4 - římskokatolická farnost nový jičín

Komentáře

Transkript

4 - římskokatolická farnost nový jičín
říjen
4
2012
farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína
duchovní slovo...
Jáhen Antonín Urban
Obsah
duchovní slovo...
2
dvěstě let kunínského kostela
3
Ohlédnutí za slavností v Kuníně
3
nové kněžiště v novém jičíně
5
Význam oltáře a jeho svěcení
5
Zeptali jsme se …
6
Stavební úpravy presbytáře ve farním
kostele
8
svátky všech svatých a dušiček
10
Odpustky
10
řeholní řády: 11
ŘÁD AUGUSTINIÁNŮ
11
napsali jste nám
12
Farní tábor 2012
12
Ohlédnutí za prázdninami - Dolomity
12
Dolomity a Dušičky
13
Setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou
13
Mladifest Medjugorje 2012
14
Charitní klub rukodělných prací
16
z naší knihovny
16
Vězení s klíčem uvnitř 16
ve zkratce z farností
16
... zamyšlení na závěr Žalm 32, verš 1-6
17
Podmínky k získání plnomocného odpuštění trestů za hříchy přivlastnitelné duším všech věrných
zemřelých: 20
Bohoslužby a pobožnosti o svatodušních svátcích 20
číslo 4/2012
vychází 21.10.2012
Vydává:
Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24,
74101 Nový Jičín,
tel.: 556 707 698, e-mail: [email protected]
web: www.fnj.cz.
Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky
s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u
A.Urbana, tel.: 553 822 240
e-mail: [email protected]
NEPRODEJNÉ.
Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti.
Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.fnj.cz
Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK
ČR E15101.
V tomto čísle si připomínáme 200 let kunínského kostela,
dokončení úpravy nového kněžiště ve farním kostele v Novém
Jičíně, ale i svátky všech svatých a dušiček. Jak to vše spojit do
úvodního slova?
Když se řekne slovo „Dušičky“, napadne většinu lidí sousloví „smrt blízkých a jejich připomenutí“. Mne však napadá slovo
„život“. Skutečný křesťan věří, že smrtí život nekončí, ale skutečný věčný život začíná. Ne náhodou současný papež Benedikt
XVI. v knize o eschatologii (nauce o posledních věcech) píše, že
věčný život nejlépe můžeme pochopit přes lásku. Láska překonává odloučení místně i časově. Proto o svátku „Dušiček“ můžeme
duchovní věci pochopit snadněji. Svíčka na hrobu, její plápolající
světlo připomíná život, život na věčnosti.
Naše svíčky však nejsou věčné, neboť jsou z tohoto, časem
a smrtelností omezeného světa.Láska však touto vzpomínkou
čas překonává. Stejně je tomu tak i při připomenutí výročí kunínského kostela. Vzpomeňme na cíl komunistů v padesátých
letech minulého století, spočívající v tom, že v osmdesátých letech XX.století, nejpozději však do konce XX.století, věřící již
nebudou, a proto kostelů nebude zapotřebí. Nový oltář v novojičínském farním kostele připomíná naplnění II.vatikánského koncilu a jeho liturgickou obnovu, neboť dřevěné oltáře k lidu jsou
vnímány jenom jako provizorní řešení.
Víra není provizorium, ale skutečný život lidu církve směřující k životu věčnému. Co je to však život? Metabolismus, tedy
přeměna látek a energií? Rozmnožování a dědičnost? Evoluce?
Buněčná organizace? Chemické složení aminokyselin? Ano, ale
to je jen struktura živého, život je něco většího. Pohyb? Ano, ale
rostliny a stromy se nehýbají z místa, přesto žijí. Emoce? Kočka když přede, tak je asi spokojená, ale dokáže emoce vyjadřovat
například i žížala či nějaký prvok? Myšlení? Na vše se dá odpovědět ano, ale je to málo. Mně osobně se nejvíce z mnoha definic
života líbí, že život je entelechie, tedy spontánní pohyb, vývoj, vedený daným cílem. My křesťané pak věříme, že tím cílem je cesta
k Bohu daná vložením Božího obrazu do každého z nás, do naší
duše.
Je to jako vodotisk. Ten není na první pohled viditelný, jenom
proti světlu, stejně jako Boží obraz vidíme jenom v Božím světle
Boží lásky k nám Jím stvořeným bytostem. Spolupodílejme se
na tomto Božím obraze, dotvářením obrysů vodotisku Božího
obrazu k nám malováním barev dobrého života v Božím světle,
... pokračování duchovního slova na straně 3
dvěstě let
kunínského kostela
Ohlédnutí za slavností v Kuníně
... dokončení duchovního slova
abychom jednou náš obraz
odevzdali zářící stejně jako
ty nejkrásnější svíce, pouze
s tím rozdílem, že díky Bohu
tyto svíce jednou na věčnosti
budou svítit věčně.
Jaroslav Zezulčík, kastelán zámku Kunín
Víkend 15. a 16. září náležel v Kuníně oslavám 200. výročí
postavení a posvěcení tamního kostela a 250. narození hraběnky
Marie Walburgy. Slavnosti byly zahájeny již v pátek 14. září mší
s německými krajany, kterou celebroval Mons. Herbert Jung, farář z Mnichova, jehož oba rodiče pocházeli z Kunvaldu, dnešního
Kunína. Koncelebranty byli Mons. Alois Peroutka, novojíčínský
děkan a místní administrátor farnosti a P. Vlastimil Krajčovič,
rodák z Kunína a nynější farní vikář v Hlučíně. Je třeba předeslat,
že slavnost se opravdu vydařila, byla důstojná a lidé odjížděli
z Kunína nadšeni a potěšeni.
Slavnostní mše svatá se uskutečnila v neděli 16. září 2012
v chrámu Povýšení svatého Kříže v Kuníně u Nového Jičína
v 10.00 hodin. Mši celebroval Mons. František Václav Lobkowicz,
O.Praem., sídelní biskup ostravsko-opavský a Ph.D., ThDr., Ing.
Lukáš Evžen Martinec, OSA, opat starobrněnský. Konclebranty
byli Mons. Herbert Jung, farář z Mnichova, místní administrátor
farnosti Mons. Alois Peroutka,
děkan z Nového Jičína, P. Oldřich Máša, farář z Vésky a P.
Ladislav Stanečka, farář z Jeseníku nad Odrou.
V přeplněném chrámu se
mše zúčastnila řada vzácných
hostů: Jeho Osvícenost Franz-Joseph hrabě Waldburg-Zeil,
pravnuk císaře Františka Josefa I. a majitel paláce Hohenems
na Bodamském jezeře se svou
chotí Priscillou, hraběnkou
Waldburg-Zeilovou, rozenou
hraběnkou Schönborn-Wiesentheid a dcerou Carolinou.
3
Dále Její Jasnost Hana princezna z Lobkowicz, pan Jan
Nepomuk, hrabě Podstatzky-Lichtenstein-Castelcorn,
svobodný pán z Prussinowitz,
majitel zámku Velké Meziříčí
s chotí Anitou, hraběnkou
Podstatzkou-Lichtenstein-Kastelkorn, rozenou de
Lorgeril. Dále pan Hugo, hrabě Mensdorff-Pouilly, majitel
zámku Boskovice a pan Richard hrabě Belcredi, majitel
zámku v Brodku u Prostějova.
Slavností se dále zúčastnila Jeho Magnificence prof. RNDr. Miroslav Mašláň, CSc., rektor Univerzity Palackého v Olomouci
a prof. Ing. Karel Rais, rektor Vysokého učení technického v Brně s chotí Leou.
Hraběnka Walburga zde byla prohlášena čestnou občankou Kunína a s ní rovněž vnuk císaře,
Jeho Osvícenost Franz-Joseph hrabě Waldburg-Zeil. Mezi poutníky nechyběl autobus poutníků
z východočeského městečka Bystré a autobus s německými krajany.
Slavnosti pokračovaly v zámku a zámeckých zahradách:
Na dva a půl tisíce růží, skvostné vazby a aranžmá v zámeckých pokojích v podání známého
floristy Slávka Rabušice, byly k vidění na zámku v Kuníně. Na 800 návštěvníků přineslo také na
zámek růži a věnovaly ji hraběnce Walburze k jejím 250. narozeninám.O víkendových velkolepých
oslavách padl i návštěvnický rekord - v sobotu prošlo zámeckými pokoji na 550 návštěvníků, v neděli
na tisíc. Další tisíce lidí se shromáždily v parku, aby oslavili významné výročí nejslavnější zámecké
paní. Návštěvníci shlédli rovněž výstavu o životě a díle dobré hraběnky Walburgy. K vidění byly další
výstavy, mezi nimi výstava Mozart ve Vídni, připravená Rakouským kulturním fórem. Aranžmá jiřinek v kostele připravil zahradník Jaroslav Kubálek, nechyběly koncerty varhanní hudby.
Vůbec poprvé rovněž vzlétl během oslav po dřívějších opakovaných a neúspěšných pokusech horkovzdušný balón - a to
na památku druhého vzletu v historii Moravy - zde v Kuníně
roku 1786.
Pestrý program v zámeckých zahradách ozdobili rovněž
automobiloví krasavci z Veteran Car Clubu Ostrava, děti shlédly vystoupení a pohádky v podání skupiny historického šermu
Argentis a nachystána pro ně byla Cesta do pohádky - hry pro
děti v režii učitelů a studentů Střední odborné školy Educa v
Novém Jičíně. Mezi vrchol slavností náleželo hudebně taneční
vystoupní Šachy v provedení žáků ZUŠ z Bystrého. Nechyběly
rovněž prohlídky zámku s dětskými průvodci. Slavnosti byly
organizovány Obcí Kunín, Muzeem Novojičínska - Správou
zámku v Kuníně za vydatné pomoci zdejších farníků. Oslavy se
konaly pod záštitou Jeho Osvícenosti Franze-Josepha hraběte
Waldburg-Zeila, majitele paláce Hohenems a pravnuka císaře
Františka Josefa I.
4
nové kněžiště v novém jičíně
Význam oltáře a jeho svěcení
Alois Peroutka
Oltář je název pro všeobecné zařízení k přinášení
oběti. Svatost oltáře byla často zdůvodňována rituálním
odevzdáním božstvu nebo
Bohu. První oltář, o kterém se
zmiňuje Bible, postavil Noe,
když opustil archu. Ale již
oběť Kainova a Abelova vede
k domněnce o existenci oltáře. V době patriarchů je určitě
znamením spojení s Bohem.
Obětní oltář měl být ze země
nebo z kamenů nejlépe neotesaných - oltář nesměl být poskvrněn lidským dílem, nýbrž
zůstat panensky čistý, nedotčený. Ve svém vztahu k Bohu
byl oltář také symbolem celku.
Proto dvanáct kamenů, podle
dvanácti izraelských kmenů.
V Novém zákoně je oltář
svatý stůl Večeře Páně. Stůlmenza, u kterého Pán se svými
učedníky slavil večeři je prvním oltářem pro novou oběť,
která se podstatně liší od starozákonní.
Nejdůležitější
součástí
každého kostela jako domu
Božího je oltář. Hlavními symbolickými významy oltáře jsou
- obraz stolu večeře Páně, symbol svatého kříže, na kterém
byla přinesena vykupitelská
oběť a symbol Krista samého. Kamenná menza-oltářní
deska ukazuje na kámen, který stavitelé zavrhli a který se
přesto stal kamenem úhelným.
Úvod k misálu hovoří, že oltář je středem díkuvzdání, kterým
je eucharistie. Jak se zdůrazňoval obětní charakter eucharistie,
postupně se svatý stůl - menza začíná nazývat také oltářem, na
němž se zpřítomňuje oběť kříže. Symbolické ztotožnění oltáře
s Kristem podpořily kamenné oltáře, jelikož Nový zákon nazývá
Krista skalou, uhelným kamenem a živým kamenem.
Ukládat do oltáře relikvie - ostatky svatých, především mučedníků, vychází z raného zvyku zřizovat nad hroby mučedníků
oltáře. Tak se dělo již v době prvních pronásledování, kdy se slavila mše sv. v katakombách nad hroby křesťanských mučedníků z
důvodu bezpečnosti křesťanů před nepřáteli.
Tento zvyk se uchoval až dodnes, kdy se doporučuje uložení
ostatků mučedníků a dalších svatých do oltáře nebo pod něj.
Konsekrace neboli svěcení oltáře a to pouze pevného, nikoliv
přenosného, se děje slavením eucharistie na novém oltáři. Před
touto konsekrací se nedoporučuje na novém oltáři slavit eucharistii. Konsekrační bohoslužba, které vždy předsedá biskup, začíná připomínkou křtu žehnáním vody a pokropením Božího lidu
a nového oltáře. Před prvním čtením se předá k užívání ambon
jeho požehnáním. Po homilii biskupa následují litanie ke všem
svatým a celá oltářní deska připomínající Krista se pomaže olejem křižmo po konsekrační modlitbě biskupa. Pomazáním oltáře
křižmem se stává oltář v plném smyslu Pomazaným - Kristem.
Vždyť Otec jej pomazal Duchem svatým a ustanovil nejvyšším Veleknězem, aby na oltáři kříže přinesl svůj život jako oběť za spásu
světa. Pak se zapálí kadidlo, oltář se okouří a nechá se kouř při
5
zpěvu žalmu stoupat na oltáři. Spalování kadidla na oltáři naznačuje, že Kristova oběť, která se na
oltáři tajemně zpřítomňuje při každé mši sv., vystupuje k Bohu jako příjemná vůně a že také vystupují modlitby věřících, které jsou Bohu velmi příjemné. Oltář se pokryje bílým plátnem, které nejen
symbolizuje Kristův rubáš, ale hlavně je vyjádřením, že je to místo k eucharistické oběti. Pak se na
něj dají svíce, které se zapálí od svíce, kterou rozsvícenou předá jáhnovi biskup. Osvětlení oltáře
připomíná, že Kristus je Světlo k osvícení všech národů. A potom se slaví eucharistie na nově konsekrovaném oltáři, pro kterou byl oltář vysvěcen. Je to hlavní cíl, pro který byl také oltář postaven.
Eucharistie, která posvěcuje srdce přijímajících Krista, také určitým způsobem posvěcuje a činí posvátným místem, na kterém se eucharistie slaví.
I naše farnost se může těšit, že náš o.biskup František v neděli 28.10 při mši sv. v 10 hodin
dopoledne uskuteční svěcení nového oltáře v našem farním kostele. Je to pro nás neopakovatelná
a významná událost, při které máme za co děkovat a která je výzvou k tomu, aby každý z nás se stále
posvěcoval skrze eucharistickou oběť, která na novém oltáři bude přinášená.
Zeptali jsme se …
Rozhovor připravil Antonín Urban
V polovině měsíce září se po cca třech měsících opět otevřel
farní kostel s novým presbytářem (kněžištěm) se zcela novým kamenným oltářem, ale i ostatním vybavením, mající jednotný podobný styl výzdoby. Oslovili jsme autora oltáře - Pavla Hladkého,
abychom se o tomto krásném díle něco dozvěděli.
Základním motivem výzdoby presbytáře je pouštní růže. Proč
právě ona a co to vlastně symbolizuje? Když jsem byl panem
děkanem Peroutkou osloven, jestli bych byl ochoten navrhnout
a realizovat nový obětní stůl a ambon do presbytáře kostela v Novém Jičíně, tak se mi při naší první návštěvě a prohlídce tohoto
chrámu zasvěceného P. Marii Nanebevzaté vrátila má představa,
kterou jsem měl již před lety. Tehdy jsme dostali malý, ale inspirující dárek - pouštní růži, kterou vytvořila sama příroda. Když jsem
se panu děkanovi o této myšlence zmínil, okamžitě jej oslovila
a už od ní neustoupil.
V Knize Zjevení píše sv. Jan
o velkém Božím znamení - ženě oděné sluncem. Žena, když porodila, byla
vzata na poušť. Tato událost se naplnila, když musela sv. Rodina prchnout
před Herodem do Egypta.
Velice mě oslovuje píseň z Hosany
- „ Maria, ty úžasný květe“, ale také koleda „ Narodil se Kristus Pán - „ z růže
kvítek vykvet nám“.
Oltář a ambon patří k sobě. Je to
stůl chleba a stůl slova.
Pouštní růže z pískovce nám
v obou případech představuje pokornou služebnici Marii, bílý mramor pak
6
jejího, ale i Božího Syna.
Oltář při jeho početí, zrození, ale i smrti, ambon Káni
na svatbě a Mariina slova:
„Udělejte všechno, co vám
řekne“, která jsou stále aktuální. Maria se stala první hlasatelkou evangelia.
Jak se takový oltář vytváří
a jak to vlastně dlouho trvá?
Nejprve jsem svou myšlenku
přenesl na papír, pak jsem ji
nechal schválit přes pana děkana a jeho spolupracovníky,
uměleckou komisí při biskupství v Ostravě. Potom následovala
tvorba modelů 1:10 pro lepší představu. Následovalo jednání
s kamenosochařskou firmou o objednání pískovce a mramoru.
Následovala výroba šablon pro kamenosochaře kvůli hrubému
otesání pískovce. Mramor byl od začátku opracováván kamenosochařstvím.
Já jsem začal tesat začátkem března a ukončil jsem svou práci
na konci srpna.
Vytvořit ostatní prvky presbytáře (ambon, abak, sedes, podstavec
procesního kříže), to už byla jenom hračka, nebo i zde jste musel
volit nějaké speciální postupy? Jak dlouho trvalo jejich zhotovení? Začal jsem tím nejjednodušším, a to byl kámen pro kněžské sedes, pak následoval abak, ambon a nakonec jsem si nechal
to nejnáročnější, a tím byl oltář. Musel jsem si zhotovit šablony
a postupně přenášet všechny detaily. Moc mi pomohla flexa, ale
pak už jen palice, dláta a brusné kameny.
Oproti sedes kněze staré stoličky pro ministranty vypadají chudě
a opotřebovaně. Jak to bude s nimi, na ty už nezbyly peníze? Budete, ještě něco do presbytáře dodělávat? Do konce roku bych
měl dokončit ještě 8 židlí pro ministranty, které budou z dubu, ale
budou tvořeny stále ve stejném stylu pouštní růže.
Další vybavení presbytáře bude tedy dřevěné. Vy jste vlastně řezbář. Jak se Vám dělal oltář z pískovce místo Vašeho oblíbeného
materiálu?
Má původní představa byla původně zamýšlena
jako smontování pískovcových bloků na kovovou kostru. Měl
jsem obavy, zda to zvládnu z jednoho kusu, protože jsem neměl
zkušenost s tímto materiálem. Ale s pískovcem se mi pracovalo
lépe, než se dřevem. Jsem panu děkanovi a jeho spolupracovníkům vděčný za to, že trvali na tom, aby to bylo z masívu.
Jsou Vaše díla i v jiných kostelích?
První mé větší dílo jsem
vytvořil ještě za totality. Byla to křížová cesta do kostela ve Slušovicích, další křížové cesty mám v Hroznové Lhotě, Praze - Počernicích, v novém kostele v Otrokovicích a loňského roku jsem
dokončil největší, do meditační zahrady v Praze - Řepích. Do
kostela v Kostelci u Kyjova jsem zhotovil dřevěný oltář, ambon
a sedes, jsem spoluautorem presbytářů v Žeravinách a Bystřici
pod Koprníkem. Navrhl jsem a realizoval interiér dvou kaplí na
horských chatách v Beskydech, v klášteře v Odrách, na Stojanově koleji v Olomouci a církevních školách v Kopřivnici a Praze
a také kapli Přístav centra pro mládež v Rajnochovicích.
Vaše práce se často spojuje s duchovními tématy. Každý člověk
nějakým způsobem navenek projevuje své nitro. Jak je důležitý vnitřní duchovní život pro umělce a jeho dílo? Neumím si
představit, že bych tvořil duchovní věci bez vnitřního duchovního života. Každodenním dopingem je pro mě dvacetikilometrová
projížďka na kole lesem. Tento
čas prožitý v samotě s Bohem
utužuje jak na těle, tak na duši.
Každý týden prožívám také
svou adoraci před svátostným
Pánem.
Na které Vaše dílo jste nejvíce
hrdý? O hrdosti se nedá mluvit. Ale samozřejmě je pro mě
důležité, jestli je mé dílo přijato, i když moc dobře vím, že se
nezavděčím všem. Asi proto si
zvlášť cením mého kříže, který
jsem udělal do Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Na
této církevní škole nějaký čas
učila angličtinu paní profesorka z USA. Jednou mi zavolal
profesor z této školy, zda by
nás mohl navštívit s touto paní
profesorkou, že by mě ráda
poznala. Byla nadšená mým
křížem, měla jej vyfocený ze
všech stran. Když jsem jí věnoval malý model ze dřeva, podle
kterého jsem ten veliký kříž
tesal, s velkou láskou jej políbila. To je velkým duchovním
povzbuzením a člověka vede
k velké vděčnosti vůči Bohu
a jeho darům.
Jak se vlastně člověk stane
uznávaným a vyhledávaným
řezbářem? Jak se stane člověk vyhledávaným a uznávaným řezbářem nevím, protože
já se za takového nepovažuji.
Jsem vděčný za každou práci,
která mě i ty, kteří ji shlédnou,
duchovně naplňuje.
Dosud jsme hovořili především
o Vašem díle. Můžete nám něco
prozradit i o sobě, své rodině,
místě kde žijete a tvoříte? Je
zvláštní, že první plastiky jsem
7
začal dělat, až když jsem se
oženil. Takže mě nepolíbila
múza, ale má žena. I ona má
k umění velmi blízko. Dostala od Boha nádherný hlas, a
jelikož mou velkou zálibou
je i hudba, začal jsem pro ni
a chrámový sbor „Michael“
psát písně, které vyšly v Hosanách I. a II. Nejhodnotnějším
hudebním dílem jsou pašije
- ECCE HOMO, které měly
svou premiéru v roce 1987 ve
slušovickém kostele den po instalaci křížové cesty.
S manželkou máme 4 syny a od nejstaršího syna Davida i 2
vnuky a vnučku.
Bez mé ženy si vůbec nedokáži svůj život v umění představit.
Mimo svou službu v rodině a pastorační asistentky v děkanátě se
mnou nese starosti mé práce.
A nyní poslední otázka. Kdybyste měl vyřezat umělecké dílo, vyjadřující Vaše životní heslo, jak by toto dílo vypadalo a co by bylo
na něm napsáno.
O této důležité otázce jsem už také kdysi
přemýšlel a mám plán, jak ji zhmotnit do dřeva. Jelikož jsem obdivovatelem největšího sochaře všech dob - Michelangela, chtěl
bych zhotovit do dřeva ruce Adama a Boha ze Sixtinské kaple,
to proto, že všechny své dary jsem dostal od Boha a jsem na Něm
závislý.
Stavební úpravy presbytáře ve farním kostele
Markéta Šimíčková, Karel Bednář
Hlavním záměrem oprav v presbytáři bylo vytvoření vhodnějšího liturgického prostoru. Tento záměr se nezrodil den ze
dne, ale pomalu a jistě dozrával. Tak tomu bylo i s jednotlivými
návrhy nového oltáře - ambonu v liturgickém prostoru kněžiště,
z nichž postupně byl zvolen tento, který znázorňuje pouštní růži
- symbol Panny Marie, která je provedena z tesaného pískovce
a mensa – oltářní deska – symbol Krista, která je provedena z
bílého italského carrarského mramoru. V podobném duchu se
nese i nový ambon. Návrh provedl umělecký řezbář Pavel Hladký
ze Švábenic u Vyškova.
Zvažovalo se také provedení nové podlahy v presbytáři.
Snahou bylo, že když už se do podlahy „jde“, tak provést podél
základů presbytáře odvětrání a zároveň podizolování nové podlahy. Na dlažbu byl vybrán carrarský mramor (což byl požadavek
památkové péče) a to vzhledem k tomu, že stávající dlažba v celém kostele z let 1931-1933 je z italského carrarského mramoru.
8
Projekt pro celkové prostorové
a stavební řešení presbytáře
zpracoval ing. architekt František Zajíček z Olomouce.
Po schválení projektu byly
zadány cenové nabídky firmám a vybraly se ty nejvýhodnější: odstranění staré podlahy, násypu a návoz kameniva
- „firma Naši farní brigádníci“, příprava podkladu pro
dlažbu a oprava omítek - firma
Juřicovi, dodávka a pokládka
mramorové dlažby a pískovcového soklu v kněžišti – Slezský
kámen Zlaté Hory, dodávka
a opracování pískovce a mramoru pro nový oltář, ambon,
abak, sedes - pan Pavel Hladký ve spolupráci s Kamenictvím Dundálek ze Zdounek,
které nejen zajistilo materiál
na uvedené věci, ale zhruba
opracovalo i kamenné prvky
z pískovce a připravilo vyleštěné kusy z téměř bílého
carrarského mramoru pro oltářní desku a ambon. Výrobu
nových sedadel z masivu pro
ministranty zajišťuje pan Pavel
Hladký.
Práce v presbytáři začaly
11.6. a trvaly téměř 3 měsíce.
Nejdříve se demontovalo dřevěné podium, stupně ke svatostánku a vše, co šlo v kostele
zabalit, se zabalilo do igelitu.
Potom se „odluskávala „ stará
mramorová dlažba, vyvážel se
podkladní beton a násyp, který se vybíral do hloubky cca 40
cm, podél základů a v místech
archeologického průzkumu
ještě níže. Během pracovního
týdne s vytrvalostí pomáhali
důchodci a o sobotách převážně brigádníci z řad pracujících a studujících. Celkem
se vyvezlo 12 kontejnerů suti.
Během těchto brigádnických
prací firma Juřicovi opravila vnitřní omítky v kostele
a kostel se vymaloval (v lodi po
výšku obrazů Křížové cesty,
v presbytáři až po horní okna).
Po dobu výkopových prací byl v presbytáři prováděn
archeologický průzkum. Průzkum se prováděl jednak celoplošně v rozkrývané vrstvě
a současně byla provedena jedna hlubší sonda po pravé straně
presbytáře. Mezi nejhodnot-
nější nálezy patří nalezení základů presbytáře dřívějšího gotického
kostela, který byl v roce 1729 stržen a nahrazen současným větším
barokním kostelem (pro zajímavost podlaha gotického kostela
byla o 70 cm nižší než nynější a byla ze silných pískovcových čtverců). V suti byly nalezeny také fragmenty kamenných žeber z oken
gotického kostela, kosterní pozůstatky (dříve se kolem kostela nacházel nejstarší městský hřbitov), keramické střepy aj. Ve výkopu
byly také rozvody starého plynového topení. Další zajímavostí bylo
zjištění hloubky základu v presbytáři. Základová spára leží v hloubce 227 cm pod úrovní podlahy a méně radostné zjištění bylo, že základy stojí ve vodou nasáklém jílu.
Po průzkumu se provedlo odvětrávání podél základů, navezlo kamenivo, provedly izolace a presbytář se vybetonoval. Po „vyzrátí“ betonu se položil leštěný carrarský mramor. Na 1. pátek
7. září 2012 se osadil nový oltář, ambon a abak, a do pískovcového podstavce pod mensu nového oltáře uložil o. Alois ostatky
sv. Jana Nepomuckého a sv. Terezie od Dítěte Ježíše. Poté opět
nastoupili ochotní farníci a téměř dva týdny kostel uklízeli. Starý
dřevěný oltář a ambon si odvezli do kostela v Rýžovišti.
Ostatky sv. Jana Nepomuckého měly svou zvláštní cestu.
Nevíme, kdo je přivezl do Říma z Čech, ale nejpravděpodobněji
ti, kteří se v době Pražského jara mohli do Říma dostat. Můžeme
uvažovat i o kardinálu Beranovi, který v Římě musel nuceně zůstat do své smrti. To co nás vede na tuto stopu, je latinské potvrzení z Říma od Angeluse kardinála dell´Acqua, generálního vikáře
Sv. otce pro město Řím, kterým se stvrzuje věrohodnost a pravost
ostatků sv. Jana Nepomuckého. Potvrzení opatřené razítkem má
protok. číslo 221 a je z 25.3.1969, tedy ze dne mariánského svátku Vtělení – Zvěstování Panny Marie. Ostatky se pak dostaly do
USA k panu Hývnarovi, bratru zemřelého bývalého novojičínského děkana P. Hývnara, který naposledy působil ve farnosti Veřovice. A od pana Hývnara po jeho smrti v USA skrze jeho příbuzné se
ostatky dostaly do Nového Jičína.
A co říci závěrem? Velké díky všem, kteří pomohli jak brigádnicky, finančně či modlitbami. Také děkujeme brigádníkům
za vstřícnost, horlivé nasazení a v neposlední řadě také za pěkné
společenství, které se během brigád vytvořilo, a to také díky tomu,
že nám vždy moc dobře chutnalo. Pán Bůh odplať Vám všem.
Přehled nákladů:
Podklad pro položení dlažby, el. topení, omítky 320.674,- Kč
Mramorová podlaha a pískovcový obklad
637.183,- Kč
Nový oltář, ambon, abak, sedes,
sedadla pro ministranty
535.478,- Kč
Archeologický průzkum
10.260,- Kč
Celkem
1.503.595,- Kč
9
svátky všech svatých a dušiček
Odpustky
Otec Dušan
V tomto článku, drazí farníci, bych Vám rád
vyložil nauku o jednom pokladu Církve, který
je pro naši spásu velmi důležitý. Je to poklad,
o kterém jste jistě mnoho slyšeli, ale mnoho
z křesťanů ho moc nechápe, a proto ani nevyužívá. Je to poklad, který Církev obdržela ze zásluh Ježíše Krista a Jeho svatých.
Někdo říká se, že stačí jediná kapka Kristovy krve pro vykoupení všech lidí, ale Ježíš vylil na kříži všechnu svoji krev a udělal pro nás
víc, než je třeba z pouhé nutnosti. A to všechno, co je navíc, tvoří poklad Církve, ale to není
všechno, když připočteme zásluhy Panny Marie
a svatých, poklad Církve ještě vzroste.
A z tohoto pokladu Církve jsou věřícím
udělovány ODPUSTKY. To je ten poklad,
o kterém jste mnoho slyšeli, ale často málo chápali, a proto i málo vědomě využívali. K tomu,
abychom pochopili, co to je odpustek, je třeba si
uvědomit, že hřích má dvojí důsledek.
Těžký hřích nás zbavuje společenství, a tedy
vztahu s Bohem. V tomto stavu, nejsme schopní
vejít a vůbec dosáhnout spásy a věčného života.
To je první důsledek těžkého hříchu. A být zbaven věčného života se nazývá VĚČNÝ TREST
ZA HŘÍCH. To znamená, že každý těžký hřích,
tedy s plným vědomím, svobodně vykonaný
skutek, kterým se stavíme proti Bohu, církvi
a jejím přikázáním, mé svobodné NE Bohu je
příčinou VĚČNÉHO TRESTU a zároveň platí
podle učení církve, že jsou těžké a lehké hříchy
příčinou ČASNÝCH TRESTŮ.
Teď už vidíme zcela jasně, že věčný trest,
je zavržení a časné tresty, to jsou na Zemi každodenní kříže a na věčnosti v očistci očistcová
muka. Proto je dobré vědět, že ve svaté zpovědi
se nám odpouštějí hříchy a to jak těžké, tak lehké, pokud se z nich pravdivě vyznáme a litujeme
jich a přitom máme úmysl vykonat pokání a usi10
lujeme o nápravu.
Když se dobře vyzpovídáme, pak Bůh odpouští ve zpovědi i VĚČNÉ TRESTY, což jsou
tresty, kterými trpí v pekle zavržení lidé. A co
je určitě z části potěšující, i část časných trestů
Bůh ve zpovědi odpouští. Takže nám jsou po
zpovědi odpuštěny hříchy, věčné tresty a část
časných trestů.
Ale Boží Spravedlnost i naše ponaučení si
jednoduše řečeno žádá, abychom si část časných trestů odčinili. A podobu určí Boží Moudrost. VIDÍME TEDY BRATŘI A SETRY, ŽE
KŘÍŽE NAŠEHO ŽIVOTA, SOUVISÍ S TÍM,
JAKÝ VEDEME ŽIVOT A S TÍM SOUVISÍ
I NAŠE VĚČNOST.
A jen tak pro zajímavost, tyto časné tresty
za hříchy nejsou tak nepatrné, což lze pochopit
z ustanovení kající praxe svaté církve. Prvotní
církev ukládala za hřích takové pokání, aby ten,
kdo ho řádně vykonal, došel odčinění časného
trestu, který by jinak kajícníkovi zůstal pro očistec.
Tak například, když někdo vzal Boží jméno, nadarmo, obdržel za pokání 7 dní o chlebě
a vodě. Když někdo zhřešil hříchem proti čistotě, musel konat pokání 3 roky. A jednalo-li
se o cizoložství, bylo pokání 7 - 10 let. Ovšem
církev tuto kající praxi zmírnila kvůli vlažnosti
křesťanů, ale u Boha Spravedlnost zůstává nezměněná.
Ovšem Bůh není jen spravedlivý, ale hlavně
je Milosrdný, a proto dál církvi moc rozvazovat
a svazovat, moc odpouštět hříchy a rozdávat
z pokladu církve odpustky.
A to PLNOMOCNÉ, které PŮSOBÍ ODPUŠTĚNÍ VŠECH ČASNÝCH TRESTŮ ZA
HŘÍCHY po odpuštění hříchů a ČÁSTEČNÉ
ODPUSTKY, které PŮSOBÍ ODPUŠTĚNÍ
ČÁSTI ČASNÝCH TRESTŮ.
Ovšem všechno má své podmínky. Kdo
chce získat plnomocné odpustky, musí být ve
stavu posvěcující milosti, proto se doporučuje
řeholní řády:
zpověď, člověk nesmí mít zálibu ani v lehkém
hříchu a musí přijmout Ježíše v Eucharistii
a pomodlit se na úmysl Svatého otce. Pokud
něco schází, získává dotyčný člověk odpustky
částečné. Je ale dobré ,drazí farníci, vědět, že
ten člověk musí mít úmysl odpustky získat, jinak neobdrží nic.
Nejde ovšem jenom o modlitby, i půl hodiny
duchovní četby, myslí se v Písmu Svatém, které
je církví uznáváno, křesťanovi umožňuje získat
plnomocné odpustky. Vidíme, že mnoho záleží
na nás. Bůh nabízí ze své strany člověku stále
svou milost, prokazuje stále své milosrdenství,
stačí se jen chopit této Boží nabídky. Hold, chce
to také být nesoběstačný a skutečně věřit Bohu
a těm, skrze které to Bůh světu nabízí. Bez víry
a důvěry to ovšem, bratři a sestry, nejde. Více se
lze dočíst v knize: „Enchidirion odpustků.“
Připravuje: Jiří Adamec
ŘÁD AUGUSTINIÁNŮ
Oficiální název řádu: Řád svatého Augustina nebo Řád bratří sv. Augustina
Latinský název řádu: Ordo Fratrum Sancti Augustini
Zakladatel řádu:
biskup sv. Augustin z Hippo
Zkratka:
OSA
Vznik řádu:
1244
O řádu:
Synové a dcery svatého Augustina
tvoří duchovní rodinu, kterou církev přijala a schválila jako jistý
a autentický prostředek ke svatosti. I když augustiniánské duchovní kořeny a ideály jsou starší než patnáct století, přesto jsou
živé a aktuální. Můžeme mluvit o třech základních “kořenech”,
a to: zkušenost sv. Augustina, zkušenost eremiticko-kontemplativní a zkušenost apoštolského učení. Augustiniánská rodina se
skládá z velkého počtu různých společenství mužů a žen, která
v různosti aktivit a v jednotě ideálu je výrazem mnohosti Božích
darů církvi. Jednota ideálů a plánů, dokonalý společný život,
ohled na požadavky a osobní důstojnost jsou tři znaky, které charakterizují augustiniánské společenství. Přitom výraz společenství se nechápe pouze jen jako společenství v jednom klášteře, nýbrž myslí se tu i na další širší společenství bratří, takže plný obsah
tohoto slova se rozšiřuje na celý náš řád.
Účel řádu spočívá v tom, že
všichni jako bratři, které spojuje svornost a duchovní bratrství, hledáme Boha, ctíme ho
a prací sloužíme Božímu lidu.
Napodobuje tak Krista, který
nepřišel, aby si nechal sloužit,
ale aby sloužil (Mt 20,28).
Každá lidská společnost
se nějak dělí. Proto se i náš řád
skládá z provincií, v jejímž čele
stojí provinciál. Každá provincie se dělí na kláštery. V každém klášteře je představený
převor. Kromě toho existuje i
11
ještě jiné spojení domů, např.: viceprovincie, vikariáty...
Jedinou výjimku v celém augustiniánském řádu tvoří starobrněnské opatství, které je právně postaveno na roveň samostatné provincie. V jeho čele proto nestojí provinciál, ale opat,
který je tedy jediným augustiniánským opatem na celém světě.
V současné době je jedenáctým opatem starobrněnského augustiniánského opatství Lukáš Evžen Martinec, který je pátým
nástupcem zakladatele genetiky, světoznámého opata Gregora
Johanna Mendela.
Kde se dozvědět více?
webové stránky:
http://www.augustiniani.cz, http://www.opatbrno.cz/
pořad ČT:
cyklus Zasvěcení - archiv ČT 1.5.2010
napsali jste nám
Farní tábor 2012
Verča Orlíková
Téma celého letošního tábora, který se konal v srpnu,
provázely dvě postavy, a to
Metoděj a Cyril, a proto jsme
i my byli rozděleni na 2 skupiny a místo bodů jsme se snažili putovat po cestě, kterou
jsme měli natištěnu na papíru,
kde každý kamínek znázorňoval 1bod. Jenomže to není
všechno. První den jsme dostali pergamen, který jsme si
museli hlídat, abychom mohli
zůstat na chaloupce ve Valašské Bystřici. Druhý den jsme
se museli vystěhovat, jelikož
nás napadly kobylky. Věci jsme
si měli posbírat do 10 minut.
A to vše proto, že chtěla Šárka s Jirkou vyzkoušet, za jak
dlouho se dokážeme sbalit,
ale Jirka říkal: „Šak si tu něco
můžete nechat“. Ach jo! Za to,
co tam zůstalo, jsme dostali
mínus body. Takže jsme se na
naší pouti posunuli dozadu
12
směrem zpátky k Soluni. Během celého tábora jsme měli
hlídky, ale pergamen se nám
nakonec nepodařilo uhlídat
a během druhého večera nám
ho někdo ukradl. Ráno jsme
dostali pergamen nový, ale ten
už byl zašifrovaný, tak jsme ho
museli vyluštit. Na pergamenu
bylo napsáno, kde ho máme
hledat, tak jsme se tam vydali,
ale nic jsme nenašli. Tak trochu zklamaní jsme se vraceli
na oběd. Po obědě jsme dostali
vzkaz od knížete Rostislava,
který byl ovšem napsán jinou
řečí. Nicméně se nám ho podařilo pomocí nápověd vyluštit.
Poté, co jsme zjistili, co obsahuje vzkaz od knížete, rozběhli
jsme se všichni k ohništi, kde
začínáme kopat. Pomalu se
začíná objevovat truhla. Jsme
plní napětí, co se v truhle může
skrývat. Plní očekávání otevíráme truhlu, ve které byly sladkosti, což pro nás byl opravdový POKLAD.
Ohlédnutí za
prázdninami Dolomity
Barbora Veličková
V srpnu jsem se zúčastnila zájezdu do Dolomitů, který
pořádal otec Alois Peroutka
z Nového Jičína. Po náročné
cestě jsme přijeli do překrásné
vesničky St. Martin, kde jsme
byli ubytováni v pastoračním
domě Velehrad. Velmi mile nás
přivítal otec Antonín Hráček
i se zbytkem personálu.
Jelikož jsem byla v Dolomitech poprvé, velmi mě nadchly hory a krásná příroda.
Otec Alois nám na celý pobyt
naplánoval skvělé výlety pro
méně náročné turisty i trasy
pro náruživé horolezce.
Za
každý náročný i méně náročný výšlap jsme byli odměněni
dechberoucím výhledem na
okolní krajinu. Poprvé jsem
si vyzkoušela ferraty, které
byly sice trochu náročnější,
ale byla jsem nadšena Krásné
počasí nám vydrželo skoro po
celou dobu, tak jsme všichni nasbírali hodně zážitků
a pokořili spoustu horských
vrcholů. Navštívili jsme i horu
Lagazuoi, kde se odehrávala
1.světová válka. Mohli jsme si
prohlédnout osobní věci tehdejších vojáků a nahlédnout do
tunelů i zákopů, což bylo velmi
zajímavé. Večer jsme si navzájem vyprávěli zážitky z výletu
a ti, kteří měli i po celodenním
výšlapu nadbytek energie, se
mohli zabavit hraním fotbálku
nebo šipek. Ze zájezdu jsem
si odvezla nezapomenutelné
vzpomínky a doufám, že budu
mít možnost zúčastnit se i příští rok.
Dolomity a
Dušičky
Marie Šindlářová
Každoroční farní putování v Dolomitech je už dávno
jen krásnou vzpomínkou - teď
jsou před námi už Dušičky,
pro někoho povinná kytka na
hrob nebo ani to ne, pro jiné
vzpomínky spojené s modlitbami za své blízké zemřelé. Ta
souvislost mě napadla, když
jsem se zamýšlela, co napsat
o Dolomitech. Jistěže se dá
opakovaně psát o nádherných
přírodních
panoramatech,
milém společenství, které se
při pobytu vytvoří i duchovní
náplni při pobytu - a všechno
to bude pravda. Ale Dolomity nejsou jen nádherné hory,
krásná květena a nejrůznější
pamětihodnosti. I člověk, který se o historii moc nezajímá,
okamžitě postřehne, jak hluboce tamní obyvatelé stále
vnímají dobu před skoro sto
lety - 1. světovou válku, která
je pro ně Grande Guerre (Velká válka). Skoro tři roky trvala
válka v těch krásných i krutých horách - na horské frontě
padlo přes 150 tisíc vojáků.
Na místech bojů jsou stále pozůstatky bojových postavení,
o která se starají dobrovolníci. Za podpory státu udržují
i historická vojenská muzea
a pečují o obrovská pohřebiště.
Ta jsou upravená a po celý rok
plná květin. Jak nesmyslně byli
lidé hnáni proti sobě, dokazuje
i fakt, že již krátce po skončení
války se bývalí protivníci, kteří
dokázali přežít, začali setkávat
a společně navštěvovat místa,
kde probíhaly boje. Nezřídka
se stali celoživotními přáteli.
A tak i my turisté, když stoupáme do míst, kde před necelými
sto lety bojovali naši předkové, nemůžeme na ně nevzpomínat. A můžeme tak učinit
i v době dušičkové a zahrnout
je do svých modliteb za blízké
i vzdálené zemřelé.
PS - a nenechme se mýlit,
že se nás nepřátelství vyhrocené až do války osobně netýká,
protože bezprostředně nikoho
nezabíjíme. Proti životu totiž
hřeší každý, kdo „...se hněvá, hádá a ubližuje...“. I takto
k nám mohou Dolomity mluvit.
Setkání mládeže
ve Žďáru nad
Sázavou
Daniel Orlík
V úterý 14.srpna odjížděl
náš děkanátní expres na celostátní setkání mládeže. Pro nás
v Novém Jičíně to vše začalo již
v osm hodin, kdy jsme nasedali na „Jičínku“. I přes tuto pro
některé brzkou ranní hodinu se
nás sešlo na nádraží kolem 20.
Cesta vlakem rychle ubíhala a co nevidět jsme byli
v Brně, kde jsme měli přesedat.
Jelikož vlak do Žďáru jel až za
hodinu, tak jsme se usídlili na
13
travnatém plácku, hned vedle
nádraží. Po tři čtvrtě hodině
jsme se vydali směr naše nástupiště, kde jsme viděli, že
uniknout odpolednímu návalu
jsme se nerozhodli sami. Po
chvíli přišel průvodčí a řekl nám:“Nepleťte se mezi normální
cestující a sedněte si do posledního vagonu.“ I přes veškerou
snahu se nám nepodařilo poslechnout, a tak mladí zaplavili
takřka celý vlak.
Ještě jsme ani nevysedli
z vlaku a už nás vítali pořadatelé, kteří nás nasměrovali k našií škole. Při příchodu do školy
si nás pečlivě zapsali a okroužkovali růžovým náramkem kolem zápěstí. Tím, že naše diecéze měla tak netypickou barvu,
poznávali pořadatelé převážně
jen nás, odkud jsme. Ve Žďá-
ru se nás nakonec sešlo, nebo
spíše sjelo, přes 6 000, což je
krásné číslo, i když někteří
namohli opustit své počítače
nebo brigády a zůstali doma.
Možná kdyby věděli, kolik
zajímavých přednášek, svědectví a hlavně zážitků je zde
čeká, tak by určitě neváhali.
Mladifest
Medjugorje
2012
Veronika Šnerchová
Letošní Medjugorje byla
stejná jako jiné roky, ale přitom něčím výjimečná. Letos
se konal 24. festival mládeže.
Jela jsem tam už potřetí, ale
zase plná očekávání, jaké to
bude letos, protože tentokrát
jsme jeli s valašsko-meziříčskou farností.
Vyjížděli jsme v neděli
v poledních hodinách v počtu
dvou plných autobusů a jako
duchovní doprovod nám byli
čtyři kněží. V našem autobusu to byl o. František Urban
a o. Janko. Jako první jsme navštívili Italské Lurdy, kde byla
hned ráno sloužena mše svatá.
Po ní jsem seběhli menší kopec k slibovanému moři, kde
jsme strávili celých 9 hodin.
A do cíle naší cesty, Medjugorje, jsme dojeli až kolem 7-8
hodiny večer. My jako správní
poutníci jsme bydleli ve svých
stanech, které jsme stavěli při
západu slunce. Po náročné
cestě nám vůbec nevadilo, že
spíme na tvrdé zemi, a byli
jsme rádi, že si můžeme alespoň někde natáhnout nohy.
Hned druhý den ráno jsme
se vydali na kopec zvaný Podbrdo, kde se zjevuje Panna
Maria a s celým autobusem,
jsme se modlili růženec. Jelikož je to jiný kraj, nemají tam
takové zalesněné kopce jako
my, ale kamenité. Většinou se
zde chodí bosky s konkrétním
úmyslem. Když jsme se vrátili
z Podbrda, jeli jsme se podívat
do města Mostar a zchladit se
v nedalekých Kralických vodopádech.
Další den jsme si já, Lucka a Pavlík udělali vlastní
program a vydali se na horu
Križevac. Byl to neopakovatelný zážitek. Nahoru vede
křížová cesta, kterou jsme se
i my modlili. A i když jsme šli
v pravé poledne bosky dolů
po rozpálených kamenech,
vůbec nám to nevadilo, byli
jsme rádi, že můžeme přinést
alespoň nějakou oběť. Ovšem
nejvíce mě potěšilo, když kolem nás procházel jeden pán
a aniž by tušil, jaké jsme národnosti, řekl, že nás obdivuje.
A my mu slušně poděkovali.
Pán se začal divit, že mu rozumíme a pak jsem se všichni
zasmáli, že natrefil zrovna na
Čechy. V ten den večer bylo
zahájení festivalu mší svatou.
Během mše proběhlo představení účastníků všech národů,
kteří přijeli do Medjugorje,
a že jich nebylo málo. Po mši
svaté byla krásná adorace
a náš další den se chýlil ke konci.
Následující dny už byl program stejný. Ráno v 9 hodin
začínal ranní modlitbou, poté
následovala svědectví, kteréá
byla prokládána písněmi, na
které jsem tančili podle řádových sester. A dopolední program byl zakončen modlitbou
Anděl Páně. Poté byla do 4
hodin pauza, protože v té době
je v Mejdugorji největší horko. A od 4 do 6 byla zase další
svědectví. Se svým svědectvím
se přichází podělit lidi z celého světa a velice mě potěšilo,
když tam byl téměř každý den
nějaký Čech. To je pak člověk velice hrdý na svůj národ.
V 6 hodin jsme se pomodlili 2 růžence jako důkladnou
přípravu na mši svatou a poté
v 7 hodin začala mše svatá, po
které následovala již zmíněná
adorace. Kdykoliv během dne
jsme si mohli zajít na svatou
zpověď, která probíhala venku. Není to jako u nás, že si
„zalezete“ do zpovědnice,
téměř na svého zpovědníka
nevidíte, vyznáte své hříchy,
dostanete rozhřešení a jdete
zase domů. Tam je to úplně
jiné. Sedíte s knězem naproti
sobě a z očí do očí mu vyznáváte své hříchy a při rozhřešení cítíte ohromnou sílu úlevy.
Přiznám se, že jsem byla letos
poprvé v Medjugorji u zpovědi, měla jsem hrozný strach,
ale naštěstí nebyl silnější.
A nyní můžu říct, že to byl pro
mě letos ten nejsilnější zážitek
a už teď se těším, až budu mít
možnost jít tam zase ke zpovědi. Vždy všichni mluvili o adoracích a zpovědi v Medjugorji,
ale nikdy jsem nechápala, co
na tom vidí. Říkala jsem si
„vždyť je to adorace a zpověď
jako každá jiná“ ale není tomu
tak… všechno má své kouzlo
a stejně tak i Medjugorje. Jsou
to neuvěřitelné zážitky, o kterých nejde jen mluvit, na ně
totiž slova nestačí, ty si musí
každý prožít sám.
Jeden den večer po mši
svaté byl průvod po celé Medjugorji s Pannou Marií. Každý
národ si nesl svou vlajku a zpíval své národní písně. Míst15
ní lidé nás čekali a zdravili
u svých domů, kde měli připravenou sochu Panny Marie
se svíčkami. Bylo to od nich
velmi milé, protože u nás bychom něco takové neviděli.
A další večer měli pro nás připravené divadlo narkomani
z komunity Cenacolo s názvem Credo-Věřím. Zobrazují
zde celý život Ježíše, od početí
až po vzkříšení.
Poslední den v 5 hodin
ráno byla sloužená mše svatá
na Křiževaci ,na které jsme
ani my nemohli chybět. I tohle
byl velký zážitek. Každý den
jsme chodili dost pozdě spát
a ráno nás zase sluníčko hnalo
ze stanů. V tu noc jsme naspali asi jen 1 hodinu, ale po cestě
tam ani zpátky jsme nepociťovali žádnou únavu. Byli jsme
čilí a plní energie. Kamenitou
cestu nahoru jsme vyběhli za
20 minut. Zato celou zpáteční
cestu i devítihodinovou přestávku jsme prospali.
Každé navštívení Medjugorje je velkým zážitkem,
a proto bych chtěla povzbudit ty, kteří tam ještě nebyli
a třeba váhají, zda se tam
jet podívat či ne... rozhodně
NEVÁHEJTE!!! Mladifest je
skvělou příležitostí sblížit se s
Bohem a na věku vůbec nezáleží, i když se to jmenuje Festival Mladých.
Charitní klub
rukodělných
prací
Zveme Vás na prodejní výstavu svých prací o adventních
nedělích 2012. 2.12. - 9.12.
8.30 - 12.00 hodin 16.12.Fara
Nový Jičín, Žerotínova 24 přízemí .
ZVOŇTE!
z naší knihovny
Marie Šindlářová
Vězení s klíčem uvnitř
Kateřina Lachmanová O důsledcích neodpuštění a samospravedlnosti v životě jednotlivce, církve i národa.
„Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní
zkušenost každý obyvatel planety Země. Jedná se o „vězení neodpuštění“ a „vězení samospravedlnosti“. Jsou to dvě zcela opačné
situace. V prvním případě někdo člověku ublížil a on neumí říci
„odpouštím“, v druhém případě se on sám provinil a nedokáže
poprosit za odpuštění. O možných příčinách takového stavu, těžkostech s tím spojených a o cestě ven je tato knížka.“
ve zkratce z farností
Co jsme prožili
• V sobotu 23.6 byl vysvěcen v konkatedrále v Opavě o. biskupem Lobkowiczem na jáhna náš rodák Jakub Dominik Štefík, dlouholetý ministrant v Novém Jičíně, který nyní bydlí v Kuníně
• V sobotu 28.7 byla mše sv. za naše farnosti v cyrilometodějské kapli na hoře Radhošť, kterou celebroval o. Alois
• Mládež našich farností se zúčastnila od 14. 8. - 19. 8. 2012 celostátního setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou
• Od 15. 8. - 19. 8. 2012 proběhl FARNÍ MINITÁBOR PRO NAŠE DĚTI v počtu asi 30 dětí opět ve Valašské Bystřici
• od 24.8 do 1.9 proběhl letošní pobyt farníků z N. Jičína a okolí v italských Dolomitech
16
• Od soboty 15.9 jsme se s bohoslužbami vrátili zpět do farního kostela, kde je nový oltář, ambon a sedes pro kněze na nové
mramorové podlaze v kněžišti
• v neděli 16.9. jsme oslavili 200 let od postavení a posvěcení kunínského kostela
• v sobotu 22.9. proběhla pouť na krásná mariánská poutní místa Provodov a Štípu u Zlína.
• 23. 9. 2012 v neděli, proběhlo setkání šenovských farníků, kde si děti, mohly vyzkoušet jízdu na loďkách na rybníku u Heřmanic a při tom jsme si opékali párky.
• 7. 10. 2012 bylo v neděli poděkování za úrodu v šenovském kostele
Co nás čeká
• 28. 10. 2012 v 10:00 hod. svěcení nového oltáře a požehnání nového ambonu a poděkování za náročné opravy ve farním kostele
v Novém Jičíně o. biskupem Lobkowiczem
• V sobotu 3.11 ve18.00 hod ve farním kostele se uskuteční dušičkový koncert „Dotkni se světla“ sboru Ondráš. Zazní např. reqiuem od Faurého a skladby jiných mistrů propojené duchovním slovem doplňujícím atmosféru duchovního času, který provokuje
člověka zamyslet se nad tématy světla věčnosti, naděje a naplnění smyslu života.
• 10. 11 svatomartinská husa - začátek v 16:00hod. v šenovském kostele
• 11.11.2012 bude v 7:30 hod. ve farním kostele v N. Jičíně celebrovat mši sv. novokněz P. Jan Zelenka z Bernartic nad Odrou.
Po mši sv. bude udělovat novokněžské požehnání.
• 11. 11. 2012 poutní mše svatá v 10:15hod v šenovském kostele. Hlavní celebrant bude novokněz Jan Zelenka z Bernartic na
Odrou, který nyní působí v Ostravě - Porubě. Po mši sv. bude udělovat novokněžské požehnání.
• 6.12.2012 v 18:00 hod. bude koncert k poctě sv. Mikuláše ve farním kostele v N. Jičíně. Legendu přednese autor Vladimír Matějček a skladby Bacha, Crémbaulta, Mozarta, Pachelbela a Segera na varhany zahraje Vladimír Roubal. Jednu píseň k poctě
sv. Mikuláše také zazpívá sbor Ondrášek z N. Jičína
• Ve středu 19.12 v 19:00 hod. je plánován předvánoční koncert donských uralských Kozáků ve farním kostele v N. Jičíně.
... zamyšlení na závěr
Žalm 32, verš 1-6
Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata,
jehož hřích je přikryt.
Blaze člověku,
jemuž Hospodin nepravost nepočítá,
v jehož duchu není záludnosti.
Mlčel jsem, a moje kosti chřadly,
celé dny jsem pronaříkal.
Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka,
vysychal mně morek jako v letním žáru.
Svůj hřích jsem před tebou přiznal,
svoji nepravost jsem nezakrýval,
řekl jsem: „
Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“
A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
Proto ať se každý věrný k tobě modlí
V ČAS, KDY LZE TĚ JEŠTĚ NALÉZT.
17
FARNíčEK
Připravuje Tereza Adamcová
Doplňovačka
Sanctus
Svatý, svatý, ………., Pán, ………… zástupů.
Nebe i ……….. jsou plny tvé ……….. .
Hosana na ………. .
Požehnaný, jenž přichází ve ……….. Páně. ………….. na výsostech.
Cizí slova - test
1.
Opat
a)
b)
c)
2.
Křižmo
a)
Směs olivového oleje a balzámu
b)
Slunečnicový olej
c)
Schránka na hostie
3.
Homilie
a)
Výklad textu Písma svatého
b)
Čtení
c)
Modlitba
4.
Lekcionář
a)
Člověk, který čte u ambonu
b)
Kniha se čteními a evangelii k bohoslužbě slova
c)
Kniha přímluv
5.
Noviciát
a)
Zkušební doba po přijetí do řádu
b)
Umělý mezinárodní jazyk
c)
Poustevník
6.
Nuncius
a)
Biskup východní církve
b)
Pověřenec Svatého stolce v některém státě
c)
Vyslanec OSN
18
představený kláštera
vedoucí kněžského semináře
čestný titul faráře při poutním chrámu
7.
Parusie
a)
Nemoc
b)
Seslání Ducha svatého
c)
Očekávání druhého příchodu
Správné odpovědi: 1a, 2a,3a,4b,5a,6b,7c
Ptali jsme se farníčků
Můžeš nám prozradit, jestli jsi byl/a v létě na
nějakém výletě? A co tam bylo nejbáječnější? Abychom měli nějakou inspiraci pro příští prázdniny!
Natálka D. 5 let: Byla jsem na Mariasteinu, kde se
mi líbilo házet kamínky do řeky Odry.
Šimon D. 3 roky: Nejvíce se mi líbil výlet vlakem a
bobová dráha v Tošovicích.
Klárka A. 8 let: Byla jsem na Chaloupce ve Skalici.
Nejbáječnější tam byla hra hledání kamínků.
Barborka A. 4 roky: Byli jsme u Koziolů v Zoologické zahradě a nejbáječnější tam bylo, že jsme viděli
opičku, co měla Pipi dlouhá punčocha.
Celé léto jsme prožívali Mše svaté ve Španělské kapli,
protože se vylepšoval náš farní kostel – máš ty nějaký
svůj oblíbený kostel nebo kapličku, kde se ti to zdá nejkrásnější?
Natálka D.: Nejvíce se mi líbí žlutý kostel (farní – poznám. maminky).
Šimon D.: Veliký kostelíček u náměstí.
Klárka A.: Nejlepší kapličku jsem viděla na Chaloupce, protože je udělaná v lese z kamene a je pod širým
nebem.
Barborka A.: Ten, který se opravoval. (farní)
Už jsme mohli prožít chvíle s Pánem Ježíšem u nového
Obětního stolu v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Co
ještě bys v kostele pro Ježíše vylepšil/a?
Natálka D.: Dala bych tam více kytiček.
Šimon D.: Dal bych mu tam dáreček, zlatou hvězdičku.
Klárka A.: První věc by byla, že bych dala lepší lavice a novou sochu Pána Ježíše s Božským
srdcem.
Barborka A.: Já bych chtěla, aby tam dali větší a hezčí obrazy s Pánem Ježíšem jak je miminko
a s Pannou Marií a Josefem a s andělem na nebi. A taky nové šaty pro ministranty
Podmínky k získání plnomocného odpuštění trestů
za hříchy přivlastnitelné duším všech věrných
zemřelých:
Tuto milost je možno získat každý den od l. 11 do 8.11, když ten den:
•
•
•
jsme ve stavu posvěcující milosti a přijmeme sv. přijímání
pomodlíme se na úmysl Sv. otce jakoukoli modlitbu
navštívíme hřbitov a třeba v duchu se pomodlíme za věrné zemřelé
l.11. odpoledne a 2.11. celý den je možno podmínku modlitby za zemřelé učinit v kostele
(Otče náš a Věřím v Boha), k tomu je potřeba splnit ostatní výše uvedené podmínky. Pro
získání milostí je potřeba také přijmout sv. smíření a to může být i před tímto obdobím nebo
kdykoliv v tomto období. V ostatní dny v roce za splnění obvyklých podmínek získáváme
pro duše v očistci neplnomocné odpustky.
Bohoslužby a pobožnosti o svatodušních svátcích
čtvrtek 1.11. mše sv. v 6.45 a 18.00 hod. farní kostel NJ, 17.00 hod. Kunín a Šenov u NJ
pátek 2.11. mše sv. v 6.45 a 17.00 farní kostel NJ, v 16.00 hod. Kunín a v 17.00 hod. Šenov u NJ.
Pobožnost za věrné zemřelé bude:
pátek 2. 11 na hřbitově v N. Jičíně v 15.00 hodin u zadního centrálního kříže, v 15.30 hod. na hřbitově v Kuníně, v 16.30 hod. na hřbitově v Šenově u NJ
sobotu 3.11 po mši svaté na hřbitově v Žilině.
Příležitost k sv. zpovědi od 28.10 do 3.11.2012 k získání milostí pro naše zemřelé:
neděle 28.10 pondělí 29.10
úterý 30.10
středa 31.10
čtvrtek 1.11
pátek 2.11
sobota 3.11
od 8.00 hod v Kuníně, od 9.00 do 9.50 h. ve farním kostele v NJ,
17.30 - 18.20 Španěl. kaple,
6.15 - 7.30 farní kostel, 17.00 - 17.50 kostel N. Trojice
6.15 - 7.30 farní kostel, 17.00 - 17.50 Španěl. kaple
6.15 - 7.30 farní kostel, 17.00 - 17.50 Španěl. kaple
6.15 - 8.00 farní kostel, 17.00 - 19.00 farní kostel, 16.15 hod. Kunín,
16.30 - Šenov
6.15 - 8.00 farní kostel, 16.30 - 18.00 farní kostel
7.15 - 7.50 hod. Žilina
V ostatní dny se zpovídá vždy půl hodiny před mší sv.

Podobné dokumenty

Řepkový olej jako součást výživových doporučení

Řepkový olej jako součást výživových doporučení by buňka nemohla existovat - přijímat živiny a vylučovat metabolické produkty. Esenciální MK jsou rovněž potřebné pro vznik řady hormonů. Z hlediska praktického se tuky pozitivně podílejí na senzor...

Více

druhé číslo - fonorama.cz

druhé číslo - fonorama.cz v Orlové ve prospěch varh. fondu. Při té příležitosti bylo možno konstatovat, jak mohutně, čistě a velebně zní tento nástroj i při plném kostele. Tyto varhany jsou chloubou nejen celé farnosti orlo...

Více