pečovatelství - Střední odborné učiliště a Střední odborná škola

Komentáře

Transkript

pečovatelství - Střední odborné učiliště a Střední odborná škola
PEČOVATELSTVÍ
3. ročník
Sociální činnost
Mgr. Hana Straková
1. vydání
Učební a studijní texty vzniklé v rámci projektu Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK vydalo
SOU a SOŠ SČMSD, Lomnice u Tišnova, s. r. o. v roce 2011
Obsah
1 Osobní péče o mobilního a imobilního klienta ....................................................................... 3
1.1 Klient ve zdravotnickém zařízení a v ostatních zařízeních............................................... 3
1.2 Hygienická péče ................................................................................................................ 9
1.3 Péče o výživu .................................................................................................................. 23
1.4 Sledování fyziologických funkcí .................................................................................... 32
1.5 Pohybová aktivizace ....................................................................................................... 45
1.6 Péče o lůžko .................................................................................................................... 50
Pracovní list č. 1 ....................................................................................................................... 63
Pracovní list č. 2 ....................................................................................................................... 65
Pracovní list č. 3 ....................................................................................................................... 67
Pracovní list č. 4 ....................................................................................................................... 68
Pracovní list č. 5 ....................................................................................................................... 70
Pracovní list č. 6 ....................................................................................................................... 71
2
Moderní technika v ošetřovatelství a pečovatelství ........................................................ 74
2.1 Mobilizace klienta z lůžka, elektrické lůžko, využití moderního pečovatelského
lůžka ................................................................................................................................ 74
2.2 Transportní stretcher, zdravotnické křeslo, transportní a zvedací systémy pro
imobilní klienty, invalidní vozík ..................................................................................... 77
2.3 Manipulace s klientem, manipulace při hygieně, polohování klienta, využití
zdravotnické techniky při prevenci dekubitů, pasivní a aktivní antidekubitní
matrace, jídelní stolky, zajištění komfortu klienta .......................................................... 83
Pracovní list č. 7 ....................................................................................................................... 90
3 Péče v domácnosti ................................................................................................................. 91
3.1 Význam a poslání domácí péče, zavedení domácí péče, vhodnost zavedení domácí
péče, vývoj domácí péče v ČR, poskytovatelé domácí péče, organizační forma
domácí péče, financování domácí péče .......................................................................... 91
3.2 Hlavní zásady osobní asistence, náplň práce osobních asistentů, rozvoj osobní
asistence .......................................................................................................................... 96
3.3 Pečovatelská služba, její úkony a úhrady, péče o osobní hygienu klienta,
kompenzační pomůcky, péče o domácnost klienta ......................................................... 97
Pracovní list č. 8 ..................................................................................................................... 104
Pracovní list č. 9 ..................................................................................................................... 105
Pracovní list č. 10 ................................................................................................................... 106
4 Hygiena a epidemiologie ..................................................................................................... 107
4.1 Pojem hygiena, hygiena všeobecná a komunální, hygiena dětí a dorostu, hygiena
práce, hygiena výživy, hygiena záření, hygiena zdravotnických zařízení, sociálních .. 107
4.2 Imunologie, epidemiologie výskytu infekčního onemocnění, proces šíření nákazy,
zdroj nákazy, přenos, zvyšování odolnosti populace, rozdělení infekčních chorob ..... 121
Pracovní list č. 11 ................................................................................................................... 135
Pracovní list č. 12 ................................................................................................................... 136
Pracovní list č. 13 ................................................................................................................... 137
Pracovní list č. 14 ................................................................................................................... 138
Pracovní list č. 15 ................................................................................................................... 139
Pracovní list č. 16 ................................................................................................................... 140
Seznam použitých zkratek ...................................................................................................... 141
Seznam použité literatury ....................................................................................................... 142
1 Osobní péče o mobilního a imobilního klienta
1.1 Klient ve zdravotnickém zařízení a v ostatních zařízeních
Péče o klienty musí vycházet z jejich potřeb. Potřeba je to, co lidská bytost nutně potřebuje
pro svůj život. Potřeby se během života mění jak kvalitativně, tak i kvantitativně. Co je
prioritní a významné, se mění v důsledku věku, nemoci, okolností, osobnosti jedince, kvality
mezilidských vztahů.
Z hlediska potřeb klienta lze péči rozdělit:
 akutní péče
 dlouhodobá péče
 lékařská péče
 ošetřovatelská péče
 rehabilitační péče
 logopedická péče
 duchovní péče
Věk a nemoc ovlivňují, do jakých zařízení zdravotnické a jiné péče bude nutné klienta zařadit.
Jedná se o tato nejzákladnější zařízení:
 nemocnice
 léčebny dlouhodobě nemocných
 rehabilitační ústavy
 domovy pro seniory
 centra sociálních služeb
 domovy se zvláštním režimem
 chráněná bydlení
 stacionáře
Nemocnice
Je lékařské zařízení určené k léčení lidí. Klasická nemocnice se skládá z několika částí –
lůžková oddělení, specializované ambulance, paraklinická oddělení, technické zázemí a
vedení – management.
3
Práva pacientů
1. Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči vykonávanou
kvalifikovanými pracovníky.
2. Pacient má právo znát jméno lékaře, popřípadě dalších zdravotnických pracovníků,
kteří ho ošetřují.
3. Pacient má právo žádat soukromí i služby přiměřené možnostem ústavu, možnost
denně se stýkat se členy své rodiny. Omezení takovéhoto způsobu může být
provedeno pouze ze závažných důvodů.
4. Pacient má právo získat od svého lékaře fakta potřebná k tomu, aby mohl před
zahájením každého dalšího nového diagnostického postupu rozhodnout, jestli s ním
souhlasí, kromě případů akutního ohrožení.
5. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o
léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo.
6. Pacient má právo odmítnout léčbu v rozsahu, který povoluje zákon, a má být zároveň
informován o zdravotních důsledcích tohoto svého rozhodnutí.
7. Pacient má právo na to, aby v průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření,
ošetření a léčby byly brány ohledy na jeho soukromí a stud. Konzultace a léčba jsou
věcí důvěrnou a musí být provedeny diskrétně.
8. Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou
důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech
počítačového zpracování.
9. Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností vyhovět
pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění.
Pacient může být předán i jinému léčebnému ústavu, případně tam být převezen poté,
když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání
a o ostatních alternativách, které přitom existují. Instituce, která má nemocného
převzít do své péče, musí přeložení nejprve schválit.
10. Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Po
propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař
pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče.
11. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař
rozhodne k nestandardnímu postupu. Písemný vědomý souhlas nemocného je
podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může
4
kdykoliv, a to bez uvedení příčin, z experimentu odstoupit, když byl poučen o
případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí.
12. Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí
respektovat jeho přiměřená přání.
13. Pacient má právo a povinnost se řídit platným řádem zdravotnické instituce, kde se
léčí (tzv. nemocniční řád).
14. Pacient má právo kontrolovat svůj účet.
Charta práv dětí v nemocnici:
1. Děti jsou do nemocnice přijímány pouze tehdy, pokud péče, kterou vyžadují, nemůže
být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení.
2. Děti v nemocnici mají právo na kontakt se svými rodiči.
3. Děti nebo jejich rodiče mají právo na informace v takové podobě, jaká odpovídá jejich
věku a chápání.
4. Děti a především jejich rodiče mají právo se podílet na rozhodování ohledně zdravotní
péče, která je jim poskytována.
5. S dětmi se musí zacházet s taktem a pochopením.
6. Dětem se musí dostávat péče náležitě školeného personálu, který si je plně vědom
fyzických i emocionálních potřeb dětí.
7. Děti mohou nosit své vlastní oblečení a mít s sebou v nemocnici své věci.
8. O děti musí být pečováno společně s jinými dětmi stejné věkové skupiny.
9. Děti musejí být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich
vývojovým potřebám i požadavkům a aby zároveň vyhovovalo bezpečnostním
pravidlům a zásadám péče o děti.
10. Děti musejí mít příležitost ke hře, odpočinku a vzdělávání.
Léčebny dlouhodobě nemocných – LDN
Jsou zdravotnická zařízení, která tvoří součást soustavy zdravotnických zařízení patřících
mezi odborné léčebné ústavy, jejichž péče navazuje na péči nemocnic.
LDN jsou určeny pro poskytování specializované ústavní péče zaměřené především na
ošetřovatelskou a rehabilitační péči o osoby trpící déletrvajícími nemocemi. Vedle léčebné,
ošetřovatelské a rehabilitační péče je důležitá i psychosociální péče.
5
Domácí řád v LDN:
1. Přijetí do léčebny se uskutečňuje na doporučení ošetřujícího lékaře z jiného
zdravotnického zařízení.
2. Po dobu hospitalizace se stará o pacienta ošetřující lékař, všeobecné sestry a ostatní
personál.
3. Pacient je vyšetřen přijímacím lékařem a je seznámen s léčebným režimem, který
pacient stvrdí svým podpisem.
4. Pacient je všeobecnou sestrou seznámen s dodržováním domácího řádu, nejpozději do
48 hodin po přijetí na lůžko pacienta navštíví sociální sestra, nutriční terapeutka,
fyzioterapeutka.
5. Pokud má pacient u sebe cenné předměty, peníze, doporučuje se, aby si pacient tyto
cennosti a hotovost uložil do nočního stolku se zámkem.
6. Pokud má pacient u sebe léky, odevzdá je sloužící sestře.
7. Pacient dostane prádlo dle individuální potřeby, které při odchodu vrací.
8. Pacient může mít své osobní věci: šampón, mýdlo, papuče, ponožky, župan, toaletní
papír a další věci po dohodě s personálem.
9. Každý nově přijatý pacient je umístěn na čisté lůžko, výměna ložního prádla se
provádí dle potřeby pacienta, nejméně dvakrát týdně.
10. Toaleta a ošetření pacientů se provádí denně a dle potřeby. Koupání jedenkrát týdně a
dle potřeby. Pokud to uvedený zdravotní stav nemocného nedovoluje, hygienická
péče se provádí na lůžku.
11. Ranní buzení probíhá nejdříve v 7.00 hodin.
12. Rozdělování léků provádí sestra podle ordinace ošetřujícího lékaře, pacient by měl
požít lék v přítomnosti sestry.
13. Stravování se řídí řádem stravovacího provozu, dietu pacienta určuje lékař s nutriční
terapeutkou. Návštěvy pacientů mohou přinést potraviny s možností uložení do
chladicího boxu ve společenské místnosti.
14. Úklid pokojů se provádí denně. Větrání pokojů se uskutečňuje několikrát za den, dle
domluvy s pacienty na pokoji a dle klimatických venkovních a vnitřních podmínek.
Větrání na pokojích s ležícími pacienty zajistí ošetřující personál.
15. Zachovávání čistoty v zařízení zabraňuje nozokomiálním nákazám, zároveň je
součástí léčení. Proto je nutné zachovávat čistotu na pokojích, chodbách, a
koupelnách.
6
16. Noční klid je v letním období od 22.00 – 06.00 hodin, v zimním období od 21.00 –
06.00 hodin. Na pokojích by pacient neměl rušit hlukem nebo jinými rušivými
projevy, které by obtěžovaly ostatní nemocné.
17. Vycházky pacientů v areálu nemocnice a pobyt na venkovní terase u částečně nebo
zcela imobilních pacientů zajišťuje rodina nebo ošetřovatelský a rehabilitační tým.
Mobilní pacienti se pohybují na terase a v areálu nemocnice samostatně.
18. Rozhlas a televizi může uživatel péče užívat bez omezení.
19. Informace o zdravotním stavu pacienta podá ošetřující nebo sloužící lékař denně,
v době návštěv.
20. Je zakázáno donášet do zařízení alkoholické nápoje a návykové látky.
Služby nabízené v LDN:
 Lékařská péče po dobu 24 hodin, s možností konsiliárních vyšetření přímo v LDN,
nebo na odborných ambulancích, s možností převozu k akutnímu vyšetření či
hospitalizaci v nemocnici kdykoliv.
 Ošetřovatelská péči s cílem udržet nebo zlepšit současnou kvalitu života pacientů. Při
poskytování ošetřovatelské péče je využíváno prvků z konceptu bazální stimulace a
kinestetické mobilizace.
 Léčba dekubitů, bércových vředů, chronických kožních ran, péče o stomii.
 Péče o výživu, zajištění doplňkové výživy ve spolupráci s nutričními specialisty.
 Rehabilitační péče, jejíž charakter se odvíjí od celkového zdravotního stavu pacienta.
Cílem rehabilitační péče je dosažení takového stupně kompenzace a soběstačnosti,
který pacientovi vyžadujícímu dlouhodobější léčbu dovolí návrat do domácího
prostředí, nebo bezproblémový přechod do sociální instituce, pokud propuštění domů
není z objektivních důvodů možné.
 Logopedická péče.
 Duchovní péče.
 Zapůjčení zdravotních a kompenzačních pomůcek po propuštění z LDN.
7
Rehabilitační ústav
 Rehabilitační ústav Kladruby je odborný léčebný ústav zaměřený na poskytování
ústavní celodenní komplexní rehabilitační léčby klientů po úrazech a operacích
pohybového i nervového systému.
 Ústav je státní příspěvkovou organizací, řízenou Ministerstvem zdravotnictví ČR.
 Mimořádná kvalita a výsledky poskytované péče jsou podloženy 60letou tradicí,
vysokou profesionální úrovní a zdatností ošetřujícího personálu, specifickou
organizací léčby, která probíhá v příjemném prostředí s využitím nejmodernějších
rehabilitačních metod, prostředků a zařízení.
 Rehabilitační péče je celodenní, intenzivní, nabízí i léčbu ambulantní.
 Ústav má uzavřeny smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami.
 Kapacita ústavu je 250 lůžek.
 Rehabilitační léčba je uskutečňována v bezbariérovém prostředí, v komplexu budov
vzájemně propojených systémem chodeb. Klienti jsou ubytováni v šesti lůžkových
odděleních.
 Rehabilitace se uskutečňuje v nových budovách, v moderně vybavených cvičebnách,
velké tělocvičně a menších tělocvičnách. Je zde bazén pro individuální fyzioterapii, 2
bazény pro skupinová cvičení, plavecký bazén a fitnesscentrem. Součástí rehabilitační
budovy je moderně vybavené oddělení hydroterapie, fyzikální terapie a ergoterapie.
 Rehabilitační program zahrnuje také péči logopedickou, psychologickou, služby
socioterapeutické a protetické.
 V rámci rehabilitačního programu mají klienti možnost absolvovat kursy autoškoly
pro tělesně postižené nebo kondiční jízdy
Pro volný čas jsou připraveny různé kulturní i sportovní akce.
8

Cílem rehabilitačního procesu je návrat klienta k plnohodnotnému způsobu života,
zlepšení fyzické a psychické kondice (pocit celkové pohody), nácvik správných
pohybových návyků.
Program preventivních pobytů:

vstupní vyšetření lékařem a fyzioterapeutem s následným zhodnocením celkového
zdravotního stavu a stavu pohybového systému, sestavení programu podle
individuálních potřeb

cvičení v bazénu se zaměřením na bolesti zad

plavání v bazénu s možností nácviku správného plaveckého stylu, kondiční plavání

částečné a reflexní masáže

vířivé koupele a whirpool

skupinové cvičení v tělocvičně s důrazem na nácvik správného držení těla, posilovací
a protahovací cviky, dechové a relaxační cvičení, využití cvičebních pomůcek –
nácvik sestavy cvičení

fitness – instruktáž cvičení na přístrojích pod vedením fyzioterapeuta s licencí

rotopedy

využití tělocvičny k míčovým hrám dle zájmu

relaxační skupina pod vedením psychologa s uplatněním prvků jógy, meditací

zájmové využití v ergoterapeutických dílnách

ucelené informace formou přednášek a diskusí na téma zdravého životního stylu,
výživy, psychohygieny
Domovy pro seniory, centra sociálních služeb, domovy se zvláštním režimem, chráněná
bydlení, stacionáře viz zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
1.2
Hygienická péče
Význam hygienické péče:
1. zdravotní
 prevence infekcí
 zamezuje vzniku opruzenin, proleženin a jiných kožních komplikací
9
2. psychický
 spokojenost
 pocit svěžesti
 uvolnění klienta
3. estetický
 kladné přijímání okolím
Do hygieny zařadíme:
 ranní mytí
 celkové mytí
 péče o chrup
 u mužů péče o vousy
 česání vlasů, mytí vlasů
 péče o ruce
 hygienické vyprazdňování
Zásady při výkonu hygienické péče:
 informace klienta o plánovaném výkonu
 připravené všechny pomůcky
 zajištění intimity každého klienta
 snaha, aby klient byl co nejvíce samostatný
 užívání vhodných mycích prostředků
 převlečení do čistého prádla
Ranní mytí u jednotlivých klientů:
Chodící klient provádí ranní hygienu sám. Sám si provádí sprchování nebo celkovou koupel,
péči o dutinu ústní, o vlasy, nehty. Částečně soběstačný pacient je takový pacient, který
špatně chodí nebo je ochrnutý na jednu polovinu těla, s lehkou mentální retardací, s nohou
v sádrovém obvazu apod. Pacient vyžaduje u některých činností, pomoc pečovatele. Pečovatel
nachystá pomůcky, klienta doprovodí do koupelny, pomůže mu při sprchování, utírání zad
ručníkem, při masáži tělovým mlékem. Pečovatel sleduje jakékoliv změny na kůži pacienta.
U nepohyblivého klienta je postup následující:
 klient si vyčistí zuby
10
 sám nebo za pomoci pečovatele si umyje krk, paže, hrudník
 záda a oblast genitálu myje pečovatel, při těchto úkonech používá rukavice
 třísla, genitál a oblast konečníku se myje nejlépe jednorázovou žínkou a čisticí pěnou,
pod pacienta vsuneme podložní mísu, po umytí a opláchnutí vodou tyto části vysušíme
ručníkem, na oblast genitálu je určen zvláštní ručník, oblast třísel můžeme ošetřit
zásypem na opruzeniny
 pokožku natřeme masážní emulzí, gelem, krémem a vmasírujeme
 pokud pacient nezvládne péči o vlasy a nehty, tak mu pečovatel pomůže
 pacienta oblékneme do čistého prádla
Celkové mytí
Jedná se o umytí celého těla a nahrazuje sprchování nebo koupel ve vaně. Některé klienty je
možné přemístit na pojízdný vozík a celkovou koupel vykonat v koupelně. Má to své výhody
a pro klienta je to příjemnější než celková koupel na lůžku. V rámci celkové koupele existují
pomocná zařízení – zvedáky, které umožní klientům přesunout se do vany a vykoupat se.
Dokonce existují i speciálně tvarované vany určené ke koupeli klientům se sníženou
soběstačností.
Celkové mytí klienta v koupelně
Připravené pomůcky:
 žínka
 ručník
 intimní gel
 mýdlo, sprchový gel
 rukavice
 čisté prádlo
Postup:
 zkontrolujeme, jestli je koupelna po předchozím pacientovi vydezinfikována, zda
sprchový kout vlastní protiskluzovou podložku, zda má koupelna přiměřenou teplotu
 klienta převezeme na křesle do koupelny
 při mytí klienta používáme rukavice
 je-li klient schopný se postavit, požádáme jej, aby se chytil madel
 klienta osprchujeme teplou vodou, potom jej namydlíme pomocí žínky, mýdla a
opláchneme teplou vodou
11
 na intimní oblasti použijeme speciální přípravek
 u mužů je třeba dbát na řádné umytí předkožkového vaku
 u žen dokonale a ve správném pořadí myjeme rodidla a konečník – hrozí riziko
zanesení infekce do močového ústrojí
 klienta osušíme ručníkem, vmasírujeme relaxační emulzi
 převlékneme do čistého prádla a odvezeme na lůžko
 předtím, než klienta uložíme, tak upravíme lůžko
Celkové mytí klienta na lůžku
Je velice fyzicky náročné, proto jej vykonávají alespoň dvě osoby.
Pomůcky:
 čisté osobní prádlo a ložní prádlo, prostěradlo na přikrytí klienta během hygieny
 umyvadlo
 dva ručníky, dvě žínky
 mýdlo, tělový šampón
 kosmetické přípravky – tělové mléko, krémy, deodoranty, léčivé masti na ošetření
defektů kůže
 hřeben, štětičky na čištění uší, zubní kartáček a pasta
 emitní miska, buničina, gumové rukavice, podložní mísa
Postup:
 pečovatel musí informovat klienta, že ho umyje na lůžku, zdůvodní, z jakých důvodů
je koupel realizována na lůžku a ne v koupelně
 pečovatel dodržuje vhodnou teplotu pokoje, aby klient se neprochladil a nenastydnul
 pečovatel si připraví pomůcky včetně zástěny k lůžku klienta vzhledem ke klientově
intimitě
 pečovatel pracuje v ochranném oděvu
 pečovatel z lůžka odstraní deku a polštář, antidekubitní a polohovací pomůcky
 pacient je během této vykonávané hygieny přikrytý čistým prostěradlem
 ošetřující personál respektuje stud klienta, odhaluje pouze tu část těla, kterou právě
umývá
 prostěradlo na zakrytí klienta položíme na pokrývku klienta, pak pokrývku pečovatel
vytáhne a nechá nemocného přikrytého jenom prostěradlem
 voda v umyvadle musí mít přiměřenou teplotu, mění se podle potřeby
12
 nejprve pečovatel omyje obličej vodou bez použití mýdla, oči čistí od vnitřního koutku
k zevnímu
 tělo se myje postupně, pečovatel začíná od krku směrem k nohám
 jeden pečovatel klienta omývá, druhý otírá, stojí na obou stranách lůžka, nikoliv vedle
sebe
 pečovatel postupuje přes krk, hrudník, podpaží a horní končetiny, vodou pečovatel
nešetří, kůže klienta se musí důkladně omýt od mýdla
 při umývání zad klienta otočíme na bok, po umytí zad a hýždí pečovatel kůži promaže
tělovým mlékem, emulzí k masáži
 na hygienu dolní poloviny těla pečovatel použije jiné umyvadlo
 na nohou si pečovatel všímá hlavně nehtů, staří lidé můžou mít nehty ztluštělé,
zhrublé, zde může být nápomocna pedikérka
 pečovatel ošetří kožní poranění – např. dekubity, popraskané paty, vředy na lýtkách a
okolo kotníků
 třísla pečovatel promaže ochranným krémem
 po skončení hygieny pečovatel klienta učeše, provede hygienu dutiny ústní, ostříhá
nehty na rukou, podle potřeby se pečovatel věnuje mytí vlasů
 nakonec pečovatel použité prádlo vloží do pytlů, použité pomůcky pečovatel
vydezinfikuje, hygienické potřeby klienta pečovatel uloží na určené místo
 pečovatel použité rukavice vloží také do pytle, pečovatel řádně vydezinfikuje použité
umyvadlo, po vykonání všech úkonu si pečovatel umyje ruce, provede dezinfekci a
kosmeticky ošetří ruce
 pečovatel provede o výkonu záznam do dokumentace
Péče o osobní hygienu kojenců a batolat
Hygienická péče u malých dětí je stejně důležitá jako u dospělých. Velice důležitá je v oblasti
výchovy k hygienickým návykům. Malé děti jsou nesoběstačné a péči o hygienu nezvládají.
Kojenci a batolata mají jemnou a velice zranitelnou kůži, která vyžaduje každodenní ošetření.
Do hygienické péče zahrnujeme péči o kůži, péči o ruce, péče o vlasy, nehty, oči, dutinu ústní,
péči o vyprazdňování.
Koupel kojence
Pomůcky:
 jemná žínka, osuška
13
 vanička na koupání
 dětské mýdlo
 přípravky na ošetření kůže – dětský olej
 kartáček na vlasy
 nůžky na nehty
 štětičky na vysušení ušních boltců
 dětský teploměr
 emitní miska
Postup:
 zajištění přiměřené teploty v místnosti – přibližně 27 stupňů Celsia
 připravené všechny pomůcky
 připravíme vodní lázeň, teplota vody je 37 – 38 stupňů Celsia
 dítě opatrně svlékneme a přeneseme do vaničky
 držení dítěte při přenášení: loket jedné ruky podpírá hlavičku a ramínka, druhá ruka
drží zespodu stehno dítěte, prsty jsou rozloženy a podpírají zadeček
Postup při vlastní koupeli a ošetření kůže:
 do vaničky položíme lehátko, aby dítě mělo hlavičku nad vodou
 nejprve umyjeme obličej vodou a osušíme, pak navlhčíme vlásky a umyjeme
šampónem, pokud má dítě více vlásků, před splachováním vody nakloníme hlavičku
dozadu a pomalu poléváme vlásky čistou vodou, dáváme pozor, aby se šampón
nedostal do očí miminka
 namydlenou žínkou nebo rukou omyjeme krk, hrudník a celé tělíčko, postupujeme
směrem k dolním končetinám
 na závěr umyjeme genitál
 starší kojence necháme ve vodě sedět, nutné je zajistit bezpečí dítěte
 po omytí vodou přeneseme kojence na přebalovací stůl nebo jinou pevnou podložku
 kůži dítěte osušíme včetně vlásků, kůži ošetříme olejíčky nebo tělovým mlékem,
postupujeme od hlavičky k nožičkám
 genitál a anální oblast ošetříme příslušnými mastmi, vysušíme ušní boltce, štětičky
nezavádíme přímo do zevního zvukovodu
 po osušení a ošetření kůže dítě oblečeme do čistého prádla a přiložíme plenu, vlásky
učešeme
 ostříháme nehty na rukou do obloučku, na nohách rovně
14
Mytí vlasů klienta na lůžku:
Mytí vlasů na lůžku je náročné jak pro pečovatele, tak i pro klienta. V domácnosti je výkon
daleko složitější vzhledem k uspořádání nábytku pokoje. Pokud je to možné, tak vlasy
myjeme vždy mimo lůžko. Mytí vlasů se věnujeme jedenkrát týdně, podle potřeby nebo přání
klienta může být i častější. V některých zařízeních nebo v domácnostech je k dispozici
nafukovací vanička pro mytí hlavy.
Pomůcky:
 šampón na vlasy, kondicionér, tužidlo
 vysoušeč vlasů
 hřeben
 dva ručníky, igelitové podložky nebo pláštěnky
Postup při mytí vlasů na lůžku:
 informujeme a domluvíme se s klientem na postupu mytí vlasů
 připravíme si všechny pomůcky
 před výkonem si pečlivě umyjeme ruce
 z lůžka odstraníme polštář a na jeho místo položíme igelitovou podložku
 na ni položíme vaničku, na límec vaničky klient pohodlně uloží hlavu
 ramena klienta chráníme igelitovou podložkou
 dbáme na ochranu uší
 vlasy namočíme, umyjeme šampónem, spláchneme
 špinavou vodu vypustíme odtokovou hadicí z vaničky do kbelíku
 vlasy vysušíme ručníkem, rozčešeme a dosušíme fénem
 odstraníme vaničku a igelitovou podložku a zpět vložíme polštář
 pomůcky umyjeme, vydezinfikujeme, uklidíme
Péče o dutinu ústní
Chodící a pohyblivý ležící klient je schopen si vyčistit zuby sám. Velice důležitá je metoda
čištění chrupu. Hlavně u dětí a osob, které mají zdravé dásně, se doporučuje metoda, kdy zuby
čistíme krouživými pohyby z obou stran. Nakonec horizontálními pohyby vyčistíme plošky.
Další metoda se nazývá vertikální kombinovaná metoda, která spočívá ve stíravém pohybu
15
z dásní na zuby. V každém úseku se tento pohyb opakuje 5 – 6 krát. Pak vyčistíme zase
horizontálními pohyby kousací plošky.
U některých klientů nejsme schopni provést běžnou hygienu dutiny ústní, a proto se využívají
alternativní postupy péče o zuby.
Indikace ke zvláštní péči o dutinu ústní
 umírající osoby
 klienti v bezvědomí
 klienti po ochrnutí lícního nervu
 osoby, které prodělaly centrální mozkovou příhodu
Pomůcky:
 gumové rukavice
 emitní miska
 přípravky určené k hygieně
 sterilní tampóny
 vatové tyčinky
 ručník
 kelímek na pití
Postup:
 před výkonem provedeme hygienu rukou
 informujeme klienta o výkonu
 klienta uložíme do polohy vpolosedě, pod bradu uložíme ručník
 prohlédneme celá ústa, jazyk
 dutinu ústní můžeme vytřít vatovými tyčinkami, odstranit nečistoty, můžeme použít i
sterilní tampóny, které držíme sterilními kleštěmi – peánem, tampón namočíme do
glycerinu a při hygieně postupujeme od kořene jazyka ke špičce
 horní patro čistíme odzadu k přední části
 na závěr otřeme rty vazelínou nebo glycerinem
 pokud je klient schopný přijmout tekutinu, necháme jej vypláchnout ústa
 po ukončení výkonu pomůcky vydezinfikujeme, uložíme na své místo
 provedeme hygienu rukou
 výkon zaznamenáme do dokumentace
16
Péče o umělý chrup:
 pečujeme stejně důkladně jako o chrup trvalý
Postup při mytí zubní protézy:
 zubní protézu vyjmeme za pomocí mulu
 na odložení protézy využijeme emitní misku
 umělý chrup vyčistíme zubním kartáčkem a pastou
 zubní protézu opláchneme tekoucí vodou
 klientovi podáme ústní vodu
Péče o vousy
 žiletka nebo holicí strojek
 holicí pěna
 umyvadlo
 2 ručníky
 žínka
 voda, gel nebo balzám po holení
Holení žiletkou:
 zjistíme směr růstu vousů
 klientovi dáme ručník, aby nedošlo k znečištění prádla
 žínkou opláchneme obličej vlažnou vodou, naneseme na něj holicí pěnu
 holíme pevnými tahy, žiletku pravidelně vyplachujeme
 po ukončení holení klientovi omyjeme obličej vodou a osušíme ručníkem
 naneseme vodu po holení
Holení elektrickým strojkem
 holicí stojek musí být čistý
 přes hruď klienta položíme ručník
 obličej umyjeme za pomoci žínky a vlažné vody
 osušíme, začneme holit
 sejmeme ručník, obličej potřeme vodou po holení a strojek vyčistíme
Péče o nehty
 při ranní hygieně zkontrolujeme, zda klient nevyžaduje manikúru
17
 nehty na rukou zastřiháváme do oblouku, nehty na nohou rovně
 při ošetřování nohou používáme rukavice
 klientovy dolní končetiny podložíme ručníkem, potřeme speciálním dezinfekčním
přípravkem a začneme upravovat
 plosky nohou můžeme postříkat deodorantem
 ruce natíráme výživným krémem
 celou pedikúru vykonává pedikérka
Hygienické vyprazdňování moči
1. vyprazdňování klienta chodícího – muži močí vestoje, ženy vsedě
2. ležící klient používá pomůcky k vyprazdňování moči – mužům jsou určeny skleněné
nebo plastové lahve, lahve jsou umístěny v košíku, který je zavěšen u lůžka, lahve jsou
několikrát denně vylévány, myty a dezinfikovány
3. částečně pohyblivé ženy mají k dispozici pojízdný klozet opatřený kolečky
4. ležící klienti se vyprazdňují do podložní mísy
Inkontinence je samovolný odchod moči.
Pro inkontinentní klienty existuje řada pomůcek, jedná se o tyto pomůcky:
 savé podložky
 speciálně tvarované vložky různých velikostí a sacích schopností
 plenkové kalhoty
pomůcky k ošetření inkontinentního klienta:
 jednorázové rukavice
 umyvadlo
 jednorázová žínka
 intimní gel
 buničina
 plena
 čisté spodní prádlo
Postup hygienické péče:
 k lůžku si připravíme potřebné pomůcky
 klienta o úkonu informujeme
 klienta svlékneme, odstraníme použité plenkové kalhoty, otočíme ho na bok,
znečištěnou kůži otřeme buničinou
18
 na lůžko dáme plenu, omýváme směrem od genitálií ke konečníku žínkou a intimním
gelem
 omyté části vytřeme do sucha, oblékneme čisté plenkové kalhotky, pyžamo
Hygienické vyprazdňování stolice
1. vyprazdňování klienta chodícího – probíhá běžným způsobem, místnost WC by měla
být opatřena madly
2. částečně pohyblivý klient používá pojízdný klozet opatřený kolečky, po vykonání
potřeby pečovatel obsah klozetu odstraní a vydezinfikuje
3. ležící klient vykonává potřebu na lůžku, k vyprazdňování na lůžku slouží podložní
mísy, mísa se poskytne klientovi tehdy, pokud cítí potřebu, pečovatel ji přináší vždy
přikrytou, klienta požádá o spoluprácí, jakmile klient nadzdvihne pánev pomocí
hrazdičky, pečovatel vloží pod klienta mísu; bezvládné klienty pečovatel otočí na bok,
mísu přiloží k hýždím a opět jej otočí, klientovi pomůže pečovatel vykonat intimní
hygienu, poté pečovatel obsah mísy vylije do klozetu – sleduje množství stolice, její
barvu, konzistenci, zápach, pečovatel mísu vyčistí a vydezinfikuje
Prevence dekubitů (proleženin)
Proleženina znamená místní odumření tkáně.
Faktory ovlivňující vznik dekubitů:
1. zevní faktory
 přímý tlak – intenzita a délka působení tlaku na stejné místo
 tření – nejčastěji vzniká o podložku
 střižná síla – vzniká kombinací tlaku a tření
 vlhkost
2. vnitřní faktory
 mobilita – imobilní člověk není schopen měnit svoji polohu podle svého pohodlí a
potřeby
 věk – ve vyšším věku je omezena regenerační schopnost organismu, dochází tak ke
snižování elasticity a pevnosti kůže
 tělesná hmotnost a stav výživy – ztráta hmotnosti vede ke snížení množství tělesného
tuku, podkožního vaziva a ke svalové atrofii
 další nemoci – nemoc narušuje obranyschopnost organismu
 vliv léků
19
Predilekční místa vzniku dekubitů
= místa nejčastějšího výskytu:
 trn 7. krčního obratle
 ramenní kloub
 loketní klouby
 kolenní klouby
 kyčelní klouby
 v oblasti kříže
 paty
 kotníky
Fáze dekubitů
1. stupeň – erytém (překrvení)
 projevuje se zarudnutím kůže, při mírném stlačení prsty erytém bledne
 příznaky – mírný otok, jemně zarudlá kůže
2. stupeň
 kůže je zarudlá, prokrvení přetrvává i po stlačení, tkáň začíná odumírat
 příznaky – místní zarudnutí, zduření postižené části, někdy se vyskytuje puchýř
3. stupeň
 dochází k nekróze – odumření tkáně
 příznaky – narušená integrita kůže
4. stupeň
 vřed se rozšiřuje do hlubších struktur
 příznaky – rozpad tkáně, připomíná otevřenou ránu
5. stupeň
 odumření tkáně, dochází k destrukci a rozpadu svalu
 příznaky – suchá černá nekróza, hnilobný zápach
Klasifikace dekubitů podle Torrance [torens]:
1. stupeň – erytém
2. stupeň – zvředovatění kůže
20
3. stupeň – postižení hlubších míst
4. stupeň – nekróza tkáně
Prevence a léčba dekubitů:
1. snížení tlaku
 změna polohy, vhodná po 30 minutách
 používání polohovacích pomůcek – věnečky, tunely, válce, klíny, podložky
 zdravotní matrace s antidekubitním účinkem
 speciální lůžka – vodní, vzduchová
 speciální podložky
 nepoužíváme gumové podložky
Ukázky polohovacích pomůcek:
polohovací váleček
věneček
polohovací klín
2. pravidelná kontrola
3. hygienická péče
 zvýšené nároky na osobní hygienu
4. speciální krytí
5. zajištění dostatečného přísunu potravin a tekutin
 špatná výživa zhoršuje hojení ran
 důležitý přísun bílkovin, vitaminů a minerálů
6. chirurgické odstranění
21
polohovací podložka
7. zapojení celého týmu
8. psychická podpora klienta
9. spolupráce s rodinou
Oblékání klienta
Oděv má klienta chránit před vlivy vnějšího okolí, před chladem, horkem, vlhkem, úrazy, má
i estetický význam.
Klient by měl při výběru vhodného oblečení zohledňovat:
 nezávadnost materiálu
 zdravotní stav
 pohodlí
 vkus
 snadné udržování
 cenová a místní dostupnost
 estetiku
 snadnou manipulaci
 kvalitní materiál
Doporučení při oblékání:
 klientům, kteří s vámi při oblékání spolupracují, ponechejte dostatek času
 využívejte zapínání na přední části oděvu
 každý krok pochvalte
Postup při oblékání jednotlivých částí oděvu:
1. rukávy – první oblékáme postiženou končetinu, rukáv natáhneme od manžety až po
rameno na svou ruku, uchopíme ruku nemocného a druhou rukou vytáhneme rukáv
nahoru
2. kalhoty – oblečeme nejprve jednu, pak druhou končetinu, klientovi pomůžeme
nadzdvihnout zadní část těla, kalhoty vytáhneme k pasu, zasuneme košili a zapneme
3. oblečení přes hlavu – nejprve oblékneme rukávy, pak přetáhneme oděv přes hlavu
22
Kompenzační pomůcky:
 pomůcka na natahování punčoch
 pomůcka na stahování zipu
 navlékač ponožek
navlékač ponožek
plastové madlo zipu
Oblékání inkontinentních klientů:
Lidé s inkontinencí by měli upřednostňovat:
 oděvy snadno se zapínající a rozepínající
 speciální kalhotky pro únik moči
 oděvy, jež mají kolem zad speciální část, která ukrývá sběrný sáček
Obouvání
 vhodná obuv
 dbáme na hygienu obouvání
 využíváme pomůcky k usnadnění obouvání – obouvák, zouvák, elastické tkaničky,
obuv, která je na suchý zip
zouvák na boty
1.3
Péče o výživu
Příjem potravy pro člověka znamená zpravidla příjemnou záležitost doprovázenou libými
pocity. Cílem výživy je dodat člověku vodu, důležité živiny a potřebné látky. Stravujeme se
převážně tak, jak jsme byli zvyklí v původní rodině. Zdravá strava a zdravý životní styl
působí na vzhled osoby, odráží celkovou kvalitu života. Výběr potravin zejména v dospívání a
v dospělém věku může snížit riziko výskytu některých onemocnění – např. obezita, infarkt,
23
hypertenze, ateroskleróza, cukrovka, osteoporóza, některé typy zhoubných nádorů. Člověk
potřebuje takové množství potravy, jaké odpovídá jeho spotřeba energie.
Faktory ovlivňující rychlost metabolismu:
 fyzický výkon
 tělesná teplota
 věk – nejvyšší metabolismus je u dětí, nejnižší u seniorů
 mužské pohlavní hormony – zrychlují metabolismus
 hormony štítné žlázy – zrychlují metabolismus
Poruchy výživy
Do poruch výživy zařadíme: nechutenství, mentální anorexii, mentální bulimii, malnutrici,
kachexii – chorobná vyhublost, karenci – nedostatek určité živiny v potravě.
Příznaky poruch výživy:
Bolest, která může pocházet z jakéhokoliv orgánu trávicí soustavy.
Na bolesti hodnotíme:
 lokalizaci
 charakter bolesti
 intenzitu
 vyzařování bolesti do okolí
 závislost bolesti na jídle
Charakter bolesti:
 tupá
 pálivá
 tlaková
 svíravá
 kolikovitá, která je svíravá, křečovitá
Intenzita bolesti je různá. Závisí na věku, zkušenostech s bolestí, na psychickém a fyzickém
stavu nemocného. Intenzita bolesti se dá objektivně hodnotit podle objektivních příznaků:
bledost, zpocení, úlevová poloha, tachykardie. Intenzita bolesti se hodnotí na vizuální
analogové škále, která znázorňuje intenzitu bolesti od žádné bolesti, mírné bolesti, středně
silné bolesti, velmi silné bolesti, kruté bolesti až po nesnesitelnou bolest. Anebo se hodnotí na
numerické škále, která je označena čísly 0 – 10 nebo 0 – 100.
24
Zhodnocení výživy klienta
Ke zhodnocení výživy existují určité postupy a vyšetření klienta. Antropometrická měření
poskytují informace o velikosti a složení těla. Zařadíme sem měření výšky, hmotnosti,
hmotnostní index, kožní řasy – nesvalové vrstvy, obvod svalu ramen. Speciální měření
provádějí specializovaná oddělení zdravotnických zařízení. Výšku, hmotnost klienta a
hmotnostní index může zaznamenávat i pečovatel.
Hmotnostní index ukazuje, zda je hmotnost přiměřená výšce, nemá-li osoba nadváhu nebo
podváhu. Nazývá se body mass index – BMI. Vypočítá se podle následujícího vzorce:
hmotnost
BMI = ----------------------výška (m) × výška (m)
Za fyziologický BMI je považována hodnota 20 – 25.
Rozpětí BMI a její hodnocení:
20 – 25 = přiměřená hmotnost
25, 1 – 30 = prostá nadváha
30, 1 – 40 = střední nadváha
40, 1 a více = těžká nadváha
Měření kožní řasy ukazuje na množství tuku v těle.
Biochemické údaje určují poruchy výživy. Zařadíme sem: vyšetření krevních testů, např.
množství tuků v krvi, bílkovin, enzymů. Dále můžeme hodnotit klinické příznaky stavu
výživy: nehty, vlasy, oči, sliznice, vitalita klienta.
Pečovatel v rámci ošetřovatelské a sociální péče zjišťuje výživovou anamnézu, která zjišťuje
údaje o stravovacích návycích klienta, jaká jídla má rád, jak dodržuje nebo nedodržuje
stravovací omezení, jak si nakupuje, vaří, co vaří, kolikrát za den přijímá potravu.
Ošetřovatelská péče při jídle
Na podkladě informací získaných od klienta může pečovatel stanovit ošetřovatelské problémy
dané osoby.
O jaké poruchy výživy se může jednat:
 snížený příjem potravy
 zvýšený příjem potravy
 nedostatečný příjem tekutin
25
 poruchy polykání
 u seniorů, kteří mají sníženou soběstačnost, může nastat problém s neschopností si
nakoupit, uvařit
 u osob, které mají naordinovanou dietu, může dojít k nechutenství – nejsou zvyklé na
méně chutnou stravu
Cílem ošetřovatelské péče je:
 informovat klienta o důležitosti dietního omezení
 dbát, aby klient dodržoval dietní nařízení
 dodržovat vhodné stravování klienta
 možnost dovážet čerstvé obědy do domácnosti klienta dle jeho požadavků, po
domluvě s pečovatelem může pečovatel upravit jídlo podle toho, jak je klient schopen
kousat a polykat, krmení zesláblých klientů je samozřejmostí, stejně jako úprava
hlavního jídla – nakrájení masa apod.
 nákup požadovaných potravin
 během dne pečovatel nabízí tekutiny
 úprava prostředí při stravování – psychologický a estetický efekt
 po jídle pečovatel dbá na klientovu hygienu dutiny ústní
 pečovatel neustále sleduje výživový stav klienta, měří tělesnou hmotnost, počítá BMI
atd.
Zásady podávání stravy:
 dodržování dané diety
 dodržovat správnou teplotu pokrmu
 jídlo by mělo být chutné, esteticky upravené
 dodržování pravidelných rozmezí mezi jednotlivými pokrmy
 podávání tekutin
 respektovat vyznání klienta – dodržování stravovacích návyků
 zajistit pohodlí během jídla
 dodržovat postup dle pohybového režimu a stupně sebepéče – chodícím klientům jídlo
podáváme v jídelně, kde se obslouží sami, klienti ležící, kteří jsou schopni se sami
najíst bez pomoci, jedí u stolu v pokoji nebo na lůžku u jídelního stolu, jako poslední
pečovatel obslouží klienty, které je třeba nakrmit
26
Pomoc při jídle a pití:
 pečovatel informuje klienta, že je doba na podávání jídla
 pečovatel informuje klienta, co má k jídlu
 pečovatel klientovi umyje ruce
 pečovatel si připraví potřebné pomůcky – jídelní stolek, pokrm, příbor, nápoj
s brčkem, ručník, ubrousek
 pečovatel klienta posadí na lůžko
 pak pečovatel přistaví jídelní stolek s pomůckami nad lůžko
 pečovatel pod bradu vloží ručník
 pečovatel jako první podává polévku, poté hlavní jídlo
 pečovatel dává další sousto teprve potom, až si je jistý, že klient předchozí spolkl
 pečovatel sousta dává zapít dle potřeby klienta
 pečovatel při stravování klienta povzbuzuje
 pečovatel klienta po jídle utře ubrouskem
 pečovatel upraví lůžko
Pomoc nevidomému při jídle a pití:
 pečovatel se snaží vytvořit klientovi takové podmínky, aby byl schopen se najíst sám
 pečovatel dle potřeby klienta nakrájí jídlo na menší kousky
 pečovatel informuje klienta o jednotlivých složkách pokrmu na talíři, aby si klient
mohl zvolit, na co má zrovna chuť
 pečovatel využívá hodinové ručičky při navigaci klienta
Pomoc při jídle a pití klienta bez chrupu:
 pečovatel podává klientovi stravu rozkrájenou na malé kousky nebo potravu kašovitou
 pečovatel dbá na to, aby jídlo bylo méně solené a kořeněné, protože obnažené dásně
mohou být velice citlivé
V rámci podávání stravy může docházet k menším trávicím potížím:
1. pálení žáhy
 příčinou je nadměrný obsah žaludeční kyseliny, která se vrací ze žaludku do jícnu
 prevence – odstranit těžko stravitelnou stravu, nekouřit, nepít alkoholické nápoje
 lékař dle stavu pacienta předepíše antacidum – neutralizuje žaludeční kyselinu
2. zvracení
27
 pokud klient začne zvracet, pečovatel rychle podá umyvadlo
 pečovatel podpírá hlavu tak, aby byla v předklonu nad umyvadlem
 jestliže má klient umělý chrup, pečovatel se pokusí o jeho vyndání z úst
 pokud si klient potřísní oděv, pečovatel ho přikryje papírovým ubrouskem, dokud
nevolnost neustane
 pečovatel podá klientovi sklenici vody, klient si vypláchne ústa
 pečovatel omyje klientovi obličej a ruce
 pečovatel vymění klientovi prádlo
 pečovatel prohlédne zvratky, pokud obsahují neobvyklou příměs, tak odebere vzorek
pro lékaře
 zbylé zvratky spláchne na WC
 klienta přikryje a vyvětrá pokoj
 pečovatel úkon zaznamená do dokumentace
Kompenzační pomůcky k jídlu a pití
Kompenzační pomůcky jsou určeny osobám, které mají určitý zdravotní handicap nebo jsou
zesláblé po nějaké nemoci. Kompenzační pomůcky slouží jedinci k tomu, aby mohl jíst spolu
s ostatními a nedocházelo tak k sociální izolaci takového jedince.
Výčet jednotlivých kompenzačních pomůcek potřebných k jídlu a pití:
 umělohmotné nádobí
 příbor se speciální rukojetí
 nádobí s přísavkou k podložce
 nůž s obloukovým ostřím
 nůž s vidličkou a lžící
 hrnek s náustkem
 hrnek se dvěma uchy
 brčko, slámka
 struhadlo připevněné k pracovní desce
 talíř s připojenou obrubou
 talíř s ochranou
 pomůcka k nalévání z čajníku
 nastavitelný kráječ
28
Dieta
Dieta je součástí léčby onemocnění. Dietu nařizuje lékař. Funkcí zdravotnického a sociálního
personálu je dietu zajistit.
Dietní systém se dělí do tří skupin:
 diety základní
 diety speciální
 diety standardizované
Na podkladě tohoto tématu si studenti zopakují diety z 2. ročníku – tabulka s dietním
systémem, výživovou stravu dle jednotlivých věkových skupin a způsob podávání stravy.
Doplnění podávání stravy u některých specificky nemocných jedinců
1. Péče o klienta s onkologickým onemocněním:
 s růstem zhoubných nádorů, především trávicího traktu, se u klientů může projevit
nechutenství, s léčbou pak souvisí také zvracení
 nemocní v průběhu léčby i po ní dostávají léky, které tlumí zvracení, tzv.
antiemetika, aplikují se ve formě čípků nebo injekcí do svalů
 klient se stravuje častěji během dne, někdy i 8krát za den, pečovatel zásadně
klienta neomezuje
 porce jídel jsou menší, klientovi se může udělat nevolno z pohledu na plný talíř
 pečovatel dbá, aby jídelníček obsahoval příjem ovoce a zeleniny – někdy je
vhodnější i tepelná úprava
 pokud má klient bolesti při polykání, pečovatel zvolí tekutou nebo kašovitou
stravu, vhodný je sipping – popíjení speciálních energeticky hodnotných přípravků
 klient by neměl pít při jídle tekutiny, které napomáhají pocitu plnosti žaludku, u
klienta by mohlo dojít ke zvracení
 pečovatel dbá na to, kdy klient musí užít léky a zapít je, na dobu jídel a dobu
příjmu tekutin, k pití je vhodná nenasycená minerální voda, ředěné džusy, ovocné
šťávy, ale pečovatel musí sledovat, aby nedošlo k překyselení žaludku
 strava i tekutiny by měly obsahovat energeticky bohaté živiny
 pečovatel také dbá na kulturu stolování
 alternativní možností výživy je umělá enterální výživa
2. Péče o klienta s Alzheimerovou chorobou:
29
 pečovatel se může u klienta setkat s problémy s polykání, během jídla by
s klientem tedy neměl mluvit, je jen třeba klienta upozornit, že je čas jíst
 pečovatel zajistí klientovi u jídla naprostý klid, např. vypnutím televize atd.
 jídlo je upravené tak, aby klient byl schopen pokousat stravu
 při pití tekutin může pečovatel využít zahuštěné přípravky, např. Nutridrink
 při domácí péči může pečovatel zamíchat léky do jídla, pokud klient odmítá léky
užít perorálně
3. Péče o seniora
 výživa v seniorském věku se vyznačuje určitými změnami, nedostatkem pohybu
dosahují senioři menší potřeby příjmu energie
 v seniorském věku klesá pocit žízně, senioři odmítají pít, pečovatel by měl dbát na
dodržování pitného režimu
U seniorů se vyskytují problémy s polykáním:
 typické zejména u seniorů trpících demencí
 zpomaluje se nebo zhoršuje koordinace svalů, které jsou důležité pro polykání
 polykací reflex je zpožděný
 senior necítí stravu v ústech
 senior má stravu pouze v ústech
 zhoršené kousání
 vkládá do úst velká sousta
 odmítá jíst, pít
 kouše, polyká a při tom mluví
 fouká do jídla nebo pití
 sousto se nedostává do jícnu
Zásady pro odstranění polykacích potíží
 esteticky upravené prostředí
 senior sedí vzpřímeně a bradu drží co nejníže
 pečovatel podává pití po malých doušcích
 pečovatel u seniora toleruje pocit plnosti, nenutí ho, pokud už nemůže jíst
 pečovatel podává klientovi častější porce jídla a v menším množství, přibližně 6 – 8
porcí
 pečovatel při jídle zajistí klid
 pečovatel stravu přizpůsobuje možnostem polykání klienta, např. místo rýže zvolí
pečovatel kaši, maso pomele apod.
30
 pokud má klient problémy s tělesnou váhou – např. snížená tělesná hmotnost, příbuzní
klienta se obrátí na lékaře
 strava musí být bohatá na vitaminy a další nezbytné složky výživy, nedoporučují se
potraviny podporující nadýmání, průjem, zácpu
4. Péče o klienta s diabetes mellitus:
 pečovatel má především na starosti nákup vhodných potravin, přípravu jídel
 někdy může nastat problém při nákupu, kdy klient odmítá nakoupit potraviny
označené značkou DIA
 diabetická dieta vylučuje příjem cukrů a omezuje příjem živočišných tuků
 snídaně se servíruje 20 – 30 minut po aplikaci ranního inzulinu, pečovatel podává
celozrnné pečivo nebo tmavý chléb, křehký chléb, nízkotučné sýry, šunku,
k přesnídávce zvolí pečovatel ovoce, např. pomeranč, zeleninu, v hlavním jídle se
pečovatel vyvaruje podávání smaženého řízku a bramborovému salátu,
k odpolední svačině pečovatel servíruje DIA mléčné potraviny, např. DIA jogurty,
z uzenin je vhodná dušená šunka, ne slanina nebo uzeniny obsahující zvýšené
množství tuku, pečovatel volí uzeniny a maso libové, k večeři pečovatel volí rajče
a bílý jogurt, ovoce
 klient nepije sladké limonády nebo minerální vody
 během dne si klient může udělat kontrolu hladiny cukru v krvi pomocí přístroje
zvaného glukometr
5. Péče o klienta s duševní poruchou:
 stravování se neliší od způsobu většiny domácností
 jídlo je přiváženo nejčastěji pečovatelskou službou v jídlonosičích
 je nutné dodržovat kulturu stolování
 pečovatel dbá na to, aby se klient nepřejídal (někdy jí pacienti z nudy) a aby měl
dostatečný příjem potravin
6. Péče o klienta s tělesným handicapem:
 snížený pohyb vyžaduje snížený energetický příjem v potravě
 obědy nejčastěji zajišťuje pečovatelská služba
 pečovatel připraví stravu klientovi, dle potřeby nakrájí nebo i nakrmí, záleží na
manuálních schopnostech klienta
 pečovatel sleduje tělesnou hmotnost klienta
7. Péče o klienta s mentálním handicapem, péče o příjem potravy a hydrataci u dítěte:
31
 pečovatel usiluje, aby se dítě samostatně najedlo
 při krmení dítěte s těžším handicapem pečovatel dbá na podávání přiměřeně
velkých soust, aby nedošlo k dušení dítěte
 krmení musí probíhat pomalu, aby dítě mělo dostatek času na zpracování a
polknutí sousta
 pečovatel často podává mixovanou stravu
 pečovatel podává dítěti jídlo v poloze vsedě nebo vpolosedě
8. Péče o klienta se zrakovým handicapem
 pečovatel pomáhá klientovi s nákupem potravin a při vaření
 při vlastním jídle je zachována osa ruka – ústa
 klient se nají sám, pečovatel pouze popíše části porce na talíři, pečovatel využívá
ciferník hodinek
1.4
Sledování fyziologických funkcí
Vědomí představuje bdělý stav, je opakem spánku, znamená vědomí sebe samého. Stav
vědomí je považován za nejvyšší a nejdokonalejší funkci centrální nervové soustavy – CNS.
Při normálním vědomí je člověk schopen správně zpracovat došlé informace, je orientován
v čase, prostoru, je schopen správně hodnotit okolí.
Předpoklady pro udržení normálního stavu vědomí:
 dostatečný přívod kyslíku
 dostatek živin
 dostatečná zásoba ATP – adenosintrifosfát
 normální pH mozkové tkáně
 normální tělesná teplota
 normální nitrolební tlak
 dostatečný průtok krve mozkem
Poruchy vědomí:
 somnolence – zvýšená ospalost
 sopor – hlubší porucha vědomí
32
 kóma – stav bezvědomí
 mdloba – krátkodobá ztráta vědomí
 obluzené vědomí – přechodná porucha ve vnímání
Příčiny poruch vědomí
1. neurogenní příčiny
 poranění mozku
 cévní mozkové příhody
 záněty mozku a mozkových blan
 nádory mozku
2. vnější příčiny
 otravy – alkohol
 infekce – tetanus
 fyzikální příčiny – popálení
3. endogenní příčiny
 toxické – např. jaterní
 endokrinní – např. cukrovka
4. kardiovaskulární s poruchou prokrvení mozku
5. dechová nedostatečnost
6. poruchy vodní a elektrolytové rovnováhy
Sledování tělesné teploty
Tělesná teplota tvoří rovnováhu mezi vyráběným teplem v organismu a jeho výdejem.
Fyziologická teplota člověka dosahuje hodnot mezi 36 – 37 stupni Celsia. Nejnižší hodnota je
v ranních hodinách – mezi 4. a 6. hodinou, nejvyšších hodnot pak dosahuje mezi 17. a 20.
hodinou večerní. Tělesná teplota je řízena termoregulačním centrem, které se nachází
v mezimozku.
Vnitřně vyráběné teplo je ovlivňováno:
 bazálním metabolismem
 zvýšenou svalovou aktivitou
 hormonálně
 zvýšenou teplotou tělesných buněk
 citovým a psychickým stavem
 celkovým zdravotním stavem
33
Výdej tělesného tepla je ovlivňován:
 vnějším prostředím
 celkovým zdravotním stavem
 činností centra v mozku, která působí na TT
 nečinností
Faktory ovlivňující tělesnou teplotu:
 věk – malé děti nemají řádně vyvinutou termoregulaci, senioři nad 75 let mají
sníženou kontrolu termoregulace a vlivem toho může u nich docházet k podchlazení
 denní doba – tělesná teplota během dne kolísá přibližně až o 2 stupně Celsia
 tělesná aktivita
 hormonální aktivita
 teplota a vlhkost okolí
Tělesná teplota nám podává informace o našem zdravotním stavu:
Typy horečky:
 kontinuální horečka – přetrvávající horečka, je příznačná pro virová a streptokoková
onemocnění – např. zánět plic
 kolísavá horečka – remitentní horečka, je typická pro zánětlivá onemocnění a hnisavé
procesy
 střídavá horečka – intermitentní horečka, objevuje se u septických stavů, např. u
zánětu žlučníku
Léčba horečky:
 farmakologicky – antipyretika
 fyzikálně – studené obklady, zábaly
Druhy teploměrů:
 rtuťový skleněný teploměr – nejčastěji používaný teploměr pro měření v axile, v třísle,
v pochvě
 digitální teploměr – určen pro měření na různých částech těla, doba měření je 60 – 90
sekund
 bezkontaktní teploměry – určeny pro děti
34
Digitální teploměr má určité výhody
 je bezpečný
 poskytuje okamžitý výsledek
 měření je přesné
 displej je veliký, dobře čitelný
 je odolný vůči vodě a dezinfekci
 automatické vypínání
 je vybaven zvukovým signálem
Tabulka metod měření:
Metoda
Čas
(místo měření)
(min)
axilární –
5 – 10
Teploměr
Poznámka
axilární
nejběžnější měření
podpaží
třísla
teploty
10
axilární
u osob s
popáleninami trupu,
nemocný ležící na
zádech
rektální –
2–5
konečník
rychloběžný
u osob, u kterých
rektální
není možné měřit
teplotu v tříslech,
u nejmenších dětí,
naměřená teplota je o
0, 5 stupně vyšší než
v podpaží
orální – ústní
2–3
ústní
u klientů spolehlivě
axilární
spolupracujících,
nikdy neužíváme u
dětí a neklidných
osob,
hrozí rozkousnutí
teploměru,
35
naměřená teplota je o
0, 3 stupně vyšší než
v podpaží
vaginální
8 – 10
axilární
slouží k určení
termínu ovulace
Pokyny pro měření teploty:
 v ústavech sociální péče se klientům měří tělesná teplota méně často než u klientů
pobývajících ve zdravotnickém zařízení
 po změření teploty se zaznamenávají hodnoty do dokumentace klienta
 teploměry se po použití dávají do dezinfekčního roztoku přibližně na 20 – 30 minut,
pak se opláchnou pod tekoucí studenou vodou, otřou se a uloží se do speciálního
stojánku, digitální teploměry se pouze otřou dezinfekčním roztokem
 teploměr v domácnosti pečlivě omyjeme, osušíme
 v domácnosti klientů musí pečovatel rtuťový teploměr sklepat – rtuť musí ukazovat
méně než 35 stupňů Celsia
 pečovatel musí před každým měřením teploměr zkontrolovat
 pokud rtuťový teploměr náhodou rozbijeme, odložíme ho do separovaného odpadu,
v domácnosti klienta pečovatel rozbitý teploměr zanese do lékárny
 pokud pečovatel měří teplotu u neklidných nemocných, u dětí, u nemocných
s poruchou vědomí, zůstává po celou dobu měření přítomen
Způsoby měření tělesné teploty:
1. měření teploty v axile
 pečovatel si přichystá všechny potřebné pomůcky – teploměr, čtverce buničiny,
emitní misku, dokumentaci klienta
 pečovatel informuje klienta o provedení výkonu
 pečovatel si před výkonem umyje ruce
 pečovatel sklepaný a vydezinfikovaný teploměr vloží do suchého podpaží, rozsah
měření závisí na druhu teploměru
 pečovatel po vyjmutí teploměru odečtenou hodnotu zaznamená
 použitý teploměr pečovatel položí do dezinfekčního roztoku nebo ho vydezinfikuje
otřením – záleží na druhu teploměru
36
2. měření teploty v rektu
 využívá se především při měření teploty u malých dětí
 pečovatel si před měřením nachystá potřebné pomůcky – teploměr, emitní misku,
ochranné rukavice, olej, vazelínu, indulonu, čtverce buničiny, dokumentaci klienta
 informujeme klienta o provedení výkonu
 pečovatel si před měřením umyje ruce a navlékne si rukavice
 pečovatel musí teploměr před použitím natřít vrstvou vazelíny nebo oleje
 klient leží na boku, má pokrčené dolní končetiny v kyčlích a v kolenou, pečovatel
rozevře hýždě a zavede teploměr do konečníku 1, 5 – 4 cm dle věku klienta
 pečovatel teploměr přidržuje po celou dobu měření především u dětí
 doba měření je 2 – 5 minut
 u novorozenců a kojenců pečovatel měří teplotu vleže na zádech, jednou rukou
přidrží obě nožičky, druhou rukou zavádí teploměr
 pečovatel po vyjmutí zaznamená hodnoty, otře teploměr buničinou od vazelíny a
stolice a vloží ho do dezinfekce, omyje a osuší
3. vaginální měření
 měření se používá pro zjištění doby ovulace (doba dozrání vajíčka ve vaječníku),
kdy dochází k přechodnému zvýšení tělesné teploty v malé pánvi nad 37 stupňů
Celsia
 žena leží na zádech s pokrčenými dolními končetinami, axilární teploměr si žena
zasune do pochvy, měření trvá přibližně 8 – 10 minut
 zhodnotíme stav ženy, jestli je schopna si teplotu změřit sama
 připravíme si emitní misku, teploměr, ochranné rukavice, čtverce buničiny,
dokumentaci klientky
 po odečtení a zaznamenání hodnoty pečovatel teploměr vydezinfikuje, osuší, uloží
Sledování pulzu
Tep (pulz) vzniká nárazem krevního proudu na stěnu tepen.
U pulzu se hodnotí:
 frekvence
 rytmus
 kvalita
 rozdílnost pulzu
37
Faktory ovlivňující frekvenci pulzu:
 věk – stárnutím se snižuje frekvence pulzu
 fyzická aktivita – stoupá se zvýšeným pohybem
 zvýšená tělesná teplota – zvýšená teplota způsobuje zvýšenou frekvenci tepu
 léky
 krvácení – pokud člověk ztrácí krev, dochází ke zrychlení srdeční činnosti
 stres, strach a úzkost
 změny polohy
FYZIOLOGICKÉ HODNOTY FREKVENCE PULZU ZA MINUTU PODLE VĚKU:
Věk
Průměr
Rozsah
novorozenec
125
120 – 150
6 let
100
75 – 115
12 let: – chlapci
85
65 – 105
90
70 – 100
dospělí: – muži
70
50 – 90
– ženy
75
55 – 95
– dívky
Zvýšená tepová frekvence se nazývá tachykardie. Hodnoty tepu jsou vyšší než 90/min. u
dospělých osob. Sníženou tepovou frekvenci označujeme jako bradykardii. U dospělých
jedinců je hodnota tepu nižší než 60/min.
Místa měření pulzu:
 spánková tepna
 krční tepna
 pažní tepna
 vřetenní tepna
 stehenní tepna
 podkolenní tepna
 zadní holenní tepna
 tepna hřbetu nohy
38
Způsoby měření tepu:
 pohmatem – palpačně – pomocí bříšek 2 až 3 prstů lehce stlačíme tepnu na zvoleném
místě
 poslechem – na srdečním hrotu, použijeme fonendoskop
 na speciálních odděleních zdravotnických zařízení, např. jednotka intenzivní péče, je
tep sledován pomocí monitoru
Postup při měření tepu:
 pečovatel vykoná hygienu rukou
 pečovatel si nachystá pomůcky – hodinky s vteřinovou ručičkou nebo stopky,
dokumentaci klienta
 pečovatel si zjistí potřebné informace – psychický stav klienta, klient by měl být před
měřením 10 – 15 minut v klidu
 pečovatel si vybere místo sledování, nejčastěji se volí radiální tepna, pečovatel tepnu
v místě stlačí bříšky prstů, až ucítí pulzaci tepny, začne odečítat, pečovatel měří jednu
minutu, pokud je tep pravidelný, může měřit 30 vteřin a násobit dvěma, u
nepravidelného tepu musí pečovatel měřit po celou minutu
 pečovatel měří tep klienta vsedě nebo vleže
 pečovatel při měření sleduje frekvenci tepu, rytmus a kvalitu pulzu
 pečovatel po měření tepu naměřené hodnoty zaznamená do příslušné dokumentace
Sledování krevního tlaku
Krevní tlak je tlak, který krev vyvíjí na stěnu tepny. Vyšší hodnoty krevního tlaku naměříme
při systole (systolický tlak), naopak nižší hodnotu naměříme při diastole (diastolický tlak).
Faktory ovlivňující krevní tlak:
 věk – vyšší věk – ztráta pružnosti cév
 fyzická aktivita
 rasa – muži negroidní rasy středního věku dosahují vyššího krevního tlaku než stejně
staří běloši
 stres, strach a úzkost zvyšují tlak
39
 pohlaví – ženy mívají nižší krevní tlak než muži
 léky
 denní doba – TK je nejnižší v nočních hodinách a brzo ráno, odpoledne se zvyšuje
 teplota vnějšího prostředí – v teplém prostředí dochází k rozšíření cév a k poklesu
krevního tlaku
 další faktory – např. obezita, horečka
Hodnoty krevního tlaku se udávají v jednotce v milimetrech rtuťového sloupce mm Hg.
Průměrný krevní tlak činí u dospělého jedince 120/80 mm Hg. Systolický tlak je v rozsahu od
100 – 140 mm Hg, diastolický tlak dosahuje rozmezí 60 – 90 mm Hg.
Hodnoty krevního tlaku:
Hodnota krevního tlaku (mm Hg)
Hodnocení
< 100 systolický TK
hypotenze
< 140/< 85
fyziologický TK
> 140/> 90
hypertenze
Hypotenze = nízký krevní tlak
 je nepříjemný, ale není nebezpečný
 osoba pociťuje mžitky pod očima, motá se jí hlava, hučí v uších
 při hodnotách pod 100/60 u žen, u mužů pod 110/ 70
Hypertenze = vysoký krevní tlak
 příznaky: bolesti, bušení srdce, hučení v uších, závratě
 systolický tlak vyšší nebo roven 140 mm Hg nebo hodnota diastolického tlaku vyšší
nebo rovna 90 mm Hg
 léčba: zákaz kouření, u obézních pacientů redukce hmotnosti, tělesná aktivita,
medikamentózní léčba
Měření krevního tlaku:
Při měření krevního tlaku se využívá tlakoměr. Tlakoměr se skládá ze rtuťového manometru a
40
manžety. Manometr je číselná stupnice, která je na vnitřní straně víka tlakoměru. Uprostřed
stupnice je skleněná trubice zakončena malou nádobkou s rtutí. V plátěné manžetě se nachází
gumový vak. Manžeta pro měření tlaku má dosahovat šířky 40 % obvodu.
Postup při měření tlakoměru
 pečovatel klientům namotá manžetu na paži
 z manžety – gumového vaku vedou dvě hadičky, jedna plní funkci spojení
s přístrojem, druhá má na svém konci gumový balonek s ventilem
 pečovatel pomocí balonku nafukuje manžetu, ventil slouží k upuštění vzduchu
z manžety
Na trhu kromě rtuťových tlakoměrů existují také budíkové tlakoměry. V domácím ošetřování
se využívají digitální tonometry.
Fonendoskop
Naslouchadlo, stetoskop se využívají při naslouchání úderům při měření krevního tlaku.
Zásady měření krevního tlaku
 pečovatel posoudí celkový stav klienta
 klient může při měření krevního tlaku ležet nebo sedět
 pečovatel před měřením krevního tlaku zkontroluje, zda je tonometr otřený
 pečovatel si před výkonem umyje ruce
 pečovatel zná předchozí hodnoty klienta
 tonometr položíme na rovnou plochu
 paže klienta nesmí být stažena rukávem, pečovatel manžetu přikládá na paži asi 2, 5
cm nad loketní jamku
 manžeta se nafukuje o 20 – 30 mm Hg nad předpokládanou hodnotou krevního tlaku
 pečovatel si najde v loketní jamce tepnu, nasadí si do uší fonendoskop, který přiloží do
loketní jamky nad pažní tepnu
 pečovatel manžetu napustí vzduchem pomocí balonku, ventil na balonku pomalu
pouští a sloupec rtuti začne klesat, první slyšitelný úder je systolický tlak, poslední
dobře slyšitelný úder je diastolický tlak
 po odečtení hodnot pečovatel odstraní vzduch z manžety
 pečovatel zaznamená hodnoty do dokumentace klienta
41
obrázek tonometru rtuťového
obrázek tonometru digitálního
Sledování dechu
Dýchání je děj, při kterém organismus získává a spotřebovává kyslík a vylučuje oxid uhličitý.
Faktory ovlivňující dýchání:
 věk – vyšší věk – pokles frekvence dýchání
 fyzická aktivita
 stres, strach a úzkost
 léky
 nadmořská výška – nižší koncentrace kyslíku v horském vzduchu zrychluje dýchání
 životní styl
Při vyšetřování dechu posuzujeme:
 typ
 rytmus
 frekvenci
 vedlejší dechové jevy
Typy dechu:
1. hrudní – převážný pohyb žeber, převažuje u žen
2. břišní – na pohybech hrudníku se podílí břišní stěna, převažuje u novorozenců a u
mužů
3. smíšený – podíl pohybů žeber i břišní stěny je ve shodě, u dětí do období staršího
školního věku
42
Frekvence dýchání:
 eupnoe – normální dýchání
 tachypnoe – zrychlené dýchání, nad 20 dechů/min
 bradypnoe – zpomalené dýchání, pod 15 dechů/min
 dyspnoe – dušnost, obtížné dýchání
 apnoe – krátkodobá zástava dechu
Poruchy rytmu dýchání:
 Cheynovo – Stokesovo [čejnovo – stouksovo] – nepravidelné, postupné prohlubování
po sobě jdoucích vdechů s následným úbytkem hloubky dechů až do krátké pauzy, pak
se opět cyklus opakuje. Takovéto dýchání se může projevit např. u nemocných
v bezvědomí – po úrazech hlavy, cévních mozkových příhodách, u nemocných se
srdečním selháváním.
 Biotovo dýchání – nepravidelné střídání různě hlubokých dechů s krátkými pauzami.
Toto dýchání je typické pro záněty mozku.
 Kussmaulovo dýchání – hluboké, pravidelné, provázené chrčením. Toto dýchání se
projevuje u diabetického kómatu, při selhávání ledvin, při sepsi.
43
Postup při vyšetřování dechu:
 pečovatel při měření sleduje zvedání a pokles hrudníku
 pečovatel sleduje dech tak, že měří radiální pulz
 při pravidelném dýchání pečovatel měří 30 vteřin, vhodnější je měřit 1 minutu
 pečovatel hodnotu dechu zaznamená do dokumentace klienta, např. D – 20/min, doba
měření, podpis
Příznaky poruch dýchání
1. kašel – reflexní děj, účelem je zajistit volné dýchací cesty
Dělení kašle:
 podle trvání – záchvatovitý, trvalý
 podle denní doby – ranní, noční
 podle charakteru – štěkavý, sípavý, namáhavý
 podle vykašlávání hlenu: suchý, např. u začínajícího zánětu dýchacího ústrojí,
vlhký kašel provázený vykašláváním hlenu, typický pro pozdější fáze zánětů,
tuberkulózy
2. hlen – vlhký kašel je doprovázen produkcí sputa = hlenu
Hlen můžeme rozdělovat
 sérózní – vodnatý, řídký
 vazký – sklovitý
 hnisavý – u chronických zánětů průdušek, tuberkulózy
 hnilobný – hnilobný zapáchající hlen se objevuje u těžkých plicních chorob
 krvavý – např. u karcinomu plic
3. dušnost
Dušnost se dělí podle:
 příčiny
 rychlosti vzniku
 trvání
 okolnosti vzniku
 charakteru
4. bolest na hrudi – subjektivní příznak, onemocnění srdce, páteře, dýchacích cest
5. hemoptýza je vykašlávání jasně červené zpěněné krve, vzniká při poškození drobných
cév, příčinou mohou být např. nádory v plicní tkáni, poruchy srážení krve
44
6. cyanóza – osoba má modrofialovou zbarvenou kůži, vzniká při nedostatečném
množství kyslíku ve tkáních
7. chrapot se objevuje např. při zánětlivých nebo alergických postižení hrtanu
Při ošetřování nemocného hodnotíme:
 frekvenci dýchání
 hloubku a charakter dýchání
 hlen
 kašel
 dušnost
 bolesti na hrudi
 vykašlávání krve
1.5
Pohybová aktivizace
V současném moderním světě spojeném se vznikem nových technologií se zapomíná na
pohybovou aktivizaci. Jezdíme autem, městskou hromadnou dopravou, plno času trávíme u
počítače nebo televize a k tomu jíme nezdravě. K omezení pohyblivosti v neposlední řadě
přispívá i nadváha, která se neřeší jenom u dospělých, ale narůstá už od útlého věku.
Význam pohybu
 působí na zlepšení zdravotního stavu – uvolňuje duševní napětí, má vliv na spánek,
zpevňuje pohybový aparát
 chrání před různými nemocemi – snižuje riziko srdečního infarktu, předchází vzniku
obezity, snižuje a odstraňuje bolesti pohybového aparátu, zabraňuje některým
duševním poruchám
 zvyšuje výkonnost jednotlivých orgánů – zvyšuje prokrvení kůže, zlepšuje plicní
ventilaci, posiluje srdce, zlepšuje pohyblivost kloubů, podporuje růst svalové hmoty,
má vliv na pozitivní emoce
 prodlužuje délku života
45
Faktory ovlivňující pohyb
1. fyziologicko-biologické faktory
pohybový aparát – svaly, kosti, chrupavky, vazivo – umožňuje volní pohyb
extenze – natažení horní končetiny, dolní končetiny
flexe – ohnutí horní končetiny, dolní končetiny
abdukce – odtažení končetiny, upažení horní končetiny
addukce – přitažení končetiny, připažení horní končetiny
pronace – otočení předloktí, hřbet ruky směruje dopředu, dlaň dozadu, palec k tělu
supinace – opačný pohyb, rotace předloktí, dlaň dopředu, malík k tělu
pokud se jedná o nohy, tak mluvíme:
o vnitřní rotaci – pohyb kolem podélné osy, špička nohy směřuje k ose těla, dovnitř ke
druhé noze
o vnější rotaci – špička nohy jde od osy těla, směruje ven od těla
Zdravý pohybový aparát je velice důležitý pro dostatečný pohyb. Věk hraje důležitou roli.
Zdatnost pohybového aparátu se věkem různí. Ve stáří jsou kosti křehké, protože neobsahují
dostatek vápníku, může vznikat osteoporóza – řídnutí kostí. Vlivem nemoci dochází ke
změnám v pohybové aktivitě, neboť pohyb je značně omezen vynuceným pobytem na lůžku.
2. psychologické faktory
Záleží na typu osobnosti, vlastnostech, jakou má člověk hierarchii hodnot či emocionální
stránku, která hraje roli při pohybových potíží.
3. sociální faktory
Každá osoba vlastnící automobil je svým způsobem omezena v pohybu.
Byt pro seniory, osoby s tělesným handicapem a u osob s onemocněním pohybového
aparátu musí být speciálně vybaven, aby umožňoval jedincům pohyb a zároveň
zabraňoval pádům takto postižených osob.
4. životní a klimatické podmínky
Změnami počasí dochází k bolestem pohybového aparátu. Senioři např. naříkají, že mají
bolesti kloubů v důsledku pršení. Osoby, které žijí v horských oblastech, jsou fyzicky
zdatnější než lidé, kteří bydlí v panelových bytech s výtahem.
46
Poruchy pohybového aparátu
 poruchy chůze – např. klient je zesláblý
 poruchy postoje – postoj je strnulý, nejistý
 poruchy sedu – např. při ochrnutí jedné poloviny těla
 křeče
 obrny – úplná (plegie), neúplná (paréza)
 poruchy citlivosti
Hodnocení klienta a bytu: byt by měl poskytovat jistotu a bezpečí, aby nedošlo k úrazu
klienta.
Pečovatel si všímá:
 zda je klientova chůze jistá nebo nejistá
 jestli klient nekulhá
 jestli klient nezatěžuje pouze jednu končetinu
 zdali nevyhledává oporu při chůzi
 zdali předměty, o které se klient opírá, jsou bezpečně upevněny
 zdali nemá klient podlitiny
 zda se v bytě nevyskytují ozdobné koberečky, které by mohly způsobit úraz
 vybavení koupelny a toalety
 jak je vysoké a široké lůžko klienta
Kompenzační pomůcky slouží ke zlepšení a zdokonalení výkonnosti jiných funkcí než těch,
jež jsou problémové.
Mezi kompenzační pomůcky řadíme:
1. chodítko
 domácí
 podpažní
 bodové – tříbodové, čtyřbodové
 s kolečky
 s košíkem
2. lozítko pro dětské pacienty
3. francouzská berle
4. berle podpažní
47
5. hůl vycházková duralová, dřevěná
6. skládací hůl
7. doplňky
 čtyřstopý nástavec – stabilita lokomočních pomůcek
 držák na berle – odkládání holí
 protiskluzový nástavec
 násadec pryžový
 návlek na loketní opěrku francouzské berle
 návlek na držadlo francouzské berle
8. ortopedické pomůcky
 vozíky pro děti
 vozíky standardní
 vozíky speciální – např. sanitární
 vozíky s vlastní obsluhou klienta
 vozíky transportní, přepravní
 vozíky mechanické
 vozíky elektrické
 vozíky se stojanem a vzpřimovacím zařízením
Kompenzační pomůcky jsou nabízeny v různých provedeních. Klient si může vybrat
požadovanou délku, materiál, barvu.
pohyblivé chodítko
berle francouzská magnetická FM 01
S2S dětský vozík
Vybavení domácnosti pro obtížně pohyblivé klienty:
1. odstranění překážek v celém obytném prostoru – např. prahy, kožešiny, koberečky
2. vhodné umístění osvětlení v celém bytě
3. úprava schodiště – nájezdová rampa, protiskluzové pásky, schodolez určený pro
klienty na invalidních vozících, šikmé plošiny, vertikální plošiny
48
4. úprava koupelen, WC – madla, protiskluzové podložky, sprchovací židle, sedátka do
vany, nástavec na WC, zvýšené WC, držák toaletního papíru připevněný k prkénku
5. úprava ložnice – postel musí mít správnou výšku, tvrdý podklad, pomůcky k úpravě
polohy klienta – např. bednička, válec, pomůcky k usnadnění pohybu – uzdička,
hrazdička, žebříček
6. úprava pracovny – správná výška pracovního stolu, dostatečný prostor pro vozík pod
stolem, křeslo má mít pevné opěradlo a správnou výšku
Vlastní ošetřování:
 stavy po úraze, mentální handicap, odmítání spolupráce, poruchy koordinace pohybu,
snížená výkonnost, celková slabost vede k omezení klientovy hybnosti
 omezený pohyb má za následek sníženou soběstačnost, sebepéči v oblasti hygieny,
oblékání, vyprazdňování, výživy, nakupování, vaření
 klienti v důsledku špatné chůze mohou mít strach z úrazu při chůzi a z poranění
 zvláště mladí lidé se po těžkých úrazech s vážnými následky těžce vyrovnávají s touto
skutečností, mohou trpět depresemi a sklonem k sebevraždě
 pečovatel dbá na účelnou pomoc klientovi
 pečovatel zajišťuje všechny úkony, které klient nezvládne, pečovatel vždy vychází
z klientovy potřeby
 pečovatel se snaží klienta nechat a povzbuzovat v tom, co je schopen zvládnout sám
 pečovatel se zaměřuje na hygienu, stravování, krmení, vyprazdňování, mobilizaci
 pečovatel vykonává i ošetření kůže a prevenci proleženin, nákup, úklid domácnosti,
žehlení u klientů imobilních
Nácvik chůze:
 pečovatel s nácvikem chůze začíná tehdy, pokud si klient zvykl na pobyt na židli
 pečovatel musí počítat s tím, že klient, který dlouhodobě ležel na lůžku, může být
zesláblý, vyčerpaný
 pečovatel posoudí, do jaké míry je klient mobilní, zda nevyžaduje některou
z kompenzačních pomůcek
 pečovatel při nácviku postupuje následovně – pravou rukou uchopí klientovi pravou
dlaň, pečovatelovy a klientovy palce jsou zaklesnuté do sebe, druhou rukou pečovatel
uchopí klienta kolem pasu
49
Rehabilitační ošetřovatelství:
V ošetřovatelství je nutná i péče o pohyb. Pečovatel může v rámci své profese provádět i
rehabilitační ošetřování.
Rehabilitace
je
soustava
psychologických,
léčebných,
sociálně-ekonomických
a pedagogických opatření, která směřují k navrácení nemocného do společnosti, popř.
k předcházení následků nemocí.
Speciální rehabilitace je v kompetenci fyzioterapeutů.
Cíle rehabilitace:
 motivace k léčení a následnému cvičení
 zaměření na pohybové funkce, které klient neztratil
 snaha o dosažení plné hybnosti klienta
 integrace klienta do rodiny, zaměstnání, společnosti
 dosáhnout, aby klient byl co nejvíce sebeobslužný v domácím prostředí
Rehabilitační ošetřování rozdělujeme:
1. pasivní
 polohování
 pasivní pohyby – pohyb kloubu je vyvolán zevní silou, pečovatel procvičuje
klientovu končetinu, cíle pasivních pohybů – prevence zkrácení svalů a šlach,
aktivizace CNS, prevence svalové atrofie, dochází ke zlepšení oběhu krve a lymfy
2. aktivní
 dechová gymnastika – správné provádění nádechů, výdechů a zadržení dechů
 kondiční cvičení a aktivní pohyby
 změny polohy
 nácvik chůze
 nácvik základní soběstačnosti a sebeobsluhy
 nácvik obnovy komunikačního procesu
1.6
Péče o lůžko
Lůžko nemocného, zejména imobilního klienta, je důležitým místem, kde tráví nejvíce času.
Funkce lůžka:
 místo odpočinku klienta
 zajišťuje klid, pohodlí
50
 napomáhá klientovi znovu načerpávat nové síly
 bohužel může být lůžko zároveň nepohodlné, zejména pro osoby nepohyblivé a slabé
Typy lůžek:
1. standardní lůžka – určena pro standardní lůžková oddělení zdravotnických a sociálních
zařízení, patří sem:
 lůžko pro dospělé
 lůžko pro novorozence
 lůžko pro kojence a batole
 lůžko pro děti předškolního a školního věku
2. specializovaná lůžka – určena pro nemocné vyžadující zvýšené nároky na léčení a
ošetřování, tato lůžka mají zvláštní konstrukci, jsou různě polohovatelná, tato lůžka
nalezneme na jednotce intenzivní péče, na koronární jednotce, spinální jednotce, na
anesteziologicko-resuscitačním oddělení
Příklady specializovaných lůžek:
 resuscitační lůžka – ložná plocha je polohovatelná v celku i v částech, jsou
vybavena vážícím systémem
 lůžka určená pro sociální oblast – tzv. pečovatelská lůžka – zlepšují komfort
klienta hlavně v domácím prostředí, pečovatelská lůžka obsahují elektrické
nastavení ložné plochy i sklonu a výšky lůžka, výhodou takového lůžka je, že
klient má k dispozici jeho dálkové ovládání
 lůžko pro kardiaky – výhodou tohoto lůžka je, že umožňuje klientovi upravit
polohu tak, aby klient na lůžku seděl a mohl mít dolní končetiny svěšeny dolů
 otočné lůžko – STRYKER – toto lůžko je určeno pro zcela nepohyblivé
klienty, u kterých je nutno neustále měnit polohy
 lůžko určené pro prevenci dekubitů – nedílnou součástí výbavy tohoto lůžka je
antidekubitní matrace, která slouží jako prevence proti proleženinám
 lůžko s rentgenovatelnou ložnou plochou – jako příklad můžeme uvést
MULTISCAN nebo MONOSCAN, výhodou tohoto lůžka je, že klientovi lze
přímo na něm provést rentgenové vyšetření (bez přemisťování)
 lůžko s laterálním náklonem – toto lůžko je možné naklonit do strany do úhlu
přibližně 40 stupňů, náklon napomáhá předcházet komplikacím u nemocných
v těžkém zdravotním stavu – např. pneumonie, vznik proleženin
 vyhřívané lůžko – určeno převážně předčasně narozeným novorozencům
51
ukázka standardního lůžka
ukázka elektrického pečovatelského lůžka
ukázka resuscitačního lůžka
Pomocná zařízení a pomůcky lůžka:
Zajišťují polohu nemocného tak, aby byla usnadněna péče o něj, jeho pohyb a pocit bezpečí.
Pomůcky usnadňující pohyb nemocného a jeho polohu:
1. hrazda – je součástí kovové konstrukce, upevněna na čelo lůžka, určena ke zvedání a
posazování klienta
ukázka hrazdy
2. posuvná deska čela lůžka – slouží ke zkracování lůžka dle klientovy potřeby
3. rehabilitační válce a klíny z umělé hmoty – přiložením k zádům udržují polohu
nemocného na boku, válce a klíny lze přikládat i pod kolena vpolosedě, klient se může
i opírat o válec ploskami nohou, vkládají se mezi kolena, pod loket, jestliže klient
zaujímá polohu na boku
Pomůcky k zajištění bezpečí nemocného:
52
1. postranice – je součástí boční části lůžka
2. upínací pásy – pevně tkané pásy s kůží
Požadavky na konstrukci lůžka:
Lůžko by mělo splňovat určité požadavky:
 být pevné a zároveň pohodlné, ložní plocha by se pod klientem neměla prohýbat
 mít polohovatelnou hlavovou nebo nožní část – umožňuje nastavit si lůžko do
požadované polohy
 vhodně zvolené parametry, které vyhovují klientovi i ošetřujícímu personálu
 být z jednoduchých konstrukcí, které umožňují, aby se lůžko dalo dobře stlát a
zároveň bylo snadno omyvatelné
 pro bezpečnost klienta by mělo lůžko být opatřeno postranicí
Umístění lůžka v pokoji:
Umístění lůžka v pokoji by mělo vyhovovat jak klientovi, tak pečovateli.
 nejvhodnější umístění lůžka je takové, kdy klienta neruší umělé osvětlení, slunce,
přímé proudění vzduchu apod.
 vzdálenost jednotlivých lůžek má být přibližně 75 cm, výhody takovéto vzdálenosti
mezi jednotlivými lůžky: zabezpečuje komfort klienta, snižuje šíření virové infekce,
pomáhá zachovat klientovo soukromí, umožňuje pohodlné ošetřování
Základní a pomocná vybavení lůžka:
1. základní
 matrace – nepromokavý potah
 přikrývky lehké, zároveň teplé a lehce čistitelné
 polštáře střední velikosti
 podložka z PVC: 150 × 10 cm
 ložní prádlo – prostěradlo, plátěná podložka, povlečení na přikrývky, povlečení na
polštáře
2. pomocná
 noční stolek
 židle
 závěsy
 signalizační zařízení
53
 osvětlovací těleso
 pomůcky sloužící k úpravě polohy: bednička, válec, nastavitelný panel, sáček
s pískem
 pomůcky k usnadnění pohybu: uzdička, hrazdička – kovový rám visící nad
lůžkem, žebříček – pomůcka z dřevěných válečků spojených šňůrou
 pomůcky k prevenci proleženin: věnečky, antidekubitní podložky, speciální
matrace
 pomůcky k zajištění bezpečnosti klienta: postranice, zábrany, popruhy
 pomůcky zpříjemňující klientovi pobyt na lůžku: jídelní stolek, stojánek na knihy,
kapsa na drobné předměty, rádio
Obecné zásady při úpravě lůžka:
 lůžko se stele ráno a večer, případně častěji dle potřeby
 v ústavech sociální péče je čisté prádlo uloženo ve skladu prádla, zde je prádlo
roztříděno
 k ranní úpravě lůžka je zapotřebí dostatečné množství čistého a suchého prádla
 prádlo by mělo být uloženo na pojízdném vozíku
 úpravu lůžka může vykonávat jedna osoba, ale vhodnější jsou dvě osoby stojící
naproti sobě
 s ložním prádlem se netřepe
 znečištěné prádlo se odkládá do určených pytlů
 lůžkoviny se pokládají na židli
 dbát na to, aby bylo vypnuté jak prostěradlo, tak i podložka, předcházíme tak vzniku
proleženin
 při úpravě lůžka se postupuje od horního čela k dolnímu
 při úpravě lůžka větrat (ale pozor na nepohyblivé klienty, aby nenachladli)
Postup při převlékání lůžka:
 pokud je klient chodící, lůžko opustí
 pečovatel si přichystá k dolnímu čelu lůžka židli, zde odkládá pečovatel veškeré
lůžkoviny
 pečovatel z lůžka odstraní plátěnou podložku, kterou dá do pytle
 PVC podložku pečovatel složí na čtvrtiny, odloží na židli
 pečovatel uvolní prostěradlo tím, že rozváže uzly, opět vloží do pytle
54
 pečovatel si vezme čisté prádlo, rozloží po celé délce lůžka, prostěradlo je napnuté,
vytvoří z cípů prostěradla uzly, zasune pod matraci
 pečovatel přibližně do střední třetiny lůžka vloží igelitovou podložku a překryje ji
plátěnou podložkou
 pečovatel položí pokrývku, rozloží ji, přečnívající boční části založí, pokrývka by
měla být stejně široká jako je lůžko, dolní část přikrývky založí pod matraci, na závěr
připraví polštář
Úprava lůžka s klientem:
 nastává tehdy, pokud je klient nechodící
 klient se otočí na bok nebo se zvedne
 pečovatel dbá na vypnutí prostěradla a podložky
 úprava lůžka pro samotného pečovatele je vždy fyzicky náročná, proto je vhodné
pracovat ve dvojici
 použité prádlo se opět vloží do pytle, vloží na vozík, který je poklizen na určené místo
Polohování klienta:
Pobyt na lůžku má vliv na celkový zdravotní stav nemocného klienta.
Rozlišujeme tyto polohy nemocného klienta:
1. aktivní poloha – pohodlná, vyhovující
2. pasivní poloha – pokud by chtěl nemocný změnit svoji polohu, tak nemůže – převážně
u osob vyčerpaných, slabých, v bezvědomí
3. léčebné polohy
4. vyšetřovací polohy
5. vynucené polohy
Vhodná poloha:
 zmírňuje bolest
 zabraňuje proleženinám
 umožňuje lepší dýchání
 klidnější spánek
55
Změna polohy:
 poloha nepřináší pro nemocného pohodlí
 prevence vzniku proleženin
 při koupeli na lůžku
 při výměně ložního prádla
 při převozu nemocného
Léčebné polohy:
Léčebné polohy slouží k léčbě nemocných. Ne vždy nemocnému přinášejí účinek hned a
nemusejí být pro nemocného příjemné, proto je na místě ošetřujícího personálu vysvětlit
nemocnému princip léčebných poloh.
1. Fowlerova poloha – poloha vsedě, polosedě
 nejčastěji volená léčebná poloha
 klient má zvednutou hlavovou část lůžka, chodidly se opírá o podložku
 lůžko je pro tuto polohu vybaveno hrazdou, bedničkou, která slouží k opěře chodidel,
měkkým válcem, který se vloží pod kolena (pokrčení dolních končetin)
 pod sakrální místo dáváme molitanovou nebo antidekubitní podložku kvůli snížení
tlaku na kostrč
Tuto polohu volíme u klientů:
 s nemocemi srdce a oběhového systému
 s nemocemi dýchacího systému
 po operaci štítné žlázy
 po operaci mozku
 po operaci dutiny břišní
2. Ortopnoická – vzpřímená poloha
 klient sedí na lůžku v mírném předklonu, horními končetinami se opírá o stůl,
opěradlo židle, schůdky, dolní končetiny má spuštěné z lůžka
 pohyblivý klient může opustit lůžko
Mechanismus účinku této polohy:
 vsedě dochází k zvyšování VKP, zlepšování plicní ventilaci
 pokud se klient drží pevné podložky, tak tím fixuje pažní pletenec a tím dochází
k lepšímu dýchání
56
 ve spuštěných dolních končetinách dochází k hromadění krve, klesá žilní návrat, a tím
se klientovi uleví
Tuto polohu volíme u klientů:
 kterým selhává srdce
 trpících astmatem
 s onemocněním plic
3. Poloha na boku
 klient má pokrčené dolní končetiny
 využívá se u klientů, kteří jsou po operaci ledvin, u popálenin určité lokalizace, při
polohování, při některých onemocnění dutiny břišní, při zánětu pohrudnice
4. Poloha na břiše
 tato poloha je volena u pacientů s nemocemi slinivky břišní, u nemocných
v akutním stadiu vředové choroby žaludku, může být využita i jako prevence proti
proleženinám
5. Poloha na břiše s pokrčenými dolními končetinami
 tato poloha se používá u pacientů, kteří mají problémy v dutině břišní, s úrazem
dutiny břišní
6. Trendelenburgova poloha – poloha se zvýšenou dolní částí těla
 klient leží tak, že hrudník a hlava jsou níže než dolní končetiny
 poloha se dá upravit sklopením ložné plochy nebo podložením nohou lůžka
 klient nemá polštář
 tato poloha se indikuje při rozvíjejícím se šoku, u stavů se sníženým prokrvením
mozku, při hrozícím potratu
 pokud se klient v této poloze nachází déle než 2 hodiny, je nutné polohovat na
jeden i druhý bok
7. Obrácená Trendelenburgova poloha
 nemocný leží na zádech, hlava a trup jsou výš než dolní končetiny, poloha slouží
k prokrvení dolních končetin
57
8. Autotransfúzní poloha
 poloha na zádech se zvednutými končetinami do výše
 tato poloha se používá při poskytování první pomoci a při kolapsových stavech
postiženého
9. Rautekova poloha na boku – odpočinková
 slouží k udržení volných cest dýchacích, používá se při poskytování první pomoci
Ukázky různých poloh klienta:
Fowlerova poloha – poloha vsedě, polosedě
Ortopnoická poloha
Ortopnoická poloha na lůžku
58
Autotransfúzní poloha
Trendelenburgova poloha
Vyšetřovací polohy:
Polohy, při kterých je nemocný vyšetřován lékařem.
1. Poloha na zádech
 nejčastěji používaná poloha
 nemocný leží na zádech, má pokrčené dolní končetiny, paže jsou volně podél těla
 tato poloha je určena pro vyšetření orgánů dutiny břišní, končetin
2. Poloha na boku
 tato poloha slouží k vyšetření např. ledvin, sleziny
3. Gynekologická poloha
 speciální gynekologické lůžko se třmeny, o které jsou opřeny paty, dolní končetiny
jsou pokrčeny v kolenou a v kyčlích
 indikuje se při gynekologických vyšetřeních zevních a vnitřních pohlavních
orgánů, při operačních zákrocích v gynekologii, při urologických vyšetřeních a
zákrocích, při vyšetření konečníku
4. Kolenoprsní poloha
 nemocný klečí, opírá se o bérce, kolena a hrudník, hlava je na pažích, záda jsou
prohnuta
 tato poloha slouží k vyšetření rekta
5. Kolenoloketní poloha
 stejná jako předchozí poloha, jen se klient opírá o lokty a kolena
Vynucené polohy:
Polohy vynucené chorobou, aktuálním zdravotním stavem.
1. Poloha na břiše
59
2. Opistotonus
 klient leží na zádech nebo boku, hlavu má zvrácenou do polštáře, páteř má
obloukovitě prohnutou, dolní končetiny jsou ohnuty v kolenou
 tato vyšetřující poloha se využívá při onemocnění tetanem, při meningitidě
3. Ortopnoická poloha
 tato poloha je vynucená akutním stavem dušnosti
Zásady při manipulaci s klientem:
 pečovatel musí jednotlivé techniky přemisťování vykonávat s jistotou
 než začne pečovatel manipulovat s klientem, promyslí si celý postup, odstraní
všechny překážky, dbá na vhodně zvolené oblečení, obutí, připraví si dopředu vše,
co bude potřebovat
 pečovatel nikdy neriskuje, pokud si není jistý úkonem, který má provést, vždy
požádá o pomoc
 pečovatel nepohyblivého klienta nikdy nepřenáší sám, vždy požádá o pomoc
druhého pečovatele
 pečovatel soustřeďuje sílu do nohou, šetří si tím záda
 pečovatel stojí rozkročený v těsné blízkosti klienta
 pečovatel otáčí celým tělem, nikoli pouze trupem
 pokud pečovatel využije mechanické pomůcky, dbá na správné zacházení
 manipulace má být co nejméně zatěžující jak pro klienta, tak i pečovatele
Změny polohy a manipulace s klientem:
Změny polohy, hlavně u nepohyblivých klientů, patří k základní ošetřovatelské péči.
1. Posouvání klienta:
 zesláblí a nemocní klienti nejsou většinou schopni se udržet ve správné Fowlerově
poloze a bohužel se sesouvají směrem k nohám, proto je pečovatel musí do
původní polohy vysunout
 tento úkon provádí dvě osoby, které stojí proti sobě po obou stranách lůžka
 pečovatel klienta posouvá bez použití pomůcek, může využít hrazdičky nebo
vsunout podložku pod klienta
 posouvání klienta pohyblivého – pečovatel vyzve klienta, aby se chytil hrazdičky,
pokrčil jednu dolní končetinu, vzepřel se na patách, stáhl hýžďové svaly a vysunul
60
se k hlavové části lůžka, pokud nemá lůžko hrazdičku, pečovatel podloží jednu
ruku pod záda klienta, druhou pod pánev, klient se opře o paty, stáhne svaly a
vysune se směrem nahoru
 posouvání klienta méně pohyblivého – posouvají vždy 2 pečovatelé, kteří mohou
stát na jedné straně nebo naproti sobě, stojí-li na jedné straně, pečovatel
nadzdvihne rukou a předloktím horní část klientova trupu, který je ve výši ramena,
druhou ruku vsune pod záda, druhý pečovatel podepře klientovi pánev a dolní
končetiny, klient se opře o paty a společně jej vysunou, stojí-li proti sobě, spojí
protilehlé ruce, klient se opře o paty a vysune se
 posouvání klienta nehybného – posouvají 3 pečovatelé, odloží polštář, první
pečovatel podepře jednou rukou hlavu, druhou rameno, další pečovatelé podloží
klientovi lopatky, pas, hýždě, kolena, všichni společně na smluvený signál naráz
klienta vysunou, polštář vloží zpět
2. Posouvání klienta bez pomůcek:
 pečovatel zasune jednu ruku klientovi do podpaží za záda tak, aby se ruce obou
ošetřujících osob spojily
 druhou ruku vsune pečovatel pod dolní část stehen a klienta vysune
 síla k vysunutí musí být přiměřená
3. Posouvání klienta pomocí hrazdy:
 pokud má klient dostatek síly, podílí se na změně polohy
 klient se drží hrazdičky, pokrčí dolní končetiny v kolenou, opře se patami o
pevnou podložku, klient se musí co nejvíc přitáhnout k hrazdičce, zvedne hýždě,
opře se o paty a vysune se nahoru
 pečovatel pomáhá klientovi tak, že ho uchopí za záda, druhou rukou vsune pod
stehna co nejblíže k hýždím a pomáhá při vysunutí směrem k hlavové části lůžka
 lze využít i plátěnou podložku k posouvání klienta, která je zasunuta pod klienta,
podložka musí sahat od hrudníku do poloviny stehen klienta, pomocí rohů
podložky klienta zvedáme a posouváme směrem k hornímu čelu lůžka
4. Otáčení klienta:
 otáčení klienta se provádí při zákrocích a při výměně ložního prádla
 v ústavní péči mohou pracovat dvě osoby
61
 v domácí péči pouze jedna osoba, která to má ovšem složitější
 nevýhodou domácí péče je, že lůžko klienta nemusí být přístupné ze tří stran, to je
určitá překážka
 pečovatel obrací klienta směrem k sobě a vlastním tělem zabraňuje pádu
nemocného z lůžka
 pečovatel uchopí klienta za rameno a hýždě a přetočí jej do správné polohy na
boku
 pečovatel při přetáčení postupuje od hlavy k dolním končetinám
 pro maximální bezpečnost klienta je vhodná spolupráce dvou pečovatelů
 pečovatel ruce podsune pod lopatky, pas, hýždě a stehna, přitáhne klienta k sobě a
otočí jej směrem od sebe
5. Přenášení:
 při přenášení klienta je zapotřebí alespoň 2 nebo 3 pečovatelů
 nemocný je přemisťován pomocí popruhů z pevné látky – lůžka se přisuneme
těsně k sobě, popruhy podsuneme klientovi pod ramena a pánev, postavíme se
k boku prázdného lůžka, natáhneme se pro popruh a přetáhneme jej na volné
lůžko, nebo ho přemisťujeme pomocí prostěradla – lůžka přisuneme k sobě,
uvolníme cípy prostěradla a na straně blíže k sobě stočíme až k tělu, prostěradlo
uchopíme za stočenou část a přesuneme
6. Posazování:
 pečovatel si k lůžku přistaví židli, na kterou bude klienta posazovat
 klient se přidrží za pomoci pečovatele nebo hrazdičky
 pečovatel vsune jednu ruku pod záda, druhou pod kolena a otočí se s klientem
směrem do místnosti
 klienta posadí s nohama spuštěnýma na zem
 pečovatel se postaví ze strany a paži klientovi položí kolem pasu
 klient se drží pečovatele kolem ramen, pečovatel klienta uchopí za zápěstí
 takto se snadněji klient postaví a přejde k připravené židli
62
Pracovní list č. 1
1. Vypište, jaká existuje péče pro klienty:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Vyjmenujte nejzákladnější zařízení z hlediska věku, nemoci a potřeb klientů:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Vypište funkce LDN, rehabilitačního ústavu:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Vyjmenujte význam hygienické péče:
………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………..
…………………………………………………………………………………………….
5. Co zahrnujeme do ranní toalety:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
63
6. Popište postup ranního mytí u ležícího klienta:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
7. Vyjmenujte, jaké pomůcky použijete k celkovému mytí klienta:
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
8. Vyjmenujte pomůcky ke koupání kojence:
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
64
Pracovní list č. 2
1. Vypište zásady při výkonu hygienické péče o klienta:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Vysvětlete termín dekubitus:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Vyjmenujte faktory ovlivňující vznik dekubitů:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Popište stádia dekubitů:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Vyjmenujte predilekční místa dekubitů:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
65
6. Vypište, jaká je prevence vzniku dekubitů:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
7. Rozeberte možnosti léčby dekubitů:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
66
Pracovní list č. 3
1. Vyjmenujte postup při oblékání jednotlivých částí oděvu:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Vyjmenujte faktory ovlivňující rychlost metabolismu:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Co se řadí do poruch výživy:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Vyjmenujte charakter bolesti:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Vysvětlete pojem BMI:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
6. Vypište zásady při podávání stravy:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
67
Pracovní list č. 4
1. Vypište poruchy vědomí:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Vyjmenujte příčiny poruch vědomí:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Vyjmenujte typy horečky:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Jaké jsou fyziologické hodnoty tlaku:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Vysvětlete pojem hypertenze, hypotenze:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
68
6. Jaká je fyziologická hodnota průměrného tepu u dospělé osoby:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
7. Jak měříme tlak:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
69
Pracovní list č. 5
1. Vypište faktory ovlivňující dýchání:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Při vyšetřování dechu posuzujeme:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Vypište, co hodnotíme při ošetřování nemocných, kteří mají problémy s dechem:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Popište význam pohybu:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Jaké typy chodítek mohou klienti používat:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
6. Vyjmenujte ortopedické pomůcky:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
70
Pracovní list č. 6
1. Popište, co je cílem rehabilitace:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Co zařadíte do pozitivního a aktivního rehabilitačního ošetřování:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Vyjmenujte typy lůžek:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Vyjmenujte základní požadavky na konstrukci lůžka:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. K čemu slouží hrazda:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
6. Popište základní vybavení lůžka:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
71
7. Vyjmenujte, jaké máme léčebné polohy:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
8. Věty ano – ne:
Přečtěte si následující tvrzení a zhodnoťte, zda jsou pravdivá. Pokud ano, zakroužkujte
písmeno A, pokud jsou chybná, zakroužkujte písmeno N. Chybná tvrzení opravte a věty
ve správném znění přepište do připravených řádků.
a) Polohu klienta na lůžku neměníme, klid a pasivita zmírňují bolest a usnadňují dýchání.
A–N
b) Při polohování nikdy neriskujeme, pokud máme obavu, že úkon nezvládneme,
požádáme raději pomoc.
A–N
c) Nepohyblivého klienta přenáší jeden pečovatel, dbá přitom nejvyšší opatrnosti.
A–N
d) Při posouvání klienta méně pohyblivého musejí stát pečovatelé vždy na jedné straně.
A–N
72
e) Přenášení klienta pomocí prostěradla je nepřípustné.
A–N
f) Aktivní poloha je ta, kterou si klient zvolí sám, nevyžaduje-li jeho zdravotní stav
polohu léčebnou.
A–N
73
2 Moderní technika v ošetřovatelství a pečovatelství
Manipulace převážně nepohyblivého klienta vyžaduje pro ošetřující personál fyzicky
náročnou aktivitu, která může vést k trvalým zdravotním následkům. Jednou z příčin může
být chybějící vybavení jednotlivých pracovišť moderní technikou, speciálním nábytkem.
V dnešní době poskytuje trh celou škálu výrobků moderní zdravotní techniky. Jsou vytvořeny
tak, aby zjednodušily mobilizaci jak klienta, tak i ošetřujícího personálu a zároveň ochránily
před úrazem a zbytečnou námahou. Klientům zajišťují větší komfort a přináší mu větší
samostatnost a soběstačnost.
Při projektování pečovatelského zařízení a při výběru mechanických pomůcek je třeba brát
v úvahu, že zde budou lidé s různými stupni pohyblivosti. Výběr mechanických pomůcek by
měl zajistit bezbolestný způsob zvedání tělesně postiženého člověka, jeho přesun, sprchování
nebo koupání apod. Je nutné respektovat soukromí, zejména při návštěvě toalety a provádění
osobní hygieny.
2.1 Mobilizace klienta z lůžka, elektrické lůžko, využití moderního
pečovatelského lůžka
Na speciálních akutních odděleních, při dlouhodobé hospitalizaci, se používají univerzální
polohovatelná lůžka, tzv. Image. Lůžka jsou plně ovladatelná pomocí zabudovaných
elektromotorů. Jsou založena na systému funkcí, které pomáhají nemocným bezpečně vstát
z lůžka. Stisknutím jednoho tlačítka připraví nemocného na vstávání navolená poloha vsedě,
další fází je snížení lůžka tak, že ložná plocha pomalu sjede do vyhovující výšky. Pomocí
opěrných madel se klient přesune na okraj lůžka, výtah ložné plochy ho narovná tak, že
nemocný může bezpečně vykročit. Klientský satelitní ovladač umožňuje samostatnost, klient
tak získá větší sebedůvěru. Ovladač umožňuje rychlé a snadné nastavení výšky lůžka, a tak
klientovi usnadňuje vstávání i uléhání. Podélné postranice lůžka slouží k bezpečnosti klienta –
chrání ho před pádem.
Vývojem a inovací se lůžka neustále zdokonalují po stránce technické i designové. Lůžka
umožňují jak nastavení výšky, tak náklonu i polohování ložné plochy.
74
Eleganza Standard je polohovatelné lůžko sloužící pro standardní i intenzivní péči. Funkcí
lůžka je, že umožňuje klientovi nastavení výšky, zároveň jeho náklonu a polohování ložné
plochy, to vše za pomoci elektromotorů. Výhodou tohoto lůžka je, že jeho kvalitní konstrukce
zajišťuje perfektní stabilitu a má mimořádně vysokou nosnost 230 kilogramů při zachování
všech funkcí, v neposlední řadě umožňuje snadné a bezproblémové čištění lůžka. Toto lůžko
zároveň napomáhá prevenci dekubitů v bederní části.
Eleganza de Luxe je polohovatelné lůžko, které slouží jak pro standardní, tak i intenzivní péči.
Toto lůžko je určeno klientům hospitalizovaným pro krátkodobou i dlouhodobou nemocniční
péči. Toto lůžko umožňuje jak nastavení výšky, tak i jeho náklonu i polohování ložné plochy
opět za pomoci elektromotorů.
Eleganza XC – toto lůžko slouží k rychlé diagnostice, je využíváno při vyšetřování nebo
operativních zákrocích.
Image – je univerzální polohovatelné lůžko, jeho využití je na speciálních akutních
odděleních – např. neurologie, akutní rehabilitace atd.
Resuscitační lůžko Multicare – je významné pro klienty vyžadující resuscitační péči či
v kritických situacích klienta, kdy jde o záchranu jeho života.
Univerzální stretcher Sprint – slouží pro rychlý a bezpečný přesun klienta, umožňuje základní
diagnostiku a ošetření klienta v ohrožení života.
Elektrické lůžko
Zdravotnická lůžka existují v mechanickém, elektrickém a hydraulickém provedení. Jsou
vyráběna individuálně dle přání a požadavků zákazníka. V rámci výroby se bere ohled na
jednoduchou obsluhu, vysokou kvalitu i spolehlivost.
Popis lůžka:
 lůžko by mělo být výškově nastavitelné, ovládané elektricky
 po obou stranách by mělo být určité rozmezí, aby mohly ošetřovat zároveň dvě osoby
 světlost pod lůžkem by měla dosahovat přibližně 150 milimetrů – snadný přístup pro
mobilní zvedáky, zmenšuje se pracovní prostor
 existují-li po stranách lůžka bočnice, nesmějí překážet použití mechanických pomůcek
75
Elektrická lůžka mají různé funkce – rozlišujeme lůžka nemocniční, lůžka pečovatelská a
lůžka určená pro intenzivní péči. Mezi první elektricky polohovatelná lůžka od firmy Linet
patří Premiér, Prestige a Decima, Praktika. Velký zvrat nastal v roce 2000, kdy byla
konstrukce lůžek z Linetu vybavena sloupovou jednotkou, která dodává jednotlivým lůžkům
unikátní vlastnosti a charakteristickou vizáž.
Využití moderního pečovatelského lůžka:
Elektrická pečovatelská lůžka jsou určena pro zařízení sociální péče, domovy seniorů i
domácí péči. Tato lůžka zajišťují vysokou funkčnost a mají i příjemný vzhled.
Typy lůžek:
1. Terno plus, Vitalia
 polohovatelná lůžka s dřevěným obložením
 ložná plocha obou lůžek je čtyřdílná
 nastavování zdvihu a náklonu se provádí pomocí elektromotorů
 zajišťují bezpečnost a pohodlí klienta
ukázka lůžka Terno plus
2. Estetica
 polohovatelné lůžko s dřevěným obložením
 umožňuje široký rozsah rozměrového nastavení
 polohování se uskutečňuje pomocí elektromotorů
 podpora prevence proleženin
 má stabilní sloupovou konstrukci
76
3. Contempora
 elektricky polohovatelné lůžko určené pro pečovatelství a domácí péči pro klienty
vyžadující dlouhodobou péči
 funkčnost, příjemný vzhled, komfort
 pazří mezi nejmodernější lůžka
Vyšetření klientů na lůžku – rentgenování C - ramenem
 C - rameno je speciální rentgenový přístroj, který slouží k vyšetření vnitřních
orgánů klientů z velkého množství úhlů
 je tvořené ze dvou částí: rentgenka – vysílá paprsky a snímač – snímaný obraz
zachytává
4. Eleganza ICU
 lůžko je určeno pro rentgenování klasickým RTG přístrojem a C ramenem
ukázka lůžka Eleganza ICU
2.2
Transportní stretcher, zdravotnické křeslo, transportní a zvedací
systémy pro imobilní klienty, invalidní vozík
Transportní stretcher:
Na trhu je nabízen univerzální stretcher Sprint, který zajišťuje rychlý, snadný a bezpečný
přesun klienta na požadované místo. Sprint umožňuje provést základní diagnostiku a ošetření
klienta v kritickém stavu na lůžku. Může sloužit ambulantně při prováděných chirurgických
zákrocích, je určen také pro krátkodobou hospitalizaci. Využívá se i pro běžný transport
klientů v nemocnici.
77
Výhoda lůžka:
 umožňuje nastavení výšky ložné plochy
 uložení monitoru vitálních funkcí a zajištění umělé plicní ventilace
 možnost umístění přístrojů – defibrilátor, monitory, transportní ventilátory, tlakové
láhve, odsávačky
 umožňuje klienta rentgenovat nebo použít C - rameno
 mechanická konstrukce lůžka je velmi odolná
Příslušenství určené pro transportní stretcher: Matrace Sprint Standard a Matrace Sprint Plus.
univerzální transportní stretcher
Zdravotnické křeslo:
Polohovatelné křeslo Sella:
 je pro klienty pohodlné, usnadňuje práci ošetřovatelům
 umožňuje výškové nastavení sedáku a polohování zádové a nožní části
 klient může na tomto křesle pohodlně sedět, ale i ležet
 napomáhá při mobilizaci – hydraulický zdvih a náklon sedáku podporuje klienta při
vstávání
 sklopitelný nožní díl a pohyblivé područky napomáhají k samostatnosti klienta
 nízká hmotnost křesla a velká přední kolečka usnadňují manipulaci
Křeslo Softlin:
 pojízdné křeslo s polohovatelným opěradlem a výklopnou podnožkou
 je tvořeno pevnou a stabilní konstrukcí
78
 konstrukce umožňuje posouvat sedák vpřed
 zakončení područek umožňuje lepší vstávání klienta z křesla
 obsahuje polohovatelný opěrák, výklopnou podnožku, snímatelné látkové potahy
 křeslo má centrální kolečko pro snadnou manipulaci
multifunkční křeslo Sella
polohovací křeslo Softlin
Křeslo Markus Lift:
 zvyšuje soběstačnost klienta
 umožňuje elektrické nastavení křesla do polohy určené pro snadné vstávání
 elektrické nastavení křesla do polohy vleže zaručuje komfortní odpočinek klienta
 křeslo obsahuje ruční ovladač elektrického polohování
 kolečka pro snadnou manipulaci
křeslo Markus Lift
Přesun klienta na křeslo:
 ošetřující personál přetočí klienta na bok, spustí jeho nohy přes okraj lehátka, klient se
může posadit, může se vzepřít pomocí rukou
 až se klient posune na okraj lůžka, postaví se, pootočí se zády k sedáku a posadí se
 po celou dobu tohoto úkonu je ošetřující personál klientovi nápomocen – může dojít
k přetěžování personálu
Přesun při využití moderních výrobků:
 výhodné je polohovatelné lůžko, křeslo nebo zvedací židle
79
 klient se umístí na bok – leží na okraji lůžka, zády k jeho bližšímu okraji a sedáku co
nejblíže k lůžku, poté je překulen na sedák
 poté se za pomoci ošetřujícího personálu posadí zvednutím zádové části elektricky
polohovatelného křesla
Transportní a zvedací systémy pro imobilní klienty:
Klienti, kteří jsou úplně nebo částečně nepohybliví, např. po amputaci dolních končetin,
neurologických, cévních onemocnění, po onemocnění páteře, mají problémy s přesunem
z místa na místo. Např. dostat se z lůžka na invalidní vozík nebo z vozíku do vany atd. Takto
postižené osoby jsou v běžném životě značně omezeny a hlavním problémem se stává
vykonávání každodenních potřeb, proto byly pro tyto osoby zkonstruovány transportní a
zvedací systémy. V současné době jsou nejvíce využívány dva typy: tzv. mobilní zvedák a
stropní transportní zdviž. Použití těchto mechanických, popřípadě elektricky zvedacích a
manipulačních pomůcek usnadňuje ošetřujícímu personálu přesun klientů a manipulaci s nimi,
také chrání zdraví nejen ošetřujícího personálu, ale i samotných klientů.
Stavěcí zvedák:
 zařízení umožňující přesun klienta z lůžka, židle, invalidního vozíku
 slouží také k nácviku postavení se a chůze, k využití toalety
 vhodné pro použití u nesamostatných, ale k pohybu aktivně přispívajících klientů
Mobilní zvedák:
 pojízdný kovový zvedák umožňující klienty zavěšené ve speciálním vaku převážet a
zvedat pomocí pojízdného podvozku a hydraulicky nebo elektricky ovládaného
zvedacího ramene
 určen pro klienty, kteří jsou nesamostatní
 slouží k přesunu na lůžko, toaletu, židli, invalidní vozík
 vhodný pro transport klientů na větší vzdálenosti
Mobilní zvedáky mají bohužel několik nevýhod:
 těžká manévrovatelnost
 fyzická náročnost pro ošetřující personál
 nižší komfort pro klienta
 často velké rozměry podvozku
80
Stropní transportní zdviž – stropní zvedák:
 je určen pro péči o nepohyblivé klienty v ústavech sociální péče, domovech pro
seniory, v léčebnách, lázeňských zařízeních, rehabilitacích nebo i v domácí péči
 je složen ze zvedací kazety, na které je klient transportován zavěšený ve speciálním
vaku, a kolejnicového systému, po kterém se kazeta s přepravovaným klientem
pohybuje
ukázka mobilního zvedáku
ukázka stropního zvedáku
Invalidní vozík:
Invalidní vozíky existovaly již ve staré Číně, v Evropě byly využívány až od 16. století, v 17.
století byly určeny pro paraplegiky. Tyto invalidní vozíky fungovaly na bázi pohánění ruční
silou, velký nárůst zaznamenaly za 1. světové války a po 2. světové válce.
Invalidní vozík je určen k přepravě sedících osob s postižením dolních nebo horních
končetin. Vozík je sestaven tak, aby vyhovoval klientovi a jeho potřebám. Potřeby se odvíjí
od druhu a míry handicapu, ale nesmíme opomíjet ani sociální požadavky handicapovaného
klienta.
Invalidní vozíky obsahují tyto komponenty a doplňky:
 materiál rámu – hliník, titan, dural, skládací mechanický invalidní vozík nebo vozík
s pevným rámem
 pohon – pomocí obručí, vozík pákový
 řízený elektrický vozík může být stolečkový, středový nebo řízený bradou
 kola – rychloupínací zadní kola, obsahující kolečka, která zamezují převržení
 poloha a sklon uchycení zadního kola – slouží k zajištění stability a bezpečnosti
 sedací a opěrná plocha – nastavení úhlu opěrky zad, nastavení úhlu, šířky, výšky a
hloubky sedu, u elektrických vozíků obsahuje sklopná záda
81
 opěrka hlavy, područky, podnožky a stupačky
 regulovatelná výška držadel
 exteriérové elektrické vozíky – kompletní osvětlení, brzdy, jeden nebo dva motory
Typy vozíků:
Vozík tlačí ošetřující osoba, k pohybu lze využít i ruční sílu klienta nebo vlastní pohon. Vozík
v základním provedení se skládá z kovových trubek se 2 velkými a 2 malými koly.
 typ s velkými koly vpředu
 typ vozíku pro oboustranně amputované
 typ pro pohánění jednou rukou
 typ s motorovým pohonem
 vozík pro jízdu po schodech
 vozík pro děti
 vozíky odlehčené a zpevněné
K dopravě pomocí vozíku musí být splněny určité podmínky
 rovný povrch
komunikací,
bezbariérové
nájezdy,
výtahy,
zvedací
plošiny,
nízkopodlažní vozidla, manipulační prostor pro otáčení, vystupování, nastupování
mechanický invalidní vozík
elektrický invalidní vozík
82
2.3
Manipulace s klientem, manipulace při hygieně, polohování
klienta, využití zdravotnické techniky při prevenci dekubitů,
pasivní a aktivní antidekubitní matrace, jídelní stolky, zajištění
komfortu klienta
Manipulace s klientem představuje pro ošetřující personál velkou fyzickou zátěž. Příčinou
může být chybějící moderní technika na jednotlivých pracovištích, popřípadě nedostatečné
prostory. V praxi se málo využívají technické aspekty prevence – např. křesla, zvedáky a jiné
pomůcky.
Problémy při manipulaci s klientem:
 přesun z lůžka na křeslo, stretcher nebo jiné lůžko je daleko komplikovanější u klientů
s vyšší hmotností – může být nebezpečný jak pro ošetřující personál, tak pro
samotného klienta
 polohování klienta je daleko složitější, pokud chybí elektricky polohovatelné lůžko –
fyzická i časová zátěž
 vertikalizace, laterální polohování i ukládání do pronační polohy
 i vážení klientů může představovat vážný problém – v praxi se často používá
komplikované zvedání klienta
Přemisťování a následná manipulace s klientem by měla být co nejméně zatěžující, jak pro
ošetřující personál, tak pro samotného klienta.
Efektivní manipulace s klientem:
 klient má být při přesouvání povzbuzován ošetřujícím personálem
 ošetřující personál by měl využívat manipulační pomůcky a zařízení
 manuální zvedání klienta má být uskutečněno tehdy, jestliže se nejedná o zvedání celé
váhy klientova těla
 manuální polohování se odvíjí od klientova fyzického a kognitivního stavu
 při manipulaci s klientem se bere v potaz dostupnost vybavení a jeho následná údržba,
důležité je pravidelné proškolování personál, je kladen důraz na bezpečnost
83
Přesun klienta na lůžko:
 přesun klienta na lůžko bez výškového nastavení je problematické, jak pro ošetřující
personál, tak pro klienta
Přesun po podložce na lůžku:
 pokud je klient schopen spolupracovat, skrčí obě nohy co nejvíce pod sebe a opře je o
podložku, která slouží jako pomocník k nadzvednutí spodní části těla za pomoci nohou
 ošetřovatel jej vezme za obě ruce v podpaží, nadzvedne jej, na pokyn se klient na
lůžku nadzvedne, ošetřovatel klienta posune po podložce nahoru směrem
k podhlavníku
 pokud ošetřují klienta 2 – 3 členové personálu a klient je nepohyblivý, pak ho 1 – 2
ošetřovatelé vezmou za ruce v podpaží a další zvedne obě nohy v místě pod koleny
 nejlepším způsobem je pod klienta v celé délce lůžka vložit další volnou podložku,
pomocí které se klient přesune
Příklady nevhodné manipulace s klientem na lůžku:
 při posouvání klienta se zátěž přenáší do zad ošetřovatele, negativní třecí síly navíc
ohrožují klienta vznikem dekubitů
 přesun klienta na lůžko bez výškového nastavení vyžaduje práci ošetřovatele
v nepřirozené poloze
Přesun klienta z lůžka na lůžko – pomocí podložky:
 přesouvací podložky slouží k přesunu klienta z lůžka na lůžko, z operačního stolu na
lehátko atd.
 podložky jsou z otáčejících se válečku vsazených do duralového rámu, na válečky je
umístěn koženkový pás
Manipulace při hygieně:
Sprcha klientům slouží k osobní hygieně. Existují různá řešení sprchování klientů dle jejich
osobní potřeby. Koupel je pro osobní hygienu klienta využívána méně často.
Přehled pomůcek ke sprchování:
1. omývací lůžko – sprchový vozík
 je vhodný pro klienty, kteří jsou nesamostatní, neaktivní
84
 je vybaveno hydraulickým nebo elektrickým zdvihem
2. výškově nastavitelná hygienická židle
 je určena pro klienty, kteří jsou nesamostatní, ale jsou aktivní a přispívají k pohybu
 pohyblivější klienti jsou schopni provést množství úkonů souvisejících se
sprchováním sami
 méně pohybliví klienti využívají k přesunu na hygienickou židli stavěcí zvedák
3. víceúčelové sprchové křeslo
 je určeno pro klienty s nedostatečnou stabilitou trupu
4. sprchová kabina
 obsahuje ochranný kryt proti postříkání a je vybavena posuvným sedadlem
Přehled speciálních van:
1. sedací vana s lamelovými dvířky
 určena pro klienty samostatné i nesamostatné, ale k pohybu aktivně přispívající
2. polohovací sedací vana
 určena klientům, kteří nejsou schopni udržet rovnováhu při sezení
3. vana s integrovaným zvedákem
 vhodná pro klienty, kteří jsou schopni udržet rovnováhu při sezení
4. sedací vana se zvedací hygienickou židlí
 vhodná pro klienty, kteří mají problémy dostat se do vany a z vany, ale jsou
schopni vykoupat se zcela sami nebo jen s minimální pomocí
Návštěva toalety:
K přesunu na toaletu lze využít:
 stavěcí pomůcku
 stavěcí zvedák
 výškově nastavitelnou židli
 víceúčelové hygienické křeslo
 vakový a stropní zvedák
Polohování klienta:
Polohování klienta je systematická změna polohy na lůžku, v křesle, která se uskutečňuje
v určitém časovém rozmezí. Polohováním klienta předcházíme vzniku dekubitů. Pravidelnými
změnami polohy klienta dochází k zabránění nadměrného působení tlaku na tlakové body a
85
dochází k okysličování a prokrvování podkožních tkání. Základním pravidlem polohování je
neležet na dekubitech nebo na místech rizikových pro jejich vznik. Pokud je klient schopen
samostatného pohybu, ošetřovatel ho informuje, jakým způsobem a v jakých intervalech má
svou polohu měnit. Samostatnější klient by měl měnit polohu přibližně každých 10 – 15
minut. Nepohyblivého klienta polohuje ošetřující personál podle jeho okamžitého stavu,
jednotlivé intervaly mohou kolísat mezi 10 minutami až 4 hodinami. Ošetřovatel kontroluje
riziková místa, nejméně 1krát denně.
Změna polohy na lůžku:
 většinou se využívají boční a šikmé boční polohy: 15 – 30 stupňů odchýlení od polohy
na zádech a poloha na zádech
 při polohování na zádech je potřeba dávat pozor na otlaky v místech týlu, krku,
lopatek, hýždí, pat
 využíváme různé podložky, polštáře, podložky pod patu, loket
 imobilní klienti by neměli mít zvednutou hlavu a horní polovinu těla výše než 30
stupňů nad podložkou, výjimka platí při jídle
 klient má mít zvednutou hlavu nad podložkou přibližně 15 stupňů – to mu umožní
polštáře, podhlavník
 při jídle klient zaujímá polohu vsedě nebo vpolosedě – to slouží k zabránění
problémům při polykání, podhlavník lůžka dáme zpět do původní polohy 15 – 30
stupňů nad podložkou, ale nejdříve přibližně 15 – 30 minut po jídle
 pokud klient leží na zádech, je nutné, aby měl paty trvale nad lůžkem, vhodné je vložit
pěnovou podložku nebo polštář pod nohy mezi střed lýtka a kotníky
Poloha vsedě
 jestliže klient sedí v křesle nebo na vozíku, je nutné ho posadit tak, aby udržel
vzpřímenou polohu
 při sezení by měl mít klient stehna ve vodorovné poloze a chodidla na podlaze
 lokty, předloktí a zápěstí jsou uložená na opěrkách
 můžeme využít polštáře, speciální podložky
 u nepohyblivých klientů využíváme antidekubitní sedací podložku
 interval polohování vsedě je kratší – 10 – 50 minut
U klientů využíváme různé polohy – viz kapitola 1 tohoto textu.
86
Využití zdravotnické techniky při prevenci dekubitů:
Cílem je předcházet vzniku proleženinám.
Důležité jsou tyto zásady:
1. polohování
2. využívání antidekubitních pomůcek
3. hygiena
4. rehabilitace
5. normalizace celkového stavu – výživa, vnitřní prostředí, krevní oběh, okysličování…
Pokud je klient částečně pohyblivý, je schopen měnit polohy sám, stačí použít statické
antidekubitní pomůcky. Pokud je klient nepohyblivý, není schopen sám si změnit polohu, je
nutné použít dynamické antidekubitní podložky – matrace. Pokud má klient dekubity 3. a 4.
stupně, je vhodné použít speciální lůžka – matrace s mírným únikem vzduchu.
Rozlišujeme tyto druhy pomůcek:
 pomůcky pro boční a šikmé boční polohování
 různé zvedáky pro zvedání klienta
 speciálně konstruované lůžko s elektrickým polohováním
 matrace k lůžku, antidekubitní matrace
antidekubitní matrace
Pomůcky pro boční a šikmé boční polohování:
 pěnové – molitanové podložky
 polštáře – na zmírnění tlaku na již existující dekubity
 měkké polštáře pod lýtka
 molitanové ochrany nohou
 ochrany pat
 molitanové klíny pro zajištění boční nebo šikmé plochy
87
Pasivní a antidekubitní matrace:
Antidekubitní matrace dělíme:
 matrace redukující tlak a matrace odstraňující tlak
 matrace statické, plovací, rotační, se střídavým nafukováním
 matrace přídavné – overaly a nahrazovací
ukázka aktivní antidekubitní matrace
pasivní antidekubitní matrace
 slouží k nejdokonalejšímu rozložení váhy klienta, nedochází k utlačování tkání
aktivní antidekubitní matrace
 slouží k prevenci dekubitů a ulehčuje léčbu dekubitů
 odlehčují části těla
 podporují prokrvování tkání
Jídelní stolky:
Jídelní stolky jsou vyrobeny tak, aby zvyšovaly pohodlí a samostatnost klienta.
Výhody jídelního stolku:
 nastavitelná jídelní deska umožňuje klientům konzumaci jídla na lůžku
 stolek lze využít i jako psací a pracovní podložku – lze upravit výšku jídelní desky i
její naklopení
 rám podvozku ve tvaru „C“ lze použít i při sezení v křesle nebo na židli
Typy jídelních stolků:
1. Server Solido
 jednoduchý stabilní stolek s výškově nastavitelnou jídelní deskou
 obsahuje dvojité kolečka pro snadnou manipulaci
88
ukázka stolku Server Solido
2. Server Stylo
 má kovovou podstatu s bržděnými kolečky, k níž je připevněna mechanika
umožňující výškové nastavení sklopné, oboustranné jídelní plochy
3. Server Classic
 je použit v nemocnicích
 jeho konstrukce zabezpečuje pohodlné a bezpečné použití během jídla nebo čtení
Stolky k lůžku s jídelní deskou:
Stolky určené pro zařízení sociální péče, domovy pro seniory a domácí péči by měly být
oboustranně přístupné. Mohou mít zásuvku, skříňku, samostatně brzditelná kolečka. Lze do
nich zakomponovat i jídelní desku. Tyto vlastnosti zvyšují komfort klientů a usnadňují práci
ošetřujícímu personálu.
Zajištění komfortu klienta:
Pohodlí klienta zlepšuje psychickou odolnost i obranyschopnost organismu.
Faktory, které zajišťují komfort klienta:
1. místnost
 musí být dostatečně prostorná – použití různého zařízení a pomůcek
 teplotní komfort klienta – přiměřená teplota, použití vhodných přikrývek
 zajištění vlhkosti vzduchu
 přiměřené osvětlení
2. správný a včasný výběr pomůcek
3. výběr vhodného lůžka
4. pro usnadnění sprchování, koupání a návštěvy toalety existuje řada pomůcek, které
zajistí komfort a bezpečnost klientům
5. vstřícný přístup ošetřujícího personálu
89
Pracovní list č. 7
1. Vyjmenujte, pro která zařízení jsou určena elektrická pečovatelská lůžka:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. K jakým účelům slouží transportní stretcher:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. K čemu slouží invalidní vozík:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Vypište, jaký je rozdíl ve funkci pasivní a aktivní antidekubitní matrace:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Vyjmenujte faktory, které zajišťují komfort klienta:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
90
3 Péče v domácnosti
3.1 Význam a poslání domácí péče, zavedení domácí péče, vhodnost
zavedení domácí péče, vývoj domácí péče v ČR, poskytovatelé
domácí péče, organizační forma domácí péče, financování domácí
péče
Význam a poslání domácí péče:
Nedílnou součástí poskytování zdravotnických služeb, kterou řadíme do primární péče, je
komplexní domácí ošetřovatelská péče. Pojem vychází z anglického termínu home care
(domácí péče). Komplexní domácí péče zahrnuje otevřený systém individuální péče, který se
skládá ze tří složek péče – zdravotní, pečovatelské a laické. Snahou komplexní domácí péči je
podporovat zdraví, chránit jedince před nemocemi, poskytovat léčbu nemocí a rehabilitaci,
rekonvalescenci a resocializaci nemocných. V dnešní době se komplexní domácí péče
odlišuje od pomoci v domácím prostředí, která je zaměřena na úklid, donášku nákupů atd.
Kvalitní domácí péče poskytuje tyto výhody:
 osoba nemusí být v ústavní péči (nebo je možné její zkrácení), má možnost být
v domácím léčení, pokud to zdravotní stav vyžaduje
 předcházení traumatizací z dlouhodobé hospitalizace a z pobytu v neosobním
nemocničním prostředí, pacient se nemusí neodloučit od rodiny a domácího prostředí
 snížení ekonomických nákladů na léčbu a ošetřovatelskou péči, domácí péče je
levnější
Zavedení domácí péče – DP:
Domácí péče se zaměřuje na podporu tzv. svépomoci. Domácí péče respektuje lidská práva a
snaží se podporovat nemocného ve všech jeho aktivitách, a to v jeho domácím prostředí.
Domácí péče je určena každému, pro koho je vhodná. Jestliže je domácí péče hrazena ze
zdravotního pojištění, musí být předepsána příslušným ošetřujícím lékařem, převážně se jedná
o praktického lékaře.
Před zavedením domácí péče je nutné se zaměřit na tyto skutečnosti:
 zda domácí péče vede ke zkvalitnění života nemocného
91
 zda bude zajištěna dostatečná bezpečnost nemocného v domácím prostředí
 zda bude dostatečně zabezpečena možnost okamžité pomoci v případě komplikací,
např. kontakt s ošetřujícím lékařem
 zda bude rodina nemocného spolupracovat
 zhodnotit frekvenci návštěv pracovníku ADP (agentur domácí péče)
Domácí péče je nabízena v tomto rozsahu:
1. základní domácí péče – poskytování osobní hygieny, prevence a léčba proleženin,
podávání obkladů, zábalů, příprava léků, kontrola pitného režimu, základní domácí
péče může být rozšířena o péči sociální, kterou zajišťují pečovatelky, osoby z řad
dobrovolníků
2. odborná domácí péče – sem zařadíme hodnocení celkového stavu klienta, příprava a
podávání léků včetně infúzí, odběr biologického materiálu, aplikování sond a katétrů
3. paliativní domácí péče – je zajišťována pacientům, u kterých základní onemocnění
nezabírá na kauzální léčbu, domácí paliativní péči by měly zajišťovat speciálně
edukovaní pracovníci, tato péče by měla být poskytována zejména sestrami a lékaři,
v rámci poskytování domácí paliativní péče musí být zajištěno: zvládnutí léčby
bolesti, zvládnutí léčby doprovodných příznaků onemocnění, např. nechutenství,
zabezpečení dokonalé hygieny a ostatních ošetřovatelských výkonů
Vhodnost zavedení domácí péče:
Domácí péče je vhodná pro jedince, kteří:
 mají alespoň částečně vyhovující bytové podmínky
 jsou schopni být sami nebo mají někoho, kdo jim dělá společnost
 jedincův zdravotní stav je stabilizovaný
 mají možnost spolupráce s rodinou
 nevyžadují péči ve větším rozsahu než je daný limit, tzn. ne více než 3 krát denně 60
minutovou návštěvu sestry ADP
Komplexní domácí péče zajišťovaná dětem:
 jedná se o takovou formu domácí péče, která zohledňuje všechna specifika dětského
věku
92
 je poskytována odborníky na problematiku dětského věku – je ordinována zejména
pediatrem a zajišťována dětskou sestrou
 všechny zásady při poskytování péče jsou stejné jako v péči o dospělé
Vývoj domácí péče v ČR:
Domácí péče je humánní holistická péče poskytovaná jedincům v jejich přirozeném domácím
prostředí.
Moderní koncept domácí péče byl ve světě vytvořen v roce 1859 v Liverpoolu – Williamem
Rathbonem, byznysmenem a filantropem, který zrealizoval myšlenku domácí péče v době,
kdy jeho žena umírala na zhoubnou nemoc. Ve spolupráci s Florence Nightingalovou vznikla
první škola pro sestry, která zabezpečovala ošetřovatelskou péči nemocným, potřebným a
chudým lidem.
V roce 1885 byla ve Spojených státech amerických ve městech New York, Buffal, Bostn a
Philadelphia založena organizace sester v domácí péči, která pomáhala chudým a opuštěným
lidem se zdravotními problémy.
V celé Evropě dochází koncem 19. století k rozvoji domácí péče – důvodem je stárnutí
populace, zvyšování počtu jedinců vyžadujících pomoc druhé osoby. Domácí péče se
zaměřuje převážně na seniory. Každá země má rozdílný podíl zdravotní a sociální péče.
Světová zdravotnická organizace v roce 1977 v Alma Atě vyhlašuje program „Zdraví pro
všechny do roku 2000“. Severská forma domácí péče se zaměřuje na servis, který přichází od
státu, vládních nebo nevládních organizací, tuto péči doplňuje rodina. Naopak tzv. jižní forma
domácí péče je zajišťována rodinou a doplňována státem.
Česká forma domácí péče má počátky ve 12. století. Služba potřebným byla ve špitálech
zajišťována řeholními řády – Řád svatého ducha, Johanitky, Alžbětinky, Milosrdní bratři,
Klaristky.
Za vlády Marie Terezie došlo ke zlepšení péče o poddané v sociální oblasti. Péči zajišťovaly
různé útulky a spolky. V době národního obrození dochází k podpoře jak sociální, tak i
odborné péče pro potřebné. V roce 1874 byla založena první ošetřovatelská škola. V roce
1919 byl za pomoci Alice Masarykové založen Československý červený kříž. V období první
republiky se v souvislosti s nárůstem vysokých nákladů v péči o nemocné v nemocnicích
zrodila myšlenka poskytování odborné ošetřovatelské pomoci v domácím prostředí.
Po druhé světové válce organizují ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách Ústavy
národního zdraví. Výnosem ministerstva zdravotnictví v roce 1950 byl Československý
93
červený kříž pověřen, aby postupně převzal veškerou ošetřovatelskou a zdravotní péči v
rodinách. V roce 1952 na sebe přebírá dle zákona 103/1951 odpovědnost za provádění domácí
péče stát.
Po sametové revoluci v roce 1989 se naše země začíná vracet k demokratickým principům.
Domácí péče se stává symbolem lidské vzájemnosti, profesionality, lásky a pomoci. V roce
1991 umožňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí v zákonné normě, Vyhlášce MPSV č.
182/91. Sb., upravující poskytování sociální péče a pomoci, finanční úhradu i nestátním
subjektům – tím se otvírá možnost poskytovat sociální péči a pomoc umírajícím agenturám
domácí péče a charitativním organizacím.
Domácí zdravotní péče je od roku 1993 hrazena ze zdravotního pojištění. Agentury domácí
péče už v roce 1993 poskytují v rámci své činnosti i domácí hospicovou péči umírajícím a
jejich blízkým.
Poskytovatelé domácí péče:
 péče v domácím prostředí je zajišťována zdravotníky – lékaři, sestrami, nižšími
zdravotními
pracovníky,
rehabilitačními
pracovníky
a
doplněna
sociálními
pracovnicemi, psychology, duchovními; složení zaměstnanců se odvíjí od typu
organizace, rozsahu registrace organizace poskytující domácí péči, na složení klientely
 poskytovatelé domácí ošetřovatelské péče musí splňovat určité požadavky – např.
vzdělání, délku předchozí praxe v lůžkovém zdravotnickém zařízení – tato kritéria
jsou stanovena legislativními podmínkami danými příslušným ministerstvem, např.
Ministerstvem zdravotnictví ČR, Ministerstvem práce a sociálních věci ČR
 sestry jsou registrovány a mají zákonnou povinnost zdravotníka pracujícího bez
odborného dohledu – zákon č. 94/2004
Organizační forma domácí péče:
Podmínky pro zřizování agentur:
 zřizovateli ADP (agentury domácí péče) se mohou stát státní instituce – zřizovatelem
je pak stát – např. fakultní nemocnice, převážně jsou však ADP institucemi nestátními
– např. občanská sdružení, charitativní instituce
 agentura může být založena i jednotlivcem – např. sestrou, která poskytuje
individuální služby klientům, trendem ministerstva zdravotnictví je alespoň pět plných
úvazků sester v rámci jedné agentury
94
 vznik nestátních ADP se odvíjí od norem o vzniku nestátní instituce, která se musí
registrovat na krajském úřadě jako NZZ – nestátní zdravotnické zařízení
 v rámci registrace je stanoveno a vymezeno materiální vybavení a zabezpečení ADP
 agentura domácí péče může nabízet určité služby za úhradu, má zpracovaný ceník
služeb, který je povinna dodržovat, výkony, které jsou poskytovány výslovně na
žádost klienta, jsou považovány za nadstandardní a jsou hrazeny přímo klientem,
pojišťovna je nehradí, je vytvořen písemný smluvní vztah mezi klientem a agenturou
 většina agentur domácí péče má i půjčovnu pomůcek za mírnou úhradu (nemocniční
lůžka, ortopedické pomůcky, protetické pomůcky, pomůcky usnadňující péči)
Financování domácí péče:
 domácí ošetřovatelská péče je financována z fondu veřejného zdravotního pojištění a
dle vyhlášky MZČR č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů
s bodovými hodnotami v platném znění, existuje tzv. sazebník, v kapitole 925 – sestra
domácí péče, zde jsou přesně vymezeny možnosti v ordinaci domácí péče, úkon je
spojen s vykazováním administrativní práce sestry, existuje možnost ordinace čtyř
typů ošetřovacích návštěv, je určen přesný rozsah návštěvy (15, 30, 45 nebo 60
minut), ordinace ošetřující návštěvy se odvíjí od celkového zdravotního stavu klienta
se zohledněním fyzické náročnosti výkonu pro sestru a rozsahu prováděných úkonů,
ošetřovací návštěva zahrnuje např. hygienickou péči, podávání léků, převazy,
pohybové aktivizace, prevenci dekubitů, ošetřující lékař může vykonat odběr
biologického materiálu, ošetření stomií, klyzma, cévkování, ošetření permanentních
katétrů a další
 přímou platbou pacienta (u pacientů, kteří nejsou pojištěni, nebo za výkony nehrazené
ze zdravotního pojištění, nebo u pacientů, u kterých zdravotní pojišťovna nemá
smluvní vztah se zdravotnickým zařízením poskytujícím domácí péči, pokud pacient
vědomě a záměrně zvolil nesmluvní zařízení)
 sponzorskými dary, z nadací, grantů apod.
Kontaktní adresy všech agentur domácí péče lze získat u praktických lékařů, u sociálních
pracovnic, v charitativních centrech, na odborech zdravotně sociální péče příslušných
krajských úřadů.
Úkol: Na internetových stránkách vyhledejte nejbližší agenturu domácí péče ve vašem okolí.
95
3.2 Hlavní zásady osobní asistence, náplň práce osobních asistentů,
rozvoj osobní asistence
Na konci 60. let vzniklo ve Spojených státech amerických hnutí Independent Living –
nezávislý život. Cílem bylo dosáhnout úplné rovnoprávnosti zdravých lidí a lidí
s handicapem. Nezávislý způsob života osob s handicapem znamenalo rovnoprávnost
v oblasti sociální, politické, ekonomické a kulturní.
Hlavní zásady osobní asistence:
 podporovat nezávislý život – proces sebezdokonalování, zvyšování sebedůvěry,
emancipace
 handicapovaní lidé by měli tento proces individuálně i kolektivně kontrolovat
 handicapovaným osobám by měly být zabezpečeny všechny základní lidské potřeby –
strava, hygiena, zdravotní péče, technické pomůcky, pečovatelská služba, doprava,
pracovní uplatnění atd.
 handicapovaným lidem musí být dán prostor, aby se podíleli na stanovení vlastních
potřeb, na jejich volbě i rozsahu
 podporovat boj proti systémům, které podporují institucionalizaci
 zdravotně handicapovaní by měli spolupracovat na výzkumu, vývoji, plánování a
rozhodování v záležitostech, které se týkají jejich života
Principy osobní asistence:
Osobní asistence napomáhá klientům nezávisle rozhodovat o svém životě.
Osobní asistence se řídí těmito čtyřmi principy:
 delimitace – osobní asistence není dána určenými výkony, jež se mají uskutečnit
v daném čase
 deprofesionalizace – klient sám řídí asistenta, asistent není profesionál
 demedikalizace – osoba s handicapem vyhledá lékařskou pomoc pouze v souvislosti se
zdravotními problémy
 deinstitucionalizace – osoba se zdravotním postižením má právo žít ve svém bytě
96
Náplň práce osobních asistentů:
Hlavním posláním osobní asistence je kompenzovat důsledky především tělesných postižení.
Osobní asistent je pouze nápomocen při určitých činnostech zdravotně handicapovaného, a
tím se docílí svoboda a nezávislost postižené osoby.
Osobní asistent pomáhá osobě s postižením naplňovat tyto základní životní potřeby:
 biologické – jídlo, pití, spánek, toaleta, hygiena, úprava prostředí, polohování, pohyb
apod.
 kulturní – vzdělání, zaměstnání, kultura (kino, divadlo, knihy, hudba, internet aj.),
nakupování, procházky, styk s lidmi, úřady apod.
Finanční náklady spojené s asistenční službou jsou nižší než v ústavech sociální péče,
handicapovaný člověk tak může zůstat v přirozeném domácím prostředí.
Rozvoj osobní asistence:
 je potřeba provést analýzu systému osobní asistence k ostatním institutům sociální
podpory a pomoci
 zmapovat instituce, agentury a charitativní organizace, které se starají o potřeby
zdravotně handicapovaných osob
 zajištění efektivnosti osobní asistence
 podporovat nové investice, navrhnout zdroje pro financování osobní asistence
 zajistit, aby se systém osobní asistence stal obligatorním způsobem péče o osoby
zdravotně postižené, pokud si to osoba zdravotně handicapovaná přeje
3.3 Pečovatelská služba, její úkony a úhrady, péče o osobní hygienu
klienta, kompenzační pomůcky, péče o domácnost klienta
Pečovatelská služba je jednou z nejrozšířenějších služeb sociální péče poskytovaná těžce
zdravotně postiženým osobám a seniorům, kteří si z důvodu zdravotního stavu, vysokého
věku nebo ztráty soběstačnosti nejsou schopni sami obstarat nutné práce v domácnosti nebo
kteří pro nepříznivý zdravotní stav potřebují ošetření jinou osobou.
97
Cíle pečovatelské služby:
 posláním je být lidem nablízku, pomáhat jim v problémech, které prožívají z důvodu
stáří či nemoci
 pečovatelská služba pomáhá při zvládání těžkostí spojených s péčí o sebe i domácnost
 pečovatelská služba ponechává lidem možnost aktivně se podílet na tom, aby mohli
důstojně žít ve svém přirozeném prostředí co nejdéle
Pečovatelská služba může být poskytována jako terénní služba v domácnosti klienta nebo
jako služba v zařízeních sociální péče.
Pečovatelská služba pro děti:
Pečovatelská služba dětem se poskytuje, jestliže rodiče nebo osoby odpovědné za jejich
výchovu nemohou pro vážné překážky péči zabezpečit.
Za vážné překážky se považují:
 nemoc, rekonvalescence, lázeňská léčba, úmrtí nebo náhlé odloučení jednoho z rodičů
 porod či šestinedělí při péči o tři a více dětí předškolního věku
 ve výjimečných případech nástup do práce osamělého rodiče
 trvalé těžké zdravotní postižení rodičů
Úkony pečovatelské služby:
1) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu – pomoc při oblékání a svlékání,
pomoc při prostorové orientaci a podpora při podávání jídla a pití, pomoc při přesunu na
lůžko nebo vozík
2) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu – pomoc při
úkonech osobní hygieny, pomoc při zvládání péče o vlasy a nehty, pomoc při použití WC
3) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy – zajištění stravy odpovídající věku,
zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, dovoz a donáška jídla, pomoc
při přípravě jídla a pití, příprava a podání jídla a pití
4) pomoc při zajištění chodu domácnosti – běžný úklid a údržba domácnosti, údržba
domácích spotřebičů, pomoc při zajištění velkého úklidu domácnosti, donáška vody, topení
v kamnech včetně donášky a přípravy topiva, běžný i velký nákup a pochůzky, praní a
žehlení prádla
5) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím – doprovod k lékaři, na úřady,
instituce a zpět
6) fakultativní úkony – pedikúra, zapůjčení jídlonosičů, dohled nad dospělým občanem atd.
98
Sazebník pečovatelské služby Centra sociálních služeb Tišnov platný od 1. 6. 2011:
Úkony a úhrady při poskytování pečovatelské služby:
1. pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu = 85 Kč
 pomoc a podpora při podávání jídla a pití
 pomoc při oblékání a svlékání
 pomoc při prostorové orientaci
 pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík
2. pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu = 85 Kč
 pomoc při úkonech osobní hygieny
 pomoc při základní péči o vlasy a nehty
 pomoc při použití WC
3. poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy
 zajištění stravy 55 Kč
 dovoz nebo donáška jídla od 6 do 16 Kč
 pomoc při přípravě a podání jídla a pití 85 Kč
4. pomoc při zajištění chodu domácnosti
 běžný úklid a údržba domácnosti, údržba domácích spotřebičů = 85 Kč
 pomoc při velkém úklidu domácnosti = 85 Kč
 běžné nákupy a pochůzky, donáška vody = 85 Kč
 topení v kamnech včetně donášky a příprava topiva, údržba topných zařízení = 85 Kč
 velký nákup, např. týdenní, nákup ošacení a nezbytného vybavení domácnosti = 85 Kč
 praní a žehlení ložního prádla, popřípadě jeho drobné opravy = 50 Kč za 1 kg prádla
 praní a žehlení osobního prádla, popřípadě jeho drobné opravy = 50 Kč za 1 kg prádla
5. zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
 doprovázení dospělých k lékaři a k různým institucím = 85 Kč
6. fakultativní úkony – pro klienty, kteří mají základní úkony pečovatelské služby
 dohled nad dospělým občanem = 85 Kč
 mytí oken = 100 Kč
 zapůjčení jídlonosičů = 10 Kč
 jednoduché ošetřovatelské úkony= 85 Kč
 vyřízení příspěvku na péči = 20 Kč
 pedikúra = 100 Kč
 příprava klienta k převozu do nemocnice nebo na vyšetření = 10 Kč
Pozn: V rámci pečovatelské služby se ceny za jednotlivé úkony mění, 85 Kč – sazba za hodinu.
99
Péče o osobní hygienu klienta a kompenzační pomůcky viz kapitola 1 Osobní péče o
mobilního i imobilního klienta.
Péče o domácnost klienta:
Úklidové a další pomocné činnosti v domácnosti klienta jsou placené služby (dle platného
ceníku), které pečovatel vykonává po domluvě s klientem nebo s příbuznými klienta.
Zanedbaná domácnost:
 úklid se odvíjí od rozsahu zanedbávání ploch v kuchyni, na nábytku, WC, koupelny
 v zanedbané domácnosti se usazuje velké množství prachu, které později vytváří
mastnou vrstvu, pečovatel musí mastnotu vyčistit pískem na nádobí
 v bytě se také mohou hromadit nepotřebné věci a zbytky jídla
 pro pečovatele také může být náročný úklid toalety a sociálního zařízení, protože
keramické plochy nelze běžnými prostředky vyleštit
Vlastní úklid:
Úklid domácnosti lze rozdělit do čtyř částí:
1. údržba kuchyně
2. úklid sociálního zařízení
3. údržba podlahových ploch
4. údržba nábytku a zařízení bytu
1. údržba kuchyně
 mytí sporáku – pečovatel dle míry znečištění použije vodu nebo písek, popř.
speciální přípravky na odstranění mastnot, např. Drana plus s dávkovačem
 pracovní deska jídelního stolu, kuchyňské linky, kde se připravují nebo konzumují
potraviny – pečovatel denně otírá vlažnou vodou, odstraňuje mastnoty, např. Qualt
na nádobí, Lemon apod., po nanesení přípravku proti mastnotě je pak nutné
důkladné opláchnutí, tzn. otření čistou vodou, pečovatel také musí dostatečně
máchat textilie, kterými umývá plochy v kuchyni, po použití textilie vymáchá pod
tekoucí vodou a vyždímá, jídelní stůl by měl být pokrytý ubrusem z plastu
 omývání baterie a dřezu – pečovatel odstraňuje nečistoty, mastnoty, zbytky jídel,
další plochy omývá dle potřeby
 úklid podlahy – pečovatel zamete a setře mokrou textilií, mopem
100
pomůcky k dennímu úklidu
 malá mycí houba Merida
 houbová utěrka
 víceúčelová utěrka
 suché textilie
 kartáček na nádobí
týdenní úklid kuchyně
 péče o domácí spotřebiče – především o rychlovarnou konvici a mikrovlnou troubu
 mytí digestoře
 péče o odpadkový koš, zajištění odpadních pytlů – odpadky se vynáší dle potřeby, ne
však méně než 1 – 2 krát týdně
měsíční úklid kuchyně rozložený do více etap
 péče o elektrospotřebiče, mikrovlnou troubu
 úklid horkovzdušné trouby a grilu
 omývání vnějších ploch, skříněk, nábytku
 omývaní obkladových ploch
 mytí ohmatů na vypínačích, na dveřích, klikách, zrcadle
 stírání nečistot uvnitř kuchyňské linky, skříně na potraviny
 dezinfekce vnitřních částí odpadkových košů
 vymytí lednice a mrazničky
2. údržba sociálního zařízení, WC, koupelny
 pečovatel čistí vnitřní části toalety nebo bidetu, používá úklidové prostředky
s dezinfekčními účinky
 pečovatel stírá prach namokro, nedochází tak k jeho víření
 pečovatel pravidelně stírá WC sedátko, splachovadlo, zásobník toaletního papíru
nebo držák na toaletní papír
 pečovatel dezinfikuje kartáč na WC a nádobu na kartáč
 v místnosti sociálního zařízení pečovatel alespoň 1krát týdně vytírá podlahovou
krytinu
pomůcky k udržení hygieny WC
 Savo Original, Savo WC Exotic 3 v 1, Savo Activ Gel, Domestos, WC Gel lemon,
WC bloky, Bref Duo – Aktiv
101
běžný úklid koupelny
 pečovatel dle potřeby čistí vanu, sprchový kout a umyvadlo speciálními prostředky
nebo použije tekutý písek
 pečovatel otírá ohmaty rukou na předmětech, bateriích, obkladech, vypínačích, ve
sprchovém koutě
 pečovatel vyleští vodovodní a sprchové baterie
 dle potřeby a dle domluvy s klientem pečovatel vyleští zrcadla, plochy skříněk atd.
 stírání osvětlovacích a topných těles provádí pečovatel 1krát za měsíc nebo za delší
dobu
3. údržba podlahových ploch
 domácnost může být vybavena linoleem, voděodolnou dlažbou, položenými
koberci, dřevěnými parketami bez koberce…
 pečovatel může použít jako přípravek na úklid Ajax Lemon, leštěnku Alex, která
je určena na ošetření lina, dlažby, mramoru a korku, má protiskluzové účinky
 koberce pečovatel vysává vysavačem
4. úklid nábytku a zařízení bytu
 pečovatel odstraňuje ohmaty
 lze použít přípravek Pronto ve spreji nebo rozprašovač
 do celkového úklidu patří mytí oken, setření rámů obrazů, dekorací atd.
Uložení dezinfekčních a mycích prostředků v domácnosti:
 všechny chemikálie ukládáme mimo dosah malých dětí
 nepřelévat chemikálie do pet lahví, pokud ano, je nutné je řádně označit
102
Nákupy:
Nákupy je jedna z činností, které vykonává pečovatel po domluvě s klientem. Tato služba je
opět hrazena klientem. Pečovatel obstará nákupy dle přání klienta.
Povinnosti pečovatele při nakupování:
 kontroluje jakost potravin
 sleduje i vzhled potravin
 nakupuje pouze ty potraviny, které si klient přál
 pečlivě hospodaří s penězi klienta
 nakupuje v dohodnutou dobu
Povinnosti pečovatele při manipulaci s potravinami:
 pečovatel uloží do chladničky potraviny, které se snadno kazí, např. mléko, mléčné
výrobky atd.
 každá potravina musí být samostatně zabalená
 do skříně, komory pečovatel ukládá potraviny, které se snadno nekazí
 pečovatel respektuje zvyklosti klienta ukládat své potraviny na určené místo
 ovoce a zeleninu pečovatel před uložením omyje
 klient si kromě nákupů může od pečovatelské služby sjednat i obědy (někdy může
vyvstat problém s obědem, kdy klient oběd nesní, dochází pak k hromadění jídla,
pečovatel se musí dohodnout s klientem, jak s potravinami naložit)
 tepelně zpracované potraviny je potřeba rozdělit na jednotlivé porce, uzavřít, po
zchlazení uložit do chladničky, pokud nebudou zkonzumovány během jednoho dne,
pečovatel je uloží do mrazničky nebo do mrazicího boxu chladničky
 pečovatel pravidelně čistí chladničku a mrazničku, pravidelně prohlíží uskladněné
potraviny, zda nejsou zkažené a nemají prošlou záruční lhůtu
 při tepelné úpravě potravin pečovatel nezapomíná na dobu jejich tepelného
zpracování
103
Pracovní list č. 8
1. Definujte pojem komplexní domácí ošetřovatelská péče:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Na co se zaměřuje komplexní domácí péče:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Jaké je poslání domácí péče:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Vypište rozsah poskytování domácí péče:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Jaké jsou podmínky financování domácí péče v ČR:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
6. Vyjmenujte organizační formy domácí péče v ČR:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
104
Pracovní list č. 9
1. Co bylo cílem amerického hnutí Independent Living:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Vypište hlavní zásady osobní asistence:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Vyjmenujte náplň práce osobních asistentů:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Definujte pojem pečovatelská služba:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Vypište, co je cílem pečovatelské služby:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
105
Pracovní list č. 10
1. Vyjmenujte úkony pečovatelské služby:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. V jakých případech se poskytuje pečovatelská služba pro děti:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Vyjmenujte, na jaké části se dělí úklid domácnosti:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Vypište, jaké má povinnosti pečovatel při nakupování:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Vypište, jaké má povinnosti pečovatel při manipulaci s potravinami:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
106
4 Hygiena a epidemiologie
4.1 Pojem hygiena, hygiena všeobecná a komunální, hygiena dětí a
dorostu, hygiena práce, hygiena výživy, hygiena záření, hygiena
zdravotnických zařízení, sociálních
Pojem hygiena
Lékařský vědní obor, který studuje zákonitosti vztahů mezi prostředím a organismem, jejich
vývoj a interakci. Organismus člověka a jeho zdravotní stav je ovlivňován mnoha činiteli,
mezi nimiž hraje důležitou roli životní a pracovní prostředí.
Cílem vědního oboru hygiena je stanovit soubor opatření, aby byly zajištěny optimální
podmínky pro zdravý rozvoj jedince a pro celou lidskou populaci. Hygiena je vědním oborem
preventivním, jejím hlavním záměrem je ochrana a podpora zdraví člověka.
Hygiena se dělí do několika oborů:
1. hygiena všeobecná a komunální – zabývá se obecnými faktory, které ovlivňují život
člověka – ovzduší, voda, půda, do komunální hygieny řadíme dopravu a její vliv na
člověka, služby lidem, byty a jejich prostředí, rekreační a ubytovací podniky
2. hygiena dětí a dorostu – sleduje všechny vlivy prostředí, které působí na tělesný i
duševní vývoj dětí a mládeže
3. hygiena práce – zabývá se vlivem pracovního prostředí na pracující a různé faktory,
které mohou ovlivňovat zdraví při práci
4. hygiena výživy – posuzuje výživový stav populace, vypracovává zásady zdravé
výživy, zásady pro zabezpečování výroby, dovozu a oběhu potravin a zásady pro
zabezpečování společného stravování
Zákon o ochraně veřejného zdraví
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, byl nověji koncipován a novelizován zákonem č.
86/1992 Sb. Od 1. 1. 2001 je v platnosti „Zákon o ochraně veřejného zdraví“ (č. 258/2000
Sb., ze dne 14 července 2000), který stanoví odpovědnost všech fyzických a právnických
osob, společností, podniků za dodržování hygienických zásad a ochranu zdraví lidí ve všech
jejich oblastech. Státním zdravotním dozorem nad ochranou zdraví je ze zákona pověřen
orgán ochrany veřejného zdraví – Ministerstvo zdravotnictví ČR a hlavní hygienik ČR, krajští
107
a okresní hygienici, Ministerstvo obrany ČR a Ministerstvo vnitra ČR. Rozsah činnosti
orgánu ochrany veřejného zdraví je preventivní, vykonává dohled nad dodržováním zásad
ochrany zdraví, které jsou dány hygienickými předpisy. Hygienické předpisy vydává hlavní
hygienik prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví ČR. Orgány ochrany veřejného zdraví se
také podílí na řadě programů spojených s prevencí nemocí a podporou zdraví, např. programy
prevence infekčních nemocí, programy podpory zdraví a prevence neinfekčních nemocí.
Fyzikální faktory:
→ hluk, vibrace, záření, osvětlení, prach a mikroklima.
Hluk
 zvuk vzniká rozkmitáním pevného tělesa, jehož energie je vzduchem
přenášena dále
 hluk je zvuk definovaný frekvencí, na níž závisí výška tónu, intenzita a délka
trvání
 jednotkou frekvence je hertz (Hz)
 jednotkou intenzity (hladiny hluku – La) je decibel (dB)
 míra škodlivosti hluku se řídí jeho významem pro člověka, spektrálním
složením a intenzitou
 hluk o intenzitě nad 110 dB ohlušuje a může působit i bolestivě
 hluk nad 130 dB může poškozovat bubínek
Vibrace
 jsou chvění nebo otřesy vyvolané pohybem pružného tělesa nebo prostředí
 podle účinku dělíme vibrace na celkové, které působí na celé tělo a mohou vyvolat
celkové změny, na vibrace přenášené na ruce, převážně z vibrujících nástrojů, rukojetí,
řidítek, volantu apod.
Záření
Druhy záření:
 ionizující záření – biologicky agresivní, má velkou biologickou účinnost
 neionizující záření – elektromagnetické vlnění o různé vlnové délce
 ultrafialové záření (UV) – má různé účinky závislé na vlnové délce
Prach
 rozptýlené pevné částice ve vzduchu
 je tvořen anorganickými i organickými složkami
108

podle účinku dělíme prach: inertní – není specificky škodlivý, proniká do dýchacích
cest i do spojivky a drážděním vyvolá zánět, toxický – obsahuje toxické látky, např.
těžké kovy, fibrogenní – obsahuje oxidy křemíku, křemičitany, které dráždí plicní
tkáň, alergizující – má senzibilující vlastnosti, často se jedná o prach organický, prach
s účinky karcinogenními obsahuje látky, jejichž dlouhodobá inhalace může způsobit
nádorové bujení, infekční – obsahuje choroboplodné zárodky
Hygiena všeobecná a komunální:
Hygiena všeobecná a komunální zkoumá vlivy obecných hygienických podmínek na zdraví
člověka.
Zahrnuje ovzduší, vodu a půdu a jejich vliv na zdraví.
1) ovzduší
 je prostředí, které nás obklopuje
 atmosféra znamená vzdušný obal Země
 vzduch je směs plynů, par a rozptýlených pevných částic
 plynnými složkami ovzduší jsou kyslík 21 %, dusík 78 %, vzácné plyny necelé 1 %,
oxid uhličitý 0,03 % až 0,04%
znečištění ovzduší:
a) doprava – výfukové plyny
b) emise
 z veškeré průmyslové výroby; mimořádně významné emise jsou
z chemických závodů, závodů na zpracování kovů, průmyslových
hnojiv a azbestu
 emise je množství škodliviny, vyloučené konkrétním zdrojem za
časovou jednotku
 imise je skutečný obsah dané škodliviny v prostředí
c) zplodiny spalování fosilních paliv (uhlí, ropa, oleje, zemní plyn)
 hlavními zdroji jsou velké tepelné elektrárny, teplárny a místní
topeniště a kotelny
 škodlivinami jsou především prach, saze, popílek, oxidy síry a dusíku
 prach, popílek a saze tvoří v ovzduší pevné aerosoly
 popílek a saze vznikají především spalováním pevných paliv
 pevné částice z ovzduší se uchycují na sliznici dýchacích cest
109
d) smog
 je toxický stav ovzduší, který může poškodit lidské zdraví
 vzniká především v městech a údolích při tzv. teplotní inverzi
 v postižených oblastech je vyšší nemocnost i zvýšená úmrtnost
2) voda
 tekutina, bez které není možný život
 v těle je zastoupena i v tělesných tekutinách (krev, míza, tkáňový mok)
 organismus dospělého člověka obsahuje 60 – 65 % vody, novorozenci a děti mají
procento vody vyšší
 voda slouží jako rozpouštědlo při metabolismu, zprostředkovává transport látek v těle,
vylučování odpadních látek a termoregulaci, plní i mnoho dalších funkcí
Voda se dělí dle původu:
a) povrchová voda:
 tvoří vodoteče a je zadržována v přirozených nebo umělých vodních nádržích
 obsah rozpouštěných látek má vliv na tvrdost vody
b) podzemní voda:
 prosákla půdou buď půdními póry, trhlinami a puklinami v pevných horninách
 její vlastnosti závisejí na složení a vlivy půdy, kterou voda prosakuje
c) srážková voda:
Podle využití dělíme vodu:
a) pitná
 musí být zdravotně nezávadná, musí mít určitou teplotu a dobrou chuť
 nesmí obsahovat toxické látky
b) užitková
 nesmí se používat k pití nebo k přípravě jídla
 využívá se k mytí auta, praní prádla, zalévání rostlin
c) provozní
 slouží při výrobě v průmyslu a zemědělství
Odpadní vody dělíme:
a) sídlištní
b) průmyslové
110
3) půda
 je důležitou součástí biosféry, skládá se z hornin, obsahuje organické i
anorganické látky
 půda obsahuje velké množství mikroorganismů, které ji svojí činností mění
 půda má samočisticí schopnost
 pedologie = nauka o půdě
Ostatní faktory komunálního prostředí:
1) bydlení
 má zajistit všechny základní požadavky na oddech, zotavení po práci, rodinný a
společenský život, kulturní vyžití a provozování koníčků
 z hygienického hlediska má zajistit optimální hlukovou, světelnou, tepelnou a
psychickou pohodu
 akustická pohoda je subjektivní
 nejvyšší přípustná hladina hluku uvnitř obytných budov je 40 decibelů, ve
venkovním prostoru obytných prostor činní 50 decibelů
Pohoda bydlení:
a) optická pohoda
 je dána osvětlením, jeho uspořádáním a složením
 každý byt musí mít dostatečné přirozené prostředí
 umělé osvětlení je celkové nebo místní
b) tepelná pohoda
 závisí na mikroklimatických podmínkách v bytě – teplota
c) psychická pohoda
 závisí na technických parametrech vybavení bytu, možnostech odpočinku
a společenských akcí
2) doprava
 rozvoj dopravy se stále zvětšuje
 negativa: hluk, zhoršování životních podmínek, zvýšení koncentrace toxických
látek
3) služby
 tvoří základní vybavení k zajišťování potřeb lidí
 např. kadeřnictví, kosmetické salony, obchody
 pro služby platí hygienické předpisy
111
Hygiena výživy:
Hygiena výživy je důležitou složkou primární prevence. Správná výživa hraje pozitivní úlohu
při podpoře zdraví = HEALTH PROMOTION. Potrava musí být zdravotně nezávadná a musí
mít správnou energetickou a biologickou hodnotu. Pojem zdravotní nezávadnost znamená, že
potrava nesmí obsahovat jakékoliv látky a biologické faktory škodící zdraví. Na potravu mají
vliv i obaly, ve kterých je uchovávána. Škodlivý vliv mají i biologické činitele – např.
choroboplodné mikroorganismy.
Základní složení stravy:
Strava musí obsahovat základní živiny:
 bílkoviny
 tuky
 cukry
 minerály
 stopové prvky
 vitaminy
Charakteristika jednotlivých živin viz studijní materiál Pečovatelství 2. ročník, oddíl 5. 1
Základní složení stravy.
Výživa jako prevence některých onemocnění:
 výživa jako prevence civilizačních onemocnění musí být zajištěna již od mladého
věku
 v prevenci aterosklerózy (ucpávání cév) je důležité omezit tuky a potraviny, které jsou
zdrojem cholesterolu
 v prevenci hypertenze je důležité omezit sůl
 některé vitaminy mají příznivý účinek při oslabení organismu a v rekonvalescenci
 vláknina je prevencí některých onemocnění střev a nádorů tlustého střeva
 léčebná výživa je strava upravená tak, aby pomáhala léčit některá onemocnění –
existují různé diety: při diabetes mellitus, jaterní, při onemocnění ledvin, při
onemocnění žaludku, šetřící atd.
112
Společné stravování:
Společným stravováním se rozumí stravování širšího okruhu osob. Může se jednat o
uzavřenou formu stravování (okruh strávníků je přesně vymezen) nebo se jedná o veřejné
stravování (restaurace, bufety, stánky).
Existuje určitá směrnice hygienických předpisů:
1) stravovací provozy musí být odděleny od provozů ostatních, musí mít samostatný vchod
pro zaměstnance
2) suroviny k přípravě pokrmů musí být zdravotně nezávadné – záruční doba, doklad o jejich
výrobci a kvalitě
3) k přípravě surovin a pokrmů se musí užívat čistých nádob, potraviny se smějí skladovat
pouze ve vymezených skladovacích prostorách předepsaných pro druh suroviny, obaly a
odpadky jsou skladovány odděleně od vlastního provozu, nádoby na odpadky musí být
zakryty
4) zaměstnanci musí mít zdravotní průkazy, být proškoleni v hygienickém minimu a
dodržovat všechny zásady osobní hygieny, pro zaměstnance jsou k dispozici šatny a
záchody
5) výrobní stroje a zařízení se denně po upotřebení očišťují od zbytku, umývají se teplou
vodou a desinfekčními prostředky
6) hlavním rizikem společného stravování je možnost přenosu infekcí
Hygiena dětí a dorostu:
Studuje vliv prostředí na vyvíjející se organismus od narození do dospělosti.
Školní zralost
 dítě musí být před nástupem do školy emocionálně, psychicky a tělesně vyspělé –
vyšetřuje PPP, která může případně doporučit odklad školní docházky
Tělesný růst
 zvětšování jednotlivých částí organismu
 nejrychlejší je růst do prvního roku života, pak se zpomaluje
 další zrychlení růstu nastupuje v období před pubertou a v pubertě
 poté se vývoj zase zpomaluje, nakonec se zastaví
 nervový systém a smyslové orgány rostou nejrychleji v prvních letech, ve školním
věku se růst zpomaluje a v pubertě končí
 růst pohlavních orgánu je nejrychlejší v pubertě
113
Vývoj dítěte:
 označuje diferenciaci buněk a tkání a jejich funkcí
novorozenecké a kojenecké období
 trvá do konce 1. roku života
 dítě se seznamuje se světem
 je závislé na matce
 postupně se pohybově osamostatňuje – sezení, lezení a stoj
 rozvoj psychiky
 velká pozornost musí být věnována vodě, ze které se připravují pokrmy a nápoje
období batolete
 1. – 3. rok
 rozvoj smyslového poznání, rozvíjí se paměť
 pohyby jsou lépe koordinovány
 zlepšuje se jemná motorika
 postupně se rozvíjí schopnost řeči
předškolní věk
 3. – 6. rok
 období pohybových her
 zdokonaluje se jemná motorika, rozvíjí se slovní zásoba
 rozvoj velké obrazotvornosti – fantazijní období
 vytvářejí se určité životní návyky
 rychleji rostou končetiny a trup, velikost hlavy se mění jen málo
 období prvního vzdoru – neposlušnost, vztekání se
mladší školní věk
 6. – 11. rok
 nástup do školy a zvládnutí jejich nároků
 zlepšuje se koordinace pohybů s činností smyslů
 rozvíjí se rozumová činnost, fantazie ustupuje rozumovému poznávání
 důležitá činnost – školní učení
 rozvoj kolektivního cítění a jednání, ve hrách je dítě ochotno podřídit se pravidlům
 dítě obvykle prodělává nějaké infekční onemocnění, mění se imunita
starší školní věk
 do 15 let
 období puberty, rozvoj pohlavních žláz
114
 u dívek začíná puberta dříve než u chlapců
 roste schopnost abstraktního myšlení, zájem o vysvětlení podstaty věcí a zaujímání
kritických postojů k předpokládaným poznatkům
 rozvoj nejrůznějších zájmových činností
 zvyšuje se psychická labilita, přecitlivělost, neklid, impulzivita
 období druhého vzdoru – neuznávají autority, ale vrstevníky (hvězdy)
 zvyšuje se zájem o druhé pohlaví
dorostový věk
 adolescence od 15 let – 18 let
 vrcholí somatický vývoj
 dokončuje se vývoj psychiky
 dovršení rozvoje rozumového vývoje – rozvinuty všechny kvality rozumových operací
 končí pohlavní dospívání a růst
 fyzická výkonnost dosáhla svého vrcholu nebo se k němu blíží
 vytvářejí se účelnější formy sociálního chování, vztah k práci, vzdělávání
 vznik různých forem rizikového chování (alkohol, drogy, kouření)
Správný duševní a tělesný rozvoj, získávání dobrých vlastností, znalostí, schopností a
dovedností, umožňuje jen propracovaný systém péče o dítě v rodině i ve škole. Rodina je pro
vývoj dítěte dominantní, má také vlastní zájem na tom, aby vývoj dítěte byl co nejlepší.
Individuální péče podmiňuje vývoj jedince, kolektivní péče v předškolních a školních
zařízeních formuje kolektivní cítění, přizpůsobivost, rozvoj nových poznatků a přináší nové
podměty, které rodina dítěti nezajistí.
Život dítěte v nepříznivých podmínkách může ohrozit bezprostředně jeho zdraví, ale také
zpomalit jeho vývoj. Záporně působí vlivy špatného životního prostředí, které mohou člověku
zvyšovat nemocnost, snižovat imunitu a vytvářet chorobné dispozice. Pro vývoj člověka je
škodlivá nepřiměřená kvalita, množství a intenzita podnětů. Naopak jejich výrazný nedostatek
přispívá k zanedbání výchovy dítěte. Velmi důležitá je interakce dítěte s okolím a životním
prostředím, čas a vhodné prostředí pro hry, učení, zájmy a společenské kontakty.
115
Součástí správného vývoje je také podporování tělesné zdatnosti a otužilosti, tj. aktivního
pohybu, otužování, výletů do přírody a vytváření adaptačních mechanismů na různé typy
zátěže. Dítě se musí co nejdříve naučit i správným hygienickým návykům, tj. dodržovat
osobní hygienu, např.: mýt si ruce před jídlem i po něm, pravidelně se koupat, čistit si zuby,
správně a především přiměřeně se oblékat. V celém uvedeném období jsou nezbytné lékařské
kontroly, které mají zabránit rozvoji poruch, ke kterým v tomto období může docházet –
poruchy růstu, nesprávného držení těla, vývoj psychiky, sexuální vývoj.
Kolektivní dětská zařízení:
 mezi zařízení pro předškolní děti patří jesle a mateřské školy
 jesle a mateřské školy doplňují péči o děti v rodině, která má být dominantní
 zařízení pro školní výchovu dětí a dorostu jsou základní školy – povinná školní
docházka, dále gymnázia, střední odborné školy a odborná učiliště
Základní požadavky pro všechna uvedená zřízení:
 umístění má být řešeno tak, aby celý prostor nebyl vystaven prašnosti, hluku,
škodlivinám z průmyslové a zemědělské výroby
 pozemek rovný nebo zvlněný, orientovaný na sluneční stranu, dostatek zeleně
 důležité jsou stavební materiály, které musí splňovat zdravotní bezpečnost, musí
zajistit tepelnou i hlukovou izolaci
 celé zařízení musí být zásobováno pitnou vodou
 musí zajistit ochranu zdraví dětí před úrazem a onemocněním, posilovat a aktivně
upevňovat zdraví, zajistit správný tělesný, duševní i sociální vývoj, posilovat
výkonnost, zdatnost a odolnost
Jesle:
 jsou zařízením zdravotnickým
 o děti pečují zdravotní sestry, kontroly provádí lékař
 pro jednotlivé skupiny dětí slouží samostatná oddělení
 každé dítě má své osobní prádlo, oblečení a prostředky pro osobní hygienu
 výhodou jeslí je výchova ke kolektivnímu životu, zajištění správného denního režimu,
podpora osobních a hygienických návyků
 nevýhodou je menší osobní kontakt s dospělými v rodině
116
Mateřské školy

jsou školní zařízení
 pracují zde učitelky

podle věku dětí se dělí na oddělení, maximálně pro 30 dětí, ve kterých se nachází
herna, šatna, umývárna, záchod a další provozní prostory
 na pozemku musí být i hřiště
Školy
 vytvářejí podmínky pro výchovu a vzdělávání
 pro výuku slouží učebny, tělocvičny, laboratoře, dílny, knihovny
 povinná školní docházka je do 15let
 úkoly ve výchově a výuce jsou diferencovány podle typu školy
Pedagogický proces:
 hygiena pedagogického procesu se také zaměřuje na vytvoření podmínek pro
efektivitu práce dětí a dorostu, důležitým faktorem je také učení, které dělíme na učení
se poznatkům – získávání vědomostí, učení senzomotorických činností – psaní, čtení,
učení intelektuálních činností – rozvoj myšlenkových operací, učení sociální –
napodobování chování, ztotožňování se s určitými osobami
 cílem pedagogického procesu je efektivnost a racionalita výuky, která spočívá
v přípravě na vyučování, vlastním vyučování a hodnocení práce
 u žáků je nutné respektovat věkové zvláštnosti, hygienické hledisko – schopnost
koncentrace pozornosti
 u učitelů je vyžadováno především schopnost vést žáky, udržet jejich pozornost,
dobře znát uvedený obor, aby uměly vhodně střídat práci a odpočinek
Hygiena práce:
Pracovní prostředí je vše, co pracujícího obklopuje při práci a tvoří podmínky pracovního
místa. Prostředí a výkon práce ovlivňují zdraví člověka.
Na pracující mají vliv tyto činitele:
 genetické vlivy
 dispozice
 věk
 tělesná konstituce
117
 motivace k práci
 specifické podmínky pro těhotné ženy, mladistvé
 kvalita pracovního místa
 zdravotní stav
 pracovní rizika
Pracovní rizika
a) specifická
 vznikají přítomností škodlivých látek v ovzduší, fyzikálními vlivy při práci a
specifickým charakterem práce
b) nespecifická
 vliv nespecifických rizik – chlad, horko, vnucené pracovní polohy, špatné pracovní
prostředí, vysoké nároky na psychiku
Nejdůležitějšími škodlivinami v pracovním prostředí jsou halogenované uhlovodíky a
organická rozpouštědla – benzen, toluen, aceton. V pracovním ovzduší může být i amoniak,
kyanovodík, oxid uhelnatý a mnoho dalších plynů. Také kovy kontaminují pracovní prostředí
– rtuť, olovo. Dalšími škodlivinami jsou např. prach, hluk, vibrace, riziko záření a profesní
alergie.
Nejdůležitější profesní poškození zdraví:
Typických profesním poškozením zdraví je nemoc z povolání, např.: zatížení končetin,
onemocnění z vibrací, kožní a parazitární onemocnění, otravy, alergie, poškození sluchu
z hluku, skolióza, onemocnění plic.
Hygiena zdravotnických a sociálních zařízení:
Struktura zdravotnických zařízení se v posledních letech mění díky privatizaci zdravotních
provozů – soukromé ordinace.
Provoz zdravotnických zařízení:
1. ambulantní zařízení
 čekárna pro pacienty je vybavená nábytkem, k dispozici musí být záchody
 specializovaná oddělení – psychiatrie, gynekologie – mají samostatné čekárny
118
 přípravna – pracoviště sester – většinou je oddělena od ordinace lékaře; skříň
s léky, dokumentace, nádoby na odpadky, umyvadlo s teplou a studenou vodou,
sestra v přípravně odebírá biologický materiál
2. lůžkový provoz
 různá oddělení
 vyšetřovna – slouží především lékařům
 pracovna sester (sesterna)
 provozní řád – zajišťuje ochranu pacienta a zaměstnanců
Specifická rizika jednotlivých pracovišť:
 stomatologické pracoviště – riziko hluku, nepříznivý vliv na cévy, možné riziko
alergie při práci s různými materiály, vibrace
 infekční oddělení – vyžadují mimořádná protiepidemická opatření
Hygiena v sociálních zařízeních:
V rámci protiepidemického režimu pracovníci v sociálních službách dodržují tyto zásady:
 při ošetřování klientů v ústavní i domácí péči používat ochranný oděv – pracovní
obuv, pracovní oděv, ústenka
 při manipulaci s biologickým materiálem (krev, moč, stolice) je nutné dodržovat
hygienické požadavky – např. používat jednorázové rukavice, zástěru na jedno použití
 po ukončení hygienické péče a ošetření klienta důkladně umýt ruce, provést dezinfekci
 při ošetřování ran používat sterilní pomůcky
 dodržovat zásady manipulace s čistým a špinavým prádlem, pro znečištěné prádlo je
určena zvláštní místnost, je vyčleněn i personál, který se znečištěným prádlem
manipuluje
 dodržovat pravidla osobní hygieny – přiměřeně dlouhé nehty, úprava zevnějšku,
vhodný oděv při domácím ošetřování
Hygiena záření:
Znamená hygienické požadavky na ochranu zdraví před ionizujícím zářením. Toto záření je
schopno ionizovat atomy i molekuly prostředí a vytvořit záporně nabitý elektron i kladně
nabitý zbytek atomu.
119
Základní veličiny a jednotky:
 vliv ozáření na zdraví člověka je určen vztahem dávky záření a jeho účinku
 účinek ionizujícího záření na člověka závisí kromě dávky i na druhu záření i
podmínkách ozáření
Podle charakteru dělíme ionizující záření:
1. záření alfa
– má velmi malý pronikavý účinek
2. záření beta
– proniká do tkáně do hloubky několika centimetrů
3. rentgenové záření
– je velmi krátkovlnné záření, vznikající v rentgenkách
Biologické účinky záření:
Biologické systémy člověka jsou pro záření různě vnímané, proto důsledky ozáření
jednotlivých systémů nebo orgánů mohou být rozdílné. Záření poškozuje buněčnou DNA,
způsobuje změny v genetických vlastnostech buňky. V chromozomech vznikají tzv.
chromosomové aberace (= zlomy), které poškozují kvalitu buňky a mohou vést i k její smrti.
Smrt buňky nastává po intenzivním ozáření, které se využívá při ozařování nádorových buněk
(mitotická smrt buněk). Při menších dávkách je vlastností záření mutagenita, která způsobuje
změnu genetických vlastností buňky – mutaci a to buď ve smyslu zhoubného bujení, nebo
genetického poškození potomstva buňky.
Mutace mohou být:
a) genové (narušení jednotky informace pro určitou biologickou funkci) – mohou být příčinou
významných vrozených poruch např. metabolismu
b) chromosomové (změny v počtu nebo tvaru chromozomů) – u pohlavních buněk je důležité,
že se následky projeví genetickým poškozením potomků nejen v první generaci, ale
i v dalších
Účinky:
a) stochastický – účinek zvyšující pravděpodobnost pozdních změn buď v organismu, nebo u
potomků (maligní nádory, mutace)
b) nestochastický – je vyjádřen závislostí poruchy na množství dávky (nemoc z ozáření)
120
Vnější ozáření:
– je ozáření ze zemních zdrojů (rentgenové)
– míra účinku a stupeň vyvolaných změn odpovídají dávce záření
Vnitřní ozáření:
– k vnitřnímu ozáření dochází pronikáním radionuklidu do organismu a jeho zadržením
– nejčastější přirozenou vstupní branou radionuklidu je dýchací a trávicí systém
4.2 Imunologie, epidemiologie výskytu infekčního onemocnění, proces
šíření nákazy, zdroj nákazy, přenos, zvyšování odolnosti populace,
rozdělení infekčních chorob
Imunologie je vědní obor, který zkoumá složení, funkci a význam imunitního systému
organismu. Imunitní systém se podílí jak na obraně proti infekčním chorobám, tak i na
udržení stálosti vnitřního prostředí.
U imunitního systému rozlišujeme tři základní podstatné funkce:
1. rozlišování vlastních a cizorodých látek, vlastní struktury jsou snášeny
2. schopnost reagovat na cizorodé látky imunologickou odpovědí
3. vznik imunologické paměti, která umožňuje reakci na opakovaný styk s cizí látkou
Imunitní systém odlišuje cizorodé látky a reaguje na ně specifickou odpovědí. Výsledkem
imunitní reakce je vyloučení a zneškodnění cizorodé látky z organismu. Cizorodé látky, které
vyvolávají v organismu jedince imunitní děj, nazýváme antigeny – imunogeny. Indukují
specifickou reakci, která je charakterizována tvorbou protilátek. Tvorba protilátek je obrannou
reakcí, při opakovaném setkání protilátky s antigenem se projeví vlastnost protilátky, tj.
schopnost zneškodnit, likvidovat a vyloučit cizorodou látku z těla ven. Souhrn buněčných a
molekulárních změn, které vznikají jako odpověď na antigen, nazýváme imunitní odpovědí.
Imunitní odpověď se projevuje dvěma výkonnými systémy specifické imunity, a to
mechanismem buněčným a mechanismem protilátkovým.
121
Buněčná imunita je zajišťována činností lymfocytů – lymfocyty T jsou zodpovědné za
buněčnou imunitu, lymfocyty B se uplatňují v protilátkové imunitě. Protilátková imunita je
vázaná na bílkoviny, které nazýváme imunoglobuliny.
Poznatky z imunologie mají význam pro medicínské obory v tom, že:
 umožňují porozumět a posilovat obranné mechanismy proti organismům, dochází
k podporování zdraví
 imunologické metody se používají v diagnostice onemocnění, přispívají k racionální
léčbě
 umožňují ovlivňovat imunitní mechanismy a zavádět účinná opatření k prevenci a
léčení
 jsou základem úspěšnosti transfúze krve a transplantace orgánů
 vysvětlují podstatu chorobných procesů v těle
Epidemiologie je preventivní vědní obor, který se zabývá výskytem přenosných nemocí
v lidské populaci, příčiny vzniku a šíření nákaz. Její snahou je možnost ochrany před těmito
chorobami.
Epidemiologie se dělí:
1. obecnou epidemiologii – zkoumá obecné problémy – vznik a šíření nákaz, obecné
zásady prevence nákaz
2. speciální epidemiologii – zabývá se jednotlivými skupinami chorob, které spojuje
stejný nebo podobný proces šíření
Jedinci jsou neustále vystaveni působení velkého množství mikroorganismů. Pronikne-li
původce nákazy do tkáně hostitele, vzniká proces, který nazýváme infekce – nákaza.
Vnější nákaza se projevuje typickými symptomy nemoci:
1. první stadium – inkubační doba – je to doba od okamžiku, kdy mikrob vnikne do těla
až do objevení prvních příznaků choroby
2. prodromální stadium – prodromy jsou neurčité příznaky, ze kterých ještě není možné
stanovit diagnózu, např. horečka, bolesti hlavy
3. stadium klinické manifestace – v tomto stadiu se už objevují charakteristické
symptomy nemoci např. kašel u chorob dýchacích
4. stadium rekonvalescence – dochází k postupnému uzdravování, příznaky nemoci
odchází
122
Výskyt infekčního onemocnění:
Podle počtu nemocných osob, trvání procesu šíření nákazy a velikosti ohniska nákazy
rozlišujeme čtyři druhy výskytu infekčního onemocnění:
1. sporadický výskyt – výskyt ojedinělý, to znamená, že ojediněle se objevují případy
nákazy bez zjevné místní nebo časové souvislosti, sporadicky se u nás vyskytuje např.
dávivý kašel
2. endemický výskyt – výskyt onemocnění na ohraničeném území bez časového
omezení, v určitém místě se občas vyskytnou jednotlivé případy infekčního
onemocnění bez vzájemné souvislosti a bez dalšího šíření
3. epidemický výskyt – výskyt hromadný, je charakterizovaný časovou i místní
souvislostí mezi jednotlivými případy onemocnění, v relativně krátkém čase dojde na
ohraničeném území k nahromadění velkého počtu nemocných jedinců
4. pandemický výskyt – se vyznačuje rozsáhlou epidemií, která se dostává až za hranice
států a kontinentů, např. chřipka
Proces šíření nákazy:
Šíření infekčních onemocnění v populaci se označuje jako proces šíření nákazy – epidemický
proces. Tento proces lze uskutečnit tehdy, jsou-li splněny tři základní podmínky:
1. zdroj nákazy
2. přenos nákazy
3. vnímavý organismus
Zdroj nákazy:
Základním článkem vzniku epidemického procesu je zdroj původce nákazy. Původci
infekčních chorob mají v organismu člověka nebo zvířete vhodné prostředí k rozmnožování.
Organismus člověka nebo zvířete, ve kterém se patogenní mikroby ve stádiu onemocnění
nacházejí, množí se a vylučují, nazýváme zdrojem nákazy. Zdrojem nákazy je tedy živý
organismus prožívající vlastní nákazu v okamžiku, kdy začne vylučovat původce nákazy do
okolí. Osoba se stává zdrojem nákazy v období nakažlivosti.
Nemocný člověk se stává nejčastějším a nejzávažnějším zdrojem nákazy. Nemocný člověk je
nejvíce nakažlivý na vrcholu onemocnění, ale častěji začíná nakažlivost již v době inkubace.
U
některých
chorob
přetrvává
vylučování
patogenních
mikroorganismů
nejenom
v rekonvalescenci, ale jsou i nákazy, kdy se po prodělání infekce patogenní mikroorganismy
vylučují po celý život – vzniká tzv. nosičství. Nosičství znamená přežívání patogenních
123
mikroorganismů v těle po prodělané infekci. Nosič již nemá žádné klinické příznaky
infekčního onemocnění, ale patogenní mikroby v jeho tkáni přežívají a vylučují se do okolí.
Tyto osoby jsou nebezpeční pro své okolí, zvlášť nebylo-li nosičství diagnostikováno.
Zdrojem nákazy se může stát také zvíře. Nákazy přenosné ze zvířat na člověka tvoří menší
skupinu zoonóz, zdrojem nákazy jsou především domácí zvířata.
Přenos nákazy:
Přenos infekčního onemocnění je přenosem původce nemoci z jednoho organismu – zdroje
nákazy na druhý – vnímavý organismus.
Mechanismus přenosu mikrobů se uskutečňuje ve třech fázích:
1. fáze: vylučování mikrobů
Původci infekčních chorob se vyskytují ve zdroji nákazy v určitých tkáních a na určitých
místech, např. virus chřipky v dýchacích cestách. Podle jejich umístění se mikroby mohou
vylučovat: slinami, sekrety horních dýchacích cest, močí, stolicí, krví, sekrety.
2. fáze: přežívání mikrobů ve vnějším prostředí
Způsob vylučování mikroba určuje prostředí, do kterého se mikrob dostane. Z dýchacích cest
se původci nákazy dostávají do vzduchu, s výkaly do půdy, z krve se vylučují do těla
členovců sajících krev, z kůže a sliznic na různé předměty denní potřeby – ručník, prádlo…
Záleží na odolnosti mikroba především vůči fyzikálním vlivům – vysoké nebo nízké teploty,
záření atd. Někteří mikrobi jsou citliví a velmi rychle ve vnějším prostředí hynou, někteří jsou
středně rezistentní, přežívají na předmětech, hračkách, např. původce spály, mezi
nejrezistentnější mikroorganismy patří např. původce tuberkulózy, tyto mikroorganismy
mohou ve vnějším prostředí přežívat měsíce, někdy i léta.
3. fáze vniknutí do vnímavého organismu
Patogenní mikrob může vniknout do vnímavého jedince několika způsoby:
1. do dýchacího ústrojí vniká původce nákazy, který se vyskytuje ve vzduchu
v kapénkách, v aerosolu nebo v prachu
2. zažívací ústrojí je nejčastějším místem vstupu mikroorganismů – mikrob může
proniknout ústy, patřičnou roli zde hrají potraviny a voda, kontaminované předměty –
nádobí, příbory…
3. původce nákazy dále postupuje kůží a sliznicí – např. při poranění, při pokousání,
poškrábání, vpichem při aplikaci léků, při pohlavním styku
124
Obrázek mechanismu přenosu onemocnění
zdroj nákazy
vnímavý organismus
1. fáze vylučování mikroba
3. fáze vniknutí mikroba do organismu
2. fáze přežívání ve vnějším prostředí
Rozlišujeme tyto základní cesty přenosu:
1. přímý – přítomnost zdroje nákazy a vnímavého jedince a nepřímý přenos –
kontaminované předměty
2. přenos vzduchem
3. vodou a potravinami
4. pomocí hmyzu
Zvyšování odolnosti populace:
Protiepidemická preventivní opatření, která jsou zaměřená na zvýšení odolnosti populace, tkví
především v aktivní imunizaci – očkování. V boji proti infekčním onemocněním je
nejdůležitější právě očkování. Principem očkování je aplikace očkovací látky, která v těle
podněcuje tvorbu specifických ochranných látek. Systém zavedeného očkování je součástí
péče o veřejné zdraví a jeho funkcí je docílit zvyšování odolnosti a upevňování zdraví
populace. Očkovací látky se dávají pouze zdravým jedincům. Platnost očkování závisí na
druhu očkování a pohybuje se přibližně v rozmezí 2 až 10 let. Pokud uplyne doba platnosti
očkování, musí se provádět přeočkování. Každé podání očkovací látky je zaznamenáno
v očkovacím průkazu. Před provedením očkování lékař zhodnotí aktuální zdravotní stav
klienta. Reakce po očkování jsou obvykle minimální – zarudnutí, otok, bolestivost v místě
125
vpichu, zvýšená teplota, bolest hlavy, svalová únava. Očkování podléhá zákonným
ustanovením a předpisů.
Druhy očkování:
1. pravidelné očkování – je povinné pro děti od narození do ukončení povinné školní
docházky, očkování se řídí podle stanoveného schématu – očkovacího kalendáře
2. zvláštní očkování – určeno osobám, které jsou při své profesi vystaveni riziku
nebezpečí nákazy určitou infekcí, např. zdravotníci očkováni proti virové hepatitidě B
3. mimořádné očkování, které je v kompetenci hlavního hygienika a je určeno jistým
skupinám obyvatelstva k prevenci infekcí v mimořádných situacích
4. očkování před cestou do zahraničí – do některých epidemiologicky závažných oblastí
je stanoven rozsah doporučených očkování
5. očkování při úrazech, poraněních a nehojících se ranách, v případě neprofesionálního
poranění injekční jehlou je zaměřeno na prevenci tetanu a virových hepatitid A i B, při
pokousání nebo poranění podezřelým zvířetem se očkuje proti vzteklině
6. očkování na žádost osob, např. proti klíšťové encefalitidě
Pod pojmem pasivní imunizace se myslí aplikace hotových protilátek ve formě imunních sér
jedincům podezřelým z nákazy nebo nemocným osobám. Dochází k ní v případě nutnosti
poskytnout bezprostřední ochranu např. osobám neočkovaným proti tetanu při poranění a
nebezpečí tetanové infekce.
Rozdělení infekčních chorob:
Infekční onemocnění třídíme podle původců chorob, dělí se na bakteriální, virové, parazitární
infekce apod.
Infekční onemocnění lze dělit do čtyř skupin:
1. vzdušné nákazy
2. alimentární nákazy
3. onemocnění kůže a sliznic
4. nemoci přenášené krví
5. samostatnou skupinu tvoří zoonózy a nákazy přenášené členovci
126
Vzdušné nákazy:
Nákazy dýchacích cest se šíří nejčastěji vzdušnou cestou. Vylučování mikrobů ze zdroje se
děje kapénkami slin a sekretů z dýchacích cest, vstupní branou infekce je rovněž dýchací
ústrojí.
Mezi vzdušné nákazy řadíme:
1. chřipka
 časté onemocnění dýchacích cest
 začíná horečkou, bolestmi ve svalech, malátností, později kašel bez rýmy
 onemocnění trvá přibližně 2 – 3 dny
 původci infekce jsou chřipky A, B, C
 zdrojem je člověk infikovaný virem chřipky
 inkubační doba nejčastěji 1 – 2 dny
 způsob přenosu – kapénkovou infekcí, kontaminovanými předměty
2. streptokokové infekce a spála
 mezi streptokokové nákazy řadíme angíny, laryngitidy, bronchitidy, spálu atd.
 původcem streptokokové infekce a spály jsou kmeny streptokoků
 zdrojem je člověk nemocný nebo nosič
 inkubační doba je přibližně 1 – 3 dny
 způsob přenosu probíhá vzdušnou cestou
3. meningokokové infekce
 původcem infekce je meningokok
 zdrojem je nemocný člověk nebo nosič
 inkubační doba je 1 – 3 dny
 způsob přenosu: kapénkovou infekcí a přímým stykem s nemocným nebo nosičem
 preventivní opatření – očkování
4. tuberkulóza
 původcem infekce je Mycobacterium tuberculosiss
 zdrojem je člověk nebo zvíře
 inkubační doba je 3 – 12 týdnů
 způsob přenosu: inhalace kapének, produktů z nemocného zvířete
 preventivní opatření – očkování
5. záškrt
 akutní infekční onemocnění
 zdrojem je nemocný člověk
127
 inkubační doba je 1 – 4 dny
 přenos sekretem infikovaných osob, kapénkami, prachem a kontaminovanými
předměty
6. dávivý kašel
 onemocnění dýchacích cest
 zdrojem je nemocný člověk
 inkubační doba činí 7 – 10 dnů
 přenos kapénkovou infekcí a kontaminovanými předměty
7. spalničky
 nejnakažlivější onemocnění dětského věku
 původcem je virus spalniček
 zdrojem je pouze nemocný člověk
 inkubační doba činí 8 – 12 dnů
 způsob přenosu je kapénkovou infekcí
 preventivním opatřením je očkování všech dětí
8. zarděnky
 probíhají jako mírné onemocnění
 původcem infekce je virus
 inkubační doba je 14 – 21 dnů
 preventivním opatřením je povinné očkování
9. příušnice
 akutní horečnaté onemocnění s bolestivým zduřením příušních žláz
 původcem infekce je virus parotitidy
 zdrojem nákazy je infikovaný člověk
 inkubační doba je 18 dnů
 způsobem přenosu je kapénková infekce
10. plané neštovice
 vysoce nakažlivé onemocnění s puchýřnatou vyrážkou
 původcem infekce je virus planých neštovic a pásového oparu
 zdrojem je infikovaný člověk
 inkubační doba činí 13 – 17 dnů
 způsob přenosu je kapénkovou infekcí
11. pravé neštovice
 infekční onemocnění, které se podařilo zlikvidovat v celosvětovém měřítku
128
Alimentární nákazy:
Alimentární nákazy představují střevní infekce, u kterých jsou patogenní mikroby vylučovány
stolicí nebo močí. Onemocnění jsou vyvolána různými druhy mikrobů. Výskyt alimentárních
infekcí souvisí s životní úrovní a dodržováním hygienických zásad.
Mezi alimentární nákazy můžeme zařadit:
1. břišní tyf a paratyf
 zdrojem je nemocný člověk
 inkubační doba činí 14 dnů
 způsob přenosu je orální cestou
 preventivní opatření spočívá v očkování
2. salmonelóza
 původcem infekce jsou salmonely
 zdrojem jsou hospodářská zvířata, drůbež, volně žijící zvířata
 inkubační doba je obvykle několik hodin (od 12 – 36 hodin)
 způsob přenosu – primárně kontaminovanou potravinou připravovanou z masa
nebo vajec infikované drůbeže a zvířat
3. bacilární úplavice
 zdrojem je výhradně člověk
 inkubační doba činí 2 – 3 dny
 způsob přenosu je orální
 preventivní opatření – dodržování osobní hygieny
4. amébová úplavice
 zdrojem je nemocný člověk nebo nosič
 inkubační doba se pohybuje od několika dnů až po několik měsíců
 preventivní opatření – dodržování osobní hygieny, tepelné zpracování potravin
5. cholera
 inkubační doba činí několik hodin až 5 dnů
 zdrojem je nemocný člověk a rekonvalescent
 způsob přenosu je orální
6. ostatní průjmová onemocnění
 nejznámějším původcem nákazy jsou patogenní kmeny Escherichia coli
 zdrojem je nemocný člověk nebo nosič
 inkubační doba je velmi krátká – 6 až 36 hodin
 způsob přenosu je fekálně-orální
129
 preventivní onemocnění – dodržování zásad osobní hygieny, dezinfekce a
sterilizace plen, kojeneckých lahví
7. virový zánět jater typu A
 zdrojem nákazy je infikovaný člověk
 inkubační doba činí 15 – 50 dnů
 preventivní opatření – zásobování obyvatel nezávadnou pitnou vodou, likvidace
odpadních vod
8. dětská obrna
 zdrojem nákazy je nemocný člověk
 inkubační doba je 1 až 2 týdny
 způsob přenosu je fekálně-orální, kontaminovanýma rukama
Onemocnění kůže a sliznic:
Původci se šíří přímým a nepřímým stykem. Místem postižení je především kůže a sliznice,
původce nákazy se usídlují na kůži, nehtech, vlasech, spojivkách, sliznicích pohlavních
orgánů a ústní dutiny. K přenosu infekce dochází přímým stykem, např. při pohlavních
chorobách. Ostatní infekce se šíří nepřímo prostřednictvím kontaminovaných předmětů denní
potřeby. Mezi nákazy kůže a sliznic obvykle řadíme:
 typické povrchové infekce – plísňová onemocnění kůže, vlasů, nehtů a soor –
moučnivka, svrab
 infekce rané – např. tetanus, stafylokokové a streptokokové infekce, flegmóny –
zánětlivé onemocnění kůže
 pohlavní choroby – syfilis, kapavka
 infekce hlubších vrstev – např. sněť slezinná
Doplnění informací k některým onemocněním kůže a sliznic
1. svrab
 onemocnění kůže rozšířené na celém světě
 původcem je roztoč zákožka svrabová
 zdrojem je nemocný člověk
 inkubační doba – od nakažení do objevení prvních příznaků průměrně 1 až 3 týdny
 způsob přenosu – přímý kontakt s osobou, nepřímo stykem s kontaminovaným
prádlem a oděvem
2. kandidóza
 původce infekce je kvasinka Candida albicans
130
 inkubační doba je různorodá
 způsob přenosu je přímým stykem s nemocným, v menší míře se infekční
onemocnění šíří vzdušnou cestou
3. dermatomykózy
 plísňová kožní onemocnění
 původcem infekce jsou plísně
 zdroj nákazy je různý – nemocný člověk, zvířata
 inkubační doba činí 2 týdny
 způsob přenosu – přímý kontakt s nemocným, kontaminované předměty
4. bakteriální kožní infekce
 původcem infekce jsou nejčastěji stafylokoky
 zdrojem je nemocný člověk
 inkubační doba 4 – 10 dnů
 způsob přenosu je přímý i nepřímý
5. tetanus
 zdrojem je zvíře
 inkubační doba činí několik dnů až měsíců
 způsob přenosu – poraněním a kontaminací rány půdním prachem
 preventivní opatření – očkování
6. pohlavní choroby
kapavka
 zdrojem je nemocný člověk
 původcem infekce je gonokok
 inkubační doba činí 3 – 5 dnů
 způsob přenosu – pohlavní styk
příjice
 zdrojem je nemocný člověk
 inkubační doba je 2 – 10 týdnů
 způsob přenosu pohlavním stykem, vzácně kontaminovanými předměty
Nemoci přenášené krví:
Přenos je uskutečňován prostřednictvím krve a předmětů kontaminovaných krví.
1. virová hepatitida typu B
 původcem infekce je virus hepatitidy B
131
 zdrojem nákazy je člověk
 inkubační doba je 50 – 180 dnů
 způsob přenosu – při použití injekční jehly, transfúzí krve, v rodinách toaletními
potřebami, sexuální styk
2. AIDS
 získaná těžká porucha imunity
 původcem infekce je virus imunodeficience
 zdrojem je infikovaný člověk
 inkubační doba je různá od 6 měsíců do 10 let
 způsob přenosu – krví, spermatem, poševním sekretem, z matky na plod
Zoonózy:
Zdrojem nákazy jsou zvířata. Prevence spočívá v kontrole potravin živočišného původu a
spolehlivého zpracování. Mezi základní nákazy zoonózy můžeme zařadit:
1. toxoplazmóza
 zdrojem nákazy je většinou kočka, hospodářská zvířata
 způsob přenosu – nedokonale tepelně zpracované maso z infikovaného zvířete,
orální kontakt s výkaly
2. vzteklina
1. zdrojem nejčastěji nemocný pes a lesní zvířata
2. inkubační doba činí 2 až 8 týdnů
3. způsob přenosu – pokousáním
3. ornitózy
 zdrojem nákazy drůbež, ptáci
 inkubační doba 4 – 15 dnů
Nemoci přenášené členovci:
Zdrojem těchto chorob může být člověk nebo zvíře.
1. klíšťová encefalitida
 původcem infekce je virus klíšťové encefalitidy
 zdrojem jsou zvířata, ptáci
 způsob přenosu – přisátím infikovaného klíštěte
 inkubační doba činí 1 až 2 týdny
132
2. lymeská borelióza
 zdrojem nákazy – klíšťata
 inkubační doba činí 3 až 30 dnů i déle
3. malárie
 zdrojem je nemocný člověk
 přenašečem je samička komára Anopheles
 inkubační doba činí 12 či 30 dnů až 10 měsíců
 způsob přenosu infikovaným komárem nebo při transfúzi krve nakažené osoby
4. mor
 původcem infekce je morový bacil
 zdrojem nákazy – různé druhy volně žijících nemocných hlodavců
 inkubační doba činí 2 až 6 dnů
V každém zařízení musí být vypracován protiepidemický režim, který slouží k zabránění
přenosů infekcí – dle vyhlášky č. 195/2005 Sb., která upravuje podmínky předcházení vzniku
a šíření infekčních onemocnění. V případě infekčního onemocnění v zařízeních sociálních
služeb je třeba provést určitá protiepidemická opatření, např. izolaci infikovaných osob,
dodržování zvýšené hygieny, používání dezinfekčních prostředků, dočasný zákaz návštěv.
Ukázky vybraných infekčních onemocnění:
spála
meningokok
133
tuberkulóza
záškrt
zarděnky
spalničky
svrab
lymeská borelióza
kandidóza
134
Pracovní list č. 11
1. Definujte pojem hygiena:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Mezi fyzikální prostředí zařadíte:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Prach dělíme podle účinku:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Vypište složení vzduchu:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Vyjmenujte, jaké jsou zdroje znečištění ovzduší:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
6. Emise jsou:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
135
Pracovní list č. 12
1. Podle původu rozlišujeme vodu:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Podle využití dělíme vodu:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Doplňte půda má jakou schopnost:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Vyjmenujte, jaké pohody má zajišťovat byt:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Vysvětlete pojem HEALTH PROMOTION:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
6. K prevenci závažných onemocnění střev patří i příjem:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
136
Pracovní list č. 13
1. Pracující přicházející do styku s potravinami pro veřejnost musí mít:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. K prvnímu zrychlení růstu dochází v jakém roce života:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. V jaké vývojové etapě se objevuje období druhého vzdoru:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Ke špatným sociálním návykům patří:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Jaká zařízení jsou určena pro školní věk:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
137
Pracovní list č. 14
1. Definujte pracovní prostředí:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Vyjmenujte činitele ovlivňující pracujícího:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Charakterizujte specifická a nespecifická rizika:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Nejdůležitějšími škodlivinami v pracovním prostředí jsou:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Vyjmenujte protiepidemická opatření v rámci sociálních zařízení:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
138
Pracovní list č. 15
1. Vliv záření na člověka je dán:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Záření poškozuje:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
3. Stochastický účinek zvyšuje nebezpečí:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Definujte pojem imunologie:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Definujte pojem epidemiologie:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
6. Charakterizujte sporadický výskyt, endemický výskyt, pandemický:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
7. Vysvětlete mechanismus přenosu mikrobů:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
139
Pracovní list č. 16
1. Vyjmenujte základní cesty přenosu:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Vyjmenujte druhy očkování:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Jaké nemoci zařadíte do vzdušných nákaz:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Jaké nemoci zařadíte do alimentárních nákaz:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………….
5. Vyjmenujte, jaké nemoci se přenáší krví:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
6. Vyjmenujte, jaké nákazy přenáší členovci:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
7. Vyjmenujte, jaké jsou infekce kůže a sliznic:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
140
Seznam použitých zkratek
ACH – Alzheimerova choroba
AJ – a jiné
ADP – agentur domácí péče
APOD. – a podobně
ATD – a tak dále
ATP – zkratka z anglického slova adenosine triphosphate
BMI – body mass index
CNS – centrální nervová soustava
DP – domácí péče
DIA – označený potravinových výrobku pro diabetes mellitus
DNA – deoxyribonukleovou kyselinu
LDN – léčebna dlouhodobě nemocných
MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí
MZ – Ministerstvo zdravotnictví
NAPŘ – například
NZZ – nestátní zdravotnické zařízení
pH – anglicky potential of hydrogen – potenciál vodíku
PPP – pedagogicko – psychologická poradna
PVC – polyvinylchlorid
TK – krevní tlak
TT – tělesná teplota
TZN – to znamená
VIZ. – odkazovací význam, vidět
VKP – vitální kapacita plic
WC – water closet – splachovací toaleta
141
Seznam použité literatury
JANDA, FRANTIŠEK a kol. Zdravověda pro učební obor Kadeřník. Praha: Informatorium,
spol. s.r.o., 2004. 191 s. ISBN 80-7333-026-1
KRÁLOVÁ, JARMILA a kol. Zařízení sociální péče pro seniory zdravotně postižené.
Ostrava: Anag, 2003. 303 s. ISBN 80 – 7263-168-3
MENČÍK, MILOSLAV. Hygiena pro 2. ročník středních zdravotnických škol. Praha: Scientia
medica, 2000. 57 s. ISBN 80-85526-85-9
MORSCHLOVÁ, LUDMILA. Využití moderní techniky v ošetřovatelství a v pečovatelství.
Praha: EuroProfis, 2007. 60 s. ISBN 978-80-239-8839-0
MLÝNKOVÁ, JANA. Pečovatelství 1. díl. Praha: Grada Publishing, 2010. 269 s. ISBN 97880-247-3184-1
MLÝNKOVÁ, JANA. Pečovatelství 2. díl. Praha: Grada Publishing, 2010. 314 s. ISBN 97880-247-3185-8
NOVÁKOVÁ, RADANA. Pečovatelství 1. Praha: Triton, 2008. 119 s. ISBN 978-80-7387085-0
PODSTATOVÁ, HANA. Mikrobiologie, epidemiologie, hygiena. Olomouc: Epava, 2001.
285 s. ISBN 80-86297-07-1
ŠAMÁNKOVÁ, MARIE a kol. Základy ošetřovatelství. Praha: Univerzita Karlova v Praze,
2006. 353 s. ISBN 80-246-1091-4
TOŠNEROVÁ, TAMARA. Vzdělávání pro pracovníky sociální péče. Praha: Česká asociace
pečovatelské služby, 2006. 208 s. ISBN 80-239-6951
TOŠNEROVÁ, TAMARA. Vzdělávání k profesionalitě v sociálních službách. Praha: Česká
asociace pečovatelské služby, 2010. 187 s. ISBN 978-80-254-5249-3
Internetové zdroje:
1. WIKIPEDIE.
Nemocnice.
[online].
Dostupné
z
<http://
cs.wikipedia.org/wiki/Nemocnice/> [cit. 2011-11-15].
2. FAKULTNÍ THOMAYEROVA NEMOCNICE S POLOKLINIKOU. Práva pacientů.
[online]. Dostupné z <http:// www.ftn.cz/pacientum-a-verejnosti/prava-pacientu/>
[cit. 2011-11-15].
3. LÉČEBNA DLOUHODOBĚ NEMOCNÝCH NEJDEK. Domácí řád. [online].
Dostupné z <http:// www. ldn-nejdek.cz/zdravotni-pece.html> [cit. 2011-11-15].
4. REHABILITAČNÍ ÚSTAV KLADRUBY. Poskytovaná péče. [online]. Dostupné z
<http:// rehabilitace.cz/czech/index.php?page=preventivni-pobyt > [cit. 2011-11-15].
5. OBRÁZEK KLASIFIKACE DEKUBITŮ. [online]. Dostupné z <http://
gebymaruska.blog.cz/0902/klasifikace-dekubitu-podle-torrance-torens/> [cit. 2011-1120].
6. OBRÁZEK
TONOMETRU.
[online].
Dostupné
z
/www.google.cz/imgres?q=obrázek+tonometru &/> [cit. 2011-11-23].
142
<http://
7. OBRÁZKY NEPRAVIDELNÝCH DÝCHACÍCH RYTMŮ. [online]. Dostupné z
<http:// www.google.cz/imgres?q=Cheynovo+-+stokesovo+dýchání&&/> [cit. 201111-23].
8. OBRÁZKY
LŮŽEK.
PROMAREHA.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.promareha.cz/index.php?lang=cs&module=products&page=Pecovatelska_luzka/
/> [cit. 2011-11-23].
9. OBRÁZKY
POLOHOVÁNÍ
KLIENTA.
[online].
Dostupné
z
<http://www.google.cz/search?q=polohování+člověka+obrázky//> [cit. 2011-11-23].
10. OBRÁZKY POLOHOVÁNÍ KLIENTA. [online]. Dostupné
www.solen.cz/pdfs/int/2009/02/12.pdf//> [cit. 2011-11-23].
z
<http://
11. OBRÁZKY POLOHOVACÍCH POMŮCEK. [online]. Dostupné z <http:/
www.maxim-zdr.cz/kompenzacni-pomucky-pro-bazalni-stimulaci/antidekubitnipodlozky/venecky-antidekubitni-pod-paty/
12. LINET.
OBRÁZKY
LŮŽEK.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.linet.cz/zdravotnicka-technika/vyrobky/program-prozdravotnictvi/stretcher/27526/transportni-stretcher-sprint?category=401/> [cit. 201111-23].
13. ARJOHUNTLEIGH. OBRÁZEK VAKOVÝ ZVEDÁK. [online]. Dostupné z <http://
www.arjo.com/cz/Products.asp?pagenumber=1490&ProductCategory_Id=14/>
[cit.
2011-11-23].
14. ARJOHUNTLEIGH. OBRÁZEK VAKOVÝ ZVEDÁK. [online]. Dostupné z <http://
www.arjo.com/cz/Products.asp?PageNumber=1490&ProductCategory_Id=15/> [cit.
2011-11-23].
15. SIVAK. OBRÁZEK MECHANICKÉHO INVALIDNÍHO VOZÍKA. [online].
Dostupné z <http:// www.sivak.cz/mechanicke-invalidni-voziky-k9/> [cit. 2011-1123].
16. SIVAK. OBRÁZEK ELEKTRICKÉHO INVALIDNÍHO VOZÍKA. [online].
Dostupné z <http:// www. sivak.cz/elektricke-invalidni-voziky-k12/> [cit. 2011-1123].
17. LINET. OBRÁZEK STOLKU K LŮŽKŮM. [online]. Dostupné z <http://
www.linet.cz/zdravotnicka-technika/vyrobky/program-pro-zdravotnictvi/stolky-kluzkum?category=293/> [cit. 2011-11-23].
18. NÁRODNÍ CENTRUM DOMÁCÍ PÉČE V ČR. Historie domácí péče. [online].
Dostupné z <http:// www.domaci-pece.info/historie-domaci-pece-/> [cit. 2011-11-24].
19. ORTOSERVIS.
OBRÁZEK
DĚTSKÉHO
VOZÍKU.
[online].
/www.ortoservis.cz/pages/detske_voziky/detske_voziky.php/> [cit. 2011-11-24].
143
20. ORTOSERVIS.
OBRÁZKY
POMŮCEK
DENNÍ
www.ortoservis.cz/pages/pomucky-denni-potreby/pomucky-dennipotreby.php#oblekani/> [cit. 2011-11-24].
POTŘEBY.
21. ORTOSERVIS.CHODÍTKA,BERLE,HOLE.
www.ortoservis.cz/pages/choditka/choditka.php,www.ortoservis.cz/pages/berle_a_hol
e/berle_a_hole.php/> [cit. 2011-11-24].
22. OBRÁZKY RŮZNÝCH CHROB. www.google.cz. /> [cit. 2011-11-24].
23. CENTRUM SOCIÁLNÍCH SLUŽEB TIŠNOV, příspěvková organizace. Pečovatelská
služba. Sazebník pečovatelské služby. www.css.tisnov.cz/?page=pecovatelska_sluzba
/> [cit. 2011-11-24].
144

Podobné dokumenty