3. přednáška

Předmět Kriminalistika I
Ing. Jaroslav Kothánek, Ph.D.
Předmět kriminalistiky a její vztah k jiným vědám
Pojem kriminalistiky „citace Kriminalistika ISBN:80-7179-878-9“:
Kriminalistika je samostatný vědní obor sloužící k ochraně občanů a státu před
trestnými činy tím, že objasňuje zákonitosti vzniku, shromažďování a využívání
stop a jiných kriminalisticky relevantních informací a tím, že vypracovává podle
potřeb trestního zákoníku a trestního řádu metody, postupy, prostředky a operace
úspěšného odhalování, vyšetřování a předcházení trestné činnosti.
Předmět kriminalistiky:
Předmětem sledování a zkoumání subjektů a objektů
1. Veškeré skutkové znaky trestných činů,
2. Osoba pachatele trestného činu
3. Stopy způsobené trestnými činy a nositelé stop
4. Činnost policejních orgánů, orgánů činných v trestním řízení (OČTŘ) při odhalování a
vyšetřování trestných činů
5. Podpůrná činnost OČTŘ, forenzních znalců při odhalování a vyšetřování trestných činů
a zkoumání kriminalistických stop
Zákonitosti v kriminalistice
Zákonitosti:
1.Primární
a) Zákonitosti vzniku stopy
b) Trvání stopy
c) Zániku stopy
d) Zákonitosti jiných informací o trestné činnosti (kriminalisticko-relevatních
informací)
1.Sekundární
a) Zákonitost nalézání stop
b) Zákonitosti shromažďování stop
c) Zákonitosti zkoumání jednotlivých druhů kriminalistických stop
d) Zákonitosti zkoumání jiných kriminalisticko-relevantních informací
Stopa (kriminalistická stopa):
Je jakákoli změna, která nastala při spáchání trestné činnosti
Kriminalistická stopa
Zákonitosti nalézání a zkoumání stop:
1. Stopy zjistitelné smysly člověka – např. viditelné stopy, k nalezení postačí smyslové
orgány člověka bez využití technických prostředků
1. Stopy zkoumané standardními vědními obory
 Přírodní vědy - Chemie, matematika, fyzika, antropologie, DNA atd.
 Forenzní vědy – soudní lékařství, soudní psychologie a sexuologie, soudní
chemie apod.
1. Stopy zkoumané vědním oborem kriminalistika – tato vědní oblast sleduje a zabývá se
předmětem zkoumání, kdy neexistují žádné jiné vědy, které by se touto problematikou
zabývaly. Jedná se např. O daktyloskopii, mechanoskopii, trasologii apod.
Kriminalistická stopa
Druhy kriminalistických stop:
Paměťové stopy
a) Smyslové orgány člověka zrak, sluch
b) Využitelné při rekognici,
c) Využitelné při výslechu poškozeného, podezřelého, svědka,
d) Portrétní identifikace osob
Tyto stopy vyžadují aktivní spolupráci subjektu, můžou být nespolehlivé a mají
z tohoto důvodu pouze taktickou povahu při vyšetřování a objasňování trestné
činnosti.
Materiální stopy
a) Věcná stopa - důkazní materiál, který se zajišťuje jako věc např. Dokument,
zajištěno jako celá věc bez zkoumání, zda se na věci nachází stopy. Tyto jsou
nalézány následně.
b) Latentní stopy – ke zviditelnění je nutné využít speciální technické prostředky
c) Stopy zanechávající funkční a dynamické vlastnosti a návyky člověka
Systém vědního oboru kriminalistika
I. Úvod do vědy kriminalistika
II. Obecná část
a) Učení o trestných činech
i. Důvody páchání trestné činnosti
ii.Způsoby páchání tr. činnosti
iii. Subjekty a objekty trestné činnosti
a) Učení o stopách
i. Zákonitosti vzniku stopy
ii.Příčinný vztah k trestné činnosti
iii.Možnosti zjištění dokumentace a zkoumání kriminalistických stop
a) Metody odhalování, vyšetřování a prevence trestné činnosti
i. Obecné metody kriminalistické praxe
ii.Technické, přírodovědné a kriminalistické metody
iii.Taktické metody při odhalování, vyšetřování trestné činnosti a
zkoumání kriminalistických stop
I. Obecná část kriminalistiky
a) Zvláštní část vědního oboru kriminalistika
Systém vědního oboru kriminalistika
III. Zvláštní část: Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestné činnosti
a) Obecná metodika vyšetřování
b) Dílčí metodika
Kriminalistika se dále funkčně dělí:
 Kriminalistickou techniku – zajišťování a zkoumání kriminalistických stop
 Kriminalistickou taktiku – taktika při vyšetřování, objasňování trestné
činnosti
 Kriminalistickou metodiku – na základě poznatků vytváření metodik, které
pružně reagují na nové trendy trestné činnosti
Metody vědního oboru kriminalistika
Věda kriminalistika využívá své metody ke zkoumání, ověřování svých poznatků z minulosti a
pružně reaguje na nové vědecko-technické poznatky, nové druhy trestné činnosti a potřeby nových
kriminalistických metod a to jak v souvislosti s vyšetřováním, objasňováním trestné činnosti, tak ve
vztahu ke zkoumání kriminalistických stop. Na základě těchto činností podává výklad, doporučení a
metody postupu pro kriminalistickou praxi.
Základní metody:
1. Obecné poznávací metody
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
Pozorování – pozorování jevů
Srovnávání – srovnávání stopy s nástrojem v příčinné souvislosti
Měření
Popis
Dedukce
Indukce
Generalizace – zevšeobecnění poznatků policejní, kriminalistické a soudní praxe
2. Metody převzaté z jiných vědních oborů
a)
b)
c)
d)
–
Matematické
Fyzikální
Chemické
Biologické
psychlogické
• Specifické metody –vyvinuty výhradně pro vědní obor kriminalistika
Metody vědního oboru kriminalistika
Základní metody:
1. Obecné poznávací metody
1. Metody převzaté z jiných vědních oborů
1. Specifické metody –
jsou používány výhradně ve vědním oboru kriminalistika, která v
rámci své praxe tyto metody sama vytvořila
a) Generalizace – zevšeobecnění poznatků při řešení trestné činnosti policejní, kriminalistické
vyšetřovací a soudní praxe
a) Využívání a přizpůsobení poznatků a metod jiných vědních disciplín
 Poznatky vědního oboru biologie stavba kůže využity v prostředí dakytloskopie
 Poznatky vědního oboru biologie využity v oboru kriminalistiky při zajišťování
bilogických stop a DNA
 Poznatky vědního oboru fyziky jsou využívány v kriminalistice v kriminalistickotechnickém oboru mechanoskopie, defektoskopie kriminalistické elktrotechnickém
zkoumání atd.
Celospolečenský význam kriminalistiky
Přínos pro společnost:
1.Úspěšný boj proti trestné činnosti
2.Napomáhá humanizaci trestního řízení
3.Ochrana občanských práv a svobod jako základní pilíř Ústavy ČR – odhaluje, vyšetřuje
trestnou činnost, objasňuje zda nedošlo k trestné činnosti (nehody a havárie), zajišťuje v
souladu s právním řádem kroky k tomu, aby nebyl odsouzen nevinný občan
4.Prevence trestné činnosti
Pojem kriminalistické charakteristiky trestného činu
Citace:
Kriminalistická charakteristika trestného činu je popisem kriminalisticko-relevatních
vlastností trestného činu, tj. Takových vlastností, které podstatně ovlivňují proces tvorby
stop a proces poznání trestného činu.
Pro vědní obor kriminalistika jsou důležité pouze takové vlastnosti, které přímo či
nepřímo odráží skutečnosti, které jsou důležité pro trestní řízení a nebo jsou důležité k
objasnění skutečnosti, kde je podezření ze spáchání trestné činnosti. Kriminalistika se
taktéž zajímá o skutečnosti, které mají vliv na povahu vytvořených kriminalistických
stop. Tyto informace pak jsou informací o skutečnostech, zda trestný čin nastal, za jakých
podmínek, jakým způsobem atd. Toto má nemalý vliv na poznání trestného činu.
Kriminalistická charakteristika trestného činu – neobsahuje vyčerpávající souhrn
vlastností všech trestných čin. Obsahuje vlastnosti, které z hlediska vzniku ovlivňují
tvorbu kriminalistických stop a tak poznání trestného činu. Nezahrnuje kriminalisticko
nerelevantní informace jako informace nahodilé, nedůležité a nepodstatné pro trestní
řízení.
Druhy charakteristik:
a) V obecné rovině na úrovni veškerých druhů trestné činnosti
b) Na úrovni různých skupin trestné činnosti (tr.činy obecné, hospodářské)
Jednotlivé okruhy charakteristiky trestného činu
1.Způsob páchání trestného činu
Jeden z nejdůležitějších prvků kriminalistické charakteristiky, který přímo ovlivňuje
proces vzniku kriminalistických stop a značně tím předurčuje možnosti poznání trestného
činu.
1.Kriminální situace
1.Osobnostní rysy pachatele
1.Osobnostní rysy oběti
1.Motiv trestného činu
Jednotlivé okruhy charakteristiky trestného činu
2. Kriminální situace
 Je komplexním souhrnem informací o vnějších podmínkách a prostředí, za nichž je páchán trestný
čin. Toto prostředí ukazuje na jednání pachatele a naopak jeho jednání působí na prostředí a vyvolává
v něm změny – vznik kriminalistických stop.
Kriminální situace přímo ovlivňuje vznik stop způsoby:
a) Přímým jednání pachatele – vnější faktory přímo ovlivňující jednání pachatele, které mají
vliv na kriminalistické stopy
b) Bez přičinění pachatele – vliv přírodních zákonů
Demografické a topologické podmínky místa činu
 Charakter místa činu
 Hustota osídlení
 Frekvence pohybu osob
 Hustota dopravní infrastruktury
Fyzikální, chemické a biologické vlastnosti činu a předmětů, na nichž jsou zanechány stopy
 Tvrdost materiálu
 Pružnost materiálu
 Tvárnost materiálu
 Chemická stálost, reaktivita, změna chemického složení
 Morfologie povrchu materiálu
Čas spáchání trestného činu
Meteorologické podmínky
Jednotlivé okruhy charakteristiky trestného činu
2. Kriminální situace
 Je komplexním souhrnem informací o vnějších podmínkách a prostředí, za nichž je páchán trestný
čin. Toto prostředí ukazuje na jednání pachatele a naopak jeho jednání působí na prostředí a vyvolává
v něm změny – vznik kriminalistických stop.
Kriminální situace přímo ovlivňuje vznik stop způsoby:
Demografické a topologické podmínky místa činu
Fyzikální, chemické a biologické vlastnosti činu a předmětů, na nichž jsou zanechány stopy
Čas spáchání trestného činu
 Z hlediska trestné činnosti může být důležitý čas zejména z důvodu posouzení pohybu
potenciálních svědků trestné činnosti (např. v noci je menší možnost svědků oproti denní
době)
 Jestliže je skutek, trestná činnost prováděna delší časový úsek vzniká ve většině případů
větší počet stop než u skutku, který proběhl v krátkém časovém úseku. V případě, že dojde
ke spáchání skutku v delším časovém úseku je nutné celou věc posuzovat v celém jejím
rozsahu.
Meteorologické podmínky
 Některé kriminalistické stopy je možno vytvořit pouze za určitých meteorologických
podmínek – stopy ve sněhu, stopy v blátě
 Meteorologické podmínky taktéž ovlivňují trvanlivost některých stop
Jednotlivé okruhy charakteristiky trestného činu
3. Osobnostní rysy pachatele
Ve vztahu k řešení jednotlivých trestních skutků ne nezanedbatelnou oblastí též osobnost pachatel,
která se popisuje těmito základními rysy osobnosti pachatele
a) Typické vlastnosti pachatele určitých druhů trestné činnosti
a) Vlastnosti pachatele, které zjevně ovlivňují tvorbu stop
a) Vlastnosti pachatele, které ovlivňují průběh vyšetřování trestné činnosti
4. Osobnostní rysy oběti
 Viktimologie – věda o obětech trestných činů, která má značný vliv na tvorbu stop
5. Motiv trestného činu
 Motivy u jednotlivých trestních činů mohou být různé
 Motiv se nejvíce uplatňuje u objasňování, vyšetřování a v důkazním řízení při řešení
trestných činů násilné povahy (vraždy, ublížení na zdraví), popř. u výhružných anonymních
dopisů apod. Motivy se následně promítají do způsobu a tvorby kriminalistických stop.
Způsob páchání trestného činu
Nezbytnou součástí objasňování, vyšetřování trestného činu je konkrétní jednání osoby
pachatel. Jestliže chceme zjistit, specifikovat, jakým způsobem, jakými postupy pachatel konal
je nutné zachytiti způsob trestného činu.
Definice způsobu páchání trestného činu - citace
Způsob páchání trestného činu je specifikovaný operacionálních elementů trestného činu a činnosti s
ním úzce spjaté.
Při studiu způsobu páchání kriminalistika sleduje operacionální elementy (způsoby a
operace při jednání) komplexně a to i v případě, že současné poznatky nevykazují
relevantnost, avšak se může stát, že tyto se stanou relevantními po získání dalších
doplňujících informací z výslechů, rekognicí, pokusů atd. Vědní obor kriminalistika se taktéž
o tyto informace zajímá z důvodu, že i tyto vytvářejí stopy, které přináší nové poznatky pro řešení
určitých druhů trestné činnosti. Mezi takové jednání patří např. Irelevantní doprovodná jednání jako
je např. Konzumace alkoholu na místě činu, vandalství apod. Mezi takové činnosti spadají veškeré
stádia trestné činnosti a to i stádium nedokonaných trestných činů, jednání při přípravě, pokusu a
dokonání trestného činu.
Způsob páchání trestného činu
Dělení způsobů páchání trestného činu:
1. Třídění podle předmětné povahy – přímá aktivita pachatele jednání
a) Dějové
 Somato-motorické pohyby – např. Držení těla, chůze, běh, pracovní pohyby
 Psychické – výběr objektu trestné činnosti, volba načasování, výběr společníků
a) Věcné – předměty použité pachatelem trestné činnosti
 Zbraně, pracovní nástroje, dopravní prostředky, prostředky pro maskování trestné
činnosti. Největší význam při odhalování, vyšetřováním a důkazním řízení mají
zejména pracovní nástroje a zbraně, které zanechávají mechanické specifické stopy
(např. Kasařské nástroje, planžety, paklíče, střelné zbraně apod.)
1.Třídění podle složitosti
a) Komplexní
 Komplexní činnost pachatele přímo související s trestnou činností
a) Základní
 Jednotlivé činnosti pachatele – samostatná činnost, úkon pachatele v
relativně krátkém časovém úseku na jednom místě. Je tvořen konkrétním
pohybem a psychickým procesem.
a) Dílčí
 Jednotlivý pohyb např. Stisk spouště u střelné zbraně
Význam znalosti způsobu páchání trestného činu pro
vědní obor kriminalistika
Významová hlediska:
1.Význam pro tvorbu vyšetřovacích verzí
2. Význam pro kriminalistickou evidenci „modus operandi systém“ (MOS)
3. Význam pro kriminalistickou identifikaci
4. Význam pro kriminalistickou prevenci
ad 1. Význam pro tvorbu vyšetřovacích verzí
a) Stopy obsahují pouze fragmenty informací o způsobu páchání. Celkový pohled na
způsob, pohnutky a další informace v celém komplexu chybí. Jsou stanoveny verze
možného spáchání, které se postupně prověřují na základě zjištěných skutečností, s
kterými se konfrontují a buďto jsou potvrzeny nebo jsou vyloučeny. Na základě těchto
verzí je dále stanoven postup při objasňování a vyšetřování trestné činnosti. Není taktéž
vyloučena možnost i k návratu v původní verzi, na základě nově získaných informací.
Celá věc je vždy posuzována na základě komplexu získaných informací.
b) Je znám způsob páchání. Na základě této skutečnosti lze stanovit vyšetřovací verze na
základě těchto skutečností. Ze zajištěných stop rekonstruujeme způsob spáchání a poté
jsou stanoveny verze zejména o vlastnostech pachatele, kdy pachatel je neznámý.
Vytváříme si tzv. profil pachatele.
Význam znalosti způsobu páchání trestného činu pro
vědní obor kriminalistika
Významová hlediska:
1.Význam pro tvorbu vyšetřovacích verzí
2. Význam pro kriminalistickou evidenci „modus operandi systém“ (MOS)
3. Význam pro kriminalistickou identifikaci
4. Význam pro kriminalistickou prevenci
ad 2. Význam pro kriminalistickou evidenci (MOS)
a) Evidence známých pachatelů dle způsobu spáchání trestných činů
b) Evidence neobjasněných trestných činů podle způsobu spáchání trestného činu
Veškeré evidence jsou založeny na předpokladu opakovatelnosti skutků, kdy pachatelé
tzv. recidivisty nemění svůj způsob páchání trestné činnosti. V této souvislosti jsou
evidence tzv. Vytěžovány a typovány osoby, které již v minulosti spáchali uvedený
trestný čin, popř. tento spáchali stejným způsobem. V tomto případě jsou tyto osoby
prověřovány. Taktéž jsou zde mapovány neobjasněné trestné činy, které vykazují stejné
znaky a je tak velice pravděpodobné, že čin spáchal jeden pachatel, či pachatelé.
Význam znalosti způsobu páchání trestného činu pro
vědní obor kriminalistika
Významová hlediska:
1.Význam pro tvorbu vyšetřovacích verzí
2. Význam pro kriminalistickou evidenci „modus operandi systém“ (MOS)
3. Význam pro kriminalistickou identifikaci
4. Význam pro kriminalistickou prevenci
ad 3. Význam pro kriminalistickou identifikaci
Veškeré evidence jsou založeny na předpokladu opakovatelnosti skutků, kdy pachatelé
tzv. recidivisty nemění svůj způsob páchání trestné činnosti. V této souvislosti jsou
evidence tzv. Vytěžovány a typovány osoby, které již v minulosti spáchali uvedený
trestný čin, popř. tento spáchali stejným způsobem. V tomto případě jsou tyto osoby
prověřovány. V praxi je využitelnost velmi nízká, jelikož se již pachatelé trestné činnosti
ve většině případů specializují, maskují své konání např. změnou nástrojů (vždy nové) a
tak se do stop nepromítají v takové míře jako v minulosti. Taktéž v nemalé míře dochází
k opotřebení materiálu, které se taktéž promítne do následující stopy a tak je znemožněna
identifikace nástrojů.
Význam znalosti způsobu páchání trestného činu pro
vědní obor kriminalistika
Významová hlediska:
1.Význam pro tvorbu vyšetřovacích verzí
2. Význam pro kriminalistickou evidenci „modus operandi systém“ (MOS)
3. Význam pro kriminalistickou identifikaci
4. Význam pro kriminalistickou prevenci
ad 3. Význam pro kriminalistickou prevenci
a) Na základě známých informací a analýz trestné činnosti je možno státním zřízením
provést bezpečnostní opatření k omezení trestné činnosti. Např. prováděním osvěty
potencionálních objektů trestné činnosti (poškozených), osvěty odrazující potenciální
pachatele od spáchání úmyslné trestné činnosti, zákonnými opatřeními
a) Zevšeobecnění nežádoucích faktorů, které napomáhají k páchání jednotlivých druhů
trestné činnosti – tzv. děravé zákony, nízké tresty za určité druhy trestných činů,
neosvětlení veřejných prostor atd.
Kriminalistické učení o pachateli
V kriminalistické praxi se zejména zabýváme osobou pachatele za účelem jeho odhalení a předání k
trestně-právnímu postihu soudu. Kriminalistická teorie se zabývá ve své činnosti k zobecnění velkých
objemů dat pachatelů, avšak ve svém konečném důsledku tohoto konání dospívá k obecným
závěrům, které používá k objasňování, vyšetřování trestné činnosti.
Při zkoumání oblasti pachatele zkoumá jejich vlastnosti, které vedou k tvorbě účinných metod k
objasňování, vyšetřování trestné činnosti a jejich prevence.
Hlavní sledovaná hlediska učení o pachateli:
1. Vlastnosti pachatele zaměřující se na způsob spáchání trestného činu
1. Vlastnosti pachatele, které se odrazily v kriminalistických stopách
1.Vlastnosti pachatele ovlivňující jeho chování při vyšetřování trestné činnosti
1.Vlastnosti typické pro pachatele určitých druhů trestné činnosti
Kriminalistické učení o pachateli
Hlavní sledovaná hlediska učení o pachateli:
1. Vlastnosti pachatele zaměřující se na způsob spáchání trestného činu
1. Vlastnosti pachatele, které se odrazily v kriminalistických stopách
1.Vlastnosti pachatele ovlivňující jeho chování při vyšetřování trestné činnosti
1.Vlastnosti typické pro pachatele určitých druhů trestné činnosti
Kriminalistické učení o pachateli
1. Vlastnosti pachatele zaměřující se na způsob spáchání trestného činu – determinace
- způsob spáchání je podmíněn určitými faktory a jeho postup se řídí konkrétními
zákonitostmi
Determinanty objektivní
 Společenské podmínky
 Hledisko makrosociální (tradice, zvyklosti)
 Mikrosociální (vliv party, gangu, narušené rodiny, nápravných služeb)
 Objekt, předmět útoku
 např. specifické nástroje pro jednotlivé druhy tr. činnosti
 Vztah mezi předmětem útoku a pachatelem
 Objektivní
pachatel bydlí nebo pracuje v blízkosti objektu, předmětu
útoku
 Subjektivní osobnostní vztah mezi pachatelem a objetí trestného činu
 Místo činu a místní podmínky
 Např. Ze zahrady, kam není vidět si může dovolit volný pohyb a v případě
hlučného prostředí může rozbít sklo apod.
 Čas spáchání trestného činu
 Vliv pracovní doby obyvatelstva, pohybu lidí, zavírací doby provozoven atd.
 Dostupnost a povaha nástrojů k trestné činnosti
 Snadná dostupnost nástrojů pomocí, kterých je možno páchat trestnou činnost,
vozidel, zbraní, atd.
 Možnost spolupachatelů trestné činnosti
Kriminalistické učení o pachateli
Determinanty subjektivní
 Somatické vlastnosti
 stavba těla,
 tělesná konstrukce
 Psychické vlastnosti







Psychomotorické vlastnosti
Intelektové schopnosti
Charakterové vlastnosti
Temperament
Zájmy
Psychické poruchy
Vliv alkoholu a psychotropních látek
 Věk pachatele
 např. specifické chování u mladistvých (jednoduchost, často prováděno ve
spolupachatelství)
 Pohlaví pachatele
 např. specifické u žen jednoduchost provedení, málokdy si věc plánuje, málokdy má
spolupachatele, nižší agresivita
Mechanismy způsobů spáchání trestného činu
Jednotlivé modely mechanismů
 Nepodmíněná spojení a pohybové reakce
 Ve většině případů se nepromítají do kriminalistických stop
 Pokusné řízení
 Pachatel neplánuje vše podřizuje vzniklým skutečnostem a činnosti v tomto směru
přizpůsobuje
 Automatismy – reflexy, stereotypy, speciální dovednosti a návyky
 Např. návyky vzniklé tréningem
 Plán činnosti
 Naplánování způsobu spáchání včetně cíle, času jednotlivých činností
 Transfer informací o činnosti
 Přejímání způsobů o jiných pachatelů (party, gangy, spoluvězni)
Kriminalistické učení o pachateli trestného činu
Vlastnosti pachatele, které se přímo promítne v kriminalistických stopách
a) Pachatel aktivně
 provádí přenosu svých vlastností do kriminalistických stop (dotykem, chůzí)
a) Pachatel je pasivní
 vlivem dalších subjektů nebo procesů dojde k záznamu jeho vlastností (např. Podoby) do
stopy (svědek viděl pachatele jak provádí trestnou činnost)
Poznání a výsledek
 Zaměření na předměty, kde jsou zanechány stopy
Pachatel může být následně identifikován na základě svých specifických znaků jako jsou jeho vnější
znaky, biologické vlastnosti, grafických poznatků – podoby, jazykových vlastností, psychických
vlastností.
Pozornost je zejména věnována těmto základním oblastem:
 Vlastnosti zachytitelné ve stopě – papilární linie, biologické vlastnosti (krevní skupina
atd.)
 Specifické vlastnosti pro osobu – zvláštní znamení (např. Tetování)
 Trvanlivé vlastnosti – anatomické vlastnosti a vady
 Vlastnosti obtížně utajitelné – vada řeči, přízvuk atd.
a) Nápadné vlastnosti – např. kulhání
Kriminalistické učení o pachateli trestného činu
Vlastnosti pachatele, které ovlivňuje průběh vyšetřování
Druhy možných chování:
 Postoje ke spáchanému trestnému činu
 lítost
 slučitelnost s morálkou pachatele a jeho okolí
 Postoj k doznání svého chování
 přiznání
 popírání
 Maření vyšetřování
 Útěk
 Skrývání
 Zničení důkazního materiálu
Psychické vlastnosti ovlivňující chování v průběhu vyšetřování:
 Charakter
 Morální a volní vlastnosti osoby
 Temperament
 Vytrvalost a pružnost svého chování
 Schopnosti
 Paměťové, pozorovací
 Postoje
 Postoj ke spáchanému deliktu, doznání, k policii a justici, k oběti, svědkům a
spolupachatelům trestné činnosti
Kriminalistické učení o oběti trestného činu
Pojem citace:
Pod pojmem oběť z kriminalistického hlediska rozumíme konkrétní fyzickou osobu, které bylo
trestným činem ublíženo na zdraví nebo na kterém byla způsobena majetková, morální nebo jiná
újma.
V oblasti učení o oběti trestného činu vznikl v polovině 20. století zvláštní disciplína viktimologie
Předměty viktimologie:
 Osobnost obětí – biologické, psychické a sociální vlastnosti
 Role oběti a vztahy pachatele k oběti trestné činnosti
 Role oběti při objasňování, vyšetřování a soudním projednáváním činu
 Pomocí obětem trestného činu, způsoby náhrady způsobené škody
 Prevence zaměřená na oběti trestných činů
Samostatnou disciplínou se dále stává kriminalistická viktimologie, která se zabývá zejména vlivem
oběti na způsob spáchání, objasňování a vyšetřování trestných činů.
Oběť trestného činu:
Oběť trestného činu je každá osoba, u níž škoda, následek objektivně vznikl. Mezi oběti trestných
činů nejsou osoby, kteří se pouze objetí subjektivně cítí.
Kriminalistické učení o oběti trestného činu
Role oběti vztahující se ke způsobu způsobu spáchání:
Vždy je chování oběti určitou měrou svázáno se způsobem spáchání trestné činnosti. V určitých
situacích role pachatele a oběti splývají a jsou téměř totožné a jen shoda náhod rozhoduje, kdo se stal
poškozeným a kdo pachatelem např. U rvačky, ublížení na zdraví atd.
Samotné oběti se v praxi sami podílí svým neopatrným chováním či podceňování rizik na vlastním
vzniku, příležitosti ke spáchání trestné činnosti. V některých případech se toto chování dá
kvalifikovat jako provokativní, vyzývavé jednání.
Značný vliv na průběh činu při řešení násilné trestné činnosti může mít chování oběti
a) Zmírňující účinek – obrana oběti, pláč, identifikace
b) Povzbuzující účinek – zvýšení razance útoku
Z uvedených důvodů se kriminalistika zabývá chováním oběti a pachatele trestného činu. Zabývá se
zejména těmito okruhy:
 Psychické či fyzickou stránkou
 Odlehlost místa od lidských usedlostí
 Rezignace a strach dále mohou způsobit, že oběť často zůstává s pachatelem i po dokonání
trestného činu
 V některých případech pachatelé otevřeně litují svých činů, nabízejí pomoc a chovají se
přátelsky
V případech, kdy není známa oběť násilného trestného činu je proces značně ztížen a je nutné na
základě zajištění stop nejprve ztotožnit oběť a následně se tak dostat k vlastnímu pachateli
Kriminalistické učení o oběti trestného činu
Role oběti při objasňování, vyšetřování trestného činu:
I Oběť trestného činu je svědek !! Proto je důležité pro objasnění a vyšetřování navodit přátelskou
atmosféru tak, aby svědek vypověděl vše co je mu známo a mohlo to být využito k další činnosti při
objasnění skutku. Taktéž je nutné a velice důležité poučení poškozeného. Zejména zvláštní
specifikum je při vyslýchání při vyšetřování trestných činů, kde obětmi jsou děti.
Komplikací při výslechu mohou být zejména:




Věrohodnost uváděných informací obětí
Ovlivnění v důsledku silných emocí
Neúmyslné přeceňování nebezpečnosti pachatel
Zveličování
Problémy mohou nastat při konfrontaci a rekognici poškozené osoby s pachatelem
Kriminalistické učení o oběti trestného činu
Oběť a prevence kriminality:
V praxi se dle výzkumu ukazuje, že větší množství trestné činnosti by se nestala pokud by se oběť
nechovala lehkovážně, či provokativně. Každý občan může do jisté míry ovlivnit rizika své osoby a
osob blízkých.
Úkolem kriminalistické viktimologie je zobecnit získané poznatky a ty formou doporučení předkládat
společnosti formou doporučení rad a návodů:
 Jak minimalizovat rizika nebezpečných situací a jak je rozeznávat
 Jak se zachovat v případě bezprostředního ohrožení
 Jak se chovat v případě vlastního napadení tak, aby byla způsobená újma co nejmenší
Pojem kriminalistické stopy, zákonitosti jejího vzniku,
jejich význam pro kriminalistiku
Pojem kriminalistická stopa citace:
Kriminalistickou stopou je změna v materiálním prostředí nebo ve vědomí člověka, který příčinně či
alespoň místně a časově souvisí s vyšetřovanou událostí, objasňuje kriminalisticky nebo i
trestněprávně relevantní informaci a je zjistitelná i využitelná pomocí kriminalistických,
přírodovědných a technických metod, prostředků a postupů.
Zákonitosti vzniku kriminalistických stop citace:
Kriminalistika chápe události trestné činnosti jako jeden z jevů objektivní reality, který spočívá ve
vzájemné působení pachatele a jeho prostředků na jedné straně a okolního prostředí i vědomí lidí na
straně druhé.
Vzájemné působení těchto objektů čili proces vzájemného odrážení a přenášení jejich vlastností
se projevuje jako:
a) Materiální prostředí
- materiální stopy
b) Změny ve vědomí člověka
- paměťové stopy
Kriminalistické stopy se mohou v prostředí uchovávat pouze po určité časové období co je způsobeno
např. Povětrnostními vlivy, ztrátou části relevantních vzpomínek atd.
Pojem kriminalistické stopy, zákonitosti jejího vzniku,
jejich význam pro kriminalistiku
Nositelem stop mohou být:
a) Materiálních stop
 Hmotné předměty (věcné důkazy, různé materiály)
a) Paměťových stop
 Mozkové buňky člověka
Důležitým faktorem kriminalistické stopy jsou kriminalisticko-relevantní informace ke spáchanému
trestnému činu.
Informace je možno popsat ve formě:
 Vnější forma
- např. tvar krevní stopy
 Vnitřní forma
- krevní skupina
Význam kriminalistických stopa materiálních a paměťových při zjišťování
 Úroveň identifikační
 Individuální identifikace objektu (ztotožnění či vyloučení objektu)
 Skupinová identifikace objektu (ztotožnění skupiny objektů – např. druh tiskárny atd.)
 Úroveň neidentifikační
a) Skupiny pevné, kapalné nebo plynné hmoty, není-li možná individuální identifikace
 Mechanismu vzniku stopy (vznik vrypu nástrojem)
a) Mechanismu události trestného činu – např. převoz mrtvoly, převoz objektu atd.
 Zjišťování o jaký předmět se jedná, k čemu byl určen (upravené nástroje tr. činnosti)
Pojem kriminalistické stopy, zákonitosti jejího vzniku,
jejich význam pro kriminalistiku
Rozdělení kriminalistických stop
Stopy materiální
a) Stopy obsahující informaci o vlastnostech objektu (původce stopy)
i. Stopy obsahující informaci o vlastnostech objektu (původ stopy)
1. Informace o vnějších vlastnostech – zachycují strukturu objektu ve formě
identifikujících znaků. Sledované vlastnosti jsou obecně
1. Skupinové
2. Rodové
3. Druhové
4. specifické
 Statické
- plošné
- objemové
 Dynamické
- plošné
- objemové
– O funkčních
 Stopy chůze, běhu (délka kroku, úhel chodidla k ose chůze, tlak)
a) Stopy hlasu a řeči na záznamu
i. Stopy rukopisu a písemného projevu
1. Stopy dalších funkčních a dynamických vlastností (návyky při použití
nástroje)
Pojem kriminalistické stopy, zákonitosti jejího vzniku,
jejich význam pro kriminalistiku
Rozdělení kriminalistických stop
Stopy materiální
a) Stopy obsahující informaci o vlastnostech objektu (původce stopy)
i. Stopy obsahující informaci o vlastnostech objektu (původ stopy)
ii. Stopy obsahující o zanechané části informací o vlastním původu
 Neodráží přímo vlastnosti objektu, ale pouze uchovávají části hmoty objektu.
Tato hmota může být v jakékoli fyzikálním skupenství.
b) Stopy obsahující další kriminalisticko-relevantní informace – stopy obsahující další další
doplňující informace o vlastnostech objektu odraženého nebo zachyceného.
V praxi bývá tato informace nazvána kriminalistickou.tacktickou
i. Fyzikální, chemická, biologická
ii. Prostorové – změny polohy předmětů, odstranění předmětu, nález cizích předmětů,
které zde nepatří atd.
iii.Stopy účetní, informační (počítačové)
Pojem kriminalistické stopy, zákonitosti jejího vzniku,
jejich význam pro kriminalistiku
Rozdělení kriminalistických stop
Stopy materiální
a) o vlastnostech odráženého objektu – vnějších
1. Statické
a) Plošné
 Navrstvení-otisky
 Stopa obuvi
 Odvrstvení, odstranění určité vrstvy – odstranění prachu z podložky
 Periferní, obrysové -setřesená sypká látka z obuvi na čistě podložce
a) Objemové (vtisky)
 Objekt se působením deformuje, nedochází k posunu
1. Dynamické
a) Plošné
 Jeden objekt nebo oba se posunou jedním směrem od druhého, kde jeden objekt
předá informaci, hmotu z povrchu -nedojde k deformaci objektu
• Objemové
 Posunutí jednoho nebo obou s následnou deformací měkčího o objektu
 Rýha – hranou, hrotem
 Sešinutí – soustava rýh při kontaktu větší plochou nástroje
1. Zhmoždění – opakované působení objektu při pohybu nepravidelným
směrem
Problematika zákonitostí trestného činu
Problematika zákonitostí trestného činu je proces, kterým od zjištění neúplných informací, poznatků
o skutku v počátku postupně získáváme co možná nejúplnější obraz na jeho konci řešení. Zkoumání
procesu skutku, trestného činu vykazuje obecné (obecné lidské poznání) a zvláštní vlastnosti.
1) Obecné vlastnosti:
a) Existence dvou faktorů – poznání objektu a subjektu, který páchá trestný čin
b) Vzájemné působení objektu a subjektu
c) Verifikace získaných informací praxí nebo formální, dialektické konstrukce a dedukce
1) Zvláštní vlastnosti:
a) Zvláštnosti zjištěné při procesu získávání informací
b) Zvláštnosti zjištěné k objektu
c) Zvláštnosti zjištěné k subjektu poznání trestného činu
d) Zvláštní použité metody a prostředky k poznání trestného činu
e) Zvláštnosti cíle
Problematika zákonitostí trestného činu
2. Zvláštní vlastnosti při poznávání trestného činu:
a) Zvláštnosti zjištěné při procesu získávání informací
 Pozorování následků ke zjištění příčin, které byly v příčinné souvislosti s následkem.
Sledujeme událost, která proběhla v minulosti.
 Stadia:
 Protiklady
 Snaha objasnění trestné činnosti ze strany policie
 Snaha pachatele maskovat své jednání, zametat stopy či jinak mařit vyšetřování
 Působení objektivních skutečností a faktorů, které mohou znehodnotit stopy
 Neopakovatelnost činu – není možno opakovat vraždu
b) Zvláštnosti zjištěné k objektu trestného činu
 Průběh poznání ke spáchanému trestnému činu
 Empirické poznání – sledování smyslovými orgány člověka
 Racionální, abstraktní myšlení, zjišťování souvislostí, kategorií a zákonů logiky
směřující k poznatku nebo k verzi, které vyhovuje subjektivní skutečnosti.
Poznatky ve svém průběhu vykazují znaky jak objektivní tak subjektivní a jsou
dále využívány pro objasňování a vyšetřování trestných činů.
c) Zvláštnosti zjištěné k subjektu v poznávání trestného činu
 Subjektem je osoba zařazena v policii popř. je OČTŘ
d) Zvláštní použité metody a prostředky k poznání konkrétního trestného činnosti
 Zde je požadavek zákonnosti a přípustnosti
e) Zvláštnosti cíle
 Cílem je získat: kriminalistické poznatky, trestně procesní poznatky, trestně
hmotněprávní poznatky, kriminologické poznatky
Pojem a úseky vyšetřování
Pojem vyšetřovací stádium, situace- citace
Vyšetřovací situace je faktický stav vyšetřování v určitém okamžiku, kdy se má rozhodovat o dalším
postupu vyšetřování. Zahrnuje jednak obsah a rozsah kriminalisticky relevantních informací, jednak
souhrn podmínek, v nichž se uskutečňuje vyšetřování.
Hlavní body:
 Okamžik získání informací, z nichž vyplývá podezření ze spáchání trestného činu, počáteční
vyšetřovací stadium
 Okamžik, kdy na základě získaných informací je možno stanovit vyšetřovací verze
 Okamžik, kdy se podezřelé osobě sdělí obvinění ze spáchání přečinu, či zločinu
 Okamžik, kdy je možno ustanovit konkrétní verzi a je možno vyloučit ty ostatní
 Okamžik celkového objasnění věci a ukončení vyšetřování a předání k potrestání justici
Úseky vyšetřovacího stadia
1. Informační
 Vyhodnocování získaných informací (věrohodnost, konkrétnost, individuálnost, povaha
získaných informací (očitý svědek, obhájce, svědectví z doslechu, atd.)
1. Osobnostní
 Vyšetřovací stadium závisí na osobnostních vlastnostech vyšetřovatele (kvalifikace,
zkušenost
 Osobnost obviněného, který se podílí svým jednáním a postoji k průběhu vyšetřování v
rámci zákonného rámce na průběhu vyšetřování
 Dalšími subjekty jsou rodinný příslušníci obviněného, obhájce, poškozený, svědci
• Organizační a materiálové
Pojem a úseky vyšetřování
Úseky vyšetřovacího stadia
1. Informační
 Vyhodnocování získaných informací (věrohodnost, konkrétnost, individuálnost, povaha
získaných informací (očitý svědek, obhájce, svědectví z doslechu, atd.)
1. Osobnostní
 Vyšetřovací stadium závisí na osobnostních vlastnostech vyšetřovatele (kvalifikace,
zkušenost
 Osobnost obviněného, který se podílí svým jednáním a postoji k průběhu vyšetřování v
rámci zákonného rámce na průběhu vyšetřování
 Dalšími subjekty jsou rodinný příslušníci obviněného, obhájce, poškozený, svědci
1. Organizační a materiálové
 Kvalita řídící činnosti ve vyšetřování ve struktuře policie
 Koordinace a podpora ze strany ostatních součástí policie při vyšetřování (např.
Uniformovaná policie)
 Úroveň spolupráce se státním zastupitelstvím a soudy
 Spolupráce vyšetřovatele s odborníky a soudními znalci
 Kvalita technického zázemí policie při zajišťování stop a podpor vyšetřování
Druhy stadia vyšetřování
Třídění:
1. Podle stupně jejich obecnosti
 Konkrétní vyšetřovací stadium – přímé utváření při vyšetřování konkrétního tr. Činu
 Typické stadium vyšetřovaní – teoretický model vytvořený z obecných poznatků
1. Podle snadnosti jejich řešení potřebné k dosažení cíle:
 Příznivé
 Nepříznivé
 Problémové stadium – neurčitost získaných informací (neúplnost relevantních
informací)
 Konfliktní stadium
 typicky uváděným konfliktem je konflikt obviněného a vyšetřovatele
 Konflikt mezi spolupachateli – pro vyšetřování příznivé z hlediska dokazování
Vyšetřovatel je ve zjevně nevýhodné situace, kdy se musí řídit omezeními, které mu
ukládá zákon a musí respektovat práva obviněného, který se může hájit všemi
zákonnými dostupnými prostředky (nevypovídat, vypovídat nepravdu, atd.)
Podstata a druhy metod kriminalistické praxe
Definice metody - citace:
Metoda je určitý postup, cesta, způsob, jehož pomocí člověk něco poznává nebo zhotoví. Metoda se
skládá zpravidla z několika operací, které na sebe navazují. Součástí metody jsou i různé předměty,
nástroje, technická zařízení.
Největší uplatnění mají metody lidského poznání. Okrajově se uplatňují jiné než poznávací
metody, např. Metody kriminalistické prevence.
Třídění kriminalistických metod:
1. Poznávací metody obecné
 Využití metod ze všech všeobecných oblastí lidské praxe – pozorování, srovnávání
(komparace), modelování, analýza, syntéza, indukce, dedukce, generalizace, analogie
1. Metody převzaté z jiných vědních oborů
 Matematické a kybernetické (informatické) metody – automatické zpracování získaných dat
 Fyzikální, chemické – mikroskopie, chromatografie, fotografie, zkoumání mikrostop
 Biologické a antropologické – popis osoby, evidence, sérologie, genetika-DNA
 Psychologie – zejména se uplatní při výsleších
1. Specifické kriminalistické metody
 Zviditelnění latentních daktyloskopických stop, metody vyšetřovacích verzí
Kriminalisticko-technické metody -balistické, mechanoskopické, metalografické atd.
Struktuálně-kriminalistické – metoda plánování vyšetřování, metoda výslechu, rekongnice
Přípustnost metod v kriminalistické praxe
Obecné požadavky:
 Požadavek na obecné principy a zásady na základě, kterých je postavena činnost orgánů
činných v trestním řízení (OČTŘ)
 Humanismus
 Respektování lidských práv
 Kriminalistické metody musí vést k poznání a k prokazování pravdy a spravedlnosti
 Zásada aktivnosti
 aktivita OČTŘ, které by neměl být pasivní a měl by vyhledávat trestnou činnost
(v současnosti patrně nerealizovatelné)
 Zásada objektivnosti
 Vlastní vyšetřování nesmí být ovlivňováno subjektivním názorem a musí vést ke
skutečnému zjištění skutkového stavu věci
 Zásada rychlosti
 Soulad s právním řádem ČR
Přípustnost metod v kriminalistické praxe
Další dělení kriminalistických metod:
1.Metody, které je z celospolečenského hlediska nutné upravit zákonem
 Jedná se o takové kriminalistické metody, které přímo, či nepřímo zasahují do občanských
práv a svobod garantovaných Ústavou ČR. Jedná se zejména o tyto zákonné normy:
 Zákon o Policii ČR
 Zákon o trestním řízením soudním (Trestní řád) – obsahuje oblasti
 Postup OČTŘ
 Důkazní prostředky
 Přípustnost experimentu, rekonstrukce, rekognice, konfrontace atd.
1.Metody, které není nutno upravovat
 Jedná se o obecně metody, které nezasahují do práv a svobod občanů. Jedná se zejména o
metody:
 Pozorovací
 Plánování vyšetřování
Problémové oblasti přípustnosti kriminalistických metod, které jsou předmětem sporu ve společnosti:
 Detektor lži
1. Hypnóza
Přípustnost metod v kriminalistické praxe
Další požadavky na kriminalistické metody:
1. Respektování základních zásad trestního řízení v souladu s trestním řízením (Trestním řádem)
1. Nesmí být žádnými právními předpisy zakázány
1. Při aplikaci metod jsou dodrženy záruky zákonnosti
1. Metody musí být způsobilé ke zjištění skutečných informací o stavu věci, skutku
1. Jsou prověřitelné i jinými metodami nebo je možno provést opakovaný postup za stejných
kontrolovaných podmínek
1. Jsou vědecky podložené a vědecky ověřeny
Obecné poznávací metody v kriminalistické praxi
1. Pozorování
2. Srovnávání
3. Měření
4. Popisování
5. Experiment
6. Modelování
Pozorování definice – citace:
Pozorování je záměrné, plánovité, cílevědomé vnímání za účelem prozkoumání jevů nebo předmětů.
Požadavek na metodu pozorování:
 Přesnost
 Věrnost
 Objektivnost
Kriminalistika by měla respektovat fakta a neměla by připustit subjektivní názory a představy o stavu
věci.
Obecné poznávací metody v kriminalistické praxi
1. Pozorování
2. Srovnávání
3. Měření
4. Popisování
5. Experiment
6. Modelování
Srovnávání
 Jde o vzájemné zkoumání a hodnocení objektů, jehož cílem je nalezení shodných nebo naopak
rozdílných vlastností (např. potvrzení či vyvrácení nástroje, který zanechal stopu)
Srovnávání v kriminalistické praxi dochází např. v oborech mechanoskopie, balistika a dalších
oborech.
Obecné poznávací metody v kriminalistické praxi
1. Pozorování
2. Srovnávání
3. Měření
4. Popisování
5. Experiment
6. Modelování
Měření
 Jeden ze druhů porovnávání, jehož hlavním úkolem je srovnávání kvatitativních vlastností nebo
jevů. V praxi se provádí měření veličin pomocí daných standardů, tzv. Etalonů, čímž se eliminuje
chyba měření.
Popisování
Zachycení smylovými orgány obraz, který je fixován vhodným způsobem.
Formy popisu:
 Systematický popis
 Předem stanovené pravidla a osnova – např. popis ohledání místa činu
1. Volný popis
1. Např. laický popis svědkem
Obecné poznávací metody v kriminalistické praxi
1. Pozorování
2. Srovnávání
3. Měření
4. Popisování
5. Experiment
6. Modelování
Experiment
 Vlastní experiment sice zasahuje do objektivní reality, avšak se snaží navodit podmínky za jakých
ke skutku došlo, jakým způsobem byl proveden atd. Experiment propojuje smylovou a logickou
stránku poznání. Realizace experimentu předpokládá předchozí složitou přípravu, která stanoví cíle,
které mají být odpovězeny a vytyčí hypotézy.
Specifika experimentu:
 Aktivní přístup znalce, vědce
 Technické a personální podmínky k opakování experimentu i v různých podmínkách
 Podmínky umožňující zkoumat jevy, které v přirozených podmínkách probíhají příliš rychle a v
rámci experimentu mohou být jevy zpomaleny popř. zachyceny technickými prostředky
 Jevy a příčiny je možno izolovat a zkoumat, analyzovat je v čisté podobě
Formy experimentu v kriminalistické praxi
1.Samostatná metoda – vyšetřovací experiment
2.Součást komplexní kriminalistické metody (expertizy, ohledání)
Obecné poznávací metody v kriminalistické praxi
1. Pozorování
2. Srovnávání
3. Měření
4. Popisování
5. Experiment
6. Modelování
Modelování
 Modelování je analýza reálných objektů pomocí jiných uměle vytvořených objektů, v kterých jsou
definovány pouze vybrané vlastnosti a vztahy objektu.
Modelování je v kriminalistické praxi takříkajíc mezičlánek mezi realitou a představou o realitě.
Tvoří základ komplexní kriminalistické metody – např. rekonstrukce trestného činu, kdy je
modelována situace, která v minulosti nastala. Dochází zde např. k prověření verzí pachatele,
poškozeného, či svědka.
Zásady uplatňované v teorii kriminalistické identifikace
1. Individuálnost objektů
 Obecné vlastnosti stop – jsou společné pro určitý okruh objektů např. otisk pneumatiky
 Skupinová příslušnost
 Rodová příslušnost
 Druhová příslušnost
 Specifické vlastnosti stop – jsou nahodilé způsobené působení různých vlivů např. částečné
poškození pneumatiky (proříznutí)
 Způsobené při vzniku výrobním nástrojem
 Opotřebováním, provozem, používáním
1. Schopnost objektů odrážet a zanechávat své individuální vlastnosti
 V objektech jsou zachyceny individuální znaky, které byly např. vytvořeny konkrétním
nástrojem
1. Relativní stálost vlastností objektu
 Jestliže dojde během používání poškození identifikačních znaků, markantů není možné
ztotožnění
Podstata, cíl a formy kriminalistické identifikace
1. Podstata kriminalistické identifikace
Jedná se o identifikaci na základě informací obsažených v kriminalistických stopách, které v sobě
nesou informaci o působení jiných objektů.
Informace obsažené ve stopě:
 Odražené ve vnějších strukturálních vlastnostech objektu, stopy
 Odražené ve funkčních a dynamických vlastnostech člověka
 Odražené ve vnějších vlastnostech mechanicky rozdělených objektů
 Odražené ve vnitřních vlastnostech rozdělených objektů,
1. Cíl kriminalistické identifikace
 Hlavním cílem je ztotožnění konkrétního objektu (individualizace). V kriminalistické praxi
ne vždy dochází k individuální identifikaci nýbrž dojde z důvodu chybějících individuálních
znaků pouze k druhové či jiné identifikaci. Taktéž nemusí dojít k žádné identifikaci, jestliže
bylo zjištěno, že stopa je nekvalitní a neobsahuje dostatečný počet markantů, shodných
znaků atd.
1. Hlavní formy a subjekty kriminalistické identifikace
 Hlavní formou identifikace v kriminalistické praxi je identifikace znalecká a rekogniční. V
těchto formách dochází ke ztotožňování objektů pomocí metody srovnávání.
Znalecké zkoumání – subjektem je soudní znalec
Rekognice – subjektem je laická osoba
Příprava a provedení znalecké kriminalistické identifikace
1. Příprava znaleckého identifikačního zkoumání
 Zajišťování stop, popř. Jejich kopií (fotka, odlitek, daktyloskopická folie atd.)
 Zajištění ztotožňovaného objektu, kdy z předchozího šetření leze dovodit určitá podezření
 Porovnávání srovnávacího materiálu ztotožňovaného objektu se stopu
1. Vlastní znalecké identifikační zkoumání
a) Oddělené zkoumání
 Oddělené zkoumání objektu – oddělené zkoumání objektu srovnávacího materiálu a
zkoumání stopy
 Oddělené zkoumání objektu dle jeho mechanicky oddělených částí – zkoumají se
jednotlivé části, kdy na základě souhrnu vnějších znaků z původních a rozdělených
a) Porovnávací (komparační) zkoumání
 Způsoby komparace
 Položení vedle sebe a to i v případě použití technických prostředků (mikroskop)
 Spojení zobrazení
 Provádíme dle dynamických a statických objemových stop (stopy nástroje)
 Dle jeho částí
1. Překrytí – např. razítka
 Geometrické měření – např. Identifikace obuvi, chůze, vzdálenosti a úhlů
 Skládání částí – zjištění shody linie rozdělení a shod např. cylindrická vložka
– Identifikační závěr
 Potvrzení nebo vyloučení identifikace
1. . neupotřebitelná nebo částečně upotřebitelná stopa (druhová identifikace apod.)