Dva texty k článku P. Miškovského Úvod do studia matematiky

Transkript

Dva texty k článku P. Miškovského Úvod do studia matematiky
1. text k článku P. Miškovského Úvod do studia matematiky
Základní pojmy a vztahy v pravděpodobnosti
Pravděpodobnost se zabývá matematickými zákonitostmi, které se projevují v náhodných
pokusech, tj. v činnostech, jejichž výsledek je závislý na náhodě. Budeme si všímat, zda se v
sérii provedených pokusů objevil určitý znak A. Jestliže se v sérii n pokusů objeví znak A v m
případech, tvoří tyto případy
m
m
-tou část celé série. Číslo
dobře vystihuje, jaká část z
n
n
celé série pokusů připadá na ty, v nichž se objevil znak A. Číslu
m
budeme říkat relativní
n
četnost jevu A. Kdybychom provedli několik set, několik tisíc či několik desítek tisíc pokusů
zjistili bychom, že s rostoucím množstvím pokusů se číslo
m
, tedy relativní četnost výskytu
n
jevu A, dále již příliš nemění a ustálí se na určité hodnotě. Číslo, jemuž se relativní četnost
blíží, nazýváme pravděpodobnost jevu A a označíme ji p(A). Zákonitosti pravděpodobnosti
mají tedy hromadný charakter (tzv. zákon velkých čísel), tzn., že když se pokus vedoucí k
výskytu náhodného jevu opakuje n-krát, blíží se „prakticky naměřená“ hodnota relativní
četnosti rn k „teoreticky vypočítané“ hodnotě (pravděpodobnost p) tím více, čím vyšší je číslo
n. Stručně řečeno – je třeba provést dostatečně velký počet pokusů. Také lze říci, že
lim r
n→ ∞
n
= p.
Pravděpodobnost, že jev nastane, vyjadřujeme číslem p ∈ 〈0;1〉 nebo se toto číslo přepočítává
na procenta. Čím vyšší je toto číslo, tím vyšší je pravděpodobnost, že jev nastane.
V praxi se lze setkat se třemi kategoriemi jevů:
1. jevy jisté (nastanou zcela určitě - po dni následuje noc, každý jednou zemře apod.)
p=1
2. jevy náhodné (nastat mohou, ale nemusí - výhra v loterii)
p ∈ (0;1)
3. jevy neskutečné (nastat nemohou - slunce bude v nadhlavníku 48 h, dožijeme se 300 let)
p=0
Pravděpodobnost nelze zjišťovat u všech náhodných jevů. Hrajeme-li např. karty, těžko
vypočítáme pravděpodobnost naší výhry, protože ta je závislá na kvalitě spoluhráčů (někdy i
morální), na řazení karet, na našich schopnostech, při zkoušení je pravděpodobnost “zisku”
dobré známky závislá na kvalitě přípravy, na “štěstí” při zadání příkladu, na náladě obou
aktérů. Oba tyto uvedené příklady jsou ukázkou toho, že kolem nás je mnoho jevů
ovlivněných mnoha okolnostmi, které se v podstatě ani nedají matematicky vyjádřit.
Kromě popsaných situací se můžeme setkat s jevy, které jsou také pod vlivem mnoha
okolností a jejichž pravděpodobnost se nedá vypočítat, ale jsou to jevy, jejichž
pravděpodobnost se může určit jinými metodami, např. statistickým šetřením. Tímto
způsobem můžeme vypočítat pravděpodobnost, že narozené dítě bude chlapec,
pravděpodobnost, s jakou se dožijeme 70 let (zvláště důležité pro pojišťovací ústavy),
pravděpodobnost, že se při střelbě trefíme do terče, pravděpodobnost úspěchu při předpovědi
počasí apod.
A samozřejmě se setkáváme s celou řadou jevů, u kterých je možné pravděpodobnost, že
nastanou, vypočítat - je možné určit, s jakou pravděpodobností při házení hrací kostkou padne
dvakrát za sebou šestka, s jakou pravděpodobností vyhrajeme v loterii apod.
Všechny náhodné jevy, jejichž pravděpodobnost umíme vypočítat, se řídí určitými
zákonitostmi. Jejich pochopení nás dovede k umění “předvídat”.
Každý náhodný jev je výsledkem náhodného pokusu. Množinu všech možných výsledků
náhodného pokusu označíme Q. Každá její podmnožina A je náhodným jevem. Vyjadřuje
tvrzení o výsledku náhodného pokusu, o kterém lze po provedení pokusu rozhodnout, zda je
pravdivé (jev nastává) nebo nepravdivé (jev nenastává). Celá množina Q představuje jev jistý,
prázdná podmnožina jev nemožný.
Každému jevu, tj. každému výsledku náhodného pokusu lze přiřadit číslo p(A), kterému
budeme říkat pravděpodobnost jevu A, přičemž platí, že 0 ≤ p(A) ≤ 1.
2. text k článku P. Miškovského Úvod do studia matematiky
Doplňující informace
Matematika studující náhodné jevy vděčí za svůj rozvoj v 18. století především dvěma
členům zajímavé rodiny Bernoulliových – Jacob Bernoulli (1654-1705) a jeho synovec
Nicolaus Bernoulli. Francouzský matematik Abraham de Moivre publikoval v roce 1733
druhé vydání své knihy „Teorie náhody“ a v ní ukázal, že soubor náhodných pozorování má
tendenci se rozkládat kolem jejich průměrné hodnoty. Při grafickém znázornění vzniká křivka
tvaru zvonu, která názorně ukazuje, že největší četnost výskytu daného jevu je ve středu
kolem průměrné hodnoty. Při pohybu od středu směrem k okrajům se křivka symetricky
svažuje se stejným počtem pozorování na každé straně. Zpočátku se křivka svažuje pozvolna,
později klesá prudčeji, aby se nakonec stala směrem k oběma krajům velmi plochou. Platí
tedy, že výsledky pozorování, které leží daleko od průměrné hodnoty, jsou mnohem méně
četná než pozorování ležící blízko průměru.
De Moivre objevil zvonovou křivku při studiu chování náhodných jevů. O 80 let později si
Karl Fridrich Gauss (1777-1855) při zakreslování velkého počtu geografických a
astronomických měření povšiml, že výsledné křivky vždy připomínají de Moivreovu
zvonovou křivku. Gauss si uvědomil, že by se dal odhadnout výsledek pozorování – čím blíže
by nějaká hodnota střední hodnotě (na zvonové křivce), s tím větší pravděpodobností by byla
tato hodnota správná. Jako hold Gaussovu příspěvku teorii pravděpodobnosti nese křivka
Gaussovo jméno.

Podobné dokumenty

TOPOGRAF

TOPOGRAF • Zná i ostatní topografické značky jak podle jména, tak podle grafického znázornění. • Vysvětlí rozdíl mezi kompasem a buzolou + jejich použití. • Rozliší druhy map, rozdělení měřítek, jmenuje zák...

Více

Fibonacciho posloupnost - zavedení - Encyklopedie fyziky

Fibonacciho posloupnost - zavedení - Encyklopedie fyziky Posloupnost popsanou vztahem (1) nazval jako Fibonacciho posloupnost v 19. století francouzský matematik Edouard Lucas (1842 - 1891). K Fibonacciho posloupnosti dospěl ve svých úvahách i německý fy...

Více

Znaky barokní architektury

Znaky barokní architektury Průčelí, štíty a půdorysy V raně barokních průčelích stejně jako v půdorysech převládají přímky, pravoúhlost a poměrná hmotnost. Teprve tzv. dynamický vrcholný barok užívá v obrysech i půdorysech ...

Více

Pražský deník Petra Härtlinga – 2. díl

Pražský deník Petra Härtlinga – 2. díl Mám schůzku s Františkem Černým, bývalým velvyslancem České republiky v Německu. Spolu s Lenkou Reinerovou je zakladatelem Pražského literárního domu autorů německého jazyka. Podstatou této institu...

Více

základy teorie pravděpodobnoti

základy teorie pravděpodobnoti sériích pokusů při dostatečně velkém, pevně zvoleném n kolísá tato relativní četnost nepatrně kolem jistého reálného čísla, které intuitivně považujeme za pravděpodobnost dosažení výsledku A v dané...

Více

pdf skripta

pdf skripta smírčím soudcem otec poskytne synovi prvotřídní domácí vzdělání, školu nenavštěvuje když je mu 18 let, jeho otec je za jakobínské diktatury zatčen a skončí pod Gilotinou tato událost u něho vyvolá ...

Více

Úvod do předmětu - Historie pravděpodobnosti a statistiky

Úvod do předmětu - Historie pravděpodobnosti a statistiky Moderní (analytická) statistika H–S Středověk–Současnost: zkoumání zákonů náhody (již 15. a 16. stol.) → vznik a rozvoj pravděpodobnosti (polovina 17. stol.) → matematické statistiky → statistiky →...

Více

Limitní věty - Katedra ekonometrie

Limitní věty - Katedra ekonometrie Pro libovolnou náhodnou veličinu X se střední hodnotou E (X ), konečným rozptylem D(X ) a pro každé  > 0 platí P(|X − E (X )| < ) ≥ 1 −

Více