Hypermarket Film uvádí situační dokumentární film Martina Marečka

Transkript

Hypermarket Film
uvádí
situační dokumentární film Martina Marečka
Hypermarket Film | Pod sluncem tma, Martin Mareček
POD SLUNCEM TMA
“Škola se topila v naprosté tmě, ale pak jste se objevili vy…”
Anotace
V roce 2006 Milan a Tomáš elektrifikovali areál školy a nemocnice v
odlehlé zambijské krajině. Nabídli tak osadě Masuku světlo i
samostatnost. Po čtyřech letech se naposledy vrací, aby zjistili,
proč některé části systému nefungují, opravili je a finálně předali.
Film je sleduje během hektických dnů i černočerných nocí a nabízí
necenzurovaný vhled do úskalí rozvojové pomoci. Zkraty všeho druhu,
míjení a prolínání různých světů, ale i oslavné rituály vděčnosti a
návrhy řešení. Pod sluncem tma je příběhem pokusu předání evropské
technologie i odpovědnosti. Barevná situační sonda, která si bez
hodnocení a doslovných komentářů prohlíží různé podoby světla a tmy.
scénář, režie, zvuk, střih: Martin Mareček
kamera: Jiří Málek
producent: Hypermarket Film - Vít Klusák & Filip Remunda
výkonná producentka: Tereza Horská
aktéři filmu: Milan Smrž, Tomáš Tožička, Joseph Munamweemba, David
Mwansa, Morris, a další.
stopáž: 81 minut
formát: DCP, DigiBeta
Film vznikl za přispění Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj
kinematografie
Světová premiéra:
46. Mezinárodní festival Karlovy Vary 2011
Soutěžní sekce dokumentárních filmů
6. 7. / 18:30, Kino Čas
7. 7. / 13:00, Kino Drahomíra
„ Jak nabíjíte baterii?“ „Přímo z panelu.“
„Hm, tak to máte doma bombu.”
Synopse – Reflexe
Na jedné straně dva starší muži ze středu Evropy, vědomí si ceny své
práce, jejíž smysl měří významem pomoci. Na druhé straně obyvatelé
zambijské vesnice, kteří se svými životy nejsou nespokojení. Černá a
bílá mentalita do sebe jemně, vtipně i dojemně narážejí ve filmu
složeném z obyčejných obrazů, zachycujících opravu zdroje a rozvodů
elektrické energie.
Čeští odborníci přijíždějí do Zambie, kde již dříve v jedné
vesnici instalovali solární panely, přinášející elektřinu nejen
místní škole. Zařízení je rozbité a dny strávené jeho opravou jsou i
časem filmu, jedinečného v přímém pohledu na rozdílný přístup
k práci, od kterého se odvíjí i odlišný vztah k času a věcem.
Protože jsme zvyklí určovat chudobu srovnáním, tak vidíme chudobu,
chceme pomáhat a už nevnímáme řád a myšlení jiného společenství.
Dokument ale nic nepředjímá, a i proto, že se v něm vše děje kolem
jedné rekonstrukce, umožňuje pocítit jinakost, samozřejmý rozdíl
mezi životem, neohlížejícím se na budoucnost, a životem investujícím
a zajišťujícím se. Tím se liší od řady filmů, které se snaží
postihnout africkou duši dovezenými pocity, pokusy o výklad nebo jen
přihlížením jiným zvyklostem. Marečkův snímek stojí na malých
událostech, na situacích z domů, kde elektrické baterie pohánějí
televize, ale světlo zhasíná, na scénách ze školy, kde vodní
elektrická pumpa selhává, protože se o systém nikdo nestará a nikdo
jej neumí nebo nechce opravit. Ke kapitolám jeho dobrodružného
dokumentu, ve kterém se jakoby nic nestane, patří návštěvy v
rodinách, příležitostná nedorozumění, jedna cesta za nákupy do
města, krátké a delší chvíle české bezradnosti v africkém prostředí,
zprovoznění nových panelů i závěrečná oslava hrdinů.
Laskavost je podstatou režisérova pohledu a sžité pozorování pak
nástrojem dokumentu, který ve své čisté všednosti znovu připomíná
zásadní otázku po smyslu výprav bílých mužů a je jedno, zda jsou
vedeny bezohlednou dobyvačností nebo potřebou darovat a pomáhat.
Petr
Kubica,
Dok.revue
Rozhovor s Martinem Marečkem – scénář, režie, střih, zvuk
Jak sis vybral postavy, které ve filmu vystupují?
Milana a Tomáše znám dlouho. Tomáš se dokonce objevil v mém deset let
starém filmu Hry prachu jako jeden z aktivistů Jubillee 2000, když předával
petici představitelům Světové banky a Mezinárodního měnového fondu za
oddlužení zemí třetího světa. Jako rozvojový expert a technik do Zambie
jezdí už od roku 2004 a realizoval tam několik elektrifikačních projektů
pomocí obnovitelných zdrojů. Svého kamaráda Milana přibral jakožto
odborníka na fotovoltaiku, zkušeného vynálezce, chemika. Já jsem je během
let sledoval, pročítal články, analýzy a promýšlel, jak by se to dalo
natočit. Zajímali mě, protože jejich aktivita se netýká jen rozvojové
pomoci, ale prolíná se v ní i téma energetické koncepce, nových
technologií, a jelikož to dělají z osobního přesvědčení, tak i jasné
motivace. Když se naskytla možnost jet s nimi na jejich poslední opravnou
misi, dlouho jsem neváhal.
Co bylo největší překvapení po příjezdu do Zambie?
Předvídatelnou, ale stejně překvapivou je černočerná tma. Věděl jsem, že
v Zambii má přístup k elektřině zhruba každý čtvrtý obyvatel, že osvětlené
silnice tam asi nebudou, ale přesto mě zaskočilo, když jsme za soumraku
vyrazili od letiště a po chvíli nás pohltila neproniknutelná temnota.
Projížděli jsme hlavním městem a v kuželech světel aut se vynořovaly obrysy
desítek korzujících lidí. Ta zkušenost je intenzivní a velmi jednoduše
zpřítomní životní podmínky.
Důležitý je i charakter tmy. Čím blíže rovníku - tím je délka dne a noci
podobnější - půl dne světlo, půl dne tma a tak to je po celý rok. Nestmívá
se postupně, ale slunce zapadne velmi rychle zhruba v šest a v šest ráno se
zas rychle objeví.
Dlouho sem hledal název filmu. Zpočátku to byla Oprava světla, jazykové
hrátky se svět(l)em mně ale připadaly prvoplánové. Světlo jako vůle a
představa bylo zas moc přemoudřelé, Světlé vyhlídky zbytečně literární a
ironické, Čekání na světlo suchopárné. Pak jsem si do úvodní titulkové
sekvence napsal Světlonoši. Místní obyvatelé totiž Milana a Tomáše často
označují za bytosti, které jim přinesli světlo, a jsou jim za to vděční.
Světlonoš pochází z latinského Lucifer a v religionistickém významu je to
postava nemající jednoznačnou roli - je sice zdrojem pokušení, ale záleží
na každém člověku, jak s ním naloží. Tento titul byl docela přesný, ale
zbytečně stahoval pozornost na dvojici hrdinů, a já nechtěl stavět
standardní portrét dvou rozvojových pracovníků, zkoumat jejich zázemí,
motivace, názory. To vše jsem záměrně vynechal, oholil. Soustředil jsem se
jenom na situace, do kterých se dostávají během své mise. Oba dva jako
zástupci evropského myšlení, zkušeností, pocitů. Stavy míjení i prolínání
různých světů, různých podob světla a tmy. Proto jsem se na úplném konci
dostal k názvu, který je vlastně geografickým i ekonomickým východiskem,
impulsem pomoci a ještě se podobá jednomu českému přísloví. Pod sluncem tma
vymyslela moje sestra, když jsem ji popisoval první dojmy z výjezdu i
natočeného materiálu. Třeba i fakt, že v domech i přes slunný den skoro
není vidět. Z pochopitelných důvodů, aby vedro neroztavilo vnitřky domovů,
jsou na oknech husté závěsy - potřebné zatmění slunce. V angličtině se film
jmenuje Solar Eclipse.
Film je vyprávěný jinak než předchozí filmy jako Auto*Mat nebo Zdroj.
Výsledný tvar je strukturovaný téměř jako hraný film a z odstupu. Proč?
Od začátku to byla jasná volba. Především jsem se chtěl vyhnout zbrklé
analýze, zkoušet během omezené doby pochopit věci, které rozhodně nejsou
jenom záležitostí rozumu. Nepokoušel jsem se dělat film o Africe, cokoli
vysvětlovat, soudit. Osahávat, nasávat, prožívat, ale nehodnotit a
neznačkovat.
Taky jsem se hodlal osvěžit změnou stylu. Vyjmout se z obrazu a situací,
nekomentovat. Zkusit se podívat na aktivitu někoho jiného tak, jako kdyby
někdo pozoroval mě (nás) třeba během práce na projektu Auto*Mat.
Poměrně bez příkras sleduješ rozličná úskalí projektu, obraz ani zvuk
nevyhýbá konfliktům, ostrým slovům…
Ano, dokážu si představit, že z filmu může mít někdo dojem tak zvané
politické nekorektnosti, ale to je vždy problém interpretačního klíče, a
takzvanosti. Myslím, že při fyzické práci není čas na bezpohlavní
diplomacii a povrchní humanismus. Snímek je dávkovaný postupným průběhem
dní a nocí, pokračováním oprav, poznáním, přijetím, únavou. Snažili jsme
hrát fair-play. Respektovali jsme vymezené území jak od vesničanů, tak i
Milana a Tomáše. Nechci podporovat stereotypy na jakoukoli stranu
výkladového spektra. Ve filmu jsou situace bez filtrů a cenzury. Tak jak
zaznamenali lidé ze středu Evropy. Jen další verze skutečnosti. Barevný
film o černém světle a bílém vedení.
se
té
se
od
je
Je nějaké konstruktivní vyústění - jak by „pomoc“ Africe měla vypadat, je
možné říci nějaké doporučení, řešení?
Řešením je přiznat si, že neexistuje jediné správné řešení – to říkají
oba. Během let se dopracovali k nadhledu a pokoře. Mají k tomu oblíbený
citát od Jana Ámose Komenského - Omnia sponte fluant, absit violentia rebus
– Nechte věci volně plynout, nečiňte jim násilí.
Popiš, prosím, nějakou scénu, která je pro tebe klíčová, že v sobě
například metaforicky skrývá v podstatě celé téma anebo že je klíčová pro
stavbu filmu.
Nechci vybírat něco konkrétního k energii, světlu, pomoci, ale dlouho
vzpomínám na jednu situaci, která spíš vypovídá o naladění, sladění, a
možná i o variaci na toho Komenského.
Během oprav se zjistilo, že některé součástky chybí, bylo potřeba pro ně
zajet do města vzdáleného asi šedesát kilometrů. Nikdo z místních na nákup
moc nechtěl, ale rozhodli se, že tam kvůli hostům zajedou. Jízda na velmi
prašné a rozbité cestě trvala asi dvě hodiny, ale do města jsme dojeli
podle plánu. Po návratu z obchodu jsme spatřili původně prázdný náklaďák
proměňující se v neforemnou pyramidu věcí. Okolo toho všeho stáli i noví
lidé, kteří s námi ani původně nejeli. Všichni samozřejmě skvěle oblečení,
nažehlené košile, nové účesy, nedělní šaty, výborná nálada. A pyramida
stále rostla… Lehce rozladěný Tomáš se i chvíli pokoušel přesvědčit řidiče,
že bude lepší, věci na korbě vozu lépe přerovnat nebo jich nenakládat
tolik, ale on nad tím jen mávl rukou. Nakonec jsme vyrazili a věci začaly
průběžně padat, něco se ztratilo, něco sebralo, ale nikoho to nevyvádělo z
míry a postupem času padání přestalo. Zatímco osazenstvo přeplněného vozu
se dál nerušeně a družně bavilo - účesy pod igelitem, šaty pod dekou náklad se sám
přetrásl a srovnal. Světlo střídá tmu…
“Vidíte něco?” “Ne, čekám na světlo.“
Biografie Martina Marečka
MARTIN MAREČEK (*1974). Vystudoval Katedru dokumentární tvorby FAMU, na
které od roku 2003 vede tvůrčí Dílnu. Působí i jako hudebník a filmový
dramaturg. Byl u zrodu několika společenských aktivit - např. Letokruh,
Jednotka, Auto*Mat.
Natočil krátké a středometrážní filmy Kapučíno (1997), Javor 98 (1998),
Metody vejce (1999), Domov můj… (2003). Mezi jeho tři nejznámější
celovečerní filmy patří Hry prachu (2001), zachycující pestré souhry
událostí okolo pražského zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové
banky. Díky bezprostřednímu vhledu do globálních dějů na lokálním hřišti se
staly Nejlepším českým dokumentem na MFDF v Jihlavě, obdržely tu i Cenu
diváků a bodovaly i v zahraničí. Zdroj (2005) je napínavou analýzou
souvislostí těžby ropy v Ázerbájdžánu, která měla i zpětný vliv na
napravení majetkových vztahů při stavbě ropovodu BTC. Zdroj získal přes
dvacet mezinárodních ocenění a v kaspickém regionu fungoval jako
dokumentární samizdat. Auto*Mat (2009), film gesto/ film akce je ojedinělým
projektem, které překračuje hranice jednoho média. V jemně sebeironickém
tónu vypráví osobní příběh zrození aktivity pro zdravější a živější město,
která se z malé a poetické iniciativy postupně stává největší neziskovou
organizací zabývající se dopravou v Praze. Auto*Mat byl v roce 2010
v internetovém hlasování České televize a Jihlavského festivalu zvolen jako
Dokumentární film desetiletí.
“V Africe si návštěvy vážíme a zabijeme pro ni kuře.
tma, tak to není ono…”
Ale když je u toho
Reflexe Tomáše Tožičky (aktér) po prvním zhlédnutí filmu
I když je to film o elektrifikaci v Africe, zabývá se spíše vztahy mezi
lidmi žijícími po určitý čas v jedné komunitě. Dobře vystihuje rozdílnost
přístupů, kultur, pohledu na svět, a to nejen mezi Afričany a Čechy, ale
obecně.
Technologie je něco, co se vyvíjí, s čím se musíme učit pracovat. Přechod
na nové technologie často znamená i potřebu nového myšlení, vnímání, výuky.
Může být pozitivní, jako v případě elektrifikace chudých oblastí, nebo
negativní, jak je tomu v případě překotné a nezvládnuté racionalizace a
industrializace všude na světě.
My se snažíme nové udržitelné technologie představovat jako řešení pro
mnoho problémů na lokální úrovni. Záleží ovšem jen na každé konkrétní
komunitě, jak s danou možností naloží. Někde to udělají lépe, jinde hůře.
To platí v Zambii, v Čechách i třeba ve Francii. Masuku se ovšem díky
složitým podmínkám - odloučenost, bouřková aktivita, fluktuace personálu stalo skutečně prubířským kamenem technologie, managementu i komunikace.
Technologické problémy, s nimiž jsme se tam setkali, se staly předmětem
výzkumu i diskuzí na mezinárodních konferencích. Ale to hlavní, co zůstává,
je pocit přátelství a sounáležitosti s lidmi i místem. A nic na tom nemění
ani to, že na sebe občas nadáváme.
Rozhovor s Filipem Remundou – producent Hypermarket Film
Co vás ke spolupráci na filmu přivedlo?
Martin Mareček je náš spolužák z FAMU, tudíž se dobře známe. Spolupracovali
jsme s ním mnohokrát jako s dramaturgem, naposledy jsme s ním konzultovali
oba celovečerní dokumenty vzniklé v Hypermarketu, Český mír i Vítovy
Nošovice. Hypermarket Film jsme spolu s Vítem Klusákem založili v roce
2003, abychom mohli nést 100% odpovědnost za natáčení našeho prvního
společného filmu Český sen. Riziko bylo velké, dílem jsme museli pracovat v
utajení, dílem jsme nechtěli zatahovat do rizika etablované producenty. Z
firmy na jedno použití se stala základna, s jejíž pomocí “vyrábíme” valnou
většinu našich dalších filmů. Před pár lety naše řady posílila Tereza
Horská a my kromě vlastních snímků začali natáčet filmy našich kolegů českých i slovenských dokumentaristů. Martina Marečka jsme oslovili,
protože máme rádi humor i společenskou závažnost jeho předchozích filmů. Já
se díky Auto*Matu vyléčil z Lhotákovsky romantizující lásky ke strojům a
začal o pár procent víc chodit pěšky. Autem po Praze jezdím dál, mám však
pocit, že někde vzadu sedí Mareček a významně se na mě šklebí do zrcátka…
Co pro Vás účast v soutěži na festivalu v KV znamená?
Účast nás velmi těší. Karlovarská soutěž je nepřehledná, nelze říci, že by
se jednalo o nejlepší festival v Čechách. Osobně mám radši festival v
Jihlavě. Karlovy Vary jsou však ostře sledovány odbornými časopisy a celým
filmovým světem. Když jsem v roce 2002 zvítězil v KV v soutěži dokumentů do
třiceti minut s filmem Obec B okamžitě jsem dostal nabídku účastnit se
prestižních festivalů z celého světa. Mimo jiné do své přehlídky pak film
zařadila i New Yorská galerie moderního umění MoMa. Nyní, dva týdny před
slavnostní festivalovou premiérou nám již píší z celého světa, abychom jim
Martinův film poslali. Lepší start mezinárodního života filmu Pod sluncem
tma si nelze přát.
Jaký bude další osud filmu?
Film bychom rádi uvedli na dalších filmových festivalech u nás i v
zahraničí. V Karlových Varech bychom chtěli jednat s distributory o jeho
uvedení v tuzemských kinech. Film vznikl s podporou Fondu kinematografie,
bez účasti televize. Nyní bychom jej České televizi rádi nabídli k
vysílání. Zkusíme i kabelovou HBO a další světové stanice.
Hypermarket Film je nereklamní filmová společnost, zaměřená především na
autorské dokumentární filmy. Spolupracujeme s nejlepšími z mladých
dokumentaristů z Čech i ze Slovenska: s M. Marečkem, E. Hníkovou, J.
Gogolou, L.Královou, M. Škopem, K. Žaludem, R. Kirchhoffem, ad. Náš první
celovečerní film Český sen byl uveden v kinech ve 12 zemích vč. USA a Velké
Británie. Podporujeme vznik dokumentárních debutů.
Spolupracujeme s Českou televizí, ARTE, Channel 4, YLE, VPRO, ORF a řadou
nezávislých filmových produkcí z Evropy. Posledními dokončenými filmy je
akční válečná komedie Český mír (2010) a film o poli, na kterém rostou auta
Vše pro dobro světa a Nošovic (2011).
Hypermarket Film = Tereza Horská + Vít Klusák + Filip Remunda
www.hypermarketfilm.cz
kontakt producent
Hypermarket Film, Kubelíkova 27, Praha 3, 130 00
[email protected]
Tereza Horská +402 602 335 559
kontakt tiskový servis
Artsmarketing, Heřmanova 28, Praha 7, 170 00
[email protected]
Jiří Sedlák +420 604 868 914

Hypermarket Film uvádí situační dokumentární film Martina Marečka

Transkript

Podobné dokumenty

Chaplin, Charles Spencer

Foto: Martin Novák