprsní kapsy kabátu.
„Ano,“ odvětil Filip.
Dopili čaj, domluvili se na dalším setkání, odešli ze
sklepních prostor Spodního traktu a potřásli si rukama. Pak se každý vydal svou cestou.
Baltazar nastoupil do tramvaje a v duchu si přehrával vše, co během toho zvláštního odpoledne slyšel.
Nevěřil v magii, ale na celé té věci skutečně cosi
magického bylo. Stejně jako na příběhu o prázdném
hrobě. Salome – Marta...
Doma jej čekala nemocná žena, zvířata a počítač,
k němuž usedne a bude psát. Přemohla jej melancholie. Ať už to bylo jakkoli bolestivé, Filip s Jaroslavem
se stali součástí příběhu a prožili dobrodružství, pomyslel si. Veškerá dobrodružství, která prožívám já,
se odehrávají už jen v mé hlavě...
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
David Jan Žák
foto Michal Tůma
okny a děravou střechou. Hlavní vchod byl zatlučený
prkny, ale Jaroslav zamířil dozadu ke vchodu do
sklepa, kde dveře zcela chyběly. Nějaký grafitista
nakreslil kolem vchodu docela zdařilou imitaci
staroegyptských maleb. Ještě se nestmívalo, ale
zatažená obloha moc světla neposkytovala. Vešli
jsme dovnitř.
„Salome!“ volal Jaroslav a poté, co si jeho oči zvykly na šero, prohlížel sklep. Byl prázdný. Vyběhl jsem
do přízemí. Tam bylo vidět lépe. Jednotlivé místnosti zbavené veškerého příslušenství byly odděleny
pouze příčkami. Uprostřed největší místnosti bylo
pohaslé ohniště. Za jiných okolností bych tu postapokalyptickou atmosféru ocenil. Vyběhl jsem po dost
nedůvěryhodně působících dřevěných schodech do
prvního patra, Jaroslav běžel za mnou. Na zemi ležel, zatížený kusem cihly, list papíru a vedle něj byl
obrys lidského těla – jako když děti dělají ve sněhu
anděly, jenže tento byl v prachu a špíně. Sevřelo se
mi hrdlo.
„Salome!“ zavzlykal Jaroslav.
Prohledali jsme všechny místnosti, ale byly prázdné.
Nad námi zel otvor vedoucí na půdu. Nedokázal jsem
si představit, jak by se tam mohl kdokoli sám vydrápat, nicméně jsem tam Jaroslava vyzvedl. Podařilo se
mu zachytit se horního okraje otvoru a vytáhnout se
nahoru. Po chvíli se spustil dolů.
„Nic,“ řekl.
Sehnul jsem se pro ten papír, přistoupili jsme s Jaroslavem k oknu a četli.
Narozen 17. 2. 1971 v Prachaticích.
Vystudoval Pedagogickou fakultu
Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicích (1989 – 1995), obor
český jazyk - literatura a výtvarná výchova. Docházel do pěti semestrového semináře
Film-video, kde pod vedením filmového teoretika Borise
Jachnina natočil dva hrané filmy. Během studií prošel ateliéry sochaře prof. Karla Hyliše, ak. mal. Romana Kubičky,
u něhož i diplomoval svými figurativními malbami, a ak.
mal. Miroslava Konráda.
Živil se jako novinář, dnes je učitelem na Česko-anglickém gymnáziu v Českých Budějovicích, kde vede hodiny
výtvarné výchovy a semináře dějin umění a tvůrčího
psaní. Časopisecky publikoval v Iniciálách, Tvorbě, Tvaru,
Labyrintu, Literárním měsíčníku, Souvislostech, Hostu,
Welesu, RevíMítinku, Obratníku a v regionálním tisku.
Je členem umělecké skupiny Imbecilních realistů a stupidistů a byl jedním z hlavních protagonistů imbecilně realistického divadélka Karel, kde působil jako herec, zpěvák
a dramatik. Společně se spisovatelem Jiřím Hájíčkem založil roku 2004 Českobudějovickou literární buňku, která
sdružuje básníky a spisovatele z celých jižních Čech.
Vydal dosud sedm sbírek poezie, dvě prózy – novelu Axe
Africa (Labyrint), román mystický krimithriller ze Šumavy
– Ticho (Labyrint). Básně byly přeloženy do francouzštiny, němčiny, ruštiny a polštiny.
Byl zařazen do Antologie de la poésie tcheque contemporaine 1945 – 2000, kterou vydalo pařížské nakladatelství
Gallimard roku 2002 a jejím editorem byl Petr Král.
JE PODZIM, déšť, dlouhá nekonečná prázdnota
a smutek. Na fotografii je v prvním plánu dítě. Napodobuje fotografa Seidla, rukou objektiv kamery.
Nastavuje tak zrcadlo muži za aparátem, i mně samému. Sedím nad pomíjivými obrázky a přemýšlím,
co je s tím děckem dnes. Zda ještě žije? Kde? Kolik
by mu bylo? Sto i víc. Vše se kutálí a ztrácí, děcko,
ulice i domy, důvěrně známá místa, ženy v bílých nabíraných halenkách a dlouhých vykasaných sukních
se secesními kloboučky, kluci pod okny chalup, pes
i chlap, chvíle, letmé pohledy, polibky promarněné
očekáváním.
Dosud nejsem otcem, ani manželem – hraji hru na
svobodného mládence; třebaže na hromádce hro-
madím artefakty zašlých časů, utrácím drobty z peněženek a toužím po návratu. Po věčném návratu!
(Včera jsem šel do domu U Beránka na film Návrat
režiséra Andreje Zvjaginceva. Představoval jsem si,
že jsem tu s ní, tak jako kdysi, bez peněz, které jsem
zas utratil za dopisnice Šumavy. Pili jsme darovaný
čaj, jedli darované pamlsky a život byl náhle jiný –
taky darovaný.)
Snad kdesi uvnitř obrázků je ukryt dávný ráj. Třeba
se po smrti propadnu tam, kam podvědomě toužím
patřit. A já nikdy nepatřil konci dvacátého století ani
počátku jednadvacátého! Od raného dětství jsem
snil o jiných časech, o fantastickém světě z knih,
mýtů a pohádek, z dobrodružných příběhů; sen o životě kdesi v pralesích, na pustých ostrovech, vysoko v horách při březích ledovcových jezer. Rád jsem
snil. Rád sním o životě ve dvou světech zároveň, jen
je rozlišit. A právě dítě imitující aparát i fotografa je
zrcadlem, před nímž teď stojím a nahlížím do něho,
připraven vstoupit skrz dítě, být znovu dítětem
a stát se Alenkou za zrcadlem – v říši, v níž mýtus
o věčném návratu opět ožívá…
VEČER CO VEČER uléhám do postele společně s notebookem a malými šedivými repráčky. Večer co večer
ten samý film. Andrej Tarkovskij a jeho Oběť. Poslední režisérův film. Během práce na střihu umíral na
nemocničním lůžku. Rakovina. Oběť začíná scénou –
dlouhou až k zalknutí – v níž otec se synkem zalévají suchý pahýl stromu. Muž chlapci vypráví příběh,
z něhož vyplývá: jakákoli lidská činnost vykonávaná
s přesnou pravidelností, třeba i napouštění vody
z vodovodu do sklenice a její spláchnutí do záchodu,
mění svět. Ne, to není pravý důvod mého sledování
próza / česká / 43
filmu! Nechci měnit svět! Chci sám sebe změnit –
změnit se v sebe. Stát se svou podstatou, Žákem
a ne jen odrazem žáka. Chci se učit. Fotografie z dopisnice mi připomíná krajinu Tarkovského duše,
třebaže ji nelze najít v jeho filmech. V nich se kamera pohybuje rovinatými pláněmi plnými nahnědlé
trávy, mokřin, hájů bříz a vysokého nebe. Třebaže
je má krajina z obrázku jiná – přece je stejná. Je to
výjev z mlhy, z tajemné historie, tušené; zpřítomnělé tou mlhou. Je to krajina, co objímá svou vlastní
oběť.
LAMPA trčící ode zdi (jaksi nemístně), snad odjinud, je pradávným artefaktem, jenž dává domům
mihotavé světlo – v něm se probouzí to, co upoutává pozornost ženy a děcka. Ale o co jde? Banalita?
Pes? Chlap? Jiné děcko? Věc? Ale jaká věc? Místní?
Nemístní? Potřebná? Nepotřebná? A třeba tam není
nic. Jen prázdno ulice, prázdné bahno, udusaná hlína
– prázdné nic narušené jizvou krajiny. V té jizvě mizí
celé domy, ulice, stromy i lidé, v té jizvě je prázdno
těhotné budoucností.
SNĚŽILO celou noc. Jel jsem z Budějovic, na silnici
ležel rozježděný sníh – místy zledovatělý – a já v duchu listoval sbírkou a prohlížel fotky dřevařů, kteří
na saních sváželi z lesů dřevo. I Soused Zajac stahoval stromy jen tak, bez strojů – koňmo. Chlubíval se,
že nikdy neztratil jediné zvíře, tak bravurně s nimi
zacházel i v nepřehledném terénu; žádný z jeho koní
mu v lese nezůstal – žádný nešel na porážku. Pamatuji, jak jsme za ním tenkrát zašli se spisovatelem
Jiřím Hájíčkem, přivezli jsme mu trnkovici v hliněné
karafě, špunt zalitý pečetním voskem a Zajac se rozpovídal o padesátých letech, kdy se nechali se ženou
nalákat do vysídlených Sudet. Vyprávěl, jak dal chlapovi po držce, prali se o chalupu, v níž jsme seděli, jak
uzvedl krávu a vyhrál hospodskou sázku, jak šel opilý
v zimě z Volar pěšky – dorazil k ránu a hned zapřáhl, aby stihl svoz dřeva. Vyprávěl a vyprávěl, vypadal
čile, jen kyčle a nohy nesloužily jak dřív. Měsíc na to
zemřel. Měl silnou cukrovku. Infarkt. S ním zmizelo
i stádo ovcí, včelín, kráva a večery při sklence.
sklence – průhledné a jiskřící v pablescích slunce.
Je jak řeka. Vltava za Soumarským mostem. Vím, že
mé představy jsou scestné až romantizující, že ten
chlap (jmenoval se Ignaz Zeisl, obecní blázen, jemuž
se ve Volarech neřeklo jinak než Zeisl Nazl) míval
hlad, byl nemytý a nečesaný, negramotný – asi –, že
sám si ten úděl nevybral, neměl na výběr, jen přežíval – vegetoval jak strom, keř, ostružiní, jak mech či
lišejník, jak haluze polámaná společností. Ale copak
záleží na takových malichernostech, když život se
krátí a chůze oblažuje? Jak závidím! Já bez odvahy
odejít a zpřetrhat vazby – konvence; jen tak sám se
sebou a se svou melancholickou a temnou duší.
Přes noc napadlo deset čísel, auta s letním obutím
končila co chvíli ve škarpě a my zatím v chalupě
bývalého učitelského slavili narozeniny dřevorubce
Rapanta a zároveň jeho dědkovství. Narodil se vnuk.
Sněžilo a malý Lukáš se zapíjel slivovicí. Tady na Šumavě se nekřtí vodou, tady se křtí kořalkou a zajídá
se špek, aby se lidi uzemnili a nemuseli myslet na to,
že život je jak mžik, jak sněhová vločka, co dosedá
na rozevřenou dlaň.
JAK ZÁVIDÍM tulákovi, tomuto starci v dřevácích,
jeho pouť a samotu. S uzlíčkem přes rameno štrachá
se vískami a lesy, ve své prázdnotě podobá se čiré
44 /
próza / česká
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
próza / česká / 45
Ze života barokního skladatele –
Uprostřed zbraní Múzy mlčí?
Dnes se pokusíme přehodnotit toto klasické úsloví,
protože pro dobu barokní, která byla stižena asi největším počtem válečných konfliktů ze všech uměleckých stylů, neplatí tak docela. Válka a s ní epidemie,
bída a morální úpadek sice na jednu stranu zachvacovala a ničila vše krásné ze života a umění, avšak
na straně druhé přinášela oslnivý lesk královských
armád, pyšná vítězství i prostou touhu vojenské chasy trochu se rozptýlit a pobavit. Vznikla celá řada
dodnes populárních melodií (O du Lieber Augustin
z roku 1679, Čechům a Češkám známá jako Žádný
neví jako já) a mnohé začaly putovat napříč Evropou, především zásluhou Cikánů a Katalánců. Hudba byla s válkou srostlá jako žádné jiné umění. Každý
pluk měl své hudebníky. A to vůbec ne z estetických,
ale čistě praktických důvodů (buben, flétna a trubka
tlumočily na bitevním poli a ve válečné vřavě prostřednictvím signálů záměry vojevůdce). Nejeden
skladatel přitom spojil své živobytí s vojnou zcela
specifickým způsobem.
První skupinou, která je značně široká, jsou umělci komponující své skladby v upomínku nebo oslavu
nějakých válečných vavřínů, jež si jejich chlebodárci
získali. Nejrůznější sbory, duchovní zpěvy nebo mše
byly nejlepším díkem, jaký projevovali králové a císařové za to, že mají válku šťastně za sebou, ať už ji
vyhráli, nebo prohráli. Händelovo Dettingenské Te
Deum z roku 1743 bylo pohotově sepsáno ku příležitosti zázračného a drtivého triumfu anglického krále
Jiřího II. na bavorském bojišti. U Dettingenu tehdy
stála anglicko-rakouská koalice proti pověstnému
francouzskému nepříteli. V urputném zápasu se
osobně vyznamenal i sám král Jiří. Georg Friedrich
Händel (1685-1759) nechal v oslavné skladbě zaznít ráznou a poněkud pompézní vojenskou řeč hudby – svérázně užil bubnů a polnic. Nikoliv však jako
nástrojů, které mají vnášet fontány jasu a radosti,
ale jako přísných a odměřených signálů, které bitvu
jistě bezprostředně připomínaly. V odborném světě
západní Evropy je bitva legendou, u nás je prakticky
přehlížena. Má totiž jasnou analogii v bitvě u Mol-
vic (1741), která je spojena především s Molvickým
pochodem Fridricha II. Dalším komponistou, kte-
rého je třeba vzpomenout při vyjmenovávání ód na
vítězství, je bezesporu švédský skladatel Anders
von Düben (1673-1738), jenž složil balet o bitvě
u Narvy (1700).
Podstatně menší skupinou jsou umělci, kteří válku
zažili takříkajíc „na vlastní kůži“. Patřil mezi ně i Enrico Albicastro (1660-1730). Ten sloužil ve válce
o španělské dědictví jako velitel jízdní kavalerie. Se
svou kapitánskou hodností válku úspěšně přežil.
Toto štěstí však minulo dalšího z hudebníků. William
Lawes (1602-1645), nadaný loutnista a skladatel,
po vypuknutí války mezi králem Karlem a anglickým
parlamentem neváhal ani na okamžik, na čí stranu
se má přidat. Dokonce omezil i svou uměleckou kariéru, nechal se totiž zaměstnat jako velitel královské
gardy. V této funkci nalezl rovněž hrdinskou smrt,
když jej zasáhla odražená kulka, pravděpodobně
mířící na krále, v bitvě u Chesteru (1645). Válečné
běsnění zažili bezprostředně i Johann Caspar Kerll
(1627-1693) a Josef Ferdinand Norbert Seger
(1716-1782). Prvý odmítl opustit Vídeň, kterou obléhali Turci (1683), jako hlavní varhaník od Svatého
Štěpána zůstal mravní autoritou města, na rozdíl od
císaře Leopolda, který z metropole uprchl do bezpečí. Druhý skladatel zažil na vlastní oči pruské ostřelování Prahy (1757). Zkomponoval o tom slavnou
fugu Když Prušáci Prahu bombardovali.
Avšak nejen hrdinství nabízela válka umělcům. Melchior Franck (1579-1639) začal celkem spokojený a klidný život, byl zaměstnán u prince Kazimíra
v německém městečku Coburg. Třicetiletá válka vše
obrátila v hrůznou tragédii: město bylo pleněním
zcela zničeno, celý region ekonomicky zruinován
a Franckova žena a dvě děti zemřely v důsledku řádění vojsk. Zbídačený hudebník chodil pravděpodobně po žebrotě, v níž také zemřel. Stal se tak jednou
z nesčetných obětí války. A tímto mementem se dnes
rozloučíme.
46 /
la follia
Radek Malý
Radek Malý (1977) je autorem
poezie, dramat a knížek pro děti.
Také překládá poezii z němčiny.
Za sbírku Vraní zpěvy (2002) mu byla udělena Cena Jiřího
Ortena, za sbírku Větrní – zcestné verše (2005) cena
Magnesia Litera a za sbírku Malá tma (2008) Výroční
cena Nadace Český literární fond. Dramatický text Pocit
nočního vlaku získal v Cenách Alfreda Radoka 2006 čestné uznání a Cenu Českého rozhlasu.
Když mi ty tři špalky redaktor nakladatelství Host
Martin Stöhr v říjnu věnoval coby poškozené a vyřazené exempláře, věděl jsem, že jsem si zadělal
na pěkný problém. Jakožto klasickému lektomanovi
s utajenou slabostí pro lehčí žánry mi bylo jasné, že
advent se ponese ve znamení Milénia – tak se totiž
ten zatrachtilý bestseller jmenuje. Pro úplnost: napsal ho Stieg Larsson, celkem má 1824 stran a v kinech už údajně proběhl druhý zfilmovaný díl.
Celou dávku jsem zvládl poměrně rychle díky několika cestám vlakem do Polska, v období sněhů, kdy
zpoždění dosahovala i 240 minut. Přiznávám, že jsem
někde před polovinou prvního dílu Muži, kteří nenávidí ženy málem vzdal – dvě hlavní postavy se stále
ještě nesetkaly a vůbec zatím nebylo jasné, o co půjde. Pravda, od další kapitoly už jsem knihy opouštěl
jen nerad. Za největší podraz jsem považoval konec
druhého dílu Dívka, která si hrála s ohněm: po několikahodinovém čtecím maratonu jsem mínil dospět
k pointě, podobně jako v dílu prvním, a hle: ta se ne-
koná, neboť kniha plynule navazuje první kapitolou
dílu třetího: Dívka, která kopla do vosího hnízda.
Požitek, který má lektoman, tedy čtenář až manický,
z tlustých knih, je nesrovnatelný s ničím. Naposledy
mě takhle pobavil Michal Ajvaz v Cestě na jih, předtím Dostojevský ve Zločinu a trestu. O Harry Potterovi nemluvě. Čím to je? Uměním vzbuzovat napětí?
Nemyslím. Ta rozkoš je dána prostým luxusem toho,
že všechno má svůj čas a ať už ho potřebuje detektivka či psychologický román, mají ho mít.
Jenže detektivka… tou Milénium tak docela není.
Žánru spíš odpovídá označení thriller, které jsem
si zvykl spojovat spíš s televizí. Všechny ty detailně
rozepsané násilné scény si zahrávají se čtenářovou
obrazotvorností, řekl bych, a když na samý závěr
novinář Michael Blomkvist v restauraci odolává
náporu dvou balkánských zabijáků, neustále se mi
vtíral na mysl drsný elegán James Bond. S jedním
rozdílem: toho znám jen z televize. Podobné scény
jsem ale asi nikdy nečetl, proto působily jaksi nepatřičně mile, skoro ironicky, a proto se mi stále vracela spojitost s magickým realismem románů Michala
Ajvaze – ten se v podobných scénách vyžívá, ale
zároveň působí dojmem, že v tom je jakýsi hlubší
smysl. Na tuhle notu Larsson nehraje. Nebo přece?
Nevím. Nejsem klasický čtenář detektivek a tuším,
že v kině by z toho zážitku zbyl zas jen – byť nejspíš
úžasný – thriller. Takhle jsem se pročetl úžasnou
tlustou knihou, která přesně ví, proč je, jaká je. Přináší nový typ hlavního hrdiny, „satanistickou lesbu“
– ale to jen jako návnadu pro ty, kdo knihu nečetli,
film neviděli a zajímalo by je, proč má na krku vytetovanou vosu…
foto archiv autora
/Adam Krupička/
autor studuje bohemistiku a historii
na PF UJEP v Ústí nad Labem, zajímá
se o klasickou hudbu a filozofii
foto archiv autora
Óda na tlusté knihy
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
...doporučuje / 47
Když na poli rostou auta...
Vše pro dobro světa
a Nošovic
dokumentární
ČR, 2010, 82 minut
scénář a režie: Vít Klusák
kamera: Jakub Halousek
zvuk: Michal Gabor, Václav Flégl
střih: Jana Vlčková
48 /
film / recenze
Vše pro dobro světa a Nošovic / foto www.topzine.cz
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Vše pro dobro světa a Nošovic / foto www.topzine.cz
začátku se snímku z morálních pohnutek a ze soucitu s Nošovičany nejde smát, když však na autorovu
hru přistoupíte, najednou odhalíte preciznost a nápaditost, se kterou se mu pomocí zvolených postupů
a inteligentního humoru daří odhalovat nesmyslnost
vzniklé situace i nelichotivé lidské vlastnosti.
Hojným používáním fikčních postupů a poetických
vsuvek, podkreslených ve většině případů hudbou
skupiny DVA, se film stává divácky atraktivnějším,
protože se neomezuje jen na holé předvádění faktů,
které většina lidí od dokumentu očekává. Finálnímu
vzezření filmu navíc ve velké míře napomáhá také
16mm materiál, na který se natáčelo. Ten ve spojení s výraznou barevnou stylizací záběrů, v nichž
je důraz kladen především na krajinná panoramata
a detaily zelných hlav a jiných rostlin, filmu dodává
příjemnou malebnost. Ta následně snímek ještě více
přibližuje divákům, a dokonce jim v toku nepřetržitých podnětů a informací poskytuje jakési minipauzy
určené k rozjímání nad řešeným problémem.
Poetické obrazy doprovázené zmiňovaným soundtrackem působí neskutečným, až neuvěřitelným dojmem. Vytrženy z celku a podpořeny snovou hudbou
jsou svou nepatřičností ostře kritické. Například
záběry na přejeté zajíce, snímané s detailní precizností a důrazem na barevnou kompozici, přináší do
filmu širší společenský a ekologický podtext, v němž
je nově vzniklá stavba problematizována. Komicky
zcizujícím dojmem působí hojné ilustrační záběry
vyznačující se vysokou vyestetizovaností hraničící
s kýčem. Například ten, v němž prasečí hlava svírá v tlamě bankovky, přičemž svou vyumělkovaností
a neskutečností poukazuje na směšnost sdělovaných
informací (korejský rituál provedený na zelných
polích před stavbou továrny). Stejně tak snově, až
surrealisticky působící scéna fotbalu, který hrají zaměstnanci HYUNDAIE s hlávkou zelí, přičemž jim
nadšeně tleskají jejich korejští kolegové a nadřízení,
vyznívá svým zpracováním komicky a zároveň ostře
kriticky. Jedná se totiž o střihovou hru, která dává
jasně najevo autorův postoj k továrně. Když v ní fotbalisté bez okolků nakopávají zelnou hlávku, jako
by nakopávali samotnou tradici Nošovic. Jako by se
zde zhmotnila neohleduplnost korejských investorů
a státních úředníků i ostatních lidí, kteří nošovickou
továrnu podporují a obdivují.
Charakteristické je pro dokument i neustálé mísení
žánrů, kterým Klusák dosahuje společenské, a především korporátní kritiky. Například vysoce funkční scéna odkrývání strašáka, natočená v duchu reklamního spotu na „šťastný život“, svým ironickým
vyzněním ostře kritizuje existenci automobilky na
nošovických polích. Stejně nápadité je i použití propagačních videomateriálů HYUNDAIE a jejich následné parodování v reklamě na Nošovické zelí.
Tématem má nový Klusákův snímek blízko k Wisemannovým filmům, odkrývajícím fungování státních
korporací a jiných zařízení, formálně však spíše
k Mooreovým investigativným postupům, hraničícím
s manipulováním skutečností. Vít Klusák však svým
postupem hlavně ukazuje, že dokumentární film,
který má odkrývat pravdu, nemusí být suchým předkládáním skutečnosti prostřednictvím nezaujatého
pozorovatele. Zároveň dokazuje, že i dokumentarista si může dovolit zaujatost vůči jedné ze zúčastněných stran, a přitom nepůsobit neobjektivně. A konečně, snímek dokazuje, že i vizuálně atraktivním
zpracováním, zjevnou inscenací reality a poetickým
přístupem lze dosáhnou konstruktivní společenské
kritiky.
/Nelly Wernischová/
autorka studuje KFS
na FF UK v Praze
foto archiv autorky
To takhle jednou česká vláda uzavřela smlouvu s automobilkou HYUNDAI a přislíbila jí půdu, která patřila soukromníkům. Následně musela určitými nekalými způsoby hraničícími s korupcí nošovických
obyvatel dosáhnout odkoupení polí. V obci to způsobilo rozpory mezi občany toužícími po penězích
a mezi těmi, jimž byla přednější tradice. V důsledku
všeobecného nátlaku však nakonec s prodejem půdy
souhlasili i ti nejvytrvalejší odpůrci a připravili tak,
chtě nechtě, přistávací plochu pro - jak sami říkají
– UFO. Z nošovických zelných polí se tak, jak poeticky praví podtitul nového filmu Víta Klusáka Vše pro
dobro světa a Nošovic, stalo pole, na kterém rostou
auta. Někdo moderní automobilku a nové pracovní
příležitosti v ní chválí. Někdo stavbu kritizuje a snaží se proti ní bojovat. Někteří na vlastní kůži zakouší
hořkou realitu nízkého platového ohodnocení a nepříjemných pracovních podmínek.
Vít Klusák se tuto zamotanou mozaiku rozhodl zvěčnit na způsob Mooreova investigativního dokumentu
v poetickém uměleckém díle, které má v mnohém
daleko blíže k fikci s přesahem k agitaci než k dokumentu v pravém smyslu slova. Rozvíjí v něm úvahu
nejen nad vzniklou situací Nošovic, ale nad chováním
dnešního lidstva obecně. K vyjádření svého odmítavého postoje k automobilce využívá hravě komické
formální prostředky. A právě v tom je síla jeho nového filmu. Výraznou fascinací detaily a poetickými
pohledy na krajinu a přírodu v okolí továrny snímek
umě balancuje na hranici kýče. Snahou o zachycení
kontrastů a paradoxů (krásné panorama nošovické
krajiny je téměř vždy zabíráno tak, aby ho hyzdila
přítomná budova atd.) akcentuje kritický osten, který, jak by se mohlo zdát, stojí v kontrastu k celkové
formě snímku.
V jistém slova smyslu je film tragikomedií na téma
lidství. Protagonisté v něm dostávají prostor, aby
rozhodovali o tom, v jakých situacích a jakým způsobem budou natáčeni. Například tiskový mluvčí firmy
HYUNDAI, Petr Vaněk, je tak díky vlastnímu sklonu
ke chvástání a až nepřirozené touze působit dobrým
dojmem zobrazen nanejvýš parodicky a kriticky. Těmito drobnými úkroky od dokumentárních postupů
se snímku daří odhalovat skrytou podstatu postav.
Dojem ze snímané osoby navíc umocňují i zvolené
úhly kamery. Příkladem za všechny může být scéna
odchodu dělníků z továrny. Kamera v ní ve velkém
celku, a zároveň poněkud vykloubeně zespoda, hledí
na tiskového mluvčího, který dělníky pyšně sleduje
ze střechy budovy. Tím mu dodává vzezření člověka
s obrovskou mocí a autoritou, což je však v rozporu
s tím, jak na plátně působí po zbytek filmu.
Téměř každá scéna použitá ve filmu zavání inscenací, což překvapivě nepůsobí nedůvěryhodně. Ve zvoleném postupu natáčení se Vít Klusák podobá Pierru
Perraultovi a jeho dokumentu prožitého. Především
proto, že je z filmu cítit velmi těsná vazba režiséra
s vybranými obyvateli Nošovic, jejichž osudy sledoval pravidelně několik let. Inscenační postupy ve filmu navíc podmínil i fakt, že autor do Nošovic jezdil
jen velmi zřídka s kamerou. S téměř humoristickým
odstupem, zakládajícím se na nepatřičnosti a kontrastnosti použitých postupů vzhledem k dokumentované skutečnosti, se mu tak podařilo do filmu vtělit
zcela jiný rozměr kritiky. Dalo by se říci poetické. Ze
film / recenze / 49
Koktající král neurazí,
ale ani nepřekvapí
Králova řeč
(The King`s Speech)
Historický / Drama
Velká Británie, Austrálie,
2010, 118 minut
Režie: Tom Hooper
Scénář: David Seidler
Kamera: Danny Cohen
Hrají: Colin Firth, Geoffrey Rush, Helena Bonham
Carter, Guy Pearce
✃
Králova řeč / foto www.femina.cz
✁
Každý rok se na předávání Cen americké filmové
Akademie schází dva druhy snímků. Prvním z nich
jsou filmy, které jsou nominovány oproti očekáváním
a které zajišťují příjemné zpestření jinak uťápnutého
večera. Druhým jsou pak ty, o jejichž kandidatuře se
mluví již osm měsíců před samotným ceremoniálem,
jelikož od prvních náčrtů dokonale vyplňují požadavky tzv. „oscarového snímku“.
Škatule, do níž Králova řeč dokonale pasuje, neboť
akademici zbožňují staromilsky natočené snímky
o slavných personách, které překonávají fyzickou či
psychickou indispozici a dávají tak naději milionům
obyčejných lidí s nutkavou potřebou v něco (nebo
někoho) věřit.
Film Toma Hoopera, jenž vypráví o koktavém britském králi Jiřím VI., který se v době těsně před startem 2. světové války musel vyrovnat s nečekaným
dosazením na trůn, vlastním hlasem a nepřímo i se
samotným Hitlerem, nepochybně patří mezi to lepší, co lze v kině najít. Nicméně ani britská elegance
a sympatická snaha vyprávět o zásadní dějinné události (motivační řeč krále nejen k britským občanům)
komorním a vizuálně nepřikrášleným způsobem nemůže zakrýt, že se jedná o snímek nikterak zásadní
a divácké chuťové pohárky jen zlehka obohacující.
Může za to především vytrvalá scenáristická snaha
idealizovat Jiřího do pozice zkroušeného muže bez
temnějších rysů a zásadních životních přehmatů,
a nepochybně i celková předvídatelnost konceptu, jenž důsledně následuje příručky na téma „jak
napsat divácky vděčný životopis“. Důsledkem je
poněkud sterilní podívaná bez osvěžujících prvků
a dramatičtějších záchvěvů. Hooperův film i díky
záměrně nevýrazné režii plyne od začátku do konce
po bezpečné cestě, přičemž jediným opravdu výrazným prvkem zůstávají herecké výkony, z nichž doslova prýští kvalita jejich představitelů. Což je však na
„prý“ nejlepší kinematografický počin loňského roku
stále poněkud málo.
50 /
film / minirecenze
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
✃
✃
✁
✁
✃
Realistický Fighter stírá sentiment
Rockyho
Fighter
(The Fighter)
Drama / Sportovní /
Životopisný
USA, 2010, 115 minut
Režie: David O. Russell
Scénář: Scott Silver, Paul Tamasy, Eric Johnson
Kamera: Hoyte Van Hoytema
Hrají: Mark Wahlberg, Christian Bale, Melissa Leo,
Amy Adams
Po šestidílné boxerské sáze o „odepsanci“ s tváří Silvestera Stallona by si jeden myslel, že už k tématice
upocených zápasů mezi provazy nelze nic dodávat.
Avšak opak je pravdou. Zatímco Rocky Balboa bojoval výhradně za sebe a „za zvíře uvnitř“, ústřední postavy snímku Fighter, neúspěšný boxer Micky Ward
a jeho bratr Dick, zápasí za svou čtvrť a rodinu.
Tato změna motivace dodává novému filmu Davida
O. Russella potřebnou dynamiku, jež drží jinak otřepanou zápletku o trénování vstříc finálnímu utkání
s neporaženým šampionem pohromadě, a destiluje
z něj dosud nepříliš ochutnanou šťávu. Russell sází
hodně na vztahy mezi rodinnými příslušníky, v jejichž
rolích všichni zúčastnění herci excelují. Nejvýrazněji
pak herecký chameleon Christian Bale, jenž již poněkolikáté odhodil „netopýří svalstvo“ a proměnil se
v lidskou, tentokráte navíc drogově závislou trosku.
Fighter tak pojednává nejen o sportovním zápolení
v ringu, ale také o vztazích americké městské spodiny, která má sice plnou hlavu snů, ale namísto činů
spíše mele bez ustání pantem a utápí se v dávkách
fetu či alkoholu.
The Fighter / foto gimmemorebananas.blogspot.com
Fighter tudíž bojuje i za otřepaný ideál amerického
snu. Nicméně to díky Russellově pevné režii dělá
způsobem, jenž je nadmíru sympatický, neboť se film
místo vaření hollywoodsky nadsazené omáčky obrací čelem k syrovému realismu a podsouvá divákům
příběh bez příkras, velkých slov a hektolitrů patosu.
Russell nedělá rozdíl mezi scénami ze zavšivené
kuchyně a boxerského ringu. V hledáčku jeho kamery má Fighter takřka dokumentární nádech, jenž
nejen, že zesiluje vyznění jednotlivých motivů, ale
zároveň skládá hold reálným předlohám postav, jejichž ztvárnění zavání posedlostí perfekcionismem.
(Podoba zjevů a gest skutečného Mickyho a Dicka
s herci je až zarážející.) Což ovšem není na škodu.
Po Stalloneho sentimentálních vyznáních boxerské snímky potřebovaly vlít do žil trochu realismu
a obyčejnosti. A i když si Fighter z důvodu větší dramatizace neodpouští pár faktografických přehmatů
a klišé, pořád si zaslouží aplaus za to, že se pokusil
subžánrové pole zorat z dosud nepříliš prozkoumané strany.
foto archiv autora
/Petr Semecký/
autor je studentem SHV
na FHS UK v Praze
✁
film / minirecenze / 51
V Jednom světě žijí mladí, staří
i zkorumpovaní
Český lev i česká kritika spoutaní
v neonormalizaci
Zatímco v Egyptě dozněly zvuky výstřelů a v Libyi se
živě bouřilo proti diktátorské vládě, v Praze probíhal
třináctý ročník lidsko-právního festivalu dokumentů
Jeden svět. Festival je kolos, který je už týdny dopředu pečlivě naplánován a dokumenty, které by se
vlnou nepokojů na Blízkém východě zabývaly, zatím
neexistují. Lidé jsou však utlačováni i jinde a mnohdy mnohem sofistikovanějšími způsoby, a na to Jeden
svět upozorňuje. Přesto se při pohledu na stotisícový dav, který v průměru tuto tradiční akci navštíví,
neubráním úvahám o tom, jestli neslouží jenom jako
ventilace svědomí, protože víc než na pasivní sledování dokumentů se návštěvníci nezmůžou a utlačovaní lidé si musí pomoci sami.
Na tomto stavu nic nezmění ani interaktivní aktualizace Jednoho světa, díky které už nemusíte jenom
diskutovat a půjčovat si filmy za účelem šíření lidsko-právní osvěty, ale můžete si také na vlastní kůži
vyzkoušet útrapy bezmocných. Mezi disciplíny, během kterých diváci letos sbírali bobříky podobně
jako ve skautu, patřilo vyplnění formuláře v cizí řeči,
odhalení korupce nebo život ve slepotě. Podnětná
činnost, která však nakonec pouze naplňuje formu
hry, nemá se skutečným životem nic společného.
Vedle tradičních kategorií, které se každý rok opakují, byly letos zavedeny dvě nové sekce tematizující
hlavní náplň festivalu. První – Věku navzdory – byla
reakcí na loňský volební rok vyostřený mezigeneračním střetem, jenž byl medializován spotem s Mádlem
i facebookovskou stránkou hanobící starší spoluobčany. Důležitost tohoto tématu zdůraznil i výběr zahajovacího filmu, kterým se stal Na stupních vítězů.
Smířlivý pohled na stoleté atlety je v něm naplněn
vírou ve fyzickou zdatnost, která nemusí být v protikladu ke stoupajícímu věku. Kdyby se ale režisér
Letošní udílení výročních filmových cen Český lev
nepřineslo nic, co by se jakkoliv vymykalo dosavadnímu standardu. Akademici si opět zachovali
své konzervativní založení a vyznamenali ty filmy
a tvůrce, u kterých to bylo hned od začátku očekávatelné. Tedy žádné překvapení ve stylu Českého
lva pro nejlepší film Švankmajerově nekonformnímu
Otesánkovi v roce 2001, který nečekaně porazil favorizovaný Svěrákův Tmavomodrý svět. Někteří lvi
byli jistě zasloužení (především pokud jde o herce
Ondřeji Malého a kameramana Jaromíra Kačera),
někteří už méně (za scénář Ondřeji Štindlovi i za
režii Radimu Špačkovi). Nejvíc sošek, včetně té za
nejlepší film, získal podle všech odhadů psychologický thriller Radima Špačka Pouta. Jde o snímek, který
velmi vhodně zapadá do dnešní neonormalizační kinematografické pouště, o film, který neurazí a který
má své nesporné dílčí kvality. Jedná se o film, který
se tváří hrozně vážně, ale nepřekračuje ničím stín
současné české kinematografie. Stejně jako ve své
době Slámovo Štěstí nebo Morávkova Nuda v Brně
sbírá jedno ocenění za druhým, ale čas jej prověří
jako dílo pramálo hodnotné. Snímek o normalizačním dusnu nepřesvědčivě stříknutý dnes oblíbenou
„chcípáckou“ existenciální omáčkou je tak celkem
výstižným, byť nechtěným, svědectvím o neonormalizační zatuchlosti dnešní doby.
Další sošky se nesly hlavně v duchu „cen za zásluhy“
než za konkrétní výkony: Elišce Balzerové. Zuzaně
Bydžovské nebo In memoriam Vladimíru Dlouhému.
Pouze Zdeněk Svěrák získal lva za celoživotní dílo
oficiálně. On (a částečně i Dlouhý) si ho na rozdíl od
ostatních a jejich výkonů zasloužil.
Samotný lví ceremoniál byl oproti předchozím ročníkům novinovými recenzenty vyzdvihován jako velmi zdařilý galavečer. Jistě, moderování Jana Budaře
bylo o dost uměřenější než naprosto nesnesitelné
pitvoření rodiny Polívkových či herce Lišky v minulých letech. Přesto ceremoniál ani letos nepřestal
Na stupních vítězů / foto www.jedensvet.cz
Jan Tenhaven více věnoval samotnému sportovnímu
aktu než sbližování s aktéry v jejich soukromí, dokument by si vysloužil mnohem víc chvály.
V druhé sekci – Tváře korupce – se Jeden svět zaměřil na problematiku zločinu a politiky. V Česku se
o korupci dost mluví, ale horší je to s jejím řešením.
Pod povrch nahnilých struktur se pustilo několik
filmařů. Precizně šel k podstatě věci např. snímek
Zločinci podle zákona, který zevrubně mapuje vývoj
zločinu v postsovětském Rusku, a zdejší „vory v zákoně“ již působí po celém světě. Významný je dokument především tím, že se jeho tvůrci, Alexandru
Gentelevovi, před kameru podařilo posadit skutečné
zločince, jejichž upřímná zpověď působí ve srovnání
se zákonnou morálkou děsivě.
Jmenované snímky jsou však jen zrnkem ze 104 dokumentů, jež pokrývají širokou škálu problémů naší
planety Země a které mohli diváci letos na Jednom
světě zhlédnout. Nezbývá než doufat, že si z festivalu
odnesli impuls silnější běžného filmového zážitku.
film / glosa
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
/Vladimír Tupáček/
autor je filmový publicista
foto archiv autora
52 /
foto archiv autora
/Adam Fiala/
autor je studentem žurnalistiky
na FSV UK
být extrémně protahovanou a často trapně zábavnou estrádou, na čemž má svůj LVÍ podíl pofidérní
autorský vkus režiséra Vachlera, který je schopen
v honbě za co největší atraktivitou udělat show ještě
horší, než je mnohem upjatěji inscenované udílení
cen TýTý. Zvláště „vtipné a originální“ taneční vsuvky se opravdu „povedly“.
Tento rok poprvé Českým lvům předcházely ceny
českých filmových kritiků a teoretiků. Snad z toho
měla vzniknout určitá serióznější a odbornější protiváha zkostnatělé akademii, za níž hlasují i umělci
dosti nevalné kvality i všelijací obskurní „odborníci“
(Vladimír Železný, Michael Kocáb). Jak už ale poukázal Kamil Fila na Aktuálně.cz, hlasování se často
zúčastnily osoby, které lze těžko řadit mezi renomované filmové kritiky a teoretiky, a naopak nebyla pozvána řada lidí, kteří se filmu věnují systematicky.
Nemluvě o tom, že celá akce udílení byla poněkud
diletantsky spíchnutá na poslední chvíli. A v dojemné shodě s ČFTA ocenila kritická obec nejlepším filmem roku Pouta. Jako kdyby i vloni v záplavě šedi
nevzniklo i pár sice ne dokonalých, ale přesto v mnohém daleko progresivnějších děl jako Švankmajerova freudovská fantazie Přežít svůj život nebo Jařabovo bizarní drama Hlava-Ruce-Srdce! Česká filmová
kritika si to nedokáže a patrně ani nechce uvědomit.
Film, který ničím nepobuřuje (protože se mj. odehrává v hluboké minulosti a ke dnešním problémům se
vůbec nevyjadřuje), ten je podle ní hoden úcty, avšak
film, který něco riskuje (byť třeba trochu neobratně), ten je hoden buď zatracení, nebo opomenutí.
Obdobně se hlasovalo i v kategorii dokument – tematicky docela odvážný a přitom osvěžujícím způsobem zábavný Český mír dua Klusák-Remunda zůstal
poražen a cenu si odnesla Helena Třeštíková za svůj
další, nic zásadního nepřinášející časosběrný portrét
Katka. Zdá se, že v jakési duchovní neonormalizaci
je spoután nejen český film, ale i česká filmová kritika.
film / glosa / 53
Jeff Beck: Vo emocích
Emotion & Commotion
Jeff Beck
celková doba trvání: 40:19
Člověka někdy dost festovně dere jeho práce, ženská, nebo ženský a taky to, že nemá prachy, aby si
koupil novýho strata vod Suhra. Proto je dobře, že
jsou tady lidi jako Jeff Beck. Aniž by ho člověk musel
vidět, stačí, když tenhle chlápek, co vyrost v Yardbirds, hrábne do strun, a je to. No, k tomu hrabání
– to je totiž přesný, hraje prstama, trso vynechává,
stejně tak ty prstový trsátka, prej to udělá „bzoiiing“,
když se s nima ťukne do snímače. Vo tom ještě budu
mluvit.
Prostě, když tu kytaru začně prstit (a jeslti mi nevěříte, poslechněte si třebas to libový sólo, co zahrál s orchestrem Joose Hollanda, mam na mysli
Rejovo „draun in maj oun týrs“), má člověk pocit,
že zaslechne všechno, co k blues patří. Něco mezi
trochou špíny za nehty z pole s bavlnou, taky něco
mezi trochou špíny – takový tý mužný, co je cítit
ulomenym hrdlem vod whiskyflanděry, a zahulenou
hospou - a mezi dost drahym mejdlem. Mám na mysli
třebas Johna Lee Hookera a ty jeho fajnový vohozy.
Very bitrsvýt. A to není všechno, co tam je, protože Džef dlouho rád Mahavišnu orchestra, a tak se
tehdy, myslim, že to byly sedmdesátky a osmdesátky, naučil dost alterovanejch stupnic. To sou takový
ty neposedný syntetický nesmysly, který místo aby
šly doremifasolasido, dou třebas po intervalu tónu,
jestli mi rozumíte – jako c d e fis gis bé c, a tak. Sou
to ty škély, který zněj prostě divně. Jó a znít divně,
to ten chlap, co hrál všechno vod kántry až po popík
s džonbondžovim, fakt umí. A tim se vracim k tomu
prstění kytary, nebo jak ti, co poslouchaj metalisty,
řikaj „k technice a tónu“. Von totiž, nejenže hraje
prstama, ale taky dělá strašný fígle s blbym straťáckym vibriem, žádnej flojd rous, to fakt ne. Kvedlá
s nim fakt neuvěřitelně, a když k tomu pracuje s dynamikou tim, že malíčkem ovládá knoflík volume na
kytaře (žádnej pedál), kytara pak zní skoro jako Bilí
Holidej.
To by se ještě třebas dalo, třebas za ještě jeden život navíc, naučit, ale co je zásadní, je ten jeho čas.
54 /
hudba / koncert
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
to je prostě uplně jiná – von dokázal tu kytaru spojit doslova s tělem orchestru. Takže nezbývá říct nic
jinýho, než to, že přijede do Prahy a každej, kdo má
rád dotek prstu krku, musí přijít. Protože to je a taky
bude vpád neredukovatelné události.
Jo, a i když je to naivní, tak při psaní, ať nám nechaj
naše svobody.
/Martin Švantner/
autor je jazzový muzikant
a loutkoherec. Vyučuje na katedře
Elektronické kultury a sémiotiky
a je doktorand na FHS UK
foto archiv autora
ATCO, 2010
Tajming, jak řikaj nóbl hoši vod džezu. Když to jeden
poslouchá, říká si: teď už mu ta fráze nevyjde, tak
teď, začal pozdě? Nezačal... Je to jako s Hegelem, jeden se ho furt snaží předběhnout, a von na něj čeká
za rohem.
A pak má taky kolem sebe dost hustou partu – Vyný
Kolajuta je bubenickej borec, kerej hrál snad se všema kytarovejma fjůžn hvězdama – třebas Majkem
Landauem začínaje a Džonem Mekláflinem zdaleka
nekonče. Džejson Rebello na klapky a skvělá mladá
basistka Tal na basu. Ta stojí za zmínku a hlavně za
pohled... Jednak skvěle hraje a pak, no znáte to. A k
týdle partě si navíc pozval smyčcovej orchestr a pár
hostí. Dobrý zmínit to, že Džef hrál dlouho s Janem
Hamrem, českej světoběžník, klávesovej ultrafrajer
z Mahavišnu orchestra (dělal taky třebas první znělky pro televizi Nova v devadestátejch letech, asi tehdy potřeboval na nájem...)
Shrnuto: Džef když udělá desku, tak je to většinou
dost událost. A jízda. A ta nová taková, že jednomu
vlajou voči.
Emoušn end komoušn začíná boží koledou od Bendžemina Brittena, původně pro varhany a sbor
z roku 1933. Intimní polohy podobnejch písniček na
albu střídá dost hustej nářez. Hlavně písničky hamrhed – hendriksovský kvákadlo a vohulenej maršál.
Za vypíchnutí stojí Aj put spelonjů, kterou Bek hraje s další pěknou babou, dlouhonohou Džos Stoun.
Upozornil bych na to, že Džos tady snad vybouchne,
a taky na ten jedovatej flendžr, nebo co to je, na konci Džefovo sóla!
Nicméně skladba, kde se ukazujou všechny ty nyjance a mistovství mistra, je kejtristova interpretace
árije Nesun dorma – jó je to ta, jak zpíval třebas Pavaroti s Ájenem Džilenem z párplů. Těžko popisovat
lineárním textem, když prostor tohohle kousku má
víc než tři rozměry. Džef je schopnej nasadit tón tak,
že se vám až tají dech. Hlas jeho kytary jemně zpívá, nadechuje se, umí být majestátný i mrzutý, vážný
i humorný – řečeno s nadhledem: tak niterné a intimní, že by se jeden posral.
Nabízí se srovnání. Nebo spíš výrok, že tuhle desku
těžko srovnávat s čímkoliv, co bylo vydáno v tomhle
žánru – teda „elektrická kejtra a vorchestr“. Yngví
Malmstýn to pálil hrozně moc a znělo to, jako by s filharmonikama spíš džemoval, a to né zrovna moc citlivě, Ričí z párplů na to šel vodjinud – a dávno před
Jes tak vymysleli s Jonem Lordem artrok. Ale Džef,
IAMX: Chrisovo hodně pozdní odpoledne
Volatile Times
IAMX
61 seconds, 2011
celková doba trvání: 48:14
IAMX, projekt bývalého člena Sneaker Pimps Chrise
Cornera, jsem poprvé naživo viděl roku 2005 v Táboře na festivalu Love Planet. Corner se svou temnopartou tehdy v ono památné páteční odpoledne
vyzvali část publika k tanci na pódiu. Slovy Jerzyho Kasinského byl jsem při tom, když bylo pódium
zdestruováno natolik, že následující pražští kytarovkáři Roe-Deer nemohli ani vystoupit. IAMX tenkrát hráli skladby ze svého debutu Kiss + Swallow
(2004) a já se stal na chvíli jejich téměř nekritickým
obdivovatelem. I následující desku The Alternative
(2006) jsem přijal velmi vřele, navíc obsahovala hity
typu President, Negative Sex nebo After Every
Party, takže zaháčkovat se s těmito domestikovanými „Berlíňany“ nebylo nic tak neobvyklého. Psal
se rok 2007 a IAMX se stali miláčky českých indie
kids a indie girls si mohly rvát svá rodidla při pohledu na androgynního vyslance z vesmíru Cornera
několikrát do roka. Trošku to až připomínalo situaci
z konce devadesátých let, kdy republikou křižovaly
etnem načichlé taneční spolky Transglobal Underground a Tribal Drift a my si mysleli, jakáže progrese
je nám servírována. Za hranicemi naší kotliny už ale
Transglobal Underground po odchodu Natachy Atlas nikoho nezajímali. Pro zajímavost, hudební server Pitchfork, který, ať se nám to líbí nebo nelíbí, je
pořád nositelem mnohých hudebních trendů ve světě, se recenzováním alba IAMX poprvé a naposledy
zabýval v souvislosti s albem Kiss + Swallow. Pak už
ticho po pěšině. V roce 2009 přišli IAMX s deskou
Kingdom Of Welcome Addiction, která už sice nepobláznila davy, ale stále se na ní daly najít zajímavé
skladby. K nim určitě patřil Cornerův duet My Secret Friend s Imogen Heap nebo paranoidní I Am
Terrified. Posledním přírůstkem do sbírky je letošní Volatile Times a nikdo asi ani nečekal, že by se
IAMX nějak zásadně odchýlili od svého osvědčeného mustru. Nadále staví na jednoduchých rovných
beatech ve středním tempu, valčíkových náznacích
a nezaměnitelném Cornerově vokálu. IAMX nikdy
nešlo upřít originalitu projevu, byli a jsou rozpoznatelní po několika taktech. Jejich hudební charisma
je na jedné straně velkou devízou, na druhou stranu
ale i jejich prokletím. Bukowski psal celý život jednu
knihu a IAMX celou dobu hrají jednu písničku. Sice
skvělou písničku, která však po letech začne, stejně jako Bukowski, trochu nudit. Za nejzajímavější
skladbu desky považuji do kabaretně dekadentního
hávu oděnou Bernadette. V jejím případě se neubráním dojmu, že Corner zná hudbu Karla Svobody
pro seriál Cirkus Humberto. Když se na albu Kingdom Of Welcome Addiction objevila The Stupid,
The Proud, dokázal jsem si živě představit, jak při ní
podzimní krajinou projíždějí rozklížené maringotky
potomků Vaška Karase. Bernadette sice nemá sílu,
aby při ní byli drezírováni lipicáni, ale pro vystoupení smečky boloňských psíků je více než dobrá. Moc
experimentů se na novince nedočkáme. Snad jen
zrychlení v závěru v Music People, kdy se bpm blíží
až stylu gabba (rotterdamská odnož happy hardcore
hudba / recenze / 55
Radiohead: Příchod Krále končetin
The King of Limbs
Radiohead
Vydáno vlastním
nákladem, 2011
celková doba trvání: 37:24
Britské uskupení anglického alternativního rocku
přišlo poměrně nečekaně s novým počinem nazvaným The King Of Limbs. 14. února zpřístupnili webové stránky ohlašující čerstvý materiál, který si je
možno na této doméně předobjednat. O pět dní později bylo uvolněno digitální stahování, a to ve formátech MP3 (za 7 liber) a WAV (za 11 liber). Kdo upřednostňuje materiální vlastnictví nahrávek, nechť si
počká do konce března, připraveny jsou klasické
CD a vinylové placky. Jinou možností je pak speciální Newspaper album, obsahující jak CD, tak dva 10
palcové vinyly, to celé doplněné porcí uměleckých
kreseb (v přepočtu za cca 1100 Kč). Nevšední zpřístupnění své tvorby zájemcům neuskutečnili poprvé.
Vzpomeňme na předešlé album In Rainbows (2007),
které bylo uvolněno za libovolnou částku v digitální
podobě (nosiče následovaly). Co si budeme povídat,
kromě toho, že se hudba stává volným artiklem, jedná se také o výborný marketingový tah. Radiohead
jsou již nějakou dobu zavedeným pojmem v kulturní
sféře, proto si tyto postupy mohou dovolit, aniž by
tratili na ceně. Ale ať už to bereme z jakékoliv strany, hlavní je hudba samotná. Jak si na tom stojí Král
končetin?
V první řadě se nejedná o průlomové album, pokud
pokud tento počin srovnáme s jejich dosavadní ka-
56 /
hudba / recenze
riérou. Nejedná se o takový zvrat, jakým byl předěl
mezi kytarovým obdobím alba Pablo Honey (1993)
a jeho derivátem The Bends (1995) vůči OK Computer (1997), kde začali experimentovat s elektronickými podklady, nezvyklými rytmickými postupy
a neotřelou výstavbou uvnitř skladeb. Tento model
rozvíjeli na dalším alternativním soustu nazvaném
Kid A (2000) plným vrstevnatých kompozic a deformovaných melodií. Charakteristickým se tedy nakonec stává mix pobublávání ambientního tepání, kytarového vybrnkávání, pianových motivů a depresivní
poloha táhlého hlasu Thoma Yorka zpívajícího neméně depresivní texty. To vše zaobaleno do rozličných
samplů, chorálů a smyčcových sekcí. Od této doby
výrazná změna nenastane. Nechci tím ale naznačovat, že by Radiohead obehrávali sami sebe. Vždy
dokázali naservírovat zajímavou směs, která byla
někdy svižnější (Amnesiac 2001), místy zasněnější
(Hail o the Thief 2003), sympatický bratříček In Rainbows (2007) se držel za ručky svých předchůdců,
od každého si bere něco.
Obecně můžeme ale vycítit postupnou tendenci
k větší jednoduchosti, přímějšímu vedení skladeb.
Tento aspekt jako by vrcholil na tomto albu. To, že
skladby pozbývají na vrstevnatosti, ještě ale neznamená, že by byly přístupnější. Naopak, pokud můžeme říct, co je výrazně charakteristické pro toto dílo,
pak je to zacyklenost, minimalistická repetitivnost,
která rozrušuje jakékoliv výrazné melodické vedení.
Dalším znakem je pak Yorkův posun v hlasovém projevu. Ten je nyní více hravý, mnohdy oprošťující se od
slov, volně poletující mezi striktně tepavými rytmy.
Výsledkem těchto faktorů je hypnotické, pohlcující
vyznění celého alba. Jako u předešlých alb doporu-
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
čuji několikrát naposlouchat, hudba se vám otevře
jako lotosový květ. Nakonec nutno dodat, že se jedná
o nejkratší album za celé působení skupiny (37:24),
díky stopáži deska příjemně plyne a nic se zde nezdá
být nadbytečným. PS: Podivuhodný název má být
odkazem k starověkému dubu rostoucím v lese Seversnake, ten leží nedaleko Tottenham House, tedy
místa, kde vznikaly určité party
z alba In Rainbows.
/Jiří Blažek/
autor studuje filmovou vědu
na FF UK
foto archiv autora
/Ivo Mikšovský/
autor je členem skupiny Nauzea
Orchestra a hudební redaktor
Freemusic.cz
foto archiv autora
techna z počátku devadesátých let). To je ale fórek
stejně vyčichlý jako forma kdysi slavného Feyenoordu Rotterdam, který se v den vydání Volatile Times
(tj. 18. března 2011) krčí na 11. místě nizozemské
fotbalové ligy. Volatile Times rozhodně není špatnou
deskou, vždycky dám ale přednost poslechu prvních
dvou alb a nemůže za to jenom nostalgie.
Sakraphon: Rokenrol z úrodného Polabí
Počínaje tímto číslem se budete v h_aluzáckém hudebním okénku setkávat se seriálem o regionálních
hudebních miniscénách. Záměrem je upozornit na
zastrčené klenoty českého hudebního nebe, dělníky
muziky, nadšence snažící se pozvednout a udržet jakousi kulturní úroveň na místech, kde jim na to stejně skoro každej kašle. Kluky a holky, kteří bez ohledu
na překážky dělaj i něco víc, než že si u táty v garáži
nebo v učebně hudebky na svym gymplu přehrávaj
na erární nástroje covery skladeb oblíbenejch kapel
a sněj o kariéře rockovejch hvězd.
Protože jsem byl osloven, abych s tímto osvětovým
seriálem začal, první na paškál si vezmu svůj rodnej kraj Střední Čechy, přesněji Mělnicko. Tu neskutečně nudnou placku. Kam se podíváš, jenom samý
pole. Krásnej, ale dost ospalej Mělník, chemická
paneláková vesnice Neratovice a přilehlý vesničky.
bumfrang3 / foto archiv autora
Do Prahy za tou velkou kultůrou je to kousek, ale to
neznamená, že kvalitní hudební produkce nevyroste
i v týhle úrodný polabský nížině.
Na konci vesnice Byšice ležící na vlakové trase Praha – Mladá Boleslav – Turnov stojí velké polorozpadlé stavení Starý Mlýn. Tohle místo bylo v roce 1998
„obsazeno“ a začaly se zde čas od času pořádat
kulturní akce. Punkové a rockové koncerty, techno
akce, workshopy, výstavy. Každý rok se tu konal tradiční Vánoční Randál, proběhly tu i první dva ročníky dnes již kultovního letního festivalu pražského
hudebního vydavatelství Silver Rocket. Vzniklo tu
skvělé místo k setkávání, vznikla tu scéna. Scéna,
která samozřejmě přesahovala zdi mlýna. Asi nejvýraznější akcí, na které se lidé z okruhu Starého
Mlýna v posledních letech podíleli, byl neratovický
Beltaine fest, na který po šesti ročnících letos naváže Velký výprodej hudby.
Starý Mlýn je dnes už bohužel minulostí. Majitel,
který mlýn pronajímal, se rozhodl budovu v roce
2009 prodat a s kulturou byl utrum. Scénu ale jen
tak lehce nezahubíš. Kapely fungují dál, zkouší
a koncertují. Přišli o svou domovskou scénu, ale o to
těsněji se k sobě přimykají a na sklonku letošního
roku tak vzniká nová regionální (a v budoucnu pravděpodobně i nadregionální) platforma Sakraphon.
Nový společný web sakraphon. cz zatím prezentuje 5 hudebních těles: noise-rockové, nebo chcete-li
space-rockové trio Bumfrang3 ze Všetat/Přívor,
hudebního i životního samorosta, krále českého lofi písničkářství (někde jsem zaslechl, že snad přímo
českého Becka), Květoslava Dolejšího (Skalsko), sonicky útočnou jednotku o jednom muži noAR+IS+
(čti noartist) z Neratovic, charismatický neratovický
hudba / profil / 57
electro punkový projekt Pedro Zakatchku, jenž si
díky své image a svému specifickému humoru při
vystoupení na předloňském Antropotyátru vysloužil
v Ústí dosti pochybnou pověst, a konečně veterány
Postiženou oblast (Mělník), skupinu navazující na
nejlepší tradici českého undergroundu v plastikovském smyslu.
bumfrang3 a noAR+IS+ / foto archiv autora
V následujícím online rozhovoru mi na otázky odpovídali Zbyněk Moravec, kytarista, klávesista a zpěvák Bumfrang3, muž, který stál u samého počátku
Starého Mlýna, a mladá krev, autor sakraphoního
webu, Michal Milko aka noAR+IS+.
Ahoj, Tak můžem začít asi, nahodim první
otázku už.
Michal: Jo. Jak se máte?
Ok. Můžeš si otázky klást sám, usnadníš mi
práci.
Michal: Hehe, to tam dej, tohle. Aspoň to nebude
moc ofišl.
Tak, ale já bych pozdravy a zdvořilostní fráze
spíš přeskočil a začal tím, že byste trochu
představili Sakraphon, co je zač. Jste jenom
58 /
hudba / profil
sdružení kapel za účelem společné prezentace
a pomoci při dělání koncertů, nebo máte
i nějaký větší plány do budoucna? Třeba
vydávání vlastních desek, Sakraphon jako
label? Nebo filmový studia Sakraphon? Vím, že
už máte na svym kontě i jeden videoklip. A co
dotlačení vašeho maskota Pepy do televize?
Jeho památný hlášky, kterym na webu věnujete
samostatnou sekci, i jeho situační humor by
mohly nahradit leckterou nováckou šarádu
i „intelektuální“ pořady typu Uvolněte se,
prosím. Jaká je vaše filosofie, idea, politika,
podnikatelskej záměr?
Michal: Sakraphon je web sdružující kapely okolo Starýho Mlýna a Mělnicka. Nejde samozřejmě
o všechny kapely z okolí, ale o ty, který tu tvořej určitou specifickou scénu a jejichž činnost má nějakej
smysl. Nehrajou nazdařbůh a dělaj muziku, která je
sakra dobrá.
Pokud jde o název samotnej, ten asi není až tak důležitej. Byl poprvý použitej jako označení mýho D. I.
Y. nahrávacího studia, který v podstatě ani studiem
není. Ten název se teď hodil, když jsme se dokopali
k tomu si udělat svůj web.
Co se týče vydávání desek, už se nám rýsuje jedno
splitko, který bude nejspíš vydaný pod značkou Sakraphon. K příležitosti spuštění webu byl zveřejněnej
i novej videoklip k písni Květoslava Dolejšího. Takže se bude všechno tohle shromažďovat na jednom
místě. A tak by to mělo bejt i u jinejch scén. Servery
poskytující kapelám profily a prezentaci jsou sice
skvělý, je to pro interprety pohodlný, ale nějaká větší syntéza tam prostě chybí. Scény tam nefungujou,
když neberu přátele a spřízněný kapely, což nějakou větší spojitost nahradit nemůže. Neptejte se, co
udělá scéna pro vás, ale co můžete udělat vy pro ni,
nebo tak nějak to kdysi JFK řekl, ne?
Zbyněk: Pepa patří nám a ne televizi. Jedna z idejí
je, že lidi by měli zvednout zadky a jít na koncert.
Tam uviděj Pepu v akci. Ale hlavně kapely. Bumfrang3 koketuje dokonce s myšlenkou novou desku
nedávat ke stažení ani nikam jinam, ale prodávat ji
(za režijní cenu) pouze na koncertech.
Kdo vlastně určuje, co do scény patří? Chápu
to dobře, že hlavní mozky Sakraphonu jste vy
dva? Je počet kapel konečnej, nebo jste ochotný
přibírat nováčky? A když, tak podle jakejch
kritérií? Máte nějaký stylový ohraničení? Je
třeba důležitý, aby kapela ctila zásady D. I. Y.,
nebo stačí to, že jsou to vaši kamarádi?
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Michal: Nikoho bych nenazýval mozkama scény,
všichni jsme na stejný úrovni a rozhodně tu neplatí žádný právo veta ani nic podobnýho. Počet kapel
není konečnej, spíš to ukazuje aktuálně fungující kapely a už teď jsme se předběžně domluvili s projektem Asstma, že po jeho druhý desce se k nám přifaří.
Stylový ohraničení nehraje roli, například Pedro Zakatchku je stylově dost jinde než třeba Postižená Oblast, takže tohle překážkou není. Ovšem je spousta
kapel, který uměj hrát, maj dobrýho zpěváka, image
a já nevim co ještě, diplom z lidušky, ale ve výsledku
to stejně stojí za hovno. A takový se nám, doufám,
budou i vyhejbat.
Zbyněk: Záludná otázka. Těžko budeme někoho
„kontrolovat“, jestli je kapela dostatečně D. I. Y.
Kolikrát jsou rozpory i uvnitř kapel. Někomu věříš
a někomu ne, to je život. Tady se motaj vlastně pořád stejný kapely. Možná se to zdá jako ghetto, ale
upřímně: je lepší patřit někam mezi svoje lidi, než
dělat díru do světa, kterej už tak je dost děravej. Kdo
ocení underground, ten ho najde.
Vim, že už za časů Starýho Mlýnu dával Zbyňa
na koncertech prostor hodně různorodejm
kapelám, jak stylově, tak kvalitativně. Zrovna
tak předchozí ročníky Beltainu, který byly zas,
pokud vim, převážně v Michalově režii, bývaly
občas slušnej pelmel. Podle čeho vybíráte
kapely, s kterejma budete hrát?
Zbyněk: Samozřejmě, když děláme akci, tak zveme
kapely, který nás nějak oslovujou, nebo s kterýma
máme nějakou „družbu“. Občas se ale stane, že padne divoká karta na někoho, kdo se sám ozve, nebo čí
tvorbu známe jen z doslechu. A samozřejmě se nebojíme velkých stylových rozdílů. Zčásti proto, že si
každej divák přijde na svý (neděláme to přeci jen pro
sebe), ale taky proto, že si myslíme, že záleží spíše
na lidech, přístupu a ne na žánru.
Michal: Co se týče Beltaine Festu, snažil jsem se do
Neratovic vždycky dostat pořádný kapely, jako třebas Deverovku, Sporto, OTK, Psí Vojáky. A zároveň
to doplnit kapelama, u kterejch je šance, že i v takovym zatuchlym maloměstě na ně někdo přijde, hehe.
Takže možná proto to mohlo vypadat jako pelmel,
ale fungovalo to.
To jsi mi nahrál na další otázku, která je možná
trochu rejpavá. Má to vůbec cenu na takovym
zatuchlym maloměstě dělat kulturu? Neni to
boj s větrnými mlýny? Malý koncerty dvou
kapel v hospodách se zdaj v pohodě, ale právě
obrovskej poloprázdnej komunistickej sál
neratovickýho kulturáku vypadal občas dost
smutně. Neni to házení perel sviním?
Michal: Právě proto děláme letos Beltaine Fest jinak. Dokud byl festival v tom komunistickym kulturáku, jak říkáš, měli jsme možnost reklamy po městě
zadarmo a taky takovej malej pytel peněz od města,
noAR+IS+ / foto archiv autora
hehe. Ale kilometrovej sál a podium vysoký 2 metry
není zrovna to nejlepší a žádný experimenty kulturák nepřipouštěl. No a to nás přestalo bavit. S kulturákama je konec. A vzhledem k tomu, že tady není
zrovna moc na výběr, kde dělat festival, bude letos
v sále místní hospody, kde se běžně konaj výprodeje.
Pojali jsme to zčásti jako vtip. Akce se bude jmenovat Velký výprodej hudby a letáky vypadaj skutečně
jak na výprodej, včetně nápisu vše od 49,-. A jestli tu
má cenu dělat kulturu? Kvuli tomu, kde žijem, přeci
nepřestaneme dělat hudbu, právě naopak. A akce
jakbysmet, to by to tu bylo rovnou na odštřel.
Když už jsi nakousnul Velkej Výprodej hudby,
zatím to vypadá, že tohle číslo H_aluze uzří
světlo světa o něco dřív, než váš festival, proč si
teda neudělat trochu promo? Na co se můžeme
na Výprodeji těšit? Letos teda všechno striktně
Do It Yourself v hospodskym sálu?
hudba / profil / 59
Je jako my!
Matěj Smetana
Nakonec bych se vás zeptal jako muzikantů,
co Bumfrang3 a noAR+IS+ právě chystaj a co
maj v plánu ostatní kapely ze Sakraphonu
v nejbližší budoucnosti?
Michal: Minulý září jsme já a Asstma pořádali koncertní pásmo po Praze. Letos na jaře máme v plánu
něco podobnýho, jen jako jednorázovou akci, festival solitérů. Rýsuje se mi materiál na nový EP, který
bych rád pojal zvukově dost jinak, a taky na něčem
makáme s Jóžinem z Kontroll. Jsou tu i velký a menší věci, který jsou zatim držený pod pokličkou. Ale
měly by být zveřejněný co nejdřív, alespoň doufám.
Zbyněk: Bumfrang3, stejně jako Postižená oblast
chystá novou desku. V případě Bumfrangu se jedná
převážně o novej materiál, kterej je už také koncertně prověřenej. Jako na předešlém počinu se i tady
objeví mix češtiny, angličtiny a instrumentálního
běsnění. Musím říct, že kluci z kapely zatím odvedli
velký kus dobré práce. Rytmika je důležitou součástí
novejch tracků a taky zvuk chceme rozhodňe kulatější, než na „trojce“. Pokud vím, Postižená oblast
novou nahrávkou chce udělat tečku za obdobím, do
něhož ještě výrazně zasáhl zesnulý Marek Vojtíšek.
Nahrávalo se v našem studiu a kolegové si dali záležet. Zrovna včera se už podruhé vrátili dohrát další
stopy a zní to dost slibně. Co se týče Slávka Dolejšího, už delší dobu má nahrané nějaké nové skladby,
ale platí stejňe jako v jeho písních, že nikdy nevíš, co
přijde. Jeho starší desky sou totální klasika a zatím
poslední Trupec možná trochu zapadl. Navzdory téměř nepochopitelnejm úrazům a patáliím, který ho
nedávno doprovázely, neztratil ale nic ze svýho nadhledu a rozhodně moc dobře ví, co dělá. Doufám, že
se z jeho kolečkama/stroječkama naplňenýho pokojíku vyloupne brzy nějakej turbobordýlek, kterej nás
zase překopne svojí syrovostí.
60 /
hudba / profil
foto archiv autora
/Jakub Horák/
autor studuje bohemistiku a ZSV
na PF UJEP a zajímá se
o současné hudební dění
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Narozen 24. 7. 1980. Studoval
v ateliéru Malby a Intermédií na
Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Nyní
je studentem doktorandského studia v ateliéru J. Příhody na pražské Akademii výtvarných
umění. Byl stážistou v Maďarsku a na Slovensku a má
za sebou 11 autorských a více než tři desítky výstav
skupinových u nás i v zahraničí. Ve své tvorbě se věnuje
hlavně instalacím, objektům, animacím a filmovým
tématům. Patří mezi jedny z nejvýraznějších současných
umělců. Podle webových stránek Moravské galerie v Brně
se ve svých konceptuálně založených dílech často zabývá rolí náhody, vztahem mezi symbolickými, konvenčními
významy a jejich možnou vizualizací iluzivními prostředky
galerie ukončila svůj provoz. Zároveň mě Vladimír
Havlík, který na festivalu působí, oslovil, zda-li bych
tam nepromítal ty čtyři animace. Takže se to letos
propojilo.
Jako první se zeptám na Tvoji účast na Přehlídce animovaných filmů (PAF) v Olomouci, kterému se H_aluze věnovala podrobně v minulém
čísle. Tvoje jméno se objevilo v programu hned
dvakrát. V Galerii 36 jsi prezentoval svoji instalaci Podzimní zoom a zároveň byla promítaná
série animovaných filmů s názvem Návody.
Do Olomouce na festival jezdím rád už řadu let. Lenka Vítková, která provozuje Galerii 36, mě pozvala,
abych udělal výstavu. Byla to poslední výstava, poté
Podobný princip shledávám i v tvé instalaci
Kino, kde jsi také prostorově pracoval s filmem. Vytvořil jsi prostorový model obrysu-tvaru postavy z jednoho filmového políčka, který
přetínal celou místnost směrem od promítačky
až na plátno.
Lákalo mě spojit instalaci s filmovým jazykem nebo
s okolnostmi toho kina.
foto archiv autora
Michal: Výprodej proběhne 23. dubna v sále U Stejskalů. Zahraje Lyssa, skvělá kapela z továrny Silver
Rocket. Jejich poslední desku Amoral můžu jen doporučit. Bourkovo PlugnPlay, hrající tracky z jeho sólovejch počinů. Každý jejich vystoupení je jedinečný,
protože nikdy není stejný. Bratři Holubové jako Kontroll, basa, zpěv, bicí a zpěv. Můžete je znát z klubu
Holubník nebo ze zápasů fotbalovýho mužstva Bečváry. Projekt našeho stájovýho koně Květoslava Dolejšího - vzhledem k jeho sporadickýmu vystupování
vzácná příležitost vidět souboj vílky Amálky a Jásira
Arafata. Pak místní punkrocková kapela Pangast,
která se svou tvorbou za poslední rok celkem vyšvihla. Unitra Diora, psychedelická hudba s čelistkou
v čele. Občas hrajou smyčcema všichni z kapely, kromě bubeníka. EchoEcho až z Lubný u Poličky, který
disponujou svým umem roztančit i toho nejortodoxnějšího metalistu. Večer k tanci a poslechu uzavře
bassline set ElectroRiotMessengers. Info a odpočet
na sakraphon.cz/vyprodej.
Zbyněk: Jdeme do toho i za cenu prodělku, je nám
srdečně jedno, jestli přijde 40 lidí, nebo 150. Nabízíme slušnej výběr kapel různých žánrů. V tomtéž sále
se na začátku 90. let dělaly akce s názvem Veřejná
zkouška organických kapel. A tak to taky bude. Diváci se ale nemusej bát, že sál bude studenej a poloprázdnej. Hrát se totiž bude na zemi, prakticky
v hledišti, takže kontakt s publikem a atmosféra
bude zcela originální.
Čtyři fáze animace, tedy instalace s názvem
Podzimní zoom. Proč zrovna podzimní?
Protože to bylo na podzim! Celkově se v té instalaci
jedná o hranici animovaného filmu a prostorové instalace. Animovaný film funguje v čase a autor sám
divákovi dávkuje po jakou dobu se může dívat. Mě
zajímalo, jestli se dá udělat animace složená z několika pomyslných animačních políček, na které se ale
může divák dívat, jak dlouho chce a z jakého chce
směru, a zároveň zda je ji možné vnímat i jako samostatnou instalaci.
Zpět k PAFu a Návodům, ty sám je
popisuješ jako „projekty, které jsem nechtěl
zrealizovat“. Proč jsi vlastně nechtěl?
To je jednoduché, protože jsem hrozně nešikovný!
To mě překvapuje, z propracovanosti videí by
se dal soudit opak.
Ono to vlastně vzniklo tak, že jsem měl nějaké nápady v šuplíku, a když na ně došlo, zjistil jsem, že
se mi do toho vůbec nechce, vlastně jsem byl líný.
V té chvíli jsem ale nevěděl, že ty animace budu dělat osm měsíců.
Podzimní zoom / foto Miloš Makovský
Chtěl jsi povýšit výrobní postup na dílo samotné, nebo ukázat podivuhodné způsoby cesty
autora k vyhotovení díla?
Obojí je možný, nemám ustálenou formu vyjadřování. Postupuji tak, že mám nějaký nápad, a teprve až
poté hledám nejvhodnější formu, nejsem předem
rozhodnutý, že vznikne objekt, animace atd. Chtěl
výtvarné umění / rozhovor / 61
na emoce. To je aspekt mé práce. Stejně jako výše
zmíněný filtr je filtrem i ta jednoduchá kresba fixou.
Dále ty trailery-upoutávky jsem zvolil, protože jsou
to poměrně krátké, uzavřené tvary, které mají jen
přilákat. Dokonce je dělá i jiný režisér, než samotný
film.
Zůstaňme u filmových témat. Zeptám se na instalaci s názvem Dědičné postižení.
To byl projekt, který vznikl pro Galerii v Jelení, kterou kurátoroval Michal Pěchouček. Můj bratr Filip se v té době začínal věnovat umění. A Michala
napadlo pozvat nás oba asi proto, že cokoliv jsme
dělali spolu, tak bylo poměrně tematicky i formálně
uvolněné. Naše máma nám od dětství prozrazovala
pointy knih a filmů, což nás samozřejmě hrozně štvalo. Zjistili jsme, že si to navzájem děláme také, třeba
když jsme na sebe naštvaní. Proto jsme vypracovali
pointy dvou stovek filmů a ty jsme vystavili. Nebylo
to ale násilné, divák se sám mohl rozhodnout, zdali odklopí přehnutou část papíru a dozví se pointu
nebo ne.
Od triviálního k vážnému. Objekt Hradčanoid
jistě vyvolal mnoho spekulací, jaký je tvůj autorský postoj?
Kino, instalace v Galerii, mladých v Brně, 2007 / foto Matěj Smetana
jsem použít ten typ vizuality, který se objevuje např.
v návodech z IKEI, instruktážních filmech nebo stylem v dokumentech z Discovery channel.
V předchozí své animaci jsi také pracoval s čirou jednoduchostí. Mám na mysli trailery hororů překreslené fixami.
To byl můj první pokus o animovaný film, který vznikl
vlastně také z lenosti. Chodil jsem tehdy do třetího
ročníku na Fakultu výtvarných umění v Brně a nově
vznikl ateliér kresby. Mě oslovili, zda-li tam nechci
na stáž. Ačkoliv jsem souhlasil, tak se mi vůbec nechtělo kreslit. Obešel jsem to tím, že jsem si vymyslel kreslit animovaný film.
Proč zrovna trailery?
Tam je několik záměrů zároveň. První je princip, se
kterým pracuji dlouhodobě i v prostorových věcech.
Zajímá mě použít něco, co v sobě nese spoustu kontextů a odkazů a zmutovat to tak, aby všechny kontexty a odkazy byly napůl ignorovaný a napůl zdeformovaný do něčeho jiného. Říkal jsem si, že když si
vyberu filmy, které mají tu poctivou snahu postrašit,
a překreslím je nejjednodušším způsobem, tedy že
jednotlivá políčka jen obtáhnu fixou, docílím toho,
že film, který má být strašidelný, vůbec strašidelný
není, protože tomu forma neodpovídá. Zároveň se
celý projekt jmenuje Je to jenom film, což je věta
z jednoho z traileru. Vypravěč v něm nabádá diváky: „abyste zabránili mdlobám, říkejte si: je to jenom
film, je to jenom film“, takovým zastřeným hlasem.
Říká to proto, aby bylo možné zachovat odstup pro
případ, kdy tě horor vtáhne do děje a už moc hraje
62 /
výtvarné umění / rozhovor
Já nemám rád politické umění. Chtěl jsem dělat
něco, co obsahuje hodně politických kontextů, ale
zároveň to nic politického neříká. Co by to vlastně
mělo říkat? Tvar Hradčan byl pro mě jenom tvarový
materiál, který jsem zrotoval podél horizontální osy,
a tím vznikl úplně nový prostorový útvar. Obdobný
princip jsem použil u Vlajek. Pracoval jsem s politickými symboly, ale pouze prostorově, a symboliku
jsem ignoroval. Hradčanoid byl původně jen drátový
model, který jsem prezentoval na klauzurách. Další
verze vznikla o tři roky později do Galerie pro jedno
dílo v Pražákově paláci v Brně, a to z polystyrenu.
Sám jsem si kvůli tomu vyrobil soustruh a taky to
podle toho vypadá. Ten objekt je vlastně strašně
ošklivě vyrobený, ale to je vidět jen zblízka. Tento
moment mě začal zajímat. Přemýšlel jsem nad tím,
jak to vlastně je s tou čistotou uměleckého díla. Jestli je nějaká hranice toho, kdy je dílo považované za
dokonalé, nebo naopak jestli ty detaily nevadí sdělení. Kdy už je to nepřípustné. O tom jsem pak psal
i diplomovou práci. O roli náhody při tvorbě uměleckého díla. Konkrétně o tom, jak náhodné vlivy
ovlivňují umělecké dílo a jak se s tím potom umělci
vyrovnávají.
Tím jsi došel ke svému dalšímu projektu Jsou
jako my? (pozn. redakce: série fotografií dokumentující drobné nedostatky na dílech autorů
minimalismu)
To vzniklo v Basileji na výstavě Donaldu Judda. Vypozoroval jsem, že ta díla na fotkách vypadají skoro
jako objekty z jiného světa, jako něco dokonalého. Ve
skutečnosti se ale nedá drobné destrukci zabránit,
ta díla jsou trochu ušmudlaná, sem tam škrábnutá
nebo tak.
Tíhnul jsi sám k tomu mít svá díla dokonalá?
Snažil jsem se, ale to se nikdy nemůže podařit, i když
si je necháš vyrobit strojově.
Návod č. 4, záběry z videa, 2009 / foto Monika Svobodová
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Je to jenom film, záběr z videa, 2004 / foto Monika Svobodová
Dalšího tématu obtěžkaného vážností jsi se dotknut v instalaci Neobyčejná místnost.
To je podobné. Popudem mi bylo, když jsem viděl
kapli na letišti v Edinburgu, která je univerzální pro
všechna náboženství. Tu myšlenku jsem pak realizoval v Galerii 99 v Domě pánů z Kumštátu v Brně,
kam jsem pozval jednotlivé představitele hlavních
náboženských směrů, které v Brně působí, a nechal
jsem od nich hlavní místnost galerie vysvětit. Je
to vlastně práce s prostorem. Každý z nich to požehnání interpretoval nějak jinak a považuje jej za
výtvarné umění / rozhovor / 63
Tvorba Zdeňka Sýkory, Jaroslava
Blažka a Aleše Svobody
jiný způsob změny toho prostoru. Jednalo se tedy
o jakýsi virtuální architektonický projekt, který ale
odkazuje i na Yvese Kleina a jeho Prázdno. (pozn.
redakce: Yves Klein v roce 1958 o svých dílech prohlásil, že jsou neviditelná a vystavil pouze prázdné
místnosti)
Aneb využití počítačů v českém výtvarném
umění
Věděli o sobě navzájem? A jestli ano, nevadilo
jim působit v prostoru, kterému už požehnali
představitelé jiných církví?
Věděli o sobě a vůbec jim to nevadilo, ba naopak,
brali to jako výzvu. Každý věděl, na čem je. Ta komunikace trvala přes dva měsíce a bylo strašně zajímavé se s těmi lidmi setkat. Myslím, že nakonec jsem si
to nejvíc užil já. Původně jsem ani nechtěl vyvěšovat
nějaká potvrzení o tom, že je ten prostor vysvěcený,
nebo aby světili přímo na vernisáži, chtěl jsem prostor galerie nechat čistý. Nakonec jsem je poprosil,
aby sepsali své interpretace toho, co se podle nich
s prostorem stane jeho vysvěcením, a to jsem při zahájení zveřejnil.
64 /
výtvarné umění / rozhovor
Děti kakaové skvrny, strip komks, 2005 a 2006 / foto Monika Svobodová
Portfólio prací Matěje Smetany, včetně videí, je možno shlédnout na webových stránkách www.matejsmetana.com.
Jako jeden z prvních umělců na světě, včlenil na
počátku padesátých let počítačovou technologii do
své práce Ben Laposky. Obrazy tvořil kombinací základních vlnitých tvarů zobrazených na katodovém
osciloskopu a fotografii. Své práce nazýval Oscillons
nebo Elektronické abstrakce. Své obrazy Laposky
popsal v článku Artist and Computer: „My work in
Vznik prvních grafik na analogových počítačích, které k vytvoření obrazu používaly osciloskopy, popisuje následující text: „Prvé grafiky – počítačom gene-
Od šedesátých let je již možno mluvit o vzniku digitálního umění a s ním spojeným uměleckým provozem, což popisuje Bruce Wands: „The 1960s also
liam A Fetter, výskumný pracovník firmy Boeing.
Podľa Williama M. Giloia: Počítačová grafika zahŕňa
tvorbu, zobrazenie, spracovanie alebo hodnotenie
grafických objektov s príbuznými negrafickými informáciami, ktoré sú uložené v registroch počítača.“ 1
/Monika Svobodová/
autorka studuje na Katedře
výtvarné kultury PF UJEP
v Ústí nad Labem
foto archiv autorky
Podle zmíněných projektů bych si dovolila říci,
že tíhneš ke konceptu, proto se zeptám, věnoval ses někdy autorské malbě?
No, občas namaluji někomu něco k narozeninám...
ale vlastně ne. Necítím se jako malíř. Vlastně mám
pocit, že malbě moc nerozumím. Asi nemám ten
správný druh citlivosti. Z mých prací se malbě blíží jen komiks Poslední malíři na zemi, a to spíše
námětově než zpracováním. Byly to příklady toho,
jak se těsně před zánikem lidstva někteří omylem či
nevědomky dopustí něčeho, co by se za malbu dalo
s trochou nadsázky považovat. Například někomu
upadne na zem popel z doutníku těsně před tím, než
ho zničí atomová katastrofa, to se jmenovalo Popel.
Další zahyne kvůli výbuchu a zanechá po sobě spálenou stopu svého těla, to jsem pojmenoval Věčný stín.
Třetí se jmenoval Živý štětec, to je o člověku, který
poslední přežil výbuch, plazí se krajinou a za sebou
zanechává takovou tu krvavou stopu. Je to hodně cynické. Další komiks, který jsem vytvořil, byly stripy
s názvem Děti kakaové skvrny. Jedná se o dialogy
skvrn, které jsou v podstatě obrysy tvarů jednotlivých států. Ty personifikované skvrny jsou takový
jako hloupoučký a baví se o naprosto triviálních věcech. Třeba o tom, jaký mají mindrák ze svého tvaru.
Dochází tam k zajímavým situacím, což by se dalo
brát jako karikatura, ale opět je to politický symbol,
ale nic zásadního to neznamená.
Loni proběhly dvě výstavy k jubilejním devadesátým
narozeninám Zdeňka Sýkory. První z nich se pořádala v budově městské knihovny v Praze, druhou bylo
možno zhlédnout v Olomouci. Loni se též v Praze
v budově Akademie věd ČR uskutečnila výstava Aleše Svobody. Ač nebyly tyto výstavy ani ve stejném
čase, ani shodné rozsahem, přece mají něco společného. Oba umělci využívají médium počítače. Obě
výstavy poukázaly na aktuálnost tematiky.
Co je počítačové umění? Stručně řečeno je to jakékoli využití počítače k vytvoření výtvarného díla. Počítač můžeme využívat jako výpočtové médium, můžeme jej užívat k tvorbě grafiky, videoartu, animace
a jiných vizuálně obrazných a zvukových vyjádření.
Jedním z důvodů, které vedly umělce k zapojení počítače do své tvůrčí činnosti, byla úspora času při
výpočtech a zároveň novinky, které poskytovaly
např. různé grafické programy. První počítačové grafiky vznikly už na počátku padesátých let. Počítače
umožňovaly využít mnohem složitější matematické
kombinace za nesrovnatelný zlomek času oproti výpočtům prováděným lidmi.
Z roku 1960 pochází také samotný pojem „počítačová grafika“ od výzkumného pracovníka firmy Boeing
Wiliama A. Fettera. William M.Gioia definoval počítačovou grafiku slovy:
„Pojem ‚počítačová grafika‘ uviedol v roku 1960 Wi-
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
rované kresby spĺňajúce určité estetické kritériá
– sa vytvárali na analógových počítačoch, ktorých
základným princípom je analógová reprezentácia
informácie. Na zobrazovanie modelovaných dejov
– priebehu funkcií – sa používali pripojené osciloskopy, podľa ktorých pomenovali takto vytvárané
obrazce ‚oscilónmi‘.“ 2
computer art is a form of oscillography, the results
of which I have called ‚Oscillons‘ or ‚Electronic Abstractions.‘ These are composed of combinations of
basic electronic wave forms as displayed on a cathode ray oscilloscope and photographed. Colour
compositions are achieved by means of special filter arrangements. The resulting art works are presented in photographic exhibitions, kinetic oscilloscope displays, light boxes, or movies.” 3
Pokrok v použití počítače ve výtvarném umění v letech 1963-1965 a zakládání časopisů zachycuje Ivo
Janoušek: „Po prvých experimentoch s tvorbou vý-
tvarne posobiacich objektov na analógových počítačoch nastáva skutočný rozvoj použitia počítačov vo
výtvarnom umení od roku 1963-1965, po uvedení
veľkých číslicových systémov, na ktoré sú napojené vstupno-výstupné grafické zariadenia (svetelné pero, súradnicový zapisovač, grafický displej).
V tomto období sa zakladajú špecializované časopisy venované problematike počítačového umenia
: ‚Page‘ (Londýn 1969) – časopis Spoločnosti počítačových umení ‚Computer Arts Society‘ a časopis
‚Leonardo‘ (Paříž 1967) pre Medzinárodnú spoločnost pre umenie, vedu a techniku ‚International Society for the Arts, Science and Technology‘.“ 4
saw a number of seminal exhibitions of computer
art galleries such as the Studiengalerie der TH
and Galerie Wendelin Niedlich in Stuttgart, Germany, and the Howard Wise Gallery in New York.
In 1966, Billy Klüver established Experiments in
Art and Technology (EAT) to encourage interaction
between artists and engineers – a group that inclu-
výtvarné umění / profil / 65
nimi také svého spolupracovníka Jaroslava Blažka
a svého žáka Aleše Svobodu.
ded Andy Warhol, Robert Rauschenberg, Robert
Whitman and John Cage, among others. Two years
later, ‘Cybernetic Serendipity’ debuted at the Institute of Contemporary Arts (ICA) in London and the
British Computer Arts Society was founded.“ 5
V následujících dekádách dochází k prudkému vývoji. V sedmdesátých letech umělci experimentují
s technologií a zakládají mnoho profesionálních organizací na podporu digitálního umění. Osmdesátá
léta znamenají rychlý pokrok v tvůrčím používání
počítačů. Do středu pozornosti umělců se dostávají telekomunikace a animace. Nové pole působnosti
pro umělce přináší v devadesátých letech internet.
Předchozí text nás uvedl do historických a formálních souvislostí v rámci vývoje počítače a s ním spojenými technologiemi, které lze uchopit jako jednu
z možností uměleckého vyjádření. Demonstrujme si
nyní tyto postupy na trojici českých autorů: Zdeňku
Sýkorovi, Jaroslavu Blažkovi a Aleši Svobodovi.
Zdeněk Sýkora
Zdeněk Sýkora je jeden z průkopníků práce s počítačem. Abstraktní malířské uvažování, které má
základ na počátku šedesátých let, ho vedlo k vytvoření velké Šedé struktury, která je autorovým východiskem k dalšímu postupu. Důležitým mezníkem
Sýkorovy tvorby je série Struktury (1961) – vznikají
použitím geometrických obrazců, jsou variací vycházející z jednoho základního tvaru (čtverce, trojúhelníka, kruhu apod). Tyto autor časem dále zpracovává, což ho v polovině šedesátých let logicky dovádí
k použití výpočetní techniky. Začíná spolupracovat
s matematikem Jaroslavem Blažkem, který jednotlivé elementární tvary nejdříve očísluje a následně
nechává počítač generovat číselné řady, podle nichž
Zdeněk Sýkora maluje. Tyto obrazy vznikají od roku
1964. Jedná se tak o světové prvenství v použití počítače v rámci výtvarného umění. Celý proces tvorby
Sýkorových Struktur popisuje prestižní časopis Leonardo, který vydává Frank Malina:
“At first, his elements were a tree, a mountain and
a house. The shapes of the elements were formed
of modulated warm and cool colours. I began, in
1961, to make paintings of a geometrical, abstract
kind in which the composition results from the repeated use of more basic elements. These elements
were characterizes by unique shape (square or
rectangular) and by internal geometrical patterns.
When considering other rules for making compositions from given elements, I realized that one ran
66 /
výtvarné umění / profil
Zdeněk Sýkora: Linie č. 220 / foto www.studentpoint.cz
into combinatorial complexities that might be more
easily resolved by means of a computer. I turned
to Jaroslav Blažek, a mathematician, for help. First
the elements to be used must be specified. Then
these are grouped according to colour density. For
the computer, each element is identified by code
numbers designating the colour (i.e. black or white) at each of the four sides and by additional code
numbers designating the shape (i.e. the presence
or absence of an open half circle) at each of the
sides.” 6
Jaroslav Blažek
Sýkorův světový primát a inovativní přístup k dílu
tvořenému pomocí počítače je spojen s matematikem Jaroslavem Blažkem. Zásadním úspěchem je
uvedení Sýkorova a Blažkova textu v již zmíněném
časopise Leonardo.
Blažek se uměním zabýval již v 60. letech na jednom
z prvních počítačů u nás. Později v 90. letech se ke
grafice vrátil a použil k tomu nové rychlé technologie. Zpočátku místo čísel pracoval s geometrickými tvary, plošnými objekty, kterými se v počítači
zaplňovala čtverečkovaná síť. Výsledkem byla finální
plocha, nebo průběh zaplňování čtverečků, což můžeme považovat za film. Odlišnost Blažkovy práce
od počítačové grafiky jiných umělců spočívá ve znázornění matematických funkcí. Výsledek je ovlivněn
náhodností, nepředvídatelností.
Poslední grafiky Jaroslava Blažka vznikaly pomocí
matematických funkcí o dvou neznámých. V roce
2006 popsal Vladimír Drápal u příležitosti výstavy
Jaroslava Blažka princip autorovy tvorby:
„Možnosti využití matematiky ve výtvarném umění
ně právě na základě využití jeho hlubokých znalostí
matematických zákonitostí, zde konkrétně funkcí
dvou proměnných (například: 10x3 – 8x2y + xy2 –
5x2y2).“ 8
Jaroslav Blažek svými obrazy znázorňoval matematické funkce a jejich prostřednictvím se matematika
v Blažkově provedení stává výtvarným dílem.
nepřestaly fascinovat Jaroslava Blažka ani v pozdějších letech. Jeho dnešní grafiky vznikají jednoznač-
Aleš Svoboda
Aleš Svoboda využívá grafické počítačové programy. Jeho umělecká tvorba je od začátku na hranici
s technologickým zpracováním informace. Nejstarší
díla Aleše Svobody mají souhrnný název Struktura
193 a vznikla skládáním ze stále stejného množství
totožných prvků (193 identických prvků). Při tvorbě struktur autor nejprve vytvořil počáteční prvek,
ze kterého pak vznikaly další. Tento proces probíhal
v programu, který vytvořil ing. Pavel Raiman.
Svoboda později vytváří grafiky nazvané Morfogenetická pole, které jsou složeny rozpixelováním celé
plochy obrazu. Každý obraz-tisk představuje jiné
shluky těchto pixelů. V návaznosti na morfogenetické struktury vznikají „struktury v procesu“. Ty
mohou vznikat náhodně nebo asymetricky pomocí
programovacího jazyka Processing.
Díky sítotisku, může autor ve svých strukturách používat vrstvení jednotlivých průsvitných ploch. Pro-
Zdeněk Sýkora: Linie č. 125 / foto media.rozhlas.cz
Aleš Svoboda: Rostoucí barevná struktura, Cesta 3 / foto www.i-humr.cz
I když Sýkora není počítačový grafik, přesto jsou
struktury jeho obrazů tvořeny pomocí počítačových
výpočtů:
„Začátkem 70. let jsem udělal několik obrazů se
zvětšenými elementy, takzvané makrostruktury. Začal zkoušet linie. Mohly by se pohybovat a ten pohyb by mohl být náhodný. U linií počítač dělá řady
náhodných čísel, které sázím do svého systému.
U linií nastoupila náhoda, u struktur se s náhodností vůbec nepracovalo.“ 7
Tvorba založená na kombinatorickém principu využívá linek a čar, k nimž přiřazuje jednotlivé barvy,
které jsou očíslovány. Vznikají tak číselné zápisy,
podle kterých se tvoří samotná malba.
Sýkora svým uměním a dlouholetým pedagogickým
působením ovlivnil řadu výtvarníků a teoretiků. Mezi
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
výtvarné umění / profil / 67
Zmarněné Exotismy
jekt „vrstvená variabilní struktura“ vytváří vrstvením
tvarů vytištěných na průsvitnou folii. Používá náhodné řazení tvarů, osové a částečně středové symetrie.
Struktury můžeme promítat, tvary se tak budou donekonečna postupně překrývat. Aleš Svoboda tvoří
obrazy různými digitálními technikami, v posledních
letech pomocí grafického programu Photoshop.
Každý z autorů pracuje s počítačem trochu jinak, ale
každý novým a kreativním způsobem. Význam těchto
autorů spočívá nejenom v prvenství, které přinesli
na pole světového umění, ale také v jejich experimentálním přístupu k novým technologiím.
Poznámky
68 /
výtvarné umění / profil
Literatura
BERTÓK, Imrich; JANOUŠEK, Ivo. Počítače a umenie. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateĺstvo, 1989. 200 s.
DRÁPAL, Vladimír. Vrchlického divadlo v Lounech - výstavy [online]. 2.5.2006 [cit. 2010-05-22]. Dostupné z WWW:
<http://www.divadlolouny.cz/vystavy0506.htm>.
LAPOSKI, Ben. Artist and Computer - BEN F. LAPOSKY
[online]. 1975 [cit. 2010-05-28]. Dostupné z WWW: <http://
www.atariarchives.org/artist/sec6.php>.
WANDS, Bruce. Art of the digital age / Bruce Wands. 1st
publ. London : Thames &Hudson Ltd, 2006. 224 s.
Zdeněk Sýkora na Prague Art & Design [online]. c2000
[cit. 2009-12-23]. Dostupný z WWW: <http://www.pragueart.cz/katalog/autori/49-zdenek-sykora/>.
/Michaela Tóthová/
autorka je studentkou
designu interiéru na FUD UJEP
foto archiv autorky
1 Bertók, 1989. s. 117.
2 Bertók, 1989. s. 106.
3 Laposki, Ben. Artist and Computer - BEN F. LAPOSKY
[online]. 1975 [cit. 2010-05-28]. Dostupné z WWW: <http://
www.atariarchives.org/artist/sec6.php>. Volný překlad
autorky: „Má počítačová tvorba má podobu oscilografie,
výsledky své práce jsem nazval Oscillons nebo Elektronické abstrakce. Skládají se z kombinací základních elektronických vlnitých tvarů podobných těm, co se zobrazují na
katodovém osciloskopu a fotografii. Speciálním filtrovým
uspořádáním je docíleno barvy kompozic. Výsledné umělecké práce jsou prezentovány na fotografických výstavách, pohyblivých osciloskopiských displejích, světelných
boxech nebo videích.“
4 Bertók, 1989. 217 s.
5 Wands, 2006. 25-29 s. Volný překlad autorky: „V roce
1960 také proběhly klíčové výstavy počítačového umění
v galeriích jako například v Studiengalerie der TH a Galerie Wendelin Niedlich ve Stuttgartu, Německo a Howard
Wise Gallery v New Yorku. V roce 1966 Billy Klüver založil Experiments in Art and Technology (EAT). Na podporu
spolupráce mezi umělci a inženýry – skupina zahrnovala
Andy Warhola, Roberta Rauschenberga, Roberta Whitmana, Johna Cage a další. O dva roky později ‘Cybernetic Serendipity’ prvně veřejně vystoupil Institute of Contemporary Arts (ICA) v Londýně a byla založena British Computer
Arts Society. Zakládají se také první specializované časopisy zaměřené na počítačové umění: Page – Londýn 1969,
Computer Arts Society – časopis Společnosti počítačových
umění a časopis Leonardo – Paříž 1967 pro Mezinárodní
společnost pro umění, vědu a techniku.“
6 Sýkora, Z., Blažek, J., 1979. Volný překlad autorky: „Nejprve byly prvky stromu, hory a domu. Tvary prvků byly tva-
rovány a modulovány teplými a studenými barvami. V roce
1961 jsem začal tvořit abstraktní geometrický druh malby,
jejíž kompozice je výsledkem opakovaného použití více základních prvků. Tyto prvky jsou charakteristické unikátním tvarem (čtverec nebo obdélník) a zvláštním vnitřním
geometrickým vzorem. Při zvažování dalších pravidel pro
tvoření kompozice z daných prvků jsem si uvědomil, že
jednodušší možná bude řešit tyto složité kombinatorické
operace na počítači . Obrátil jsem se tedy na matematika
Jaroslava Blažka. První prvky, které jsou použity, musí být
specifikovány. Pak jsou seskupovány podle intenzity barev.
Pro počítač musí být každý prvek označen na každé ze čtyř
stran číselným kódem označujícím barvu (tj. černá nebo
bílá) a přídavným číselným kódem označujícím tvar (tj. přítomnost nebo nepřítomnost otevřené poloviny kruhu).“
7 Zdeněk Sýkora na Prague Art & Design [online]. c2000
[cit. 2009-12-23]. Dostupný z WWW: <http://www.pragueart.cz/katalog/autori/49-zdenek-sykora/>.
8 Sýkora, Blažek 1979, s. 261-265.
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
V Českém muzeu výtvarných umění v Praze proběhla výstava s názvem Exotismy ve výtvarném umění
XX.století. Téma je zajímavé, zrálo přes deset let, jak
píše ve výstavním katalogu Alena Potůčková, a rozhodně si prý neklade za cíl, už vzhledem k prostorovým možnostem, podat vyčerpávající obraz vstřebávání exotických vlivů do výtvarného umění. To je sice
pěkné, ale každý, kdo jde na výstavu, si ji většinou
zaplatí, pak prohlédne a teprve poté si zakoupí výstavní katalog, kde si tuto větu může přečíst, třeba
místo omluvy.
Návštěvník se může cítit zmaten už na samém počátku prohlídky, která začíná dvěma obrazy s rómskou
tématikou. V katalogu se sice dočteme, že volba exotického etnika uvnitř Evropy je pro účely výstavy logická, ale žádná další jména malířů, kteří nomádské
etnikum malovali… A těch opravdu bylo, že by to vydalo na samostatnou expozici! Budu ale konkrétnější
hned v sousedství, kde je odehrána zvláštní šaráda
orientálního spiritualismu. Obraz Františka Koblihy
Had s lidskou hlavou (1916) sice dle katalogu odkazuje k východním mýtům, vizuální exotismus ale
u něj poznáte jen stěží. V knize je zmíněna souvislost
mezi Strážcem Jaroslava Róny z roku 1987, kdyby
však jen nebyl pověšen až v prvním patře mezi díly
postmoderny. Příbuzenství inspirace není možno
bezprostředně vysledovat, leda že by byl dotyčný
Bystrozraký. A následuje skutečná smršť. Obraz
Františka Drtikola z roku 1940 se naprosto míjí s tématem východního spiritualismu. Přestože je v katalogu zmíněn důležitý motiv Matky-Země na zdi ho
nenajdeme. Ten se u Drtikola přitom objevuje už od
roku 1912, alespoň podle kresby z publikace Vladimíra Birguse 1. Vzhledem k tomu, že je zde i Cesta
ticha (1903) Františka Kupky, jež znázorňuje řadu
sfing, proč kurátoři nesáhli po fotografiích Erviny
Kupferové stylizované do Kleopatry? Stylizované fotografie manželky Františka Drtikola vznikaly přece
přibližně ve stejné době jako Kupkova Cesta ticha,
jenže médium fotografie je z výstavy jaksi vyloučené.
Ale ještě se vrátím ke Kupkovi, protože ten by mohl
být stejně dobře doplněn Studií podle islámského
vzoru ze sbírky Muzea Kampa. I když jde o studii dekoru, přesto by lépe vizuálně souzněl s jinak nesourodým shlukem orientálií. Jde ovšem o to, že výstava
hned v úvodu sleduje ideu spíše kunsthistorických
souvislostí, které se dozvídáme z katalogu ex post,
takže každý specifický okruh exotismů, zastoupený
už tak dost chudě, vypadá vizuálně značně nesourodě.
Pojďme ale dál.
Vojtěch Preissig je zastoupený zcela neexotickými
materiálovými kolážemi, které vytvářel kolem roku
1915 (v katalogu uváděna 20léta), místo aby se zde
objevily ornamentální srostlice geometrických a stereometrických útvarů, které se často objevovaly na
jeho návrzích tapet. Jejich příbuznost s japonskými
vzory na kimonech je totiž zřejmá. Přivezlo-li by se
tedy jedno kimono z asijských sbírek Zbraslavského
zámku a umístilo pro srovnání v těsném sousedství
Preissigových ornamentů, jako tak kurátoři učinili
s africkou maskou u výtvarných děl Josefa Čapka,
nemusel být výsledný dojem rozpačitý.
Ale je tu opět potíž, protože jak si pozorný návštěvník jistě všimne, k výstavě s názvem Exotismy nebyly
Zbraslavský zámek ani Náprstkovo muzeum vůbec
přizvány. Rozum zůstane stát i nad tím, proč Galerie
Zlatá Husa nebyla požádána o zapůjčení pro výstavu
klíčového obrazu Domorodec (1915) od Jana Zrzavého, když na výstavu poskytla tolik svých obrazů.
Jenže to už stoupáme do prvého patra.
Po jakž takž srozumitelném a nudně evidentním
intermezzu s Josefem Čapkem se brzy přiblížíme
k plátnům Aléna Diviše. Nenalezneme ale mezi nimi
tzv. Barbarské sochy, specificky exotické obrazy vytvořené malířem roku 1942. Marně také hledáme díla
malířů Antonína Pelce a Maxima Kopfa, souputníků
Aléna Diviše, kteří spolu vykonali dobrodružnou cestu v roce 1941, což je alespoň zmíněno v katalogu.
Mezi známé sběratele těchto malířů (a outsiderů) je
Jan Placák z Galerie Ztichlá klika, která je skoro za
rohem… Proč nebyl přizván ke spolupráci, vědí snad
už jen kurátoři. To samé se týká i vynikajícího malíře
Karla Šlengera, který je v katalogu zmíněn okrajově
jednou větou a na výstavě vůbec není zastoupen. Přitom svá malířská bádání po exotických zemích, resp.
Alžíru a Tunisu, počal už deset let před trojlístkem
Diviš, Pelc a Kopf s malířskými výsledky, které berou
dech.
Zatím jsem však bez dechu sám. Smutně konstatuji,
že šedesátá léta jsou tristně děravá. Sháním se po
železných plastikách Černý totem (1961) a Bojovníci (1963) Věry Janouškové, není tu sochař Miloslav
Chlupáč, autor Hlavice s dekorem (1998) a Červené hlavy (1993), který napsal skvělou stať Maska2
výtvarné umění / reflexe / 69
Miloslav Chlupáč, Hlavice s dekorem, 1998, soukromá sbírka /
foto archiv autora
Jan Zrzavý, Domorodec, 1915, Galerie Zlatá Husa / foto archiv autora
a v jehož plastikách exotické vlivy rozhodně jsou.
U tohoto autora je dobré poznamenat, že i když jde
o umělce ze skupiny Máj, těžiště tvorby s exotickými
prvky je až v pozdějších, devadesátých letech. Musel byt tedy být pohromadě třeba s Rónou z Tvrdohlavých. To ale zřejmě kurátoři zavrhli jako matoucí
krok, který narušuje chronologičnost a soustředění
se na exotismy nabitá období. Proto významného
sochaře zcela vypouštějí. Václav Boštík je připomenut obrazem Vítr (1957), ale nikoliv obdobím, kdy
úzce spolupracoval s malířským kolegou Janem Křížkem, se kterým společně studovali archaické kultury
a umění primitivů.
Zdenka Rykra a vlastně ani v katalogu, který je na
tom sice lépe než výstava, ale ve článku o sběratelích (stať napsal Josef Kandert) kupříkladu chybí
jméno benediktinského mnicha a významného sběratele japonského dřevořezu Sigismunda Boušky.
Nemám už trpělivost zmiňovat další nedostatky.
Chybí jakákoliv zmínka o akcích experimentálního
výtvarníka a básníka Ladislava Nováka (Kladení kamenů po vzoru amerických indiánů z poloviny sedmdesátých let), otevření Japonské čajovny Jokohama
bratry Hlouchovými v Paláci Lucerna roku 1908,
zcela opominuté jsou v užitkovém umění koberce,
tedy na okraj.
Vím, že nelze do Českého muzea výtvarného umění
nacpat všechny exotismy a že jsou podobné projekty
hodně nákladné. Přesto by si téma zasloužilo méně
chyb, které vznikly na základě jednoho omylu: Výsta-
foto archiv autora
V oddělení architektury, plakátu a reklamy nenalézám návrh chronicky známého obalu na čokoládové
tyčinky Kofila (mouřenína) od avantgardního malíře
70 /
výtvarné umění / reflexe
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Poznámky
1 BIRGIUS, Vladimír . František Drtikol. Praha : KANT, 2000.
s. 121.
2 Sochařství : studijní texty AMU. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 82 s.
/Martin Langer/
autor je český básník, fotograf,
scenárista a filmový dokumentarista
foto archiv autora
František Drtikol, Bez názvu (Matka - Země), soukromá sbírka /
va neslouží kunsthistorikům, kteří se z vlastní bezradnosti nad nesplněním vlastního záměru, potřebují vymluvit alespoň dodržením chronologie. Výsledek
totiž vypadá jako nepříliš nápaditý svoz a jemné souvislosti z něj nevysledujete. A pak ještě jeden skromný postřeh na závěr. Když jsem se díval na Preissigovy látkové koláže ze sbírek Muzea Kampa (Nadace
Jana a Medy Mládkových), uvědomil jsem si,
že se vlastně o exotismus nemůže jednat ani omylem.
Původně totiž patřili básníkovi a sběrateli Jiřímu Kolářovi, který je Muzeu Kampa daroval. Už podruhé
od dob velké Preissigovy výstavy tedy došlo k jistému opomenutí básníkova jména na popisce. Ale možná je to důvod, proč v exotických zemích na rozdíl od
Čech zůstávat, jako třeba malíř Otto Placht.
výtvarné umění / reflexe / 71
Jiří Adámek a jeho světonápravci
foto archiv autora
Jiří Adámek
Jiří Adámek (1977) vystudoval
režii na Katedře alternativního
a loutkového divadla na Akademii
múzických umění v Praze. Po řadě
experimentálních projektů loutkových a projektů site-specific vyvinul Adámek originální typ
hudebního divadla, ve kterém mísí hudebně komponovanou strukturu, stylizované herectví a zvláštní přístup k jazyku (fragmentarizaci či rytmizaci slov, hru s poloabstraktními shluky slabik a hlásek). U svých hudebně-divadelních
projektů působí Adámek nejen jako režisér, ale i autor
libreta, popřípadě hudby. Má za sebou několik stáží ve
Francii, je výrazně ovlivněný francouzským postmoderním
théâtre musical. Od vytvoření první celovečerní inscenace
„hudebně-divadelního“ typu získal Adámek různá ocenění:
za inscenaci Tiká tiká politika (2006) ocenění Music Theatre Now! v Německu a Cenu za originální divadelní tvar na
festivalu Kontakt v Toruni. Inscenace pro děti Z knihy džunglí (2007) získala Cenu Alfreda Radoka za scénografii, dále
byla oceněna ve třech kategoriích na Mateřince v Liberci
a získala hlavní cenu na festivalu Banialuka v BialskoBiałej. Projekt Evropané (2008) byl nominován na Cenu
Sazky a Divadelních novin. Tiká tiká politika a Klikněte na
video (2008) vznikly i v rozhlasové verzi – k poslechu na
www.rozhlas.cz/radiocustica/archiv.
Adámek byl rovněž jmenován festivalem Next Wave
2007 Osobností roku v oblasti alternativního divadla
za hudebně-scénické kompozice a jejich teoretickou
reflexi. Divadlu typu théâtre musical se teoreticky věnuje
především ve své doktorské práci Divadlo jako hudba/
nad fenoménem Théâtre musical s důrazem na otázky
herectví (2009). Je pedagogem DAMU. Píše analytické
články o současném divadle (časopis Svět a divadlo).
V berlínské Neukoellner Oper byla uvedena 17.února tohoto roku tvá nová inscenace
Changemakers dotýkající se současné globální
internetové společnosti, lidí, tzv. changemakerů, majících představu, že jsou díky nejnovějším technologiím tvůrci velkých změn. Tím,
že tvá hra je převážně sestavena z reklamních
a marketingových sloganů, hesel a prohlášení
a též z opozit a synonym dnes často užívaných
slov, však může celá tato změna těchto novodobých určovatelů působit jako povrchní, plná
72 /
divadlo / rozhovor
dobových klišé. Může snad působit jako jakési
nové náboženství, ve kterém jsou mnozí přesvědčováni, aby se přidali k této změně. Paradoxem doby je, že kromě technických inovací
k žádným podstatným změnám nedochází. Byl
záměr toto zakomponovat do tvé hry? O čem jsi
přemýšlel, když jsi hru psal? Jak vznikala finální podoba celé inscenace?
Přáním dramaturga berlínské Neukoellner Oper
bylo, abych vytvořil scénář na základě blogů. Tak
jsem strávil asi týden tím, že jsem googloval a hledal, čeho se chytnout. Nejdřív to mělo být o Evropské
unii, ale o tom si lidi kupodivu nepíšou ani v němčině
či angličtině – asi to nikoho moc nezajímá. Zato jsem
postupně narážel na další a další stránky všelijakých
vizionářů, kteří mají pocit, že svět spěje k jednotě.
A většina z nich proklamuje, že hlavní podmínkou,
aby k sjednocení lidstva mohlo dojít, je proměna
našeho vlastního vědomí. Pak že už všechno půjde
samo. Bavilo mě, že to píší v poklidu domova lidé,
kteří zjevně neoplývají příliš bohatými životními zkušenostmi. A našel jsem i stránky, které se skutečně
jmenovaly „changemakers“ – do češtiny bych to přeložil asi světonápravci.
Na hře jsi spolupracoval se svým bratrem Ondřejem, který se úspěšně věnuje skladatelské
práci skoro po celém světě. Jaké bylo vaše vzájemné obohacování při psaní této hry?
Bylo skvělé, že jsme se mohli takhle intenzivně setkat – bratr totiž žije již asi deset let v cizině. Je to
ryzí skladatel, který s divadlem nemá bůhvíjaké zkušenosti. A tak jsme se od sebe mohli navzájem učit
a nabourávat si konvence. Ondřeje bytostně rozčilují
jakákoli divadelní klišé. Taková ta herecká teatralita, grimasy, omletý způsob mluvení, pomrkávání na
publikum. Jakožto hudebník touží po čistotě formy,
po dokonalosti. Divadlo je závislé na momentálním
stavu živého člověka – herce, takže dokonalé být nemůže. Ale zase je hodně živé.
Žánr divadelní inscenace se nazývá Vokalspiel.
Jaká je tradice tohoto žánru v Německu a jak je
vnímána vaše hra v kontextu tohoto žánru?
V Německu a v němčině je velmi bohatá tradice
Vokalspielu – hraní si s hlasem, slovem a jazykem.
U nás například rozhlasová hra byla vždy spojována
s dramatickým tvarem, jakousi nápodobou divadla
bez obrázků, a s literaturou. To v Německu třeba
básník Ernst Jandl v rádiu zkoumal, jak komponovat
hlasy. Nebo o půl století dříve se něčemu podobnému věnoval Kurt Schwitters. Kdo všechno dnes dělá
vokální performance, to samozřejmě nevím. Přímo
v Neukoellner Oper je náš přístup, kdy hudba je tvořena jenom lidskými hlasy, výjimečný.
Jak reaguje na vaši Vokalspiel Changemakers
berlínská veřejnost a jaké jsou reakce od kolegů divadelníků, herců?
V tomto konkrétním berlínském divadle to má trochu, v dobrém smyslu, brodwayský nádech: pochválili nám to, ale zajímá je hlavně, co na to publikum.
A to se ukáže až časem. Zatím to ale bylo, dokud
jsem to sledoval, vyprodané. Dvě představení proběhnou také v Praze, v klubu Roxy – NoD, 6. a 7.
května. Jsem zvědavý na reakce zdejších diváků
a samozřejmě i mých přátel.
Jak vidíš svou novou hru v kontextu svých předchozích inscenací: Tiká tiká politika, Evropané
či Teritorium?
Díky angličtině a němčině, ve kterých jsem psal scénář a režíroval, jsem byl svým způsobem svobodnější, protože k nim mám odstup. Zjistil jsem, že u cizích
jazyků vnímám mnohem víc zvukovou stránku slov
Changemakers / foto Matthias Heyde
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
– v češtině je samozřejmě vždycky na prvním místě
jejich smysl. Na druhou stranu bylo pro mě mnohem
obtížnější sledovat téma a jeho vyznění. Formou jsou
Changemakers nejvíc podobní inscenaci Evropané,
v níž jsem zpracoval různá mediální klišé o stárnoucí
a slábnoucí Evropě.
Právě s inscenací Evropané jsi minulý rok,
v dubnu, vystupoval na mezinárodním festivalu hudebního divadla, který Neukoellner Oper
poprvé pořádala. Jak vnímali divadelníci, herci
a především publikum tvou hru o podivném pajazyku různých máloříkajících významů a symbolů současné Evropy a jejího newspeaku,
který inscenace zachycuje ve své obludnosti
a neuchopitelnosti?
Publikum bylo nadšené. Přišli samozřejmě o řadu
slovních hříček a jemných narážek, ale kupodivu
to tolik nevadilo. Právě proto mě z divadla pozvali,
abych tam udělal novou inscenaci. Taková mezinárodní spolupráce (kromě mě a skladatele ještě choreografka Zuzana Sýkorová) byla i pro vedení divadla novinkou.
Tvé hry se víceméně dotýkají jistých podob sociální angažovanosti, především prostřednictvím jazyka, jeho proplétání v rámci tzv. sónického, akustického divadla.
V Čechách je toto zatím jakákoliv podoba umělcova angažmá zatím spíše v pozadí. Na Německo zas tvá hra Changemakers může působit málo sociálně angažovaná. Jak vidíš tento
rozdíl a měl by se vůbec divadelník, umělec
angažovat nebo vyjadřovat se k tomu, jaká je
společnost kolem něj?
Je to paradox, že u nás, kde jsme pořád ještě citliví na přímočaré politické odkazy, jsem vytvořil Tiká
tiká politika a Evropany. A v Německu jsem naopak
u herců narazil na to, že jim chyběla jasná společenská provokativnost. A přesto jsou Changemakers
z mého pohledu kritická inscenace: jde mi o to, že
žijeme v neuvěřitelném blahobytu, a tak místo drsné
reality používáme různé náhražky. Ukazuji tedy různé úlety, které s životem nemají moc společného. Ale
nechci to komentovat ve smyslu co je dobře a co je
špatně. Já sám za sebe „agitky“ v lásce nemám. Ne-
divadlo / rozhovor / 73
kovi, co si o tom pomyslí. V Evropanech třeba herci
vykřikují jednotlivá slova jako „násilí“ nebo „zánik
západu“. Bez komentáře.
A jaké jiné rozdíly cítíš mezi divadlem v Čechách
a Německu, potažmo v Berlíně?
Tentokrát jsem šel na pět různých představení, ale
ani jedno nebylo zase tak úžasné. Ten hlavní zážitek
bylo samotné město. Otevřené, zvědavé, nabízející
potřebnou dávku chaosu... Opak naší byznysmenské, načinčané a vnitřně zamrzlé Prahy.
Changemakers / foto Matthias Heyde
/Josef Straka/
autor je básník, vystudoval
psychologii na FF UK a intenzivně
se zajímá o kulturní dění
foto Petr Špánek
jsem rád, když mi někdo vnucuje svůj názor, a ani já
netoužím někoho přesvědčovat. Baví mě spíš asociovat nejrůznější témata a problémy a nechat na divá-
Show must go on!
Maškaráda čili Fantom opery
Divadlo v Dlouhé
premiéra 12. dubna 2006
derniéra 27. února 2011
Pár dní před derniérou se na internetu začaly objevovat zprávy typu „Na derniéru Maškarády přijede
74 /
divadlo / reportáž
Na první pohled nic moc zvláštního – publikum plné
všelijakých lidí, na nichž je nápadné jedině to, že
valná řádka z nich má na sobě stejné černé tričko
s logem zobrazujícím Zeměplochu. Konečně se uzavírají dveře do sálu, když v tom si všimnete smršti fotografických blesků a řady lidí, která se zvedla, aby
někdo mohl projít a usadit se. Zpočátku je vidět pouze klobouk prodírající se k sedadlu uprostřed řady,
když se však začne zvedat i zbytek sálu a ozve se potlesk, naše domněnka se potvrdí – je to skutečně ON.
Poté, co nadšené publikum nechá Terryho Pratchetta usednout, přichází na jeviště Miroslav Táborský
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
Maškaráda se odehrává v operním prostředí, nicméně bych ji asi nedoporučila zarytým milovníkům opery, neboť je zde na ni nahlíženo s obrovským nadhledem a tendencí k zesměšnění a přehánění, jak už to
tak u Pratchetta bývá. Do toho se přidává inspirace
Fantomem opery, a nechybí ani velmi dobře známé
postavy čarodějek Bábi Zlopočasné a Stařenky Oggové s tendencí zaplést se do všeho, co se namane.
S nimi jsme se měli možnost seznámit již v o něco
starší inscenaci Soudných sester.
Režie Hany Burešové se soustřeďuje spíše na menší
situace s častými prostřihy, nicméně inscenaci tato
„nesouvislost“ rozhodně neškodí. Scéna Karla Glogra tomuto pojetí výborně odpovídá a umožňuje, aby
diváci měli před očima tu dostavník, tu pokoj, tu lóži,
jeviště opery, podzemní sklepení, a to vše s minimálními přestavbami. Burešová má zároveň cit pro žánr
a velice dobře si uvědomuje, co si může dovolit, a patřičně toho využívá – a tak stejně jako Pratchett bere
inspiraci z různých jiných (nejen) literárních děl, ani
režisérka neváhá inspirovat se filmy či různými klišé
a vystavět na nich situace nabité gagy. Krom toho
spoléhá i na mimořádné herecké výkony.
Asi nejvýraznější je zde Jan Vondráček v roli uměleckého šéfa Sardelliho, který se v opeře naprosto
vyžívá a velice dobře zná její pravidla. Zde je ovšem
podáván spíše jako karikatura člověka na pokraji
šílenství – Vondráček si takto stylizované herectví
s velkou gestikou jednoznačně užívá a nejinak je na
tom i jeho publikum. S výrazně stylizovaným herectvím se setkáme i u představitele Valtra Plíži, Tomáše Turka. Valtr, jenž má dvě tváře – na straně jedné
naprosté nemehlo s tváří podivínského idiota a na
straně druhé charismatický Duch – po většinu času
po jevišti škobrtá, zakopává a všelijak se pitvoří,
nicméně jako duch hrdinně bojuje o záchranu nejen
sebe sama, ale i všech ostatních – a Tomáši Turkovi
se daří tyto dvě polohy velice precizně oddělovat. Již
zmiňovaná Stařenka Oggová je sama o sobě postavou velice živelnou, což se s pohybovým omezením
příliš neslučuje, nicméně jak inscenátoři, tak Jaroslava Pokorná si s těmito obtížemi poprali celkem
hravě. Využití berlí (a tedy i jejich vzatí do hry) se
Maškaráda čili Fantom Opery / foto www.divadlovdlouhe.cz
přímo nabízí, zvlášť v žánru tak odlehčeném, kde
si režisérka Burešová dovoluje mnohem odvážnější
kousky (např. zpomalené scénické boje ve stylu Matrixu za doprovodu hudby z Indiana Jonese). S využitím invalidního vozíku je to ještě zajímavější – paní
Pokornou v tomto případě po jevišti tlačila přímo
Hana Burešová oděná v černé kápi. Vznikl tak na
jevišti divadelní znak s praktickým využitím – kromě
docílení rychlého přemístění paní Pokorné, pozorujeme režisérku, kterak téměř jako stín po jevišti tlačí
svoji herečku přesně tam, kde ji chce mít.
Nutno přiznat, že na celkové atmosféře se významně
podílelo i publikum, které neváhalo herce povzbudit
a projevit uznání, kdykoliv se naskytla příležitost.
Tím ovšem nechci naznačit, že by byla děkovačka
ve stoje neoprávněná – sám Terry Pratchett při ní
vystoupil na jeviště a vyjádřil svoje nadšení ze zhlédnutého představení a hereckých výkonů, a dokonce
inscenátorům kromě pochvaly sdělil, že by byl rád,
kdyby se rozhodli pracovat na nějakém z jeho dalších titulů. Inu, určitě by to nebylo na škodu.
/Sylva Rubenová/
autorka je studentkou režie
a dramaturgie ČD na DAMU
foto archiv autorky
autor: Terry Pratchett, Stephen Briggs
překlad: Jan Kantůrek
úprava: Hana Burešová, Štěpán Otčenášek
režie: Hana Burešová
dramaturgie: Štěpán Otčenášek
scénografie: Karel Glogr
kostýmy: Samiha Maleh
hudba: Jan Vondráček
hrají: Naďa Vicenová, Jaroslava Pokorná, Helena
Dvořáková, Miroslav Táborský, Jan Vondráček / Miloš
Kopečný, Tomáš Turek, Hana Frejková, Magdalena
Zimová, Vlastimil Zavřel, Pavel Tesař / Miloslav
König, Miroslav Hanuš, Peter Varga, Martin Matejka,
Čeněk Koliáš, Michaela Doležalová, Ivana Lokajová,
Lenka Veliká, Aneta Ševcová / Markéta Lelková,
Halina Ničová
sám Terry Pratchett!“, což s sebou přinášelo zároveň
mnohá očekávání. Bude derniéra v duchu derniérovských vtípků, nebo naopak bude snaha o co nejreprezentativnější představení? Jak se s tím vyrovnají
herci – budou se před tak vzácnou návštěvou, jakou
nepochybně je celosvětově proslulý britský spisovatel a autor předlohy, obzvlášť snažit, nebo se na jejich
výkonech podepíše spíše nervozita a tréma? Jak se
na celém představení odrazí převážně fanouškovské
publikum? Plna těchto i mnohých jiných otázek jsem
vyrazila do Dlouhé pokusit se na ně nalézt odpověď.
(zatím ještě v civilu), aby nám sdělil pár zásadních
informací. Krom uvítání vzácné návštěvy se dozvídáme o indispozici jedné z hereček, Jaroslavy Pokorné
(Stařenka Oggová), která je po operaci, a tak se po
jevišti bude pohybovat buď o berlích, nebo na invalidním vozíku. Představení může začít.
divadlo / reportáž / 75
Vývoj divadla prostřednictvím herectví
Divadlo a herectví. Přirozená součást našeho života.
Sociální role, které musíme plnit na každém našem
kroku. Každá osoba se navíc během svého života
ocitne hned v několika rolích, které mohou dokonce
probíhat současně. V soudobé sociologii se rozlišují
tři základní přístupy jedince k sociální roli: odstup,
kdy jedinec roli navenek hraje, avšak vnitřně se s ní
neztotožní, ztotožnění a odmítnutí role. Předpoklady
pro volbu našich rolí jsou vlohy, schopnosti, temperament a charakter. Díky nim si totiž určujeme, jaká
životní role nám vyhovuje. Zároveň to není jenom
náš vnitřní svět, který je podstatný, ale i situace odehrávající se kolem nás. Spoluherci, kteří jsou nedílnou součástí naší role, naší hry, někdy mohou pořádně zasáhnout do našeho obyčejného běhu životem.
Na druhou stranu jsou tu také pozorovatelé, kteří se
sice nezúčastňují našeho života přímo, ale mají velký
vliv na utváření našeho postoje k rolím.
Divadelní herectví a herectví života je v mnoha aspektech velice podobné. Oba dva typy herectví se
po dlouhou dobu snažily dospět k jednotné metodě.
Metodě, která by usnadnila lepší chápání a zacházení s rolemi. A tak jako se měnily přístupy jedince
k sociální roli, tak se měnily i požadavky na přístup
herce k jeho roli. Tři základní přístupy: odstup, ztotožnění se s rolí a odmítnutí role. Tři metody. Diderot, Stanislavský, Brecht.
Osvícenské herectví podle Denise Diderota
„Člověk je sebou samým od přírody, stává se jiným
člověkem skrze napodobení. Srdce, které předstírá, není srdcem, které má “ (DIDEROT). Divadelní
76 /
divadlo / profil
Nalézt se sám v sobě s Konstantinem
Sergejevičem Stanislavským
„Hlavní a zásadní cíl hereckého umění prožívání je
dát roli nejen vnější životnost, ale především ji obdařit vnitřním životem“(STANISLAVKIJ).
Vcítění se. Empatie. Nejcennější vlastnosti člověka,
který nechce žít pouze sám pro sebe. Který do svého
života potřebuje začlenit lidi ne jenom jako nástroj
k splnění životních úkolů a rolí, ale také potřebuje
druhé k reflexi vlastního života, k lepšímu poznání
sebe samého, k rozvíjení vlastní osobnosti. Když poznáme více do hloubky jiného člověka, který je něčím odlišný, když dokážeme pochopit jeho jednání,
obohacuje to naše vlastní zkušenosti. Dialog herce
a imaginární postavy vede k lepšímu pochopení situace, ve které se herec bude nacházet. Lepší pochopení role vede k podrobnějšímu zobrazení cíle daného jednání, a tudíž k bližšímu kontaktu mezi hercem
a divákem. Vcítění se do role znamená pochopení.
Pochopení umožňuje snadnější a konkrétnější možnost napodobení. A napodobení vede k zprostředkování dané situace divákovi, který by skrze vcítění
se do napodobovaného dospěl k poznání a pochopení postavy, a tudíž k sebeobohacení. Nestačí pouze
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
povrchově posoudit situaci. Jak herec, tak i divák
musí určitým způsobem přemýšlet o postavě. Herec
se snaží na základě textu oživit postavu. Někdy jsou
vlastnosti postavy ihned patrné ze vzhledu, ustrojení
a gest herce, jindy je potřeba hlubší analýza. Herec
je tak postaven před úkol ptát se sám sebe, co od
postavy očekává, jak by mohla reagovat v různých
situacích. Tím si upevňuje vztah. Díky tomu snadněji
zprostředkuje diváku skutečnou podobu postavy. Její
emoce, její duši. Nejsou to už jenom pouhá slova,
nonverbální gesta a mimika, která pronikají do divákova vědomí. Je to určitá energie, přítomnost něčeho tajemného, co nás nutí nad postavou uvažovat, co
nás nabádá, abychom si jí všimli a dále ji prozkoumávali. Snažili se proniknout do podstaty jednání.
Cítíme, že každý pohyb a gesto dotváří celkovou
individualitu. Není to pouze obyčejný člověk, který
nám má být ukazován na jevišti. Je to osobnost.
Nadhled Bertolta Brechta
„Herec nesmí dopustit, aby se stal postavou, ne-
smí upadnout do transu, chce-li, aby i divák zůstal
střízlivý. City diváka se nesmí neustále ztotožňovat
s city postavy.“(BRECHT) Člověk, aby zůstal sám
sebou, má sice hrát své sociální role, ale neměl by
ztrácet nadhled a tím i vlastní identitu, vlastní osobnost. Musí si uvědomovat, že se nachází v určité
roli, nad kterou může přemýšlet, povznést se nad ní
a uvažovat. Nesmí setrvat ve stavu vcítění se, nesmí
se utopit pouze v pocitech. Měl by dospět k poznání. K pochopení. K porozumění. Nadhled nad svým
vlastním Já, který mu umožní lepší analytičnost
vlastního života. Stav, kdy jsme naplno ponořeni do
sebe, do toho, co děláme, či prožíváme, nás oslepuje.
Nevnímáme pak dostatečně to, co by pro náš další
vývoj bylo důležité. To samé platí i o divadle. Jakmile
se divák ponoří do citů jedné postavy, protože vcítění se do vícera postav není možné, přestává vidět
širší souvislosti děje. Je zaslepen pouze jedním subjektivním pohledem, který ho omezuje v objektivním
smýšlení. Je naplno zabrán do svých pocitů. Nevidí
pravdu. Nedokáže analyzovat.
Už od antiky, přesněji od Aristotela, se hovořilo
o duši. Pochopení lidského jednání je složitý proces. Psychologie se odjakživa snažila o vysvětlení
a pochopení lidského jednání. Divadlo je psychoterapeutem, kterému se odkrývají lidské osudy, různá
lidská jednání, střídají se tu různé charaktery, typy,
odkrývá se zde vše, co může být skryto v člověku.
Pouze metody tohoto odkrývání se v průběhu let lišily a liší. A tak jako psychologie nemůže do dneška
přijít na univerzální poučky o „duši“, tak ani neexistuje jednotná metoda v divadle. Diderot, Stanislavský a Brecht. Každý z nich k herci, k jeho působení
na diváka a k jeho pohlížení na postavu přistupoval
odlišně. V každé etapě objevoval skryté možnosti
člověka. Odhaloval určité nové části lidské psychiky
a jednání. Diderot zdůraznil tělesnost, Stanislavský
pohled do nitra postavy a Brecht nám ukázal určitý
nadhled, a tím zapojil do celkové struktury i přemýšlení nad danou situací. Tělo, cit, rozum. Člověk.
Divadlo není statickým prvkem, nýbrž dynamickým
ekosystémem, který se vyvíjí na základě vnitřních
i vnějších vlivů. Stejně tak, jako se vyvíjí společnost,
jako se vyvíjí vnitřní život člověka.
Literatura
BRECHT, Bertold. Myšlenky. Praha : Československý spisovatel, 1958. 167 s.
DIDEROT, Denis. Herecký paradox. Olomouc : Votobia,
1997. 155 s.
KONSTANTIN SERGEJEVIČ, Stanislavskij. Můj život v umění.
Praha : Odeon, 1983. 1983 s.
/Zuzana Burianová/
autorka je studentkou
KTK na DAMU
foto archiv autorky
herec se zde úplně odděluje od svého Já. Je napodobitelem sociálních rolí. Sám nežije ani v jedné
a přesto žije ve všech. Do jaké míry tedy člověk
přestává být sebou samým, když podle sociologického hlediska všichni napodobujeme, všichni jsme
nuceni jednat v určitých okolnostech předstíráním,
abychom splnili naše role správně a dle očekávaní.
Znamená to, že při napodobování nějakého obrazu
dokonale splněné role musíme přestat jednat sami
za sebe? Kde je tedy hranice našeho Já a naší role?
Existuje vůbec situace, kdy nehrajeme? Kdy vystupuje člověk se „srdcem, které má“ (Diderot, Denis:
Herecký paradox, Votobia 1997)? Herec a člověk.
Napodobitelé. Herec se snaží napodobit jiného člověka ve stejných situacích, které sám zažívá každý
den. Vychází z pozorování, ne sám ze sebe. To samé
by ale muselo platit i o lidech-nehercích, kteří by
se snažili správně plnit všechny úlohy společenského života. Diderot přinesl do herectví nadhled. Dal
důraz na rozumovou složku herectví a na správnou
techniku. Odstranil však pro herce kouzlo. Z divadla
udělal fabriku, z herce dělníky, kteří nesmí nic pociťovat, jen si všímat své vlastní práce. Žádná uvolněnost, žádná radost z tvorby. Z diváků pak udělal
pozorovatele sebe sama. Pozorují pouze to, jak se
sami v různých situacích chovají. Sledují sebe v každodenních gestech. Jde o zrcadlo, které se navrací
do minulosti. Ukazuje nám, jak jsme se chovali ráno,
při obědě, večer. Herec ukazuje nás. To samozřejmě
někdy může vést k rychlejšímu očištění se, k poučení z vlastních chyb. Po divákovi však tento způsob
herectví vyžaduje nejenom rozumovou analýzu, ale
především notnou dávku empatie. A jelikož postava
nemá v podstatě žádný „vnitřek“, žádný vnitřní život, musí se divák buď spolehnout na svou fantazii
a sám si příběh dokreslit, nebo jako stroj koukat na
ty samé stroje, které se snaží napodobit přírodu bez
vnitřních pocitů. Celá tato metoda tedy není náročná
pouze pro herce, ale především pro diváka.
divadlo / profil / 77
„Blýská se na lepší časy, dokonce
jsem dostal v řeznictví krájený salám
oloupaný!“
Příspěvek k dějinám socialistického stravování
Zajištění plynulého a kvalitního zásobování bylo jedním z největších problémů, který trápil představitele
Československa až do pádu komunistického režimu.
Po druhé světové válce sice byli občané státu zvyklí na potíže při shánění nejzákladnějších potravin,
avšak ve společnosti stále přetrvávaly vzpomínky na
první republiku a tehdejší snadnou dostupnost (komplikovanou pro některé vrstvy snad jen drahotou)
rozmanitého potravinářského zboží. Znárodňování
živností pak na přelomu čtyřicátých a padesátých let
zasadilo prodejnám potravin, koloniálům, ale i hotelům, restauracím či hostincům citelnou ránu. Tyto
podniky byly buď rušeny, nebo zestátněny, čím přešly k tzv. vyšším formám socialistického podnikání.
Podnikatelská iniciativa a soutěž byly utlumeny a na
fungování podniků se tento stav odrazil velmi negativně. Pro ilustraci tehdejších poměrů jsem vybral
dobře utajenou obec v severočeském pohraničí –
Kytlice.
Turistický ruch a chleba
V Kytlicích vedle sebe žily tři vrstvy obyvatel: poslední z dřívějších usedlíků české i německé národnosti, osídlenci, kteří přišli po roce 1945, a rekreanti. Společně s prázdninovými turisty se posledně
jmenovaní stávali častým terčem kritiky místních
občanů zejména kvůli zásobování, které bylo kvůli
zvýšenému počtu rekreantů výrazně komplikované.
Aby svůj negativní obraz napravili, angažovali se
rekreanti kupříkladu při úpravě vzhledu obce a při
pořádání rozličných kulturních akcí.
Ač byl pro kytlickoturistický ruch bezesporu přínosem, jeho negativní stránkou se pro místní stalo
zajišťování zásobování obce v turistické sezóně. Už
v roce 1951 konstatovala rada, že příliv rekreantů
přímo ohrožuje zásobování obyvatelstva. V jediné
provozovně Jednoty se nacházelo minimum zboží,
chyběl zejména chleba a maso. Ani místní pekař nezvládl péct chleba pro stálé obyvatele i rekreanty zároveň, navíc už před polovinou měsíce byl vyčerpán
příděl masných výrobků, což v praxi centrálně plánovaného zásobování znamenalo, „že do konce měsíce
78 /
zajímavosti
bude obec bez masa.“ Navrhovaným řešením bylo
výrazně omezit prodej rekreantům a odkázat je do
obchodů v České Kamenici či v Novém Boru. 1 I o rok
později bylo kritizováno nedostatečné zásobování
místní prodejny. Tehdy úřad předsedkyni výboru žen
kupříkladu doporučil, aby „uplatňovala své právo“,
tj. kontrolovala mléko (často kyselé) a snažila se dosáhnout zvýšení sortimentu zboží. 2 Kritickým obdobím byly letní měsíce červenec a srpen. V červenci
1954 neměla díky přílivu rekreantů zdejší prodejna
mouku, vejce či máslo. 3 Zásobování Kytlic ovšem
bylo mizerné i v podzimních měsících. V listopadu
1955 kupříkladu nebyla prodejna Jednoty schopna
zajistit dodávky brambor. Její vedoucí pak na schůzi
rady prohlásil doslova, že je obec v kritické situaci
a dále podle zápisu uvedl, že „jsou rodiny, kde již nemají kolik neděl brambory.“ Bezmocný vedoucí trval
na tom, aby se výše uvedené v zápisu objevilo, což
mělo přimět ONV k řešení této situace v co nejkratší
době, „neboť skutečně nevíme, kam se obrátiti.“ 4
Na konci padesátých let si občané často stěžovali
na nedostatek ovoce a zeleniny v kytlické prodejně,
oproti tomu ve městech byla situace mnohem lepší. Podle vedoucího potravin tento stav způsobovalo
„nestejnoměrné rozdělení Libereckým obchodem
ovocem i zeleninou.“ Uvažovalo se i o zřízení další prodejny, případně vyjednání prodejny pojízdné.
Chalupáři si pak od poloviny padesátých let soustavně stěžovali, že v obci není možné dostat stavební
materiál na opravu chalup. 5 Obtížná situace nastávala při zásobování chlebem, a to i přesto, že v obci
fungovala pekárna. Místní pekař pak zásoboval rekreanty i občany pečivem, které vzdálenější pekárny
nezvládaly dodat. O velikosti objednávek v turistické
sezoně svědčí například objednávky z 2. července
1963. Na tento den požadovaly Okresní dům pionýrů
Děčín, Lokodepo Ústí nad Labem, Carbondum Benátky a železniční stanice Jedlová přes 90 bochníků
chleba a více než 900 kusů pečiva. 6
Bez bydlení a dovolené
O čtyři roky později místní pekárna zásobovala chle-
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
bem a pečivem především samoobsluhu. Pionýrské
tábory, potom samoobsluha ve Mlýnech a žst. Jedlová
se měly toho roku zásobovat z pekáren Jánská. Někdy se momentální nedostatek řešil dovozem chleba
ze Srbské nebo České Kamenice a cukrářské výrobky se kupříkladu v roce 1968 dovážely z Kamenického Šenova. Oblíbenost kytlického chleba několikrát
přiměla radu MNV k vydání nařízení, jež omezovala
jeho prodej – na jednu rodinu jeden bochník. V sedmdesátých a osmdesátých letech již nedocházelo
k výraznějším výpadkům v zásobování. Na Kytlicku
tehdy fungovaly dvě prodejny Jednoty Rumburk –
jedna přímo v Kytlicích (i s řeznictvím) a druhá ve
Mlýnech. O přípravu na sezónu se starala rada MNV
(přípravy a vyhodnocování letní turistické sezóny),
příslušná komise a o opatřeních souvisejících se zásobováním se nechávala od Jednoty Rumburk informovat i místní KSČ. 7 Problémy způsobovaly i časté
kádrové změny v pohostinstvích a prodejnách. Zdejší
pracovníci nesměli mít dovolenou v sezóně, všechna
omezení prodeje se musela dávat na vědomí MNV,
zajišťoval se náhradní prodej. V sezóně, ale někdy
i mimo ni, se množily stížnosti na fronty u prodejen
potravin. Jednota Rumburk si to vysvětlovala faktem, že pracovníci letní provoz nezvládají a učnice
do Kytlic nechtějí kvůli špatné dopravní dostupnosti. Těžké bylo shánět i vedoucí místní Jednoty kvůli
nevyhovujícímu bytu v prostorách prodejny. 8 V polovině osmdesátých let MNV konstatuje, že úroveň
služeb v prodejnách a pohostinstvích vykazuje nedostatky. Občané si sice nestěžovali, ale jen z obavy,
„že by nebyli řádně obslouženi a jejich připomínka
nictví a uzenářství v Kytlicích byl pak v roce 1990,
v samých počátcích obnovy soukromého podnikání,
vyhlášen jeden z prvních konkurzů. 11
Jeden lepší druhého
Vedle prodejen potravin působily na Kytlicku ještě
dvě pohostinství – v Kytlicích a Mlýnech. 12 Rada
MNV Kytlice na počátku sedmdesátých let v souvislosti s místním hostincem konstatovala, že „v po-
hostinství není dodržována pracovní doba, vedoucí
není slušný a má vulgární jednání.“ Podle ONV se
„pohostinství v Kytlicích jeví jako nejhorší“, a tak
bylo přistoupeno k výměně vedoucího. 13 I přes výměnu vedoucího byla v pohostinství častá manka,
neuspokojivá hygiena (zvláště na toaletách) a často bezdůvodně zavřeno. Ani hrubé vystupování vedoucího k zákazníkům se nezměnilo. Nadto se ještě
v letních měsících projevil citelný nedostatek piva,
a tak se rada zabývala možností, že by v pohostinstvích Kytlice i Mlýny bylo méně dostupné velkobřezenské pivo nahrazeno děčínským. 14
by měla za následek, že nedostanou kvalitní zboží.“
Podle zprávy komise obchodu a služeb o průběhu
letní turistické sezóny 1988 dopadla tato poměrně
dobře – nedostatkem byla především nemožnost odhadnout v delším časovém předstihu množství požadovaného zboží. Nedošlo k žádným větším komplikacím – krom opožděných dodávek mléka, díky nimž se
tvořily fronty, kterážto „situace se nepříznivě projevila na náladách obyvatelstva.“ Byly zaznamenány
ojedinělé výpadky v dodávkách piva (kupř. jednou
nedorazila potvrzená objednávka do pohostinství ve
Mlýnech) a kořenové zeleniny. Časté však byly stížnosti na nekvalitní výrobky z drůbežárny v Jánské. 9
Úroveň prodeje potravin v osmdesátých letech nakonec s nadhledem charakterizoval předseda VO KSČ
Kytlice: „Blýská se na lepší časy, dokonce jsem dostal v řeznictví krájený salám oloupaný.“ Na konci
září 1989 však hygienik místní řeznictví uzavřel kvůli nevyhovujícím prostorám. 10 Na provozování řez-
Oblíbené děčínské pivo / foto archiv autora
Pozoruhodné omezení navrhovali členové občanského výboru ve Mlýnech. V tamní samoobsluze se
prodávalo oblíbené lahvové pivo z Velkého Března.
Občanský výbor navrhl MNV prodávat pivo v samoobsluze jen v rekreační sezóně, „neboť v zimních
měsících by to mělo za následek, že by pohostinství
nesplnilo plán tržeb.“ 15
Na sklonku osmdesátých let si dokonce MNV Kytlice
vlastními silami prováděl kontroly v pohostinstvích.
zajímavosti / 79
Abeceda tvarů
vost mezi rekreanty a starousedlíky byla na počátku
šedesátých let řešena ustavením výboru přechodně
bydlících občanů. Problémy místního zájmu se ještě zabývaly osadní výbory. Pro velkou rozlehlost byl
v létě 1974 zřízen osadní výbor pro Mlýny (7–9 členů) a pro Kytlice (15 členů).
Poznámky
Ulicová zástavba u kytlické pekárny, polovina sedmdesátých let /
foto archiv SOkA Děčín
Oprávněné dvojice, držitelé poslaneckého průkazu
či průkazu aktivisty, navštěvovaly místní hostince
a preventivně kontrolovaly úroveň služeb. Před nebo
v průběhu revize nesměly konzumovat alkoholické
nápoje. „Ošizený host“ mohl přítomného poslance
v provozovně požádat o zápis do knihy přání a stížností. 16 Jedním z hlavních úkolů obvodního oddělení
VB v České Kamenici byla kontrola uzavírací doby,
a zvláště dodržování otevírací doby. Tuto činnost
však kvůli velké vzdálenosti Kytlic a České Kamenice vykonávala místní PS VB. Na počátku roku 1990
projevily první osoby zájem o soukromé provozování
pohostinství v Lidovém domě. 17
Nedostatek služeb v obci řešil národní výbor založením Drobných provozoven MNV. Při svém založení
v roce 1958 zajišťovaly: pletení svetrů, dámské krejčovství, mandlování prádla, holičství, řezání dřeva,
sklenářství, služby na turistických tábořištích, instalatérství, dopravu traktory a autodopravu. Všechny
provozy vykazovaly zisk a byly rentabilní. 18 Ke zřetelnému útlumu došlo po roce 1970, a tak tehdejší
předseda MNV ještě v roce 1987 konstatoval: „Je
škoda, že občané mají malý zájem pracovat pod
drobnou provozovnou. Je to možnost, jak si udržet
1 Státní okresní archiv Děčín, Místní národní výbor Kytlice
(NAD 1055), Zápisy z rady 1951.
2 Zápisy z rady 1952.
3 Zápisy z rady 1954.
4 Zápisy z rady 1955.
5 Zápisy z rady 1959.
6 Zápisy z rady 1963.
7 Komise sociální a pro obchod formulovala v květnu 1970
požadavky na místní samoobsluhu a mlékárnu, pekárnu
a pohostinství v rámci přípravy letní turistické sezóny. Určovala otevírací doby (samoobsluha i pohostinství je nedodržovaly), žádala otevření pomocné prodejny ovoce a zeleniny a kritizovala stálé fronty na maso – dokonce i mimo
sezónu. Komise sociální a pro obchod 1970.
8 Zápisy z rady 1976.
9 Zápisy z rady 1988.
10 Zápisy z rady 1989.
11 Zápisy z rady 1990.
12 Hostinec U Zlatokopa v Dolním Falknově byl zbourán
v roce 1963, pohostinství U Lucerny v Kytlicích fungovalo
nepravidelně.
13 Zápisy z rady 1972.
14 Zápisy z rady 1975.
15 Občanský výbor Mlýny 1977.
16 Zápisy z rady 1989.
17 Zápisy z rady 1990.
18 Zápisy z pléna 1964.
19 Zápis z rady 1987.
autor je historik
80 /
zajímavosti
(*10. února 1986
na Českomoravské vysočině)
Vystudovala jsem střední školy
v Jihlavě a Uherském Hradišti, obě
umělecky zaměřené. V Uherském
Hradišti studuji Univerzitu Tomáše Bati obor 3D tvorba.
Ráda a s vášní fotím: Krajinu, přírodu (zalíbení v procházkách), nalezená zátiší, struktury (zaujetí věcmi, tvary,
barvami…), architekturu (cesty za zajímavými místy,
za současnou českou architekturou). Důležitá je pro mě
i hudba, provází mne téměř každý den. Nejblíže mému
sluchu je hudba elektronická (Bonobo, Boards of Canada,
Tycho, Flunk, Tiger Baby, Röyksopp, Télépopmusik,
Semtam, Massive Attack, Kid Loco…). Mám ráda polské
filmy Krysztofa Krzysztofa Kieslowkiho a Zanussiho. Od
malička mne fascinuje věda, hlavně lékařství – funkce
lidského těla, buněk. Mikrobiologie – neviditelný svět
virů, nemocí… V dětství jsem provedla se svojí sestřičkou
pár chemických pokusů (dnes jsme šťastné, že jsme to
ve zdraví přestály…). Nyní volím mnohem bezpečnější
seznamování s vědou. Poslouchám pořady v rádiu, čtu
rozhovory s vědci a vášnivě hltám knížky o prvních bojovnících s mikroby.
…vařečka, otvírák, sponka, přezka, špachtle, lis na
citron, škrabka na námrazu, ořezávátko, krabičky,
víčka… Předměty denní potřeby. Nikterak významné,
téměř nicotné – ovšem pouze na první pohled. Blíže
objevuji mnoho někdy i bizarních tvarů, které mohou
být inspirací. Inspirací, která se „povaluje“ všude kolem. A tak si přes rok vytvářím abecedu tvarů, kterou
stále doplňuji a rozšiřuji.
foto archiv autora
/Petr Karlíček/
Kateřina Jarošová
foto archiv autorky
obec a budovy v dobrém stavu. Také je to možnost,
jak si vydělat peníze legálně mimo pracovní poměr.“ 19 Především kvůli zásobování vzniklá nevraži-
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
výtvarná příloha / 81
82 /
výtvarná příloha
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
výtvarná příloha / 83
84 /
výtvarná příloha
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
výtvarná příloha / 85
86 /
výtvarná příloha
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
výtvarná příloha / 87
88 /
výtvarná příloha
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
výtvarná příloha / 89
90 /
výtvarná příloha
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
výtvarná příloha / 91
92 /
výtvarná příloha
h_aluze číslo 15 / jaro 2011
výtvarná příloha / 93
01
H _ALUZE
literárně kulturní časopis
9 771803 807110