životní cyklus staveb - Časopis stavebnictví

životní cyklus staveb - Časopis stavebnictví

2011
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
03/11
stavebnictví
časopis
MK ČR E 17014
Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs
životní
cyklus staveb
iskuze: pozice stavebních inženýrů
d
a architektů v České republice
s tavba roku: Rekonstrukce
Malostranské besedy
cena 68 Kč
www.casopisstavebnictvi.cz
SLGDECO
WW
M
W
3,
' 'ERMANY
Test nezávislého institutu:
Až 501 šroubů na jedno
nabití baterie s GSR 18 V-LI
Professional (šroubování
60x60 mm do měkkého
dřeva, 2. rychlost).
Akumulátorové vrtací šroubováky
GSR 14,4/18 V-LI dynamicseries
NOVINKA! Akumulátorové vrtací šroubováky Bosch mají délku hlavy pouhých 185 mm.
S hmotností jen 1,5 kg jsou nejkompaktnější ve své třídě. Zcela nový 4-pólový motor poskytuje
vysoký krouticí moment, dlouhou životnost a vysokou efektivitu práce.
Pro profesionály od profesionálů.
Více informací na: www.bosch-professional.cz, nebo na poradenské lince +420 261 300 484
Vážení čtenáři,
kdo je autorem stavby? Respektive, kdo je „nositelem“ projektové
dokumentace stavby? Kolem
této otázky se motá dlouholetý,
řekněme, spor mezi stavebními
inženýry a architekty. Samozřejmě nejde zdaleka jen o to, kdo
bude při prezentaci stavby jmenován jako „ten hlavní“, i když
to nemusí být vždy ten, který
odvedl nejvíce práce. Koneckonců se drtivá většina stavebních
inženýrů i architektů jednohlasně
shodne na tom, že výstavba je
komplexním procesem, jenž si
své skutečné lídry v praxi definuje sám.
Ten největší problém je v tom,
pokud to velmi zjednoduším,
že podle zákona 360/1992 Sb.,
o výkonu povolání autorizovaných
architektů a o výkonu povolání
autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, nejsou
pro obě skupiny nastaveny stejné
podmínky tak, aby se prosadily na
trhu zakázek. Zkrátka architekti
mohou vypracovávat projektové
dokumentace „na všechno“
a stavební inženýři „ne úplně na
všechno“ a právem se tak cítí
diskriminováni.
Redakce časopisu uspořádala
diskuzi na úrovni vrcholných
členů vedení České komory autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě a České komory architektů. Pánové byli, jak
se koneckonců můžete dočíst,
v rámci argumentace poměrně
diplomatičtí, ale hra se rozehrála
asi takto:
Zástupci ČKAIT: „Chceme, aby
autorizovaní inženýři a technici
měli stejný přístup k zakázkám
jako architekti.“
Zástupci ČKA: „V tomto tématu
je řada nedorozumění … ale jde
hlavně o nedostatek komunikace
… je potřeba dalších setkání
a dalších debat…“
Opět velmi zjednodušeně přeloženo – nátlak stavebních inženýrů
a vyčkávací a úhybné manévry
architektů. To je však z obou
stran v kontextu současného statu quo pochopitelné. Vzájemnou
komunikaci obou komor budeme
samozřejmě nadále sledovat,
ale nemyslím si, že bychom se
dočkali nějakých pikantnějších
výpadů, ledaže by se mezi architekty a stavební inženýry přimíchala nějaká zbloudilá nátlaková
iniciativa lékařů…
V rámci tématu březnového čísla
Životní cyklus staveb musím zmínit nádhernou a také zábavnou
konverzi chmelařského komplexu
v Žatci. Tato stavba umožnila
vytvořit velmi povedenou novou
dominantu města v podobě věže
nazvané Chmelový maják a hlavně beze zbytku naplnila poslání
konverzí průmyslových areálů –
obohatit svojí novou funkcí obec
a její návštěvníky. Doporučuji
vidět na vlastní oči!
inzerce
editorial
Hodně štěstí přeje
Jan Táborský
šéfredaktor
stavebnictví 03/11
3
obsah
8–13
14–15
Malostranská beseda má zpět své věže
Stavění v Rusku: mráz i vřelé přivítání
V roce 1826 přišla renesanční budova Malostranské besedy o své věže
a štíty. Komplexní rekonstrukce dominanty Malostranského náměstí
znamenala, mimo jiné, reinkarnaci těchto stavebních konstrukcí.
Největší český exportér stavebních prací firma PSJ a.s. se již dlouho
orientuje na ruský trh. Josef Noha, ředitel Divize export této firmy,
strávil na ruských stavbách budovaných Čechy skoro dvacet let.
speciál
16–21
Kdo je autorem stavby?
Zelená úsporám a projektanti XVII
V diskuzi nad tématem Pozice stavebních inženýrů a architektů v České
republice se v budově ČKAIT setkali vrcholní zástupci inženýrské
i architektonické komory.
Různé výpočtové programy ovlivňují výsledky potřeby energie na
provoz budov. V sedmnáctém vydání pravidelné přílohy Ing. Roman
Šubrt detailně porovnává tři výpočtové programy a jejich výsledky.
Aktuálně: 100 m x 600 t x 6 m
Firma Metrostav a.s. v současnosti instaluje pro ražbu trasy metra
Dejvice-Motol dva stroje typu TBM (Tunnel Boring Machines) od německé firmy Herrenknecht. Délka jednoho stroje je přes 100 metrů,
váha 600 tun a průměr razicího štítu cca 6 m.
Technologie TBM je v České republice použita vůbec poprvé.
Důvodem je relativně velká celková délka nového úseku trasy
metra A – 6120 m, a také snaha o minimalizaci poklesů terénu
nad raženými tunely. Ražba v geologických podmínkách trasy pod
povrchovou zástavbou, frekventovanými komunikacemi s řadou
inženýrských sítí by byla klasickou technologií NRTM možná jen
s obtížemi. Nicméně v rámci ražby tunelů na tomto úseku bude
TBM podle potřeby kombinována s technologií NRTM.
4
stavebnictví
stavebnictví02/11
03/11
březen
inzerce
03/11
3 editorial
Profesionální
barvy TS Colors
NK
NOV I
A
o
Složen alosti
on
k dok
4 obsah
aktuality
6 Soutěž Heluz dům 2011 – výsledky
stavba roku
8Obnovená dominanta Malé Strany
interview
14Ruské stavby v české režii
diskuze
16Pozice stavebních inženýrů
a architektů v České republice
téma: životní cyklus staveb
22 Hlavní příčiny geotechnických
poruch a havárií staveb – II
Ing. Jindřich Řičica
28Zajištění komfortu bydlení z hlediska
technických a právních předpisů
Prof. Ing. Jiří Vaverka, DrSc.
Ing. Petr Suchánek, Ph.D.
32Obnova chmelařských staveb v Žatci
Ing. arch. Jiří Vaníček
44Nová Evropská směrnice
o energetické náročnosti budov
Prof. Ing. Karel Kabele, CSc.
48Požadavky na požárně odolné
pochůzné plochy ze skla
Ing. Miroslav Sázovský
Ing. Martin Bebčák
56 Snižování vlhkosti zdiva v příkladech,
část II. – volba nejvhodnějších metod
Ing. Michael Balík, CSc.
37 Zelená úsporám a projektanti XVII
68 infoservis
firemní blok
72Nové krajské ředitelství Lesů ČR
ve Zlíně s materiály FERMACELL
POROTHERM se zelenou energií z pilin
74 v příštím čísle
Nová řada speciálních barev Knauf
Pro všechny typy betonů, na kov i dřevo | Silikonové nátěry
a silikonové akrylátové laky | Vrchní pigmentovatelné
emaily | Polyuretanové barvy | Dvousložkové speciální
vrchní barvy s velkým odrazem světla | Vyvinuto v ČR pro
foto na titulní straně: Věž – Chmelový maják, součást konverze žateckého centra, Tomáš Malý
celoevropský trh
SERVIS HOTLINE
844 600 600
www.knauf.cz
stavebnictví 03/11
5
aktuality
▲ První
místo: společný projekt Martina Štěpánka a Markéty Kamené
Soutěž Heluz dům 2011 – výsledky
Soutěž Heluz dům 2011 o nejlepší architektonický návrh rodinného domu, kterou v říjnu
2010 vyhlásila společnost HELUZ cihlářský průmysl v.o.s. pro studenty Fakulty architektury
Vysokého učení technického v Brně (FA VUT),
zná od první poloviny února své vítěze. Vítězný
projekt zaujal především typickým atriovým
řešením bez dispozičních závad a příjemným
vnějším výrazem.
Prvním místem byl oceněn společný projekt Martina Štěpánka a Markéty Kamené – svým tvůrcům přinesl částku 20 000 Kč. Pomyslnou
stříbrnou medaili a 10 000 Kč získal
projekt Pavla Steuera, na třetím
místě se umístil společný projekt
Martina Bělkovského a Michala
Stehlíka. Kromě první trojice vítězů
byly oceněny i práce na 4.–8. místě. Udělena byla také mimořádná
cena poroty, kterou díky své čisté,
kultivované formě, dobrým proporcím a kvalitnímu architektonickému výrazu získal společný projekt
Marty Bímové a Josefa Pijáka.
Oceněné projekty vybírala porota
složená ze zástupců společnosti
HELUZ, doc. Ing. Ivany Žabičkové,
CSc., z FA VUT v Brně a nezávislého hodnotitele Ing. arch. Viktora
Rudiše z celkem 28 studentských
prací.
„Jsem velmi rád, že naše soutěž zaujala v tak velké míře. Motivaci studentů k vlastní tvorbě považuji za
6
stavebnictví 03/11
důležitý prvek jejich výchovy v dobré architekty. Soutěže umožňují
studentům ukázat, co doopravdy
umí, a nám naopak přinášejí nový
pohled na využití našich produktů,“ popisuje Ing. Jan Krampl, obchodní ředitel společnosti HELUZ.
Mezi podmínkami, které musel architektonický návrh rodinného domu splňovat, byly např. bydlení pro
4–6 osob, jednovrstvé konstrukce
bez dodatečného zateplení, svislé
i vodorovné (střešní) konstrukce
z produktů firmy HELUZ, optimální pobytové prostředí pro obyvatele, použití inteligentního systému
větrání bez klimatizace a běžně
používaných rekuperačních zařízení, minimální energetická náročnost budovy či minimalizace
rizik spojených s užíváním stavby.
Hlavními kritérii hodnocení bylo
technické a grafické zpracování,
rozsah použití výrobků HELUZ či
originalita stavebně-technického
řešení. ■
▲ Druhé místo: návrh Pavla Steuera
▲ Třetí místo: společný projekt Martina Bělkovského a Michala Stehlíka
▼ Mimořádná cena poroty: společný projekt Marty Bímové a Josefa Pijáka
stavba roku
text: Ing. arch. Jan Karásek, Ing. Vít Mlázovský
foto: Zdeněk Helfert, archiv autorů
▲ Celkový pohled na západní průčelí z Malostranského náměstí
Obnovená dominanta Malé Strany
Grafika Václava Hollara z roku 1636 zachycuje
podobu jedné z výjimečných budov Prahy, tehdejší Malostranskou radnici. Její západní fasáda byla
ukončena dvěma štíty a třemi věžemi s báněmi.
V roce 1826 došlo k zásadní změně pozdně renesanční budovy snesením radničních věží a štítů.
8
stavebnictví 03/11
V roce 1868 se budova stala
sídlem obrozeneckého zábavního
spolku, Malostranské besedy
měšťanské (Malostranské besedy), s bohatou škálou kulturních
aktivit, které v prostoru s významným geniem loci probíhaly
prakticky až do roku 2006. Úplná
rekonstrukce, jež navrátila průčelí
budovy majestátní vzhled, byla
oceněna titulem Stavba roku
2010, Cenou předsedy Senátu
Parlamentu ČR, Cenou primátora
Hlavního města Prahy a Cenou za
nejlepší stavebně architektonický
detail.
Stav před rekonstrukcí
Budova Malostranské besedy
se nachází na území Pražské
památkové rezervace, na severovýchodním nároží spodní
části Malostranského náměstí
a Letenské ulice. Současná hmotová podoba budovy existuje od
počátku 17. století. Tehdy byla
přestavěna původní Malostranská
radnice z roku 1478 (postavená na
místě domu pánů ze Šternberka).
Jedná se o budovu mimořádného
historického a architektonického
významu, jejíž architektura naznačuje, že vzhledem k významu
Malé Strany mohlo jít o dílo architekta působícího v okruhu císaře
Rudolfa II, jakým byl například
Giovanni Maria Filippi (i když autentické doklady se nedochovaly).
Ze stavebně technického hlediska
lze konstatovat, že některé nosné
konstrukce v objektu byly před rekonstrukcí v havarijním stavu (zejména dřevěné stropy nad 2.NP
a celý renesanční krov). Chaotické
stavební úpravy z dob minulých
i nedávných na mnohých místech
degradovaly vnitřní dispozice
stavby. Technické a hygienické vybavení objektu neodpovídalo současným požadavkům. Rozhodnutí
vlastníka, městské části Prahy 1,
rekonstruovat tuto památku proto
uvítala odborná i laická veřejnost.
Zásady návrhu rekonstrukce vycházely z původních archivních
plánů a stavebně historických průzkumů. Veškeré úpravy směrovaly
k obnově původních uvolněných
dispozic sálů i komunikačních
prostor. Součástí návrhu byly
i úpravy týkající se sanací narušených konstrukcí. V návrhu figurovaly ve spolupráci s Národním
památkovým ústavem (NPÚ)
rovněž zásahy, odkrývající historické konstrukce a jejich následné
restaurování.
Navržené architektonické řešení
bylo koncipováno tak, aby skloubilo
obnovu původních dispozic a citlivě
začlenilo soudobou technickou
a hygienickou vybavenost, aniž by
bylo degradováno původní architektonické dílo.
Protože byla budova v provozu,
před započetím projektových prací
nebylo možné provést potřebné
stavebně historické průzkumy
v míře odpovídající stáří a umělecko-historické hodnotě stavby.
Některé skutečnosti byly proto
objeveny až po odkrytí stávajících
konstrukcí a bylo třeba na ně operativně reagovat.
Jednalo se zejména o následující
problémy:
■ Špatný stav dřevěných konstrukcí
krovu, zejména jeho zazděných částí. (Zhlaví trámů, krokví a pozednice
byly prakticky úplně rozpadlé.) Uvedený stav byl v rozporu s viditelnými částmi krovu i s místy, kde byly
provedeny lokální sondy. Způsob
sanace dřevěných prvků musel
být v průběhu výstavby upraven
a vyžádal si proti předpokladům
daleko větší pracnost.
■ Po odkrytí severní části záklopu v podkroví, tedy v místě, kde
projektanti zamýšleli ponechat
klasicistní podhledy, objevili na
původním renesančním záklopu
malované prvky. Předtím provedené sondy však odkryly překládaný
záklop bez malby, nastal tedy rozpor. Investor rozhodl, že část s malovaným záklopem bude obnažena
a malba bude restaurována. (Jedná
se cca o 1/5 celkové plochy stropů
ve 3.NP).
■ Na klenbě v prostředním sále
2.NP byly při restaurátorském
průzkumu omítek nalezeny zbytky
▲ Pohled do nové střední věže
malovaných rodových znaků. Investor se rovněž rozhodl tyto malby
restaurovat.
■ „Novodobé“ příčky v 3.NP jsou
dle zjištění vesměs hrázděné. Na
přání NPÚ byla změněna projektová dokumentace – ta původně
předpokládala obnovení původního stavu, vyčištěného od všech
dodatečných úprav. Tyto příčky
zůstaly zachovány jako doklad další
historické vrstvy.
■ Ve 3.NP byly rovněž pod parketovými podlahami objeveny části
původních dřevěných fošnových
podlah a dlažeb. Po dohodě s NPÚ
tyto podlahy firma zrestaurovala
a ve dvou místnostech v 3.NP je
ponechala jako ukázku původní
dochované podlahy.
Kromě výše uvedeného výčtu
zůstaly v objektu dochovány původní výplně otvorů (jednokřídlové
inzerce
stavebnictví 03/11
9
a dvoukřídlové kazetové dveře,
špaletová okna) včetně původního
kování, ale i kazetové obložení parapetů, komínová dvířka v kamenném ostění a další prvky.
Architektonické řešení
S ohledem na význam budovy bylo
třeba zachovat všechny architektonické hodnoty jak na exteriéru budovy, tak uvnitř dispozice. V celém
objektu firma plně respektovala
a ponechala všechny dochované
převážně renesanční a z menší
části barokní vertikální i horizontální
konstrukce.
Návrh stavebních úprav v přízemí
a suterénech plně respektoval původní prostory a zároveň zajišťoval,
aby restaurační provozy splňovaly
všechny technologické a hygienické standardy. Navrhované úpravy
v ostatních podlažích čistí dispozice
od dodatečných necitlivých zásahů.
V této souvislosti byla vyčištěna
i dispozice vstupu.
V 1.NP došlo k revitalizaci zazděné
arkádové chodby při schodišti. Dále
se obnovila velká jižní síň, která
byla předělena při zřizování barokní
kaple. Ve 2.NP návrh respektoval
pouze základní nosné konstrukce,
nikoliv novodobé příčky. Uvolnila
se zde rovněž síň s arkádami při
dvorní fasádě.
V podkroví se musela otevřít stropní
konstrukce nad 3.NP, nosné trámy
bylo třeba odborně opravit v místě
narušených zhlaví a dřevo pak celoplošně chemicky ošetřit. Stejný
postup nastal i v případě opravy
renesančního krovu.
Rekonstrukce řeší rovněž rozšíření
provozního využití do podkrovních
prostor zateplením střešního pláště nad krokvemi. Celý krov tak je
viditelný, přičemž prvky krovu se
nacházejí v chráněném interiérovém prostoru.
Realizace stavby
Stávající svislé nosné konstrukce
jsou masivní zděné a jsou pravděpodobně založené na spodních
zasypaných konstrukcích. K ověření podzemních konstrukcí firma
provedla sondu u druhého pilíře
levého podloubí (z pohledu na fasádu z Malostranského náměstí).
V sondách bylo odhaleno cca 1 m
pod povrchem dlažby původní
opukové zdivo, jež se pod pilířem
rozšiřuje. Zároveň sonda narazila
i na kamennou klenbu navazující
na rozšířené svislé konstrukce.
Tato sonda potvrdila, že budova
je založena na původních (dnes
podzemních) konstrukcích, které
pravděpodobně zasahují na bázi
údolní terasy řeky Vltavy. Uvedený
předpoklad potvrzuje i stav nosné
konstrukce, která nevykazuje poruchy způsobené deformací zeminy
v podzákladí.
Ve spodních podlažích je zdivo
kamenné opukové. V horních
podlažích podíl kamenného zdiva
klesá. Stropní konstrukce nad
přízemím a patrem tvoří masivní
klenby. Strop nad 3.NP je dřevěný
trámový.
Zastřešení bylo provedeno tesařským krovem sedlového tvaru
s prejzovou krytinou. Konstrukce
krovu je památkový unikát. Není
dotčen předešlými zásahy a vyžadoval citlivou rekonstrukci. Po
rozkrytí dřevěných konstrukcí
se ukázal havarijní stav nosných
prvků jak krovu, tak dřevěných
stropních trámů – byly hnilobně
napadené a v řadě případů ve
stávajícím stavu zcela nefunkční.
Stávající konstrukce krovu byla
původně řešena jako vzpěradlo se středním sloupem, který
působil jako táhlo „vyvěšující“
stropní trámy a trámy střešních
plných vazeb. Vzhledem k napadení nosných prvků krovu se
vzpěradlo neuplatňuje, střední
sloupek totiž jako tlačený prvek
zatížil stávající stropní trámy. Proto
v minulosti stavební mistři přidali
posilující dřevěné konstrukce, které roznášely účinky do svislých zdí
spodního podlaží. Vlastní sanace
dřevěných konstrukcí proběhla
samostatně včetně výškového
vyrovnání celého krovu.
Strop nad 1.NP tvořily klenby. Průzkum a sondy horního podlaží odkryly, že dělicí příčky a konstrukce
jsou hrázděné, s dřevěnou posilující
konstrukcí. Následkem přestaveb
a úprav v minulosti jsou tyto dřevěné konstrukce na několika místech
vyřezané, nemají funkční spoje
a jejich spodní dřevěné trámy trpí
lokální hnilobou.
Řez A-A‘ objektem a střední věží
10
stavebnictví 03/11
V místě horních nadokenních
klenebných překladů byly objeveny staré výrazné trhliny, které
bylo nutné zajistit. Způsobila je
destrukce pozednice krovu, jež
přímo zatížila krov na klenebné
pasy bez vlivu roznášení pozednicí.
Z archivních podkladů lze vyčíst,
že součástí budovy Malostranské
besedy byly původně tři věže.
Tyto věže byly v roce 1828 zbourány (pravděpodobně v souvislosti
s narušením nosné konstrukce
stropu a krovu, které tvořily nosnou
konstrukci pro vlastní věže). Investor a NPÚ dospěli k rozhodnutí, že
konstrukční úpravy proběhnou tak,
aby bylo možné provést repliku
původních věží.
Požadavek na
umístění věží
V době zpracování I. etapy projektu byla v zadání zahrnuta pouze
část stavby od 1.NP po střechu
a přístavba výtahu. Po zajištění II.
etapy vznesl investor požadavek,
aby se na budovu navrátily věže,
které tvořily vyvrcholení siluety
východní fronty této části Malostranského náměstí. Důležitým
předpokladem jejich obnovy byla
skutečnost, že dokumentace byla
částečně k dispozici v archivních
materiálech, přičemž na severním průčelí do Letenské ulice se
dochoval celý nárys průčelí, takže
nevznikly pochybnosti o podobě
a profilaci architektonických detailů.
Upřesňování detailů
Při zhotovení návrhu věží autoři
prostudovali analogické detaily na
jiných stavbách architekta Filippiho
tak, aby mohli určit tvar a výšku
bání. Museli rozhodnout, zda se
báň nachází nad pravidelným či
nepravidelným osmistěnem, upřesňovali výšku a tvar otvorů v lucerně
i samotné báně a nakonec také
definovali výšku hrotnice a ukončující prvek.
U střední věže určili autoři tvar
a umístění liseny, upřesnili tvar
a profilaci okna, výšku 2. patra
věže, plasticitu fasádních prvků
tohoto patra věže, tvar a profilaci
▲ Pohled na střechu při osazování věží
okna, tvar kuželek zábradlí okna
2. patra věže, profilaci římsy pod
bání a tvar a výšku báně. I v tomto
případě bylo nutné rozhodnout, zda
je báň umístěna nad pravidelným, či
nepravidelným osmistěnem.
U vikýře se určovaly jeho rozměry,
které vycházely z plných vazeb krovu. Dále bylo třeba navrhnout tvar
a polohu liseny, dále tvar a velikost
okna včetně šambrány a také profilaci volut nad oknem, stejně jako
samotný tvar a profilaci štítu vikýře
včetně profilace voluty a tvaru oválného otvoru nad římsou. U atiky
autoři určili profilaci jejího podříznutí
a mezipolí (zohlednili přitom různé
jeho šířky), tvar zaklenutí oblouku
průtoku dešťové vody a také tvar,
velikost a profilaci volut i soklu
a obelisků.
Konstrukce věží
a vikýřů
Štítové stěny věží a vikýřů tvoří cihelné zdivo šířky 450 mm na celou
výšku. Mezilehlé části s volutami
o šířce 300 mm se v patě rozšířily
na 450 mm. Stěny se zakládaly
na stávající nadezdívce obvodové
stěny zároveň s jejím lícem tak, že
se zachovala původní římsa.
Hranolová konstrukce věží a vikýřů
je dřevěná, tesařsky vázaná. Věže
jsou založeny nezávisle na původním krovu na základových rámech
v úrovni římsy. Nosníky jsou uloženy
v rovině vazných trámů na podélných
nosných stěnách. Východní stěna,
v severním traktu hrázděná, se musela posílit ocelovým příhradovým
nosníkem. Stropní konstrukce 2.
patra se vloženou konstrukcí věží
nepřitížila. Rámové stěny doplnily vodorovné příčníky, sloupky podél oken
a zavětrování. Rohové sloupy střední
věže probíhají přes celou výšku.
Patra věží ohraničují vodorovné rámy
a stropní konstrukce. Stropy na úrovni horní římsy věží jsou zateplené.
Na záklopu jsou uloženy polštáře
tesařské podlahy, mezi něž se vkládala speciální tepelná izolace z ovčí
vlny. Zadní stěnu věží propojuje
s hlavním krovem sedlová střecha.
Všechny prvky nosné konstrukce je
z interiéru vidět.
Krov bání má tvar nepravidelného osmiúhelníku. Vazná hvězdice
spočívá na stropních trámech věží
(respektive u střední věže na úrovni
1. patra věže). Nosné sloupky krovu
báně tvoří tubus lucerny, ohraničené
spodní a horní římsou. Šikmé vzpěry
sloupků nesou obloukové ramenáty
ze dvou vrstev fošen spojených dře-
věnými kolíky. Na lucernu navazuje
krov helmice. Základová hvězdice
nese hrotnici, do níž jsou ukotveny čepované vzpěry s ramenáty.
Hrotnice je ukončena klempířskou
makovicí a hrotem se znakem.
Krytinu bání tvoří měděný plech na
plném bednění.
Konstrukce vikýřů jsou umístěny
na plných vazbách krovu. Rámová
čelní stěna je obdobná jako u věží.
Nové krokve spojily v rovině střechy
dvě vaznice a ondřejský kříž. Plášť
bočních stěn vikýřů spočívá mezi
nosnou konstrukcí stěny, oboustranně krytou bedněním.
Stabilitu věží a vikýřů zajišťuje kotvení zděných i dřevěných konstrukcí.
Zděné průčelní stěny kotví do obvodových stěn ocelová táhla. Dřevěné
rámové konstrukce spojují kované
kotvy a třmeny se štítem a s krovem
bání. Propojení konstrukce s hlavním
krovem probíhá v úrovni vaznic sedlových střech. Původní krov posílilo
také překládané diagonální bednění
v celé ploše střešního pláště.
Ocelové příhradové
nosníky
Pro konstrukci věží a pro zajištění
dřevěného stropu byly v místě
stavebnictví 03/11
11
▲ Výroba ramenátu v hale
▲ Detail: návrh šikmého ramenátu
hrázděných příček aplikovány ocelové příhradové stěny. Dvě z nich
přiléhají kolmo na severní štít,
další dvě v příčném směru a ke
stávajícím příčkám. Příhradové
stěny zohledňují možnost provést
dveřní otvory s výškou příčle ve
vnitřní části asi 1,05 m a spodním
úložným profilem ze dvou profilů
U 160. V místě uložení ocelových
stěn jsou ocelové roznášecí profily
(dvojice U-profilů do krabice), které
zajistily soustředěný tlak na zdivo.
U podélných ocelových stěn se
v místě dřevěných trámů aplikovaly
ve styčnících dubové podložky tak,
aby došlo k uložení dřeva na dřevo.
Podpůrná konstrukce
pro věže
Konstrukci tvoří ocelové válcované profily (širokoprofilový
I-profil HEB). Nosníky spočívají na
ocelových příhradových stěnách
v místě styčníků příhrady. Stropní
podbití dřevěného stropu umožnilo osadit úložný profil v místě
krajní věže u severního štítu. Ko-
12
stavebnictví 03/11
nec u středního dřevěného profilu
byl roznesen příčným profilem na
stropní trámy, případně se dřevěný střední profil vyříznul. V tomto
místě pomohly dubové klíny
aktivovat stropní trámy, vložené
ocelové nosníky, podélný dřevěný
nosník (průvlak) a ocelovou stěnu,
aby došlo k přenesení účinků od
vložených profilů pro věže až do
vkládané ocelové stěny. Horní
pásnice vkládaných ocelových
nosníků se vypodložily tak, aby
na ně šlo uložit roznášecí dřevěný
rošt konstrukce věží.
Zesílení dřevěných
průvlaků
V místě příčných ocelových stěn
se nacházejí stávající dřevěné složené nosníky profilu 220x520 mm.
Tyto průvlaky tvoří podpory pro
stropní trámy. Podkroví je využíváno, dochází zde tedy ke zvýšení
užitného zatížení. Z toho důvodu
se zesílily stávající střední průvlaky
přidáním ocelových konstrukcí – ty
vytvářejí vzpěradlo pro stávající
▲ Výroba lucerny nad bání
dřevěný trám (průvlak). Pro vzpěradlo byly použity prvky ze systému
Detan (táhla a rektifikační hlavice),
doplněné úložnými a roznášecími
prvky.
Restaurátorské práce
Kromě odebrání vzorků z fasády
nebylo možné provést fundo-
vaný průzkum uvnitř objektu.
Jednotlivé sondy neměly velkou
vypovídací hodnotu. Až celoplošné sondy, provedené po zahájení
stavebních prací, přinesly překvapující nálezy.
Vzhledem k tomu, že objevené
nástropní malby v sálech 2.NP
představovaly pouze fragmenty,
rozhodnutí znělo ošetřit je a pouze
částečně je zrestaurovat. Největší
nález spočíval ve velmi cenných
záklopových stropech v 3.NP, jež
později zakryly klasicistní podhledy. Po odborném snesení těchto
podhledů se objevily původní
renesanční záklopy, ošetřené
volskou krví, bohužel velmi poškozené jak vlivem času, tak hlavně
neodbornými zásahy ve formě vápenných protipožárních nátěrů. Ty
bylo třeba odborně sejmout a následně petrifikovat. V posledních
dvou sálech severní části budovy,
kde byly záklopy malované, došlo
k jejich demontáží a následnému
restaurování maleb.
Zrestaurování se dočkaly také
hřebínkové klenby ve vstupu
a v 1. sále restaurace, které se
rovněž skrývaly pod nepůvodními
vrstvami štuku.
Samostatnou kapitolu tvořilo
restaurování fasády, kde se střídají kamenné a štukové prvky.
Při rekonstrukci bylo potřeba
odstranit cementové vysprávky
z dřívějších neodborných oprav
a kámen odborně zrestaurovat.
Hlavní snahou byl co nejau tentičtější vzhled nové fasády.
Všechny vysprávky se barevně
upravily lazurou, aby nepůsobily
rušivým dojmem. Konzultaci
ohledně barevného řešení i jeho
hodnocení poskytlo ústřední
pracoviště NPÚ.
Nová část fasády nad hlavní římsou, která vznikla v souvislosti
s dostavbou věží, používá stejné
materiály jako fasáda původní.
Střídají se zde rovněž kamenné
prvky se štukovými, bohatost
zdobení a tektonika členění je
odvozena z pozůstatků věže na
severovýchodním nároží.
Vzhledem k výjimečnosti fasády
a jejímu autentickému dojmu probíhaly veškeré práce na fasádě za
přímé účasti restaurátorů a pod
jejich dohledem. ■
Základní údaje o stavbě
Název stavby: Rekonstrukce
Malostranské besedy
Místo stavby: Malostranské náměstí 21,
Praha 1
Architektonický návrh: KAVA s.r.o. –
Karásek a Novotný,
architekti
Ing. arch. Jan Karásek,
Ing. arch. Lukáš Ježek,
Ing. arch. Tomáš Zmek,
Mgr. Kateřina Žentelová,
Ing. Vít Mlázovský
Návrh konstrukce věží: Ing. Vít Mlázovský
Statika: Ing. Josef Zeman
Investor:
Městská část Praha 1
Generální dodavatel stavby: Podzimek a synové,
s.r.o., Třešť
Stavbyvedoucí: Ing. Václav Kopáček
Doba výstavby:
06/2006–12/2009
▲ Renesanční klenba původního radničního sálu
▲ Pohled do divadelního sálu s restaurovanými malbami
inzerce
stavebnictví 03/11
13
interview
text: Petr Zázvorka
foto: Tomáš Malý, archiv PSJ a.s.
mionu stavebních koleček vyřešila
jejich absenci. Dnes je samozřejmě
situace jiná, řada soukromých investorů ráda kooperuje se zahraničními
subjekty a mnoho místních firem
dokáže zajistit subdodávky podle
našich požadavků. Obecně se to
týká i obchodní sítě, kdy obchody,
zejména v centru měst, se od těch,
na něž jsme zvyklí, prakticky neliší.
Kromě firem, které se blíží evropské
úrovni, bohužel existují jiné, jež ještě
odpovídají době, kdy žádný termín
neplatil. Někdy se setkáváme se
situací, kdy obchodní partner slibuje
neskutečné věci, a přitom předem
ví, že je nemůže splnit. Vždy je
proto třeba prověřovat reálnost
předpokládané dohody, zbytečně
neriskovat a rozlišovat mezi obchodními partnery. Obtížné bývá
i jednání s některými úřady, kde
přežívá řada byrokratických nařízení
a značná volnost v jejich výkladu.
▲ Ing. Josef Noha
Ruské stavby v české režii
Inženýr Josef Noha je výrobním ředitelem
Divize export akciové společnosti PSJ pro
Ruskou federaci. Jako zkušený projektový manažer prošel řadou významných staveb v ČR
i v zahraničí, jakými byly například Rekonstrukce Obecního domu v Praze, Zlatý Anděl
Smíchov, BB Centrum Pankrác, Obchodní
centrum Fénix a Kongres hotel Clarion v Praze
nebo prezidentský komplex v kazašské Astaně. Mezi stavbami v zahraničí, kde chce firma
PSJ letos získat až 30 % obratu, zaujímají největší podíl stavby na území Ruské federace.
Přibližují se podmínky pro stavební investice v Rusku situaci
v Evropské unii?
Rozhodně, zejména pokud jde
o realizaci stavby. Když porovnám
počátek 90. let minulého století, kdy
14
stavebnictví 03/11
jsem se zúčastnil výstavby dětské
nemocnice v městě Streževoj
v Tomské oblasti, se současností,
kdy stavíme například komplex
M5 Mall v Rjazani, jedná se o skok
směrem do Evropy a ne pouze
z hlediska geografie. Práce na
Sibiři, kde jsme měli na stavbě až
devadesát našich lidí, byla tehdy
opravdovým dobrodružstvím. Přijeli
jsme do míst vzdálených dva tisíce
kilometrů za pohořím Ural a na
vlastní oči poznali, v jakém stavu
se ruské stavebnictví nacházelo.
Byla to pionýrská doba, kdy jsme
sice nepotřebovali víza ani pracovní
povolení, ale všechno potřebné
se shánělo takzvaně „nadivoko“,
včetně písku a dalšího stavebního
materiálu, který jsme si museli zajišťovat sami. Někdy byl problém, aby
kamiony dojely z České republiky
v neporušeném stavu, a také některé elementární pracovní pomůcky a nástroje, se kterými jsme zvyklí
běžně pracovat, jsme si museli
dovážet. Vzpomínám si například,
jak bylo obtížné sehnat vodováhu,
nebo kdy teprve dodávka celého ka-
Zmínil jste se o současných
stavbách v české režii. O jaké
stavby jde?
Obchodně-zábavní komplex M5
Mall u Rjazaně je největší zahraniční stavební projekt v historii naší
firmy. Investorem díla o rozloze
přibližně 25 hektarů, jehož náklady dosáhnou 120 milionů eur, je
společnost Ryazan Shopping Mall.
Na financování se podílí Česká
exportní banka a Exportní garanční
a pojišťovací společnost. Více než
polovinu objemu zakázky realizují
české firmy včetně výrobních kapacit společnosti PSJ a dceřiné firmy
Ekoklima. Jednopodlažní budova
je 500 m dlouhá a 130 m široká.
Komplex s úplnou vybaveností
(hypermarket Karusel s 10 000 m²
prodejní plochy, prodejnu elektroniky Eldorádo s 3000 m² plochy,
nákupní pasáž, kavárny, restaurace,
multikino s pěti sály, parkoviště pro
2000 vozů) bude obsluhovat půl
milionu obyvatel regionu. Stavba
byla zahájena v roce 2009 a měla
by končit slavnostním zahájením
provozu ke konci září letošního
roku. Zásadní pro dodržení termínu
bylo, vzhledem ke krutým mrazům,
dosáhnout včasného dokončení
stavby ocelové konstrukce, jejího
opláštění a dokončení střešního
pláště. Uzavřený prostor haly jsme
pak temperovali na +1 až +5 ºC, takže jsme zde docílili teploty, při které
▲ Obchodně zábavní komplex M5 Mall u Rjazaně – vizualizace
▲ Stavba v Rjazani probíhá i v obtížných klimatických podmínkách
bylo možné položit na připravené
štěrkové lože v části plochy o rozloze cca 13 000 m² asfaltový podklad
pod základovou železobetonovou
podlahovou desku i v podmínkách
ruské zimy. Musím vyslovit obdiv
ruské subdodavatelské firmě, která dokázala potřebnou asfaltovou
směs v dostatečném množství
připravit a dodat až na staveniště
při minusových venkovních teplotách. Přizpůsobení se mrazivému klimatu a schopnost pracovat
i v těchto podmínkách je pro ruské
firmy charakteristické. Další stavbu,
kterou zahajujeme, je továrna na
výrobu desek typu OSB ve městě
Petrozavodsk, v autonomní republice Karelija v západní části Ruské
federace. Právě vybíráme tým, který do města s dosud neporušenou
přírodou v okolí jede. Jinou stavbou,
kterou zahájíme rovněž v nejbližší
době, je Obchodní centrum v Soči
– Adleru. Administrativní budova,
kterou stavíme v Archangelsku,
bude dokončena v červnu letošního roku. Připraveny máme další
projekty, jež jsou před podepsáním
smlouvy s investorem.
stavbě a na dva týdny pak odjíždějí
zpět domů. V místě stavby bydlí naši
pracovníci většinou po dvou nebo po
třech osobách v pronajatých bytech,
každý má vlastní pokoj, společnou
obývací místnost, koupelnu, WC
a kuchyň.
Můžete sdělit, jak vypadá sestava týmu, který vyjíždí na stavbu
a za jakých podmínek stavbaři
v Rusku pracují?
Každá stavba má svoje specifikum,
záleží na podmínkách kontraktu a na
roli, kterou naše firma ve vztahu
k zakázce zastává. Například rozsáhlý projekt v Rjazani je realizován
pomocí exportního financování. To
vyžaduje zajištění minimálně 50 %
dodávek z ČR a je nutné činnost
všech českých i ruských subjektů
zúčastněných na stavbě koordinovat. Samozřejmou podmínkou je
licence na provádění staveb v Ruské
federaci pro nás i všechny dodavatele. Řízení subdodávek a jejich sladění
se stavebními pracemi obstarává asi
dvacetičlenný tým manažerů pod
vedením inženýra Karla Pejčocha.
V týmu jsou stavbyvedoucí, hlavní
stavbyvedoucí a přípraváři stavby,
specialisté na rozvody inženýrských
sítí, vzduchotechniky atd. Obecně
tedy jde o podobnou situaci, jak
bychom realizovali stavbu v ČR,
ovšem s určitými specifiky. Vzhledem k vízové povinnosti a žádostem o pracovní povolení je nutné
jeden rok dopředu plánovat počet
jednotlivých profesí i pracovníků.
Poměry zde natolik odpovídají běžným normám, že je lze považovat
za standardní dodavatelsko-odběratelské vztahy, kdy naše firma nebo
naše české subdodavatelské firmy
uzavírají smlouvy přímo s místními
dodavateli. Vybraní členové našich
týmů vyjíždějí většinou na celou
dobu trvání výstavby, tedy na jeden
až dva roky. Jejich pobyt probíhá
v turnusech, deset týdnů pracují na
Pomáhá českým stavařům jazyková blízkost a starší generaci
i určitá jazyková vybavenost?
Určitě. Zkušenost ve výběru obchodních partnerů, nutná znalost
místních poměrů a pochopitelně
i jazyka jsou nezbytné předpoklady
pro úspěšný průběh naší činnosti
v Ruské federaci. Z praktických
důvodů při výběru týmů dáváme
přednost generaci, která se bez
problémů s místními rusky domluví.
Mohu potvrdit, že k obnovení potřebné základní školní slovní zásoby
postačuje pracovníkům v průměru
jeden měsíc v ruském prostředí.
I mimo pracovní vztahy pak často probíhá řada debat o českém
stavebnictví, o českém i ruském
národu, o politice. Český stavař je
obecně velmi ceněný. Na rozdíl od
jiných národností si většinou umíme
díky odbornosti i určité psychologické sounáležitosti důvěru Rusů
získat, takže se k nám chovají většinou vstřícně a uznávají nás. Majitel
velké ruské firmy, která staví byty,
například deklaruje, že je staví podle
českého vzoru. Nesmíme ovšem
tyto preference přeceňovat, pokud
jde třeba o stavební technologie,
nejvyšší kredit zde má především
německá kvalita.
Jak chcete svojí marketingovou
strategii v Rusku dále rozvíjet?
Prozatím spolupracujeme pouze
se soukromými ruskými investory
ve spolupráci s Českou exportní
bankou, což do jisté míry eliminuje
rizika spojená s možnou finanční
ztrátou. Kromě jiného jsou v Rusku
stále ještě vysoké úrokové sazby,
takže ruští soukromí investoři se
velice rádi obracejí na cizí banky
v případě realizací staveb. Při propojování těchto investorů s bankami
spolupracujeme, takže do Ruska
přinášíme kromě stavebních prací
i investice. Dobré jméno českého
stavebnictví a naší firmy je přitom
přidanou hodnotou. Víme, že touto
cestou jdou i další firmy, nejen
z České republiky. Prozatím řešíme
naše přímé kontakty v Rusku přes
filiálku PSJ a.s. v Moskvě. Jde však
o dočasný krok, na který pravděpodobně ještě v letošním roce navážeme založením dceřiné společnosti
se sídlem v Ruské federaci. Touto
cestou můžeme případně usilovat
o veřejné zakázky na ruském trhu.
Pak si zcela ověříme naši konkurenceschopnost a můžeme zúročit
dvacetileté zkušenosti ve velkém
stavebnictví. ■
inzerce
stavebnictví 03/11
15
diskuze
text: Hana Dušková
foto: Tomáš Malý
Pozice stavebních inženýrů
a architektů v České republice
Na základě podnětu předsedy ČKAIT Ing. Pavla
Křečka uspořádala redakce časopisu Stavebnictví v budově ČKAIT první z debat na téma
Pozice stavebních inženýrů a architektů
v České republice.
Účast v debatě přijali:
Ing. Pavel Křeček, předseda
České komory autorizovaných
inženýrů a techniků činných ve
výstavbě (ČKAIT)
Akad. arch. Jan Sapák,
1. místopředseda České komory architektů (ČKA)
Ing. Václav Mach, čestný předseda ČKAIT
Ing. Pavel Štěpán, viceprezident Českého svazu stavebních inženýrů (ČSSI)
Ing. arch. Vlado Milunić, člen
představenstva České komory
architektů (ČKA)
16
stavebnictví 03/11
Hlavní okruhy debaty:
■ Činnost stavebních inženýrů
a architektů ve smyslu §4 a §5
zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných
architektů a o výkonu povolání
autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění
pozdějších předpisů.
■ Soutěž o návrh dle zákona
č. 137/2006 Sb., o veřejných
zakázkách, ve znění pozdějších
předpisů.
O vztahu mezi stavebními inženýry a architekty a jejich úloze ve
společnosti probíhá mezi odbornou veřejností diskuze již delší
dobu. Každá stavba je přitom
víceméně výsledkem jejich společného díla. Jak vidíte jako hlavní představitelé obou profesních
komor současnou problematiku
vzájemného uznávání v rámci
pozice „nositele“ projektové
dokumentace stavby?
Ing. Křeček:
Ano, v současné době tato problematika nabývá na intenzitě. Ze
strany stavebních inženýrů bývají
kritizovány názory architektů na
jejich výsadní postavení v oblasti
projektování staveb, také v rámci
mediální prezentace stavebního
díla bývají architekti uváděni v popředí. Úkolem ČKAIT, jako profesní organizace hájící zájmy svých
členů – autorizovaných stavebních
inženýrů a techniků, je zajistit těmto
odborníkům v rámci jejich činnosti
odpovídající autoritu. A s tím samozřejmě souvisejí i odpovídající
podmínky pro přístup k zakázkám
na domácím i evropském trhu.
Komora architektů se extenzivně
prosazuje, ale inženýři a technici jsou
stejně váženými činiteli stavebnictví
a je třeba, aby věděli, že je tak veřejnost vnímá. Rád bych dosáhl toho,
abychom se v rámci obou „odborností“ vzájemně respektovali.
Ing. Štěpán:
Prezentaci odborníků, kteří se na
dané stavbě podíleli, považuji za důležitou také z pohledu možnosti přístupu k dalším zakázkám – v tomto
ohledu je zřejmé, že například statik
„nevezme práci“ architektovi, ale
i stavbyvedoucí má samozřejmě
zájem, aby se vědělo, že na stavbě
spolupracoval. Myslím si, že uveřejňovat tyto informace v rámci
identifikačních údajů o stavbě je
povinností nás všech.
Ing. Křeček:
V kanceláři mám záměrně vystavenu velkou fotografii stavby televizní-
ho vysílače a hotelu Ještěd, který
je podle mého názoru dokonalou
ukázkou harmonie formy a funkce.
Na návrhu měl vedle architekta Karla Hubáčka značný podíl i projektant
a statik Ing. Zdeněk Patrman, autor
unikátního technického řešení, kdy
je přes devadesát metrů vysoký
vysílač schopen odolávat silným
náporům větru díky 600 kilogramů
těžkému závaží a tlumičům kmitů.
Neobvyklá stavba si vyžádala také
speciální stavební postupy, a některé z nich byly v praxi vyzkoušeny
vůbec poprvé. Kvůli umístění antén
uvnitř budovy, bylo například nutné
vyvinout speciální laminátový plášť.
Realizaci prováděly liberecké Pozemní stavby (stavbyvedoucí Oto
Friml, po něm Jaroslav Zapadlík).
Stavbu však všichni znají jako „Hubáčkovu“.
Zvláště dnes, kdy navrhování inteligentních budov vyžaduje komplexnost technických řešení a provázané
funkční vztahy, si ve všech souvislostech nedovedu představit, že by
daný projekt nevznikal ve vzájemné
vazbě formy a funkce stavby. A tak
by také měla být stavba ve výsledku
prezentována a veřejností vnímána.
Ing. arch. Milunić:
Rád bych oponoval. Například Tančící dům v Praze jsme navrhovali
v týmu Franka O. Gehryho, a spolupráce se statikem Ing. Paterovou
zde byla velmi dobrá. Nikdy jsem
nepociťoval, že bych se měl na
statika povyšovat. V 70. letech nás
s kolegou Ing. arch. Línkem v rámci
účasti v soutěži na přemostění
bratislavské nížiny vyzval ke spolupráci Ing. Josef Zeman, který byl
autorem tohoto soutěžního návrhu
mostního díla! Jde tedy možná jen
o mylnou domněnku.
Ing. Mach:
Problém jsem v tomto směru
osobně neměl. Je to otázka druhu
zakázky.
Ing. arch. Milunić:
Například v novinách firmy Metrostav a.s., se v identifikačních úda-
jích stavby naopak objevuje pouze
stavbyvedoucí a ani jednou jsem
nezaznamenal jméno architekta.
Ing. Mach:
Ano, to je také špatně.
Akad. arch. Sapák:
V tomto základním pohledu vnímám jisté nedorozumění. Z toho,
co zde zaznělo, vyplývá, že architektura je pouze určitá vnější, ozdobnická, tedy něco jako designerská záležitost – jakési zkrášlování
stavby, které jako by neměla nic
společného s její funkcí. Tak tomu
ale obecně z povahy věcí není.
Pojem architektura přece odjakživa
znamená vyváženost mezi všemi
složkami stavby a jejím smyslem je
dosažení celkové harmonie a soustředění na cíl – jímž je především
služba uživateli. Dobrý architekt,
hodný toho jména, toto ovládá.
Ing. Mach:
Pokud se díváme na architekturu
tímto pohledem, tedy jako na komplexní řešení celé stavby, pak je to
v pořádku, a jsme jako stavební
inženýři její součástí. Ale bohužel
ne všichni vaši kolegové to takto
vnímají a obsah architektury zužují.
Kdy přestává architektura a začíná
„stavařina“? Problém vidím také
v oboustranně přehnané formalizaci a kategorizaci jednotlivých
oborů.
Do redakce přicházejí kritiky
způsobu vyhlašování výsledků
různých forem soutěží, kdy jsou
jako nositelé projektu prezentováni pouze architekti a informace o autorech konstrukčního
nebo statického řešení stavby
většinou chybí.
Ing. Štěpán:
Já si myslím, že to je individuální
záležitost. Znám spoustu kolegů
architektů, kteří se zajímají, kdo se
na daném projektu v rámci příslušných oborů podílel, a v projektu
tyto informace uvádějí, protože si
uvědomují, že jde o oboustrannou
pozitivní reklamu. Mají zájem, aby
projekt zaštítili například dobrým
známým statikem.
Ing. Mach:
Souhlasím s Ing. Štěpánem, ale
většinou tomu tak není.
Ing. Křeček:
Na stranách obou komor budeme
prosazovat, aby se tyto údaje objevovaly častěji. To je jistě rozumné.
V celkovém pohledu ale není
pochyb o tom, že existuje mnoho bodů, na kterých se obě
komory shodnou a představují
společný cíl.
Ing. Křeček:
To je pravda, obě naše komory
zastávají v mnoha bodech společná
stanoviska. V současnosti například
spolupracujeme při tvorbě Českých
stavebních standardů. Máme také
společnou komisi z hlediska tvorby
novely stavebního zákona, kterou
připravuje MMR ČR. Mezi společná
stanoviska patří například povinnost
autorského dozoru. Dnes se však
stává, že jako zpracovatelé projektových dokumentací pro stavební
povolení nebo autoři projektových
dokumentací pro provedení stavby
mnohdy nebýváme uvědomováni,
že realizace příslušné stavby byla
zahájena.
V jakých bodech zatím existuje
mezi oběma komorami názorový rozpor?
Ing. Křeček:
Kde se zatím nemůžeme sblížit, je
například Soutěžní řád České komory architektů. ČKA bez projednávání
s ČKAIT prosadila změnu v §4
zákona č. 360/1992 Sb., ve znění
pozdějších předpisů. V odstavci 2,
písmeno a je v této souvislosti upraven název oboru „pozemní stavby“
na obor „architektura“. Z jakého
důvodu? Jak máme pojem „architektura“ ve smyslu uvedeného
zákona chápat? Do dnešního dne
to nebyl nikdo schopen vysvětlit.
Zatím to víceméně nasvědčuje
tomu, že architekti by vlastně měli
být „všeobjímající“, s oprávněním
vypracovávat projektové dokumentace i v rozsahu autorizací udělených autorizovaným inženýrům
a technikům a definovaným §5
zákona č. 360/1992 Sb. Ti však na
druhou stranu nemohou podle §18
tohoto zákona například vypracovávat projektovou dokumentaci včetně příslušných územně plánovacích
podkladů u pozemních staveb,
které jsou zvláštním předpisem,
územním plánem nebo rozhodnutím orgánu územního plánování
označeny za architektonicky nebo
urbanisticky významné.
Jako předseda Komory inženýrů
a techniků mám povinnost zastávat
a prosazovat názor, aby jak architek-
ti, tak autorizovaní inženýři a technici měli k zakázkám stejný přístup.
Ing. arch. Milunić:
Já jsem například zjistil, že spousta
architektů přechází z naší komory
do ČKAIT. Možná je jednoduchým
důvodem výše členských příspěvků nebo desetinásobný počet členů
a nechuť k exkluzivitě.
Akad. arch. Sapák:
Musím říci, že je zde celá řada
nedorozumění. Měli bychom si
nejprve připomenout význam pojmů architekt a stavební inženýr.
Někdy je jejich význam vykládán
nepřesně dokonce i odbornou
veřejností.
Slovo architekt i architektura přece
nevymyslela ČKA a není žádnou
novinkou. Není to ani žádná schválnost, která by vás měla popouzet.
Vychází z podstaty věci samé.
Všimněme si, že obecný jazyk
používá slovo architekt i v souvislostech, které nemají se stavěním
nic společného – ve významu osoby, která daný problém od základu
uchopí a je schopna jej komplexně,
po všech stránkách zorganizovat
a uspořádat. Architektem je tedy
ten, kdo skutečně takovýmito
schopnostmi disponuje, nezávisle
na tom, jakou profesi vystudoval.
A stavění přece obsahuje neskutečná protivenství, to snad všichni
víme. Na fakultách architektury by
studenti měli být vedeni k zohlednění těchto možných protichůdných a protikladných vstupů více
než ostatní, ale to neznamená,
že jsem přesvědčen, že výuka je
všude ideální.
Ing. Křeček:
Já si vždy vážím každé dobré práce
členů obou komor, ale musím hájit
nastavení takových podmínek,
které by v rámci přístupu na trh
v oblasti projektování naše členy
nediskriminovaly.
Ing. arch. Milunić:
S obdobným problémem se dnes
setkáváme i na fakultách. Mezi
studenty a pedagogy Stavební
fakulty ČVUT, kde učím, a Fakulty
architektury, kde je děkanem můj
spolužák, panuje podle mě nesmyslná řevnivost, která škodí oběma
stranám.
Ing. Křeček:
Po druhé světové válce byli stavební
inženýři do roku 1961 vzděláváni na
Českém vysokém učení technic-
kém v Praze na Fakultě architektury
a pozemního stavitelství, v Brně
pak do roku 1976 na Vysoké škole
technické dr. E. Beneše. Potom byly
tyto fakulty rozděleny na Fakultu
stavební a Fakultu architektury.
Absolventi těchto fakult – stavební
inženýři a inženýři architekti – jsou
odborníky, kteří mají právo navrhovat a řídit výstavbu pozemních
staveb. Nedávno například získala
cenu Stavba roku Čistírna odpadních vod na Jihlavsku, kde příkladně
zvolená odborná „symbióza“ vedla
ke kvalitnímu skloubení technologického řešení s konstrukčním
a architektonickým návrhem stavby.
Při vyhlášení výsledků soutěže byl
však uváděn pouze architekt.
Na druhou stranu současná situace nedostatku zakázek, kdy
jsou soutěže stále častěji pokřivovány dumpingovými cenami,
vede k tomu, že se v řadě případů
k vybraným činnostem nenajímají
příslušní odborníci. Zde bych apeloval na dodržování §12, odstavce
6 zákona 360/1992 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, který uvádí,
že: „K zajištění řádného výkonu
vybraných činností ve výstavbě, přesahujících rozsah oboru, popřípadě
specializace, k jejímuž výkonu byla
autorizované osobě autorizace udělena, je autorizovaná osoba povinna
zajistit spolupráci osoby s autorizací
v příslušném oboru, popřípadě
specializací“. Často se tak neděje.
Například ČKA zcela vyloučila
naše odborníky z oblasti územního
plánování, což potom vede k tomu,
že architekt navrhuje odvodnění
území, jeho zásobování energií,
včetně dopravního řešení, aniž by
si najal odborníka. Ve výsledku se
pak setkáváme s urbanistickým
řešením, kde jsou například rybníky
navrhovány na kopcích. A takovéto
návrhy jsou pak závislé na posudku
státní správy.
Akad. arch. Sapák:
V takovýchto případech, kdy je
jednoznačně prokázána neodborně
provedená práce, nezbývá, než aby
byl původce návrhu žalován. Obecné námitky nic neřeší a mohou být
nepřesné.
Ing. Mach:
Souhlasím. Ing. Křeček ale upozorňoval na nevhodný systémový
postup předběžného vylučování
našich odborníků.
stavebnictví 03/11
17
▲ Diskuze účastníků debaty na téma Pozice stavebních inženýrů a architektů v ČR se konala v zasedací místnosti budovy ČKAIT
Ing. Křeček:
Ano, k takovýmto případům skutečně dochází. Současně se tato
společnost nachází v situaci, kdy
banky nechtějí uvolňovat prostředky na nové projekty. Alarmující je
především absence projektové
přípravy v rámci strategie plánování
důležitých dopravních a inženýrských staveb. Myslím, že obě
komory by k této situaci měly vydat
své stanovisko.
Ing. Mach:
Problémem zákona č. 360/1992 Sb.
je ale na druhou stranu také přílišná
kategorizace a nadměrná specializace. Řada odborníků tak formálně
nemůže působit v oblastech, které
jsou schopni kvalitně vykonávat.
Máte ještě další připomínky
k paragrafům 4 a 5 zákona
360/1992 Sb.?
Ing. arch. Milunić:
Já se vždy snažím k danému projektu přistupovat co nejšířeji a co
nejhlouběji. Nemám dokonalou
znalost zákona 360/1992 Sb.,
ale například neuznávám, jak je
v jeho pojetí definována profese
architekta. Podle tohoto zákona
je autorizovaným architektům
udělena autorizace pro obory architektura, územní plánování nebo
krajinářská architektura. Architekt
by však měl přistupovat k návrhu
komplexně a obsáhnout jak celek,
18
stavebnictví 03/11
tak jednotlivosti – jak urbanizmus,
tak budovy, i jejich interiéry – jinak
architektura nemá smysl. Vzorem
v tomto směru byli například Josip
Plečnik nebo Ralph Erskine. Stavbu
nelze navrhovat bez posouzení kontextu, bez reakce na okolní krajinu,
její tvářnost, ale i využití. Nesnáším
například specializaci „urbanista“,
pokud dotyčný není schopen návrh
domyslet do úrovně architektury
a dále.
Ing. Štěpán:
Architektem je ve světovém pojetí
tohoto slova ten, kdo stavbu navrhuje. Ať to je stavba mostu, silnice
nebo domu. Zde vidím problém
v rámci zákona 360/1992 Sb., kde
je v §13, odstavec 2 mimo jiné uvedeno, že označení architekt může
být používáno pouze osobami,
které mají titul Ing. arch. a nebo
jsou členy ČKA.
Akad. arch. Sapák:
Citovaná výhrada zde není namířena proti stavebním inženýrům,
ale má marketingové pozadí, přesněji – je obranou proti nekalému
marketingu. Je namířena proti
osobám, které nemají schopnosti
architekta (zde nemluvím o tom,
jaké mají vzdělání), a přesto si toto
pojmenování přivlastňují. V době
vzniku zákona byla tato skutečnost
považována za velmi citlivou, proto
se takovýmto způsobem formuloval. Každý se také svévolně nemůže
kupříkladu označit za dirigenta nebo
chirurga, aniž by bylo doloženo, že
toto povolání ovládá.
Ing. Mach:
Tenkrát se na tomto postupu domluvily obě komory. Ale výklad
se postupně výrazně změnil. Je to
vidět i na novele zákona 360/1992
Sb., která ještě bude v debatě jistě
zmíněna.
Akad. arch. Sapák:
Ani z praxe neznám žádného autorizovaného stavebního inženýra,
který by se dovolával profesního
označení architekt, protože jej
většinou nepotřebuje. Ale na druhé straně si myslím, že kdyby byl
skutečně architektem, navrhoval
pozemní stavby a pojal za rozumné
nebo pro něho vhodné používat
označení architekt, tak pochybuji,
že by za to byl Komorou ČKA kárán,
jenom proto, že nemá patřičné
vzdělání. Ale pozor, musely by zde
být ony skutečné vlastnosti díla
a schopnosti.
Ing. Mach:
V tomto si nejsem jistý. Termín
architekt, případně jeho spojení
s jiným slovem, nesmí být podle
zákona 360/1992 Sb. osobami,
které to nemají jako součást akademického titulu, používán.
Akad. arch. Sapák:
Já si nevzpomínám na jediný případ, kdy by se tato problematika
v ČKA řešila a že by byl někdo
v tomto směru trestán. Dále bych
chtěl reagovat na zde kritizovanou
transformaci termínu pozemní stavby na termín architektura:
Já jsem právě nepatřil k lidem, kteří
tuto změnu iniciovali, takže by se
mně to těžko obhajovalo. Je jisté,
že architektura má co do činění se
stavěním, slovo stavba je ctihodné,
to ale neznamená, že slovo architektura patří někam do 19. století.
Ing. Mach:
Přiznávám, že jsem odsoudil,
jakým způsobem byla tato změna
do zákona uvedena. Na transformaci se měly nejprve obě komory
domluvit. Provedení této změny
za zády ČKAIT považuji stále za
podraz.
Ing. Štěpán:
Smysl této změny je v principu
správný, ale je třeba, aby měla
stejnou platnost také v rámci autorizovaných osob ČKAIT.
Ing. Křeček:
Před dvěma roky ČKAIT navrhovala
v §5, bodě 3 zákona 360/1992 Sb.,
transformaci termínu autorizačního
oboru pozemní stavby do analogické podoby jako kolegové architekti,
tedy architektura a stavitelství.
I když, co jiného je v českém překladu architektura, než stavitelství.
Třeba maďarský jazyk nezná vůbec
pojem architektura, mají pouze
stavitelství. A dále jsme měli navrženy kumulativní obory inženýrské
stavby a technologická zařízení
budov. V Parlamentu však nebyl
zájem tyto změny prosadit.
Akad. arch. Sapák:
Tuto tematiku je třeba řešit v širším
kruhu, protože názory nemusejí být
iidentické, a já zde nemohu mluvit
za celou Komoru ČKA. Možná, že
na to mám trochu jiný pohled, než
někteří kolegové.
Ing. Mach:
Ale svůj názor říci přece můžete.
Ing. arch. Milunić:
Já to vidím ještě ze zcela jiného úhlu,
a spor mezi architekty a inženýry je
v tomto pohledu zcela vedlejší. Společným cílem obou našich profesí je
přece vytvářet kvalitní dílo.
Ing. Křeček:
V tomto směru mají obě komory
jednoho velkého „nepřítele“, o kterém se již zmínil arch. Sapák – tzv.
manažery projektu, kteří postupně
vstupují na český stavební trh a často s absencí příslušného odborného
technického vzdělání zastupují
investora v rámci organizace a řízení výstavby v oblasti všech fází
daného projektu. Jejich prioritou
je pak danou stavbu co nejlevněji
a nejrychleji zrealizovat, a následně
dobře prodat.
Ing. arch. Milunić:
Souhlasím.
Akad. arch. Sapák:
Nebezpečí představují zejména
pro velké projektové kanceláře, ale
nejsem zase takový skeptik – ano,
děje se to, bude se to dít, ale je
otázkou, jak dlouho – myslím, že
velkou roli může časem sehrát změna poptávky, která si vynutí určitou
individualizaci a návrat k tradičním
postupům.
Statisticky největší množství staveb
však představují projekty, jejichž
investiční náklady nepřesahují 100
milionů korun a u těchto zakázek
se projektový management neuplatňuje.
Ing. Mach:
Já jsem v tomto případě spíše
optimistou. Tito lidé jsou v celém procesu projektové přípravy
a vlastní realizace stavby v podstatě
článkem navíc a investoři postupně
v rámci úspor nákladů na stavbu
začnou zvažovat, zda je jejich účast
nezbytná.
Ing. arch. Milunić:
Jednou z forem, jak se vyhnout
službám těchto „prostředníků“
je například realizace projektů na
základě principů tzv. cohousingu,
tedy myšlenky společného sousedského bydlení. V sedmdesátých
letech minulého století tak vznikla
v Dánsku řada nových staveb.
Členové sdružení si přímo najmou
architekta, a účastní se tak celého
procesu plánování. Projekt tak
díky tomu nejlépe odpovídá jejich
konkrétním potřebám a přáním.
Návrh podporuje sousedské vazby
a zároveň nabízí každému jeho
soukromí. Tato forma soužití může
také usnadnit a zjednodušit postup
při hledání moderních nebo alternativních forem bydlení.
U nás byly podle principů cohousingu v poslední době například navrženy občanské stavby s bydlením
pro seniory v Řeži u Prahy.
Ing. Křeček:
Omlouvám se, že trochu odbočuji,
ale myslím si, že je to v zájmu profesí obou komor. V rámci projektové
přípravy staveb máme ze zákona
povinnost vypracovat například
i podrobnou dokumentaci EIA,
plány BOZP, a další dokumentace.
Investor má však na projektovou
činnost vyčleněny určité náklady
bez ohledu na její rozsah. Stát
nám však „přibaluje“ další a další
povinnosti.
Ing. Štěpán:
Ano, v rámci daných nákladů na
projektové práce investor nebere
v úvahu jejich rozsah.
V oblasti inženýrských staveb
jsou ze zákona nositeli projektu
autorizovaní stavební inženýři.
Liší se v této oblasti spolupráce
s architekty? Jak lze porovnat
tyto stavby se stavbami pozemními z pohledu počtu zakázek?
Ing. Mach:
V rámci inženýrských staveb mám
zkušenosti jak s navrhováním mostů, tak například s výstavbou metra.
Zde má zásadní vliv nejen tzv.
statika, ale i stavitelství, které se
přece jen dosti podstatně liší např.
od bytových staveb.
U každé stavby, ať inženýrské či
pozemní, se míra vstupu, a tedy
i dominance jednotlivých profesních složek různí. V některých
případech, jako jsou například
stavby elektráren, převažuje technologická část díla nad konstrukční, a nositelem projektu tak bývá
technolog. Ve výsledku je však
pozornost věnována především
konečnému vzhledu stavby, takže v tomto směru bych neviděl
mezi pozemními a inženýrskými
stavbami rozdíl. Myslím si tedy,
že nemá smysl inženýrské stavby
vyčleňovat. Každá akce si najde
svého lídra. Rozhodující je výsledná kvalita stavby. Problémem
někdy je představa jednotlivých
profesí (u těchto staveb tím míním
i architekty) o jejich skutečném
podílu na návrhu celé stavby.
Je pravda, že inženýrské stavby
spotřebují větší objem státních
peněz, ale na druhé straně z počtu
stavebních povolení vyplývá, že
pozemních staveb je realizováno
nesrovnatelně více. Převládají
stavby pro bydlení, kde v počtu
zakázek mají jednoznačně převahu
rodinné domky.
Ing. Křeček:
Samozřejmě. To, co nyní zmínil Ing.
Mach, by mělo být hlavním mottem
celé této debaty.
Žijeme v liberálním prostředí a přístup k zakázce, v tomto případě
k návrhu, by měl být pro obě profese, jak architekty, tak stavební
inženýry, rovnocenný a neměly by
být v tomto směru limitovány paragrafy. Investor by měl mít stejnou
možnost si projektanta vybrat jak
ve sféře Komory architektů, tak
Komory inženýrů. V takovémto
vztahu vidím rovnocennost přístupu na trh.
Ing. Mach:
V této souvislosti bych zmínil problém, týkající se právního prostředí,
ve kterém naši členové pracují.
Komory zákonem 360/1992 Sb.,
udělují autorizovaným osobám autorizaci pro různé odbornosti. Dnes
mám dojem, že zde některé tyto
obory vznikly jaksi „navíc“. Činnost
autorizovaných inženýrů a techniků
bych v současnosti dělil jen na
pozemní stavby, inženýrské stavby
a technologická zařízení staveb.
Působení autorizovaných osob je
také omezováno zrodem různých
speciálních oprávnění vzniklých
cestou dalších zákonů nebo vyhlášek. Pokud je pak dané řešení
v tomto směru ponecháno pouze
na těchto specialistech (přesněji
lobbistech), je výsledkem problematické zařazení do celého procesu
projektové přípravy. Domnívám se,
že žádnou z těchto aktivit, ať už se
jedná např. o azbest, radon, nebo
například hodnocení a prevence rizik na staveništi, není nutné
vyjímat z oprávnění příslušných
autorizovaných osob a není třeba
ponechávat řešení pouze na těchto
specialistech.
Ing. Křeček:
Ze strany Komory architektů nikdy
nebyl vznesen protest proti oborům
inženýrské stavby a technologické
zařízení budov. Ale, jak jsem již
zmínil, vždy se objevil silný akcent
a také v Parlamentu vznikala jaksi
lobby proti tomu, když jsme navrhovali změnit název autorizační
obor pozemní stavby na architektura
a stavitelství. To je, řekl bych, největším problémem mezi našimi dvěma
komorami, pokud se týká §4 a 5.
Akad. arch. Sapák:
Zákonem 360/92 Sb., došlo ve
vybraných činnostech ve výstavbě
k přenesení odborné odpovědnosti
na fyzické osoby – autorizované architekty, inženýry, techniky
a stavitele.
§4 a 5 tedy nevidíme jako akcent na
architekty a inženýry, ale na způsob
výkonu jejich činnosti – na základní
smysl existence obou komor,
proč jim byla společnost ochotna
propůjčit jejich veřejnoprávní uspořádání – a to je individuální výkon,
nezaměnitelný vztah osobnosti
vůči dílu. Tam je ten klíčový moment. Ještě v osmdesátých letech
minulého století bylo nemyslitelné,
že by někdo jiný než jen a pouze
právnická osoba vykonával takovou
odbornou činnost jako původně
svobodná povolání. Tehdy mohly
projektovat výlučně jen právnické
osoby v určité kuriózní formě socialistických organizací a ten původní
význam se ztratil.
V osmdesátých letech v oblasti
projektování vstoupily v platnost
zkoušky zvláštní způsobilosti.
Ing. Křeček:
Já mám zkušenosti se zakládáním
malé projektové kanceláře z února roku 1989. Jenom sehnat oprávnění k projektové činnosti – průkazy
zvláštní způsobilosti k projektování
staveb, v rámci tehdejších předpisů
trvalo přes pět měsíců.
Ing. Mach:
Zkoušky zvláštní způsobilosti
v oblasti projektování vstoupily
stavebnictví 03/11
19
v platnost v roce 1984. Před tím
projektantům stačilo odpovídající
vzdělání. Odpovědnost však nesly
organizace.
Ing. Křeček:
Zakázky zadávaly národní výbory,
například jsme navrhovali kanalizaci
v celé oblasti Čimic. Ale za rok jsme
si mohli vydělat max. 50 000 Kč.
Ve druhé části debaty se zaměřme na další téma programu –
Soutěž o návrh podle paragrafu
102 až 109 zákona 137/2006 Sb.,
o zadávání veřejných zakázek.
ČKA i ČKAIT sice v tomto směru
vydávají kritická stanoviska, ale
na druhou stranu v soutěžích
o návrh mezi oběma profesními
organizacemi existuje určité
konkurenční prostředí.
Akad. arch. Sapák:
Myslím, že to je nedorozumění. Pokud jde o architektonické soutěže
jako jednu z forem soutěže o návrh,
tak zde samozřejmě konkurenční
vztah být může, to netvrdím. Myslím si však, že pokud pracuji jako
architekt, tak si při nalézání co nejvhodnějších návrhů vyřešení úkolu
především konkuruji s ostatními
architekty a s architektonickými
firmami. V tomto ohledu ale neexistuje spolehlivý statistický záchyt, takže se můžeme spolehnout
jenom na zkušenosti ze své praxe.
Je pravda, že si někteří mladí
architekti také stěžují, že jim konkurují stavební inženýři, zejména
nepřiměřeně nízkými cenami a podobně. Já si ale nejsem tak jist, že
to dělají jenom inženýři.
Ing. Štěpán:
Pokud jde o nedorozumění, je třeba
se domluvit, jak jsme ostatně již
navrhovali v souvislosti s přípravou
zákona o veřejných zakázkách, že
nastavíme pro obě komory stejné
soutěžní řády. Tím bychom v tomto
směru odstranili všechny sporné
otázky.
Ing. Mach:
Souhlasím. V rámci filozofie soutěže o návrh podle zákona 137/2006
Sb., o zadávání veřejných zakázek,
se obě komory shodnou, k soutěžním řádům ale máme připomínky.
Nelze slučovat soutěž o návrh
s architektonickou soutěží, pořádanou podle Soutěžního řádu ČKA.
Řešením by bylo vytvoření jediného
soutěžního řádu, nejlépe vyhláškou
20
stavebnictví 03/11
k zákonu. Z našeho pohledu musí
soutěž preferovat investora.
Ing. Křeček:
ČKA nastartovala intenzivní boj za
transparentní zadávání veřejných
zakázek především na základě architektonických soutěží. Ty jsou ale
podle Soutěžního řádu ČKA vyhrazeny pouze architektům. Vítěz pak
obdrží zakázku na všechny stupně
projektové dokumentace. Žijeme
v liberálním prostředí a přístup
k zakázce musí být stejný.
Ing. Štěpán:
Podle zákona 137/2006 Sb., by
měla být soutěž o návrh rovnocenně přístupná jak architektům, tak
stavebním inženýrům. V odstavci 3
paragrafu 103 je uvedeno: Zadavatel použije soutěž o návrh zejména
v oblasti územního plánování, architektury, stavitelství.
Ing. Mach:
Souhlasím. Výstupem soutěží o návrh, může být například nápadité
řešení veřejné městské kanalizace.
Akad. arch. Sapák:
Ano, dovedu si představit více
forem soutěží o návrh, kde nebudeme mluvit o bodu architektonických
soutěží, který vyvolává tolik reakcí..
Já se však musím proti předchozím
výrokům ohradit. Architektonické
soutěže existují přes 600 let, proč
jsou najednou pociťovány jako něco
proti stavebním inženýrům?
Existuje celá řada architektonických soutěží, po kter ých
nenásleduje žádné zadání veřejné zakázky, například ideové
soutěže, zadavateli bývají také
soukromé osoby. A tyto (vlastně
plané) soutěže naplňují asi z 85
% kapacitu naší činnosti. Musím
upozornit, že veřejné zakázky
představují jen mizivý početní
zlomek. Bylo by nesmyslné odcházet od názvu, který se všude
ve světě používá, je známý jeho
obsah. Architektonické soutěže
jsou opravdu lety vybroušeným,
nespočetněkrát osvědčeným
vzorem jak v rámci způsobu
vyhodnocení, tak dosažené míry
transparence. A může se zúčastnit kdokoliv, pro stavební inženýry neexistuje žádná bariéra. To
se přece netýká konkurenčního
vztahu s inženýry. Ale snažím
se pochopit, proč na tuto problematiku nahlížíte s takovým
soustředěním a citlivěji.
Ing. Křeček:
Měla by to tedy být otázka zadání,
kde se nemusí jednat jen o řešení
v rámci pozemních staveb.
Akad. arch. Sapák:
Musíme postupně, krok za krokem,
vzájemně definovat sporné detaily,
které je nutno společně probrat
a zvážit.
Já bych ještě rád zmínil jeden
nešvar, který se sice netýká konkurenčního vztahu mezi inženýry
a architekty, ale má negativní
dopad na vztah mezi oběma komorami a je třeba jej na konkrétním
případu zmínit. V 2007 bylo v ČKA
vedeno disciplinární řízení v rámci
případu zmanipulovaných podmínek soutěže na návrh sportovní
haly v Kladně, která měla charakter
architektonické soutěže, ale byla
vypsána evidentně pro jednoho
konkrétního účastníka, protože poměrně složitý úkol nebyl v daném
časovém limitu (a přes vánoce)
prostě reálně řešitelný. Těsně
před vynesením disciplinárního
rozhodnutí tento architekt přešel
z naší komory do ČKAIT, i když
není stavební inženýr.
Ing. Mach:
Ano, ale mohl bych zmínit podobné
případy, kde tomu bylo zase naopak.
Soutěž vedená podle pravidel ČKA
výrazně zhoršila výsledné řešení.
Představa, že soutěž tohoto typu
omezí korupci, je naprosto mylná.
Vraťme se k tématu soutěže
o návrh podle paragrafu 102
až 109 zákona 137/2006 Sb.,
o zadávání veřejných zakázek.
Z debaty vyplynulo, že ne každá
soutěž o návrh v rámci pozemních staveb musí mít formu
architektonické soutěže.
Ing. Křeček:
Jako příklad uveďme třeba stavbu
logistického areálu.
Akad. arch. Sapák:
Zde bychom se mohli blížit k názorové shodě. Podle statistických
údajů je za jeden rok zadáno zhruba
něco přes 1500 veřejných zakázek
na projektové práce, které se týkají
oblasti pozemních staveb. Jenom
zlomek z nich, cca do sta zakázek,
odpovídá formě, která volá po
architektonické soutěži.
Ing. Křeček:
Jedná se o ty pozemní stavby, které
jsou (viz §17, 18 zákona 360/1992
Sb.): zvláštním předpisem, územním plánem nebo rozhodnutím orgánu územního plánování označeny
za architektonicky nebo urbanisticky
významné.
Akad. arch. Sapák:
To by mohla být určitá orientace.
Jedná se hlavně o významné
stavby v centrech měst, stavby
v památkových rezervacích a zónách a podobně. Na ostatních
pozemcích a u velmi prostých
staveb ve veřejném vlastnictví,
bych naopak velice uvítal, kdyby
v soutěži o návrh vznikla další
forma soutěže, kde by se postupovalo podle podobných pravidel,
jako má architektonická soutěž.
Zejména způsob vyhodnocení,
tedy práce nezávislé, odborně
způsobilé soutěžní poroty, kde kritériem není pouze cena, ale vztah
mezi cenou a kvalitou daného
řešení, které současně zohledňuje
prioritní parametry stanovené
investorem.
V některých případech je nepochybně na místě jednu z vlastností
(například trvanlivost) stavby akcentovat.
Ing. Mach:
Souhlasím, že soutěž musí vypsat
investor, ale investor musí také
mít v rámci výsledků soutěže
rozhodující slovo, což podle pravidel Soutěžního řádu ČKA nemá.
V tom se zásadně neshodneme.
Dále si myslím, že zákon nemůže
předepisovat, kdy má být vypsána
soutěž formou architektonické soutěže, to ani není dost dobře možné.
Investor musí být přesvědčen, že
soutěží něco podstatného získá.
Jinak je to pro něj pouze problém
a výdaj navíc.
Ing. Křeček:
Tam je uvedena jiná podmínka.
Zákon 360/1992 Sb, v §18 Působnost autorizovaných osob, v bodě
a říká, že autorizovaný inženýr je
oprávněn: vypracovávat projektovou
dokumentaci staveb (včetně příslušných územně plánovacích podkladů)
s výjimkou těch pozemních staveb,
které jsou zvláštním předpisem,
územním plánem nebo rozhodnutím
orgánu územního plánování označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné. Z toho vyplývá, tyto
práce musí vykonávat pod vedením,
nebo dohledem autorizovaného
architekta.
Ing. Mach:
Já si myslím, že na základě tohoto
označení diferencovat formu soutěže nelze.
Akad. arch. Sapák:
Tuto problematiku dnes jistě neuzavřeme, jsem ale pro, abychom se
x krát sešli a tuto oblast skutečně
krok za krokem rozebrali, protože to,
co nás trápí, ten „zádrhel“, je skutečně někde jinde než v konkurenci
mezi inženýry a architekty. Ten
je mezi poctivostí a nepoctivostí
v zadávání veřejných zakázek.
Ing. arch. Milunić:
U výběrových řízení bývá kritizována především nedůslednost
a netransparentnost v rámci přípravy zadání zakázky, vedoucí
ke korupci nebo zbytečnému
proinvestování finančních prostředků a dále upřednostňování
obchodních kritérií před kvalitou
řešení stavby. V rámci mé účasti
v soutěži o návrh v Praze 10 jsem
se setkal s korupčním prostředím
a zpolitizováním výsledků.
Často bývá také kritizována
kvalita zhotovení vítězné projektové dokumentace. Jak vidíte
tuto problematiku?
Ing. Mach:
U veřejných soutěží by měl být
především kladen důraz na kvalitní
vypracování zadávací dokumentace, kde je třeba přesně formulovat
daný záměr, obsah a priority řešení,
aby mohl zadavatel dostatečně
porovnat poměr ceny a kvality
nabídnutého řešení.
Ing. Štěpán:
Ano, kvalifikované zadání pro výslednou činnost by mělo vzejít
z co nejužší spolupráce zadavatele
s odborníky v daném oboru.
Ing. Křeček:
Obě komory spolupracují na tom,
aby byly pro stanovení cen projekto-
vých prací pro vybrané stavby opět
vytvořeny výkonové a honorářové
řády. Německým kolegům se to
v roce 2008 podařilo. Bundestagem bylo schváleno, že pro vybrané
stavby používají honorářový řád,
který se nesmí lišit o 10 procent
směrem dolů ani nahoru. I u nás je
třeba jasně nastavit oscilační limity.
To by zabránilo nastavení takových
podmínek, kdy je v rámci výběrového řízení jediným měřítkem co
nejnižší cena.
Akad. arch. Sapák:
Já bych krajní hranici viděl na sedmdesáti procentech (koeficient cenové
elasticity poptávky 0,7). Pokud cena
klesne pod tuto mez, tak již nelze za
žádných podmínek hovořit o ekonomicky obhajitelných okolnostech.
Konkrétní ukázkou absolutní absence stanovení kvalitativních kritérií
a stavebního programu je například
projekt nové budovy Justičního
paláce v Brně. Nepřítomnost jakékoliv systémové úvahy se zde
ve výsledku projevila maximální
nehospodárností stavby.
Ing. Štěpán:
V této souvislosti bych chtěl upozornit na nutnost důsledného oddělení
projektové a realizační činnosti.
Akad. arch. Sapák:
Jistě. Pouze tímto způsobem lze
zajistit efektivní kontrolu nad výdaji.
Ing. Mach:
Jednoznačně souhlasím.
V rámci zákona 360/1992 Sb.,
mimo jiné patří do působnosti
komor ČKA a ČKAIT bránit
konání neregulérních soutěží
a výběrových řízení.
Ing. arch. Milunić:
V rámci účasti v soutěži o návrh
Centra sídliště na Praze 10 jsem
se setkal s korupčním prostředím,
kdy například korupci řídil přímo
starosta městské části, a soutěžící,
který se umístil na druhém místě,
byl bohužel členem dozorčí rady
ČKA, a sám porušil §26 Etického
kodexu ČK A. Přitom hlavním
úkolem Dozorčí rady je kontrola
dodržování Kodexu. Prvořadým
úkolem je celkové zlepšování morálky společnosti.
Ing. Štěpán:
Já bych se spíše zeptal, co obě komory mohou v této oblasti nabízet
svým členům. Mám pocit, že by se
především měly stát zastánci jejich
práv. Například já, jako projektant,
nemohu napadnout Prahu 10, že
soutěž nesplňovala daná pravidla,
ale komory by se mluvčími v tomto
směru stát měly.
Ing. Mach:
Já se připojím. Když jsem byl ještě
předsedou ČKAIT, tak komora napadla několik soutěží o návrh v oblasti dopravních staveb z důvodu
nekorektního postupu. A toto může
skutečně učinit pouze komora,
jako zákonem pověřená profesní
organizace. Obě komory by měly
daleko více této možnosti, a vlastně
povinnosti, využívat.
Akad. arch. Sapák:
Komory k tomu postupu nají pověření ze zákona. V rámci zákona
360/1992 Sb. §23) do působnosti
komor ČKA a ČKAIT patří: spolupracovat s vypisovateli soutěží
a výběrových řízení, posuzovat
soutěžní podmínky a bránit konání
neregulérních soutěží a výběrových
řízení. K tomuto postupu jsme také
pověřeni zákonem č. 273/1996 Sb.,
o působnosti Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže (ÚOHS),
ve znění zákona č. 187/1999 Sb.
a zákonem o ochraně hospodářské
soutěže. Ze strany ÚOHS není
v tomto směru znalost některých
konsekvencí. Měli bychom se na
tuto oblast soustředit. U soutěže
o návrh v rámci zadávání veřejných
zakázek nejsou v této oblasti jejich
vypisovatelé autonomní.
Ing. arch. Milunić:
Se stížností na průběh soutěže na
Praze 10 jsem se obrátil na ÚOHS.
Úřad neprojevil sebemenší ochotu
se případem zabývat.
Ing. Křeček:
ČKAIT se těmto procesům pochopitelně nebrání, je však třeba, aby
se o nich dozvěděla.
I když uplynula doba vyhrazená
dnešní debatě, téma ještě zdaleka není uzavřeno. Motivem pro
další diskuzi zůstává například
související problematika autorského práva, apod. I když na
řadu oblastí zatím obě komory
nenazírají shodně, jistě podobná
setkání pozitivně přispějí k řešení
zásadních názorových diferencí.
Akad. arch. Sapák:
Velká část sporů mezi oběma komorami je předmětem nedorozumění.
Samozřejmě, na všechno nemáme
společný názor, v některých oblastech
se jistě naše zájmy liší a v některých
bodech máme rozdílné úhly pohledu,
ale u základu většiny neshod je myslím nedostatečná komunikace. Proto
také dnešní debatu vítáme a jistě zbývá ještě řada námětů pro další setkání.
Ing. Štěpán:
Měli bychom se častěji scházet,
a zaměřit se na řešení společných
problémů.
Ing. Mach:
V podobných diskuzích se mnoho
sporných bodů vyjasní, já bych to
velmi vítal.
Ing. Křeček:
Souhlasím, chtěl bych závěrem
říci, že je jistě dobře, že k tomuto
setkání došlo, je jakýmsi impulsem
členům našich komor, a myslím
si, že bychom měli v této debatě
pokračovat a napomoci tak řešení
společných úkolů. ■
inzerce
stavebnictví 03/11
21
životní cyklus staveb
text: Jindřich Řičica
grafické podklady: autor
Hlavní příčiny geotechnických
poruch a havárií staveb – II
Ing. Jindřich Řičica
Vystudoval Fakultu stavební ČVUT
v Praze, obor vodní stavby. Pracoval
v oblasti speciálního zakládání staveb
jako stavbyvedoucí, vývojář technologií a projektový manažer environmentálních sanací. Od roku 1995 byl
generálním ředitelem Soletanche ČR
s.r.o., pobočky přední mezinárodní
firmy. V současnosti je předsedou
ADSZS (Asociace dodavatelů speciálního zakládání staveb). Autorizovaný
inženýr v oboru geotechnika.
E-mail: [email protected]
Odborná geotechnická veřejnost ve světě byla
v posledních letech překvapena výskytem
vážných nehod a poruch na stavbách. Evropská federace dodavatelů speciálního zakládání
(EFFC) se rozhodla tomuto problému obzvláště
věnovat. I v České republice je toto téma aktuální a havárie mají své důvody, které je třeba
pro odstranění nebezpečí znát. Pokračování
článku z únorového čísla je zaměřeno na nehody vzniklé v důsledku selhání materiálu nebo
chybné technologie a provádění prací.
Selhání materiálu
Špatná volba, kvalita nebo příprava materiálu se může stát hlavní
příčinou poruchy celé stavby. V technologiích speciálního zakládání
prací se sice většinou používají klasické stavební materiály, jako je
ocel, cement, beton nebo umělé hmoty, ale ty jsou více nebo méně
zapojeny do interakce se základovou půdou. Minimálně zprostředkují
kontakt stavební konstrukce s horninovým prostředím, jako je tomu
například u pláště piloty, ale jsou také vždy tímto prostředím zpětně
ovlivňovány. Někdy jsou tyto běžné materiály využívány specifickým
způsobem, jako například pro výrobu injekčních směsí, kdy se často
používají cementy. Mnohdy jsou takové směsi zcela konvenční, třeba
pro zálivky a injektáže kotev v běžných podmínkách. Jindy však zvláštní
okolnosti stavby a horninového prostředí vedou ke zcela netypickým,
neobvyklým a nedostatečně prověřeným úpravám těchto směsí. Pak
se může přihodit, že některé faktory tohoto neobvyklého procesu se
vymknou kontrole a dojde k selhání. Stalo se tak i v oblasti, kde je ve
srovnání s normálním stavebnictvím daleko přísnější kontrola kvality
a bezpečnosti – v oblasti ropného průzkumu na vrtných plošinách.
Příkladem je havárie ropné plošiny firmy BP Deepwater Horizon
v Mexickém zálivu v roce 2010, jejíž exploze zabila 11 lidí a vedla
k mimořádné environmentální katastrofě (obr. 1). Podle zprávy z od-
22
stavebnictví 03/11
▲ Obr. 1. Havárie ropné plošiny BP Deepwater Horizon v Mexickém zálivu
v roce 2010 (zdroj: internet)
borného tisku o postupu vyšetřování je pravděpodobné, že hlavní
příčinou byla nestabilní cementová těsnicí směs, použitá k cementaci
pro uzavření vrtu [6].
U geotechnických staveb jsou často zapojeny konvenční stavební
materiály jako součást nového kompozitního materiálu in-situ, obvykle
masivního konstrukčního bloku – například zeminy zlepšené injektáží
nebo hřebíkováním, kde s tímto prostředím spolupůsobí. Někdy je to
dokonce sama zemina nebo skalní hornina, která je využita a upravena
jako vlastní stavební konstrukce, například násyp komunikace nebo
skalní odřez. A jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách, jsou
obtížně stanovitelné vlastnosti základové půdy zdrojem určitého rizika,
které je třeba mít neustále na paměti. Příkladů dokládajících trvalou
nedokonalost je v této oblasti mnoho. Typickým je sesuv zemního
násypu silničního tělesa (obr. 2).
Na druhou stranu je třeba upozornit na rizika s nově zaváděnými materiály a inovativními konstrukcemi, kde není dostatečný časový odstup
pro získání potřebných zkušeností – viz například havárie opěrné zdi
z vyztužené zeminy na obr. 3 [7].
▼ Obr. 2. Sesuv zemního násypu silničního tělesa (zdroj: archiv fy Arcadis)
▲ Obr. 3. Havárie opěrné zdi z vyztužené zeminy na stavbě v USA – údajnou
příčinou byla nedostatečnost spojů tkané výztužné geomříže (zdroj: internet)
Technologické vlivy provádění prací
V oboru geotechniky a speciálního zakládání obzvláště je technologie provádění mimořádně významným skupinovým faktorem, který
mnohdy zcela zásadně působí na interakci základového prvku nebo
konstrukce se základovou půdou. Jedná se o celé soubory technologických vlivů, které jednak působí na základovou půdu přímo při instalaci
základového prvku – například značně rozdílně při jeho beranění nebo
vrtání, ale také ovlivňují jejich vlastnosti následně – například vlivem
reziduálního napětí, prohnětení apod. Základová půda někdy na technologické postupy velmi specificky reaguje a při nedostatečné znalosti
a zkušenosti s těmito procesy může dojít k nepředpokládaným důsledkům. Jde o obtíže spojené se značnou komplexností a různorodostí
všech těchto jevů, odehrávajících se většinou mimo přímou kontrolu
a dosah lidských smyslů i přístrojů. Proto jsme sice většinou schopni
je určit kvalitativně, ale málokdy kvantitativně. Je známo, že existují
určité objektivní faktory, které lze nastavením parametrů technologie
vhodně ovlivnit, avšak jejich úplná systematická klasifikace není zatím
k dispozici [5]. Můžeme si zde ilustrovat jejich význam na příkladu rozboru technologických vlivů u technologie vrtaných velkoprůměrových
pilot u konkrétní havárie základů.
Selhání základových pilot estakády dálnice D1 v Prostějově –
vyhodnocení nehody
Pro zakládání estakády nad městem Prostějov byl zvolen v té době již
osvědčený systém „pilota–sloup“, a to s pilotami o průměru 2,1 m,
umístěnými vždy v ose jednotlivých sloupů v podpěře mostu. Celkem
bylo postaveno 154 ks pilot, o délkách 11 až 18 m, navržených pro
osové zatížení cca 5 MN. Schéma geotechnických podmínek a typické
piloty je na obr. 4. V roce 1987 bylo při zahájení montáže konstrukce
mostu z předepjatých betonových segmentů zjištěno, že krátce po
nanesení tohoto zatížení na zhlaví podpěr nastává výrazné sedání pilot
▼ Obr. 4. Schéma geotechnických podmínek a profil typické piloty –
znázornění maximální varianty poruch na plášti a v patě [7]
▲ Obr. 5. Prostějov, sanace pilot – výsledky opakovaných zatěžovacích
zkoušek systémové piloty 2/4 [7]
a místy dokonce vytékání bentonitové suspenze kolem hlav pilot na
terén. Po revizi závad bylo nutno sanovat většinu pilot injektováním
a některé i mikropilotami. Na obr. 5 je zřejmé chování jedné z pilot
před sanací a její chování po sanaci nejprve pláště a pak i paty. Autor
se tehdy zúčastnil vyhodnocení této poruchy, jejíž příčiny však nebyly
nikdy zveřejněny a s odstupem času je vhodné je využít pro instruktážní studii [7]. Celkem se dá identifikovat 14 významných faktorů, které
působily v tomto projektu zakládání nepříznivě, a důsledkem jejich
kombinace či synergie bylo výsledné totální selhání pilot.
Z jejich přehledu je zřejmé, že většina z nich jsou právě faktory technologické:
■ Předurčení technologie – do návrhu byl zafixován požadavek
na vrtané velkoprůměrové piloty, aniž byla uvážena rizika místních
podmínek. V té době byl v ČSSR ještě trh deformován nedostatkem
jiné technologie pažení pro tento průměr než pažení bentonitovou
suspenzí a nebyly též k dispozici správné nástroje pro vrtání daného
profilu. Toto rozhodnutí se ukázalo jako velmi závažné.
■ Omyl v interpretaci geotechnických podmínek – byl jedním
z hlavních faktorů celé nehody. Dodatečným průzkumem, rozborem
výsledků instrumentovaných zatěžovacích zkoušek pilot a zpětnou
analýzou odezvy jílovitých zemin na injektáž bylo zjištěno, že vlastnosti
zemin byly ve skutečnosti značně proměnlivější a v původní interpretaci byly nadhodnoceny.
■ Chybný statický návrh – zejména únosnost na plášti piloty byla
značně poddimenzována. Proti jen mírně agresivní podzemní vodě
zde byla navržena ochrana betonu pilot zabudovanou plastovou fólií
o tloušťce 0,17 mm. V té době byla rozšířena dezinterpretace publikovaných zkoušek pilot, kde fólie neměla vliv na plášťové tření [10].
Ty ovšem byly ve specifických, odlišných podmínkách. Neadekvátní
aplikace této teorie i na piloty s bentonitovou suspenzí vedla k chybnému stanovení redukce odporu na plášti ve výpočtu.
■ Anticementační vliv fólie – přítomnost izolační fólie na kontaktu
mezi betonovou směsí a základovou půdou ruší pozitivní cementační
efekt, který u běžných pilot pažených bentonitovou suspenzí odstraňuje negativní vliv zbytkové, vazké, ale tenké vrstvy bentonitu na
stěně vrtu. Normálně tato vrstva stykem s aktivním cementem při
betonáži koaguluje, což je pozitivní. V tomto případě se naopak její
kluzný efekt uplatnil.
■ Fólie vylučuje stírací efekt betonu – při betonáži piloty pod
suspenzí se normálně uplatňuje tzv. „stírací efekt“ betonové směsi.
Ten vzniká při plnění směsi do vrtu, když její hladina stoupá a stírá nadměrný, měkký bentonitový koláč ze stěn vrtu a vytlačuje jeho zbytky
na povrch. Tento pozitivní efekt je prokázán experimenty a zkouškami
[7]. Při oddělení betonu fólií byl však vyloučen.
■ Nevhodný vrtný nástroj – k dispozici byly pouze vrtné hrnce
o průměru 1,50 m a požadovaný profil 2,10 m byl dosažen nasazením
stavebnictví 03/11
23
▲ Obr. 6. Vlevo: Zkouška konzistence betonové směsi rozlitím kužele – 630 mm.
Vpravo: Betonáž pod suspenzí kolonami utěsněných sypákových trub [11].
pomocných rozšiřovacích ramen na horní okraj nástroje. Nedokonalou
činností nástroje docházelo k uvolňování kusů rozrušené zeminy mimo
nabírací část nástroje, k jejich rozmíchávání do pažicí suspenze a tím
k jejímu rychlému znehodnocování.
■ Absence ochranné pažnice – ústí vrtu nebylo chráněno úvodní
krátkou pažnicí proti vlivu turbulence suspenze v oblasti její hladiny.
Prudké nárazy vln suspenze při zanořování a vynořování nástroje
erodovaly zeminu v této části vrtu a způsobovaly napadávky agregátů
zeminy do vrtu a tím další znehodnocování suspenze.
■ Absence čisticího nástroje – pro odstranění nadměrného sedimentu na patě a případně i na stěnách vrtu je třeba pro práci pod
suspenzí použít speciální čisticí hrnec, jinak je sediment vypláchnut
při vynořování nástroje zpět do vrtu. Na počvě vrtu zůstávala pod
betonem uzavřena vrstva měkkého sedimentu.
■ Nadměrná filtrace vody ze suspenze do jílů – je třeba omezovat přirozené odfiltrování vody z bentonitové suspenze do jílů ve
stěně vrtu a omezit tak jejich následnou degradaci. K tomu je nutno
vylepšit kvalitu suspenze a urychlit čas od zahájení vrtání k dokončení
betonáže. To se zde nedělo.
■ Vliv chemizmu jílů – vápnitá podstata neogenních jílů způsobuje
nahrazování sodných iontů v bentonitu a rychlou chemickou koagulaci
částic bentonitu, s následnou degradací suspenze. Důsledkem je růst
tlustého koagulačního „koláče“ z degradovaného bentonitu na stěně
vrtu. Protiopatření nebyla použita.
■ Nesprávná instalace fólie – mělo být umožněno volné roztlačení
fólie tlakem betonové směsi ke stěnám vrtu. Fólie však byla pevně
přidrátována na armokoš, takže naopak vznikl mezi ní a stěnou vrtu
prostor s kapsami uzavřené suspenze.
■ Nadměrné prostoje výrobního procesu – v důsledku poruch
mechanizmů, organizace práce i klimatických vlivů zimního období
vznikaly dlouhé časové prostoje s nárůstem výše uvedených nepříznivých účinků.
■ Špatné čištění vrtů před betonáží – vyšetřováním se zjistily
výpadky i v alespoň rudimentárním přečišťování vrtů těsně před betonáží. Zde byl příčinou tzv. lidský faktor (bude zvlášť pojednán později).
■ Poruchy betonáže – poruchy plynulé dodávky betonové směsi
a poruchy kvality její zpracovatelnosti byly pro celou akci příznačné.
V několika případech to vedlo až k tzv. přerušené betonáži piloty a ke
vzniku vadné pracovní spáry.
Uvedený případ velmi názorně ukazuje množství různých technologických vlivů v jedné z metod speciálního zakládání. Dokládá kategorickou
nutnost disciplíny při provádění. Snad také osvětluje nenahraditelnou
roli zkušenosti, která je v práci s těmito technologiemi zapotřebí.
V této souvislosti je nutné poukázat na velmi specifickou operaci betonáže pilot nebo podzemních stěn pod suspenzí, kde je naprosto kritickým faktorem udržení správné zpracovatelnosti betonové směsi po
celou dobu tohoto procesu. Na obrázku 6 je při staveništní kontrole vidět požadovaná zpracovatelnost, stanovená rozlitím kužele na 630 mm.
A také názorné použití utěsněných kolon sypákových rour pro zřízení
betonové výplně v hloubkách až několika desítek metrů [11].
Při současné revizi dotčených euronorem existuje v tomto mimořádně
důležitém bodě napětí mezi EFFC a zástupci betonářské profese, kteří
by rádi naše atypické požadavky na zpracovatelnost ze svého programu
typizovaných směsí zcela vyloučili [12].
24
stavebnictví 03/11
▲ Obr. 7. Základová jáma Europlex ve Varšavě. Vlevo je nenarušený úsek,
s rozpěrami zapřenými o stavbu a se zemní lavicí, vpravo je vidět část zhrouceného úseku jámy [13].
Kolize s inženýrskými sítěmi
Havárii geotechnické stavby mohou způsobit anebo být její hlavní
příčinou narušené inženýrské sítě vodovodu nebo kanalizace. Přitížení od nepředpokládaného hydrostatického tlaku může být pro
stavbu fatální. Zmínili jsme se již o tomto faktoru při popisu případu
v kapitole o živelních nehodách, kde jeho příčinou bylo vzdutí srážkové vody. Podobná situace může vzniknout při poruše vodovodu –
a stalo se tak skutečně například na stavbě výškové budovy Europlex
ve Varšavě v roce 1988 [13]. Ve statickém výpočtu bylo počitáno
s úrovní podzemní vody v hloubce 6,8 m pod terénem. Podzemní stěna
měla tloušťku 0,8 m a výkop na hloubku 13,2 m byl zajištěn rozpěrami
a zemní lavicí. Průsaky z chatrného, narušeného vodovodního řadu,
vedoucího v hloubce 1,4 m, ve vzdálenosti cca 10 m od podzemní
stěny základové jámy, vedly k postupnému nasycení převážně siltové
základové půdy. Přitížení činilo 5,4 m vodního sloupce. Přes různá
protiopatření, včetně opravy potrubí a osazení dalších rozpěr, došlo
postupně k totálnímu kolapsu podzemní stěny v délce 45 m (obr. 7).
V některých případech stačí poměrně malé množství prosakující vody,
které způsobí zásadní změnu geotechnických podmínek a stane se tak
hlavní příčinou nehody. Takovým příkladem je havárie ražby kolektoru
ve Vodičkově ulici, v Praze v roce 2005 [3]. Při ražbě, v hloubce cca 13
m pod terénem, v písčitých zeminách zajištěných horizontálně v kalotě
ochrannými deštníky z tryskové injektáže (TI), se objevily sílící průsaky
vody. Působením proudového i hydrostatického tlaku došlo k lokální
ztrátě stability čelby a postupně ke zlomení ochranných sloupů TI,
k průvalu do čelby a vykomínování na povrch (obr. 8). Obvod propadu
dosahoval v hloubce 2 m pod terénem rozměru asi 7x8 m. Vlastní
příčina průsaku není jednoznačná,
neboť v nadloží tunelu se křížila
kanalizace 60/110 a starý vodovod DN 200 z roku 1881, takže
se jejich poruchy mohly sloučit.
Poučením z těchto nehod je
nutnost důsledně sledovat v blízkosti geotechnických staveb stav
zejména starých inženýrských sítí ▲ Obr. 8. Havárie ražby kolektoru ve
Vodičkově ulici v Praze roku 2005 –
a při zjištěném riziku je popřípadě
zaplňování propadu popílkobetonem [3]
i vyřadit z provozu.
Nedostatečný monitoring stavby
Instrumentace a monitoring, včetně patřičné interpretace důsledků
provádění geotechnických staveb i vyhodnocování varovných stavů,
jsou mimořádně důležitými inženýrskými nástroji. Slouží k ověření
správnosti návrhu technologií prací a pro řízení rizik. Musí zahrnovat
i sledování odezvy v širším okolí stavby a zpětnou analýzu předpokladů. V současné době se tato specifická oblast geotechnického inženýrství intenzívně rozvíjí [2,14]. Jakékoli omezení nebo dokonce ztráta
funkčnosti tohoto kontrolního systému může mít přímo katastrofální
důsledky – jak ukazují dva následující příklady.
■ V roce 2007 došlo při ražbě tunelu metra v Sao Paulu, v Brazílii,
k jeho kolapsu a následně i ke kolapsu části startovací šachty – obr. 9.
Zahynulo 7 lidí. Šachta měla průměr 41,8 m a hloubku 27,2 m. Ražba metodou NRTM ve zvětralých rulách dosáhla v dílčím porubu
vzdálenosti 53,8 m. Příčinou
nehody byla kumulace několika
velmi závažných pochybení [3].
Nejzávažnějším faktorem podílejícím se na vzniku této havárie
byla ignorace probíhajícího monitoringu deformací, jenž dával
jasné signály o varovném stavu
již po dobu několika dní [1].
Soud s devíti obviněnými nebyl ▲ Obr. 9. Havárie tunelu stavby metra
v Sao Paulu, v Brazílii, v roce 2007
dosud uzavřen.
■ Katastrofální protržení 22 m vysoké hráze odkaliště hliníkárny v Kolontáru v Maďarsku v říjnu roku 2010 mělo za následek 10 lidských obětí
a 150 zraněných. Celkem se trhlinou v hrázi o šířce 50 m provalilo 800 m3
toxického kalu a zaplavilo
území 40 km2. Hráz je údajně zhotovena z válcovaného
popílkobetonu a založena na
podloží bez zvláštní úpravy.
Vyšetřování havárie není dosud
ukončeno, ale z dostupných
informací je zřejmé, že nebylo
po určitou delší dobu před ne▲ Obr. 10. Protržená hráz odkaliště hliníhodou reagováno na průsaky
kárny v Ajce, v Maďarsku, v roce 2010.
a trhliny – nefungoval tedy
V levé horní části obrázku jsou zřetelné
původní trhliny hráze (zdroj: internet).
řádný monitoring [15].
Konflikt projektů a poruchy organizace
megaprojektu
V dnešní době nastává velký tlak na prosazení nových projektů v husté
městské zástavbě nebo dokonce megaprojektů na přebudování a regeneraci celých městských center. Současně je požadavkem doby
zachovat v okolí staveniště život města i nedotčené přímo sousedící
objekty. Tyto požadavky nejen navozují extrémní bezpečnostní rizika
v průběhu provádění stavby pro její zhotovitele, ale také pro pohyb lidí
v jejím okolí. Jelikož dnes každá nová stavba ve městě znamená téměř
běžně i provedení hluboké stavební jámy pro suterény a parkoviště,
narůstá tím přirozené riziko pro sousední stávající stavby [4].
Nedostatečně domyšlená organizace takového projektu může vést až
k havárii, jaká se odehrála v roce 2009 v šanghajské luxusní čtvrti v Číně
– obr. 11. V těsném sousedství 13podlažní novostavby založené na pilotách byl zahájen 4,6 m hluboký výkop pro dodatečné garáže, přičemž
násypem z výkopku o výšce 10 m byl přitížen terén na opačné straně
této budovy. Dalším faktorem této nehody bylo prosycení základové půdy
dlouhotrvajícím deštěm a následoval kolaps budovy – viz originální náčrt
na obr. 12 [1]. Jeden dělník zemřel pod budovou. Obviněno bylo sedm
lidí, z nichž dva dostali doživotní trest, protože případ souvisel s korupcí.
Většinou se však nejedná o takto jednoduché situace. U velkých
a složitých projektů vzniká riziko vzájemného ovlivnění a řetězení technických a organizačních problémů. Geotechnické poruchy mohou být
▲ Obr. 11. Kolaps obytné budovy v Šanghaji v Číně roku 2009. Jsou patrné
přetrhané základové piloty pochybné kvality, bez průběžné výztuže.
▲ Obr. 12. Schéma příčin havárie obytného domu v Šanghaji – výkop a násyp
na protilehlých stranách domu (zdroj: internet)
hlavním startérem spirály potíží. Následující případ problematického
megaprojektu to dobře ilustruje (obr. 13).
Centrální tepna v Bostonu v USA –
vyhodnocení projektu
Tato stavba je celosvětově proslulá pod poněkud posměšným názvem
Big Dig (velká díra). Je to nejdražší dopravní projekt v historii USA a také
nejproblematičtější. Jedná se o stavbu svým pojetím podobnou pražské severojižní magistrále, převádějící provoz středem města Boston
(cca 600 tisíc obyvatel), v metropolní části státu Massachusetts. Již
v roce 1982 byl připraven návrh na nahrazení původní hlučné a kapacitně nevyhovující komunikace I-93, vedoucí většinou po estakádě.
Nová, kapacitnější komunikace o 8–10 proudech je vedená převážně
pod zemí a je rovněž rozšířena o novou komunikaci I-90 procházející
pod přístavem. Výstavba byla zahájena až v roce 1991. Celkem jde
o 12,5 km dálnice, s 6 křižovatkami, 200 mosty, soustředěné do 8 km
v tunelech – obr. 14.
Kromě územních problémů s hustou městskou zástavbou a provozem
cca 170 000 aut denně se stavba potýkala s velmi obtížnými geotechnickými podmínkami bostonského přístavu, v členitém ústí řeky
Charles. Většina stavby se realizovala v uměle naplavených zeminách
s vysokou hladinou podzemní vody a tomu odpovídalo nasazení metod
speciálního zakládání – zmrazování, protlaky a splavování tunelových
segmentů, masivní podchycování stávajících objektů na hydraulických
lisech, zlepšování zemin pomocí soil-mixingu nebo tryskové injektáže
a také rozsáhlá aplikace podzemních stěn pro hloubené tunely. Dosažené vynikající výsledky inženýrského stavitelství byly ale nakonec
zastíněny některými doprovodnými problémy.
■ Nestabilita výkopů v mořských jílech na stanici MLT
Jak se ukázalo teprve v průběhu prací, byly parametry těchto zemin
chybně interpretovány a došlo k varovným deformacím základové
stavebnictví 03/11
25
▲ Obr. 17. Big Dig, tunel I-90, havárie stropních podhledů po částečném provozu
tunelu. Je patrný defekt kotev při selhání epoxidové pryskyřice (zdroj: internet).
▲ Obr. 13. Schéma zacyklení problémů na megaprojektu – Centrální tepna
v Bostonu, USA [1]
▲ Obr. 14. Situace stavby (napojení I-90 vpravo) a typický úsek hloubeného tunelu na části I-90, Station MLT, s kotvením podzemní stěny ze soil-mixingu [1]
jámy v průběhu jejího hloubení na třetí úroveň kotvení. Instrumentace
a monitoring se ukázaly nedostatečné, archivace dat a interpretace
chaotická. Práce musely být přerušeny, byl proveden doplňkový průzkum a zkoušky, které vedly k rozsáhlým nápravným pracím (obr. 15).
■ Defekty podzemních stěn a průsaky v hloubených tunelech I-93
Na tunelech délky 2,4 km bylo nutno opravit přes tisíc průsaků, většinou na styku stropu a stěny. Mediálně byl případ zproblematizován,
když po zahájení částečného provozu v roce 2004 došlo k velkému
výronu vody poruchou podzemní stěny a odhaleno několik větších
a desítky menších průsaků. Hlavní příčinou byla nedostatečná zkušenost dodavatelů s touto technologií, a tedy tzv. nedostatečná firemní
kultura, která umožnila nedodržování technologických předpisů. Celkový objem cca 120 000 m2 stěn byl totiž rozdělen na 13 kontraktů
pro místní subdodavatele.
■ Selhání kotev prefabrikovaných podhledů na krátkém úseku
tunelu I-90
V tomto případě se sice nejedná o geotechnikou poruchu, ale mediálně
jsou všechny spojovány dohromady. Několikanásobné havárie těchto
třítunových prefabrikátů vedly v roce 2006 až k úmrtí a zranění cestujících osob, což definitivní dokončení stavby znovu oddálilo. Příčinou bylo
nevhodné použití epoxidové pryskyřice pro kotvy podhledů (viz obr. 17).
Uvedené technické problémy způsobily zásadní poruchy v harmonogramu výstavby a dále se kombinovaly s ostatními organizačními
problémy, jež vznikly z obecně častých a běžných příčin:
■ změny návrhových řešení a dodatky projektu;
■ nově uplatněné EIA v roce 1994;
■ špatná, neoperativní struktura kontraktu.
Byl nevhodně použit tzv. partnering, přičemž byl projekt rozdělen na
400 samostatných kontraktů a tím rozdrobena a znejasněna odpovědnost i komunikace.
Důsledky kombinovaného selhání projektu odpovídaly jeho velikosti:
■ obrovské překročení rozpočtu z původních 2,6 mld. USD na výsledných 14,8 mld. USD;
■ prodloužení plánované doby výstavby ze 13 na 16 let.
▲ Obr. 15. Big Dig, I-90, MLT Station, hloubený tunel – znázornění nestability výkopu v měkkých mořských jílech, s nadměrnými deformacemi.
Nápravná opatření rozpěrným blokem ze soil-mixingu a tryskové injektáže
ve dně výkopu [1].
Tyto neblahé výsledky byly navíc silně zpolitizovány, což vedlo k dalším
komplikacím vztahů mezi partnery v následném urovnávání zejména
finančních záležitostí. Nepřehledné spory se tak táhnou dodnes. Přesto
je možno z tohoto případu získat poučení pro podobné superprojekty
v budoucnu. Sice se dá stejně očekávat, že jejich náklady budou cca
2,5krát vyšší a doba jejich realizace o 2 až 4 roky delší, než je obvyklé,
ale pro zábranění větším škodám je nutno zajistit zejména:
■ nestrannou supervizi projektu v jeho nejvyšších úrovních – musí být
expertní, externí a nezávislá. (Z našeho pohledu zde jde o správné
vyhodnocení geotechnické problematiky.);
■ vertikálně integrovaný „value engineering“ – systémový proces
projednávání všech částí stavby a jejich změn s partnery;
■ globální pojištění zajištěné zadavatelem;
■ aktivní programy pro interakci s místní komunitou – vysvětlování
výhod po dokončení stavby [1].
Dokončení v dalších číslech časopisu. ■
▲ Obr. 16. Big Dig, tunel I-93, hloubení v podzemních stěnách a pozdější výskyt
velkého průvalu vody podzemní stěnou – v tomto případě byl počáteční výtok
vody cca 1200 l/min (zdroj: internet)
26
stavebnictví 03/11
Použitá literatura:
[1] Conference Proceedings, Geotechnical Challenges in Urban
Regeneration, London, May 2010
[2] Rozsypal, A.: Inženýrské stavby, Řízení rizik. JAGA, 2008, 174 str.
[3] Tunelářské dopoledne 3/2010 – Havárie podzemních staveb, ČTAITA-AITES, http://www.ita-aites.cz/showdoc.do?docid=2642
[4]Masopust, J. a kol.: Rizika prací speciálního zakládání staveb
při pažení stavebních jam a jejich vliv na okolní zástavbu.
ČKAIT, 2011, 123 str.
[5]Masopust, J.: Vrtané piloty. Nakladatelství Čeněk a Ježek, 1994, 263 str.
[6]Goldfingle, G.: Tests back cement theory in BP spill, European
Foundations, No. 48, 2010
[7] Kašpar, M., Klimeš, M. : Mechanizmy spojování obkladových prvků
a geosyntetik v opěrných konstrukcích z vyztužené zeminy a jejich
spolehlivost, Sborník konference Zakládání staveb, Brno, 2010
[8] Verfel, J., Šimek, J.: Zvětšení únosnosti pilot injektováním, Inženýrské stavby, 9–10/1988
[9] Řičica, J.: Příklady technologických vlivů a chyb na pilotách,
Pražské geotechnické dny, 2010
[10] Pochman, R.: Používání ochranných PE fólií a jejich vliv na únosnost velkoprůměrových pilot, Sborník K. Vary, 1980
[11] Šperger, J., Mazurová, M.: Snadnohutnitelné betony SHB do
speciálních geotechnických konstrukcí podzemních stěn, Technologie betonu – Pardubice, 2009
[12] Masopust, J., Řičica, J.:Revize evropských norem pro speciální
zakládání staveb, Zakládání, 4/2010
[13] Brandl, H.: The collapse of a deep excavation pit in urban
surroundings, Proceedings ECSMGE, Madrid, 2007
[14] Rozsypal, A.: Kontrolní sledování a rizika v geotechnice, JAGA, 2001
[15] Zambak, C.: Failure mechanism and kinematics of Ajka tailings
pond incident, 2010, www.tksd.org.tr
english synopsis
Main Causes of Geotechnical Failures
and Accidents of Constructions – II
The geotechnical professional public throughout the world
was surprised at the occurrence of serious accidents and failures
of constructions in the past years. The European Federation
of Foundation Contractors (EFFC) decided to pay a special
attention to this problem. In this country it is a hot issue, too.
Geotechnic is very specific field compared to other branches
of civil engineering because it works with ground – a natural part
that cannot be sufficiently exactly described, yet it acts
in interaction with construction of very exact definition [1].
The second part of the article enlists further main causes of
accidents we need to know to eliminate risks.
klíčová slova:
geotechnika, interakce se stavbami, základová zemina, metody
speciálního zakládání, Evropská federace dodavatelů speciálního
zakládání
keywords:
geotechnic, ground, interaction with constructions, methods
of special foundations, European Federation of Foundation
Contractors (EFFC)
odborné posouzení článku:
doc. Ing. Jan Masopust, CSc.
Fakulta stavební, VUT Brno
Ústav geotechniky
inzerce
Řízení
stavebních
zakázek
součást eRP systému InFOpower
efektivní příprava zakázky, včetně nabídkového řízení
Plánování zdrojů a kapacit
Průběžné sledování plánovaných a skutečných nákladů
vyhodnocení stavební zakázky
Svět stavebnictví na dotek
RTS, a. s., Lazaretní 13, Brno 615 00, www.rts.cz
e: [email protected], t: +420 545 120 211, f:stavebnictví
+420 54503/11
120 210
27
životní cyklus staveb
text: Jiří Vaverka, Petr Suchánek
grafické podklady: autoři
Zajištění komfortu bydlení z hlediska
technických a právních předpisů
Prof. Ing. Jiří Vaverka, DrSc.
Absolvoval Fakultu inženýrského stavitelství VUT v Brně, směr konstruktivně
dopravní, v roce 1960. Zabývá se navrhováním a posuzováním pozemních
staveb z hlediska stavební fyziky. Působil v mnoha projektových ústavech
i výrobních organizacích v ČR.
Od roku 1991 je pedagogem na Fakultě
architektury v Brně, ústav Stavitelství.
Je autorizovaným inženýrem v oboru pozemní stavby, energetickým
auditorem a soudním znalcem oboru
stavební fyzika.
E-mail: [email protected]
Spoluautor:
Ing. Petr Suchánek, Ph.D.
E-mail: [email protected]
Terminus technicus komfort bydlení z pohledu
uživatelského lze definovat jako zabezpečení
optimálního interiérového prostředí ve vztahu ke
všem vnitřním i vnějším faktorům, které nabourávají u uživatelů pocit pohody. Příspěvek se
bude ve třech dílech zabývat segmentem těchto
atributů – tedy tepelně-technickými, akustickými
a světelnými požadavky na stavbu – obecněji
formulovanými jako stavební fyzika.
Je prokázáno, že překročení limitů u těchto
disciplín ovlivňuje energetickou náročnost budovy a zejména vyvolává celou řadu zdravotních
problémů u lidí pobývajících v těchto prostorách.
Vstup do problematiky
Z pohledu vzájemné souvislosti mezi jednotlivými výše uvedenými
oblastmi stavební fyziky jsou na první pohled zřejmé jejich vzájemné
vazby. V současné době technického boomu jak u konstrukčních
řešení prvků staveb, tak i nových materiálů a dalších novodobých
poznatků (počítačové simulace), lze negativní vzájemné vlivy téměř
vyloučit. V době minulé zejména disciplíny osvětlení a akustika ve
vztahu k tepelným ztrátám prostupem a infiltrací byly poměrně
závažným problémem.
Pro lepší přehlednost jsou v příspěvku jednotlivé disciplíny a tím i hygienické limity, resp. technické požadavky, děleny do tří základních skupin:
■ tepelně-technické a energetické požadavky;
■ akustické (urbanistická, stavební a prostorová akustika);
■ denní osvětlení a insolace.
28
stavebnictví 03/11
U všech výše uvedených skupin budou definovány a následně posuzovány limity mající vztah k vlastnímu komfortu bydlení, případná
upozornění na možnosti negativních faktorů z ostatních skupin
a jejich vzájemné překrývání u vybraných kritérií.
V současné době, kdy dochází k razantnímu zpřísňování tepelnětechnických požadavků stavebních konstrukcí za účelem energetické
minimalizace provozních nákladů, lze v kategorii A konstatovat výjimečnost situace. V následujícím textu budou posuzovány jednotlivé
kategorie ve vztahu k atributům ovlivňujícím komfortní bydlení. Je
třeba upozornit, že v mnoha situacích jsou významné i vnější vstupní
okrajové podmínky, a to zejména u kategorií B a C, i když u kategorie
A jsou v tomto hodnocení váhou pouze sekundární.
Tepelně-technické a energetické požadavky
Základním podkladem pro hodnocení interiérového tepelného komfortu jsou následující kriteriální požadavky ČSN 730540-2/2007
Tepelná ochrana budov – Požadavky [3]:
- povrchová teplota na vnitřním líci konstrukce;
- pokles dotykové teploty podlahové konstrukce;
- celoroční bilance zkondenzovaných a odpařených vodních par;
- tepelná stabilita v zimním období;
- tepelná stabilita v letním období.
Pro hodnocení energetické náročnosti stavby a primární vstupní
okrajovou podmínkou pro výše uvedené posouzení interiérového
komfortu je:
■ Výpočet součinitele prostupu tepla konstrukcí
Lze konstatovat, že špatně navržená konstrukce, zejména v proporcích tloušťky tepelného izolantu a tím i nesplnění požadavku
součinitele prostupu tepla U, resp. nevhodné posloupnosti skladby
vrstev, už předem tuto konstrukci degraduje ve vztahu k zabezpečení
interiérového komfortu.
■ Povrchová teplota na vnitřním líci konstrukce
Defektní stav na vnitřním líci konstrukce, tedy nesplnění požadované povrchové hodnoty teploty θsi ≥ θcr, (normou definovaný jako
faktor vnitřního povrchu fRsi ≥ fRsi,N), je zásadním atributem vzniku
zavlhlého mapování na stěně, případně povrchové kondenzace
a zaplísnění.
Důvodem této závady může být nedostatečná tloušťka tepelné izolace, případně její špatná skladba a tím i možnost vzniku nadměrné
kondenzace v konstrukci (nesplnění dalšího z výše uvedených
požadavků).
▼ Obr. 1a. Tepelný most v místě meziokenního sloupku. Obr. 1b. Termovizní snímek.
▲ Obr.
2a. Tepelný most v místě koutu místnosti a ostění. Obr. 2b.
Termovizní snímek.
Z výše uvedeného vyplývá vzájemná vazba jednotlivých požadavků
v jejich komplexnosti, zejména v prvopočátku správného návrhu
skladeb konstrukčních prvků.
■ Pokles dotykové teploty podlahové konstrukce
Dalším kritériem patřícím do skupiny interiérového komfortu je
pokles dotykové teploty konstrukce Dθ10,N, který lze hodnotit jako
množství odnímaného tepla při dotyku mírně chráněného lidského
těla s chladnějším povrchem stavební konstrukce – obvykle podlahy.
Postup lze využít i pro hodnocení jiných konstrukcí, u kterých se
předpokládá přímý kontakt s tělem, např. venkovní stěny, ke které
přiléhá lůžko. Kategorizace tohoto požadavku ve vztahu ke způsobu
užívání posuzovaného prostoru dává možnost variantního použití
zejména nášlapných vrstev v jednotlivých místnostech.
■ Celoroční bilance zkondenzovaných a odpařených vodních par
Velice významným aspektem při posuzování obalových konstrukcí
je zejména možnost výskytu vnitřní kondenzace a poměr jejího
množství k množství vypařitelnému. Tzv. celoroční bilanci zkondenzované a vypařitelné vodní páry v konstrukci sledujeme především
u konstrukcí, kde v rámci jejich skladeb dochází k výrazným rozdílům
v difúzních vlastnostech jednotlivých vrstev materiálů. Kritickou
konstrukcí zpravidla bývá jednoplášťová plochá střecha s klasickým
pořadím vrstev, kde vnější vrstva (hydroizolační) má vysoký difúz-
ní odpor a tím je ve zvýšené
mí ře způsobeno hromadění
kondenzátu zpravidla v tepelně
izolační vrstvě. Tento jev může
být ilustrován prostřednictvím
tzv. kondenzační zóny, která je
dána průběhem parciálních tlaků
vodní páry v konstrukci (obr. 3)
popisující možnosti rozložení
parciálních tlaků v konstrukci.
■ Tepelná stabilita místnosti
v zimním a letním období
Jedná se o kritéria, která zřejmě
nejvíce vystihují kvalitu a míru
tepelného komfortu v místnosti
ve vztahu ke konkrétním okrajovým podmínkám.
V letním období dochází vlivem
vnějších okrajových podmínek ▲ Obr. 3. Průběh parciálních tlaků
vodní páry v konstrukci a určení
ke zvyšování teploty vnitřníkondenzační zóny – a) konstrukce
ho vzduchu místnosti, což je
s výraznou kondenzační oblastí,
dáno zejména velikostí a kvalitou
b) kondenzace s „kondenzační
rovinou“, c) konstrukce bez kontransparentních prvků, ale záleží
denzační zóny
i na izolačních a akumulačních
schopnostech netransparentních
konstrukcí, které prostor vytvářejí. Do procesu utváření tepelné
pohody v místnosti vstupuje kromě vnitřních zdrojů tepla (svítidla,
elektrické spotřebiče, atd.) i významnou měrou člověk, který je
neméně významným zdrojem tepla v závislosti na typu vykonávané
inzerce
stavebnictví 03/11
29
A – žaluzie uvnitř – záření prochází sklem –
nepříznivá úprava
B – venkovní žaluzie – vhodný způsob
C – venkovní roleta – vhodný způsob
D – markýza – potlačuje účinek slunečního záření
E – markýzoroleta – kombinace svislého
a šikmého zastínění
F – zastínění okna balkonem
G – clona ze dřeva nebo z hliníkového plechu
H – dvoustupňová clona
I – nastavení žaluzií způsobuje v interiéru
rozptýlení světla
▲ Obr.
4. Alternativní způsoby zaclonění oken proti účinkům slunečního záření
zajištění potřebných vnitřních podmínek prostřednictvím technických
zařízení budov – instalovaní chladicího zařízení, které zpravidla výrazně
zvyšuje energetickou náročnost provozu.
Příklady doplňujících stínících prvků jsou znázorněny na obr. 4.
V zimním období se jedná o pokles teploty v místnosti při otopné
přestávce, která může být vyvolána např. záměrným přímým zásahem člověka do otopného systému, nebo případnou poruchou tohoto
systému. Vzhledem k výraznému zpřísnění požadavků na tepelnětechnické vlastnosti konstrukcí a budov a rozvoji tepelně izolačních
technologií však toto kritérium v současnosti ustupuje částečně do
pozadí a výraznějším problémem se stává spíše tepelná stabilita
v období letním, a to i díky určitým změnám klimatu.
kde
▲ Obr.
5. Schéma okna s vnější clonou pro snížení tepelných ztrát
a zlepšení tepelné stability v zimním období
Rok
aktivity. Pro dodržení optimálních tepelných vlastností vnitřního
prostoru je primárním předpokladem správný stavebně-technický
návrh, tj. vhodně zvolené skladby konstrukcí, příp. technologie –
těžká, středně těžká, lehká vhodný poměr plochy transparentních
konstrukcí vůči danému prostoru, jejich energetické parametry
a možnost jejich stínění. Sekundárním aspektem je potom způsob
Typ přídavné tepelné izolace
Svinovací hliníkové rolety
Svinovací plastové (dřevěné) žaluzie
Plastové žaluzie vyplněné PU pěnou
Dřevěné okenice tloušťky 25 až 30 mm
stavebnictví 03/11
DR
Re
[W.m-2.K-1] součinitel prostupu tepla oknem,
[m2.K.W-1] tepelný odpor při přestupu tepla na
vnitřní straně konstrukce,
[m2.K.W-1] tepelný odpor okna bez přídavné
tepelné izolace,
[m2.K.W-1] přídavný tepelný odpor zahrnuje
tepelný odpor přídavné tepelné izolace Rs
a tepelný odpor vzduchové vrstvy Rw mezi okenní
konstrukcí a přídavnou tepelnou izolací např.
z tab. 1,
[m2.K.W-1] tepelný odpor při přestupu tepla na
vnější straně konstrukce.
DR
[m2.K.W-1]
Rs
[m2.K.W-1]
0,01
0,10
0,15
0,20
▲ Tab. 1. Vliv přídavných prvků na zvýšení tepelného odporu transparentních prvků
30
Uok
Ri
[1]
méně těsné
0,09
0,12
0,13
0,14
těsné
0,12
0,16
0,19
0,22
inzerce
Při posuzování tepelné stability (letní i zimní období) jsou vždy
hlavním činitelem transparentní konstrukce, které ve srovnání
s ostatními (netransparentními) konstrukcemi disponují „nejhoršími“ tepelně-technickými vlastnostmi, ale na druhé straně jsou
výrazným zdrojem tepelných zisků. Tyto konstrukce také zajišťují
přirozené osvětlení vnitřního prostoru. Při jejich návrhu tedy musí
docházet k určitému kompromisu mezi tepelnými a světelnými
parametry.
Závěr
V prvním díle příspěvku jsou definovány atributy a případné
defekty, které se výrazně spolupodílí na interiérovém komfortu
z pohledu tepelné techniky. Je namístě si uvědomit, že tento segment stavební fyziky, ač v současné době významně preferován
v souvislosti s minimalizací energetické náročnosti objektů, je jen
součástí komplexu faktorů, které významně ovlivňují interiérovou
pohodu uživatelů.
V dalších dílech budou uvedeny vazby a zejména společné atributy jednotlivých disciplín stavební fyziky, které se spolupodílejí na
komplexu interiérového komfortu v obytných prostorách. ■
Použitá literatura:
[1]Nařízení vlády č. 148/2006, o ochraně zdraví před nepříznivými
účinky hluku a vibrací
[2] Č SN 730532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách
a související akustické vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky
[3] ČSN 730540/2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky
[4]ČSN 730580 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky
[5] ČSN 734301 Obytné budovy
[6]Vaverka, J., Havířová, Z., Jindrák, M. a kol.: Dřevostavby
pro bydlení, nakladatelství Grada 2008, ISBN 978-80 -2472205 - 4
[7]Vaverka, J., Kozel, V., Ládyš, L., Liberko, M., Chybík, J.: Stavební
akustika 1 – urbanistická, stavební a prostorová akustika, Nakladatelství VUTIUM 1998, ISBN 80-214-1283-6
Podlahové
systémy Cemix
Anhydritové potěry
a samonivelační stěrky
Výrazná finanční
a časová úspora
Rychlá pochůznost
Jednoduchá a přesná
realizace
Bezplatná konzultace
na stavbě
english synopsis
Principles of Comfortable Living in Terms
of Technical and Legal Regulations
The technical term of „living comfort“ can be defined from the
user´s point of view as provision of optimum interior environment
in relation to all outer and inner factors that impair the user´s
feeling of comfort. The article will be divided into three parts
and deal with a segment of these attributes, namely with heat
engineering, acoustic and illumination requirements – in more
general terms constituting physics relating to construction. It has
been proved that surpassing the limits thereof affects the energy
performance of the building and above all, produces a whole
number of health problems to people dwelling in the building.
klíčová slova:
optimální interiérové prostředí, vnitřní klima, tepelně-technické
požadavky, energetická náročnost stavby
keywords:
optimum interior environment, interior climate, heat engineering
requirements, energy demand of the building
LB Cemix, s.r.o.
Tel.: +420 387 925 275
Fax: +420 387 925 214
E-mail: [email protected]
www.cemix.cz
stavebnictví 03/11
31
životní cyklus staveb
text: Jiří Vaníček
foto: Ester Havlová, archiv autora
▲ Obr. 1. Fasáda budovy z perforovaného nerezového plechu umožňuje optické spojení interiéru s obrazem exteriéru (v noci naopak), foto: Ester Havlová
Obnova chmelařských staveb v Žatci
Ing. arch. Jiří Vaníček
Narodil se v Žatci, kde maturoval
v roce 1979 na zdejším gymnáziu.
Fakultu architektury ČVUT v Praze
dokončil v roce 1984 v ateliéru prof.
ing. arch. Věkoslava Pardyla, CSc.
Působí v architektonickém a projektovém atelieru Huml & Vaníček.
Spoluautoři projektu:
Ing. Pavel Huml, Petr Bažant, Blanka
Zernerová, Eva Zelenková, Karel
Hrách a Tomáš Sychra.
Na začátku byla recese. Málokdo tušil, že z nápadu skupiny mladíků, kteří převlečeni za archeology vykopali na žateckém náměstí kostru člověka,
vedle níž ležela jen malá hliněná destička se šesti
přeškrtnutými vrypy (pivní účet starý 4000 let),
a rozbitá hliněná nádoba o objemu 0,499 litru,
vznikne unikátní projekt konverze stávajících
chmelařských objektů.
32
stavebnictví 03/11
Nadsázku všichni pochopili. Kde jinde by se takový objev mohl
uskutečnit, než v Žatci, ve kterém jsou chmel a pivo doslova doma.
Tak se představila teorie o bájném území, zhruba kopírujícím dnešní
regiony Žatecka, Podbořanska a Rakovnicka, na němž žilo několik tisíc
prapěstitelů chmele (Homo Lupulus – člověk chmelový).
Dnes mají v Žatci opravdové muzeum Homolupulů, protože občanské sdružení Chrám Chmele a Piva Žatec společně s Městem Žatec
iniciovalo projekt konverze části komplexu chmelařských staveb,
který měl podpořit rozvoj turizmu na Žatecku i ve městě samotném.
Evropská unie a Rada regionu soudržnosti podpořily projekt konverze
téměř čtvrtmiliardovou částkou v korunách českých. V téže době
MK ČR zařadilo komplex zachovaných chmelařských staveb do kandidátní listiny na zápis do Seznamu technických památek UNESCO
▼ Obr. 2. Sklad chmele před konverzí. Namísto plechového skladu je dnes
postaven Chmelový maják.
▲ Obr. 3. Návštěvníci si mohou na vyhlídkové plošině věže prohlédnout zajímavé detaily na budovách v Žatci , foto: Ester Havlová
▼ Obr. 4. Chmelový Maják v Žatci. Z každého stanoviště se jeví fasáda z různě
natočených proroštů jinak – večer i ve dne. Foto: Ester Havlová.
▼ Obr.
5. Symbolická chmelnice na střeše věže. Pozinkované trubky mají průměr
téměř 400 mm a délku 7 m. Foto: Ester Havlová.
▲ O
stavebnictví 03/11
33
▲ Obr. 6. Chmelový maják navádí obyvatele chmelařského regionu do Žatce. Světla viditelná do vzdálenosti 45 km se spouští jen na několik hodin v předvečer
významných kulturních akcí ve městě. Foto: Ester Havlová.
s vědomím, že tyto původní chmelařské sklady, sušárny a balírny
z přelomu 19. a 20. století jsou i se svými komíny opravdu jediným
zachovaným unikátem tohoto druhu na světě.
Na pražském předměstí v Žatci byly vytipovány dva z několika desítek
původních chmelařských skladů, ve kterých měly po jejich obnově
vzniknout prostory, které by turistům nenásilnou zábavnou formou
představily možnosti chmelařského regionu Žatecka a také historii
místního chmelařství.
Do projektu byla zařazena obnova stavby původní renesanční sladovny chmele, výstavba minipivovaru s restaurací, informační centrum,
obnova zahrady kapucínského kláštera, dětské hřiště a herny na
motivy chmelnice, dostavba vstupu Chmelařského muzea a vyhlídková věž s výtahem. Řešení posledních dvou zmiňovaných staveb
je v článku představeno podrobněji.
Věž – Chmelový maják
Původní myšlenka vnějšího schodiště postupně přerostla v řešení
vstupní stavby ve formě věže – rozhledny, z níž je možné přehlédnout celé předměstí, které je dnes tvořeno několika desítkami
chmelařských staveb vkomponovaných postupným vývojem do
původní středověké urbanistické struktury města Žatce. Atypický
výtah pro 12 osob odveze skupinu návštěvníků na úroveň nejvyššího podlaží chmelařského skladu, kde začíná prohlídka areálu.
Výtah je vybaven horní 2D a dolní 3D projekcí přes skleněnou
podlahu, a tak divák může během jízdy prožít simulovaný 3D let
balónem nad Žatcem a okolními chmelnicemi. K prostorovému
zážitku přispívají i pohybové efekty výtahu, jako je zrychlování,
klesání a vibrace v závislosti na ději filmu, dokonalé vertikální
stereo ozvučení, světelné efekty, proudění vzduchu. Návštěvníci
se následně mohou na vyhlídkové plošině přesvědčit, že objek-
34
stavebnictví 03/11
ty, které pozorovali při cestě výtahem, jsou skutečné. Prohlídka
areálu pokračuje přes spojovací most do historického skladu
chmele, kde návštěvníky čeká úkol projít labyrintem z chmelových
žoků, na jehož konci objeví model skleněné chmelové šišky, jako
symbolu prosperity, tradic, oslav, hrdosti, ale i odříkání a dřiny ve
chmelnicích Žatecka.
Věž Chmelový maják je umístěna v ochranném pásmu MPR Žatec
a v zóně technických památek chmelařství. Od začátku byl přístup
památkové péče kladný a byl pochopen původní záměr vnést do současné zástavby kontrast dnešní doby. Důsledně však byl opakován
požadavek, aby věž svou výškou a hmotou nerušila současné panorama města a pražského předměstí. Bylo nutno nalézt odpovídající
proporci věže a vyzkoušet různá materiálová řešení. Hledali jsme
takovou konstrukci pláště, která by byla z dálkových pohledů spíše
průhledná, ale z přilehlého náměstíčka, aby stavba věže působila
naopak hmotně. Dřevěné lamely byly zamítnuty investorem z důvodů složité údržby. Nakonec jsme se přikolnili k obvodovému plášti
z pozinkovaných pororoštů, jež splňovaly předem dané požadavky.
Na prostorovém modelu se navíc ukázalo, že různě orientované
pororošty umožní vytvořit mozaikový efekt fasády. Ten se nejvíce
uplatňuje při slunečním svitu a při umělém osvětlení. Průhlednost
a struktura pláště se mění s časem a prostorem v závislosti na
momentálním osvětlení a místě pozorovatele. V obvodovém plášti
z pozinkovaných zavěšených pororoštových panelů je místy vytvořen
průzor, v němž je nainstalován dalekohled zaměřený na významné
architektonické detaily v okolí.
Výsledný poměr navržené výšky a šířky věže je 7:1. Na střeše Chmelového majáku je umístěno sedm silných ocelových pozinkovaných
tyčí, které symbolizují vertikály zdejších chmelnic. Mezi těmito tyčemi
je na střeše věže kryto sedm silných světlometů, jež svými sedmi
paprsky prodlužují v noci ocelové tyče do výšky. Viditelnost efektu
je okolo 45 km. Takto silné osvětlení bude spouštěno jen výjimeč-
▲ Obr. 7. Noční pohled na budovu Chmelařského muzea. Sloupy symbolizují žatecké chmelařské komíny, perforovaná fasáda působí zvenku ve dne hmotně
a neprůhledně (v noci a zevnitř je tomu naopak). Foto: Ester Havlová.
inzerce
Napřed
oprav
stěny
Se sádrovými
omítkami Rimano
rychle, hladce
a bez broušení
Rigips, s. r. o.
Počernická 272/96
108 03 Praha 10-Malešice
Centrum technické podpory Rigips
tel.: 296 411 800; mob.: 724 600 800
e-mail: [email protected]; www.rigips.cz
stavebnictví 03/11
35
ně. Jako správný maják bude i Chmelový maják navádět obyvatele
chmelařského regionu v době svátků a před významnými kulturními
událostmi města do jejich přístavu – města Žatce.
Založení věže nebylo jednoduché. Geologický průzkum ukázal velmi hluboké jílovité podloží. Statici z katedry ocelových konstrukcí
stavební fakulty ČVUT navrhli založení věže na čtyřech plovoucích
velkoprůměrových pilotách délky 15 m.
Ocelová pozinkovaná konstrukce věže je tvořena vnitřním nosným
tubusem (výtahová šachta), ke kterému je přidružen druhý, obvodový
tubus, nesoucí vnější plášť a schodiště s podestami. Konstrukce
věže musela být navržena tak, aby byl minimalizován výkyv (výtah).
Přesto věž vykazuje jistý pohyb, který musel být v místě styku věže
(spojovací most) s původním chmelovým sladem řešen kluznou
teflonovou dilatací.
Nová věž v Žatci se bude podílet na podávání informací obyvatelům
města stejně, jako tuto funkci plnily historické věže – jen ručičkový
ciferník a hlásného nahradí LED displeje.
V rámci požární bezpečnosti stavby byla vypracována odborná
expertiza, která stanovila kritéria hořlavosti použitých materiálů
a kabelů. Technologické systémy jsou vesměs zálohovány náhradními zdroji energie. Schodišťové prostory i výtah jsou vybaveny
kamerami a nouzovými tlačítky s přenosem signálu k centrálnímu
pultu v informačním centru.
Dešťové vody a tající námraza jsou svedeny po plášti do sníženého
suterénu věže, odkud jsou napojeny na veřejnou kanalizaci samospádem zdvojenými odtoky s automatickým vyhříváním. Pro případ
selhání je navržen ještě jisticí přečerpávací agregát.
Dostavba Chmelařského muzea
V rámci získané dotace bylo možné přistoupit také k realizaci
plánované vstupní stavby do Chmelařského muzea, tvořící jakousi
velkou vstupní markýzu skrývající exponát česacího stroje Bruff –
jednoho z prvních tohoto druhu – který byl v Čechách postaven.
Našim záměrem bylo navrhnout jednoduchý vnitřní industriální
prostor, který by sice působil navenek hmotně, ale zároveň by byl
opticky propojen s venkovním prostředím, a naopak ze strany exteriéru dokázal zapojit do scény atmosféru náměstí Prokopa Velikého
obklopeného chmelařskými stavbami.
Vnitřní prostor musel umožňovat provozní propojení dvou budov
Chmelařského muzea (zvolili jsme vnitřní zavěšenou lávku a pochozí
střešní konstrukci). I zde bylo nutno spolupracovat s památkáři, kteří
se i v tomto případě názorově shodovali se záměrem řešení novostavby, jejím současným výrazem a materiálovým pojetím.
Navržená dřevěná nosná konstrukce stavby navazuje na původní
zděné objekty skladů chmele s dřevěnými skelety. Opláštění stavby
jsme nejdříve modelovali z menších vzorků skel a perforovaných
plechů. Zjišťovali jsme jejich oboustrannou průhlednost při denním
i nočním osvětlení a možnost průletu ptactva. Skleněná fasáda svojí
vznešeností a výstředností nakonec nesplňovala představy o vytvoření objektu s industriálním výrazem. Matný plech působil skromněji
a přirozeněji. Zvolený rastr perforování je výslednicí několika pokusů
na modelech. Při denním osvětlením se nový objekt vstupu jeví
jako hmotný. Neutrální plocha bez výraznějšího členění je přerušována jen nevýraznými spárami mezi jednotlivými plechy. V podstatě
splývá s okolím a pouze náznakově odráží deformovaný obraz okolní
zástavby. Tím se novostavba iluzivně zapojuje do atmosféry okolní
zástavby. V noci se obvodový plášť chová jako průhledná plocha.
Vnitřní prostor se stává součástí systému osvětlení náměstí, které
oživuje a jako velká projekční plocha ukazuje svůj interiér a vystavený
exponát – česací stroj.
36
stavebnictví 03/11
Nejvýraznějším prvkem stavby jsou velká barevná otočná vrata jejichž
samosvorná ukrytá uvnitř vrat umožňuje snadné a bezpečné ovládání
klikou i za větrného počasí.
Před budovou je dlážděná plocha (původní dlažba z náměstí), z které
se tyčí sedm betonových sloupů, chápaných jako symboly žateckých
chmelárenských komínů. Mezi sloupy z dlažby tryská sedm fontán,
jež jsou zeleně podsvícené a návštěvníkům opět symbolizují chmelové štoky. ■
Základní údaje o stavbě
Stavba: Chrám chmele a piva v Žatci
Investor a provozovatel: Město Žatec
Financování:
92,5 % ROP
7,5 % Město Žatec
+ neuznatelné náklady 12 mil. Kč
Ideový námět:Občanské sdružení Chrám Chmele
a Piva Žatec a Chmelobrana Žatec (2000)
Studie:
Huml & Vaníček, architekti Žatec (2003)
Projekt:
Huml & Vaníček, architekti Žatec (2003)
Zhotovitel stavby: Metall Quatro, s.r.o. Most
Atypický výtah:Výtahy Velké Meziříčí, a.s.
Audio&video, 3D - AV Media Praha, a.s.
Ocelová konstrukce:Valdhans Česká Lípa (montáž Skanska
Praha, a.s.)
Statika ocelové konstrukce:
doc. Ing. Tomáš Vraný,
CSc a doc. Dr. Ing. Luboš Podolka
katedra ocelových konstrukcí Stavební
fakulty ČVUT Praha
Ing. František Zlatohlávek, Ing. Dluhoš
Doba výstavby:
2009–2011
Dotace:
ROP Region soudržnosti Severozápad
přidělena v roce 2009
Náklady stavby:
210 mil. Kč
Počet stavebních objektů: 10
english synopsis
Renovation of Historical Hop Processing
Facilities in Žatec
The region of Žatec is a significant historical region the prosperity
of which is closely connected with the thousand year tradition
of aromatic hop growing appraised by the present leading world
breweries. A citizens´ association along with the municipality
of Žatec initiated a project in support of the development
of tourism in the region and the town of Žatec.
The project includes renovation of the original renaissance malt
house, construction of a mini brewery and restaurant, information
centre, renovation of the garden of the Capuchin Monastery,
children´s playground and playroom inspired by hop fields,
completion of the entrance into the Hop Museum, and a look-out
tower with elevator. The solution of the last two projects
is presented in detail in the article.
klíčová slova:
Město Žatec, obnova stavby, Chrám chmele a piva v Žatci, sladovna chmele, Chmelařské muzeum, vyhlídková věž
keywords:
town of Žatec, Hop and Beer House in Žatec, malt house, Hop
Museum, look-out tower
2011
Příloha časopisu
Stavebnictví 03/11
stavebnictví
časopis
l
á
i
c
e
sp
Zelená úsporám
a projektanti XVII
stavebnictví 03/11
www.casopisstavebnictvi.cz
37
Zelená úsporám a projektanti XVII
text a grafické podklady: Ing. Roman Šubrt
Porovnávání potřeby energie na provoz budovy
v závislosti na použití různých výpočtových programů
V článku se autor zabývá hodnocením několika typů budov s různými parametry a závislostí tohoto hodnocení na základě použitého
výpočetního postupu. Článek vychází ze studie zpracovávané pro Ministerstvo průmyslu
a obchodu ČR v rámci programu na podporu
úspor energie a využití obnovitelných zdrojů
energie EFEKT. Autor je znalcem v oboru energetika a stavebnictví, se zaměřením na hodnocení úspor energie.
K porovnání potřeb energie budovy v závislosti na použitém
výpočtovém programu nás vedlo
několik podnětů. Jedním z nich
byla skutečnost, že jsme od
různých zpracovatelů dostávali
různé údaje o potřebě energie
na vytápění naprosto identických
domů; dalším důvodem pak bylo,
že jsme považovali za důležité
ověřit stabilitu vyhlášky 148/2007
Sb., o energetické náročnosti
budov, z hlediska využití různých
výpočtových nástrojů.
Výpočet potřeby energie na vytápění a přípravu teplé vody byl v
poslední době od mnoha majitelů
obytných domů vyžadován v souvislosti s programem Zelená
úsporám. Lze očekávat, že se do
budoucna stanou tyto výpočty
žádanými i v rámci prodeje, pronájmu či nákupu nemovitostí tak,
jako je tomu nejen v západní části
Evropy, ale třeba i na Slovensku.
Ve všech případech je třeba se
výpočtovou simulací co nejvíce
přiblížit realitě.
Vstupní hodnoty
První úskalí je již v zadávání
vstupních hodnot. Zde, na základě projektových podkladů,
průzkumu budovy (často pouze
vizuálním) a zkušenosti zpracovatele, dochází k zadávání různých
tepelně technických vlastností
konstrukce. Je pak diskutabilní,
zda v sendvičové konstrukci uva-
38
stavebnictví 03/11
žovat vloženou tepelnou izolaci
jako plnohodnotnou, či nějakým
způsobem její tepelně izolační
vlastnosti zhoršit. To lze dokumentovat na obr. 1a, 1b, na nichž je
obvodová konstrukce panelového
domu. Z termogramu je patrné, že
tepelná izolace umístěná uvnitř
panelu není plnoplošná (šipka 1)
a není celistvá ani v místě napojení jednotlivých panelů (šipka 2).
Druhé úskalí je více dáno zpracovatelem. Podle technických norem
se pro výpočet potřeby tepla
uvažují vnější rozměry obálky budovy, při zateplování lze dodatečné
zvětšení ochlazované plochy (rozměrů) obálky budovy o tloušťku
zateplovacího systému zanedbat.
Při porovnání tepelně technických
výpočtů některých zpracovatelů
jsme však zjistili výrazně odlišné
rozměry proti skutečnosti. Setkali
jsme se například s tím, že zpracovatel výpočtu vycházel z vnitřních
rozměrů vytápěné zóny. To bylo
pravděpodobně způsobeno tím,
že dříve pracoval jako topenář,
a tudíž se řídil svými zvyklostmi.
Rozdíl ve výpočtu však byl poměrně zásadní – znamenal totiž rozdíl
mezi vyšší dotací z programu ZÚ
a nižší dotací, rozdílné hodnoty
byly konkrétně cca 28 kWh/m2
a 31 kWh/m2. U jiného případu
jsme se dokonce setkali s tím, že
zpracovatel neuvažoval ve výpočtu
cca 60 oken, která již byla vyměněna. Pravděpodobně se jednalo
o omyl, ovšem výsledek byl opět
zásadně ovlivněn.
Podobných úskalí existuje velké
množství. Jde například o započtení vlivu tepelných mostů,
tepelných vazeb, o uvažování
správného součinitele tepelné
vodivosti (výpočtový, nikoliv deklarovaný), o uvažování správné
tloušťky tepelné izolace apod.
Všemi těmito vlivy jsme se však
nezabývali, pouze jsme testovali
výpočtový program. Za základ
nám sloužilo několik typických
reálných domů, u kterých jsme
provedli v ýpočet př i zadání
stejných hodnot třemi různými
způsoby. U těchto domů jsme
pak simulovali odlišné vlastnosti
obálky budovy či potřeby tepla
na přípravu teplé vody a opět
jsme při těchto změnách provedli výpočet třemi způsoby.
Použité výpočtové
programy
Výpočty byly prováděny třemi
výpočtovými programy:
■ Energie;
■ Protech;
■ N árodní kalkulační nástroj
(NKN).
Výpočtový program Energie
Program Energie byl vyvinut
doc. Zbyňkem Svobodou, který
je pracovníkem Stavební fakulty
ČVUT a na katedře pozemních
staveb se zabývá stavební fyzikou. Program umožňuje uživatelům zadávat libovolná data
tak, jak je obvyklé ve stavebně
fyzikálních výpočtech. Nemá
▼ Obr. 1a. Obvodová konstrukce panelového domu. Obr. 1b. Termogram.
Z termogramu je patrné, že tepelná izolace umístěná uvnitř panelu není plnoplošná (šipka 1) a není celistvá ani v místě napojení jednotlivých panelů (šipka 2).
přednastavené jednotlivé profily
užívání a lze libovolně měnit
klimatická data (pro výpočet lze
použít i klimatická data podle
TNI 73 0329 (30)). Klimatická
data jsou na rozdíl od konkurenčních programů zpracována
po měsících a liší se podle nadmořské výšky každého města.
Tento program pracuje v souladu
s EN 13790; tedy používá měsíční krok výpočtu s použitím
průměrných měsíčních okrajových podmínek. Ostatní použité
výpočtové programy používají
klimatická data po hodinách
na základě průměrného dne
v měsíci a pro klimatické oblasti
podle normy. Program umožňuje
zadávat podrobně i doplňkové
konstrukce, jako například větrané stěny, průsvitné izolace,
podlahové vytápění. Vzhledem
k tomu, že program byl primárně
určen pouze pro tepelně technické výpočty, není uživatelsky
přívětivý při vytváření protokolu
a průkazu energetické náročnosti
budov. Ten se vytváří vygenerováním do šablony programu
Microsoft Word. Ručně je pak
nutné dopočítávat a dopisovat
údaje o budově a jednotlivé energonositele. V případě změny ve
výpočtu je nutno celý protokol
i průkaz generovat znovu. Pro
výpočet jednotlivých součinitelů
prostupu tepla je nutno použít jiný
program, ze kterého jde doložit
skladbu jednotlivých konstrukcí.
V samotné Energii lze součinitel
prostupu tepla také vypočítat, ale
pouze jako pomocný podvýpočet, který se nikde neregistruje,
a v případě změny konstrukce
(byť třeba jen tloušťky zateplovacího systému) je nutno celou
skladbu zadávat znovu. Tento
podvýpočet není editovatelný.
Program Energie má bezkonkurenčně nejpropracovanější nápovědu včetně možnosti různých
vedlejších výpočtů. Umožňuje
také podrobnější zadávání osvětlení včetně účinnosti zdroje.
Výpočtový program Protech
Výpočtový program Protech vznikl
jako topenářský program pro
dimenzování vytápění. Po zavedení vyhlášky 148/2007 Sb., byl
programátory upraven na základě
programu NKN (Národní kalkulační nástroj) ve spolupráci s tvůrci
tohoto excelovského programu.
Program má asi nejpřívětivější
uživatelské rozhraní, umožňuje
v dialogových panelech vyplnit
všechna potřebná data pro průkaz
energetické náročnosti včetně
protokolu, ten pak velice rychle
tisknout a provádět jakékoliv změny. Z modulu ENB lze při zadávání
konstrukcí spustit program TOB
pro výpočet součinitelů prostupu
tepla, nebo zadat už vypočtené
hodnoty v jiném externím programu. V případě instalace solárních
kolektorů je oproti programu
Energie možno zadat jen málo
parametrů, podobně jako v NKN.
Problém je v případě nuceného
větrání budovy. Tam nelze prakticky zadat parametry tak, aby
byl výpočet porovnatelný s programem Energie. Nucené větrání
lze nastavit jen v nastavení zóny
a poté pouze zadat ventilátor na
kartě Čerpadla a ventilátory VZT.
Modul VZT je v programu zatím
nefunkční, pouze zahlásí, že je
výpočet nedostupný. Ten je do
budoucna určen k výpočtu energie na zvlhčování a odvlhčování
vzduchu. Zadávání osvětlení v programu Protech je možné pouze
volbou v příslušném profilu. Zde
je také možné v případě potřeby
změnit nebo doplnit profil budovy
podle konkrétní potřeby.
Výpočtový program Národní
kalkulační nástroj (NKN)
Tato výpočtová pomůcka byla
připravena na Stavební fakultě
ČVUT kolektivem, který vedl profesor Karel Kabele. Program je jedinou volně šiřitelnou pomůckou
určenou primárně pro odborníky
s cílem otestovat funkčnost algoritmů pro výpočet ENB podle
platné vyhlášky. Proto při jeho
programování nebylo využito
maker a dalších možností, které
přináší excel, jelikož by z programu udělaly černou skříňku s neznámými vztahy a souvislostmi.
Tím je také pro odbornou veřejnost umožněno zkoumat vlivy
různých hodnot jejich změnou.
To má však dva důsledky. Prvním
je, že po odemknutí si může buď
věci neznalý uživatel či někdo,
kdo má potřebu výsledky zmanipulovat, přenastavit výpočty
či vzájemné souvislosti odlišně
oproti nastavení programátora.
Lze také zadávat více různých
profilů apod. Program je však
vlivem malého stupně programování velmi rozsáhlý, což jej zpomaluje a dělá uživatelsky málo
přívětivým. Toto se projevuje při
celé práci s programem, zejména
pak při jeho ukládání, které je
vlivem velikosti programu velmi
pomalé. Za zásadní rozdíl proti
ostatním programům lze označit
skutečnost, že výpočtový nástroj
NKN neumožňuje zadat paušálně
přirážku na tepelné mosty. Ta
by se pro relevantnost výpočtů
měla vždy zohledňovat již v zadávání součinitelů prostupů tepla
jednotlivými konstrukcemi. Není
to však v praxi obvyklé, a tak
toto nebylo použito takovým
způsobem, aby výpočty odpovídaly obvyklé výpočetní praxi.
Výpočtový program NKN také
neumožňuje přímo v programu
vypočítat součinitele prostupů
tepla jednotlivých konstrukcí
a činitele redukce b (například pro
konstrukce ve styku se zeminou
podle ČSN EN ISO 13370:2009
Tepelné chování budov - Přenos tepla zeminou - Výpočtové
metody, kdy používání b podle
ČSN 73 0540-3:2005 Tepelná
ochrana budov Část 3: Návrhové
hodnoty veličin je u konstrukcí
s malým součinitelem prostupu
tepla nevhodné). Většina parametrů potřebných pro výpočty
je definována v přednastavených
profilech užívání, podobně jako
v programu Protech. Klimatická
data se zadávají pouze podle
oblastí I – IV. Klima model v NKN
bohužel neodpovídá normě
ČSN EN ISO 13790:2009 Energetická náročnost budov - Výpočet
spotřeby energie na vytápění
a chlazení. Při posuzování budovy, která je osazena solárními
kolektory, není možno ovlivnit
rozdělení vyrobené energie mezi
ohřev TUV a přitápění. Zadávání
osvětlení v programu NKN je
omezené a lze volit mezi osvětlením žárovkovým nebo zářivkovým/úsporným. Další data jsou
obsažena v příslušném profilu
podle typu budovy. Zde je také
možné v případě potřeby změnit
nebo doplnit profil budovy podle
konkrétní potřeby.
inzerce
stavebnictví 03/11
39
Porovnání celkové potřeby energie
v závislosti na potřebě teplé vody
Grafy č. 1
Porovnání celkové potřeby energie
v závislosti na zadání klimatické oblasti
Grafy č. 2
Porovnání celkové potřeby energie
v závislosti vlivu tepelných vazeb
Grafy č. 3
osa x: Spotřeba teplé vody [m3/osobu, rok]
osa y: Měrná spotřeba energie budovy EP, A [kWh/m2, rok]
osa x: Klimatická oblast
osa y: Měrná spotřeba energie budovy EP, A [kWh/m2, rok]
osa x: Teplé vazby [W/(m2k)]
osa y: Měrná spotřeba energie budovy EP, A [kWh/m2, rok]
■ ENERGIE
■ ENERGIE
■ ENERGIE
■ PROTECH
■ NKN
y
110
100 1a
90
80
70
60
50
40
30
20
10
15
20
110
100
90
80
70
60
50
40
30
20
x
30
y
50
45 1b
40
35
30
25
20
15
10
15
20
x
30
y
135
125 1c
115
105
95
85
75
65
55
10
15
20
x
30
y
50
45
40
35
30
25
20
15
■ PROTECH
■ NKN
y
Benešov
(–15°C)
ČeskéBudějovice
(–17°C)
Trutnov
(–19°C)
x
x
50
45
40
35
30
25
20
15
x
135
125 3c
115
105
95
85
75
65
55
3a
0,1
2b
Praha
(–13°C)
Benešov
(–15°C)
ČeskéBudějovice
(–17°C)
Trutnov
(–19°C)
0,1
2c
Praha
(–13°C)
Benešov
(–15°C)
ČeskéBudějovice
(–17°C)
Trutnov
(–19°C)
y
120
110
120 3d
110
100
100
100
90
90
90
80
80
225
220
215
210
205
200
195
190
185
180
175
145
135
125
115
105
95
85
75
65
120
110
100
90
80
70
60
50
15
20
30
130
2d
Praha
(–13°C)
Benešov
(–15°C)
ČeskéBudějovice
(–17°C)
Trutnov
(–19°C)
x
x
x
145
135
125
115
105
95
85
75
65
x
120
110
100
90
80
70
60
50
220
210
200
190
10
15
20
30
180
x
145
135
125
115
105
95
85
75
65
x
120
110
100
90
80
70
60
50
y
1f
10
15
20
30
y
1g
10
15
20
30
70
205
200
195
190
185
180
175
2e
230
x
0
x
0,1
0,05
0,02
0
0,1
0,05
0,02
0
x
x
y
y
1e
0,02
80
70
y
0,05
x
y
120 1d
110
10
0
y
y
130
x
0,02
3b
130
70
0,05
y
y
135
125
115
105
95
85
75
65
55
■ NKN
y
110
100
90
80
70
60
50
40
30
20
2a
Praha
(–13°C)
■ PROTECH
Praha
(–13°C)
Benešov
(–15°C)
ČeskéBudějovice
(–17°C)
Trutnov
(–19°C)
y
2f
Praha
(–13°C)
Benešov
(–15°C)
ČeskéBudějovice
(–17°C)
Trutnov
(–19°C)
y
2g
Praha
(–13°C)
Benešov
(–15°C)
ČeskéBudějovice
(–17°C)
Trutnov
(–19°C)
3e
0,1
0,05
0,02
x
0
y
3f
0,1
0,05
0,02
0
0,05
0,02
0
x
y
3g
0,1
x
Porovnání celkové potřeby energie
v závislosti vlivu součinitele prostupu tepla
Grafy č. 4
Porovnání celkové potřeby energie
v závislosti na vnitřní tepelné kapacitě
Grafy č. 5
osa x: Součinitel postupu tepla [W/(m2k)]
osa y: Měrná spotřeba energie budovy EP, A [kWh/m2, rok]
osa x: Vnitřní tepelná kapacita [KJ/vK.m2)]
osa y: Měrná spotřeba energie budovy EP, A [kWh/m2, rok]
■ ENERGIE
■ ENERGIE
■ NKN
y
180
160
140
120
100
80
60
40
20
50
45
40
35
30
25
20
15
■ PROTECH
x
110
100
90
80
70
60
50
40
30
20
x
50
45
40
35
30
25
20
15
4a
vypočtené (Uv) normové (Un) doporučené (Ud) pasivní (2/3 Ud)
y
4b
vypočtené (Uv) normové (Un) doporučené (Ud) pasivní (2/3 Ud)
135
125
115
105
95
85
75
65
55
y
4c
vypočtené (Uv) normové (Un) doporučené (Ud) pasivní (2/3 Ud)
x
y
130
120
100
100
90
90
vypočtené (Uv) normové (Un) doporučené (Ud) pasivní (2/3 Ud)
x
y
110
165
260
370
260
370
x
5b
80
110
165
x
y
5c
80
110
165
260
370
x
y
5d
70
205
4e
190
80
110
165
260
370
110
165
260
370
110
165
260
370
x
y
5e
200
170
195
150
190
130
185
110
vypočtené (Uv) normové (Un) doporučené (Ud) pasivní (2/3 Ud)
x
180
x
145
135
125
115
105
95
85
75
65
x
120
110
100
90
80
70
60
50
y
4f
vypočtené (Uv) normové (Un) doporučené (Ud) pasivní (2/3 Ud)
y
120
110
100
90
80
70
60
50
80
80
80
145
135
125
115
105
95
85
75
65
5a
120
110
90
y
135
125
115
105
95
85
75
65
55
110
70
■ NKN
y
130
4d
■ PROTECH
4g
vypočtené (Uv) normové (Un) doporučené (Ud) pasivní (2/3 Ud)
80
x
y
5f
80
x
y
5g
Budovy podrobené
výpočtům
Výpočty jsou zpracovány pro
různé stavby sloužící k bydlení
(rodinné domy a bytové domy),
postavené v různých letech a různou technologií.
Bylo vybráno 9 typů budov, z nichž
v článku uvádíme následující:
a) novostavba pasivního rodinného domu;
b) novostavba pasivního bytového
domu;
c) novostavba rodinného domu;
d) novostavba bytového domu;
e) stávající stavba bytového domu;
f) stávající stavba rodinného domu;
g) panelový dům o 9.NP.
Pro každý dům byl proveden
základní výpočtový model, který
byl následně rozpracován v šesti
variantách. V každé variantě
byla měněna vždy pouze jedna
proměnná hodnota ovlivňující
konečný výpočet. Pro každou
variantu bylo provedeno 3 – 5
podvariant každým výpočetním
programem zvlášť.
■ Ve variantě I. byla proměnnou
hodnotou roční potřeba teplé
vody, kterou jsme simulovali
v různých úrovních vycházejících
z předpisů či zjištěných skutečností. Výsledky jsou uvedeny
v grafech 1.
■ Ve variantě II. byla proměnnou
hodnotou klimatická oblast, kde
jsme uvažovali Prahu, Benešov,
České Budějovice a Trutnov.
V tomto výpočtu nás zarazilo,
že pro Prahu vychází pro některé typy budov větší potřeba
energií než pro oblasti s nižší
výpočtovou teplotou i s vyšší
nadmořskou výškou. Výsledky
jsou uvedeny v grafech 2.
■ Ve variantě III. byl proměnnou
hodnotou průměrný vliv tepelných vazeb. Zde nebylo možno
uvažovat s výpočetním programem NKN, neboť ten nemá
nastavenu funkci automatické
přidání vlivu tepelných vazeb. Výsledky jsou uvedeny v grafech 3.
■ Ve variantě IV. byly proměnnou
hodnotou součinitelé prostupů
tepla všech konstrukcí obálky
budovy, přičemž první hodnota
41
80
110
165
260
370
x
vycházela z reálného stavu budovy, další pak podle požadavků či
doporučení normy. Výsledky jsou
uvedeny v grafech 4.
■ Ve variantě V. byly proměnnou
hodnotou vnitřní tepelná kapacita
budovy, přičemž je uvažováno
s pěti úrovněmi Cm = 80, 110, 165,
260, 370 kJ/(K.m2), pro program
NKN pouze s hodnotami Cm = 110,
165, 370 kJ/(K.m2). Výsledky jsou
uvedeny v grafech 5.
Shrnutí
Jak je patrné z grafů potřeb energií, u jednoho typu budovy je poměr výpočtem zjištěných hodnot
různými programy vždy stejný,
avšak výsledky nejsou stejné
nikdy. V některých případech je
rozdíl značný. Nelze také tvrdit,
že určitý výpočtový program vždy
vychází lépe než jiný, vždy záleží
na typu budovy.
Omluva
Na závěr bych se velmi rád
omluvil všem autorům použitých
výpočtových programů za to, že
v článku nejsou uvedena všechna
specifika těchto programů. To
je vyvoláno tím, že se článek
primárně nevěnuje výpočtovým
programům jako takovým, ale věnuje se pouze vlivu jejich použití
běžným hodnotitelem budovy na
toto hodnocení a pouze okrajově
naznačuje rozdíly mezi těmito
programy. ■
Použitá literatura:
[1]Vyhláška č. 148/2007 Sb.,
o energetické náročnosti budov
[2]TNI 73 0329:2010 Zjednodušené výpočtové hodnocení
a klasifikace obytných budov
s velmi nízkou potřebou tepla
na vytápění – Rodinné domy
[3]TNI 73 0330:2010 Zjednodušené výpočtové hodnocení
a klasifikace obytných budov
s velmi nízkou potřebou tepla
na vytápění – Bytové domy
[4]ČSN EN ISO 13790:2009
Energetická náročnost budov
– Výpočet spotřeby energie
na vytápění a chlazení
[5]ČSN 73 0540-1: 2005 Tepelná
ochrana budov – Část 1: Terminologie
[6]ČSN 73 0540-2: 2007 Tepelná
ochrana budov - Část 2: Požadavky
[7]ČSN 73 0540-3: 2005 Tepelná ochrana budov - Část 3:
Návrhové hodnoty veličin
[8]ČSN 73 0540-4: 2005 Tepelná
ochrana budov - Část 4: Výpočtové metody
[9]Program Energie, verze 2009,
K-CAD Praha
[10]Program Protech, PROTECH
Nový Bor
[11]Výpočtová pomůcka NKN
Autor: Ing. Roman Šubrt,
Energy Consulting
E-mail: [email protected],
Odborné posouzení článku:
Ing. Jaroslav Šafránek, CSc.
CSI, a.s., Praha
Závěr odborného posouzení:
Rozdíly mezi výsledky hodnocení
energetické náročnosti budov
podle různých sofwarů jsou
obecně známé. Je to dáno jednak rozdíly ve vstupních okrajových podmínkách (vnější výpočtové teploty, solární záření
a další) a dále v možné volbě
dalších vstupních hodnot, které
nejsou v právních předpisech
přesně definovány (přirážky na
tepelné mosty, přirážky na tepelné vazby, pohltivosti solárního záření a další). To vše si uvědomili
jak specialisté v oboru energetiky
budov, tak i pracovníci centrálních orgánů (MPO ČR, MŽP
ČR, SEI), a proto byla zahájena
revize vyhlášky 148/2007 Sb.,
která by měla být ukončena
v listopadu t.r. Uvedené porovnání výsledků hodnocení měrné
potřeby energie je sice zajímavé,
ale přichází s určitým zpožděním. Při konstatování situace ve
vazbě na program Zelená úsporám chybí v článku i porovnání
s metodikou hodnocení podle
TNI 73 0329(30), kde jsou výsledky hodnocení vzhledem
k výše uvedeným hodnocením
podle ČSN EN ISO 13790 značně vyšší.
inzerce
Knauf – TS Colors
Svět barev v oboru stavebnictví má svá určitá
specifika a nároky, které musí výrobci barev
splňovat, zejména z pohledu náročných
technických požadavků. Mezi ně patří například barevná stálost, odolnost proti otěru, vlivům počasí, chemikáliím apod. Tato kritéria
vždy souvisí s aplikacemi, na které jsou konkrétní barvy použity. Firma Knauf představila
nedávno nový segment svých výrobků pod
názvem TS Colors. Jedná se o dlouhodobě
vyvíjenou škálu speciálních barev prioritně
určenou na všechny druhy betonových a minerálních ploch. Jejich využití ve stavebnictví
je velmi široké a týká se nejen rekonstrukcí,
ale samozřejmě i nových staveb. Materiálová báze Knauf TS Colors je kombinací
42
stavebnictví 03/11
minimálně 60 % silikonu a zbytek je tvořen
modifikovaným akrylátovým pojivem, které
slouží především jako nositel barevných pigmentů a dalších zušlechťujících přísad. Tyto
přísady zlepšují pak finální vlastnosti tohoto
materiálu.
TS Colors obsahuje pět výrobků, které jsou
určeny pro finální nátěry svislých i vodorovných ploch. Jedná se o barvu s typovým
označením Knauf TS 710, což je silikonový nátěr určený na betonové plochy, dále
Knauf TS 720, který reprezentuje bezbarvý
silikonový akrylátový lak, či Knauf TS 730,
což je vrchní pigmentovatelný email, nebo
Knauf TS 740 – jednosložková polyuretanová barva, a nakonec Knauf TS 750
představující dvousložkovou speciální vrchní
barvu s vysokou schopností odrazu světla.
Zatímco Knauf TS 710 a 720 je určen zejména pro profesionální oblast nátěrů betonových konstrukcí, pak TS 730 až TS 750
lze použít i v oblasti hobby. Barvy neobsahují žádné těkavé látky a mají provedený atest
na styk s pitnou vodou. TS 730 až TS 750
jsou vodou ředitelné a lze je používat bez
problémů i v domácnosti, v uzavřeném
prostoru a díky svému složení jsou zdraví
neškodné. Barvy lze obecně nanášet všemi
známými způsoby včetně stříkání, neboť neobsahují žádné abrazivní částečky. Specialitou je například barva TS 740, která je velmi
elastická, a proto je určena na barevné povrchy podlah, přičemž její kladnou vlastností
je, že významně tlumí kročejový hluk, což
je výhodné například pro stavby bytových
domů apod.
Barvy jsou vyráběny v České republice a již
nyní nacházejí zajímavé uplatnění. Příkladem jsou některá vodní díla, bazény, apod.
Další informace na www.knauf.cz
inzerce
NAVRHUJTE JEN TO NEJLEPŠÍ
Fasádní Kontaktní Deska Speciál „FKD S”
Při návrhu novostaveb i rekonstrukcí budov
je z mnoha hledisek nejvýznamnější obvodový plášť, který je velmi zatíženou konstrukcí. Pohodu vnitřního prostředí, požární
bezpečnost, životnost stavby, ochranu před
vlhkostí i ochranu před hlukem výrazně ovlivňuje správný návrh skladby obvodových
stěn. Klasické jednovrstvé (homogenní)
obvodové stěny nezabezpečují dostatečným způsobem tepelně-izolační požadavky vnitřních prostor budovy.
V novostavbách tak lze doporučit vícevrstvé
konstrukce, u rekonstrukcí pak dodatečný
zateplovací systém. Podstatný význam má
kvalitní tepelná izolace.
Společnost Knauf Insulation je výrobcem
minerálně vláknitých fasádních desek FKD
S, které mají veškeré požadované vlastnosti.
Výhody FKD S v zateplovacím
systému:
■ Nehoří a dýchá
■ Přináší tepelný komfort
■ Tlumí hluk
■ Drží svůj tvar
■ Chrání nosnou konstrukci
■ Prodlužuje životnost stavby
FKD S je držitelem veškerých
kvalitativních „Á-ček“ na trhu:
Nehořlavé:
A1 – třída reakce na oheň
Tepelně-izolační:
A – energeticky mimořádně úsporná
opatření
Zvuko-pohltivé:
A – třída zvukové pohltivosti
Produkty Knauf Insulation pro fasádu vyráběné z kamenné vlny jsou především
odolné vůči ohni a i při nadměrném namáhání si zachovávají svou tvarovou stálost.
Původní surovinou pro výrobu kamenné
vlny je čedič.
Produktová řada z kamenných vláken je vyráběná v deskách a lamelách.
Jde o tvrdší materiály s vyšší objemovou
hmotností, jejichž předností je právě dlouhodobá stálost při mechanickém namáhání.
www.knaufinsulation.cz
Deska má vynikající tepelně izolační vlastnosti = 0,036 W/mK a je ideální na zateplení stěn vnějším kontaktním zateplovacím
systémem – ETICS.
Deska je v celém průřezu hydrofobizována,
čímž chrání vlákna proti případné vlhkosti.
Difúzní otevřenost desky umožňuje únik
kondenzované vlhkosti ze stěny, což v podstatné míře prodlužuje životnost zateplené
budovy.
Nehořlavost kamenné vlny předurčuje tuto
izolaci jako skvělou ochranu nemovitostí.
stavebnictví 03/11
43
životní cyklus staveb
text: Karel Kabele
Nová Evropská směrnice
o energetické náročnosti budov
Prof. Ing. Karel Kabele, CSc.
Vedoucí katedry technických zařízení budov na FSv ČVUT v Praze. Zabývá se problematikou energetických systémů budov
z hlediska jejich navrhování, počítačového
modelování a interakcí systémů s budovou. Pod jeho vedením vznikl Národní
kalkulační nástroj pro stanovení energetické náročnosti budov. Je autorizovaným
inženýrem v oborech Technika prostředí
staveb a Energetické auditorství. Je předsedou Společnosti pro techniku prostředí,
členem představenstva ČKAIT a viceprezidentem Evropské federace společností
pro techniku prostředí REHVA.
E-mail: [email protected]
Snižování energetické náročnosti budov je
cílem, který si Evropské společenství dalo již
na počátku tohoto tisíciletí. V současnosti
je platná právní úprava založena na zákonech a vyhláškách vycházejících ze Směrnice
2002/91/ES o energetické náročnosti budov.
V roce 2010 bylo vydáno přepracované znění
této směrnice pod označením 2010/31/EU, ve
kterém jsou jednak obsaženy úpravy původní
směrnice, jednak jsou definovány nové administrativní nástroje ke snížení energetické
náročnosti budov – mimo jiné se zde zavádí
pojem „budova s téměř nulovou spotřebou
energie“. Cílem tohoto příspěvku je získání
orientace v současné situaci a souvislostí
v rámci vývoje těchto iniciativ.
Stav v ČR v roce 2010
Směrnice 91/2002/ES (EPBD) [1] promítnutá do národních právních
předpisů vešla v plném rozsahu v ČR v platnost dne 1. 1. 2009, kdy
se naplno rozeběhlo vydávání průkazů energetické náročnosti budov
na nové budovy na základě zákona č. 406/2006 Sb., o hospodaření
energií, ve znění pozdějších předpisů [2] a vyhlášky č. 148/2007
Sb., o energetické náročnosti budov [3]. V souladu s EPBD se v ČR
zákonem předepisuje certifikace budov metodou hodnocení energetické náročnosti budov.
Energetickou náročností budovy se rozumí vypočtená celková roční
dodaná energie v GJ potřebná na vytápění, větrání, chlazení, klima-
44
stavebnictví 03/11
tizaci, přípravu teplé vody a osvětlení. Energetická náročnost se
počítá při standardizovaném užívání budovy bilančním hodnocením,
tj. výpočtem na modelu budovy pro projektované i stávající budovy.
Bilanční hodnocení se provádí intervalovou metodou, nejlépe měsíční. V případě budov s nízkou tepelnou setrvačností se časový krok
intervalové metody zkracuje až na hodinu.
Výsledkem vlastního výpočtu energetické náročnosti budovy je
roční spotřeba energie rozdělená na jednotlivé subsystémy a energonositele, v součtu pak celková spotřeba energie v budově. Takto
spočítaná energie je porovnána s referenční hodnotou a na základě
porovnání hodnot roční spotřeby energie je vypočten klasifikační
ukazatel a budova je zařazena do jedné z klasifikačních tříd energetické náročnosti. Výsledkem je průkaz energetické náročnosti,
který je tvořen protokolem obsahujícím textový popis s hodnocením budovy a systémů TZB a grafickým znázorněním průkazu
energetické náročnosti budovy ve formě štítku. Kromě zatřídění
navrhovaného řešení budovy je možné v průkazu energetické náročnosti vyhodnotit i důsledek energeticky úsporného opatření.
V tomto případě se v grafickém znázornění zobrazí druhá hodnota
hodnocení budovy, vyjadřující předpokládaný stav po aplikaci energeticky úsporného opatření.
Přepracovaná Evropská směrnice
o energetické náročnosti budov
V roce 2010 schválila Evropská rada a Evropský parlament revizi
směrnice 91/2002/ES s názvem Směrnice o energetické náročnosti
budov (přepracování) z 19. 5. 2010 pod číslem 31/2010/EU [4]. Revidovaná směrnice vytyčuje cíle Evropského společenství v oblasti
energetiky do roku 2020 rozpracováním a úpravou kroků vedoucích
ke snížení energetické spotřeby energie v Evropě. Tato směrnice
ruší a nahrazuje směrnici 91/2002/ES v plném rozsahu; upřesňuje
a v některých bodech zpřísňuje požadavky na energetickou náročnost budov. Mottem revidované směrnice je cíl 20-20-20, vyjadřující
záměr v roce 2020 dosáhnout snížení spotřeby energie o 20 %, snížení emisí skleníkových plynů o 20 % a zvýšení podílu obnovitelných
zdrojů na 20 % celkové výroby energie v Evropě v porovnání s rokem
1990. K dosažení tohoto cíle jsou směrnicí definovány různé kroky:
a) Společné požadavky na metodu výpočtu energetické náročnosti
Směrnice definuje požadavky na společný obecný rámec výpočtu
energetické náročnosti budov a jejich ucelených částí. Ve srovnání s původní směrnicí je mimo jiné upravena definice termínu
energetická náročnost budovy jako „vypočítané nebo změřené
množství energie nutné pro pokrytí potřeby energie spojené s typickým užíváním budovy, což mimo jiné zahrnuje energii používanou pro vytápění, chlazení, větrání, teplou vodu a osvětlení“. Za
povšimnutí stojí fakt, že termín standardizované užívání budovy je
nahrazen termínem typické užívání a jsou modifikována hlediska,
která musí být v metodě pro stanovení energetické náročnosti
budov zohledněna.
2002/91/ES
2010/31/EU
a) tepelné vlastnosti budovy (obvodový plášť, vnitřní příčky apod.).
Tyto vlastnosti mohou rovněž zahrnovat průvzdušnost;
a) následující skutečné tepelné vlastnosti budovy včetně jejích vnitřních příček – i) tepelná kapacita, ii) izolace, iii) pasivní vytápění,
iv) prvky chlazení a v) tepelné mosty;
b) zařízení pro vytápění a zásobování teplou vodou, včetně jejich
izolačních vlastností;
b) zařízení pro vytápění a zásobování teplou vodou, včetně jejich
izolačních vlastností;
c) klimatizační zařízení;
c) klimatizační zařízení;
d) větrání;
d) přirozené a nucené větrání, které může zahrnovat
průvzdušnost;
e) zabudované zařízení pro osvětlení (zejména nebytový sektor);
e) zabudované zařízení pro osvětlení (zejména v nebytovém sektoru);
f) umístění a orientace budovy, včetně vnějšího klimatu;
f) konstrukci, umístění a orientaci budov, včetně vnějšího klimatu;
g) pasivní solární systémy a protisluneční ochrana;
g) pasivní solární systémy a protisluneční ochranu;
h) přirozené větrání;
h) vnitřní mikroklimatické podmínky, včetně návrhových hodnot
vnitřního prostředí;
i) vnitřní mikroklimatické podmínky, včetně návrhových hodnot
vnitřního prostředí.
i) vnitřní spotřebu energie.
Při výpočtu se má v případě potřeby brát v úvahu příznivý vliv
těchto hledisek:
Při výpočtu se má v případě potřeby brát v úvahu příznivý vliv
těchto hledisek:
a) aktivní solární systémy a jiné otopné soustavy a elektrické systémy využívající obnovitelné zdroje energie;
a) místní podmínky slunečního osvitu, aktivní solární systémy a jiné
otopné soustavy a elektrické systémy využívající energii z obnovitelných zdrojů;
b) elektřina vyráběná formou kombinované výroby tepla a elektřiny;
b) elektřina vyráběná formou kombinované výroby tepla a elektřiny;
c) dálkové nebo blokové otopné a chladicí soustavy;
c) ústřední nebo blokové otopné a chladicí soustavy;
d) denní osvětlení.
d) denní osvětlení.
▲ Tab. 1. Hlediska zohledňovaná v metodě pro stanovení energetické náročnosti budov [1], [4]
b) Uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost na budovy, jejich části, prvky a technické systémy
V dalších bodech definuje směrnice požadavky nejen na energetickou náročnost budovy jako celku, ale u změn dokončených staveb
a udržovacích prací nově též požadavky na jednotlivé ucelené části
těchto budov, jejich prvky anebo technické systémy, v závislosti na
tom, čeho se úprava stávající budovy týká.
Nově se zavádí definice pojmů, na které se stanovení minimálních
požadavků vztahuje, jako je budova, ucelená část budovy, technický
systém a prvek budovy.
Při stanovování požadavků je kladen důraz nejen na dopad na
energetickou náročnost, ale i optimální nákladovou úroveň, pro
jejíž stanovení vydá Evropská komise do 30. 6. 2011 srovnávací
metodický rámec pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov a prvků
budov. Proces stanovení minimálních požadavků bude vycházet
z technicko-ekonomické analýzy referenčních budov v jednotlivých zemích.
c) Budovy s téměř nulovou spotřebou energie
Základním požadavkem je, aby do 31. 12. 2020 všechny nové
budovy byly „budovami s téměř nulovou spotřebou energie“ a po
dni 31. 12. 2018 nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné
moci byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Pro
účely směrnice se rozumí „budovou s téměř nulovou spotřebou
energie“ budova, jejíž energetická náročnost určená podle metody
dané touto směrnicí je velmi nízká. Téměř nulová či nízká spotřeba
energie by měla být ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných
zdrojů, včetně energie z obnovitelných zdrojů vyráběné v místě
stavby či v jeho okolí. Tento velmi ambiciózní cíl bude realizován
na základě vnitrostátního plánu, který si musí každá země připravit a stanovit v něm, jakým způsobem bude postupováno, které
budovy budou z tohoto požadavku vyjmuty. Důraz je opět kladen
na nákladovou efektivnost opatření vedoucích k nízké energetické
náročnosti budov.
O přesné definici pojmu se rozhoduje na úrovni členské země.
V současné době probíhá o výkladu a upřesnění této definice
bouřlivá diskuze ve většině evropských zemí a bohužel dochází
k mnoha mylným výkladům a zkreslením. Směrnice jednoznačně
mluví o nízké energetické náročnosti takové budovy.
Častým omylem je v této souvislosti záměna pojmu energetická
náročnost s pojmem potřeba energie na vytápění.
■ Energetická náročnost budovy
Energetickou náročností budovy se rozumí vypočítané nebo
změřené množství energie nutné pro pokrytí potřeby energie
spojené s typickým užíváním budovy, což mimo jiné zahrnuje
energii používanou pro vytápění, chlazení, větrání, teplou vodu
a osvětlení.
■ Potřeba energie na vytápění
Potřeba energie na vytápění je hodnota, vyjadřující kvalitu obálky
budovy z hlediska vytápění; nepostihuje účinnost vytápěcího
zařízení a tím zkresluje skutečné množství energie pro vytápění
potřebné a zcela zanedbává energii potřebnou na osvětlení,
přípravu teplé vody a chlazení. Z tohoto důvodu pojmy typu „pasivní dům“ které se v souvislosti se zaváděním směrnice někdy
objevují, nepatří k nejvhodnějším, neboť jsou v odborné veřejnosti zafixovány jako budovy s nízkou potřebou tepla na vytápění
a ostatní energie spotřebované v budově primárně neřeší. Nelze
proto jednoduše říci, že cestou pasivního domu se dostaneme
k budově s téměř nulovou spotřebou energie, neboť toto tvrzení
je platné pouze u budov, kde není aktivní chlazení a neřešíme
přípravu teplé vody ani osvětlení.
stavebnictví 03/11
45
Česká definice pojmu budova s téměř nulovou spotřebou energie
se v současnosti připravuje.
d) Certifikáty energetické náročnosti
Požadavky na certifikaci budov navazují na již započatý proces
vydávání průkazu energetické náročnosti budov a stanovují ovšem
nové údaje, které musí certifikát obsahovat. Certifikát energetické
náročnosti musí obsahovat energetickou náročnost budovy a referenční hodnoty, jako jsou minimální požadavky na energetickou
náročnost, a umožňovat tak vlastníkům nebo nájemcům budovy
nebo ucelené části budovy porovnání a posouzení její energetické
náročnosti. Kromě těchto údajů bude certifikát energetické náročnosti obsahovat i doporučení na snížení energetické náročnosti
budovy nebo ucelené části budovy, které je optimální nebo efektivní
vzhledem k vynaloženým nákladům, pokud ve srovnání s platnými
požadavky na energetickou náročnost existuje pro taková zlepšení
přiměřený potenciál. Certifikát energetické náročnosti poskytne
údaje o tom, kde vlastník nebo nájemce může získat podrobnější
informace, včetně nákladové účinnosti doporučení uvedených v certifikátu energetické náročnosti. Posouzení nákladové efektivnosti
je založeno na souboru standardních podmínek, jako je posouzení
úspor energie a základních cen energie a předběžný odhad nákladů. Obsahuje dále informace o krocích, které je nutné podniknout
k realizaci doporučených opatření. Majiteli nebo nájemci mohou
být poskytnuty i další informace o souvisejících tématech, jako jsou
energetické audity nebo pobídky finanční či jiné povahy a možnosti
financování. Důležitou informací pro zpracovatele průkazů ENB v ČR
je mimo jiné skutečnost, že se uznávají certifikáty vydané podle
Směrnice 2002/91/ES po dobu jejich platnosti. Nicméně budovy,
které tímto procesem neprojdou dříve, než vejdou v platnost národní
právní předpisy, budou certifikovány novým způsobem.
e) Inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů
Směrnice se i nadále zabývá problematikou pravidelné inspekce
otopných soustav a klimatizačních systémů v budovách. V této
části se blíže specifikují požadavky na způsob řešení provozu
těchto zařízení a byla provedena jazyková změna, kdy zavádějící
pojem „inspekce kotlů“ byl nahrazen výstižnějším pojmem „inspekce otopných soustav“. Blíže se též specifikuje obsah a forma
inspekční zprávy.
f) Nezávislé systémy kontroly certifikátů energetické náročnosti a inspekčních zpráv
Novým prvkem směrnice je zavedení nezávislého kontrolního systému certifikátů energetické náročnosti a zpráv o inspekci otopných
soustav a klimatizačních systémů na úrovni jednotlivých členských
zemí. Kontrola bude prováděna namátkově na statisticky významném souboru každoročně vydaných certifikátů a inspekčních zpráv
a bude zaměřena mimo jiné na platnost vstupních údajů o budově
použitých k vydání certifikátu energetické náročnosti a výsledků uvedených v certifikátu, celkovou kontrolu vstupních údajů o budově po
užitých k vydání certifikátu energetické náročnosti, celkové ověření
výsledků uvedených v certifikátu, včetně uvedených doporučení,
a je-li to možné, prohlídka budovy na místě za účelem kontroly srovnatelnosti specifikací uvedených v certifikátu energetické náročnosti
a certifikované budovy.
Závěr
Nová směrnice o energetické náročnosti vyjadřuje extrémní zájem
Evropského společenství o změnu v oblasti energetické náročnosti
46
stavebnictví 03/11
budov a vytyčuje velmi ambiciózní cíle. Je zřejmé, že nyní nastane
období, kdy požadavky směrnice budou postupně zaváděny prostřednictvím českého právního řádu. Je nutno upozornit, že nová
směrnice je určena vládám členských zemí ES a její uvedení do
běžného života je otázkou několika let, než se jednotlivé požadavky
zapracují do národních právních předpisů podle harmonogramu
termínů ve Směrnici uvedených. ■
Poděkování
Příspěvek vznikl za podpory výzkumného záměru CEZ MSM
6840770003.
Použitá literatura:
[1]Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne
16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov, Úřední věstník
Evropské unie, svazek 46, 4. 1. 2003, část L 001/2003
[2]Zákon č. 406/2006 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, Sbírka zákonů č. 61/2008, částka 19
[3]Vyhláška č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov, Sbírka
zákonů č. 148/2007, částka 53
[4]Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne
19. května 2010 o energetické náročnosti budov (přepracování).
Úřední věstník Evropské unie, svazek 53, 18. 6. 2010, část L
153/2010
[5] http://tzb.fsv.cvut.cz/projects/nkn
[6]Kabele, K.: Revize evropské směrnice 2002/91/ES o energetické
náročnosti budov. Tepelná ochrana budov 5/2010. IC ČKAIT
Praha
english synopsis
The New European Directive on the Energy
Performance of Buildings
To reduce the energy performance of buildings is an objective
set by the European Community at the beginning of this
millennium. At the moment, the legislation in force is based on
the laws and decrees stipulated by the 2002/91/EC directive
on the energy performance of buildings. In 2010, an amended
version of the directive was issued under the reference no.
2010/31/EU including both a modification of the original directive
and definitions of new administrative tools to reduce the energy
performance of buildings – among others, introducing the term
of „nearly zero energy building“. The aim of this article is to get
oriented in the current situation and context of development
of these initiatives.
klíčová slova:
Směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov, Směrnice
2010/31/EU o energetické náročnosti budov, budovy s téměř
nulovou spotřebou energie, nákladová efektivnost opatření,
energetická náročnost budov, potřeba energie na vytápění,
certifikát energetické náročnosti budovy
keywords:
2002/91/EC directive on the energy performance of buildings,
2010/31/EU directive on the energy performance of buildings,
evaluation of the energy performance of buildings, classification
classes of energy performance, 20-20-20 target, renewable
energy sources, typical usage of buildings, nearly zero energy
buildings, measure cost effectiveness, energy performance
of buildings, energy need for heating, certificate of energy
performance of building.
inzerce
Maximum bezpečnosti s cylindrickými vložkami BKS
Denně se ze zpráv dozvídáme o krádežích a vloupáních do domů a bytů. Každý z nás si dovede představit, co takový
zásah do soukromí způsobí. Právě proto se firma GU-BKS oblastí zabezpečení
budov, kanceláří, bytů,… velmi intenzivně zabývá.
GU-BKS nabízí široký sortiment výrobků,
se kterými můžete zabezpečit svoje byty, kanceláře, domy,... Jedná se hlavně o kování pro
okna, vstupní, interiérové dveře a posuvné dveře. Hlavně vchodové dveře s cyl. vložkou se
stávají terčem případných zlodějů.
V širokém sortimentu cylindrických vložek BKS
s různým stupněm bezpečnosti a komfortu ovládání si vybere opravdu každý.
Cylindrické vložky BKS jsou vyráběny ve
více sériích s různým počtem a uspořádáním
stavítek, druhy klíčů a jsou vyzkoušeny dle evropských norem EN 1303, certifikované a zařazené do bezpečnostních tříd – BT 3-4 odolnosti proti vloupání dle ENV 1627–1629,
podložené certifikáty NBÚ.
Nabídka BKS začíná u základní série 88
s jednostranným klíčem v BT3, vybavená identifikační kartou, a s 5 klíči, s možností sjedno-
ceného zamykáním. Pokračuje přes sérii 37,
která je podobná sérii 88, ale se 6 kolíky. Vložky série 50 jsou zařazeny v BT 3 a série 51
v BT 4 s oboustr. klíčem. Tyto série je možné
vzájemně kombinovat v uzamykacím systému
a docílit tím různou úroveň bezpečnosti na různých dveřích v jedné budově.
Vrcholem bezpečnosti, techniky, komfortu a designu je série 45 Janus - certifikována v BT 4.
U této vložky je 5 kolíků uspořádáno ve 4 řadách. Systémy generálního klíče spolu s centrálními vložkami a jejich různé kombinace jsou
zde téměř neomezené. Sérii 45 Janus je možné kombinovat s elektronickými vložkami, kde
je možné nastavit přístupy pro jednotlivé osoby
i dodatečně, a následně se dá identifikovat – kdo a kdy přes dané dveře prošel.
Pro programování a pro správu uzamykacích systémů je k dispozici software
BKS KeyManager.
Cylindrické vložky BKS se standardně vyrábějí s pěti klíči a v různých provedeních - s knoflíkem, pro zásuvky, visací zámek, jednostranná
vložka a mnoho jiných varant v jednom typu, včetně výroby z nerez oceli. Všechny cylindrické
vložky BKS jsou odolné proti nedestruktivní dynamické metodě – Bumpingu.
O kvalitě cylindrických vložek BKS svědčí mj.
ocenění nezávislé německé organizace pro
testování výrobků „Stiftung Warentest“, kde
cylindrická vložka série 45 Janus získala
jako jediná ocenění „velmi dobrá“,
čímž předčila ostatních pět konkurenčních vložek.
Jako reference může GU-BKS uvést vybavení
systémem generálního klíče takových objektů,
jako jsou Vodafone Praha, ČD, či nový terminál
letiště v Bratislavě a mnohé jiné.
Buďte nároční na kvalitu, spolehněte
se na GU-BKS!
Více na www.g-u.com.
stavebnictví 03/11
47
životní cyklus staveb
text: Miroslav Sázovský, Martin Bebčák
foto: MONTY s.r.o., archiv autora
▲ Obr. 1. Pochůzná plocha ze skla do tvaru půlměsíce v novém obchodním centru ve středu města Žiliny – OC Mirage
Požadavky na požárně odolné
pochůzné plochy ze skla
Ing. Miroslav Sázovský
Stavební fyzik, vystudoval FSv
ČVUT. Stavebnímu sklu se nevěnuje
jen při psaní odborných statických
či diagnostických posudků, ale své
znalosti a dovednosti využívá přímo
v terénu. Je autorem praktického seriálu o skle 52 rad jak neudělat chybu a četných vzdělávacích programů
zaměřených na výuku o stavebním
skle v praxi.
E-mail: [email protected]
Spoluautor:
Ing. Martin Bebčák
E-mail: [email protected]
Každé stavební dílo je výsledkem všech dílčích
proporcionálních vztahů konstrukcí, které se z větší nebo menší části na jeho řešení podílejí, aby
bylo dosaženo požadovaných funkcí. To platí i pro
konstrukce pochůzných ploch ze stavebního skla.
Sklo jako stavební materiál svou vnitřní i povrchovou strukturou směřuje k naprosto dokonalé čistotě. Při návrhu pochůzných konstrukcí
48
stavebnictví 03/11
z tohoto materiálu jsou jeho působivé vlastnosti významnou součástí
záměru celkového řešení díla. Velmi záleží také na kvalitě provedení,
kdy hmota skla nesmí ztratit své podmanivé vlastnosti, kterými nás
bude zpětně ovlivňovat.
Kvalitní provedení pochůzné plochy ze skla vyžaduje:
■ k valifikovaný přístup při výběru druhu a typu vrstveného skla;
■ dodržení výrobních a montážních tolerancí hlavní nosné konstrukce,
do které má být pochůzné sklo uloženo;
■ dodržení výrobních tolerancí jednotlivých tabulí skla, zajištění přesného tvaru, rovinného povrchu, kvalifikovaného výpočtu tloušťky,
dokonalého opracování hran;
■ předepsané rozmístění nosných a distančních položek, které slouží
pro kvalitní uložení skla;
■ dokonale provedenou montáž (postup montáže, využití pomocného
zařízení), dále kvalitní a funkční fixování jednotlivých dílů tabulí skla;
■ pravidelnou a pečlivou údržbu.
Výběr a výroba vrstveného bezpečnostního
pochůzného skla
Vrstvené sklo je celek, sestávající z nosné konstrukce s jednou nebo
více dílčími skleněnými tabulemi anebo plochými zasklívacími materiály z plastu, vzájemně spojenými jednou nebo více elastickými
mezivrstvami (PVB, EVA, EVASAFE, SentryGlass, PET, PVC, a jiné).
Tímto způsobem lze za učitých podmínek dosáhnout bezpečné
chování tabule skla po jeho rozbití nebo zvýšit odolnost zasklení vůči
proniknutí předmětů či osob.
Definice těchto výrobků pro stavebnictví se řídí dle evropské normy
EN 14449 v jejím platném národním znění ČSN EN 14449 - Sklo ve
stavebnictví - Vrstvené sklo a vrstvené bezpečnostní sklo - Hodnocení shody. A dále výrobkovou normou ČSN EN ISO 12543 - Sklo
ve stavebnictví - Vrstvené sklo a vrstvené bezpečnostní sklo, která
je rozdělena do částí:
■ definice a popis jednotlivých částí;
■ vrstvené bezpečnostní sklo;
■ vrstvené sklo;
■ metody zkoušení stálosti;
■ rozměry a opracování hran;
■ vzhled.
a užitná zatížení pozemních staveb. Tato norma definuje nejenom
plošné zatížení, ale i bodové zatížení v závislosti na kategorii provozu
daného interiéru. V České republice, na rozdíl od Německa, v této normě z pohledu pochůzného skla chybí hodnoty dynamického zatížení
od pádu předmětu. Německý institut pro stavebnictví (Deutschen
Instituts für Bautechnik – DIBt) vydal v roce 2000 doporučení pro
navrhování pochůzného skla, kde je definován způsob testování
pomocí pádu normového tělesa. Při normovém a provozním zatížení
se doporučuje, aby nedocházelo na hraně ani v ploše tabule skla
k průhybům, které by byly větší než 1/200 kritické délky.
Při výpočtu návrhu tloušťky vrstveného pochůzného skla na plošné
zatížení lze využít zjednodušeného výpočtu ekvivalentní tloušťky.
Tato metoda na rozdíl od starších přístupů již zohledňuje modul
pružnosti ve smyku a tím umožňuje přesně stanovit v závislosti na
materiálových charakteristikách výrobku tzv. ekvivalentní tloušťku
skla, ze které lze při navrhování stavebních konstrukcí vycházet.
V novém přístupu je zaveden tzv. smykový koeficient přestupu:
Obecně technické požadavky na pochůzná skla
Vzhledem k tomu, že výrobky, materiály a konstrukce navržené
a použité pro stavbu musí zaručit, že stavba splní požadavky z §8,
odstavce 1, vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 268/2009
Sb., o technických požadavcích na stavby, nesmíme opomenout
věnovat pozornost následujícím kritériím:
■ bezpečnost při užívání;
■ mechanická odolnost a stabilita;
■ požární bezpečnost.
Bezpečnost při užívání
Pro bezpečné užívání pochůzného skla je třeba se v návrhu zabývat
prostorem nad nášlapnou plochou a prostorem pod pochůznou
plochou. Obě oblasti mají své specifické požadavky na bezpečnost
a nelze je v žádném místě stavby opomenout. V prostoru nad nášlapnou skleněnou plochou vycházíme z požadavků na bezpečný
pohyb osob, který je definován pomocí nároků na drsnost stavebních
konstrukcí (ČSN 73 2520 - Drsnost povrchů stavebních konstrukcí)
a protiskluzných vlastností povrchu podlah (ČSN 74 4507 - Odolnost
proti skluznosti povrchu podlah - Stanovení součinitele smykového
tření). V prostorách pod pochůznou plochou ze skla se zaměřujeme
především na požadavek zbytkové stability po rozbití, aby nedocházelo k ohrožení osob z důvodu padání tabulí skla.
Mechanická odolnost a stabilita
Pro potřeby správného návrhu mechanické odolnosti je nutné vycházet ze základních požadavků na statické řešení, které byly sestaveny na základě dlouholetých zkušeností sklářských specialistů po
celém světě a popisují jednotlivé faktory podílející se na výsledné
mechanické odolnosti:
1. kvalita a úprava povrchu;
2. kvalita a úprava hran;
3. vady ve skle a jeho kvalita;
4. trhliny, mikrotrhliny;
5. délka trvání zatížení;
6. způsob podepření;
7. rozložení napětí v ploše;
8. způsob uložení;
9. vlhkost prostředí;
10. teplota skla a prostředí.
Při navrhování pochůzného skla je doporučeno vycházet z požadavků platné evropské normy ČSN EN 1991-1-1 Eurokód 1: Zatížení
konstrukcí - Část 1-1: Obecná zatížení - Objemové tíhy, vlastní tíha
(1)
(2)
kde:
hν = tloušťka mezivrstvy
h1 = tloušťka 1. tabule skla
h2 = tloušťka 2. tabule skla
E = Youngův modul pružnosti skla
a = kratší rozměr tabule skla
G = modul pružnosti ve smyku (mezivrstva)
Smykový koeficient přestupu se může pohybovat v rozmezí od 0 do 1.
Pro výpočet efektivní tloušťky při maximálním dovoleném průhybu tabule skla je hef;w rovna:
(3)
Pro výpočet maximálního dovoleného napětí při ohybu je efektivní
tloušťka každé tabule skla rovna:
(4)
Každý statický výpočet je závislý na jeho okrajových podmínkách
a správném zadání vstupních charakteristických parametru jednotlivých materiálů. Výpočet ekvivalentní tloušťky podle nového přístupu
předpokládá dostatečnou znalost daného prostředí, jeho teplotu
a délku trvání zatížení. Ze své zkušenosti doporučuji výpočet podle
nového přístupu využívat na interiérové aplikace vrstveného skla,
nebo v místech, kde si můžeme být jisti stálostí prostředí, malými
odchylkami teploty prostředí a skla. Tento výpočet nedoporučuji
využít při návrhu nepravidelných tabulí pochůzného skla a při atystavebnictví 03/11
49
pickém uložení a ukotvení. Pro tyto účely je nutné použít speciálních
software využívajících nelineární metody konečných prvků (MKP).
Požární bezpečnost
Základním ukazatelem, který vyplývá z kodexu norem požární
bezpečnosti ve vztahu ke stavebním konstrukcím, je pojem požární odolnost stavební konstrukce. Požární odolnost stavebních
konstrukcí je doba v minutách, po kterou jsou stavební konstrukce
schopny odolávat účinkům požáru podle normou definovaných podmínek a kriterií, aniž by došlo k porušení jejich funkce specifikované
mezními stavy požární odolnosti. Pochůzná plocha ze skla se řadí
do konstrukcí s požadavky na požární odolnost. Stanovení požární
odolnosti stavebních konstrukcí se provádí na základě zkoušek,
případně výpočtem. Dle kodexu norem požární bezpečnosti staveb
jsou mezní stavy požární odolnosti jednotlivých druhů stavebních
konstrukcí definovány dle tabulky 1.
Tyto mezní stavy požární odolnosti se vztahují na všechny konstrukce
mající požárně dělicí funkci.
Na dosažení mezních stavů požární odolnosti stavebních konstrukcí
má pochopitelně vliv časový průběh požáru, zejména průběh nárůstu
teplot při konkrétním požáru, který je různý a závisí na mnoha proměnných – na povaze hořlavého materiálu, jeho výhřevnosti, uložení,
větrání při požáru, konstrukčním a architektonickém řešení objektu,
meteorologických podmínkách atd.
■ protipožární vrstvené sklo: vrstvené sklo, jehož nejméně jedna
mezivrstva reaguje na vysokou teplotu, čímž výrobku dává jeho
požární odolnost; tento výrobek může obsahovat také prvky ze
skla, které jsou samy o sobě požárně odolné;
■ vrstvené sklo s požárními vlastnostmi: vrstvené sklo, které nezískalo požární odolnost pomocí mezivrstev reagujících na vysoké
teploty.
Žádný výrobek ze skla nemůže být sám o sobě klasifikován jako
požárně odolný. Pokud je zasklen do vhodného rámu, může být
celek zkoušen a klasifikován jako požárně odolný. Tento typ vrstveného skla lze použít jako prvek v požárně odolném zaskleném celku
v souladu s prEN 357-1.
Teorie zvyšování požární odolnosti prosklených konstrukcí
ochlazováním
Z obrázku 2 je patrné, jak je teplo, které vzniká při hoření materiálu,
odváděno z místa požáru do prostoru a do stavebních konstrukcí.
Ochlazování stavebních konstrukcí je založeno na principu odebírání
tepla pomocí vhodného média, přičemž teplo odebírané musí být
Mezní stavy požární odolnosti
R Nosnost
E Celistvost
I Izolační schopnost – mezní teploty na neohřívaném
povrchu
W Izolační schopnost – mezní hustota tepelného toku
z neohřívané strany
S Odolnost proti průniku kouře
M Odolnost proti mechanickému působení
C Opatření samouzavíracím zařízením
▲ Tab. 1. Mezní stavy požární odolnosti
Vzhledem k těmto skutečnostem jsou mezinárodně jednotně stanoveny průběhy požáru dle teplotních křivek dle ČSN EN 1363 – 1
a ČSN EN 1363 – 2. Zároveň byly převzaty evropské normy (Eurokódy). Základním Eurokódem je EN 1991-1-2, Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-2: Obecná zatížení - Zatížení konstrukcí vystavených
účinkům požáru. Na tuto část navazují další Eurokódy. Pro potřeby
tohoto posudku slouží především Eurokód 3 – EN 1993-1-2 - Navrhování ocelových konstrukcí, Část 1-2: Obecná pravidla - Navrhování
konstrukcí na účinky požáru.
Pochůzné plochy ze skla v podmínkách požáru
Mechanické vlastnosti skla jsou přímo závislé na velikosti zkoušeného
vzorku, na stavu povrchu vzorku a na vnitřním pnutí. Z tepelných
vlastností se řadí k nejdůležitějším tepelná odolnost skla, kterou
značně ovlivňuje chemické složení, tvar hotového výrobku, homogenita skloviny, teplotní roztažnost atd. Součinitel délkové teplotní
roztažnosti se v oblasti teplot 20 až 300 °C pohybuje u sodnovápenatého skla v rozmezí 8–10.10-6 K-1 (nejnižší je u křemenného skla,
a to 0,6.10-6 K-1). Například u běžného skla činí při zvýšení teploty
z 20 °C na 50 °C až 0,5 mm.m-1.
Pochůzné plochy ze skla můžeme z hlediska požární bezpečnosti
dělit do dvou kategorií:
50
stavebnictví 03/11
▲ Obr. 2. Odvod tepla při požáru
větší nebo rovno teplu přijímanému do konstrukce. Množství tepla,
které daná stavební konstrukce absorbovala, lze zjistit z rovnice
energetické rovnováhy. Rovnice vyjadřuje rovnováhu mezi uvolněným a spotřebovaným teplem v kterémkoliv okamžiku požáru a je
dána vztahem:
Qc = Qsal + Qodv + Qkonst + Qohr [kJ/čas] (5)
Qc – celkové uvolněné teplo [kJ/čas],
Qsal – množství tepla vysálaného vně hořícího objektu [kJ/čas],
Qodv – množství tepla odvedeného zplodinami hoření [kJ/čas],
Qkonst – množství tepla, které přestoupí do ohraničujících konstrukcí
[kJ/čas],
Qohr – množství tepla potřebného na ohřev prostoru a hořlavého
materiálu [kJ/čas].
Pro návrh zařízení pro ochlazování stavebních konstrukcí nás z uvedené rovnice energetické rovnováhy zajímá hodnota Qkonst. Jedná se
o hodnotu, která určuje, jaké množství tepla daná konstrukce naabsorbuje za jednotku času. Z tohoto vyplývá podmínka pro ochlazování:
Množství odvedeného tepla musí být větší nebo rovno množství
tepla naabsorbovaného konstrukcí:
Qo ≥ Qkonst [kJ/čas] (6)
Hodnotu Qkonst lze spočítat podle následujícího vztahu:
Qkonst = Sk. a . (Tg – Tk) [kJ/čas] (7)
Způsoby kotvení a uložení vrstveného pochůzného skla
Uložení vrstveného pochůzného skla má své zásady a musí být
také dodrženy požadavky příslušných výrobců. Především se jedná
o minimální nosnou šířku podpůrné konstrukce, materiálové vlastnosti distančních a nosných podložek, kompatibilita všech použitých
materiálů s jednotlivými prvky výrobků.
Sk – povrchová plocha ohraničující konstrukci [m2],
Tg – pravděpodobná teplota plynů v hořícím prostoru (teplotní normová křivka) [°C],
Tk – povrchová teplota ohraničující konstrukci [°C],
To – počáteční teplota [°C],
Qodv – teplo odvedené [kJ/čas].
Qodv – hodnota, která udává množství tepla za určitou časovou
jednotku, jež je potřeba odvést z dané stavební konstrukce tak, aby
měla požadovanou požární odolnost.
Potřebné množství odvedeného tepla Qodv lze teoreticky vypočítat
následovně:
sv38h
Qodv = Q1 + Q2 + Q3 [kJ/čas] (8)
Qodv = cochlaz . m (Tvar – T1) + Lochlaz . m + ckonst . m (Tmez – To) [kJ/čas] (9)
Q1 – množství tepla spotřebovaného k ohřátí ochlazovacího média
na teplotu varu,
Q2 – množství tepla spotřebovaného ke změně skupenství,
Q3 – množství tepla, které je konstrukce schopna naakumulovat dříve,
než nastanou mezní stavy.
Q3 = ckonst . m (Tmez – T1) [kJ/čas] (10)
ckonst – měrná tepelná kapacita stavební konstrukce [Jkg/K],
m – hmotnost [kg],
Tmez – teplota, při níž nastávají mezní stavy [°C],
Tk – počáteční teplota konstrukce [°C].
Ochlazování kapalinou (vodou)
Jako nejpříznivější variantu ochlazování konstrukce se jeví její ochlazování pomocí vody.
Z množství tepla Qodv lze teoreticky vypočíst potřebné množství
ochlazovacího média mochlaz.
Qodv = mochlaz . cochlaz . (T2 – T1) [kJ/čas] (11)
=> množství látky potřebné pro odvedení daného množství
tepla mochlaz:
Q odv
[kg]
m
=
ochlaz
c ochlaz  T var −T 1  L
(12)
mochlaz – množství teoretické [kg], jelikož skutečné množství mskut
je závislé na několika parametrech, obsažených v součiniteli ztrát
dodávky – k(%).
Skutečné množství ochlazovacího média bude dáno:
mskut = mochlaz . k(%) [kg] (13)
mskut – skutečné množství ochlazovacího média [kg],
mochlaz – potřebné množství ochlazovacího média [kg],
k(%) – součinitel ztrát dodávky. Součinitel ztrát dodávky je závislý na
tom, zda se jedná o prvek plošný nebo prutový. Dále záleží na poloze
stavební konstrukce (vodorovná, svislá, šikmá).
▲ Obr. 3. Schéma uložení pochůzného skla dle doporučení výrobců
Estetické požadavky
Pochůzné plochy z čirého skla, které umožňují průhled na veřejné
prostory níže, vyvolávají u některých lidí pocity úzkosti z výšek a také
omezují jejich intimitu, ale na druhou stranu otvírají pohled do volných
prostorů okolních místností a opticky tyto prostory zvětšují.
Na trhu již existují speciální skla, která mají zvýšenou odolnost proti
jejich poškrábání (tzv. Goryla Glass), jejich aplikace se však zatím
využívají pouze v elektrotechnice. Ve stavebnictví se zatím musíme
smířit, že nášlapná plocha vrstveného pochůzného skla časem ztratí
své optické vlastnosti a budou patrné opotřebované (poškrábané)
plochy v nejvíce exponovaných místech.
Pochůzná plocha ze skla do tvaru
půlměsíce v OC Mirage
V novém obchodním centru ve středu města Žilina se v roce 2010 realizovala velká pochůzná plocha ze skla ve tvaru půlměsíce (viz obr. 1).
Protože se jednalo o velmi specifickou část stavební konstrukce
veřejného prostoru, která vyžadovala nejen statický návrh podpůrné
ocelové konstrukce a pochůzného skla, ale i splnění obecně technických požadavků na stavby, mezi které patřila bezpečnost práce
a požadovaná požární odolnost, byli v rámci návrhu osloveni externí
specialisté daných oborů.
Pochůzné sklo ve tvaru kruhové úseče se nachází v prvním patře
obchodního centra u kruhového výtahu, nad maketou historické vykopávky. Pro výpočet pochůzného skla bylo zvoleno plošné zatížení
qk= 5,02 kN/m2 a bodové zatížení Qk= 3,0 kN na plochu 100x100 mm
v nejvíce kritickém místě, které je v souladu s požadavky STN EN 1990.
Podle normy STN EN 1991-1-1 konstrukce pochůzné plochy ze
skla vyhovuje prostorům, kde dochází ke shromažďování osob se
zatížením C3 – plochy bez překážek pro pohyb osob, např. plochy
v muzeích, na výstavách, atd., dále přístupné plochy ve veřejných
a administrativních budovách, hotelích, atd. Ve výpočtu bylo z bezstavebnictví 03/11
51
životní cyklus staveb
▲ Obr. 4. Pochůzná plocha ze skla do tvaru půlměsíce a skleněné schodiště v novém obchodním centru ve středu města Žiliny – OC Mirage
pečnostních důvodů počítáno s vlastní váhou krycí desky ze skla tl.
6 mm. Tato deska se podílí na únosnosti, ale byla započítána jen jako
zatížení, čímž je tato konstrukce na straně bezpečnosti.
Pro statický výpočet byl vytvořen 3D model největšího prvku
pochůzné plochy po obvodě uložen na nosnou podložku o tvrdosti
60 shore A, výšky h = 5 mm a šířky b = 35 mm.
Vzhledem k tomu, že se pochůzná plocha ze skla nachází v interieru
objektu, který má předem specifikován provoz a zatížení, využilo se ve
výpočtu pro meziskelní folie modulu pružnosti ve smyku G = 1 N/mm2
(PVB folie pro teplotu 22 °C a délce zatížení maximálně 3 minuty). Tato
skutečnost umožnila přiblížit se reálnějším hodnotám maximálního
dovoleného napětí v tahu za ohybu na spodní hraně skla 14,09 N/mm2.
Pokud bychom uvažovali s hodnotou modulu pružnosti ve smyku
G = 0,01 N/mm2 (PVB folie pro dlouhodobé zatížení), hodnota maximálního dovoleného napětí v tahu za ohybu na spodní hraně skla
by se rovnala 17,51 N/mm2. Porovnáme-li obě hodnoty s dovolenou
hodnotou napětí v tahu za ohybu 15,0 N/mm2 pak:
▼ Obr. 5. Liniové podložení
52
stavebnictví 03/11
14,09 N/mm2 < 15,0 N/mm2 – VYHOVUJE
17,51 N/mm2 > 15,0 N/mm2 – NEVYHOVUJE.
Aby tým projektantů vyhověl požadavkům investora na nízkou cenu
při dodržení všech normových a předepsaných hodnot, muselo být
pro pochůznou plochu vybráno vrstvené sklo s požárními vlastnostmi. V praxi to znamenalo, že se vycházelo z teorie zvyšování požární
odolnosti prosklených ploch pomocí ochlazování. Byl zpracován
expertní posudek hodnocení požární odolnosti a vytipována místa
(prosklené konstrukce), která je nutno z hlediska požární odolnosti
stavebních konstrukcí řešit. Investorovi byly navrženy kroky, které
vedly až k vlastní realizaci opatření vedoucího k dosažení potřebných
požárně bezpečnostních opatření.
Vzhledem k výborné spolupráci s dodavateli prosklených konstrukcí,
s dodavatelem stabilního hasicího zařízení a v neposlední řadě s projektanty a architekty celé stavby, došlo k technickému a architektonickému konsenzu v řešení konstrukce prosklené podlahy oddělující
▼Obr. 6. Pro statický výpočet byl vytvořen 3D model největšího prvku
pochůzné plochy
▲ Obr. 7, 8, 9. Pochůzná plocha ze skla do tvaru půlměsíce v novém obchodním centru ve středu města Žiliny – OC Mirage
1.PP a 1.NP s požadavkem na požární odolnost RE 60 D1 v rámci
požárního úseku N3.01/N7 – pochůzná podlaha pro únik osob po
nechráněné únikové cestě.
Pro zvýšení požární odolnosti pochůzné plochy byla použita pro
skrápění voda dodávaná otevřenými (drenčerovými) hlavicemi, které byly napojeny přes řídicí ventily, ovládané systémem elektrické
požární signalizace, na systém stabilního hasicího zařízení v objektu.
Byly provedeny detailní výpočty, podle postupu nastíněného v předchozím textu tohoto článku. Výpočty byly konfrontovány s výsledky
zkoušek, které byly provedeny v akreditované laboratoři FIRES, s.r.o.
v Batizovcích.
Bezpodmínečně nutnou podmínkou pro dosažení požadované požární
odolnosti daných konstrukcí je aktivace skrápění v co nejkratším čase
po zjištění požáru. Z tohoto důvodu byly stanoveny detailní požadavky
na logické návaznosti požárně bezpečnostních zařízení, tzn. systému elektrické požární signalizace v návaznosti na systém stabilního
hasicího zařízení. Systém EPS, dává okamžitě po identifikaci vzniku
požáru opticko-kouřovým a teplotním hlásičem v blízkosti příslušné
konstrukce signál řídicímu ventilu stabilního hasicího zařízení v prostoru strojovny SHZ, který zajistí zavodnění potrubí k jednotlivým
drenčerovým tryskám, které zajistí rovnoměrnou dodávku vody na
skrápěné konstrukce. Při návrhu vlastního skrápění byly prováděny
detailní hydraulické výpočty potrubních sítí a požadavků na čerpadla
a zásobu vody s tím, že je uvažováno se součinností jak skrápěcího
zařízení, tak i sprinklerových hlavic stabilního hasicího zařízení.
Pro vodorovnou prosklenou konstrukci (pochůzné sklo) byly použity
trysky MV 25, výrobce TYCO Bulding Service Product s následujícími
parametry: Kfaktor = 38,2 a minimálním tlakem na hydraulicky nejnepříznivější hlavici 2 bary. Pro skrápění pochůzného skla bylo použito na
celou plochu zasklení (cca 100 m2) 38 ks drenčerových trysek MV 25,
které jsou umístěny pod zkrápěnou konstrukcí a vytváří vodní mlhu
s tím, že při výpočtu byla uvažována jako kritická teplota 60 °C (teplota změny mechanických vlastností meziskelních folií jednotlivých
vrstev skla). Pro udržení teploty prostoru pod prosklenou konstrukcí
je tedy uvažováno s dostačující dodávkou cca 410 l/minutu vody na
celou plochu prosklené konstrukce (což představuje cca 20 % z celkové dodávky vody na tuto konstrukci dodávané 38 ks otevřených
trysek MV 25 při tlaku 2 bary, tzn. 2050 l/min).
Závěr
Na závěr je nutno konstatovat, že použití metody skrápění prosklených konstrukcí je velice specifické a při aplikaci tohoto postupu
je potřeba vycházet z konkrétních závěrů zkoušek provedených
v akreditovaných laboratořích. Při použití tohoto systému je třeba respektovat celou řadu specifických požadavků – skladby skel, uložení
skel, provedení nosných podpor prosklených konstrukcí, zajištění co
nejrychlejšího spouštění vody po identifikaci požáru, a především
zajištění rovnoměrné dodávky vody na celou plochu prosklení, včetně
podpůrných a nosných konstrukcí s maximální možnou eliminací tzv.
„teplotního šoku“, který by mohl následovat v případě použití např.
sprinklerových hlavic. ■
Základní údaje o stavbě
Investor: MIRAGE SHOPPING CENTER a.s.,
Ing. George Trabelssi
Konstrukční a architektonické řešení stavby:
Michal Diviš Architekti s.r.o.
Projektant prosklených konstrukcí:
MONTY s.r.o.
Statický návrh ocelové konstrukce: Ing. František Lužica
Statiký návrh skla, návod k použití a údržbě:
Ing. Miroslav Sázovský
Požární bezpečnost skla: Ing. Ivan Škoda, Ing. Martin Bebčák
Dodavatel prosklených konstrukcí:
Monty s.r.o., RÁKOSY GLASS KFT a Molnár Steel
Design KFT
Dodavatel stabilního hasicího zařízení: SPRINKLER SYSTÉM, s.r.o.
Použitá literatura:
[1]ČSN EN 14449 – Sklo ve stavebnictví – Vrstvené sklo a vrstvené
bezpečnostní sklo – Hodnocení shody
[2] ČSN EN ISO 12543 – Sklo ve stavebnictví – Vrstvené sklo
a vrstvené bezpečnostní: část 1 až 6
[3] Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby
[4] Jelínek, F.: Ploché sklo v obvodovém plášti budov, 1975
[5]Jelínek, F.: Konstrukce obvodového pláště budov z plochého
skla, 1982
[6] Popovič, Š.: Výroba a zpracování plochého skla, 2009
[7] Bohman, D.: Theory Manual for SJ Software GmbH – SJ MEPLA
[8] Firemní materiály fy DuPont
[9] ČSN 73 2520 – Drsnost povrchů stavebních konstrukcí
[10] ČSN 74 4507 – Odolnost proti skluznosti povrchu podlah –
Stanovení součinitele smykového tření
[11] Internetové stránky www.sazovsky.cz
[12] Internetové stránky www.kbkfire.cz
english synopsis
Requirements for Fire Resistant Glass Running
Surfaces
Each building project is a result of all partial proportional relations
of structures involved in the building design in greater or smaller
part to reach the functions required. This applies to construction
glass running structures, too.
klíčová slova:
pochůzné stavební sklo, vrstvené sklo, požární bezpečnost
keywords:
running construction glass, laminated glass, fire safety
odborné posouzení článku:
prof. Ing. Jindřich Melcher, DrSc.
Fakulta stavební VUT v Brně
stavebnictví 03/11
53
inzerce
Green Building na Stavebních veletrzích Brno
Novinky a trendy ve stavebnictví a řešení interiéru jako na dlani
V tradičním jarním termínu, od 12. do 16.
dubna, se na brněnském výstavišti uskuteční
největší přehlídka všech oborů stavebnictví,
technického zařízení budov, interiéru a bydlení – Stavební veletrhy Brno a veletrh interiéru
a bydlení MOBITEX.
Green Building má zelenou nejen na
veletrhu
Zvýrazněnými tématy letošního ročníku Stavebních veletrhů Brno jsou celosvětově atraktivní
témata energeticky úsporného stavění, úspor
energií, alternativních zdrojů energií a vytápění. Všechna témata budou rozvíjena pod společným souhrnným názvem Green Building.
Tzv. „zelené stavebnictví“ má za cíl nejen návrat k přírodním materiálům, ale především využití principů trvale udržitelného rozvoje v běžném životě. Cílem pak je zvýšení životní úrovně bez rostoucí spotřeby energie, pitné vody
a dalších přírodních zdrojů. Mezi základní
vlastnosti těchto budov patří nejen dobré tepelně izolační vlastnosti, rychlá výstavba a slučitelnost s okolním prostředím, ale především další
ekologická rozložitelnost použitých materiálů
po skončení životního cyklu stavby. Energeticky úsporná řešení budou prezentovány jak na
stáncích jednotlivých vystavovatelů, tak i v odborném doprovodném programu, který je již
tradičně připravován s odbornými asociacemi
a partnery veletrhu.
Klíčové otázky a odpovědi – to jsou
Stavební veletrhy Brno!
Jaký vliv bude mít nová energetická směrnice – směrnice o energetické náročnosti
budov na vydávání stavebních povolení? Co všechno bude zapotřebí změnit
v aktuální legislativě? Je splnitelné, aby
v roce 2015 byl základem pro rodinné domy pasivní standard 20kWh/m2
za rok? Jak se týkají tyto standardy bytových domů? Budou platné pouze pro novostavby, nebo i pro stávající budovy? Jaké
jsou k dispozici nové materiály a technologické postupy, které nám k dosažení těchto limitních hodnot mohou pomoci? Kde
získat odpovědi na tyto otázky – zaručeně
správné, zaručeně nezávislé? Přeci na Stavebních veletrzích Brno, které jsou i v roce
2011 jediným kolbištěm pro vznik uceleného, skutečně komplexního, pohledu všech
zainteresovaných subjektů – a Vy můžete
být přitom!
Nezávislá poradenská centra jsou tu
pro Vás!
I v letošním roce pokračujeme v pořádání nezávislých odborných poradenských center.
Jedním z nich bude i poradenské centrum
Centra pasivního domu, kde všichni návštěvníci po celou dobu konání veletrhu mají
jedinečnou možnost získat zaručeně odborné
odpovědi na své otázky, které se mohou týkat
všech oborů tzv. Green Buildingu.
Nevšední krása stavebních strojů na
brněnském výstavišti
Letošní ročník Stavebních veletrhů Brno upevní
své prvenství mezi stavebními veletrhy nejenom
v rámci České republiky, ale i v celé střední a východní Evropě. Na dubnových Stavebních veletrzích Brno se opět v celé své kráse představí
největší přehlídka oboru stavebních strojů, které
se v uplynulých po 2 letech prezentovaly na
veletrzích v Paříži a Mnichově. Stavební stroje
se budou prezentovat na volných plochách P
a Z. Letošní novinkou v umístění, která bude jistě
lahodit oku návštěvníka, bude prezentace krásy
stavebních strojů hned za hlavní vstupní branou
do areálu brněnského výstaviště, tedy netradičně volných plochách v okolí pavilonu A.
Kompletní přehlídka nejen oborů stavebnictví
Souběžně se Stavebními veletrhy Brno a veletrhem Mezinárodním veletrhem interiéru a bydlení MOBITEX se v tradičním jarním termínu
– od 12. do 16. dubna 2011 uskuteční také
specializovaný Mezinárodní veletrh investic,
podnikání a rozvoje v regionech URBIS INVEST
a Mezinárodní veletrh komunálních technologií
a služeb URBIS TECHNOLOGIE. Dochází tak
k doplnění již tradiční nabídky stavebních oborů,
technického zařízení budov a interiéru o prezentaci investičních příležitostí, podpor podnikání
a komunálních technologií a služeb.
Více informací naleznete na
www.stavebniveletrhybrno.cz
účast zdarma
AKADEMIE
odborná garance
T
I
A
K
Č
MIE
E
D
Diskuzní a vzdělávací program pro
projektanty a architekty.
podkroví - fasády - príčky
ˇ
LO
VÁN
OSTRAVA
BRNO
PRAHA
Z AT E P
místa konání:
ZATEPLOVÁNÍ
•
• AKA
Í
1 bod
i
n
á
v
z
jste
Více informací
o AKADEMII ZATEPLOVÁNÍ na
www.akademiezateplovani.cz
22.03.2011
ON-LINE REGISTRACE
24.03.2011
07.04.2011
hlavní mediální partner
Pro prvních pět přihlášených hodnotná odborná publikace.
Všichni s rozšířenou registrací obdrží 5 bodů do bonusového
programu Knauf Insulation.
mediální partneři
životní cyklus staveb
text: Michael Balík
grafické podklady: autor
Snižování vlhkosti zdiva v příkladech,
část II. – volba nejvhodnějších metod
Ing. Michael Balík, CSc.
Vystudoval Stavební fakultu ČVUT
v Praze. Je majitelem ateliéru pro návrhy
sanace zdiva, ochrany fasád a všech
souvisejících vlivů, autor devíti odborných
publikací v daném oboru. Předseda
odborné společnosti pro odvlhčování
staveb ČSSI. Je expertem Českého
egyptologického ústavu FF UK.
E-mail: [email protected]
Nutnost odstraňování poruch zdiva vznikajících nadměrnou vlhkostí (často spojenou
s vysokou salinitou) je vyvolána nejen nepřijatelnými povrchovými závadami, ale zejména
novými požadavky na užívání prostor suterénů a přízemí.
Původní určení těchto prostor pro sklepy, sklady nebo například
prádelny se často nahrazuje kancelářemi, byty, restauracemi nebo
kluby s potřebným zázemím. Vhodné vnitřní prostředí takovýchto
prostorů je však podmíněno snížením hmotnostní vlhkosti zdiva,
event. zamezením vtékání volné vody do podzemních konstrukcí.
Zjednodušeně lze říci, že je třeba navrhnout dodatečné hydroizolace,
které doplní nebo nahradí nefunkční izolace původní (pokud existovaly), případně vytvoří zcela nový systém odvlhčení. Všechna nová
odvlhčovací opatření musí být adekvátní zjištěným poruchám, tedy
příčinám závad. Jejich určení bývá často komplikováno u budov zakládaných ve složitých terénních podmínkách, zejména v oblastech
nepřístupnosti rubu nosných zdí a nereálnosti provádění větších
zemních prací.
Z hlediska úspěšného návrhu potřebného snížení vlhkosti zdiva
suterénů jsou problematické ty budovy, které nejsou podsklepeny
vcelku, a úroveň přízemí je tedy částečně nad terénem a částečně
nad podzemními prostory. Pod nepodsklepenou částí tak vzniká
oblast, do které se podzemní voda kumuluje a proniká do středních
stěn v celých plochách. Je-li nad obvodovou stěnu suterénu postavena střední zeď přízemí, je pravděpodobné, že bude zavlhčována
vodou vzlínající a vodou nasycené zdi podzemní. Rub těchto zdí však
většinou nelze, pro náročnost výkopů v dispozici přízemí, klasicky
stavebně dodatečně izolovat.
Klasickými příklady takových objektů jsou rodinné domy – vily, které
vznikaly v celých koloniích při rozšiřování měst ve 20.–40. letech
20. století. V době velké stavební činnosti a potřeb, zejména střední
společenské třídy, se začaly využívat také, z hlediska stavebního
zakládání, nepříliš vhodné stavební parcely. Tyto z dnešního pohledu
prestižní, luxusní čtvrtě jsou situovány často na úbočí bývalých roklí,
prudkých údolních svahů a také např. v místech svažitých bývalých
vinic a sadů.
Jednotlivé vily, postavené na základě urbanistických plánů, bývají
založeny v terénních zářezech s tím, že sklepy jsou obráceny od svahu – tj. z této strany jsou přízemím. Zadní „zakousnutá“ část budovy
56
stavebnictví 03/11
nebývá podsklepena. Po dožití původních hydroizolací a vzhledem
k typu vesměs cihelného a smíšeného zdiva se tak projevují poruchy
z hlediska vlhkosti v těchto místech:
■ v přízemí, na obvodových zdech, v části nepodsklepené;
■ v suterénu, na obvodových zdech, jejichž rozsahy jsou dány hloubkou úrovní podlah oproti terénu;
■ v suterénu na zdech středních, které souvisejí s nepodsklepenou
částí budovy, v celých plochách;
■ na zdech středních suterénů i přízemí – do malé výšky.
Výchozí podklady pro sanační návrhy,
omezení při rozhodování
Základními podklady potřebnými pro vlastní projektový návrh snížení
vlhkosti zdiva jsou:
■ informace o hmotnostní vlhkosti všech zdí;
■ protokoly o obsahu vodorozpustných solí, zejména u zdí obvodních;
■ dílčí výstupy z hydrogeologických průzkumů – informace o zemních
profilech a úrovně HSV;
■ koordinace s architektonicko-stavebním záměrem v případě
celkové rekonstrukce, zejména v oblasti bourání a nových
konstrukcí.
Nedílnou součástí průzkumů je zhodnocení všech dodatečných
stavebních úprav v nejbližším okolí budovy. Jedná se zejména
o obvodový chodníček v oblasti při vstupním schodišti, případně
přístavků, žumpy, dešťových svodů atd.
Další nutnou informací je zjištění možností provádění zemních
prací, případně provádění výkopů z interiérů přízemí. V případě
památkově chráněných budov je třeba získat stanoviska památkářů
k úpravám (tzv. závazné rozhodnutí). To může být zpracováno až na
základě konceptu řešení, předaného projektantem (problematika
rozhodování a diskuzí mezi projektantem, majitelem budovy –
stavebníkem a zástupci památkové péče bude popsána v dalším
díle seriálu).
▼ Obr. 1. Klasická dvouvila z konce 20. let 20. století. Celkový pohled od
jihovýchodu – ze strany zahrady. V popředí nepodsklepená část stavby.
▲ Obr. 2. Východní průčelí – detail. Nevhodné řešení obvodového chodníčku
cementovými cihlami pokládanými do úžlabí.
▲ Obr. 3. Rozhraní mezi podsklepenou a nepodsklepenou částí budovy,
s pohledem na vstupní schodiště
▲ Obr. 5. Detail nosného zdiva v suterénu
▲ Obr. 4. Detail se vstupním schodištěm na východní straně budovy
▲ Obr. 6. Severní fasáda s vysokým soklem a nevhodným řešením ochrany
soklové části domu
▼ Obr. 7. Pohled východní se schematickým vynesením hloubky rubového
výkopu pro provedení rubové izolace a uložení a odvodnění drenáží
▼ Obr. 8. Pohled severní se schematickým vynesením hloubky rubového
výkopu pro provedení rubové izolace a uložení a odvodnění drenáží
stavebnictví 03/11
57
Půdorys 1.PP
Půdorys 1.NP
C‘
C
B‘
B
A‘
A
▲ Obr. 9. Půdorys 1.PP
VARIANTA 2.1 – NEREALIZOVANÁ
▲ Obr. 11. Řez A-A‘, varianty
▲ Obr. 10. Půdorys 1.NP
VARIANTA 2.2 – NEREALIZOVANÁ
VARIANTA 2.3 – REALIZOVANÁ
VARIANTA 2.4 – NEREALIZOVANÁ
VARIANTA 2.5 – NEREALIZOVANÁ
VARIANTA 2.6 – NEREALIZOVANÁ
▲ Obr. 12. Řez B-B‘, varianty
Proces rozhodování o volbě nejvhodnějšího
odvlhčovacího opatření na konkrétním příkladu
Pro znázornění výše uvedených zásad byla zvolena druhá stavba
v tomto seriálu – klasická dvouvila z konce 20. let 20. století (v návrhu
je řešena část této stavby). Budova je situována v prudkém terénním
zářezu, na hraně skály (nalezené v namátkové sondě v hl. 0,8 m pod
terénem). Suterén na severu je vytvořen vyhloubením a dílčím odbouráním skály. Stěny suterénu při nepodsklepené části jsou zavlhlé
v celé výšce, omítky odpadávají a částečně je porušováno i zdivo.
V obdobném stavu jsou i suterénní obvodové zdi do výšky cca 1,6 m
(tj. do výšky 0,5 m nad okolním terénem). Vysoká salinita nebyla
rozborem potvrzena. Prostor bývalých sklepů bude využit jako dílny
a pracovny s archivem majitele.
Příčiny poruch
Příčiny poruch jsou dány zejména stářím budovy – tj. dožitím původních hydroizolací. Budova tedy není proti vodě – vlhkosti – dnes již
ochráněna a zdivo je zavlhčováno:
■ vodou do zdiva vzlínající z podzákladí;
■ vodou, která proniká z boků a z oblasti nepodsklepené;
■ vodou, která proniká do zdiva vlivem nevhodných terénních úprav
nejbližšího okolí budovy.
Technologie dodatečných izolací
Z hlediska dané stavby a určených možností a omezení nelze provést
radikální, celkovou obnovu (náhradu) hydroizolace vily. Autor řešení
navrhuje kombinaci úprav, která je jistým kompromisem při posuzování kladů a záporů možných řešení.
Souhrnně je konečné řešení kombinací (obr. 9, obr. 10):
▲ Obr. 13. Řez C-C‘
stavebnictví 03/11
59
■ drenážního systému po celém obvodě budovy;
■ chemické hydroizolační bariéry zdí suterénu;
■ utěsňovacích vrstev kombinovaných s chemickou bariérou.
Hloubka rubového výkopu pro provedení rubové izolace a uložení a odvodnění drenáží je schematicky vynesena v pohledech
(obr. 7, obr. 8).
Varianty možných úprav a volba
nejvhodnějšího řešení
Oblast podsklepená – obvodová zeď (obr. 11. Řez A-A´)
■ Varianta 2.1 – vzduchové dutiny
Odvlhčení zdiva by mohlo být řešeno vybudováním vzduchové dutiny
podél obvodového zdiva, ve které by bylo zajištěno proudění vzduchu.
Nádechové otvory mohou být provedeny z interiérů a výdechové do
štítové oblasti fasád.
Tato varianta nebyla navržena.
Nevýhody metody v daném prostředí:
- nutnost hlubokých výkopů – opěrné zídky by bylo nutné staticky
zajišťovat;
- snížení vlhkosti je pouze dílčí a neřešilo by problémy zdí v současných podmínkách.
■ Varianta 2.2 – metoda mírné elektroosmózy
Snížení vlhkosti zdiva může být zajištěno metodou mírné elektroosmózy. Kladné elektrody by mohly být instalovány na fasádách zvenku
a záporné pod podlahami suterénu zevnitř.
Tato metoda nebyla navržena.
Nevýhody metody pro danou budovu:
- působením elektroosmotického toku dojde ke snižování vlhkosti –
ne však k zabránění vnikání volné vody, která „vtéká“ do zdiva;
- metoda je z těchto hledisek relativně nákladná.
■ Varianta 2.3 – kombinace úprav
Přijatá a navržená kombinace úprav sestává z:
- provedení pracovních výkopů do úrovně –0,2 m pod úroveň podlah
suterénů;
- uložení drenáže s jejím odvedením s využitím svahu terénu;
- provedení horizontální chemické clony pomocí vrtů naplněných
utěsňovacím a hydrofobním chemickým prostředkem;
- aplikace rubové izolace odhaleného líce obvodních zdí.
Tato úprava zamezí vodě pronikající z boků i z podzákladí.
Oblast podsklepená – střední zeď (obr. 12. Řez B-B´)
■ Varianta 2.4
- navrženou představěnou cihelnou příčkou by se podpořilo vydýchávání vlhkosti ze zdiva (předtím zbaveného degradované omítky).
Proudění vzduchu by bylo zajištěno vdechovými otvory z prostorů
sklepa a výdechový otvor by byl situován do východní fasády.
- vlastní vlhkost zdiva se řeší jenom minimálně, jedná se hlavně
o povrchovou – „kosmetickou“ úpravu;
- konstrukcí dutiny se zmenší půdorysný prostor již dnes malého
suterénu;
- majitel – investor má výhrady k řešení pouze „na oko“ a k povrchům,
které vytvářejí dojem nosné stěny, ale poklepem jsou příčkami.
Z uvedených důvodů nebyla tato úprava přijata.
■ Varianta 2.5 – chemické clony
Vlhkost – voda ve stěnách by byla uzavřena šachovnicovitě provedenými chemickými clonami. Tato úprava utěsní zdivo hloubkově,
60
stavebnictví 03/11
tj. v celém profilu. Pro jisté možné nebezpečí vytlačení vody do
úrovně přízemí a naopak do podlah jsou oba koncové vrty navrženy
v celé hloubce zdiva.
Navržené opatření nebylo navrženo zejména z důvodů finančních
nákladů. Dalším důvodem byl způsob prací, který je vůči zdivu
destruktivní.
■ Varianta 2.6 – kombinace chemických clon a utěsňujících vrstev
Přijatá a navržená řešení je kombinací chemických clon a utěsňujících vrstev. Pro eliminaci nevhodného efektu – tj. kumulace vody
v konstrukci, jsou navrženy dva infúzní vrty, které omezí vnikání
vody do zdiva. Obecně je třeba konstatovat, že tato úprava je jisté
„nouzové“, avšak účinné a osvědčené řešení v případech, kdy není
reálné izolovat rub zdiva.
Celkové hodnocení
Navržená kombinace úprav, která zajistí snížení vlhkosti zdiva,
vycházela z rozhodovacích kroků, které byly ovlivňovány podmínkami stavby a možnostmi investora. Těmito návrhy je také splněn
program využití majitele domu. Problémy s vlhkostí uváděné ve
vzorové stavbě jsou typickým příkladem řešení problémů většiny vil z 20.–30. let 20. století. Relativně malý rozsah sanačních
opatření není adekvátní skutečným problémům a celé navržené
kombinaci úprav. ■
english synopsis
Reduction of Masonry Moisture in Examples – Part II
– Selection of the Most Convenient Methods
The need to remove masonry defects arising from excessive
moisture (often associated with high salinity) comes from inacceptable surface defects but also and mainly from the necessity
of modified usage of basements and ground floors.
The original function as cellar, warehouse or laundry, is often replaced by that of offices, apartments, restaurants, and clubs with
the necessary background. However, to get convenient interior
environment means to reduce the moisture by weight
of the masonry, or else to prevent free moisture from flowing
into underground structures.
It is necessary to design sufficient water proofing to complement
or replace non-functional original insulation (if any), or else to form
a completely new rehabilitation system.
Any new moisture elimination measures must be adequate to
the failures detected, or rather to the causes thereof. To discover
the cause is usually very complicated in buildings founded in difficult field conditions, mainly in the case of inaccessibility of
the supporting wall back and impossibility of any large excavation.
klíčová slova:
snižování vlhkosti zdiva, salinita, změny využití prostor, dodatečné
hydroizolace
keywords:
masonry moisture reduction, salinity, modified usage of premises,
additional water proofing
odborné posouzení článku:
doc. Ing. Jaroslav Solař, Ph.D.
Fakulta stavební, Vysoká škola báňská –
Technická univerzita Ostrava
inzerce
Dodavatelé zakládání upozorňují:
koordinace bezpečnosti je stále nedostatečná
Stanovisko Evropské federace dodavatelů speciálního zakládání staveb (EFFC)
Dodavatelé speciálního
zakládání v Evropě usilují o zajištění bezpečnosti na pracovišti již delší dobu. Bylo
dosaženo mnoha zlepšení, jak v oblasti
mechanizace, tak i v organizaci na staveništi.
Stroje pro zakládání se zdokonalily, takže jejich obsluha je méně vystavena vibracím, hluku,
extrémním teplotám a škodlivým výfukovým plynům. Novější stroje jsou často vybaveny technickou podporou, jako jsou kamery pro zlepšení
výhledu okolo stroje, výtahy podél svislých věží,
elektronická registrace svislosti věže s automatickou kontrolou, stejně jako bezpečné míry
náklonu výložníku a zdvihu. Povinné seřizování
a periodické prohlídky strojů zajišťují technickou
bezpečnost v průběhu jejich činnosti.
Stavební firmy speciálního zakládání značně
zlepšily své bezpečnostní postupy. Mimo povinné
certifikace dostávají zaměstnanci od svých zaměstnavatelů výcvik v ochraně zdraví a bezpečnosti práce, běžnou normou jsou analýzy rizik,
úvodní proškolení na stavbě a pravidelné pracovní porady. Avšak bezpečnost musí být primárním
zájmem každého účastníka stavby – a to zahrnuje i klienta. Navzdory všemu úsilí organizací
v tomto sektoru a firem speciálního zakládání je
stále bezpečnost ohrožována činností (anebo nečinností) klienta, a tento problém narůstá.
Plánování bezpečnosti stavebních prací
Na plánování bezpečnosti stavebních prací je
věnován nedostatečný čas. Klienti si přejí vidět
své investice přeměněny co možná nejrychleji
v konečné produkty svých požadavků. Místní veřejnost chce omezit nevyhnutelnou nepříjemnost
způsobenou staveništěm. To ústí v napjaté pracovní harmonogramy s překrývajícími se úkoly, které
nastolují vážné otázky o úrovních bezpečnosti.
Prostor na staveništi
Dodavatelé běžně dostávají pracovní harmonogramy, které jsou pro bezpečnost příliš napjaté. Aby se uzlové body dodržely, nalézají
se kreativní řešení. Ta mohou zahrnovat práci ve
směnách, přesčasy a slučování činností. Dodavatelé jsou často žádáni, aby současně přistavili
několik strojů na staveniště, které je příliš malé na
to, aby je pojalo. Zakládací práce mohou vyžadovat více než pouze jeden jeřáb. Jsou také
potřeba mechanismy na dodávku materiálu
(armokoše, betonová směs, kotvy atp.), nebo na
odstranění materiálu jako je výkopek, výplach
apod. Na stavbách speciálního zakládání jsou
široce využívány pásové jeřáby, autojeřáby, dozery, rypadla a betonové pumpy. Návazné činnosti jako je odkopání, zarovnání a betonování,
nastupují v rychlém sledu, nebo téměř “pod”
zakládacími mechanismy, vše v zájmu harmonogramu. Ale z hlediska bezpečnosti (a kvality)
tato řešení nejsou nejvhodnější.
Prostor kolem staveniště
Klienti si obvykle uvědomují potřebu pracovní plochy pro stavební stroje zakládání a pro stavební dělníky i ostatní personál kolem nich. Stabilita
mechanismů je rozhodující nejen pro bezpečnost
stavebních dělníků a ostatního personálu, ale také
pro bezpečnost kohokoli za obvodem staveniště.
Navíc práce zahrnují zvedání břemen a další
nebezpečí spojená s mechanismy. Navzdory
bezpečnostním opatřením se však nehody mohou vyskytnout, a opravdu se vyskytují, takže je
zapotřebí učinit pro jejich odvrácení více. Obyvatelstvo pochopitelně nevítá obtíže a uzavírky.
Ale větší porozumění, co je pro bezpečné provádění prací potřeba, musí existovat. Příležitostně
zůstávají otevřeny ulice, které by pro umožnění
bezpečného postupu prací měly být uzavřeny.
Na místech, kde jsou stavební dělníci povinni nosit
Rušné staveniště potřebuje špičkovou kvalitu řízení bezpečnosti práce a koordinace
přilby a chrániče sluchu, procházejí okolojdoucí
na druhé straně plotu, těsně kolem stroje a bez
jakékoli osobní ochrany.
Bezpečnost na staveništi je regulována evropskou legislativou. Ačkoli mohou existovat mírné
odlišnosti v národních interpretacích, vždy zůstává hlavní zájem stejný. Podle Směrnice EU
92/57/EEC – Dočasná a mobilní staveniště,
je za koordinaci ochrany zdraví a bezpečnosti
během prací zodpovědný klient. To platí jak pro
fázi návrhu tak i provádění.
Ve fázi návrhu je koordinace provedena klientem
nebo třetí stranou, kterou si najme, zatímco ve fázi
provádění je koordinace ochrany zdraví a bezpečnosti často svěřena hlavnímu dodavateli. Koordinátor ochrany zdraví a bezpečnosti práce by
měl dodat bezpečný návrh a zajistit bezpečné
zdravé podmínky během prací na staveništi.
Bezpečnostní plány projektu, které jsou udělány
v návrhové fázi projektu, mají často velmi nízkou
kvalitu. V některých případech jsou vypsána jen
standartní rizika, bez určení specifických rizik
projektu a/nebo rizik vyplývajících jak z lokality, tak i z použitých technologií. To může být
zčásti vysvětleno projektantovou chabou znalostí všech bezpečnostních problémů na staveništi. Bezpečnost je řemeslem pro zkušené lidi.
Znalost bezpečnosti nemůže být získána bez
porozumění jak stavba funguje, jak je řízena
a postupů, které tam budou prováděny. K vyplnění těchto vědomostních mezer by měly být
přizvány a konzultovány kompetentní strany.
Koordinace ochrany zdraví a bezpečnosti v návrhové fázi nabízí ideální příležitost k ovlivnění
ochrany zdraví a bezpečnosti zaměstnanců,
okolních obyvatel i procházejících lidí. Plán
ochrany zdraví a bezpečnosti je pro stavební
činnosti zahrnující rizika povinný a identifikovaná rizika určí následná rozhodnutí návrhu.
Bezpečnost vždy hraje rozhodující roli v určení
plánování i dostupnosti operačního území, bez
ohledu na technologii.
Pro klienty a generální dodavatele nastal čas,
aby vzali svou zákonnou zodpovědnost vážně
a aby začali dělat rozumná oceňování rizik.
Asociace dodavatelů speciálního
zakládání staveb
AZ Sanace, a. s.
Geoindustrie, s. r. o.
GEO-ING Jihlava, spol. s r. o.
Geostav, spol. s r. o.
Keller – speciální zakládání, spol. s r. o.
Skanska, a. s.
Soletanche Česká republika, s. r. o.
Stavební specializace, s. r. o.
Strabag, a. s.
Stump-Geospol, s. r. o.
Topgeo Brno, spol. s r. o.
VHS – Vodohospodářské stavby, spol. s r. o.
Zakládaní Group, a. s.
Zakládaní staveb, a. s.
www.adszs.cz
stavebnictví 03/11
ADSZS
(Asociace dodavatelů speciálního zakládání staveb)
Mikulandská 2, Praha 1
T: 224 933 658, 224 933 518, F: 224 934 101
email: [email protected]
61
inzerce
Modré akustické systémy Rigips – profesionální
a ekonomické řešení protihlukové ochrany budov
Poprvé je tedy například na trhu k dispozici
jednovrstvě opláštěná sádrokartonová příčka,
která splní přísné normové požadavky na zvukovou izolaci uvnitř bytu.
Efektivní ochrana proti hluku ve stavbě je stále důležitějším tématem pro
architekty a projektanty. Vysoké
nároky na protihlukovou ochranu je
třeba začlenit do projektu a následně
je nutné zajistit, aby byly v praxi spolehlivě splněny. Při správném projektování je možné dosáhnout obojího.
V prostorech budovy se může hluk
z vedlejších místností natolik utlumit,
že ho obyvatelé nebudou vnímat jako
rušivý.
Pro lidi je totiž mimořádně důležitým
kritériem pohody bydlení klid.
Společnost Rigips, s.r.o., nabízí stavební řešení v této oblasti – modrou
akustickou sádrokartonovou deskou.
Modrá akustická deska Rigips v systémových sádrokartonových konstrukcích výrazně snižuje hladinu hluku.
Je to profesionální a ekonomické řešení protihlukové ochrany budov. Rigips tak pomáhá splnit velmi důležité
kritérium v oblasti komerční i bytové
výstavby a tím je klid na práci i odpočinek.
Modrá akustická deska
Modrá akustická sádrokartonová deska Rigips
se používá pro montáž vnitřních i mezibytových příček, podhledů a předstěn v interiérech.
Konstrukce s modrou akustickou deskou tak
umožňují zlepšit akustický komfort všech místností v novostavbách i při rekonstrukcích.
Modrá akustická je nová sádrokartonová deska vyrobena podle speciální receptury se specifickými tlumicími vlastnostmi. Pomáhá snížit
škodlivý hluk. Jedinečná modrá barva kartonu
desky je snadno rozpoznatelná.
Již v základní verzi je deska dodávána v protipožární úpravě, tudíž je vhodná i pro konstrukce s požadavkem na požární odolnost.
62
stavebnictví 03/11
Akustické předstěny
Akustické předstěny lze postavit ke stěnám
uvnitř bytu či mezi kancelářemi. Není už tedy
nutné se nechat rušit ostatními členy rodiny či
kolegy. Předsazené stěny se mohou postavit
také k mezibytovým příčkám a odhlučnit tak
sousedy.
Malá tloušťka modré akustické předstěny Rigips (jen cca 7,5 cm), docílí velmi výrazného
zlepšení zvukové izolace.
Výhodou konstrukcí suché stavby (konstrukce
z desek sádrokartonových či sádrovláknitých)
je využití principu kmitajících membrán s pohltivou vrstvou vloženou do mezery mezi nimi.
Takové konstrukce splní stejnou neprůzvučnost
jako konstrukce masivní, avšak při násobně
menší hmotnosti.
Například pro vzduchovou neprůzvučnost
Rw = 49 dB, což znamená, že sousedící místnosti uvnitř bytu jsou velmi dobře zvukově odizolované, je třeba:
■ stěna ze železobetonu tl. 100 mm o hmotnosti cca 230 kg/m2,
■ stěna z plných cihel tl. 150 mm o hmotnosti
cca 250 kg/m2,
■ stěna s deskami modrá akustická tl. 100 mm
o hmotnosti 28 kg/m2.
Vlastnosti modrých akustických konstrukcí Rigips:
■ vyšší vzduchová neprůzvučnost (izolace proti hluku),
■ již v základní verzi s vyšší požární odolností
(protipožární konstrukce),
■ snadno rozpoznatelné podle modré barvy
(snadná kontrola),
■ díky malé tloušťce konstrukce zůstává větší
užitná plocha místností,
■ malá hmotnost modré akustické konstrukce
znamená menší nároky na nosné konstrukce,
■ jedinečné řešení pro rekonstrukce i novostavby,
■ hladký, zdravotně nezávadný povrch,
■ snadné vedení instalací v dutině konstrukce,
■ rychlost výstavby suchou cestou,
■ úspora investic.
Použité materiály a provádění
Montáž akustických konstrukcí se neliší od klasické montáže sádrokartonových konstrukcí.
Není nutné měnit nářadí, příslušenství ani způsob provádění.
Je třeba dbát na výběr vhodných komponentů,
správnou montáž konstrukce a skutečné provedení na stavbě podle technologických zásad
Rigips.
Při montáži zvukově izolačních konstrukcí je třeba dodržovat tyto zásady:
a) Po obvodu konstrukce je třeba podlepit
profily podkonstrukce napojovacím těsněním.
U podhledů a předsazených stěn volit pružné
závěsy a třmeny.
b) Minerální izolace musí být vložena celoplošně
c) Pro dodržení deklarovaných hodnot neprůzvučnosti nesmí být rozteč profilů podkonstrukce menší než 50 cm.
d) Návaznosti jednotlivých dílů dělicích konstrukcí (např. rohy a odbočení příček) nesmějí
obsahovat „akustické mosty”. Jde zejména
o chybné umístění minerální izolace, provedení průběžného opláštění či absence pružného
napojení podkonstrukce.
e) Pro snížení vlivu prostupu zvuku je vhodné v místě napojení konstrukce přerušit nebo
vynechat vrstvu plovoucího potěru podlahy.
Obdobně se u napojení na montovanou boční
stěnu doporučuje přerušení průběžné desky
opláštění boční stěny.
f) Pro návaznosti příček a podhledů, event. příček
navzájem s ohledem na omezení šíření hluku
v konstrukci je třeba volit vhodné řešení detailů.
g) Výplně otvorů je třeba zvolit takové, které
odpovídají požadavkům na vzduchovou neprůzvučnost konstrukce, resp. se musí počítat
s jejich negativním vlivem.
h) Je nutno minimalizovat počet a volit vhodné
provedení a dotěsnění prostupů akusticky izolačními konstrukcemi.
Pracovní postupy je možné nalézt v knize Montážní příručka sádrokartonáře nebo v knize
Sádrokarton zvládneme sami.
Další informace a vysvětlení k modré akustické desce na www.modreticho.cz nebo na www.rigips.cz.
Rigips, s.r.o., Počernická 272/96, 108 03 Praha 10
inzerce
Výhody a přednosti hliníkových střešních krytin
Boom nových materiálů a stavebních
technologií se nevyhnul ani střešním
krytinám. Nejrozšířenější pálené tašce tak zdatně konkuruje rezuvzdorná, nerozbitná, lehká a stálobarevná
hliníková krytina.
Plechové krytiny se obecně obrábějí lisováním
do tvaru tašek, nebo jako svitky o různých
šířkách. Bohatá nabídka tvarů i barev činí
plechové krytiny obecně velmi univerzálními,
vhodnými pro novostavby i rekonstrukce. Jejich
nespornou výhodou je nízká hmotnost (hliníkové od 2,3 kg/m2) a poměrně snadná montáž.
Lze je přizpůsobit různým tvarům střechy a díky
způsobu montáže mohou být lisované maloformátové tašky pokládány již od sklonu 12°
a svitkové plechy od 5°. Jsou nerozbitné, a tak
bývají vhodné i do náročných klimatických
podmínek, užívají se proto hojně na horách.
Životnost je určována povrchovou nebo jinou
úpravou, u hliníku ji lze počítat na staletí.
Bezpečná střecha
Předpokladem pro bezpečnou střechu jsou
pečlivě připravené projekty, odborné položení
střešní krytiny a vysoce kvalitní materiál se systémem doplňků, který optimálně řeší všechny
problémy. Platí totiž, že velké celky se skládají
z detailů, a čím jsou detaily kvalitnější, tím kvalitnější je i celek. Díky kvalitativním vlastnostem
hliníku vydrží tašky bez problému sníh, déšť,
bouře a krupobití, nemusí se natírat, ani jinak
udržovat. K tomu je však důležité konstrukčně
správné řešení a odborná pokládka krytiny.
Hmotnost střešních tašek by měla být taková,
aby při vyšších zátěžích větru zaručovala stabilitu. Střechy nižších váhových kategorií by měly
být ještě samostatně fixovány. „Používáme na
každou hliníkovou tašku speciální patentovanou příchytku, která umožňuje použití i v oblastech s extrémními povětrnostními podmínkami,“
upřesňuje Roman Vaněk ze společnosti Prefa
Aluminiumprodukte.
Kam se hodí hliník
Hliníková krytina bývá typická pro horské
oblasti, kde ji najdete u chalup, chat, penzionů a hotelů. Praxe potvrzuje, že na střechách
s touto krytinou se neusazuje sníh, zbytečně
střechu nezatěžuje a sklouzne snadno dolů.
„Na naše bezúdržbové krytiny a doplňky poskytujeme 40letou záruku, a to bez ohledu na
lokaci. Tedy i v případech, kdy je montována
v extrémních horských podmínkách nebo například v městské aglomeraci, kde je vysoká
pravděpodobnost kyselých, agresivních atmosférických srážek,“ dodává Vaněk.
V poslední době už jen málokdo použije klasický pozinkovaný ocelový plech, každý si
spočítá, že pracná údržba i náklady na barvy
se v konečném součtu nevyplatí. Proto je výhodnější použít bezúdržbové systémy.
Příklady rozměrů, hmotností a použití hliníkových krytin:
Druh
Falcovaná taška Prefa
Falcované šindele Prefa
Falcované šablony Prefa
Svitkový plech Prefalz
tloušťka
0,7 mm
0,7 mm
0,7 mm
0,7 mm
rozměry
600x420 mm
420x240 mm
290x290 mm
role 500**, 650** a 1000 mm
hmotnost
2,3 kg/m2
2,3 kg/m2
2,6 kg/m2
2,2, kg/m2
min. sklon střechy
12° (21 %)*
25° (47 %)
25° (47 %)
5° (9 %)
* při délce krokví max. 7 metrů
** hliníkové svitkové plechy Prefalz 500/650 jsou ideální jako podkladní vrstva pro fotovoltaické pásy Prefalz Solar
HLINÍKOVÁ STŘECHA SE ZÁRUKOU 40 LET
BOHATÝ VÝBĚR BAREV V CELÉM SYSTÉMU VČETNĚ OKAPŮ
STŘECHY | FASÁDY | SOLAR
10 DOBRÝCH DŮVODŮ
PRO ZNAČKU PREFA
! ODOLNOST VICHŘICÍM
! REZUVZDORNOST
! NEROZBITNOST
! LEHKOST
! KRÁSA
! STÁLOBAREVNOST
! OPTIMÁLNÍ PRO REKONSTRUKCE
! KOMPLETNÍ SYSTÉM
! EKOLOGIČNOST
! ZÁRUKA 40 LET
stavebnictví 03/11
63
PREFA ALUMINIUMPRODUKTE s.r.o. Pražská 16, 102 21 Praha 10 - Hostivař | tel.: +420 281 017 110 | e-mail: [email protected] | WWW.PREFA.COM
inzerce
Ventilační turbíny Lomanco –
dobrý typ na větrání zdarma
O ventilačních turbínách bylo napsáno již mnoho článků, protože jsou na české střechy montovány již od roku 1996. Připomeňme si tedy
alespoň ty základní podmínky, proč a kam se
turbíny umisťují a proč se jimi nahrazují původní
hlučné a velmi často nefunkční centrální elektrické ventilátory umísťované na VZT šachtách
panelových bytových domů.
Pokud jste obyvatelem bytu blízko střechy
(nejvyššího patra) a máte nad hlavou stále
v provozu silný a hlučný elektrický motor, určitě
mi dáte zapravdu, že při každém sepnutí se Vám
zvedne tlak, o to více v případě, že je již večerní
pohoda a vy se díváte na Váš oblíbený seriál
v televizi. Při sepnutí motoru jakýmkoliv sousedem
v domě je Vám ze sociálního zařízení odsáván
vzduch, a to i když jej právě nepotřebujete
odvětrat. Už jste to nevydrželi a šli motor vyřadit
z provozu, nebo někdo jiný jej uhnal sirkou ve
spínači. Nyní jste ovšem všichni bez aktivního
odvětrávání a musíte větrat pouze oknem, což je
zase nedostatečné, a neekonomické.
Zní to možná přehnaně, ale toto jsou opravdové každodenní problémy uživatelů panelových domů se starým centrálním větráním.
Právě z těchto vážných důvodů se již 15 let instalují jako náhrada za nefunkční a hlučné centrální motory ventilační turbíny Lomanco®.
Samočinné ventilační turbíny Lomanco® mají
proti původním motorům nespočet výhod.
Především Vás již nebude obtěžovat velký hluk
a silné otřesy z motoru. Lomanco je i při těch
nejvyšších rychlostech větru nehlučné. Má sice
nižší výkon oproti motorům, což je jednoznačné,
ale na oplátku vám odvětrává průběžně
a hlavně zcela zdarma. Životnost je přibližně 40
let, což u elektrického motoru těžko dosáhnete.
Díky unikátním prvotřídním nerezovým
kuličkám zapouzdřeným v teflonovém pouzdře
64
stavebnictví 03/11
(patentovaný systém firmy Lomanco) se ložiska
nikdy nezaseknou, nezrezaví a hlavně po celou svoji životnost nevyžadují údržbu.
Použitím turbín Lomanco® místo centrálních
motorů na střeše domu již nejste ovlivněni
potřebami sousedů. Lomanco odvětrává
ventilační šachtu po celý den a to velmi
pozvolně, bez pocitu průvanu. Již Vám nebude v zimě zbytečně vytahováno drahé teplo
z bytu, pokud si to ovšem nebudete sami přát.
Konkurence tento systém kritizuje pro nízkou
účinnost, ale záměrně do výpočtů nezapočítává
celkový výkon, ale jen momentálně naměřený
a ten lze samozřejmě velmi snadno ovlivnit,
takže konečný výsledek proti motorům vyznívá
pro turbíny negativně. Není se co divit, vždyť
instalace centrálních systémů stojí i desetinásobek a jelikož jde o velké peníze, je její snahou vytvořit na turbíny negativní pohled. Boj
je to ovšem marný, protože turbín pracuje na
českých střechách přes 43 tis. kusů a pohled
na ně je velmi pozitivní a hlavně je podložen
zkušenostmi uživatelů.
Navíc si každý obyvatel domu může zvolit
různé doplňky dle vlastních potřeb na větrání.
Například se doporučuje na bytě instalovat do
digestoře, případně i do koupelny a na WC
podpůrný axiální ventilátorek, kterým lze již řídit
svoji potřebu odvětrání sám. Docílí se tak dvoufázového odvětrání, kdy malý ventilátor odvětrá
požadovaný prostor v bytě a následně v šachtě
převezme úkol odvětrání turbína Lomanco®.
Nebo lze snadno spojit systém beznákladové
ventilační turbíny a původního či nového
moderního elektrického centrálního motoru.
Díky této kombinaci docílíte toho, že budete
vždy odvětrávat a nikdy se nestane, že by
byl ventilační systém při vypnutém motoru
znefunkčněn a současně, když je vyžadován
velký okamžitý výkon, můžete se spolehnout
na el.motor a odvětrávat jak potřebujete. Zde
však musíte počítat s velkou finanční zátěží za
pořízení, provoz a údržbu často vytěžovaného
motoru.
Pokud jste se rozhodli pro některou z těchto
ekonomických a ekologických variant
odvětrání, je potřeba si pro správný chod pohlídat i realizační firmu, která Vám bude Lomanco
instalovat. Je zapotřebí, aby vždy bylo použito
průměru nasávacího hrdla turbíny 356mm,
což je typ BIB14 popř. TIB14.
Lomanco pro svou dlouhou životnost vyžaduje
jen vodorovné vyvážení, aby obě speciální
ložiska byla rovnoměrně namáhána.
Pokud je turbína Lomanco® instalována za
strojovnu výtahu nebo jinou překážku, musí být
vytažena pomocným potrubím vždy nad tuto
překážku tak, aby na ni mohl volně foukat vítr
a turbína měla svůj nejlepší výkon.
Dejte pozor na pravost ventilačních turbín
Lomanco®. Jen originální turbína Lomanco® má celohliníkovou konstrukci
cibulovitého tvaru, zcela bez použití
plastových dílů. Tvar jednotlivých prvků je
vyvíjen a průběžně zdokonalován již od roku
1956 a proti falzifikátům byl testován po celém
světě a je stále prováděna přísná výstupní kontrola každého kusu.
Pokud si nejste jisti instalací Lomanca zašlete
fotografii současného stavu centrálního motoru
(www.lomanco.cz) a my Vám sdělíme zásady,
které by měla realizační firma dodržet.
Autor: Ing. Radim Otýpka,
ABC, s.r.o.,
[email protected].
plakát_eurokody_konec.ai
1
100.00 lpi
15.00° 24.1.2011
75.00°
0.00°
45.00°
24.1.2011 14:45:26
14:45:26
Výtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková �erná
NAVRHOVÁNÍ
BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ
PŘÍRUČKA K ČSN EN 1992-1-1
a ČSN EN 1992-1-2
Jaromír Král
NAVRHOVÁNÍ
KONSTRUKCÍ
NA ZATÍŽENÍ VĚTREM
PŘÍRUČKA K ČSN EN 1991-1-4
C
M
Y
CM
MY
CY
CMY
K
Pavel Košatka
Iva Broukalová
NAVRHOVÁNÍ
ZDĚNÝCH KONSTRUKCÍ
PŘÍRUČKA K ČSN EN 1996-1-1
NAVRHOVÁNÍ
MOSTNÍCH KONSTRUKCÍ
PODLE EUROKÓDŮ
inzerce
Společnost MATEICIUC a.s.
inovuje řešení detailů ETICS
Společnost MATEICIUC a.s. vyrábí a dodává ochranné trubky, protihlukové stěny
a boxy, hadice a zejména plastové profily –
pro vnitřní a vnější omítky, sádrokartony, obklady. Především v doplňkových materiálech
pro zateplování budov je nejvýznamnějším
výrobcem a dodavatelem nejen v ČR ale
také v zahraničí.
Použití stavebních plastových profilů má vliv
na prodloužení životnosti stavby nejen u zateplených objektů.
K nejžádanějším a nejprodávanějším profilům patří:
Okapnička s krycí páskou – D/05
Zamezení podtékání vody pod omítku a tím
narušení vrchního pláště staveb.
Ochrana hrany před mechanickým poškozením.
Okapnička s krycí páskou a její aplikace
66
stavebnictví 03/11
Profil okenní mini EKO 9 mm se skelnou tkaninou – A/10
Profil okenní 9 se skelnou tkaninou
- A/04
Pro trvalé spojení omítky s okenními rámy
a dosažení přesného, kolmého a rovného
ukončení omítky okolo rámu oken.
Ochrana oken před znečištěním, poškrábáním během ukončovacích prací.
Zjednodušení práce u nahazování omítky –
docílení rovnoměrného nanesení.
Eliminuje vznik trhlin mezi okenním rámem
a omítkou použitím PE pěnové pásky, zejména u plastových oken (vykazují vyšší tepelnou roztažnost).
Minimalizuje vnik vlhkosti, znečištění, mikroorganizmů, plísní.
Podparapetní profil flexi – D/08
Jednoduché rohové spojení parapetu s omítkou
při výměně nebo osazování nových parapetů.
Ramena se lehce přizpůsobí úhlu mezi parapetem a fasádou (zdí), především u rekonstrukcí, kde bývá sklon více než 90°.
Eliminuje vznik prasklin z důvodu teplotní dilatace rozdílných materiálů (omítka, plast, ocel,
měď atd.) a mechanického namáhání. Řeší
vzhledový - estetický detail omítka/parapet.
Rohovník – D/03
Pro mechanickou ochranu rohů
Aplikace podparapetního profilu FLEXI
S celým výrobním sortimentem MATEICIUC
a.s. je možno se detailně seznámit na www.
mat-plasty.cz, kde je možno rovněž získat informace o použití, doporučení a skladování
všech plastových stavebních profilů.
Jedním z hlavních distributorů v ČR plastových profilů pro ETICS je HPI-CZ, spol.s r.o.,
Hradec Králové, www.hpi-cz.cz.
inzerce
Tenkovrstvé pastovité omítky
Tenkovrstvé pastovité omítky jsou nejpoužívanějším typem estetické úpravy fasád. Svůj
primát si udržují díky celé řadě parametrů,
které je předurčují k tomuto typu aplikace.
Tenkovrstvé pastovité omítky jsou snadno
aplikovatelné, probarvitelné v široké paletě
různých odstínů, trvanlivé a snadno zpracovalené.
Parametry, které jsou obvykle u tohoto typu
materiálů sledovány, zejména, jsou: difúze,
permeabilita kapalné vody (voděodolnost),
přídržnost, hořlavost. Dalšími důležitými
vlastnostmi jsou například odolnost proti růstu plísní a řas nebo efekt samočistitelnosti.
S určitou mírou zjednodušení lze říct, že
technické vlastnosti pastovitých omítek jsou
odrazem vlastností jejich matrice tvořené
pojivovou bází a určitými plnivy. Protože je
typ pojiva pro vlastnosti tenkovrstvých omítek
klíčový, bývá často používán jako základní
způsob jejich rozdělení. Známe tak např.
omítky akrylátové, silikonové, silikátové.
Dalším možným způsobem rozdělení tenkovrstvých omítek je podle způsobu jejich
zrání.
Akrylátové a silikonové omítky tuhnou tak,
že vysychají, tj. zbavují se vody. Jedná se
proto o čistě fyzikální proces. V silikátových omítkách naproti tomu dochází k tuhnutí chemickou cestou. Protože je celý
děj relativně pomalý, vyplývá z toho zvýšená citlivost silikátových omítek na podmínky
při aplikaci.
Pastovité omítky v Saint-Gobain Weber Terranova, a.s.
Společnost Saint-Gobain Weber Terranova,
a.s. (dále SGWT) využívá typ vyzrávání omítek jako elegantní způsob jak rozdělit své
portfolio omítek do dvou skupin:
Ve skupině fyzikálně zrajících omítek SGWT
jsou zařazeny
■ weber.pas akrylát – základní akrylátová
omítka
■ weber.pas topdry – omítka s organickým
polymerním pojivem s „weber topdry“
technologií zajišťující výrazný hydrofilní charakter povrchu a jeho přirozenou
odolnost proti růstu plísní a řas
■ weber.pas silikon – omítka s obsahem silikonových disperzí
■ weber.pas silikon plus – silikonová omítka
Skupina chemicky zrajících omítek zahrnuje:
■ weber.pas silikát
■ weber.pas extraclean
Omítky akrylátové, jejichž zástupcem v portfoliu SGWT je omítka weber.pas akrylát,
jsou základním typem tenkovrstvých omítek.
Omítky splňují všechny základní požadavky, které na ně může uživatel klást. Substrátu, na který jsou aplikovány, poskytují
dostatečnou ochranu před mechanickým
poškozením a povětrností, a to v odpovídající estetické kvalitě.
Omítka weber.pas silikon je fasádní materiál s organickým polymerním pojivem, který je obohacený o silikonovou disperzi pro
zajištění hydrofobního efektu. Hydrofobní
povrch odpuzuje vodu a většinu případného
znečištění omítky, resp. umožňuje, aby toto
znečištění bylo z povrchu vodou snadno
smyto. U tohoto typu materiálů tedy můžeme
hovořit o určitém samočistícím efektu.
Omítka weber.pas silikon plus je kvalitativně nejvyšší zástupce této, fyzikálním
způsobem zrající, skupiny omítek. V omítce
weber.pas silikon plus je část organického
polymerního pojiva nahrazena pojivem silikonovým. Silikonové pojivo způsobuje, že
omítka, kromě silného hydrofobního efektu,
zajišťujícího samočistitelnost povrchu, je také
velmi prodyšná a klade malý odpor procházejícím vodním parám .
Weber.pas silikát je omítka s výrazným
zastoupením anorganického silikátového
pojiva, které omítce dodává vysokou prodyšnost a díky tvrdosti silikátové matrice i vysokou mechanickou odolnost. Vzhledem k nižšímu obsahu organického pojiva je omítka
přirozeně odolnější vůči růstu plísní.
Novinkou v portfoliu SGWT je omítka
weber.pas extraclean. Tento materiál,
kromě organického polymerního a silikátového pojiva, ještě obsahuje silikonovou disperzi, která prodyšné a mechanicky odolné
omítce dodává silný hydrofobní charakter
a vynikající schopnost samočistitelnosti.
„Weber topdry“ technologie
Samočistitelnost je důležitou a žádanou
vlastností fasádních pastovitých omítek SG
Weber, vlastností, která výrazným způsobem
zvyšuje jejich užitnou a estetickou hodnotu
a prodlužuje jejich životnost.
Kapalná voda stékající po fasádě se silně
hydrofobním povrchem z ní, jak už bylo
řečeno, efektivně smývá různé typy znečištění, včetně spor plísní a řas a zajišťuje tak
i určitou přirozenou odolnost takto modifikovaných materiálů vůči růstu těchto mikroorganizmů.
Přes všechno voda stále zůstává médiem,
které tyto organizmy potřebují pro svůj život.
Také vzhledem k tomu, že tenkovrstvé omítky
obsahují celou řadu substancí, které mohou
plísně a řasy použít pro svůj růst, jsou do pastovitých omítek SGWT přidávány látky, tzv.
biocidy, které tyto mikroorganizmy aktivně
ničí a udržují tak povrch fasády čistý.
Protože jsou biocidy rozpustné ve vodě
a mohou tedy být ze systému vymývány,
a protože se navíc bojem s mikroorganizmy
spotřebovávají, mohou být v systému zkonzumovány ještě před skončením životnosti
povrchové úpravy a výrobce tuto okolnost
nemůže nijak ovlivnit.
SGWT ale našla způsob jak vyřešit i tuto, do
jisté míry a za určitých podmínek, nedokonalost biocidem chráněných produktů a od
sezóny 2011 začíná zákazníkům nabízet
omítku weber.pas topdry s unikátní technologií „weber topdry“, která řeší problém
ochrany fasády proti růstu plísní a řas naprosto originálním způsobem.
Zatímco dosud byla míra hydrofobity víceméně měřítkem kvality tenkovrstvé omítky,
technologie „weber topdry“ naopak cíleně
vytváří povrch výrazně hydrofilní. Takový povrch potom vodu nejenže neodpuzuje, ale je
naopak vodou velmi dobře smáčen a voda
se po něm velmi dobře rozlévá a velmi rychle odtéká. Výsledkem přítomnosti takto hydrofilní struktury je pouze minimální množství
kapalné vody přítomné na povrchu omítky.
Omítka weber.pas topdry je, díky použité „weber topdry“ technologii, navíc
schopna tuto zbytkovou „mikrovrstvu“ vody
do sebe vsát a na povrchu fasády se proto
nevyskytuje voda v kapalné formě a plísně
a řasy tak nemají médium ke svému růstu.
Omítka weber.pas topdry je tedy díky
tomuto originálnímu způsobu vysoce odolná
proti růstu plísní a řas, aniž by pro boj s tímto
fasádním znečištěním obsahovala jakýkoli
biocid a zachovává si proto svou odolnost
po podstatně delší dobu a zároveň je šetrnější k životnímu prostředí.
Richard Křístek
Saint-Gobain Weber Terranova, a.s.
stavebnictví 03/11
67
infoservis
Veletrhy a výstavy
11.–12. 3. 2011
STAVÍME, BYDLÍME –
UHERSKÉ HRADIŠTĚ
Výstava – stavebnictví, vytápění,
bydlení
Uherské Hradiště, Klub kultury
E-mail: [email protected]
17.–19. 3. 2011
STAVOTECH OLOMOUC 2011
41. stavební a technický veletrh
Olomouc, Výstaviště Flora
E-mail: [email protected]
17.–20. 3. 2011
FOR HABITAT 2011
18. veletrh bydlení, renovací
a stavby
Praha 9, PVA Letňany,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forhabitat.cz
17.–20. 3. 2011
FOR GARDEN 2011
5. veletrh zahradní architektury,
nábytku a techniky
Praha 9, PVA Letňany,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.for-garden.cz
17.–20. 3. 2011
FOR GREENERY 2011
1. veletrh veřejné a městské
zeleně, mobiliáře a vybavení
Praha 9, PVA Letňany,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.for-greenery.cz
25.–26. 3. 2011
STAVÍME, BYDLÍME –
ZNOJMO
Výstava – stavebnictví, vytápění,
bydlení Znojmo, Hotel Dukla
E-mail: [email protected]
29. 3.–1. 4. 2011
AMPER 2011
19. mezinárodní veletrh
elektrotechniky a elektroniky
Brno, Výstaviště BVV
E-mail: [email protected]
29. 3.–2. 4. 2011
CONECO/ RACIO ENERGIA /
CLIMATHERM 2011
32. mezinárodní veletrh
stavebnictví
68
stavebnictví 03/11
Slovensko, Bratislava,
Výstavní a kongresové centrum
Incheba
E-mail: [email protected]
5.–8. 4. 2011
MOSBUILD 2011
Mezinárodní výstava
stavebnictví a interiéru
Rusko, Moskva,
Expocentre and Crocus Expo
E-mail: [email protected]
www.mosbuild.com
Odborné semináře
a konference
10. 3. 2011
Stavby z přírodních materiálů
Odborný seminář
Praha 9, Lisabonská 2394/4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
15. 3.–24. 6. 2011
Řízení a organizace
bezpečnosti práce v podniku
Distanční nadstavbové
vzdělávání
Praha 1, VÚBP, v.v.i.,
Jeruzalémská 9
E-mail:
[email protected]
16.–18. 3. 2011
Příprava k autorizaci ČKAIT
v oboru pozemních staveb
Odborný seminář
Praha 1, Nadace pro rozvoj
architektury a stavitelství, ABF,
Václavské nám. 31
E-mail:
[email protected]
21. 3. 2011
Zákoník práce (minimum
znalostí) o zákoníku práce
Seminář, Praha 1, VÚBP, v.v.i.,
Jeruzalémská 9
E-mail:
[email protected]
21.–23. 3. 2011
Příprava k autorizaci inženýrů
a techniků činných ve
výstavbě
Praha 2, Gradua-CEGOS,
Karlovo nám. 7
E-mail: [email protected]
21.–23. 3. 2011
Oceňování stavebních prací
Vzdělávací kurz pro rozpočtáře,
kalkulanty, projektanty, investory
manažery, pracovníky státní správy, pro které je znalost tvorby cen,
rozpočtování a oceňování stavebních prací nezbytná znalost.
Lektoři: Helena Kalivodová,
Ing. Vítězslav Meloun
Praha 10, Callida, s.r.o.,
Bohdalecká 25
Cena: 13 200 Kč
Absolvent obdrží osvědčení
o absolvování kurzu
E-mail: [email protected]
www.callida.cz
22.–25. 3. 2011
Navrhování pasivních domů –
Obálka budovy
Praha 1, Nadace pro rozvoj
architektury a stavitelství,
Václavské nám. 31
E-mail:
[email protected]
22. 3.–27. 4. 2011
Kurz pro energetické poradce
3. základní vzdělávací kurz
České Budějovice, City Center,
F. A. Gerstnera 6
E-mail: [email protected]
29. 3. 2011
Bezpečné a zdravé pracoviště
Seminář – pracovněprávní
problematika
Praha 1, VÚBP, v.v.i.,
Jeruzalémská 9
E-mail:
[email protected]
30. 3. 2011
Příprava k autorizačním
zkouškám ČKAIT
Intenzivní kurz ke zkoušce
Praha 9,
Lisabonská 2394/4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
31. 3. 2011
Inteligentní budovy 2011
8. ročník konference
o systémové
integraci v budovách,
investičních celcích
a domácnostech
Brno, Výstaviště BVV
E-mail: [email protected]
31. 3.–1. 4. 2011
Navrhování pasivních domů –
závěr
Praha 1, Nadace pro rozvoj
architektury a stavitelství,
Václavské nám. 31
E-mail:
[email protected]
Projektové zakázky v IVITASu
bude řídit Microsoft Dynamics NAV
Společnost IVITAS, a.s., zabývající se projekční a konstrukční činností v oboru energetických zařízení, vybrala ve výběrovém řízení nový podnikový informační
systém Microsoft Dynamics
NAV s oborovým řešením pro
projektově řízené společnosti
BIZ4BuildIn od společnosti NAVISYS s.r.o. Základní
procesy v oblasti podnikové
ekonomiky, financí, dodavatelsko-odběratelských vztahů
a CRM budou pokryty v rámci ERP systému Microsoft
Dynamics NAV. Plánování
a řízení zakázek a projektový
controlling řeší BIZ4BuildIn.
Implementace bude zahájena
v polovině března 2011.
Obnova památek 2011
22.–23. 3. se v Praze koná
11. ročník konference „Obnova
památek 2011 – Co s architekturou 60. a 70. let 20. století?“
S exkurzemi bude zaměřen na
památkovou ochranu architektonických děl poválečného období
včetně řešení autorských práv
žijících autorů. Kromě významných osobností památkové péče
vystoupí na konferenci legendy
české architektury prof. Šrámková (ČKD Na Můstku, vstup hl.
nádraží v Praze), Ing. arch. Machoninová (Dům bytové kultury,
Kotva) a prof. Masák (OD Máj
v Praze, OD Ještěd v Liberci).
Akci pořádáme spolu s ústředím
NPÚ, FA ČVUT a ČNK ICOMOS.
Informace a přihlášky:
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
Semináře Beton University Semináře v budově ČKAIT
Beton a lité potěry v podlahových konstrukcích
Seminář řeší problematiku správného navrhování a provádění podlahových konstrukcí v pozemním
stavitelství, včetně průmyslových
podlah. V semináři budou zmíněny vhodné materiály pro nosné
a podkladové konstrukce podlah.
Dále budou uvedeny nejčastější
poruchy nosných a podkladových
vrstev podlah včetně jejich příčin
a možného způsobu odstraňování.
Termíny:
24. 2. 2011:
Děčín, Hotel Česká Koruna
17. 3. 2011:
Praha, TOP Hotel Praha
14. 4. 2011:
Ostrava, Club Hotel Harmony
5. 5. 2011:
České Budějovice, Hotel Malý Pivovar
Seminář je určen pro: projektanty, stavební firmy, investory,
stavební dozory, studenty, učitele a širokou odbornou veřejnost.
Vložné: 200 Kč (sleva 50 % pro
členy ČKA, ČKAIT a ČSSI; studenti a učitelé zdarma).
Bodové hodnocení v akreditovaných projektech celoživotního vzdělávání: ČKAIT – 1 bod,
ČKA – 3 body.
Betony a pohledové betony
Seminář nabízí přehled konstrukcí
objektů pozemních staveb, pro které je možno s výhodou navrhnout
beton, včetně specifikací vhodného typu betonu pro tyto konstrukce. Dále bude součástí semináře
použití betonu jako architektonického prvku – pohledové plochy,
barevnost, včetně příkladů realizací.
Termíny:
19. 5. 2011:
Brno, Hotel International
Seminář je určen pro: architekty,
projektanty, stavební firmy, investory, stavební dozory, studenty, učitele a širokou odbornou veřejnost.
Vložné: 200 Kč (sleva 50 % pro
členy ČKA, ČKAIT a ČSSI; studenti a učitelé zdarma).
Bodové hodnocení v akreditovaných projektech celoživotního vzdělávání: ČKAIT – 1 bod,
ČKA – 3 body.
Sanace vlhkých staveb I
Vědeckotechnická společnost
pro sanace staveb a péči o památky – WTA CZ ve spolupráci
s Kloknerovým ústavem ČVUT
v Praze a FAST VUT v Brně pořádají jednodenní kvalifikační
kurz SANACE VLHKÝCH STAVEB I. Kurz je zařazen do Projektu celoživotního vzdělávání
ČKAIT s ohodnocením 1 bod.
Cílem je seznámit účastníky se
základními metodami diagnos-
Tepelná technika. Hlavní závazné zákony pro oblast tepelné techniky, výpočty a veličiny,
energetická náročnost budov,
výpočty.
6. 4. 2011 od 9.00 do 13.00.
Česká komora autorizovaných
inženýrů a techniků činných ve
výstavbě, oblast Praha připravila pro autorizované inženýry
a techniky v rámci celoživotního
vzdělávání ČKAIT, odborné semináře OK ČKAIT Praha. Účast
na seminářích je hodnocena 1
kreditním bodem:
Stavební zákon a koordinátor BOZP a z toho vyplývající
souvislosti na staveništi
9. 3. 2011 od 9.00 do 13.00.
Hygienické předpisy ve výstavbě
30. 3. 2011 od 14.00 do 18.00.
Veřejné zakázky ve stavebnictví po provedených novelách.
Soutěž o návrh.
20. 4. 2011 od 14.00 do 18.00.
Přípravné semináře k autorizačním zkouškám ČKAIT
Cílem dvoudenních kurzů je usnadnit žadatelům přípravu k autorizační zkoušce ČKAIT v oblasti
závazných právních předpisů,
které jsou nutné pro úspěšné
absolvování obecné písemné
části autorizační zkoušky. Přihláška on-line: www.ice-ckait.cz.
Termíny: 22.–23. 3. 2011,
10.–11. 5. 2011.
Semináře Informačního centra
ČKAIT:
Statika. Navrhování svislých
zděných konstrukcí podle Eurokódu 6.
Materiály firmy XELLA CZ
pro zděné konstrukce, způsoby výpočtu.
16. 3. 2011 od 9.00 do 13.00.
Místo konání: budova ČKAIT,
posluchárna, 1. patro, Sokolská
15, Praha 2, 120 00.
Organizační garant, přihlášky,
další informace: Ivana Peřková, IC ČKAIT, tel: 227 090 213,
fax: 227 090 222.
E-mail: [email protected],
[email protected].
ticky vlhkých staveb a se způsoby sanace vlhkého zdiva. Na
závěr obdrží účastníci osvědčení o absolvování tohoto kvalifikačního kurzu.
Termín: 20. 4. 2011 od 8.30.
Místo konání:
Kloknerův ústav ČVUT v Praze,
Šolínova 7, 166 08 Praha 6.
Kontakt: Vědeckotechnická společnost pro sanace staveb a péči
o památky – WTA CZ,
Novotného lávka 5,
116 68 Praha 1,
fax: 221 082 629.
E-mail: [email protected].
inzerce
stavebnictví 03/11
69
inzerce
Životnost zateplovacích systémů
Kongresové centrum, Zlín – autor Ing. Arch. Eva Jiřičná, s použitím zateplovacích systémů Baumit
Vnější tepelně izolační kontaktní systémy
(ETICS) jako hospodárné a technicky efektivní řešení se při rekonstrukcích i novostavbách
osvědčují již od šedesátých let 20. století. První takové řešení bylo použito v Berlíně roku
1957 a k masovému rozšíření této skladby
obvodové konstrukce došlo v západní Evropě
po první ropné krizi v roce 1973 a v českých
zemích počátkem 90. let. Pomineme-li spíše
extrémní případy několika havárií způsobených především vysoce lajdáckým provedením na stavbě, slouží zateplovací systémy
v naprosté většině případů ke spokojenosti
obyvatel i majitelů domů takřka beze změny
dodnes. Pokud si však někdo položil otázku
životního nebo renovačního cyklu tohoto
technického řešení, nebyl schopen na ni najít
uspokojivou odpověď.
Největší vypovídající hodnotu k této problematice mají testy a dlouhodobá pozorování
zateplovacích systémů prováděné od počátku 60. let německým Fraunhoferovým Institutem pro stavební fyziku (Fraunhofer Institut
für Bauphysik, IBP) v laboratořích, ve volných
povětrnostních podmínkách a na téměř stovce reálných veřejně přístupných zateplených
objektů, jejichž výsledky jsou v několikaletých
periodách zveřejňovány, porovnávány a komentovány v tzv. Sděleních IBP (IBP-Mitteilung). Za zmínku stojí zejména tato zjištěná
fakta a konstatování:
Ač to zní paradoxně, při včasné a přiměřené
údržbě kvalita zateplovacích systémů zůstává
zachována a v dlouhodobém čase dokonce
i roste. Pokud se vůbec kdy vyskytly nějaké zá70
stavebnictví 03/11
sadní nedostatky při zhotovování, musely být
odstraněny ještě před dokončením stavby, protože ve sledované skupině víceméně nahodile
vybraných objektů byly bezprostředně po dokončení zateplené fasády indikovány závažné
zhotovitelské vady pouze v jednom případě
(Neumarkt z počátku 70. let, trhlinky, které
překvapivě zůstaly neošetřeny až do renovace
fasády nátěrem na konci osmdesátých let).
Při prvním periodickém dohledu v r. 1975
bylo zcela v pořádku 60 % objektů, zbývající část vykazovala drobné vady jako např.
jednotlivé malé trhlinky, výjimečně i puchýřky.
Druhý dohled zjistil, že na zhruba polovině
zateplených fasád nebyly provedeny žádné
renovační práce, přičemž jejich kvalita nedoznala zásadních změn k lepšímu ani k horšímu, druhá polovina zateplených fasád byla
opatřena novým nátěrem, jehož potřeba byla
vyvolána především postupným znečištěním
z ovzduší. Pokud se u této skupiny fasád vyskytovaly nějaké vady, došlo dodatečným
nátěrem k jejich odstranění.
Při třetím periodickém dohledu v r. 1995
bylo konstatováno, že většina zateplovacích
systémů, jejichž stáří mezitím dosáhlo 13–26
let, byla v průběhu let 1x až 2 x renovována
nátěrem, mnohé z toho pouze na základě
subjetivního pocitu uplynutí morální a estetické životnosti fasády. Některé systémy byly
renovovány provedením nové omítkové vrstvy,
jeden pak dokonce dodatečným přidáním
další vrstvy tepelného izolantu. Po těchto opatřeních bylo v r. 1995 zcela v pořádku 90 %
sledovaných objektů.
Po prohlídkách v r. 2005 bylo konstatováno,
že všechny sledované zateplené fasády jsou
v mnohem lepším stavu než kdykoli předtím,
zatímco u referenčních nezateplených fasád
se nadále objevují praskliny vyvolané stárnutím, dotvarováním a pohyby staveb. Nově se
však ve stejný „historický“ okamžik, nezávisle
na stáří a výrobci ETICS, začinají na fasádách
objevovat řasy a mikroorganismy, zejména na
plochách smáčených deštěm. Tento fakt lze
vztáhnout k malé tepelné kapacitě povrchu zateplovacích systémů v kombinaci se změnami
ve skladbě znečištění ovzduší, kdy po velkoplošném odsiřování uhelných elektráren došlo
k výraznému poklesu kyselých dešťů.
Přestože technické a legistaivní požadavky na
uvádění jednotlivých komponentů ETICS na trh
jsou v celé EU takřka shodné a skutečná kvalita
výroby se v jednotlivých zemích nejspíše také
neliší, je bohužel v ČR možné – nejen na základě většího množství informací z tuzemských
staveb – konstatovat vyšší míru poruch ETICS
bezprostředně anebo v krátké době po dokončení. Přičítat to lze především překotné organizaci a rychlému provádění staveb, popř.
nekvalifikovaným a nezodpovědným zhotovitelům. Zhruba ve stejné době jako v Německu se
i u nás objevilo znečištění ETICS řasami a mikroorganismy, což zejména u nás lze spojovat
se změnami ovzduší, jak jsou např. snížení
prašnosti a obsahu síry (odsíření elektráren),
zvýšení obsahu dusíku (automobilová doprava, průmyslová hnojiva), změny mikroklimatu
(větší podíl zeleně v bezprostřední blízkosti
staveb, zavlažování a mulčování ploch v těsné
blízkosti fasád), jakož i se změnami v architektuře samotné (malé přesahy říms a klempířských prvků, syté barevné odstíny s malým
koeficientem tepelné odrazivosti apod.). Standardní periodická kontrola a údržba ETICS se
sice v ČR zatím neprovádí stejně pečlivě a tak
často jako v zahraničí, ale renovace ETICS se
vyskytují již u nás a zřejmě i v kratším cyklu.
Buďto jako oprava technických vad poměrně
brzy po dokončení ETICS (obvykle do jednoho
roku), ale již i kvůli pouhým změněným estetickým představám majitele objektu (změna barevnosti či členění fasády), ale i kvůli rostoucím
nárokům na tepelně izolační vlastnosti.
Pozitivní úlohu v osvětě a tlaku na kvalitu zateplování sehrála v době technicko-legislativního bezvědomí v ČR tzv. kritéria pro kvatitativní
třídu A Cechu pro zateplování budov ČR. Ta
byla velmi podobná u nás tehdy ještě nepoužívaným technickým požadavkům evropského řídicího pokynu pro zateplovací systémy
ETAG 004, který od začátku byl koncipován
tak, aby zaručoval životnost zateplovacích
systémů nejméně 25 let. Současná situace,
kdy již každý nově certifikovaný zateplovací
systém (ať už v národním, nebo v evropském
systému ověřování shody) je u nás zkoušen
a vyráběn v souladu s ETAG 004, umožňuje
i u našich zateplovaných fasád předpokládat stejně dlouhou funkčnost a životnost jako
v okolních zemích…
Ing. Petr Lorenc, BAUMIT, spol. s r.o.
1 Baumit open fasádní desky
reflect
1
5
2 lepicí stěrka
Baumit openContact
4
2
2
9
6
3 sklotextilní síťovina
Baumit openTex
4 základní nátěr
Baumit UniPrimer
3
5 tenkovrstvá probarvená omítka
Baumit NanoporTop
6 lepicí kotva
Baumit KlebeAnker
7 Soklový profil ETICS
8 Okapnička k soklovému profilu
ETICS
9 Rohový profil ETICS
se síťovinou
10 extrudovaný polystyren
Austrotherm XPS TOP
8
7
14
12
13
17
4
12 sklotextilní síťovina
Baumit StarTex
13 tenkovrstvá omítka
z barevných kamínků
Baumit MosaikTop
11
11
15
11 lepicí a stěrková hmota
Baumit StarContact
10
16
14 fasádní hmoždinka
15 hydroizolační stěrka Baumit
BituFix 2K
16 ochrana hydroizolace
– nopová fólie
17 hydroizolace
Baumit open Premium představuje v současné době tu nejlepší dostupnou variantu mezi zateplovacími systémy. Vyniká vysokou paropropustností všech vrstev
tepelněizolačního systému, což přispívá k udržení příznivého mikroklimatu v interiéru. Ideální celek je dotvořen unikátní samočistící fasádou Nanopor, která budově
propůjčí dlouhodobě krásný vzhled.
SUSO_PR_185X82
18.2.2011
9:48
Str. 1
inzerce
Od obrázků v učebnici ke stavbě komínů aneb Soutěžní přehlídka řemesel SUSO očima účastníků
Jubilejní 15. ročník soutěžní přehlídky řemesel SUSO má již tradičně za cíl prověřit dovednosti studentů stavebních oborů. Žáci
druhých ročníků mají v rámci tohoto nekomerčního projektu možnost porovnat nejen svůj řemeslný um, ale i teoretické znalosti
se studenty dalších škol. V soutěži pracují s materiály a postupy partnerských firem, jimiž jsou například firmy Wienerberger
cihlářský průmysl, Xella CZ, KB - BLOK systém, Schiedel, LB Cemix, DeWALT a další. Firmy soutěž podporují rovněž formou
různých školení i pro pedagogy, na nichž je seznamují s novými technologiemi v oboru.
„Je to projekt, který má hlavu a patu. Je zajímavý, prospěšný a navíc se týká neprávem opomíjené části našeho školství,“ myslí si
herec Jan Antonín Duchoslav, který je patronem soutěže SUSO.
Spojení potenciálu talentovaných žáků a prověřených oborových společností má pro rozvoj řemesla značný význam – pro studenty
navíc může být úspěch v soutěži vstupenkou k dobré práci v prestižní firmě. Už i samotný fakt, že byli na soutěž vybráni svou
školou, je pro mladé řemeslníky motivující. „Je samozřejmě příjemné vědět, že nás učitelé vnímají jako schopné obstát
v konkurenci ostatních škol. Práce v soutěži je zajímavá. Hlavně proto, že pracujeme s materiály, které jinak známe ze školy jen
z obrázků,“ řekl Jan Semerád ze SOŠ a SOU řemesel Kutná Hora, který se zúčastnil se spolužákem Jakubem Uhlířem únorového
postupového kola v Lysé nad Labem v oboru zedník.
Motivací předvést v soutěži co nejlepší výkon je pro studenty nejen postup do finálového
kola, jež se uskuteční ve dnech 21. – 23. září 2011 během stavebního veletrhu FOR ARCH
v Pražském veletržním areálu Letňany, ale i zájem přihlížejících návštěvníků. Jelikož je však
soutěž limitovaná časově, na trému před publikem není prostor. „Vnímat okolí nemáme při
práci čas. Ale je fajn slyšet občas pochvalnou poznámku. Kdyby byla možnost zúčastnit se
znova, určitě bychom do toho šli. Je to skvělá zkušenost,“ shodli se mladí truhláři Lukáš Vlk
a Tomáš Kalerta ze Střední školy umělecké a řemeslné v Praze 5.
Další informace o tomto zajímavém projektu získáte na www.suso.cz.
Foto: archiv ABF
stavebnictví 03/11
71
firemní blok
Nové krajské ředitelství Lesů ČR
ve Zlíně s materiály FERMACELL
Ačkoli to na nové budově Krajského
ředitelství Lesů České republiky ve
Zlíně není na první pohled viditelné,
koncipována je jako dřevostavba.
Své výhody na ní uplatňují i sádrovláknité materiály FERMACELL.
Objekt se začal stavět v závěru roku
2009 a dokončen byl v prosinci
roku 2010. Náklady na výstavbu se
pohybovaly ve výši 20 milionů Kč.
Autorem architektonické části jsou
akad. arch. Milan Navara a Ing.
Karel Černín ze zlínské společnosti
Studio 97 A s.r.o. Generálním
dodavatelem byla firma Pozimos
Zlín, realizaci opláštění deskami
FERMACELL zajišťovala firma Fermacell Expert, společnost SANA
Vladimír Nášel s.r.o.
Organický obloukovitý tvar dvoupodlažního objektu zlínského Krajského ředitelství Lesů ČR vychází
z osazení do krajiny přesně po
vrstevnici, čímž bylo dosaženo
zpřístupnění obou podlaží přímo
z terénu. Takto vznikla vstupní hala
v obou podlažích – jedna především
pro pěší ze severu, druhá (o patro
výš) z jihu. Vzhledem k orientaci
hlavního průčelí na severozápad
byla s ohledem na oslunění navržena celoprosklená fasáda s preferovaným cílem navázat maximální
vizuální kontakt s okolím. Jižní
a jihovýchodní část objektu naopak
využívá kontaktu s krajinou – v zářezu do terénu jsou parkovací stání
a garáže pro personál.
Objekt je rozdělen na dva funkční
celky – administrativní a obytnou
část. Obytnou část v 1.NP tvoří inspekční byt se samostatným dvoulůžkovým pokojem, kuchyňským
koutem a hygienickou buňkou. Administrativní část je tvořena v 1.NP
především kancelářemi vedení KŘ
se sekretariátem, dále se v horním
podlaží nachází zasedací místnost
a její zázemí, vstupní hala pro pěší
a hygienické zázemí s úklidovou
místností. V 1.PP se nacházejí kanceláře jednotlivých zaměstnanců,
archiv a příslušenství.
Konstrukční systém 1.PP využívá tradiční zděnou technologii,
kombinovanou s monolitickou.
1.NP je dřevostavba – obvodové
a vnitřní stěny tohoto podlaží jsou
tvořeny rámem z hoblovaných
sušených konstrukčních hranolů
třídy SA. Rám je oboustranně
opláštěn sádrovláknitými deskami
FERMACELL 12,5 mm. Opláštění ze sádrovláknitých desek je
k dřevěným rámům připevněno
ocelovými sponkami délky min.
45 mm, rozteč sponek je 50 mm.
Obvodové a vnitřní stěny se podílejí na zajištění prostorové tuhosti
a stability objektu, a proto musely
být ztužující stěny důkladně připevněny ke stropní konstrukci. Prostorovou tuhost stavby významně
ovlivnilo i použití desek FERMACELL, které charakterizují výborné
mechanické vlastnosti a stabilita
▲ Krajské ředitelství Lesů České republiky ve Zlíně – vizualizace
▲ Krajské ředitelství Lesů České republiky ve Zlíně – foto z výstavby
konstrukcí. Oběma systémům
slouží společná severozápadní
fasáda přes obě podlaží, tvořená
polostrukturálním hliníkovým
rámem. Viditelné neprosklené
fasády objektu zatepluje vnější
kontaktní systém z minerální
vlny s provětrávanou mezerou
s dřevěným obkladem z velkoformátových překližek. ■
POROTHERM se zelenou energií z pilin
Vysoké úspory energie a k tomu
ekologický přístup k přírodě nabízí
značka cihel POROTHERM. A to
díky pilinám, které se při výrobě
cihel přidávají do výrobní směsi.
Právě piliny totiž dokáží zlepšit
tepelněizolační vlastnosti cihel,
což stavebníkům umožňuje ušetřit
část nákladů na topení po celou
dobu životnosti domu. Spolu s tím
piliny coby obnovitelný zdroj energie
72
stavebnictví 03/11
snižují nároky na množství zemního
plynu potřebného pro samotný
výpal cihel. Zemní plyn byl přitom
také zvolen s ohledem na přírodu.
Ve speciální směsi hlín, z níž se cihly
vyrábějí, tvoří podíl přidávaných
pilin přibližně 25 % z celkového
objemu. Při výpalu piliny vyhoří
a uvnitř cihelné masy vzniknou
na jejich místě typické miniaturní
dutinky. V nich zůstane uzavřen
suchý vzduch, který se chová jako
velmi dobrý izolant. Díky tomu se
snižuje tepelná vodivost cihelného
materiálu a podstatně se omezí
úniky tepla zdivem.
Do výrobní směsi se přidávají piliny
vzniklé při výrobě řeziva. Protože
důležitou roli hraje jejich stejná
velikost, prosívají se na speciálním
velmi jemném sítu. Tím se zaručí
vznik stejnoměrných pórů u všech
typů cihel POROTHERM. Piliny jsou
přitom do směsi přidávány v takovém množství, aby vznikl vyvážený
vztah mezi požadavky na pevnost
výrobku, tepelněizolační vlastnosti
a řízení procesu vypalování. ■
inzerce
Inovace ve výrobě dlažebních desek:
BERLÍNSKÁ DESKAPLUS
■ s hloubkovou ochranou proti znečištění
■ řešení pro spokojenost městského zastupitelstva a občanů
■ finanční i časová úspora při údržbě města
V Berlíně, Vídni, Praze nebo kdekoli jinde:
kvůli žvýkačkám, špíně a skvrnách na ulicích, cestách a náměstích se rozčilují v podstatě všichni. Čištění je namáhavé, drahé
a velkou zátěží pro města i obce. Ale jde
to také jinak, říká společnost Godelmann.
Specialisté na dlažby a desky to účinně dokazují s nově vyvinutým produktem BERLÍNSKÁ DESKAPLUS. PLUS znamená čistotu, zatížitelnost a drsnost s vícero možnostmi volby,
princip je použitelný na jiné typy dlažeb.
Základní výhodou je odolnost vůči nečistotám díky osvědčené hloubkové ochraně DUROSAVE EXTRA. S ní získá jádrový
a lícní beton chemicko-fyzikální ochranu.
V dodatečném zušlechťovacím procesu se
nanáší transparentní UV-povrstvení ve dvou
vrstvách, které je nerozlučně spojené s povrchem. Efekt: snižuje lepivost žvýkačky
k povrchu; olej, benzín, tuk a trus zůstávají
před deštěm
na povrchu, lze je výrazně rychleji a lehčeji
odstranit, a to při delších intervalech čištění.
Inovace tak dlouhodobě zajistí atraktivitu
a hodnotu povrchu desky pro majitele, investory a uživatele. Druhou výhodou desek
je, že jsou absolutně komfortně schůdné.
Dle externího osvědčení o zkoušce je dána
hodnota SRT ≥ 60 požadovaná pro odolnost vůči skluzu dle DIN 32984 v plném
rozsahu.
S ohledem na dláždění v Berlíně a ve spolkové zemi Brandenburg k tomu zvýšil výrobce pevnost tahu v ohybu desek. Optimalizace o 20 procent na současných 66 N/mm2
se příznivě projeví na zatížitelnosti.
Vylepšená se ukazuje také optická hodnota, základní hodnotu pro typ BERLÍNSKÁ
DESKAPLUS dodává zrnění kamene „Diabas“
v lícním betonu odolném vůči obrusu. S takzvaným „zeleným kamenem“ a pomocí
jemného speciálního broušení vzniká drsný
a líbivý povrch.
Godelmann vyrábí produkt BERLÍNSKÁ
DESKAPLUS přesně dle požadavků typických
pro tento region. Jedná se o diagonální vazbu s čtvercovými deskami (35 x 35 x 5 cm)
a biskupskými čepicemi, na objednávku
také v jiných rozměrech a tloušťkách. Dalšími komponenty systému jsou malé čtvercové desky stejně tak rohové desky. Výrobce
Godelmann myslel důsledně dál, takže
tato novinka je ideálně kombinovatelná
s betonovými XXL deskami stejných vlastností. Také ve Vídni již patří plošné systémy
s hloubkovou ochranou od Godelmanna
k obrazu města. V německém hlavním městě v současné době probíhá projekt pod
trhem „Wochenmarkt“ na místě zvaném
„Schöneberger Winterfeldtplatz“ jako prezentační plocha.
Snadno se čistí, zatížitelný, drsný: BERLÍNSKÁ DESKAPLUS je speciálně vyvinuta pro
čisté dopravní plochy.
Foto: Godelmann
Pro další otázky:
GODELMANN CZ, s.r.o.
Pod Vinicemi 931/2
301 00 Plzeň
tel.: 377 534 222, 223
e-mail: [email protected]
www.godelmann.cz
čištění tímto způsobem již není nutné
po dešti
Schöneberger Winterfeldtplatz
stavebnictví 03/11
73
v příštím čísle
04/11
Tématem dubnového čísla časopisu jsou mostní stavby. Příspěvky
budou prezentovat zajímavé návrhy i realizace nových silničních
a železničních mostů v ČR i některá zahraniční díla. Seznámíme se s technologiemi obnovy
historických mostních konstrukcí,
ale např. také s ochranou těchto
staveb proti destrukci vlivem
povodní.
Ročník V
Číslo: 03/2011
Cena: 68 Kč vč. DPH
Číslo 04/11 vychází 5. dubna
ediční plán 2011
předplatné
Celoroční předplatné (sleva 20 %):
544 Kč včetně DPH, balného
a poštovného
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
Objednávky předplatného
zasílejte prosím na adresu:
EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, 648 03 Brno
(IČO: 44960751,
DIČ: CZ44960751,
OR: Krajský soud v Brně,
odd. C, vl. 3809,
bankovní spojení: ČSOB Brno,
číslo účtu: 377345383/0300)
Jana Jaskulková
Tel.: +420 541 159 369
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
ediční plán 2011
www.casopisstavebnictvi.cz
pozice na trhu
Předplatné můžete objednat
také prostřednictvím formuláře
na www.casopisstavebnictvi.cz.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
pozice na trhu
časopis
Stavebnictví je členem
Seznamu recenzovaných
periodik vydávaných
v České republice*
*seznam zřizuje
Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR
www.casopisstavebnictvi.cz
Kontakt pro zaslání edičního plánu 2011 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:
Jana Jaskulková
tel.: +420 541 159 369, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]
74
stavebnictví 03/11
duben
Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno
IČ: 44960751
Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2
Tel.: +420 227 090 500
Fax: +420 227 090 614
E-mail: [email protected]
www.casopisstavebnictvi.cz
Obchodní ředitel vydavatelství:
Milan Kunčák
Tel.: +420 541 152 565
E-mail: [email protected]
Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský
Tel.: +420 602 542 402
E-mail: [email protected]
Redaktor: Petr Zázvorka
Tel.: +420 728 867 448
E-mail: [email protected]
Redaktor odborné části:
Ing. Hana Dušková
Tel.: +420 227 090 500
Mobil: +420 725 560 166
E-mail: [email protected]
Inzertní oddělení:
Vedoucí manažer:
Daniel Doležal
Tel.: +420 602 233 475
E-mail: [email protected]
Jana Jaskulková
Tel.: +420 541 159 369
E-mail: [email protected]
Hana Kovářová
Tel.: +420 602 738 832
E-mail: [email protected]
Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,
Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,
Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),
Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová,
doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.
Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl
Tel.: +420 541 159 374
E-mail: [email protected]
Předplatné: Jana Jaskulková
Tel.: +420 541 159 369
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Tisk: Česká Unigrafie, a.s.
Náklad: 32 700 výtisků
Povoleno: MK ČR E 17014
ISSN 1802-2030
EAN 977180220300501
Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa
© Stavebnictví
All rights reserved
EXPO DATA spol. s r.o.
Odborné posouzení
Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví
podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.
O tom, které články budou odborně posouzeny,
rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž
určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři
recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých
příspěvcích posudky recenzentů.
Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě
bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce
neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.
Plánujte s námi!
Nejnovější trendy ve stavebnictví,
úsporách energií a interiéru
16. mezinárodní
stavební veletrh
Reklamní partner:
12. mezinárodní
veletrh technických
zařízení budov
2011
Mezinárodní
veletrh bydlení
12.–16. 4. 2011
Brno – Výstaviště
www.stavebniveletrhybrno.cz
Mediální partneři: ČASOPIS PRO TEPELNOU TECHNIKU A INSTALACE
®
Cena 40 Kč
CECH TOPENÁŘŮ A INSTALATÉRŮ ČR – AUTORIZOVANÉ SPOLEČENSTVO
®
Hlavní mediální partner:
Baumit
open Premium
Prvotřídní
zateplení
Baumit open Premium
Baumit open Premium představuje v současné době tu nejlepší dostupnou variantu
mezi zateplovacími systémy. Vyniká vysokou paropropustností všech vrstev zateplovacího systému, což přispívá
k udržení příznivého mikroklimatu v interiéru. Ideální celek je dotvořen unikátní samočisticí povrchovou úpravou
NanoporTop, která vašemu domu propůjčí dlouhodobě krásný vzhled.
■ Fasáda, která nezestárne
■ Prodyšné zateplení
■ Dokonalá tepelná izolace
www.baumit.cz
Nápady s budoucností