Speciální sociologické teorie

Transkript

Akademie managementu a komunikace
PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.
22. 10. 2014
Speciální sociologické teorie: anotace
Anotace
• Tento předmět nabízí studentům přehled speciálních sociologických
teorií s ohledem na otázky mediálních studií. Studenti získají
poznatky z historie a typologie masové komunikace, sociologických
přístupů k masové komunikaci, a přehled o hlavních představitelích
jednotlivých škol a koncepcí, tématech mediálních studií (např.
účinky, globalizace, sociální média, atd.) a také o etice médií a
mediálním vzdělávání. Studenti získají zápočet za seminární práci,
kterou tvoří písemné podklady příspěvku do společné diskuse,
blogu, kolokvia, na jedno z témat pro závěrečné práce (teze pro
kolokviální diskusi).
Více zde:
http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/specialni-sociologicketeorie/
Speciální sociologické teorie: přehled témat
Tematické okruhy:
1. Historie masové komunikace a předchůdci vědy o masové
komunikaci (hlavní vývojové trendy masové informace a komunikace,
politická a společenská komunikace, Max Weber, Walter Lippmann,
John Dewey, Harold Lasswell)
DEFLEUR, Melvin l. – BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové
komunikace. Praha: Univerzita Karlova, 1996.
KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha : Karolinum,
1995.
Tematické okruhy:
2. Matematická a systémová teorie komunikace (Claude Shannon,
Warren Weaver, Ferdinand de Saussure, Roman Jakobson, Niklas
Luhman a tři základní sociální systémy: archaický, městský,
technickoprůmyslový, Karl Deutsch a vliv kybernetiky na komunikaci)
ČERNÝ, Jiří – HOLEŠ, Jan. Semiotika. Praha: Portál, 2004.
LUHMANN, NIKLAS. Sociální systémy: nárys obecné teorie. Brno: CDK
Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2006. ISBN 80-7325100-0.
SHANNON, Claude E. – WEAVER, Warren. The Mathematical Theory of
Communication. USA: The University of Illinois Press, 1964. 125 s.
Tematické okruhy:
3. Kritický výzkum a Frankfurtská škola (Theodor Adorno, Max
Horkheimer, kultura, masová kultura, kulturní průmysl, komodifikace a
komercionalizace kultury)
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál,
2007.
Tematické okruhy:
4. Příjemci a publikum, Birminghamská škola (Stuart Hall, Dennis
McQuail, Jürgen Habermas, zakódování a dekódování, recepce a
interpretace sdělení, preferované čtení mediálních obsahů, koncepce
veřejnosti, masového a mediálního publika, difuzní podoby publika)
HABERMAS, Jürgen. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné
kategorie občanské společnosti. Praha: Filosofia, 2000. ISBN 80-7007134-6.
HALL, Stuart. (ed.) Representation: Cultural representations and
signifying practices. London – California : Sage, 1997 (2003). ISBN 0
7619 5432 5.
2007.
Tematické okruhy:
5. Funkcionalismus, symbolický interakcionizmus, sociální konstrukce
reality (Talcott Parsons, Robert K. Merton, Herbert Blumer, John B.
Thompson, George H. Mead, Charles H. Cooley, Peter Berger, Thomas
Luckmann)
BERGER, Peter Ludwig – LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce
reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium
demokracie a kultury, 1999. ISBN 80-85959-46-1.
MEAD, George Herbert. Mind, self and society: from the standpoint of
a social behaviorist. Chicago: University of Chicago Press, 1997. 401 s.
ISBN 0-226-51668-7.
MERTON, Robert K. Social Theory and Social Structure. Glencoe, IL:
Free Press, 1957.
VYMAZAL, Jiří. Koncepce masové komunikace v sociologii. Praha:
Univerzita Karlova, 1991. 120 s.
Tematické okruhy:
6. Postmoderní znaková situace – virtualita, mýtus; ideologie vs.
postindustriální společnost, globalizace, Torontská škola (Roland
Barthes, Jean Baudrillard, Daniel Bell, Marshall McLuhan)
BARTHES, Roland. Mytologie. Praha: Dokořán, 2004. 170 s. ISBN 8086569-73-X.
BAUDRILLARD, Jean – POSTER, Mark. (ed.) Selected Writings.
California: Stanford University Press, 2001. 304 s. ISBN 0-8047-4272-3.
McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Praha: Odeon, 1991. 348 s.
Tematické okruhy:
7. Účinky médií, etické a vzdělávací aspekty působení médií na
společnost (PR aktivity, reklama a působení zadavatelů reklamy, skrytá
reklama, podprahová sdělení, společenská odpovědnost a právní
regulace médií, objektivita, mediální výchova)
2007.
8. Mediace – medializace – sociální média (pojetí masové komunikace
ve 20. a ve 21. století, technologická a obsahová specifika digitální
komunikace, síťová komunikace, konvergence médií, internetová
žurnalistika, videožurnalistika, infotainment, seriózní a bulvární média)
2007.
Speciální sociologické teorie: doporučená studijní literatura
BARTHES, Roland. Mytologie. Praha: Dokořán, 2004. 170 s. ISBN 80-86569-73-X.
BAUDRILLARD, Jean – POSTER, Mark. (ed.) Selected Writings. California: Stanford University Press, 2001. 304 s.
ISBN 0-8047-4272-3.
BERGER, Peter Ludwig – LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno:
Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. ISBN 80-85959-46-1.
ČERNÝ, Jiří – HOLEŠ, Jan. Semiotika. Praha: Portál, 2004.
DEFLEUR, Melvin l. – BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové komunikace. Praha: Univerzita Karlova,
1996.
HABERMAS, Jürgen. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti. Praha:
Filosofia, 2000. ISBN 80-7007-134-6.
HALL, Stuart. (ed.) Representation: Cultural representations and signifying practices. London – California : Sage,
1997 (2003). ISBN 0 7619 5432 5.
KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha : Karolinum, 1995.
LUHMANN, NIKLAS. Sociální systémy: nárys obecné teorie. Brno: CDK Centrum pro studium demokracie a kultury
(CDK), 2006. ISBN 80-7325-100-0.
MEAD, George Herbert. Mind, self and society: from the standpoint of a social behaviorist. Chicago: University of
Chicago Press, 1997. 401 s. ISBN 0-226-51668-7.
MERTON, Robert K. Social Theory and Social Structure. Glencoe, IL: Free Press, 1957.
McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Praha: Odeon, 1991. 348 s.
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2007.
SHANNON, Claude E. – WEAVER, Warren. The Mathematical Theory of Communication. USA: The University of
Illinois Press, 1964. 125 s.
VYMAZAL, Jiří. Koncepce masové komunikace v sociologii. Praha: Univerzita Karlova, 1991. 120 s.
Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce
1. Vysvětlete pojem frankfurtská škola a pozice, ze kterých redefinovala pojmy
kultura, masová kultura, kulturní průmysl, proces komodifikace a
komercionalizace kultury. Jakou úlohu ve společnosti přisuzují masovým
médií? V čem je tento přístup dnes překonán?
2. Analyzujte historické kořeny vzniku teorií evolucionismu a
neoevolucionismu a příslušným modelům vývoje společnosti s akcentem na
kulturní a sociální prvky. Přibližte základní teze těchto teorií. Vysvětlete
tvrzení, že prostředky mediální komunikace jsou dnes podstatným nositelem
evoluční změny.
3. Vysvětlete podstatu teorie strukturálního funkcionalismu a charakterizujte
základní myšlenky Talcotta Parsonse (koncepce AGIL) jako jejího výrazného
představitele. Jakou úlohu plní podle tohoto schématu masová média v
moderní společnosti?
4. Vymezte pozice, ze kterých byla kritizována teorie strukturního
funkcionalismu a její korekce ze strany Roberta King Mertona, včetně
vymezení pojmu teorie středního dosahu. Jakou úlohu v poznávání sociální
reality přisuzuje Merton empirickým šetřením? Diskutujte o tom, s jakým
možným efektem působí masová média na své publikum.
5. Charakterizujte transformační procesy proměny společnosti moderní ve
společnost postmoderní – postindustriální na základě základních tezí Daniela
Bella, včetně proměny sociální mentality a role masových médií v tomto
procesu.
6. Vysvětlete proměny sebepojetí v mediovaném světě, procesy
individualizace a institucionalizace ve spojení s problematikou zviditelňování
jako všudypřítomného fenoménu, úlohu masových a sítových médií v tomto
procesu.
7. Vysvětlete na příkladech pojem symbolická interakce a v souvislosti s ním
pojem mediovaná kvaziinterakce podle Thompsona, charakterizujte zejména
postavení televize v tomto procesu. Jaké typy interakce a jejich
charakteristické rysy obecně znáte?
8. Vymezte východiska teorie sociální konstrukce reality, význam jazyka a
jazykového kontextu jako nástroje konstruování světa. Jak problematická je
úloha médií v tomto procesu a posouvání hranic mezi realitou a virtualitou.
9. Objasněte systémovou teorii a její charakteristické znaky, mediální systém
jako subsystém sociálního systému. Klíčové otázky způsobu fungování
systému a jeho základní funkce. Niklas Luhman jako významný představitel
systémové teorie a jeho vymezení tří základních sociálních systémů (archaický,
městský, technicko-průmyslový) a jejich dominantních komunikačních
postupů.
10. Vymezte vztah mezi vědou a ideologií a problém ideologizace humanitních
a sociálních věd. Vysvětlete pojem ideologie v kontextu studia společnosti.
Diskutujte o médiích jako nositelích určitého souboru idejí a jako možných
nástrojích prosazování těchto idejí ve společnosti.
11. Co znamená a jaké podoby má konvergence médií?
12. Diskutujte o dnešním pojetí koncepce veřejnosti, masového a mediálního
publika, představte pojem difuzní podoby publika. Jak se tyto představy
proměňují v návaznosti na nástup internetových médií?
13. Objektivita a pravdivost v médiích v éře globalizace: sen, chiméra, nebo
prázdný pojem? Vysvětlete na příkladech.
14. Technologická a obsahová specifika digitální komunikace, internet jako
pracovní nástroj, zdroj a prostředník přenosu informací, webová stránka jako
efektivní a účinný komunikační nástroj, ekonomické aspekty internetového
vydávání, regulace internetu – ano-ne?
15. Specifika internetové žurnalistiky – příklady a srovnání s žurnalistikou v
tiskových médiích, etika internetové žurnalistiky, specifické internetové žánry,
hypertext, interaktivita, práce se čtenáři, Internet jako pracovní nástroj
novináře (zdroj informací, email jako komunikační nástroj, online konference
atd.)
16. Historické postavení médií ve společnosti, hlavní vývojové trendy masové
informace a komunikace a jejich vazba na vývojové trendy lidské společnosti,
politiky a ekonomiky.
17. Uveďte některé teorie o dopadu, možném vlivu a míře účinku médií na
společnost, společenské instituce a jednotlivce. Jak se tyto představy vyvíjely
v čase? Jak se konkrétně projevují snahy o řízení a kontrolu mediálního vlivu?
18. Představte základní myšlenky tzv. torontské školy a historické souvislosti
jejího vzniku, zejména úvahy McLuhana o vzájemné determinaci uspořádání
společnosti a dominantního komunikačního média. Jak rozumíte jeho
výrazům - ,,médium je poselstvím“ a ,,globální vesnice“.
19. Vysvětlete základní rysy a východiska tzv. birminghamské školy. Definujte
základní představy modelu zakódování a dekódování vzhledem k procesu
recepce a interpretace sdělení. Vysvětlete představu preferovaného čtení
mediálních obsahů.
20. Analýza mediálních obsahů - mediální obsah jako specifický druh
informace. Informace a dezinformace, realita a virtuální realita, společenské
instituce, které se podílejí na vytváření a transformaci komunikačního
kontextu v masové komunikaci. Komunikační kontext. Metafora v pojmovém a
audiovizuálním vyjádření.
21. Média tzv. seriózní a tzv. bulvární, jejich srovnání, rozdílné důvody vzniku a
metody fungování. Jak působí tatáž informace v seriózním a v bulvárním tisku,
kdo, jak a proč ji vybírá, priorizuje, umísťuje a prezentuje. Infotainment.
Příklady.
22. Sociální a ekonomické podmínky vzniku a rozvoje rozhlasového a
televizního vysílání, diferenciace rolí rozhlasu a televize. Role audiovizuálních
médií v modelování postmoderního světa. Vytváření umělých a virtuálních
kontextů, krize hodnot, mediální mytologie.
23. Základy dramaturgické skladby v auditivních a audiovizuálních médiích.
Cesta od nápadu k hotovému dílu. Část a celek v programové skladbě.
24. Politika, komunikace a ideologická kontrola – pojem, pojetí a modely
politické komunikace, liberální koncepce demokracie a mediální průmysl tvorba veřejného mínění. "Moc" médií - mýty a realita. Příklady z historie,
aktuální srovnání.
25. Význam masových médií v politické komunikaci – role médií v politické
komunikaci, metody, techniky a zásady manipulace a přesvědčování, politická
korektnost, newspeak
26. Etika ve sdělovacích prostředcích – Komparace etických kodexů českých
médií, dokumenty, normy, zákony ČR a EU
27. Zásady mediální výchovy – pojem, cíle, metody a prostředky, vliv médií na
osobnost člověka, funkce postojů a jejich změn
28. Jaký je vzájemný vliv politiky a médií z hlediska teorie masové
komunikace, svoboda projevu a svoboda médií z pohledu politických a
ekonomických institucí, PR aktivity a komerční sektor a jejich vliv na charakter
médií (vlivové a PR aktivity, reklama a působení zadavatelů reklamy, skrytá
reklama, podprahová sdělení)
29. Jaký je vliv technologického vývoje v médiích na jejich postavení a
fungování ve společenském systému; digitalizace, virtuální prvky a
interaktivita, regulace elektronických médií z pohledu českých zákonů a
evropských směrnic.
30. Vysvětlete základní pojmy Deutschovy sociologie: informace, její hodnoty,
systémy a struktury přijímání informací, informační kanál, vliv kybernetiky na
komunikaci.
31. Média jako účastník politického procesu z pohledu vývoje: vyložte ve
stručnosti hlavní zlomové body vztahu médií k politické komunikaci – z
hlediska historie, politiky, technologií atd.
Speciální sociologické teorie:
Mediace – medializace – sociální média
Výzkum médií (McQuail):
• epocha všemocných médií (19. století-30. léta 20. století)
teorie zázračné střely, neuvažuje se o individuální recepci
vliv propagandy – zneužití médií v Německu a Rusku
• epocha slabých médií (30.-50. léta 20. století)
funkce médií na obnově společnosti, socializace po válce
• spirála mlčení (60. léta 20. století)
nástup televize, výzkum kontextu a společenských změn
• dohodnutý vliv médií (od 60. let 20. století)
sociálně konstruktivistický model, zkoumání mediálních textů,
konstrukce významu, vliv společenského kontextu
Výzkum médií (McQuail):
• mediokracie (80.-90. léta 20. století)
vliv médií na politickou komunikaci, zájem o jazyk a výrazové
prostředky (moc médií je vepsaná do sdělení)
• moc zprostředkování (konec 90. let 20. století)
kulturní politika v závislosti na médiích
Teorie médií zkoumají vliv sociální struktury na kulturu a
naopak, média jsou součástí společnosti, kultury
• materialistické hledisko: kultura je závislá na ekonomické a
mocenské struktuře (vlastník médií ovládá)
• idealistické hledisko: média komunikují poselství, ideje,
hodnoty
S nástupem televize a zábavné funkce médií (Charles R.
Wright, 1960) dochází k vytváření nových zájmových skupin a
typů publika.
Představy o účincích masové komunikace nezanikají, mění se
názvy a kategorie – stále dochází a bude docházet k tvorbě
nedifirencované masy a vysílání poselství, zpráv, sdělení
širokému publiku (broadcasting) a k ovlivňování specifických
potřeb malých, diferencovaných skupín cíleným působením
(narrowcasting).
Kulturální studia a studia zaměřena na příjem sdělení a
příjemce (S. Hall a další), kultivace příjemce (G. Gerbner)
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha : Portál, 2007. s. 81.
Čtyři teorie tisku
Média se vnímají jako služby veřejnosti, kterou zabezpečují
poskytovatelé. Americká Komisie pro svobodu tisku (Commission
on the Freedom of the Press) v roku 1947 zveřejnila svou zprávu a
uvedla v něj hodnoty, principy a standardy, které měl odpovědný
tisk dodržovat – společenská odpovědnost. V roku 1956 vyšla kniha
Čtyři teorie tisku od Fredericka Sieberta a jeho kolegů:
„Autoři v díle naznačili, že mediální systémy v celém světě by bolo
možné rozdělit do tříd podle čtyř hlavních typů normativní teorie.
Jedním z typů je již popsaná teorie společenské odpovědnosti tisku.
Mezi tři další zařadili liberální teorii a dále teorii, které přisoudili
označení autoritářská. Ta zdůrazňuje podřízenost tisku státní
kontrole, jak tomu bylo v monarchistickém systému... Poslední je
sovětská teorie.“
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha : Portál, 2007. s. 153.
Libertariánská teorie je založená na respektování svobodné
vůle. Za libertariány se většinou považují filosofové, teoretici,
nebo politici zdůrazňující maximalizaci svobody jednotlivce a
minimalizaci nebo zrušení státu. Nejznámejší americká forma
podporuje kapitalismus svobodného trhu. Obecně se
libertariánství dá rozdělit na pro-majetkové a proti-majetkové
(socialistické) . Liberální koncept – klasický liberalismus –
podporuje svodobný trh, svobodný obchod a
decentralizované řízení, neoliberalisté se odlišují například v
otázkach daní a zahrnují spektrum od anarchokapitalistů po
svobodné demokraty. Krajním pólem jsou libertariánské
transhumanistické hnutí a filosofie, které jsou kritizovány jako
technokratické.
McQuail (2007) neodlišuje liberální a libertariánské teorie,
nevidí spojitost mezi libertariánstvím, transhumanismem a
technokracií, jen popisuje modely, které je možné aplikovat
na jisté politické uspořádání. Autoritářské teorie jsou
výrazem diktátorských, totalitních režimů, které v rámci
ochrany nastoleného řádu a pořádku nastolují cenzuru a
tresty za porušování pravdiel (tak či onak, většina
společenských uspořádání je založená na sankcionování těch,
kteří porušují pravidla). Termín sovětská teorie odkazuje k
chápání médií jako kolektivního agitátora, propagandisty a
vychovatele v budování komunismu; k podřízenosti médií
komunistické straně – zástupci pracující třídy. Základní
principy stanovil V. Lenin (leninská) a teorie měla své
oprávnění i díku politické teorii komunismu a ideověestetickému směru socialistického realizmu.
McQuail ještě přidává teorii rozvojovou (projevující se v
podmínkach přechodu ze „zaostalosti a kolonialismu“ k
nezávislosti). V „třetích zemích“ často chybí materiální i
profesionální zázemí, média jsou ve vlastnictví zahraničních
společností, nebo autokratů. McQuail uplatňuje pohled na
třetí svět (rozvojový) z prvního světa (tržního), nebo druhého
(socialistického).
Nezohledňuje, že každý jednotlivý národ může mít odlišnou
cestu ke svobodě, nebo pro něj něco takové jako „osvícení“
vůbec nemusí připadat v úvahu. Média mohou ale vždy
spolehlivě sloužit jako barometr, jako jisté zrcadlo – obraz, ve
kterém se zdeformovaně, ale zachyceně odráží problémy a
otázky řešené v dané společnosti.
Nakonec u McQuaila najdeme ještě teorii demokratickoparticipační (převážně v Evropě), která ve smyslu diskusí o
veřejné sféře a kritiky hlavních (monopolních) médií
zdůrazňuje podporu různorodých, menších, lokálních nebo
neinstitucionalizovaných médií (pirátské televize nebo rozhlas
– přispěli k odnárodnění, prolomení státních monopolů).
Kličovými pojmy jsou participace, interakce, odpor k masové
produkci.
Rozšířenou v Evropě, a přece ne sovětskou, je také koncepce
médií jakožto nástroje vůle lidu (kritický, neomarxistický
přístup).
K dalším přístupům patří koncepce médií jako veřejného
hlídacího psa, jako reprezentanta veřejnosti – čtvrté moci ve
státě, jako zdroje veřejných informací, model vysílání
(broadcasting) jako služby veřejnosti, služby pro všechny a
také kontrolovanou všemi (veřejná kontrola) a model
veřejného doručovatele. Ten odpovídá nejlíp primárním
komunikačním službám – přirozeným monopolům v oblasti
telefonických služeb – monopol mají ve skutečnosti většinou
nadnárodním firmy, nebo pošty.
Profesor Hamid Mowlana vychází ve svém modelu z analýzy
forem mezinárodní komunikace. Podle jeho teorie mohou být
produkty jedné země včleněny do odkazu vytvářeného v jiné
zemi a být pak distribuovány v této nebo třetí zemi. Může se
to třeba uskutečnit tak, že se v Americe vymyslí formát
(soutěže, šou), který v Nemecku regionalizují, přizpůsobí
německy mluvícímu obyvatelstvu a jako takový pak možná
odvysílají i v Rakousku. Nebo si proces můžeme představit
jako tok obsahu z krajin prvního světa (s tržní ekonomikou)
přes krajiny druhého světa (s jinou ekonomikou) do krajin
třetího světa (rozvojových). To je kulturní a informační
imperializmus.
Hamid Mowlana určil dvě dimenze mezinárodní komunikace:
technologickou (hardvér verzus softvér) a komunikační
(produkce verzus distribuce). Hardvér souvisí s vlastnickým
vztahem (výrobní: studia, tiskárny; distribuční: vysílače,
kabelové rozvody, satelity, přijímače) a softvér s odbornými
dovednostmi jak zacházet s technikou, nebo distribucí
(výrobní: texty, vysílací práva, profesní normy; distribuční:
propagace, marketing, průzkum trhu, know-how).
I koncentrace vlastnictví má minimálně dva rozměry:
horizontální propojování (koncentrace konkurenčních značek,
zlučování) a vertikální (hierarchizace struktury, dcerské
společnosti, rozširování portfólia).
ONDRÁŠIK, Branislav. Ako globalizácia a koncentrácia menia tvár médií... s. 10.
Spirála mlčení Elizabeth Noelle-Neumannové (1974) a
komunikační spirála
Firemní vzdělávání jako spirálovité schodiště začínající u nejkvalifikovanějších, nejkompetentnějších a nejlíp placených
zaměstnanců a končící u provozních pracovníků
Centrum a periferie firemního vzdělávání – ve středu
nejkvalifikovanější, nejkompetentnější a nejlíp placený
zaměstnanci.
http://www.miamisci.org/hurricane/spiral.gif
http://research.microsoft.com/enus/um/people/dcr/work/3D%20Spirals/Im
ages/spiral_3d_01.png
Gyorgy Gerbner
komunikační teoretik maďarského původu (1919–2005), autor
kultivační analýzy, vliv televize na konstrukci světa vyjadřil tezí
„syndrom protivného světa“ (mean world sydrome): lidé
sledující televizi přespříliš vnímají „svět venku“ jako
nebezpečný. Gerbnerův model komunikace má v centru
pozornosti událost a obraz události a zohledňuje dynamiku
lidské komunikace. Jistou událost (E) zaznamenává člověk
nebo elektronické zařízení (M) a eviduje jako vjem, obraz
události (E1). Percepce E1 je v různém vztahu k události E. M
se pak stává zdrojem poselství o události a zajímá k ní
formální a obsahové stanovisko (SE). Na odeslání zprávy užívá
komunikačního prostředku, který má pod kontrolou (ovládá
jej technicky nebo institucionálně).
Dimenze vnímání
M
E
E1
Dimenze prostředků a kontroly
Kanály, Média
Kontrola
Selekce
Kontext
Dostupnost
S form
E content
Kultivační teorie
Přístup, který použil Georgy Gerbner na analýzu publika
televize (1968). Rozdělil diváky televize do tří kategorií:
lehkých (light viewers, míň než 2 hodiny denně), středních
(medium, 2–4 hodiny denně) a težkých (heavy, 4 hodiny a
víc). V poslední kategorii bylo pozorovatelné, že diváci si
formují (spíš probírají) názory konstruované televizí. Kultivační
teorie vyjadřuje, že divák vystavený dlouhodobému působení
televize je ní „kultivován“, jeho vnímání reality je zkresleno
podobně, jako je zkreslena mediální realita konstruována
televizí. Tento dopad se týká jak lehkých, tak i težkých diváků,
protože zkreslením reality težkých diváků dochází k
deformacím v celé kultuře.
Kultivační teorie
Gerbner a Gross na základě těchto zjištení (1976) vyjadřili
přesvědčení, že televize socializuje lidi do standardizovaných
(v televizi systematicky opakovaných) rolí; televize je kulturní
nástroj zavedeného řádu, nahrazuje osobní zkušenost, a proto
její působení vystihuje termín „enkulturace“ (enculturation).
S teorií také souvisí výzkum mainstreamingu – hlavního
proudu – vyjadřuje jednak uniformitu nejrozšířenějšího
obsahu a jednak stírání rozdílů v publiku: různým divákům se
dostává téhož obsahu, mizí rozdílnosti mezi heterogenními
sociálními kategoriemi; a teorie rezonance – teorie, že obsah
mediálního sdělení (třeba určitý televizní obsah) rezonuje
(souzní, vibruje) i v ne-mediální realitě, tzn. silný televizní
divák ho vlastně přijímá dvakrát.
Medializace – zpřítomňování v mediální realitě (mediálním
systému), re-prezentace v médiích
- kultivace, rámcování, realita, zobrazování, cenzura, atd.
Mediace – zprostředkování (kontaktu se společenskou
realitou, zprostředkování události)
- odpovědnost, služba, vztah, nové technologie, pokrok, atd.
- intermediace – vzájemné zprostředkování, příjemce
přijímá sdělení tak, aby měl ve svém prostředí z něj úžitek
- organická recepce – konání sjednocující polarity mediální
komunikace (sympatie a antipatie)
Co je síť?
bod
druhý bod
= součet, počet, kalkulus
vztahy
další bod(y) = struktura, systém
Co je síť?
Síť je organizovaná struktura prvků, uspořádání, systém
Co je sociální síť?
Poznáte chyby, jaké běžně v zákazkách vykazují tiskárna
nebo grafik?
Co je síť?
http://www.msjc.edu/StudentServices/StudentGovernmentAssociation/District%20Committees%202011
2012/facebook_logo.png
http://www.logoeps.com/wp-content/uploads/2012/02/Google_plus_vector.jpg
http://www.logoeps.com/wp-content/uploads/2011/02/youtube-logo-vector-200x200.png
http://www.logoeps.com/wp-content/uploads/2011/06/Twitter-icon-vector-200x200.png
http://www.logoeps.com/wp-content/uploads/2012/03/linkedin-icon-logo-vector-200x200.png
Co je síť?
Znáte i tyto nástroje pro správu obsahu a sociálních sítí?
Co je síť?
Znáte i tyto nástroje pro správu obsahu a sociálních sítí?
https://drupal.org/files/druplicon.large_.png
https://moodle.org/logo/logo-4045x1000.jpg
http://www.pixelsparadise.com/joomla_logo.png
http://www.slideshare.net/images/logo/press-logos/slideshare_200x50.png
http://s.wordpress.org/about/images/logos/wordpress-logo-notext-rgb.png
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_síť
„Sociální síť je rámec, obsah je realita“ PhDr. Vojtěch Bednář,
www.firemni-sociolog.cz
„Za první sociální síť lze považovat projekt Sixdegrees spuštěný v roce
1997, kde uživatelé měli možnost si vytvořit svůj osobní profil a seznam
přátel a později procházet seznamy přátel svých přátel. V roce 2000 byla
služba ukončena (doména stále existuje, ale lze se zaregistrovat jen na
základě pozvánky). Podle svého zakladatele tento projekt nebyl úspěšný,
protože jednoduše předběhl svou dobu. Na konci devadesátých let byl
obecně počet uživatelů Internetu nízký.“ (Wikipedia)
Co je sociální síť? Nejznámější sociální sítě podle Wikipedie
Facebook – vznikla v roce 2004 původně jako síť určená pro
studenty Harvardovy univerzity, slouží jako platforma pro
vytváření osobních, firemních a skupinových profilů a
propojování přátel, dále jako herní server, pro internetová
fóra, pro ukládání a sdílení multimédií.
Google+ – vznikla v roce 2011 jako obdoba sítě Facebook, kde
hlavní rozdíl spočívá v nastavení sdílení přes tzv. kruhy, do
kterých si lze rozdělit jednotlivé osoby a sdílet dané věci jen s
těmi, pro které to má přínos, nebo se jich to týká.
Myspace – vznikla v roce 2003 a slouží jako sociální síť, pro
internetové profily lidí, pro ukládání a sdílení multimédií,
druhá nejpoužívanější sociální síť na světě, patří společnosti
Specific Media
Twitter – vznikla v roce 2006 a slouží především pro mikroblogy
LinkedIn – vznikla v roce 2003, slouží pro internetové profily a
pro pracovní životopisy, je to pracovní sociální síť, mnohým
světovým zaměstnavatelům stačí místo životopisu poslat odkaz
na profil na LinkedIn, zajímavá je možnost vystavení referencí o
podrobnostech spolupráce s kolegy z LinkedIn
České sociální sítě
Lidé.cz – slouží jako internetové fórum, pro internetové profily
především lidí, pro blogy, jako chatovací server, jako internetová
seznamka, pro internetové kurzy, pro ukládání a sdílení
fotografií, tento server je uživatelsky spojen se sociální sítí
Spolužáci.cz
Spolužáci.cz – slouží pro internetové profily, pro ukládání a sdílení
multimédií, jako chatovací server, je určen pro spolužáky a bývalé
spolužáky, tento server je uživatelsky spojen se serverem Lidé.cz,
obdoba amerického Classmates
Líbímseti.cz – slouží pro internetové profily lidí, jako internetová
seznamka, jako chatovací server, pro blogy
SitIT.cz – slouží k propojení vědeckých pracovníků v České
republice. Síť je provozována v rámci projektu SOSIRE a vyvíjena
specialisty z UK-MFF,ČVUT,ČZU a spolupráci s firmou IBM Česká
republika
Šeptter – slouží ke sdílení recenzí, informací a zkušeností s firmami
a živnostníky v České republice. Je součástí hodnotícího portálu
Šeptanda.info.
SportCentral.cz – slouží k vyhledávání sportovních zařízení,
rekreačních sportovců, týmů, trenérů, a komunikaci mezi
těmito skupinami
ČSFD.cz– slouží jako sociální síť pro filmové fanoušky,
nejaktivnější filmový web v České republice
SCUK.cz– slouží jako sociální síť pro přátelé a fanoušky
dobrého jídla, naleznete zde přehled nejlépe hodnocených
českých restaurací a možností koupě čerstvých potravin
Lokální sítě v jiných zemích
Orkut – slouží jako chatovací server, pro ukládání a sdílení
multimédií, zajímavostí je, že spadá pod Google, v Brazílii je
nejpopulárnější internetovou stránkou
Tuenti – této sociální síti se přezdívá „Španělský Facebook“
Vkontakte – nejpopulárnější sociální síť v Rusku
Možnosti využití sociálních sítí pro firmy jsou podle Wikipedie
následující:
Profil a novinky – v podstatě stránka se základními
informacemi. Firma tímto způsobem zveřejňuje novinky o své
činnosti, podobně jako to dělá na svých webových stránkách
nebo v tisku
Společenská odpovědnost – firma používá sociální síť k
propagaci a provozu svých charitativních iniciativ, na které je v
tradičních médiích málo prostoru. Sociální síť umožňuje
zapojení širokého spektra příznivců
Hry – firmy organizují různé hry pro zábavu, ale i vzdělání
svých zákazníků, např. banky mohou představovat hry, ve
které se lidé učí hospodařit s penězi či mohou organizovat
fiktivní obchodování s cennými papíry
následující:
Zákaznický servis – firma využívá sociální síť jako další kanál,
kterým umožňuje zákazníkům, aby pokládali své dotazy a
požadavky. Odpovědi na nejčastější otázky pak slouží i
ostatním uživatelům/zákazníkům
Monitoring a aktivní komunikace – firma může pomocí
specializovaných nástrojů hromadně sledovat, co o ní ostatní
uživatelé říkají a zdali jsou tyto zmínky pozitivní či negativní.
Ve vybraných případech (zejména těch negativních zmínek)
může firma uživatele napřímo oslovit a pokusit se změnit jeho
názor na firmu v pozitivní
následující:
Prodej – Facebook je první sociální síť na které si firmy
mohou zřizovat plnohodnotný eShop. Facebook má dokonce
připraven svůj vlastní platební nástroj Facebook Credits,
kterým lze hradit zboží či služby
Eshop (elektronický obchod) je nejen virtuální prodejnou
(prodej mimo provozovnu), ale také sociální sítí, systémem na
správu obsahu, internetovou prezentací firmy nebo
katalogem produktů – eshopem (prodejným prostředím)
může být prakticky jakákoli aktivita, včetně prosociálních
aktivit typu všem přístupné vzdělávání nebo virtuální učebny,
akademie, i celé kanceláře, firmy a pod.
registrace:
veřejně a zdarma: Facebook, Coursera, Ebay, Youtube, Google
na doporučení: beta-verze a testovací provoz sociální sítě na
začátku, LinkedIn, atd.
Hrozba zneužití citlivých dat,
otázka důvěryhodnosti sdělení (nový vědecký časopis,
zahraniční humanitární organizace, jednotlivěc v nouzi, atd.)
a důvěryhodnosti identity uživatele (falešné registrace,
neetické praktiky: SPAM (nevyžádaná pošta), HOAX (poplašná
zpráva), PHISHING (nelegální/neetické získávání informací),
http://www.hoax.cz/phishing/
http://computerworld.cz/securityworld/nebezpeci-jmenem-phishing-46139
PHISHING (nelegální/neetické získávání informací),
Vážení přátelé!
Děkujeme za Vaši dlouholetou důvěru v nákupy
prostřednictvím našeho internetového obchodu. Jako výraz
naší vděčnosti přijměte prosím dárkový certifikát v hodnotě
[takové a makové], který budete moci použít při nákupu nad
1 000 Kč počínaje příštím týdnem. Je ale nutné, abyste
certifikát "aktivovali" vyplněním Vašich platných údajů - jinak
nárok na slevu nevzniká.
S pozdravem zůstává a hodně úspěchů atd...
Co je to phishing
Slovem PHISHING označujeme podvodné e-mailové útoky na
uživatele Internetu, jejichž cílem je vylákat důvěrné
informace.
Nejčastěji jsou to údaje k platebním kartám včetně PINu
nebo různé přihlašovací údaje k účtům. Nemusí jít jenom o
účty přímo bankovní, ale také ostatních organizací, kde
dochází k manipulaci s penězy nebo je možné jakýmkoliv
způsobem zneužit jejich služeb. Příkladem můžem být PayPal,
eBay, Skype, Google.
http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing
Základní znaky phishingového e-mailu:
Snaží se vyvolat dojem, že byl odeslán organizací z jejichž
klientů se snaží vylákat důvěrné informace. Toho se snaží docílit
grafickou podobou e-mailu a zfalšováním adresy odesílatele.
Text může vypadat jako informace o neprovedení platby, výzva
k aktualizaci bezpečnostních údajů, oznámení o dočasném
zablokování účtu či platební karty, výzkum klientské
spokojenosti nebo jako elektronický bulletin pro klienty.
V textu zprávy je link, který na první pohled většinou vypadá, že
směřuje na stránky organizace (banky). Při jeho bližším
prozkoumání zjistíte, že ve skutečnosti odkazuje na jiné místo,
kde jsou umístěné podvodné stránky.
Jestliže vám chodí jménem banky e-maily, které obsahují link,
na stránky vyžadující vaše přihlašovací údaje, či údaje ke kartě,
je to phishingová zpráva. Banka takové zprávy nikdy nerozesílá
a nemá důvod tyto informace od vás požadovat!
Pokud uživatel klikne na odkaz v e-mailu, dostane se na falešné
stránky podvodníků, které jsou vytvořeny ve stejném stylu,
jako originální stránky organizace (banky). Na podvodných
stránkách je připraven formulář, kde jsou požadovány důvěrné
informace - čísla účtu, kódy k internetovému bankovnictví, PIN
k platební kartě, přihlašovací údaje ke službám a podobně.
Podvodné stránky bývají umístěny na napadnutých, špatně
zabezpečených serverech. Proto ve většině případů bývá v
internetovém prohlížeči v poli pro zadání adresy uvedená jiná
adresa, která nemá s příslušnou organizací nic společného. Toto
je jeden z poznávacích bodů, že se uživatel dostal na podvodnou
stránku. Někdy se podvodníci snaží pomocí různých triků tento
údaj v adresním řádku zamaskovat.
Jak poznáme podvodné stránky:
Formulář vybízí k vyplnění důvěrných informací, které by banka
neměla požadovat.
V adresním řádku prohlížeče se zobrazuje adresa, která nepatří
organizaci, jejichž stránky se snaží napodobit. Uvedená adresa
se může snažit originální napodobit, ale vždy bude jiná,
případně může začínat číselným kódem IP adresy. Vyskutí se i
případy, kdy se podvodníci snaží tuto skutečnost maskovat.
Ve většině případů komunikace probíhá po běžném,
nezabezpečeném protokolu (adresa začíná http://).
Jak se bránit:
Na odkazy v e-mailu neklikejte! Přesměrují vás na podvodné
stránky, které se vás mohou snažit oklamat a pokusit se vylákat
důvěryhodné informace, ale také mohou obsahovat škodlivé
kódy, které se vám pokusí instalovat do počítače.
Jestliže potřebujete vstoupit na stránky internetového
bankovnictví nebo na stránky příslušné organizace, raději
napište internetovou adresu do prohlížeče sami!
Dejte pozor na překlepy! Podvodníci si mohou dočasně
zaregistrovat adresu, která se bude pouze nepatrnou změnou
písmen lišit od pravé. Při překlepu se nepozorný uživatel může
dostat na falešné stránky.
Jak se bránit:
Pokud se vaše elektronické bankovnictví chová nestandardně
nebo jsou po vás požadovány jiné údaje než obvykle,
nezadávejte je! Ukončejte svoji činnost a kontaktujte
zákaznické centrum banky! Existuje další trik podvodníků, tzv.
pharming. Ten umožňuje přesměrovat uživatele na podvodné
stránky, aniž by si toho všimnul a to i za předpokladu, že dodrží
oba předchozí body.
Používejte aktualizovaný operační systém. V aktualizacích bývají
opravené objevené bezpečnostní chyby, které jinak mohou být
zneužity. Většina systémů umí, při správném nastavení,
kontrolovat aktualizace sama.
Jak se bránit:
Používejte antivirový program. Aktualizujte ho! Existují kvalitní
antivirové programy, které jsou pro domácí použití zdarma,
případně si můžete zakoupit i komerční produkty. Pokud je
počítač připojený k Internetu, dokáže si antivirový program (při
správném nastavení) stáhnout aktualizaci sám.Neaktualizovaný
antivir nemusí včas odhalit nové viry.
Používejte antispywarové programy, využívejte firewall.
Antispywarové programy dokáží odhalit další druhy škodlivého
software. O jejich aktualizaci platí totéž, co v předchozích
případech. Firewall chrání před nežádoucím přístupem zvenčí
nebo může zabránit odchozímu spojení pochybných programů
do Internetu.
Jak se bránit:
Nespouštějte neznámé programy, které vám příjdou e-mailem,
ani na které e-mail odkazuje! Dodržujte nejvyšší opatrnost,
přestože zpráva může vypadat, že je od vašich nejbližších přátel.
Typickým příkladem z poslední doby jsou různé podvržené
odkazy na elektronické pohlednice. Ve skutečnosti se nekalé živly
snaží z odkazované stránky nainstalovat do počítače škodlivý
program. Také programy, které se vám na různých stránkách
snaží vnutit mohou mnohdy škodit. Například kromě popisované
funkčnosti mohou obsahovat i trojské koně, které pracují ve
prospěch svých tvůrců.
Jak se bránit:
K elektronickému bankovnictví nebo ke svým účtům (nejen
bankovním) se nepřihlašujte z veřejně přístupných nebo
nedůvěryhodných počítačů, které nemáte pod kontrolou.
Mohou být na nich nainstalovány různé programy pro
monitorování činnosti a vaše důvěrné informace nebo
přístupové kódy se mohou dostat k neoprávněným osobám. Toto
se týká nejen počítačů v internetových kavárnách, ale také třeba
i u známých, kde jsou instalovány programy z různých zdrojů a
nemáte jistotu jejich zabezpečení.
Jestliže nemůžete mít pro svoji práci svůj počítáč, který
nesdílíte s ostatními členy rodiny, mějte každý svůj účet.
Uživatelům nepřidělujte práva administrátora! Získáte tím
částečnou ochranu před nežádoucími úpravami systému.
Phisheři využívají různých způsobů komunikace, a to nejlépe
takových, které jsou z hlediska bezpečnostních prvků na počítači
či v lokální síti korektní, jsou z hlediska uživatele na první pohled
transparentní (ve skutečnosti tomu tak není) a které jsou obtížně
sledovatelné.
V prvé řadě to znamená, že se k e-mailu přiloží formulář: jeho
vyplnění a následné stisknutí tlačítka "odeslat" nabízí uživateli
pohodlí a útočníkovi umožňuje formulář připravit k obrazu
svému, včetně "důvěryhodných" grafických prvků (o nichž ovšem
uživatel vůbec neví, odkud se ve skutečnosti stahují apod.).
Další možností je vyplnění formuláře na www stránkách
umístěných ve velmi podobné doméně, jako je doména zájmu
útočníka (např. místo www.banka-lidova.cz si zaregistruje
doménu www.banka-1idova.cz, přičemž záměny písmena "l" za
číslici "1" si všimne jen opravdu pozorný uživatel).
Velmi jednoduchým způsobem je také formulář na nějaké free
stránce a odeslání žádosti o jeho vyplnění. V takovém případě
stačí poslat jen odkaz a nějaký důvěryhodný příběh ("bohužel
nám momentálně nefunguje počítačová síť" nebo "tuto akci pro
nás zajišťuje externí firma" apod.). Fantazie a možnosti phisherů
jsou prakticky neomezené.
Čím je phishing nebezpečný?
Phishing je nebezpečný v několika rovinách. Některá nebezpečí
jsme si naznačili už v pasáži věnované obětem této činnosti.
Nicméně skutečné nebezpečí je mnohem širší.
Musíme si totiž uvědomit, co je cílem phishingu. Tedy jaké
informace a proč se je útočníci snaží získat. V případě
přihlašovacích jmen a hesel k bankovním účtům nebo k
internetovým obchodům je to pochopitelné a snadno
představitelné.
Čím je phishing nebezpečný?
krádež identity (identity theft)
Velkým nebezpečím je ale třeba to, že si člověk vůbec nemusí
uvědomit, že se stal cílem útoku. Vyplnil jen formulář, jehož
vyplnění po něm bylo požadováno - no a? To je rozdíl mezi
reálným světem: ztrátu či krádež klíčů, dokladů nebo kreditní
karty zpravidla odhalíme rychle. Phisher ale získává čas zmapovat
si terén a rozhodnout se pro co nejefektivnější využití získaných
informací. Navíc si může sám vybrat i čas provedení útoku - třeba
v pátek večer, když přes víkend jsou v bankách jen omezené
možnosti zablokování karet apod. Díky tomu vznikají mnohem
větší škody než v případě klasických kriminálních činů.
Sociální inženýrství obvykle využívá tyt nátlakové metody:
Limit - člověk s chladnou hlavou samozřejmě reaguje jinak, než
osoba pod tlakem. Proto se v sociálním inženýrství (a tedy i v
phishingu) často používá alespoň náznak nátlaku (akce je omezena,
k dotyčnému úkonu dojde za X hodin apod.).
Nebezpečí - cíl je podobný jako v případě výše uvedeného limitu.
Vyvolat stres, připravit člověka o možnost reakce - to je úkolem
uměle vytvořeného nebezpečí (hrozí finanční ztráta, útok viru ap.).
Vydává se za někoho známého (respektive za něco známé) samozřejmě, že komunikaci se subjektem blízkým či se subjektem
s vyšší autoritou přikládá člověk větší důraz. Nesoustředí se pak na
okolnosti, ale na vlastní obsah a rychlost splnění. Je logické, že
zprávě od osoby velmi blízké nebo od administrátora sítě budete
věnovat větší pozornost než e-mailu od někoho naprosto
neznámého.
Očekávaná činnost - jedním z nejnebezpečnějších způsobů nátlaku
je využít ke komunikaci něco, co očekáváme. Třeba před koncem
roku posílat podvržená vánoční přání nebo v polovině února
valentýnské gratulace. I v takovém případě samozřejmě ostražitost
uživatele výrazně klesá.
Důvěryhodná činnost - přijde--li uživateli zpráva s prosbou o
ověření nějakých údajů či jejich potvrzení a je od jeho banky či
jiného spolupracujícího subjektu, vypadá samozřejmě
důvěryhodně (např. jak jinak by někdo mohl vědět, že mám tam a
tam účet?). V praxi se ale rozesílá velké množství phishingových emailů, takže je logické, že se některé "strefí".
Lákavá činnost - tzv. lechtivý obsah nebo obsah slibující nějakou
zajímavou výhodu (něco zdarma nebo alespoň s výraznou slevou)
člověka zpravidla zaujme natolik, že další okolnosti příliš nevnímá a
soustředí se na to, aby mu nabízená věc neunikla.
Na phishing navazuje také ještě jedna nebezpečná technologie,
která je sice známá už několik let, ale jejíž rozkvět začíná až v
poslední době. Jmenuje se pharming. Je to nesmírně sofistikovaný
a obtížně odhalitelný útok. Je sice náročný na provedení, ale na
druhé straně svědčí o tom, že phisheři disponují potřebnými
finančními prostředky a kapacitami k tomu, aby jej provedli. A
rozhodně se jim vyplatí.
V případě pharmingu jde stejně jako u phishingu o zkomoleninu
anglického výrazu. V daném případě slova "farming"
znamenajícího obdělávání, přeorávání, zemědělství. Dosti dobře to
vystihuje podstatu pharmingu, jehož cílem je "vypěstovat" pomocí
"překopání" záznamů v počítačích falešnou identitu pro útočníka.
Pharming totiž využívá technologii označovanou jako "DNS cache
poisoning" - "otrávení paměti DNS záznamů"...
Jeho principem je totiž modifikace záznamů v této lokální paměti
IP adres. Jinými slovy: místo korektní IP adresy je zde záznam
změněn na adresu jinou (hackerovu). Uživatel se pak pokusí
připojit k nějaké stránce (v našem případě www.banka-lidova.cz),
prohlížeč vezme záznam (modifikovaný!) z paměti a na internetu
vyhledá příslušný (podvržený) server. Uživatel tuto změnu vůbec
nezaregistruje, neboť z jeho pohledu došlo ke korektní operaci:
zadal správný název instituce a stránka se mu korektně zobrazila.
Pharming tedy slouží útočníkům k tomu, aby jejich zprávy vypadaly
co nejdůvěryhodněji - ostatně možnost je ověřit právě a přímo na
mateřských www stránkách nesmírně zvyšuje důvěryhodnost
podobných požadavků. Útočníkovi prostě stačí modifikovat záznam
IP adresy tak, aby směřoval na jeho stránku - a uživateli pak může
poslat důvěryhodný odkaz. http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing
Pravidla chování v síti: netiketa
RFC dokumenty popisují standardy pro práci na Interentu.
Dokumenty nejdříve prochazejí procesem schválení a po té je jim
přiděleno číslo, pod kterým je lze vyhledat v seznamu pravidel.
Přestože mnoho pravidel je pro odborníky, existují některá i pro
běžné uživatele.
Mezi ně patří RFC 1855 Netiquette Guidelines. Pochází z roku
1995.
http://datatracker.ietf.org/doc/rfc1855/
RFC 1855 - Pravidla chování v síti - Netiketa
Dokument uvádí základní pravidla chování v síti "Network
Etiquette - Netiquette", tedy jakousi etiketu sítě Internet, kterou
organizace může používat a upravovat pro vlastní potřebu.
http://www.hoax.cz/retezove-emaily/netiketa
Jako takový je uspořádán do oddílů tak, aby jeho adaptace
byla co nejsnazší. Slouží také jako přehled základních pravidel
pro jednotlivce, ať už se jedná o uživatele nebo
administrátory. Autorem je "Responsible Use of the Network RUN - Working Group" z IETF (The Internet Engineering Task
Force).
1. Komunikace "jednoho s jedním" (e-mail, talk)
1.1 Uživatel
1.1.1 Mail
1.1.2 Talk
1.2 Administrátor
http://www.ietf.org/
2. Komunikace "jednoho s mnoha" (mailing listy, News)
2.1 Uživatel
2.1.1 Mailing listy a News
2.2 Administrátor
2.3 Moderátor
3. Informační služby
3.1 Uživatel
3.2. Administrátor
http://www.ietf.org/
Gopher, Wais, www, MUD (Multi - User Dimension), MOO
(Multi - User Dimensions objektově orientované) jsou některé
z informačních služeb, jejichž rozvoj zaznamenáváme v
posledních letech.
CMS (content management system) a LMS (learning
management system)
Web 2.0 je ustálené označení pro etapu vývoje webu, v níž byl
pevný obsah webových stránek nahrazen prostorem pro
sdílení a společnou tvorbu obsahu. Týká se období od roku
2004 do současnosti. (Wikipedia)
Web 3.0 označuje to, co někteří lidé považují za další fázi
vývoje webu, včetně jeho architektury a aplikací.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Web_2.0
Gopher: je v informatice označení pro již nepoužívaného předchůdce
hypertextového WWW a též označení pro protokol, který sloužil pro
komunikaci mezi Gopher klientem a serverem. Gopher byl zveřejněn na
Minesotské univerzitě v roce 1991. Hlavní cíle jsou definovány v RFC
1396 (březen 1993). Gopher do sebe integroval tehdy používané služby
FTP, Usenet a vyhledávací služby WAIS, Archie a Veronica.
Na začátku 90. let 20. století byl Gopher velmi rychle expandujícím
nástrojem. I v tehdejší České republice vzniklo na univerzitách několik
Gopher serverů. V roce 1993 Minesotská univerzita oznámila, že
zpoplatní používání protokolu Gopher, což spolu s nástupem WWW a
jeho jednoduchým protokolem HTTP způsobilo rychlý ústup Gopheru.
Nově vznikající webové servery převzaly úlohu Gopheru kolem roku
1995.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Gopher
http://www.umel.feec.vutbr.cz/~adamek/komp/data/uvod2.htm
Peterka, Jiří. Historie českého Internetu: Gopher. (online) 2004-2006. Dostupné elektronicky na:
http://www.earchiv.cz/b05/b0703001.php3
Charakteristické rysy Webu 2.0
- uživatel je vtažen do tvorby obsahu
- vznik uživateli garantovaného obsahu (decentralizace autorit)
- otevřená komunikace, sdílení a znovuvyužití informací
- webové stránky se z izolovaných úložišť informací mění na
zdroje obsahující informace i funkcionalitu – stávají se tak
platformou poskytující webové aplikace koncovému uživateli
lépe organizovaný a roztříděný obsah s propracovanější
- hyperlinkovou strukturou
Technologie charakteristické pro Web 2.0
Wiki - Wikipedia, Scholarpedia, ... MashUp - Google News
Sociální sítě - Facebook, Plaxo, Twitter, My space
Blogy - Blogger.com, Blog.com, Blog.cz, ... YouTube, Flickr, ...
Za znaky Web 3.0 jsou většinou uváděny:
- implikace prvků sémantického webu.
- mikroformáty (microformats.cz ) - Microdata
- každý element webu bude nést své strukturované meta
informace přístupné vyhledávačům
- sdílené aplikace (např. GoogleDocs )
- přístup na web skrz aplikace pro různá zařízení (PC, PDA,
mobilní telefon...)
- přizpůsobitelnost a personalizace aplikací
- větší interakce na softwarové úrovni (kdokoliv by měl být
schopen vytvořit program)
- rozostření hranic profesionál/poloprofesionál/uživatel
- dotazování v přirozeném jazyce
Za znaky Web 3.0 jsou většinou uváděny:
- částečná umělá inteligence webu
- větší využití videa
- 3D prostředí webových prohlížečů (např. 3B)
- webové aplikace přizpůsobené dotykovému ovládání
- zvýší se podíl "internet things", tedy zařízení připojených k
internetu, jak jsou ledničky, automobily, budíky, váhy, domácí
vytápění...
Na závěr:
Streisand efekt
http://en.wikipedia.org/wiki/Streisand_effect
Streisand efekt
Fenomén, při kterém snaha skrýt nebo smazat (cenzurovat)
informace má nečekané důsledky publikování informací v ještě
širší veřejnosti, za podpory internetové komunikace.
Pojmenován podle americké herečky Barbary Streisand, která v
roce 2003 chtěla skrýt fotografie své rezidence v Malibu,
Californii a naopak tím získala nečekanou publicitu,
Místo potlačení informace tato naopak získá nečekanou a
nechtěnou publicitu a mediální extenze ve formě videí (ze škol
např.), anebo spoof songs (napodobenin).
http://en.wikipedia.org/wiki/Streisand_effect
Děkuji za pozornost!
Studijní podklady v elektronické formě:
http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/specialnisociologicke-teorie/
Akademie managementu a komunikace
PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.
22. 10. 2014

Speciální sociologické teorie

Transkript

Podobné dokumenty