Zima všemi smysly Jak jsem si užil chřipkové prázdniny (6.A)

Zima všemi smysly Jak jsem si užil chřipkové prázdniny (6.A)

Zima všemi smysly
Zrakem je velmi krásná bílá, jen se
třpytí. Je velmi něžná, lehká
a nejkrásnější jsou všude ta krásná
barevné světýlka.
Sluchem je velmi tichá, je klidná, všude
ticho, jenom jdou slyšet ty nervy
Vánoc. Jsou to samé starosti.
Čichem je to jako v pohádce, všude je
cítit vůně cukroví a vůně vánočních
stromečků.
Chutné je cukroví a když ochutnáte,
cítíte hlavně skořici a další koření.
Hmatem - nechám si spadnout bílou
studenou vločku na dlaň. Později, jak
bude hodně sněhu, si postavím
sněhuláka.
Sněhulák
Jedna koule, druhá, třetí,
sněhulák je čím dál větší,
mrkvička jako nos a uhlíky jako oči,
celý svět se náhle točí.
Hrnec starý na hlavu
a děravou zástěru.
Sněhulák je hotový
je fakt krásný, jak nový.
Na jaře zbydou jenom kapky vody,
takové jsou to nepohody.
Radka Vašendová 4.B
Natálie Macháňová 8.A
Jak jsem si užil chřipkové prázdniny (6.A)
To nej z chřipkových prázdnin bylo zjištění, že můj brácha začal lozit po
čtyřech. Je sranda se na něho dívat, jak nedokáže pochopit, že ta skříňka je
prosklená a že se dovnitř nedostane. Vleze opravdu
všude.
Dne 28. 11. jsme šli s kamarády na bazén ve
Frenštátě a byla strašná sranda, protože jsme
s kamarádama dělali různé blbosti a v malém bazénu
hráli házenou. Ten den se mi líbil.
Celé prázdniny jsem byla na počítači a doma. Ve
středu jsem se se sestrou domluvila, že půjdeme na
oběd do bufetu. Dohodly jsme se, že se sejdeme ve
12.45 hodin. Vyšla jsem o něco dřív, že koupím
dárky, ale ona mi napsala, že to nestihne, tak jsem šla
domů. Když jsem šla domů, napsala mi, že ta stará
dohoda platí a já v tu chvíli myslela, že ji zastřelím.
Ale pak mi dobila kredit, tak si to u mne vyžehlila. V tu chvíli jsem si uvědomila,
jakou mám super sestru.
Ve čtvrtek a v pátek jsem byla u mojí vzdálené sestřenky. S ní jsem hrála
žolíka a pekla perníky. Potom jsme je zdobily. S taťkou jsem potom večer šla na
Žabárnu. V sobotu sestřenice odjela a mi se chtělo brečet, ale udržela jsem to. Jak
odjela, bylo to lepší, ale je mi pořád smutno.
V sobotu jsme jeli na turnaj do Frýdlantu nad Ostravicí. Hráli jsme čtyři
zápasy a ve třech jsem vůbec neskóroval, ale ve čtvrtém už jsem se probudil
a nasázel nejsilnějšímu soupeři pět gólů. A teď to přišlo, posledních pět sekund
do konce zápasu a já jsem vystřelil. Brankáře jsem trefil do helmy, od ní se to
odrazilo do tyčky a od tyčky do branky – gól! Řvali jsme všichni, vstřelil jsem
gól, díky kterému jsme zase vyhráli.
V sobotu jsme hráli karty Magic u Franty i s Jardou. Párkrát jsem vyhrál, ale
vícekrát jsem prohrál. Tahle hra je moje nejoblíbenější karetní hra.
Chřipkové prázdniny (6.B)
Prázdniny byly docela dobré. Chřipku jsem naštěstí neměla. Mohla jsem pozdě
vstávat a chodit pozdě spát.
O chřipkových prázdninách jsme začali malovat obývací pokoj. Máme tam
smetanovou barvu. S malováním byl trochu problém, ale nakonec jsme to zvládli.
Už se těším, až tam budeme mít nový nábytek.
Dost se mi líbily. Byl jsem totiž zdravý. Koupil jsem si novou hru na herní
konzoli. Pořád jsem u toho seděl. Strašně mě to bavilo. Radost mi zkazil taťka,
když mi dal příklady z matiky.
Celé prázdniny jsem byla na počítači, ale na druhou stranu celé prázdniny jsem
jen ležela a zapomněla jsem na školu, konečně jsem si odpočinula. Dnes ráno mě
mamka vylekala, že jdu do školy, ach jo!
Chřipkové prázdniny byly super, ale
foukal vítr a nechodil jsem ven, ani
jsem se neučil a pařil na počítači, ale
byl jsem i u tety o jedno patro níž. Měl
jsem v sobotu turnaj. Byl jsem pátý.
Dostali jsme ceny. Přemýšlel jsem
o svém životě.
Chřipkové prázdniny byly celkem
nuda, protože jsem musela utírat prach,
mýt a utírat nádobí, vysávat a byla to
nuda. Pak jsem ale jela za babičkou, ale tam jsem po obědě musela poslouchat
dechovky, tak to jsem se radši zavřela do obýváku a pustila jsem si do DVD CD
písničky.
Chřipkové prázdniny ušly. Prvních pár dní jsem byla nemocná, ale pak jsem se
uzdravila. Byla jsem na počítači a dívala se na televizi. Taky jsem přečetla
3 knihy. Poslední den jsem jela s mamkou na nákupy do Ostravy do Shoping
parku a sestra byla naštvaná, že nejela taky, protože ta je na gymplu a ti
prázdniny nemají.
Pro mě to bylo úplně normální a ani mě nepřekvapily, protože jsem byla stejně
nemocná. Ale když to ve středu hlásili v rozhlase, tak jsem skákala radostí,
protože jsem se trochu uzdravila a byla jsem docela šťastná. Doma jsem se už
nudila. Počítač mě nebavil. Šla jsem si lehnout, ale nějak jsem hodně skočila do
postele a ta se se mnou prolomila.
Já jsem se o chřipkových prázdninách doléčovala z vysokých teplot. Doma
jsem nevěděla, co dělat, takže jsem buď byla na počítači nebo jsem se koukala na
televizi. A ještě k tomu jsme byli všichni tři nemocní (myslím tím sebe, sestru
a bráchu). Venku bylo docela hezky a já jsem musela být doma. Prázdniny na
prd.
Nejlepší chvíle chřipkových prázdnin (9.C)
Pohoda. Až na to, že jsem měla strašnou rýmu a nemohla dýchat. Ale ta
naštěstí brzo ustoupila a já si užila posledních pár dní prázdnin. Počasí bylo
docela hezké. Ale hlavní zábavou bylo, jak jsem pekla a zdobila perníky na
výstavu. (Kouzlo Vánoc)
Navštívila jsem power jógu, která je podobná normální józe, ale cviky se mění
rychleji. Docela mi to šlo, ale jakmile stojíte na jedné noze, ruce máte nad hlavou
a zavřete oči, stabilita se těžko hledá.
Byl jsem u babky a přečetl jsem si tam knížku. Konečně mě začalo bavit číst
a jsem rád, že jsem ji tam přečetl, když jsem neměl co dělat. Byla to knížka
Správná pětka a celkem se mi líbila, teď čtu další Správnou pětku a je ještě lepší.
Už se těším, až se vrhnu na Vinnetoua.
No, ani nevím, který byl nejlepší, to bylo tak nastejno. Buď jsem byl venku
nebo doma na PC. Takže takový normální týden, akorát jsem nemusel vstávat tak
brzo.
Jelikož jsem byl ještě nemocný, tak bych ty prázdniny měl tak i tak. Takže asi
nejlepší bylo, jak jsem celý den jen tak ležel a nic nedělal. Ale to bylo více dnů.
Pak ty další dny jsem vlastně taky nic nedělal. Celé prázdniny jsem nic nedělal.
A to bylo právě na tom to nejlepší. Nebo možná nejlepší bylo, že jsme vůbec
nemuseli chodit do školy.
V sobotu jsme měli zahájení zimní přípravy
s dorostem v Tiché. Hráli jsme fotbal, co mi teď hrozně
chybělo. Bez fotbalu nevydržím ani den. Začínáme
trénovat v tělocvičně a to je úplně super. V zimě mě to
v tělocvičně baví, protože to jsou tréninky, ve kterých
zlepšujeme naši fyzičku. Už jsem se nemohl dočkat.
V úterý jsem byl na fotbale v Rožnově. Měli jsme
poradu, která se týkala sezóny 2010. Dozvěděli jsme se
o tom, že v lednu příštího roku pojedeme na soustředění na Slovensko do
Trenčína a 2. 1. máme turnaj v hale na Dolní Bečvě.
Nic, byla jsem nemocná. Asi nejlepší zážitek bylo, když jsem se uzdravila
a mohla jít do školy konečně mezi lidi.
Nejlepší zážitek z prázdnin byl asi ten, jak jsme byli v sobotu po tanečních
v čajovně. Pořádně jsme si to tam užili, objednali jsme si různé čaje, babiččinu
zahrádku, ale taky dračí studnu (ten čaj byl pěkně hnusný). Hodně dobře jsme se
bavili, byl to fajn večer.
Nejlepší zážitek z chřipkových prázdnin byl asi ten, jak jsem hlídala mého
malého bratrance. Hráli jsme si na počítači a on si na sebe schválně vylil čaj tak,
abych ho musela převléct. Pak nechtěl jíst polívku, a tak jsem mu řekla, že jestli
to nesní, tak jdu domů. Ale byla jsem tam až do večera, protože mě poslechl a byl
hodný!
Nej chvíle na prázdninách byla v sobotu, kdy jsme slavili bráchovy narozky.
Potom to bylo asi ve středu, kdy jsem nakupoval dárky na Vánoce.
Když mi mamka po týdenním zarachu povolila jít ven a ještě mi dala 500 Kč.
Byl jsem šťastný jako blecha.
Učili jsme se, i když byly prázdniny!
V pátek 27. listopadu jsme před polednem vyrazili do Kunčic
pod Ondřejníkem do penzionu Karolina na školení redaktorů školních
časopisů, které pořádalo ostravské občanské sdružení Novináři dětem. Za
Druhé patro jsme tam byly dvě redaktorky (Lucka a Kamča) a pan učitel
Ondryáš.
V penzionu nás už očekával pan majitel, provedl nás budovou
a řekl, kde budeme spát. Dostaly jsme se na třílůžkový pokoj, kde jsme
se seznámily se 14letou Luckou. Pan učitel dostal pokoj s učitelem ze
střední školy z Frýdku.
Pak nás čekal oběd, kde jsme se poprvé sešli všichni redaktoři
a učitelé – bylo nás dvacet sedm. Po jídle nás Petr Bohuš (prý ho můžete
znát z Klekánice) pozval do společenské místnosti, kde jsme se všichni
představili a řekli, ze kterého jsme časopisu. Dozvěděli jsme se, jak se
píše reportáž, která pravidla bychom měli dodržovat, a pak nám popřál
hodně štěstí k psaní reportáže o Kunčicích.
Pan učitel nám dal pár tipů. Rozhodovali jsme se mezi výrobou
stanů a bývalou porodnicí. Líbila se nám porodnice, a tak jsme šli. Měli
jsme štěstí a potkali jednu sestřičku, ta si na něco málo vzpomněla, ale
poradila nám, že tam ta paní nám řekne víc, že to je bývalá porodní
asistentka. Měla pravdu, dozvěděli jsme se toho hodně včetně toho, že
odrodila na 300 dětí! Pak jsme šli dál a vyptávali se v informacích a pak
jsme vyšplhali na vyhlídkovou věž. Vrátili jsme se do penzionu a začali
dávat reportáž dohromady. Za chvíli jsme ale museli přestat, protože
bylo skoro pět hodin a nás čekal dřevěný kostelíček v Kunčicích. Bylo
tam nádherně, dozvěděli jsme se, že kostelík nechal převézt
z Podkarpatské Rusi ředitel ostravských dolů pan Šebela. Později se tam
vdávala jeho dcera a svatební hostina byla ve Šebelově vile (tam, kde jsme
bydleli). Prošli jsme si všechny části kostela a zamířili na večeři.
Po jídle jsme dopisovali reportáže a pak nás čekalo překvapení –
KOUZELNÍK! Jeho kouzla se líbila hlavně těm menším.
Pak už se kouzlilo se slovy – četly se reportáže a představovaly časopisy. Naší
reportáži chyběl závěr (nestihli jsme ho vymyslet), ale třetí číslo Druhého patra
zabodovalo a šlo z ruky do ruky. Se zájmem jsme poslouchali i reportáže jiných
novinářů, abychom věděli, na co si dávat pozor.
Spát jsme šli kolem desáté, půl hodiny před námi šli spát malí Žabáčci ze
Žabně (byli z prvního stupně). Oni nešli spát, ale řádit. Lítali a vřískali tam celou
noc a uklidnila je až jejich paní ředitelka (prý o půl čtvrté). Učitelé prý povídali
až k půlnoci.
Ráno už bylo jen krátké, sešli jsme se u snídaně a kolem půl deváté jsme
byli doma.
Bylo to dobré školení a doufáme, že nás naučilo psát trochu lépe.
(Kamila Skurková, Lucie Stupavská 6.A)
Jak jsem se naučila psát
Jak jsem se naučila psát? Zajímavá otázka. Když se nad tím zamyslím,
učit psát jsem se začala někdy v první třídě. No, jestli se tomu dá říct
psaní. Byly to spíše jenom klikyháky – vlnky, čárky a podobně. Až potom
jsem své „tvary“ povýšila na písmena. A nakonec z toho byla slova. Ale
číst jsem se učila už od školky. Do dneška si pamatuji fráze „máma mele
maso“, „Ema má mámu“ nebo „máma má Emu“. V paměti mi zůstala
(netuším vůbec proč) perlička z první a druhé třídy. Nadlidský úkol pro
mě byl napsat pět psacích „a“ za sebou. Teďkom takový problém naštěstí
už nemám ☺ Ale zpět k tématu.
První stupeň utekl jako voda v potoce. Přešla jsem z Trojanovic do
Frenštátu na Tyršovku do šesté třídy. Na škole byly dva časopisy
(Tyršovák a Druhé patro). Jelikož jsem měla za třídní p. uč. Ondryášovou, od
6. třídy po nás chtěla nějaké příspěvky do Druhého patra. V hodinách slohu,
češtiny a podobně. Sem tam jsem něco napsala, ale víc se o psaní nezajímala.
V osmičce nastal zlom. Dany Mičková, moje spolužačka, chodila do kroužku
Počítače a psaní a tím pádem psala příspěvky do Druhého patra. Každou chvíli
přepisovala články jiných pisatelů, psala své vlastní, zaobírala se různými
anketami… A jednoho dne šla za panem učitelem Ondryášem jako doprovod
s naší kamarádkou, která se chtěla do kroužku taky zapsat, a se mnou. Jak jsme
před učitelem stáli, napadla mě bláznivá věc a vyslovila jsem větu: „A můžu
taky?“ A tím pro mě začalo to „pravé“ psaní.
Páni učitelé (Křištof, Ondryáš) po nás každou chvíli chtěli články, ankety,
soutěže, rozhovory, přepisování článků ostatních… Začalo mě to strašně bavit
a navíc jsme tam měli skvělou partu. Chodili jsme na různé exkurze, kde jsme se
vždycky něco nového dozvěděli, scházeli jsme se každé úterý ve 14 hodin.☺
Jednou jsme jeli i na žurnalistické soustředění, kde jsme si všichni užili spoustu
zábavy. Ostatně jako vždy, když jsme někde byli s Druhým patrem. Někdy to
byla opravdu makačka, stihnout článek do uzávěrky. Ale my, šikovní novináři,
jsme slíbené články donesli, párkrát se stalo, že jsme zapomněli. Ale co, jsme
taky jenom lidi, ne? Ovšem čas běžel. Najednou jsem byla v 9. třídě a tím pádem
poslední rok na Tyršovce. I když mě moc bavilo psát, čas šel proti mně.
A najednou jsem ukončila základní školu a musela jsem se se skvělým školním
časopisem rozloučit .
Začala střední, volný čas se snížil na minimum. Na psaní nebyl čas ani nálada.
V druháku jsem napsala pár příspěvků do Obecních novin v Trojanovicích, ale
jinak nic. Až teď, v prosinci 2009, mi napsal pan učitel Ondryáš, ať něco do
Druhého patra napíšu. Uvědomila jsem si, jak moc mi novinařina chybí. Sedla
k počítači a začala psát ☺. Teď jsem za to ráda a dávám si předsevzetí pravidelně
psát do Obecních novin a sem tam vám tady také něco napíšu.
Závěrem bych chtěla poděkovat panu učiteli Křištofovi a panu učiteli
Ondryášovi za všechno, co pro nás redaktory udělali. A přeji jim mnoho úspěchů
s úžasným časopisem DRUHÉ PATRO.
Pro Druhé patro Nikola Reková
Byli u nás hasiči!
Máme to štěstí, že k nám do třídy
chodívají přednášet hasiči z Nového
Jičína. Byli u nás už několikrát a také
tentokrát s sebou přinesli malého
dráčka. Dozvěděli jsme se od nich, co
máme dělat, aby u nás nehořelo,
a pokud by začalo, tak co máme dělat.
Co tedy udělat, aby u nás
doma nehořelo? Úplně nejlepší je,
když si s rodiči sestavíme tzv. únikový
plán, ve kterém by bylo napsáno, kam
bychom v případě požáru utekli, kdo
by volal hasiče a taky si máme
domluvit určité místo, kde bychom se
sešli. Pak ještě můžeme udělat
základní
opatření,
jako
třeba
zastavovat plyn, zapálené sirky
sfouknout a opláchnout vodou a až pak
je hodit do koše, ale hlavně pořádně
sfoukávat svíčky, neboť od nich může
chytnout celý obývák .
Co dělat, když už začne
hořet? Nejdříve byste se měli skrčit co
nejvíce k zemi a doplazit se ke dveřím,
ale pozor až je budete otevírat, dejte si
bacha, ať stojíte stranou, aby na vás
oheň nešlehl!!! Pak musíte posoudit,
jak je situace vážná a zavolat hasiče na
číslo 150, popsat jim situaci, adresu,
a pak nashle. Ještě byste měli vystrčit
nějaký hadr, prostěradlo, nebo co vám
přijde pod ruku, z okna, aby to hasiči
viděli a pak jen poslouchat, co vám
řeknou.
A HLAVNĚ NEPANIKAŘIT!!!
Žaneta Weberová 6.A
Taneční
Mnoho lidí čeká taneční za dva za tři roky, ale já a ještě jeden můj
spolužák jsme tam šli už letos. A pro ty, co by nevěděli, co je to taneční, tak je to
kurz základních společenských tanců. Kurz obsahuje 12 lekcí a po sedmi lekcích
je tzv. půlkolona a 12. lekce je kolona. Kurzy bývají každou sobotu a jsou buď
odpolední nebo večerní, každá lekce trvá dvě a půl hodiny. My chodíme do
večerních kurzů, to znamená od třičtvrtě na pět do čtvrt na osm.
A jak to vlastně na těch lekcích probíhá? Probíhá to tak, že když do
velkého sálu Domu kultury přijdeme, tak na parketách jsou na jedné straně
židličky pro holky a naproti židličky pro kluky. Na začátku přijdou manželé
Syrkovi, kteří ten taneční kurz vedou, a prohodí pár slov, co nás bude čekat,
anebo něco o společenském chování. Když dovykládají, pronesou klasickou větu:
„Pánové, zadejte se“ a kluk si může jít pro kteroukoliv holku a holka nesmí
odmítnout. Kdyby přišli k jedné holce i tři kluci, musí jít tančit s tím, kdo přišel
jako první. Když jsou všichni zadaní, nastane promenáda a my se procházíme
a povídáme si a Syrkovi oznámí, jaký tanec budeme tančit. Pak tančíme
a tančíme, až je opět promenáda a řeknou, ať se partneři otočí ke svým
partnerkám, rozloučí se a postoupí třeba o pět partnerek vpravo. A pak se zase
tančí. Po hodině a čtvrt máme patnáctiminutovou přestávku, po patnácti
minutách se opět sejdeme a jedeme dál.
Za dvanáct lekcí bychom měli umět 18 tanců. Poslední lekce je týden
před kolonou v neděli a to je generálka na kolonu. Na kolonu musí mít kluci pro
holky růže a holky kapesníčky, co jim pak dají do kapsy saka, a ještě mají mít
nějaký dáreček, který si předají.
Kolona je před Vánocemi, takže i ta atmosféra bude vánoční a bude tam
i vánoční stromeček. Každý by měl jít do tanečních, páč tam toho hodně zažijete,
je to zážitek na celý život. A kdyby vás to hodně bavilo, jsou taky taneční pro
pokročilé, kde se učíte další taneční figury.
Ještě taková poznámka pro holky - dámská volenka bývá jen jednou a to
po půlkoloně.
Z tanečního parketu Sabina Tománková
Rozhovor s čertem
Včera jsem jen tak náhodou potkala ve městě čerta. A hned jsem ho
vyzpovídala.
Řekl, že se jmenuje Čenda a má přesně 584 roků (teda aspoň myslí, že
tolik). Zajímalo mě, proč chodí s Mikulášem a anděly. Řekl mi: „Peklo začalo
FUNGOVAT před osmi milióny lety a to za dětmi chodili jen Mikuláš s anděly,
ale potom zjistili, že se děti na Mikuláše strašně těší a vůbec nepochybují o tom,
že by někdo nedostal nic.
Předtím, než začalo peklo, jsme byli normální andělé, ale přihodila se nám taková
historka. Jako malí jsme si normálně hráli s jinými dětmi (anděly) a běhali všude
možně. Až jednou, to teta Marta vařila polévku,
jsme kolem běhali a můj kamarád Čekta nechtěně
zavadil křídlem o ten hrnec a bum. Vše bylo
vykypané. Ale ne na těle, bylo to horší, bylo to
na křídlech, s kterými jsme už nemohli létat.
Všichni na nás byli naštvaní a tak nás ten
nejmocnější anděl poslal do pekla. A v ten
moment jsme se změnili, protože tam bylo
strašné horko, ... no však ty víš. A od té doby
jsou čerti v pekle. A jak jsme zjistili, že Mikuláš
potřebuje někoho, kdo by strašil děti, tak jsme se
hned přihlásil a Mikuláš řekl, že to se mnou
zkusí.“
Pak se čert otočil za svou skupinkou
a řekl: „Promiň, ale už mě Mikuláš shání, musím
jít. Tak se měj hezky a řekni dětem, že už nemají zlobit. Mě to nebaví, strašit děti,
které byly napůl hodné a napůl zlobivé.“
Slíbila jsem mu, že to vyřídím a řekla mu, že má pozdravovat v pekle, ale
i Mikuláše.
Kamila Skurková 6.A
Čerti ve škole
V pátek byl u nás ve škole Mikuláš s čerty a anděly. Vypadalo to velmi zajímavě.
Jako správné redaktorky Druhého patra jsme se vydaly za nimi a po chvilce
škemrání nám dovolili, abychom se k nim připojily a vydaly se s nimi po škole.
Když Mikuláš s čerty a anděly vešel do třídy, bylo neuvěřitelné ticho. A pak
Mikuláš spustil: „Milé děti.“ Když domluvil, děti se přiznávaly, jestli zlobily,
nebo byly hodné. Potom zazpívaly písničku a po ní anděl rozdal dětem dárečky.
Děti hezky poděkovaly a byly rády, že něco dostaly a že Mikuláš, andělé i čerti
odešli. Cestou po chodbě dělali
pekelníci takový rámus, že
někde i některá paní učitelka
vyběhla ze třídy. A tak to šlo ve
všech třídách.Teda až na 2.D,
kde děti brečely, už jak dovnitř
do třídy vešel Mikuláš, za ním
anděl a za nimi až čert. Ale
nakonec přece jen všichni
dostali dárečky a byli trošku
klidnější. Ten den byl asi pro
některé menší děti trochu zlý,
ale pro většinu žáků dobrý,
vždyť k nám do školy chodí jen samé hodné děti…
Kamila Skurková 6.A
Proč je čert ten zlý?
Ahoj! Nechápu, proč si všichni myslíte, že já můžu za to, že jsem ten nejhorší.
Povím vám pravdu. Já jsem byl na začátku mého života anděl. Jednou mě
a kamaráda Pepu poslal svatý Petr do pekla, abychom čertům oplatili laskavost
z minulého týdne. Já i Pepa jsme přikládali
pod kotel. Už mě to nebavilo, a proto jsme
dávali pod kotle víc a víc dřeva, aby to déle
hořelo. Přiložil jsem asi počtvrté a jak jsem
klečel moc blízko kotlíku, tak mi najednou
začala hořet křídla. Nevěděl jsem, co mám
dělat. Pepa mě zachránil, přiletěl ke mně
a začal mávat křídly. Pozdě, má křídla celá
shořela a já byl celý černý od sazí. Po službě
jsme letěli zpět do nebe. Svatý Petr mě
nemohl poznat a řekl: „Když nemáš křídla,
nemůžeš být andělem. Každý anděl musí mít
křídla. Jdi do pekla a řekni Luciferovi, že chceš být čertem, aby tě zaučil a nechal
si tě tam.“ Vidíte, děti, já nejsem ten zlý.
Lucie Stupavská 6.A
Jak mě čerti brali
Ten večer, když chodil Mikuláš, byly všude slyšet zvenku děsivé zvuky,
rachocení řetězů, křik, pištění a dokonce tam jeden ožrala zpíval Šenkýřku.
A najednou PÍP – zvonek. Musela jsem se vyhrabat z postele a jít otevřít. Byli
tam čtyři čerti, strčili mě do něčeho, co ani nevím, co to bylo, a pak jsem skončila
kdesi u Continentalu – díky bohu, že bydlím kousek odtud, jinak bych se v noční
košili a v takové zimě, v papučích, bez ponožek musela šoupat domů třeba
kilometr. A ještě tam na mě vybafl jeden z těch čertů, co mě odnesli a ptal se mě
na telefonní číslo. Jo, a nejlepší bylo, jak jsem se vymáchala v kaluži. Nejlepší
Mikuláš, co jsem zažila.
Žaneta Weberová 6.A
Na mikulášský večer jsme celá rodina
seděli v obýváku. Slyšeli jsme rámus
na chodbě, a tak jsme ztichli.
Najednou zabouchali na dveře, a tak
jsem jim musela jít se ségrou otevřít.
Vešli dovnitř a začalo to. Po chvíli
jsem zatahala čerta za ocas, ale to se
mi nevyplatilo. Čert se rozzlobil
a chtěl mě strčit do pytle. Já jsem se
držela křesla, takže se mu to
nepovedlo. Čert a Mikuláš odešli
a nechali mě doma, protože jsem moc
zlobila, a tak moc zlobivé děti v pekle
nechtějí.
Monika Drábková 6.A
Jednoho dne na Mikuláše zazvonil zvonek a byl to Mikuláš s čerty. Uslyšeli jsme
zvonek, jak anděl zvonil a najednou zabouchal čert a říkal: „Otevřete dveře!“ Ten
čert byl opravdu strašidelný. Maminka mi říkala, abych se nebála, že se nemám
bát, protože jsem byla hodná. Ale Mikuláš říkal, ať zazpívám nebo řeknu
básničku, ale já řekla, že žádnou neumím a čerti řekli, že mě vezmou do pytle. Já
jsem křičela: „Nééé! Nééé!“ a už jsem šla do pytle, ale začala jsem se bránit.
Držela jsem se dveří a křičela jsem „Pomóóóc!“, ale už jsem byla v pytli. V pytli
jsem se začala škubat a najednou mě čert pustil a zůstala jsem doma.
Petra Matušová 6.A
Pátého prosince, jako každý rok, na mě
přišli čerti! Letos byli obzvlášť zlí.
Všechno to začalo, když jsem večer
večeřela. Jedli jsme jako vždy, když
v tom začala být tma a já jsem začala
mít strach, protože jsem uslyšela
řetězy, jak rachotily, a zvony. Rychle
jsem běžela do koupelny, kde jsem se
zamkla. Ten hluk řetězů byl blíž a blíž!
A je to tu! Čerti kopou do dveří, ale já
nechci ven. Taťka je šel pustit dovnitř!
Sestra mě vylákala. Jdu se podívat do
předsíně, jestli jsou hrozní. A v tu
chvíli jsem se strašně lekla! Čert se
objevil přede mnou. Začala jsem řvát,
chytla jsem se zábradlí, ale bohužel mě
čert chytl (měl větší sílu) a nacpal mě
do pytle. Začala jsem brečet. Malou
škvírou jsem viděla, jak jeden z čertů
bodl vidlemi do sestry a odešel se
mnou ven. Na konci ulice mě pustil
anděl ven. Vše dopadlo naštěstí dobře.
Sára Zrůstová 6.A
Chodil jsem do první třídy, když nastal ten den, kdy čerti vyrážejí do ulic. Jako
každý školní den jsem šel do školy. V šatnách jsem potkal kámoše ze třídy, který
říkal, že se čertů nebojí a že jsou to v pohodě kámoši. Jakmile začala hodina,
uslyšeli jsme strašlivý řev. V tom okamžiku vletěli do třídy čerti, anděl a Mikuláš.
Kámoš, který byl nejstatečnější, se jako první a taky poslední rozbrečel, ale pak,
jak všichni odešli, hodina zase pokračovala.
Jan Vaverka 6.A
Den otevřených dveří
V rámci programu ke „Dni otevřených dveří“se ve třídě 1. A uskutečnil
projektový den pod názvem „JESKYNĚ POHÁDEK“.
Již sám název napovídá, že se děti pomyslně přenesly do pohádkového světa.
Na realizaci tohoto projektu se děti musely předem připravit. Jelikož byl
zapotřebí kostým pohádkové bytosti, šikovné maminky dětem ušily převleky.
Prvňáčci si měli doma za úkol připravit stručnou charakteristiku své pohádkové
bytosti či předvést něco, co je pro ni typické. Ostatní pak budou poznávat, jak se
postavička jmenuje a ve které pohádce vystupuje. Ve třídě jsme uspořádali
výstavku nejoblíbenějších pohádkových knih a vyprávěli si o pohádkách.
Konečně nastal očekávaný den, na který jsme se všichni moc těšili. Celá naše
třída se proměnila v „JESKYNI POHÁDEK“. Výzdoba třídy byla rozmanitá.
Výkresy dětí, na kterých byly motivy z pohádek, zdobily stěny třídy. Samozřejmě
nesměla chybět i „kouzelná jeskyně“, ve které byly schovány úkoly pro děti.
Nazdobený vánoční stromeček jen podtrhoval tajemnou a slavnostní atmosféru
ve třídě.
Kouzelným zaříkávadlem jsme se všichni najednou ocitli v pohádce.
Projekt probíhal v několika vyučovacích předmětech, které se navzájem
prolínaly a spojovaly. Děti na zadaných úkolech pracovaly ve skupinkách, které
se nazývaly Vševědové, Čáryfukové, Soptíci a Česílkové. Za splněný úkol
dostala každá skupina bod do herního plánu.
Milým zpestřením bylo i to, že se i paní učitelka a někteří rodiče převlékli do
pohádkového kostýmu. Děti tak viděly, že i dospělí mohou být na chvíli „velkými
dětmi“, které s nimi umí pohádky také spoluprožívat.
Den byl dlouhý, a tak přišlo všem vhod i malé pohoštění, o které se postaraly
šikovné maminky. Samozřejmě nesměla chybět i soutěž o nejpěknější masku.
Rozhodování, kdo vyhraje, bylo velice těžké, neboť všechny kostýmy byly
krásné, nápadité a originální.
Projektový den se vydařil a všem se to moc líbilo.
Drahomíra Palionová, třídní učitelka 1.A
Den otevřených dveří
Dne 8. 12. proběhl v naší škole Den otevřených dveří. Naše třída pekla perníčky
ve znamení zvěrokruhu a chodili se koukat rodiče a myslím si, že se to všem
povedlo a nic se nám nespálilo. Ten den byl moc hezký, jsem Rak.
Kristýna Michová 3.B
V naší třídě proběhl krásný den, ve kterém jsme upekli perníky se svým
znamením a mohli jsme si je sníst.
Svatoslav Šmeral 3.B
Když jsem zastupovala mamku
Na ,,smrtelné“ posteli s horečkou
a nevím s čím ještě, přišla mamka
s ,,úžasným“ nápadem: ,,Co kdybys
mě na Dni otevřených dveří
zastoupila?´´ Šáhla jsem jí na čelo
a vážně tu horečku měla. Ale jejímu
pohledu jsem nemohla odolat, její psí
oči... Přiblížil se den D. Mamka se
vypotácela z postele a šla mi nachystat
potřebné pomůcky. Naředila ocet,
vyštrachala sodu, odměřila jar,
nachystala
filtrační
papír
na
chromatografii a připravila se sestrou
kuličky ekoplastelíny. Pak se zase
dopotácela zpět do postele. Dostala
jsem instrukce, co vše mám udělat
a připravit v učebně přírodopisu.
Naštěstí měla vše nachystané. V úterý
jsem nafasovala tašku s pomůckami.
Od 13:00 hodin jsem s kámoškou
začala připravovat učebnu. Pak za
námi přišla p. uč. Lavičková a za
chvíli i holky z biochemického
kroužku.
Holky si
vyzkoušely
chromatografii, ,,pěnovku šumivou“
a největší úspěch měla ekoplastelína.
Pouštěly jsme video a mlsaly sladkosti
od mamky. Odpoledne uteklo jak
voda a rázem byl konec. Uklidily jsme
a Dni otevřených dveří jsme řekly
PÁPÁ. Večer jsem padla únavou.
Lenka Maňasová 8.B
Zahájení nového projektu
V úterý 8. prosince 2009 proběhl nejen Den otevřených dveří, ale také zahájení
projektu Letem ke klíčovým kompetencím. V kulturní části zahrály sestry
Hrubišovy. Vypadaly velmi klidně, proto jsem se jich zeptal (nejen) na jejich
trému.
? Měly jste trému před vystoupením?
Veronika: Ani tak ne před vystoupením, ale až jsme začaly hrát. Potom to bylo
horší.
Marie: Moc ne, protože tam nebylo tolik lidí, jako třeba na předehrávce, nebo na
koncertě.
? Jaké je to vystupovat před tolika lidmi, které znáte a kteří vás i učí?
Veronika: Přímo děsné!!!!! ☺ Zrudla jsem jak prase!!!!
Marie: Ani mi to tak
nepřišlo. Stejně je
moc nevnímám, spíš
se soustředím na
hraní.
? Rozhodly jste se
samy, že tam budete
vystupovat?
Veronika: Jak se to
vezme. Ptal se mě
pan učitel Křištof,
jestli bychom se
ségrou
něco
nezahrály.
Trochu
jsem
o
tom
přemýšlela,
ale
nakonec jsem řekla, že jo.
Marie: No … vlastně mne Verča postavila před hotovou věc. Ale když se to tak
vezme, tak jsem se rozhodla (skoro) sama. ☺
? Proč ses rozhodla, že tam budeš vystupovat?
Veronika: Tak aspoň jsme si zahrály a získaly zkušenost (teda aspoň doufám) ☺
Marie: Protože mě sestra přemluvila. ☺
? Co jste hrály za skladbu?
V+M: Hrály jsme Mucki. Je to směšně blbý název. Nikdo nevěděl, jak se to má
číst. A tak se název pro jistotu ani neřekl!!!!! ☺
? Proč jste se rozhodly zahrát zrovna tuhle skladbu?
Veronika: Protože už jsme ji hrály aspoň padesátkrát. A máme ji celkem dobře
naučenou. (A hlavně byla krátká!!!!!) ☺
Marie: Protože jsme se na ní hlavně domluvily!
Veronice a Marii Hrubišovým děkuje za rozhovor Dominik Schneiderka 8.A
V úterý 8. prosince se v učebně 8. C konala konference k projektu Letem ke
klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí. Konference začala
ve tři hodiny. Zahájila ji paní řiditelka, která představila autory projektu a potom
předala slovo p. uč. Křištofovi, který projekt vede. Pan učitel nás seznámil
s hlavními cíli projektu, který je financován z prostředků Evropské unie a státního
rozpočtu České republiky a na uskutečnění bylo poskytnuto více než 1 milion
korun. Díky tohoto projektu si žáci budou moci vyzkoušet nové výukové
a metodické materiály, tvořit mediální prezentace, využít metody a formy
tvůrčího psaní, budou mít možnost rozvíjet svou kreativitu, zahrát si na zvídavé
novináře a také uvědomit si krásu a zranitelnost Beskyd. Projekt je určen pro žáky
1. i 2. stupně a bude trvat do roku 2011.
Kateřina Holubová 9.C
Josef Kalus
Ve středu 9. prosince se na nás usmálo štěstí a mohly jsme vyrazit jako delegace
naší školy do Magnólie, kde probíhal seminář věnovaný Josefu Kalusovi.
Přednášejícími byli mj. pan Libor Knězek, učitelé našich učitelů prof. Svatava
Urbanová a prof. Jiří Svoboda z Ostravské univerzity. Psaly jsme si pilně
poznámky, takže vám můžeme nabídnout, co jsme se dozvěděly o básníku Josefu
Kalusovi. Pokud byste si chtěli přečíst některé jeho básničky, jsou na nástěnce
vedle naší žákovské knihovny.
Josef Kalus se narodil jako 14. nechtěné dítě do chudé tkalcovské rodiny. Když se
Josef narodil, jeho starší sourozenci měli už v té době své potomky. Když jeho
matka po čase ztrácela mateřské mléko, tak nechala Josífka kojit od své dcery.
Jeho otec byl vyučeným tkalcem, Josef neměl na něj dobré vzpomínky, protože
když něco vyvedl, uvázal ho ke stolu nebo ke stromu a sousedé se pak na něj
chodívali dívat. Největší útěchu našel u své matky, a proto se o ní velmi zmiňuje
ve svých básních.Ve školních letech začal mít vztah k poezii. Nejraději četl básně
od básníka Čelakovského, které se učil zpaměti.Nechtěl se vyučit tkalcem jak
jeho otec, proto se vydal směrem ke školství. Ve svých 25 letech se zapsal do
třetího ročníku měšťanské školy. Začal psát krásné veršované dopisy svým
příbuzným do Ameriky. Od roku 1889 působil jako učitel a vydal knížku Oblaky
z Valašska. V letech 1889–1925 působil jako učitel v Čeladné. Začal psát
krásnou literaturu a poezii pro děti a dospělé o přírodě, protože mu velmi přirostla
k srdci. Roku 1925 vydal knížku Pampelišky. Zbytek života prožil ve Frenštátě,
bydlel v bývalé budově polikliniky, tam psal své vzpomínky na svůj život a tam
také zemřel. Chtěl odejít do Ostravy, aby to měl blíže k divadlu a na výstavy. Měl
jediného potomka Jaromíra, který také pokračoval ve vydávání otcových básní.
Pája Franková, Hanka Hrachovcová 9.B
Fenomén SuperStar
Bylo to předurčeno. Jednoho dne to muselo přijít, a tak to přišlo. Nově se
zastesklo po penězích, což vedlo ke spolčení s TV Markízou a uspořádání
1. Česko Slovenské SuperStar.
Jednoho dne, při přepínání programů, jsem před svými oblíbenými
reklamami na šampóny, mýdla, másla a další kosmetiku uviděl upoutávku,
kde nás zvali na castingy do SuperStar. Bylo mi jasné, že tato SuperStar
musí být v něčem jiná, protože po 1. české SuperStar byly ty další
nenávratně pohřbené jako ta super reality show BigBrother. No co, řekl
jsem si a uložil si to do paměti na jednu hromadu s fyzikou a chemií.
O několik týdnů později: Po náročném školním dni jsem přišel domů,
hodil aktovku do nejtemnějšího kouta v domě, jaký jsem našel, usedl
k televizi, nohy si položil na topení a zapnul Novu, kde právě vrcholila nějaká
kriminálka. Po dvou minutách jsem se dostal do děje a domyslel si co se celých
40 minut dělo. Zbožňuju tyhle americké seriály. Stačí vidět konec, zbytek si
domyslet a máte vraha máte za pár minut, kdežto těm amatérům z FBI to trvá
často i několik dní a nad jejich bezvýsledným pachtěním můžete jen s úsměvem
kroutit hlavou. A už je to tady! Začíná můj nejoblíbenější seriál! ULICE! Sice
jsem neviděl prvních 1526 dílů, ale ten 1527. mi všechno řekne! Znechuceně
vypínám televizi a jdu ubíjet čas bezúčelnou a naprosto nepraktickou činností –
učením. Dnes večer je v televizi zase výkal, určitě zase nějaký stupidní seriál, řekl
jsem si, ale chyba lávky! Ve 20:00 zapnu televizi právě včas na reklamy
a s 15 minutovým zpožděním začíná SuperStar, která je po 7 minutách přerušena
reklamou na vložky a brambůrky. Po 15 reklamách a 7 upoutávkách na premiéry,
mega filmy, giga filmy a tera filmy pořad pokračuje. Na řadu chodí jeden člověk
za druhým, přičemž někteří jdou pryč, jen co otevřou pusu. Upřímně nevím, proč
tam ti lidi chodí, když by stěží zazpívali Pec nám spadla lépe než já. Pořadem
provázejí přeplacení moderátoři, kteří, jak se ukázalo, mají v rukávu nemálo
nevtipných vtipů. Upřímně by mě zajímalo, kolik zaplatili porotcům za to, že tam
jen tak sedí a podle nálady říkají ano nebo ne a občas prohodí i nějakou
vypípnutou poznámku. Donutil jsem se dodívat do konce, zachovávaje naději, že
přijde ještě někdo, kdo umí zpívat, ale ještě před zhodnocením castingu
moderátory televizi přepínám na kanál 7, kde máme polskou televizi, kterou tak
rád sleduji, ač polsky rozumím jen slovo „bardzo“.
O několik dalších týdnů později: Sedím před televizí, v přímém přenosu nikdo ani
nedutá, já už nemám další nehty, které bych si mohl z nervozity kousat, a tak se
pouštím do skleněné desky stolu. „Naši soutěž dnes opustí,“ ozývá se hlas
„nagelovaného borce“ z televize, „řekneme vám to až po reklamě.“ Vztekle
třísknu ovladačem o zem, který svou nelibost nad tímto činem dává najevo
rozbitím krytu a vypadnutím baterek. Televize měla ze SuperStar takové nervy,
až se vypla, načež se vrhám na zem se slzami v očích, lituji svého neuváženého
činu, sbírám části ovladače po celé místnosti, prosím ovladač o odpuštění, leč
marně. Je definitivně po smrti. Hluboce dotčen touto ztrátou zapínám počítač,
internet a jdu na Aukro koupit nový ovladač.
Ještě o několik dalších týdnů později: A je to tady! Přestávám dýchat, zrychluje
se mi tep, třesou se mi ruce, začínám se potit. Vyhlášení vítěze! Svému favoritovi
jsem poslal nejméně 300 SMS, čímž jsem Nově přispěl téměř 4 tisíce korun
a sebe Vodafonu zadlužil na nejbližších pár let. „Historicky první Česko
Slovenskou SuperStar se stává…“ Nemohu udržet soustředění, mám mžitky před
očima, zatmívá se mi zrak. „Nemůžeš usnout! Nemůžeš jít za tmou na konci
tunelu! Až po vyhlášení!“ Přemlouvám se, ale marně. Upadám do spánku a do
světa nočních můr.
Z noční můry, ve které mě honil třídní učitel mávaje vysvědčením, mě probouzí
vřískání škaredé, staré a vypelichané kočky naší skoro sousedky p. uč. Bortelové.
Podívám se na budík. 3:58. Už nemá cenu znova usínat, za dvě minuty mi bude
pod oknem kokrhat sousedčin kohout. A kdo vyhrál? To je mi jedno. Pro mě je
jasným vítězem Charlie p. uč. Bortelové.
Pro Druhé patro Martin Ondryáš
SuperStar
Já bych do SuperStar nikdy nešla, protože neumím zpívat, ale zpívám ráda a před
cizími nikdy nezpívám.
Do SuperStar bych se přihlásil. Možná že nevyhraju, ale proč ne, každý má
naději.
Do SuperStar bych zpívat šla, ale hned bych vypadla.
Do SuperStar bych se přihlásila, jen kdybych věděla, že umím zpívat a měla bych
HODNĚ sebedůvěry.
5.C
Nechtěl bych do SuperStar, protože bych se tam styděl.
SuperStar sleduji spíše na internetu, protože se nemohu v neděli dívat dlouho do
noci na televizi. Fandím Mirovi Šmajdovi, líbí se mi, jak zpívá. Nejvíce se mi
líbilo, když zpíval Welcome to the jungle.
Na SuperStar se dívám jenom někdy. V neděli jen chvíli a v pondělí v den
rozhodnutí, který soutěžící vypadne. Já osobně fandím Dominice Staré, protože
se mi líbí, jak zpívá. Obdivuji ji, že se do soutěže přihlásila a probojovala se až do
finále. Budu jí držet palce, aby vyhrála. Já bych se do takové soutěže nepřihlásila.
5.C
Zima všemi smysly
Zrakem vidím zimu jako celou bílou,
obrovskou kouli, která se rozprskne
a zapadá celou krajinu. Tak vznikají
Už kuchyň voní,
obrovské bílé závěje. Posloucháte
rolničky zvoní,
v zimě okolí? Asi ne, protože všude je
kapr se chystá,
ticho, všichni jsou zalezlí doma, jen
zima je jistá.
vaše kroky jsou slyšet pod zmrzlým,
Už stromeček zdobíme,
praskajícím sněhu. Venku cítíte v zimě
zlaté prasátko honíme,
jen šílený kouř z komínů. Doma si zase
dárky rozbalujeme,
naopak přivoníte k napečeným
venku se koulujeme.
perníčkům, pověšeným na smrkovém
Láska a pohoda přijdou zas po roce
stromě. Pak to pokračuje sladkou
i naše Vánoce.
a suchou chutí perníků, které dochutí
Radka Vašendová 4.B
sladká bílá poleva. Na zimu si snažíte
marně chňapnout, ale sníh se vždy
změní v ruce ve studenou vodu, z které se na zemi objeví kluzký, ledový led.
Vánoce
Lada Chromelová 8.A
Vánoce
Když vidím slovo Vánoce, ten pohled mě hladí po tváři. Jsou to nezapomenutelné
svátky klidu a míru. Nejlepší je to, že jsme celá rodina pohromadě. Krásná vůně
domova, vánočního stromečku a cukroví je prostě nádhera. Kdybych měl vyměnit
stodolu plnou zlata za Vánoce, neudělal bych to.
Marek Kunc 8.C
Vánoční atmosféra je tak boží.
Nejlepší je na Vánocích to volno,
dárky a to, že jsme celá rodina
pohromadě, ale stejně je vždycky
nejlepší zakončení roku. Na Silvestra
je to prostě supr čupr. A pak mám po
Silvestru za 7 dní narozky, takže
Vánoce odstartují můj finanční nárůst.
Radek Střalka 8.C
cinkáním. Spíš než na Vánoce se těším
na sníh.
Vánoce jsou nejlepší, nejkrásnější
a nejluxusnější den v roce :-) Mám je
strašně moc ráda, protože je úplně boží
atmosféra, nikdo se nehádá a mají se
všichni rádi. Potom ještě ty dárky
a všechno to cukroví… Prostě úplně
boží!
Kristýna Chýlková 8.C
Vánoce na mě působí tak jako
vždycky. Normálně. Na jednu stranu
jsem rád, že budeme potom ožírat
stromek, ale na druhou se mi nějak
nezdá, že budu muset jít po obchodě
a bloumat, co pro koho koupím. Prostě
se cítím tak nějak neutrálně.
Lukáš Fajkus 8.C
Vánoce – je to sice smutné, ale aspoň
o Vánocích má většina lidí šanci se
sblížit.
Vánoce
jsou
radostné
a uklidňující.
Vánoce, to samo o sobě pro mě moc
neznamená, tento rok se na ně nijak
netěším. Ale teď ráno, jak jsem
nedávno šla na bus, tak jsem měla na
mobilu puštěnou skvělou písničku,
všude byly rolničky a ještě jak jsem se
podívala na krajinu, bylo to úplně
super. Všechno bylo dobře zmrzlé a od
mrazu i bílé. Zamilovala jsem si tu
písničku s rolničkami a všelijakým
Denisa Hanáková 8.C
Vánoce jsou svátky klidu, míru
a pohody. Jsou to ty nejkrásnější dny
v celém roce. O Vánocích se peče
cukroví, balí dárky a zdobí stromeček.
Někteří celý den nejedí, aby večer
viděli zlaté prasátko. Už jste ho někdy
viděli? Já bohužel ne, ale vůbec mi to
nevadí.
Jana Kalmusová 8.C
Vánoce v době dětství mých prarodičů
Jednoho večera jsem šel babičce pomoct loupat ořechy na cukroví. Říkala, že
bydlela ve Frenštátě pod Radhoštěm. Na Štědrý den šli do kuchyně a modlili se
u adventního věnce, který svítil a bylo pozhasínáno, takže svíčky krásně zazářily.
Čekali na Ježíška, pouštěli si lodičky, ten kdo vyhrál, si mohl vybrat koledu
a ostatní mu ji zazpívali. Udělali si čáru a házeli skořápky, komu doletěla nejdál,
dostal perníček. Na stromeček věšeli perníčky, bonbony, čokoládky a papírové
andělíčky. Pod stromeček dostávali banány, mandarinky, pomeranče, bonbony
a všechno možné, málokdy hračky a školní potřeby. Na půlnoční chodili ti starší,
protože ti menší tam usínali.
Vítek Bartoň 5.A
Jednou jsem byl u babičky a zbývala ještě asi půlhodina, než přišla mamka. Tak
mi to nedalo a zeptal jsem se, jak slavili Vánoce oni za svého mládí. Babička mi
začala vyprávět: „Když jsem byla ještě malá, tak jsme vždycky na Vánoce jeli
s tatínkem do lesa pro strom. A protože jsme měli velký pokoj, tak jsme věšeli
stromeček naopak (vrškem dolů) na strop a když jsme zdobili stromek, tak jsme
museli zpívat koledy, abychom nejedli perníčky. Dárečky nebyly jako dnes, já
dostala nějaké ovoce a můj největší dárek byl dřevěný houpací koník.“ Potom
přišla mamka a babička skončila.
Miroslav Hrbáč 5.A
Jelikož jsme dostali úkol, tak jsem volala babičce do
Ostravy. Začal mi povídat o svém dětství v době
Vánoc. „Jak jsem byla malá, tak jsme před Vánocemi
dělali velký vánoční úklid. Můj tatínek vždycky
kupoval živého kapra a pak ho zabil. Stromeček jsme
zdobili skleněnými ozdobami. Všichni jsme byli
oblečeni ve slavnostních šatech a tatínek hrál na
piáno koledy. Než nastala štědrovečerní večeře,
pouštěli jsme skořápky se svíčkami, rozkrajovali
jablka a připravovali dárky, ale nebylo to jako dnes,
že by všichni dostávali hromady drahých dárků.
Každý jsme dostali asi tak tři hezké dárečky, jako
třeba pletenou šálu, kousavé ponožky, anebo třeba
nové boty. Večer jsme si pak povídali a užívali si
vánoční pohodu. Tenkrát to byly moc krásné Vánoce,“ babička položila telefon.
Julie Rampírová 5.A
Vánoce v době mých prarodičů byly podle babičky skromné, ale hlavně veselé.
Babička říkala, že dodržovali tradice, třeba měli stromek na stropě a pekli
perníčky a věšeli je na stromeček, dokonce říkala, že jí spadla větvička do
bramborového salátu a při večeři měli pod stolem sekeru. Při rozdání dárků
maminka dárky pečlivě schovala. A kdo si svůj dárek našel, ten si ho vzal
a babička říkala, že její bráška brečel, nemohl totiž svůj dárek najít, ale babička
ho naštěstí našla, byly to moc krásné Vánoce.
Jana Káňová 5.A
Jednoho dne jsem se vypravil k babičce do Trojanovic. Jel jsem proto, abych se jí
zeptal, jak se kdysi slavily Vánoce. Dojel jsem a rychle jsem utíkal k babičce.
Babička zrovna vařila oběd, dělala řízek s bramborem. Zeptal jsem se: „Babičko,
jak jsi prožívala Vánoce?“ „Péťo, tak já ti to povím. Kdysi jsme dělali zvyky,
třeba pouštění lodiček a rozkrájení jablka. Pekli jsme cukroví a namísto bonbonů
mi babička sušila křížaly. Jak jsme zdobili stromek, tak jsme tam dali perníčky,
křížaly a svíčky, stromek byl samozřejmě živý. Chodili jsme do kostela, jedli rybí
polévku a řízek s bramborovým salátem. Byly to hezké Vánoce.“ Víc si babička
nevzpomněla.
Petr Novotný 5.A
Jak pomáhám o Vánocích
Na Vánoce se připravujeme u nás doma od první adventní neděle, kdy zapálíme
svíčku. O dalším víkendu pečeme perníčky. Některé nazdobíme polevou
a necháme je na ozdobení stromečku. Okna zdobíme vánočními motivy. Po třetí
adventní neděli pečeme cukroví. Máme oblíbených šest druhů a každým rokem
zkoušíme jeden nový druh. Stromeček zdobíme den před Štědrým dnem. Na
Vánoce se moc těším.
Lucie Syrovátková 5.C
Maminka
se
většinou
domluví
s babičkou, který týden s ní budeme
péct cukroví. Když se nějak domluvíme,
pečeme celý jeden den. Ke druhé
babičce
chodí
hodně
pomáhat
sestřenice, protože se učí na cukrářku,
ale tento týden jsem přišla k babičce na
návštěvu dřív já a babička zrovna pekla. Tak jsem udělala dva plechy a dost.
Jinak ještě pomáhám zdobit adventní věnce.
Barbora Štarhová 5.C
Jak pomáhám o Vánocích? Nakupuji dárky, pomáhám zdobit byt a stromek,
pečeme cukroví, uklízíme, pomáhám hledat ozdoby.
Lubomír Svoboda 5.C
Ježíšek prostě existuje
Každý časem přijde na to, že Ježíšci jsou vlastně všichni. To ale neznamená, že
by ten pravý neexistoval. Přibližně v pěti letech malý človíček přijde na to, že by
i on mohl dát nějaký dárek rodičům. Tak něco doma sebere pro maminku a jde za
tatínkem, aby mu to pomohl zabalit. Pak jde za maminkou, aby mu pomohla
zabalit dáreček pro tatínka. Obvykle je to nějaký plyšák, pastelka nebo kelímek,
co stojí na stole. Příští Vánoce už má šestiletý prcek o něco více rozumu, tak
začne malovat obrázky, které složí a neuměle sám zabalí s pomocí několika metrů
lepicí pásky. Příští prosinec dostane človíček trochu peněz a s maminkou se vydá
do města, kde koupí několik maličkých věcí, které tentokrát zabalené
vypadají konečně jako dárky. A postupně se ve vyrábění, vybírání a balení
dárků zlepšuje a zlepšuje, až už nemusí lepicí pásku vůbec používat.
O Mikuláši, čertech a andělech nám taky dojde, že nejsou skuteční. Jednou
jsme se sestrou chtěly dělat Mikuláše. Já jsem byla čert a ona Mikuláš,
sestřenice se přestrojila za anděla. Na hlavě jsem měla paruku po babičce
a na ní papírové rohy, na sobě tunový kožich a řetěz. Mikuláš dokonce
držel berlu z násady od koštěte a kusu železa, která byla o dost větší než
on. Na obličeji mu narostly vatové vousy. Andělovi jsme vyrobily křídla
z lepenky a krepového papíru. Dokonce jsme koupily nějaké věci, které
budeme rozdávat. No, moc valně to nedopadlo, hlavně když jsme šly po
ulici a foukal vítr. Sestře odletěla mikulášská čepice a přihlížející malý chlapeček
se obrátil na maminku a se slovy: "Mami, Mikuláš je holka!" se málem rozbrečel.
Nic jsme si z toho nedělaly, Mikuláš si nasadil vousy a šly jsme dál. Moc menších
dětí jsme ale neznaly, takže jsme odevzdaly dva balíčky a šly jsme domů asi tak
s dvaceti korunami v kapse (moc výdělečná činnost to tedy nebyla) a už nikdy
jsme Mikuláše nechtěly dělat.
Pro Druhé patro Kamila Žihlová
Ano, tak jsme se dočkali! Už je to tady. Celý rok jsme netrpělivě čekali
a teď už si to můžeme konečně vychutnat. Vánoce klepou na dveře!
Vánoce - svátky klidu, míru, pokoje, žádných starostí a dobrot. A k těmto
slavnostem také neodlučitelně patří dárky.
Nevím jak vy, ale když někdo řekne slovo dárky, hodí se mi k němu
rovnítko a za ním většinou stojí - stres, shon, přeplněné obchody s nikdy
nekončícími frontami, žádná inspirace a nedostatek financí. A každý rok
si říkám, že letos to bude jiné a já si ty "slavné" vánoční nákupy užiju.
A když pak projdu celým tímto nákupním rituálem, tak si s mírným
zklamáním řeknu jen: "Nevadí, zkusím to zase příští rok." A tak bych
z mé myšlenky asi usoudila, že ten vánoční klid a mír a bezstarostný pokoj si před
24. prosincem asi neužijete. Určitě ale neklesejte na mysli, neboť dárky přece
nejsou podstatou Vánoc. Proto vám všem přeji příjemné svátky, hromadu
sladkého cukroví a bohatého Ježíška.
Pro Druhé patro Monika Bordovská
První hračka, na kterou si vzpomenu
Moje první a nejzajímavější hračka, kterou mi přinesl Ježíšek, byl to Šmoula plyšák. Tento dáreček se mi vybavil, protože ho ještě doma mám. Plyšák pro mě
byl to nejdůležitější, mohla jsem si s ním vykládat, sice neodpovídal, ale aspoň
jsem se necítila sama. Věděla jsem, že je pořád všude se mnou a má mě rád. Už
se mnou žije asi 12 let a myslím, že je mu dobře.
Natálie Macháňová 8.A
Ve dvou letech jsem dostala na Vánoce růžového plyšáka a když jsem ho chytla,
tak první, co jsem řekla, bylo ŇAŇA... tak od té doby se takhle jmenuje. Plyšák
vypadal spíš jako růžový medvěd s červeným čumáčkem.
Proč mě napadl zrovna tento dárek? Protože ho mám až doteď a znamená pro mě
strašně moc. Když jsme jezdívali na dovolenou, tak Ňaňa tam nesměla prostě
chybět. Teď už je několikrát zašitý, ale vyhodit ho vážně nehodlám. Mám ho
vystaveného v rohu postele, vyhodit bych ho nedokázala... I když teď růžovou
nesnáším, tak Ňaňa je výjimka. :)
Markéta Šenkeříková 8.A
Můj první dárek
Tož určitě jsem měla mnoho panenek, ale nejvíc si pamatuju na svoje první
hodinky.
Po zvonění zvonečku jsme jako obvykle přišli ke stromečku a začali rozbalovat
dárky. Byla jsem v první třídě, když jsem rozbalila malý dáreček a v něm jsem
našla malé hodinky s Mickey Mousem uprostřed a s koženým páskem. Dala jsem
si hned na pravou ruku. Nosila jsem je každý den a když jsem je zapomněla, byla
jsem nervní a pořád se dívala na ruku,
jestli se tam náhodou neobjeví. Ve třetí
třídě jsem je měla tak ráda, že jsem
dokonce svým lítáním po zahradě
rozbila jejich sklíčko na malinkaté
střepy. Tož v té chvíli jsem si poprvé
sáhla na svého Mickey Mouse
a hodinkové ručičky. Potom je mamka
odvezla do opravny. Po roku je
vystřídaly nové a po dalších letech
zase nové, ale ty s Mickey Mousem
jsou pořád schované v šuplíku nočního
stolku. Tyhle hodinky byly ze všech zatím asi nejhezčí .
Lada Chromelová 8.A
První dárek, který mi utkvěl v paměti, byl malinký béžový porcelánový sloník.
Dostala jsem ho asi v šesti sedmi letech na Vánoce od bratra. Sloník se mi tak
zalíbil, že jsem se rozhodla, že je budu sbírat. Dneska mou sbírku tvoří okolo
sedmdesáti slonů a to nepočítám slony plyšové. Bratr se mi později přiznal, že
nevěděl, co mi má koupit, a tak v poslední chvíli koupil, v záchvatu zoufalství, to
první, co mu přišlo pod ruku. A já jsem mu vděčná. Posedlost sloníky mě
nepřešla dodnes a co můžu, tak si koupím s motivem slonů.
Kristýna Kampová 7.A
Můj první dárek na Vánoce bylo auto na dálkové ovládání. Bylo celé žluté, velmi
rychlé, ale jednoho dne mě to napadlo rozebrat. Rozebrání trvalo chvíli. Byly
v něm dva krásné malé motory. Vytáhl jsem je, ale zpátky už jsem je nedal
a nakonec jsem nic neměl a auto už nefungovalo.
Jan Pustka 7.A
Ve školce jsem dostala takovou velkou hezkou panenku. Má hezké hnědé vlasy.
Když ji zapnu, tak mluví nebo pláče a podobně. Dnes už bohužel nefunguje,
protože jsem do ní kdysi nalila vodu, ať se napije. Dodnes ji mám doma a ráda
vzpomínám, jak jsem si s ní hrála.
Tereza Ďatková 7.A
Můj první dárek byl plyšový medvěd vysoký asi jeden metr. Jednou jsem si hrál,
že jsem doktor a operoval jsem plyšového medvěda. Vzal jsem nůžky, rozstřihl
jsem mu rozkrok, potom jsem mu to zašil, ale páralo se to. Tak to mamka zašila
šicím strojem a drží to doteď.
Dalibor Lošák 7.A
Můj první dárek, na který si ještě vzpomínám, byly petardy od dědy. Tenkrát mi
bylo sedm. Večer jsme je odpalovali, jenže petardy od Vietnamců nebyly moc
kvalitní. Z padesáti petard vybuchlo jenom osm. Moc dobrý dárek to tedy nebyl.
Jan Michna 7.A
Můj první dárek od Ježíška, na který si vzpomínám, byl plyšový pes béžové,
velbloudí barvy. Bylo to asi v mých pěti letech. Hned jak jsem dárek rozbalila,
přemýšlela jsem, jak se bude můj pejsek jmenovat. „Co třeba Falko?“ navrhli
rodiče. Ptala jsem se proč. Říkali, že vypadá jako ten pes Falko v Nekonečném
příběhu, na který jsme se nedávno dívali. Mám s ním spoustu zážitků. Například
jsem si ho uvázala na provázek a chudáka psa tahala po zemi za sebou a hrála si
na výcvik. Taky si pamatuji, že jsem šla jednou s babičkou na procházku, v ruce
držela Falka a říkala: „Babi, já bych ho
nevyměnila ani za 1 000 000 Kč.“ Mám ho
dodnes a stále je to můj nejoblíbenější plyšák,
se kterým usínám, ale neprobouzím se s ním,
protože vždy spadne na zem.
Denisa Galková 7.A
Můj první dárek byla myš. Byla to plyšová
myš. Když jsem byl malý, tak jsem jí stále
urvával ocas a mamka ho furt přišívala. Fousy
jsem urval, ale mamka to už nepřišila. Mám ji
až dodnes. Nedávno jsem ji našel a nakonec
mamka myši vše přišila zpět.
Lukáš Mikeska 7.A
Kdo byl v naší rodině letos nejhodnější
(a dostane nejvíce dárků)?
Já, protože jsem prala ponožky od bráchy.
Tatínek a maminka, protože letos moc nekřičeli.
Mamka byla hodná, protože se starala o nemocné a vařila.
To je jasná, že já a nejvíce dárků nevím kdo dostane, bo mamka s taťkou
nedodrží, co slíbí a sestra mluví sprostě.
Moje maminka. Pořád se o nás stará a já jsem za to vděčná.
Nejhodnější byla asi trochu mamka a sestra (i já). Mamka nám dovolovala
hraní na počítači a sestra se se mnou moc nehádala. Sestra byla hodná!
Mamka byla nejhodnější, ale nevím proč. Možná byla nejhodnější a nikdo
nebyl hodnější.
4.B
Pro koho je nejtěžší shánět (vybrat) dárky? Proč?
Pro maminku, protože je starší a já nevím, co by asi tak mohla chtít. Každý rok
přemýšlím, co ji asi dám. Nikdy na to nemůžu přestat myslet.
Pro tatínka, protože je hodně vybíravý.
Pro taťku, protože je kluk a já nevím, co chce na Vánoce. Knihu? Já prostě
nevím.
No pro Lukáše (oblečení, ponožky, protože má moc velké nohy – 42), pro
taťku, protože je moc silný (tlustý).
Pro taťku, bo nevím, co má nejvíce rád.
Pro taťku Rosťu, protože nevím, co mu mám koupit. Ale já určitě něco ještě
vymyslím.
No, ať pravdu přiznám, tak pro mě a tatínka. Já nevím, co mám vybrat
tatínkovi a on neví, co mně. Vždycky se nemůžu rozhodnout, co bych si vybrala.
A je to taky velký problém pro babičku.
Babičce, protože chci, aby měla radost, ale ona má ze všeho radost. Jsem moc
ráda, když jí můžu koupit nějaký neobyčejný dárek. Minulý rok jsem jí dala
tužidlo na vlasy. Byla šťastná, když rozbalila můj dárek jako první.
4.B
Děkujeme všem pilným psavcům za krásné
příspěvky do Druhého patra a přejeme vše
NEJ do přištího roku!!!
Redakce Druhého patra
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové
redakční rady kroužku Počítače a psaní.
Obrázky kreslil: Rebeka Fuksová, Michal Janda, Lada Chromelová, Anh Tranová
Komiks: Barbora Jílková
Fotografie: Petr Ondryáš
e-mail: [email protected]
http://www.zstyrfren.cz
Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R.
http://www.druhepatro.ic.cz
ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm
Vydáno 16.12. 2009