Příručka pro lektory - Front:Elearning:default

Transkript

Registrační číslo: CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Projekt: Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším
účastníkům vzdělávání
Ekonomická, finanční, právní
a insolvenční andragogika
pro lektory
2013
Autorský tým:
JUDr. Pavel Berger
Mgr. Jiří Bozděch
JUDr. Jolana Maršíková
Dr. Jiří Pour
JUDr. Dana Khollová
JUDr. Ing. Světlana Semrádová Zvolánková
Doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc.
Doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
JUDr. Jarmila Veselá
Ing. Ladislav Zelinka, PhD.
Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Obsah
ODDÍL A: OBECNÝ RÁMEC
1. Historický kontext Ing. Ladislav Zelinka, PhD……………………………………………………………………………………………………5
2.1. Exkurz do občanského práva Mgr. Jiří Bozděch……...……………………………………………………………………………………10
2.2. Žaloba o určení oprávněného dědice………………………………………………………………………………………………………..19
3.1. Úvod do ekonomiky občana JUDr. Jarmila Veselá…………………………………………………………………………………………21
3. 2. Porovnání dat o zadluženosti, insolvencích a exekucích………………………………………………………………………….38
3.3. Souvislosti mezi ekonomickým rozhodováním lidí, jejich životním stylem
a vlivem na životní prostředí…………………………………………………………………………………………………………………………..44
4.1. Úvod do ekonomiky podniku Doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc……………………………………………………………………………51
5. Exkurz do obchodního práva hmotného Mgr. Jiří Bozděch……………………………………………………………………………...60
6. Podnikání v ČR, účetní aspekty a jejich vliv na podnikatelské aktivity Dr. Jiří Pour………………………………………63
7.1. Exkurz do pracovního práva JUDr. Ing. Světlana Semrádová Zvolánková……………………………………………………65
7.2. Splatné mzdové nároky zaměstnance po prohlášení úpadku zaměstnavatele
8. Exkurz do správního práva Mgr. Jiří Bozděch……...…………………………………………………………………………………………..67
9.1. Správní řízení soudní JUDr. Jolana Maršíková…………………………………………………………………………………………… 74
9.2. Případová studie: osvobození žalobce od placení soudního poplatku……………………………………………………...77
10. Občanské soudní řízení JUDr. Jolana Maršíková…………………………………………………………………………………………….83
11.1. Krizové řízení a audit Ing. Ladislav Zelinka PhD………………………………………………………………………………………..93
11.2. Případová studie: realitní krize ve Španělsku………………………………………………………………………………………105
ODDÍL B:
1.1. EXEKUCE JUDr. Ing. Světlana Semrádová Zvolánková………………………………………………………………………………116
1.2. Exekuční řízení vedené na peněžité plnění proti dlužníkovi
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
ODDÍL C:
1.1. PROCESY PŘEDCHÁZEJÍCÍ INSOLVENCI JUDr. Pavel Berger ……………………………………………………………………126
1.2. Modelový případ: povinnost podání insolvenčního návrhu…………………………………………………………………..140
1.3. Modelový případ: dobrovolná a nedobrovolná dražba nemovitosti……………………………………………………….146
ODDÍL D: INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ
1.1. Insolvenční řízení z pohledu insolvenční soudkyně a insolvenčního správce,
JUDr Pavel Berger, JUDr. Jolana Maršíková ……………………………………………………………………………………………………148
1.2. Modelový příklad: uplatňování pohledávek z titulu ručení v insolvenčním řízení
JUDr. Jolana Maršíková……………………………………………………………………………………………………………………………………..198
1.3. Případová studie: Projednání zaměstnaneckého návrhu insolvenčním soudem
JUDr. Jolana Maršíková……………………………………………………………………………………………………………………………………205
2.1. Ekonomické a finanční aspekty insolvenčního řízení Dr. Jiří Pour…………………………………………………………210
2.2. Případová studie: návrh oddlužení JUDr. Dana Khollová………………………………………………………………………….225
2.3. Případová studie: nejednodnost soudní praxe při přiznávání odměny insolvenčního správce
JUDr. Dana Khollová………………………………………………………………………………………………………………………………………….229
2.4. Insolvenční řízení s firmou DORSAL Doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc…………………………………………………………….231
ODDÍL E: MODERNÍ PEDAGOGICKÉ METODY VÝUKY LEKTORŮ Doc. PhDr. Josef Valenta.………………………………237
Modelový příklad pro peagagogickou přípravu: úpadek společnosti Droglog………………………………………………245
Modelový příklad 2: úpadek fyzické osoby – podnikatele, cizího státního příslušníka…………………………………247
ODDÍL F:
1.1. ANGLICKO – ČESKÁ JAZYKOVÁ PŘÍPRAVA JUDr. Jarmila Veselá……………………………………………………..249
1.2. Anglické texty – kde je hledat a jak s nimi pracovat?.............................................................................................260
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
ODDÍL A: OBECNÝ RÁMEC
1.
Ladislav Zelinka
HISTORICKÝ KONTEXT
Historie práva a podnikání
Prazáklady našeho dnešního uspořádání právních vztahů mezi lidmi (později nazvaných občanským
právem) a cílevědomé lidské ekonomické činnosti (později nazvané podnikáním) vznikly v důsledku klimatických
změn v Eurasii a severní Africe. Rozptýlená populace lovců-sběračů střední doby kamenné, která migrovala po
tomto území, zajisté měla nějaká pravidla vnitřního soužití uvnitř jednotlivých tlup a možná i pro případ setkání
s jinými skupinami. V dostupných zdrojích však o nich není nic známo a – vzhledem k neustálé migraci – lze
předpokládat, že nebyla příliš stabilní. Stejně tak zde zajisté byla provozována řada činností, která již nesla
prvky systematičnosti a dělby práce (výroba zbraní, zpracování kožešin atd.). Primární ale byla potřeba uvnitř
dané skupiny, směna nebyla systematická, ale spíše náhodná.
Poslední doba ledová (cca 20 000 až 10 000 let př. n. l.) však způsobila změnu. Lidé byli postupujícími
ledovci zatlačeni hluboko na jih do oblasti Malé Asie (Anatolie) a níže na území dnešní Sýrie, Izraele, Jordánska,
Iráku atd. Tyto dnes suché a často pouštní oblasti byly vlivem klimatických změn vlhčí a velmi úrodné.
V důsledku toho došlo v mladší době kamenné ke změně způsobu života lidí – z lovců-sběračů se postupně stali
usedlí zemědělci. To s sebou přineslo potřebu systematicky a opakovaně řešit vztahy do té doby prakticky
neznámé – zejména vlastnické právo k půdě a k domácím/hospodářským zvířatům a práva s tím související
(právo cesty, právo hnát dobytek k vodě atd.), stejně tak i dědění těchto práv a řešení škod. Dodnes je tento
okruh subsumován pod tzv. věcná práva. Specializace na pěstování rostlin, chov dobytka, lov a rybolov, prvotní
řemesla atp. přinesla s sebou i trvalou potřebu směny a tím s ní spojených různých druhů smluv (kupní,
výpůjční) – dnes zařazených pod tzv. právo závazkové. Přesný vznik tohoto práva není znám – nejstarší
archeologické památky z tohoto období jsou datovány cca 10 000 let p.n.l. (Göbekli Tepe poblíž dnešního
tureckého města Sanli-Urfa), nejstarší písemné nálezy jsou o cca 5 000 let mladší. Počátky kořenů našeho práva
tak lze klást mezi tato data.
Sem také lze umístit vznik podnikání v dnešním slova smyslu. Tj. vznik soustavné činnosti, při které
jsou vynakládány náklady v podobě spotřeby materiálních vstupů, amortizace nástrojů, spotřeby lidské práce a
to vše s cílem získat na konci více, než bylo vynaloženo.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Pozn. Zejména v anglosaské literatuře se objevují příklady „ekonomického uvažování“ lovce-sběrače, popř.
převedené do uvažování Robinsona Crusoe, o nejefektivnějším využití jediného vzácného statku, kterým je čas
(kolik času věnovat lovu ryb, kolik chytání králíků a kolik sběru dřeva na oheň, aby výsledek byl optimální). Tyto
příklady však patří do sféry obecné optimalizace, která může - ale nemusí - souviset s podnikáním. Tzn., že
existence takových úvah ještě neznamená, že lovec-sběrač podnikal v dnešním slova smyslu.
V tomto období, a dále i v době bronzové, po celou dobu antickou až do středověku nebylo podnikání
v našem prostoru striktně odděleno od osobního hospodaření. Hranice mezi těmito dvěma okruhy byla volná,
mnoho činností bylo prováděno jak pro osobní potřebu, tak i pro směnu. Výjimku tvořili na jedné straně otroci
a později pauperizovaní bezzemci, kteří neměli s čím hospodařit, na straně druhé pak osoby sloužící (pracující)
pro jiné za mzdu či podobnou odměnu. U této druhé skupiny však závislost na „služném“ nemusela být
absolutní; většinou tyto osoby měly ještě doplňkové či vedlejší vlastní zdroje obživy.
Oddělování fyzických osob od vlastnictví, hospodaření a odpovědnosti cestou vzniku fiktivních osob
právnických lze ponejprv zaznamenat ve sféře veřejného práva, kdy určitý majetek patřil nějakému božstvu a
skrze něj pak konkrétnímu chrámu. Stejně tak se již od počátku státních útvarů objevovaly rozdíly mezi osobním
vlastnictvím panovníka a majetkem „koruny“. Přes velmi silný pokrok kupř. v pozdním římském právu se
opravdové odtržení fyzické osoby-vlastníka od jejího podnikání uskutečnilo až v severní Itáli v době renesance.
Tehdy již vznikaly první právnické osoby, jak je známe dnes, nikoli jen sdružení bez právní subjektivity
(konsorcia). Uvedené oddělování majetku, činnosti a odpovědnosti od konkrétního fyzického nositele nebylo
vedeno nějakými teoretickými důvody, nýbrž zcela pragmatickými příčinami. Právnická osoba umožňovala
překonat omezení dané délkou lidského života (a v rámci něj délkou doby, po kterou je fyzická osoba schopna
se kvalifikovaně starat o své podnikání), omezení daná kapacitou jednotlivce kvalitativně a kvantitativně zvládat
řídící, rozhodovací a kontrolní procesy spojené s tímto podnikáním, dále umožňovala rychlé sdružení
prostředků, které jednotlivec nebyl schopen nashromáždit ani za svůj život, ani za několik generací, a hlavně
oddělovala rizika plynoucí z podnikání od osobní svobody a majetku jejího vlastníka. Toto definitivní oddělení
osobní sféry od podnikání s sebou také přineslo vznik obchodního práva.
Tím zároveň vznikly daleko vyšší nároky na evidenci o hospodaření těchto fiktivních subjektů - účetnictví.
Předpoklady pro to byly založeny postupným nahrazením římské číselné soustavy tzv. arabskými čísly. Největší
zásluhu o to lze patrně přičíst italskému matematikovi Leonardu Fibonaccimu (1180 – 1250) a jeho publikaci z r.
1202 s názvem Liber Abaci (Kniha počtů). Díky tomu pak mohl jiný italský matematik, Luca Pacioli (1445 –
1516), položit základy moderního podvojného účetnictví svou knihou z r. 1494 s názvem Summa de
Arithmetica, Geometria, Proportioni et Proportionalita (Souhrn veškeré aritmetiky, geometrie, poměrů a
úměr), a to v samostatné části XI. nazvané Tractatus particularis de computis et scripturis (Zvláštní rozprava o
účtech a zápisech).
Historie insolvenčního práva
Insolvenční právo, nebo (dříve než se tak začalo nazývat) pravidla pro řešení nesplatitelných dluhů jsou stará
jako právo samo. Rozhodně nejsou až subdisciplínou moderního obchodního práva. Již v dávných dobách na
samém počátku námi sledované historie se totiž musela lidská společenství vypořádávat s případy, kdy se
vzájemné vztahy mezi nejméně dvěma jejich příslušníky dostaly v majetkové oblasti do slepé uličky.
Podmínkou takové situace byla jednak existence vlastnictví (tj. takového uspořádání vztahů mezi lidmi, kdy
majitel určité věci měl právo ji držet, nakládat s ní a užívat ji a její "plody"; naproti tomu všichni ostatní toto
právo k té samé věci neměli) a jednak existence závazkových vztahů (tj. vztahů, na základě kterých měla jedna
osoba právo požadovat a vymáhat od druhé, aby něco vykonala - nebo aby se nějakého jednání zdržela - či
něco vydala, zaplatila, strpěla atd.). Za reálně existující lze přitom pokládat pouze takové uspořádání, které bylo
vůči jednotlivým členům společenství vynutitelné, tj. musely již existovat nástroje na ochranu těchto vztahů
(obecně respektovaná pravidla a donucovací nástroje).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Je lhostejno, zda se jednalo o práva a povinnosti "světské " povahy (povinnost přispívat k obživě skupiny a k
její obraně) či o příkazy a zápovědi náboženské (povinnost přinášet oběti či respektovat kmenová tabu), jež s
sebou nesly i různé formy donucení k jejich plnění (tělesný trest, vězení, vyobcování z komunity, kletba atd.).
Důležité je, že již v těchto dobách nutně muselo docházet k situacím, kdy na povinném bylo vyžadováno a
vynucováno něco, co objektivně nemohl splnit a tato nemožnost byla jeho okolí zřejmá - tj. problém nebylo
možno vyřešit ani mocenským donucením ani jakousi obdobou dnešní exekuce - tedy odnětím dlužného
předmětu či jiné, náhradní hodnoty (jednalo se tak o stav podobný dnešnímu úpadku).
Z dochovaných pramenů lze dovodit, že s postupem vývoje se poznenáhlu odlišovaly reakce lidských
společenství na tyto situace. Mimo reakce trestní povahy se - pokud povinný člověk nebyl za nesplnění své
povinnosti usmrcen - postupně ustavovala i opatření směřující k určité restituci či reparaci nežádoucího stavu.
Vedle odškodnění symbolické povahy (rozličné formy obětí či podrobení se rituálním obřadům) objevují se již v
nejrannějším období různé způsoby náhradního plnění - zejména v podobě "odpracování" určitého závazku na
základě dobrovolného podrobení se oprávněné osobě či později ve formě zotročení povinného. S postupem
času se objevují i různé instituty, umožňující povinným, aby se ze svých závazků alespoň částečně vyvázali. Pro
dnešní dobu je možná překvapující, že již v samých prvopočátcích byla pro tyto účely uznávána i vyšší moc,
která povinné osobě umožňovala se nesplnitelného závazku zprostit.
Pro ilustraci je možno použít některá ustanovení Chammurapiho zákoníku (cca 2 000 let p. n. l.).
V paragrafech 45 – 48 se například řeší situace, kdy nájemce půdy nemá pro neúrodu na zaplacení pachtu
jejímu majiteli. Pokud byl sjednán pevný pacht a nájemce jej již zaplatil, dopadají důsledky neúrody na nájemce.
Pokud však byl pacht sjednán jako podíl jedné poloviny či třetiny na úrodě, rozdělí se sklizené zrno mezi
majitele a pachtýře podle této proporce (patrně při nízké avšak nenulové úrodě). Pokud však zasáhne vyšší moc
a setba pro nedostatek vláhy vůbec nevzejde nebo sklizeň z jiných důvodů není žádná, je pachtýř pro tento rok
svého závazku zproštěn.
Paragrafy 53 – 54 řeší situaci, kdy někdo zanedbáním péče o hráz způsobí její protržení, zaplavení cizích polí
a tím zničení cizí úrody. Pokud není schopen nahradit škodu, kterou způsobil, bude on i veškerý jeho majetek
rozdělen mezi poškozené.
Představu o tom, jak že měl být dlužník „rozdělen“ nám dává paragraf 117, jenž stanoví: Pokud někdo
nesplní svůj závazek z dluhu a prodá sebe, svou ženu, svého syna a dceru pro peníze nebo se podrobí nuceným
pracím, bude zavázán pracovat po tři roky v domě toho, který je koupil, nebo v domě věřitele (v rámci
nucených prací) a ve čtvrtém roce musí být učiněn svobodným.
Doklady o řešení nesplatitelných závazků osobním zotročením lze nalézt i ve Starém zákoně, konkrétně ve
třetí knize Mojžíšově, zvané Leviticus. Zapravení závazků cestou zotročení dlužníka se zde nepopisuje, ale
předjímá se. Na rozdíl od poměrně nízké lhůty tří let podle Chammurapiho je zde „výkon rozhodnutí“
nepoměrně delší, a to až padesát let. Nástrojem abolice zde byl institut "milostivého léta" (milostivého roku)
popsaný v kapitole 25, zejména větě 10:
"I posvětíte léta padesátého a vyhlásíte svobodu v zemi té všechněm obyvatelům jejím. Léto milostivé toto
míti budete, abyste se navrátili jeden každý k statku svému, a jeden každý k čeledi své zase přijde."
Příklady, jakými způsoby se milostivé léto realizovalo, jsou pak uvedeny v dalších větách této kapitoly (25 a
dále). V principu bylo možno zabavený majetek nebo zotročenou osobu vyplatit za „zůstatkovou hodnotu“ – t.j.
za hodnotu doby která zbývala od konkrétního okamžiku do milostivého léta. Pokud k vyplacení nedošlo, byl
majetek či zotročený uvolněn až v termínu milostivého léta. "Jestliže by ochudl bratr tvůj, tak že by prodal něco
ze statku svého, tedy přijde příbuzný jeho, nejbližší jeho a vyplatí prodanou věc od bratra svého. Pakli kdo
nemaje výplatce mohl by tomu sám dosti učiniti, tak že shledal by, což potřebí k vyplacení, tedy počte léta
prodaje svého a navrátí což zůstane, tomu, jemuž prodal; tak zase přijde k statku svému. Pakli by nemohl
shledati toho, což by navrátiti měl, tedy zůstane věc prodaná v rukou toho, kterýž ji koupil, až do léta
milostivého. I postoupí mu ji v čas léta milostivého, a on navrátí se zase k dědictví svému."
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Navracení v době milostivého léta se týkalo zejména domů "ve všech, kteréž nejsou zdí ohrazené" a polí.
Dům "k bydlení ve městě hrazeném" byl z tohoto institutu vyjmut – zůstával "tomu, kterýž jej koupil, dědičně v
pronárodech jeho, aniž ho postoupí v létě milostivém".
Zmínky o uplatňování institutu milostivého léta vůči zotročeným dlužníkům (avšak jen "synům Izraelským") se
pak objevují v dalším textu kapitoly (od věty 39 do konce) - pro ilustraci lze uvést kupř. tento úryvek: "Jestliže
by pak zbohatl příchozí aneb host, kterýž bydlí s tebou, a bratr tvůj přišel by na chudobu při něm, tak že by se
prodal příchozímu aneb hosti tvému, aneb obyvateli, kterýž jest z čeledi cizí - když se tedy prodal, může zase
vyplacen býti. Někdo z bratří jeho vyplatí ho. Buďto strýc jeho, aneb syn strýce jeho vyplatí jej, aneb někdo z
přátel krevních jeho, z rodiny jeho, vyplatí ho; aneb jestli potom sám bude moci sto býti, vyplatí se.“
I počte se s tím, kterýž ho koupil, od léta, v kterémž se jemu prodal, až do léta milostivého, aby peníze, za
něž jest prodán, byly vedlé počtu let; a jakožto s nájemníkem, tak se s ním stane. Jestliže ještě mnoho let
zůstává k létu milostivému, vedlé nich navrátí výplatu svou z peněz, za něž koupen jest. Pakliže málo zůstává let
do léta milostivého, tedy počte se s ním a vedlé počtu let jeho navrátí výplatu svou. Tak jako s čeledínem
ročním nakládáno bude s ním; nebude nad ním tvrdě panovati před očima tvýma. Pakli by se nevyplatil v těch
letech, tedy vyjde léta milostivého on i synové jeho s ním."
Systematické řešení vztahů, které se s postupným rozvojem ekonomického života stávaly stále
komplikovanějšími, však přineslo až římské období. Římské právo se v dějinách vyvíjelo postupně. Jeho počátky
lze spatřovat ještě v tzv. rodovém, tj. předstátním období (před 8. stol. př. n. l.). V tomto období se nijak
výrazněji nelišilo od předchozích či okolních úprav zacházení s dlužníky.
Ještě v zákonech dvanácti desek (okolo roku 350 př. n. l.) je ustanovení, které vede k soudní personální
exekuci. Třicet dnů po rozsudku či uznání dluhu vyzve věřitel dlužníka na soud a "vloží na něj svou ruku" (manus
iniectio). Jde o symbolický akt doprovázený slavnostní formulí a znázorňující, že se věřitel právem zmocňuje
osoby dlužníkovy (dlužník je od tohoto okamžiku "addictus", tj. exekučně přisouzený věřiteli). Věřitel na
dlužníka uvalí domácí vazbu (carcer privatus) a smí jej spoutat okovy. Na konci šedesátidenní lhůty musí věřitel
dlužníka ve třech po sobě následujících tržních dnech předvést soudci (magistrátovi) a veřejně vyhlásit dlužnou
částku. Nevykoupí-li nikdo dlužníka ani třetího dne, věřitel jej může prodat "trans Tiberim" (za Tiberu, tj. do
ciziny) jako otroka nebo jej usmrtit. Je-li věřitelů více, každý si smí z dlužníka useknout libovolně velký kus. Jak
vidno, rané právo římské bylo proti poměrně benevolentní úpravě Chammurapiho (3 roky zotročení) i
starozákonní padesátileté lhůtě nepoměrně krutější.
Kvalitativní změna (která pak zůstala nezměněna do konce římské říše) nastala roku 326 n. l. zákonem
Poeteliovým (lex Poetelia), který stanovil, že za dluhy ručí římský občan pouze svým majetkem, ne však již svou
osobou. Tím byly položeny základy úpadkového práva v podobě, která se zachovala ve své podstatě dodnes.
V případech jednoduchého dlužnického vztahu existovala ve starém Římě obdoba našeho výkonu soudního
rozhodnutí (exekuce). Mimoto však již římské právo počítalo i s případy složitějšími, kdy se u jednoho dlužníka
setká více věřitelů. Procesní postup se obvykle odvíjel od rozsudku v nalézacím řízení, kde bylo právo nejen
zjištěno, ale zároveň bylo dlužníkovi i uloženo, aby splnil to, k čemu byl odsouzen. K tomu mu právo
poskytovalo lhůtu 30 dnů. Pokud ve lhůtě nebyla povinnost splněna, zahajovalo se exekuční řízení na základě
"actio iudicati" (žaloby k realizaci rozsudku). Z praktických důvodů soudce (praetor) urychleně povoloval
zajištění (detenci) dlužníkova majetku (missio in possessionem rei servande causa). Dlužník byl po té povinen
připravit a vyvěsit vyhlášku o chystané dražbě svého majetku (proscriptio bonorum). V další třicetidenní lhůtě
proces pokračoval takto:
- soudce (praetor) přijímal přihlášky pohledávek věřitelů za dlužníkem,
- dlužník měl ještě možnost své závazky vyrovnat, nebo se bránit proti "actio iudicati", popřípadě svůj majetek
vydat věřitelům dobrovolně (a tím se pokusit zabránit tomu, aby byl prohlášen za bezectného - infamis - a tím
mimo majetku ztratil i některá občanská práva). Dobrovolné vydání se nazývalo "cessio bonorum" a povolovalo
se jen v případech nezaviněných úpadků (lex Iulia, r. 17 př. n. l.). V pozdějších dobách mohl dlužník tímto
způsobem dosáhnout i tzv. "beneficium competentiae", tj. odsouzení jen do výše svého majetku (nikoli až do
výše svých dluhů),
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
- věřitelé mohli prostř. "actio Pauliana" odporovat některým dlužníkovým úkonům, které poškodily jejich zájmy
(zejména alienatio in fraudem creditorum). Pokud prokázali, že dlužník jednal s úmyslem poškodit věřitele
(consilium fraudandi), nabyvatel o poškozujícím následku věděl (conscientia fraudis), jednáním se dlužníkův
majetek zmenšil (alienatio) a důsledkem předešlého bylo skutečné zkrácení věřitele (eventus fraudis), bylo
jednání dlužníkovo prohlášeno za neplatné (revocatio alienationem), čímž se obnovil předchozí právní stav.
Po uplynutí výše uvedené proskripční lhůty (nedosáhl-li dlužník změny) se z dlužníka stal úpadce (decoctor)
a následoval rozprodej jeho majetku (venditio bonorum) v konkursu, jehož realisací byl pověřen správce
(magister bonorum) zvolený věřiteli z jejich středu. Nejprve bylo zpeněžování prováděno tak, že majetek byl
prodáván jako celek tomu, kdo učinil nejvyšší podání. Vydražitel (bonorum emptor) nabyl úpadcův majetek a
zároveň povinnost vypořádat přihlášené pohledávky věřitelů do výše, v jaké majetek vydražil (míněno
procentním podílem). Za procentní podíl neuhrazený vydražitelem zůstal věřitelům dále zavázán úpadce.
Postavení věřitelů již ani tehdy nebylo stejné. Konkursem nebyla dotčena práva zástavní; před
nezajištěnými věřiteli měly dále přednost tzv. privilegované pohledávky - kupř. pohledávky císaře a císařovny,
fisku, ale i pohledávky manželky a dětí pro věno a výlohy nemoci a pohřbu. Ostatní věřitelé mohli v konkursu
uspokojovat své pohledávky jenom společným postupem a jen stejným procentem. Za věřitele se nepovažovali
vlastníci věcí, které do dlužníkova majetku nepatřily - jejich vynětí, resp. oddělení se domáhali tzv. excisní
žalobou.
V poklasickém období se - vzhledem ke ztíženým hospodářským podmínkám - nedařilo nalézat jedince
ochotné přebírat majetek jako celek (a tím na sebe brát závazek uhradit příslušný podíl přihlášených
věřitelských pohledávek). Proto bylo namísto "venditio bonorum" používáno raději "distractio bonorum",
neboli prodej majetku per partes s tím, že uspokojování věřitelů již nezajišťoval vydražitel, nýbrž jej uskutečnil
po ukončení prodeje z nashromážděného výtěžku správce.
Nevypořádané části pohledávek věřitelů za úpadcem ukončením konkursu nezanikaly, ale následovaly dále
dlužníka až do jeho smrti (resp. do vypořádání zanechaného dědictví) nebo do svého promlčení po 30 až 40
letech (praescriptio XXX - XL annorum). Vyjímku činil případ, kdy dlužník po dobrovolném odevzdání majetku
věřitelům dosáhl "beneficium competentiae" a byl odsouzen pouze do výše svého majetku - jeho závazky vůči
věřitelům tak byly vyrovnány výtěžkem ze zpeněžení; majetkem nekrytá část zanikla.
Vývoj úpadkového práva se však nezastavil ani po rozpadu římské říše. V rámci tzv. Justiniánovy kodifikace
v VI. stol.n.l. došlo kupř. ke zvýšení ochrany věřitelů ustanovením, že eventuelní přebytek výtěžku ze zpeněžení
dlužníkova majetku musil být uložen v pokladně místního kostela ve prospěch těch věřitelů, kteří by se snad se
svými nároky přihlásili později.
Dne 15. 12. roku 530 pověřil východořímský císař Justinián I. kompilační komisi význačných právníků
sestavením tzv. Digest, jejichž posláním bylo zachovat bohatství římského práva. Tento úkol byl splněn v
průběhu tří let a jeho výsledkem bylo 50 knih o 150 000 řádcích. Tato Digesta neboli Pandectae se stala součástí
souboru norem a výkladů římského práva nazývaného Corpus iuris civilis (zahrnoval mimo Digest ještě tzv.
Instituce neboli Elementa - oficiální učebnice, dále Codex Justiniaeus - sbírku asi 4600 nařízení římských císařů
od Hadriána až po Justiniána, a konečně tzv. Novely - dodatky a jednotlivé zákony vydané do r. 565). Touto
cestou zůstalo římské právo uchováno (litera Florentina, Bononiensis atd.) a bylo postupně od 12. století
používáno pro vytváření práva jednotlivých evropských zemí, které překonávalo feudální strnulost a reagovalo
na postupný rozvoj rodících se kapitalistických vztahů.
Novodobá koncepce konkursního řízení má své základy ve spisu Salgada de Samozy s názvem "Labyrinthus
creditorum concurrentiam ad litem per debitorum communem inter illos causatam" (Labyrint konkursu věřitelů
před soudem v běžných případech dlužníky způsobených) z roku 1653, ve kterém se objevila později všeobecně
akceptovaná myšlenka, že v konkursu je nutno uplatnit též zásady řízení sporného (nejen exekučního).
Insolvenční právo v českých zemích
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V českých zemích vyvolaly potřebu prakticky aplikovatelné právní úpravy konkursu hospodářské problémy
na přelomu 16. a 17. století, zejména tzv. měnová kaláda z r. 1623 (zhroucení měny v důsledku ražení tzv.
dlouhé mince, kdy hodnota zlatého obsahu klesla cca o 90%).
V Obnoveném zřízení zemském, uzákoněném po vítězství na Bílé hoře Ferdinandem II. v roce 1627 je v
článcích LXXII až LXXVII řešeno "placení dluhův, kteří větší jsú, nežli dlužník svého statku nebo jmění má".
Následně byl v rakouské monarchii vydán v r. 1781 konkursní řád josefinský, který zahrnoval - z dnešního
hlediska kuriózní - princip perpetuace, tj. konkurs trval tak dlouho, dokud nebyly uspokojeny všechny
přihlášené pohledávky. Pro svou zdlouhavost, nákladnost a tím nezajímavost pro věřitele byl mnohokrát
novelizován a posléze nahrazen konkursním řádem z r. 1869, zpracovaným podle pruského vzoru. Jednalo se již
o normu modernější, avšak zatíženou břemenem toho, že neúměrné množství pohledávek bylo považováno za
přednostní. K další změně došlo vydáním nového konkursního řádu z r. 1914, který v Rakousku po mnoha
novelách platil ještě na počátku 21. století. V meziválečném Československu byl nahrazen zákonem 64/1931
Sb. (plným názvem „Zákon kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí), který byl po druhé světové
válce zrušen občanským soudním řádem 142/1950 Sb. Po roce 1989 pak bylo úpadkové řízení znovu
kodifikováno v zákonu 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání, který byl s účinností od 1. 1. 2008 nahrazen
Insolvenčním zákonem č. 182/2006 Sb.
2.1. EXKURZ DO OBČANSKÉHO PRÁVA
J. Bozděch
Základní pojmy občanského práva
Občanské právo je jedním ze základních právních odvětví a občanskoprávní normy stanovují, jak se
mají jejich subjekty chovat v občanskoprávních vztazích a určují, co je subjektem práva, jak vznikají, mění se a
zanikají občanskoprávní vztahy. Funkcí práva je především působit na uspořádání společenských vztahů.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Občanské právo dělíme např. na právo hmotné a právo procesní. Hmotné právo je soustava právních
norem, které určují, jak se mají subjekty práva chovat ve vztahu mezi jimi samotnými. Naproti tomu procesní
právo určuje pravidla, jak se hmotného práva domoci v řízení před státními orgány. Právě státní orgány
disponují státní mocí, pomocí které je možné tato práva vymoci. Kupř. právní vztah ze smlouvy o půjčce se řídí
hmotným právem a podle jeho norem je dlužník povinen půjčku vrátit věřiteli. Pokud však dlužník půjčku
nevrátí, může se věřitel obrátit na soud jako orgán státní moci. Soud pak v soudním řízení, jehož pravidla
podléhají procesnímu právu, rozhodne o povinnosti dlužníka půjčku vrátit.
Státními orgány nejsou jen soudy, jsou jimi i správní orgány, např. finanční úřady, stavební úřady, apod. Podle
toho dělíme procesní právo na soudní řízení a správní řízení.
Fungující právo je předpokladem tzv. právního státu. Právní stát má tři základní funkce:



zákonnost, tj. povinnost každého dodržovat právo
právní jistota, tj. že proti každému bude stát postupovat podle práva, že mu poskytne právní ochranu
přiměřenost práva, tj. že stát při uplatňování práva bude postupovat přiměřeně.
Občanské právo dále řadíme k právu soukromému, kde jsou si účastníci těchto vztahů rovni. Oproti právu
veřejnému, kde jeden z účastníků vystupuje jako nositel státní moci (státní orgán), silnější subjekt, který může
druhému účastníku ukládat povinnosti.
Do občanského práva řadíme několik skupin. Zejména je to občanské právo obecné, které je podpůrné i pro
ostatní zvláštní skupiny občanského práva, zejména, je to právo obchodní, pracovní, rodinné.
Základní zásady občanského práva
Snad nejtypičtější zásadou občanského práva je zásada „rovnosti účastníků“, nejlépe patrné na
ekonomické složce právních vztahů. Tzn., že občanskoprávní vztahy jsou reciproční, neboli vzájemné. Právu
jednoho povinnost druhého a naopak – něco dávám a něco za to chci.
Další významnou zásadou je, že „smlouvy se mají dodržovat“, tedy že porušení smlouvy je porušením
práva. Další zásadou je „nikoho nepoškozovat“ nebo „ochrana dobré víry“, tzn., že je chráněn ten, kdo jedná
v dobré víře.
Pramenem občanského práva jsou právní normy v právních předpisech. Nejzákladnějšími normami
jsou zákony (přijímané Parlamentem ČR). Dalšími předpisy jsou podzákonné nebo prováděcí předpisy, tj.
nařízení vlády nebo vyhlášky ministerstev nebo jiných úřadů. Základním pramenem občanského práva je ústava
a občanský zákoník.
Způsobilost k právům a k právním úkonům
Způsobilostí k právům (nebo také právní subjektivitou) nazýváme schopnost být nositelem práv a
povinností, tzn. být subjektem práv a povinností. Takovým subjektem mohou být jednak osoby fyzické a jednak
osoby právnické.
Fyzické osoby nabývají schopnost být subjektem práv již svým narozením (může ji mít i dosud nenarozené dítě)
a zaniká smrtí. Obdobně se právnické osoby stávají subjektem práv dnem vzniku, jejich právní subjektivita
zaniká se zánikem právnické osoby.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Způsobilostí k právním úkonům naproti tomu rozumíme schopnost činit právní úkony, tzn. zakládat, měnit
nebo rušit práva a povinnosti. Fyzické osoby nabývají plné způsobilosti k právním úkonům zletilostí.
Fyzická osoba jako subjekt práv tedy může vlastnit majetek bez ohledu na svůj věk, protože vlastníkem věci
může být i batole, avšak ne každý subjekt práv může se svým majetkem nakládat, tedy např. činit úkony k jeho
prodeji. Jinak se proto nahlíží na dítě, které si v kiosku koupí zmrzlinu, protože se jedná o úkon v souladu s jeho
rozumovou vyspělostí, a jinak na dítě, které hodlá zpeněžit rodinné stříbro značné hodnoty v zastavárně.
Způsobilost k právním úkonům může být fyzické osobě soudem omezena nebo jí může být dokonce zbavena, a
to v případě, kdy její stav (kupř. kvůli duševní chorobě) neumožňuje činit vážné a srozumitelné právní úkony.
Zastoupení
Každý subjekt práv může být zastoupen jinou osobou. Rozlišujeme zastoupení zákonné a zastoupení
na základě plné moci.
Zákonný zástupce zastupuje osobu, která nemá plnou způsobilost k právním úkonům. Obvykle rodiče
takto zastupují nezletilé děti, případně pěstoun nebo poručník. Jiným případem je zastoupení osoby zbavené
způsobilosti k právním úkonům, kdy opatrovníka určí soud.
Zastoupení na základě plné moci je smluvním vztahem mezi zastoupeným a zástupcem, kdy
zastoupený zmocňuje zastoupeného, aby za něj činil určité právní úkony, např. aby jej zastupoval před soudem
nebo před jinými subjekty. Plná moc zaniká provedením smluveného úkonu, odvoláním zmocnitele, výpovědí
zmocněnce nebo jeho smrtí, a také smrtí zmocnitele, není-li dohodnuto jinak. V případě zániku plné moci je
zmocněnec povinen učinit vše, co nesnese odkladu nebo by mohlo znamenat újmu zmocniteli nebo jeho
právnímu nástupci.
Právní úkony
Právní úkony jsou podle základní definice právní vědy „projevy vůle směřující ke vzniku, změně nebo
zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovými úkony spojují“. Aby se tak mohlo stát, musí takový
projev splňovat určité podmínky.
Takový úkon musí být učiněn svobodně, nikoli pod nátlakem nebo v tísni. Dále musí být právní úkon
učiněn vážně, tedy nikoli v žertu nebo nadsázce, dále srozumitelně a určitě, tzn., že z projevu vůle musí být
zřejmé, k čemu tento projev směřoval.
Právní úkony, které nesplňují výše popsané znaky, jsou neplatné. Neplatné jsou ale také právní úkony,
které odporují dobrým mravům, úkony, které jsou zákonem zakázané, event. takový zákaz obcházejí, nebo
jejichž plnění je nemožné.
Právní úkon je možné učinit ústně, písemně nebo i mlčky, tzv. konkludentně, souhlasně. Zákon u
některých právních úkonů přímo ukládá, že musí být učiněn písemně, někdy dokonce ve formě notářského
zápisu. Právním úkonem je např. koupě zboží v obchodě, i když se na něj nevztahuje povinnost uzavřít jej v
písemné formě. Naproti tomu koupě nemovitosti je zákona podmíněna uzavřením písemné smlouvy. Formu
notářského zápisu zákon ukládá např. při uzavření společenské smlouvy o založení společnosti.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Uzavírání smluv
Smlouva (nebo také dohoda) je právní úkon učiněný dvěma nebo více subjekty, kterým se zakládají
práva a povinnosti mezi účastníky smlouvy. Smlouva je jedním ze základních institutů soukromého práva. Pro
platnost smlouvy obecně platí podmínky pro platnost právních úkonů, nesmí tedy zejm. týkat nedovoleného
jednání a musí být učiněn v zákonem stanovené formě.
Smlouva se uzavírá akceptací nabídky, tzn., že jedna strana smluvního vztahu učiní nabídku druhé
straně a druhá strana tuto nabídku akceptuje. Uzavřením smlouvy tedy zpravidla vzniká vzájemný vztah, který
oběma stranám dává nějaká práva, ale i ukládá povinnosti. Tento proces je dobře patrný na kupní smlouvě.
Jedna strana nabízí k prodeji nějakou věc za nějakou cenu a druhá strana tuto nabídku přijme a věc za tuto cenu
koupí. Prodávajícímu vzniká povinnost věc dodat a právo na zaplacení, kupující má naopak právo na dodání věci
a povinnost zaplatit dohodnutou kupní cenu.
Smlouvu je možné také zrušit, především dohodou, to je dvoustranné ukončení smluvního vztahu,
nebo tak lze učinit jednostranně, a to zejména odstoupením nebo výpovědí.
Většina smluvních vztahů je zákonem popsána a předpokládána. Proto v některých zákonech existuje
úprava tzv. smluvních typů, které se týkají nejobvyklejší smluvních vztahů, jako je smlouva kupní, darovací,
nájemní, smlouva o půjčce, o dílo, ale i pracovní smlouva, pojistná smlouva, cestovní smlouvy atd.
Věcná práva
Pojem věcná práva
Věcnými právy nazýváme práva, která se vztahují k věcem, které působí (chrání) proti všem, tzn., že
právu jednoho vlastníka vlastnit odpovídá povinnost všech ostatních jeho vlastnictví nijak nerušit. Oproti tomu
závazková práva se vztahují k právnímu vztahu mezi jejich jednotlivými účastníky a působí jen proti těmto
účastníkům. Věcná práva jsou právo vlastnické, právo držby a věcná práva k věci cizí, tj. zástavní právo, věcné
břemeno, zadržovací právo a předkupní právo.
Vlastnické právo umožňuje vlastníku věc držet, užívat a nakládat s ní.
Držba je naproti tomu stav, kdy někdo věc užívá a chová se k ní jako k věci vlastní. Držba může být
oprávněná, to je v případě, kdy je držitel v dobré víře, že mu věc patří, ale z nějakého důvodu jejím vlastníkem
není. Naproti tomu neoprávněná držba představuje stav, kdy držitel užívá věc jako by mu patřila, ale ví, že
tomu tak není, např. zloděj.
Věcná práva k věci cizí působí také proti všem, ale nesvědčí vlastníku ale osobě od vlastníka odlišné a
naopak vlastnické právo omezují. Slouží kupříkladu k zajištění závazků (zástavní, zadržovací právo).
Pojem vlastnictví
Vlastnické právo (nebo také vlastnictví) je nejrozsáhlejším věcným právem působícím proti všem.
Předmětem vlastnictví může být věc v právním smyslu, tzn. vše, co je ovladatelné a může být předmětem
(objektem) práva, tedy např. i zvíře, energie, živé tkáně. Věc má také své součásti, tj. to, co nemůže být od věci
odděleno, aniž by byla věc znehodnocena, a příslušenství, tj. to, co má být užíváno s věcí hlavní. Věci dělíme na
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
věci movité a nemovité, ale také dělitelné a nedělitelné, věci jednotlivé i hromadné atd. Nemovitosti jsou
pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem, vše ostatní jsou věci movité.
Obsahem vlastnického práva je věc držet, věc užívat a požívat její plody a užitky a s věcí nakládat.
Vlastnictví věci je omezeno povinnostmi, např. užívat věc tak, aby její užívání nerušilo jiného, vlastník je za svou
věc zodpovědný, je povinen ji hlídat, udržovat.
Vlastnictví nemusí být vždy výlučné, vlastníků jedné věci může být i více, pak se jedná o
spoluvlastnictví. Spoluvlastník má stejná práva jako vlastník, tato práva jsou však omezena ostatními
spoluvlastníky v rozsahu, který odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu. Zvláštním typem
spoluvlastnictví je společné jmění manželů, které může vzniknout jen mezi manželi.
Vlastnictví vzniká převážně převodem vlastnictví (smlouvou), přechodem (děděním), zhotovením věci
nebo také rozhodnutím (např. soudu).
Vlastnictví nemovitostí a katastr nemovitostí
Vlastnictví nemovitostí vzniká stejným způsobem jako u movitých věcí (převodem, přechodem,
zhotovením nebo z rozhodnutí soudu). U nemovitostí dále platí, že za vlastníka je považován ten, kdo je jako
vlastník zapsán v katastru nemovitostí.
U převodu vlastnického práva k movitým věcem dochází především předáním věci. Naproti tomu u
převodu vlastnického práva k nemovitostem (koupě, dar) nestačí věc předat, ale k platnosti a účinnosti převodu
vlastnictví je nutné provést zápis vlastnického práva k nemovitostem ve státem vedené evidenci, kterou je
právě katastr nemovitostí. Pro převod nemovitostí zákon ukládá povinnou písemnou formu takového
právního úkonu, tzn., že smlouva musí být uzavřena písemně a poté předložena katastru nemovitostí
k provedení tzv. vkladu vlastnického práva. Právě se vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí je
spojen převod vlastnického práva.
Pokud vlastnictví věci přechází děděním, přechází vlastnictví na dědice okamžikem smrti zůstavitele,
jeho vlastnictví však potvrdí soud po projednání dědictví a zapíše jej jako vlastníka do katastru nemovitostí.
Obdobně je tomu i u zhotovení, zde katastr zapíše jako vlastníka toho, kdo je uveden jako stavebník
v rozhodnutí o kolaudaci stavby (souhlasu s užíváním). Rozhodne-li o vlastníku nemovitosti soud, je podkladem
pro zápis do katastru písemné rozhodnutí soudu.
Do katastru se jako předmět vlastnictví kromě pozemků a staveb zapisují i bytové a nebytové jednotky
v domech, které jsou tzv. prohlášením vlastníka vymezeny. Zde se jedná o výlučné vlastnictví určitého
vymezeného prostoru v domě (bytu, nebytového prostoru) a spoluvlastnictví společných částí domu a event.
pozemku, na kterém je dům postaven.
Kromě vlastnického práva k nemovitostem eviduje katastr nemovitostí i jeho omezení. Jedná se o
zástavní práva, věcná břemena, předkupní práva, ale i nařízené exekuce, soudcovská nebo exekutorská zástavní
práva, exekuční příkazy k prodeji nemovitostí. Katastr také eviduje případné běžící soudní spory o nemovitosti
nebo předběžná opatření. Všechny tyto údaje jsou potřebné a důležité pro rozhodnutí případného kupce
nemovitosti, neboť jasně signalizují, zda je vlastnické právo k nemovitosti omezeno či nikoliv. Katastr
nemovitostí je totiž ovládán zásadou materiální publicity, podle které je chráněn ten, kdo věří v pravdivost
zápisu v něm. I kdyby měl někdo uzavřenou smlouvu na zřízení zástavního práva nebo věcného břemene,
takové právo nevznikne, dokud není v katastru nemovitostí evidováno.
Zástavní právo
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zástavní práva slouží k zajištění práv na splnění závazku. Jedná se tedy o institut se zajišťovací, ale i
uhrazovací funkcí. Základní vlastností zástavního práva je vyšší stupeň jistoty než u jiných zajišťovacích
institutů, protože přímo vymezuje věci, ze kterých se věřitel může uspokojit v případě nesplnění dlužníkových
povinností.
Nejvýznamnějším druhem zástavního práva je zástavní právo k nemovitostem, neboť se jedná o
nejspolehlivější zajišťovací prostředek. To je dáno jednak ekonomickou stabilitou nemovitosti – její cena
neklesá tak jako u většiny ostatních věcí, ale především právní jistotou, neboť zástavní právo k nemovitostem
se eviduje v katastru nemovitostí a vniká vkladem tohoto práva do katastru nemovitost. Zástava movitých věcí
vzniká předáním věci nebo také zapsáním věci do rejstříku zástav, který vedou notáři.
Kromě smluvního (dobrovolného) vzniku zástavního práva může zástavního právo vzniknout i
z rozhodnutí soudu nebo státního orgánu, a to k zajištění pravomocně přiznané pohledávky, např. soudcovským
zástavním právem, exekutorským zástavním právem, zástavním právem zřízeným finančním úřadem.
V případě, že dlužník zajišťovaný závazek nesplní, má věřitel možnost uspokojit se přímo ze zástavy, a
to žalobou na zpeněžení zástavy. Zástava také může být předmětem exekuce, ale zástavní věřitel má v takovém
případě přednost před všemi ostatními věřiteli, pokud ovšem také nedisponují dřívějším zástavním právem ke
stejné věci.
Zástavní právo zaniká se zánikem zajišťované pohledávky. Nezanikne-li pohledávka, může zástavní
právo zaniknout např. dohodou, eventuálně vzdáním se zástavního práva ze strany zástavního věřitele, zánikem
zástavy, zpeněžením zástavy v dražbě.
Věcná břemena
Věcné břemeno je označením pro právo k cizí věci – nemovitosti. Právu osoby oprávněné z věcného
břemene odpovídá povinnosti vlastníka nemovitosti výkon takového práva strpět. Věcné břemeno se váže
k zatížené nemovitosti bez ohledu na to, kdo tuto věc vlastní. Oprávnění z věcného břemene může svědčit
vlastníku jiné nemovitosti (obvykle sousední) a spočívá např. v právu cesty - tzn., že vlastník pozemku
zatíženého věcným břemenem cesty musí strpět oprávnění vlastníka pozemku oprávněného z tohoto věcného
břemene, aby přes takový pozemek přecházel nebo přejížděl. Oprávněným však nemusí být vlastník jiné
nemovitosti, ale konkrétní osoba (osobností věcné břemeno). Takové věcné břemeno obvykle spočívá v právu
nemovitost užívat. Typicky se jedná o věcné břemeno doživotního práva užívat nemovitost k bydlení. Rodiče si
tím zpravidla zajišťují možnost dožít v nemovitosti, kterou darují svým dětem.
Závazky
Základní principy závazkových vztahů
Závazkové, nebo také obligační právo, upravuje právní vztahy mezi dvěma nebo více konkrétními
subjekty. Závazek proto zavazuje jen účastníky závazku a na ostatní subjekty nemá žádný vliv. Na rozdíl od
věcných práv, která oprávněnou osobu chrání proti všem.
Se vznikem závazku vzniká dlužníku povinnost poskytnout věřiteli nějaké plnění, a na druhé straně
právo věřitele na takové plnění, eventuálně možnost jej vymoci. Obsahem takého plnění může být buď
povinnost něco dát, něco konat, něco strpět nebo se něčeho zdržet.
Závazková práva jsou upravena ve všech hlavních právních odvětvích, známe tedy závazky
občanskoprávní, obchodní, závazky pracovněprávní, ze zákona o rodině atd.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Závazky dělíme na závazky ze smluv, závazky z porušení právní povinnosti (tj. odpovědnost za škodu,
prodlení a bezdůvodné obohacení), a závazky z jiných právních důvodů, tj. kvazikontrakty (veřejná soutěž,
veřejný příslib, jednatelství bez příkazu) a kvazidelikty (objektivní odpovědnost za škodu).
Nejčastějším důvodem vzniku závazku je smlouva. O smlouvách bylo pojednáno v předchozích
kapitolách.
Závazkové vztahy z porušení právních povinnosti vznikají tím, že jedna ze stran poruší svou právní
povinnost. Následkem takového porušení může být jednak vadné plnění (nesplnění v době splatnosti, splnění
vadné) a jednak způsobení škody (škoda vzniklá z porušení smluvního závazku nebo škoda mimosmluvní).
Závazky také vznikají z úředního rozhodnutí, např. při rozhodnutí o zrušení spoluvlastnictví vzniká
povinnost se vypořádat.
Závazkové vztahy se mohou ve svém průběhu měnit. Změnit se může subjekt závazku, např. tím, že
věřitel svou pohledávku postoupí (prodá) třetí osobě, může se ale změnit i dlužník, tím, že dluh převezme jiná
osoba nebo k dluhu přistoupí.
Ke změně však nejčastěji dochází v obsahu závazků, a to buď dohodou, kdy se obě strany na změně
závazku shodnou, nebo z porušení závazku. Kupř. z prodlení dlužníka vznikají věřiteli další práva, zejm. právo
odstoupit nebo požadovat úroky z prodlení atp.
Zajištění závazků
Ke zvýšení jistoty věřitele existuje možnost splnění závazku ze strany dlužníka zajistit. Smyslem
zajištění je ochrana věřitele pro případ, že dlužník bude se splněním svého závazku v prodlení nebo jej nebude
moci splnit vůbec. Potom se věřitel může domoci splnění závazku právě z jeho zajištění.
Neznámějšími druhy zajištění jsou zástavní právo, zadržovací právo, ručení, bankovní záruka, jistota,
uznání dluhu.
Smluvní pokuta je peněžitá sankce vůči dlužníkovi, na kterou vzniká věřiteli vůči dlužníkovi nárok
v případě porušení konkrétní dohodnuté povinnosti. Např. pokud se kupující s prodávajícím dohodne na
vyklizení a předání prodávaného bytu k určitému datu a pro případ nesplnění takového závazku sjednají
smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč za každý den prodlením předáním, má kupující nárok na zaplacení smluvní
pokuty i v případě, že mu takovým prodlením žádná škoda nevznikne.
Ručením se rozumí vztah mezi věřitelem a ručitelem, kterým se ručitel zavazuje splnit závazek za
dlužníka v případě, že dlužník svůj závazek nesplní. Následkem ručitelova plnění přechází povinnost dlužníka
plnit nikoli věřiteli, ale ručiteli.
Závazky zanikají především splněním, ale k zániku závazku může dojít i výpovědí, dohodou,
započtením, odstoupením od smlouvy, smrtí dlužníka nebo věřitele, uplynutím doby, nemožností plnění nebo
splynutím.
Promlčení
Jedním ze základních práv člověka je právo na soudní ochranu. Tím se mj. rozumí i možnost domoci se
svých práv, zejména u soudu. A uspěje-li např. žalobce u soudu se svou žalobou, má dále právo takový úspěch
vymoci. K tomu je určen zejm. institut exekuce nebo výkonu rozhodnutí.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Majetková práva však lze takto realizovat jen v určité lhůtě, potom se toto právo promlčí a oslabí,
právě o možnost jej vykonat. Promlčením právo nezanikne, stále existuje a může být i dlužníkem splněno, ale
pokud dlužník u soudu poukáže na to, že právo je promlčené, soud takovému právu soudní ochranu
neposkytne a žalobu zamítne. Soud sám promlčení závazku bez námitky dlužníka nezkoumá. Promlčení je
nutno odlišovat od tzv. prekluze, kdy právo zaniká zcela a soud k němu přihlíží z úřední povinnosti.
Majetková práva podle občanského zákoníku se promlčují v tříleté lhůtě, která počíná běžet první den
poté, co bylo možno právo poprvé uplatnit, rozuměj podat žalobu. Obvykle je to první den prodlení se splněním
závazku.
Je-li tedy např. půjčka splatná 15. 5. 2012, je dlužník v prodlení s její úhradou 16. 5. 2012 a již tento
den může věřitel podat žalobu o zaplacení. Posledním dnem, kdy lze takovou žalobu podat bez rizika promlčení,
je za tři roky, tedy 15. 5. 2015.
Některá práva se promlčují v době desetileté, a to např. práva přiznaná soudním rozhodnutím, práva
z věcného břemene, práva z úmyslného způsobení škody nebo práva uznaná dlužníkem. Některá práva se
nepromlčují vůbec, kupř. vlastnické právo. U některých práv jako je právo z bezdůvodného obohacení nebo
právo na náhradu škody se právo může promlčet i v tzv. dvouleté subjektivní lhůtě, která počíná běžet poté, co
se věřitel o svém právu dozví. I zde však možnost žalovat skoční po třech letech.
Běh promlčecí lhůty se přerušuje podáním žaloby nebo zahájením exekuce. Po dobu běhu takového
řízení se závazek nepromlčuje.
Kromě promlčení v občanském právu má zvláštní úpravu promlčení i obchodní zákoník, kde je na rozdíl
od občanského práva obecná promlčení doba čtyřletá, promlčují se také trestné činy, přestupky, placení daní
apod.
Základní smluvní typy
Občanskoprávní závazkové vztahy dělíme na pojmenované a nepojmenované, a to podle toho, zda je
konkrétní závazkový vztah upraven jako zvláštní typ v občanském zákoníku či nikoli. Tam, kde občanským
zákoník na určitý smluvní typ pamatuje, se úprava řídí zákonem, není-li ovšem mezi stranami dohodnuto jinak.
Ne všechny případy závazků však mohou být zákonem upraveny, a proto se takový netypický závazek řídí pouze
obecnými ustanoveními o závazcích.
Občanský zákoník obsahuje úpravu základních smluvních typů, zejména se jedná o kupní smlouvu,
směnnou smlouvu, darovací smlouvu, smlouvu o dílo, smlouvu o půjčce, smlouvu o výpůjčce, nájemní smlouvu,
příkazní smlouvu, smlouva o úschově, smlouva o ubytování, smlouva o přepravě, zprostředkovatelskou
smlouvu a další.
Kupní smlouvou se převádí vlastnické právo k věci za úplatu.
Smlouvou o dílo zhotovitel provádí pro objednatele za úplatu zhotovení věci.
Smlouvou o půjčce poskytuje věřitel dlužníkovi nějakou druhově určitelnou věc (nejčastěji peníze) a dlužník se
je zavazuje vrátit, případně zaplatit za půjčení úrok.
Smlouvou o nájmu přenechává pronajímatel nájemci k užívání určitou konkrétní věc a nájemce se zavazuje za
užívání hradit nájemné.
Smlouvou o výpůjčce se přenechává věc konkrétně určená, podobně jako u nájmu, avšak bezúplatně.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje vyvíjet činnost směřující k získání příležitosti
k uzavření smlouvy s nějakou třetí stranou. Typicky se jedná o vyhledání zájemce o koupi nějaké věci.
V praxi se vyvinul např. i smíšený typ smlouvy, např. leasingová smlouva neboli smlouva o koupi
najaté věci. Touto smlouvou si leasingový nájemce najímá nějakou konkrétně určenou věc a hradí nájemné.
Leasingový pronajímatel se naopak zavazuje, že po uplynutí dohodnuté doby a uhrazení dohodnutých splátek
převede na nájemce vlastnické právo k pronajaté věci. V podstatě se jedná o způsob financování koupě, neboť
pronajímatel nijak za předmět nájmu neodpovídá, neručí za jeho kvalitu a není povinen jej udržovat
v provozuschopném stavu.
Spotřebitelské smlouvy
Spotřebitelskými smlouvami zákon označuje takové smlouvy, jejichž smluvními stranami jsou na jedné
straně spotřebitel a na straně druhé dodavatel (podnikatel), který při uzavření smlouvy koná v rámci své
podnikatelské činnosti. Nejedná se o samostatný smluvní typ a takovou smlouvou může být prakticky každá
smlouva, kterou zákon dovoluje (např. kupní smlouva, smlouva o dílo, zprostředkovatelská smlouva atd.).
Smyslem úpravy spotřebitelských smluv je snaha ochránit mnohdy nerovné postavení dodavatele a
spotřebitele. Ve spotřebitelských smlouvách nesmí být postavení spotřebitele zhoršeno proti zákonu a navíc je
spotřebiteli umožněno z takového smluvního vztahu v určité lhůtě bezdůvodně odstoupit, např. tehdy, když se
jedná o nákup zboží přes internet, telefon, mimo provozovnu dodavatele atp.
Nájem nebytových prostor
Kromě obecné úpravy nájmu v občanském zákoníku je nájem nebytových prostor upraven
v samostatném právním předpisu – v zákoně o nájmu nebytových prostor. Jedná se o speciální úpravu
nájemního vztahu k prostorám, které nejsou určeny k bydlení a především slouží k podnikatelské činnosti. Na
okolnosti neupravené v tomto zákoně se použije úprava obsažená v občanském zákoníku.
Odpovědnost za škodu
Odpovědnost za škodu patří k nejdůležitějším tématům občanského práva. Odpovědnost za škodu
rozlišujeme obecnou a zvláštní.
Obecnou odpovědností za škodu rozumíme stav, kdy jeden subjekt (škůdce) poruší svou právní
povinnost a způsobí tím škodu jinému subjektu (poškozenému). Z takového porušení povinnosti vzniká
poškozenému nárok na náhradu takto vzniklé škody.
Podmínkami odpovědnosti za škody tedy jsou:



protiprávní jednání
vznik škody
příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody
Protiprávní jednání je takové jednání, které je v rozporu se zákonem nebo jinou povinností danou kupř.
smluvním ujednáním. K takovému porušení může dojít úmyslně nebo nedbalostí.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Škoda je újma, kterou poškozený utrpěl na svém majetku, svých právech penězi ocenitelných nebo
osobnostních nebo na svém zdraví.
Ke vzniku odpovědnosti za škodu je však kromě existence protiprávního jednání a existence nějaké újmy
nutné, aby mezi těmito skutečnostmi existoval příčinný vztah, tedy aby bylo najisto postaveno, že ke vzniku
škody vedlo právě jednání škůdce. Pokud domnělý škůdce prokáže, že ke vzniku škody jeho protiprávní jednání
nevedlo, nevzniká poškozenému nárok na náhradu takové škody. Zákonná úprava odpovědnosti za škodu také
předpokládá, že škůdce se mohl na vzniku škody podílet jen částečně, pak není jeho povinností uhradit škodu
v plném rozsahu, ale podle jeho podílu na zavinění škody.
Oproti této obecné odpovědnosti, kdy musí být splněny výše uvedené podmínky současně a kterou
nazýváme odpovědností subjektivní, stojí odpovědnost objektivní. Případy objektivní odpovědnosti upravuje
výslovně zákon a pro vznik takové odpovědnosti není nutné splnění podmínky zavinění na straně škůdce.
Případy objektivní odpovědnosti jsou:
i.
ii.
iii.
iv.
v.
vi.
vii.
odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností
odpovědnost za škodu způsobenou na věci přijaté k plnění jeho závazku,
odpovědnost za škodu okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo užito při
plnění závazku,
odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků,
odpovědnost za škodu způsobenou zvlášť nebezpečným provozem,
odpovědnost za škodu na vnesených nebo odložených věcech,
odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem apod.
Odpovědnosti se odpovědná osoba může zprostit, avšak pouze z tzv. liberačních důvodů uvedených v zákoně.
Pokud zákon možnost liberace vůbec nevymezuje, hovoříme o odpovědnost absolutní, kdy se škůdce nemůže
takové odpovědnosti zprostit vůbec.
Škoda může být:
-
skutečná, určitelná jako hodnota, která ušla z majetku poškozeného (ukradená nebo rozbitá věc, zranění,
atd.) anebo
ušlý zisk, tj. hodnota nebo prospěch, kterou by poškozený dosáhl nebýt škodného jednání (např. ušlá mzda,
nerealizovaný obchod, nemožnost odjet na zaplacenou dovolenou atd.)
K náhradě škody může dojít jednak uvedením v předešlý stav (tzv. restituce), to však v některých
případech není vůbec možné. Pak nastupuje finanční nebo jiná náhrada (tzv. reparace).
U škody na zdraví se jednorázově hradí bolestné a ztížení společenského uplatnění, opětovnými plněními pak
ztráta na výdělku, ztráta na důchodu, náklady na výživu pozůstalým v případě usmrcení. Výše jednorázových
náhrad je omezena sazebníkem stanoveným vyhláškou. Vedle náhrady skutečné škody a ušlého zisku i
náhradu účelných nákladů spojených s léčením a při usmrcení i přiměřené náklady spojené s pohřbem.
Kromě obecné úpravy odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku obsahují úpravu odpovědnosti za
škodu i jiné právní předpisy, jako např. obchodí zákoník, zákoník práce, zákon o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Bezdůvodné obohacení
Bezdůvodné obohacení patří mezi tzv. mimosmluvní závazkové vztahy a označujeme tím určitou
hodnotu, kterou obohacený získá na úkor poškozeného a obohatí se tak. Bezdůvodné obohacení může
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
vzniknout i tím, že se majetek obohaceného nezmenšil, ač se tak po právu mělo stát. Ke vzniku bezdůvodného
obohacení se nevyžaduje žádné protiprávní jednání na straně obohaceného, postačí skutečnost, že došlo k jeho
obohacení. Následkem takového bezdůvodného obohacení vzniká obohacenému povinnost vydat
bezdůvodného obohacení.
Zákon vymezuje tyto bezdůvodného obohacení:
-
plnění bez právního důvodu
plnění z neplatného právního úkonu
plnění z právního důvodu, který odpadl
prospěch získaný z nepoctivých zdrojů
plnění za jiného
Dědické právo
Dědické právo podle občanského zákoníku upravuje přechod práv a závazků zemřelé fyzické osoby, tj.
zůstavitele, na jeho právní nástupce, tj. dědice. K přechodu práv dochází okamžikem smrti zůstavitele, i když
k úřednímu projednání dědictví dochází později. Zákon umožňuje dědění ze závěti, kdy zůstavitel ještě za života
může určit, které konkrétní osoby nabydou po jeho smrti jeho majetek. Nezanechá-li zůstavitel závěť, určuje se
okruh dědiců podle zákona v tzv. skupinách, když přednost mají nejbližší příbuzní, nejsou-li takoví, postupuje se
až po ty vzdálenější.
Děděním na dědice přechází nejen aktiva, tj. např. vlastnictví k věcem, ale i pasiva, tj. závazky. Dědic
tedy přijetím majetku přijímá i dluhy zůstavitele. Potom za tyto závazky ručí až do výše nabytého dědictví. Tato
skutečnost chrání věřitele zůstavitele, aby po jeho smrti mohli být uspokojeni z jeho majetku. Dědic také může
dědictví odmítnout, to se děje zejména tehdy, když dluhy převyšují aktiva a dědic se tak chce vyhnout obtížím
souvisejícím s vypořádáním závazků zůstavitele.
2.2. Modelový případ: Žaloba o určení oprávněného dědice
Cíl případové studie
Případová studie se detailně zabývá soudem řešeným případem – žalobou na určení oprávněného dědice.
V případě projednávání dědictví totiž mohou nastat situace, kdy není shoda na tom, kdo je a kdo není oprávněn
dědit, a proto se řízením kromě notáře zabývá i soud.
Popis skutkového stavu
V případě úmrtí fyzické osoby je ze seznamu notářů podle určitého klíče (např. podle jména nebo data narození
zůstavitele) určen notář, který v postavení soudního komisaře koná za soud úkony směřující k provedení
dědického řízení. V posledních několika letech už sám notář vydává rozhodnutí, kterými samotné dědické řízení
ukončuje. Řízení je tedy nepoměrně rychlejší než dříve, kdy notář řízení sice provedl, ale konečné rozhodnutí
musel učinit soud.
Notář po zahájení dědického řízení provede šetření o rodinných i majetkových poměrech zůstavitele. Z velké
části se tak stane nahlédnutím do notáři dostupných databází (evidence obyvatel, matrika, katastr nemovitostí,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
evidence vozidel, evidence cenných papírů, atp.), ale také se obrátí na pozůstalé – potenciální dědice, a dotáže
se jich na další majetek, který zůstavitel zanechal, kupř. movité věci, pohledávky, případně další aktiva, která
nejsou veřejně evidována. Tímto způsobem notář zjišťuje nejen pozůstalost, ale i okruh případných dědiců.
Z tohoto důvodu se notář rovněž obrací na rejstřík závětí, ve kterém jsou evidovány závěti učiněné formou
notářského zápisu, a zjišťuje, byla-li taková závěť učiněna. Zároveň se však dotazuje pozůstalých osob, zda-li je
jim cokoli známo o tom, že by zůstavitel zanechal závěť a případně je žádá o její předložení.
Na základě výše popsaného šetření notář určuje, co je předmětem dědictví, tzn. co je aktivy a co pasivy
dědictví, a dále kdo je zákonem nebo závětí povolán dědit.
V posuzovaném případě zemřela zůstavitelka, která zanechala movitý i nemovitý majetek, ale neměla žádných
příbuzných, tzn. žádných zákonných dědiců. V takovém případě může dědit pouze osoba, která je k dědění
povolána závětí, a není-li takového závětního dědice, připadne pozůstalost jako odúmrť státu. Zůstavitelka však
závět zanechala a v této závěti jako jediného dědice určila jejího rodinného přítele, který jí dlouhodobě
poskytoval pomoc ve stáří i nemoci. Tento závětní dědic se notáři přihlásil a písemnou závěť mu předložil.
Z dědického spisu notář zjistil, že zůstavitelka zemřela ve zdravotnickém zařízení (léčebna dlouhodobě
nemocných) a že závěť byla zůstavitelkou učiněna právě v době její hospitalizace v tomto zařízení.
Notář je jako soudní komisař povinen zkoumat nejen pravost listiny, ale i okolnosti, za kterých byla učiněna. A
proto v případech, kdy lze mít pochybnosti o učiněném úkonu, se notář dotáže ošetřujícího lékaře, zda-li
zdravotní stav zůstavitele v době sepsání závěti byl natolik dobrý, aby byl schopen chápat následky svého
jednání. Zůstavitel sice mohl na první pohled působit tak, že plně chápe, jaký úkon činí, ale při své hospitalizaci
mohl být pod vlivem medikamentů, které tuto schopnost zásadně snižují. V daném případě se lékař vyjádřil tak,
že zůstavitelka byla ve stavu, ve kterém nebyla schopna žádný právní úkon učinit.
V tomto okamžiku notáři nezbylo, než předkladateli závěti sdělit, že předloženou závěť nepovažuje za platnou a
tedy ani předkladatele závěti nepovažuje za dědice povolaného k dědění v tomto dědictví. Zároveň notář tuto
osobu poučil o tom, že pokud ve lhůtě 15 dnů nepodá žalobu na určení oprávněného dědice, nebude nadále
účastníkem dědického řízení.
Závětní dědic proto podal příslušnému soudu žalobu o určení oprávněného dědice, kterou se dožadoval, aby
soud určil, že tento navrhovatel je oprávněným dědicem po zůstavitelce na základě předmětné závěti.
Navrhovatel svá tvrzení hodlal prokázat především svědeckými výpověďmi svědků uvedených a podepsaných
na závěti.
Soud však v takových případech především osloví znalce z oboru lékařství, aby po přezkoumání zdravotnické
dokumentace odpověděl, byl-li zůstavitel schopen tento právní úkon učinit. Z hlediska soudu je totiž
nadbytečné vyslýchat svědky a zjišťovat, jestli zůstavitelka předložený dokument skutečně podepsala, když se
znalec vysloví o schopnosti zůstavitele činit závěť jednoznačně.
V daném případě totiž znalec dospěl k jednoznačnému závěru, že zůstavitelka trpěla těžkou demencí a sepsání
nebo i jen podpisu závěti nebyla schopna. Soud proto po takto provedeném dokazování žalobu navrhovatele
zamítl.
Po nabytí právní moci rozsudku soudu o zamítnutí žaloby na určení oprávněného dědice pokračovalo dědické
řízení již pouze se státem, resp. s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Protože tedy nebylo
jiných dědiců, notář určil, že pozůstalost jako odúmrť připadne státu.
Závěr
Z výše popsaného případu vyplývá, že mnohdy morálně oprávnění dědicové nejsou schopni ustát důkazní
břemeno v dědickém řízení a předložit perfektní závěť. Je to samozřejmě spíše otázka právního vědomí
zůstavitele, který by měl své věci poslední řešit ještě za života a v požadované kondici.
Dědické spory ovšem mohou vznikat i mezi zákonnými dědici, kdy dochází ke sporům ohledně velikosti podílů
na pozůstalosti, ohledně započtení na dědický podíl, pokud již za života zůstavitele jeden z dědiců obdržel
značné plnění, apod.
V těchto případech je však pro zůstavitele obtížné najít rovnováhu při rozdělování majetku tak, aby pokud
možno předešel často velmi nedůstojným sporům a ještě nedůstojnějším argumentacím.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
3. 1. ÚVOD DO EKONOMIKY OBČANA
J. Veselá
Úkolem této části skript je seznámení účastníků vzdělávání se současnou ekonomikou domácnosti a
občana v České republice.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Ekonomika domácností i hospodaření jednotlivých občanů je od pradávna základním pilířem ekonomik
států a v moderní době i globálních ekonomik. Pro období nástupu 21. století je sice typické užívání moderních
technologií a různorodých finančních produktů, ve skutečnosti však řada občanů tápe v pochopení základů
ekonomické rovnováhy svého hospodaření. Na rozdíl od sedláka, který znal do krejcaru všechny své příjmy a
výdaje, mnohý občan často ani neví, za co konkrétně utrácí své příjmy.
Ke špatnému stavu tzv. „finanční gramotnosti“ českých občanů významně přispělo období čtyřiceti let
existence socialistického systému, který odmítal tržní hospodaření a deformoval tržní ceny na ceny regulované.
Za povšimnutí stojí, že lidé, kteří prožili svá aktivní léta v období před 2. světovou válkou, chápali po sametové
revoluci tržní mechanismy lépe než generace vyrostlá po válce. Socialismus přerušil rodové a profesní tradice
tržního hospodaření, a mladší generace neměly šanci získat zkušenosti s obchodováním a podnikáním, a tudíž
ani s krizí, insolvencí či naopak s rychlým ziskem a bohatstvím.
Předmětem studijních textů jsou pasáže pojednávající o ekonomických parametrech života občana, a
měly by účastníky vzdělávání přivést nikoli k zapamatování statistických čísel, nýbrž k pochopení souvislostí a
významů jednotlivých ekonomických ukazatelů v hospodaření domácnosti a občana.
Skripta jsou vytvářena s přihlédnutím k zaměření účastníků vzdělávání na lektorskou činnost. Každé
téma bude v úvodu jednotlivých částí navozeno formou otázek a text je psán pokud možno jednoduchou
formou. Přesto určité pasáže skript musí obsahovat odbornou terminologii související s insolvenční tématikou a
mohou se zdát pro laika náročné.
Výdajová stránka hospodaření domácnosti
Na úvod této části si položme otázky. Co rozumíme pojmem ekonomika občana? Z čeho sestává? Čím
je ovlivněna?
Ekonomikou občana v tomto textu míníme shrnutí jednotlivých aspektů jeho hospodaření. Sestává
jako každé jiné hospodaření z výdajové a příjmové stránky. Ekonomika občana je ovlivněna mnoha faktory –
např. ekonomikou domácnosti, ve které se nachází, ekonomikou státu, ve kterém žije apod.
Následující část této podkapitoly se bude týkat výdajové stránky hospodaření občana a domácnosti.
Zkusme si dále odpovědět na otázky:
Jaké jsou největší výdaje občana a jeho domácnosti?
Víte vy osobně, kolik za co utrácíte?
Ví to vaše rodina?
Podle aktuálního průzkumu ING Bank Svět spoření nejsou Češi pečliví na vedení svých výdajů. Domácí
účetnictví si totiž vede jen 34 procent domácností a nejčastěji si zaznamenávají výdaje do papírového deníku.
Kde byste hledali relevantní údaje o výši a druzích výdajů průměrného českého občana? Odpověď na otázky
naleznete v následující statistice Českého statistického úřadu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
STATISTIKA RODINNÝCH ÚČTŮ
HOUSEHOLD BUDGET SURVEY
ČESKÁ REPUBLIKA
CZECH REPUBLIC
Tab. 8 Domácnosti celkem v letech 2006 - 2011
Households, total, in 2006 - 2011
Složení domácností, přehled příjmů, skupiny peněžních vydání - průměry na osobu v Kč za rok, struktura v %
Household composition, incomes and money expenditure groups - annual averages per capita in CZK, structure (%)
2006
Počet domácností
Průměrný počet na domácnost:
členů
pracujících
nezaopatřených dětí
nepracujících důchodců
ostatních osob
2007
2008
2009
2010
2011
2 893
2 884
2 839
2 820
2 840
2 839 Households
Per household averages:
2,26 Members
0,99
working persons
0,58
dependent children
0,53
non-working pensioners
0,16
other members
2,30
1,04
0,59
0,51
0,16
2,30
1,04
0,58
0,52
0,16
2,29
1,03
0,58
0,52
0,16
2,27
1,02
0,57
0,52
0,16
2,26
1,01
0,57
0,52
0,16
HRUBÉ PENĚŽNÍ PŘÍJMY CELKEM
134 569
144 743
156 598
160 675
164 047
163 235 GROSS MONEY INCOME, TOTAL
ČISTÉ PENĚŽNÍ PŘÍJMY CELKEM
116 549
125 817
137 497
142 402
145 437
145 081 NET MONEY INCOME, TOTAL
HRUBÁ PENĚŽNÍ VYDÁNÍ CELKEM
125 605
139 134
143 055
146 895
148 629
150 369 GROSS MONEY EXPENDITURE, TOTAL
ČISTÁ PENĚŽNÍ VYDÁNÍ CELKEM
107 585
120 208
123 955
128 622
130 019
132 215 NET MONEY EXPENDITURE, TOTAL
podle účelu použití:
A. Spotřební vydání
B. Vydání neklasifikovaná jako spotřební
97 342
10 243
104 017
16 191
112 256
11 698
115 309
13 313
116 244
13 774
117 882
14 333
97 342
19 598
2 783
5 295
20 157
6 701
1 995
10 648
4 642
9 925
528
4 903
10 167
104 017
20 866
2 972
5 590
20 652
7 388
2 369
11 189
4 856
10 930
608
5 367
11 229
112 256
22 571
3 084
5 816
22 333
7 583
3 068
12 421
5 221
11 816
685
5 812
11 847
115 309
22 222
3 248
5 804
24 623
7 758
3 125
12 105
5 303
11 856
688
5 966
12 613
116 244
22 484
3 237
5 805
25 194
7 265
3 165
12 409
5 322
11 823
791
5 823
12 927
117 882
22 546
3 383
5 654
26 326
7 294
3 231
12 889
5 255
11 588
729
5 990
12 998
100,0
20,1
2,9
5,4
20,7
6,9
2,0
10,9
4,8
10,2
0,5
5,0
10,4
100,0
20,1
2,9
5,4
19,9
7,1
2,3
10,8
4,7
10,5
0,6
5,2
10,8
100,0
20,1
2,7
5,2
19,9
6,8
2,7
11,1
4,7
10,5
0,6
5,2
10,6
100,0
19,3
2,8
5,0
21,4
6,7
2,7
10,5
4,6
10,3
0,6
5,2
10,9
100,0
19,3
2,8
5,0
21,7
6,2
2,7
10,7
4,6
10,2
0,7
5,0
11,1
100,0
19,1
2,9
4,8
22,3
6,2
2,7
10,9
4,5
9,8
0,6
5,1
11,0
Průměry na osobu v Kč za rok:
SPOTŘEBNÍ VYDÁNÍ (CZ-COICOP)
01 Potraviny a nealkoholické nápoje
02 Alkoholické nápoje, tabák
03 Odívání a obuv
04 Bydlení, voda, energie, paliva
05 Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy
06 Zdraví
07 Doprava
08 Pošty a telekomunikace
09 Rekreace a kultura
10 Vzdělávání
11 Stravování a ubytování
12 Ostatní zboží a služby
Annual averages per capita in CZK:
Struktura vydání v %:
SPOTŘEBNÍ VYDÁNÍ (CZ-COICOP)
01 Potraviny a nealkoholické nápoje
02 Alkoholické nápoje, tabák
03 Odívání a obuv
04 Bydlení, voda, energie, paliva
05 Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy
06 Zdraví
07 Doprava
08 Pošty a telekomunikace
09 Rekreace a kultura
10 Vzdělávání
11 Stravování a ubytování
12 Ostatní zboží a služby
by purpose:
A. Consumption expenditure
B. Non-consumption expenditure
CONSUMPTION EXPENDITURE
01 Food and non-alcoholic beverages
02 Alcoholic beverages, tobacco
03 Clothing and footwear
04 Housing, water, electricity, gas and other fuels
05 Furnishings, household equipment and routine household maintenance
06 Health
07 Transport
08 Communication
09 Recreation and culture
10 Education
11 Restaurants and hotels
12 Miscellaneous goods and services
Structure (%):
CONSUMPTION EXPENDITURE
01 Food and non-alcoholic beverages
02 Alcoholic beverages, tobacco
03 Clothing and footwear
04 Housing, water, electricity, gas and other fuels
05 Furnishings, household equipment and routine household maintenance
06 Health
07 Transport
08 Communication
09 Recreation and culture
10 Education
11 Restaurants and hotels
12 Miscellaneous goods and services
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Ze statistiky domácností v letech 2006 – 2011 vyplývají jednotlivé druhy vydání i struktura vydání
vyjádření v procentech.
Odpovědi na položené otázky si zkontrolujte s údaji o struktuře největších spotřebních vydání v roce 2011:
Bydlení, voda, energie, palivo
- 22,3 %
Potraviny a nealkoholické nápoje
- 19,1 %
Doprava
- 10,9 %
Rekreace a kultura
- 9,8 %
Bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy
- 6,2 %
V dalších částech skript se budeme zabývat pouze největším druhem vydání – výdaji na bydlení. Jde o
prostředky, které musí vynaložit každý jedinec i každá domácnost, a které mohou mít souvislost s případnými
dluhy či insolvencí.
Výdaje na bydlení
V předchozí části skript jsme se seznámili se strukturou výdajů a víme, že mezi největší vydání
domácnosti patří výdaje na bydlení a energie. Bydlení navíc patří mezi základní potřeby člověka (nejedná se
tedy o luxusní výdaje typu rekreace) a proto této tématice bude věnována v učebních textech velká pozornost.
Lektor, který bude přednášet o problematice výdajů na bydlení, by měl znát základní parametry
bytového fondu ČR i sociální souvislosti.
Položme si proto otázky:
Kolik je v ČR trvale obydlených bytů?
Kolik z toho jsou byty v soukromém vlastnictví a kolik je nájemních bytů?
Víte, jak velké procento bytů náleží do družstevního vlastnictví?
Kde lze tyto údaje získat?
Odpověď na položené dotazy můžeme najít na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj ČR
v dokumentu „Vybrané údaje o bydlení 2011“, který zde uvádíme.
Z materiálu citujeme:
Struktura bytového fondu
Na základě údajů ze sčítání lidu v roce 2011 zahrnoval bytový fond ČR celkem 3 894 210 trvale
obydlených bytů, z nichž 64,5 % tvořily byty v soukromém vlastnictví, zatímco nájemní byty tvořily 17,6 % trvale
obydleného bytového fondu. Předběžné odhady celkového množství existujících bytů činí cca 4,6 mil. Ve
vlastním domě nebo bytě bydlelo v ČR 64,4 % domácností, v nájemních bytech 17,6 % domácností. Tyto údaje
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
dokládají vzestup podílu vlastnického bydlení, a to zejména na úkor nájemního bydlení. Z regionálního hlediska
bydlí ve vlastním domě nejmenší podíl domácností v Praze, naopak největší ve Středočeském kraji.
V družstevním bydlení, které se svým charakterem blíží bydlení vlastnickému, bydlí v ČR 11,1 %
domácností. V nájemních bytech bydlí nejvíce domácností v Praze, a to přes 35 % všech domácností.
Sociální souvislosti
V ČR neexistuje plošný bytový deficit, avšak atraktivní lokality, z nich nejvíce Praha, jsou charakteristické
velkými rozdíly mezi poměrně širokou nabídkou a výdajovými možnostmi části domácností, problémem je tedy
nedostatek přiměřených a současně cenově dostupných bytů.
Pokud se podíváme na výdaje na bydlení z pohledu sociálních skupin, v roce 2010 na ně vydávali největší
část svých příjmů jednotlivci senioři. Po všech sociálních transferech (včetně příspěvku a doplatku na bydlení)
činily výdaje a bydlení této skupiny domácností 30,3 % z jejich čistých peněžních příjmů. Další skupinou jsou
ostatní domácnosti jednotlivců a dále samoživitelé s dětmi. Výše podílu výdajů ve skupině ostatní domácnosti
jednotlivců (25,7 %) je částečně ovlivněna skutečností, že tito lidé často užívají byty větší velikosti, než jaké jsou
považovány za přiměřené z pohledu sociální politiky státu.
Z textu vyplývají odpovědi na otázky:
V ČR je celkem podle výsledků sčítání lidu z r. 2011 3,9 mil. bytů.
Z toho je v soukromém vlastnictví 64,5 % bytů, nájemní byty tvořily 17,6 % obydleného bytového fondu.
V družstevním bydlení žije 11,1 % domácností.
Údaje lze získat na webových stránkách MMR ČR.
Další otázky se mohou týkat nikoli bytů, ale domů:
Kolik je v ČR domů?
Kolik z nich je obydleno?
Kolik z domů jsou domy rodinné a kolik bytové?
Jaké jsou vlastnické poměry?
Podrobná data můžeme opět nalézt na veřejných serverech Ministerstva pro místní rozvoj ČR v již
zmíněném dokumentu o bydlení.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Obydlené domy podle druhu domu, vlastníka domu a období výstavby podle krajů
(předběžné výsledky podle trvalého bydliště)
Zkontrolujme si nyní odpovědi na otázky:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V České republice bylo podle statistiky ČSÚ ke 26.3.2011 2,1 mil. domů.
Z celkového počtu 2,1 mil. domů bylo obydleno cca 1,7 mil. – tj. cca 82 %.
Počet rodinných domů cca 1,5 mil., počet bytových domů cca 215 tisíc – tj. 12 %.
Pořadí vlastníků obydlených domů:
- fyzická osoba
- 86 %
- obec, stát
- 2%
- bytové družstvo
- 1,8 %
- spoluvlastnictví vlastníků bytů
- 4,5 %
Příjmová stránka hospodaření domácnosti
V této podkapitole skript se budeme zabývat pozitivnější stránkou ekonomiky domácnosti – příjmy.
Tak jako se liší každý člověk, tak odlišné jsou i druhy a výše příjmů domácností. Na úvod této problematiky je
důležité zamyslet se nad základními proporcemi ve struktuře příjmů domácností v České republice.
Položme si otázky:
Co je největším příjmem v rozpočtu domácností?
Jsou to příjmy ze zaměstnaneckých vztahů nebo převažují příjmy z podnikání?
Jaké další příjmy mohou domácnosti mít?
Jakou roli hrají důchody?
Kde lze tyto údaje získat?
Odpovědi na otázky můžete např. nalézt ve statistice Českého statistického úřadu nazvané Domácnosti
podle čistého peněžního příjmu na osobu za rok 2011.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
STATISTIKA RODINNÝCH ÚČTŮ
HOUSEHOLD BUDGET SURVEY
Tab. 5a
ČESKÁ REPUBLIKA
CZECH REPUBLIC
Domácnosti podle čistého peněžního příjmu na osobu - decily
Households by level of net money income per person - deciles
Složení domácností, přehled příjmů a vydání - průměry na osobu v Kč za rok
Household composition, incomes and expenditures - annual averages per capita in CZK
ROK 2011
YEAR 2011
D o má c n o s ti p o d le č is té h o p e n ě ž n íh o p ř íjmu n a o s o b u
H o u se h o ld s b y n e t mo n e y in co me p e r p e r so n
Třetích Čtvrtých Pátých
Šestých Sedmých Osmých Devátých Nejvyšších
Third
Fourth
Fifth
Sixth
Seventh
Eighth
Ninth
Highest
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
Domácnosti
celkem
Nejnižších Druhých
Households,
Lowest Second
total
10 %
10 %
Počet domácností - vážený
- ve výběru
Průměrný počet na domácnost:
členů
pracujících
nezaopatřených dětí
nepracujících důchodců
ostatních osob
spotřebních jednotek (OECD)
spotřebních jednotek (OECD modif.)
2 839
2 839
284
329
284
315
284
269
284
233
285
230
283
243
284
268
284
300
284
324
2,26
0,99
0,58
0,53
0,16
1,81
1,56
3,32
0,89
1,67
0,07
0,69
2,41
1,95
3,10
1,25
1,32
0,22
0,31
2,30
1,88
2,65
0,98
0,83
0,70
0,14
2,06
1,73
2,14
0,63
0,43
1,00
0,08
1,75
1,53
1,91
0,54
0,34
0,96
0,07
1,60
1,42
1,96
0,67
0,30
0,90
0,09
1,63
1,44
2,01
0,92
0,32
0,68
0,09
1,68
1,48
1,97
1,20
0,26
0,46
0,05
1,65
1,46
1,86
1,41
0,18
0,20
0,07
1,58
1,41
HRUBÉ PENĚŽNÍ PŘÍJMY CELKEM
163 235
72 125
109 913
129 912
138 489
148 059
159 721
179 375
209 771
253 546
375 985 GROSS MONEY INCOME, TOTAL
ČISTÉ PENĚŽNÍ PŘÍJMY CELKEM
145 081
68 776
100 170
117 333
128 459
136 825
146 194
160 908
181 997
214 240
315 154 NET MONEY INCOME, TOTAL
Příjmy ze závislé činnosti
79 323
34 992
61 575
64 933
49 759
53 582
60 386
78 551
109 915
144 815
205 597 Income from employment
Příjmy z podnikání
12 777
9 480
14 285
10 290
9 674
5 160
7 898
13 708
14 928
22 956
23 982 Income from self-employment
Sociální příjmy
Důchody
Dávky nemocenského pojištění a náhrady mzdy
při pracovní neschopnosti
Hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání
Dávky státní sociální podpory
Jiné sociální příjmy
43 131
36 053
18 197
4 777
18 242
8 532
37 071
31 971
64 899
60 472
73 236
68 136
72 419
67 381
61 505
56 714
46 223
40 856
34 670
28 393
35 371 Social income
28 950
Pensions
1 808
502
3 812
955
1 043
883
10 034
1 461
1 712
689
6 374
935
1 407
564
2 688
441
1 239
161
1 968
1 059
849
40
2 998
1 213
1 974
456
2 397
212
1 606
402
2 405
378
2 804
133
1 302
1 129
3 650
730
1 108
789
9 851
2 652
2 903
6 107
143
2 235
6 067
161
2 363
5 038
295
1 803
4 127
392
1 613
4 846
604
1 706
5 490
520
2 231
7 144
197
2 484
10 930
1 277
3 547
11 799
1 028
4 746
Ostatní příjmy
z toho: prodej nemovitostí, movitých věcí
dary od příbuzných
HORNÍ HRANICE ČISTÝCH PENĚŽNÍCH PŘÍJMŮ
283 Households - weighted
329
in sample
Per household averages:
1,66
Members
1,39
working persons
0,12
dependent children
0,12
non-working pensioners
0,03
other members
1,45
Equivalencies (OECD scale)
1,32
Equivalencies (OECD modified scale)
2 806
627
1 064
1 924
Sickness benefits and wage compensations during sickness
Unemployment benefits
State social support benefits
Other social income
50 204 Other income
30 296
including: income from sale of (im)movables
8 523
gifts from relatives
x
88 880
110 644
123 408
132 859
140 934
152 255
170 406
195 176
239 328
150 369
71 733
102 608
117 004
124 193
142 872
144 131
174 654
189 708
227 068
7 891
10 263
-556
3 905
2 241
7 502
4 381
8 198
3 856
6 174
4 507
6 728
5 772
7 756
8 267
10 199
13 192
14 582
19 628
19 678
ČISTÁ PENĚŽNÍ VYDÁNÍ CELKEM
132 215
68 385
92 865
104 425
114 163
131 638
130 603
156 187
161 934
187 762
277 119 NET MONEY EXPENDITURE, TOTAL
podle účelu použití:
A. Spotřební vydání
B. Vydání neklasifikovaná jako spotřební
117 882
14 333
64 520
3 865
87 848
5 017
99 417
5 009
107 558
6 605
116 488
15 150
120 929
9 674
136 701
19 487
145 576
16 358
165 164
22 597
212 950
64 168
by purpose:
A. Consumption expenditure
B. Non-consumption expenditure
29 040
37 345
46 929
18 902
18 274
16 976
27 765
5 369
22 922
27 484
33 278
9 181
26 598
29 987
37 177
10 663
29 297
30 405
42 278
12 183
30 328
35 013
47 741
18 555
30 868
37 437
46 422
15 876
32 990
44 113
58 226
20 858
33 644
46 370
58 010
23 910
37 378
53 976
67 133
29 274
42 344
82 270
82 529
69 976
by type of expenditure:
Food, beverages, public catering
Other consumer goods
Services
Payments and other expenditure
7 168
6 405
6 751
1 574
6 424
2 671
7 539
3 890
5 852
5 421
6 796
6 909
6 954
7 390
6 833
8 270
8 169
9 349
7 679
10 080
9 823 INCOME IN KIND
16 718 EXPENDITURE IN KIND
-10 153
-1 873
193
-24
-2 044
-4 655
-7 574
-4 508
-10 032
-3 495
-4 632
1 043
-9 661
-5 118
-6 238
2 148
-17 036
-1 810
-21 546
-3 870
BALANCE ITEMS
-41 030 Balance of deposits withdrawn and deposits made
3 655 Balance of loans received and credits repayed
HRUBÁ PENĚŽNÍ VYDÁNÍ CELKEM
Daň z příjmů
Zdravotní a sociální pojištění
podle druhu vydání:
Potraviny, nápoje, veřejné stravování
Průmyslové zboží
Služby
Platby a jiná vydání
NATURÁLNÍ PŘÍJMY
NATURÁLNÍ VYDÁNÍ
BILANČNÍ POLOŽKY
Saldo vybraných úspor a vkladů
Saldo přijatých půjček a splacených úvěrů
x UPPER LIMIT OF NET MONEY INCOME
337 950 GROSS MONEY EXPENDITURE, TOTAL
32 669 Income tax
28 162 Health and social insurance
Porovnejte si nyní vaše hodnocení s jednoduchou tabulkou procentuálně znázorňující strukturu čistých příjmů.
Porovnání peněžních příjmů podle čistého peněžního příjmu na osobu
Rok 2011, ČSÚ - statistika rodinných účtů
Hrubé měsíční příjmy celkem
163 235
Čisté měsíční příjmy celkem
145 081
Příjmy ze závislé činnosti
79 323
54,67%
Příjmy z podnikání
12 777
8,81%
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Sociální příjmy
Důchody
Nemocenské
Hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání
Dávky sociální podpory
Jiné sociální příjmy
Ostatní příjmy
43 131
36 053
24,85%
1 808
1,25%
502
0,35%
3 812
2,63%
956
0,66%
9 850
Prodej nemovitostí, movitých věcí
2 652
1,83%
Dary od příbuzných
2 903
2,00%
Shrnutí:
Největší část příjmů domácností pochází ze zaměstnání – z příjmů ze závislé činnosti (cca 54 %). Podíl z příjmů
z podnikání je výrazně nižší (cca 9 %). Důchody činí cca 25 %. Dávky sociální podpory a jiné sociální příjmy
nejsou ve sledovaném vzorku velké (2,3 %). Ostatní příjmy (prodeje, dary atp.) činí necelých 10 %
Závěry zde uvedené se ovšem týkají pouze statistického vzorku 2.839 domácností, které provedl Český
statistický úřad za rok 2011.
Nezaměstnanost
Příjmy ze zaměstnání tvoří největší část příjmů domácnosti. Ztráta zaměstnání jednoho z členů rodiny
zásadním způsobem ohrožuje rodinné rozpočty, a proto bude problematice nezaměstnanosti věnována
v těchto skriptech velká pozornost.
Přečteme si pasáž o rekordní nezaměstnanosti z článku „Česko má nejvíc nezaměstnaných v historii,
blíží se hranici 600 tisíc“ autorky Ing. Špačkové iDnes.cz 8. 2. 2013.
Česko má rekordní počet lidí bez práce v novodobé historii. Za leden jich přibylo přes 40 tisíc, místo tak
nyní hledá bezmála 586 tisíc nezaměstnaných. Míra nezaměstnanosti ve výši osmi procent je na první pohled
sice v porovnání s loňským prosincem nižší ale jen proto, že se počítá podle nové metodiky. Podle staré metodiky
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
byla míra nezaměstnanosti v prosinci ve výši 9,4 procenta, při přepočtu na novou formu výpočtu byla ale jen 7,4
procenta, takže lednová nezaměstnanost je o 0,6 procentního bodu vyšší.
Naopak kdyby se nová forma výpočtu přepočetla na starý, pak by míra nezaměstnanosti vystoupala
podle analytika Patria Finance Davida Marka na rekordních 10,1 procenta. „Počet osob v evidenci úřadů práce
nebyl nikdy v novodobé historii české ekonomiky vyšší“, upozorňuje Marek.
„Změna metodologie výpočtu míry nezaměstnanosti celková čísla opticky snížila, nemůže však zastřít,
že nová místa na trhu stále nevznikají, přidává se v popisu špatné situace na trhu práce Libor Stodola, senior
manažer v oddělení Poradenství při řízení lidských zdrojů společnosti PwC Česká republika.
Rekordní nezaměstnanost
Lednový výsledek nezaměstnanosti ČR, při kterém hledá místo 585.809 lidí je nejvyšší od roku 1989
(podle dlouhodobého výpočtu dosáhla míra nezaměstnanosti 10,1 %).
Na území republiky byla nejvyšší nezaměstnanost registrována v průběhu velké hospodářské krize v roce 1933.
Tehdy bylo bez práce 738 tisíc lidí a míra nezaměstnanosti překročila 21 procent.
(Zdroj: Patria Finance)
Při pochopení problematiky nezaměstnanosti vystává před lektory řada úvah:
Kde mohou najít ověřená čísla o výši nezaměstnanosti? Zpracovávají se také údaje o regionech či
jednotlivých věkových skupinách nezaměstnaných? Jak jsou na tom zaměstnanci různých odvětví? Potřebná
čísla lze nalézt zejména na webových stránkách dvou institucí – Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a
Českého statistického úřadu, které se liší metodikou výpočtů.
Jako případ pro studium uvádíme tabulky nezaměstnanosti podle výběrového šetření pracovních sil
Českým statistickým úřadem, průměry r. 2012.
Prostudujte si následující tabulky a připravte si odpovědi na otázky vycházející z průměrného
hodnocení r. 2012. Jaké je pořadí Středočeského kraje podle níže uvedených tabulek ve výši nezaměstnanosti?
Které kraje jsou na tom ještě hůře? Která pětiletá věková skupina je nejvíce postižena nezaměstnaností? Která
skupina osob je nejvíce ohrožena? Se základním vzděláním? Se středním vzděláním bez maturity? Se středním
vzděláním s maturitou? S vysokoškolským vzděláním?
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Období
:
Území
:
průměr roku 2012
NUTS 1 - Česká republika
v tis.
průměr 2012
Období
NEZAMĚSTNANÍ - CELKEM
1. čtvrtletí
2012
2. čtvrtletí
2012
3. čtvrtletí
2012
4. čtvrtletí
2012
průměr
2012
- průměr
2011
/ průměr
2011
v tis.
v%
NUTS1 CZ0
Česká republika
369,2
350,9
367,9
379,5
366,9
16,3
104,7
NUTS2 CZ01
CZ02
CZ03
CZ04
CZ05
CZ06
CZ07
CZ08
Praha
Střední Čechy
Jihozápad
Severozápad
Severovýchod
Jihovýchod
Střední Morava
Moravskoslezsko
20,6
28,6
35,6
58,3
58,9
66,3
42,5
58,4
18,4
31,1
32,1
60,2
53,8
58,8
43,3
53,1
22,0
29,0
30,8
60,8
57,4
63,0
48,5
56,4
22,6
32,3
29,1
56,3
66,7
64,5
47,5
60,5
20,9
30,3
31,9
58,9
59,2
63,1
45,4
57,1
-2,8
-2,4
-0,6
6,1
10,5
3,8
0,1
1,6
88,2
92,7
98,2
111,5
121,5
106,4
100,3
102,9
NUTS3 CZ011
CZ021
CZ031
CZ032
CZ041
CZ042
CZ051
CZ052
CZ053
CZ061
CZ062
CZ071
CZ072
CZ081
Kraj:
Hl. m. Praha
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Karlovarský
Ústecký
Liberecký
Královéhradecký
Pardubický
Vysočina
Jihomoravský
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský
20,6
28,6
20,2
15,4
16,7
41,5
19,3
19,9
19,7
15,3
51,0
22,0
20,5
58,4
18,4
31,1
18,5
13,6
16,4
43,8
20,6
15,7
17,5
14,7
44,2
21,9
21,3
53,1
22,0
29,0
16,1
14,7
15,1
45,7
18,6
18,7
20,1
15,6
47,4
25,9
22,5
56,4
22,6
32,3
16,5
12,6
16,7
39,6
21,5
23,1
22,1
17,5
47,0
26,6
20,9
60,5
20,9
30,3
17,8
14,1
16,2
42,7
20,0
19,3
19,9
15,8
47,4
24,1
21,3
57,1
-2,8
-2,4
0,3
-0,9
3,0
3,0
4,6
0,1
5,8
-0,3
4,1
1,0
-0,8
1,6
88,2
92,7
101,8
94,1
123,1
107,6
129,7
100,4
141,6
98,0
109,5
104,2
96,3
102,9
16,3
54,7
50,0
42,9
47,7
34,9
37,4
38,8
37,9
6,5
2,2
14,2
56,0
49,1
38,9
43,4
33,6
35,1
34,8
36,3
7,3
2,1
17,5
57,3
53,1
44,9
49,4
36,3
33,0
33,2
34,1
7,3
1,9
17,0
58,0
50,7
47,0
46,7
35,8
33,4
36,4
40,3
10,9
3,3
16,2
56,5
50,7
43,4
46,8
35,2
34,7
35,8
37,2
8,0
2,4
0,7
5,2
5,2
0,4
3,6
0,8
-1,0
-1,1
0,2
1,0
1,3
104,7
110,2
111,5
100,9
108,4
102,5
97,1
97,0
100,5
114,0
214,0
24 let
39 let
54 let
64 let
71,0
140,6
111,1
44,4
70,3
131,3
103,5
43,7
74,8
147,4
102,5
41,4
74,9
144,4
105,7
51,3
72,7
140,9
105,7
45,2
6,0
9,2
-1,3
1,2
108,9
107,0
98,8
102,6
15 až 64 let
20 až 64 let
25 až 64 let
25 a více let
367,0
350,8
296,0
298,2
348,8
334,6
278,5
280,6
366,1
348,6
291,3
293,1
376,2
359,3
301,3
304,6
364,5
348,3
291,8
294,2
15,1
14,3
9,1
294,2
104,3
104,3
87,4
104,1
83,6
161,2
98,9
25,5
83,9
147,7
93,5
25,7
83,1
152,9
94,2
37,8
83,0
167,3
97,4
31,6
83,4
157,3
96,0
30,2
.
.
25,6
-125,8
.
.
136,4
19,3
Věkové skupiny : 15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
65
15
25
40
55
až 19
až 24
až 29
až 34
až 39
až 44
až 49
až 54
až 59
až 64
a více
až
až
až
až
let
let
let
let
let
let
let
let
let
let
let
I S C E D 97
z toho:
Vzdělání :
základní
střední bez maturity
střední s maturitou
vysokoškolské
úroveň
1, 2
část 3
část 3, 4
5, 6
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Období
:
Území
:
průměr roku 2012
NUTS 1 - Česká republika
v tis.
průměr 2011
Období
NEZAMĚSTNANÍ
KTEŘÍ PRACOVALI V POSLEDNÍCH OSMI LETECH
1. čtvrtletí
2012
Celkem
z toho:
CZ - NACE
Zemědělství, lesnictví a rybářství
Těžba a dobývání
Zpracovatelský průmysl
Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla
Zásob. vodou; činnosti souvis. s odpady
Stavebnictví
Velkoobchod a maloob.; opr. mot. vozidel
Doprava a skladování
Ubytování, stravování a pohostinství
Informační a komunikační činnosti
Peněžnictví a pojišťovnictví
Činnosti v oblasti nemovitostí
Profesní, vědecké a technické činnosti
Administrativní a podpůrné činnosti
Veřejná správa a obrana; pov. soc. zabezp.
Vzdělávání
Zdravotní a sociální péče
Kulturní, zábavní a rekreační činnosti
Ostatní činnosti
sekce
A
B
C
D
E
F
G
H
I
J
K
L
M
N
O
P
Q
R
S
CZ - NACE
Stavebnictví
Vzdělávání
Ostatní činnosti
sekce
A
B
C
D
E
F
G
H
I
J
K
L
M
N
O
P
Q
R
S
CZ - NACE
Stavebnictví
Vzdělávání
Ostatní činnosti
sekce
A
B
C
D
E
F
G
H
I
J
K
L
M
N
O
P
Q
R
S
Muži
z toho:
Ženy
z toho:
2. čtvrtletí
2012
3. čtvrtletí
2012
4. čtvrtletí
2012
průměr
2012
- průměr
2010
v tis.
/ průměr
2010
v%
285,8
269,7
274,3
298,2
282,0
2,3
100,8
11,3
2,0
87,6
0,9
2,6
31,9
40,0
16,0
19,1
3,9
4,6
1,1
5,5
16,2
14,8
7,6
11,4
3,7
4,1
8,7
3,5
86,5
1,8
2,9
27,5
38,3
16,5
17,2
5,0
3,4
1,4
5,5
12,0
12,5
6,5
10,0
4,9
3,8
7,4
1,4
83,4
1,2
1,8
31,0
38,8
15,0
22,3
3,7
4,5
1,8
3,6
12,9
12,7
10,9
12,2
5,8
2,9
8,6
1,9
97,9
1,7
1,9
31,2
37,4
15,9
23,6
2,6
7,5
1,6
3,9
16,7
14,8
9,1
13,0
4,6
2,8
9,0
2,2
88,8
1,4
2,3
30,4
38,6
15,9
20,6
3,8
5,0
1,5
4,6
14,4
13,7
8,5
11,6
4,8
3,4
0,1
-0,3
-3,1
-0,3
-0,2
2,8
-4,0
0,1
3,2
-0,8
1,3
0,3
1,3
1,8
-2,4
1,0
0,7
1,0
-0,5
101,3
87,8
96,6
80,5
92,7
110,1
90,6
100,4
118,5
82,8
135,3
128,2
139,6
114,5
85,2
112,6
106,4
126,8
88,2
142,8
132,3
131,0
144,4
137,6
-0,2
99,8
5,6
1,7
44,7
.
2,2
30,8
9,2
10,1
6,9
2,0
1,7
.
2,0
9,2
7,9
2,1
2,9
1,6
0,8
5,3
2,7
43,2
1,6
2,2
26,2
8,9
9,4
6,2
3,4
0,8
.
1,8
6,0
6,6
2,2
1,8
2,2
0,7
4,1
1,2
42,2
0,8
1,2
28,3
9,0
9,3
6,7
2,1
1,3
0,8
1,6
7,5
6,3
3,7
2,0
2,4
.
5,0
1,3
47,8
1,3
1,3
29,4
9,0
11,2
7,3
1,5
1,5
0,5
1,5
9,5
8,1
2,7
2,7
1,6
0,7
5,0
1,7
44,5
1,0
1,7
28,7
9,0
10,0
6,8
2,2
1,3
0,6
1,7
8,0
7,2
2,7
2,3
2,0
0,6
0,4
-0,1
-3,2
0,1
-0,2
2,6
-3,3
-0,5
1,8
0,0
0,5
.
0,7
1,1
-0,8
0,3
0,1
0,1
-0,3
109,8
94,7
93,3
114,7
91,9
109,9
73,1
94,8
135,8
101,8
170,4
.
166,8
116,6
90,1
112,6
105,5
102,6
65,8
143,0
137,4
143,4
153,8
144,4
2,5
101,8
5,8
.
42,9
.
.
1,1
30,8
5,8
12,2
1,9
3,0
0,7
3,4
7,0
6,8
5,5
8,5
2,1
3,3
3,4
0,8
43,3
.
0,7
1,3
29,4
7,2
11,0
1,6
2,6
0,9
3,7
6,0
5,9
4,3
8,2
2,7
3,1
3,4
.
41,2
.
0,6
2,7
29,9
5,7
15,6
1,6
3,2
0,9
2,0
5,4
6,4
7,2
10,2
3,4
2,6
3,7
0,6
50,0
.
0,6
1,8
28,4
4,7
16,4
1,1
6,0
1,0
2,4
7,2
6,7
6,4
10,3
3,0
2,1
4,0
.
44,3
.
0,6
1,7
29,6
5,9
13,8
1,5
3,7
0,9
2,9
6,4
6,4
5,9
9,3
2,8
2,8
-0,3
.
0,1
.
0,0
0,2
-0,7
0,6
1,4
-0,8
0,8
0,0
0,6
0,7
-1,6
0,7
0,6
1,0
-0,1
92,4
.
100,2
.
95,2
112,7
97,7
111,7
111,6
65,1
126,0
104,8
127,1
112,0
80,2
112,5
106,6
151,8
95,7
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Období
:
Území
:
průměr roku 2012
NUTS 2 - Česká republika a oblasti
v tis.
Oblast
Česká
NEZAMĚSTNANÍ
republika
Praha
Střední
Čechy
Jihozápad
Severozápad
Severovýchod
Jihovýchod
CZ01
CZ02
CZ03
CZ04
CZ05
CZ06
celkem
CZ0
Celkem
20
25
30
35
40
45
50
55
60
65
až 19
až 24
až 29
až 34
až 39
až 44
až 49
až 54
až 59
až 64
a více
let
let
let
let
let
let
let
let
let
let
let
I S C E D 97
Vzdělání :
základní
vysokoškolské
úroveň
1, 2
část 3
část 3, 4
5, 6
Muži
20
25
30
35
40
45
50
55
60
65
až 19
až 24
až 29
až 34
až 39
až 44
až 49
až 54
až 59
až 64
a více
let
let
let
let
let
let
let
let
let
let
let
I S C E D 97
Vzdělání :
základní
vysokoškolské
úroveň
1, 2
část 3
část 3, 4
5, 6
Ženy
20
25
30
35
40
45
50
55
60
65
až 19
až 24
až 29
až 34
až 39
až 44
až 49
až 54
až 59
až 64
a více
let
let
let
let
let
let
let
let
let
let
let
I S C E D 97
Vzdělání :
základní
vysokoškolské
úroveň
1, 2
část 3
část 3, 4
5, 6
Střední MoravskoMorava
slezsko
CZ07
CZ08
366,9
20,9
30,3
31,9
58,9
59,2
63,1
45,4
57,1
16,2
56,5
50,7
43,4
46,8
35,2
34,7
35,8
37,2
8,0
2,4
0,9
3,0
2,5
2,8
4,3
1,7
0,5
1,8
2,4
0,5
0,6
0,8
5,1
3,9
3,5
3,3
2,5
3,4
3,3
3,3
1,0
.
1,6
4,1
4,7
3,7
3,4
3,7
3,1
3,8
2,7
0,9
.
3,2
10,3
9,3
7,1
8,1
5,1
5,0
5,1
4,5
0,7
.
3,4
8,6
9,6
6,5
7,2
5,9
4,5
5,4
6,0
1,8
.
2,9
10,3
7,9
7,6
6,6
6,9
6,6
6,0
6,4
1,6
.
1,4
7,4
5,2
5,6
6,5
4,5
5,4
3,7
5,1
0,6
.
2,1
7,6
7,7
6,6
7,5
4,9
6,3
6,7
6,8
0,9
.
83,4
157,3
96,0
30,2
3,0
4,9
8,2
4,8
5,6
12,9
9,2
2,6
6,7
13,5
9,3
2,3
21,6
23,9
11,3
2,1
16,5
25,0
13,1
4,7
7,9
29,7
19,1
6,4
8,2
21,8
12,3
3,1
13,9
25,5
13,6
4,2
178,2
11,0
13,8
14,5
28,4
29,3
31,2
21,6
28,4
10,6
33,5
27,4
18,9
17,1
12,6
15,2
15,4
20,2
6,0
1,2
0,8
1,5
1,4
1,8
1,2
0,8
.
1,0
1,6
.
.
.
2,9
1,5
1,6
1,3
0,7
1,8
1,4
1,4
0,8
.
1,1
2,5
2,6
1,8
1,0
1,1
1,0
1,1
1,5
0,6
.
2,1
5,9
5,5
3,1
3,3
1,2
2,0
2,0
2,6
.
.
1,9
5,7
5,6
2,5
2,6
2,0
1,9
2,1
3,3
1,6
.
2,0
6,5
4,4
3,0
2,2
2,7
2,6
3,2
3,4
1,1
.
1,1
3,9
2,3
2,5
3,1
1,3
2,6
1,3
3,0
.
-
1,3
4,6
4,1
2,6
2,5
2,6
3,0
3,4
3,5
0,6
.
42,1
83,2
39,1
13,7
1,7
2,9
4,6
1,8
2,7
6,2
4,4
0,6
3,4
6,7
3,3
1,2
10,2
12,8
4,4
1,0
8,0
13,1
5,4
2,8
4,3
16,7
7,0
3,2
4,2
11,5
4,5
1,3
7,6
13,4
5,6
1,8
188,7
9,9
16,4
17,4
30,5
29,9
31,9
23,9
28,7
5,6
23,0
23,3
24,5
29,7
22,6
19,5
20,4
16,9
2,0
1,1
.
1,5
1,1
1,0
3,1
0,8
.
0,9
0,7
.
.
.
2,1
2,4
1,9
2,0
1,8
1,6
1,9
2,0
.
.
0,5
1,7
2,1
1,8
2,4
2,6
2,1
2,7
1,2
.
.
1,2
4,5
3,7
4,0
4,8
3,8
3,0
3,1
1,9
.
.
1,5
2,9
4,0
4,0
4,6
3,9
2,6
3,4
2,7
.
.
0,9
3,7
3,5
4,7
4,4
4,2
4,0
2,8
3,1
.
.
.
3,5
2,9
3,1
3,4
3,2
2,7
2,3
2,1
.
.
0,8
3,0
3,6
4,0
5,0
2,2
3,2
3,3
3,2
.
.
41,3
74,1
56,9
16,5
1,4
2,0
3,6
3,0
2,8
6,8
4,8
2,0
3,4
6,9
6,0
1,1
11,4
11,1
6,9
1,1
8,4
11,9
7,7
1,9
3,6
13,0
12,1
3,2
4,0
10,3
7,7
1,8
6,3
12,0
8,0
2,3
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Nyní si porovnáme, zda vaše odpovědi na otázky souhlasí.
Středočeský kraj je v pořadí 14 krajů včetně hl. m. Prahy na jedenáctém místě.
Výše nezaměstnanosti je ještě horší v Ústeckém, Jihomoravském a nejhorší je v Severomoravském kraji.
Nejvíce postižena byla skupina 20-24 letých zaměstnanců.
Nejvíce nezaměstnaných patřilo k osobám se středním vzděláním bez maturity.
Shrnutí:
Z tabulek uvedených v textu můžete vypozorovat celou řadu závěrů a hodnotit nezaměstnanost podle
mnoha kritérií.
Všechny závěry je však nezbytné považovat pouze za výstupy z výběrového šetření – tudíž nikoli tzv.
tvrdá data. Viz např. rozdíl s oficiálními daty Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
Zadluženost domácností
V této podkapitole skript se budeme zabývat zadlužeností domácností. Výše půjček, neschopnost
splácet dluhy, lichva – to jsou častá témata novinových článků či zpráv v televizi.
Položme si nyní otázky:
Jaká je celková suma, kterou domácnosti dluží nějakému finančnímu subjektu?
Jaké byly trendy vývoje zadluženosti domácností v posledních 10 letech – stoupala nebo klesala?
Jsou úvěry na bydlení vyšší nebo nižší než spotřebitelské úvěry?
Dříve než se podíváme do tabulek a statistik, shrňme si období posledních 60 let. V tomto období
prošla úroveň zadlužení domácností velkým vývojem. V období socialismu téměř neexistovalo (až na výjimky
plánovaných půjček mladým rodinám atp.) zadlužení jednotlivce nebo rodiny. Systém vše řídil, každý občan byl
povinen pracovat a dluh byl společensky nepřípustným jevem.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Z tohoto historického vývoje vyplývá, že jsme po sametové revoluci vůbec nebyli připraveni rozumět
problematice zadlužování a chápat důsledky neschopnosti splácet dluhy. Proto se nám jeví vývoj zadlužování
domácností dramatický a domníváme se, že situace v České republice je vážná.
Z jiného pohledu je však příznivé, že se o dluzích, jejich vymáhání a vůbec o finanční gramotnosti mluví
nejenom ve sdělovacích prostředcích, ale začíná se jimi zabývat i odborná veřejnost. Koneckonců tato skripta
jsou toho důkazem. Lektoři mají proto v současné době mnoho příležitostí čerpat informace z veřejných zdrojů
či z již dostupné literatury nebo odborných statí.
V této části skript budeme citovat výňatky z práce autora Bc. Pavla Dvořáka nazvané: „Finanční
gramotnost: tempo a struktura zadlužování českých domácností“.
Zadluženost domácností v ČR
Jak již bylo řečeno v úvodu, zadluženy mohou být jak firmy, tak i jednotlivci, přičemž my se budeme
zabývat pouze jednotlivci, kteří mohou tvořit vícečlennou, ale i jednočlennou domácnost. Zadlužeností
domácností míníme celkovou sumu, kterou domácnosti dluží nějakému finančnímu subjektu. Aktuální výše k 31.
11. 2011 je 1,108 bil. Kč (ČNB), což při počtu asi 4,3 mil. domácností (ČSÚ) dává průměrný dluh ve výši 257 674
Kč na jednu domácnost. Samozřejmě by byl lepším ukazatelem medián, takový údaj ale bohužel k dispozici
nemáme. Pro úplnost dodejme, že aktuální výše úspor činí 2,2 bil. Kč.
Vývoj zadluženosti domácností
Zadluženost domácností v ČR sledujeme od roku 1993, kdy zadlužení, jak můžeme vidět z grafu 1.1,
bylo na úrovni 84,5 mld. Kč. Do roku 2000 rostlo velice pomalu a to hlavně díky volatilitě úrokové míry, jak
můžeme vidět na grafu 1.2. S rostoucím počtem institucí, které byly ochotny půjčovat, se úroková míra nejen
pomalu ustanovovala na stabilních hodnotách, ale hlavně také vytrvale klesala, což způsobilo nárůst objemu
půjček. Výrazný začátek růstu ale přinesl až rok 2000, což je přisuzováno nejen nízké volatilitě úroku, ale hlavně
prolomení jakési psychické bariéry, kterou činila dvoumístná úroková míra. Jednomístná úroková sazba, období
relativní expanze ČR a nízká zadluženost tedy přinesly vytrvalý a výrazný růst v zadlužování domácností (Analýza
zadluženosti českých domácností, Měšec.cz).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zadluženost domácností
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zdroj: Analýza zadluženosti českých domácností, Měšec.cz
Zajímavý vývoj přineslo období kolem roku 2008, který je považován za začátek celosvětové
hospodářské recese. Tento rok byla média plná negativních zpráv, některé firmy ze strachu omezovaly svoji
investiční aktivitu a posléze zahájily vlnu propouštění, lidé byli psychologicky motivováni ke snížení spotřeby a
tím i ke snižování půjčování. Přesto ale v tomto období rostlo zadlužování ještě více než předtím a jak uvidíme v
třetí části, rostl i počet osobních bankrotů. Každá domácnost má jistou skladbu výdajů, kde je poptávka po nich
v krátkém období spíše neelastická, většina domácností tedy nemůže okamžitě snížit svoje výdaje, neboť je také
zvyklá na určitý životní styl. Druhým problémem je to, že mnoho domácností již v té době mělo dluhy a splácelo
nějaké půjčky. Se snížením agregátní poptávky a tím i snižováním platů některé domácnosti nebyly schopny své
závazky splácet, a proto si ke krytí původních půjček začaly brát půjčky nové.
Po odeznění krize a opětovného nastartování růstu nenastal v míře růstu zadluženosti prakticky žádný
rozdíl. Vzhledem k obavám některých ekonomů i neekonomů o druhé dno recese, tedy tvar písmene dvojité w,
nám pouze budoucnost ukáže, zda bude míra půjček klesat, nebo jestli si lidé budou muset opět půjčovat, aby
kryli své původní závazky.
Struktura zadluženosti
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Dluhy domácností můžeme rozdělit na 3 složky, a to na bankovní úvěry na bydlení, bankovní úvěry
spotřební a ostatní a na nebankovní úvěry spotřební povahy. Pokud se podíváme na graf, vidíme, že největší
podíl mají bankovní úvěry na bydlení, a to 65 % z aktuální výše dluhu, nehledě na to, že vykazují také nejvyšší
růst. Bankovní úvěry na bydlení byly také podle mnohých odborníků hlavní příčinou vzniku celosvětové recese,
neboť mnoho lidí nebylo schopno splácet své závazky. Vzhledem k tomu, že tyto úvěry na bydlení jsou často
uzavírány na několik desítek let a jejich výše vzhledem k platu bývá značná, je to často místo, kde buď přímo
vznikají potíže, nebo to vede k potřebě dalších úvěrů. Na druhou stranu jsou to ale úvěry dlouhodobého
charakteru, se kterými domácnosti pevně počítají.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Nyní si můžeme odpovědět na otázky kladené v úvodu této podkapitoly.
Celková výše dluhů domácností k 31. 11. 2011 činila 1,108 bil. Kč. (aktuální stav k 31. 3. 2013 – 1,241 bil. Kč –
zdroj ČNB).
Zadluženost domácností začala po roce 2000 poměrně strmě stoupat. Ze zhruba 100 miliard Kč na zhruba více
než 10 násobek – 1,1 bil. Kč v roce 2010.
Úvěry na bydlení jsou výrazně vyšší než úvěry spotřebitelské – tvoří cca 65 % z celkové výše dluhu (aktuální stav
k 31. 3. 2013 – 67,3 % - zdroj ČNB).
Shrnutí:
Ačkoli se nám zdají trendy zadlužování domácností velmi nepříznivé, musíme si uvědomit počáteční
stav, kdy se začínalo téměř od nuly. V hodnocení zemí EU vychází zadlužení českých domácností téměř ve všech
hodnotících parametrech příznivě.
Závěr
Cílem této části skript s tématem ekonomické aspekty života občana bylo obrátit pozornost účastníků
vzdělávání k základům ekonomiky občana a domácnosti. Ze závěrů výzkumů veřejnosti vyplynulo, že téměř
čtyřicet procent domácností si nevede vůbec přehled o svých příjmech a výdajích. A právě nerovnováha mezi
příjmy a výdaji je příčinou vzniku krizových situací vedoucích k insolvenci občanů.
Vytvořená první verze pilotní části skript nemá ambici popisovat všechny výdaje a příjmy domácností,
či všechny krizové jevy. Učební text slouží jako inspirace účastníků pro nalézání studijních informačních zdrojů a
práci s daty. Pro formu prezentace byla zvolena výuka založená v úvodu každé podkapitoly na kladení otázek
popisující základy problematiky a v závěru na hodnocení odpovědí.
Zdroje a literatura:



Webové stránky ČNB, ČSÚ, OECD, Eurostatu, ministerstev ČR
Barbora Buřínská, “Jen třetina domácností sleduje pravidelně své výdaje“, novinky.cz
Soutěžní práce studenta bakalářského studia VŠE v Praze: „Finanční gramotnost: tempo a struktura
zadlužování českých domácností“, autor Bc. Pavel Dvořák
 Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno: „Vývoj zadluženosti domácností v ČR a EU a možné
dopady na subjekty finančního trhu“, autorka Jana Prčíková
 Milan Vodička, „Den, kdy došly prachy“, Praha: Práh Práh, 2009.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
3. 2. Porovnání dat o zadluženosti, exekucích a insolvencích
Studie je vytvořena jako doplněk ke skriptům určeným pro lektory v rámci vzdělávacího programu
„Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika pro lektory“.
Studie se zabývá porovnáním dat o zadluženosti, exekucích a insolvencích v České republice. Jejím cílem je
ukázat účastníkům vzdělávání, kde je možno nalézt zdroje dat a jak s daty pracovat.
I. část – ZADLUŽENOST
A. Zadluženost domácností
Zadluženost občanů a domácností je v současné době v České republice velkým společenským tématem.
Z jednoduchého porovnání míry zadluženosti občanů na počátku 90 let minulého století s obdobím po r. 2000
bychom mohli dospět ke katastrofickým závěrům. Vysvětlením pro zdánlivě hrozivou křivku nárůstu zadlužení
zejména v období let 2000 – 2009 je nulová míra zadlužení domácností v období socialismu. Změna
společenského a ekonomického systému v r. 1989 znamenala začátek nejprve pomalé adaptace domácností
(ale i institucí schopných půjčovat) na nové podmínky.
Počátek růstu zadlužení po roce 2000 je přičítán nárůstu počtu subjektů ochotných půjčovat a prolomení
psychické bariéry dvoumístné úrokové sazby.
Celková výše dluhů českých domácností k 31. 11. 2011 činila 1,108 bil. Kč (stav k 31. 3. 2013 – 1,241 bil.
Kč – zdroj ČNB).
B. Zadluženost podniků
Zadluženost podniků v České republice měla jiný vývoj než zadluženost domácností. V dokumentu Českého
statistického úřadu Tendence a faktory makroekonomického vývoje a kvality života v ČR v roce 2012 se uvádí:
Pro podniky byla typická vysoká míra zadluženosti po celá 90 léta, což platilo pro soukromé podniky národní i
podniky pod zahraniční kontrolou. Od roku 2005 se míra zadluženosti obou skupin soukromých podniků výrazně
neodlišuje a zadluženost v celé podnikové sféře od té doby stagnuje.
S mírou zadlužení podniků souvisí i objem v minulosti získaných půjček. Půjčky u finančních institucí
působících v ČR byly klíčovým zdrojem prostředků pokrývajících vysokou investiční potřebu podniků především
v 90. let, poté jejich význam postupně klesá, což je patrné i z pohledu samotných bank. Zatímco ještě na konci
roku 2002 tvořily půjčky nefinančním podnikům polovinu hodnoty všech klientských půjček poskytnutých
obchodními bankami v ČR, na konci konjunkturního období poklesly ke 40 % a v polovině roku 2013 dosahovaly
pouze třetinového podílu.
Především s rozvojem hypotečního trhu převzaly roli dominantního klienta domácnosti (jakožto spotřebitelé).
Od května 2009 objem úvěrů poskytnutým domácnostem převýšil úvěry nefinančním podnikům. Od poloviny
roku 2010 se silný růst úvěrů poskytnutým domácnostem zpomalil a rozdělení úvěrů mezi institucionální sektory
se v následujícím období již výrazněji neměnilo.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zadluženost domácností a podniků nemusí být nutně zdrojem problémů, pakliže jsou úvěry pravidelně
spláceny. Z výše citovaného dokumentu Českého statistického úřadu použijeme jako ukázku pasáž týkající se
úvěrů v selhání.
Dynamika úvěrů v selhání podle vybraných institucionálních sektorů ekonomiky ČR
(meziroční změna, v %)
Všechny klientské úvěry
Nefinanční podniky
Finanční instituce
Domácnosti - živnostníci
Domácnosti - obyvatelstvo
Ostatní sektory*
140
120
100
Výše úvěrů v selhání (meziroční změna v %)
80
60
40
20
0
-20
-40
-80
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
1
2
3
4
5
-60
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
*)
V ostatních sektorech jsou zahrnuty vládní a neziskové instituce a také nerezidenti
Pozn.: Ve finančních institucích nejsou od roku 2008 zahrnuty spořitelní
Pramen: ČNB
a
úvěrová
družstva
Domácnosti si jako jediný institucionální sektor ekonomiky udržely alespoň mírný růst výše problematických
úvěrů po celou poslední dekádu (zatímco v době konjunktury byly živeny vysokou dynamikou všech uzavíraných
spotřebitelských úvěrů, v letech 2011-2012 byly více ovlivněny i neklesajícím objemem úvěrů na bydlení).
Naopak v podnikové sféře začal objem problematických úvěrů od druhé poloviny roku 2011 meziročně mírně
klesat. Bylo to výsledkem opatrnějšího přístupu podniků i samotných bank při uzavírání nových úvěrových
smluv.
Zdroj: www.czso.cz/csu/2013edicniplat.ust/p/1101-13
Konkrétní údaje o podnikových úvěrech lze nalézt v národním měnovém přehledu ČNB, ze kterého jsme vyjmuli
část tabulky.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
2012/12
2013/01
2013/02
2013/03
2013/04
2013/05
2013/06
2013/07
2013/08
2013/09
AKTIVA
Čist á zahraniční
akt iva (ČZA)
1.147.670,0 1.164.234,6 1.179.791,5
1.192.756,7
1.213.440,7 1.175.985,7 1.171.446,2 1.203.083,5 1.180.505,7 1.191.381,6
ČZA ČNB
859.712,6
869.561,6
887.137,2
896.505,0
886.017,7
868.338,4
865.822,4
875.764,1
874.691,6
872.703,0
ČZA OMFI
287.957,4
294.673,0
292.654,3
296.251,7
327.423,1
307.647,3
305.623,7
327.319,4
305.814,1
318.678,6
Čist á domácí
akt iva (ČDA)
1.981.806,5 1.946.255,8 1.935.152,5
1.920.089,5
1.936.298,6 1.971.953,6 1.976.179,9 1.983.003,3 2.001.255,0 1.985.424,8
Domácí úvěry
2.439.318,8 2.419.242,5 2.419.576,7
2.425.718,9
2.452.660,7 2.476.974,1 2.464.246,8 2.460.903,6 2.477.308,3 2.492.872,2
Čist ý úvěr vládě
(ČÚV) (včet ně
CP)
ČÚV cent rální
vládě (včet ně
CP)
ČÚV ost at ní
vládě (včet ně
CP)
Úvěry
podnikům a
domácnost em
(bez CP)
Úvěry
podnikům (bez
CP)
Úvěry
domácnost em
(bez CP)
315.677,3
282.239,8
280.794,9
279.339,4
316.088,1
343.718,6
317.588,6
312.693,7
317.833,8
323.534,5
397.161,3
378.106,9
393.089,1
386.364,0
412.581,0
446.164,4
424.379,5
428.321,2
426.407,1
437.649,6
-81.484,0
-95.867,1
-112.294,1
-107.024,5
-96.492,9
-102.445,8
-106.790,9
-115.627,4
-108.573,3
-114.115,1
2.123.641,5 2.137.002,7 2.138.781,8
2.146.379,5
960.322,7
976.494,2
978.400,1
982.416,6
1.163.318,8 1.160.508,5 1.160.381,7
1.163.962,8
2.136.572,6 2.133.255,5 2.146.658,2 2.148.209,9 2.159.474,6 2.169.337,7
968.811,2
958.724,3
968.212,9
964.394,6
970.690,1
975.819,0
1.167.761,4 1.174.531,2 1.178.445,3 1.183.815,3 1.188.784,4 1.193.518,7
Zdroj: www.cnb.cz/statistika/menova_bankovni_stat/narodni_stat_data/mp.ht
Shrnutí:
Údaje o zadluženosti domácností vypovídají o změně společenských a ekonomických podmínek
v České republice. Občané i finanční instituce si po roce 1989 museli zvykat na nové prostředí a na možnost
půjčovat si finanční prostředky. Podniky se zadlužovaly zejména v 90 letech po privatizaci české ekonomiky,
přičemž v dalším období po roce 2000 míra zadluženosti podniků příliš nestoupala.
II. část – EXEKUCE
Přijetím zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti byl v České republice spuštěn nový
způsob nuceného vymáhání pohledávek. Do systému výkonu rozhodnutí původně svěřenému pouze soudům a
některým správním orgánům, byli po roce 2001 zahrnuti také soukromí exekutoři. Na webových stránkách
exekutorské komory můžeme nalézt řadu dokumentů a informací ilustrujících postavení, činnost a výsledky
soudních exekutorů.
Z článku prezidenta Exekutorské komory ČR Jiřího Proška Polsko hlásí 5 milionů exekucí – vyjímáme:
V Evropě fungují dva modely exekucí. Český i polský režim je součástí západního, modernějšího a humánnějšího
systému, který vykonávají soudní exekutoři se soukromoprávním prvkem. V řadě těchto zemí jsou zákonné
úpravy průběhu exekucí přísnější než u nás, např. v Nizozemí. „Výjimku v západní skupině tvoří Německo, kde
funguje obdoba soudního výkonu rozhodnutí, který jsme v tuzemsku měli před rokem 2001, před vznikem
soudních exekutorů. Německý systém je tedy českému řádu nejvzdálenější a můžeme je relevantně porovnávat“,
vysvětluje Jiří Prošek.
V rámci druhého, východního modelu jsou exekutoři státní ozbrojenou vojenskou složkou. Hlavou jejich
organizací bývá velitel s vojenskou hodností. Tento systém je např. v Arménii, Bělorusku nebo Rusku. Exekutoři
procházejí vojenským výcvikem a ve službě jsou ozbrojeni.
Zdroj: www.ekcr.cz/1/aktuality-proverejnost/1222-polsko-hlasi-r-milionu-exekuci-04-07-2013_w
Vytvořením institutu soudního exekutora byla zahájena nová etapa výkonu soudních rozhodnutí a vymáhání
pohledávek. Přes všechny pochyby a negativní hodnocení soudních exekutorů ze strany veřejnosti nelze
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
přehlédnout základní přínos nové právní úpravy. Soudní rozhodnutí konečně přestalo být pouhým kusem
papíru a bylo možno je (i když ne ve všech případech) realizovat.
Soudní exekutoři vykonávají svoji profesi již 13 let. Dostupná data o počtech exekučních řízení lze nalézt na
webových stránkách Exekutorské komory ČR a na dalších webových serverech. V článku ze dne 13.3.2013
Nových exekucí ubývá, starých ale mají exekutoři na vyřízení přes dva miliony uvádí mluvčí Exekutorské
komory ČR a prezident komory následující údaje:
Zdroj: Exekutorská komora ČR, Český rozhlas
Prezident komory dále uvádí, že exekutorům přibývá nedořešených případů, aktuálně mají exekutoři dva
miliony běžících exekucí.
Pro ilustraci uvádíme vývoj nařízených exekucí za období existence instituce soudních exekutorů.
Údaje roku 2001 lze chápat orientačně, protože vypovídají pouze o konci roku.
Počty nařízených exekucí
1000000
900000
800000
700000
600000
500000
400000
300000
200000
100000
0
r. 2001 r. 2002 r. 2003 r. 2004 r. 2005 r. 2006 r. 2007 r. 2008 r. 2009 r. 2010 r. 2011 r. 2012
Zdroj: InsolCentrum, Exekutorská komora ČR
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Shrnutí:
Počty exekucí prováděných soudními exekutory plynule stoupaly od r. 2002 až do roku 2009. V roce
2010 je zaznamenáno snížení počtů řízení, zatímco v roce 2011 bylo nařízeno rekordní množství 936.219
exekucí. V roce 2012 počty exekucí opět mírně klesly, přičemž pro r. 2012 očekávají experti razantní snížení
množství nařízených exekucí
III. část – INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ
Insolvenční řízení se řídí zákonem č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Zákon
vstoupil v účinnost dnem 1.1.2008 a od této doby můžeme sledovat data o insolvenčních řízeních. Jednou
z důležitých změn v úpadkovém právu, která se v novém zákoně projevila, byla úprava osobního bankrotu
občanů, tzv. oddlužení. Oddlužení dává šanci dlužícím občanům, aby při splnění zákonných podmínek (zejména
úhrady 30 % výše svých dluhů v 5 letém splátkovém kalendáři) dosáhli zániku závazků a mohli zahájit životní éru
bez dlužného zatížení.
Údaje o množstvích a druzích insolvenčních řízeních lze najít na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti
ČR (http://insolvencni-zakon.justice.cz/downloads/statistiky/
Statisticke_udaje_za_rok_2012.pdf)
Tabulka Ministerstva spravedlnosti ČR je natolik podrobná, že pro pochopení trendů vývoje přikládáme
jednoduchý graf spol. InsolCentrum.
Porovnání počtů insolvenčních návrhů, rozhodnutí o úpadku a povolených oddlužení
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zdroj: InsolCentrum, www.insolcentrum.cz
Z grafů vyplývá plynulý nárůst počtů insolvenčních řízení. Rozdíl mezi počty insolvenčních návrhů a
rozhodnutími o úpadku tvoří insolvenční návrhy zamítnuté pro nedostatek majetku nebo z procesních důvodů
nebo vzaté zpět navrhovatelem. V roce 2012 soud rozhodl o úpadku pouze v 59 % z celkového počtu podaných
insolvenčních návrhů.
Při hodnocení ukazatelů rozhodnutí o úpadku a povolených oddlužení je zřejmé, že osobní bankroty
převažují nad firemními bankroty. V roce 2012 činila oddlužení 94 % z celkového počtu insolvenčních řízení. Do
zbývajících 6 % náleží bankroty podnikatelské sféry (živnostníků a firem) a bankroty občanů, jež nejsou řešeny
oddlužením.
Pro podnikatelskou sféru je typická převaha insolvenčních řízení firem oproti živnostníkům.
Počty ukončených insolvenčních řízení právnických a fyzických osob v roce 2011
Zdroj: InsolCentrum, www.insolcentrum.cz
Shrnutí:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Počty úpadkových řízení vedených podle insolvenčního zákona jsou daleko větší než počty konkursních
řízení podle starého zákona o konkursu a vyrovnání. Důvodem zvýšení je zavedení institutu osobního bankrotu,
o který občané dříve nemohli požádat. Počty insolvenčních řízení zatím stále plynule stoupají.
Celkový závěr:
V rámci studie porovnáváme údaje charakterizující tři na sebe navazující procesy – zadluženost,
exekuce a insolvence.
Z dat lze alespoň rámcově odhadovat chování dvou základních ekonomických skupin – občanů
(domácností) a podnikatelské sféry (živnostníků a firem) v České republice. Podnikatelská sféra se jeví již
konsolidována a data nevykazují dramatické výkyvy v žádném ze tří procesů – v míře zadluženosti, v množství
exekucí ani v počtech insolvenčních řízení podnikatelských subjektů.
Naproti tomu u občanů (domácností) jsme mohli pozorovat v období po roce 2000 strmý nárůst
zadluženosti, kterému odpovídalo i zvýšené množství nařízených exekucí. Zatímco křivka zadlužování občanů se
zmírnila, čemuž pravděpodobně odpovídá i snížení počtu exekucí, počty oddlužení v rámci insolvenčních řízení
stále ještě stoupají. V této třetí a časově poslední části krizového procesu zřejmě ještě nedošlo ke kulminaci.
Studie vytvořená jako doplněk vzdělávacího programu Ekonomická, finanční, právní a insolvenční
andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání – CZ. 1.07/3.2.11/02.0094 není
vědeckou prací. Jde o sběr údajů sloužící účastníkům vzdělávání jako inspirační zdroj pro činnost insolvenčního
lektora.
3.3. Souvislosti mezi ekonomickým rozhodováním lidí, jejich životním stylem a vlivem na životní
prostředí
Případová studie je e-learningový doplněk ke studijním materiálům vytvořeným v rámci vzdělávacího programu
„Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům
vzdělávání“.
Případová studie si klade za cíl upozornit účastníky vzdělávání - lektory – na témata úzce související
s ekonomickým rozhodováním lidí. Do studie jsou vybrány pasáže pojednávající o životním stylu a životním
prostředí.
I.
Úvod
Způsob života lidí se v posledních sto letech v Evropě zásadně změnil. Na počátku 20. století většina lidí tvrdě
pracovala, aby byla schopna uspokojovat základní potřeby své rodiny. Lidé, s výjimkou bohaté vrstvy, pracovali
po celý svůj aktivní život manuálně, a práce zabrala významnou část jejich času. Není bez zajímavosti, že to co
lidé vypěstovali a vytvořili, byli schopni téměř beze zbytku zužitkovat.
O sto let později je společnost úplně jiná. Technický pokrok vedl nejen k rozvoji průmyslové výroby, ale také
k velkým změnám v zemědělství a v terciální sféře. Technický pokrok zásadní mírou ovlivnil také způsob lidské
práce.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Pouze malá část lidí vykonává fyzicky náročnou práci, většinu těžké práce převzaly za člověka stroje. Více než
fyzická zdatnost jsou na pracovnících požadovány intelektuální a technické dovednosti, zejména práce
s počítači. Stále větší počet zaměstnanců se přesouvá do sféry služeb či úřednických nebo manažerských
profesí. Lidé mají sedavá zaměstnání, daleko méně se pohybují a tráví více času u počítačů či televize. Tyto
skutečnosti mají vliv na jejich fyzickou kondici a zdraví.
Se změnou pracovních podmínek souvisí i změny pracovního a životního stylu. Lidé sice nepociťují v práci
fyzickou zátěž, jsou však na druhé straně vystaveni většímu tlaku na dosažení výkonu, neboť současná
společnost je orientována na zvyšování růstu. Navíc je v moderní době každý člověk konfrontován s přemírou
nabídky zboží a služeb. V tržním systému je veřejně podporována spotřeba a nákup zboží, přičemž výše majetku
je indikátorem úspěchu jedince ve společnosti. Za této situace žijí lidé v České republice počátkem 21. století
v úplně jiných podmínkách než jejich předkové před 1. světovou válkou.
Ve skriptech vytvořených v rámci tohoto vzdělávacího programu jsme se v části ekonomika občana seznámili se
základními výdaji českých domácností, tak jak je uvádí ve „Statistice rodinných účtů“ Český statistický úřad. Do
jisté míry je život člověka v současné době náročnější neboť má před sebou daleko větší možnosti realizace než
měly generace před tím, ale každé jeho rozhodnutí má více souvislostí, ať již ekonomických, sociálních nebo
zdravotních.
V dalším textu se pokusíme upozornit na témata, která úzce souvisejí s ekonomickým rozhodováním
lidí. Jedná se o životní styl a vliv ekonomiky na životní prostředí. Současné vyspělé evropské země můžeme
z pohledu zkušeností našich předků hodnotit jako země blahobytu. Lidé mají daleko více příležitostí k volbě
alternativ a vytváření různorodých životních stylů. Životní styl i způsob života obyvatel neoddělitelně souvisí
s jejich ekonomickým rozhodováním. Studium životního stylu zákazníků patří mezi běžné metody přípravy
nových prodejních kampaní. Pochopení pojmu životní styl proto může pomoci při úvahách o zákonitostech a
variabilitě individuálního ekonomického rozhodování. V aktuální literatuře či internetových vyhledávačích lze
nalézt mnoho zdrojů pojednávajících o životním stylu.
II.
Životní styl
Pojem životního stylu můžeme nalézt v mnoha odborných publikací. Pro potřeby této studie vycházíme z textu
disertační práce PaedDr. Zdeňka Valjenta: Aktivní životní styl vysokoškoláků, UK, Fakulta tělesné výchovy a
sportu, Praha 1.5.2010 (http://www.ftvs.cuni.cz/component/content/article/195-fakulta/376-obhajobydisertacnich-praci.html).
V české sociologii strukturovali pojem životní způsob zejména B. a J. Filipcovi. I když, jejich pojetí se datuje do
doby socialismu, přesto odpovídalo tehdejšímu stavu poznání, neboť vycházeli ze zahraničních renomovaných
sociologů. Filipcovi (1972) konstatovali, že životní způsob tvoří:
1. Typické činnosti, kterými lidé různými způsoby uspokojují a rozvíjí své potřeby;
2. Komplex vztahů, které v těchto činnostech vznikají;
3. Souhrn hodnot, norem a idejí, které jsou s těmito činnostmi spojeny.
Způsob života je pak tvořen z následujících komponent, jež prezentují ve třech základních, vzájemně
propojených okruzích, které jsou podstatné pro reprodukci a tvorbu lidského života:
Komponenty strategické – zahrnují práci, účast na životě společnosti, na rozhodování a řízení společenských
procesů, světonázorovou orientaci a vzdělání.
Komponenty biosociální – vyjadřují okruh elementárních, biosociálních potřeb a aktivit:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Způsob udržování rodu – rodina (vztahy mezi partnery, včetně sexuálních, vztahy mezi pokoleními, péče o děti,
vlivy populačních trendů na rodinný život), zdraví a výživa, bydlení a bytový standard, oblékání – péče o vlastní
vzhled, činnosti a potřeby volného času a způsoby jeho využívání (ve vazbě na volný čas, víkend, dovolenou),
účast na kultuře, vztahy mezi lidmi a komunikace.
Komponenty syntetické – zahrnují hodnotový systém a normy chování, mají tím samostatnou formativní roli v
utváření životního způsobu.
Jednotlivé komponenty tvoří dohromady celek, existují ve vzájemných vztazích a podléhají
společenskohistorickým změnám.
Indikátory životního stylu
Linhart (In Machonin et al, 1969) vyjmenovává názorný inventář různých charakteristik, které se váží k
životnímu stylu. Vhodná definice životního stylu by podle něj musela zahrnovat alespoň následující dimenze:
1. formy využívání volného času a strukturu časových rozpočtů;
2. pracovní charakteristiky (prostředí, charakter práce, složitost práce aj.);
3. parametry spotřeby, jak kvantitativní, tak kvalitativní;
4. postoje a chování spotřebitele k předmětu spotřeby;
5. systémy a množství interakcí, formy sousedství a přátelství;
6. zvyky, obyčeje, rituály.
Příklad Volby indikátorů životního stylu (Šafr, 2008)
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Na ukázce indikátorů životního stylu si můžeme představit, jak jejich volba ovlivňuje ekonomické rozhodování
lidí. Jinak se rozhoduje člověk vyznávající pasivní životní styl, trávící většinu volného času doma, který nemá
žádné koníčky a obléká se jednoduše oproti člověku aktivnímu, společenskému, elegantně se oblékajícímu a
vyznávajícímu luxusní styl života. Ke druhému životnímu stylu je ovšem potřeba dostatečný finanční příjem.
Na závěr pasáže o životním stylu se budeme zabývat aktivním životním stylem (dále AŽS). Opět citujeme z práce
PaedDr. Zdeňka Valjenta:
Osobně zastávám názor, který charakterizuje AŽS jako životní styl závislý na vzájemné, z hlediska zdraví a
duševní pohody člověka, kladné kombinaci především těchto faktorů: zdravé výživě, pitném režimu, rizikových
(kouření, pití alkoholu, drogy), konzumu médií (televize, počítače) a pohybové aktivitě. V souvislosti s tím se zde
také dá mluvit o pravidle 3 P: Přiměřenosti v příjmu živin a energie, Pravidelnosti pohybové aktivity a Prevenci v
předcházení nezdravým stravovacím a životním návykům.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Pokusem o nalezení složek aktivního životního stylu vlastně odpovídám na otázku: „které činnosti lidského
života považujeme za stěžejní v tom smyslu, aby člověk žil „aktivním životním stylem“? Na základě vyhodnocení
dostupných údajů v literatuře je možno rozdělit složky AŽS do dvou vzájemně se ovlivňujících a prolínajících
okruhů – biologické složky AŽS a psychosociální složky AŽS.
Takovým z části uceleným příkladem pro celou tuto problematiku AŽS se stal desetiletý výzkum Kenetha
Coopera v oblasti výživy a fyziologie tělesných cvičení. Na základě výsledků svých výzkumů vytvořil teorii
nazvanou „Aerobní program pro aktivní zdraví“ publikovanou ve stejnojmenné monografii (Cooper, 1986).
Důkazem pravdivosti a použitelnosti Cooperova programu (1986) „aktivního zdraví“ jsou následující čísla. V
letech 1968–1977, kdy byl v USA tento program značně propagován, stoupl počet pravidelně cvičících dospělých
lidí z 25% v roce 1968 na 47% v roce 1977. Následkem toho se zvýšila průměrná délka života Američanů o 2,7
roku (3x více než v kterémkoliv předcházejícím desetiletí); došlo k 23% snížení úmrtnosti na srdeční infarkt; k
36% snížení úmrtnosti na cévní mozkovou příhodu a ke 48% snížení úmrtnosti na hypertonickou chorobu
(Cooper, 1986). Prokazatelnost těchto čísel však může být diskutabilní, neboť zde nejsou vzaty do úvahy další
příčiny jako např. stále se zlepšující zdravotní péče, jiné tělovýchovné programy, celková osvěta společnosti
apod.
Aerobní program pro aktivní zdraví se zaměřuje na vzájemné vztahy mezi pohybovou aktivitou, výživou a
duševní rovnováhou, které tvoří základní osu celé teorie.
1.
Aerobní pohybové aktivity (Základní potřeba č. 1) jsou „takové pohybové činnosti, které vyžadují
zvýšený přísun kyslíku v delším časovém intervalu a kladou na organizmus takové požadavky, které ho
nutí zvýšit využití kyslíku“. Většinou se jedná o vytrvalostní činnosti vykonávané mírnou intenzitou.
2.
Pozitivní režim stravování (Základní potřeba č. 2). Základním předpokladem je zde vyváženost všech
živin. Úplně se nemusí vyřadit oblíbená jídla, ale musí se omezit jejich energetické hodnoty. Základní
principy, které umožní dosáhnout zdravé rovnováhy ve výživě.
3.
Duševní rovnováha (Základní potřeba č. 3). Její důležitou složkou je rovnováha ve spánkovém režimu.
Průměrně se jedná o 7– 8 hodin denně; není dobrý ani nadměrný spánek ani nedostatek spánku
(zvýšení srdečního onemocnění). Důležité je i zařazení odpočinku do denního režimu. O duševní
rovnováze se zde mluví ve spojení s pravidelně vykonávanou pohybovou činností a správnou výživou.
Zvýšení látkové přeměny napomáhá odstranit účinky nahromaděného adrenalinu na jedné straně a
vyplavování hormonů endorfinů na druhé straně. Ty umožní pociťovat pohodu, ba i dokonce euforii.
Aktivní životní styl se stává stále více aktuálním tématem i v české veřejnosti. Lidé si uvědomují, že sedavý
způsob života a nedostatek pohybu negativně ovlivňuje jejich zdraví i duševní rovnováhu. Také způsob
stravování a otázky výživy se stále častěji dostávají do popředí pozornosti, a to nejenom mladé generace. Zájem
zákazníků o produkty týkající se zdraví, výživy, sportu, rekreace vytváří vznik nových odvětví a komodit.
Ekonomika každého občana je tak přímo ovlivněna jeho životním stylem.
III.
Ekonomické činnosti a životní prostředí
V úvodu studie jsme se zabývali technickým pokrokem, průmyslovou výrobou a změnami ve způsobu života lidí.
S rozvojem civilizace zasahuje člověk stále více do životního prostředí, jež ho obklopuje. Individuální
rozhodování člověka o jeho příjmech a vydáních má ve svém výsledku dopad na životní prostředí. Ve vyspělých
zemích se již delší dobu rozvíjejí nové obory environmentální ekonomie, reagující na zásahy ekonomických
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
aktivit do životního prostředí. Také v České republice již můžeme ve většině vysokých škol nalézt výuku
propojující ekonomii a ekologii.
Níže uvádíme pojednání o ekonomických činnostech a životním prostředí z přednášky ing. Evy Šimkové, PhD, na
Univerzitě v Hradci Králové, které lze nalézt na
http://lide.uhk.cz/pdf/ucitel/simkoev1/Enviro/Hlavní%20stránka.htm.
V textu jsou srozumitelně vysvětleny jednotlivé pojmy i jejich vzájemný vztah.
Ekonomické činnosti a životní prostředí
Existence lidské společnosti závisí na přírodním prostředí -užitím energetických zdrojů a surovin pro výrobu
různých produktů a spotřebou zdrojů jako je voda a ovzduší. Lidská závislost na přírodním prostředí je
udržitelná, pokud se nenaruší přirozená rovnováha, nebo jinak řečeno, pokud lidské činnosti budou v souladu s
únosností přírodního prostředí.
Vývoj a pokrok lidské společnosti byl vždy nějak spojován s teorií růstu, která dávala do souvislosti znalosti,
svobodu a prosperitu. Dynamika tržní ekonomiky je v naprosté shodě s teorií růstu. Ukázalo se však, že
ekonomický růst je charakterizován značnou sociální a ekonomickou nerovností, která se nedá vysvětlit
nadpřirozenými schopnostmi úspěšných jedinců. Dalším charakteristickým rysem nerovnosti je poškozování
přírodního prostředí. Co je tedy příčinou zhoršování životního prostředí? Odpověď zní: je to přemíra odpadů
produkovaných výrobou a spotřebou, jsou to externality a tržní selhání. Snahou o nápravu těchto problémů lze
nalézt v tzv. eko-přístupech, jako jsou udržitelný rozvoj, liberální environmentalismus, ekosocialismus (v analýze
environmentálních problémů hrají důležitou roli výrobní vztahy), sociální ekologie (příčiny environmentálních
problémů jsou v hierarchickém uspořádání společnosti) a environmentální ekonomie (viz schéma).
Schéma: Eko-přístupy a environmentální nástroje
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Koncept udržitelného rozvoje chápe udržitelný stav mezi společností, zejména se to týká ekonomických činností,
a životním prostředím jako stav, v němž
-
užitek z hlediska spotřeby v čase neklesá,
- zdroje (obnovitelné i neobnovitelné) se řídí tak, aby se udržely příležitosti výroby i
v budoucnu, a aby se udržel výnos z těchto zdrojů,
-
se splňují minimální podmínky pro stabilitu ekosystémových služeb.
Prvotním cílem udržitelného rozvoje je zachovat kvalitu lidského života (zdraví a materiální blahobyt), přičemž
se klade důraz na to, aby se v rámci rozvoje zlepšovala ekonomická účinnost (používání zdrojů a produkce
odpadů) a chránily a obnovovaly se ekosystémy poskytující život. Udržitelný rozvoj se snaží ekonomické činnosti
dát do souladu nejen s potřebami člověka, ale také s potřebami životního prostředí reprezentovaného
ekosystémy. Udržitelný rozvoj tak stojí na třech pilířích: na ekonomické, environmentální a sociální udržitelnosti:
Ekonomická udržitelnost
Ekonomická udržitelnost se zabývá především udržitelnou spotřebou a příspěvkem přírodních
zdrojů k tvorbě produktů a služeb. Hledá odpověď na otázku: „Jestliže společnost má maximalizovat blahobyt
pro všechny generace, současné i budoucí, jak by se měly alokovat zdroje v čase?“.
Ekonomové chápou udržitelný rozvoj jako jistou kapitálovou bilanci, což znamená, že celkový kapitál skládající
se z kapitálu přírodního (neobnovitelné zdroje, obnovitelné zdroje a život podporující služby přírodního
prostředí), kapitálu vytvořeného (tj. aktiva jako jsou budovy, silnice apod.) a sociálního kapitálu, se musí
zachovat pro další generace. Všechny typy kapitálu se zachovávají nezávisle na sobě. Různé typy kapitálu se sice
doplňují, ale vzájemně se nenahrazují. Ekonomický přístup vychází z následujícího schématu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Schéma: Ekonomická udržitelnost ve vztahu mezi ekonomikou a přírodními ekosystémy
Znalosti vztahů mezi ekonomickými činnostmi a životním prostředí budou náležet k základnímu vzdělání lidí. Ve
vyspělých západních zemích je koncept udržitelného rozvoje chápán jako priorita existence moderní
společnosti.
Dopad ekonomiky na životní prostředí lze pozorovat i v individuálním ekonomickém rozhodování občana.
Vrátíme-li se ke skriptům ekonomika občana, můžeme vliv rozhodování domácností na životní prostředí obecně
popsat u každé z pěti skupin největších spotřebních vydání za rok 2011.
o
22,3 % celkových výdajů domácností tvořily výdaje na bydlení vodu, energie, palivo
Občan může uvažovat o bydlení ve vlastním domě (zděný, dřevěný, nízkoenergický, pasivní) nebo v nájemním
bytě (nižší náklady na energie). Občan musí analyzovat, jaký způsob energie, a jakého dodavatele zvolí, protože
náklad jsou vysoké (dřevo, uhlí, plyn, elektřina).
o
19,1 % z celkových výdajů domácností tvořily výdaje na potraviny a nealkoholické nápoje
Občan může z velké nabídky zvolit levné i dražší potraviny, biopotraviny, tuzemské či zahraniční potraviny,
nízkotučné či energeticky vydatné potraviny. Občan může zvolit k nákupu velká centra, preferovat malé
prodejce či nakupovat na trhu. Občan se může také v malé míře stát samozásobitelem.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
o
10,9 % z celých výdajů domácností tvořily výdaje na dopravu
Také volba dopravního prostředku má vliv na životní prostředí. Lidé používají veřejnou dopravu, automobily,
nebo mohou jezdit na kole či chodit pěšky. Občan může při nákupu automobilu volit mezi automobilem
s velkou či nízkou spotřebou, jedním či několika automobily v rodině atd.
o
9,8 % z celkových výdajů domácnosti tvořily výdaje na rekreaci a kulturu
Nárůst výše výdajů na rekreaci a kulturu zvýrazňuje rozdílnost životního stylu současných domácností oproti
domácnostem v minulém století. Volba druhu rekreace se životního prostředí také dotýká. Občané se mohou
rekreovat na chatě nebo chalupě, mohou si koupit tuzemskou nebo zahraniční rekreaci, jet na dovolenou
autem, letadlem neb volit pěší turistiku apod.
o
6,2 % z celkových výdajů domácností tvořily výdaje na bytové vybavení, zařízení domácností,
opravy
Volba bytového vybavení a spotřebičů může životní prostředí ovlivňovat prostřednictvím energetické
náročnosti spotřebičů, recyklovatelností materiálů nebo vznikem odpadů.
IV.
Shrnutí
Záměrem studie bylo inspirovat účastníky vzdělávání k úvahám o souvislostech mezi ekonomickým
rozhodováním lidí, jejich životním stylem a vlivem na životní prostředí. Lektoři budou ve své práci při vzdělávání
dalších účastníků připravovat různé vzdělávací kursy. V rámci osvěty tak mohou lektoři přispět k rozšiřování
principů moderního environmentálního myšlení do každodenního ekonomického rozhodování lidí.
Zdroje:
PaedDr. Zdeňka Valjenta: Aktivní životní styl vysokoškoláků /disertační práce/, UK, Fakulta tělesné výchovy a
sportu, Praha 1.5.2010
Iing. Eva Šimková, PhD: Ekonomické činnosti a životní prostředí /přednáška/, Univerzita v Hradci Králové
4.
Luboš Smrčka
ÚVOD DO EKONOMIKY PODNIKU
Základní pojmy a princip fungování ekonomiky
Trh a jeho regulace
Ekonomika je souhrn lidských činností, které směřují k uspokojování potřeb člověka především (ale
nikoliv pouze) po jejich materiální stránce, zasahuje však do naprosto všech oblastí života jednotlivce i
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
společnosti. Pod celkový pojem ekonomika zahrnujeme všechna jednání lidí, která směřují k naplnění jejich
potřeb.
Ekonomie je pak vědecká disciplína, jejímž cílem je popsat a formulovat mechanismy a zákonitosti,
kterými se ekonomika řídí. V tomto smyslu slova je ekonomie spíše vědou o lidském chování. V rámci
ekonomie však existují i oblasti zkoumání, které jsou zaměřené spíše na řešení jednotlivých praktických situací
nebo problémů – například na otázky firemních financí nebo na osobní a rodinné finance.
Ekonomika je vždy určitým způsobem organizována. Jednotlivé způsoby této organizace rozlišujeme
podle toho, nakolik jsou ekonomické vztahy omezovány a předepisovány, tedy rozlišujeme ekonomické
systémy podle míry regulace. Klasickým a historicky nejlépe funkčním systémem organizace ekonomických
vztahů je tržní prostředí. V tomto uspořádání vznikají určité základní kodexy chování jednotlivců i obchodních
organizací, které jsou vynucovány silou – zákony. Zákony jsou elementárním způsobem organizace celé
společnosti. Nejstarší zákoníky, které se dochovaly v písemné podobě, pocházejí z období zhruba 2000 let před
Kristem z Mezopotámie a Summerské říše. Chammurapiho zákoník obsahuje téměř tři stovky ustanovení, která
pravděpodobně vznikla zachycením staršího zvykového práva. Vedle obvyklých problémů mezilidských vztahů
(manželství, tresty za násilné činy) se rozsáhle zabývá ekonomickou oblastí – definicí a ochranou soukromého
vlastnictví, pravidel obchodu, otázkami půjček a jejich splácení a také ochranou mezd. Řadu ekonomických
ustanovení – například o půjčování peněz – obsahuje také Starý zákon a další biblické texty.
S tím, jak se vzájemné ekonomické vztahy mezi lidmi stávaly složitějšími, samotné zákony přestávaly
dostačovat k tomu, aby regulovaly ekonomické aktivity. Se vznikem obchodu, peněz, bankovnictví a dalších
oborů přibývalo předpisů vydávaných například místními správami měst – mnohdy šlo o definování poplatků
za zboží dovezené do města na trh (v podstatě daň z obratu vybíraná jako clo) nebo o určení počtu řemeslníků
určitého řemesla ve městě. Burzy, jako specializovaná obchodní místa, přijímaly vlastní regulatorní pravidla
pro své členy. I v současnosti existují vedle regulací ze strany státu a jeho orgánů regulace takové, které
přijímají například profesní skupiny (lékaři, notáři, právníci).
Míra regulace v různých obdobích velmi kolísala – například v Římské říši byly ekonomické aktivity
regulované po dlouhá staletí pouze velmi málo, avšak ve druhém až čtvrtém století po Kristu byla kvůli
vysokým daním (kterými byly financovány neustálé války a také téměř permanentní vnitrostátní boje o moc)
zavedena velmi překvapivá opatření. Například synové řemeslníků byli nuceni pod tvrdými tresty vykonávat
stejná řemesla a na stejném místě jako jejich otcové, zvláště pokud šlo o řemesla důležitá pro armádu. Tato
řemesla totiž nechtěl skoro nikdo ze své vůle vykonávat, protože armáda si vynucovala práci, která nebyla
zaplacena, ale ani neznamenala osvobození od daně. Systém ekonomických předpisů a regulací tedy vedl pro
svobodné římské občany k podobnému výsledku, jako kdyby šlo o otroky.
Také v současné době jsou ekonomické aktivity v mnoha směrech regulovány a to především
systémem zákonů, dále pak různých vyhlášek na úrovni státu nebo místních samospráv, prostřednictvím
norem a jiných podzákonných předpisů různé síly. Obecně platí, že podzákonné normy by neměly zakazovat
nebo přikazovat něco, co nezakazují nebo nepřikazují zákony, ale pouze upřesňovat podmínky příkazů a zákazů,
ke kterým jsou ze zákona zmocněny. Instituce vydávající vyhlášku nebo normu k tomu musí být ze zákona
zmocněna.
Mezi oblasti ekonomických aktivit, které jsou regulovány na úrovni zákonů, patří například: smluvní
vztahy a obchodní podmínky, výběr a výše daní, povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance v jejich pracovně
právním vztahu, v některých obdobích a v některých oborech podnikání jsou zákonem regulovány ceny nebo
mzdy a existuje mnoho dalších případů. Některá jednání jsou zakázána pod pohrůžkou neplatnosti transakce,
další podléhají finančním sankcím, jiná spadají i do oblasti trestně právní až po případné odejmutí svobody.
Významnou oblastí regulace je vymáhání pohledávek a to jak individuální (žaloby o zaplacení dluhu, exekuce),
tak i kolektivní (insolvenční řízení).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
I když je tržní prostředí v jednotlivých ekonomikách různě regulováno, jeho podstatou je důvěru v to,
že většinu nebo alespoň větší množství vzájemných ekonomických vztahů a především kooperaci jednotlivých
lidí nebo jimi založených organizací (obchodních společností) dokáže nejlépe uspořádat svobodný trh. Mnoho
lidí však tvrdí, že tržní prostředí nedokáže ve skutečnosti zorganizovat vztahy mezi lidmi spravedlivě a díky
mnoha důvodům upřednostňuje některé účastníky trhu nad jinými. Na základě tohoto přesvědčení byly
vytvořeny takové systémy, které trh nahradily plánem (plánované hospodářství). Tyto systémy byly příznačné
především pro ty státy, ve kterých se vlády ujaly komunistické a socialistické režimy.
Aby však bylo možné zavádět plánované hospodářství, bylo nutné omezit řadu občanských svobod –
především jde o soukromé vlastnictví, ale v důsledcích i například o svobodu vzdělání, vlivem soustavných
nerovnováh takovýchto systémů také svobodu směny peněz a kvůli neochotě značné části obyvatel akceptovat
omezení občanských svobod také o svobodu cestování. Plánovaná hospodářství v historii vždy zaostávala za
výkonností ekonomik založených na svobodě a trhu, což vedlo k nízké podpoře vlád v takových zemích. Ty
proto omezovaly i ostatní občanské svobody a velmi rychle přerostly do diktatury, neboť jinak by se nebyly
schopné udržet u moci.
V tržních ekonomikách je základním prvkem organizace hospodářského života vyrovnávání nabídky a
poptávky prostřednictvím tržních vztahů. V reálné praxi platí, že pokud existuje poptávka po určitém zboží,
statcích a službách, vždy je tato poptávka uspokojena díky iniciativě účastníků trhu, protože je tato poptávka
rozpoznána, je vyhodnocena jako příležitost k výdělku, jsou vynaloženy potřebné investice a vyrobeno
požadované zboží nebo poskytnuty služby. K uspokojení poptávky dojde rychleji a s vynaložením nižších
nákladů než tehdy, kdy obyvatelé a obchodní organizace nemohou rozhodovat svobodně o svých preferencích,
ale řídí se plánem.
Dělba práce, efektivita, produktivita práce a peníze
Klíčovým ekonomickým pojmem je dělba práce. Je přirozenou reakcí lidí na fakt, že pokud zajišťuje
každý jedinec všechny svoje potřeby samostatně, nemůže nikdy dosáhnout takové produktivity práce jako
v případě, že se specializuje na určitou činnost. Dělba práce umožňuje růst produktivity práce a tím vede ke
zvýšení efektivity. K dělbě práce a ke koordinaci s jinými lidmi je člověk puzen mimo jiné tím, že jde o
efektivnější postup. To vedlo ke spojování lidí do větších skupin a k vytváření stále složitějších kooperačních
vazeb. Cílem bylo zajišťovat s menší námahou a vyšší efektivitou potřeby jednotlivých členů těchto skupin.
Pokračující specializace vedla k mnoha technologickým změnám. Detailní poznání určitých postupů
umožnilo výrobu pomocných nástrojů a tím dále rostla produktivita práce. Za menší časové období a při
vynaložení stejné nebo nižší práce bylo vyrobeno nebo získáno větší množství zboží. Díky tomu získávali lidé čas
– již ho nemuseli všechen věnovat pouze na zajištění svých základních potřeb, dostávalo se jim i času k jiným
činnostem, mimo jiné k přemýšlení o postupech používaných při práci.
Přebytky ve vlastní výrobě (nebo při lovu) vedly k tomu, že mohl vznikat obchod – našli se lidé, kterým
se vyplatilo získávat na určitém místě tamní produkty a i za cenu nemalého rizika je dopravit k jiným
společenstvím, a tam je směnit za produkty vznikající zde. Tento obchod uvnitř společenství i mezi
společenstvími byl nejprve směnný, tedy vyměňovalo se zboží za zboží. To ale nebylo příliš praktické, postupně
začala vznikat určitá obecná platidla. Nejprve šlo o přírodní útvary – mušle nebo kousky jantaru. Postupně ale
na jejich místo přicházely peníze, jako obecný ekvivalent zboží a služeb. Peníze tedy nebyly „zavedeny“, ale
vznikly jako potřeba rozvíjejícího se obchodu a jako prostředek zjednodušení snahy lidí o zajištění vlastních
potřeb.
Problémem obecných platidel včetně peněz bylo to, aby je akceptovalo co největší množství lidí –
účastníků trhu. Proto se základem peněz stalo zlato a stříbro. V obou případech jde o kovy vyskytující se v čisté
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
podobě v přírodě velmi zřídka, tedy o kovy vzácné, zároveň o kovy trvanlivé, běžnými prostředky v podstatě
nezničitelné. Především zlato bylo přijato všemi známými civilizacemi jako vhodný ekvivalent jakéhokoliv zboží.
Po většinu popsané historie lidstva v jeho civilizační podobě byly peníze založeny na tom, že byly buď
zcela nebo deklarací kryty právě zlatem či stříbrem. Díky tomu neexistovala téměř inflace, tedy růst cen zboží a
služeb. Měny založené na drahých kovech neztrácely svoji hodnotu tak dlouho, dokud byla dodržována
pravidla, na kterých byly tyto měny založeny. Především dokud měly mince jako fyzický projev měny skutečně
takový obsah drahých kovů, jaký byl přislíben a oznámen. Z tohoto pravidla existuje pouze minimum výjimek,
především jde o dlouhotrvající války, které snížily produkci zboží a služeb, zejména potravin. Jejich nedostatek
vedl k růstu cen, protože poptávka po zboží a službách převýšila nabídku. Podobně docházelo zvláště u potravin
ke snížení produkce vlivem nepřízně počasí a dovoz tohoto zboží z větších vzdáleností zvyšoval významným
způsobem náklady. Byl také technicky obtížný a vzhledem k malé bezpečnosti cest i rizikový. Obvykle však
nabídka zboží a služeb naopak rostla, protože produktivita práce se zvyšovala rychleji než počet obyvatel.
Většina období, kdy peníze odvozovaly svoji hodnotu od zlata, se proto vyznačovala poklesem cen (deflace).
Zcela ojedinělým případem byl velmi rozsáhlý dovoz zlata a stříbra z nových kolonií především do Španělska,
což vedlo k rychlému zvýšení nabídky zlata. Obrovské přebytky drahých kovů vedly k drastickému zvýšení
poptávky po zboží, k růstu ceny, masivnímu importu zboží a v důsledku k naprostému zaostání španělské
ekonomiky. Dovezené zlato bylo postupně exportováno do jiných evropských zemí a díky tomu se rozptýlilo
v jejich ekonomikách, španělské hospodářství v následujících stovkách let stagnovalo a nedosáhlo dostatečné
produktivity k tomu, aby mohlo být opět schopné konkurence.
Problémem ekonomik, jejichž měny byly založeny na zlatě, byla potřeba opravdu vlastnit dostatečné
množství drahého kovu k tomu, aby hospodářství mělo k dispozici vhodné množství obecného ekvivalentu
zboží, tedy peněz v oběhu. Pokud totiž objem zlata v ekonomice neroste nebo roste pouze pomalu, a pokud se
zároveň relativně rychle zvětšuje množství zboží a poskytovaných služeb, vytváří se tak tlak na ceny, které
klesají. To samo o sobě nemusí být nutně škodlivé, ale zpomaluje to růstový potenciál. A pokud zároveň
dochází k poměrně rychlému zvyšování počtu obyvatel, může to vést k opravdu složitým situací. Nicméně
systém založený na zlatě velmi dobře fungoval v dobách běžných výdajů státu (panovníka), rizikovým obdobím
byly války, které znamenaly výrazné zvyšování výdajů a zároveň pokles hospodářského výkonu, tedy pokles
množství zboží a služeb na trhu.
Finanční nezodpovědnost a vysoké válečné náklady vedly postupně k tomu, že peníze přestávaly být
kryté zlatem. Tento jev však nemusí souviset s tím, že jsou mince přímo ražené z drahého kovu postupně
nahrazovány bankovkami. Původně totiž vznikly papírové peníze ze směnek, které vydávaly banky svým
klientům jako potvrzení o uložení určitého množství zlata. Těmito směnkami se začalo běžně platit, protože
v podstatě znamenaly, že jejich držitel si mohl dojít do banky vyzvednout uložené zlato. Avšak při vysokých
nákladech vlád nebo panovníků bylo bankám dovoleno vydávat i peníze nekryté zlatem, které sloužily ke krytí
státních výdajů. Později byl oběh fyzického zlata omezen a vznikly v dnešním smyslu měny. Peníze nejsou kryté
zlatem, jejich oběh je přikázán a vynucen zákonem, povinně je musí akceptovat každý člověk na území
daného státu a používat je v platebním styku.
Vznik ceny, inflace
V tržní ekonomice nachází jakékoliv zboží, služba nebo statek, tedy i práce, svoje tržní ocenění, svoji
cenu. Cena je vytvářena vztahem mezi nabídkou a poptávkou. Cenou peněz je úrok.
Otázka vzniku ceny má řadu aspektů, avšak obvykle je za rozhodující považován vztah poptávky a
nabídky. Pokud je poptávka vysoká a nabídka jí nedostačuje, ceny rostou. Pokud je poptávka nízká a nabídka
převyšuje poptávku, pak ceny klesají. V prvním případě dochází k inflaci (znehodnocování peněz, protože na
stejné zboží je nutné vynaložit více peněžních jednotek). V druhém případě dojde k deflaci (znehodnocování
zboží a služeb, za stejné množství zboží je nutné vynaložit menší množství peněz). Ceny a tedy i inflace ale
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
souvisejí také s množstvím peněz v ekonomice. Když bylo zlato odmítnuto jako základ národních měn, o emisi
peněz již nemohlo rozhodovat množství zlata v trezorech bank, ale bylo nutné vytvořit instituce, které emisi
peněz řídí. Ve většině vyspělých zemí jde o centrální (národní) banky.
Navíc v nynější době již nemají peníze jenom podobu skutečně existujících bankovek a mincí, ale také
například a mimo jiné peněz na účtech u finančních institucí, protože dokonce i vklady na viděnou (povětšinou
běžné účty) jsou kryty hotovostí v trezorech bank pouze velmi částečně. Vklady s výpovědní lhůtou,
termínované vklady a další formy nejsou kryty fyzickými penězi v podstatě vůbec. To znamená, že reálně je
objem emitovaných fyzických peněz daleko menší než objem měny jako takové.
Tím je řízení objemu emise peněz složitější, protože to neznamená jenom vytištění nových bankovek,
ale také regulaci chování bank. Jestliže by totiž národní banka příliš uvolnila svoji měnovou politiku a do
ekonomiky otevřela cestu novým penězům v příliš velkém objemu, budou mít ekonomické subjekty větší
možnosti k nákupu, podniky například budou mít tendenci více investovat, protože peníze budou levné (bude
nízký úrok), což sníží náklady na investici a zlepší její rentabilitu. Vysoká poptávka ale nebude krytá nabídkou
zboží a služeb, proto budou moci prodávající zvyšovat ceny. Dojde tedy ke dvěma jevům – k inflaci a
k ekonomickému růstu. A podobně v případě, kdy emise peněz nebude dostatečná, bude jich nedostatek proti
vytvářeným službám a vyrobenému zboží, pak se sníží poptávka a převis nabídky povede k poklesu cen.
Nedostatek peněz zvýší úroky (zdraží peníze), což se přelije do zpomalení investic a dalších souvisejících
událostí. Pak ale nastane zpomalení ekonomiky.
Trh má tendenci výkyvy na jednu i druhou stranu vyrovnávat tím, že soustavně slaďuje nabídku
s poptávkou, což je v podstatě neustálé směřování k cenové stabilitě. Ve skutečnosti jsou ale cena peněz a
emise peněz vyjmuty ve všech vyspělých ekonomikách z tržního prostředí a do značné míry závisejí tyto klíčové
parametry na rozhodnutích k tomu určené skupiny odborníků (bankovní rada).
Možnost předpovídat ekonomický vývoj
Aby bylo rozhodování o peněžní zásobě efektivní, bylo by nutné znát budoucí parametry ekonomiky.
To je ale ve skutečnosti nemožné.
Ukázalo se již mnohokrát, že neumíme odhadnout žádný z podstatných ekonomických indikátorů a
mnohdy ani jejich trend. Neumíme předpovídat ani ceny, ani vývoj výroby, ani celkový růst nebo pokles
ekonomiky, neumíme povětšinou dokonce ani přesně definovat dopady politických rozhodnutí a změn zákonů
nebo vyhlášek a dalších předpisů. V řadě těchto oblastí jsme schopni s určitou přesností a poměrně vysokou
pravděpodobností určit pásmo, ve kterém se bude příští vývoj pohybovat, ale to pouze na základě prodloužení
logiky minulých dat. Avšak tyto předpovědi platí jenom do té míry, nakolik se budoucnost odvíjí od minulosti a
současnosti, což je v každém konkrétním okamžiku jiné a mnohdy je budoucnost v prudkém protikladu k
minulosti.
Nemožnost předvídat budoucí děje v ekonomice má několik silných příčin. Jednou z nich je fakt, že
ekonomika je tvořena velkým množstvím lidských individualit a jejich neustálým střetáváním, vznikáním
nových kooperací a zánikem kooperací starých. Během toho je přijímáno nepřeberné množství rozhodnutí,
z nichž většinu můžeme považovat za rozhodnutí racionální a sledující obvyklý lidský cíl, tedy uspokojení
vlastních potřeb. Značná část rozhodnutí je ale iracionálních nebo nevědomých, v každém případě však
neodhadnutelných. To má mnoho překvapujících důsledků. Například vliv módy a trendů na výsledky určitých
odvětví hospodářství je nezpochybnitelný, je v něm ale máloco racionálního. Řada lidí přijímá zjevně příliš
vysoké úvěry, jaké nejsou schopni zaplatit a banky tyto úvěry financují, přičemž na obou stranách
rozhodovacích procesů nutně musí hrát iracionalita značnou roli. Velké spotřebitelské skupiny se chovají podle
atmosféry a názorů, které v nich převládají, přičemž mnohdy jsou to postoje spíše emotivní než racionální.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Druhou příčinou jsou objektivní neočekávatelné události – například přírodní katastrofy, objevy
nových ložisek nerostů nebo naopak překvapivé vyčerpání starých. Do této oblasti můžeme zařadit i katastrofy
zaviněné lidským působením nebo lidskými vynálezy, popřípadě také teroristické činy. Jde o obrovský
konglomerát všech možných jevů, jejichž společným jmenovatelem je především překvapivost,
nepředvídatelnost. Takových událostí a činů pravděpodobně významným způsobem přibývá a především mají
stále častěji výrazný přesah ze země do země nebo z regionu do regionu.
Třetí příčinou jsou politická rozhodnutí, která zasahují přímo ekonomiku a jejichž dopady nejsou dopředu
odhadnutelné. Tato rozhodnutí mnohdy nebývají připravována s dostatečnou snahou analyzovat jejich
pravděpodobné dopady a především se snahou detekovat možné modely chování těch skupin obyvatel, kteří
jsou rozhodnutím dotčeni.
Vývoj podnikatelských aktivit v jejich historii – vývoj podniku nebo činnosti podnikatele
Fáze podnikání
Lidské bytosti vstupují do kooperativních vazeb s jinými lidskými bytostmi na různé úrovni. Účel
kooperace je ale vždy stejný, totiž uspokojení vlastních potřeb. Díky tomu, že buď vlastníme, nebo vyrábíme,
nebo poskytujeme něco, co chtějí i jiní účastníci trhu, získáváme od ostatních účastníků trhu nějaké plnění.
Tímto plněním jsou v moderní společnosti obvykle peníze, tedy obecný ekvivalent zboží. Získání těchto peněz
nám pak umožňuje nakoupit od ostatních účastníků trhu takové produkty nebo služby, které potřebujeme
k naplnění našich potřeb.
Různé úrovně vstupu do kooperativních vazeb můžeme definovat rozličným způsobem, nejpraktičtější
však je rozlišení na to, zda na trhu nabízíme pouze svoji práci nebo i jiné statky. V moderních ekonomikách,
které jsou velmi složité, platí, že většina účastníků trhu nabízí svoji práci. V dané souvislosti přitom není tak
podstatné, zda jde o práci fyzickou nebo duševní, dokonce není ani klíčové, jaký smluvní vztah je za účelem
prodeje práce uzavřen. Prodej práce může mít například podobu zaměstnání, kdy na straně nabídky vystupuje
určité množství práce definované obvykle jako „pracovní doba“ nebo určité splněné konkrétně definované
úkoly, na straně poptávky je pak mzda popřípadě plat. Mzda je peněžité nebo nepeněžité (naturální) plnění
vyplácené zaměstnavatelem zaměstnanci v předem daných termínech. Může mít několik složek (základní mzda,
náhrady mzdy, výkonnostní složka mzdy), to znamená, že nemusí jít nutně o pevně stanovenou částku (nebo o
pevně stanovené jiné plnění), ale může se měnit vzhledem k řadě skutečností. Mzda je vyplácena soukromým
zaměstnavatelem, ve státním sektoru hovoříme obvykle o platu. Prodej práce také nemusí mít nutně pouze
podobu zaměstnaneckého vztahu, ale může se odehrávat i na základě jiných smluvních vztahů.
Protože jsou ale kooperativní vazby v moderních ekonomikách velmi složité, nemohou všechny lidské
bytosti pouze prodávat svoji práci – těžko by se totiž v takové situaci hledal kupec. Někteří lidé nejsou
dostatečně uspokojeni pouze tím, že nabízejí svoji práci, proto se ujímají úlohy organizovat vlastní práci nebo
práci menšího či většího počtu jiných lidských bytostí, tedy zajistit jejich kooperativní vztahy, organizaci.
Obvykle tuto činnost nazýváme podnikáním. Zvláště u podnikání, jehož rozsah vyžaduje koordinaci více lidských
bytostí a jejich práce, má takový podnikatel povinnost formalizovat svoje podnikání do nějaké právní podoby
(ve vyspělých ekonomikách to ale platí obecně, tedy i pro aktivity malé, které zahrnují pouze organizaci vlastní
práce). Musí se tedy registrovat jako živnostník, podnikající osoba nebo založit za účelem podnikání obchodní
společnost (společnost s ručením omezeným, akciovou společnost, družstvo, komanditní společnost a
podobně). Formy a náležitosti těchto registrací jsou určeny zákony a dalšími předpisy.
Z hlediska zaměstnávání jiných lidí jsou viditelným projevem podnikatelských aktivit obvykle podniky.
Podnik je soubor hmotných, nehmotných a osobních složek podnikání a z právního hlediska jde o věc
hromadnou. V běžné řeči je podnik považován za synonymum slova firma (přičemž firma je ve skutečnosti
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
název podnikatelského subjektu). Protože ale firma je většinou naplněna jednou obchodní společností a jedním
podnikem a podnikatelský subjekt označený firmou (názvem) je s tímto podnikem shodný ve svém obsahu, není
tato nepřesnost ve většině případů problémem.
Podnik jako hromadná věc představuje také systém koordinačních vazeb, které umožňují efektivní
organizaci produkce (výrobu) nebo poskytování služeb. Ve skutečnosti můžeme zjednodušeně říci, že všichni
velcí zaměstnavatelé jsou podniky (s tím, že druhým velkým zaměstnavatelem jsou různorodé státní instituce,
které organizují na základě specifických pravidel výkon státní moci nebo funkce, ke kterým je stát zmocněn
zákony).
Podnikání a podniky procházejí určitými fázemi. Z vlastního pozorování každý vidí, že některé podniky
existují velmi dlouho (i když mění své právní podoby), často i mnoho staletí (například pivovary, strojírenské
firmy), jiné často naopak krátce (mnohdy jde o podniky v oblasti služeb). Ve skutečnosti ale nelze tvrdit, že
strojírenská firma bude nutně existovat déle než síť restaurací nebo softwarová společnost – délka životnosti
podniku záleží totiž na mnoha okolnostech. Proto můžeme v těchto srovnáních mluvit pouze o
pravděpodobnosti.
Obvykle se předpokládá, že každý podnik (a každé podnikání) prochází čtyřmi základními fázemi své existence.
Jsou to:
fáze růstu
fáze stabilizace
fáze krize
fáze zániku
V první fázi přichází podnikatel na trh s novou nabídkou produktu nebo služby, většinou je ve ztrátě a
spotřebovává kapitál, který vložil do svého podnikání (ať již kapitál vlastní nebo cizí – například půjčku). Jestliže
se nabízený produkt či služba na trhu uchytí (má úspěch na trhu), pak roste prodej a počáteční náklady na vznik
a prosazení podnikatelské iniciativy na trhu se splácejí. V této fázi roste prodej, klesají náklady. Pokud podnikání
není inovováno a nezlepšuje svoji nabídku, utkává se s konkurencí, která pravděpodobně svoji kvalitu zvyšuje,
popřípadě může nabízet produkty za nižší cenu a podobně – to vede ke snižování úspěchu na trhu, poklesu
příjmů při stejných nákladech nebo nedostatečně klesajících nákladech. Přichází krize. Když podnikatelský
subjekt nedokáže reagovat a zlepšit svoji nabídku, přechází krize do fáze zániku.
Jak vidíme z tohoto jednoduchého schématu a z jeho porovnání se zkušeností, mnohé podniky procházejí
krizemi, přesto přežívají a dokážou se vrátit do fáze stabilizace – například díky inovacím. Schéma je proto
nutné chápat opravdu jako ilustrativní model.
Je z něj však jasné, že i když podnikatel (zakladatel obchodní společnosti, podnikatel – fyzická osoba)
obvykle získává díky své iniciativě a připravenosti nakupovat práci zaměstnanců, organizovat ji a koordinovat
vztahy více lidí, podstatně vyšší odměnu, než jakou obvykle představuje mzda nebo plat, podstupuje také větší
rizika než zaměstnanci. Jejich rizikem je obvykle pouze ztráta části jejich dohodnuté odměny. Podnikatel riskuje
svůj kapitál, důležitým rizikem je i riziko reputační – tedy ztráta dobré pověsti.
Protože moderní ekonomické vztahy jsou opravdu extrémně složité, jednou z podmínek rozsáhlých
kooperací je také potřeba jejich průběžného financování a financování investičního, které zabezpečuje pro
budoucnost vhodné prostředí pro pokračování kooperace (například stroje, budovy, technologie). To vede
k tomu, že pro podnikání se sdružuje stále více lidí, podniky tedy mají více majitelů, kteří do nich vložili svůj
kapitál. Podniky také přijímají kapitál tak, že si ho různým způsobem půjčují, tedy nacházejí podnikatele, kteří
jim poskytují za úplatu svůj volný kapitál. V takových podnicích je pak obvyklé, že majitelé a investoři si najímají
zaměstnance, kteří za ně organizují koordinační vazby (management proniku).
Rizika související s ekonomickým cyklem
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
I když trhy vyrovnávají ekonomické nerovnováhy obvykle dosti efektivně, ve skutečnosti z důvodů,
které přesně neznáme (či spíše neexistuje jednoznačně přijímaný názor), dochází k takzvanému ekonomickému
cyklu. To znamená, že v určitých obdobích ekonomika roste, jindy stagnuje, v dalších dobách dokonce klesá.
Většinou tento pohyb výkonnosti ekonomiky poměřujeme ukazatelem, který je nazýván hrubý domácí produkt
(HDP, anglicky gross domestic product – GDP). Tento ukazatel vyjadřuje, kolik nové hodnoty bylo v celé
ekonomice během určitého období (čtvrtletí, pololetí, rok) vytvořeno. Pokud to bylo více než ve srovnatelném
předchozím období, pak dochází k růstu, jestliže zhruba stejně, jde o stagnaci, pokud méně, pak hovoříme o
ekonomickém poklesu.
Jako jednotlivé fáze cyklu jsou obvykle označovány:
expanze (konjunktura)
vrchol konjunktury
krize (někdy také recese)
sedlo (dno krize)
Názvosloví používané v této souvislosti je ale bohatší, často je používán například pojem stagnace, který
znamená dlouhodobější vývoj ekonomiky, kdy její výkonnost ani výrazněji neroste a ani neklesá.
S hospodářským cyklem se vyvíjí řada dalších ukazatelů. Například nezaměstnanost v době konjunktury
klesá, protože podniky mají větší poptávku po lidské práci, neboť v konjunktuře roste spotřeba a tedy poptávka
po zboží a službách. Podobně v konjunktuře klesá obvykle počet podniků, které končí úpadkem – během
období vysoké poptávky totiž uplatní svoje produkty i takové podnikatelské subjekty, které jsou méně schopné
konkurence, například kvůli nižší kvalitě svých výrobků nebo kvůli vyšší ceně. Naopak v době recese roste počet
lidí bez práce i počet krachujících podniků, v obou případech je ale doba nejvyšších čísel poněkud opožděna a
přichází až po okamžiku nejhlubší krize. To je dáno tím, že různé ekonomické ukazatele se neodehrávají ve
stejném tempu. Například podniky nezačnou nabírat nové zaměstnance hned ve chvíli, kdy začnou růst
objednávky a tedy poptávka. Mají totiž k dispozici volné výrobní kapacity, naopak setrvačností dokonce
mnohdy propouštějí i v době, kdy již existují první známky hospodářského oživení.
V této souvislosti například kritici regulace trhu práce tvrdí, že pokud by byl tento trh liberálnější a
nepředepisoval by například zaměstnavatelů tolik povinností a nepřisuzoval naopak zaměstnancům tolik práv,
pak by výchylky v míře nezaměstnanosti byly během cyklu větší, ale počet lidí bez práce by při hospodářském
obratu klesal daleko rychleji. Mělo by to být dáno tím, že v regulovaném prostředí je dosti drahé snížit počet
zaměstnanců, tedy některé propustit, protože mají právo na značné odstupné a podnikatel musí prokazovat
důvod, proč se rozhodl propouštět. Takže i když poptávka začne růst, zaměstnavatelé jsou hodně opatrní při
uzavírání nových smluv a přistupují k tomu až tehdy, kdy mají opravdu silný nedostatek pracovníků. Ve
skutečnosti by tedy s velkou pravděpodobností byla opravdu zaměstnanost celkově vyšší v případě, že by byl
trh práce liberální.
Zmínili jsme již, že ekonomický cyklus, a především jeho krizová fáze, vytváří značná rizika pro podniky, které se
v takové době dostávají častěji do potíží a ukončují různými způsoby svoji existenci. Forem, jakými podniky
přestávají existovat zcela nebo ve své původní podobě, je však celá řada a ne všechny jsou nutně spojeny s tím,
že by podniky končily existenci z důvodu svých tržních neúspěchů. To platí zvláště o fúzích a akvizicích. Podnik
se totiž může spojit s jiným podnikem, tak zvaně fúzovat – přitom firma a obchodní společnost reprezentující
podnik někdy zanikají zcela, jindy mění název a strukturu, v některých případech obchodní společnost prodá
podnik jako hromadnou věc se všemi jeho pohledávkami a závazky a podobně. K takovým transakcím dochází
povětšinou v období ekonomického růstu, nikoliv však nutně.
Zvláštním postupem zániku podniku je likvidace, která může být i zcela nevynucená ekonomickou
situací, většinou je ale reakcí na fakt, že hospodaření podniku se zhoršuje a přestává být efektivní. Pak se
majitelé někdy rozhodnou ukončit činnost podniku, rozprodat jeho aktiva, a pokud to situace umožňuje,
dosáhnout kladného likvidačního zůstatku (výnos z prodeje aktiv je vyšší než souhrn závazků podniku).
Likvidace je někdy využívána i v případech, kdy je zjevné, že kladného zůstatku není možné dosáhnout, ale díky
dohodě s věřiteli je podniku umožněno provést likvidaci a uspokojit alespoň část pohledávek věřitelů.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jinou formou je insolvenční řízení vedené před insolvenčním soudem. Řízení započne tím, že buď
věřitel, nebo dlužník podají insolvenční návrh. Tento návrh může směřovat proti právnické osobě i proti fyzické
osobě. V insolvenčním řízení je individuální postup vymáhání pohledávky (formou soudní žaloby a následné
exekuce) nahrazen mechanismem kolektivním. Pokud u exekuce platí, že její výnos je využit k vyplacení nároku
jednoho dlužníka, toho, který exekuce na základě své pohledávky dosáhnul, v případě vyhlášení úpadku
v insolvenčním řízení již není možné takový individuální postup využít a věřitelé jsou uspokojováni tak, jak to
určuje zákon.
Úpadek může být podle zákona řešen buď postupem sanačním, nebo postupem likvidačním. Sanační
postup znamená, že je zachována činnost podniku dlužníka, protože je zvolena forma reorganizace.
Zjednodušeně to znamená, že podnik dlužníka začne plnit určitý ozdravný plán (například odprodá část majetku
a podobně), během kterého splatí věřitelům dohodnutou část jejich pohledávky. Ve výjimečných případech
může být sanačním postupem i konkurz. A to tehdy, pokud insolvenční správce zpeněží hlavní část majetku
dlužníka nikoliv po částech, ale jako hromadnou věc – tedy jako podnik. Nový majitel pak může pokračovat
v provozu podniku.
U fyzických osob (nepodnikatelů) je sanační metodou řešení úpadku oddlužení – to může mít formu
splátkového kalendáře nebo uhrazení části závazku dlužníka zpeněžením majetku.
Likvidačním postupem je konkurz, během kterého je zpeněžen veškerý dostupný majetek dlužníka, získané
prostředky jsou pak podle daného klíče vyplaceny věřitelům. Konkurz může být formou řešení úpadku i u
fyzických osob podnikatelů a také nepodnikatelů v případě, že jim není povoleno oddlužení.
Prodeje majetku v obvyklé situaci a v situaci finanční tísně nebo v insolvenčním řízení
Cena a čas
V minulých částech jsme zmínili situace, kdy se podnik (a stejně tak jednotlivec) dostávají do situace
finanční tísně. Tehdy nejsou schopny podniky dostát svým závazkům vůči věřitelům či obchodním partnerům
(například platit v čas a v plné výši faktury dodavatelům). Rodiny se zase dostávají do situace, kdy jejich příjmy
nedokážou pokrýt obvyklé výdaje – například splátky dluhů, daně, náklady na bydlení a podobně. Lze to vyjádřit
tak, že podniky i rodiny jsou v některých situacích ohroženy nebezpečím defaultu, obecně nebezpečím
nedodržení svých závazků.
Většinou k takové situaci dochází tehdy, kdy je celková ekonomická situace špatná, tedy v období krize
nebo jinak řečeno recese. S celkovým zhoršením situace ekonomiky přichází i zhoršování postavení podniků
nebo rodin – zvláště těch podniků, které jsou odkázány na cizí (vypůjčený) kapitál, a těch rodin, které jsou
v porovnání se svými příjmy hodně zadlužené.
Pokud se rodiny nebo podniky dostanou do situace finanční tísně a hrozí jim default, pak jsou tito dlužníci
nuceni prodávat svůj majetek a to buď dobrovolně ještě před vyhlášením úpadku ve snaze úpadku zabránit
nebo následně po vyhlášení úpadku nedobrovolně v rámci insolvenčního řízení. V případě prodeje majetku
v takové konstelaci okolností jsou ale dosahovány podstatně nižší ceny než v takových případech, kdy
prodávající není v časové ani finanční tísni. Jde o souhrn dvou aspektů situace:
-
finanční tíseň neumožňuje hledat případného vhodného kupce delší dobu, prodávající má v podstatě
velmi omezený čas na to, aby zpeněžil svá aktiva,
-
obvykle se ve stavu finanční tísně ocitá větší množství věřitelů současně, což je dáno výše zmíněným
ekonomickým cyklem. V časech krize, recese nebo i stagnace se do finanční tísně a rizika defaultu
dostává podstatně více ekonomických subjektů i rodin než během konjunktury, na trh se dostává tedy
velké množství aktiv, která chtějí jejich majitelé zpeněžit a tato vysoká nabídky snižuje ceny – zvláště
v souvislosti s tím, že i poptávka je v takových obdobích chabá.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jak vidíme, čas má značnou roli při zpeněžování aktiv a je významnou složkou, která spoluvytváří cenu.
Pokud budeme mít na hledání vhodného kupce dostatek času, dosáhneme ve stejné tržní situaci
pravděpodobně lepší ceny než v případě, kdy budeme prodávat pod tlakem okolností.
Obvyklá situace a organizace prodeje aktiv
Aktiva jsou prodávána a nakupována v podstatě neustále – například akcie, podílové listy fondů,
obligace, také obchod s nemovitostmi je soustavný, podobně jsou obchodovány kontrakty na suroviny a mnoho
dalších. Obchodní aktivita obvyklého podniku nebo běžné rodiny ale není tak častá. Podniky mají samozřejmě
často obrovské objemy obchodů se svými dodavateli nebo odběrateli, ale to je poněkud jiný případ – asi jako u
rodiny, která také denně nakupuje, avšak většinou jde o potraviny nebo například menší oblečení, tedy
spotřební zboží. Pouze menší množství podniků nebo rodin pravidelně investuje a uskutečňuje nákup a prodej
aktiv.
Pokud ale například podnik nebo rodina odprodávají v normální situaci mimo dobu finanční tísně
nějaká aktiva, pak si většinou stanoví určitou cenu, které chtějí dosáhnout – například u nemovitosti, již
nepotřebného strojního vybavení, automobilu a podobně vycházejí z ceny podobného zboží, jaká byla dosažena
při jiné transakci. Výhodou takového prodeje je, že prodávající nemusí přistoupit na nabídku, která je z jeho
pohledu nedostatečná, ale díky tomu, že faktor času není v danou dobu pro něj tak podstatný, může čekat na
nabídku jinou, která bude více odpovídat jeho představě.
Prodej specifických statků se mnohdy odehrává na dražbách – to se týká například uměleckých děl. Dražba má
tu výhodu, že se na jednom místě sejde větší množství potenciálních kupců, totiž v dané souvislosti například
sběratelů. Pokud by prodávající oslovoval jednotlivé potenciální kupce se svoji nabídkou prodeje uměleckého
díla, bylo by to pro něj velmi finančně a časově náročné a pravděpodobně by ani nedosáhl tak dobré ceny, jaká
je povětšinou dosažena na dražbě. Do jisté míry jde o podobný proces, jako prodej nemovitosti přes realitní
kancelář. Ta je také organizátorem trhu v tom smyslu slova, že potenciální kupci, zájemci o nějakou
nemovitost, se obracejí na místo, které slibuje koncentrovat nabídku, protože na stejné místo se obracejí také
potenciální prodejci.
Finanční tíseň, insolvenční řízení, exekuce a mechanismy prodeje aktiv
V období finanční tísně naopak začne hrát čas klíčovou roli při určení ceny, protože prodávající je
z nějakého důvodu v situaci, kdy nutně potřebuje hotovost. Jak v případě rodin, tak i v případě podniků ale
finanční tíseň v určitém okamžiku přejde do stavu neschopnosti splácet svoje závazky (default) a následuje
úpadek.
V době nesplácení závazků se většinou věřitelé začnou ve větší nebo menší míře snažit o to, aby byly
jejich závazky uhrazeny – vyzvou k tomu dlužníka, podají příslušné žaloby a pokud získají potřebné rozsudky a
exekuční tituly, pak postupují prostřednictvím exekuce dál. Exekutor poté zjistí majetek dlužníka. Pokud má
dlužník nemovitý nebo movitý majek, je mu obstaven a příslušným mechanismem (povětšinou dražba) je také
zpeněžen. Z výnosu jsou pak hrazeny náklady exekuce a práva věřitelů (jejich soudem uznané pohledávky).
Příjmy dlužníka jsou podrobeny exekuci v takové míře, kterou dovoluje zákon.
Pokud je však na dlužníka podán insolvenční návrh (ať již věřitelem nebo samotným dlužníkem)
znamená to zastavení další možnosti individuálního vymáhání pohledávek a ke slovu přichází vymáhání
kolektivní prostřednictvím insolvenčního řízení. V jeho průběhu – pokud je na dlužníka opravdu vyhlášen
úpadek - jsou pak uskutečňovány prodeje majetku dlužníka takovým způsobem, který umožňuje zákon a který
schválí buď věřitelský výbor, nebo schůze věřitelů. Jak je vidět, dlužník v insolvenčním řízení ztrácí možnost
rozhodovat o svém majetku. To je velmi důležitý aspekt situace, protože právě dlužník je tím subjektem, který
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
má ze všech účastníků insolvenčního řízení největší zájem na co nejvyšším zpeněžení svého majetku. Pouze to
může teoreticky vést k tomu, že po zaplacení všech pohledávek bude mít dlužník k dispozici alespoň zlomek
hodnoty svého bývalého majetku.
Zájem věřitelů o maximální zhodnocení majetku dlužníka je totiž omezen výší jejich pohledávky a
samozřejmě také faktorem času. Zajištěný věřitel (takový věřitel, kterému dlužník zastavil proti půjčeným
penězům nějakou přesně definovanou část svého majetku) má zájem o prodej zástavy v takovém případě, že
výnos pokryje předpokládanou část pohledávky a to pokud možno co nejdříve. Většina věřitelů nebude v tomto
postavení preferovat maximalizaci výnosu, protože tím rostou i rizika ztráty – maximalizace výnosu odkladem
zpeněžení je nejistá, ale prodloužení doby do zpeněžení je jisté.
Větší zájem o maximalizaci výnosu během insolvenčního řízení mají nezajištění věřitelé – čím vyšší je
suma získaná zpeněžením majetku dlužníka, tím vyššího plnění se jim dostane. I zde ale vždy uvidíme snahu o
rychlé zpeněžení, protože platí to stejné, jako u věřitelů zajištěných – čím rychlejší je výnos, tím nižší jsou rizika
z dalšího otálení se zpeněžením.
Jak tedy vidíme, jedním z podstatných aspektů insolvence nebo exekuce je fakt, že věřitelé jsou
náchylní preferovat rychlost před maximalizací výnosu a dlužník je jediným účastníkem těchto procesů, který
má opravdu naprostý zájem o maximalizaci výnosu ze zpeněžení svého majetku.
Literatura
Bastiat F.: Co je vidět a co není vidět, Liberální institut, Praha, 1998
Friedman M.: Kapitalismus a svoboda, Liberální institut, Praha, 1993
Friedman M.: Za vším hledej peníze, Grada Publishing, Praha, 1997
Keynes, J.M.: Obecná teorie peněz, úroku a zaměstnanosti, Československá akademie věd, Praha, 1963
Kislingerová E. a kol.: Manažerské finance. C.H.Beck, druhé vydání, Praha 2007
Kotoučová J. a kol.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – komentář, C.H.Beck, Praha, 2010
Richter T.: Insolvenční právo, ASPI Walters Kluwer, Praha, 2008
Smith A.: Bohatství národů, Liberální institut, Praha, 2001
Smrčka L.: Rodinné finance (Ekonomická krize a krac optimismu), C.H.Beck, Praha, 2010
Smrčka L.: Ovládnutí a převzetí firem, C.H.Beck, 2013
Taleb N.N.: Černá labuť (Následky vysoce nepravděpodobných událostí), Paseka, 2011
5.
Jiří Bozděch
EXKURZ DO OBCHODNÍHO PRÁVA HMOTNÉHO
Podnikání
Základní terminologie
Podnikání podle obchodního zákoníku je soustavná činnost vykonávaná samostatně podnikatelem
vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podnikatelem je osoba, která je zapsána
v obchodním rejstříku nebo podniká na základě živnostenského oprávnění, případně podniká na základě jiného
než živnostenského podnikání. Podnikatelem je také osoba provozující zemědělskou výrobu.
Živnostenské a jiné podnikání
Podnikání může mít různé formy, z nichž tou nejběžnější je podnikán živnostenské, které podléhá
úpravě živnostenského zákona. Účelem tohoto zákona je vymezit podmínky pro podnikání. Podle toho zákona
se živnostníkem (podnikatelem) může stát osoba starší 18 let, která má způsobilost právním úkonům a je
bezúhonná, tedy nespáchala v poslední době trestný čin, který se týká činnosti podnikání. To obvykle stačí pro
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
tzv. volné živnosti, které nevyžadují zvláštní kvalifikaci nebo dovednost. Oproti tomu řemeslné a vázané živnosti
vyžadují kromě splnění výše uvedených obecných podmínek také prokázání kvalifikace, tj. vzdělání a praxi
v daném oboru. Chce-li tedy někdo vykonávat např. hostinskou činnost, musí živnostenskému úřadu prokázat,
že je v tomto oboru vzdělán nebo v něm má nějakou praxi. Někdy postačí prokázat, že tyto podmínky splňuje
odpovědná osoba, odlišná od živnostníka, která se zaváže na správný výkon živnosti „dohlížet“. Dohled nad
činností živnostníků vykonává živnostenský úřad, který také vydává živnostenská oprávnění a vede jejich
rejstřík.
Podnikání však nemusí vždy podléhat úpravě podle tohoto zákona a některé činnosti kvůli vyšší
odbornosti nebo náročnosti podléhají úpravám jiných zákonů. Příkladem je podnikání bank, lékařů, advokátů,
notářů, pojišťoven, telekomunikace, energetika, nebo také výsledky duševní tvůrčí činnosti. Tyto činnosti jsou
zpravidla upraveny zvláštními zákony a na jejich činnost dohlíží zvláštní orgány.
Např. podnikání v bankovním sektoru je upraveno v zákoně o bankách, licenci k bankovní činnosti
vydává Česká národní banka, která vykonává i bankovní dohled. Jiným příkladem je rozhlasové a televizní
vysílání, podléhající Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.
Obchodní společnosti a družstva
Obchodní společnosti jsou právnické osoby založené za účelem podnikání, jedná se o účelová sdružení
osob a kapitálu. Obchodní zákoník zná čtyři právní formy obchodních společností, a to veřejnou obchodní
společnost, komanditní společnost, akciovou společnost a společnost s ručením omezeným. Rozdíly mezi
těmito právními formami spočívají především v míře osobního ručení za závazky společnosti. U osobních
společností (veřejná obchodní společnost a komanditní) ručí alespoň někteří společníci za závazky společnosti
celým svým majetkem, u kapitálových společností (akciová společnost a společnost s ručením omezeným)
společníci za závazky neručí, případně je jejich ručení omezeno). Společníci se na rozhodování o společnosti
podílejí prostřednictvím valné hromady, která je nejvyšším orgánem společnosti. Za společnosti jedná jejich
statutární orgán, kterého jmenuje valná hromada. To neplatí u veřejné obchodní společnosti, která valnou
hromadu nemá, a statutárním orgánem jsou všichni společníci). Statutárním orgánem je jednatel (u s.r.o. nebo
k. s.) nebo představenstvo (u akciové společnosti).
Každá společnost má společníky, kterými mohou být jak osoby fyzické, tak právnické. Společníci se na
chodu společnosti podílejí buď osobně, tzn. svou prací pro společnost, nebo kapitálově, tj. svým vkladem.
Vkladem mohou být jak prostředky peněžní, tak nepeněžité, tj. věci nebo práva. V případě, že společnost
generuje zisk, má společník právo na podílu na takovém zisku.
Veřejná obchodní společnost se vyznačuje tím, že všichni její společníci ručí za závazky společnosti
celým svým majetkem. Je to tedy ryze osobní společnost. Bude-li mít neuhrazené závazky, mohou se věřitelé
s jejich plněním obrátit přímo na společníky.
U komanditní společnosti jsou dva druhy společníků, komandatář, který ručí celým svým majetkem, a
komanditista, který ručí jen do výše svého vkladu. Tato právní forma je tedy kombinací osobní a kapitálové
společnosti.
Společníci ve společnosti s ručením omezeným, jak napovídá sám název, ručí omezeně, a to pouze do
výše svého vkladu do společnosti. Společnost s ručením omezeným je kapitálovou společností s určitými rysy
společnosti osobní, protože jsou se společností více spjati než akcionáři u akciové společnosti. Společenská
smlouva může dokonce společníky k osobní účasti na podnikání zavázat.
Klasickou kapitálovou společností je akciová společnost. Podíly společníků (akcionářů) jsou vtěleny do
cenných papírů – akcií, prostřednictvím kterých akcionář vykonává svá práva. Akciová společnost je vhodná
spíše pro větší podniky s větší potřebou kapitálu. U některých společností jsou jejich akcie volně dostupní na
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
trhu, u takové společnosti tedy nemusí být vůbec patrné, kdo je vlastníkem akcií. Akcionář na valné hromadě
rozhoduje podle počtu svých akcií, resp. jejich hodnoty. Vedením společnosti je pověřeno představenstvo a na
něj dohlíží dozorčí rada.
Družstva jsou rovněž právnickými osobami, jejichž účelem nemusí být pouze podnikání (např. bytová
družstva) a jsou neuzavřenými společenstvími osob, tzn., že členové mohou vystupovat a vstupovat, aniž by se
měnily stanovy. Většinou se ale jedná o formu, ve které se její členové sdružili za účelem podnikání, s výjimkou
bytových družstev. Základní kapitál je tvořen členskými vklady a jeho výše je proměnlivá. Nejznámějšími typy
družstev jsou zemědělská družstva, bytová družstva a družstevní záložny.
Obchodní společnosti a družstva vznikají zápisem do obchodního rejstříku. Obchodní společnosti se zakládají
zakladatelskou smlouvou nebo společenskou smlouvou, to v případě, když je společníků dva a více. Společníci
musí mj. určit výši základního kapitálu (vyjma v.o.s.), tedy výši finančních prostředků nebo jiných hodnot,
kterými se hodlají na podnikání podílet. Společníci také určují, co bude předmětem podnikání společnosti a kdo
bude statutárním orgánem.
Obchodní závazky
Základní terminologie
Obchodními závazkovými vztahy jsou ty, které se řídí obchodním zákoníkem, a rozumíme jimi
především vztahy mezi podnikateli, pokud je zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. To jsou tvz.
realitní obchody, protože vyplývají z toho, že jejich účastníky jsou podnikatelé. Vedle toho rozlišujeme ještě
absolutní obchody, tedy takové, které jsou obchodními vztahy bez ohledu na postavení účastníků. Typicky se
jedná o vztahy mezi společníky obchodních společností, mezi členy družstev, mezi obchodními společnostmi a
jejich společníky, vztahy z burzovních obchodů a další vztahy speciálně upravené nebo vyjmenované
obchodním zákoníkem. Oproti tomu existují závazkové vztahy, které se naopak řídí vždy občanským zákoníkem.
Absolutním ne-obchodem je např. kupní smlouva na nemovitost, darovací smlouva, smlouva o půjčce, nájemní
smlouvy, smlouva o ubytování apod. I zde se však bude právní vztah řídit obchodním zákoníkem v těch částech,
kde končí zvláštní úprava podle občanského zákoníku. Posledním případem, kdy se závazkový vztah posuzuje
jako vtzah obchodní, je tzv. fakultativní obchod. To je případ, kdy si obě strany, jejichž závazek by pod
obchodní závazek nespadal, dohodnou, že se bude řídit právě obchodním zákoníkem. Takové ujednání však má
své limity, předně nesmí jít o absolutní obchodní vztah a také se tím nesmí zhoršit postavení účastníka
takového vztahu. Pro obchodní vztahy je typická jejich dispozitivnost, tzn., že účastníci vztahů si mohou jejich
podmínky ujednat podle své vůle a zákonná úprava se použije až v okamžiku, kdy tak strany neučiní.
Směnky
Směnka je dlouhými staletími prověřený institut sloužící k zajištění peněžitých závazků, který má
důležité místo nejen v obchodních vztazích. Směnka je cenným papírem, který vystavuje dlužník a zavazuje se
v něm zaplatit věřiteli určitý finanční obnos k jeho rukám. Směnka je cenným papírem abstraktním, tzn., že se
na směnce neuvádí, za co má dlužník věřiteli zaplatit. Směnka je tak velmi univerzálním nástrojem, protože
práva na zaplacení se dají mnohem snáze převádět a především vymáhat.
Věřitel se může v případě nezaplacení směnky svých práv domáhat soudně v tzv. zkráceném
směnečném řízení. Na jeho návrh vydá soud směnečný platební rozkaz, proti kterému může dlužník vznést
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
námitky. Námitky následně projedná soud, avšak důkazní břemeno leží vždy na dlužníkovi. Obrana je ve
směnečném řízení vždy velmi složitá, proto je pro věřitele směnka tak vyhledávaným nástrojem. Směnka může
být při svém vystavení nevyplněná, potom hovoříme o biankosměnce. V takovém případě může věřitel do
směnky chybějící údaje doplnit podle vyplňovací dohody s dlužníkem. Obvykle se jedná o částku nebo splatnost
v případech, kdy nemusí být konečná dlužná částka známa, např. u úroků nebo smluvní pokuty. Taková dohoda
by měla být písemná, aby věřitel neměl možnost doplnit do směnky např. dlužnou částku podle své libosti
v rozporu s dobrou vírou.
6.
Jiří Pour
PODNIKÁNÍ V ČR: ÚČETNÍ ASPEKTY A JEJICH VLIV NA PODNIKATELSKÉ AKTIVITY
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Základní charakteristika podnikání v ČR
Podnikatelské aktivity probíhají po právní stránce v rámci určité organizačně právní normy. Základním
rozhodnutím každého, kdo chce zahájit aktivity v oblasti podnikání, je rozhodnutí, zda bude podnikat sám jako
osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), nebo v rámci sdružení osob či zda si vybere pro své aktivity
některou z forem obsažených v obchodním zákoníku. Nejvhodnější formu podnikání je nutno vždy zvážit dle
konkrétních potřeb a situace. Mezi nejčastější právní normy patří OSVČ, obchodní společnosti, akciové
společnosti, družstva a různé formy sdružení.
Podnikání fyzických osob, účetnictví a daňová evidence
Podnikání fyzických osob je upraveno živnostenským zákonem. Zakladatelem činnosti může být každý
občan starší 18 let, který je způsobilý k právům a je bezúhonný. Živnosti jsou rozděleny na ohlašovací a
koncesní. Dále jsou činnosti rozděleny na vázané, řemeslné, volné. Výhodou této formy podnikání je
jednoduchost a nízké náklady spojené se založením živnosti. Není vyžadován počáteční kapitál, jak je tomu u
některých jiných forem. Veškeré rozhodování je soustředěno u vlastníka živnosti. Nevýhodou je však
neomezené ručení veškerým osobním majetkem na závazky.
Obchodní společnosti rozdělujeme dle rozsahu ručení na společnosti osobní (kdy všichni nebo někteří
společníci ručí za závazky společnosti neomezeně) a na kapitálové (společníci neručí za závazky, nebo je ručení
v souladu se zněním zákona omezeno). Uvedené členění do značné míry určuje způsob řízení jednotlivých
společností a způsob získávání kapitálu.
Společnosti s ručením omezením a akciové společnosti
Osobní obchodní společnost – veřejná obchodní společnost (v.o.s.), vzniká jako společnost dvou a
více osob podnikajících pod společným jménem. Obchodní společnost musí vždy obsahovat označení „ veřejná
obchodní společnost.“ Osoby zakládající společnost uzavírají společenskou smlouvu. Předepsaný základní
kapitál není určen, společnost ručí za závazky celým svým majetkem. Zároveň ručí za závazky společnosti také
společníci, a to společně a nerozdílně. Zisk je rozdělován mezi společníky rovným dílem a společenská smlouva
určuje, kdo za společnost jedná.
Komanditní společnost vzniká stejným způsobem jako veřejná obchodní společnost na základě
společenské smlouvy. V této smlouvě jsou uvedeny výše vkladů společníků (komandistů). Obchodní jméno musí
obsahovat označení „komanditní společnost“. Společníci se dělí na dvě skupiny a to na komplementáře a
komandisty. Komplementáři ručí za závazky společnosti celým majetkem a komodisté jen do výše svého vkladu.
Toto rozdělení určuje i řízení společnosti. Komandisté se na řízení společnosti nepodílejí, mají pouze právo
kontroly hospodaření. Rozdělení zisku určuje společenská smlouva. Pokud není stanoveno jinak, jednu polovinu
získávají komplementáři a druhou polovinu komandisté. Výhodou osobních obchodních společností je
jednoduchost jejich založení, nevýhodou neomezené ručení.
Kapitálové obchodní společnosti – společnost s ručením omezeným (s.r.o.), může být založena
jedinou osobou na základě zakladatelské listiny či na základě společenské smlouvy. Obchodní jméno
společnosti musí obsahovat „společnost s ručením omezeným“. Společnost ručí za závazky celým svým
majetkem. Ručení jednotlivých společníků je stanoveno do výše jejich nesplacených vkladů. Zdrojem kapitálu
jsou vklady společníků. Řídícím orgánem je dle znění společenské smlouvy jeden nebo více jednatelů. Pokud to
stanoví společenská smlouva, je vytvořen i kontrolní orgán, který je představován dozorčí radou. Nejvyšším
orgánem společnosti je valná hromada spol. s.r.o.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Akciová společnost – její základní jmění je rozvrženo na stanovený počet akcií o určité nominální
hodnotě. Obchodní společnost musí obsahovat označení akciové společnosti (a.s.). Akciová společnost může
vzniknout na základě zakladatelské listiny (1 zakladatel), nebo zakladatelské smlouvy (2 a více zakládajících
společníků). Další předepsanou normou jsou stanovy a notářský zápis osvědčující konání ustavující valné
hromady (je-li její konání předepsáno). Společnost ručí celým svým majetkem, akcionáři za závazky neručí.
Zdrojem kapitálu jsou vydané akcie. Řídícími orgány jsou valná hromada, představenstvo, které musí mít
nejméně 3 členy a dozorčí rada.
Výhodou společnosti s ručením omezeným je skutečnost, že nikdo neručí neomezeně vlastním
majetkem. Společně ručí do výše nesplaceného vkladu. Mezi výhodu a.s. patří omezené ručení akcionářů,
přenos akcií a skutečnost, že společnost existuje a funguje nezávisle na životě jednotlivých vlastníků.
Ostatní formy podnikání
Družstvo je společenstvím neurčeného počtu osob založených za účelem podnikání nebo zajišťování
hospodářských, sociálních nebo jiných potřeb svých členů. Obchodní jméno musí obsahovat označení „
družstvo“, které odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Členové za závazky družstva
neručí. Základní jmění tvoří souhrn členských vkladů, k jejichž splacení se zavázali členové družstva. Výkonným
orgánem je představenstvo družstva v čele s předsedou. Kontrolním orgánem družstva je kontrolní komise.
Tyto orgány jsou obligatorní, musí je mít každé družstvo. Je však možné zřídit i další orgány. Výhodou je nízká
výše základního jmění a omezené ručení členů družstva. Nevýhodou jsou komplikovanější právní předpisy pro
družstvo s více než 50 členy.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
7. 1. EXKURZ DO PRACOVNÍHO PRÁVA
S. Semrádová Zvolánková
Právní aspekty týkající se zaměstnanců
Pracovní právo je právním odvětvím, které upravuje vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci při
výkonu práce. Funkcí a smyslem pracovněprávních předpisů je regulovat výkon práce zaměstnance pro
zaměstnavatele. Pracovněprávní vztahy mají určitá specifika oproti jiným soukromoprávním vztahům.
Omezena je v pracovním právu především smluvní volnost subjektů, a to z důvodu ochrany zaměstnance jako
slabší strany právního vztahu. Právní předpis tak často stanoví povinnost chovat se určitým způsobem a
neumožňuje odchylné ujednání, a to ani při souhlasu zaměstnance. Pracovní právo totiž vychází ze skutečnosti,
že svobodná vůle zaměstnance může být ekonomicky a sociálně determinována tlakem získat práci a udržet si
ji. Pracovněprávní normy tak mají za úkol především vyrovnat tuto nerovnost právní ochranou nebo
zvýhodněním zaměstnance jakožto slabší strany.1
Vlastní úprava pracovního práva je obsažena především v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce,
v platném znění, přičemž jeho novela účinná od 1. 1. 2012 staví vztah zákoníku práce k občanskému zákoníku
na základě principu subsidiarity. Toto je vyjádřeno v § 4 zákoníku práce: „Pro pracovněprávní vztahy se řídí
tímto zákonem, nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními
zásadami pracovněprávních vztahů.“ Veřejnoprávní požadavky týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
jsou zakotveny v zákoně č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
v platném znění. Pro oblast kolektivního pracovního práva má dále význam zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním
vyjednávání, v platném znění, a pro oblast zajišťování zaměstnanosti zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,
v platném znění. S odvětvím pracovního práva jsou dále spjaty další zákony a podzákonné právní normy (jako
například Nařízení vlády č. 246/2012 Sb., o minimální mzdě, aj.).2
Exkurz do pracovního práva z pohledu zaměstnance a zaměstnavatele
Jak bylo již výše uvedeno, pracovní právo stanovuje základní pravidla chování účastníků
pracovněprávních vztahů, přičemž pracovněprávní vztah lze vymezit jako vztah mezi zaměstnancem a
zaměstnavatelem, jehož předmětem je samotný výkon práce. 3 Doktrína pracovního práva tradičně člení
závazky v rámci výkonu závislé práce na individuální a kolektivní. Odlišení těchto obligací pak spočívá
v subjektech, mezi kterými vznikají práva a povinnosti. Jedná – li se o subjekty zaměstnanec a zaměstnavatel,
jde o individuální pracovněprávní vztah. Jedná – li se o subjekty právního vztahu odborová organizace a
zaměstnavatel, jako její sociální partner, jde o kolektivní pracovněprávní vztah.4
Subjekty individuálních pracovněprávních vztahů označuje zákoník práce jako zaměstnavatele a
zaměstnance. Zaměstnavatelem je osoba, která si jiného najímá k výkonu závislé práce a zavazuje se mu
poskytnout za tuto práci odměnu. Novela zákoníku práce účinná od 1. 1. 2012 pak vymezuje v § 2 odst. 1
zákoníku práce, že závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a
podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec jí pro
Hůrka, M. a kol. Pracovní právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 19 - 21
Bělina, M. a kol. Pracovní právo. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 47
3
Prošek, J. Vybrané kapitoly z pracovního práva. Praha : Armex Publishing s.r.o., 2010. s. 10 - 12
4
Hůrka, M. a kol. Pracovní právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 19 - 21
1
2
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zaměstnavatele vykonává osobně. Důležitým pravidlem je rovněž to, že zaměstnavatel nesmí přenášet riziko
z výkonu závislé práce na zaměstnance a nesmí od zaměstnance v souvislosti s výkonem závislé práce
požadovat peněžitou záruku (tedy nesmí vyžadovat složení peněžité částky do úschovy zaměstnavatele, který
by ji následně mohl použít například ke krytí škod způsobených zaměstnancem). 5
Zaměstnavatelem se dle § 7 zákoníku práce rozumí právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává
fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu. Nezbytnými prvky pracovněprávního vztahu jsou způsobilost
zaměstnavatele mít práva a povinnosti a způsobilost k právním úkonům. Způsobilost fyzické osoby mít práva a
povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká narozením, způsobilost fyzické osoby
vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti v pracovněprávních vztazích jako
zaměstnavatel vzniká dosažením 18 let věku.6
Zaměstnancem může být pouze člověk (fyzická osoba), přičemž právní subjektivita zaměstnance je
upravena v § 6 zákoníku práce odlišně od občanského zákoníku. Způsobilost fyzické osoby jako zaměstnance
mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti, jakož i způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto
práv a brát na sebe tyto povinnosti vzniká dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku. Dále je zde stanoveno,
že zaměstnavatel s touto osobou nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy
tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. Osoby mladší 15 let a osoby, které ještě neukončily
povinnou školní docházku, mohou vykonávat pouze uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za
podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti. 7
Pokud je účastníkem pracovněprávních vztahů Česká republika (stát), je právnickou osobou a
zaměstnavatelem a jedná za něj v pracovněprávních vztazích příslušná organizační složka státu, která za stát
v pracovněprávním vztahu zaměstnance zaměstnává. 8
Nároky zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
V souladu s ustanovením § 38 odst. 2 písm. b) zákoníku práce je hlavní povinností zaměstnance konat
sjednanou práci dle pokynů zaměstnavatele, přičemž tomu odpovídá oprávnění zaměstnavatele tento výkon
práce vyžadovat a udělovat zaměstnanci potřebné pokyny. Zaměstnanec je oproti tomu povinen konat
především práce, které jsou třeba ke splnění jeho pracovního úkolu. Tyto základní povinnosti jsou obě strany
povinny plnit ode dne, který je sjednán jako den nástupu do práce. Základní povinností zaměstnavatele je
poskytnout za vykonanou práci úplatu - mzdu, plat či odměnu z dohody, čemuž odpovídá oprávnění
zaměstnance tuto úplatu vyžadovat. Mzdou se rozumí peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální
mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
Platem se rozumí peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je stát, územní
samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, či školská právnická osoba zřízená Ministerstvem
školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona
Odměnou z dohody se rozumí peněžité plnění poskytované za práci vykonanou na základě dohody o provedení
práce nebo dohody o pracovní činnosti.
Ne vždy je však zaměstnavatel schopen dostát svých povinností a poskytnout zaměstnanci za
vykonanou práci úplatu. Je-li zaměstnavatel v platební neschopnosti, řeší se ochrana zaměstnance a jeho
splatných pohledávek vůči zaměstnavateli dle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti
zaměstnavatele (zákon č. 118/2000 Sb., v aktuálním znění). V souladu s tímto zákonem má zaměstnanec v
§ 346b, odst. 2, odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
§10 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
7
Hůrka, M. a kol. Pracovní právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 67
8
Bělina, M. a kol. Pracovní právo. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 65.
5
6
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo na uspokojení splatných mzdových nároků
nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti, a to náhradní výplatou od Úřadu
práce ČR resp. jeho organizačních částí. O platební neschopnost zaměstnavatele v souladu s ust. § 3 písm. c)
zákona č. 118/2000 Sb. tehdy, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem následujícím
po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo po dni, kdy byl na
něho podán insolvenční návrh u příslušného soudu v České republice, nebo u nadnárodního zaměstnavatele
také dnem, kdy byl prohlášen za platebně neschopného u příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské
unie.
O platební neschopnost zaměstnavatele jde tehdy, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky
zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením
insolvenčního řízení, nebo po dni, kdy byl na něho podán insolvenční návrh u příslušného soudu v České
republice, nebo u nadnárodního zaměstnavatele také dnem, kdy byl prohlášen za platebně neschopného u
příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské unie.
Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů
následujících po dni, kdy úřad práce zveřejnil na své úřední desce informace soudu o zaměstnavateli, na jehož
majetek bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo byl podán insolvenční návrh a
jsou-li splněny další podmínky stanovené tímto zákonem. Jestliže v této lhůtě zaniklo moratorium vyhlášené
před zahájením insolvenčního řízení nebo soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí
o úpadku, lze mzdové nároky uplatnit nejpozději v den zániku moratoria nebo v den právní moci soudního
rozhodnutí.
Zaměstnanec může uplatnit mzdové nároky u kteréhokoliv úřadu práce. Pokud zaměstnanec žádá o
uspokojení mzdových nároků úřad práce, který není místně příslušný, postoupí neprodleně tento úřad práce
žádost místně příslušnému úřadu práce. Při uplatnění mzdových nároků je zaměstnanec povinen prokázat dobu
trvání pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti. Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit
nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období.
Zaměstnanec si může sám vybrat, za které měsíce si uplatní mzdové nároky. Pokud zaměstnanci vznikl nárok na
odstupné, nejedná se o samostatný mzdový nárok, ale tento mzdový nárok se zahrnuje do měsíce (společně se
mzdou), ve kterém zaměstnanec u zaměstnavatele naposledy pracoval. Po uspokojení alespoň části
uplatněných mzdových nároků může úřad práce uspokojit další mzdové nároky zaměstnance uplatněné vůči
témuž zaměstnavateli až po uplynutí 12 měsíců ode dne vydání příkazu k úhradě mzdových nároků.
Celková výše mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci nesmí překročit za 1 měsíc jeden a půl
násobku rozhodné částky. Rozhodnou částku vyhlašuje a zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve
Sbírce zákonů vždy s účinností od 1. května kalendářního roku na dobu 12 kalendářních měsíců, a to ve výši
průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok. Vychází se z rozhodné částky platné v
den vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo v den podání insolvenčního návrhu.
Po uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců, úřad práce vyzve písemně
zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových
nároků všech svých zaměstnanců. Pokud byl ještě před vydáním rozhodnutí úřadu práce o přiznání mzdových
nároků ustaven soudem insolvenční správce, vyzve úřad práce tohoto správce o předložení tohoto seznamu.
Pokud zaměstnavatel nebo insolvenční správce nepředloží seznam dlužných mzdových nároků zaměstnance a
tím nepotvrdí jeho nárok na uplatněné mzdové nároky a ani zaměstnanec nepředloží doklady, které by
prokazovaly, že mu mzda za uplatněné měsíce skutečně nebyla vyplacena, budou mu rozhodnutím úřadu práce
přiznány mzdové nároky pouze ve výši částky rovnající se minimální mzdě. Zaměstnanec však může sám
prokazatelně osvědčit nevyplacené mzdové nároky potvrzením zaměstnavatele o nevyplacené mzdě nebo
prohlášením mzdové účetní, že částka na výplatní pásce určená k výplatě, nebyla zaměstnanci skutečně
vyplacena. Po vydání rozhodnutí úřadem práce může zaměstnanec dodatečně prokázat mzdové nároky ve výši
rozdílu mezi poskytnutou částkou a jejich skutečnou výší nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne, kdy je mu
doručeno rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 § 9 zákona č. 118/2000 Sb., jinak vůči úřadu práce zanikají.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jestliže úřad práce neuspokojil mzdové nároky ve výši uplatňované zaměstnancem nebo mzdové
nároky nepřiznal vůbec, může je zaměstnanec uplatnit spolu s dalšími peněžitými pohledávkami, které má vůči
zaměstnavateli, přímo u insolvenčního správce.
Právní aspekty týkající se dluhů na zdravotním pojištění, pojistném na sociálním zabezpečení a na daních z
příjmů
Povinnost v souladu s právními předpisy odvádět uvedené platby mají zpravidla zaměstnavatelé, kteří
jsou jako plátci povinni z hrubých mezd (platů) svých zaměstnanců jako poplatníků srazit příslušnou platbu a
odvést ji za zaměstnance finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Tato
povinnost je stanovena především v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, v
zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 589/1992 Sb., o pojistném na
sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č.
48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 592/1992 Sb., o
pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Kromě zaměstnavatelů mají
zákonnou povinnost odvést daň např. i plátci, kteří zajišťují vybírání daně srážkou podle zvláštní sazby daně dle
zákona č. 586/1992 Sb, o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
V případě, že některou z výše uvedených povinností plátce nesplní, dopustí se trestného činu zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, a trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné
povinné platby podle § 241 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za jejichž
spáchání může být pachateli uložen trest odnětí svobody, jehož výši stanovují konkrétní ustanovení tohoto
zákona.
Daň z příjmu
Daní se zde rozumí pouze daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků a
srážková daň podle § 3 odst. 1 písm. a), § 6 a § 36 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
pozdějších předpisů, poněvadž jen v těchto případech je daň placena tak, že zaměstnavatel nebo jiný plátce
daně je povinen srážet zálohu na daň zaměstnanci nebo jinému poplatníkovi daně a odvádět ji za něj
příslušnému správci daně. Jde tedy zejména o zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků
zaměstnance, kterou mu zaměstnavatel z jeho mzdy (platu) sice srazil, ale neodvedl ji správci daně. Podobně
může dojít k neodvedení daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně.
Dluhy na daních z příjmu
V případě, že částka daně, kterou je subjekt povinen platit, uhrazena není a uplynul již den splatnosti
této daně, jedná se o nedoplatek. Nedoplatkem se rovněž dle daňového řádu rozumí neuhrazené příslušenství
daně, u kterého již uplynul den splatnosti. Tento nedoplatek je povinen daňový subjekt uhradit. O výši
nedoplatku a následcích spojených s jejich neuhrazením vyrozumívá daňový subjekt správce daně.
Za porušení povinností při správě daní může byt daňovému subjektu uložena sankce v podobě pokuty,
penále a úroku z prodlení. Právní úpravu těchto institutů zakotvuje zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád,
v aktuálním znění.
Vymáhání dluhů na daních z příjmu
Vymáhání daní a jeho způsoby stanovuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, v aktuálním znění. Ten
zakotvuje v § 175 odst. 1, že správce daně může vymáhat nedoplatek daňovou exekucí nebo zabezpečit
vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora, popřípadě jej uplatnit v insolvenčním
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
řízení nebo přihlásit jej do veřejné dražby. Způsob vymáhání nedoplatku je oprávněn stanovit správce daně tak,
aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném
nepoměru k výši nedoplatku. Při daňové exekuci se zpravidla postupuje dle ustanovení občanského soudního
řádu.
Daňová exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu, čímž je zahájeno exekuční řízení. Exekuční
tituly jsou konkrétně vyjmenovány v § 176 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v aktuálním znění, a jsou jimi:
a)
výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní
b) vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění
c)
vykonatelný zajišťovací příkaz
Náklady za nařízení daňové exekuce činí 2 % z částky, pro kterou je daňová exekuce nařízena, nejméně
však 500 Kč a nejvýše 500.000,- Kč.
Pojistné na sociální zabezpečení
Pojistným na sociální zabezpečení je povinná platba určená k financování potřeb poskytovaného
sociálního zabezpečení a zahrnuje pojistné na důchodové zabezpečení, pojistné na nemocenské pojištění a
příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Výši pojistného na sociální zabezpečení a podmínky placení stanoví
zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve
znění pozdějších předpisů. Výše těchto plateb je určena procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za
rozhodné období (pro zaměstnance ve výši 6,5 % nebo 3,5 % z vyměřovacího základu) přičemž pojistné na
sociální zabezpečení, které je povinen platit zaměstnanec, za něj odvádí jeho zaměstnavatel, který je povinen
odvést buď 25 % z vyměřovacího základu (z toho 2,3 % na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění
a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti) nebo 26 % z vyměřovacího základu (z toho 3,3 % na nemocenské
pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti).
Za porušení povinností hradit pojistné na sociálním zabezpečení může být daňovému subjektu uložena
sankce v podobě penále, přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a pokuty. Právní úpravu těchto institutů
zakotvuje zákona č. č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
Vymáhání dluhu z pojistného na sociálním zabezpečení
Jestliže dlužník svůj dluh na pojistném neuhradí ve lhůtě, je následně přistupováno k vymáhání této
pohledávky, a to cestou správní exekuce (dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění) nebo
podáním exekučního návrhu soudnímu exekutorovi. Pohledávka může být rovněž zajištěna zřízením
soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinného (dlužníka), na jehož zřízení podává návrh správa
sociálního zabezpečení příslušnému soudu.
Dluhy na pojistném na zdravotním pojištění
Pojistným na zdravotní pojištění je povinná platba určená k financování potřeb poskytované zdravotní
péče bez nutnosti její přímé úhrady. Zdravotní pojištění je povinné pro každého občana České republiky. Buď si
ho hradí sám, nebo je za něj placeno státem (dědi, studenti, důchodci apod.). Každý pojištěný má nárok na
bezplatnou základní zdravotní péči. U zdravotního pojištění tedy platí zásada, že v každém okamžiku musí být za
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
každého pojištěnce někdo plátcem pojistného. Právní úprava pojistného na zdravotním pojištění zakotvena v
zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.
Zákon rozlišuje 4 skupiny plátců pojistného, přičemž jednou z nich jsou i zaměstnanci a zaměstnavatelé.
Pojistné je příjmem Všeobecné zdravotní pojišťovny nebo jiných zdravotních pojišťoven, přičemž
prostřednictvím Všeobecné zdravotní pojišťovny dochází k jeho určitému přerozdělování. Jeho výši a podmínky
placení stanoví zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších
předpisů. Výše pojistného je stanovena procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné
období a činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, přičemž tu část pojistného, kterou je povinen
platit zaměstnanec, je zaměstnavatel povinen mu srazit ze mzdy nebo z platu a odvést ji za tohoto
zaměstnance.
Pojistné se platí za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího
kalendářního měsíce. Pojistné se odvádí na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky nebo jiné
zdravotní pojišťovny provádějící všeobecné zdravotní pojištění, u níž je pojištěnec pojištěn. Povinnost
zaměstnavatele platit za své zaměstnance část pojistného na zdravotní pojištění stanoví § 6 zákona č. 48/1997
Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Pojistné za zaměstnance hradí z jedné
třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel.
Za porušení povinností hradit pojistné na zdravotní pojištění může být daňovému subjektu uložena
v souladu se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a zákonem č. 592/1992 Sb., o pojistném
na všeobecné zdravotní pojištění, sankce v podobě pokuty, penále a přirážky k pojistnému.
Povinnost uhradit dlužné pojistné a penále může být plátci uložena výkazem nedoplatků nebo
platebním výměrem ve správním řízení. Ostatní sankce se ukládají platebními výměry ve správním řízení.
Vymáhání pojistného na zdravotním pojištění
Pověření zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny jsou oprávněni provádět v souvislosti s výběrem
pojistného kontrolu plateb pojistného. Kontrolou zjišťuje pověřený zaměstnanec správné stanovení
vyměřovacího základu, výše pojistného a jeho včasné placení.
V případě, že v rámci kontroly dojde ke zjištění porušení ustanovení shora uvedených právních
předpisů, postupuje se v souladu s § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., při rozhodování zdravotních pojišťoven
ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému, pokut a penále, v souladu s obecnými předpisy o správním řízení.
Dle § 53 odst. 1 věta druhá zák. č. 48/1997 Sb., zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou
titulem pro soudní nebo správní výkon rozhodnutí podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních nebo
podle správního řádu.
7.2. Modelový příklad: splatné mzdové nároky zaměstnance po prohlášení úpadku zaměstnavatele
Splatné mzdové nároky zaměstnance po prohlášení úpadku zaměstnavatele
1.1. Cíl modelového příkladu
Modelový příklad má za úkol přiblížit čtenáři situaci, jež může nastat v reálném životě a současně
nastínit její možné řešení v praxi s ohledem na platné a účinné právními předpisy vztahující se k danému
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
případu. Nejprve je tedy podrobně popsána situace, jež se vztahuje ke konkrétnímu problému, v tomto případě
se jedná o nároky zaměstnance, kterému nebyla ze strany zaměstnavatele řádně a včas poskytnuta mzda za
vykonanou práci již po několik měsíců, a následně tato studie předkládá možné způsoby řešení takového
případu vedoucí k uspokojení splatných pohledávek tohoto zaměstnance vůči zaměstnavateli.
1.2. Popis situace
Pan Jan Novák je zaměstnancem společnosti XY (dále jen „zaměstnavatel“), která zaměstnává celkově
150 zaměstnanců. V pracovní smlouvě, která byla uzavřena dne 1.9.2011 je uvedeno, že zaměstnanci náleží
mzda za vykonanou práci ve výši 20.000,- Kč měsíčně, která je splatná vždy k patnáctému dni v následujícím
měsíci, výpovědní lhůta byla sjednána v délce 3 měsíce. Zaměstnavatel se v souvislosti s pokračující
ekonomickou recesí ocitl v platební neschopnosti a nevyplatil panu Novákovi mzdu, jež mu náležela, a to po
dobu více než 3 měsíců počínaje měsícem únorem 2013 (splatnost mzdy za tento měsíc byla tedy ke dni
15.3.2013). Protože byl zaměstnavatel insolventní již několik měsíců, byl na něj podán insolvenční návrh dne
24.5.2013. Následně soud v rámci insolvenčního řízení zjistil úpadek dlužníka (zaměstnavatele), ustanovil
insolvenčního správce a vyzval věřitele, kteří dosud své pohledávky nepřihlásili, aby je přihlásili ve lhůtě 30 dnů
ode dne rozhodnutí o úpadku.
Zaměstnanec s ohledem na výše popsanou situaci, požaduje nalézt optimální řešení, které by vedlo
k vyřešení jeho tíživé finanční situace, tedy k uspokojení jeho splatných mzdových nároků, ke které došlo
v důsledku platební neschopnosti zaměstnavatele.
1.3. Právní rozbor
Ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele je upravena v zákoně č. 118/2000 Sb.,
o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů v platném znění
(dále jen „zákon“) Ochrana zaměstnance pak spočívá v přiznání mzdových nároků úřadem práce zaměstnanci,
které mu nebyly vyplaceny zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti.
Pro to, aby mohl být zaměstnavatel označen za insolventního, je nutné, aby byla splněna podmínka
existence neuspokojených splatných mzdových nároků zaměstnanců a to dnem následujícím po dni, kdy na
něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo po dni, kdy byl na něho podán
insolvenční návrh u příslušného soudu v České republice, nebo u nadnárodního zaměstnavatele také dnem, kdy
byl prohlášen za platebně neschopného u příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské unie.
Insolvenční návrh je oprávněn podat kromě dlužníka tedy zaměstnavatele také kterýkoliv z jeho
věřitelů tedy i zaměstnanec. O vyhlášeném moratoriu před zahájením insolvenčního řízení nebo o podaném
insolvenčním návrhu informuje insolvenční soud úřad práce, v jehož obvodu má zaměstnavatel sídlo, místo
podnikání, bydliště nebo je zde umístěna organizační složka nadnárodního zaměstnavatele, který nemá sídlo na
území ČR. Úřad práce je následně povinen zveřejnit na své úřední desce informace o zaměstnavateli, jehož
zaměstnanci mohou uplatnit své mzdové nároky u úřadu práce, a současně informovat o lhůtě, do které mohou
zaměstnanci tyto nároky uplatnit. Tyto informace je rovněž úřad práce povinen sdělit Ministerstvu práce a
sociálních věcí, které je poté zveřejňuje na své internetové stránce a současně je oznamuje všem úřadům
práce. Úřady práce jsou následně povinny tyto informace vyvěsit na své úřední desce nebo je oznámí jiným
obdobným způsobem.
Dle ust. § 4 odst. 5 zákona může mzdové nároky zaměstnanec uplatnit nejpozději do 5 měsíců a 15
kalendářních dnů následujících po dni, kdy úřad práce zveřejnil na své úřední desce informace soudu o
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zaměstnavateli, na jehož majetek bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo byl
podán insolvenční návrh a jsou-li splněny další podmínky stanovené tímto zákonem.
Dle ust § 5 odst. 1 zákona může zaměstnanec mzdové nároky uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím
splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období. Stěžejním je tedy pro výplatu
mzdových národů zaměstnance vymezení rozhodného období, za které tyto nároky vznikly a mohou být
uspokojeny státem namísto insolventního zaměstnavatele. Rozhodným obdobím se dle příslušného zákona
rozumí kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno tzv. moratorium před zahájením insolvenčního řízení,
nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3
následující kalendářní měsíce.
Zaměstnanec následně může uplatňovat mzdové nároky za 3 měsíce rozhodného období. Příslušné
měsíce si tento má možnost vybrat, přičemž je specifikuje v příslušné žádosti o uspokojení mzdových nároků.
Pokud zaměstnanci vznikl nárok na odstupné, nejedná se o samostatný mzdový nárok, ale tento
mzdový nárok se zahrnuje do měsíce (společně se mzdou), ve kterém zaměstnanec u zaměstnavatele
naposledy pracoval.
V souladu s ust. § 5 odst. 2 zákona nesmí celková výše mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci,
překročit za 1 měsíc jeden a půl násobku rozhodné částky. Rozhodnou částku vyhlašuje a zveřejňuje
Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů vždy s účinností od 1. května kalendářního roku na dobu
12 kalendářních měsíců, a to ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok,
přičemž se vychází z rozhodné částky platné v den vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení
nebo v den podání insolvenčního návrhu. Rozhodnou částkou pro určení celkové výše mzdových nároků
vyplacených jednomu zaměstnanci je dle Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. března 2013
pro období od 1. května 2013 do 30. dubna 2014 částka 25 101 Kč.
Dle ust. § 7 odst. 1 zákona po uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců, úřad
práce vyzve písemně zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam
dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců. Pokud byl ještě před vydáním rozhodnutí úřadu práce o
přiznání mzdových nároků ustaven soudem insolvenční správce, vyzve úřad práce tohoto správce o předložení
zmíněného seznamu.
Pokud zaměstnavatel nebo insolvenční správce nepředloží seznam dlužných mzdových nároků
zaměstnance a tím nepotvrdí jeho nárok na uplatněné mzdové nároky a ani zaměstnanec nepředloží doklady,
které by prokazovaly, že mu mzda za uplatněné měsíce skutečně nebyla vyplacena, budou mu rozhodnutím
úřadu práce přiznány mzdové nároky pouze ve výši částky rovnající se minimální mzdě. Zaměstnanec však může
sám prokazatelně osvědčit nevyplacené mzdové nároky potvrzením zaměstnavatele o nevyplacené mzdě nebo
prohlášením mzdové účetní, že částka na výplatní pásce určená k výplatě, nebyla zaměstnanci skutečně
vyplacena. Po vydání rozhodnutí úřadem práce může zaměstnanec dodatečně prokázat mzdové nároky ve výši
rozdílu mezi poskytnutou částkou a jejich skutečnou výší nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne, kdy je mu
doručeno rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 § 9 zákona.
Dle ust. § 8 odst. 1 zákona, pokud souhlasí výše mzdových nároků a doba, za kterou zaměstnanec
uplatňuje mzdové nároky s písemným vykázáním dlužných mzdových nároků provedeným zaměstnavatelem
nebo správcem, Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce do 10 dnů od
předložení tohoto vykázání zaměstnavatelem nebo správcem oznámí zaměstnanci termín, způsob jejich
uspokojení a údaj o období, za které mzdové nároky uspokojí, a dá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě. Příkaz
k úhradě přiznaných mzdových nároků předá úřad práce peněžnímu ústavu nejpozději do 5 pracovních dnů ode
dne nabytí právní moci rozhodnutí o jejich přiznání.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Dle ust. § 10 odst. 2 zákona Krajská pobočka Úřadu práce současně písemně oznámí nejpozději do dne
výplaty částek odpovídajících mzdovým nárokům příslušné správě sociálního zabezpečení výši pojistného na
sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a příslušné zdravotní pojišťovně výši
pojistného na veřejné zdravotní pojištění, datum úhrady a údaje o zaměstnavateli, za jehož zaměstnance
uvedené pojistné Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce odvedl. Odvádí-li
toto pojistné z příjmů zaměstnanců, které zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval, oznámí též výši
vyměřovacích základů jednotlivých zaměstnanců. Na úseku zdaňování příjmů ze závislé činnosti a funkčních
požitků a pojistného na důchodové spoření plní Úřad práce České republiky povinnosti plátce daně podle
zákona upravujícího daně z příjmů a plátce pojistného podle zákona upravujícího pojistné na důchodové
spoření.
Jestliže úřad práce neuspokojil mzdové nároky ve výši uplatňované zaměstnancem nebo mzdové
nároky nepřiznal vůbec, může je zaměstnanec uplatnit spolu s dalšími peněžitými pohledávkami, které má vůči
zaměstnavateli, přímo u insolvenčního správce
1.4. Nástin možného řešení
Mzdové nároky, které nebyly uspokojeny ze strany insolventního zaměstnavatele, může uplatnit
zaměstnanec, který má sjednán se zaměstnavatelem pracovní poměr. Pan Novák, jak je uvedeno výše uzavřel
se zaměstnavatelem pracovní smlouvu dne 1.9.2011. Zaměstnavatel Pana Nováka neuspokojil splatné mzdové
nároky tohoto již více než 5 měsíců.
Co tedy lze poradit panu Novákovi jako další krok k vymožení jeho splatných mzdových nároků vůči
insolventnímu zaměstnavateli?
V prvé řadě lze panu Janu Novákovi doporučit, aby si vyhledal příslušný úřad práce, podle sídla
zaměstnavatele a na tento následně zaslal vyplněnou žádost o uspokojení mzdových nároků nevyplacených
zaměstnanci zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti. Samozřejmě lze požádat o uspokojení
mzdových nároků pana Nováka kteroukoliv pobočku úřadu práce nebo pracovitě krajské pobočky úřadu práce,
nicméně protože o nároku rozhoduje úřad práce, v jehož obvodu má sídlo zaměstnavatel, je vhodné obrátit se
na úřad práce místně příslušný.
V předmětné žádosti je nutné vyplnit nacionále žadatele, dále údaj o zdravotní pojišťovně žadatele, o
zaměstnavateli, o době trvání pracovního poměru, dále údaje o uplatňovaných mzdových nárocích – tedy
období, za které se tyto nároky uplatňují, výši mzdových nároků, a dále vyplnit požadovaný způsob výplaty.
Tvrzené skutečnosti ohledně mzdových nároků, je povinen pan Novák doložit. Na závěr je nutné, aby pan Novák
podepsal předmětnou žádost a v ní uvedené prohlášení, že veškeré údaje v žádosti uvedené jsou pravdivé a že
si je vědom případných následků, které by pro něj vyplývaly z nepravdivých údajů.
V souladu s touto žádostí je nutné upozornit, že dle zákona č. 118/2000 Sb., je pan Novák oprávněn
uplatnit splatné mzdové nároky maximálně za 3 měsíce, které mu vznikly v rozhodném období. Jak bylo již
uvedeno v předešlé kapitole, rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve kterém byl podán insolvenční návrh,
jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 následující kalendářní měsíce. Protože byl
insolvenční návrh na zahájení insolvenčního řízení podán dne 24. května 2013, pak rozhodným obdobím pro
uplatnění splatných mzdových nároků pana Nováka je období od 1. února 2013 do 31. srpna 2013.
Dle
zákona č. 118/2000 Sb. si pan Novák může vybrat, za které 3 měsíce rozhodného období bude uplatňovat své
mzdové nároky, tyto vybrané měsíce pak následně uvede v předmětné žádosti. Jestliže si tedy pan Novák
vybere, že bude uplatňovat nároky za měsíce květen, červen a červenec 2013, pak při výpočtu mzdového
nároku za jeden měsíc je nutné zohlednit, že celková výše mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci nesmí
překročit za 1 měsíc jeden a půl násobek tzv. rozhodné částky. Jak bylo již v předešlé kapitole uvedeno, je
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
rozhodnou částkou pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci pro období od
1. května 2013 do 30. dubna 2014 částka 25 101 Kč. Jeden a půl násobek z této částky pak činí 37.651,50 Kč.
Vzhledem k tomu, že pan Novák má v pracovní smlouvě sjednanou mzdu ve výši 20.000,- Kč, pak lze dovodit, že
budou jeho mzdové nároky za měsíce květen až červenec uspokojeny v plné výši.
Co se týče lhůty, do kdy je pan Novák oprávněn uplatnit své splatné mzdové nároky u úřadu práce, pak
je to nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů následujících po dni, kdy místně příslušná krajská pobočka
Úřadu práce zveřejnila informace o zahájení insolvenčního řízení proti zaměstnavateli na úřední desce. Úřad
práce je povinen vyvěsit na své úřední desce nejpozději do 5 pracovních dnů od sdělení soudu údaje o
zaměstnavatelích, jejichž zaměstnanci mohou uplatnit své mzdové nároky u úřadu práce a současně je povinen
informovat o lhůtě, do které mohou zaměstnanci tyto nároky uplatnit.
Pokud pan Novák uplatní své splatné mzdové nároky ve výše uvedené lhůtě, je úřad práce následně
povinen při přiznávání mzdových nároků oznámit panu Novákovi termín, způsob uspokojení nároků a údaj o
období, za které mzdové nároky uspokojí. Příslušný úřad práce následně zašle peněžnímu ústavu příkaz k
úhradě mzdových nároků pana Nováka do 10 dnů ode dne, kdy od něho obdržel žádost.
Úřad práce je dále povinen oznámit bez zbytečného odkladu zaměstnavateli, soudu popř.
insolvenčnímu správci, kterým zaměstnancům a v jaké výši mzdové nároky uspokojil.
Protože úřad práce uspokojí panu Novákovi pouze splatné mzdové nároky za tři měsíce rozhodného
období v rámci jednoho kalendářního roku, lze panu Novákovi dále doporučit, aby pro uplatnění dalších
splatných mzdových nároků, podal přihlášku do insolvenčního řízení vedeného proti zaměstnavateli, ve které
uvede ostatní splatné mzdové nároky a doloží je příslušnými důkazy.
S ohledem na platební neschopnost zaměstnavatele, lze panu Novákovi dále navrhnout okamžité
zrušení pracovního poměru z jeho strany. Takové jednání zaměstnanci umožňuje zákon č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce v ust. § 56 písm. b), který stanovuje, že v případě, že . nebyla vyplacena zaměstnanci mzda do 15
dnů od uplynutí termínu splatnosti, je oprávněn okamžitě zrušit tento pracovní poměr. V případě, že by se
k takovému kroku pan Novák rozhodl, je třeba jej učinit ve lhůtě do dvou měsíců od chvíle, kdy mu byl poprvé
znám důvod k okamžitému zrušení, nejpozději však ve lhůtě jednoho roku. Zda zrušit či nezrušit okamžitě
pracovní poměr by měl pan Novák rozmyslet co nejdříve, neboť v případě, že by se k němu odhodlal až po
delším časovém úseku, mohlo by být již takové jednání prohlášeno za odporující dobrým mravům, a okamžité
zrušení by mohlo být považováno za neplatné.
Po novele zákoníku práce účinné od 1.1.2012 by již v případě okamžitého zrušení pracovního poměru
nenáleželo panu Novákovi odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného měsíčního výdělku, jak tomu
bylo až do nabytí účinnosti této novely, nýbrž bude mít právo na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za
dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Vzhledem k tomu, že pan Novák má v pracovní smlouvě uvedenou
výpovědní dobu, která činí 3 měsíce, bude mít při okamžitém zrušení pracovního poměru nárok na náhradu
mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu 3 měsíců.
8.
Jiří Bozděch
EXKURZ DO SPRÁVNÍHO PRÁVA A PRÁVA PROCESNÍHO
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Správní právo
Co je správní právo
Správní právo je odvětvím veřejného práva a jeho funkcí je regulovat společenské vztahy při výkonu
veřejné správy, tj. správy věcí veřejných ve veřejném zájmu. Správní právo také upravuje působnost výkonné
moci ve státě a činnost státu.
Podobně jako právo soukromé lze dělit správní právo na hmotné a procesní. Příkladem hmotného
práva je stavebního právo, právo životního prostředí, finanční právo, atd., stěžejní procesní normou je správní
řád, soudní řád správní.
Správní orgány
Správní orgán neboli orgán státní správy je zákonem zřízená organizační jednotka státu, která jedná
jeho jménem při výkonu státní správy. Správní orgány jsou součástí výkonné moci. Správní orgány mohou být
ústřední orgány, typicky ministerstva, které působí celostátně, a dále celní úřady, finanční úřady, správa
sociálního zabezpečení, živnostenské úřady, úřady práce, katastrální úřady, stavební úřady, matriční úřady,
Česká národní banka atd.
Výkon státní správy zajišťují v některých případech obce, zde se jedná o tzv. přenesenou působnost,
kdy obecní úřad vykonává státní správu (např. matriky, živnostenské úřady).
Správní řízení
Správním řízením rozumíme postup správního orgánu, jehož cílem je vydání rozhodnutí, kterým se
zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti konkrétní osoby nebo se určuje, zda taková osoba takové právo má
či nikoliv. Takovým řízením může být třeba řízení před živnostenským úřadem ve věci udělení koncese nebo
řízení před stavebním úřadem, jehož cílem je vydání stavebního nebo kolaudačního rozhodnutí. Správním
řízením je i vydání občanského průkazu nebo udělení pokuty za jeho ztrátu.
Exkurz do práva procesního
Soud a ostatní státní instituce
K ochraně práv je zásadně povolán stát, který k tomu účelu vytváří soustavu státních orgánů.
Nejvýznamnější z těchto státem vytvářených soustav je soustava soudní.
Soudní soustava je rozdělena do více stupňů. Nejnižšími jsou soudy okresní (v Praze obvodní, v Brně
městský), dalším stupněm jsou soudy krajské (v Praze městský), potom soudy vrchní a nakonec soud Nejvyšší.
Řízení před soudy je upraveno v zákoně o občanském soudním řízení (občanský soudní řád).
Kromě soudů mohou o právech a povinnostech občanů rozhodovat také státní úřady. Z těchto úřadů
jsou nejvyššími ministerstva a ústřední státní orgány, jako např. Úřad vlády, Národní bezpečnostní úřad, Český
telekomunikační úřad, Úřad průmyslového vlastnictví, Český statistický úřad, Český úřad zeměměřičský a
katastrální, Český báňský úřad, Energetický úřad atd. Řízení před státními úřady se řídí především zákonem o
správním řízení (správní řád) a několika speciálními zákony.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Typologie řízení k ochraně práv
Každému občanu ústava zaručuje ochranu jeho práv a činí tak právě soudní soustavou, která je jedním
ze společenských pilířů, na kterých stojí státní zřízení. Soudy jsou nezávislé na jiných státních orgánech.
Soudní řízení rozdělujeme podle druhu na:
-
občanské soudní řízení, kde jsou účastníky řízení soukromoprávní subjekty
trestní řízení soudní, kde na jedné straně stojí stát zastoupený státním zástupcem a na druhé straně osoba
obžalovaná ze spáchání trestného činu
soudní řízení správní, kde se rozhoduje o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu
řízení před Ústavním soudem, který rozhoduje o stížnostech proti rozhodnutí jiných orgánů ve vztahu
k ústavně zaručeným právům, případně rozhoduje o zrušení právních předpisů, pokud neoprávněně
zasahují do ústavních práv občana
Občanská soudní řízení dělíme na řízení sporná a nesporná.
Ve sporných řízeních se rozhoduje o žalobách mezi spornými stranami. Nejčastějším typem sporné
žaloby je žaloba na plnění (především na zaplacení), dále známe žaloby určovací, kdy soud rozhoduje o tom, zda
nějaké právo existuje či nikoliv a také žaloby statkové neboli o osobních stavu (o rozvod, o
neplatnost manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o zrušení, neplatnost nebo
neexistenci partnerství a o určení otcovství).
V nesporných řízeních proti sobě nestojí sporné strany, ale jeho smyslem je naplnění nějakého veřejného
zájmu, jako např. v řízení o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů, řízení o soudní úschově, o umoření listiny,
o prohlášení za mrtvého nebo řízení ve věcech obchodního rejstříku.
Poskytování právní pomoci a zastupování před soudy a právními orgány
Role advokáta a notáře
Advokát je svobodné právnické povolání, které se zabývá poskytování právních služeb, zejm.
zastupováním klientů v řízení před soudy, správními úřady a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech,
poskytování právních rad, sepisování listin a zpracovávání právních rozborů. K výkonu advokacie musí být
advokát ve své stavovské organizaci – České advokátní komoře. Advokát není závislý na žádných subjektech a je
vázán pokyny klienta. Advokát je jediným právním profesionálem, který je oprávněn zastupovat své klienty ve
všech druzích řízení před všemi soudy a státními orgány.
Notář je rovněž právnické povolání, oproti advokátům je však osobou státem pověřenou k sepisování
veřejných listin – notářských zápisů (o právních úkonech, o průběhu valných hromad a schůzí právnických osob,
o tom, že je někdo naživu, o jiných skutkových dějích a stavu věcí, nebo o prohlášení). Notáři také
provádějí vidimaci a legalizaci, osvědčují, že byla předložena listina a kdy se tak stalo, provádějí
protestaci směnek a jiných listin, které je třeba předložit k uplatnění práva, a přijímají úschovy. Významná je
zejména činnost notáře jako soudního komisaře v dědickém řízení.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Mimosoudní vymáhání pohledávek
Mimosoudním vymáháním pohledávek rozumíme snahou věřitele domoci se svých splatných
pohledávek jinak než v soudním řízení. Jednou z možností je využít služeb advokáta, který učiní výzvu dlužníkovi
k úhradě splatných pohledávek a upozorní jej na to, že po podání žaloby se jeho pohledávka zvýší o náklady
řízení, což není zanedbatelná částka.
Věřitel se může rovněž obrátit na specializovanou firmu, která vstoupí do jednání s dlužníkem a
projednává s nemožnosti umoření dluhu. Tento postup však v sobě skrývá možnost, že dluh je vymáhán
prostředky na hranici legálnost nebo i za ní. Některé z vymahačských firem totiž někdy užívají k vymožení
pohledávek postupy, které zákon zakazuje, jako např. vydírání atp.
Mediace
Mediace je označení pro postup směřující k řešení sporu mezi dvěma stranami. Mezi znesvářené strany
vstupuje třetí strana, tzv. mediátor, který napomáhá ke hledání kompromisního řešení. Mediace nachází své
uplatnění v oblasti trestního práva, ale především se rozvíjí tzv. rodinná mediace. Ta napomáhá řešení
obtížných situací v rozvodových řízeních a porozvodových obdobích a napomáhá stabilizaci často jinak
neřešitelných situací. Mediaci v civilních řízeních upravuje zákon o mediaci.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
9.
9. 1. SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ SOUDNÍ
J. Maršíková
Pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví, postup soudů,
účastníků řízení a dalších osob ve správním soudnictví upravuje zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen SŘS).
Ve věcech správního soudnictví rozhodují specializované senáty a specializovaní samosoudci krajských
soudů a Nejvyšší správní soud se sídlem v Brně.
Podle ust. § 4 SŘS rozhodují soudy ve správním soudnictví
a) o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem
územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud
jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné
správy (kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v
předcházejícím řízení rozhodnutím správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují
jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě
vyslovení jeho nicotnosti; řízení probíhá podle § 65 až 78 SŘS),
b) o ochraně proti nečinnosti správního orgánu v řízení podle § 79 až 81 SŘS (kdo bezvýsledně vyčerpal
prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti
nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost
vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení),
c) o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu v řízení podle § 82 až 87 SŘS (každý, kdo tvrdí,
že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního
orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu
přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl
nezákonný),
d) o kompetenčních žalobách v řízení podle ust. § 97 až 101 SŘS (správní orgány si osobují nebo popírají
svoji pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním
orgánem),
e) ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda v řízení podle ust. § 88 až 93 SŘS
(ochrana ve věcech seznamu voličů, ochrana ve věcech registrace, neplatnost voleb a hlasování, ochrana
ve věcech zániku mandátu, ochrana ve věcech místního a krajského referenda),
f)
ve věcech politických stran a politických hnutí v řízení podle § 94 až 96 SŘS (rozpuštění politické strany či
hnutí, pozastavení či znovuobnovení činnosti),
g) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem v řízení, jež probíhá podle ust.
§ 101a až 101d SŘS.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Nestanoví-li SŘS nebo jiný zákon jinak, je k řízení věcně příslušný krajský soud. Nejvyšší správní soud
rozhoduje např. ve věcech rozpuštění politické strany nebo politického hnutí a v kompetenčních sporech.
Především však rozhoduje o kasačních stížnostech proti rozhodnutím vydaným ve správním soudnictví krajským
soudem.
Účastníci řízení
Podle ust. § 33 odst. 1 SŘS jsou účastníky řízení navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný) nebo ti, o
nichž to stanoví SŘS; odpůrcem (žalovaným) je ten, o němž to stanoví zákon. Podá-li více osob společný návrh,
jedná v řízení každý sám za sebe a s účinky jen pro svou osobu.
Způsobilost být účastníkem řízení (procesní způsobilost) má ten
- kdo má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti,
- správní orgán,
- ten, komu ji zákon přiznává (kdo je podle zákona oprávněn podat návrh).
Účastník řízení jedná osobně (za správní orgán jedná jeho vedoucí, popřípadě jiná osoba k tomu
oprávněná podle vnitřních předpisů), nebo prostřednictvím zvoleného či ustanoveného zástupce.
Zastoupení účastníka řízení
Účastník, který nemá procesní způsobilost, musí být v řízení zastoupen zákonným zástupcem. Účastník, který
má procesní způsobilost, se může nechat v řízení zastoupit
- advokátem,
- obecným zmocněncem (fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu),
- odborovou organizací, jejímž je členem,
- domáhá-li se soudní ochrany účastník, který tvrdí, že došlo správním orgánem k jeho diskriminaci z
důvodu pohlaví, národního, sociálního nebo rasového původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické
menšině, barvy pleti, jazyka, náboženství, víry, světového názoru, politického nebo jiného smýšlení,
zdravotního postižení, věku, majetku, rodu nebo jiného postavení, anebo sexuální orientace, může být
zastoupen též právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního zákona, k jejímž činnostem,
uvedeným ve stanovách, patří ochrana před takovou diskriminací,
- domáhá-li se soudní ochrany účastník žalobou ve věci mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním
vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o
prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení
osobní svobody cizince, může být zastoupen též právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního
zákona, k jejímž činnostem, uvedeným ve stanovách, patří poskytování právní pomoci uprchlíkům
nebo cizincům.
Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně
třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i
advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát.
Osoby zúčastněné na řízení
Podle ust. § 34 odst. 1 SŘS jsou osobami zúčastněnými na řízení osoby, které byly přímo dotčeny ve
svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty,
které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li
účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.
Navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na
řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě,
kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení;
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně
předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba
Osoba zúčastněná na řízení má právo
- předkládat písemná vyjádření,
- nahlížet do spisu,
- být vyrozuměna o nařízeném jednání a
- žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo.
Osobě zúčastněné na řízení se doručuje
- žaloba,
- usnesení o přiznání odkladného účinku, usnesení o předběžném opatření a
- rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí.
Je-li počet osob zúčastněných na řízení mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem jejich práv by mohl
být ohrožen rychlý průběh řízení, rozhodne soud, že osoby zúčastněné na řízení mohou svá práva v řízení
uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si zvolí. Jestliže se osoby zúčastněné na
řízení se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr společného zmocněnce s přihlédnutím k zájmům
osob zúčastněných na řízení soud.
Jednání před soudem
Nestanoví-li SŘS jinak, použijí se podle ust. § 64 SŘS pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně
ustanovení OSŘ. Obecná ustanovení o řízení jsou upravena v ust. § 32 až 64 SŘS, ustanovení § 65 až 101d SŘS
pak obsahují zvláštní pravidla pro projednání jednotlivých typů správních žalob.
Žaloba
Řízení je zahájeno dnem, kdy je správnímu soudu doručen návrh (žaloba). Obecné náležitosti žaloby
jsou upraveny v ust. § 37 odst. 2 a 3 SŘS .
Jde-li o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, musí žaloba kromě obecných náležitostí podání
obsahovat
a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci,
b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy,
c) označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá,
d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné,
e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést,
f) návrh výroku rozsudku.
K žalobě žalobce připojí jeden opis napadeného rozhodnutí. Žalobce může kdykoli za řízení žalobní body
omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen
ve lhůtě pro podání žaloby.
Lhůty pro projednání věci
Soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné
důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Podle ust. § 56 odst. 3 SŘS soud projednává a
rozhoduje přednostně
- žaloby proti nečinnosti správního orgánu,
- žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o
povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním
řízením,
další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon.
O některých typech žalob musí soud rozhodnout ve stanovené lhůtě, např.
- v případě ochrany ve věcech seznamu voličů soud podle ust. § 88 odst. 3 SŘS rozhodne do tří dnů
poté, kdy návrh došel soudu,
- v případě ochrany ve věcech registrace kandidátní listiny soud podle ust. § 89 odst. 5 rozhodne do 15
dnů poté, kdy došel návrh soudu,
- ve věcech neplatnosti voleb a hlasování a ve věcech zániku mandátu rozhodne soud podle ust. § 90
odst. 3 a podle § 91 odst. 3 SŘS do 20 dnů poté, kdy návrh došel soudu,
- ve věcech místního a krajského referenda rozhodne soud podle ust. § 91a odst. 3 a § 91b odst. 3 SŘS
do 30 dnů,
- ve věcech o zrušení opatření obecné povahy rozhodne soud podle ust. § 101d odst. 2 SŘS do 90 dnů
poté, kdy došel návrh soudu.
Soud ve věci rozhodne po jejím projednání při soudním jednání. Průběh soudního jednání upravuje ust. § 49
SŘS. Soud může o věci samé rozhodnout bez jednání
-
jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí; má se za to, že souhlas je udělen, nevyjádříli dlužník svůj nesouhlas do dvou týdnů od doručení výzvy soudu,
jestliže to stanoví tento zákon (jde zpravidla o případy, kdy je soudu předepsána krátká lhůta
k rozhodnutí, takže by ani nebylo technicky možné soudní jednání svolat).
Typy soudních rozhodnutí
Ve správním soudnictví rozhoduje soud
- rozsudkem ve věci samé,
- usnesením ve věci samé tam, kde to zákon stanoví,
- v ostatních případech usnesením.
Rozsudek
Pro rozsudek platí:
- na rozsudku se usnáší senát nadpoloviční většinou hlasů v neveřejné poradě,
- soud vyhotoví rozsudek a odešle jej účastníkům nejpozději do jednoho měsíce od vyhlášení; tuto lhůtu
může předseda soudu ze závažných důvodů prodloužit, nejvýše však o dva měsíce,
- rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci,
- rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění, kterou soud ve výroku stanovil, a není-li
vyslovena povinnost k plnění, nebo není-li stanovena lhůta k plnění, jeho právní mocí.
Je-li žaloba důvodná, správní soud podle jednotlivých typů řízení rozsudkem
- zruší napadené rozhodnutí správního orgánu pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákonnost
zruší soud napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze
správního uvážení nebo jej zneužil. Podle okolností může správní soud zrušit i rozhodnutí správního
orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo. Zároveň v rozsudku vysloví, že věc se vrací k dalšímu
řízení žalovanému správnímu orgánu (§ 78 SŘS).
- Soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu
přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon (§ 81 SŘS).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
-
Soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky
anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva
pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Šlo-li o zásah ozbrojených sil,
veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru,
uloží soud tento zákaz nebo příkaz správnímu orgánu nebo obci, která takový sbor řídí nebo které je
takový sbor podřízen (§ 87 SŘS).
V kompetenčním sporu soud rozsudkem určí, který ze správních orgánů má pravomoc vydat
rozhodnutí ve věci uvedené v žalobě. Současně vysloví nicotnost všech rozhodnutí správních orgánů
nebo jejich jednotlivých výroků, pokud jsou v rozporu s určením pravomoci soudem (§ 100 SŘS).
Dojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že
ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy
nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší dnem,
který v rozsudku určí (§ 101d SŘS).
Usnesení
Pro usnesení platí:
- vyhlašuje se veřejně, je-li učiněno při jednání,
- soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil, a nevyhlašuje-li se, doručením,
- soud není vázán usnesením, jímž se toliko upravuje vedení řízení
- písemné vyhotovení usnesení se doručuje účastníkům jen tehdy, končí-li se jím řízení, nebo je-li jím
rozhodnuto o návrhu na přiznání odkladného účinku nebo o návrhu na předběžné opatření jinak jen
tomu, komu se jím ukládá povinnost nebo je-li to nutné pro vedení řízení.
Soudní poplatky a náklady řízení
Soudní poplatky
Podle položky 18b) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k SoudP se platí za žalobu nebo jiný návrh
na zahájení řízení ve věcech správního soudnictví
a) proti rozhodnutí správního orgánu soudní poplatek 3.000 Kč,
b) na určení, že návrh na registraci stanov (změny stanov) politické strany nebo politického hnutí nemá
nedostatky a na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části soudní poplatek 5.000 Kč,
c) na znovuobnovení politické strany nebo politického hnutí soudní poplatek 15.000 Kč,
d) v ostatních případech soudní poplatek 2.000 Kč
Za kasační stížnost se podle položky 19 sazebnímu platí soudní poplatek 5.000,-Kč.
Poplatkové povinnosti nepodléhají řízení ve věcech
- důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku k důchodu, zvláštního příspěvku k důchodu,
nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, sociální
péče, pomoci v hmotné nouzi a státních dávek,
- volebních,
- kompetenčních žalob.
Od placení soudních poplatků jsou osvobozeni navrhovatelé - cizinci v řízení ve věcech mezinárodní ochrany,
dočasné ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení zajištění,
jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, a v řízení o propuštění cizince ze
zajištění.
Náhrada nákladů řízení
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, soudní poplatky, ušlý výdělek účastníků
a jejich zákonných zástupců, náklady spojené s dokazováním, odměna zástupce, jeho hotové výdaje a
tlumočné.
Pravidla pro rozhodování o nákladech řízení jsou stanovena v ust. § 60 SŘS:
- Nestanoví-li SŘS jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení
před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen
částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. Toto neplatí, mělo-li by být právo
přiznáno správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, úrazového pojištění, nemocenského
pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba
odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení
zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů
řízení.
- Stát má proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, které platil (svědečné,
znalečné, tlumočné), není-li tento účastník osvobozen od soudních poplatků.
- Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s
plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh
přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.
- Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada
nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává.
O nákladech řízení rozhoduje soud zpravidla v rozsudku nebo v usnesení, jímž se řízení končí.
Opravné prostředky
Kasační stížnost
Opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví je kasační
stížnost. Kasační stížnost je přípustná proti každému rozhodnutí vyjma:
- rozhodnutí ve věcech volebních,
- rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším
správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným
právním názorem Nejvyššího správního soudu,
- rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení,
- rozhodnutí, které je svojí povahou dočasné,
- směřuje-li jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu,
- opírá-li se jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl nebo
- opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou jako kasační důvody přípustné podle § 103 SŘS (nesprávné
právní posouzení, vady řízení, zmatečnost řízení, nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro jeho
nesrozumitelnost apod.)
Kasační stížnost
- musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí; zmeškání lhůty nelze prominout,
- podává se u Nejvyššího správního soudu; lhůta je však zachována, byla-li kasační stížnost podána včas i
u soudu, který napadené rozhodnutí vydal,
- kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat.
Pro řízení o kasační stížnosti platí:
- Účastníky řízení o kasační stížnosti jsou stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky původního řízení.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen,
který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. Považuje-li to za vhodné
nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání kasační stížnosti jednání.
Nejvyšší správní soud je vázán rozsahem kasační stížnosti; to neplatí, je-li na napadeném výroku závislý
výrok, který napaden nebyl, nebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Dospěje-li Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační stížnost je důvodná, rozsudkem zruší rozhodnutí
krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení; jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody
pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením
rozhodnutí krajského soudu. Není-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem
zamítne.
Obnova řízení
Podle ust. § 111 SŘS správní soud řízení ukončené pravomocným rozsudkem na návrh účastníka obnoví,
jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení
uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného řízení může být
pro něj příznivější.
Pro řízení platí:
- K řízení je příslušný soud, který vydal rozhodnutí, proti němuž návrh na obnovu řízení směřuje.
- Návrh na obnovu řízení lze podat ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení navrhuje, se
dozvěděl o důvodu obnovy; po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí však může být
návrh podán jen tehdy, jestliže byl zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.
- Obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního
orgánu a ve věcech politických stran a hnutí,
- Návrh na obnovu řízení nemá odkladný účinek; soud jej však může na návrh přiznat.
Byla-li obnova řízení pravomocně (usnesením) povolena, pokračuje soud v řízení o původním návrhu. Soud
provede nově navržené důkazy a rozhodne o původním návrhu; novým rozhodnutím se nahrazuje rozhodnutí
původní. Nedůvodný návrh na povolení obnovy řízení soud usnesením zamítne.
10. 1. OBČANSKÉ SOUDNÍ ŘÍZENÍ
J. Maršíková
Soustava soudů v České republice
Organizace a struktura soudů v České republice je upravena zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.
Soustavu soudů tak tvoří
- Nejvyšší soud,
- Nejvyšší správní soud,
- 2 vrchní soudy, kterými jsou Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
8 krajských soudů, kterými jsou Krajský soud v Praze, Městský soud v Praze (pro území hlavního města
Prahy) Krajský soud v Plzni, Krajský soud v Českých Budějovicích, Krajský soud v Hradci Králové, Krajský soud
v Ústí nad Labem, Krajský soud v Brně, Krajský soud v Ostravě. Ve většině zbývajících krajských měst se
zatím budují pobočky krajských soudů s výhledem jejich přeměny na samostatné krajské soudy.
okresní soudy (v obvodu města Brna Městský soud v Brně a na území hlavního města Prahy pak obvodní
soudy).
Na rozhodovací činnosti soudů v občanském soudním řízení se podílejí vedle soudců, kteří rozhodují jako
samosoudci nebo v senátech, i
- asistenti soudců
- vyšší soudní úředníci (podle zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších soudních
úřednících státního zastupitelství)
- soudní tajemníci a justiční čekatelé (podle vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské
soudy).
Úkoly k zajištění fungování soudnictví pak plní administrativní pracovníci: vedoucí soudních kanceláří,
zapisovatelky, pracovníci podatelen, informačních kanceláří apod.
Věcná a místní příslušnost soudů
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z
občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a
nerozhodují o nich jiné orgány. Ve věci rozhoduje vždy věcně a místně příslušný soud.
Věcná příslušnost soudů v občanském soudním řízení je upravena v ust. § 9 – 11 OSŘ.
Okresní soudy
Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Krajské soudy jako soudy prvního stupně v civilních věcech.
Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
a) ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany práv třetích osob, popřípadě ochrany
práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích,
b) ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích z ohrožení a porušení práv podle
autorského zákona a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí
práva podle autorského zákona,
c) ve sporech o vzájemné vypořádání dávky důchodového pojištění a důchodového zabezpečení poskytnuté
neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, mezi zaměstnavatelem a příjemcem této dávky,
d) ve sporech o vzájemném vypořádání přeplatku na dávce nemocenského pojištění vyplacené neprávem
nebo ve vyšší částce a ve sporech o vzájemném vypořádání regresní náhrady zaplacené v důsledku vzniku
nároku na dávku nemocenského pojištění,
e) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,
f)
ve sporech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru podle § 18 odst. 2 zákona č.
451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních
orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,
g) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto
spory patří do pravomoci soudů České republiky,
h)
ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z kolektivní smlouvy,
i)
ve sporech o vzájemném vypořádání přeplatku na dávce státní sociální podpory a dávce pomoci v hmotné
nouzi poskytnuté neprávem nebo ve vyšší částce mezi oprávněnou osobou a osobou společně
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
posuzovanou nebo mezi oprávněnou osobou a právnickými nebo fyzickými osobami uvedenými ve
zvláštním právním předpise.
Krajské soudy jako soudy prvního stupně v obchodních věcech
Krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně
a) ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku a rejstříku
společenství vlastníků jednotek,
b) ve statusových věcech obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle části první, druhé
a čtvrté obchodního zákoníku a o zrušení evropské společnosti a evropské družstevní společnosti s
likvidací za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropských společenství a zvláštním
zákonem vydaným k jeho provedení,
c) ve věcech vyplývajících z právních vztahů, které souvisejí se zakládáním obchodních společností, družstev,
obecně prospěšných společností, nadací a nadačních fondů,
d) v řízení o zrušení obecně prospěšné společnosti a její likvidaci a o jmenování jejího likvidátora,
e) v řízení o zrušení nadace nebo nadačního fondu a jejich likvidaci, o jmenování likvidátora nadace nebo
nadačního fondu a o jmenování nových členů správní rady nadace nebo nadačního fondu,
f)
v řízení o zrušení státního podniku a o jmenování a odvolání jeho likvidátora,
g) ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky
nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na
společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy z nabídky převzetí nebo z nesplnění nabídkové
povinnosti, o vztahy z výkupu účastnických cenných papírů, o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl
společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením
společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b),
h) ve sporech mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich statutárními orgány, likvidátory nebo jinými
orgány a ve sporech mezi společníky (členy) a statutárními orgány, likvidátory či jinými orgány, jde-li o
vztahy týkající se výkonu funkce těchto orgánů,
i)
ve sporech z právních vztahů mezi podnikatelem, obecně prospěšnou společností, nadací nebo nadačním
fondem a insolvenčním správcem majetku patřícího do jejich majetkové podstaty, popřípadě nuceným
správcem, který jim byl ustanoven,
j)
ve sporech z právních vztahů mezi prokuristou a podnikatelem, který prokuru udělil, a byla-li prokura
udělena více osobám, z právních vztahů mezi těmito osobami navzájem,
k) ve věcech ochrany hospodářské soutěže,
l)
ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním a z porušení nebo
ohrožení práva na obchodní tajemství,
m) ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby,
n) ve sporech z práv k obchodní firmě,
o) ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z
průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu
svědčí práva z průmyslového vlastnictví,
p) ve sporech z finančního zajištění a sporech týkajících se směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a
jiných hodnot, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu,
q) ve sporech z obchodů na komoditní burze,
r) ve sporech mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti z dalších obchodních závazkových vztahů,
včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, s výjimkou sporů
1. ze smluv o úvěru, o běžném účtu a o vkladovém účtu a z jejich zajištění,
2. o náhradu škody a o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti se smlouvami uvedenými
pod bodem 1 a jejich zajištění,
3. o určení vlastnictví k nemovitostem a o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem,
4. o práva k cizím věcem,
5. týkajících se nájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor,
6. o peněžité plnění, jestliže částka požadovaná žalobcem nepřevyšuje 100 000 Kč; k příslušenství
pohledávky se přitom nepřihlíží,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
s)
t)
u)
v)
w)
ve věcech kapitálového trhu,
v řízení o neplatnosti smlouvy nebo dohody evropské společnosti, k jejímuž uzavření se vyžaduje podle
zvláštního právního předpisu53a) předchozí schválení správní radou,
ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a sporů z toho vzniklých,
v řízení o zrušení veřejné výzkumné instituce a její likvidaci a o jmenování a odvolání jejího likvidátora,
řízení ve věci přeměn obchodních společností a družstev, včetně všech řízení o náhradě podle zvláštního
právního předpisu.
Krajské soudy dále rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech,
jakož i ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními
přijatými v jeho průběhu.
Krajský soud jako soud odvolací
Krajské soudy dále rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím, která byla vydána okresními soudy.
Vrchní soudy
Vrchní soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím, která vydal v prvním stupni krajský soud.
Nejvyšší soud
Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanském soudním řízení
rozhoduje
- o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy,
- rozhoduje v jiných případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž
vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
- o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů, vyžaduje-li to zvláštní právní předpis nebo
mezinárodní smlouva, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena,
Nejvyšší soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení a na jejich
základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech
určitého druhu.
Místní příslušnost soudů je upravena v ust. § 84 až 89a OSŘ
Podle ust. § 84 OSŘ platí, že k řízení je příslušný obecný soud žalovaného, není-li zákonem stanoveno jinak.
Obecným soudem
- fyzické osoby - nepodnikatele je okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud,
v jehož obvodu se trvale zdržuje,
- okresním soudem fyzické osoby – podnikatele je v obchodních věcech soud, v jehož obvodu má místo
podnikání,
- obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo,
V ust. § 87 OSŘ je upravena tzv. příslušnost na výběr daná. Toto ustanovení umožňuje ve vyjmenovaných
případech zvolit si k podání žaloby buď obecný soud žalovaného, nebo jiný soud určený podle tam stanoveného
pravidla, např. podle platebního místa, uplatňuje-li se právo ze směnky, nebo podle místa stálého pracoviště
žalovaného apod.
V ust. § 88 OSŘ je upravena pro tam vyjmenované případy tzv. výlučná příslušnost (tedy žaloba se
nepodává u obecného soudu, ale soudu určeného podle pravidel zakotvených v ust. § 88 OSŘ. Např. soud,
který rozhodoval o rozvodu manželství, je místně příslušný i k řízení o vypořádání rozvodem zaniklého
společného jmění manželů.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V obchodních věcech si mohou účastníci písemně dohodnout místní příslušnost jiného soudu prvního stupně,
nejde-li o případy vyjmenované v ust. § 88 OSŘ.
Účastníci soudního řízení a jejich zástupci
Způsobilost být účastníkem soudního řízení má ten, kdo má způsobilost k právům a povinnostem, nebo
ten, komu ji zákon přiznává. Před soudem pak může účastník samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má
způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Plnou procesní způsobilost má tedy zletilá
osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům nebyla omezena.
Za právnickou osobu jedná
- statutární orgán,
- pověřený zaměstnanec,
- vedoucí odštěpného závodu ve věcech odštěpného závodu,
- prokurista
První definice účastenství
Podle ust. § 90 OSŘ jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný. Přitom není vyloučeno, aby na straně
žalobce nebo na straně žalovaného vystupovalo vedle sebe několik účastníků řízení (např. ve sporu o zaplacení
dluhu na straně žalované dlužník a jeho ručitel). Nejde-li o nerozlučné společenství, pak platí, že v řízení jedná
každý z nich sám za sebe.
Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení na stranu žalobce nebo na stranu žalovaného
přistoupil další účastník řízení. Na návrh žalobce může soud (po předchozím souhlasu žalovaného) připustit, aby
žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a na jeho místo nastoupil někdo jiný (např. změna v osobě žalobce
v důsledku postoupení pohledávky, která je předmětem sporu).
Druhá definice účastenství
Podle ust. § 94 odst. 1 OSŘ jsou účastníky v nesporném řízení (v řízení, které lze zahájit i bez návrhu) ti,
o jejichž právech a povinnostech má býti jednáno. Např. účastníkem řízení o zrušení obchodní společnosti
soudem jsou vedle zrušované obchodní společnosti i všichni její společníci.
Třetí definice účastenství
Účastníkem řízení jsou také navrhovatel a ti, které zákon za účastníky řízení označuje. Např. okruh
účastníků insolvenčního řízení je upraven v ust. § 14 InsZ tak, že účastníky jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují
své právo vůči dlužníku.
Účastník může být v řízení zastoupen
a)
zástupcem na základě zákona (fyzická osoba, která nemůže jednat před soudem samostatně, musí
být zastoupena svým zákonným zástupcem),
b)
zástupcem na základě plné moci
advokátem nebo notářem,
jinou fyzickou osobou s plnou způsobilostí k právním úkonům jako obecným zmocněncem,
odborovou organizací (zastupování člena odborové organizace vyjma věcí obchodních),
právnickými osobami v případech vyjmenovaných v ust. § 26 OSŘ
c) na základě rozhodnutí
soudem ustanoveným opatrovníkem, např. není-li pobyt účastníka znám, není-li schopen
srozumitelně se vyjadřovat apod. (§ 29 OSŘ),
soudem ustanoveným zástupcem, jestliže jsou u účastníka splněny předpoklady pro přiznání
osvobození od placení soudních poplatků (ekonomické a sociální důvody) a je-li toho třeba
k ochraně zájmů tohoto účastníka (§ 30 OSŘ).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Žaloba
Žaloba musí obsahovat jednak obecné náležitosti podání stanovené v ust. § 42 odst. 4 OSŘ:
- musí obsahovat označení soudu, kterému je určena,
- musí být podepsána
- musí být opatřena datem.
Další náležitosti jsou předepsány v ust. § 79 odst. 1 OSŘ a jsou jimi
- označení účastníků (žalobce a žalovaného)
- označení zástupců, jsou-li účastníci zastoupeni,
- vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž se žaloba zakládá,
- označení důkazů, jichž se k prokázání tvrzených skutečností žalobce dovolává a
žalobní petit, tedy návrh výroku soudního rozhodnutí (čeho se žalobce žalobou domáhá).
Fyzická osoba musí být v žalobě označena jménem, příjmením, datem narození (nebo rodným číslem) a
bydlištěm. Fyzická osoba – podnikatel se navíc označuje identifikačním číslem a na místo bydliště se uvede
místo podnikání. Právnická osoba se v žalobě označí obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním
číslem.
Žalobou se podle ust. § 80 OSŘ lze domáhat, aby bylo rozhodnuto
a) o osobním stavu (o rozvodu, o neplatnosti manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o zrušení,
neplatnosti nebo neexistenci partnerství, o určení otcovství, o osvojení, o způsobilosti k právním
úkonům, o prohlášení za mrtvého),
b) o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva nebo
c) o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
K žalobě musí žalobce připojit v žalobě označené listinné důkazy.
Se souhlasem soudu může žalobce v průběhu soudního řízení žalobu změnit. Soud změnu žaloby
nepřipustí, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro rozhodnutí o změněném návrhu
(§ 95 OSŘ).
Za podmínek stanovených v ust. § 96 OSŘ může žalobce až do pravomocného skončení sporu vzít
žalobu zpět. V takovém případě soud řízení zastaví (případně současně zruší dosud nepravomocné soudní
rozhodnutí).
Jednání před soudem
Jednání probíhá před věcně a místně příslušným soudem (viz kapitola 8.3.2). Jednání vede jediný
soudce (samosoudce). Jednání je veřejné, veřejnost může být vyloučena, jen kdyby veřejné projednání věci
ohrozilo tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, obchodní tajemství, důležitý zájem
účastníků nebo mravnost.
Před tím, než soudce nařídí jednání ve věci
zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady žaloby,
vyzve žalovaného, aby se písemně vyjádřil ve věci,
účastníky řízení upozorní na možnost využití mediace nebo sociálního poradenství, je-li to vhodné,
ustanoví znalce, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí a
zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Vyžaduje-li to povaha věci (např. žalovaný nereaguje na výzvu k vyjádření, žalovaný podal ve věci
neodůvodněný odpor proti platebnímu rozkazu apod.), může soud podle ust. § 114b OSŘ žalovanému
usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok neuznává, ve vyjádření vylíčil
rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, kterých se dovolává,
popřípadě označil další důkazy k prokázání svých tvrzení. K vyjádření stanoví soud lhůtu, která nesmí být kratší
než 30 dnů od doručení usnesení. Jestliže se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádří, má se za to, že nárok
uplatněný žalobou uznává (o tom musí v usnesení poučen) a soud může bez jednání rozhodnout ve věci
rozsudkem pro uznání. Náhradní doručení tohoto usnesení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se
prostřednictvím datové schránky.
Ust. § 114c OSŘ umožňuje soudu předvolat účastníky k přípravnému jednání. Při něm soud vyzve
účastníky, aby do protokolu doplnili potřebná tvrzení o rozhodných skutečnostech a aby k jejich prokázání
označili potřebné důkazy, pokusí se o smírné vyřešení sporu nebo může nařídit účastníkům první setkání
s mediátorem. Nedostaví-li se k přípravnému jednání bez omluvy žalobce, ačkoliv byl řádně předvolán alespoň
20 dnů předem, soud řízení zastaví. Nedostaví-li se bez omluvy žalovaný, má se za to, že nárok uznává a soud
může o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání (o těchto následcích musí být žalobce i žalovaný v předvolání
poučen).
Průběh soudního jednání:
- soud ověří totožnost předvolaných účastníků nebo jejich zástupců,
- soud účastníky poučí o možnosti vznášet námitky nepříslušnosti soudu k projednání žaloby, a vznášet
námitky podjatosti soudce či zapisovatelky,
- žalobce přednese žalobu nebo sdělí její podstatný obsah; za nepřítomného žalobce tak učiní soud,
- žalovaný přednese vyjádření, za nepřítomného žalovaného tak učiní soud, bylo-li vyjádření učiněno
v písemné formě,
- soudce zhodnotí výsledky přípravy jednání a uvede, která právně významná skutková tvrzení jsou mezi
účastníky sporná a která nesporná; rovněž uvede, které důkazy budou provedeny,
- proběhne důkazní řízení,
- soud poučí účastníky řízení o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí být uvedeny a důkazy k jejich
prokázání navrženy nejpozději do skončení prvního jednání ve věci,
- pokud účastníci navrhnou další relevantní důkazy, odročí soud jednání za účelem jejich opatření a
provedení při dalším jednání,
- pokud účastníci další důkazy nenavrhnout nebo pokud soud rozhodne, že provedení dalších důkazů
není třeba, dokazování končí,
- následuje závěrečný návrh žalobce a žalovaného, kde účastníci shrnou své návrhy a mohou se vyjádřit
ke skutkové a právní stránce věci; rovněž vyúčtují náklady řízení,
- pokud soud neodročí jednání za účelem přípravy a vyhlášení rozsudku, následuje vyhlášení rozsudku
s jeho odůvodněním a poučením o opravném prostředku,
- písemné vyhotovení rozsudku musí být účastníkům nebo jejich zástupcům odesláno do 30 dnů od
vyhlášení rozsudku.
O průběhu soudního jednání se pořizuje zvukový záznam nebo písemný protokol.
Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků a
účastníků řízení, znalecký posudek, veřejné i soukromé listiny, legálně opatřené obrazové a zvukové záznamy,
ohledání apod. Způsob provádění dokazování je upraven v ust. § 125 až 136 OSŘ. Soud pak hodnotí provedené
důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti.
Typy soudních rozhodnutí
V občanském soudním řízení rozhoduje soud
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
rozsudkem,
usnesením,
platebním rozkazem,
elektronickým platebním rozkazem,
evropským platebním rozkazem nebo
směnečným nebo šekovým platebním rozkazem.
Rozsudek
Rozsudkem rozhoduje soud ve věci samé. Rozsudek sestává ze záhlaví (v němž je označen soud a
soudce, který rozsudek vydává, účastníci řízení a jejich zástupci a předmět řízení) se stáním znakem, z výroku,
z odůvodnění a z poučení o opravném prostředku a o možném výkonu rozhodnutí.
Ve věci může být vydán za podmínek dle § 153a OSŘ rozsudek pro uznání a za podmínek dle ust. §
153b OSŘ rozsudek pro zmeškání. Není vyloučeno vydání i částečného rozsudku (soud rozhoduje zatím pouze o
části žalobou uplatněného nároku) nebo mezitímního rozsudku (soud rozhoduje zatím pouze o základu
uplatněného nároku).
Rozsudek je pravomocný, pokud jej již nelze napadnout odvoláním; rozsudek je vykonatelný, jakmile
uplynula lhůta pro plnění stanovená v rozsudku (vyjma případů stanovených v § 162 OSŘ upravujícího
předběžnou vykonatelnost rozsudku).
Usnesení
Nestanoví-li OSŘ jinak, rozhoduje soud usnesením, a to zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo
přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o smíru, o nákladech řízení nebo o věcech, které se týkají
vedení řízení.
Některé typy usnesení nemusí být písemně vyhotoveny a doručeny účastníkům řízení; postačí jejich
vyhlášení při soudním jednání a uvedení do protokolu. Pouze proti některým typům usnesení je odvolání
přípustné, o možnosti podat odvolání musí být účastník poučen.
Platební rozkaz
Pro platební rozkaz podle § 172 až 174 OSŘ platí:
- vydá jej soud, bylo-li v žalobě uplatněno právo na peněžitý nárok a uplatněné právo ze žaloby a
připojených listin vyplývá,
- platební rozkaz neobsahuje odůvodnění,
- je třeba doručit jej do vlastních rukou s tím, že náhradní doručení je vyloučeno; nepodaří-li se platební
rozkaz žalovanému doručit, soud jej zruší a k projednání žaloby nařídí jednání,
- podáním včasného odporu se platební rozkaz ruší, odpor nemusí být odůvodněn; soud nařídí ve věci
jednání,
- platební rozkaz, proti kterému nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku,
- platební rozkaz nelze vydat, není-li znám pobyt žalovaného nebo má-li být doručen do ciziny.
Elektronický platební rozkaz
Pro elektronický platební rozkaz podle ust. § 174a OSŘ platí
- vydá jej soud k návrhu na předepsaném formuláři doručeném elektronickou cestou a opatřeném
uznávaným elektronickým podpisem,
- peněžité plnění nesmí převýšit 1.000.000,- Kč,
- odpor se podává rovněž na předepsaném formuláři,
- jinak obdobně platí ustanovení § 172 až 174 OSŘ o platebním rozkazu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Směnečný platební rozkaz
Pro směnečný platební rozkaz podle ust. § 175 OSŘ platí
- vydá jej soud k návrhu, k němuž je připojen originál platné směnky a popř. další listiny nutné
k uplatnění práv ze směnky,
- ve směnečném platebním rozkazu stanoví soud 8denní lhůtu k zaplacení nebo k podání námitek,
- náhradní doručení směnečného platebního rozkazu není vyloučeno,
- pro námitky platí koncentrace řízení; v námitkách musí být uvedeno vše, co žalovaný proti povinnosti
zaplatit namítá, neboť k později uplatněným námitkám soud nepřihlédne,
- podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání a rozhodne, zda směnečný
platební rozkaz ponechává v platnosti nebo jej ruší,
- nepodá-li žalovaný včasné a odůvodněné námitky, má pravomocný směnečný platební rozkaz účinky
pravomocného rozsudku.
Soudní poplatky a náklady řízení
Soudní poplatky
Předmět soudních poplatků, okruh poplatníků, vznik poplatkové povinnosti, sazby soudních poplatků a
jejich placení, následky nezaplacení soudního poplatku a osvobození od poplatků upravuje zákon č. 549/1991
Sb., o soudních poplatcích (SoudP).
Poplatníkem soudního poplatku za řízení je navrhovatel, pokud zákon nestanoví jinak. Je-li navrhovatel
od placení soudních poplatků osvobozen, zaplatí soudní poplatek nebo jeho odpovídající část podle výsledku
sporu žalovaný, který nebyl ve sporu úspěšný. Poplatníkem za řízení před odvolacím soudem je odvolatel,
poplatníkem za řízení před dovolacím soudem je dovolatel.
Není-li v ust. § 4 SoudP stanoveno jinak, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby, podáním
odvolání nebo dovolání. Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti a platí se příslušnému soudu na
účet zřízený u ČNB; poplatek do částky 5.000,- Kč lze zaplatit vylepenými kolkovými známkami. Není-li soudní
poplatek zaplacen ani na výzvu soudu, soud řízení, odvolací řízení nebo dovolací řízení zastaví.
Výše soudních poplatků je stanovena sazebníkem, který tvoří přílohu k SoudP. Soudní poplatek tak činí např.
-
za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, 5% z žalované
částky, minimálně 1.000,- Kč,
za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je nemovitost 5.000,- Kč (za
nemovitosti na jednom listu vlastnictví),
za návrh na zahájení řízení o rozvod, za návrh na zahájení řízení o ochranu osobnosti 2.000,- Kč,
za návrh na určení výše výživného 500,- Kč (do částky 50.000,- Kč včetně),
za incidenční žalobu o pravost, výši či pořadí popřené pohledávky 5.000,- Kč,
za žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost 5.000,- Kč.
Povinnost zaplatit soudní poplatek nemá
-
poplatník v řízeních, jež jsou podle ust. § 11 odst. 1 SoudP od poplatku osvobozena,
osoba, která je uvedena ve výčtu obsaženém v ust. § 11 odst. 2 SoudP a je tak od placení soudních
poplatků ze zákona osvobozena nebo
osoba, jíž bylo přiznáno k žádosti osvobození od placení soudních poplatků soudem v rámci soudního
řízení podle ust. § 138 OSŘ (ze sociálních důvodů).
Náklady řízení
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
O nákladech řízení rozhoduje soud zpravidla až v rozhodnutí, jímž se řízení končí. Pravidla pro rozhodování o
nákladech řízení jsou stanovena v ust. § 142 až 151a OSŘ.
Podle ust. § 142 OSŘ platí, že úspěšný účastník má právo, aby mu neúspěšná strana sporu uhradila účelně
vynaložené náklady řízení, jimiž jsou např.
-
soudní poplatek,
hotové výdaje vynaložené např. na cestu k soudnímu jednání,
ušlý výdělek,
odměna za zastupování advokátem určená podle vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění včetně daně
z přidané hodnoty, je-li advokát plátcem této daně,
paušální náhrada výdajů advokáta popř. náhrada za ztrátu času určené podle vyhl. č. 177/1996 Sb.
v platném znění včetně daně z přidané hodnoty, je-li advokát plátcem této daně.
Bude-li předmětem řízení peněžité plnění, přizná soud podle ust. § 142a OSŘ úspěšnému žalobci právo na
náhradu nákladů řízení, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal výzvu
k plnění (předžalobní upomínku).
Ust. § 146 OSŘ stanoví pravidla pro rozhodování o nákladech řízení v případě, kdy je řízení zastaveno. Soud
pro účely rozhodnutí o nákladech řízení zkoumá, který z účastníků zastavení řízení zavinil. Ten je pak většinou
povinen uhradit náklady řízení protistraně.
Podle výsledku sporu pak má podle ust. § 148 OSŘ stát právo na náhradu nákladů, které platil. Nejčastěji
půjde o vyplacené znalečné a svědečné.
Řádné a mimořádné opravné prostředky
Řádnými opravnými prostředky jsou
- odvolání proti rozsudku či usnesení,
- odpor proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu a elektronickému platebnímu
rozkazu,
- námitky proti směnečnému nebo šekovému platebnímu rozkazu.
Mimořádnými opravnými prostředky jsou
- dovolání,
- žaloba na obnovu řízení a
- žaloba pro zmatečnost.
Odvolání
Odvoláním lze napadnout rozhodnutí (usnesení nebo rozsudek) okresního soudu nebo krajského soudu vydané
v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje. Odvolání není podle ust. § 202 odst. 1 OSŘ přípustné proti
usnesení, jímž
a)
b)
c)
d)
e)
se upravuje vedení řízení;
byl k řízení přibrán další účastník podle § 94 odst. 3OSŘ;
bylo zahájeno řízení bez návrhu;
byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo opravil podle §
43 odst. 1 OSŘ;
bylo prominuto zmeškání lhůty;
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
f)
g)
h)
i)
j)
k)
l)
m)
n)
o)
p)
q)
byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu;
bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3 OSŘ;
byl schválen smír;
byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110 OSŘ;
byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil podle § 114b a § 193d OSŘ;
bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí,
bylo rozhodnuto o opatřeních k zajištění podmínek pro navrácení dítěte podle § 193c OSŘ;
bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné podle § 50d OSŘ;
byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu;
bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu,
bylo nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 3 OSŘ;
byl zrušen platební rozkaz podle § 173 odst. 2 OSŘ.
Odvolání není rovněž přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím
částku 10.000,- Kč, když k příslušenství se přitom nepřihlíží, a proti rozsudku pro uznání nebo pro zmeškání.
Odvolání se podává do 15 dnů od doručení napadeného rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí
směřuje. Náležitosti odvolání předepisuje ust. § 205 OSŘ; výzvu k odstranění vad odvolání činí podle ust. § 209
OSŘ soud prvního stupně. Ten rovněž učiní potřebné úkony k vybrání soudního poplatku za odvolání a ke
zjištění stanoviska protistrany k odvolání.
O odvolání rozhoduje odvolací soud s výjimkou případů uvedených v ust. § 210a OSŘ, kdy může o odvolání
rozhodnout soud prvního stupně, pokud odvolání zcela vyhoví.
Odpor
Odporem lze napadnout platební rozkaz nebo elektronický platební rozkaz. Lhůta pro podání odporu
činí 15 dnů od doručení platebního rozkazu nebo elektronického platebního rozkazu. Podáním odporu se
platební rozkaz či elektronický platební rozkaz ruší a k projednání žaloby je třeba nařídit jednání. Odpor proti
elektronickému platebnímu rozkazu je možno podat elektronicky na předepsaném formuláři, pokud bude
podepsán zaručeným elektronickým podpisem. Odpor nemusí být odůvodněn.
Námitky
Námitkami lze napadnout směnečný nebo šekový platební rozkaz. Lhůta pro jejich podání činí 15 dnů
od doručení směnečného nebo šekového platebního rozkazu. Námitkami se sice směnečný ani šekový platební
rozkaz neruší, soud však k jejich projednání nařídí jednání a poté buď směnečný či šekový rozkaz ponechá
v platnosti nebo jej zruší. V námitkách musí žalovaný uvést vše, co proti povinnosti zaplatit namítá. K později
vzneseným námitkám nelze přihlédnout.
Dovolání
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacích soudů, pokud to zákon připouští. Není-li
stanoveno jinak, je podle ust. § 237 OSŘ dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu,
kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována
rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ust. § 238 OSŘ obsahuje výčet věcí, v nichž není dovolání přípustné. Patří mezi ně např. rozsudky a
usnesení, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřesahujícím částku 50.000,- Kč s výjimkou vztahů ze
spotřebitelských smluv a z pracovněprávních vztahů.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni. Účastník podávající dovolání musí být zastoupen advokátem; to neplatí, je-li
dovolatelem fyzická osoba s právnickým vzděláním, nebo právnická osoba, jedná-li za ni osoba s právnickým
vzděláním. O dovoláních rozhoduje Nejvyšší soud ČR.
Obnova řízení
Podle ust. § 228 OSŘ může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo
pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení
před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v zákoně též před odvolacím soudem,
pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně
nebo za podmínek uvedených v zákoně též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho
příznivější rozhodnutí ve věci.
Žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se
dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před
uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí. Po třech letech od právní moci napadeného
rozhodnutí může být žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek nebo rozhodnutí o
přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo,
byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny.
Žalobu projedná soud, který rozhodoval v prvním stupni. Žalobu pro projednání buď zamítne, nebo obnovu
řízení povolí; v takovém případě bude věc znovu projednána.
Žaloba pro zmatečnost
Podle ust. § 229 OSŘ může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu
prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže
a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,
b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení,
c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2 OSŘ) a
nebyl řádně zastoupen,
d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba,
e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,
f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát,
g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího,
h) účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu
nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny
předpoklady.
Dále může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně
nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo
pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže
a) v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,
b) v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto,
c) odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu těchto rozhodnutí nebo
pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo
platebním rozkazem uložené nelze vykonat.
Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho
pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu
prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 OSŘ.
Není-li v ust. § 234 OSŘ stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od
doručení napadeného rozhodnutí.
Žalobu pro zmatečnost projedná soud, který rozhodoval v prvním stupni, není-li v ust. § 235a OSŘ
stanoveno jinak. Žalobu pro zmatečnost soud po jejím projednání buď zamítne, nebo napadené rozhodnutí
zruší. V takovém případě je věc znovu projednána.
10. 2. Případová studie: osvobození žalobce od placení soudního poplatku
A) Vznik poplatkové povinnosti
Dne 20.5.2013 byla soudu doručena žaloba o zaplacení částky 8.800.000,- Kč s příslušenstvím. Žaloba
směřovala vůči dvěma žalovaným. V žalobě žalobce uvedl, že kupní smlouvou prodal žalovanému č. 1) projekt.
Žalovaný č. 2) se v kupní smlouvě za zaplacení kupní ceny zaručil. Kupní cena byla sjednána ve výši 8.500.000,Kč a měla být zaplacena na účet kupujícího do 31.12.2012. Pro případ prodlení byl sjednán úrok z prodlení
v sazbě 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení a dále pak ještě smluvní pokuta ve výši 300.000,- Kč .
Žalovaný č. 1) kupní cenu ani smluvní pokutu nezaplatil, proto byla proti žalovanému č.1 ) jako kupujícímu a
žalovanému č.2 ) jako prodávajícímu podána tato žaloba.
Žalobce se domáhal vydání rozsudku v tomto znění :
I.
Žalovaný č.1) a č.2) jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobci do 3 dnů od právní moci
rozsudku částku 8.500.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 8.500.000,Kč od 1.1.2013 do zaplacení.
II.
Žalovaný č.1) a č.2) jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobci do 3 dnů od právní moci
rozsudku částku 300.000,- Kč.
III.
Žalovaný č.1) a č.2) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci do 3 dnů od právní moci
rozsudku náklady řízení.
K žalobě byly připojeny přílohy, soudní poplatek za žalobu spolu s jejím podáním zaplacen nebyl.
Právní úprava:
Podle § 2 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění je poplatníkem soudního
poplatku za řízení před soudem prvního stupně žalobce, není-li zákonem stanoveno jinak. Jde-li o poplatek za
řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby. Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti
(podáním žaloby) a do částky 5.000,- Kč jej lze platit kolkovými známkami. Jinak se platí na účet zřízený pro
příslušný soud u ČNB.
Výši soudních poplatků stanoví pro jednotlivé druhy řízení a pro úkony soudu Sazebník, který je přílohou
k zákonu č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.
Podle položky 1 Sazebníku činí soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož
předmětem je peněžité plnění
a) do částky 20.000,- Kč………………………................... 1.000,- Kč
b) v částce vyšší než 20.000,- Kč do 40.000.000,- Kč ….. 5 % z této částky
c) v částce vyšší než 40.000.000,- Kč …………………….2.000.000,- Kč a 1 % z částky
přesahující 40.000.000,- Kč; částka nad 250.000.000,-Kč se nezapočítává
B) výzva k zaplacení soudního poplatku
Podle § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Protože žalobce spolu s podáním žaloby soudní poplatek nezaplatil a vlastně ani objektivně zaplatit nemohl,
neboť neznal bankovní spojení a další pro provedení a řádnou identifikaci platby nezbytné údaje (variabilní a
konstantní symbol platby), soud žalobce k zaplacení soudního poplatku vyzval. Pro výzvu k zaplacení soudního
poplatku slouží soudu kancelářský vzor č. 064, který obsahuje všechna nezbytná poučení.
Soud vypočetl soudní poplatek za žalobu podle položky 1) Sazebníku, a to ve výši 5% z žalované částky
8.800.000,- Kč. Soudní poplatek tak činí 440.000,- Kč.
Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobci doručena v podobě, jak je uvedeno níže. Žalobce sice ve lhůtě
soudní poplatek nezaplatil, požádal však o osvobození od placení soudního poplatku.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
C) Žádost o osvobození od placení soudního poplatku
Žalobce ve lhůtě stanovené ve shora uvedené výzvě doručil soudu žádost o osvobození od placení soudního
poplatku.
Do žádosti uvedl, že nedisponuje žádnými finančními prostředky, které by postačovaly k zaplacení soudního
poplatku. Žalobce v minulosti všechny své prostředky věnoval na výzkum a vývoj, jehož výsledkem byl projekt,
jehož prodej je předmětem této žaloby. Žalobce vlastní spolu s manželkou dům, ve kterém žijí; ten je
předmětem zástavního práva k zajištění úvěru, který žalobce rovněž použil na výzkum a vývoj při tvorbě
projektu.
Právní úprava:
Podmínky pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků stanoví § 138 občanského soudního řádu
takto:
(1) Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků,
odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo
bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu
jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před
rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
(2) Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují,
popřípadě neodůvodňovaly.
(3) Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v
rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.
Aby soud ověřil, zda jsou u účastníka splněny podmínky pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků,
zasílá soud žadateli níže uvedený formulář (kancelářský vzor 060) s výzvou, aby jej účastník řádně vyplnil a vrátil
vyplněný soudu ve lhůtě soudem k tomu stanovené. Žadatel může k vyplněnému formuláři připojit další listiny,
kterými podepře důvodnost své žádosti o přiznání osvobození.
PROHLÁŠENÍ
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
ve věci: ………………………………………………………………………………………..
I. OSOBNÍ POMĚRY:
1. Jméno a příjmení: ...............................................................………………........…………...
2. Datum narození: .........................................................................……………………………
3. Státní občanství: ........................................................……………………………………….
4. Státní příslušnost: ……………………………………………………………………………
5. Stav [svobodný(á), ženatý (vdaná), rozvedený(á), ovdovělý(á)]: ..............................………
6. Trvalé bydliště: ..........................................................................................................……….
7. Faktické bydliště (je-li odlišné od trvalého): ………………………………………………..
8. Telefon, e-mail: ……………………………………………………………………………...
II. RODINNÉ POMĚRY:
9. Počet osob v domácnosti: ………………………………………………………………….
10. Vztah k žadateli:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jméno a přímení
Vztah k žadateli
Datum narození
(u dětí)
Je tato osoba finančně Je žadatel(ka) finančně
závislá na žadateli?
závislý(á) na této
osobě?
Ano/Ne
Ano/Ne
Ano/Ne
Ano/Ne
Ano/Ne
Ano/Ne
Ano/Ne
Ano/Ne
11. Osoby finančně závislé, jež s žadatelem nežijí ve společné domácnosti:
Jméno a příjmení
Vztah k žadateli
Datum narození (u dětí)
12. Osoby, na kterých finančně závisíte, jež s Vámi nežijí ve společné domácnosti:
Jméno a příjmení
Poměr k žadateli
(O.s.ř. č. 060 - prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce - první strana)
III. PŘÍJMY Z PRACOVNÍHO (OBDOBNÉHO) POMĚRU:
(ze závislé činnosti a funkční požitky)
Žadatel(ka) uvede všechny své pracovní poměry (včetně vedlejší činnosti, je-li konána v pracovním poměru),
popřípadě poměry obdobné pracovnímu poměru, a všechny své zaměstnavatele. Průměrný měsíční čistý
výdělek žadatele(ky) potvrdí jeho (její) zaměstnavatel(é) .
13. Druh pracovního vztahu: …………………………………………………………………....
……………………………………………………………………………………………….....
14. Zaměstnavatel(é): ……….....................................................................................................
…………………………………………………………………………………………………..
15. Druh vykonávané práce (pracovní zařazení): ………............................................................
………………………………………………………………………………………………….
Potvrzení zaměstnavatele
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Potvrzuji, že žadatel(ka).......................................................................................................
má průměrný měsíční čistý výdělek za kalendářní čtvrtletí .............. ve výši ................. Kč.
V......................... dne............................
razítko a podpis
Průměrný čistý měsíční výdělek zaměstnavatel vypočte tak, že od průměrného měsíčního hrubého výdělku
zjištěného za předchozí kalendářní čtvrtletí, k němuž připočte případné dávky nemocenského pojištění vyplacené
zaměstnavatelem v tomto období, odečte zálohu na daň z příjmů fyzických osob, pojistné na sociální
zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění; záloha na daň
z příjmů fyzických osob, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné
na veřejné zdravotní pojištění se stanoví podle podmínek a sazeb platných v měsíci, v němž se vystavuje
potvrzení.
Potvrzení dalších zaměstnavatelů přiložte jako přílohu.
16. Žadatel(ka) není zaměstnán(a) z důvodů : .........................................................................
...................................................................................................................................................................................
...........................................................................................................................
IV. PŘÍJMY Z DOHOD O PRACÍCH KONANÝCH MIMO PRACOVNÍ POMĚR:
(z dohody o provedení práce nebo z dohody o pracovní činnosti)
Žadatel(ka) uvede všechny dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, podle nichž vykonává pracovní
činnost v době podání tohoto potvrzení, a všechny své zaměstnavatele. Výši odměny za výkon těchto prací
potvrdí jeho (její) zaměstnavatel(é).
17. Druh pracovní činnosti: ........................................................……………………................
………………………………………………………………………………………………
18. Doba (rozsah) sjednané pracovní činnosti: ..........................................……………………
………………………………………………………………………………………………
(O.s.ř. č. 060 - prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce - druhá strana)
19. Zaměstnavatel(é): ............................…………………........................................................
………………………………………………………………………………………………
Potvrzení zaměstnavatele
Potvrzuji, že odměna žadatele(ky).................................................................................................
z uzavřené dohody *) o pracovní činnosti - *) o provedení práce činí (má podle dohody činit) ................. Kč. Z
této odměny připadá z doby, po kterou má vykonávat pracovní činnost, na jeden kalendářní měsíc částka
........................... Kč.
V ......................... dne ............................
razítko a podpis
Potvrzení dalších zaměstnavatelů přiložte jako přílohu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V. PŘÍJMY Z PODNIKÁNÍ A Z JINÉ SAMOSTATNĚ VÝDĚLEČNÉ ČINNOSTI:
Žadatel(ka) uvede všechny příjmy, které má z podnikání nebo z jiné samostatně výdělečné činnosti, jež
dosáhl(a) za poslední zdaňovací období před podáním tohoto prohlášení.
20. Druh podnikání (předmět výdělečné činnosti): ……………................................................
………………………………………………………………………………………………….
21. Obchodní firma fyzické osoby (je-li podnikatelem zapsaným v obchodním rejstříku):
................................................................................................................................…………….
…………………………………………………………………………………………………..
22. Výše příjmu (za poslední zdaňovací období a po odečtení daně): ...............................
......................................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………………..
Základ daně ohledně uvedených příjmů a vyměřenou daň žadatel(ka) doloží pravomocným platebním
výměrem (platebním výměrem opatřeným doložkou právní moci) orgánu vykonávajícího správu daně za
poslední zdaňovací období před podáním tohoto prohlášení, který přiloží jako přílohu.
VI. PŘÍJMY Z HMOTNÉHO A SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ:
Žadatel(ka) uvede všechny příjmy, které pobírá z hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání,
důchodového pojištění, nemocenského pojištění (s výjimkou dávek vyplácených zaměstnavatelem) a státní
sociální podpory v době podání tohoto prohlášení.
23. Hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání
- druh
dávky:
……………………………………………………………………
….............................................................................……………………………
…………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………
- výše dávky měsíčně: ...........................................… Kč
poplatků a ustanovení zástupce - třetí strana)
24. Dávky důchodového pojištění
- druh dávky: .......................................................…………………………………
…………………………………………………………………………………..
…………………………………………………………………………………..
- výše dávky měsíčně: ........................................... Kč
25. Dávky nemocenského pojištění
- druh dávky: ..........................................................…………………………………
…………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………….
- od kdy a do kdy byla (je) pobírána ....................................... …………………….
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
- výše vyplacené dávky: ............................................... Kč
26. Dávky státní sociální podpory
- druh dávky: ..............................................................……………………………….
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………
- výše dávky měsíčně: ................................................... Kč
27. Dávky pomoci v hmotné nouzi
- druh dávky:………………………………………………………………………….
- výše vyplacené dávky: ………………………………. Kč
Druh a výši dávky žadatel(ka) doloží pravomocným rozhodnutím (rozhodnutím opatřeným doložkou právní
moci) o přiznání dávky nebo potvrzením plátce příslušné dávky, která přiloží jako přílohu.
VII. DALŠÍ PŘÍJMY:
(příjmy uvedené v ustanoveních § 8 až 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
ve znění pozdějších předpisů)
Žadatel(ka) uvede všechny příjmy uvedené v ustanoveních § 8 až 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, které dosáhl(a) za poslední zdaňovací období před podáním tohoto
prohlášení.
28. Příjmy z kapitálového majetku podle § 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů
- výše příjmu (za poslední zdaňovací období a po odečtení daně): ..........................................
......................................................................................................................................................
29. Příjmy z pronájmu podle § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
- výše příjmu (za poslední zdaňovací období a po odečtení daně): .........................................
......................................................................................................................................................
(O.s.ř. č. 060 - prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce - čtvrtá strana)
30. Ostatní příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, podle § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
- výše příjmu (za poslední zdaňovací období a po odečtení daně):
………………………………………………………………………………………………….
Základ daně ohledně uvedených příjmů a vyměřenou daň žadatel(ka) doloží pravomocným platebním
výměrem (platebním výměrem opatřeným doložkou právní moci) orgánu vykonávajícího správu daně za
poslední zdaňovací období před podáním tohoto prohlášení, který přiloží jako přílohu.
VIII. OSOBNÍ MAJETEK:
(nemovitosti, byty a nebytové prostory ve vlastnictví, movité věci, například motorová
vozidla, cennosti, cenné papíry, úspory apod.)
Žadatel(ka) uvede veškerý majetek větší hodnoty, který mu patří (včetně majetku, jenž má se svým manželem
ve společném jmění) v době podání tohoto prohlášení a uvede rovněž všechny příjmy nebo výnosy (včetně
naturální plnění) z tohoto majetku. Pokud žadatel(ka) příjmy či výnosy majetku nemá, výslovně to uvede.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Je třeba uvést přibližnou hodnotu tohoto majetku, u nemovitostí uvést katastrální území a číslo listu vlastnictví
nebo popisná a parcelní čísla, u motorových vozidel RZ a rok výroby, u úspor uvést zůstatky na účtech (včetně
čísel účtů a označení peněžního ústavu).
31. Majetek větší hodnoty: ...........................................................................................................
...................................................................................................................................................................................
...................................................................................................................................................................................
...............................................................................................
…………………………………………………………………………………………………...
…………………………………………………………………………………………………...
…………………………………………………………………………………………………...
IX. VÝDĚLKOVÉ A MAJETKOVÉ POMĚRY MANŽELA/DRUHA ŽADATELE:
Žadatel(ka) uvede výdělkové a majetkové poměry svého manžela nebo druha, s nímž žije ve společné
domácnosti.
32. Jméno a příjmení: .................................…………..............................................................
Datum narození: .........................................………………………………………………
Zaměstnavatel: ........................................................................................................….......
Průměrná čistá měsíční mzda za předcházející kalendářní čtvrtletí: ...................…….. Kč
Výše příjmu z podnikatelské činnosti za poslední zdaňovací období: .......................... Kč
Pobírá důchod ve výši: ................................................................................................... Kč
Jiné příjmy (druh a výše): ...........................................................................................……..
……………………………………………………………………………………………..
Majetkové poměry manžela/druha (nemovitosti, byty a nebytové prostory ve vlastnictví a věci
movité):..........................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
................................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
poplatků a ustanovení zástupce - pátá strana)
X. ZÁVAZKY:
Žadatel(ka) uvede veškeré své měsíční výdaje, jejichž výši je třeba doložit.
33. Mám tyto vyživovací povinnosti:
Jméno, příjmení
a rok narození
oprávněného
Příbuzenský
poměr
Žije ve společné
domácnosti
Výše vlastního
příjmu
Výše povinnosti
měsíčně určená
soudem
Ano/Ne
Ano/Ne
Ano/Ne
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Ano/Ne
Ano/Ne
34. Mám tyto dluhy a půjčky:
Věřitel
Výše
Důvod vzniku
Výše
splátky
měsíční
Splatnost
35. Dále mám tyto výdaje:
- daně - výše měsíčně ………………………………………………………. Kč
- sociální pojištění - výše měsíčně …………………………………………. Kč
- zdravotní pojištění - výše měsíčně ……………………………………….. Kč
- místní poplatky - výše měsíčně …………………………………………... Kč
- hypotéky - výše měsíčně …………………………………………………. Kč
- nájemné - výše měsíčně ………………………………………………….. Kč
(O.s.ř. č. 060 - prohlášení o majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce - šestá strana)
XI. JINÉ OKOLNOSTI, KTERÉ BY MOHLY MÍT VLIV NA OSVOBOZENÍ:
(výdělkové možnosti žadatele, nepříznivý zdravotní stav, déle trvající nemoc v rodině,
apod.)
Žadatel(ka) uvede další okolnosti, které nejsou obsaženy pod body II. až X. a které podle jeho (jejího)
názoru mohou mít vliv na rozhodování soudu o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce.
36. .................................................................................................................................................
...................................................................................................................................................................................
...................................................................................................................................................................................
...................................................................................................................................................................................
...................................................................
37. V případě žádosti o ustanovení zástupce, není-li žaloba dosud podána, uveďte povahu sporu, hodnotu sporu
a popis okolností sporu …………………………………………………
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
…………………….…………………………………………………………………………….………………………………………………………………………
…………………………..…………………………………………………………………………………………………..
38. Vztahuje se na mne nějaká forma pojištění či jiná práva nebo prostředky, které by mohly krýt náklady řízení
nebo
jejich
část
……………………………………………………………
……..…………………………………………………………………………………………...
………………………………………………………………………………………………….…………………………………………………………………………
……………………….………………………………………………………………………………………………….
Prohlašuji, že údaje, které jsem uvedl(a), jsou pravdivé a že jsem nezamlčel(a) žádné okolnosti, které by
mohly mít vliv na rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
V .............................................. dne ................................................
..........................................
podpis
Přílohy:
Upozornění: Žadatel(ka) o osvobození od soudních poplatků tento dotazník řádně a úplně vyplní, dá si od svého
(svých) zaměstnavatele(ů) vystavit potvrzení k bodům III. a IV. a spolu s přílohami jej odevzdá soudu, u něhož
žádá o osvobození od soudních poplatků.
Potvrzení je třeba dát si vystavit a přílohy přiložit jen tehdy, uvádí-li žadatel(ka), že má příslušné příjmy.
_________________
*) nehodící se škrtněte
poplatků a ustanovení zástupce - sedmá strana)
Žalobce včas předložil vyplněné prohlášení a předložil své daňové přiznání k dani k příjmu za ok 2012. Protože
je žalobce společníkem a jednatelem společnosti s ručením omezeným, předložil i daňové přiznání k dani
z příjmu podanou touto společností s ručením omezeným za rok 2012.
D) Rozhodnutí soudu o žádosti o osvobození od placení soudního poplatku
Soud prvního stupně usnesením ze dne 9.7.2013 žalobci osvobození nepřiznal. Rozhodnutí soudu bylo
odůvodněno tím, že soud nemá za pravdivé a úplné údaje uvedené v žádosti o osvobození od placení soudních
poplatků. Žalobce je totiž společníkem v další (žalobcem neuvedené) obchodní společnosti. Ani jedna
z obchodních společností, kde je žadatel společníkem, nezakládá do sbírky listin obchodního rejstříku účetní
závěrky (v případě jedné obchodní společnosti je poslední účetní závěrka založena za rok 2006 a v druhém
případě pak za rok 2011), takže ekonomický stav těchto obchodních společností nelze ověřit. Žalobce rovněž
neuvedl své publikační aktivity.
Závěry soudu prvního stupně je možno ocitovat:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Žalobce napadl usnesení, kterým nebylo jeho návrhu na přiznání osvobození od placení soudního poplatku
vyhověno, odvoláním. V něm uvedl, že nemá právnické vzdělání a tak jeho žádost mohla vykazovat chyby.
Žalobce neměl v úmyslu nic ze svých aktivit soudu zatajit. Žalobce nemá vyjma rodinného domu žádný
hodnotnější majetek a z činnosti obou obchodních společností nemá příjem.
Soud prvního stupně předložil odvolání soudu odvolacímu. Protože v prvním stupni rozhodoval Krajský soud
v Hradci Králové, odvolacím soudem byl Vrchní soud v Praze.
Odvolací soud zhodnotil důvody žalobce obsažené v žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku i
důvody uvedené v odvolaní a dospěl k závěru, že podmínky pro osvobození od placení soudního poplatku jsou
u žalobce dány. Žalobce osvobodil od povinnosti zaplatit část soudního poplatku ve výši 430.000,- Kč s tím, že
žalobce je tedy povinen zaplatit na soudním poplatku pouze částku 10.000,- Kč.
Citace z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
E) Nové vyměření soudního poplatku a další postup
Soud prvního stupně po právní moci shora uvedeného rozhodnutí vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku
ve výši 10.000,- Kč. Znovu tak učinil výzvou pomocí kancelářského vzoru 064.
Soudní poplatek ve výši 10.000,- Kč byl žalobcem zaplacen a žaloba je projednávána.
Podle ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích platí: je-li navrhovatel v řízení od poplatku
osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část
žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.
Není tedy vyloučeno, že k zaplacení zbývající části soudního poplatku ve výši 430.000,- Kč bude v konečném
rozhodnutí zavázán žalovaný, pokud bude žalobce ve sporu úspěšný.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
11.1. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ A AUDIT
L. Zelinka
Obecná teorie krizí a krizového řízení
Krize
Klíčovým výrazem celé disciplíny je krize. Jde o slovo pocházející z řečtiny, které mj. znamená těžkou,
svízelnou situaci, nebezpečný stav, ale zároveň i rozhodnou chvíli či rozhodný obrat. Krize trvá v krizovém
období, které zahrnuje její latentní (přípravnou) fázi a dále pak, v rámci fáze manifestní (zjevné), etapu
ascendentní (vzestupnou), terminální (vrcholnou) a descendentní (sestupnou). Po jejím odeznění či překonání
buď nezůstávají žádné následky, nebo přetrvávají následky reversibilní (zvratné, odstranitelné) nebo
ireversibilní (nezvratné, trvalé). Variantním vyústěním krize, které nastává nejčastěji v pásmu okolo terminální
fáze, je zánik postiženého objektu. Pak sice také končí i krize (krize je stav určitého objektu - není-li jej, není ani
krize), avšak její důsledky a následky pro okolí trvají a je nutno je řešit.
Krize je jevem, který se vyskytuje v nejrůznějších oblastech - politice, medicíně, makroekonomii atd. Z
mikroekonomického hlediska (v němž se v rámci tohoto studijního programu budeme pohybovat) je za krizi
považováno takové zhoršení stavu zkoumaného objektu, které vede ke ztrátě schopnosti plnit jeho základní,
cílové funkce anebo k jeho úplné dysfunkci a zániku.
Vzhledem k tomu, že povaha mikroekonomických objektů a jejich činnosti není ani homogenní, ani
jednovrstevná (naopak jde o velmi různorodé systémy s velmi členitou strukturou činností v mnoha vrstvách),
není a nemůže být krize sama o sobě totožná se svými jevovými formami, v jakých bývá zachycována, měřena a
zkoumána. V praxi se proto pojmu krize používá jen na velmi obecné úrovni, kdežto v konkrétnějších rovinách
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
se spíše volí charakteristiky, vycházející buď z toho, v jakém segmentu mikroekonomického objektu či jeho
činnosti krize vznikla anebo (nejčastěji), jakou konečnou jevovou podobu na sebe krize bere z hlediska
charakteristik a ukazatelů, jež se běžně ve vztahu ke zkoumaným objektům sledují.
Příkladem rozlišování krizí podle jejich původu je dělení na krize vnitřní (strategické, taktické a provozní) a
na krize vnější.
Strategické krize se vyznačují dlouhodobostí krizového období v důsledku velmi dlouhé latentní fáze.
Podrobným vyhodnocováním ukazatelů nelze ani v poměrně rozsáhlém časovém intervalu odhalit nějaký
zlomový či kritický bod. Situace zkoumaného objektu se zhoršuje postupně, časová řada jeho vlastních
charakteristik a ukazatelů může dokonce vykazovat určité zlepšování, avšak v nižším rozsahu a tempu, než je
tomu u relevantního okolí (např. u konkurence). Teprve v manifestní fázi (kdy se teprve ukazatele významně
zhorší) se projeví „v čem byl zakopaný pes", tj. že nejde o nic jiného než o pomalu se kumulující důsledky
chybného či neoptimálního strategického rozhodnutí v minulosti. Vystopovat vzájemnou příčinnou souvislost
však mnohdy nebývá snadné.
Jako příklady je možno si představit strategická rozhodnutí o investicích do výroby plynového veřejného
osvětlení v době, kdy začínalo být zaváděno veřejné osvětlení elektrické, vývoj rozměrných automobilů s
vysokou spotřebou v předvečer ropného šoku, ale i "běžné" seškrtání nákladů na výzkum a vývoj nových
výrobků v odvětví, které není založeno na neměnné výrobní tradici.
Taktická krize se od krize strategické liší tím, že místo a čas jejího vzniku je zřetelnější; je přiřaditelná
konkrétnímu jednání či události a příčinná souvislost mezi tímto jednáním či událostí a následnou krizí je méně
zprostředkovaná, než u strategické krize. Latentní fáze zde může být často velmi krátká.
Má-li být tento typ krize ilustrován nějakým příkladem, nechť jím je rozhodnutí cestovní kanceláře svěřit
přepravu všech svých zákazníků na americký kontinent parolodi Titanic nebo investovat veškeré své prostředky
koncem osmdesátých let minulého století do výstavby hotelu v Sarajevu. V běžném životě jde kupř. o volbu
nespolehlivého dodavatele či insolventního odběratele atd.
Krize provozní by vlastně nemusely být uváděny jako samostatná skupina, neboť by bylo možno je přiřadit
mezi krize taktické (chybná taktická rozhodnutí na základě poznatků vnitřního kontrolního systému). Protože
však některé zkoumané objekty kontrolní systém nemají, a také z důvodu větší přehlednosti, je tato skupina
uváděna samostatně. Jejím základním mottem je "tisíckrát nic umořilo osla". Vyhodnocováním ukazatelů za
zkoumaný objekt nelze zjistit ohraničené ložisko problémů - ačkoli strategická a většina taktických rozhodnutí
jsou v pořádku, celkové výsledky jsou pochmurné. Přitom není možno je přiřadit nějakému jednotlivému
faktoru či ukazateli. Objekt je zasažen nejčastěji jako celek a postupně eroduje. Jde o důsledek stovek
každodenních maličkostí - nehospodárností, promarněných šancí, nekoordinovanosti atd. - nefunguje běžné
operativní řízení a operativní kontrola.
Pro ilustrační příklady by bylo možno zajít do některých bývalých státních podniků, které několik let čekaly na
privatizaci bez znalosti své budoucnosti, bez pozitivní motivace a skutečného managementu a podléhaly
překvapivě rychlé erozi.
Krize vnější mají nejčastěji podobu důsledku působení vis maior (vyšší moci), ať již ve formě kupř. živelní
pohromy nebo administrativního či politického rozhodnutí. Důležitým znakem působení vyšší moci je to, že jej
nelze předvídat, zabránit mu ani zabránit vzniku jeho nežádoucích následků. Ačkoli toto vymezení je převzato z
právní vědy, kde má významný dopad na řadu závazkových vztahů, je stejně důležité i zde - pokud by totiž
nebyly splněny vyjmenované podmínky, nešlo by o krizi vnější, nýbrž vnitřní (strategickou, taktickou či
provozní).
Vzhledem k tomu, že otázky působení vyšší moci jsou trvalým předmětem vleklých soudních sporů, je velmi
ošemetné pokoušet se zde uvádět jednoduché příklady - s určitou mírou nepřesnosti lze kupř. u živelní
pohromy říci, že znaky vyšší moci nebudou splňovat každoroční záplavy v záplavovém pásmu Nilu, kdežto
povodeň, která by neočekávaně zaplavila celé pražské Staré město, by patrně za působení vyšší moci
považována byla
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Pro účely tohoto kurzu však nebude vnější krize důsledně spojována jen s působením vyšší moci - tj. za vnější
faktory budou považovány i takové skutečnosti, které by v rámci právního sporu za vyšší moc nebyly označeny.
V podmínkách ČR půjde např. o administrativně - politická rozhodnutí o privatizaci, restituci nebo transformaci.
V případě členění krizí podle jejich jevové formy lze provést rozlišení na krizi výsledkovou, bilanční a
platební.
Krize výsledková je charakterizována ztrátovostí, tj. nevhodným poměrem mezi náklady a výnosy. Většinou
se objevuje první (mnohdy již v latentní fázi celkové krize); další jevové formy krizí obvykle přicházejí až po ní.
Hlavním pramenem pro její zjišťování je nákladově-výnosový okruh účetnictví, resp. výkaz zisku a ztrát.
Klíčovým ukazatelem je rentabilita.
Krize bilanční se projevuje nevhodným poměrem vlastních a cizích zdrojů, resp. aktiv a cizích zdrojů, který
může vyústit až v předlužení. Nejčastěji jde o důsledek dlouhotrvající nebo velmi hluboké krize výsledkové, kdy
opakované či jednorázové (avšak vysoké) ztráty pohlcují vlastní zdroje, až dojde ke krizi bilanční. Vedle toho
může k bilanční krizi dojít i jinak. Pomineme-li mimořádné události (požár nepojištěného podniku), které se
stejně do bilance promítnou prostřednictvím nákladově výnosového okruhu, bývají tyto krize důsledkem
genetických či vývojových vad zkoumaných objektů. Tzv. genetickými vadami se rozumí skutečnost, že zmíněný
objekt byl v bilanční krizi již v okamžiku svého vzniku (např. při založení podkapitalizované obchodní
společnosti). O vývojové vadě hovoříme, pokud se subjekt do krize dostal nikoli v důsledku své ztrátovosti, ale
kupř. v důsledku nepřiměřeně rychlého růstu financovaného z cizích zdrojů. Jak již plyne z názvu, základním
pramenem pro zjišťování tohoto druhu krize je bilance, resp. majetkový okruh účetnictví, a klíčovými ukazateli
pak ukazatele zadluženosti a věřitelského rizika.
Krize platební může být kaskádovým důsledkem krize výsledkové a bilanční - tj. ztráty pohltí vlastní zdroje,
nastane předlužení a ačkoli se veškerá aktiva přemění na peníze, nebudou stačit na úhradu všech závazků.
Nedostatek peněz na úhradu peněžních závazků však přichází v úvahu i bez návaznosti na předchozí krize.
Objevuje se v souvislosti s nedobrým finančním plánováním, poruchami obchodního platebního styku,
řetězovou platební neschopností atd. Informace pro zjišťování platební krize se čerpají především z výkazu
cash-flow, klíčovými ukazateli jsou ukazatele likvidity.
Krizové řízení
Druhou klíčovou kategorií, která vychází z vymezení pojmu krize, je krizové řízení (někdy též řízení a
rozhodování v podmínkách krize). Stejně jako je tomu v případě výrazu krize, i slovního spojení "krizové řízení"
je užíváno spíše v obecném či teoretickém jazyce. Základními stavebními kameny jsou v tomto případě:
- objekt, který je v krizi
- subjekt, který realizuje krizové řízení
- okolí, uvnitř kterého se vše odehrává
- vazby mezi nimi
Objektem krizového řízení může být jak subjekt práva (fyzická či právnická osoba, resp. její hospodaření či
podnikání), tak i ekonomicky vyčleněné entity bez právní subjektivity – kupř. hospodaření konsorcia, ležící
pozůstalost (hereditas iacens) atd.
Subjektem krizového řízení by – pro jednoduchost – měli být kupř. absolventi tohoto kurzu nebo jiné
kvalifikované osoby (krizoví manažeři, insolvenční správci, likvidátoři atd.).
Okolí, uvnitř kterého se proces krizového řízení odehrává, je velmi složitě strukturovanou soustavou
tvořenou všemi relevantními stránkami celkového okolního světa. Patří sem například
- obce, regiony (územní správa a samospráva), státy a nadstátní útvary se svou legislativou, politikou, správními
rozhodnutími atd. ovlivňujícími proces krizového řízení z hlediska jeho umístění,
- odvětvová sdružení a ostatní objekty činné v oboru kde působí krizí postižený objekt - jde kupř. o obchodní
komory, profesní organisace (cechy), se svou tradicí, zvyklostmi atd.,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
- konkurenční firmy se svými strategickými i taktickými aktivitami,
- dlužníci a věřitelé (včetně finančního sektoru),
- dodavatelé a odběratelé,
- pracovníci (včetně potenciálních a bývalých) a jejich organizace (odbory),
- veřejnost se svým "veřejným míněním", celkovou či místní politikou, ekologickými organizacemi atd.
Ačkoli mikroekonomický model má těžiště v zájmech, vztazích a jednání lidí, vstupují do něj i faktory "nelidské", kupř. geografická poloha, klimatické podmínky, přístupnost vstupů či transportních tras atd.
Je právě důsledkem existence a vlivu okolí, že krizové řízení (které se tak nemůže odehrávat v jakémsi
vzduchoprázdnu či hermeticky uzavřeném skleníku) je disciplínou balancující na rozhraní vědy a umění - stejně
jako vrcholové řízení či politika. Zatímco směrem "dovnitř" (tj. ve vztazích mezi objektem a subjektem)
převažují exaktní postupy, směrem "ven" (tj. ve vztazích k okolí) je nutno používat spíše postupy intuitivní.
Neplatí to samozřejmě výlučně - kupř. má-li řízený objekt velký počet pracovníků, musí jejich řízení probíhat
jinými formami než v případě malého kolektivu (tj. ve velkých pracovních kolektivech se uplatňují spíše principy
politického než technokratického řízení), naopak jsou-li vztahy k okolí redukovány jen na formu soudních sporů,
převažuje konání procesní (tj. přísně formální) nad neformálním. V praktickém životě se rozdíl mezi těmito
dvěma póly projevuje tak, že v oblasti exaktní je největším problémem nalézt řešení, kdežto v oblasti "neexaktní" nalézt způsob, jak řešení prosadit a realizovat. Nalézání řešení je problémem vědy; nalézání cest k
jeho prosazení a realizaci je spíše uměním politiky a řízení.
Vazby mezi subjektem a objektem (včetně vazeb k okolí) probíhají a vyvíjejí se v čase. Základní operací jsou
řídící cykly známé ze všech věd zabývajících se systémy, nejvíce pak z kybernetiky. Každý cyklus začíná
transportem informací o řízeném objektu po dostředivé (aferentní) vazbě do řídícího subjektu a po jejich
zpracování a vyhodnocení následuje zpětný transport reakčních instrukcí po odstředivé (eferentní) vazbě od
řídícího subjektu na řízený objekt. Následující cyklus má jednak kontrolní funkci (tj. jeho prostřednictvím se
ověřuje správnost a účinnost předaných instrukcí) a jednak aktualizační (tj. informuje i o změnách, které nastaly
nikoli v důsledku realizace instrukcí od řídícího subjektu, ale z jiných důvodů - kupř. vlivem okolí či vnitřních
mechanizmů objektu).
Oběma fázím cyklu jsou popsány dále - sběr a vyhodnocování informací o objektu souvisí s detekcí krizí,
reakční instrukce jsou zahrnuty v nástrojích krizového řízení.
Nástroje krizového řízení a zahraniční informační zdroje
Disponibilní informační zdroje jsou v dalším textu metodicky tříděny podle vnitřní struktury disciplíny
označované jako „Krizový management“. Ve většině studijních materiálů je tato disciplína nepatřičně zužována
jen na soudní insolvenční procedury a tím vnímána jako subdisciplína obchodního práva, zejména pak
procesního. Je to stejná chyba, jaké se tzv. „západní“ civilizace dopouštějí při pohledu na jinou disciplínu,
zvanou medicína. I zde je patrné zužování jejího rozsahu jen na tzv. medicínu kurativní, tj. na postupy léčení již
vzniklých chorob. To ovšem kontrastuje s celostním vnímáním medicíny ve „východních“ kulturách, kde
základní složkou medicíny je její preventivní část, složená z tzv. mimozdravotnických komponent (zdravý životní
styl, správná strava, otužování, atd.), z komponent hygienických (péče o zdravotní nezávadnost vnějšího
prostředí člověka) a z preventivně medicínských (preventivní vyšetření, očkování atd.). Kurativní medicína je
z tohoto pohledu kategorií zbytkovou, která řeší až případy selhání v té hlavní (preventivní) složce.
Stejně tak i krizový management má svou preventivní složku, zaměřenou na to, aby nežádoucí krize vůbec
nevznikla, a pokud přesto vznikne, jsou další postupy uvnitř krizového managementu uspořadatelné do
následující matice:
nástroje
mimosoudní
soudní
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
záchovné
konsolidace, sanace
dříve vyrovnání
destrukční
likvidace
insolvenční řízení
Vhodné zahraniční informační zdroje pro lektory krizového managementu jsou proto uváděny
v následujícím členění:
Preventivní nekrizová složka – krizový specialista musí být schopen pomoci managementu klientské
organizace nastavit její řídící a kontrolní procesy tak, aby ke vzniku nežádoucích krizí nedocházelo. V oblasti
řízení jsou patrně nejdostupnějším informačním zdrojem stránky www.efqm.org. , jejichž zřizovatelem je
Evropská nadace pro řízení kvality (European Foudation of Quality Management). Důležitou komponentou jsou
i mezinárodní účetní standardy, dříve označované zkratkou IAS (International Accounting Standards), nyní IFRS
(International Financial Reporting Standards), jejichž vydavatelem je Mezinárodní výbor pro účetní standardy
(IASB – International Accounting Standards Board) a které jsou publikovány na stránkách www.iasb.org. České
překlady vydává Svaz účetních a Vysoká škola ekonomická v Praze, dostupné jsou na stránkách Komory
auditorů ČR www.kacr.cz. Tyto standardy existují v základní mutaci (pro velké podniky) a ve zjednodušené verzi
pro malé a střední podniky (SMEs – Small and Medium Enterprises). V podmínkách ČR jsou ze strany
Ministerstva financí vydávány České účetní standardy – viz www.mfcr.cz.
V oblasti kontroly jde především o Mezinárodní auditorské standardy (ISAs – International Auditing
Standards), které tvoří Mezinárodní výbor pro účetní a pojišťovací standardy (IAASB – International Auditing
and Assurance Standards Board), který je orgánem Mezinárodní federace účetních a auditorů (IFAC –
International Federation of Accountants) – viz www.ifac.org. Do podmínek ČR jsou převáděny Komorou
auditorů ČR, která vydává české auditorské standardy – viz www.kacr.cz. Tyto standardy se týkají tzv.
„externího“ auditu. Pokud jde o vnitřní kontrolu, je dnes označována jako „interní“ audit. Mezinárodní
standardy pro tuto disciplínu lze nalézt na stránkách www.eciia.eu. jež patří Evropské konfederaci institutů
interních auditorů (European Confederation of Institutes of Internal Auditing). V ČR existuje i Český institut
interních auditorů a na jeho stránkách www.ciia.cz lze nalézt odkazy na odbornou literaturu pro tuto oblast.
Pokud jde o kontrolu ve veřejném sektoru (u nás kupř. zajišťovanou Nejvyšším kontrolním úřadem), je
v anglické terminologii označována jako „supreme audit“. Mezinárodní profesní standardy zde dosud neexistují,
ale Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních úřadů (INTOSAI – International Organisation of Supreme
Audit Institutions) má jejich vydání ve svém programu – viz www.intosai.org.
Preventivní krizová složka – krizový specialista musí být schopen pomoci managementu klientské
organizace nastavit její řídící a kontrolní procesy tak, aby eventuální krize byla zachycena co nejdříve po jejím
vzniku s cílem zabránit tomu, aby nastaly nějaké škody, nebo – pokud již škody nastanou – aby byl jejich dopad
minimalizován. Základem je vytvoření tzv. „systému včasné výstrahy“ (early warning system). Vhodnými
nástroji jsou kupř. fungující systém manažerského účetnictví (mangerial accounting) nebo kontrolingu
(controlling).
Mimosoudní záchovné nástroje boje s krizí – v těchto případech krizový specialista poskytuje vedení
klientské organizace informační podporu, anebo sám na základě rozhodnutí vlastníků přebírá vedoucí funkci a
podnik po dobu záchranné operace řídí. Tato oblast je málo formalizována, proto i terminologie je zde nestálá.
Českým výrazům „konsolidační operace“ a sanační operace“ v angličtině asi ponejvíce odpovídají výrazy
„business recovery“ nebo „turnaround management“. V zahraničí lze získat informace na stránkách
Turnaround Management Association, což je speciální zájmová organizace uvnitř INSOL – viz www.
turnaround.org. V podmínkách ČR by podobnou roli měla hrát Komora specialistů na krizové řízení a insolvenci
– www.kskri.cz. V řadě případů se tato záchranná operace zvenku jeví jako transformace podle zákona o
přeměnách společností 125/2008 Sb.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Mimosoudní nástroje destrukční – v našich podmínkách jde o různé druhy likvidací. Krizový specialista
zde likvidovanou právnickou osobu také řídí jako v předchozím případě, avšak nikoli jako krizový manažer, ale
jako likvidátor. Zde je třeba důsledně odlišovat likvidaci společnosti uvnitř insolvenčního řízení (patří mezi
soudní destrukční nástroje) a mezi likvidacemi, které probíhají bez insolvenčního řízení. V angličtině je funkce
likvidátora mimo insolvenci označována jako „receiver“ a proces takovéto likvidace jako „(voluntary) windingup of a company“, popř. jako „dissolution of a company“. Žádné profesní standardy nebo doporučené
(nejlepší) postupy (best practice) zde neexistují.
Soudní nástroje záchovné – v našich podmínkách půjde zejména o reorganizaci podle zákona
182/2006 Sb., obdobný režim (i když nikoli v procesních podmínkách insolvenčního řízení) lze nalézt i
v procesech nucených správ bank, pojišťoven atp. podle zvláštních zákonů. Určujícím znakem je, že celá
záchovná procedura probíhá v režimu konkrétního zákona a že správce majetku sem nebyl dosazen
rozhodnutím vlastníků, ale na základě vůle nějaké vnější veřejné autority. Právní i metodologická úprava zde
bývá spojena s režimem destrukčního insolvenčního řízení – odkazy na možné informační zdroje proto budou
uvedeny v následujícím odstavci. Stejně jako v případě mimosoudních záchovných nástrojů zde mohou probíhat
transformační operace podle zákona o přeměnách společností 125/2008 Sb.
Soudní nástroje destrukční – jde o insolvenční řízení ve formě konkurzu podle zákona 182/2006 Sb. (v
angličtině je tento nástroj nazýván „liquidation“ a insolvenční správce je označován jako „liquidator“). Tento
nástroj byl součástí již římského práva jako „concursus creditorum“ a používá se tedy cca dva tisíce let. Zdrojem
současné úpravy je modelový vzor zákona (model insolvency law), vytvořený Komisí OSN pro mezinárodní
obchodní právo (UNCITRAL – United Nations Commission on International Trade Law) – viz www.uncitral.org.
Do prací na tomto modelu byla zapojena i celosvětová zastřešující organizace národních a nadnárodních
organizací krizových a insolvenčních specialistů INSOL International – www.insol.org a jejím prostřednictvím i
zastřešující organizace evropská – INSOL Europe – www.insol-europe.org. Z dalších evropských struktur se
v této věci angažovala kupř. Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD – European Bank for
Reconstruction and Development) – www.ebrd.eu. Její principy pro insolvenční právo a pro insolvenční správce
jsou přiloženy. Stejně tak lze odkázat i na materiály Mezinárodní asociace insolvenčních regulátorů (IAIR –
International Associaciation of Insolvency Regulators) – www.insolvencyreg.org. Její srovnávací studie
insolvenční praxe je připojena.
Na uvedených stránkách jsou mj. uvedeny i přehledy publikací, které zejména INSOL Int. vydává
s cílem harmonizovat praktické postupy v rámci insolvenčních řízení. V této oblasti je pro globální harmonizaci
využíváno jiných metod než v případě na počátku zmiňovaných účetních nebo auditorských standardů –
namísto mezinárodních profesních standardů se téhož cíle má dosáhnout cestou metodických publikací,
mezinárodního vzdělávání a mezinárodních konferencí, kolokvií a kongresů. Významnou metodickou roli hrají i
odborné časopisy, které oba INSOLy vydávají – INSOL Int. vydává „Insol World“, INSOL Europe pak „Eurofenix“.
Pozornost těchto odborných institucí se stále více soustřeďuje jen soudní insolvenční řízení, a to jak na národní
úpravy, tak na řešení případů insolvencí, které přesahují hranice států (cross border insolvency). V důsledku
toho pak na druhé straně prakticky pomíjejí shora uvedené mimosoudní nástroje. Obdobný vývoj je patrný i
v ČR, kde se vytvořila Asociace insolvenčních správců ASIS, orientovaná prakticky jen na řízení podle
insolvenčního zákona – www.asis.cz.
V již zmiňovaném římském právu se rozlišovaly dva způsoby vedení konkurzu. Ekonomicky efektivnější
a většinou rychlejší bylo „venditio bonorum“, kdy byl majetek dlužníka zpeněžován jako funkční a běžící celek
(podnik, farma atd.) jednou transakcí. Pokud se toto nepodařilo, užívalo se „distractio bonorum“, kdy byl
dlužníkův majetek zpeněžován per partes, každý předmět jednotlivě samostatnou transakcí. Protože v našich
podmínkách není ani soud, ani insolvenční správce nijak zainteresován na maximalizaci výtěžku pro věřitele či
na rychlém a efektivním provedení konkurzu, je „distractio bonorum“ převažující. K tomu viz odkazy na stránky
České asociace dražebníků – www.drazebnici.cz a zejména na jejich „Manuál dražebníka“, popř. i na stránky
Exekutorské komory ČR – www.ekcr.cz. a na vyhl. 418/2001 Sb. o postupech při výkonu exekuční a další
činnosti.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Tyto informační zdroje se týkaly obsahu jednotlivých skupin nástrojů krizového řízení a možností jejich
dohledání ve světovém či evropském měřítku prostřednictvím internetu. Co se statistických údajů týče, ve
svodné podobě nejsou systematicky publikovány. Tj. není běžně k dispozici přehled obdobný tomu, který
zpracovává a publikuje Ministerstvo spravedlnosti ČR kupř. za celou EU nebo celosvětový. V různých státech
sledují insolvenci různé orgány a také statistické přehledy o ní publikují v různých formátech. Přehled o
adresách, na kterých je možno získat statistická data na národní úrovni, je obsažen na čtyřstránkové příloze
zpracované na úrovni OECD.
Mimosoudní záchovné nástroje krizového řízení
Nástroje krizového řízení byly v předchozích částech učebního textu rozděleny na soudní destrukční
(konkurz v rámci insolvenčního řízení, likvidace nařízená soudem), soudní záchovné (restrukturalizace v rámci
insolvenčního řízení), mimosoudní destrukční (tzv. dobrovolná likvidace) a na mimosoudní záchovné, kam patří
různorodé postupy, které umožní bez soudních procedur vybřednout z krizové (v extrémním případě i
z úpadkové) situace. Jde o skupinu nejméně formalizovanou a z toho důvodu zde není ani ustálená
terminologie. V běžném životě se zde operuje pojmy jako stabilizace, konsolidace, sanace, revitalizace atd. Pro
účely tohoto konkrétního textu (z důvodu přehlednosti a srozumitelnosti) použijeme následující členění:
a)
nástroje bez vnější intervence
- spojené jen s kvantitativními změnami – stabilizace, konsolidace, revitalizace atd.
- spojené s kvalitativními změnami – sanace
b) nástroje spojené s vnější intervencí
- bez vlastnické transformace – mimosoudní narovnání či vyrovnání, konsolidace půjček,
refinancování úvěru atd.
- s vlastnickou transformací – celý soubor transformačních nástrojů dle zák. 125/2008 Sb.
Nástroje bez vnější intervence spojené jen s kvantitativními změnami
Jedná se o postupy, které se nacházejí na pomezí mezi krizovým a nekrizovým managementem, tj. měl
by je být schopen realizovat nejen krizový specialista, ale i standardní „nekrizový“ manažer. V obecném
povědomí jsou tyto operace většinou vnímány jako slabé či málo účinné, ale to není vinou jejich podstaty.
Špatnou pověst získaly proto, že v reálném životě jsou nasazovány pozdě, v době, kdy už stupeň a rozsah krize
vyžaduje daleko silnější nástroje. Pokud jsou ale aplikovány správně a včas, je to naopak nejefektivnější a
nejšetrnější nástroj, kterým lze krizový stav firmy řešit. V odborné literatuře lze nalézt nepřeberné množství
„revitalizačních“ metod, které se většinou opírají o využívání manažerského účetnictví nebo jiných informačních
systémů na podporu řízení. Některé manažerské školy v zásadě ztotožňují řízení firmy s její permanentní
revitalizací. Základním algoritmem je zde identifikace krize, její lokalizace (určení kde jej její primární zdroj) a
realizace opatření k odstranění jejích příčin. Navenek se pak aplikace této skupiny nástrojů krizového řízení
projevuje jako propuštění přebytečných pracovníků a lepší využití kapacity těch, kteří zůstanou, jako změna
cenové a sortimentní skladby odbytu, korekce v přístupu k dodavatelům a odběratelům, zlepšené řízení zásob
či finančních prostředků atd.
Nástroje bez vnější intervence spojené s kvalitativními změnami
V německojazyčné oblasti je pro ně ponejvíce používán výraz sanace, jinde je opět terminologie
neustálená a nejednotná. Oproti předešlé skupině nástrojů jde o opatření razantnější, jejichž dopad mnohdy
mění i technickou a logistickou strukturu firmy, rozsah či hlavní předmět jejího podnikání atd. Cílem je zachránit
firmu (podnik) jako kapitálovou investici („aby vlastníci nepřišli o všechno“) i za cenu obětování technologických
či logistických výhod. Firmu v původní podobě a rozsahu již – vzhledem ke stupni krize – nelze udržet. Řešením
by v tuto chvíli samozřejmě bylo využít vnější intervence, ale o takové alternativě bude pojednáno v dalším
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
oddílu. Pokud z nějakého důvodu není možné do záchrany zainteresovat nějaký subjekt zvenčí, provádí se
sanace jen vlastními silami a jde o jeden z nejobtížnějších krizových manévrů. Algoritmus sanace spočívá
v identifikaci těch prvků firmy, které budou předmětem záchrany (jednak za to stojí a jednak je reálné je
udržet), dále těch prvků, které vytvoří zdroje pro tuto záchranu (kupř. budou prodány) a zbytku, který tvoří tzv.
„zátěž“, jehož je zapotřebí se razantně zbavit. Takto razantní sanace je náročná nejen na odborné znalosti toho,
kdo ji provádí, ale vyžaduje i značnou odolnost vůči emocionálním efektům takovéto operace (tvrdé propuštění,
rozprodej „rodinného stříbra“, rušení nedotknutelných tradic atd.) – proto je předurčena především pro
manažery s krizovou specializací.
Nástroje s vnější intervencí bez vlastnické transformace
Zachraňovaný podnik je obklopen svým tzv. relevantním okolím, které tvoří např. jeho odběratelé a
dodavatelé, dlužníci a věřitelé, pracovníci, municipalita, stát ale i kupř. jeho konkurence. V případě tohoto
způsobu řešení krizové (v extrému úpadkové) situace je základem najít v rámci tohoto okolí subjekt nebo
subjekty, ochotné pomoci. Málokdy však jde o pouze jednorozměrné opatření (pouhé přijetí pomoci bez dalších
opatření). Většinou jde o posílení revitalizačních či sanačních procesů ještě pomocí zvenčí. V případě
pracovníků jde o různé formy dohod s odbory o zmrazení platů, odložení výplat pohyblivých složek mzdy atp. U
dodavatelů a odběratelů jsou hojně využívány intervence v podobě tzv. dodavatelských a odběratelských úvěrů
(dodavatelé prodlouží splatnost faktur, odběratelé zaplatí předem zálohy). Nejširší škálu opatření nabízí vztah
k věřitelům – od restrukturalizace závazků, přes úpravy splátkových kalendářů až po částečné či úplné
odpuštění některých dluhů (netýká se jen firem – viz současné řešení dluhů Řecka). Stejně tak může svými
nástroji pomoci i municipalita, ve které se dotčený podnik nachází – používá se kupř. snížení nájmů za
podnikem užívané pozemky, snížení či odpuštění lokálních poplatků a daní, součinnosti při péči o propuštěné
pracovníky atd. Motiv pro eventuální intervenci ve prospěch dotčeného podniku je poměrně zřejmý –
pracovníci chtějí zachovat existenci svého zaměstnavatele (totéž municipalita a stát), dodavatelé nechtějí přijít
o svého zákazníka, odběratelé o svého dodavatele klíčových komponentů, věřitelé vědí, že od dlužníka, kterého
zahubí, se již žádného vrácení dluhu nedočkají atd. Alfou i omegou takovéhoto krizově-řídícího manévru je
získání důvěry těch, od kterých lze očekávat pomoc. Je nutno je přesvědčit, že paralelně prováděný sanační či
revitalizační proces vrátí podnik zpět do černých čísel a že jejich pomoc nebude vyplýtvána zbytečně. Vytvoření
reálného programu záchrany je proto krokem číslo jedna – hledání pomoci je možné až poté.
Nástroje s vnější intervencí spojené s vlastnickou transformací
Tyto jsou v zásadě jen jiným kvalitativním stupněm nástrojů popsaných v předešlém odstavci. Opět jde
o ozdravný proces podpořený pomocí zvenčí – v tomto případě však formou kapitálového vkladu. Tato
specifická forma vnější intervence s sebou nese změny ve vlastnické struktuře. Formy jsou velmi pestré – od
nalezení partnera, který do firmy kapitálově vstoupí stejně jako v „nekrizových“ podmínkách, přes kapitalizaci
pohledávek pracovníků, dodavatelů, bankovních věřitelů atp. až po tzv. nepřátelské převzetí. I zde – snad ještě
více než v předešlém případě – platí, že základem je důvěra pomáhajícího subjektu. Bez reálného ozdravného
plánu nemá hledání vnějšího investora valnou šanci na úspěch.
Audit a insolvence
Audit účetních závěrek je specifickou verifikační disciplínou, která se vyvinula jako vnější (doplňkový)
nástroj zajišťující kontrolu a tím i vyšší důvěryhodnost účetnictví. Účetnictví resp. před tím, než se tak začalo
nazývat, hospodářské záznamy jsou poměrně staré a souvisejí s oddělením hospodaření s majetkem od jeho
vlastnictví. Tento stav nastal již mnoho tisíc let před naším letopočtem a je mj. dokumentován tím, že nejstarší
písemné záznamy, které byly v rámci archeologie nalezeny, mají často právě charakter záznamů o hospodaření.
Oddělení vlastnictví majetku od hospodaření s ním od samého počátku existovalo jak ve sféře veřejné, tak i
soukromé. Protože hospodářské záznamy o svěřeném majetku a nakládání s ním primárně vedly osoby, které
s tímto cizím majetkem hospodařily, vznikla prakticky souběžně na straně vlastníků potřeba ověřovat
věrohodnost těchto záznamů vedením vlastních přehledů, nezávislých na evidenci osoby, které byl vlastníkův
majetek svěřen. Stejně tak byla vedena paralelní evidence i v případě pohledávkově – závazkových vztahů, tj.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
jak na straně věřitele, tak na straně dlužníka. Nám se do dnešní doby zachovalo slovo odvozené z latinského
pojmenování této paralelní evidence – „contra rotulos“ („protisvitky“) – a to v podobě výrazu „kontrola“. Tento
pramen nám dodnes umožňuje rozlišit pojem „kontrola“ (soustavná systémová verifikace) od dalšího z latiny
zachovaného výrazu „revize“ (re videre – opakovaně vidět), který spíše označuje následné prověření již
proběhlých a zaznamenaných skutečností. Po většinu dějin, prakticky až do vzniku plnohodnotných právnických
osob v novověké době, si lidstvo vystačilo s kontrolou, revizí, popř. doplněnou o „inventuru“ (invenio – najít,
shledat). Bylo to možné proto, že na straně vlastníka byla vždy konkrétní osoba nebo velmi úzká skupina
(panovník, fyzický vlastník, rodina), která byla schopna pro svou potřebu kontrolní funkce zajišťovat. Kvalitativní
změna nastala v době, kdy na straně vlastníka stála právnická osoba s mnoha stovkami či tisíci účastníků
(postfeudální stát, velká akciová společnost). Zde již jednotliví účastníci (občané státu, drobní akcionáři) neměli
možnost kontrolní funkci zajišťovat sami. Namísto bipolárního vztahu „správce majetku – vlastník majetku“ tu
započal existovat triagonální vztah „správce majetku – zástupce vlastníka majetku – vlastník majetku“.
V případě státu a podobných veřejnoprávních útvarů byly zástupci občanů, jejich vlády, parlamenty,
zastupitelstva, rady atd. V soukromoprávním prostředí hrála roli zástupců vlastníků představenstva, dozorčí
rady, vedení družstev atp. Na úrovni vztahu „správce majetku – zástupce vlastníka majetku“ dále fungovaly ony
historické kontrolní nástroje, ale na úrovni koncových vlastníků onoho majetku (občanů, drobných akcionářů)
kontrolní vazba chyběla – tyto subjekty postrádaly nástroj, jehož pomocí by ověřily nejen, zda správce majetku
„nešidí“ zástupce vlastníků, ale ani zda jejich vlastní zástupci „nešidí“ je samé. Traduje se, že na úrovni velkých
akciových společností si drobní akcionáři začali zvát na valné hromady odborníky na účetnictví a kontrolu, aby
naslouchali zprávám o hospodaření a sdělovali jim, zda jsou důvěryhodné či nikoli. Od latinského výrazu
„audíre“ (naslouchat) pak údajně vzniklo pojmenování auditor.
V dnešní době je auditorská profese velmi detailně regulována mezinárodními auditorskými standardy
(ISA), které do podmínek ČR převádějí autorizované překlady Komory auditorů ČR. Základním standardem je
v tomto ohledu ISA 200, který definuje smysl auditu tak, že jeho cílem je posílit důvěru předpokládaných
uživatelů v účetní závěrku. Tomuto účelu slouží výrok auditora, v němž se auditor vyjadřuje k tomu, zda je
účetní závěrka ve všech významných (materiálních) ohledech sestavena v souladu s příslušným rámcem
účetního výkaznictví. Pro účely výroku musí auditor v souladu se standardy ISA získat přiměřenou jistotu, že
účetní závěrka jako celek neobsahuje významnou (materiální) nesprávnost způsobenou podvodem nebo
chybou.
Dalším informačním zdrojem, který má vazbu na insolvenční problematiku je ISA 315 „Identifikace a
vyhodnocení rizik významné (materiální) nesprávnosti na základě znalosti účetní jednotky a jejího prostředí“ a
dále ISA 570 „Předpoklad nepřetržitého trvání účetní jednotky“. Aplikací postupů dle uvedených standardů by
měl auditor zjistit, zda účetní jednotce nehrozí zánik z důvodů neúspěšného hospodaření, změny okolních
podmínek či zda její existence není ohrožována podvody a zpronevěrami. Uvedené standardy jsou poměrně
rozsáhlé a není možné je v tomto textu podrobně citovat – zájemce o detailní text lze odkázat na stránky
www.kacr.cz.
Z dosavadního textu vyplývá, že u účetních jednotek s auditovanými účetními závěrkami by auditor
měl (při důsledné aplikaci ISA) včas odhalit jejich insolvenční riziko či insolvenční směřování a tím by mělo být
dost času na nasazení některého z preventivních nástrojů krizového řízení. Reálná praxe však ukazuje, že tzv. „
překvapivé“ pády do insolvence postihují nejen subjekty neauditované, ale i ty, kde je audit standardně
prováděn. Pokud pomineme případy nedbalosti na straně auditora, je hlavní příčinou tohoto stavu skutečnost,
že auditor v rámci práce na své zprávě a výroku musí řadu budoucích skutečností vážit a poměřovat z hlediska
jejich budoucí pravděpodobnosti. I když má nařízenu tzv. „profesionální skepsi“, nemůže ji přeměnit na
absolutní pesimismus a kupř. předpokládat, že všechny očekávané pozitivní skutečnosti jsou nejisté a nejspíše
nenastanou, zatímco všechny očekávané negativní skutečnosti jsou jisté a nejspíše nastanou. Takovýto postup
by prakticky znemožňoval jakékoli podnikání. Pokud je tedy auditor jen skeptický (a nikoli absolutně
pesimistický), může se jeho odhad budoucnosti následně ukázat jako nesprávný. Tento hlavní zdroj selhání
auditorských zjištění bývá často kombinován se souběhem uvedených prognózovaných skutečností se změnami
v dalekém vnějším prostředí, které auditor při své práci nevidí, nebo vidět nemůže. Druhou častou příčinou
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
neefektivního auditu jsou stále dokonalejší postupy (či spíše triky), jejichž pomocí se některé subjekty snaží
zastřít pravou skutečnost či opravdovou povahu prováděných transakcí. Audit je založen na zkoumání tzv.
reprezentativních vzorků, nikoli na úplné a vyčerpávající revizi každé položky. A i zde platí to co i v dalších
oborech (kupř. ve vojenství, kriminologii atd.). Totiž že stejně jako se zdokonalují postupy a výzbroj jedné
strany, stejný pokrok probíhá i na straně druhé. Reálná praxe vždy vyvine nějaký postup, který audit ještě
v prvé chvíli nezachytí a umožní tak vznik nějaké podvodné skutečnosti. Proto není úkolem auditu vždy zachytit
všechny takovéto nepravosti preventivně, nýbrž co nejrychleji je odhalit následně tak, aby se z jednotlivého
excesu nestal hromadný systémový postup s kvantitativně rozsáhlejšími negativními dopady.
Z toho důvodu plní audit poněkud jinou funkci než kupř. expertní analýza insolvenčního specialisty,
zaměřená na tzv. krizové scénáře. Auditorský výrok, který je zveřejňován a je určen finančním a kapitálovým
trhům, poskytuje svým konzumentům přiměřenou jistotu, že vykázaná čísla v účetní závěrce poskytují
přiměřeně pravdivý obraz. Vyložit si tento obraz, resp. si jej přeložit do svého jazyka, je již věcí jeho uživatelů
(viz např. tradiční rozdělení burzovních obchodníků na býky a medvědy). Výstupy z práce insolvenčního
specialisty jsou naopak většinou určeny nejužšímu vedení dané organizace a mohou např. popisovat následky
nepravděpodobných skutečností. Jejich cílem je, aby pokud nějaké neočekávané skutečnosti (či spíše jejich
souběhy) nastanou, byl již po ruce postup, jak zaprvé otestovat, že tento krizový stav nastal, a za druhé, jak na
něj reagovat. V době takovýchto neočekávaných „šoků“ již totiž na vypracování podobných scénářů nebývá čas.
11.2. Případová studie: realitní krize ve Španělsku
Po vstupu Španělska do EU v roce 1986 začalo období dlouhého a poměrně prudkého hospodářského růstu a
zvyšování životní úrovně. S využitím evropských strukturálních fondů byl nastartován stavební boom,
orientovaný zpočátku zejména na liniové infrastrukturní stavby. Hospodářské oživení a následný prudký pokles
nezaměstnanosti umožnil Španělsku dobře nastavit svou fiskální politiku, dosahovat tak přebytků
v hospodaření s veřejnými financemi a tím i snižovat veřejný dluh.
V roce 2002 se Španělsko v souvislosti se zavedením Eura připojilo k eurozóně a získalo tak další zdroje
financování v podobě levných úvěrů od ECB. To stavební boom ještě zvýšilo, avšak již byla patrná jeho
reorientace z infrastruktury na rezidenční nemovitosti. Stimulace poptávky levnými zdroji úvěrování se však v té
době již nepromítala do hospodářského růstu v celém rozsahu – její nemalá část se namísto toho přelila do
inflace. V období let 2000 – 2008 stoupla cenová hladina ve Španělsku přibližně o 35%.
Protože právě v tomto období „dluhově financovaného růstu“ jsou spatřovány příčiny vzniku následné
španělské krize, je nutno se na toto období zaměřit podrobněji. Jde o vyhodnocení tří v té době vznikajících
paralelních negativních trendů:
1) reorientace stavebního boomu na rezidenční nemovitosti – šlo o přehnaně silnou podporu výstavby
objektů tzv. druhého či rekreačního bydlení zejména při pobřeží středozemního moře ze strany
regionálních politiků, motivovaných snahou získat pro svůj region co největší podíl na příjmech
z domácího i zahraničního cestovního ruchu. Převládala představa, že se podaří na Španělské pobřeží
stáhnout rekreační aktivity z celé severní Evropy. Významným nástrojem k dosažení tohoto záměru
byly regionální spořitelny ve veřejném vlastnictví (cajas), které byly těmito regionálními politickými
strukturami ovládány.
2) nárůst zadlužení – cajas, ale i další bankovní subjekty, pumpovaly levné zdroje do ekonomiky v prvém
kroku tak, že půjčovaly developerům na výkup pozemků a na výstavbu rekreačních objektů a v druhém
kroku tak, že půjčovaly kupcům těchto nemovitostí na jejich nákup. Sama skutečnost, že banky
financovaly obě strany obchodu, není na závadu. Profinancováním nákupu nemovitosti na straně
kupce si banky zajišťovaly návratnost úvěrů, poskytnutých před tím developerům. Problémy vznikaly
až právě v onom druhém kroku. Banky v honbě za ziskem, pod tlakem regionálních politiků a
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
v neposlední řadě i ve snaze zajistit si návratnost úvěrů poskytnutých developerům, dávaly úvěry i
rizikovým kupujícím, jak z tuzemska, tak i ze zahraničí. Formálně bylo ovšem vše v pořádku, neboť tyto
jednoúčelové úvěry na nákup nemovitosti byly zajištěny ve prospěch banky právě touto nemovitostí.
3) nárůst cen – jak již bylo řečeno výše, postupně se ukazovalo, že stimulace poptávky byla nadměrná a
v důsledku toho se její „nadměrečná“část nepřelila do vyšší nabídky, ale do inflace. Tato celková
inflace (shora uvedeno cca 35%) však nebyla ve všech sektorech ekonomiky stejná. Nejvyšší nárůst cen
postihl právě oblast rezidenčních nemovitostí. Podle některých pramenů vzrostly jejich ceny mezi roky
1995 a 2007 na trojnásobek.
Variación interanual Julio 2003 - 2013
Jak vyplývá z vložené tabulky, převzaté ze stránek španělské asociace odhadců TINSA, činil nárůst celkového
cenového indexu z hodnoty 1351 v červenci 2003 na hodnotu 2274 v červenci 2007, t.j. o cca 68%. Ještě vyšší
růst lze pozorovat u nemovitostí na pobřeží středozemního moře (řádek „Costa Mediterránea“), kde index
z hodnoty 1430 v červenci 2003 vzrostl na hodnotu 2542 v červenci 2007, t.j. o cca 78%. Je zřejmé, že takovýto
nárůst za pouhé čtyři roky nemohl být reálný a že tedy šlo tzv. cenovou bublinu.
Mechanismus propuknutí krize ve Španělsku však byl odstartován ještě dalším faktorem, který však stojí
poněkud mimo shora uvedené tři negativní trendy. Tím je až fatální rigidita španělského trhu práce, způsobená
nesmírně silnou vahou a vlivem odborů. V době růstu logicky stoupala poptávka po práci, která – když
odčerpala nezaměstnanost – vedla k růstu její ceny, t.zn. mzdy.
Vyšší mzdové náklady však prodražily
španělskou produkci a projevily se poklesem její konkurenceschopnosti. V důsledku toho bylo španělské zboží
vytěsňováno z trhu zahraniční produkcí. Vzájemné saldo vývozů a dovozů se povážlivě vychýlilo ve prospěch
importu. V roce 2007 již dosáhl deficit obchodní bilance hodnoty téměř 100 miliard EUR, což bylo přibližně 10%
HDP Španělska. Tato skutečnost se nemohla projevit jinak, než utlumením hospodářského růstu, jehož přímým
důsledkem je pokles poptávky po práci. V případě pružných trhů by trh práce zareagoval poklesem ceny (mzdy)
a došlo by opět k nastolení rovnováhy. Španělský trh práce je však pružný výhradně směrem vzhůru, takže
k obnovení rovnováhy nedošlo a opět se objevila nezaměstnanost. Tím stále více španělských dlužníků – kupců
rekreačních nemovitostí – přestávalo být schopno splácet poskytnuté úvěry. K tomu se připojily krize v dalších
zemích Evropy, takže i řada zahraničních dlužníků – kupců rekreačních nemovitostí – začala mít potíže
s placením. Pokusy bank získat zpět půjčené peníze prodejem zastavených nemovitostí pak odhalily cenovou
bublinu – zpeněžení buď nebylo možné vůbec (nemovitosti byly neprodejné) anebo šlo o prodeje za zlomky
původní hodnoty. Jak vyplývá z následující tabulky převzaté z tisku, šlo o propady cen o čtvrtinu až třetinu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Vývoj cen rezidenčních nemovitostí ve Španělsku
Oblast
Březen 2011 – březen 2012
2007 – březen 2012
Celé Španělsko
-11,5 %
-28,6 %
Velká města
-12,6 %
-30,8 %
Mořské pobřeží
-10,8 %
-34,9 %
Baleárské a Kanárské ostrovy
-9,8 %
-25 %
Podle oficiálních statistik španělských bank je v zemi mezi 800 000 a 1 000 000 neprodaných rezidenčních
nemovitostí. Neoficiální odhady pak hovoří až o dvou milionech. Již dnes je zároveň zřejmé, že některé z nich se
neprodají nikdy. Jedná se o nemovitosti v rámci nekvalitních projektů – ve špatné lokalitě, s nedostatečnou
infrastrukturou a často v nedokončených projektech.
Popsaná skutečnost pak způsobila ve Španělsku sekundární bankovní krizi, jejíž hloubku ještě posílila nutnost
vypořádat se s důsledky americké bankovní krize – španělské banky držely i určitou část amerických “toxických”
hypoték. Ve snaze zabránit kolapsům bank, byl španělský stát nucen některé z nich převzít, sanovat je a k tomu
účelu vytvořit obdobu naší Konsolidační banky, do které jsou převáděna problémová aktiva. Od EU byla na tyto
účely Španělsku zatím přislíbena pomoc ve výši cca 100 mld. EUR. Odhaduje se, že ani tato částka však nemusí
být konečná.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
ODDÍL B:
1.1. EXEKUCE
S. Semrádová Zvolánková
Rozdíl mezi exekučním a insolvenčním řízením
Insolvenční řízení, jak je upraveno v insolvenčním zákonu, má zásadní dopad na probíhající exekuci dle
exekučního řádu či výkon rozhodnutí dle občanského soudního řádu. Insolvenční řízení je samo o sobě
zvláštním druhem civilního procesu se subsidiární aplikací občanského soudního řádu, jež upravuje způsoby
řešení úpadku nastalého nebo teprve hrozícího tak, aby věřitelé dlužníka byli v nejvyšší možné míře a vždy
poměrně uspokojení. Základním principem pro řešení úpadku dlužníka dle insolvenčního zákona je přitom
existence nejméně dvou věřitelů dlužníka. Pokud tato podmínka splněna není, zůstávají pro uspokojení
pohledávky jen jediného věřitelé k dispozici standardní postupy v exekučním (vykonávacím řízení).9 Podstatné
je dále rovněž zmínit, že jedním z kritérií dlužníkova úpadku je i skutečnost, že exekuce či výkon rozhodnutí by
nevedly k uspokojení splatných peněžitých pohledávek dlužníka. 10
Další rozdíl výše uvedených řízení lze rovněž spatřit v souvislosti se zahájením těchto řízení. Podle §
109 odst. 1 písm. c) InsZ může být exekuce nařízena, nelze ji však provést od okamžiku, kdy bylo zahájeno
insolvenční řízení (anebo podle § 267 odst. 1 InsZ prohlášením konkursu). V takovém případě je exekutor
povinen do majetkové podstaty11 vydat insolvenčnímu správci podle § 206 InsZ všechny věci i práva, které
exekutor zajistil. Zpeněžením majetkové podstaty dle ust. § 285 odst. 1 InsZ zanikají účinky nařízení výkonu
rozhodnutí /exekuce. O tom je insolvenční správce povinen soud, resp. exekutora, který provádí exekuci,
Sedláček, D. Exekuční právo. Praha: Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s., 2011, s. 45 - 46
§ 3 odst.2 písm. c) zákona č. 182,2006/ Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů
11
Majetkovou podstatou se rozumí věci, které lze postihnout výkonem rozhodnutí/exekucí, a to včetně věcí, které sloužily
dlužníkovi k jeho podnikání
9
10
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
vyrozumět. Svou pohledávku na nákladech exekuce pak exekutor přihlásí jako věřitel do insolvenčního řízení.
Pokud exekutor majetek povinného již v exekuci zpeněžil (v dražbě) a má výtěžek na svém účtu a dosud jej
nepředal oprávněnému, přiznává mu § 46 odst. 6 exekučního řádu (ER) právo zajistit z výtěžku náklady exekuce
odpovídající rozsahu zpeněženého majetku.12
V neposlední řadě je rovněž nutné zmínit i ustanovení § 267 InsZ, podle kterého se návrh na nařízení
exekuce/výkonu rozhodnutí vždy podává proti povinnému – nikoliv tedy proti insolvenčnímu správci. Výjimkou
je ust. § 267 odst. 4 InsZ, na základě kterého se insolvenční správce sám stává účastníkem řízení na místo
dlužníka, jde-li o návrh na nařízení exekuce/výkonu rozhodnutí, kde dlužník vystupoval jako oprávněný.13
Základní pojmy exekučního řízení
Výkon rozhodnutí neboli exekuce
Vykonávací a exekuční řízení jsou zvláštní a samostatné druhy civilního procesu. Od nalézacího řízení
se vykonávací řízení a exekuce liší především jiným účelem, kterým je vymožení plnění, k němuž opravňuje titul
a které nebylo plněno dobrovolně.
Jak již bylo v předešlé kapitole uvedeno, základními předpisy v oblasti civilněprávních exekucí jsou OSŘ
jako lex generalis a ER, jako lex specialis, kdy v řadě ustanovení ER nalezneme odkazy na OSŘ. Vzájemná
koexistence těchto dvou právních předpisů je rovněž výslovně vyjádřena v ustanovení § 52 odst. 1 ER, dle
kterého se ustanovení OSŘ použije přiměřeně tam, kde ER nestanoví něco jiného.
Pro výkon rozhodnutí se tradičně používalo pojmu exekuce (z latin. executio), resp. oba pojmy se
používaly promiscue.14 S dualistickou koncepcí souvisí i dvojí terminologie. Výkon rozhodnutí a řízení o výkonu
rozhodnutí jsou termíny používané OSŘ, zatímco exekuce a exekuční řízení termíny používané ER. V zákoně č.
119/2001 Sb., o pravidlech pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, v platném znění, se však
zákonodárce nastavené terminologie nedržel. Dle § 2 písm. a) se exekucí rozumí výkon rozhodnutí nařizovaný
soudem a prováděný soudem nebo soudním exekutorem podle zvláštních právních předpisů. Podle závěru
Nejvyššího soudu, uvedeného v usnesení sp. zn. 20 Cdo 331/200415, jsou výkon rozhodnutí a exekuce pouhé
podmnožiny jedné kategorie exekucí, nikoli dvěma samostatnými kategoriemi.
Druhy výkonu rozhodnutí
Z hlediska právních odvětví můžeme rozlišovat následující druhy výkonu rozhodnutí:
I.
Civilněprávní výkon rozhodnutí/exekuce
-právně upraveno v občanském soudním řádu a exekučním řádu
- podle povahy plnění, které se vymáhá, se dále rozlišují tyto druhy výkonu rozhodnutí:
1) na plnění peněžitá, přičemž exekuci lze realizovat
následujícími možnými způsoby:
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn 20 Cdo 3845/2011 ze dne 24. 1. 2012
Sedláček, D. Exekuční právo. Praha: Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, 2011, s. 46 - 47
14
Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. Praha: Linde a.s., 2011, s 475
15
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. R
2/2006
12
13
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
podle OSŘ
podle EŘ
srážkami ze mzdy
srážkami ze mzdy a jiných příjmů
přikázáním pohledávky
přikázáním pohledávky
zřízení soudcovského zástavního
práva k nemovitostem
prodejem věcí movitých a nemovitých
prodejem věcí movitých a nemovitých
pozastavením řidičského oprávnění
postižením podniku
postižením podniku
správou nemovitosti
zřízením exekutorského zástavního práva
2) na plnění nepeněžitá, přičemž exekuci lze jak podle OSŘ, tak podle ER realizovat
možnými způsoby:
následujícími
- vyklizením
- odebráním věci
- rozdělením společné věci
- provedením prací a výkonů
II
Trestněprávní výkon rozhodnutí
-
právně upraven zákonem č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů,
jehož ust. § 343 odst. 3 uvádí, že při správě placení peněžitého trestu se postupuje
podle daňového řádu.
III. Správněprávní výkon rozhodnutí
-
právně upraven jednak zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších
předpisů a jednak zákonem č. 2802009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších
předpisů16
Výkon rozhodnutí v občanskoprávním řízení
Jediný způsob, jak se mohl věřitel vůči dlužníkovi domáhat vymožení své pohledávky, byl po dlouhou
dobu, až do přijetí ER, upraven pouze v OSŘ.
Východisko pro úpravu výkonu rozhodnutí nalezneme v § 2 OSŘ, dle kterého soudy v občanském
soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla
splněna dobrovolně. Z předešlého vyplývá, že OSŘ představuje právní předpis obsahující a upravující jak řízení
16
Schelleová, I. a kol.: Exekuce. Ostrava: Key Publishing s.r.o., 2008, s. 16.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
nalézací, tak i případný následný výkon rozhodnutí. Výkon rozhodnutí představuje povinnost státu, vynutit
splnění povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, a to za pomoci prostředků státního donucení. Nestačí
pouze, že stát subjektům práva dává, ale je třeba, aby zajistil i jejich faktickou vynutitelnost17. Řízení o výkon
rozhodnutí však nelze chápat jako řízení obligatorní, jako řízení, které vždy navazuje na řízení nalézací.
V případě, kdy dlužník splní svoji povinnost vyplývající z rozhodnutí soudu vydaného v nalézacím řízení
dobrovolně, není samozřejmě nutné přikračovat k výkonu takového rozhodnutí.
Výkon rozhodnutí a řízení o výkonu rozhodnutí jsou upraveny v části šesté OSŘ v §§ 251 až 351a. Nesplní-li
povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon
rozhodnutí. Soud je oprávněn nařídit a provést výkon rozhodnutí nově od 1. 1. 2013
a) o výchově nezletilých dětí,
b) nejde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu,
c) je-li podán návrh na vyklizení bytu nebo místnosti se zajištěním bytové náhrady,
d) o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným,
f) jde-li o cizí rozhodnutí 58f).
Není-li stanoveno jinak, je příslušný k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, k činnosti soudu před
nařízením výkonu rozhodnutí a k prohlášení o majetku obecný soud povinného. Účastníky řízení jsou při výkonu
rozhodnutí oprávněný a povinný. Jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy věci nebo práva patřící do
společného jmění manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto majetkové hodnoty, i manžel/ka
povinné/ho. Po nařízení výkonu rozhodnutí se postará soud o jeho provedení. Ohledně způsobů vedení výkonu
rozhodnutí odkazuje autor na předešlou podkapitolu.
Exekuce soudních exekutorů
Jak bylo již v předešlých podkapitolách uvedeno, právní úprava exekucí je zakotvena v zákoně č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), v platném
znění. V jeho ustanovení § 52 odst. 1 je vyjádřen vztah exekučního řádu a občanského soudního řádu tak, že
nestanoví-li exekuční řád jinak, použije se občanský soudní řád přiměřeně.
Účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný. Jsou-li exekučním příkazem postiženy věci,
práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem exekučního řízení,
pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, i manžel povinného.
Dle ust. § 46 odst. 3 ER jsou soudní exekutoři povinni provádět exekuci v pořadí, v jakém jim jsou
doručovány exekuční návrhy.
Jak bylo již výše uvedeno, je exekuční řízení co do zahájení a co do trvání ovládáno zásadou dispoziční.
Z této skutečností tedy vyplývá, že nemůže být zahájeno bez návrhu, přičemž výběr soudního exekutora, který
exekuci provede, je zcela v rukou oprávněného.
Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy byl soudnímu exekutorovi doručen exekuční návrh
oprávněného. Obsahové exekučního návrhu vyplývají z § 38 odst. 1 ER. Dle tohoto ustanovení je navrhovatel
povinen přesně označit exekuční titul. Exekučním titulem je dle § 40 odst. 1 ER:
17
Kurka, V.; Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 10.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
a)
vykonatelné rozhodnutí soudu nebo exekutora, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo
postihuje majetek,
b)
vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo
postihuje majetek,
c)
vykonatelný rozhodčí nález,
d)
notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu,
e)
vykonatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve
věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelný smír,
f)
vykonatelné rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního
zabezpečení,
g)
jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny
Následně po doručení návrhu, jenž obsahuje všechny stanovené náležitosti, soud již nově s účinností
od 1. 1. 2013 usnesením nenařizuje exekuci a nepověřuje exekutora jejím provedením, ale poté, co je
exekutorovi doručen návrh oprávněného na provedení exekuce, exekutor provede zápis do nově zřizovaného
rejstříku exekucí a zašle oprávněnému a povinnému vyrozumění o zahájení exekuce (povinnému však nejdříve
s prvním exekučním příkazem). Povinný má následně osmidenní lhůtu k vznesení námitky podjatosti exekutora
(bude-li mu v tu chvíli již důvod podjatosti znám, jinak 8 dní od okamžiku, kdy se důvod pro uplatnění námitky
dozví) a patnáctidenní lhůtu k podání návrhu na zastavení exekuce. Exekutor není oprávněn začít provádět
exekuci před uplynutím výše uvedené lhůty, resp. předtím, než o případném návrhu na zastavení exekuce
pravomocně rozhodne soud. Exekuce taktéž nebude moci být provedena předtím, než uplyne lhůta k
dobrovolnému splnění pohledávky (spolu s náklady exekučního řízení) povinným, kterou exekutor povinnému
sdělí spolu s oznámením o zahájení exekuce.
Exekutor poté, co byla exekuce zapsána do rejstříku zahájených exekucí, posoudí, jakým způsobem
bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen.
Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně.
Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména
vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného
dosaženo.18
Způsoby provedení exekuce
Exekuci lze provést jen způsoby uvedenými v exekučním řádu. Zajistit majetek k provedení exekuce lze
nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství včetně
příslušenství, které se pravděpodobně stane splatným po dobu trvání exekuce, pravděpodobných nákladů
oprávněného a pravděpodobných nákladů exekuce.
Nepostačuje-li jeden ze způsobů provedení exekuce k uspokojení oprávněného, lze exekuci v jednom
exekučním řízení provést více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby. K provedení exekuce
více nebo všemi zákonem stanovenými způsoby lze přistoupit současně nebo postupně. Nebrání-li to účelu
exekuce, provede se exekuce ukládající zaplacení peněžité částky přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy a
18
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
jiných příjmů, správou nemovitosti, pozastavením řidičského oprávnění nebo zřízením exekutorského
zástavního práva na nemovitostech. 19
Exekuce na peněžitá plnění
Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů postihuje právo povinného na výplatu především mzdy
poskytované za jím vykonávanou práci jeho zaměstnavatelem – plátcem mzdy, kdy základem pro určení míry
postihu sražené mzdy je určení tzv. čisté mzdy za příslušný měsíc. Na exekuci srážkami ze mzdy a jiných příjmů
se dle § 60 exekučního řádu použije přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon
rozhodnutí srážkami ze mzdy. Srážky ze mzdy a jiných příjmů lze provádět jen do výše exekucí vymáhané
pohledávky s příslušenstvím. Konkrétní určení výše srážky a stanovení míry poměrného uspokojování
vymáhané pohledávky je realizováno prostřednictvím tzv. třetinového systému. 20
Přikázání pohledávky
Exekuce přikázáním pohledávky spočívá v postižení pohledávek, které má povinný vůči třetím osobám.
Předmětem exekuce přikázáním pohledávky není majetková podstata, nýbrž peněžitý nárok povinného vůči
jeho dlužníkovi (např. postižení tzv. práv z duševního vlastnictví). Současně se však nejedná o nárok na mzdu a
jiné obdobné příjmy, ani o nároky z vkladních knížek, směnek, šeků aj., kdy je zapotřebí k uplatnění práva jejich
předložení.21
Prodej věcí movitých a nemovitostí
Při rozhodování o výběru movitých věcí, které mají být prodány, není soudní exekutor vázán návrhem
oprávněného. Prodej se uskutečňuje formou dražebního jednání, přičemž nejnižší podání při první dražbě činí
1/3 rozhodné ceny.
K exekuci prodejem nemovitostí exekutor přistupuje v okamžiku, kdy má ověřeno vlastnictví
nemovitosti povinným. Ověření případně doložení postačuje na základě listin dle § 66 ER, kterými exekutor
disponuje (př. Výpis z katastru nemovitostí). Cílem při oceňování nemovitostí je určení její tržní ceny. Prodej se
rovněž uskutečňuje formou dražebního jednání.22
Exekuce pozastavením řidičského oprávnění
Exekuce pozastavením řidičského oprávnění je zcela novým způsobem provedení exekuce s účinností
od 1. 1. 2013. Exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného může exekutor vydat pouze tehdy,
jestliže je v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na nezletilé dítě. Dnem doručení exekučního příkazu
povinnému se povinnému pozastavuje řidičské oprávnění udělené podle zvláštního právního předpisu. Po dobu
pozastavení řidičského oprávnění držitel řidičského oprávnění nesmí řídit motorová vozidla.23
§ 58 odst. 1, odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů
Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. Praha: Linde a.s., 2011, s. 520-521
21
Sedláček, D. Exekuční právo. Praha: Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s., 2011, s. 27
22
§ 66 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů
23
§ 71a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů
19
20
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Postižení podniku
K exekuci postižením podniku nebo části podniku povinného může exekutor přistoupit, jen v případě,
že bude doloženo, že podnik nebo část podniku je majetkem povinného. Následně soudní exekutor ustanoví v
exekučním příkazu správce podniku. Pro exekuci postižením podniku platí přiměřeně použití OSŘ.24
Zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech
Soudní exekutor je dle § 69a ER oprávněn na nemovitostech povinného zřídit k zajištění vymáhané
pohledávky a nákladů oprávněného exekutorské zástavní právo.
Správa nemovitosti
V případě vymáhání peněžitého dluhu nově s účinností od 1. 1. 2013 je exekutor oprávněn postihnout
nemovitost správou, kterou bude následně vykonávat. Příjmy, které soudní exekutor získá správou nemovitosti,
se odevzdají věřiteli k uspokojení vymáhané pohledávky. Odečtou se od nich jen náklady, jež byly použity na
správu nemovitosti, prostředky, které vyplývají z pojistných smluv a smluv na dodávky energií, či peníze, jež
byly vynaloženy na udržování a nutné opravy nemovitosti. Nový institut správy nemovitosti tedy je tedy
alternativou k jejímu prodeji v exekuční dražbě. Smyslem je uspokojit pohledávku věřitele z užitků plynoucích z
nemovitosti. Je však třeba podotknout, že daný způsob vedení exekuce je vhodný a využitelný jen pro určité
typy nemovitostí, u nichž je reálná možnost užitku.25
Exekuce na nepeněžitá plnění
ER stanovuje v § 73 subsidiární použitelnost OSŘ na exekuci ukládající jinou povinnost než zaplacení
peněžité částky. Postupuje se tedy dle hlavy osmé OSŘ, § 339 a násl.
Nucené vyklizení nemovitosti představuje exekuci s největším zásahem do osobní integrity nejen
dlužníka, ale často i osob, s ním ve společné domácnosti žijících. Rozlišuje se
a) vyklizení bez náhrady
b) vyklizení se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší
V případě odebrání věci princip exekuce spočívá v odebrání movité věci se vším, co k ní patří povinnému a
její odevzdání oprávněnému. Předmět exekuce mohou tvořit věci individuálně určené, soubory movitostí, věci
zastupitelné, věci nezastupitelné, příslušenství, případně součást věci jako samostatný předmět exekuce,
listina, jíž je třeba k užívání věci.
Rozdělení společné věci je exekucí na základě exekučních titulů, které upravují zrušení, resp. vypořádání
podílového spoluvlastnictví. Exekuce se může vztahovat jak k věci movité, tak k nemovitosti.
Exekuci provedením prací a výkonů lze dělit na:
§ 320b a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
24
25
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
a)
zastupitelné plnění = provedení prací a výkonů, které může vykonat i někdo jiný než samotný povinný
b) nezastupitelné plnění = provedení exekuce naplní svůj účel pouze tehdy, jestliže práce provede přímo
povinný
Výkon rozhodnutí ve správním řízení
Správní exekuce neboli výkon správního rozhodnutí slouží k vynucení splnění povinnosti tím, komu
byla správním rozhodnutím uložena povinnost, pokud tuto povinnost nesplní dobrovolně. Exekuci lze provést
na základě vykonatelného správního rozhodnutí nebo vykonatelného smíru, tzv. exekučního titulu. Základní
právní úprava správní exekuce se nachází v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád.
Obdobně jako u civilněprávních exekucí existují 2 druhy správních exekucí – exekuce na peněžitá
plnění a exekuce na nepeněžitá plnění. O jaký druh správní exekuce jde v tom kterém případě, závisí na povaze
uložené exekučním titulem.26 Správní řád ve svém ust. § 106 odst. 3 uvádí, že pro exekuci, vybírání a evidenci
peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní. Exekuce na nepeněžitá plnění může být provedena buď
náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění nebo přímým vynucením v případě nezastupitelných
plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo ukládáním donucovacích pokut. 27
Výkon rozhodnutí v daňovém řízení
V případě, že má daňový subjekt u příslušného správce daně evidován nedoplatek na dani, má právo
tento správce daně přistoupit za určitých podmínek k jeho vymáhání. Vymáhání daní se tedy týká daňového
subjektu, který dobrovolně neuhradil splatnou daňovou pohledávku. Proces vymáhání daňových nedoplatků
probíhá v rámci tzv. dílčího daňového řízení, které zahajuje správce daně ex officio. Právní úprava procesních
postupů při vymáhání daňových nedoplatků je zakotvena v zákoně č. 280/2009 sb., daňový řád. Daňová
exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu, čímž je zahájeno exekuční řízení Exekučním titulem je dle ust.
§ 176 odst. 1 předmětného zákona jednak výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní, dále vykonatelné
rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění a rovněž vykonatelný zajišťovací příkaz. 28
Správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které
bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Daňovou exekuci lze
provést srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, přikázáním jiné
peněžité pohledávky, postižením jiných majetkových práv, prodejem movitých věcí nebo prodejem
nemovitostí.
Exekuční řízení na peněžité plnění vedené proti dlužníkovi
1.1. Cíl případové studie
Případová studie se detailně zabývá vymáháním pohledávky za situace, kdy byl vydán pravomocný a
vykonatelný exekuční titul, na jehož základě žalovaný dobrovolně nesplnil povinnosti v něm stanovené.
Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha: BOVA POLYGLON, 2012, s. 896 - 897
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
28
Baxa, J.; Dráb, O; Kaniová., L.; Lavický, P.; Schillerová, A.; Šimek, K.; Žišková, M. Daňový řád. Komentář. II. díl. Praha:
Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 1086 - 1091
26
27
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Případová studie vychází ze situace, jež se v běžném životě vyskytuje poměrně často a podává věřiteli nástin
obvyklého postupu, jež se uplatnil a v modifikované podobě uplatňuje i dnes při řešení obdobné situace.
1.2. Popis skutkového stavu
Žalobce, pan Jan Novák, se v rámci občanského soudního řízení domáhal vůči žalovanému, panu
Františku Novému, vydání rozhodnutí, ve kterém by byla stanovena povinnosti žalovaného spočívající v
zaplacení peněžité částky ve výši 50.880,- Kč s příslušenstvím. Na základě návrhu na vydání platebního rozkazu,
který žalobce soudu doručil dne 14.1.2008, byl dne 18. února 2008 vydán Obvodním soudem pro Prahu 5
platební rozkaz č.j. xx C xxx/xxxx – 46, ve kterém byla stanovena povinnost žalovaného zaplatit žalobci
předmětnou částku spolu s úrokem z prodlení ve výši ve výši 5.750,- Kč a dále s úrokem z prodlení z částky
58.880,- Kč ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvému dni každého kalendářního pololetí v němž prodlení
dlužníka trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, od 13.1.2008 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení ve výši
19.297,- Kč, a to do 15 dnů ode dne doručení tohoto platebního rozkazu. Proti tomuto platebnímu rozkazu
nebyl ze strany žalovaného podán odpor, a proto nabyl právní moci dne 3.4.2008 a vykonatelnosti téhož dne.
Dne 9.4.2008 byla žalovanému ze strany žalobce zaslána výzva k úhradě, ve které bylo žalovanému
sděleno bankovní spojení pro úhradu dlužných částek. Současně byl v této výzvě žalovaný upozorněn na
skutečnost, že v případě, že nebudou předmětné částky dle platebního rozkazu uhrazeny do 15 dnů ode dne
doručení této výzvy, bude žalobce nucen přistoupit k exekučnímu vymáhání.
Ač byl tedy žalovaný upozorněn prostřednictvím výzvy na možné následky v případě dobrovolného
neuhrazení předmětných částek ve stanovené lhůtě, nikterak na ní nereagoval a předmětné částky neuhradil.
1.3.
Řešení případu v praxi
V rámci řešení shora uvedeného skutkového stavu bude dále čtenáři nastíněn následující postup
žalobce, který zvolil pro vymáhání předmětných částek. Vzhledem k tomu, že žalobce nedisponoval údaji,
které by se týkaly majetku žalovaného, jeho bankovních účtů apod., bylo pro něho optimálním řešením
obrátit se s vymáháním pohledávky na soudního exekutora.
Vzhledem tedy ke skutečnosti, že žalovaný, v exekučním řízení již nadále označovaný jako „povinný“,
dobrovolně nesplnil ve stanovené lhůtě povinnosti, jež mu byly stanoveny v exekučním titulu (platební rozkaz
ze dne 18.2.2008), rozhodl se žalobce, v exekučním řízení již nadále označovaný jako „oprávněný“, že bude
předmětné pohledávky vymáhat v rámci exekučního řízení prostřednictvím soudního exekutora. Vzhledem
k tomu, že místní příslušnost soudního exekutora není právním předpisem stanovena, vybral si povinný
soudního exekutora dle svého uvážení. Následně dne 28.7.2010 oprávněný zaslal návrh na nařízení exekuce (od
1.1.2013 se tento návrh označuje jako „exekuční návrh“) soudnímu exekutorovi. V předmětném návrhu označil
oprávněný příslušný soud (oprávněný k nařízení exekuce), dále uvedl identifikační údaje oprávněného a
povinného a dále vylíčil skutkový stav, tedy že na základě exekučního titulu do dne podání tohoto návrhu
povinný ničeho neuhradil a z toho důvodu navrhuje, aby soud rozhodl tak, že nařizuje exekuci podle
pravomocného a vykonatelného exekučního titulu k vymožení předmětných částek s příslušenstvím a dále že
navrhuje pověřit provedením exekuce vybraného soudního exekutora a nahradit tomuto náklady exekuce a
oprávněnému náklady oprávněného.
Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi. Ten
následně požádal soud v souladu s platnými a účinnými právními předpisy o pověření provedením exekuce.
Dne 31.8.2010 bylo vydáno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. xx EXE xxx/2010- 24 o nařízení
exekuce, ve kterém tento nařizuje exekuci na majetek povinného a dále zde stanovuje, že provedením této
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
exekuce se pověřuje vybraný exekutor. Současně bylo v tomto rozhodnutí stanoveno, že povinný nesmí po
doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného
jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a
správy majetku. Právní úkon, kterým by porušil tuto povinnost, by byl neplatný.
Následně soudní exekutor rozhodl v exekučním příkaze č. 1 o vhodném způsobu provedení exekuce na
základě skutečností, jež zjistil prostřednictvím dotazů či žádostí na jednotlivé instituce.
Soudní exekutor tak dne 18.4.2011 povinnému doručil tento exekuční příkaz č. 1 ze dne 11.11.2010, ve
kterém rozhodl tak, že
I.
k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 50.880,- Kč s příslušenstvím a pro náklady
exekuce se zřizuje v souladu s ust. § 69 a zákona č. 120/2001 sb., exekuční řád, exekutorské
zástavní právo na nemovitostech ve vlastnictví povinného, které se pro účely nařízení exekuce ve
smyslu ust. § 42 odst. 1 exekučního řádu považují za majetek náležející do exekuce, a to k
jednotce č. 572/14 v domě č.p. xx postaveném na pozemku st. parc. č. xxx, k pozemku parc. č. xxx
o výměře 1430 m2, vše nacházející se v katastrálním území xxx, okrese xxx, zapsané v katastru
nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro xxxx, katastrální pracoviště xxx, na listi vlastnictví
xxx
II.
exekuce zřízením exekutorského zástavního práva se vztahuje na nemovitosti uvedené ve
výroku I. tohoto rozhodnutí se všemi jejich součástmi a příslušenstvím (§ 338 c odst. 1 o.s.ř.)
III.
pro pořadí exekutorského zástavního práva k nemovitostem je rozhodující den, kdy byl
příslušnému katastrálnímu úřadu doručen exekuční příkaz, došlo – li několik exekučních příkazů ve
stejný den, mají zástavní práva stejné pořadí. Bylo – li však pro vymáhanou pohledávku již dříve
zřízeno zákonné či smluvní zástavní právo, řídí se pořadí exekutorského zástavního práva pořadím
tohoto zástavního práva (ust. § 69a odst. 3 exekučního řádu)
IV.
pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno exekutorské zástavní právo, lze vést výkon rozhodnutí
prodejem nemovitostí přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovitosti, který ji nabyl
smluvně (ust. § 338 d odst. 2 o.s.ř.)
V.
náklady exekuce a náklady oprávněného hradí exekutorovi a oprávněnému povinný. Výši
nákladů exekuce a nákladů oprávněného soudní exekutor určí v příkazu k úhradě nákladů
exekuce. Vymáhané pohledávky je možno uhradit na účet soudního exekutora č. xxxxxxxxx/xxxx.
Povinný byl v tomto exekučním příkaze na závěr poučen o neexistenci opravného prostředku proti
tomuto exekučnímu příkazu (dle ust. § 47 odst. 3 exekučního řádu) a dále o možnosti vyjádření se k osobě
exekutora (dle ust. § 28 odst. 4 exekučního řádu). Tento exekuční příkaz soudní exekutor doručil oprávněnému,
povinnému, manželu povinného a katastrálnímu úřadu. Na závěr byla připojena doložka právní moci.
Exekutor při vymáhání předmětných částek postupuje co možná nejefektivněji. Soudní exekutor tedy
zpravidla vydává exekuční příkaz prodejem nemovitostí až jako krajní řešení v případě, že jiný způsob
provedené exekuce dosud neobstál. Z tohoto důvodu vydal soudní exekutor dne 8. 12. 2011 exekuční příkaz č.
2, ve kterém stanovil způsob provedení exekuce prodejem všech movitých věcí ve vlastnictví povinného.
Současně povinného vyzval, aby exekutorovi do 5 dnů od doručení tohoto exekučního příkazu oznámil, zda a
kdo má k těmto movitým věcem předkupní právo. Dále byl v tomto exekučním příkaze vyzván oprávněný, aby
soudnímu exekutorovi sdělil do 5 dnů od doručení tohoto exekučního příkazu, zda chce být přítomen u soupisu
věcí.
Vzhledem k tomu, že prodejem movitých věcí na základě exekučního příkazu č. 2 nedošlo k vymožení
předmětné částky, zvolil soudní exekutor pro další postup způsob provedení exekuce prodejem nemovitostí ve
vlastnictví povinného, jež byly uvedeny již v exekučním příkaze č. 1. Dne 15.6.2011 tak soudní exekutor vydal
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
další exekučního příkaz č. 1, ve kterém rozhodl o prodeji nemovitostí ve vlastnictví povinného, současně bylo
tomuto opět zakázáno jakkoliv disponovat s předmětnými nemovitostmi počínaje dnem doručení exekučního
příkazu.
V souvislosti se shora zvoleným postupem soudního exekutora, bylo následně dne 20.2.2012 vydáno
usnesení č.j. xx EX xxx/xxx, ve kterém soudní exekutor rozhodl o vydání dražební vyhlášky. Současně v tomto
usnesení stanovil termín zahájení dražby, označil dražené nemovitosti a jejich příslušenství a součásti, uvedl zde
výslednou cenu nemovitostí s ohledem na znalecký posudek, dále určil nejnižší podání a výši jistoty. Současně
účastníky poučil, že proti tomuto usnesení mohou podat odvolání pouze oprávněný a ti, kdo do řízení
přistoupili jako další oprávnění, a dále povinný a osoby, které mají k nemovitosti předkupní právo, věcné právo
nebo nájemní právo, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení ke xxxx soudu prostřednictvím předepsaného
exekutora. Dále uvedl proti kterým výrokům tohoto usnesení není odvolání přípustné (např. proti označeným
nemovitostem, které budou draženy apod.)
Na základě výše uvedeného byla následně provedena dražba předmětných nemovitostí, a to dne
20.9.2012. Následně byl oprávněný vyzván dne 29.5.2013, aby ve lhůtě pěti dnů vyčíslil nárokované náklady
oprávněného spojené s tímto exekučním řízením. A současně, aby sdělil bankovní spojení pro zaslání
vymožených částek.
Jakmile oprávněný sdělil soudnímu exekutorovi požadované údaje, vydal tento dne 11.6.2013 příkaz
k úhradě nákladů exekuce, ve kterém rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému náklady, které
oprávněný účelně vynaložil k vymáhání svého nároku, a to ve výši xxxxx,- Kč.. Současně v rámci tohoto příkazu
nařídil povinnému uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši xxxx,- Kč, a to k rukám soudního
exekutora nebo na bankovní účet xxxxxxxx/xxxx pod variabilním symbolem xxxxx. Současně tento příkaz
odůvodnil tak, že náklady oprávněného určuje soudní exekutor podle ust. § 88 exekučního řádu příkazem
k úhradě nákladů exekuce a na závěr poučil účastníky řízení, že proti tomuto příkazu může účastník podat u
exekutora námitky do osmi dnů od jeho doručení.
V souvislosti s provedenou exekucí zaslal soudní exekutor oprávněnému vyúčtování exekuce kde je
zvlášť uvedena částka, která byla vymožena na jistinu, na úroky z prodlení a na náklady exekuce oprávněného,
dále kolik bylo z vymoženého plněno na účet exekutora a kolik bylo z vymoženého plněno na účet
oprávněného.
Následně bylo dne 27.7.2013 vydáno oznámení o skončení exekuce, ve kterém soudní exekutor uvedl,
že exekuce vedená proti povinnému byla soudním exekutorem ke dni 29.5.2013 pravomocně provedena a
k tomuto dni, podle § 47 odst. 5 exekučního řádu také zanikly účinky exekučních příkazů č.j. xxxxxx a rovněž
zaniklo pověření soudního exekutora podle ust. § 51 písm. c) exekučního řádu, a to vymožením pohledávky,
jejího příslušenství a nákladů exekuce. Dále je zde uvedeno, že příslušný katastrální úřad provede výmaz
uvedených exekučních příkazů a dalších záznamů vážících se k této exekuci ohledně předmětných nemovitostí.
1.4. Závěr
V předložené případové studii byl podrobně zachycen proces vymáhání peněžité částky na základě
pravomocného a vykonatelného exekučního titulu. Vzhledem k tomu, že bylo úkolem autora popsat průběh
vymáhání předmětné pohledávka od jejího počátku v roce 2008 až do jejího ukončení v roce 2013, je nutné vzít
v úvahu, že celý proces vymáhání předmětné částky se řídil dle platných a účinných právních předpisů
v průběhu zmíněného období. K tomu nutno poznamenat, že k datu 1.1.2013 nabyla účinnosti rozsáhlá novela
exekučního řádu, která změnila řadu procesních postupů soudního exekutora, a proto některé z popsaných
postupu se již v současné době neuplatní. Například se jedná o to, že místo návrhu na nařízení exekuce se
nadále od 1.1.2013 tento označuje za exekuční návrh. Další významnou změnou je skutečnost, že již příslušný
soud nadále nevydává usnesení o nařízení exekuce ale pouze pověření jako jiný úkon soudu procesní povahy,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
který doručuje přímo soudnímu exekutorovi a není vůči němu se možné odvolat, následně soudní exekutor
vydává vyrozumění o zahájení exekuce.
Protože případová studie reflektuje pouze exekuční řízení z pohledu oprávněného, nebyly zde úmyslně
detailně popsány procesní postupy soudního exekutora týkající se například procesu v souvislosti s draženými
nemovitostmi apod.
ODDÍL C
1.1. PROCESY PŘEDCHÁZEJÍCÍ INSOLVENCI
Pavel Berger
Likvidace společnosti
Právní úprava likvidace společnosti je obsažena v zejména v zákoně č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník,
v platném znění.
Likvidace společnosti je zákonem upravený postup, v jehož rámci dochází k mimosoudnímu vyrovnání
majetkových vztahů právnické osoby, a který nastupuje obligatorně, pokud zákon výslovně neurčuje, že
likvidace není třeba (§ 68 odst. 2 Obch. zák.). Účelem likvidace je vyjasnit majetkové poměry společnosti a
„vyčistit“ její majetkové vztahy. Z tohoto důvodu se vstupem do likvidace zastavuje aktivní komerční činnost
společnosti a veškerá její aktivita vede pouze k ukončení dosavadních obchodů a ke zjištění a vypořádání jejich
aktiv a pasiv.
Obchodní zákoník rozlišuje likvidaci společnosti na:
a)
nucenou likvidaci společnosti,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
b) dobrovolnou likvidaci společnosti.
O nucenou likvidaci půjde v případech, kdy obchodní společnosti jsou fakticky mrtvé, nevyvíjejí žádnou
činnost, nemají osoby vykonávající činnost statutární orgánu apod.
U likvidace dobrovolné se jedná o řízený proces ze strany orgánů společnosti, pokud zde neexistuje
zákonná povinnost k podání insolvenčního návrhu, o čemž bude pojednáno dále.
Do likvidace vstupuje společnost ke dni, k němuž je zrušena (§ 70 odst. 2 OBZ). Vstup do likvidace i osoba
likvidátora se zapisují do obchodního rejstříku. Návrh na zápis vstupu obchodní společnosti do likvidace podává
likvidátor. K řízení je věcně a místně příslušným krajský soud, který vede obchodní rejstřík a v jehož obvodu má
obchodní společnost sídlo.
Pokud návrh na zápis vstupu obchodní společnosti do likvidace do obchodního rejstříku likvidátor včas
nepodá, zajistí rejstříkový soud řízení o povolení tohoto zápisu i bez návrhu, jakmile se o vstupu obchodní
společnosti do likvidace dozví. Po dobu likvidace se pro název užívá firma společnosti s dovětkem „v likvidaci“.
Jmenováním přechází na likvidátora v rámci ust. § 72 OBZ působnost statutárního orgánu jednat jménem
společnosti. Se vstupem obch. společností do likvidace nekončí funkce a funkční období jejich orgánu, např.
představenstva a.s., avšak působnost statutárních orgánů přechází v podstatném rozsahu na likvidátora.
Statutární orgán se při jmenování likvidátora z obchodního rejstříku nevymazává. Jestliže z jakýchkoli důvodů
zanikne funkce likvidátora, aniž by byl nahrazen k témuž dni likvidátorem novým, jedná až do jmenování
nového likvidátora jménem společnosti statutární orgán - může však činit pouze úkony potřebné pro provedení
likvidace.
Je nutné brát v potaz, že likvidace společnosti nemusí být vždy nevratným procesem, neboť až do okamžiku
započetí s rozdělováním likvidačního zůstatku může obch. společnost, resp. ten její orgán, který o likvidaci
rozhodl, své rozhodnutí zrušit. Tímto se likvidace zastaví, likvidátor jakožto orgán společnosti končí a své
funkce se v plném rozsahu opětovně ujímají statutární orgány obch. společnosti.
Likvidátorova působnost se omezuje celkovým účelem likvidace (§ 72 OBZ). Cílem je dovést obchodní jmění
obch. společnosti vymožením jejich pohledávek a zapravením dluhů do podoby likvidačního zůstatku, jakožto
čistého majetkového zůstatku, který z likvidace vyplyne (§ 75 odst. 1 OBZ).
Podle ust. § 71 odst. 6 OBZ, odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval,
přičemž likvidátorovi lze přiznat právo na vyplacení zálohy. Na přiznání zálohy však není právní nárok a tudíž
záleží jen na orgánu či osobách, kterými byl likvidátor jmenován, zda zálohu přiznají.
Podle ust. § 71 odst. 4 OBZ, bez ohledu na způsob určení likvidátora může soud na návrh osoby, která na
tom osvědčí právní zájem odvolat likvidátora, který porušuje své povinnosti a nahradit ho jinou osobou.
Podle ust. § 72 odst. 2 OBZ zjistí-li likvidátor předlužení likvidované společnosti, podá bez zbytečného
odkladu insolvenční návrh. Povinnost podat insolvenční návrh podle dikce § 98 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v aktuálním znění, však mají při předlužení společnosti i
statutární orgány společnosti (a tedy i likvidátor) bezvýhradně poté, co zjistí, že jsou splněny podmínky pro
podání insolvenčního návrhu, resp. poté, co společnost vykazuje znaky úpadku. Při nesplnění povinnosti
likvidátora podat insolvenční návrh odpovídá likvidátor věřitelům společnosti podle § 373 a násl. OBZ za škodu,
která jim nesplněním této povinnosti vznikla, ledaže prokáže, že škodu nezavinil. Z ust. § 2 insolvenčního
zákona je zřejmé, že jestliže je prohlášen konkurz na majetek právnické osoby, která je v likvidaci, likvidace se
po dobu jeho trvání přerušuje. Likvidátor po tuto dobu vykonává svou působnost pouze v rozsahu, v jakém
nepřešla na insolvenčního správce. Do působnosti likvidátora patří taktéž součinnost s insolvenčním správcem.
Za tuto činnost má likvidátor na náhradu nezbytných výdajů a na přiměřenou odměnu, kterou určí insolvenční
správce se souhlasem soudu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Podle ust. § 73 OBZ oznámí likvidátor vstup obch. společnosti do likvidace všem známým věřitelům.
Zároveň je povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit nejméně 2 x za sebou (alespoň s dvoutýdenním časovým
odstupem) rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která
nesmí být kratší než tři měsíce. Oznámení je likvidátor povinen učinit jen vůči známým věřitelům, tj. zejména
(ale nejen) vůči věřitelům, jejichž pohledávky jsou vedeny v účetnictví obch. společnosti. Ochranu práv
ostatních věřitelů zajišťuje již výše uvedené povinné zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace s výzvou. Na
zveřejnění se vztahuje ust. § 769 OBZ, týkající se zveřejňování údajů v Obchodním věstníku.
OBZ nestanoví důsledky toho, že věřitel nepřihlásí pohledávku ve stanovené lhůtě. Z ustanovení OBZ o
postupu likvidace však lze dovodit, že v uvedené lhůtě nemůže být likvidace ukončena a takovou pohledávku
lze uplatnit i kdykoliv později až do zániku společnosti. Pokud věřitel takto pohledávku neuplatnil a likvidace
skončí, aniž na takovou pohledávku byl vzat zřetel, zůstává takovému věřiteli právo domáhat se uspokojení
pohledávky na společnících z titulu ručení podle § 56 odst. 6 OBZ.
Likvidátor podle dikce § 74 odst. 1 OBZ sestaví ke dni vstupu obch. společnosti do likvidace tzv. zahajovací
likvidační účetní rozvahu a soupis jmění. Účetní závěrku předcházející dni vstupu do likvidace oproti tomu
sestavuje statutární orgán obch. společnosti. OBZ pro případ, že statutární orgán nesplní svou povinnost a
nesestaví účetní závěrku předcházející dni vstupu do likvidace, přenáší tuto povinnost na likvidátora. Statutární
orgán však odpovídá podle ust. § 373 a násl. OBZ za škodu, která nesplnění jeho povinnosti vznikne.
Další povinnosti v souvislosti se vstupem do likvidace stanoví zákon 563/1991 Sb., o účetnictví, ve
znění pozdějších předpisů, a to např. povinnost uzavřít účetní knihy ke dni předcházejícímu vstupu do likvidace
a otevřít nové účetní knihy ke dni vstupu do likvidace, provést inventarizaci, sestavit mimořádnou účetní
závěrku a další povinnosti.
Podle ust. § 74 odst. 2 OBZ je likvidátor povinen zaslat soupis jmění každému společníkovi a věřiteli
společnosti, kteří o to požádají. Věřitel či společník, který o zaslání soupisu požádá, by však měl počítat
s úhradou nákladů na jeho pořízení a zaslání.
Podle ust. § 74 odst. 3 OBZ uspokojí v průběhu likvidace likvidátor přednostně mzdové nároky
zaměstnanců společnosti, není-li povinen podat insolvenční návrh. Mzdovými nároky zaměstnanců jsou jejich
splatné pohledávky za mzdu z pracovního poměru vůči společnosti jako zaměstnavateli. Přednostní pořadí však
nemají pohledávky na vyplacení odměn za práce konané na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o
provedení práce. Pokud by likvidátorovi vznikla povinnost podat insolvenční návrh pro předlužení společnosti,
likvidátor nesmí přednostně mzdové pohledávky zaměstnanců uspokojovat.
Samotné přihlášení pohledávek věřiteli má význam toliko technický, neboť se nijak nedotýká
existence pohledávky. Přihláška pohledávky do likvidace je jednostranným právním úkonem věřitele, ze
kterého musí být zjevné, kdo ho učinil a kdy a čeho se týká. S ohledem na právní jistotu věřitele lze doporučit
písemnou formu přihlášky pohledávky. Přihlášku je nutné specifikovat alespoň co do přihlašované výše, resp.
uvést i výši smluvních či zákonných úroků z prodlení (úroky z prodlení se i vstupem společnosti do likvidace ani
podáním přihlášky nestaví, ale jistina pohledávky se nadále úročí stejně jako před likvidací společnosti),
právního důvodu jejich vzniku a splatnosti pohledávky. Jelikož likvidátor převzal účetnictví od statutárního
orgánu společnosti, jehož vedení nemohl žádným způsobem ovlivnit, je žádoucí přihlašovanou pohledávku
doložit v kopiích listinami prokazujícími právní důvod vzniku přihlašované pohledávky, zejména smlouvami
včetně všech jejich dodatků, daňovými doklady, fakturami apod. Nutno však mít na zřeteli, že vystavená faktura
či daňový doklad nejsou právním důvodem vzniku pohledávky, avšak slouží toliko jako podpůrný prostředek
k doložení pohledávky přihlašované věřitelem.
Vstupem společnosti do likvidace, přihlášením pohledávek do likvidace, ani jejich zaevidováním
likvidátorem se promlčecí doba pohledávek nestaví ani nepřerušuje, nýbrž běží dále, jako by likvidace nebyla.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V otázkách promlčení pohledávek vzniklých z obchodních vztahů, jakož i účinků promlčení, počátku a
trvání promlčecí doby, včetně stavení a přetržení promlčecí doby, vše se řídí ust. § 387 a násl. OBZ. Nestanoví-li
OBZ pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba v obchodních vztazích 4 roky. Podle ust. § 401 OBZ může
strana, vůči níž se právo promlčuje (v případě přihlášky pohledávky do likvidace je uvedenou stranou
společnost v likvidaci, jejímž jménem jedná likvidátor) písemným prohlášením druhé straně prodloužit
promlčecí dobu, a to i opakovaně - celková promlčecí doba však nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala
poprvé běžet.
Promlčení pohledávek vzniklých z pracovněprávních vztahů se řídí ust. § 329 a násl. zákona č.
262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje promlčecí lhůty s odkazem na zákon
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jako „OZ“). Z toho vyplývá, že pohledávky
z pracovněprávních vztahů se promlčují ve stejném režimu jako pohledávky z občanskoprávních vztahů.
Promlčení pohledávek vzniklých z občanskoprávních vztahů, jakož i promlčecí doba a běh promlčecí
doby se řídí ust. § 100 a násl. OZ. Právo (pohledávka) se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době stanovené OZ.
Podle ust. § 101 OZ, pokud není v ustanoveních OZ uvedeno jinak, je promlčecí doba v občanskoprávních
vztazích tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Výjimky stanoví OZ např. v ust. § 106 u práva na náhradu škody, v ust. § 107 u práva na vydání
bezdůvodného obohacení atd. Podle ust. § 110 OZ, bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu
nebo jiného orgánu, promlčuje se za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. V případě
přihlášené pohledávky do likvidace může likvidátor (nikoliv však statutární orgán) ve smyslu ust. § 558 OZ,
učinit písemně uznání dluhu. V takovém případě se právo promlčuje za 10 let, kdy k uznání dluhu došlo; byla-li
však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od této lhůty. Pokud by tedy věřitel pohledávku
vzniklou z občanskoprávního vztahu - i kdyby byla řádně přihlášena do likvidace - v průběhu trvání promlčecí
doby neuplatnil žalobou u soudu a promlčecí doba by tak skončila, jednalo by se o promlčenou pohledávku,
která sice nezanikla, avšak v případě uplatnění námitky promlčení protistranou u soudu by pohledávka nebyla
soudem pravomocně přiznána a tudíž by byla na dlužníkovi právně nevymahatelná.
Vstupem společnosti do likvidace se nepřerušují žádná soudní řízení, ve kterých vystupovala
společnost. Tato soudní řízení tedy probíhají dále s tím, že namísto statutárního orgánu jedná jménem
společnosti likvidátor, ale účastníkem soudního řízení zůstává nadále společnost. V průběhu likvidace je nadále
možné vést proti společnosti výkon rozhodnutí nebo exekuci k uspokojení pohledávky věřitele.
V případě přihlášené pohledávky do likvidace může likvidátor ve smyslu ust. § 323 OBZ uznat písemně
závazek společnosti v likvidaci vůči věřiteli. V takovém případě běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto
uznání.
Podle ust. § 408 OBZ skončí - bez ohledu na jiná ustanovení OBZ - promlčecí doba nejpozději po
uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Pokud by tedy věřitel pohledávku z obchodního vztahu (i
kdyby byla řádně přihlášena do likvidace) v průběhu trvání promlčecí doby neuplatnil žalobou u soudu,
případně pravomocné rozhodnutí nenechal soudně vykonat ve smyslu ust. § 408 odst. 2 OBZ, a promlčecí doba
by marně uběhla, jednalo by se o promlčenou pohledávku, která sice nezanikla, avšak v případě námitky
promlčení protistranou u soudu by pohledávka nebyla soudem pravomocně přiznána a tudíž by byla na
dlužníkovi právně nevymahatelná.
Jak již bylo výše uvedeno, likvidátor není v likvidaci vázán žádnými pravidly pro uspokojení pohledávek
(vyjma mzdových nároků zaměstnanců podle § 74 odst. 3 OBZ), na rozdíl od řízení insolvenčního. Lze-li tedy
všechny pohledávky v likvidaci uspokojit, není třeba předepisovat pořadí uspokojení věřitelů a bude záviset
toliko na systému práce, který si likvidátor zvolí.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zjistí-li likvidátor z rozvahy nebo kdykoliv poté, že společnost je předlužena, podává insolvenčnímu
soudu insolvenční návrh. Není-li tomu tak, zpeněží postupně majetek společnosti. Současně inkasuje
pohledávky a průběžně vyrovnává závazky, z nichž prioritně hradí mzdové nároky zaměstnanců společnosti.
Likvidační zůstatek lze mezi společníky dělit jen po uspokojení všech známých věřitelů společnosti,
přičemž na jeho výplatu nelze společníkům poskytnout žádné zálohy. Zůstávají-li některé pohledávky
přihlášených věřitelů sporné, lze společníkům vyplatit podíly na likvidačním zůstatku jen tehdy, jestliže bylo
věřiteli sporné pohledávky poskytnuto odpovídající zajištění.
Pokud by eventuálně došlo k situaci, že by likvidátor uspokojoval přednostně některé pohledávky na
úkor některých věřitelů, bylo by možno při splnění zákonných podmínek takovýmto právním úkonům
likvidátora žalobou odporovat podle ust. § 42a OZ, nebo v případě následného prohlášení insolvence podle ust.
§ 239 insolvenčního zákona. Podle ust. § 42a OZ se věřitel může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní
úkony, pokud zkracují jeho vykonatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné.
Odporovat je možno právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit
své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám, a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka
zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116 a 117 OZ),
nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana
tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat. Skutečným výsledkem
s úspěchem podané odporovací žaloby je možnost věřitele požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co
odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku. Není-li to dobře možné, má právo na náhradu
vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.
Ke dni skončení likvidace uzavře likvidátor účetní knihy a sestaví účetní závěrku. Vypracuje taktéž
zprávu o průběhu likvidace a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku. Jejich schválením ve společnosti proces
likvidace končí. Jakmile likvidace skončí, podává likvidátor návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku.
K návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku přiloží likvidátor potvrzení územně příslušného státního
oblastního archivu, že s ním bylo projednáno zabezpečení archivu a dokumentů zanikající společnosti.
Pokud eventuálně dojde k situaci, kdy by se po skončení likvidace, popřípadě po výmazu obchodní
společnosti z obchodního rejstříku objevil nový majetek, tento problém řeší ust. § 75b OBZ, podle kterého
rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o obnovení likvidace společnosti a
jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo
k obnovení likvidace společnosti, a osobu likvidátora. Jestliže se zjistí dosud neznámý majetek po výmazu
obchodní společnosti z obchodního rejstříku, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele
nebo dlužníka o zrušení zápisu o jejím výmazu a o obnovení likvidace společnosti nebo o jejím vstupu do
likvidace a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že
došlo k obnovení společnosti, že společnost je v likvidaci, a osobu likvidátora. Ke dni zápisu do Obchodního
rejstříku podle § 75b odst. 1 nebo odst. 2 OBZ, sestaví likvidátor zahajovací rozvahu. Ustanovení § 68 odst. 8
OBZ se nepoužije.
Při postupu podle § 75b OBZ však není možné, aby v případech, kdy o zrušení společnosti s likvidací
rozhodli společníci nebo příslušný orgán společnosti, došlo k revokaci jejich rozhodnutí, jak to jinak pro takové
případy umožňuje již výše předestřené ustanovení § 68 odst. 8 OBZ. Po skončení obnovené likvidace musí dojít
k výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku.
Veřejné dražby
Dražby podle OSŘ
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zákon č. 99/1963 Sb. Občanský soudní řád v platném znění, poslední novela: č. 45/2013 Sb. Podle OSŘ dražby
provádějí:




Exekutoři
Soudy
Finanční úřady
Celní úřady
Občanský soudní řád definuje postup při konání dražeb


movitých věcí (§ 323 a násl. OSŘ),
věcí nemovitých (§ 335 a násl. OSŘ) i prodej podniku.
Podle tohoto zákonného předpisu jsou také organizovány dražby prováděné podle zákona o exekutorech a
zákona o správě daní a poplatků.
Dražba movitých věcí
Po zajištění předmětů dražby a stanovení jejich ceny se tyto movité věci draží buď



přímo v místě, kde tyto věci jsou, nebo
u soudu,
popř. na jiném vhodném místě (§ 328 OSŘ).
Čas a místo konání dražby se oznámí povinnému, manželu povinného, orgánu obce (např. obecní, městský
úřad), v jejímž obvodu bude dražba konána, a v jejímž obvodu má povinný bydliště. Kromě toho se konání této
dražby uveřejní způsobem v místě obvyklým, což zákon blíže nedefinuje.
Toto se realizuje formou dražební vyhlášky.
V dražební vyhlášce soud uvede
a) datum, čas a místo dražby,
b) označení dražených věcí,
c) zda se věc vydraží samostatně nebo v rámci souboru věcí,
d) rozhodnou cenu věci anebo souboru věcí,
e) výši nejnižšího podání (§ 329 – nejnižší podání činí třetinu rozhodné ceny),
f) zda se vyžaduje zaplacení jistoty a způsob jejího zaplacení,
g) upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a
další věřitelé domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zadržovacím
nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže
je přihlásí nejpozději do zahájení dražby, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího příslušenství a
prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství
nebude uvedena, se nepřihlíží;
Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud
dražbu této věci odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Dražbu provádí vykonatel, a to podle platného jednacího řádu - vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR
(vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy).
Nejnižší podání činí jednu třetinu odhadní nebo úředně stanovené ceny. Vlastní průběh dražby je dán
§ 59 a násl. shora uvedené vyhlášky. Minimální příhoz činí nejméně 50 korun. Dražba movité věci pokračuje,
dokud dražitelé na vyzvání slovy „poprvé, podruhé“ činí vyšší podání. Není-li další podání, vykonavatel upozorní
dražitele, že nebude-li učiněno vyšší podání, udělí po vyzvání slovy „potřetí“ příklep. Jestliže bezprostředně po
skončení shora uvedeného postupu neučiní žádný z dražitelů vyšší podání, vykonavatel udělí příklep tomu
dražiteli, který učinil nejvyšší podání.
Zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání řádně a včas, přejde na vydražitele vlastnické právo k vydražené
věci anebo souboru vydražených věcí, a to s právními účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechodem
vlastnictví na vydražitele zanikají zástavní a zadržovací práva a další závady váznoucí na věci.
Nepřevezme-li vydražitel vydražené věci do 1 měsíce po doplacení nejvyššího podání, postupuje soud
podle § 330 odst. 2 a 3 – soud nařídí opětovnou dražbu.
Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu (novela OSŘ). V případě této formy dražby soud v
dražební vyhlášce stanoví
a) způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni sdělit svoje jméno, příjmení, adresu místa
trvalého pobytu, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození,
b) způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové stránky, na kterých je tento postup
zveřejněn,
c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může veřejnost dražbu sledovat,
d) datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat podání,
e) způsob a dobu, do které je vydražitel povinen zaplatit nejvyšší podání; lhůta pro zaplacení nebo doplacení
nejvyššího podání nesmí být delší než 10 dnů od udělení příklepu,
f) informaci o tom, kdy a kde po doplacení nejvyššího podání lze vydražené věci převzít,
g) termín přihlášení pohledávek,
h) termín uplatnění předkupního práva a způsob sdělení rozhodnutí, zda je předkupní právo prokázáno,
i) způsob zveřejnění informace o příklepu.
Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu dražiteli, kterému
svědčí předkupní právo. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který podání učinil jako první.
Ustanovení § 329 odst. 3 se nepoužije.
Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení o „klasické“ dražbě dle § 328b až 330
OSŘ.
Dražba nemovitých věcí
Dražba nemovitých věcí se provádí dle § 335 a násl. OSŘ.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Předpokladem je označení nemovitostí oprávněným, jejichž prodej je navrhován a řádné doložení vlastnického
práva povinného.
V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému
a) zakáže, aby po doručení usnesení nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji zatížil;
b) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo,
právo odpovídající věcnému břemeni nebo nájemní právo, s poučením, že při neoznámení povinný odpovídá za
škodu tím způsobenou.
Po právní moci usnesení o ceně, tj. stanovení v místě a čase ceny obvyklé po odečtení závad váznoucích na
předmětu dražby, soud nařídí dražební jednání (dražbu) formou usnesení, kde ve výroku tohoto usnesení
(dražební vyhlášce) uvede:
a) datum, čas a místo dražebního jednání (§ 336d),
b) označení nemovitosti a jejího příslušenství [§ 336a odst. 1 písm. a) a b)],
c) pořadové číslo dražebního jednání,
d) výslednou cenu [§ 336a odst. 1 písm. c)],
e) výši nejnižšího podání (§ 336e odst. 1),
f) výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 336e odst. 2), nebo sdělení, že se zaplacení jistoty nevyžaduje,
g) věcná břemena a nájemní práva, která prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm. d)],
h) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydraženou nemovitost a za kterých se stane jejím
vlastníkem (§ 336l odst. 1 a 2).
V dražební vyhlášce soud vyzve
a) každého, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), aby je uplatnil u soudu a aby takové uplatnění
práva prokázal nejpozději před zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu nebude při
provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo,
b) každého, kdo má k nemovitosti nájemní právo nebo věcné břemeno nezapsané v katastru nemovitostí, které
není uvedeno v dražební vyhlášce, nejde-li o nájemce bytu nebo oprávněného z věcného břemene bydlení, aby
takové právo soudu oznámil a doložil ho listinami, jinak takové právo zanikne příklepem.
V dražební vyhlášce soud upozorní
a) oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitele povinného, že se mohou
domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, než
pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražebního jednání a přihláška
bude obsahovat náležitosti podle § 336f odst. 2 a 3, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo
jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží (§ 336f),
b) oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitele a povinného, že mohou popřít
přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, a to nejpozději do 15 dnů ode
dne zveřejnění oznámení podle § 336p odst. 1, nebo v téže lhůtě žádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty
bylo nařízeno jednání, a poučí je, že k námitkám a žádosti o jednání učiněným později se nepřihlíží,
c) dražitele, zda se připouští, aby nejvyšší podání bylo doplaceno úvěrem se zřízením zástavního práva na
vydražené nemovitosti,
d) osoby, které mají k nemovitosti předkupní právo, že ho mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že
udělením příklepu předkupní právo zaniká.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Dražební vyhláška je doručena oprávněnému, povinnému a dalším osobám uvedeným v § 336c OSŘ.
Kromě toho je dražební vyhláška (nebo její podstatný obsah) zveřejněna na úřední desce soudu a úřední desce
obecního úřadu, kde se dražená nemovitost nachází. V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku
nebo její podstatný obsah zveřejnit v tisku či jiným vhodným způsobem. Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se
nachází nemovitost, nebo u soudu anebo na jiném vhodném místě, a to až po 30 dnech po dni vydání dražební
vyhlášky. Dražební jednání (dražbu) může řídit jen soudce, přičemž jednotlivé úkony při jednání, jimiž se
nerozhoduje, může na základě pověření a pokynů soudce provést vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu.
Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání. Dražitelé jsou vázáni svými podáními, dokud soud neudělí příklep.
I v tomto případě (stejně jako u movitých věcí) lze dražbu provést i elektronicky s využitím internetu.
V dražební vyhlášce soud stanoví
a) způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni sdělit svoje jméno, příjmení, bydliště,
rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození,
b) způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové stránky, na kterých je tento postup
zveřejněn,
c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může veřejnost dražbu sledovat,
d) datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat podání,
e) termín, do kterého vydražitel musí sdělit, zda bude nejvyšší podání platit úvěrem se zřízením zástavního
práva k vydražené nemovitosti,
f) termín přihlášení pohledávek,
g) termín prokázání podání vylučovací žaloby,
h) termín uplatnění předkupního práva a způsob sdělení rozhodnutí, zda je předkupní právo prokázáno.
Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu dražiteli, kterému
svědčí předkupní právo. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který podání učinil jako první.
Ustanovení § 336j odst. 1 věty druhé se nepoužije.
Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 336b až 336n.
Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází nemovitost, nebo u soudu anebo na jiném vhodném místě.
Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební vyhlášky.
Nejnižší podání soud stanoví ve výši dvou třetin výsledné ceny.
Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v částce nepřevyšující tři čtvrtiny
nejnižšího podání. Jistotu lze zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu, nepřesahuje-li částku stanovenou
jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou na účet soudu. K
platbě na účet soudu lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před zahájením dražebního jednání zjištěno, že na účet
soudu došla.
Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo, musí je soudu prokázat nejpozději před
zahájením dražebního jednání.
Věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovitosti anebo který má proti
povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou
pohledávku), může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání.
Přihláška musí obsahovat
a) výši pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
b) vyčíslení pohledávky ke dni konání dražby,
c) údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří,
d) skutečnosti významné pro pořadí pohledávky.
Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při jednání, jimiž se nerozhoduje, může na
základě pověření soudce provést vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.
Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do zahájení dražebního jednání jistotu,
pokud nebylo v dražební vyhlášce uvedeno, že se složení jistoty nevyžaduje.
Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou splněny další podmínky stanovené
zákonem. Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí
předkupní právo. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který byl určen losem.
Před udělením příklepu se soudce dotáže vydražitele, zda nejvyšší podání bude doplácet pomocí
úvěru.
V usnesení o příklepu soud
a) stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než 2
měsíce, nebo
b) uloží vydražiteli, aby do 2 měsíců od nabytí právní moci předložil smlouvu podle § 336l odst. 4 nebo aby v
této lhůtě doplatil nejvyšší podání.
Soud v usnesení o příklepu podle odstavce 3 uloží povinnému, aby vydraženou nemovitost vyklidil
nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, a
poučí účastníky o možnosti postupovat podle § 336ja odst. 1 s vyčíslením, jaký je minimální předražek a do kdy
musí být učiněn.
Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.
Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota po skončení dražebního jednání.
Vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitost s příslušenstvím dnem následujícím po
doplacení nejvyššího podání, nejdříve však po uplynutí lhůty podle § 336ja odst. 1; byl-li však podán takový
návrh, nemovitost s příslušenstvím lze převzít dnem následujícím po dni, kdy bylo předražiteli doručeno
usnesení o předražku.
Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu
právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Předražitel se stává vlastníkem
nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o předražku právní moci a předražek byl zaplacen, a to ke dni
jeho vydání.
Nejvyšší podání nebo předražek lze zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu, nepřesahuje-li částku
stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou na
účet soudu. Od povinnosti zaplatit nejvyšší podání je vydražitel osvobozen nejvýše do výše dvou třetin
nejvyššího podání, pokud lze důvodně předpokládat, že v takové výši dojde k uspokojení jeho přihlášené
pohledávky v rozvrhu.
Z rozdělované podstaty se uspokojují postupně podle těchto skupin:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
a) pohledávky nákladů vzniklých státu v tomto řízení,
b) pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící ke krytí jmenovité hodnoty
hypotečních zástavních listů,
c) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, a pohledávky
zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva,
d) pohledávky nedoplatků výživného,
e) pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a
pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na úrazové pojištění,
f) ostatní pohledávky.
Dražby dobrovolné a nedobrovolné
Na úvod je nutné říci, že dobrovolná a nedobrovolná dražba jsou instituty, které mají svůj zákonný
podklad

v zákoně č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen ZVD),

v případě dražby nedobrovolné rovněž v zákoně č. 99/1963, občanský soudní řád a

potažmo v zákoně č. 120/2001, exekuční řád.
U nedobrovolné dražby z tohoto důvodu rozlišujeme dražbu v rámci exekuce a nedobrovolnou dražbu,
jejíž postup upravuje již zmiňovaný zákon č. 26/2000 Sb.
Lze uvést, že hlavní výhodou dražeb dobrovolných oproti nedobrovolným je především možnost
dosáhnout v rámci dobrovolné dražby výrazně vyšší vydražené ceny daného předmětu. Je zároveň otázkou, do
jaké míry má samotný dražebník v rámci nedobrovolné dražby zájem na tom, aby konečná cena byla co
nejvyšší. Důležitá pro něj může být pouze skutečnost, aby byly uhrazeny jeho náklady a to v prvé řadě, a
následně také pohledávka věřitele. Přebytek bude vrácen dlužníkovi, ale je pro dražebníka důležité, aby daný
přebytek byl co nejvyšší?
S otázkou dosažení nejvyšší možné tržní ceny daného předmětu úzce souvisí hledisko vyvolávací ceny.
Bez ohledu na motivaci dražebníka vydražit předmět dražby za co nejvyšší cenu je nutné upozornit na
skutečnost, že ZVD sám o sobě v tomto směru pomáhá spíše tomu, kdo se rozhodl pro dražbu dobrovolnou.
U dobrovolné dražby totiž výše vyvolávací ceny vychází z dohody mezi navrhovatelem na jedné straně, tedy
vlastníkem, popř. subjektem, který je oprávněn zcizit předmět dražby (likvidátor, insolvenční správce), a
dražebníkem na straně druhé.
Toto je velice důležitý aspekt, který značně ovlivňuje výši konečné vylicitované ceny. Důležitost
takového hlediska je znásobena při skutečnosti, že předmětem dražby je nemovitost. U dražby nedobrovolné
podle ZVD činí nejnižší podání nejméně polovinu odhadní ceny, u dražeb v rámci exekucí dokonce dvě třetiny
tržní ceny nemovitosti, jež stanoví znalecký posudek. Možnost zvolit si počáteční cenu, za kterou se bude daná
věc dražit, a zároveň výši příhozů, se jeví jako velká výhoda dobrovolných dražeb. Díky tomu, se dražby může
zúčastnit podstatně větší okruh přihazujících a tudíž i konečná cena dané věci bude patrně mnohem vyšší.
Na druhé straně novelou zákona č. 396/2012 Sb. byl do exekučního řádu včleněn tzv. předražek. Jedná
se o možnost kohokoli, s výjimkou zákonem vyjmenovaných osob, navrhnout za vydraženou nemovitost částku
o nejméně 25% vyšší, než jaké bylo učiněno nejvyšší podání. Tento návrh lze učinit do 15 dnů ode dne
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zveřejnění usnesení o příklepu. Tento institut zvyšuje možnost vyššího „vydražení“ předmětu dražby a z tohoto
pohledu se může nedobrovolná dražba v některých případech jevit ve svém důsledku jako výhodnější řešení.
Ze samotného označení dražby dobrovolné vyplývá právo vlastníka dobrovolně upustit od dražby (§ 22
ZVD). K tomu může dojít mimo jiné na základě jeho písemné žádosti, avšak nejpozději do zahájení dražby. Jedná
se o další rozdíl a můžeme říci i výhodu oproti dražbě nedobrovolné, v jejímž rámci toto právo vlastníkovi
předmětu nepřísluší, resp. bez nutnosti splnění určitých podmínek (§ 46 ZVD).
S dobrovolností je samozřejmě spjato právo vlastníka určit samotný předmět dražby. V exekučním
řádu naproti tomu v § 68 nalezneme pouze možnost navrhovatele podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu
věci.
Závěrem je možno uvést, že z výše uvedeného srovnání vychází lépe provedení dobrovolné dražby ve
smyslu zákona č. 26/2000 Sb. Záleží zde pouze na vůli samotného vlastníka, jakou věc určí za předmět dražby.
Do zahájení dražby si může vlastník rozmyslet svůj původní záměr a od dražby odstoupit. V neposlední řadě,
pokud k dražbě přece jen dojde, z. č. 26/2000 Sb. zaručuje vlastníkovi výhodnější podmínky pro její průběh,
když výši vyvolávací ceny nechává na dohodě mezi navrhovatelem a dražebníkem. V rámci dobrovolné dražby
má vlastník možnost lépe ovlivnit průběh dražby a tím i zajistit dosažení vyšší tržní ceny za vydraženou věc.
Vlivem poslední novely exekučního řádu, která je v současnosti velmi aktuální, však přibyl institut tzv.
předražku, který by mohl, resp. měl v budoucnu pomoci ke zvýšení ceny draženého předmětu v rámci
nedobrovolných dražeb, a tím také zajistit efektivnější uspokojení pohledávek věřitelů. Až praxe však ukáže,
nakolik bude tento institut opravdu využíván.
Příprava na insolvenční řízení
Hrozící úpadek – indicie pro dlužníka
V každém obchodně-závazkovém vztahu může dojít k situaci, kdy se Váš obchodní partner případně
Vy, ocitnete v situaci prvotní či druhotné platební neschopnosti. Takováto situace by pro Vás měla být
informací o možném prodlení Vašeho obchodního partnera nebo přímo o jeho hrozícím úpadku. Nejlepším
způsobem prevence proti případnému úpadku je řádná a pečlivá evidence a v neposlední řadě i práce s dluhy.
V případě, že se sami stanete dlužníky platí taková pravidla i pro Vás. Kromě klasických postupů řešení
dlužnických krizí a následných sporů mezi dlužníkem a věřiteli uvedl insolvenční zákon v platnost preventivní
prostředek tzv. hrozící úpadek.
Dřívější právní úprava umožňovala zahájit konkursní řízení až teprve v okamžiku, kdy bylo zcela jasné, že se
dlužník nalézá v úpadku. Nový insolvenční zákon umožňuje dlužníku reagovat již v době, kdy úpadek teprve
hrozí.
Hrozící úpadek lze v podstatě charakterizovat jako dlužníkem důvodně předpokládaná neschopnost
splnit řádně a včas podstatnou část jeho peněžitých dluhů. Taková situace může samozřejmě nastat i u Vás.
Dlužník, může dle insolvenčního zákona postupovat tak, že bude v případě hrozícího úpadku uvažovat o podání
insolvenčního návrhu. Včasným podáním insolvenčního návrhu a aktivní spoluprací s ostatními věřiteli se
zvyšují šance na nelikvidační způsob řešení úpadku a také na jeho překonání.
Hrozícím úpadkem se rozumí situace, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat,
že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Návrh na zahájení
insolvenčního řízení z důvodu hrozícího úpadku je oprávněn podat pouze dlužník. Užití tohoto institutu by mělo
pro dlužníka představovat možnost, zejména pak v kombinaci se způsobem řešení úpadku reorganizací,
dosáhnout toho, aby dlužník mohl včasným zákrokem zachovat svou výrobu a zaměstnanost.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Novým pojmem v insolvenčním právu je pojem hrozícího úpadku. Tento je obsažen v odstavci 4 § 3
insolvenčního zákona. Jedná se o situaci, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že
dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Toto pojetí můžeme
nazvat též hrozící platební neschopností, neboť možnost nehrazení podstatné části dlužníkových závazků je
jedna z alternativ platební neschopnosti dle odst. 2. Přítomnost vícero věřitelů ani jiné podmínky zde zákon
nepředpokládá.
Tímto řešením tak zákonodárce sledoval jasný cíl. „Jelikož se za nežádoucí stav považuje trend, kdy
většina návrhů na prohlášení konkursu je v ČR podávána prozatím toliko věřiteli, přišel zákonodárce s
myšlenkou změnit tento stav vedle jiného i tím, že by se dlužníci mohli dostat do režimu insolvenčního řízení
podstatně dříve než je tomu dnes, tj. již za situace, kdy předpokládají, že v krátké době nebudou moci dostát
svým budoucím závazkům.“29
S tímto názorem se lze ztotožnit, neboť z hlediska zachování ekonomické činnosti dlužníka a možnosti
jeho sanace je vhodné přistoupit k řešení jeho možného úpadku již před tím, než vlastní úpadek nastane.
Věřitelé mají ovšem jen pramalou možnost dobře odhadnout budoucí situaci dlužníka, zatímco dlužník sám je
schopen dobře rozpoznat své možnosti a v případě takového hrozícího úpadku začít tento řešit včas při snaze
zachránit vlastní budoucí činnost. Jak dále P. Taranda uvádí, tento institut by bylo zvláště vhodné používat
v kombinaci s řešením hrozícího úpadku reorganizací.
Jak vyplývá z výše uvedeného, z hlediska pojmosloví může dle InsZ insolvence existovat sama o sobě,
ovšem nemusí být nutně platební neschopností, tedy/popř. vést k úpadku, stejně tak i úpadek může dle odst. 3
nastat i bez platební neschopnosti, teoreticky i bez insolvence. 30 Zatímco úpadek, popřípadě hrozící úpadek,
označují konkrétní skutečnost nastalou za splnění zákonných kritérií, pojem insolvence není přesně definován.
Insolvence v užším – zákonném významu31 je ale nutnou podmínkou úpadku dle odst. 1, insolvence v širším
slova smyslu ovšem může existovat sama o sobě, i když pojem platební neschopnosti nenaplňuje.
Pojmy úpadek, insolvence i platební neschopnost se tak významově překrývají jen zčásti a nelze je
zaměňovat ani vzájemně podřazovat. Souvislost můžeme shledat pouze mezi insolvencí a platební
neschopností, když platební neschopnost je v zásadě kvalifikovanou insolvencí.
Zákonná povinnost k podání insolvenčního návrhu a rizika spojená s nesplněním této povinnosti
Povinnost podat insolvenční návrh je zakotvena v § 98 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen „InsZ“) a vztahuje se jednak na všechny právnické osoby a jednak na
fyzické osoby – podnikatele
Insolvenční návrh je povinen podat dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou –
podnikatelem, a to:


bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku
byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce proto, že cena
majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník
ještě jiný podnik.
Povinnost podat insolvenční návrh mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor
dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci.
TARANDA, P.: Nad definicí úpadku v novém insolventním zákoně. Daňová a hospodářská kartotéka, 2007, č. 3, s. 25.
v případě že dlužník je objektivně předlužen, ale i přesto (zatím) své závazky hradí
31
de lege platební neschopnost
29
30
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do
právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.
Povinnost podat insolvenční návrh je vázána na okamžik, kdy se dlužník „dozvěděl nebo při náležité
pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku“, tedy jakmile zjistí, že


a) je v platební neschopnosti (tj., že má více věřitelů a peněžité závazky po splatnosti více než 30 dnů, které
není schopen plnit) nebo, že
b) je předlužen (tj., že má více věřitelů a závazky vyšší než majetek s tím, že při stanovení hodnoty majetku
dlužníka se ve smyslu § 3 odst. 3 IZ „přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu
provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude
moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.“).
Jakmile tento okamžik nastane, musí dlužník podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu. K výše
uvedenému lze dodat, že existenci úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení
podmiňuje mnohost věřitelů – dle judikatury tedy dlužník musí mít alespoň 2 věřitele, z nichž každý je věřitelem
samostatného závazku.
Pro úplnost je třeba uvést, že i formulace ustanovení § 193 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku, v platném znění, podporuje názor, že dlužník musí konat bez zbytečného odkladu.
Dle tohoto ustanovení má statutární orgán povinnost svolat bez odkladu valnou hromadu a navrhnout
valné hromadě přijetí opatření ke zlepšení situace společnosti, jakmile zjistí, že celková ztráta společnosti na
základě jakékoliv účetní závěrky dosáhla takové výše, že při jejím uhrazení z disponibilních zdrojů společnosti by
neuhrazená ztráta dosáhla poloviny základního kapitálu společnosti, anebo zjistí, že se společnost dostala do
úpadku. To znamená, že i citované ustanovení obchodního zákoníku ukládá statutárnímu orgánu povinnosti
spojené s insolvenční problematikou, tj. eventuálně řešit podání insolvenčního návrhu.
Obecně platí, že osoba, která v rozporu se svými povinnostmi nepodala insolvenční návrh (zpravidla
statutární orgán), odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti.
Zákon dnes přímo stanoví, že škoda nebo jiná újma, za kterou odpovídá tato osoba, bude vyčíslena
jako rozdíl mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky věřitele a částkou kterou věřitel v insolvenčním
řízení na uspokojení této pohledávky skutečně obdržel. Důkazní břemeno o okolnostech, které by případně
takovou odpovědnost vylučovaly, přesunul zákon na tuto osobu. Lze předpokládat, že tato osoba důkazní
břemeno neunese, pokud neprokáže nade vší pochybnost, že jednala s péčí řádného hospodáře a v mezích
rozumného podnikatelského rizika.
Osobní odpovědnost za nepodání řádného a včasného insolvenčního návrhu se tedy týká osob v postavení



manažerů,
statutárních orgánů,
v určitých případech i akcionářů a společníků, pokud jednají jako ovládající osoby
Je tedy na těchto osobách, aby kvalifikovaně vyhodnotili s péčí řádného hospodáře

ekonomickou situaci společnosti
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

zodpověděli si otázku, zda s přihlédnutím k aktuální výši majetku podnikatele a s přihlédnutím k další
správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze se zřetelem ke všem okolnostem
důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat či ne
V souvislosti s odpovědností těchto osob je třeba vždy mít na vědomí, že částečné plnění závazků věřitelům
nebo plnění jen některým věřitelům není možné jinak než v insolvenčním řízení, podle pravidel, která stanoví
insolvenční zákon.
Nesplnění zákonné povinnosti k podání insolvenčního návrhu s sebou přináší i trestněprávní
souvislosti. Při opožděném podání insolvenčního návrhu nebo nepodání insolvenčního návrhu se mohou
odpovědné osoby dopustit zejména těchto trestných činů:
Poškození věřitele podle § 222 trestního zákona
Kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že
a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou, nebo odstraní, byť i jen část svého majetku,
b) postoupí svou pohledávku, anebo převezme dluh jiného,
c) zatíží věc, která je předmětem závazku, nebo ji pronajme,
d) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek,
e) předstírá nebo uzná právo nebo závazek ve větším rozsahu, než odpovídá skutečnosti,
f) předstírá splnění závazku, nebo
g) předstírá úpadek nebo svůj majetek jinak zdánlivě zmenšuje nebo předstírá jeho zánik,
a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo
zákazem činnosti.
Stejně bude potrestán, kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že
a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní, byť i jen část majetku dlužníka, nebo
b) k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku nebo existující právo nebo pohledávku ve
vyšší hodnotě či lepším pořadí, než jaké má,
a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou.
Zvýhodnění věřitele podle § 223 trestního zákona
Kdo jako dlužník, který je v úpadku, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele zvýhodněním
jiného věřitele, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na
jeden rok nebo zákazem činnosti.
Způsobení úpadku podle § 224 trestního zákona
Kdo, byť i z hrubé nedbalosti, si přivodí úpadek tím, že
a) činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům,
b) spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým
povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru,
c) užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem,
d) poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač to je v hrubém nepoměru k jeho
majetkovým poměrům, nebo
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
e) učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné
podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
Stejně bude potrestán, kdo, byť i z hrubé nedbalosti, přijme nový závazek nebo zřídí zástavu, ač ví, že je v
úpadku, a tím zhorší postavení dosavadních věřitelů.
Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 trestního zákona
Kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k
jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, kdo v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných
dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, nebo kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné
doklady změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo
včasné a řádné vyměření daně, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Stejně bude potrestán, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje v podkladech sloužících pro zápis do
obchodního rejstříku, nadačního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku společenství
vlastníků jednotek anebo v takových podkladech zamlčí podstatné skutečnosti, kdo v podkladech sloužících pro
vypracování znaleckého posudku, který se přikládá k návrhu na zápis do obchodního rejstříku, nadačního
rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku společenství vlastníků jednotek uvede
nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo v takových podkladech zamlčí podstatné údaje, nebo kdo jiného
ohrozí nebo omezí na právech tím, že bez zbytečného odkladu nepodá návrh na zápis zákonem stanoveného
údaje do obchodního rejstříku, nadačního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku
společenství vlastníků jednotek nebo neuloží listinu do sbírky listin, ač je k tomu podle zákona nebo smlouvy
povinen.
Podvod podle § 209 trestního zákona
(1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné
skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě
léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a
byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1 větší škodu.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného,
c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události
vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
d) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
(5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309),
teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312).
(6) Příprava je trestná.
Odpovědnost za řádný návrh
Zákon výslovně stanoví, že povinnost podat insolvenční návrh není splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu
vinou navrhovatele zastaveno nebo byl-li jeho insolvenční návrh odmítnut. V případě vadného návrhu
nastupuje riziko civilní i trestní odpovědnosti odpovědných osob.
1.2. Modelový případ: povinnost k podání insolvenčního návrhu
Dne 23. 1. 2005 byla založena obchodní společnost ABC, s.r.o., která mj. provozuje nestátní zdravotnické
zařízení, a to Nemocnici v Horní Dolní.
Dne 15. 11. 2011 došlo převodem 100% obchodního podílu ke změně vlastnické struktury společnosti ABC,
s.r.o., (dále jen ABC) kdy se novým jediným společníkem stal František Novák. Současně došlo ke změně
statutárního orgánu, kdy se František Novák stal nově jediným jednatelem společnosti.
Uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu, na jejímž základě se František Novák stal novým společníkem
společnosti ABC předcházel rozsáhlý ekonomický a právní audit, který vycházel z údajů, informací a vysvětlení
původního společníka společnosti Bohumila Stejskala a zejména z účetnictví, které bylo za tímto účelem
Bohumilem Stejskalem budoucímu novému společníkovi Františku Novákovi poskytnuto. V rámci
ekonomického auditu bylo zjištěno a následně i původním společníkem Bohumilem Stejskalem potvrzeno, že
společnost ABC je zatížena závazky v úrovni 62 mil. Kč. Za tohoto stavu František Novák zvažoval, zda a za
jakých podmínek do společnosti ABC vstoupí a zda dokáže obchodní společnost ABC restrukturalizovat a dostat
ji ze zjištěné ztráty na úroveň řádně hospodařícího podnikatelského subjektu.
V této souvislosti proběhla mezi Františkem Novákem a Bohumilem Stejskalem nespočetná jednání, jejímž
cílem bylo stanovení podmínek prodeje obchodního podílu ve společnosti ABC. Výsledkem těchto jednání bylo
stanovení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti ABC v úrovni 1 mil. Kč, když takto dohodnutá cena
zohledňovala hospodářský stav společnosti ABC a její zatížení zjištěnými závazky.
Rozhodnutí Františka Nováka vstoupit do společnosti ABC a koupit její obchodní podíl a stát se jediným jejím
společníkem a jednatelem bylo podpořeno i pozitivním stanoviskem financující banky, která prostřednictvím
nového společníka ve společnosti ABC poskytla společnosti ABC úvěrové financování.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Poté, co se František Novák stal jediným společníkem (15. 11. 2011) a jednatelem společnosti ABC, začal
realizovat nezbytné změny představující její restrukturalizaci. Ve společnosti ABC došlo k výměně klíčových
manažerů a stejně tak došlo ke změnám ve struktuře společnosti a v rozsahu poskytovaných zdravotnických
služeb v rámci nemocnice, jejímž provozovatelem byla společnost ABC.
V této době vše probíhalo dle předem zpracovaného podnikatelského záměru a tím byly naplňovány představy
nejen nového společníka – Františka Nováka, ale i financující banky.
Zásadní změna nastala zhruba po 6 měsících, kdy společnosti ABC začaly docházet výzvy k zaplacení závazků, o
jejichž existenci neměl František Novák žádné povědomí, neboť závazky popsané v těchto výzvách nebyly
žádným způsobem zobrazeny a zachyceny v předaném účetnictví a nový společník o nich ani nebyl žádným
způsobem informován ze strany původního společníka společnosti ABC Bohumila Stejskala.
František Novák byl nyní postaven do situace, kdy dne 15. 11. 2011 došlo na základě smlouvy o převodu
obchodního podílu k převodu 100% obchodního podílu ve společnosti ABC ze stávajícího společníka na nového
společníka s tím, že nový společník (František Novák) byl před tímto převodem seznámen s účetními podklady
společnosti ABC, které však neodrážely její skutečný finanční stav. Dle těchto podkladů a v souladu se
smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 15. 11. 2011 měla společnost ABC vykazovat závazky do
maximální výše -62,000.000,- Kč. Jak však vyplynulo z následně zpracované rozvahy, která byla vypracována dle
skutečných účetních údajů, reálná výše tohoto ekonomického ukazatele činila v dané době -94.000.000,- Kč.
Toto zjištění se samozřejmě negativně odrazilo na vztahu s financující bankou. Tímto jednáním došlo k zastření
skutečného finančního stavu společnosti ABC v době převodu obchodního podílu a tedy i k výraznému
ovlivnění nového společníka při rozhodování o kapitálové účasti ve společnosti ABC a akceptaci ceny
převáděného obchodního podílu v této společnosti.
Věc byla postoupena orgánům činným v trestním řízení, avšak tento směr celého případu není předmětem této
případové studie.
Za tohoto stavu, kdy František Novák musel zajistit rekonstrukci účetnictví tak, aby odpovídalo platným
právním předpisům a musel začít řešit svou zákonnou povinnost k podání dlužnického insolvenčního návrhu.
František Novák musel hodnotit ve všech souvislostech zákonné podmínky upravující povinnost k podání
insolvenčního návrhu, tedy že:
Povinnost podat insolvenční návrh je vázána na okamžik, kdy se dlužník „dozvěděl nebo při náležité pečlivosti
měl dozvědět o svém úpadku“, tedy jakmile zjistí, že


a) je v platební neschopnosti (tj., že má více věřitelů a peněžité závazky po splatnosti více než 30 dnů,
které není schopen plnit) nebo, že
b) je předlužen (tj., že má více věřitelů a závazky vyšší než majetek s tím, že při stanovení hodnoty
majetku dlužníka se ve smyslu § 3 odst. 3 IZ „přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k
dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že
dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.“).
František Novák si byl vědom i své ekonomické a trestněprávní odpovědnosti, avšak na druhé straně si plně
uvědomoval, že obchodní společnost ABC provozuje veřejné zdravotnické zařízení v Horní Dolní, že tato
obchodní společnost zaměstnává cca 230 zaměstnanců a že v této době je ve veřejné zdravotnickém zařízení
hospitalizováno 256 pacientů, z nichž u 42 pacientů jejich zdravotní stav ani neumožňuje jejich převoz do
jiného zdravotnického zařízení. Byl si vědom, že pro provoz zdravotnického zařízení (nemocnice) je nezbytné
denně provádět platby na nákupy léků a zdravotnického materiálu.
V dané době František Novák celou situaci vyhodnotil tak, že i přes nově zjištěné závazky společnosti ABC není
na místě řešit ekonomickou situaci této společnosti prostřednictvím insolvenčního řízení a rozhodl se, že
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
insolvenční návrh na společnost, v které získal majetkovou účast a jejím byl jednatelem nepodá. Toto
rozhodnutí bylo samozřejmě konzultováno s financující bankou, která Františka Nováka v jeho rozhodnutí
podpořila a navíc mu poskytla další úvěrové financování.
František Novák se dostal do situace, kdy teprve budoucnost měla ukázat, zda jeho rozhodnutí nepodat
insolvenční návrh bylo správné. V opačném případě musel počítat s tím, že nastoupí jeho ekonomická a
trestněprávní odpovědnost. V oblasti ekonomické odpovědnosti byl vystaven tomu, že by odpovídal věřitelům
za škodu nebo jinou újmu, kterou by způsobil porušením povinnosti k podání insolvenčního návrhu s tím, že
zákon dnes přímo stanoví, že škoda nebo jiná újma, za kterou odpovídá tato osoba, bude vyčíslena jako rozdíl
mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky věřitele a částkou kterou věřitel v insolvenčním řízení na
uspokojení této pohledávky skutečně obdržel.
V oblasti trestněprávní odpovědnosti musel počítat s tím, že při opožděném podání insolvenčního návrhu nebo
nepodání insolvenčního návrhu se mohou odpovědné osoby dopustit zejména těchto trestných činů:
Poškození věřitele podle § 222 trestního zákona
Kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že
a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou, nebo odstraní, byť i jen část svého majetku,
b) postoupí svou pohledávku, anebo převezme dluh jiného,
c) zatíží věc, která je předmětem závazku, nebo ji pronajme,
d) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek,
e) předstírá nebo uzná právo nebo závazek ve větším rozsahu, než odpovídá skutečnosti,
f) předstírá splnění závazku, nebo
g) předstírá úpadek nebo svůj majetek jinak zdánlivě zmenšuje nebo předstírá jeho zánik,
a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo
zákazem činnosti.
Stejně bude potrestán, kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že
a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní, byť i jen část majetku dlužníka, nebo
b) k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku nebo existující právo nebo pohledávku ve vyšší
hodnotě či lepším pořadí, než jaké má,
a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou.
Zvýhodnění věřitele podle § 223 trestního zákona
Kdo jako dlužník, který je v úpadku, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele zvýhodněním jiného
věřitele, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok
nebo zákazem činnosti.
Způsobení úpadku podle § 224 trestního zákona
Kdo, byť i z hrubé nedbalosti, si přivodí úpadek tím, že
a) činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům,
b) spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým
povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru,
c) užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
d) poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač to je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým
poměrům, nebo
e) učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné
podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
Stejně bude potrestán, kdo, byť i z hrubé nedbalosti, přijme nový závazek nebo zřídí zástavu, ač ví, že je v
úpadku, a tím zhorší postavení dosavadních věřitelů.
Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 trestního zákona
Kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k
jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, kdo v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných
dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, nebo kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné
doklady změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo
včasné a řádné vyměření daně, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Stejně bude potrestán, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje v podkladech sloužících pro zápis do
obchodního rejstříku, nadačního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku společenství
vlastníků jednotek anebo v takových podkladech zamlčí podstatné skutečnosti, kdo v podkladech sloužících pro
vypracování znaleckého posudku, který se přikládá k návrhu na zápis do obchodního rejstříku, nadačního
rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku společenství vlastníků jednotek uvede
nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo v takových podkladech zamlčí podstatné údaje, nebo kdo jiného
ohrozí nebo omezí na právech tím, že bez zbytečného odkladu nepodá návrh na zápis zákonem stanoveného
údaje do obchodního rejstříku, nadačního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku
společenství vlastníků jednotek nebo neuloží listinu do sbírky listin, ač je k tomu podle zákona nebo smlouvy
povinen.
Podvod podle § 209 trestního zákona
(1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné
skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě
léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a bylli za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1 větší škodu.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události
vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo
d) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
(5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309),
teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312).
(6) Příprava je trestná.
František Novák se nacházel ve velmi složité situaci, kdy míra jeho rizika s ohledem na shora naznačené
odpovědnosti se nacházela na samé hranici únosnosti a možná i za touto hranicí. To však ještě netušil, že to
nejhorší má teprve před sebou.
Dne 20. 05. 2012 František Novák zjistil, že bylo vůči společnosti ABC zahájeno insolvenční řízení s tím, že
insolvenční návrh byl podán věřitelem, který byl osobou spřízněnou s původním společníkem společnosti ABC a
který v rámci svého insolvenčního návrhu uplatnil pohledávky, které v době převodu obchodního podílu na
Františka Nováka ve společnosti ABC nebyly Františku Novákovi známé a které mu ze strany původního
společníka Bohumila Stejskala zůstaly zcela zatajeny.
Navíc tento věřitel měl v důsledku spřízněnosti s osobou původního společníka ve společnosti ABC (Bohumilem
Stejskalem) zcela kompletní a podrobné informace ohledně struktury a výše závazků společnosti ABC a tyto ve
svém insolvenčním návrhu zcela přesně označil a popsal. Tento věřitel (navrhovatel) insolvenčnímu soudu
navrhl, aby způsobem řešení úpadku dlužníka (společnosti ABC) byla reorganizace a tvrdil, že povolením
úpadku řešení úpadku dlužníka reorganizací budou vygenerovány podstatně vyšší výnosy a bude moci dojít
k uspokojení všech skupin věřitelů, včetně nezajištěných věřitelů, v podstatně vyšší míře, než by tomu bylo
v případě konkurzu. Insolvenční návrh obsahoval i údaje dotýkající se hospodaření společnosti ABC a tedy i
údaj, že roční obrat dlužníka přesáhl částku 100 mil. Kč.
K tomuto návrhu se jako jednatel dlužníka (společnosti ABC) vyjádřil František Novák. Uvedl a v rámci svého
vyjádření prohlásil, že společnost ABC není v úpadku a ani jí úpadek nehrozí a nejsou tudíž dány předpoklady
uvedené v § 3 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona pro zjištění úpadku a nařízení reorganizace.
V té době již František Novák přezkoumával pravost tvrzených pohledávek vůči společnosti ABC a zjišťoval, že
se stal objektem poměrně sofistikované trestné činnosti, která měla vyústit v opětovné získání společnosti ABC
původním společníkem Bohumilem Stejskalem, avšak společnosti očištěné od závazků prostřednictvím
insolvenčního řízení.
Nicméně toto zjištění nemělo žádný vliv na probíhající insolvenční řízení, které získalo pro společnost ABC zcela
likvidační charakter, když se do tohoto insolvenčního řízení začali přihlašovat další věřitelé a v důsledku
zveřejňování informací o společnosti ABC prostřednictvím insolvenčního rejstříku obchodní partneři
společnosti ABC přestávaly naplňovat své obchodně závazkové vztahy.
Situace se zkomplikovala i v rámci probíhajícího insolvenčního řízení, když insolvenční soud ve věci ustanovil
předběžného insolvenčního správce.
V usnesení insolvenčního soudu, jímž byl ustanoven předběžný insolvenční správce soud současně uložil
dlužníkovi (společnosti ABC), aby
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
bez souhlasu předběžného insolvenčního správce nenakládal s věcmi a právy, která mohou náležet do
majetkové podstaty,
peněžité závazky plnil se souhlasem předběžného insolvenčního správce,
poskytl předběžnému insolvenčnímu správci všestrannou součinnost a dbal jeho pokynů.
Proti tomuto usnesení podal dlužník (společnost ABC) včas odvolání a namítal, že pro nařízení předběžného
opatření nebyl důvod, uvedl, že dlužník je co do nakládání s majetkovou podstatou dostatečně omezen v rámci
insolvenčního řízení (odkázal na ust. § 111 IZ) a že nečiní a ani nečinil dispozice s majetkem nad rámec běžných
úkonů spojených s provozováním podniku.
V této fázi insolvenčního řízení zaznamenal František Novák, resp. společnost ABC (v postavení dlužníka) první
úspěch ve věci, když odvolací soud podanému odvolání v celém rozsahu vyhověl a napadené usnesení o
ustanovení předběžného insolvenčního správce zrušil.
František Novák nyní s napětím očekával další postup insolvenčního soudu. Doufal, že soud uzná jeho
argumentaci a že prokáže, že společnost není v úpadku a tudíž není prostor pro řešení úpadku dlužníka
reorganizací ani jiným způsobem (konkursem).
Dne 10. 05. 2013 po slyšení účastníků a po provedeném dokazování soud rozhodl, že insolvenčnímu návrhu
nevyhoví, a proto je podle ust. § 143 odst. 2 insolvenčního zákona zamítl. Soud dále uvedl, že nelze přistoupit
na praxi, kdy jakékoliv neplacení by mělo vést automaticky ke zjišťování úpadku a prohlašování konkursu.
Spornost závazků má být nejprve odstraněna v k tomu určeném řízení (zpravidla nalézacím) a teprve tehdy,
odmítá-li dlužník plnit tento (z formálního hlediska již nesporný) závazek, lze přistoupit (za splnění dalších
zákonných předpokladů) k podání insolvenčního návrhu. Jakkoli pro insolvenční řízení nelze bez dalšího
(automaticky) přejímat judikaturní závěry ustavené při výkladu zákona o konkursu a vyrovnání, a to především
proto, že insolvenční zákon obsahuje poměrně podrobná procesní pravidla, jež je třeba vnímat v jejich
komplexnosti a jejichž pojetí ne vždy – a to zpravidla záměrně – odpovídá
tomu, jak bylo v obdobné procesní situaci postupováno za účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání, neplatí to
pro zásadu, že insolvenční řízení nemá být používáno jako náhrada sporného řízení.
Insolvenční soud konstatoval, že pokládá podání insolvenčního návrhu za jednání navrhovatele (věřitele), které
je v rozporu s dobrými mravy, a jako takovému nemůže býti poskytnuta soudní ochrana. Pravidla vedoucí k
závěru o dlužníkově úpadku se v insolvenčním řízení uplatňují s vědomím, že příslušná ochrana nemá být
poskytnuta těm insolvenčním navrhovatelům (lhostejno, zda jde o věřitele nebo dlužníka), kteří existenci
podmínek pro řešení dlužníkova úpadku vytvářejí cíleně (uměle), se záměrem využít (zneužít) insolvenční
úpravu k účelům, k nimž není předurčena.
Majíce na zřeteli dalekosáhlé následky, které nepochybně mohou zjištěním úpadku „dlužníka“ postihnout, je
třeba vykládat ustanovení insolvenčního zákona týkající se věřitelského insolvenčního návrhu restriktivně a s
náležitou mírou opatrnosti, neboť řada závažných dopadů do právní sféry dlužníka i třetích osob je v
insolvenčním řízení nastolena již s podáním insolvenčního návrhu (zejm. ust. § 109 a ust. § 111 IZ).
Insolvenční řízení totiž může mít pro „dlužníka“ podobných důsledků, jako trestní řízení pro „obžalovaného“.
V obou řízeních je tak namístě postupovat podobně a v pochybnostech rozhodovat ve prospěch odpůrce.
Smyslem úpadkového práva, a potažmo i řízení, je nastalý úpadek dlužníka řešit, nikoliv „dlužníka“ do úpadku
dostat. To je již několikrát výše nastíněná základní teze, kterou se soud při svém rozhodování řídí. Teprve tehdy,
je-li osvědčena jednak pohledávka navrhovatele a jednak úpadek dlužníka, je (má být) smyslem insolvenčního
řízení pokusit se o zachování provozu konkurenceschopných částí dlužníkova podniku (přestože tak insolvenční
zákon nestanoví výslovně), a to za současného (co nejvyššího a nejrychlejšího) uspokojení pohledávek věřitelů.
Smyslem úpadkového práva (insolvenčního řízení) není ani řešení individuálních sporů „dlužníka“ a jeho
„věřitelů“.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Byť bylo usnesení insolvenčního soudu napadeno odvoláním, odvolací soud argumentaci podaného odvolání
nevyslyšel a ve svém rozhodnutí potvrdil správnost závěrů soudu prvního stupně.
1.3 Modelový případ: dobrovolná a nedobrovolná dražba nemovitosti
Dobrovolná dražba je nejméně využívanou možností prodeje nemovitých věcí. V České republice ji využívají
prakticky jen vlastníci velkých komerčních prostor a dále insolvenční správci a likvidátoři. Dobrovolná dražba je
často chybně zaměňována s tzv. aukcí.
Dražby nemovitých věcí mohou organizovat pouze fyzické osoby zapsané v obchodním rejstříku, obchodní
společnosti nebo družstva, pokud splňují podmínky stanovené zákonem č. 26/2000Sb., o veřejných dražbách a
bylo jim vydáno příslušné živnostenské oprávnění.
Dobrovolnou dražbu lze provést pouze na základě písemné smlouvy o provedení dražby, kterou navrhovatel
uzavře s dražebníkem. Smlouva musí obsahovat podstatné náležitosti stanovené zákonem o veřejných
dražbách, pod sankcí neplatnosti. Jednou z těchto povinných náležitostí je:


výše odměny dražebníka nebo způsob jejího určení (obvykle sjednávána ve výši kolem 5 % z vydražené
částky)
ujednání o tom, že dražba bude provedena bezúplatně.
Klíčovým dokumentem při provádění dražeb je tzv. dražební vyhláška. Dle zákona o veřejných dražbách musí
obsahovat všechny podstatné informace:







předmětu dražby a jeho stav
datum, čas a místu konání dražby,
jejím průběhu
podmínkách účasti na dražbě.
odhadnutá či zjištěná cena
uvedení případné skutečnosti, že je předmět dražby kulturní památkou
podmínky odevzdání předmětu dražby vydražiteli
Podmínky a údaje uvedené v dražební vyhlášce nelze dodatečně měnit, s výjimkou změny stavu, v němž se
předmět dražby nachází nebo ke změnám v rozsahu práv a závazků na něm váznoucích, je dražebník povinen
vyhotovit a připojit dodatek ke zveřejněné dražební vyhlášce, a to bez zbytečného odkladu poté, co se o
změnách dozvěděl. Případné nedostatky v obsahu nebo zveřejnění dražební vyhlášky patří mezi důvody, kvůli
nimž se oprávněné osoby mohou domáhat vyslovení neplatnosti dražby soudem.
Nemovitá věc se draží tak, jak „leží a stojí“, tedy se všemi případnými vadami a nedostatky.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zájemce o účast v dražbě má právo si nemovitou věc důkladně prohlédnout ještě před dražbou v rámci
prohlídky organizované dražebníkem (organizátorem dražby), musí složit tzv. dražební jistotu Ta činí až 30 % z
vyvolávací ceny (nejnižšího podání) a musí ji předem zaplatit každý účastník dražby na zajištění svých
případných budoucích závazků.
Pokud zájemce nemovitost vydraží a licitátor udělí tzv. příklep, má vydražitel povinnost uhradit cenu
dosaženou vydražením, a to:



ihned po skončení dražby, nepřesáhne-li částku 200 000 Kč,
do 10 dnů, je-li cena nižší než 500 000 Kč,
do 3 měsíců od skončení dražby v ostatních případech.
Vydražitel je povinen vydražený předmět převzít. Odlišně od prodeje kupní smlouvou vydražitel nemůže
reklamovat žádné její vady, požadovat slevu z ceny, nebo od nabytí nemovitosti odstoupit.
Dalším specifikem dražby nemovité věci je přechod vlastnického práva. U prodeje kupní smlouvou dojde
k přechodu až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. V případě dražby nemovité věci vlastnické
právo přechází na vydražitele udělením příklepu, pokud následně uhradí cenu, kterou dosáhl vydražením.
Neplatnost dražby může vyslovit pouze soud, a to za podmínek a uvedených v § 24 odst. 3) výše uvedeného
zákona. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne jejího konání, zaniká.
Nedobrovolnou dražbu navrhuje dražební věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je přiznána zpravidla
vykonatelným soudním rozhodnutím, rozhodčím nálezem, notářským zápisem se svolením vykonatelnosti,
platebním výměrem orgánů státní správy (postup dle daňového řádu) apod.
Dražebník (§2 písm. e) zákona o veřejných dražbách) zajistí ocenění předmětu dražby znaleckým posudkem.
Poté je zveřejněna dražební vyhláška, s uvedením již zmíněných informací o předmětu a konání dražby a to
více místech, za účelem co nejširší účasti na dražbě a maximálního výtěžku z dražby a dále na centrálním
serveru pro veškeré dražby v České republice.
Jak již bylo zmíněno, je umožněna prohlídka pro zájemce za účelem seznámení se se stavem předmětu dražby.
Zájemci musí složit zmíněnou dražební jistotu pro účast na dražbě.
Dražbu zahájí licitátor vyvoláním, poté účastníci dražby činí podání. Licitátor udělí příklep tomu, kdo učiní
nejvyšší podání.
Pro doplacení ceny a předání platí dále již zmíněné postupy.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
ODDÍL D: INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ
1.
Jolana Maršíková, Pavel Berger
1. 1. INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ Z POHLEDU SOUDKYNĚ A INSOLVENČNÍHO SPRÁVCE
Jolana Maršíková
Vymezení základních pojmů insolvenčního práva a základních zásad insolvenčního řízení
Insolvenční řízení
Insolvenčním řízením se rozumí soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící
úpadek a způsob jeho řešení.
Insolvenční řízení probíhá před insolvenčním soudem. Insolvenčními soudy jsou v prvním stupni podle
ust. § 9 odst. 4 OSŘ krajské soudy, insolvenčními odvolacími soudy jsou pak Vrchní soud v Praze a Vrchní soud
v Olomouci.
Insolvenční řízení se řídí právní úpravou obsaženou v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen InsZ). Insolvenční zákon nabyl účinnosti 1. 1.2008, do té doby byl
úpadek dlužníků řešen zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV). Podle ust. § 432 InsZ se
řízení zahájená do 31. 12. 2007 i nadále řídí ustanoveními zrušeného ZKV. Insolvenční zákon byl již několikrát
novelizován, naposledy zákonem č. 334/2012 Sb. s účinností od 1. 11. 2012.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
K provedení některých ustanovení insolvenčního zákona byla vydána vyhláška č. 311/2008 Sb., o
jednacím řádu pro insolvenční řízení.
Institut insolvenčního správce se řídí zákonem č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. K provedení
zákona o insolvenčních správcích byla vydána
-
vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců,
vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů
a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů.,
vyhláška č. 314/2007 Sb., o minimálním limitu pojistného plnění a minimálních standardech pojistných smluv
insolvenčních správců.
Úpadek a hrozící úpadek
InsZ definuje jednak úpadek ve formě platební neschopnosti, jednak úpadek ve formě předlužení. Pro obě
formy úpadku je společným znakem mnohost věřitelů. Pro obě dvě formy úpadku platí, že dlužník musí mít
nejméně 2 věřitele, aby bylo možno jeho situaci řešit podle insolvenčního zákona. Věřitelé nemusí mít za
dlužníkem vykonatelnou pohledávku (přiznanou mu pravomocným soudní, správním či jiným rozhodnutím),
nezáleží ani na výši pohledávek, rozhodující je, zda je dlužník schopen tyto své závazky splnit. Má-li dlužník
splnit peněžitý závazek více věřitelům společně a nerozdílně, není tím splněna podmínka více věřitelů
dlužníka.32
Aby se
platit, že
dlužník
nacházel
v úpadku
ve
formě
platební
neschopnosti,
pak
musí
zároveň
má více věřitelů,
jeho peněžité závazky jsou po dobu delší než 30 dnů po splatnosti a
dlužník není schopen tyto své závazky plnit (§ 3 odst. 1 InsZ).
Není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se
při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona v úpadku ve formě
platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek33
-
Vyvratitelnou domněnkou dlužníkovy neschopnosti plnit peněžité závazky zakládá podle § 3 odst. 2
InsZ je skutečnost, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo skutečnost, že své
závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo že nelze dosáhnout uspokojení pohledávek
vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí či exekucí, a konečně situace, kdy dlužník na výzvu insolvenčního soudu
nepředložil seznamy svého majetku, závazků a případně i zaměstnanců.
Aby se dlužník nacházel v úpadku ve formě předlužení, musí zároveň platit, že
dlužník má více věřitelů a
souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu dlužníkova majetku.
Tato definice úpadku se týká pouze podnikatelů. Insolvenční soud při posuzování majetkových poměrů
takového dlužníka přihlíží k dalšímu provozování podniku dlužníka, pokud je podnik v době zahájení
insolvenčního řízení dlužníkem ještě provozován.
-
Pojem úpadku je tedy vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se platební neschopností
(insolvencí) dlužníka nebo jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž podle judikatury 34 k vydání
32
33
viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1121/2004 ze dne 30. 1. 2007.
viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSCR 10/2009 ze dne 2.12.2010
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění
úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.
Hrozící úpadek
Insolvenční zákon umožňuje dlužníkovi, aby zahájil insolvenční řízení (podal na sebe insolvenční návrh)
i v případě, kdy mu teprve úpadek hrozí. O hrozící úpadek jde podle ust. § 3 odst. 4 InsZ tehdy, lze-li se
zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen podstatnou část svých
závazků řádně a včas splnit.
Je vyloučeno, aby z důvodu hrozícího úpadku dlužníka podal insolvenční návrh věřitel.
Způsoby řešení úpadku
Insolvenční zákon zná 3 způsoby řešení úpadku, a to konkurs, oddlužení a reorganizaci. Hlava IV.
insolvenčního zákona (§ 368 až 394 InsZ) obsahujte zvláštní úpravu, podle které se řeší úpadek finančních
institucí (bank, spořitelních a úvěrových družstev, pojišťoven apod.)
Konkurs
Konkurs je likvidačním způsobem řešení úpadku dlužníka. Spočívá v tom, že insolvenční správce
zpeněží majetek, který tvoří majetkovou podstatu dlužníka, a výtěžek zpeněžení poměrně na základě
rozvrhového usnesení rozdělí mezi přihlášené věřitele se zjištěnými pohledávkami.
Přitom platí, že
neuspokojené pohledávky nebo jejich části po skončení konkursního řízení nezanikají a pro zjištěnou
pohledávku (která nebyla popřena dlužníkem) lze vést na základě seznamu zjištěných pohledávek výkon
rozhodnutí nebo exekuci, když toto právo se promlčí až po 10 letech od zrušení konkursu a
skončené konkursní řízení může být podle ust. § 8 odst. 2 živnostenského zákona překážkou provozování
živnosti, když platí, že živnost nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba, a to po dobu 3 let od
právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu pro nedostatek majetku. Byl-li konkurs zrušen z jiného důvodu
(nejčastěji po splnění rozvrhového usnesení), překážka provozování živnosti uvedená v odstavci 1 odpadá
právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu.
Řešení úpadku konkursem je upraveno v ust. § 244 až 315 InsZ
-
Reorganizace
Reorganizace jeho způsob řešení úpadku spočívá v tom, že pohledávky věřitelů jsou uspokojovány
zpravidla postupně při zachování provozu dlužníkova podniku, a to podle insolvenčním soudem schváleného
reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (§ 316 InsZ) .
Přitom platí, že
34
reorganizace je způsobem řešení úpadku určeným pro podnikatele,
usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 95 INS 2212/2008, 2 VSPH 207/2008-B ze dne 13. 11. 2008
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
pohledávky věřitelů jsou rozděleny reorganizačním plánem do skupin tak, aby v každé skupině byli věřitelé
se zásadně shodným právním postavením a zásadně shodnými hospodářskými zájmy (§ 337 InsZ),
- pokud je reorganizační plán insolvenčním soudem pravomocně schválen, zanikají práva všech věřitelů vůči
dlužníkovi a za věřitele se považují pouze osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek v něm
stanovených včetně rozsahu jejich práv (§ 356 odst. 1 InsZ).
Řešení úpadku reorganizací je upraveno v ust. § 316 až 364 InsZ.
-
Oddlužení
Oddlužení jako způsob řešení úpadku je určeno pro fyzické a právnické osoby – nepodnikatele.
Oddlužení má dvě formy: oddlužení ve formě splátkového kalendáře a oddlužení ve formě zpeněžení
majetkové podstaty; judikatura nevylučuje ani kombinaci obou forem.
Splní-li dlužník řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, insolvenční
soud svým rozhodnutím dlužníka osvobodí od placení neuspokojených částí pohledávek zahrnutých do
oddlužení i od placení pohledávek věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak
učinit měli.
V důsledku rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužníka od dluhů se stávají z pohledávek
věřitelů naturální obligace, tedy nároky soudně nevymahatelné.
Řešení úpadku oddlužením je upraveno v ust. § 389 až 418 InsZ.
Zásady insolvenčního řízení
Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách vyjmenovaných v ust. § 5 InsZ:
a)
insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně
zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů;
b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení
rovné možnosti;
c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení
omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce;
d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení,
ledaže to dovoluje zákon.
Jolana Maršíková
Procesní subjekty insolvenčního řízení a věřitelské orgány
Insolvenční soud
Insolvenčními soudy rozhodujícími v prvním stupni jsou krajské soudy a Městský soud v Praze, o
odvoláních rozhodují Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci; dovolacím soudem je pak Nejvyšší soud ČR
se sídlem v Brně.
I když podle ust. § 97 InsZ platí, že insolvenční řízení je zahájeno dnem, kdy insolvenční návrh dojde
věcně příslušnému soudu, tedy kterémukoliv z krajských soudů nebo Městskému soudu v Praze, platí, že
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
insolvenční řízení probíhá zásadně před místně příslušným insolvenčním soudem; tomu bude případně
insolvenční návrh bezodkladně podle § 105 OSŘ postoupen.
Pravidla pro určení místní příslušnosti jsou zakotvena v ust. § 84 až 87 OSŘ. Je-li dlužníkem fyzická
osoba nepodnikatel (spotřebitel), je insolvenčním soudem takového dlužníka krajský soud, v jehož obvodu má
dlužník trvalé bydliště a nemá-li trvalé bydliště, pak soud, v jehož obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam
trvale. V případě dlužníka fyzické osoby – podnikatele je insolvenčním soudem krajský soud, v jehož obvodu má
dlužník místo podnikání; nemá-li dlužník místo podnikání, určuje se místní příslušnost jako u spotřebitele.
Insolvenčním soudem právnické osoby je krajský soud, v jehož obvodu má právnická osoba sídlo.
Podle ust. § 87 odst. 2 OSŘ platí, že jde-li o insolvenční řízení, v němž se má řešit úpadek nebo hrozící
úpadek osoby tvořící s dlužníkem koncern, je vedle soudu určeného shora popsaným způsobem k řízení
příslušný také soud, u něhož probíhá insolvenční řízení řešící úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.
V insolvenčním řízení v prvním stupni a ve sporech vyvolaných insolvenčním řízení (viz § 159 InsZ)
rozhoduje v prvním stupni jediný soudce (tzv. samosoudce), kterému byla věc k projednání přidělena podle
platných pravidel nastavených rozvrhem práce příslušného krajského soudu. Na rozhodovací činnosti se
podílejí rovněž v rozsahu pověření soudce i asistenti soudce insolvenčního soudu (§ 13 InsZ) a dále i vyšší
soudní úředníci a soudní tajemníci v rozsahu stanoveném v ust. § 10 odst. 3 písm. q) zák. č. 121/2008 Sb., o
vyšších soudních úřednících v platném znění.
Insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení
-
vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá a
průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o
záležitostech s tím souvisejících.
V insolvenčním řízení rozhoduje insolvenční soud zásadně usnesením. Podle ust. § 88 InsZ platí, že
rozhodnutí insolvenčního soudu jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bez ohledu
na jejich právní moc), ledaže dojde k jejich vyhlášení účastníkům řízení v jednací síni, neboť v takovém případě
je rozhodnutí účinné okamžikem jeho vyhlášení. Vyhlášené usnesení musí pak být v insolvenčním rejstříku
zveřejněno nejpozději do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni jednání, při kterém bylo
rozhodnutí vyhlášeno.
Rozsudkem rozhoduje insolvenční soud toliko v incidenčním sporu, pokud je rozhodováno ve věci
samé.
Proti rozhodnutím, které insolvenční soud vydává při výkonu dohlédací činnosti, a proti předběžným
opatřením není odvolání přípustné, ledaže je pro konkrétní typ rozhodnutí výslovně připouští insolvenční
zákon. Proti ostatním rozhodnutím je možno podat do 15 dnů od jejich doručení odvolání, pokud není okruh
možných odvolatelů zákonem pro daný typ rozhodnutí omezen. Je-li účastníkovi rozhodnutí doručováno
zvláštním způsobem (poštou nebo do datové schránky), běží odvolací lhůta této osobě až od doručení
rozhodnutí zvláštním způsobem; je-li však účastníkovi doručováno pouze zveřejněním rozhodnutí v
insolvenčním rejstříku, běží takovému účastníkovi odvolací lhůta již od tohoto okamžiku (§ 74 InsZ).
Nejde-li o případ stanovený v ust. § 95 InsZ, kdy může o odvolání rozhodnout insolvenční soud prvního
stupně, je věc s podaným odvoláním předložena příslušnému vrchnímu soudu. Ten je povinen o odvolání
rozhodnout podle ust. § 92 InsZ s nejvyšším urychlením a o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného
opatření, o odvolání proti rozhodnutí o úpadku a o odvolání proti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku pak
dokonce do 2 měsíců poté, co mu byl spis předložen soudem prvního stupně.
Insolvenční správce
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Statusové záležitosti insolvenčních správců upravuje zák. č. 312/2006 sb., o insolvenčních správcích a
prováděcí vyhláška č. 312/2007 sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců.
Činnost insolvenčního správce může na základě pravomocného povolení vydaného Ministerstvem
spravedlnosti ČR vykonávat:
fyzická osoba za předpokladu, že
1. má plnou způsobilost k právním úkonům,
2. získala na vysoké škole v členském státě EHS nebo jí bylo členským státem EHS uznáno vysokoškolské
vzdělání magisterského studijního programu,
3. je bezúhonná,
4. složila zkoušku insolvenčního správce,
5. uzavřela na svůj náklad smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout
v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce nebo v odvislosti s činností jeho zaměstnanců
při výkonu této funkce a
6. uhradila ministerstvu správní poplatek za zápis do seznamu ve výši 5.000,- Kč.
veřejná obchodní společnost, má-li alespoň jednoho ohlášeného společníka, tedy fyzickou osobu
oprávněnou vykonávat činnost insolvenčního správce,
zahraniční obchodní společnost nebo zahraniční sdružení, které poskytuje stejné záruky ručení společníků
jako veřejná obchodní společnost a je založena v podle práva členského státu evropské unie nebo
členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo
tzv. hostující insolvenční správce, tedy státní příslušník členského státu Evropské unie, členských států
Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, který vykonává funkci
insolvenčního správce v jiném členském státě a má v úmyslu dočasně nebo příležitostně vykonávat funkci
insolvenčního správce na území České republiky.
-
-
-
Právo vykonávat činnost insolvenčního správce
-
může být pozastaveno z důvodů vyjmenovaných v ust. § 9 a 10 zák. č. 312/2006 Sb.,
může zaniknout z důvodů uvedených v § 12 citovaného zákona nebo
může být zrušeno ministerstvem podle ust. § 13 zákona.
Seznam insolvenčních správců je součástí insolvenčního rejstříku, který vede Ministerstvo spravedlnosti
ČR. Seznam má část obecnou, kam se zapisují insolvenční správci, a část zvláštní, kam jsou zapisováni
insolvenční správci se zvláštním povolením, jehož vydání předcházelo složení zvláštní (náročnější) zkoušky.
Zvláštní povolení dává oprávnění jeho nositeli vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka, který je
finanční institucí se zvláštním režimem, obchodníkem s cennými papíry, centrálním depozitářem,
provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností,
investičním fondem či penzijním fondem a dlužníka splňujícího kritéria pro řešení úpadku oddlužením podle
ust. § 316 odst. 4 InsZ.
Insolvenční správce je pro dané insolvenční řízení ustanoven v rozhodnutí o úpadku; zákon v ust. § 112
InsZ umožňuje ustanovit dlužníkovi předběžného insolvenčního správce, bylo-li rozhodnutím insolvenčního
soudu omezeno dlužníkovo dispoziční oprávnění k majetku nebo jestliže bylo vyhlášeno moratorium, nebo
odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, kterou je potřeba předběžně zjistit či zajistit.
Osobu insolvenčního správce určuje pro každé jednotlivé insolvenční řízení předseda insolvenčního
soudu. Ten je při tom povinen podle ust. § 25 odst. 2 InsZ přihlédnout k dosavadnímu stavu insolvenčního
řízení, k osobě dlužníka a jeho majetkovým poměrům, k odborné způsobilosti insolvenčního správce a k jeho
zatížení. Výjimkou je situace, kdy je spolu s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení
reorganizace a kdy je v předpřipraveném a předjednaném reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
správce. Dále pak platí, že nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním
správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu.
Na první schůzi věřitelů, která se koná po přezkumném jednání, jsou věřitelé oprávněni výše uvedeným
způsobem ustanoveného insolvenčního správce odvolat z funkce a ustanovit insolvenčního správce nového
(z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců). Usnesení je podle ust. § 29 odst. 1 InsZ přijato, jestliže
pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů
(míněno věřitelů oprávněných vykonávat hlasovací právo, jež mají buď přímo ze zákona, nebo které jim bylo
postupem podle ust. § 51 InsZ přiznáno), počítaná podle výše jejich pohledávek.
Insolvenční zákon dává v ust. § 31 insolvenčnímu soudu oprávnění odvolat insolvenčního správce
z funkce a to z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinnosti insolvenčního správce, např. pro
jeho dlouhodobou nemoc nebo dlouhodobou nepřítomnost na území republiky bránící mu funkci správce
vykonávat.
Podle ust. § 32 InsZ je pak insolvenční soud oprávněn insolvenčního správce zprostit funkce, jestliže
neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí nebo závažně porušil
důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo insolvenčním soudem.
Je-li insolvenční správce soudem odvolán z funkce nebo zproštěn funkce, je novým insolvenčním
správcem ustanovena osoba určená opět předsedou insolvenčního soudu.
Insolvenční zákon rozlišuje:
-
-
-
předběžného správce, kterého lze ustanovit podle ust. § 112 InsZ ještě před rozhodnutím o úpadku; ten
provede opatření ke zjištění a k zajištění dlužníkova majetku a k přezkoumání dlužníkova účetnictví,
v rozsahu stanoveném v předběžném opatření na něho přechází dispoziční oprávnění k majetku dlužníka;
při výkonu své funkce má předběžný správce práva a povinnosti insolvenčního správce,
insolvenčního správce, který je ustanoven v rozhodnutí o úpadku,
zástupce insolvenčního správce, který může být ustanoven v průběhu insolvenčního řízení za situace, kdy
insolvenční správce nemůže přechodně z vážných důvodu svoji funkci vykonávat,
odděleného insolvenčního správce, pro případ, kdy je insolvenční správce z určitého konkrétního úkonu
vyloučen pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců
věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním
řízení důvod pochybovat, že tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního
správce (např. pro přezkoumání pohledávky věřitelé, kterého v minulosti ustanovený insolvenční správce
při vymáhání pohledávky zastupoval) a
zvláštního insolvenčního správce ustanoveného při případ, kdy je nutné v rámci insolvenčního řízení řešit
zvláštní problematiku vyžadující odborné specializace.
Insolvenční správce je povinen při výkonu své funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je
povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co
nejvyšší míře (§ 36 InsZ). Poruší-li insolvenční správce své povinnosti, odpovídá dlužníkovi, věřitelům nebo
třetím osobám za škodu nebo jinou újmu; odpovídá rovněž za škodu nebo újmu způsobenou osobami, které
použil k plnění svých úkolů. Odpovědnost insolvenčního správce se řídí ust. § 420 ObčZ.
Není vyloučeno, aby v konkrétním případě za způsobenou škodu spolu se správcem odpovídal stát,
neboť nedostatečný výkon dohlédací činnosti je možno kvalifikovat jako nesprávný úřední postup.
Za výkon funkce přísluší insolvenčnímu správci odměna a náhrada hotových výdajů, jejichž výše se
určuje podle ust. § 38 a 39 InsZ a podle vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách
hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejích nutných výdajů.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Odměnu a právo na náhradu hotových výdajů přiznává správci insolvenční soud rozhodnutím. Jedná
se o pohledávku za majetkovou podstatou podle ust. § 168 odst. 2 písm. a) InsZ a hradí se z majetkové
podstaty. Není-li v majetkové podstatě k jejich úhradě dostatek prostředků, hradí se ze zálohy na náklady
insolvenčního řízení složené podle ust. § 108 InsZ; nebyla-li složena záloha, pak jsou hrazeny státem, a to až
do výše 50.000,- Kč v případě odměny a do výše 50.000,- Kč v případě hotových výdajů.
Odměna insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem je určována podle § 1 vyhl. č.
313/2007 Sb. a její výše závisí na výši výtěžku získaného zpeněžením majetkové podstaty určeného pro
uspokojení pohledávek věřitelů. O odměně o hotových výdajích se rozhoduje v souvislosti se schválením
konečné zprávy, a není-li jí, pak v souvislosti se zrušením konkursu. Obdobně je určována odměna
insolvenčního správce v případě oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty.
V případě řešení úpadku oddlužením ve formě splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního
správce částku 750,- Kč za každý měsíc trvání účinků schváleného oddlužení a náhrada hotových výdajů je
stanovena paušální částkou 150,- Kč. Obojí je vypláceno z příjmů dlužníka zálohově v souvislosti s plněním
splátkového kalendáře.
Odměna insolvenčního správce při reorganizaci se určuje podle § 2 vyhl. č. 313/2007 Sb. a náleží
insolvenčnímu správci za každý měsíc po rozhodnutí o povolení reorganizace. Její výše je odvislá od obratu
dlužníka za poslední účetní období předcházející zahájení insolvenčního řízení. O výši odměny se rozhoduje
insolvenční soud až po skončení reorganizace.
Odměnu insolvenčního správce vypočtenou podle výše citované vyhlášky je insolvenční soud podle
okolností případu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Se souhlasem insolvenčního soudu je insolvenční správce
oprávněn čerpat na odměnu zálohu. Je-li insolvenční správce plátcem DPH, navyšuje se přiznaná odměna a
náhrada hotových výdajů o tuto daň.
Věřitelé
Dalším procesním subjektem jsou podle ust. § 9 písm. c) InsZ věřitelé, kteří v rámci insolvenčního řízení
uplatňují za dlužníkem své pohledávky nebo jiná majetková práva.
Účastenství věřitelů v insolvenčním řízení, kteří uplatňují svoje pohledávky v insolvenčním řízení
přihláškou, se zakládá doručením přihlášky insolvenčnímu soudu. V průběhu insolvenčního řízení se
pohledávky přihlášených věřitelů uspokojují plněním rozvrhového usnesení v konkursu, splátkovým kalendářem
v oddlužení nebo plněním podle schváleného reorganizačního plánu. Jejich účast v insolvenčním řízení tak
zpravidla zanikne až v souvislosti se skončením insolvenčního řízení, případně dříve úplným uspokojením
pohledávky v probíhajícím insolvenčním řízení.
Má-li však být účast přihlášeného věřitele ukončena ještě před skončením insolvenčního řízení, děje se
tak vždy soudním rozhodnutím, kterým může být
-
rozhodnutí o změně v osobě insolvenčního věřitele vydané podle ust. § 18 a 19 InsZ v důsledku převodu
nebo přechodu přihlášené pohledávky na nového věřitele. Insolvenční soud je povinen o návrhu na změnu
v osobě věřitele rozhodnout do konce nejblíže následujícího pracovního dne po dni, kdy mu takový návrh
došel. V okamžiku zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku přestává být původní věřitel účastníkem
insolvenčního řízení a na jeho místo nastupuje nabyvatel pohledávky. Uplyne-li však lhůta pro vydání
soudního rozhodnutí marně, pak se podle ust. § 18 odst. 2 InsZ stává nabyvatel pohledávky účastníkem
řízení na místo původního věřitele, přestože o návrhu nebylo soudem rozhodnuto. V takovém případě
insolvenční soud svým rozhodnutím dodatečně pouze deklaruje vstup nabyvatele pohledávky do řízení v
důsledku fikce podle § 18 odst.2 InsZ. Tímto rozhodnutím však není insolvenční soud vázán a v průběhu
dalšího řízení o tom, kdo je ve vztahu k určité pohledávce věřitelem, může rozhodnout opětovně. Takovéto
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
rozhodnutí ovšem nemůže být podle judikatury35 výrazem libovůle soudu, neboť to by odporovalo
požadavku právní jistoty účastníků řízení. Soud proto může opětovně rozhodnout o účastenství jen tehdy,
pokud se v průběhu řízení nově objeví takové skutečnosti, ze kterých vyplývá, že ke změně účastníků
nedošlo. V případě, že takové skutečnosti nově v řízení vyjdou najevo, insolvenční soud ukončí účast
(nástupce) věřitele, který se stal účastníkem na základě rozhodnutí podle § 18 odst. 1 InsZ či na základě
fikce, jejíž vznik soud usnesením deklaroval, s tím, že dále bude v řízení pokračovat s původním věřitelem
(procesním předchůdcem věřitele, jehož účast soud ukončil).
Rozhodnutí, kterým insolvenční soud podle ust. § 184 InsZ bere na vědomí zpětvzetí přihlášky věřitelem;
právní mocí tohoto rozhodnutí se účast věřitele v insolvenčním řízení končí. Věřitel je oprávněn vzít zpět
svoji přihlášku pohledávky v kterémkoliv stádiu insolvenčního řízení.
Rozhodnutí, kterým insolvenční soud podle ust. § 185 InsZ odmítá přihlášenou pohledávku proto, že
nastala skutečnost, na základě které se podle insolvenčního zákona k přihlášené pohledávce nepřihlíží.
Právní mocí tohoto rozhodnutí se účast věřitele v insolvenčním řízení končí. Insolvenční soud odmítá
přihlášku pohledávky za situace, kdy
1. přihláška pohledávky byla učiněna opožděně po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku;
přitom platí, že zmeškanou lhůtu pro podání přihlášky nelze prominout,
2. věřiteli marně uplynula lhůta k odstranění vad přihlášky stanovená mu podle ust. § 188 odst. 2
InsZ insolvenčním správcem,
3. věřiteli byla při přezkumném jednání popřena jeho nevykonatelná pohledávka a věřitel, ač řádně
insolvenčním soudem při přezkumném jednání nebo insolvenčním správcem písemně poučen,
nepodal ve stanovené lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (popř. do 15 dnů od doručení
písemného vyrozumění o popření pohledávky) žalobu k insolvenčnímu soudu na určení, že jeho
popřená pohledávka existuje ( viz § 198 odst. 1 InsZ) nebo
4. po přezkoumání byla zjištěna pohledávka tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně
než 50 % přihlášené částky (viz § 178 InsZ).
Rozhodnutí o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení podle ust. § 186 InsZ v případech, kdy vyjde
najevo, že původně zjištěná pohledávka přihlášeného věřitele byla následně uspokojena (mimo insolvenční
řízení třetí osobu) a věřitel nevzal přihlášku pohledávky zpět.
-
-
-
Jde-li o věřitele s pohledávkami za podstatou (§ 168 InsZ) nebo o věřitele s pohledávkami na roveň
pohledávkám za podstatou postavenými (§ 169 InsZ), stávají se věřitelé účastníky insolvenčního řízení tím, že
uplatní svoji pohledávku u insolvenčního správce. Účastenství v insolvenčním řízení u těchto věřitelů zaniká
zaplacením pohledávky v rámci insolvenčního řízení, když platí, že pokud je k jejich uspokojení dostatek
finančních prostředků, mají být tyto pohledávky uhrazeny ve lhůtách jejich splatnosti.
Pro účely insolvenčního řízení lze podle způsobu uplatňování a uspokojování pohledávek tyto rozdělit
na
pohledávky za majetkovou podstatou vyjmenované v ust. § 168 InsZ,
pohledávky na roveň postavené pohledávkám za majetkovou podstatou vyjmenované v ust. § 169 InsZ,
pohledávky zajištěných věřitelů podle§ 2 písm. g) InsZ,
„nepřednostní“ pohledávky, které věřitelé uplatňují přihláškou a uspokojují se při řešení úpadku
konkursem v rozvrhovém usnesení, při řešení úpadku ve splátkovém kalendáři nebo plněním
reorganizačního plánu při řešení úpadku reorganizací a
- pohledávky vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení (§ 170 InsZ).
O věřitelích blíže viz příslušná podkapitola.
-
Věřitelský výbor, zástupce věřitelů
35
např. v usnesení Vrchního soudu sp.zn.KSOS 13 INS 331/2009, 2 VSOL 309/2009-P5 ze dne 30.11.2009
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Věřitelský výbor volí schůze věřitelů obligatorně v případech, pokud se do insolvenčního řízení
přihlásilo více než 50 věřitelů; je-li přihlášeno věřitelů méně, postačí zvolit pouze zástupce věřitelů, který má
stejné kompetence jako věřitelský výbor. Věřitelský výbor musí mít nejméně 3 členy a nejvýše 7 členů, každý
člen má svého náhradníka.
Podle ust. § 57 InsZ by ve věřitelském výboru měly být zastoupeny všechny skupiny věřitelů podle
povahy jejich pohledávek. Členů věřitelského výboru navržených nezajištěnými věřiteli musí být vždy nejméně
tolik, kolik členů navržených zajištěnými věřiteli; to neplatí, jestliže nezajištění věřitelé své členy v potřebném
množství nenavrhnou nebo jimi navržené osoby se svým zvolením nesouhlasí. Členové a náhradníci navržení
nezajištěnými věřiteli se volí hlasy nezajištěných věřitelů, členové a náhradníci navržení zajištěnými věřiteli se
volí hlasy zajištěných věřitelů.
Členy a náhradníky ve věřitelském výboru nemohou být osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu
k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, zejména osoby dlužníkovi blízké, vedoucí zaměstnanci
dlužníka, společníci dlužníka s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní
dlužníkovy akcie či jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základního
kapitálu dlužníka, a osoby tvořící s dlužníkem koncern.
Jestliže dojde v průběhu insolvenčního řízení k ukončení účasti člena věřitelského výboru
v insolvenčním řízení z důvodu převodu nebo přechodu jeho celé pohledávky nebo všech jeho pohledávek na
nového věřitele, stává se nabyvatel pohledávky členem věřitelského výboru na místo původního věřitele; toto
neplatí v případě zástupce věřitelů, když na jeho místo v této situaci nastupuje náhradník.
Členové a náhradníci věřitelského výboru jsou při výkonu své funkce povinní postupovat s odbornou
péčí a odpovídají za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením svých povinností nebo neodborným
výkonem své funkce. Odpovídají i za své zaměstnance a jiné osoby, které plněním svých úkolů pověřili.
Členové věřitelského výboru nemohou nabývat majetek z majetkové podstaty, ledaže k tomu udělí
souhlas schůze věřitelů a insolvenční soud.
Porušuje-li člen věřitelského výboru své povinnosti nebo je zanedbává, může být
soudem odvolán podle ust. § 64 InsZ z funkce.
insolvenčním
Úkolem věřitelského výboru je chránit společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním
správcem přispívat k naplnění účelu insolvenčního řízení. Základní kompetence věřitelského výboru vymezuje
ust. § 58 odst. 2 InsZ tak, že věřitelský výbor zejména
-
dohlíží na činnost insolvenčního správce,
poskytuje insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti,
uděluje insolvenčnímu správci nebo dlužníku s dispozičními oprávněními souhlas k uzavírání smluv o
úvěrovém financování,
schvaluje průběžně výši a správnost hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů spojených s
udržováním a správou majetkové podstaty,
může nahlížet do dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu,
může rozhodnout o ověření řádné účetní závěrky nebo mimořádné účetní závěrky auditorem,
může nahlížet do dlužníkových písemností ve stejném rozsahu jako insolvenční správce,
plní úkoly stanovené tímto zákonem nebo uložené mu insolvenčním soudem,
je oprávněn podávat insolvenčnímu soudu návrhy týkající se průběhu insolvenčního řízení, včetně návrhů
na uložení procesních sankcí.
Do doby, než dojde k ustanovení věřitelského výboru schůzí věřitelů, může insolvenční soud jmenovat
prozatímní věřitelský výbor. Pokud si toto opatření nevynutí okolnosti daného insolvenčního řízení, děje se tak
zpravidla až po první schůzi věřitelů svolané v rozhodnutí o úpadku za situace, kdy se na schůzi nedostaví žádní
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
věřitelé a schůze se tedy nekoná, nebo kdy přítomní věřitelé odmítnou funkci ve věřitelském výboru zastávat a
výbor se tak nepodaří zvolit.
Prozatímní věřitelský výbor má kompetence řádně zvoleného věřitelského výboru. I poté, co byl
soudem jmenován prozatímní věřitelský výbor, mohou věřitelé na další schůzi věřitelský výbor zvolit.
Pokud věřitelé zcela rezignují na výkon svých práv, vykonává činnost věřitelského orgánu podle ust.
§ 66 InsZ insolvenční soud.
Schůze věřitelů
Schůze věřitelů je vrcholným věřitelským orgánem. Svolává ji a řídí ji insolvenční soud. Schůzi věřitelů
svolá insolvenční soud
-
v případech, kdy tak stanoví insolvenční zákon,
v dalších případech, kdy to pokládá insolvenční soud za vhodné,
k návrhu insolvenčního správce,
k návrhu věřitelského výboru nebo
k návrhu alespoň 2 věřitelů, pokud součet jejich pohledávek činí alespoň 1/10 všech přihlášených
pohledávek.
Schůzi svolává insolvenční soud vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku, v níž musí být
uvedeno místo a čas konání schůze (většinou se koná v budově insolvenčního soudu) a předmět jednání. Na
schůzi nesmí být projednáno nic, co nebylo programem uvedeným v pozvánce avizováno, ledaže by se na
schůzi dostavili všichni věřitelé a s rozšířením programu by vyslovili souhlas.
Společná vůle schůze věřitelů se tvoří hlasováním. Hlasovat na schůzi mohou přítomní nebo řádně
zastoupení věřitelé, popř. pokud to určitý druh hlasování nevylučuje, i věřitelé na schůzi nepřítomní, a to
korespondenčně prostřednictvím hlasovacího lístku, který má podobu předepsaného formuláře (§ 50 InsZ)
Hlasovací právo má věřitel
-
-
jehož pohledávka byla při přezkumném jednání zjištěna, a to automaticky ze zákona,
jehož pohledávka byla popřena toliko jiným věřitelem, a to rovněž automaticky ze zákona (§51 odst. 3
InsZ),
jehož pohledávka byla popřena, nebo jehož pohledávka je vázána na podmínku, přizná-li věřiteli k jeho
žádosti hlasovací právo schůze věřitelů a není-li takové usnesení přijato, insolvenční soud (§ 51 odst. 1 a 2
InsZ) a
jehož pohledávka ještě nebyla zjištěna popř. je sporá, přizná-li věřiteli k jeho žádosti hlasovací právo podle
§ 51 odst. 4 InsZ insolvenční soud.
Pro účely hlasování platí, že na každou 1,- Kč pohledávky připadá jeden hlas. Není-li zákonem stanoveno
jinak, pak k platnosti usnesení schůze věřitelů postačí hlasy prosté většiny přítomných nebo zastoupených
věřitelů počítané podle výše jejich pohledávek, kteří jsou oprávněni na probíhající schůzi hlasovat buď přímo ze
zákona, nebo proto, že jim bylo hlasovací právo přiznáno.
Vedle toho obsahuje insolvenční zákon tato speciální ustanovení o hlasování:
Usnesení schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového podle § 29 odst. 1 InsZ je
přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu
konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek.
- Při volbě věřitelského výboru musí být nezajištěnými věřiteli navrženo vždy nejméně tolik členů, kolik členů
je navrženo zajištěnými věřiteli. Členové a náhradníci věřitelského výboru navržení nezajištěnými věřiteli se
-
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
volí hlasy nezajištěných věřitelů. Členové a náhradníci věřitelského výboru navržení zajištěnými věřiteli se
volí hlasy zajištěných věřitelů.
Usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku podle § 150 InsZ je přijato, jestliže z věřitelů přihlášených
ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovala nejméně polovina všech přítomných
zajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a nejméně polovina všech přítomných
nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek, nebo pro ně hlasovalo nejméně 90 %
přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek. Za přítomného věřitele se přitom nepovažuje věřitel,
který hlasoval písemně.
Usnesení schůze věřitelů o určení osoby znalce pro stanovení ceny majetkové podstaty podle § 153 odst. 3
InsZ a usnesení o schválení závěrů tohoto znaleckého posudku podle § 155 odst. 3 InsZ je přijato, jestliže
z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovaly nejméně dvě třetiny
všech přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek.
O schválení reorganizačního plánu hlasují věřitelé ve skupinách. Jestliže se pro přijetí reorganizačního plánu
vyslovila většina hlasujících věřitelů skupiny, jejíž pohledávky představují nejméně polovinu celkové
jmenovité hodnoty pohledávek věřitelů této skupiny, platí, že tato skupina věřitelů reorganizační plán
přijala (§ 347 InsZ).
O způsobu oddlužení hlasují pouze nezajištění věřitelé, kteří včas přihlásili svou pohledávku. Zajištění
věřitelé nehlasují ani v rozsahu, ve kterém je podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním
řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky. Právo hlasovat nemají
osoby dlužníkovi blízké a osoby, které tvoří s dlužníkem koncern (§ 402 InsZ). Schůze věřitelů tak rozhodne
prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek.
-
-
-
-
Způsob počítání příslušného kvóra se názorně podává např. z usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn.
MSPH 93 INS 2456/2010, 3 VSPH 324/2011-B ze dne 8. 9. 2011: Ať již jde o usnesení schůze věřitelů, pro jehož
přijetí postačuje prostá většina hlasů přítomných věřitelů (§ 49 odst. 1 InsZ), či pro něž zákon vyžaduje jiné
speciální kvórum (jako je tomu např. u usnesení schůze věřitelů dle § 151, § 155 odst. 3 a § 156 InsZ), anebo jde
o hlasování o reorganizačním plánu dle § 347 odst. 1 InsZ, je pro výsledek tohoto hlasování vždy určující poměr
dosažených hlasů vůči celkové výši pohledávek přítomných věřitelů (či dané skupiny věřitelů) s právem hlasu,
nikoli - jak odvolatel nesprávně dovozuje - vůči celkové výši jejich přihlášených pohledávek, tedy i v rozsahu
pohledávek, ohledně nichž hlasovací právo nemají Právo hlasovat ovšem zásadně nemají věřitelé pohledávek za
majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených (§ 168 a § 169 InsZ), a to i kdyby - navzdory
tomu, že tyto nároky režimu přihlášení nepodléhají a v insolvenčním řízení se nepřezkoumávají - byly do řízení
přihlášeny a jejich věřitelé byli na schůzi přítomni.
Odporuje-li usnesení přijaté schůzí věřitelů společnému zájmu věřitelů, může je insolvenční soud zrušit,
pokud ovšem nejde o
-
usnesení o změně v osobě insolvenčního správce podle § 29 InsZ,
usnesení o přiznání hlasovacího práva podle § 51 InsZ,
usnesení o způsobu řešení úpadku,
usnesení o reorganizačním plánu a
usnesení o způsobu oddlužení.
Schůzi věřitelů přísluší volba věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů, další kompetence jí přiznává
podle způsobu řešení úpadku insolvenční zákon; schůze si může vyhradit cokoliv, co patří jinak do kompetence
věřitelského výboru.
Jolana Maršíková
Insolvenční návrh a jeho projednání insolvenčním soudem
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Dlužnický insolvenční návrh
Náležitosti insolvenčního návrhu jsou vymezeny v ust. § 103 InsZ tak, že
obsahovat
-
insolvenční návrh musí
obecné náležitosti předepsané v ust. § 42 OSŘ pro podání soudu,
označení insolvenčního navrhovatele, kterým je v tomto případě sám dlužník,
rozhodující skutečnosti, které osvědčují dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek 36,
označení důkazů, kterých se dlužník ve svém návrhu dovolává a
musí z návrhu být patrno, že se dlužník návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku, popř. že zároveň navrhuje,
jak má být úpadek dlužníka řešen (oddlužením, konkursem či reorganizací).
Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala nebo jejím
uznávaným elektronickým podpisem. Pokud nebude insolvenční návrh předepsaným způsobem podepsán, pak
se k němu podle ust. § 97 odst. 2 InsZ nepřihlíží; tedy insolvenční návrh nebude zapsán do insolvenčního
rejstříku a nebudou s jeho podáním spojeny zamýšlené účinky podle ust. § 109 InsZ. O tomto zpravidla
insolvenční soud navrhovatele vyrozumí a návrh zapíše do rejstříku Nc.
Má-li dlužník více statutárních orgánů oprávněných jednat jménem dlužníka samostatně nebo, má-li více
osob, které mají postavení statutárního orgánu, oprávněných jednat jeho jménem samostatně, pak je podle
ust. § 132 dst. 2 InsZ vhodné, aby insolvenční návrh tyto osoby spolupodepsaly. V opačném případě vyzve
insolvenční soud tyto osoby, které insolvenční návrh nespolupodepsaly, aby se k důvodnosti podaného
insolvenčního návrhu vyjádřily; teprve potom může insolvenční soud o insolvenčním návrhu dlužníka
rozhodnout.
Hodlá-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat insolvenční návrh
na předepsaném formuláři dostupném bezplatně ke stažení na stránkách www.insolvencni-zakon.cz .
Je-li insolvenční návrh neúplný, nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud jej podle ust. § 128 odst.
1 InsZ odmítne, aniž by předtím vyzýval dlužníka ke zjednání nápravy. Usnesení o odmítnutí vadného
insolvenčního návrhu má být vydáno do 7 dnů od podání návrhu, jde však o lhůtu pořádkovou 37.
Podle ust. § 104 InsZ je dlužník povinen ke svému insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy,
kterými jsou:
-
-
seznam majetku, ve kterém je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek.
U pohledávek uvede jejich výši, skutečnosti, na kterých se zakládají a vyjádří se k jejich dobytnosti,
případně označí řízení, ve kterém tyto pohledávky vymáhá,
seznam závazků, ve kterém označí všechny své věřitele s uvedením výše jejich pohledávky a důvodu vzniku
pohledávky; označí, kteří věřitelé jsou dlužníkovi osobami blízkými či tvoří s ním koncern, označí, které
např. podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010
publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011 platí, že „v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny
takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování,
že „dlužník je v úpadku“, nebo mu „úpadek hrozí“, případně, že dlužník „je insolventní“, nebo že „je v platební neschopnosti“,
anebo že „je předlužen“, není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek
osvědčují.“
36
37
např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010
publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
pohledávky jsou pohledávkami zajištěnými a jakým majetkem; konečně uvede, které pohledávky popírá a
z jakého důvodu,
seznam zaměstnanců a
popř. listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka (jsou-li předloženy výše uvedené
seznamy, není podle judikatury dalších listin třeba).
Seznamy musí dlužník opatřit prohlášením o úplnosti a správnosti seznamů a musí je opatřit svým
podpisem. Dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím
podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný (§ 104 odst. 4 InsZ), povinnost předložit seznam
spolu s insolvenčním návrhem (§ 104 odst. 1 InsZ) řádně nesplnil38.
Nepřipojí-li dlužník předepsané přílohy k insolvenčnímu návrhu, nebo jsou-li připojené přílohy vadné,
vyzve insolvenční soud dlužníka, aby chybějící přílohy předložil či vady příloh odstranil. Stane se tak usnesením
podle ust. § 128 odst. 2 InsZ, ve kterém bude stanovena lhůta, ve které mají být vytčené nedostatky příloh
odstraněny. Uplyne-li stanovená lhůta marně, insolvenční soud insolvenční návrh odmítne.
Insolvenční řízení zahájené k dlužnickému návrhu nepodléhá soudnímu poplatku.
Insolvenční soud může vyzvat dlužníka, aby uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Záloha
může být vyměřena podle ust. § 108 InsZ v intervalu až do 50.000,- Kč. Účelem zálohy je zajistit pro úvodní fázi
insolvenčního řízení prostředky na úhradu hotových výdajů insolvenčního správce spojených s insolvenčním
řízením. Je tedy na úvaze insolvenčního soudu, aby podle obsahu tvrzení v insolvenčním návrhu (zejména o
rozsahu a skladbě majetku) zvážil, zda je třeba zálohu vůbec vyměřit a když ano, pak v jaké výši.
Není-li vyměřená záloha v soudem stanovené lhůtě dlužníkem uhrazena, může insolvenční soud řízení
zastavit.
Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení zahájeného návrhem dlužníka spojeným
s návrhem na povolení oddlužení insolvenční soud vždy přihlíží k tomu, zda dlužník splňuje podmínky pro
povolení oddlužení a zda jeho majetkové a výdělkové poměry svědčí pro možnost přijetí způsobu oddlužení
formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje správce rovněž hradí formou
pravidelných měsíčních splátek. Záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,- Kč se v těchto případech
jeví být zpravidla nepřiměřeně vysokou 39 .
Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení má i dlužník, který se nachází v likvidaci,
pokud ovšem nelze o návrhu rozhodnout podle ust. § 144 InsZ a návrh zamítnout pro nedostatek majetku.
Pokud není dlužník schopen zálohu uhradit, pak je zřejmé, že vedením insolvenčního řízení by se nenaplnil
základní účel insolvenčního řízení, kterým je poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů z majetku dlužníka.
Tedy schopnost dlužníka uhradit zálohu je testem účelnosti vedení insolvenčního řízení.
Povinnost dlužníka podat insolvenční návrh a důsledky porušení této povinnosti
Povinnost podat insolvenční návrh stíhá dlužníka (fyzickou i právnickou osobu) v případě, že je
podnikatelem. Podnikatel je povinen podle § 98 odst. 1 InsZ podat sám na sebe insolvenční návrh bez
zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, a to jak ve
38
(rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010
publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.26/2011).
právní věta usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2008 sp.zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A- 16
publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22
39
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení (v období od 20. 7. 2009 do 31. 12. 2011 stíhala
podnikatele povinnost podat insolvenční návrh pouze v případě úpadku ve formě platební neschopnosti).
Podle § 98 odst. 2 InsZ mají povinnost podat insolvenční návrh
zákonní zástupci dlužníka,
jeho statutární orgán, popř. každý z členů kolektivního statutárního orgánu oprávněných jednat
samostatně a
- likvidátor, je-li dlužník v likvidaci.
Osoby uvedené v ust. § 98 odst. 2 InsZ odpovídají věřitelům za škodu nebo jinou újmu, kterou
způsobily porušením povinnosti podat včasný insolvenční návrh. Totéž platí pro případ, kdy sice insolvenční
návrh podají, nicméně insolvenční řízení bylo vinou navrhovatele zastaveno (pro nezaplacení zálohy na náklady
insolvenčního řízení či pro zpětvzetí návrhu), nebo byl-li insolvenční návrh pro vady odmítnut.
-
Škodu nebo jinou újmu věřitele definuje § 99 odst. 2 InsZ jako rozdíl mezi v insolvenčním řízení
zjištěnou výší pohledávky v a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení k uspokojení této pohledávky
obdržel.
Postup věřitele při uplatnění práva na náhradu škody či jiné újmy:
-
-
-
-
-
-
Jakmile bude věřiteli v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že jeho zjištěná pohledávka bude uspokojena
pouze z části, míru uspokojení pohledávky bude možno podle dosavadního průběhu insolvenčního řízení
přibližně odhadnout a věřitel se začne důvodně obávat, že mu vznikne škoda, může požádat insolvenční
soud, aby nařídil předběžné opatření, kterým by bylo povinné osobě (budoucímu žalovanému) uloženo
složit do soudní úschovy přiměřenou peněžitou částku, jež bude sloužit k náhradě škody.
Navrhovatel předběžného opatření je povinen podle ust. § 82 InsZ ve spojení s ustanovením § 75b odst.1
OSŘ složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve
výši 10 000 Kč k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením 40 .
Návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 100 InsZ insolvenční soud vyhoví výhradně za situace, kdy
skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek tam uvedených, tedy
zásadně toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob, o němž nelze mít vzhledem k
okolnostem případu zásadních pochyb41.
Pokud insolvenční soud návrhu vyhoví, pak předběžným opatřením určí výši částky, která má být složena u
obecného soudu tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody. Zároveň insolvenční soud uloží
věřiteli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit před skončením insolvenčního řízení, podal u
obecného soudu žalobu o náhradu škody; tento spor není incidenčním sporem.
Věřitel podá ve stanovené lhůtě žalobu o náhradu škody proti osobám, které porušily povinnost včas podat
jménem dlužníka insolvenční návrh. Žaloba bude zamítnuta a žalovaný se zprostí odpovědnosti, pokud
v řízení prokáže, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah uspokojení věřitele,
nebo že povinnost podat insolvenční návrh nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na
její vůli, a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat.
V rozsahu, v kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy, se vydají složené finanční
prostředky z úschovy žalobci.
Věřitelský insolvenční návrh
I pro věřitelský insolvenční návrh platí, že jeho náležitosti jsou vymezeny v ust. § 103 InsZ tak, že
insolvenční návrh musí obsahovat
-
40
41
obecné náležitosti předepsané v ust. § 42 OSŘ pro podání soudu,
např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 77 INS 2492/2009, 1 VSPH 55/2010-B
např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 69 INS 2058/2008, 1 VSPH 190/2009-B ze dne 20.5.2009.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
označení insolvenčního navrhovatele, kterým je v tomto případě dlužníkův věřitel,
označení dlužníka,
rozhodující skutečnosti, které osvědčují dlužníkův úpadek platební neschopností nebo předlužením, tedy
a. tvrzení o tom, že věřitel má za dlužníkem pohledávku alespoň 30 dnů po splatnosti včetně označení
její výše a důvodu (tedy tvrzení o aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu); pohledávka musí
být doložitelná pouze předloženými listinami, neboť není účelem insolvenčního řízení suplovat řízení
nalézací a provádět před rozhodnutím o insolvenčním návrhu rozsáhlé dokazování k existenci
věřitelem tvrzené sporné pohledávky (např. výslechy svědků, znaleckými posudky apod..).
b. tvrzení o tom, že dlužník má více věřitelů, včetně jejich řádného označení, uvedení výše a důvodu
pohledávky a její splatnosti (takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice
konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů o
jejich výši a splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které
jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3
měsíců po lhůtě splatnosti42.
c. tvrzení, z nichž lze dovodit, že dlužník není schopen své závazky hradit, tedy že je v platební
neschopnosti (jsou-li pohledávky věřitelů po splatnosti více jak 3 měsíce, zakládá to vyvratitelnou
domněnku, že dlužník není schopen své splatné závazky plnit) nebo
d. tvrzení, z nichž lze dovodit, že dlužník je předlužen (souhrn závazků převyšuje hodnotu jeho majetku),
označení důkazů, kterých se věřitel ve svém návrhu dovolává a
z návrhu musí být patrno, že se věřitel návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku dlužníka, popř. že zároveň
navrhuje, jak má být úpadek dlužníka řešen.
Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala nebo jejím
uznávaným elektronickým podpisem. Pokud nebude insolvenční návrh předepsaným způsobem podepsán, pak
se k němu podle ust. § 97 odst. 2 InsZ nepřihlíží.
Je-li insolvenční návrh neúplný, nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud jej podle ust. § 128 odst.
1 InsZ odmítne, aniž by předtím vyzýval věřitele k zjednání nápravy. Usnesení o odmítnutí vadného
insolvenčního návrhu má být vydáno do 7 dnů od podání návrhu, jde však o lhůtu pořádkovou 43. Vady
insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o
odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. l InsZ. K odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému
až v odvolacím řízení se nepřihlíží44.
Podle ust. § 105 InsZ je věřitel povinen ke svému insolvenčnímu návrhu připojit předepsanou přílohu,
kterou je přihláška pohledávky. Nepřipojí-li insolvenční navrhovatel přihlášku k insolvenčnímu návrhu, nebo jeli přihláška vadná, vyzve insolvenční soud věřitele, aby chybějící přihlášku předložil či její vady odstranil. Stane
se tak usnesením podle ust. § 128 odst. 2 InsZ ve kterém bude stanovena věřiteli k předložení řádné přihlášky
lhůta, jež nesmí být delší 7 dnů. Jestliže věřitel jako insolvenční navrhovatel ani přes řádnou výzvu
insolvenčního soudu nedoplní insolvenční návrh o řádnou přihlášku své pohledávky v zákonem předepsané
formulářové podobě (§ 176 InsZ, § 21 a § 22 vyhl. č. 311/2007 Sb.), insolvenční soud odmítne insolvenční návrh
podle § 128 odst. 2 uvedeného zákona.45
42
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sen. zn. 29 NSCR 14/2011),
např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010
44
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008 sp.zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 publikované ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11
45
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2008 sp.zn. KSUL 43 INS 384/2008, 1 VSPH 7/2008-A publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12).
43
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Insolvenční řízení zahájené k věřitelskému návrhu podléhá soudnímu poplatku ve výši 2.000,- Kč.
Povinnost zaplatit soudní poplatek se nevyměřuje jako v případě žaloby bezprostředně po jeho podání
(důsledkem jeho nezaplacení není zastavení insolvenčního řízení), ale až v souvislosti s rozhodnutím o
insolvenčním návrhu; není-li pak zaplacen, je insolvenčním soudem vymáhán.
Insolvenční soud však může po podání insolvenčního návrhu vyzvat věřitele, aby uhradil zálohu na
náklady insolvenčního řízení. Učiní tak ovšem teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem
předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li
insolvenční návrh vadný ve smyslu § 128 odst. 1 InsZ nebo nejsou-li k němu připojeny přílohy předepsané v §
128 odst. 2 InsZ.46
Záloha může být vyměřena podle ust. § 108 InsZ v intervalu až do 50.000,- Kč. Účelem zálohy je
zajistit pro úvodní fázi insolvenčního řízení prostředky na úhradu hotových výdajů insolvenčního správce
spojených s insolvenčním řízením. Je tedy na úvaze insolvenčního soudu, aby podle obsahu tvrzení
v insolvenčním návrhu (zejména o rozsahu a skladbě majetku) zvážil, zda je třeba zálohu vůbec vyměřit a když
ano, pak v jaké výši. Má-li být úpadek dlužníka řešen konkursem a dlužník vlastní majetek zanedbatelné
hodnoty, pak je záloha stanovená insolvenčním soudem ve výši 50.000,-Kč přiměřená, neboť podle vyhl.
č.313/2007 Sb. by odměna insolvenčního správce (pokud bude alespoň minimálně zpeněžovat) činila nejméně
45.000,-Kč.47
Není-li vyměřená záloha v soudem stanovené lhůtě věřitelem uhrazena, může insolvenční soud řízení
zastavit.
Od povinnosti zaplatit zálohu jsou ze zákona osvobození zaměstnanci dlužníka nebo bývalí
zaměstnanci dlužníka, pokud podávají insolvenční návrh a jejich pohledávky za dlužníkem spočívají pouze
v pracovněprávních nárocích.
Účinky zahájení insolvenčního řízení
Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají podle ust. § 109 odst. 4 InsZ zveřejněním vyhlášky o
zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku. Tento okamžik je zjistitelný přímo výroku vyhlášky o
zahájení insolvenčního řízení.
Podle ust. § 101 odst. 1 InsZ je insolvenční soud povinen vydat vyhlášku o zahájení insolvenčního
řízení nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh. Jestliže byl insolvenční návrh doručen
insolvenčnímu soudu v době, kdy do skončení úředních hodin zbývá méně než 2 hodiny, nebo ve dnech
pracovního klidu, zveřejní insolvenční soud vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení nejpozději do dvou hodin
po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne.
Účinky insolvenčního řízení trvají
-
do pravomocného schválení reorganizačního plánu insolvenčním soudem, je-li úpadek dlužníka řešen
reorganizací,
do skončení insolvenčního řízení v ostatních případech.
Se zahájením insolvenčního řízení jsou spojeny toto účinky:
a)
Účinky dopadající na vymáhání pohledávek věřiteli:
46
47
např. usnesení VS Praha ze dne 16.7.2008 sp.zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008 – A , 1 VSPH 110/2008- A
usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSHK 45 INS 2986/2008, 1 VSPH 174/2008-A-22, 1 VSPH 187/2008-A 23
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Má-li věřitel za dlužníkem pohledávku, která se v insolvenčním řízení uplatňuje přihláškou, může ji věřitel po
zahájení insolvenčního řízení (i před rozhodnutím o úpadku) uplatnit v insolvenčním řízení přihláškou. Ust. §
109 odst. 1 písm. a) InsZ zakazuje věřiteli, aby po zahájení insolvenčního řízení podal u příslušného soudu proti
dlužníkovi žalobu o zaplacení takové pohledávky. Pokud bude i přes tento zákaz žaloba o zaplacení podána,
soud řízení o takové žalobě zastaví. Tento účinek se nijak nedotýká projednávání těch žalob o zaplacení
pohledávek, které byly věřitelem podány ještě před zahájením insolvenčního řízení. Rovněž tento účinek
nezakazuje věřiteli, aby i po zahájení insolvenčního řízení podal proti dlužníkovi žalobu o zaplacení pohledávek,
které se v rámci insolvenčního řízení neuplatňují přihláškou (pohledávek v režimu ust. § 169 InsZ), např. žalobu
o zaplacení dlužné mzdy.
b) Účinky dopadající na zajištění pohledávek:
Po zahájení insolvenčního řízení nemohou věřitelé získat k majetku patřícímu do majetkové podstaty právo na
uspokojení ze zajištění, vyjma případů, kdy to výslovně připouští insolvenční zákon; účinek dopadá i na
soudcovské zástavní právo. 48
Pokud dojde po zahájení insolvenčního řízení ke vzniku zástavního práva (což není účinky zahájení
insolvenčního řízení vyloučeno), nepovažuje se tento věřitel pro účely insolvenčního řízení za zajištěného
věřitele a pokud tedy věřitel právo na uspokojení ze zajištění v přihlášce pohledávky přesto uplatní, bude mu
insolvenčním správcem toto přednostní pořadí popřeno.
c)
Účinky na výkon rozhodnutí a exekuci:
Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) InsZ platí, že po zahájení insolvenčního řízení lze výkon rozhodnutí nebo
exekuci nařídit, nelze ji však provést. Jedinou výjimkou je výkon rozhodnutí nebo exekuce pro pohledávku za
majetkovou podstatou nebo jí na roveň postavenou v režimu řešení úpadku dlužníka konkursem podle ust. §
267 odst. 2 InsZ.
d) Účinky na dispoziční oprávnění k majetku:
Dispoziční oprávnění k majetku zůstává sice dlužníkovi a pro jeho dispozice platí:
-
-
Dlužník je v povinen zdržet se takového nakládání s majetkovou podstatou, pokud by v jejich důsledku
mělo dojít k podstatné změně ve skladbě, využití nebo určení takového majetku nebo k jeho nikoliv
zanedbatelnému zmenšení.
Peněžité závazky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za
podmínek stanovených insolvenčním zákonem.
Shora uvedená omezení se netýkají úkonů
1.
nutných k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření,
2.
potřebných ke splnění povinnosti podle zvláštních předpisů,
3.
k plnění zákonné vyživovací povinnosti a
4.
ke splnění procesních sankcí.
48
usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 16/2011-P8-23, KSPH 39 INS 4718/2009 ze dne 30.11.2011: „Soudcovské zástavní právo na
nemovitostech, které vzniklo (právní mocí soudního rozhodnutí) poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, na
základě návrhu na jeho zřízení podaného před zahájením insolvenčního řízení, je na tom stejně jako jiné způsoby zajištění pohledávky,
jejichž vznik nebyl dovršen k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Např. při zřízení zástavního práva k
nemovitostem na základě zástavní smlouvy (představující tzv. titulus adquirendi) uzavřené před tím, než nastaly účinky spojené se
zahájením insolvenčního řízení, rovněž nevznikne věřiteli právo na uspokojení z tohoto zajištění v insolvenčním řízení, bude-li vklad
zástavního práva k nemovitostem rozhodnutím katastrálního úřadu povolen (byť s účinky ke dni podání návrhu na vklad, jenž může
předcházet okamžik, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení) a stanovený modus adquirendi ve smyslu § 157 odst. 1
obč. zák. završen až poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.“
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Úkony učiněné dlužníkem v rozporu se shora uvedenými omezeními jsou vůči věřitelům neúčinné.
Insolvenční správce je oprávněn majetek, který takovým neúčinným úkonem odešel z dlužníkovy dispoziční
sféry, do majetkové podstaty sepsat a následně takový majetek i zpeněžit.
Insolvenční soud je oprávněn předběžným opatřením vydaným podle ust. § 82 InsZ z důvodů hodných
zvláštního zřetele některý z účinků výše uvedených pod body b) a c) omezit, pokud to neodporuje společnému
zájmu věřitelů.
Pokud má insolvenční soud za to, že je třeba dlužníka v jeho dispozičních oprávněních omezit nad
rámec omezení daných zákonem v ust. § 111 InsZ (víz shora popsaný účinek pod bodem d), učiní tak i bez
návrhu předběžným opatřením, kterým zároveň ustanoví předběžného správce; ten vymezený okruh úkonů
realizuje na místo dlužníka nebo uděluje dlužníkovi k v rozhodnutí vymezeným úkonům předchozí souhlas.
Projednání dlužnického návrhu insolvenčním soudem
Podle ust. § 134 InsZ je insolvenční soud povinen o dlužnickém návrhu rozhodnout do 15 dnů od jeho
podání. Tato povinnost se vztahuje pouze k řádnému insolvenčnímu návrhu a do lhůty se nezapočítává doba,
kdy insolvenční soud činil podle ust. § 128 odst. 2 InsZ úkony směřující k odstranění vadného návrhu, přesněji
řečeno k odstranění nedostatků v přílohách k insolvenčnímu návrhu.
Pokud není insolvenční návrh vnitřně rozporný a rozhodné údaje o úpadku dlužníka jsou insolvenčním
návrhem a připojenými přílohami osvědčeny, zpravidla rozhodne insolvenční soud o úpadku dlužníka, aniž by
k projednání návrhu nařídil soudní jednání.
Má-li dlužník více statutárních orgánů oprávněných jednat jménem dlužníka samostatně nebo má-li
více osob, které mají postavení statutárního orgánu, oprávněných jednat jeho jménem samostatně, pak ust. §
132 odst. 2 InsZ doporučuje, aby takový insolvenční návrh za dlužníka spolupodepsaly všechny toto osoby, aby
bylo nezpochybnitelné, že podání insolvenčního návrhu je vnitřní vůlí dlužníka a nikoliv excesem jednotlivce.
Chybí-li výše uvedené spolupodpisy, doručí insolvenční soud dlužnický návrh těmto osobám s výzvou, aby se
k insolvenčnímu návrhu vyjádřily.
Pokud tyto oslovené osoby s podáním insolvenčního návrhu nesouhlasí nebo pokud vyjdou v průběhu
insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které jsou s obsahem insolvenčního návrhu v rozporu, nařídí
insolvenční soud k projednání dlužnického insolvenčního návrhu jednání a provede potřebné dokazování
k odsvědčení úpadku dlužníka.
Podle výsledku projednání insolvenčního návrhu pak insolvenční soud
rozhodne o úpadku nebo hrozícím úpadku dlužníka, popř. insolvenční návrh zamítne, zjistí-li že se dlužník
v úpadku nenachází, popř. dlužníkovi úpadek nehrozí.
I dlužnický insolvenční návrh může být podán spekulativně, např. ve snaze zamezit provedení exekuce,
když dlužník takto využije účinků zahájeného insolvenčního řízení.
Bude-li pak insolvenční návrh odmítnut, zamítnut nebo řízení o něm bude zastaveno, má osoba, které
zahájením insolvenčního řízení vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody nebo jiné újmy
vůči insolvenčnímu navrhovateli, v tomto případě vůči dlužníkovi (k mechanismu jejího uplatnění viz níže).
Projednání věřitelského návrhu insolvenčním soudem
Ust. § 134 InsZ ukládá insolvenčnímu soudu rozhodnout o věřitelském insolvenčním návrhu bez
zbytečného odkladu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Předně je nutno uvést, že zjevně bezdůvodný insolvenční návrh insolvenční soud podle ust. § 128a
InsZ odmítne, a to nejpozději do 7 dnů od jeho podání. Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy
jestliže
insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění podat insolvenční návrh pohledávkou, ke které se pro účely
rozhodnutí o úpadku nepřihlíží,
- jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil
povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu nebo
- jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.
V rozhodnutí, v němž insolvenční soud návrh pro zjevnou bezdůvodnost odmítá, může uložit insolvenčnímu
navrhovateli, aby zaplatil pořádkovou pokutu, a to až do výše 50.000,- Kč stanovenou se zřetelem ke všem
okolnostem věci.
-
Nejedná-li se o případ shora a obsahuje-li insolvenční návrh předepsané náležitosti a je-li vybaven
předepsanými přílohami, zašle insolvenční soud stejnopis insolvenčního návrhu dlužníkovi k vyjádření (ještě
před tím je insolvenční soud oprávněn vyzvat insolvenčního navrhovatele ke složení zálohy na náklady
insolvenčního řízení). Zároveň insolvenční soud zašle dlužníkovi poučení o tom, že pokud hodlá svůj úpadek
řešit oddlužením, je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení v propadné lhůtě 30 dnů od doručení
věřitelského insolvenčního návrhu dlužníkovi k vyjádření.
Spolu s výzvou, aby se dlužník k insolvenčnímu návrhu v určené lhůtě vyjádřil, zasílá insolvenční soud
dlužníkovi zpravidla i výzvu, aby předložil insolvenčnímu soudu seznamy majetku, závazů a zaměstnanců;
přitom jej poučí o tom, že nepředložení seznamů zakládá domněnku dlužníkovy neschopnosti plnit své splatné
závazky (§ 3 odst. 2 písm. d InsZ).
Insolvenční soud je oprávněn rozhodnout o věřitelském insolvenčním návrhu, aniž by k jeho
projednání nařídil soudní jednání v případě, kdy
-
-
dlužník se k insolvenčnímu návrhu připojí, tedy s návrhem souhlasí a rovněž navrhuje, aby bylo rozhodnuto
o jeho úpadku nebo
dlužník se k insolvenčnímu návrhu, který mu byl řádně doručen (prokazatelně se dostal do dlužníkovy
dispozice a dlužník tak měl možnost se s ním seznámit) nevyjádřil, případně na výzvu insolvenčního soudu
seznamy majetku, závazků a zaměstnanců nedoložil a tím na projednání návrhu zcela rezignoval 49 popř.
dlužník se výslovně vzdal práva na projednání insolvenčního návrhu před soudem.
Jinak insolvenční soud nařídí k projednání věřitelského insolvenčního návrhu jednání. V průběhu
projednání návrhu insolvenční soud
-
-
nejprve provádí dokazování za účelem osvědčení aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele k podání
insolvenčního návrhu, tedy k osvědčení, zda navrhovatel je věřitelem dlužníka. Podle ustálené judikatury
platí, že insolvenčním řízením nelze suplovat nalézací řízení o sporné pohledávce a pohledávka
insolvenčního navrhovatele musí být snadno ověřitelná z listin připojených věřitelem k insolvenčnímu
návrhu. Je-li z návrhu na první pohled zřejmé, že insolvenční navrhovatel existenci pohledávky za
dlužníkem neosvědčí, není třeba jednání vůbec nařizovat 50 .
Je-li prokázáno, že insolvenční navrhovatel má za dlužníkem pohledávku po splatnosti, provádí se
dokazování k mnohosti věřitelů, jako základnímu znaku úpadku. V insolvenčním návrhu musí věřitel řádně
49
unesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 45 INS 798/2009, 1 VSPH 216/2009-A-25
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6.2011 sp.zn MSPH 76 INS 2762/2013, VSPH 436/2011-A-38: Zjistí-li insolvenční soud již na
základě předběžného posouzení skutkových tvrzení a navrhovatelem předložených listinných důkazů (§ 103 odst. 2 a 3 IZ), že tyto důkazy
existenci sporné navrhovatelovy pohledávky za dlužníkem zjevně neosvědčují, anebo že vzhledem k povaze nároku nebo obraně dlužníka
se jeví nezbytným provádět dokazování, jež náleží nalézacímu řízení, není důvodu, aby insolvenční soud o insolvenčním návrhu nařizoval
jednání. V takovém případě insolvenční soud insolvenční návrh podle § 143 odst. 2 IZ pro nedoložení navrhovatelovy aktivní legitimace bez
dalšího zamítne).
50
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
označit nejméně jednoho dalšího věřitele a specifikovat jeho pohledávku co do důvodu, výše a doby
splatnosti. Insolvenční soud pak v rámci projednání návrhu pravdivost tohoto tvrzení ověřuje. K mnohosti
věřitelů lze vést rovněž důkaz přihláškami věřitelů, pokud se již do insolvenčního řízení v tomto stádiu
(před rozhodnutím o úpadku) přihlásili. Podle ust. § 143 odst. 2 InsZ platí, že za dalšího věřitele se
nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti
dlužníku v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.
Bude-li osvědčeno, že dlužník má více věřitelů, pak v případě, že jejich pohledávky jsou více než 3 měsíce
po lhůtě splatnosti, nastupuje domněnka dlužníkovy neschopnosti své závazky hradit. Je pak na dlužníkovi,
aby prokázal, že se v úpadku nenachází a že důvodem neuhrazení pohledávky insolvenčního navrhovatele a
nejméně jednoho dalšího zjištěného věřitele není platební neschopnost dlužníka. Budou-li pohledávky
insolvenčního navrhovatele po lhůtě splatnosti kratší než 3 měsíce, nese důkazní břemeno o dlužníkově
neschopnosti hradit splatné závazky insolvenční navrhovatel.
Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu insolvenční soud
insolvenční návrh zamítne, neboť nebyla prokázána aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního
návrhu nebo,
- insolvenční návrh zamítne, neboť sice byla prokázána aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele –
věřitele dlužníka k podání návrhu, ale nebyl zjištěn úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, popř.
ve formě předlužení.
- Insolvenční návrh zamítne, i když byla prokázána aktivní legitimace navrhovatele i úpadek dlužníka, ale
platební neschopnost dlužníka byla způsobena protiprávním jednáním třetí osoby. Taková ochrana
dlužníka zakotvená v ust. § 143 odst. 3 InsZ je však časově omezena. Jako důvod zamítnutí insolvenčního
návrhu může být pouze stav, kdy dlužník osvědčí, že takto vzniklou platební neschopnost bude schopen
odvrátit do tří měsíců od splatnosti svých peněžitých závazků.51
- Rozhodne o úpadku dlužníka, bude-li úpadek dlužníka zjištěn. Přitom platí, že není-li dlužník schopen
využít pohledávky, které má za svými dlužníky k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda
dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 InsZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši
těchto pohledávek.
Za podmínek stanovených zákonem insolvenční soud zároveň případně rozhodne o způsobu řešení úpadku
dlužníka (povolení oddlužení, prohlásí konkurs či povolí reorganizaci. 52
V souvislosti s rozhodnutím o věřitelském insolvenčním návrhu insolvenční soud uloží věřiteli zaplatit soudní
poplatek za insolvenční řízení, a to ve výši 2.000,- Kč
-
Bylo-li řízení o insolvenčním návrhu věřitele
-
51
zastaveno vinou navrhovatele (pro nezaplacení zálohy či v důsledku zpětvzetí insolvenčního návrhu, vyjma
případu, kdy se tak stalo pro chování dlužníka po zahájení insolvenčního řízení) nebo
byl-li insolvenční návrh odmítnut (pro vady) nebo
usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 21/2010 ze dne 29. 6. 2011).
52
např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 26 INS 2109/2008, 1 VSPH 310/2008-A: Přichází-li v úvahu vedle konkursu řešit
dlužníkův úpadek oddlužením či reorganizací, soud v případech, kdy jsou splněny podmínky uvedené ve druhém či třetím odstavci § 148 IZ
(popř. podal-li dlužník vedle svého insolvenčního reorganizací. Pouze je-li jiné řešení (oddlužením či reorganizací) vyloučeno, může soud
rozhodnutí o úpadku spojit s rozhodnutím o jeho řešení návrhu pro hrozící úpadek i řádný a včasný návrh na povolení reorganizace dle prvé
věty § 318 odst.1 insolvenčního zákona), spolu s rozhodnutím o zjištění úpadku rozhodne též o jeho řešení oddlužením či konkursem, jinak o
způsobu řešení rozhodne později, za podmínek vymezených v § 149 insolvenčního zákona).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
byl-li insolvenční návrh zamítnut (vyjma případů, kdy dlužník po jeho podání splnil závazky, které
osvědčovaly úpadek, nebo se s věřiteli dohodl na jiném způsobu jejich plnění),
má osoba, které po zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo
jiná újma, právo na náhradu této škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. Je-li insolvenčním
navrhovatelem právnická osoba, ručí za splnění náhrady škody podle ust. § 147 odst. 3 InsZ společně a
nerozdílně členové statutárního orgánu insolvenčního navrhovatele.
-
Postup při uplatnění práva na náhradu škody nebo jiné újmy:
-
-
může poškozená osoba požádat do 30 dnů od vydání rozhodnutí o zastavení řízení, o odmítnutí nebo
zamítnutí insolvenčního návrhu insolvenční soud, aby předběžným opatřením uložil insolvenčnímu
navrhovateli složit do soudní úschovy přiměřenou peněžitou částku k zajištění práva na náhradu škody;
insolvenční soud návrhu vyhoví, je-li zřejmé, že navrhovateli škoda skutečně vznikla, tomu nebrání ani
skutečnost, že celkovou výši škody nelze v době vydání předběžného opatření vyčíslit.
Žaloba o náhradu škody se podává u krajského soudu; místně příslušným je krajský soud podle bydliště
nebo sídla insolvenčního navrhovatele.
Podává-li žalobu dlužník, musí ji podat do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, kterým se
insolvenční řízení končí; jiná osoba musí podat žalobu do 6 měsíců od zveřejnění rozhodnutí, jímž se řízení
končí, v insolvenčním rejstříku.
Jolana Maršíková
Rozhodnutí o úpadku a jeho účinky
Rozhodnutí o úpadku
Náležitosti rozhodnutí o úpadku jsou předepsány v ust. § 136 odst. 2 InsZ takto:
a) výrok, kterým se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek,
b) výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce,
c) údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku (účinky rozhodnutí o úpadku nastávají zveřejněním
rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku),
d) výzva, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o
následcích jejího zmeškání,
e) výzva, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale
insolvenčnímu správci,
f) výzva, aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových
věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, s poučením o následcích nesplnění
této povinnosti,
g) výrok, jímž se určí místo a termín konání schůze věřitelů a přezkumného jednání,
h) výrok, jímž se uloží dlužníku, který tak dosud neučinil, aby ve stanovené lhůtě sestavil a odevzdal
insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů,
i) označení hromadných sdělovacích prostředků, ve kterých bude insolvenční soud zveřejňovat svá
rozhodnutí.
Přitom platí, že
-
schůzi věřitelů svolá insolvenční soud tak, aby se konala nejpozději do 3 měsíců od rozhodnutí o úpadku a
aby pokud možno navazovala na přezkumné jednání
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
má-li se první schůze věřitelů konat ještě před prvním přezkumným jednáním, svolá insolvenční soud
v rozhodnutí o úpadku další schůzi věřitelů, jež bude bezprostředně navazovat na přezkumné jednání,
přezkumné jednání nařídí insolvenční soud tak, aby se konalo nejpozději do dvou měsíců od uplynutí lhůty
k přihlášení pohledávek; v případě řešení úpadku oddlužením však ve lhůtě do 30 dnů po uplynutí
přihlašovací lhůty.
Rozhodnutí o úpadku doručí insolvenční soud podle § 138 InsZ zvláštním způsobem (poštou nebo do
datové schránky) dlužníkovi, insolvenčnímu navrhovateli, insolvenčnímu správci a osobám, které přistoupily
v průběhu projednávání insolvenčního návrhu do řízení, a dále podle ust. § 430 InsZ i všem známým věřitelům
dlužníka se sídlem nebo bydlištěm v členských státech Evropské unie vyjma Dánska. Věřitelům s bydlištěm nebo
sídlem v České republice (přestože jsou někteří insolvenčnímu soudu z obsahu insolvenčního spisu známi) se
rozhodnutí o úpadku zvláštním způsobem nedoručuje. Tito věřitelé se musí o insolvenčním řízení dozvědět
z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku.
Jiná rozhodnutí o insolvenčním návrhu
Insolvenční návrh může být odmítnut pro vady podle ust. § 128 InsZ a to,
-
aniž by se insolvenční soud pokoušel vady odstranit, pokud je vadný sám insolvenční návrh nebo
nejsou-li ani přes výzvu vady odstraněny, pokud byl sice insolvenční návrh bez vad, ale nebyly k němu
připojeny zákonem předepsané přílohy nebo nesplňovaly-li předložené přílohy zákonem předepsané
náležitosti.
Věřitelský insolvenční návrh může být odmítnut pro zjevnou bezdůvodnost podle § 128a InsZ.
Insolvenční řízení může být zastaveno pro zpětvzetí návrhu podle § 129 InsZ, přitom platí, že
-
insolvenční návrh lze vzít účinně zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného
rozhodnutí o insolvenčním návrhu,
věřitel může pro stejnou pohledávku podat znovu insolvenční návrh až po 6 měsících ode dne zpětvzetí
původního návrhu; totéž platí i pro případného nabyvatele pohledávky.
Insolvenční řízení může být zastaveno pro nezaplacení zálohy navrhovatelem podle § 108 InsZ, pokud se
insolvenční soud nerozhodne, že i po nezaplacení zálohy bude v řízení pokračovat a pravomocně vyměřenou
zálohu bude vymáhat po insolvenčním navrhovateli.
Insolvenční návrh může být zamítnut podle § 143 InsZ neboť
-
nebylo osvědčeno, že navrhovatel má za dlužníkem pohledávku nebo
nebyl osvědčen úpadek dlužníka nebo
bylo osvědčeno, že platební neschopnost dlužníka vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby, a
lze důvodně předpokládat, že ji dlužník do tří měsíců odvrátí.
Insolvenčnímu návrhu je vyhověno a insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku podle § 136 InsZ.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Insolvenční návrh může být zamítnut pro nedostatek majetku podle § 144 InsZ, pokud jsou kumulativně
splněny následující podmínky:
a) dlužník je obchodní společností nebo družstvem a byl zrušen rozhodnutím soudu,
b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců a
který v insolvenčním návrhu o vydání takového rozhodnutí požádá,
c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním
řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka,
d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude
postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a
e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech
dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony
dlužníka nebyly zjištěny.
Usnesení o zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku je podkladem, na základě kterého rejstříkový soud
vymaže dlužníka z obchodního rejstříku (pokud není dlužník právnickou osobu zřízenou zákonem). Jestliže
insolvenční soud zamítá insolvenční návrh pro nedostatek majetku ve smyslu ustanovení § 144 IZ, vyjádří důvod
zamítnutí též ve výroku usnesení.53
Účinky rozhodnutí o úpadku
Podle § 140 odst. 1 InsZ platí, že po rozhodnutí o úpadku zůstávají zachovány účinky spojené se
zahájením insolvenčního řízení tak, jak jsou upraveny v ust. § 109 InsZ.
Přestože je rozhodnutím o úpadku ustanoven insolvenční správce, jehož povinností je mimo jiné i
zjistit, sepsat a ocenit majetek, který tvoří majetkovou podstatu, dlužník zůstává i nadále osobou s dispozičním
oprávněním k tomuto majetku. Není vyloučeno, aby i v tomto stádiu řízení insolvenční soud předběžným
opatřením omezil dlužníka v jeho dispozičních oprávněních k majetku ve prospěch insolvenčního správce.
Jediným novým účinkem rozhodnutí o úpadku je změna podmínek pro započítávání pohledávek
věřitelů za dlužníkem.
Podle ust. § 140 odst. 2 až 4 InsZ je po rozhodnutí o úpadku započtení vzájemných pohledávek dlužníka a
věřitele, jestliže zákonné podmínky započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku,
přípustné pouze za těchto podmínek:
a)
b)
c)
d)
věřitel si svoji započitatelnou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení a
věřitel nezískal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem a
v době nabytí započitatelné pohledávky nevěděl o dlužníkově úpadku a
před započtením uhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou
pohledávku tohoto věřitele.
Započtení však není přípustné
53
usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSHK 34 INS 111/2008, 1 VSPH 6/2008
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
po dobu trvání moratoria, ledaže insolvenční soud předběžným opatřením nestanoví jinak (§ 122 odst. 3
InsZ),
v reorganizaci od zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku (§ 324 odst. 1 InsZ)
do pravomocného schválení reorganizačního plánu (§ 352 odst. 3 InsZ), ledaže insolvenční soud
předběžným opatřením nestanoví jinak a
v jiných stádiích insolvenčního řízení, pokud tak stanoví v předběžném opatření insolvenční soud.
Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku
Insolvenční řízení lze podstatě rozdělit do tří fází
-
projednání insolvenčního návrhu (od zahájení řízení do rozhodnutí o návrhu),
projednání způsobu řešení úpadku dlužníka (od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu jeho
řešení) a
řešení úpadku dlužníka, když insolvenční zákon umožňuje řešit úpadek dlužníka konkursem (popř.
nepatrným konkursem), oddlužením nebo reorganizací.
Oddlužením lze podle § 389 odst. 1 InsZ řešit úpadek dlužníka, který není podnikatelem. Judikaturou
bylo toto ustanovení vyloženo tak, že
-
není rozhodující status dlužníka (zda je či není podnikatelem), ale rozhodující je charakter dluhů, jež mají
být v insolvenčním řízení uspokojovány.54
Menší objem dluhů z podnikání nemusí být překážkou povolení oddlužení. Základní pravidlo je vymezeno v
usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009 sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009,
publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 7/2009, judikát č. 79 takto: „To, zda
existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování
o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh
z dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k:
1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání,
2) době ukončení dlužníkova podnikání,
3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání,
4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech
dlužníkových závazků,
5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku se jedná, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude
podrobena oddlužení. „
Je-li insolvenční řízení zahájeno k návrhu dlužníka, podává dlužník insolvenční návrh a návrh na řešení
úpadku oddlužením najednou v podobě předepsaného formuláře. V takovém případě (jsou-li k tomu splněny
všechny podmínky) spojí insolvenční soud rozhodnutí o povolení oddlužení s rozhodnutím o úpadku (§148 odst.
3 InsZ).
Je-li insolvenční řízení zahájeno k návrhu věřitele, je dlužník oprávněn podat návrh na řešení úpadku
oddlužením (návrh na povolení oddlužení) ve lhůtě 30 dnů, jež běží ode dne, kdy byl dlužníkovi doručen
věřitelský insolvenční návrh k vyjádření. Jde o lhůtu propadnou, pozdě podaný návrh na povolení oddlužení
54
Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. MSPH 88 INS 18044/2011, 3 VSPH 1378/2011 ze dne 10.5.2012 uzavřel, že „nepovažuje za
vyloučené, aby byl řešen oddlužením úpadek dlužníka, který je sice (jako osoba samostatně výdělečně činná) podnikatelem, nemá však
žádných dluhů z podnikání,“
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
insolvenční soud odmítne (§ 390 odst. 3 InsZ). O povolení oddlužení v řízení zahájeném k návrhu věřitele
rozhodne insolvenční soud nejpozději do 30 dnů od rozhodnutí o úpadku (§ m149 odst. 2 InsZ).
Reorganizací lze řešit úpadek dlužníka, který je podnikatelem a má dluhy z podnikání (§ 316 odst. 2 InsZ).
Předpoklady, za kterých lze dlužníkovi povolit řešení úpadku reorganizací vymezil Nejvyšší soud ČR v usnesení
sp.zn. 29 NSCR 30/2010 ze dne 20.1.2011 takto:
I.
Jestliže insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku nespojil rozhodnutí o prohlášení konkursu, ačkoli dlužníka,
který je podnikatelem, z reorganizace vylučuje úprava obsažená v § 316 odst. 3 insolvenčního zákona (§ 148
odst. 1 insolvenčního zákona), není při vydání rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku vázán
požadavkem vyčkat skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (§ 149 odst. 1 insolvenčního
zákona) ani usnesením o způsobu řešení úpadku přijatým schůzí věřitelů (§ 152 insolvenčního zákona).
II. Je-li dlužník podnikatelem, u kterého je reorganizace podle insolvenčního zákona - objektivně vzato - přípustná,
nelze s rozhodnutím o úpadku spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a
předmětem jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku je vždy též bod nabízející schůzi věřitelů
hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Insolvenční soud v takovém případě není oprávněn rozhodnout o
dlužníkově včas podaném a opodstatněném návrhu na povolení reorganizace až do skončení (první) schůze
věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Nevznese-li k výzvě insolvenčního soudu návrh na přijetí usnesení
schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku žádný z přítomných věřitelů, je tím příslušný bod konání této
schůze věřitelů vyčerpán. Schůze věřitelů přitom může v takovém případě přijmout usnesení o tom, že povoluje
způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací, bez zřetele k tomu, že v době konání schůze věřitelů dlužníku
nebo některému z přihlášených věřitelů již uplynula lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace. Jestliže
schůze věřitelů přijme předepsanou většinou (§ 151 insolvenčního zákona) usnesení o tom, že způsobem řešení
dlužníkova úpadku má být konkurs, je tím pro insolvenční soud v intencích § 152 věty první insolvenčního zákona
závazným způsobem určen způsob řešení dlužníka úpadku (konkursem), a to bez zřetele k tomu, že je zde jinak
věcně zdůvodněný a včasný návrh dlužníka na povolení reorganizace, jemuž by insolvenční soud jinak (kdyby
nebylo usnesení schůze věřitelů podle § 150 insolvenčního zákona) vyhověl.
III. Je-li dlužník podnikatelem, u kterého reorganizace podle insolvenčního zákona není vyloučena podle § 316 odst.
3 insolvenčního zákona, avšak dlužník nesplňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost
reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona, je reorganizace přípustná podmíněně, za
předpokladu, že dlužník ve spojení se včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě určené
v § 316 odst. 5 insolvenčního zákona reorganizační plán přijatý způsobem popsaným v témže ustanovení. S
rozhodnutím o úpadku proto nelze spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a
předmětem jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku je vždy též bod nabízející schůzi věřitelů
hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Jestliže však lhůta určená k předložení reorganizačního plánu
dlužníkem v § 316 odst. 5 insolvenčního zákona marně uplyne ještě před konáním oné (první) schůze věřitelů,
stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před
konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení
dlužníkova úpadku vydané poté, co se reorganizace stala definitivně nepřípustnou, není pro insolvenční soud
závazné.
Pavel Berger
Majetková podstata
Ustanovení § 205 IZ určuje, že podal-li insolvenční návrh dlužník, náleží do majetkové podstaty
majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v jeho
průběhu (odst. 1). Podá-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi
patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka
nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o
úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
(odst. 2). Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odst. 1 a 2 náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na
tomto majetku.
Majetek podle odst. 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a
jeho manžela (odst. 3). Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon,
zejména, jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na
majetek dlužníka (odst. 4).
Z výše uvedeného vyplývá, že pro vymezení majetkové podstaty je určující, kdo podal insolvenční návrh:
- podá-li insolvenční návrh dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni
zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v jeho průběhu
- podá-li insolvenční návrh věřitel, patří do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy
insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem předběžným opatřením,
majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, a
majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí
-
v případě, že je dlužník spoluvlastníkem majetku, náleží do majetkové podstaty jeho podíl na tomto
majetku. Do majetkové podstaty dlužníka náleží i majetek ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.
Majetkovou podstatu tvoří zejména:
-
peněžní prostředky
(v hotovosti i na bankovních účtech, bez ohledu na měnu)
-
věci movité a nemovité
(u nemovitých věcí pozemky a stavby evidované i neevidované v katastru nemovitostí, včetně
rozestavěných objektů, u movitých věcí i rozpracované výrobky a další)
-
podnik
(jako věc hromadná definovaná v obchodním zákoníku jako „soubor hmotných, jakož i osobních a
nehmotných složek podnikání, včetně věcí, práv a jiných majetkových hodnot, jež patří podnikateli
/dlužníkovi/ a slouží k provozování podniku nebo s ohledem na svoji povahu mají sloužit jeho provozování“
-
soubor věcí a věci hromadné
(soubory movitých či nemovitých věcí, například sbírky)
-
vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů
(podle § 716 a násl. obchodního zákoníku nebo jiné formy vkladů a depozit, kde jde o dlužníkovy
pohledávky z vkladů upravených § 778 až 787 občanského zákoníku)
-
akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění práva
-
obchodní podíl
(postupuje se dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku)
-
dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud
nejsou splatné (jedná se o dlužníkovi pohledávky za všemi jeho dlužníky – pohledávky za poskytnutá plnění,
směnečné pohledávky, nároky na vypořádací podíly a likvidační zůstatky, nároky na náhradu škody,
reklamační nároky, pohledávky z pojistných plnění, úroky a úroky z prodlení nároky na vydání
bezdůvodného obohacení, nároky na dividendy a další)
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi nahrazují
odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady
ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a
podpora při rekvalifikaci
(příjmy dlužníka je možno postihnout podle ust. § 207 I jen ve stejném rozsahu, v jakém mohou být tyto
postiženy při výkonu rozhodnutí nebo v jakém mohou být při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky)
-
další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu
(např. předměty průmyslového vlastnictví apod.)
-
příslušenství, přírůstky, plody a užitky shora jmenovaného majetku
Ustanovení § 207 IZ vymezuje majetek vyloučený z majetkové podstaty tak, že do majetkové podstaty
nepatří
majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, věci sloužící k podnikání dlužníka však
z majetkové podstaty vyloučeny nejsou
(majetek nepostižitelný výkonem rozhodnutí a exekucí je je specifikován v o.s.ř. a jedná se zejména o
následující věci, pokud nesloužily k podnikání dlužníka: běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení
domácnosti, snubní prsteny a jiné předměty obdobné povahy, zdravotnické potřeby a jiné věci, které
dlužník potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě, hotové peníze do částky 1.000,- Kč.
-
příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu
rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky
(tyto přednostní pohledávky jsou specifikovány v ust. § 279 odst. 2 OSŘ jako pohledávky výživného,
pohledávky náhrady škody způsobené poškozenému ublížením na zdraví, pohledávky náhrady škody
způsobené úmyslnými trestnými činy, pohledávky daní a poplatků, pohledávky náhrady přeplatků na
dávkách nemocenského pojištěné, důchodového pojištění, úrazového pojištění a pohledávky pojistného na
veřejném zdravotním pojištění/, pohledávky náhrady za příspěvek na výživu dítěte a příspěvek na úhradu
potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče, pohledávky náhrady přeplatků na podpoře
v nezaměstnanosti a podpoře při rekvalifikaci, pohledávky náhrady přeplatků na dávky státní sociální
podpory, pohledávky náhrady mzdy, platu nebo odměny a sníženého platu nebo snížené odměny
poskytované v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény)
Z příjmu dlužníka – fyzické osoby, tak lze ve prospěch majetkové podstaty srazit až dvě třetiny z jeho čisté
mzdy, které budou zjištěny tak, že z čisté mzdy bude nejprve odečtena základní částka podle § 278 OSŘ a
zbylá částka bude poté zaokrouhlena směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých
korunách českých.
Podle § 208 IZ nepatří do majetkové podstaty rovněž majetek, se kterým lze podle zvláštního právního
předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního
rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávného celku nebo státního fondu, finanční rezervy
vytvářené podle zvláštních právních předpisů, majetek ČNB, který byl na základě zvláštních dohod svěřen do
správy jiné osobě, zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití a majetek státu v rozsahu stanoveném
zvláštním právním předpisem.
Zjišťování majetkové podstaty zajišťuje od svého ustanovení insolvenční správce nebo předběžný
správce, který je povinen řídit se pokyny insolvenčního soudu. Dlužník je povinen poskytnout insolvenčnímu
správci nebo předběžnému správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost. Insolvenční
správce nebo předběžný správce získává poznatky o majetku náležejícím do majetkové podstaty od dlužníka
(fyzické osoby nebo statutárního zástupce právnické osoby), za součinnosti orgánů státní správy ve smyslu ust. §
43 IZ jako jsou katastrální úřady, dopravní úřady evidující motorová vozidla, jiné správní úřady evidující
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
majetek, osoby evidující cenné papíry, notáři a exekutoři, finanční instituce jako banky, spořitelní a úvěrní
družstva, pobočky zahraničních bank, provozovatelé telekomunikačních a poštovních služeb apod. Výsledkem
činnosti insolvenčního správce nebo předběžného správce směřujícího ke zjištění majetkové podstaty je
sestavení soupisu majetkové podstaty na základě poznatků získaných ze seznamu majetku předloženého
dlužníkem a pak z vlastní činnosti prováděné insolvenčním (nebo předběžným) správcem.
Od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, je dlužník povinen zdržet
se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné
změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Právní
úkony, které dlužník učinil v rozporu s těmito omezeními, jsou vůči věřitelům neúčinné.
Rozsah majetkové podstaty je ovlivněn i způsobem řešení úpadku. Konkrétně v případě oddlužení je
rozsah majetkové podstaty rozdílný v závislosti na tom, zda je oddlužení řešeno formou zpeněžení majetkové
podstaty (v takovém případě se majetek získaný dlužníkem po schválení oddlužení nestává součástí majetkové
podstaty viz ustanovení § 408 odst. 1 IZ) nebo splátkovým kalendářem (v takovém případě se majetek získaný
dlužníkem a uvedený v ustanovení § 412 odst. 1 písm. b/ IZ stává součástí majetkové podstaty a věřitelé
dlužníka z něj budou uspokojeni).
Insolvenční zákon nezahrnuje do majetkové podstaty dlužníka majetek třetích osob, které svým
majetkem zajišťovaly závazky dlužníka (jak tomu bylo dle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV). Uvedené vyplývá jednak
z dikce ustanovení § 205 IZ, ale lze to dovodit i z ustanovení § 2 písm. g/ IZ, které obsahuje následující definici
zajištěného věřitele:
Zajištěným věřitelem je věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové
podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím
převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní
úpravy. Majetek výše vymezených třetích osob sice není zahrnut do majetkové podstaty dlužníka, avšak
uvedené nic nemění na tom, že věřitelé dlužníka se i v průběhu insolvenčního řízení budou moci z něj uspokojit.
Věřitelé, kteří mají svoji pohledávku zajištěnou majetkem ve vlastnictví třetí osoby, se musí domáhat svého
uspokojení ze zajištění zcela mimo insolvenční řízení. Svou pohledávku (jako podmíněnou) jsou oprávnění
přihlásit i do insolvenčního řízení vedeného na majetek osobního dlužníka. Za situace, kdy v průběhu
insolvenčního řízení budou uspokojeni mimo insolvenční řízení z majetku zástavního dlužníka, mohou vzít svou
přihlášku v příslušném rozsahu zpět. Pokud tak neučiní, insolvenční soud postupem dle ustanovení § 186 odst.
1 IZ a jejich účast v insolvenčním řízení ukončí.
Ustanovení § 205 odst. 4 IZ stanoví, že součástí majetkové podstaty je i majetek ve vlastnictví třetích
osob, jde-li např. o plnění z neúčinných právních úkonů. Insolvenční zákon předpokládá dva typy neúčinnosti: a)
neúčinnost ze zákona (např. dle § 211 IZ) a b) neúčinnost na základě rozhodnutí soudu (§ 235 a násl. IZ).
Důležité je, že bez ohledu na to, o který z výše uvedených typů neúčinnosti se jedná, není insolvenční správce
oprávněn k soupisu takto ušlého majetku do majetkové podstaty, ale musí vyčkat až na výsledek soudního
řízení. Teprve v případě úspěchu insolvenčního správce mohou být věci ve vlastnictví třetích osob zahrnuty do
majetkové podstaty dlužníka.
Vyloučení a vynětí z majetkové podstaty (§ 225 a násl. IZ)
Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo
k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou i u
insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být
proti insolvenčnímu správci podána ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odst. 1 bylo doručeno
vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Pokud nebyla žaloba podána včas, platí, že označený
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
majetek je do soupisu pojat oprávněně. To platí i v případě, že insolvenční soud žalobu zamítne, nebo řízení o
žalobě odmítl nebo zastavil. Insolvenční správce nesmí od počátku běhu lhůty k podání žaloby až do
pravomocného skončení řízení o žalobě (tedy po celou dobu řízení o žalobě) majetek, který je předmětem
žaloby zpeněžit a ani s ním jinak nakládat s výjimkou toho, že odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně
hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce).
Dlužník může uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku
nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208 IZ. Učiní tak vůči
insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět,
že došlo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty do soupisu.
Insolvenční správce může z majetkové podstaty kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vyjmout věci,
práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, které nemohou sloužit k uspokojení věřitelů, zejména
neprodejné věci a nedobytné pohledávky. Učiní tak po předchozím souhlasu věřitelského výboru a
insolvenčního soudu.
Věřitelé v insolvenčním řízení
Pohledávky za majetkovou podstatou
Základním znakem pohledávek za majetkovou podstatou je, že vznikly po zahájení insolvenčního řízení
nebo dokonce až po rozhodnutí o úpadku. Podle § 168 InsZ jsou pohledávkami za majetkovou podstatou tyto
pohledávky, pokud vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria:
a)
b)
c)
d)
e)
f)
náhrada hotových výdajů a odměna předběžného správce; to neplatí, byl-li předběžný správce ustanoven
insolvenčním správcem,
náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora dlužníka jmenovaného soudem a správce podniku dlužníka za
součinnost poskytnutou předběžnému správci nebo insolvenčnímu správci,
náhrada nutných výdajů a odměna členů a náhradníků věřitelského výboru,
náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, jestliže ji v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu
zaplatila jiná osoba než dlužník,
pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2 InsZ
pohledávky věřitelů z úvěrového financování.
Pohledávkami za majetkovou podstatou jsou dále tyto pohledávky za předpokladu, že vznikly po
rozhodnutí o úpadku:
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
h)
hotové výdaje a odměna insolvenčního správce,
náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka,
náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora, osoby v postavení obdobném postavení likvidátora a
odpovědného zástupce za činnost prováděnou po rozhodnutí o úpadku,
náhrada hotových výdajů a odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem za účelem ocenění
majetkové podstaty,
daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na veřejné zdravotní pojištění,
pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními oprávněními, s výjimkou smluv uzavřených
dlužníkem po schválení oddlužení,
pohledávky věřitelů ze smluv, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními povolila, jakož i ze smluv,
které osoba s dispozičními oprávněními nevypověděla,
pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv, od nichž bylo odstoupeno nebo které
osoba s dispozičními oprávněními vypověděla,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
i)
j)
náhrada hotových výdajů osob, které poskytly insolvenčnímu správci součinnost,
další pohledávky, o nichž tak stanoví tento zákon.
Protože pohledávkami za majetkovou podstatou jsou podle ust. § 168 odst. 2 písm. j) InsZ i další
pohledávky, o kterých tak stanoví insolvenční zákon, není výčet uvedený shora taxativní; zároveň však nemůže
být okruh pohledávek za majetkovou podstatou rozšiřován právní úpravou obsaženou v jiném než insolvenčním
zákoně. Mezi další pohledávky za majetkovou podstatou patří např.
-
-
náklady vzniklé věřitelskému výboru při využití služeb právních, ekonomických a jiných specializovaných
odborníků, pokud to odsouhlasí insolvenční soud (§ 60 odst. 3 InsZ),
záloha poskytnutá insolvenčnímu správci věřitelem ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení
incidenčního sporu, pokud o podání takové žaloby rozhodl věřitelský výbor a v majetkové podstatě nejsou k
jejich krytí potřebné finanční prostředky, za předpokladu, že takto vyvolaný spor skončí ve prospěch
insolvenčního správce (§ 239 odst. 2 InsZ),
nutné výdaje a přiměřená odměna osobám uvedeným v § 252 odst. 2 InsZ.
pohledávka druhého účastníka z pokračování smlouvy o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí,
která nebyla v době prohlášení ještě zcela splněna ani dlužníkem, ani druhým účastníkem smlouvy, pokud
nebylo od takové smlouvy odstoupeno (§ 253 odst. 4 InsZ).
Pro uplatňování pohledávek za majetkovou podstatou platí tato pravidla:
-
-
-
-
-
Pohledávky se neuplatňují přihláškou ale u insolvenčního správce způsobem, jako kdyby byl insolvenční
správce u těchto pohledávek dlužníkem.
Sporuje-li insolvenční správce existenci nebo výši pohledávky za podstatou a odmítá-li ji uspokojit, může se
nositel takové pohledávky domáhat jejího zaplacení proti insolvenčnímu správci žalobou u obecného soudu
(nejde o incidenční spor). S výjimkou uvedenou v ust. § 267 odst. 3 InsZ se nelze domáhat výkonu rozhodnutí
takto soudně přiznané pohledávky, nicméně z rozsudku plyne, zda pohledávka existuje a v jaké výši (nahrazuje
tak vlastně rozsudek ve sporu o pravost nebo výši pohledávky).
Pro uplatnění pohledávek za majetkovou podstatou neplatí propadná přihlašovací lhůta, ale je třeba je uplatnit
nejpozději tak, aby mohly být v průběhu insolvenčního řízení uspokojeny; v konkursu pak nejpozději před
předložením konečné zprávy (pokud nevznikly až v průběhu jejího schvalování nebo až po jejím schválení).
V konkursu jsou uspokojovány nejlépe ve lhůtách jejich splatnosti, pokud má insolvenční správce k jejich
uspokojení dostatek finančních prostředků; jestliže výtěžek získaný zpeněžením majetkové podstaty
nepostačuje k jejich úplnému uspokojení, pak ust. § 305 odst. 2 InsZ obsahuje pravidlo pro jejich poměrné
uspokojení na konci konkursního řízení v „rozvrhu pro přednostní pohledávky“.
V oddlužení připadá v úvahu uspokojovat jako pohledávku za majetkovou podstatou toliko odměnu a náklady
insolvenčního správce. Úhrada jiných pohledávek, které vznikají v průběhu oddlužení, je záležitostí dlužníka a
jejich neplacení může být důvodem ke zrušení oddlužení a prohlášení konkursu podle ust. § 418 odst. 1 písm.
c) InsZ.
Zaplacené pohledávky za majetkovou podstatou jsou jedním z předpokladů pro schválení reorganizačního
plánu soudem (§ 348 odst. 1 písm. e) InsZ)
Pohledávky na roveň postavené pohledávkám za majetkovou podstatou
Obdobnému režimu, jakým se řídí uplatňování a uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou, je
podrobena skupina pohledávek vyjmenovaných v ust. § 169 InsZ, když pro ně platí, že není rozhodující, zda
vznikly ještě před zahájením insolvenčního řízení nebo až v jeho průběhu. Mezi pohledávky postavené na roveň
pohledávkám za majetkovou podstatou podle ust. § 169 InsZ patří:
a)
b)
pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak,
pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
c)
d)
e)
f)
g)
h)
pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a za prostředky
odvedené podle zvláštních právních předpisů 55,
pohledávky účastníků z penzijního připojištění se státním příspěvkem,
pohledávky věřitelů na výživném ze zákona,
náhrada nákladů, které třetí osoby vynaložily na zhodnocení majetkové podstaty, mají-li z toho důvodu proti
dlužníku pohledávku z bezdůvodného obohacení,
pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria vyhlášeného před zahájením insolvenčního řízení ze smluv
podle § 122 odst. 2 InsZ, bylo-li insolvenční řízení zahájeno ve lhůtě 1 roku od zániku moratoria,
další pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon.
I výčet pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou obsažený v ust. § 169
InsZ není taxativní; insolvenční zákon může toto pořadí přiznat i jiným pohledávkám.
Pro uplatňování a uspokojování těchto pohledávek platí vše, co platí pro pohledávky za majetkovou
podstatou – viz kapitola 1.5.1.
Jednoduššímu režimu je podrobeno uplatňování pracovněprávních nároků. Z usnesení Vrchního soudu
v Praze sp.zn. KSPL 27 INS 5308/2008, 1 VSPH 258/2010-P119 ze dne 20. 4. 2010 plynou následující závěry :
I.
II.
III.
IV.
Pracovněprávní pohledávka se považuje za uplatněnou – aniž by bylo třeba ji přihlašovat – ve výši plynoucí
z účetnictví dlužníka nebo z evidence, kterou dlužník vedl podle zvláštního právního předpisu, jinak ji věřitel
může uplatnit – bez ohledu na lhůtu pro přihlášení pohledávek (§ 173 odst. 1 IZ) – přímo vůči insolvenčnímu
správci postupem podle § 203 IZ, a nikoliv vůči insolvenčnímu soudu přihláškou podle § 173 IZ.
K uspokojení pracovněprávní pohledávky může dojít kdykoliv po rozhodnutí o úpadku dlužníka – umožňuje-li to
stav majetkové podstaty – bez toho, že by ji bylo třeba přezkoumat na přezkumném jednání. V případě, že ji
insolvenční správce v plné výši a včas neuspokojí, je odpovídajícím právním prostředkem pro její vymožení
žaloba podaná u příslušného okresního soudu proti insolvenčnímu správci o její zaplacení s tím, že po právní
moci rozhodnutí o žalobě určí insolvenční soud lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství a
to, která část majetkové podstaty může být použita k jejímu uspokojení.
Je pojmově vyloučeno uvažovat o pracovněprávní pohledávce věřitele tak, že měla být uplatněna přihláškou a
ve smyslu § 244 IZ zásadně poměrně uspokojena z výnosu zpeněžení majetkové podstaty. Jestliže ji věřitel
přesto uplatnil formou přihlášky peněžité pohledávky, není důvod postupovat podle § 185 IZ a spojovat
s takovým uplatněním důsledky plynoucí z toho, že přihláška byla podána opožděně.
Je žádoucí, aby insolvenční soud v obdobných případech věřitele, popř. další účastníky řízení, o tom, jak naložil
s přihláškou pohledávky, vhodným způsobem vyrozuměl, například usnesením, jímž se upravuje vedení řízení.
Proti nesprávnému úsudku soudu o tom, že podle obsahu nejde o přihlášku pohledávky, se věřitel může bránit
obdobně jako v případě, kdy insolvenční správce postupem podle § 189 odst. 1 IZ nezařadí do seznamu
pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení či další pohledávky, u kterých to stanoví
zákon, návrhem, aby jeho pohledávka byla zařazena do seznamu přihlášených pohledávek. O tomto návrhu je
insolvenční soud povinen rozhodnout usnesením, proti němuž je odvolání přípustné.
55
Zaměstnanec dlužníka, který je v platební neschopnosti, má nárok, aby mu Úřad práce České republiky za podmínek a v rozsahu
stanoveném zákonem č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele vyplatil mzdové splatné nároky,
jež mu dlužník jako jeho zaměstnavatel nevyplatil. Podle § 11 odst. 3 cit zákona na Úřad práce České republiky přechází do výše
vyplacených a odvedených peněžních prostředků mzdový nárok zaměstnance, který má vůči zaměstnavateli. Bylo-li vydáno rozhodnutí o
úpadku zaměstnavatele, uplatní Úřad práce České republiky pohledávky jednotlivých zaměstnanců v insolvenčním řízení. Z toho plyne, že v
rozsahu, v jakém Úřad práce České republiky dle zákona č. 118/2000 Sb. uhradil za dlužníka-zaměstnavatele jeho zaměstnanci mzdové
nároky, stává se místo tohoto zaměstnance věřitelem předmětných mzdových nároků.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zajištěné pohledávky
Ust. § 2 písm. g) InsZ definuje zajištěného věřitele tak, že zajištěným věřitelem je věřitel, jehož
pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to:
-
zástavním právem
zadržovacím právem,
omezením převodu nemovitostí,
zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění a nebo
obdobným právem podle zahraniční úpravy.
Za zajištěného věřitele lze v insolvenčním řízení pokládat věřitele, který
-
-
včas uplatní svoji zajištěnou pohledávku v insolvenčním řízení přihláškou a
zajištění pohledávky nezískal až po zahájení insolvenčního řízení, neboť tomu brání ust. § 109 odst. 1 písm. b)
InsZ a
pohledávka je zajištěna majetkem, který patří do majetkové podstaty, tedy ve většině případů majetkem
dlužníka nebo výjimečně i majetkem ve vlastnictví třetí osoby, pokud tento majetek odešel z dlužníkovy
dispozice neúčinným úkonem a insolvenční správce se odpůrčí žalobou neúčinnosti úspěšně dovolal a majetek
do majetkové podstaty dodatečně sepsal a
má zajištěnou pohledávku většinou přímo za dlužníkem; není však vyloučeno, aby obligačním dlužníkem byla
třetí osoba a v úpadku se nacházel vlastník majetku, který slouží k zajištění.
Pro uspokojení pohledávky zajištěného věřitele platí:
-
-
-
-
-
Zajištěný věřitel udílí insolvenčnímu správci pokyny, jimiž se insolvenční správce řídí při správě (§230 odst. 3
InsZ) a zpeněžení (§283 InsZ) předmětu zajištění. Uplatňuje-li právo ze zajištění ke stejnému předmětu více
zajištěných věřitelů, musí udělit insolvenčnímu správci pokyn společný. Má-li insolvenční správce za to, že
udělený pokyn nesměřuje k řádné správě nebo že lze majetek zpeněžit výhodněji, je insolvenční správce
oprávněn obrátit se na insolvenční soud se žádostí o přezkoumání takového pokynu. Obdobně to platí pro
situaci, kdy zajištění věřitelé nejsou schopni společný pokyn udělit.
Dojde-li v průběhu insolvenčního řízení ke zpeněžení předmětu zajištění, uspokojují se zajištění věřitelé
z výtěžku vypočteného podle pravidla obsaženého v ust. § 298 odst. 2 a 3 InsZ a to postupně v pořadí, v jakém
vznikl právní důvod zajištění pohledávky.
Výtěžek zpeněžení vydá insolvenční správce zajištěným věřitelům bezprostředně po zpeněžení, a to po
předchozím souhlasu insolvenčního soudu.
Je-li úpadek dlužníka řešen konkursem a nepodařilo se z výtěžku dosaženého zpeněžením předmětu zajištění
pohledávky zajištěných věřitelů zcela uspokojit, uspokojuje se zbytek pohledávky spolu s ostatními
pohledávkami poměrně v rozvrhu.
Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty, postupuje se při
uspokojování pohledek zajištěných věřitelů obdobně jako v konkursu (ust. § 398 odst. 2 InsZ).
Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením ve formě splátkového kalendáře, pak dojde ke zpeněžení předmětu
zajištění pouze v případě, kdy o to zajištěný věřitel v průběhu oddlužení požádá. Pro tento případ platí, že
neuspokojená část pohledávky zajištěného věřitele se v rámci splátkového kalendáře neuspokojuje a že na
neuspokojenou část pohledávky zajištěného věřitele dopadá dlužníkovi přiznané osvobození od dluhů (ust. §
398 odst. 3 InsZ). Nepožádá-li zajištěný věřitel insolvenčního správce o zpeněžení zástavy, pohledávka
zajištěného věřitele se nijak v průběhu oddlužení neuspokojuje; dlužníkovi přiznané osvobození od dluhů na ni
však nedopadá (§ 414 odst. 4 InsZ).
Při řešení úpadku reorganizací pro zajištěné věřitele platí, že pokud zajištění věřitelé neschválí jiný (nižší)
rozsah plnění pak musí v rámci plnění reorganizačního plánu získat k zajištění svých pohledávek stejný nebo
obdobný druh zajištění, v témže pořadí, ke stejnému nebo obdobnému majetku dlužníka, případně k jinému
majetku dlužníka nejméně stejné hodnoty a obdržet plnění, jehož současná hodnota ke dni účinnosti
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
reorganizačního plánu se bude rovnat nejméně hodnotě zajištění stanovené ve znaleckém posudku (§ 349
odst. 1 InsZ).
Uplatní-li věřitel k přihlášené pohledávce právo na uspokojení ze zajištění, je insolvenční správce povinen
podle ust. § 219 odst. 4 InsZ zadat znalci ocenění předmětu zajištění. Výkladové problémy činí ust. § 167 odst.
2 InsZ, podle kterého platí, že je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení hodnota
zajištění nižší, než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za
nezajištěnou.
Jak má tedy insolvenční správce vyložit toto ustanovení, pokud věřitel přihlásil zajištěnou pohledávku ve výši 1
mil. Kč a znalec ocenil předmět zajištění částkou 600 tis. Kč?
Pro tento případ platí, že výše uvedené zjištění nemůže mít vliv na
přezkoumání pohledávky při přezkumném jednání (není důvod popřít zajištění u pohledávky přesahující
600 tis. Kč),
- vydání výtěžku zajištěnému věřiteli, neboť to odvisí od částky dosažené zpeněžením a není vyloučeno, že
insolvenční správce zpeněžení za částku vyšší, než ke které dospěl znalec.
Zjištění hodnoty zajištění má vliv na56
-
-
-
výkon hlasovacího práva tímto věřitelem (při volbě věřitelského výboru by tento věřitel hlasoval
s pohledávkou ve výši 600 tis. Kč se zajištěnými věřiteli a se zbytkem ve výši 400 tis. Kč s nezajištěnými
věřiteli) a na
případné úročení zajištěné pohledávky podle ust. § 171 InsZ.
Je-li pohledávka zajištěna na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva (nejčastěji převod vlastnictví
k věci dlužníka na věřitele) pak platí, že i tento věřitel musí v rámci insolvenčního řízení uplatnit svoji
pohledávku jako ostatní zajištění věřitelé standardním přihlášením pohledávky jako pohledávky zajištěné dle §
166 InsZ a jeho pohledávka bude přezkoumána postupem dle § 188 a § 190 a násl. InsZ. Uspokojení jeho
pohledávky mimo insolvenční řízení prodejem převedené věci připustit nelze, neboť by to mělo za následek
změnu rozsahu majetkové podstaty v neprospěch ostatních věřitelů. Dosud nezpeněžený majetek dlužníka,
který byl převeden na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, bude v případě rozhodnutí o úpadku
dlužníka majetkem náležejícím do majetkové podstaty. Věřitel bude povinen strpět prodej zástavy
insolvenčním správcem a uspokojení jeho pohledávky bude probíhat podle zásad zakotvených v § 299 odst. 1
IZ.57
56
např. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSOS 25 INS 8335/2009, 2 VSOL 471/2012-P1-11 ze dne 24. července 2012:
Ustanovení § 167 odst. 2 IZ není ustanovením, podle něhož by bylo lze uspokojovat zajištěného věřitele, resp. podle něhož by se
rozhodovalo o vydání výtěžku zpeněžení zajišťovacích instrumentů. K takovému účelu toto ustanovení neslouží. Jeho hlavním smyslem je
objektivizovat hodnotu zajištění do doby, než bude hodnota zajištění zjištěna jeho realizací (tj. zpeněžením zajištění). Určení hodnoty
zajištění slouží především pro potřebu výkonu hlasovacího práva na schůzích věřitelů, zejména tam, kde se hlasuje podle jednotlivých
skupin nezajištěných a zajištěných věřitelů (např. § 57, § 148 odst. 2, § 151 odst. 1, § 337, § 344 a násl. IZ). Rozhodovat podle něj o vydání
výtěžku zpeněžení zajištění však možné není.
57
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 37 INS 7184/2010, 2 VSPH 1024/2011-A ze dne 19. 9. 2011
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Dne 1. 8. 2013 nabude účinnosti zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, který novelizuje rovněž
insolvenční zákon, pokud jde o okruh zajištěných věřitelů.
Podle novelizovaného ust. § 167 odst. InsZ se věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným
činem uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, byly-li tyto hodnoty
zajištěny v trestním řízení o tomto trestném činu a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění
podle trestního řádu trvá, nebo podal-li takový věřitel návrh na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského
zástavního práva na nemovitostech v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvalo. Pro pořadí uspokojení
podle odstavce 1 je rozhodující doba vzniku zajištění podle trestního řádu.
Ostatní (nepřednostní) pohledávky
Nepřednostními pohledávkami je nutno rozumět pohledávky, které se uspokojují v rámci
insolvenčního řízení až v případě, kdy jsou zcela uspokojeny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky
jim na roveň postavené. Nutno je rovněž zmínit, že pokud je k majetku patřícímu do majetkové podstaty
uplatněno právo na uspokojení ze zajištění, mají zajištění věřitelé přednostní právo na vydání výtěžku získaného
zpeněžením předmětu zajištění, a to jak před nepřednostními věřiteli, tak před nositeli pohledávek za
majetkovou podstatou a jim na roveň postavených.
Tito věřitelé uplatňují své nároky v insolvenčním řízení přihláškou (viz část 1.6) ve lhůtách stanovených
k tomu v rozhodnutí o úpadku.
V konkursním řízení jsou nepřednostní pohledávky uspokojovány až v samotném závěru řízení na
základě pravomocného rozvrhového usnesení.
Pro neuspokojené části pohledávek pak platí, že
-
-
neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, nestanoví-li výslovně insolvenční zákon jinak (§ 244
InsZ).
Na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo
exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel s tím, že toto právo se promlčí až
za 10 let od zrušení konkursu.
Byl-li konkurs veden na právnickou osobu a skončilo-li konkursní řízení zrušením konkursu po splnění
rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu pro nedostatek majetku, pak je tato právnická osoba ze
zákona zrušena a následuje její výmaz z obchodního rejstříku (pokud nemá majetek, pak se nevyžaduje její
likvidace). V takovém případě neuspokojená část pohledávky zanikne v důsledku zániku dlužníka.; to neplatí,
lze-li pohledávku spokojit třetí osobou ze zajištění.
V případě řešení úpadku oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty jsou nepřednostní
pohledávky uspokojovány obdobně jako v konkursu. Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením ve formě
splátkového kalendáře, pak jsou uspokojovány na základě insolvenčním soudem schváleného splátkového
kalendáře, a to poměrně podle jejich výše.
Splní-li dlužník oddlužení, bude mu insolvenčním soudem přiznáno osvobození od dluhů a
z neuspokojených částí pohledávek se stane naturální obligace (pohledávka soudně nevymahatelná).
Osvobození se vztahuje i na takové pohledávky, které věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili, ačkoliv
pohledávky v přihlašovací lhůtě existovaly a přihlášeny tak objektivně věřitelem být mohly (§ 414 InsZ).
Tím, že byl dlužník osvobozen od hrazení neuspokojených pohledávek nebo jejich částí, není vyloučeno,
aby věřitel vymohl svoji pohledávku proti spoludlužníkovi, ručiteli, zástavnímu dlužníkovi nebo jiné osobě, která
pohledávku věřitele za dlužníkem osobně nebo věcně zajistila.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V reorganizaci jsou nepřednostní věřitelé rozděleni do skupin tak, aby v každé skupině byli věřitelé se
zásadně shodným právním postavením a zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Kritéria neurčuje zákon, ale
sám reorganizační plán. Je-li reorganizační plán schválen, pak podle ust. § 356 InsZ platí, že zanikají práva všech
věřitelů vůči dlužníkovi a za věřitele dlužníka se považují osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek
v něm stanovených. Tyto nově založené pohledávky jsou pak dlužníkem uspokojovány plněním reorganizačního
plánu.
Pohledávky vyloučené z uspokojení v rámci insolvenčního řízení
Ustanovení § 170 InsZ obsahuje výčet pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Pokud
věřitel přesto takovou pohledávku uplatní v rámci insolvenčního řízení přihláškou, pak insolvenční správce
nezařadí takovou pohledávku do seznamu pohledávek sestaveného pro účely přezkumného jednání a
k pohledávce se tedy v rámci přezkumného jednání nebude vyjadřovat58.
Pohledávkami vyloučenými z uspokojení v rámci insolvenčního řízení podle ust. § 170 InsZ jsou:
a)
úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před
rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí,
b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí
o úpadku,
c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv,
d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka59, s výjimkou příslušenství daní, poplatků, pojistného na
sociální zabezpečení a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto příslušenství
vznikla před rozhodnutím o úpadku,
e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku,
f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.
Tím však výčet pohledávek vyloučených z uspokojení v insolvenčním řízení nekončí. Nejvyšší soud ČR
v usnesení sp.zn. 29 NSČR 16/2011-P8-23, KSPH 39 INS 4718/2009 ze dne 30.11.2011 shrnul okruh dalších
pohledávek vyloučených z uspokojení takto:
„Protipólem pohledávek věřitelů uspokojitelných v insolvenčním řízení jsou pohledávky, které insolvenční zákon
z takového uspokojení výslovně vylučuje, Jde o pohledávky vypočtené v § 170 insolvenčního zákona.
Insolvenční zákon dále vylučuje z uspokojení v insolvenčním řízení ty z přihlášených pohledávek, k nimž se v
důsledku později (poté, co nastaly účinky přihlášení) nastalých skutečností nepřihlíží (srov. § 185 insolvenčního
zákona). Povahou věci je rovněž dáno, že z uspokojení v insolvenčním řízení jsou (faktickou cestou) vyloučeny
pohledávky, které věřitel, jemuž insolvenční zákon předepisuje uplatnění pohledávky vůči dlužníku podáním
přihlášky, nepřihlásil v průběhu insolvenční ho řízení vůbec nebo pohledávky za majetkovou podstatou a
pohledávky jim na roveň postavené, které věřitel neuplatnil v průběhu insolvenční ho řízení postupem dle § 203
insolvenčního zákona (takže se o nich insolvenční správce nedozvěděl).
58
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.3.2010, sp.zn. KSOS 33 INS 5524/2009, 2 VSOL 13/2010-B : Nesouhlasí-li věřitel
s postupem správce, který jeho pohledávku (její část) nezařadil do seznamu přihlášených pohledávek s odůvodněním, že je vyloučena
z uspokojení (§ 170, § 189 odst. 1 věta druhá), může podat návrh, aby jeho pohledávka (její část) byla zařazena do seznamu přihlášených
pohledávek. Proti usnesení insolvenčního soudu, který takovému návrhu věřitele nevyhoví, je odvolání přípustné.
59
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 7469/2010, 3 VSPH 1057/2011-P4: Pokuta uložená za správní delikt (byť
v posuzovaném případě šlo o přestupek – leč obé je správní sankcí) spadá do mimosmluvních sankcí ve smyslu § 170 odst. 1 písm. d) IZ a
nelze ji uspokojit žádným ze způsobu řešení úpadku“.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Poslední kategorií pohledávek, jež se v insolvenční m řízení neuspokojují žádným způsobem z majetkové
podstaty dlužníka, jsou ty, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku respektive (ve vazbě na výše řečené) po
uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou
zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň,
obsaženém v § 168 a § 169 insolvenčního zákona. Příkladem pohledávky, vzniklé v průběhu insolvenční ho řízení
(po rozhodnutí o úpadku, poté, co insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku), která se v
průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje vůbec, je pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je
povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle § 44
odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (srov. k tomu v literatuře
např. Výkladové stanovisko č. 6 ze zasedání expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 4. října 2011,
dostupné na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti)“.
Jolana Maršíková
Uplatňování pohledávek přihláškou a jejich přezkum
Přihláška pohledávky, její náležitosti
Přihláškou uplatňují své pohledávky v insolvenčním řízení věřitelé, kteří se hodlají účastnit insolvenčního
řízení (přihláška pohledávky zakládá účast věřitele v insolvenčním řízení) za účelem uspokojení přihláškou
uplatněných pohledávek.
Pro uplatnění pohledávky přihláškou platí, že
-
přihláškou se uplatňují i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, a pohledávky vykonatelné včetně těch,
které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo v exekuci,
přihláškou se uplatňují i pohledávky, které byly přihlášeny do likvidace,
přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo podmíněnou,
přihlásit lze i pohledávku nepeněžitou; takovou pohledávku musí věřitel vyčíslit v penězích (popř. i na základě
odhadu věřitele),
pohledávky v cizí měně je nutno přihlásit v korunách českých podle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB
v den zahájení insolvenčního řízení a stala-li se pohledávka splatnou dříve, v den její splatnosti,
přihláškou uplatňují své pohledávky i zajištěné věřitelé,
přihláškou se neuplatňují pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 InsZ) a pohledávky na roveň
postavené pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 InsZ); ty se průběžně uplatňují postupem podle
ust. § 203 InsZ u insolvenčního správce.
Přihláška pohledávky se podává
-
u insolvenčního soudu,
ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku (blíže viz kapitola 1.6.2),
dvojmo,
na předepsaném formuláři bezplatně dostupném na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR,
s tím, že náležitosti přihlášky stanoví ust. § 21 vyhl. č. 31/21007 Sb.,
s předepsanými přílohami, kterými jsou:
- listiny dokládající existenci věřitele – právnické osoby (např. výpis z obchodního rejstříku),
- kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené
v přihlášce (existenci přihláškou uplatněné pohledávky),
- plná moc udělená věřitelem zmocněnci, pokud je věřitel zastoupen na základě plné moci.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Stejnopis přihlášek doručených včas insolvenčnímu soudu předá insolvenční soud insolvenčnímu
správci, který prověří, zda přihlášky netrpí vadami (zjištěné vady se pokusí odstranit), a z přihlášek sestaví
seznam jako podklad pro přezkumné jednání.
Zjistí-li insolvenční správce, že přihláška pohledávky je vadná (neobsahuje předepsané náležitosti, je
nesrozumitelná či vnitřně rozporná), vyzve postupem podle § 188 odst. 2 InsZ věřitele, aby vytčené vady
odstranil. Ve výzvě, kterou insolvenční správce zašle věřiteli doporučenou poštou, insolvenční správce sdělí
věřiteli, v čem spatřuje vady přihlášky, naznačí, jak mají být vady přihlášky odstraněny, stanoví věřiteli lhůtu
k odstranění vad přihlášky (nejméně v délce 15 dnů) a poučí věřitele o tom, že pokud nebudou vady ve
stanovené lhůtě odstraněny (podáním věřitele adresovaným insolvenčnímu soudu), nebude se k přihlášce
přihlížet.
Nejčastěji je přihláška věřitele vadná v té části, kde má věřitel uvést důvod vzniku své pohledávky, tedy
popsat rozhodné skutečnosti, na kterých se pohledávka zakládá (např. uvést, že přihlášená pohledávka je
nesplacenou jistinou úvěru poskytnutého věřitelem na základě smlouvy o úvěru č… ze dne…, nebo že pohledávka
je nezaplacenou kupní cenou dodaného zboží na základě kupní smlouvy č… ze dne…, vyúčtovaná fakturou č. …
ze dne… apod.). Je nutno si uvědomit, že důvodem pohledávky není platební rozkaz, rozsudek, či jiné
rozhodnutí, kterým je věřiteli přihlašovaná pohledávka pravomocně přiznána. Těmito listinami se nedokládá
důvod přihlašované pohledávky, ale její vykonatelnost.
Odstraní-li věřitel ve stanovené lhůtě vady přihlášky, zařadí insolvenční správce přihlášku pohledávky na
přezkumné jednání, popř. na zvláštní přezkumné jednání, pokud již v mezidobí řádné přezkumné jednání
proběhlo.
Neodstraní-li věřitel ve stanovené lhůtě vady přihlášky, předloží insolvenční správce vadnou přihlášku,
výzvu k odstranění vad přihlášky a doklad o doručení této výzvy insolvenčnímu soudu s návrhem na odmítnutí
přihlášky.
Podle ust. § 188 odst. 2 InsZ totiž platí, že uplyne-li lhůta k doplnění přihlášky marně, k přihlášce se
nepřihlíží. Následkem nepřihlížení k pohledávce je odmítnutí přihlášky podle ust. § 185 InsZ s tím, že právní
mocí usnesení od odmítnutí přihlášky účast věřitele v insolvenčním řízení ohledně této pohledávky končí.
Obsahuje-li přihláška pohledávky všechny zákonem předepsané náležitosti, ale věřitel nepřipojil
k přihlášce přílohy, jimiž by existenci uplatněné pohledávky prokázal, nebude insolvenční správce vyzývat
věřitele k doplnění příloh pod pohrůžkou odmítnutí přihlášky. Následkem neprokázání přihlášeného nároku
může být toliko popření pohledávky při přezkumném jednání, neboť existence přihlášené pohledávky nebyla
věřitelem prokázána a její existenci nebyl insolvenční správce schopen ověřit ani z účetnictví dlužníka.
Lhůta pro přihlášku
Je-li insolvenční řízení zahájeno k věřitelskému návrhu, podává první přihlášku do insolvenčního řízení
navrhovatel, neboť podle ust. § 105 InsZ je přihláška pohledávky povinnou přílohou k věřitelskému
insolvenčnímu návrhu.
Spolu s vyhláškou, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, jsou věřitelé vyrozumíváni o tom,
že od zahájení insolvenčního řízení mohou uplatňovat do insolvenčního řízení přihláškou svoje nároky.
Přihlášený věřitel se stává účastníkem insolvenčního řízení a může se zúčastnit projednávání insolvenčního
návrhu před soudem, byť k nařízenému jednání nebude předvoláván (insolvenční soud předvolá toliko
insolvenčního navrhovatele a dlužníka).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Propadná lhůta k uplatnění pohledávek přihláškou je stanovena však až v rozhodnutí o úpadku a podle
ust. § 136 odst. 3 InsZ nesmí být tato lhůta kratší než 30 dnů a delší než 2 měsíce; v případě řešení úpadku
dlužníka oddlužením zákon stanoví pevnou lhůtu 30 dnů od rozhodnutí o úpadku.
Pro lhůtu k uplatnění pohledávek do insolvenčního řízení platí, že
-
jde o lhůtu propadnou a prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení přípustné,
jde o lhůtu procesní; platí, že lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty přihláška podána doporučeně na
poštu a zásilka je adresována insolvenčnímu soudu,
připadne-li poslední den lhůty na den pracovního klidu, postačí podat přihlášku nejblíže následující
pracovní den,
zašle-li věřitel omylem přihlášku jinému než insolvenčnímu soudu, je pro posouzení včasnosti podání
přihlášky relevantní, kdy se přihláška dostane soudu insolvenčnímu.
Vzhledem k tomu, že insolvenční soud zašle rozhodnutí o úpadku toliko insolvenčnímu navrhovateli a
dlužníku a nezasílá je ostatním věřitelům, je na věřitelích, aby měli přehled o svých dlužnících a sami si zjišťovali
v insolvenčním rejstříku, zda na majetek jejich dlužníka nebylo zahájeno insolvenční řízení. To ovšem vyžaduje,
aby byl dlužník v insolvenčním rejstříku řádně označen všemi předepsanými identifikačními údaji (§ 420 InsZ),
aby mohl věřitel lustraci svého dlužníka v insolvenčním rejstříku úspěšně provést. Nebude-li dlužník
v insolvenčním rejstříku řádně označen (např. chybně bude uvedeno jméno, rodné číslo či IČ), pak propadná
lhůta k uplatnění pohledávek přihláškou stanovená v rozhodnutí o úpadku neběží.
Jedinou výjimkou jsou známí věřitelé s bydlištěm nebo sídlem v členských státech EU s výjimkou Dánska.
Ty insolvenční soud podle ust. § 430 InsZ o zahájení insolvenčního řízení vyrozumí tím, že jim zašle vyhlášku o
zahájení insolvenčního řízení a následně pak i rozhodnutí o úpadku s výzvou k uplatnění nároků přihláškou.
Těmto věřitelům pak běží samostatně lhůta k podání přihlášky od doručení výzvy. Za známě věřitele dlužníka
ze zemí EU je nutno považovat všechny věřitele, o nichž se insolvenční soud nebo insolvenční správce dozví
z insolvenčního návrhu, ze seznamu závazků zpracovaného dlužníkem či z dlužníkova účetnictví či jiné jeho
evidence.
Insolvenční zákon zná typy pohledávek, které se uspokojují v rámci insolvenčního řízení společně
s přihlášenými pohledávkami aniž by bylo třeba je uplatňovat přihláškou. Jde o
-
pohledávku manžela dlužníka vzniklou po prohlášení konkursu vypořádáním společného jmění manželů
podle ust. § 275 InsZ a
pohledávku, která vznikla třetí osobě plněním na základě neúčinného právního úkonu podle ust. § 237
odst. 4 InsZ.
Pokud dojde v průběhu insolvenčního řízení ke změně způsobu řešení úpadku (oddlužení bude zrušeno a
na majetek dlužníka bude prohlášen konkurs nebo v konkurs bude přeměněna reorganizace), nemá rozhodnutí
o změně řešení úpadku vliv na běh přihlašovací lhůty; nová přihlašovací lhůta se takto neotvírá.
Přezkum pohledávky
K přezkoumání pohledávek dochází na přezkumném jednání. To svolává insolvenční soud v rozhodnutí o
úpadku tak, aby se konalo nejdéle ve lhůtě 2 měsíců od skončení lhůty k uplatnění pohledávek přihláškou,
v případě řešení úpadku oddlužením se musí konat do 30 dnů od skončení lhůty k uplatnění pohledávek
přihláškou (§ 137 InsZ).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Přezkumné jednání řídí insolvenční soudce, účast dlužníka a insolvenčního správce je na přezkumném
jednání nezbytná, jim doručí insolvenční soud předvolání zvlášť do vlastních rukou; pokud se k jednání
nedostaví dlužník, může insolvenční soud rozhodnout, že přezkumné jednání proběhne v nepřítomnosti
dlužníka. Věřitelé se o termínu přezkumného jednání dozvědí pouze z insolvenčního rejstříku, je na věřiteli, zda
se přezkumného jednání a navazující schůze věřitelů zúčastní či nikoliv.
Pohledávky se na přezkumném jednání přezkoumávají podle seznamu sestaveného dle ust. § 189 InsZ
insolvenčním správcem. Pro seznam pohledávek platí, že
-
do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíží, pohledávky vyloučené
z uspokojení, ale ani pohledávky za podstatou a jim na roveň postavené,
zajištění věřitelé se v seznamu pohledávek uvádějí zvlášť,
u každého věřitele se v seznamu uvedou údaje potřebné k identifikaci a pro posouzení důvodu vzniku, výše
a pořadí pohledávky; náležitosti seznamu stanoví ust. § 11 vyhl. č. 311/2007 Sb.,
pokud je pohledávka vykonatelná, v seznamu se to vyznačí,
v seznamu uvede insolvenční správce a pokud možno i dlužník svoje stanovisko k přihlášené pohledávce;
toto stanovisko mohou až do přezkoumání pohledávky změnit,
seznam insolvenční soud zveřejní v insolvenčním rejstříku nejpozději 3 dny před konáním přezkumného
jednání,
do seznamu lze nahlížet u insolvenčního správce; insolvenční správce oznámí insolvenčnímu soudu, kdy a
kde mohou věřitelé do seznamu a dokladů, na jejich základě byl sestaven, nahlížet; toto oznámení je
dostupně v insolvenčním rejstříku.
Lze popírat pravost, výši či pořadí pohledávky. Je-li popírána pravost pohledávky, pak se namítá, že
pohledávka nevznikla, zanikla či se promlčela. Je-li popírána výše, pak se tvrdí, že pohledávka existuje v nižší
výši, než byla věřitelem uplatněna a popírající musí uvést, v jaké výši pohledávka podle jeho názoru existuje. Jeli popíráno pořadí, pak se popírá právo na uspokojení ze zajištění.
Popírá-li pohledávku insolvenční správce či dlužník, mohou tak učinit až při přezkumném jednání. Přitom
platí, že
-
-
-
insolvenční správce může účinně popřít pravost, výši či pořadí přihlášené pohledávky při všech způsobech
řešení úpadku,
popírá-li insolvenční správce vykonatelnou pohledávku, může v popěrném úkonu uplatnit jen skutečnosti,
které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání exekučního titulu; důvodem popření
nemůže být toliko jiné právní posouzení věci,
dlužník může účinně popřít pravost, výši či pořadí pohledávky v případě řešení úpadku oddlužením a
reorganizací,
popře-li dlužník pohledávku v případě řešení úpadku konkursem, pokládá se pro účely konkursního řízení
pohledávka za zjištěnou; na základě seznamu zjištěných pohledávek však po skončení insolvenčního řízení
nelze pro tuto pohledávku vést proti dlužníkovi výkon rozhodnutí (§ 192 odst. 3 InsZ),
popírá-li dlužník vykonatelnou pohledávku, může jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen
skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka
zanikla nebo je promlčená.
Popírá-li pohledávku věřitel (toto oprávnění mu podle § 200 InsZ náleží od 31.3.2011), pak pro popěrný
úkon věřitele platí, že
-
popěrný úkon lze učinit toliko na předepsaném formuláři,
formulář s popěrným úkonem musí být insolvenčnímu soudu doručen nejpozději 3 pracovní dny před
konáním přezkumného jednání,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
vadný nebo opožděně učiněný popěrný úkon insolvenční soud nejpozději v průběhu přezkumného jednání
odmítne,
věřitel je oprávněn účinně popřít pohledávku dlužníka v případě řešení úpadku konkursem a oddlužením;
popření pohledávky v reorganizaci nemá vliv na její zjištění,
popření pohledávky věřitelem nemá vliv na hlasovací právo nositele takto popřené pohledávky,
popírá-li věřitel vykonatelnou pohledávku, může v popěrném úkonu uplatnit jen skutečnosti, které nebyly
uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání exekučního titulu; důvodem popření nemůže být
toliko jiné právní posouzení věci,
formulářový popěrný úkon se od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od
konání přezkumného jednání, stane žalobou na popření pohledávky.
Výsledek přezkumného jednání se zapíše do seznamu přihlášených pohledávek a ten pak představuje
součást protokolu o přezkumném jednání. Nepřítomné věřitele – nositele nevykonatelných pohledávek
popřených insolvenčním správcem nebo dlužníkem o výsledku přezkumného jednání insolvenční správce
písemně vyrozumí (blíže viz kapitola 1.6.4).
Pokud není možno při přezkumném jednání přezkoumat všechny včas přihlášené pohledávky (např.
proto že v době, kdy se přezkumné jednání konalo, nebyly věřitelem ještě odstraněny vady přihlášky, nebo
proto, že věřitel podle ust. § 192 odst. 4 InsZ změnil před přezkumným jednáním výši pohledávky a v důsledku
této změny nebylo možno přihlášku při řádném přezkumu přezkoumat), nařídí insolvenční soud dodatečně
zvláštní přezkumné jednání, pro které platí vše, co bylo uvedeno pro řádné přezkumné jednání výše.
Spor vyvolaný popřením pohledávky insolvenčním správcem či dlužníkem
Byla-li při přezkumném jednání popřena insolvenčním správcem či účinně popírajícím dlužníkem
nevykonatelná pohledávka, pak platí:
-
-
-
-
Insolvenční správce zašle věřitelům, kteří nebyli přítomni na přezkumném jednání, vyrozumění o tom, že jejich
pohledávka byla při přezkumném jednání popřena insolvenčním správcem nebo dlužníkem (případně
insolvenčním správcem i dlužníkem) a poučí věřitele o možnosti podat žalobu na určení popřené pohledávky.
Věřitele, kteří se účastnili přezkumného jednání, poučí o možnosti podat žalobu insolvenční soud přímo
v průběhu přezkumného jednání.
Žalobu o určení popřené pohledávky musí věřitel podat v propadné 30 denní lhůtě od konání přezkumného
jednání s tím, že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění o popření
pohledávky (§198 InsZ). Lhůta je dodržena, je-li žaloba poslední den lhůty doručena insolvenčnímu soudu.
Jde o incidenční spor, žaloba se proto podává u insolvenčního soudu.
Žalobcem je věřitel – nositel popřené nevykonatelné pohledávky.
Žalovaným je popírající insolvenční správce nebo popírající dlužník, popř. oba popírající.
V žalobě se může věřitel domáhat zjištění pohledávky jen z toho důvodu, který byl jako důvod pohledávky
(skutečnosti, na kterých se pohledávka zakládá) uveden v přihlášce.
Žalobu projednává podle ust. § 160 odst. 1 InsZ soudce, který v daném insolvenčním řízení vykonává dohled.
Soudní poplatek za žalobu na určení pravosti, výše či pořadí popřené pohledávky činí 5.000,- Kč.
Pravidla pro rozhodování o nákladech řízení ve sporu o pravost, výši či pořadí pohledávky jsou zakotvena v ust.
§ 202 IZ. Platí, že ve sporu o pravost, výši či pořadí popřené pohledávky nemá úspěšný věřitel proti
insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení. Pokud žaloba směřovala proti popírajícímu dlužníkovi,
pak platí, že náklady řízení přiznané věřiteli vůči dlužníkovi se pokládají za přihlášenou pohledávku a uspokojí
se v rámci insolvenčního řízení ve stejném pořadí, jako pohledávka, která byla předmětem sporu.
Opožděně podanou žalobu insolvenční soud odmítne.
Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k popřené pohledávce se podle ust. § 197 odst. 1
InsZ nepřihlíží.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Byla-li při přezkumném jednání popřena insolvenčním správcem či účinně popírajícím dlužníkem
vykonatelná pohledávka, pak platí:
-
-
Žalobu na popření vykonatelné pohledávky podává ve 30 denní lhůtě od konání přezkumného jednání
popírající insolvenční správce, popírající dlužník, popř. oba, pokud popřeli pohledávku společně.
Žalovaným je věřitel – nositel vykonatelné pohledávky.
Jde o incidenční žalobu, kterou projednává soudce, jenž v daném insolvenčním řízení vykonává dohled.
V žalobě se může popírající správce nebo dlužník dovolávat pouze důvodů popření, které uplatnil při
přezkumném jednání.
Soudní poplatek činí 5.000,- Kč; insolvenční správce i dlužník jsou však podle ust. § 11 odst. 2 písm. r) SoudP
od placení soudního poplatku osvobozeni. Je-li insolvenční správce či dlužník ve sporu úspěšný, zaváže
insolvenční soud v rozsudku žalovaného věřitele, aby podle ust. § 2 odst. 3 SoudP soudní poplatek státu na
místo osvobozeného žalobce uhradil.
Pro rozhodování o nákladech řízení platí, co bylo uvedeno výše pro spor o zjištění popřené nevykonatelné
pohledávky.
Není-li žaloba na popření vykonatelné pohledávky podána, pokládá se marným uplynutím lhůty k podání
žaloby popřená vykonatelná pohledávka za zjištěnou.
Pro projednání incidenčních sporů platí zásada koncentrace zakotvená v ust. § 118b OSŘ: Účastníci mohou
uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání,
popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných
pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později
uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy,
jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po prvním jednání
nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci
uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností.
Spor vyvolaný popřením pohledávky věřitelem
Pro spor vyvolaný popřením pohledávky věřitelem platí:
-
-
-
-
Žalobou je popěrný úkon věřitele učiněný na předepsaném formuláři. Popěrný úkon se stane žalobou podle
ust. § 200 odst. 5 InsZ od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení
přezkumného jednání. Bude-li však úpadek dlužníka řešen reorganizací, popěrný úkon se povolením
reorganizace žalobou nestane, neboť k popření pohledávky věřitelem se v případě řešení úpadku reorganizací
nepřihlíží.
Žalobcem je tedy popírající věřitel a žalovaným je nositel popřené pohledávky bez ohledu na to, zda jde o
pohledávku vykonatelnou či nevykonatelnou.
Věřitel, který popřel pohledávku jinému věřiteli, je povinen (bez výzvy soudu), složit do 15 dnů od skončení
přezkumného jednání u insolvenčního soudu jistotu na náklady incidenčního sporu ve výši 10.000,- Kč. Podle
ust. § 202 odst. 3 InsZ platí, že nebylo-li v době konání přezkumného jednání ještě rozhodnuto o způsobu
řešení úpadku, neskončí lhůta pro složení jistoty dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení
úpadku. Následkem nesložení jistoty je odmítnutí žaloby insolvenčním soudem.
Podle ust. § 202 odst. 4 InsZ může insolvenční soud k návrhu nositele popřené pohledávky za podmínek
stanovených v tomto ustanovení uložit popírajícímu věřiteli, aby složil rovněž i jistotu k zajištění náhrady škody
nebo jiné újmy, která by vznikla věřiteli popřené pohledávky nedůvodným popřením.
Soudní poplatek za tuto incidenční žalobu rovněž činí 5.000,- Kč; následkem nezaplacení soudního poplatku ani
na výzvu insolvenčního soudu je zastavení řízení.
O nákladech řízení je rozhodováno podle výsledku sporu za použití příslušných ustanovení občanského
soudního řádu (InsZ žádné speciální ustanovení pro tento účel neobsahuje).
Rovněž pro projednání tohoto incidenčního sporu platí zásada koncentrace zakotvená v ust. § 118b OSŘ (viz
blíže kapitola 1.6.4)
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení
Účastenství věřitele v insolvenčním řízení se zakládá podáním přihlášky, účast věřitele v insolvenčním
řízení končí vždy na základě insolvenčním soudem vydaného rozhodnutí, čímž je otázka účastenství věřitele
v insolvenčním řízení vždy postavena na jisto.
Zpětvzetí přihlášené pohledávky
Věřitel, který podal přihlášku do insolvenčního řízení, může přihlášku vzít kdykoliv v průběhu
insolvenčního řízení zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí usnesením vydaným podle
ust. § 184 InsZ. Proti tomuto usnesení může podat odvolání pouze věřitel, o jehož účasti je takto rozhodováno.
Právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí.
Rozhodnutí o odmítnutí přihlášky
Podle ust. § 185 InsZ platí, že jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě
které se podle insolvenčního zákona k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud přihlášku pohledávky
odmítne. Ve výroku rozhodnutí zároveň poučí věřitele, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast věřitele
v insolvenčním řízení končí. Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné a odvolat se může pouze věřitel, o
jehož pohledávce je takto rozhodováno.
Podle insolvenčního zákona nastává „nepřihlížení“ k pohledávce ve 4 případech:
1. Podle ust. § 173 odst. 1 InsZ platí, že k přihláškám, které jsou podány po uplynutí lhůty stanovené
v rozhodnutí o úpadku, se nepřihlíží; insolvenční soud tedy odmítá přihlášku pro opožděnost.
2. Podle ust. § 188 odst. 2 InsZ platí, že k přihláškám pohledávek, které nebyly včas na výzvu insolvenčního
správce doplněny nebo opraveny, se nepřihlíží; insolvenční soud tedy odmítá přihlášku pohledávky pro vady.
3. Podle ust. § 198 odst. 1 InsZ platí, že nepodá-li věřitel – nositel popřené nevykonatelné pohledávky žalobu na
její určení včas, k popřené pohledávce se nepřihlíží; i v tomto případě tedy insolvenční soud přihlášku
popřené pohledávky odmítne.
4. Podle ust. § 178 InsZ platí, že bude-li po přezkoumání přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše
přihlášené pohledávky činí méně než 50% přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani
v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Tedy insolvenční soud odmítne přihlášku pohledávky s tímto
zdůvodněním.
Zánik pohledávky
Podle ust. § 186 InsZ platí, že jestliže pohledávka přihlášeného věřitele byla v průběhu insolvenčního
řízení uspokojena (třetí osobu, např. ručitelem) nebo zanikla jiným způsobem a přihlášený věřitel nevzal
přihlášku pohledávky zpět, insolvenční soud jeho účast v insolvenčním řízení ukončí rozhodnutím, proti
kterému není opravný prostředek přípustný. Dotčený věřitel se proti ukončení své účasti v insolvenčním řízení
může bránit podle ust. § 186 odst. 2 InsZ žalobou na určení, že jeho pohledávka i nadále trvá. Žalobu je třeba
podat u insolvenčního soudu proti insolvenčnímu správci do 30 dnů od doručení rozhodnutí o nepřihlížení
k pohledávce; žaloba se projednává jako incidenční spor.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Změna v osobě věřitele
Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastane skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod
nebo přechod pohledávky přihlášeného věřitele na třetí osobu, rozhodne podle ust. § 18 až 19 InsZ insolvenční
soud o tom, že do insolvenčního řízení nastupuje na místo původního věřitele nabyvatel pohledávky.
Pro rozhodování o změně věřitele platí:
Soud rozhodne na základě návrhu původního věřitele, ke kterému musí být připojen jednak souhlas
nabyvatele pohledávky se vstupem do řízení, jednak listina, z níž převod nebo přechod pohledávky plyne
(musí jít o veřejnou listinu popř. o listinu s úředně ověřenými podpisy).
Písemný návrh může být nahrazen souhlasným prohlášením původního věřitele a nabyvatele pohledávky
učiněným před insolvenčním soudem.
Insolvenční soud rozhodne o návrhu do konce nejblíže následujícího pracovního dne poté, co mu návrh
došel. Uplyne-li lhůta pro vydání rozhodnutí marně, má se za to, že insolvenční soud návrhu vyhověl.
Dodatečné vydání rozhodnutí je pak upraveno v ust. § 5 vyhl. č. 311/2007 Sb.
Odvolání proti rozhodnutí o změně v osobě věřitele není přípustné; soud však svým rozhodnutím není vázán.
Nabyvatel pohledávky se stává účastníkem insolvenčního řízení na místo původního věřitele, jakmile
insolvenční soud o jeho vstupu do řízení rozhodne.
-
-
-
Vstup osobně nebo věcně ručící osoby do řízení
Jestliže ručitel, zástavní dlužník či jiná osoba v průběhu insolvenčního řízení plnila věřiteli za dlužníka
z titulu zajištění pohledávky, může taková osoba navrhnout insolvenčnímu soudu, aby rozhodl o jejím vstupu do
řízení na místo věřitele, a to v rozsahu poskytnutého plnění. Pro rozhodnutí soudu platí přiměřeně ust. § 18 a
19 InsZ.
Pokud tedy např. věřitel přihlásil do insolvenčního řízení za dlužníkem pohledávku ve výši 100.000,- Kč
a ručitel uhradil věřiteli z této částky 40.000,- Kč, k návrhu ručitele rozhodne insolvenční soud o tom, že ručitel
se stává v rozsahu 40.000,- Kč na místo původního věřitele účastníkem insolvenčního řízení; původní věřitel
pak zůstane účastníkem insolvenčního řízení s neuspokojenou částí pohledávky ve výši 60.00,- Kč.
Slovníček
Vykonatelná pohledávka
Vykonatelná pohledávka je pohledávka přiznaná věřiteli soudním, správním či jiným rozhodnutím,
popř. jiným exekučním titulem, kde již marně uplynula lhůta k plnění ze strany dlužníka. Vykonatelnost
pohledávky se dokládá exekučním titulem s vyznačenou doložkou vykonatelnosti (kromě exekutorských a
notářských zápisů).
Exekuční titul
Exekuční titul je rozhodnutí nebo jiná listina, vydaná k tomu oprávněným orgánem, sloužící jako podklad pro
exekuci, pokud není dobrovolně splněna povinnost v něm obsažená.
Exekučním titulem může být:
-
rozhodnutí soudu (rozsudek, usnesení, platební rozkaz nebo trestní příkaz), pokud přiznává právo, zavazuje
k povinnosti nebo postihuje majetek,
schválený smír,
rozhodčí nález,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
notářský zápis se svolením k vykonatelnosti,
exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti,
rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků ve věcech daní a
poplatků,
rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení a
jiná rozhodnutí, schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon (např. upravený seznam
přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení).
Veřejná listina
Veřejnou listinou se rozumí listina vydaná soudem České republiky, jiným orgánem veřejné moci nebo
jiným subjektem k tomu pověřeným či zmocněným jiným právním předpisem v mezích jeho pravomoci. Listina
obsahuje nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, anebo osvědčuje některou právně významnou
skutečnost. Veřejnou listinou je tak např. soudní či správní rozhodnutí, protokol o jednání před soudem,
notářský či exekutorský zápis, rodný list, vysvědčení, koncese apod.
Promlčení
V důsledku promlčení pohledávky (marným uplynutím promlčecí doby) dojde k oslabení možnosti
uplatnit právo před soudem. Namítne-li dlužník promlčení, nemůže soud věřiteli promlčené právo přiznat.
Nejde však o zánik pohledávky; pokud dlužník dobrovolně plní na promlčenou pohledávku, nejedná se o plnění
bez právního důvodu.
Přechod a převod pohledávky
Při přechodu pohledávky dochází k jejímu nabytí na základě právních skutečností, které nejsou
projevem vůle věřitele, tj. na základě zákona, rozhodnutím státního orgánu nebo děděním.
Při převodu pohledávky dochází k jejímu nabytí na základě projevu vůle nositele pohledávky
(postupitele) a nabyvatele pohledávky (postupníka), tj. smlouvou o převodu pohledávky.
Pavel Berger
Neplatnost a neúčinnost právních úkonů
Neúčinnost právních úkonů a odporovatelnost z pohledu insolvenčního zákona
Neplatnost, neúčinnost právních úkonů v insolvenčním řízení má zejména za cíl ochránit věřitele před
úkony dlužníka, kterými se snaží zkracovat uspokojení věřitelů či některé věřitele zvýhodňovat. Pomineme-li
trestněprávní rovinu krácení či zvýhodňování věřitelů, je možnost domoci se neplatnosti či neúčinnosti
právního úkonu vedoucího ke zmenšení věřitelova majetku poměrně účinným mimo trestním institutem
obrany práv věřitelů. Článek započne s obecným pojednáním o neplatnosti právních úkonů a ve své druhé části
se zaměří již na problematiku insolventního zákona a jeho úpravu neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Obecné pojednání o následcích vadných právních úkonu
V rámci obecného občanskoprávního výkladu jsou neplatnost právního úkonu (negotium nullum),
odporovatelnost právního úkonu a možnost jednostranně odstoupit od smlouvy považovány za následky
vadných právních úkonů.
Neplatné právní úkony
Za tyto považujeme právní úkony, jimž se nedostává některá náležitost, kterou zákon pod sankcí neplatnosti
požaduje60. Neplatnost dále dělíme na neplatnost absolutní a relativní. Hlavními rozdíly mezi oběma druhy
neplatnosti jsou:
Absolutní neplatnost – absolutní neplatnost nastává ex lege, soud k ní přihlíží z moci úřední (ex
officio), nemůže být dodatečně zhojena ani schválena (ratihabice), nemůže konvalidovat dodatečným
odpadnutím důvodu neplatnosti.
Relativní neplatnost – nenastává ze zákona, úkon relativně neplatný působí právní následky, jako úkon
platný, dokud není neplatnost úkonu uplatněna u příslušného orgánu. Účinky relativní neplatnosti nastávají od
doby, kdy jsou uplatněny (ex tunc). Relativně neplatný úkon lze napravit ratihabicí, může i konvalidovat.
Obecně se právo domáhat se relativní neplatnosti promlčuje 61 ve 3 letech od uskutečnění plnění na základě
relativně neplatného úkonu.
V občanském zákoníku (dále jen „ObčZ“) jako obecném předpisu platí neplatnost absolutní s výjimkou
taxativně uvedených ust. § 40a.
Odporovatelnost
Obecně je tento právní institut upraven v jediném § ObčZ, jedná se o § 42a. Podstatou tohoto institutu je, aby
nedocházelo ke zkracování uspokojení vymahatelných pohledávek věřitele. Důsledkem úspěšného uplatnění
odpůrčí žaloby je potom relativní bezúčinnost právního úkonu vůči zkrácenému věřiteli.
Jednostranné odstoupení od smlouvy
Přichází v úvahu, pokud byla smlouva uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Dále pak,
pokud tak stanoví zákon či smlouva, ale to již není předmětem této práce.
Neplatnost, neúčinnost, odporovatelnost podle Insolvenčního zákona (dále jen „IZ“)
Insolvenční zákon rozlišuje dva typy neúčinných právních úkonů dlužníka. Prvním z nich je neúčinnost
nastávající přímo ze zákona dle ustanovení § 111 odst. 3 IZ 62, druhým pak neúčinnost právních úkonů vyslovená
soudem na základě podané odpůrčí žaloby dle ustanovení § 235 a násl. IZ a právě o ní a neplatnosti právních
úkonů dle IZ bude tato práce.
Právní úpravu těchto institutů, které jsou v poměru speciality k právní úpravě, o níž je pojednáno výše
nalezneme v hlavě V. IZ s názvem „Majetková podstata“.
Důležité je i vymezení vzájemných vztahu neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů v úpravě IZ. Co
nastane, je-li tentýž právní úkon možno považovat za neplatný i neúčinný. Na tuto otázku dává odpověď § 234 63
IZ, který jednoznačně upřednostňuje u právního úkonu neplatnost před neúčinností.
V náležitostem právního úkonu srov. § 34 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
Srov. § 865 odst. 4 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
62
(3) Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením
insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné.
63
Byla-li zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, který lze současně považovat za
neúčinný, postupuje se podle § 233.
60
61
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Neplatnost právního úkonu
Po té, kdy je zahájeno insolvenční řízení 64 je k posouzení neplatnosti právního úkonu, jenž se týká
majetku či závazků dlužníka oprávněn pouze insolvenční soud. Insolvenční soud není vázán rozhodnutím soudu
či jiného orgánu (např. rozhodce), kterým došlo v době od zahájení insolventního řízení do ukončení
insolvenčního řízení k zjištění neplatnosti právního úkonu, který se týká majetku či závazku dlužníka. Výjimku
zde představuje pravomocné rozhodnutí soudu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, které nabylo
právní moci před zahájením insolventního řízení. Ostatně toto je logické a plně korespondující s právním
principem „ne bis in idem“, tzn. je zde překážka rei iudicatae.
Žalobu na neplatnost právního úkonu posoudí insolvenční soud buď jako předběžnou otázku či jako
incidenční spor. Aktivně legitimován k podání žaloby na neplatnost právního úkonu je insolvenční správce,
účastník65 insolventního řízení a státní zastupitelství. Aktivní legitimaci k podání žaloby na neplatnost nemá
dlužník s výjimkou dlužníka s dispozičním oprávněním66.
Pro případ, že se jedná o relativně neplatný úkon, je dle IZ nutné, aby se jeho neplatnosti dovolal
insolvenční správce. O takové úkony jde v případě ust. § 40a ObčZ či právní úkony v zák. č. 262/2006 Sb.,
zákoníku práce pokud nejsou dle § 19 ZP neplatné absolutně.
Nabude-li rozhodnutí o neplatnosti právního úkonu v insolvenčním řízení právní moci, potom musí být
vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Z výše uvedeného je patrné, že
osobou povinnou vydat majetkový prospěch může být i insolvenční správce. Pokud by zde došlo k absurdní
situaci, že insolvenční správce by byl povinen vydat reálně neexistující plnění, je oprávněn dle § 233 IZ věty
druhé toto odmítnout. Ovšem i proti tomuto rozhodnutí insolvenčního správce nevydat plnění, o němž je
správce přesvědčen, že nedošlo k obohacení majetkové podstaty nebo je-li požadováno více, než činí toto
obohacení, je možné se bránit. Od doručení písemného negativního stanoviska insolvenčního správce k
uplatněnému nároku na vydání plnění oprávněné osobě, začíná počátek běhu prekluzivní 30-ti denní lhůty k
podání vylučovací žaloby vůči insolvenčnímu správci.
Nevyjádří-li se insolvenční správce písemně oprávněné osobě k uplatněnému nároku na vydání plnění,
běh propadné lhůty není založen. Oprávnění k podání vylučovací žaloby pak není časově omezeno. Možnost
uplatnit vůči insolvenčnímu správci právo na náhradu škody není vylučovací žalobou dotčeno.
Neúčinnost právních úkonů
Jak již bylo výše uvedeno, má při souběhu neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů v IZ přednost
neplatnost. Na ostatní případy se tedy a contrario použije ust. IZ o neúčinnosti právního úkonu.
Podrobněji k zahájení insolventního řízení § 97 a násl. IZ
§ 14 odst. 1 IZ Účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.
§ 2 písm. f) osobou s dispozičními oprávněními osoba, které v průběhu insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s
majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá. Spolu s § 229 odst. 3 Nestanoví-li tento zákon jinak, je
ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními
oprávněními
a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku,
b) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu,
c) dlužník v době od povolení reorganizace a
d) dlužník v době od povolení oddlužení.
64
65
66
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Za neúčinný právní úkon, se považuje úkon, kterým dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo
zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. IZ zná 3
základní skutkové podstaty neúčinných právních úkonů, jedná se o:
 právní úkony bez přiměřeného protiplnění (§ 240 IZ)
 zvýhodňující právní úkony (§ 241 IZ)
 úmyslně zkracující právní úkony (§ 241 IZ).
Aktivní legitimaci k podání odpůrčí žaloby, v případě neúčinných právních úkonů, tak jak jsou uvedeny výše
má pouze insolvenční správce.
Pasivně legitimovány jsou osoby, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních
úkonů do majetkové podstaty.
Odpůrčí žaloba je v souladu s ust. § 159 odst. 1 písm. d) IZ incidenčním sporem, který bude řešit u
insolvenčního soudu soudce, kterému je rozvrhem práce určen k rozhodování v samotném insolvenčním řízení.
Vše výše uvedené se dozvíme z § 239 odst. 1 IZ.
Řízení o odpůrčích žalobách zahájená před zahájením insolvenčního řízení, musí být přerušena. Výjimku
z tohoto pravidla nalezneme v ust. § 243 IZ, zde se praví; jestliže dlužníkův věřitel dosáhl na základě své odpůrčí
žaloby rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu, které nabylo právní moci sice po zahájení insolvenčního
řízení, ale před právní mocí rozhodnutí o úpadku, může se domáhat, aby mu do výše jeho pohledávky bylo
vydáno plnění z tohoto neúčinného právního úkonu; získané plnění nemusí věřitel předat do majetkové
podstaty.
Je na insolvenčním správci zda odpůrčí žalobu podá, ovšem pokud mu to určí věřitelský výbor, je
insolvenční správce povinen žalobu podat.
Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a
vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení
incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li
incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou insolvenční věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat
její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou (ust. § 239 odst. 2 IZ).
Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění
Jedná se o jednu ze tří výše uvedených skutkových podstat. Konkrétně se jedná o úkony, kterými se
dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než
obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Aby bylo možné úspěšně napadnout tyto úkony
odpůrčí žalobou, musí být učiněny v době, kdy byl dlužník v úpadku, nebo se musí jednat o právní úkon, který
vedl k dlužníkovu úpadku.
IZ obsahuje právní fikci, kdy se za výše uvedený úkon považuje i právní úkon bez přiměřeného
protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern. V tomto
případě nevyžaduje IZ úpadek dlužníka. Aby nedocházelo k neoprávněnému postihu osob blízkých dlužníku
nebo z koncernu dlužníka, je zde stanovena pro uplatnění odpůrčí žaloby doba tří let nazpět od zahájení
insolventního řízení.
V § 240 odst. 4 IZ je obsaženo negativní vymezení úkonů bez přiměřeného protiplnění.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů
Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli
dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.
V § 241 odst. 3 IZ67 je demonstrativní výčet zvýhodňujících právních úkonů. V § 241 odst. 5 IZ
nalezneme negativní vymezení zvýhodňujících68 právních úkonů.
Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů
Dle § 242 IZ lze podat odpůrčí žalobu proti právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení
věřitele, pokud byl druhé straně tento úmysl znám nebo jí, se zřetelem ke všem okolnostem, znám musel být.
V případě, že byl zkracující úkon činěn dlužníkem ve prospěch osoby jemu blízké nebo osoby, která s
dlužníkem tvoří koncern, nastupuje dle IZ fikce známosti těchto osob a úmyslu dlužníka zkrátit věřitele.
Insolvenční správce je oprávněn odporovat úmyslně zkracujícím právní úkonům dlužníka, pokud byly
učiněny v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.
Pavel Berger
Způsoby řešení úpadku
Konkurz krok za krokem insolvenčním řízením z pohledu insolvenčního správce
Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou,
jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou.
Insolvenční správce zejména vykonává akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty,
rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako
zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.
Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník
a) splnil dluh dříve, než se stal splatným,
b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch,
c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva,
d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu
zastavené věci hromadné.
68
Zvýhodňujícím právním úkonem není
a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu,
b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění
nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké
nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti
poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka,
c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto
zákonem.
67
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Insolvenční správce zejména vykonává činnost ke zjištění, zajištění a soupisu seznamu přihlášených
pohledávek, k přípravě přezkumného jednání a k přípravě schůze věřitelů. Dále sestaví mezitímní účetní
uzávěrku ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky prohlášení konkursu, a sestaví také zprávu o
hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu.
Účelem konkursu je poměrně uspokojit zjištěné pohledávky věřitelů, a protože toto uspokojení
věřitelů se provádí plněním v penězích, je převod majetku tvořícího majetkovou podstatu na peníze
podmínkou, jež musí nezbytně předcházet uspokojení věřitelů. Zpeněžení majetkové podstaty provádí
insolvenční správce. Může být k němu přikročeno až po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu a po
první schůzi věřitelů. Výjimkou jsou věci bezprostředně ohrožené zkázou či znehodnocením výjimku i z jiných
důvodů může povolit též insolvenční soud. Zpeněžením majetkové podstaty zanikají účinky nařízení výkonu
rozhodnutí nebo exekuce a věcná břemena.
Majetkovou podstatu lze zpeněžit veřejnou dražbou, prodejem movitých věcí a nemovitostí podle
ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí a prodejem majetku mimo dražbu.
Za účelem zamezení nekalým praktikám při zpeněžování majetkové podstaty, jež by vedly ke snížení
výnosu zpeněžení, je zákonem stanoven zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty pro
- dlužníka
- osoby dlužníkovi blízké: podle ustanovení § 116 občanského zákoníku je osobou blízkou příbuzný v řadě
přímé, sourozenec a manžel, partner (dle zákona o registrovaném partnerství) a jiné osoby v poměru
rodinném nebo obdobném, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako
újmu vlastní,
- osoby, se kterými dlužník tvoří koncern: koncern tvoří osoby, které jsou podrobeny jednotnému řízení
jinou osobou spolu navzájem i spolu s touto řídící osobou, koncern spolu tvoří rovněž ovládající osoba a
osoby ovládané s tím, že ovládající osobou je osoba, která v ovládané osobě fakticky či právně vykonává
přímo či nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku ovládané osoby,
- vedoucí zaměstnanci dlužníka a osoby jim blízké,
- osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení
rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou
činnost,
- společníky dlužníka: to neplatí pro akcionáře v případě, že dlužník je akciovou společností (s níže
uvedenou výjimkou),
akcionáře dlužníka, je-li akciovou společností, pokud jim patří akcie odpovídající více než desetině
základního kapitálu společnosti, prokuristé dlužníka členové a náhradníci věřitelského výboru, pokud jim
schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty.
Tento zákaz platí i pro případ, že ke zpeněžení majetku došlo dražbou. Osoby uvedené výše nesmí
nabýt majetek z majetkové podstaty, ani na ně tento majetek nesmí být převeden ve lhůtě 3 let od skončení
konkursu.
Po nabytí právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční správce
insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou
pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Na základě toho vydá insolvenční soud
rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny. Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu
se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna. Před rozvrhem se uspokojí
dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení - pohledávky za
majetkovou podstatou (hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a
správou majetkové podstaty dlužníka, daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní
politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění apod.), pohledávky jím postavené na roveň
(pracovněprávní pohledávky zaměstnanců dlužníka, pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na
zdraví, pohledávky státu apod.), zajištěné pohledávky.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Ještě před rozvrhem insolvenční správce také vyčlení z výtěžku zpeněžení částku na předpokládané
výlohy spojené s ukončením řízení.
Zajištění věřitelé (věřitelé, jejichž pohledávka je zajištěna majetkem náležícím do majetkové podstaty,
a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva,
postoupením pohledávky k zajištění nebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy) se uspokojují ze
100% výtěžku zpeněžení po odečtení částky připadající na odměnu správce a nákladů na správu a zpeněžení (ty
jsou však limitovány maximální částkou 9% z výtěžku zpeněžení), a to kdykoliv v průběhu řízení. Respektuje se
přitom doba vzniku zajištění.
Oddlužení - krok za krokem insolvenčním řízením z pohledu insolvenčního správce
Jakmile soud povolí dlužníkovi oddlužení, přidělí mu insolvenčního správce, který ho provází celým
procesem oddlužení. Insolvenční správce má v oddlužení dozorovou funkci - kontroluje dodržování podmínek
stanovených soudem a přeposílá věřitelům finanční prostředky dlužníka.
Insolvenční správce se bezodkladně po zveřejnění rozhodnutí o úpadku a ustanovení do funkce
insolvenčního správce spojí s dlužníkem za účelem zjištění jeho aktuální majetkové situace, při zjišťování
majetkové podstaty provádí vlastní šetření o tom, zda do majetkové podstaty nepatří i jiné věci, práva,
pohledávky a majetkové hodnoty než ty, které dlužník uvedl v seznamu majetku předloženém insolvenčnímu
soudu, pokud je třeba, vyzve třetí osoby k součinnosti ke zjištění údajů o majetku dlužníka a dalších údajů
nutných pro výkon správy dlužníkova majetku.
V případě, že insolvenční správce úplně nezjistí majetkovou podstatu proto, že mu dlužník neposkytl
požadovanou součinnost, oznámí tuto skutečnost insolvenčnímu soudu a navrhne mu přijetí příslušného
opatření (§ 211 odst. 3 insolvenčního zákona).
Insolvenční správce dále ověří, zda seznam majetku a závazků předložený dlužníkem insolvenčnímu
soudu je úplný, provede soupis majetkové podstaty v souladu s ustanoveními § 217 a násl. insolvenčního
zákona, soupis majetkové podstaty bude obsahovat náležitosti dle ustanovení § 14 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o
jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona v platném
znění, zjistí, zda jsou dlužníkem nebo proti dlužníku vedeny spory, zjistí, zda nebyly učiněny úkony, na které by
dopadala ustanovení § 231 a násl. insolvenčního zákona a ustanovení § 235 a násl. insolvenčního zákona; tj.
neplatnost soudních úkonů, sestaví zprávu o své činnosti, kterou předloží insolvenčnímu soudu spolu se
seznamem přihlášených pohledávek.
Insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a
podle účetnictví dlužníka nebo jeho daňové evidence a vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám
vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu
ji jsou povinny poskytnout.
Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce
věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně věřitele poučí, jak je nutné
opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží
insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku
musí insolvenční správce věřitele poučit.
Insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek obsahující náležitosti dle ustanovení § 11
odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb. v platném znění, v němž uvede, které pohledávky uznává a které popírá a v
jaké části a z jakého důvodu. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí
zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu
vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu
se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné. Seznam přihlášených pohledávek předloží insolvenční správce soudu
tak, aby jej insolvenční soud mohl zveřejnit v insolvenčním rejstříku nejpozději 3 dny přede dnem, kdy se o nich
má konat přezkumné jednání.
Insolvenční správce může popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Stanovisko,
které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání
změnit. Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se
nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném
seznamu přihlášených pohledávek.
Insolvenční správce, který popřel nevykonatelnou pohledávku, může vzít své popření zpět.
Nevykonatelná pohledávka se po zpětvzetí popření pokládá za zjištěnou (§ 201 odst. 1 písm. b/ insolvenčního
zákona).
Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání
u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku
přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. V žalobě může insolvenční
správce proti popřené vykonatelné pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.
Insolvenční správce pracuje v rámci své kompetence dané mu insolvenčním zákonem svědomitě,
samostatně a iniciativně. Podává insolvenčnímu soudu pravidelné zprávy o své činnosti a o spolupráci s
věřitelským výborem (nejméně 1x za čtvrtletí). Insolvenční správce je také pouze člověk, v zájmu dlužníka je
nahlížet do insolvenčního rejstříku a kontrolovat, zda všechny finanční prostředky, které má správce k dispozici,
jsou převáděny věřitelům.
Pohled insolvenčního správce na reorganizaci a úpadek finančních institucí
Reorganizací se dle § 316 insolvenčního zákona rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek
věřitelů při zachování provozu podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle
insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů.
Pokud je to možné a žádoucí, umožní soud podnikateli řešení jeho úpadku reorganizací - toto řešení má přinést
věřitelům vždy lepší výsledek než konkurs. Reorganizace nabízí celkové hospodářské ozdravení dlužníka a
rozumné uspořádání jeho vztahů s věřiteli. Reorganizace se nesnaží udržovat zaměstnanost nebo sledovat jiné
sociální účely. Reorganizace je sice možná pouze u velkých podniků, jejichž obrat přesáhne za poslední účetní
období 100 milionů korun nebo které zaměstnávají více než 100 lidí, nicméně zákon nebrání dohodě dlužníka s
věřiteli, že se tyto limity nepoužijí.
Rozhodnutím o povolení reorganizace se pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské
schůze dlužníka a místo valné hromady nebo členské schůze dlužníka rozhoduje v její působnosti insolvenční
správce.
Úpadek finančních institucí (míní se jimi zejm. banky, spořitelní a úvěrní družstva, instituce
elektronických peněz, pojišťovny a zajišťovny) je upraven ust. § 367 a násl. Insolvenčního zákona. Tyto subjekty
jsou podrobeny zvláštnímu způsobu řešení úpadku pro jejich velký ekonomický význam.
Insolvenční správce může se souhlasem insolvenčního soudu určit osobu, která jej zastupuje při
výkonu pravomocí podle tohoto zákona na území jiného členského státu Evropské unie a Evropského
hospodářského prostoru. Insolvenční správce vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na území
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor s výjimkou užití
donucovacích prostředků či jiného užití síly a pravomoci závazně rozhodovat spory nebo jiná řízení, ke kterým
jsou příslušné soudy, správní orgány nebo jiné orgány daného státu. Totéž platí přiměřeně pro osoby podle
odstavce 1.
Insolvenční správce se prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o svém ustanovení s překladem do
úředního jazyka daného státu, pokud je vyžadován; podle možností vykonává své pravomoci podle tohoto
zákona i na území třetích států. Při výkonu svých pravomocí na území členských států Evropské unie a dalších
států tvořících Evropský hospodářský prostor se insolvenční správce řídí právním řádem daného státu, zejména
ohledně postupů při prodeji majetku a při poskytování informací zaměstnancům. Jestliže to právní předpisy
daného státu stanoví nebo je-li to potřebné k úspěšnému prosazení práv věřitelů, je insolvenční správce
povinen žádat, aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo o rozhodnutí o způsobu řešení úpadku byl zapsán v
katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo rejstříku. Náklady na
pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.
Insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne prohlášení
konkursu, zaslat každému věřiteli podle odstavce 1 oznámení, ve kterém uvede, že na majetek osoby uvedené v
odstavci 1 byl prohlášen konkurs, výši pohledávky dotčeného věřitele za touto osobou, skutečnost, že do této
výše se jeho pohledávka považuje za přihlášenou, a případně charakter jeho pohledávky, jakým způsobem, v
jaké lhůtě a u koho lze uplatnit námitku proti výši pohledávky, jaké jsou následky marného uplynutí této lhůty,
a informaci o postupu pro případ, že nedojde k dohodě o výši nebo charakteru pohledávky, místo a termín
konání schůze věřitelů, způsob, jakým budou věřitelé dále informováni a případná další opatření.
Pavel Berger
Trestněprávní aspekty insolvence
Úvod
Úpadkové trestné činy znalo již trestní právo v období první Československé republiky a taktéž
v období socialismu byl uveden v trestních zákonech (zákon č. 86/1950 Sb., a zákon č. 140/1961 Sb.) alespoň
jeden konkurzní trestný čin (poškozování věřitele). Důležitým impulsem pro rozšíření spektra trestných činů byl
až porevoluční zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Od té doby se začala šíře trestných činů spojená
s insolvenčním řízením rozrůstat až do dnešní podoby. Současný trestní zákoník oproti předcházející právní
úpravě obsahuje řadu změn v obsahu skutkových podstat, na jejichž základě je usnadněn jejich postih, zároveň
došlo také k zvýšení trestní represe za jednotlivé úpadkové trestné činy. Jednotlivé skutkové podstaty byly
rozšířeny a také systematika dnešní úpravy je mnohem komplexnější, když všechny tyto úpadkové trestné činy
byly zařazeny do hlavy V. zvláštní části trestního zákoníku do skupiny trestných činů proti majetku.
Úpadkové delikty a odpovědnost statutárního zástupce společnosti za způsobení úpadku
Základním cílem insolvenčního řízení, tak jak je upraven zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), je uspořádání majetkových vztahů mezi širokým spektrem subjektů,
zejména mezi dlužníkem a jeho věřiteli. V rámci tohoto procesu, resp. v souvislosti s insolvenčním řízením,
může dojít ke spáchání trestných činů, které zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále také jako „TZ“),
vymezuje v ust. § 222 až ust. § 226.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jedná se o tzv. úpadkové či konkurzní delikty, mezi které řadíme trestný čin
-
poškození věřitele (§ 222 TZ),
trestný čin zvýhodnění věřitele (§ 223 TZ),
trestný čin způsobení úpadku (§ 224),
trestný čin porušení povinnosti v insolvenčním řízení (§ 225) a
trestný čin pletichy v insolvenčním řízení (§ 226).
Někdy bývá mezi úpadkové delikty řazen také trestný čin porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o
majetku, který upravuje § 227 TZ. Tento trestný čin však může být spáchán také mimo rámec insolvenčního
řízení.
Výše uvedené trestné činy mohou být spáchány především subjekty, které jsou s insolvenčním
řízením spojené nejúžeji, tj.
-
dlužník,
věřitel a
insolvenční správce.
Některé z úpadkových trestných činů však může spáchat osoba od výše uvedených odlišná.
V této souvislosti je nutno poukázat na ust. § 128 TZ, které obsahuje definici pojmu insolvenční
správce a insolvenční řízení z trestně právního hlediska.
Z ust. § 128 odst. 1 TZ vyplývá, že insolvenčním správcem se rozumí i
-
předběžný insolvenční správce,
zástupce insolvenčního správce,
zvláštní insolvenční správce, dále že, postavení insolvenčního správce má také
správce konkursní podstaty,
předběžný správce konkursní podstaty,
zvláštní správce konkursní podstaty,
zástupce správce konkursní podstaty a
vyrovnávací správce.
Insolvenčním správcem ve smyslu ust. § 128 odst. 1 TZ se rovněž rozumí
-
osoba, kterou podle jiného právního předpisu insolvenční správce určil, aby jej zastupovala při výkonu jeho
pravomoci stanovené jiným právním předpisem na území jiného státu, dále
zahraniční insolvenční správce,
zahraniční insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny a
osoba, kterou podle jiného právního předpisu zahraniční insolvenční správce nebo zahraniční insolvenční
správce pojišťovny nebo zajišťovny jmenoval, aby mu pomohla nebo ho zastupovala.
Podle § 128 odst. 2 TZ se insolvenčním řízení rozumí konkursní a vyrovnávací řízení.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Z hlediska trestního práva není insolvenční správce považován za úřední osobu ve smyslu ust. § 127
TZ, neboť v taxativním výčtu úředních osob není insolvenční správce uveden. Nepožívá tedy zvýšené ochrany,
jaká je trestním právem poskytována úředním osobám, je-li proti nim páchána trestná činnost a současně se na
insolvenčního správce nevztahují případy, kdy je spáchání trestného činu úřední osobou znakem kvalifikované
skutkové podstaty a jako takové přísněji trestáno.
Pachatelem trestného činu poškození věřitele podle § 222 TZ může být podle odst. 1 pouze dlužník,
podle odst. 2 může být pachatelem kdokoli jiný než dlužník, jehož věřitel byl tímto trestným činem poškozen.
Pro naplnění subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění.
Pachatelem tr. činu zvýhodnění věřitele podle § 223 TZ může být pouze dlužník, který je v úpadku.
Důvod tohoto stavu nerozhoduje, může jím být platební neschopnost i předlužení. Z hlediska zavinění se u
tohoto tr. činu vyžaduje úmysl.
U tr. činu způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 tr. zákona může být pachatelem kterýkoli dlužník,
pokud si stanoveným způsobem, byť i z hrubé nedbalosti , přivodí stav úpadku.
Pokud by se do úpadku dostala právnická osoba, trestní odpovědnost by nesla fyzická osoba, která
je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo jiná osoba oprávněná činit za právnickou osobu
právní úkony. U odst. 2 tohoto zákonného ustanovení může být pachatelem pouze dlužník, který je v úpadku.
Z hlediska zavinění se vyžaduje buď úmysl, a to i nepřímý, nebo hrubá nedbalost.
Pachatelem tr. činu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle ust. § 225 tr. zákona může být
každý, kdo maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce a tím ohrozí účel insolvenčního řízení.
Jedná se o úmyslný tr. čin, přičemž postačí i úmysl nepřímý, přičemž úmysl pachatele musí zahrnovat i
skutečnost, že je vedeno insolvenční řízení.
Pachatelem tr. činu pletichy v insolvenčním řízení podle §226 odst. 1 tr. zákona může být jen
věřitel (pokud by byla věřitelem právnická osoba, je pachatelem osoba jednající jejím jménem), z hlediska
subjektivní stránky tr. činu se vyžaduje úmyslné zavinění. Pachatelem podle odst. 2 tohoto ustanovení může
být kdokoli mimo toho věřitele v insolvenčním řízení, jemuž byl úplatek poskytnut, nabídnut nebo slíben, i zde
zákon vyžaduje úmyslné jednání pachatele. Podle odst. 3 tohoto zák. ustanovení může být pachatelem tohoto
tr. činu i insolvenční správce, člen věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů, opět se vyžaduje úmyslné
zavinění pachatele.
Pachatelem tr. činu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr.
zákona může být kdokoli, kdo má uloženou povinnost učinit prohlášení o svém majetku nebo o majetku
právnické osoby, za kterou je oprávněn jednat. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění,
přičemž postačí i nepřímý úmysl.
Objektem tr . činů podle § 222, 223, 225 a částečně i 226 je ochrana majetkových práv věřitelů.
Ustanovení § 224 poskytuje trestněprávní ochranu před potenciálním nebezpečím vyplývajícím ze stavu úpadku
dlužníka, v němž hrozí, že bude zmařeno uspokojení pohledávek nových i původních věřitelů.
Trestní odpovědnost insolvenčního správce souvisí i se zákonem č. 312/2006 Sb., o insolvenčních
správcích, v platném znění. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona se právo vykonávat činnost insolvenčního správce
insolvenčnímu správci pozastavuje dnem, kdy se stalo vykonatelným rozhodnutí o vzetí insolvenčního správce
do vazby a dnem, kdy insolvenční správce nastoupil výkon trestu odnětí svobody. Podle § 10 tohoto zákona pak
Ministerstvo spravedlnosti ČR může rozhodnout o pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce
insolvenčnímu správci, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání. Pokud by byl insolvenční správce
pravomocně odsouzen, přestal by splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o
insolvenčních správcích pro vykonávání činnosti insolvenčního správce a podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o
insolvenčních správcích ministerstvo správci zruší povolení vykonávat činnost insolvenčního správce.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Obecně lze říci, že v praxi se s úpadkovými trestnými činy nesetkáváme příliš často. Proto v krátkosti
uvádím další trestné činy, které mohou být páchány v průběhu insolvenčního řízení. Takovým trestným činem
je například
-
trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 TZ. Jedná se o trestný čin
hospodářský, který může v rámci insolvenčního řízení spáchat především dlužník. Další trestný čin, který
může být spáchán v rámci insolvenčního řízení je
-
porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 TZ a dále
-
trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 TZ. V obou případech
musí dojít k porušení povinnosti při správě cizího majetku, tento trestný čin může spáchat insolvenční
správce a to v případě, že poruší své povinnosti uložené mu insolvenčním zákonem, souběh těchto
trestných činů nepřichází v úvahu.
Na závěr k uvedenému je však nutné upozornit, že instrument trestního práva v rámci insolvenčního řízení
by měl být použit až jako ultima ratio, tedy až tehdy, kdy již dané problémy v rámci insolvenčního řízení nelze
řešit jinak.
1. 2. Modelový případ: uplatňování pohledávek z titulu ručení v insolvenčním řízení
J. Maršíková
Relevantní právní úprava obsažená v InsZ
Ust. § 183 InsZ:
(1) Přihláškou pohledávky, kterou zajišťují věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty
třetích osob, není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajištění.
(2) Přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po
kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem; o právu věřitele požadovat plnění od
dlužníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení, to platí obdobně.
(3) Osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění podle odstavců 1 a 2, mohou pohledávku, která
by jim proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou, pokud ji nepřihlásí
věřitel. Jestliže však věřitel takovou pohledávku přihlásí, mohou se jí tyto osoby v rozsahu, v němž pohledávku
uspokojí, v insolvenčním řízení domáhat místo něj s tím, že pro jejich vstup do řízení platí přiměřeně § 18; návrh
podle tohoto ustanovení mohou podat samy.
Vymezení předpokladů a východisek
V modelovém příkladu tedy budeme řešit situaci dvou osob, jež zajišťují závazky dlužníka (společnosti
XY s.r.o.). Dne 20.2.2013 bylo ve věci dlužníka zahájeno u Krajského soudu v Praze insolvenční řízení a dne
2.5.2013 bylo rozhodnuto o jeho úpadku s tím, že na majetek dlužníka byl insolvenčním soudem zároveň
prohlášen konkurs. Věc je vedena pod sp.zn. KSPH 15 INS 888/2013.
V prvním případě půjde o Jana Hodného, který zajistil pohledávku Spořitelny a.s. ze smlouvy o úvěru
č. 1234 ze dne 20.1.2011 ručitelským prohlášením podepsaným dne 20.1.2011. Úvěr byl poskytnut ve výši
200.000,- Kč a byl splatný v 36 měsíčních splátkách s konečným termínem splatnosti dne 20.2.2014.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Ve druhém případě půjde o Marii Lehkovážnou, která zajistila pohledávku Banky a.s. ze smlouvy o
úvěru č. 9876 ze dne 30.1.2011 zřízením zástavního práva k nemovitostem v jejím výlučném vlastnictví. Úvěr
byl poskytnut dlužníkovi ve výši 1.000.000,- Kč se splatností v měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná
ke dni 30.1.2021. Zástavní smlouva byla podepsána dne 30.1.2011, zástavní právo bylo řádně ke dni 15.2.2011
vloženo do katastru nemovitostí. Předmětem zástavního práva byl rodinný dům č. 33 stojící na st.p.č. 111 a
stavební parcela č. 111, vše v obci Horní Dolní, zapsáno na LV č. 123 u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký
kraj, Katastrální pracoviště v Hradci Králové.
Postup věřitelů, jejichž pohledávka je zajištěna ručením třetí osoby
Je vysoce pravděpodobné, že oba věřitelé dlužníka, tedy jak Spořitelna a.s., tak Banka a.s., přihlásí ve lhůtě
stanovené v rozhodnutí o úpadku svoje pohledávky za dlužníkem do insolvenčního řízení. Pohledávky obou
věřitelů nejsou sice po splatnosti, nicméně ust. § 173 odst. 3 IZ umožňuje věřiteli přihlásit i pohledávku dosud
nesplatnou. Navíc podle ust. § 250 IZ platí, že nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu
považují za splatné.
V modelovém příkladu budeme vycházet z toho, že až do zahájení insolvenčního řízení dlužník oba úvěry řádně
splácel a že tedy pohledávka Spořitelny a.s. činila ke dni podání přihlášky na budoucích plátkách částku
60.000,- Kč a pohledávka Banky a.s. činila ke dni podání přihlášky částku 900.000,- Kč.
Oba věřitelé použili při uplatnění svého nároku formulář typu „pohledávka nezajištěná majetkem dlužníka“
Takto tedy může vypadat příslušná stránka přihlášky pohledávky věřitele Spořitelna a.s., kdy je pohledávka
tohoto věřitele za dlužníkem zajištěna ručitelským prohlášením třetí osoby:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Takto může vypadat příslušná stránka přihlášky pohledávky věřitele Banka a.s., kdy je pohledávka tohoto
věřitele za dlužníkem zajištěná zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví třetí osoby:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Příloha: Popis majetku tvořícího předmět zajištění:
Rodinný dům č. 33 stojící na st.p.č. 111 a stavební parcela č. 111, vše v obci Horní Dolní, zapsáno na LV č. 123 u
Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště v Hradci Králové. Nemovitosti jsou ve
vlastnictví Marie Lehkovážné.
Postup insolvenčního správce při přezkoumání pohledávek zajištěných třetími osobami
Insolvenční správce prověří, zda přihláška obou věřitelů má zákonem předepsané náležitosti (pokud je přihláška
vadná, vyzve věřitele postupem podle ust. § 188 odst. 2 InsZ k odstranění vad přihlášky) a zda byla podána včas
v propadné lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Je-li vše v pořádku, připraví podklady pro přezkum obou pohledávek na přezkumném jednání. Obě pohledávky
zařadí do seznamu přihlášených pohledávek jako pohledávky nezajištěné, neboť v majetkové podstatě se
nenachází (a ani nacházet nebude) majetek, ke kterému je uplatněno práva na uspokojení ze zajištění.
Úprava obsažená v InsZ nezná obdobu institutu zakotveného v ust. § 27 odst. 5 ZKV, podle kterého byl správce
konkursní podstaty povinen vymáhat po osobách, které osobně (ručením) nebo svým majetkem zajišťovaly
závazky věřitelů za úpadcem, plnění do konkursní podstaty. Tímto plněním se třetí osoby ručící za závazky
úpadce zprostily své povinnosti vůči věřitelům úpadce. Tedy pohledávky věřitelů úpadce byly uspokojovány
výlučně prostřednictvím konkursního řízení, a to jako pohledávky s právem na oddělené uspokojení z plnění
poskytnutého do konkursní podstaty třetími (ručícími) osobami.
V našem modelovém přikladu budou tedy pohledávky Spořitelny a.s. ve výši 60.000,- Kč a Banky a.s. ve výši
900.000,- Kč zjištěny jako nezajištěné.
Insolvenční správce se tak v rámci přezkumu pohledávky bude zabývat pouze závazkovým vztahem založeným
smlouvou o úvěru mezi dlužníkem a oběma věřiteli. Pro zjištění těchto pohledávek je zkoumání platnosti
závazku ručitele či zástavního dlužníka nerelevantní.
Postup věřitele vůči ručiteli mimo insolvenční řízení
Jak plyne ust. § 183 InsZ, není přihláška pohledávky do insolvenčního řízení ze strany věřitele dlužníka jediným
krokem, který může věřitel učinit pro efektivní vymožení své pohledávky za dlužníkem. Citované ustanovení
umožňuje věřiteli, aby vedle toho, že uplatnil svoji pohledávku za dlužníkem přihláškou do insolvenčního řízení,
činil právem dovolené kroky k uspokojení své pohledávky mimo insolvenční řízení, a to vůči ručiteli (v případě
věřitele Spořitelna a.s.) nebo vůči zástavnímu dlužníkovi (v našem případě jde o věřitele Banka a.s.).
Podle ust. § 261 odst. 3 písm d) Obch.Z se řídí vztah ze smlouvy o úvěru obchodním zákoníkem bez ohledu na
povahu účastníků smluvního vztahu i tehdy, kdy dlužník není podnikatelem. Podle odstavce 4 citovaného
ustanovení se obchodním zákoníkem řídí i vztahy vzniklé při zajištění těchto závazků. Tedy věřitel bude
postupovat při uplatnění svých práv vůči ručiteli podle úpravy ručení obsažené v obchodním zákoníku.
Podle ust. § 306 odst. 1 ObchZ je věřitel oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že
dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto
vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek
nesplní.
Podle ust. § 306 odst. 2 ObchZ platí, že ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění je
oprávněn dlužník, a použít k započtení pohledávky dlužníka vůči věřiteli, jestliže k započtení by byl oprávněn
dlužník, kdyby věřitel vymáhal svou pohledávku vůči němu. Ručitel může použít k započtení i své pohledávky
vůči věřiteli.
Vzhledem k tomu, že na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs, je nepochybné, že dlužník již není oprávněn
závazek vůči Spořitelně a.s. splnit. Tedy Spořitelna a.s. je oprávněna bez dalšího požadovat plnění po ručiteli
Janu Hodnému. Prakticky to bude zpravidla vypadat tak, že Spořitelna a.s. vyzve ručitele k dobrovolnému
splnění, když v písemné výzvě vyčíslí dluh a stanoví ručiteli přiměřenou lhůtu k plnění. Uplyne-li lhůta marně,
nic nebrání Spořitelně a,s. zažalovat ručitele Jana Hodného u obecného soudu o zaplacení z titulu ručení.
Postup věřitele vůči zástavnímu dlužníkovi mimo insolvenční řízení
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Stejně tak jako věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je zajištěna ručením, může se věřitel, jehož pohledávka
je zajištěna majetkem ve vlastnictví třetí osoby, domáhat uspokojení své pohledávky mimo insolvenční řízení
z tohoto zajištění. Postup je upraven v ust. § 165 a násl. ObčZ , neboť obchodní zákoník zástavní právo
neupravuje.
Podle ust. § 165 ObčZ platí, že není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel
právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže
pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky.
Zástavu lze zpeněžit
-
na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě podle zák. č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách
v platném znění nebo
-
soudním prodejem zástavy; při nařízení soudního prodeje zástavy a při prodeji zástavy soudem se
postupuje podle občanského soudního řádu.
Banka a.s. by podle ust. § 200y OSŘ podala proti zástavní dlužnici Marii Lehkovážné u obecného soudu žalobu,
kterou by se domáhala nařízení prodeje zástavy. Podle vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy lze
pak na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy nebo navrhnout prodej zástavy
v nedobrovolné dražbě.
Uplatnění pohledávky ručitelem či zástavním dlužníkem do insolvenčního řízení
Ustanovení § 183 odst. 3 InsZ umožňuje třetím osobám, kteří zajišťují závazky věřitele za dlužníkem, uplatnit
svá práva v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka.
Pokud ještě v rámci lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku plní ručitel či zástavní dlužník věřiteli, může do
insolvenčního řízení uplatit svoji pohledávku za dlužníkem, jež mu postihem v důsledku plnění věřiteli dlužníka
vznikla.
Pokud však ze strany ručitele či zástavního dlužníka k plnění v propadné přihlašovací lhůtě nedošlo, umožňuje
ust. § 183 odst. 3 InsZ těmto osobám přihlásit svoji pohledávku do insolvenčního řízení jako podmíněnou.
Příslušný list přihlášky ručitele Jana Hodného, který zatím věřiteli dlužníka z titulu ručení neplnil, může vypadat
takto:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Příslušný list přihlášky zástavní dlužnice Marie Lehkovážné, která prozatím věřiteli dlužníka z titulu zástavního
práva rovněž neplnila, může vypadat takto:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Na místě je však třeba upozornit, že ust. § 183 odst. 3 InsZ dovoluje třetím osobám uplatit své nároky do
insolvenčního řízení přihláškou (byť třeba jen jako podmíněné) pouze v tom případě, kdy pohledávku za
dlužníkem nepřihlásí sám zajištěný věřitel.
Pokud zajištěnou pohledávku do insolvenčního řízení zajištěný věřitel přihlásí, neměl by ručitel či zástavní
dlužník uplatnit svá práva přihláškou, ale poté, co věřiteli na místo dlužníka dluh splní, měl by insolvenčnímu
soudu navrhnout, aby insolvenční soud připustil vstup této třetí osoby v rozsahu poskytnutého plnění do
insolvenčního řízení na místo věřitele, jemuž bylo touto osobou plněno.
Návrh ručitele Jana Hodného by mohl vypadat takto:
Krajskému soudu v Praze
Náměstí Kinských 5
150 75 Praha 5
Sp. zn. KSPH 15 INS 888/2013
Věc: Návrh ručitele na vstup do insolvenčního řízení podle ust. § 183 odst. 3 InsZ
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
U Krajského soudu v Praze je pod sp.zn. KSPH 15 INS 888/2013 vedeno insolvenční řízení na majetek dlužníka XY
s.r.o.
Do tohoto insolvenčního řízení přihlásila svoji pohledávku ve výši 60.000,- Kč Spořitelna a.s.; pohledávka byla
zjištěna. Pohledávka přestavuje nesplacený úvěr poskytnutý dlužníkovi podle smlouvy o úvěru č. 1234 ze dne
20.1.2011. Pohledávka byla zajištěna ručitelským prohlášením Jana Hodného ze dne 20.1.2011.
Na výzvu věřitele Spořitelna a.s. uhradil ručitel Jan Hodný věřiteli Spořitelna a.s. dne 15.9.2013 část dluhu ve
výši 40.000,- Kč.
Ručitel tedy navrhuje, aby insolvenční soud vydal toto
rozhodnutí:
Insolvenční soud připouští, aby na místo věřitele Spořitelna a.s. vstoupil do řízení jako věřitel pro část
pohledávky ve výši 40.000,- Kč ručitel Jan Hodný, bytem….
V Praze dne 20. září 2013
Jan Hodný
Přílohy : ručitelské prohlášení ze dne 20.1.201
doklad o úhradě částky 40.000,- Kč věřiteli.
Praxe ukazuje, že ručitelé a další třetí osoby, které zajišťují závazky vůči dlužníkovi, volí v drtivé většině případů
cestu uplatnění svého budoucího nároku přihláškou podmíněné pohledávky. Za stávající právní úpravy je pro
ně velkým rizikem vyčkávat do posledního dne přihlašovací lhůty, zda věřitel svoji pohledávku do insolvenčního
řízení přihlásí či nikoliv a jak případně dále se svoji přihláškou naloží. Pokud by totiž věřitel poté, co obdrží
plnění od třetí osoby, vzal svoji přihlášku pohledávky zpět, neměla by třetí osoba, jež plnění věřiteli na místo
dlužníka poskytla, kam v insolvenčním řízení nastoupit.
Postup insolvenčního správce při přezkumu pohledávky ručitele nebo zástavního dlužníka
Uplatní-li ručitel nebo zástavní dlužník postupem podle ust. § 183 odst. 3 InsZ svoji pohledávku do
insolvenčního řízení přihláškou, pak insolvenční správce zařadí tuto přihlášku na přezkumné ( patrně zvláštní)
jednání a přezkoumá ji.
Podle judikatury ( např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 99 INS 3280/2011, 1 VSPH 734/2011-P17
ze dne 23.6.2011) platí, že nelze odmítnout přihlášku podmíněné pohledávky, která by osobě, od níž může
věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2 IZ, proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele, a ukončit jí účast
v insolvenčním řízení, jen proto, že věřitel tuto pohledávku již dříve přihlásil do insolvenčního řízení. Okolnost,
že taková osoba svoji podmíněnou pohledávku přesto přihlásila (ačkoliv tak již dříve učinil věřitel), může mít
význam pro přezkumné jednání, na němž budou přezkoumány obě přihlášené pohledávky (tj. věřitele a osoby,
od níž může věřitel požadovat plnění); důvodem pro odmítnutí přihlášky této osoby a k ukončení její účasti v
řízení však bez dalšího není.
Uspokojení pohledávek v rámci insolvenčního řízení
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V našem modelovém příkladu tedy
a)
Pohledávku přihlásila Spořitelna a.s. ve výši 60.000,- Kč; pohledávka byla zjištěna. Ručitel Jan Hodný podáním
ze dne 20.9.2013 sdělil insolvenčnímu soudu, že tomuto věřiteli plnil z titulu ručení ve výši 40.000,- Kč.
Insolvenční soud rozhodl podle ust. § 18 InsZ o vstupu Jana Hodného pro pohledávku ve výši 40.000,- Kč do
řízení na místo Spořitelny a.s.
V době, kdy bude insolvenční správce připravovat rozvrhové usnesení, bude evidovat
-
věřitele Spořitelna a.s. s pohledávkou ve výši 20.000,- Kč a
-
věřitele Jana Hodného s pohledávkou 40.000,- Kč.
b)
Pohledávku přihlásila Banka a.s. ve výši 900.000,- Kč; pohledávka byla zjištěna. Pohledávku rovněž přihlásila
podmíněně zástavní dlužnice Marie Lehkovážná ve výši rovněž 900.000,- Kč. I tuto pohledávku insolvenční
správce při přezkumném jednání uznal.
V době přípravy rozvrhového usnesení, prověřil insolvenční správce, zda věřitel alespoň částečně v mezidobí
uspokojil svoji pohledávku mimo insolvenční řízení ze zajištění. Vzhledem k tomu, že věřitel zástavní právo do
doby přípravy rozvrhového usnesení nezrealizoval a pohledávku mimo insolvenční řízení ani částečně ze
zajištění neuspokojil, bude insolvenční správce pro účely rozvrhu evidovat
-
pohledávku věřitele banka ve výši 900.000,- Kč,
-
pohledávku věřitelky Marie Lehkovážné ve výši 0,- Kč.
Pohledávky věřitelů Spořitelna a.s. ve výši 20.000,- Kč, věřitele Jana Hodného ve výši 40.000,- Kč a věřitele
Banka a.s. ve výši 900.000,- Kč budou v rozvrhovém usnesení uspokojovány spolu s pohledávkami ostatních
věřitelů poměrně.
1.3. Případová studie: projednání „zaměstnaneckého“ insolvenčního návrhu soudem
J. Maršíková
A) Zaměstnanec jako insolvenční navrhovatel
Dne 28.5.2012 byl insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh věřitelky Simony Kalousové nadepsaný jako
„Návrh na prohlášení konkursu z důvodu platební neschopnosti zaměstnavatele v důsledku neuspokojených
splatných mzdových nároků“ .
V návrhu věřitelka uvádí, že na základě pracovní smlouvy byla zaměstnána u zaměstnavatele PEKO s.r.o.
Pracovní poměr skončil okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnance k 26.3.2012. Věřitelce
nebyla vyplacena mzda za únor a březen 2012 v celkové výši 25.985,- Kč.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jako další věřitele označila další zaměstnance Pavla Zemánka a Irenu Reslerovou.
K návrhu připojila pracovní smlouvu, doklad okamžitém zrušení pracovního poměru a výplatní lístky za únor a
březen 2012.
Stejného dne podali insolvenční návrh i další zaměstnanci Pavel Zemánek s pohledávkou ve výši 55.847,- Kč
(mzdové nároky za únor až duben 2012, když pracovní poměr skončil okamžitým zrušením pracovního poměru
ke dni 19.4.2012) a Irena Reslerová s pohledávkou ve výši 45.870,- Kč (mzdové nároky za březen až květen
2012, když pracovní poměr skončil okamžitým zrušením pracovního poměru ke dni 11.5.2012).
Insolvenční návrh každého byl opatřen úředně ověřeným podpisem.
Insolvenční návrhy všech tří věřitelů a přílohy věřitelky Simony Kalousové jsou připojeny v příloze této
případové studie (obdobné přílohy byly připojeny k insolvenčnímu návrhu i ostatními navrhovateli).
Hodnocení stavu:
Podle § 97 IZ je oprávněn podat insolvenční návrh dlužník nebo jeho věřitel; v tomto případě je insolvenční
návrh podán věřitelem.
Insolvenční soud poté, co je mu věřitelský insolvenční návrh doručen, ověří, zda je návrh opatřen úředně
ověřeným podpisem (v případě návrhu podaného elektronicky zaručeným podpisem) a zahájení insolvenčního
řízení oznámí vyhláškou vydanou podle § 101 IZ. Tím okamžikem startují účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení upravené v ust. § 109 až 111 IZ.
Následně přikročí insolvenční soud ke zkoumání, zda věřitelský insolvenční návrh obsahuje zákonem
předepsané náležitosti. Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení
insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V
insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho
hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem
dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím
insolvenční navrhovatel domáhá.
Posuzovaný návrh Simony Kalousové obsahuje řádné označení věřitelky a řádné označení dlužníka. Obsahuje
rovněž dostatečnou specifikaci pohledávky (co do důvodu a výše), pro kterou je insolvenční návrh podáván.
Insolvenční navrhovatel je rovněž povinen tvrdit a osvědčit úpadek dlužníka. Věřitelka podává insolvenční návrh
pro platební neschopnost dlužníka.
Podle § 3 IZ platí, že dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po
lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité
závazky, jestliže je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.
Posuzovanému insolvenčnímu návrhu by bylo možno vytknout, že obsahuje nedostatečná tvrzení o dlužníkově
úpadku, když řádně neoznačuje další věřitele dlužníka. Věřitelka se v insolvenčním návrhu omezila na prosté
konstatování, že dalšími věřiteli jsou spolupracovníci Pavel Zemánek a Irena Reslerová. Soudní praxe přitom
striktně vyžaduje, aby insolvenční navrhovatel označil další věřitele tak, že uvede jejich označení, výši a důvod
jejich pohledávky a údaje o splatnosti jejich pohledávky.
Pokud by byl u insolvenčního soudu podán toliko návrh Simony Kalousové, insolvenční soud by insolvenční
návrh odmítl pro vady. Protože však spolu s posuzovaným insolvenčním návrhem byly doručeny insolvenční
návrhy i označených dvou spolupracovníků – dalších věřitelů, pokládal soud tvrzení o úpadku (ve spojení
s ostatními insolvenčními návrhy) za dostatečná.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Pro úplnost je třeba připomenout, že podle § 107 IZ platí, že další insolvenční návrh podaný na majetek téhož
dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od
okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním
návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Tedy všechny tři insolvenční
návrhy byly projednávány v rámci jediného insolvenčního řízení, když současně není možno vést ve věci
jednoho dlužníka více insolvenčních řízení.
Dále insolvenční soud zkoumal, zda jsou k návrhu připojeny zákonem vyžadované přílohy. Podle ust. § 105 IZ
(ve znění platném do 31.12.2013) platí, že podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti
dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Soudní praxe dovodila, že tento požadavek se
nevztahuje na insolvenčního navrhovatele, který podává insolvenční návrh pro pohledávku, jež se pravidelně
v insolvenčním řízení přihláškou neuplatňuje.
Tedy insolvenční soud nevyžadoval pro insolvenční
navrhovatelce připojení přihlášky pohledávky.
Je vhodné připomenout, že od 1.1.2014 (v souvislosti s novelou IZ provedenou zák. č. 294/2013 Sb.) ust. § 105
IZ nově zni takto: Podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou
pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak
nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203. Tedy pokud by byl insolvenční
návrh podán po 1.1.2014, vyzval by insolvenční soud navrhovatelku postupem podle § 128 odst. 2 IZ
k předložení přihlášky pohledávky pod pohrůžkou odmítnutí insolvenčního návrhu.
Obecně platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu
navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí
nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Protože tuto povinnost zaplatit zálohu nelze uložit podle
§ 108 IZ insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (i bývalým) a jehož pohledávka spočívá
pouze v pracovněprávních nárocích, v posuzovaném případě insolvenční soud povinnost zaplatit zálohu na
náklady insolvenčního řízení neukládal a rovnou přikročil ke zjištění stanoviska dlužníka k insolvenčním
návrhům.
B) Zjištění stanoviska dlužníka k insolvenčnímu návrhu
Insolvenční soud usnesením ze dne 10.7.2012 vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě 7 dnů

písemně vyjádřil k připojeným insolvenčním návrhům,

sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání a

předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců.
V usnesení soud poučil dlužníka, jaké náležitosti mají seznamy mít a jaké následky budou spojeny s tím, pokud
se dlužník k insolvenčním návrhům na výzvu soudu nevyjádří a požadované seznamy nepředloží.
Usnesení insolvenčního soudu je připojeno jako příloha k případové studii.
Podáním ze dne 18.7.2012 požádal dlužník o prodloužení lhůty k podání vyjádření a předložení příloh.
Vyjádření dlužníka bylo doručeno insolvenčnímu soudu dne 2.8.2012. Ve vyjádření dlužník uvedl, že zastavil
platby a že sám připravoval podání insolvenčního návrhu. K návrhu připojil soudem vyžadované seznamy.
Vyjádření dlužníka je připojeno v příloze k případové studii.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Hodnocení stavu
Podle § 133 odst. 3 IZ platí, že dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před
rozhodnutím o úpadku vyjádřil.
Proto insolvenční soud doručil insolvenční návrhy dlužníkovi k vyjádření. Zároveň využil možnost danou mu v §
128 odst. 3 IZ a uložil dlužníkovi, který není insolvenčním navrhovatelem, aby mu předložil seznamy uvedené v
§ 104 odst. 1 IZ s poučením o následcích jejich nepředložení. Podle § 3 odst. 2 IZ totiž platí, že má se za to, že
dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104
odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Pokud by se dlužník k insolvenčním návrhům nevyjádřil a požadované seznamy nepředložil, vycházel by
insolvenční soud při svém rozhodování z domněnky úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti.
Dlužník vyjádření k insolvenčnímu návrhu soudu zaslal a požadované přílohy připojil.
C) Uspokojení části mzdových nároků Úřadem práce
V mezidobí bylo insolvenčnímu soudu doručeno Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou v Hradci
Králové několik oznámení o uspokojení splatných mzdových nároků zaměstnanců při platební neschopnosti
zaměstnavatele.
Z oznámení ze dne 13.8.2012 např. plyne, že Úřad práce uspokojil část nároku navrhovatelky
Kalousové ve výši 16.756,- Kč.
Simony
Oznámení je připojeno v příloze případové studie.
Hodnocení stavu
Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele upravuje rozsah a
podmínky, za kterých má zaměstnanec nárok, aby mu úřad práce vyplatil splatné mzdové nároky nevyplacené
mu zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti.
Mzdovými nároky se rozumí mzda (plat), její náhrady a odstupné, které zaměstnanci náleží z pracovního
poměru, nebo odměna popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o pracovní činnosti.
Proto nelze žádat např. o náhradu cestovních výdajů, o splátky náhrady za ztrátu na výdělku po skončení
pracovní neschopnosti v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání apod.
Mzdové nároky může zaměstnanec u úřadu práce uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým
nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období. Rozhodným obdobím je pro účely tohoto zákona
kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém
byl podán insolvenční návrh, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce
následující po tomto měsíci.
Celková výše mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci nesmí překročit za 1 měsíc jeden a půl násobek
rozhodné částky. Rozhodnou částku vyhlašuje a zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů
vždy s účinností od 1. května na dobu 12 kalendářních měsíců.
Zaměstnanec může požádat úřad práce o výplatu dlužných mzdových nároků za předpokladu, že zaměstnavatel
je v platební neschopnosti. Pro účely tohoto zákona je zaměstnavatel v platební neschopnosti dnem
následujícím po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo kdy byl
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
na něho u příslušného soudu v České republice podán insolvenční návrh. Informace o zaměstnavatelích, jejichž
zaměstnanci mohou uplatnit u Úřadu práce České republiky své nároky, jsou zveřejněny na internetové stránce
Ministerstva práce a sociálních věcí a vyvěšeny jsou na úřední desce krajských poboček a kontaktních pracovišť
Úřadu práce České republiky.
Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit u krajské pobočky nebo u kontaktního pracoviště Úřadu práce
České republiky nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů následujících po dni, kdy místně příslušná krajská
pobočka Úřadu práce České republiky zveřejnila shora uvedené informace na své úřední desce. Pokud nebude
nárok v této lhůtě uplatněn, právo na jeho úhradu Úřadem práce České republiky zaniká a zaměstnanci
nezbude, než dále vymáhat svůj nárok po svém zaměstnavateli.
Pohledávky Úřadu práce České republiky na náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a za prostředky odvedené
podle zvláštních předpisů (záloha na daň z příjmu a pojistné) jsou v rámci insolvenčního řízení pohledávkami
postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 169 odst. 1 písm. c) IZ.
D) Rozhodnutí o úpadku dlužníka
Aniž by insolvenční soud nařídil ve věci jednání, rozhodl usnesením ze dne 23.8.2012 o úpadku dlužníka a na
majetek dlužníka prohlásil konkurs.
Usnesení je připojeno jako příloha případové studie.
Hodnocení stavu
Podle § 133 IZ platí, že o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání jen tehdy,
jestliže insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo o něm lze rozhodnout jen na
základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali,
popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
Tedy insolvenční soud postupoval v souladu s právní úpravou, když rozhodl o úpadku dlužníka bez nařízeného
jednání poté, co sám dlužník ve vyjádření svůj úpadek přiznal a uvedl, že sám návrh na zahájení insolvenčního
řízení připravoval.
Navíc úpadek dlužníka byl zřejmý rovněž z dlužníkem předložených seznamů majetku a závazků . Tedy nebylo
vnitřního rozporu mezi tvrzením dlužníka obsaženým ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu a obsahem k němu
připojených příloh.
E)
Uspokojení mzdových nároků v rámci insolvenčního řízení
Pohledávky dlužníkových (i bývalých) zaměstnanců z titulu dlužné mzdy jsou pohledávkou postavenou na roveň
pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 169 odst. 1 písm. a) IZ.
V případě řešení úpadku konkursem se tyto pohledávky uplatňují u insolvenčního správce jako osoby
s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě. Insolvenční správce je uspokojuje (ideálně) ve lhůtách jejich
splatnosti, má-li k dispozici dostatek prostředků k jejich úhradě.
Není vyloučeno, že tyto nároky budou uspokojeny až v závěru insolvenčního řízení, a to poměrně v rozvrhovém
usnesení, pokud nebude mít insolvenční správce dostatek prostředků ke 100% úhradě těchto pohledávek a
pohledávek jim na roveň postavených.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Podle § 305 odst. 2 IZ totiž platí, že nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty k uspokojení
všech pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, uspokojí se nejdříve
odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů podle § 168 odst. 1 písm. e) a § 169
odst. 1 písm. g), poté pohledávky věřitelů z úvěrového financování, poté náklady spojené s udržováním a
správou majetkové podstaty, poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona a poté pohledávky věřitelů na
náhradu škody způsobené na zdraví; ostatní pohledávky se uspokojí poměrně. Výtěžku zpeněžení předmětu
zajištění (zástavy) lze však použít k uspokojení těchto pohledávek až po uspokojení pohledávky zajištěného
věřitele.
2.1. Ekonomické a finanční aspekty insolvenčního řízení
J. Pour
Úvod
Předchozí úprava zákona o konkursu a vyrovnání (ZKV) řešila právnickou i fyzickou osobu podnikatele,
která se dostala do úpadku a tedy, která byla předlužena, kdy předlužením se rozumí stav, kdy má dlužník více
věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu majetku.
Po celou dobu platnosti zákona o konkursu a vyrovnání volala odborná veřejnost po změně, novelizaci,
tedy úplné rekodifikaci konkursního práva, která byla obsažena v zákoně o konkursu a vyrovnání a která
přinesla řadu hlubokých zásahů a změn. Význam přijatého insolvenčního zákona je z hlediska legislativního
procesu zcela unikátní, neboť jde o velkou rekodifikaci právního odvětví dokončenou za dobu cca 13 let.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zákon o konkursu a vyrovnání byl ve své podstatě orientován na průměrného dlužníka, což byl malý
podnikatel (obchodník či živnostník) s omezeným počtem věřitelů, kteří se mohli konkursního řízení přímo
účastnit a kontrolovat optimální uspokojení zpeněžováním dlužníkova majetku. Vůbec se však nepočítalo
s úpadkem velkých podniků, továrních komplexů, holdingů a dalších velkých celků, a už vůbec se nepočítalo
s tím, co úpadek takových velkých kolosů bude přinášet.
I když v průběhu let byl zákon o konkursu a vyrovnání více než 15x novelizován, nedařilo se dosáhnout
takového efektu, který by odrážel veškeré nároky tržního hospodářství. Byla tu však i nutnost řešit
transparentnost a předvídatelnost úpadkového řízení, dále i možnost umožnit věřitelům ve větší míře průběh
samotného úpadkového řízení a snahu, kdy i dlužník svůj úpadek řešil sám. Důležitým prvkem je však i sanace
dlužníka tam, kde se takový postup ukáže vhodným a dále i zrychlení a zefektivnění úpadkového řízení.
Nemalou měrou nový insolvenční zákon ovlivnilo i to, že byl při rekodifikaci brán zřetel i na sociální
aspekty při úpadku větších podnikatelů. Právem můžeme konstatovat, že nová podoba insolvenčního zákona je
moderní právní předpis se všemi klady i zápory, které sebou tato skutečnost přináší.
Insolvenční řízení je řízením před insolvenčním soudem, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo
hrozící úpadek, a způsob jeho řešení. Řízení je vedeno podle zákona č.182/2006 – insolvenční zákon.
K zahájení insolvenčního řízení je nutno podat insolvenční návrh. K jeho podání je oprávněn dlužník, či
kterýkoliv věřitel dlužníka. Insolvenční návrh je adresován vždy místně příslušnému insolvenčnímu soudu.
Nezbytnou podmínkou však je, že insolvenční návrh musí být vždy opatřen úředně ověřeným podpisem a je-li
podáván návrh v elektronické podobě, pak zamčeným podpisem.
Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastávají okamžikem, kdy je v insolvenčním rejstříku
zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. Časový údaj je veden v hodinách a minutách a je uveden
ve výroku zveřejňované vyhlášky.
Insolvenční řízení má dopad na dlužníka i věřitele. Dlužník může od zahájení insolvenčního řízení
nakládat s majetkovou podstatou pouze tak, aby nedošlo k podstatné změně skladby majetku. Tedy dlužník
může i nadále svůj majetek běžným způsobem užívat. Zákon mu zakazuje úkony, které se běžnému užívání
vymykají. Nesmí tedy po zahájení insolvenčního řízení svůj majetek prodat, pronajmout či darovat.
Pokud věřitelé vedou o svých pohledávkách soudní spory proti dlužníkovi, nic nebrání tomu, aby soud
nařídil jednání, žalobu projednal, provedl dokazování, vydal rozsudek a doručil jej účastníkům řízení. Tato
možnost existuje po celou dobu insolvenčního řízení v případě, že úpadek bude řešen oddlužením či
reorganizací. Pouze v případě prohlášení konkursu dochází k přerušení řízení, v rámci něhož se věřitelé
domáhají své pohledávky za dlužníkem.
Insolvenční soud dle § 134 IZ je povinen umožnit úkony směřující k rozhodnutí o návrhu nejpozději do
10 dnů od podání insolvenčního návrhu. Soud musí být v této lhůtě efektivní a konat, tedy vyzvat účastníka ke
složení zálohy či doplnění návrhu a příloh, nebo zaslat dlužníkovi veřitelský návrh k vyjádření. V případě, že
návrh podává dlužník, je soud povinen rozhodnout nejpozději do 15 dnů od jeho podání. Jde o lhůty pořádkové,
které nevyvolávají žádné další důsledky.
Dle insolvenčního zákona jsou možnosti získání informací o insolvenčním řízení nejen pro účastníky
řízení, ale i pro veřejnost, a to prostřednictvím insolvenčního rejstříku.
Vliv moderních trendů úpadkového práva na podnikatele a výhody nové právní úpravy insolventního zákona.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
České insolvenční právo bylo donedávna považováno za nejhorší v celé Evropě a to zejména z důvodu
neúměrného prodlužování řízení. Novelizace přinesla řadu změn, a to zejména způsob uspokojování věřitelů.
Nový stupeň vývoje úpadkového práva vychází z předpokladu, že typického představitele dlužníka
představuje střední podnikatel. Tito dlužníci potom mají několik set i několik tisíc věřitelů, kteří se mohou řízení
zúčastnit jen zprostředkovaně, takže nezbytností jsou věřitelské orgány. Hledal se způsob uspokojení věřitelů a
tak nově přichází v potaz pokračování dlužníkova podniku za realizace restrukturalizačních opatření. Začaly se
používat jiné sanační principy než vyrovnání, které se v českých podmínkách neosvědčilo.
Širší uplatnění nových sanačních metod mělo vliv i na sociální aspekty. Právem lze schválenou podobu
insolvenčního zákona považovat za moderní právní předpis. Pokud shrneme význam nových metod, můžeme
konstatovat, že nový insolvenční zákon řeší v celém rozsahu zásadní problémy úpadkového práva. Umožňuje
zajistit větší transparentnost úpadkového řízení a předvídatelnost celého řízení. Věřitelé mohou ve větší míře
ovlivnit průběh samotného úpadkového řízení a lze i motivovat dlužníka, aby svůj úpadek řešil sám. Důležité je i
to, že lze ozdravit dlužníka tam, kde se toto ozdravení ukáže jako vhodný postup a dá se i celé řízení zrychlit a
zefektivnit.
Jde o snahu zajistit větší transparentnost a předvídatelnost úpadkového řízení. Další výhodou je úsilí
umožnit věřitelům dlužníka ve větší míře ovlivnit průběh samotného úpadkového řízení a také motivovat
dlužníka, aby svůj úpadek řešil sám. Důležitá je i možnost sanace dlužníka tam, kde se takový způsob jeví jako
rychlý, efektivní a vhodný.
Vstřícnost nové právní úpravy vůči věřitelům a posílení jejich postavení
Jednou z hlavních pák urychlení přijetí nové právní úpravy byla nutnost větší vstřícnosti vůči věřitelům
dlužníka. Věřitelé v době platnosti zákona o konkursu a vyrovnání neměli dostatečný vliv na způsob volby řešení
úpadku, výběr osoby správce a v neposlední řadě i věřitelský výbor měl omezené možnosti kontroly správce.
Důležitým aspektem byla i oblast „oddělených věřitelů“, kteří se uspokojovali jen do výše 70% zpeněžení
majetku, který zajišťoval jejich pohledávku. Tento fakt, že oddělený věřitel byl uspokojován jen do výše 70%
zpeněžení, byl napadán a kritizován, neboť nebyl žádný další důvod věřitele, který si před konkursním řízením
svou pohledávku řádně zajistil, ale byl za toto zajištění a péči o pohledávku bývalou právní úpravou sankciován.
Jednota insolvenčního řízení
Se zavedením nového insolvenčního řízení došlo ke změně i procesního řízení jako takového. Soud
nejprve zkoumá, zda je dlužník v úpadku či zda mu úpadek hrozí, a pak následně rozhodne o způsobu řešení
úpadku v součinnosti s věřiteli.
Účetní, daňový a právní pohled na insolvenční řízení
Insolvenční správce má v rámci insolvenčního řízení i řadu dalších povinností vyplývajících ze zákona
337/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy byly vloženy § 40a a § 40b, které řeší nedoplatky v insolvenčním
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
řízení a účinky insolvenčního řízení. K plnění této povinnosti je vhodné, aby insolvenční správce požádal správce
daně o sdělení, k jakým daním je dlužník registrován a o zaslání výpisu z daňového účtu poplatníka.
Při insolvenčním řízení je daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti
rozhodnutí o úpadku, daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování za část zdaňovacího období, která
uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí, a za kterou dosud nebylo podáno. Zde však
dochází ke střetu lhůt, neboť finanční úřady mají většinou 30 denní lhůtu pro přihlášení svých nároků a daňový
subjekt má povinnost podat daňové přiznání či hlášení. U většiny případů potom dochází k úpravě výše
pohledávky.
Zde je změna proti dříve platné právní úpravě, neboť pokud insolvenční správce zjistí, že doklady jsou
nedostatečné a on nemůže splnit svou povinnost uloženou zákonem a ani jiným způsobem nemůže zajistit
podklady ke splnění daňových povinností, tak insolvenčnímu správci zaniká povinnost učinit toto podání, musí
ale o tom vyrozumět správce daně a ve stejné lhůtě mu poskytnout i nezbytnou součinnost ke stanovení daně
dle pomůcek.
V průběhu insolvenčního řízení zůstávají lhůty pro podání daňového přiznání, hlášení či vyúčtování
zachovány.
Nový insolvenční zákon přinesl řadu změn, které zjednodušily práci insolvenčnímu správci, nicméně,
v účetnictví dlužníka je řada daňových a účetních operací, které nelze z dosažených daňových přiznání vyčíst a
tak nelze na insolvenčním správci spravedlivě požadovat, aby on provedl řadu zúčtování, inventarizaci a
zpracoval z dokladů, které jsou k dispozici, účetní závěrku a následně vyhotovil daňové přiznání.
Insolvenční správce musí být velice obezřetný a pokud mu dlužník účetnictví dodá, ale bez daňových
dokladů, nutno do 30 dnů správci daně sdělit, že sice insolvenční správce podklady obdržel, ale jsou natolik
neúplné, že nemůže sestavit daňové přiznání za chybějící období, ale že poskytne správci daně součinnost.
Důležité je i sdělení, zda je insolvenčnímu správci známo, že dodané podklady dlužníkem jsou úplné a správné.
Insolvenční správce musí znát insolvenční zákon, ale zároveň musí mít i rozsáhlé znalosti zákona o
účetnictví, daňových zákonech, daňového řádu, dále musí vědět, zda se lze i formálně podepsat či
spolupodepsat pod daňové přiznání podávaná dlužníkem.
Dosavadní praxe potvrzuje, že zákon o účetnictví, daňová oblast, mzdová problematika a
personalistika, včetně celé řady novelizací a dále velké množství vydaných vyhlášek a předpisů jsou pro
insolvenčního správce a často i pro kompetentní rezortní pracovníky problémem, který v rámci insolvenčního
řízení musejí řešit.
Insolvenční řízení a jeho praktická realizace z ekonomického hlediska
V celospolečenské rovině a v kontextu právního pohledu je insolvenční řízení a jeho praktická realizace
z ekonomického hlediska nepříliš dobře zmapováno, přestože insolvenční řízení a jeho dosah do roviny
ekonomických vztahů v národním hospodářství je bezesporu značný.
Insolvenční řízení je ovlivněno naplno se projevujícími důsledky ekonomické krize, kdy dlužníci
nemohou dostát svým závazkům. Dalším faktorem, který zvyšuje počet insolvenčních návrhů fyzických osob, je i
lepší správa úvěrového portfolia a lepší povědomí lidí o možnosti řešení situace v okamžiku, kdy se dluhy
přestávají splácet. Insolvence fyzických osob je řešena oddlužením. Pokud dlužník není schopen řešit úpadek
oddlužením, je prohlašován konkurs.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Před prohlášením úpadku dochází jen velmi zřídka k tomu, že dlužník jedná se svým věřitelem a snaží
se dohodnout např. na splátkovém kalendáři. Spíše hraje „mrtvého brouka“, nepřebírá poštu, mění telefony,
bydliště apod. Je s podivem, jak rychle dlužník potom podlehne nově vzniklým finančně-poradenským firmám,
které mu nabídnou vyřešení jeho finančních problémů. Samozřejmě za úplatu s patřičnou zálohou.
Jedná se většinou o společnosti s.r.o., které mají všechny dokumenty řádně ověřené a platné.
Zdůrazňují, že klienta zastupují s cílem mu pomoci k dohodě s věřiteli, popřípadě, bude-li dlužník splňovat
podmínky, podají návrh dle insolvenčního zákona na jeho úpadek.
Zároveň ujišťují, že dlužníkovi potíže chtějí řešit globálně jako celek se všemi dostupnými a možnými
zákonnými prostředky a rozhodně nechtějí dlužníky dostávat do ještě větších finančních problémů a věřitele
jakkoliv poškozovat. Zároveň informují dlužníka i věřitele, že zastupování klienta neznamená, že přebírají jeho
dluhy na sebe nebo je odkupují.
Tato zastupující společnost zašle věřitelům „Oznámení o zastupování klienta, Návrh řešení jeho situace
a Žádost o vyčíslení zůstatku a možnosti splácení klienta“. Požádá věřitele o uznání závazku a navrhovaného
splátkového kalendáře.
Výše uvedené doklady, které věřitelé obdrží, mají všechny náležitosti, ale přesto je většina věřitelů
odmítne. Důvodem je, jednoduše řečeno, výše navrhované finanční částky splátkového kalendáře, která
většinou neřeší splacení ani úroků, natož jistiny dluhu.
Zastupující firma v podstatě sečetla dlužníkovi veškeré dluhy a příjmy a částku na splácení dluhu
rozdělila mezi věřitele. V úvahu nevzala ani časový faktor splátkového kalendáře, který je v některých
případech vzhledem k navrhované částce v podstatě nekonečný. Závěr výše uvedeného je v tom, že dochází
k obelhávání dlužníka. Věřitelé tyto postupy samozřejmě neakceptují, neboť dluh není možno v dohledné době
splatit, ale z jednoduchých výpočtů je zřejmé, že ani případně podaný insolvenční návrh nemůže být schválen.
Velkým problémem v nejbližší době budou zadlužené domácnosti, neboť s očekávaným oživováním
ekonomiky za předpokladu očistění trhu o nerentabilní a zadlužené firmy, bude počet insolvenčních návrhů u
právnických osob stagnovat nebo klesat. Vzhledem k vysokému zadlužení domácností nelze v praxi očekávat
výrazný pokles insolvenčních návrhů.
Účetnictví před úpadkem, v průběhu úpadku, odlišnosti, změny a význam účetních standardů pro
insolvenční řízení
Vedení účetnictví před úpadkem
Převážná část firem, které se ocitly v úpadku, nevěnovala vedení účetnictví patřičnou pozornost.
Mnohdy dají firmy na rady, které jsou takového charakteru, že je lépe žádné vedené účetnictví nemít, takže
častou skutečností je, že insolvenčnímu správci jsou předávána pouze torza účetní dokumentace.
Účetnictví by mělo být vedeno ve smyslu Zákona č.563/1991 Sb. v platném znění, tedy zákona o
účetnictví. Výsledky účtování dle platného zákona by měly pravdivě vypovídat o ekonomické situaci dlužníka.
Pro insolvenčního správce by mělo být důležité, neboť na základě výsledků účetnictví může poté, co vstoupí do
společnosti jako správce, se nejen orientovat ve společnosti, ale především získá první přehled o stavu
společnosti, na který může navázat. V případě, že účetnictví k dispozici není, má povinnost učinit řadu dalších
kroků, tak jak byly popisovány v předcházející kapitole a budou dále zmíněny.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jednotlivé fáze vedení účetnictví v úpadku
Správce by měl po svém jmenování urychleně konat. Nejdříve by měl vyzvat dlužníka k předání
účetnictví a uzavření obchodních knih ke dni prohlášení konkurzu. Současně by měl požádat příslušného
správce daně o sdělení, k jakým daním je dlužník registrován a požádat o zaslání výpisu z daňového účtu
poplatníka. Z uvedeného konání zjistí přesně jaký je rozsah jeho povinností. Nesmí zapomenout ani na další
povinnosti, ke kterým je daňový subjekt vázán, včetně podání hlášení či daňového přiznání.
Insolvenční správce nesmí zapomenout ani na novou úpravu § 40 Sb. Zákona 337/1992 Sb. v platném
znění, které dává správci možnost, zjistí-li nedostatečnost ve vedení podkladů, ze které lze posoudit, že nelze
dále plnit povinnosti uložené zákonem, oznámit toto správci daně. Současně by měl správci daně nabídnout
součinnost ke stanovení daně dle pomůcek. V průběhu insolvenčního řízení se lhůty pro podání přiznání k dani
či hlášení nemění.
Insolvenčního správce mohou zaskočit různá specifika, zejména v účetní závěrce. Mohou to být
kursové rozdíly, smlouvy typu „ nákup zboží sjednaný v eurech“, kdy kurs eura hodně fluktuje a hrazeno má být
často z dolarového účtu apod. Pro insolvenčního správce jsou z rozvahového účtu stěžejní položky: zásoby,
pohledávky, závazky.
Hlavní položkou aktiv společnosti bývají zásoby, které by měly být řádně inventarizovány, důležitý je i
účetní software a správnost jeho implementace v podmínkách správy. Důležité bývají peníze v hotovosti,
obchodní závazky a jejich splatnost. Zde musí správce urychleně zmapovat situaci společnosti a přijmout řadu
opatření.
Z pohledu analýzy výnosů je nutné znát výkaz zisku a ztrát. V praxi se může insolvenční správce potkat
s mnoha „problémy“. Dlužník v okamžiku kdy má ekonomické problémy, se snaží o kroky k vyvedení společnosti
a tak často účetní závěrky jsou přímo „očistcem“ nejen pro dlužníka, ale zejména pro insolvenčního správce.
Může se stát, že dlužník používal i metodu tzv. „zmražených vážených aritmetických průměrů“ a následně
koncem účetní závěrky mění hodnoty na finální a tak mohou i z řádně vedeného účetnictví vyjít odlišné
hodnoty plné chyb. Doladění finálních čísel je nadlidské úsilí a správce většinou musí hledat odbornou pomoc.
Odlišnosti a návaznost na daňové zákony
Insolvenční správce musí mít přehled nejen o tom, k jakým daním je dlužník registrován, ale zároveň
z praktického hlediska musí požádat správce daně o zrušení těch registrací, které již nejsou potřebné. Například
nebude-li mít společnost žádného zaměstnance, není nutno, aby byla registrována k dani ze závislé činnosti atd.
Může dojít k situaci, že jako insolvenční správce bude řešit potom pouze daň z přidané hodnoty a daň
z příjmu. U DPH je důležité, aby si insolvenční správce uvědomil, že pokud byl dlužník čtvrtletním plátcem DPH,
tak při rozhodování o úpadku končí probíhající daňové období dnem, který předcházel dni nabytí účinnosti
rozhodnutí o úpadku. Následující daňové období začíná nabytím účinnosti rozhodnutí o úpadku a končí
posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém nabylo účinnosti rozhodnutí o úpadku. Pozor - i zde platí, že
po dobu insolvenčního řízení je zdaňovacím obdobím plátce kalendářní měsíc.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Při insolvenčním řízení je povinen daňový subjekt podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti o
úpadku daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování za část zdaňovacího období, které uplynulo ode
dne předcházejícího účinnosti shora citovaného rozhodnutí, a za které dosud nebylo podáno. Zde tak jak bylo
uvedeno v předcházející kapitole, dochází ke střetu lhůt s finančními úřady.
Ke dni předložení konečné zprávy a ke dni podání návrhu na zrušení konkursu, ke dni zrušení konkursu
a ke dni splnění jiného způsobu řešení úpadku je daňový subjekt povinen zpracovat a současně podat daňové
přiznání, hlášení, popřípadě vyúčtování za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno
a přiznanou daň zahrnout do příslušných dokumentů. Daňové přiznání, hlášení, popřípadě vyúčtování musí
insolvenční správce zajistit také vždy, když v průběhu insolvenčního řízení dojde k přechodu oprávnění nakládat
s majetkovou podstatou. Může jít i o vydání předběžného opatření insolvenčním soudem, kdy byla omezena
dispozice dlužníka nakládat s majetkovou podstatou a tato dispozice přešla na insolvenčního správce.
Může tak dojít k situaci, že daňová přiznání, hlášení, popřípadě vyúčtování se mohou podávat i
několikrát v měsíci. Při soupisu majetkové podstaty je třeba vždy vycházet ze seznamu veškerého majetku,
který patřil dlužníkovi ke dni zahájení insolvenčního řízení, ale i toho, který dlužník nabyl v průběhu
insolvenčního řízení. Zde by se mělo vycházet z mezitímní účetní uzávěrky, která by měla být pro insolvenčního
správce vodítkem k dalším krokům.
Význam účetních standardů pro insolvenční řízení
Při přebírání účetních dokladů od dlužníka a při vedení účetnictví během insolvenčního
řízení je důležité správně se orientovat a využívat základní účetní zásady a doklady. Informace z účetnictví mají
pro jejich uživatele cenu pouze tehdy, mohou-li být považovány za věrohodné a objektivní. Jejich krátkou
charakteristiku obsahuje následující přehled.
Účetní zásady:
a)
účetní jednotka – tato zásada vychází z předpokladu, že skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví, se
vždy vztahují ke konkrétnímu subjektu – účetní jednotce
b) věrné a poctivé zobrazení – v této zásadě jde o věrný a poctivý obraz o majetku a jiných aktivech, vlastním
kapitálu, závazcích a jiných pasivech, nákladech a výnosech a tedy i výsledku hospodaření účetní jednotky
c) vedení účetnictví – vymezení okamžiku, kdy musí účetní jednotka zahájit vedení účetnictví a kdy jeho
vedení lze ukončit
d) správnost a úplnost účetnictví – účetnictví je považováno za správné a úplné, pokud účetní jednotka
postupuje podle uvedených ustanovení zákona
e) aktuální princip – zásada účtování do období, se kterým skutečnost, která je předmětem účetnictví, časově
a věcně souvisí, je jedním z nejdůležitějších principů, které musí účetní jednotka dodržet
f) princip podvojnosti a souvztažnosti – podle principu podvojnosti každá skutečnost, která je předmětem
účetnictví, znamená změnu vždy na dvou stranách účtu: má dáti (MD)a dal (D)
g) zásada opatrnosti – opatrnost v účetnictví se vztahuje především k zobrazení výsledku hospodaření
účetního období
h) dokladovost inventarizace – účetní doklady mají být účetní jednotkou vyhotovovány bez zbytečného
odkladu po zjištění skutečnosti tak, aby bylo možno jednoznačně určit obsah každého jednotlivého
účetního případu
i) okamžik uskutečnění účetního případu – obecně je okamžikem uskutečnění účetního případu den (datum),
ve kterém dojde ke skutečnostem, které jsou předmětem účetnictví a které nastaly, a o nichž jsou
k dispozici potřebné záznamy dokumentující tuto skutečnost
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
j)
zákaz kompenzace – zákaz vzájemného zúčtování (kompenzace) vyjadřuje povinnost účetní jednotky
odděleně účtovat o aktivech a pasivech, nákladech a výnosech bez vzájemného zúčtování
k) stálost metod – podstatou této zásady je snaha o zachování srovnatelnosti informací obsažených mezi
jednotlivými účetními obdobími v účetní závěrce příslušné účetní jednotky
l) oceňování – oceňování vyjadřuje hodnotu jednotlivých účetních položek prostřednictvím peněžní jednotky
m) bilanční kontinuita – z této zásady vyplývá povinnost dodržet návaznost konečných a počátečních zůstatků
rozvahových účtů mezi navazujícími účetními obdobími
n) nepřetržitost trvání účetní jednotky – účetní jednotka je povinna použít účetní metody způsobem, který
vychází z předpokladu, že bude nepřetržitě pokračovat ve své činnosti a že u ní nenastává skutečnost, která
by ji omezovala nebo ji zabraňovala v této činnosti pokračovat
Účetní doklady:
Účetní závěrka je nenahraditelným zdrojem dostatečných, včasných a transparentních informací pro
několik skupin uživatelů. Managementu poskytuje údaje o výsledku jejího hospodaření v průběhu účetního
období i vývojové trendy v delším časovém horizontu,
umožňuje odhalit chyby a nedostatky či skryté
rezervy v řízení, obchodní partnery informuje o solventnosti a likviditě firmy, státním orgánům poskytuje
základní údaje potřebné pro jejich kontrolní činnost, soudům v případě právních sporů a ostatní znalé
veřejnosti nabízí srovnatelné souhrnné údaje o účetní jednotce. Může být sestavena v plném či
zjednodušeném rozsahu.
a)
Řádná účetní závěrka je nedílný celek tvořený rozvahou (bilancí), výkazem zisku a ztrát, přílohou k účetní
závěrce, popřípadě přehledem o změnách vlastnického kapitálu a přehledem o peněžních tocích (cashflow). Sestavují ji účetní jednotky k poslednímu dni účetního období. V ostatních případech sestavují
účetní jednotky mimořádnou účetní závěrku. Součástí účetní závěrky jsou i řádně vyplněné přílohy.
b) Výkaz zisku a ztrát (v praxi se používá označení „výsledovka“), je uspořádáním položek výnosů, nákladů a
výsledku hospodaření účetní jednotky. Záleží na účetní jednotce, zda se rozhodne sestavit výkaz zisku a
ztrát v druhovém členění nebo v účelovém členění. V naprosté většině se účetní jednotka tradičně přikloní
ke druhotnému členění, protože druhová struktura umožňuje lépe analyzovat vývoj nákladů a výnosů a
odhalovat budoucí peněžní toky.
c)
Rozvaha (bilance) – je uspořádáním položek aktiv a pasiv. Pořadí, názvy a označení rozvahy jsou dány
vyhláškou. Tuto strukturu využije ta účetní jednotka, která sestavuje účetní závěrku v plném rozsahu,
pokud nevyužije určitých pravidel platných pro rozvahu (např. slučování určitých položek rozvahy při
splnění podmínky, že za běžné i bezprostředně předcházející účetní období má položka nulovou výši).
Příloha – slouží k vysvětlení a doplnění informací obsažených v rozvaze a výkazu zisku a ztrát. V případě, že
se účetní jednotka rozhodne sestavit i přehled o peněžních tocích, uvádí se v příloze i určité informace
týkající se položek přehledu o peněžních tocích.
d) Přehled o peněžních tocích (cash-flow) – jde o vysvětlení k příloze, co zahrnuje do peněžních prostředků a
peněžních ekvivalentů. Není povinnou součástí účetní závěrky. Informuje o přírůstcích (příjmech) a
úbytcích (výdajích) peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů v členění na provozní, investiční a
finanční činnost v průběhu daného účetního období. Existuje několik způsobů a variant zjišťování cashflow. Je např. možné sledovat pouze obraty příjmů a výdajů ve firmě. V praxi se ale téměř výhradně
vychází nepřímo z výsledku hospodaření po zdanění za sledované období, který se pak očisťuje o
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
e)
nepeněžní účetní operace. Pokud účetní jednotka tento přehled sestavuje, je povinna v příloze uvést, co
zahrnuje do peněžních prostředků a ekvivalentů.
Přehled o změnách vlastnického kapitálu – informuje o uspořádání položek rozvahy v
rámci položky „vlastní kapitál“ a o zvýšení nebo snížení jednotlivých složek vlastního kapitálu mezi dvěma
rozvahovými dny. Přehled se sestavuje za běžné a minulé účetní období, počáteční a konečné stavy
vlastního kapitálu i jednotlivých složek, které musí navazovat na stavy vykazované v rozvaze.
Ekonomické dopady způsobu řešení insolvence, konkurs, nepatrný konkurs, reorganizace,
oddlužení
Ekonomické dopady řešení insolvence
Jsou řešeny konkursem, nepatrným konkursem, reorganizací, oddlužením. Dlužník by měl vždy
předložit prohlášení o majetku, je vázán zákonem a v případě nečinnosti se vystavuje trestněprávní
odpovědnosti. Vždy musí prohlásit, zda jsou údaje správné a úplné.
Důležité je vědět, že prvopočátek insolvenčního řízení je záležitost platební neschopnosti. Dlužník je
tedy v úpadku ve formě platební neschopnosti, jestliže má více věřitelů, má závazky vůči věřitelům po dobu
delší 30 dnů po lhůtě jejich splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. V souvislosti s platební neschopností je
třeba upřesnit co je pohledávka nezajištěná, podmíněná, vymahatelná, ale i pohledávka zajištěná, vyloučená
z uspokojení v insolvenčním řízení a pohledávka za majetkovou podstatou.
a)
Pohledávka nezajištěná – není zajištěná majetkem, který náleží do majetkové podstaty. Lze konstatovat, že
za účelem zajištění této pohledávky nebylo k majetku dlužníka zřízeno zástavní právo, zadržovací právo,
omezení převodu nemovitosti, či jiný zajišťovací instrument. Nositel této pohledávky je nezajištěný věřitel.
b) Pohledávka zajištěná – majetkem, který náleží do majetkové podstaty a to nejčastěji zástavním právem,
zadržovacím právem či omezením převodu nemovitosti, jejíž nositel je věřitel.
c) Pohledávka podmíněná – na její změnu, vznik vázat podmínku. Tyto pohledávky uplatňují většinou ručitelé
dlužníka, jeho spoludlužníci nebo zástavní dlužník a to pro případ, že by v budoucnu mohlo být věřiteli
dlužníka plněno místo dlužníka.
d) Pohledávka podřízená – řešeno nejčastěji podle smlouvy. Podřízené pohledávky se v insolvenčním řízení
uspokojují po úplném uspokojení ostatních pohledávek v závislosti na stanovení nebo dohodnuté míře
podřízenosti.
e) Pohledávka za majetkovou podstatou – výčet uvádí § 168 insolvenčního zákona. Tyto pohledávky vznikly až
po zahájení insolvenčního řízení. Věřitel je neuplatňuje u insolvenčního soudu, ale u insolvenčního správce.
Pohledávky lze uspokojit v plné výši v průběhu insolvenčního řízení.
f) Pohledávka vyloučená z uspokojení v insolvenčním řízení – jde o pohledávky, které se v insolvenčním řízení
neuspokojují, přestože existují. Jedná se především o úroky z prodlení, které přirostly od vydání rozhodnutí
o úpadku. Výčet těchto pohledávek uvádí § 170 insolvenčního zákona.
g) Pohledávka vykonatelná – jejího uspokojení se může věřitel domáhat v soudním rozhodnutí nebo
v exekuci. Jde zejména o pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím soudu nebo správního orgánu a
pohledávky uznané dlužníkem v notářském či exekutorském zápise v dovolení vykonatelnosti.
Konkurs
Je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že pohledávky věřitelů jsou uspokojeny poměrně z výnosů
zpeněžení majetkové podstaty. Pohledávky, které nebyly uspokojeny zcela či jejich část, po skončení konkursu
nezanikají a věřitelé jsou oprávněni k jejich dalšímu vymáhání za dlužníkem.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Nepatrný konkurs
Je řešen § 314 a 315. O nepatrný konkurs jde, jestliže:
a) dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem
b) celkový obrat dlužníka za poslední účetní období nepřesahuje 2 000 000,- Kč
a dlužník nemá více než 50 věřitelů.
Rozhodnutí o tom, že jde o nepatrný konkurs, může insolvenční soud vydat i bez návrhu a spojit je
s prohlášením konkursu. Vyjde-li dodatečně najevo, že konkurs neměl být považován za nepatrný, insolvenční
soud rozhodnutí zruší bezodkladně.
Reorganizace
Reorganizací se rozumí postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování dlužníkova podniku
a zajištění ozdravení jeho hospodaření. Reorganizace není přípustná pro právnickou osobu v likvidaci. Je
přípustná pro dlužníka, jehož obrat za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu řízení dosáhl alespoň
částky 100 milionů Kč nebo zaměstnává alespoň 100 zaměstnanců. Jsou určeny podmínky, kdy lze připustit
reorganizaci i u menšího podnikatele.
Oddlužení
Je způsob řešení úpadku, jehož účelem je osvobodit dlužníka od dluhů. Oddlužení lze realizovat
formou 5letého splátkového kalendáře či formou zpeněžení majetkové podstaty. Oddlužení je přípustné
v případě dlužníka – nepodnikatele.
Věřitelský orgán, schůze věřitelů, exkurs do posílení kompetence věřitelů
Vrcholným věřitelským orgánem je schůze věřitelů. Výkonným orgánem je věřitelský výbor, popř.
prozatímní věřitelský výbor. Přihlásilo-li se méně než 50 věřitelů, může být ustanoven zástupce věřitelů. Každý
člen věřitelského výboru či zástupce věřitelů má svého náhradníka. Věřitelský výbor může mít 3 až 7 členů.
Úkolem věřitelského výboru je chránit společný zájem věřitelů, v této souvislosti věřitelský výbor vykonává
dohled nad činností insolvenčního správce, v zákonem stanovených případech uděluje insolvenčnímu správci
souhlas k zamýšleným úkonům, průběžně schvaluje výši a správnost hotových výdajů insolvenčního správce a
nákladů na správu a údržbu majetkové podstaty.
Zástupce věřitelů má stejné kompetence jako věřitelský výbor. Také prozatímní věřitelský výbor má
totožné kompetence jako věřitelský výbor. Insolvenční soud jej ustaví v případě, kdy se nepodaří věřitelský
výbor zvolit na první schůzi věřitelů.
Insolvenční zákon a jeho novely přináší průhlednost celého řízení od zahájení řízení až po jeho
skončení. Zveřejňování jednotlivých kroků všech účastníků znamená větší informovanost, ale především
možnost v zákonných termínech reagovat. Jednotlivé projevy jako neschválit nebo odvolat insolvenčního
správce, nutný souhlas zajištěných věřitelů a další, jednoznačně posiluje postavení věřitelů a dává jim možnost
více ovlivnit celý průběh insolvenčního řízení. Zároveň posiluje jednotlivé kroky a ochranu správce a členů
věřitelského orgánu či zástupce věřitelů na úseku ekonomiky, zejména příjmů a výdajů.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Praxe potvrzuje, že například pravidelné zveřejňování zprávy o hospodaření během konkursního řízení
přináší pro věřitele i konkursní soud větší průhlednost, popřípadě možnost vysvětlení nebo nápravy daného
kroku. Tato praxe nejen eliminuje pozdější případné problémy související se zpracováním a odsouhlasením
konečné zprávy, ale i byť pomalé řešení některých nesrovnalostí mezi insolvenčním a účetním zákonem.
Působnost, oprávnění, hlasování schůze věřitelů o osobě správce
Schůzi věřitelů svolává insolvenční soud vyhláškou. Ve vyhlášce uvede místo, termín konání schůze a
předmět jednání. Vyhlášku insolvenční soud zveřejní v insolvenčním rejstříku a vyvěsí ji na úřední desce soudu.
Vyhlášku doručí dlužníkovi, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru, popřípadě státnímu zástupci pokud
vstoupí do řízení. Schůze věřitelů je veřejná, může se na ni dostavit jako veřejnost i osoba, která není
účastníkem insolvenčního řízení. Schůze věřitelů tvoří svou vůli hlasováním. K přijetí většiny usnesení postačí,
hlasovala-li pro přijetí nadpoloviční většina na schůzi přítomných věřitelů (počítají se věřitelé, kteří mají v době
hlasování hlasovací právo). Pro přijetí některých specifických usnesení je však předepsáno jiné pravidlo.
Například usnesení, kterým bude insolvenční správce odvolán z funkce, je zapotřebí nadpoloviční většina hlasů
všech věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení. Jiný způsob je předepsán pro přijetí usnesení o způsobu
řešení úpadku, usnesení o určení osoby znalce pro stanovení ceny majetkové podstaty, hlasování o
reorganizačním plánu či formě oddlužení.
Pro hlasování platí pravidlo, že na každou 1 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení připadá 1 hlas.
Věřitelé pak podle výše přihlášení pohledávky mají hlas různé síly. Nikdy se však nepočítají hlasy podle hlav,
tedy podle počtu hlasujících věřitelů. Koná-li se schůze věřitelů až po přezkumném jednání, mají hlasovací
právo pouze věřitelé se zajištěnými pohledávkami. Věřitelé, jejichž pohledávka byla při přezkumném jednání
popřena, byla zjištěna podmíněně či zatím nebyla přezkoumána (např. pro vady), či věřitel před přezkumným
jednáním změnil důvod či pořadí pohledávky, se hlasovací právo nepřiznává. Věřitel může se zákonem
stanovených podmínek hlasovat i mimo schůzi věřitelů.
Rozhodnutí o způsobu dlužníkova úpadku
Úpadek je definován mnohostí ručitelů. Dlužník musí mít alespoň 2 věřitele. Úpadek může existovat ve
formě platební neschopnosti v případě dlužníka, který je právnickou nebo fyzickou podnikající osobou, či ve
formě předlužení.
Způsobem řešení úpadku se rozumí konkurs, oddlužení či reorganizace. Insolvenční soud o způsobu
rozhoduje usnesením.
Insolvenční správce v praxi, jeho činnost vycházející z ekonomických podkladů úpadce, formy
dohledávání a zařazení majetku a uplatňování principů insolvenčního řízení
Insolvenční správce je povinen při výkonu své funkce dodržovat všechny platné zákony. Další jeho
základní povinností je dodržování daňových předpisů, zejména daňový řád, který definuje daňové řízení a
vztah na insolvenční řízení.
Insolvenční správce, daňové a účetní zákony
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Ke správné identifikaci je nutno řádně definovat základní pojmy. Daňová pohledávka vzniká
v důsledku daňových povinností, které vznikly v době od účinnosti rozhodnutí o úpadku a ukončení
insolvenčního řízení a v insolvenčním řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst. 2
písmena e) IZ. Rozhodným okamžikem pro vznik daňové pohledávky je její vznik ve smyslu § 280/2009 Sb., §3
(daňový řád).
Vratitelný přeplatek je definován daňovým řádem jako majetek daňového subjektu. Správce daně má
možnost vzniklý přeplatek na základě daňových povinností, které vznikly nejpozději přede dnem předcházející
účinnosti rozhodnutí o úpadku, použít na úhradu splatných daňových pohledávek, ale jen u těch pohledávek,
které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou. Existuje lhůta pro použití vratitelného přeplatku a to
nejdéle do přezkumného jednání a přezkoumání pohledávek. Vznikne-li však přeplatek na základě daňových
povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, je možno jej použít na úhradu
splatných pohledávek za majetkovou podstatou.
Daňové řízení, které bylo zahájeno před zahájením insolvenčního řízení, se nepřerušuje. Insolvenční
správce si musí zajistit řadu informací, které si musí ověřit a postupuje dále v souladu s daňovým řádem. Podle
formy úpadku si musí známé informace vyhodnotit a podřídit těmto informacím svůj další postup. Je vždy
nutná součinnost s dlužníkem a insolvenčním správcem.
Základní povinností insolvenčního správce ve vztahu ke správci daně je podávání daňových tvrzení a
hlášení. Insolvenční správce by měl vědět, či si zjistit informace o tom, k jakým daním je dlužník registrován.
Dále je nutno, aby insolvenční správce plnil povinnosti dle § 244 daňového řádu, kdy je nutno rozlišit i kdo je
povinnou osobou ke splnění shora uvedených povinností. Je nutno dodržet i 30 denní lhůtu k podání daňového
hlášení či tvrzení.
Insolvenční správce musí rozlišit i to, zda jde o úpadek či zda již bylo ve věci rozhodnuto. Jde-li pouze o
úpadek, má povinnost podávat daňová hlášení a tvrzení dlužník. Jde-li následně o prohlášení konkursu, je
nutno, aby insolvenční správce opětovně podal daňové hlášení či tvrzení, neboť dispoziční oprávnění nakládat
s majetkovou podstatou přechází na insolvenčního správce. Toto platí pro všechny případy, kdy dojde po
účinnosti rozhodnutí o úpadku k přechodu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou z insolvenčního
správce na daňový subjekt nebo opačně platí, že je ten, kdo doposud byl oprávněn nakládat s majetkovou
podstatou, povinen ke dni přechodu tohoto oprávnění zpracovat řádně daňové hlášení či tvrzení za uplynulou
část zdaňovacího období, za kterou dosud hlášení nebylo podáno.
Tato povinnost platí i při změně insolvenčního správce. Daňové hlášení či tvrzení se podává i ke dni
předložení konečné zprávy, ke dni podání návrhu na zrušení konkursu, ke dni zrušení konkursu a ke dni splnění
jiného způsobu řešení úpadku.
Řešení daňové problematiky tam, kde chybí účetní dokumentace
V případě, že má insolvenční správce k dispozici nedostatečné podklady a toto včas oznámí, jeho
povinnost podávat daňové hlášení či tvrzení zaniká. Toto ustanovení přinesla nová úprava § 40 e) zákona
337/1992 Sb. Dává tak možnost insolvenčnímu správci, zjistí-li nedostatečnost účetních podkladů, kvůli kterým
nelze zajistit splnění povinností uložených zákonem, zejména v případě, kdy dlužník nespolupracuje a
insolvenční správce ani jiným způsobem nemůže zajistit splnění daňových povinností, tak správci povinnost
učinit daňová přiznání zaniká. O takové skutečnosti však musí být daňové orgány informovány.
Změny a význam účetních standardů pro insolvenční řízení
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V insolvenčním řízení je účetnictví vedeno dle zákona o účetnictví. V daňovém řízení s odkazem na
účetní standardy však existují změny a to zejména, bylo-li insolvenčním soudem vydáno předběžné opatření,
dle kterého byla omezena dispozice dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou a tato dispozice přešla na
insolvenčního správce, je povinností dlužníka sestavit mezitímní závěrku předcházející den tohoto rozhodnutí a
podat příslušná daňová přiznání a hlášení. Může dojít k situaci, že v rámci jednoho měsíce bude podáno daňové
přiznání i vícekrát. Mezitímní účetní závěrka bývá pro insolvenčního správce vodítkem při soupisu majetkové
podstaty.
Dalším důležitým okamžikem je rozhodnutí o úpadku, kdy daňový subjekt je povinen do 30 dnů podat
daňové hlášení či tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto
rozhodnutí a za dobu, za kterou dosud nebylo podání uskutečněno.
Dále je daňový subjekt povinen podat k daňovým hlášením a tvrzením i další daňové doklady, které
dosud nebyly podány, i když měly, nebo nebyly podány, protože ještě neuplynula lhůta pro jejich podání. Lhůtu
30 dní nelze prodloužit.
Otázkou je, kdo je po úpadku osobou povinnou za dlužníka splnit tyto daňové povinnosti, týkající se
období před úpadkem. Je zřejmé, že osobou odpovědnou za činnost dlužníka za toto období, tudíž i za obsah
podání je dlužník. Formálně však musí toto podání po úpadku podepsat insolvenční správce, protože ten je
oprávněn takové podání činit, přestože mu není známo k obsahu podání, zda je správné či úplné. Pokud by toto
podání nebyl schopen či ochoten dlužník zpracovat, je osobou zodpovědnou toto podání učinit insolvenční
správce. Pokud ale nemá potřebné doklady k tomu, aby učinil řádné a správné podání, tato povinnost zaniká,
musí ale tuto skutečnost sdělit správci daně.
Daňový řád upravuje i další povinnosti vyvolané insolvenčním řízením, ke kterým je vázána povinnost
podat daňové hlášení či tvrzení, a to na rozdíl od úpadku do 15 dní a to například ke dni předložení konečné
zprávy, ke dni podání návrhu na zrušení konkursu či ke dni splnění jiného způsobu řešení úpadku.
Ekonomické podklady ke dni zahájení insolvenčního řízení
O některých podkladech je již zmínka v předcházejících kapitolách včetně příloh, zbývající potřebné
doklady obsahuje příloha.
Z již uvedeného bychom chtěli zdůraznit, že pro zahájení zpracování účetnictví je nezbytná předvaha,
která obsahuje všechny analytické účty použité v účetní evidenci úpadce. Vzor tiskopisu – příloha č.4
Předvaha se používá pro formální kontrolu správnosti podvojného účetnictví, neboť při zachování
principu podvojnosti se součet všech počátečních stavů a konečných zůstatků musí rovnat nule a součet obratů
strany Má dáti se musí rovnat součtu obratů strany Dal.
Součástí účetních dokladů jsou mimo předvahy i další důležité dokumenty, například účetní deník,
hlavní kniha, obratová předvaha a její specifické zaměření a některé další. Je nutno zdůraznit, že jde o doklady,
které nejsou součástí povinných příloh odevzdávaných daňových zákonných tiskopisů.
Pokud insolvenční správce přebírá účetnictví úpadce, měl by žádat i o výše uvedené doklady, neboť
z nich lze získat přehled o majetkových poměrech dlužníka, popřípadě majetku, který by bylo možno zahrnout
do majetkové podstaty.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Inventarizace účetních standardů, mimořádná účetní závěrka v praktickém využití podkladů insolvenčního
správce
Mimořádnou účetní závěrku použije insolvenční správce pro řádný soupis majetkové podstaty. Dlužník by
měl zajistit inventarizaci všech účtů a následně by měl insolvenční správce zajistit řádnou inventarizaci, tedy
fyzickou inventuru, která by měla navazovat na účetní inventarizaci účtů.
Majetková podstata, formy dohledávání majetku a jeho oceňování
Majetkovou podstatu tvoří majetek, který dlužník vlastnil v době zahájení insolvenčního řízení (bylo-li
zahájeno k návrhu dlužníka), nebo v době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (zahájeno k návrhu věřitele).
Do majetkové podstaty patří i dlužníkovy spoluvlastnické podíly na majetku a majetek, který tvoří
společné jmění manželů (to zaniká v případě prohlášení konkursu a dochází k jeho vypořádání). Pracuje-li
dlužník, patří do majetkové podstaty i zabavitelná část mzdy či důchodu.
Do majetkové podstaty nelze zahrnout majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo
exekucí (obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten, běžné ošacení, hotové peníze do 1 000,- Kč apod.).
Do majetkové podstaty může patřit i majetek třetích osob (majetek převedl dlužník na třetí osobu
v době, kdy tak učinit nemohl), došlo-li k prohlášení neúčinnosti nakládání s majetkovou podstatou. Tím se
rozumí zejména právní úkony, které se týkají majetku náležejícího do majetkové podstaty, výkon práv a
povinností akcionáře ohledně akcií zahrnutých do majetkové podstaty, rozhodování o výrobních, provozních a
obchodních záležitostech podniku, výkon práv a povinností zaměstnavatele ohledně zaměstnanců dlužníka,
plnění daňových povinností, povinností k sociálnímu zabezpečení, zdravotnímu pojištění a povinností
vyplývajících ze zákona o účetnictví.
Součástí soupisu majetkové podstaty je i ocenění sepsaného majetku za cenu obvyklou. Může nastat
situace, kdy bude nutno majetek ocenit na základě požadavků věřitelů formou znaleckých posudků (půjde o
majetek, který není obvyklý a složitě se stanoví cena obvyklá).
Úhradu takového ocenění finančně zajistí věřitelský výbor. Ocenění se nepromítá do účetnictví. Je
nutno také zdůraznit, že během insolvenčního řízení se hmotný a nehmotný majetek neodepisuje. Odepíše se
až při prodeji.
Do majetkové podstaty dále nepatří majetek, se kterým lze naložit pouze způsobem, k němuž byl
určen (účelové dotace návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního
samosprávního celku nebo státního fondu, finanční rezervy vytvářené podle zvláštního předpisu, zboží
propuštěné celním úřadem k dočasnému použití).
Insolvenční správce při dohledávání majetku vychází především z účetních podkladů, které obdržel od
dlužníka či které získal od dalších věřitelů, finančního úřadu, sbírky listin uložených u obchodního soudu a
dalších možných zdrojů, které je nutno zjišťovat vždy individuálně.
Neplatnost právních úkonů dlužníka a to § 231 a § 243 insolvenčního zákona
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost právního úkonu pouze insolvenční soud. Žalobu v tomto
sporu mohou podat účastníci insolvenčního řízení s výjimkou dlužníka, nejde-li o dlužníka s dispozičními
oprávněními insolvenční správce a státní zastupitelství. Žalobcem či žalovaným musí být vždy insolvenční
správce. Je-li pravomocným rozhodnutím zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo
závazků dlužníka, musí být vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu.
Platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení plnění, jehož se týká neplatný právní úkon, lze napadnout jen
žalobou podanou u insolvenčního soudu, nejpozději do skončení insolvenčního řízení – jde o incidenční spor
neúčinnými právními úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé
věřitele na úkor druhých. Za právní úkon se považuje i dlužníkovo opominutí. Neúčinnost dlužníkových úkonů
se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno
dlužníkovým právním úkonům (odpůrčí žaloba).
V insolvenčním řízení dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Není-li
plnění možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí
být poskytnuta rovnocenná náhrada.
Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o
úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.
Oddlužení a majetek dlužníka
Jedná se o nově zavedenou možnost řešení insolvence. Oddlužení je možno řešit formou povolení
plnění splátkovým kalendářem či prodejem případného majetku. Dlužník by si měl ještě před tím, než podá u
insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení orientačně spočítat, zda jsou jeho příjmy natolik dostatečné,
aby v průběhu dalších 60 měsíců (5 let) z nich byl schopen zaplatit nezajištěným věřitelům nejméně 30% jejich
zajištěných pohledávek. Výpočet vychází z čisté mzdy dlužníka nebo jiné formy pravidelného příjmu (starobní či
invalidní důchod apod.). Dlužník má možnost ještě před podáním návrhu na oddlužení použít některou
z dostupných kalkulaček na internetu www.insolvencnizakon.cz .
Pro výpočet je nutno čerpat z následujících předpisů:
Zákon 117/1995 Sb. O sociální podpoře v platném znění
Nařízení vlády 595/2006 Sb. O nezabavitelných částkách
Zákon 110/2006 Sb. O životním a existenčním minimu v platném znění
Nařízení vlády 449/2008, které upravuje normativní náklady na bydlení a je aktualizováno každý rok
Povinně vyživovanou osobou je manželka (může být i partner dlužníka) podle Zákona 115/2006 Sb. O
registrovaném partnerství. Může tak nastat situace, kdy manželka je na dlužníkovi zcela finančně nezávislá či
vůbec s dlužníkem nežije ve společné domácnosti, ale stále je vyživovanou osobou.
-
Dále jsou povinně vyživovanými osobami vlastní či osvojené nezaopatřené děti a to opět bez ohledu na
skutečnost, zda žijí s dlužníkem ve společné domácnosti a dále neprovdaná matka dítěte. V případě, že dlužník
prokáže existenci dalších osob (rodiče, rozvedený manžel, příbuzní), které jsou na dlužníkovi závislé, lze je jako
vyživované osoby uvádět.
V průběhu oddlužení se výše uvedené skutečnosti mohou měni, což může ovlivnit konečnou míru
uspokojení věřitelů.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Rozvrh, jeho podstata a potřebné účetní standardy k ukončení insolvenčního řízení
Konečná zpráva
V závěru zpeněžování majetkové podstaty předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu konečnou
zprávu. Předložení konečné zprávy nebrání, že dosud nejsou ukončeny incidenční spory, pokud jejich výsledek
nemůže podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy a nepodařilo-li se zpeněžit všechen majetek náležející do
majetkové podstaty, pokud nezpeněžený majetek může být z majetkové podstaty vyňat. Konečná zpráva by
měla podat celkovou charakteristiku činnosti insolvenčního správce s vyčíslením finančních výsledků. Konečná
zpráva musí obsahovat zejména:
přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které již insolvenční
správce uspokojil a rozpis těch, které zbývají uspokojit
- přehled o zpeněžování majetkové podstaty
- uvedení majetku, který nebyl zpeněžen s odůvodněním, proč nebylo zpeněženo
- výsledky částečného rozvrhu, pokud proběhl
- přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu
- přehled jednání a právních úkonů významných pro insolvenční řízení
Závěrem konečné zprávy musí být vyčíslení částky, která bude rozdělena mezi věřitele.
-
Účetní uzávěrka musí být sestavena již ke dni sestavení konečné zprávy a nikoliv až po ukončení
insolvenčního řízení. Přepokládá se, že správce daně provede kontrolu, popřípadě uplatní námitky proti
konečné zprávě.
Insolvenční správce by měl mít v konečné zprávě i částku, kterou vyčlení z výtěžku zpeněžení na
předpokládané výlohy, spojené s ukončením řízení. Současně s konečnou zprávou předloží insolvenční správce
soudu i vyúčtování své odměny. Vyúčtování podává i předběžný správce, pokud byl jmenován.
Správnost vyúčtování hotových výdajů insolvenčního správce a jejich účelnost přezkoumá soud
z úřední povinnosti. Pozornost však věnuje i systému uspokojování pohledávek v průběhu insolvenčního řízení.
Insolvenční správce před vydáním rozvrhového usnesení uspokojí nezaplacené pohledávky, které se
uspokojují kdykoli v průběhu insolvenčního řízení a to pohledávky za majetkovou podstatou na roveň
postavené a zajištěné pohledávky.
Rozvrh
Po právní moci rozhodnutí a schválení závěrečné zprávy předkládá insolvenční správce soudu
rozvrhové usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném
seznamu přihlášených pohledávek.
Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost návrhu předloženého insolvenčním správcem. Poté
vydá rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny. Všichni věřitelé zahrnutí do
rozvrhového usnesení se uspokojují poměrně vzhledem k výši zjištěných pohledávek. V rozvrhovém usnesení
určí soud lhůtu k jeho splnění, která nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci usnesení. Po splnění
rozvrhového usnesení lze podat návrh na zrušení konkursu. Dobře vedené účetnictví, předem připravená čísla
účtů věřitelů, platební příkazy a další úkony umožní insolvenčnímu správci splnit v daných termínech
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
rozvrhovou agendu a vyvarovat se poměrně složitému procesu soudní úschovy těch finančních částek
rozvrhu, které nebyly věřitelům doručeny.
Ke dni předložení konečné zprávy, ke dni podání návrhu na zrušení konkursu a ke dni zrušení konkursu,
popřípadě ke dni splnění jiného způsobu úpadku je nutno podat daňové přiznání. Daňový subjekt je povinen
zpracovat daňové přiznání za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno a tvrzenou
daň, kterou vypočte, tak zahrnout do příslušného dokumentu. Lhůta k podání je 15 dnů.
V případě, že není podáno daňové přiznání řádně a včas, tak správce daně může stanovit daň dle
pomůcek, aniž by byl nucen vydávat výzvu dle § 145 odst. 1, daňového řádu. Rovněž neplnění povinností ze
strany insolvenčního správce může vést k případným sankcím.
Uplatnění účetních standardů a ukončení insolvenčního řízení
Funkce insolvenčního správce nekončí zrušením konkursu, i když jeho oprávnění nakládat se zbývající
částí majetkové podstaty a další dispoziční oprávnění přešly na dlužníka.
Insolvenční správce je povinen ke dni zrušení konkursu uzavřít účetní knihy, sestavit účetní závěrku ve
smyslu platných právních předpisů, splnit povinnosti uložené daňovými předpisy a předat dlužníku potřebné
účetní záznamy. Dále je insolvenční správce povinen předat zbývající majetek dlužníkovi a zajistit činnost
evidenční a archivní, popřípadě další činnosti související se zrušením konkursu. Nevede-li dlužník účetnictví,
týkají se tyto povinnosti přiměřeně jím vedené daňové evidence.
Po provedení shora uvedených činností insolvenční soud insolvenčního správce zprostí jeho funkce.
Současně rozhodne o výdajích, které insolvenčnímu správci vznikly v souvislosti se zrušením konkursu a o
způsobu jejich úhrady.
Závěrečná fáze insolvenčního řízení v praxi
Jiný režim ukončení insolvenčního řízení platí pro oddlužení. Pokud dlužník řádně a včas splní všechny
povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, jímž
dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud
uspokojeny. Činí tak jen na návrh dlužníka.
Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a
na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Při osvobození dlužníka
zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nepožádal o
zpeněžení zajištěného majetku sloužícího k zajištění pohledávky, právo domáhat se uspokojení pohledávky
z výtěžku zpeněžení tohoto majetku.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
2.2. Případová studie pro lektory: návrh oddlužení
D. Khollová
Každý, kdo se zbývá formou oddlužení, zejména potom lektoři a poradci by se měli seznámit s jeho
základní charakteristikou, okruhem osob pro které je oddlužení určeno, jeho praktickou použitelností,
uspokojováním věřitelů plněním splátkového kalendáře, finančními a účetními aspekty.
Oddlužení ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) představuje třetí stěžejní způsob
řešení úpadku.
Nová právní úprava oddlužení se nechala při tvorbě IZ inspirovat zahraničními právními předpisy, a to
zejména právním řádem Spolkové republiky Německé v kombinaci americké koncepce, takže výsledkem je
jakýsi „hybrid“ nazývaný v České republice oddlužením, tedy „osvobození od dluhů“.
Tento institut oddlužení nebyl dosud právním řádem v minulosti nijak upraven, takže nelze ani se
zákonem o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV) nijak problematiku srovnávat. K upřesnění shora řečeného lze
dodat a doplnit, že výklad lze upravit s ohledem na ZKV tak, že v materiálním slova smyslu se dle ZKV, mohl
dlužník též zbavit dluhu v souvislosti s institutem vyrovnání, resp. nuceného vyrovnání. V porovnání se ZKV se
však výsledná nová úprava liší od dřívějšího vyrovnání v tom, že při splnění vyrovnání nezanikl neuhrazený
zbytek pohledávek automaticky, nýbrž jako u oddlužení formou splátkového kalendáře rozhodnutím
insolvenčního soudu, vydaným podle § 414 odst. 1, IZ na návrh dlužníka.
Oddlužení je určeno pouze pro nepodnikatele (§ 389 odst. 1 IZ) bez zřetele na skutečnost, zda se
jedná o právnickou či fyzickou osobu, přičemž se s použitím institutu i pro právnické osoby počítá. Zákonodárce
však v této souvislosti nemyslel na podnikatele, kteří by, především ti menší výhody spojené s oddlužením
zajisté uvítali a bezesporu i ocenili. Dle platného zákona jim však nezbývá nic jiného než řešit svůj úpadek
cestou klasického konkursu.
Oddlužení však otevřelo cestu právnickým osobám nepodnikatelům, jak vhodným způsobem ozdravit
svou hospodářskou činnost, a to za podmínek, které jim z podstaty věci nepřísluší. V praxi se může jednat o
všechny subjekty, které jsou právním řádem obdaření vykonávat hospodářskou činnost výlučně za podmínky
dosažení zisku. V každodenní činnosti se jedná o takové osoby, jakými jsou nadace, spolky, obecně prospěšné
společnosti, společenství vlastníků, což může v konečné fázi řízení působit i zcela kontraproduktivně, neboť
konečný výsledek takového procesu může přinést řadu neřešitelných skutečností.
Oddlužení jako institut je ve svém účelu spíše sociálním aspektem než ekonomickým. Ve srovnání
s cílem konkursu, kterým je poměrné uspokojení věřitelů z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníka je cíl
oddlužení zásadně odlišný, což značně ovlivní popisovaný aspekt ekonomický, finanční a účetní, a to zejména
v tom, že návrh na povolení oddlužení zásadně podává dlužník dle § 106 odst. 1 a § 389 odst. 2 IZ spolu
s insolvenčním návrhem. Z charakteru oddlužení vyplývá, že jeho užití bude praktické zejména u dlužníků –
fyzických osob s pravidelným příjmem, z něhož lze plnit splátky. Oddlužení těmto osobám poskytuje druhou
šanci.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Oddlužení tedy představuje jeden ze způsobů řešení úpadku, při němž jsou dlužníkovy dluhy
konsolidovány tak, aby byli nezajištění věřitelé uspokojeni částečně a zajištění věřitelé v zásadě zcela (úplně) a
následně, aby byl dlužník od zbytku těchto dluhů osvobozen.
Samotné oddlužení ve smyslu § 398 odst. 1 IZ lze realizovat buď zpeněžením majetkové podstaty,
nebo plněním splátkového kalendáře.
Z níže uvedeného praktického případu lze zjistit, že realizace zajištění v insolvenčním řízení, řešené
oddlužením ve formě splátek, pak přichází do úvahy pouze, jsou-li naplněny tyto podmínky:
-
pohledávka zajištěného věřitele bude zjištěna v rámci přezkumného jednání
-
zajištěný věřitel uplatní svůj nárok včasnou a řádnou přihláškou pohledávky.
V našem případě je nutné se zaměřit na otázku, jakého uspokojení se v takovém případě dostane
zajištěným věřitelům a z jakých zdrojů. Otázku nezajištěných věřitelů však v souvislosti s naším řešeným
případem necháme stranou, neboť není nezajištěných věřitelů. Při řešení je však třeba mít na zřeteli, že
oddlužení je určeno právě především pro uspokojování pohledávek věřitelů zajištěných. Jen na okraj,
nezajištění věřitelé jsou zpravidla uspokojování z příjmů dlužníka a samotný dlužník pak není omezen na
dispozičních právech k věcem, které náleží do majetkové podstaty. Výjimku pak představuje majetek sloužící
k zajištění přihlášených pohledávek dle § 409 odst. 2 IZ. Zajištění věřitelé se následně uspokojují právě z výtěžku
zpeněžení dle § 398 odst. 1 IZ. Pro majetek tvořící zajištění, tak platí zvláštní režim. Spravuje jej totiž insolvenční
správce a provádí buď zpeněžení, nebo jinak realizuje v oddlužení schválenou dohodu s příslušným zajištěním
věřitelem.
K upřesnění všech náležitostí níže uváděného příkladu je nutno ještě upřesnit několik pasáží
z insolvenčního zákona, a to: ustanovení § 409 odst. 3 IZ podrobně uvádí, že po schválení oddlužení splněním
splátkového kalendáře a dále pro zjištění pravosti výše a pořadí zajištění pohledávky tento majetek zpeněží
insolvenční správce. Bude-li (naproti tomu) oddlužení řešeno prodejem majetku dlužníka, bude ta věc, právo nebo
jiná majetková hodnota ve vlastnictví dlužníka, které slouží k zajištění pohledávky zajištěného věřitele, zpeněžena
vždy.
Výsledek zpeněžení je následně vydán zajištěnému věřiteli. Při tomto zpeněžení se postupuje obdobně
podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. Identitu pozic zajištěného věřitele v konkursu či oddlužení
z hlediska míry uspokojení lze i v tomto případě konstatovat. Analogie existuje i ve vztahu ke zpeněžování
majetkové podstaty v konkursu. Do majetkové podstaty však zásadně nepatří ten majetek, který dlužník nabyl poté,
kdy soud oddlužení povolil. Ohledně uspokojení zajištěných věřitelů je nutno doplnit, že bez ohledu na způsob
řešení oddlužení se na zajištění pohledávky bude vždy vztahovat ustanovení § 414 IZ o osvobození dlužníka od
zbytku dluhů.
Osvobození se pak vtahuje i na ručitele dlužníka a jiné osoby v obdobném postavení jako ručitel § 414 odst.
3 IZ. Zaprvé se osvobození bude vztahovat na závazky dlužníka vůči osobám, které ručily za závazky dlužníka, plnily
za dlužníka z titulu tohoto zajištění a nyní mají vůči dlužníkovi pohledávku z titulu následného postihu v souladu
s ustanovením § 550 OZ, resp. 303 a násl. Obch. zákoníku.
Vzhledem k tomu, že v poslední době lze zaznamenat shovívavější definici dlužníka – nepodnikatele, kdy se
začíná připouštět, že určité menší dluhy z předchozího podnikání nemusí být překážkou řešení úpadku dlužníka
oddlužením, připomínáme Usnesení VS v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 252/2008, VS PH 3/2008.
Dlužník musí řádně vyplnit formulář, který je dostupný na stránkách www.insolvencnizakon.cz.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Formulář musí být řádně ověřen, jinak k návrhu soud nepřihlíží. K návrhu na povolení oddlužení je
nutno doložit přílohy, a to zejména listiny dokládající existenci dlužníka, seznam majetku včetně doložení
zajišťovacích práv, seznam závazků, listiny dokládající příjmy za poslední 3 roky, výpis z rejstříku trestů dlužníka
(jeho statutárního orgánu), písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se dohodl s dlužníkem na tom, že
hodnota plnění bude nižší než 30% jistiny, kterých se návrh na povolení oddlužení dovolává a listiny které
dokazují tvrzené skutečnosti listiny, ze kterých vyplývá spoludlužnictví či ručení jiných osob.
Rozhodnutí soudu o povolení oddlužení je nejčastěji spojeno s rozhodnutím o úpadku.
V příloze je přiložen jednoduchý příklad oddlužení. Je nutno však krátce okomentovat výpočet zabavitelné
částky. Při výpočtu se vychází z čisté mzdy dlužníka nebo jiného pravidelného příjmu – starobní důchod, invalidní
důchod apod. Přesný postup lze dohledat a přepočítat pomocí kalkulačky, kterou nalezneme na
www.insolvencnizakon.cz.
Základní údaje pro výpočet jsou čerpány z těchto předpisů:
-
zákon č. 117/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/206, nařízení vlády č. 595/2006 o
nezabavitelných částkách, nařízení vlády č. 449/2008, kterým se upravují normativní náklady na
bydlení, kdy toto nařízení je vydáváno každoročně
-
nezabavitelná částka představuje 2/3 životního minima na jednotlivce a normativních nákladů na
bydlení na 1 osobu
-
povinné vyživované osoby (manžel-ka, partner dlužníka), vlastní nebo osvojené nezaopatřené děti a
neprovdaná matka dítěte. Dlužník může prokázat, že na něm jsou závislé i další osoby jako rozvedený
manžel-ka, rodiče či další příbuzní
-
základní částku tvoří nezabavitelná částka na dlužníka plus ¼ nezabavitelné částky na každou osobu,
k níž má dlužník vyživovací povinnost (zaokrouhleno je a celé koruny nahoru).
Pokud čistá mzda dlužníka snížená o základní částku přesahuje součet životního minima jednotlivce a
normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu, je tento rozdíl částkou srazitelnou bez omezení. Základem pro
výpočet třetin je pak pouze součet životního minima jednotlivce a normativních nákladů na bydlení na jednu osobu.
Pokud však čistá mzda dlužníka snížená o základní částku nepřesahuje součet životního minima jednotlivce
a normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu, počítají se srazitelné 2/3 z čisté mzdy dlužníka, snížené o
základní částku zaokrouhlenou směrem dolů na částku dělitelnou třemi.
Při výpočtu je nutno počítat s tím, že základní vstupní údaje (životní minium jednotlivce, normativní
náklady na bydlení, počet vyživovaných osob se mohou v průběhu plnění splátkového kalendáře měnit, čímž se
mění i výše zabavitelné částky, což ve svém důsledku ovlivní i konečnou míru uspokojení.
Původní znění insolvenčního zákona ukládalo dlužníkovi, aby si výpočty prováděl měsíčně sám
v součinnosti s insolvenčním správcem. Aktuální znění zákona však tuto povinnost ukládá plátci mzdy či jiného
příjmu dlužníka a takto vypočtenou částku je nutno předat insolvenčnímu správci.
V závěru je nutno ještě připomenout postavení zajištěného věřitele, a to: pokud se zajištěný věřitel
rozhodne realizovat svá práva v rámci oddlužení (nejčastěji hypotéka na nemovitost) do insolvenčního řízení se
přihlásit, uplatní své právo ze zajištění a o zpeněžení tohoto majetku v insolvenčním řízení požádá. Insolvenční
správce majetek, k němu bylo uplatněno právo ze zajištění, sepíše do majetkové podstaty a jakmile bude
pohledávka zajištěného věřitele při přezkumném jednání zjištěna, přikročí ke zpeněžení majetku. Výtěžek
zpeněžení tohoto majetku vezme jako výchozí částku, od které odečte náklady na zpeněžení a po odečtení
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
odečte částku odměny insolvenčního správce a zbytek vydá zajištěnému věřiteli. Dříve byla odměna 2%, nyní od
1. 1. 2013 je částka stanovena formou regresivní sazby, která začíná 0% a končí 1%.
Zajištěný věřitel se potom na rozdělení dalšího výtěžku (v případě oddlužení zpeněžením majetkové
podstaty) nepodílí, rovněž není s neuspokojenou částí své pohledávky zařazen mezi ostatní věřitele do splátkového
kalendáře (v případě oddlužení ve formě splátkového kalendáře).
Zákon umožňuje zajištěnému věřiteli, aby při formě oddlužení ve formě splátkového kalendáře
nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky. V takovém případě nebude předmět sloužící
k zajištění insolvenčním správcem zpeněžen a zajištěný věřitel nebude v rámci oddlužení uspokojen. Dojde-li
následně po skončení oddlužení k osvobození od dluhů, zůstane tomuto zajištěnému věřiteli právo domáhat se
uspokojení pohledávky z výtěžku tohoto majetku. v našem případě nepřichází v úvahu, neboť pohledávky
nejsou zajištěny.
K osvobození dlužníka po skončení oddlužení nedochází automaticky, ale až na základě rozhodnutí
vydaném insolvenčním soudem podle § 414 a násl. IZ. Rozhodnutí vydává soud na návrh dlužníka.
V příloze předkládáme návrh na povolení oddlužení, kdy dlužník je rozvedený, má 2 vyživovací povinnosti,
které plní dobrovolně bez usnesení soudu. Nemá žádný movitý majetek, pouze věci osobní potřeby a mobilní
telefon (viz soupis majetkové podstaty ze dne 21.2.2013). Dále má pohledávku v částce 70.000 Kč za Marií
Kožešníkovou a 120.000 Kč za Miroslavem Knoblochem. Obě pohledávky jsou bez smlouvy či jiného potvrzení a
nelze tudíž odhadnout vymahatelnost.
Má uzavřenou pracovní smlouvu se zaměstnavatelem na dobu neurčitou. Průměrný měsíční příjem za
období říjen až prosinec 2012 činil 14.857 Kč.
Rekapitulace možnosti plnit splátkový kalendář:
-
dlužník má 5 věřitelů s pohledávkami ve výši

4,108.176,15 Kč
z toho činí jistina 1,262.028,27 Kč,
příslušenství 2,846.747,88 Kč
-
čistý příjem ze zaměstnání
14.857,00 Kč
-
další příjem
0,00 Kč
-
nezabavitelná část příjmu
4.851,00 Kč/měsíc
-
odměna a náhrada výdajů IS včetně DPH
1.089,00 Kč/měsíc
-
pohledávky za majetkovou podstatou či jiné na roveň postavené
0,00 Kč
-
celkem splátky za 5 let
225.720,00 Kč
Po zadání shora uvedených údajů do „kalkulačky“ je patrno, že oddlužení vzhledem k tomu, že by
nezajištění věřitelé obdrželi méně než 30% jejich pohledávek vyloučené. Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že by
hodnota plnění oddlužení byla nižší než 30% jejich pohledávek.
Dlužník nedoložil, že by některý z věřitelů souhlasil s nižším plněním než 30% pohledávek a také
nedoložil darovací smlouvy třetích osob s ověřenými podpisy. Dlužník sice navrhl oddlužení, ale protože
nesplňuje podmínky pro jeho povolení, přítomní věřitelé a IS navrhli na majetek dlužníka prohlášení konkursu.
Insolvenční soud jej potom svým usnesením ze dne 15. 3. 2013 prohlásil.
Tento příklad uvádíme jako poučení, že ne vše co lze z předloženého insolvenčního návrhu spočítat, je
možné také plně realizovat. Insolvenční soud v souladu s ust. § 405 odst. 1 IZ oddlužení neschválil. IS navrhl
řešení úpadku dlužníka konkursem a insolvenční soud rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkursem na jeho
majetek ve smyslu § 405 odst. 2 IZ.
Jelikož dlužník měl pouze 5 věřitelů a celkový obrat za poslední účetní období předcházející prohlášení
konkursu nepřesahoval 2,000.000 Kč, rozhodl soud vzhledem k okolnostem případu a v zájmu rychlého a
hospodárného řízení v souladu s § 314 odst. 2, IZ o tom, že konkurs na majetek dlužníka bude řešen jako nepatrný
konkurs.
Výše uvedené mimo jiné potvrzuje provázanost a pravdivost příslušných účetních úkonů s rychlým a
efektivním řešením insolvenčního řízení, a to již od počátečních úkonů.
Pro snadnější orientaci jsou v příloze jak návrh dlužníka, tak i soupis majetkové podstaty, zápis
z přezkumného jednání, soupis závazků a věřitelů včetně celkové vyčíslené částky pohledávek. Dále jsou pro lepší
orientaci přiloženy i usnesení krajského soudu, a to jak Usnesení KS v Praze č.j. KSPH 38 INS 24462/2012-A-14 tj., že
se zjišťuje úpadek dlužníka a soud povoluje jeho řešení oddlužením.
Soud současně svolal i přezkumné jednání, schůzi věřitelů a uložil nutné úkony insolvenčnímu správci,
kterého v druhé části usnesení jmenovalo. Dalším usnesením vyzval dlužníka k doložení dokladů potřebných pro
další průběh řízení.
Dalším doloženým usnesením je neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka a jeho
projednávání jako nepatný konkurs.
V úvodu jsou uvedeny odvolávky na webové stránky, kde lze zjistit dohledané údaje, takže každý
z posluchačů si může udělat individuální propočet návrhu na oddlužení. V našem dokládaném případě má dlužník
bohužel smůlu a svůj úpadek musí vyřešit jako nepatrný konkurs.
2.3. Případová studie: nejednotnost soudní praxe při přiznávání odměny insolvenčního správce
D. Khollová
Modelový případ se zabývá rozborem, souvisejícím s nejednotností soudní praxe při přiznávání odměny
insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. V současné době již byla praxe ustálena, ale ne každý soud
postupuje tak, že náklady, tak jak bude níže uvedeno, uznává.
Vzhledem k tomu, že některé soudy mají na problematiku odlišný názor než níže publikovaný a rozebraný,
domníváme se, že je nutno s tímto případem obeznámit veřejnost, která má o problematiku zájem.
Dne 19. 3. 2010 krajský soud usnesením č. KSHK 40 INS 2229/2010-A-7 zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho
řešení oddlužením. Dne 5. 5. 2010 proběhlo u soudu přezkumné jednání, na kterém insolvenční správce uplatnil
v souladu s § 7 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 313 / 2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů nárok
na náhradu
nákladů, jež mu vznikly v insolvenčním řízení před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku v celkové výši 1 945,Kč.
Soud dovodil, že z pravidelné měsíční částky 150,- Kč, jež je určena na úhradu hotových výdajů správce, se
hradí i výdaje vzniklé před vydáním usnesení o schválení oddlužením splněním splátkového kalendáře.
Vzniknou- li správci za trvání schváleného oddlužení výdaje vyšší než zákonem předvídané v částce 150,- Kč
měsíčně, předloží správce jejich vyúčtování spolu se zprávou o své činnosti po splnění oddlužení soudu, který o
nich rozhodne spolu se zprávou o své činnosti po splnění oddlužení soudu, který o nich rozhodne dle § 413
insolvenčního zákona.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 40 INS 2229/2010 - 13 ze dne 15.5. 2010 v písemném
vyhotovení ze dne 19.3. 2010 nepřiznal insolvenčnímu správci IREKON v.s.s., náhradu nákladů ve výši 1945,Kč. Navíc v písemném vyhotovení ze dne 17.5. 2010 soud uvedl nesprávné datum a to 17.5. 2009.
Proti tomuto usnesení se správce včas odvolal a uváděl, že dle vyhlášky č. 313 / 2007 §7 Sb, mu náleží
v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,- Kč měsíčně, za každý započatý
měsíc trvání účinku schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, počínaje měsícem, ve kterém bude
schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře zveřejněno v insolventním rejstříku.
Namítal, že jednal v souladu se zákonem a na základě toho mu vznikly náklady i za dobu před schválením
oddlužení v souvislosti s obstaráním výpisu z katastru nemovitostí, výpisu střediska cenných papírů, cestovné a
náklady v souvislosti s přezkumným jednáním. Dále namítal, že paušální částka byla v rozporu se zákonem
přiznána až od 25. 6. 2010, ačkoli účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nastaly 18. 5.
2010. Nad rámec své odvolací argumentace vytknul nejednotnost soudní praxe při přiznání odměny a hotových
výdajů insolventním správcům a proto navrhoval, aby odvolací soud zaujal stanovisko k otázce, zda je možno
usnesením soudu v případě povolení oddlužením posunout návrh na odměnu insolvenčního správce až do
následujícího měsíce ve kterém je plnění první splátkou,
Ačkoliv účinky schváleného oddlužení nastaly o měsíc dříve ( z výše uvedeného důvodu navrhoval napadené
usnesení zrušit a správci požadovanou náhradu přiznat).
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k níže uvedeným
zjištěním a závěrům.
Podle § 38 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových
výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je- li
insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka,
odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést
podle zvláštního právního předpisu.
Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud
k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné,
hradí je stát (odst. 2)
Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, není-li jí, ve zprávě o
své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu
insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit.
Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých
povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy
odměny insolvenčnímu správci a to i opětovně (odst. 4).
Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a
podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů správce stanoví prováděcí, právní předpis (odst.5).
Podle § 168 odst. 2, písm. a) insolvenčního zákona ve spojení s odst. 3 téhož ustanovení se hotové výdaje
a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí
o úpadku.
Podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313 / 2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových
výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna
insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,- Kč za každý započatý kalendářní
měsíc trvání účinku schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Podle § 7 odst. 4 stejné vyhlášky náleží správci v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním
splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,- Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání
účinku schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesení soudu prvého stupně č.j. KSHK 40 INS 2229 / 2010 – A – 7
ze dne 19. 3. 2010 byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Usnesením č.j. KSHK 40
INS 2229 / 2010 –B -12 ze dne 14.5. 2010 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a
zároveň ji bylo uloženo hradit do 25.6. 2010 věřitelům měsíční splátky a insolvenčnímu správci odměnu a
náhradu hotových výdajů.
Podáním ze dne 6. 5. 2010 se insolvenční správce domáhal uhrazení hotových výdajů vzniklých mu
v souvislosti s výkonem funkce do přezkumného jednání v celkové výši 1 945,- Kč.
Pokud jde o náhradu správcem požadovaných nákladů za období od rozhodnutí o úpadku, kdy správce činil
úkony směřující ke zjištění majetkových poměrů dlužnice a zabýval se přihláškami pohledávek věřitelů do doby,
než jsou jeho náklady kryty paušální částkou 150,- Kč tj. do posledního dne předcházejícího měsíci, v němž
nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, byl odvolací soud toho názoru, že tyto
náklady v této souzené věci vznikly během řádného výkonu funkce správce (poštovné, poplatek za výpis ze
střediska cenných papírů, cestovné za účelem účasti na přezkumném jednání plus DPH), tyto náklady v souladu
s §38 odst. 2 ve spojení s § 168 odst. 2, písm. a) insolvenčního zákona náleží insolvenčnímu správci.
V opačném případě by tyto náklady musel insolvenční správce nést ze svých prostředků, což však nelze
pokládat za žádoucí s ohledem na to, že byly vynaloženy v souvislosti s úkony činěnými v zájmu dlužnice i
věřitelů.
Proto, i když insolvenční zákon na posuzovanou situaci výslovně nepamatuje, je třeba insolvenčnímu
správci nákladů důvodně vzniklých hotových výdajů přiznat.
Pro úplnost z hlediska obecného nahlížení na danou problematiku lze konstatovat, že stejn ý režim by se
samozřejmě uplatnil i v případě odměny správce za předmětné období (což v souzené věci správce
nepožadoval), přičemž k úhradě by došlo ve smyslu § 38 odst. 2 insolvenčního zákona ze složené zálohy na
náklady insolvenčního řízení, popř. z prostředků státu.
Pokud jde o otázku správce se co do určení paušální odměny a náhrady hotových výdajů za další období, kdy
náleží insolvenčnímu správci odměna a paušální náhrada hotových výdajů již za květen 2010, jelikož v tomto
měsíci nastaly účinky schváleného oddlužení.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Soud prvého stupně se však tím, že stanovil první splátku a první úhradu odměny a hotových výdajů správce
k datu 25. 6. 2010 tohoto nároku správce nijak nedotkl. Je třeba brát v potaz, že podmínkou osvobození od
placení pohledávek je to, že dlužnice řádně a včas všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení
splní, což mimo jiné v souzené věci znamená povinnost dlužnice mít ke dni vydání takového rozhodnutí
insolvenčního soudu po splnění oddlužení podle § 414 insolvenčního zákona, také tento nárok insolvenčního
správce za květen 2010 zcela zapravený.
Podobně se odvolací soud vyjádřil ve věci vedené pod sp. zn. 1 VSPH 373 / 2010 –B-11 ze dne 16.7
2010, KSHK 46 INS 1474 / 2010 a od této argumentace nemá důvod se v posuzovaném případě odchýlit.
Odvolací soud veden názory shora vyslovenými a uvedenými postupoval ve věci podle § 220 odst. 3 OSŘ. a
napadené usnesení změnil ve svém výroku takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 2229 / 2010 –B – 13 ze dne 15. května
2010 se mění tak, že insolvenčnímu správci IREKON, v.o.s. se přiznává náhrada nákladů ve výši 1 945,- Kč.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze, jako soudu odvolacího, který rozhodoval v senátě složeném
z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr., ing. Jaroslava Zelenky PhDr. a JUDr. Ivy Novotné
v insolventním řízení dlužníka Gabriela Šandová a v odvolání insolvenčního správce IREKON, v.o.s. se sídlem
v Trutnově proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 2229 / 2010 – B – 14 ze dne 17.5.
2010 není dovolání přípustné.
2. 4. Případová studie: Insolvenční řízení s firmou DORSAL
L. Smrčka
Cíl případové studie
Případ společnosti DORSAL s.r.o. ukazuje v podstatě velmi typický příklad insolvenčního řízení, které se během
svého průběhu ukáže jako bezpředmětné, protože dlužník již dávno nevlastní žádná aktiva, která by
umožňovala doufat v alespoň nějaké uspokojení věřitelů. Zároveň je zde velmi zajímavý průběh pokusů o
zahájení insolvenčního řízení, protože krátce před vyhlášením úpadku tohoto dlužníka stejný soud dvakrát
odmítl insolvenční návrh podaný zaměstnanci dlužníka. Velmi zajímavým aspektem tohoto případu je také
způsob, jakým vznikal a postupně rostl dluh společnosti DORSAL.
Celková situace společnosti
Z dokumentů uveřejněných v Insolvenčním rejstříku vyplývá, že společnost DORSAL podnikala v oblasti
automobilové dopravy. Veškeré vybavení bylo pořízeno přes leasingovou společnost, takže v době úpadku
neměla firma DORSAL s.r.o. žádný movitý a tím méně nemovitý majetek.
Při bedlivějším prozkoumání listinných důkazů nalezneme informace o tom, že celkový dluh společnosti začal
narůstat již v roce 2009, z této doby pocházejí první nezaplacené pohledávky, které se později vyskytují mezi
pohledávkami přihlášenými. Leasingové společnosti a další firmy z oblasti poskytování nákladních vozů SCANIA
a podniky spojené s touto oblastí vykazovaly již v roce 2010 značné pohledávky vůči firmě DORSAL, většinou se
však spokojily s podpisem uznání dluhu ze strany jednatele společnosti. Jak vyplývá z textu insolvenčního
návrhu a také ze sdělení zaslaného soudu, v prosinci roku 2011 přistoupila společnost Scania Finance Czech
Republic spol. s r.o. s pomocí detektivní kanceláře k zabavení předmětů leasingu, tedy k zabavení nákladních
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
automobilů včetně přívěsů či návěsů. To se uskutečnilo 13. prosince 2011. Tím ztratila společnost možnost dále
vykonávat svoji podnikatelskou činnost.
V době, kdy soud vyhlásil úpadek dlužníka, byl podán třetí insolvenční návrh – první dva návrhy byly u soudem
odmítnuty pro formální vady – byl již v podstatě veškerý existující majetek dlužníka obstaven ze strany jeho
věřitelů. Nicméně lze tvrdit, že hlavní věřitelé umožnili dlužníkovi pokračovat v jeho podnikatelské činnosti a
tím přispěli k zásadnímu navýšení jeho celkového dluhu.
Okolnosti tří insolvenčních návrhů
Pohled do insolvenčního rejstříku ukazuje, že první insolvenční návrh byl na společnost DORSAL podán ze strany
věřitele Karel Lezny již 1. prosince 2011 a Krajský soud v Ostravě ho zamítnul na základě § 128 insolvenčního
zákona s tím, že insolvenční soud odmítne neprodleně, nejdéle do sedmi dnů takové návrhy, které jsou
nesrozumitelné nebo neobsahují všechny náležitosti. Ve skutečnosti návrh opravdu všechny náležitosti v přísně
formálním smyslu slova neobsahoval, neboť samotný návrh jako takový byl neobyčejně stručný a omezil se na
konstatování, že podavatel návrhu neobdržel příslušnou mzdu a to po dobu tří měsíců (srpen, září a říjen 2011).
Dále byli uvedeni další čtyři věřitelé ve stejné situaci, a to pouze konstatováním. Soud odmítl návrh usnesením
ze 7. prosince 2011, tedy v předepsané lhůtě.
Oprávnění tohoto odmítnutí návrhu by bylo možné jistě kritizovat nebo zpochybnit, neboť soud mohl vyvinout
určité úsilí ke zjištění situace dlužníka, ale připusťme, že pokud by soud postupoval v podobných případech vždy
s významnou měrou vlastní iniciativy, nahrazoval by iniciativu věřitelů. To je sice morálně a systémově
přijatelné v případě, kdy navrhovatelem je zaměstnanec a ten vymáhá svoji mzdu, ale nelze to požadovat jako
obecný postup. Navíc soud nemůže dosti dobře postupovat proti určité skupině věřitelů vstřícněji a didakticky,
když by se současně nechoval obdobně k dalším skupinám. Ve skutečnosti navrhovatel neprokázal úpadek
dlužníka (který byl sice z věci zřejmý, ale to je rovina, ve které se soudní systém těžko může pohybovat).
Druhý insolvenční návrh byl podán 19. prosince 2011 věřitelem Jaromír Rokos a z právního hlediska šlo již o
poměrně důkladnější návrh, který splňoval většinu náležitosti, nicméně stále byl formálně naprosto
nedokonalý. I ten byl tedy usnesením z 3. ledna 2012 soudem odmítnut. Tentokrát se již soud soustředil pouze
na otázku mnohosti věřitelů. Navrhovatel sice uvedl několik dalších věřitelů ve stejné situaci (nevyplacená mzda
za srpen, září, říjen a v danou chvíli i listopad 2011), neuvedl ale výši jejich pohledávek a další potřebné
náležitosti.
Teprve třetí zaměstnanec se svým návrhem uspěl – 12. ledna 2012 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen
návrh věřitele Romana Černého, tedy dalšího ze zaměstnanců. Kvalita tohoto návrhu je naopak až odzbrojující,
když jsou zde shrnuty mnohé podstatné závazky dlužníka a to včetně listinných důkazů. Jde přitom o důkazy,
které navrhovateli buď musel cíleně předat dlužník (což není pravděpodobné vzhledem k tomu, že během
insolvenčního řízení nevykazoval žádnou potřebnou součinnost) nebo někteří další věřitelé v návrhu uvedení i
neuvedení, protože navrhovatel použil informace, které nemohl získat z otevřených zdrojů. Samozřejmě je
možné, že tyto listiny získal navrhovatel také během svého zaměstnaneckého poměru s dlužníkem, ale
vzhledem k jeho pracovnímu zařazení není pravděpodobné, že by tyto informace měl běžně k dispozici. Dalšími
věřiteli tedy nemyslíme dřívější navrhovatele, ale spíše takové, kteří mohli dodat navrhovateli informace o
vydání směnečných platebních rozkazů nebo informace z bankovních účtů dlužníka a o exekucích, kvůli kterým
byly dlužníkovy účty obstaveny. Nicméně trojí pokus o insolvenční návrh ze strany zaměstnanců ukazuje, v jak
nešťastném postavení v podobných případech právě zaměstnanci jsou, protože jejich možnost dostát všem
požadavkům kladeným na insolvenční návrh je chabá.
Úpadek dlužníka byl soudem zjištěn 2. května 2012, tedy za 109 dnů od podání insolvenčního návrhu, tento akt
tak trval déle než tři měsíce. Otázkou je, co vlastně soud během této doby vykonal. Jak plyne z usnesení, kterým
byl zjištěn úpadek dlužníka, vyžádal si od věřitelů uvedených v podání sdělení, jaké sumy aktuálně po věřiteli
požadují a sdělení dalších náležitostí. Tím byly osvědčeny pohledávky vůči dlužníkovi v celkové výši cca 3,1
milionu korun, přičemž šlo o pohledávky pěti věřitelů. Oslovení věřitelé odpověděli soudu do 26. ledna 2012,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
kdy došel dopis od Scania Finance Czech Republic. (V insolvenční rejstříku byly tyto informace zveřejňovány
postupně od 27. ledna 2012 do 2. února 2012 a to jako Sdělení
https://isir.justice.cz/isir/ueu/evidence_upadcu_detail.do?id=1da2b659-a256-4b3c-804f-a2058798ca1b.)
Soud se poté pokusil oslovit přímo dlužníka s tím, že se pokusil vyžádat si jeho stanovisko:
„Usnesením ze dne 27.02.2012 č.j. KSOS 25 INS 778/2010 – A18 soud dlužníka vyzval, aby se ve stanovené lhůtě
vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitelů a v souladu s ust. § 128 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) předložil seznamy uvedené v ust. § 104 IZ. Dlužník byl
dále poučen o následcích jejich nepředložení a současně byl dle ust. § 133 odst. 1 písm. b) IZ vyzván, aby soudu
sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání s poučením dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. Současně byl
dlužník poučen, že pokud podáním označených věřitelů a samotnému návrhu odporuje, nechť vylíčí rozhodující
skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, označí důkazy k prokázání těchto skutečností a tyto důkazy soudu
předloží.
Citované usnesení bylo dlužníkovi doručeno do datové schránky dne 03. 03. 2012, avšak do dnešního dne na
něj dlužník nijak nereagoval.“ (citováno dle Usnesení z 2. května 2012, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka,
https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=4369849)
Jak je vidět, zhruba v polovině března 2013 a pokud počítáme důsledně všechny lhůty tak 19. března 2012 byla
otázka úpadku nesporně vyřešena – doručení je datováno 3. března, lhůty pro dlužníka jsou stanoveny na
patnáct dnů od doručení. Mezi 19. březnem, kdy marně uplynuly lhůty, a 2. květnem, kdy byl vyhlášen úpadek
dlužníka, nebyly ze strany soudu učiněny žádné další viditelné kroky. Nelze říci, že by soud otálel, na to je
zmíněný časový úsek příliš krátký, nicméně je fakt, že úpadek mohl být zjištěn a vyhlášen zhruba o pět týdnů
rychleji, než se tomu nakonec stalo.
Řízení po úpadku
Jak již bylo uvedeno, úpadek byl zjištěn a vyhlášen Usnesením ze 2. května 2012. V něm je mimo jiné uvedeno,
že soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kulou v insolvenční věci dlužníka DORSAL s.r.o., IČ:
27835782, Adresa: Dukelská 2, 792 01 Bruntál o insolvenčním návrhu navrhovatele – věřitele: Černý Roman,
nar. 09. 04. 1969, Adresa: Pionýrská 7, 792 01 Bruntál o tom, že zjistil úpadek dlužníka, že insolvenčním
správcem ustanovuje Ing. Ivanu Zálešáková, Staré Město 11, 793 33 Staré Město, vyzval věřitele, kteří tak ještě
neučinili, k přihlášení pohledávek, vyzval věřitele k tomu, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci případná
zajišťovací práva. Soud nařídil přezkumné jednání na den 19. července 2012 a svolal schůzi věřitelů na den 5.
srpna 2012. Soud předvolal insolvenčního správce a dlužníka k tomu, aby se dostavili k přezkumnému jednání.
Přezkumné jednání a schůze věřitelů se nakonec uskutečnily najednou v prvním z určených termínů, nicméně
nepřinesly žádná překvapení – snad kromě zjištění, že celkové pohledávky za dlužníkem dosáhly překvapivých
7,11 milionu korun. Protokol z jednání je v insolvenčním rejstříku dostupný na této adrese:
https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=4824708 . Z něj plyne, že jednání se nezúčastnil ani dlužník ani
žádný z věřitelů. Správkyně popřela pohledávku číslo 7 LV TRANS ve výši 5309,90 Kč, což představuje 0,07
procenta z celku přihlášených pohledávek.
Jako největší věřitelé byli nalezeni Finanční úřad v Bruntále s pohledávkou téměř jeden milion korun, Vojenská
zdravotní pojišťovna s pohledávkou téměř 400 tisíc korun, Komerční banka s pohledávkou asi 440 tisíc korun,
společnost VHS-ROPA plus s 550 tisíci korun, Česká správa sociálního zabezpečení s 1,55 milionu korun a Scania
Finance Czech Republic s 1,8 miliony korun – to je dohromady asi 5,8 milionů korun. Zbylých 1,3 milionu korun
připadalo na 18 menších věřitelů s pohledávkami v řádu stovek nebo desítek tisíc korun. Žádná z pohledávek
nebyla zajištěna, v nepatrném konkurzu vyhlášeném 30. července 2012, tedy 11 dnů po přezkumném jednání,
se tedy účastnili pouze nezajištění věřitelé a věřitelé s pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za
majetkovou podstatou. Byly přezkoumány pohledávky v celkové výši 6,887 milionu korun – rozdíl do celkových
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
závazků v dané době zjištěných, tedy do cca 7,11 milionu korun, byl dán tím, že v době přezkumu byli mezi
věřiteli dlužníka ještě někteří zaměstnanci. Většina z nich však již v té době nebyla vedena mezi věřiteli, protože
jejich pohledávky vyplatil Úřad práce České republiky, pobočka Ostrava. Jeho tehdejší pohledávka nebyla
předmětem přezkumu, protože jde o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.
Úřad práce následně převzal i zbylé pohledávky zaměstnanců, což soudu a insolvenčnímu správci oznámil 12.
července, kdy také insolvenčního správce vyzval neprodlenému uhrazení celkové pohledávky ve výši 857.605
korun. Kompletní dokument k této problematice je v insolvenčním rejstříku k dohledání na adrese
https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=4894568 . Oproti tomu se pohledávka Úřadu práce ještě
zvýšila na 917.605 Kč.
Celkový dluh společnosti DORSAL tedy dosáhl více než osmi milionů korun.
Majetková podstata, zpeněžení a výnosy věřitelů
Již od počátku řízení bylo zřejmé, že v podstatě jediným majetkem dlužníka jsou zůstatky na finančních účtech,
které byly již dříve obstaveny některými věřiteli v exekučním řízení. Nákladní automobily a příslušenství byly již
dříve zabaveny leasingovou společností, jak je ostatně uvedeno ve sdělení firmy Scania Finance Czech Republik
soudu ze dne 26. ledna 2012 (https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=3654612 ). Z tohoto pohledu lze
říci, že právě tito věřitelé zajistili svými kroky (a také svými náklady na uskutečnění těchto kroků), že byla
uchována alespoň nějaká finanční hotovost, která pak posloužila k financování samotného insolvenčního řízení.
Tito věřitelé ale ze své snahy vymáhat pohledávku nijak neprofitovali a naopak nesli náklady na soudní a
exekuční řízení.
Celkové příjmy majetkové podstaty tak dosáhly 76.839,66 Kč – tedy sumy dramaticky nedostatečné
k jakémukoliv uspokojení věřitelů a to dokonce i k jakémukoliv významnému uspokojení pohledávek
postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.
Pohledávky za majetkovou podstatou dosáhly 10.602,- korun a to v podobě hotových nákladů insolvenčního
správce. Odměna insolvenčního správce činila standardních 45.000,- Kč plus DPH 9.450,- Kč, což znamená
výplatu z podstaty 54.450,- Kč. Spolu s výše uvedenými náklady tedy stál věřitele tento konkurz 65.052,- Kč na
výdajích na činnost insolvenčního správce. Zbytek z příjmů konkurzu byl využit na krytí pojištění na sociálním
pojištění, které bylo podle doplněné závěrečné zprávy insolvenčního správce uplatněno 23. dubna 2013 ve výši
17.640,- Kč. Z toho však plyne, že ani věřitelé a ani Úřad práce, který přišel s pohledávkou postavenou na roveň
pohledávkám za majetkovou podstatou, nezískali žádné plnění.
Můžeme tedy říci, že veškerý výnos majetkové podstaty byl spotřebován na samotné insolvenční řízení, přičemž
celý výnos byl ještě ke všemu na poslední chvíli upřen dalším věřitelům, kteří se snažili pomocí individuálního
vymáhání domoci se zaplacení svých pohledávek. Tito věřitelé vynaložili na individuální vymáhání svoje
náklady, které jim uhrazeny nebyly.
Další zajímavou informací o tomto konkrétním insolvenčním řízení je pohled na jeho časovou osu.
12. ledna 2012: Insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkurzu
27. února 2012: Výzva dlužníkovi, aby se k návrhu vyjádřil
2. května 2012: Usnesení o úpadku, určení osoby insolvenčního správce
30. května 2012: Doložka právní moci u usnesení o úpadku
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
13. července 2012: Soupis majetkové podstaty, informace o možnosti vymáhat pohledávku 26.800,- Kč a
příslušenství od dlužníka Milan Kavaly.
19. července 2012: Přezkumné jednání, schůze věřitelů
30. července 2012: Usnesení o konkurzu, který bude řešen jako nepatrný
2. listopadu 2012: Informace insolvenčního správce o průběhu insolvenčního řízení, soupis majetkové podstaty,
informace o vymáhání pohledávky pomocí platebního rozkazu soudu
14. února 2013: Informace insolvenčního správce o průběhu insolvenčního řízení, vymáhání pohledávky ve fázi
usnesení soudu, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí dlužníka.
19. června 2013: Žádost insolvenčního správce o vyloučení majetku z majetkové podstaty poté, co v případě
výše zmíněné vymáhané pohledávky bylo zjištěno, že dlužník nemá žádný movitý majetek a soud vymáhání
touto cestou zastavil. Insolvenční správkyně dále informuje soud, že není žádný zájemce o odkoupení
pohledávky a že na dlužníka podala insolvenční návrh, který však byl odmítnut s tím, že se nepodařilo prokázat
platební neschopnost dlužníka.
24. června 2013: Soud vyhověl žádosti o vyloučení majetku z majetkové podstaty.
1. srpna 2013: Konečná zpráva insolvenční správkyně
8. srpna 2013: Doplnění Konečné zprávy insolvenční správkyně
16. září 2013: Usnesení o schválení konečné zprávy
21. října 2013: Návrh na zrušení konkurzu
8. listopadu 2013: Usnesení o zrušení konkurzu
6. prosince 2013: Doložka právní moci na usnesení o zrušení konkurzu.
Insolvenční řízení s dlužníkem DORSAL tedy trvalo jeden rok a jedenáct měsíců, přičemž jeho výsledkem není
žádné uspokojení věřitelů. Patří tak mezi většinu těch insolvenčních řízení, kde je vyhlášen úpadek dlužníka –
podnikatelského subjektu, a kde je tento úpadek řešen konkurzem nebo nepatrným konkurzem. Ve většině
případů je dodatečně konstatováno, že majetek dlužníka nebyl dostačující na uspokojení věřitelů a konkurz je
následně zrušen právě s tím, že neexistuje rozvrhová zpráva.
Otázky k zamyšlení a kontrola pochopení problematiky:
Již na počátku insolvenčního řízení a především ve chvíli zjištění úpadku dlužníka bylo jasné, že dlužník nemá
majetek potřebný k pokrytí pohledávek věřitelů. Nebylo tedy možné návrh zamítnout podle § 144
insolvenčního zákona pro nedostatek majetku dlužníka?
V této souvislosti pravděpodobně takový postup soudu nebyl možný bez ohledu na fakt, že by byl v podstatě
praktický. Soudu bylo známo, že dlužník majetek má a to majetek finanční na zablokovaných účtech. Mohl tedy
existovat předpoklad, že kromě tohoto majetku existuje ještě nějaký další. To, že byla prokázána neexistence
relevantního majetku, je fakt, který ale soudu nemohl být zřejmý dříve, než byl doložen. Ekonomicky však bylo
samozřejmě lepší toto insolvenční řízení neprovozovat, návrh zamítnout a nechat jednotlivé věřitele, aby
pokračovali ve vymáhání.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Opakování odmítnutí pro formální nedostatky již vzhledem ke kvalitě posledního návrhu nebylo možné. Protože
dlužník nejevil zájem o řešení situace, pravděpodobně by se návrhy opakovaly znovu, protože minimálně část
věřitelů (zaměstnanci) měla zájem na zahájení insolvenčního řízení a prohlášení úpadku dlužníka, neboť tím se
zrychlila jejich možnost získat peníze prostřednictvím Úřadu práce. Navíc další věřitelé by pravděpodobně po
získání finančních prostředků z účtů dlužníka přistoupili také k insolvenčnímu návrhu.
Nemohlo toto řízení trvat kratší dobu? Bylo by možné definovat, o jak kratší čas by se mohlo jednat?
Řízení jistě mohlo trvat kratší časový úsek, protože v něm existuje několik pauz. Bylo možné vyhlásit úpadek
dříve. Jelikož návrh obsahoval jako způsob řešení konkurz, mohl soud vyhlásit konkurz hned se zjištěním
úpadku. To by ale řízení ve skutečnosti nezkrátilo. Insolvenční správkyně mohla dříve vypracovat soupis
majetkové podstaty, vzhledem k charakteru této podstaty se zdá být šest týdnů poměrně dlouhá doba.
Usnesení o konkurzu následovalo až jedenáct dnů po schůzi věřitelů, zde jistě mohlo dojít ke zkrácení času, ale
bez jistého dopadu na celkovou délku řízení. Mezi červencem 2012 až únorem 2013 se zdá, že se v konkurzu nic
nedělo, ale ve skutečnosti nutně probíhaly kroky směřující k vymožení pohledávky za Milanem Kavalem,
insolvenční správkyně se domohla exekučního titulu, ale jak se vzápětí ukázalo marně. Otázkou je, zda celá
téměř roční snaha vymoci 26.800,- korun plus příslušenství nebyla omyl a zda nebylo lepším rozhodnutím
nabídnout pohledávku na trhu a v případě nulového zájmu ji vyjmout z majetkové podstaty rovnou. Tím by se
zkrátilo řízení a došlo by ke snížení nákladů insolvenční správkyně, ale zásadní změna ve výsledku konkurzu by
pochopitelně nenastala. Akty následující po žádosti insolvenční správkyně o vyjmutí majetku z majetkové
podstaty dlužníka se odehrávaly ve standardních lhůtách, snad jenom šest týdnů, které insolvenční správkyni
trvalo vypracování konečné zprávy, se zdá jako zbytečně dlouhých ve chvíli, kdy všechny okolnosti byly známy
dlouho dopředu. Dohromady tedy lze konstatovat, že během insolvenčního řízení nenajdeme fatální opomenutí
nebo zpomalení procesu, ale spíše drobné liknavosti nebo zdržení. Nebýt těchto problémů, mohlo být řízení
minimálně o tři měsíce kratší. Pokud by insolvenční správkyně a insolvenční soud přijaly správné rozhodnutí při
hledání způsobu vymáhání pohledávky, mohlo toto řízení trvat dobu kratší než rok, přičemž by to znamenalo
zřejmě i poněkud lepší finanční výsledek insolvenčního řízení. Toto zlepšení by ale bylo naprosto marginální.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
ODDÍL E:
1.1. MODERNÍ PEDAGOGICKÉ METODY VÝUKY LEKTORŮ
J. Valenta
Učení není vyučování
Základní teze jakékoliv edukace69 říká: „učení“ ≠ „vyučování“.
Učení je především vnitřní, neuropsychický a somatický proces, při němž nabýváme jistých znalostí a
dovedností.
Při učení jde jednak o vytváření paměťových stop různého typu. Kromě ‘verbální/pojmové’ paměti
rozlišujeme např. i vizuální paměť, svalovou paměť, emoční paměť apod. Přitom se může zdát, že např. tělová
paměť souvisí jen s osvojováním motorických úkonů, takže učení se faktografii s ní nemá nic společného. Není
to ale tak jednoznačné. Při jakémkoliv učení se vždy nějak angažuje (nebo je připraveno se angažovat) celé tělo,
resp. celý organismus učícího se. Je tedy velmi užitečné přemýšlet o tom, jak můžeme učinit jeho učení tzv.
holistickým – celostním70 a zapojit do něj co nejvíce složek osobnosti. To může velmi pozitivně ovlivnit výsledek
učení.
A dále jde při učení o vytváření spojů, které umožní vnímat, myslet, chovat se/jednat atd.
v souvislostech (identifikace znaku „červené“ na semaforu by se měla pojit s motorickým úkonem zastavení
vozu, příp. se seberegulační dovedností „překonat nutkání ještě projet“). Je tedy potřebné oživit takové učení,
které umožňuje, aby se učené jednotliviny mohly fixovat ve vztazích a kontextech, a tím aby se i ony vztahy,
principy, teorie atd. zafixovaly.71
Učení není pasivní. Přijatá informace se mechanicky neosvojí. Může být vytěsněna nebo
transformována do jiné informace atd. Proto ke skutečnému naučení vesměs nestačí je „látku“ předat
výkladem. Je nutno „pojistit“ si edukační vliv na další práci s učivem, kterou koná žákův organismus.
Edukace (latinismus) je pojem, který v současném diskurzu pedagogiky překrývá pojmovou
dichotomii „vzdělání“ (jako učení se poznatkům atd.) – „výchova“ (jako nabývání různých osobních
vlastností).
70 Z anglického whole – celý.
71 Viz např. tzv. asociativní učení.
69
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Výzkumy (i běžná zkušenost) ukázaly, že nejlepší zapamatování zajistí praktický typ učební činnosti, kdy
učení látce probíhá tak, že žák se učí vlastní činností. Takové učení je také de facto holistické nebo
k holistickému učení nakročuje.
Známé jsou výčtu uvádějící např., že si zapamatujeme 10 % z toho, co čteme, 20 % z toho, co slyšíme,
30 % z toho, co vidíme, 50 % z toho co slyšíme a vidíme, 70 % z toho, co sami řekneme, a 90 % z toho, co
děláme; nebo jiný zdroj zase říká, že z přednášky si pamatujeme 5 % obsahu, ze čtení 10%, z výuky s použitím
audiovizuálních pomůcek 20%, z předvedení toho, co se máme naučit, si zapamatujeme 30%, učíme-li se
prostřednictvím diskuse ve skupinách, pak je šance na 50% zapamatování, 70% procentní úspěšnost můžeme
mít, když to, co se máme naučit sami, prakticky děláme nebo používáme při praktické činnosti a konečně: když
dané učivo učíme my sami někoho jiného, máme 90% šanci na zapamatování. 72
Pokud tyto skutečnosti nerespektujeme, může se nám stát, že sice jako lektoři vyučujeme, ale učení u
žáků prakticky nenastává. Proto si znovu připomeňme:
„učení“ ≠ „vyučování“ (a naopak).
Abychom iniciovali ‘v organismu vzdělávaného’ proces učení, je nutné mít jasně stanovený cíl a
k jeho naplnění adekvátně zvolenou metodu.
Pro efektivní učení je důležitá i motivace (osobní významnost tématu pro vzdělávaného; užitečnost –
možnost transferu naučené látky do jiných situací; atraktivnost; odměna (vč. odměny typu, tedy vnitřní
uspokojení učícího se apod.).
Co zajímá učící se dospělé?
Vzdělávající se dospělí mají různá specifika. Podívejme se tu především na specifika spojená právě
s motivací a s tím, co dospělé učící se (podle poznatků pedagogiky dospělých) zajímá. Základním motivem pro
vzdělávání je u dospělého (v optimálním případě) ‘osobní užitek’ ze vzdělávání. Ten může mít různé podoby.
Někdo přichází do kurzu s tím, že vzdělání mu zajistí zvýšení platu; jiný hledá rozšíření odbornosti, která ho
baví; další šanci k budoucí změně pracovní pozice; a další v tom, že bude schopen lépe pomáhat druhým.
Osobní užitek ale může mít i méně ‘společensky oceňované’, byť o nic slabší podoby: např. potřebu dokázat
sám sobě, že něco zvládnu – dodat si sebevědomí; získat ‘navrch’ nad ostatními kolegy; pokusit se zamaskovat
pečlivě skrývanou odbornou nedostatečnost apod.73
Všechny výše uvedené možnosti mají jedno společné: pohybují se v tzv. referenčním rámci daného
dospělého – náležejí k motivům, které pro něj mají určitou významnost. Jako lektoři obvykle neovlivníme to,
proč dospělí do kurzu přicházejí. Musíme s tím ‘pouze’ počítat a všímat si během kurzů chování indikujícího tu či
onu motivaci, abychom toho mohli využít.
V každém případě ale můžeme s referenčním rámcem pracovat i přímo v průběhu kurzu. Ukázalo se, že
dospělí obvykle pozitivně reagují na následující ‘parametry’ kurzů a lekcí:
 Téma je posluchačům blízké.
Pokud nejde o rekvalifikaci v úplně jiném oboru, obvykle se dospělý vzdělává v tématice, v níž se tak či onak již
vyzná, která souvisí s výkonem jeho profese apod. Je ale možné i užitečné ptát se na začátku (ústně či písemně)
právě na to, co je účastníkům tematicky blízké, co je zajímá apod. a věnovat tomu pozornost (pokud se tak
neděje samo sebou).
 Téma je zosobnitelné.
72
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pam%C4%9B%C5%A5
Odmysleme se od těch variant, kdy se dospělý přichází vzdělávat, protože – ač nechce – musí
(dostal to nařízeno) nebo kdy mu jde hlavně o to, co je označitelné např. jako ‘poflakovat se na
školení’. Nicméně i tato druhá možnost je diktována osobním užitkem …
73
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Probíraná látka se týká profesní či obecně životní ‘existence’ vzdělávajícího se, může být vztažena k tomu, co
dělá, jak to dělá atd. Pro zosobnitelnost může být dán prostor v debatách, reflexích atd.
 Téma má vazbu na praxi.
Kurzy vzdělávání dospělých jsou – až na výjimky – formou odborného vzdělání. Dospělí přicházející na školení
praktikují v nějaké oblasti (v našem případě oblasti práva, ekonomie atd.). Praxe naplňuje jejich profesní život,
je polem pro aplikaci různých kompetencí, zdrojem problémů, polem pro jejich řešení, příležitostí k seberozvoji
atd. Proto obvykle dospělí neocení příliš rozsáhlé teoretické výklady, resp. teoretické výklady, které současně
(třeba i v kombinaci s jinou metodou vyučování) nevyúsťují do aplikace dané teorie v praxi.
 Téma má problémový charakter.
Již z předchozího vyplývá, že vzdělávání dospělých by mělo navodit procesy učení se rozpoznávání a řešení
problémů. Problémy jsou výzvy, kdy musíme cosi řešit, ale nemáme po ruce zcela hotové – prefabrikované,
algoritmizované atd. řešení. Profesní problémy dospělé velmi zaměstnávají. Proto také oceňují, když téma je
pojednáno problémově (viz o tom ještě dále).
 Téma je pojednáno jako návodné.
Mnozí dospělí oceňují, když dostanou přesné návody, ‘co kdy kde’ udělat. Návody budí jejich pozornost. Je to
v pořádku. ‘Návodné’ zpracování tématu znamená de facto jeho transformaci do pokynů k činnosti. Nicméně
míra této návodnosti by se měla odvíjet od cíle celého kurzu. Míra návodnosti je obvykle řízena tím, kde na ose
„cíl v oblasti mechanické aplikace algoritmu – cíl v oblasti samostatného tvořivého řešení problémů“ se nachází
konkrétní kurz.
Mnoha z výše uvedených „parametrů“ vzdělávání dospělých vyhovuje přístup zvaný „pedagogický
konstruktivismus“. Ten vychází z premisy, že lektor není jediný, „kdo ví“, nýbrž že i účastníci „vědí“. Byť třeba ne
úplně přesně. Nebo má jejich vědění podobu názoru nebo tzv. prekonceptu, tedy toho, jak rozumí (v našem
případě) odbornému pojmu, kterému se ještě neučili. Nejjednodušší způsob konstruktivismu tedy spočívá
v tom, že se při otevírání tématu bavíme s účastníky o tom, co o tématu vědí či co o něm myslí. Tím je můžeme
„vtáhnout do hry“ a současně diagnostikujeme jejich úroveň a zájmy. Odtud postupně odvíjíme strukturu toho,
co mají skutečně znát.
Základní edukační (didaktická) logika – myšlení na ose: (učivo) – cíl – učivo – metoda (– reflexe,
resp. zpětná vazba)
Cíl
Základní premisa pro toto téma zní: edukace (vč. vzdělávání dospělých) je proces záměrného, resp.
cíle-vědomého ovlivnění klienta či účastníka vzdělávací akce tím, že u něj bude vyvolán proces učení.
V životě nás ovlivňují, ba dokonce i formují, různé vlivy. Ty, které nazýváme výchovou a vzděláváním,
mají právě onen důležitý atribut cílevědomosti. V našem případě to prakticky znamená, že lektor předem
stanoví, čeho má být vzděláváním dosaženo. Potud to vypadá nekomplikovaně. Avšak kvalitně stanového cíle
vyžadují naplnění několika podmínek:
– Kvalitní cíle vyžadují, aby byly formulovány jako konkrétní výstupní kvality (tzv. očekávané výstupy), které by
měl účastník edukační akce (ideálně) mít „po akci“. Měly by být formulovány jako „změna“ účastníka. Cíl =
očekávaný výsledek (a tím je obvykle právě nová vědomost nebo dovednost účastníka).
Formulace typu: „zákon 114/1992 Sb.“; nebo „vysvětlit zákon 114/1992 Sb.“, didaktika nepovažuje za
stanovené cíle. První formulace definuje téma lekce, druhá popisuje činnost lektora. Nic z toho není formulace
změny účastníka vzdělávání. Naopak např. formulace „vysvětlí, jak se podle § 2, odst. 2 zajišťuje ochrana
přírody a krajiny“ předpokládá, že účastník nabude vzděláváním nové znalosti (neboť aby mohl něco vysvětlit, je
i potřebné, aby to znal – ke slůvku „vysvětlí“ se ještě vrátíme vzápětí).
– Kvalitní cíle vyžadují, aby byly formulovány konkrétně, tedy aby byly tzv. operacionalizovány. Obecné cíle jsou
jen „ukazatelé“ směru/směrů, ale nemohou plnohodnotně řídit konkrétní edukační proces, který se vždy děje
konkrétně.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Např. cíl „ zná, co je potřebné vědět k ochraně přírody“ je prakticky nenaplnitelný, protože je – ve své obecnosti
– značně nejasný. Naopak cíl „vysvětlí, jak se podle § 2, odst. 2 zajišťuje ochrana přírody a krajiny“, jasně
odkazuje k jedenácti konkrétním bodům příslušeného odstavce.
– Kvalitativní cíle vyžadují, aby byly formulovány „kontrolovatelně“, tzn., aby bylo možno ověřit, zda cíle bylo
dosaženo či ne (a tedy bude třeba cíle redefinovat atd.). Tady se vrátíme ke slovu „vysvětlí“. Výsledky
vzdělávání formulované jako cíle s použitím slov „zná – pamatuje si – rozumí“ nelze ověřit. Výsledky vzdělávání
lze ověřit prakticky jen tím, že toto vzdělání bude nějak použito: při vysvětlení osvojeného tématu slovy, při
odpovídání v písemném text, při aplikaci, při řešení nějaké praktické situace atd.
K výše uvedenému cíli - očekávanému výsledku - bychom tak mohli jako příklad dodat ještě další, např. „ –
rozpozná v praktické situaci, zda se na ni vztahuje ochrana přírody a krajiny podle litery § 2 …“ atd.
– Kvalitní konkrétní cíle se často podobají vyjádření „úkolu“. Tím určují více či méně konkrétně i metodu, které
by mělo být pro dosažení cíle (a vyvolání procesu učení) využito. Neměly by však být s formulací úkolu zcela
zaměněny.
Pokud stanovím „ rozpozná v praktické situaci, zda se na ni vztahuje ochrana přírody a krajiny podle litery § 2
…“, měl bych ho učit tím způsobem, že nechám účastníky během výuky skutečně rozpoznávat, na kterou situaci
se obsah příslušného paragrafu vztahuje a na kterou ne. Tedy např. prostřednictvím skupinové práce se mnou
předem připravenými modelovými situacemi.
Do kterých oblastí mohou směřovat edukační cíle?
Do oblastí (abecedně) …
… emocí? (chcete vyvolávat pocity / city / zážitky hlavně pro ně samé?);
… intelektových dovedností – myšlení? (Chcete učit myšlenkovým operací? Induktivnímu i deduktivnímu
myšlení? Analyticko-syntetickému? Rozpoznávání podstat různých témat a jejich logické asociování?);
… osobnostních vlastností? (Chcete rozvíjet např. sebeovládání účastníka? Nebo zbystřovat jeho smyslové
vnímání a soustředěnost? Nebo ho učit relaxační techniky?);
… pohybových dovedností? (Tady může být celá škála cíl: chcete učit např. nějakým motorickým úkonům? Nebo
tělové komunikaci? Nebo sportovně-hernímu pohybu?);
… postojů a hodnot? (Chcete, aby účastník v důsledku výuky změnil postoje k nějakým skutečnostem, příp.
začal vyznávat jiné hodnoty nebo hodnoty jinak hierarchizovat? 74);
… sociálních dovedností? (Chcete rozvíjet např. komunikační dovednosti? Rétorické dovednosti apod.?);
… technologických („technologických“) a aplikačních dovedností? (Chcete učit praktickému odbornému
reagování? Např. práci s počítačem jak v oblasti vnímání, tak reagování, tak i motoriky ovládání myši apod.?
Nebo chcete učit postupu řešení nějakých problémů? Ať už problémů technologických nebo procedurálních
apod.?);
… tvořivosti a tvorby? (chcete rozvíjet fantazii, nápaditost, nekonvenčnost a originalitu myšlení, komunikace,
řešení problémů apod.?);
… vědomostí? (stačí, když si účastník něco zapamatuje? – tady je však obvykle potřeba kombinovat ryze
vědomostní cíl ještě s cílem/cíli dalším/i, ať již s cílem „komunikovat naučené“ nebo „použít naučené
v praktické činnosti“ apod.).
Do kterých oblastí směřují vaše cíle?
Učivo
„Učivo vzniká zpracováním obsahů představujících různé oblasti kultury (vědy a techniky, umění, činností a
hodnot) do školního vzdělávání, tj. do učebních plánů, osnov, učebnic, do vyučovacího procesu. V tomto smyslu
Upozorňuji jen, že to je poměrně obtížné. Psychologické výzkumy již od počátku XX. stol. ukazují, že postoje mohou vznikat i
náhodně, pod vlivem zážitků, že postoj neznamená automaticky, že se jedinec bude chovat tomuto postoji adekvátně (i ti, kteří
uznají, že krást se nemá, kradou), že mnohdy nejednáme v souladu s postojem, ale jednáme určitým způsobem proto, abychom
mohli tvrdit, že máme takový či onaký postoj a podobně. S postojovými cíli doporučuji zacházet opatrně…
74
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
se hovoří o didaktické transformaci.“ 75 Didaktická transformace odborných obsahů se děje na základě
formulace cílů vycházejících z konkrétního učiva (viz o nich výše).
V souvislosti s učivem je jednak nutno stanovit,
– z jakých typových prvků se učivo může skládat: jde obvykle o fakta, pojmy (jako obecné koncepty), teorie
(jako definice vztahů mezi jevy/pojmy), postupy, návyky, dovednosti (myšlenkové, senzorické, behaviorální,
sociální – komunikační, osobnostní apod.), příp. též postoje (jako hodnotové soudy či hodnotové vztahy).
Souhrnně tvoří tyto komponenty „kompetenci“, což v didaktice znamená obecnou schopnost efektivně jednat.
Dále je nutno stanovit,
– jak učivo vybrat a uspořádat: tedy, co z dané odborné tematiky bude vybráno k osvojení a jak budou tyto
vybrané části učiva „poskládány“ postupně za sebou/vedle sebe apod.
Výběr se řídí několika faktory - krátce:
Jednak vybíráme to, co chceme, aby klienti/účastníci edukační akce uměli.
Jednak se řídíme dalšími „parametry“ vzdělávaných – zejména jejich edukačními možnostmi („na co stačí“) a již
zmíněnou zajímavostí (smyslem) tématu (skutečnou či možnou osobní významností tématu).
Uspořádání pak do značné míry závisí na vnitřní logice tématu (od obecného ke zvláštnímu – od kategorie
nejvyššího řádu ke kategoriím nižších řádů?; od praktických příkladů a situací k teoretickým principům?;
chronologické uspořádání?; uspořádání na základě příčinných souvislostí? exemplární uspořádání – promítnutí
důležitých principů tématu do jednoho příkladu /někdy též „problémové“ uspořádání/ apod.).
Metody
V následující kapitole se budeme věnovat metodám, tedy (z řečtiny přeloženo: cestám k cíli). Půjde
nám především o metody využívané v „přímém kontaktu“ mezi lektorem a účastníky.
Předesíláme (a současně opakujeme), že volba metody závisí na podobě cíle. Chceme-li, aby účastník po
skončení vzdělávání uměl používat vědomost X nebo dovednost Y, příp. obojí, pak je logické, že jeho učení by
mělo probíhat tak, že bude (zkoušet) používat vědomost nebo dovednost, tedy že bude zvolena taková metoda,
která umožní/nastolí ono „používání“.
Metodické principy a základní formy vyučování
a) Nejprve budeme věnovat pozornost přehledu principů, na nichž jsou metody vzdělávání založeny.
Metody můžeme třídit různě – klasifikace metod je obtížná, neboť se běžně různé metodické principy
překrývají. Jak uvidíme, děje se to ale i při definici principů. V zásadě však máme k dispozici následující typy
metodických principů, k nimž se váží různé konkrétní metody:
Princip monologický. Jedná se samozřejmě o monology lektorů nebo – jako aktivizující metoda – též o
monology účastníků vzdělávání atd.). Jde o souvislé, většinou připravené, slovní projevy jednotlivce (nebo více
střídajících se jednotlivců) spojené např. s demonstracemi, obrazovými prezentacemi či dílčími aktivizačními
vstupy.
Princip práce s textem. Jde o analýzu cizích nebo tvorbu vlastních textů, případně restrukturace hotových textů
a jejich obsahů apod.
Princip dialogický. Jde o různé druhy učebních diskusí, debat, disputací, rozhovorů apod.
Princip názorně demonstrační. Jde např. o nahrané situace živě zahrané nebo i nafilmované apod., o práci
se schématy, modely, práci s obrazem, fotografií, zvukovou nahrávkou, ale též o skutečné ukázky jednak
předmětů apod., jednak o ukázky skutečných dovedností atd.
Princip tvorby (nebo využití) ‘sociálních’ situací. Tento princip se může prolnout s předchozím. Učivo se
převádí do podoby situací, v nichž obvykle nějací lidé nějakým způsobem jednají, a které musí účastníci řešit.
Princip praktických činností účastníků. Jde o jakýkoliv postup, který vyžaduje, aby účastník vzdělávání sám
dělal něco jiného než jen „poslouchal“. Z tohoto hlediska můžeme zařadit mezi metody praktických činností
metody výše uvedené. Přesto se ale najdou další metody, které sem můžeme zařadit ještě navíc (viz dále).
75
Skalková, 1999, s. 63.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
b) A ještě krátkou zmínku o základních formách vyučování. Hovoříme obvykle o frontální výuce (lektor pracuje
se všemi účastníky současně – běžné při přednáškách nebo diskusích); vytvářejí se dvojice, které společně
diskutují nebo i pracují na dalších úkolech; vytvářejí se malé skupiny (max. 5 - 6 osob); výuka je individuální
(úkoly dostávají jednotlivci), příp. zcela individualizovaná (vesměs individuální samostudium). Mějte tyto formy
na paměti v průběhu dalšího výkladu o metodách. Mohou se s nimi rozmanitě kombinovat.
3.3.2 Metody monologické
Základním reprezentantem monologických metod je přednáška. Ve vzdělávání dospělých je velmi
rozšířená, ačkoliv z hlediska učení (a zapamatování) bývá málo účinná. Její hlavní smysl je často v tom, že
„informuje“. Proto je vhodné využívat ji zejména tam, kde je téma pro účastníky zcela neznámé, kde se
přednáška nedá nahradit např. studiem textu, kde je třeba rychle informovat velké množství lidí a kde je třeba
vysvětlovat jevy a zařazovat informace do kontextů.
Výstavba přednášky může být založena na systematice tématu (od A do Z) nebo na problémovém přístupu
(„páteří“ přednášky je nastolený problém). Nebo může být založena induktivně (od jednotlivin k zobecnění) či
deduktivně (od obecného ke zvláštnímu).
Pro dobrou přednášku je klíčové či alespoň užitečné,
– aby byla zahájena způsobem, který připoutá pozornost účastníků,
– aby měla jasnou strukturu, která bude na začátku sdělena a v průběhu přednášky k ní bude lektor stále
odkazovat („kde se právě nacházíme“) a bude se k ní vracet ve shrnutích (dílčích i v závěrečné sumarizaci),
– aby byl sdělen důvod, proč přednáška probíhá, její smysl či cíl;
– aby bylo využíváno jak věcné argumentace (data, citace, statistiky…) tak tzv. emocionální argumentace
(příběhy z praxe, metafory, vtipy k věci …), příp. i praktické argumentace (zadání krátkého úkolu pro účastníky,
který musí účastníci řešit, a v němž ožije právě přednášené téma); podporovat výklad vizuálními prostředky.
Přednáška je různě kombinovatelná s jinými metodami (viz výše zadání úkolu):
– s všeobecnou diskusí na začátku, v průběhu nebo na konci;
– se zadáváním problémových úkolů k řešení (viz i následující metody) a jejich prezentováním;
– se zadáváním krátkých diskusních témat vedle sebe sedícím účastníkům;
– se sběrem otázek účastníků na začátku a jejich postupným zodpovídáním během přednášky apod.
Metody práce s textem
Obsah textů, s nimiž se pracuje, závisí na oboru. V právnickém vzdělávání může jít o práci se zákony,
rozhodnutími, ale i dopisy, žádostmi, úřední agendou apod. Podle cíle se tyto texty analyzují z hlediska
odborného obsahu i z hlediska formy, odkrývají se problémy, které jsou v textech (skrytě i zjevně) obsažené,
hledají se za nimi obecnější témata a tendence, mohou se třídit podle typů a mohou se cvičit reakce na ně
(pokud jde např. o žádosti apod.).
Textové metody mohou doplnit i dotazníky, na nichž se mají účastníci něčemu učit. Mohou je ale sami i
vytvářet.
Nebo tzv. brainwritingové metody (každý napíše svůj návrh řešení problému, svůj pohled na věc na
prázdný list, pak listy kolují a každý připisuje své komentáře k cizím návrhům – postup pak obvykle vyústí do
diskusí).
Obsahem mohou být i popisy různých případů, příběhů, resp. situací v textové podobě. Jde
samozřejmě o případy vážící se k učivu. V právním vzdělávání jde obvykle o situace aplikace práva (resp. litery
zákona apod.) při rozkrývání podstaty a řešení konkrétních problémů. V těchto případech/příkladech bývá
přítomna i dimenze komunikace mezi účastníky – i ta může být v rámci vzdělávání zohledněna (záleží na tom,
zda cíl kurzu nebo lekce počítá i se vzděláváním v této oblasti).
K různým situacím se ještě vrátíme v kapitole o tvorbě/využití sociálních situací a rovněž v modelových
případech a případových studiích.
K metodám práce s textem náležejí i postupy, kdy účastníci různé nové texty nebo reakce na
předložené texty sami vytvářejí. Může jít o tytéž typy textů jako ty uvedené výše. To však již částečně
přecházíme i k metodám praktických činností.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Metody dialogické
Tyto metody předpokládají, že účastníci spolu budou mluvit, resp. dialog poběží i na úrovni „účastníci –
lektor“. Takových metod je nepřeberné množství a běžně se uplatňují, jak jsme viděli u přednášky, i ve spojení s
jinými metodami a metodickými principy. Můžeme tak využít
– „heuristický rozhovor“ („sokratovskou“ metodou vhodně kladených /návodných/ otázek vycházejících z logiky
tématu dovedeme účastníky k jistému závěru, tvrzení, definici, zobecnění apod.);
– problémový dialog (my nebo účastníci sami nastolíme problém, který je řešen diskusí; problém má obvykle
formu otázky, na kterou nemají účastníci hotovou /adekvátní/ odpověď a musejí vyvinout poznávací aktivity –
hledat v literatuře; měnit způsob uvažování; zkoušet různá řešení apod.);
– reflektivní dialog (slouží k reflexi zkušeností, které účastníci přinášejí „zvenčí“ i které nabyli při použití některé
z aktivizujících metod např. typu tvorby/využití sociálních situací nebo metod praktických činností; reflektivní
dialog se řídí cílem učení – pokud je cílem kupř. dokonalejší dovednost /jakéhokoliv typu/, měla by jednak být
prakticky cvičena použitou metodou a následně by mělo být toto „praktikum“ podrobeno zpětné analýze
v učební aktivitě nabyté zkušenosti a vyvození dalších závěrů osobně pro účastníky, obecně pro praxi apod.);
– disputace (ve vztahu k nějakému jevu jedna strana argumentuje „pro“, druhá „kontra“; možná je i výměna
těchto pozic);
– brainstorming (metoda, kdy se snášejí k řešení problému různá, nesouvisející či i bizarní řešení; povoleno je
vše, nikdo žádný nápad nekritizuje; po „přestávce“ se pak hledají reálná jádra různých nápadů – taková, jejichž
princip by se dal využít k řešení);
– synektika (řešení se hledá v úplně jiných oblastech, problém se převádí do metafor nebo analogií z úplně
jiných oborů či oblastí života a posléze se ve společných debatách hledají použitelná jádra návrhů;
zjednodušený příklad: nemůžeme se domluvit s klientem – představme si, že mluví jen svahilsky …; co budeme
dělat v tom případě?).
Pro vedení dialogu je třeba, aby lektor neztratil orientaci v tématu, resp. aby byl schopen diskusi udržet u
tématu, a aby měl přehled o zapojení účastníků. Měl by též střežit dodržování diskusních pravidel. 76
Metody demonstrační.
Bylo řečeno, že jde o práci se schématy, modely, s obrazem, fotografií, nahrávkou, ale též o skutečné
ukázky (film, „živé“ přehrání situace v rolích předem připravenými účastníky nebo lektorem / lektory). Tyto
metody většinou doplňují jiné metody. Buď ilustrují výklad, nebo otevírají diskusi k problému nebo ukazují vzor
při učení se praktickým činnostem.
Velmi rozšířené jsou dnes „powerpointové“ prezentace. Dokonce tak, že někdy zatlačují lektora
samotného do pozadí. Je tedy nutno dávat pozor na to, aby prezentace obsahovala jen nezbytné údaje a pokud
možno v malém množství (např. max. 5 důležitých údajů na slidech, ideálně 3 …), aby lektor, když ukazuje
složitější obraz, nemluvil (neboť v mnoha případech platí: pokud účastník čte, neposlouchá – pokud poslouchá,
nečte), aby se jednotlivé obrázky/texty nestřídaly příliš rychle apod. „Powerpoint“ není ani lektorova příprava
ani náhražka lektora – je to podpůrná pomůcka.
Metody tvorby (nebo využití) ‘sociálních’ situací.
76
Např.: nahlížejte na druhého v dialogu jako na partnera při hledání pravdy; nechte domluvit; naslouchejte; respektujte osobní
důstojnost druhé strany; rozlišujte, kde končí dialog a začíná monolog; sledujte neverbální projevy partnerů; snažte se druhému
porozumět (ne snažit se „nerozumět“). Při námitkách či rozdílnosti názorů nesnižujte důstojnost druhého, akceptujte jeho právo
na názor, hledejte shody v názorech.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jde o celkem účinné metody podporující zapamatování a současně (převážně) trénující i určité způsoby
chování. Výkon v mnoha lidských činnostech je založen na tom, že se lidé nějak chovají v určitých situacích, tzn.,
že jejich „celý organismus“ koná nějakou viditelnou sociálně interakční činnost v jistém časoprostorovém a
sociálně vztahovém rámci. Tzn., že situační metody i poměrně pragmaticky připravují pro zvládání mezilidských
situací, které k profesi patří. Sousloví „celý organismus“ navíc upozorňuje na to, že do učení se zapojuje i tělo.
Učení tím dostává rozměr „vtělení“ a výsledek učení je posílen o tzv. vtělenou (embodied) zkušenost, vědomost
apod.
Po proběhnutí jakéhokoliv typu situace je žádoucí, aby proběhal reflexe (viz o ní níže).
Při využití situačních metod jde o následující typy metod:
a) situace „vlastní“
1. Účastníci přinášejí (vyprávějí, mají napsané) své vlastní reálné situace – příběhy, které skutečně proběhly /
probíhají / očekává se, že proběhnou. Ty se
1a. analyzují v diskusích nebo se
1b. zpřítomní v podobě hraní rolí.
2. Účastnici jsou na místě prakticky uvedeni do vlastních reálných situací – úkolů, např. do úkolově
kooperativní situace, v níž musí vymyslet základní nástin určité vyhlášky (následující reflexe je nezbytná).
Přitom se řeší odborné problémy, zdroje atd., ale i názorové neshody, nejasnosti v argumentaci (blíže viz též
metody praktických činností).
b) situace „obecné zosobněné“
– Situace většinou přináší lektor, ale mohou je vymýšlet i účastníci. Jedná se o modelové případy, u nichž je
konkrétní situace jen nosičem podstatných rysů učiva k osvojení, nosičem principu (často vč. sociálně
komunikačního rozměru řešení odborného problému). Jde o zadání typu: „Matka u soudu získala dítě do péče
v souladu s literou zákona, ale ne v souladu se smyslem tohoto zákona, neboť je sporné, zda zajistí dítěti
náležitou péči. Kdybyste byli právním zástupcem otce, jak byste dále postupovali?“ Jde o tzv. málo
strukturované zadání, jehož smyslem je nejen řešit problém, ale i uvažovat o různých scénářích a variantách.
Zosobnění spočívá v tom, že se na věc obvykle díváme prizmatem svého vzdělání, vlastního právního názoru
apod. (viz instrukce: Kdybyste byli právním zástupcem otce, jak byste dále postupovali? …).
Metodicky jsou tu opět tyto možnosti:
1. situace se analyzují v diskusích nebo se
2. zpřítomní v podobě hraní rolí, a to ve formě tzv. simulace, tedy hry typu „jak bych já sám jednal, kdybych se
ocitl v této situaci“.
c) situace „cizí“
V tomto případě jde většinou o poměrně konkrétní situace a příběhy, které se staly skutečným lidem
nebo „se staly“ fiktivním postavám. Zadání jsou zpravidla „více strukturovaná“, tedy podávají k situaci větší
množství konkrétních dat. Opět
1. se situace analyzují v diskusích nebo se
2. zpřítomní v podobě hraní rolí, avšak tentokrát ve formě tzv. alterace, tedy hry typu „hraji, jak jedná fiktivní
postava v dané situaci“; jistě i tady je možné přejít ke hře „já, jak bych…“, ale alterace může nabídnout i určení
charakterů hraných postav (jejich „psychologie“), což může zajímavě souviset s podstatou situace, jejím
vznikem i jejím způsobem řešení; v tomto případě nemusí tedy jít ani tak o nácvik chování, jako spíše o analýzu
situace provedenou nikoliv slovy, ale chováním.
Pro hraní scén je dobré určit si více či méně přesně parametry, kterým v anglosaském světě říkají „šest w“77 –
kdo, co, kde, kdy, s kým a proč.
K tématu reflexe: situační metody reprezentují tzv. zkušeností učení. Zkušenost můžeme definovat
jako v paměti (resp. v pamětech)78 uložený „vnitřní/vlastní model“ různých jevů a způsobů chování (našeho i
77
78
Who, what, where, when, with …, why.
Pojmové, faktické, emoční, tělové.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
cizího), složený z vědomostí, emočních stop, jistých tělových ‘resonancí’ (kupř. svalové napětí, svalová či
obecněji tělová paměť atd.) a nachystaných ‘programů’ reagování. Tento model nás ovlivňuje, když o takových
jevech či situacích přemýšlíme, vidíme je, a když v takových situacích jednáme. Zkušenostní učení probíhá tak,
že účastník prochází určitou praktickou situací, ideálně situací, která vyžaduje angažmá „celého organismu“
(tzv. holistické učení), k němuž se situační metody velmi dobře hodí. Pedagogická psychologie ale upozorňuje
na to, že zkušenost zažitou v (učební) situaci je výhodné zhodnotit, strukturovat a upevnit tím, že se o ní
posléze bude hovořit. Tedy, že se podrobí reflexi.
V našem případě by se měly reflexe (aby učily…) věnovat
– jednak odborným obsahům (právním otázkám a problémům, o které v situaci jde);
– jednak chování postav v situaci, přičemž tu myslíme zejm. postavy v situacích cizích, o nichž čteme nebo které
hrajeme;
– a jednak účastníkům / aktérům / hráčům situací „jako lidem“;
- ať již jde o situaci, kdy jsme ve skupině ve skutečné situaci spolupracovali na řešení úkolu a nyní
reflektujeme kvality našeho vzájemného chování v kooperativní interakci;
- ať již jde o simulaci (jak jsem reagoval/jak jsi reagoval, když jsi byl ve fiktivní situaci, ale za sebe) nebo
- ať již jde o hraní jiných postav (co jsem ne-měl s postavou společného?, jak bych její situaci řešil já?…).
Metody praktických činností účastníků
Obtíž může být v tom, jak pro ten který obor nebo pro to které téma vymezit „praktickou činnost“.
– „Intelektuální“ praktickou činností tak může být např. i řešení problémů. Proto můžeme mezi praktické
metody zahrnout i metody práce s textem, svým způsobem i diskusní řešení problémů a samozřejmě metody
situační.
– Jiný rozměr dostává třeba právě i řešení problému, ale i vytváření různých projektů apod., když je spojeno s
praktickou kooperativní činností, která obvykle probíhá ve skupinách složených max. ze šesti osob (viz výše).
Aby učení bylo skutečně kooperativní, je nutno dodržet zásadu „pozitivní vzájemné závislosti“. Ta předpokládá,
že úkol pro skupinu je formulován tak, aby každý účastník zpracovával určitý díl úkolu, bez nějž nelze sestavit
závěrečný výsledek. Kromě rozdělení „prací“ lze využít i rozdělení „rolí“ (někdo řídí práci skupiny, někdo hledá
věcné informace, někdo zapisuje, někdo posléze prezentuje řešení pro druhé skupiny apod.).
– Praktické metody ale mohou mít i povahu nácviku práce s novým softwarem.
– A mohou mít i podobu cvičení osobních dovedností (např. time managementu, plánování cílů nebo cvičení
řečnická ve smyslu např. „jak srozumitelně vysvětlit klientovi smysl zákona apod.; tady je ale třeba, ale lektor
měl v oblasti těchto témat specifickou průpravu a příslušné vzdělání).
– Rovněž ale můžeme mezi metody praktických činností zahrnout samostudium či samostatné domácí práce.
Tyto postupy jsou kombinovatelné s ostatními metodami zejm. tehdy, pokud se lektor setkává s účastníky
cyklicky nebo opakovaně.
– Specifickou formou může být v tomto případě e-learning (resp. e-learning management system – systém
řízení učení s použitím elektronických médií). Příprava e-learningu vyžaduje od lektora specifické kompetence.
Učení se pak opírá o připravený text, tabulky apod. s „živými“ odkazy na různé speciální stránky, o e-testy, o
chatování či diskusní fóra nebo dokonce e-konference. Software pro přípravu takových programů je celkem
dostupný.
– Zahrnout sem můžeme i „obecně herní“ metody, techniky psychosomatické či senzomotorické a další.
Aktivity přimknuté k tomuto principu se ve vzdělávání dospělých zhusta využívají hlavně k optimalizaci
psychických podmínek učení: k relaxaci účastníků, rozptýlení obav ze školení, k seznamování účastníků
vzdělávací akce, ke koncentraci pozornosti na učení, k aktivizaci obou hemisfér apod.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Literatura:
BARTÁK, J. Základní kniha lektora / trenéra. Praha: Votobia, 2003.
KALHOUS, Z., OBST, O. Školní didaktika Praha: Portál, 2002.
MUŽÍK, J. Didaktika profesního vzdělávání dospělých. Plzeň: Fraus, 2005.
PALÁN, Z. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. Praha: DAHA, 1997.
SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: Institut sociálních vztahů, 1999.
ZOUNEK, J. E-learning – jedna z podob učení v moderní společnosti. Brno: Masarykova univerzita, 2009
1.2. Modelový příklad pro pedagogickou přípravu: úpadek společnosti Droglog
Cíl: Účastnící na konkrétním případu prokáží, že znají postup práce konkurzního správce.
 Účastníci obdrží vstupní info v podobě připraveného textu:
Jedná se obchodní společnost zapsanou v obchodním rejstříku se sídlem v Dolní Lhotě č. p. 15. Společníky a
jednateli společnosti jsou manželé Josef Mydlář a Božena Mydlářová. Společnost převzala podnikatelskou
činnost, tj. nákup a prodej drogistického zboží od podnikatelů, manželů Okurkových. Jednalo se tudíž o rodinnou
firmu, kdy si založili společnost s ručením omezeným, která provozovala tutéž podnikatelskou činnost. V době
převzetí činnosti činil roční obrat cca 80 milionů Kč. Provozní jednotky nebyly nikdy ve vlastnictví společnosti,
ale byly najímány. Šlo zejména o velkoobchodní areál v Dolní Lhotě 20 a maloobchodní jednotky (prodejny) ve
dvou českých městech. Nájemní vztahy ke všem pronajatým prostorám byly po prohlášení konkursu postupně
ukončeny. Ke dni prohlášení konkursu neexistovaly žádné závazky ve vztahu k finančnímu úřadu, ani jiné
zásadní pohledávky vůči státu.
Příslušný soud prohlásil konkurs na majetek tohoto úpadce na návrh věřitele, Drogstore CZ, s.r.o., který
úpadci dodával zboží. Ke dni prohlášení konkursu bylo u úpadce 30 zaměstnanců, se kterými byl buď rozvázán
pracovní poměr dohodou, nebo část přešla k jinému zaměstnavateli a část dostala výpověď z pracovního poměru.
Varianta 1
 Úkol pro skupiny po třech účastnících:
„Stanovte
a) pořadí kroků, které bude muset k. správce podniknout k dořešení kauzy;
b) obsah těchto kroků – co se bude v kterém kroku zjišťovat, řešit, s kým atd.
c) a připravte prezentaci vašeho řešení, kterou jeden z vás uvede pro ostatní.“
 Jednotlivé prezentace s tím, že
- se bezprostředně nekomentují, ale posluchači/právě neprezentující skupiny mají instrukci: „Sledujte, které
kroky navrhovaného řešení v prezentacích považujete za problematické. Po skončení každé prezentace budou
mít všechny skupiny několik minut na to, aby si formulovali otázky nebo komentáře k prezentaci, která právě
proběhla. Zatím se nediskutuje v plénu. Po skončení vnitřní debaty ve skupinách proběhne další prezentace atd.
atd.“
 Připomínkování jednotlivých řešení – diskuse – lektor zapisuje na flip „správná řešení“,.
takže vznikne i grafická podoba postupu práce.
Varianta 2
(níže napsané je jen schéma - hraní rolí může být poměrně „živou“ metodou a lektor by měl reagovat
operativně na její průběh …).
Cíl: Účastnící aplikují zásady efektivní komunikace v modelových situacích vázaných na konkrétní případ.
 Účastníci
a) obdrží jako vstupní info celý text „Droglog, s.r.o.“ s výjimkou informace o psychickém a fyzickém zdraví
Mydlářových
b) a vytipují situace, v nichž bude nutno jednat přímo s úpadci a připraví se na ně po „odborné“ stránce (co se
bude zjišťovat; o čem se bude jednat…).
 Hraní: jsou prakticky dvě možnosti:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
1. jednu situaci hraje vždy jen jedna skupina a ostatní přihlížejí nebo
2. hrají všechny skupiny simultánně.
 ve vztahu k možnostem 1 + 2
a) je nutno rozhodnout, zda Mydlářovi budou zahráni dvěma lektory nebo
b) zda budou vybráni dva účastníci, aby sehráli manžele Mydlářovi (tito účastníci dostanou zvláštní instrukci)
nebo
c) při větších skupinách (5 osob) lze dát do skupin kromě případu i osobníé charakteristiky Mydlářových a
rozdělit ve všech skupinách členy na „jedničku“ až „pětku“. Po prostudování materiálu lektor ohlásí, že insprávce bude hrát např. člen č. 4, Mydláře člen číslo XXX, Mydlářovou člen číslo XXX a člen/ové číslo XXX
bude/ou pozorovatel/é.
d) Lze též určit, zda musí in-správce jednat s oběma současně či odděleně.
 pravděpodobně by bylo dobré stanovit profily manželů pro ty, kdo je budou hrát – např.:
- 50 let, temperamentní, pohotová k bojování, mírně arogantní, spíše zkratkovitá v myšlení, neorientovaná
v právní problematice své kauzy …
- 55 let, klidný, spíše pasívní, zdá se, že se sklonem k depresivitě, částečně orientovaný v problematice
konkurzů, má vliv na svou manželku (pokud ho uplatní…) …
 Ve variantě 1 i 2 platí: po hře následuje reflexe!
Ad 1) Po shlédnutí scény mají účastníci - operativně rozdělení do dvojic (nebo po skupinách) – několik minut na
reflexi. Obsahem reflexe může být cokoliv, nicméně lektor stanoví závazně reflektování tématu: „Jaké strategie
komunikace I-správce užil; zda byly efektivní; jak by se daly případně změnit – optimalizovat apod.“.
Společnou reflexi po skončení reflexí ve skupinách vede lektor.
Ad 2) Po skončení hry v každé skupině řeknou svůj názor hráči manželů i správce a nakonec přidají své a shrnou
pozorovatelé.
Pak se probere v plénu to, co bylo ve skupinách považováno za závažné – některé scény skupin se nyní mohou
přehrát i přede všemi.
Společně se pak může směřovat k definování a zahrání (vybraní modeloví hráči předvádějí celou skupinou
doporučované) optimální strategie.
Pak se hra může znovu vracet do skupin, kde si strategii zkoušejí i další hráči.
Potřebné informace o fiktivní společnosti Droglog:
Charakteristika úpadce:
Jedná se obchodní společnost zapsanou v obchodním rejstříku se sídlem v Dolní Lhotě č. p. 15. Společníky a
jednateli společnosti jsou manželé Josef Mydlář a Božena Mydlářová. Společnost převzala podnikatelskou
činnost, tj. nákup a prodej drogistického zboží od podnikatelů, manželů Mydlářových. Jednalo se tudíž o
rodinnou firmu, kdy si založili společnost s ručením omezeným, která provozovala tutéž podnikatelskou činnost.
V době převzetí činnosti činil roční obrat cca 80 milionů Kč. Provozní jednotky nebyly nikdy ve vlastnictví
společnosti, ale byly najímány. Šlo zejména o velkoobchodní areál v Dolní Lhotě 20 a maloobchodní jednotky
(prodejny) ve dvou českých městech. Nájemní vztahy ke všem pronajatým prostorám byly po prohlášení
konkursu postupně ukončeny. Ke dni prohlášení konkursu neexistovaly žádné závazky ve vztahu k finančnímu
úřadu, ani jiné zásadní pohledávky vůči státu.
Časový průběh:
Příslušný soud prohlásil konkurs na majetek tohoto dlužníka na návrh věřitele, Drogstore CZ, s.r.o., který
dlužníkovi dodával zboží. Ke dni prohlášení konkursu bylo zaměstnáno u dlužníka 30 zaměstnanců, se kterými
byl buď rozvázán pracovní poměr dohodou, nebo část přešla k jinému zaměstnavateli a část dostala výpověď
z pracovního poměru.
Majetkové poměry před prohlášením konkursu:
V době šesti měsíců před prohlášením konkursu vlastnila společnost tři nemovitosti, a to v Praze, Příbrami a
Mladé Boleslavi, které využívala k maloobchodnímu prodeji. S ohledem na skutečnost, že se společnost dostala
do finančních potíží, přistoupila k prodeji nemovitostí nacházejících se v Praze a v Příbrami za účelem získání
finančních prostředků. Insolvenční správkyně prověřila, zda nedošlo k vyvedení majetku za nevýhodných
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
podmínek. Zjistila, že prodejní cena nemovitosti v Příbrami činila 3,5 mil. Kč a byla plně uhrazena a u
nemovitosti v Praze činila 5,4 mil Kč a rovněž byla plně uhrazena. S ohledem na ceny obdobných realit v době a
místě prodeje, po uskutečnění prohlídky přímo na místě, byla sjednaná cena shledána za odpovídající a prodeje
nebyly zpochybněny.
Majetek:
Automobily, které společnost využívala k obchodní činnosti, byly pronajaty od leasingových společností.
Jednalo se o nákladní automobil AVIA, dodávkový automobil Citroen, osobní automobil Škoda Octavia a osobní
automobil Opel. V této věci bylo jednáno s leasingovými společnostmi o možnosti doplatit zbývající leasingové
splátky, a tím i možnost převést vozidla do majetkové podstaty za účelem jejich zpeněžení. Tato varianta se
jevila jako výhodnější pro účely maximálního uspokojení konkursních věřitelů, neboť se předpokládalo, že
výtěžky ze zpeněžení budou vyšší, než vlastní doplatek leasingových splátek. Konečným výsledkem bylo sepsání
předmětných věcí do soupisu majetkové podstaty a jejich následný prodej.
Do soupisu majetkové podstaty byl dále sepsán drobný investiční majetek (vybavení kanceláří, zásoby
drogistického zboží, vybavení skladů atd.) a pohledávky v účetní hodnotě 15.368.000,- Kč.
Ke dni prohlášení konkursu měla společnost tři obchodní účty vedené u ČSOB, Komerční banky a České
spořitelny banky v celkovém zůstatku 1.126437,80 Kč. Hotovost v pokladně činila ke dni prohlášení konkursu
50.550,70 Kč.
Přihlášky pohledávek konkursních věřitelů:
Do konkursního řízení přihlásilo své nároky celkem 105 věřitelů s celkovým objemem přihlášených nároků ve
výši 75.640.950,26 Kč. Z toho 2 věřitelé uplatnili nárok na oddělené uspokojení.
Majetek třetích osob:
Zásadním krokem v průběhu konkursního řízení bylo zapsání do podstaty nemovitostí třetích osob, a to
velkoobchodního areálu v Mladé Boleslavi, jehož katastrálním vlastníkem byli manželé Mydlářovi, kteří měli
tento majetek ve společném jmění manželů. K sepsání došlo z důvodu, že bylo prokázáno vyvedení tohoto
majetku v období od podání návrhu na konkurs do jeho prohlášení za nevýhodných podmínek, neboť manželé
Mydlářovi neuhradili kupní cenu stanovenou v kupní smlouvě. Poté nastal klasický proces podání vylučovací
žaloby proti insolvenční správkyni, kterou se manželé Mydlářovi domáhali jejich vyloučení ze soupisu
majetkové podstaty. Tuto žalobu však pravomocně prohráli, resp. řízení bylo pravomocně zastaveno, neboť
žalobci vzali žalobu zpět. Objekt byl na návrh insolvenční správkyně ve veřejné dražbě zpeněžen. Za určitou
dobu tohoto kroku (zpětvzetí vylučovací žaloby) začali manželé Mydlářovi litovat a pokusili se jej zvrátit
podáním určovací žaloby proti insolvenční správkyni u místně příslušného soudu, kterou také pravomocně
prohráli. Posledním pokusem získat předmětné nemovitosti do svého vlastnictví bylo podání další žaloby proti
insolvenční správkyni, tentokrát paní Mydlářovou, a to žaloby o neplatnost právního úkonu pana Mydláře,
spočívajícího ve zpětvzetí vylučovací žaloby. Žaloba byla rovněž zamítnuta a rozsudek je pravomocný.
Zástavní věřitel první v pořadí, resp. jeho právní nástupce obdržel, 70% ze zpeněžení nemovitostí
nacházejících se v Praze a v Příbrami po odečtení nákladů spojených s jejich správou a udržováním.
Uspokojení ostatních konkursních věřitelů:
Ostatní konkursní věřitelé obdrželi s ohledem na shora uvedený téměř nepatrný majetek 0,58 % svých
přihlášených a zjištěných pohledávek.
Závěr:
Jednalo se o rodinnou firmu, kterou vlastnili manželé Mydlářovi. Bohužel v podnikání se jim nedařilo, neboť
nemohli se svými cenami konkurovat velkým drogistickým firmám, které postupně vstupovaly na český trh.
Neodhadli svoje možnosti, uzavřeli smlouvy o úvěrech, za které ručili osobním majetkem a osobními směnkami.
V průběhu shora popsaného soudního řízení vyplynulo (v souvislosti s jejich žádostí o osvobození od soudního
poplatku), že pan Mydlář má od r. 1999 omezené podnikání a jeho osobní dluh vůči finančnímu úřadu činí
4.000.000,- Kč. Nemá žádný další majetek ani žádné příjmy. Navíc trpí vážnou nemocí. Paní Mydlářová podniká
velmi omezeně a její příjmy pokrývají jen potřeby rodiny. Oba manželé přišli o veškerý svůj majetek, neboť ručili
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Komerční bance osobními směnkami a tento věřitel po nich dluh vymáhá. Jakýkoli jejich příjem nebo majetek,
který by i v budoucnu nabyli, bude spotřebován na umoření dluhů. Tato situace vzniklá v důsledku jejich
podnikání se jim podepsala jak na fyzickém, tak i psychickém zdraví.
1.3. Modelový příklad: úpadek fyzické osoby – podnikatele, cizího státního příslušníka
Níže uvádíme potřebné informace pro pedagogické využití jiného případu fiktivního úpadce, v tomto případě
fyzické osoby.
Úpadce je fyzická osoba-podnikatel, trvale bytem v Arménii, s pobytem v České republice. Do ČR odešel s
manželkou a dětmi.
Podnikal v oboru stavebnictví, do potíží se dostal, když obdržel významnou zakázku, kterou realizoval, ale
objednatel mu nezaplatil. V rámci konkursního řízení na objednatelův majetek nebyl úpadce ani částečně
uspokojen.
Příslušný konkursní soud prohlásil na jeho majetek konkurs, a to na návrh věřitele, který úpadci pronajal
automobilové vozidlo, za které mu úpadce neplatil nájem.
Do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce přihlásilo své pohledávky 10 věřitelů v celkové výši
11.985.753,- Kč. Jednalo se o pohledávky finančního úřadu, správy sociálního zabezpečení, zdravotní
pojišťovny, dodavatelů energií, banky, městské části za nájem provozovny a leasingové společnosti.
SKP do konkursní podstaty sepsala a následně zpeněžila za cenu 76.000,- Kč pouze jeden osobní automobil.
Dále SKP sepsala do konkursní podstaty majetek třetích osob, a to pozemky, jejichž katastrálním vlastníkem
je manželka úpadce, z titulu společného jmění manželů.
Vzhledem k tomu, že úpadce předložil správkyni dokumenty a prohlášení, že nevlastní žádný majetek, neboť
předmětné pozemky jsou ve výlučném vlastnictví jeho manželky, která tyto obdržela jako „věno“, nedošlo
doposud k uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů úpadce a jeho manželky.
Jedním z důvodů byla i skutečnost, že správkyně svou činností zjistila, že předmětné pozemky byly
předmětem soudního sporu o jejich vyloučení z exekuce, která byla vedena proti úpadci. Manželka úpadce
podala vylučovací žalobu, ve které byla úspěšná.
Dále bylo třeba zkoumat, zda u úpadce a jeho manželky vzniklo a fakticky existuje společné jmění manželů.
Na ústním jednání správkyně konkursní podstaty s úpadcem a jeho manželkou bylo zjištěno a doloženo
oddacím listem, že manželství vzniklo v roce 1984 na Matričním úřadu Sovětského obvodu v Jerevanu. Dále
bylo na základě písemného čestného prohlášení obou manželů (s ověřenými podpisy) zjištěno, že neexistuje
žádný nemovitý ani movitý majetek, který by podle právního řádu České republiky patřil do společného jmění
manželů ani do jejich podílového vlastnictví (případně do obdobného institutu podle arménského práva).
Manželka úpadce předložila konkursní správkyni seznam svého movitého majetku a způsob jeho pořízení,
dle kterého vyplývá, že drobný majetek osobní potřeby byl pořízen dcerami nebo jej získala darem.
Manželka úpadce předložila konkursní správkyni čestné prohlášení svého bratra, ze kterého vyplývá, že
peníze na nákup předmětných nemovitostí byly jeho sestře poskytnuty jako svatební věno.
Konečným rozhodnutím správkyně konkursní podstaty bylo vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní
podstaty, a to nejen s ohledem na výsledky jejího šetření, ale především na základě pravomocného rozsudku
Okresního soudu Praha-východ, ze kterého vyplývá, že na základě provedeného dokazování má soud za
prokázané výlučné vlastnictví manželky úpadce.
Závěr:
Konkurs soud zrušil pro nedostatek majetku.
Osoba úpadce nemá žádný majetek, nepodniká, je zřejmě někde zaměstnán s minimální nebo nepostižitelnou
mzdou. Z dostupných materiálů vyplývá, že jsou proti němu stále vedeny exekuce, ale vzhledem k tomu, že
nemá žádný majetek, neúspěšně. Je si zřejmě vědom, že nikdy nebude moci nabýt žádný majetek. Rodina má
velkou podporu od širšího příbuzenstva žijícího a podnikajícího na území České republiky, navíc čtyři dospělé
děti se o rodiče postarají.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
ODDÍL F: ANGLICKO – ČESKÁ JAZYKOVÁ PŘÍPRAVA
JUDr. Jarmila Veselá
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Předmět úpravy
Scope of Application
Tento zákon upravuje
a) řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka
soudním řízením některým ze stanovených
způsobů tak, aby došlo k uspořádání
majetkových vztahů k osobám dotčeným
dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím
úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně
poměrnému uspokojení dlužníkových
věřitelů,
This Act regulates
a) resolution of the insolvency and imminent
bankruptcy of the debtor by the court
proceedings through one of the set methods
in order the organise the property relations
to persons affected by the debtor’s
insolvency or imminent bankruptcy and to
achieve the highest possible and essentially
proportional satisfaction of the debtor’s
creditors,
b) the debtor’s discharge of debts
b) oddlužení dlužníka.
Vymezení některých základních pojmů
Definition of some Basic Terms
Pro účely tohoto zákona se rozumí
For the purposes of this Act
a)
insolvenčním řízením soudní řízení, jehož
předmětem je dlužníkův úpadek nebo
hrozící úpadek a způsob jeho řešení ,
b) insolvenčním soudem soud, před nímž
probíhá insolvenční řízení,
the insolvency proceedings mean the court
proceedings, the subject of which is the
debtor’s insolvency or imminent bankruptcy
and the method of its resolution
b) an insolvency court means a court before
which the insolvency proceedings are held
c)
c)
insolvenčním návrhem u insolvenčního
soudu podaný návrh na zahájení
insolvenčního řízení,
a)
an insolvency petition at the insolvency
court means a petition filed for the
commencement of the insolvency
proceedings
d) incidenčním sporem spory vyvolané
insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví
tento zákon, projednávané v rámci
insolvenčního řízení,
d) an incidental dispute means a dispute
caused by the insolvency proceedings, which
is provided by this Act and heard during the
insolvency proceedings
e)
majetkovou podstatou majetek určený
k uspokojení dlužníkových věřitelů,
e)
assets means property intended for the
satisfaction of the debtor’s creditors
f)
osobou s dispozičními oprávněními, osoba,
které v průběhu insolvenčního řízení přísluší
právo nakládat s majetkovou podstatou
ohledně všech oprávnění, ze kterých se
skládá,
f)
a person with handling authority means a
person who in the course of the insolvency
proceedings has the right to handle the
assets in regards to all permissions that it is
comprised of
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
g)
zajištěným věřitelem věřitel, jehož
pohledávka je zajištěna majetkem, který
náleží do majetkové podstaty, a to zástavním
právem, zadržovacím právem, omezením
převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem
práva nebo postoupením pohledávky
k zajištění nebo obdobným právem podle
zahraniční právní úpravy,
g)
a secured creditor means a creditor whose
receivables are secured by property which
falls under the assets through mortgage,
right of lien, restriction of the transfer of
immovable property, collateral assignment
or through of referral of receivables for
securing or another similar right under an
international legal regulation
h) přihláškou pohledávky procesní úkon,
kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých
práv v insolvenčním řízení,
h) an application of a receivable means a
procedural act, by which a creditor applies
the satisfaction of its rights in the insolvency
proceedings
i)
insolvenčním rejstříkem informační systém,
který obsahuje údaje podle tohoto zákona,
i)
an Insolvency Register means an information
system which contains information under
this Act
j)
společným zájmem věřitelů zájem nadřazený
jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem,
aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně
spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby
řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem
zaručené zvláštní postavení některých
věřitelů,
j)
a common interest of the creditors means an
interest superior to their individual interests,
provided its goal is to ensure that the
elected method of the resolution of the
insolvency is fair for them and more
profitable than any other method of its
resolution, this however does not affect the
special legal position of certain creditors
guaranteed by law
k)
finanční institucí banka, spořitelní a úvěrní
družstvo, instituce elektronických peněž,
pojišťovna a zajišťovna a za dále
stanovených podmínek tohoto zákona i
některé další osoby.
k)
a financial institution means a bank, savings
and credit union, insurance company or
reinsurance company and under conditions
set out in this Act, also certain other persons
Úpadek
Dlužník je v úpadku, jestliže má
a) více věřitelů a
b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů
po lhůtě splatnosti a
c)
tyto závazky není schopen plnit (dále
jen „platební neschopnost“)
Dlužník, který je právnickou nebo fyzickou osoboupodnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem
Insolvency
A debtor is insolvent if they have
a) several creditors and
b) outstanding financial liabilities for more
than 30 days overdue and
c) they are not able to fulfil such liabilities
(financial insolvency)
A debtor who is a legal entity or a natural person, i.e.
an entrepreneur, is considered insolvent even if they
have excess debts
An imminent bankruptcy occurs when given all the
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník
nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část
svých peněžitých závazků
circumstances, it may be reasonably assumed that
the debtor will not be able to duly and timely fulfil
the substantial part of its financial liabilities
Způsob řešení úpadku
Způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku
dlužníka v insolvenčním řízení se rozumí
Method of the Resolution of the Insolvency
the method of the resolution of the insolvency or an
imminent bankruptcy of a debtor in the insolvency
proceedings means
a) bankruptcy order
b) restructuring
c) discharge, and
d) special methods of resolutions of the
insolvency provided by this Act for
specific bodies or certain types of cases
a)
b)
c)
d)
konkurs
reorganizace
oddlužení a
zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento
zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro
určité druhy případů
Zásady insolvenčního řízení
Insolvenční řízení spočívá zejména těchto zásadách:
a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby
žádný z účastníků nebyl nespravedlivě
poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby
se dosáhlo rychlého, hospodárného a co
nejvyššího uspokojení věřitelů
b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona
zásadně stejné nebo obdobné postavení,
mají v insolvenčním řízení rovné možnosti
c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva
věřitelů nabytá v dobré víře před zahájením
insolvenčního řízení omezit rozhodnutím
insolvenčního soudu ani postupem
insolvenčního správce
d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání,
směřujícího k uspokojení jejich pohledávek
mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje
zákon
Výjimky z působnosti zákona
Tohoto zákona nelze použít, jde-li o
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
stát
územní samosprávný celek
Českou národní banku
Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České
republiky
Fond pojištění vkladů
Garanční fond obchodníků s cennými papíry
veřejné neziskové ústavní zdravotnické
zařízení, zřízené podle zvláštního zákona
Principles of Insolvency Proceedings
Insolvency proceedings are mainly based on the
following principles:
a) the insolvency proceedings must be held so
that none of the participants in the
proceedings has been unfairly damaged or
illegally advantaged and that the highest
possible satisfaction of the creditors could
be achieved swiftly and economically
b) the creditors, who have an identical or
similar position under this Act, have
essentially equal opportunities in the
insolvency proceedings
c) unless this Act stipulates otherwise, the
rights of the creditors acquired before the
proceedings in good faith may not be
restricted by the decision of the insolvency
court nor by the process of the insolvency
administrator
d) the creditors are obligated to abstain from
any action towards the satisfaction of their
receivables outside of the insolvency
proceedings unless it is permitted by law
Exceptions from the Effects of the Law
This Act cannot be applicable if it is in regards to
a) the State
b) the local government unit
c) the Czech National Bank
d) the General Health Insurance Company of
the Czech Republik
e) the Deposit Insurance Fund
f) the Guarantee Fund f the Securities Traders
g) public non-profit institutional health
facilities, established under a special Act
h) a public college, or
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
h) veřejnou vysokou školu, nebo
i) právnickou osobu, jestliže stát nebo vyšší
územní samosprávný celek před zahájením
insolvenčního řízení převzal všechny její
dluhy nebo se za ně zaručil
Tohoto zákona nelze dále použít, jde-li o
a)
finanční instituci, po dobu, po kterou je
nositelem licence nebo povolení podle
zvláštních právních předpisů, upravujících její
činnost
b) zdravotní pojišťovnu, zřízenou podle
zvláštního právního předpisu, po dobu, po
kterou je nositelem povolení k provádění
veřejného zdravotního pojištění
c) politickou stranu nebo politické hnutí v době
vyhlášených voleb podle zvláštního právního
předpisu
i)
a legal entity, if the State or the higher local
government unit has assumed all its debts or
guaranteed them on its behalf before the
proceedings
This Act can no longer be applicable if it is in regards
to
a) a financial institution, for the period during
which it is the license or permit holder under
special legal regulations, governing its
aktivity
b) a health insurance company established
under a special legal regulation, for the
period during which it is the permit holder
for the provision of public health insurance
c) a political party or political movement during
the time of the declaration of the elections
under a special legal regulation
Procesní subjekty
Procesními subjekty podle tohoto zákona jsou
a) insolvenční soud
b) dlužník
c) věřitelé, kteří uplatnili svá práva vůči
dlužníku
d) insolvenční správce, popřípadě další správce
e) státní zastupitelství, které vstoupilo do
insolvenčního řízení nebo do incidenčního
sporu, a
f) likvidátor dlužníka
Procedural Bodies
Procedural bodies under this Act are:
Účastníci insolvenčního řízení
Účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé,
kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.
Participants in the Insolvency Court
The participants in the insolvency proceedings are the
debtor and creditors who exercise their right against
the debtor.
Insolvency Administrator and other Administrators
The insolvency administrator is appointed from the
list of the insolvency administrators managed by the
Ministry of Justice.
Insolvenční správce a další správci
Insolvenční správce se ustanovuje ze seznamu
insolvenčních správců, které vede Ministerstvo
spravedlnosti.
Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o
úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uložené
mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti,
které mu tento soud vymezí.
a) the insolvency court
b) the debtor
c) creditors who exercise their rights against
the debtos
d) the insolvency administrator or another
administrator
e) the Attorney General’s Office which entered
the insolvency proceedings or incidental
dispute, and
f) the liquidator of the debtor
The provisional administrator shall, before deciding
on bankruptcy, perform the activities stipulated in
this Act and imposed upon them by the insolvency
court and they have the rights and obligations
defined by such court.
Where appropriate, the insolvency court may appoint
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Je-li to účelné, může insolvenční soud ustanovit
insolvenčnímu správci zástupce pro případ, že by ze
závažných důvodů nemohl přechodně svou funkci
vykonávat.
Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů
proto, že mohou odporovat společnému zájmu
věřitelů v insolvenčním řízení, ve kterém byl rovněž
ustanoven insolvenčním správcem, ustanoví
insolvenční soud pro tyto úkony odděleného
insolvenčního správce vždy.
V případech, kdy je nutné v rámci insolvenčního řízení
řešit zvláštní problematiku vyžadující odborné
specializace, může insolvenční soud ustanovit i
zvláštního insolvenčního správce a upravit jeho vztah
k insolvenčnímu správci.
Insolvenční návrh
Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, zahajuje se
dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně
příslušnému soudu.
Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo
jeho věřitel, jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční
návrh podat jen dlužník.
Moratorium
Dlužník, který je podnikatelem, může do 7 dnů od
podání insolvenčního návrhu, a jde-li o insolvenční
návrh věřitele, do 15 dnů od jeho doručení
insolvenčním soudem, navrhnout insolvenčnímu
soudu vyhlášení moratoria, toto právo nemá
právnická osoba v likvidaci.
Konkurs
Konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že
na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou
zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně
uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty
s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části
nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak.
Reorganizace
Reorganizací se rozumí zpravidla postupné
uspokojování pohledávek věřitelů při zachování
provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními
k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle
insolvenčním soudem schváleného reorganizačního
plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany
věřitelů.
a representative of the insolvency administrator in
the event that they could no temporarily perform
their duties due to a serious reason.
If the insolvency administrator is excluded from
certain acts because they could be contrary to the
common interest of the creditors during the
insolvency proceedings, during which they were also
appointed as an insolvency administrator, the
insolvency court shall always appoint a separate
insolvency administrator for such acts.
In cases when it is necessary to deal with a special
issue requiring professional expertise during the
insolvency proceedings, the insolvency court may also
appoint a special insolvency administrator and amend
their relationship with the insolvency administrator.
Insolvency petition
Insolvency proceedings may be initiated only upon a
petition, it shall be commenced on the day when the
insolvency petition is delivered to the materially
competent court.
The debtor or the creditor is entitled to file an
insolvency petition, in case of imminent bankruptcy,
the insolvency petition may only be filed by the
debtor.
Moratorium
A debtor who is an entrepreneur may file a petition
at the insolvency court to declare a moratorium
within 7 days of the submission of an insolvency
petition and, in the case of the insolvency petition of
a creditor, within 15 days of its serving by the
insolvency court, a legal entity under liquidation does
not have this right.
Bankruptcy Order
A bankruptcy order is a method of the resolution of
the insolvency based on the fact that on the basic of a
decision on the declaration of the bankruptcy order
the determined receivables of the creditors are
essentially satisfied from the procceeds of the
liquidation of assets and on the fact that the nonsatisfied receivables or any part thereof does not
cease to exist unless the law stipulates otherwise.
Restructuring
Restructuring usually means the gradual satisfaction
of creditors‘ receivables while preserving the
operation of the debtor’s company, secured by
measures for the economic recovery of such
company under the restructuring plan approved by
the insolvency court with the continuous control of
their performance by the creditors.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek
dlužníka, který je podnikatelem, reorganizace se týká
jeho podniku.
The insolvency or the imminent bankruptcy of the
debtor who is an entrepreneur may be resolved by
restructuring, restructuring concerns their company.
Oddlužení
Dlužník, který není podnikatelem, může
insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek
nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.
Jiná osoba než dlužník není oprávněn návrh na
oddlužení podat.
Nepatrný konkurs
O nepatrný konkurs jde, jestliže
a) dlužníkem je fyzická osoba, která není
podnikatelem, nebo
b) celkový obrat dlužníka podle zvláštního
právního předpisu za poslední účetní období
předcházející prohlášení konkursu
nepřesahuje 2 000 000 Kč a dlužník nemá
více než 50 věřitelů.
Discharge
A debtor who is not an entrepreneur may petition the
insolvency court for their insolvency or imminent
bankruptcy to be resolved by a discharge.
A person other than the debtor is not entitled to
submit the petition for the discharge.
Negligible Bankruptcy Order
A negligible bankruptcy order occurs if
a) the debtor is a natural person who is not an
entrepreneur or
b) the total turnover of the debtor under a
special legal regulation for the last
accounting period preceding the declaration
of the bankruptcy order does not exceed
2,000,000 CZK and the debtor has not more
than 50 creditors.
Věřitelé a uplatňování pohledávek
Věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním
přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení
úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním
reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním
při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak.
Creditors and Claiming of Receivables
Creditors who claim their receivables by the
submission of an application shall be satisfied
depending on the method of resolution of the
insolvency, and do so on the basis of a schedule for
the bankruptcy order, the fulfilment of the
restructuring plan during the restructuring or through
the performance of the discharge unless the law
stipulates otherwise.
Zákon může stanovit, že podle odstavce 1 se
uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají
přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené
podmínky.
Přezkoumání přihlášených pohledávek
Přezkumné jednání
Přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na
přezkumném jednání nařízené insolvenčním soudem.
Přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se
děje podle seznamu přihlášených pohledávek
Pohledávky za majetkovou podstatou
The law may stipulate that under Subsection 1 some
creditors who do not file an application of a
receivable shall be satisfied provided that they
comply with the statutory conditions
Review of the Registered Receivables
Review Meeting
The review of the registered receivables takes place
at the review meeting ordered by the insolvency
court.
The review of the receivabes at the review meeting
shall be conducted in accordance with the list of
registered receivables.
Other Methods of Claiming Receivables
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky
jim postavené na roveň se uplatňují vůči
insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by
insolvenční správce byl v nich dlužníkem.
Receivables for assets and receivables set on the
same level shall be claimed against the insolvency
administrator by legal procedure as if the insolvency
administrator was the debtor.
Pojem a rozsah majetkové podstaty
Definition and Scope of Assets
Jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do
majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil
ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek,
který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.
If the debtor filed an insolency petition, the property
that belonged to the debtor on the date of the
commencement of insolvency proceedings shall
belong into the assets as well as the property which
the debtor acquired during the insolvency
proceedings.
Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové
podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy
insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým
zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat
s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil
v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o
úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl
v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto
rozhodnutí.
Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců
1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na
tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží
do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném
jmění dlužníka a jeho manžela.
Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové
podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění
z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se
na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka.
If the creditor filed an insolvency petition, the
property that belonged to the debtor at the time
when the insolvency court ordered the preliminary
measures by which it entirely or in part restricted the
right of the debtor to handle their property or
property that belonged to the debtor at the time
when the insolvency court issued the decision on the
bankruptcy of the debtor shall belong into the assets,
as well as property which the debtor acquired during
the insolvency proceedings after the issue of such
decisions.
If the debtor is a co-owner of the property referred to
in Subsection 1 and 2, the share of the debtor on such
property shall belong into the assets. Property
referred to in Subsection 1 and 2 shall belong into the
assets even if it is in tenancy by entirely of the debtor
and their spouse.
Zpeněžení majetkové podstaty
The property of persons other than the debtor shall
belong into the assets if it is stipulated by law,
partticularly if it is in regards to the performance
from ineffective legal acts. For the purposes of the
liquidation, such property shall be regarded as the
property of the debtor.
Liquidation of Assets
Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení
veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za
účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto
účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a
jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové
podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových
pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není
Liquidation of the assets shall mean the transfer of all
property that belongs to them into the money with
the purpose of satisfying the creditors. For such
purpose, liquidation shall also mean the use of the
debtor’s bank accounts and cash. Liquidation of the
assets shall also mean a paid referral of the debtor’s
receivables; the insolvency administrator shall not be
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
insolvenční správce omezen.
restricted by the arrangements which prevent it.
Ke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit teprve
po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu,
nejdříve však po první schůzi věřitelů, pokud nejde o
věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo
znehodnocením anebo pokud insolvenční soud
nepovolí výjimku.
The liquidation of the assets may proceed only after
the full force and effect of the decision on the
declaration of the bankruptcy order, but no earlier
than after the first creditors meeting unless it is in
regards to the items immediately threatened by
destruction or deterioration, or unless the insolency
court permits an exception.
Majetkovou podstatu lze zpeněžit
a) veřejnou dražbou podle zvláštního
právního předpisu
b) prodejem movitých věcí a nemovitostí
podle ustanovení občanského soudního
řádu o výhonu rozhodnutí,
The assets may be liquidated
a) by a public auction under a special legal
regulation,
b) by the sale of movable and immovable
property under the provisions of the
Code of Civil Procedure on the
enforcement of a decision,
c) by the sale of property outside
anauction.
The insolvency administrator shall decide on the
method of liquidation of assets referred to in
Subsection 1 with the consent of the creditors
committee.
The liquidation by public auction shall be performed
under the provisions of a special legal regulation.
c)
prodejem majetku mimo dražbu.
O způsobu zpeněžení majetkové podstaty podle
odstavce 1 rozhodne se souhlasem věřitelského
výboru insolvenční správce.
Zpeněžení veřejnou dražbou se provede podle
ustanovení zvláštního právního předpisu.
Veřejnou dražbu provede dražebník na návrh
insolvenčního správce. Smlouva o provedení dražby
se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji
schválí věřitelský výbor.
The public auction shall be performed by an
auctioneer upon the peition of the insolvency
administrator. The agreement on the performance of
an auction shall become effective on the date of
approval by the creditors committee.
Prodej mimo dražbu může insolvenční správce
uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a
věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může
insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud
není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským
výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo
dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a
věřitelského výboru není nutných prodeji věcí
bezprostředně ohrožených zkázou nebo
znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při
pokračujícím provozu dlužníkova podniku.
The insolvency administrator may perform a sale
outside an auction with the consent of the insolvency
court and the creditors committee. If consent is
given, the insolvency court shall be authorised to set
the conditions of the sale. Until the inolvency court
and the creditors committee grant their consent, the
sale agreement outside the auction does not come
into effectiveness. The consent of the insolvency
court and the creditors committee is not required for
the sale of items immediately threatened by
destruction or deterioration, as well as items usually
seized during an ongoing operation of the debtor’s
company.
Dlužníkův podnik může insolvenční správce zpeněžit
jedinou smlouvou.
The insolvency administrator may liquidate the
debtor’s company by a single agreement.
Smlouvu podle odstavce 1 může insolvenční správce
uzavřít jen se souhlasem insolvenčního soudu a
The insolvency administrator may conclude an
agreement under Subsection 1 only with the consent
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může
insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud
není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským
výborem udělen, nenabývá smlouva účinnosti.
Výtěžek zpeněžení dlužníkova podniku jedinou
smlouvou je součástí celkového výtěžku zpeněžení
majetkové podstaty a nemůže sloužit pouze ke krytí
závazků souvisejících s prodávaným podnikem.
of the insolvency court and the creditors committee.
If consent is given, the insolvency court shall be
authorised to set the conditions of the sale. Until the
insolency court and the creditors committee grant
their consent, the agreement does not come into
effectiveness.
The proceeds from the liquidation of the debtor’s
company by a single agreement is part of the overall
proceeds of the liquidation of assets and may not
serve only to cover the liabilities associated with the
sold company.
Konečná zpráva a rozvrh
Final Report and the Schedule
V závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenční
správce předloží insolvenčnímu soudu konečnou
zprávu. Předložení konečné zprávy nebrání, jestliže
a) dosud nejsou ukončeny incidenční
spory, pokud jejich výsledek nemůže
podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy,
b) se nepodařilo zpeněžit všechen majetek
náležející do majetkové podstaty, pokud
dosud nezpeněžený majetek může výt
z majetkové podstaty vyňat.
The insolvency administrator shall submit a final
report to the insolvency court at the end of the
liquidation of assets. The submission of the final
report shall not be prevendet if
a) the incidental disputes have not yet
been completed, if their result may not
significantly affect the conclusion of the
final report,
b) the liquidation of all properties
belonging into the assets failed, if the
not yet liquidated property may be
exempted from the assets.
Konečná zpráva insolvenčního správce musí podat
celkovou charakteristiku jeho činnosti s vyčíslením
jejích finančních výsledků. Konečná zpráva musí
obsahovat zejména
a)
přehled pohledávek za majetkovou
podstatou a pohledávek jim na roveň
postavených, které insolvenční správce
již uspokojil a které ještě uspokojit
zbývá,
b) přehled výdajů vynaložených
v souvislosti se správou majetkové
podstaty se zdůvodněním výdajů, které
nejsou obvyklé,
c) přehled zpeněžení majetkové podstaty
s výsledkem, jehož bylo dosaženo,
d) uvedení majetku, který nebyl zpeněžen,
s odůvodněním, proč k tomu došlo,
e) výsledky částečného rozvrhu, pokud
k němu došlo,
f) přehled plnění zajištěným věřitelům
s promítnutím do rozvrhu,
g) přehled jednání a právních úkonů,
The final report of the insolency administrator must
give an overall description of their activities with the
quantification of their financial results. The final
report shall in particular include
a)
an overview of receivables for assets
and receivables set on the same level,
which have already been satisfied by the
insolvency administrator and those that
still remain to be satisfied,
b) an overview of the expenses expended
in connection with the administration of
the assets and the justification of the
costs that are unusual,
c) an overview of the liquidation of the
assets with the results achieved,
d) a list of property that has not yet been
liquidated along with the justification of
why it happened,
e) the results of the partial schedule, if
any,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
významných pro průběh insolvenčního
řízení
Konečná zpráva insolvenčního správce musí vyústit ve
vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele,
a v označení těchto věřitelů, s údajem o výši jejich
podílů na této částce.
Ke dni sestavení konečné zprávy sestaví insolvenční
správce účetní závěrku.
f)
g)
an overview of the performance for the
secured creditors reflected into the
schedule,
an overview of the hearing and legal
acts significant to the course of the
insolvency proceedings.
The final report of the insolvency administrator must
result in the quantification of the amount that is to be
divided among the creditors, and the designation of
such creditors with the data on the amount of their
shares of such amount.
The insolvency administrator shall prepare final
accounts by the date of the completion of the final
report.
Před rozvrhem se uspokojí dosud nezaplacené
pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu
řízení; a to pohledávky za majetkovou podstatou,
pohledávky jím postavené na roveň a zajištěné
pohledávky v rozsahu stanovenémv § 298 a § 299
odst. 1.
Nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové
podstaty k uspokojení všech pohledávek, uvedených
v odstavci 1, uspokojí se nejdříve odměna a hotové
výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky
věřitelů podle § 168 odst. 1 písm. e) a § 169 odst. 1
písm. g), poté pohledávky věřitelů z úvěrového
financování, poté náklady spojené s udržováním a
správou majetkové podstaty a poté pohledávky
věřitelů na výživném ze zákona; ostatní pohledávky se
uspokojí poměrně. Výtěžku zpeněžení podle § 298
odst.2 lze však použít k uspokojení jiných pohledávek
až po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele.
Z výtěžku zpeněžení vyčlení insolvenční správce před
rozvrhem částku na předpokládané výlohy, spojené
s ukončením řízení.
Before the schedule, the outstanding receivables
shall be satisfied, which may be satisfied at any time
during the bankruptcy proceedings; these are
receivables for the assets, receivables set on the
same level and secured receivables within the extent
determined under Section 298 and Section 299
Subsection 1.
If the achieved proceeds from the liquidation of the
assets are not sufficient to satisfy all the receivables
referred to in Subsection 1, first to satisfy shall be the
remuneration and cash expenses of the insolency
administrator, then the receivables of the creditors
under Section 168 Subsection 1 Paragraph e) and
Section 169 Subsection 1 Paragraph g), then the
receivables of the creditors from credit financing,
then the costs associated with the maintenance and
administration of the assets and then the receivables
of the creditors for statutory alimony; other
receivables shall be satisfied proportionally.The
proceeds of the liquidation under Section 298
Subsection 2 may, however, be used to satisfy other
receivables only after the satisfaction of the
receivable of the secured creditors.
The insolvency administrator shall allocate, before
the schedule, any anticipated costs associated with
the termination of the proceedings from the
proceeds of the liquidation.
Vydání rozvrhového usnesení
The final report
Po právní moci rozhodnutí o schválení konečné
After the full force and effect of the decision on the
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zprávy předloží insolvenční správce insolvenčnímu
soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede,
kolik má být vyplaceno na každou pohledávku
uvedenou v upraveném seznamu přihlášených
pohledávek.
approval of the final report, the insolvency
administrator shall submit a petition for the schedule
resolution to the insolvency court stating how much
should be paid out for each receivable listed in the
amended list of registered receivables.
Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost
návrhu předloženého insolvenčním správcem. Poté
vydá rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které
mají být věřitelům vyplaceny.
The insolvency court shall review the factual accuracy
of the petition submitted by the insolvency
administrator, then is shall issue a schedule
resolution specifying the amounts to be paid out to
the creditors.
Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují
poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak
byla zjištěna.
Vydání rozvrhového usnesení nebrání, jestliže
ohledně některé z pohledávek z upraveného seznamu
přihlášených pohledávek nejsou dosud splněny
podmínky pro její výplatu nebo jde-li dosud o
pohledávku spornou; jde zejména o pohledávky
a)
kterých se týká odvolání proti konečné
zprávě,
b) ohledně kterých dosud nebyl skončen
incidenční spor.
Pro zařazení do rozvrhu je u pohledávek vázaných na
podmínku rozhodný stav ke dni vydání rozvrhového
usnesení.
All creditors included in the schedule shall be satisfied
proportionally to the amount of their receivables as
determined.
The issue of the schedule resolution shall not be
prevented if the conditions for the payment of
receivables have not yet been met for any of the
receivables listed in amended list of the registered
receivables or if it is in regards to a still disputable
receivable; it is mainly in regards to the receivables,
a) which an appeal againts the final report
concerns,
b) for which the incidental dispute has not
yet been completed.
In the case of the inclusion in the schedule, the state
of any receivables bound by the condition on the
date of the issue of the schedule resolution is
decisive.
Rozvrhové usnesení doručí insolvenční soud
insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, jejichž
pohledávek se toto usnesení týká; tyto osoby mohou
proti rozvrhovému usnesení podat odvolání.
The insolvency court shall serve the schedule
resolution to the insolvency administrator, the debtor
and the creditors, whose receivables relate to this
resolution; such persons may file an appeal against
the schedule resolution.
V rozvrhovém usnesení určí insolvenční soud
insolvenčnímu správci lhůtu k jeho splnění; lhůta
nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci tohoto
usnesení.
The insolvency court shall set a deadline in the
schedule resolution for its performance to the
insolvency administrator; the deadline may not
exceed 2 months from the full force and effect of
such resolution.
Částky určené pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém
usnesení jim insolvenční správce proplatí na jejich
náklad zpravidla ve svém sídle. Částky přesahující
500,- Kč může složit do úschovy u soudu a věřitele o
tom písemně vyrozumět. Obdobně postupuje, jestliže
nedojde k proplacení částek určených pro jednotlivé
věřitele do 30 dnů od rozvrhového usnesení pro
The amounts determined for each creditor in the
schedule resolution shall be reimbursed by the
insolvency administrator for their costs normally in
their registered office. Amounts not exceeding 500,CZK may be deposited into the custody of the court
and the creditors shall be notified of it in writing. It
shall proceed similarly in the event of the
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
překážku na jejich straně. O splnění rozvrhového
usnesení podá insolvenční správce insolvenčnímu
soudu zprávu.
Částky, které by mohly připadnout na pohledávky
uvedené v § 306 odst. 4, složí insolvenční správce do
úschovy u insolvenčního soudu. Jakmile odpadnou
překážky k jejich výplatě, vydá o nich insolvenční soud
další rozvrhové usnesení; ustanovení o rozvrhovém
usnesení platí obdobně i pro další rozvrhové
usnesení. Pokud se ukáže, že ohledně některé
z těchto čátek nejsou splněny předpoklady pro její
zařazení do rozvrhu, vyloučí ji insolvenční soud
z rozvrhu; proti tomuto rozhodnutí není odvolání
přípustné. Obdobně se postupuje ohledně částek
vyčleněných na výlohy spojené s ukončením řízení,
pokud nebyly použity.
failure to reimburse the amounts determined for
each creditor within 30 days after the schedule
resolution due to an obstacle on their side. The
insolvency administrator shall submit a report on the
fulfilment of the schedule resolution to the
insolvency court.
The insolvency administrator shall deposit into the
custody of the insolvency court amounts thal could
devolve to the receivables referred to in Section 306
Subsection 4. Once the obstacles to their payment
have expired, the insolvency court shall issue another
schedule resolution about them; the provision of the
schedule resolution also apply to other schedule
resolutions accordingly. If it is revealed that in respect
of any of these amounts the conditions for their
inculsion in the schedule have not been met, the
insolvency court shall exclude them from the
schedule; an appeal against such decision is not
amissible. It shall proceed similarly in regards to the
amounts allocated for the costs associated with the
termination of the proceedings, unless they have
been used.
1.2. Anglické texty – kde je hledat a jak s nimi pracovat?
V předcházející části vzdělávacího modulu byl v rámci jazykové přípravy ve skriptech uveden
sborník anglicko-české insolvenční terminologie. V této části e-learningové jazykové přípravy si
ukážeme, kde anglické texty s insolvenční tématikou hledat, a jak s nimi pracovat.
Učební text je rozdělen do 3 částí. V první části budeme mít možnost porovnat, jakým
způsobem se uvádí a komentují základní insolvenční pojmy ve střední Evropě (Slovensko) a ve Velké
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Británii. Charakter komentářů k jednotlivým pojmům vypovídá nejenom o způsobu užití odborné
terminologii, ale také o rozdílech v kontinentálním a anglosaském právním prostředí.
Druhá část učebního textu se zabývá Kapitolou 11 Úpadkového zákoníku USA. Do studijních
materiálů byla Kapitola 11 zahrnuta záměrně, protože se stala inspirací pro zákonodárce ve většině
evropských zemí včetně České republiky.
Třetí část učebních textů se odlišuje od prvních dvou tím, že se nezabývá čistě insolvenčním
tématem. Předmětem studie bude ukázka slovního projevu, který by měl patřit k důležité výbavě
insolvenčního lektora či poradce. Zdrojem k této rétorické části je jeden z nejvýznamnějších projevů
v historii Spojených států.
Na závěr každého anglického textu jsou přiloženy kontrolní otázky, jejich prostřednictvím si
účastník ověří, zda dostatečně pochopil obsah článku.
Cílem studia je propojení schopností účastníků vzdělávání nalézat zdroje anglických textů a
jejich prostřednictvím rozšiřovat znalosti o insolvenčních procesech v různých zemích.
I.
Část – Pojem insolvence a komentář k jednotlivým výrazům
Zadání A:
Zkuste nalézt na internetových vyhledávačích obecné vysvětlení pojmu insolvence a
základních principů insolvenčního práva
Postup:
Při poučití klíčového slova INSOLVENCY se na většině vyhledávačů objeví mnoho odkazů. Pro účely použití pak
můžete zvolit ten nejvhodnější. Pro potřeby této výuky použijeme dostupný a jednoduchý text z wikipedie
(www.en.wikipedia.org/wiki/Insolvency). Z článku se dozvíte základní definici insolvence, trendy vývoje k jejímu
řešení a také informace o úpadkovém právu v Austrálii, Kanadě, Jižní Africe, Velké Británii, USA, Švýcarsku a
Turecku.
Insolvency
Insolvency is the inability of a debtor to pay their debt.[1] Cash flow insolvency involves a lack of
liquidity to pay debts as they fall due. Balance sheet insolvency involves having negative net assets—
where liabilities exceed assets. Insolvency is not a synonym for bankruptcy, which is a determination
of insolvency made by a court of law with resulting legal orders intended to resolve the insolvency.
A business may be cash-flow insolvent but balance-sheet solvent if it holds market liquidity assets,
particularly against short term debt that it cannot immediately realize if called upon to do so.
Conversely, a business can have negative net assets showing on its balance sheet but still be cash-flow
solvent if ongoing revenue is able to meet debt obligations, and thus avoid default: for instance, if it
holds long term debt. Some large companies operate permanently in this state.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094








Contents
1 Definition
2 Consequences
3 Debt restructuring
4 Government debt
5 Law
o 5.1 Australia
o 5.2 Canada
o 5.3 South Africa
o 5.4 United Kingdom
o 5.5 United States
o 5.6 Switzerland
o 5.7 Turkey
6 References
7 External links
8 Further reading
Definition[edit]
Insolvency is defined both in terms of cash flow and in terms of balance sheet in the UK Insolvency Act
1986, Section 123, which reads in part:
123.-(1)
A
company
is
deemed
unable
to
pay
its
debts
--(a) if a creditor (by assignment or otherwise) to whom the company is indebted in a sum exceeding
£750 then due has served on the company, by leaving it at the company's registered office, a written
demand (in the prescribed form) requiring the company to pay the sum so due and the company has
for 3 weeks thereafter neglected to pay the sum or to secure or compound for it to the reasonable
satisfaction of the creditor,...
— Insolvency Act 1986, Section 123 (Part IV, Chapter VI), p. 68.
Consequences[edit]
The principal focus of modern insolvency legislation and business debt restructuring practices no
longer rests on the liquidation and elimination of insolvent entities but on the remodeling of the
financial and organizational structure of debtors experiencing financial distress so as to permit the
rehabilitation and continuation of their business. This is known as business turnaround or business
recovery. In some jurisdictions, it is an offence under the insolvency laws for a corporation to continue
in business while insolvent. In others (like the United States with its Chapter 11 provisions), the
business may continue under a declared protective arrangement while alternative options to achieve
recovery are worked out. Increasingly, legislatures have favored alternatives to winding up companies
for good.[citation needed]
It can be grounds for a civil action, or even an offence, to continue to pay some creditors in preference
to other creditors once a state of insolvency is reached.[citation needed]
Debt restructuring[edit]
Debt restructurings are typically handled by professional insolvency and restructuring practitioners,
and are usually less expensive and a preferable alternative to bankruptcy.
Debt restructuring is a process that allows a private or public company - or a sovereign entity - facing
cash flow problems and financial distress, to reduce and renegotiate its delinquent debts in order to
improve or restore liquidity and rehabilitate so that it can continue its operations.
Government debt[edit]
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Although the terms bankrupt and insolvent are often used in reference to governments or government
obligations, a government cannot be insolvent in the normal sense of the word. Generally, a
government's debt is not secured by the assets of the government, but by its ability to levy taxes. By
the standard definition, all governments would be in a state of insolvency unless they had assets equal
to the debt they owed. If, for any reason, a government cannot meet its interest obligation, it is
technically not insolvent but is "in default". As governments are sovereign entities, persons who hold
debt of the government cannot seize the assets of the government to re-pay the debt. However, in
most cases, debt in default is refinanced by further borrowing or monetized by issuing more currency
(which typically results in inflation and may result in hyperinflation).
Law[edit]
Insolvency regimes around the world have evolved in very different ways, with laws focusing on
different strategies for dealing with the insolvent corporate. The outcome of an insolvent restructuring
can be very different depending on the laws of the state in which the insolvency proceeding is run, and
in may cases different stakeholders in a company may hold the advantage in different jurisdictions.[2]
Australia[edit]
In Australia Corporate insolvency is governed by the Corporations Act 2001 (Cth). Companies can be put into
Voluntary Administration, Creditors Voluntary Liquidation & Court Liquidation. Secured creditors with
registered charges are able to appoint Receivers and Receivers & Managers depending on their charge.
Canada[edit]
Main article: Insolvency law of Canada
In Canada, bankruptcy and insolvency are generally regulated by the Bankruptcy and Insolvency Act. An
alternative regime is available to larger companies (or affiliated groups) under the Companies' Creditors
Arrangements Act, where total debts exceed $5 million.
South Africa[edit]
In South Africa, owners of businesses that had at any stage traded insolvently (i.e. that had a balance-sheet
insolvency) become personally liable for the business' debts. Trading insolvently is often regarded as normal
business practice in South Africa, as long as the business is able to fulfill its debt obligations when they fall due.
United Kingdom[edit]
Main article: United Kingdom insolvency law
In the United Kingdom, the term bankruptcy is reserved for individuals.
A company which is insolvent may be put into liquidation (sometimes referred to as winding-up). The directors
and shareholders can instigate the liquidation process without court involvement by a shareholder resolution
and the appointment of a licensed Insolvency Practitioner as liquidator. However, the liquidation will not be
effective legally without the convening of a meeting of creditors who have the opportunity to appoint a
liquidator of their own choice. This process is known as creditors voluntary liquidation (CVL), as opposed to
members voluntary liquidation (MVL) which is for solvent companies. Alternatively, a creditor can petition the
court for a winding-up order which, if granted, will place the company into what is called compulsory
liquidation or winding up by the court. The liquidator realises the assets of the company and distributes funds
realised to creditors according to their priorities, after the deduction of costs. In the case of Sole Trader
Insolvency, the insolvency options include Individual Voluntary Arrangements and Bankruptcy.
It can be a civil and even a criminal offence for directors to allow a company to continue to trade whilst
insolvent. However, two new insolvency procedures were introduced by the Insolvency Act 1986 which aim to
provide time for the rescue of a company or, at least, its business. These are Administration and Company
Voluntary Arrangement:
 Administration is a procedure to protect a company from its creditors in order for it to be able to
make significant operational changes or restructuring so that it could continue as a going concern,
or at least in order to achieve a better outcome for creditors than via liquidation. In contrast to
Chapter 11 in the US where the directors remain in control throughout that restructuring process,
in the UK an Administrator is appointed who must be a licensed Insolvency Practitioner to manage
the company's affairs to protect the creditors of the insolvent company and balance their
respective interests. Unless the company itself is saved by this process, the company is
subsequently put into liquidation to distribute the remaining funds.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

A Company Voluntary Arrangement (CVA) is a legal agreement between the company and its
creditors, based on paying a fixed amount lower than the outstanding actual debt. These are
normally based on a monthly payment, and at the end of the agreed term the remaining debt is
written-off. The CVA is managed by a Supervisor who must be a licensed Insolvency Practitioner. If
the CVA fails, the company is usually put into liquidation.
One particular type of Administration that is becoming more common is called pre pack administration (more
information under administration (law)). In this process, immediately after appointment the administrator
completes a pre-arranged sale of the company's business, often to its directors or owners. The process can be
seen as controversial because the creditors do not have the opportunity to vote against the sale. The rationale
behind the device is that the swift sale of the business may be necessary or of benefit to enable a best price to
be achieved. If the sale was delayed, creditors would ultimately lose out because the price obtainable for the
assets would be reduced.
In addition to the above-mentioned corporate insolvency procedures, a creditor holding security over an asset
of the company may have the power to appoint an insolvency practitioner as administrative receiver or, in
Scotland, receiver. The process, latterly known as administrative receivership or, in Scotland, receivership, has
existed for many years and has often resulted in a successful rescue of a company's business via a sale, but not
of the company itself. Since the introduction of the collective insolvency procedure of Administration in 1986,
the legislators have decided to set a shelf life on the administrative receivership or, in Scotland, receivership
procedure and it is no longer possible to appoint an administrative receiver or, in Scotland, receiver under
security created after 15 September 2003.
In individual cases the bankruptcy estate is dealt by an official receiver, appointed by the court. In some cases
the file is transferred to RTLU (OR Regional Trustee Liquidator Unit) that will assess your assets and income to
see if you can contribute towards paying costs of bankruptcy or even discharge part of your debts.
United States[edit]
Under the Uniform Commercial Code, a person is considered to be insolvent when the party has ceased to pay
its debts in the ordinary course of business, or cannot pay its debts as they become due, or is insolvent within
the meaning of the Bankruptcy Code. This is important because certain rights under the code may be invoked
against an insolvent party which are otherwise unavailable.
The United States has established insolvency regimes[citation needed] which aim to protect the insolvent individual
or company from the creditors, and balance their respective interests. For example, see Chapter 11, Title 11,
United States Code. However, some state courts have begun to find individual corporate officers and directors
liable for driving a company deeper into bankruptcy, under the legal theory of "deepening insolvency." [3]
In determining whether a gift or a payment to a creditor is an unlawful preference, the date of the insolvency,
rather than the date of the legally declared bankruptcy, will usually be the primary consideration.
Switzerland[edit]
Main article: Insolvency law of Switzerland
Under Swiss law, insolvency or foreclosure may lead to the seizure and auctioning off of assets (generally in the
case of private individuals) or to bankruptcy proceedings (generally in the case of registered commercial
entities).
Turkey[edit]
Turkish insolvency law is regulated by Enforcement And Bankruptcy Law (Code No: 2004, Original Name: İcra ve
İflas Kanunu). Main concept of the insolvency law is very similar to Swiss and German insolvency laws.
Enforcement methods are realizing pledged property, seizure of assets and bankruptcy.
References[edit]
1. ^ Downes, John, and Jordan Elliot. Goodman. Dictionary of Finance and Investment Terms.
Hauppauge, NY: Barron's Educational Series, 2003. Print.
2. ^ Joseph Swanson and Peter Marshall, Houlihan Lokey and Lyndon Norley, Kirkland & Ellis
International LLP (2008). A Practitioner's Guide to Corporate Restructuring. City & Financial
Publishing, 1st edition ISBN 978-1-905121-31-1
^ Thompson, David. "A Critique of 'Deepening Insolvency,' a New Bankruptcy Tort Theory". Stanford
Journal of Law, Business & Finance 12 (2): 536. Retrieved 2010-02-05
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Ověření významů anglických pojmů
Pro ověření, zda jste správně pochopili obsah textu, odpovězte na následující otázky:
“Balance sheet insolvency” znamená:

rovnováhu mezi jednotlivými stránkami insolvence

účetní rozvahový list o insolvenci

předlužení

rovnováhu mezi aktivy a pasivy
„Business turnaround“ znamená:

obchodní obrat uváděný ve výsledcích firmy

postup znovuoživení a pokračování provozu firmy

procedura, která je v USA nepovolena

odklon společnosti k jinému podnikání
Zadání B:
Zkuste na internetových vyhledávačích nalézt vysvětlení základních pojmů
insolvenční terminologie používané v kontinentální Evropě
Postup:
Při práci s internetem a při použití klíčových slov vztahujících se k insolvenci objevíte velké množství podobných
textů. Vybrali jsme pro účely výuky pojmosloví vytvořené právní kanceláří Allen & Overy v Bratislavě.
IE GLOSSARIES GENERIC INSOLVENCY TERMS
Slovak Republic
(převzato z www.insol-europe.org/technical-content/glossaries/slovakia-glossary) zdroj Allen & Overy
Bratislava, s.r.o., Renátus Kollár, Matúš Kudlák)
(1) “Administrative claim or expense”: claims that include costs and expenses arising out of sale of the
relevant assets in the estate, remuneration of the insolvency practitioner, expenses of the insolvency
practitioner arising out of the proceedings, expenses for the continued operation of the debtor's
business, costs arising from continuing contractual and legal obligations, etc.;
(2) “Assets of the debtor”: generally all movable property, immovable property (real estate), rights
(claims), other property rights and intellectual property rights;
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
(3) “Avoidance provisions”: provisions of the Slovak insolvency law that provide for a right of an
insolvency practitioner or, under special circumstances, of a creditor with a filed claim to challenge an
act of the debtor (i. e. undervalue transaction, transaction preferring creditors or intentional
preference that curtails the satisfaction of a filed claim, that may stint the creditor) with a view to set
this act aside. This right must be exercised within 12 months after the declaration of the bankruptcy;
(4) “Bankruptcy”: resolution of a debtor's insolvency by realisation of the debtor's assets and
collective satisfaction of creditors' claims;
(5) “Claim”: every right to payment of the creditor (principal together with all accessories such as
interest, interest on late payment and any other costs or expenses of the creditor connected with
recovery of the claim) against the estate of the debtor;
(6) “Commencement of proceedings”: the effective date of the bankruptcy or restructuring
proceedings established by a resolution of the court which must be published in the Commercial
Bulletin. Commencement of proceedings takes effect upon publication of court's resolution in the
Commercial Bulletin;
(6a) “Commercial Bulletin”: the official journal maintained by the Ministry of Justice of the Slovak
Republic publishing certain official information regarding entrepreneurs and insolvency proceedings
(including, inter alia, decisions issued by courts and insolvency practitioners in the course of insolvency
proceedings);
(7) “Court”: a judicial authority competent to decide in civil and criminal matters, to examine legality
of acts, decisions or measures adopted by administrative authorities; authority over insolvency
proceedings is exercised by a special bankruptcy and restructuring court which is a special unit within
each of 8 district courts selected out of 45 district courts in the Slovak Republic;
(8) “Creditor”: any person (natural or legal) that has a claim against the debtor whether having arisen
out of private or public law;
(9) “Creditors' committee”: a body consisting of three to five members elected by creditors' meeting,
in bankruptcy formed to represent the interests of the unsecured creditors and to express views on
bankruptcy related issues, and in restructuring formed to represent the interests of both the secured
and unsecured creditors;
(9a) “Creditors' meeting”: means in bankruptcy a body, which is formed to elect members of the
creditors' committee (in both bankruptcy and restructuring) and vote for replacement of the
insolvency practitioner (in bankruptcy only), conversion of restructuring to bankruptcy (in
restructuring only) and express opinions on other issues related to the proceedings (in both
bankruptcy and restructuring);
(10) “Debtor in possession”: under Slovak law the debtor in restructuring always remains in the
possession of its business and is under supervision of a restructuring insolvency practitioner and court;
(11) “Discharge”: the release of a debtor from claims that were, or could have been, addressed in the
insolvency proceedings;
(12) “Disposal”: means transferring of all assets that form the insolvency estate for monetary
consideration with a view to satisfy claims of debtor's creditors. Disposal shall also mean collecting
debtor's cash or cash from debtor's receivables and sale of debtor's business or its part;
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
(13) “Insolvency”: (i) cash-flow test: a debtor is unable to pay to more than one creditor more than
one monetary obligation 30 days after it's due or (ii) balance-sheet test: a debtor, who keeps
accounting books, has more than one creditor and the value of its obligations (which include both
matured and not-yet-matured obligations, but exclude any debtor's subordinated obligations,
obligations towards related parties and obligations to pay a contractual penalty) exceeds the value of
its assets. When determining the amount of the obligation and the value of the debtor’s assets, the
data recorded in the debtor's books or shown in the expert appraisal will be relevant (and if the
amount of the obligation / value of the debtor's assets as recorded in the debtor's books and the
amount of the obligation / value of the debtor's assets as shown in the expert appraisal differ, the
expert appraisal will prevail). When determining the amount of the obligation, account will also be
taken of the foreseeable results of further administration of the debtor's assets or running of the
debtor's business if, given all the circumstances, it is reasonable (at the time of the assessment) to
assume that it will be possible to continue administering the debtor's assets or running the business;
(14) “Insolvency estate”: assets of the debtor that are subject to the insolvency proceedings (i. e.
assets located in the Slovak Republic as well as outside, if the laws of other jurisdictions allow it);
(15) “Insolvency proceedings”: bankruptcy (i.e. "liquidation type") or restructuring ("rescue type")
collective proceedings subject to court supervision;
(16) “Insolvency practitioner”: a natural or legal person registered in the register of insolvency
practitioners maintained by the Ministry of Justice of the Slovak Republic, authorized in bankruptcy
proceedings, to administer and realise the debtor's estate and in restructuring proceedings, to
supervise the business of the debtor. Act No. 8/2005 Coll. on Insolvency Practitioners, as amended,
provides for formal and substantive pre-conditions to qualification as an insolvency practitioner.
Prospective insolvency practitioner is required to participate in a professional training and learning
programme, to pass a professional exam and to register with a register of insolvency practitioners
maintained by the Ministry of Justice of the Slovak Republic;
(17) “Liquidation”: out-of-court procedure, which aims to settle all property relations of an entity
terminating its existence on a solvent basis (i.e. the value of the assets of the entity being liquidated
exceeds value of its obligations);
(18) “Party in interest”: the debtor, creditors, a person who files petition for commencement of the
insolvency proceedings and other persons whose rights and obligations shall be the subject of the
insolvency proceedings;
(19) “Post-commencement claim”: a claim that arises after commencement of insolvency proceedings
and is not excluded as a post-commencement claim by applicable law;
(20) “Preference”: any transaction which results in a creditor obtaining an advantage against other
creditorsor irregular payment is generally prohibited;
(21) “Priority”: ranking of claims of creditors which are to be satisfied out of the proceeds of the sale
ofrelevant assets in that order of priority;
(22) “Priority claim”: claim with a priority status, i. e. claims with the highest ranking (e. g. costs of the
proceedings followed by claims of secured creditors);
(23) “Protection of value”: provisions that set out number of obligations of the insolvency practitioner
to secure the protection of economic value of the debtor's estate;
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
(24) “Related person”: as to a person which is a legal entity, a related person means: (i) its statutory
representative or member of its statutory body, managing employee, procurist or member of its
supervisory board; (ii) a natural or legal person that has at least 5 % direct or indirect share in such
person (whether formally or factually); (iii) a statutory representative or member of statutory body,
managing employee, procurist or member of supervisory board of the person set out in (ii); (iv) related
person by consanguinity or affinity to the natural person set in (i) through (iii); (v) other legal entity
where such person or a person set out in (i) through (iv) has at least 5 % direct or indirect share in such
legal entity (whether formally or factually). As to a person which is a natural person, a related person
would include natural person who is related to such person by consanguinity or affinity or legal person
where such person or a natural person related to such person by consanguinity or affinity has at least
5 % direct or indirect share in such legal entity (whether formally or factually);
(25) “Restructuring”: rescue type of insolvency proceedings that restores the operation of debtor's
business and resolves debtor's insolvency by gradually satisfying debtor's creditors in a manner agreed
in restructuring plan;
(26) “Restructuring plan”: the outcome of restructuring proceedings that must be approved by
relevant majorities of the creditors and (where the restructuring plan affects their rights) by the
shareholders and then confirmed by the court, which consequently sets out the agreed manner of
satisfaction of debtor's creditors;
(27) “Sale as a going concern”: the sale or transfer of a business in whole or substantial part, that
maintains the ability to operate as a functioning business;
(28) “Secured claim”: a claim secured by a security interest taken as a surety for a debt enforceable in
case of the debtor’s default, which is satisfied from a separated bankruptcy estate up to the amount of
the secured claim;
(29) “Secured creditor”: a creditor in respect of a secured claim;
(30) “Security interest”: a right of the creditor in an asset to secure its claim and its accessories;
(31) “Set-off”: where the creditor and the debtor have mutual claims, the performance of the claims
shall be satisfied by offsetting each other's claims;
(32) “Stay of proceedings”: one of the effects of commencement insolvency proceedings that
prevents individual, court or administrative enforcement proceedings in respect of the claims of
unsecured creditors or enforcement actions by secured creditors;
(32a) “Subordinated claim”: a claim (i) which is subject to statutory subordination; (ii) which is or was
owed to a person which is or was a related person to the debtor;
(33) “Suspect period”: a time period of 1 to 5 years (depending on the voidable transaction) prior to
the declaration of bankruptcy during which a voidable transaction could have occurred and which is
capable of being set aside in bankruptcy under avoidance provisions;
(34) “Unsecured creditor”: a creditor of a claim which is not secured by a security interest;
(35) “Pre-insolvency Voluntary In-Court Proceedings”: Slovak law does not recognize pre-insolvency
proceedings or its equivalent.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
(36) “Pre-insolvency Voluntary Out-of-Court Proceedings”: Slovak law does not recognize
preinsolvency proceedings or its equivalent.
(37) “Voluntary restructuring negotiations” know as informal restructuring; unregulated contractually
agreed compromise / consensus between some of the debtor's creditors and the debtor. For more
information on insolvency regulation in the Slovak Republic contact:
Ověření významu anglických pojmů z přiloženého textu
„Priority claim“ znamená:

právo první řeči, právo vystoupit v soudním jednání jako první

přednostní nárok

reklamační nárok vzniklý z vad zboží

právo na ochranu
„Unsecured creditor“ znamená:

pověřenec banky zkoumající pravost bankovek

nepravý (falešný) jednatel

věřitel zastupující zdravotní pojišťovny

nezajištěný věřitel
Zadání C:
Zkuste na internetových vyhledávačích nalézt vysvětlení základních pojmů
insolvenční terminologie používané ve Velké Británii
Postup:
Pro studium jsme jako zdroj využili glosář insolvenčních výrazů, tak jak je uveden na portálu národního archivu
britské vlády www.webarchive.nationalarchives.gov.uk
Glossary of Insolvency Terms
You may want to know what they mean
This is a brief explanation of some of the terms you may come across in insolvency proceedings. Please
note that this glossary is for general guidance only. Many of the terms have a specific technical
meaning in certain contexts that may not be covered here.
Administration order
An order made in a county court to arrange and administer the payment of debts by an individual; or
an order made by a court in respect of a company that appoints an administrator to take control of the
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
company. A company can also be put into administration if a floating charge holder, or the directors or
the company itself file the requisite notice at court.
Administrative receiver
An IP appointed by the holder of a debenture that is secured by a floating charge that covers the
whole or substantially the whole of the company's assets. The IP's task is to realise those assets on
behalf of the debenture holder.
Administrative receivership
The process where an insolvency practitioner is appointed by a debenture holder (lender) to realise a
company's assets and pay preferential creditors and the debenture holder's debt. The right of a
debenture holder to appoint an administrative receiver has been restricted by the Enterprise Act 2002.
Administrator
An IP appointed by the court under an administration order or by a floating charge holder or by the
company or its directors filing the requisite notice at court.
AGM
An Annual General Meeting is where the directors share information about the past year and also give
forecasts for the future. Shareholders of a company are allowed to discuss their opinions and can vote
for any eligible changes which can be made such as auditors and directors.
Annulment
Cancellation.
Arrears
This is a term used when a debt has not been paid on time and the payments become overdue. If the
debt is not paid then action may be taken against you to reclaim the money.
Assets
Anything that is owned by the individual or company which has a value either now or will have a value
at some time in the future. Examples include vehicles, shares, money in the bank or in hand, property
and book debts
This is an option a person may use if they do not pay their debts as and when they become due. They
would lose control of their assets and would not be allowed to become a company director for the
period of bankruptcy. Other occupations are also affected by bankruptcy and we recommend that you
read your employment contract. Bankruptcy will also affect your credit rating.
Bankruptcy order
A court order making an individual bankrupt.
Bankruptcy restrictions order or undertaking
A bankruptcy restriction order or undertaking is where a restriction is made against an individual. This
could result in bankruptcy restrictions continuing for a period of between 2 and 15 years.
Book debts
These are monies that are owed to an individual or company for goods supplied or services provided.
CCJ
A CCJ (county court judgment) is a court action where an individual or company have taken you to
court for unpaid debts. The court will order you to pay the debt within a period of time; if you don’t
then they will be entitled to take further action.
Charge
Security interest taken over property by a creditor to protect against non-payment of a debt (such as a
mortgage).
Charging order
This is an order made by the court giving the trustee in bankruptcy a charge on your interest in their
home. This will continue after they are discharged from bankruptcy.
Companies House
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
All Limited companies and Plc’s are registered here. All information is stored and is available to the
public. Companies House also incorporate and dissolve companies.
Company Directors Disqualification Act 1986
An Act of Parliament about the disqualification of directors.
Compulsory liquidation
Winding up of a company after a petition to the court, usually by a creditor.
Contributory
Every person liable to contribute to the assets of a company if it is wound up. In most cases this means
shareholders who have not paid for their shares in full.
Credit Rating
Banks and financial services use this as a tool. If you were to request a loan from them they would
check your credit rating. A good rating may result in them lending more money. A low score may mean
a lesser amount is offered or the request refused. The rating is assessed on whether there are any
CCJ’s or any defaults on paying debts.
Creditors
This is anybody who is owed money. It can also be someone who will (or may) be owed money in the
future due to some obligation that has already been entered into.
Creditors petition (bankruptcy)
A person can only be made bankrupt if the debt is unsecured and for a fixed sum that may appear
unable to pay. Any individual owed more than £750 can petition to make you bankrupt. Bankruptcy
can also be petitioned for by a group of people if the combined sum due to them is more than £750.
The proceedings will normally take place at your local county court with bankruptcy jurisdiction.
CVA – Company Voluntary Arrangement
This route is usually taken by Directors who feel their company has a viable future and are willing to
work hard to keep it alive. If this route is taken an arrangement is entered into with your creditors to
repay a percentage of the sum owed to them over a period of time. Then the Directors will keep
control of the Company and continue to trade as normal.
CVL – Creditors Voluntary Liquidation
The company will stop trading, all contracts will be terminated and assets sold. The shareholders of
the company will decide to liquidate the company and will enlist the services of an insolvency
practitioner to complete all the necessary arrangements.
Debenture
A document in writing, usually under seal, issued as evidence of a debt or the granting of security for a
loan of a fixed sum at interest (or both). The term is often used in relation to loans (usually from
banks) secured by charges, including floating charges, over companies' assets.
Debtors
These are individuals or companies that owe money to a third party for goods or services provided.
Debtors petition (bankruptcy)
This is where an individual declares themselves bankrupt by visiting their local county court and
petitioning for bankruptcy.
Debts
These are monies that are owed to an individual or company for goods supplied or services provided.
Default notice
This is issued by a creditor before the commencement of legal action. It will allow you seven days to
pay the amount stated. If this is not settled, then the creditor can take court action.
Directors
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Directors are responsible for the running, management and control of a company. The limited liability
of a company ensures directors are protected from personal risk; they must however act
professionally and correctly to ensure this protection.
Directors’ Disqualification
If a person is declared bankrupt or other insolvency offences have been committed it is illegal for that
person to be the director or manager of a company and may be barred by the DTI.
Dissolution
In order to commence dissolution proceedings the company must not have been trading for at least
three months. The company can then be dissolved. This will legally break up a company that no longer
wishes to trade.
Distraint
This is used by landlords as a tool where there is unpaid rent. Where a landlord has agreed a payment
plan for rent and this is not adhered to they have various options and can instruct an agent to enter
the property and remove goods or assets to cover the value of the debt. This can usually be carried out
within one week of a missed payment. They do not need a court judgement to implement these
actions.
Dividend
Any sum distributed to unsecured creditors in an insolvency.
DTI – Department of trade and industry
Is a government agency working to create the conditions for business success and help the UK respond
to the challenge of globalisation. They promote enterprise innovation and creativity. The DTI run the
The Insolvency Service in England and Wales and are the regulatory body for many insolvency
practitioners. They also help in many employment issues such as redundancy.
Factoring
Financial institutions provide this service. Companies receive payment for their unpaid sales invoices
and the financial institution assist in the collection of the debts. The factoring company takes a
percentage of this debt as a fee.
Fixed charge
A charge held over specific assets. The debtor cannot sell the assets without the consent of the
secured creditor or repaying the amount secured by the charge.
Floating charge
A charge held over general assets of a company. The assets may change (such as stock) and the
company can use the assets without the consent of the secured creditor until the charge "crystallises"
(becomes fixed). Crystallisation occurs on the appointment of an administrative receiver, on the
presentation of a winding-up petition or as otherwise provided for in the document creating the
charge.
Fraudulent trading
Where trade continues without any means of repaying the debts and with the intention of defrauding
creditors.
Gazette
The Gazette or London Gazette is the official newspaper of record which contains various statutory
notices and advertisements in respect of companies registered in England and Wales. It is published
daily. Notices placed by the Registrar of Companies in England and Wales are included in the Company
Law Official Notifications Supplement to the London Gazette which is published on microfiche. You
may see copies at the Companies House search rooms in Cardiff and London. Some of the larger public
libraries also have copies.
Going Concern
Where a company is trading and making a profit.
Guarantee
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
An agreement to pay a debt owed by a third party. It must be evidenced in writing for it to be
enforceable.
HMRC – Her Majesty’s Revenue & Customs
A government department who regulates and collects customs and duties for instance VAT and PAYE.
Income payments agreement
This is an agreement entered into with an individual’s trustee where the individual agrees to pay him
or her part of their wages, salary or any other income. This would be for an agreed period of time.
Insolvency practitioner
An insolvency practitioner is usually an accountant or solicitor who has trained and specialised in
insolvency. They are authorised by the Secretary of State or other recognised professional bodies.
Insolvent
This is when a company or individual cannot afford to repay their debts as and when they are due, or
whose liabilities are greater than their assets.
Interim Order
If a person is proposing to do an IVA they can apply for an interim order in court. This protects them
against any legal action which may be taken against them by anyone they owe money to.
Joint and Several Liability
If one or more person enters into an agreement (such as a mortgage or rent agreement), then all
those named on the agreement are liable for the full amount. An example of this would be a joint
mortgage where the mortgage company can pursue either or both people named on the mortgage for
any amounts outstanding.
Legal Charge
A form of security (eg a mortgage) to ensure payment of a debt.
Liabilities
Debts and obligations of the company or individual. An example of these would be bank loans,
mortgages, credit cards or store cards.
Limited Company
A company with its own legal identity. This ensures the directors and shareholders are not liable for
any of the company’s actions providing they are legal and proper.
Limited Liability
Owners of a company have their liability for the company’s debts limited. Their liability is limited to
the paid-up value of the shares they own i.e. it is limited to the amount they agreed to pay for the
shares when they purchased them.
Liquidation (winding up)
Applies to companies or partnerships. It involves the realisation and distribution of the assets and
usually the closing down of the business. There are three types of liquidation - compulsory, creditors'
voluntary and members' voluntary.
Liquidator
The Official Receiver or an Insolvency Practitioner appointed to administer the liquidation of a
company or partnership.
Member (of a company)
A person who has agreed to be, and is registered as, a member, such as a shareholder of a limited
company.
Nominee
An IP who carries out the preparatory work for a voluntary arrangement, before its implementation.
Officer (of a company)
A director, manager or secretary of a company.
Official Receiver
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
An officer of the court and civil servant employed by The Insolvency Service, who deals with
bankruptcies and compulsory company liquidations.
Pension Fund
Contributions are paid and held to build up a fund to pay retirement pensions.
Person
An individual or corporation.
Personal Guarantee
This is a letter written by someone guaranteeing the payment of money lent to a third party (maybe a
limited company). So if the company defaults on the repayments then the lender will call on the
personal guarantee to repay either part or all of the remaining debt.
Petition
A formal application made to a court.
PLC
A public company may offer to sell its shares to the public. A public company must satisfy Companies
House that at least £50,000 worth of shares have been issued and that each share has been paid up to
at least one quarter of its face value.
Preferential creditor
A creditor who is entitled to receive certain payments in priority to floating charge holders and other
unsecured creditors. These creditors include occupational pension schemes and employees.
Proof of debt
A statutory form completed by a creditor in a compulsory liquidation to state how much is claimed.
The form is supplied by the Liquidator.
Provisional liquidator
OR/IP appointed to preserve a company's assets pending the hearing of a winding up petition.
Proxy
Instead of attending a meeting, a person can appoint someone to go and vote in their place - a 'proxy'.
Proxy form
Form that must be completed if a creditor wishes someone else to represent him or her at a creditors'
meeting and vote on his or her behalf.
Public examination
When a company is being wound up or in bankruptcy proceedings, the Official Receiver may at any
time apply to the court to question the company's director(s) or any other person who has taken part
in the promotion, formation or management of the company or the bankrupt.
Realise
Realising an asset means selling it or disposing of it to raise money, for example to sell an insolvent's
assets and obtain the proceeds.
Receiver
The commonly used name for an administrative receiver. The term can also mean a person appointed
by the court or with the power to receive the rents and profits of property. Receivers who are not
administrative receivers do not need to be Insolvency Practitioners.
Receivership
A company in administrative receivership is often said to be "in receivership".
Redundancy
Redundancy is a form of dismissal. It could be that the company is down sizing or closing a department
or closing the whole company. The staff are then made redundant as there is no longer available
employment.
Rescission
A procedure that cancels a winding-up order.
Release
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
The process by which the Official Receiver or an Insolvency Practitioner is discharged from the
liabilities of office as trustee/liquidator or administrator.
Secretary of State
The Secretary of State for the Department of Trade and Industry
Secured creditor
A creditor who holds security, such as a mortgage, over a person's assets for money owed.
Shadow director
A person who, without being formally appointed, gives instructions on which the directors of a
company are accustomed to act.
Shareholders
Own stakes in Limited Companies. Shares can be purchased on the open market if it is a quoted PLC.
They can vote on how a company is run and they earn a share of the profits as a dividend.
Statement of affairs
A document sworn under oath, completed by a bankrupt, company officer or director(s), stating the
assets and giving details of debts and creditors.
Sole trader
Are owners of small businesses. With few if any employees.
Supervisor
An IP appointed to supervise the carrying out of a company voluntary arrangement.
Trustee
The Trustee in Bankruptcy is either the Official Receiver or an Insolvency Practitioner and will take
control of your assets. The Trustee’s main objective is to sell these assets and share the proceeds
among the creditors.
Turnover
Is the money a company takes for its services before any expenditure is deducted. It is not the profit of
the company.
UNCITRAL
United Nations Commission on International Trade Law.
Unsecured creditor
A creditor who does not hold security (such as a mortgage) for money owed. Some unsecured
creditors may also be preferential creditors.
Validation order
Order or a court to unfreeze its bank accounts or allow assets to be sold, after they have been frozen
by a Winding-up Petition. If a validation order is granted, any transactions from the bank account then
become valid. A validation order can also be used if the company wishes to sell any assets or property.
VAT – Value Added Tax
Is a duty levied on goods and services which are liable for VAT. If you run a business you will usually
have to register for VAT if your taxable turnover exceeds a level set by the Government.
Voluntary liquidation
A method of liquidation not involving the courts or the Official Receiver. There are 2 types of voluntary
liquidation - members' voluntary liquidation for solvent companies and creditors' voluntary liquidation
for insolvent companies.
Winding up order
Order of a court, usually based on a creditor's petition, for the compulsory winding up or liquidation of
a company or partnership.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Ověření významu anglických pojmů z přiloženého textu
„Going Concern“ znamená:

společnost v chodu dosahující zisku

koncernová společnost

společnost jdoucí do krachu

společnost nepřátelsky převzatá cizím koncernem
„Joint and Several Liability“ znamená:

společný podnik několika firem

odpovědnost vlastníků firmy za společný podnik

náchylnost lidí k užívání drog

společná a nerozdílná odpovědnost
Zhodnocení textů B a C
Již při letmém náhledu do článků je čtenáři viditelný rozdíl v komentářích insolvenčních
výrazů. Zatímco slovenská verze je popisnější a komplikovanější, britské komentáře jsou jednodušší a
snadněji pochopitelné. Při podrobnějším čtení je z obsahu glosářů zřejmé, že insolvenční procedury na
Slovensku a v Británii se liší.
Rozdílnost textů vypovídá o rozdílnosti právního prostředí v kontinentální Evropě a
v anglosaských zemích (GB, USA). Zatímco právní systém kontinentální Evropy je založen na psaném
právu, anglosaský právní systém vychází z precedenčního práva. Právo je vytvářeno prostřednictvím
rozhodování soudů tzn. precedentů. Kontinentální právní kultura je formálnější a komplikovanější, což
se projevuje také v úpadkových řízeních. Ve Velké Británii a zejména v USA jsou úpadkové procedury
mnohdy vedeny i mimosoudní cestou, jsou méně formální s větším akcentem na ekonomickou
efektivitu. Pro zajímavost se můžete podívat na velmi jednoduchý komentář insolvenčních pojmů
vedený na portálu federálního amerického úpadkového soudu – www.uscourts.gov. Rozdíl právní
kultury obou systemů vyplývá mimo jiné i ze způsobu soudního rozhodování. Zatímco ve Spojených
státech se soudcem může stát pouze právník, který má praxi v soukromé sféře, Evropa je založena na
právním perfekcionalismu, kdy znalost práva je upřednostňována před ekonomickými znalostmi.
Odlišnost obou typů kultur se projevuje nejenom v právním, ale také v ekonomickém prostředí.
S přesahem insolvenční problematiky z Evropy do jiných kontinentů (zejména USA), se u insolvenčních
expertů předokládá znalost přeshraničních procedur.
II.
Část – Kapitola 11 Úpadkového zákoníku USA
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Předmětem této části výuky bude seznámení s Kapitolou 11 Úpadkového zákoníku USA. Kapitola 11
byla předlohou pro úpravy úpadkových zákoníku ve většině zemí Evropy včetně České republiky.
V textu převzatém z wikipedie jsou uvedeny základní principy úpravy umožňující reorganizaci a
pokračování podnikání, jak u fyzických osob podnikatelů, tak i právnických osob. Na rozdíl od Kapitoly
11 je v Kapitole 7 úpadkového zákoníku USA upraven likvidační úpadek. Při právní proceduře podle
Kapitoly 7 dochází k ukončení podnikáním, prodeji všech aktiv dlužníka a rozdělení výtěžku věřitelům.
Při reorganizaci podle Kapitoly 11 ve většině případů dlužník dále řídí podnikání, ale pod jurisdikcí
soudu.
Jedná se o federální úpravu úpadkového práva, přičemž v USA existují i právní úpravy jednotlivých
států. Povšimněte si údajů uváděných ve statistikách, podle kterých počet případů reorganizací podle
Kapitoly 11 federálního zákoníku klesl od r. 1991 do r. 2003 o 60 %. Komentář ke statistice jako důvod
poklesu uvádí, že řízení podle úpravy jednotlivých států jsou rychlejší, levnější, souhrnnější a
v některých státech dokonce mohou proběhnout i mimosoudní cestou. Komentář dále připouští
nesprávné zařazení případů do jiné kategorie.
Kapitola 11 byla do modulu jazykové přípravy zařazena záměrně, neboť sloužila jako inspirace pro
právní institut reorganizace zařazený do nového českého insolvenčního zákona. Podle názorů
překladatelů českého insolvenčního zákona právní normy i podle věcného záměru zákona má nový
zůsob řešení přivést významnou změnu v insolvenčních řízeních v České republice. Od aplikace
reorganizace do řešení úpadků podnikatelských subjektů se očekává oživení a záchrana podnikatelské
činnosti větších podnikatelských subjektů. Porovnání základních principů federální americké úpravy a
české úpravy je cestou k zvýšení profesionální odbornosti insolvenčních poradců i lektorů. Práce
s textem umožní účastníkům seznámení s největšími případy v historii USA i se základy podobné
úpravy ve Velké Británii, Austrálii a Novém Zélandu. Po prostudování textu budou mít účastníci
vzdělávání možnost ověřit si správné pochopení obsahu prostřednictvím odpovědí na kontrolní otázky.
Článek je převzat z webových stránek wikipedie www.en.wikipedia.org.
Chapter 11, Title 11, United States Code






Chapter 11 is a chapter of Title 11 of the United States Bankruptcy Code, which permits reorganization under
the bankruptcy laws of the United States. Chapter 11 bankruptcy is available to every business, whether
organized as a corporation or sole proprietorship, and to individuals, although it is most prominently used by
corporate entities. In contrast, Chapter 7 governs the process of a liquidation bankruptcy (although liquidation
can go under this chapter), while Chapter 13 provides a reorganization process for the majority of private
individuals.
Contents [hide]
1 Chapter 11 in general
2 Features of Chapter 11 reorganization
o 2.1 The Chapter 11 plan
 2.1.1 Confirmation
o 2.2 Automatic stay
o 2.3 Executory contracts
o 2.4 Priority
o 2.5 Section 1110
3 Stock
4 Rationale
5 Considerations
6 Statistics
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094



o 6.1 Frequency
o 6.2 Largest cases
7 Notes
8 Similar programs in other countries
9 External links
Chapter 11 in general[edit]
When a business is unable to service its debt or pay its creditors, the business or its creditors can file with a
federal bankruptcy court for protection under either Chapter 7 or Chapter 11.
In Chapter 7, the business ceases operations, a trustee sells all of its assets, and then distributes the proceeds
to its creditors. Any residual amount is returned to the owners of the company. In Chapter 11, in most
instances the debtor remains in control of its business operations as a debtor in possession, and is subject to
the oversight and jurisdiction of the court.[1]
Features of Chapter 11 reorganization[edit]
Chapter 11 retains many of the features present in all, or most, bankruptcy proceedings in the U.S. It provides
additional tools for debtors as well. Most importantly, 11 U.S.C. § 1108 empowers the trustee to operate the
debtor's business. In chapter 11, unless a separate trustee is appointed for cause, the debtor, as debtor in
possession, acts as trustee of the business.[2]
Chapter 11 affords the debtor in possession a number of mechanisms to restructure its business. A debtor in
possession can acquire financing and loans on favorable terms by giving new lenders first priority on the
business's earnings. The court may also permit the debtor in possession to reject and cancel contracts. Debtors
are also protected from other litigation against the business through the imposition of an automatic stay. While
the automatic stay is in place, most litigation against the debtor is stayed, or put on hold, until it can be
resolved in bankruptcy court, or resumed in its original venue. An example of proceedings that are not
necessarily stayed automatically are family law proceedings against a spouse or parent. Further, creditors may
file with the court seeking relief from the automatic stay.
If the business's debts exceed its assets, the bankruptcy restructuring may result in the company's owners
being left with nothing; instead, the owners' rights and interests are ended and the company's creditors are left
with ownership of the newly reorganized company.
All creditors are entitled to be heard by the court. 11 U.S.C. Sec. 1109 (b). The court is ultimately responsible
for determining whether the proposed plan of reorganization complies with the bankruptcy law.
One controversy that has broken out in bankruptcy courts concerns the proper amount of disclosure that the
court and other parties are entitled to receive from the members of the ad hoc creditor's committees that play
a large role in many such proceedings.[3]
The Chapter 11 plan[edit]
Chapter 11 usually results in reorganization of the debtor's business or personal assets and debts, but can also
be used as a mechanism for liquidation. Debtors may "emerge" from a chapter 11 has the first opportunity to
propose a plan. With some exceptions, the plan may be proposed by any party in interest. [4] Interested
creditors then vote for a plan.
Confirmation[edit]
If the judge approves the reorganization plan and if the creditors all agree the plan can be confirmed. If at least
one class of creditors votes against the plan and thus objects, the plan may nonetheless be confirmed if the
requirements of cramdown are met. In order to be confirmed over their objection the plan must not
discriminate against that class of creditors, and the plan must be found fair and equitable to that class.
Upon its confirmation, the plan becomes binding and identifies the treatment of debts and operations of the
business for the duration of the plan.
Debtors in chapter 11 have the exclusive right to propose a plan of reorganization for a period of time (in most
cases 120 days). After that time has elapsed, creditors may also propose plans. Plans must satisfy a number of
criteria in order to be "confirmed" by the bankruptcy court. Among other things, creditors must vote to
approve the plan of reorganization. If a plan cannot be confirmed, the court may either convert the case to a
liquidation under chapter 7, or, if in the best interests of the creditors and the estate, the case may be
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
dismissed resulting in a return to the status quo before bankruptcy. If the case is dismissed, creditors will look
to non-bankruptcy law in order to satisfy their claims.
Automatic stay[edit]
Like other forms of bankruptcy, petitions filed under chapter 11 invoke the automatic stay of § 362. The
automatic stay requires all creditors to cease collection attempts, and makes many post-petition debt
collection efforts void or voidable. Under some circumstances, some creditors, otherwise the United States
Trustee can request for the court converting the case into a demolition under chapter 7, or appointing a
trustee to manage the debtor's business. The court will grant a motion to convert to chapter 7 or appoint a
trustee if either of these actions is in the best interest of all creditors. Sometimes a company will liquidate
under chapter 11, in which the pre-existing management may be able to help get a higher price for divisions or
other assets than a chapter 7 liquidation would be likely to achieve. Appointment of a trustee requires some
wrongdoing or gross mismanagement on the part of existing management and is relatively rare.
Executory contracts[edit]
Some contracts, known as executory contracts, may be rejected if canceling them would be financially
favorable to the company and its creditors. Such contracts may include labor union contracts, supply or
operating contracts (with both vendors and customers), and real estate leases. The standard feature of
executory contracts is that each party to the contract has duties remaining under the contract. In the event of a
rejection, the remaining parties to the contract become unsecured creditors of the debtor. For example, in
some districts a contract for deed is an executory contract, while in others it is not.
In the new millennium airlines have fallen under intense scrutiny for what many see as abusing Chapter 11
Bankruptcy as a simple tool for escaping labor contracts, usually 30-35% of an airline's operating cost.[5] Every
major US. airline has filed for Chapter 11 since 2002.[6] In the space of 2 years (2002 - 2004) US. Airways filed
for bankruptcy twice[7] leaving the AFL-CIO,[8] pilot unions and other airline employees claiming the rules of
Chapter 11 have helped turn the USA into a corporatocracy.[9]
Priority[edit]
Chapter 11 follows the same priority scheme as other bankruptcy chapters. The priority structure is defined
primarily by § 507 of the Bankruptcy Code (11 U.S.C. § 507.)
As a general rule secured creditors—creditors who have a security interest, or collateral, in the debtor's
property—will be paid before unsecured creditors. Unsecured creditors' claims are prioritized by § 507. For
instance the claims of suppliers of products or employees of a company may be paid before other unsecured
creditors are paid. Each priority level must be paid in full before the next lowest priority level may receive
payment.
Section 1110[edit]
Section 1110 (11 U.S.C. § 1110) generally provides a secured party with an interest in an aircraft the ability to
take possession of the equipment within 60 days after a bankruptcy filing unless the airline cures all defaults.
More specifically, the right of the lender to take possession of the secured equipment is not hampered by the
automatic stay provisions of the U.S. Bankruptcy Code.
Stock[edit]
If the company's stock is publicly traded, a Chapter 11 filing generally causes it to be delisted from its
primary stock exchange if listed on the New York Stock Exchange, the American Stock Exchange, or the
NASDAQ. On the NASDAQ the identifying fifth letter "Q" at the end of a stock symbol indicates the
company is in bankruptcy (formerly the "Q" was placed in front of the pre-existing stock symbol; a
celebrated example was Penn Central, whose symbol was originally "PC" and became "QPC" after the
company filed Chapter 11 in 1970). Many stocks that are delisted quickly resume listing as over-thecounter (OTC) stocks. In the overwhelming majority of cases, the Chapter 11 plan, when confirmed,
terminates the shares of the company, rendering shares valueless.
Individuals may file Chapter 11, but due to the complexity and expense of the proceeding, this option
is rarely chosen by debtors who are eligible for Chapter 7 or Chapter 13 relief.
Rationale[edit]
In enacting Chapter 11 of the Bankruptcy code, Congress concluded that it is sometimes the case that
the value of a business is greater if sold or reorganized as a going concern than the value of the sum of
its parts if the business's assets were to be sold off individually. It follows that it may be more
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
economically efficient to allow a troubled company to continue running, cancel some of its debts, and
give ownership of the newly reorganized company to the creditors whose debts were canceled.
Alternatively, the business can be sold as a going concern with the net proceeds of the sale distributed
to creditors ratably in accordance with statutory priorities. In this way, jobs may be saved, the
(previously mismanaged) engine of profitability which is the business is maintained (presumably under
better management) rather than being dismantled, and, as a proponent of a chapter 11 plan is
required to demonstrate as a precursor to plan confirmation, the business's creditors end up with
more money than they would in a Chapter 7 liquidation.
Considerations[edit]
The reorganization and court process may take an inordinate amount of time, limiting the chances of a
successful outcome and sufficient debtor in possession financing may be unavailable during an
economic recession. A preplanned, preagreed approach between the debtor and its creditors
(sometimes called a pre-packaged bankruptcy) may facilitate the desired result. A company
undergoing Chapter 11 reorganization is effectively operating under the "protection" of the court until
it emerges. An example is the airline industry in the United States; in 2006 over half the industry's
seating capacity was on airlines that were in Chapter 11.[10] These airlines were able to stop making
debt payments, break their previously agreed upon labor union contracts, freeing up cash to expand
routes or weather a price war against competitors — all with the bankruptcy court's approval.
Studies on the impact of forestalling the creditors' rights to enforce their security reach different
conclusions.[11]
Statistics[edit]
Frequency[edit]
Chapter 11 cases dropped by 60% from 1991 to 2003. One 2007 study [12] found this was because businesses
were turning to bankruptcy-like proceedings under state law, rather than the federal bankruptcy proceedings,
including those under chapter 11. Insolvency proceedings under state law, the study stated, are currently
faster, less expensive, and more private, with some states not even requiring court filings. However, a 2005
study[12] claimed the drop may have been due to an increase in the incorrect classification of many
bankruptcies as "consumer cases" rather than "business cases".
Cases involving more than US$50 million in assets are almost always handled in federal bankruptcy court, and
not in bankruptcy-like state proceeding.
Largest cases[edit]
The largest bankruptcy in history was of the US investment bank Lehman Brothers Holdings Inc., which listed
$639 billion in assets as of its Chapter 11 filing in 2008. The 16 largest corporate bankruptcies as of 13
December 2011:[13]
Company
Filing
date
Total Assets prefiling
Assets
adjusted to
the
year
2012
Filing
court
district
Lehman Brothers
Holdings Inc.
200809-15
$639,063,000,800
$693
billion
NY-S
Washington
Mutual
200809-26
$327,913,000,000
$356
billion
DE
Worldcom Inc.
200207-21
$103,914,000,000
$135
billion
NY-S
General Motors
Corporation[14]
200906-01
$82,300,000,000
$89.6
billion
NY-S
CIT Group
200911-01
$71,019,200,000
$77.3
billion
NY-S
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Company
Filing
date
Total Assets prefiling
Assets
adjusted to
the
year
2012
Filing
court
district
Enron Corp.*
200112-02
$63,392,000,000
$83.6
billion
NY-S
Conseco, Inc.
200212-18
$61,392,000,000
$79.7
billion
IL-N
MF Global
201110-31
$41,000,000,000
$42.5
billion
NY-S
Chrysler LLC[15]
200904-30
$39,300,000,000
$42.8
billion
NY-S
Texaco, Inc.
198704-12
$35,892,000,000
$73.7
billion
NY-S
Financial Corp. of
America
198809-09
$33,864,000,000
$66.8
billion
CA-C
Penn
Central
Transportation
Company[16]
197006-21
$7,000,000,000
$42.1
billion
PA-S
Refco Inc.
200510-17
$33,333,172,000
$39.8
billion
NY-S
Global
Ltd.
Crossing
200201-28
$30,185,000,000
$39.2
billion
NY-S
Pacific Gas and
Electric Co.
200104-06
$29,770,000,000
$39.2
billion
CA-N
UAL Corp.
200212-09
$25,197,000,000
$32.7
billion
IL-N
Delta Air Lines,
Inc.
200509-14
$21,801,000,000
$26.1
billion
NY-S
Delphi
Corporation, Inc.
200510-08
$22,000,000,000
$26.1
billion
NY-S
* The Enron assets were taken from the 10-Q filed on November 11, 2001. The company announced
that the annual financials were under review at the time of filing for Chapter 11.
Notes[edit]
1. Jump up ^ Joseph Swanson and Peter Marshall, Houlihan Lokey and Lyndon Norley, Kirkland
& Ellis International LLP (2008). A Practitioner's Guide to Corporate Restructuring. City &
Financial Publishing, 1st edition ISBN 978-1-905121-31-1
2. Jump up ^ 11 U.S.C. § 1107
3. Jump up ^ (Financial Times)
4. Jump up ^ 11 U.S.C. § 1121
5. Jump up ^ "massachusetts institute of technology: Airline Data Project". MIT.
6. Jump up ^ Davies, Richard (Nov. 29, 2011). "AMR Files for Bankruptcy: The Last Giant to Fall".
ABC News. Retrieved 19 May 2012.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
7.




Jump up ^ Warner, Margeret (Sept. 13, 2004). "US Airways Files....Again". Public Broadcasting
Service. Retrieved 19 May 2012.
8. Jump up ^ Jablonski, Donna. "AFL-CIO Cries Foul". AFL-CIO. Retrieved 19 May 2012.
9. Jump up ^ Trumbul, Mark (Nov. 29, 2011). "AMR Files for Chapter 11". The Christian Science
Monitor. Retrieved 19 May 2012.
10. Jump up ^ Isidore, Chris; Senior, /Money (2005-09-14). "Delta and Northwest airlines both
file for bankruptcy". CNN. Retrieved November 17, 2005.
11. Jump up ^ "The night of the killer zombies". Economist.com. 2002-12-12. Retrieved 2006-0805.
12. ^ Jump up to: a b (January 24, 2007), "Small Firms Spurn Chapter 11", Wall Street Journal,
page B6B
13. Jump up ^ Bankruptcydata.com
14. Jump up ^ Chapter11blog.com
15. Jump up ^ Chapterblog.com
16. Jump up ^ [1]
Similar programs in other countries[edit]
For similar programs in the United Kingdom, Australia, and New Zealand, see Administration
(insolvency).
For a similar program in Ireland see Examinership.
External links[edit]
US changes bankruptcy protection laws, via BBC News.
Complete Title 11 (ZIP file), via www.house.gov
Otázky ověřující pochopení obsahu článku o Kapitole 11 Úpadkového zákoníku USA
„Automatic stay“ znamená, že podáním insolvenčního návrhu dojde

k automatickému přihlášení věřitelů do reorganizace

k automatickému zahájení likvidace firmy

k zastavení možnosti vymáhání pohledávek věřitelů mimo reorganizační řízení

k okamžitému inkasu pohledávek věřitelů
III.
Část – Projev
V této části jazykové výuky se budeme zabývat projevem, který je důležitou součástí práce
insolvenčních lektorů i poradců. Jako ukázka je zvolen jeden z nejznámějších projevů v americké
historii.
Přečtěte si text a povšimněte si základních charakteristik projevu
- jednoduchého vyjadřování
- opakování klíčových myšlenek
- naléhavosti projevu, ze které vynikne význam sdělovaného obsahu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zkuste na internetu najít zvukový záznam projevu a poslechněte si jej. Teprve při poslechu objevíte
zvukové stránky tohoto známého projevu
- frázování
- sílu hlasu
- tempo řeči
- vyjadřování emocí
Nelze očekávat stejnou naléhavost při běžných projevech, přesto pro jakýkoli projev či řeč platí
základní pravidla srozumitelnosti obsahu textu a zaujetí posluchačů. Při insolvenčních procesech navíc
často vznikají stresové situace, při kterých je klidná asertivní, přitom však obsahově zacílená,
komunikace předpokladem úspěchu.
Na závěr části III. budete mít možnost odpovědět na kontrolní otázky ověřující autorství
projevu.
Zdrojem textu byly stránky www.americanrhetoric.com/speesches/mlkihaveadream.htm.
I am happy to join with you today in what will go down in history as the greatest demonstration for
freedom in the history of our nation.
Five score years ago, a great American, in whose symbolic shadow we stand today, signed the
Emancipation Proclamation. This momentous decree came as a great beacon light of hope to millions
of Negro slaves who had been seared in the flames of withering injustice. It came as a joyous daybreak
to end the long night of their captivity.
But one hundred years later, the Negro still is not free. One hundred years later, the life of the Negro
is still sadly crippled by the manacles of segregation and the chains of discrimination. One hundred
years later, the Negro lives on a lonely island of poverty in the midst of a vast ocean of material
prosperity. One hundred years later, the Negro is still languished in the corners of American society
and finds himself an exile in his own land. And so we've come here today to dramatize a shameful
condition.
In a sense we've come to our nation's capital to cash a check. When the architects of our republic
wrote the magnificent words of the Constitution and the Declaration of Independence, they were
signing a promissory note to which every American was to fall heir. This note was a promise that all
men, yes, black men as well as white men, would be guaranteed the "unalienable Rights" of "Life,
Liberty and the pursuit of Happiness." It is obvious today that America has defaulted on this
promissory note, insofar as her citizens of color are concerned. Instead of honoring this sacred
obligation, America has given the Negro people a bad check, a check which has come back marked
"insufficient funds."
But we refuse to believe that the bank of justice is bankrupt. We refuse to believe that there are
insufficient funds in the great vaults of opportunity of this nation. And so, we've come to cash this
check, a check that will give us upon demand the riches of freedom and the security of justice.
We have also come to this hallowed spot to remind America of the fierce urgency of Now. This is no
time to engage in the luxury of cooling off or to take the tranquilizing drug of gradualism. Now is the
time to make real the promises of democracy. Now is the time to rise from the dark and desolate
valley of segregation to the sunlit path of racial justice. Now is the time to lift our nation from the
quicksands of racial injustice to the solid rock of brotherhood. Now is the time to make justice a reality
for all of God's children.
It would be fatal for the nation to overlook the urgency of the moment. This sweltering summer of the
Negro's legitimate discontent will not pass until there is an invigorating autumn of freedom and
equality. Nineteen sixty-three is not an end, but a beginning. And those who hope that the Negro
needed to blow off steam and will now be content will have a rude awakening if the nation returns to
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
business as usual. And there will be neither rest nor tranquility in America until the Negro is granted
his citizenship rights. The whirlwinds of revolt will continue to shake the foundations of our nation
until the bright day of justice emerges.
But there is something that I must say to my people, who stand on the warm threshold which leads
into the palace of justice: In the process of gaining our rightful place, we must not be guilty of
wrongful deeds. Let us not seek to satisfy our thirst for freedom by drinking from the cup of bitterness
and hatred. We must forever conduct our struggle on the high plane of dignity and discipline. We must
not allow our creative protest to degenerate into physical violence. Again and again, we must rise to
the majestic heights of meeting physical force with soul force.
The marvelous new militancy which has engulfed the Negro community must not lead us to a distrust
of all white people, for many of our white brothers, as evidenced by their presence here today, have
come to realize that their destiny is tied up with our destiny. And they have come to realize that their
freedom is inextricably bound to our freedom.
We cannot walk alone.
And as we walk, we must make the pledge that we shall always march ahead.
We cannot turn back.
There are those who are asking the devotees of civil rights, "When will you be satisfied?" We can
never be satisfied as long as the Negro is the victim of the unspeakable horrors of police brutality. We
can never be satisfied as long as our bodies, heavy with the fatigue of travel, cannot gain lodging in the
motels of the highways and the hotels of the cities. We cannot be satisfied as long as the negro's basic
mobility is from a smaller ghetto to a larger one. We can never be satisfied as long as our children are
stripped of their self-hood and robbed of their dignity by signs stating: "For Whites Only." We cannot
be satisfied as long as a Negro in Mississippi cannot vote and a Negro in New York believes he has
nothing for which to vote. No, no, we are not satisfied, and we will not be satisfied until "justice rolls
down like waters, and righteousness like a mighty stream."¹
I am not unmindful that some of you have come here out of great trials and tribulations. Some of you
have come fresh from narrow jail cells. And some of you have come from areas where your quest -quest for freedom left you battered by the storms of persecution and staggered by the winds of police
brutality. You have been the veterans of creative suffering. Continue to work with the faith that
unearned suffering is redemptive. Go back to Mississippi, go back to Alabama, go back to South
Carolina, go back to Georgia, go back to Louisiana, go back to the slums and ghettos of our northern
cities, knowing that somehow this situation can and will be changed.
Let us not wallow in the valley of despair, I say to you today, my friends.
And so even though we face the difficulties of today and tomorrow, I still have a dream. It is a dream
deeply rooted in the American dream.
I have a dream that one day this nation will rise up and live out the true meaning of its creed: "We
hold these truths to be self-evident, that all men are created equal."
I have a dream that one day on the red hills of Georgia, the sons of former slaves and the sons of
former slave owners will be able to sit down together at the table of brotherhood.
I have a dream that one day even the state of Mississippi, a state sweltering with the heat of injustice,
sweltering with the heat of oppression, will be transformed into an oasis of freedom and justice.
I have a dream that my four little children will one day live in a nation where they will not be judged by
the color of their skin but by the content of their character.
I have a dream today!
I have a dream that one day, down in Alabama, with its vicious racists, with its governor having his lips
dripping with the words of "interposition" and "nullification" -- one day right there in Alabama little
black boys and black girls will be able to join hands with little white boys and white girls as sisters and
brothers.
I have a dream today!
I have a dream that one day every valley shall be exalted, and every hill and mountain shall be made
low, the rough places will be made plain, and the crooked places will be made straight; "and the glory
of the Lord shall be revealed and all flesh shall see it together."2
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
This is our hope, and this is the faith that I go back to the South with.
With this faith, we will be able to hew out of the mountain of despair a stone of hope. With this faith,
we will be able to transform the jangling discords of our nation into a beautiful symphony of
brotherhood. With this faith, we will be able to work together, to pray together, to struggle together,
to go to jail together, to stand up for freedom together, knowing that we will be free one day.
And this will be the day -- this will be the day when all of God's children will be able to sing with new
meaning:
My country 'tis of thee, sweet land of liberty, of thee I sing.
Land where my fathers died, land of the Pilgrim's pride,
From every mountainside, let freedom ring!
And if America is to be a great nation, this must become true.
And so let freedom ring from the prodigious hilltops of New Hampshire.
Let freedom ring from the mighty mountains of New York.
Let freedom ring from the heightening Alleghenies of Pennsylvania.
Let freedom ring from the snow-capped Rockies of Colorado.
Let freedom ring from the curvaceous slopes of California.
But not only that:
Let freedom ring from Stone Mountain of Georgia.
Let freedom ring from Lookout Mountain of Tennessee.
Let freedom ring from every hill and molehill of Mississippi.
From every mountainside, let freedom ring.
And when this happens, and when we allow freedom ring, when we let it ring from every village and
every hamlet, from every state and every city, we will be able to speed up that day when all of God's
children, black men and white men, Jews and Gentiles, Protestants and Catholics, will be able to join
hands and sing in the words of the old Negro spiritual:
Free at last! Free at last!
Thank God Almighty, we are free at last!3
Ověření autorství projevu:

Jde o deklaraci nezávislosti Spojených států amerických sepsanou Thomasem Jeffersonem v roce 1776

Jde o projev 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna, který se stal základem pro přijetí 13
dodatku Americké ústavy – zrušení otroctví

Jde o projev Johna Browna z roku 1859, těsně před jeho popravou za přípravu povstání otroků

Jde o projev Martina Luthera Kinga, Jr. z roku 1963 volající po rovnosti ras a konci diskriminace.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Příručka pro lektory - Front:Elearning:default

Transkript

Podobné dokumenty

Příručka pro poradce

Všem členům Pražského sdružení Jednoty českých právníků v

Řešení úpadku formou reorganizace ve Spojených státech amerických

legal update 06-07-08/2015

Záväzkové právo - Justičná akadémia

Bakalářkská práce - Informační systém školy

Testy insolvence v českém právu

Výroční zpráva 2012 - 2013

Argumentační základna - Národní rada osob se zdravotním

Hmotněprávní problematika

Nezávislý Nestranný Občasník REVERS - říjen 2012

pokud se do té doby jevilo, že navrhovatel má

NÁRODNÍ ZPRÁVY

Insolvenční praxe: Věřitelé a dlužníci

Zde - Katedra strategie - Vysoká škola ekonomická v Praze

souhrn

Sborník vědeckých prací - Vysoká škola Karla Engliše

Systémová podpora správy a vymáhání pohledávek po