pátek 22. 7. 2016 - Letní filmová škola

Transkript

pátek 22. 7. 2016 - Letní filmová škola
Letní
filmová Škola
/ Uherské
hradiŠtĚ
(42)
2
3
4
pátek sobota
neděle
pondělí
úterý
středa čtvrtek
pátek
sobota
22.07.
23.07.
24.07.
25.07.
26.07.
27.07.
28.07.
29.07.
30.07.
Soutěž, novinky LFŠ
Rozhovor: Ivan Passer
Fokus: Filipíny
5
Intimní osvětlení
r. Ivan Passer
► Pátek 22.07.
Kino Hvězda / 19:30
Z dnešního programu
doporučujeme
7Komiks
MIX
Novinky 42. LFŠ
Filipínská netopýří hlavička
Nuda nehrozí!
S kinematografií na Filipínách to není jednoduché. Jelikož tam neexistuje národní filmový archív, mnoho snímků se vůbec nedochovalo nebo nemají anglické titulky. To platí zejména pro specifický žánr
tzv. bomba filmů, lehkých erotických žánrovek populárních zejména
v 60. a 70. letech. O jaké skvosty tedy Filmovka přišla?
Adéla Kabelková
Batuta ni Drakula – Drákula má svého netopýra. Ten má ale do zvířátka daleko. Drákula tak říká svému dildu s netopýří hlavičkou.
Egg – Mladý delikvent si začne aférku s farmářovou ženou. Tu hraje
patnáctiletá dívka. Tvůrce zjevně příliš netrápilo, že natáčejí sexuální
scény s nezletilou herečkou.
Talong – Netradiční genderově obrácené pojetí Popelky. Žena hledá
muže, do kterého se zamilovala. Místo střevíčku ale běhá po vesnici
s velkým lilkem.
soutěž
Doufáme, že první den Filmovky hodláte vydržet až do brzkého
rána, takže naši tradiční soutěž odpálíme otázkami k hororu Útok
krabích monster. Arcidílo krále braku Rogera Cormana se promítá
ve 23.30 v kině Hvězda. Správné odpovědi posílejte na e-mail
[email protected]. Vyhrát můžete dárkový balíček LFŠ. Držíme palce!
1. Jmenujte alespoň jednoho
ze známých hollywoodských
herců, kteří svou kariéru začali
ve filmech Rogera Cormana.
2. Jakou zbraň nasadí ve filmu
Útok krabích monster zlotřilí
krabi proti skupině izolovaných
vědců?
a) katany
b) luky
c) dynamit
Srdcovka Radany Korené:
Frida
Pokud jste ještě neviděli Fridu,
snímek Julie Taymorové (která
mimochodem přijede letos na
Filmovku), tak se na něj rozhodně vydejte dnes od 21.30 do
Sportovní haly! Čeká vás skvělá
Salma Hayeková v roli Fridy Kahlo, mexické malířky, a především
výjimečné ženy, která milovala
a naplno žila život ve všech jeho
formách. Taymorové se podařilo
i s pomocí oživlých obrazů („tableau vivant“) představit nejen
její dílo, ale především situace,
v nichž vznikalo, životní okolnosti a z nich vyrůstající pocity,
které právě prostřednictvím
malování Frida zpracovávala
a uvolňovala. To, co se pod jejíma rukama rodilo, bylo naprosto unikátní, vrcholně osobité
a provokativní. A přestože byl
Filmovka se přehoupla do svého 42. ročníku, ale to neznamená, že by trpěla krizí středního věku. Rozhodně nezakonzervovala, i letos si užijete řadu novinek. Nejpraktičtější informace
přichází hned na úvod: ve Slováckém divadle se letos kvůli
rekonstrukci nepromítá, zato máme zbrusu nový prostor v Tenisové hale a kapacita Sportovní haly se zvýšila na 400 míst.
LFŠ je stále především o oslavě filmu a filmařského řemesla. „Letos
jsme podstatně rozšířili odborný program, který už nebude jen doplňovat a prohlubovat jednotlivé sekce, ale věnuje se i současným problémům české kinematografie,“ říká programová ředitelka LFŠ Iva
Hejlíčková. Kromě tradičních Lekcí filmu od našich hostů a Filmové
akademie je pro vás připraven i Kinolektorát, Storyboard Workshop
od Kurta van der Basche nebo přednášky na různorodá témata…
Od vysokého umění se teď vrhněme ke světským radovánkám.
Divadelní stan vám bude po celou dobu LFŠ volně k dispozici a každý
večer v něm proběhnou tematicky laděné party. Ředitelka festivalu
a předsedkyně AČFK Radana Korená dodává: „Výrazněji jsme oživili
Smetanovy sady, kde najdete více stanů. Novinkou je Literární stan,
v němž budou denně probíhat různá autorská čtení, setkání a debaty.“ Dvojnásobně se zvětšil RESPEKT stan, svůj vlastní bude mít nově i Česká televize a taky děti. Dětský stan vyroste u Slovácké búdy.
V LFŠ work & shop zóně si můžete nově vytvořit vlastní čelenky,
tašky či škrabošky. Další možností je nažehlit si na tričko vybraný
motiv a připravena je pro vás i výroba originálních suvenýrů z obalů
VHS kazet. A v pátek 29. července si od 14 hodin můžou dobrodružné povahy vyzkoušet akci s názvem Rychlý hadry. Během ní tým
Zootu svleče první příchozí a zdarma je znovu oblékne do designových kousků. Tak co, máte v plánu z letošní LFŠ vytřískat co nejvíc?
NA LFŠ MOBILNĚ!
STAHUJTE OFICIÁLNÍ MOBILNÍ
APLIKACI LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA 2016
její život opravdu plný velké bolesti – jak fyzické, tak psychické
–, bylo v něm minimálně stejně
tolik lásky, vášně, krásy, odvahy,
a hlavně silné vůle. Což je a stále
bude velmi inspirativní. Velice
doporučuji!
Radana Korená je ředitelkou LFŠ
a předsedkyní AČFK.
► ANDROID
► iOS
+ CELÝ PROGRAM V TELEFONU,
DETAILNÍ ANOTACE,
SESTAVENÍ VLASTNÍHO PROGRAMU,
INTERAKTIVNÍ I OFFLINE MAPA
FESTIVALOVÝCH MÍST
A KAPACITY SÁLŮ
HODNOŤTE POMOCÍ APLIKACE FILMY A DOPROVODNÝ PROGRAM A DEJTE
TAK DRAMATURGŮM ZPĚTNOU VAZBU.
HLEDÁME TOP 3 SNÍMKY LETOŠNÍ
FILMOVKY.
TAGUJ #LFS2016
LETNIFILMOVASKOLA
@LFSKOLA
LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA
UHERSKÉ HRADIŠTĚ
OFICIÁLNÍ HASHTAG: #LFS2016
KE STAŽENÍ MŮŽETE VYUŽÍT BEZPLATNÉ WI-FI V KINĚ HVĚZDA.
LFS.CZ
2
Rozhovor
Režisér Ivan Passer:
Nová vlna? Vzájemně jsme si fandili
Zbyněk Vlasák
– a ona v něm seděla na lavičce. Přistoupil
jsem k ní, představil jsem se a zeptal, jestli by se mnou jela zítra točit film do Písku.
A ona proč ne, že je vdova. Ve filmu je paní
Vlková fantastická.
V čem podle vás bylo kouzlo nové vlny?
V sounáležitosti, na kterou dneska už moc
nenarazíte. Byli jsme spolužáci z FAMU, znali jsme se, fandili jsme si. Bylo nám jasné, že
úspěch jednoho je úspěchem všech. Občas
se mi po tom kolektivním duchu ještě dneska stýská.
Taky jste byli dost divoká parta, vypráví
se historka, jak Jan Němec střílel, prý
z legrace, Martě Kubišové do oken.
Často se o vás v novinách psalo v dost
nelichotivém světle. Vnímali jste, jak se na
vás dívají takzvaní obyčejní lidé?
Myslím, že moc ne. Byli jsme mladí, a to vás
podobné věci netrápí. Nejste opatrní, mnohem víc riskujete. My se spíš navzájem hecovali, než abychom brali na okolí nějaké
zvláštní ohledy.
3
LFŠ večer oficiálně zahájí projekce jednoho z nejvýraznějších snímků nové vlny, nedávno digitálně zrestaurovaného Intimního
osvětlení. Dorazí i jeho režisér Ivan Passer,
který zároveň obdrží Výroční cenu AČFK
za „celoživotní boj o zachování umělecké
svobody jak v československé, tak exilové
tvorbě“. My si ho odchytli ještě na festivalu
v Karlových Varech.
O celé své filmařské kariéře mluvíte jako
o sérii náhod. A nejvíc se v této souvislosti
vracíte ke svému režijnímu celovečernímu
debutu Intimní osvětlení z roku 1965. Jaké
náhody tedy stály u jeho zrodu?
Já jsem nikdy neměl ambici režírovat, byl
jsem radši scenáristou, patřil jsem do týmu
Miloše Formana. Ale jednoho dne mi zavolal Václav Šašek, že by měl námět, ale nechtějí mu ho v dramaturgické skupině Šebor–Bor
zaplatit, dokud si nenajde režiséra. A že potřebuje peníze, protože se oženil a nemá na
nábytek. Tak jsem mu řekl, ať mě tam klidně
nahlásí. Ani jsem si to nepřečetl a zapomněl
na to. O pár týdnů později mi zavolali, že to
jdeme dělat a co na ten námět říkám. Takže
jsem se režisérem stal opravdu náhodou.
Ale nezůstalo jen u této jedné.
Další mě potkaly, když jsme hledali herce,
kteří jsou myslím jednou z největších atrakcí
Intimního, jak já tomu filmu zkráceně říkám.
Rozhodl jsem se, že když to můžou dělat Taliáni, že i já obsadím neherce. Oba hlavní hrdinové jsou muzikanti a já nechtěl, aby to hrál
někdo, kdo bude muset hru na housle předstírat. S Mirkem Ondříčkem jsme se už předtím
domluvili, že budeme točit i v Písku v hudební škole. Stojíme tam a on že chodby jsou moc
tmavé a měly by se zesvětlit. A jak tak mluvil, vidím koutkem oka, že jde někdo kolem,
a takhle jsem po něm sáhl. Otočím se a přede mnou stojí Bambas, tedy Karel Blažek,
který na té škole působil jako zástupce ředitele. Nechtěl to hrát, ale ukecal jsem ho, aby
si aspoň přečetl scénář. A on se v něm našel:
„Vždyť je to o mně!“
Do příběhu dvou pozdních třicátníků,
kteří mají, podobně jako celá tehdejší
socialistická společnost, pocit nenaplněných
ambicí, jste obsadil taky Vlastimilu Vlkovou,
jež tím ve skoro šedesáti letech odstartovala
svou velkou kariéru malých rolí. Zahrála si
pak ve Vláčilovi i v Troškovi.
Dělala mi v Intimním babičku. Ale co já se jí
nahledal! Tři dny jsem zoufalý chodil po Praze a všímal si už jen starších žen. Jenže nic.
A tak jsem se vydal z Václaváku do Film klubu na Jungmannově náměstí, kde byl telefon, abych zavolal na Barrandov, že jsem ji
nenašel a že musíme odložit začátek natáčení. Zkrátil jsem si cestu přes malý parčík
Na LFŠ se letos hrají i vaše americké filmy.
Když jste odcházel do emigrace, počítal
jste s tím, že budete i nadále točit?
Po pravdě vůbec, nenapadlo mě, že by mě nechali dělat filmy, v cizí zemi a v cizím jazyce.
Ale nakonec mi pomohla, jak jinak, náhoda.
Na jedné party v New Yorku jsem se potkal
s Davidem Miltonem. Byl to divadelní dramatik, skamarádili jsme se a on mě pozval na
premiéru své hry do jednoho malého divadélka ve West Village. Přišli na ni čtyři lidi, z toho
dva odešli o přestávce. A já, abych Davida
trochu povzbudil, jsem mu navrhl, že spolu podle té hry uděláme scénář. A tak vznikl
film Zrozen k vítězství z roku 1971, moje první
americká režie.
Bylo snadné scénář dostat až k realizaci?
Bylo, až mě tenkrát zarazilo, jak lehké je točit
v Americe filmy. V dalších letech jsem samozřejmě poznal, že je realita trochu jiná. David
náš scénář, který vznikl během asi tří měsíců, přes známého nabídl do studia United Artists. A oni se zaradovali. Uzavřeli předtím
totiž smlouvu s hercem Georgem Segalem,
že mu musí ročně nabídnout tři scénáře, a ten
rok mu zrovna neměli co poslat. No a Segalovi
se to zalíbilo. Myslím, že ten film je dnes vnímán jako klasika, že vyzrál jako dobré červené víno. Ale zase – všechno to byla velká
náhoda.
Program
Fokus:
Filipíny
Co ostrov,
to film
Ondřej Moravec
Superhrdinka v extraordinérních
bikinách zachraňuje svět před filipínskou
„medúzou“. Mladý gigolo tancuje
podivný mýdlový tanec v manilském
gay klubu. Středoškolské duo zákeřných
ošklivek se mění v pruderní barbíny.
Pestrý filipínský filmový mix – už tento
týden ve vašem slováckém kině!
Základní rejstřík znalostí o Filipínách průměrné středoevropské bytosti: jejich vlajka
je trochu podobná té české (jen víc sluníčková), zemi tvoří asi sedm tisíc ostrovů a jedním
z národních pokrmů jsou kachní vajíčka s nevylíhlým zárodkem. Po filmu ani památky. Ale
zdání klame. I většina mainstreamových filmových fanoušků už stihla narazit na filipínské režiséry nebo herce.
Ti, kteří pamatují béčkový seriál Strážci vesmíru, si jistě vzpomenou na Modrého
strážce (herec s filipínskými předky Michael
Copon) a ti, již se chystají na poslední díl animáku Doba ledová: Mamutí drcnutí, ty možná drcne jméno filipínského spolurežiséra
Galena T. Chua. Filipínská kinematografie toho však nabízí mnohem víc – od bizarních sci-fi přes válečné spektákly až po artové snímky, které promítají festivaly po celém světě.
Skoro by se chtělo říct – co ostrov, to film.
Brocka uchvátil i Scorseseho
Nejprve je radno zaplout za legendou, jež otevřela filipínské vody světu – Linem Brockou.
Jako jeden z prvních tvůrců prorazil barikádu
lokální béčkové produkce a jeho snímky se dostaly na přední festivaly. Jeho mistrovské dílo
Nadané studentky (režie: Chris Martinez, 2014) → pátek 22.07. / Tenisová hala / 23.30
Insiang z roku 1976 bylo vůbec prvním filipínským filmem, který se probojoval do Cannes.
Vypráví příběh mladé dívky Insiang, jež žije ve
špinavém a běsnícím slumu Tondo, jenž původně milou holku promění v bezpáteřní mrchu.
V Cannes se pak hrály ještě další čtyři jeho
tituly. Festivaloví dramaturgové oceňovali především, že svými díly bojoval za lidská práva na
Filipínách, upozorňoval na sociální problémy
v zemi a podporoval různé společenské menšiny. Nejvýrazněji LGBT komunitu, k níž se sám
aktivně hlásil. Gay motivy jsou patrné v mnoha jeho snímcích, nejvíce pak v kontroverzním
Macho Dancerovi (1988), který dokonce domácí cenzura nechala přestříhat (dlouhé záběry
na znuděné onanující tanečníky v gay klubech
nepovažovali cenzoři v osmdesátkách za nijak
O dlooouhých filmech
Je únor 2016 a možná nejslavnější americká
herečka a dočasně vedoucí festivalové poroty Meryl Streepová sedí na Berlinale v kině. Před ní je jedna z největších výzev. Nebo spíše nejdelších. Stráví tu více než osm
hodin, doprovázených ukolébavkou. Ukolébavkou pro bolestné tajemství, nejnovějším filmem od Lava Diaze. Právě extrémní
délka snímků tohoto filipínského režiséra
proslavila a dramaturgové se už nebojí jeho
tituly servírovat i americkým porotcovským
hvězdám na světových festivalech. Diaz diváka ponouká k tomu, aby se zastavil v čase,
nutí ho ke zcela jinému přístupu ke kinematografii. Často volí černobílou kameru a nepoužívá hudbu. Jak pravil Béla Tarr, režisér
téměř osmihodinového Satanského tanga,
Počátky minulosti (režie: Lav Diaz, 2014)
→ pondělí 25.07. / Tenisová hala / 17.00
podobné filmy lze absorbovat pouze v kině na velkém plátně. A zkusit si to můžou i diváci letošní Filmovky, konkrétně
v pondělí 25. července od 17.00 v Tenisové hale. Není ale třeba panikařit, dramaturgové byli milosrdní – Diazův hypnotický snímek Počátky minulosti má jen
necelých šest hodin.
zvlášť cool) a režisérská verze se promítala pouze v zahraničí.
Ani Manila ve spárech světla (1975) se tomuto tématu nevyhýbala. Film uchvátil i režiséra Martina Scorseseho, jehož nadace ho nechala v roce 2013 digitálně zrestaurovat.
Vedle těchto, někdy doslova vymydlených klenotů filipínská kinematografie láká
i mnoha peprnými žánrovkami. Feministický akčňák Návrat Darny (1994) odkazuje k superhrdince v červených bikinách disponující
obrovskou silou, která se stala nejpopulárnější
komiksovou postavou v dějinách Filipín. O jejích dobrodružstvích bylo natočeno celkem už
čtrnáct filmů a patnáctý se nyní dokončuje.
Také jí byly věnovány tři televizní série, dělala
i reklamu na auta nebo na její počest vzniklo
baletní představení. Návrat Darny se považuje
za jeden z nejúspěšnějších filipínských snímků, a to nehledě na filmové triky, jež pocházejí
z digitálního pravěku, připomínající třeba legendární Souboj Titánů z osmdesátých let.
Souostroví žánrovek ale nebere konce – kina v Hradišti budou hrát i romantické komedie, gangsterky, horory, fantasy či tzv. filmy ze
střední. Z těch stojí za zmínku například Nadané studentky (2014), tak trochu parodie na
Ošklivku Katku a další béčkové záležitosti podobného ražení.
Hned ve dvou titulech se ukáže slavný filipínský herec Fernando Poe Jr., jenž to dotáhl až
na kandidáta na prezidenta země, náhlé úmrtí ale jeho politickou kariéru ukončilo. Poe se
objevil ve více než 200 filmech – na LFŠ bude
s pomocí magické síly meteoritu bojovat proti
zlému čarodějovi ve fantasy Kovář (1980) a poté vymění kovadlinu za nabitou zbraň a pásku
přes oko ve filipínské verzi Kmotra (1984).
4
Doporučujeme
5
Zimní soumrak
→ Kino Reduta 1 / 15.00
Celovečerní debut Wajdova spolužáka ze slavné filmové školy v Lodži se v roce 1956 tak radikálně odstřihl od do té doby povinné socrealistické tradice polské kinematografie, že ho
doma kritici ani diváci nepochopili. Místo jasného angažovaného příběhu totiž nabídl melancholický, tichý pohled na konflikt v rodině
starého železničáře, který skoro nemluví a jemuž okolí nadává do bolševiků. Jeho jediný
přeživší syn se z války vrátil nečekaně s těhotnou ženou, což se nelíbí ani otci, ani mladé a zamilované sousedovic Celince. Oba si
svou nespokojenost nesou zimní krajinou, oba
se s ní musejí vyrovnat. Až historie ocenila
odvahu, svobodu a umění Stanisława Lenartowicze, a proto dnes jeho nejlepší film můžete vidět na LFŠ v rámci přehlídky tzv. polské
filmové školy. (ivp)
Cesta gladiátorů 2000
→ Kino Mír / 15.30
Jestli si myslíte, že na ujetá vozítka uhánějící dystopickým světem má copyright jenom
George Miller ve svém Šíleném Maxovi, tak
se šeredně pletete. Už čtyři roky před ním totiž vznikla sci-fi satira Cesta gladiátorů 2000,
kde jezdí Sylvester Stallone ve vytuněných
auťácích nesoucích smrt. Zapomeňte na souboje v římském Koloseu. Lid budoucnosti si
žádá jinou brutální zábavu – krvelačnou rallye
smrti, v níž zvítězí ten, kdo srazí více chodců. Děti a postarší občané jsou samozřejmě
za víc bodů! V rámci této politicky nekorektní a bizarní patlanice pobaví i sedmdesátkový
pohled na rok 2000, jenž je pro mnohé z nás
už dávnou minulostí. Film z produkce krále
braku Rogera Cormana navíc posloužil jako
inspirace pro kultovní videohru Carmageddon. (aka)
Vítězové či poražení?
→ Sportovní hala / 15.30
Co by se stalo, kdyby Němci tajně obsadili anglickou vesnici a začali zde připravovat nacistickou invazi? Británie nikdy podobnou situaci řešit nemusela, ale studio Ealing v roce 1942 takové drama natočilo. Film, který režíroval Brazilec
Alberto Cavalcanti, příkladně shrnuje, proč
má Ealing pověst místa, kde vznikala díla nejlépe propagující britské hodnoty pospolitosti
a stoicismu. Do boje proti nepříteli se tu totiž
zapojí všichni (kromě jednoho zrádce) bez ohledu na věk či majetek. Vypravěč nás sice v úvodu
uklidní, že jediná půda, kterou Němci při svém
pokusu získali, přikryla jejich hroby na místním
hřbitově, ale není to žádná selanka. Statečný
boj obyvatel se neobejde bez násilí – několik
scén dokonce tehdejší kritiku šokovalo. (ivp)
Intimní osvětlení
→ Kino Hvězda / 19.30
Procesu digitálního restaurování se letos dočkal další z ikonických filmů nové vlny. O Intimním osvětlení, režijním debutu předtím hlavně
scenáristy Ivana Passera, se dodnes s údivem
říká, že prakticky nezestárlo. Je pořád stejně
svěží a stále promlouvá ke všem životem zklamaným třicátníkům a čtyřicátníkům, přestože
v době jeho vzniku tvrdili škarohlídi z Barrandova, že „se v něm nic neděje“. Snímek se stal
brzy po premiéře hitem světových festivalů,
tvůrci se díky němu dostali do San Sebastiánu,
Vídně, ale taky do New Yorku, kam letěl Passer spolu s Formanem, který na tamní přehlídku doprovázel své Lásky jedné plavovlásky. To
ještě ani jeden netušili, že se do Velkého jablka
za pár let přesunou na delší čas, do emigrace,
protože se mezitím nová vlna roztříští o sovětské tanky. (zbn)
Funny Ha Ha
→ Kino Reduta 1 / 21.00
Možná vás bude její bezradnost trošku rozčilovat. Možná jí nebudete rozumět ani slovo. Jejímu trápení ovšem porozumíte dokonale. Marnie je totiž „holka od vedle“ se vším, co k tomu
patří – neví, co chce dělat za práci, miluje kluka, který ji ne, chtěla by změnu, ale neví jakou.
Vlivný nezávislý indie snímek Andrewa Bujalského položil základy takzvanému mumblecore žánru, jenž je definován mnohdy nekvalitní kamerou i zvukem – právě odtud pochází
i jeho označení („mumble“ znamená mumlat).
Pokud přistoupíte na hru naprosto realistických
a zdánlivě prázdných dialogů i omílání „problémů prvního světa“, možná najdete odpovědi i na
své zásadní životní otázky. Zádumčivá Marnie
totiž tak trochu připomíná každého z nás. (tek)
Hardcore Henry
→ Klub kultury / 23.59
Představte si, že otevřete oči, jste v kině a místo klasického filmu se před vámi spustí počítačová hra. Jen marně šátráte po ovládači nebo
klávesnici. Hardcore Henry je typem filmu, který výrazně pracuje s videoherní stylizací – celý
je natočený z pohledu první osoby jako klasické střílečky. S hlavním hrdinou Henrym utíkáte před skupinkou podivných zlounů, o nichž
ani nevíte, co chtějí. Henry se totiž znovu narodil a nic si nepamatuje. Skáčete s ním z okna
do okna, střílíte po nepřátelích… Jak padáte,
kamera se třese, stejně jako hrdinův žaludek.
Nejprve jste pěkně neohrabaní, pak se ale dostanete na „další level“ a akrobacie vám už nedělá problémy. Bude to ale stačit na hlavního
bosse v závěru příběhu? (oma)
► Stane se
Jakub Tytykalo,
Irena Armutidisová:
Výměna rolí
→ Galerie Slováckého muzea 17.00
Představujete-li si pod pojmem surrealismus jen
Dalího ryby a rozteklé hodinky, zkuste změnu
v podobě maleb a kreseb Jakuba Tytykala.
Jeho tvorba kontrastuje s realistickými sochami
a reliéfy Ireny Armutidisové, která vystavuje
společně s ním. Přesto oba cosi spojuje – a to odhalování stereotypů.
Rozhovor
Velvyslanec
Jaroslav Olša jr.:
Zájem o filmy na
Filipínách pořád stoupá
Ondřej Moravec
Fádní odpoledne (režie: Ivan Passer, 1964)
→ pátek 22.07. / Kino Hvězda / 19.30
Slavnostní zahájení
→ Kino Hvězda 19.00
Letošní Filmovka dnes večer slavnostně odstartuje! Během zahájení obdrží Výroční cenu AČFK
jeden z klíčových tvůrců československé nové
vlny, režisér a scenárista Ivan Passer. Ten na Letní filmové škole uvede svou reprezentativní retrospektivu, jež obsahuje jeho tuzemskou tvorbu i snímky natočené po emigraci v Americe.
Hned po slavnostním zahájení budou následovat režisérovy kousky Fádní odpoledne a Intimní
osvětlení.
Simultánní překlad
ve stylu drive-in
→ Kino Hvězda 23.30
Půlnoční sekce je znovu tady a rozhodně bude
stát za to! Diváky čeká dvojprogram ve stylu drive-in projekcí tvořený absurdním monstr
bijákem Útok krabích monster a morbidní černou komedií Kýbl krve. K tomu nechybí vícehlasý genderově vyvážený simultánní překlad
s duem Samantha Bifidus a Jíra Fostrá z Festivalu otrlého diváka. (aka)
Přípravy filipínského fokusu patřily
k nejnáročnějším za poslední léta.
Organizátoři jen těžko sháněli všechny
kopie – tamní produkční společnosti
si staré snímky neuchovávají, a na
ostrovech neexistuje ani žádný filmový
archív. Důležitou roli v tomto boji sehrál
Jaroslav Olša jr., který v současné
době působí na Filipínách coby český
velvyslanec.
Kromě toho, že se věnujete diplomacii,
zajímáte se také o sci-fi. Napsal jste
o něm několik knih. Jak je na tom
filmové sci-fi na Filipínách?
Na rozvojovou zemi překvapivě dobře,
přece jenom tu svou roli hrály Spojené
státy, jejich literatura, komiksy i filmy.
Vůbec první – dnes bohužel ztracený –
filipínský sci-fi snímek X3X pochází už
z 30. let a podobné vznikaly ve velkém
i potom. I když jsou třeba taky ztracené,
zachovaly se aspoň jejich plakáty a propagační fotografie. Před půlstoletím byly
navíc Filipíny oblíbeným místem amerických produkcí, které v zemi nacházely levné exteriéry a schopné filmaře. Natáčely se tu jak béčkové žánrovky, tak
slavné filmy typu Apocalypse Now. Za
zmínku stojí rovněž dávno zapomenutá americká produkce Terror Is a Man,
natočená v roce 1959 významným filipínským režisérem Eddiem Romerem.
Hlavní roli šíleného vědce měnícího divoká zvířata v částečně inteligentní bytosti si v ní zahrál Francis Lederer, možná vůbec první český herec, jenž uspěl
v Hollywoodu.
V současnosti se na Filipínách natáčí
další z mnoha filmů o Darně, vy tu
budete dělat úvod k jednomu ze
starších snímků o téhle neohrožené
superhrdince v bikinách, nazvanému
Návrat Darny. Je originální především
z genderové perspektivy. Hraje tato
otázka ve filipínské kinematografii
důležitou roli?
Darna je mezi Filipínci kultovní hrdinkou a neztrácí svůj sex-appeal ani 70 let
Foto: Liba Taylor
Michal Bauer: Nahlédnutí – obrazy
→ Reduta – Galerie podkroví 18.30
V pořadí už třicátá osmá samostatná výstava hradišťského rodáka Michala Bauera představí jeho poslední díla. Ta se nesou v duchu
geometrické malby, jež vzniká specifickou, časově náročnou technikou. Bauer dále své obrazy
speciálně nasvěcuje, takže se díky němu můžete
kulturně dovzdělat i v konceptuálním umění.
po svém vzniku. S genderovou perspektivou
to ale často bylo na katolických Filipínách
složitější – roli Darny několikrát ztvárňovali
i muži. Celkově tam však dnes mají ženy silné postavení, i když to tak mnohdy na první pohled nevypadá. Velmi často je to právě
žena, kdo dělá v rodinách ta zásadní rozhodnutí – a to se samozřejmě projevuje i ve
filmech.
Než jste se přesunul na Filipíny, působil
jste šest let jako velvyslanec v Jižní
Koreji. Ta je v Česku filmařsky mnohem
známější i díky nezávislým režisérům,
jako je kupříkladu Kim Ki-duk. Jak se
podle vás liší filmový průmysl v obou
zemích?
Zatímco v Jižní Koreji se většina tamních producentů snaží proniknout do světa, a to nejen
artovými snímky, na Filipínách se stále orientují výhradně na domácí trh, výjimkou jsou
tvůrci jako Lav Diaz nebo Brillante Mendoza. Filipínský film je tak dnes zhruba v období, v němž se jihokorejský nacházel před dvaceti lety.
Filipínská ekonomika roste, má to vliv i na
kinematografii?
Má, především díky rozmachu stále početnější střední třídy, která je schopna a ochotna vydávat peníze za kulturu. Zájem diváků
znamená větší zisky pro producenty, a tedy
možnost vyrábět nákladnější filmy. V květnu letošního roku se v Praze natáčel nový
televizní seriál filipínské stanice ABS-CBN,
která si podobné projekty ještě před nedávnem vůbec nemohla dovolit. Za pár let tak
filipínský film bude jistě ještě mnohem dál,
než je dnes.
6
Kecy po dvou deci
To je mi ale pěkné. A učešeme
dneska copánky, nebo drdůlek?
Dědo, život v patriarchátu
je příšerný. Příšerný!
Neustále narážím na
skleněný strop a jsem
tlačena do role pasivního
estetického objektu!
Drdůlek
Dopito
O filmových klišé
Tereza Krobová
Všimli jste si, jak často se nám stávají zážitky jak vystřižené z laciných
snímků? Jak často si povíte „kdyby to bylo ve filmu, tak si řeknu, že
scenárista je idiot“? Je docela příznačné, že jeden z takových transcendentálních zážitků, který maže hranici mezi realitou a fikcí, mě
potkal hned při příjezdu na Filmovku, na nádraží v Hradišti. Představte si ten záběr! Hlavní hrdinka je křehká melancholická duše (tohle bude ve scénáři napsáno kurzívou). Neví, kam se z prázdného
nádraží vydat, netuší, kde je hotel Morava (vymyslíme přitažlivější
název) a co se životem (tady by měla přijít nějaká kytarovka). „Hotel Morava? Jdeme,“ ozve se. Stojí tam starší paní a netváří se vůbec. „Půjdu pomaleji, abyste mi stačila,“ hlesne ta malá žena. „Máte
krásné město,“ pronesu nesměle. „Mně se nikdy nelíbilo,“ odsekne
a zahajujeme konverzaci jak z příručky. O dětech, o tom, že už je
trop na nohy a že učila zeměpis. A pak to přijde. „Víte, já začala po
revoluci dost cestovat,“ dodá už značně veseleji. A vypráví. O Jižní
Americe, o výstupu na šestitisícovky, o zlodějích v Kolumbii, o Etiopii i deštném pralese. Dívka pozoruje tu krásnou dámu a ví, že sama
o světě ještě nic neví (tady se přidá západ slunce v protisvětle a nějaký citlivější ambient). „Tady to je. Zastavte se za mnou, bydlím
vedle. Můžete přespat nebo si můžeme popovídat,“ dodá a vyrazí
do dáli, opět zamračená. Život nabízí spoustu filmových klišé, která
jsme si zvykli až cynicky ignorovat nebo považovat za nerealistická.
Detail, polocelek, celek. Další kytarovka. Závěrečné titulky, konec!
herske Hradiste_inzerat_100x128mm.indd 2
14.07.16
Filmové listy pro vás připravili: Klára Kolářová (šéfredaktorka), Zbyněk Vlasák (zástupce šéfredaktorky), Adéla Kabelková, Tereza Krobová, Ondřej Moravec, Iva Přivřelová (redaktoři),
Veronika Pleskotová (korektury), Štěpán Malovec (grafika), Štěpán Marko (sazba), Jakub Plachý (kresba komiksu), Adéla Kabelková, Klára Kolářová (scénář komiksu), Agentura NP (tisk).
host
guest
země
country
rok
year
●
14.30 Klub kulturyRudý kapitán
V
host: Michal Kollár
Slovensko, ČR,
115
Polsko
2016✓124
●
14.30 Tenisová hala
Ve tvých očích
F
Jana Bébarová
114 Filipíny
2010✓75
●
15.00 Kino Hvězda
Dáma v jezeře
S
Viktor Palák
105 USA
1946✓99
●
15.00 Kino Reduta 1
Zimní soumrak
V
Petr Vlček
87 Polsko
1956 114
●
15.30 Kino Mír
Cesta gladiátorů 2000
I
Jiří Flígl
80 USA
1975✓95
●
15.30 Sportovní hala
Vítězové či poražení?
I
Věroslav Hába
92 Velká Británie
1942✓86
Galerie
Jakub Tytykalo,
17.00
Slováckého muzea
Irena Armutidisová: Výměna rolí
DP
30 199
●
17.00 Tenisová hala
Kamenný most
A Jan Jílek 88 ČR
1996 138
●
17.30 Kino Reduta 1
Policejní strážnice
I
Věroslav Hába
85 Velká Británie
1950✓87
2016✓119
●
17.30Klub kultury
Ani ve snu!
V
hosté: Petr Oukropec, Barbora Štikarová
ČR, Slovensko,
79
Bulharsko
●
18.00 Kino Mír
Macho Dancer
F
Jana Bébarová
136 Filipíny
1988✓72
●
18.00 Sportovní halaBombalová
Z
host: Alejandro E. Goic
81 Chile
2011✓147
●
18.30 Reduta – Galerie
podkroví
Michal Bauer: Nahlédnutí – obrazy DP 30 199
19.00 Respekt stan VHSuper menu 1 180 206
DP 19.00Kino Hvězda
Slavnostní zahájení 30
●
19.30
Fádní odpoledne
V
14 Československo 1964✓111
●
Intimní osvětlení
V
71
19.30Kolejní nádvoří
17. CZ & SK Hello Jazz Weekend DP
210 194
●
20.30 Tenisová hala
Karaoke
A
10 ČR
2012 141
●
20.30 Tenisová halaOsm a půl
A
Aleš Říman
138 Itálie, Francie
1962 137
●
21.00 Kino Reduta 1
Funny Ha Ha
S
Jan Jílek
90 USA
2002✓103
●
21.00 Klub kultury
Předvečer svátku Všech svatých
S
Viktor Palák
105 USA
1978✓100
●
23 Československo 1949 165
●
21.30
Arie prerieL
Letní kino
Smetanovy sady
Limonádový Joe aneb Koňská operaL
●
21.30 Sportovní hala
Frida
Z
123 USA
22.00Divadelní stan
Vertigo Opening Party
DP 208
RWE letní kino
22.00
Masarykovo náměstí
Trabantem do posledního dechuL
●
host: Ivan Passer
95
Iva Hejlíčková
Československo
Československo
1965 ✓ 111
1964
163
2002✓153
96 ČR, Slovensko 2016 166
hosté: Jíra Fostrá,
I Samantha Bifidus
hosté: Jíra Fostrá,
I Samantha Bifidus
63 USA
1957✓93
65 USA
1959✓93
Zběsilci
V 110 Maďarsko
2015✓127
23.30Respekt stan
Zvířátka
DP
27 USA
2016✓206
●
23.30 Tenisová hala
Nadané studentky
F
Jana Bébarová
122 Filipíny
2014✓75
●
23.59 Klub kultury
Hardcore Henry
S Viktor Palák
96Rusko
2015✓102
●
23.59 Sportovní hala
Kruté moře
I Iva Hejlíčková
126 Velká Británie
1953✓88
●
8.30 Kino Hvězda
Proměna
S
Viktor Palák
53 Německo
1975 103
●
8.30 Tenisová hala
Zkáza krásou
V host: Jan Gogola ml.
90 ČR
2015 122
●
23.30 Kino Hvězda
Útok krabích monster
●
23.30 Kino Hvězda
Kýbl krve
●
23.30 Kino Reduta 1
●
Zdeněk Blaha
23.07. sobota / saturday
9.00Dětský stanLunapark filmových vynálezů
DP hosté: A. F. Lipovská, J. Forejt, M. Řezáčová 180 185
●
Byl jsi zvážen na vahách
9.00 Kino Reduta 1
a shledán lehký
F
Jana Bébarová
130 Filipíny
1974✓71
●
9.00 Klub kultury
Muž v bílém obleku
I Michael Málek
86 Velká Británie
1951✓88
●
9.30
Noci a víkendy
S
Jan Jílek
79 USA
2008✓105
●
10.00 Kino Hvězda
Šmírák
S
Viktor Palák
101 Velká Británie
1960✓99
A Další
F
Fokus: Filipíny
Sportovní hala
I Inventura
S Spektrum
V Visegrádský
horizont
A AČFK uvádí
Z Zvláštní
uvedení
L
Letní kina
OP
Odborný
program
DP
Doprovodný
program
Veškerý program včetně odborného je veden v českém jazyce,
případně tlumočen, projekce doprovází české titulky.
úvod
introduction
program – strana
programme – page
název
title
english friendly
místo
place
délka / lenght
čas
time
sekce / section
► 22.07.
PÁTEK / Friday

Podobné dokumenty

PSYCHO@SOM

PSYCHO@SOM osmělili, a napsali cokoli o svých zkušenostech s psychosomatickými pacienty, s kolegy s pojišťovnami, s alternativními postupy, s organizacemi, zkrátka cokoli napsali, protože informace od ucha k ...

Více

č. 7 | čtvrtek 28. 7. 2016

č. 7 | čtvrtek 28. 7. 2016 a violoncella Jiřího Bárty, českého virtuosa evropského věhlasu.

Více

stáhnout toto číslo - Česká podiatrická společnost os

stáhnout toto číslo - Česká podiatrická společnost os Kč 33 000,-, což na tu dobu bylo opravdu hodně, a navíc jsme se museli upsat zaměstnavateli na dobu 3 let, jinak bychom museli celou částku vrátit. Myslím, že by to mohlo být vodítkem i dnes, a jis...

Více

č. 3 | neděle 24. 7. 2016

č. 3 | neděle 24. 7. 2016 stála i za jeho první návštěvou v Československu v 80. letech. Co jste zde v době naší normalizace dělal? Byl jsem šéfem jedné chilské levicové organizace a nějaký čas jsem měl na starosti mezináro...

Více

sobota 23. 7. 2016 - Letní filmová škola

sobota 23. 7. 2016 - Letní filmová škola na hlavní uherskohradišťské náměstí. (ivp)

Více

pátek 29. 7. 2016 - Letní filmová škola

pátek 29. 7. 2016 - Letní filmová škola Stricklanda anebo italského žánru giallo. Zajděte si na něj dnes od 9.30 do Sportovní haly.

Více