Návštěvě Národního divadla v Praze

Návštěvě Národního divadla v Praze
Slovo úvodem
Milí čtenáři,
právě se k vám po dlouhé době dostává nové – jarní – číslo Libušina News.
V jarním čísle si můţete přečíst reakce na film Síla lidskosti. Reakce na samotném
Facebooku od mých spoluţaček byly velmi pozitivní a mě mrzí, ţe jsem ten den chyběla.
Také jedna z našich ţákyň Kateřina Vataščuk se umístila na 3. místě na mistrovství
republiky v badmintonu, a proto v našem časopise nechybí rozhovor s touto přebornicí.
Začíná jaro a teplo, a proto jsme pro vás připravili sporty, které nás zajímají, nebo novinky
ze světa knih a počítačů. Neznám lepší pocit, neţ si sednout na deku v parku s hezkou
kníţkou.
Také nás čekají Velikonoce a deváťákům dýchají na krk přijímací zkoušky na střední
školy. Proto Vám chci popřát šťastné Velikonoce a deváťákům úspěšné přijímací zkoušky.
Za redakci: Tereza Rinská XI.A
Ze života školy
Nicolas Winton – reakce na shlédnutý dokument
Dnes jsme navštívili kino, ve kterém jsme shlédli film o Nicholasovi Wintnovi - Síla
lidskosti. V květnu mu bude 102 let, je stále plný energie a chuti do ţivota. Od svých 94 let
létá ultralightem a získal tím i zápis do Guinessovy knihy rekordů. Ale to není to hlavní,
čím se proslavil. V době 2.světové války. Zachránil 669 dětí. Riskoval svůj ţivot a
zorganizoval několik transportů dětí do Holandska, Švédska a Velké Británie. Některé
dokumenty musel zfalšovat, protoţe úředníci pracovali velmi pomalu a dokumenty by
dorazily pozdě. Po padesáti letech našla Nicholasova manţelka dokumenty a byla tím
velmi překvapená, protoţe se tím vůbec nechlubil. Tyto materiály zveřejnila v televizi
BBC a na základě toho se uskutečnilo setkání „Nicholasových dětí“ a jejich
zachránce. Odpovědělo celkem zhruba 210 „dětí“ a on tím byl velmi dojat. Film byl
poučný, ale i velmi poutavý a zanechal v nás hluboký dojem a souhlasíme s názorem, ţe
právě tento muţ zasluhuje Nobelovu cenu za mír.
Reakce na film „Síla lidskosti – Sir Nicholas Winton“
Nicholas obětoval své peníze, za které si mohl ţít, jak by chtěl, ale místo toho ty
peníze dal na záchranu několika dětí. Padělal doklady dětí, aby mohly jet do Anglie, do
bezpečí. V 94 letech začal létat na ultralightu a létá dodnes. Bude mu 102 let.
(M. Drugda, 6.A)
Nicholasi Wintonovi je uţ sice 101 let, ale přesto rád sportuje a obdělává svou
záhrádku. Je sním zábava anikdo se nenudí. Líbí se mi na něm, ţe chtěl pomoct dětem,
které ani neznal, zachránit je před smrtí. Snaţil se udělat, co nejvíc mohl. (D. Szmitek,
6.A)
Konečně mám záţitek z nějakého filmu. Tento film je skutečně dojemný, smutný,
ale skvěle zpracovaný. Hlavní postavou byl Nicholas Winton, který je opravdový hrdina.
Tenhle dokument je natočen podle skutečné události, vztahuje se k druhé světové válce.
Nicholas Winton je zachránce, hrdina a velká osobnost.
Zachránil 669 dětí. A tohle organizoval sám Winton. Nebýt tohoto muţe, všechny
tyto děti by zemřely. Připravil na odjezd do Anglie celkem 6 vlaků. Poslední vlak neodjel,
protoţe 1. září 1939 začala 2. světová válka. Děti musely samy bez rodičů odjet vlakem do
Anglie k cizím adoptivním rodičům a tam přečkaly celou válku. Některé zůstaly po válce
v Anglii, ale ostatní odjely do Čech, kde skoro všechny (uţ dospělé „děti“) zjistily, ţe
jejich příbuzní a rodiče zemřeli. Nicholas Winton by měl dostat Nobelovu cenu míru! Bude
mu uţ 102 let. (6.A)
Film je o lásce k dětem. Je smutný a dojemný. Popisuje, jak to vypadalo v době 2.
světové války. Je to velmi uţitečný člověk, je obdivuhodné, ţe zachránil tolik dětí, které
neměly kam jít. Je to taky velmi hodný a charismatický člověk. Dokázal mnoho
obdivuhodných činů, které by jen tak někdo nezvládl. Dokonce sportuje a létá letadlem, i
kdyţ uţ je starý. (A. Sipos, 6.A)
Viděli jsme, co dokáţe „člověk“. Hitler zničil ţivoty miliónům lidí a dětí. Lidé, kteří
se Hitlerovi nelíbili, odeslal do koncentračních táborů. Byli na horší úrovni neţ zvířata.
Film mě zaujal. Pan Nicholas Winton byl nejinteligentnější pán na světě. Líbilo se mi, ţe
zachránil 669 ţivotů dětí a nechlubil se tím. (6.A)
Film je velmi naučný v tom, jak by se měl člověk chovat. Jeho projevem lidskosti je
zachraňování lidských ţivotů a nevinných dětí. Film byl smutný a zároveň s docela
šťastným koncem. Smutný proto, ţe se rodiny musely rozdělit. Šťastný proto, ţe byly
ţidovské děti zachráněny před válkou a získaly novou rodinu, nebo se po válce vrátily
domů a našly svou rodinu, ale ne vţdy se to povedlo.
Nicholas Winton je velký hrdina, zaslouţil by si Nobelovu cenu. Ale i přesto, ţe mu
je 101 let, tak dělá věci, které by ani mnohý mladý člověk nedokázal – například létat
ultralightem. (N. Kozak, 6.A)
Kdyţ Nicholas Winton zachránil tolik dětí, pomohl tak, ţe by si zaslouţil Nobelovu
cenu. Kdyţ jsem viděla film, tak jsem si uvědomila, ţe přijít o rodinu je hrozné. Ale dobré
je, ţe měli náhradní rodinu, která se o ně postarala. Hitler byl tak sobecký, ţe chtěl celou
Evropu jen pro sebe! … Nikdy bych nechtěla být na jejich místě. Protoţe je těţké unést to,
ţe přijdeš o rodiče.Jsem ráda, ţe ţiji v téhle době, i kdyţ některé děti i v téhle době
přicházejí o rodinu, ale třeba z jiného důvodu. Film mě velmi dojal a v ţivotě nikomu
nepřeju to, co se stalo v té době.
Dále mě velmi diví to, ţe Nicholas Winton létá letadlem a bude mu 102 let. Má
dokonce zápis v Guinessově knize rekordů. (L. Prokopová, 6.A)
Dojem z filmu je smutný, kdyţ odváţeli děti i v našem věku. Nedokáţu si představit,
ţe by mě odebrali od mamky a uţ bych jí neviděla. Za této doby bych ţít nechtěla.
Nicholas Winton je velký hrdina. Zachránil hodně dětí a za to by měl získat Nobelovu cenu
míru. Film se mi líbil, byl velmi dojemný. Nejvíce mě asi zaujal smutný příběh dětí, ale i
dospělých. Říkám si, jak jeden člověk můţe způsobit trauma celé Evropě. Hitlerovi bylo
jedno, kolik zabije lidí, hlavně, ţe získá Evropu. Nechápu, proč Ţidé byli něco míň neţ my.
Tato doba byla určitě hrozná. (S. Šperlová, 6.A)
Lidskost, tolerantní chování. Myslím si, ţe by si zaslouţil Nobelovu cenu! Líbilo se
mi to. Film byl smutný. Nicholas Winton je hodný, tolerantní a usměvavý člověk. Zaujalo
mě, ţe zachránil tolik dětí, kdyţ si mohl klidně uţívat. Jedna paní, jedno ze zachráněných
dětí, o tom napsala kníţku perličky z dětství. Muselo to být strašné opustit rodinu a pak se
vrátit a nemít nikoho! (A. Vondráčková, 6.A)
Je to zvláštní a zároveň poučný film, je poznat, jaká byla doba. Je škoda, ţe poslední
vlak uţ neodjel. Zaujalo mě vyprávění paní, která přeţila. (6.A)
Nicholas Winton byl zachránce 669 dětí. Zachránil je sám od sebe, aby se nedostaly
do koncentračních táborů. Po válce vše uschoval na půdu, kde to po válce našla jeho ţena.
Celých 50 let to tajil. Aţ jeho ţena to zveřejnila v televizi, přišly se tam podívat i
zachráněné „děti“. Uţ mu bude 102 let. Létá v letadle, uţ za války létal pro královské
letectvo. (L. Šinágl, 6.A)
Lidé by si měli pomáhat. Válka a to, ţe uţ nikdy neuvidíme svou rodinu, je hrozná
představa. Lidé by k sobě měli být slušní i přes rozdíly. Nicholas v době 2. světové války
zachránil 669 dětí místo toho, aby si koupil třeba velký dům…. Myslím si, ţe si zaslouţí
Nobelovu cenu míru. (6.A)
Co mě zaujalo: obětavost Nicholase Wintona
- hrozná představa oddělení od rodiny
- obrovský počet zachráněných dětí
- záchrana dětí před koncentračním táborem
- emotivní záţitek
- oddanost sportu ve101 letech
- kandidát na Nobelovu cenu míru
- létá na ultralightu, zápis do Guinessovy knihy rekordů
- práce na zahrádce
- v květnu mu bude 102 let (6.A)
Na filmu se mi líbilo, ţe zachránil tolik dětí – 669, to uţ je odvaha, vzhledem
k tomu, ţe byl u moci Hitler – ten mu mohl udělat hodně, třeba ho zabít. Ale na tom
Nicholasovi nezáleţelo. Neřekl celých 50 let, ţe právě on zachránil tyto děti. Z dětí
se stali dospělí lidé a z Wintona energický 101-letý otec, děda… Od 94 let létá
v ultralightu okolo celého Londýna a dostal se proto do Guinessovy knihy rekordů.
(6.A)
Ze života školy
Rozhovor s batmintonovou přebornicí Katkou
Vatashchuk z 8.B
Věk:13 let
Bydlí ve městě: Karlovy Vary
Škola: ZŠJ Libušina
Třída: 8.B.
Koníčky: badminton, hra na klavír, zpěv
Závodní sport: badminton
Verča: ¨Kačko, ty ses umístila na 3. místě v republice. Velice ti gratuluji. Můžeš nám
podrobně říct, kdy a kde se mistrovství konalo? ¨
Kačka:¨Konalo se v březnu v Hradci Králové.¨
V:¨Určitě jsi měla hodně soupeřů, kolik tam bylo soutěžících? ¨
K:¨No, tak to vůbec nevím, ale bylo jich tam hrozně¨:D
V: ¨Kolik jsi hrála zápasů? ¨
K:¨Je to trochu složité, hrála jsem 2x mix- to je holka a kluk, mimochodem to 1. jsme
vyhráli a 2. jsme prohráli, ale postoupili jsme do semifinále, dále 2x dvouhru, to se
hrálo o umístění a pak jsem hrála 2x se spoluhráčkou čtyřhru.¨
V:¨Určitě ses musela na mistrovství prokousat hodně zápasy, jak často je hraješ?¨
K:¨Hraji skoro každý víkend, když nejsem nemocná.¨
V:¨A jak jsi vlastně začala s badmintonem? Hrál ho někdo z vaší rodiny? ¨
K:¨Moje mamka hrála badminton, byla v 1. desítce na Ukrajině, no a já jsem se
chodila koukat na její tréninky a zalíbilo se mi to, tak jsem začala hrát.¨
V:¨V kolika letech jsi začala?¨
K:¨V devíti.
V:¨Tak to hraješ 4 roky, když hraješ závodně a máš takové úspěchy, kolikrát týdně
musíš trénovat?¨
K:¨Já hraju 2x týdně tady v Karlových Varech a 1x týdně dojíždím na tréninky do
Plzně.¨
V: ¨Tak to ti už moc volného času nezbývá. Děláš i jinačí koníčky? A jak to zvládáš se
školou?¨
K:¨Ve škole mi to jde někdy těžce, ale jde to. Mimo to hraju i na klavír.¨
V:¨Tak to jsi talent :D. A na závěr je klasická otázka. Čeho chceš v badmintonu
dosáhnout?¨
K:¨Tak to by chtěl asi každý :D. Být mistryní v republice, pak v Evropě a nakonec
chci být mistryně světa :D. Ale musím ještě hodně makat.¨
V:¨Tak to je opravdu velký sen. Já ti budu držet palce, ať se ti to splní a děkuji ti za
rozhovor.¨
Autor: Veronika Čeladníková VII. A
Ze života školy
Výsledková listina:
soutěžní kvíz pátých tříd v anglickém jazyce
1.místo: GUILLIAN JACQUOT
2.místo: VIKTORIE LAURENČÍKOVÁ
3.místo: KATEŘINA PRAVDOVÁ
MARKÉTA AL HABOUBI
TEREZA VOGELOVÁ
MAGDA FASTOVÁ
Ze života školy
Výsledková listina:
1. místo:
2. místo:
3. – 5. místo:
VERONIKA LHOTKOVÁ
ADÉLA ZÁTKOVÁ
NELINK BISCHOV
ADÉLA ZAHEJSKÁ
JAN HOLUBOVSKÝ
Z internetu
Vtipy
Policejní kontrola
Zastaví oţralý policajt ještě oţralejšího řidiče a řiká: "Heeelllle, jaktoţe maaaš dva volanty?"
A řidič zareaguje takto: "A to mě kvůli tomu musíte obklíčit?"
Petr na hodině chemie
Pan učitel píše na tabuli vzorec HO2 a ptá se podřimujícího Petra, co je to za vzorec? Petr koktá. ,,Pane
učiteli, mám to na jazyku". „Tak to honem vyplivni ,protoţe to je kyselina.“
Už umím počítat
Přijde Pepíček domů a říká mamince: "Maminko,já uţ umím počítat do 15. Maminka na to: "Tak ukaţ."
"Jeden, dva, tři, čtyři, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct, třináct, čtrnáct a patnáct." "A kde jsi Pepíčku
nechal pětku a dvanáctku?" "Pětku jsem dostal do ţákovské kníţky a dvanáctku jsem vypil za rohem."
Prázdniny
Ve škole se ptá paní učitelka dětí: "Kampak pojedete o prázdninách?" Přihlásí se Anička a povídá: "My
doma mluvíme anglicky, tak pojedeme do Ameriky!" Přihlásí se Honzík a povídá: "My mluvíme doma
německy, tak pojedeme do Německa!" A přihlásí se Pepíček a povídá: "My mluvíme doma sprostě, tak
pojedeme do ****** !
Kniha přání a stížností
"Co napsal ten host do Knihy přání a stíţností?" "Nic, jenom tam vloţil řízek!"
Vtipné obrázky
Autor: Miki DAo Hoang VII. A
Hudba
Daniel Landa
Daniel Landa se narodil 4.11.1968 v Praze. V roce 1990 se oţenil s Mirjam Müller, která je původem z
Německa. Spolu vychovávají dcery Anastázii (1998) a dvojčata Roxanu a Rozálii (2003). V roce 1988
absolvoval na praţské konzervatoři obor hudebně-dramatický, avšak herectví se věnoval pouze
příleţitostně. Jako herec účinkoval v českých filmech - Proč, Černí baroni, Kvaska, Tacho…
Nejpodstatnější částí Landovy tvorby je hudba. Kromě toho, ţe je Daniel Landa známým zpěvákem, sám
hudbu skládá, píše libreta a texty. Jiţ v roce 1987 spolu s Davidem Matáskem zaloţil kapelu Orlík. Od
roku 1992 se vydal na sólovou dráhu. Vydal jiţ 13 alb.
V roce 1996 napsal společně s manţelkou Mirjam Müller scénář a hudbu k dirty muzikálu Krysař, který se
hrál také v Rakousku a na Slovensku. V roce 2002 se Krysař vrátil v obnovené premiéře označován jako
"kultovní", ale jiţ bez Dana Landy v roli Krysaře a divadlo Kalich jej uvedlo ve 100 exkluzivních
představeních.
Daniel Landa se ovšem nevěnuje pouze hudbě. Od roku 1996 úspěšně jezdil autokros, a to na
profesionální úrovni. V roce 1999 byl vyhlášen mezi trucky nováčkem sezóny, v roce 2000 byl pátý v ME
v truck racingu. V roce 2001 Dan opustil dráhu pilota trucků a usedl do vozu v soutěţi rallye. V současné
době jezdí rallye v kategorii N4.
V roce 2003 přepracoval Mozartovo Requiem do nové podoby "Rockquiem". Část výtěţku z tohoto
projektu byla věnována nadaci Malina, která byla zaloţena v roce 2003 Danielem Landou a Romanem
Krestou za účelem prevence v oblasti bezpečnosti silničního provozu. Pod hlavičkou nadace Malina
vzniklo jiţ pět filmů (Bourá jen blb – pro všechny řidiče, Auto je zbraň – pro absolventy autoškol a filmy
pro děti Bezpečná cesta, Červený blesk a Soutěţ), na kterých Daniel Landa přímo spolupracoval.
Jako producent, herec a autor hudby a textu písní se Landa podílel na celovečerním filmu Kvaska.
Premiéra filmu proběhla 22.2.2007.
V roce 2008 se jako hudební skladatel podílel na muzikálu Touha, který volně vychází z filmu Kvaska. Ve
spolupráci s Národním divadlem v Brně v budově Mahenova divadla uvedl velkolepé hudební drama
Tajemství zlatého draka, kde dvě sezony vystupoval v roli Merkuria, spolupracoval na scénáři a je
autorem hudby.
V červnu 2009 vydal své dlouho očekávané třinácté sólové album Nigredo. Na konci roku 2009 Daniel
připravil pro své fanoušky sérii krátkých „reportáţí“, které pod názvem Blog Daniela Landy odvysílala
TV Stream. Záměrem blogu bylo poskytnout pohled do Danova reálného ţivota se zvláštním focusem na
jeho nejoblíbenější činnosti, coţ jsou adrenalinové sporty a hudba. Díky Blogu se diváci s Danem podívali
na Rally Bohemia, potápěli se s tygřími ţraloky, měli moţnost nakouknout do zákulisí muzikálu
Tajemství zlatého draka a dalších jeho zajímavých aktivit.
V dubnu 2010 se ve spolupráci se slovenskou organizací Nitrianski rytieri uskutečnil jedinečný koncert
Daniela Landy v Nitře. Akce Daniel Landa pre Nitru pokračovala ještě další den, kdy Daniel hovořil se
studenty o drogové problematice.
V roce 2010 společně s manţelkou Mirjam napsali scénář k filmu Dotkni se duhy, který byl následně
přejmenován na přesnější TACHO. Ve filmu si zahrál hlavní roli závodníka Alexe Bolda a zkomponoval
k němu veškerou hudbu, která vyšla také jako soundtrack. Film měl premiéru 2.12.2010.
Zdroj: daniellanda.cz
Autor: Tereza Rinská IX.A
Hip hop
Hip hop je druh populární hudby a také novodobý taneční styl. Je
tvořen ze dvou hlavních elementů, jimiţ jsou DJing a rap. Hiphopová
hudba vzniká spojením rytmů mixovaných DJem a veršů, které do
nich vkládá rapper (téţ označovaný jako MC=Master of Ceremony).
K jiţ zmíněné hudbě, ať uţ reprodukované (DJing), nebo zpěvu (rap),
patří grafický projev známý jako graffiti, akrobacie či tanec
označovaný pojmem breakdance. Za pátý element je povaţován
beatboxing.
Počítač
Hra: The Lord of the Rings Online
LOTR: Online je nová MMORPG (hra pro více hráčů), na motivy knih
od J. R .R. Tolkiena. Hlavní roli zde hraje zejména příběh. Vyberete si
postavu, se kterou expíte (zabíjíte příšery a děláte úkoly, z kterých
dostáváte EXP, které potřebujete, abyste se dostali do vyšší úrovně =
level), scházíte se s přáteli a hlavně prozkoumáváte Středozem.
MOŢNÁ MŮŢU ŘÍCT, ŢE GRAFICKOU STRÁNKOU PŘEKONÁ
OSTATNÍ MMORPG. Máte na výběr ze čtyř ras: hobit, elf, člověk a
trpaslík. Kaţdý začíná úplně jinde a má jiné schopnosti. Pokud budete
mít ve hře dlouhou chvíli, můţete si zatancovat nebo zahrát na nějaký
nástroj. Plavání a skákání je samozřejmost. A nejlepší na hře je, ţe je
k stáhnutí zdarma a bez jakýkoliv poplatků.
Autor: Marek Mazák VII. A
Hra: Medal of Honor – Pacifik Assault
Pacific Assault je klasickou střílečkou podobnou všem předchozím dílům Medal of
Honor. Dobrou hratelnost do jisté míry strhává fakt, ţe jde vlastně o stálé zlepšování léty
ověřených nápadů. Tentokrát je ještě výsledkem nadprůměrná hra, nicméně pokud EA
Games nezmění svůj přístup k ţánru, válečné akce se v budoucnu mohou těšit jen na další
vývoj.
Hra je z dob Druhé Světové války. Ve hře se vám bude líbit skvěle graficky
vytvořené prostředí, dále vojenské uniformy a postavy samy o sobě. Rozsáhlá škála zbraní
by měla zajímat kaţdého, kdo chce hrát akční hru.
Naskytne se vám výběr z desítek zbraní od revolverů aţ po granátomety a minomety
např. Springfield M1083 – výborná odstřelovací puška zabíjí na jednu ránu do těla,
Thompson – automatický samopal s ne moc vysokým poškozením, ale s vysokou kadencí
(rychlost střelby)
Colt. 45 – revolver na osm ran – skvělé poškození, ale pomalé nabíjení a střelba
M2 Garand – předělávka pušky M1 Garand – nejpřesnější pohyblivý granátomet.
Prostředí map je občas velmi sloţité. Naskytnou se vám 4 druhy obtíţností: lehká,
střední, těţká, reálná (NEDOPORUČUJI – opravdu velmi těţké).
Hodnocení: +Průměrná grafika, skvělý děj, zavádějící hratelnost, škála zbraní a
celkem 17 misí, Multi Player
- Pokud hrajete na lehkou obtíţnost, opravdu VELMI lehké, poměrně brzy dohrané.
Dávám 8/10 bodů.
Zdroje: bonusweb.idnes.cz, Medal of Honor Pacific Assault
Autor: Lukáš Mičkanin VIII. A
Ze sportu
Kajaky
Kajak je malé, obvykle pádlem poháněné, plavidlo původem ze severských oblastí. Eskymáci
je pouţívali k lovu a dopravě. K pohánění kajaku se pouţívá kajakářské pádlo - tzv. dvojpádlo. V kajaku
se sedí. Uzavřený kajak se pouţívá i k sjíţdění obtíţně splavných toků a v některých sportovních
disciplínách.
Typy kajaků
Kajaky na divokou vodu se obvykle vyrábějí z plastu, který odolává prasknutí i oděru. Jsou vţdy
uzavřené. Kajaky jsou kratší, od 2 do 3 metrů délky. Dno je ploché, nebo oblé. Nedosahují velkých
rychlostí.
Creek kajak
Kajak „creekovka“ je kajak určený pro sjíţdění toků s velkým spádem, často i s vodopády. Je pevnější, má
velký výtlak, oblé špičky, podélný profil ve tvaru širokého U. Důleţitá je bezpečnost.
Rodeo kajak
Rodeo kajak (freestyle kajak) je kajak určený pro jeţdění na jednom místě, vlně nebo válci. Umoţňuje
dělat akrobatické figury, je velmi obratný. Má ploché dno, je velmi krátký (i 2 metry), výtlak je soustředěn
kolem límce, není pohodlný - má velmi málo místa pro nohy.
Slalomový kajak
Je určen pro slalom na divoké vodě. Kajaky jsou velmi ploché, obratné a rychlé.
Sjezdový kajak
Sjezdový kajak je určen pro rychlý sjezd divoké vody. Kajaky jsou lehké, dlouhé, rychlé a méně obratné.
Rychlostní kajak
Pouţívá se na klidné nebo mírně tekoucí vodě. Rychlostní kajak je sportovní náčiní pouţívané v
olympijském sportu nazývaném rychlostní kanoistika. Kajaky jsou jednomístné, dvojmístné a čtyřmístné.
Jsou velmi vratké a je obtíţné se na nich udrţet, primárně jsou určeny na dosaţení maximální rychlosti na
klidné vodě pomocí pádla a vlastní síly.
Zdroj: Wikipedie.org
Autor: Katka Karkošová
Lída Petriláková
VII. A
Skákací boty 7legueteboots
Vysoká kvalita,vynikající pruţiny a celá řada vylepšení vyvinutých ve spolupráci se sportovními lékaři,
fyzioterapeuty, nejlepší výsledky v testech (těsně za skákacími botami značky Powerskip).
POZOR!! Pouze 7leagueBoot Pozor!!
• Mají zcela nový tříbodový systém ochrany pruţin, který zahrnuje:
• Tvrdý vnější obal pruţiny, díky němuţ pruţinu není potřeba dále čímkoliv omotávat,
coţ je často nezbytné u méně kvalitních pruţin.
• Speciální syntetickou podloţku, která je umístěna mezi pruţinou a konstrukcí bot.
Ta zmírňuje tlaky v nejnamáhanějších místech na pruţině.
Co byste měli vědět
• 7leagueBoot jsou nejkvalitnější skákací boty ve své cenové třídě.
• Trvanlivost pruţin a loţisek (tedy nejdraţších částí na botkách) je několikanásobně
vyšší neţ u jiných značek, a to nejen dle našich zkušeností, ale také dle názoru
zkušených skokanů z ČR i zahraničí.
• 7leagueBoot jsou dnes srovnávány především se značkou Powerskip, která je téměř
3x draţší. Tuto značku vyrábí majitel patentu, Němec Alexandr Bock a Powerskipy
prodává za cca 1000 euro. Profesionálové, extrémní skokani i běţní uţivatelé v celé
Evropě upřednostňují 7leagueBoot - právě díky vysoké kvalitě, trvanlivosti a přitom
nízké, pro ně dostupné ceně.
Sport
Petangue
Petanque je francouzská společenská hra pro dvě 1-3 členná druţstva, která se snaţí umístit koule
co nejblíţe k cíli, který tvoří dřevěná kulička, tzv. prasátko. Princip hry je velmi jednoduchý, ale dokonalé
zvládnutí techniky a taktiky vyţaduje pravidelný trénink.
Pravidla petanque
Hrají proti sobě 2 druţstva v počtu 1-3 hráčů. Jako hřiště poslouţí rovný písčitý (nebo jemný štěrk)
plácek, dlouhý alespoň 15 metrů. Dále jsou zapotřebí koule na pétanque - asi 7-8 cm v průměru velké
kovové koule, těţké 700-800 g, které se od sebe hezky odráţejí a které jsou označeny zářezy, aby se od
sebe daly rozeznat. Oficiální závodní koule pak ještě musí mít vyraţeno na povrchu jméno výrobce. A
nakonec je zapotřebí prasátko - malá dřevěná kulička asi 3 cm v průměru, nejlépe reflexní barvy.
Začínající hráč namaluje na zem malý krouţek - metu, odkud se pak v průběhu celé hry hází. V
následujících hrách se meta umisťuje na místě, kde skončilo prasátko v minulé hře. Dále hráč hodí
prasátko libovolným směrem 6-10 m daleko (kadeti 6-9 m a děti mohou 5-8 m). Poté hodí kouli tak, aby
skončila co nejblíţe prasátku.
Dál se druţstva v házení střídají - kaţdé hází tak dlouho, dokud některá z jeho koulí není prasátku
nejblíţe. Koule se nesbírají a hází se pořád z toho samého místa. Kdyţ jednomu z druţstev koule dojdou,
to druhé dohází ty své. To druţstvo, které má nakonec kouli nejblíţe prasátku, vyhrálo a získává tolik
bodů, kolik má koulí blíţe, neţ je nejbliţší soupeřova.
Při tom se můţe všechno - např. odpalovat koule soupeře, odpalovat prasátko, postrkávat svoje
koule (samozřejmě jen kutálející se koulí) atd. Příroda hraje také, kromě psů a malých dětí. Bere se
v potaz vţdy jen to, kde koule skončí, ne jak se tam dostala.
Kdyţ se spočítají body, hraje se nová hra. Hraje se teď z toho místa, kde původně leţelo prasátko,
a začíná druţstvo, které vyhrálo. Tradičně se hraje do 13 bodů.
Ve dvou a ve čtyřech hráčích se hraje se třemi koulemi na osobu, v šesti se dvěma. Uvnitř druţstva se
hráči střídají, jak chtějí.
autor: Katka Karkošová VII. A
zdroj: google.cz, wikipedia.org
Počítač
SSD disky
SSD Disky
Bohuţel jsem ještě neměl tu čest se setkat s těmito podle mě výbornými disky, a tak text v tomto
článku bude vycházet z tabulek, které sestavili počítačoví machři, oproti kterým jsem já pouhý hloupý
domácí kutílek.
Pro začátek vysvětlím, jaký je rozdíl mezi obyčejnými pevnými disky a SSD Disky. Obyčejný
pevný disk má v sobě plotnu (prostě kulatý kus nějaké slitiny), která se točí většinou 7200 otáček za
minutu, ale samozřejmě jsou i výjimky. Jakmile se plotna roztočí, najede na ni taková tyčka (říká se jí
čtecí hlava) a tak, jako u magnetofonu, jezdí přes plotnu a sbírá z jejího povrchu data (1 nebo 0). Ale SSD
fungují úplně jinak. Kdybyste tento disk otevřeli, neviděli byste v nich prakticky nic, jenom desku, na
které jsou naletované chipy. Z toho vyplývá, ţe SSD má menší spotřebu (nic se v něm netočí), menší
rozměry (chipů můţe být hodně nebo málo), extrémně niţší přístupovou dobu s vyšší rychlostí (nemá
čtecí hlavu, které také něco trvá, něţ se přesune na místo, kde je soubor) a dlouhou ţivotnost (opět nic se
v něm netočí).
Takţe je téměř jasné, ţe
SSD je dokonalý disk… ANO,
je. Nevýhodou bývá vyšší cena
a menší kapacita, ale ani jedno
z těchto tvrzení v dnešní době
není pravda. Moţná trochu
vyšší cena, ale SSD se vám
potom odmění jinak. Na grafu
vidíte přístupovou dobu, coţ
znamená, za jak dlouho se disk
dostane k souboru a dokáţe
s ním pracovat (kopírovat,
přesouvat a mazat). Pro
informaci – VelociRaptor je
nejúţasnější, nejhlučnější a
nejrychlejší pevný disk na planetě Zemi.
Veloci stojí 5 500,-, coţ se vám moţná
zdá na nejúţasnější disk málo, ale je to
hodně a navíc SSD od Intelu za polovinu
ceny z něj udělá absolutního hlupáka,
slušně řečeno. Pokud jste si všimli, ţe
jednotky jsou v milisekundách, tak si
řeknete: „che, takovej disk je pro blázny
,co neví, co by si ještě mohli koupit,“ ale
on je to sakra rozdíl, jestli se vám systém
(např. neţ se vám pustí Facebook) spustí
za 6 nebo 90 vteřin. Další sekce –
spotřeba, zase exceluje SSD. Jak uţ jsem
psal výše, SSD stojí více, ale nejlevnější
SSD má na cedulce s cenou 1700 Kč a
má 32 gb, nejlevnější pevný disk stojí
700 Kč a má 160 gb. Ale já bych si radši
šetřil dál a koupil bych si SSD.
psal výše, SSD stojí více, ale nejlevnější SSD má na cedulce s cenou 1700 Kč a má 32 gb,
nejlevnější pevný disk stojí 700 Kč a má 160 gb. Ale já bych si radši šetřil dál a koupil bych si SSD.
Právě si sestavuji PC, komponent po komponentu, a rozhodl jsem se, ţe SSD nesmí v sestavě
mých snů chybět. Takţe aţ budu mít SSD, tak se vám pochlubím, jakou má rychlost, a myslím si, ţe je to
hezký závěr 
zdroj: pctuning.cz
autor: Lukáš Caldr VIII. A
Knihy
Oblíbené knihy - Žánr: Fantasy
Ze života školy
Třídní soutěž v 7.A z českého jazyka
V úterý 25. 4. se konala ve třídě 7. A soutěţ v českém jazyce. Úkolem ţáka bylo
vymyslet si zajímavý a vtipný příběh na jedno ze 3 témat.
Na výběr jsme měli tato:
1) Návštěva u zubaře s bolavými zuby
2) Rodinná návštěva končící katastrofou
3) Procházka v lese s nečekaným setkáním
Ţákům se témata určitě líbila, protoţe téměř kaţdý měl povedený příběh. Ale přece
jen se našli 3 lidé, kteří měli práce přece jen o trochu lepší. Potvrdilo to hlasování třídy a
hodnocení paní učitelky.
A dopadlo to takhle: 1.místo- Miki Dao Hoang Vu
2.místo- Veronika Čeladníková, Kamila Čechová
3.místo- Berenika Mikeschová, Aleš Zeman, Zdeněk Szmitek
A tady jsou některé oceněné příběhy:
1.místo- Miki Dao Hoang Vu
Lesní příhoda
Jednoho dne si Honza vyšel na procházku do lesa. Šel přes louku, byla tam velká
silnice. Neţ Honza vyšel z domu, vypil hodně vody. Cestou najednou potřeboval na
záchod. Nikde nebyla ţádná hospod nebo místo, kde by si odskočil. Tak si řekl, ţe si
odskočí u silnice za křovím.
Najednou po silnici jela dvě černá auta, jedno vepředu a jedno vzadu. A v jednom
byl pan prezident. V autech byli jeho bodyguardi. Pan prezident chválil tuto krajinu a chtěl
přispět na park. Najednou uviděl Honzu, jak si odskočil. Prezident se ho zeptal, co to dělá.
Honza se otočil a počůral ho. Pan prezident se naštval, odjel a na park nepřispěl.
2.místo- Kamila Čechová
Překvapivé setkání v lese
Jednoho krásného letního dne se naše rodina rozhodla navštívit karlovarské lesy.
Cestou jsme si vyprávěli různé záţitky a já vyprávěla hlavně o škole. Potom jsme si
s mamkou začaly povídat o takových těch holčičích věcech a najednou jsme zjistily, ţe se
od nás oddělil táta a tak trochu se ztratil v lese. Kdyţ jsme to zjistily, byl pryč. Po nějaké
době se uţ začalo smrákat.
Najednou napravo od nás někdo začal ječet a volat o pomoc. Po chvíli jsme zjistily,
ţe ten, kdo křičí, je náš milovaný tatínek. Mamka dostala strach, a tak jsme začaly utíkat za
křikem. Cestou jsme zakopávaly o kořeny, protoţe uţ jsme neviděly ani na cestu. Odkudsi
se vynořil táta. Měl vyděšený obličej a křičel: „Utíkejte, napadla mě divoká prasata.“
Dostala jsem strach. Asi 5 minut jsme utíkali, neţ jsme se zastavili. Bylo mi táty líto.
Říkal, ţe mu jedno z prasat rozpáralo nohu. Ale to bylo divné, protoţe mu nikde netekla
krev. Taky tvrdil, ţe prasata měla10 cm dlouhé tesáky.
Kdyţ uţ jsme se blíţili k autu, odkudsi se vynořil malý muţ vietnamské národnosti a
lámanou češtinou říkal: „ Prosím vás, neviděli jste moje čínská prasátka? Pouštím je do
lesa, aby se najedla. Jsou to dobráci, malí drobečkové, nikomu by nic neudělali. Chudáci
mají asi strach. K údivu vietnamského občana jsme se začali smát a malému Vietnamci
určitě dodnes vrtá hlavou proč.
2.místo- Veronika Čeladníková
Skvělý den
Stalo se to na moje 20. narozeniny. Na oslavu měl přijít můj přítel Petr, jeho rodina a
rodina mého strýce.
Hned ráno se stala, úţasná‘ příhoda. Kdyţ jel táta koupit dort, přikoupil i nějaké
chlebíčky. Museli jsme mu s nimi jít pomoct. Jenţe mamka nechala pootevřené dveře a
tím, ţe byly otevřené i ty vchodové, se ty naše průvanem zavřely. Všichni jsme byli
rozzuření, protoţe nikdo z nás neměl klíče. Po chvilce jsme dostali nápad. Na dvorku byly
štafle a my máme balkón v 1. patře. Kdyţ si dáte tyto 2 věci dohromady, musí se jen najít
jeden dobrovolník. To jsem byla samozřejmě já! Po štaflích jsem vylezla na balkon a
z něho vlezla do okna, bylo štěstí, ţe bylo otevřené, jinak nevím…
Občerstvení jsme stihli tak akorát a uţ přijeli hosté. Oslava probíhala v pohodě,
všichni měli skvělou náladu, jen já jsem se cítila osaměle. Celý večer jsem neviděla Petra.
Tak jsem ho šla hledat. Zbývala uţ jen spíţ, poslední neprohledané místo. A co nevidím?!
Ten chlap se tam líbá s mojí sestřenicí. Ze vzteku jsem po nich začala házet věci, které mi
pod ruku přišly. Kdyţ se ke mně osoby otočily, uvědomila jsem si, ţe to není Petr, ale jeho
jinak oblečený bratr, jeho dvojče. Hned, jak mi to došlo, jsem se omluvila a utekla.
Před domem jsem se potkala s Petrem, drţel velkou kytici. Ten hned vyuţil
příleţitosti a popřál mi: „Všechno nejlepší k narozeninám! “ a dal mi kytku a krabičku a
v ní vidím prstýnek. V tu chvíli ještě dodal: „Miluji tě, a chci si tě vzít. Vezmeš si mě?“ Já
jsem samozřejmě odpověděla to krásné „ano“ a po chvíli jsme to běţeli říct rodině. Ta byla
nadšená a zároveň rozesmátá z mého trapasu.
A tak všechno dopadlo dobře, sestřenice chodí s Petrovým dvojčetem a já budu mít
tu nejlepší svatbu. No není to skvělé?
Připravila: Verča Čeladníková 7.A
Ze života školy
Poznávací zájezd do Berlína
Ve dnech 27. a 28. dubna 2011 podniklo 7 ţáků naší školy s paní učitelkou Kubovou cestu
do Německa za zajímavostmi Berlína. I kdyţ se vyjíţdělo před čtvrtou hodinou ranní,
všichni se dostavili včas a mohlo se vyjet. Cesta trvala přes 6 hodin. První den bylo k
vidění supermoderní vlakové nádraţí, Braniborská brána, ulice Unten den Linden, výhled
na Berlín z televizní věţe a torzo. Nocovalo se v hotýlku IBIS poblíţ Berlína. Druhý den se
jelo nejdříve do Říšského sněmu a k památníku Holocaustu. Pak si naše výprava prošla
ulici Kurfürstendamm. Poslední zastávkou bylo Pergamonské muzeum s oltářem a
Ištařinou bránou. Berlín byl krásný a počasí nám přálo.