Obecná metodologie kriminalistické praktické činnosti

Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0036
Název projektu: Inovace a individualizace výuky
Autor: Mgr. Martin Fryauf
Název materiálu: Metody kriminalistické praktické činnosti
Označení materiálu: VY_32_INOVACE_FRY20
Datum vytvoření: 25. 11. 2013
Vzdělávací oblast: Metody kriminalistické identifikace
Ročník: třetí
Název školy: BEZPEČNOSTNĚ PRÁVNÍ AKADEMIE
BRNO, s.r.o., střední škola
Mgr. Martin Fryauf
12.5.2014
1
Anotace


Učební materiál pro výuku kriminalistické
techniky – Metodologie, metody
kriminalistické praktické činnosti.
Materiál je součástí výuky předmětu
Kriminalistika ve III. ročníku.
Mgr. Martin Fryauf
12.5.2014
2
Metodické pokyny


Lze použít k výkladu na téma „Metody
kriminalistické praktické činnosti“.
Závěrem prezentace je cvičení na opakování
základních termínů z oblasti kriminalistických
praktických metod.
Mgr. Martin Fryauf
12.5.2014
3
Metody kriminalistické
praktické činnosti
Podstata a druhy metod
kriminalistické praktické činnosti


Pojem metodologie je používán ve dvojím smyslu:
Jako teorie metod neboli věda o metodách.
Jako soubor metod používaných v určité oblasti lidské
činnosti.
Metoda – je určitý postup, cesta, způsob s jehož pomocí
člověk něco poznává, něco zhotoví. Sestává obvykle z
několika kroků (operací), které za sebou následují v
čase. Součástí metody jsou často i různé předměty,
nástroje, technická zařízení.
Podstata metod
O metodě lze hovořit teprve tehdy, když jednající subjekt
si předem určí nejen cíl, ale též cestu vedoucí k cíli.
(nejedná tedy chaoticky!!)
Pro kriminalistickou praktickou činnost by vždy mělo
platit, že je předem promyšlená a připravená, neboť
samotná trestná činnost i způsoby jejího odhalování se
opakují. Proto je lze zevšeobecnit, typizovat a předem
předvídat.
Druhy metod kriminalistické
praktické činnosti
1.

Obecné poznávací metody – jsou takové, které se
používají buď ve všech nebo alespoň ve více oblastech
lidské praxe.
Příkladem těchto metod je – pozorování, srovnávání,
měření, popisování, experiment, modelování, analýza,
syntéza, dedukce, indukce, analogie, hypotéza atd.
Druhy metod kriminalistické
praktické činnosti
2.
Metody převzaté z jiných vědních disciplín – vzhledem k rychlému
rozvoji všech oborů vědeckého poznání lze říci, že není téměř žádná
vědní disciplína, jejíž metody by nemohly sloužit odhalování, vyšetřování a
prevenci trestných činů.

Matematické a kybernetické metody – se v rámci kriminalistiky
využívají k automatickému zpracování dat, v kriminalistické
informatice, ve většině kriminalistických expertíz (automatizované
identifikační procesy).

Metody fyzikální, fyzikálně chemické a chemické – slouží ke zkoumání
stop – elektronová mikroskopie, fotografie, využití neviditelného
záření, chromatografie, gamagrafie a další. (jedná se o mimořádně
citlivé metody).

Biologické a antropologické metody – slouží k identifikaci osob i
mrtvol, ke zkoumání rostlin, zvířat, hmyzu (sérologie, genetika).

Psychologické metody – uplatňují se při stanovování taktiky
procesních úkonů (např. výslechová praxe atd.).
Druhy metod kriminalistické
praktické činnosti
3.
Specifické kriminalistické metody – vznikli v rámci kriminalistiky
a slouží jejím potřebám.

Některé se používají pouze k dílčím operacím (daktyloskopování osob, metody zviditelňování stop).

Některé jsou komplexní – metoda stanovování vyšetřovacích
verzí, metoda vyšetřovacího pokusu atd.

Kriminalisticko-technické metody – (balistické,
mechanoskopické, trasologické (jsou využívány převážně
kriminalistickými techniky).

Strukturálně kriminalistické metody – představují strukturu,
obsah a posloupnost typických činností vyšetřovatele – metoda
plánování vyšetřování, vyšetřovací verze, metoda výslechu,
rekognice a další vyšetřovací úkony.
Charakteristika obecných
poznávacích metod
1.





Pozorování - je záměrné, plánovité, cílevědomé vnímání za
účelem prozkoumání jevů nebo předmětů. V kriminalistické praxi je
základní a nejrozšířenější metodou poznání.
Základními požadavky jsou přesnost, věrnost a zejména
objektivnost.
Pozorování má být soustavné a pokud možno opakované.
Je-li to možné mají být variovány podmínky pozorování (při
různém druhu osvětlení, z různých úhlů pohledu apod.).
Má být prováděno soustavné zhodnocování pozorovaných
skutečností.
Pozorování se využívá při všech vyšetřovacích úkonech, zvláště
charakteristické je pro ohledání místa činu, výslech, vyšetřovací
experiment atd.
Charakteristika obecných
poznávacích metod
2.


Srovnávání – je současné vzájemné zkoumání a
hodnocení objektů, jehož cílem je nalezení jejich
shodných nebo rozdílných vlastností.
Na srovnání je založena např. kriminalistická
identifikace, kriminalistická evidence, zkoumání
způsobu páchání trestného činu atd.
Na principu srovnávání je založena řada přístrojů
určených k identifikaci – např. srovnávací mikroskop
nebo daktyloskopický komparátor.
Charakteristika obecných
poznávacích metod
3.
4.


Měření – jeho cílem je kvantitativní určení vybraných vlastností
objektů nebo jevů. Takovými vlastnostmi je např. hmotnost, délka,
doba trvání, teplota, rychlost.
Popisování – je vyjádřením charakteristických znaků zkoumaných
objektů. Smyslově vnímaný obraz objektů se popisováním převádí
do slovního nebo jiného informačního signálu.
Je součástí např. kriminalistické dokumentace, kriminalistické
informatiky.
Typickým příkladem je např. úřední a laický popis osoby.
Charakteristika obecných
poznávacích metod
5.



6.

Experiment – je metoda zkoumání jevů a jejich souvislostí v
podmínkách kontrolovaných a účelově měněných pozorovatelem.
Umožňuje stálou kontrolu nad probíhajícími procesy a jejich
podmínkami
Vytyčení cíle experimentu a stanovení hypotézy
Experiment prověřuje správnost představ vyšetřovatele o faktech
významných pro věc, prověřuje hodnověrnost důkazů a dokonce
umožňuje získat nové důkazy.
Modelování – metoda zkoumání reálných objektů pomocí jiných,
zpravidla uměle vytvořených objektů
Např. metoda skládaného portrétu, využití také při rekonstrukci
Přípustnost metod kriminalistické
praktické činnosti
1.


Tyto metody musí respektovat obecné
principy, na nichž je vybudována činnost
státních orgánů v demokratickém právním
státě.
Humanismus
Respektování lidských práv (zakotvených zejména v Listině
základních práv a svobod)
Přípustnost metod kriminalistické
praktické činnosti
2.



Musí být schopny vést k poznání a dokázání pravdy. (neodhalený
trestný čin x stíhání nevinného občana)
Zásada aktivnosti – požaduje, aby policejní orgány nevyčkávaly
pasívně vnějších podnětů, nýbrž aby z úřední povinnosti a z vlastní
iniciativy vyhledávaly i skryté trestné činy a jejich pachatele a
usilovaly o pravdivé poznání.
Zásada objektivnosti – proces vyšetřování nesmí být subjektivně
ovlivňován a musí směřovat ke zjištění skutečného stavu věci.
Vyšetřování musí být nestranné, je třeba opatřovat důkazy jak
usvědčující, tak vyviňující, aniž by se vyčkávalo návrhů stran.
Všechny faktická zjištění a úřední postup musí být spolehlivě a
věrohodně dokumentovány.
Zásada rychlosti – stopy trestného činu ztrácejí s přibývajícím
časem na své informační hodnotě a je nezbytné je rychle procesně
dokumentovat, jinak dochází ke ztrátě důkazů a nemožnosti
postihnout pachatele.
Přípustnost metod kriminalistické
praktické činnosti
3.

Musí být v přísném souladu se zákonem –
výslovnou právní úpravu vyžadují zejména
ty kriminalistické metody, které zasahují do
občanských práv a svobod (např. výslech)
Jsou zakotveny v policejních zákonech, jiných správních normách
nebo v trestním řádu
Otázky k tématu
1.
2.
3.
4.
5.
Co je metoda?
Charakterizujte druhy metod kriminalistické praktické
činnosti.
Charakterizujte metodu pozorování v kriminalistické
praktické činnosti.
Charakterizujte metodu srovnávání v kriminalistické
praktické činnosti.
Charakterizujte metody měření a popisování v
kriminalistické praktické činnosti.
Mgr. Martin Fryauf
12.5.2014
17
Odpovědi
napostup,
otázky:
Metoda je určitý
cesta, způsob s jehož pomocí člověk něco poznává, něco
1.
zhotoví. Sestává obvykle z několika kroků (operací), které za sebou následují v
čase.
2.
3.
4.
5.
Obecné poznávací metody, metody převzaté z jiných vědních disciplín, specifické
kriminalistické metody.
Pozorování je záměrné, plánovité, cílevědomé vnímání za účelem prozkoumání
jevů nebo předmětů. Pozorování má být soustavné a pokud možno opakované.
Pozorování se využívá při všech vyšetřovacích úkonech, zvláště charakteristické je
pro ohledání místa činu, výslech, vyšetřovací experiment atd.
Srovnávání – je současné vzájemné zkoumání a hodnocení objektů, jehož cílem je
nalezení jejich shodných nebo rozdílných vlastností. Daktyloskopické stopy se
zajišťují fotograficky, in-natura, zajištěním na daktyloskopickou folii, odlitím.
Měření – jeho cílem je kvantitativní určení vybraných vlastností objektů nebo jevů.
Takovými vlastnostmi je např. hmotnost, délka, doba trvání, teplota, rychlost.
Popisování – je vyjádřením charakteristických znaků zkoumaných objektů.
Smyslově vnímaný obraz objektů se popisováním převádí do slovního nebo jiného
informačního signálu. Je součástí např. kriminalistické dokumentace,
kriminalistické informatiky. Příkladem je např. úřední a laický popis osoby.
Mgr. Martin Fryauf
12.5.2014
18
Zdroje
KONRÁD Zdeněk, MUSIL Jan, SUCHÁNEK
Jaroslav. Kriminalistika
C.H. Beck, 2004 (2.) - váz., 608 str.
EAN: 9788071798781 ISBN: 80-7179-878-9

Mgr. Martin Fryauf
12.5.2014
19