Milí přátelé, - Farnost Kyje a Černý most

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
11
2013
Milí přátelé,
„Rok víry,“ jehož oslava začala 11. října 2012 u příležitosti padesátého výročí zahájení II. vatikánského koncilu, nám skončí tento měsíc - o slavnosti
Ježíše Krista Krále 24. listopadu. Cílem tohoto roku bylo lépe poznat a vyznat
svou víru.
V Natanaelu jsme Vám o Roku víry přinášeli průběžně informace - proč ho
papež Benedikt XVI. vyhlásil a co konkrétněji jím pro rozvoj našeho vztahu
s Bohem zamýšlel, a dále podněty, jak ho prožít - jak více tuto naši víru poznat a vyznat (rubrika Rok víry). V naší farnosti jsme se mohli s naší vírou lépe
seznámit i při přednáškách Otce Edwarda.
Benedikt XVI. vyhlásil tento rok apoštolským listem Porta Fidei (Brána
víry). V něm zdůraznil nutnost hlouběji svou víru poznat, ale především ji
oživit tak, abychom o ní rádi svědčili (Natanael č. 4 a 6/2013). S tímto úsilím
spojil svatý otec získání plnomocných odpustků (Natanael 3/2013). Hlavní
modlitbou celého roku mělo být Vyznání víry, Věřím v jednoho Boha, kterou
se měli věřící na doporučení sv. Otce modlit každý den.
Druhým velkým tématem Roku víry bylo připomenutí si II. vatikánského
koncilu a jeho odkazu. O něm jsme začali psát v rubrice II. vatikánský koncil
(od č. 7-8/2013). Je to téma tak veliké, že v něm budeme pokračovat i po skončení Roku víry.
Dnes Vás zveme k poslednímu aktu spojenému s tímto rokem, o němž jsme
dosud nepsali, a jež je též spojeno s možností získání plnomocných odpustků:
k osobní obnově křestního slibu.
V naší farnosti bude Rok víry slavnostně zakončen během mše svaté o slavnosti Ježíše Krista Krále v neděli 24. listopadu. Společně jako farní rodina,
spolu s Otcem Edwardem, vyznáme svou víru - to, v co věříme a co chceme
s radostí hlásat celému světu:
Věřím! Věřím, že je Bůh, který mě spasil a který mě miluje! A tuto radost
nabízí Bůh i Tobě.
Marta Höferová
UDÁLOSTI VE FARNOSTI
Z FARNÍ RADY
Odpovědi na dotazníček rozeslaný členům farní rady budeme postupně zveřejňovat.
1) V čem vidíte největší přínos pastorační rady v naší farnosti?
Pastorační radu vnímám především jako prodloužené ruce, oči, uši a ústa farníků.
Členové jsou voleni z našich řad a prosazují zájmy, které jsou pro dobro celého našeho
farního společenství a jsou spojnicí mezi farářem a farníky. Za pastorační radou je
spousta práce, která je brána již jako samo-zřejmost. Jsou to : organizace pravidelných
úklidů na faře v Kyjích i v Oáze na Černém Mostě, výzdoba a hudba v kostele Svatého
Bartoloměje i v Oáze na Černém Mostě, zapojení věřících do příprav na svátosti,
organizace akcí spojených jak s církevními svátky, tak příprava akcí pro farníky a
veřejnost.
Přínos našich zástupců v pastorační radě ale nemusí být jen to, co děláme pro
sebe sami a co oceníme především my, farníci, ale naší snahou je stavět pomyslný
most ve smyslu šířit Boží odkaz i mezi širokou veřejnost - ať již prostřednictvím
nejrůznějších setkání, akcí pro veřejnost či spoluprací s farní charitou.
2) Jak vidíte svou úlohu v pastorační radě?
Otec Edward nás ve svých kázáních několikrát vybízel k těsnější spolupráci laiků při
práci ve farnosti a také, že bychom se měli ke službě připojit dle svých schopností.
Jelikož neumím krásně zdobit květiny a nehraji na žádný hudební nástroj, můj přínos
spatřuji snad ve schopnosti organizovat. A jen čas ukáže, nakolik budu naší farnosti
prospěšná. Budu se tedy podílet na organizaci akcí pro farníky a veřejnost, a to jak na
těch již zaběhlých a oblíbených, tak budu přicházet s nápady na akce nové, které tu
doposud nebyly a farníci by je mohli uvítat. Ráda ale poskytnu své znalosti a podám
pomocnou ruku všude tam, kde bude potřeba. S ohledem na to, že jsem maminka dvou
malých dětí, ráda bych radě a panu faráři dávala podněty, které budou v zájmu rodin
s malými dětmi.
3) Je něco, co Vás na pastorační radě příjemně překvapilo?
Rozhodně mne příjemně překvapilo, jak může tak věkově, charakterově i názorově
nehomogenní skupina společně báječně fungovat. Co mne nepřekvapilo, ale musím to
říci nahlas, je skutečnost, jak vysoce schopnými a vzdělanými lidmi naše farní
společenství disponuje. Oceňuji zápal všech členů pastorační rady bez rozdílu, kteří se
na úkor svého volného času a svých rodin na zvelebení naší farnosti podílejí.
Simona Kijonková, 36 let, maminka dvou malých dětí (2,5 roku a 0,5 roku). Vystudovala Univerzitu J.E.Purkyně a Vysokou školu ekonomickou, nejprve obor finance, poté management. V minulosti pracovala jako obchodní a
projektová manažerka, v současnosti je jednatelkou logistické společnosti.
Připravil Vojtěch Dědek
2
ROK VÍRY
OBNOVA KŘESTNÍCH SLIBŮ S PLNOMOCNÝMI ODPUSTKY
V Roce víry, který skončí o slavnosti Ježíše Krista Krále, 24. listopadu
2013, je možnost získat plnomocné odpustky v souvislosti s obnovou křestních
slibů. Odpustky mohou získat věřící, kteří kromě obvyklých podmínek (sv.
zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) vykonají během Roku
víry návštěvu u křtitelnice nebo jiného místa, kde přijali svátost křtu, a v
jakékoli právoplatné formě obnoví křestní sliby.
Zde Vám nabízíme jednu z možných verzí, kterou můžete soukromě pro obnovu křestního slibu použít.
Úvodní modlitba
Ve křtu jsem byl pokřtěn ve jménu Nejsvětější Trojice, a takto jsem byl uveden
do tajemství Božího života. Vstoupil jsem do vztahu s Bohem, který už nikdy
nemůže být zrušen, ale také jsem byl navždy spojen se všemi pokřtěnými, ať
už těmi na zemi nebo v očistci a nebi.
Ve křtu jsem dostal dar víry, proto abych jej dokázal co nejlépe rozvinout
v každé chvíli svého života, chci nyní prosit o přímluvu své bratry a sestry
v Božím království v čele s naší matkou, Pannou Marií a anděly.
Litanie
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Svatá Maria, Matko Boží, přimluv se za
nás!
Svatý Michaeli,
Svatí Boží andělé,
Svatý Jene Křtiteli,
Svatý Josefe,
Svatí Petře a Pavle,
Svatý Jene,
Svatá Máří Magdaléno,
Svatý Václave,
Svatí Cyrile a Metoději,
Svatý …. (můžete dosadit jména
křestních a biřmovacích patronů),
Svatý …. (můžete dosadit jména
významných světců pro váš život),
Všichni svatí a světice Boží,
Měj s námi slitování, vysvoboď nás,
Pane!
Ode všeho zlého
Ode všeho hříchu
Od smrti věčné
Svým vtělením
Svou smrtí a zmrtvýchvstáním
Sesláním Ducha Svatého
I když jsme hříšníci, prosíme Tě, vyslyš
nás!
Veď a ochraňuj svou církev,
Papeži a biskupům, kněžím a jáhnům dej
věrnost ve svatém povolání,
Všem národům dej mír a pravou
svornost,
Nám všem dej sílu vytrvat v Tvé službě,
Ježíši, Synu Boha živého,
Kriste, uslyš nás. Kriste, uslyš nás.
Kriste, vyslyš nás. Kriste, vyslyš nás.
3
Obnova křestního slibu
Já, N.,
chci žít ve svobodě Božích dětí, a zříkám se proto hříchu. Chci, aby mě nikdy
hřích neovládl, a zříkám se proto všeho, co k němu láká. Zříkám se ducha zla
a všeho, co působí, a čím se pyšní.
Věřím v Boha, všemohoucího Otce, který stvořil nebe i zemi.
Věřím v Ježíše Krista, jeho jediného Syna, našeho Pána, v Ježíše Krista, který
se narodil z Marie Panny, V Ježíše Krista, který byl ukřižován a pohřben,
ale poté vstal z mrtvých a sedí po pravici Boha Otce.
Věřím v Ducha Svatého, svatou a obecnou církev, věřím ve společenství
svatých, v odpuštění hříchů, věřím ve vzkříšení mrtvých a život věčný.
Amen.
Modlitba poděkování za křest
Děkuji ti, Nebeský Otče, že jsem se ve křtu narodil z vody a z Ducha Svatého
k novému životu. Mohu se nazývat tvým dítětem. Ty jsi mi daroval podíl na
svém životě.
Děkuji ti, Pane Ježíši, za tvou smrt a vzkříšení. Jsem k tobě připojen jako
ratolest k vinnému kmeni. Jsem část tvého Těla, jsem přičleněn k svatému
lidu, k chvále Boha Otce.
Děkuji ti, Duchu Svatý, že do mého srdce vešla tvá láska. Ty ve mně žiješ
a vedeš mě k životu oslavování Boha a služby bratřím a sestrám. Chci
jednou obdržet se všemi svatými dědictví, které je připraveno těm, kdo
Boha milují. Amen.
Na závěr své obnovy křestních slibů se můžeme obrátit na Pannu Marii, která
je prostřednice všech Božích milostí, s prosbou o ochranu a mateřské vedení
po mojí cestě víry, kterou pro mě přichystal její Syn a náš Pán Ježíš Kristus:
Zdrávas Maria.
Připravila Marta Höferová
II. vatikánský koncil
První fáze koncilu: změny v liturgii
První fáze koncilu začala 11.října 1962 a skončila 8.prosince téhož roku. Půl
roku před samotným začátkem koncilu, kdy už byly přípravy v plném proudu,
nic nenasvědčovalo tomu, že by se snad mohlo upustit od latiny jako liturgického jazyka. V únoru toho roku totiž sv. otec Jan XXIII. jmenoval novým pre(1)
fektem Kongregace pro vysluhování svátostí kardinála Larraona, jednoho
z nejkonzervativnějších biskupů na nastávajícím koncilu. Dále pak vydal
konstituci Veterum sapientia (Moudrost starých), kterou potvrdil význam
latinského jazyka v liturgii a nařídil posilnit její výuku v kněžských seminářích.
To ale neznamená, že by církev nevnímala problémy v pastoraci svých oveček, jež plynuly z toho, že běžný věřící nerozuměl tomu, co se při bohosluž-
4
bách děje. Běžní věřící hovořili národními jazyky, ne latinsky. Stávali se tak
spíše jen pasivními diváky než aktivními účastníky liturgických úkonů. Na
problémy upozorňovala liturgická hnutí, která se objevovala v 19. stol. a
pokoušela se učinit liturgii více srozumitelnější lidem. Papežové Pius X. (1903
– 1914) a Pius XII. (1939 – 1958) si to uvědomovali a dovolili proto zavést do
(2)
liturgie dílčí změny.
Na podzim roku 1962 dostali konciloví otcové na stůl sedm návrhů dokumentů,
z nichž dva jsou výjimečně důležité: Sacrosanctum Concilium (Posvátný koncil
(o Svaté liturgii)), jenž pojednával o liturgii a možných změnách v ní, a De fontibus Revelationis (O pramenech (Božího) zjevení), dokument, který shrnuje,
jaký je vztah mezi Písmem svatým, Božím zjevením a tradicí církve (viz dále).
Návrh dokumentu Sacrosanctum Concilium počítal s větším prostorem národních jazyků při mši svaté, „především ve čteních, ohláškách, určitých modlitbách a v hudbě. Od biskupských konferencí různých částí světa se očekává,
že když po poradě biskupů ze zemí, které mluví stejným jazykem, usoudí, že
změny jsou nevyhnutelné, navrhnou svatému Otci, do jaké míry a jakým
způsobem se má dovolit používat lidový jazyk.“ Tvůrcové dokumentu měli
původně na mysli především zavedení těchto změn v misijních územích, kde
zavádění latiny bylo obzvlášť problematické.
Dokument se poprvé četl 22. října. Reakce byly dvojí. Kardinál Frings z Kolína
prohlásil, že toto je pokračování kroků papeže Pia X. a XII., kteří již učinili pro
obnovu liturgie jisté kroky. Zcela opačně to viděl italský kardinál Rufini, který
tvrdil, že kompetence pro zavádění změn v liturgii má pouze Komise pro vysluhování svátostí, čímž zpochybnil pravomoc koncilu, který o těchto věcech též
mohl rozhodovat. Po této kritice následovala vlna souhlasu a uznání pro
dokument: boloňský biskup Lercaro uvedl, že doporučené změny nevycházejí
z chorobné nutkavosti zavádět novinky, ale ze zcela pastoračních důvodů a ze
žádostí pastýřů. V témž duchu se vyjádřil i kard. Montini, budoucí papež Pavel
VI., a mnichovský kard. Döpfner. Rezervovaní ke změnám byli např. kardinálové z New Yorku a Los Angeles. Velkým odpůrcem jakýchkoliv změn
v liturgii a de facto nepsaným vůdcem „konzervativců“ byl kard. Alfredo
Ottaviani, sekretář Posvátného oficia, což byla jedna z nejdůležitějších funkcí
(3)
v Římské kurii.
Diskuze o možných až nutných změnách v liturgii
trvaly tři týdny; během 15-ti zasedání zaznělo více jak
300 příspěvků. Protože to vypadalo, že diskuze nebudou mít konce, Jan XXIII. upravil pravidla pro projednávání: předsednictvo koncilu mohlo diskuzi ukončit,
pokud mělo pocit, že se všechny argumenty již
vyčerpaly.
patriarcha Maximos IV
Velkou pozornost si zasloužil melchitský patriarcha
řeckokatolického ritu (tj.obřadu) Maximos IV. Saigh
z Antiochie. Tím, že nebyl biskupem latinského
5
obřadu, vnesl do debat nestrannější pohled. O výstup požádal 24. Října. Ten
tedy nepřednesl v latině, protože ji nepoužíval, ale ve francouzštině: „Tuto
skoro absolutní hodnotu, jaká se přikládá latině v liturgii, učení a administrativě
latinské církve, považujeme my z východních církví jako velmi divnou.
Především sám Kristus mluvil jazy-kem svých současníků… Na východě
problém správného liturgického jazyka nikdy nepovstal. Všechny jazyky jsou
liturgické – jak říká žalmista: „Chvalte Pána, všechny národy.“ Latinský jazyk je
mrtvý. Ale církev žije, a též její jazyk, jako nositel Ducha milosti svatého, musí
být živý a určený pro lidské bytosti a ne pro anděly.“ Patriarcha Maximos
navrhl definovat latinu jako „původní a oficiální jazyk římského obřadu,“ a
zároveň dovolit, aby místní biskupské konference mohli se souhlasem sv.
Otce rozhodnout, v kterých částech mše svaté se bude používat jazyk lidu.
Když se vrátil na své místo, přistoupilo k němu více biskupů a s výrazem ocenění a díky mu podávali ruku. Jeho návrh se nakonec víceméně uskutečnil:
latina zůstala oficiálním jazykem římského ritu a místním biskupským konferencím připadla úloha zvážit, nakolik se má do církevních obřadů zavést
národní jazyk. Avšak pro zajímavost: v žádném církevním dokumentu nenajdeme jasný příkaz, že odteď se má upustit od latiny a sloužit jedině v národních jazycích. Koncil pootevřel dveře k této změně tím, že zdůraznil „plnou
účast celého shromáždění věřících na liturgickém aktu.“
Vedle toho se koncil dohodl na tom, že věřící mohou přijímat kromě Těla Páně
i Krev Kristovu, a taktéž to, že mši může sloužit více kněží zároveň. To dosud
nebylo možné. To velmi vadilo především kard. Ottavianimu. Nicméně neuspěl: koncil hlasováním schválil znění dokumentu Sacrosanctum Concilium dne
14. listopadu 1962.
kardinál Ottaviani
Kardinál Ottaviani se tedy snažil neměnnost církve prosadit při práci na druhém významném dokumentu, O
pramenech zjevení. Měl se zabývat otázkou Božího
zjevení – tj. v jakém vztahu je Písmo, Boží zjevení (skutečnost, že nám Boží Syn zjevuje Boha jako Otce), a
tradice církve. Dále, lze studovat Písmo svaté moderními
vědeckými a literárními metodami? Kdo ho může vysvět(4)
lovat – jen Učitelský úřad církve? Jan XXIII. pověřil
přípravou návrhu dokumentu Komisi o nauce víry, kterou
vedl právě Ottaviani.
Jak se spíše očekávalo, návrh dokumentu zazněl téměř v duchu staré církevní
rétoriky: Jedině Učitelský úřad církve (čímž myslela dokonce jen papeže a
římské kongregace) může vysvětlovat Písmo. V kapitole o Novém zákoně
odsuzoval omyly a bludy moderních badatelů, kteří zpochybňovali historickost
Ježíšova dětství, jak o nich píšou evangelisté Lukáš a Matouš. Stejně tak
odsoudil názory, že některá slova v evangeliích doplnili evangelisté nebo první
křesťané.
6
Po předčítání dokumentu se chrámem sv. Petra jako echo neslo latinské „Non
placet!“ – Nepřijatelné! Opakovali ho všichni, kdo se následně ujali slova: kard.
Liénart, Frings, König, patriarcha Maximos a další. Podle nich byl text plný
negativismu, pesimismu a neúcty k badatelům Písma svatého. Byl představen
alternativní dokument, na kterém z pověření německých biskupů, kteří tušili
znění Ottavianiho verze, pracovali dva teologové: známý profesor Karl Rahner, který díky kard. Ottavianimu měl více let zakázáno publikovat, a mladý
nadějný teolog Joseph Ratzinger. Nicméně nahradit celý dokument novým
návrhem vyžadovalo dvojtřetinovou většinu při hlasování. Bohužel, z počtu
2200 hlasů chybělo 105, aby byl návrh úplně zamítnut. Konciloví otcové
odcházeli toho dne ze svatopetrské baziliky rozčarováni nad tím, že koncil
nabral spíše krok zpět. Situaci zachránil zásah papeže, který obyčejně do
projednávání a hlasování koncilu nezasahoval: rozhodl sestavit novou komisi,
která bude vyváženější v zastoupení tzv. progresivistů a konzervativců. Konzervativce zastupoval kard. Ottaviani a progresivisty kard. Bea. Díky tomu
mohl spatřit světlo světa dokument Dei verbum (O Božím slově).
Před koncem první fáze koncilu se strhla další živá debata, a to o církvi, o její
podstatě. Přípravou návrhu De Ecclesia (O církvi) byla opět pověřena komise
kard. Ottavianiho. Protože stejně jako v předchozím případě i zde otálel
s včasným dodáním návrhu koncilním otcům, aby si k němu mohli připravit
pozměňovací návrhy, bylo reakcí některých biskupů na tuto nečestnou hru
zhotovení alternativní verze. Na žádost belgického kard. Suenense ji sestavil
Gérard Philips, paradoxně jeden z členů Ottavianiho komise, a svými poznámkami ji doplnili teologové Rahner a Schillebeeckx. Ottaviani při tomto zjištění
pronesl ironickou řeč vůči těm, kdo předem odsuzují jeho návrhy a nechávají
kolovat náhradní spisy.
Verze komise kard.Ottavianiho naplnila očekávání: představila církev jako
církev bojující, která má na krizi autority odpovědět potvrzením vlastní autority,
hlavně poslušností vůči papežskému úřadu. Po jejím přečtení vládla v chrámě
sv. Petra opět napjatá atmosféra jako před časem. Zaznělo 77 připomínek,
z nichž byly nejdůležitější tři. Biskup de Schmedt z Brúg komentoval tuto vizi
jako církev vítěznou, klerikální a juridistickou. Tři slova, která se ihned stala
programovým prohlášením toho, čeho se má církev vyvarovat. Prohlásil: „Nesmíme upadnout do jakéhosi kultu biskupů a papeže. Církev je více matkou než
právnickou institucí.“ Jménem německých biskupů promluvil kard. Frings. Upozornil na to, že chápání církve v dokumentu není katolické, ale spíše odpovídá
duchu 16. a 19. stol., kdy se církev musela bránit proti protestantismu a laicizací tím, že zdůrazňovala autoritu papeže. Slovo „katolický“ znamená všeobjímající, mající na mysli dobro všech. Proč nesáhnout po textech prvních
církevních otců a podívat se na to, jak církev chápali oni? Belgický kard.
Suenens připomněl slova Jana XXIII. ze zahajovacího proslovu II. vatikánského koncilu: Ecclesia lumen gentium – Kristova církev je světlem národů.
Jak chápe církev sama sebe? Jak chce vyjádřit sama sebe před světem?
Jednu otázku, o podstatě církve tedy rozdělil na dvě. Církev se dle něj „musí
vyjádřit k nenarušitelnosti života lidské bytosti, k sociální spravedlnosti,
7
k evangelizaci chudých, k mezinárodnímu míru a válce, aby tak její učení bylo
světlem v znepokojujících časech.“
Následoval dlouhý potlesk pro toto dvojí pojetí církve, na jehož základě vznikly
dvě konstituce II. vatikánského koncilu: Lumen gentium (Světlo národů) - o
podstatě církve, a Gaudium et Spes (Radost a naděje) o vztahu církve se
současným světem. Suenens měl velkou podporu papeže Jana, který přijímal
jeho názory na církev – což bylo všeobecně známé. Před samotným předčítáním svého příspěvku si jeho text papež přečetl a doplnil pár poznámkami.
Příspěvek Suenense veřejně ocenil i druhý významný muž v církvi – kardinál
Montini, jenž byl už v té době považován za vhodného nástupce Jana XXIII. O
půl roku později, když papež Jan zemřel, jím skutečně zvolen byl jako Pavel
VI. Díky němu se podařilo realizovat změny II. vatikánského koncilu v praxi a
církev vykročila na cestu smíření a dialogu se světem.
Připravila Marta Höferová
Zdroj:
http://rok-viry.webnode.cz/druhy-vatikansky-koncil/, http://cs.wikipedia.org, http://www.iencyklopedie.cz
Příště: Poslední dny papeže Jana XXIII. a druhá fáze koncilu
Vysvětlivky:
(1) Kongregace pro bohoslužbu a svátosti - úřad římské kurie, který má za úkol starat se o liturgii,
včetně s ní spojeného sakrálního umění a liturgické hudby. K jejím úkolům mj. patří udílení titulů
bazilika minor.
(2) Pius X. zavedl časté přijímání Eucharistie mezi lidmi (pokud možno každodenního) a umožnil k ní
přistupovat i malým dětem. Ty mohly přijímat pod podmínkou, že vědí, čím se liší běžný chléb od
chleba svátostného. Do té doby mohli věřící přijímat až po přijetí svátosti biřmování, přičemž přijímali
po dohodě s knězem – a to většinou jen několikrát do roka, někdy i pouze jednou o Velikonocích, kdy je
dle kanonického práva pro katolíka jít k přijímání povinnost. S častým přijímáním však měla být spojena
i častá svátost smíření, aby věřící přistupovali i nadále pouze ve stavu milosti posvěcující.
Pius XII. varoval před prázdným obřadnictvím, do kterého liturgie často upadala. Proto vydal r. 1947
encykliku Mediator Dei, dokument, kterým naznačil cestu obnovy liturgie. Na to navazovaly jeho další
kroky: r. 1948 zřídil komisi pro liturgii, která pracovala na dalších reformách; r. 1952 se poprvé konala
velikonoční vigilie až v sobotu večer a ne v sobotu ráno, jak tomu dosud nelogicky bylo, r. 1965 pak
vešla v platnost reforma celého velikonočního týdne. povolil sloužit večerní mše svaté, s čímž byly
spojeny změny postních pravidel před přijímáním eucharistie. Jazykem mše svaté zůstávala latina, ale
došlo k schválení dvojjazyčných rituálů (křest, svatba).
(3) Římská kurie - systém mnoha úřadů a institucí. Mezi nimi mají nejvýznamnější místo kongregace a
papežské rady a komise.
Kongregace pro nauku víry, dříve Posvátné Officium - orgán římské kurie, má dlouhé dějiny:
ustanovil ji Pavel III. jako inkviziční úřad r.1542, aby chránila církev před bludařskými naukami (hereze).
Sixtus V. zreorganizoval celou římskou kurii konstitucí Immensa aeterni Dei (22.1.1588). Pius X. ji r.
1908 reorganizoval na Posvátné Officium, poté r. 1965 Pavel VI. na Kongregaci pro nauku víry. Zabývá
se otázkami nauky víry, mravů nebo věcí souvisejících s vírou, odsuzuje bludy, soudí prohřešky proti
víře. Ve své práci a ve svých studiích spolupracuje kongregace s poradci, kteří jsou vybíráni z
osobností celého katolického světa. Setkání poradců se konají pravidelně každý týden (obvykle v
pondělí). Vyjadřují se po prozkoumání podkladů a předložených studií, avšak jejich hlas má pouze
poradní význam. Otázky, k nimž byly připraveny studie a vyjádření poradců, se projednávají na řádném
8
zasedání kardinálů, které se koná každý týden (obvykle ve středu). Rozhodnutí kardinálů podléhají
schválení papeže.
(4) Učitelský úřad církve - tvoří ho biskupové celého světa spolu s papežem na základě Kristova
pověření (apoštolská posloupnost). Vykonávají ho především pravidelným hlásáním víry a dále na
všeobecných koncilech, nebo papež sám, když slavnostně (ex cathedra) vyhlašuje dogma (neomylnost
papeže).
FARNÍ KNIHOVNA
BARTOLOMĚJKA
Svědek Boží lásky - Život Jana Marii Vianneye
Anna Penna
Prostý vesnický farář, kterého jeho nadřízení
považovali za kněze dobráka, který jen tak tak
složil zkoušky nezbytné k vysvěcení. Během
deseti let se tento "prostý dobrák" stal jedním z
nejvyhledávanějších kněží Francie. Neúnavně
obětoval své fyzické, morální a duchovní síly tomu, aby se každý člověk, kterého mu Pán poslal,
vydal na cestu svatosti.
Úryvek o svaté Panně
"Svatá Panna bývá často nazývána matkou.
Ve skutečnosti však v mnohém převyšuje i nejlepší matky,které občas trestají své děti, dělají-li
něco, co se jim nelíbí. Věří, že konají správně.
Ale svatá Panna tak nereaguje. Je tak dobrá, že s
námi zachází vždy láskyplně. Její mateřské srdce je samá láska a
milosrdenství. Jejím jediným cílem je vidět nás šťastné. Stačí, abychom se k ní
obraceli a budeme vyslyšeni.
Syn má svou spravedlnost. Matka má ale jen svou lásku. Bůh nás miloval
až k smrti. A přesto v srdci našeho Pána vládne spravedlnost, jež je Boží
charakteristikou. V srdci Nejsvětější Panny se nachází jen milosrdenství.
Představte si Syna, který by chtěl trestat hříšníka. Maria by přispěchala na
pomoc, zastavila by jeho meč a prosila by pro tohoto ubohého hříšníka o
milost. Náš Pán by jí řekl: "Matko má, nemohu ti nic odepřít. Kdyby se peklo
mohlo kát,tak bys pro něho získala milost."
Srdečně Vás zdraví
Věra Tůmová
9
FARNÍ CHARITA
Charira Praha 14
Maňákova 754, Praha 9 - Černý Most (naproti metru)
tel.: 252 549 649, 739 203 254
e-mail: info@charitakyje , www.charitakyje.cz
Otevírací doba:
Po a Pá: 9:00 – 12:30, 13:00 – 17:00
Út, St, Čt: 9:00 – 12:30, 13:00 – 18:00
Farní charita Praha 14 se snaží pomoci každému, kdo pomoc potřebuje.
Do naší kanceláře můžete přijít jen tak posedět u kávy a popovídat si nebo si
vybrat některý z námi nabízených programů:
PROGRAM „PODPORA PEČUJÍCÍCH OSOB“
- odborné přednášky (vždy poslední čtvrtek v měsíci)
- svépomocné skupiny
- sociální poradenství
- právní poradenství
- psychologické poradenství
- duchovní poradenství
Všechny služby v rámci tohoto programu poskytujeme bezplatně.
Doporučujeme se předem objednat mailem, telefonicky nebo přímo v naší
kanceláři.
PROGRAM „PODPORA INTEGRACE CIZINCŮ“
Kurzy českého jazyka
Začátečníci: Úterý, Čtvrtek 14:30 – 16:00
Pokročilí: Pondělí, Středa 17:45 – 19:15
Cena 35,- Kč / lekce (90 minut).
INDIVIDUÁLNÍ PORADENSTVÍ:
a) asistence sociálního pracovníka - úterý a středa 13.00-18.00 : pomoc při
uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí:
vyplňování formulářů, vysvětlení formulářů a obdržených dopisů, doprovod do
sociálních služeb a na úřady; poskytnutí informací o sociálních službách a
sociálních dávkách.
b) psychologická poradna: úterý 10.00-12.00
c) právní poradna: po telefonické domluvě
10
KURZY ANGLIČTINY
Začátečníci: Úterý 18:00 – 19:30
Mírně pokročilí: Pondělí 17:00 – 18:30
Pokročilí: Pondělí 18:40 – 20:10
Dopolední kurzy: Středa 10:00 – 11:30 (vhodné především pro rodiče s dětmi
– zajišťujeme hlídání)
Cena 100,- Kč / lekce (90 minut). Kvůli zajištění dostatečné kapacity
doporučujeme objednat se mailem, telefonicky nebo přímo v kanceláři Charity.
DOPOLEDNÍ CVIČENÍ
Vždy v úterý v čase 9:30 – 10: 30.
Cena 70,- Kč / hodina. JE VŽDY NUTNÉ SE OBJEDNAT!
DĚTSKÝ KOUTEK
Dětský koutek je pro Vás otevřen denně a to po celou naší otevírací dobu.
Hlídání lze na objednání zajistit, s doprovodem je vstup možný kdykoliv.
Cena 50,- Kč / hodina. Částku neovlivní počet Vašich dětí.
AKTUÁLNÍ AKCE
A co pro Vás chystáme v nejbližší době?
28.11.2013, čtvrtek 16:00 – Přednáška „Ošetřovatelství“
Vstup zdarma, přednášku povede paní Vytejčková.
29.11.2013, pátek 15:30 – Výroba adventních věnců
Přijďte k nám zahájit advent výrobou věnců. Vstup je volný, dekorace k
zakoupení na místě. Pro zajištění dostatečného množství prosíme registrujte
se mailem, telefonicky nebo v naší kanceláři.
12.12.2013
Sociálně-právní minimum 2. část II.
16.00-17.30
Přednášející: Mgr. Monika Heczková z poradny Národní rady osob se
zdravotním postižením ČR
DĚKUJEME
11
NABÍZÍM, HLEDÁM, ZVU
95 let od stržení mariánského sloupu v Praze
Společnost pro obnovu mariánského sloupu ve spolupráci s Arcibiskupstvím
pražským, farností Matky Boží před Týnem a farností u sv. Jiljí připravila na
neděli 3. 11. 2013 následující program:
9.00 hod. Chrám Matky Boží před Týnem - modlitba růžence
9.30 hod. Chrám Matky Boží před Týnem - slavná mše
sv. celebrovaná Mons. Václavem Malým, biskupem pražským za obnovu
mariánského sloupu a všechny živé i zemřelé členy Společnosti
10.30 hod. Průvod k nové soše Panny Marie, krátká promluva,
zpívaná litanie loretánská
17.00 hod. Staroměstské náměstí - pietní vzpomínka s pobožností u
základního kamene mariánského sloupu.
Přednáška Obnova Mariánského sloupu
Farnost Lhotka zve na přednášku akademického sochaře Jana Bradny:
Obnova Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.
Koná se v 10. listopadu v 16.30 v kostele P. Marie Královny míru, Praha 4 –
Lhotka, Ve Lhotce 36
Arcidiecézní ministrantské setkání v Praze
se koná 16. listopadu.
Zahájení bude v 9.30 v budově Arcibiskupského paláce, vrcholem mše svatá
v 11.00 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kterou bude celebrovat pan
kardinál Dominik Duka OP.
Srdečně zváni jsou především ministranti (chlapci cca od 6 do 30 let), pro
které je program koncipován. Na přípravě se podílejí seminaristé. Letošní
program je zvláštní příležitostí k neformálnímu poznání těch, kteří se připravují
ke kněžství, i prostředí, v němž jejich povolání zraje. Ukončení bude cca v
16.15 v budově Arcibiskupského semináře.
Více na http://ministranti.apha.cz.
Výstava: Diktatura versus naděje
Koná se v Mladotově domě na Pražském hradu
Podtitulem je „Pronásledování církve v Československu v letech 1948–1989“.
Otevřeno je denně 10.00 - 16.00 hod. do 28. listopadu.
Vstup volný.
Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své
příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 24.11.2013. Technicky zajišťují:
P.Fiala, J.Höfer a H.Rošická.
●
Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.