96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška

Transkript

96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška
AIRSOFT
č a s o p i s
p r o
v š e c h n y
p ř í z n i v c e
a i r s o f t u
Kluby
KSK Praha
NĚMECKÁ ALIANCE
Recenze
MARUZEN P90
MARUI STEYR AUG
MARUI VSR - 10 G-SPEC
Akce
„IFOR - UNPROFOR“
„ŠELMBERK SESSION“
Historie
KANAĎANÉ V
AFGHÁNISTÁNU
ročník II.
číslo 10 září / říjen 2004
cena 50Kč/70Sk
I. Airsoftová prodejna
Bělehradská 24, Praha 2
Prodej Airsoftových zbraní, příslušenství a doplňků
(Tokyo Marui, KSC, KWC, HEAD 1950,
Classic Army, ICS, Maruzen)
Splátkový prodej, záruční a pozáruční servis
Otevřeno: Po - Pá, 12.00 - 18.00
Bližší informace na tel.: 224 94 13 52
email: [email protected]
obsah
ÚVOD
Tak na mne znovu vyšla řada s napsáním Úvodu... Musím na naši redakci „prásknout“, že Úvod je článek, který se ve většině případů píše jako
poslední.
Téma, o kterém se s vámi chci v jubilejním desátém čísle podělit není až
tak slavnostní, jak by k výročí příslušelo. Mám na mysli úraz jednoho mladšího bojovníka, který se udál přibližně před měsícem na okraji Prahy.
Jeden z nováčků se do boje v budově vžil natolik, že při přestřelce zacouval do výtahové šachty. Při pádu si způsobil velmi vážná zranění. Ostatní ho
v tom nenechali a přivolali rychlou záchrannou pomoc. Zraněný musel být
do nemocnice převezen vrtulníkem. Naštěstí vše skončilo dobře.
A proč Vám o tom píši? Chtěl bych apelovat především na mladší či méně
zkušené airsofťáky, aby v prostorách, které jim nejsou dobře známé dávali
větší pozor. Ku prospěchu věci je mít s sebou alespoň minimální zdravotnické a potřeby a především vědět, kde přesně se nacházíte, aby jste to v
případě potřeby byli schopni rychle a přesně pospat. Také chci požádat ty
zkušenější a starší, aby v tom ty ostatní nenechali samotné. Každý přeci
nějak začínal. Vždyť špatná reklama uškodí nám všem...
Riggs
Redakce: MTJ, Riggs, Witus,
foto: Kosák, Riggs,
grafická úprava a DTP: Riggs,
Witus.
korektoři: Arnošt, Josef Starý,
Email: [email protected],
[email protected], [email protected]
Kontaktní místo: I. Airsoftová prodejna, Bělehradská 2, Praha 2,
120 00, tel.: 224 94 13 52.
Časopis vydává společnost Anareus
CZ, s.r.o., Feřtekova 541, Praha 8,
181 00, IČ: 25779613, Krajský
obchodní soud v Praze oddíl C,
vložka 69519, datum zápisu 13. 7.
1999.
Evidenční číslo : MK ČR E 14493.
Rozšiřují společnosti PNS, a.s.
OBSAH
Úvod
3
Obsah AIRSOFTu č.10
3
Kluby - KSK Praha
4
Kluby - Bundeswehr aliance
7
Vzor - KSK - KOMMANDO SPEZIALKRÄFTE
8-9
Historie - Kanaďané v Aghánistánu
10 - 11
Historie - Rusko a terorismus
12 - 13
Recenze - Walther P99 (Maruzen)
16 - 17
Recenze - VSR - 10 G - Spec (Tokyo Marui)
19
Konverze - H&K G36 LSW
21
Akce - „ŠELMBERK SESSION 2004“
23
Akce - „IFOR - UNPROFOR“
24 - 25
Komunikace - RF 10
26 - 27
Novinky
28
3
kluby
KSK - PRAHA
Přestože
nejsem zakládající člen KSK,
rozhodl jsem se
dát dohromady
článek o vzniku
naší jednotky.
Období před
mým příchodem
mi
pomáhal
zmapovat
Oberfeldwebel
KoMar, kterému
tímto děkuji.
Z vyprávění
vím, že na
počátku nebylo
nic,
jenom
chaos a anarchie. Nebyla
však náhoda, že
z tohoto chaosu
povstali zakladatelé naší jednotky KoMar,
Romanow
a
Prsnaj. Ačkoliv si to možná sami neuvědomují, vedla je prozřetelnost, díky
které se rozhodli pro armádu starého kontinentu, pro armádu, která je
považována za jednu z nejlepších na světě. Ano, rozhodli se pro
Bundeswehr, armádu, která chrání klidný spánek 80ti milionového národa ve středu Evropy! Dnes už si nikdo nevzpomene, jak to přišlo, že v
rámci této armády padla volba zrovna na KSK. Brzy však bylo jasné, že
formování týmu, který má jako předlohu jednu z nejelitnějších jednotek
světa, nebude procházka růžovým sadem.
Jako každý koníček i airsoft vyžaduje větší či menší investice času a
peněz, tím víc, čím nadšenější člověk je. Proto si nemyslím, že by se první
krůčky naši jednotky lišily významně od začátků u jiných nově zakládaných jednotek. Typickou akcí těch dob byl jednodenní lokální výpad s
krátkým manuálem a obrovskou dávkou nadšení. Pak přišlo nakupování
výstroje, zbraní, a rozšiřování členské základny, které probíhalo prostřednictvím přímého náboru především na Točné, odkud jsme si odvezli 4
4
členy, kteří s námi jezdí doposud. Začali jsme získávat hodně informací o
jednotce, podle které se jmenujeme, a zjistili, že máme ještě hodně velký
kus práce před sebou. Zbraně se vystřídaly za plynovky, ty za elektriky,
na uniformy přibyly nášivky, nakoupily se barety, batohy, klobouky, helmy
a podobné věci.
Jistý zlom v historii jednotky představovalo moje přistoupení do KSK na
podzim 2003. Přinesl jsem do týmu určité inovace a zorganizoval pár prvních akcí, včetně několika internacionálních. Byly to především moje
organizační schopnosti, díky kterým jsem byl nakonec jednomyslně zvolen velitelem. Tímto milníkem se začala odvíjet nová historie jednotky.
Následovala nezbytná čistka, se kterou mi pomohl KoMar. Hodnosti se
ustálily na inteligentních úrovních, srovnatelné se skutečnými speciálními
jednotkami Bundeswehru. Stanoveny byly také nové cíle jednotky, zavedly se členské přispěvky, sloužicí k úhradě dopravy, provozu domény a
jiných společných nákladů. Začala se sledovat docházka a v neposlední
řadě byly zavedeny výstrojové standardy. Z posledních významějších událostí nemůžu nezmínit sloučení s kralupským týmem DDT, které se odehrálo letos na podzim. Tato fůze nám do jednotky přinesla dobře sehraný
tým lidí pod velením Oberfeldwebela Zazwiho.
Dnešní KSK je stabilní airsoftový tým, stojící v čele německé aliance.
Počet našich členů se ustálil na čísle 12. Nábor nových členů v současné chvíli neprovádíme.
Text: Jürgen, KoMar, foto: archiv jednotky
kluby
BUNDESWEHR ALIANCE
Podle germánské mytologie vystavěl Ódin Valhallu, aby v ní shromáždil nejlepší válečníky a připravil je na Ragnarok. Do Valhally se válečník
mohl dostat pouze pokud padl hrdinně při bitvě, načež byl valkýrou
odveden do Valhally. V samotném paláci válečníci hodovali ale také trénovali se zbraněmi a připravovali se na osudovou bitvu.
Pokud se sám sebe ptám, jaké pohnutky mě přivedly k vybudování
německé aliance musím připustit, že se moc nelišily od těch Ódinových
a snad je v tom i kousek lidské přirozenosti, když se snažíme sdružovat
se ve větší sociální celky.
Na počátku, při zvažování, jak alianci pojmout, mi velmi pomohly konzultace s Adalfem, který mi předal zkušenosti a postřehy s formovaním
britské aliance. Chtěl bych mu na tomto místě poděkovat, že mi ukázal
slepé uličky a ušetřil mi tím spousty času.
Samotný zrod aliance lze zachytit zhruba ve třech fázích. V první fázi
jsem zmapoval všechny existující německé jednotky napříč ČR, rozeslal
investigativní email a čekal na odpovědi. V této fázi jsem odfiltroval jednotky, které reagovaly velice nepružně nebo se ukázalo, že nemají jednotné velení. V sítu zůstalo něco málo přes 100 bojovníků, rozdělených
do 12 jednotek.
Další fáze spočívala v přípravě a realizaci nebojových akcí, které sloužily hlavně k vzájemnému poznání a utužení mezitýmových vztahů. Za
velice podařené považuji jedno cvičení v severních Čechách, které bylo
zakončeno symbolickým stříháním hlav a umocnilo tak jednotu, která je
v každé alianci zapotřebí.
Poslední fází byla realizace první alianční bojové akce s názvem
„Reinmachem" (úklid), o které jste si mohli přečíst v devátém čísle tohoto magazínu. Zde se ukázalo, že v rámci aliance jsou zúčastněné jednotky schopny docilovat výrazných úspěchů a hlavně dokáží fungovat
organizovaně a ukázněně.
V současné chvíli je snaha vybavit každou alianční jednotku radiostanicí RF10 pro komunikaci na úrovni operačních týmů.
Do budoucna bych chtěl rozhodně rozšířit spolupráci s týmy z
Německa, případně Slovenska, což by nám umožnilo vyměnit si cenné
zkušenosti a snad i získat možnost sehnat hůře dostupné součásti
výstroje.
Na závěr chci dodat kuráže lidem, kteří spravují či zakládají aliance,
aby se obrnili trpělivostí a vytrvali, protože není nic lepšího, než organizovaný a jednobarevný protivník! Organizátoři jakékoliv akce jistě vědí, o
čem je řeč :-)
Text: Jürgen
Foto: archiv autora
Seznam jednotek sdružených v alianci:
1.Falschirmjäger regiment, 2./GebirgsJäger Btl. 231, 4 Pz. Gren. Btl.
352 und Werwolf, 38. Pz. Gr. - Nibelungen, 372. Jägerbataillon,
Bundeswehr Kompanie, FSK a FBSK, GSG-9, Headhunters, KSK,
S.A.C., Troopers.
5
výstroj
CO NOSÍME S SEBOU - KSK
Na první fotografii jsou zachyceni dva vojáci v pouštní výstroji KSK
(maskovací vzor tropentarn), používanou Bundeswehrem nebo konkrétně KSK při cvičení v Egyptě a především při operaci Anakonda a jiných
bojových nasazeních ve válce proti terorismu na území Afghánistánu. Na
druhé fotografii je vzor výstroje, kterou Bundeswehr nosí standardně
(maskovací vzor flecktarn). Tuto výstroj jsme v bojovém nasazení mohli
vidět například na mírových misích na Balkánském poloostrově.
Některé věci najdeme na obou fotografiích. Například protistřepinová
vesta z aramidových vláken, která tělo střelce chrání před šrapnely,
odraženými kulkami nebo ulámanými kusy zdiva. Před stejným nebezpečím ochraňují oči taktické brýle a hlavu standardní helma německé
armády, vyrobená z kevlaru. Ta má oproti některým helmám dokonale
provedené větrání hlavy a samotné ukotvení na hlavě, které je zajištěno
tříbodovým systémem s protitrhovou pojistkou. Výhodou tohoto uchycení je, že helma se na hlavě nehýbe ani při běhu nebo slaňováni, zatímco v případě zásahu kulky nebo nadměrně silného úderu se pojistka
uvolní. Člověk přeci jenom ocení když z hlavy odletí helma prázdná a ne
s jeho hlavou. Některé detaily jsou stejné u většiny elitních jednotek a
nemění se ani u KSK, například nomexové rukavice, chrániče kolen,
hydratační vaky, taktické popruhy, stehenní holstery na pistole a podobně. Na obou fotkách vidíme shodný nosný systém, jedná se o standardní řemení bundeswehru, opatřené sumkami dle potřeby každého
člena jednotky. Tento nosný systém je už sice starý, ale i nadále je používán vedle různých taktických vest, které se k nám do jednotky také
pomalu dostávají. Řemení však poskytuje větší volnost v rozmístění různých sumek a kapes oproti většině taktických vest, také použití současně s batohy není u většiny vest vyřešeno tak dobře jako u řemení. Tyto
důvody mnohého přesvědčí, aby si ještě rozmyslil, zda je taktická vesta
to pravé. Na řemení můžeme vidět útočný nůž bundeswehru, ten však
6
není povinný, volba nože je na každém členovi, jeho vkusu a požadavcích. Omezení není ani při výběru pistole, proto u nás můžete vidět
Glocka, Berettu či H&K. Další věc, která není unifikována, je batoh. Je
na každém zda si koupí standardní batoh bundeswehru o obsahu 60l
nebo raději komerčně vyráběný bergen z flecktarnové látky.
Zde už končí popis stejné výstroje a budeme se věnovat vojákům ve
tropentarnových uniformách. Kolem krku mají „shemag“ - šátek, chránící je před prachem, sluncem, případně zvídavým fotografem, který by
rád odhalil jejich totožnost. Obuv je totožná s výstrojí amerických kolegů, německé armádě asi přišlo zbytečné vyvíjet vlastní pouštní obuv,
když americká je odzkoušená a už vyrobená. V rukou jednoho vojáka
můžeme vidět útočnou pušku H&K G36C, zatímco druhý voják drží delší
verzi H&K G36 osazenou kolimátorem.
Mezi příslušníky KSK je velmi populární si zvláště v poušti přebarvovat
zbraň kamuflážními barvami.
Voják v uniformě vzoru flecktarn, která vychází z druhoválečného hrachu používaného jednotkami SS, má kolem krku kamuflážní šálu baracuda. Takovouto šálu používali britští vojáci už v druhé světové válce.
V zimě výborně zahřeje, saje a odvádí od těla pot a případně se dá použít i k zamaskování. Obut je ve výsadkářských kožených botech, nejsou
však striktně předepsány, mnoho našich členů používá například obuv
značky Magnum nebo boty jiné armády. Důležitá je přeci funkce, ne
vzhled. Tento střelec má v rukou pušku H&K G36E.
V budoucnu se na nás změní jenom pár věcí, jako proklamované taktické vesty, neprůstřelné vesty, do jednotky přibude více pouštních kompletů a další věc, na kterou se už pár našich členů třese, jsou černé
komplety a vesty.
Text: KoMar, Jürgen
Foto: archiv jednotky
výstroj
CO NOSÍME S SEBOU ...
1.FALSCHIRMJAGER REGIMENT
Pro operace, kterých se účastníme ve výstroji německých speciálních
jednotek, používáme různé kombinace německé, americké a „domorodé" výstroje. Vzorem nám byly zvláštní jednotky KSK při operacích v
Afghánistánu.
Základem uniformy jsou kalhoty v maskování flacktarn (klasické zelené
hrachy) a blůza v maskování deserttarn (tropentarn). Jako pokrývka
hlavy je nejčastěji používána klasická polní čepice, klobouk - „Boonie
Hat“ (oboje v pouštním maskování) nebo šátek. Před akcí pak červený
baret s německým paragánským odznakem. Na krku je obvyklý „shemag“, většinou v zeleném či hnědém provedení.
Ohledně taktické výstroje používáme německé malé polní, americká
„Ypsilonka" či jiné drobné doplňky a různé druhy bandalírů. Bandalíry
používáme v maskování flacktarn (originální nebo i ušité svépomocí), ale
osvědčily se nám i klasické bandalíry používané na zásobníky pro
Kalašnikovy. Zásobník pro G36 se do nich vejde. Ze začátku mohou při
manipulaci se zásobníky dělat trochu problémy úchytky pro spojení více
zásobníků k sobě, ale je to jen otázka cviku.
Mezi další používané doplňky patří americké nomexové rukavice, olivové nebo černé kolenní chrániče značky Hellstorm a BW kožené paragánské boty se zpevněnou špičkou a patou, které jsou určené pro
výsadkáře.
Foto č. 1 - operátor
Oproti standardní výbavě má operátor na zádech baťoh s camelbackem o obsahu 3l. Na boku baťohu je připevněna plynovka Marui HK
MK23 SOCOM s tlumičem, která je k pouzdru připevněna šňůrou od
Blackhawku. Jako bandalír je použit Chest Rig od firmy Arctis. Chest Rig
má tři kapsy na zásobníky do G3 / G36, jednu malou (ideální pro PMR
vysílačku) a dvě velké víceúčelové kapsy a kapsu na mapy.
Operátor je vyzbrojen puškou Marui HK G36K (přestavěný model HK
G36C pomocí konverzního RAS kitu od firmy PDC) s optikou G&P
4x32.
Foto č. 2 - radista
V každé ze tří čet, na které je náš regiment rozdělen, je jeden radista
vybavený radiostanicí RF - 10. Jeho úkolem je udržovat spojení s ostatními četami, případně jinými spřátelenými týmy. Radiostanice je umístěna v „náprdeláku“, který je na malé polní umístěn na zádech.
Radista je vyzbrojen puškou Marui HK G36C s rozšířeným předpažbím
od First Factory a s tlumičema kolimátorem Royal 1x42. Jako pistoli
používá KSC HK USP compact. USP je v současné době v naší jednotce nejrozšířenější záložní zbraň.
Text: Riggs
Foto: Bárt
7
vzor
KSK - KOMMANDO SPEZIALKRÄFTE
Divize Brandenburg a Skorzenyho Jagdverband, možná zde bychom
hledali předchůce speciálních jednotek KSK. Vojáci těchto ůtvaru bojovali v průběhu druhé světové války ponejvíce jako diverzanti nebo vyzvědači (na
konci války bojovali už jen jako řadoví
vojáci). Byli snad na všech bojištích, kde
válčila německá armáda: Polsko, Francie,
severní Afrika, Rusko. Během výcviku byl
kladen důraz na všestrannost. Vedle
seskoků z letadel se cvičili v potápění, v
používání široké palety vybavení a výzbroje. Ovládali většinou několik cizích jazyků.
Byly to jednotky, které byly připraveny
zasáhout kdekoliv.
Současná speciální jednotka německého Bundeswehru spatřila světlo světa roku
1996. Jedná se o jednotku, jejíž historie je
relativně krátká, ale ne zcela nezajímavá.
Důvodů, proč má KSK - Kommando
Spezialkräfte tak krátké trvání, je několik.
Díky situaci, která panovala v Německu po
skončení druhé světové války neměla
armáda z pochopitelných důvodů prioritu a
tak nemohlo být o nějakých složkách pro
nekonvenční válku ani řeč. Světlou výjimkou byla rota Bojových plavců
(Kampfschwimmer), která vznikla roku
1976 a od tohoto data úzce spolupracuje
se SEALs hlavně se SEAL TEAM 2, který
je v SRN dislokován. Po sjednocení země
byla vyřešena otázka profesionálních jednotek, přičemž koncepce speciálních sil armády dostala zelenou.
Dalším důvodem byla neschopnost SRN ochránit své občany v zahrani-
8
čí, což se ukázalo roku 1994, kdy ve Rwandě propukla občanská válka
a 11 německých občanů museli zachraňovat francouzští výsadkáři.
Posledním z důvodů je fakt, že zásahová
GSG - 9 je policejní jednotka a v případě
jejího nasazení mimo Německo při ozbrojeném konfliktu by došlo k porušení mezinárodních dohod.
Tyto všechny skutečnosti hrály do karet
lobistům prosazujícím novou koncepci
armády, kterou prvně přednesl tehdejší
ministr obrany Volker Ruhe 20. 9. 1995.
Od tohoto data již nebránilo nic vzniku speciální jednotky. Jejím zformováním byl
pověřen brigádní generál Reinhard Gunzel.
Tento muž byl v jejím čele až do
4. 11. 2003, kdy byl odvolán kvůli otevřené podpoře politika, jenž se vyjádřil nepřijatelným způsobem o židovském podílu na
válečných zločinech z let 1939 až 1945.
Velení převzal brigádní generál Carl
Hubertus Von Butler.
Jednotka má plnit zvláště úkoly z nichž
některé jsou již názvem poměrně delikátní např. likvidace důležitých cílů, získávání
důležitých informací, operace na ochranu
zájmů SRN a záchrana osob. Tyto cíle vyžadují, aby u jednotky sloužili pouze lidé s velkou psychickou výdrží, výbornou fyzickou
dispozicí, a toho lze docílit pouze náročným výběrovým řízením. Pokud se chce
člověk dostat do kasáren Graf Zeppelin v
městečku Calw, které se nachází ve Schwarzwaldu, musí splňovat tyto
požadavky: německé občanství a ochota sloužit minimálně 12 let, věk
vzor
pro důstojníky maximálně 30 let
a pro poddůstojníky 32 při
žádosti o přijetí, dále úspěšně
absolvovanou střední školu a
dostatek motivace k tomu, být
ten nejlepší.
Výběrové řízení zahrnuje psychotesty, které musí být samozřejmě úspěšně složeny, dále
zkoušky fyzické zdatnosti a
poslední perličkou je vytrvalostní
test v trvání necelých čtyř dnů.
Každý den mají uchazeči asi tři
hodiny na spánek a následuje
plnění stanovených úkolů. Po
celou dobu sledují rekruty zdravotníci a psychologové, kteří
dohlížejí na chování vojáků
během testů. Především se sleduje reakce organismu na nízký
počet hodin, který je určen k regeneraci. Cílem je vyřadit méně zdatné
jedince. Pokud uchazeč uspěl, nemá ještě zdaleka vyhráno, teprve teď
začíná výcvik a v něm může být odmítnut pokud nebude splňovat kritéria.
První fází výcviku je základ hloubkového průzkumu ve škole v
Pfullendorfu, kde se učí vojenským návykům, zacházení s vozidly, municí, zbraněmi a hloubkovému
průzkumu. Tato fáze trvá 9
měsíců. První kurs pro rotmistry trvá 3 měsíce. Poté se
uchazeč odebere k výcvikové jednotce, kde stráví další
3 měsíce a další 3 měsíce
opět u hloubkového průzkumu v Pfullendorfu, kde se
tentokrát školí na velitele
skupiny. Následuje přezkoušení znalostí a fyzické zdatnosti, které trvá měsíc.
Uchazeč musí podávat výkony vysoko nad limity, jinak
bude převelen a cesta ke
KSK pro něj končí. Pokud
byl úspěšný, následuje dalších 9 měsíců výcviku přímo
u jednotky. Poslední tečkou
je 5 měsíců dokončení zkoušek
na rotmistra. Jestliže voják prošel oněch 33 měsíců výcviku má
nyní právo nosit červený baret s
taseným mečem obklopený
dubovými listy. Toto však neznamená konec cesty, ta pouze
začíná dalšími školeními a výcvikem převážně v používání zbraní
a vedení nekonvenční války. V
této fázi se již úzce spolupracuje
s kolegy s GSG - 9. Není tajemstvím, že zde vládne velká rivalita. Pro zajímavost lze uvést, že
střelecký výcvik je např. tak
intenzivní, že voják KSK vystřílí
větší množství munice než kolega od pěchoty za celou svoji
službu.
Nováček se pravděpodobně
zařadí do jedné ze čtyř rot (Kommandokompanie), které KSK tvoří. Rota
je tvořena ze čtyř čet (Kommandozüge) a každá je specializovaná na jiný
druh operací, ale
každý voják ovládá i
způsob boje kolegy od
jiné čety.
Dělení je následovné.
1. četa pozemní boj
2. četa
speciální
výsadkové operace,
3. četa
obojživelné
operace, 4. četa boj v
klimaticky extrémních
podmínkách. Četa se
dále dělí na čtyři družs
t
v
a
(Kommandotrupps) a v
každém družstvu se
nacházejí vojáci s kvalifikací spojař, zdravotník, průzkumník a zbraňový specialista. Roty
1 a 2 dosáhly operační
způsobilosti v roce
1999 a roty 3 a 4 o dva
roky později.
9
historie
KANAĎANÉ V AFGÁNISTÁNU
Kanadský ministr obrany Arthur Eggleton byl koncem ledna 2002 kritizován, že neinformoval ministerského předsedu Jeana Chrétiena a
kanadský parlament o vyslání kanadských speciálních sil do
Afghánistánu a jejich účasti v několika
útočných operacích. Vlna rozhořčení
byla vyvolána zveřejněním snímku americkou agenturou AP, pořízeného na
kandahárském letišti 21. ledna 2002,
na němž příslušníci velmi utajované protiteroristické jednotky Kanady JTF 2
(Joint Task Force Two) eskortovali zajatce z oddílů Talibanu nebo Al Kajdy z
amerického vrtulníku CH-53. Kanadská
vláda však až dosud prohlašovala, že v
Afghánistánu bojují pouze vojáci z pravidelných ozbrojených sil Kanady. Tento
snímek přinutil kanadskou vládu oficálně přiznat aktivní bojovou činnost této
speciální protiteroristické jednotky v
Afghánistánu.
Diskuse se však nesoustředila pouze
na otázku přítomnosti kanadských commandos v Afgánistánu.
Mnohem více bylo poukazováno na
skutečnost, že zajatci byli předáváni
americkým ozbrojeným silám a že úřady
10
USA odmítaly uznávat je za válečné zajatce. Kanadští poslanci a obránci lidských práv protestovali proti tomuto postupu a proti špatnému
zacházení amerických vojáků se zajatci, což mohlo podle jejich názoru
historie
3 PPCLI (3rd battalion of the Princess Patricia´s
Canadian Light Infantry). Při cvičení "Operation
Apollo" jednotky 3 PPCLI operovaly se silami
187. brigády amerických pozemních sil. Velitelství
JTF 2 ovšem vždy podléhalo kanadskému národnímu velení (ELC), které bylo tehdy dislokováno
na americké letecké základně Mac Dill v Tampě
na Floridě. ELC zajišťovalo spojení mezi kanadským generálním štábem v Ottawě a americkým
velitelstvím, úkolujícím v průběhu cvičení různé
kanadském jednotky. Oddíly JTF 2 však operovaly téměř naprosto samostatně a po splnění svého
úkolu pouze informovaly velitelství o výsledcích.
Operátoři JTF 2 nikdy „oficiálně“ nespolupracovali s pravidelnými jednotkami PPCLI, někteří však u
těchto jednotek působili jako „protiterorističtí
poradci“.
Nový světový rekord ve střelbě na velkou vzdálenost
vyvolat dojem, že kanadská vláda je s tím mlčky srozuměna. V reakci na
uvedené protesty kanadský ministr obrany nejprve prohlásil, že byl o přítomnosti kanadských commandos informován teprve před čtyřmi dny. Pod tlakem sdělovacích prostředků přiznal, že o této skutečnosti věděl již asi
týden. Dodal však, že "kanadské speciální síly
respektují mezinárodní zákony".
Diskuse pokračovala plnou silou, ale kanadské
speciální síly nadále operovaly na jihu Afghánistánu
společně s jejich kolegy z amerických zvláštních
jednotek. Velitelství JTF 2 vyslalo od prosince 2001
do Afghánistánu asi 30 z celkového počtu 150 - 200
operátorů, kteří tvořili tyto síly. Jejich výzbroj a výstroj
byla stejná jako u Američanů, aby se od nich nelišili.
Je třeba poznamenat, že operátoři JTF 2 byli již
vysláni v roce 1994 do Bosny, kde srbské jednotky
držely kanadské vojáky jako rukojmí. Uvedená protiteroristická jednotka však nikdy nedostala od velení
rozkaz k zásahu.
Velitelství JTF 2 je dislokováno v blízkosti Ottawy.
Oddíly JTF 2 nikdy nemusely operovat v součinnosti s jednotkami 3. praporu kanadské lehké pěchoty
Kanadští odstřelovači vytvořili v Afghánistánu
nový světový rekord ve střelbě na velkou vzdálenost. Dvojici odstřelovačů, posílené americkým
seržantem Zevonem Durhamem a vyzbrojené
puškou McMillan ráže .50, se podařilo na druhý pokus zasáhnout člena
Al Kajdy, který byl od jejich stanoviště vzdálen 2.430 metrů. První stře-
la zasáhla batoh nic netušícího bojovníka, kráčejícího
po cestě v údolí Shah - e - Kot. Druhá střela jej zasáhla do temene hlavy a na místě usmrtila.
Dosavadní „rekord“ držel seržant amerického dělostřelectva Carlos Hathcock, který před 35 lety ve
Vietnamu smrtelně zasáhl příslušníka Viet Kongu,
pohybujícího se ve vzdálenosti 2.250 metrů od jeho
stanoviště.
Někteří pozorovatelé uvádějí, že kanadští odstřelovači usmrtili v průběhu operace „ANACONDA“ asi
dvacet talibanců. Kanaďanů bylo celkem přibližně pět
a vždy operovali ve dvojicích. Jejich nesporné úspěchy jim zajistily velkou popularitu mezi příslušníky
amerických jednotek, které s nimi operovaly.
Text: Riggs
Foto: archiv redakce
11
historie
RUSKO A TERORISMUS
Moskva , Rusko, noc z 24. na 25. srpna 2004.
Skupina lidí čeká na noční autobus. Ozývá se exploze. Výbuch nálože
zranil tři lidi. V té době z moskevského letiště startují dvě letadla. První
TU-134 letí do Volgogradu, druhý letoun TU-154 má cílovou stanici v
Soči. První stroj se zřítil v Tulské oblasti jižně od Moskvy. O tři minuty
později ztrácí moskevská řídící věž kontakt i s druhým letadlem. Spadlo
nedaleko Rostova na Donu. V troskách letadel našlo smrt 90 lidí. Po
provedení expertízy bylo zjištěno, že letadla se stala obětí útoku. V letounech byly nastraženy výbušniny.
Moskva, Rusko, 31. srpna 2004.
Do vestibulu podzemní dráhy ve stanici Rižskaja vstupuje mladá žena.
Ve vestibulu si povšimne dvou hlídkujících policistů. Otočí se a rychle
odchází opačným směrem než je vstup do podzemí metra. Po několika
vteřinách se ozývá výbuch. Žena měla na těle nálož o síle 1 kg TNT. Po
výbuchu zůstává na místě sedm lidí, sanitky odvážejí desítky zraněných
včetně čtyř dětí. Dvanáct lidí je v kritickém stavu.
Beslan, Rusko - Severní Osetie, 1. září 2004
První školní den. Do základní školy v Beslanu přicházejí po prázdninách děti s rodiči. Pro mnohé z nich je to první den ve škole. Nikdo netuší, že na tento den již asi nikdy nezapomenou. Ve škole je asi 1500 lidí.
V 8.00 hodin ráno přijíždí ke škole autobusem skupina asi 30 ozbrojenců. Vnikají do školy. Na chodbách střílí do lidí. Kdo se pokouší o útěk,
je nemilosrdně zastřelen. V nastalém zmatku se několika lidem daří
uniknout. Teroristé nahnali školáky spolu s rodiči a učiteli do tělocvičny.
Budova tělocvičny je zaminována, v basketbalových koších jsou dvě
velké výbušniny, mezi nimi je natažen drát a na něm jsou navěšeny další
nálože. Mnoho jiných výbušných mechanismů je umístěno po tělocvičně mezi rukojmími. Ve skupině teroristů je i několik žen. Jedná se o tzv.
černé vdovy. Jsou to manželky padlých čečenských bojovníků. Ženy
mají na těle připevněny výbušniny. Ozbrojenci rozmisťují okolo oken
děti, aby tak zabránili střelbě ruských bezpečnostních jednotek.
V 9.00 hod. je škola obklíčena místními jednotkami ministerstva vnitra. Je přítomna i místní jednotka zvláštního určení OMON. U školy jsou
záchranáři a zdravotnický personál. Teroriristé se poprvé ozývají.
Požadují přítomnost prezidenta Severní Osetie Alexandra Dzasochova a
prezidenta Ingušska Murata Zjazikova. Dále chtějí, aby jednání vedl dětský lékař Leonid Rošal, který již dříve jednal s teroristy při obsazení divadla na Dubrovce. Další požadavky jsou zastavení bojů v Čečensku, stažení ruských vojsk, propuštění vězněných spolubojovníků. Prezident
Putin ruší dovolenou v Soči a vrací se do Moskvy. Po jeho příletu je
ihned na letišti uspořádána ministerská porada. S teroristy se mezitím
snaží vyjednávat islámský představitel Severní Osetie Ruslan Valgatov.
Po dvaceti minutách opouští neúspěšně budovu školy. Ve 12.11 hod.
startuje z Moskvy letoun IL - 76. Jde o speciální látající nemocnici
Skalpel. Jak se ukáže, její přítomnost v Beslanu bude opravdu vítaná.
Mezitím v budově školy jsou rukojmí zadržována v tělocvičně. Sedí na
podlaze jeden vedle druhého. Teroristé střílí do stropu. Malé děti pláčí.
12
Skupina mužů je odvedena na chodbu. Ostatní slyší výstřely ze samopalů a potom výbuch. Těla pobitých otců, kteří přišli vyprovodit své děti
první školní den, odklidí až evakuační jednotka za dva dny.
Bezpečnostní jednotky přerušují telefonické spojení do školy. Teroristé
se nemohou spojit s okolním světem. Stejně tak ale i ředitelka školy,
která se snaží kontaktovat policii. Ozbrojenci varují bezpečnostní síly, že
za každého zabitého spolubojovníka popraví padesát dětí, za zraněného
dvacet. Podle agenturních zpráv tráví noc ve škole 354 rukojmích a z
toho 132 dětí.
Beslan, Rusko - Severní Osetie, 2.září 2004
Do Beslanu přijíždí vyjednavač doktor Leonid Rošal, kterého si únosci
vyžádali. Vyjednavač nabízí, že zajistí dodávky jídla a pití pro vězněné.
Teroristé odmítají. Děti jsou unavené, hladové a dehydrované. Naopak
jejich únosci jsou odpočatí a svěží. Pravidelně se střídají ve spánku.
Pláč vězněných školáků řeší únosci střelbou do stropu tělocvičny.
Jeden malý chlapec se natahuje k únosci s prosbou o vodu. Ten ho
bodá bajonetem svého kalašnikova. Nikdo další se už neodváží žebrat o
vodu. Několik dětí zkouší pít vlastní moč. Kontakt moči s rozpraskanými rty má za následek nesnesitelné pálení a pláč. Ten je opět provázen
střelbou. Teroristé pózují mezi zadrženými, fotografují se, natáčejí na
video. Nikdo z nich si nesundává masku.
Beslan, Rusko - Severní Osetie, 3.září 2004
V odpoledních hodinách, po krátkém jednání, přijíždí ke škole nákladní automobil, jehož posádka má odklidit mrtvá těla, která se povalují
okolo školy již třetí den. Skupinka dětí využívá této situace a okny prchá
ze svého vězení. Teroristé po nich střílí ze samopalů. Celý prostor je
obklíčen bezpečnostními jednotkami. Policisté, vojáci a přítomní příbuzní dětí okamžitě opětují palbu. Není čas na provedení operace na
záchranu rukojmích. Lidé v okolí školy spontánně útočí na budovu.
Vojáci, policisté i příbuzní pod palbou běží k budově školy. Z tělocvičny
se ozývá ohromující exploze a po ní ihned druhá. Strop tělocvičny se
bortí a padá na uvězněná rukojmí uvnitř. Děti vybíhají z trosek školy ve
spodním prádle, krvácejí a jsou v šoku. Sanitky, autobusy a civilní vozidla odvážejí děti do nemocnice. V areálu se stále střílí. Bezpečnostní síly
čistí prostor školy. Na tom se podílí i speciální jednotka Alfa. Rusové
neberou žádné zajatce. Skupina dětí je uvězněna mezi sutinami. Ženisté
proto musí odstřelit jednu stěnu budovy a dírou děti vyvádějí ven. Ve
škole vypuká požár a stále se střílí. Vše je ztíženo tím, že škola je zaminovaná. Pyrotechnici pracují pod palbou a uvolňují cestu úderným jednotkám. Ve škole jsou nastraženy výbušniny. Jedná se převážně o nálože naplněné kovovými střepinami. Několika teroristům se podařilo uniknout a vmísit se mezi obyvatele. Poté, co jsou odhaleni, zabarikádují se
v domě na jihu města. Teroristé jsou zlikvidováni i s domem za použití
obrněných transportérů a bitevních vrtulníků. Všichni ozbrojenci byli zlikvidováni, pouze jeden byl zajat. Ve škole bylo celkem drženo 1180 lidí,
po ukončení bojů bylo z budovy vyneseno 323 mrtvých, z toho 156 dětí.
historie
Beslan, Rusko - Severní Osetie, 4. září 2004
Úřady vyslýchají jediného přeživšího teroristu. Ruská státní televize přinesla záběry, jak dva vojáci vedou v poutech muže, který rusky se silným kavkazským přízvukem opakoval, že nikoho nezabil, že nestřílel. Z
jeho výslechu vyplynulo, že po zhroucení stropu propukla mezi teroristy
hádka. Někteří únosci požadovali po svém veliteli propuštění dětí. Nato
vůdce zastřelil jednoho ze svých mužů a odpálil nálože na tělech dvou
černých vdov.
Rusko, www.kavkazcenter.com, 17. září 2004
Radikální vůdce čečenských separatistů Šamil Basájev se na interne-
tu přihlásil k útoku na beslanskou školu. Dále přiznal i odpovědnost za
dvě zničená ruská dopravní letadla. V prohlášení Basájev uvádí, že
beslanskou akci i útok na letadla provedl Diverzní prapor čečenských
mučedníků Rijadus - Sachalin, jehož je velitelem. Operaci ve městě
podnikl druhý prapor pod velením plukovníka Orstchojeva. Basájev z
masakru obvinil ruské jednotky, které dle jeho tvrzení útok plánovaly.
Skupina, která držela rukojmí, požadovala stažení vojsk z Čečenska, v
případě nesplnění podmínek pak rezignaci prezidenta Putina. Basájev
dále tvrdil, že ozbrojenci vzkázali bezpečnostním silám, že pokud vyhoví jejich podmínkám, propustí nejmenší děti a zajatci dostanou jídlo a
pití.
Moskva , Rusko, 18. září 2004
Ruská bezpečnostní služba FBS oznámila, že odhalila přípravy na
bombový útok. Během bezpečnostní akce policisté zajistili v centru
Moskvy podezřelý automobil VAZ. Řidič odmítl vystoupit a policistům
sdělil, že má ve voze výbušniny, které jsou připravené k odpálení. Potom
označil druhý zaparkovaný automobil v ulici. I v něm byla nalezena nálož.
Řidič byl pod vlivem drog. Za to, že auta převeze a zaparkuje, dostal
údajně odměnu 1000$. Potom dostal srdeční záchvat a ještě před převozem do nemocnice zemřel. Pyrotechnici v odstaveném automobilu
nalezli nášlapné miny, dva balíky výbušnin a kanystr s benzínem. Ne
náhodou bylo vozidlo zaparkované na trase, kudy mohl projíždět prezident Putin.
Kdo je Šamil Basájev?
Basájev se narodil 14. ledna 1965 v Čečensku. Vystudoval v Moskvě
vysokou školu (Moskevský zemědělský institut). Po jednostranném
vyhlášení nezávislosti Čečenska v roce 1991 se stal poradcem prezidenta Maschadova a prvním vícepremiérem pro průmysl. V roce 1992
vedl v Gruzii skupinu čečenských bojovníků, tzv. Abcházský batalion,
který bojuje za nezávislost Abcházie. Po vpádu ruských vojsk v roce
1994 se stal vrchním velitelem ozbrojených sil čečenských separatistů.
V roce 1995 při bombardování města Věděna, kde se narodil, zemřela
jeho manželka, děti a další příbuzní. Basájev se stává velitelem osobní
ochranky prezidenta Džochara Dudájeva. V roce 1995 přepadla čečenská vojska město Buďonnovsk, kde Basájevovi muži drželi tisíc rukojmích a tím donutili ruskou stranu jednat. Basájev si vynutil za propuštění rukojmí rozhovory o mírovém jednání a stažení ruské armády. Během
jedné z operací přišel Basájev při výbuchu miny o nohu, kterou má
amputovánu pod pravým kolenem. I přes toto je dále aktivním velitelem
a bojovníkem čečenského džihátu. V roce 1999 byl jmenován
dagestánskou Islámskou radou Vůdcem islámského džihátu. Rok poté
vydává moskevský Národní ústřední úřad Interpolu na Basájeva zatykač,
je vypsána odměna 300 miliónů rublů. Skupina čečenských obchodní-
ků již dříve vypsala na jeho hlavu odměnu pět miliónů dolarů. Basájev je
i na seznamu nejhledanějších teroristů USA a OSN. Někteří experti upozorňují na to, že se někdy hlásí i k teroristickým útokům, které nespáchal. Basájev má na svědomí i útok na nemocnici v Rostově, kde došlo
k povraždění 290 nemocných a bylo drženo dalších 60 lidí jako rukojmí. A útok a držení rukojmích v letadle na letišti Mineralnyje vody. Česká
novinářka Petra Procházková 9. 11. 1999 publikovala v Lidových novinách rozhovor s Basájevem. Rozhovor je dodnes publikován na islámských internetových stránkách. Dále byl v ČT odvysílán film Čečensko:
Černá díra světa, jehož je rozhovor součástí.
Jak lze zásah hodnotit?
Je těžké hodnotit akci, která nebyla naplánována a proběhla spontánně. Po bitvě je každý generálem a v klidu teplé kanceláře se dobře hledají chyby a dobře se kritizuje. Speciální jednotky pravidelně nacvičují
obvyklé scénáře, jako je obsazení autobusu nebo zásah v letadle. V historii ještě nikdo nemusel osvobozovat tisíc rukojmích ve škole plné
výbušnin, která je obsazena fanatickými, dobře vycvičenými a hlavně
motivovanými ozbrojenci. Bezpečnostní síly ale udělaly několik chyb. V
první řadě měl být prostor neprodyšně uzavřen. Nestalo by se pak, že
příbuzní proniknou ke škole a budou pálit na teroristy, a dále by bylo
zamezeno možnému útěku únosců. Druhým problémem byl nedostatek
sanitek, zdravotního personálu a vybavení na místě zásahu. Za uzavřenou oblastí měl být prostor pro záchranné jednotky. S únosci nikdo
dlouho oficiálně nevyjednával, telefonické spojení bylo přerušeno.
Únosci potom začali být agresivní a odepřeli zadržovaným jídlo a pití.
Prezident Putin se ozval až 24 hodin po zásahu. Operaci v Beslanu řídili místní a regionální představitelé a pořádkové síly. Jako první útočil
místní OMON, obyčejní policisté a domobrana. Všeho se měla ujmout
Federální bezpečnostní služba. Jak ale uvedl politolog Andrej Rjabov z
deníku Gazeta: „Kde byli lidé z ministerstva vnitra? Vše má racionální
vysvětlení. Čím méně se zapletou, tím menší mají odpovědnost za
důsledek operace“. Speciální jednotka ALFA útočila až dvacet minut
poté, co se strhla přestřelka u školy a pořádkové síly zaútočily na budovu. Pro německou ZDF ale uvedl ruský vojenský expert Pavel
Felganhauer, že vše mohlo být trochu jinak. Kdo zná, jak ALFA pracuje,
ví, že její úderné oddíly se často maskují jako zdravotnický personál
nebo jako skupina pro odstraňování mrtvol. Útok na školu začal po příjezdu vozidla s lidmi, kteří měli odstranit mrtvá těla. Druhý postřeh je ten,
že okamžitě po prvních výstřelech byly nad školou bojové vrtulníky. Útok
na budovu možná nebyl náhodný. Zásahové oddíly byly špatně koordinované, pravděpodobně mezi nimi nebylo spojení. Clive Fairweather
uvedl, že se sice vyskytly závažné chyby, ale při méně jak třetinových
ztrátách se zásah označuje za úspěšný, protože politickým cílem je
záchrana rukojmích. Na věc je třeba nazírat tak, že pokud se tolik rukojmích vynoří z tělocvičny prošpikované výbušninami, projde minovým
polem okolo ní, je to sám o sobě zázrak. Je dost pravděpodobné, že
většina dětí by byla mrtvá dříve, než by si speciální jednotka prorazila
cestu dovnitř. Připomněl také masakr ve skotském Dunblane v roce
1996, kdy osamělý ozbrojenec během tří minut zmasakroval 16 dětí a
jednoho učitele.
Text: Tom, foto: archiv autora
13
historie
ČESKOSLOVENSKÉ OPEVNĚ
Doufám, že mi znalci odpustí a laik se něco snad i přiučí…
Tento článek není psán jako odborná publikace a nemá být chápán
jako pokus o profesionální pojetí problematiky opevnění. Článek se
snaží být pouze shrnutím, pro část AS komunity jistě známých, pro
některou část již méně známých skutečností, dat, faktů. Snaží se poukázat nejen na pohnutou historii naší vlasti, ale právě na vznik opevnění,
důvody, proč vzniklo, a na soudobou politickou situaci za hranicemi naší
země.
Doufám, že mne nebudete kamenovat, pokud jsem se někde zmýlil.
Rád uvítám nové informace, neboť čs. opevnění je mé hobby. Toto je
pouze střípek z toho všeho, co o něm lze napsat.
V březnu 1938 obsadilo Německo území Rakouska a tím pádem se
původní hranice s neutrálním Rakouskem stala naší další hranicí s
Německem. Tento krok Německa znamenal dosti velký zásah do strategické koncepce čs. plánování, i když zatím nijak smrtelný.
Dne 20. května 1938 byla vyhlášena částečná mobilizace jako reakce
na přiostření srážek s německými Freikorps a SOS. Opevnění byla
obsazena, ženisti začali zatarasovat komunikace, připravili strategické
cíle k vyhození do povětří (mosty, železnice apod). 23. 9. 1938 byla
vyhlášena všeobecná mobilizace (30. 9. 1938 byla naše armáda v
plném stavu) jako reakce na německé požadavky a srážky na hranicích.
Ale jak všichni víme, dne 30. 9. 1938 byla v Mnichově podepsána dohoda o odstoupení pohraničních území českých zemí fašistickému
Německu.
Byl to nejhorší den v čs. dějinách, tehdejší události a jejich následky
se s naším národem „táhnou“ celé generace. Byla to největší zrada,
jakou tehdejší spojenci mohli udělat.
Jejími signatáři byly nečekaně Velká Británie, Francie, a na straně
druhé samozřejmě Německo a Itálie (vedená Mussolinim). Tyto země o
nás rozhodly „bez nás“, proti našemu vědomí a naší vůli.
Dne 15. března 1939 byla dokončena okupace Československa, o
půl roku později rozpoutána druhá světová válka….
Ovšem Mnichovským diktátem si sami „spojenci“ podřízli větev. Díky
své krátkozraké politice se to oběma zemím zanedlouho vymstilo a
jedné obzvláště.
Když 16. 3. 1935 Německo obnovilo všeobecnou brannou povinnost,
obrátil se na francouzského ministra zahraničí Lavala sovětský lidový
komisař pro věci zahraniční Litvinov s návrhem na uzavření paktu obou
zemí s ĆSR. Laval souhlasil a dne 2. května 1935 byla uzavřena sovětsko - francouzská smlouva. Naše země uzavřela 16. května 1935 sovětsko - československý pakt, ve kterém bylo obsaženo ustanovení o automatické pomoci, bohužel však v našem případě také bod, ve kterém
byla sovětská pomoc podmíněna pomocí francouzskou. Ovšem, jak historie ukázala, Francie svoje závazky vyplývající z uvedené smlouvy
nesplnila a přiklonila se na stranu svého „vlivnějšího“ spojence, Velké
Británie. Ta zastávala politiku tzv. „Appeasementu“ vůči Německu a dění
v celé Evropě. Tyto smlouvy měly být použity jako základ pro tzv.
"východní pakt", bohužel však k tomu nikdy nedošlo.
Naše všechny naděje tedy skončily 30. 9. 1938. Vláda byla donucena postoupit naše území nacistickému Německu. Samozřejmě - na
některých místech se to neobešlo bez boje, neboť naši vojáci odmítli
odevzdat zbraně, svá opevnění a hlavně svou hrdost. Bojovali, i když
věděli, že je to boj marný, politicky prohraný. Tam, kde se nebojovalo,
byly odváženy zbraně, munice, vše, co se dalo odvézt. Co se nedalo zničilo se, zapalovaly se mnohdy tzv. dřevnice (vnitřní obložení bunkru)
atd. I přesto, do té doby nijak moc vyzbrojená Hitlerova armáda získala
zásoby, zbraně, některé továrny v našem pohraničí, ale hlavně - naše
některé technologie a tolik obávané pohraniční pevnosti „bez výstřelu“.
Po záboru Němci většinu kovových částí vytrhali, odvezli a přetavili na
munici či zbraně, zbytek využili na stavbu svých opevnění, případně
jejich modernizaci.
Některá opevnění odstřelili vzhledem k obavám z případného povstání, na mnoha opevněních zkoušel Wehrmacht své zbraně včetně nových
typů výzbroje apod. Dokonce zkoušeli obsadit našimi zbraněmi úsek na
Králicku a zjišťovali, jak na tom byla naše obrana.
Na čs. opevnění procvičovali varianty útoku na Maginotovu linii a
pohyb mezi pevnostmi na francouzské „čáře“. Opevnění měla bohužel
ještě jednu funkci - na konci 2. světové války jich Němci využívali k obraně svých hranic před postupující Rudou armádou.
***
V roce 1934 bylo v Československu po dlouhém rozhodování, plánování, geografickém průzkumu a na základě zkušeností našich důstojníku z Francie, kde si byli prohlédnout Maginotovu linii, definitivně rozhodnuto o způsobu obrany čs. státu proti vnějšímu nepříteli a to fortifikací (posílením obranyschpnosti) československého pohraničí. Do této
14
historie
ĚNÍ V LETECH 1935 - 1938
doby o tom nikdo neuvažoval. Byla to reakce na politickou situaci u
našeho souseda - Německa a věčného rivala - Polska.
V letech následujících vyrostly v pohraničí první pevnostní objekty.
Vedle pěchotních srubů a objektů lehkého opevnění to byly i tvrze, které
samozřejmě tvořily páteř naší obrany. Byla to nejmohutnější a nejnákladnější část československého opevnění.
Citace z knihy Jiřího Nováka „Československá opevnění“: „Tvrz jest
uzavřená soustava pěchotních a dělostřeleckých srubů, dělostřeleckých a minometných věží, podzemních ubikací pro osádku tvrze, skladišť střeliva a různého materiálu. Všechny tyto složky jsou spojeny podzemními chodbami, na povrchu terénu jsou obklopeny souvislým pásmem překážek a tvoří tak samostatný celek“ - konec citace.
V roce 1935 byla ustanovena takzvaná RO (Rada Obrany), která měla
na starosti veškeré opevňovací práce, vyměřování, plány a průzkum
oblastí, nutných opevnit. Díky geografickému rozložení čs. pohraničí
bylo bohužel nutno opevnit ho prakticky celé, a zejména mezi Odrou a
Krkonošemi (cca 263 km).
Opevnění se skládalo z lehkých a těžkých objektů. Nejprve bylo budo-
váno opevnění (LO vz. 36) na strategických místech (vyvýšené plochy s
dobrým výhledem). Později došlo k výstavbě objektů LO vz. 37 v liniích,
a to nezávisle na vz. 36. Místa, kde byl očekáván nejsilnější nápor nepřítele, měla být střežena těžkými objekty. To bylo zejména na Moravě,
kde mohl nepřítel nejsnadněji rozdělit republiku na dvě části. Tak měla
být doslova obestavěna celá republika. Ovšem kvůli vývoji událostí
nedošlo ani na výstavbu některých objektů, natož na vybavení všech.
Již na podzim roku 1934 bylo rozhodnuto, že opevňování proběhne ve
4 vlnách resp. etapách, dle akutnosti. Do první vlny samozřejmě spadala severní část hranic Čech a Moravy.
Opevňování pokračovalo až do roku 1938. Mnichovskou dohodou
jsme přišli o první, nejsilnější opevňovací pásmo (např. zbytky třetího
pásma lze najít podél Berounky, v okolí Prahy atd.) a Sudety. Dále lze
jmenovat Plzeňskou čáru, Pražskou čáru atd.
Když vezmu, za jak krátkou dobu bylo naše opevnění vytvořeno, jak
rychle vznikla koncepce, tak mohu jen obdivovat lidi, kteří vytvořili něco
jako „národní odkaz“ pro další generace Čechů, ale hlavně v té době
vytvořili monumentální dílo, které svědčí o lásce k vlasti, cti a národní
hrdosti (ostatně vzpomeňme si na Legie v Rusku, piloty v Anglii atd.).
Tito lidé, kteří od jednoduchých objektů, jež byly kopiemi objektů z
Maginotovy linie, dokázali v neuvěřitelně krátké době přejít na vlastní
koncepci a konstrukci lehkých i těžkých opevnění, která měla na svou
dobu nejlepší parametry a před nimiž se třásli i Hitlerovi generálové.
Bohužel nepřítel byl rychlejší a nedovolil nám ho dokončit, natož vyzkoušet.
Nejen objekty, ale i jejich vybavení a výzbroj uvnitř jednotlivých objektů, systém zásobování, podpory životních funkcí lidí v bunkrech, nemocnic, prostě všechno bylo na nejvyšší úrovni.
Musím obdivovat i preciznost, přesnost a rychlost, s jakou dokázali za
pomoci tehdejší minimální mechanizace objekty budovat - často ve
velmi složitých geologických podmínkách, mrazu, dešti, v místech, kam
nevedly cesty - ale vydrželi a budovali něco, čemu věřili.
V dnešní době se vedou diskuze, zda jsme měli bojovat v onom roce
1938 nebo ne…
Nechám na vás, do které skupiny se zařadíte, zda-li do skupiny zastánců kapitulace, která zachránila jistě statisíce životů, ačkoliv pravděpodobně podlomila morálku národa na několik generací, nebo do skupiny
druhé, tj. do skupiny, do které patřím i já, která zastává názor, že jsme
se měli bránit i za cenu ztráty mnoha životů.
Mohu jen říci...Čest památce lidí, kteří v té době budovali naši vlast a
její obranyschopnost.
Text: Neo, 1.PSP
Foto: archiv autora
15
recenze
WALTHER P 99 (MARUZEN)
Kdo z nás by neznal agenta Jejího veličenstva Jamese Bonda. Ti z nás,
kdo se zajímají o zbraně vědí, že v posledních dílech přesedlal na střelivo účinnější ráže 9mm Lugera a tím pádem změnil i zbraň, přestože
zůstal věrný výrobku zbrojovky Walther z německého Ulmu. Touto zbraní je model P 99.
Když jsem před léty řešil problém, kterou ostrou zbraň zakoupím, do
nejužšího výběru postoupily pistole Glock 19 a 26 a právě Walther P 99.
V okamžiku, kdy jsem vzal Walthera poprvé do ruky, bylo rozhodnuto. To
neznamená, že by byl Glock horší, ale když ten Walther je tak děsně
„sexy“. Když jsem později přemýšlel, jakou pistoli si koupím jako záložní
na airsoft, padla volba celkem logicky na airsoftovou verzi této zbraně.
Nejlepší je plynovka firmy Maruzen a ta je také předmětem této recenze.
16
Hned po otevření lepenkové krabice s logy firmy Walther a uchopení
zbraně do ruky jsem zažil pocit „Deja Vu“. Kopie se naprosto dokonale
podobá předloze a zcela identicky padne do ruky.
Pojďme se teď stručně podívat na ostrou verzi. Pistole Walther P 99 je
často v odborném tisku označována jako pistole pro 3. tisíciletí. Částečně je to díky hojnému využití polymerů v konstrukci zejména rámu
zbraně a zčásti díky unikátnímu řešení pojistek zbraně. Co se rámu týče,
je po ergonomické stránce naprosto dokonale řešený a navíc se dá přizpůsobit velikosti dlaně střelce výměnnými hřbety rukojeti. Co se týče
pojistek zbraně, první je pojistka úderníková - k výstřelu nemůže dojít
bez stisknutí spouště, to se hodí zejména když vám nabitá zbraň upadne na zem. Další pojistkou je spoušťová pojistka velmi podobná systému
Glock, ovšem zde nic nevyčnívá z jazýčku spouště, k výstřelu nedojde,
pokud nezmáčknete spoušť přímo v jejím středu, jinak se spoušť
zhoupne na jiném čepu. Dále je zbraň vybavena bezpečným vypuštěním
úderníku, hmatovou a optickou signalizací natažení úderníku a hmatovou a optickou signalizací náboje v komoře.
Co jsem zde doposud popsal, platí téměř bez výhrad (až na signalizaci náboje v komoře) i pro airsoftovou verzi od japonského výrobce
Maruzen. Ten uzavřel dohodu s firmou Walther o výrobě airsoftového
modelu a proto může využívat všech oficiálních značek a log firmy
Walther. U Maruzenů se snažili do nejmenšího detailu kopírovat práci
konstruktérů německé firmy a zachovali veškeré funkce, které má jeho
„dospělejší“ bratříček. Pistole je stejně jako její skutečná předloha
systému SA/DA (Sigle Action - stiskem spouště pouze vypouštíte úderník, Double Action - stiskem spouště natahujete a poté vypouštíte úderník). Není zde žádný kohout, úderník je přímoběžný na pružině. Úderník
lze bezpečně vypustit stiskem tlačítka, umístěného na levé straně závěru v pohodlném dosahu palce střílející ruky. Zde je první rozdíl oproti
ostré zbrani - pro opětovné natažení úderníku stačí u pravého Waltheru
zatáhnout za závěr zhruba o 8mm, u airsoftového toto není možné a
pokud bychom to zkoušeli, nabíjeli bychom do komory druhou kuličku,
recenze
stavu se zásobníkem 700 gramů, airsoftová 635 gramů. Nejtěžší částí
airsoftové zbraně je zásobník, který pojme 24 kuliček a zásoba plynu
stačí na vystřílení zhruba dvojnásobného množství (záleží na teplotě
vzduchu).
Dalším rozdílem oproti ostré zbrani je pojistka v tlačítku rozborky. Když
toto posunete doleva, zajistíte spoušť. Tato pojistka u ostré zbraně
chybí. Tím jsme se dostali ke sborce a rozborce zbraně. Pro rozborku
nejprve vyjmeme zásobník, vypustíme úderník a tlačítko rozborky umístěné nad lučíkem stáhneme dolů. Poté vysuneme závěr směrem dopředu a sejmeme ho z rámu zbraně. Následně můžeme vyjmout hlaveň a
pružinu závěru na trnu. Sborka probíhá v opačném pořadí, jen je potřeba dát pozor a stlačit část spoušťového mechanizmu do rámu zbraně
před úplným nasunutím závěru.
K přesné střelbě nám napomáhají mířidla, složená z pevné mušky a
stranově posouvatelného hledí. Mířidla jsou zvýrazněna oproti ostré
zbrani třemi body, u ostré zbraně je na hledí zezadu hranaté U. Bílá
barva u airsoftové zbraně je také méně zřetelná. Zde jsem začal experimentovat. Výšková korekce mušky se u ostré zbraně provádí její výměnou, se zbraní jich je dodáváno 5. Světe div se, muška z ostré zbraně
padla do airsoftového závěru jako ulitá, tak už tam zůstala. Další experitakže první výstřel s kuličkou v komoře a vypuštěným úderníkem je
možný pouze v DA. Airsoftový model je systému GBB, což znamená, že
po každém výstřelu jde závěr dozadu a při cestě zpět dopředu nabíjí
další kuličku do komory. Po vystřelení poslední kuličky v zásobníku
zůstává závěr vzadu, vypustíme zásobník páčkou umístěnou po obou
stranách kořene lučíku, zasuneme plný zásobník a vypustíme závěr
dopředu páčkou záchytu závěru, opět umístěnou v pohodlném dosahu
palce střílející ruky. Spoušť Waltheru má velmi dlouhý chod a člověk si
na ní musí chvíli zvykat - po zmáčknutí spouště se nejdříve poměrně dost
dlouho nic neděje, pak narazíte na první doraz, ozve se cvaknutí a my
pak již plynulým stiskem spouště odpálíme kuličku. Tento dlouhý chod
spouště je označován jako jeden ze způsobů zabezpečení zbraně proti
nechtěnému výstřelu. Spoušť se dá také namáčknout na první doraz, ve
kterém již zůstane. Při pokračování ve střelbě stačí pouštět spoušť jen o
několik milimetrů. Chce to cvik, ale dá se na to zvyknout, poté vás mile
překvapí veliká rychlost střelby, kterou lze docílit. Při DA módu natahujete současně kohout a spoušť jde více ztuha po celé dráze svého
chodu. Obecně lze říci, ze při obou módech má zbraň lehký chod spouště, o dost lehčí než ostrá zbraň. Na váhu má ostrá zbraň v nenabitém
ment jsem prováděl s výměnnými hřbety rukojeti, i ony (s ostrou zbraní
jsou dodávány 3, k airsoftové dostanete pouze střední velikost, zbývající dvě si můžete dokoupit) pasují perfektně do airsoftového rámu.
Dlužno říci, že kdyby neznalý člověk dostal oba rámy do ruky, měl by
obrovský problém poznat který je který.
Airsoftová verze má všechny nápisy a loga na svém místě, na pravé
straně předku závěru je navíc jméno výrobce Maruzen a poznámka o
licenci. Každá zbraň má své unikátní sériové číslo na pravém boku závěru, čísla na hlavni a na rámu jsou „Bondovská“ 001007.
Nejmarkantnějším rozdílem oproti pravé zbrani (a řekl bych, že nejslabším místem) je plastový závěr. Je trochu příliš do šeda a chybí mu
ten nepopsatelný kovový omak. To se dá napravit koupí kovového závěru, který je však poměrně drahý. Znamená to rovněž koupi silnější pružiny s kovovým trnem a High flow válce do zásobníku, což je též za cenu
větší spotřeby plynu.
Po střelecké stránce není zbrani co vytknout, při použití těžších kuliček
(v mém případě Excel Eko 0.23) je přiměřeně přesná, což se dá ještě
zlepšit koupí přesné vnitřní hlavně. Z dalšího příslušenství jmenujme
montáž na kolimátor, kovovou vnější hlaveň s tlumičem a již zmíněné
výměnné hřbety rukojeti. Hopup se seřizuje přiloženým imbusovým klíčem po sejmutí závěru z rámu imbusovým šroubem v jeho dolní straně.
Co se výkonů týče, P99 nezaostává za ostatními sériovými plynovkami, navíc pistole se málokdy používá na větší vzdálenosti.
Pokud mám zbraň hodnotit, tak jako jednoznačné plus je nutné
vyzdvihnout naprosto přesnou imitaci originálu, kterou jako jediné mínus
sráží příliš nemaketově barevný závěr. Já jsem ovšem spokojen, jen doufám, že si jednou na akci omylem nevezmu ostrého Walthera :-).
Text a foto: Vašek, ST6
17
recenze
COLT M16 A2 (TOKYO MARUI)
Na začátek jen stručně o tom, jak jsem se dostal k této recenzi.
Snažím se soustředit především na recenze o manuálech hlavně proto,
že vlastní elektriku ani plynovku nemám a nikdy jsem neměl. Přesto mi
jednou Martin Jirsa navrhl, abych napsal o nějaké elektrice. Nakonec
jsme se shodli na M16A2 k oboustranné spokojenosti, jelikož tato zbraň
se mi vždy líbila a navíc se hodí k mé image (dělám US modernu). Tolik
na úvod, nyní ke stručné historii zbraně.
V roce 1955 se na scéně objevila útočná puška AR - 10, zbraň konstruktéra Eugena Stonera. Zbraň sice střílela na náboj 7,62 x 51 mm (v
té době standardní náboj NATO), ale jinak se o podobnosti s puškami
M16 nedá pochybovat. O tom, že to ve své době byla vynikající zbraň
svědčí i to, že v roce 1959 získala firma Colt práva na výrobu této zbraně. Ta byla přestavěna na nový náboj 5,56 x 45 NATO (náboj M193),
protože mnoho armád nakupovalo pušky G3 nebo FN FAL, takže AR 10 nedosahovala obchodních úspěchů. Po přepracování na nový náboj
se však zbraň začala dodávat hlavně spojencům Velké Británie (a samotným Britům). V roce 1967 byla zbraň zavedena do US Army pod označením M16. Poté se stala jedním ze symbolů vietnamského konfliktu.
Americká armáda později zavedla modernizovanou verzi označenou
jako M16A1, podařilo se vyřešit problém častého zadírání plynového
kanálku a začaly se používat 30 ranné zásobníky. Zbraň dostala novou
úsťovou brzdu, jinak se na první pohled od starší M16 neliší. Zbraň se
skvělou pověstí dobře sloužila v US Army i jinde, ale po dvaceti letech služby zbraň prostě zestárla. Díky tomu
vznikla druhá modifikace - M16A2.
Ta se od předchozích modelů také příliš
neliší, ale už při prvním pohledu je patrné, že zbraň dostala nové předpažbí,
typické i pro M4, Commando atd. U
M16A2 je ale toto předpažbí delší.
Další viditelnou změnou je
umístění malého výstupku mezi prsty na
pistolové rukoj e t i .
Posledním viditelným vylepšením jsou mířidla, která jsou
n
a
rozdíl od předchozích verzí nejen stranově,
ale
i
výškově nastavitelná. Ovládací prvky zbraně
zůstaly
nezměněny, pouze přibyl kovový výstupek za
výhozním okénkem, který odráží vystřelené nábojnice směrem od střelce, což je důležité hlavně pro leváky. Snadné, rychlé a bezpečné používání zbraně pro leváky i praváky je totiž dnes jedním z důležitých požadavků na moderní vojenské zbraně. Kromě toho je zbraň celkově
robustnější a pevnější. Co se však stalo s vnitřním mechanismem
pušky? Ten byl přepracován tak, aby zbraň mohla střílet pouze 3 rannými dávkami - protože po zkušenostech z Vietnamu usoudili konstruktéři,
že střílení dlouhých dávek je jen plýtvání municí (a měli pravdu). Zbraň
také dostala těžší hlaveň s jiným stoupáním drážek, aby spolehlivě fungovala s novým typem nábojů SS109. US Army používala náboj M193,
který měl všechny výhody ráže 5,56, tzn. vysokou úsťovou rychlost,
malý zpětný ráz, malou hmotnost náboje (takže si vojáci s sebou mohli
brát víc munice), ale střela tohoto náboje byla poměrně lehká, proto
snadno změnila směr při kontaktu např. s větvičkami, což vojáci kritizovali. Mezitím byl v Evropě vyvinut typ SS109, který má pomalejší a těžší
střelu, takže kromě větší stability má i větší dostřel. Tento typ se nakonec stal standardem v NATO.
Střelecké kvality AS verze nebudu dlouze popisovat, protože zbraň
střílí podobně jako většina ostatních AEG, a také hodně záleží na upgra-
18
du apod. Popsal bych tedy hlavně detaily zbraně, klady a zápory.
Krabice zbraně je v klasickém AEG designu v barevné kombinaci
černá - šedivá s velkým znakem 101st Air Assault Division a s obvyklými
nápisy. Uvnitř je zbraň, tlačák na 70 kuliček, klasické dlouhé ládovadlo,
červená záslepka hlavně, spousta papírů a návodů jako vždy a speciální šestihran na seřizování mušky. Na samotné zbrani je dost vyražených
nápisů, na levé straně například „property of u. s. govt. M16A2
cal. 5,56 mm“, výrobní číslo 6027597 a pár dalších nápisů, na pravé
straně je vyraženo „made in Japan, Tokyo Marui Co. Ltd.“ atd. Na hlavni je vyraženo E MP 5,56 NATO 1/7. Ovládacích prvků je na zbrani
mnoho, ale použitelné jsou jen některé. Muška je stavitelná výškově,
mířidla výškově i stranově. Na těle zbraně se nachází
záchyt zásobníku, natahovací páka ve tvaru T,
přepínač režimu střelby,
rozborný čep a
tlačítko
na
uvolnění
zaseklého
závěru. To však
nemá žádnou funkci. Při natažení zbraně se
odklopí
krytka výhozního
okénka a lze
seřídit HOP UP.
Systém seřizování je
stejný jako u ostatních modelů série M16, tedy trochu nešikovné ozubené kolečko. Přepínač režimu
střelby má popisky SAFE, SEMI a AUTO. U
originálu při režimu AUTO střílí zbraň 3 rannými
dávkami, airsoftová M16A2 však střílí nepřetržitými dávkami. Baterie typu L se ukládá do pažby po otevření otvoru
na botce pažby a pohání motorek EG1000. Vestavěn je
mechabox verze II. Mezi výhody zbraně patří určitě přesnost
a dostřel, velká výdrž daná velkou baterkou, různě seřiditelná
a praktická mířidla, velký výběr všemožného příslušenství
(točáky, elektrické zásobníky, kovová těla, spony na zásobníky,
montáže optiky, kolimátory, optické zaměřovače atd.) a celkový
vzhled zbraně - její jednoduchý a praktický design, který je však zároveň velmi pěkný. Zbraň však není úplně dokonalá - její totiž dlouhá téměř
metr a to z ní činí nepříliš vhodnou zbraň pro CQB. Hmotnost 3100 g
také není zrovna nejmenší (pokud vezmeme v úvahu, že originál je jen o
300g těžší). Například „esdéčko“ s pevnou pažbou váží o kilo méně.
A ke zbrani bohužel patří i známé viklání hlavně.
Celkově je tedy M16A2 opravdu dobrá zbraň s mnoha klady, které
podle mě značně převyšují zápory, takže ji i přes větší velikost a hmotnost nemohu nedoporučit. A cena okolo 12 tisíc (včetně baterky) je v
porovnání s ostatními AEG velice slušná. Určitě by to nebyla zbytečná
investice.
+ Velká baterka, přesnost, mířidla, celkový vzhled, mnoho příslušenství,
cena
- Hmotnost, celková velikost, viklání hlavně
Text: Prcek
Foto: Kosák
délka
hmotnost
délka hlavně
kapacita zásobníku
náboje
úsťová rychlost střely
kadence
Airsoftová M16 A2
999 mm
3.100 g
510 mm
68 nábojů
6 mm kuličky
90 m/sec.
700 až 850 ran/min.
Skutečná M16 A2
999 mm
3.530 g
536 mm
30 nábojů
5.56 x 45 mm (SS109)
948 m/sec.
700 až 940 ran/min.
konverze
VSR - 10 G - SPEC (TOKYO MARUI)
Třetí sniperka od Tokyo Marui. Jedná se v podstatě o vylepšenou verzi
odstřelovací pušky VSR - 10 Pro Sniper version. Na tato vylepšení se
podíváme blíže a také na možnosti upgradu zbraní VSR - 10.
V čem se tedy verze G - Spec liší od Pro Sniper? Tak především množstvím příslušenství, které je ke zbrani dodáváno v základu. Oproti Pro
Sniper je vybavena tlumičem výstřelu, který je samozřejmě možné
odmontovat. Střelba bez tlumiče je velmi tichá a s jeho použitím je téměř
neslyšitelná. Dalším „nadstandardem“ je montáž popruhu a také montáž
optiky. Inovace se dočkala natahovací páka závěru a spoušťový mechanismus. Vylepšení je tedy požehnaně a za cenu vyšší o 1500 Kč rozhodně stojí. Vždyť pouze adaptér pro tlumič, montáž popruhu a montáž
optiky pro VSR - 10 stojí dohromady 1.756 Kč. Co se týká střeleckých
vlastností, zbraň se neliší od prvních dvou verzí VSR - 10. Cena VSR 10 G - Spec je 9700 Kč.
A teď se podíváme na upgrade… Většina dostupných dílů je od japonské firmy Laylax. Začneme výběrem pružiny. V základu je pružina 90 a
pro upgrade si můžeme vybrat 100, 110, 120, 130, 150 nebo 170.
Ceny jsou podobné jako u pružin pro AEG, čili od 500 do 650 Kč. Co
se týká dostřelu, jsou pružiny také srovnatelné s pružinami do AEG.
Dalším dílem, bez kterého se pravděpodobně neobejdete je píst.
Jedná se o tichý vysokotlaký píst a jeho cena je 1440 Kč. Pokud se rozhodnete pro upgrade s pružinou 120 a výš, budete muset zakoupit i
další díl. Velikostí je téměř zanedbatelný. Jedná se o pístovou brzdu.
Cenově však zanedbatelný bohužel není, stojí 1300 Kč.
Když budete chtít zlepšit přesnost zbraně, doporučuji pořídit precizní
inoxovou hlaveň. Pokud se rozhodnete, že budete používat zbraň vždy s
tlumičem, můžete použít inoxovou hlaveň délky 555 mm. Jestli o možnost používat zbraň bez tlumiče přijít nechcete, použijte hlaveň o délce
303 mm. Každé řešení má své pro a proti. Delší hlaveň = větší přesnost,
tu však získáte na úkor kompaktnosti zbraně.
S postupem času začínají pro řadu VSR - 10 vyrábět příslušenství
i další firmy. Můžete si pro svého miláčka pořídit stavitelnou patku pažby
nebo lícnici.
Technická data:
váha: 2090 g, délka: 950 mm (s tlumičem 1135 mm), délka hlavně
303 mm, kapacita zásobníku: 30 nábojů, úsťová rychlost: 260 až
290 fps se střelivem 0,20g.
Text: Riggs
Foto: Riggs
19
recenze
STEYR AUG (TOKYO MARUI)
V roce 1978 dostává rakouská armáda novou pěchotní zbraň ráže
5,56mm NATO. Po sedmi letech testování mají vojáci v rukou útočnou
pušku netradičních, až futuristických tvarů. Pod služebním označením
StG 77 se skrývá výrobek společnosti Steyr - Mannlicher - další přírůstek do zatím nepočetné rodiny zbraní s tzv. uspořádáním bullpup.
Zkrátka AUG v překladu znamená armádní univerzální zbraň.
Charakterizuje stavebnicové provedení - bez použití nářadí (a násilí) lze
změnit útočnou pušku na krátkou karabinu, lehký kulomet či samopal
9 mm (ten je i ve výzbroji Policie ČR). Přes všechny pochybnosti se
Steyr AUG, jehož konstrukce se ukázala mimořádně pevnou a odolnou
při všech klimatických podmínkách, v praxi osvědčila. Najdete ji například v ozbrojených silách Austrálie, Nového Zélandu, Maroka či Irska.
My ji známe i jinak. Ano, tuhle útočnou pušku měl terorista Karl (dlouhovlasý kolega hlavního záporáka Hanse) v akčním filmu Smrtonosná
past I. Přesto ho Bruce dostal…
Protože japonská firma Tokyo Marui jde stále se světovým trendem a
snaží se zaplnit „bílá místa“ v sortimentu airsoftových zbraní, nemůže
Steyr AUG chybět v její nabídce. Je dodávána ve dvou základních verzích. Černé (policejní) provedení má na nosné rukojeti univerzální lištu
pro alternativní montáž dalekohledu, military varianta AUG má plasty
v zeleném - khaki zbarvení. Místo lišty je standardně namontován
puškohled TASCO 2x15. Jeho záměrná osnova je pro snažší
použití v boji tvořena soustřednými kruhy. Hrubě zamířit lze i nouzovými mechanickými mířidly nad dalekohledem.
Na první pohled nás Steyr AUG zaujme opravdu netradičními tvary. I když např. francouzský FAMAS nebo
britská L85A1 (SA-80) jsou stejné bullpup konstrukce, je přesto rakouský (japonský) daleko více progresivnější a moderněji vypadající. V
maximální míře jsou zde aplikovány
díly z plastu.
Na rozdíl od výše jmenovaných
pušek však nic
„nevrže“ a je velmi kompaktní. Dílenské zpracování je také na vysoké úrovni nikde žádné otřepy či
stopy po vyhazovačích nebo
licích formách. K maximální
realističnosti přispívá také možnost rozebírání shodně s originálem.
Díky posunutí nábojové komory až za rukojeť je možné použít delší hlaveň i při malé celkové délce zbraně. V případě rakouské útočné pušky
AUG je hlaveň dlouhá 510 mm a délka zbraně je pouhých 805 mm (pro
srovnání Colt M16A2: 536 mm / 999 mm). K hlavni je uchycena sklopná přední rukojeť ustavitelná ve třech polohách a plášť v originále obsahující plynovou trubici s kanálkem. Jako celek se tato sestava zasune do
pouzdra závěru s nosnou rukojetí. To je pak uloženo v plastovém těle s
ergonomickou pistolovou rukojetí, lučíkem a pažbou. Nad spouští je tlačítko pojistky. Jeho zatlačením vpravo do těla je zbrań odjištěna. K přepínání režimu palby slouží přímo spoušť. Při stisknutí na první odpor
dojde k jednotlivému výstřelu, plným promáčknutím je zbraň uvedena do
automatického režimu. Prostor kolem spouště je dostatečně velký použití rukavic je bezproblémové. Výhozní okénko nábojnic skrývá „štelování“ systému Hop-Up, vtipně se otvírá pouze při natažení závěru a
20
jeho fixaci v zadní/natažené poloze. Hop je tak chráněn nejen před
nechtěným samovolným seřízením, ale i proti nečistotám nebo mechanickému poškození. Píst je natahován elektromotorkem EG 700,
mechabox je verze III. Pažba je zakončena gumovou botkou, dovnitř se
vejde pouze baterie Mini. Svěříte-li se odbornému servisu, není problém
pažbu uvnitř mírně upravit a nechat si postavit a nainstalovat baterii s
vetší kapacitou.
Mezi rukojetí a koncem pažby je šachta na zásobníky. Ty jsou z průhledného plastu a v originále obsahují 30 nábojů ráže 5,56mm. Náš s
ráží 6 mm je standardní tlačák na 80 kuliček, prodává se i velkokapacitní „točák“ na 330 ran. Malou nepříjemností je relativně nesnadná výměna zásobníků, což je ovšem zápor všech zbraní s konstrukcí bullpup.
Zásobníky občas netěsní úplně dobře. To se však dá odstranit pomocí
lepenky. Stačí zásobník párkrát obtočit, a je to.
Jako skalní přívrženec klasicky řešených zbraní (hlavně řady Colt) jsem
vůbec neměl chuť si tuto útočnou pušku prohlédnout, natož koupit. Ale
jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc, vše bylo
jinak. Jednou mi
můj milovaný Colt přestal střílet a
putoval do servisu … A co teď?
Vstříc mi vyšel Riggs
(díky,díky) a já na akci vyrazil
s jeho Steyr AUGem.
Naštěstí jsem nejel v
Namovym, ale v britských DPM
- tak mi tato sci-fi :-) (pro mne) zbraň
ani tak moc nevadila. Velmi příjemným překvapením je, jak perfektně padne do ruky.
Zbraň je
sice relativně malá, přesto má člověk pocit, že
drží kus pořádnýho „železa“… Plastu je na AUGu opravdu
hodně, ale je však perfektně zpracovaný a kompaktní. Žádné vrzání,
žádný pocit rozlomení. Ta pevnost a odolnost je jako u pověstného kalacha, ovšem Steyr mi připadá ještě odolnější. Přístup k Hopu je také bez
problémů. Jediné co mi chvilku dělalo potíže (ano, mám Colt….ano,
jsem nemehlo) byla rychlá výměna zásobníků. Nějak jsem si na bullpup
nemohl zvyknout :-(. Podle mne je to ale otázka cviku a šikovnosti.
Střelba je velice příjemná. Zvlášť když máte Military verzi s vestavěnou
optikou. Vidíte nepřítele, vidíte zásahy, vidíte zkrátka dál. Zbraň střelbou
patří k lepšímu průměru. Velkou výhodou je rychlé přecházení z jednotlivých ran na automatickou střelbu. Zbraň totiž nemá přepínač střelby,
ale dvoupolohovou spoušť a pojistku. Celkově bych hodnotil Steyr AUG
vysoko - podle slov našeho známého (profi voják): Steyr je v současné
době asi nejlepší bullpup zavedený do výzbroje …
+ celková kompaktnost a odolnost, standardně optika (Military verze),
malé rozměry - dlouhá hlaveň
- relativně nesnadná výměna zásobníku, malá baterie
Text: MTJ
Foto: Kosák
konverze
HK G36 LSW
G 36 je standardní zbraň Bundeswehru i naší AS jednotky. Kromě
odstřelovačů a několika málo odpadlíků mají G36 všichni. Postupem
času se začala každá puška individuálně měnit podle představ uživatele. Na puškách se začaly objevovat kolimátory, optiky, lasery, jiná předpažbí, granátomet a vůbec cokoliv jde navěsit na lištu R.I.S. Potom, co
jsem podvěsil pod svojí třicetšestku granátomet M203 vrhnul jsem se na
bratrovu pušku, která měla nestandardní snad jenom odřené předpažbí
a poškrábaný zásobník. Bráchova představa byla G36 jako karabina
nebo útočná puška. Chvíli uvažoval o odstřelovačce, ale sniperů už máme v jednotce
dost a se zbraněmi, které
jsou
opravdu odstřelovačky
(SG-1, PSG-1, SVD, SR25). Tak po prohlížení časopisů a
návštěvě internetových stránek firmy
Heckler a Koch padla volba na G36
LSW. Jedná se o zbraň v délce útočné
pušky (předpažbí má šest větracích
otvorů) s těžkou hlavní, která se
používá jako lehká podpůrná
zbraň - lehký kulomet. Na internetu lze sice objednat dlouhé
předpažbí s dvojnožkou, ale
my jsem se vydali vlastní
cestou.
Základem je dlouhé
předpažbí s
šesti větracími otvory.
To
jsem
vyrobil ze tří standardních
kousků z G36 C.
Stačilo je
řádně seříznout a
navzájem poslepovat a spáry vyplnit modelářs k ý m
kytem. Pořádný kulomet musí mít dvojnožku. K tomu
byla použita sklápěcí dvojnožka ze samopalu vz. 58. Je celá kovová
a na padesátosmičce se chytá pod hlaveň místo bodáku. Dvojnožka se
dá sklápět dopředu i dozadu a je opatřena lištou s vodícími drážkami.
Pod předpažbím G36 je dlouhá železná lišta, na které je dvojnožka
nasunutá a přišroubovaná. Na pravé i levé straně předpažbí jsou dvě
dlouhé R.I.S. lišty vyrobené z duralu. Na horní části předpažbí je potom
třetí krátká R.I.S. lišta z G36 C. Zbraň je osazena 30 cm dlouhou vnější hlavní z duralu, která je ukončena 10 cm dlouhým tlumičem výšlehu
taktéž z duralu. Vnitřní hlaveň zůstala zatím původní krátká , ale postupem času bude vyměněna za delší inoxový kousek pro M16. Celková
délka zbraně je tedy nakonec více než jeden metr oproti původním asi
70cm G36 C.
Správný kulomet musí mít velký zásobník. Pro G36 se vyrábí dvojitý
buben poháněný manuálně i elektricky a dále krabicový zásobník, do
kterého si musíte zandat podávací mechanismus z klasického točáku.
Nechtělo se mi dávat velké peníze za některý z těchto kousků, tak jsem
začal podle svého. Zásobníky pro G36 mají po stranách spojky a dají se
proto vedle sebe připojovat. Na obrázku jsem viděl G36 LSW s třemi
zásobníky vedle sebe a moc se mi to líbilo. Vzhledem k tomu, že máme
s bráchou každý točák i tlačák, bylo hned jasno. Do točáku jsem po stranách vyřezal obdélníkové otvory a oba tlačáky dostaly po jednom otvoru v boku. Zásobníky jsem dal vedle sebe. Točák uprostřed a po obou
stranách tlačáky a z těch jsem skluzavkami z tvrdého kartonu svedl kuličky do prostředního zásobníku s točícím mechanismem. Vše potom stačilo utěsnit, aby se kulivo nesypalo ven a bylo hotovo. Z tlačáků jsem
uřízl vrchní části a na ně nalepil imitace nábojů 5.56 NATO, které byly
původně uvnitř. Jinak zůstaly imitace nábojů i v krajních zásobnících,
takže skrz plast jsou vidět uvnitř náboje. Kolik kulí se do tohoto trojitého
monstra vejde jsem nepočítal, ale vzhledem k tomu, že kapacita původního středního točáku se nezměnila, tak to máme uprostřed 470.
Kapacita dvou krajních je částečně snížena vložením imitace nábojů ,
tak to je asi 2x370 no a něco se vejde
do přechodů mezi
jednotlivými zásobníky tak
asi 2x100. Ve finále by to tedy mohlo dělat
slušných 1400
kulí!!! No uvidíme, třeba to
někdy spočítám.
Vzhledem k tomu, že kuličky jsou v krajních
zásobnících pouze do
poloviny výšky,
do spodní části by se
snad
mohl
nacpat motorek a do
druhého baterie. Poradíme se s
odborníky a
uvidíme, jestli se
podaří
vyrobit elektrický
pohon.
Všechno
to
žene baterie 12V/1700
mAh, která se bohužel do
předpažbí nevešla, tak je uložena v laserovém modulu, který je
původně určen pro M4, ale na G36 sedí také
dobře. Puška je osazena kolimátorem s regulací
svitu a průměrem 40mm. V pušce je vyměněna pouze
pružina (za stodestítku) a ložiska. Oboje od Guarderu.
Po G36K s M203 se nám tedy podařilo vyrobit další
zajímavý kousek, který se na manévrech jen tak
nepřehlédne.
Text: TOM
Foto: Schwejda
21
akce
ŠELMBERK SESSION 2004
První zářijoví víkend letošního roku se uskutečnil první ročník manévrů,
nazvaných Šelmberk Session 2004. Místem konání byla zřícenina
hradu Šelmberk a jeho rozsáhlé okolí. Jednalo se o akci ryze odpočinkovou, se spoustem jídla a pití, ale to neznamená, že to vše bylo na úkor
bojů. Byl to rovnoměrná kombinace boje a zábavy.
Manévry byly oficiálně zahájeny v sobotu 4. 9. ráno nástupem zúčastněných jednotek a jejich představením. Po upřesnění všech důležitých
věcí jsme sdělili dobu začátku prvního scénáře a časy dalších nástupů.
Scénáře:
Sobota dopoledne:
Dnes v 6:00 ráno shodilo neznámé letadlo balíky se zbraněmi a zásobami, určenými pro povstalce. Aliance musí zabránit tomu, aby povstalci tyto balíky získali. Vyhrává skupina, která do konce limitu získá většinu balíků a dopraví je do svého tábora. Nejdůležitější je balík, který
spadl na hladinu blízkého rybníka. Obsahuje důležité dokumenty a
pokyny.
Po rozdělení jednotek na Povstalce a Alianci byl scénář zahájen. Obě
strany se nejprve zaměřily na balík plovoucí na rybníce, který měl hodnotu tří bodů. Byl však hladce získán na stranu Povstalců a odnesen do
jejich tábora. Záhy za ním byly dobyty další tři bedny. Zbylých pět ukořistila Aliance. Na straně Povstalců byla většina bodů, a tak se zakopali
ve svém táboře. Po krátkých bojích byla však tříbodová bedna dobyta
Aliancí a Povstalci jí do konce limitu jíž nezískali zpět. Boje skončily 8:3
pro Alianci.
Sobota odpoledne:
Z velitelství přichází rozkaz dobýt povstalecký tábor. V hlavním stanu
Povstalců jsou umístěny mapy a důležité dokumenty. Úkolem Aliance je
tyto materiály získat. Kolem tábora jsou rozmístěny 2 pozorovatelny v
nichž je umístěna vysílačka. Před samotným útokem na hlavní stan musí
být tyto pozorovatelny dobyty a vysílačky v nich zneškodněny, aby si
Povstalci nemohli přivolat posily. Po jejich zneškodnění se alianční jednotky vrátí zpět do tábora a sjednotí se k útoku na ležení Povstalců, kde
se pokusí dostat ony dokumenty. Na splnění úkolu má Aliance 4 hodiny.
Povstalci dostali asi čtyřicet minut na zakopání a akce mohla začít.
Aliance se nejprve vrhla na stanoviště č.1. Po asi půl hodině bojů se jim
ho podařilo dobýt a zneškodnit ukryté RF. Poté však udělali chybu. Po
22
zneškodnění jedničky se měli podle scénáře vydat na dvojku. To bylo
však stanoviště umístěné na holém kopci, a tak se po pár neúspěšných
pokusech vydala asi polovina lidí pro dokumenty. A v tom byl ten problém. Aliance snadno získala dokumenty z nikým nebráněného tábora
ještě před dobytím dvojky, což bylo proti znění scénáře, a tak si mohli
Povstalci zavolat onu imaginární pomoc. Tuto chybu jsme jim však
odpustili a po dobytí druhého stanoviště jsme je uznali jako vítěze.
Neděle dopoledne:
Povstalci se nehodlají tak rychle vzdát a rozhodnou se k útoku na ležení Aliance. Ležení je umístěno na nádvoří hradní zříceniny. Úkolem
povstalců je odnést zpět do tábora ukradené dokumenty a eliminovat co
největší počet aliančních jednotek.
Po sobotním odpoledním scénáři začali účastníci ze vzdálenějších
koutů odjíždět domů, což pokračovalo i v neděli ráno. Tak se stalo, že
na nedělní scénář zbylo pouze sedmdesát lidí. Ale co jsme mohli dělat,
přece tam nikoho nebudeme držet násilím. Po rozdělení "posledních
mohykánů" započal závěrečný útok na hrad a dobývání dokumentů zpět
na stranu P ovstalců. Povstalci se vrhli na hrad, ale moc se jim to nedařilo, a tak po konci časového limitu opět vyhrála Aliance. Vítěz víkendu
byl tudíž jasný. Stala se jím Aliance.
Tento scénář završil Šelmberk Session 2004. Na závěr bych chtěl
poděkovat 3rd Inf. Div. (CZ) za velkou pomoc při hlídání prostoru a kastelánu Michalovi za vše, co pro nás udělal. Doufám, že se všem manévry líbily a setkáme se s vámi i příští rok. Nashledanou na Šelmberk
Session 2005.
Zúčastněné jednotky (celkem cca 160 účastníků):
115.php - Tábor, Sayeret NAHAL, B/2/75th Ranger reg., BW kompanie
Turnov, NAT - Náchod, 96th SOF Unhošť, 1/16/1ID, Speciální Jednotky
ČR, 1st Ranger bn, 1.Průzkumný Prapor, Rudé Barety Praha,
41.Průzkumný prapor, Silent Storm, 3rd Inf. Div. (CZ) „Rock of the
Marne“, Green Devils, 173.regimentu BW, 10th Mountain Division, 43.
VMP, SAS 22nd Regiment Squadron D, US Navy SEAL (CZ) / Team
Three / Alfa Platoon, 5.DOČsR, B - team, 6.Speciální Brigáda,
6.Brigáda Speciálních Sil, A/2/75th Ranger Reg., REBELS, 601.SSS,
Spektra, 2.Průzkumný Prapor Písek, Rangers Hradec Králové,
Ecoterorist, ARET, US NAVY SEAL Team 2 TRT - Praha a další…
Text: Fali - Strtm. Falada - 115.php Tábor, Foto: 115.php Tábor
akce
JAK JSME BOJOVALI NA DRUHÉ STRANĚ
Tak jsme se chystali do Lešan na „Tankový den“ a kamarád z
Gardekorpsu Tomáš povídá: „Nechcete si zabojovat? Potřebujem nějakou potravu pro kulomety!“ Už mě lákal dlouho a tentokrát jsem jeho
svodům podlehl. Aspoň uvidíme všechno pěkně zblízka. Dorazili jsme v
předvečer akce a dostali na vybranou, na jakou stranu se dát. Na výběr
byli hodní - Rudá armáda, nebo zlí - Němci. Okoukli jsme sovětské vaťáky a rubášky a zvolili zachvatčiky (ať si dělá potravu pro emgesa někdo
jinej!). Hodný onkel Thomas zapůjčil oblečky (Honzovi wehrmachťáckou
z divize Grossdeutschland a na mě vyšla SS Hohenstauffen). Pak další
dilema - budeme ženisti (ženy máme rádi) nebo dělostřelci? Ale kdy si
člověk zastřílí z děla? Vítězí dělostřelci. Míval jsem 120 od Škodovky,
teď budu mít 105 od Kruppa! Vyzkoušeli jsme nabíjení a odpalování, no,
už aby bylo zítra!
Po noci na vojenských bidlech
(zavzpomínal jsem na dva roky
podobných noclehů) jsme vyskočili v sedm hodin a honem oblíkat!
Vždyť už ve dvě jdem do boje!
Znovu jsme vyzkoušeli přípravu
houfnice, otestovali osobní zbraně
a nacvičovali (marně) obratné
nástupy a výstupy z hakla, což je
známý polopásový kabriolet.
Samozřejmá je instruktáž o bezpečnosti (BB 6mm je trochu
někde jinde) a seznámení se scénářem bitvy - ústupové boje
německé armády v roce 1945.
Dopoledne jsme ještě shlédli (díky
uniformám zblízka) dynamické
ukázky tankové techniky na nově zbudovaném polygonu. V jízdě se
představily tanky počínaje LT38, přes T34/85 a 76, T55, vyprošťovací
tank, až po nejmodernější tank AČR T72 M4-CZ. Součástí ukázek byl
„souboj“ Škody 100 s tankem. Po několikeré masáži pásy byla stovka
„rozpuštěna a vypuštěna“ a nebylo co odklízet.
A už se přiblížila čtrnáctá hodina. Fasujeme zbraně, náboje, připojujeme dělo za hakla, nasedáme a naše malá kolona - kübelwagen zvaný
kaďour s velením a dva hakly s mužstvem se vydávají do akce. Ovíváni
lehkým větříkem (to víte, kabriolet) jsme se z výšky drsně tvářili do objektivů davů diváků. Před vjezdem na bojiště lehce zamaskujeme vozidla
větvemi, jdeme na podlahu a jen kulometčík kontroluje okolí. Vyrážíme!
Hakl jede krásně plynule, překvapivě (pro nás) neposkakuje po výmolech „vyrobených“ tanky. Najednou zapráská dávka a mezi nás padají
horké kouřící hilzny (tak tady má airsoft co dohánět). Kulometčík krátký-
mi dávkami kropí ruskou pěchotu a nám zvoní v helmách. Dojíždíme na
určené místo, výstup, odpojení houfnice, otočení na východ a už jsme
připraveni k palbě! Honza nosí náboje, já obsluhuji závěr a Kóža pálí
směrem k Rusům. Naši ženisté kladou protitankové miny a hakly s
pěchotou mezitím odjely a bojují v přední linii. Proti nám blýskají výstřely nepřátelského děla a na scénu vjíždějí dva tanky T34. To bude
mazec! Obracíme dělo a míříme na ruský tank. Třetí ranou se nám podaří zasáhnout věž a tank zneškodnit, jupí!!! Už mám asi propocené SS filcáky. Ještě dva výstřely z děla a jsme bez nábojů. Ani jsme si nestačili
všimnout, že druhý tank najel na minu a jeden z našich haklů byl rovněž
zasažen. Nabíjíme pušky a běžíme dopředu k zákopům na pomoc
pěchotě. Střelba z pušek a kulometů nám důkladně masíruje ušní bubínky (další výzva pro Tokyo Marui!).
Krčím se do zákopu a nabíjím vystřílenou pušku a kde se vzal, tu se
vzal, za zády nám stojí Rus se Špaginem a vyhání nás ven! Ruce se
zbraní nad hlavu a „Davaj vpěrjod“!
Vidím, že naši skupinu zajali
Rusové a Honza ve druhé se vzdává Američanům. Nevypadá to růžově. Rusové nás postaví čelem k
haklu s rukama nad hlavou a prošacují. Tomáš se pokouší uniknout ze
zajetí, ale ruský námořník v čepici s
nápisem „Avrora“ ho sprostě střelí
do zad a chystá se to samé udělat s
námi. Dobře mi tak - měl jsem jít do
Rudé armády nebo sedět doma!
Ale je tu konec ukázky a potlesk
diváků. Vracíme se k dělu, opět jej otočíme a připojíme za hakla, nasedáme a objíždíme čestné kolečko.
Odjíždíme do hlubin lešanského areálu, svlékáme propocené filcáky a
nadšeně si s Honzou sdělujeme zážitky. Bylo to super (i když za
Němce)! Jak je vidět, nejen airsoftem živ je člověk. Jako velký plus proti
„našemu boji“ vidím hlavně nesrovnatelnou odolnost (v praxi vyzkoušenou) a zvukovou kulisu reálných zbraní (i když to by nás asi hajnej vyhnal
z lesa). A technika (hakly, tanky) má taky něco do sebe!
Tak díky za pozvání, Tome, a snad někdy příště zas!
Text a foto: (opět U.S.) Arnošt a Honza
P.S. Blíží se bitva u Slavkova - že bychom s Gardekorpsem vyzkoušeli
napoleonskou armádu?
23
akce
„IFOR - UNPROFOR“
Bosna - Herzeg 15. - 17. 10. 2004
Pracovní název další „britské“ akce zněl původně IFOR, časem jsme
zjistili, že povaha akce odpovídá spíše misi UNPROFOR, nu ale což,
nejsme dokonalí. Pro případné četbychtivé pár řádek o tom, co se v říjnu
v Milovicích dělo…
Pokusím se s nadhledem britského gentlemana nekomentovat celý ten týden těsně před
akcí, každopádně to minimálně pro některé z
nás byla velmi zajímavá a poučná zkušenost…
V pátek večer se ve Zbožíčku v hospodě U
vrtule sjela většina účastníků akce, v počtu
poněkud převyšujícím původní odhadovanou
stovku…(zde nemohu nezmínit moravské „BVP“
:-) stylově v barvě UNPROFOR). S lehkým zdržením začala asi již tradiční přednáška týkající
se období, na které je akce zaměřena, v tomto
případě tedy na balkánský konflikt. Kdo chtěl,
mohl si z přednášky odnést dost informací pro
nadcházející víkend. Po přednášce se britské a
české jednotky odebraly na své velitelství, které
bylo dobrovolníky (znovu díky!) již od časných
odpoledních hodin uklízeno a zametáno a všerůzně zútulňováno. Postavit hlídky a spát (no,
spát...mezi noční a ranní poradou velitelů bylo
míň hodin, než má normální člověk prstů na
ruce…)
Ráno už to šlo ráz na ráz … vytroubit budíček, po chvíli svolat briefing,
vyhlásit skupiny a jejich úkoly, volací znaky, nástup a rozchod do akce.
1. úkol pro jednotky OSN
Zajistit všechny (srbské i chorvatské) civilisty v okolí, přestěhovat je do
chráněné vesnice, zde jim vystavit doklady a bránit chorvatským polovojenským jednotkám v etnických čistkách Srbů, a obecně všem v
páchání jakékoliv trestné činnosti. Zatýkat, v ohrožení života střílet. Tady
se ukázalo, že coby pořadatelé jsme nedokázali zcela jasně popsat,
jakou roli mají hrát vojáci OSN, jakou civilisté a jakou Chorvati. Každý
potom improvizoval podle svého a podle toho to vypadalo - dobře i špatně. Otázka zní, zda je lepší nechat lidi uplatnit vlastní fantazii v rámci určitých volných pravidel, byť s možnými negativními následky, nebo je
sešněrovat přesnými pravidly a nedat jim ani kousek prostoru pro invenci. Ať se každý zamyslí sám…Vysypat v lese točák umí každý. My se snažíme, aby se u našich akcí muselo myslet, byť to občas bolí.
24
Každopádně první scénář OSN projelo, Chorvati popravili minimálně
2/3 Srbů.
2. úkol pro jednotky OSN
Pokračovat v kontrolování celé oblasti, a přitom soupeřit s Chorvaty,
kdo jako první najde dva srbské civilisty, kteří jediní přežili masakr své
rodiny v jedné ze vzdálených samot, a tudíž
mohli svědčit proti pachatelům - Chorvatům.
Jednoho Srba Britové chytili a uvěznili, i když jim
několikrát sdělil že je onou hledanou osobou,
druhého pro jistotu rovnou zastřelili, snad proto,
že měl zbraň… takže taky žádná sláva.
3. úkol pro jednotky OSN
Zajistit bezpečný pobyt VIP (zmocněnce
OSN), který přijel do oblasti oznámit výsledky
mírových jednání. Tohle byl kritický scénář OSN nevědělo jestli má víc hlídat Chorvaty,
nebo Srby. Po vyhlášení, že území se předává
Chorvatům a Srby čeká odsun, to některým
došlo. Některým ne, takže když nespokojený
Srb zaútočil na VIP při nasedání do auta, změnil
se scénář v masakr jak Srbů, tak i Chorvatů (i
příslušníků OSN)…
4. úkol pro jednotky OSN
Asistovat při vyklízení vesnice a bránit případné čistce, a poté Srby eskortovat nyní již chorvatským územím k silnici,
kde čekal konvoj. Chorvati samozřejmě chtěli na rozloučenou pozabíjet
co nejvíc Srbů. Jednotky OSN měly těžkou převahu, navíc hned na
začátku díky navigační chybě obešly i část již připravené chorvatské
léčky. Původně organizovaný postup se po chvíli změnil v lov na
Chorvaty a u Srbů zůstalo jen několik disciplinovaných jednotek...
Chorvati byli brzy pobiti a cesta ke konvoji byla volná.
Poslední sobotní scénář
Na minu najelo auto novinářů, kteří na vlastní pěst točili v chorvatském
území a pořídili zde záběry masových hrobů. Zranění novináři zhruba na
hranici chorvatského území a území pod mandátem OSN vyslali žádost
o pomoc. Okamžitě vyrazil rescue team, který však ve snaze pomoci co
nejrychleji vstoupil do minového pole a se všemi členy zraněnými byl
sám nucen vyslat nouzový signál. Začala velká záchranná operace, jednotky OSN směly vstoupit pouze na území, které prošel pyrotechnik s
akce
ale inspirující porada velitelů. Zda se dohodnuté záměry podaří i zrealizovat, ukáže blízká budoucnost.
Závěr za pořadatele - udělat akci pro takové množství lidí tak, aby se
líbila všem, je přetěžké až nemožné. Navíc si myslíme, že po nečekaně
podařených akcích Pebble Island a Derry se většina účastníků namlsala a automaticky očekávala totéž i potřetí. Snažili jsme se akci jako vždy
připravit a řídit jak nejlíp umíme. Ovšem úspěch či neúspěch akce závisí na každém jednotlivém účastníkovi úplně stejně, jako na přípravě
pořadatelů. Tak si to přeberte :-)
Hrát vojáka OSN s mandátem střelby pouze v ohrožení života se ukázalo být nad síly některých jednotlivců, přesto si myslím, že celkově jednotky OSN odvedly slušnou práci.
Když však připočtu fakt, že se akce vůbec konala, že jsem nezazna-
minohledačkou. Do toho se do OSN naprosto nekompromisně pustili
Chorvati, kterým díky obrázkům spáchaných zvěrstev šlo o všechno.
Protože OSN bylo limitováno pyrotechnikem zkontrolovanou cestou
(kdo tuto cestu opustil, stal se rovněž raněným), byly ztráty vysoké.
Přesto se podařilo dokumenty zajistit a větší část raněných evakuovat a
poté byl nařízen ústup.
Po celý den probíhaly k tomu všemu dvě speciální operace - malá průzkumná skupina pátrala mimo území OSN po chorvatské základně, a
dvoučlenný sniperteam se snažil zlikvidovat určené cíle - vysoké chorvatské velitele.
Večer se ve Zbožíčku opět rozjelo DPM kino, promítal se Kosminskiho
film Warriors (Peacekeepers) o britské mechanizované jednotce před, v
menal žádný problém s nepřiznáváním, pouze dva malé s pyrotechnikou, že přijelo víc než sto Britů, jsem celkově spokojen a těším se na
příští akci, která však bude v mnoha směrech zcela zásadně jiná.
Velké díky patří všem těm, jejichž zásluhou se akce konala a dopadla
tak jak dopadla.
Účastníci:
jednotky OSN - Britové (110) - 2nd Light Infantry, 2nd Para Brno, 2nd Para
Praha, 3rd Para Brno, 3rd Para Olomouc, 4th Para České Budějovice, 5th
SFG (pro rejpaly - jediná to nebritská jednotka převlečená do DPM),
22nd SAS Rgt A Sqn Praha, B Sqn Teplice, B Sqn Brno, C Sqn České
Budějovice, D Sqn Hradec Králové, D Sqn Olomouc, D Sqn Žacléř, G
Sqn Žatec, R Sqn Bratislava, 23rd SAS (TA) Žilina, 42 RMC, 45 RMC,
59. Royal Engineers Commando, K.V.H. CMU RMC, SBS M Sqn +
řada jednotlivců, AČR (20) - 1.PSP, 6. skupina speciálních sil, 83.PHP,
Rudé Barety Praha, URNA Pardubice
Chorvatské polovojenské oddíly (35) - 1.FJR, KSK, Seal Team 6,
Omegablack
Srbští a chorvatští civilové (20) - shadowrunnisté kolem Zvířete
Text: LCpl Dráp, 22nd SAS Rgt A Sqn Praha
Foto: 22DHK, Globus, Jerry, MigiMig, Rayla, Vlaštovka, Žid
a po misi UNPROFOR.
Opět si tak diváci mohli uvědomit, že to, na co si celý den hráli, mělo
do reality opravdu hodně daleko, a že naše všechny problémy jsou k
smíchu oproti tomu, co se na Balkánu dělo.
Bohužel se nám pořadatelům nepodařilo zajistit prostředí pro ten nejlepší možný kulturní zážitek, takže mnozí účastníci jeli raději spát či se
bavit někam jinam. Omlouváme se jim.
Vzhledem k sobotní aktivitě Chorvatů a nerespektování sil OSN byl na
neděli jediný scénář - najít a zničit chorvatskou základnu a s ní všechny
Chorvaty, kteří se odmítnou vzdát. Jednotky OSN začaly v několika
koordinovaných proudech pročesávat území, asi za hodinu byl hlášen
první kontakt, a za další dvě hodiny lítých bojů bylo po všem. Pro OSN
následoval závěrečný nástup před velitelstvím, obvyklé focení a krátká ,
25
komunikace
RADIOSTANICE RF-10
V poslední době se začaly na airsoftové scéně rozmáhat vojenské radiostanice typu RF-10. V článku bych rád představil tento spojovací prostředek vyráběný v podniku Tesla Pardubice. V sedmdesátých letech
měl nahradit zastaralé stanice typu R-105 a R-109, které se vyznačovaly vysokou váhou a velikostí, zastaralou elektronikou, nebo například
neustálým a hlasitým šumem při přijmu. Vývojáři z Tesly se na svoji dobu
opravdu překonali, vyrobili skutečně kvalitní vysílačku. Použitá technologie tenkrát překonala svoji konkurenci. Například náš tehdejší nepřítel
USA používal v sedmdesátých letech stanice typu PRC 77, kterou RF10 daleko předběhla jak velikostí, spotřebou, hmotností atd. V armádě
byla RF-10 využívána především ke spojení na úrovni četa - rota. Její
využití však nekončilo jen zde, ale díky vysoké kompatibilitě se montovaly do aut, na základny nebo jako telefonní mosty. Využití našly i u složek MV, jako například u hasičů. Pro skladovací a transportní účely je
RF-10 uložena v polyesterové krabici a to vše zabaleno v nepromokavém pouzdře. Toto pouzdro bylo navrženo, aby vydrželo například sho-
zení z vrtulníku nebo aby se neponořilo pod vodu. V této krabici je uložen takzvaný „komplet RF-10“, který se skládá ze samotné stanice, mikrotelefonu neboli sluchátka, krátké a dlouhé antény, závěsné a směrové
antény, brašny s popruhy na stanici a náhradní baterie, šňůry a krabička s náhradími díly. Pro někoho překvapivě není součástí kompletu zdrojová skříň, ty se totiž skladovaly mimo balení, aby byla zaručena neustálá bojeschopnost jejich udržením v nabitém stavu. Váha tohoto kompletu je zhruba 3 až 4 kg. Ovládání stanice splňovalo základní požadavek,
to jest aby bylo velice jednoduché a neomylné. Pokud by se i přesto
radistovi zdálo poněkud nesrozumitelné, je na boku vysílačky stručný
manuál k obsluze. Veškeré ovládací prvky se nachází na horním panelu.
Na něm najdeme dva různé konektory, sloužící k připojení antény.
Jeden z těchto konektorů je ke krátké prutové (0,5 m) a dlouhé prutové
(1,5 m) anténě. K pevnému uchycení nám pomáhá aretační vrtulka, kterou po zasunutí antény utáhneme. Vedle tohoto konektoru je v rámu stanice očko pro uchycení zemnícího drátu, který nám slouží jako protiváha k anténě. U první verze byl tento otvor přímo naproti konektoru, což
mělo občas za následek zkratování kostry a antény. V druhé verzi tento
otvor posunuli dál od antény. Pokud se rozhodneme použít buďto
závěsnou (5 m) nebo směrovou anténu (30 m), použijeme vedlejší
konektor typu BNC. Je třeba si dát pozor na to, aby nebyly připojeny
obě antény současně, ale vždy jen jedna. Prutové antény jsou vyrobeny
ze svazku několika tenkých drátů navzájem provázaných, tento způsob
26
dělá anténu velice pružnou. Proto je konec antény opatřen plastovou
kuličkou a bílým proužkem pro bezpečí lidí pohybujících se kolem radisty. Závěsná anténa je rozdělena na dvě části, oddělené cívkou. Nejprve
je signál veden koaxiálním kabelem k cívce, označené zelenou barvou
a od cívky pokračuje dál už jen jednožilný zářič žluté barvy. Při umístění
této antény je zapotřebí, aby žlutá část byla napnutá a v poloze kolmo k
zemi, u zelené je to jedno. Nasazení směrové antény, jak už z názvu
vyplývá, využíváme k vysílání určitým směrem. Její celou délku natáhneme požadovaným směrem ve výšce 1 m nad zemí. Pod anténními
konektory je umístěn volič režimu. Má celkem 6 poloh. Ihned po stavu
vypnuto je režim označený symbolem trojúhelníku. V tomto stavu je aktivovaný takzvaný kompresor hlasu. Často se stane, že operátor potřebuje odeslat relaci, při které musí šeptat, například z důvodu prozrazení.
Aby zpráva byla slyšet a byla srozumitelná, tento kompresor automaticky odvysílá signál zesílený. Posluchači pak tuto zprávu slyší celkem
nahlas. Operátor si však musí dát pozor na hlasitost slovního projevu,
který by neměl být na úrovni běžné komunikace. Toto by mělo za následek nasycení vstupního napětí zesilovače, jeho dočasné vyřazení a
efekt se projevuje vypadáváním modulace (řeči). Další dvě polohy jsou
klasické úrovně hlasitosti sluchátka, kde citlivost mikrofonu je nastavena
na standardní modulaci. Hodnota šumové brány je naladěna na samotný okraj. Toto má za následek, že stačí sebeslabší signál a příjem stanice se otevře. Právě funkce šumové brány, neboli sqelshe je u RF10
zásadním zlepšením proti jejích předchůdcům. Může se možná zdát až
příliš citlivá, ale spojení je důležitější než pohodlí uživatele. Stanice je citlivá, proto například ve městě neustále šumí, zatímco hluboko v lese je
zcela zticha. Tato brána se deaktivuje při páté poloze, značené vyplněným obdélníčkem. Volíme jí v případech, kdy se snažíme přijmout velice
slabý signál, citlivost sluchátka je velice silná. Šestá, poslední poloha, je
test stanice. Rozsvítí se podsvícení frekvencí a při zakličování zelené
světýlko, sluchátko začne šumět. Při tomto testu nemusí být připojena
žádná anténa, protože výstupní výkon je přepojen do umělé zátěže.
Dalšími třemi voliči v řadě ladíme frekvenci, prvním megaherce od
44 MHz do 53 MHz v kroku po 1 MHz, dále kiloherce po 1 kHz a
nakonec herce s hodnotami 00, 25, 50,75 Hz. V neposlední řadě
najdeme na panelu také indikátor vybité baterie, což je signalizováno
rozsvícením červeného světýlka při poklesu napětí na kritickou hodnotu. Konečně se dostáváme ke konektoru pro sluchátko, který je opatřen
závitem pro pevné uchycení. Kabel mezi stanicí a sluchátkem je rovný,
komunikace
nekroucený, jak jsme u ostatních sluchátek zvyklí. Mikrotelefon je tvaru
L s klipsem pro zavěšení k výstroji. Pod sluchátkem se nachází dvě tlačítka sloužící k odeslání tónu neboli výzvě. Tento tón má vysokou frekvenci, proto je velice dobře slyšet a dá se také použít k morseovce. Tolik
k ovládání stanice a nyní se podívejme na zdrojovou skříň. Tato baterie
je vybavena pěti nabíjecími články typu NICD s napětím 1,2 V a kapacitou 4000 mAh. Velikostí jsou shodné s články typu D, neboli buřty.
Skřínka stejně jako stanice je vybavena pojistkou proti špatnému nabíjení nebo přepólování. Na jejím boku je přilepena nálepka, kde obsluha
má možnost zapisovat záznamy o nabíjení, jako data, počty cyklů atd.
Nabíjení je řešeno několika způsoby. V nejčastějším případě se jedná o
tzv. konzervátory na 30 kusů. Toto zařízení akumulátory pravidelně udržovalo stále nabité. Protože se jedná o veliké a pomalé zařízení, je k dispozici polní nabíječka neboli hodinová, která je schopná nabíjet pouze
dvě skřínky najednou, zato vysokým proudem, za hodinu jsou nabity.
Třetí způsob umožňuje skřínka A proudem 450 mA. Spotřeba, nebo-li
výdrž akumulátorů, je závislá na provozu. Vysílací výkon je 1W, což je
poměrně malý. Pokud vycházím z praxe, tak víkendový provoz není problém. To je v podstatě vše, co se dá ve stručnosti napsat o radiostanici
RF-10. V na konci článku je uvedeno pár technických parametrů. V příštím článku bych se rád věnoval příslušenství, jako jsou skřínky A, B, C,
D, F a antény.
1. Konektor pro připojení prutové antény, krátké a dlouhé.
2. Konektor pro připojení závěsné, směrové a vozidlové antény.
3. Režim provozu: A) Kompresor v případě, že radista potřebuje šeptat, tak RF tento slabý hlas automaticky zesiluje,
sluchátko je tiché.
B) Sluchátko je v běžné poloze.
C) Sluchátko je hlasité.
D) Sluchátko je hlasité a šumí, používá se pro příjem
velice slabých signálů.
E) Test RF, sluchátko šumí, frekvence jsou podsví
cené, zelená žárovka při zaklíčování svítí.
4. Ladění po 1 MHz od 44 do 53
5. Ladění po 100 kHz od 0 do 9
6. Ladění po 25 kHz od 00, 25, 50, 75
7. Konektor pro připojení sluchátka, nebo skřínky A
1 2
4
3
5
6
7
Text: Adalf, foto: Riggs
AIRSOFTOVÉ ZBRANĚ PRO WW II.
S několika členy naší jednotky jsme se rozhodli, že když děláme současné paragány, zkusíme dělat i druhoválečné. Výstroj jsme pomocí
dobře informovaných kamarádů začali shánět a přišla řada i na výzbroj.
Protože zbraní, ze kterých se dá vybírat, není mnoho, rozhodl jsem se
napsat tento přehled, aby každý, kdo má podobné nápady jako my, měl
určitý základ při výběru zbraní. Vybíral jsem ty, které jsou dobře dostupné a jejichž cena nepřesahuje 25.000 Kč.
Thompson M1A1
Tokyo Marui (včetně baterie 14.431 Kč)
KAR98
Manuální: Marushin (13.500 Kč)
Plynová: Tanaka (24000 Kč, 22000 Kč para verze), Marushin
(13.500 Kč, 8mm verze)
M1 Carbine
Plynová: Marushin (12.000 Kč)
Luger P08
Plynová: STTi (1650 Kč), Tanaka (od
7600 do 8500 Kč podle typu)
Colt Government M1911
Manuální: Tokyo Marui (bez HOPu
911, s hopem 1511 Kč), UHC
(1200 Kč)
Plynová: Tokyo Marui (předpokládaná cena 6000 Kč), KWC (3000 Kč),
Maruzen (6.590 Kč), Western Arms
(od 8000 do 9000 Kč podle typu)
Greasegun M3A1
Plynová: Hudson (7500 Kč, 9.100 Kč verze s tlumičem)
Walther P38
Plynová: Marushin (od 5000 do 7000 Kč podle typu)
Pokud by vám nebylo líto
dát za zbraň více než
25 tisíc, určitě by vás zaujali
produkty firmy Shoei. V
jejich nabídce najdete
MP44 (jednak konverzní kit,
ale i celou zbraň - AEG) a i
kulomety MG42 (plynová
verze s blowbackem) či
FG42 typ II (nefunkční
maketa).
Firma TOP připravuje
MP40, ale jeho cena zatím
není známa.
Text: Riggs,
foto: Kosák, internet
27
novinky
ICS Colt M4 A1 RIS
Třetím typem Coltu vypuštěného do světa taiwnaskou firmou ICS je
RISka. Jedná se v podstatě o zbraň identickou s M4A1, navíc je RIS
předpažbí a imitace laseru, která se stejně jako u RISek osatních značek používá pro uložení akumulátoru.
Cena: 16.290 Kč včetně baterie
STAR konverzní set SL - 9
Při montáži tohoto konverzního setu vám z G36 zůstane spousta dílů
na odprodej (v podstatě vše kromě vnitřních součástí). Součástí setu je
tělo, vnější hlaveň, pažba, stavitelná lícnice a zásobník na 20 ran.
Cena: 11.000 Kč
STAR zásobníky pro AK na 30 ran
Máme tu další z nízkokapacitních tlačáků. Doufám, že ty příští už
budou konečně do G36.
Cena: 240 Kč
ICS Colt M4 C-15 Rifle
Dalším Coltem je vlastně Colt M4 A1 Rifle s doplněným příslušenstvím.
Navíc je přidán OTS slumič, RIS předpažbí, taktická rukojeť a spona na
dva zásobníky. Trasnportní rukojeť schází a místo ní jsou u zbraně přidána mířidla.
Cena: 16.290 Kč včetně baterie
G&P kovové tělo pro M16 Vn
Po letech nářků a modlení se Vientamistům konečně splnil sen v podobě kovového těla. Jedná se o tělo, které bylo použito u modelu 607. Aby
nebyla celá věc příliš jednoduchá, namontovat tělo není rozhodně triviální záležitost. Výrobce totiž předpokládá, že společně s tělem použijete i předpažbí, které vyrábí. Takže k montáži budete potřebovat šikovného technika. Tělo je kvalitně zpracované a dodává se i s kovovým
hopem, kovovou tryskou, kovovým výhozním okénkem a kovovými zadními mířidly.
Cena: 6.000 Kč
G&P Colt M4 A1, Colt M4 A1 Rifle a Colt M4 Commando
G&P se nespokojila s výrobou příslušenství a náhradních dílů a uvedla
na trh několik AEG. Zbraně jsou osazeny kovovým tělem a působí velmi
robustním dojmem. Mezi další přednosti rozhodně patří kovový hop,
zesílený mechabox se 7mm ložisky, motor Marui EG700 a tlačný zásobník na 130 nábojů. Zbraň již obsahuje silnější pružinu 110 (podle výrobce je úsťová rychlost 360 - 380 fps). Na fotografii je Colt M4
Commando.
Cena: 14.451 Kč (včetně baterie)
28
A závěrem několik očekávaných novinek od ICS a Marui. Cena není
prozatím uvedena.
Text: Riggs, Foto: Riggs, internet
seznam jednotek
1. mechanizovaná brigáda
1. průzkumný prapor Litomyšl
1. taktická rota - Olomouc
1st Avn. brigade
1st Bn. 10th SFGA
1. průzkumná takt. jednotka
1st Ranger Bn. Army club
1st Recon Bn. USMC
10. divize Berserker
11. zpravodajská brigáda
104. VDV CCCP
121. rota rychlého nasazení
173rd Abn. Bde. U.S.Army
2. prapor Rangers
2nd S.F.O.D DELTA
22nd SAS Reg./ A Comp.
22nd SAS Reg./ B Comp.
22nd SAS Reg./ B Comp.
25th Inf. Div. „Nam Ghosts“
25th Tropic Lightning Club
2nd Ranger Bn.
3. pěší divize US ARMA
4. brigáda rychlého nasazení
4th Infantry Division
4. průzkumný prapor
4th PSYOPS Group
43. mechanizovaný prapor
43. výsadková jednotka
45. Commando Royal Marines
45th Royal Marines Commando
5. DOČR
5th SFG
5. SS Panzerdivision „Wiking“
6. spec. brig. „gen. Moravce“
61st Infantry Troop: Team BETA
601. skupina speciálních sil AČR
75th Ranger Reg. 2nd Bn.
82nd Abn. Avalanch WW II.
82nd Abn. Div.
9th Infantry Division „Wild Ones“
96th Special Operation Force
Aliance ČR
Anti terrorist peace team
Alpha Team, 5th SFG
B Comp. 1st Bn. 12th SFGA
Bigoši
Black Hunters
Blesk
BTS
CAMU - formation of KSK
C.A.S.
C Comp. 1/75 Ranger Reg.
CLAT Vipers
DDT
Delta force
Milovice
Svitavsko
Olomouc, Šternberk
Praha
Praha
Jaroměř
Jablonec n N.
Praha, Kolín, HK
Most
Střední Čechy
Bystřice u Benešova
Otrokovice
Praha
Praha
Praha
Praha
Teplice
Brno
Praha
Praha
Trutnov
Praha
Praha
Olomouc
Brno
Praha
Mladá Boleslav
Olomouc
Praha
Karviná
Brno
Sokolov
Praha 4
Frýdek-Místek
České Budějovice
České Budějovice
Loket nad Ohří
Praha
Brno
Unhošť
Liberec
Třebíč
Praha
Roudnice n/L
Olomouc
Černilov
Opava
Blížejov, okr. Domažlice
Holice
Žamberk
Praha
Česká Lípa
Kralupy n/Vltavou
Frýdek-Místek
604 71 57 24
732 56 59 45
605 74 66 95
602 64 24 61
777 34 87 54
607 13 84 31
603 57 59 47
777 23 65 13
603 14 02 38
605 17 99 40
724 00 37 90
603 21 90 51
777 67 62 12
603 84 31 27
737 32 48 53
606 34 02 79
606 91 47 73
775 26 09 72
603 88 62 26
777 94 29 74
603 84 31 27
728 502 458
723 53 02 42
605 42 99 95
728 05 41 96
608 23 71 11
728 76 99 79
736 70 94 30
737 36 95 62
723 26 86 00
732 72 78 22
604 20 29 96
732 87 44 35
724 22 27 24
728 12 98 89
728 25 75 28
604 64 89 74
776 38 53 69
728 58 47 12
732 68 07 76
723 61 63 46
736 53 95 34
777 61 23 42
608 05 41 09
724 08 45 24
776 20 62 00
605 86 64 79
607 57 51 64
728 26 40 96
721 90 75 37
732 55 43 09
737 44 20 32
737 83 28 99
777 72 80 66
605 55 45 43
Detachment Disposal Terorist
Devil’s Brigade
Divoké husy
Dragon Force
Eagle Team
Fallschirmjäger div. „Red Devils“
Fox digomon attack patrol
FUS Force
Ghost Recon
GIGN
GSG 9/1 Fallschirmjäger reg.
Headhunters
Hraničáři 1938
Chameleon 1
JPP (Jednotka průzkumu Plzeň)
Klub Vojenské Historie C.M.U.
KSK
Legie Slezsko
MACV/SOG CCC RT Maryland
M.O.R.
Navy Seals Velké Hamry
Navy Seals CZ
OMON Poděbrady
Panzergrenadier div. Nibelungen
Průzkumné družstvo Praha
Rudé barety Praha (AČR)
S.K.O.R.P.I.O Team
S.O.T. -Alpha
S.P.A.T.
S.P.I.T.
S.T.A.R.S.
Sayeret NAHAL
S.E.A.L. team 3
SEAL team 4
SEAL TEAM 6 (velitel Toni)
SEAL TEAM 6 (velitel Stevens)
Shadows of trees
Sharpshooters
Silent Storm
SOG
Spec Ops
Speciální jednotky ČR
SPECNAZ
Special Forces
Specnaz SSSR
Tango Force Piranha
T.E.T.(Taktický eliminační tým)
T.N.T. (Taktický neutralizační tým)
The Raptors Team
URNACH
USMC Recon Vietnam
ÚVOD - Ústřední vedení odboje domácího
Warriors
Zásahová jednotka
ZERO Team
Kralupy
Praha
České Budějovice
Žamberk
České Budějovice
Brno
Kladno
Brno
Praha
Praha
Ostrava
Blažim/Bn
Plzeň
Praha
Praha
Ostrava
Praha
Prostějov
Velké Hamry, okr. Jabl. n. N.
Praha
Poděbrady, Nymburk
Pardubice, Přelouč
Praha
Praha
Mariánské Lázně
Brno
Litoměřice
Kladno
Aš
Praha
Praha
Praha
Praha 4
Praha 3
Praha 4 - Kunratice
Roudnice nad Labem
České Budějovice
Litoměřice
Varnsdorf
Kladno / Slaný
Praha 4
Ml. Boleslav
Praha
Havířov
Kladno
Kladno
Chodov u Karlových Varů
Sokolov
Praha
Chomutov, Jirkov
České Budějovice
Opava
607 57 96 69
603 82 74 61
603 92 82 25
606 63 67 60
728 91 45 72
604 26 13 60
732 43 47 58
723 05 65 52
777 89 88 78
728 91 45 72
608 47 40 01
606 51 17 96
604 15 95 51
604 71 50 55
606 15 36 25
723 87 88 04
607 70 16 01
604 16 30 59
603 58 33 05
605 42 32 47
776 59 09 17
604 11 20 99
603 21 86 44
603 79 88 47
604 95 47 12
603 27 00 01
606 28 70 66
603 30 06 95
777 26 04 71
777 09 38 95
607 66 26 02
605 54 32 75
728 10 69 83
776 26 03 99
737 53 34 71
608 95 65 62
607 75 40 24
602 95 25 29
728 67 29 55
723 59 02 27
606 13 84 77
605 52 34 35
602 86 14 45
732 56 62 12
605 90 20 71
776 69 94 84
605 48 10 24
737 70 43 56
737 50 56 63
603 17 64 27
603 58 29 94
721 34 18 49
607 73 64 76
607 25 86 72
604 52 71 56
Pokud máte zájem o zveřejnění názvu a kontaktu na Vaší AS jednotku, kontaktujte naší redakci na tel.: 777 67 62 12
29
příště...
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NAJDETE...
Historie: Australané v Afghanistánu
Kluby: 1. průzkumná skupina Praha
Výstroj: Noční vidění
Recenze: Colt M4 commando G&P
Recenze: Kovové tělo na M16 Vn G&P
Recenze: Hi - Capa 5.1 Tokyo Marui
ROČNÍ PŘEDPLATNÉ ČASOPISU AIRSOFT
Pokud si předplatíte časopis Airsoft, budete jej pravidelně dostávat poštou zdarma.
Vyplněný formulář zašlete na adresu Anareus CZ, s.r.o., Bělehradská 24, Praha 2, 120 00.
Platba poštovní poukázkou (složenkou): částka 300kč (6 čísel), jako příjemce vyplňte Anareus CZ, s.r.o., Bělěhradská 24, Praha 2, 120 00.
Platba bankovním převodem: částka 300kč (6 čísel), číslo účtu 579716103 / 0300 ČSOB, variabilní symbol rodné číslo / IČO
Jméno, příjmení
Firma
RODNÉ ČÍSLO / IČO (var. symbol při platbě bankovním převodem)
DIČ
Ulice
Město, PSČ
Telefon:
od čísla:
1
2
3
4
5
6
(označte, od kterého čísla chcete časopis předplatit)
30
7
8
MILITARY ADVENTURE GAMES
pro firmy a skupiny
Co Vám můžeme nabídnout?
- půjčovnu airsoftových automatických a poloautomatických zbraní
- propracované scénáře akcí
a manévrů
- boj v přírodě i v zastavěných oblastech (CQB)
- airsoftovou střelnici
- střelbu na letící balónky
- jízdy ve vojenských terénních vozidlech (např.
Mercedes G, Ford
M151A2 MUTT atd.)
- paravýcvik
- slaňování
- celodenní i víkendové akce
- akce na klíč
- zajištění hodnotných cen
a upomínkových předmětů
- zajištění videa a fotografií
z akcí
- odborné instuktory
- zajišťění ubytování a cateringu
Prostě skvělou zábavu!!!
Kontakt:
I. Airsoftová prodejna
Bělehradská 24, Praha 2 120 00
tel. 224 94 13 52

Podobné dokumenty

96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška

96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška byl okamžitě podezřelý, natož my dva, byť v civilu. Proto jsme kolem předního vchodu jen jednou prošli a pak se uklidili mimo dohled. Ještě jsme zkontrolovali zadní vchod, ale tam byly jen zahrádky...

Více

96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška

96 příslušenství airsoft typ Maruzen puška uniformách nenosíme nápisy ani znak Policie. Pro lepší odlišení jsou uniformy opatřeny nášivkou „URNA, airsoft team Pardubice“. Nikde se ve vybavení nevystavujeme na veřejnosti, kde by mohlo dojít ...

Více

Oblečení

Oblečení Používají se snad jenom v horských oblastech. Klasický bílý US převlečníky. Pro nás zatím asi význam nemá, jedině pokud by jsme se pohybovali v zasněžených oblastech. Tohle je snow marpat(novinka),...

Více

ANAREUS CZ - ceník produktů

ANAREUS CZ - ceník produktů AN/PEQ15 s 11,1V 1100mAh Li-Pol, černý Baterie 10,8V/1200mAh pro RS Type 97 Baterie 11,1V / 1700mAh 35C Li-ion dvojitá Baterie 3,6V 730mAh pack Baterie 9,6V/1200mAh pro RS Type 97B Baterie ASG 11,1...

Více