č. 1 / 2012

ZNÁTE MĚSTO PACOV ?
PAPRSEK
VI. ROČNÍK
ZPRAVODAJ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY
LEDEN 2012
Víte, kde se v našem městě nachází tato
budova a co si v ní můžete koupit ?
PŘÍBĚHY ČTENÁŘŮ
NEVIDITELNÝ ZLODĚJ
Ve všední den vstávám každé ráno už v půl páté,
abych stihla všechno doma udělat, než odjedu do
práce. Všechny ranní činnosti mi zaberou dvě hodiny,
ať dělám, co dělám. Do práce odjíždím až v půl
sedmé, ale vím, že je doma všechno v pořádku a mám
tedy klid. Možná vám připadá, že není možné, aby mi
to všechno ráno trvalo celé dvě hodiny, ale je to tak.
V půl páté zazvoní budík, a to je signál pro našeho psa a kocoura,
kteří spí doma na křeslech. Oba jsou rázem na nohou a dožadují se
potravy. Nejprve ale vyběhnou ven na dvůr klapkou ve dveřích
(speciálně pro ně vyrobenou, aby mohli chodit ven i domů, kdy se jim
zachce). Cvaknutí klapky je signálem pro venkovní návštěvní kočky,
které k nám dochází pouze na stravu. Ty se shromáždí u dveří a
spustí hlasité mňoukání, protože zápasí o vhodnější pozici u velké
jídelní misky. Poslední kočku máme na půdě v domečku nad kamny,
je to osmnáctiletá stařenka a musí se krmit zvlášť, protože baští velmi
pomalu. Tak tohle naše společenství krmím asi hodinu. Než všechno
ohřeju, rozdělím a roznosím. Drahný čas trávím ještě na hlídce, aby si
to zvířátka navzájem nekradla a též se mezi sebou nervala. V půl
šesté jsou všichni sytí a odchází zpět každý do svého pelíšku.
Pak popadnu kbelík se slunečnicí a dalšími ptačími pochoutkami a
kvačím s ním na louku k jablůňce, kde mám zavěšené velikánské
krmítko a kde se slétají ptáčci z celého okolí. Nasypu plné krmítko a
honem nesu kbelík domů, kde už čeká u dveří náš pes Ben, protože je
čas jeho pravidelné ranní vycházky po vesnici. Vyrážím na jednu ze
třech pravidelných tras a vracím se v šest hodin domů. A pak už
dělám jen to, co každý normální člověk dělá po ránu. Umyju se,
nasnídám, převléknu, ustelu postele a vyrážím do práce.
Každé ráno je stejné a já v polobdělém stavu pracuju úplně
automaticky a bez přemýšlení. A to se někdy nevyplatí. Nedávno mě
totiž ráno postupně okrádal neznámý a neviditelný zloděj.
Všechnu práci okolo zvířátek jsem měla hotovou a dělala jsem si
doma už takové ty osobní přípravy na odjezd do práce. Tak nejprve se
mi ztratil papír se seznamem nákupů připravený na poličce. Potichu
s baterkou prolézám kuchyni, abych nevzbudila taťku a Vaška. Papír
nikde! Marně vzpomínám, co na něm všechno bylo. No, nedá se nic
dělat, nakoupím bez něj.
Ale to snad není možné! Ztratili se mi ponožky, položené na stoličce
u kamen. To je divné, určitě jsem je tam dávala, říkám si v duchu. No
už je hledat nebudu, vezmu si jiné a jdu si na židli pro spodní prádlo.
Kalhotky jsou taky pryč! Teď už si připadám jako cvok. Každý večer si
je chystám na stejné místo a teď tu nejsou. Brblání a postrkování
nábytku předčasně probouzí našeho tatínka.
Rozespalý poslouchá moje nářky a ujišťuje mě s výrazem trpělivého
psychiatra, že jediný zloděj v domě bude asi ten Němec (myslí
samozřejmě Alzheimera). Mírně uražená pátrám už za světla po
ztracených věcech po celé kuchyni i pokoji. Přece se to nemohlo
všechno ztratit. Tvrzení manžela, že jsem si určitě večer nic
nepřipravila, by vše vysvětlilo, ale mně nestačí. Ty věci musí někde
být! Ale kde?!? No, co jiného jsem mohla dělat, na hledání nebyl už
čas, vzala jsem si tedy i jiné kalhotky, ale klidná jsem rozhodně
nebyla. Snad nejsem blázen nebo dokonce ve svém věku takový
sklerotik! Jdu si do síně pro bundu a rozsvěcím velké světlo.
A najednou je vidím! Všechny ukradené věci! Ponožky, kalhotky i
papír s nákupy! Všechno visí přilepené vzadu na pracovní bundě
našeho Vaška. Včera něco lepil silikonem v dílně a ruce si utíral
samozřejmě o sebe místo do hadru. A mě byla ráno zima, popadla
jsem ve tmě jednu bundu a přehodila ji přes sebe. No a pak jsem si
v ní sedla na židli, opřela se o polici a vybírala popel z kamen na malé
stoličce.
Táta se směje a já odtrhávám od bundy všechny „zlodějské“ trofeje.
Měla bych mít radost, ale já myslím jen na jedno. V té bundě
s podivnými přívěsky jsem šla celou procházku se psem! A pár lidí
jsem potkala a taková tma už nebyla!
J. M.
VÝZVA
Milí čtenáři našeho zpravodaje, budete-li chtít i v roce 2012
dostávat Paprsek, chtěli bychom vás požádat o spolupráci.
Uvítáme vaše příspěvky jak psané (otiskneme) tak finanční (na
tisk). Děkujeme.
TAJEMNÁ ENERGIE STROMŮ
RECEPTÁŘ
VRBA BÍLÁ - zahání bolest hlavy
Tentokrát něco zdravého na odlehčení těla po vánočních hodech:
V kůře má schovanou zcela zvláštní látku:
salicin. V těle se přeměňuje na kyselinu
salicylovou - substanci, z níž se vyrábí aspirin.
Čaj z kůry tohoto stromu mírní chronické bolesti
hlavy a také bolesti doprovázející artritidu.
Recept:
Kůru ze dvou větviček silných jako prst rozdrťte
a usušte. Jednu lžičku nechte přes noc
změknout ve studené vodě. Ráno přiveďte
k varu. Pijte dva hrnky denně.
DUB - poradí si se zánětem
S žádným jiným stromem si nespojujeme
takovou sílu a moc. Asi to bude dáno jeho
impozantní stavbou. V kůře má dub uloženo
mnoho tříslovin, které pomáhají mírnit zánět
nebo zastavit krvácení dásní. Gel z dubové kůry
účinně a rychle léčí hemoroidy.
Recept:
Dvě lžíce dubové kůry povařte 20 minut v ½ litru
vody. Přeceďte. Několikrát za den si roztokem
vyplachujte ústa. Při léčbě hemoroidů použijte
roztok na sedací koupel (nařeďte dle potřeby
s teplou vodou).
SALÁT Z KYSELÉHO ZELÍ
250 g kyselého zelí, 100 g sýra eidam, 100 g
šunky nebo šunkového salámu, 1 cibule, 1/2
sklenice tatarské omáčky, černý mletý pepř, sůl
Postup:
Zelí omyjeme, necháme odkapat a nakrájíme na menší nudličky.
Přidáme nakrájenou cibuli, na nudličky nakrájený šunkový salám nebo
šunku a nastrouhaný eidam. Přidáme tatarskou omáčku, trochu
mletého černého pepře, osolíme a vše spolu v míse promícháme.
Necháme asi půl hodiny vychladit v lednici. Podáváme s celozrnným
nebo bílým pečivem.
SALÁT Z ČÍNSKÉHO ZELÍ
200 g čínského zelí, 1 konzerva tuňáka ve vlastní šťávě, 5 stroužků
česneku, troška citronové šťávy, 2 lžíce olivového oleje, 2 lžíce
kremžské hořčice, sůl a pepř podle chuti, 3 lžíce kečupu
Postup:
Čínské zelí opláchneme a nasekáme na velmi drobno. Stroužky
česneku oloupeme a nasekáme také nadrobno. Zelí nejprve
promícháme s olivovým olejem, pak k němu přidáme česnek a
konzervu tuňáka ve vlastní šťávě. Vedle smícháme citronovou šťávu,
kečup, kremžskou hořčici a dáme do salátu. Osolíme a opepříme
podle chuti a ještě jednou promícháme. Před podáváním necháme
několik hodin proležet v chladu.
KALENDÁŘ – LEDEN
1. 1. 6. 1.
8. 1.
10. 1.
18. 1.
27. 1.
-
28. 1. 31. 1. -
Nový rok
Matka Boží, Panna Maria
Den obnovy samostatného českého státu (Státní
svátek)
Zjevení Páně, sv. Tří Králové
Křest Páně
Mezinárodní den tuleňů, lachtanů a velryb
Panna Maria, Matka jednoty křesťanů
Den památky obětem holocaustu a předcházení
zločinům proti lidskosti
Mezinárodní den mobilizace proti jaderné válce
Světový den pomoci malomocným
Existovala pověra, že to, co bude člověk dělat na Nový rok, bude dělat
po celý zbytek roku. Proto se lidé toho dne snažili vystříhat hádek a
jiných nepříjemností. Mnozí věřili, že budou-li mít v kapse peníze,
budou je mít po celý rok. Za předobré znamení se považovalo, pokud
vstoupilo do domu jako prvý host dítě, mladá dívka či muž, naproti
tomu stará žena přinášela smůlu. Téměř obecně se dbalo, aby se nic
nevynášelo ze stavení, protože by ta věc určitě příštího roku chyběla.
Do vánočky se zapékal jeden hrášek a kdo ho nalezl, měl mít celý rok
štěstí.
Zdroj: Církevní rok a lidové obyčeje
TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA
Dobročinná akce Tříkrálová sbírka, kterou pořádá Charita Česká
republika, je největší dobrovolnickou akcí u nás a v roce 2012 se
v celostátním měřítku uskuteční již podvanácté.
Výtěžek sbírky je určen především na pomoc nemocným,
handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším jinak
sociálně potřebným skupinám lidí a to zejména v regionech, kde
sbírka probíhá. Nejméně desetina výnosu sbírky je každoročně určena
také na humanitární pomoc do zahraničí.
Sbírku je možné podpořit dárcovskou SMS ve tvaru DMS KOLEDA na
číslo 87 777 nebo finančním příspěvkem do kasičky. Za vaši pomoc
děkujeme.
SLAVNÍ ČECHOVÉ
EMA DESTINOVÁ
(1878 - 1930)
Vlastním jménem se jmenovala Ema
Kittlová, pocházela z rodiny pražského
průmyslníka,
finančníka
a
kulturního
mecenáše. Studovala nejprve houslovou hru a
poté sólový zpěv u Marie Destinové, jejíž
příjmení později přijala z vděčnosti jako svůj
umělecký pseudonym.
V červnu 1898 poprvé vystoupila v roli
Santuzzy v berlínské Dvorní opeře, kde měla
obrovský úspěch.
Hostovala také v londýnské opeře a v
dalších západoevropských divadlech. Roku
1906 podepsala smlouvu s Metropolitní operou
v New Yorku, kde začala pravidelně působit od podzimu 1908,
zároveň však pohostinsky vystupovala i v Chicagu, San Franciscu a
dalších amerických městech. Kromě
svého působení na operních scénách
pořádala různé koncerty, zvláště pak
se
svým
operním
partnerem,
tenoristou Enricem Carusem. Mimo
sezónu pořádala úspěšná turné po
evropských zemích.
Mezi její nejvýznamnější role určitě
patří Pucciniho Mimi, Tosca a
Butterlfly, přímo pro ni bylo napsáno
několik operních rolí (Děvče ze
zlatého Západu a jiné).
Po vypuknutí první světové války se při návratu do vlasti zapojila do
konspirační sítě české odbojové organizace Maffie. Ve svých
zavazadlech převážela vzkazy do zahraničí, její poslání však bylo
prozrazeno, Ema Destinová byla zatčena a po několikatýdenním
vyšetřování konfinována na svém panství ve Stráži nad Nežárkou.
Od sezóny roku 1917 vystupovala v pražském Národním divadle,
její pojetí Libuše se stalo národní manifestací. Koncem války pořádala
koncertní vystoupení po celých Čechách a Moravě.
V posledním desetiletí svého života, kdy ji krční choroba
znemožňovala zpěv, se věnovala literatuře. Již v době své vrcholné
slávy psala básně i dramata, v roce 1924 vydala třídílný historický
román Ve stínu Modré růže.
Válečné útrapy a pozdější choroba jí sice znemožnily další působení
na světových scénách, jako „Božská Ema“ se však navždy zapsala do
letopisů světové opery.
Vždy si přála odejít do ústraní na vrcholu slávy, a tak svou
mezinárodní působnost uzavřela slavnostně v londýnské Queen´s Hall
dne 16. 10. 1928 ve věku padesáti let. Zbytek života strávila v samotě.
Zemřela 28. 1. 1930 v Českých Budějovicích a pochována je na
vyšehradském Slavíně.
UŽITEČNÉ RADY
Rozmrazení chladničky urychlíme když do vypnuté chladničky
vložíme nádobu s horkou vodou a zavřeme dveře. Po
vychladnutí vodu v nádobě vyměníme, opakujeme dle potřeby.
Ucpanou hlavici sprchy vyčistíme od vodního kamene tak, že
hlavici na noc ponoříme do octa. Usazený kámen potom
kartáčkem snadno odstraníme.
Barvy tmavého prádla oživíme při praní když do posledního
máchání v pračce použijeme místo aviváže ocet.
Ocet na vodní kámen
Usazený vodní kámen na spirálách rychlovazných konvic, nebo
překapávačích kávy odstraníte roztokem octa a vody v poměru
50 : 50. Tímto roztokem zakryjte spirálu, nechte projít varem a
vyčkejte na vychladnutí. Vypláchněte dle potřeby, až do
odstranění zápachu octa.
HUMOR LÉČÍ
Tak tohle mi nejde do hlavy, zabručel štědrovečerní kapr, když se mu
pan Novák už potřetí netrefil do hlavy paličkou.
Jestli pak víš, kamaráde, kdo má na silvestra největší spotřebu
alkoholu?
Jo, podle mezinárodních statistik Rusové a Francouzi a podle mé
manželky já.
Jestli pak víš, Bohouši, podle čeho jsem poznal, že jsem byl na Nový
rok ráno opilý?
To teda skutečně nevím.
Přišel jsem domů, políbil tchyni a manželce jsem přinesl z předsíně
k posteli bačkory…
CVIČTE SI SVŮJ MOZEK
Znáte Českou republiku?
Na jakou horu vystoupil praotec Čech? ……………………………
Stověžatá matka měst ……………………………………………….
Odkud pocházejí sirečky? …………………………………………...
U kterého města je Rumcajzův les Řáholec? ……………………..
Na kterém hradě nesměla přespat žena? …………………………
Město perníku a dostihových závodů ………………………………
Které město založili husité? …………………………………………
Odkud pocházel Švanda Dudák? …………………………………..
Kde se můžete projet šalinou? ……………………………………...
Kde je nejstarší kamenný most? ……………………………………
Město, u kterého špatně dopadli sedláci …………………………..
Město známé výrobou automobilů ………………………………….
Město na soutoku Labe s Vltavou…………………………………...
Odkud pocházel koudelníkův syn? …………………………………
Město sladkých trubiček z oplatek ………………………………….
Kde byla v roce 1805 bitva tří císařů? ……………………………...
MYŠLENKY PANÍ J. ŠIKLOVÉ
Každý den jsme trochu starší… Poprvé v životě jsem zjistila, že už se
nemohu počítat mezi nejmladší. Ne, nemluvím o svém těle. I když…
pokud se občas podívám do zrcadla, mohla bych upadat skoro do
zoufalství! Vrásky na obličeji, jizvy na těle, břicho, které trochu každý
rok povyroste… ale přesto není důvod slzet před zrcadlem.
Protože teď mám přece fantastické kamarády, tichý a klidný život,
dobré vzpomínky z minulosti. Nikdy bych neměnila svoje šedivé vlasy
ani nic jiného pro ploché břicho… Nebudu se trápit tím, že jsem někdy
jedla příliš mnoho dobrot, nebo že jsem si občas koupila něco, co
pravděpodobně nikdy nepoužiji…
Dovolím si čas od času chovat se tak jak se mi líbí, tvářit se na svět
tak, jak ho cítím. Mnoho mých přátel a známých zemřelo dřív než
mohli poznat svobodu, kterou věk přináší… Koho například zajímá, že
si čtu dlouho do noci, sedím u počítače nebo u televize a pak můžu
spát dlouho dopoledne?
Ano, někdy doma zpívám staré písničky z mládí… Ano, můžu se jít
projít, kam se mi zlíbí… Prožívám vlastně období, kdy ještě hodně
můžu, ale málo musím…
Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým… Štěstí ve stáří je
netrpět bolestí… Štěstím ve stáří je nesbírat věci, ale zážitky…
Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří i staré stromy. Mladé i staré
stromy rostou pohromadě, nepřekážejí si, ale doplňují se.
Ano, život přináší i bolestné chvíle, různé smutky a bouře. Bolest je
něco, co patří k životu a bránit se jí, je dětinské. Bolest je prožitek a
v něm je obsažen lidský úděl.
Naším úkolem je žít ve stáří tak hezky a spokojeně, aby to bylo
příkladem pro mladé lidi. Neskuhrat stále, ale intenzivně prožívat to,
co nám život ještě poskytuje.
Na stáří je nejkrásnější ta svoboda! Teprve teď mohu říci ANO nebo
NE.
Být starý není žádná zásluha, ani přednost, ale být příjemný starý
člověk, to je umění…
Každé ráno si mohu vybrat: pamatovat si problémy a hořké chvilky
v minulosti, nebo být vděčný za každý krásný okamžik, který je mi dán
ještě dnes!