Březen 2016 - Obec Březnice

BŘEZEN 2016
ROČNÍK XV. ČÍSLO 2.
NAŠE DĚDINY
Zpravodaj obcí Březnice - Bohuslavice - Salaš
Vstupenky na taneční zábavu si můžete zakoupit v Základní škole
v Bohuslavicích, denně do 16:00 hodin.
NAŠE DĚDINY - zpravodaj obcí Bohuslavice, Březnice a Salaš. * Vydává
Římskokatolická farnost Březnice, Březnice 14, 760 01 Zlín. * Své příspěvky
můžete vložit do poštovní schránky farního úřadu v Březnici, poslat
elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo předat členům
redakční rady. * Redakce si vyhrazuje právo na úpravu a krácení rukopisů, při
výběru dává přednost textům stručným. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. *
Zpravodaj je vydáván za podpory Obce Březnice a Obce Bohuslavice. *
Určeno pro vnitřní potřebu farnosti.* Uzávěrka čísla: 9.3.2016.
Ilustrace: J. Švajdová
PŘEDJAŘÍ
Předjaří
ZPRÁVY Z NAŠICH DĚDIN
Po šedivé zimní náladě
touží vše živé po sluneční pohodě
což pochopit lze nasnadě.
V mysli jedno přání je
zahnat už chmury na čele.
Pozvánka obecní knihovny Březnice:
Od 7.3.2016 do 4.4.2016 probíhá ve výpůjčním dnu knihovny (tj. každé pondělí od
17 do 19 hod.) VÝSTAVA KNIH NAŠÍ I SVĚTOVÉ LITERATURY
S HISTORICKÝM DATEM VYDÁNÍ.
Vstup zdarma.Všichni jste srdečně zváni.
Jaro, kdeže jsi se zatoulalo?
Na záhonu sněženky už dokvétají
tulipány z hlíny hlavy vystrkují
kosí píseň z venku zaznívá
a nám všem pozdrav posílá.
SRPŠ Březnice si Vás dovoluje pozvat na Josefovský ples ve stylu RETRO.
V sobotu, 19.3.2016, od 20 hod. v sále Sokolovny v Březnici.
K tanci a poslechu hraje skupina ROCKSOAR.
Bohatá tombola. Občerstvení zajištěno.
Kdo přijde v retro stylu, bude zařazen do slosování o hodnotné ceny.
Kdo by chtěl přispět sponzorským darem do tomboly, kontaktujte prosím OÚ
Březnice. Děkujeme.
Jindřiška Švajdová
Divadelní spolek AIDS ve spolupráci s Obcí Březnice si Vás dovoluje pozvat na
pohádkové představení kroměřížského souboru Říše loutek:
Povídání o pejskovi a kočičce.V sobotu, 23.4.2016, v sále obecního domu.
Začátek v 15:00 hod. Vstupné dobrovolné.
Obec Březnice připravuje na termín 30.4.-1.5.2016 v sále obecního domu výstavu
CO SE SKRÝVÁ NA PŮDĚ. Zároveň bychom chtěli oslovit a poprosit širokou
v e ř e j n o s t o z a p ů j č e n í e x p o n á t ů k d a n é m u t é m a t u v ý s t a v y.
O podrobnostech organizace výstavy budete informováni v dubnovém čísle časopisu
Naše dědiny, prostřednictvím kabelové televize, případně podá informace starosta
obce, Josef Hutěčka.
19. března 2016 se opět sejde Misijní klubko na faře v Březnici. Od 9:00 hodin se na
Vás těší Věrka Slezáková.
Zveme rodiče s dětmi na pěší pouť rodin na sv. Hostýn, která se uskuteční 30.4.2016 1.5.2016.
Nocleh pro účastníky bude na sv. Hostýně zajištěn. Návrat v neděli odpoledne
dopravními prostředky. Více informaci bude na nástěnkách, přihlašovat se můžete na
faře.
E DĚ
2
NY
DI
N AŠ
Ilustrace: J. Švajdová
Na zpravodaj Naše dědiny jste v Březnici darovali 700,- Kč, v Salaši 200,- Kč.
Děkujeme.
Uzávěrka příštího čísla zpravodaje Naše dědiny bude 13. 4. 2016.
BŘEZEN 2016
BŘEZEN 2016
27
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Milí čtenáři Našich dědin, prožíváme dobu přípravy na Velikonoce, na největší
křesťanské svátky, která začala Popeleční středou, kdy byli věřící označováni
popelem ze spálených jívových ratolestí na znamení jejich ochoty činit pokání,
napravovat svůj život. Tato doba trvá čtyřicet dní a vrcholí slavností Ježíšova
zmrtvýchvstání, Velikonocemi. Následná doba velikonoční svou délkou přesahuje
dobu postní, trvá padesát dní a končí slavností Seslání Ducha Svatého. Kristovo
vzkříšení je korunováno předáním moci ke zvěstování víry apoštolům. Apoštol Petr
na otázku jeruzalémských obyvatel: „Co máme dělat?“ odpoví: „Obraťte se!
A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy,
a jako dar dostanete Ducha Svatého.“
Letos na podzim, počátkem nového školního roku, by měla v naší farnosti začít
příprava na přijetí svátosti biřmování, svátosti, která je součástí uvedení do
křesťanského života. Věřící jsou jejím prostřednictvím uschopněni k přijetí
rozmanitých duchovních darů. Uděluje se pomazáním posvěceným olejem, který už
v době předkřesťanské sloužil jako prostředek k ustanovení pro některou významnou
službu, jako bylo kněžství, kralování či prorokování. Biřmování se nazývá také
svátostí dospělosti ve víře, neboť je přijímána tím, kdo je schopen již sám se zamyslet
nad důvody víry a převzít odpovědnost, což je základním rysem dospělosti.
Společná příprava k přijetí svátosti biřmování je vhodná také pro dospělé, kteří
uvažují, že by přijali křest či byli v dětství pouze pokřtěni. Velkou výhodou společné
přípravy je vzájemná možnost sdílení své víry i pochybností, které člověka mohou
provázet.
Příprava k přijetí svátosti biřmování je otevřena všem od věku 15 let a přihlašovat se
můžete už nyní na faře.
Ostatní z farnosti prosím o modlitbu za chystanou přípravu na biřmování a zvláště za
ty, kdo ještě v Ježíše Krista neuvěřili, třeba i z důvodu našeho slabého svědectví víry.
Požehnané Velikonoce
P. Václav Fojtík
26
BŘEZEN 2016
BŘEZEN 2016
3
NĚKOLIK KAPITOL Z HISTORIE BOHUSLAVIC
Ves lidí Bohuslavových
E DĚ
4
NY
DI
N AŠ
Léta od narození Páně 1116, jak nám podrobně líčí Kosmas (†1125) ve své kronice,
přitáhl na Lucké pole nedaleko říčky Olšavy uherský král Štěpán II. (1116-1131).
Jeho armáda byla tak veliká, že podle očitých svědků pokryli Uhři povrch země jako
kobylky. Vojsko českého knížete Vladislava I. (1109-1125) vytvořilo proti této
záplavě pomyslnou hradbu, když rozložilo své ležení na druhém břehu Olšavy. Uhři
byli známí jako divocí a mocní válečníci, jenže ani Češi a Moravané nejsou žádné
slovanské holubičí povahy, jejich udatnost a neohroženost v boji je v okolních
i vzdálenějších zemích pověstná. Opevněná osada Na Brodě, kde se vybírá mýto na
cestě z Uher, pozorně střeží přechod přes řeku, ale dnes se bojovat nebude. Budoucí
královské město Uherský Brod se stane svědkem události nejvyššího státního
významu. V tento krásný jarní den uprostřed května se totiž zde na Luckém poli koná
důležitá schůze české a moravské šlechty s uherskými protějšky. Cílem rokování je
obnovení míru, který tato stará moravsko-uherská hranice tak potřebuje.
Ale ponechme na Kosmovi další popis děje, neboť zdejší místa předtím nejedenkrát
navštívil a krajinu osobně poznal. Jednání nepokračovala vůbec dobře. Teprve
patnáctiletý nový uherský král nedokázal usměrnit své namyšlené a zpupné šlechtice,
kteří začali české straně klást nestydaté požadavky. Proto český kníže odložil další
debaty na druhý den. To ovšem urazilo a rozhořčilo některé uherské magnáty, kteří
třemi pluky vytáhli z ležení a výhružně se rozestavili na břehu řeky. Štěpán o akci
svého vojska vůbec nevěděl a spokojeně se svými předními biskupy hodoval
v táboře. Vladislav ale vyhodnotil uherský manévr jako nástup k boji a zavelel
k útoku. Jak Kosmas trefně dodává, někteří z bojovníků ani nečekali na rozkaz
českého knížete a sami se vrhli vpřed. Ozbrojená jízda i pěchota rychle přebrodily
Olšavu a prudce se pustily do Uhrů. Následovala krvavá řež, kde obě strany utrpěly
velké ztráty. Ale najednou Vladislavovi začíná docházet, že možná až moc zbrkle
zavelel k útoku. Mnozí jeho bojovníci proti přesile Uhrů ustupují a někteří dokonce
začali utíkat. I sám kníže zakolísal a ustupuje, ale bitva ještě není u konce.
Moravská údělná knížata Ota (1107-1126) a Soběslav (1115-1123) se svými čtyřmi
četami silně ozbrojených mužů obcházejí pahorek, který se před nimi tyčí, a vtrhávají
do uherského ležení, kde narážejí na dokonale překvapené Uhry. Král Štěpán
a arcibiskup Vavřinec si zachraňují život spásným útěkem. Tento překvapivý úder
rozhoduje bitvu. Když se totiž uherské pluky začnou vítězně navracet od Olšavy,
zpozorují Moravany, rabující jejich tábor. Vznikne panika a Uhři se dají na útěk ke
zbytku svého vojska. Ten je ale považuje za útočící Vladislavovy vojáky. Nastává
bezhlavý úprk celé armády a ještě mnoho Uhrů při pronásledování umírá
v rozbouřených vodách řeky Váh.
BŘEZEN 2016
BŘEZEN 2016
25
Český kníže Vladislav, otec budoucího druhého českého krále, zde na Luckém poli
dosáhl šťastného a nečekaného vítězství. Máme velké štěstí, že popis jeho panování
i této bitvy tak působivě zachytil Kosmas ve své slavné kronice. Jako děkan pražské
kapituly, při nedávno dokončené bazilice svatého Víta, měl velmi blízko
k hodnověrným zprávám z blízkosti knížete a pražského biskupa, tedy
z vysoké politiky tehdejšího přemyslovského knížectví. Kosmas mohl i mluvit
s mnohými účastníky událostí, kteří přicházeli do Prahy nebo se zde nacházeli u dvora.
Díky němu jsme alespoň na chvilku mohli nahlédnout pod temný závoj zahalující
jihovýchodní Moravu v průběhu několika stovek let, kdy nemáme žádných zpráv
o událostech v tomto regionu nebo je jich velmi poskrovnu. Teprve na konci
středověku se situace začíná znatelně zlepšovat. A v této době, náhle a jakoby bez
řádného počátku, se roku 1362 na světle světa objevují Bohuslavice. Ale když
hradišťský městský písař poprvé na pergamen zapsal jejich jméno, byla to už fungující
vesnice s několika domy a polnostmi. Výše zmiňovaný nedostatek zpráv o naší
domovině před rokem 1362 a neexistence archeologických nálezů zapříčinily, že dobu
vzniku Bohuslavic můžeme odhadnout jen velice přibližně.
Okamžik zrodu vesnice však zůstal zachován v jejím jménu. S rozpletením tohoto
rébusu nám pomůže jedna z historických vědních disciplín - toponomastika. Ta se
zabývá vznikem, vytvořením, rozšířením a povahou místních jmen. Může se tak jednat
o název řeky či hor, ale také lidského sídla nebo výtvoru člověka. V našem případě nám
říká, že pojmenování Bohuslavice znamená „ves lidí Bohuslavových“ nebo také „lidé
Bohuslavovi“. Název je vytvořen příponou -ice od osobního jména Bohuslav. To naši
obec řadí k vesnicím s nejstarším typem místních jmen na Moravě. Takové
pojmenování se většinou vyskytuje v místech starého osídlení. Do stejné skupiny
náleži í například i nedaleké Oldřichovice, Karlovice či třeba Jaroslavice. Ten, kdo dal
takové obci své jméno, mohl být místní velmož, hlava rodinného klanu nebo lokátor,
což byl člověk, který dostal pověření v určeném místě založit osadu a zpravidla ji také
vedl. Nebylo ani výjimkou, že sluha nebo poddaný dostal za odměnu vesnici a ta se
potom přejmenovala po svém novém majiteli. Naši obec měl podle pověstí založit
jakýsi šlechtic Bohuslav, který sídlil na takzvaném Buchtovém hrádku, což prý byla
mohutná tvrz střežící ves i s údolím. Jak už to tak bývá, nejstarší bohuslavské pověsti
ani náznakem neprozrazují dobu, kdy tak učinil.
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Na tomto místě si ještě neodpustím trochu kouzlení s toponomastikou. V případě naší
obce můžeme s její pomocí docela věrně zrekonstruovat původní krajinu, která
obklopovala Bohuslavice ve starých dobách. Začněme názvem potoka Březnice
tekoucího údolím naší vesnice. Toto jméno označuje „vodu protékající březím“ neboli
březovým porostem.
24
BŘEZEN 2016
BŘEZEN 2016
5
Potok se tedy na své cestě k řece Moravě prodíral rozsáhlými březovými háji, jak nám
dosvědčuje jméno obce Březnice na jeho horním toku a dále vsi Březolupy a Bílovice.
Ta první je pojmenována podle lidí loupajících březovou kůru
a dřevo na podpal, název druhé vznikl od bílého zabarvení lesa. Rozsah porostu bříz
nám můžou ukázat také Březůvky, ležící poněkud vzdáleně od potoka Březnice.
Zbylé okolí ovšem kryly hluboké lesy, jak nám vyzradí pojmenování Doubrav, tedy
Veledúbrav, jak se tehdy osadě říkalo. Dalším svědkem jsou jména dvou dnes již
zaniklých vesnic ležících na místě a v okolí dnešní Salaše - Horních a Dolních
Doubraviček. Slovem dúbrava se všeobecně označoval hustý starý les, až později se
tento název ujal pro smíšené dubové porosty. Ve starých dobách se tedy Bohuslavice
nacházely uprostřed majestátních listnatých lesů, které byly rozděleny na dvě půle
bílým pásem březových hájů táhnoucích se kolem potoka. Charakteristické zlomy
v krajině daly zase název vesnici na nich postavené a za starých časů známé jako
Zlámaný Újezd. Kdo se někdy procházel okolím Zlámance, dá jistě starým
osadníkům za pravdu pro skutečně trefné pojmenování.
Když podrobně prozkoumáme historii všech obcí jménem Bohuslavice v České
republice, můžeme zjistit, z které doby existují první písemné záznamy týkající se
vesnice tohoto jména. A už zápisy z první poloviny 12. století zmiňují na Moravě ves
jménem Bohuslavice. Jednalo se s největší pravděpodobností o zavedenou obec,
takže bychom klidně mohli dobu jejího vzniku posunout o století dříve. Tato doba
založení se samozřejmě liší podle povahy a historického vývoje regionu. Bohuslavice
v údolích blízko vodních toků, obchodních cest a velkých sídlišť byly založeny dříve
než Bohuslavice vzniklé v rámci kolonizace hlubokých lesů a hor. V případě naší obce
pro její brzké založení hraje hlavně blízkost důležitých komunikací a bývalé
velkomoravské metropole Veligradu, budoucího Starého Města u Uherského
Hradiště. Při smělé představě tak klidně mohli naši předkové již toho dne, 13. května
1116, kdy se v urputném boji na Luckém poli do sebe zaklesly šiky ozbrojenců
českého knížete Vladislava a uherského krále Štěpána II., vyhlížet s obavou k jihu,
odkud často přicházely vražedné uherské nájezdy.
Mgr. Lukáš Man
V událostech skupiny Salaš od r. 1941 hrál osudovou úlohu štvanec, vězeň a nakonec
konfident gestapa Stanislav Růžička z Hodonína, který se ukrýval od r. 1940 společně
s jiným běžencem Šufajzlem u Přijala v Salaši. Komunistickou buňku organizoval
Frant. Přijal. Schůzky bývaly u něho a u Frant. Vydržala. Celá skupina měla 7 členů:
Frant. Vydržal, Mil. Mikeštík, Tomáš Svozil, Karel Brázdil, Frant. Přijal, Jos. Uhlíř
a Stan.Svozil. Činnost: asi 4 schůze, při nichž se četly letáky
a připravovaly sabotáže. Dobrovolné příspěvky 5% výdělku. Krycí značka skupiny
„S-7“.
Údaje o zbraních jsou nejasné, mělo se pro ně jít do Valašských Klobouk, ale nebyly.
Podle jiného tvrzení přestěhovali 4 členové skupiny - Tomáš a Stan. Svozilovi,
Mikeštík a Přijal - koncem léta 1942 z Kudlova 6 pušek, 4 náboje a 200-300 nábojů
z Napajedel. Výpravu vedl Růžička přes Lesní hřbitov. Kde byly zbraně ukryty? Snad
u Přijala. Ale pak byly uloženy spolu se zbraněmi z Hradiště v márnici na salašském
hřbitově. Po zatčení Mikeštíka a Růžičky /kterého někteří členové měli za dobrodruha
a kvůli němuž vznikla nedůvěra uvnitř skupiny/, odnesl Přijal sám jediný zbraně
a jejich osud je velmi nesnadné uhádnout z kusých a nejednotných vzkazů
a vzpomínek. Přijal asi nevěřil nikomu, nebo se odhodlal vzít všecko na sebe, když
viděl, že jsou prozrazeni. Tolik je jisto, byly-li, že neví nikdo, kam je ukryl. Zakopal
prý je v lese a pak tam leží podnes. Přijal byl asi velmi statečný. Po svém odsouzení
řekl, že by se byl ze všeho vysekal, ale…Němci měli metody, jak donutit
k přiznání a ty zlomily ledakoho.
Mikeštík a Růžička byli zatčeni 26. října 1942 spolu s Běhulou v jeho kanceláři
ve Zlíně. Růžička však byl propuštěn po dvou dnech a vloudil se do skupiny ve
Březnici. Když ho Březničané viděli stýkat se s gestapem, pochopili, co se stalo:
zastřelili Růžičku 11. listopadu 1942 a zakopali ho v lese. Na Boží narození ráno
začalo zatýkání v celé Březnici.
Salašští věděli ovšem, oč běží. Zahlazovali stopy, ničili usvědčující materiály
a rozhodovali se: utéci nebo vyčkat. Dne 19. ledna 1943 byli pozatýkáni, kde kdo
právě pracoval. Kromě uvedených 7 členů skupiny byli současně zatčeni: Přijalová
Anna, Pálkovi Ludvík a Marie, Košařová Marie /z Bohuslavic/, Menšík Adolf.
Celkem 11 lidí ze Salaše a 1 z Bohuslavic.
Eva Machů
E DĚ
6
NY
DI
N AŠ
V březnu vítr, v dubnu déšť - pak jistě úrodný rok jest.
BŘEZEN 2016
BŘEZEN 2016
23
Z historie Obce Bohuslavice u Zlína
Pamětní kniha Obce Bohuslavice u Zlína, svazek druhý (citace)
Podzemní činnost, odboj. Jakkoli suroví, byli Němci především vrchovatě zbabělí.
Báli se nejen bouchaček, ale i vzduchovek, i bodáků a šavlí z první světové války.
U koho našli takovou věc - třeba jen rezivý patron - trestali několika lety káznice
a po „hajdrychiádě“ /1942/ i smrtí. Rolníci museli omotávat kosy hadrem, když šli
nebo jeli na pole a na pauz museli věšet červené praporky.
V r. 1939 převzal Al. Vyoral /č.55/ obchod po Boh. Horákovi z Březolup našel mezi
zbožím armádní pistoli. Jinou pistoli měl Miloš Zapletal ze mlýna. Obě zbraně od
nich vylákal neznámý „Ostravák“ pod záminkou, že pracuje v odboji v Ostravě. /Byl
to však konfident /= spolupracovník gestapa/ a byl po osvobození odsouzen na 12
roků/. 23. listopadu 1939 byl zatčen Miloš a byl krutě bitý. Den nato 24. listopadu
1939 byl sebrán Al. Vyoral a potom ještě k výslechu Jos. Gajdůšek, Al. Václavek,
Boh. Kolář a Fr. Marcaník. Po 6 týdnech byl propuštěn obchodník Frant.Vaníček /měl
obchod v č.14/; později byl znovu zatčen pro hospodářské přestupky a zahynul ve
vězení r. 1942. Obchod vedla od jeho zatčení až do osvobození jeho žena /původem
ze Šarov/a to vdovským právem.
Al.Vyoral si odpykal půl roku, Mil. Zapletal za zbraně 3 měsíce a 1 rok za výrok před
soudcem:“… Aby byly Čechy a Morava vyzbrojeny…“ Ostatní byli po výslechu
propuštěni.
Už v tuto dobu začala také historie salašské skupiny. Pod vedením Ad. Menšíka byly
dovezeny z Uher. Hradiště vojenské konzervy a ukryty u L. Popelky, L. Pálky,
Menšíka Ad., Stan. a Karla Svozila a Přijala. Byla to akce „Obrany národa“, vedená
plk. Štěrbou z Uh. Hradiště. Buňka v Bohuslavicích byla založena 15. dubna 1939
a vedl ji Boh. Horák. Buňka na Salaši vznikla 10. května téhož roku. Měla dvě složky:
aktivní, připravovanou na drobný odboj a obsazení důležitých bodů a pasivní složku
pro rušení dopravy a spojení. Zprávy a spojení jen ústně a na heslo, spojkami
i rozkazy. Skupina Salaš se označovala číslem 82. Kromě konzerv měla zápalný
materiál a krátké zbraně. Konec skupiny bohuslavské je popsán nahoře. Zrazen byl
také velitel Štěrba a skončil v Osvětimi. Ale neprozradil sám nikoho a odboj umlkl
bez dalších obětí.
Minulý měsíc byl v našem měsíčníku připomenut přínos Tříkrálové sbírky pro různé
pomáhající projekty a potřeby sociálně slabých. Charita nám ale také nabízí
kvalifikovanou podporu a pomoc v různých životních situacích, které mohou prospět
komukoli z nás. Proto bych zde ráda uvedla kontakty na vedoucí jednotlivých služeb
Charity Zlín:
Domácí ošetřovatelská péče - odborné zdravotnické úkony doma
u nemocného. (Soňa Jarošová 577 211 678, 603 463 799). V okruhu 10 km od Zlína je
služba (indikovaná lékařem) hrazena ze zdravotního pojištění.
Pečovatelská služba - služba pro seniory, osoby se zdravotním
znevýhodněním a pro rodiny s dětmi. (Božena Sukopová 577 435 737, 731 459 168).
Jedná se o pomoc v domácnosti, doprovod k lékaři, atd.
Služby nemocničních kaplanů - naplňování duchovních potřeb těch, kdo se
ocitnou v nemocnici. (Eva Pastrňáková 731 140 734). Stačí sdělit jméno
hospitalizovaného, kaplan si jej najde.
Podpora psychologické a občansko-právní poradny (Růžena Sekulová
577 012 454, 739 245 973). Je možné navštívit poradnu nebo pozvat pracovníka
k sobě domů. Jde o aktivizaci vlastních sil k řešení náročných životních situací,
získání informací, na co mám v dané situaci právo, atd.
Provoz charitního šatníku, azylového domu pro matky s dětmi a denního
stacionáře pro seniory.
Bližší informace jsou k dohledání na www.zlin.charita.cz, na emailu
[email protected] nebo na čísle 732 664 992.
Jana Kašpaříková
Sbírka dioptrických a slunečních brýlí a poštovních známek
Stěhujete již nepotřebné dioptrické či sluneční brýle z jednoho místa
na druhé a je Vám líto je úplně vyřadit? Přineste je na faru do
Březnice, popřípadě v Bohuslavicích nebo v Salaši do sakristie.
Sbírka je dlouhodobá. Pomohou potřebným u nás i v zahraničí.
Pokud víte počet dioptrií, prosíme uvést na skla.
Poštovní známky oražené s okrajem cca 1cm můžete taktéž odevzdávat na tato místa.
Předem všem děkujeme
Veronika Kováčová
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Jiná skupina - Miloš Mikeštík a Frant. Přijal - měla spojení s „Národním odbojem“ ve
Zlíně, vedeným Mil. Lorencem. To bylo v roce 1940, ale pracovníci Národního
odboje byli rovněž zrazeni a popraveni 11. února 1943. Umlkl i Národní odboj.
Stanislav Svozil měl spojení se skupinou v Napajedlích. Podle něho byl odboj zprvu
společný a rozdělil se v létě 1941 pro politické názory. Podobně tvrdí také ostatní
účastníci.
Charitní okénko
22
BŘEZEN 2016
BŘEZEN 2016
7
AKTIVITY MLADÝCH - lyžování
Vážení čtenáři Našich dědin,
Pro první příspěvek o trávení volného času našich dětí jsem si vybrala oblíbený zimní
sport - lyžování. K tomuto sportu mi neodmyslitelně patří Natálie Zouharová
z Březnice. Nyní je žákyní 7. ročníku ZŠ Slovenská ve Zlíně a s lyžemi se snad již
narodila.
dostala se k nám publikace „Pověsti a vyprávěnky ze Zlínska“, jejíž autorkou je Eva
Eliášová. Publikace byla vydána v roce 1994.
V následujících číslech našeho zpravodaje vybereme pro vás několik pověstí z této
publikace.
Natálko, kdy jsi tedy poprvé stála na lyžích?
Poprvé jsem stála na lyžích ve dvou a čtvrt roku, to mě učil lyžovat taťka a protože mě
to moc bavilo, v šesti letech jsem již závodila.
Jak Zlín dostal své nynější jméno
Kdo Tě na závody připravuje?
Mám osobní trenérku a jsem v lyžařském klubu SKI Team Zlín.
Jak taková zimní příprava vypadá?
S lyžováním začínáme v říjnu na ledovcích v Rakousku, pět dní lyžujeme a pak
chodím týden do školy. Takto se to střídá až do konce roku. Po Vánocích začínáme
lyžovat u nás a to jezdím trénovat do Karolínky, na Razulu nebo do Koutů nad
Desnou.
A co v létě, když není sníh?
Od dubna do července jezdíme jednou za měsíc na ledovec a mezi tím je tzv. suchá
příprava, kdy mám každý den hodinu a půl pohybové aktivity zaměřené na
koordinaci pohybu a fyzičku, občas si zaplavu, běhám a hodně jezdím na kole i závody, ty mne baví a to mám jako svůj druhý sport.
To tedy musíš ve škole moc dohánět, jak to zvládáš?
Jde to. Zameškané učení mi posílá každý den naskenované kamarádka a učitelé mě
pak přezkouší zvlášť.
Kde závody nejčastěji probíhají?
Tuto sezónu jsou republikové závody v Koutech, ve Špindlerově Mlýně, na Bílé, na
Klínovci, v Albrechticích, v Peci pod Sněžkou.
O Klínovci vím, že tam probíhala teď v lednu Olympiáda dětí a mládeže, kde jsi
soutěžila za mladší žákyně. Jak to dopadlo?
Umístila jsem se na druhém místě v obřím slalomu, celkem se podařil vyřazovací
slalom, ale tam mi “bedna” o kousek utekla a skončila jsem pátá.
Společenská rubrika
Svátost křtu
Jan Hala
Březnice
Rozloučení
Rudolf Malota
Miroslav Mach
Anna Vašinová
Alois Malota
Březnice
Březnice
Březnice
Březnice
E DĚ
8
NY
DI
N AŠ
Tak to je krásné, gratuluji. A které další závody máš tuto sezónu ještě před sebou?
V Albrechticích, v Peci pod Sněžkou a na Klínovci.
Kdysi předávno se Zlín jmenoval Zlaté Japko. No, jestli byl už tehdy tak krásný
a vznešený jako zlato a tak užitečný jako jablko, muselo to být pozoruhodné město.
Ale pak přišly zlé doby, války, nájezdy a pustošení, a s nimi vznikly i pověsti
o pojmenování města na Zlín. Některé z nich vypráví o tom, jak se obyvatelé města
statečně bránili proti Turkům a Tatarům, že na ně vylili vařící vodu nebo smůlu či
zabili synečka náčelníkovi cizích vojáků a nelítostně ztrestali všecky nájezdníky.
A tak se prý začalo říkat, že tu jsou zlí obyvatelé a město dostalo název Zlín.
A eště prý tady měšťané měli právo soudit a nechat popravit lidi, ale nedělali to
spravedlivě - soudili moc krutě, byli zlí. Snad stejně jako ti, kteří dokonce vyhnali
Cyrila a Metoděje, protože se nechtěli nechat pokřtít. A když ti dva věrozvěsti
odcházeli ze Zlína a prosili o trochu vody, zlí obyvatelé jim nedali ani kapečku.
Ale Zlín nemá jméno po zlých lidech. Zlín se kdysi dávno jmenoval Slín, protože
stojí celý na slínu. Slín, spisovně jíl, je ta neúrodná mazlavá hlína, ze které se dělají
cihly, hrnce a keramika.
A to je původ jména Zlín - Slín.
Historikové ale říkají, že opravdový základ pojmenování Zlín je od mužského jména
Zla, tak se prý jmenoval vladyka slovanského kmene, který se usadil tady na břehu
řeky Dřevnice.
BŘEZEN 2016
BŘEZEN 2016
21
A na konec to nejdůležitější, ale zřejmě i nejkomplikovanější - na konec dubna
připravujeme žádost o dotaci z IROP na křižovatku - tedy spíš na chodníky
a prostranství kolem křižovatky ve středu obce a chodníky k zastávkám, k obchodu
a podél cesty na Doubravy. Máme už platné Územní rozhodnutí a připravuje se
projekt na stav. povolení. Tato dotace by mohla být až 90% a realizace by se týkala
roku 2017 až 2018. Tento projekt je problematický především v tom, že se musí dělat
ve spolupráci s Ředitelstvím silnic ZK, protože se zasahuje i do silnice - Zlínský kraj
by musel platit „svoji“ část, tedy křižovatku a silnici. Prozatím se ale bohužel zdá, že
se jak do rekonstrukce křižovatky uprostřed obce, ani silnic II. třídy přes Bohuslavice
příliš nehrnou, věřím ale, že se podaří jejich nezájem překonat. Pro nás je teď
důležité především uspět v získávání příslibů dotací.
Ing. Jana Puškáčová
Jak s holkama na závodech, jste kamarádky?
Jo, jsme kamarádky, i když mezi sebou soupeříme. Na soustředěních zažijeme
i legraci, v Rakousku po lyžování chodíme plavat a na olympiádě byla diskotéka….
Při tomto již profesionálním lyžování musíš určitě používat ochranné prvky, co
dalšího kromě helmy je potřeba?
Nosím ještě ochranu páteře, tzv. páteřák, při “obřáku” chrániče předloktí a na slalom
musím mít chrániče holeně.
Když stojíš nahoře na svahu před závodem, říkáš si něco, aby to dobře dopadlo?
Jo, říkám, ale neprozradím.
A nějaký talisman pro štěstí, který máš sebou?
Mám, pyžamo na spaní.
NOVÉ WEBOVÉ STRÁNKY BOHUSLAVIC
www.bohuslaviceuzlina.cz
Během února se dostaly do provozu dlouho očekávané, nové webové stránky
Bohuslavic u Zlína. Samotnému spuštění předcházely dlouhé měsíce úprav
a drobného dolaďování. Změna nastala hlavně po grafické stránce a také ve
snadnějším vyhledání potřebných informací. Samotná struktura webových stránek je
doplněna o několik modulů, včetně kalendáře akcí, aktuálního počasí a hlavně
modulu pro seniory, který umožní snadnější prohlížení stránek i starším
spoluobčanům. Do budoucna by se mělo samotné spravování stránek rozšířit
o několik uživatelů. Díky tomu bude moci například MŠ a ZŠ vkládat samostatně
informace. Doufáme, že s novou podobou webových stránek budete spokojení a brzy
se „sehrajete“ i s jejich strukturou.
Za zastupitelstvo obce
Světlana Bilavčíková
Když nemusíš zrovna trénovat a učit se do školy, co ještě ráda děláš?
Chodím, pokud to jde lozit na horolezeckou stěnu, někdy do aquaparku anebo ležím
a dívám se na televizi a jím.
Lyžování je u Tebe na prvním místě, chtěla bys ho mít za povolání?
V budoucnu bych chtěla trénovat, ale ještě nevím, jestli dospělé nebo děti.
Natálko, děkuji za rozhovor, přeji Ti hodně štěstí při závodech, ať se Ti daří v tom,
co Tě baví.
Rozhovor připravila:
Alena Pekařová
E DĚ
NY
DI
N AŠ
GRAFICKÁ PODOBA webových stránek:
20
BŘEZEN 2016
BŘEZEN 2016
9
Plán investic Obce Bohuslavice u Zlína pro tento rok
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Po schválení rozpočtu na rok 2016 bych Vás ráda seznámila s tím, jaké
investice a opravy pro tento rok v Bohuslavicích plánujeme. Prozatím máme
připraveny projekty a podány čtyři různé žádosti o dotace, další dvě se připravují
a teprve podle kladných či záporných výsledků se rozhodneme, do čeho budeme letos
především investovat. Ze svých prostředků máme na opravy a investiční akce
vyčleněno cca 5,5 mil. Kč.
Největším oříškem pro nás je teď pravděpodobně stav místní komunikace Na
stráně, která se nám postupně trhá a sesouvá. Na „sesuv“ v prostřední části je zažádáno
o dotaci z OPŽP, předpokládané náklady jsou 4,5 mil. Kč, ale dotace má být až 85% samozřejmě, z uznatelných nákladů. Na opravu zbylých dvou částí komunikace jsme
požádali o dotaci z Ministerstva pro místní rozvoj, rozpočet na opravu asfaltového
povrchu a propadlých kanálů je 910 tis. Kč, mohli bychom dostat 50%. Výsledky zatím
neznáme, ale i pokud dotace nezískáme, budeme muset silnici alespoň zčásti opravit
„za svoje“.
Dále je podána žádost o dotaci na úpravu školní zahrady a vybavení novými
hracími prvky, dotace je z MMR a dělá max. 400 tis. Kč. Rozpočet je 723 tis. Kč, tedy
323 tis. by obec musela doplatit. Výsledek budeme vědět také zhruba začátkem dubna,
ale pokud dotaci nedostaneme, asi bychom se do hřiště letos nepouštěli.
To, s čím ale počítáme určitě, je rekonstrukce školní kuchyně, kterou chceme
provést během letních prázdnin. Přesný projekt i rozpočty jak na část stavební, tak i na
nové vybavení se zatím zpracovávají. Tím bude naše společná škola se školkou
komplet hotová a nová.
Zlínský kraj jsme letos požádali o dotaci (z Programu na podporu obnovy
venkova) na další etapu rekonstrukce interiéru Sokolovny. Týká se výměny stropních
plastových panelů za akustické, nové elektroinstalace a osvětlení v sále a dlažby v hale
a kuchyňce. I v tomto případě se zařídíme až podle výsledku schválení či zamítnutí
žádosti o dotaci, v záporném případě bychom dělali v Sokolovně jen drobnější nutné
úpravy a opravy.
Předběžně největší vyčleněná částka na investice je na stavbu garáží pro
obecní techniku. Tyto garáže budou stát na místě bývalé prádelny za hospodou a budou
zde uskladněny nejen naše traktory a auta, ale i další vybavení nutné jak pro práci
v lese, tak i pro údržbu obce. Prozatím máme připraven projekt, budeme žádat
o stavební povolení a chtěli bychom v letošním roce zrealizovat alespoň hrubou
stavbu.
V dubnu bychom se chtěli ještě pokusit získat dotaci na zateplení hasičské
zbrojnice - poslední obecní budovy, která ještě novou, zateplenou fasádu nemá.
Prozatím se zpracovává energetický audit a projektant dokončuje projekt.
10
BŘEZEN 2016
BŘEZEN 2016
19
Po rozdělení Československa je nutné hledat kořeny české státnosti a můžeme s jistou
radostí konstatovat, že synchronní formování nové identity si je vědomo původu
kořenů české státnosti, ale také i v posuzování všeho pozitivního, co tuto identitu
spoluvytvářelo bez anachronického známkování minulosti. Jistě jsme v minulosti
patřili k těm národům, které budovaly Evropu do současné podoby
a budeme se i nadále podílet na rozvíjení evropského dědictví a znovu nalezení
křesťanských kořenů a tradice.
Ing. Miloslav Mikeštík
Rozhodnutím Magistrátu města Zlína, odboru životního prostředí a zemědělství byly
na začátku letošního roku na katastru obce Březnice (na Kříbech) vyhlášeny dva nové
památné stromy:
Hrušeň u Slováčků:
stáří cca 180 let
výška stromu 12 m
šířka koruny 14 m
obvod kmene: 298 cm
BLAHOPŘÁNÍ
O pololetních prázdninách 29. ledna se naši mladší ministranti zúčastnili
ministrantského florbalového turnaje děkanátu Zlín ve Velkém Ořechově. Ve své
kategorii získali krásné třetí místo. Tímto jim blahopřejeme.
redakce
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Hanáčkův dub:
stáří cca 250 let
výška stromu 10 m
šířka koruny 16 m
obvod kmene: 430 cm
18
BŘEZEN 2016
BŘEZEN 2016
11
PŘÍBĚH
… píši pro Tebe
kdy zavzpomínáš na sebe
na své mládí
dnes už svázané v uzlíku
zavěšené na rezavém hřebíku …
N AŠ
NY
DI
Nedávno se objevila vnučka s neobvyklým přáním - zda by se u nás našla nějaká stará
židle. A protože ví, že se u nás ledaco starého „potřebného“ najde, tak přišla a našla.
Židle už byla připravená ke spálení, ale dostala svobodu a novou šanci k životu od
naší „kutilky“. S dědou jsme přemýšleli, kde se vlastně tento kus nábytku na našem
dvoře objevil. Myšlenka ťukla na vzpomínku a příběh o staré židli byl na světě.
Domek na Lánovce se stavěl ve třicátých létech. Veškerý nábytek do většiny
novostaveb v dědině tehdy vyráběl na objednávku zdejší stolář pan Alois Kadlčák
(Tchořík).
Vlastnil stolářskou dílnu plně vybavenou stroji a zaměstnával několik dělníků. Jejich
výrobky nesly pečeť poctivé práce řemeslníků.
Pan Kadlčák platil za vyhledávaného mistra stoláře nejen v Březnici, ale i v blízkém
okolí. Hotové zboží odevzdával zákazníkovi svým vlastním povozem až do domu.
Auta tenkrát nebyla ještě k dispozici a tak stoly, židle, skříně, „kredence“ a další
výrobky naložil na „platoňák“ (otevřený vozík), a zapřáhl krávu a náklad složil až na
dvůr. A tak se mezi jinými kusy nábytku dostala do domku na Lánovce i zmíněná
židle.
Sedávali na ní domácí, hosté a vždy posloužila unaveným nohám.
Uběhlo mnoho času, pořizoval se nový nábytek a stará židle stále sloužila i když už
nebyla určena ke svému bývalému účelu. Bylo ji škoda vyhodit, protože stále nesla
svou pevností známku svého mistra stoláře.
Dnes je židle nově natřená, vyčalouněná, znovu-zrozená a plní svou původní funkci.
Stojí v nové domácnosti a kdyby mohla promluvit, tak by určitě její věta
s poděkováním patřila bývalému mistru stoláři, panu Aloisi Kadlčákovi.
Mnohé jistě napadne - proč píše o starých krámech, když je dnes k dispozici široký
výběr různého nábytku!
Ale vzpomeňte někteří, jak jste se tloukli do hlavy, že jste rozsekali starou kredenc,
zbavili se vyřezávané skříně atd…
Naši předkové odváděli práci na úrovni a nejen v umění zpracovávání dřeva, ale
i v jiných odvětvích. Proto nás i k těmto neživým věcem vážou vzpomínky na živé
poctivé řemeslníky.
Věřím, že mnozí z nás ještě vlastníme zlomky výrobků našich předků, které
uchováváme jako vzpomínku.
Proto vítáme dubnovou akci obce - výstavu s názvem „Co se skrývá na půdě“, kde
můžete vystavit své památky.
E DĚ
Jindřiška Švajdová
12
BŘEZEN 2016
nezajistil však trvalý mír, ale vedl k rozbrojům, které se staly součástí třicetileté války.
Poslední biskup Jednoty bratrské Jan Amos Komenský umírá v exilu v holandském
Naardenu a během 18. a počátku 19. st. se ocitá v zapomenutí.
19. století přináší změnu. Po utvoření monarchie jako dualitního soustátí
rakouskouherského, kdy české království ztratilo svá práva a suverenitu, dochází
k přestavbě národní ideje. Zmíněná dualita vede postupně k odmítnutí jak habsburské
Vídně, tak katolického Říma a snaží se vytvořit ve spojení
s romantickým nacionalismem novou formu české identity. Jejími tvůrci jsou
žurnalista Karel Havlíček Borovský, ale především obdivovatelé utopického
socialismu, protestantský historik František Palacký nazývaný Otcem národa, autor
novodobých českých dějin, spisovatelka Božena Němcová a katolický kněz Matouš
Klácel. V tomto duchu je vize beztřídní společnosti se společnou občinou, a tak se do
ideálu národa dostává bájné období předkřesťanských Čech s věštkyní Libuší,
Přemyslem Oráčem a pochopitelně i praotcem Čechem. Přemyslovská
i nástupná dynastie Lucemburků i Habsburků jsou terčem kritiky, která se nevyhýbá
ani „slabošskému“ knížeti sv. Václavovi, protože v radikální formě přechází toto
pojetí romantického národa k šovinismu, kde v české zemi nemá místo žádný Němec
nebo Žid. Pochopitelně, že podobnou šovinisticko - nacionální fází prochází
i německy hovořící obyvatelstvo v zemích Koruny české. Pregnantním vyjádřením
tohoto sporu jsou reprezentanti 2. poloviny 19. st. švýcarský historik Jacob Christoph
Burckhardt a český žurnalista a básník Jan Neruda.
Katolická forma národního obrození, reprezentovaná především kněžími literáty,
hledá určitou symbiózu a přijímá pozitivní přístup k Mistru Janu Husovi a k Janu
Amosu Komenskému. Tuto linii přijímá také první prezident prof. T. G. Masaryk ve
své studii Česká otázka, ovšem v tom smyslu, že chápe vývojovou řadu, v které
Tábor, ale i Komenský ve své symbióze jsou nadřazeni katolictví, to je chápáno jako
vývojově překonaná fáze. Reakcí na ahistoričnost a politický pragmatismus vede
v r. 1924 významného českého žurnalistu Ferdinanda Peroutku k napsání antispisu
o české národní povaze: „Jací jsme.“ V době svatováclavského milénia se prezident
Masaryk smíří se sv. Václavem a představí ho národu jako ideál vzdělaného, sociálně
cítícího, spravedlivého a statečného panovníka, který byl inspirací jak Husovi, tak
Janu Amosu Komenskému. Identita stavěná na heslu: „Tábor je náš program“ je tak
obohacena o svatováclavskou tradici. Vzhledem ke státnímu útvaru, jehož východní
část tvořili Slováci, bylo nutné přijmout cyrilometodějskou tradici, která legitimovala
státnost nového útvaru, kterým byla Československá republika, neboť převážná část
Slovenska byla součástí Velké Moravy. K zneužití svatováclavské tradice došlo
v době protektorátu, ovšem zcela neprávem, protože i exil a tzv. londýnská vláda
Československa se ke svatováclavské tradici plně hlásila. Doba po roce 1948 se
snažila vymazat křesťanství z našich dějin a z jeho vlivu na naše národní vědomí.
BŘEZEN 2016
17
Evropské hodnoty
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Evropská kultura, evropské myšlení a celá evropská civilizace jsou těsně spjaty
s křesťanstvím. Jedno nelze oddělit od druhého, jednotlivé etapy dějin nelze chápat
izolovaně, ale vždy v souvislosti i s výzvou křesťanství. Křesťanská víra od
středověku sjednocovala evropské národy v nadregionální pospolitost, současně
každá národní církev přinášela do života svých zemí specifické prvky.
V nejrůznějších etapách dějin byla právě ona zastáncem státnosti, nositelkou
národního jazyka a kultury, stála v čele boje proti cizákům. Křesťanství sehrálo také
významnou roli v českých dějinách. O jeho podílu na osudech českého a moravského
lidu se do nedávné doby většinou mlčelo. Staletá „národní identita“ byla vytvářena
od 12. století na základě svatováclavské tradice s odvoláváním se na státnost
Velkomoravské říše a křest knížete Bořivoje a svaté Ludmily - prarodičů sv. Václava.
Zůstává v upozadění jak křest moravských vladyků v roce 831 v Pasově či českých
lechů v roce 845 v Řezně. V případě knížete Bořivoje jde o křest knížete
přemyslovské dynastie, tedy o křest Českého království (podobně jako franský král
Chlodvík I. v 5. st., sv. Vladimír v Kyjevě v 10. st.).
Cyrilometodějské dědictví je při křtu předáváno medailonem tzv. Paladiem,
pravděpodobně medailonu s obrazem Madony, který nosil jako ochranu na hrudi sv.
Václav. Ve 12. století je podle legendy tento časem ztracený medailon vyorán oráčem
na poli ve Staré Boleslavi, v místě, kde byl zavražděn kníže Václav. Tento rolník nám
připomíná bájného Přemysla Oráče, zakladatele přemyslovské dynastie. Nalezení
medailonu v této době se váže časově s žádostí biskupa Daniela I. o královskou
korunu pro českého knížete. České nebe je tvořeno světci, kteří jsou členy dynastie
jako sv. Ludmila, sv. Václav, sv. Anežka, nebo sv. biskup Vojtěch, nazývaný
biskupem sv. Václava, který se narodil z matky, členky přemyslovské dynastie. Dále
jsou to světci, kteří měli stálou vazbu na cyrilometodějskou tradici, jako
sv. Prokop i sv. Ivan Poustevník. K nim můžeme přiřadit i sv. Jana Nepomuckého,
ctitele Paladia. Samotný název medailonu Paladium - „ochrana národa“ pochází od
jezuity Bohuslava Balbína z doby pobělohorské 1669, který nově formuje české
nebe v naznačeném pořadí. Obyvatelé království jsou nazýváni čeledí či rodinou
sv. Václava.
Husitská tradice, jejíž radikální podoba: táborité a sirotci či orebité, jsou potlačeni
v bitvě u Lipan r. 1434, která je vítězstvím obou forem jak „sub una“, tak „sub
utraque“. Hluboký úpadek způsobený permanentním pustošením země ze strany
radikálů vede k pacifistickému odmítnutí násilí a stávajících církevních institucí
založením Jednoty bratrské v Kunvaldu v r. 1475. Vytvoření smíru a návratu
prosperity je tzv. „mír obou konfesí“ z iniciativy krále Jiřího z Poděbrad r. 1485.
Tento krok je předzvěstí jeho evropského mírového programu. Jednota bratří nabývá
na významu na přelomu 16. a 17. století a to především vytvořením národního
školského systému, který dokázal konkurovat jezuitskému školství, především na
bázi základní školy. Tolerantní patent Rudolfa II. 1609 zvaný Rudolfův majestát
16
BŘEZEN 2016
BŘEZEN 2016
13
VELIKONOCE 2016
Já jsem malý koledníček,
tetičko,
přišel jsem si pro červené
vajíčko,
pro vajíčko červené,
koláč bílý,
jsem-li já vám,
má tetičko,
koledníček milý?
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Ilustrace: J. Švajdová
14
BŘEZEN 2016
BŘEZEN 2016
15