96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška

Komentáře

Transkript

96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška
AIRSOFT
č a s o p i s
p r o
v š e c h n y
p ř í z n i v c e
a i r s o f t u
Kluby
URNA PARDUBICE
BRITSKÁ ALIANCE
Recenze
TANAKA REMINGOTN
M700
MARUI FA - MAS 5.56 F1
Akce
RANGER CAMP 2004
„REINMACHEN“
Historie
KSK V AFGHÁNISTÁNU
ročník II.
číslo 9 červenec / srpen 2004
cena 50Kč/70Sk
I. Airsoftová prodejna
Bělehradská 24, Praha 2
Prodej Airsoftových zbraní, příslušenství a doplňků
(Tokyo Marui, KSC, KWC, HEAD 1950,
Classic Army, ICS, Maruzen)
Splátkový prodej, záruční a pozáruční servis
Otevřeno: Po - Pá, 12.00 - 18.00
Bližší informace na tel.: 224 94 13 52
email: [email protected]
obsah
ÚVOD
Redakce: MTJ, Riggs, Witus,
Předmluva tohoto čísla možná nebude úplně obvyklá, ale zřejmě je logickou reakcí na
foto: Kosák, Riggs,
nedávné události, které rozvířily hladinu pokojného airsoftového rybníka. Nechci se rozepigrafická úprava a DTP: Riggs,
sovat o tom kdo, kdy, kde a jak. Myslím, že kdo se zajímá, ví o čem chci mluvit a kdo neví,
Witus.
ten snad pochopí. Vlastně ani nechci šířit do světa nějaké obranné výkřiky, nebo zvolání
korektoři: Arnošt, Josef Starý,
Email: [email protected],
typu: „airsoftová komunito, bylas napadena! Braň se!“ Jediné co bych chtěl, je tak trochu
[email protected], [email protected]
přiblížit proces, který předchází tomu, než se vám dostane váš (doufám) oblíbený plátek do
rukou. To proto, aby odpadly některé pochyby a možá zbytečné dohady.
Kontaktní místo: I. Airsoftová proKdyž jsme před nedávnou dobou s časopisem začínali, bylo nám jasné, že to nebude jeddejna, Bělehradská 2, Praha 2,
noduchá cesta, a že ji sami bez vaší pomoci nezvládneme. Měl to být časopis o vás, pro vás
120 00, tel.: 224 94 13 52.
Časopis vydává společnost Anareus
a ve velké míře zejména od vás. Nechtěli jsme aby to byl časopis tří postarších týpků, ale
CZ, s.r.o., Feřtekova 541, Praha 8,
„náš“ ve smylu všech lidí kolem airsoftu. Měli jsme myšlenku, měli jsme „výrobní kapacitu“,
181 00, IČ: 25779613, Krajský
ale to zdaleka nestačí. Každému je asi jasné, že ve třech lidech sehnat dostatek materiálu,
obchodní soud v Praze oddíl C,
zpracovat ho a „dokopat“ do tiskárny, není žádný med. Zejména když chodíte přes den do
vložka 69519, datum zápisu 13. 7.
1999.
„kolbenky“ a na práci vám zbývají odpoledna či spíše večery, nebo rádoby volné víkendy. Zkrátka bez vašich článků by každé
číslo, které má dnes dvaatřicet stran, bylo zřejmě poněkud pohublé. Navíc si myslím, že je fajn, že si můžete sami napsat a nechat
Evidenční číslo : MK ČR E 14493.
zveřejnit něco o sobě, nebo o tématice, která vás zajímá. Pravdou je, že články se vyznačují proměnlivou kvalitou, ale musíte chápat, že není v silách redakce vědět všechno o všem. Málokdo z nás se narodí jako děd vševěd a pokud vím, tak v naší redakční
Rozšiřují společnosti PNS, a.s.
trojce nemáme ani jednoho. Takže články nijak výrazně redakčně neupravujeme, jazykovou stránku věci také zpravidla ponecháváme beze změn, pokud se nejedná o nějaké brutálně nelogické věty a souvětí, nebo gramatické výstřelky. I když těch nám
také čas od času „pár“ proklouzne. Navíc airsoftová komunita, jakožto každá jiná, má svůj způsob vyjadřování, který k celé věci zcela nepochybně patří.
A co se týče ceny, množství stran, periodocity vydávání a řečí o tom, že je časopis výkladní skříní 1. airsoftové prodejny a firmy Tokyo Marui? Každý kdo si myslí, že
výroba a prodej tohoto periodika je zlatý důl, musí být úplný blázen. Stačí se podívat na množství reklamy v časopise obsažené a každému musí dojít, že tohle není
výdělečná záležitost. Je proto logické, že "sponzor" tohoto čtiva propaguje zejména výrobky ze své prodejny. Kdyby existence časopisu byla závislá na příjmech z
reklamy a prodeje samotného magazínu, zcela jistě by nespatřilo světlo světa ani druhé číslo. Někomu se to líbit může, jinému nemusí. A utratit padesát korun jednou za dva měsíce za časopis s tímto zaměřením, který je jediný svého druhu v Čechách a možná i v celé střední Evropě? Příjde vám to moc?
Co říci závěrem? Jedině to, že děkujeme všem, kteří nás čtou, podporují a snaží se na Airsoftu najít to pozitivní a velkoryse přehlížejí „drobné“ chyby, kterých se dopouštíme. Zároveň děkujeme za konstruktivní kritiku a užitečné rady do budoucna. Doufám, že deváté číslo je ukázkou toho, že jsme se od minula zase trošku zlepšili.
Příjemně strávené chvíle nad zajímavým čtením vám všem za celou redakci přeje
Witus
OBSAH
Úvod
3
Obsah AIRSOFTu č.9
3
Kluby - Airsoft team URNA Pardubice
4-6
Recenze - Softgranát, aneb mega na provázku
7
Kluby - Britská aliance
8
Historie - KSK v Aghánistánu
10 - 11
Historie - Terorismus
12 - 13
Recenze - Remington M700 (Tanaka Works)
14 - 15
Recenze - FA - MAS 556 F1 (Tokyo Marui)
17
Konverze - STONER M63 A1 z krkonošské dílny
18 - 19
Akce - Ranger Camp 2004
20 - 21
Akce - Operace „Reinmachen“
22 - 23
Novinky
26 - 27
Encyklopedie - Maskovací vzory ČSSR / ČR
28
3
kluby
AIRSOFT TEAM URNA PARDUBICE
URNA? … původně to snad ani
neměla být URNA. V airsoftu jsem
se tehdy v květnu 2001 pohyboval
už osmým rokem. Jednotky okolo
mě vznikaly a zanikaly. Nebyla tady
však ani jedna česká policejní airsoft jednotka. Tedy aspoň jsem o ní
já ani nikdo z tehdejších „airsofťáků“ nevěděl. Jen Seals, Rangers,
Special Forces … atd. Dost mě
lákalo dělat takovou policejní jednotku, protože v budovách jsem hrál
rád. U kamarádů jsem se ale nesetkal s příliš velkým pochopením.
V roce 2001, přibližně v květnu,
jsem poznal svého současného
kolegu Petra S. S airsoftem začínal
a sdílel moje nadšení pro policejní
zásahové jednotky. Tehdy se má
bývalá jednotka 1st Cavalry Division
Hradec Králové po letech rozpadla
a tak slovo dalo slovo a s Petrem
jsme se rozhodli, že založíme SWAT
airsoft jednotku. Ano, čtete dobře.
Tehdy nás URNA ani nenapadla.
Začalo pátrání po výstroji, fotkách, informacích a v neposlední řadě po
členech. Nevěřili byste, jak je těžké sehnat opravdu zapáleného člověka.
A to jsme tehdy ani zdaleka neměli požadavky jako teď. Stačilo nám
nadšení, elektrická zbraň a ochota postupně se vybavovat. V následujících letech však požadavky rapidně vzrostly a tak někteří „střelci“ naší
jednotkou museli opustit.
Ale vraťme se zpět k začátkům. První firmu, u které jsme sháněli vybavení, byla firma Petris. Problémem byla trochu delší dodací doba. Asi je
to ale pochopitelné. Vybavují armády a tak pro ně pár kluků není žádný
kšeft. Od Petrisu jsme koupili nomexové kukly, přilby a černé potahy. A
tam pravděpodobně došlo k tomu zlomu. Matně si vzpomínám, jak jsem
si doma vyjmenované vybavení zkoušel. Díval jsem se na sebe do zrcadla a najednou si uvědomil, že vypadám jako člen URNY a ne SWAT.
Hlavou se mi honily záběry televizních zpráv, kdy URNA rozráží beranid-
4
lem dveře a vniká do bytu. Snad v
tu samou chvíli dospěl ke stejnému
názoru i Petr. Oba jsme si uvědomili, že o URNĚ, jako o české jednotce, získáme mnohem více informací. Každou chvíli jsou ve zprávách, v
časopisech, na Internetu. Toho
dne jsme hodili SWAT za hlavu a
začala se odvíjet historie Airsoft
Teamu URNA Pardubice.
Ke dnešnímu dni má naše jednotka 9 členů. Věkový průměr je 25
let. Někteří z těch, kteří byli u začátků jednotky, nevydrželi tempo ve
vybavování, nebo prostě ztratili
zájem a odešli. Požadavky na nové
členy (o které máme stále zájem)
jsou jen pro zajímavost následující:
- Věk minimálně 20 let.
- Bydliště v takové vzdálenosti, aby
se zájemce byl schopen a ochoten
samostatně dopravit každý týden na
cvičení.
- Zbraň AEG série H&K MP5.
- Minimální výstroj na 6.měsíční
zkušební dobu je černý policejní komplet, kukla, brýle, rukavice, bojová
obuv.
- Dobrá fyzická zdatnost (běh, plavání).
- Schopnost pracovat ve větších výškách.
- Schopnost pracovat v týmu.
- Schopnost uznávat velení.
- Smysl pro Fair-Play.
- VELKOU zapálenost pro speciální policejní jednotky a airsoft.
- Dobré finanční zázemí na nutný nákup další výstroje po zkušební době.
V případě zájmu nás prosím kontaktujte na E-mailu:
[email protected] V těle E-mailu uveďte stručné informace o své
osobě (věk, vybavení, bydliště…apod.) důvod proč máte o členství zájem
a co můžete teamu nabídnout. Odepíšeme všem vážným zájemcům. I
když máme v názvu Pardubice, naši členové jsou také z Chotěboře,
kluby
Hradce Králové, Vysokého Mýta, nebo Prahy. Velmi si vážím jejich nasazení jezdit každý týden na cvičení nebo akce.
Vybrali jsme si policejní jednotku současnosti a to s sebou nese i jisté
riziko konfliktu s českými zákony. Nikdo z nás není policistou a tak URNU
„děláme“ tak, jak je to v airsoftu a z legálních hledisek maximálně možné.
To znamená, že ke hře používáme pouze kuličkové zbraně, výstroj je
řádně nakoupena od firem, které vybavují mimo jiné i URNU PČR a na
uniformách nenosíme nápisy ani znak Policie. Pro lepší odlišení jsou uniformy opatřeny nášivkou „URNA, airsoft team Pardubice“. Nikde se ve
vybavení nevystavujeme na veřejnosti, kde by mohlo dojít k záměně se
skutečnou policií. Ačkoliv napodobujeme URNU, což je v celkovém
měřítku policie poměrně malá jednotka, obdivujeme práci a úsilí všech
policistů. Například hlídkovou činnost jsme si mohli vyzkoušet na akci
Derry pořádanou britskými airsoft jednotkami. Obnáší to mimo jiné i velkou dávku sebeovládání a vhodné jednání s lidmi.
Smyslem naší jednotky není jen bezduché střílení z airsoftových zbraní.
Snažíme se posílit tělesnou zdatnost, psychickou odolnost, morální vlastnosti jako odvahu, obětavost, vytrvalost, samostatnost a uvědomělou
ukázněnost. V rámci výcviku získat praktické i teoretické minimum, zahr-
nující základy střeleckého výcviku, radioamatérství, sebeobrany, parašutismu, zdravotnické přípravy, plavání, potápění a pobytu v přírodě.
Někteří členové jsou držiteli oprávnění vhodných pro činnost týmu - zdravotník, pyrotechnik, potápěč ... apod. Každý člen jednotky absolvoval
základní zdravotnický kurz.
Kromě výcviku a airsoftových akcí také navštěvujeme letní dětské tábory, dětské domovy a sdružení … apod. Ukazujeme výstroj a zbraně, pořádáme soutěže a hry pro děti. Mimo těchto aktivit máme veškeré prostory
pro výcvik vždy řádně propůjčené, nebo pronajaté. K tomu nám pomáhá
i statut občanského sdružení pod MVČR, který jsme získali začátkem
roku 2004. S registrací byly nutně zavedeny stanovy, které upravují
povinnosti členů jednotky, způsoby hodnostního značení, pravidla pro
vyloučení, povyšování či příjem nových členů.
A jak je to s našimi zbraněmi? Primární zbraní každého člena je automatická elektrická zbraň. Jako tým stylem napodobující URNU preferujeme samopaly řady H&K MP5. Navíc je to vhodné díky kompatibilitě
zásobníků a sjednocené munici (váze kuliček). Každý člen týmu má ale
samozřejmě svobodnou volbu zbraně a tak u nás naleznete i útočnou
pušku Steyr AUG, nebo brokovnici Remington M870. AEG nejsou nijak
upgradované, jak by se dalo očekávat. Všechny mají úsťovou energii
kuličky pod 1J. U některých zbraní byla pouze vyměněna ložiska, hlavy
pístů, mechaboxy … apod. Jediný, kdo má zbraň opravdu hodně upravenou je náš odstřelovač. Jeho arzenál zahrnuje mimo jiné i plynový SVD
Dragunov, nebo Remington M700. V týmu jsou používány i sekundární
zbraně - pistole. Ty jsou výhradně plynové od firem KWC, KSC, Western
Arms, nebo Marui. Nejoblíbenějším typem je Glock 18C a Beretta 92.
Typickým rysem naší jednotky je dobrá výstrojní vybavenost. Už od
našich začátků jsme jí přikládali důraz a padlo na ní opravdu velké množství peněz. Mnohokrát se nám stalo, že si lidé myslí, že nás někdo vybavuje. Že nám někdo všechno kupuje. Je to samozřejmě nesmysl a každý
si vše kupuje za své peníze. Nemáme sponzory. Nic takového. Hodnota
jen výstroje (nepočítám zbraně ani zásobníky) pro jednoho člena dosahuje několika desítek tisíc korun. O autentičnosti také mluví to, že naše
fotky byly použity do několika katalogů výstrojních firem. Naše barva ale
není jen černá. Používáme dva druhy bojových uniforem. Černou - pro
boj v zástavbě, a maskovanou vz95 - pro boj v přírodě. Výstrojní doplňky,
jako jsou opasky, pouzdra,vesty ... apod. nosíme výhradně v černém
provedení.
Rád bych ale podotkl, že i když máme kvalitní výstroj a zbraně, stále to
z nás nedělá super airsoft jednotku, která každého „převálcuje“. Jsme
stále jen neprofesionálové, co hrajou airsoft a snaží se o svém volném
času cvičit a zlepšovat se. Spousta lidí si to neuvědomuje. Automaticky
očekávají perfektní čistění místností a žádné ztráty. My ale bojujeme v
budovách a to je to nejtěžší, co může být. Nemáme na rozdíl od pravé
zásahové jednotky moment překvapení a jejich technické možnosti. Ono
není umění schovat se do tmavého rohu místnosti a čekat až někdo
vejde.
Text: Student, Airsoft Team URNA Pardubice
Foto: archiv autora
5
výstroj
CO NOSÍME S SEBOU - URNA PARDUBICE
Je velmi těžké na několika řádcích popsat vybavení, které máme.
Některé položky jsou povinné pro každého člena, jiné volitelné. Každý
se tedy vybavuje podle finanční situace a potřeby. Typickým příkladem
jsou třeba stehenní pouzdra, nebo vesty. Někdo preferuje pouzdra na
zásobníky, jiný na výbušky, nebo hasící sprej. Někdo má lehkou neprůstřelnou vestu, někdo těžkou s kapsami na keramické pláty. Mezi povinné položky každého člena patří (kromě výstroje) například: lékárnička a
obvaz (na stejném místě), svítilna, nůž, ochranná maska, radiostanice…apod. Na obrázcích si můžete zepředu a zezadu prohlédnout typické vybavení člena týmu.
- Nezbytnou součástí výstroje do boje v budovách je přilba opatřená černým látkovým potahem. Její praktičnost většina z nás vyzkoušela na
vlastní kůži a nebudu přehánět, když napíšu že mně zachránila život při
jednom nešťastném pádu. Při boji v přírodě přilbu nahrazuje klobouk
nebo šátek.
- Střelecké ochranné brýle. Hlavním účelem , jako u všech airsoft jednotek, je ochrana očí proti kuličkám
- Kukla. Může být nomexová (nehořlavá) nebo obyčejná bavlněná.
- Komunikační souprava k radiostanici. Řešena buď formou náhlavní
sady a mikrofonem před ústy, nebo hrdelním mikrofonem.
- Spodní prádlo Klimatex. V létě tričko, v zimě spodky a mikina. Dobře
odvádí vlhkost od těla k horním vrstvám oblečení.
- Blůza a kalhoty stejnokroje 92 (nebo kombinéza 92)
6
- Neprůstřelná vesta lehká (může být i těžká s chráničem třísel a krku)
- Taktická vesta. Umožňuje uložení zásobníků, kuliček, granátů, radiostanice a dalšího vybavení potřebného pro zvládnutí akce. Navíc obsahuje integrovaný sedový úvaz pro slaňování.
- Rukavice. V tomto případě kožené s vyztuženými částmi pro možnost
slaňování.
·- Na opasku pouzdro pro ochrannou masku, zavěšeno pouzdro s pistolí Glock, pouta ocelová, pouta na jedno použití,
- Na levém stehně v tomto případě pouzdro na 3 zásobníky do samopalu H&K MP5 A2.
- Samopal H&K MP5 A2 s rychloodnímatelnou montáží, kolimátorem
OKO + chránič, závitem pro případné našroubování tlumiče, laserovým
zaměřovačem nad hlavní, svorkou s druhým zásobníkem.
- Kolenní chrániče. Stejně jako přilba velmi vhodný ochranný prostředek.
- Taktická obuv. V tomto případě Gore-texová s podrážkou Vibram.
Tým rovněž disponuje společným vybavením, jako jsou lana, štíty,
beranidlo, páčidla, kotva s lanem, vysílačky s dlouhým dosahem, žebříky, …apod. Kompletnější informace o výstroji, výzbroji, nebo zbraních
naleznete na našich stránkách: www.urna.net
Text: Student, Airsoft Team URNA Pardubice
Foto: archiv autora
recenze
SOFTGRANÁT, ANEB MEGA NA PROVÁZKU
Před časem nás firma D - technik namlsala a navnadila plány vyrábět
softgranáty. Kolik z nás strávilo bezpočet bezesných nocí nad myšlenkou, jak vyrobit bezpečný airsoftový granát. A ejhle, tady nám byl přislíben. Pouze s drobnou podmínkou: absolvovat speciální školení, po
jehož ukončení jsme získali osvědčení k nákupu softgranátů. Mnoho z
nás se tohoto školení zúčastnilo a pak už jsme jen čekali, čekali a čekali.
Až jsme se konečně dočkali. V červenci tohoto roku byl softgranát
uveden na trh za doporučenou maloobchodní cenu 200 kč. Částka to
jistě není malá, ale tato investice za bezpečný airsoftový granát jistě
stojí. Zvlášť poté, co jsme byli ubezpečováni o jeho vlastnostech.
A tak nadešel kýžený den praktické zkoušky nového softgranátu.
Následující řádky jsou pouze pro silné nátury…..
Základem softgranátu je stará dobrá mega na provázku. Zdá se vám to
jako totální nesmysl? To nám sice taky, ale je to tak … Granát se skládá
z pojistky, dlaňové pojistky, úderníku, roznětky, zpožďovače, plastového
těla granátu s dřevěnou výplní (tělo zůstane výbuchem nepoškozeno) a
již zmiňované megy na provázku, volně vsunuté do dutiny ve spodní části
těla granátu a provázkem do ní přichycené. Aby mega z těla předčasně
nevypadala, je dutina v těle zalepena stříbrnou fólií. Pořád nechápete,
proč je mega k tělu granátu přichycená provázkem? To proto, aby nám
neodletěla do horoucích pekel. Stále nechápete? No to se nedivíme.
Pochopíte. Podíváme se, jak vlastně granát funguje …
Vytáhneme pojistku a granát odhodíme. Odletí dlaňová pojistka, úderník odpálí roznětku a ta zažehne zpožďovač. Až dosud je vše tak jsme
očekávali a předpokládali, to hlavní však teprve přijde. Zpožďovač ještě
za letu zažehne megu a tím jí vymrští mimo tělo granátu. Mega je k tělu
přichycená provázkem proto, aby se neoddělila od granátu a obě tělesa
letěla zároveň. Pohled na granát plachtící vzduchem a megu rotující
kolem něj je opravdu impozantní! Proto nedoporučujeme granát házet
do míst, kde by se mohl za něco zachytit (například za větev) a zůstat
viset jako klobása. A dále následuje standardní výbuch megy. Mega je
pro použití v softgranátu speciálně upravena. Je zkrácena přibližně cca
o 1-2cm a je v ní vytvořen otvor pro uchycení provázku!!! Za svých
200 kč tedy dostanete výrobek skládající se ze standardní megy za
4 kč, kousku provázku a krásně provedené atrapy granátu.
Ale pozor, při testech softgranátu se ukázalo, že jeho účinek může být
až zdraví nebezpečný. Málem jsme se s celou jednotkou potrhali smíchy. Dále následovala lehká srdeční zástava našeho velitele, protože si
uvědomil, kolik softgranátů koupil. Ale uklidnilo ho ujištění, že kdybychom
používali
chechtací pytlíky,
vypadaly by v našich
sumkách podstatně
méně esteticky. Na
nepřítele by měly
účinek stejný.
A co říci závěrem?
Výrobce sliboval hory,
doly. Skutečnost je
bohužel úplně jiná.
Použití megy v softgranátu za 200 kč
se jeví jako opravdu
trapné. Všichni jsme
očekávali podstatně
silnější pyrotechnický efekt. Navíc si
myslíme, že image
megy rotující okolo
softgranátu rozhodně nepatří k jeho
nejsilnějším stránkám.
Text: Harry
Kybicoval Riggs
Foto: Riggs
7
kluby
BRITSKÁ ALIANCE
Každý kdo pozorněji sleduje dění na české airsoftové scéně si musel
všimnout, že v poslední době se přímo roztrhl pytel s nejrůznějšími aliancemi, koalicemi atd.
Již delší dobu funguje
na jihu Čech 1st Southern regiment, jižní
Morava má také svoji
koalici velmi dobrých
jednotek, dále např.
liberecká aliance atd.
Mám ale teď na mysli
spíše uskupení, která
vznikají napříč republikou, a spojují lidi
napodobující stejnou
armádu, či období.
V ietnamoví Char lie
Angels, pražská
i moravská větev aliance AČR, debatující
nyní o možné celorepublikové alianci, vznikající německý spolek
a v neposlední řadě
i naše britská koalice,
která na podzim oslaví
své první výročí.
Ten uplynulý rok
hodnotím velmi pozitivně, seznámili jsme se s celou řadou výborných
lidí, získali spoustu nových informací a užitečných kontaktů, uskutečnili
nemálo obchodů s výstrojí a v neposlední řadě uskutečnili dvě velké,
snad povedené akce, a celou řadu menších, byť někdy spíše více společenských než bojových akcí.
Narazili jsme v podstatě na jedinou potíž a té bych chtěl věnovat pár
následujících řádků, jako určitou radu či zkušenost věnovanou členům
všech spolků, koalic a aliancí.
Jde o to, co si ta která jednotka či ten který jednotlivec představuje
pod pojmem airsoft.
Dovolím si airsofťáky či militaristy obecně rozdělit do několika základních kategorií:
Bojovník - nelpí tolik na dokonalém vzhledu, nemá třeba kompletní
výstroj, ale v boji je nepřekonatelný. Záleží mu hlavně na tom, aby jeho
strana vyšla z přestřelky vítězně.
Sběratel - jeho výstroj je dokonalá do posledního detailu, včetně dobových tkaniček od bot a toaletního papíru. Všechny odznaky a nášivky má
umístěny na milimetr přesně. Zbraň bere jen jako nutný doplněk svého
vzhledu a střílení jako nutné zlo. Je mu jedno jak boj dopadne, jde mu
hlavně o vzhled, aby to dobře vypadalo na pohled a na fotkách.
Teoretik - z nejrůznějších důvodů nedisponuje ani dokonalou výstrojí,
ani bojovými schopnostmi, ale oplývá hlubokými znalostmi všeho co se
k dané problematice váže. Má doma spostu literatury, videa, PC plné
fotografií, má prolezlý kdejaký web atd.
Drsňák - preferuje napodobování vzoru zejména po fyzické stránce.
Nejdůležitější je vydržet víc než ostatní - déle nespat, více uběhnout,
udělat nejvíc kliků apod.
Voják - zakládá si na vystupování a dodržování armádních předpisů.
Nemá konkurenci v pořadových, salutování, ve vztyčování vlajky. Hlavní
je krátký sestřih a nablýskané boty.
Toto jsou spíše extrémy, každý z nás je spíše mixem několika výše
uvedených kategorií, ale i tak každý přece jen více či méně inklinujeme
k jednomu z popsaných směrů.
8
Když uděláte akci (např.) pro všechny britské jednotky a přijede vám
40 (50,100,…) lidí z celé republiky a leckdy i z ciziny, máte dvě cesty
kterými je možno se
vydat.
Buď se navzájem kritizovat (támhlety vypadaj jak hastroši, tihle to
moc žerou, tohle jsou
kropiči, támhleto je
všeználek, ale sám
neudělá ani 10 kliků,
tenhle má jinej kvér
než má mít, tamhleten
si ani neumí vyčistit
boty apod.) Vše patřičně doplněno spoustou
invektiv. Úplně nejlépe
to neříkat do očí, ale
někde bokem. Pak se
vám aliance jen těžko
vydaří.
A nebo se dokázat
oprostit od svých představ pojetí airsoftu,
ustoupit z oblíbené
pozice „můj názor je
jediný správný a všichni kdo nesouhlasí jsou
*****“, a přiznat, že tamtěm sice něco schází, ale jsou zase lepší v
něčem jiném, byť já tomu třeba nedávám takovou důležitost. Že tamti
sice nevypadají dvakrát nejlépe, ale v boji excelují, takže já se svým perfektním vzhledem jim mohu jít příkladem (a taky poradit co, kde a za kolik
shánět, nabídnout odprodej svých přebytků, když o to budou stát) a oni
mě zase můžou pomoci se zlepšit v taktice boje apod. Kdo toto nedokáže, je do sebe zahleděný hlupák a těžko se kdy do nějaké aliance
zařadí. Společnost bez vzájemné tolerance fungovat nebude.
A koneckonců, lidé se přece v čase vyvíjejí, výstroj se dá dokoupit,
informace doplnit, boj nacvičit atd. Na našich akcích je pokrok ve všech
těchto směrech velmi dobře vidět.
Zavrhnout někoho navždy jen podle kusých informací z neaktuálního
webu či z jedné společné akce je opět projevem neinteligentního a
netolerantního jedince.
Takže volám po větší všeobecné toleranci, a hlavně přeji všem co nejvíc povedených akcí.
Text: LCpl. Dráp 22nd SAS Rgt. A Sqn.
Foto: archiv autora
výstroj
CO NOSÍME S SEBOU - SAS
Riggs mě požádal, abych zplodil něco o SAS. Nepovažuji naší jednotku za dostatečně na úrovni na to, abychom se jako team mohli prezentovat v časopise. Opisovat po x-té z nějaké knížky jací jsou SAS borci by
byla jen škoda papíru. Ale protože v poslední době začaly teamy honosící se názvem této britské elitní jednotky růst jako houby po dešti,
napadlo nás pro jejich podporu sepsat to málo ověřených informací, co
jsme o SAS dosud sesbírali. Čili následujcící článek lze brát i jako jakýsi návod „pokud chcete dělat současné SASíky, tak tímhle nic nezkazíte“. Rozhodně se nepovažujeme za nějaké výstrojní experty, ale naše
informace se neopírají o 15-20 let staré knížky, různé rádoby SAS příručky a zdroje typu JPP, nýbrž o výpovědi příslušníků určité jednotky
AČR, která se s SAS poměrně často vídá na společných cvičeních a
misích, a k tak dobrému zdroji zase nemá přístup úplně každý…
Nejprve bych rád poopravil dva nejrozšířenější omyly - polopravdy:
1) Konec fám o tom, že si SAS nosí co chce. Mají sice určitou volnost
ve výběru výbavy a nezřídka si ji upravují či doplňují podle svého, ale v
žádném případě nejsou vystrojeni stylem „co dům dal“. Treky a opasek
z ALICE, k tomu jednu sumku z PLCE a jednu z malé polní vz.58 u nich
opravdu nenajdete. Mají to co zbytek britské armády - PLCE či taktickou
vestu.
2) SAS nemají nejmenší zájem prozradit na sebe fakt, že jsou SAS.
Nikdy je neuvidíte v akci s baretem na hlavě, s nějakými obloučky či
nášivkami 22nd SAS na rukávech apod. SASíka přece SASíkem dělá
něco úplně jiného než baret a tuna nášivek…Snaha a touha airsofťáků
se co nejvíce sžít se svou vysněnou předlohou je pochopitelná a přirozená, ale tudy cesta nevede.
Voják na obrázku má standardní DPM uniformu - vzhledem k počasí
pouze košili a kalhoty. Klobouk přivázaný padákovkou ke košili. Ke kalhotám taktéž padákovkou (jako u spousty jiných jednotek) připevněn
kvalitní kapesní nůž. Vesta je Wyvern British SAS DPM Battle Tactical
Assault Vest - získaná přímo od příslušníka 22nd SAS. Komu se to poštěstí .. SAS tuto vestu na rozdíl od běžných armádních jednotek fasují
standardně, za příplatek si mohou sami zvolit počet, velikost a rozmístění jednotlivých sumek a kapes. Konfigurace této vesty (z pohledu nositele): vlevo dole je 2x ammo-pouch celkem na 6 zásobníků (do Coltu /
L85, ale vejdou se tam i zásobníky do G3) a směrem k zádům jedna utility / canteen pouch. Na pravé straně dole tři další utility / canteen pouches. Jsou o něco menší než ty na PLCE - tak akorát na britskou polní
láhev, ale i US láhev se jak vidno vejde (používá se kvůli nerez pítku a
popř. vařiči). Nahoře vlevo je kapsa na kompas a na stroboskop (zde
PMR vysílačka), napravo nahoře větší kapsa na balíček první pomoci obvaz a morfium. Dále má vesta na každé straně velkou vnitřní kapsu na
zip. Do levé je všité pouzdro na pistoli. Vestu si SAS různě upravují dle
potřeby - přidáním dalších sumek (nejčastěji 2x utility pouch z PLCE či
sidepockety z bergenu na zádovou část, pouzdra na pistolové zásobníky na přední část apod). Sumka s lékárničkou je u SAS označena zřetelným červeným křížem kvůli snazší identifikaci - vždy se používá nejprve obvaz zraněného a až pak popř. i obvaz ošetřujícího, a jde o vteřiny…
Kolem krku shemakh - nejčastěji v zelené nebo hnědé barvě. Popř.
klas. fasovaná barakuda.
Na zádech má voják klasický DPM bergen 100l (80l + 2x10l sidepockety). Bederní pás se pro rychlejší odhození batohu nezapíná. Jen na
okraj - batoh na fotografii váží cca 45-50kg (aneb vše na 10-ti denní
pobyt mimo civilizaci sebou). Vesta má dalších 8-10kg…i to je SAS.
Zbraně - SAS samozřejmě mají přístup ke spoustě zbraní. Málokterý
AS team si může tak vybírat - na černou práci různé verze HK MP5, na
zelenou M-4 (obyčejná, ne RIS), velmi často s podvěšeným granátometem M203. Okrajově se používá M-16A2. Samozřejmě též britská klasika SA 80-L85 a zejména v Severním Irsku i HK MC51. Dále pak kulomet M249 Minimi, sniperka L96,…
Add. Colt Xm177E2 v rukách pózujícícho - zbraně mají SAS (v terénu)
téměř vždy maskované pomocí zvláštních sprejových barev, které lze
posléze umýt pouhou teplou vodou a kartáčem. Je přece jen trochu
nelogické být zamaskovaný od hlavy k patě, a v ruce třímat metr dlouhou černou zbraň… Tutéž barvu používají i k doladění kamufláže výstroje (vesty, batohy apod.) K drtivé většině zbraní používají SAS taktický
popruh.
Pokud tento článek alespoň někoho obohatil či pomohl v rozhodování,
pak splnil svůj účel.
Text: LCpl Dráp 22nd SAS Rgt. A Sqn. Praha
Foto: Riggs
9
historie
KSK V AFGÁNISTÁNU
O jednotkách commandos německé armády se nikdy oficiálně
nepředpokládalo, že budou nasazeny proti ozbrojencům Usámy bin
Ládina a jeho spojenců. Očití svědkové však zjistili jejich přítomnost v
průběhu operací „vypátrej a znič“ (search and destroy) proti oddílům Al
Kajdy. Skutečnost byla opravdu velmi vzdálená prohlášením německé
vlády, která oficiálně uváděla, že úkolem speciálních jednotek
Bundeswehru v rámci mezinárodních sil ISAF je zajištění bezpečnosti v
Kábulu a okolí. Celá situace byla pro Berlín velmi znepokojující, poněvadž přiznat uvedený stav by se rovnalo uznání, že němečtí vojáci se
poprvé od konce druhé světové války aktivně podílejí na bojových operacích.
Něco málo o KSK
Útvar Kommando Spezial Krafte (KSK) má čtyři bojové roty, které jsou
vytvořeny pouze z aktivních a záložních důstojníků. Při nasazení mimo německé území,
jako tomu bylo v Afghánistánu, působí
ve prospěch jednotek KSK tři podpůrné roty: spojovací, týlová
a zdravotnická.
V ý b ě r
a výcvik operátorů KSK
se provádí ve
škole, nazvané Ausbildung
und Versucht
Zentrum (AVZ).
Součástí tohoto střediska je ženijní rota,
jejímž úkolem je vývoj
výbušných náloží pro
potřeby bojových rot v
průběhu operací.
Výcvikový kurs pro aktivní
důstojníky (ve věku maximálně
30 let) a záložní důstojníky (28 - 32
let) trvá tři měsíce. Předchází mu
velmi náročné a rozsáhlé výběrové
testy, trvající několik dní. V průběhu tříměsíčního kursu absolvují
uchazeči výcvik v rozdílných prostředích: „lesním“ v oblasti Černého lesa, „horském“
v Bavorsku a „přežití“ v různých
prostorech. Je jasné, že tento
kurs klade na uchazeče
extrémní požadavky a pouze
velmi malý počet je přijat.
Příprava
Německá vláda se začátkem
prosince 2001 usnesla příznivě reagovat na žádosti
Pentagonu
o
pomoc.
Nechtěla však angažovat horské jednotky, které jsou schopné operovat v horském terénu,
ale nemají žádné bojové zkušenosti a rozhodla se vyslat
speciální jednotky
Kommando Spezial Krafte
10
(KSK). Dalším důvodem nasazení KSK byl fakt, že se před necelým
rokem tajně zúčastnili cvičení BRIGHT STAR, které se uskutečnilo v
Egyptské poušti. Oddíl operátorů KSK tak získal nedocenitelné zkušenosti z boje v pouštních podmínkách. Tento výcvik se o necelý rok
později v Afghánistánu ukázal jako velmi prospěšný. První vojáci přistáli
dva týdny před Vánoci na letecké základně v Bagramu. Brzy poté byly
americkými letouny C-17 přepraveny první jednotky s lehkými vozidly.
Začátkem ledna 2002 mohly být zahájeny první operace.
Několik příslušníků jednotek KSK však již bylo v tomto regionu přítomno od října 2001. Společně s jejich kolegy z britských jednotek SAS a
SBS se v Ománu zúčastnili rozsáhlého britského cvičení SWIFT
SWORD II / SAIF SAREEA a po jeho skončení zůstali pro případ potřeby v oblasti. Vyskytly se rovněž zprávy o přítomnosti německých potápěčů z vojenských plavidel NSR, operujících z Džibuti a keňské
Mombassy.
Bojové operace
Operátoři KSK měli původně zajišťovat pouze ochranu příslušníků
štábu sil ISAF v Kábulu. Později byl jejich statut přehodnocen i pro bojové operace.
V březnu se jednotky commandos KSK zúčastnily operace ANACONDA společně s jednotkami SEALS amerického válečného námořnictva a
britskými a australskými SAS. Během operace vytvořily hustou síť kolem
pohoří, do něhož uprchly jednotky Talibanu a Al Kajdy. Přes nepřetržitou
podporu taktickým letectvem byl jejich úkol velmi obtížný, poněvadž
operace byla vedena v těžko prostupném terénu a proti houževnatému
a záludnému nepříteli. Na konci operace se sice příslušníci KSK nemohli příliš chlubit výsledky svého snažení, získali však neocenitelné bojové
zkušenosti.
V Afghánistánu byly postupně nasazeny dvě skupiny KSK, každá o síle
100 operátorů. Vyzbrojeni byli pouze lehkými zbraněmi, které mohly být
považovány za výzbroj amerických a britských speciálních jednotek, a
vždy byli přepravováni americkými vrtulníky z letišť v Bagramu nebo
Kandaháru. Uvedené dvě skupiny byly tvořeny operátory ze čtyř bojových rot a velitelskou skupinou. V průběhu operací byla na území sousedního Uzbekistánu vytvořena týlová základna, kterou mj. využívaly
historie
dopravní letouny Luftwafe pro mezipřistání při letu do Bagramu.
Základnu tvořila velitelská skupina a týlová jednotka.
Podle oficiálních dokumentů bojovalo v Afghánistánu celkem asi 450
německých vojáků, z toho 200 operátorů KSK.
Vzhledem k tomu, že účast německých speciálních jednotek v operacích proti oddílům Al Kajdy nebyla vládou NSR oficiálně oznámena,
neodpovídala výstroj operátorů KSK předpisům Bundeswehru.
Operátoři dávali přednost
účelnosti před předpisy.
Charakteristické bylo např.
používání různých prvků
maskovacích oděvů, německá maskovací blůza „fleckdesert“ se nosila pod americkou maskovanou polní vestou M-65, tuto „uniformu“
doplňoval klobouk v klasickém hrachu „flecktarn“ a na
krku šála místní výroby. Mezi
nejčastěji používané útočné
pušky patřila H&K G-36C.
Druhou zbraní byla pistole
HK USP P8, nošená v nízko
zavěšeném pouzdře.
Oddíly KSK v Afghánistánu
používaly lehká vozidla
Mercedes Wolf, vybavená
držáky pro kanystry na vodu
a pohonné hmoty. Operátoři
byli vyzbrojeni puškami H&K
G36 (modely G36C, G36K,
G36) ráže 5,56 mm, zbraněmi osobní ochrany H&K PDW
ráže 4,6 mm, dále samopaly
H&K MP5K a H&K MP5SD,
granátomety HK 69 ráže
40 mm a odstřelovacími puškami Accuracy International G22
a H&K PSG1. Kromě vozidel 4x4 Mercedes Wolf byly německé jednotky vybaveny také modifikovanými americkými terénními vozidly Humvee
s cílem zvýšit jejich rychlost a palebnou sílu.
Text: Riggs
Foto: archiv redakce
11
historie
!
T E R O R I S M U S
Definicí pojmu terorismus je několik. Již vysvětlení samotného slovního
základu pojmu terorismus přiblíží mnohé. Slovo terorismus je odvozené
z latinského slova terror, což znamená hrůza. Podle encyklopedie
Diderot 2000 je terorismus metoda zastrašování politických odpůrců
hrozbou a užitím násilí, kdy smyslem nastolení teroru je vytvořit extrémní psychický nátlak na jednotlivce i skupiny obyvatelstva. Český encyklopedický slovník uvádí, že jde o souhrn antihumánních metod hrubého
zastrašování politických odpůrců hrozbou síly a užitím různých forem
násilí. Definice
užívaná
FBI
hovoří o nezákonném užití síly
či násilí vůči osobám či majetku s
cílem zastrašit či
přinutit
vládu,
civilní obyvatelstvo nebo jeho
část k podpoře
politických
či
společenských
cílů. BIS definuje
terorismus jako
násilnou metodu,
organizovaně a
plánovitě využívající ničení a vraždění nebo hrozby
ničením a vražděním k zastrašování a vydírání státních orgánů, za účelem dosažení politických, národnostních či jiných cílů.
Terorismus lze tedy popsat jako předem organizované použití násilí
nebo hrozby násilí zaměřené obvykle proti nezúčastněným osobám s
cílem vyvolání strachu za účelem dosažení požadovaných cílů. Na rozdíl
od zločineckých organizací, pro které je cílem finanční zisk, jde teroristickým skupinám o dosažení cílů politických, náboženských nebo ideologických. Jak zločinecké tak i teroristické organizace k tomu užívají ale
podobné prostředky . Jde o použití násilí proti osobám nebo objektům,
únosy, vydírání, zadržování rukojmí. Násilná akce se nazývá teroristickou, když její psychologické účinky jsou v nerovnováze s jejími čistě
fyzickými výsledky. Čínský vojevůdce Sun Tsu napsal: „Zabije jednoho
a vystraší deset tisíc ostatních“.
Cíle teroristických organizací lze rozdělit následovně:
Reklamní cíl: Upoutání pozornosti veřejnosti pomocí masmédií. Snaha
násilnou akcí dát vědět o existenci a programu teroristické organizace.
Tomu dnešní světové sdělovací prostředky, lačné po dramatických a
drastických exkluzivních zprávách, notnou měrou napomáhají.
Jednorázový násilný akt: Dosažení konkrétních cílů jako je likvidace
určité osoby či osob, zničení konkrétního objektu či objektů. Při snaze
vynutit si jednání slouží teroristické akce k zastrašení politické moci
nebo nátlaku na politickou moc. Někdy k takovýmto akcím dochází z
důvodů jako je doplnění vlastní výzbroje či získání financí, propuštění
vězňů - jiných teroristů a pod. Při tomto taktickém užití násilí se obětmi
útoků často stávají zcela nevinní lidé, nemající absolutně nic společného s přípravou či prováděním vládní politiky.
Strategický cíl: Terorismus zde představuje nástroj vedoucí k destabilizaci režimu. Vychází z předpokladu, že teroristické akce vyprovokují
státní moc k takovým represím a násilí, jehož výsledkem má být revoluční vzpoura mas. To předpokládají především anarchistické doktrinální
koncepce.
12
!
Samotný terorismus můžeme dělit podle několika kritérií:
Podle působnosti:
Vnitřní
- státní teror - hrůzovláda, metoda politického boje proti vnitřním i
zahraničním protivníkům státu (jednotlivcům, politickým stranám, skupinám obyvatelstva, cizím státům), resp. proti odpůrcům politického režimu; spočívá v soustavném a nelegitimním užívání násilných prostředků
státem k potlačování či fyzické
likvidaci protivníků; snaha o posílení
centrální
autority - použití
válečných podob
terorismu, kdy se
stát ve válce
uchýlí ke zničujícímu kobercovému bombardování nebo bombardování, které má
definitivně zastrašit nepřítele
- revoluční snaha o rozložení
státu, svržení stávajícího politického režimu
a nastolení nové vlády
Mezinárodní
Jde o terorismus zasahující obyvatele či území více než jednoho státu.
- separatistický. Cílem je získání nezávislosti, vytvoření samostatného
státu nebo připojení k jinému státu.
- koloniální. Terorismus vytvářený mocnostmi, které se nechtějí vzdát
svých kolonií.
historie
Podle cílů
- islámsko - fundamentalistický - palestinské skupiny, oblast Blízkého a
Středního východu; považován za nejnebezpečnější; jeho ideologie
odsuzuje politické principy a systémy hodnot západu a jako jediné spravedlivé uspořádání světa uznává jeho uspořádání na přísném islámském
základě; ve jménu této ideologie se islámští fundamentalisté cítí být
oprávněni používat násilí; islámský fundamentalismus má stále větší
zájem na infiltraci do života a společnosti evropských států
- nábožensko etnický - IRA, spor Indie a Pákistánu o Kašmír
- nacionalistický - ETA ve Španělsku, nacionalisté na Korsice
- levicový - Rudé brigády a Antiimperialistická buňka v Německu, francouzská Přímá akce
2. Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadel (Haag,
16.12.1970)
3. Úmluva o potlačení protiprávních činů proti bezpečnosti civilního
letectví (Montreal, 23.9.1971)
Boj proti terorismu na mezinárodní úrovni upravuje několik dohod,
které byly uzavřeny na mezinárodních konferencích a dále byly definovány základní zásady a to nepodrobovat se žádnému teroristickému
4. Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců (New York,
14.12.1973)
5. Úmluva o fyzické ochraně jaderného materiálu (Vídeň, 26.10.1979)
6. Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí (New York, 17.12.1979)
7. Protokol pro potlačování nezákonných aktů násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu provozu (Montreal, 24.2.1988 dodatek a
rozšíření Montrealské úmluvy z roku 1971)
8. Úmluva o zamezení nezákonných aktů proti bezpečnosti námořní
dopravy (Řím, 10.3.1988)
9. Protokol o stíhání nezákonných aktů proti bezpečnosti plovoucích
plošin v pevninské mělčině (Řím, 10.3.1988)
10. Úmluva o označování plastických trhavin pro účely jejich identifikace (Montreal, 1.3.1991)
11. Mezinárodní úmluva o potlačování teroristických útoků (New York
15. 12.1997)
vydírání či hrozbě a neuzavírat s teroristy žádné dohody,zacházet s teroristou jako se zločincem a nikoliv jako s politikem či politickým vězněm,vyvíjet nekompromisní diplomatický, politický a ekonomický nátlak
na země, které terorismus podporují, protože hon na teroristy, jejich
zatčení a odsouzení ztrácí svůj smysl v okamžiku, kdy některé státy terorismus podporují.
1. Úmluva o trestných činech a některých jiných činech spáchaných
na palubě civilních letadel (Tokio, 14.9.1963)
Terorismus a boj proti němu od útoku na Světové obchodní centrum,
nabraly na intenzitě. Od doby, co Spojené státy zahájily svoji globální
protiteroristickou kampaň, bylo do tohoto boje zataženo mnoho zemí a
národů . Po vojenských akcích v Afghánistánu a Iráku, ani v jedné ze
zemí nedošlo k úplné likvidaci teroristických aktivit. Sdělovací prostředky každý den přinášejí zprávy o útocích na americké a další spojenecké
vojáky v Iráku nebo Afghánistánu. Ztráty nejsou pouze na straně amerických vojáků, ale i mezi příslušníky ozbrojených sil Itálie a nebo Španělska, jejichž příslušníci plní úkoly v mezinárodních misích v boji proti
terorismu. Proč se do boje proti terorismu zapojují další a další země?
Terorismus je celosvětový problém a země jako již zmiňovaná Itálie nebo
Španělsko mají s teroristy zkušenosti již z boje na vlastní půdě. Pokud je
jedna země obětí teroristického útoku, nelze předpokládat, že sousední zemi toto nemůže potkat. Terorismus není jen záležitostí zemí Blízkého
východu nebo Spojených států. To ukázaly nedávné útoky na cíle v
Istanbulu v době návštěvy amerického prezidenta ve Velké Británii.
Terorismus se přesunul do Evropy. Útoky v Turecku měly hlavně za úkol
připomenout celému světu, že mezinárodní teroristická síť nespí a načasování útoků na dobu návštěvy Geogre Bushe v Británii, která je hlavním
americkým spojencem v boji proti terorismu, je více než symbolické.
Použitá literatura: Bonanate: Mezinárodní terorismus (Columbus,
1997), Mika: Současný terorismus (Triton, 2003), Carr: Dejiny terorismu ( Práh. 2002)
Text: Tom
Foto: archiv redakce
13
recenze
R E M I N G T O N
Remington 700 je spolehlivá a osvědčená zbraň v ráži .308
Winchester, z níž vycházejí i zbraňové systémy M24 a M40. Podařilo se
firmě Tanaka Works vytvořit podobně kvalitní airsoftovou zbraň?
Remington M700 od Tanaka Works je plynová manuální sniperka v ráži
6 mm BB. Zásobník je vyjímací na 10 kulí a skrývá v sobě jednak plynový rezervoár a také část mechanismu zbraně. Puška má plastovou
pažbu s příjemným povrchem, ostatní díly jsou kovové, mimo pryžových
těsnění a také gumové patky pažby. Díky materiálům použitým na této
pušce máte docela dobrý pocit, když ji vezmete do rukou. Prostě působí pevným dojmem, není to tedy žádná bakelitová hračka. To se podle
mne Tanace povedlo. Vezmete-li pušku do ruky, držíte ZBRAŇ, ne hračku. Jen je trochu lehčí, než by člověk od pohledu očekával, ale na druhou stranu se člověk nemusí tahat v akci se zbytečnou váhou, že ano…
Při bližším pohledu vám padnou do oka další příjemné detaily, jako
M 7 0 0
P O L
t ř e b a
nápisy vyražené na závěru,
nebo i zdrsnění natahovací páky. Puška je
osazena pevnými mířidly, ale podle mého s nimi vypadá
nedůstojně. Není problém tedy mířidla sundat a nahradit pořádnou optikou. Přímo od výrobce je puška totiž osazena montážní kolejnicí typu
Weawer, tedy airsoftovým standartem. Já jsem hrábnul do úspor
a namontoval optiku Leupold M3 3,5-10 x 40. Jedná se samozřejmě
o airsoftovou repliku od firmy G&P, která je velmi povedená a kvalitní.
Optiku je dobré osadit krytkami (např. Butler Creek), které jsem ještě
vpředu doplnil protisluneční clonou. A ejhle - máme tady důstojnou sniperku! Nejen vzhled, ale i praktickou úlohu zastane dvojnožka Harris,
v tomto případě airsoftová kopie od CA (bohužel i u ní se projevila nepříliš velká kvalita výrobků CA). Co se vzhledu týče, s optikou a dvojnožkou
je na M700 opravdu úchvatný pohled.
Takže si asi řeknete, že když už takhle krásně vypadá, jestlipak taky tak
krásně střílí… Vzhledem k tomu že se jedná o plynovou zbraň, tak její
střelecké vlastnosti jsou podmíněny jednak použitým plynem a taky teplotou. Zjednodušeně řečeno, pod 10° C bych se s ní do akce netahal.
Ideální teplota je okolo 20° C a výš. Zbraň v pohodě zvládá Green Gas
a jiné plyny. Pouze Red Gas je pro ní už příliš silný. Při příznivé teplotě
14
recenze
I C E
( TA N A K A
(okolo 20° C) střílí
zhruba 350 - 600 fps s 0,20 g, podle použitého plynu. Se silnějšími plyny dokáže střílet okolo 500 fps
s kulema 0,30 g. A to je hóóódně dobrý. V základu máte zbraň výkonem
srovnatelnou s upgradovanými manuálními sniperkami. Horší je to už
s přesností, ale o tom později.
Takže naládujeme pěkně ručně (tak to jde nejlíp) 10 kulí do zásobníku,
naplníme ho plynem (lze jen pokud není ve zbrani) a můžeme střílet.
Puška se ovládá stejně jako originál, jen lehčeji. Co mne trochu zaskočilo je její supercitlivá spoušť, které se lze dotknout jen když opravdu
máte zamířeno a chcete vystřelit. Má totiž tak malý odpor, že by jí spustila i moucha, kdyby na ní sedla. Musíte si na to prostě zvyknout nebo
pušku rozebrat a na spoušťovém mechanismu seřídit odpor a chod.
Natahovat závěr jde taky opravdu zlehka a kovové klikání je vám při tom
odměnou. Na rozdíl od pérem poháněných sniperek se tahle plynovka
ovládá tak lehce, že můžete v klidu ležet, natahovat jedním prstem a
dívat se při tom stále optikou na cíl… Báječné! A co teprve štelování
HOPu, to je lahůdka. Na předním konci montážní lišty je kolečko, jehož
otáčením štelujeme HOP. Kolečko má svou vlastní aretaci, při točení
tedy "cvaká". A taky se samo nemůže rozštelovat. Nastavení HOPu
můžeme tedy v klidu provádět při střelbě, hezky vleže, bez vyndavání
zásobníku a šaškování s imbusem, jako u konkurenčních pušek.
Báječné!
Zatím je vše tak dokonalé, že je to jako sen. Pak ovšem dojde
na střelbu a na to, jak daleko a přesně M700 střílí. Jediná
reakce je ovšem protažený obličej… Bohužel
Remington M700 od Tanaky nestřílí tak přesně, jak by se dalo od tak jinak skvělé
zbraně očekávat. Je otázkou, jestli
je to dáno nějakou konstrukční vadou, nebo
jestli je to úděl
všech sniperek
W O R K S )
poháněných plynem (což bych se osobně vůbec
nedivil, potýkám se s podobným problémem i u
jiné plynové sniperky), ale je to prostě tak. Druhá otázka je, co s tím.
Popravdě řečeno - na to jsem doposud nepřišel… Přesná hlaveň, časté
čištění a ty nejkvalitnější kule mohou částečně tento problém vyřešit. Ale
všechny „zaručené a ověřené“ zprávy o tom, že s touhle puškou někdo
v akci trefil člověka na 80 - 90 m, jsou z říše bájí a pohádek. Skutečně
mířená střelba má smysl na vzdálenosti do 60 m. A i na tuhle vzdálenost
budete potřebovat mimo dobré a čisté hlavně, kvalitních kulí a pevné
ruky taky notnou dávku štěstí. Protože sniper musí trefit jednou a to
dokonce první ranou :-). Na druhou stranu je nutno podotknout, že
pokud se trefíte, tak kulička po celou dráhu letu nádherně „sviští“ a v
dopadu má dost energie, aby to vaše oběť i cítila (mimo to, že to uslyší).
Pro cíl to bude jakési: „šúúúúú, plesk, auu“…
Co tedy říci závěrem? Remington
M700 od Tanaka Works je
nádherná zbraň, krásně provedená,
ze které
střílet je
požitek. Musíte
se ale smířit s tím, že
ačkoliv střílí skvěle, není
přesná tak, jak by se od ní dalo
očekávat. Upgradovat jí, aby měla větší
sílu, nemá smysl, silná je dost. Smysl má přesná
hlaveň, lepší tryska v závěru a zásobník navíc, protože
je jen na 10 kulí. Potěšující věcí je, že Tanaka dělá nejen klasickou M700, ale i M24 a 700, kterou lze rozpůlit na dva kusy
a transportovat tak lehčeji (a vypadá to jako ve filmu o nájemných vrazích). Skoro bych si myslel, že M40 by mohla následovat. Každopádně střílí všechny stejně a Tanaka tím udělala
všem manuálním sniperkám těžkou úlohu…
Text: Harry
Foto: Riggs
15
recenze
OICW - XM8 - XM25
V roce 2002 zadala americká armáda týmu
Alliant Techsystems ( Dynamit Nobel, Heckler
Koch, Contraves Brashear Systems) kontrakt
na útočnou pušku XM-8. Jako základ této
zbraně je použita pušková část zbraňového
systému XM-29 projektu OICW. Projekt
OICW ( Objective Individual Combat Weapon)
je tvořen ze tří hlavních částí. První je tzv. KE
- Kinetic Energy. To je automatická puška
ráže 5,56 NATO, základem je puška G36,
nad touto zbraní je druhý blok zvaný HE High Explosive. Jedná se o poloautomatický
granátomet ráže 20 mm. Granátomet je řízen
počítačem a jeho střely lze použít proti
pěchotě i proti technice. Granát může vybuchovat vpřed nebo do stran. Při výbuchu
vpřed může probíjet pancíř techniky, při výbuchu do stran dochází k tzv. tříštivotrhavému
efektu, použití proti pěchotě je jednoznačné.
Granát má časový a nárazový zapalovač. Třetí
a také nejdražší je schránka se zaměřovacím
elektronickým systémem. Ten je řešen podle
požadavků zákazníka a může obsahovat
mechanická mířidla, videokameru se šestinásobným zvětšením, infra kameru, elektronický kompas, laserový dálkoměr, akustický senzor, balistický počítač, zařízení pro programování granátů a nakonec kameru, která přenáší obraz na displej přilby vojáka,
který potom může vést palbu schovaný za překážkou pouze s vystrčenou zbraní. Zásobníky pro KE jsou třicetiranné a voják jich nese šest.
Zásobníky pro HE jsou na šest granátů a jejich zásoba pro jednoho
pěšáka je také šest kusů. Cena jednoho kompletu je asi 10.000 USD.
2.500 USD za zbraň a 7.500 USD za systém řízení palby. V současné
době je zbraň ve fázi vojskových testů, problém je s hmotností zbraně,
protože požadavek je 6.35 kg včetně obou plných zásobníků, ale zbraň
XM-29 váží více než 8 kg.
To byl jeden z důvodů, proč americká armáda zadala kontrakt na
novou útočnou pušku. Na její konstrukci je jako základ použit modul KE
z XM29. Jak jsem již uvedl, ten vychází z HK G36. Na KE je připevněna
teleskopická pažba s pěti pozicemi nastavení a montážní lišta. Zbraň se
vyrábí v několika verzích, jako základ je varianta označovaná jako
Baseline Carbine s hlavní dlouhou 318 mm. K této zbrani je možno připojit 40mm granátomet XM320, což je upravený HK AG36. Další je
zkrácená verze Compact Carbine s hlavní dlouhou 229 mm. Compact
Carbine je vybavena teleskopickou pažbou jako MP5, kterou lze možno
celou zasunout. Třetí verze je označená jako Sharpshooter a je pro
odstřelovače na úrovni družstva. Poslední je Squad Automatic, což je
16
univerzální kulomet pro pěchotní družstvo.
Poslední dvě zmiňované verze mají hlaveň o
délce 508 mm a kulometná hlaveň je, na rozdíl od odstřelovačské, těžší, aby zvládala větší
zátěž při střelbě dávkou. Zbraň používá zásobníky z G36 na 30 ran, pro kulometnou variantu je připraven dvojitý buben na 100 nábojů.
První verze XM8 hodně připomínala G36
(obrázek v pravém dolním rohu stránky) a používala zásobníky z M16/M4. Pro XM8 se vyvíjí
speciální munice, aby se snížila zátěž vojáků.
Náboj bude mít mosazné dno a plastový obal.
V listopadu 2003 bylo třicet prvních XM8
předáno pro úvodní testy. Dalších sto kusů se
začalo zkoušet začátkem letošního roku. Při
zkouškách se z jedné zbraně vystřílelo 15 000
ran bez jediné závady a bez čištění. V porovnání s M4 je XM8 o 20 procent lehčí a při srovnání cen je to 1800 USD za XM8 a 2500 USD
za M4. To znamená při vyzbrojení jedné brigády úsporu 2.4 mil. USD.
Další novinkou je poloautomatický granátomet XM25. Ten je kompromisem mezi 40mm
granátometem, který je sice dost účinný, ale
munice je velká a těžká, a granátometem 20 mm použitým jako HE na
XM29. Granáty 25 mm mají o 50 procent více fragmentů po výbuchu
než granáty 20 mm. XM25 je designově podobný jako XM8. Jedná se
o chytrý granátomet, který programuje granáty podle druhu cíle. Je
možno střílet v několika režimech. Střelba dávkou, výbuch po nárazu,
výbuch po nárazu se zpožděním (granát prostřelí dveře a v místnosti
vybouchne), výbuch nad cílem. Střepiny jsou schopné proniknout
neprůstřelnou vestou. Další nová vlastnost granátů je termobarický
efekt, kdy po výbuchu dochází k okamžitému spotřebování kyslíku v
místnosti, jeskyni, což vede k likvidaci přeživších protivníků.
Na projektu OICV se dále pracuje, ale spíše je pravděpodobné, že
zdokonalený odlehčený granátomet a systém řízení palby bude navěšován na M8, jak by se po případném zavedení měla jmenovat XM8.
Text: Tom, Foto: Internet
recenze
FA - MAS 5.56 F1 (TOKYO MARUI)
V roce 1904 získali liverpoolští puškaři Harry a Charles Gamwellové
patent No 8759 na novou konstrukci své pušky. Netušili tehdy, že jejich
koncepce se po osmdesáti letech velmi rozšíří a ujme pod označením
"bull-pup". Jedná se o posunutí zásobníku daleko dozadu až do hlaviště pažby. Ovládací prvky včetně spouště přitom zůstaly na svém místě.
Výhody jsou zřejmé: zbraň se tak výrazně zkrátila, snížila hmotnost
a využilo se tak „prázdného“ prostoru pažby.
Automatická útočná puška FAMAS (Fusile Automatique Manufacture
d´Armaments de St. Étienne) byla přijata do výzbroje francouzské armády v roce 1975. Stejným veteránem je i airsoftové provedení od japonské firmy Tokyo Marui. Jedná se totiž o jednu z prvních „elektrik“ (AEG),
které začala tato firma vyrábět. Sám osobně jsem FAMAS poprvé viděl
v roce 1991 v Armyshopu v Žitomírské… ten už ale neexistuje (škoda) a
Marui vyrábí jiné (a lepší) zbraně.
První, co nás po otevření krabice (se znakem Légion-Étrangére)
napadne je, jakou měli Francouzi odvahu a vyrobili na svou dobu dost
avantgardní zbraň. Vezmete-li ji do ruky, máte dobrý pocit kompaktnosti
a robustnosti. Pak ale nastane první vystřízlivění… puška vrže. Díky velkým plastovým dílům a tření plastu o plast tak celá Famaska docela
nereálně vrže. Co se dá dělat… Naopak příjemným překvapením a revolučním prvkem konstrukce je standardní vybavení útočné pušky dvounožkou. Ta je zhotovena z kovové slitiny, je tudíž dostatečně pevná a stabilní. Je však možná příliš vysoká (nejde výškově nastavovat) a tím
pádem bude zbytečně vaše silueta vidět na pozadí okolního terénu. V
sklopené poloze nijak nevadí v manipulaci se zbraní. Další netradiční
věcí je rozměrná nosná rukojeť ve tvaru madla (hlavně díky této nosné
rukojeti si zbraň vysloužila přezdívku „Le Clarion“, čili trumpeta). Zde
jsou rovněž umístěna mířidla. Muška je pevná sloupková, hledí dioptrické, výškově regulovatelné. Jednotlivé polohy představují stovky metrů, u
originální zbraně označeny číslicemi 3, 4, 5.Optiku nebo kolimátor lze
uchytit na standardní montáž optiky FAMAS. Na hlavni (kovová slitina) je
namontováno víceúčelové úsťové zařízení. Například úsťová brzda, tlumič výšlehu, základna pro odpalování puškových granátů či držák útočného nože. Páka závěru (kovová) je umístěna pod nosnou rukojetí. Pro
nás nic neznamená, ale ve skutečnosti
manipulace třeba v
rukavicích dopadá dost nešťastně.
překvapení. Je jím POUZE
motůrek EG 560. Je to
nevýhoda pro další upgrade, který je tím pádem
docela nemožný. Na druhou
stranu tak zbraň vydrží neuvěřitelně mnoho a zbytečně se up-gradem neničí. Kryt spouště lze
odklopit dopředu pro jednodušší manipulaci v rukavicích. Před spouští
je páčka mechanické pojistky. Když je pojistka v poloze ZAJIŠTĚNO,
nedostanete se prstem k spoušti. Jednoduché a praktické. Další pojistka / přepínač režimu palby, je za zásobníkem. Další docela nešťastná
věc. Přepínač je příliš malý a nevhodně umístěný. Stačí totiž trošku více
pušku přitisknout k tělu (neberte to eroticky :-), zavadit o výstrojní součástku a už se pojistka přepíná sama jak chce. Opravdu VELKOU výhodou Famasky je, že se do ní vejde (a má se správně používat) VELKÁ
BATERKA. I když to tak na první pohled nevypadá, tak se do předpažbí
(ano, čtete správně) v pohodě vtěsná baterie typu L. 7,2V. Pokud se do
zbraně budete pokoušet namontovat baterii sedmičlánkovou (8,4V), připravte se na trochu nasilí. Ale jak říká klasik, trocha násilí ještě není
fašismus, takže s chutí do toho, vejde se tam. Odměnou vám bude vysoká kadence. Výměna 7,2V baterie je snadná, jde to opravdu lehce - asi
jako u MP5. Ehmm, teda až na to všudy přítomné vrzání. Zásobník je
standardní - plechový - na 68 kuliček, velkokapacitní je na 300 nábojů.Prodává se též kovová spona na dva zásobníky. Střelba se zásobníky
je bezproblémová, podávají naprosto v pohodě. Zbraň se při střelbě
chová klidně, příjemně se drží. Vše kazí (opět) vrzání :-). I když se jedná
o starý model AEG, střílí velmi slušně - střelbou se vyrovná i novějším
modelům AEG. V pohodě zvládne 0,25g…lépe se však uplatnily kuličky
EXCEL EKO 0,23g - mé oblíbené :-).
Celkové hodnocení „staré dobré Famasky“ ? V době svého vzniku to
byla airsoftová revoluce, v současné době patří k průměru. Je tu však
jedna nepříjemná věc. Podle některých informací, které se ke mě dostaly, firma Marui končí s výrobou některých starších typů AEG jako Colt
M16A1, XM 177 a právě naší „Famasky“. To by bylo vážně špatně ohledně náhradních dílů a doplňků. Je to trošku škoda, protože
Francouzská Cizinecká Legie je výborný vojenský útvar, výstroj se dá už
i u nás sehnat. A jak jinak si představit „frantíka“ než s Famaskou?
Shrnutí: + cena, kompaktnost, velká baterie, dvounožka
- honě plastu (vrzání), motor EG560, zastavení výroby (?)
Text: MTJ, Foto: Kosák
Před pákou
jsou mířidla pro
střelbu puškovým granátem. Takže další pro airsofťáky zbytečná věc, ledaže by Will
nějaký granát sestavil :-). Pistolová
pažbička skrývá další nepříjemné
délka
hmotnost
délka hlavně
kapacita zásobníku
náboje
úsťová rychlost střely
kadence
Airsoftová FA - MAS 5.56 F1
757 mm
3.000 g
488 mm
60 nábojů
6 mm kuličky
90 m/sec.
1000 ran/min.
Skutečná FA - MAS 5.56 F1
757 mm
3.760 g
488 mm
25 nábojů
5.56 x 45 mm
960 m/sec.
1000 ran/min.
17
konverze
STONER M63 A1 Z KRKONOŠSKÉ DÍLNY
Dlouho jsem hledal neobvyklou zbraň, kterou bych se odlišoval. Prostě
jsem nechtěl mít tuctovou zbraň, kterou bych mohl potkat na kdejakých
manévrech. Proto všechny moje zbraně nesly podpis mých rukou. Ať už
to byla XM177 E2 předělaná na E1 nebo můj poslední počin, Car-15
změněná na Colt patent mod.07. Pořád to ale nebylo ono. Pomalu jsem
se začal smiřovat s faktem, že si holt budu muset svoji zbraň vyrobit. V té
době dodělával kolega z týmu svoji M60 a já se rozhodl, že si zbraň také
postavím. V úvahu přicházely tři zbraně: samopal Carl Gustav Mod.45 s
tlumičem, M60 SEAL version a Stoner M63. Nakonec moje rozhodnutí
padlo na poslední jmenovanou. Kulomet Stoner M63 A1 LMG. To bylo
to pravé. Stonera jsem již dříve viděl na dobových filmech a fotkách v
rukou SEAL a byla to také jedna ze zbraní, bez které by náš tým nebyl
výzbrojově kompletní. Prostě team kopírující SEALs ve Vietnamu se bez
Stonera nikdy nebude na 100 % podobat skutečným NAVY SEAL. Hned
jak jsem složil maturitu, tak jsem se pustil do stavby. Plány jsem rýsoval
už během šprtání, takže jsem mohl, pln nadšení a nápadů, začít.
„Přestěhoval“ jsem se na pár měsíců ke strýci do jeho puškařské dílny
a tam se začal rodit můj sen. První na řadu přišlo samotné tělo zbraně,
ve kterém se nachází mech.ver.II, soustava objímek na hlaveň a podávací potrubí. Opět se nám potvrdila skutečnost, že mech.ver.II je opravdu univerzální a střed Stonera jsem nemusel nijak upravovat. Je pro něj
jako stvořené. Na tělo se potom pomocí čepů uchycují další části:
Hlaveň s muškou, předpažbí, naváděč pásu, příklopný kryt závěru s blokem mířidel, pažba a v neposlední řadě také zásobník ve tvaru bubnu.
Vnější hlaveň je ve zbrani uchycena pomocí jednoho imbusového šroubu a přímo se opírá
o mechabox a tím
ho i zpevňuje. V
hlavni je pak hop-up
mechanismus vlastní konstrukce a
vnitřní bronzová hlaveň 6,08 mm. Toto
řešení mi dovoluje
vyčištění hlavně a
hop-up mechanismu bez složitého
rozebírání. Prostě
pouze vysunu celý
hlavňový
celek.
Někomu se může
zdát mnou použitá
hlaveň příliš silná.
Je to hlaveň z lafeto-
18
vaného kulometu, ale SEAL ji preferovali. Pod hlavní se pak nachází
potrubí na odvod spálených plynů. Předpažbí a pažba jsou vyrobeny ze
dřeva a budou ještě dodatečně laminované. V předpažbí je velice výrazným prvkem natahovací páka. U originálu je menší, ale mě zaujala modifikovaná verze, kterou jsem viděl u mého vzoru, Darryla Younga z Juliet
Platoon, ST2. Proto jsem ji také vyvedl v této podobě. Asi největší částí
Stonera je zásobník ve tvaru bubnu. U skutečné zbraně měl kapacitu
150 ran v pásu, v mém případě se do bubnu vejde něco kolem
3000 bb. O přívod kuliček do hlavně se stará mechanismus ze 190-ky
zásobníku pro M16 a asi 20 cm dlouhé podávací potrubí. Časem plánuji
elektricky poháněný zásobník, ale zatím jsem neměl při akcích problém
s manuálním natáčením. V bubnu je uložena baterie 9,6V/1800mAh. S
touto baterii a motorkem EG1000 má zbraň stejnou kadenci jako její
konverze
vzor. Motor EG1000 je uschován v pažbičce z M16, která je dotmelená
k nepoznání. Asi nejpracnější částí M63ky je příklopný kryt závěru a na
něm umístěný blok mířidel. Mířidla jsou plně pohyblivá a je to ukázka brilantní práce mého strýce.
Práce na Stoneru M63 A1 LMG trvaly zatím rok a stále mám co zlepšovat. První,co hodlám vylepšit, je montáž bubnu, jež se mi poprvé moc
nevyvedla. Časem plánuji ještě zhotovení hlavně z modelu Mk23, ale
teď bohužel není čas. Celá zbraň je černěná a pažbení nastříkáno.
Musím říci, že černění celé zbraně jsem prováděl poprvé a proto se jednalo spíš o soustavu pokusů a omylů. Celá stavba byla velká škola a nelituji toho, že jsem skoro rok nejezdil na akce. Pocit z prvního úspěchu v
akci s vlastní zbraní je nezapomenutelný zážitek. I přes velikost
1030 mm a váhu 5,8 kg jsem si na něj rychle zvykl a jinou zbraň bych
už nechtěl. Na první akci slavil úspěch hlavně jako novinka, dostřel byl
ale slabý a ani o spolehlivosti se nedalo mluvit. Ostatně takové dětské
nemoci má asi každá stavěná zbraň. Will by mohl vyprávět, kolik „radostí“ zažil se svojí M60, než ji naučil střílet. V této době již funguje M63ka
spolehlivě a dostatečně plní funkci podpůrné zbraně. Ač jsme s Willem
již několikrát hledali příčinu, tak má mechabox velice výrazný zvuk, který
připomíná motorovou pilu.Takže pokud při akci uslyšíte něco jako pilu,
tak si můžete být jistí,že tam operuje náš Team :-). Toť asi vše k věci jménem Stoner M63 A1 LMG. Na tomto místě bych chtěl poděkovat svému
strýci Františku Kalenskému za možnost stavět Stonera v jeho dílně,
jeho rady a práci na bloku mířidel. J.W.Smithovi za práci na tlumiči výšlehu a předních mířidlech. V neposlední řadě Willovi za užitečné rady,
práci na bubnu a hlavně za konečné vyladění. První Stoner M63 A1
LMG v našem týmu tedy žije a zatím zaplnil mezeru ve výzbroji. Ale sám
v jednotce rozhodně nezůstane!
V současné době pracuje na stejné zbrani, ovšem se zásobníkem ve
tvaru krabice, náš pointman, a na podzim bych měl dokončit Stonera
M63 Mk23 mod.0 NAVY pro našeho Lt. Stavět zbraně mě baví, ale
zařekl jsem se, že žádný mnou vyrobený Stoner nikdy neopustí náš
team. Takže každému, kdo plánuje, že si svoji zbraň postaví, přeji hodně
sil, a hlavně vytrvalosti, protože ji v každém případě budete potřebovat.
Ale ten pocit za to stojí!
Text: Hoo Yeah, GM3 Michael R.Taylor
U.S.NAVY SEAL Team Two,Det.Alpha,7th Platoon Vrchlabí
www.mujweb.cz/kultura/seal
Foto: Riggs, archiv autora
19
výcvik
RANGER CAMP 2004
Každému zkušenějšímu airsofťákovi je dobře známo, že kdyby se
sestavil jakýsi žebříček „Military“
AS jednotek, někde hodně vysoko by figurovaly jednotky Rangers.
Většina těchto jednotek existuje
již delší dobu, a o jejich kvalitách
vypovídá nejen důraz kladený na
výstroj, vzhled a chování, nejen
propracovaný systém výcviku,
hodností i velení, nejen styl a
povaha jejich akcí a výsledky na
AS akcích, ale například i to, že si
pořádají vlastní výcvikový „tábor“ Ranger Camp.
Povolení zúčastnit se letního
Ranger Campu jednotky A
Company 3/75 Ranger Regiment
získali po nemalé a nekrátké
snaze velitelé 22nd SAS Rgt. A
Sqn. Praha a B Sqn. Teplice.
Camp probíhal zhruba týden
kdesi v Moravském krasu, účastnilo se ho celkem 42 lidí (znalec
Prachettovy Zeměplochy či
Adamsova Stopařova průvodce
po galaxii, popř. člen Anthropoidu
se tomuto číslu jistě nediví), a to
od nás i z ciziny.
Osazenstvo sestávalo jednak z
členů pořadající jednotky - bojové
a výcvikové čety, a jednak z přizvaných „hostů“. Některé části
programu byly pro všechny skupiny společné, jindy měla každá
skupina svůj vlastní program. Celkově měl program z našeho pohledu
nadprůměrnou až výbornou úroveň, bylo vidět, že instruktoři prostě umí,
znají a vědí.
Ubytování ve vojenských stanech, nástupy, vytrubované (byť reprodukovaně) budíčky, vztyčování a spouštění vlajky, trocha nezbytného řvaní
do megafonu, ale např. i vícenásobné neustálé zajištění tábora, to vše
vytvářelo správnou atmosféru, která by i absolutního pacifistu přinutila
narovnat ramena a alespoň trochu se chovat jako voják.
Dorazili jsme jak se sluší a patří - jedno-a-něco-denním pěším 45km
20
přesunem z místa víkendových bojů poblíž Olomouce, s cca 45-50kg
zátěží. S překvapením v campu
vidíme několik známých pražských, jabloneckých i dalších
Ranger tváří. Zjišťujeme že zde
právě probíhá bouřlivá debata
zástupců jednotlivých Ranger
jednotek s cílem ujednotit především systém hodností a povyšování. Je to chvályhodná snaha a
držím Rangerům palce, aby se
jim to povedlo. U nás je to v tuto
chvíli vzdálená představa…
Další den brzo ráno vyráží výcviková četa na LRRP a my a další
hostující jednotky jsme vysláni do
předpokládaného operačního
prostoru Rangerů coby OPFOR.
Navzdory naší celodenní usilovné
snaze a spoustě nachozených
kilometrů jsme vyšli naprázdno.
Jiné jednotky měly větší štěstí,
měly s výcvikovou četou několik
kontaktů, a tak může večer posílená bojová četa vyrazit na úspěšný noční přepad.
Za zmínku z výcviku stojí např.
nácvik činnosti na kontrolním stanovišti, či zajímavá půldenní střelecká příprava, zakončená parkurem - malou taktickou soutěží v
lese. Až si budete chtít do nějakého Rangera rýpnout, zeptejte
se ho kdo parkur vyhrál :-).
Ke konci Campu probíhal tzv. Mannequin's day - soutěž dvoučlenných
hlídek. Název tento závod nese na památku zesnulého příslušníka
A/3/75 SGT Krpala - Mannequina.
Naše hlídka č.13 vyrazila z Campu ve 21h - asi 2h po první hlídce.
Úkol: podle leteckého snímku určit a posléze (již za tmy) najít místo, kde
jsou souřadnice cíle pro noční průzkum. Přesunout se k tomuto hlídanému cíli a vypozorovat co nejvíc z 8 věcí. Návrat do 06:00.
Úkryt souřadnic nacházíme celkem rychle, dle zapsaných časů jsme
pár hlídek předběhli a ten zbytek docela stáhli, v celkovém výsledku to
výcvik
nic neznamená, ale potěší to. Pak ale i my děláme malou navigační
chybu a zacházíme si pár kilomterů. K cíli dorážíme cca v 01:00.
Cílem je kamenolom, do kterého vedou jen dvě relativně tiché přístupové cesty. Dovnitř se snaží dostat 14 hlídek, které nesmějí spolupracovat a nesmějí střílet. Kolem pobíhá ostraha, která svítí a střílí po všem
co vidí a slyší. Nevíme co a kde přesně hledat - prostě „maso“. Po chvíli marné snahy se rozhodujeme si na chvíli lehnout a počkat, až (jestli)
se situace uklidní. Vzhledem k okolní teplotě se dá mluvit doopravdy o
ležení, ne o spánku.
V 03:00 vstáváme a zjišťujeme že plán vyšel, ostraha je již mnohem víc
unavena a mnohem méně aktivní, většina hlídek je pryč. Plížíme se do
lomu, se štěstím unikáme světelným kuželům baterek ostrahy, v šeru svítání nacházíme skoro všechny předměty a rychlým přesunem dorážíme
zpět do Campu v 05:58. Odměnou je další cca 1,5h spánku.
Následuje běh po kolečku fyzických a vědomostních disciplín - tlačení
jeepu, pádlování, lanové lávky, zdravověda atd. Této části se pro zranění, vyčerpání i jiné důvody účastní už jen 11 hlídek. Dřeme skoro na
doraz a v cíli jsme celkově…na 2. až 3. místě, ale prý jen těsně za vítězi. (Každého jistě napadne celá řada důvodů, proč bylo nevhodné
vyhrát, a navíc, co bychom si s těmi Ranger cenami počali). Škoda jen,
že instruktoři zajišťovali stanoviště disciplín a my tak nemohli změřit síly
s nejlepšími...
O závěru Campu odehrávajícím se v nedaleké restauraci si raději
nechte vyprávět … :-) Ráno pak pro nás již nastal čas nahodit na záda
bergeny a přesunout se zase o kus dál…
Závěrem bych rád poděkoval všem, díky kterým jsme se Campu mohli
zúčastnit, a všem na Campu pak za to, že nás brali jako sobě rovné.
Sice jsme vzezřením nenaplňovali vizi vždy dokonale oholeného a na
1mm zastřiženého Rangera, ale snad jsme Královně ostudu neudělali. V
hlavě se již líhnou nápady na vlastní Camp na přístí léto... Hooahh !!
Text: LCpl. Dráp 22nd SAS Rgt. A Sqn. Praha
a SSgt. Kráťa B Sqn. Teplice
Foto: 75th Ranger Regiment
PS: LCpl. Dráp napsal o Campu téměř vše, takže za organizátory pouze
doplním, že hlavním cílem Campu je věnovat se výuce nebo zdokonalování dovedností, na které nemáme během roku dostatek času. Letošní,
v pořadí již pátý, Camp se i z našeho pohledu vydařil a dík patří bezpochyby i všem jeho účastníkům. Jejich nasazení, hlavně pak při závěrečné soutěži Mannequin´s Day, bylo pro nás největší odměnou za čas
strávený přípravou Campu a Královna ani Strýček Sam se za ně stydět
nemusí. Už nyní se těšíme na přípravu dalšího ročníku, který se ponese
v duchu oslav 10ti let od založení naší jednotky.
1LT Martin Z. Kolarik, CO, A/3/75 RGR
21
akce
OPERACE „REINMACHEN“
První akce Bundeswehr aliance
Obec Ralsko - Hradčany, sobota 8:00, od letiště přicházejí početné
oddíly německé pěchoty, procházejí středem vesnice a směřují k lesu.
Uličky jsou vylidněné, slyšet je jenom štěkot psů. Nikdo z místních netuší, že právě začíná dlouho připravovaná operace Bundeswehru s krycím
názvem REINMACHEN.
Cílem této operace bylo eliminovat zbytky nepřátelských vojsk, které
se odmítly vzdát a vedly partyzánskou válku v okolí obce Hradčany.
Skupinky ozbrojenců, tvořené britskými a českými útvary spolu s americkými vojenskými poradci, narušovaly blízké zásobovací trasy německých vojsk a dále svojí přítomností ohrožovaly plynulý provoz tamního
letiště.
Díky rozvědce se nepřátelské jednotky podařilo lokalizovat v lese jihozápadně od obce Hradčany. Pro obránce jsou zde překvapivě dobré
podmínky: terén je velice členitý, je zde spousta zvětralých pískovcových skal, hustý les a rokle, které se dají dobře bránit.
První fáze operace zahrnovala vybudování polního velitelství a rozmístění hlídek na důležitých místech k zajištění oblasti. Do místa našeho
budoucího velitelství přicházely německé jednotky ve dvou vlnách, přičemž já jsem byl v té druhé. Zatímco první vlna našla místo naší budoucí základny bez problémů, druhá vlna díky nepřehlednému terénu
základnu minula a dostala se 2 až 3 km jižněji. Protože mi bylo jasné, že
cesta zpět bude trvat minimálně 30 minut, spojil jsem se s první skupinou na základně a rozdal první rozkazy. Na tomto místě bych chtěl
vyzdvihnout činnost feldwebela Prsnaje a unteroffiziera Žoldáka, kteří s
třetinou jednotek na základně dokázali zorganizovat obranu, zřídit štáb,
instalovat vysílačku, vyslat průzkum a připravit tak vše pro nadcházející
úkoly.
S druhou vlnou jsme se nakonec dostali do základny se zpožděním
zhruba jedné hodiny. Vzhledem k tomu, že v té době se už naše hlídky
dostaly do kontaktu s nepřítelem, musel jsem urychleně zformovat úder-
22
né oddíly a reorganizovat podle toho obranu. Zhruba 75 Němců pak
bylo rozděleno následovně: Štáb + ochranka a hlídky, průzkumná skupina, 1. úderný oddíl, 2. úderný oddíl a 3. úderný oddíl.
Po prověření spojení jsem zatím všem úderným oddílům určil koridory
pro patrolování a čekal na důležitou zprávu od našeho informátora. Ten
měl zajistit dokumenty prozrazující totožnost vůdce odporu a polohu
skladišť nepřítele. Tato zpráva přišla ještě před polednem. Vyplývalo z ní,
že dokumenty jsou uloženy kdesi v okolí krmelce.
Ke krmelci vedla cesta z velké mýtiny zhruba uprostřed bojového prostoru. Bylo jasné, že musíme obsadit mýtinu, abychom se mohli dostat
nerušeně ke krmelci. Na její zabezpečení byly vyslány dva úderné oddíly a třetí měl zajistit dokumenty u krmelce. Náš průzkum měl mezitím zjistit sílu obránců, pokud se tedy vůbec v okolí krmelce někdo nacházel.
Papírově to určitě nevypadalo složitě, už jenom kvůli naší početní převaze. V ten moment jsem však ještě netušil, že mýtina se stane jedním
z nekrvavějších míst a hrobem mnoha statečných německých vojáků.
Boje, které probíhaly kolem mýtiny a posléze kolem krmelce a prvního skladiště popisuje velitel jednoho z úderných oddílů obrst Riggs
takto:
Vyrazili jsme podél silnice směrem k mýtině. Narazili jsme na zbytky nepřátel, kteří ohrožovali jednotku, která silnici kontrolovala.
Nebylo jich naštěstí mnoho, takže jsme je zanedlouho zneškodnili
a beze ztrát pokračovali směrem k mýtině. Když jsme se přiblížili na
vzdálenost přibližně 200m od mýtiny zahlédli jsme v dálce pohyb.
Zatím nebylo možné určit, jedná-li se o přátelské jednotky. Vzápětí
přišla vysílačkou zpráva od jedné z úderných skupin s žádostí o podporu. Naše skupina čítala okolo 25 mužů. Urychleně jsme se přesunuli směrem k boji a pomohli zneškodnit nepřátele, kteří se pokoušeli ovládnout prostor kolem mýtiny. Tým, který měl kontrolovat cestu
u mýtiny zůstal a náš úderný oddíl se přesunul na druhou stranu mýtiny, odkud jsme chtěli pokračovat směrem ke krmelci. Tímto směrem
jsme před chvílí viděli uniknout několik nepřátel. Přiblížili jsme se ke
akce
krmelci. U krmelce se nacházelo několik skal, na kterých se bránila
hrstka britských vojáků. Na naší straně byli první mrtví a medici měli
plné ruce práce. Střelce ze skal se však povedlo zlikvidovat.
Pak došlo k prudké přestřelce, během které se nám podařilo zajistit
krmelec a jeho okolí. Ztratili jsme však polovinu mužstva. Zbytek jednotky se stáhl na štáb a předal veliteli zajištěné materiály.
Po zničení nepřátelského skladiště došlo k postupnému stažení bojem
vyčerpaných jednotek a k jejich následnému vystřídání. Mezi tím jsem
dostal zprávu od průzkumu, že našli a zničili další sklad. Situace vypadala dobře. Totožnost velitele odboje byla nyní známa, takže šlo už
jenom o to zjistit polohu nepřátelské základny a pokusit se ho zajmout.
Potřebnou informaci jsem měl obdržet opět od našeho agenta, člověka,
který infiltroval nepřátelský odboj.
Přestože informace o poloze základny zatím chyběla, bylo více než
jasné, že bude potřeba mít mýtinu neustále pod kontrolou, protože to byl
ideální nástupní prostor kamkoliv. Úderné oddíly dostaly tedy za úkol
zaujmout obrané pozice kolem mýtiny a držet jí do doby, než bude
známa poloha nepřátelské základny.
Lze dobře odhadnout, že o významu mýtiny věděl i nepřítel, takže se
naše oddíly začaly dostávat brzo do prudkých přestřelek. Byl to
moment, kdy se mýtina zbrotila krví mnoha našich vojáků. V jednu chvíli se dokonce naše jednotky musely stáhnout a fronta, pokud se to tak
dá nazvat, se nebezpečně přiblížila k naší základně. Osobně jsem ze
štábu slyšel řev útočících nepřátel a prudkou palbu, která všechny
v mém okolí dost zneklidňovala. Pro jistotu jsem pověřil feldwebela
Prsnaje, aby zkontroloval, případně zesílil obranu našeho velitelství.
Nápor nepřítele se naštěstí podařilo brzo zvládnout a naše jednotky
pomalu získávaly oblast kolem mýtiny pod kontrolu. Někdy v tuto dobu
přišla zpráva od informátora o poloze základny. Ihned jsem poslal prů-
zkum s cílem zjistit sílu obrany a najít nejlepší směr pro útok. Teď už zbývalo jenom dobýt zpět mýtinu, zajistit jí a použít jako nástupiště pro útoky
na nepřátelskou základnu. Zatímco úderné oddíly metr za metrem
postupovaly k mýtině, průzkum nahlásil, že se nachází na dohled od
nepřátelské základny. Následovaly informace o počtu obránců a jejich
činnosti. Trvalo však ještě dobré dvě hodiny, než se podařilo zajistit
mýtinu a první úderný oddíl byl schopen vydat se ke zteči na základnu.
Samotné boje o základnu nelze vylíčit z mého pohledu dostatečně
autenticky, proto využiji vzpomínek obersta Riggse, který byl při útkou
několikrát v první línii.
Dostali jsme od štábu rozkaz přesunout se k mýtině, kde jsme se
měli přeskupit a s ostatními týmy, které na shromaždiště dorazí, zaútočit na vytipovanou základnu. U mýtiny jsme dali dohromady přibližně 35 mužů a spojil se s předsunutou hlídkou, která zjistila přesnou
polohu základny. Základna se nacházela na vyvýšené místě a bylo
jasné, že další boje budou velmi tuhé. Přiblížili jsme se k základně
a zaujali pozice před útokem. Jelikož si nepřítel nemohl nevšimnout
naší útočné skupiny, byl na náš útok připraven. Povedlo se nám ztečí
dosáhnout okraje základny. Dále jsme však narazili na velmi silný
odpor, který nám způsobil vážné ztráty. Napřátelská základna se
však nacházela příliš daleko od naší a nepříteli během bojů dorazilo
několik vln posil. Mnoho našich spolubojovníků na úpatí základny
položilo své životy.
Boje o základnu byly přerušeny krátce před 19:00, kdy všechny
německé jednotky dostaly rozkaz stáhnout se. Naše ztráty byly v tu
dobu poměrně velké a většina zdravotníků již neměla žádné morfium,
v tom horším případě už ani obvazy.
Zničením dvou ze tří skladišť jsme sice citelně snížili akceschopnost
nepřítele, na druhou stranu se nepodařilo zajmout jejich vůdce. Mnoho
úsilí bude ještě potřeba vynaložit, než se podaří vyčistit okolí letiště od
partyzánů, což bude jistě znamenat další ztráty mladých německých
mužů.
Za německou stranu se bojů účastnily tyto alianční jednotky:
1. Fa l s c h i r m j ä g e r r e g i m e n t , 2 . G e b i r g s J ä g e r B t l . 2 31,
4 Pz.Gren. Btl. 352 und Wer wolf, 38. Pz.Gr.- Nibelungen,
Bundeswehr Kompanie, FSK a FBSK, GSG9, Headhunters, KSK,
S.A.C., Söldner, Troopers
Díky rozvědce jsme identifikovali následující nepřátelské jednotky
a také jejich velitele Adalfa z 45th Commando Royal Marines :
1. Průzkumná skupina Praha, 1/10th
SFG(A), 1st Infatry Division, 4th PsyOps, 5th
SFG, 22nd SAS / A, 45th Commando Royal
Marines, JFK škola pro speciální
jednotky, Rudé Barety Praha, Woodland
Devils
Text: leutnant Jurgen, KSK
Foto: Jarin, 1. Falschirmjäger reg.
23
akce
BOŘITIOV 2004
O víkendu, na přelomu července a srpna tohoto roku, se již po sedmé
uskutečnil v Bořitově (okr. Blansko) tradiční sraz členů airsoftových
klubů zabývajících se sovětskými a ruskými výsadkovými vojsky. Tento
sraz je každoročně pořádán u příležitosti „Dne sovětských výsadkářů“,
který se slaví dne 2. srpna jako upomínka prvního hromadného výsadku
poblíž města Voroněž v roce 1930, kdy bylo ve dvou vlnách vysazeno
celkem 12 výsadkářů, spolu s výstrojí a výzbrojí. Pořádajícím klubem byl
KVH Kentaur, který imituje činnost 106. Gardové vzdušně výsadkové
divize.
Smyslem těchto setkání bylo a je setkání s kamarády z celé republiky
a pozvanými členů zahraničních klubů, vzájemná výměna zkušeností v
oblasti výstroje, výzbroje i taktiky, plánování společných akcí, seznamování se s novými skupinami a jednotlivci. Někteří z nás se také přijeli
pochlubit novými přírůstky do sbírek.
Akce celkově probíhala spíše v komorní atmosféře, neboť klubů orientovaných na tuto tématiku není u nás mnoho, nicméně letošního setkání v Bořitově se nově účastnili i zástupci vojenských klubů z Velké
Británie a Slovenska.
Letos poprvé byly součástí setkání také sportovní disciplíny podle
předpisu pro fyzickou přípravu příslušníků výsadkových vojsk (Instrukcija
po fyzičeskoj podgatovke - 87), takže jsme si na vlastní kůži mohli
vyzkoušet, jak bychom ve vybraných disciplínách obstáli. Někteří (třeba
takový Dušmánek) předvedli výkony, že by i podle těchto přísných kritérií byli hodnoceni „výtečně“. Naopak někteří (raději nebudu psát své
jméno) by podle těchto výsledků mohli u výsadkářů sloužit tak snad jen
v kuchyni. Nicméně zábavy jsme si užili dost.
Trochu nás překvapila neúčast airsoftových klubů a jednotek, které se
prezentovaly buď na internetu, nebo v časopise Airsoft ať v samostat-
ném článku, tak v přehledu jednotek, jako jednotky zajímající se o sovětské, či ruské výsadkové a speciální jednotky a to i přes to, že jsme je na
setkání pozvali. Je to škoda, protože propásli jedinečnou příležitost setkat se s ostatními kluby a jednotkami stejného, nebo podobného zaměření a domluvit se na případné spolupráci, jak je to vidět u jiných jednotek. Navíc zde byla jedinečná možnost koupit, případně vyměnit výstrojní součástky, kterými naše armyshopy zrovna neoplývají. Své zboží tady
prezentovali hned dva prodejci a nebylo toho málo. K vidění a koupení
zde byly kompletní uniformy, ale i drobné doplňky.
Díky obětavosti kamarádů Dana a Kornouta, kteří až z Kolína dovezli
elektrocentrálu, Viktora, který přesvědčil rodinu, že jeden víkend doma
vydrží bez videa a Vasila, který měl patrně doma stejný problém s televizí, jsme měli možnost promítnout si několik filmů s tématikou
Sovětských výsadkových vojsk. Sice nás elektrocentrála trochu zlobila,
ale nakonec jsme ji rozchodili, i když byla poněkud žíznivá a hlučná,
takže v konečném důsledku bylo jedno, jestli je film v angličtině, češtině, nebo ruštině, protože přes její „řev“ nebylo skoro nic slyšet. I přesto
to byl nevšední zážitek, protože sledovat film v televizi uprostřed lesa se
nepodaří zase tak často.
24
Zajímavá byla také účast nadšence z Velké Británie. Rodák
z Londonderry Tony Malerky (na fotce v pravo) dokonce přivezl několik
kopií filmu „Stinger“, který sám produkoval a ve kterém také sám hrál
jednoho z výsadkářů na misi v Afghánistánu. Byl to sice jen necelých
osm minut dlouhý film, ale svojí kvalitou se na míle vzdaluje všem amatérským videozáznamům, které jsme měli možnost shlédnout. Tony byl
setkáním v Bořitově tak nadšen, že se chce zúčastnit na „Setkání
armád“, které tradičně pořádáme na podzim v posádkovém Domě armády v Moravské Třebové.
Přijeli také airsoftoví nadšenci ze Slovenska. Zastavili se sice jen na
půl dne, ale byl to první kontakt se slovenskými skupinami zajímajícími
se o sovětské, či ruské speciální jednotky a věříme, že to byl jen začátek další spolupráce. Už jsme se domluvili na jejich účasti na airsoftové
akci, kterou 2. října pořádá náš klub.
Zajímavým zpestřením byla také účast dvou vozidel a to GAZ-69, s kterým přijeli po vlastní ose kluci až z Kolína, a UAZ-469 BIE, který byl pro
jízdu mimo veřejné komunikace vybaven originální sovětskou vojenskou
SPZ, kterou jsme kdysi dávno našli v bývalé posádce „dočasně“ umístěných vojsk.
Bohužel, i přes slíbenou účast nepřijel tentokrát nikdo z našich přátel
z velvyslanectví Ruské federace. Jejich účast byla vždy zárukou zajímavých diskuzí a nových poznatků o sovětských a ruských výsadkových
jednotkách a také vždy přivezli trochu originální ruské vodky. Na poslední chvíli se omluvil také přední český autor píšící o konfliktu v
Afghánistánu Jiří F. Šiška. Škoda. Snad to vyjde na nějaké příští akci.
Během celého setkání se porůznu vytvářely skupinky vyměňující si své
poznatky a zkušenosti. Velmi zajímavá byla účast jednoho nadšence z
Moravské Třebové, který přivezl mnoho knih a časopisů, které v Rusku
vyšly v poslední době a jsou zaměřeny na tématiku speciálních jednotek,
lokálních konfliktů a výsadkových jednotek. Jen kdyby nebyl takový problém tyto knihy u nás sehnat. Je vidět, že existují skutečně kvalitní zdroje, protože autorů, jako je Steven Zaloga, nebo Jiří F. Šiška je velice
málo a jejich knížek je ještě méně. Snažit se čerpat informace od takových „autorů“ jako je jakýsi Viktor Suvorov, případně knihy jako
„Záškodník“ je podle nás zbytečná ztráta času a jen šíří dezinformace a
nesmysly.
Myslím, že letošní setkání byl příjemně strávený víkend (i pro mě, přesto že jsem s tím mněl trochu lítání) a už teď se těšíme na další ročník.
Bohužel vzhledem k závadě na mém digitálním foťáku, nemáme společnou fotku všech účastníků.
Vzhledem k „polním“ podmínkám a problémům se zajištěním těchto
setkání organizátoři zvažují, že příští rok (30. července 2005), pokud
se vše podaří úspěšně domluvit, bude tato akce přesunuta do
Armyparku Ořechov, kde jsou pro podobné akce mnohem vhodnější
podmínky.
Pokud chcete vidět víc fotek, tak hurá na www.desant.zde.cz.
Text: Viktor, Foto: archiv autora
akce
BUDĚJOVICKÝ MOG 2004
Když jsem se letos v létě dočetl na internetu, že se bude pořádat
druhý ročník Mogu v Mokré u Českých Budějovic, začal jsem se těšit.
Loňská akce se vyvedla, tak snad to letos vyjde ještě o něco lépe.
Kontaktoval jsem tedy pořadatele a přihlásil nás. Jelikož loni za US stranu bojovali i lidé v českých zelených maskáčích zkusil jsem náš německý tým přihlásit na americkou stranu. Pouštní německé maskáče mi přišly vhodnější než jakékoli zelené (nakonec se bojů zúčastnili i Britové v
pouštních DPM).
Teď trochu ožehavé téma - organizace. Kdo na akci byl, obrázek si
udělal sám. Kdo ne, podívejte se na portál http://casa.tam.cz nebo se
zeptejte některého z účastníků. Mimo závěru se k organizaci akce víc
vyjadřovat nebudu.
Akce začala v sobotu 21.8. ráno a měla pokračovat až do nedělních
dopoledních hodin. Mělo se jednat o „den poté“, čili o ústup Američané
z Mogu. Scénář měl dvě části. V první měla část spojeneckých jednotek bránit předem určenou budovu proti nájezdům Somálců. A v druhé
části se měli Američané pokusit evakuovat na předem určené místo ty,
kteří v budově přežijí. Stahování jednotek mělo začít ve dvě hodiny
odpoledne. Somálci měli půlhodinový refresh, spojenci dvouhodinový.
Tím se měla navodit atmosféra, kdy jsou spojenecké jednotky pod silným tlakem. Nemám sice přesné počty všech zúčastněný, ale odhaduji, že Somálců bylo cca 70 a spojenců 50. Somálci byli oproti spojencům navíc vyzbrojeni velkým množstvím manuálních nebo plynových
zbraní. U spojenců převažovaly elektriky.
Spojenci na poradě jmenovali koordinátora jednotek, který si zbudoval
štáb v jedné z odlehlejších budov. Koordinátor byl ve spojení jak s obklíčenými jednotkami, tak i se dvěma údernými skupinami, které měly operovat po prostoru a pomáhat bránícím jednotkám od dotírajích nepřátel.
Skupiny byly spojeny vysílačkami RF10.
Takže boj začal. Byl jsem umístěn se svým týmem v budově. Obsadili
jsme první a druhé patro. Budova byla i částečně podsklepená. Přízemí
jsem se rozhodli nechat volné, což se v druhé části bitvy ukázalo jako
chyba. Začaly nájezdy Somálců na naši budovu. Naštěstí Somálci
neměli útoky dobře zkoordinované, takže na nás vždy útočily poměrně
malé skupinky, které jsme zvládali odrážet. I naše řady začaly řídnout
a několika Somálcům se podařilo přebehnout do přízemí naší budovy.
Začali jsme si uvědomovat, že pro nás bude obtížné, ne - li přímo
nemožné budovu opustit, budou - li přízemí kontrolovat Somálci.
Požádali jsme o pomoc velitelství a to začalo vysílat jednotky k zajištění
přízemí. To se našim jednotkám povedlo až těsně před druhou hodinou
a za cenu velkých ztrát. Druhá hodina byla určena k začátku evakuace
odříznutých jednotek. Samotný přesun sice ztížilo několik Somálců
ukrytých v porostu u budovy, ale protože jich nebylo mnoho, povedlo se
nám je snadno obejít a dokončit evakuaci.
Po skončení boje následoval ještě jeden provizorní scénář, ve kterém
bránili Somálci a US útočili. To už ale z původním scénářem nemělo nic
společného.
Noční akce odpadla úplně a většina jednotek se rozjela domů. Celé
manévry nebyly příliš dobře připraveny a já bych chtěl poděkovat všem
Somálcům za jejich obětavost a úsilí při celé akci. Většina z nich jsou
členové normálních jednotek, kteří si kvůli nám hráli na Somálce. A my
jsme si manévry užili určitě více než oni.
Text: Riggs
Foto: Riggs, Kali - 115.Prapor Hloubkového Průzkumu
25
novinky
Marui H&K MP5J
Nový typ H&K MP5 avizovaný v minulém čísle. Podle výrobce se jedná
o typ, který používá Tokijská policie. Je to v podstatě klasická MP5 A5
s několika vylepšeními (nízkoprofilová montáž optiky, tlumič výšlehu,
masivnější sklopka, motor EG1000). A za těch pár stovek navíc ta vylepšení určitě stojí.
Cena: 11.300 kč
Marui HI-CAPA 5.1
Marui s uvedením zbraní neotálí a proto je již možné zakoupit i tuto
novou blow-backovou plynovku. Do zásobníku se vejde úctyhodných
33 kulí. Zbraň je jako ostatní plynovky od Marui vyrobena převážně z tvrdého ABS plastu.
Cena: 5.500 kč
Marui patka pro AK
Nejeden majitel „kalacha“ již při bojích přišel o patku na pevné pažbě.
Sháněly se velice špatně. Až konečně Marui uvolnila tento náhradní díl
k volnému prodeji.
Cena: 536 kč
Star zásobník do MP5 na 30bb
Po coltových „nízkokapacitních“ zásobnících se na trhu objevily
i zásobníky do MP5. Cena je stejná jako u coltových. Takže kdo potřebuje levně doplnit sumky, nebo si vychutnat reálnější podmínky při boji,
má příležitost.
Cena: 240 kč
Guarder optika 4 x 32
Optika s dvojitým infrapodsvícením záměrného kříže. Podsvícení je
v zelené a červené barvě. Navíc s krytkami čoček.
Cena: 3.200 kč
HurricanE konverzní kit SR47
Se zbraní osazenou tímto konverzním kitem na manévrech určitě vzbudíte pozornost. Cena je hodně vysoká. Za své peníze však dostanete
kovové tělo pro použití „kalachových“ zásobníků, RIS předpažbí a spoustu dalších precizních náhradních dílů.
Cena: 16.400 kč
Text: Riggs
Foto: Riggs, Internet
26
novinky
NOVÉ PLYNOVKY OD KSC
V červenci se objevily čtyři novinky v sortimentu plynových zbraní od
firmy KSC. Jak je u plynovek od KSC dobrým zvykem, mají všechny
regulovatelný HOP-UP, blow-back a fix slide. A teď se na ně pojďme
postupně podívat…
budu mluvit za BW jednotky, přesně něco takového jsme potřebovali.
Zásobník je na 21 ran. Zbraň je dlouhá 170mm a zbraň váží 715g.
Uvidíme, budou - li po „Compactu“ následovat další verze USP.
Doufejme, že ano ...
Cena: 5000kč
Glock 23
Beretta M92F IA
Po Glocku 18c a 26c se objevila další plynovka s možností střelby dávkou. Přepínání mezi semi a full auto je řešeno stejně jako u těchto starších modelů. Zásobník je standardní pro Glocky, čili na 23 ran.
Pažbička je však kratší než u Glocku 17/18/34 a proto lze do zbraně
použít i 20 ranný zásobník. Zbraň je dlouhá 185mm, hlaveň je dlouhá
90mm a zbraň váží 780g.
Cena: 4096kč
Již třetí verze z řady Berett Elite, tentokrát v černém provedení. Od
ostatních Elite verzí Berett se liší i rozdílným zpracováním pažbičky.
Zásobník je stejný jako u ostatních Berett a je na 26 ran. Zbraň je dlouhá 212mm, hlaveň je dlouhá 108mm a zbraň váží 910g.
Cena: 4194kč
S&W M945
H&K USP Compact
Pistole tohoto typu v nabídce KSC rozhodně chyběla. Dlaňová pojistka je samozřejmě plně funkční. Zbraň je dlouhá 221mm a zbraň váží
800g. Zásobník je na 15 ran.
Cena: 4194kč
Text: Riggs
Foto: Riggs
Konečně do našich krajů dorazilo „úespéčko“ ve verzi Compact. Když
27
encyklopedie
MASKOVACÍ VZORY ČSSR / ČR
Dlouho po druhé světové válce se v naší armádě používala jednobarevná uniforma vz.21, tzv. „kopřiváky“. V polovině padesátých let se situace mění a k parašutistickým / průzkumným oddílům přichází první
opravdu maskovací uniformy vz. 58 „mloky“ (známé z filmu Kdyby tisíc
klarinetů) a převlekáče „dubáky“ (viz.foto). Ty existují dokonce v několika barevných provedení - podle ročního období. Součástí těchto kompletů jsou i standardně našité maskovací rukavice a kapuca se zelenou
síťkou přes obličej. Současně se v armádě zavádí maskovací uniformy
vz.60 „jehličí“. Jedná se o velice kvalitně (vlastní zkušenost) zpracované
uniformy s velkým množstvím výstrojních doplňků. Tyto uniformy se používají až do začátku 90-tých let, kdy jsou nakrátko vystřídány olivově
zelenými uniformami vz.85 (měli je naši vojáci v první válce v Zálivu). Po
nich přichází konečně kvalitní (potiskem i zpracováním) maskáče
vz. 95. Protože se naše armáda účastní i zahraničních misí OSN v nejrůznějších klimatických podmínkách, zavádí se i vz. 95 v pouštním maskovacím vzoru. Součástí výstroje jsou i bílé „zimní“ převlekáče.
Text: MTJ, Bonobák
Foto: Riggs
Parka vz.95.
Dubáky. Rubová a lícová strana téže blůzy.
Blůza vz.60. Tzv. jehličí.
28
Pouštní parka a klobouk.
seznam jednotek
1. mechanizovaná brigáda
1. průzkumný prapor Litomyšl
1. taktická rota - Olomouc
1st Avn. brigade
1st Bn. 10th SFGA
1. průzkumná takt. jednotka
1st Ranger Bn. Army club
1st Recon Bn. USMC
10. divize Berserker
11. zpravodajská brigáda
104. VDV CCCP
121. rota rychlého nasazení
173rd Abn. Bde. U.S.Army
2. prapor Rangers
2nd S.F.O.D DELTA
22nd SAS Reg./ A Comp.
22nd SAS Reg./ B Comp.
22nd SAS Reg./ B Comp.
25th Inf. Div. „Nam Ghosts“
25th Tropic Lightning Club
2nd Ranger Bn.
3. pěší divize US ARMA
4. brigáda rychlého nasazení
4th Infantry Division
4. průzkumný prapor
4th PSYOPS Group
43. mechanizovaný prapor
43. výsadková jednotka
45. Commando Royal Marines
45th Royal Marines Commando
5. DOČR
5th SFG
5. SS Panzerdivision „Wiking“
6. spec. brig. „gen. Moravce“
61st Infantry Troop: Team BETA
601. skupina speciálních sil AČR
75th Ranger Reg. 2nd Bn.
82nd Abn. Avalanch WW II.
82nd Abn. Div.
9th Infantry Division „Wild Ones“
96th Special Operation Force
Aliance ČR
Anti terrorist peace team
Alpha Team, 5th SFG
B Comp. 1st Bn. 12th SFGA
Bigoši
Black Hunters
Blesk
BTS
CAMU - formation of KSK
C.A.S.
C Comp. 1/75 Ranger Reg.
CLAT Vipers
Milovice
Svitavsko
Olomouc, Šternberk
Praha
Praha
Jaroměř
Jablonec n N.
Praha, Kolín, HK
Most
Střední Čechy
Bystřice u Benešova
Otrokovice
Praha
Praha
Praha
Praha
Teplice
Brno
Praha
Praha
Trutnov
Praha
Praha
Olomouc
Brno
Praha
Mladá Boleslav
Olomouc
Praha
Karviná
Brno
Sokolov
Praha 4
Frýdek-Místek
České Bujějovice
České Budějovice
Loket nad Ohří
Praha
Brno
Unhošť
Liberec
Třebíč
Praha
Roudnice n/L
Olomouc
Černilov
Opava
Blížejov, okr. Domažlice
Holice
Žamberk
Praha
Česká Lípa
604 71 57 24
732 56 59 45
605 74 66 95
602 64 24 61
777 34 87 54
607 13 84 31
603 57 59 47
777 23 65 13
603 14 02 38
605 17 99 40
724 00 37 90
603 21 90 51
777 67 62 12
603 84 31 27
737 32 48 53
606 34 02 79
606 91 47 73
728 26 09 72
603 88 62 26
777 94 29 74
603 84 31 27
728 502 458
723 53 02 42
605 42 99 95
728 05 41 96
608 23 71 11
728 76 99 79
736 70 94 30
737 36 95 62
723 26 86 00
732 72 78 22
604 20 29 96
732 87 44 35
724 22 27 24
728 12 98 89
728 25 75 28
604 64 89 74
776 38 53 69
728 58 47 12
732 68 07 76
723 61 63 46
736 53 95 34
777 61 23 42
608 05 41 09
724 08 45 24
776 20 62 00
605 86 64 79
607 57 51 64
728 26 40 96
721 90 75 37
732 55 43 09
737 44 20 32
737 83 28 99
DDT
Delta force
Detachment Disposal Terorist
Devil’s Brigade
Divoké husy
Dragon Force
Eagle Team
Fallschirmjäger div. „Red Devils“
Fox digomon attack patrol
FUS Force
Ghost Recon
GIGN
GSG 9/1 Fallschirmjäger reg.
Headhunters
Hraničáři 1938
Chameleon 1
JPP (Jednotka průzkumu Plzeň)
Klub Vojenské Historie C.M.U.
KSK
Legie Slezsko
MACV/SOG CCC RT Maryland
Navy Seals Velké Hamry
Navy Seals CZ
OMON Poděbrady
Panzergrenadier div. Nibelungen
Průzkumné družstvo Praha
Rudé barety Praha (AČR)
S.K.O.R.P.I.O Team
S.O.T. -Alpha
S.P.I.T.
S.T.A.R.S.
Sayeret NAHAL
S.E.A.L. team 3
SEAL team 4
SEAL TEAM 6 (velitel Toni)
SEAL TEAM 6 (velitel Stevens)
Shadows of trees
Sharpshooters
Silent Storm
Spec Ops
Speciální jednotky ČR
SPECNAZ
Special Forces
Specnaz SSSR
Tango Force Piranha
T.E.T.(Taktický eliminační tým)
T.N.T. (Taktický neutralizační tým)
URNACH
USMC Recon Vietnam
ÚVOD - Ústřední vedení odboje domácího
Warriors
Zásahová jednotka
ZERO Team
Kralupy n/Vltavou
Frýdek-Místek
Kralupy
Praha
České Budějovice
Žamberk
České Budějovice
Brno
Kladno
Brno
Praha
Praha
Ostrava
Blažim/Bn
Plzeň
Praha
Praha
Ostrava
Praha
Velké Hamry, okr. Jabl. n. N.
Praha
Poděbrady, Nymburk
Pardubice, Přelouč
Praha
Praha
Mariánské Lázně
Brno
Kladno
Aš
Praha
Praha
Praha
Praha 4
Praha 3
Praha 4 - Kunratice
Roudnice nad Labem
České Budějovice
Varnsdorf
Kladno / Slaný
Praha 4
Ml. Boleslav
Praha
Havířov
Kladno
Chodov u Karlových Varů
Sokolov
Praha
Chomutov, Jirkov
České Budějovice
Opava
777 72 80 66
605 55 45 43
607 57 96 69
603 82 74 61
603 92 82 25
606 63 67 60
728 91 45 72
604 26 13 60
732 43 47 58
723 05 65 52
777 89 88 78
728 91 45 72
608 47 40 01
606 51 17 96
604 15 95 51
604 71 50 55
606 15 36 25
723 87 88 04
607 70 16 01
604 16 30 59
603 58 33 05
776 59 09 17
604 11 20 99
603 21 86 44
603 79 88 47
604 95 47 12
603 27 00 01
606 28 70 66
603 30 06 95
777 09 38 95
607 66 26 02
605 54 32 75
728 10 69 83
776 26 03 99
737 53 34 71
608 95 65 62
607 75 40 24
602 95 25 29
728 67 29 55
606 13 84 77
605 52 34 35
602 86 14 45
732 56 62 12
605 90 20 71
776 69 94 84
605 48 10 24
737 70 43 56
603 17 64 27
603 58 29 94
721 34 18 49
607 73 64 76
607 25 86 72
604 52 71 56
Pokud máte zájem o zveřejnění názvu a kontaktu na Vaší AS jednotku, kontaktujte naší redakci na tel.: 777 67 62 12
29
příště...
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NAJDETE...
Historie: Kanaďané v Afghanistánu
Co nosíme s sebou: 1.FJR reg.
Recenze: Walther P99 (Maruzen)
Recenze: VSR - 10 G - SPEC (Tokyo Marui)
Konverze: H&K G36 LSW
ROČNÍ PŘEDPLATNÉ ČASOPISU AIRSOFT
Pokud si předplatíte časopis Airsoft, budete jej pravidelně dostávat poštou zdarma.
Vyplněný formulář zašlete na adresu Anareus CZ, s.r.o., Bělehradská 24, Praha 2, 120 00.
Platba poštovní poukázkou (složenkou): částka 300kč (6 čísel), jako příjemce vyplňte Anareus CZ, s.r.o., Bělěhradská 24, Praha 2, 120 00.
Platba bankovním převodem: částka 300kč (6 čísel), číslo účtu 579716103 / 0300 ČSOB, variabilní symbol rodné číslo / IČO
Jméno, příjmení
Firma
RODNÉ ČÍSLO / IČO (var. symbol při platbě bankovním převodem)
DIČ
Ulice
Město, PSČ
Telefon:
od čísla:
1
2
3
4
5
6
(označte, od kterého čísla chcete časopis předplatit)
30
7
8
MILITARY ADVENTURE GAMES
pro firmy a skupiny
Co Vám můžeme nabídnout?
- půjčovnu airsoftových automatických a poloautomatických zbraní
- propracované scénáře akcí
a manévrů
- boj v přírodě i v zastavěných oblastech (CQB)
- airsoftovou střelnici
- střelbu na letící balónky
- jízdy ve vojenských terénních vozidlech (např.
Mercedes G, Ford
M151A2 MUTT atd.)
- paravýcvik
- slaňování
- celodenní i víkendové akce
- akce na klíč
- zajištění hodnotných cen
a upomínkových předmětů
- zajištění videa a fotografií
z akcí
- odborné instuktory
- zajišťění ubytování a cateringu
Prostě skvělou zábavu!!!
Kontakt:
I. Airsoftová prodejna
Bělehradská 24, Praha 2 120 00
tel. 224 94 13 52

Podobné dokumenty

PRVNÍ VYDÁNÍ

PRVNÍ VYDÁNÍ žena byla družkou tohoto mladíka. Zběžně jsme ji prohlédli. Bylo zjištěno, že má na hlavě obří bouli (nikdy jsem takovou neviděl), četné podlitiny v obličeji a oči úplně zalité krví. Byla úplně mim...

Více

96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška

96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška Prodej Airsoftových zbraní, příslušenství a doplňků (Tokyo Marui, KSC, KWC, HEAD 1950, Classic Army, ICS, Maruzen) Splátkový prodej, záruční a pozáruční servis

Více

96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška

96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška foto: Kosák, Riggs, grafická úprava a DTP: Riggs, Witus. korektoři: Arnošt, Josef Starý, Email: [email protected], [email protected], [email protected] Kontaktní místo: I. Airsoftová prodejna, Bělehr...

Více

Ze života farností

Ze života farností Blahoslavený je každý pastýř, který má ovce jednoho ovčince a mezi nimi jako svými pokojně žije. I mezi katolíky je koukol mezi pšenicí. Jeho nástupce napsal o něm do farní kroniky: Ze všech sil hl...

Více

ANAREUS CZ - ceník produktů

ANAREUS CZ - ceník produktů AN/PEQ15 s 11,1V 1100mAh Li-Pol, černý Baterie 10,8V/1200mAh pro RS Type 97 Baterie 11,1V / 1700mAh 35C Li-ion dvojitá Baterie 3,6V 730mAh pack Baterie 9,6V/1200mAh pro RS Type 97B Baterie ASG 11,1...

Více

96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška

96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška Prodej Airsoftových zbraní, příslušenství a doplňků (Tokyo Marui, KSC, KWC, HEAD 1950, Classic Army, ICS, Maruzen) Splátkový prodej, záruční a pozáruční servis

Více