9. Osamocení tvůrci, kteří předznamenali moderní umění
Transkript
9. Osamocení tvůrci, kteří předznamenali moderní umění
9. Osamocení tvůrci, kteří předznamenali moderní umění Na přelomu různých století se objevilo několik zajímavých a zásadních osobností, kteří předčili svou dobu. Byli to silné individuality, s osobitým přístupem k tvorbě a životu, které ovlivnili tvůrce pozdnějších moderních směrů jestli už vědomě nebo podvědomě. Často byli svou dobou nepochopeni a uznání se jim dostalo až po smrti. Fransisco Goya *1746 Fuendetodos, Španělsko +1828 Bordeaux, Francie -měl manželku Josefu, s kterou měl 5 detí ale jenom jeden syn ho přežil - hlásil se na Akademii v Madridu a po druhém odmítnutí se stává v roce 1786 královským malířem u španělského dvora Obraz: Rodina Karla IV. - postavy stojí otočené, znuděné výrazy, ošklivost, realistické, nedokonalé= vypadá to jako moment čekání u malování, postavy nejsou na svém místě, jsou otráveni čekáním „Je jeho zásluhou, že jeho portréty odhalují všechnu samolibost, ohavnost, hrabivost a prázdnotu portrétovaných. Žádný dvorní malíř před ním nebo po něm na své patrony nikdy takovou vzpomínku nezanechal.“ Obraz: Don Manuel Zuniga - Goya většinou neilustruje něco náboženského nebo historického spíše „reálního“ Obraz: Obr v krajině může znázorňovat utlačovaný lid ale i jeho vidiny a noční můry- svou myšlenku vytvořil jako báseň, umělci svěřují papíru své vidiny způsobem jakým to dosud dělali jen básnici -1792 těžce onemocní a ohluchne -1799 Rozmary (soubor leptů= nová technika tzv akvantinta) - osly jsou Španělé- hidalgové, kteří se hlásili ke šlechtickému původu a nechtěli proto pracovat Goyův talent byl zejména v tom, jak uměl přecházet mezi styly- skvěle zvládnutá technika v portrétech pro šlechtu ale i osobitost a individualita ve svých osobních dílech (např. Černé malby) - musí hájit svůj obraz Nahá Maja před inkvizicí- pak maluje oblečenou Maju Hrůzy války 1808-14 - propuká v Madridu lidové povstání proti francouzské nadvládě - zobrazuje válku z pohledu obyčejného lidu, jejich utrpení, realita okamžiku, válka pro něj už není hrdinství ale jenom bolest - výrazné barvy, stíny, světlo Obraz: 3. května, 1808 Černé malby 1820-23 - Quinta del Sordo (dům hluchého)- na zdi svého domu maluje pochmurné obrazy- jako jeden z prvních umělců maluje obrazy pro sebe - tyto obrazy jsou zrcadlem jeho momentálního stavu, ponoření do svého vnitřního ticha - jsou definitivní, pravdivé, s prvky naturalismu, hrůzy a strachu - objevuje se zde mytologie, čarodějnictví, smrt Obraz: Saturnus požírající svoje děti - expresivnost, zvrhlost, hrůzné tváře - můžeme říct, že Goyova tvorba a zejména tento soubor předznamenává expresionismus (E. Munch, E. Nolde) – vyjádřuje své prožitky a pocity bez ohledu na jakékoliv konvence - v celé Goyově tvorbě můžeme pozorovat vnitřní stavy a prožitky, které jsou pravdivé a bez obalu- nitrnost a vlastní utrpení v tichu, ve kterém musel žít - je jedním z mála umělců, který své nejosobitější a nejpřesvědčivejší díla maluje až ve zralém věku (75 let) - ztrácí schopnost mluvit a 16. dubna 1828 umírá v Bordeaux William Blake *1757 +1827 - skoro celý život žil v Londýně- v té době byla v Británii průmyslová revoluce, změnila jeho postoj k literatuře - byl ovlivněn gotikou- gotické sochy - byl silně věřícím - celý život se mu posmívali–> byl posměch společnosti a tak ji začal nenávidět- psal o tom básně - po smrti otce a bratra upadá do hlubokých depresí - angažoval se v politice - jeho styl malby byl netradiční- naměty z bible, mystika, utrpení lidského pokolení - izoloval se od společnosti až si o něm mysleli že je mrtvý- byl ale ženatý - ilustroval svoje vidiny- nepoužíval modely ale spoléhal se na svůj vnitřní zrak- není tedy podstatná přesnost a reálnost obrazů ale jejich význam a mystika - na konci svého života ho začali lidi uznávat - inspirovala se ním většina revolučních básniků - můžeme říct, že jeho tvorba předznamenává symbolismus Obraz: Duch dávných dní / Stvoření světa - Boha považoval za mistra zla Obraz: Stvoření Adama -byl stvořen v bolesti a utrpení Obraz: Newton J.M.W. Turner *1775 +1851 - jeho otec byl holič a parukář (J.G. Turner) a matka Mary, která měla psychické problémy kvůli smrti své dcery a tak byla poslána do ústavu, kde zemřela - William studoval na internátní škole a maloval na březích Temže - v roce 1789 se dostává na Royal Academy Schools v Londýně- inspiroval se zde tradičním klasicismem, později dynamický romantismus - stává se akademikem- učitelem a pak i na krátkou dobu presidentem Akademie - počáteční tvorba byla inspirována hlavně jeho cestami po Evropě- hlavně Benátky jako jeho celoživotní inspirace - snažil se zachytit proměnu barev a světla v atmosféře- zobrazit pocity s bezprostředností abstraktního umělce - miloval soumrak a efekty slunečního světla- byl přezdíván „malířem světla“ - maloval nálady přírody (lodě v bouři, požáre, déšť, mlhu, sluneční svit)- postavy se ztrácely - byl to podivný a uzavřený člověk a v té době jeho umění chápala jenom hŕstka lidí - nikdy se neoženil i když měl se svou milenkou dvě dcery - 19. prosince 1851 umírá u své milenky v Londýně - jeho tvorba předznamenává impresionismus (C. Monet) Hieronymus Bosch *1450 +1516 Holandsko - holandský malíř - jeho tvorba byla jediněčná svojí individualitou a kontrastem s dobou- dokonce španělský král Filip II. jeho díla sbíral pro duchovní rozptýlení - v této době je renesance - bývá často označován za surrealistu z 15. století ale jeho tvorbu nelze vysvětlit z moderního pohledu vzhledem k tomu, že žil v pozdním středověku- nesnažil se ukázat a zobrazit své podvědomí jako surrealisté ale poukázat na jisté morální a duševní pravdy= v tom mu pomáhali jazyk, folklór a tradice spojené s náboženstvím - ve svých dílech poukazoval na dobu plnou alchymie, astrologie, čarodějnictví a kacířství- byl zrcadlem pro svou dobu - jeho obrazy nelze uspořádat chronologicky, protože nebyly datovány - jeho počáteční tvorba je představena pomocí biblických výjevů- detaily (gesta, výrazy tváře)nedostatečná prostorovost-plochost - maloval příšery, které pocházeli z tradičných a literárních zdrojů (Dantovo Inferno) ale i podle jeho fantazie- byly to bytosti plné bláznovství, hříchu a smrti - v jeho vrcholních dílech jsou postavy ještě hrůznější- sloučení lidských a zvířecích prvků- božské zákony, které dopadají na lidstvo a hroutí člověka do chaosu a trýzně- agonie prokletých duší, společný osud v pekle - jeho tvorba předznamenává surrealismus (S. Dalí) Rembrandt van Rijn *1606 v Leidenu +1669 v Amsterdamu Život: - syn zámožného mlynáře; - zapsal se na Leidenské univerzitě, velmi brzy však ze studiem skončil a začal se věnovat malířství; - v Leidenu založil malířskou dílnu a jelikož byl za svá díla ceněn, odstěhoval se roku 1632 do Amsterodamu, kde se oženil s bohatou dívkou jménem Saskia van Uylenburgh; - díky svému manželství a talentu byl dobře zajištěn; - jeho kariéra stoupala velmi rychle nahoru a velmi rychle se z něj stal vyhledávaný a velmi dobře honorovaný portrétista; - koupil si dům, začal se věnovat sběratelství a neustále pracoval; - roku 1642 jeho žena zemřela a s tím, a spolu s negativní reakcí na jednu z jeho objednávek (Noční hlídka), začala jeho oblíbenost klesat; - Stejně tak, jako se Rembrandt dostal rychle na vyrchol úspěchu, se pak velmi rychle dostal až na úplně dno velmi rychle zadlužil a ztratil dům i veškerý svůj majetek. Tato těžká životní situace se velmi silně projevila v jeho pozdějších dílech, více se zaobíral smyslem života, emocemi a pocity. Nikdy se nesnažil portrétovaného vylepšit, ale přesně vyobrazit jeho rysy ať už byly krásné či ošklivé, přesné vyobrazení považoval za opravdovou krásu; Ze špatné situace jej zachránila jeho nová družka (kterou si nemohl vzít vzhledem ke jmění, které získal se smrtí Saskii) a jeho syn, kteří byli majiteli obchodu s uměleckými předměty. Ti jej učinili společníkem a Rembrandt tak maloval obrazy do jejich obchodu. Oba dva společníci však umřeli dříve než on a když roku 1669 sám v chudobě a osamění zemřel, nezbylo po něm nic kromě šatstva a malířského náčiní. Dílo: Rembrandtovo dílo patří k nejrozsáhlejším vůbec. Obsahuje totiž: - 800 obrazů - 300 grafických listů (leptů a suchých jehel) - 200 kreseb malířský styl: Používal malířský styl holandských caravaggiovských tenebristů (tenebr - stín), vypracoval si však svůj vlastní, velmi osobitý styl temnosvitu, který se později stal jeho nejslavnějším. - Roku 1629 vytvořil řadu autoportrétů (přes 60) oblékal do fantastických orientálních krojů; - po roce 1634 se pustil do stylů italského Baroka; modely Nejznámější díla: Noční hlídka 1642 - tradiční námět zobrazil jako dramatickou akci, která měla až fantastický smysl, nezajímal se o věrné vyportrétování objednavatelů a právě s tohoto důvodu právě tento obraz vyvolal veliké pohoršení, které vedlo k úpadku Rembrandtovy oblíbenosti. Rozbor díla: Olej na plátně. Nachází se v Rijksmuzeu v Amsterodamu. Původní název tohoto díla je Posádka kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha. Je veliký (363 x 437cm). Tento obraz je sice všeobecně znám jako Noční hlídka scéna na něj se však původně odehrává za jasného dne. Obraz byl totiž po Rembrandtově dokončení v pozdějších letech ztemněn tmavým nátěrem, který byl odstraněn až ve 40 letech 20 století. Rembrandt zde úplně nově pojal vyobrazení skupinové podobizny. Pojal tradiční námět jako dramatickou akci a do scény z městského života vnesl fantastický smysl. Právě s tohoto důvodu nebyla tato objednávka přijata, Rembrandt se odklonil od věrného vyobrazení objednavatelů a tomuto dílu se dostalo porozumění až později. V pozdějším věku se Rembrandt více věnoval citové a duševní charakteristice portrétovaného a jeho umělecký projev se tak značně zklidnil.(náboženské náměty: Svatá rodina, 1645; Kristus v Emauzích, 1648.) V dnešní době je Rembrandt nejvíce oceňován z tvorby, která vznikala od padesátých let 17. stol. Rembrandt se totiž v této debě omezuje na kolorit červené, černé, bílé a žluté, jejich míšením dosáhl neočekávaně bohaté škály odstínů (Syndikové amsterodamského soukenického cechu, 1662.) Rembrandt često použil místo štětce špachtli a nešetřil nánosem barvy, tak že na obrazech vznikala „barevná temnota“ z níž vystupovaly jednotlivé postavy (Židovská nevěsta, 1667; Návrat ztraceného syna, 1668). Dále vynikl i jako malíř krajinek, mytologií, a jako kreslíř a grafik. K nejslavnějším z jeho leptů patří Stozlatý list a z krajin např.: Tři stromy. Rembrandtovo dílo patří k nejslavnějším, je vrcholem holandské realistické tradice a stále inspiruje svou lidskou hodnotou. (Další z Rembrandtových holandských současníků: portrétisté – Frans Hals, Thomas de Keyser; krajináři – Jan van Goyen, Jacob van Ruisdael; malířů zátiší – Willem Kalf, Pieter Claesz a další… ) (Obrázky obrazů: Noční hlídka, Svatá rodina, Kristus v Emauzích, Židovská rodina, Návrat ztraceného syna, The Anatomy lesson of Dr. Tulp, Christ in the storm on the sea of Galilee (1633), …)