zpravodaj 2015 - Alpinum klub Plzeň

Transkript

zpravodaj 2015 - Alpinum klub Plzeň
ZPRAVODAJ 2015
MIMOŘÁDNÉ VYDÁNÍ KLUBOVÉHO ČASOPISU
www.skalnicky-plzen.cz
ALPINUM KLUB PLZEŇ
Vážení čtenáři,
klub jako každým rokem pro vás připravil jarní výstavu skalniček. U příležitosti této výstavy už 5. rokem vydává
výstavní zpravodaj, kde naši přední
pěstitelé představují své nejoblíbenější rostlinky a předkládají vám návody,
jak je pěstovat.
Alpinum klub Plzeň je spolek lidí,
kteří mají rádi nejen okrasné zahrady,
ale také spolek přátel, kteří se scházejí, dělí se o své zkušenosti, jezdí spolu na zájezdy, pořádají akce, výstavy,
soutěže…
Pronikáme též do moderního světa informačních technologií. Naše
webové stránky o nás informují již 7
let. Navštívilo je přes 37000 návštěvníků. Naši fotogalerii najdete na portálu rajce.idnes.cz a od letošního roku
máme na facebooku i svoje stránky,
které naleznete při stanovení vyhledávací formule Alpinum klub Plzeň
nebo na adrese www.facebook.com/
alpinumklubplzen. Chtěli bychom
zde dávat informace o výstavě a občas
přidat i nějakou tu fotografii z našich
skalek a přidat zprávu, co je aktuální.
Klub má v současné době 96 lidí
a přibírá stále nové členy. U nového
člena neočekáváme špičkové botanické znalosti, ale spíše lásku k lidem,
skalničkám a ochotu něco pro druhé
udělat. Pokud máte chuť mezi nás zavítat, informace najdete u pokladny naší
výstavy nebo můžete zavolat členům
klubového vedení. Kontakty naleznete
na této straně našeho zpravodaje.
Jana Cibulková
ZPRAVODAJ 2015
» Důležité kontakty
Předseda:
Lumerding Karel, tel.: 737 184 462
e-mail: [email protected]
Místopředseda:
Liška Petr, tel.: 723 989 612
e-mail: [email protected]
Jednatelka:
Stezková Blažena, tel.: 724 960 793
e-mail: [email protected]
» Plánované výstavy:
Podzimní výstava 2015
15. 9. – 20. 9. 2015
Jarní výstava 2016
4. 5. – 14. 5. 2016
Podzimní výstava 2016
13. 9. – 18. 9. 2016
Děkujeme Komisi životního prostředí Rady města Plzně, která nám umožnila zpravodaj vydat.
Vydal Alpinum klub Plzeň v roce 2015 jako neprodejný výtisk v počtu 1000 ks.
Obsahová stránka: Mgr. Jana Cibulková, jazyková úprava: Mgr. Denisa Maxová, poradce: Petr Liška.
Tisk: MK.tisk – Miroslav Kratochvíl, grafická úprava a sazba: Daniel Boček
2
www.skalnicky-plzen.cz
ZPRAVODAJ 2015
ALPINUM KLUB PLZEŇ
Kandík – perla jarní květeny
Text a foto: Jana Langmaierová
Kandíky patří mezi krásné a vzácné
cibulnaté rostliny. Centrum jejich rozšíření je v Severní Americe, v Evropě roste
pouze jediný druh – kandík psí zub.
Erythronium dens–canis (kandík psí
zub) získal jméno podle protáhlého tvaru cibulek. Jeho původ sahá až do doby
třetihorní. Je pravým klenotem hajních
partií jarních skalek. V přírodě roste na
jižních svazích Alp, v jižní a střední Evropě, na Sibiři a v Japonsku. Vyskytuje
se i u nás, ovšem patří mezi přísně chráněné rostliny.
Kandík psí zub je mojí dlouholetou
rostlinou, kterou jsem si přivezla ze zájezdu z Děčína v roce 1999. Stále ji pěstuji na původním místě za rododendronem, který jí dodává toulavý stín.
Rostlina má šedozelené purpurově
skvrnité listy a kvete v březnu až v dubnu
květy, které se vytvoří na koncích až 15
cm dlouhých stvolů. Jsou asi 3,5 cm velké, převislé a mají růžovou barvu.
V době kvetení působí kandíky velmi
dekorativním dojmem. S jejich pěsto-
Erythronium dens-canis
váním v zahradách se začalo
asi od roku 1570. Je známo
více odrůd, například ´Frans
Hals´ se světle fialovočervenými květy,´Lilac Wonder´
s tmavě fialovočervenými
květy, ´Pink Perfection´ s růžovými květy, ´Purple King´
se sytě růžovofialovými květy nebo ´White Splendour´
s květy bílými.
Kandíkům nejlépe vyhovuje kyprá dobře propustná přiměřeně vlhká půda
s obsahem humusu a místo
v lehkém polostínu. Občasné pohnojení vyzrálým kompostem je dobré, hnojení
průmyslovými hnojivy však
nesnáší. Od podzimu po
celou zimu vyžadují sucho.
Jsou naprosto mrazuvzdorné, pouze v zimě jim škodí
přemokřená půda, a proto
Erythronium ´Pagoda´
na ně dávám tabulku skla
nebo fólii.
Rozrůstají se cibulkami a tyto dceřiné jsou jednotlivé, jako u kandíku psí zub,
cibulky je možno v srpnu od- naopak vyrůstají po třech až čtyřech na
dělit. Nesmí však před vysa- jednom stvolu. Velké květy o průměru
zením vyschnout, a proto se 3–5 cm jsou citronově žluté s hnědým
sází ihned po vyjmutí z půdy proužkem, okvětní lístky jsou nazpět obdo hloubky 5–7 cm.
rácené.
Dalším kandíkem, kteI těmto kandíkům vyhovuje kyprá prorému se u mne daří je Ery- pustná zahradní zem s dostatkem živin.
thronium ´Pagoda´. Při- Na mojí zahradě mají východní expozici
vezla jsem ho v roce 2000 ze a polostín. Na jaře v době intenzivního
zájezdu z Příbrami od pana růstu potřebují dostatek vláhy. Po zaDrvoly. Byly to dva kontej- tažení rostlin jim naopak mírný letní
nery, ovšem v současné době přísušek nevadí. Na zimu je přikrývám
je krásně rozrostlý ve velké chvojím, protože nejsou tolik odolné
ploše, zasahuje do ostatních jako kandík psí zub, a fólií, aby se opět
rostlin, ale v době kvetení, to zabránilo přemokření. Cibule kandíků
znamená v dubnu až v květ- nemají žádný obal, proto je při nutném
nu, je to nádherné.
přesazování uchováváme v rašelině, aby
Kultivar ´Pagoda´ je hyb- nevyschly. Americké kandíky jsou vyšší,
rid mezi Erythronium tuo- proto cibule sázíme do větší hloubky, asi
lumnense a Erythronium 15–20 cm.
revolutum, jejichž domovem
A ještě jedna poznámka na závěr. Kanje USA – Kalifornie. Je to díky zbytečně nepřesazujeme, protože
statná trvalka o výšce 25–35 jim někdy trvá delší čas, než si zvyknou
cm se dvěma polovzpří- na nové stanoviště a začnou kvést. Jejich
menými jemně skvrnitými nevšední krása nás potěší a rozehraje
přízemními listy. Květy ne- naši zahradu něžnými barvami.
www.skalnicky-plzen.cz
3
ALPINUM KLUB PLZEŇ
ZPRAVODAJ 2015
Jeffersonia dubia –
hajnička nebo skalnička?
Text a foto: Jaroslav Baláž
J
á myslím, že obojí. V hajní části
zahrady je sice hlavní těžiště jejího využití, ale můžeme ji často
vidět i ve větších skalkách nebo
na záhonech. Tam je ale vhodné vybrat
jí co nejvíce zastíněné místo. Na slunci
nám sice Jeffersonia dubia poroste také
a bude na takovém stanovišti dokonce
kompaktnější. A také pokvete dříve než
rostliny ve stínu, ale je to vždy na úkor
délky kvetení. Tato skutečnost se dá
docela dobře eliminovat tím, že sázíme
rostliny na různě osluněná stanoviště.
U mě se osvědčilo pěstování jak na pl-
4
ném slunci, kde rozkvétají až o týden
dřív, tak také, a to hlavně, v polostínu
až ve stínu. Tímto způsobem si prodlužuji dobu kvetení až na více jak čtrnáct
dní. Jako většina hajniček vyžaduje i
Jeffersonia dubia mírně kyselou, lehčí
půdu, která musí být ale dobře zásobená živinami. Hůře snáší i déle trvající
sucho. Je velice zajímavé, že zatímco
na některých zahradách sotva přežívá,
tak někde se dokáže generativně rozmnožovat tak intenzivně, že musí být
omezována.
Rozmnožování Jeffersonia dubia je
možné bud výsevem nebo rozebíráním
starších trsů. Nejjednodušší způsob, jak
získat větší množství rostlin, je výsev
semen, kterých Jeffersonia dubia tvoří dostatek. Semena je vhodné vysévat
co nejdřív po uzrání, kdy mají nejvyšší
klíčivost. V příznivých podmínkách dochází i k samovýsevům, a to i na dosti
vzdálených místech od mateřských rostlin. Mně k namnožení stačily zatím semenáče sebrané ze samovýsevů, kterých
mám na zahradě dostatek. Semenáčky
pěstované v kontejnerech dorůstají do
květu i několik let a to je asi důvod, proč
se téměř neobjevují v prodeji. Rozmnožování rozebíráním starších trsů je možné, je ale dost obtížné. Starší trsy mají
tak hustě propletené drátovité kořeny, že
je bez poškození, není téměř možné rozdělit. Tuto operaci lze provádět, až když
jsou rostliny ve vegetačním klidu, tj. po
zatažení.
Popis: Bylina, v době vegetace vysoká
15–20 cm, na zimu zatahující, v květu bezlistá, listy se objevují krátce po
odkvětu. Listy jsou okrouhlé, srdčité,
v mládí složené, hnědofialové, později
zelené a jsou na stopkách až 15 cm vysokých. Květy velké až 3cm , jsou neseny
na stoncích do 15 cm vysokých. Základní barva květů je modrá, ale existují i formy s květy růžovými, nebo bílými. Plod
obsahuje velká černá semena. Vyskytuje
se v severovýchodní Číně, v Koreji a na
Dálnem východě. Roste v lesích, ale také
v křovinách, převážně na vlhčích stanovištích, v nadmořské výšce 500 – 1200
m n. m.
Poznámka: V poslední době se v několika publikacích objevilo přeřazení
tohoto druhu do rodu Plagiorhegma,
který byl dříve uváděn jako synonymum.
Já nejsem zastáncem přeřazování druhů
z jednoho rodu do druhého, i když uznávám, že v některých případech to může
být opodstatnělé. Je na každém z nás, jak
se k tomu stavíme. Já jsem použil v tomto článku označení rodu Jeffersonia také
proto, že je mezi skalničkáři všeobecně
vžitý, a proto každý ví, o jakou rostlinu
se jedná.
www.skalnicky-plzen.cz
ZPRAVODAJ 2015
ALPINUM KLUB PLZEŇ
Iridodictyum ‘Katharine Hodgkin’
Text a foto: Jana Cibulková
V
loňském roce se mi podařila
fantastická věc! V nákupním
centru jsem koupila levně
balíček cibulovin, které jsem
dříve sháněla těžko a jejichž nákup nebyl v minulosti levnou záležitostí. Jedná
se o kosateček Iridodictyum ‘Katharine
Hodgkin’, který se dle mého názoru výborně hodí do skalky pod nějaký strom
na chráněné místo.
Iridodictyum patří do čeledi Iridaceae,
česky kosatcovité. Rod vznik vyčleněním z rodu Iris. Název je odvozen z řečtiny, kde iris znamená duha a diktyon
síť. Iridodictyum ‘Katharine Hodgkin’
je zahradní kříženec I. winogradowii a I.
histrioides ‘Major’.
V květu nás potěší v předjarní době ozdobou vysokou 10 až 15 cm. Květy mají
nádhernou tmavě modrou kresbu na
světlemodrém korunním lístku se žlu-
tým středem. Kvetl mi 14 dní začátkem
března a po odkvětu začal vytahovat špičaté šedozelené listy.
Cibule jsem vysadila v září do malé
skupinky 10 rostlinek do hlinitopísčité půdy na východní chráněnou stranu
domu do hloubky 5 až 8 cm. Nyní na
jaře potřebuje dostatek vláhy, a tak jsem
rostlinkám občas dopřála zálivku.
Od června do září by se měly rostlinky
chránit před vlhkem. Jejich předci mají ve
své domovině suché a teplé léto. Pokud
nemáme dostatečně chráněné a odvodněné stanoviště, můžeme je vyjmout z půdy
a nechat přes léto na suchém a stinném
místě. V září je namoříme proti houbovým chorobám a vysadíme opět do půdy.
Pokud se o kosatečky budu dobře starat, množí se dceřinými cibulkami. Tak
uvidíme! Třeba se za pár let s vámi podělím.
www.skalnicky-plzen.cz
informace, aktuality, akce, fotogalerie
www.skalnicky-plzen.cz
5
ALPINUM KLUB PLZEŇ
ZPRAVODAJ 2015
Zimovzdorné delospermy
Text a foto: Marek Chaloupka –
Zahradnictví Chaloupka
S
vytrvalými – zimovzdornými
kosmatci se setkal jistě již každý
skalničkář. Rád bych ale popsal
pěstování některých zimovzdorných druhů a kultivarů a upozornil na
problematiku s tím spojenou.
Delosperma dyeri ‘Red Mountain’
Delosperma ‘Menoaneng Pass’
6
Začnu trochu neobvykle, a to rostlinou, která vlastně není delosperma.
Jedná se o druh běžně dostupný a asi
nejběžnější ze všech zimovzdorných
kosmatců. K dostání je pod chybnými
jmény D. basuticum a D. congestum. Jde
o Malotigena frantiskae-niederlovae. Její
vyselektovaný kultivar dostal jméno Golden Nugget. Rostlina má kůlový kořen
a roste trsovitě. V době květu (nejčasněji
kvetoucí zimovzdorný kosmatec) zmizí
veškerá zeleň pod záplavou svítivě žlutých květů. Pěstování je velmi snadné
a pokud rostlině zajistíte slunné stanoviště a drenážovaný substrát, nebude její
pěstování činit žádné obtíže.
White Nugget: Bíle kvetoucí kulivar
předchozího druhu – naprosto odolný.
Delosperma nubigena: Je asi první komerčně nabízenou delospermou. Jde
o skalní druh se silným růstem. Za jednu
sezonu dokáže narůst do průměru 50 cm
a časem postupně zarůst okolní výsadbu.
Její zimovzdornost je podmíněna kvalitní
drenáží a na vlhčích stanovištích často
přezimuje pouze torzo rostliny. I z něj
však pěkně zregeneruje a doroste do slušného polštáře, který začátkem léta poněkud řidčeji obsadí drobnější žluté květy.
Delosperma dyeri: Jedna z nejatraktivnějších rostlin z celého rodu. Působí
mohutněji, než předchozí dva druhy,
nicméně je její vzrůst spíše střední. Na
trhu je mnoho kultivarů a botanickou
“dyerku“ nejspíše neseženete. Z dostupných položek lze získat běžněji např:
´Red mountain´, ´VerCZa´, ´AniCZka´,
´Marek´s Bordo´, ´Volcanic´… Podmínky
pěstování jsou stejné, jako u D. nubigenum, nicméně já pro jistotu při holomrazech překryji rostliny chvojím (na
nezbytně nutnou dobu!!!).
Delosperma ´Fire Spinner´: V minulých 2 sezonách byla tato kytka hitem,
avšak troufnu si tvrdit, že většina pěstitelů byla překvapena její slabší násadou
květů. U nás je běžně k dostání poněkud
červenější bezejmenná forma (bez licence), nabízená pod zkratkou F.S. Zimování je poměrně bez obtíží, avšak výhony,
které se plazí po kamenech, často zcela
odumřou a jsou na jaře třeba odstranit.
F.S. kvete počátkem léta, kdy většina
skalniček již pouze tvoří semena.
Delosperma sp. Oxbow 3000 m: Rostlina má v označení lokalitu naleziště,
protože její určení zatím nebylo provedeno žádným z botaniků. Byla nalezena Holzbecherovými při jejich tripu po
Dračích horách. Samotná rostlina je
drobná, avšak poměrně bohatě odnožuje a tvoří za sezonu cca 30 cm polštáře.
Kvete časně, většinou v dubnu, purpuro-
www.skalnicky-plzen.cz
ZPRAVODAJ 2015
Delosperma ‘Diamantová Doly’
ALPINUM KLUB PLZEŇ
vými, drobnými květy, a to tak bohatě, že
se květy slijí v jednu velkou purpurovou
plochu. Zimovzdornost tohoto druhu je
naprosto perfektní.
Delosperma parentum: Robustní kytka s velkými purpurovými květy. Byla
objevena Holzbecherovými na již zmíněném tripu v lokalitě Menoaneng pass.
V prodeji je více podobných až stejných
forem. V USA je k dostání pod jménem
´Table Mountain´. Tedy alespoň se jeví
jako stejná rostlina. Zimovzdornost je
dobrá a zakrýváním v zimním období se
neobtěžuji, protože silně sukulentní druhy rády pod krytem uhnívají.
Delosperma ´Kelaidis´: Denverská růžová a kompaktní forma D. cooperi. Známá je také pod licenčním názvem ´Mesa
Verde´. Přestože mi tyto rostliny u nás na
jižní Moravě dobře profitují i přes zimu,
bez zimního krytu je asi neuchováte.
Nejčastější chybou, která spolehlivě
zahubí spoustu vašich druhů delosperm,
Delosperma ‘Mesa Verde’
Delosperma ‘Firespinner’
Delosperma ‘Gold Nugget’
www.skalnicky-plzen.cz
je mylný názor o suchomilnosti sukulentů jako takových. Avšak delospermy,
které u nás zimují, rostou ve vysokých
nadmořských výškách, kde i v období
zimního klidu jsou běžné mlhy, drobné
sněžení a deště. Ve výškách kolem 3000
m jsou běžné mrazy klesající pod -20 °C
a vyjímečně klesnou i pod -30 °C.
Klasickým nepřítelem zimovzdorných kosmatců jsou slimáci. Červci zase
oslabují rostliny natolik, že jindy odolné
rostliny uhynou i v mírnější zimě. Zimní
vlhko při špatné drenáži často způsobí
úhyn slabších rostlin.
Abych byl poctivý, musím dodat, že
v mých podmínkách se nezřídka stane,
že rostliny, které profitují na mojí skalce
v Brně, nejsou tak spokojené v našem zahradnictví v Troubsku, vzdáleném pouhých 10 km vzdušnou čarou, a to samé
platí i obráceně. Je třeba to vyzkoušet ve
vašich podmínkách a nenechat se odradit jedním případným neúspěchem.
7
ALPINUM KLUB PLZEŇ
ZPRAVODAJ 2015
Pěstování střevíčníků
rodu Cypripedium
Text a foto: Ivana Koropecká
Úvod
Orchideje z rodu Cypripedium, alespoň ty, o kterých budu psát, pocházejí
z chladnějších oblastí severního mírného pásma. Jejich největší výskyt je
v Číně, Koreji, na východě Ruska a také
v USA a Kanadě. Až na pár výjimek jsou
u nás mrazuvzdorné. Toto by byl dobrý
předpoklad pro to, aby se mohly stát oblíbenými a rozšířenými zahradními rostlinami. Opak je ale pravdou a pro potíže
s jejich pěstováním je několik důvodů.
1. Cypripedia importovaná z přírody
jsou citlivá na změnu podmínek,
především na složení substrátu a na
srážkový cyklus. Většinou nepomáhá ani snaha zasadit je do substrátu
odebraného z dané lokality.
2. Cypripedia pěstovaná v umělém prostředí skleníku a v inertním substrátu technikou podobnou hydroponii
jsou možná ještě choulostivější. Je
problematické převést je do normálních substrátů a do zahradního prostředí.
Jarní rašení pod stínovkou
Většina milovníků těchto krásných
rostlin s nimi měla obdobné zkušenosti,
nás nevyjímaje. Před lety jsme si je chtěli
pořídit do naší zahrady, ale přes veškerou snahu nás amatérských zahradníků
jsme o ně přišli. Po marných pokusech
nějaké rostliny déle udržet, jsme se rozhodli, že se je pokusíme vysévat a pěstovat od začátku. Sehnali jsme vybavení
laboratoře pro sterilní výsevy a pustili se
se střídavými úspěchy do práce. V žádném případě nechci dávat obecný návod,
jak pěstovat Cypripedia, ale říct, jak to
funguje u nás. Jak Cypripedia pěstujeme, jaké substráty používáme a hlavně
roztřídit na skupiny podle toho, jak jsou
v našich podmínkách náročné na pěstování. Uvádím pouze druhy, se kterými
máme nějakou osobní zkušenost.
Pěstební substrát
U Koropeckých
8
Většina střevíčníků roste ve světlých
lesích, z toho jsme vycházeli při míchání substrátů. Konečný výsledek vypadá
takto: 1díl proseté vyzrálé listovky, 3 díly
kompostu z borky (prosetý kompostovaný korový mulč), 1 díl písku, 1 díl agroperlitu, 2 díly keramzitu, 0,5 dílu směsi
vápence a dolomitického vápence. Podle
druhu sázených rostlin je možné přidat
rašelinu, drcenou lávu. Tento substrát je
www.skalnicky-plzen.cz
ZPRAVODAJ 2015
ALPINUM KLUB PLZEŇ
vhodný pro většinu námi pěstovaných
druhů (mimo C. acaule , C. arietinum,
C. californicum). Přesné dodržení tohoto složení není nutné, v zásadě jde o
dodržení poměru minerální a organické
složky, obsah vápníku a hořčíku a hlavně kyprost výsledného substrátu. Tak
je docíleno toho, že zůstává vzdušný a
nepřemokřuje se ani při déletrvajících
deštích. Naše rostliny pěstujeme pouze
pod stínovkou, nikdy ne ve sklenících
nebo fóliovnících. Celoročně jsou tedy
vystaveny počasí, tak jako ve volné přírodě. Až na choulostivější druhy jsou na
pozemku i přes zimu, pouze chráněné
volným krytím před dešti a případnému
předčasnému probuzení a rašení.
Rok v zahradě
Jaro: Cypripedia podle počasí začínají
rašit v březnu, letos začátkem dubna se
u nás teprve objevují první puky. Toto
období se ukazuje jako velmi vhodné pro
sázení rostlin, protože zrovna začínají
rašit a nejsou ohroženy nestálým a mokrým počasím našich zim. Je to ale také
riskantní, protože mohou velmi rychle
po mrazech nastoupit vysoké teploty,
které jsou pro sázení nevhodné. Po vyrašení prvních listů zaléváme hnojivem
s přídavkem Previcuru. Na jaře je velmi důležitá ochrana před slimáky. První květy se objevují od konce dubna a u
nejvíce druhů v první polovině května.
Po odkvětu doporučuji zaschlé květy odstranit, protože často se na nich objevují
plísně, které napadají i celou rostlinu.
Léto: podle počasí je nutno zalévat,
doporučuji v časných ranních hodinách,
občas s přídavkem hnojiva. Substrát by
neměl nikdy přeschnout, pokud mají být
po delší dobu horké dny je dobré rostliny
přimulčovat. Koncem léta začínají zatahovat první rostliny.
Podzim: většina rostlin už je úplně
zatažená, je nutné věnovat větší péči
rostlinám vyžadujícím delší sezonu –
C. kentuckiense. Toto je období vhodné
pro přesazování, dělení trsů. Po prvních mrazech je vhodné obnovit vrstvu mulče, např. jehličí nebo borovou
kompostovanou kůru používanou i do
substrátu. Nemáme dobré zkušenosti
s mulčováním listím. Ve vlhku mohou
zahnívat a tím ohrožovat spící puky.
Ochrana není nutná kvůli zimě, ale pro-
Cypripedium macranthos
ti mokru a předčasnému probuzení při
oteplení. Vyzvednuté rostliny je také
možné uložit do vlhkého rašeliníku, kde
spolehlivě přečkají zimu.
Dovětek: Petr Liška
V současné době jsou stále větší možnosti získání cypripedií, těchto krásných
www.skalnicky-plzen.cz
orchidejí. Proto jsme oslovili jednu z nemnoha pěstitelů v ČR. První část jejího
článku přinášíme v tomto vydání Výstavního zpravodaje. Druhá část bude
uveřejněna ve Výstavním zpravodaji
v roce 2016. Takže už teď se můžete těšit.
A pokud nechcete čekat, můžete získat
informace hned na webových stránkách
http://www.cypripedium.cz
Cypripedium ‘Sabine’
9
ALPINUM KLUB PLZEŇ
ZPRAVODAJ 2015
Stálezelené velkolisté rododendrony
Text a foto: Bohumila Plocarová
J
ak všichni jistě víme, rododendronů je velké množství, jsou opadavé
i stálezelené, velkolisté a drobnolisté. Vyskytují se téměř na celé severní polokouli.
Rododendrony patří do čeledi Ericaceae (vřesovcovité), proto vyžadují kyselé půdní podmínky (pH 4,5–5,5). S ohledem na další podmínky je nutné zvolit
správně stanoviště – to by nemělo být na
úplném úpalu a zároveň není vhodné je
vysazovat v tzv. mrazové kotlině. Musíme dbát na vhodný výběr doprovodných
rostlin, aby příliš nestínily.
Rostliny sázíme do rašelinného substrátu pro rododendrony, který lze dnes
přímo koupit, nebo do směsi rašeliny
a lesní hrabanky. Zde musíme dbát na to,
aby půda neobsahovala vápník. V současné době se dají koupit tzv. INKARHO rododendrony – těm vápník nevadí, ale jsou
jen v sortimentu velkolistých pěnišníků.
Jako ochrana povrchu půdy a kořenů proti
vysychání a přehřívání se používá překrytí
kůrovou drtí. Protože mají rododendrony
kořeny mělce pod povrchem, nedoporučuje se okopávat v bezprostřední blízkosti
rostlin a ani přecházet výsadbou.
Důležitá je i výživa rostlin. Velké nároky mají především na obsah dusíku
v době vegetace a draslík v srpnu. Musí
se dát pozor, aby rostliny do zimy stačily
plně vyzrát, jinak hrozí, že nám přes zimu
vymrznou a neudělají nám na jaře žádnou
parádu. Zálivka v době růstu musí být dostatečná, aby rostliny nepřesychaly. Pokud chcete, aby vám rostliny pravidelně
kvetly, je nutné po odkvětu odstraňovat
odkvetlá květenství. V opačném případě
se začínají tvořit semena a v důsledku
toho dochází k vysilování a nedostatečně
se vyvíjí nové výhony s poupaty.
Doporučené je vysazovat 3–5 leté
rostliny. Než rostlinu zasadíme, musíme
jí náležitě připravit stanoviště. Rostliny
se sází do vyhloubených jam, jejich velikost záleží na velikosti rostliny a typu
půdy. V případě lehčích půd se přimíchá
jen speciální substrát a můžeme sázet.
V opačném případě se nevhodná zemina
vyveze a nahradí se odpovídajícím substrátem. Rododendrony se dají sázet od
10
jara do podzimu. Po výsadbě se rostliny
musí dostatečně zalít.
V následující části si uvedeme některé
zajímavé botanické druhy a jejich kultivary:
USA: Virginia až Georgia. Plně otužilý
druh, hojně využíván ve šlechtění.
R. forrestii Balf. f. ex Diels
R. auriculatum Hemsl. –
p. ouškatý
Je stálezelený, vzpřímený keř, 2–3 m
vysoký, v přírodě i strom až 6 m vysoký.
Listy eliptické až obkopinaté, 15–30 cm
dlouhé, 4–8 cm široké. Květy po 6–15,
koruna nálevkovitá, 7cípá, bílá až růžová, v ústí nazelenalá. Kvete v červenci až
srpnu. Pochází z Číny: východní Sichuan, západní Hubei. Vysazovat na chráněná stanoviště.
R. catawbiense Michx. –
p. americký
Je stálezelený, poléhavě plazivý, 10–
15 cm vysoký keř. Větve až 60 cm dlouhé. Listy široce obvejčité až okrouhlé,
1,5–3 cm dlouhé a 0,9–1,8 cm široké.
Květy většinou jednotlivě nebo po 2–3,
svítivě temně červené. Kvete v dubnu až
květnu. Pochází z Číny (severovýchodní
Yunnan) a jihozápadního Tibetu, kde
roste na vlhkých, kamenitých horských
loukách. V našich podmínkách vyžaduje
zimní přikrývku a ochranu před pozdními mrazíky. Uplatní se hlavně ve skalkách. Dorůstá pomalu.
R. souliei Franch. – p. Souliéův
Je stálezelený, rozkladitý keř, 2–4 m
vysoký. Listy eliptické, 6–12 cm dlouhé, 3–5 cm široké, špičaté, oboustranně
lysé. Květy po 15–20, v hustých květenstvích, koruna nálevkovitě zvonkovitá,
většinou fialově purpurová, s nazelenalými skvrnami, zřídka bílá. Kvete v květnu až červnu. Pochází z východní část
Je stálezelený rozkladitý keř, 1,0–2,5 m
vysoký. Listy široce eliptické až obvejčité, hrotité, na bázi zaokrouhlené až srdčité, 5–8 cm dlouhé, 3,5–4,0 cm široké,
oboustranně lysé. Květy po 3–8, koruna
pohárkovitě zvonkovitá, světle až tmavě
růžová, někdy s karmínovou skvrnou.
Kvete v květnu. Pochází z Číny; Tibet,
Sichuan: dubové a jedlové lesy, skalnaté
www.skalnicky-plzen.cz
ZPRAVODAJ 2015
stráně, křoviny. Poměrně otužilý, pomalu
rostoucí druh, kvetoucí až ve stáří.
R. wardii W. W. Sm. –
p. Wardův
ALPINUM KLUB PLZEŇ
Kříženec odrůd ´August´ a ´Lem´s Monarch´. Kulovitý, lehce zploštělý růst, po
10 letech dosahuje v průměru 150 cm
a120 cm na výšku. Růžové květy, doširoka otevřené, velmi velké, až 10 cm v průměru, tečkovaná malými žlutými a hnědými skvrnami. Květenství velmi velké,
až 20 cm vysoké, až z 13 květů. Kvetení
pozdní. Listy matné, až 15 cm dlouhé a 7
cm široké, velmi zdravé olistění. Odolnost vůči teplotám až do -22 °C.
´Mahasona´
Je stálezelený keř, volnějšího růstu,
1,5–2,0 m vysoký, v přírodě až 8 m vysoký. Listy široce eliptické, 5–10 cm dlouhé, 3–6 cm široké, hrotité, na bázi srdčité, oboustranně lysé. Květy po 5–14,
koruna pohárkovitá až zvonkovitá, bělavá, žlutá až nazelenalá, někdy s karmínovou skvrnou v ústí. Pochází z Číny: Jün-nan, S-čchuan, Tibet: smíšené, borové
a dubové lesy, spolu s dalšími pěnišníky.
Vyžaduje chráněné stanoviště.
´Anastasia´®
lesklé, často ztrácejí žluté zdobení. Květenství po 17–24, květy 4,5–7 cm široké,
otevřeně zvonkovité, zvenčí spolu s lemem červené, uvnitř bílé, kresba chybí,
kvetení polorané. Mrazuvzdornost jen
do -15 °C. Chráněné stanoviště. Hodí se
k přirychlování.
´Purple Splendour´
Kříženec kultivarů ´Barbara Reuthe´
a ´Zelia Plumecocq´ v roce 1990, odrůda
registrovaná v roce 2008. Polokulovitý
vzrůst, keř dosahuje výšky 150 cm po 10
letech. Květy zlatožluté, až 9 květů v květenství. Koruna květu vně zelenožlutá,
o průměru až do 11 cm. Mírně převislé
květy se objevují v polovině května. Upozorňuje na barvu a velikost květů. Listy
až 13 cm dlouhé a 5,5 cm široké. Odolnost vůči chladu do -21 °C.
´President Roosevelt´
Vzrůst středně vysoký a širší než vyšší.
Výška a šířka do 2 m. Listy žlutopestré,
Kříženec R. ponticum. Vzrůst středně
vysoký a široce rozložitý. Výška do 1,8
m. Listy eliptické, 7,5–10 cm dlouhé,
tmavě zelené. Kulovitá květenství asi po
15, květy otevřeně nálevkovité, temně
purpurově fialové, kresba načernalá, tyčinky nápadně bílé, okraje plátků lehce
zkadeřené, kvetení polorané. Mrazuvzdornost do -20 °C. Chráněné stanoviště. Hodí se k pozdnímu přirychlování.
Známe je, ale máme je pořád rádi
Text a foto: Ota Vlasák
D
ozvěděl jsem se, že časopis,
ve kterém bude otištěn tento článek, je určen pro členy
klubu a návštěvníky plzeňské
výstavy skalniček začátkem května. Rozhodl jsem se vyprávět o více druzích za-
jímavých rostlin, které léta pěstuji na své
osluněné skalce a myslím si, že pro širší
veřejnost to bude zajímavější nežli specializovaný článek. Dodávám, že všechny
uvedené rostliny slušně rostou v univerzální směsi dobré ornice, říčního písku
a drobné drti v poměru 4:3:3 dílům.
ASPERULA SINTENISII – pravdě-
www.skalnicky-plzen.cz
podobně endemit turecké božské hory
Ida, dnes již přejmenované na Kazdag.
V současnosti se tam můžete podívat jen
v doprovodu průvodce a obdivovat mnoho
“božských“ skalniček, které zde rostou.
Jmenované se líbí na osluněných spárách
a kameništích 1600–1900 m vysoko.
Doma miluje také osluněné širší spáry na
11
ALPINUM KLUB PLZEŇ
skalních výchozech s dobrým odtokem
přebytečné vláhy. Tvoří kompaktní bochánky z šedozelených lístků dorůstajících
do průměru 20 cm. Každoroční množství
bezlodyžných sytě růžových květů z ní
dělá opravdovou krásku. Je často zaměněna za východoevropskou A. gussonii,
která je velmi podobná, ale bochánky jsou
více zakulacené a lístky zelenější.
CAMPANULA AUCHERI – pěstuji
drobnou formu z hor východního Turecka. Trsíky světlezelených užších listů dosahují i s velkými modrými květy výšky do
10 cm. Rostlina není ve skalce dlouhověká, a tak se vyplatí snaha o sbírání semen.
DIANTHUS
HAEMATOCALYX
ssp. PINDICOLA – nádherný hvozdík
z řeckého pohoří Pindus. Přisedlé, jen
několik cm vysoké polštářky sytě zelených listů jsou již samy ozdobou skalky,
nemluvě o velkých růžově-červených
květech na krátkých stoncích. Opět
vyžaduje dobře drenážované kameniště a trochu místa kolem – cca 20 až 30
cm. Má také svého bráchu v podobě
D. haematocalyx v. alpina, který je tak
dvakrát větší ve všech parametrech, ale
květy zdvihající se na koncích poléhajících stonků jsou také velice dekorativní.
Množení obou je snadné ze semen, ale
pozor na možnost křížení.
EDRAIANTHUS SUTJESKAE –
zatím jen málo pěstovaný modroušek
z hory Magic v Bosně-Hercegovině ve
výškách okolo 1900 m. U mě je ve stadiu
zkoušek. Vypadá to, že poroste docela
dobře ve spárách obrácených k jihovýchodu, ale zatím neprodělal žádné velké
zimy. Trsíky krátkých úzkých a tmavězelený listů vytváří pozici pro velké modré
květy na krátkých stoncích. Je třeba pilně sbírat semena.
CONVOLVULUS ASSYRICUS –
pochází z centrálního Turecka, převážně
z oblasti Anatolie. Poléhající polštáře,
které mohou po letech dosáhnout až 40
cm, jsou vysoké jen několik centimetrů
a stářím dřevnatějící stonky zakončené
růžicemi asi tři centimetry dlouhých šedozelených dekorativních listů jsou obdařeny velikými růžovými květy o průměru
tří centimetrů. Návod na pěstování je
snadný – opět dobře drenážované skloněné stanoviště. Horší je to s množením. Semen jsem se nikdy nedočkal a řízkování je
pro mě většinou neúspěšné.
HYMENOXYS ACAULIS var. CAESPITOSA – tuto americkou krásku po-
12
ZPRAVODAJ 2015
Asperula sintenisii
Phlox douglasii ‘Bołanovice’
Dianthus haemotocalyx ssp. Pindicola
www.skalnicky-plzen.cz
ZPRAVODAJ 2015
Polygala calcarea “Liliet”
Convolvulus assyricus
Hymenoxys acaulis var. Caespitosa
www.skalnicky-plzen.cz
ALPINUM KLUB PLZEŇ
cházející z vysokých poloh (2000–3600
metrů) hor Utahu a Coloráda jse získal
díky legendárnímu sběrači semen Ronu
Ratkovi. Tvoří úhledné trsíky z šedozelených ochlupených úzkých listů dlouhých
do 5 cm. Na o málo delších stoncích vás
v květnu doslova posadí na zadek zlatožluté „slunečnicové“ květy o průměru až
5 cm. Na mé skalce patří mezi ohrožené
druhy. Její další účast je závislá na tvorbě
klíčivých semen, a to se nevydaří každý
rok. Pěstuji ji raději na mírně odkloněném, ale dobře drenážovaném kameništi. Je třeba vzít také v úvahu, že to není
tak úplně dlouhověká rostlina – odhaduji tak pět let. Sám sobě přeji, aby z mé
skalky nezmizela.
POLYGALA CALCAREA “LILLET“ – dlouho jsem žil v domnění, že
je to vyselektovaná rostlina z klasické
P. calcarea. Zdeněk Zvolánek mě však
ujistil, že ji nalezla nějaká anglická dáma
někde v horách jižní Francie. V každém
případě je to úžasná skalnička tvořící
nízký polokulovitý trs tvořený užšími
zaoblenými listy, které mohou v zimě
mírně zarudnout. Doslova „bombou“
je však květnová záplava jasně modrých
květů v hroznech na konci přisedlých
stvolů. Je plně mrazuvzdorná a po letech
může v nevykrmeném substrátu dorůst
do 20 cm. Množí se celkem snadno řízkováním nebo dělením rostlin pěstovaných v nádobách. Tvoří i semena, ale
tady mě při sběru vždy předběhnou drzí
opeřenci. Svoji drzost ale často oplácejí semenáčky, které vyklíčí na místech,
kde uloží svůj trus.
PHLOX DOUGLASII. “BOŘANOVICE“ – poslední uvedená rostlina má
jednoduchou minulost. Při jedné květnové prohlídce skalky upoutalo moji
pozornost něco korálkově růžového.
Vyklubal se z toho samozvaný kříženec
a mě zaujal právě tou u plaménků neobvyklou barvou. Rostlina velice připomíná svým vzhledem některé botanické
druhy a já dospěl k názoru, že jedním
z rodičů je P. pulvinata a druhým někdo
neznámý. V každém případě je to dobře
a pomalu na osluněném místě rostoucímu „samozvanci“ se daří. Dnes se již
dobře známý a řadou pěstitelů řízkovaný
kříženec vyhřívá na poli oblíbenosti.
Závěrem bych rád popřál všem, co si
přečtou tyto řádky hodně radosti a úspěchů při pěstování těch známých i neznámých, co máme a budeme mít stále rádi.
13
ALPINUM KLUB PLZEŇ
ZPRAVODAJ 2015
Routevník Callianthemum Farreri na skalce
Text a foto: Jaroslav Baláž
K
dyž jsem tuto rostlinu získal,
tak to byla pro mě naprostá
novinka. Už se ani nepamatuji, v kterém roce to bylo, zato
si ale dobře pamatuji, že na místě, kde
jsem tento čínský routevník Callianthemum farreri na podzim zasadil, jsem
v dalším roce na jaře nalezl pouze jeho
jmenovku. Při bližším průzkumu jsem
zjistil, že z nějakého důvodu přišel o vrcholový pupen. V té době byl tento routevník u nás čerstvou novinkou, a proto
mě dost mrzelo, že jsem o něj přišel. To
vše se odehrálo koncem měsíce dubna
až začátkem května, kdy na mé zahradě
většina routevníků začíná rašit. To jsem
ještě netušil, že tento routevník, Callianthemum farreri, začíná vegetovat už
mnohem dříve, než některé další druhy,
které jsem v té době na svojí zahradě
pěstoval. U mě Callianthemum farreri
začíná rašit brzy po roztátí sněhu, což
je většinou už v průběhu března. Ale
to jsem zjistil až později, když se mně
podařilo pěstování tohoto routevníku
zvládnout.
Ale vraťme se zpět do doby, kdy jsem
zjistil, že první pokus s tímto druhem byl
pro mě jakoby neúspěšný. Při všem tom
jarním shonu jsem pozapomněl na uvol-
14
něné místo zasadit jinou kytku, a to se
ukázalo jako velice šťastné pozapomenutí. Totiž na místě, kde jsem na podzim
zasadil jednu docela slabou kytku, začal
začátkem června rašit trsík drobných,
jakoby kapradinovitých lístků. Tam, kde
byla zasazena jedna kytka, tak jich najednou bylo pět. Bylo to pro mě docela
překvapení, protože jsem nikde nenašel
žádný údaj o tom, že by se vůbec některý
z routevníků dal tímto způsobem množit. Myslím si, že v tomto případě se tak
skutečně stalo a z kořenů, které zůstaly
v půdě, vyrašily nové rostliny. A to mě
přivedlo na myšlenku, zda by nebylo
možné tento druh množit z kořenových
řízků, tak jak to známe třeba u morisie
Morisia monanthos.
Letní počasí rostlinu nijak nepoškodilo a na podzim s prvními mrazíky začala
zatahovat. V dalším roce poprvé vykvetla téměř 3 cm velkými, světle modrými
květy a od té doby se jeví jako bezpro-
www.skalnicky-plzen.cz
ZPRAVODAJ 2015
blémová rostlina. Ale čím mě znovu překvapila, byla její schopnost vegetativního množení. Ve vzdálenosti až deset ale
i více centimetrů od mateřské rostliny se
začaly po obvodu objevovat nové rostliny. Bylo to pro mě překvapení, protože
jsem nepozoroval, že by došlo k vytvoření semen, a tak mohlo dojít i k samovýsevu. Až když jsem se rozhodl jednu rostlinu přesadit na jiné místo, tak jsem zjistil,
že se nejedná o semenáčky, ale o odnože,
které jsou tvořeny podzemními oddenky,
na jejichž konci raší nové rostliny. Callianthemum farreri takto dokáže vytvářet
rozvolněné koberce až několik desítek
centimetrů v průměru.U mě dosáhlo již
průměru přes padesát centimetrů a myslím, že se bude i nadále rozrůstat.
Potřetí mě tento routevník mile překvapil tím, že se na příhodném stanovišti dokáže množit i samovýsevem. Zjistil
jsem to, až když některé rostliny vykvetly odlišně zbarveními květy, než jaké
měla moje původní rostlina. To je známo i z přírodních lokalit, že tento druh
je v barvě květu variabilní. V popisu se
uvádí, že základní barva druhu je bílá,
ale byly nalezeny i rostliny s květy v různých odstínech modré.
Závěrem bych chtěl sdělit následující poznatky. Moje rostlina je zasazena
v opukové části skalky, v substrátu, jaký
se používá pro suťoviště, tj. s velice malou příměsí humusu. S jiným substrátem
zkušenost zatím nemám. I když jsem
u přátel viděl tento routevník zasazený
většinou v miskách nebo korytech, doporučoval bych ho sázet spíše do skalek,
a to na taková místa, kde by se mohl
rozrůstat do větších ploch. Efekt z takto
zasazené rostliny je nesrovnatelně větší
a v neposlední řadě máme možnost získat z odnoží větší množství rostlin, a tak
přispět k tomu, aby se tento routevník
brzy co nejvíce rozšířil a natrvalo se zabydlel na naších skalkách. Předurčuje
ho k tomu především jeho nenáročnost,
ale také atraktivní vzhled rostliny samé
a v neposlední řadě i jeho bílé až nebesky
světle modré květy.
Protože podle mých zkušeností Callianthemum farreri nečiní v kultuře žádné
potíže a přitom jde o atraktivní alpínku,
tak z těchto důvodů bych ho doporučil
všem, kdo dokáží ocenit nenáročnost
této krásky z dalekých čínských hor.
ALPINUM KLUB PLZEŇ
Erigeron aureus
´Canary Bird´
Text: Blažena Stezková
Foto: Josef Plocar
E
rigeron je rozsáhlý rod a zahrnuje okolo 200 druhů letniček,
dvouletek i trvalek. Erigeron
– turan roste téměř na všech
kontinentech v mírném pásmu, nejvíce
ale v Severní Americe. Většinou to jsou
nenáročné rostliny, kterým se daří jak
v kyselé tak i zásadité, dobře propustné
zemině. Mají rády plné slunce, snesou
však i přistínění. Rostliny jsou příbuzné
astrám, které kvetou na podzim. Oproti nim ale turany kvetou koncem jara
a v létě. Květy jsou bílé, růžové, modré,
purpurové, méně často žluté a oranžové.
Podobají se sedmikráskám (bellium),
nebo hvězdnicím (aster) a jejich středy
jsou žluté. Vyšší rostliny se pěstují jako
záhonové trvalky, některé nižší druhy
jsou atraktivními skalničkami.
Z turanů mě nejvíce zaujal nádherný
Erigeron aureus ´Canary Bird´. Poprvé
jsem jej získala v roce 2010 při našem alpinkovém zájezdu do Prahy. Moji radost
z rostlinky ale pokazila zima, která se
www.skalnicky-plzen.cz
rozhodla malou skalničku zahubit. Další
dvě rostlinky se mně podařilo zakoupit
při zájezdu v jižních Čechách u pana
Bartůňka. To už jsem si nastudovala informace o pěstování tohoto výjimečného
turánku a také jsem se jimi řídila. Tento
erigeron má krásnou sírově žlutou barvu, středy květů jsou též žluté s odstínem
dozelena. Vytváří bohatě větvené trsy
s listy v přízemní růžici. Vysoký je 10 cm
a šířka trsu je 15 cm. Pro svůj zdárný
růst upřednostňuje následující zeminu –
směs drnovky, listovky, písku a kamenné drti. Má rád zeminu vlhkou, ale ne
přemokřenou. Stanoviště vyžaduje na
plném slunci, ale ani polostín mu příliš
nevadí. Sucho snáší dobře. Líbí se mu ve
skalních štěrbinách s dobrou drenáží. Je
vděčný za zimní ochranu před vlhkostí –
přikrytí sklem. Je to mrazuvzdorná déle
žijící trvalka. Škoda jen, že nedělá klíčivá
semena, a tak se množí jen dělením trsů,
nebo řízkováním postranních růžic. To
z něj dělá méně dostupnou skalničku. Je
vhodný i pro pěstování v květináči. Je to
jeden z nejpěknějších a nejoblíbenějších
turanů.
15
ALPINUM KLUB PLZEŇ
ZPRAVODAJ 2015
Polygala calcarea
Text a foto: Jana Langmaierová
Polygala calcarea (Vítod vápnomilný)
je pomalu rostoucí stálezelená trsnatá
trvalka. Vytváří malé koberce lesklých
tmavě zelených úzkých listů s krátkými
stonky, na nichž nás zaujmou hrozny 6
až 20 složených světle až tmavě modrých
květů, které pokrývají celou rostlinu.
Druh je rozšířen v západní Evropě,
a to zejména v jižní a střední Anglii,
Francii, Belgii, Lucembursku, na západě Německa, severu Švýcarska, v Andoře a ve Španělsku, hlavně na jeho severu.
Pěstování v kultuře bývá náročnější,
nejčastěji pěstovanou formou je Polygala calcarea ´Lillet´, která je velmi
kompaktní a překvapuje nás intenzivně
zářivě modrými květy.Tato forma byla
odebrána z volné přírody v oblasti Lillet
ve Španělsku v podhůří Pyrenejí.
Na rozdíl od jiných rostlin rodu Polygala je tento druh opravdu milovníkem
vápna, to již napovídá sám jeho název.
Daří se mu na slunných až poloslunných
stanovištích a důležitou podmínkou kultivace je rovněž perfektní drenáž a mírně
vlhká písčitohlinitá půda s příměsí humusu.
Já jsem si tuto rostlinu přivezla v roce
2005 z pražské podzimní výstavy ve
dvou kelímcích. Za těch skoro 10 let se
mně osvědčilo pěstování v korytě a míse,
ve skalce se jí nedařilo. Rozrůstá se tam
mezi vápencovými kameny přivezenými z Chorvatska, které v pozdním jaře
a časném létě kontrastují s nádhernou
modrou barvou květů. Rostlinu se mi
daří i množit, provádím to po odkvětu
koncem května či počátkem června, kdy
měkké až polovyzrálé uzlinové řízky zakořeňují. U řízků odebraných těsně pod
uzlinou je větší pravděpodobnost zakořenění. Řízky nejprve vložím do stimulu
a poté sázím do zahradní výživné půdy.
Až se rostlina zakoření, můžeme přidat
mletý vápenec.
Polygala calcarea ´Lillet´ je skutečně ozdobou skalky a pokud jí zajistíme
vhodné podmínky, bude nás svými kvítky těšit řadu let, aniž se příliš rozroste
a naruší kompozici koryta.
» Plánované výstavy:
Podzimní výstava 2015
15. 9. – 20. 9. 2015
Jarní výstava 2016
4. 5. – 14. 5. 2016
Podzimní výstava 2016
13. 9. – 18. 9. 2016
16
www.skalnicky-plzen.cz

Podobné dokumenty

1/2013

1/2013 čepicí) překontrolovat, no a poslušně hlásím, že všechny vzorně stojí na svém místě a spokojeně si rostou.“ …“Na jaře budeme pokračovat s výsadbou druhé etapy, bylo by moc pěkné znovu se u vašich s...

Více

RECENZOVANÁ ČÁST FKR 2012 8 Zlacené pozadí s tlačeným

RECENZOVANÁ ČÁST FKR 2012 8 Zlacené pozadí s tlačeným procesu konzervování-restaurování jednotlivých částí byl kůň opět sesazen podle popisu demontáže, technické dokumentace a fotodokumentace. Veškerá dokumentace a konzervátorské-restaurátorské zásahy...

Více

zpravodaj 2012 - Alpinum klub Plzeň

zpravodaj 2012 - Alpinum klub Plzeň 4,5–5,5). S ohledem na další podmínky je nutné zvolit správně stanoviště – to by nemělo být na úplném úpalu a zároveň není vhodné je vysazovat v tzv. mrazové kotlině. Musíme dbát na vhodný výběr do...

Více

Žabokuk 2013/4 - Salesiánské středisko mládeže Brno

Žabokuk 2013/4 - Salesiánské středisko mládeže Brno znovu objevit radost z víry a ochotu ji v dnešním světě předávat dál.“ Myslím, že jsme se v tomto roce o to snažili jak ve středisku mládeže, tak i ve farnosti, kde mnozí pomáhají a slouží druhým. ...

Více

Léto - Zahradnictví Líbeznice

Léto - Zahradnictví Líbeznice zbarvení, spodní strany listů jsou pokryty jemnou pavučinkou, ve které se pohybují velmi drobní nazelenalí nebo žlutí “pavoučci”. Silněji napadené rostliny jsou celé pokryty jemnou pavučinkou, jeji...

Více

zpravodaj 2013 - Alpinum klub Plzeň

zpravodaj 2013 - Alpinum klub Plzeň ukázku ze své kuchyně. Na ohni se opéká kus masa a my rádi zapomínáme na všechny diety a zásady zdravé výživy. Na co nikdy nezapomeneme, je dobrá nálada při setkání se skvělými přáteli. Jana Cibulk...

Více

BŘEZEN 2005 CDčka CDčka CDčka CDčka CDčka CDčka CDčka

BŘEZEN 2005 CDčka CDčka CDčka CDčka CDčka CDčka CDčka KILLING SPREE "Choose And Decide" CD 300,(Novinková deska u Morbid!!! Atmosferický death metal z Německa!!! Moderní věc!!!) MANEGRAM "Vargaresa - The Beginning" CD 300,(Vikingský metal v plné síle!...

Více

Číslo 67 - Klub skalničkářů Brno

Číslo 67 - Klub skalničkářů Brno Jeffersonia dubia ­ hajnička nebo skalnička ?         Já myslím, že obojí. V hajní části zahrady je sice hlavní těžiště  jejího využití, ale můžeme ji často vidět i ve větších skalkách nebo  na záh...

Více