Ke stažení v PDF. - Divadelní svět Brno

Komentáře

Transkript

Ke stažení v PDF. - Divadelní svět Brno
Magazín Národního divadla Brno
Volkstheater Wien (Rakousko):
SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ
str. 25
Jihočeské divadlo:
JOB INTERVIEWS
Za finanční
podpory
Hlavní
mediální
partneři
Partner
Děkujeme
Českému rozhlasu
za spolupráci.
Mediální
partneři
str. 23
úvodník
Milí Brňané, Moravané
a vůbec všichni potenciální diváci
festivalu Divadelní svět Brno,
nemá smysl si nalhávat, že Vaše divácká srdce v uplynulých letech
pro náš festival nějak vášnivě zahořela. Přesto věříme, že festival
našeho formátu má pro místní kulturní obec hluboký smysl. Chceme Vám v bohatém dramaturgickém záběru nabídnout průřez tím
nejlepším, nejkvalitnějším a nejzajímavějším, co vzniká v divadlech,
která doma i za hranicemi naší země pěstují stejné žánry, jako my
tady v Brně. Tedy velkou činohru, taneční i hudební divadlo, divadlo
experimentální a v neposlední řadě i divadlo určené pro společný
zážitek celé rodiny.
Otevřeně vnímat současné umění rozhodně usnadňuje i znalost
kontextu, ze kterého tvůrci vycházejí. Chápeme, že není mnoho těch,
kteří se mohou pravidelně vydávat za divadelním dobrodružstvím
na etablované festivaly do Plzně, Hradce nebo Nitry. Ne každému
dovolí stav osobních financí vyrazit na věhlasné festivaly do Vídně,
Salzburgu, Avignonu nebo Edinburghu. Je skvělé, že město Brno
a další podporovatelé festivalu chápou, že pro kulturní rozvoj našeho
regionu je třeba špičkové výsledky divadelního umění čas od času
přivézt přímo k nám. Mimo jiné proto, abyste vy sami, naši vážení
diváci, věděli, co všechno po nás, Vašich oblíbených divadelnících,
máte a můžete vyžadovat. Inspirující interpretační úroveň, vysoký
řemeslný standard a zásadní vztahování se ke světu kolem nás – to
vše spojuje inscenace, které dramaturgové festivalu vybrali na letošní
přehlídku. Divadla, která do Brna v říjnu přijedou, určují v této chvíli
trendy divadelního vývoje.
Nabízíme Vám naprosto záměrně opulentní divadelní hostinu,
kterou ani při nejlepší vůli nelze obsáhnout celou. Berte to od nás jako
přátelskou výzvu, abyste si z nabitého a pestrého programu vybrali to,
co Vašemu vkusu a naladění bude nejlépe vyhovovat. Pokud budete
i riskovat a vydáte se na takový typ představení, které byste si běžně
z bohaté nabídky brněnských divadel nevybrali, bude to pro nás velká
čest. Nebojte se, že nebudete rozumět, všechny produkce budou mít
zajištěný překlad do češtiny. Festival Divadelní svět Brno pořádáme
zcela jednoznačně pro Vás, naše diváky, kteří žijete v Brně a na celé jižní Moravě. Budeme rádi, když spolu s Národním divadlem Brno, které
je nově organizátorem a garantem festivalu, dáte Divadelnímu světu
druhou šanci. Bez Vás se totiž jeho restart povést nemůže.
Těšíme se na Vás!
Martin Glaser
ředitel NdB
OBSAH
Magazín Národního divadla Brno
Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace,
jejímž zřizovatelem je statutární město Brno.
MK ČR E11077
ISSN 1803-0408
Vedoucí redakce: Martina Procházková, [email protected]
Korektura: Jarmila Uherová
Fotografie k inscenacím jsou majetkem archivů jednotlivých divadel.
Grafická úprava: Robert V. Novák a Zuzana Burgrová
Tisk: Mafraprint
Obchodní informace
Národní divadlo Brno, příspěvková organizace,
Dvořákova 11, 657 70 Brno
Informace o představení, rezervace a dobírky
[email protected] / 542 158 120
Online prodej: http://online.ndbrno.cz
Prodej v hotovosti a na platební kartu
Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120
po – pá 8.30 – 18.00
Reduta, Zelný trh 4, 542 424 560
45 minut před představením
Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770
po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00
45 minut před představením v pokladnách divadel
Zákaznické centrum
Jan Bernášek, vedoucí / [email protected]
Lenka Benešová, předplatné / [email protected] / 542 158 247
Další Divy vycházejí 31. 10. 2015; 9. 1., 5. 3. a 7. 5. 2016
Najdete ji v divadlech a v předprodeji NdB.
Statutární město Brno finančně
podporuje Národní divadlo Brno,
příspěvkovou organizaci.
17. 10. program dne
/2
anotace k představením / 3–11
Umělecký ředitel Bavorského státního baletu Ivan Liška / 9
Postmigrantské jednohubky Shermin Langhoffové / 10
Těším se na setkání! / 13
18. 10. program dne
/ 14
anotace k představením / 15–19
Makbet: „Kim jest ten czlowiek we krwi“
19. 10. program dne
/ 20
anotace k představením / 21–19
Vigszínház – Róbert Alföldi / 24
Pět otázek pro dirigenta Milana Turkoviće
20. 10. program dne
/ 25
/ 26
anotace k představením
Theater Bremen / 33
21. 10. program dne
/ 18
/ 27–35
/ 36
anotace k představením / 37–41
S Břetislavem Rychlíkem o prvotní motivaci
k jevištnímu zpracování Ceny facky / 39
Den poté (22. 10.), rozhovor s organizátory
Divadelního světa Brno 2015 / 42
Mapa; informace – předprodej;
místa konání; doprovodný program / 46–47
2–3
17. 10.
sobota
Divadlo bratří Formanů: ALADIN
14 a 17 h
Divadlo Husa na provázku
str. 5
Rodinné představení, v němž se mísí vyprávění o statečné Šeherezádě
a nelítostném králi Šahriarovi s vyprávěním o Aladinovi a kouzelné lampě.
Divadlo Drak: POSLEDNÍ TRIK GEORGESE MÉLIÈSE
15 a 18 h
Městské divadlo Brno, Činoherní scéna
str. 5
Inscenace, která je inspirována pozoruhodným životním příběhem a dílem průkopníka
kinematografie Georgese Mélièse, zavede diváky do lákavého prostředí kouzelníků, triků a magie.
Menagerie (Velká Británie): BLOOMINAUSCHWITZ
16 a 20 h
Divadlo na Orlí
str. 6
Leopold Bloom, hlavní hrdina Joyceova románu Odysseus, vystupuje ze stránek slavné knihy, aby čelil
nástrahám své budoucnosti. Inscenace získala ocenění Nejlepší nová hra na Brighton Fringe Festival.
Mestno Gledališče Ljubljansko (Slovinsko): LIZISTRATA
19 h
Městské divadlo Brno, Hudební scéna
str. 6
Muzikál na motivy klasické starověké komedie o ženách bojujících proti válce
všemi ženskými zbraněmi.
str. 8
BAYERISCHES STAATSBALLETT II (Německo)
20 h
Janáčkovo divadlo
Jedinečný komponovaný večer s choreografiemi významných světových tvůrců –
George Balanchina, Nacha Duata, Hanse van Manena a dalších.
str. 10
Maxim Gorki Theater (Německo):
20 h
HaDivadlo
VZPOURA
Monodrama podle románu spisovatelky Mely Kiyak popisuje autentické zážitky
očitého svědka protestů v soudobém Turecku.
17. 10.
Divadlo bratří Formanů:
ALADIN
Divadlo Husa na provázku
14 a 17 h, délka představení: 1 h bez přestávky
Autoři: Matěj Forman, Agnès Sourdillon ad.
Režie: Matěj Forman
Scénografie, kostýmy, masky a marionety: Josef Sodomka , Andrea Sodomková a Matěj Forman
Hudba: Daniel Wunsch
Choreografie: Veronika Švábová
Animace: Anna Krtičková
Asistentka: Pauline Masson
Světla: Petr Goro Horký a Tomáš Morávek
Zvuk: Jan Mucska a Philippe Leforestier
Výroba marionet a dekorací: Antonín Maloň, Tereza Komárková, Martin Lhoták,
Radomír Vosecký, Petr Horký, Vladimír Všetečka a spolupracovníci Divadla bří Formanů
Inscenace Aladin zve do světa příběhů „Tisíce a jedné noci“, v němž se mísí vyprávění
o statečné Šeherezádě a nelítostném králi
Šahriarovi s vyprávěním o Aladinovi a kouzelné lampě. Matěj Forman, tým loutkoherců
a vypravěč(ka) příběhu vytvářejí magické
představení, kde před očima diváků za pomoci stínoher, loutek, bohaté výtvarné
dekorace i působivého hlasu a hudby ožívají karavany velbloudů, brány starobylého
města, velkolepé paláce orientu i samota
pouště. Toto rodinné představení hledá
všemožnými prostředky způsob, jak přenést
dětské i dospělé diváky do míst, kam se
nelze dostat se žádnou cestovní agenturou,
do míst, kde na samé hranici fantazie začíná
cesta a na ní velké dobrodružství.
Představení je součástí projektu Plzeň –
Evropské hlavní město kultury 2015.
Český režisér Matěj Forman, který dokonale
ovládá řemeslo na scéně i pouťový kabaret,
pojal se souborem Divadla bratří Formanů
představení jako barevnou šperkovnici.
V ní se odehrávají dobrodružství mladého
Aladina, chuďase, jež díky kouzelné lampě
získá bohatství, moc i srdce královské dcery
Badrouboudour. Loutky, stínohra, efektně
nasvícené závoje, miniaturní paláce, obrovská zvířata a loutkoherci následují vyprávění
Agnès Sourdillon a vytvářejí iluzorní svět
přímo před zraky diváků. Svými důmyslnými
dovednostmi nás tak s nadšením unášejí
do země dětství. z
Gwénola David / La Terrasse
Divadlo Drak:
POSLEDNÍ TRIK
GEORGESE MÉLIÈSE
Městské divadlo Brno, Činoherní scéna
15 a 18 h, délka představení: 50 min bez přestávky
Autor a režie: Jiří Havelka
Inscenace Divadla Drak je inspirována pozoruhodným životním příběhem a dílem průkopníka kinematografie George Mélièse. Zavede
diváky do lákavého prostředí kouzelníků, triků
a magie. Kouzelnické triky, které Méliès dokázal jako první neuvěřitelně nápaditým způsobem využít ve filmovém médiu, si dodnes
zachovávají svou výtvarnou poezii. A především mají mnoho pokračovatelů. Na Mélièsův
svět plný bezbřehé imaginace je dokonce
i smrt krátká, neboť celuloid, iluze a fantazie
jsou zbraně, které snad mohou i Zubatou
porazit… Nebo ne? To se dozvíme na konci
cesty fascinujícím životním příběhem největšího filmového kouzelníka všech dob.
Dušan Hřebíček, představitel titulní
role, získal za svůj výkon Výroční cenu
Divadelních novin za herecký výkon sezony
Výprava: Marek Zákostelecký
Hudba: DVA
Dramaturgie: Dominika Špalková
Hrají: Johana Vaňousová, Dušan Hřebíček, Jan Popela, Luděk Smadiš, Radomil Vávra
bez ohledu na žánry. Jeden z nejtalentovanějších režisérů současné české divadelní
scény, Jiří Havelka, byl spolu s autorem
výpravy Markem Zákosteleckým toutéž
porotou oceněn za tuto inscenaci i v nově
zavedené kategorii Loutkové a výtvarné
divadlo.
Anglosaský divadelní kritik by o Posledním
triku G. M. Jiřího Havelky napsal, že je to
hodina totálního divadla, hodina eruptivní
fantazie, dokonalé hravosti, hodina nakažlivé
radosti z tvorby, že je to událost sezony a že
je povinností každého milovníka divadla to
nezmeškat. Divadlo by si to třeba dalo na plakát a bohatě by to stačilo. z
Michal Zahálka / NaDivadlo
4–5
17. 10.
Menagerie (Velká Británie):
BLOOMINAUSCHWITZ
Divadlo na Orlí
16 a 20 h, délka představení: 1 h 15 min bez přestávky
Autor: Richard Fredman
Režie: Rachel Aspinwall
Zvuk: Lewis Gibson
Hrají: Patrick Morris
„Když přijde na minulost, máme jen dvě
možnosti – pamatovat si, nebo zapomenout.“
Seznamte se, Leopold Bloom, hlavní
hrdina Joyceova románu Odysseus, celosvětový fenomén, naprosto šťastný muž.
Jako obvykle je 16. června 1904. Ale něco je
špatně. Návštěvy z budoucnosti, duchové
minulosti a znepokojující otázka: „Kdo vlastně jsem a odkud pocházím?“
Bloom vystupuje ze stránek slavné knihy
a prochází nepokojnou historií 20. století,
aby znovu objevil své židovské kořeny. Hra
Bloominauschwitz precizně kombinuje komické výstupy s prvky klasického dramatu,
hutný text s obrazivou imaginací. Nedá divákovi vydechnout až do úplného konce.
Inscenace získala ocenění Nejlepší nová
hra na Brighton Fringe Festival.
Britský soubor Menagerie vznikl před
více než 15 lety. Zaměřuje se především
na nové texty soudobých autorů. Se svými
inscenacemi s úspěchem hostuje po celé
Evropě. z
Mestno Gledališče Ljubljansko (Slovinsko):
LIZISTRATA
Městské divadlo Brno, Hudební scéna
19 h, délka představení: 2 h s přestávkou
Autoři: Andrej Rozman-Roza a Coco Mosquito
na motivy Aristofana
Režie: Mateja Koležnik
Scéna: Marko Japelj
Kostýmy: Alan Hranitelj
Choreografie: Matija Ferlin
Dramaturgie: Ira Ratej
Hrají: Jette Ostan Vejrup, Ajda Smrekar, Mirjam Korbar Žlajpah,
Tanja Dimitrievska, Anja Drnovšek, Gregor Čušin, Gaber K. Trseglav ad.
Klasická starověká komedie přenesená
do dnešní doby digitálních technologií
s původní hudbou Coco Mosquita. Muzikál
o ženách bojujících proti válce všemi svými
ženskými zbraněmi.
Slovinským tvůrcům se podařilo převést
Aristofanovu Lysistratu do zcela současné,
hravé muzikálové komedie. Zachovávají přitom Aristofanův základní skvostný
nápad – ženy už mají dost zběsilého válčení
a rozhodnou se přivést muže k nastolení
míru tím, že jim začnou odepírat jakékoliv
erotické potěšení… Ale i bojovnicím za mír
začínají po počátečním nadšení docházet
morální síly, touží po mužích a v jejich odhodlání se začínají objevovat první trhliny.
Kdo vydrží déle?
Chytře a vtipně aktualizovaná adaptace, v níž
se režisérce Mateje Koležnikové podařilo
vytvořit z klasické komedie virtuózně dynamický a komickými detaily oživený kus. z
Slavko Pezdir / Delo
Menagerie (Velká Británie):
BLOOMINAUSCHWITZ
6–7
17. 10.
Představení bylo podpořeno
Česko-německým fondem budoucnosti.
BAYERISCHES
STAATSBALLET II
Janáčkovo divadlo
20 h, délka představení: 2 h 20 min s přestávkou
(Německo)
ALLEGRO BRILLANTE (Georges Balanchine)
V představení Allegro Brillante nejde o vyprávění příběhu. Balet naopak plně ve smyslu George Balanchina
před okem diváka odkrývá samu strukturu hudby. Kus se těší velké oblibě v neposlední řadě proto, že si
vystačí s malým obsazením, párem sólistů, čtyřmi ženskými a čtyřmi mužskými členy baletního souboru.
Ti Čajkovského kompozici uvádí na scénu s americkým espritem, svěže a se strhujícím nadšením.
PICTURES OF AN EXHIBITION (Norbert Graf, Ayman Harper, Ivan Liška)
Tato slavná Musorgského skladba pro klavír se již dávno stala inspirací různým skladatelům a aranžérům,
kteří dílo oděli do vlastního hávu Junior Company svým tancem jako v kaleidoskopu předvádí, jak tři choreografové pochopili, pojali a ztvárnili tvorbu umělců 20. století, mimo jiných Roye Lichtensteina, Josepha
Beuyse a Yvese Kleina. Skupina v „Pictures of an Exhibition“ uvádí do souvislosti jejich umělecké výrazové
prostředky a přibližuje je divákovi s humorem a šibalským mrknutím oka.
CONCERTANTE (Hans van Manen)
Nizozemský choreograf Hans van Manen čerpal inspiraci z Petite Symphonie Concertante Franka Martina
a vytvořil mistrovské dílo pro osm tanečníků plné výbušného napětí. V něm se umělci, čtyři ženy a čtyři
muži protikladných typů, vzájemně přibližují a opět od sebe vzdalují. Balet vyniká různorodostí dramatických gest při střetu jednotlivých tanečníků.
JARDÍ TANCAT (Nacho Duato)
Jardí Tancat – v katalánštině „Zamčená zahrada“ – vychází z lidových vyprávění, která sbírala a zpívala slavná katalánská zpěvačka Maria del Mar Bonet. Tři venkovské páry truchlí tiše a půvabně nad svým promarněným životem. V tomto virtuózním baletu, s nímž Nacho Duato v roce 1984 získal první cenu v choreografické soutěži v Kolíně nad Rýnem, lze rozpoznat vliv jeho stylového vzoru a mentora Jiřího Kyliána.
Zahajovací večer festivalu Divadelní svět
Brno bude patřit mladému Bavorskému státnímu baletu II. Ale nemylte se, nejde o žádné
„béčko“ ve smyslu sportovní terminologie.
Pod uměleckým vedením Ivana Lišky, ředitele Bavorského státního baletu, přiveze
mnichovská „dvojka“ jedinečný program
v exkluzivní choreografické i interpretační
kvalitě, program, který umí zatančit jen špičková profesionální baletní tělesa.
Bavorský státní balet II je skutečně internacionální soubor složený z tanečníků
mnoha národností, absolventů prestižních
baletních škol z celého světa. Od německých baletních akademií v Mnichově, Berlíně
nebo Hamburku, přes akademie milánské
La Scaly nebo vídeňské Staatsoper, až
po zámořské školy v Kanadě, Japonsku
nebo v Austrálii. A čím jsou členové junior
company výjimeční? Mají v sobě vyspělost
profesionálů, ale navíc dravost, entuziasmus
a nasazení, které jsou vlastní především mládí. A to je zásadní přidaná hodnota výrazně
zvyšující kvalitu jejich tanečních výkonů.
„Temperament na 32 nohách“, tak výstižně v roce 2013 označila kritička šestnáct
tanečnic a tanečníků, kteří každé dva roky
nově vstupují do souboru, aby si v něm vysloužili své první umělecké ostruhy. Členům
souboru Junior Company se zde dostává
excelentního školení od zahraničních pedagogů a trenérů, mladí umělci zde nabývají zkušenosti s prací ve velkém souboru,
osvojují si skupinové a sólové party z nejvýznamnějších baletů celosvětového odkazu,
účastní se tvorby a vzniku děl současných
choreografů a s nimi pak sjezdí celý svět. Teprve pak jsou zralí pro vstup do profesionálního angažmá a zpravidla jej také získávají!
Buď přímo v Bavorském státním baletu nebo
v renomovaných souborech v Curychu,
Haagu nebo Düsseldorfu.
Izrael, Francie, Itálie nebo Rosenheim,
Schweinfurt, Erlangen, Friedrichshafen…
Bavorský státní balet II často vystupuje
v zahraničí a hostuje pravidelně v mnoha městech Německa. Vedle toho vyvíjí
aktivity v programu Bavorského státního
baletu pro děti a mládež označovaném jako
CAMPUS, pořádá koncerty, které si mohou děti od čtyř let vyslechnout v pohodlí
na polštářích, nebo také dětský den plný
zážitků. Velkou část svého programu a nové
produkce realizuje v rámci matiné Nadace
Heinze Bosla. Program pro mládež představuje baletní umění od klasiky, přes díla
George Balanchina, až po nejvýznamnější
současné kreace, v nichž mladí rozvíjejí
svou osobnost i stylovou pestrost a mohou
se ponořit do procesu tvoření. z
UMĚLECKÝ ŘEDITEL
BAVORSKÉHO STÁTNÍHO BALETU
IVAN LIŠKA
Jedna z nejvýznamnějších interpretačních osobností
v historii českého baletu. Přestože je původem Čech,
celou svou kariéru spojil s německou taneční scénou.
Ivan Liška se narodil 8. listopadu 1950 v Praze. Vzdělání získal na tamější konzervatoři.
Po svém absolutoriu v roce 1969 emigroval
a stal se členem baletního souboru Německé opery nad Rýnem v Düsseldorfu.
Od roku 1974 až do roku 1977 byl předtanečníkem Baletu bavorské státní opery
(Státní balet od roku 1989), poté se stal
prvním sólistou Hamburského baletu, kde
vytvořil titulní role v mnoha dílech slavného
Johna Neumeiera – Sen noci svatojánské,
Matoušovy pašije, Jak se vám líbí. Ztělesnil
také hlavní roli v představení Zwischenräume (Meziprostory) – 9. symfonie Gustava
Mahlera, titulní party v baletech Peer
Gynt, Odyssea i v dílech světových choreografů – Robbinse, Béjarta, van Manena,
Kyliána, Balanchina, Cranka, Lubovitche,
Limóna nebo Tudora. Hostování po celém
světě, mimo jiné v roli Oněgina s Natalií
Makarovou, zavedla Ivana Lišku do Paříže,
Londýna, New Yorku. Tančil jako Armand
po boku Marcie Haydée ve zfilmované
legendární verzi Neumeierovy Dámy s kaméliemi. V soutěži Maji Plisecké získal cenu
udělovanou nejlepšímu baletnímu partnerovi. Ivan Liška také působil jako choreograf
při Hamburských baletních dílnách a v roce
1997 uvedl v Brně s Baletem NdB premiérový opus Spor.
Od počátku sezony 1998/1999 je Ivan
Liška ředitelem Bavorského státního baletu a od té doby svoji ředitelskou smlouvu
s divadlem, která je platná do července
roku 2016, již čtyřikrát prodloužil. Za jeho
vedení se souboru podařilo rozšířit svůj
akční rádius a uskutečnit hostování v předních divadelních domech, mimo jiné v Petrohradu, Madridu, Budapešti, Praze nebo
Aténách. Absolvoval i řadu turné např.
do Itálie, Kanady, Turecka, Indie, Tchaj-wanu a Číny. Uvedl řadu choreografů, kteří
byli pro Bavorský státní balet objevem,
mimo jiné William Forsythe, José Limón,
Jean Grand-Maître, Saburo Teshigawara,
Amir Hosseinpour, Jacopo Godani, Jerome
Robbins, Martin Schläpfer, Simone Sandroni, Terence Kohler, Jörg Mannes a Nacho
Duato. Programovou řadu nově ztvárněných
klasických titulů v repertoáru divadla doplnil
Liška o Raymondu, kterou svěřil Rai Barrovi.
V Liškových vlastních produkcích Šípkové
Růženky (2003/2004) a Le Corsaire – Korzár
(2007) demonstroval historickou reflexi choreografické tradice, která je pro Bavorský
státní balet typická. Současně se ve volných
zpracováních inscenací projevoval jeho
vlastní umělecký rukopis.
Ivan Liška je zástupcem mluvčího Konference německých ředitelů baletů a tanečních souborů, od roku 2005 je členem
umělecké rady Národního divadla v Praze.
Na jaře roku 2007 byl vyznamenán německým Státním ministerstvem pro spolkové
a evropské záležitosti Medailí za zvláštní
zásluhy o Bavorsko ve spojené Evropě.
Na podzim roku 2008 jej vyznamenalo čínské ministerstvo kultury Cenou za vynikající
zásluhy o mezinárodní kulturní výměnu.
V červenci 2009 mu ministerský předseda Horst Seehofer udělil Bavorský řád
za zásluhy. Za svou kariéru tanečníka s celosvětovým přesahem a za práci ředitele
mnichovského souboru obdržel v roce 2012
Německou taneční cenu.
Ve spolupráci s Konstanzí Vernon,
bývalou ředitelkou Nadace Heinze Bosla,
a Janem Broeckxem, ředitelem Baletní
akademie vysoké školy hudby a divadla
v Mnichově, založil Ivan Liška na podzim
roku 2010 Bavorský státní balet II – Junior
Company. Po úmrtí Konstanze Vernon se
v dubnu roku 2013 ujal i vedení Nadace
Heinze Bosla.
Koncem sezony 2015/2016 předá Ivan
Liška, po osmnácti letech ve funkci ředitele
Bavorského státního baletu, vedení ruské
baletní hvězdě a současnému řediteli Moskevského divadla Stanislavského a Němiroviče Dančenka Igoru Zelenskému, kterého
jako jeho nástupce ustanovil bavorský ministr umění. z
Karel Littera
8–9
Představení bylo podpořeno
Česko-německým fondem budoucnosti.
Maxim Gorki Theater (Německo):
VZPOURA
Autorka: Mely Kiyak
Režie: András Dömötör Výprava: Moïra Gilliéron
Dramaturgie: Daniel Richter
Hrají: Mehmet Yilmaz
Koprodukce s Badisches Staatstheater Karlsruhe
HaDivadlo
20 h, délka představení: 1 h 15 min bez přestávky
Monolog zuřícího umělce s názvem Vzpoura
/Aufstand/ v podání „německého divadla
roku 2014“.
Kurdský umělec reflektuje ze vzdáleného
Berlína svůj život v Turecku. Sleduje tamní
protestní hnutí nedávné minulosti a státní,
společenské, kulturní a umělecké reakce
na ně. Jednoho dne se rozhodne vyzkoušet si
povstání. Proti svým sousedům, uměleckým
kolegům, galeristům... Žaluje turecké „fanglíčkáře“, obyvatele Istanbulu a vůbec způsob,
jakým se věci seběhly, a odvažuje se přitom
položit otázku, zda bylo skutečně smysluplné
zavést v kurdské vesnici elektrický proud.
Německá spisovatelka a novinářka Mely
Kiyak /1976/ zpracovala v této své první
divadelní hře vlastní zkušenosti očité svědkyně protestů v Turecku a podala zcela nový
pohled na tyto události – bez oblaků slzného
plynu, mašírujících policistů a lidí v plynových maskách. Na základě její hry vytvořil
režisér András Dömötör /1978/, označovaný
maďarskou divadelní kritikou za největší
talent nastupující generace, dobře pointovanou politickou inscenaci plnou jedinečného
humoru.
Politické divadlo, jaké si dnešní člověk
přeje: bez revolučních hesel, ale s jasným
postojem. z
Mounia Meiborg / kulturradio.de
András Dömötör /1978/ je maďarský režisér a herecký
pedagog na Divadelní akademii v Budapešti. Režii
absolvoval roku 2007. Zajímají ho zejména současné texty
a témata, jakož i role, kterou dnes divadlo ve společnosti
hraje. Vytvořil celou řadu inscenací na bázi improvizace.
Velmi úspěšný je jeho projekt Trusteeship, jakási divadelní
„mýdlová opera“ podle zpráv o aktuálním politickém
a společenském dění v Maďarsku. Každý měsíc se
v divadle Kantona József Theater objevuje její nový díl.
Martin Sládeček
POSTMIGRANTSKÉ JEDNOHUBKY
SHERMIN LANGHOFFOVÉ
Zatímco z českých médií k nám začasté doléhají hlasy o české kultuře, ohrožené
„valícími se“ (!) migranty, již kousek za našimi hranicemi migranti a jejich potomci
kulturu systematicky tvoří a obohacují tak kulturní identitu svého města i země.
Řeč je o Maxim Gorki Theater – „německém divadle roku 2014“.
Za jeho úspěchem stojí až neuvěřitelně činná německo-turecká režisérka a kurátorka
Shermin Langhoffová /1969/, která na podzim roku 2008 otevřela v multikulturní
berlínské čtvrti Kreuzberg dnes již kultovní
divadlo Ballhaus Naunynstraße. Označila ho
tehdy za „postmigrantské“. Tento pojem,
který si přivezla z jednoho literárněvědného
semináře v USA, byl tehdy zcela nový. Dnes
by nikoho nenapadlo ptát se, co se za ním
skrývá. Tak populární se staly inscenace
původně neznámého divadla v ulici, o které Aras Ören, autor vůbec první německé
hry napsané tureckým migrantem, už roku
1973 prohlásil, že „je cítit tymiánem, touhou
a nadějí, ale také nenávistí“. Celou produkci
Ballhausu drželo pohromadě přesvědčení,
že mnohotvárný, globalizovaný svět, jehož
modelem „tavicí hrnec“ jménem Berlín nepochybně je, si zaslouží být odpovídajícím
způsobem reflektován. A že migranti nebo
lidé s tzv. „migrantským pozadím“ /rozumějte potomci migrantů/, kterých v populaci
města přirozeně přibývá, by měli v tradičně
konzervativním, měšťanském prostředí německého divadla dostávat slovo.
V roce 2013 Langhoffová přebrala po Arminu Petrasovi vedení nejmenšího berlínského státního divadla Maxim Gorki Theater stojícího tentokrát v těsné blízkosti prusky výstavní
17. 10.
Naše divadelní nabídka byla a je pozváním
k diskuzi. Nemáme žádné zaručené recepty
pro nebo proti „integraci“ apod., máme otázky. Zajímá mě především, jak Němci vnímají
ve své zemi fenomén migrace a „ty druhé“,
ty, kteří přicestovali, stejně jako ty, kteří se tu
již jako „noví Němci“ narodili. Kde jsou jejich
příběhy? Proč se v běhu let nestaly našimi
příběhy, našimi hrami? Je to tím, že migranti
a jejich děti jsou převážně dělníci a ti se v divadle nevyskytují ani na jevišti, ani v publiku?
Anebo je to tím, že nepodporujeme talentované jedince s migrantským pozadím?
Frankfurter Allgemeine Zeitung, 2012
Co se stane s Ballhausem Naunynstraße
po mém odchodu? Vycházím z toho, že
tento model není určen k tomu, aby navždy
sloužil postmigrantskému divadlu. Podobné
silně specifické koncepty už možná jednou
vůbec nebudeme potřebovat, protože se
dostanou do městských divadel. Protože
také městská divadla budou v budoucnu
hnána otázkou, kdo by do nich měl chodit a dívat se. Proto bude třeba oslovit co
možná nejvíce různých skupin návštěvníků.
Nemůžeme jako společnost počítat s tím, že
se nás budou v příštích letech translokální
konflikty, ekonomické krize a globalizační
procesy dotýkat méně. Snad se tedy divadla
nestanou muzei a chrámy umění, ve kterých
bychom mohli toliko žasnout nad krásnými
věcmi, nýbrž budou i nadále trvat na tom, že
jsou také politickými prostory.
Frankfurter Allgemeine Zeitung, 2012
Chceme se stát barvoslepými – jednoho dne.
Der Tagesspiegel, 2013
Chceme tematizovat zóny konfliktu v tomto
městě. Translokalitu a multiperspektivitu, ze
které jako soubor čerpáme. V tomto ohledu
nabízí Berlín neuvěřitelný potenciál.
Berliner Morgenpost, 2014
ulice Unter den Linden, lemované symboly
německé státnosti. I to pod heslem „postmigrantské divadlo“ ihned otevřela tvůrcům
různého původu a za velmi krátkou dobu ho
spolu s dramaturgem Jensem Hiljem dovedla
k titulu „německé divadlo roku 2014“.
Jsme velmi rádi, že vám festival Divadelní
svět Brno 2015 nabídne inscenaci také z tohoto pozoruhodného divadla – hru německé
autorky Mely Kiyak Vzpoura, ve které v režii
Andráse Dömötöra z Maďarska vystoupí
jedna z hvězd souboru Mehmet Yilmaz.
U této příležitosti servírujeme několik postmigrantských jednohubek – citátů Shermin
Langhoffové, vyznačujících se v kontextu
české veřejné diskuze o migrantech bohužel
stále exotickou chutí dálek. z
10–11
Co mohlo být u Ballhausu v multikulturním
Kreuzbergu ještě nesprávně chápáno jako
migrantské divadlo, je tady v Maxim Gorki
Theater zcela jasně novým německým divadlem v novém, postmigrantském, tedy
migranty spoluvytvářeném, Německu. Před
750 lety měl Berlín stoprocentní migrantské
pozadí. To se dozvíte naproti v Německém
historickém muzeu.
Berliner Zeitung, 2015
Theater Bremen (Německo):
VIŠŇOVÝ SAD
str. 31
Německojazyčné či německy mluvící divadlo se mi dostalo pod kůži už hodně dávno.
Myslím, že první opravdu silný vjem zařídil
Švýcar Friedrich Dürrenmatt. Fascinovala
mě jeho Návštěva staré dámy; viděl jsem ji
v polovině šedesátých let s Vlastou Fialovou v Hajdově režii (to mi bylo čtrnáct let)
a na počátku sedmdesátých let s Janou
Janovskou a Jiřinou Prokšovou v režii Milana
Páska. Velmi silně mě oslovila Dürrenmattova ironie, jeho sarkasmus či až cynismus,
s nímž vytvářel situace a pointy svých
skvostných her. Dnes mi to zní až komicky –
čtrnáctiletý puberťák ohromený postavami
jako Klára Zachanasjanová, Mathilde von
Zahnd či Frank Pátý... Ale nebyl to žádný
afekt či fascinace jistou výstředností témat,
nýbrž elementární a silný divadelní zážitek,
který mě „nakopl“ k přemýšlení o věcech,
jež by mě jinak asi nenapadly. Dnes vím, že
tehdy a touto cestou jsem bytostně uvěřil
tomu, že divadlo je zdrojem silných emocí,
které jsou pro člověka – pokud se jim dokáže
oddat – nepostradatelné.
Sedmdesátá léta, kdy jsem studoval
germanistiku a divadelní vědu, byla léty
tuhé normalizace. Ale měli jsme dva zdroje,
odkud jsme mohli čerpat něco, co ten úhor
přece jen oživovalo. Byly to jednak dozvuky
„zlatých šedesátých“ a pak – paradoxně –
divadlo Německé demokratické republiky.
Tam bylo totiž dovoleno, co by u nás nikdy
neprošlo. Mohli se tam tedy objevit nejen
dramatici jako Ulrich Plenzdorf a jeho Nová
utrpení mladého W., Volker Braun, Peter
Hacks a mnozí další, ale také mladí režiséři,
jako třeba Frank Castorf, dnes zřejmě jeden
z nejznámějších evropských režisérů. Nejvýznamnější postavou se postupně stal Heiner
Müller, dramatik, který v padesátých letech
psal agitky o uvědomělých dělnících. Ale
záhy přišel k rozumu – mohl za to nesporně
jeho zcela mimořádný talent – a přes vynikající adaptace antických látek, Shakespeara
ad. dospěl k originální vlastní tvorbě. Ještě
dnes se mi zdá neuvěřitelné, že v r. 1977
mohl v NDR zveřejnit svou „hru“ Hamlet-stroj, v níž zcela ruší principy výstavby
dramatického textu a rezignuje na příběh či
na psychologii postav. Hamlet-stroj je torzo,
které je svědectvím o rozpadu příběhu obecně – ukazuje, jak nesmyslný je i „příběh“ současného světa, tedy naše realita.
Od Dürrenmatta k Heineru Müllerovi
vedla tedy viděno historicky má cesta poznávání moderního německojazyčného divadla.
Uvádím jen dva krajní body a vynechávám
spoustu důležitých jmen, jejichž hry jsou mi
niterně blízké, dokonce tak, že jsem je překládal (Peter Handke, Thomas Bernhard ad.).
Je to cesta od „tradičního“ divadla k divadlu
modernímu (postmodernímu či postdramatickému), od poměrně sevřeného příběhu
ke konci příběhu a ke konci tradiční podoby
dramatického textu vůbec. Vyčerpanost příběhů, které byly tisíckrát zneužity, pokrouceny a všelijak pervertovány moderními médii
a zábavním průmyslem, zátěž vyprázdněných
slov, kterým se tak těžko věří, když už nás
jimi tolikrát obelhali – to vše se v jistou chvíli
může stát koulí na noze tradičního divadla
a bariérou v komunikaci s divákem. Nemyslím si, že současné divadlo by se mělo vzdát
příběhu, že by ho všichni měli odhodit jako
obnošenou vestu. Německojazyčné divadlo
mi však jednoznačně potvrdilo na mnoha
textech i na mnoha inscenacích, proč má
i jiná než tradiční podoba divadla smysl a co
opravňuje její existenci. Snaha vyjádřit se
mimojazykovými prostředky, důraz na vizuální a pohybovou složku divadla, rozhodnutí
nahradit racionálně konstruovaný příběh
silnými izolovanými scénami a emocemi, to
vše nabízí – nevnucuje! – jiný způsob divadelního zobrazení skutečnosti. Je to jiný divadelní jazyk, jemuž je třeba se učit jako každému
neznámému jazyku – musí se mu učit tvůrci
a za jejich pomoci pak diváci. Publikum v Německu, Rakousku i Švýcarsku už si na takový
divadelní jazyk zvyklo.
Prostřednictvím festivalu Divadelní
svět Brno máme i my možnost nahlédnout
pootevřenými dveřmi alespoň malinko na to,
jak různé podoby má současné německojazyčné divadlo. Těším se na setkání! z
Václav Cejpek
TĚŠÍM SE NA SETKÁNÍ!
12–13
18. 10.
neděle
str. 15
Divadlo v Dlouhé:
16 h
O LÍNÉ BABIČCE
Městské divadlo Brno, Činoherní scéna
Babička z této inscenace si plní všechna svá dávná přání. Zalétat si balónem? Prima!
Naučit se potápět? Proč ne! Vylézt na osmitisícovku? Skvělé!!
str. 15
Činoherák Ústí:
17 h
KOPANEC
HaDivadlo
Tři mladí náckové, jedna bezbranná oběť a 450 lhostejných vesničanů. Hra podle skutečné události.
Tragédie, která v roce 2002 otřásla celým Německem.
str. 16
Slovenské národné divadlo (Slovensko):
18 h
LÁSKAVÉ BOHYNE
Mahenovo divadlo
Fiktivní memoáry vzdělaného a kultivovaného důstojníka SS. Temná freska o právníkovi, který se drobnými
kompromisy s vlastním svědomím stane převodovým kolečkem v soukolí masového vyvražďování.
str. 17
Slovácké divadlo:
19 h
FRAŠKA À LA KRAB (KRABARET)
Divadlo Radost
Původní konverzační kabaret o milostném trojúhelníku,
jehož tři vrcholy tvoří žena, muž a mluvící krab!
str. 17
Národní divadlo Brno:
19 h
DUCHOVNÍ SMRT V BENÁTKÁCH
Reduta
Příběh neodolatelně extravagantního Baroneta, který v životě žádá jen to, co ještě neměl.
Jaká proměna čeká na toho, kdo se odhodlá vstoupit do manželství?
Dramatická moralita o zániku maskulinity je mrazivě zábavnou odpovědí na tuto otázku.
str. 18
Teatr Biuro Podróży (Polsko):
20 h
MACBETH
Brněnské Výstaviště
Tragický příběh vzestupu a pádu skotského krále Macbetha v neobvykle podmanivé výpravě,
za řevu motorek a ve světle ohňů pod otevřeným nočním nebem.
str. 19
Činoherák Ústí:
20 h
KLUB RVÁČŮ
Divadlo Husa na provázku
Příběh mladého muže odkojeného televizí a opuštěného Bohem, který má slušnou práci,
dobře vydělává, jen trpí nejhorší formou nespavosti. Jednoho dne se potká s jistým Tylerem,
který mu nabídne příbytek pod podmínkou, že mu jednu pořádnou vrazí...
18. 10.
Divadlo v Dlouhé:
O LÍNÉ BABIČCE
Městské divadlo Brno, Činoherní scéna
16 h, délka představení: 2 h s přestávkou
Autoři: Alena Kastnerová, Jan Borna
Režie: Jan Borna a Miroslav Hanuš
Babička z této inscenace není úplně tradiční –
neuklízí, nepeče, nevaří a občas ani nehlídá
děti! Ona si totiž plní svá dávná přání, která si
celý život střádala do starého škapulíře. A tak
z něj pokaždé, když má čas, chuť a náladu,
vytahuje jeden papírek za druhým a dělá to,
po čem touží. Zalétat si balónem? Prima!
Naučit se potápět? Proč ne! Vylézt na osmitisícovku? Skvělé!!! Vydejte se spolu s ní
na bláznivou cestu plnou nečekaných překvapení, navíc se skvělými písničkami, které vám
budou nejspíš znít docela povědomě…
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Hana Fischerová
Texty písní: Miroslav Hanuš
Hudební úprava a nastudování: Milan Potoček
Dramaturgie: Ilona Smejkalová
Hrají: Jarmila Vlčková, Michaela Doležalová, Ivana Lokajová,
Veronika Lazorčáková, Jan Meduna, Pavel Tesař, Čeněk Koliáš ad.
Sled veselých a poetických scének o babičce, která chce v důchodu dohnat všechno,
co nestihla zamlada. Jezdit rychlými auty,
lyžovat, potápět se, porozumět počítači
a internetu a tak podobně. Nejzábavnější je
zdolávání osmitisícovky, s nímž aktivní babičce pomůže yetti slovenského původu, a ona
mu na oplátku osvěží zapomenuté umění, jak
se rozmnožovat (s yetticemi, dodávám pro
jistotu). A k tomu písničky, přetextované hity
z šedesátých a sedmdesátých let. z
Činoherák Ústí:
Vladimír Mikulka / NaDivadlo
KOPANEC
HaDivadlo
17 h, délka představení: 1 h 10 min bez přestávky
Tři mladí náckové, jedna bezbranná oběť
a 450 lhostejných vesničanů. Hra podle skutečné události. Tragédie, která otřásla celým
Německem.
Skutečný příběh šestnáctiletého Mariuse
se odehrál v roce 2002. Mladík odjel na výlet
do vesnice Potzlow. Jeho poslední stopy
byly zaznamenány, když popíjel se svými
kamarády, pak zmizel. Po čtyřech měsících
bylo objeveno jeho tělo. Z vraždy byli obviněni tři podobně staří chlapci, kteří se hlásili
k pravicovým extremistům. Důvodem brutální vraždy mělo být to, že chlapec vypadal
podle neonacistů jako Žid.
Nejde ale jen o povrchní kritiku extremismu
či morální rozhořčení. Díky výborným hercům, Václavu Hanzlovi, Janu Plouharovi a Lukáši Černochovi, jsme až zaskočeni portréty
pachatelů, ubohostí jejich tužeb, nekonečnou duchovní prázdnotou. Obraz deprivo-
Autoři: Andres Veiel, Gesine Schmidt
Režie: Michal Skočovský
Výprava: Lucie Halgašová
Hudba: Ondřej Švandrlík
Dramaturgie: Vladimír Čepek
Hrají: Marta Vítů, Irena Kristeková, Lukáš Černoch,
Václav Hanzl, Jiří Trnka, Jan Plouhar.
vané existence, přežívání prosáklého pivem
a kořalkou, nevzbuzuje jen odpor a smích,
ale i smutek, dokonce cosi jako pocit spoluviny. Všudypřítomná bezvýchodnost totiž
zjevně souvisí se společenskou frustrací,
nezaměstnaností a rozkladem tradičního
venkovského společenství. Tahle přímočará,
ale nezjednodušující inscenace by na severu
Čech mohla hodně rezonovat. z
Marie Reslová / Hospodářské noviny
14–15
Slovenské národné divadlo (Slovensko):
LÁSKAVÉ BOHYNE
Mahenovo divadlo
18 h, délka představení: 3 h 20 min s přestávkou
Autor: Jonathan Littell
Režie: Michal Vajdička
Scéna: Pavol Andraško
Kostýmy: Katarína Hollá
Hudba: Marián Čekovský
Dramaturgie: Daniel Majling
Hrají: Ľuboš Kostelný, Alexander Bárta, Marián Geišberg,
Milan Ondrík, Richard Stanke, Jozef Vajda, Táňa Pauhofová,
Emília Vašáryová ad.
Fiktivní memoáry vzdělaného a kultivovaného důstojníka SS. Temná freska o právníkovi,
který se drobnými kompromisy s vlastním
svědomím stane převodovým kolečkem
v soukolí masového vyvražďování.
Vypravěčem a hlavním hrdinou je přesvědčený nacista Maximilien Aue, napůl
Němec a po matce Francouz, vzdělaný
intelektuál se vztahem k filozofii, klasické
literatuře i hudbě.
S nástupem národního socialismu
v Německu se z něj brzy stává člen NSDAP
a na konci 30. let začne pracovat v nacistické zpravodajské službě. Jeho paměti začínají
na ukrajinské frontě, kde německé jednotky
drtí nepřipravenou sovětskou armádu.
Pak se však ofenziva zastaví u Stalingradu,
kam je posléze převelen i Aue. Je těžce raněn
a shodou obrovské náhody a štěstí je jedním
z posledních letadel evakuován zpět do Berlína. Laskavé bohyně nad ním poprvé a zdale-
ka ne naposledy podrží ochrannou ruku.
Od té chvíle nabere jeho kariéra strmý
vzestup. Aue se brzy dostává do přízně nacistických pohlavárů a jakožto člen štábu
samého Heinricha Himmlera kontroluje
dodržování pravidel takzvaného konečného
řešení židovské otázky.
Sověti však postupují vpřed, brzy stojí
na hranicích říšského Německa a Aue je
nucen stáhnout se do Berlína, kde společně
s ostatními očekává porážku.
Inscenace nastudovaná na motivy stejnojmenného oceňovaného románu získala
cenu Dosky 2014 Najlepšia inscenácia sezóny 2013/2014 a cenu Najlepšia réžia sezóny
2013/2014 získal režisér Michal Vajdička.
Ľuboš Kostelný získal cenu Dosky 2014
v kategorii Najlepší mužský herecký výkon
sezóny 2013/2014.
Inscenace obsahuje expresivní výrazy
i scény, není vhodná pro děti do 15 let.
Inscenácia Láskavé bohyne je v prvom rade
divadelným koncertom, v ktorom tak jej tvorcovia, ako aj herci už pri vzniku zaujali rozhodný a inscenačne jasne deklarovaný postoj
k tejto ťažkej téme. Dôsledne profesionálnym
prístupom ku všetkým postavám vytvorili
varovanie. Teda nie iba tým, čím katarznému
rozuzleniu napomohol autor predlohy: jednotlivé postavy postupne – ako trest za svoje
činy – prepadajú šialenstvu. Ale aj herecky
plne tvarovaným, pokojne ukazovaným,
dôsledne odhaľovaným zločinom každej
z postáv. Z hereckých výkonov je potrebné
osobitne sa zmieniť o Táni Pauhofovej, ktorá okrem postavy Uny stvárnila ešte ďalšiu
postavu Helenu, utiahnutú ženu – typickú
„dobrú“ Nemku. […] Dvojpostavy stvárnili
aj iní herci – Jozef Vajda nevlastného Aueho
otca, Emília Vášáryová jeho Matku, ale aj
tvrdú nacistickú lekárku Weselohovú. Z významového hľadiska obsadenie niektorých
hercov do dvojpostáv prispelo k zachyteniu
takých aspektov života v Nemecku, ktoré
viedli k vzniku fašizmu: neriešenie rodinných,
psychických či iných problémov, parazitovanie spoločenských systémov na ľudských
problémoch atď. Z hereckého hľadiska inscenácia ponúkla hercom výnimočnú príležitosť
ukázať ich kvality v širšej výrazovej škále, ako
je bežné, čo aj dôsledne využili. z
Dagmar Inštitorisová / theatre.sk
Slovácké divadlo:
18. 10.
FRAŠKA À LA KRAB
(KRABARET)
Divadlo Radost
19 h, délka představení: 2 h s přestávkou
Autor: Milan Šotek
Režie: Martina Schlegelová j. h.
dla Cabaret Calembour, přímo pro soubor
Slováckého divadla s cílem osobitě navázat
na tradici kabaretů Přemysla Ruta. V první
řadě tak půjde o čirou radost ze hry – slovní,
pohybové, hudební!
Inscenace vznikla ve spolupráci Slováckého divadla a Divadla Letí. Text hry vznikl v rámci rezidenčního programu Centra současné
dramatiky vyhlašovaného Divadlem Letí.
Výprava: Aneta Grňáková j. h.
Hudba: Přemysl Rut
Texty písní: Milan Šotek
Hudební nastudování: Josef Fojta
Pohybová spolupráce: Martin Pacek j. h.
Dramaturgie: Iva Šulajová
Hrají: Jiří Hejcman, Klára Vojtková, David Vaculík, Petr Čagánek,
Alžběta Kynclová, Kamila Zetelová j. h., konferenciér David Vacke
a klavírista Jan Laník
Francouzské slovo farce (fraška) označuje
nejen komediální žánr, ale také nádivku.
O tom, jaká bude hlavní přísada této frašky,
vás její název jistě nenechá dlouho pochybovat. Vztah Zuzany a Jáchyma, ústřední
dvojice hry, už delší dobu neklape. Oba –
ona logopedka, on nohejbalista – začínají
propadat pocitu, že jedinou věcí, která je
ještě pojí, je nepříliš vzrušivé hraní „slovního
fotbalu“. Když si však ze společné dovolené
omylem přivezou kraba, nabírá jejich soužití
dosud netušené obrátky. Netrvá dlouho
a krab poprvé promluví… A rázem tu máme
bláznivý milostný trojúhelník!
Původní k(r)abaret napsal dramaturg
Milan Šotek, autor a textař autorského diva-
Šotek sám je autorem vtipným, a místy
poetickým, jako kdyby z rodu Jiřího Suchého či
Přemysla Ruta pocházel. Pohrál si s obměnami
slovního základu krab od rodinného kr(a)bu až
po krabování v textilním průmyslu. Nepominul
raky, humry, trilobity ani lasturnatky a všechno
spojil člověčími motivy jednoho nesourodého
vztahu nohejbalisty a logopedky. z
J. P. Kříž
Národní divadlo Brno:
DUCHOVNÍ SMRT
V BENÁTKÁCH
Reduta
19 h, délka představení: 1 h 30 min bez přestávky
Autor: S. d. Ch. / Režie: Barbara Herz
V originální, jazykově i myšlenkově vybroušené hře plné brilantní ironie Duchovní smrt
v Benátkách sledujeme příběh neodolatelně
extravagantního Baroneta, který v životě žádá
jen to, co ještě neměl. Jelikož však už zažil
úplně všechno, krom dvou nejhorších excesů, kterými je manželství a premiéra v Brněnském národním divadle bří Mrštíků, dobrovolně se hlásí o poslední chybějící zážitek
do své sbírky – a tím je duchovní smrt. Právě
tu mu s nadsázkou zprostředkuje ředitel
Brněnského národního divadla bří Mrštíků…
Osobitý dramatik píšící pod pseudonymem S. d. Ch., vítěz v dramatické soutěži
Ceny Alfréda Radoka, zde neglosuje pouze
vyprázdněnost soudobé kulturní produkce,
ale i mimořádně aktuální otázky, týkající
se hranic lidské existence a jejího ustrnutí
Výprava: Barbara Herz
Dramaturgie: Ilona Smejkalová
Hrají: Dalibor Buš, Jan Grygar, Martin Veselý, Jiří Svoboda, Tereza Marečková
mezi bytím a nebytím. Pod vrstvami hravých
metafor a vtipů, nekompromisně mířících
na adresu kanalizačního skandálu Benátek
(a samozřejmě i Brna), se nachází hluboký
existenciální otazník. Jaké kompromisy musí
člověk přijmout, aby nemusel navždy spočinout ve stavu duchovní smrti, nivelizován
jak Polsko ledovcem? A jaká proměna čeká
na toho, kdo se odhodlá vstoupit do manželství? Dramatická mortalita o zániku maskulinity je mrazivě zábavnou odpovědí.
Iniciály S. d. Ch. znamenají v nezkrácené
podobě jméno Sigismund de Chals, což je
umělecký pseudonym pražského autora Miroslava Vojtíška, který již dvakrát získal Cenu
Alfréda Radoka za původní divadelní hru.
Jednou to byla právě Duchovní smrt v Benátkách. Jmenovaný autor pracuje jako hrobník,
je to ovšem také loutkoherec, píše rozhlasové
hry, a je frontmanem kapely Ruce naší Dory,
v níž hraje na kytaru a textuje písně. z
Luboš Mareček / Český rozhlas – Mozaika
16–17
18. 10.
Teatr Biuro Podróży (Polsko):
MACBETH
Brněnské výstaviště
20 h, délka představení: 1 h bez přestávky
Tragický příběh vzestupu a pádu skotského
krále Macbetha v neobvykle podmanivé
výpravě, za řevu motorek a ve světle ohňů
pod otevřeným nočním nebem.
Plenérová inscenace Makbet: kim jest
ten człowiek we krwi měla premiéru v Irsku
v roce 2005 na pozvání Corku, který byl v tom
roce Evropským hlavním městem kultury.
V roce 2008 za ni dostal její režisér Paweł
Szkotak cenu na Mezinárodním divadelním
festivalu Fajdr v iránském Teheránu. Dynamicky tělesná a poeticky metaforická open-air
Petr Oslzlý
Autor: William Shakespeare
Režie: Pawel Szkotak
Výprava: Teatr Biuro Podróży a Iza Kolka
Hudba: Wiki Nowikow
Hrají: Piotr Kaźmierczak, Barbara Krasińska, Jakub Papuga,
Mateusz Felsmann, Tomasz Wrzalik, Barbara Pra˛dzyńska,
Marta Strzalko, Mateusz Felsmann, Jaroslaw Siejkowski,
Bartosz Borowski, Tomasz Wrzalik, Lukasz Kowalski ad.
kreace, v níž herecké akce evokují primitivní
středověký způsob boje, jejíž součástí je však
i jízda na silných motocyklech, si klade otázky
po tom, jak na lidskou zkušenost působí války, násilí a prolévání krve. Nejrůznějšími vizuálními, hereckými i technickými prostředky
je vytvářen obraz světa chaosu, ve kterém je
řád přírody nahrazen logikou smrti a v němž
lidský život ztrácí hodnotu, zločin se stává
všednodenní činností. V tomto smyslu je tato
variace na jednu z nejkrutějších Shakespearových tragédií palčivě aktuální. z
MAKBET: „KIM JEST TEN
CZLOWIEK WE KRWI“
Polské alternativní divadlo je od šedesátých
let minulého století světovým fenoménem.
Umělecky silným proudem se posléze stávají
herecké skupiny, které experimentují v oblasti kulturní antropologie, divadelního svátku
a open-air divadla. Mezi vrcholy jejich tvůrčí
aktivity patří velké uliční a plenérové inscenace a akce. Takto různorodé divadelní hnutí
nemá v českém divadelním prostředí obdobu. V Brně jsme doposud z jeho představitelů měli možnost vidět pouze Teatr ósmego
dnia s jeho legendárními uličními kreacemi
Archa a Čas Matek. Nyní na pozvání festivalu Divadelní svět Brno přijíždí Teatr Biuro
Podróży (Divadlo Cestovní agentura) se svou
pozoruhodnou shakespearovskou plenérovou variací Makbet: kim jest ten człowiek we
krwi (Macbeth: kdo je ten zkrvavený muž).
Teatr Biuro Podróży byl založen
v roce 1988 režisérem Pawłem Szkotakem.
Za dvacet let svého intenzivního uměleckého hledání a experimentální práce tato skupina vyvinula vlastní tvůrčí metodu a osobitý
styl, vytvořila čtrnáct autorských inscenací,
z nichž osm bylo outdoorovými akcemi,
uspořádala velkou řadu divadelních dílen
a výtvarných projektů. Svoji tvorbu představila v téměř pěti desítkách zemí na šesti
kontinentech – včetně Argentiny, Austrálie,
Brazílie, Kolumbie, Kuby, Egypta, Indie,
Íránu, Izraele, Jordánska, Libanonu, Koreje,
Mexika, Palestiny, Singapuru, Tchaj-wanu
a USA, většiny evropských zemí a řady největších světových festivalů. V České republice bude vystupovat poprvé. z
Teatr Biuro Podróży (Polsko):
MACBETH
Činoherák Ústí:
KLUB RVÁČŮ
Divadlo Husa na provázku
20 h, délka představení: 2 h 30 min s přestávkou
Autor: Chuck Palahniuk / Režie: Filip Nuckolls
Inscenace je dramatizací slavného románu
Chucka Palahniuka, na jehož motivy vznikl
dnes již kultovní film režiséra Davida Finchera s Bradem Pittem a Edwardem Nortonem
v hlavních rolích. Činoherák Ústí uvedl tuto
dramatizaci ve světové premiéře.
Příběh mladého muže odkojeného televizí a opuštěného Bohem, který má slušnou
práci, dobře vydělává, jen trpí nejhorší formou nespavosti. Jednoho dne se potká s jistým Tylerem, který mu nabídne příbytek pod
podmínku, že mu jednu pořádnou vrazí…
Nespal jsem tři týdny. Tři týdny beze spánku
a všechno se stává netělesným zážitkem. Můj
doktor řekl: Nespavost je jenom symptom
něčeho většího. Zjistěte, v čem je skutečně
chyba. Naslouchejte svému tělu. Chtěl jsem
jenom spát. Chtěl jsem dvěstěmiligramové
modré tabletky amytalu sodíku. Chtěl jsem
červenomodré tobolky Tuinalu, rtěnkově
rudé Seconaly. Můj doktor mi řekl, abych
Scéna: Lukáš Kuchinka
Kostýmy: Jana Smetanová, Jan C. Löbl
Hudba: Ondřej Švandrlík
Dramaturgie: Johana Součková
Hrají: Marek Němec, Jan Plouhar, Anita Krausová/Tereza Hofová, Nataša Gáčová,
Matúš Bokovčan, Vladimír Čepek, Dan Ditrich, Kryštof Rímský ad.
žvýkal baldrián a více cvičil. Tři týdny beze
spánku. Nespavost tě vzdaluje od všeho,
ničeho se nemůžeš dotknout a nic se nemůže dotknout tebe. Všechno je strašně daleko,
je to kopie, kopie, kopie. Můj doktor řekl, že
pokud chci vidět skutečné utrpení, měl bych
v úterý večer zaskočit do První eucharistické.
Setkat se s mozkovými parazity. Setkat se
s degenerativními nemocemi kostí. Organickými disfunkcemi mozku. Vidět živořit pacienty s rakovinou… Tak jsem šel. z
úryvek z knihy Klub rváčů
18–19
19. 10.
pondělí
str. 21
Laterna magika:
18 h
HUMAN LOCOMOTION
Městské divadlo Brno, Hudební scéna
Vizuálně pohybová inscenace nechává diváky za pomoci principů Laterny magiky nahlédnout
životní příběh Eadwearda Muybridge, světově známého fotografa. V hlavní roli Marek Daniel.
str. 22
Slovenské národné divadlo (Slovensko):
18 h
MOJMÍR II.
Divadlo na Orlí
Komorní hra je postavená na konfliktu dvou význačných historických osobností – knížete Rostislava a knížete Svatopluka –,
jenž spočívá v nesmiřitelnosti dvou zcela odlišných koncepcí národního bytí. Světlo versus temnota...
str. 22
Divadlo Husa na provázku:
19 h
ROMEO, JULIE A JÁ
Divadlo Husa na provázku
Co všechno lze ještě říci o lásce, Jiřím Jelínkovi a jeho milencích a Shakespearovi? Inscenace pojatá
s typickým „jelínkovským“ humorem, hravostí a jedinečnou schopností navázat bezprostřední kontakt s publikem...
str. 23
Jihočeské divadlo:
19 h
JOB INTERVIEWS
Reduta
Sonda do hlubin zábavního průmyslu a cynické doby, která pokrytecky hlásá, že cynismus již není v módě.
Přichází čas, kdy se každý ke každému bude chovat hezky. Kdo tomu uvěří, dopadne opravdu špatně.
str. 23
Divadlo U stolu:
19.30 h
AUDIENCE – KATASTROFA
Divadlo U stolu
Nejznámější „Vaňkovka“ Audience, k níž byl Václav Havel inspirován svým zaměstnáním v trutnovském pivovaře,
poprvé inscenovaná společně s jednoaktovkou Katastrofa, kterou Samuel Beckett dedikoval v roce 1982
dlouhodobě vězněnému a vážně nemocnému Havlovi.
str. 24
Vígszínház (Maďarsko):
20 h
JULIUS CAESAR
Mahenovo divadlo
Shakespearovo drama inspirované tragickým osudem jedné z největších osobností starověkého Říma, Julia Caesara.
Politika, moc, zrada, smrt, to vše v kulisách dnešní doby.
str. 25
Volkstheater Wien (Rakousko):
20 h
SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ
Městské divadlo Brno, Činoherní scéna
Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, obžerství a lenost… sedm smrtelných hříchů
v podání Bertolta Brechta s žánrově rozrůzněnými písněmi Kurta Weilla.
Balet se zpěvy o tom, jak bychom neměli žít.
19. 10.
Laterna magika:
HUMAN LOCOMOTION
Městské divadlo Brno, Hudební scéna
18 h, délka představení: 1 h 20 min bez přestávky
Autoři: SKUTR a Jakub Kopecký
Režie: SKUTR
Choreografie: Jan Kodet
Asistenti choreografie: Zuzana Hrzalová, Pavel Knolle
Výprava: Jakub Kopecký
Asistent výpravy: Jana Morávková
Hudba: Petr Kaláb
Projekce: Lunchmeat, Jakub Kopecký
Hrají a tančí: Marek Daniel, Zuzana Stavná, Jakub Gottwald,
Libor Kettner, Štěpán Pechar, Pavlína Červíčková, Tereza Chábová ad.
Vizuálně pohybová inscenace nechává
diváky za pomoci principů Laterny magiky
nahlédnout životní příběh Eadwearda Muybridge, světově známého fotografa, který
vynalezl chronofotografii, rychlou závěrku,
zoopraxiskop... V hlavní roli se představí
Marek Daniel.
V inscenaci ožívá Amerika druhé poloviny
předminulého století, éra zlaté horečky, doba
prahnutí po objevech, stejně jako nelehký
úděl talentovaného muže, jenž měl ve svém
osobním životě hodně daleko ke štěstí. Ústředním momentem je hned na začátku sázka
amerického železničního magnáta a chovatele
koní, který tvrdí, že se v určitém okamžiku při
koňském klusu ani jedna ze čtyř nohou zvířete
nedotýká země. Muybridge začne zdokonalovat fotografickou techniku a vyvine nový
typ závěrky, protože se rozhodne jeho výrok
potvrdit. To se mu nakonec i povede.
Na pozadí této sázky se odehrává pohnutý
osud vynálezce a divákům před očima běží
nejdůležitější okamžiky jeho osobního života,
ať už chvíle šťastné, kterých bylo spíš pomálu,
nebo momenty vypjaté. Když se totiž Muybridge jednoho dne dozví, že je mu žena nevěrná a jeho syn není vlastní, promyšleně a bez
mrknutí oka svůdce své manželky zastřelí.
Velká láska, bolestná zrada a fatální odveta. Důležitou linkou je tedy milostný příběh,
trojúhelník, ve kterém figurují tři postavy –
Muybridge (Marek Daniel), jeho žena Flora
(Zuzana Stavná) a její milenec, major Larkyns
(Jakub Gottwald). Všichni tři jsou herci, jejich
mluvený text je ale okleštěn na minimum.
Dramatický příběh není zdaleka jen popisný,
nevypráví jej pouze slova, i když ta pro diváka
fungují jako určité vodítko.
Alternativní divadelní projekt snoubí
herectví a současný tanec, pohyb dostal
v inscenaci velký prostor. Komorní taneční
obsazení (pět párů) a herci nejsou ve vzájemné interakci, každopádně jejich role jsou
rovnocenné a ani v nejmenším se navzájem
neupozaďují. Každá autorská složka naopak
příběh posouvá a vypráví jeho další část.
Inscenace je vizuálně silná, vše v ní je organicky propojené, ať už videoprojekce, světelný design, velmi výtvarné scénografické
pojetí či kostýmy inspirované dobou, v níž se
příběh odehrává.
Zásadní události Muybridgeova života se
rozvíjí v poetických obrazech, které navozují
atmosféru, pocity a intenzivní emoce. Každý
stěžejní moment se rozprostře do delšího
úseku. Jako by se na chvilku zastavil čas
a v tom bezčasí se už rozvíjí jen čisté a působivé emoční rozpoložení postav. Přesto
ani na okamžik neztrácí inscenace na svém
tempu. Human Locomotion není zdaleka
jen obyčejným vyprávěním o životě jednoho
člověka, ale rozehrává výjimečně podmanivé
divadlo plné metafor, fantazie a mnohovrstevnatých obrazů. z
Johana Mücková / ČT24.cz
SKUTR
Režisérské duo SKUTR tvoří Martin Kukučka a Tomáš Trpišovský. Spolupracovat začali již při studiích na DAMU a tvoří spolu dodnes. Jejich autorské
projekty kombinují tanec, pohyb, akrobacii, loutky, projekce, lightdesign,
text a zvuk. Jedním slovem by se daly označit za multižánrové či cross-over.
Jsou inspirovány buď daným tématem, místem vzniku, nebo lidmi, kteří
na něm pracují.
Za svou tvorbu získali mnoho cen, z nichž nejvýznamnější jsou Grand
Prix na mezinárodním festivalu FIST v Bělehradě 2007 a Cena diváků tamtéž
2007 a 2008, dále Cena Evalda Schorma a Cena Josefa Hlávky. Nominace
na Total Theatre Aword za inscenaci Plačky na Festivalu v Edinburghu. Třikrát po sobě byli nominováni na Talent roku Ceny Alfréda Radoka a v roce
2010 za inscenaci La Putyka na Inscenaci roku Ceny Alfréda Radoka. Několikrát byli také nominováni na cenu Sazky a Divadelních novin. z
20–21
Slovenské národné divadlo (Slovensko):
19. 10.
MOJMÍR II.
ALEBO SÚMRAK RÍŠE
Autor: Viliam Klimáček
Režie: Rastislav Ballek
Scéna: Juraj Poliak
Kostýmy: Katarína Holková
Hudba: Andrej Kalinka
Loutky: Ivan Martinka, j. h.
Dramaturgie: Peter Kováč
Hrají: Robert Roth, Emil Horváth,
Daniel Fischer, Dominika Kavaschová,
Ivan Martinka, j. h.
Divadlo na Orlí
18 h, délka představení: 1 h 45 min bez přestávky
To, čím žijeme dnes, má svoje kořeny v minulosti, která se nám možná zdá časově velmi
vzdálená, ovlivňuje nás však víc, než by se
mohlo zdát. Proto nelze pominout období
Velké Moravy a její klíčové postavy – Svatopluka, Rostislava, Mojmíra, Cyrila a Metoděje.
Komorní hra je postavená na konfliktu
dvou význačných historických osobností této
éry – knížete Rostislava a knížete Svatopluka –,
jenž spočívá v nesmiřitelnosti dvou zcela
odlišných koncepcí národního bytí.
Svatopluk ve hře vystupuje jako typ věčného, řekněme moderního pragmatického
vládce či politika, pro kterého jsou posvěceny všechny prostředky, pokud plní daný
účel. Naopak Rostislav je vizionář, jehož
svým přístupem výrazně ovlivnili Cyril a Metoděj, kteří – ačkoliv se jim většina lidí vysmívala – šíří čistou, upřímnou víru, která mění
svět, jednotlivce i národy. Jejich přístup je
neobvyklý zejména v porovnání s Němci,
kteří ještě před jejich příchodem propagovali křesťanskou víru v první řadě mečem.
Světlo versus temnota… v netradiční
moderní divadelní interpretaci.
Na to, že Slovákov je toľko ako počet obyvateľov jedného väčšieho ruského mesta, sa
nebezpečne málo zaujímame o vlastnú minulosť. Asi nám stačí to, čo hovorí Mojmír II.
vo finále: „Nechápem, ako je to možné, Slováci, ale stále ste tu.“ z
Dária Fehérová / dennikn.sk
Divadlo Husa na provázku:
ROMEO, JULIE A JÁ
Husa na provázku
19 h, délka představení: 1 h 20 min bez přestávky
Co všechno lze ještě říci o lásce, Jiřím Jelínkovi a jeho milencích a Shakespearovi.
Láska je jako večernice. Lásko, lásko prokletá. Myslel jsem si, že to je láska. Láska je
láska. Chodili spolu z čisté lásky. Láska je tu
s nami, buďme s ňou. Představení o lásce.
Nic víc nic míň. Na Provázek se vrací nepřehlédnutelná autorská osobnost Jiřího Jelínka
se svým typickým humorem, hravostí a jedinečnou schopností navázat bezprostřední
kontakt s publikem...
Jiří Jelínek uvedl v Divadle Husa na provázku
variaci na příběh veronských milenců Romeo,
Julie a já. Dvě desítky vysloužilých ledniček
tvoří scénu, představují předměty i postavy.
Kdo sleduje tvorbu Divadla DNO nebo Jiřího
Jelínka spolupracujícího také s dalšími soubory, nebude inscenací Romeo, Julie a já nijak překvapen. Ocitne se v prostoru důvěrně
Scénář a režie: Jiří Jelínek
Scéna: Kamil Bělohlávek
Kostýmy: Zuzana Vítková
Hudba: Tomáš David
Dramaturgie: Miroslav Oščatka
Hrají: Martin Donutil, Milan Holenda, Ondřej Jiráček,
Ondřej Kokorský, Tomáš Sýkora, Jiří Jelínek
známé poetiky. Uvidí slavný příběh vyprávěný
z mile neotřelého úhlu pohledu, velmi volnou
adaptaci předlohy, která je spíš východiskem
tématu mileneckého vztahu. Zažije gejzíry
slovních hříček, jejich komicky doslovné ilustrace, živou hudbu a písně, hru s objekty – zde
se zhruba dvaceti ledničkami. z
Kateřina Slámová Bartošová / lidovky.cz
Jihočeské divadlo:
JOB INTERVIEWS
Reduta
19 h, délka představení: 2 h 20 min s přestávkou
Autor a režie: Petr Zelenka
Scéna: Nikola Tempír
Kostýmy: Vladimíra Fomínová
Světelný design: Martin Špetlík
Dramaturgie: Olga Šubrtová
Hrají: Věra Hlaváčková, Jan Dvořák,
Martin Hruška, Lenka Krčková,
Pavel Oubram, Teresa Branna, Jan Hušek,
Taťána Kupcová, Ondřej Veselý
Sonda do hlubin zábavního průmyslu a cynické doby, která pokrytecky hlásá, že cynismus již není v módě. Přichází čas, kdy se
každý ke každému bude chovat hezky. Kdo
tomu uvěří, dopadne opravdu špatně.
Hlavní hrdinka Věra je majitelka castingové agentury. Obsazuje bezejmenné herce
a herečky a zastupuje i pár těch skutečně
slavných. Několika lidem se klaní, ale většinou
jimi pohrdá. Její cynismus je pověstný, ale ona
má své kouzlo. Zdá se, že ve svých padesáti
letech má před sebou závratnou kariéru. Místo toho sledujeme její velkolepý pád. Žena-workoholik, které se nejprve rozpadnou vztahy v rodině, aby následně přišla i o svoji práci.
Hru přímo pro Jihočeské divadlo napsal
Petr Zelenka, úspěšný filmový režisér a scénárista (Knoflíkáři, Samotáři, Rok ďábla, Karamazovi) i divadelní režisér a dramatik (Příběhy obyčejného šílenství, Očištění, Ohrožené
druhy, Dabing street).
Zelenkova hra obsahuje nepřehlédnutelnou
kritiku současné společnosti zaměřené
na výkon. Vzestup a pád chladné a cílevědomé podnikatelky, která se neštítí jít přes mrtvoly, v sobě skrývá jistou tezovitost. Zelenka
je naštěstí obratný autor, který ji dokáže
zamaskovat dobře vypointovanými dialogy
a především suchým anglickým humorem. z
Lukáš Dubský / i-divadlo.cz
Divadlo U stolu:
AUDIENCE – KATASTROFA
Divadlo U stolu
19.30 h, délka představení: 1 h 20 min bez přestávky
Nejznámější „Vaňkovka“ Audience, k níž byl
Václav Havel inspirován svým zaměstnáním
v trutnovském pivovaře, poprvé inscenovaná společně s jednoaktovkou Katastrofa,
kterou její autor, nositel Nobelovy ceny za literaturu Samuel Beckett, dedikoval v roce
1982 dlouhodobě vězněnému a vážně nemocnému Václavu Havlovi.
Audienci napsal Václav Havel za rané normalizace v půli sedmdesátých let, ještě před
Chartou 77, a jeho hra v sobě nese zhuštěnou
atmosféru oné příšerné doby. „Nezaměstnaný“ dramatik tehdy nějaký čas pracoval v pivovaře a jednu svoji novou zkušenost přetavil
do slavného dialogu Vaňka se Sládkem. […]
Zcela na závěr [představení] herci jako
přídavek sehrají miniaktovku Samuela
Becketta Katastrofa napsanou v roce 1982
pro Noc (tehdy vězněného) Václava Havla
Autoři: Václav Havel, Samuel Beckett
Režie: Ivo Krobot
Scéna: Jan Konečný
Kostýmy: Alice Novotná
Hudba: Zdeněk Kluka
Pohybová spolupráce: David Strnad
Dramaturgie: Petr Oslzlý
Hrají: Jan Kolařík, Alfred Texel,
Růžena Dvořáková / Kristýna Hulcová
v Avignonu. V ní Režisér (Jan Kolařík) postupně upravuje ve zmíněném kubickém prostoru
výraz a držení těla Protagonisty (Alfred Texel)
tak, že se objekt prakticky zvrátí ve svůj
protiklad. Katastrofa na Audienci navazuje
plynule, neboť je v ní řeč o zacházení s člověkem jako s „lidským materiálem“, byť v jiném
kontextu a z jiného hlediska. z
Josef Mlejnek / Divadelní noviny
22–23
19. 10.
Vígszínház (Maďarsko):
JULIUS CAESAR
Mahenovo divadlo
20 h, délka představení: 2 h 45 min s přestávkou
Autor: William Shakespeare
Režie: Róbert Alföldi
Kostýmy: Júlia Szlávik
Scéna: István Krisztiáni
Dramaturgie: Róbert Vörös
Hrají: Géza D. Hegedüs, Adrienn Herczeg, Kálmán Varju,
András Stohl, Zsuzsa Járó, Gábor Hevér, Béla Fesztbaum,
Gábor Csöre, László Józan ad.
Shakespearovo drama inspirované tragickým
osudem jedné z největších osobností starověkého Říma, Julia Caesara. Politika, moc,
zrada, smrt, to vše v kulisách dnešní doby.
Unikátní inscenace světově proslulého
režiséra Róberta Alföldiho poprvé za hranicemi Budapešti! Diváci mají jedinečnou
příležitost zhlédnout toto stále aktuální politické drama o odvrácené straně moci upravené přímo pro jeviště Mahenova divadla. z
Martin Kubran
VIGSZÍNHÁZ – RÓBERT ALFÖLDI
Divadelní režijní práci Róberta Alföldiho sleduji, dá se říci, od úplného začátku. Měl jsem
totiž to štěstí navštěvovat slovenský festival
Divadelná Nitra, jehož osvětová dramaturgie
programově vyhledávala mladé talentované
divadelníky a opakovaně uváděla jejich inscenace v hlavním festivalovém programu. (Kromě Róberta Alföldiho takto nitranský festival
„objevil“ a pravidelně uváděl i jiné osobnosti,
z nichž se staly režisérské hvězdy, např. Árpáda Schillinga, nebo Poláky Grzegorza Jarzynu, Krzysztofa Warlikowského či Jana Klatu.)
Na Alföldiho inscenacích – Racek (1997),
Kupec benátský (1998), Bouře (1999), ale
i Hamlet (2001) v podání souboru Divadla
Andreje Bagára v Nitře, anebo naposledy
Lovecké scény z Dolního Bavorska (2011),
mě vždycky překvapovalo a překvapuje
velkorysé a robustní divadelní gesto. Nekompromisní co do výpovědní hodnoty, razantní v interpretaci klasiky, především však
vždy současné divadlo. Aktuální je Alföldiho
divadlo nejen v kostýmních výpravách, použitím monitorů na jevišti, hlasitou hudbou
či explicitním „fyzickým“ herectvím – to
vše jsou jen výrazové prostředky, které se
více či méně používají už i u nás na oblasti.
Současné je právě přesné zacílení těchto
ostrých divadelních atributů do neuralgických bodů, do uzlin společensko-politické
svaloviny. Jakmile to divák pocítí, dostává
se mu spolu s estetickým žihadlem i klíč
k porozumění záměru inscenace. Druhá
věc, která mě na Alföldiho práci fascinuje,
je to, že kulturní a jazykový kontext jeho
maďarských inscenací není překážkou, aby
mu dobře porozuměli Němci, Rakušané,
Češi i Slováci. Přitom ale nikdy nesklouzává
do rozplizlých univerzálních sdělení. Jeho
divadelní inscenace jsou v dobrém slova
smyslu populární, ale ne podbízivé, jsou
často zvané na mezinárodní divadelní přehlídky, ale zásadně se liší od toho typu produkcí, které (jako by) vznikly na objednávku
evropského festivalového koncernu.
Róbert Alföldi rovněž intenzivně hostuje v různých divadlech, připomenu jen ty,
s nimiž spolupracuje nejčastěji: Vigszínház,
Pesti Színház, Budapesti Kamarszínház,
Thália Színház, Katona József Színház,
Bárka Színház, a nakonec Národní divadlo –
Nemzeti Színház… Kromě divadelní režie se
několikrát ujal funkce uměleckého šéfa v divadlech, která nebyla právě v jednoduché
situaci a potřebovala restart – naposledy
právě Národní divadlo. Učinil tak s výraznou představou o dramaturgii, o jasném
uměleckém směřování. Výsledkem byl velký
úspěch, a to jak umělecký, tak i divácký,
a v neposlední řadě rovněž ekonomický (!).
Už to samo o sobě zní v našem kontextu
jako pohádka.
Za své nekompromisně svobodné směřování si vysloužil (jak jinak) nenávist jisté
části politické nomenklatury, stupňující se
útoky na jeho osobu a názory byly jedním
z vyvrcholení probíhající ostré konfrontace
okolo politického, kulturního a hodnotového směřování maďarské společnosti (resp.
Maďarska). Určitě je to i tím, že Alföldi je
v Maďarsku nesmírně populární též jako
divadelní a filmový herec a moderátor. Jeho
veřejné zostuzení se tak stalo téměř emblematickým momentem tohoto názorového
střetu. Téma individuální svobody, zodpovědnosti a brutální konfrontace s (politickou) mocí podporované lůzou vyplavenou
společenskými otřesy se pro něho staly
svým způsobem dlouhodobou součástí
jeho divadelní „agendy“.
To je třetí věc, které si na Alföldiho práci
cením nejvíc: ukazuje, že současné divadlo
je politikum – totiž věcí polis, plnohodnotnou kulturní a uměleckou platformou v diskusi o nejdůležitějších veřejných věcech,
o hodnotovém a politickém směřování
polis! To je věc, která se u nás značně marginalizuje.
Róbert Alföldi už více než dvacet let
zanechává výrazné stopy nejen v maďarské
divadelní kultuře, ale v celoevropském kulturním prostoru. z
Volkstheater Wien (Rakousko):
SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ
Autoři: Bertolt Brecht, Kurt Weill
Režie: Michael Schottenberg
Dirigent: Milan Turković
Klavír: Alexander Lutz
Kostýmy: Erika Navas
Dramaturgie: Doris Happl
Hrají: Maria Bill ad.
Koprodukce Volkstheater a Vereinigte Bühnen Wien
Strhující „one woman show“ švýcarské divy
Marie Bill v režii Michaela Schottenberga
a koprodukci vídeňského divadla Volkstheater s orchestrem Vereinigte Bühnen Wien.
Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo,
obžerství, lenost... Autoři Bertolt Brecht
/1898–1956/ a Kurt Weill /1900–1950/ jak je
možná neznáte.
Balet se zpěvy Sedm smrtelných hříchů /
Die sieben Todsünden/ je poslední společnou prací tohoto slavného německého autorského dua. Vznikl roku 1933 v pařížském
exilu. Jeho děj je jednoduchý: Dvě sestry
z Louisiany se na přání své rodiny, která
potřebuje dům, vydávají na cestu za penězi.
Protloukají se přitom sedmi velkoměsty USA.
Uspějí a domů se pak šťastně vracejí i přesto,
že každá zastávka si od nich vyžádala jeden
smrtelný hřích.
Martin Sládeček
Městské divadlo Brno, Činoherní scéna
20 h, délka představení: 1 h 15 min bez přestávky
Režisér Michael Schottenberg a dirigent
Milan Turković zdůrazňují společensko-kritickou tendenci díla. Vystačí si přitom s Marií
Bill, herečkou a zpěvačkou v jedné osobě,
a se čtyřicetičlenným orchestrem. Jedno
žánrově vyhraněné hudební číslo střídá druhé a vtahuje diváka do pestrého víru zvráceného kapitalismu.
Marie Bill se ve své schizofrenní roli odívá
velmi výstředně. Pod róbou má oblečení
na doma, pod ním asexuální spodní prádlo.
Jednou jí dokonce jako háv poslouží kufr.
Zpěvačka zkoumá vrcholy i pády na horské
dráze vykořisťovaného člověka, předvádí
nám všechny škleby moderní perverze.
Za nimi však člověk tuší křehké děvče, které
pláče. Páteční premiéra skončila vytrvalým,
nadšeným potleskem. z
Norbert Mayer / Die Presse
PĚT OTÁZEK PRO DIRIGENTA
MILANA TURKOVIĆE
Jste klasicky vzdělaným hudebníkem.
Jaký je váš vztah k hudbě Brechtova
úzkého spolupracovníka Kurta Weilla,
kterou diváci v představení uslyší?
Každý klasický hudebník by udělal dobře, kdyby se Weillem zabýval. Jeho hudba reprezentuje nejen jednu zvláštní epochu, ale je zároveň nadčasová, chytá za srdce a kromě toho
je neobyčejně rafinovaně instrumentovaná.
A co velký německý divadelník Bertolt
Brecht? Má nám se svým epickým divadlem
a levicovými názory ještě stále co říci?
Skoro se mi chce odpovědět: Brecht, ostře
kritizující lidstvo a různé systémy, ve kterých
toto žije, nám bohužel bude mít co říci vždy,
nejen dnes.
Každý smrtelný hřích je ve vašem představení reprezentován písní. Který je podle
vás z tohoto pohledu nejkrásnější a proč?
Není pro mě lehké odpovědět, protože
miluji vlastně každou z písní, které v představení zaznívají. Jednu ale vyzvednu, právě
v ní totiž dochází k pozoruhodné shodě
filozofů Brechta a Weilla: ve „Smilstvu“ se
sráží brutální výpověď Anny 1 s nejvemlouvavější a nejsladší melodií. Tím je podtržen
hluboký význam celého díla: Všechny lidské
hodnoty jsou převráceny, smrtelné hříchy
se stávají ctnostmi a různé hříchy a hříšky
už jen záležitostí maloměšťáků.
Co si slibujete od svého vystoupení
na festivalu Divadelní svět Brno 2015?
Na jedné straně doufám v silný účinek našeho bohužel nadčasového syžetu na vaše
otevřené publikum. Na straně druhé se těším
z toho, že si budou moci diváci vychutnat
umění jedinečné vídeňské hvězdy Marie Bill,
a to nejen ve velmi prostě a zároveň rafinovaně podaných písních v první části večera.
Proč by si naši diváci neměli nechat
představení Sedm smrtelných hříchů ujít?
Jsem přesvědčen o tom, že tak hutné scénické ztvárnění díla protagonistkou, která
přitom téměř popírá samu sebe, člověk zažije jen zřídka. z
Milan Turković /1939/ fagotista a dirigent. Pochází z rakousko-chorvatské
rodiny, dětství prožil ve Vídni. Jako dirigent působí na významných hudebních
festivalech po celém světě, např. v Salzburgu, Vídni, New Yorku, Santa Fe,
Portlandu, Osace aj. V roce 1998 uskutečnil turné po USA s uznávaným
trumpetistou Wyntonem Marsalisem a Komorním orchestrem Lincolnova centra.
Turkovićova diskografie obsahuje 15 nahrávek sólového repertoáru, 26 komorní
hudby a přes 200 koncertní hudby, kde působil jako dirigent. Mimo jiné je autorem
tří knih, z nichž jedna byla přeložena do japonštiny.
24–25
20. 10.
úterý
str. 27
Théâtre de la Massue, Compagnie Ezéquiel Garcia-Romeu (Francie):
17 a 19.30 h
HaDivadlo
BANQUET SHAKESPEARE
Slavné Shakespearovy tragédie v podání jedné herečky a jedné loutky.
Magické představení o vině a trestu.
str. 27
Divadlo Aréna (Slovensko):
17.30 h
Reduta
KAPITÁL
Autorská hra Petra Lomnického vytvořená přímo pro Divadlo Aréna, inspirovaná vybranými
myšlenkami Karla Marxe. „Táto verzia sveta je skutočne neskutočne provizórna.“ (Peter Lomnický)
str. 28
Národní divadlo Brno: BLACK
19 h
Mahenovo divadlo
AND WHITE
Labutí jezero s novým libretem a v moderní choreografii uměleckého šéfa Baletu NdB Mária Radačovského. Slavný příběh vyprávěný z perspektivy prince
Siegfrieda, který prochází složitou životní situací spojenou s léčbou těžkého onemocnění – rakoviny. Někdy stačí vteřina a život se převrátí naruby.
str. 29
Divadlo Radost: KOUZELNÁ
19 h
Divadlo Radost
FLÉTNA
Hra se zpěvy. Slavné dílo Wolfganga Amadea Mozarta v dramaturgické úpravě Divadla Radost.
Pohádkový příběh s dramatickými zvraty a odlehčenými komickými prvky. Představení pro diváky každého věku.
str. 29
Divadlo Husa na provázku: DVOJÍ PROMĚNA ANEB
19 h
Divadlo Husa na provázku, alžbětinská scéna
CO JE BLBĚJŠÍHO NEŽ DIVADLO?
Jak daleko jsme ochotni zajít? V touze po úspěchu. V bažení po moci. Ve strachu z bezmoci. Tvůrce omalovánek nazýváme umělci.
Pitvořící se masky nazýváme herci. Naduté blbce nazýváme vůdci. Vyznavače ideálů nazýváme pitomci. A bestie... se smějí dál.
str. 30
Městské divadlo Kladno: NOČNÍ MOTÝL
19 h
Městské divadlo Brno, Činoherní scéna
Příběh nešťastné lásky, která stáhla slušnou dívku do bahna nevěstince.
Inscenaci inspirovanou slavným filmem nastudoval Daniel Špinar, režisér razantního scénického gesta.
str. 32
Theater Bremen (Německo): VIŠŇOVÝ
19.30 h
Janáčkovo divadlo
SAD
Čechovova tragikomedie o zániku starých pořádků a příchodu nové doby. Příběh točící se kolem prodeje
jednoho zanedbaného panství a zmarněných a současně tak komických osudů jeho obyvatel.
str. 34
Švandovo divadlo: MOŽNÁ
20 h
Divadlo U stolu
ŽE ODCHÁZÍME
Otcové, synové, lásky a nelásky v inscenaci podle oceňovaných próz
ostravského spisovatele Jana Balabána.
str. 34
Divadlo Husa na provázku: HRAJ KOMEDII (scénické čtení)
22 h
Divadlo Husa na provázku, zkušebna
Derniéra scénického čtení textů Karla Steigerwalda v režii Břetislava Rychlíka.
20. 10.
Théâtre de la Massue, Compagnie Ezéquiel Garcia-Romeu (Francie):
BANQUET SHAKESPEARE
HaDivadlo
17 a 19.30 h, délka představení: 1 h bez přestávky
Hra, která vás vtáhne d hlubin velkých shakespearovských tragédií, především do světa
jejich rozporuplných hrdinů. Na scéně se
objevují postavy králů lačnících po moci,
schopných čehokoliv pro dosáhnutí svých
cílů: Richarda III., Macbetha, Leara i Hamleta. Každý z nich představuje cestu politiky
k násilí a cestu moci k bezmoci. Ve světle
lampionu se na scéně před zraky diváků
zjevují krvelační králové i přízraky probuzené
z hlubin noci. Pomocí strašidelných loutek se
divák může přenést na místa jejich zločinů.
Autor inscenace, režisér a loutkoherec Ezéquiel Garcia-Romeu, dokáže s velikým citem
přetavit královské noční můry ve strhující
představení.
Autor: Ezéquiel Garcia-Romeu
na motivy Williama Shakespeara
a Jana Kotta
Režie: Ezéquiel Garcia-Romeu,
Odile Sankara
Výprava a světla: Ezéquiel Garcia-Romeu,
David Pasquier
Loutky: Ezéquiel Garcia-Romeu
Manipulace s loukami: Christophe Avril,
Ezéquiel Garcia-Romeu
Dramaturgie: Laurent Cillon
Hrají: Odile Sankara
Ezéquiel Garcia-Romeu založil svůj soubor přesně před třiceti lety jako jakési divadlo-laboratoř. Skrz práci s loutkou zkoumá
možnosti hereckého vyjádření. Jedinečným
a osobitým způsobem přivádí na jeviště jak
dramatické, tak i nepravidelné literární texty.
Člověk má pocit, že sedí přímo v Globu
a pozoruje vznik velkých děl Williama Shakespeara. Okouzlující a vtipný divadelní kus! z
Armelle Héliot / Le Figaroscope
Divadlo Aréna (Slovensko):
KAPITÁL
Reduta
17.30 h, 1 h 30 min bez přestávky
Autoři: Karl Marx, Peter Lomnický
Režie: Martin Čičvák
Scéna: Tom Ciller
Kostýmy: Nina A. Stillmark
Pohybová spolupráce: Stanislava Vlčeková, Jozef Vlk
Dramaturgie: Martin Kubran, Zuzana Šajgalíková
Hrají: Kristína Greppelová, Táňa Pauhofová, Braňo Deák,
Martin Hronský, Tomáš Palonder, Marián Prevendarčík
„Táto verzia sveta je skutočne neskutočne
provizórna.“ (Peter Lomnický)
Ve hře Petra Lomnického, inspirované
některými myšlenkami Karla Marxe, ztvárňuje šestice herců, doprovázená hudbou DJe
Reverenda, palčivé otázky moderní společnosti, a to v politicky zcela nekorektním
hávu.
V roce 2008 vypukla světová hospodářská krize. Od té chvíli se svět intenzivněji
ptá, jak bude pokračovat kapitalistický socio-ekonomický systém. Na titulní straně
časopisu Rolling Stone se před nedávnem
objevil titulek „Marx měl pravdu“. Je ekonomické selhání kapitalismu důsledkem fundamentálního selhání demokracie? Proč jsou
lidé frustrovaní, i když mají zdánlivě vše?
S přihlédnutím k vybraným myšlenkám
Karla Marxe vytvořil Petr Lomnický podle
konceptu režiséra Martina Čičváka původní
dramatický text přímo na objednávku Divadla
Aréna. Inscenace Kapitál je vyvrcholením
tzv. Občanského cyklu Divadla Aréna.
Argumentační naléhavost Čičvákova
a Lomnického projektu je pozoruhodná. A to
přesto, nebo spíš právě proto, že rozhořčeně
spílá a burcuje k činu způsobem hravým, místy hodně ironickým a vrcholně teatrálním. z
Martina Ulmanová / Svět a divadlo
26–27
20. 10.
Národní divadlo Brno:
BLACK AND WHITE
Mahenovo divadlo
19 h, délka představení: 1 h 50 min s přestávkou
Režie a choreografie: Mário Radačovský
Scéna: Marek Hollý
Kostýmy: Patricia Barker
Tančí: Eriko Wakizono, Ivona Jeličová, Jan Fousek, Uladzimir Ivanou
Mário Radačovský /1971/ absolvoval Taneční konzervatoř Evy Jaczovej
v Bratislavě a v roce 1989 nastoupil do baletu Slovenského národního
divadla, kde po krátkém čase získal smlouvu jako sólista. Roku 1990 zvítězil
v Československé baletní soutěži v kategorii A. V letech 1992–1999 působil
v Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána v Haagu. V tomto souboru měl
příležitost spolupracovat s nejvýznamnějšími světovými choreografy, mezi
něž patří Jiří Kylián, Mats Ek, Nacho Duato, Ohad Naharin, William Forsythe,
Édouard Locke a mnoho dalších.
V roce 1999 se stal hlavním sólistou souboru Les Grands Ballets Canadiens
v Montrealu. Do Baletu SND se vrátil v roce 2000 nejprve jako hostující sólista,
od října 2006 do května 2010 zastával funkci uměleckého ředitele Baletu SND.
Je zakladatelem samostatného souboru Balet Bratislava, který vedl do jeho
zrušení (2010–2013). Od listopadu 2013 je uměleckým šéfem Baletu NdB.
Jako choreograf debutoval v roce 2002 dílem The Letter. Následovaly
choreografie Passage a l’eau trouble, Valse, Inšpirácia, Bolero, Shadows and
Lights, Balansoire a další. V sezoně 2010/2011 pro soubor Operety v rumunské Bukurešti vytvořil choreografii a režii inscenace Maria de Buenos Aires
a balet Romeo a Julie pro Grand Rapids Ballet Company v Michiganu (USA).
V následujících sezonách připravil premiéry inscenací Traja spolu, Queen,
Osudové lásky a Bolero pro Grand Rapids Ballet či Compulsive pro Diablo
Ballet San Francisco.
Labutí jezero v moderní choreografii uměleckého šéfa baletu NdB. Slavný příběh vyprávěný z perspektivy prince Siegfrieda, který
prochází složitou životní situací spojenou
s léčbou těžkého onemocnění – rakoviny.
Někdy stačí vteřina a život se převrátí naruby.
Od Labutího jezera
k Black and White
Black and White je v podstatě moderně zpracovaná verze vlajkové lodi klasického repertoáru – Labutího jezera. Jde o titul, který
patří k nejhranější baletům na světě.
Naše verze, která měla velký úspěch
v USA, ale reprezentuje dnešek. Jde o pokus
přiblížit toto dílo mladší generaci pohledem
z jiného úhlu, popřením všech tradic a vizuálním přetvořením Labutího jezera jako takového. V klasickém zpracování baletu jsou
dominantní postavy balerín (hlavní dvojrole
Odetta – Odílie), jde tedy hlavně o výpověď
ženského elementu. V naší verzi nabízíme
pohled na tento klasický baletní kus skrze hlavní postavu, prince Siegfrida, který
prochází složitou životní situací spojenou
s léčbou těžkého onemocnění. Siegfried
hledá sám sebe v kráse něžného a téměř dokonalého tvora, jakým je Labuť. Stejně jako
princ v klasické verzi příběhu, i on stojí před
volbou. Bílá a černá… Je bílá barva opravdu
tak nevinná, nebo je daleko nebezpečnější
než černá? Některé kultury považují černou
za mnohem předvídatelnější než bílou…
Jde o to, jak věci vidíme: možná paradoxně
právě to černé nám mnohem víc pomáhá
uvědomit si naše směřování. z
Divadlo Radost:
KOUZELNÁ FLÉTNA
Divadlo Radost
19 h, délka představení: 2 h s přestávkou
Autoři: Wolfgang Amadeus Mozart, Emanuel Schikaneder
Režie, transkripce textu, hudební nastudování, dramaturgie: Vlastimil Peška
Výprava: Pavel Hubička
Hrají: Zdeněk Ševčík, Petr Šmiřák, Eva Lesáková, Eva Jurůjová, Pavel Jan Riedl, Sandra Riedlová, Radim Sasínek ad.
Hra se zpěvy. Slavné dílo Wolfganga
Amadea Mozarta v dramaturgické úpravě Divadla Radost. Pohádkový příběh s dramatickými zvraty a odlehčenými komickými prvky.
Představení pro diváky každého věku.
Mozartova Kouzelná flétna, kterou autor
věnoval lidovému publiku Divadla na Vídeňce,
měla premiéru v roce 1791. Ovšem do dnešních dnů neztratila nic ze své magičnosti a je
stále vděčným a diváky oblíbeným kusem.
Vlastimil Peška, režisér této inscenace, původ-
ní, velmi rozkošatělé libreto značně zjednodušil a akcentoval zvláště jeho pohádkový ráz
(svár Sarastra – krále slunce a Královny noci,
či motiv lásky prince Tamina k princezně Pamině). Zachoval nejen dramatické, ale v první
řadě komické prvky této zpěvohry, jejichž
nositelem je především ptáčník Papageno.
Geniální hudba W. A. Mozarta vznikla
v posledním období jeho života – dnů nouze
a nemoci. Přesto je to hudba plná jasu, životodárná a optimistická.
Pohádková fantasmagorie a Mozartova hudba
byla pro hudbymilovného jubilanta a režiséra
Vlastimila Pešku výjimečnou příležitostí, aby
předvedl všechny typické znaky své práce –
citlivou, poučenou i osobitou úpravu hudební
předlohy, komediálně-groteskní styl a s tím související výraznou výtvarnou stylizaci, a konečně
kombinaci výrazových prostředků – činoherních i loutkových. […] Kouzelná flétna v Divadle
Radost není rozhodně pietním provedením
Mozartovy opery, ale rozpustilou hudební revuí s řadou hudebně-muzikantských nápadů,
kterou je radost poslechnout. z
Divadlo Husa na provázku:
Nina Malíková / loutkar.eu
DVOJÍ PROMĚNA
ANEB CO JE BLBĚJŠÍHO
NEŽ DIVADLO? (DVĚ DIVADLA)
Husa na provázku, alžbětinská scéna
19 h, délka představení: 1 h 55 min bez přestávky
5. díl projektu Smějící se bestie. Jak daleko
jsme ochotni zajít? V touze po úspěchu.
V bažení po moci. Ve strachu z bezmoci.
Tvůrce omalovánek nazýváme umělci. Pitvořící se masky nazýváme herci. Naduté blbce
nazýváme vůdci. Vyznavače ideálů nazýváme pitomci. A bestie... se smějí dál. Inscenace inspirovaná texty Huberta Krejčího, jenž
proslul svým výrokem „Smrt divadlu!“.
Inscenace Dvojí Proměna aneb Co je blbějšího než divadlo? (Dvě divadla) se točí kolem
tématu zábavy a také dnešního často vyprázdněného humoru, jehož reprezentantem
je tady režisér Zdeněk Troška a jeho tvorba.
Nutno však zdůraznit, že divadelní legraci
jeho filmových opusů parodují a karikují sami
přes sebe. Jinými slovy – nešetří Trošku,
Autor: Hubert Krejčí
Režie: Vladimír Morávek
Scéna: Martin Ondruš
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: David Smečka
Dramaturgie: Simona Petrů
Hrají: Ondřej Jiráček, Jakub Rek, Michal Hába, Dalibor Buš,
Ondřej Kokorský, David Janík, Tereza Marečková
ale ani sebe. Ve hře vystupuje třeba Pardál
Oplzlý, což je také v obličejové masce jasná
reminiscence na jubilanta [Petra Oslzlého].
Morávek si dělá legraci i sám ze sebe. Jakýmsi pendantem jalové masové zábavy dneška
28–29
tady potom je ona zmíněná komedie dell‘arte
jako příklad tradičního, ale mnohem inteligentnějšího divadelního humoru. z Luboš Mareček / Český rozhlas – Mozaika
20. 10.
Městské divadlo Kladno:
NOČNÍ MOTÝL
Městské divadlo Brno, Činoherní scéna
19 h, délka představení: 2 h 10 min s přestávkou
„Noční motýl v lásce znamená, že je marná,
že je ztracená...“ Slavný český film Noční
motýl natočil v roce 1941 František Čáp podle námětu Vojtěcha Mixy a podle scénáře,
na němž spolupracoval s Václavem Krškou.
Vypráví příběh nešťastné lásky, která stáhla
slušnou dívku do bahna nevěstince. Na první pohled slzotvorná kalendářová historka
získala citlivým scenáristickým zpracováním
a poctivým filmovým řemeslem novou dimenzi. Sedmdesát let po filmové premiéře se
k melodramatickému příběhu mnoha nešťastných lásek vrací v kladenském divadle Daniel
Špinar, režisér razantního jevištního gesta; balancuje přitom na hraně romantické tragédie
a grotesky, dojemný příběh rámuje původními scénáristickými poznámkami a do role
padlého anděla obsazuje Lucii Polišenskou,
to vše za doprovodu živého klavíru.
Autor: Vojtěch Mixa
Divadelní adaptace a režie: Daniel Špinar
Výprava: Iva Němcová
Hudba: Jiří Hájek
Dramaturgie: Marie Nováková
Hrají: Eva Burešová, Šárka Opršálová, Lucie Polišenská,
Bohdana Pavlíková, Alena Štréblová, Zdena Košnarová,
Petr Buchta, Hynek Chmelař, Tomáš Petřík, Miloslav Tichý
Divadelní verze slavného protektorátního
snímku Noční motýl v Městském divadle Kladno vzbuzuje nepopsatelný mix zcela protichůdných pocitů. V surreálné divadelní „projekci“
filmu pro pamětníky je porce nostalgie, lehké
perverze i spousta ironického odstupu. z
Marie Reslová / Hospodářské noviny
Daniel Špinar /1979/ vystudoval nejprve činoherní herectví
na DAMU (1998–2004), kde absolvoval rolí Tima ve hře Marka Ravenhilla
Polaroidy, za niž obdržel cenu Reflexu za nejlepší herecký výkon
na studentském festivalu Zlomvaz. Poté pokračoval studiem režie
činoherního divadla na téže škole (2003–2008), jež zakončil inscenací
vlastní dramatizace Dostojevského Bratrů Karamazových v Divadle Disk.
Během studií se zúčastnil několika zahraničních hereckých
a režijních workshopů, např. Letního kurzu herecké metody Jacquese
Lecoqa ve Španělsku (2003) či Intenzivního kurzu studia a inscenování
antického dramatu v Epidauru (2005).
Hned po absolutoriu se stal na dvě sezony kmenovým režisérem
Divadla na Vinohradech, kde zinscenoval Vojcka Georga Büchnera (2009),
za nějž obdržel Cenu Alfréda Radoka a Cenu Josefa Balvína, a Schillerovu
Marii Stuartovnu (2010). Od té doby spolupracoval s mnoha pražskými
i mimopražskými divadly jako režisér na volné noze.
V září 2015 začalo jeho funkční období na postu uměleckého ředitele
Činohry Národního divadla v Praze.
NOČNÍ MOTÝL VE FILMU
Film Noční motýl měl premiéru v červenci
1941 v rámci zlínských Filmových žní a setkal se s očekávaným úspěchem. Domácí
recenzenti chválili Čápovu vyzrálou režii,
podpořenou kameramanským uměním
Ferdinanda Pečenky. Z hereckého obsazení se uznání u domácí kritiky dostalo
především Adině Mandlové (v zahraničí
naopak bodovala Hana Vítová). Dokonce
i ti, kteří filmu vyčítali uslzený kýčovitý
námět, museli připustit, že se dílo vymyká
standardům tehdejší české kinematografie, a to především po stránce formálního
zpracování. Výstižně to shrnul ve svých
vzpomínkách scénárista Jiří Brdečka: „Je
to sice nesporně kýč. Ale má zároveň jisté
kvality vzácné v české kinematografii. Nočního motýla jsem viděl v jedenačtyřicátém
roce a pak po třiceti letech a zarazilo mě,
jak pramálo jsem musel korigovat názor.
Pochybná hodnota námětu, ta vždycky bila
do očí, ale překvapilo mě, že Noční motýl,
samozřejmě pokrytý nezbytnou patinou,
zdál se mi i teď tak neprovincionální, jako při
svém okupačním vedení. To byla dříve v naší
kinematografii výjimečná vlastnost, jež u nás
není dodnes běžná a stává se nedosažitelnou
30–31
zvláště filmařům pachtícím se za světovostí.
Režisér Čáp možná po ní také pošilhával, ale
nevypadalo to, že by se pachtil. Nočního motýla vypráví lehce a elegantně, s uměřeným
důrazem na krásu výtvarných složek, které
ostatně vždycky byly oceňovanou předností
tohoto filmu. Nepokouší se zbytečně zastírat
sentimentalitu příběhu – ta mu asi není proti
mysli – jen ji drží na uzdě, vyhýbaje se melodramatu a vůbec silným scénám.“ z
z programu k inscenaci Noční motýl
20. 10.
Theater Bremen (Německo):
VIŠŇOVÝ SAD
Janáčkovo divadlo
Autor: Anton Pavlovič Čechov
Režie: Alize Zandwijk 19.30 h, délka představení: 3 h s přestávkou
Výprava: Thomas Rupert
Hudba: Maartje Teussink
Světlo: Christopher Moos
Dramaturgie: Benjamin von Blomberg
Hrají: Irene Kleinschmidt, Annemaaike Bakker, Nadine Geyersbach,
Martin Baum, Robin Sondermann, Johannes Kühn, Maartje Teussink,
Siegfried W. Maschek, Susanne Schrader, Guido Gallmann, Peter Fasching
„Nemáme už peníze?
Tak si nějaké obstaráme.“
/Rainald Goetz/
Malá společnost kolem majitelky panství Raněvské žila nad své poměry. Teď má být prodán i všemi milovaný višňový sad. Raněvská
se vrací zcela bez prostředků z Paříže, kam
před touto ránou osudu utekla do náruče
muže. Její bratr Gajev se, zatímco byla pryč,
nedovedl o panství postarat. Nedaří se jim
žít a milovat, vlastní minulost se pro ně stala nečitelnou, společná vize budoucnosti
chybí. Vědí, že musí něco podniknout, ale
co? Dát na Lopachinův návrh, pokácet stromy a vystavět na pozemku letní vily? Jakou
hodnotu má pro ně višňový sad mimo té,
o které mluví onen obchodník? A do čeho
by museli investovat, aby si ho udrželi? Jak
drahý by jim musel být? A nemohlo by se
nakonec přece jen všechno vyřešit ke spokojenosti všech tak nějak samo od sebe?
Čechovův Višňový sad /Der Kirschgarten/ z divadla Theater Bremen? Ruská divadelní klasika ve velmi múzické, vizuálně
podmanivé inscenaci, kterou na jedné
z nejzajímavějších německy mluvících scén
současnosti vytvořila přední holandská
režisérka Alize Zandwijk.
Hostující režisérka Alize Zandwijk z Rotterdamu se ve své druhé inscenaci v Theater
Bremen zajímá o psychologické jádro hry
a ukazuje, co sám sobě i druhým člověk
způsobuje, když není schopen zaujmout
pozici a odmítá se rozhodnout. To se jí daří
výborně. /.../ Všechny tyto přísady přispívají
k tomu, že Višňový sad se člověku zejména
po pauze dostane naprosto pod kůži. z
Iris Hetscher / Weser Kurier
Viktorie Knotková
SLOVO DRAMATURGYNĚ
Vidět inscenaci holandské režisérky Alize
Zandwijk patří k divadelním svátkům: málokterá režisérka nebo režisér dokáží naplnit
celé divadlo krásnou, inspirativní atmosférou tak, jako to umí ona. Přenést svoji
naprosto nevyčerpatelnou bujarou energii
na celý herecký soubor jí trvá v průměru
čtyři hodiny – tedy jednu zkoušku. Alize
mluví neuvěřitelně vtipnou směsicí holandštiny a němčiny, kterou dokáže vyjádřit naprosto všechno, aniž by jednu jedinou větu
vyslovila gramaticky správně. Vůbec si s tím
neláme hlavu. Hledá bezprostřednost a radost ze hry. Mezi její nejčastější připomínky
hercům patří věta: Nebojte se trapnosti!
Alize má skvělý humor a nesnáší opatrné,
prudérní divadlo. V jejích představeních se
herci koupou, tančí, zpívají a pomocí nepsychologicky vystavěných poetických obrazů
se trefují do jádra emocí, které ztvárňují.
Režisérka Alize Zandwijk, která již deset let
Představení bylo podpořeno
Česko-německým fondem budoucnosti.
úspěšně vede rotterdamské divadlo Ro-Theater, jež se proslavilo svým souborem složeným z herců mnoha národností a uváděním
her současných autorů, režíruje také pravidelně na předních německých scénách
jako je Deutsches Theater v Berlíně nebo
Thalia Theater v Hamburku. Dobrá zpráva
pro severoněmecké Brémy: Alize Zandwijk
se od sezony 2015/16 stává uměleckou šéfkou místní činohry. Višňový sad je její dosud
třetí inscenací, kterou vytvořila s brémským
činoherním souborem a svým mezinárodním týmem. Pozoruhodná a v Holandsku
proslavená zpěvačka Maartje Teussink živě
doprovází inscenaci překrásným emotivním
zpěvem a hrou na nepřeberné množství
hudebních nástrojů. Inscenace je protkaná choreografickými prvky a odehrává se
v působivé scénografii s bazénem. Troufám
si tvrdit, že takového Čechova Brno ještě
nevidělo. z
Viktorie Knotková
THEATER BREMEN
Brémské městské divadlo Theater Bremen
v sobě zahrnuje činohru, operu, moderní
tanec a scénu pro děti, má ojedinělou historii. Začaly zde totiž dějiny moderního německého divadla – což není přehnané tvrzení.
Od roku 1962 zde po dobu deseti let působil
jako ředitel režisér Kurt Hübner, který se proslavil jako neomylný hledač výjimečných talentů a odvážný umělecký šéf, který umožnil
tehdy ještě velmi mladým osobnostem jako
Rainer Werner Fassbinder, Peter Stein, Peter
Zadek, Bruno Ganz nebo Hannelore Hoger
provokativně experimentovat, svobodně
tvořit a bořit tak do té doby neprostupné
hranice měšťanského divadla. Z této slavné
éry, které se dodnes říká „brémský styl“,
vzešly základy režijního divadla, z nichž těží
dnes již legendární německá divadla, jakými
jsou například berlínská scéna Schaubühne
nebo hamburský Schauspielhaus, a které
stále inspirují začínající režiséry, herce i výtvarníky. Velkou zásluhu na tom měl i scénograf Wilfried Minks, který tehdy nechal postavit v Brémách první studiovou scénu, jež
umožňovala variabilní usazení diváků, a který
svými abstraktními výpravami osvobodil divadlo od popisných realistických scénografií. Jeho scéna k Schillerovým Loupežníkům
z roku 1966, která zobrazovala protiválečnou
pop-art malbu Roye Lichtensteina, vešla
do dějin jakožto první použití díla moderního
výtvarného umění pro divadelní výpravu.
Je velmi inspirativní navazovat na tak
progresivní historii divadla – a potěšující, že
i diváci starší generace vyžadují od Brémského divadla odvahu konfrontovat publikum s aktuálními společensko-politickými
tématy: reakce typu „toto ztvárnění mi nepřipadá dostatečně radikální“ není výjimkou.
Vděčíme za ně i oné slavné historii sedmdesátých let, která stále zůstává v povědomí
města a jeho obyvatel.
32–33
Poslední tři sezony, které mám možnost
pracovat v Brémách jako dramaturgyně
místní činohry, jsou nabité mezinárodními
spolupracemi, řadou doprovodných programů, pomocí kterých se snažíme přiblížit
divadlo i publiku, které si k němu těžko hledá cestu, a také snahou uchovat ráz zdejšího
divadla jakožto „laboratoře“, v níž se zkouší,
hledá a nehraje na jistotu. Díky velké podpoře ředitele Michaela Börgerdinga, který
Brémské divadlo vede od sezony 2012/2013
a má za sebou např. dlouholeté působení
ve funkci ředitele Hamburské divadelní akademie nebo šéfdramaturga činohry Thalia
Theater v Hamburku, je možné pracovat
kontinuálně s umělci ze všech koutů světa
a udržovat pracovní vztahy, které si každý
člen uměleckého týmu přináší ze svých dřívějších působení.
Dušan D. Pařízek, v současné době nositel prestižního titulu Režisér roku, v jehož
Pražském komorním divadle jsem měla
možnost učit se a pracovat před svým odchodem do Německa, tak například vytvořil
v Brémách vlastní adaptaci legendárních
televizních filmů Dekalog polského režiséra
Krzysztofa Kieślowského, jež byla kritiky
časopisu Spiegel zvolena mezi pět nejlepších inscenací „klasiky“ minulého roku. Dále
ve spolupráci s pražským Studiem hrdinů
a za účasti herců brémského souboru inscenoval Dušan D. Pařízek na jaře letošního
roku svoji pozoruhodnou, brilantní úpravu
Haškova protiválečného románu Osudy
dobrého vojáka Švejka. Po premiéře v rámci
mezinárodního festivalu Wiener Festwochen
uvedeme tuto inscenaci v nadcházejícím
listopadu v Brémách a k vidění bude i v Praze ve Studiu hrdinů.
Současnou sezonu 2015/2016 jsme se
rozhodli otevřít další výjimečnou mezinárodní koprodukcí: dvojjazyčnou adaptací
Kafkova Zámku v úpravě Jaroslava Rudiše
a pražského Kafka Bandu. Pro Theater Bremen to bylo velké obohacení a čistá radost
moci pracovat s tak inspirativními českými
umělci, jako jsou právě Jaroslav Rudiš,
výtvarník a legendární zpěvák Jaromír 99
a celý vynikající Kafka Band na svébytné
adaptaci Kafkova románu. Věříme, že to není
poslední společný projekt – reakce diváků
i kritiků jsou nadšené, což nás nesmírně těší.
Fakt, že jsme se rozhodli zahájit novou sezonu tímto „scénickým rockovým koncertem“,
v němž se mísí čeština s němčinou, zpěv
s textem a koncert s činohrou, dokládá, že to
s experimentem i propojováním české a německy mluvící kultury myslíme vážně.“ z
20. 10.
Švandovo divadlo:
MOŽNÁ ŽE ODCHÁZÍME
Autor: Jan Balabán
Režie: Martin Františák
Scéna: Jan Štěpánek
Kostýmy: Lucie Labajová
Hudební spolupráce: Jaroslav Čermák
Dramaturgie: Lucie Kolouchová
Hrají: David Punčochář, Filip Čapka,
Klára Cibulková, Jiří Čapka
Divadlo U stolu
20 h, délka představení: 1 h 20 min bez přestávky
Otcové, synové, lásky a nelásky v inscenaci
podle oceňovaných próz ostravského spisovatele Jana Balabána (1961–2010). Balabán byl významným a výjimečným zjevem
posledních desetiletí především tím, co
do české literatury vnesl – psal o ztracencích, rozchodech, rozpadech rodin, alkoholismu, o vztahování se k otci a hledání vztahu
s vlastními dětmi, psal o pocitu existenciální
tíže tváří v tvář konečnosti života.
Za povídkovou sbírku Možná že odcházíme získal autor v roce 2005 cenu Magnesia
Litera a v roce 2011 posmrtně cenu za nejlepší knihu uplynulého desetiletí.
Inscenace má strhující začátek. Po záznamu
spisovatelova hlasu (ozve se i na konci představení) s lehce kunsthistorickou interpretací promítnuté fotografie (Balabán se věnoval
výtvarnému umění a hovoříval na vernisážích), nastupují na scénu čtyři výborní herci.
Klára Cibulková, otec a syn Jiří a Filip Čapkovi
a David Punčochář zahajují produkci ve skvěle vykreslených figurkách rodinky, která sype
popel z matčiny urny do hrobu, z něhož ovšem vydloubne cypřiš a jde ho zpeněžit, aby
bylo za co pít (Filip Čapka ztvárňuje spisovatele-pozorovatele v pozadí scény). z
Jan Kerbr / Divadelní noviny
Divadlo Husa na provázku:
HRAJ KOMEDII
Autor: Karel Steigerwald
Režie: Břetislav Rychlík
Husa na provázku, zkušebna
22 h, délka představení: 1 h bez přestávky
Hudba: Petr Hromádka
Kostýmy: Markéta Oslzlá
Scéna: Petr Alexandr
Dramaturgie: Josef Kovalčuk
Hrají: Jiří Kniha, Eva Vrbková, Ivana Hloužková, Hana Vaňková,
Andrea Buršová, Martina Krátká, Robert Mikluš, Tomáš Sýkora,
Milan Holenda, Vladimír Hauser, Ondřej Jiráček, Petr Alexandr
O vině a „odpuštění“. O vyvolávání duchů.
O tom, že život je komedie.
Tragédie hereček, které znaly (milovaly)
Goebellse a Stalina.
Steigerwald ve hře pracuje s dlouhou
řadou reálií z nejrůznějších období i míst.
Například motiv o smrti slavného autora
v Paříži, kde ho ve vichřici zabila ulomená
větev z platanu, pochází z biografie rakouského dramatika Ödöna von Horvátha, který
přes Francii prchal před nacismem. Naopak
příběh české herečky, chycené nastraženým agentem při pokusu o emigraci, pro
niž kolegové z divadla žádají nejvyšší trest,
nápadně připomíná osud Jiřiny Štěpničkové. Podobně bychom ve výčtu analogií
mohli pokračovat dlouho. O těchto věcech
však hra není. Je zejména o naší zmatené
době, která přestala rozlišovat, kdo je viník
a kdo je oběť. Je hněvivou perzifláží, to jest
posměšným napodobením. Je hrou o ztrátě
identity.
Hru Hraj komedii napsal Karel Steigerwald v letech 1999–2000. K připravovanému
nastudování v činohře Národního divadla
v Praze nakonec nedošlo. Jen v rámci
scénického čtení představil jednu
z tematických linií hry režisér Vladimír
Morávek na plzeňském festivalu (v montáži
s textem holandského autora). V Divadle
Husa na provázku ji v české premiéře
nastudoval Břetislav Rychlík. Festivalové
představení je zároveň derniérou tohoto
ojedinělého projektu. z
Švandovo divadlo:
MOŽNÁ ŽE ODCHÁZÍME
34–35
21. 10.
středa
str. 37
DOK.TRIN:
ZPRÁVA O ZÁZRAKU (JOSEF TOUFAR)
16. 30 a 19.30 h
Divadlo U stolu
Hluboký příběh o životě a umučení faráře Josefa Toufara je hrou politickou, náboženskou i bytostně intimní.
Je existenciálním dramatem, hrůzou s děsivým finále i surrealistickou tragikomedií.
Jsme schopni uvěřit v zázrak?
str. 37
Barbershopera (Velká Británie):
17 a 20 h
TŘI MUŠKETÝŘI
Městské divadlo Brno, Činoherní scéna
Všichni pro zábavu, zábava pro všechny. Kvarteto herců, v jejichž podání získává Dumasovo dílo nový, čtvrtý rozměr.
Tři mušketýři jako muzikál a capella!
str. 38
Theater Bremen (Německo):
17 h
VELKÝ SEŠIT
Divadlo na Orlí
Dvě děti, odložené matkou během války na venkov k babičce, poznávají krutost syrového života i bezmeznou lásku.
str. 39
Slovácké divadlo:
19 h
CENA FACKY ANEB GOTTWALDOVY BOTY
Mahenovo divadlo
„Cimbálmuzikál“ na motivy povídkové knihy Josefa Holcmana Cena facky. Slovácko padesátých let minulého století
a Slovácko dnes. Násilná kolektivizace a proklamovaný antikomunismus současnosti. Viníci a soudci. Odsouzení i nepotrestaní.
str. 40
HaDivadlo:
ZÁMEK
19 h
HaDivadlo
Autorská inscenační analýza „nové“ totality dneška inspirovaná posledním románem Franze Kafky Zámek.
Tichá exploze individualismu. Touha po jedinečnosti se mění na noční můru každého z tisíce možných Já.
Bitevní pole boje se rozšiřuje: revoluce se přesouvá z ulic do naší každodennosti - za hranice jeviště.
str. 41
Theater Bremen (Německo):
19.30 h
I’M YOUR MAN
Reduta
Představení je poctou kanadskému zpěvákovi a básníkovi Leonardu Cohenovi. Až budete někomu vysvětlovat,
co je to opravdová láska, ušetřete slova a pusťte mu některou z Cohenových písní.
V nich je obsaženo vše, co je o lásce potřeba vědět.
21. 10.
Divadlo U stolu:
ZPRÁVA O ZÁZRAKU
(JOSEF TOUFAR)
Autoři: Alžběta Michalová, Barbara Herz
Režie: Barbara Herz
Divadlo U stolu
16.30 a 19.30 h, délka představení: 1 h 15 min bez přestávky
Výprava: Markéta Sládečková
Hudba: Mario Buzzi
Dramaturgie: Alžběta Michalová
Hrají: Michal Bumbálek, Pavel Doucek,
Jitka Jackuliak, Ondřej Kraus, Tomáš Žilinský
Příběh o životě a umučení faráře Josefa Toufara je hrou politickou, náboženskou i bytostně intimní. Je existenciálním dramatem,
hrůzou s děsivým finále i surrealistickou tragikomedií. Jsme schopni uvěřit v zázrak? Inscenace realizovaná v rámci projektu ProEntree.
Číhošťský zázrak
Farář Josef Toufar byl v lednu 1950 obviněn
ze zinscenování tzv. číhošťského zázraku.
Podle svědků se 11. prosince 1949 během
mše v tamním kostele pohnul půlmetrový
kříž na oltáři několikrát ze strany na stranu
a zůstal vychýlen vpřed a pootočen ke kazatelně. Sám farář pohyb neviděl a dozvěděl se o něm až později od svědků. Při mši
na Boží hod vánoční téhož roku se prý křížek
pohnul znovu, jak opět vypovědělo několik
Barbershopera (Velká Británie):
TŘI MUŠKETÝŘI
Městské divadlo Brno, Činoherní scéna
17 a 20 h, délka představení: 2 h s přestávkou
Autor: Tom Sadler
Všichni pro zábavu, zábava pro všechny.
Režie: Sarah Tipple
Kvarteto herců, v jejichž podání získává DuHudba: Rob Castell
masovo dílo nový, čtvrtý rozměr. Tři muškeHrají: Lara Stubs, Will Kenning,
týři jako muzikál a capella!
Pete Sorel Cameron, Rob Castell
Tři mušketýři přetvoření v zábavnou
show pro čtyři zpívající komiky. Pánové
Athos, Porthos, Aramis a slečna D’Artagnanová sehrají v komediantském duchu s mnoha převleky jeden z nejslavnějších dobrodružných příběhů – a navíc jej odvyprávějí
tím, že jsou ztvárňovány a capella. Barberprostřednictvím originálních písní.
shopera získala během svého působení
Barbershopera je londýnský divadelní
mnoho ocenění, mimo jiné na slavném
soubor, který se zaměřuje na tvorbu půedinburském festivalu nebo např. Musical
vodních komediálních muzikálů. Všechny
Theatre Matters Award. z
jimi uváděné hry jsou vytvářeny přímo pro
čtyřčlenný herecký soubor (tři herci a jedna herečka), unikátní jsou pak především
36–37
věřících. Šířící se zpráva o zázraku přitáhla
pozornost StB. Toufar byl 28. ledna 1950
zatčen a odvlečen do věznice ve Valdicích.
Tam byl krutým mučením postupně přinucen přiznat, že sexuálně zneužíval malé děti
(vyšetřování v 90. letech vyloučilo pravdivost těchto obvinění, jazykoví experti navíc
dospěli k závěru, že Josef Toufar vůbec nebyl autorem přiznání a pouze podepsal text
sepsaný někým jiným; mohl také podepsat
pouze prázdný papír) a že skrytě pohyboval
křížem (i zde experti dospěli k závěru, že text
sepsal někdo z vyšetřovatelů, navíc rekonstrukce prokázala, že popisované zařízení
na pohyb krucifixu nemohlo fungovat). z
Představení bylo podpořeno
Česko-německým fondem budoucnosti.
Theater Bremen (Německo):
VELKÝ SEŠIT
Divadlo na Orlí
17 h, délka představení: 1 h 30 min bez přestávky
Autorka: Ágota Kristófová
Režie: Theresa Welge
Výprava: Franziska Waldemer
Dramaturgie: Regula Schröter
Hrají: Peter Fasching, Irene Kleinschmidt, Justus Ritter
Je válka. Žena odveze své dva bezejmenné
syny – dvojčata – k matce na venkov v naději, že tam pro ně bude bezpečněji než ve velkém, bombardovaném městě. Jejich babička
jim však nadává do „psích synů“ a nutí je
k tomu, aby si své bydlení a jídlo tvrdě odpracovali. Oni se tím ale nedají zastrašit. Jsou
dost chytří na to, aby v tomto světě věřili
v lásku a soucit. Systematicky si navzájem
ubližují, aby se obrnili. Učí se vydržet a dokonce i působit bolest, odnaučují se soucitu
a krok za krokem se přibližují umění zabíjet.
Jsou při tom hnáni neúprosnou touhou
po pravdě. Vše, co se dozvěděli a vyhodnotili
jako pravdivé, si zapisují do velkého sešitu.
Komorní inscenace Theater Bremen
podle románové prvotiny maďarsko-švýcarské autorky Ágoty Kristófové, kterou napsala
ve francouzštině ve svých jednapadesáti
letech. Krátkými, tvrdými větami a s téměř
nesnesitelnou věcností deníkových záznamů v ní zdokumentovala cestu obou dětí
za vlastními představami o morálce.
Jedná se u této inscenace jen o připomínku
světové války z minulosti? Tváří tvář proudům
uprchlíků a zvýšené pohotovosti kolem Ukrajiny člověk musí pochybovat o tom, zda líčené
situace skutečně minulosti náleží. Tato takzvaně malá inscenace to působivě zpřítomňuje. z
Sven Garbade / Weser Kurier
Viktorie Knotková
SLOVO DRAMATURGYNĚ
Inscenaci Velký sešit vytvořila jako svoji
první rozsáhlejší režijní práci Theresa Welge,
pocházející z česko-německé rodiny a mající kořeny v okolí Brna, která před svým
působením v Theater Bremen pracovala do
roku 2012 jako asistentka režie v Pražském
komorním divadle pod vedením Dušana
D. Pařízka a Davida Jařaba. Tato inscenace
se v Brémách hraje v malém intimním prostoru nazývaném Brauhauskeller a sklízí od
své premiéry skvělé ohlasy i v nedalekém
Hamburku, kam byla pozvána na festival
mladých divadelních umělců Kaltstart letos
v červnu. Therese se pomocí jednoduchých
scénických prostředků podařilo dostat se
spolu s herci na dřeň příběhu dvojčat, který
je v dnešní době bohužel příběhem tisíců
dětí vyrůstajících ve válečném prostředí.
Během hodiny a půl tak máme možnost
sledovat zblízka „dospívání v přímém
přenosu“ a nedětsky důslednou snahu
zbavit se schopnosti cítit jakékoli emoce.
Spisovatelka Ágota Kristóf je pro mě jednou
z nejvíce fascinujících autorek současnosti –
zemřela bohužel v roce 2011, rok poté, co
Dušan D. Pařízek adaptoval pro divadlo
v Curychu její román Včera. Theresina
výjimečně silná inscenace Velkého sešitu,
jenž je prvním dílem románové trilogie,
umožňuje divákům, kteří tuto mnoha literárními cenami ověnčenou autorku dosud
neznají, objevit kouzlo jejího prostého,
přesného jazyka a zamyslet se hlouběji nad
aktuálními problémy mladé generace, jíž
válečné konflikty berou nejen dětství, ale
i možnost vzdělání. z
21. 10.
Slovácké divadlo:
CENA FACKY
ANEB GOTTWALDOVY BOTY
Mahenovo divadlo
19 h, délka představení: 3 h 10 min s přestávkou
Autor: Karel Steigerwald
Režie: Břetislav Rychlík
„Cimbálmuzikál“ vznikl na základě inspirace,
motivů a citátů povídkové knihy Josefa Holcmana Cena facky. Slovácko padesátých let
minulého století a Slovácko dnes. Násilná
kolektivizace a proklamovaný antikomunismus současnosti. Viníci a soudci. Odsouzení
i nepotrestaní. Silné příběhy pevných i méně
ztepilých slováckých charakterů. Zemitost,
osudovost, nevyhnutelnost až biblická;
atmosféra, dramatičnost, katarze až „mrštíkovská“. Tak bychom mohli zčásti charakterizovat jedinečné dílo vznikající přímo pro
Slovácké divadlo v autorské dílně dramatika
Karla Steigerwalda na podkladě jímavé povídkové knihy zlínského soudce a spisovatele
Josefa Holcmana Cena facky. Rámec nového
původního dramatu akcentuje také příběhy
nechvalně známé uherskohradišťské věznice, a to nejen z pohledu osudů vězňů. Hru
v žánru prvního divadelního cimbálmuzikálu
ve světové premiéře nastudoval významný
režisér, scenárista, dokumentarista a herec,
uherskohradišťský rodák Břetislav Rychlík. z
Asistentka režie: Tereza Novotná
Výprava: Markéta Oslzlá Sládečková, j. h.
Hudba: Petr Hromádka
Hudební spolupráce: Petr Mička
Hudební nastudování: Josef Fojta, Petr Mička
Choreografie: Ladislava Košíková, j. h.
Dramaturgie: Iva Šulajová
Hrají: Tomáš Šulaj, Martin Vrtáček, Irena Vacková,
Jitka Josková, Pavel Majkus, Zdeněk Trčálek,
Horňácká cimbálová muzika Petra Mičky ad.
S BŘETISLAVEM RYCHLÍKEM O PRVOTNÍ MOTIVACI
K JEVIŠTNÍMU ZPRACOVÁNÍ CENY FACKY
Knížku Cena facky mi dal Josef Holcman a já
jsem od prvního okamžiku myslel na to, že
se to téma musí dostat na jeviště. Likvidace
selského stavu hlavně na Moravě, těch pracovitých lidí s po generace odpovědným
vztahem k půdě, hospodaření, je jeden z největších zločinů komunismu. Josef Holcman
navíc plasticky, s vášnivou touhou po pravdě, popsal slováckou dědinu těch let z dnešního odstupu. Má to v sobě jímavost, smutný
humor, odpudivost i sílu lidských charakterů, svéráz jednání, dialogů. A hlavně, otevírá
to otázky, kterým se česká společnost tak
dlouho vyhýbala, až se dnes nestačíme
divit. Pak mi to náhle došlo. Zarámovat
motivy z Cena facky motivem hradišťského
kriminálu a nikdy neodsouzených mučitelů.
A vynikající kondice hradišťského souboru
k tomu. Už šlo jen o to, kdo by to mohl na-
psat. Dramatizaci bych asi zvládl sám, konkrétní divadelní hru by mohl výborně napsat
třeba kamarád Milan Uhde, ale potřeboval
jsem něco posunutého k výrazné metafoře
dneška, hořkého a absurdnějšího. V Divadle
Husa na provázku jsme zrovna zkoušeli (asi
šest režisérů – Jan Mikulášek, Petr Forman,
Anička Petrželková, Vladimír Morávek ad.)
nehrané hry současných autorů, oceněných
v soutěži Cena Konstantina Trepleva. Já jsem
zkoušel hru Karla Steigerwalda Hraj komedii
(tragédie hereček). Takže, šup s Holcmanem
do kapsy Steigerwaldova saka. A mimo jiné
i proto, že není mezi českými dramatiky
osobnost vzdálenější mému rodnému Slovácku, folklóru a lidové kultuře vůbec, řeči
38–39
rodné hroudy, vůni kvetoucího vinohradu,
tónům cimbálu a dalším našim milovaným
sentimentům. Syn fořta z „Podkerkonoší“
je známý cynik a velkoměstem ošlehaný
ironik. Oprávněně jsem očekával, že z tohoto třesku může vzejít nadčasová temná
groteska, která nikoho šetřit nebude. V prvé
řadě mne, jako režiséra, který se bude muset
dostat pod slova na papíře a nezůstat nic
dlužen motivům a náladám z Holcmanových
povídek, Steigerwaldově hře, obětem i viníkům, dobré pověsti divadla, kde jsem v roce
1978 začínal, a nakonec i vlastnímu svědomí.
Zbytek posoudí laskavý divák.
Břetislav Rychlík
21. 10.
HaDivadlo:
ZÁMEK
HaDivadlo
Autor: Franz Kafka
Režie: Ivan Buraj
Výprava: Lenka Jabůrková, Jana Boháčková
Hudba: Pavel Boiko
Kamera: Matěj Nytra
Dramaturgie: Dagmar Radková
Hrají: Jiří M. Valůšek, Eva Novotná j. h.,
Marián Chalány / Jiří Svoboda, Simona Peková,
Zbyšek Humpolec, Jan Lepšík, Jan Grundman
ad.
19.30 h, délka představení: 2 h 30 min s přestávkou
Autorská inscenační analýza „nové“ totality
dneška inspirovaná posledním románem
Franze Kafky Zámek. Tichá exploze individualismu. Touha po jedinečnosti se mění
v noční můru každého z tisíce možných Já.
Bitevní pole boje se rozšiřuje: revoluce se
přesouvá z ulic do naší každodennosti –
za hranice jeviště.
Zaměstnanec je věc. Jako s věcí je s ním
tedy možno manipulovat, přesouvat jej, spojovat s jinými, rozdělovat ve dví. Ale co když
věčně potenciální zaměstnanec začne vzdorovat své „věcnosti“? Co když začne pátrat
po tom, kdo nebo co ho zaměstnává? Jaké
důsledky a pro koho má jím vyprodukovaná
věc – práce? A co když dokonce začne pátrat
po stopách práce ve svém osobním životě...?!
„Do třiceti let bys měl najít stálou práci,
do třiceti let můžeš střídat zaměstnání, ale
taky ne moc. Protože přeškolené lidi, nikdo
nechce. Nikdy jsem nezjistil, co bych chtěl
dělat doopravdy. Prostě jsem si vybral zeměměřičství. Ale nechci si na to stěžovat.
Pravá práce je asi ta, která tě živí. To, díky
čemu bydlíš, díky čemu máš ženu a díky
čemu ji můžeš vzít na dovolenou, díky čemu
si můžeš zaplatit kurz přežití v extrémních
podmínkách.“
Znamenitý dárek si ke čtyřicetinám nadělilo
brněnské HaDivadlo (původně Hanácké divadlo Prostějov). Jako první v Česku pochopilo, že existenciální interpretace díla Franze
Kafky, jak je přinesla 60. léta, a u nás hlavně
Liblická konference (1963), jsou překonány.
V provokativním výkladu a v transpozici
Ivana Buraje a Dagmar Radové přinesli HaDi
Zámek s podtitulem Záře integrace. A rázem
se vyšvihli […] do čela českých divadel nové
generace. z
Jiří P. Kříž
Autoři: Felix Rothenhäusler
a Matthias Krieg
Režie: Felix Rothenhäusler
Theater Bremen (Německo):
I’M YOUR MAN
Reduta
19.30 h, délka představení: 1 h 30 min bez přestávky
Hudbu řídí: Matthias Krieg
Klavír: Markus Lilge
Bicí: Janosch Pangritz / Thomas Planthaber
Hudební nastudování: Uschi Krosch
Scéna: Evi Bauer
Kostýmy: Anja Sohre
Dramaturgie: Tarun Kade
Hrají: Annemaaike Bakker, Guido Gallmann,
Lisa Guth, Irene Kleinschmidt, Johannes Kühn,
Siegfried W. Maschek, Matthieu Svetchine
„Bude-li chtít někdo za sto let vysvětlit
přitažlivost romantické lásky ve 20. století, pustí zřejmě některou z písní Leonarda
Cohena. Za zvuku hitů jako Suzanne nebo
Marianne bylo pravděpodobně zplozeno
nespočet dětí. Kdo je slyší, má při vší jejich
melancholii dojem, že život má nakonec jen
jediný smysl.“ /Heike Faller/
Kanaďan Leonard Cohen je zpěvákem,
básníkem a písničkářem, neustále hledajícím
„velké spasení“. Bolesti života se pokoušel
uniknout prostřednictvím náboženství, drog
a žen, jeho melancholie však našla svůj
skutečný kanál až v hudbě. Vděčíme mu tak
za některé z nejúžasnějších popových písní
naší doby. Jeho „zpívané modlitby“, jak Cohenovy písně nazval Bob Dylan, jsou vždy
plné bolesti i naděje. Písňový večer s názvem
I’m your man se vydává do hudebního světa
Leonarda Cohena, aby se z něj osvícený
znovu vynořil. V režii Felixe Rothenhäuslera –
a ve skvělé formě – se během něj představí
členové souboru divadla Theater Bremen.
... báječná směs koncertu, revue a pomrkávání do publika z
Alexander Schnackenburg / Delmenhorster Kreisblatt
Představení bylo podpořeno
Česko-německým fondem budoucnosti.
Viktorie Knotková
Režisér Felix Rothenhäusler je spolužákem
Alexandera Riemenschneidera, režiséra,
který mě před třemi lety přivedl z Pražského
komorního divadla do severoněmeckých
Brém. Pracovali jsme tehdy v roce 2011
s Alexandrem v Divadle Komedie pod vedením Dušana D. Pařízka na adaptaci protiválečného díla Karla Krause Poslední chvíle
lidstva a prvním uvedení divadelní adaptace
románu švýcarského spisovatele Petera Stamma Agnes (Dušan D. Pařízek viděl v Hamburku Riemenschneiderovy práce a pozval ho
k hostování do Prahy). Již od chvíle, kdy mi
Alexander Riemenschneider navrhl, abych
poznala jeho budoucí kolegy z Brém – chystal se tam od roku 2012 nastoupit s novým
uměleckým vedením jako kmenový režisér –, mluvil opakovaně a s velkým uznáním
PÁR SLOV DRAMATURGYNĚ
o svém „konkurentovi“ Felixi Rothenhäuslerovi, který patří mezi nejzajímavější a nejúspěšnější mladé německé režiséry. Od roku
2012 působí jako kmenový režisér v Theater
Bremen, kde získal uznání svými specifickými adaptacemi obtížně inscenovatelných
současných románových předloh, které se
vyznačují scénickou a estetickou jednoduchostí, velkou režijní koncentrací a vynikajícími hereckými výkony. Jeho dosud poslední
inscenací je kritiky ceněná adaptace románového debutu Konzumárium kanadského
režiséra Davida Cronenberga, která měla
světovou premiéru letos v září v Brémách,
následující režii vytvoří Felix Rothenhäusler
40–41
v prosinci 2015 na momentálně nejprestižnější německé scéně v Mnichovských Kammerspiele. K jeho první operní inscenaci,
Figarově svatbě W. A. Mozarta, navrhla v minulé sezoně kostýmy výtvarnice a režisérka
Kamila Polívková. Měla jsem možnost vidět
dosud osm různých režijních prací Felixe
Rothenhäuslera a musím upřímně říct, že
jsem dosud nezažila intenzivnější divadelní
představení. Jeho pohled na divadlo je pro
mě naprosto fascinující a ojedinělý. Hudební
inscenace s písněmi Leonarda Cohena je
přímo meditativní zážitek, jemuž nechybí
vtip a který si mnozí diváci v Brémách dopřávají opakovaně. z
1/
DEN POTÉ (22. 10.)
Rozhovor s organizátory Divadelního světa Brno 2015
Martinou Procházkovou a Ivanem Kubálem
Martin Sládeček
Bojím se, že nám Slováci 1/ neprojedou Měnínskou bránou, bojím se, že se nám
propadne jeviště Mahenova divadla, až na něj budou Maďaři 2/ lít hektolitry vody,
bojím se, že nám Brémané 3/ umrznou, pokud se nám nepodaří vyhřát bazén,
ve kterém jsou skoro celé představení naložení, a bojím se, že nemám tak velké
zásoby vína, abych na to všechno dokázala nemyslet...
Jejich revírem je Brno, jejich tempo vražedné... Nenechte se zmýlit, dnešní rozhovor
jsem nedělal s hrdiny akčního seriálu, ale
s akční, a v posledních měsících nerozlučnou, mladou dvojicí: Martinu Procházkovou
a Ivana Kubála svedl dohromady festival
Divadelní svět Brno 2015, za kterým oba
sympaťáci jako organizátoři stojí. Vidět je
můžete zpravidla v poklusu a s mobilem
na uchu. Nelehkého úkolu, kterým organizace takového festivalu je, se ujali s lehkostí – a s humorem. Svědčí o tom i následující
rozhovor.
Můžete se čtenářům speciální
festivalové Divy navzájem představit?
MP Ivan je vynikající kolega. Nejenom, že
se vyzná ve věcech, o kterých já nemám
ani tušení, ale navíc už přesně ví, kdy mě
vzít na léčivou česnečku nebo naopak
na povzbuzující burčák.
IK Martina? Víno milující, pracovitá zrzka,
kterou slunce barví na blond. Bez ní by
nebylo na festivalu žádné představení, ani
žádný oficiální text.
V čem spočívá vaše práce?
MP Děláme vše, co je potřeba k tomu, aby
festival proběhl. Od komunikace s jednotlivými soubory, přes vyjednávání s technickými složkami, až po přípravu smluv. Zároveň
máme na starosti i propagaci festivalu, takže
když zrovna nepíšeme články a neobjednáváme tisk billboardů, lepíme plakáty do vitrín a u toho vymýšlíme, jak během několika
hodin sehnat někoho, kdo nám namluví spot
do televize.
IK Jinak řečeno se snažíme naplnit cíl,
který si Divadelní svět Brno ve svém
šestém ročníku a v režii NdB vytkl: Stát se
divadelním festivalem evropského formátu
a přivést do Brna to nejlepší ze současného
divadla.
Můžete čtenářům popsat svůj běžný
pracovní den?
MP Žádný takový není. Někdy ráno zasednu
k počítači a večer od něj odpadnu. Jindy
naopak běhám z jedné schůzky na druhou
a v kanceláři se sotva otočím. V téhle práci
se zkrátka člověk nestihne nudit.
IK Probudím se nad ránem ze snu
o tom, že jsem něco nestihl připravit a že
nestíhám, ačkoli festival je už za rohem,
pak si ještě lehnu, usnu, přeslechnu budík,
zaspím – a nakonec skutečně nestíhám.
Jinak jsou to maily, schůzky, telefonáty,
krátké bojové porady, kontroly prodeje
a následně plány marketingu či řešení
produkčních věcí. A ještě jednu věc
nesmím zapomenout! Smlouvy. Tedy naši
milovanou tvorbu smluv.
MP Ani mi nemluv.
IK No jo. Už mlčím.
Co jste vlastně dělali
před nástupem do NdB?
MP Pět let jsem pracovala na Janáčkově
akademii múzických umění jako vědecká
asistentka, respektive redaktorka
odborných publikací.
IK A já na JAMU studuji, konkrétně hudební
manažerství. Už dříve jsem ale pracoval jako
tzv. „stage hand“ nebo „stage manager“
na různých festivalech a koncertech. Byl
jsem také asistentem produkce festivalu
Janáček Brno 2014.
Jak jste se dostali k organizaci festivalu?
MP Osudovou „náhodou“. Vždyť já tehdy
ani netušila, že jdu na pohovor! Nabídka
na práci v Národním divadle Brno přišla v tu
pravou chvíli, právě když jsem přemýšlela
o tom, že změním povolání. Brala jsem
to jako výzvu, která se nedala odmítnout.
Festival mi pak byl přidělen vedením a já
rozhodně neprotestovala.
IK Když jsem se na JAMU rozhodoval,
čemu se budu dále věnovat, produkce
festivalů byla jasná volba. Mohl za to můj
absolventský projekt, v jehož rámci jsem
organizoval benefiční festival, a samozřejmě
i Janáček Brno. U mě to tedy bylo něco víc
než náhoda.
MP Ale to u mě taky, jen jsem to tehdy ještě
nevěděla.
Co jste od této práce očekávali,
když jste na ni kývli?
MP Těšila jsem se na změnu. Doufala jsem
hlavně v to, že se naučím něco nového –
a to se mi potvrzuje každým dnem.
IK Očekával jsem nové lidi, nové prostředí,
zážitky... a možnost seberealizace.
Splnila práce na festivalu vaše očekávání?
MP Určitě ano.
IK Ano. V některých ohledech je ještě
předčila.
V jakém stavu byl festival,
když jste ho přebírali?
MP Festival byl v posledních letech akcí,
která pomalu začala ztrácet svůj původní
lesk. Tohle bychom rádi změnili. Myslím
si, že Brno si rozhodně zaslouží mít svůj
reprezentativní divadelní festival, protože
divácká základna je zde neskutečně silná.
IK U přebírání festivalu jsem nebyl. Ale
myslím, že Martina má pravdu. Festival má
i dnes na čem stát.
A v jakém stavu jste už jen chvíli
před jeho vypuknutím vy?
MP Ve stavu hysterie, euforie a napjatého
očekávání.
IK Na jedné straně je to stres, na druhé
jsme v příjemném očekávání prémií... /
smích/ A samozřejmě se těšíme na reakce
návštěvníků.
2/
Vígszínház (Maďarsko):
JULIUS CAESAR
str. 24
Slovenské národné divadlo (Slovensko):
MOJMÍR II.
Kde se vidíte ve čtvrtek 22. 10.,
tedy den po skončení festivalu?
MP V kómatu. /smích/
IK Půjdu někam „na jedno“.
Co byste poradili těm, kteří by chtěli
zorganizovat mezinárodní festival
podobného formátu?
MP Aby se dvakrát rozmysleli, než do toho
půjdou. /smích/ Organizovat festival
vyžaduje spoustu času, energie a hlavně
odhodlání. Věřím ale, že spokojené
publikum je tou nejlepší satisfakcí.
IK Takoví šílenci by měli mít dost odvahy
a nápadů, jasný cíl a dobré kolegy v týmu.
Je něco, čeho se v souvislosti s festivalem
bojíte? Nějaká noční můra, černý scénář?
MP No jéje, toho je tolik, že ani nevím, s čím
začít. Bojím se, že nám Slováci neprojedou
Měnínskou bránou, bojím se, že se nám
propadne jeviště Mahenova divadla, až
na něj budou Maďaři lít hektolitry vody,
bojím se, že nám Brémané umrznou,
pokud se nám nepodaří vyhřát bazén,
ve kterém jsou skoro celé představení
naložení, a bojím se, že nemám tak velké
zásoby vína, abych na to všechno dokázala
nemyslet...
IK Vlastně jsem chtěl říci přesně to samé.
Je toho tolik, že by to vydalo na další Divu.
Ale snažíme se myslet pozitivně, ne?
MP Jo?
IK No jasně. Vína mám dost, stav se.
Ředitel NdB Martin Glaser rád říká,
že tento festival je splněný sen.
Už se vám o něm zdálo?
MP Zdálo, mnohokrát, a abych byla
upřímná, doufám, že se žádný z těch snů
nevyplní!
IK Snů přibývá přímo úměrně tomu, jak
ubývá dní zbývajících do festivalu.
str. 22
Na kterou inscenaci
se osobně nejvíce těšíte?
MP Jsem velkou fanynkou baletu, takže
bych si jen nerada nechala utéct zahajovací
večer v podání Bavorského státního
baletu II. Moc se těším na Theater Bremen,
které přiveze hned tři své inscenace,
a z českých divadel bych ráda zašla
na Poslední trik Georgese Mélièse.
IK Na Klub rváčů (můj oblíbený film),
Macbetha (to bude úlet) a samozřejmě
na Bavorský státní balet a I’m Your Man
z Brém. K oběma inscenacím se už asi jen
tak nedostanu.
Kdy byste považovali festival za úspěšný?
MP Kdybych viděla vycházet z divadel
spokojené diváky, kteří se už teď začnou
těšit na příští ročník. Vždyť právě pro ně
celý tento maraton podstupujeme.
IK Kdyby ho za úspěšný považovali
návštěvníci.
To za celé NdB přeji nejen vám,
ale především jim!
Theater Bremen (Německo):
VIŠŇOVÝ SAD
str. 31
42–43
3/
Městské divadlo Kladno:
NOČNÍ MOTÝL
str. 29
Maxim Gorki Theater (Německo):
VZPOURA
str. 10
Národní divadlo Brno:
BLACK AND WHITE
str. 28
PŘEDSTAVUJEME VÁM GENERÁLNÍHO PARTNERA
FESTIVALU DIVADELNÍ SVĚT BRNO 2015!
Pro letošní ročník festivalu Divadelní svět
Brno se nám podařilo získat exkluzivního
generálního partnera, brněnskou společnost
VARS BRNO a. s.
VARS BRNO a. s. je technologická firma
založená v roce 1995 se sídlem v Brně. Nabízí inovativní a chytrá řešení pro dopravní
telematiku, správu majetku a GIS. Jádrem
těchto řešení jsou softwarové aplikace
odrážející nejnovější trendy v oblasti informačních technologií. Spolupracuje s výzkumnými institucemi a její partneři jsou
celosvětovými lídry v oblasti technologií
(ESRI, Microsoft, HP, Navteq, SWARCO,…).
Společnost VARS BRNO cítí odpovědnost nejen za své obchodní aktivity, ale také
vůči všem, kterých se její činnost týká, ať
už přímo či nepřímo. Společenskou odpovědnost považuje za přirozenou součást
firemní kultury, hlásí se k principům trvale
udržitelného rozvoje, přispívá ke zlepšování
kvality života a podporuje sociální i kulturní
rozvoj společnosti. Pravidelně podporuje
činnosti zaměřené především na rozvoj mlá-
deže, sportovní aktivity, vzdělávání a kulturu.
V těchto aktivitách chce i nadále pokračovat,
a proto se rozhodla podpořit i festival Divadelní svět Brno 2015.
Jsme spolehliví a odpovědní nejen vůči
svým zákazníkům, ale tyto principy aktivně
uplatňujeme také v oblasti kvality života. Jsem
rád, že máme možnost podpořit Národní divadlo Brno v jeho činnosti a zejména podílet
se na této výjimečné události v oblasti kultury
v Brně, dodává Ing. Tomáš Miniberger, generální ředitel spol. VARS BRNO a. s. z
VAŠE CESTA
K CHYTRÝM ŘEŠENÍM
ŘEŠENÍ PRO CHYTROU DOPRAVU,
PROMYŠLENÉ HOSPODAŘENÍ
S POZEMNÍMI KOMUNIKACEMI
A INTELIGENTNÍ SPRÁVU
MAJETKU.
SMARTiC
:: Špičkový systém pro řízení provozu v reálném
čase pro dopravní řídící a informační centra,
založený na dopravním modelu silniční
sítě a kompatibilní s běžně používanou
telematikou.
CleveRA
:: Komplexní řešení pro hospodaření
s pozemními komunikacemi, včetně diagnostiky
multifunkčním vozidlem, návrhu údržby a oprav
a finanční optimalizace.
IntelliGEO
:: Geoportály pro veřejnou správu.
:: Systémy pro správu majetku průmyslových
objektů.
:: Webové plavební mapy.
:: Systémy měření hloubek a sedimentů
ve vodních tocích a nádržích.
W W W.VARS.CZ
VARS BRNO a.s.
Kroftova 3167/80c :: 616 00 Brno
+420 515 514 111 :: [email protected]
www.vars.cz
INFORMACE – PŘEDPRODEJ
NÁRODNÍ DIVADLO BRNO
HADIVADLO
Dvořákova 11, 657 70 Brno
Předprodej: po–pá 8–18h
tel.: +420 542 158 120
mail: [email protected]
www.ndb.cz
Alfa pasáž, Poštovská 8d, 602 00 Brno
Předprodej: po–pá 10–18h
tel.: +420 530 330 869 nebo +420 731 457 204
mail: [email protected]
www.hadivadlo.cz
MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO
DIVADLO RADOST
Lidická 16, 602 00 Brno
Předprodej: po–pá 8–18h
tel.: +420 533 316 347, +420 533 316 360
mail: [email protected]
www.mdb.cz
Bratislavská, 602 00 Brno
Předprodej: po–pá 8.00–12.00 a 12. 30–16.30
tel.: +420 545 321 273 nebo +420 545 211 583
mail: [email protected]
www.divadlo-radost.cz
CENTRUM EXPERIMENTÁLNÍHO DIVADLA
DIVADLO NA ORLÍ
Zelný trh 9, 602 00 Brno
Orlí 19, 602 00 Brno
tel: +420 542 591 800
email: [email protected]
Předprodej: po–pá 10–18h
tel.: +420 542 123 425
mail: [email protected]
www.provazek.cz
DOPROVODNÝ PROGRAM DSB
Žerotínovo náměstí
17. 10.
D’Epog: Vše, co je krásné, rozmnožit má se
19 h, Industra, Masná 27/9, Brno
Dnešní den je jenom tvůj, bav se, raduj, oslavuj…
Koncert skupiny Fireballs
20.30 h, Metro Music Bar, Poštovská 6, Brno
Rock’n’rollová party ve velkém retro stylu.
a
Husov
18. 10.
Masterclass divadla D’Epog
13 h, Industra, Masná 27/9, Brno
Workshop zaměřený na práci s textem,
energií, scénickým prostorem a tělem.
hrad Špilberk
Buranteatr: Fernando Krapp mi napsal dopis
20 h, Buranteatr, Kounicova 22, Brno
Neromantická lovestory.
20. 10.
Střed zájmu: Divadelní lektor
Divadlo na Orlí, Orlí 19, Brno
Odborná konference z cyklu Institutu umění –
Divadelního ústavu – tentokrát se zaměřením
na práci s brněnským publikem.
va
Pellico
21. 10.
ská
Pekař
Koncert skupiny Circus Problém
20.30 h, Metro Music Bar, Poštovská 6, Brno
Multižánrová kapela, která svoji tvorbu
charakterizuje jako fúzi klezmeru, balkánských rytmů
a drunk punku.
Malé divadlo kjógenu: Horský pramen, Hlemýžď
19.30 h, Buranteatr, Kounicova 22, Brno
Kjógen znamená „bláznivá“ nebo „umně
vyšperkovaná slova“ – přijďte se pobavit trochu
netradičně, trochu exoticky.
rno
tě B
V
š
avi
ýst
MÍSTA KONÁNÍ
Brněnské Výstaviště
Divadlo Husa na provázku
Divadlo na Orlí
Divadlo Radost
Divadlo U stolu
HaDivadlo
Janáčkovo divadlo
Mahenovo divadlo
Městské divadlo Brno
Reduta
Městské divadlo Brno
Lidická
é
kov
Kol
iš
rá
. Ho
tě
M
Divadlo Radost
Moravské náměstí
Janáčkovo divadlo
á
avsk
isl
Brat
jl
Ce
a
tov
vel
ose
Ro
Jakubské náměstí
tě
iš
Kol
Mahenovo divadlo
náměstí Svobody
HaDivadlo
Divadlo na Orlí
ova
ryk
sa
Ma
Zelný trh
Divadlo
Husa na provázku
Reduta
Divadlo U stolu
Katedrála svatých
Petra a Pavla
Brno Hlavní nádraží
46–47
divadelní
noviny
Kulturní čtrnáctideník
pro divadelníky a jejich diváky
22 čísel ročně atraktivního čtení
o divadle, televizi, filmu,
rozhlase a kultuře
1 jediná komplexní reflexe současného divadla v ČR
1 původní rozhovory s herci, režiséry, dramatiky
1 kontroverzní kauzy, pohledy a reportáže
z divadelního zákulisí
Už dvacet čtyři let jsou Divadelní noviny spolehlivým
průvodcem českým a světovým divadlem.
Objednávka předplatného na emailu [email protected]
nebo na adrese: Společnost pro Divadelní noviny, Celetná 17, Praha 1, 110 00.
www.divadelni-noviny.cz
#.8ăBEZ
"DUJWF5PVSFS
XXXSFOPDBSCNXD[
#.8"$5*7&5063&3
/&1-"Č5&",0/5"$*"6ě7&+5&4*
za
7.199,-BLPOUBDF,Í
4QBLFUFN3FOPDBSBW½CBWPVWDFOÙ,ÍCF[%1)[EBSNB$IDFUFQP[OBULWBMJUZUPIPUP#.8PTPCOÙ 7#.83FOPDBS7¡NS¡EJQPTLZUOFNFWđ[LUFTUPWBD­K­[EÙ7­DFTFEP[W­UFOBXXXSFOPDBSCNXD[BVOBĉJDIQSPEFKDđ
,ÍCF[%1)UK,ÍWÍFUOÙ%1)
/BC­ELBPQFSBUJWO­IPMFBTJOHVKFLBMLVMPWBO¡OBWđ[#.8JQăJEPCÙTQM¡DFO­NÙT­DđSPÍO­NO¡KF[EVLN
PCTBIVKFQPWJOO©SVÍFO­IBWBSJKO­QPKJĉUÙO­("1QPKJĉUÙO­TLFMTFSWJTO­QSPIM­ELZQPEPCVMFUOFCPVKFU­LN
3FOPDBS1SBIB-JQPW¡1SBIBÌFTUMJDF%&9*5
UFMJOGP!SFOPDBSD[
3FOPDBS#SOPĂ­QTL¡$#SOP4MBUJOB%&9*5
UFMJOGP!SFOPDBSD[
0UFWăFOPEO­WU½EOV
,PNCJOPWBO¡TQPUăFCBQBMJWBBFNJTF$0OPW©IP#.8ăBEZ"DUJWF5PVSFSѭMLNѭHLN
3BEPTU[K­[EZ

Podobné dokumenty

Staleta Praha 2

Staleta Praha 2 oknem. Touto přestavbou byl stavební vývoj karlínského varieté v podstatě uzavřen. Ne tak repertoár. Již od konce 19. století bylo karlínské jeviště pronajímáno pražských ochotnickým skupinám. V ro...

Více

Středověká evropská literatura

Středověká evropská literatura Všechny čtyři bytosti jedna jako druhá měly po šesti křídlech a plno očí hledících ven i dovnitř. A bez ustání dnem i nocí volají: „Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a kt...

Více

Ke stažení online zde.

Ke stažení online zde. Fotografie k inscenacím jsou majetkem archivů jednotlivých divadel. Grafická úprava: Robert V. Novák a Zuzana Burgrová Tisk: Mafraprint

Více

Ke stažení v PDF. - Divadelní svět Brno

Ke stažení v PDF. - Divadelní svět Brno výsledkem spolupráce francouzského divadla Theatre du Jeu de Paume a autorského týmu českých tvůrců, výtvarníků, loutkoherců a tanečníků soustředěných kolem režiséra a spolutvůrce scény Matěje Form...

Více

Činohra - Bonusys

Činohra - Bonusys Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Divadlo Reduta, Zelný trh 4, 542 424 560 45 mi...

Více