Pán Bůh má rád veselé lidi - Chodov

BŮH MÁ VESELÉ LIDI RÁD
Mgr R. Jonczy, Spořilov 2.8.2008
Myslíte si, sestry a bratři, že humor patří k životu znovuzrozeného, zbožného křesťana?
Myslíte, že se hodí do církevního prostředí? Není praktikování humoru v církevním
prostředí projevem úpadku a pronikání světa do církve?
V Americké Pensylvánii žije skupina mennonitů, jedné z protestantských církví, která
vznikla po selské válce v Německu v roce 1524. Příslušníci této skupiny si říkají Amisch.
Jsou známí tím, že se důsledně drží starých tradic. Odmítají jakýkoli technický pokrok,
dopravní prostředky, stroje i jakákoli komunikační média. Chodí stále v černém a tváří se
hrozně vážně. Odmítají smích a jakékoli veselí, považují je totiž za něco světského, co není
v souladu s pravou zbožností. Tvrdí, že jenom hříšník se směje. Boží člověk je podle jejich
mínění vážný a důstojný.
I. Smích v Bibli negativně
Možná nám jejich přístup připadne přehnaný, ne-li přímo trapný. Amisch však svůj
postoj odůvodňují biblicky. Vycházejí z toho, že zmínky o smíchu v Bibli mají velice často
přídech povýšeneckého, pohrdavého a škodolibého posměchu.
Určitě si vzpomenete, že se Sára, ve chvíli, kdy tajuplní poutníci Abrahámovi oznámili,
že jeho žena v devadesáti létech otěhotní, v duchu zasmála a řekla: „Když už jsem tak
sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.“ (Gn 18,12)
I o Hospodinu je v Bibli řečeno, že jeho smích může mít ironický podtext: „Králové
země se srocují, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho, a ten
jenž trůní na nebesích, se směje. Panovníkovi jsou k smíchu.“ (Žalm 2,4)
Rovněž moudrý Kazatel hodnotí smích s ironickým despektem: „O smíchu jsem řekl:
„Je to ztřeštěnost…“ (Kaz. 2,2) V sedmé kapitole pak k tomu ještě dodává: „Jako praskot
trní pod hrncem je smích hlupáka.“
Nám, kteří jsme byli odkojení Kralickou biblí, stále ještě v uších zní výrok apoštola
Pavla z listu Efezským 5. kapitoly, který nám na půdě církve s oblibou připomínala starší
generace: „Mrzkost, bláznové mluvení, šprýmování, aniž jmenováno buď mezi vámi.“ Žilka
svým překladem zmíněný text dovedl k dokonalosti: „O hanebnosti pošetilých řečí nebo
vtipů, ať mezi vámi není ani zmínky.“
Když k tomu všemu ještě vezmeme v potaz Ježíšovo: „Běda vám, kdo se nyní smějete,
neboť budete plakat a naříkat.“ (Lk 6,25), snáz pochopíme, proč se menonité v Americké
Pensylvánii rozhodli humor a veselí zcela vyřadit ze svého života. A nebyli sami. Řada
adventistů z mého rodného Slezska neměla v době mého dětství k podobnému pojetí
daleko.
II. Smích v Bibli positivně
Jsem však přesvědčen o tom, že si tak zbytečně komplikovali život. Kdyby při studiu
dané tématiky byli pozornější, určitě by jim neuniklo, že Bible smích jako takový v žádném
případě nezamítá.
Ježíš sice ve smyslu rčení „po smíchu přichází pláč“ vyslovuje své běda nad těmi, kteří
se smějí; ve stejné souvislosti však těm, kteří pláčí nad hříchy tohoto světa zaslibuje, že se
nakonec právě oni budou smát. „Kdo se totiž směje naposled, ten se směje nejlíp.“ I podle
autora poslední knihy Bible přijde den, kdy „Bůh setře všelikou slzu z lidských očí.“
(Zj 21,4)
Smích spravedlivých se však v Bibli netýká jen budoucnosti. Žalmista v úvodu
Žalmu 126 vyznává: „Když Hospodin úděl Siónu změnil, bylo nám jako ve snu. Tehdy naše
2
ústa naplnil smích a náš jazyk plesal.“ Stejně tak i moudrý Kazatel ví, že v životě je „čas
plakat, ale i čas smát se.“ (Kaz 3,4)
Nutno dodat, že doslovný překlad již zmíněného textu z 5. kapitoly Efezským zní:
„Vést sprosté, hloupé a dvousmyslné řeči se nepatří.“ Bible tedy smích nezamítá, pouze jej
zasazuje do správného rámce. I humor totiž musí projít obrácením. Farář Lubomír Balcar
v evangelickém kalendáři na rok 1960 výstižně poznamenal, že „dobrý humor musí mít
všech pět „s“. Musí být slušný, střízlivý, společenský, samorostlý a přitom jakž takž
směšný.“ Vtipy a historky dvojsmyslné, vulgární, sprosté, zlomyslné a jízlivé do
křesťanského humoru prostě nepatří.
III. Humor je vlastní i velikánům víry
Teolog J. L. Hromádka kdysi napsal: „Všichni velcí lidé víry měli smysl pro humor.
Právě jejich veliká vážnost a opravdovost, spojená s jistotou víry, dávala jim svěží, milující
vztah ke světu. Mám za to, že kožená mrzutost je bezpečným důkazem zkostnatělé a
vysušené pobožnosti.“
Vždy znovu se musím pousmát, když v 18. kapitole 1. knihy Královské čtu zmínku
o tom, jak Eliáš na hoře Karmel s notnou dávkou odvahy víry na Baálovy proroky
pokřikuje: „Volejte na toho svého boha co nejhlasitěji! Třeba je zamyšlen nebo má nucení
anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!“ (1. Kral 18,27)
Smysl pro humor nechyběl ani průkopnici našeho adventistického hnutí E. G. White.
Adventistický historik Georg Night ve své knize „Setkání s Ellen Whiteovou“ píše o tom,
že syn Willie při kázáních své matky jako dospělý muž velice často usínal. Jednou, když
svým klimbáním všechny rozesmál, přerušila jeho matka pohotově své kázání a jala se
posluchačům vysvětlovat: „Když byl Willie nemluvně, neměla jsem pro něj žádnou chůvu.
Dala jsem si proto u jednoho truhláře v Battle Creeku zhotovit kolébku právě tak velkou,
aby se vešla za kazatelnu battelcreekské modlitebny. Před začátkem pobožnosti jsem do ní
Willieho vždycky položila, a zatímco jsem kázala, pravou nohou jsem ho kolébala, aby se
neprobudil a nerušil bohoslužbu. Nemějte to tedy Williemu za zlé. Je to moje vina. To já
jsem ho naučila spát ve sboru… v sobotu!
IV. Humor je věc podstatná
Všichni víme, že humor je pro život člověka velice důležitý:
a) Humor je kořením života
To, že humor patří k životu, prozrazuje i známé lidové rčení, podle kterého je „smích
kořením života“. Tento příměr je velice výstižný. S potravou bez koření se zcela určitě
přežít dá, pokrm však bez něj nebývá chutným a lahodným.
b) Humor vychovává
Velice často se nám lidem stává, že sami sebe nevidíme v tom nejobjektivnějším světle.
Ježíš to jednou vyjádřil velice vtipně, když svým posluchačům řekl: „Třísku v oku bratra
vidíš, ale trám ve svém vlastním oku nikoli.“ Humor člověku vhodným způsobem nastavuje
zrcadlo. Úspěšně odkrývá falešné postoje, strhává masky, pranýřuje pokrytectví, sobectví
i faleš. Člověka tak často dokáže k pokání přivést daleko úspěšněji, než kázání plná
moralismu a mentorování. Snad právě proto si moudří králové na svém dvoře drželi moudré
šašky.
c) Humor vede k pokoře
Zasaženi hříchem egocentrismu míváme tendenci brát sami sebe příliš vážně. Teolog
Vilém Schneeberger ve své studii o humoru z křesťanského pohledu výstižně poznamenal,
že: „Křesťanský humor strhává masku vážnosti tam, kde stavíme sebe a svou osobu na
místo, které náleží jedině Bohu. Je známkou vyzrálosti a duchovní velikosti, když si
dovedeme udělat legraci sami ze sebe.“
3
d) Humor je zbraní proti zvůli
Humor je také vhodnou zbraní proti lidské zvůli, hlouposti, útlaku, nesnášenlivosti a
násilí. Snad právě proto anekdoty a vtipy z dob komunistické totality i nacistické nadvlády
bývají těmi nejúspěšnějšími. Snad právě proto židovské anekdoty nemají v jiném etniku
obdoby.
e) Humor posiluje positivní myšlení
Humor posiluje positivní myšlení. Pomáhá nalézt veselou stránku života a dokáže do
života i v méně radostných situacích vnášet kousek slunečního záblesku. Člověk se
smyslem pro humor dokáže snáz přečkat i ty obtížnější okolnosti života. Není proto divu,
že jsem si při hospitalizaci v nemocnici s pacienty postiženými těžkými důsledky diagnosy
zvané „roztroušená skleróza“ užil nejvíce legrace.
f) Humor posiluje zdraví
Asi neprozradím velké tajemství, když řeknu, že humor výrazným dílem přispívá
k posílení lidského zdraví. V knize Přísloví čteme: „Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý
duch vysušuje kosti.“ (Př 17,22).
Humor je bezesporu jedním z důležitých receptů na dlouhověkost nejstaršího kazatele
Československé unie CASD, devadesátiletého Karla Špinara. Ve svém vysokém věku stále
ještě chodívá běhat, nebo se alespoň rychlou chůzí procházet v Krčském lese. Má-li špatnou
náladu, zašije se tam vždy někam na nějaké odlehlé místo a pokouší se sám sebe rozesmát.
Jednou měl náladu tak mizernou, že se ke smíchu musel zvlášť intenzivně nutit. V tom si
stačil povšimnout dvojice zamilovaných, která vyděšeně opouštěla své tiché zákoutí a
dobrá nálada se mu rázem vrátila.
V. Humor je důsledkem spasení a následování
E.G. White jednou poznamenala, že lidé osvobození radostnou zvěstí evangelia, kteří
následují Krista a žijí v těsném společenství s ním, nebývají zamračení. V knize „Setkání
s Elen Whiteovou“ jsem se dočetl, že se průkopnice našeho adventistického hnutí často
obracela ke svému chorobně pracovitému manželovi s výzvou, aby hodil za hlavu všechny
problémy a byl zase jednou bezstarostným chlapcem. Jednou jemu a synovi Williemu před
nástupem na jejich společnou dovolenou napsala: „Využijte těch několik dní, kdy budete
spolu. Dělejte společně výlety, spěte pod širým nebem, podívejte se do míst, kde jste ještě
nikdy nebyli, odpočívejte a ze všeho nejvíce se radujte, abyste se do práce mohli vrátit
svěží a plní síly.“
Jsem přesvědčený o tom, že by něco podobného poradila mnohým z nás i dnes. Zkusme
proto v době právě probíhajících letních dovolených vzít její radu vážně. Přeji vám
radostný zbytek letošního léta, přátelé. Amen