Školní vzdělávací program 78-42

Transkript

Střední odborná škola stavební a Střední odborné učiliště stavební Kolín
Praţská 112, 280 02 Kolín
Školní vzdělávací program
78-42-M/01
Technické lyceum
Název školního vzdělávacího programu: Technické lyceum
Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum
Zřizovatel školy: Středočeský kraj, Krajský úřad, Zborovská 11, 150 21 Praha 5
Stupeň poskytovaného vzdělání: střední vzdělání s maturitní zkouškou
Délka a forma vzdělání: 4 roky, denní
Způsob ukončení a doklad o dosaţení středního vzdělání: maturitní zkouška, vysvědčení o maturitní
zkoušce
Ředitel: Mgr. Jindřich Synek
Platnost: od 1. 9. 2009
1
Obsah
Obsah ŠVP
I. Profil absolventa
4
II. Charakteristika vzdělávacího programu
7
III. Učební plán
19
Tabulka souladu RVP s ŠVP
20
Přehled vyuţití týdnů ve školním roce
21
IV. Učební osnovy
Český jazyk a literatura
Anglický jazyk
Dějepis
Občanská nauka
Ekonomika
Tělesná výchova
Matematika
Fyzika
Chemie
Biologie a ekologie
Architektura
Technické kreslení
Deskriptivní geometrie
CAD systémy
Informační a komunikační technologie
Německý jazyk
Technická měření
Stavební mechanika
Stavitelství
Odborná praxe
Konstrukční cvičení-seminář
Architektura-seminář
Fyzika-seminář
Informační a komunikační technologie-seminář (ICT-seminář)
Práce s multimédii
Ruský jazyk
Sport a pohybové aktivity
2
22
38
59
65
75
81
97
109
124
134
140
149
157
162
169
182
194
202
207
214
216
220
228
230
234
238
246
Autorský kolektiv
Autorský kolektiv
Za autorský kolektiv pedagogů SOŠ a SOU stavební Kolín:
Ředitel školy:
Koordinátor tvorby ŠVP:
Jazyková kontrola:
Technické zpracování:
Mgr. Jindřich Synek
Mgr. Klára Brezmenová
Mgr. Hana Synková
Milan Palkovič
Kontakty:
Střední odborná škola stavební a Střední odborné učiliště stavební Kolín
Praţská 112, 280 02 Kolín
tel.:
326 653 911
603 179 342
e-mail: [email protected]
http://www.ss-stavebnikolin.cz
3
Profil absolventa
I.
Profil absolventa
Škola: Střední odborná škola stavení, Pražská 112, 280 02 Kolín, příspěvková organizace
Zřizovatel: KÚ Středočeského kraje
Podmínky pro přijetí: splnění povinné školní docházky nebo úspěšné ukončení základního
vzdělání před splněním povinné školní docházky a splnění podmínek přijímacího řízení
Délka a forma vzdělávání: 4 roky, denní
Způsob ukončení a doklad o dosaţení středního vzdělání: maturitní zkouška, vysvědčení
o maturitní zkoušce
1
Obecná a úvodní část
Technické lyceum je koncipováno jako odborné technické studium s vyšším podílem
všeobecného vzdělávání a výrazným zastoupením těch vzdělávacích oblastí, které jsou
obsahem i metodami práce významné pro rozvoj technického myšlení.
Absolvent studijního oboru technické lyceum je připraven k terciárnímu studiu na vysokých
školách technického nebo přírodovědného směru, studiem získal přehled o problematice
technických oborů i konkrétní představu o náročnosti terciárního studia i jeho obsahu. Byl
vzděláván tak, ţe získal návyky a dovednosti potřebné nejen pro terciární, ale i celoţivotní
vzdělávání.
Současně získal odborné kompetence uplatnitelné při přímém vstupu na trh práce. Můţe
se uplatnit na všech pracovištích, na kterých se vyţaduje připravenost k efektivní práci
s prostředky informačních a komunikačních technologií, řešení jednodušších
programátorských úloh, tvorba a úprava webových stránek, vyuţívání CAD systémů, znalost
dvou cizích jazyků, dodrţování pravidel normalizace a standardizace, znalost základních
poznatků z ekonomiky, řízení, pracovního práva a managementu.
2




Obecné vědomosti, dovednosti a postoje
Vzdělávání směřovalo k tomu, aby absolvent:
uměl číst s porozuměním a interpretoval texty různého druhu, stylu a ţánru a efektivně
zpracovával získané informace; rozuměl ikonickým textům, tj. vyobrazením, mapám,
schématům atp.;
spolehlivě znal český jazyk a dovedl jej kultivovaně uţívat ve všech komunikativních
situacích, včetně odborné problematiky, s vyuţitím popisných, výkladových a úvahových
postupů;
disponoval znalostí dvou světových jazyků na úrovni běţné hovorové komunikace
a dovedností číst s porozuměním a pomocí slovníků překládat odborné nebo populárně
odborné texty;
měl základní znalosti o fungování demokratické společnosti a o evropské integraci,
o světových problémech, osvojil si dovednosti potřebné k aktivnímu občanskému ţivotu;
4
Profil absolventa







3
uvědomoval si svou národní, regionální a evropskou identitu, svá práva, respektoval práva
jiných lidí i kulturní odlišnosti příslušníků jiných národností, etnik a náboţenství,
nepodléhal rasismu, xenofobii a intoleranci;
byl schopen vytvářet si vlastní filozofické a filozoficko-etické názory jako základ pro
orientaci při posuzování a hodnocení jevů lidského a občanského ţivota a byl schopen k
těmto jevům zaujímat stanovisko, diskutovat o nich a v diskusi korigovat své názory a
postoje;
osvojil si základní poznatky z ekonomiky potřebné pro porozumění fungování trţního
hospodářství a uměl je vhodně vyuţívat pro osobní i pracovní účely;
získal všeobecný kulturní rozhled, chápal význam umění pro ţivot;
získal základní představu o lidském organismu jako celku z hlediska stavby a funkce, znal
zásady správné ţivotosprávy ve smyslu aktivního zdraví, uměl aplikovat zásady péče
o zdraví v osobním ţivotě a aktivně usiloval o zdokonalení své tělesné zdatnosti;
vyuţíval pro osobní, studijní i pracovní účely a jako zdroj informací prostředky Informačních
a komunikačních technologií a pruţně reagoval na jejich rozvoj;
znal význam vzdělání pro svoji úspěšnou kariéru a chápal nutnost sebevzdělávání
a celoţivotního učení a měl tak předpoklady pro uplatnění na trhu práce.
Matematicko-přírodovědné
a postoje
a obecně technické vědomosti, dovednosti
Vzdělávání směřovalo k tomu, aby absolvent:









4
měl matematické a přírodovědné znalosti a dovednosti na úrovni potřebné pro úspěšné
studium technických oborů na vysoké škole;
byl schopen matematizovat reálnou situaci a byl schopen aplikovat matematické poznatky
při řešení praktických problémů;
měl dostatečně rozvinutou prostorovou představivost;
rozuměl přírodním zákonům a jevům, ovládal základní přírodovědné metody a postupy,
uměl pracovat s laboratorní technikou a dodrţoval přitom zásady bezpečné práce
a ochrany zdraví;
osvojil si vybrané stěţejní poznatky z oblasti techniky, především stavebnictví, architektury a
mechaniky a znal jejich praktické aplikace;
znal metody a prostředky projektování a konstruování včetně počítačové grafiky;
byl schopen řešit technické problémy a při získávání a zpracování naměřených hodnot uměl
vyuţít počítačovou techniku;
získal obecně přenositelné obecné kompetence pro snadnější adaptaci na poţadavky
a podmínky různých forem terciárního studia a pro náročnost zvoleného povolání;
osvojil si dovednosti organizovat a řídit své vlastní studium, uměl plánovat, organizovat
a řídit svoji pracovní činnost.
Způsob ukončení a potvrzení dosaženého vzdělání
Vzdělání na technickém lyceu je ukončeno maturitní zkouškou. Dokladem o dosaţení
středního vzdělání je vysvědčení o maturitní zkoušce. Obsah a organizace maturitní zkoušky
se řídí školským zákonem a vyhláškou o ukončování studia ve středních školách.
Maturitní zkouška má dvě části, společnou a profilovou. Ţák získá střední vzdělání
s maturitou, jestliţe úspěšně vykoná obě části.
5
Profil absolventa
4.1 Společná část maturitní zkoušky – stanovuje ministerstvo
Všichni maturanti vykonají ve společné části tyto zkoušky:



z českého jazyka
 písemná – didaktický test (60 min.) + strukturovaná písemná práce (60 min.)
 ústní (15 min.) – před maturitní komisí
z cizího jazyka
 písemná – poslech a didaktický test (100 min.) + strukturovaná písemná práce
(60 min.)
 ústní (15 min.) – před maturitní komisí
volitelnou zkoušku
 písemný test (90 min.)




Volitelnou zkoušku si ţák volí ze čtyř moţností:
matematika 1;
občanský základ;
přírodovědně technický základ;
informačně technologický základ.


Naše škola připravuje na:
matematiku 1;
informačně technologický základ.
4.2 Profilová část maturitní zkoušky
Profilová část maturitní zkoušky slouţí k profilaci škol a ţáků, k uplatnění jejich specifik
a záměrů. Skládá se ze tří povinných zkoušek a ze zkoušek nepovinných (max. 4):
 praktická zkouška (obhajoba celoroční maturitní práce);
 2 volitelné zkoušky z pěti moţností:
 matematika 2 (širší záběr poţadavků) – povinná, neměl-li ve společné části zvolenou
matematiku 1;
 fyzika;
 architektura;
 2. cizí jazyk – jiný neţ ve společné části;
 ICT, pokud ve společné části neměl informačně technologický základ.
6
Charakteristika vzdělávacího programu
II.
Škola: Střední odborná škola stavení, Pražská 112, 280 02 Kolín, příspěvková organizace
Zřizovatel: KÚ Středočeského kraje
Podmínky pro přijetí: splnění povinné školní docházky nebo úspěšné ukončení základního
vzdělání před splněním povinné školní docházky a splnění podmínek přijímacího řízení
Způsob ukončení a doklad o dosaţení středního vzdělání: maturitní zkouška, vysvědčení
o maturitní zkoušce
1
Nezbytné podmínky pro přijetí ke studiu

splnění povinné školní docházky nebo úspěšné ukončení základního vzdělání před splněním
povinné školní docházky;
splnění podmínek přijímacího řízení prokázáním vhodných schopností, vědomostí
a zájmů.

2
Pojetí a cíle vzdělávacího programu
Studijní obor technické lyceum je určen pro ţáky se zájmem o techniku, matematiku
a přírodní vědy, kteří po jeho absolvování budou převáţně pokračovat ve vysokoškolském studiu
technického a přírodovědného směru.
Cílem studijního oboru je zvýšit zájem ţáků o studium technických oborů a vybavit je
takovými dovednostmi, které jim usnadní adaptaci na poţadavky vysokoškolského studia
technických a přírodovědných disciplín. Technické lyceum přispívá ke zkvalitnění přípravy
ţáků ke studiu na vysokých školách, případně vyšších odborných školách (VOŠ) příslušného
zaměření. Jde tedy o podchycení části populace, která můţe úspěšně provádět zásadní
technické inovace, podpořit exportní schopnost a celkovou konkurenceschopnost českého
průmyslu a podílet se na kooperaci v rámci nadnárodních společností.
Pojetí vzdělávacího programu je zaměřeno nejen na osvojování teoretických poznatků, ale
zejména na rozvíjení technicko-logického myšlení, vytváření dovednosti analyzovat a řešit
problémy, aplikovat získané vědomosti, samostatně studovat a uplatňovat při studiu efektivní
pracovní metody a postupy.
3
Charakteristika obsahových složek
Vzdělávací program je zaloţen na širším všeobecně vzdělávacím základě se zastoupením
všech všeobecně vzdělávacích předmětů obvyklých u oborů lycea (český jazyk, dva cizí
jazyky, dějepis, občanská nauka, matematika, tělesná výchova, ekonomika, informační
a komunikační technologie), avšak s prohloubenou výukou některých profilujících všeobecně
7
vzdělávacích předmětů, k nimţ patří především matematika a přírodovědné předměty, které
jsou zařazeny ve větším rozsahu, neţ tomu bylo ve standardních oborech středního odborného
vzdělávání.
Součástí vzdělávacího obsahu jsou základy odborného vzdělávání opírající se o obecně
technické disciplíny a klíčové dovednosti vytvářející profil technicky orientovaného
vysokoškolského vzdělávání. Toto učivo plní průpravnou funkci ve vztahu
k předpokládanému vysokoškolskému studiu.
Obor technické lyceum je zřízen na SOŠ stavební, proto jsou ţáci v odborných
předmětech orientováni tímto směrem. Z tohoto důvodu je v učebním plánu vynechán předmět
technická fyzika a je nahrazen stavební mechanikou s určitými přesuny učiva mezi
uvedenými zařazeny. Učivo statika tuhých těles, kinematika, dynamika, pruţnost a pevnost je
tedy obsaţeno částečně v předmětu stavební mechanika a částečně v předmětu fyzika. Základy
číslicové techniky jsou součástí ICT. Zbývající kapitoly, týkající se základů elektroniky a
elektrických pohonů, byly přiřazeny k učivu elektřiny do fyziky. Z uvedených důvodů byla
navýšena celková hodinová dotace pro fyziku z 10 hodin na 11 hodin týdně za celé studium.
Tato jedna hodina je ubrána z celkové dotace hodin ICT, kde je pro všechny ţáky místo 10
vyučovacích hodin pouze 9.
Učivo jedné hodiny výuky ICT (z určených 10 hodin), a to konkrétně – práce se
standardním programovým vybavením – další aplikační programové vybavení a grafika
(vektorová, formáty, komprese, základy práce v SW nástrojích), bylo přesunuto do předmětu
CAD systémy, kde probíráme celosvětově nejrozšířenější program z CAD systémů –
AutoCAD. Výuka je dotována v prvním pololetí 3. ročníku 2 hodinami týdně, coţ nahrazuje
1 hodinu týdně po celý školní rok. Tento předmět patří do okruhu Grafická komunikace a
průmyslový design, kde je hodinová dotace 12 hodin. Patří sem deskriptivní geometrie (4),
technické kreslení (4), CAD systémy (4) a učivo rozepsané pro průmyslový design vyučujeme
v architektuře, která je dotována 4 hodinami, z nichţ 2 jsou věnovány tomuto okruhu. V
celkovém součtu tedy okruhu Grafická komunikace a průmyslový design věnujeme 14 hodin.
Ţákům, kteří mají o ICT zvýšený zájem, jsme nabídli navíc volitelný seminář z ICT, který
je dotován 2 hodinami týdně.
3.1 Jazykové vzdělávání
Rozvíjí především komunikativní dovednosti ţáků a učí je kultivovaně se vyjadřovat ústně i
písemně v českém jazyce nebo v cizím jazyce a efektivně pracovat s textem jako se zdrojem
informací (rozvíjí čtenářskou gramotnost) i jako s formativním prostředkem. Učí ţáky
vstupovat do vzájemných kontaktů s druhými lidmi, pomáhá jim uplatnit se ve společnosti,
zprostředkovává jim potřebné informace a přibliţuje kulturní i jiné hodnoty.
Jelikoţ je jazyk důleţitým nástrojem myšlení, napomáhá jazykové vzdělávání rozvoji
poznávacích schopností ţáků a jejich logického myšlení, dále přispívá ke tříbení jazykového
a estetického cítění a k celkové kultivaci osobnosti ţáka. V neposlední řadě přispívá k jejich
lepšímu dorozumění s lidmi, kteří nehovoří česky.
Učivo je zahrnuto v předmětech český jazyk a literatura, anglický jazyk (předpokládá se
úvodní znalost jazyka na úrovni ZŠ) a německý jazyk (bez předchozí znalosti).
3.2 Společenskovědní vzdělávání
Připravuje ţáky na ţivot v současné společnosti, učí je hlouběji porozumět společenským
jevům a fungování této společnosti. Kultivuje historické, právní a ekonomické vědomí ţáků
a přispívá k jejich mediální gramotnosti. Pozitivně ovlivňuje hodnotovou orientaci ţáků, učí
8
je, aby ţili odpovědně a čestně, preferovali demokratické hodnoty a přístupy před
nedemokratickými, dokázali jednat tolerantně a solidárně. Učí ţáky klást si v ţivotě otázky
filozofického a etického charakteru a hledat na ně odpovědi.
Učivo je zahrnuto v předmětech občanská nauka a dějepis a doplňuje se v některých
odborných předmětech.
3.3 Ekonomické vzdělávání
Cílem tohoto vzdělávání je rozvíjet ekonomické myšlení ţáků a umoţnit jim pochopit
mechanismus fungování trţní ekonomiky, porozumět podstatě podnikatelské činnosti
a principu hospodaření podniku. Ţáci jsou vedeni k praktickému vyuţívání osvojených poznatků
v oboru a získají předpoklady pro rozvíjení vlastních podnikatelských aktivit.
3.4 Matematické vzdělávání
Obecným cílem matematického vzdělávání je výchova přemýšlivého člověka, který bude
umět pouţívat matematiku v různých ţivotních situacích (v dalším studiu, v odborné sloţce
vzdělávání, v osobním ţivotě, budoucím zaměstnání, volném čase apod.).
Pomáhá rozvoji myšlení, usuzování a učí věcné argumentaci a tím přispívá k vytváření
předpokladů důleţitých pro technicky zaměřené studium. Těţiště výuky matematiky
v technickém lyceu spočívá v řešení úloh a problémů a v rozvíjení schopnosti aplikovat
matematické vědomosti a postupy v technických disciplínách.
3.5 Estetické vzdělávání
Přispívá především ke kultivaci osobnosti ţáků v oblasti estetické, emociální a sociální.
Formuje jejich vztah k uměleckým hodnotám a umění, podílí se na rozvoji duchovního ţivota.
Realizuje se především prostřednictvím literárního vzdělávání v předmětu český jazyk
a literatura, v rámci výuky dějepisu a výuky architektury.
3.6 Přírodovědné a ekologické vzdělávání
Výuka přírodních věd přispívá k hlubšímu a komplexnějšímu pochopení přírodních jevů
a zákonů, k formování ţádoucích vztahů k přírodnímu prostředí a umoţňuje ţákům
proniknout do dějů, které probíhají v ţivé i neţivé přírodě.
Realizuje se v předmětech fyzika, chemie a biologie. Přírodovědné vzdělávání má formativní
charakter, neboť preferuje objektivitu a pravdivost poznání. Důraz je kladen také
na rozvoj ekologického myšlení a chování ţáků v osobním i pracovním ţivotě a na výchovu
ţáka k péči o zdraví a k zdravému ţivotnímu stylu.
3.7 Vzdělávání pro zdraví
Tato oblast je zaměřena na podporu fyzického a psychického zdraví ţáků, na vytváření
pozitivního vztahu k vlastnímu zdraví, na posilování fyzické zdatnosti a volních vlastností
ţáků.
Cílem je vybavit ţáky dovednostmi a znalostmi, jeţ jsou potřebné pro vlastní tělesný
rozvoj, naučit je zdravému způsobu ţivota a celoţivotní odpovědnosti za své zdraví, učit je
vyrovnávat jednostrannou pracovní zátěţ a nedostatek pohybu.
Důraz se klade na to, aby ţáci získali kladný vztah k pohybovým a sportovním aktivitám,
aby chápali význam pohybu pro zdraví. Učivo se realizuje v předmětech tělesná výchova
9
a biologie, dále formou sportovních kurzů a dalších sportovních aktivit organizovaných
školou.
Ke zdravému způsobu ţivota jsou ţáci školy vedeni také prostřednictvím přednášek
a besed věnovaných komunikaci, mezilidským vztahům, problematice šikany, sexuální výchovy,
prevenci kriminality a závislosti na drogách, a to v prvním a druhém ročníku.
Rovněţ dostávají poučení o rasismu, etnické, nacionální, náboţenské aj. nesnášenlivosti
(besedy, občanská nauka), navštěvují soudy (3. ročník) a úřad práce (4. ročník).
Jsou vedeni k tomu, aby cílevědomě zlepšovali a chránili ţivotní prostředí, aby jednali
ekologicky, aby si váţili lidské práce, jednali hospodárně, neničili majetek, ale pečovali o něj,
aby se snaţili zanechat po sobě dalším generacím něco pozitivního.
3.8 Vzdělávání v Informačních a komunikačních technologiích
Cílem vzdělávání v Informačních a komunikačních technologiích je podpora počítačové
gramotnosti ţáků, jejich příprava na efektivní vyuţívání informačních a komunikačních
prostředků v běţném osobním ţivotě i pro pracovní účely jako zdroje informací a prostředku
dalšího vzdělávání.
Ţáci porozumí základům informačních a komunikačních technologií, naučí se
na uţivatelské úrovni pouţívat operační systém, kancelářský software a pracovat s dalším
běţným programovým vybavením (včetně CAD systémů). Naučí se řešit jednoduché
programátorské úlohy.
Podstatnou část vzdělávání v Informačních a komunikačních technologiích představuje
práce s výpočetní technikou. Vzdělávání se realizuje jednak v rámci samostatného
vyučovacího předmětu, jednak důslednou a funkční prací s počítačem a Internetem v celém
vzdělávacím procesu.
3.9 Odborné vzdělávání
Odborné vzdělávání je koncipováno v souladu s obecnou koncepcí oboru lyceum ve
dvou rovinách. Jednu tvoří předměty zařazeny povinně pro všechny ţáky – technická měření,
deskriptivní geometrie, technické kreslení, CAD systémy, architektura, stavební mechanika
a stavitelství, a druhá je výběrová – jde o soubor předmětů, které přispívají k budoucímu
oboru terciárního studia (např. konstrukční cvičení a semináře z architektury, fyziky,
informačních a komunikačních technologií a práce s multimédii).
Praktické cvičení se realizuje formou cvičení ve škole, formou exkurzí a souvislou odbornou
praxí během maturitních zkoušek. Absolvování této souvislé odborné praxe
(v 1., 2. a 3. ročníku) je nutnou podmínkou pro postup do ročníku vyššího.
4
Klíčové kompetence
Jedná se o soubor schopností, znalostí a s nimi souvisejících postojů a hodnot, které jsou
obecně uplatnitelné (přenositelné), mohou být vyuţívány u kaţdé práce bez ohledu
na odbornost, i v osobním ţivotě, a přispívají tedy k lepší zaměstnavatelnosti absolventů.
Prolínají se celým odborným i všeobecným vzděláváním a na jejich vytváření se musí podílet
různou mírou všechny vyučovací předměty.
Jedná se o tyto kompetence:
 komunikativní – vyjadřovat se přiměřeně účelu jednání a komunikační situaci
v projevech mluvených i psaných, na všeobecná i odborná témata; umět naslouchat
10





5
druhým a vhodně reagovat na partnera, diskutovat a argumentovat, zpracovávat
jednoduché texty a souvislé práce (protokoly, práce seminární nebo projektové),
prezentovat je a obhajovat, číst s porozuměním a efektivně zpracovávat informace získané
četbou;
personální a sociální – usilovat o svůj další rozvoj, odhadovat své moţnosti a stanovovat
si přiměřené cíle, reálně plánovat a řídit své učení, pracovní činnost a kariérní růst,
spolupracovat s ostatními a pracovat v týmu v různých pozicích a rolích, přijímat
odpovědnost za svou práci, přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů
a k předcházení osobních konfliktů, nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu
k jiným lidem;
řešit běţné pracovní a mimopracovní problémy a problémové situace – zejména
identifikovat problémy, hledat různá řešení, vyhodnocovat výsledky;
vyuţívat prostředky Informačních a komunikačních technologií a efektivně pracovat
s informacemi – tzn. volit zdroje informací, získávat informace z otevřených zdrojů,
zejména pak z celosvětové sítě Internet, nacházet v textu a vybírat poţadované informace,
pracovat s osobním počítačem a dalšími prostředky komunikačních technologií, pracovat
s běţným základním a aplikačním programovým vybavením, komunikovat elektronickou
poštou;
k pracovnímu uplatnění – tzn. mít přehled o moţnostech uplatnění se na trhu práce
v daném oboru a povolání, umět vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, znát
práva a povinnosti zaměstnavatelů a pracovníků a osvojit si základní vědomosti
a dovednosti potřebné pro rozvíjení vlastních podnikatelských aktivit;
aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolů – tzn. volit
vhodné matematické postupy a algoritmy, správně pouţívat fyzikální a jiné jednotky,
odhadovat výsledky a provádět jejich ověření, vyuţívat a vytvářet různé formy grafického
znázornění (tabulky, diagramy, grafy, schémata apod.) reálných situací a pouţívat je pro
řešení, sestavit ucelené řešení praktického úkolu na základě dílčích výsledků.
Průřezová témata
Jedná se o témata, jeţ mají vysoký společenský význam, pro který zaujímají nezastupitelné
místo v celkovém rozvoji osobnosti ţáka. Mají výrazně formativní charakter,
a proto je vhodné začleňovat je v odpovídajících souvislostech organicky do výuky.
5.1 Občan v demokratické společnosti
Realizace tohoto tématu spočívá:
 ve vytvoření demokratického prostředí ve třídě a ve škole, které je zaloţeno na vzájemném
respektování, spolupráci, účasti a dialogu;
 v pečlivém promýšlení a stanovení priorit výchovy k demokratickému občanství, opírající
se o znalost osobnosti ţáků, jejich názorů a postojů;
 ve volbě takových metod a forem výuky, které napomáhají rozvoji sociálních
i osobnostních kompetencí a hodnot ţáků (jedná se o besedy a diskuse se ţáky
o probíraných otázkách v rámci výuky).
Je třeba, aby si ţáci uvědomili, ţe demokracie je moţná jen tehdy, mají-li občané
osobnostní kvality a předpoklady pro její fungování. Proto je nezbytné vychovávat ţáky
ke zdvořilosti a slušnosti.
11
5.2 Člověk a ţivotní prostředí








Realizace tohoto tématu spočívá v:
pochopení zásadního významu přírody a ţivotního prostředí pro Člověka;
povědomí o základních ekologických zákonitostech a negativních dopadech působení
Člověka na přírodu;
budování takových postojů a hodnotových orientací ţáků, na jejichţ základě budou
utvářet svůj budoucí ţivotní způsob a styl v intencích udrţitelného rozvoje a ekologicky
přijatelných hledisek.
Proto je třeba:
vést ţáky k vědomí odpovědnosti za udrţení kvality ţivotního prostředí;
vytvářet u ţáků úctu k ţivé a neţivé přírodě, úctu k ţivotu v jeho jednotlivých formách
a respektovat ţivot jako nejvyšší hodnotu;
aktivně se zapojit do ochrany a zlepšování ţivotního prostředí;
efektivně pracovat s informacemi;
jednat hospodárně, ale uplatňovat nejen ekonomická kritéria, ale i kritéria ekologická.
Škola se důsledně řídí vlastní směrnicí „Nakládání s odpady vzniklými v prostorách
školy“, třídí plasty a odevzdává je, organizuje sběr papíru, má centrální místo pro sběr baterií,
monočlánků jiného toxického odpadu. Ţáci v rámci prací SOČ vytvořili prezentace o třídění
odpadu a nakládání s ním, pouţívané k upevňování environmentálního myšlení.
5.3 Člověk a svět práce
Nedílnou součástí vzdělávání ţáků je příprava na aktivní uplatnění se na trhu práce.
Absolvent školy získává odborné kompetence uplatnitelné při přímém vstupu na trh práce.
Můţe se uplatnit na všech pracovištích, na kterých se vyţaduje připravenost k efektivní práci
s prostředky Informačních a komunikačních technologií, řešení jednodušších
dvou cizích jazyků (do výuky cizích jazyků jsou zařazena i odborná témata), dodrţování
pravidel normalizace a standardizace, znalost základních poznatků z ekonomiky, řízení
pracovního práva a managementu.
Škola poskytuje ţákům základní orientaci ve světě práce a vzdělávání. V rámci odborné
praxe se ţáci seznámí s konkrétními podmínkami v různých podnicích.
Ţáci maturitního ročníku mají kaţdoročně organizovanou návštěvu na úřadu práce, kde se
dozvídají konkrétní informace a rady týkající se oblasti povolání, zaměstnání a trhu práce.
5.4 Informační a komunikační technologie
Realizace tohoto tématu obecně spočívá v:
 zdokonalování schopností ţáků efektivně pouţívat prostředků Informačních
a komunikačních technologií v běţném kaţdodenním ţivotě;
 dosaţení připravenosti ţáků vyuţívat prostředky Informačních a komunikačních technologií v
rámci specifik dané odborné kvalifikace.
Informační a komunikační technologie v dnešní době jiţ pronikají prakticky do všech oborů a
uplatňují se na všech úrovních činností. Proto je nutné promítnout poţadavky na dovednost
pracovat s prostředky Informačních a komunikačních technologií do vzdělávání.
12
Ţáci se naučí efektivně vyuţívat prostředků Informačních a komunikačních technologií
při řešení úloh, k přípravě na vyučování a vytvoří si nezbytný základ pro jejich vyuţití při dalším
sebevzdělávání, při výkonu povolání a v neposlední řadě i v běţném ţivotě,
a to i v oblastech svých osobních zájmů.
Důleţité je osvojení práce s informacemi, jejich získávání z většího počtu zdrojů,
následné třídění a posuzování z hlediska kvality a věrohodnosti. Získané informace se ţáci
naučí dále obsahově a graficky tvořivě zpracovávat.
Konkrétní rozpracování zařazení průřezových témat do výuky je rozepsáno u jednotlivých
vyučovacích předmětů.
6
Vzdělávání mimořádně nadaných žáků
Podpora mimořádně nadaných ţáků má zásadní význam nejen pro ţáky samotné, ale
i pro společnost, a proto těmto ţákům věnujeme zvýšenou pozornost. Ve výuce mimořádně
nadaných ţáků pouţíváme především formu samostudia a individuálních konzultací. Nadaní
ţáci se mohou na naší škole velmi často zapojit i do různých soutěţí organizovaných školou.
Jejich vítězové pak postupují do krajských a celostátních kol. Naši ţáci se účastní soutěţí
v cizích jazycích, Celostátní matematické soutěţe studentů SOŠ, Olympiády v českém jazyce
a především Studentské odborné činnosti (SOČ), která má na naší škole jiţ dlouhodobou
tradici. Při přípravě na tyto soutěţe se jim jejich Vyučující nadstandardně věnují po
vyučování formou konzultací.
7
Organizace výuky
Studium je organizováno jako čtyřleté denní. Součástí studia jsou i praktická cvičení
(např. laboratorní práce), jejichţ počet a obsah je uveden v učebních osnovách jednotlivých
předmětů, a odborná praxe. Organizační zabezpečení je v kompetenci školy.
Maturitní zkouška se organizuje v souladu s platnými předpisy.
Lyţařské zájezdy, letní výcvikové i adaptační kurzy, odborné exkurze, sportovní a jiné
soutěţe i kulturní akce jsou organizačně zajišťovány pověřeným učitelem ve spolupráci
s vedením školy. Jednotlivé akce jsou součástí ročního plánu práce.
Zvýšenou a soustavnou pozornost věnujeme vedení ţáků k bezpečnosti a ochraně zdraví
při práci a k dodrţování pracovněprávních předpisů a problematice ochrany člověka
za mimořádných událostí ve smyslu pokynu MŠMT č. j. 13586/03-22 ze dne 4. 3. 2003.
8
Projektové týdny
8.1 Název a téma projektu
Vyuţití Informačních a komunikačních technologií při propagaci a prezentaci školy
8.2 Charakteristika projektu
Cílem projektu je ukázat ţákům nutnost efektivního vyuţití prostředků ICT realizovaného
např. při propagaci školy. Projekt ověří schopnosti ţáků pracovat v týmu při kreativním řešení
daných témat. Ţáci si vyzkouší své komunikační schopnosti a vystupování před laickou
i odbornou veřejností a otestují si svoje osobní schopnosti, zájmovou orientaci a pracovní
dovednosti.
13
8.3 Zařazení projektu do ŠVP


realizace projektu se předpokládá v 1. pololetí 3. ročníku;
projekt bude rozloţen do celého pololetí.
8.4 Počet zúčastněných ţáků





do projektu budou zahrnuti všichni ţáci třídy;
ţáci budou rozdělení do několika rozdílných pracovních týmů (skupiny do 10 ţáků) s
různou pracovní náplní;
kaţdý pracovní tým bude mít svého vedoucího;
práci vedoucích týmů bude koordinovat hlavní manaţer z řad ţáků a koordinátor projektu
z řad učitelů;
ostatní učitelé budou vykonávat konzultační činnost.
8.5 Činnosti realizované v rámci projektu






prezentace seminárních (komplexních) prací zpracovávaných ţáky školy v rámci výuky
či domácí přípravy (architektonické skici, umělecké obrázky, technické projekty, modely
budov, slohové práce, školní časopis, vlastní programy apod.);
tvorba propagačních materiálů školy pro přijímací řízení (plakáty, letáky, elektronické
prezentace prací našich ţáků);
průzkum uplatnění našich absolventů z minulých let na trhu práce i ve vysokoškolském
studiu;
propagace školy na www stránkách;
prezentace na výstavách středních škol (např. Burza škol);
nábor ţáků na ZŠ.
8.6 Časové a organizační zajištění práce na projektu

zodpovídá manaţer projektu a vedoucí týmů.
MĚSÍC
září
říjen
ČINNOST
 vysvětlení projektu, konkretizace jednotlivých úkolů
 stanovení hlavního manaţera, který bude řídit práci jednotlivých týmů
 rozdělení do pracovních týmů podle zájmů ţáků o jednotlivé činnosti
 rozdělení úkolů v jednotlivých týmech a stanovení vedoucích týmů
 vytvoření Časového harmonogramu pro jednotlivé činnosti v týmech

listopad aţ leden 
únor


přípravné práce jednotlivých týmů
hlavní prezentační činnost (návštěvy ZŠ, výstavy)
vyhodnocení statistik úspěšnosti jednotlivých propagačních akcí
zhodnocení celého projektu
14
8.7 Formy práce ţáků a další metodické přístupy




týmová práce ţáků;
simulační metoda;
vyhledávání informací i mimo školu;
konzultační činnost pedagogů.
8.8 Přínos projektu pro realizaci průřezových témat a klíčových kompetencí




Občan v demokratické společnosti – práce v týmu napomáhá vytvoření demokratického
prostředí ve třídě, učí ţáky vzájemnému respektování, spolupráci, dialogu;
Člověk a svět práce – práce v týmu připravuje ţáky na aktivní uplatnění se na trhu práce;
Informační a komunikační technologie – celý projekt bude zpracován pomocí výpočetní
techniky, uplatní se zde jak základní znalosti z ICT (Word, Excel, PowerPoint, databáze),
tak i práce s CAD systémy;
při práci na projektu budou rozvíjeny všechny klíčové kompetence.
8.9 Způsob hodnocení práce ţáků


při prezentaci práce ţáků se uplatní sebehodnocení i kolektivní hodnocení, veřejná
prezentace;
práce jednotlivých ţáků v projektu bude zohledněna v jednotlivých vyučovacích
předmětech podle týmů (nejvíce v ICT, CAD systémech, architektuře, ale i českém
jazyce, ve fyzice, v mechanice, v deskriptivní geometrii aj.).
9
Metodické přístupy
Metody a formy vzdělání volí vyučující se zřetelem k charakteru předmětu a ke konkrétní
situaci ve vyučovacím procesu.
Ve výuce je ţádoucí uplatňovat různé aktivizační metody, které napomáhají vytvoření
poţadovaných klíčových, odborných a dalších kompetencí a dovedností, podporují nadání
ţáků a jejich předpoklady pro vysokoškolské studium i zájem o profilující obory vzdělávání
a vědní obory. Jsou to například metody autodidaktické (techniky samostatného učení a práce),
problémového vyučování, dialogické metody, metody demonstrační, simulační nebo metody
týmové práce.
Metody a postupy odpovídají potřebám a zkušenostem jednotlivých pedagogů. Zařazení
jednotlivých metod do školního vzdělávacího programu je konkretizováno aţ na úrovni
vyučovacích předmětů.
10 Strukturace vzdělávacího programu
Obsah vzdělávání je strukturován do vyučovacích předmětů, jejich obsah je vymezen
v učebních osnovách. Předměty se dělí na dvě skupiny – povinné a nepovinné. Povinné
vyučovací předměty zahrnují předměty základní a výběrové.
Výběrové předměty slouţí k prohloubení odborných vědomostí ţáků a zohledňují jejich
zájmy z hlediska dalšího studia na vysokých školách nebo vyšších odborných školách. Škola
je zařazuje podle zájmů ţáků i podle svých moţností; přitom je ţádoucí umoţnit ţákům
co největší spektrum moţností.
Učební osnovy jednotlivých předmětů jsou zpracovány rámcově. Rozdělení učiva
do ročníků je pouze orientační a je plně v kompetenci školy.
15
V učebních osnovách jsou kromě učiva vymezeny také očekávané výstupy, a to jednak
jako cíle, k nimţ by měla výuka v daném předmětu směřovat, jednak jako konkrétní výsledky
osvojení učiva, kterých by měl ţák na určité úrovni, odpovídající jeho schopnostem
a učebním předpokladům, dosáhnout a být schopen je prokázat.
11 Hodnocení žáků a diagnostika
Hodnocení ţáků je prováděno na základě klasifikačního řádu, který je součástí školního
řádu. Klasifikace v jednotlivých předmětech je výsledkem průběţného sledování a posouzení
znalostí ţáka za příslušné klasifikační období. Poţadované výsledky vzdělávání jsou
přiměřené učebním osnovám a profilu absolventa školy. V předmětech teoretických nebo
s převahou teorie je učitel povinen hodnotit proporcionálně jak ústní, tak písemný projev
a výkony ţáka. Hodnocení je konkrétněji rozpracováno na úrovni jednotlivých předmětů.
12 Personální a materiální podmínky
12.1
Personální podmínky
Všichni pedagogičtí pracovníci splňují podmínky pro odbornou a pedagogickou
způsobilost. Předsedové předmětových komisí jsou garanty poţadované úrovně výuky svých
předmětů a řediteli školy dávají podklady k hodnocení učitelů.
Účast na akcích dalšího vzdělávání je pro pedagogy dobrovolná, jejich zájem je však velký.
Škola jim můţe vyjít vstříc podle svých finančních moţností.
12.2
Materiální podmínky
Moderní budova, ve které je škola umístěna, skýtá dostatek prostoru pro plnění školního
vzdělávacího programu. Kromě kmenových učeben se zde nachází odborné a menší jazykové
pracovny, vybavené dílny pro praxi.
K výuce tělesné výchovy slouţí sport ovní hal a.
Materiálně technické podmínky pro výuku matematiky a výpočetní techniky jsou
v průměru na velmi dobré úrovni. Matematika se vyučuje v běţných třídách a vybavení
učebními pomůckami je standardní. Prostorové a materiální podmínky pro výpočetní techniku
a odborné zařazení vyuţívající PC jako pracovního nástroje je optimální. Ve škole se nacházejí 4
počítačové učebny s dostatečným počtem PC, na nichţ ţáci pracují samostatně.
Jazykové učebny jsou vybaveny magnetofony, videem, zpětnými projektory, různými druhy
tabulí a stahovacími plátny. Výzdobu tvoří nástěnky s cizojazyčnou tematikou
a nástěnné názorné pomůcky – mapy, gramatické přehledy. Vyučující disponují také přenosnými
magnetofony.
Výuka všeobecně vzdělávacích společenskovědních předmětů probíhá v estetickém prostředí
prostorných tříd.
K výuce všech předmětů slouţí také multimediální učebny, jeţ jsou nadstandardně
vybavené didaktickou technikou (PC + CD-ROM, DVD, dataprojektor).
V trendu budování kmenových tříd jako multimediálních učeben chceme pokračovat
i v budoucnu, naše progresivní plány jsou však limitovány výší finančních prostředků.
16
13 Spolupráce se sociálními partnery
Probíhající kurikulární reforma v odborném vzdělávání na středoškolské úrovni a zákon o
ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání vyţaduje věnovat výraznou pozornost
spolupráci školy a sociálních partnerů. Škola se orientuje jednak na cílové kompetence a na
výsledky učení, zároveň má snahu podpořit růst kvality odborného vzdělávání vytvářením a
zlepšováním podmínek pro propojování cílů a obsahu vzdělávání s poţadavky zjištěnými a
popsanými na trhu práce. Oba uvedené akcenty vzájemně souvisí a jsou plně v souladu
s evropskými trendy.
Škola se snaţí nacházet sociální partnery pro spolupráci ve všech oblastech souvisejících
se vzděláváním v daném oboru. Realizace tohoto ŠVP probíhá ve spolupráci s následujícími
subjekty:
Prevence negativních jevů, zdravý ţivotní styl
Pedagogicko-psychologická poradna - Kolín, Kutná Hora, Nymburk
Středisko výchovné péče Kolín
Dům dětí a mládeţe Kolín
Městský úřad - sociální odbor - Český Brod, Kolín, Kutná Hora, Nymburk
Klub pro aktivní ţivot Kolín
Asociace školních sportovních klubů České republiky
Nadační fond Českého rozhlasu - Světluška
Nadace mezinárodní potřeby ACET
Občanské sdruţení Volno, Kolín
Fond Sidus, Praha
Česko-německý fond budoucnosti
Bezpečnost a ochrana zdraví, poţární bezpečnost
Stavební úřad Kolín
Hasičský záchranný sbor Kolín
Promat Praha
HASIT Hlučín
Microsoft a. s.
Rento s. r. o.
Elcos
Konica Minolta
Kenast
Společenskovědní a jazykové vzdělávání
Městská knihovna, Kolín
Informační centrum, Kolín
Regionální muzeum, Kolín
Státní okresní archiv, Kolín
Divadlo Kolín
Praţský hrad
17
MF DNES
Koordinační centrum česko-německých výměn mládeţe TANDEM
Georg-Mendheim Oberstufenzentrum Oranienburg/Zehdenick
Odborné vyučování
Okresní hospodářská komora
Městský úřad Kolín
Úřad práce Kolín
Heluz, České Budějovice
Svaz výrobců vlnitých lepenek
ÚRS Praha a. s.
CEGRA - software ArchiCAD
NEMETSCHEK - software AllPlan
For Arch Praha
Wienerberger a. s.
Střechy Bramac
Rigips s. r. o. Praha
Schluter systém
Knauf Praha
Fermacell Praha
Schiedel Praha
Tondach Praha
PKS Ţďár n. S.
Grifimont Chrudim
Dehtochema Bělá p. B.
Geosan Kolín
Siko Praha
Praktické vyučování
PRODOMA Kolín
KG TRANS Velim
MPL TRADING s. r. o.
Nářadí Ţelezný
Orvis
Slanař STAV
14 Zdravotní způsobilost
Studijní obor nevyţaduje stanovení zvláštních zdravotních poţadavků. K posouzení
zdravotního stavu uchazeče je příslušný registrující praktický lékař. Zdravotní omezení vţdy
souvisí se specifickými poţadavky daného oboru, rozsahem výuky nebo předpokládaným
uplatněním.
18
Učební plán
III.
UČEBNÍ PLÁN
Kód a název oboru vzdělání: 78-42-M/01 Technické lyceum
Stupeň vzdělání: střední vzdělání s maturitní zkouškou
Kategorie a názvy
vyučovacích předmětů
Počet týdenních vyučovacích hodin v ročníku
zkratka
1.
2.
3.
4. celkem
1. Povinné vyučovací zařazeny
33
32
32
25
122
3
3
2
2
4
3
3
3
2
2
3
3
-
2
3
1
2
4
3
2
2
2
2
3
2
2
2
3
3
1
3
2
4
3
2
2
2
2
3
2
-
3
4
1
2
4
2
2
2
2
3
-
11
13
2
3
3
8
16
11
7
3
4
4
4
4
9
12
2
4
2
-
2
4–6
6–8
CJL
Cizí jazyk č. 1 (Anglický jazyk)
ANJ
Dějepis
DEJ
Občanská nauka
OBN
Ekonomika
EKO
Tělesná výchova
TEV
Matematika
MAT
Fyzika
FYZ
Chemie
CHE
Biologie a ekologie
BIE
Architektura
ARC
TKR
DEG
CAD systémy
CAD
Informační a komunikační technologie ICT
Cizí jazyk č. 2 (Německý jazyk)
NEJ
TEM
Stavební mechanika
SME
Stavitelství
STA
2. Výběrové zařazení – volitelné
Fyzika-seminář
ICT-seminář
3. Nepovinné vyučovací zařazeny
Ruský jazyk
KOCs
ARCs
FYZs
ICTs
PMM
-
-
2
2
-
2
2
2
2
2
4
2
2
2
RUJ
SPA
3
2
1
3
2
1
3
2
1
3
2
1
12
8
4
Pozn.: Ve 3. roč. si ţáci volí 1 volitelný předmět a ve 4. roč. si volí 2 aţ 3 volitelné předměty.
19
Tabulka souladu RVP a ŠVP
Tabulka souladu RVP a ŠVP
.Škola:
Kód a název RVP:
Název ŠVP:
SOŠ stavební Kolín, Praţská 112, 280 02 Kolín
78-42-M/01 TECHNICKÉ LYCEUM
TECHNICKÉ LYCEUM
ŠVP
RVP
Vzdělávací okruh
Minimální počet
vyučovacích hodin za
studium
týdenních
Předmět
celkových
Počet vyučovacích
hodin
za studium
týdenních
celkových
Jazykové vzdělávání
Český jazyk
Cizí jazyky
6
21
192
672
1. cizí jazyk (ANJ)
2. cizí jazyk (NEJ)
6
13
12
197
426
396
Společenskovědní
Vzdělávání
5
160
Občanská nauka
Dějepis
3
2
98
68
Přírodovědné
Vzdělávání
20
640
Matematické vzdělávání
Estetické vzdělávání
Vzdělávání pro zdraví
12
5
8
384
160
256
10
7
3
14
5
8
X
X
332
238
102
462
165
264
X
X
10
320
Ekonomické vzdělávání
Technická fyzika
3
4
Aplikovaná matematika
Grafická komunikace a
průmyslový design
2
96
128
0
64
Fyzika
Chemie
Biologie a ekologie
Matematika
Tělesná výchova
Lyţařský výcvikový kurz
Sportovně-turistický kurz
Informační a komunikační
technologie
CAD systémy
Ekonomika
Stavební mechanika
Fyzika
Matematika
9
1
3
4
1
2
298
34
102
136
34
66
12
384
Disponibilní hodiny
20
640
CAD systémy
Architektura
Stavitelství
Architektura
Volitelné zařazeny
3
4
2
4
2
2
2
6
128
Vzdělávání v ICT
Celkem
Odborná praxe
Kurzy
4096
Odborná praxe
Kurzy
20
94
136
68
128
68
68
68
196
4244
5 – 6 týdnů
2 týdny
Činnost
Vyučování podle rozpisu učiva
Lyţařský výcvik,
sportovně-turistický kurz
Odborná praxe
Maturitní zkouška
Projektový týden
Časová rezerva
Celkem
Ročník
1.
34
2.
34
3.
34
4.
30
1
1
-
-
2
3
40
2
3
40
2
1
3
40
2
5
37
21
Forma vzdělávání: denní studium
týdně hodin za studium: 11
Cíle vyučovacího předmětu
Předmět český jazyk a literatura je neoddělitelnou součástí všeobecného vzdělávání
a je základem klíčových schopností a dovedností, kterými by měl být ţák vybaven pro
zvládnutí všech vyučovacích předmětů. Obecným cílem jazykového vzdělávání v českém
jazyce je rozvíjet komunikační kompetenci ţáků na základě jazykových a slohových znalostí
ze základní školy, kultivovat jejich jazykový projev, ovlivňovat utváření hodnotové orientace
ţáků a jejich postojů v oblasti kulturní, společenské i mezilidské. K dosaţení tohoto cíle
přispívá také estetické vzdělávání.
Výuka směřuje k tomu, aby ţáci:
 vyuţívali jazykových vědomostí a dovedností v praktickém ţivotě, vyjadřovali se
srozumitelně a souvisle, formulovali a obhajovali své názory;
 kultivovali svůj jazykový projev a uplatňovali své jazykové znalosti v dalším vzdělávání;
 uplatňovali normy kulturního chování ve společenských a pracovních situacích;
 prezentovali své názory, vhodně argumentovali, obhájili svá stanoviska,
ale i naslouchali druhým;
 orientovali se v současném světě masmédií, získávali potřebné informace
z různých zdrojů a kriticky je zhodnotili;
 měli přehled o etapách kulturního a společenského vývoje;
 byli schopni porozumět danému textu, interpretovat jeho obsah, aplikovat na něj poznatky
z literární teorie a rozebrat jej také po stránce jazykové, případně stylistické.
Charakteristika učiva
Učivo je tvořeno dvěma základními sloţkami předmětu, jazykovou a literární, které
se vzájemně prolínají. Jazykové vzdělávání prohlubuje znalost jazykového systému,
a tím rozvíjí komunikační schopnosti ţáků. Přispívá také ke zvyšování úrovně kultivovanosti
psaného i mluveného jazykového projevu a společenského vystupování ţáků. Literární sloţka
pomáhá formovat estetické vnímání světa. Literární historie pojednává o tvorbě vybraných
autorů jednotlivých epoch a sleduje jejich dílo ve všeobecných dobových souvislostech.
Náplní předmětu jsou také základní pojmy literární teorie, které se ţáci naučí uplatňovat
při práci s texty.
1. ročník
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Rozdělení tematických celků do ročníků
Obecná jazykověda – lingvistika (obecné poznatky o jazyce)
Získávání a zpracovávání informací
Úvod do nauky o písemné stránce jazyka (grafémika)
Skladba větná (syntax)
Nauka o zvukové stránce jazyka (fonetika a fonologie)
Komunikační a slohová výchova
Písemnictví starověku
Středověká literatura
22
2. ročník
3. ročník
4. ročník
9.
10.
11.
12.
13.
14.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Renesance a humanismus v evropské literatuře
Český humanismus a baroko
Klasicismus, osvícenství a preromantismus v evropské literatuře
České národní obrození
Práce s textem a získávání informací
Kultura
Nauka o slovní zásobě (lexikologie)
Nauka o tvoření slov (derivologie)
Tvarosloví (morfologie)
Světový romantismus
Světový realismus
Vyvrcholení národního obrození
Literatura 60. aţ 80. let 19. století
Český realismus
Moderní umělecké směry 2. poloviny 19. století
Práce s textem
Kultura
Nauka o větě a souvětí - skladba (syntax)
Pravopis (ortografie)
Česká literatura přelomu 19. a 20. století
Světová literatura 1. poloviny 20. století
Česká meziválečná literatura
České divadlo 1. poloviny 20. století
Práce s textem
Kultura
Jazyková kultura
Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností
Procvičování a upevňování pravopisu, morfologických
a syntaktických jevů
Česká literatura 2. poloviny 20. století
Současná česká literární tvorba
Práce s textem
Kultura
23
Pojetí výuky
Výuka předmětu probíhá jak v kmenových třídách, tak v multimediálních učebnách
vybavených moderní výpočetní technikou. Součástí výuky jsou rovněţ návštěvy divadelních
a filmových představení, výchovných koncertů a kulturních institucí (např. knihovny); ţáci
mají moţnost absolvovat také kulturně - poznávací exkurzi ve čtvrtém ročníku. Ţáci jsou
seznámeni se základními fakty daného tematického celku, poté nabyté znalosti procvičují
a jsou vybízeni k tomu, aby je vyuţívali v samostatném projevu. Důraz je kladen také
na samostatnou přípravu mimo vyučování a moţnosti vyuţití moderních technologií
při získávání informací. Ţáci jsou zapojeni do hromadného vyučování, skupinové výuky, práce
ve dvojicích nebo se zabývají daným úkolem samostatně.
Při výuce literatury se při probírání jednotlivých kulturních a historických období posilují
mezipředmětové vztahy, zejména s dějepisem, architekturou a občanskou naukou. Jazyková
výuka je důleţitá pro zvládnutí cizích jazyků a při komunikaci se můţeme dotýkat oţehavých
témat současné společnosti i problémů dob minulých (znovu v součinnosti s dějepisem
a občanskou naukou).
Hodnocení výsledků ţáků
Vyučující hodnotí kultivovaný jazykový projev (psaný i mluvený), pravopisné znalosti,
úroveň znalostí literární vědy a zohledňuje práci s literárním textem. Hodnotí se i dosaţená
úroveň klíčových kompetencí ţáků v průřezových tématech.
Ţáci všech ročníků píší během jednoho školního roku čtyři čtvrtletní práce, které jsou
povaţovány za klíčové: dva testy zaměřené na jazykové i stylistické jevy a dvě slohové práce.
Hodnocení průběţné práce a znalostí ţáků probíhá kaţdou vyučovací hodinu, a to buď
slovně, nebo klasifikací na stupnici od 1 do 5. Podkladem pro průběţné hodnocení je
prověřování znalostí ţáků těmito způsoby: ústní zkoušení, písemné testy, diktáty,
pravopisná, mluvnická a slohová cvičení.
Přínos předmětu k realizaci průřezových témat
Člověk a ţivotní prostředí: Výuka přispívá k pochopení významu přírody a ţivotního
prostředí pro člověka a k odpovědnosti za jeho ochranu.
Člověk a svět práce: Vyučující můţe pomoci ţákům při výběru vysoké školy
informacemi o studiu a doporučit obor podle zájmu a orientace ţáka. Ţáci jsou vedeni k tomu,
aby si uvědomili význam vzdělání pro své uplatnění v praxi a celý svůj budoucí ţivot.
Informační a komunikační technologie: Předmět učí ţáky orientovat se v současném světě
informací a vyuţívat k tomuto účelu moderní informační technologie. Při zpracování
samostatných referátů mohou ţáci vyuţít Internet.
Občan v demokratické společnosti: Ţáci jsou vedeni k otevřené diskusi o oţehavých
společenských problémech (rasismus, sociální otázky apod.), ke schopnosti vyslechnout
a tolerantně přijímat stanoviska druhých, ale také umění obhájit menšinový názor. Předmět
učí ţáky sledovat aktuální společenské dění; hlubší poznání principů a hodnot dneška, dále
formuje aktivní postoj ţáků k demokratickým zásadám.
24
Ročník: 1.
hodin týdně 3,
34 týdnů, celkem 102 hodin
Výsledky vzdělávání a kompetence
1.
Obecná jazykověda – lingvistika (obecné poznatky o jazyce)
1.1
1.2
1.3
1.4
Ţák:
poznává základní pojmy z oblasti jazykovědy a její jednotlivé obory a disciplíny;
uvědomuje si vliv cizích jazyků na mateřský jazyk;
pouţívá slovní zásobu adekvátní určité komunikační situaci, včetně odborné
terminologie;
orientuje se v základních principech dělení indoevropských jazyků a postavením češtiny
mezi jazyky slovanskými.
Učivo:
Základní pojmy jazykovědy a stylistiky
Národní jazyk
Čeština a jazyky příbuzné
Vývoj indoevropských jazyků
2.
Získávání a zpracovávání informací




Ţák:

pracuje s nejnovějšími normativními příručkami českého jazyka;

vyuţívá současné sítě knihoven k rozšíření svých znalostí;

umí zpracovat získané pramenné informace.
Učivo:
2.1 Kniţní katalogy
2.2 Encyklopedie, slovníky a populárně naučné příručky o češtině
2.3 Získávání a zpracovávání informací (výpisek, osnova, výtah, obsah, anotace, shrnutí –
resumé)
3.
Úvod do nauky o písemné stránce jazyka (grafémika)
Ţák:

systematicky vyuţívá normativní příručky jazyka českého;

zná pravidla českého pravopisu;

dovede řešit aplikační úkoly, které ze znalostí tohoto druhu vycházejí.
Učivo:
3.1 Základní terminologie oboru
3.2 Charakter českého pravopisu a jeho historický vývoj
3.3 Centrální pravopisné jevy
4.
Skladba větná (syntax)

Ţák:
pozná základní a rozvíjející větné členy a dovede zdůvodnit psaní interpunkčních znamének
v jednotlivých typech souvětí;
25
Učivo:
4.1 Skladba věty jednoduché
4.2 Základní a rozvíjející větné členy
4.3 Interpunkce ve větě jednoduché a v souvětí
5.
Nauka o zvukové stránce jazyka (fonetika a fonologie)
Ţák:
nabývá přiměřeně rozsáhlých znalostí o těchto jazykovědných disciplínách;
je průběţně seznamován se systémem českých samohlásek a souhlásek.
Učivo:
5.1 Systém českých hlásek
5.2 Vztahy mezi zvukovou a grafickou stránkou jazyka


6.
6.5
Ţák:
ovládá základní jednoduché útvary (zpráva, oznámení, inzerát apod.);
má přehled o slohových postupech;
ovládá techniku mluveného slova a vyjadřuje se věcně správně, jasně a srozumitelně;
rozlišuje společné znaky i rozdíly mluvených a psaných projevů.
Učivo:
Úvod do stylistiky – předmět a obor studia
Obecné poučení o funkčních stylech (prostě sdělovací, publicistický, odborný,
administrativní a umělecký)
Prostě sdělovací styl – jeho typické jazykové prostředky a charakteristické rysy
Mluvené útvary – představování, přivítání návštěvy, blahopřání, jednoduchý popis,
jednoduché vypravování
Psané útvary – zpráva, oznámení, pozvánka, telegram, dopis, formulář, tiskopis apod.
7.
Písemnictví starověku




6.1
6.2
6.3
6.4






7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
Ţák:
orientuje se v nejstarší starověké literatuře a chápe její přínos pro současnost;
prohlubuje teoretické a interpretační dovednosti z oblasti literární teorie;
orientuje se v řecké mytologii;
umí objasnit podstatu tragédie a komedie a vyloţit vztah mezi dramatem a divadlem;
seznámí se na základě analýzy textů s nejvýznamnějšími postavami antiky;
zná vybrané biblické příběhy a má povědomí o hebrejském písemnictví.
Učivo:
Literární teorie
Vývoj písma
Sumersko-akkadská literatura: Epos o Gilgamešovi
Hebrejská literatura: Starý a Nový zákon
Antická literatura: homérské eposy
Řecké drama: Aischylos, Sofokles, Euripides
Římská literatura – epika a lyrika: Ovidius, Vergilius
Římské drama: Plautus
26
8.
Středověká literatura
8.4
Ţák:
má představu o vývoji kultury v historických a společenských souvislostech;
orientuje se v latinsky a česky psané literatuře;
zná základní charakteristické prvky románského a gotického uměleckého slohu;
zná význam cyrilometodějské mise;
umí zhodnotit význam daného autora a jeho díla v konkrétním historickém období;
je seznámen s předhusitskou a husitskou literaturou.
Učivo:
Charakteristické rysy románské a gotické kultury
Hrdinská epika: eposy – Píseň o Rolandovi, Romance o Cidovi, bretoňský cyklus
o hrdinech z okruhu krále Artuše
Nejstarší česká literatura: Ţivot Konstantina a Metoděje, Proglas, svatováclavské legendy,
duchovní písně
Husitství: T. Štítný, J. Hus, P. Chelčický, husitské písně
9.
Renesance a humanismus v evropské literatuře






8.1
8.2
8.3
9.1
9.2
9.3
9.4
Ţák:
definuje znaky evropské renesance a umí objasnit specifické rysy českého humanismu;
umí zhodnotit na základě analýzy a interpretace literárního textu význam daného autora
i díla pro dobu, v níţ tvořil;
umí objasnit myšlenková východiska antiky pro renesanci a humanitní chápání nové
doby.
Učivo:
Itálie: D. Alighieri, G. Boccaccio
Francie: F. Villon, F. Rabelais
Anglie: W. Shakespeare
Španělsko: M. de Cervantes
10.
Český humanismus a baroko







10.1
10.2
10.3
10.4
10.5
Ţák:
umí charakterizovat typické rysy českého humanismu a specifickou tvorbu latinsky
a česky píšících autorů;
orientuje se v kazatelské literatuře a pololidové tvorbě;
je seznámen s estetickými hodnotami barokního umění;
na základě analýzy a interpretace uměleckého díla chápe přínos a velikost autorů
tohoto období v oblasti duchovní, filozofické a pedagogické.
Učivo:
V. Kornel ze Všehrd, D. Adam z Veleslavína
J. Blahoslav
J. A. Komenský
B. Balbín
Lidová a pololidová tvorba
27
11.
Klasicismus, osvícenství a preromantismus v evropské literatuře
11.1
11.2
11.3
11.4
Ţák:
zná základní hodnoty a znaky klasicismu a osvícenství a umí je porovnat s antickým
uměním;
umí charakterizovat na základě rozboru literárního díla typické znaky klasicistního
divadla;
dovede objasnit filozofické a umělecké postoje v osvícenství;
umí se orientovat v literárních ţánrech a stylech;
sleduje posun ve vývoji literárních ţánrů a stylů.
Učivo:
Francie – encyklopedismus: D. Diderot
Francie – klasicistní drama: Molière, P. Corneille
Anglie – racionalismus a satira: D. Defoe, J. Swift
Německo – preromantismus: J. W. Goethe, F. Schiller
12.
České národní obrození





Ţák:

rozumí ideálům a cílům národního obrození v dílech významných obrozenců;

umí rozdělit jednotlivé etapy národního obrození na pozadí evropského romantismu;

zná přínos českého divadla v tomto období pro český jazyk, cítění češství a povznesení
ducha národa.
Učivo:
12.1 Ideály a cíle národního obrození v tvorbě významných představitelů tohoto období:
J. Dobrovský, J. Jungmann, F. Palacký, J. Kollár, V. M. Kramerius, F. L. Čelakovský
12.2 Rukopis královedvorský a zelenohorský
12.3 Dějiny českého divadla: J. K. Tyl, V. K. Klicpera, V. Thám
13.
Práce s textem a získávání informací
Ţák:

rozumí obsahu textu i jeho jednotlivým částem;

má přehled o denním tisku a výběru časopisů podle svých zájmů;

má přehled o knihovnách a jejich sluţbách.
Učivo:
13.1 Všestranný jazykový a literární rozbor uměleckého textu
13.2 Porozumění a interpretace literárních textů z různých historických období
13.3 Soustava českých knihoven a specializovaných pracovišť (muzea, archivy)
14.



14.1
14.2
14.3
14.4
Kultura
Ţák:
orientuje se v nabídce kulturních institucí;
uvědomuje si význam kulturních hodnot a lidového umění;
popíše vhodné společenské chování v dané situaci.
Učivo:
Kulturní instituce v ČR a v našem regionu
Ochrana a vyuţívání kulturních hodnot
Lidové umění a uţitá tvorba
Společenská kultura – principy a normy kulturního chování, společenská výchova
28
Ročník: 2.
hodin týdně 2, 34 týdnů, celkem 68 hodin
1.
Nauka o slovní zásobě (lexikologie)
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
Ţák:
rozlišuje jazykové prostředky spisovné a stylově příznakové a dovede je vyuţít
v adekvátní komunikační situaci;
na základě schopnosti abstraktního myšlení analyzuje slovní zásobu konkrétního textu
z hlediska významových nuancí mezi jednotlivými pojmenováními a identifikuje v něm
obrazná vyjádření;
pracuje s nejnovějšími normativními příručkami slovní zásoby českého jazyka.
Učivo:
Druhy pojmenování podle stylistické platnosti
Druhy pojmenování podle významu
Přenášení pojmenování
Slovní zásoba – aktivní a pasivní
Slovníky a práce s nimi
2.
Nauka o tvoření slov (derivologie)



Ţák:

rozpozná jednotlivé slovotvorné formanty a slovotvorný charakter jazykových
prostředků (slovo základové nebo odvozené);

určuje původ nově utvořených slov a aktivně se podílí na slovotvorném procesu.
Učivo:
2.1 Slovotvorná stavba slova
2.2 Způsoby obohacování slovní zásoby – odvozování, skládání, zkracování, přejímaní slov
z cizích jazyků
3.



3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
Tvarosloví (morfologie)
Ţák:
bezpečně se orientuje v kategoriích slov ohebných a neohebných;
ovládá základní principy systému skloňování a časování, včetně některých výjimek
z paradigmatu a dubletních tvarů;
získané vědomosti z tvarosloví úspěšně aplikuje v oblasti ortografie.
Učivo:
Slovní druhy
Mluvnické kategorie jmen
Skloňování jmen
Mluvnické kategorie sloves
Časování sloves
Neohebné slovní druhy
29
4.
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
4.7
4.8
Ţák:
identifikuje funkce a základní charakteristiky publicistického stylu;
umí se orientovat v kompozici publicistického textu a posoudí stylistickou příslušnost
uţitých jazykových prostředků;
dokáţe určit a vytvářet vybrané útvary publicistického stylu (fejeton, zpráva, reportáţ
aj.);
ovládá základní techniky mluveného slova, vyjadřuje se věcně správně, jasně
a srozumitelně;
dovede přesvědčivě prezentovat i obhajovat své názory k danému aktuálnímu tématu
a účastnit se diskuse o úloze masmédií v dnešní společnosti.
Učivo:
Publicistický styl – obecné poučení
Kompozice a jazykové prostředky publicistického stylu
Fejeton
Zpráva, analytický článek
Reportáţ
Rozbor publicistických textů
Tvorba mluvených a psaných projevů publicistického stylu
Hodnocení vlivu masmédií na ţivotní postoje společnosti
5.
Světový romantismus





5.1
5.2
5.3
5.4
Ţák:
na základě analýzy literárních textů určuje hlavní rysy romantismu;
orientuje se v souboru významných literárních děl autorů světové prózy i poezie.
Učivo:
Anglie: W. Scott, G. G. Byron, P. B. Shelley
Francie: V. Hugo, Stendhal
Rusko: A. S. Puškin, M. J. Lermontov
USA: E. A. Poe
6.
Světový realismus


6.1
6.2
6.3
6.4
Ţák:
srovnáním literárních textů vyvodí rozdíly mezi charakterem romantických
a realistických děl;
seznámí se se stěţejními autory světového realismu a jejich nejvýznamnější tvorbou.
Učivo:
Anglie: Ch. Dickens
Francie: H. de Balzac, E. Zola, G. Flaubert
Rusko: N. V. Gogol, F. M. Dostojevskij, L. N. Tolstoj, A. P. Čechov
Norsko: H. Ibsen
7.
Vyvrcholení národního obrození


Ţák:
vědomosti týkající se světové literatury 19. století aplikuje na české kulturní prostředí;
rozezná specifické rysy domácí literatury;


30

na ukázkách z literárních děl vybraných autorů pochopí jejich snahu o začlenění
do kontextu světové literatury.
Učivo:
7.1 Romantismus: K. H. Mácha, K. J. Erben, J. K. Tyl
7.2 Počátky realismu: B. Němcová, K. H. Borovský
8.
Literatura 60. aţ 80. let 19. století
8.1
8.2
8.3
8.4
Ţák:
sleduje posun ve vývoji české literatury od myšlenek národního obrození k realistické
tvorbě;
zaměří se na typické rysy konkrétních literárních ţánrů (povídka, fejeton);
seznámí se s dalšími projevy tehdejšího společenského a kulturního ţivota (stavba
prvního českého kamenného divadla, spolky, politické dění).
Učivo:
Májovci: almanach Máj, J. Neruda
Generace Národního divadla
Ruchovci: S. Čech, J. V. Sládek
Lumírovci: J. Vrchlický
9.
Český realismus



Ţák:

na základě získaných vědomostí je schopen porovnat rozdíly mezi světovým a domácím
realismem;

rozlišuje tři základní proudy českého realismu;

analyzuje vybrané prozaické a dramatické texty předních autorů.
Učivo:
9.1 Vědecký realismus: T. G. Masaryk
9.2 Historický realismus: A. Jirásek
9.3 Vesnický realismus: bratři Mrštíkové, G. Preissová
10.
Moderní umělecké směry 2. poloviny 19. století
10.1
10.2
10.3
10.4
Ţák:
definuje charakter moderních uměleckých směrů 2. poloviny 19. století;
pochopí odlišný charakter moderního umění a literatury ve srovnání s tradičními
hodnotami;
umí se orientovat v pilotních dílech světových i českých autorů.
Učivo:
Symbolismus, impresionismus, dekadence
Prokletí básníci: Ch. Baudelaire, J. A. Rimbaud, P. Verlaine
Světová moderna: O. Wilde, W. Whitman
Česká moderna: O. Březina, K. Hlaváček, A. Sova
11.
Práce s textem

Ţák:
umí získat i zpracovávat informace z dostupných zdrojů a prakticky je vyuţívat
i prezentovat;



31
11.3
11.4
11.5
porozumí obsahu textu a samostatně pracuje se strukturou jeho částí;
rozpozná funkční styl, dominantní slohový postup a v typických případech také slohový
útvar;
posoudí text z hlediska stylistické úrovně slovní zásoby;
dovede vystihnout hlavní myšlenku a charakteristické znaky literárních textů vzhledem
k historickému kontextu;
chápe význam základních pojmů literární vědy a je schopen je aplikovat při interpretaci
uměleckého textu;
dokáţe zařadit konkrétní ukázku z hlediska literárních druhů a ţánrů.
Učivo:
Získávání a vyuţívání informací z literárního i odborného textu, referát
Operativní práce s textem (vytváření úvodu, dokončení příběhu, opravy nespisovných
jazykových prostředků, transformace textu do jiné podoby)
Stylistický a jazykový rozbor uměleckého díla
Interpretace dobových literárních textů
Vyuţití poznatků z literární teorie při analýze textů
12.
Kultura





11.1
11.2
Ţák:
dokáţe posoudit objektivitu reklamy a propagace a uvědomuje si jejich význam v dnešní
společnosti.
Učivo:
12.1 Funkce reklamy a propagačních prostředků a jejich vliv na ţivotní styl

Ročník: 3.
hodin týdně 3,
1.
Nauka o větě a souvětí – skladba (syntax)
1.1
1.2
1.3
1.4
Ţák:
orientuje se ve výstavbě textu;
ovládá a uplatňuje principy jeho výstavby;
uplatňuje znalosti ve vlastním vyjadřování.
Učivo:
Skladební vztahy
Valenční teorie
Skladební rozbory
Skladební jevy v textové výstavbě
2.
Pravopis (ortografie)



Ţák:
ovládá členění textu v souladu se skladebními vztahy;
v písemném projevu aplikuje získané poznatky o uţívání interpunkčních znamének;
rozpoznává a odstraňuje stylizační nedostatky.
32



Učivo:
2.1 Interpunkční znaménka – čárka v souvětí
2.2 Interpunkční znaménka – středník, dvojtečka, uvozovky, pomlčky, tři tečky, závorky,
lomítko
3.
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
Ţák:
rozpozná odborný styl na základě znalosti jeho charakteristických znaků;
umí posoudit kompozici odborného textu a uţití odpovídajících jazykových prostředků;
dovede vytvořit jednotlivé útvary odborného stylu;
samostatně dokáţe zpracovat informace z odborné literatury;
dokáţe se vyjádřit o faktech ze svého oboru v útvarech odborného stylu;
formuluje svůj projev jasně, srozumitelně a věcně správně.
Učivo:
Odborný styl – obecné poučení
Kompozice a jazykové prostředky odborného stylu
Odborný popis
Popis pracovního postupu
Výklad
Odborná úvaha
4.
Česká literatura přelomu 19. a 20. století






Ţák:

zná významné představitele české literatury přelomu 19. a 20. stol. a jejich základní
díla;

má představu o vývoji literatury v historických a společenských souvislostech;

prostřednictvím textů se seznámí s historickou sociální tematikou regionu.
Učivo:
4.1 Anarchističtí buřiči: F. Gellner, V. Dyk, F. Šrámek, S. K. Neumann
4.2 Osobnost P. Bezruče
5.




5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
5.7
Ţák:
seznámí se s předními představiteli světové literatury 1. poloviny 20. století;
dokáţe zařadit typická díla do jednotlivých uměleckých směrů;
vnímá propojení jednotlivých národních literatur;
chápe vzájemné propojení literární tvorby s výtvarnou oblastí umění.
Učivo:
Umělecké směry: futurismus (V. Majakovskij), kubismus (G. Apollinaire), dadaismus
a surrealismus (A. Breton), expresionismus (B. Brecht), existencionalismus (F. Kafka)
Ruská literatura: V. Majakovskij, M. Bulgakov
Francouzská literatura: G. Apollinaire, A. de Saint – Exupéry, J. P. Sartre
Německá literatura: B. Brecht, E. M. Remarque
Praţská německá literatura: F. Kafka
Anglická literatura: G. B. Shaw
Americká literatura: E. Hemingway
33
6.
Česká meziválečná literatura
Ţák:

umí charakterizovat jednotlivé umělecké směry a proudy literatury meziválečného
období;

zná základní díla a charakteristické rysy tvorby vybraných představitelů meziválečného
období české literatury;

uvědomuje si souvislost literární tvorby se společenskými podmínkami doby.
Učivo:
6.1 Umělecké směry: vitalismus, proletářské umění, poetismus, surrealismus
6.2 Poezie: J. Wolker, V. Nezval, J. Seifert
6.3 Próza: J. Hašek, K. Čapek, I. Olbracht, V. Vančura
7.
České divadlo 1. poloviny 20. století
Ţák:

zná tvorbu významných osobností divadla tohoto období;

dokáţe rozpoznat a určit znaky typické pro jejich divadelní tvorbu;

chápe moderní divadelní styl – propojení mnoha sloţek;

uvědomuje si závaţnost a nadčasovost tematiky vybraných her.
Učivo:
7.1 Osvobozené divadlo
7.2 Divadlo D 34
7.3 Dramatická tvorba K. Čapka
8.
Práce s textem
8.1
8.2
8.3
8.4
8.5
Ţák:
umí zjistit a zpracovat potřebné informace z dostupných zdrojů;
dokáţe rozpoznat funkční styly;
umí vytvořit text se znaky odborného stylu;
zná základní pojmy literární vědy a dokáţe je pouţít při rozboru literárního textu;
zařadí text z hlediska druhů a ţánrů;
umí posoudit text z hlediska jeho příslušnosti k určitému uměleckému směru.
Učivo:
Získávání a samostatné zpracovávání informací z odborného textu
Zpracovávání informací z různých druhů médií
Interpretace literárního textu
Porozumění obsahu textu, jeho reprodukce
9.
Kultura






Ţák:
vnímá estetickou hodnotu předmětů běţného ţivota;
uvědomuje si vliv urbanistiky a architektury na kvalitu ţivota.
Učivo:
9.1 Kultura bydlení a odívání
9.2 Estetické a funkční normy při tvorbě a výrobě předmětů pouţívaných v běţném ţivotě


34
Ročník: 4.
hodin týdně 3,
30 týdnů,
celkem 90 hodin
1.
Jazyková kultura
1.1
1.2
Ţák:
rozlišuje spisovný a hovorový jazyk;
dokáţe nahradit hovorové výrazy spisovnými;
rozezná jazykovou úroveň posuzovaných textů.
Učivo:
Psané jazykové projevy
Stylistická a jazyková cvičení
2.
Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností





2.1
2.2
3.
Ţák:
je seznámen s vývojem českého jazyka;
orientuje se v jazykovém systému současné češtiny.
Učivo:
Historický vývoj češtiny
Vývojové tendence současné češtiny
Procvičování a upevňování pravopisu, morfologických a syntaktických
Jevů
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
Ţák:
ovládá interpunkci v souvětí a v přímé řeči;
umí zdůvodnit psaní hláskových skupin, -i/-y, psaní
velkých písmen;
aplikuje
poznatky o slovních druzích a větných vztazích při praktických mluvnických
cvičeních;
umí všestranně rozebrat výchozí text.
Učivo:
Interpunkce v souvětí
Psaní přímé řeči
Základní pravopisné jevy
Koncovky jmen
Shoda podmětu s přísudkem
Větné členy a větné vztahy
Jazykové rozbory
4.




Ţák:
vystihne charakteristické znaky administrativního, uměleckého a řečnického stylu;
posoudí kompozici textu, jeho slovní zásobu a skladbu;
zná a dokáţe vytvořit základní útvary administrativního, uměleckého a řečnického stylu;
má přehled o slohových postupech a vyuţívá je při práci s texty daných stylů;




35





4.2
4.3
4.4
4.5
vyuţívá emocionální a emotivní stránky psaného a mluveného slova;
ovládá techniku mluveného slova a přednese krátký projev;
vyjadřuje se správně, jasně a srozumitelně;
umí klást otázky a vhodně formulovat odpovědi;
vhodně se prezentuje, umí argumentovat a obhájit své neutrální, negativní i pozitivní
postoje.
Učivo:
Funkce, charakteristika a typické jazykové prostředky administrativního, uměleckého
a řečnického stylu
Útvary administrativního stylu: úřední dopis (ţádost), strukturovaný ţivotopis, email
Útvary uměleckého stylu: charakteristika, umělecké vypravování, úvaha
Útvary řečnického stylu: projev, proslov, diskuse
Základy verbální a neverbální komunikace
5.
4.1
5.3
5.4
5.5
Ţák:
seznámí se s vybranými představiteli světové prózy a jejich stěţejní tvorbou;
vnímá uměleckou tvorbu beatnické generace;
zná hlavní představitele a základní díla světového dramatu.
Učivo:
Anglická literatura: rozhněvaní mladí muţi (K. Amis); G. Green
Americká literatura: beatníci (J. Kerouac, A. Ginsberg); J. D. Salinger, R. Bradbury,
J. Heller, W. Styron
Ruská literatura: B. Pasternak, A. Solţenicyn; V. Vysockij
Ostatní světová literatura: U. Eco, A. Camus, G. Grass
Světové drama: A. Miller, T. Williams, S. Beckett, F. Dürrenmatt
6.
Česká literatura 2. poloviny 20. století



5.1
5.2
6.4
Ţák:
charakterizuje literární vývoj od poválečného období aţ po současnost;
zařadí typická díla do příslušného období;
stručně charakterizuje ţivot a tvorbu vybraných autorů;
umí přiměřeně rozebrat jejich díla;
chápe význam a funkci literatury.
Učivo:
Poezie: J. Kolář, J. Seifert, F. Hrubín, V. Hrabě, J. Skácel, I. Wernisch; písničkáři
(K. Kryl, J. Nohavica)
Próza: J. Škvorecký, A. Lustig, B. Hrabal, M. Kundera
Drama a divadlo: F. Hrubín, V. Havel; Semafor, Divadlo Járy Cimrmana, Divadlo
Na Provázku, Sklep
Underground: E. Bondy
7.
Současná česká literární tvorba


Ţák:
má základní přehled v současné tvorbě;
rozezná literární brak.





6.1
6.2
6.3
36
Učivo:
7.1 M. Viewegh, J. Balabán
7.2 Sklep, Divadlo Járy Cimrmana, Divadlo Na Provázku
8.
Práce s textem
8.2
8.3
8.4
8.5
Ţák:
osvojí si základní pojmy textové lingvistiky;
dovede převést text do jiné podoby (ţánrově, stylisticky) a odhalit jeho jazykové
nedostatky;
rozezná umělecký text od neuměleckého, literární brak;
umí klasifikovat konkrétní literární dílo z hlediska literárních druhů a ţánrů;
dokáţe přiměřeně rozebrat umělecké dílo i po stylistické stránce (rozpoznat funkční styl,
dominantní slohový postup, eventuálně typický slohový útvar);
je schopen interpretovat text a debatovat o něm;
umí reprodukovat text.
Učivo:
Základní pojmy nauky o komunikaci: smysl, rozvíjení, členitost, koherence textu,
odkazy na jiný text, kontext
Transformace textu do jiné podoby, korekce jazykových a stylistických chyb
Interpretace současných literárních textů české a světové prózy, poezie a dramatu
Vyuţití poznatků literární teorie při analýze textů
9.
Kultura







8.1
Ţák:

porovná typické znaky kultur hlavních národností na našem území.
Učivo:
9.1 Kultura národností na našem území
37
Anglický jazyk
Anglický jazyk
Osvojení anglického jazyka navazuje na poznání českého jazyka a má i podobné cíle –
postupné zvládnutí mluvených a psaných projevů a vytváření kompletní komunikativní
kompetence. Jsou tu však i cíle specifické. Aktivní znalost anglického jazyka je v současné
době nezbytná jak z hlediska globálního, neboť přispívá k účinnější mezinárodní komunikaci,
tak i pro osobní potřebu ţáka, protoţe usnadňuje přístup k informacím a k intenzivnějším
osobním kontaktům, čímţ umoţňuje vyšší mobilitu ţáka. Důraz se klade také na aktivní
znalost terminologie a schopnost celoţivotně se vzdělávat a komunikovat s odbornou praxí
v oblasti architektury a stavebnictví.
Vzdělávání v anglickém jazyce tedy směřuje k porozumění hlavním myšlenkám sloţitějších
textů, týkajících se jak konkrétních, tak abstraktních témat přibliţujících reálie v různých
zemích světa, stejně jako odborně zaměřených diskusí ve stavebnictví. Dále rozvíjí schopnosti
účastnit se rozhovoru natolik plynule a spontánně, ţe ţák můţe vést běţný rozhovor s
rodilými mluvčími. Ţák dále zvládne napsat srozumitelné texty na širokou škálu témat
(především průřezová témata efektivně formují vnímání smysluplnosti vlastní práce, odbornou
erudovanost či chování a vztahy v kolektivu) a vysvětlit své názorové stanovisko, týkající se
aktuálního problému s uvedením výhod a nevýhod různých moţností.
Učivo přispívá k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:
 vnímání a osvojování anglického jazyka jako mnohotvárného prostředku ke zpracování
a následnému předávání informací, vědomostí a proţitků;
 vyjádření vlastních potřeb a k prezentaci názorů i samostatnému řešení problémů;
 dalšímu samostatnému celoţivotnímu vzdělávání.
Proto je v současné době kladen důraz na:




motivaci ţáka a jeho zájem o komunikaci v angličtině v různých situacích kaţdodenního
osobního nebo pracovního ţivota, v projevech mluvených i psaných na všeobecná
i odborná témata;
zájem ţáka efektivně pracovat s cizojazyčným textem, včetně odborného;
probuzení zájmu ţáka o získání informací o světě, zvláště pak o země studovaného
jazyka;
moţnost pracovat s informacemi a zdroji informací v anglickém jazyce včetně Internetu
nebo CD-ROMu, se slovníky a cizojazyčnými příručkami a návody.
Vyučování anglického jazyka vede ţáka k prohlubování jazykových kompetencí získaných
na základní škole (znalosti lingvistické, sociolingvistické a pragmatické). Navazuje na úroveň
znalostí a komunikativních dovedností osvojenou na konci základního vzdělání (A2). Cílem
je vést ke stupnici B2, přičemţ poţadavky vycházejí ze Společného evropského referenčního
rámce. Výuka anglického jazyka se významně podílí na přípravě ţáků k aktivnímu ţivotu v
multikulturní společnosti, neboť vede ţáky k získání jak obecných, tak komunikativních
jazykových kompetencí nezbytných pro dorozumění v kaţdodenních situacích osobního a
pracovního ţivota. Připravuje ţáky k efektivní účasti v přímé i nepřímé komunikaci včetně
přístupu k informačním zdrojům, rozšiřuje jejich znalosti o světě a jiných kulturách. Přispívá
38
Anglický jazyk
také k formování osobnosti ţáka, učí je toleranci k hodnotám jiných národů, rozvíjí jejich
komunikativní dovednosti a schopnosti učit se po celý ţivot. Za účelem motivace ţáka a
probuzení jeho zájmu o komunikaci v anglickém jazyce je u čivo rozděleno do větších
tematických celků.
1. ročník
2. ročník
3. ročník
4. ročník
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Kaţdodenní ţivot, bydlení
Cestování
Věda a technika
Země a vesmír, film
Rodina a přátelé
Práce a zaměstnání
Hudba
Výzva – Jak být úspěšní?
Sport
Reklamy a vynálezy
Komunikace
Kulturní a společenský ţivot
Domov a rodina
Tělo a duše
Svět kolem nás
Nové horizonty
Sport
Austrálie
Komunikační moţnosti
Kanada
Vzdělání u nás a v anglicky mluvících zemích
Sociální problémy
Kulturní ţivot
USA
Všude dobře, doma nejlépe (Česká republika)
Zdravý způsob ţivota a stravování
Co tvoří náš dům? (základy stavitelství)
Bydlení u nás a ve světě
Nástrahy cestování (sociální problémy, komunikace)
Správný výběr (jak vytváříme své vlastní ţivotní prostředí)
Plány do budoucnosti
Co víme o anglicky mluvících zemích
39
Anglický jazyk
Pojetí výuky
Výuka anglického jazyka navazuje na znalosti získané od 4. ročníku základní školy.
V podmínkách naší střední školy probíhá jazykové vzdělávání v odborných jazykových
učebnách vybavených magnetofonem, CD přehrávačem, videem, diaprojektorem, PC pro
ţáky v dostatečném počtu. K rozšíření moţností rozvíjet všechny sloţky jazyka se jako
doplňující materiál vyuţívá anglický časopis pro ţáky středních škol. K dispozici jsou
také nástěnné mapy, tematické plakáty a obrazy. Ţáci jsou vybízeni k samostatnému
projevu, prezentují na počítači výsledky své práce a hledají informace na Internetu. Ţáci
řeší zadané úkoly pod vedením učitele v různě velkých skupinách nebo ve dvojicích.
Velký důraz je kladen na samostatnou práci mimo vyučování. Ţáci doma na PC písemně
zpracovávají domácí slohové práce, jako například ţádost o zaměstnání nebo studijní stáţ v
zahraničí, ţivotopis, formuláře apod. Tím jsou ţáci vedeni k tomu, aby se byli schopni po
ukončení studia na střední škole uplatnit ve svém oboru a mohli se i nadále odborně
vzdělávat a zdokonalovat.
Rozvoj aktivních komunikačních dovedností je ve výuce anglického jazyka povaţován
za klíčový. Minimální rozsah slovní zásoby pro jednotlivé ročníky je 570 lexikálních jednotek.
V návaznosti na odborná témata pro oblasti architektura, bydlení, vybavení domu apod.
musejí ţáci zvládnout jistý rozsah odborné slovní zásoby. Konverzace k průřezovým
tématům, argumentace pro i proti, diskuse, panelová diskuse, vyjadřování vlastního názoru,
hodnocení atd. jsou nedílnou součástí výuky anglického jazyka. Ţáci prokazují úroveň
komunikativní kompetence prostřednictvím řečových dovedností na základě osvojených
jazykových prostředků, za pomoci vhodných komunikačních strategií, v rámci komunikačních
situací a tematických celků. Od 1. ročníku je ţákům umoţněno pracovat s testy
k mezinárodním jazykovým certifikátům na úrovni KET, PET, čímţ jsou současně
připravování k novému pojetí státních maturit a nabízí se jim moţnost ještě v průběhu studia
či po jeho ukončení, sloţit mezinárodní jazykovou zkoušku Cambridge Examination. Své
komunikační schopnosti si mohou ţáci ověřit rovněţ v konverzační soutěţi v anglickém
jazyce. Pravidelně jsou pořádány zahraniční exkurze, jejichţ cílem je posílit zájem ţáků o
komunikaci v anglickém jazyce. Ţáci si takto mohou ověřit nabyté vědomosti v praxi.
Hodnocení ţáků vychází ze školního klasifikačního řádu. Dvakrát ročně píší ţáci
všech ročníků test ověřující jejich jazykové znalosti (gramatiku, poslech a porozumění
čtenému textu) a dvakrát ročně se ověřuje schopnost ţáků vypořádat se s psaným projevem.
Tyto čtyři písemné práce jsou povaţovány za klíčové. Všechny jsou hodnoceny známkami v
rozsahu od 1 do 5.
Hodnocení průběţné práce a znalostí ţáků se provádí kaţdou vyučovací hodinu, a to
buď slovně, anebo klasifikací. Hodnotí se ústní projev ţáka, orientační testové úlohy
(připravené učitelem nebo standardizované), práce na projektech i domácí práce.
Ţáci řeší jak uzavřené testové úlohy (s vícenásobným přiřazením), tak úlohy otevřené
(se stručnou odpovědí). K hodnocení testů slouţí bodová tabulka vycházející z Katalogu
poţadavků k maturitní zkoušce (zpracoval Cermat). Rozsah poţadavků pro hodnocení ţáků
(hloubka a porozumění učivu, schopnosti aktivně aplikovat získané dovednosti v praxi,
samostatně zpracovat a vytvořit práci podle zadaného úkolu v souladu s průřezovými tématy)
je specifikován pro jednotlivé ročníky. Základem je dokument Společný evropský referenční
rámec.
Významnou součást hodnocení tvoří motivační, informativní a výchovné funkce.
Hodnocení ústního projevu probíhá jak klasickou formou, Vyučující hodnotí sám slovně
nebo klasifikací, tak způsobem kolektivního hodnocení, sebehodnocení či pomocí soutěţí.
40
Anglický jazyk
Způsoby hodnocení spočívají v kombinaci známkování, slovního hodnocení, vyuţívání
bodového systému i procentuálního vyjádření úspěšnosti.
Občan v demokratické společnosti: Vzájemný vztah mezi ţáky samotnými a mezi ţáky
a vyučujícími významně přispívá k vědomí, ţe ţáci jsou plnoprávnými občany naší
demokratické společnosti. V anglickém jazyce, stejně jako v mateřském, se ţáci mohou
vyjadřovat ke všem společensky významným tématům. Moţnost diskuse na dané téma
pomáhá rozvíjet a formovat osobnost ţáka.
Člověk a ţivotní prostředí: Interpretace názorů během konverzace o problematice
utváření ţivotního prostředí také formuje názory ţáků.
Člověk a svět práce: Neméně významná je i nepřímá příprava ţáků na budoucí povolání
a jejich seznámení se světem práce prostřednictvím vyplňování ţádostí o práci, sestavování
ţivotopisu a dalších písemností nezbytných pro zapojení ţáků do pracovního procesu.
Vzdělávání v anglickém jazyce je přizpůsobeno také oblasti architektury a stavebnictví, jeţ
koresponduje s technickým zaměřením ţáků naší střední školy.
Informační a komunikační technologie: Během výuky anglického jazyka se ţáci také
seznámí s odborným jazykem pouţívaným v oblasti komunikační technologie. Na PC ţáci
pracují s výukovými programy, jsou schopni vyuţívat slovníky a orientují se na Internetu, kde
dokáţou nalézt potřebné informace i na anglických vyhledávačích.
Výsledky vzdělávání a kompetence společné pro všechny čtyři
ročníky





Ţák:
rozumí probranému učivu u všech pouţívaných řečových dovedností;
při poslechu rozpozná téma, vystihne hlavní myšlenku, porozumí orientačním pokynům
a odpovídajícím technickým informacím;
při čtení rozpozná hlavní závěry textu, porozumí pocitům autora, popisu událostí
i výstavbě textu, dokáţe shromáţdit informace, porozumět návodům, značením nebo
pokynům a odhadnout význam neznámých výrazů;
v písemném projevu dovede napsat vzkaz, email, neformální i formální dopis nebo esej
na dané téma v rozsahu 250 slov;
dokáţe ústně vyjádřit své myšlenky, přesvědčení, sny a pocity, srovnávat různé alternativy,
vysvětlit problém, reprodukovat přečtený text a rozvinout argumentaci.
41
Anglický jazyk
Ročník: 1.
hodin týdně 3,
1.













1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
1.8
2.




Kaţdodenní ţivot, bydlení
Ţák:
dovede pouţívat slovesa to be, to have, umí vytvořit otázku a stručně na ni odpovědět,
je schopen převést větu do záporu;
je schopen pouţívat existenční vazbu there is/are ve spojení s místními předloţkami, umí
popsat obrázek místnosti;
umí vyjádřit časový údaj, je schopen pouţívat předloţky pro vyjádření času;
umí rozlišit uţití členu určitého a neurčitého;
vystihne hlavní myšlenku textu a odhadne smysl neznámých slov, dokáţe
vyřešit
uzavřené úlohy s výběrem odpovědi i úlohy přiřazovací;
dovede vyuţívat lexikální prostředky ve spojení se slovesy do, have, make;
pouţívá gramatické prostředky vyjadřující pravidelné opakování děje v přítomnosti –
often, usually, always, sometimes, never, every day, on Mondays apod.;
dokáţe pouţívat přítomný čas prostý, umí vytvořit otázku, odpovědět na ni a převést
větu do záporu;
umí vyjádřit schopnosti a dovednosti pomocí modálního slovesa can;
dokáţe komunikovat na téma kaţdodenní činnosti;
zná slovní zásobu pro bydlení, popis domu, místnosti;
popíše vlastními slovy svůj dům/byt, svůj pokoj a jeho vybavení;
napíše dopis kamarádovi.
Učivo:
Sloveso to be, to have
Existenční vazba there is/are, předloţky místní
Vyjádření času, Časové předloţky
Přítomný čas prostý, otázky, odpovědi, zápor, frekvenční příslovce,
příslovce
pro opakování činnosti (every day, on Mondays atd.)
Vazby se slovesy do, have, make
Slovní zásoba a fráze: bydlení, popis domu, bytu, místnosti a vybavení
Modální sloveso can/can´t (vyjádření schopnosti)
Shrnující písemná práce: dopis novému kamarádovi o sobě, své rodině, koníčcích, škole
bydlení apod.
Cestování
Ţák:
rozumí textu, reaguje na otázky zjišťující porozumění textu, odhaduje význam
neznámých slov a dokáţe je nahradit synonymy, dovede přiřadit opaky slov k přídavným
jménům;
umí najít v textu sloţená slova, rozumí jejich tvorbě a sám dovede vytvořit další slova
sloţená;
rozpozná rozdíl mezi podstatným jménem počitatelným a nepočitatelným, rozumí, kdy je
nutné pouţít člen neurčitý a/an a výraz some, how many/how much;
umí pouţívat výrazy some/any v otázkách a po záporu;
42
Anglický jazyk

2.4
2.5
2.6
porozumí poslechovému cvičení na téma cestování, umí pouţívat lexikální prostředky
pro cestování jednotlivými dopravními prostředky;
dokáţe se zeptat na cestu a poskytnout turistovi informaci, jak se dostat na určité místo;
aktivně zná lexikální prostředky pro orientaci ve městě, názvy budov, institucí, zajímavých
míst apod., umí tyto pouţít v rozhovoru;
vystihne hlavní myšlenku textu a odhadne smysl neznámých slov, dokáţe vyřešit uzavřené
úlohy s výběrem odpovědi i úlohy přiřazovací;
je schopen pouţít sloveso to be a vazbu there was/were v minulém čase;
umí napsat pozvánku.
Učivo:
Slovní zásoba: cestování, dopravní prostředky, názvy budov, institucí, zajímavých míst,
památek apod., orientace ve městě
Tvoření slov: sloţená slova
Počitatelná a nepočitatelná podstatná jména, uţití členu a/an, výrazy some, any, how
many, how much
Čtení s porozuměním: Edinburgh
Minulý čas slovesa to be a existenční vazby there was/were
Psaní: pozvánka, ţádost, nabídka, návrh
3.
Věda a technika





2.1
2.2
2.3






3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
4.




Ţák:
vyhledá v textu poţadované informace a dokáţe rozhodnout o správnosti tvrzení;
rozšíří své vyjadřovací kompetence o znalost slovní zásoby v oblasti vědy a techniky;
je schopen pouţívat přítomný čas průběhový, chápe rozdíl mezi přítomným časem
prostým a průběhovým;
popíše aktivity na obrázcích v učebnici, přičemţ vyuţívá přítomný čas průběhový;
je schopen hovořit o současném technickém pokroku a jeho vyuţití v běţném ţivotě
(telefonování, sledování televize), vyuţívá odpovídající slovní zásobu a fráze včetně
frázových sloves;
umí napsat email kamarádovi.
Učivo:
Slovní zásoba: věda a technika
Přítomný čas průběhový, srovnání přítomného času prostého a průběhového
Diskuse o moţnostech vyuţití telefonu (mobilního telefonu) a televize
Nácvik rozhovoru o vyuţití technických vymoţeností v běţném ţivotě, diskuse o jejich
pozitivních a negativních aspektech
Email kamarádovi: vyuţití formy pozvánky, nabídky, ţádosti nebo návrhu (v návaznosti
na dovednosti lekce 2)
Země a vesmír, film
Ţák:
rozumí textu, reaguje na otázky zjišťující porozumění textu, na jeho základě parafrázuje
Klíčové informace;
doplní slovní zásobu o běţné druhy zvířat, rostlin, typy krajiny a další zeměpisné údaje;
rozlišuje pravidelná a nepravidelná slovesa, je schopen uţívat minulý čas prostý
ve všech typech sdělení (včetně otázky, stručné odpovědi na otázku a záporného
vyjádření);
vystihuje Klíčové informace na základě slyšené nahrávky několika mluvčích a dovede
k jednotlivé nahrávce přiřadit správného mluvčího a bliţší informace;
43
Anglický jazyk


4.5
diskutuje o typech filmů, vyuţívá vhodná frázová slovesa;
reprodukuje slyšený telefonický rozhovor, je schopen vyuţít slovní zásoby a frází
pro téma trávení volného času, umí navrhnout činnost a reagovat na návrh;
dovede sumarizovat nejdůleţitější informace z přečteného textu o letech do vesmíru,
aplikuje minulý čas v textu ve spojení s výrazy ago;
napíše pohlednici o výletu, cestě o prázdninách.
Učivo:
Slovní zásoba: příroda (zvířata, rostliny, druhy krajiny, zeměpisné údaje)
Minulý čas prostý, pravidelná a nepravidelná slovesa, tvoření otázky, stručná odpověď
na otázku, záporné vyjádření, uţití tvaru ago
Diskuse o sledování filmů, oblíbených ţánrech
Lety do vesmíru: jejich historie, aplikace minulého času prostého a výrazových prostředků
pro minulý čas (ago)
Pohlednice, ve které se popisuje prázdninová cesta nebo výlet
5.
Rodina a přátelé


4.1
4.2
4.3
4.4
5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
Ţák:
analyzuje dané výrazy v textu, přiřadí jednotlivé členy rodiny k obrázku, popíše jednotlivé
osoby na obrázku;
rozlišuje stupňování přídavných jmen krátkých, dlouhých a nepravidelných, aplikuje
stupňovaná přídavná jména ve větě;
analyzuje informace z nahrávky a vybere mezi alternativami při popisu osoby;
diskutuje o charakterových vlastnostech lidí, popíše osoby na obrázku;
přiřazuje údaje k obrázku dle slyšené nahrávky v restauraci, aplikuje slyšené fráze
při objednávání jídla v restauraci;
sumarizuje informace o vzdělávání a jazykových školách v Británii dle přečteného textu;
zdůvodní pouţití členu určitého a neurčitého v textu, vybere vhodnou alternativu;
napíše slohovou práci o svém kamarádovi, provede popis postavy a charakterizuje jeho
vlastnosti.
Učivo:
Slovní zásoba: rodina, členové rodiny, přídavná jména pro popis osoby a vlastností
Stupňování přídavných jmen krátkých, dlouhých, nepravidelných
Slovní zásoba: v restauraci
Vzdělávání ve Velké Británii, jazykové školy
Uţití členů a/an, the
Popis osoby: popis postavy včetně charakterových vlastností
6.
Práce a zaměstnání













Ţák:
orientuje se v textu, dokáţe popsat obrázky a vybrat správnou alternativu k otázkám
k textu, dokáţe přiřadit k sobě patřící dvojice přídavných jmen;
v samostatném projevu dokáţe aplikovat fráze k oblasti práce a zaměstnání , doplňuje
je vhodně v textu;
dokáţe rozlišit způsoby pouţití slovesa must a opisné tvary modálního slovesa have to,
don´t have a aplikuje je v textu i vlastních větách;
na základě poslechu přiřadí druhy zaměstnání k obrázkům, jednotlivým mluvčím
a přiřadí specifické informace;
na základě vyslechnutého textu hovoří o svých představách o budoucím povolání,
hovoří o různých povoláních a specifikuje vlastnosti a schopnosti, diskutuje o výhodách
44
Anglický jazyk
6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
6.6
6.7
a nevýhodách jednotlivých povolání;
na základě přečteného textu sumarizuje specifické informace o práci v zahraničí, přiřadí
správné odpovědi k otázkám, aktivně se účastní diskuse o studiu a práci
v zahraničí;
monitoruje uţití tvarů should/shouldn´t pro poskytování rad a doporučení;
napíše neformální dopis, rozlišuje jednotlivé části dopisu.
Učivo:
Slovní zásoba: práce, zaměstnání
Modální sloveso must, have to, don´t have to
Vazba přídavného jména s předloţkou
Pracovní pohovor
Diskuse o svém budoucím povolání, práci v zahraničí
Poskytování rad a doporučení (should/shouldn´t)
Neformální dopis: dopis kamarádovi
7.
Hudba











7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
Ţák:
orientuje se v textu, dokáţe přiřadit obrázky k jednotlivým druhům hudby;
dokáţe přiřadit k sobě patřící dvojice sloves a podstatných jmen z hudebního prostředí;
vlastními slovy převypráví text;
rozliší minulý čas průběhový od prostého, dovede jej aplikovat v textu;
na základě poslechu rozliší správná tvrzení, rozliší přídavná jména v kladném
a záporném významu;
aplikuje slyšené fráze a dovede učinit objednávku v hotelu, restauraci;
monitoruje uţití vazeb po slovesech: infinitiv, gerundium;
napíše příběh, v němţ pouţívá vztaţná zájmena.
Učivo:
Slovní zásoba: hudba
Záporné předpony
Rezervace v hotelu, restauraci
Vazby slovesa s infinitivem a gerundiem
Příběh, nahrazování podstatných jmen zájmeny
45
Anglický jazyk
8.
Výzva – Jak být úspěšní?
8.2
8.3
8.4
8.5
8.6
8.7
Ţák:
objasní hlavní myšlenku textu, přiřadí názvy jednotlivých částí textu, reaguje na otázku
zjišťující porozumění textu;
vyhledá v přečteném textu frázová slovesa a doplňuje je v následujícím cvičení;
rozliší typy vyjádření budoucího času (will, going to, přítomný čas průběhový), aplikuje
vhodné tvary budoucího času v textu;
monitoruje vyuţití slovesa get;
na základě slyšeného textu přiřadí telefonický vzkaz k jednotlivým mluvčím, aplikuje
slyšené fráze ve vlastním rozhovoru;
vyhledá v textu specifické informace o Novém Zélandu a sumarizuje je, dovede o této
zemi stručně pohovořit;
pouţívá gramatické prostředky k vyjádření podmínkové věty 1. typu (podmínková věta
reálná ve vztahu k budoucnosti), aplikuje je při popisu situace na obrázku;
popíše město, rozšíří si slovní zásobu o lexikální prostředky pro pojmenování budov,
institucí, zajímavých míst a památek;
dovede se zeptat na cestu a poradit turistovi, jak se dostat na určité místo;
diskutuje o městě, v němţ ţije/studuje, dovede hovořit o kladných i záporných
stránkách;
napíše popis města, v němţ ţije.
Učivo:
Frázová slovesa put on, give up, hold on, turn back, carry on, fill in, pick up, sit down,
stand up
Budoucí čas: will, going to, přítomný čas průběhový
Vazby se slovesem get
Telefonický vzkaz
Podmínková věta 1. typu
Slovní zásoba: město, budovy, instituce, pamětihodnosti
Popis města
9.
Sport











8.1







Ţák:
orientuje se v textu, dokáţe přiřadit obrázky k jednotlivým druhům sportu, vlastními
slovy o nich dokáţe hovořit;
dokáţe přiřadit názvy sportů a sportovního vybavení k obrázkům;
aktivně vyuţije slovní zásobu v diskusi o sportech, jeţ jsou více nebo méně populární,
své stanovisko dokáţe zdůvodnit;
rozliší minulý čas prostý od předpřítomného času, dovede oba časy aplikovat v textu,
zdůvodní pouţití jednotlivých časů;
na základě poslechu doplní chybějící údaje v konverzaci o nemocech a zraněních,
vybere správnou alternativu v textu;
dovede říci lékaři, jaké má zdravotní potíţe a rozumí radám a doporučením lékaře;
popíše lidské tělo;
46
Anglický jazyk


monitoruje uţití výrazů just, yet;
vyplní dotazník a sestaví dotazník vlastní.
Učivo:
9.1 Slovní zásoba: sporty a hry
9.2 Předpřítomný čas a minulý čas
9.3 Slovní zásoba: nemoci, zranění, popis lidského těla
9.4 Předpřítomný čas: just, yet
9.5 Dotazník
10.









10.1
10.2
10.3
10.4
10.5
10.6
10.7
Reklamy a vynálezy
Ţák:
v textu vyhledá slovní zásobu pro téma reklamy, nakupování, rozliší slovesa pro
nakupování;
v textu dedukuje uţití trpného rodu v přítomném čase, doplní vhodné tvary;
dle obrázků popíše jednotlivé kroky, jak postupovat při vytvoření reklamy na nový
vynález;
v nahrávce vyhledá specifické odpovědi a přiřadí správná tvrzení, vlastními slovy
hovoří o situacích na obrázcích;
diskutuje o moţném způsobu nakupování;
dokáţe nakoupit různé druhy zboţí, umí se zeptat na cenu, velikost, barvu, mnoţství;
z uvedeného příkladu vyvodí způsob uţití trpného rodu v minulém čase, aplikuje
jej v následujícím textu;
rozumí reklamám a letákům propagujícím různé druhy zboţí, diskutuje o výhodách
a nevýhodách reklam a propagačních letáků;
vytvoří reklamní leták na vybrané zboţí a ve dvojici předvede, jak by při reklamní akci
výrobek doporučili zákazníkům.
Učivo:
Slovní zásoba: nakupování
Slovesa earn, pay, afford, cost, sell, buy, save, spend
Trpný rod v přítomném čase
Popis postupu: reklama na nový vynález
Móda a nakupování
Trpný rod v minulém čase
Reklamy a letáky
47
Anglický jazyk
Ročník: 2.
hodin týdně 3,
1.
Komunikace
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
Ţák:
analyzuje text, reprodukuje obsah článku o studiu jazyků a jejich významu
pro vzájemnou komunikaci;
monitoruje vyuţití přítomného času prostého a přítomného, rozliší jejich vyuţití;
přiřadí chybějící údaje z vyposlechnutých vzkazů, rozliší, ve kterých situacích lze vzkazy
slyšet;
srovná rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou, specifikuje charakteristické rysy,
aplikuje zmíněné aspekty v textech, srovná slovní zásobu, pravopis, gramatiku;
reprodukuje slyšený rozhovor při orientaci ve městě, umí poradit cizinci, jak se dostat
na poţadované místo;
diskutuje o postavení angličtiny mezi ostatními světovými jazyky;
monitoruje uţití modálního slovesa can/can´t, be able to, aplikuje v textu i ve vlastních
větách;
vyplní formuláře dotazníku, ţádosti, objednávky;
vytvoří vlastní dotazník o ţivotním stylu nebo osobnosti;
ve skupině diskutuje o charakteristických rysech ţivotního stylu a osobnosti v současné
době.
Učivo:
Slovní zásoba: komunikace, světové jazyky
Přítomný čas prostý a průběhový (forma, uţití, příslovečná určení času)
Zapisování vzkazů
Orientace ve městě
Světové jazyky a angličtina (základní informace)
Modální slovesa can, can´t, be able to
Dotazník a popis osobnosti
2.
Kulturní a společenský ţivot
















2.1
2.2
2.3
2.4
Ţák:
parafrázuje text o tom, jak se stát úspěšným;
aplikuje minulý čas prostý a průběhový v textu, vysvětlí rozdíl mezi oběma typy
minulého času;
v poslechu rozliší poţadované informace, rozhodne, která tvrzení jsou pravdivá;
aplikuje fráze slyšeného textu ve vlastním rozhovoru, diskutuje o aktivitách ve volném
čase;
zopakuje uţití členu neurčitého a určitého, rozhodne o uţití členů v textu a zdůvodní
jejich pouţití;
napíše krátký vzkaz kamarádovi.
Učivo:
Slovní zásoba: společenský ţivot
Přídavná jména a jejich opačné významy
Minulý čas prostý a průběhový, nepravidelná slovesa
Slovní zásoba: kultura
48
2.5
2.6
Člen určitý a neurčitý
Krátký vzkaz kamarádovi
3.
Domov a rodina








Anglický jazyk
Ţák:
reprodukuje přečtený text o rodině;
rozliší frázová slovesa bring up, grow up, look after, take care, put up with;
sumarizuje znalosti o stupňování přídavných jen, aplikuje stupňování při
popisu
obrázků;
na základě slyšeného rozhovoru diskutuje o vztazích mezi členy rodiny;
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
3.8
rozliší správnost tvrzení a specifikuje odpovědi na otázky na základě přečteného textu;
zapamatuje si důleţité informace z textu o významných dnech v USA a pohovoří o nich;
rozliší vztaţná zájmena a aplikuje je v textu;
vytvoří leták, pozvánku, nabídku.
Učivo:
Slovní zásoba: rodina
Frázová slovesa grow up, bring up, look afteer, take care, put up with
Kolokace se slovesem get, make
Stupňování přídavných jmen krátkých, dlouhých, nepravidelných
Slovní zásoba: bydlení
Významné dny v USA
Vztaţná zájmena
Leták, nabídka, pozvánka
4.
Tělo a duše












4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
Ţák:
vystihne hlavní myšlenku textu a význam neznámých slov, dokáţe vyřešit uzavřené úlohy
s výběrem odpovědi i úlohy přiřazovací;
diskutuje o textu a vybere z textu správné odpovědi;
rozliší významy přídavných jmen zakončených -ed/-ing ;
monitoruje uţití předpřítomného času;
dle slyšené nahrávky rozhodne, který z mluvčích má zmíněné zdravotní potíţe;
pojmenuje jednotlivé části lidského těla;
přiřadí jednotlivé texty k obrázkům jídla, k přídavným jménům přiřadí přídavná jména
opačného významu;
diskutuje o typických jídlech ve Velké Británii, doplní svá oblíbená jídla;
na základě slyšených dialogů vybere důleţité fráze pro zdůvodňování, přesvědčování
a vyuţije je ve vlastním rozhovoru;
z textu o Aljašce vybere důleţité informace a diskutuje o nich;
uvede vztah mezi uţitím předpřítomného času a minulého času, porozumění prokáţe
tvořením vlastních vět;
napíše dopis kamarádovi, seřadí části dopisu do správného pořadí, rozliší formální
a neformální jazykové prostředky ve formálním a neformálním dopise.
Učivo
Slovní zásoba: lidské tělo, zdraví
Předpřítomný čas prostý
Jídla v Británii
Zdůvodňování
Přesvědčování
49
Anglický jazyk
4.6 Základní údaje o Aljašce
4.7 Předpřítomný čas a minulý čas, srovnání
4.8 Dopis kamarádovi: části dopisu, výrazové prostředky
5.
Svět kolem nás
5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
5.7
Ţák:
diskutuje o počasí, přírodních jevech a vyuţívá k tomu obrázky;
reprodukuje text o ţivotním prostředí, globálním nebezpečí;
analyzuje způsoby uţití budoucího času, rozliší formy vyjádření budoucího času
v textech, zdůvodní jejich uţití;
na základě poslechu přiřazuje správné odpovědi k jednotlivým předpovědím počasí;
vybere vhodné kombinace přídavných a podstatných jmen, uvede příklady jejich uţití
ve vlastních větách o počasí;
aplikuje slyšené fráze z rozhovorů, vyjadřuje přání, plánování, rozhodování;
dedukuje vyuţití modálního slovesa must, mustn´t, have to, be allowed to, aplikuje
je v textu, opraví nesprávné uţití modálních sloves;
aktivně vyuţije modální sloveso must, mustn´t, have to, be allowed to v rozhovoru;
napíše pohled z prázdnin, dovolené, pouţije v něm vhodné spojovací prostředky and,
but, so, because;
provede rozbor vyuţití časů v textu (dopis).
Učivo:
Slovní zásoba: počasí, zeměpisné údaje
Budoucí čas: will, going to, přítomný čas průběhový
Slovní zásoba: předpověď počasí
Přání, plánování
Vyprávění o budoucnosti
Modální slovesa must, mustn´t, have to, be allowed to
Psaní pohlednice, osobního dopisu, spojky and, but, so, because
6.
Nové horizonty










Ţák:

vystihne hlavní myšlenku textu a odhadne smysl neznámých slov, dokáţe vyřešit uzavřené
úlohy s výběrem odpovědi i úlohy přiřazovací;

diskutuje o moţnostech práce v zahraničí;

analyzuje uţití předpřítomného času průběhového v textu, aplikuje výrazy since, for;

ve vyposlechnuté nahrávce rozpozná specifické údaje v promluvách jednotlivých mluvčí;

přiřadí poţadavky na zaměstnání k inzerátům s nabídkou práce;

na základě poslechu vyuţívá frází v přijímacím pohovoru do zaměstnání ;

interpretuje obsah textu o vzdělání ve Velké Británii, srovná moţnosti studia ve Velké
Británii a České republice;

monitoruje tvary končící na -ing po slovesech a po předloţkových vazbách;

napíše dopis se ţádostí o zaměstnání ;

napíše ţivotopis.
Učivo:
6.1 Slovní zásoba: zaměstnání
6.2 Předpřítomný čas průběhový
6.3 Pracovní moţnosti a ţádost o pracovní místo
50
Anglický jazyk
6.4
6.5
6.6
6.7
Vzdělání ve Velké Británii
Gerundium
Dopis: ţádost o zaměstnání
Ţivotopis
7.
Sport








7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
7.7
Ţák:
vlastními slovy reprodukuje text, prokáţe znalost slovní zásoby pro oblast sportu a her;
demonstruje pouţití předminulého času ve vlastních větách, rozliší uţití minulého
a předminulého času;
na základě vyslechnuté nahrávky specifikuje údaje;
navrhne průzkum zájmu o sportovní aktivity;
diskutuje o oblíbených sportech;
uţívá modální slovesa may, might, could, tvary probably, definitely;
vybere v textu vhodné tvary modálních sloves a zdůvodní jejich pouţití;
napíše dopis do časopisu o oblíbených sportech pro celou rodinu.
Učivo:
Slovní zásoba: sporty
Sloţená slova
Předminulý čas
Předminulý a minulý čas
Oblíbené sporty
Modální slovesa may, might, could, výrazy probably, definitely
Dopis do časopisu
51
Anglický jazyk
Ročník: 3.
hodin týdně 3,
1.




1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
1.8
2.





2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
Austrálie
Ţák:
dovede vyuţívat lexikální prostředky, jimiţ popisujeme nezvyklé aţ strašidelné události,
a vytvořit záporné tvary slov pomocí předpon;
pouţívá gramatické prostředky vyjadřující pravděpodobnost budoucích dějů nebo
nepravděpodobnost dějů v současnosti a vytváří věty s modálním významem
doporučení;
rozsah získané slovní zásoby umoţňuje ţákům komunikovat na téma nezvyklých situací
a v souvislém projevu sdělit základní informace o jedné z anglicky mluvících zemí,
Austrálii;
popíše vlastními slovy krátký obrázkový příběh, vytvoří myšlenkově vhodně
strukturovaný text, v němţ vyuţije získané jazykové dovednosti.
Učivo:
Odlišné významy slov
Záporné předpony
První a druhý podmiňovací způsob
Dvojí podoba modálního slovesa měl by (should, ought to)
Fráze vyjadřující vlastní názor nebo hodnocení
Popis zvláštní aţ strašidelné události
Nezvyklá australská příroda
Shrnující písemná práce: povídka podle obrázkového příběhu popisující nezvyklou
událost
Komunikační moţnosti
Ţák:
odhaduje význam neznámých slov a dokáţe je nahradit synonymy;
správně aplikuje předloţky do vět s časovými údaji a specifikuje minimální významové
nuance mezi jednotlivými předloţkami;
rozpoznává trpné větné konstrukce, převádí je do činného rodu a samostatně produkuje
výpovědi v pasivu, chápe principy pouţití trpného rodu v anglickém jazyce, správně
uvádí spojení frekventovaných přídavných jmen s předloţkami;
porozumí poslechovému cvičení na téma moţného ţivota ve vesmíru, diskutuje
o moţnostech moderních technologií a úroveni ţivotního stylu v současné globalizované
kultuře;
aktivně vyuţívá moderní komunikační prostředky, respektive umí vytvořit emailovou
zprávu, a rozpozná formální a neformální jazykové výrazy;
Učivo:
Frázová slovesa
Časové předloţky
Trpný rod v přítomném a minulém čase
Vazby pouţívané při popisu obrázků, událostí atp.
Vesmírný výzkum a moderní Informační technologie v současném světě
Email: rozdíl mezi formálním a neformálním písemným vyjadřováním
52
Anglický jazyk
3.
Kanada
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
Ţák:
vyhledá v textu poţadované informace a dokáţe je prakticky vyuţít na úkolech navazujících
na výchozí článek;
rozšíří své vyjadřovací kompetence o znalost dalších frázových sloves a podstatných
jmen spojených s cestováním a dovolenou;
je schopen převádět přímou řeč na nepřímou a chápe pravidla při posunu
gramatických časů, navíc obohatí svou jazykovou vybavenost o nová modální
slovesa vyjadřující nutnost a potřebu;
postihne hlavní myšlenku ustálených hlášení ve veřejných prostorech a reprodukuje
základní údaje, vyjadřuje názor na ideální dovolenou, pomocí ustálených frází si
rezervuje ubytování a také vlastními slovy popíše své poslední prázdniny;
napíše formální ţádost cestovní agentuře o rezervaci ubytování.
Učivo:
Kolokace k tématu cestování
Nepřímá řeč
Rozdíly v pouţití sloves have to a need to
Nácvik porozumění veřejným hlášením (letiště, nádraţí)
Cestování po Kanadě, zajištění dopravy a ubytování
Formální dopis cestovní kanceláři: stíţnost
4.
Vzdělání u nás a v anglicky mluvících zemích





4.4
4.5
4.6
Ţák:
objasní výrazy obsaţené v odborném textu a na jeho základě parafrázuje Klíčové
informace;
ze získané slovní zásoby vyvozuje přesný smysl příslovcí vyjadřujících mnoţství;
ujasní si smysl jiţ známých modálních sloves, odlišuje jejich různé významy a vytváří
jejich nové tvary;
vystihuje Klíčové informace na základě slyšeného oznámení a zařazuje do jeho interpretace
nová přídavná jména uvádějící charakterové vlastnosti;
modeluje diskusi na téma odborné kvalifikace zaměstnanců;
vytvoří zpola formální dopis, v němţ uděluje rady týkající se ubytování v cizí zemi.
Učivo:
Slova s podobným významem
Modální slovesa vyjadřující schopnost, logický závěr, nutnost, povinnost, moţnost
a ţádost
Diskuse na téma, zdali souvisejí charakterové vlastnosti se správným výběrem budoucí
profese
Popis charakterových vlastností
Moţnosti vzdělávání u nás, ve Velké Británii a v USA
Dopis, ve kterém radíme neznámé osobě, kde se ubytovat v okolí našeho bydliště
5.
Sociální problémy






4.1
4.2
4.3



Ţák:
analyzuje dané výrazy v textu a ve cvičeních je správně začleňuje do jiného kontextu,
pouţívá odlišné významy frázového slovesa put;
odlišuje a posuzuje pouţití přítomného času prostého a průběhového v různých situacích a
shrnuje své znalosti o umístění přídavných jmen a příslovcí ve větě;
zjišťuje správné odpovědi na základě poslechu rádiového programu a vyuţívá slyšených
53
Anglický jazyk
5.7
výrazů v diskusi;
dovede hodnotit nejzávaţnější problémy ve společnosti (v rozhovoru s partnerem);
pošle emailovou poštou svůj osobní profil studentské pracovní agentuře.
Učivo:
Příslovce vyjadřující míru
Významy frázových sloves s put
Přítomný čas prostý a průběhový (slovesa, která netvoří průběhovou formu, příslovce
času a způsobu)
Člen určitý a neurčitý
Diskuse na téma zločin a trest
Hodnocení nejpalčivějších problémů současné společnosti (drogy, kriminalita
mládeţe aj.)
Ţádost o prázdninovou brigádu včetně osobnostního profilu
6.
Kulturní ţivot


5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
6.6
6.7
Ţák:
orientuje se v textu popisujícím ţivot pravěkých lidí a předvídá pouţívání různých typů
a forem minulého času;
odhaduje význam předloţek na základě přečteného textu;
uplatňuje své gramatické znalosti v diskusi o vývojových změnách Člověka;
popíše historii zajímavého místa, srovná kulturní ţivot naší společnosti a anglicky
mluvících zemí z pohledu současnosti i na základě odlišného historického vývoje;
seznamuje se s novou slovní zásobou, která mu pomáhá popsat historické události.
Učivo:
Specifika odborně orientovaného textu
Frázová slovesa take off, give up, try on
Minulý čas prostý a průběhový
Trpný rod v minulém čase
Stupňování přídavných jmen a příslovcí
Popis kulturních událostí a srovnání moţností kulturního vyţití v různých oblastech
Popis kulturně zajímavého místa v některé z anglicky mluvících zemí
7.
USA











7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
7.7
Ţák:
orientuje se v textu popisujícím zaloţení města, odhaduje význam neznámých slov
a identifikuje je v textu;
uplatňuje v samostatném projevu přídavná jména, která popisují městskou architekturu;
dokáţe shrnout své znalosti o moţnostech vyjádření budoucnosti v anglickém jazyce
a aplikuje je v praxi při popisu plánovaného kurzu cizího jazyka v zahraničí;
vyjádří svůj názor na moţný způsob ţivota v budoucnosti;
pohovoří o ţivotě v USA na základě vyslechnutého textu a shrnujících cvičení;
vysvětlí v anglickém jazyce nedostatky zakoupeného zboţí a napíše formální stíţnost.
Učivo:
Slovní druhy a jejich místo ve větě
Různé způsoby vyjadřování budoucnosti
Podmiňovací způsob přítomný
Slovní přízvuk
Diskuse na téma budoucích moţností a jistot
Popis předpokládané budoucí návštěvy USA
Formální dopis: stíţnost
54
Anglický jazyk
Ročník: 4.
hodin týdně 4,
1.
Všude dobře, doma nejlépe (Česká republika)
1.6
1.7
Ţák:
dovede vyuţívat lexikální prostředky, pomocí kterých
popisujeme vztahy mezi
rodinnými příslušníky;
pouţívá gramatické prostředky s modálním významem povolení a zákazu v přítomném
i minulém čase;
dokáţe přesvědčit partnera o správnosti svého rozhodnutí;
umí vyjádřit základní fakta o své rodné zemi a městě tak, aby o nich mohl informovat
rodilého mluvčího;
sumarizuje důleţité informace o Velké Británii, Londýnu, USA a Kanadě;
napíše slohovou práci, ve které vyjádří svůj názor pomocí výčtu výhod a nevýhod.
Učivo:
Příslovce ve tvaru přídavného jména
Slovesa s různým významem
Modální slovesa s minulým infinitivem vystihující povolení, nutnost a zákaz
Jednoznačné vyjádření rozhodnutí, přesvědčování partnera během diskuse
Vyprávění o České republice, Praze a rodném městě (popis zajímavých míst, orientace
ve městě)
Reálie: Velká Británie, Londýn, USA a Kanada
Písemná práce o výhodách a nevýhodách moderních výrobků kaţdodenní potřeby
2.
Zdravý způsob ţivota a stravování






1.1
1.2
1.3
1.4
1.5






2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
2.7
2.8
2.9
2.10
Ţák:
rozlišuje v textu počitatelnost a nepočitatelnost podstatných jmen;
vyjadřuje své hodnocení a popis za pouţití vztaţných a předmětových vedlejších vět;
zjišťuje relevantní informace pomocí správně kladených otázek;
vyjádří názor na zdravý způsob ţivota, výţivy a význam sportu;
sumarizuje důleţité informace o různých typech komunikace, ţivotním prostředí;
stylisticky správně rozvrhne a v minulém čase napíše ţivotopis známé osobnosti.
Učivo:
Počitatelnost podstatných jmen
Vztaţné věty vypustitelné a nevypustitelné
Věty vedlejší předmětné
Otázky zjišťovací
Zdůvodňování jednání
Vyjádření názoru na zdravý ţivotní styl
Komunikace, její typy a vyuţití
Ţivotní prostředí
Sporty a hry
Ţivotopis známé osobnosti
55
Anglický jazyk
3.
Co tvoří náš dům? (základy stavitelství)

Ţák:
porozumí v běţné konverzaci různým významům stejně znějících slov;
odlišuje významové rozdíly v pouţívání prosté a průběhové formy předpřítomného času;
dokáţe rozeznat původ mluvčího podle výslovnosti (především rozpoznává americkou
a britskou výslovnost);
dokáţe shrnout své znalosti o výstavbě budov, vyjmenuje základní stavební materiály,
rozliší typy domů ve Velké Británii a České republice, podrobně popíše dům a jeho
vybavení;
vypráví o péči o zdraví;
diskutuje o významu kultury pro náš rozvoj a vyuţití volného času;
rozliší typy podnebných pásem a charakterizuje je, sumarizuje charakteristické prvky
pro jednotlivá roční období;
je schopen napsat hodnotící zprávu o známém výrobku.
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
Učivo:
Vícevýznamová slovesa a podstatná jména
Předpřítomný čas prostý a průběhový
Rozdíly mezi americkou a britskou angličtinou
Vnější popis domu, základní stavební materiály, řemeslné práce na stavbě, typy domů
Kultura
Podnebná pásma a počasí
Struktura a stylistické zásady hodnotící zprávy
4.
Bydlení u nás a ve světě







4.6
4.7
Ţák:
dokáţe pochopit záměr autora anglicky psané básně;
zdůvodní posun časů v anglických podmínkových větách a pouţívá je během hovoru;
jednoznačně vyjádří svá přání;
vede rozhovor o moţném, ale neskutečném problému;
rozliší jednotlivé stavební styly a analyzuje jednotlivé prvky stylů na obrázcích významných
architektonických památek;
vlastními slovy pohovoří o tradičních svátcích a významných dnech v České republice,
Velké Británii a USA;
ve slohovém útvaru popíše svá nesplněná přání a přání do budoucna.
Učivo:
Rozbor obsahu básně
Podmínkové věty nereálné minulé
Vyjadřování neuskutečněné moţnosti a pravděpodobnosti během diskuse
Architektura a typické znaky jednotlivých stylů
Tradiční české svátky, které doma rádi slavíme, ve srovnání s ostatními anglicky
mluvícími zeměmi
Pracovní výhody
Slohová práce: Co by se stalo, kdybych...
5.
Nástrahy cestování (sociální problémy, komunikace)

Ţák:
pochopí v textu přirovnání a shodu;







4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
56






Anglický jazyk
5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
5.7
5.8
5.9
vhodně aplikuje celou škálu forem minulých časů;
dá najevo svůj názor a zeptá se na zkušenosti z práce v zahraničí;
diskutuje o cestování, rozliší výhody a nevýhody různých dopravních prostředků;
pohovoří o cestě do zahraničí a její přípravě i moţných důsledcích;
diskutuje o sociálních problémech ve společnosti.
Učivo:
Spojky vyjadřující srovnání pravdivého s nepravdivým
Podstatná jména a přídavná jména vyjadřující pocity a nálady
Minulý čas prostý a průběhový
Předminulý čas prostý a průběhový
Diskuse na téma zaměstnání v zahraničí
Cestování
Sociální problémy ve společnosti
Komunikační prostředky
Cestopis
6.
Správný výběr (jak vytváříme své vlastní ţivotní prostředí)
6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
6.6
6.7
Ţák:
přesně vyjádří názor na svůj způsob ţivota (dochvilnost, pracovitost, ochota spolupracovat
aj.);
zná širokou škálu sloves, která uvádějí nepřímou řeč a vhodně je pouţívá;
umí bezpečně vyuţít časovou souslednost;
rozliší typy vzdělávacího systému v České republice, Velké Británii a USA;
popíše nakupování v hypermarketu a jiných typech obchodů;
vypráví o zvycích stravování v České republice, Velké Británii;
shrne své vědomosti o ţivotním prostředí a povypráví o něm s pouţitím všech dosud
zvládnutých jazykových prostředků;
na PC vytvoří správně strukturovaný ţivotopis a napíše ţádost o zaměstnání .
Učivo:
Slovní zásoba: hodnotíme sami sebe
Nepřímá řeč (věty oznamovací, rozkaz a ţádost, nepřímá otázka)
Vyjádření předpovědi, změny stavu
Vzdělávací systém v České republice a Velké Británii
Nakupování
Stravování
Ţivotopis a ţádost o zaměstnání
7.
Plány do budoucnosti














Ţák:
je schopen porozumět různým výslovnostním variantám anglického jazyka a orientuje se
v mezinárodní podobě fonetického přepisu;
uvědoměle uţívá nejběţnější způsoby obohacování slovní zásoby;
umí uţívat pravidla psaní;
sumarizuje přehled anglické a americké literatury, vypráví o významných uměleckých
dílech;
shrnuje poznatky o vědě a technice, vynálezech a objevech;
popíše charakterové vlastnosti členů své rodiny, jejich vzhled a povypráví
57
Anglický jazyk
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
o svých plánech do budoucnosti, včetně moţnosti studia v zahraničí.
Učivo:
Zvuková stránka jazyka, shrnutí (slovní přízvuk, intonace ve větách, větný přízvuk
a rytmizace věty)
Interpunkce, shrnutí (vedlejší věty, velká písmena)
Obohacování slovní zásoby odvozováním pomocí předpon a přípon
Vyprávění o rodině, představy o budoucím vzdělání a pracovním zařazení
Anglická a americká literatura
Věda a technika
8.
Co víme o anglicky mluvících zemích
7.1




8.1
8.2
8.3
8.4
8.5
8.6
8.7
8.8
8.9
8.10
8.11
8.12
Ţák:
prostřednictvím správného pouţití ve větě a ve správném tvaru ţák prokazuje znalost
slovesných časů v prosté i průběhové formě;
prokazuje znalost různých vazeb, pomocí kterých vyjadřujeme bývalý zvyk, blízkou
budoucnost, přání apod.;
vyuţívá svých znalostí o vedlejších větách pro srozumitelnější vyjadřování v anglickém
jazyce;
je schopen srovnat a vyhodnotit zvláštnosti ţivota v různých anglicky mluvících zemích.
Učivo:
Obohacování slovní zásoby, shrnutí (skládáním, konverzí, krácením a zkracováním)
Slovesné časy (shrnutí)
Větná skladba, shrnutí (slovosled, nutnost vyjádření podmětu, věty vedlejší)
Srovnání typického ţivotního stylu v Austrálii, USA, Kanadě a hlavním městě Velké
Británie, v Londýně
Odlišné významy slov
Záporné předpony
První a druhý podmiňovací způsob
Dvojí podoba modálního slovesa měl by (should, ought to)
Fráze vyjadřující vlastní názor nebo hodnocení
Popis zvláštní, aţ strašidelné události
Nezvyklá australská příroda
Shrnující písemná práce: povídka podle obrázkového příběhu popisující nezvyklou
událost
58
Dějepis
Dějepis
Dějepis je na středních odborných školách součástí společenskovědní sloţky všeobecného
vzdělávání, protoţe plní nezastupitelnou integrující roli při začleňování mladého člověka
do společnosti. Vychází z poznatků soudobých historických věd, a proto vytváří ţákovo
historické vědomí. Zároveň systematizuje různorodé historické informace, s nimiţ se ţák
ve svém ţivotě setkává (v masmédiích, v umění, při obecné výměně informací aj.), a sehrává
tak významnou úlohu v rozvoji jeho občanských postojů a samostatného myšlení.
Výuka dějepisu v odborném školství navazuje na znalosti ţáků získané v základním
vzdělávání a dále je rozvíjí tak, aby ţáci na základě poznání minulosti hlouběji porozuměli
současnosti. Dějepis spoluvytváří demokratické postoje ţáků, přispívá k eliminaci
netolerantních postojů, k samostatnému kritickému myšlení a odpovědnému jednání.
Ţák musí být veden tak, aby:









dovedl vyhledávat různé zdroje informací o historii a uměl s nimi pracovat (verbální,
ikonické, kombinované);
uvědomil si, jakým historickým vývojem vznikla dnešní podoba světa, a to hlavně
v evropském kulturním okruhu;
získal poznatky o národních dějinách, uvědomoval si svou národní a státní příslušnost;
dovedl zařadit regionální a národní dějiny do evropského a světového kontextu;
byl kritický, odpovědný a schopný si tvořit samostatný úsudek zaloţený na nezbytných
faktografických znalostech a intelektových dovednostech;
jednal v souladu s demokratickými občanskými ctnostmi, respektoval lidská práva, chápal
meze lidské svobody a tolerance, jednal solidárně a odpovědně, aby nositele jiných
názorů nepovaţoval za nepřítele, aby sebou nenechal manipulovat;
získal komunikativní dovednosti včetně správného pouţívání historické terminologie,
spisovného jazyka a stylistické úrovně svého projevu;
porozuměl vztahu člověka a přírody v plynutí historického času, aby byl schopen soucítit
s mimolidskou přírodou a zastával praktické postoje při její ochraně;
chápal hodnotu historických a kulturních památek a byl ochoten podílet se na jejich
ochraně.
Učivo tvoří systémový výběr z obecných (především evropských) a českých dějin, který
je řazen chronologicky. Jednotlivá historická období jsou zastoupena různou měrou, coţ je
dáno dotací dvou hodin v učebním plánu. Aby si ţák mohl učinit celistvější obraz o minulosti
lidstva, neopomněli jsme alespoň stručně informovat o dějinách pravěku a starověku
(vzhledem k jeho politickému a kulturnímu přínosu). Těţiště výkladu spočívá
ve středověkých a novověkých dějinách, neboť jejich studium a znalost vede k pochopení
přítomnosti. Učivo novodobých dějin bude stručněji z jiného hlediska probíráno i v hodinách
občanské nauky.
59
Dějepis
Faktografickou sloţku redukujeme, nikoliv minimalizujeme, protoţe bez zvládnutí nezbytné
faktografie nelze minulost poznat ani o ní uvaţovat. Zaměříme se na politické
a ekonomické dějiny, abychom v nich nalézali poučení pro současnost a budoucnost. Zmíníme i
regionální zvláštnosti. Stručně pojednáme o kulturních dějinách, protoţe literatuře
a písemnictví se věnuje literární výchova, stavební a výtvarné slohy jsou součástí výuky
architektury.
O celistvější výklad dějepisného učiva se snaţíme i proto, ţe se někteří naši ţáci hlásí na
fakulty architektury a vysoké školy humanitního zaměření.
1. ročník
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Úvod do předmětu
Starověk
Středověk
Raný novověk (16. – 18. století)
Novověk (19. století)
Pojetí výuky
Výuka dějepisu má být pro ţáka zajímavá a pozitivně motivující, má ţáka aktivizovat, má
rozvíjet jeho intelektové a komunikativní dovednosti a pozitivně ovlivňovat jeho hodnotovou
orientaci, proto se doporučuje vyuţívat širokého spektra metod, např. slovních (přednáška,
rozhovor, diskuse, výklad), heuristických, demonstračních, autodidaktických, metod
problémového výkladu, brainstormingu aj.
Učitel by měl vybrat důleţitá konkrétní historická fakta tak, aby ţáci, kt eří
pracují hromadně, samostatně, ve skupinách či ve dvojicích, porozuměli historickým
procesům a byli schopni určitých zobecnění, která jim pak umoţní porozumět dějinám, sobě
samým i jiným lidem, a tak přispívat k dobrému souţití občanů v našem státě i k dobrým
vztahům a k solidaritě s jinými lidmi na celém světě.
Výuka předmětu probíhá jak v kmenových, tak multimediálních učebnách, jeţ jsou
vybaveny moderní počítačovou a audiovizuální technikou.
Hodnocení ústního (minimálně jednou za pololetí) i písemného zkoušení (minimálně
jedenkrát za měsíc) vyplývá ze školního klasifikačního řádu. Doporučuje se pouţívat rovněţ
slovní hodnocení (učitelem i ţákem), neboť slouţí k sebehodnocení a motivuje k další práci.
Vyučující hodnotí kultivovaný jazykový projev, osvojené vědomosti, schopnost orientovat se
v historických souvislostech, aktivitu ve vyučovací hodině.
Občan v demokratické společnosti: Při poznávání světových i národních dějin je moţno
ţáky vést k demokratickému občanství, ke schopnosti orientovat se v médiích, vyuţívat je
a kriticky hodnotit. Vést je k tomu, aby nemysleli jen na sebe, ale aby se zajímali i o zájmy
veřejné, aby si váţili materiálních a duchovních hodnot, příznivého ţivotního prostředí, které
by měli chránit a uchovat pro budoucí generace. Vést je také k tomu, aby dokázali
odolávat názorové manipulaci, aby dovedli jednat s lidmi, diskutovat o citlivých nebo
kontroverzních otázkách, hledat kompromisní neagresivní řešení.
60
Dějepis
Člověk a ţivotní prostředí: V hodinách dějepisu se ţák učí poznávat svět a lépe mu
rozumět. Je upozorňován na fakt, ţe člověk je občansky i profesně odpovědný za stav
ţivotního prostředí, neboť např. pokrok v průmyslu a války naše ţivotní prostředí ovlivňují
negativně. Ţák se proto musí naučit pracovat s informacemi efektivně, aby se mohl orientovat
v současných globálních problémech lidstva.
Člověk a svět práce: Ve výuce dějepisu se ţák učí komunikovat, pracovat s informačními
médii, obhajovat svůj názor, seznamuje se s vývojovými zvláštnostmi regionu, jeţ mu mohou
pomoci orientovat se na trhu práce i v ţivotě.
Informační a komunikační technologie: Ţák je veden i v hodinách dějepisu k tomu, aby
aktivně vyuţíval při přípravě a realizaci referátů informačních a komunikačních technologií.
61
Dějepis
Ročník: 1.
hodin týdně 2,
1.
Úvod do předmětu
1.1
1.2
1.3
1.4
Ţák:
vysvětlí smysl poznávání minulosti a doloţí jej na příkladech;
objasní, proč je výklad minulosti variabilní a neuzavřený;
dokáţe se orientovat v mapě s vyuţitím legendy, rovněţ na Časové přímce;
uvědomí si přínos pravěku v souvislosti s rozvojem řeči, myšlení a náboţenství.
Učivo:
Způsoby, význam a variabilita poznávání minulosti
Periodizace historického vývoje
Práce s mapou, atlasem a časovou přímkou
Vznik a vývoj Člověka, řeči, myšlení, náboţenství, hospodářství
2.
Starověk




Ţák:
dokáţe na mapě lokalizovat nejvýznamnější starověké civilizace;
obecně charakterizuje epochu starověku;
na konkrétních příkladech doloţí kulturní a civilizační přínos staroorientálních
i antických zemí;

objasní vliv judaismu, křesťanství a antického dědictví na utváření Evropy.
Učivo:
2.1 Přínos staroorientálních civilizací současnosti – věda, kultura, náboţenství, filozofie
2.2 Hmotná i duchovní kultura antického světa a její přínos lidské civilizaci
2.3 Judaismus a křesťanství jako základ středověké a novověké civilizace v Evropě



3.







3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
Středověk
Ţák:
dokáţe na mapě lokalizovat nejvýznamnější středověké státní útvary, historicky důleţitá
místa;
obecně charakterizuje epochu středověku a jeho kulturu;
vysvětlí skladbu středověké společnosti;
popíše vliv církve na ţivot středověké společnosti;
vysvětlí počátky a následný vývoj českého státu;
objasní příčiny husitství a jeho význam v národních dějinách;
seznámí se s regionálními dějinami a památkami.
Učivo:
Vznik a vývoj středověké Evropy, středověká společnost a církev
Velká Morava
Český stát za Přemyslovců
Románská kultura
Český stát za Lucemburků
Krize středověké společnosti, husitství a jeho doznění v českých zemích
62
Dějepis
3.7 Gotická kultura
4.
Raný novověk (16. – 18. století)
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
4.7
4.8
4.9
Ţák:
dokáţe na mapě lokalizovat historicky důleţitá místa;
obecně charakterizuje významné společenské změny a kulturní přínos tohoto období;
vysvětlí význam zámořských plaveb;
vysvětlí pojmy reformace a rekatolizace, doloţí na konkrétních příkladech;
objasní nerovnoměrnost historického vývoje v raně novověké Evropě včetně rozdílného
vývoje politických systémů;
charakterizuje problémy začlenění českého státu do habsburského soustátí, popíše český
stavovský odboj a jeho důsledky;
vysvětlí význam osvícenství a osvícenských reforem;
dovede pohovořit o regionálních zvláštnostech.
Učivo:
Humanismus a renesance
Zeměpisné objevy
Reformace a protireformace
Nerovnoměrný vývoj v západní a východní Evropě
Absolutismus a počátky parlamentarismu
Český stát a počátky habsburského soustátí
Třicetiletá válka
Barokní kultura
Klasicismus a osvícenství
5.

















5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
Ţák:
na příkladu revolucí americké a francouzské vysvětlí problematiku boje za občanská
práva a vznik občanské společnosti;
popíše program a výsledky revolučního roku 1848 v českých zemích;
objasní vznik novodobého českého národa a jeho emancipační snahy;
popíše česko-německé vztahy a postavení Ţidů a Romů ve společnosti 19. století;
vysvětlí proces vzniku národních států v Německu a v Itálii;
popíše proces modernizace ve sféře výroby, dopravy, urbanizace a demografie
v souvislosti s regionem;
vysvětlí změny v sociální struktuře společnosti, postavení ţen, pokrok v sociálním
zákonodárství, ve vzdělání a vědě;
na konkrétních příkladech uměleckých památek charakterizuje vývoj umění v 19. století.
Učivo:
Vznik a rozvoj novodobé občanské společnosti, americká a francouzská revoluce
Napoleonské války
Revoluční rok 1848 v českých zemích a v Evropě
Národní hnutí v Evropě, vznik národních států v Německu a Itálii
Národní hnutí v českých zemích, vztahy mezi Čechy a Němci, postavení minorit,
dualismus
Modernizace společnosti, průmyslová revoluce a její uplatnění v regionu, urbanizace,
demografický vývoj
63
Dějepis
5.7 Věda, technika a umění v 19. století
6.









6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
Ţák:
vysvětlí rozdělení světa v důsledku koloniální expanze a rozpory mezi velmocemi;
popíše dopad první světové války na lidi na frontách, na obyvatelstvo v zázemí;
vysvětlí, jak a proč získali bolševici v Rusku moc;
objasní cíle prvního československého odboje a působení československých legií;
vysvětlí důsledky poráţky ústředních mocností a poválečné uspořádání světa;
dovede charakterizovat první Československou republiku, jejíţ demokracii umí srovnat
s poměry za tzv. druhé republiky;
charakterizuje situaci mezi válkami a popíše mezinárodní vztahy;
objasní vývoj česko-německých vztahů mezi dvěma světovými válkami.
Učivo:
Vztahy mezi velmocemi, Evropa v předvečer 1. světové války
První světová válka a její důsledky (české země za Velké války, vývoj v Rusku,
poválečné uspořádání světa)
Československo v meziválečném období
Vývoj autoritativních a totalitních reţimů v Německu a Rusku (SSSR)
Shrnutí, utřídění poznatků
64
Občanská nauka
Občanská nauka
Občanská nauka je součástí společenskovědní sloţky všeobecného vzdělávání. Cílem
předmětu je ţáka seznámit se společenskými, hospodářskými, politickými a kulturními
aspekty současného ţivota a s psychologickými, etickými a právními kontexty mezilidských
vztahů. Společenské problémy by měl nejen pojmenovat, popsat, objasnit a rozebrat jejich
podstatu, vymezit jejich příčiny a důsledky, vysvětlit jejich sociálně ekonomické a politické
souvislosti, ale především umět získané znalosti a dovednosti vyuţít v praktickém ţivotě,
dokázat se vyrovnat s problémy kaţdodenní praxe, dokázat posoudit a zváţit různé alternativy
jejich řešení, dokázat volit, navrhnout, zdůvodnit a obhájit vlastní přístup k jejich řešení.
Studium by ţáka mělo připravit na úspěšný, smysluplný a odpovědný osobní, občanský
a pracovní ţivot v podmínkách měnícího se světa. Vzdělávání proto bude směřovat k tomu,
aby si ţáci osvojili nástroje pochopení světa a rozvinuli dovednosti potřebné k učení, aby se
naučili vyrovnávat s různými situacemi, uměli pracovat v týmech, aby porozuměli sami sobě
v souladu s obecně přijímanými morálními hodnotami, jednali se samostatným úsudkem
a osobní odpovědností, aby se naučili ţít s ostatními, uměli spolupracovat, byli schopni
podílet se na ţivotě společnosti a aby v ní našli své místo.
Předmět přispívá k rozvoji následujících občanských a klíčových kompetencí. Vzdělávání
v občanské nauce má směřovat k tomu, aby ţáci:
 jednali odpovědně nejen ve vlastním zájmu, ale i pro zájem veřejný, dodrţovali zákony
a pravidla chování, respektovali práva a osobnost jiných lidí, jednali v souladu
s morálními principy a zásadami demokracie, zajímali se o politické a společenské dění
i o veřejné záleţitosti, chránili ţivotní prostředí, chápali minulost a současnost svého
národa v evropském a světovém kontextu, ţivot ctili jako nejvyšší hodnotu, uvědomovali
si odpovědnost za vlastní ţivot a byli připraveni řešit své osobní a sociální problémy,
nenechávali sebou manipulovat, tvořili si vlastní úsudek a byli schopni o něm diskutovat
(občanské kompetence);
 vhodně se prezentovali, srozumitelně a správně formulovali své myšlenky, aktivně
se účastnili diskusí, obhajovali své názory a postoje, respektovali názory druhých,
zaznamenávali podstatné myšlenky a údaje z textů a projevů, vystupovali v souladu se
zásadami kultury projevu a chování (Klíčové komunikativní kompetence);
 reálně odhadli své moţnosti, efektivně se učili, vyhodnotili dosaţené výsledky, vyuţívali
zkušenosti jiných, přijímali radu i kritiku, pečovali o své zdraví (Klíčové
personální kompetence);
 dokázali se adaptovat na měnící se podmínky, pracovali v týmu, plnili svěřené úkoly
a podněcovali práci týmu vlastními návrhy, předcházeli osobním konfliktům, nepodléhali
předsudkům (Klíčové sociální kompetence);
 volili prostředky a způsoby vhodné pro splnění jednotlivých aktivit, vyuţívali zkušeností
a vědomostí nabytých dříve;
 získávali informace z otevřených zdrojů (Internet), pracovali s informacemi;
 měli přehled o moţnostech uplatnění na trhu práce, měli reálnou představu o moţné
profesní kariéře, byli připraveni přizpůsobit se změněným pracovním podmínkám, uměli
65
Občanská nauka
vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, znali práva zaměstnavatelů
a zaměstnanců.
Důraz je kladen nikoliv na sumu teoretických poznatků, které jsou zejména prostředkem
ke kultivaci historického vědomí (především dějin 20. století), kultivaci politického, sociálního,
právního a ekonomického vědomí ţáků a k posilování jejich mediální gramotnosti, ale na
přípravu pro praktický ţivot a potřebu celoţivotního vzdělávání.
Učivo je z obsahového hlediska uspořádáno do tematických celků, které jsou řazeny
na základě logické posloupnosti, náročnosti, potřebnosti a mentální vyspělosti ţáků.
Z hlediska struktury cílových kompetencí je nejvíce pozornosti věnováno znalostem
s pochopením (45 %), aplikaci s analýzou (45 %), dále syntézou (5 %) a hodnocením (5 %).
Z hlediska tematických okruhů dominují témata Člověk jako občan, Člověk v dějinách,
Člověk a soudobý svět (celkem 50 – 60 %), dále Člověk a právo (10 – 15 %), Člověk
v lidském společenství (10 – 15 %), Člověk jako jedinec (5 – 10 %), Člověk a svět práce
(5 %), Člověk a svět (5 %), Člověk a jeho ochrana za mimořádných situací (5 %).
1. Člověk a jeho ochrana za mimořádných situací
2. Člověk v dějinách
2. ročník
3. Člověk a soudobý svět
4. Člověk jako jedinec
1. Člověk v lidském společenství
3. ročník
2. Člověk jako občan
1. Člověk a právo
4. ročník
2. Člověk, peníze a svět práce
3. Člověk a svět (praktická filozofie)
Pojetí výuky
Výuka občanské nauky má výrazný výchovný charakter. Vědomosti a zkušenosti, které
ţáci prostřednictvím předmětu získají, mají především pozitivně ovlivnit jejich hodnotovou
orientaci a postoje. Výuka má být pro ţáky zajímavá, stimulující a pozitivně motivující. Má
ţáky vybavit pro praktický ţivot. K tomu přispívá nejen učivo, ale i demokratické klima školy
a třídy. Výuku mohou doplnit mimotřídní a mimoškolní činnosti, ve čtvrtém ročníku
několikadenní exkurze v rámci projektového vyučování s jinými všeobecně vzdělávacími
i odbornými p ř e d m ě t y. Základní organizační formou je vyučovací hodina. Ţáci by měli mít
dostatek prostoru jednak prezentovat své názory a postoje, jednak si je dokázat obhájit.
K tomu by mělo přispět pouţívání aktivizujících metod, zejména slovních (beseda, rozhovor,
výklad, diskuse), dále metody heuristické, demonstrační, problémového výkladu,
brainstormingu. Nezanedbatelná bude samostatná příprava mimo vyučování s moţností
vyuţití moderních technologií při získávání informací a práce s tiskem.
Hodnotí se především hloubka porozumění společenským jevům a procesům, schopnost
kritického myšlení, funkční gramotnost ţáků a schopnost debatovat o učivu.
Hodnocení průběţně získávaných kompetencí by mělo učiteli slouţit zejména jako prvek
evaluace. Podkladem pro samotné hodnocení výsledků budou tito ukazatelé:
66
Občanská nauka
1. Desetiminutové písemné práce, asi 4 za pololetí.
2. Opakovací písemné práce z tematických celků (formou týmové spolupráce a prezentace).
3. Alternativou ústního zkoušení bude referát ţáka před třídou na předem zvolené téma
v rozsahu pěti minut. Hodnotí se nejen obsahová stránka, ale zejména samotná prezentace.
4. Doplňujícími ukazateli budou průběţné slovní hodnocení a sebehodnocení, která budou
slouţit jako motivační faktory pro další práci.
Občanská nauka prolíná všemi průřezovými tématy.
Občan v demokratické společnosti: Ve vztahu k tomuto tématu budou ţáci ve výuce
vedeni k tomu, aby:
 měli vhodnou míru sebevědomí a schopnosti morálního úsudku;
 dokázali si odpovědět na základní existenční otázky;
 hledali kompromisy a byli kriticky tolerantní;
 odolávali myšlenkové manipulaci;
 dovedli jednat s lidmi, diskutovat;
 angaţovali se i pro veřejné zájmy a ve prospěch jiných lidí;
 váţili si duchovních a materiálních hodnot, ţivotního prostředí a chránili je pro budoucí
generace.
Realizace tohoto průřezového tématu předpokládá vytvořit demokratické klima školy
(dobré přátelské vztahy mezi učiteli, ţáky a rodiči a mezi ţáky navzájem – ţáky respektovat
jako partnery, spoluhráče, ne jako soupeře), plánovat činnost ţáků i mimo vyučování
(pochopení demokracie v praxi, samostatná příprava a organizace společenských, kulturních
a sportovních akcí – týmová práce) a realizovat mediální výchovu.
Ve výuce občanské nauky se obsah tohoto průřezového tématu objevuje v několika
tematických celcích (Člověk v dějinách, Člověk a soudobý svět, Člověk v lidském
společenství, Člověk jako občan, Člověk a svět).
Člověk a ţivotní prostředí: Enviromentální problematika je rovněţ zahrnuta v oblasti
společenskovědní, ţáci budou vedeni k tomu, aby:
 učili se poznávat svět a lépe mu rozuměli (odpovědnost člověka za uchování přírodního
prostředí, schopnost orientovat se v globálních problémech lidstva, diskutovat a zaujímat
vlastní postoj k otázkám, jeţ se dotýkají existence a ţivota vůbec, hodnotit sociální
chování sebe i druhých);
 vytvářeli úctu k ţivé i neţivé přírodě, respektovali ţivot jako nejvyšší hodnotu;
 přijímali odpovědnost za vlastní rozhodování a jednání a prosazovali udrţitelný rozvoj;
 efektivně pracovali s informacemi;
 jednali hospodárně nejen z hlediska ekonomiky, ale i z hlediska ekologie.
Do výuky občanské nauky jsou začleněna témata jako globální problémy, demografie,
problematika drog, význam zdravé ţivotosprávy, hodnotové orientace člověka a mezilidských
vztahů pro celkový ţivotní styl jedince a společnosti.
Člověk a svět práce: Toto průřezové téma doplňuje znalosti a dovednosti ţáků související
s jejich uplatněním ve světě práce, budou vedeni k tomu, aby:
 uvědomili si zodpovědnost za vlastní ţivot, byli motivováni k aktivnímu pracovnímu
ţivotu;
 orientovali se ve světě práce, v hospodářské struktuře regionu, seznámili se
s alternativami profesního uplatnění;
67
Občanská nauka





orientovali se v informacích o profesních příleţitostech;
reálně dokázali zhodnotit nabídku z hlediska svých předpokladů;
prezentovali se při jednání s potenciálními zaměstnavateli;
pochopili práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů, aspekty soukromého podnikání;
orientovali se v oblasti zaměstnanosti.
V rámci občanské nauky je zařazeno v samostatném tematickém celku Člověk a svět
práce několik témat (soustava školního vzdělávání v ČR, moţnosti dalšího profesního
vzdělávání, nutnost celoţivotního učení, moţnost studia v zahraničí, sebeprezentace
při vstupu na trh práce, jednání s potenciálním zaměstnavatelem, přijímací pohovory,
výběrová řízení, Zákoník práce, pracovní poměr, pracovní smlouva, práva a povinnosti
zaměstnavatele a zaměstnance, mzda, moţnosti zaměstnání v zahraničí, podpora státu
sféře zaměstnanosti, sluţby úřadu práce, podpora nezaměstnaným, práce s tiskem a dalšími
Informačními médii při vyhledávání pracovních příleţitostí).
Informační a komunikační technologie: Dovednosti z tohoto tématu
mají podpůrný
význam ke všem sloţkám kurikula. Práce s prostředky informačních a komunikačních
technologií patří ke všeobecnému vzdělání moderního člověka. Pro účelné uplatnění v praxi je
důleţité naučit ţáky pracovat s informacemi a s komunikačními prostředky.
68
Občanská nauka
Ročník: 2.
hodin týdně 1,
33 týdnů,
celkem 33 hodin
1.
Člověk a jeho ochrana za mimořádných situací
Ţák:

charakterizuje úlohu státu při ochraně ţivotů a zdraví obyvatel, majetkových hodnot
a ţivotního prostředí při vzniku mimořádných událostí;

objasní svou odpovědnost za svoji ochranu a vzájemnou pomoc při hrozbě nebo vzniku
mimořádné události;

popíše, jak funguje IZS v ČR;

rozpozná nebezpečí následků ţivelních pohrom;

rozpozná nebezpečí, které přináší stále rostoucí pouţívání chemických látek, přípravků
a technologií;

vysvětlí, jak se zachovat v případě hrozby nebo vzniku mimořádné události.
Učivo:
1.1 Zásady ochrany obyvatelstva, IZS, evakuace
1.2 Ţivelní pohromy, havárie s únikem nebezpečných látek, chování obyvatelstva, první
pomoc
2.











2.1
2.2
2.3
2.4
Člověk v dějinách
Ţák:
vysvětlí projevy a důsledky velké hospodářské krize;
charakterizuje fašismus, nacismus, frankismus, komunismus, stalinismus;
objasní počátek, průběh a konec druhé světové války, cíle válčících stran;
charakterizuje válečné zločiny včetně holocaustu;
vysvětlí, jak druhá světová válka a její výsledky ovlivnily Československo, Evropu
a svět;
objasní pojem studená válka a uvede příklady projevů a důsledků bipolárně
rozděleného světa;
charakterizuje komunistický reţim v ČSR v jeho vývoji a souvislostech se změnami
v celém komunistickém bloku;
popíše dekolonizaci a objasní problémy třetího světa;
popíše vývoj ve vyspělých demokraciích a vývoj evropské integrace;
popíše projevy a význam tzv. Praţského jara, normalizace a způsoby odporu proti
komunistickému reţimu v Československu;
vysvětlí rozpad sovětského bloku a přechod k demokraciím v návaznosti na současnou
politickou situaci.
Učivo:
Světová hospodářské krize
Vznik a vývoj autoritativních a totalitních reţimů
Druhá světová válka
Poválečné uspořádání světa a jeho vývoj
69
Občanská nauka
3.
Člověk a soudobý svět
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
Ţák:
popíše rozčlenění soudobého světa;
charakterizuje základní světová náboţenství v souvislostech s konflikty v soudobém
světě;
vysvětlí konflikty v soudobém světě, uvede příklady řešení, debatuje o moţném budoucím
vývoji;
vysvětlí důvody a vývoj evropské integrace, charakterizuje podstatu, na příkladech
vysvětlí výhody či nevýhody ekonomické integrace a ovlivnění kaţdodenního ţivota
občanů ČR, racionálně argumentuje a objasňuje svůj názor;
uvede významné mezinárodní organizace, jejich cíle a zhodnotí význam evropské integrace
a mezinárodních organizací;
uvede příklady globálních problémů soudobého světa, globalizace a jejích důsledků;
vymezí příčiny a důsledky různých globálních problémů a vysvětlí souvislosti.
Učivo:
Rozpad komunistického bloku a dnešní uspořádání světa
Evropská integrace
Mezinárodní společenství
Globální problémy
Krizové oblasti, příčiny konfliktů
4.
Člověk jako jedinec


















4.1
4.2
4.3
4.4
Ţák:
vymezí základní pojmy týkající se duševního ţivota člověka;
objasní a rozebere podstatu lidské psychiky a duševního ţivota člověka;
pouţije poznatky při sebepoznávání a poznávání druhých lidí;
identifikuje klíčové vlastnosti osobnosti důleţité jako předpoklad pro řešení ţivotních
situací;
vysvětlí příčiny individuálních rozdílů mezi lidmi;
na konkrétním příkladě rozpozná projevy lidí různého temperamentu;
objasní, na čem závisí efektivnost učení;
vymezí základní charakteristiky jednotlivých etap lidského ţivota;
vysvětlí, jak se vyvíjí osobnost Člověka a co její vývoj ovlivňuje;
popíše efektivní způsob komunikace;
rozpozná typy zátěţových situací a porovná různé způsoby řešení náročných ţivotních
situací.
Učivo:
Osobnost
Učení
Komunikace
Náročné ţivotní situace
70
Občanská nauka
Ročník: 3.
hodin týdně 1,
1.
Člověk v lidském společenství
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
Ţák:
pojmenuje a popíše základní jevy a problémy společenského ţivota;
objasní postatu sociálních vztahů a procesů;
orientuje se v sociálních situacích a jejich změnách, ve vztazích malých skupin
a jednotlivců;
vymezí příčiny a důsledky společenských problémů, s nimiţ se setkává;
popíše základní aspekty sociálních vztahů a vysvětlí proces socializace;
objasní základní problémy masové komunikace a úlohu masmédií ve státě;
porozumí mediálnímu zpravodajství a interpretuje mediální sdělení;
posoudí na konkrétních případech klady a zápory činnosti masových médií v současné
české společnosti;
dovede kriticky přistupovat k masovým médiím a pozitivně vyuţívat jejich nabídky;
uplatní znalosti sociálních vztahů při komunikaci a řešení sociálních konfliktů;
posuzuje společenské jevy.
Učivo:
Společnost, chudoba, nerovnost, sociální pozice
Sociální útvary, sociální role, rodina, dav
Majetek a jeho nabývání, krizové finanční situace
Komunita, migrace, multikulturní souţití, demografie, globální problémy lidstva
Náboţenství, sekty, náboţenský fundamentalismus
Mediální výchova, zpravodajství, reklama a přesvědčování
Problémy ţivota společnosti, postavení muţů a ţen, problematika drog
2.
Člověk jako občan















Ţák:
pojmenuje a popíše základní mechanismy a problémy politického ţivota společnosti;
objasní podstatu demokracie, její mechanismy a problémy;
orientuje se v politické situaci a v základních mechanismech politického ţivota;
popíše a objasní principy, způsoby řízení a mechanismy fungování demokracie;
zhodnotí přednosti a nedostatky různých forem demokracie;
objasní význam práv a ví, kam se obrátit v případě, kdy jsou lidská práva ohroţena;
popíše vznik, vývoj, účel a funkci státu;
uvede podmínky získání a pozbytí českého státního občanství;
vysvětlí základní charakteristiky právního státu;
orientuje se v problémech etnických skupin ţijících na území ČR;
vysvětlí funkci ústavy a ústavních principů pro fungování demokracie;
dovede vymezit svá práva a povinnosti;
dovede objasnit vztah práv a svobod k povinnostem a odpovědnosti občana;
objasní proces tvorby a schvalování zákonů v ČR;
vysvětlí význam politických stran a politické plurality;











71
Občanská nauka






2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
2.7
je schopen posoudit, co hlavní politické strany občanům nabízejí a jakými cestami chtějí
k nabízeným cílům dospět;
rozpozná charakteristiky základních ideologických směrů;
rozezná hlavní formy přímé demokracie;
objasní funkci voleb;
vysvětlí rozdíly mezi různými volebními systémy a rozdíly u voleb do krajských
a obecních zastupitelstev;
vysvětlí, jaké projevy je moţné nazvat politickým radikalismem nebo extremismem.
Učivo:
Demokracie
Lidská práva
Stát
Ústava a politický systém ČR
Politika, pluralita, politické strany, politické ideologie
Volby, volební systémy
Politický radikalismus a extremismus, terorismus
Ročník: 4.
hodin týdně 1,
1.



















Člověk a právo
Ţák:
vysvětlí, co je to zákonnost, jaký má vztah k právu, co je spravedlnost;
popíše, jak je uspořádán právní řád ČR;
uvede, jak a kde se uveřejňují právní předpisy;
popíše soustavu soudů v ČR a činnost policie, soudů, advokacie a notářství;
vysvětlí, kdy je člověk způsobilý k právním úkonům a má trestní odpovědnost;
popíše, jaké závazky vyplývají z běţných smluv a z vlastnického práva, jak lze nabýt
dědictví;
dovede hájit své spotřebitelské zájmy (např. podání reklamace);
správně pojmenuje účastníky občanského soudního řízení a objasní, k čemu slouţí
opravné prostředky;
zná práva a povinnosti mezi dětmi, rodiči a mezi manţeli;
vysvětlí, v čem spočívá právní význam manţelství a rodiny;
posoudí, zda lze v jednotlivých případech uzavřít manţelství, či nikoliv;
ilustruje, jaké právní následky má rozvod manţelství;
vyloţí, jaké jsou rozdíly u jednotlivých typů náhradní rodinné výchovy;
popíše, jakými způsoby můţe vzniknout pracovní poměr a na základě jakých právních
skutečností můţe zaniknout;
rozliší základní typy pracovních poměrů;
demonstruje, co musí obsahovat platná pracovní smlouva;
uvede, jak je právně upravena délka pracovní doby, a objasní, proč stát závazně
stanovuje přípustnou délku pracovní doby;
vymezí podmínky trestní odpovědnosti a vysvětlí, v čem se liší trestný čin od přestupku;
vysvětlí, ve kterých případech se určité typy trestů uplatňují;
72
Občanská nauka


1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
uvede příklady závaţných trestných činů a moţnosti jejich postihů;
dokáţe argumentovat v otázkách problematiky trestu smrti.
Učivo:
Právo a spravedlnost, právní stát, právní řád, právní ochrana občanů, právní vztahy
Soustava soudů v ČR, policie, notáři, advokáti, soudci
Občanské právo
Správní řízení, občanské soudní řízení
Rodinné právo
Pracovní právo
Trestní právo
2.
Člověk, peníze a svět práce
2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
Ţák:
určí, jak je moţno získat určitou kvalifikaci;
posoudí, jaké výhody má člověk s kvalifikací na trhu práce a jaký význam má rekvalifikace;
vymezí, v čem se liší podnikání od zaměstnání ;
rozliší jednotlivé formy podnikání;
uvede, kdy vzniká nárok na podporu v nezaměstnanosti;
zdůvodní důsledky nezaměstnanosti pro nezaměstnaného, jeho rodinu, společnost;
uvede, co je účelem sociálního zabezpečení;
vymezí, kdo přispívá do systému zdravotního pojištění a jak systém zdravotního pojištění
funguje;
na konkrétních případech uvede, komu a z jakých zdrojů jsou poskytovány důchod,
dávky sociálního nemocenského pojištění, sociální podpora, sociální pomoc;
na konkrétním příkladu rozhodne, co můţe člověk učinit pro to, aby získal práci;
orientuje se v problematice pojištění a sociálního zabezpečení;
navrhne a posoudí moţnosti financování svých potřeb a řešení situace nedostatku
finančních prostředků;
rozliší různé formy uloţení a investování peněz a posoudí jejich výnosnost a riziko;
dokáţe se prezentovat při vstupu na trh práce.
Učivo:
Soustava školního vzdělávání v ČR, význam a moţnosti dalšího vzdělávání
Trh práce, zaměstnanost, podnikání, podpora státu sféře zaměstnanosti
Prezentace na trhu práce
Rodinné finance, počátek samostatného finančního ţivota
Výnosnost a riziko investování
Systém zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení v ČR
3.
Člověk a svět (praktická filozofie)




















Ţák:
vysvětlí, jaké otázky řeší filozofie;
rozliší specifičnost přístupu filozofie k řešení konkrétního problému od přístuputzv.
selského rozumu;
dovede pouţívat vybraný pojmový aparát;
vysvětlí obsah pojmů etika, mravy, mravnost, morálka, etiketa;
debatuje o praktických filozofických a etických otázkách;
vysvětlí, proč jsou lidé za své názory, postoje a jednání odpovědni jiným lidem.
73
Občanská nauka
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
Učivo:
Vznik filozofie a základní filozofické problémy
Hlavní filozofické disciplíny
Proměny filozofického myšlení v dějinách
Význam filozofie v ţivotě Člověka
Etika a její předmět, základní pojmy etiky, základní etické problémy
74
Ekonomika
Ekonomika
Cílem vyučovacího předmětu ekonomika je seznámit ţáky se základními ekonomickými
vztahy, pojmy a s ekonomickým prostředím, ve kterém se jako zaměstnanci, podnikatelé
i občané budou pohybovat. Cílem předmětu je také rozvíjet ekonomické myšlení ţáků, jejich
schopnost vyvozovat správné závěry a schopnost tyto závěry prezentovat a obhájit si je.
Z hlediska klíčových kompetencí je kladen důraz zejména na:
 dovednost vnímat jednotlivé tematické okruhy v propojení;
 komunikativní dovednosti, které se projevují srozumitelným, souvislým a jazykově
správným projevem, aktivní účastí v diskusi, schopností formulovat a obhajovat své
názory a respektovat názory druhých;
 schopnost pouţít nabyté vědomosti v praxi, dále je rozvíjet a následně vyvozovat správné
závěry;
 schopnost pracovat v týmu;
 uplatnění ekonomického myšlení i v osobním ţivotě s cílem zabezpečení svého a své
budoucí rodiny.
Výuka ekonomiky se prolíná s výukou cizích jazyků, protoţe ţáci vyuţijí svých
jazykových znalostí, kdyţ se budou v hodinách ekonomiky prezentovat potencionálnímu
zaměstnavateli se svou pracovní nabídkou. Dále má vztah k předmětu stavební provoz, kde
zejména učivo o daních, práci a pracovně právních vztazích ţákům umoţní navázat na
učivo o rozpočtech a plánování výstavby. Významnou úlohu má také občanská nauka, v
níţ je probírána činnost státní správy, samosprávy a legislativa, která se přímo váţe na
tvorbu zákonů, přímo i nepřímo ovlivňujících ekonomiku země.
Učivo je strukturováno do tematických celků tak, aby ţák co nejlépe pochopil ekonomické
vztahy, pojmy a ekonomické prostředí, ve kterém se bude pohybovat.
Předmět obsahuje základní učivo, jeţ objasňuje fungování trţní ekonomiky, národního
hospodářství, podniku a bankovního systému České republiky a Evropské unie. Součástí
výuky je také osvojování praktických dovedností při hledání zaměstnání , kde se
ţáci seznamují s nabídkou pracovního zařazení v regionu a učí se objektivně posuzovat
moţnosti uplatnění na trhu práce.
3. ročník
1.
2.
3.
4.
5.
Podstata fungování trţní ekonomiky
Podnikání
Podnik, podnikové činnosti
Pracovně právní vztahy a související činnosti
Daňová soustava
75
Ekonomika
6. Národní hospodářství a EU
7. Bankovnictví a pojišťovnictví
8. Historie národního hospodářství
Pojetí výuky
Výuka probíhá ve třetím ročníku s dotací tří hodin týdně. Ve výuce se uplatňují tyto
metody:
 slovní výklad vyučujícího;
 heuristická metoda: je zaloţena na aktivním zapojení ţáků do procesu hledání a získávání
nových vědomostí – problémové situace jsou tvořeny z okruhu učiva a ţivotních
zkušeností ţáků tak, aby navozovaly nějaký rozpor nebo představovaly aktuální
ekonomický problém, ţák tím získává určitou zkušenost z tvořivé činnosti a osvojuje si
způsoby řešení problémových situací;
 řízená diskuse: je vhodná u situací, se kterými mají ţáci zkušenosti z praktického ţivota;
 autodidaktické metody: představují snahu učit ţáky technice samostatného učení a práce;
 metoda problémového výkladu: učitel nastoluje problém, řeší ho sám a odhaluje
myšlenkové postupy a řešení – ukazuje tak příklady vědeckého řešení problému s tím, ţe
ţáci kontrolují přesvědčivost a logiku tohoto postupu;
 individuální konzultace s ţáky.
Hodnocení ţáků bude probíhat podle školního klasifikačního řádu, a to následujícími
formami:
1. Ústní zkoušení, jehoţ předmětem bude zpravidla učivo posledních tří vyučovacích hodin,
jeho znalost, pouţití v praxi a vztah k jiţ dříve probraným tématům.
2. Desetiminutové písemné práce, které mají být zaměřené na průběţnou kontrolu znalostí
ţáků, především během probírání velkých tematických celků.
3. Písemné zkoušení z celého tematického celku.
4. Seminární práce, které ţáci zpravidla zpracují po probrání určitých tematických celků
na témata, jeţ je nejvíce oslovila.
5. Slovní hodnocení znalostí a schopností ţáků, slouţící také k motivaci ţáků.
Při hodnocení ţáka bude přihlédnuto k rozvoji klíčových kompetencí a k průřezovým
tématům.
Občan v demokratické společnosti: Výuka ekonomiky pomáhá rozvoji sociálních
a osobnostních kompetencí ţáků. Ţák chápe ekonomické fungování společnosti, dokáţe ji
z ekonomického hlediska analyzovat a ví, jak ji můţe na základě subsidiarity1 ovlivňovat.
Důleţitým cílem je také uplatňování sociální spravedlnosti a sledování nejen osobních, ale i
veřejných zájmů.
76
Ekonomika
Člověk a ţivotní prostředí: Ekonomika klade zvláštní důraz na propojení enviromentální
výchovy s ekonomickým prostředím. Trvale udrţitelný rozvoj je cílem, který je mimořádně
důleţitý pro ekonomickou prosperitu dalších generací.
Člověk a svět práce: Člověk a svět práce je velkým tématem ekonomiky obecně. Práce je
jedním z nejdůleţitějších a nejrozmanitějších vstupů, proto je jí věnována mimořádná
pozornost. Ekonomika zdůrazňuje význam vzdělání pro ţivot a motivuje ţáky k aktivnímu
pracovnímu ţivotu a úspěšné kariéře. Dále vede k tomu, ţe si ţáci uvědomí dynamiku
ekonomických a technologických změn v současném světě a z toho plynoucí význam
profesní mobility, rekvalifikací, sebevzdělávání a celoţivotního učení.
Informační a komunikační technologie: Pro výuku ekonomiky je toto průřezové téma
zásadní, proto bude její součástí je rovněţ práce s internetem a s odbornými ekonomickými
publikacemi.
77
Ekonomika
Ročník: 3.
hodin týdně 3,
1.
Podstata fungování trţní ekonomiky
Ţák:

pouţívá a je schopen aplikovat základní ekonomické pojmy;

dokáţe na příkladu vysvětlit termín uţitek;

zná výrobní faktory a ví, co je cenou práce, půdy a kapitálu;

dokáţe popsat hospodářský a politický cyklus v trţní ekonomice a zdůvodnit jejich
interakci;

na příkladu popíše fungování trţního mechanismu;

dokáţe aplikovat vliv ceny na vývoj nabídky a poptávky s tím, ţe je schopen určit
rovnováţnou cenu a všechny výše uvedené termíny vyjádří formou grafu;

pouţívá a aplikuje termíny: inferiorní zboţí, substituty, komplementy a elasticita nabídky a
poptávky.
Učivo:
1.1 Potřeby, statky, sluţby, spotřeba, uţitek a ţivotní úroveň
1.2 Výroba a výrobní faktory, inputy a outputy, hospodářský proces
1.3 Trh, trţní subjekty, nabídka a poptávka, zboţí, cena, elasticita
2.
Podnikání
2.1
2.2
2.3
2.4
Ţák:
zná jednotlivé právní formy podnikání a dovede charakterizovat jejich klady a zápory;
vytvoří podnikatelský záměr a zakladatelský rozpočet;
orientuje se ve formulářích a přílohách ţádosti k vydání ţivnostenského oprávnění;
pracuje s obchodním zákoníkem, vyhledá v ţivnostenském zákoně potřebné informace;
orientuje se ve způsobech ukončení podnikání;
zná základní povinnosti podnikatele vůči státu;
zná jednotlivé způsoby ručení;
zná a dovede aktivně vyuţívat rejstřík ekonomických subjektů ARES.
Učivo:
Podnikání a jeho právní formy
Podnikatelský záměr
Podnikání podle Ţivnostenského zákona a Obchodního zákoníku
Podnikání v rámci EU
3.
Podnik, podnikové činnosti






Ţák:
rozlišuje oběţný a dlouhodobý majetek;
rozlišuje účetní a daňové odpisy;
vypočítá hodnotu majetku podniku;
rozlišuje jednotlivé nákladové druhy;
orientuje se ve struktuře podnikových činností;
dokáţe aplikovat zásady racionálního zásobování;








78
Ekonomika








3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
zná metodu řízení zásob ABC;
dokáţe popsat vývoj investice pomocí modelu bostonské poradenské skupiny BCG;
charakterizuje průběh výrobní činnosti;
provede jednoduché propočty spotřeby a velikosti nákupu;
vypočítá zhodnocení investice;
zná SWOT analýzu i nástroje marketingu a umí jich vyuţívat;
rozlišuje jednotlivé části procesu řízení a jejich funkci;
zná a dokáţe aplikovat jednotlivé styly řízení.
Učivo:
Majetek podniku
Náklady, výnosy
Hlavní činnosti podniku
Zásobovací činnost
Investiční činnost, druhy investic v oboru
Marketing
Management
4.
Pracovně právní vztahy a související činnosti
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
4.7
4.8
4.9
Ţák:
vyhledává informace o nabídkách zaměstnání , rozlišuje je a reaguje na ně;
je schopen se prezentovat potencionálnímu zaměstnavateli, a to i v cizím jazyce;
zná všechny náleţitosti pracovní smlouvy a dovede ji sestavit;
orientuje se v pracovně právních vztazích a dovede je uplatnit při stanovení pracovních
podmínek, při změně nebo rozvázání pracovního poměru apod.;
odlišuje pracovní smlouvu a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr
z hlediska odměny, pojištění a daně;
orientuje se v zákonné úpravě mezd, provádí mzdové výpočty a zákonné odvody;
vypočte sociální a zdravotní pojištění;
rozlišuje klady a zápory minimální mzdy.
Učivo:
Zaměstnání , úřad práce
Nezaměstnanost, rekvalifikace
Vznik, změna a ukončení pracovního poměru
Povinnosti a práva zaměstnance a zaměstnavatele
Zákoník práce
Celoţivotní vzdělávání
Mzdová soustava, sloţky mzdy, mzdové předpisy
Daně z příjmů
Systém sociálního a zdravotního zabezpečení
5.
Daňová soustava





Ţák:
orientuje se v soustavě daní a v jejich registraci;
zná základní daňové pojmy a termíny;
dovede vyhotovit daňové přiznání;
rozliší princip přímých a nepřímých daní;
rozlišuje daňovou evidenci pro plátce a neplátce DPH.








79
Ekonomika
Učivo:
5.1 Přímé a nepřímé daně
5.2 Daňová evidence
6.
Národní hospodářství a EU
6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
6.6
6.7
6.8
Ţák:
rozlišuje význam ukazatelů vývoje národního hospodářství ve vztahu k oboru;
popíše výpočet hrubého domácího produktu a hrubého národního produktu, zná rozdíly;
vysvětlí pojem stínová ekonomika;
rozlišuje rozdíl mezi nominálním a reálným produktem;
objasní příčiny a druhy nezaměstnanosti a je schopen posoudit její vliv na ekonomiku;
dokáţe definovat inflaci, její druhy a vliv na ekonomiku;
pouţívá index spotřebitelských cen CPI a umí vypočítat inflaci;
rozlišuje rozdíl mezi zvýšením cenové hladiny a inflací;
popíše úlohu velkých a malých podniků v ekonomice státu;
na příkladech popíše příjmy a výdaje státního rozpočtu;
popíše monetární a fiskální politiku státu a vysvětlí jejich vliv na ekonomiku;
chápe důleţitost evropské integrace;
zhodnotí ekonomický dopad členství ČR v EU.
Učivo:
Struktura národního hospodářství
Činitelé ovlivňující úroveň národního hospodářství
Hrubý domácí produkt
Nezaměstnanost
Inflace
Platební bilance
Státní rozpočet
Evropská unie
7.
Bankovnictví a pojišťovnictví













Ţák:
popíše duální systém českého bankovnictví;
zná funkce a poslání centrální banky, Světové banky a Mezinárodního měnového fondu;
rozlišuje jednotlivé druhy úvěrů;
popíše funkci peněz a ochranné známky bankovek.
Učivo:
7.1 Česká národní banka, komerční banky
7.2 Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
7.3 Mezinárodní měnový fond




Historie národního hospodářství
Ţák:

zná jednotlivé etapy vývoje ekonomiky ČR;

dokáţe posoudit vliv jednotlivých historických etap na vývoj ekonomiky.
Učivo:
8.1 Ekonomický vývoj v ČR od roku 1918 do 1945
8.2 Ekonomický vývoj v ČR od roku 1945 do 1989
8.3 Ekonomický vývoj v ČR od roku 1989 dosud
8.
80
Tělesná výchova
Tělesná výchova
Výuka tělesné výchovy navazuje na poznatky získané v základním vzdělávání a dále je
rozvíjí. Pod tělesnou výchovou rozumíme cílevědomou, výchovnou a vzdělávací činnost
působící na tělesný a pohybový vývoj člověka, upevňovaní jeho zdraví, zvyšování tělesné
zdatnosti a pohybové výkonnosti, na získání základního teoretického a praktického
tělovýchovného vzdělání, na utváření trvalého vztahu člověka k pohybové aktivitě.
Poznatky v tělesné výchově shromaţďují informace z různých vědních oborů (fyziologie,
anatomie, biomechaniky, hygieny, pedagogiky, psychologie, kinantropologie aj.), které jsou
zčásti obsaţeny ve vyučovacích předmětech občanská nauka, biologie a ekologie. Navíc ţáci
absolvují přednášky, vedené odborníkem v dané oblasti, jako např. sexualita a partnerské
vztahy, drogy, komunikace v kolektivu atd. K elementárním vědomostem, které si mají ţáci
v tělesné výchově osvojit, patří znalost základních pravidel sportovních her a soutěţí,
názvosloví, vědomostí o lidském těle a změnách, jeţ při provádění tělesných cvičení
probíhají, znalost základů hygieny, pravidel správné výţivy, zásad sestavování a vedení
komplexů všestranně rozvíjejících cvičení, bezpečnosti v tělesné výchově, regenerace
a kompenzace. Určitá část této oblasti je nezastupitelná jinými zařazeny.
Vzdělávací cíle jsou:
A. Informativní
 interiorizované poznatky z tělesné kultury;
 osvojené postupy, metody tělesného sebezdokonalování;
 vliv a důsledky sociálně patologických závislostí;
 podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví při vzdělávacích činnostech;
 zásady jednání při mimořádných situacích a ohroţení;
 atributy správné výţivy;
 první pomoc;
 základní pohybové dovednosti a návyky: chůze, běh, skok, házení aj.;
 osvojení činností z jednotlivých sportovních odvětví (viz dále).
B. Formativní
 rozvinuté základní pohybové schopnosti (vytrvalost, rychlost, obratnost, síla, pohyblivost,
rovnováha);
 kvalitní pohybový projev (harmonie, ekonomičnost, přesnost, ladnost, rytmus pohybu,
správné drţení těla);
 senzorické a intelektové schopnosti.
Z hlediska klíčových kompetencí klade tělesná výchova důraz na:
 pozitivní charakterové a mravní vlastnosti (kolektivní cítění a chování, cílevědomost,
iniciativa, samostatnost, kázeň, rozhodnost apod.);
 estetické proţívání a hodnocení, tvořivé schopnosti (zájem utvářet krásný pohyb, lidské
vztahy aj.);
 kladný vztah k přírodě a ochrana ţivotního prostředí;
 trvale kladný postoj k pohybové aktivitě, tělesný a funkční postoj, tělesná zdatnost;
81
Tělesná výchova
 kompenzace jednostranné zátěţe ve škole (protahovací, vyrovnávací, dechová a relaxační
cvičení);
 regenerace duševních sil a obnovování pozornosti ţáka;
 hygienické návyky (volba vhodného oblečení a obutí dle druhu aktivity, sprcha po zátěţi,
větrání místnosti aj.);
 potřeba zdravého ţivotního stylu (dostatek pohybových aktivit v denním reţimu, dostatečný
spánek, zdravá výţiva).
Učivo v tělesné výchově představuje plánovitý systém vědomostí, pohybových
dovedností a schopností, které si má ţák osvojit. Základními prvky systému učiva jsou
poznatky a činnosti. Ve vyučovacím procesu se poznatky transformují do vědomostí
a činnosti do pohybových dovedností a schopností. Činnosti v tělesné výchově nacházejí své
uplatnění v provádění tělesných cvičení, která se týkají těchto oblastí: pořadová cvičení,
kondiční cvičení, gymnastika a tanec, atletika, sportovní hry, úpoly, testování všeobecné
pohybové výkonnosti, sezónní aktivity (bruslení, lyţování, plavání, turistika).
1. ročník
2. ročník
3. ročník
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Úvod. Bezpečnost a hygiena v TV
Tělesná cvičení
Základní gymnastika
Úpoly
Atletika
Kopaná (chlapci)
Softbal
Plavání
Tělesná cvičení
Úpoly
Atletika
Kopaná (chlapci)
Basketbal
Odbíjená
Netradiční sporty
Tělesná cvičení
Úpoly
Atletika
Florbal
Odbíjená
Basketbal
Netradiční sporty
82
Tělesná výchova
4. ročník
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Tělesná cvičení
Úpoly
Atletika
Házená
Odbíjená
Florbal
Netradiční sporty
Pojetí výuky
Základní organizační formou povinného předmětu tělesná výchova je vyučovací hodina
v rozsahu 45 minut dvakrát týdně. Nepovinné činnosti jsou nabízeny školou a ţáci se jich
mohou zúčastnit na základě vlastního zájmu. Jedná se o volitelný předmět sport a pohybové
aktivity. Jeho obsah tvoří sporty, které jsou vhodné pro daný věk a pro které má škola
vytvořeny odpovídající podmínky. Kaţdá vyučovací hodina je relativně uzavřeným
a samostatným celkem, který ale vţdy úzce navazuje na předcházející i následující hodiny.
První ročník je specifický spojením dvou vyučovacích hodin do jedné cvičební jednotky,
do níţ je zařazena výuka plavání, a navíc je uskutečněn lyţařský a snowboardový výcvikový
kurz v maximálním rozsahu 42 hodin. Učivo 2. ročníku je rozšířeno o letní sportovní kurz,
v maximálním rozsahu 42 hodin.
Ve výuce se uplatňují tyto vyučovací metody:
 motivační: motivace ţáků je prioritním faktorem, který rozhoduje o příští efektivitě učení
– smyslem je zajistit vyšší aktivitu a osobní zainteresovanost;
 expoziční: jejich cílem je zajistit předání obsahu učiva ţákovi učitelem:
 přímý přenos od pedagoga na ţáka (popis, výklad, vysvětlení),
 zprostředkovaný přenos (ukázka, schéma aj.),
 heuristický přístup (tvůrčí aktivita ţáků);
 metody samostatné percepční činnosti ţáků;
 fixační: jejich podstatou je procvičování, upevňování a zdokonalování jiţ nacvičeného
učiva, cílem fixačních metod je odstraňování souhybu, zpřesnění rytmu, zlepšení
kinestetické kontroly, optimalizace úsilí, vytváření účinného systému sebekontroly – je
zde vhodné zařadit cvičení na trenaţérech, posilovacích zařízeních;
 diagnostické: z hlediska průběhu výchovně-vzdělávacího procesu lze aplikovat:
 vstupní diagnostiku (zařazuje se do učebního plánu na začátek školního roku, tematického
bloku, před začátkem nácviku nového učiva),
 průběţnou diagnostiku (prověřuje dílčí úspěšnost v učení),
 finální diagnostiku (vztahuje se k uzavřeným cyklům učiva, vyuţita je převáţně
v půlroční nebo roční klasifikaci).
Vyučovací metody se kombinují s metodami výchovnými, jako jsou kladení poţadavků,
přesvědčování, cvičení (jde o záměrné vytváření pedagogických situací, ve kterých
je vyţadována určitá ţádoucí reakce ţáka), odměna a trest (podstatou je sociální podmiňování
– posílení a usměrnění ţádoucího chování a jednání ţáka), příklad (příklad učitele stupňuje
i sniţuje účinky jeho výchovného působení), skupinová výchova (atmosféra ve skupině,
vztahy mezi ţáky, např. spolupráce, konkurence aj., stimulují, či destimulují chování učících
se ţáků).
Učitel dále volí podle typu vyučovací hodiny tyto speciální didaktické formy:
83
Tělesná výchova
 doplňková cvičení: hlavním cílem doplňkových cvičení je co nejúčinnější vyuţití didaktického
času a zvýšení účinnosti učebního procesu;
 forma variabilního provozu: jedná se o takové uspořádání, při němţ ţáci rychle střídají
stanoviště a tělesná cvičení, zaměřená především na zdokonalování tělocvičných
dovedností;
 forma kruhového provozu: je relativně stálé uspořádání učebního procesu, v němţ ţáci
postupují po jednotlivých stanovištích, zpravidla do kruhu uspořádaných, a střídají tělesná
cvičení, převáţně zaměřená na rozvoj pohybových schopností.
V tělesné výchově lze hodnocení charakterizovat jako proces soustavného poznávání,
pozorování a posuzování ţáka, zaloţený na zjišťování, zaznamenávání, posuzování
a hodnocení úrovně jeho osobnosti, jeho učební a pracovní činnosti v tělesné výchově
a chování v hodinách. Hodnocení výsledků je v souladu se školním klasifikačním řádem
a je výsledkem komplexního přístupu osobnosti učitele. Zohledňuje výchozí podmínky dané
vstupní analýzou kaţdého ţáka. Nejčastěji pouţívané metody a prostředky hodnocení zahrnují
klasifikaci nebo slovní hodnocení. Hodnocení můţeme realizovat ve vyučování tělesné
výchovy také pomocí souhlasných nebo nesouhlasných gest, mimikou, resp. výrazem tváře.
Klasifikujeme v rozsahu pěti stupňů, ţáci osvobození z tělesné výchovy ze zdravotních
důvodů se neklasifikují.
Hodnocení je zaloţeno na těchto základních ukazatelích:
1. Test ze základů pravidel dané sportovní hry, disciplíny.
2. Individuální zvládnutí jednotlivých gymnastických prvků.
3. Zvládnutí jednotlivých gymnastických prvků v sestavě (po technické i estetické stránce).
4. Zvládnutí základů techniky vybraných atletických disciplín.
5. Splnění základních limitů vybraných atletických disciplín.
6. Zvládnutí techniky herních činností jednotlivce vybraných sportovních odvětví.
7. Zvládnutí základů technicko-taktických dat ve hře.
Člověk a ţivotní prostředí: Tělesná výchova vede k odpovědnosti člověka za uchování
ţivotního prostředí, k vytváření hodnot a postojů ve vztahu k němu. Přispívá k informovanosti
v oblasti ekologie člověka (vliv prostředí na lidské zdraví, problematika drog, vývoj člověka).
Vede k zajištění bezpečnosti práce a ochrany zdraví. Učí jednat hospodárně, ekonomicky
a efektivně.
Občan v demokratické společnosti: Ţáci jsou ve výuce vedeni ke schopnosti morálního
úsudku a sebeodpovědnosti, díky častým diskusím se učí jednat s lidmi, a díky tomu mohou
hodnotit situaci a nalézat kompromisy. Při různých aktivitách dochází ke kontaktu s ostatními,
a tím i k specifickým situacím, v nichţ se učí rychle a samostatně jednat.
Člověk a svět práce: Tělesná výchova rozvíjí schopnost komunikovat a jednat, učí ţáky
analyzovat a vyhodnocovat situace. Přispívá k zajištění optimálního zdravotního stavu.
Informační a komunikační technologie: Digitálním zpracováním výsledků pohybových
aktivit lze přispět k větší přehlednosti jednotlivých výkonů ţáků. Takto vytvořené hodnocení
je více transparentní. Vyuţitím audiovizuální techniky lze snadněji provést korekci negativních
návyků při provádění pohybových aktivit v rámci hodin tělesné výchovy.
84
Tělesná výchova
Ročník: 1.
hodin týdně 2,
1.
1.1
1.2
1.3
1.4
Ţák:
volí sportovní vybavení odpovídající příslušné sportovní činnosti a okolním podmínkám
(bezpečnost, zařízení, hygiena, klimatické podmínky);
seznamuje se s odbornou terminologií;
dokáţe vyhledat potřebné informace týkající se zdraví a pohybu;
racionálně jedná v situacích osobního a veřejného ohroţení;
prokáţe dovednost poskytnutí pomoci.
Učivo:
Bezpečnost a hygiena v TV, zásady chování
Význam pohybu pro zdraví
Pravidla her a soutěţí, záchrana a dopomoc
Negativní vliv alkoholu a tabáku na lidský organismus
2.
Tělesná cvičení





2.1
2.2
2.3
2.4
Ţák:
ovládá kompenzační cvičení k regeneraci tělesných a duševních sil, taktéţ vzhledem
k budoucímu povolání;
uplatňuje vzájemnou pomoc při cvičení;
rozvíjí své kondiční schopnosti.
Učivo:
Průpravná cvičení
Kondiční cvičení (posilování velkých svalových skupin na zpevnění svalového korzetu)
Relaxační, vyrovnávací a kompenzační cvičení
Koordinační cvičení
3.



Ţák:

rozvíjí orientaci v prostoru a v čase;

uplatňuje zásady bezpečnosti při pohybových aktivitách;

umí sestavit pohybové vazby;

koordinuje pohyb;

rozpoznává souhyby;

aplikuje dovednosti (přemet stranou, kotoul letmo, stoj na rukou, roznoţka, výmyk,
přešvih, toč jízdmo, houpání ve svisu, překoty atd.)
Učivo:
3.1 Základní – posilování, strečink, šplh (tyč a lano)
3.2 Aerobik (dívky) – dance, interval, bodystyling
3.3 Sportovní – akrobacie, přeskok, hrazda, kruhy, trampolína
85
Tělesná výchova
4.
Úpoly
Ţák:

rozpozná ukazatele své tělesné zdatnosti;

předvídá situace;

rozpozná netradiční situaci;

umí zpevnit a uvolnit své tělo.
Učivo:
4.1 Pády – vpřed, vzad
4.2 Překonávání překáţek
4.3 Základní sebeobrana
5.
Atletika
Ţák:

umí vyuţívat pohybové činnosti pro všestrannou pohybovou přípravu a zvyšování
tělesné zdatnosti;

zjišťuje fyziologické hodnoty a motorické výkony;

pouţívá získané zásady sportovního tréninku;

aplikuje znalosti osobní aerobní a svalové zdatnosti, pohyblivosti;

orientuje se v pravidlech atletických soutěţí.
Učivo:
5.1 Běhy (hladké a přespolní, překáţkové, štafetové, sprinty, vytrvalostní)
5.2 Skoky (výška, dálka, z místa snoţmo)
5.3 Vrhačské disciplíny (hod míčkem, vrh koulí)
6.
Kopaná (chlapci)
Ţák:
dovede rozlišit sportovní od nesportovního jednání;
ovládá základní pravidla a smluvená gesta;
aplikuje herní prvky ve hře, trénuje lokomoci.
Učivo:
6.1 Herní činnost jednotlivce, ţonglování, vedení a zpracování míče, střelba na bránu
6.2 Malá kopaná, futsal
6.3 Herní systémy (postupný útok, rychlý útok, osobní obrana, zóna)



7.




7.1
7.2
7.3
7.4
Softbal
Ţák:
osvojuje si pravidla hry;
synchronizuje pohyb paţí a dolních končetin;
rozvíjí rychlost pohybových reakcí;
spolupracuje na týmových herních činnostech druţstva.
Učivo:
Vysvětlení základních pojmů, ukázka výzbroje, výstroje
Jednoduchá hra s vysvětlením pravidel a pojmů (strike, ball, out, faul ball)
Nácvik techniky odpalování, vysvětlení pravidel (strike zoon, base on balls)
Nácvik odpalování, běh po metách, sliding, kradení met
86
Tělesná výchova
8.







8.1
8.2
8.3
8.4
8.5
8.6
Plavání
Ţák:
koriguje pohybový reţim dle svých schopností;
ověřuje si úroveň tělesné zdatnosti a svalové nerovnováhy;
zvyšuje svoji vytrvalost a kondici;
prokáţe schopnost poskytnutí první pomoci při tonutí;
dovede rozpoznat hrozící nebezpečí (únava, křeč) a umí na ně reagovat;
vyrovnává jednostrannou tělesnou a duševní zátěţ;
uplatňuje své znalosti s cílem pozitivně působit na zdravotní stav organismu.
Učivo:
Bezpečnost, hygiena, význam plavání pro rozvoj zdatnosti, pro prevenci a korekci
svalových a jiných oslabení
Nácvik a zdokonalování techniky plaveckého způsobu prsa
Nácvik a zdokonalování techniky plaveckého způsobu kraul
Nácvik a zdokonalování techniky plaveckého způsobu znak
Nácvik záchrany tonoucího, poskytnutí první pomoci
Vodní pólo
Ročník: 2.
hodin týdně 2,
1.
1.1
1.2
1.3
1.4
Ţák:
vhodně pouţívá odbornou terminologii;
dovede se zapojit do organizace;
rozezná a eliminuje činnosti a situace ohroţující zdraví;
prokáţe dovednost poskytnutí pomoci;
orientuje se v nabídce antikoncepce.
Učivo:
Význam pohybu pro zdraví
Zásady první pomoci
2.
Tělesná cvičení










Ţák:
uplatňuje osvojené způsoby relaxace;
87
Tělesná výchova



2.1
2.2
2.3
2.4
umí samostatně rozhodnout o vhodnosti pohybové aktivity;
Učivo:
Průpravná cvičení
Kondiční cvičení (posilování s vlastní vahou, kruhový trénink)
Relaxační, vyrovnávací a kompenzační cvičení (strečink, prvky power jógy)
Koordinační cvičení
3.
Ţák:

poskytuje dopomoc při provádění cviků;

uplatňuje zásady bezpečnosti při pohybových aktivitách;

je schopen sladit pohyb s hudbou;

rozvíjí orientaci v prostoru a v čase;

pociťuje uspokojení a radost z prováděné pohybové činnosti;


upevňuje svůj pozitivní postoj k tělesné kultuře.
Učivo:
3.1 Základní gymnastika – posilování s gymnastickým náčiním (medicinbaly, tyče,
činky aj.), strečink, šplh (tyč a lano), ručkování
3.2 Aerobik (dívky) – dance, interval, bodystyling
3.3 Sportovní gymnastika – akrobacie (kotoul letmo, stoj na rukou, přemet vpřed,
rovnováţné prvky a vazby), přeskok (roznoţka nadél a našíř, skrčka), hrazda (přešvihy,
výmyk, toč jízdmo, toč vzad a vazby), kruhy (překoty, houpání ve svisu, obraty),
trampolína (přímé skoky, obraty)
4.
Úpoly
Ţák:
ovládá negativní emoce;
umí zpevnit a uvolnit své tělo.
Učivo:
4.1 Pády – stranou, přes překáţku
4.2 Přetahování (s úchopem za část těla, pomocí lana aj.)
4.3 Základní sebeobrana (návaznost na 1. ročník)




5.
Atletika





Ţák:
seznamuje se s organizačními prvky soutěţe;
volí individuální tempo dle svých schopností;
88
Tělesná výchova
vyuţívá atletické kondiční činnosti pro rozvoj zdatnosti;

orientuje se v pravidlech atletických soutěţí.
Učivo:
5.2 Skoky (výška, dálka, z místa – snoţmo)
5.3 Vrhačské disciplíny (hod míčkem, vrh koulí)
6.
Kopaná (chlapci)
Ţák:


aplikuje herní prvky ve hře, trénuje lokomoci;

upevňuje hygienické návyky;

dovede se podílet na vedení hry;

transferuje tréninkové efekty do sportovních výkonů.
Učivo:
6.1 Herní činnosti hráče v poli (výběr místa, zpracování míče, vhazování, obsazování hráče,
odebírání míče)
6.2 Herní činnost brankáře (vykopávání míče, chytání míče, řízení obrany)
6.3 Průpravné hry herních systémů, řízená hra
7.
Basketbal
7.1
7.2
7.3
7.4
Ţák:
rozvíjí výbušnou sílu, rychlost, schopnost rychlé orientace;
přizpůsobuje činnost okamţité, rychle se měnící situaci;
aplikuje intelektuální dovednosti, jako jsou percepce, interpretace, anticipace, predikce;
rozvíjí sociálně-interakční dovednosti kooperativního a kompetitivního charakteru.
Učivo:
Herní činnost jednotlivce (manipulace s míčem, dribling)
Dvojtakt, střelba na koš, přihrávka
Uvolňování bez míče, s míčem, „hoď a běţ “
Herní kombinace (obranné, útočné, zóna)
8.
Odbíjená




Ţák:
rozvíjí schopnost rychlé orientace v měnících se podmínkách;
osvojuje si správnou strukturu pohybu;
Učivo:
8.1 Odbíjení míče prsty do jednoho směru, odbíjení pod úhlem – VOO (vrchní odbití
obouruč), hra 2 na 2
8.2 SOO (spodní odbití obouruč) na místě, po přesunu
8.3 Spodní podání, nahrávka, hra 3 na 3




89
Tělesná výchova
9.
Netradiční sporty
Ţák:
seznamuje se se základy, principy a moţnostmi různých sportů;
utváří si „pohybovou gramotnost“ pro netradiční sporty.
Učivo:
9.1 Ringo (hra podle upravených pravidel)
9.2 Squash (základní pravidla a údery)
9.3 Bruslení


90
Tělesná výchova
Ročník: 3.
hodin týdně 2,
1.









1.1
1.2
1.3
1.4
2.
Ţák:
rozezná a eliminuje činnosti a situace ohroţující zdraví;
uplatňuje ve svém jednání znalosti o stavbě a funkci lidského těla;
prokáţe dovednost poskytnutí pomoci;
diskutuje a argumentuje o etice v partnerských vztazích;
umí si připravit program osobního rozvoje.
Učivo:
Prostředky ke zvyšování síly, rychlosti, vytrvalosti, obratnosti a pohyblivosti
Hlavní faktory sestavování a vedení sestav všeobecně rozvíjejících nebo
cíleně
zaměřených cvičení
Tělesná cvičení
Ţák:


uplatňuje osvojené způsoby relaxace;

umí samostatně rozhodnout o vhodnosti pohybové aktivity;


Učivo:
2.1 Průpravná cvičení (zahřátí, protaţení aj.)
2.2 Kondiční cvičení (posilování na přístrojích)
2.3 Relaxační, vyrovnávací a kompenzační cvičení
3.






Ţák:
optimalizuje úroveň svých pohybových schopností a estetického proţívání;
uplatňuje vlastní kreativitu při tvorbě sestav;
je schopen sladit pohyb s hudbou;
rozpoznává souhyby;
91
Tělesná výchova

formuje osobnost sebeovládáním, rozhodností, vzájemnou pomocí, přesností.
Učivo:
3.1 Základní – strečink, šplh (tyč a lano)
3.2 Aerobik (dívky) – power, s vyuţitím švihadel
3.3 Sportovní – akrobacie (přemet stranou ze zvýšené plochy, návaznost s tanečními prvky,
kotouly s obměnou), přeskok (nácvik letové fáze), bradla o stejné ţerdi, trampolína
(kotoul letmo, salto vpřed)
4.
Úpoly
Ţák:

rozpozná ukazatele své tělesné zdatnosti;

osvojuje si správné dýchání a přenos energie;

klade si poţadavky na tělesnou zdatnost;



respektuje soupeře a ovládá své emoce.
Učivo:
4.1 Střehový postoj a odpory v něm, přetlaky, přetahy
4.2 Drţení a sledování soupeře, boj o únik z drţení
5.
Atletika
Ţák:
hodnotí naměřené hodnoty;
volí individuální tempo dle svých schopností;
dovede rozhodnout o umístění v závodech.
Učivo:
5.2 Skoky (výška, dálka)
5.3 Vrhačské disciplíny (vrh koulí – zdokonalení techniky)







92
Tělesná výchova
6.
Florbal
Ţák:

rozvíjí a uspokojuje svou potřebu soupeření, seberealizace, společenského kontaktu;

klade si poţadavky na tělesnou zdatnost;

rozvíjí pohybovou tvořivost, taktizuje;

prohlubuje senzomotorické schopnosti.
Učivo:
6.1 Herní činnost jednotlivce (vedení míčku, přihrávky)
6.2 Hra 2 na 2 s upravenými pravidly
6.3 Uvolňování se s míčkem, bez míčku, hra 3 na 3
7.
Odbíjená
Ţák:
rozvíjí schopnost rychlé orientace v měnících se podmínkách;
osvojuje si správnou strukturu pohybu;
Učivo:
7.1 VOO, SOO – zdokonalení techniky z niţších ročníků
7.2 Postavení na příjmu, herní systémy
7.3 Vrchní podání (plachtící, smečované)




8.
Basketbal
8.2
8.3
8.4
Ţák:
orientuje se v herních systémech a v útočných kombinacích;
přizpůsobuje činnost okamţité, rychle se měnící situaci;
aplikuje intelektuální dovednosti, jako jsou percepce, interpretace, anticipace, predikce;
dovede řídit utkání a rozhodnout sporné momenty.
Učivo:
Herní činnost jednotlivce (střelba vrchní jednoruč z krátké a střední vzdálenosti, střelba
po pohybu)
Herní systémy (postupný útok proti osobní obraně, rychlý protiútok, zónová obrana)
Utkání podle oficiálních pravidel
Streetball
9.
Netradiční sporty




8.1
Ţák:
Učivo:
9.1 Stolní tenis
9.2 Lezení (cvičná stěna)
9.3 Hokej


93
Tělesná výchova
Ročník: 4.
hodin týdně 2,
34 týdnů,
celkem 68 hodin
1.







1.1
1.2
1.3
1.4
2.
Ţák:
uplatňuje ve svém jednání znalosti o stavbě a funkci lidského těla;
prokáţe dovednost poskytnutí pomoci sobě i jiným;
pěstuje si návyky správné ţivotosprávy;
formuje si pozitivní vztah k ţivotnímu prostředí;
dovede rozpoznat hrozící nebezpečí a ví, jak se doporučuje na ně reagovat;
umí si připravit program osobního rozvoje.
Učivo:
Bezpečnost a hygiena v TV, záchrana a dopomoc
Význam pojmu zdravotně orientovaná zdatnost, pohybový reţim
Škodlivý vliv alkoholu, tabáku a drog na pohybovou výkonnost
Hlavní faktory sestavování a vedení sestav všeobecněrozvíjejících nebo cíleně
zaměřených cvičení
Tělesná cvičení
Ţák:

rozpozná a dovede kompenzovat jednostrannou zátěţ a svalovou nerovnováhu;

zná způsoby odstranění negativních vlivů zátěţe při konkrétních druzích zaměstnání ;

rozšiřuje zásobu konkrétních kompenzačních cviků;

ovládá zásady přípravy organismu před pohybovou činností.
Učivo:
2.1 Cvičení pro přípravu organismu před pohybovou činností
2.2 Cvičení pro rozvoj kloubní pohyblivosti a pro správné drţení těla
2.3 Cvičení motivační, tvořivá, psychomotorická a relaxační
3.
Ţák:
vyuţívá tvořivosti k vytvoření pohybových sestav;
rozpoznává a odstraní souhyby;
ovládá záchranu a dopomoc při sportovní gymnastice;
je schopen vybrat hudbu, vytvořit choreografii.
Učivo:
3.1 Základní – posilování, strečink
3.2 Aerobik (dívky) – tvorba vlastní choreografie
3.3 Sportovní – akrobacie (salto vpřed z můstku), přeskok (skok s oddáleným odrazem)





94
Tělesná výchova
4.
Úpoly
Ţák:

respektuje specifika bezpečnosti při úpolech;

osvojuje si základní filozofii sebeobranných činností;

zná právní aspekty vyuţití a zneuţití bojových prvků.
Učivo:
4.1 Základní prvky juda (obrana proti obejmutí zpředu, obrana proti škrcení)
5.
Atletika
Ţák:


dovede vyvodit závěr z naměřených hodnot;

zná specifika bezpečnosti a hygieny při atletických činnostech;



dodrţuje pravidla atletických disciplín.
Učivo:
5.2 Skoky (výška, dálka, z místa snoţmo)
5.3 Vrhačské disciplíny (vrh koulí)
6.
Házená
6.1
6.2
6.3
6.4
Ţák:
spolupracuje na týmových herních činnostech druţstva;
rozvíjí pohybovou tvořivost, taktizuje;
ovládá základní pravidla a smluvená gesta rozhodčích u osvojovaných her;
rozvíjí koordinaci, vytváří si odolnost a adaptaci na psychickou zátěţ;
je veden k disciplíně a houţevnatosti, aplikuje herní prvky ve hře.
Učivo:
Dribling, přihrávky, vedení míče
Uvolňování bez míče, s míčem, střelba
Nácvik herních kombinací (útočná obrana)
Řízená hra
7.
Odbíjená






Ţák:

diagnostikuje herní výkon;

aplikuje naučené herní kombinace při samotné hře;

provádí zápis zápasu, turnaje;

Učivo:
7.1 OOV za sebe, v pádu
7.2 Přihrávka na vbíhajícího nahrávače
7.3 VOJ (lob, smeč, dvojblok)
95
Tělesná výchova
7.4 Beachvolleyball
8.
Florbal
Ţák:

učí se anticipovat a kombinovat, řešit situace;

upevňuje si dovednosti získané v předešlých ročnících;

taktizuje po předcházející analýze hry;

zaujímá reálný postoj ke své fyzické kondici.
Učivo:
8.1 Herní činnost jednotlivce (vedení míčku, přihrávky)
8.2 Hra 3 na 3 s upravenými pravidly
8.3 Střelba na bránu, hra 4+1 s pravidly
9.


9.1
9.2
9.3
9.4
Netradiční sporty
Ţák:
Učivo:
Tenis
Badminton
Ragby
Spinning
96
Matematika
Matematika
Matematika na střední odborné škole navazuje na znalosti získané v základním
vzdělávání. Na technickém lyceu má funkci především všeobecně vzdělávací, neboť tento
studijní obor je určen výhradně jako příprava na vysokou školu technického a přírodovědného
zaměření. Ţák si během studia uvědomuje, ţe matematika nachází uplatnění v mnoha oborech
lidské činnosti – ekonomii, technice, sociologii, v oblasti přírodních věd např. ve fyzice,
chemii je nezastupitelná. Matematické vzdělávání přispívá k rozvoji abstraktního
a analytického myšlení, rozvíjí logické uvaţování, vede ţáky k aktivnímu a samostatnému
řešení úloh a problémů, vede je ke schopnosti aplikovat matematické poznatky v ostatních
odborných předmětech, při řešení úloh z běţného ţivota a následně k vyuţití získaného řešení
v praxi. Těţiště výuky spočívá v aktivním osvojování strategie řešení úloh a problémů,
k pochopení kvantitativních vztahů v přírodě a společnosti. Vybavuje ţáky poznatky uţitečnými
a potřebnými v běţném ţivotě i pro vysokoškolské studium.
Výuka směřuje k osvojení následujících kompetencí:
 ţák ovládá jazyk matematiky a matematickou symboliku, naučí se přesně vyjadřovat
a formulovat své myšlenky, rozumí logické stavbě matematické věty, dovede jednouchou
větu dokázat;
 ţák vyuţívá matematické vědomosti a dovednosti v praxi při řešení úloh z běţného
ţivota;
 ţák rozvíjí své logické myšlení a úsudek;
 samostatně analyzuje texty úloh, najde správný postup při jejich řešení, vyhodnotí
a zdůvodní správnost výsledku vzhledem k zadaným podmínkám;
 rozvíjí svou prostorovou představivost;
 naučí se vyhledávat a zpracovávat informace z různých zdrojů – grafů, diagramů, tabulek
a Internetu, analyzuje a interpretuje statistické údaje;
 aplikuje matematické poznatky v jiných předmětech (ve fyzice, stavební mechanice,
chemii);
 ţák je schopen propojit jednotlivé tematické okruhy, nevnímá je odděleně, porozumí
vzájemným vztahům mezi nimi, vytváří si potřebný nadhled důleţitý pro proniknutí
do podstaty oboru;
 pouţívá pomůcky – odbornou literaturu, Internet, kalkulátor, rýsovací potřeby, PC.





Z hlediska klíčových kompetencí matematika klade důraz na:
numerické aplikace – volba správného matematického postupu, správné výpočty na
kalkulačce;
řešení problémů a posuzování výsledků řešení;
komunikativní dovednosti – srozumitelný, souvislý a jazykově správný projev, aktivní
účast v diskusi, schopnost formulovat a obhajovat své názory a respektovat názory
druhých;
modelování (zejména grafické) reálných situací;
posílení a rozvíjení pracovitosti, důslednosti a odpovědnosti.
97
Matematika
Učivo je rozpracováno pro dotaci 16 hodin týdně za studium. Do předmětu je zahrnuta
i aplikovaná matematika. Obsah učiva je vymezen tematickými celky, lze jej rozdělit do čtyř
základních bloků.
1. Číslo a proměnná: navazuje, prohlubuje a rozšiřuje základní poznatky ze ZŠ, zvládnutí
tohoto celku je předpokladem pro studium dalších tematických okruhů, proto mu musí být
věnována velká pozornost.
2. Funkce a její průběh: ţák se seznámí se základními typy funkcí, načrtne je, určí jejich
vlastnosti, vyuţije je při řešení rovnic a nerovnic, řeší praktické úlohy s vyuţitím poznatků
o funkcích a posloupnostech. Uţitím diferenciálního počtu vyšetří průběh funkce, zná
geometrický i fyzikální význam derivace funkce, seznámí se základy integrálního počtu
a jejich aplikací při řešení praktických úloh.
3. Geometrie: zahrnuje planimetrii, stereometrii, analytickou geometrii v rovině
i v prostoru. Celek je náročný na prostorovou představivost ţáka, na jeho grafický projev,
na rozbor problému, jeho vyřešení a vyhodnocení výsledků. Rozvíjí se geometrická
představivost ţáka. Ţák pochopí vzájemný vztah mezi algebrou a geometrií na učivu
analytické geometrie.
4. Kombinatorika, pravděpodobnost a statistika v praktických úlohách:
Vytváření kombinatorického a pravděpodobnostního myšlení hraje stále významnější úlohu
ve studiu matematiky, důleţitá je výuka statistiky, především správná interpretace
statistických dat, schopnost vyhodnotit údaje z grafů, tabulek, diagramů.
1. Prohloubení a rozšíření učiva ZŠ
2. Mocniny a odmocniny
3. Algebraické výrazy
1. ročník
4. Úvod do teorie mnoţin, výroky
5. Lineární rovnice a nerovnice a jejich soustavy
6. Kvadratické rovnice a nerovnice
7. Základy planimetrie – 1. Část
1. Základy planimetrie – 2. část
2. Funkce
2. ročník
3. Goniometrie a trigonometrie
4. Stereometrie
1. Kombinatorika, pravděpodobnost, statistika
2. Analytická geometrie lineárních útvarů v rovině
3. Analytická geometrie lineárních útvarů v prostoru
3. ročník
4. Analytická geometrie kvadratických útvarů
5. Komplexní čísla
6. Posloupnosti
1. Lineární algebra, matice a determinanty
2. Úvod do diferenciálního počtu
4. ročník
3. Úvod do integrálního počtu
4. Shrnutí a systematizace poznatků
98
Matematika
Pojetí výuky
Základní organizační formou vyučování je vyučovací hodina, kde učitel podle typu
hodiny volí různé vyučovací metody:
 slovní výklad– vzhledem k náročnosti předmětu je slovní výklad učitele nezastupitelný;
 problémové vyučování – učitel formuluje problém a vhodně volenými otázkami vede
ţáky k tomu, aby sami na základě svých vědomostí přecházeli postupně k novým
pojmům, pravidlům a způsobům řešení;
 autodidaktická metoda – samostudium – bude pouţita u některých jednodušších celků;
 samostatná práce – práce ţáků s učebním materiálem v mimo vyučovacím čase (doma)
i ve vyučovací hodině. Důraz je kladen na motivační činitele. Do výuky budou zařazovány
příklady,
jejichţ rychlé vyřešení a následné samostatné předvedení bude
hodnoceno známkou;
 metoda individuálního vyučování – práce s nadanými ţáky – na technickém lyceu se
mohou ţáci zapojit do řešení MO, zde jsou nutné individuální konzultace s jednotlivými
ţáky. Ţáci technického lycea i stavebnictví, kteří mají zájmem o matematiku se mohou
zúčastnit Celostátní matematické soutěţe ţáků SOŠ. Této soutěţi předchází školní kolo,
nejlepší ţáci postupují do kola celostátního.
Součástí výuky jsou čtvrtletní práce. V 1. aţ 3. ročníku se píše v kaţdém čtvrtletí
jedna písemná práce, vypracování trvá jednu vyučovací hodinu; ve 4. ročníku se
píší práce tři.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Hodnocení výsledků je v souladu se školním řádem a je zaloţeno na těchto základních
ukazatelích:
Známky ze čtvrtletních prací, jeţ musí být povinně napsány, v případě absence doplněny.
Známky z písemných prací zahrnujících celé tematické celky, i ony musí být napsány
nebo doplněny.
Krátké desetiminutové prověrky týkající se jen malého úseku učiva. Zde vyţadujeme
napsání nejméně 60% těchto písemek.
Na hodnocení ţáků se dále podílí jejich aktivní projev v samotných vyučovacích
hodinách, samostatnost při řešení problémových úloh, výsledky ústního zkoušení
především při opakování maturitních témat ve 4. ročníku. Současně se přihlíţí k tomu,
jak ţák zvládl všechny výše uvedené Klíčové kompetence.
Grafická úprava sešitů, řádné plnění domácích úkolů.
Úspěšná účast na matematických soutěţích, jedná se především o Matematickou soutěţ
pro střední odborné školy.
Člověk a ţivotní prostředí: Přínos matematiky k tomuto tématu spočívá v zařazování
slovních úloh, které dokumentují jednotlivé problémy ţivotního prostředí (otázky
energetických zdrojů, vliv dopravy na ţivotní prostředí, ochrana lesních porostů apod.).
V úlohách je vhodné vyuţívat údajů různých statistických výzkumů se vztahem k ţivotnímu
prostředí, čímţ k němu pomáhají utvářet kladný vztah a vybízí k nutnosti jeho ochrany.
Člověk a svět práce: Matematika na technickém lyceu buduje základ ke studiu na VŠ,
učitel pomáhá ţákům orientovat se v nabídce VŠ. Ţák si vytváří reálnou představu nejen
o svých schopnostech, ale i o svém uplatnění po absolvování příslušného typu studia.
99
Matematika
Informační a komunikační technologie: Počítač je vyuţíván ţáky individuálně, především
při přípravě maturitních otázek z matematiky, při hledání informací týkajících se jejich
dalšího studia a při tvorbě různých referátů.
100
Matematika
Ročník: 1.
1.
Prohloubení a rozšíření učiva ZŠ
Ţák:

provádí základní aritmetické operace v mnoţině reálných čísel;

počítá se zlomky a desetinnými čísly, vyuţívá dělitelnost čísel;

pouţívá různé zápisy reálného čísla;

řeší praktické úlohy s vyuţitím procentového počtu;

vyuţívá trojčlenku při řešení úloh na přímou i nepřímou úměrnost;

odhaduje a zaokrouhluje výsledky numerických výpočtů a účelně vyuţívá kalkulátor;

vyuţívá vlastností goniometrických funkcí pravoúhlého trojúhelníku při řešení
jednoduchých úloh.
Učivo:
1.1 Číselné obory, reálná čísla a jejich vlastnosti, zaokrouhlování čísel, počítání
s racionálními čísly, procentový a úrokový počet, trojčlenka, vyjádření neznámé
ze vzorce
1.2 Goniometrické funkce ostrého úhlu
2.
Mocniny a odmocniny
2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
Ţák:
provádí operace s mocninami a odmocninami;
odhaduje výsledky numerických výpočtů a účelně vyuţívá kalkulátor;
uţívá mocnin se základem 10 při převádění jednotek;
převádí čísla do různých číselných soustav.
Učivo:
Mocniny s celočíselným exponentem
Číselné soustavy, dvojková a šestnáctková soustava
Druhá a třetí odmocnina
Odmocniny, pravidla pro počítání s odmocninami
Mocniny s racionálním exponentem
3.
Algebraické výrazy








3.1
3.2
3.3
3.4
Ţák:
určuje definiční obor výrazu a dovede dosadit číselnou hodnotu do výrazu;
provádí operace s mnohočleny, lomenými výrazy, výrazy obsahujícími
mocniny
a odmocniny;
rozkládá mnohočleny na součin pomocí vzorců nebo vytýkáním;
vyjádří neznámou ze vzorce, aplikuje úpravy výrazů v praktických úlohách.
Učivo:
Početní úkony s mnohočleny
Základní vzorce a jejich uţití
Úpravy algebraických výrazů, lomené výrazy, jejich úpravy
Výrazy s odmocninami
101
Matematika
4.
Úvod do teorie mnoţin, výroky
4.6
4.7
Ţák:
rozlišuje číselné obory (N, Z, Q, I, R) a provádí základní aritmetické operace s čísly;
pouţívá absolutní hodnotu reálného čísla, aplikuje geometrický význam absolutní
hodnoty;
zapíše a znázorní interval, provádí operace s intervaly;
vysvětlí pojem mnoţina a ovládá základní operace s mnoţinami;
pouţívá správně kvantifikátory a logické spojky;
neguje jednoduchý výrok;
sestaví pravdivostní tabulky pro základní logické operace a řeší praktické úlohy pomocí
pravdivostních tabulek;
objasní logickou stavbu matematické věty, provádí jednoduché důkazy.
Učivo:
Základní mnoţinové pojmy a vztahy
Operace s mnoţinami
Vennovy diagramy
Absolutní hodnota, intervaly, operace s intervaly, mnoţinový zápis
Výrokové kvantifikátory a logické spojky, negace, konjunkce, alternativa, implikace
a ekvivalence
Výroková logika, sloţené výroky, negace výroků
Důkaz přímý a nepřímý, důkaz sporem
5.
Lineární rovnice a nerovnice a jejich soustavy








4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
5.6
5.7
Ţák:
rozliší ekvivalentní a neekvivalentní úpravy rovnic;
řeší lineární rovnice a nerovnice a jejich soustavy, diskutuje jejich řešitelnost nebo
počet řešení;
graficky řeší rovnice, nerovnice a jejich soustavy;
řeší problémy, v nichţ aplikuje řešení jednotlivých typů rovnic, nerovnic a jejich
soustav.
Učivo:
Lineární rovnice s jednou neznámou, typy rovnic, metody řešení
Lineární nerovnice s jednou neznámou
Lineární rovnice a nerovnice s absolutní hodnotou
Lineární rovnice s parametrem s úplnou diskusí řešení
Soustavy lineárních nerovnic s jednou neznámou, nerovnice v součinovém a podílovém
tvaru
Soustavy lineárních rovnic s více neznámými, metody řešení
Slovní úlohy
6.
Kvadratické rovnice a nerovnice





Ţák:
řeší úplné i neúplné kvadratické rovnice;
uţívá vztahy mezi kořeny a koeficienty kvadratické rovnice;
řeší soustavy lineární a kvadratické rovnice o dvou neznámých;
řeší početně i graficky kvadratické nerovnice;
řeší iracionální rovnice, zohledňuje neekvivalentní úpravy při jejich řešení;




5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
102
Matematika

6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
6.6
6.7
aplikuje řešení rovnic v úlohách z technické praxe.
Učivo:
Úplná a neúplná kvadratická rovnice a její řešení
Vztahy mezi kořeny a koeficienty kvadratické rovnice
Kvadratické nerovnice, metody řešení
Kvadratické rovnice s parametrem
Iracionální rovnice
Soustava kvadratické a lineární rovnice
Slovní úlohy
7.
Základy planimetrie – 1. část
Ţák:

pouţívá pojmy a vztahy: bod, přímka, rovina, polorovina, odchylka dvou přímek,
vzdálenost bodu od přímky, vzdálenost dvou rovnoběţek, úsečka a její délka, úhel a jeho
velikost;

pouţívá goniometrické funkce v pravoúhlém trojúhelníku;

k řešení pravoúhlého trojúhelníku vyuţívá Euklidovy věty a větu Pythagorovu;

vyuţívá náčrt při řešení praktických úloh;

poznatky aplikuje na praktické úlohy např. s fyzikální tematikou;

uţívá věty o shodnosti a podobnosti trojúhelníků;

pojmenuje základní prvky v trojúhelníku, určí jeho obvod a obsah;

rozlišuje základní druhy mnohoúhelníků, pojmenuje a správně pouţívá základní objekty
v mnohoúhelníku, určí jejich obvod a obsah;

rozlišuje pojmy kruh a kruţnice, pojmenuje a správně pouţije základní objekty
v kruţnici a kruhu, určí délku kruţnice, obsah kruhu a jeho částí;

aplikuje poznatky v úlohách početní geometrie.
Učivo:
7.1 Goniometrické funkce pravoúhlého trojúhelníku, základní vztahy mezi goniometrickými
funkcemi ostrého úhlu, tabulkové hodnoty
7.2 Eukleidovy věty a věta Pythagorova
7.3 Obvody a obsahy trojúhelníků, rovnoběţníky, kruh a jeho části, pravidelné
mnohoúhelníky, aplikace
Ročník: 2.
hodin týdně 4, 34 týdnů,
celkem 136 hodin
1.




Základy planimetrie – 2. část
Ţák:
popíše a určí shodná zobrazení a pouţije je při řešení polohových a konstrukčních úloh;
popíše a určí podobnost nebo stejnolehlost útvarů, pouţije je při řešení v úlohách
konstrukční geometrie;
definuje přímku a její části, úhel, dvojice úhlů, obvodový a středový úhel, odchylky
a vzdálenosti v rovině;
řeší konstrukční úlohy s vyuţitím mnoţiny bodů daných vlastností.
103
Matematika
Učivo:
1.1 Shodná zobrazení v rovině: osová souměrnost, středová souměrnost, otáčení, posunutí,
identita
1.2 Podobná zobrazení (podobnost trojúhelníků, stejnolehlost)
1.3 Konstrukční úlohy – konstrukce kruţnic, trojúhelníků, rovnoběţníků
2.
Funkce
2.9
2.10
2.11
Ţák:
popíše funkci jako závislost dvou veličin;
sestaví tabulku a načrtne grafy základních funkcí, tyto i s absolutní hodnotou;
určí a zdůvodní vlastnosti studovaných funkcí;
vysvětlí pojem inverzní funkce, určí ji k dané funkci a sestrojí její graf;
vyuţívá poznatky o funkcích při řešení rovnic a nerovnic;
počítá s logaritmy a řeší exponenciální a logaritmické rovnice;
modeluje závislosti reálných dějů pomocí známých funkcí;
řeší aplikační úlohy s vyuţitím poznatků o funkcích.
Učivo:
Základní pojmy – kartézský součin dvou mnoţin, zobrazení, definiční obor, obor
hodnot, druhy zobrazení
Definice funkce, definiční obor a obor hodnot, graf funkce
Vlastnosti funkce – monotónnost, sudost, lichost, omezenost funkce
Konstantní a lineární funkce, grafy i s absolutní hodnotou, vlastnosti, uţití, grafické
řešení rovnic a nerovnic
Kvadratická funkce, graf i s absolutní hodnotou, vrchol paraboly, vlastnosti, uţití
při řešení kvadratických rovnic a nerovnic
Nepřímá úměrnost, lineární lomená funkce, vlastnosti, grafy i s absolutní hodnotou
Mocninná funkce, rozdělení podle exponentu, grafy
Inverzní funkce k dané funkci, definice, vlastnosti, rovnice a grafy některých navzájem
inverzních funkcí
Exponenciální a logaritmická funkce, vlastnosti, grafy, vztahy
Logaritmus čísla, věty o logaritmech, dekadický a přirozený logaritmus
Exponenciální a logaritmické rovnice
3.
Goniometrie a trigonometrie








2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
2.7
2.8





3.1
3.2
3.3
Ţák:
vysvětlí pojem orientovaný úhel a vyjádří jeho velikost v míře stupňové i obloukové;
definuje a znázorní goniometrické funkce v oboru reálných čísel uţitím jednotkové
kruţnice;
načrtne grafy goniometrických funkcí a určí jejich vlastnosti;
zná vztahy mezi nimi a vyuţívá je při řešení jednoduchých goniometrických rovnic;
vyuţívá trigonometrii a goniometrii k řešení pravoúhlého a obecného trojúhelníku
a příkladů z praxe.
Učivo:
Velikost úhlu v míře stupňové a obloukové
Goniometrické funkce obecného úhlu, definice a jejich grafy
Základní vztahy mezi goniometrickými funkcemi (součtové vzorce, goniometrické
funkce proměnných 2x, x/2, součet a rozdíl goniometrických funkcí)
104
Matematika
3.4 Goniometrické rovnice
3.5 Sinová a kosinová věta, řešení obecného trojúhelníku, aplikace
4.
Stereometrie
Ţák:

určí v prostoru vzájemnou polohu dvou přímek, přímky a roviny, dvou rovin;

zobrazí jednoduchá tělesa ve volném rovnoběţném promítání a konstruuje rovinné řezy
hranolu a jehlanu;

určí odchylku dvou přímek, přímky a roviny, dvou rovin, vzdálenost bodu od rovin;

rozliší jednotlivá tělesa a určí jejich povrch a objem;

řeší stereometrické problémy motivované praxí, aplikuje poznatky z planimetrie
a trigonometrie ve stereometrii.
Učivo:
4.1 Polohové úlohy – vzájemná poloha dvou přímek, přímky a roviny, dvou rovin
4.2 Řezy, průnik dvou rovin, průniky přímky s rovinou, průnik přímky s povrchem tělesa
4.3 Metrické úlohy – výpočty vzdáleností: vzdálenost dvou bodů, bodu od přímky,
rovnoběţných přímek a rovin, bodu od roviny
4.4 Metrické úlohy – výpočty odchylek: odchylka dvou přímek, přímky od roviny, dvou
rovin
4.5 Povrchy a objemy těles: krychle, hranol, kvádr, válec, jehlan, komolý jehlan, kuţel,
komolý kuţel, koule a její části
Ročník: 3.
hodin týdně 4,
1.









1.1
1.2
1.3
1.4
Kombinatorika, pravděpodobnost, statistika
Ţák:
rozliší variace, permutace a kombinace, tyto i s opakováním a počítá s nimi;
řeší reálné problémy s kombinatorickým podtextem;
pracuje s faktoriály a kombinačními čísly;
pouţívá binomickou větu při řešení úloh;
vysvětlí základní pojmy pravděpodobnosti a rozliší klasickou a statistickou definici
pravděpodobnosti;
určí pravděpodobnost náhodného jevu, pravděpodobnost sjednocení nebo průniku jevů;
řeší úkoly z praxe pomocí kombinatoriky a pravděpodobnosti;
vysvětlí pojmy statistický soubor, rozsah souboru, statistická jednotka, statistický znak,
absolutní a relativní četnost;
čte, vyhodnotí a sestaví tabulky, diagramy a grafy se statistickými údaji.
Učivo:
Variace a permutace, variace s opakováním
Faktoriál, vlastnosti kombinačních čísel, Pascalův trojúhelník, kombinace
Binomická věta
Pravděpodobnost: náhodný jev, četnost jevů, pravděpodobnost náhodného jevu,
105
Matematika
pravděpodobnost opačného jevu, pravděpodobnost sjednocení dvou náhodných jevů,
nezávislé jevy
1.5 Statistická jednotka, statistický soubor, statistické znaky rozdělení četností jednoho
kvantitativního statistického znaku
1.6 Statistické charakteristiky, charakteristika polohy, aritmetický, harmonický,
geometrický průměr, charakteristiky variability
2.
Analytická geometrie lineárních útvarů v rovině
2.5
Ţák:
popíše a pouţívá soustavu souřadnic na přímce, v rovině a prostoru;
vysvětlí pojem vektor a ovládá základní operace s vektory, vyuţívá skalární a vektorový
součin vektorů;
uţívá různé způsoby analytického vyjádření přímky v rovině;
řeší polohové a metrické úlohy o lineárních útvarech v rovině.
Učivo:
Vzdálenost dvou bodů, střed úsečky
Vektor, operace s vektory
Přímka v rovině, rovnice přímky (parametrické vyjádření, obecná rovnice, směrnicový
tvar)
Vzájemná poloha přímek (totoţnost, rovnoběţnost, různoběţnost, kolmost, odchylka
dvou přímek)
Vzdálenost bodu od přímky, vzdálenost dvou rovnoběţných přímek
3.
Analytická geometrie lineárních útvarů v prostoru




2.1
2.2
2.3
2.4



3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
4.
Ţák:
pouţívá parametrické vyjádření přímky v prostoru;
uţívá různé způsoby analytického vyjádření roviny v prostoru;
řeší polohové a metrické úlohy o lineárních útvarech v prostoru.
Učivo:
Parametrické vyjádření přímky v prostoru
Vzájemná poloha přímek (totoţnost, rovnoběţnost, různoběţnost, kolmost,
mimoběţnost)
Rovnice roviny v prostoru – obecná rovnice, parametrické vyjádření
Vzájemná poloha rovin (totoţnost, rovnoběţnost, různoběţnost)
Odchylka dvou přímek v prostoru, dvou rovin v prostoru, odchylka přímky a roviny
Vzdálenosti v prostoru: bodu od přímky, vzdálenost bodu od roviny,
vzdálenost rovnoběţných rovin, vzdálenost dvou rovnoběţných přímek
Analytická geometrie kvadratických útvarů
Ţák:
charakterizuje jednotlivé kuţelosečky a pouţívá jejich rovnice;
z analytického vyjádření určí základní údaje o kuţelosečce a kuţelosečku nakreslí;
řeší analyticky úlohy na vzájemnou polohu přímky a kuţelosečky;
určí rovnice tečny ke kuţelosečce;
vyuţívá metod analytické geometrie při řešení aplikačních úloh a problémů z praxe.
Učivo:
4.1 Kruţnice, přímka a kruţnice
4.2 Elipsa, přímka a elipsa





106
Matematika
4.3 Hyperbola, přímka a hyperbola
4.4 Parabola, přímka a parabola
5.
Komplexní čísla
Ţák:

zobrazí komplexní číslo v Gaussově rovině;

vyjádří komplexní číslo v algebraickém i goniometrickém tvaru;

provádí operace s komplexními čísly a uţívá Moivreovu větu;

řeší kvadratické rovnice, binomické rovnice a rovnice v oboru komplexních čísel.
Učivo:
5.1 Algebraický tvar komplexního čísla, početní výkony s komplexními čísly
5.2 Goniometrický tvar komplexního čísla, násobení a dělení v goniometrickém tvaru
5.3 Moivreova věta, mocnina a odmocnina komplexního čísla, řešení kvadratických rovnic
v oboru komplexních čísel, binomické rovnice
6.






6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
Posloupnosti
Ţák:
vysvětlí posloupnost jako zvláštní případ funkce;
určí posloupnost: vzorcem pro n-tý člen, výčtem prvků, rekurentním vzorcem, graficky;
rozliší posloupnost aritmetickou a geometrickou, vyuţívá pro řešení praktických úloh;
vysvětlí pojem limita posloupnosti, vyuţívá věty o limitách posloupností k výpočtům
limit;
určí podmínky konvergence nekonečné geometrické řady a umí určit její součet;
aplikuje aritmetickou a geometrickou posloupnost ve finanční matematice.
Učivo:
Pojem posloupnosti, určení, vlastnosti
Aritmetická posloupnost, uţití
Geometrická posloupnost, uţití
Limita posloupnosti, věty o limitách, výpočet limit
Nekonečná geometrická řada, uţití
Ročník: 4.
hodin týdně 4,
1.
Lineární algebra, matice a determinanty
Ţák:

aplikuje učivo o vektorech z dvojrozměrného a trojrozměrného vektorového prostoru
na n-rozměrný vektorový prostor;

ovládá operace s maticemi a výpočet determinantu;

řeší soustavy lineárních rovnic a nerovnic pomocí Gaussovy eliminační metody
a Cramerova pravidla.
Učivo:
1.1 Vektory a vektorový prostor
107
Matematika
1.2 Matice, jejich vlastnosti, operace s maticemi
1.3 Determinanty, výpočty a uţití determinantů
1.4 Řešení soustav lineárních rovnic
2.
Úvod do diferenciálního počtu
2.5
2.6
Ţák:
vysvětlí pojem limita funkce a aplikuje věty o limitách v konkrétních úlohách;
určí limity jednoduchých funkcí;
definuje derivaci funkce v bodě, vyuţívá nejdůleţitější vzorce a pravidla pro výpočet
derivace;
dokáţe aplikovat geometrický a fyzikální význam derivace;
uţitím diferenciálního počtu určí monotónnost funkce, extrémy funkce a vyšetří průběh
funkce;
vyuţije vlastností lokálních extrémů při řešení úloh z praxe.
Učivo:
Limita funkce, definice, vlastnosti, druhy limit
Věty o limitách, výpočty některých limit
Derivace funkce, definice, geometrický a fyzikální význam derivace
Věty o derivacích funkcí, derivace konstanty, mocniny, součtu, rozdílu, součinu a podílu
funkcí, derivace goniometrických funkcí, exponenciální a logaritmické funkce
Derivace sloţené funkce
Průběh funkce, extrémy, inflexní body, konvexnost, konkávnost, asymptoty
3.
Úvod do integrálního počtu






2.1
2.2
2.3
2.4
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
Ţák:
pouţije základní vzorce a pravidla pro výpočet primitivních funkcí;
v jednodušších příkladech pouţije substituční metodu a metodu per partes;
ovládá výpočet jednoduchých určitých integrálů;
uţitím určitého integrálu vypočítá obsah rovinného obrazce a objem rotačního tělesa;
řeší technické a fyzikální úlohy s vyuţitím diferenciálního a integrálního počtu.
Učivo:
Primitivní funkce, definice, věty o primitivních funkcích
Neurčitý integrál, tabulka neurčitých integrálů
Metody integrace – integrace per partes, substituce v neurčitém integrálu
Určitý integrál, definice, metoda substituce, per partes, příklady
Uţití integrálního počtu, obvody a obsahy rovinných obrazců, objemy rotačních těles
4.
Shrnutí a systematizace poznatků





Ţák:
si utřídí a upevní poznatky získané v jednotlivých ročnících;
při opakování vyuţívá různé informační zdroje – odborná literatura, Internet;
aplikuje získané znalosti na praktických úlohách;
správně formuluje základní poznatky jednotlivých tematických celků;
vysvětlí a vyuţívá souvislosti mezi jednotlivými tematickými celky.





108
Fyzika
Fyzika
Obor: 78–42–M/01 Technické lyceum
Výuka fyziky navazuje na poznatky získané v základním vzdělávání a dále je rozvíjí.
Hlavní náplní je studium přírodních jevů a zákonitostí, které platí pro ţivou i neţivou přírodu,
pro všechna tělesa a částice těles, pro Zemi, sluneční soustavu, celý vesmír. Nejdůleţitější je
pochopení základních pojmů, zákonitostí, principů a jejich vyuţití při dalším studiu a v praxi.
Vzhledem k původnímu pojetí fyziky existuje úzká vazba mezi jednotlivými přírodními,
technickými vědami a odbornou výukou, coţ se projevuje v mezipředmětových vztazích.
Z učebního plánu technického lycea byl vynechán předmět technická fyzika, protoţe
Učivo statika tuhých těles, kinematika, dynamika, pruţnost, pevnost je obsaţeno v
předmětech stavební mechanika a fyzika. Zbývající kapitoly týkající se základů elektroniky a
elektrických pohonů byly přiřazeny k učivu elektřiny do 3. ročníku. Z tohoto důvodu
byla navýšena celková hodinová dotace pro fyziku z 10 hodin na 11 hodin týdně za celé
studium.
Fyzika na technickém lyceu by měla tvořit solidní základ pro další studium ţáků
na vysoké škole technického a přírodovědného zaměření. Vyučování směřuje k tomu, aby ţák
lycea:
 správně pouţíval fyzikální pojmy a řešil kvantitativně základní a sloţitější úlohy;
 rozebral fyzikální problémy a aplikoval získané vědomosti a dovednosti při jejich řešení;
 rozuměl základním principům měření fyzikálních veličin, posoudil reálnost měření
a řešení;
 uměl pracovat ve skupině lidí při laboratorních úlohách, prováděl pozorování, experiment
podle návodu, zpracoval a interpretoval získaná data a nacházel mezi nimi souvislosti;
 diagnostikoval nefunkčnost přístrojů a zařízení, která běţně pouţívá, a jednodušší opravil;
 správně zhodnotil informace získané z médií po stránce věrohodnosti a správně je
interpretoval;
 předvídal moţný dopad praktických aktivit člověka na přírodní prostředí, posoudil
zneuţití výzkumu, uvědomil si nutnost ochrany ţivotního prostředí a zdraví člověka.
Z hlediska klíčových kompetencí se důraz klade zejména na:



komunikativní dovednosti: srozumitelný, souvislý a jazykově správný ústní a psaný projev,
aktivní účast v diskusi, schopnost formulovat a obhajovat své názory a respektovat názory
druhých – hodnocení kompetencí je Součástí ústního a písemného zkoušení, kdy je třeba
kromě fyzikální správnosti dbát i na správnou a smysluplnou formulaci z hlediska
jazykového;
dovednost analyzovat a řešit nejen fyzikální problémy, posoudit reálnost řešení:
porozumět úkolu, získat informace potřebné k řešení, navrhnout varianty řešení, uplatnit
různé metody myšlení, volit správné prostředky a způsoby vhodné pro splnění úkolu;
numerické aplikace: volba správného matematického postupu, správné výpočty
na kalkulačce, správné převody jednotek, reálný odhad výsledku – tyto kompetence jsou
hodnoceny u písemných prací při řešení příkladů, protoţe jejich zvládnutí je nutné
pro získání správných výsledků;
109
Fyzika

plánování práce a časové rozvrţení úkolu, schopnost pracovat v týmu – tyto kompetence
se týkají především laboratorních prací a hodnocení je součástí zpracovaných protokolů.
Učivo je strukturováno do tematických celků a jejich řazení odpovídá logické struktuře
fyziky. Součástí výuky jsou laboratorní cvičení a pokusy. Velmi důleţité je řešení
příkladů a problémů, které spíše neţ reprodukci učiva vyţadují řešení jednoduchého
problému, schopnost aplikovat teoretické poznatky a matematické dovednosti při zpracování
výsledků.
1. Úvod do předmětu
2. Kinematika hmotného bodu
3. Dynamika hmotného bodu
4. Mechanická energie
1. ročník
5. Gravitační pole
6. Mechanika tuhého tělesa
7. Mechanika tekutin (kapalin a plynů)
8. Teoretická cvičení a laboratorní práce
1. Poznatky molekulové fyziky a termodynamiky, vnitřní energie
2. Struktura a vlastnosti plynů
3. Práce plynu, kruhový děj
4. Struktura a vlastnosti pevných látek
2. ročník
5. Struktura a vlastnosti kapalin
6. Změny skupenství látek
7. Kmitaní mechanického oscilátoru
8. Mechanické vlnění, základy akustiky
9. Teoretická cvičení a laboratorní práce
1. Elektrický náboj a elektrické pole
2. Elektrický proud v kovech
3. Elektrický proud v polovodičích, elektrolytech, plynech
4. Magnetické pole
3. ročník
5. Střídavý proud
6. Elektromagnetické kmitání a vlnění
7. Základy elektroniky
8. Elektrické pohony
1. Světlo a záření
2. Zobrazování optickými soustavami
3. Vlnové vlastnosti světla, elektromagnetické záření
4. ročník
4. Speciální teorie relativity
5. Kvantová fyzika
6. Fyzika elektronového obalu a atomového jádra
7. Astrofyzika
110
Fyzika
Pojetí výuky







Výuka probíhá kaţdý rok ve 2 hodinách týdně, v 1. a 2. ročníku je navíc zařazena
1 hodina fyzikálního cvičení, ve kterém se třída dělí na dvě poloviny. Pouţívané metody:
slovní výklad Vyučujícího;
demonstrační pokusy – motivace na začátek probíraného celku, potvrzení probíraných
poznatků nebo ukázka vyuţití učiva v praxi, podobným způsobem lze vyuţít
i videokazety;
heuristická metoda – aktivní zapojení ţáků do procesu hledání a získávání nových
vědomostí;
řízená diskuse – vhodná u situací, se kterými mají ţáci zkušenosti z praktického ţivota;
autodidaktické metody – snaha učit ţáky technice samostatného učení a práce;
skupinové vyučování – v laboratorních cvičeních si ţáci na základě vlastního experimentu
ověřují fyzikální poznatky, učí se zpracovat naměřené výsledky a formulovat závěry;
individuální konzultace s nadanými ţáky (např. při řešení fyzikální olympiády).
Známkování podle školního klasifikačního řádu:




ústní zkoušení – vzorce, vysvětlení zákona, pouţití v praxi, řešení jednoduchého problému;
písemné zkoušení (desetiminutovky) – krátké písemky zaměřené hlavně na řešení příkladů;
písemné zkoušení nebo testy z tematického celku – dvě části: teorie a příklady;
hodnocení laboratorních prací.
Slovní hodnocení znalostí a schopností slouţí k motivaci pro další práci, k sebehodnocení.
Člověk a ţivotní prostředí: Fyzika můţe přispět k pochopení významu přírody
a ţivotního prostředí pro č lověka, k pochopení moţných negativních dopadů působení
člověka na přírodu a ţivotní prostředí (diskuse o energii, o otázkách spojených
s radioaktivitou, nebezpečí jaderných havárií, ozónová díra, globální oteplování aj.), ţáci by
měli umět posoudit zneuţití přírodovědného výzkumu a měli by si uvědomit nutnost ochrany
ţivotního prostředí a zdraví člověka.
Člověk a svět práce: Fyzika na lyceu by měla tvořit základ pro další studium ţáků
na vysoké škole. Vyučující můţe pomoci ţákům při výběru vhodné vysoké školy
informacemi o studiu, o rozsahu fyziky na jednotlivých fakultách a doporučit obor podle
jejich zájmu a orientace.
Informační a komunikační technologie: Ţáci
vyuţívají počítač při zpracování
laboratorních prací (učí se pouţívat textový a tabulkový editor), při zpracování samostatných
referátů (Internet). Někteří ţáci si volí praktickou maturitu z fyziky, která je zaměřena
na zpracování vhodné problematiky pomocí počítače. Fyzika můţe rovněţ přispět
k pochopení stavby počítače (integrované obvody, výroba CD, zápis dat).
111
Fyzika
Ročník: 1.
1.
Úvod do předmětu
Ţák:

pouţívá s porozuměním zákonné měřící jednotky při řešení fyzikálních úloh;

rozliší skalární veličiny od vektorových, pracuje s oběma typy veličin při řešení
příkladů.
Učivo:
1.1 Obsah a význam fyziky, fyzikální veličiny a jednotky
1.2 Měření fyzikálních veličin, chyby měření
2.
Kinematika hmotného bodu
2.1
2.2
2.3
2.4
Ţák:
rozliší pohyby podle trajektorie a podle změny rychlosti;
uţívá základní vztahy mezi kinematickými veličinami při řešení problémů a úloh
o pohybech rovnoměrných, zrychlených a zpomalených, rovnoměrných po kruţnici,
sloţených.
Učivo:
Hmotný bod, mechanický pohyb, rychlost a dráha
Pohyb rovnoměrný přímočarý (průměrná rychlost, úlohy o pohybu)
Pohyb rovnoměrně zrychlený a zpomalený, volný pád
Rovnoměrný pohyb hmotného bodu po kruţnici
3.
Dynamika hmotného bodu


Ţák:

uţívá Newtonovy pohybové zákony pro předvídání pohybu těles podle působení výsledné
síly, řeší na základě těchto zákonů jednoduché úlohy o pohybu;

pojmenuje síly, které v přírodě a v technických zařízeních působí na tělesa, určí setrvačné
síly;

vyuţívá zákon zachování hybnosti při řešení úloh.
Učivo:
3.1 Vzájemné působení těles, síla, Newtonovy pohybové zákony
3.2 Hybnost, zákon zachování hybnosti
3.3 Inerciální a neinerciální vztaţné soustavy (síly třecí, dostředivá, setrvačné)
4.



Mechanická energie
Ţák:
vypočítá mechanickou práci, energii, výkon a účinnost při pohybu tělesa;
aplikuje zákon zachování mechanické energie při řešení úloh, uvede příklady
na přeměnu jednotlivých druhů energie;
posoudí výhody a nevýhody různých způsobů získávání energie z hlediska efektivnosti,
bezpečnosti a vlivu na ţivotní prostředí.
112
Fyzika
Učivo:
4.1 Mechanická práce, výkon, účinnost
4.2 Mechanická energie, kinetická energie, potenciální energie
4.3 Zákon zachování mechanické energie
5.
Gravitační pole
5.1
5.2
5.3
5.4
Ţák:
vysvětlí pojem gravitace, objasní rozdíl mezi gravitační a tíhovou silou a určí jejich
velikost;
popíše základní druhy pohybu v homogenním a radiálním poli Země;
charakterizuje sluneční soustavu, má základní představu o sloţení jednotlivých těles
soustavy a o jejich pohybu.
Učivo:
Newtonův gravitační zákon
Gravitační a tíhové pole a jeho intenzita
Pohyby těles v homogenním a radiálním gravitačním poli
Sluneční soustava, Keplerovy zákony
6.
Mechanika tuhého tělesa



6.1
6.2
6.3
6.4
Ţák:
určí síly působící na těleso, jejich momenty a výslednici;
najde těţiště tělesa jednoduchého tvaru, vysvětlí souvislost mezi těţištěm tělesa,
rovnováţnou polohou a stabilitou tělesa.
Učivo:
Tuhé těleso a jeho pohyb, moment síly a momentová věta
Skládání sil působících v různých bodech tuhého tělesa
Těţiště, rovnováţné polohy tuhého tělesa
Energie otáčivého pohybu, moment setrvačnosti tuhého tělesa
7.
Mechanika tekutin (kapalin a plynů)


7.1
7.2
7.3
7.4
Ţák:
aplikuje Pascalův a Archimédův zákon při řešení úloh;
uvede příklady praktického pouţití Pascalova, Archimédova zákona a hydrostatického
tlaku;
objasní proudění tekutiny z hlediska měnící se rychlosti, tlaku a praktické pouţití těchto
poznatků.
Učivo:
Vlastnosti tekutin, tlak v kapalině (Pascalův zákon, hydrostatický tlak)
Archimédův zákon, plování těles
Ustálené proudění ideální kapaliny (rovnice spojitosti, Bernoulliho rovnice)
Proudění reálné kapaliny, vnitřní tření, odpor prostředí
8.
Teoretická cvičení a laboratorní práce


Ţák:
řeší jednoduché a sloţitější problémové úlohy a příklady týkající se probíraného učiva;
pouţije návod v knize pro měření nebo ověření fyzikálních poznatků a naplánuje postup
práce pro jednotlivé úlohy;



113
Fyzika

8.1
8.2
8.3
8.4
8.5
zpracuje naměřené hodnoty a vyvodí z nich závěry, které zapíše do protokolu.
Učivo:
Určení délky tělesa posuvným měřítkem
Určení délky tělesa mikrometrem
Určení hustoty tělesa
Smykové tření a valivý odpor
Určení těţiště tělesa a obsahu plochy
Ročník: 2.
1.
Poznatky molekulové fyziky a termodynamiky, vnitřní energie
1.1
1.2
1.1
1.2
1.3
Ţák:
uvede příklady potvrzující kinetickou teorii látek a vlastnosti látek z hlediska částicové
stavby;
změří teplotu v Celsiově teplotní stupnici a vyjádří ji jako termodynamickou teplotu;
vysvětlí pojem vnitřní energie soustavy a způsoby její změny, řeší úlohy s vyuţitím
1. termodynamického zákona, vypočítá přijaté nebo odevzdané teplo při změně teploty;
sestaví kalorimetrickou rovnici pro konkrétní případ včetně uváţení tepelné kapacity
kalorimetru a řeší úlohy s vyuţitím této rovnice.
Učivo:
Kinetická teorie stavby látek, modely struktur látek v různých skupenstvích
Termodynamická soustava, rovnováţný stav a děj, teplota a její měření
Vnitřní energie, změna energie při konání práce a tepelné výměně
Tepelná kapacita, kalorimetrická rovnice
První termodynamický zákon
2.
Struktura a vlastnosti plynů




Ţák:

vyuţívá stavovou rovnici ideálního plynu při řešení problémů spojených s jeho stavovými
změnami (vypočítá hmotnost, hustotu, objem, teplotu, tlak, počet molekul);

popíše jednotlivé děje v plynech, odvodí zákony pro jednotlivé děje ze stavové rovnice,
znázorní průběh dějů v p-V, p-T, V-T diagramu a řeší jednoduché úlohy s
pouţitím správných zákonů.
Učivo:
2.1 Ideální plyn, střední kvadratická rychlost molekul, teplota a tlak plynu
2.2 Stavová rovnice pro ideální plyn
2.3 Děje v plynech (izotermický, izobarický, izochorický, adiabatický)
114
Fyzika
3.
Práce plynu, kruhový děj
Ţák:

u kruhových dějů zakreslených v p-V diagramu rozpozná jednotlivé děje, přiřadí k nim
teplotu, tlak, objem, uvede, zda soustava teplo přijímá nebo odevzdává, vypočítá práci
během kruhového děje a znázorní ji v p-V diagramu;

popíše principy nejdůleţitějších tepelných motorů a řeší příklady na účinnost tepelných
strojů.
Učivo:
3.1 Práce plynu, kruhový děj a jeho účinnost, druhý termodynamický zákon
3.2 Tepelné motory
4.
Struktura a vlastnosti pevných látek
Ţák:

vysvětlí mechanické vlastnosti pevných látek z hlediska vnitřní stavby;
rozliší pruţnou a trvalou deformaci, popíše příklady deformací pevných těles různého
tvaru;

pouţívá základní definiční vztahy pro výpočet síly pruţnosti, normálového napětí,
relativního prodlouţení, na základě Hookova zákona předvídá průběh deformace tahem
a tlakem;

objasní pojmy mez pruţnosti, mez pevnosti, dovolené napětí, součinitel bezpečnosti
a pouţívá tyto veličiny při řešení praktických problémů;

vysvětlí význam teplotní roztaţnosti látek v přírodě a v technické praxi, řeší úlohy
na roztaţnost.
Učivo:
4.1 Krystalické a amorfní látky, krystalová mříţka a bodové poruchy
4.2 Deformace pevného tělesa, Hookův zákon
4.3 Teplotní délková roztaţnost pevných látek
5.
Struktura a vlastnosti kapalin
Ţák:

vysvětlí povrchovou vrstvu, popíše její vlastnosti, vypočítá povrchovou sílu a povrchové
napětí;

objasní pojem kapilarita, uvede příklady z praxe, řeší úlohy na kapilární elevaci;

řeší úlohy na objemovou roztaţnost kapalin a uvede příklady na praktické vyuţití.
Učivo:
5.1 Povrchová vrstva kapalin, povrchová síla, energie, napětí
5.2 Kapilarita
5.3 Teplotní objemová roztaţnost kapalin
6.



Změny skupenství látek
Ţák:
objasní přeměny skupenství látek a jejich význam v přírodě a v technické praxi;
vypočítá celkové teplo potřebné k přeměně skupenství, sestaví kalorimetrickou rovnici pro
konkrétní případ a vypočítá z ní chybějící údaje;
popíše jednotlivé části fázového diagramu a rozpozná, v jakém skupenství se látka
nachází.
115
Fyzika
Učivo:
6.1 Tání a tuhnutí, vypařování a var, kondenzace, sublimace a desublimace
6.2 Fázový diagram
7.
Kmitaní mechanického oscilátoru
7.1
7.2
7.3
7.4
Ţák:
popíše vlastní kmitání mechanického oscilátoru a určí příčinu kmitání, vypočítá periodu,
frekvenci pruţinového oscilátoru a kyvadla;
z rovnice pro okamţitou výchylku určí amplitudu, periodu, frekvenci, počáteční fázi
a naopak, nakreslí časový a fázorový diagram, napíše rovnici pro rychlost a zrychlení
kmitavého pohybu;
vysvětlí princip skládání kmitavých pohybů a aplikuje ho při sestrojení časového
diagramu;
popíše nucené kmitání mechanického oscilátoru a určí podmínky rezonance.
Učivo:
Kmitavý pohyb, harmonický pohyb
Kinematika harmonického kmitavého pohybu, časový diagram
Dynamika kmitání mechanického oscilátoru
Tlumené kmitání, nucené kmitání, rezonance
8.
Mechanické vlnění, základy akustiky




8.1
8.2
8.3
8.4
8.5
Ţák:
rozliší základní druhy mechanického vlnění a popíše jejich šíření v látkovém prostředí;
z rovnice postupné vlny určí vlnovou délku, frekvenci, rychlost vlnění;
formuluje podmínku pro vznik interferenčního maxima a minima pro dvě vlnění stejné
frekvence;
vysvětlí základní zákony a principy šíření vlnění v prostoru;
charakterizuje základní vlastnosti zvukového vlnění a zná jejich význam pro vnímání
zvuku;
popíše ucho, chápe negativní vliv hlasitých zvuků a hluku na zdraví člověka, zná
způsoby ochrany sluchu a celého organismu před hlukem;
vysvětlí pojmy infrazvuk a ultrazvuk, uvede příklady jejich vyuţití v praxi, chápe rozdíl
mezi pouţitím ultrazvuku a rentgenu ve zdravotnictví z hlediska vlivu na zdraví.
Učivo:
Postupné mechanické vlnění příčné a podélné
Rovnice postupné vlny
Odraz, lom, interference a ohyb vlnění, stojaté vlnění, Huygensův princip
Zvuk a jeho vlastnosti, hlasitost a intenzita zvuku
Ultrazvuk a infrazvuk
9.
Teoretická cvičení a laboratorní práce










Ţák:
řeší jednoduché a sloţitější problémové úlohy a příklady týkající se právě probíraných
tematických celků;
pouţije návod v knize pro měření nebo ověření fyzikálních poznatků a naplánuje postup
práce pro jednotlivé úlohy;
zpracuje naměřené hodnoty a formuluje z nich závěry, které zapíše do protokolu.
116
Fyzika
9.1
9.2
9.3
9.4
9.5
9.6
Učivo:
Určení průměru molekuly kyseliny olejové
Určení měrné tepelné kapacity tělesa a teploty tělesa kalorimetrem
Určení povrchového napětí z kapilární elevace
Určení měrného skupenského tepla tání ledu
Určení hmotnosti tělesa mechanickým oscilátorem
Ověření vztahu pro periodu kyvadla
117
Fyzika
Ročník: 3.
1.
Elektrický náboj a elektrické pole
1.1
1.2
1.3
1.4
Ţák:
vysvětlí vlastnosti náboje, způsoby zelektrování, vzájemné působení mezi nabitými tělesy
a aplikuje na toto působení Coulombův zákon;
popíše elektrické pole z hlediska jeho působení na bodový elektrický náboj, vysvětlí
veličiny intenzita, potenciál a napětí;
objasní pojmy elektrostatická indukce a polarizace dielektrika;
vystihne princip a funkci kondenzátoru, vypočítá kapacitu deskového kondenzátoru
a celkovou kapacitu kondenzátorů zapojených sériově, paralelně a sériovo-paralelně.
Učivo:
Elektrický náboj a jeho vlastnosti, Coulombův zákon
Elektrické pole, intenzita elektrického pole, elektrický potenciál, napětí
Vodič a nevodič v elektrickém poli
Kapacita vodiče, kondenzátory, spojování kondenzátorů
2.
Elektrický proud v kovech




2.2
2.3
2.4
Ţák:
popíše elektrický proud jako veličinu a jako děj, objasní rozdíl mezi elektromotorickým
a svorkovým napětím;
zná závislost elektrického odporu na geometrickém tvaru vodiče, na teplotě a řeší úlohy
s pouţitím odpovídajících vztahů;
řeší příklady a praktické problémy s pouţitím Ohmova zákona pro část obvodu
a pro celý obvod;
vypočítá celkový odpor spotřebičů zapojených sériově, paralelně, sériovo-paralelně
a aplikuje Ohmův zákon a Kirchhoffovy zákony při řešení těchto elektrických obvodů;
řeší úlohy na práci a výkon elektrického proudu.
Učivo:
Vznik elektrického proudu, napětí, elektrický odpor a jeho závislost na tvaru vodiče
a teplotě
Ohmův zákon pro část a celý obvod
Spojení rezistorů, Kirchhoffovy zákony
Elektrická práce a výkon v obvodech stejnosměrného proudu
3.
Elektrický proud v polovodičích, elektrolytech, plynech





2.1




Ţák:
objasní elektrickou vodivost polovodičů, kapalin a plynů;
popíše princip polovodičových součástek s přechodem PN a uvede příklady jejich
pouţití;
formuluje zákony elektrolýzy, řeší pomocí nich jednoduché úlohy, vysvětlí princip
zdrojů napětí;
zná typy výbojů v plynech a jejich vyuţití v praxi.
118
Fyzika
3.1
3.2
3.3
3.4
Učivo:
Vodivost polovodičů, PN přechod, polovodičová dioda, tranzistor
Vedení elektrického proudu v elektrolytech
Faradayovy zákony elektrolýzy, galvanické články
Vedení elektrického proudu v plynech, samostatný a nesamostatný výboj
4.
Magnetické pole
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
Ţák:
uvede zdroje homogenního magnetického pole a základní vlastnosti magnetů, vodičů
s proudem;
popíše magnetické pole pomocí magnetické indukční čáry a magnetické indukce
(magnety, vodič s proudem, cívka);
vypočítá velikost a znázorní směr magnetické síly působící v homogenním magnetickém
poli na vodič s proudem, magnetické síly působící mezi rovnoběţnými vodiči
a magnetické síly působící na částici s nábojem;
rozliší látky podle jejich magnetických vlastností;
vysvětlí jev elektromagnetické indukce, vystihne jeho význam v technice, vypočítá
z Faradayova zákona velikost indukovaného napětí a napětí indukovaného mezi konci
cívky při vlastní indukci.
Učivo:
Magnetické pole magnetů a vodičů s proudem
Vzájemné silové působení mezi rovnoběţnými vodiči s proudem
Částice s nábojem v magnetickém poli
Látky v magnetickém poli
Magnetický indukční tok, elektromagnetická indukce, Faradayův zákon
Vlastní indukce, indukčnost
5.
Střídavý proud










5.1
5.2
5.3
5.4
Ţák:
charakterizuje střídavý proud a napětí jako kmitavý pohyb, vyjádří rovnicí okamţitou
hodnotu napětí a proudu;
objasní
základní
vlastnosti
jednoduchých
obvodů
střídavého
proudu
s R, s L, s C a sloţených sériových obvodů RC, RL a RLC (fázový rozdíl mezi proudem
a napětím, odpor);
vypočítá činný výkon střídavého proudu při daném fázovém rozdílu napětí a proudu;
popíše vznik třífázového proudu a jeho vyuţití v energetice (zapojení do hvězdy,
trojúhelníku);
vysvětlí princip zařízení souvisejících se střídavým proudem a konkretizuje jejich pouţití
v praxi (usměrňovač, transformátor, elektromotor).
Učivo:
Vznik střídavého napětí
Obvody střídavého proudu s R, L a C
Výkon střídavého proudu, transformátor
Třífázový proud, elektrárna
119
Fyzika
6.
Elektromagnetické kmitání a vlnění
Ţák:

vysvětlí vznik elektromagnetického kmitání v oscilačním obvodu LC, popíše kmitání
obvodu, vypočítá periodu (frekvenci) z Thomsonova vztahu;

objasní pojem rezonance oscilátoru a určí rezonanční frekvenci;

uvede pouţití elektromagnetického vlnění ve sdělovacích soustavách (půlvlnný dipól).
Učivo:
6.1 Oscilační obvod, vlastní kmitání elektromagnetického oscilátoru
6.2 Nucené elektromagnetické kmitání, rezonance
6.3 Elektromagnetické vlnění a jeho vlastnosti
7.
Základy elektroniky
7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
Ţák:
objasní funkci pasivních prvků elektronických obvodů a vyjmenuje parametry vybraných
pasivních prvků;
vysvětlí chování rezistoru, kapacitoru a induktoru v obvodu stejnosměrného
a střídavého proudu;
objasní funkci a pouţití polovodičové diody a tranzistoru v zapojení SE;
vysvětlí funkci klopných obvodů;
objasní funkci základních optoelektronických prvků a jejich význam pro zpracování
signálů;
uvede základní princip funkce LCD, tekutých krystalů a plazmové jednotky.
Učivo:
Pasivní prvky elektronických obvodů (rezistory, kapacitory, induktory, transformátory)
Základní polovodičové součástky a jejich pouţití (dioda, tranzistor, diak, triak, tyristor)
Klopné obvody (astabilní, monostabilní, bistabilní, Schmittův)
Optoelektronické prvky
Zobrazovací jednotky (LCD, tekuté krystaly, plazmové jednotky)
8.
Elektrické pohony








8.1
8.2
8.3
8.4
Ţák:
vysvětlí princip činnosti motorů pomocí charakteristik;
zná pouţití jednotlivých druhů motorů.
Učivo:
Stejnosměrné motory
Komutátorové motory
Indukční motory
Synchronní motory
120
Fyzika
Ročník: 4.
1.
Světlo a záření
Ţák:

charakterizuje světlo jeho vlnovou délkou, frekvencí a rychlostí v různých prostředích
a vakuu;

řeší úlohy na odraz a lom světla (určí úhel dopadu, lomu, mezní úhel, sestrojí
k dopadajícímu paprsku paprsek odraţený, lomený).
Učivo:
1.1 Základní pojmy (vlnová délka, rychlost, zákony lomu a odrazu, index lomu)
2.
Zobrazování optickými soustavami
Ţák:

pouţívá principy paprskové optiky a chodu význačných paprsků ke konstrukci obrazu,
popíše vlastnosti vzniklého obrazu;

řeší úlohy pomocí zobrazovací rovnice zrcadla a čočky s uplatněním znaménkové
konvence, určí příčné zvětšení obrazu;

vysvětlí principy základních typů optických přístrojů;

řeší jednoduché praktické problémy týkající se optického zobrazení čočkami, zrcadly
a jejich soustavami (např. brýle, lupa).
Učivo:
2.1 Zobrazení na rovinném a kulovém zrcadle, zobrazovací rovnice
2.2 Zobrazení tenkou čočkou, zobrazovací rovnice
2.3 Lidské oko, optické přístroje (lupa, dalekohled, mikroskop)
3.




3.1
3.2
3.3
3.4
Vlnové vlastnosti světla, elektromagnetické záření
Ţák:
vysvětlí podstatu jevů disperze, interference, ohyb a polarizace světla;
z definičních vztahů určí k vlnové délce frekvenci, k rychlosti světla index lomu
a naopak;
řeší základní příklady na interferenci a ohyb (napíše dráhový rozdíl, určí podmínky
maxima nebo minima u interference a ohybu na optické mříţce);
popíše význam různých druhů elektromagnetického záření z hlediska působení
na člověka a jejich vyuţití v praxi, chápe nutnost ochrany zdraví před ultrafialovým
a radioaktivním zářením, vysvětlí nebezpečí ozónové díry.
Učivo:
Světlo jako elektromagnetické záření
Odraz a lom světla, disperze světla, optické spektrum
Interference světla na tenké vrstvě, ohyb světla, polarizace světla
Přehled elektromagnetického záření
121
Fyzika
4.
Speciální teorie relativity
Ţák:

uvede principy STR (princip relativity a princip konstantní rychlosti světla) a popíše
důsledky z nich plynoucí pro prostor a čas;

pouţívá vztahy pro dilataci času, kontrakci délek, relativistickou hmotnost, vztah mezi
hmotností a energií při řešení příkladů a konkrétních situací.
Učivo:
4.1 Základní principy relativity, prostor a čas v klasické fyzice, Lorentzovy transformace
4.2 Vznik STR, relativnost současnosti, dilatace času, kontrakce délek
4.3 Relativistická hmotnost a hybnost, vztah mezi energií a hmotností tělesa
5.
Kvantová fyzika
Ţák:

objasní podstatu fotoelektrického jevu a uvede jeho praktické vyuţití;

vysvětlí základní myšlenku kvantové fyziky, tj. vlnové a částicové vlastnosti objektů
mikrosvěta;

vypočítá energii fotonů, de Broglieho vlnovou délku, pouţívá Einsteinovu rovnici pro
konkrétní výpočty.
Učivo:
5.1 Fotoelektrický jev, Einsteinova rovnice
5.2 Comptonův jev
5.3 Korpuskulární a vlnová povaha částic
6.







6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
Fyzika elektronového obalu a atomového jádra
Ţák:
charakterizuje základní modely atomů;
popíše stavbu atomového jádra a strukturu elektronového obalu z hlediska energie
elektronu;
pouţívá s porozuměním pojmy související s jádrem a obalem (protonové, nukleonové
číslo, izotop, hmotnostní úbytek, vazebná energie);
posoudí výhody a nevýhody způsobů, jimiţ se získává energie (syntéza a štěpení jader);
vysvětlí štěpnou reakci jader uranu a její praktické vyuţití v energetice (jaderná
elektrárna);
rozliší různé druhy radioaktivního záření, uvede příklady praktického vyuţití
radioaktivity a její negativní stránky (vliv na zdraví, důsledky jaderných havárií), zná
způsoby ochrany před radioaktivním zářením;
popíše elementární částice, ze kterých se skládají látky.
Učivo:
Elektronový obal atomu, kvantově mechanický model vodíku
Sloţení jádra, hmotnostní úbytek, vazebná energie
Jaderné reakce, jaderný reaktor, jaderná elektrárna
Radioaktivita
Elementární částice
122
Fyzika
7.
Astrofyzika
Ţák:

popíše sluneční soustavu, má základní představu o sloţení těles soustavy a o jejich
pohybu;

popíše vývoj hvězd a jejich uspořádání do galaxií, charakterizuje Slunce jako hvězdu;

zná současné názory na vznik a vývoj vesmíru.
Učivo:
7.1 Sluneční soustava
7.2 Hvězdy (vzdálenost, hmotnost, teplota, vývoj)
7.3 Vesmír (vývoj, galaxie, rozpínání vesmíru)
123
Chemie
Chemie
Výuka chemie navazuje na poznatky získané na základní škole a dále je rozvíjí. Obecným
cílem vzdělávání v chemii je uspořádat, doplnit a rozšířit poznatky o chemických látkách,
jevech, zákonitostech a vztazích mezi nimi, formovat logické myšlení, poskytnout ţákům
poznatky, z kterých bude vycházet ekologická výchova a vzdělávání k ochraně ţivotního
prostředí v dalších předmětech. Chemie na technickém lyceu by měla tvořit základ pro
studium na vysoké škole technického zaměření.
Vyučování směřuje k tomu, aby ţák:
 správně pouţíval základní chemické pojmy, terminologii a chemické názvosloví;
 uměl pracovat s chemickými rovnicemi, veličinami a jednotkami a dovedl uplatnit tyto
znalosti a dovednosti při řešení úloh;
 získal přehled o systému chemických prvků a sloučenin;
 osvojil si základní poznatky o charakteristice chemického děje;
 znal vlastnosti a vyuţití běţných chemických látek v odborné praxi i v občanském ţivotě
a jejich vliv na zdraví Člověka a ţivotní prostředí;
 zvládl základní pravidla bezpečnosti práce s chemickými látkami;
 uměl aplikovat získané chemické poznatky v odborné sloţce vzdělávání i v občanském
ţivotě.
Z hlediska klíčových kompetencí se klade důraz zejména na:
 vedení k přesnému a logicky uspořádanému vyjadřování;
 obhajování výsledků své práce i svého názoru na řešení problému;
 učení přijmout kritiku a poučit se z ní;
 vyuţívání všech dostupných Informačních a komunikačních médií;
 učení posuzovat věrohodnost informací a zpracovávat je z hlediska důleţitosti
i objektivity a vyuţívat je k dalšímu učení chemie;
 numerické aplikace – volba správného matematického postupu, správné výpočty
na kalkulačce.
V chemii budou vyuţívány znalosti ţáků z biologie, např. o stavbě buňky nebo
z genetiky. Naopak na znalosti z obecné chemie naváţe u čivo fyziky. Matematické znalosti
jsou nezbytné při chemických výpočtech.
Obsahem vyučovacího předmětu chemie jsou čtyři základní celky. Obecná, anorganická,
organická chemie a biochemie. Poznatky z jednotlivých celků se vzájemně prolínají, postupně
doplňují a aplikují.
Součástí výuky jsou laboratorní cvičení a pokusy.
Důraz bude kladen na řešení problémů a příkladů, které spíše neţ reprodukci učiva
vyţadují řešení jednoduchého problému, vyţadují schopnost aplikovat teoretické poznatky
a matematickou dovednost.
124
Chemie
1. ročník
2. ročník
3. ročník
Obecná chemie
1. Úvod do studia chemie
2. Látky a soustavy látek
3. Chemické látky
4. Sloţení a struktura atomu
5. Periodická soustava prvků
6. Chemická vazba
7. Chemický děj
Anorganická chemie – 1. část
1. Nekovy
2. Polokovy
1. Kovy
2. Základy chemické analýzy
Organická chemie – 1. část
1. Úvod do organické chemie
2. Uhlovodíky
1. Deriváty uhlovodíků
2. Heterocyklické sloučeniny
3. Organická chemie v běţném ţivotě
Biochemie
1. Základy biochemie
Pojetí výuky
Výuka probíhá v 1. ročníku tři hodiny týdně, ve 2. a 3. ročníku dvě hodiny týdně.
Ve výuce se uplatňují tyto metody: slovní výklad vyučujícího, práce s různými učebními
texty a tabulkami, řízená diskuse, samostatná a skupinová práce ţáků. K názornosti přispívá
zařazení demonstračních pokusů na videokazetách, vyuţívání modelů a praktická cvičení.
Při ústním zkoušení učitel posuzuje úroveň odborných vědomostí, pouţívání správné
terminologie, samostatnost a plynulost projevu ţáka.
Krátké písemné zkoušení je zaměřeno hlavně na psaní vzorců a názvů sloučenin,
chemických rovnic a řešení příkladů.
Učitel také hodnotí laboratorní práce a referáty, které si ţáci připraví.
hodinách a samostatnost při řešení problémových úloh, hodnotí se také zvládnutí všech dříve
vyjmenovaných klíčových kompetencí.
125
Chemie
Člověk a ţivotní prostředí: Chemie pomáhá pochopit význam přírody a ţivotního
prostředí pro člověka a moţné negativní dopady působení č lověka na přírodu a ţivotní
prostředí. Např. diskuse o vlivu činnosti člověka na změny obsahu kyslíku a ozonu v plynném
obalu Země, o příčinách znečišťování ovzduší výfukovými plyny, o vlivu oxidu uhličitého,
průmyslových hnojiv, halogenderivátů, tenzidů, pesticidů a plastů na ţivotní prostředí. Ţáci
by měli umět posoudit zneuţití přírodovědného výzkumu a měli by si uvědomit nutnost
ochrany ţivotního prostředí a zdraví člověka.
Informační a komunikační technologie:
V současnosti jsou velmi významným
informačním zdrojem média, která nás významně ovlivňují, a je jistě ţádoucí vést ţáky
k tomu, aby zaujímali vlastní postoj k informacím v nich prezentovaných. Ţáci by se měli
v hodinách chemie naučit vyhodnocovat objektivnost a závaţnost zpráv i reklamy
souvisejících s chemií běţného ţivota, např. vyhodnocovat zprávy týkající se znečištění vody
a ovzduší chemickými látkami, jeţ jsou způsobené činností průmyslových podniků. Při
zpracování samostatných referátů mohou vyuţít Internet.
126
Chemie
Ročník: 1.
hodin týdně 3,
Obecná chemie
1.
Úvod do vzdělávání chemie
Ţák:

popíše vývoj chemie a uvede její význam v různých oborech lidské činnosti;

uvádí příklady dodrţování pravidel bezpečné a hygienické práce ve školní praxi
i v prostředí kolem nás;

popíše postupy poskytování první pomoci při úrazech v chemické laboratoři;

pojmenuje základní chemické nádobí a pomůcky.
Učivo:
1.1 Vývoj a význam chemie, obory chemie
1.2 Bezpečnost práce v chemické laboratoři
2.
Látky a soustavy látek
2.1
2.2
2.3
2.4
Ţák:
vysvětlí rozdíl mezi směsí a chemicky čistou látkou;
rozlišuje směs homogenní a heterogenní; uzavřené, otevřené a izolované soustavy
látek;
popíše metody oddělování sloţek ze směsí látek a jejich vyuţití v praxi;
definuje pojem roztok, rozpustnost látek;
vyjádří sloţení roztoků různými způsoby a řeší příklady na přípravu roztoků;
připraví roztok poţadovaného sloţení.
Učivo:
Klasifikace látek
Směsi a metody oddělování jejich sloţek
Roztoky
Sloţení a příprava roztoků
3.
Chemické látky






Ţák:

porovná fyzikální a chemické vlastnosti různých látek;

vysvětlí pojem atom, molekula, ion, chemický prvek a chemická sloučenina;

uţívá názvy a značky s-, p- a d-prvků;

rozpozná a popíše chemické vzorce;

určuje oxidační číslo jednotlivých prvků v molekule nebo iontu;

pojmenuje a napíše vzorce anorganických sloučenin;

zapíše symboly jednotlivých veličin a jejich jednotky;

vyhledá hodnoty základních chemických veličin v chemických tabulkách.
Učivo:
3.1 Vlastnosti chemických látek
3.2 Sloţení a struktura chemických látek
127
Chemie
3.3
3.4
3.5
3.6
Chemické prvky a sloučeniny
Oxidační číslo
Názvy a vzorce anorganických sloučenin
Hmotnost atomů a molekul
4.
Sloţení a struktura atomu
Ţák:

popíše sloţení atomu;

rozlišuje pojmy nuklid, izotop;

charakterizuje typy radioaktivního záření;

zapíše podle pravidel pro výstavbu elektronového obalu elektronovou konfiguraci
atomů běţných prvků.
Učivo:
4.1 Částice v atomu
4.2 Jádro atomu a radioaktivita
4.3 Elektronový obal atomu
5.
Periodická soustava prvků
5.1
5.2
5.3
5.4
Ţák:
vysvětlí periodický zákon;
popíše periodickou soustavu prvků;
zná skupinové názvy prvků;
vyuţívá závislost vlastností prvků na jejich postavení v periodické soustavě prvků.
Učivo:
Periodický zákon a periodická soustava prvků
Periodický zákon a valenční elektrony
Velikost atomů a periodická soustava
Periodicita ionizačních energií a elektronových afinit
6.
Chemická vazba




6.1
6.2
6.3
6.4
Ţák:
popíše vznik chemické vazby;
zdůvodní polaritu chemické vazby rozdílnou elektronegativitou vázaných prvků;
určuje vaznost atomů v molekulách;
vysvětlí vliv chemické vazby na vlastnosti látek.
Učivo:
Vznik chemické vazby
Kovalentní vazba
Iontová vazba
Kovová vazba
7.
Chemický děj




Ţák:
vysvětlí podstatu chemických reakcí;
zapíše danou chemickou reakci chemickou rovnicí;
určí ze zápisu chemické rovnice typ chemické reakce;
provádí výpočty z chemických rovnic;




128
Chemie








7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
7.9
klasifikuje chemické děje podle tepelné bilance;
uvede přehled základních faktorů ovlivňujících rychlost chemické reakce;
vymezí pojmy a vysvětlí podmínky ustavení chemické rovnováhy;
vysvětlí podstatu redoxních dějů;
vyčíslí redoxní rovnici;
uvede příklady redoxních dějů v přírodě a technice;
vysvětlí podstatu protolytické reakce;
klasifikuje roztoky podle hodnoty pH.
Učivo:
Chemické reakce
Chemické rovnice
Výpočty z chemických rovnic
Změny energie při chemických reakcích
Rychlost chemických reakcí
Chemická rovnováha
Klasifikace chemických reakcí
Protolytické reakce
Redoxní reakce
1.
Nekovy
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
Ţák:
uvede výskyt, vlastnosti, přípravu, výrobu a pouţití vybraných chemických prvků a jejich
sloučenin;
charakterizuje vlastnosti a druhy vody a její pouţití;
zhodnotí význam vody pro ţivot na Zemi;
zjistí a uvede příklady znečišťování vody v přírodě i v domácnosti;
zhodnotí vliv činnosti Člověka na změny obsahu kyslíku a ozonu v plynném obalu Země;
vysvětlí příčiny kyselých dešťů;
objasní metodu odsiřování kouřových plynů;
uvede hlavní příčiny znečišťování ovzduší výfukovými plyny a omezení tohoto jevu
při pouţívání automobilových katalyzátorů;
zdůvodní význam výroby průmyslových hnojiv a posoudí jejich vliv na ţivotní prostředí;
posoudí vliv oxidu uhličitého na ţivotní prostředí;
objasní funkci biogenních prvků.
Učivo:
Vodík, kyslík a vzácné plyny
Halogeny
Síra
Dusík a fosfor
Uhlík
2.
Polokovy


Ţák:
uvede výskyt, vlastnosti boru a křemíku a jejich sloučenin;
popíše pouţití křemičitanů a oxidu křemičitého pro výrobu skla, keramiky a cementu.











129
Chemie
Učivo:
2.1 Bor
2.2 Křemík
Ročník: 2.
hodin týdně 2,
1.
Kovy
Ţák:
uvede typické vlastnosti kovů a jejich výskyt;
zapíše a vyčíslí chemické rovnice vyjadřující reakce kovů a jejich sloučenin;
popíše hlavní způsoby výroby kovů;
objasní na příkladu průběh koroze;
uvede příklady pouţívání kovů a jejich sloučenin v běţném ţivotě;
objasní průběh krasových jevů v přírodě;
zapíše chemickými vzorci a pojmenuje vybrané koordinační sloučeniny d-prvků;
objasní strukturu a význam koordinačních sloučenin obsaţených v tělech organismů.
Učivo:
1.1 Charakteristika kovů
1.2 Kovy 1. skupiny
1.3 Kovy 2. skupiny
1.4 Hliník
1.5 Cín a olovo
1.6 Obecná charakteristika d-prvků
1.7 Koordinační sloučeniny
1.8 Kovy 6. skupiny
1.9 Kovy 7. skupiny
1.10 Ţelezo a jeho sloučeniny
1.11 Kovy 11. skupiny
1.12 Kovy 12. skupiny








2.



2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
Základy chemické analýzy
Ţák:
popíše postup, kterým se zjišťuje chemické sloţení daného vzorku;
vysvětlí podstatu váţkové a odměrné analýzy a nejvýznamnějších instrumentálních metod;
uvede příklady uplatnění analytických metod.
Učivo:
Základní kroky chemické analýzy
Separační metody
Analytické metody
Instrumentální metody
Příklady uplatnění analytických metod
130
Chemie
1.
Úvod do organické chemie
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
Ţák:
zhodnotí postavení atomu uhlíku v periodické soustavě prvků z hlediska počtu
a vlastností sloučenin;
jmenuje látky, které patří mezi organické sloučeniny;
zná sloţení organických sloučenin;
charakterizuje a na příkladech vysvětlí typy vazeb v molekulách organických sloučenin
a jejich vliv na vlastnosti látek;
pouţívá systematické i triviální názvy a různé typy vzorců organických sloučenin;
znázorní modelem prostorové uspořádání atomů v molekule;
vysvětlí kritéria pro třídění organických sloučenin;
objasní na příkladech druhy izomerie;
popíše základní typy chemických reakcí organických sloučenin;
uvede významné lokality těţby ropy a zemního plynu a vysvětlí metody jejich
zpracování;
vyjmenuje hlavní výrobky z ropy a zemního plynu a jejich
pouţití.
Učivo:
Úvod do organické chemie
Vlastnosti atomu uhlíku
Typy vzorců
Klasifikace organických sloučenin a jejich názvosloví
Izomerie
Reakce organických sloučenin
Zdroje organických sloučenin
2.
Uhlovodíky


















2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
Ţák:
charakterizuje uhlovodíky;
pouţívá názvosloví uhlovodíků;
popíše zdroje uhlovodíků a jejich zpracování;
objasní závislost vlastností uhlovodíků na počtu uhlíkových
atomů;
vysvětlí mechanismus reakcí uhlovodíků;
popíše toxické působení arenů;
uvede pouţití nejdůleţitějších uhlovodíků.
Učivo:
Alkany
Cykloalkany
Alkeny
Alkadieny
Alkyny
Aromatické uhlovodíky
131
Chemie
Ročník: 3.
hodin týdně 2,
34 týdnů,
celkem 68 hodin
1.
Deriváty uhlovodíků
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
1.8
1.9
Ţák:
charakterizuje jednotlivé typy derivátů uhlovodíků, jejich vlastnosti;
popíše průběh jejich reakcí;
pouţívá jejich názvosloví;
popíše metody přípravy a praktické pouţití derivátů uhlovodíků;
objasní roli halogenderivátů při znečišťování ţivotního prostředí;
vysvětlí význam močoviny pro výrobu plastů, léčiv a dusíkatých hnojiv.
Učivo:
Halogenderiváty
Alkoholy a fenoly
Ethery
Aldehydy a ketony
Karboxylové kyseliny
Funkční deriváty karboxylových kyselin
Funkční deriváty kyseliny uhličité
Substituční deriváty karboxylových kyselin
Dusíkaté deriváty
2.
Heterocyklické sloučeniny






Ţák:

klasifikuje heterocyklické sloučeniny;

zná názvy a vzorce základních heterocyklických sloučenin;

popíše jejich vlastnosti a praktické pouţití;

vysvětlí význam heterocyklických sloučenin jako součást přírodních látek, léčiv, barviv,
černouhelného dehtu;

uvědomuje si nebezpečí drogové závislosti.
Učivo:
2.1 Klasifikace a názvosloví heterocyklických sloučenin
2.2 Příprava, vlastnosti a význam heterocyklických sloučenin
3.




Organická chemie v běţném ţivotě
Ţák:
zná rozdělení, vlastnosti a výrobu plastů;
uvede výrobky ze základních typů plastů vyuţívané v kaţdodenním ţivotě a posoudí vliv
pouţívání plastů na Člověka a jeho okolí;
objasní vliv tenzidů a pesticidů na ţivotní prostředí;
uvede běţně pouţívaná léčiva a příklady pesticidů.
132
Chemie
Učivo:
3.1 Syntetické makromolekulární látky
3.2 Tenzidy, barviva, pesticidy a léčiva
Biochemie
1.







1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
1.8
Základy biochemie
Ţák:
chápe biochemii jako nauku o sloţení ţivých organismů a dějích, které v nich probíhají;
charakterizuje biogenní prvky a jejich sloučeniny;
uvede výskyt, vlastnosti, strukturu a funkci přírodních látek;
objasní význam DNA a RNA v organismu;
uvede význam vitaminů pro lidský organismus a jejich přírodní zdroje;
vysvětlí podstatu metabolických procesů a rozliší děj anabolický a katabolický;
popíše výrobu piva a vína.
Učivo:
Úvod do biochemie
Bílkoviny
Sacharidy
Lipidy
Nukleové kyseliny
Enzymy, vitaminy, hormony
Biochemické děje
Základy biotechnologie
133
Biologie a ekologie
Biologie a ekologie
Výuka biologie a ekologie navazuje na znalosti získané v základním vzdělávání. Obsah
učiva není však zaměřen na celou oblast biologie, nýbrţ jen na vybrané oblasti (obecná
biologie, genetika, biologie člověka, ekologie a ochrana přírody). Výuka biologie je
koncipována tak, aby přispěla k hlubšímu a komplexnímu pochopení přírodních jevů
a formování pozitivních vztahů k ţivotnímu prostředí. Ţáci si v průběhu vzdělávání mají
vytvořit ucelenou představu o vztazích mezi ţivou a neţivou přírodou a naučit se správně
chápat spjatost člověka a jeho ţivota s přírodou a jejími zákonitostmi.
Obsah učiva je vybrán a strukturován tak, aby ţáci v průběhu vzdělávání:
 získali přehled o vzniku a vývoji ţivota na Zemi;
 seznámili se se způsobem ţivota vybraných jednobuněčných organismů (bakterie a viry)
a znali způsoby prevence před lidskými patogeny;
 získali základní poznatky o anatomii a fyziologii lidského těla, o zdravé výţivě a zdravém
ţivotním stylu;
 orientovali se v základních genetických pojmech;
 uvědomili si důleţitost citlivého vztahu mezi organismy a okolním prostředím a odpovědnost
člověka za zachování ţivota na Zemi i svého zdraví;
 dodrţovali zásady trvale udrţitelného rozvoje v občanském i profesním ţivotě.
Z hlediska klíčových kompetencí má vzdělávání v biologii a ekologii přispět k tomu, aby ţáci:
 přijali odpovědnost za své zdraví a respektovali zásady zdravého ţivotního stylu;
 znali techniky a metody první pomoci a v konkrétní situaci dokázali zasáhnout;
 získali povědomí o základních ekologických zákonitostech a negativních dopadech
působení člověka na přírodu a chovali se zodpovědně nejen ve vlastním zájmu, ale
zejména v zájmu veřejném;
 naučili se dodrţovat zásady úspornosti a hospodárnosti s veškerými zdroji;
 přispívali ke zlepšení ţivotního prostředí a přijali odpovědnost za jeho údrţbu a ochranu;
 osvojili si takové poznatky o ţivé a neţivé přírodě, které by mohli vyuţívat ve svém
praktickém denním ţivotě a mohli se aktivně účastnit diskusí a obhajovat své názory
a postoje v otázkách ochrany ţivotního prostředí.
Učivo je uspořádáno z obsahového hlediska do tematických celků, které jsou řazeny
na základě logické posloupnosti. Obsah učiva není však zaměřen na celou oblast biologie,
nýbrţ jen na vybrané oblasti (obecná biologie, genetika, biologie člověka, ekologie a ochrana
přírody).
1. ročník
1. Obecná biologie
134
Biologie a ekologie
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Genetika
Biologie Člověka
Péče o zdraví
Ekologie
Člověk a ţivotní prostředí
Ochrana přírody
Pojetí výuky (metody a formy výuky)
Biologie se na technickém lyceu vyučuje v prvním ročníku 3 hodiny týdně. Ve výuce
se uplatňují různé metody a formy vyučování v závislosti na druhu tematického celku.
Nejpouţívanější metoda je informačně receptivní, tj. předávání hotových informací ţákům.
Realizuje se formou ústního výkladu (monologické, dialogické metody, řízená diskuse).
Výklad učiva je doplněn didaktickými pomůckami (modely, obrázky) a názornými ukázkami
přírodních zákonitostí na videokazetách. Tyto demonstrační metody mají funkci jednak
fixační, jednak motivační. K lepší demonstraci učiva slouţí i multimediální učebna, kde je
moţno lépe a efektivněji dané učivo prezentovat. K dalším pouţívaným metodám patří
metody samostatné práce a výzkumné metody, které zvyšují tvořivost, aktivitu ţáků a rozvíjí
patřičné dovednosti. Tento způsob výuky je vhodný zejména u tematických celků, které
souvisejí s praktickým ţivotem, a ţáci mohou tak své vědomosti aktivně vyuţít. Osvojování
poznatků podporují i reproduktivní metody, kdy učitel konstruuje různé typy cvičení. Pro
zvýšení zájmu o předmět je důleţité zařadit metodu pozorování, a to v rámci organizační
formy vycházky nebo exkurze, při které ţáci mají moţnost lépe pochopit děje, souvislosti
a podmíněnosti v přírodě.
Při průběţném hodnocení ţáka bude kladen důraz na hloubku porozumění danému učivu
a schopnost aplikovat poznatky v praxi.
Konečná klasifikace ţáka v pololetí je výsledkem dílčích známek, které mají podle způsobu
zkoušení různou váhu:
1. individuální ústní zkoušení (jedenkrát za pololetí);
2. písemné zkoušení (po ukončení tematického celku);
3. aktivita ve vyučovací hodině, samostatnost při řešení úkolů, plnění domácích úkolů.
Kromě známkování podle klasifikačního řádu je kladen důraz i na slovní hodnocení
a sebehodnocení ţáků.
Občan v demokratické společnosti: V rámci průřezového tématu občan v demokratické
společnosti budou ţáci ve výuce biologie a ekologie (a to především v tematických celcích
genetika, ekologie, člověk a ţivotní prostředí a ochrana přírody) vedeni k tomu, aby:

měli vhodnou míru sebevědomí a mohli se aktivně účastnit diskusí a obhajovat své názory
a postoje v kontroverzních otázkách denního ţivota;
 byli schopni hledat kompromisy a byli tolerantní k názorům ostatních lidí;
 angaţovali se i pro veřejné zájmy a ve prospěch jiných lidí.
Realizace tématu předpokládá vytvoření demokratického klimatu třídy a zapojování ţáků
do diskusí o aktuálních otázkách denního ţivota.
135
Biologie a ekologie
Člověk a ţivotní prostředí: Průřezové téma Člověk a ţivotní prostředí koresponduje
s tematickými celky ekologie, ţivotní prostředí a ochrana přírody, které jsou začleněny do
předmětu biologie a ekologie. Cíle tohoto průřezového tématu se proto shodují
s klíčovými kompetencemi, kterých mají ţáci dosáhnout v rámci předmětu biologie
a ekologie.





Ţáci jsou ve výuce vedeni k tomu, aby:
vytvářeli úctu k ţivé i neţivé přírodě a respektovali ţivot jako nejvyšší hodnotu;
získali povědomí o základních ekologických zákonitostech a negativních dopadech
naučili se dodrţovat zásady úspornosti a hospodárnosti s veškerými zdroji;
přispívali ke zlepšení ţivotního prostředí a přijali odpovědnost za jeho údrţbu a ochranu;
osvojili si takové poznatky o ţivé a neţivé přírodě, které by mohli vyuţívat ve svém
praktickém denním ţivotě.
Člověk a svět práce: Toto průřezové téma má doplnit znalosti a dovednosti ţáků
o nejdůleţitější poznatky související s jejich uplatněním ve světě práce. Pro naplnění tohoto
cíle vzdělávání budou ţáci vedeni k tomu, aby si uvědomili význam všeobecného vzdělání
pro ţivot a budoucí zaměstnání.
Informační a komunikační technologie: Pro naplnění tohoto cíle vzdělávání budou ţáci
vedeni k tomu, aby se naučili získávat a vyuţívat informace z prostředků informačních
a komunikačních technologií.
Mezipředmětové vztahy
Biologie představuje soubor věd o ţivotě. Zkoumá formy, vlastnosti a vnitřní procesy
ţivých soustav, jejich vzájemné vztahy a vztahy k neţivému prostředí. Biologie je tedy vědou,
která zkoumá ţivou přírodu v její nekonečné rozmanitosti. Biologické vědy souvisejí na jedné
straně s vědami o neţivé přírodě, na druhé straně s vědami společenskými.
Hraniční obory biologie:
1. chemie (vysvětluje chemické sloţení ţivé hmoty a podstatu chemických procesů);
2. fyzika (vysvětluje průběh fyzikálních dějů v organismech);
3. geografie (studuje rozšíření organismů na Zemi);
4. matematika (aplikuje matematické metody při řešení biologických problémů);
5. společenské vědy (studují člověka jako bio-sociální jednotku).
136
Biologie a ekologie
Ročník: 1.
1.
Obecná biologie
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
Ţák:
charakterizuje základní vlastnosti ţivých soustav;
porovná hypotézy o vzniku a vývoji ţivota na Zemi;
charakterizuje názory na vznik a vývoj Člověka na zemi;
vysvětlí rozdíl mezi autotrofní a heterotrofní buňkou;
vysvětlí průběh fotosyntézy;
uvede příklady základních skupin organismů a porovná je;
charakterizuje stavbu prokaryotní a eukaryotní buňky a popíše jejich rozmnoţování;
uvede příklady bakteriálních a virových onemocnění a jejich původce, zná způsoby
ochrany před nimi;
stručně charakterizuje jednotlivé skupiny organismů.
Učivo:
Vznik a vývoj ţivota na zemi, geologické éry
Obecné vlastnosti ţivých soustav (systémové uspořádání, růst, rozmnoţování, vývoj)
Metabolismus (heterotrofní a autotrofní typ výţivy, fotosyntéza)
Prokaryotní buňka a její rozmnoţování (viry, bakterie, sinice)
Eukaryotní buňka (rostlinná, ţivočišná)
Rozmnoţování eukaryotické buňky (mitóza, mióza)
Rozmanitost organismů a jejich charakteristika
2.
Genetika









2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
Ţák:
orientuje se v základních genetických pojmech;
uvede základní druhy dědičnosti;
uvede moţnosti vyuţití genetiky a dokáţe diskutovat o jejich etických otázkách.
Učivo:
Genetika jako věda, rozdělení genetiky, základní genetické pojmy
Cytogenetika
Molekulární genetika
Dědičnost kvalitativních a kvantitativních znaků
Genetika člověka
Vyuţití genetiky, etické otázky
3.
Biologie člověka



Ţák:
uvede chronologicky základní vývojové stupně člověka;
popíše anatomickou stavbu lidského těla a funkci jednotlivých orgánů;
charakterizuje jednotlivé etapy ontogenetického vývoje člověka
Učivo:
3.1 Historie vývoje člověka



137
Biologie a ekologie
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
Tkáň
Opěrná a pohybová soustava
Soustavy látkové přeměny (oběhová, trávicí, dýchací, vylučovací, koţní)
Soustavy regulační (nervová, hormonální, smysly)
Pohlavní soustava, rozmnoţování
Vývoj člověka
4.
Péče o zdraví
Ţák:

seznámí se se základními principy zdravé výţivy a zdravého ţivotního stylu a snaţí se je
uplatnit ve svém ţivotě;

zná techniky a metody první pomoci a v konkrétní situaci dokáţe zasáhnout.
Učivo:
4.1 Zdravá výţiva
4.2 Duševní hygiena
4.3 Základy první pomoci
5.
Ekologie
5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
5.7
5.8
Ţák:
definuje a rozdělí ekologii na jednotlivé obory a vysvětlí základní ekologické pojmy;
charakterizuje abiotické a biotické faktory prostředí;
uvede vlastnosti populace, charakterizuje vztahy mezi populacemi;
charakterizuje strukturu společenstva a vztahy mezi společenstvy;
vyjmenuje a popíše jednotlivé biomy a vegetační zóny;
definuje pojem ekosystém, rozdělí na jednotlivé typy;
vysvětlí potravní vztahy v přírodě a uvede příklady;
vysvětlí podstatu oběhu látek v přírodě a popíše koloběh vybraných prvků.
Učivo:
Ekologie jako věda, rozdělení ekologie, základní ekologické pojmy
Organismus a prostředí
Abiotické faktory prostředí (sluneční záření, teplo, vzduch, voda, půda)
Biotické faktory prostředí (populace, společenstva)
Biomy a vegetační zóny
Typy ekosystému, produktivita ekosystému, stavba a funkce ekosystému
Potravní řetězce, potravní pyramida
Tok látek – biochemické cykly
6.















Ţák:
má přehled o vzájemném ovlivňování člověka a přírody;
hodnotí vliv různých činností člověka na jednotlivé sloţky ţivotního prostředí;
charakterizuje přírodní zdroje energie a surovin, dokáţe posoudit vliv člověka
na prostředí jejich vyuţíváním;
uvede příklady globálních problémů a moţnosti jejich řešení;
uvede základní znečišťující látky v ovzduší, ve vodě a v půdě;
má základní poznatky o vlivu prostředí na lidské zdraví;
orientuje se ve způsobech nakládání s odpady a moţnostech sníţení jejich produkce.
138
Biologie a ekologie
Učivo:
6.1 Vzájemné vztahy člověka s ţivotním prostředím a jejich konflikt (vliv prostředí
na zdraví člověka, ochrana zdraví)
6.2 Přírodní zdroje energie a surovin
6.3 Globální problémy ţivotního prostředí a jejich řešení (voda, ovzduší, půda)
6.4 Odpady, poškození lesů, hluk
7.






7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
Ochrana přírody
Ţák:
charakterizuje různé typy krajiny ve svém okolí;
uvede příklady chráněných území v ČR a v regionu;
má přehled o právních nástrojích společnosti na ochranu ţivotního prostředí;
vysvětlí problematiku udrţitelného rozvoje;
zdůvodní odpovědnost kaţdého jedince za ochranu přírody, krajiny a ţivotního prostředí;
účastní se exkurze a je schopen se aktivně zapojit do diskuse na vybrané téma.
Učivo:
Ekologie krajiny, typy a stabilita krajiny
Ochrana přírody, chráněná území
Zákony na ochranu přírody a ţivotního prostředí, právní předpisy
Zásady udrţitelného rozvoje
Odpovědnost jedince za ochranu přírody a ţivotního prostředí
Exkurze
139
Architektura
Architektura
Vzdělávací strategie tohoto předmětu můţe být velice různorodá, neboť cíl výuky je
velmi široký. Tento předmět má připravit ţáka jak pro praktický ţivot, tak pro studium
na další vysoké škole technického či uměleckého zaměření (fakulty stavební a architektury).
Ţák chápe historický vývoj architektonických slohů a jejich vazbu na vývoj lidské
společnosti. Při návrhu stavebního díla uplatňuje estetické hledisko. Orientuje se v památkách
starověku, středověku i novověku. Pozná významné památky charakteristické pro určité
architektonické období, zná nejvýznamnější osobnosti spojené s určitým slohovým obdobím.
Pozná určité konstrukční principy a typické techniky stavění v daném období. Pozná základní
prvky významných architektonických slohů. Praktická metoda uplatněná v hodinách modelem
z balzy, či kladívkového papíru dává ţákům moţnost ověřit si proporční vztahy, práci
s měřítkem a v neposlední řadě vlastní zručnost. Je zde uplatněna metoda logického postupu,
tedy metoda analytická, syntetická, induktivní a deduktivní. Tento předmět by měl formovat
ţáka komplexně – mravně, společensky a kulturně. Má v ţácích vypěstovat cit a úctu
k národnímu kulturnímu dědictví. Tento předmět doplňuje i odbornou úroveň absolventa.
 komunikativní dovednosti – srozumitelný, souvislý a jazykově správný projev, aktivní
účast v diskusi, schopnost formulovat a obhajovat své názory a respektovat názory
druhých;
 dovednost analyzovat a řešit nejen architektonické problémy i posoudit reálnost řešení;
 plánování práce a časové rozvrţení úkolu, schopnost pracovat v týmu;
 dokáţe rozeznat a pojmenovat jednotlivá období architektonických slohů.
architektury. Součástí výuky je kreslení jednoduchých předmětů a staveb, jeţ se váţou
k současně probírané látce a rovněţ tvorba modelů. Uţitné umění kaţdého období je
zpracováno v samostatné individuální práci. Velmi důleţité je řešení příkladů a problémů,
které vyţadují schopnost aplikovat teoretické poznatky na architektonickou dovednost
při zpracování závěrečného projektu.
1. ročník
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Úvod do předmětu, základní pojmy
Období megalitické
Mezopotámie
Egypt
Designérský projekt – model průčelí
Egejská architektura, antická architektura
140
Architektura
2. ročník
7.
8.
9.
10.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
Řecké stavební umění
Helénismus, etruské stavební umění
Římská architektura
Románská architektura ve Francii, Itálii, v Čechách
Volné téma kresby tuţkou nebo pastelem – galerie
Gotická architektura
Kresba tuţkou – sestava jednoduchých předmětů a látky
Základy perspektivy, příklady konstrukce
Architektura novověku do konce 19. století – renesanční
architektura
Kresba tuţkou – průčelí domu
Baroko
Rokoko
Architektura 19. století – klasicismus
Kresba tuţkou – uliční perspektiva
Pojetí výuky
Výuka probíhá první dva roky ve 2 hodinách týdně. Třída se dělí na dvě poloviny.
Ve třetím a čtvrtém ročníku se předmět stává volitelný a nazýváme jej seminářem architektury.
Pouţívané metody:
 video promítání – motivace na začátek probíraného celku, potvrzení probíraných poznatků
nebo ukázka vyuţití učiva v praxi;
 heuristická metoda – aktivní zapojení ţáků do procesu hledání a získávání nových
vědomostí;
 řízená diskuse – vhodná u situací, se kterými mají ţáci zkušenosti z praktického ţivota;
 autodidaktické metody – snaha naučit ţáky technice samostatného učení a práce;
 skupinové vyučování – ţáci si ověřují nabyté poznatky, v praxi hledají typy staveb
v daném slohu a formulují závěry;
 individuální konzultace s nadanými ţáky (např. při řešení studentské odborné činnosti).






ústní zkoušení – základní pojmy, zařazení časové a do zeměpisné polohy, znaky
architektonického slohu, řešení jednoduchého příkladu stavby;
písemné zkoušení – desetiminutovky – krátké písemky zaměřené hlavně na základní
pojmy;
písemné zkoušení nebo testy z tematického celku – dvě části: teorie a příklady;
slovní hodnocení znalostí a schopností – slouţí k motivaci pro další práci,
k sebehodnocení;
odborné exkurze, výstavy;
individuální konzultace s nadanými ţáky (např. při řešení SOČ).
141
Architektura
Občan v demokratické společnosti: Při poznávání světových i národních kulturních
památek je moţno ţáky vést téţ k demokratickému občanství, ke schopnosti orientovat se
v médiích, vyuţívat je a kriticky hodnotit. Vést je k tomu, aby pochopili dějinné souvislosti
a dokázali je aplikovat na současnost, případně uměli vyvodit správné závěry pro svůj
současný ţivot. Je nutné, aby věděli, ţe nesmí myslet jen na sebe, ale aby se zajímali
i o zájmy veřejné, aby si váţili materiálních a duchovních hodnot, příznivého ţivotního
prostředí, jeţ by měli chránit a uchovat pro budoucí generace. Měli by dokázat obhájit vlastní
názor a přitom tolerovat názor jiného spoluţáka.
Člověk a ţivotní prostředí: Architektura pomáhá pochopit význam přírody a ţivotního
prostředí pro člověka, pochopit moţné negativní dopady působení člověka na přírodu
a ţivotní prostředí. Ţák zná chráněné krajinné oblasti v regionu a chápe jejich význam jak
z urbanistického, tak i celospolečenského hlediska.
informacemi o studiu, o rozsahu výuky architektury na jednotlivých fakultách a doporučit
obor podle jejich zájmu.
Informační a komunikační technologie: Ţák vyuţívá počítače při zpracování projektových
prací a praktické maturity. Vkládáním architektonických slohů do digitální podoby procvičuje
počítačové programy, při zpracování samostatných referátů vyuţívá internet, umí pracovat se
scannerem.
142
Architektura
Ročník: 1.
hodin týdně 2,
1.
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
Ţák:
umí vysvětlit probrané pojmy;
vyjadřuje se pomocí slov a kresbou;
kreslí jednoduchá schémata, vystihující a vysvětlující daný pojem a vysvětlí jej
na praktickém příkladu ze ţivota.
Učivo:
Estetika, ergonometrie, funkčnost
Tvar, kontura, struktura, měřítko, barva
Povrchová úprava, prostorová struktura, tektonika, morfologie
Kresba
Procvičení předchozích probraných pojmů
2.
Období megalitické



Ţák:

popíše megality v časovém rozdělení předhistorické doby;

kreslí megalitické stavby;

uvádí příklady těchto staveb.
Učivo:
2.1 Dělení předhistorické doby
2.2 Menhir, dolmen, kromlech
3.
Mezopotámie
Ţák:

zná polohové i časové zařazení země;

kreslí a popisuje jednotlivé druhy staveb;

popíše způsob ţivota a společenskou úroveň lidí v dané době i současnosti.
Učivo:
3.1 Časové zařazení
3.2 Poloha a osídlení
3.3 Stavby obytné, chrámové, občanské a inţenýrské
4.
Egypt






Ţák:
zná polohové i časové zařazení země;
chápe náboţenské, politické a společenské souvislosti v dané zemi;
kreslí a popisuje jednotlivé druhy staveb;
vyjmenuje sakrální stavby, popíše a podle znaků je zařadí do správného období;
popisuje způsob pohřbívání v jednotlivých etapách vývoje egyptské společnosti;
vypráví o jednotlivých stavbách jak z hlediska stavebního, tak i historického.
143
Architektura
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
4.7
4.8
Učivo:
Časové zařazení, poloha a osídlení
Promítání filmu o Egyptě a vykopávkách naší expedice
Sakrální stavby
Stavební konstrukce a materiály
Inţenýrská díla, obytné domy
Význam egyptské architektury
Kresba
5.
Designérský projekt – model průčelí
Ţák:

vyhledá a odsouhlasí s pedagogem vhodnou stavbu, jejíţ průčelí bude modelovat;

zhotoví model z balzy nebo z kladívkového papíru;

aplikuje trojrozměrné vidění a cit pro proporce a měřítko;

demonstruje pečlivou, trpělivou i promyšlenou práci;

rozvíjí cit pro architektonický detail.
Učivo:
5.1 Konzultace
5.2 Modelování
5.3 Praktické ukázky
6.
Egejská a antická architektura
6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
Ţák:
určuje polohu i časové zařazení země;
stanoví náboţenské, politické a společenské souvislosti v dané zemi;
kreslí a popisuje jednotlivé stavby krétské kultury;
kreslí a popisuje základní znaky mykénské kultury;
Učivo:
Stavební konstrukce a materiály, Knóssos
Mykény, Tyrins, pevnosti, paláce, hroby
Kresba
7.
Řecké stavební umění




Ţák:
určí polohu i časové zařazení země;
stanoví náboţenské, politické a společenské souvislosti v dané zemi;
kreslí a popisuje jednotlivé druhy hlavic řeckých slohů;
pouţívá základní prvky a názvosloví řeckých antických slohů;
rozlišuje stavby Atén – Akropole, obytné domy, města, divadla, lázně;
popisuje techniku a materiál řeckých staveb.
Učivo:
7.1 Časové zařazení, poloha a osídlení
7.2 Promítání filmu o Řecku
7.3 Stavební konstrukce a materiály, řecké hlavice, názvosloví antiky






144
Architektura
7.4
7.5
7.6
7.7
Inţenýrská díla, obytné domy, města, divadla
Atény – Akropole
Kresba
8.
Helénismus, etruské stavební umění
Ţák:
kreslí dispozici chrámů;
kreslí inţenýrská díla.
Učivo:
8.1 Helénismus
8.2 Etruská architektura, stavby chrámů, inţenýrské stavby


9.
Římská architektura
9.1
9.2
9.3
9.4
9.5
9.6
Ţák:
vypráví o zaloţení říše;
kreslí a popisuje novou stavební techniku Římanů;
zná základní konstrukce a tvary;
vyjmenuje stavební druhy;
určí hlavní město Římské říše a jeho důleţité stavby.
Učivo:
Promítání filmu o Římu
Nové stavební konstrukce a materiály
Řím a jeho inţenýrská díla, obytné domy, města, divadla, lázně
Kresba
10.
Románská architektura ve Francii, Itálii, v Čechách










10.1
10.2
10.3
10.4
10.5
10.6
10.7
Ţák:
rozpozná hlavní znaky slohu;
kreslí a popisuje novou stavební techniku, základní konstrukce a tvary kleneb;
popíše stavební druhy a pouţívaný materiál.
Učivo:
Znaky románského slohu
Nové stavební konstrukce a materiály
Kostely a rotundy
Sloupy, tvar hlavice, patky, klenby
Kresba
145
Architektura
Ročník: 2.
hodin týdně 2,
1.
Ţák:
umí na názorném příkladu vysvětlit probrané pojmy;
demonstruje jednoduché schéma stavby, vystihující a vysvětlující daný pojem.
Učivo:
1.1 Seznámení s rozsahem učiva
1.2 Úprava, prostorová struktura, tektonika, morfologie
1.3 Kresba



2.
Ţák:

analyzuje prostředí galerie;

hodnotí vystavované umění a poznává ţivotopisy nových výtvarníků;

vyjadřuje vlastními výrazovými prostředky předloţené výtvarné artefakty.
Učivo:
2.1 Prohlídka vystavovaných obrazů a soch
2.2 Kreslení artefaktů umístěných v galerii
3.
Gotická architektura
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
Ţák:
časově zařadí období gotiky;
kreslí a popisuje jednotlivé architektonické prvky staveb;
specifikuje způsob ţivota a společenskou úroveň lidí v dané době;
vypráví o zákonech hutí a jejich uplatnění u nás;
zná stavby gotického umění ve Francii a na našem území;
procvičuje předchozí probrané pojmy.
Učivo:
Časové zařazení
Znaky gotické architektury
Stavební hutě a cechy
Gotická architektura ve Francii
Gotická architektura v ostatní Evropě
Gotická architektura v Čechách
4.
Kresba tuţkou – sestava jednoduchých předmětů a látky

Ţák:
kreslí ve správné proporci sestavu předmětů;






146
Architektura


dokáţe zařazeny vystínovat;
kreslí tuţkou i uhlem.
Učivo:
4.1 Kresba tuţkou – sestava jednoduchých předmětů a draperie
4.2 Kresba úhlem – sestava jednoduchých předmětů a draperie
5.
Základy perspektivy, příklady konstrukce
5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
Ţák:
umí konstrukci perspektivního promítání;
konstruuje pomocí průčelné perspektivy interiér;
kreslí pomocí technické konstrukce perspektivní pohled objektu.
Učivo:
Axonometrie
Perspektiva
Průčelná perspektiva
Kresba tuţkou – interiér
Kresba tuţkou – exteriér
6.
Architektura novověku do konce 19. století – renesanční architektura



6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
6.6
6.7
Ţák:
umí časově zařadit období renesance;
kreslí a popisuje jednotlivé architektonické znaky staveb;
vypráví o zákonech hutí a jejich uplatnění u nás;
určuje stavby renesance v Itálii;
pozná renesanční stavby v Čechách.
Učivo:
Časové zařazení
Znaky renesanční architektury
Renesance v Itálii
Raná, vrcholná a pozdní renesance
Renesance v Čechách
Kresba renesančního objektu
7.
Kresba tuţkou – průčelí domu





Ţák:

kreslí ve správné proporci průčelí domu;

dokáţe vystínovat;

ovládá kresbu tuţkou i úhlem.
Učivo:
7.1 Kresba tuţkou – sestava jednoduchých předmětů a draperie
7.2 Kresba úhlem – sestava jednoduchých předmětů a draperie
147
Architektura
8.
Baroko
8.1
8.2
8.3
8.4
8.5
8.6
Ţák:
ovládá historii vzniku barokní architektury;
určuje znaky barokní architektury;
kreslí barokní průčelí.
Učivo:
Vznik barokní architektury
Znaky barokní architektury
Kresba oken, štítů, plastického členění, horizontalismus
Baroko v Itálii
Baroko v Čechách
9.
Rokoko



9.1
9.2
9.3
9.4
Ţák:
umí časově zařadit období rokoka;
nakreslí a popíše jednotlivé architektonické znaky staveb.
Učivo:
Časové zařazení
Znaky rokoka
Rokoko v Čechách
10.
Architektura 19. století – klasicismus


10.1
10.2
10.3
10.4
10.5
10.6
Ţák:
zná historii vzniku klasicistní architektury;
určuje znaky klasicistní architektury;
umí nakreslit klasicistní průčelí.
Učivo:
Znaky klasicistní architektury
Empír
Biedermeier
Klasicismus v Evropě
Klasicismus v Čechách
11.
Kresba tuţkou – uliční perspektiva





11.1
11.2
11.3
11.4
Ţák:
kreslí uliční perspektivní pohled v terénu;
umí dokreslit stafáţ doplňující perspektivu.
Učivo:
Kresba perspektivy terénu (kresba náměstí, ulice atp.)
Stafáţ
Stínování
148
Předmět technické kreslení je zaměřen na grafickou komunikaci v technice. Výchovně
vzdělávací cíle předmětu mají své těţiště ve výchově ţáků k přesné práci a k zachování
pravidel grafické komunikace mezi odborníky různých oborů. Svými poţadavky
na úpravnost, čistotu provedení a rozvrţení obrazců v ploše přispívá výuka technického
kreslení k estetické výchově ţáků. Tento předmět rozvíjí logické uvaţování a vede ţáky
k aktivnímu a samostatnému řešení daných problém ů. Znalosti získané v tomto předmětu
mohou ţáci uplatnit v dalším studiu i v běţném ţivotě.
Vyučování směřuje k tomu, aby ţák lycea:
 precizně ovládal kreslení tuţkou a tuší;
 znal význam technické dokumentace a normalizace v technické praxi;
 osvojil si zásady kreslení strojnických, stavebních a elektrotechnických výkresů;
 dovedl číst jednoduché strojnické výkresy;
 dovedl číst a kreslit jednoduché stavební výkresy;
 dovedl číst jednoduché elektrotechnické výkresy;
 uměl vyhledávat a zpracovávat informace z různých zdrojů – katalogů, technických listů,
učebnic, skript a Internetu.




rozvíjení prostorové představivosti, logického myšlení a úsudku;
uţívání správné terminologie;
iniciativu, samostatnost, obrazotvornost a tvůrčí myšlení v práci;
pečlivost, houţevnatost, vytrvalost, zodpovědnost za vykonanou práci.
Obsahem předmětu jsou základy rýsování a technického kreslení. V prvním ročníku jsou
úvodní témata věnována nácviku kreslení a napojování čar, základům zobrazování
a normalizaci v technickém kreslení. Na ně navazuje problematika kreslení stavebních,
strojnických a elektrotechnických výkresů podle platných norem. Ve druhém ročníku je
výuka zaměřena na prohloubení dovedností kreslit stavební výkresy. Ţáci čerpají potřebné
znalosti z předmětu stavitelství, který je vyučován taktéţ ve druhém ročníku. Znalosti získané
v tomto předmětu mohou ţáci uplatnit v dalším ročníku v předmětu konstrukční kreslení,
pokud si vyberou tento předmět jako jednu z moţností volitelných předmětů.
1. ročník
1.
2.
3.
4.
Úvod do grafické komunikace
Pomůcky pro technické kreslení a jejich pouţití
Normalizace v technickém kreslení
Technická dokumentace
149
2. ročník
5.
6.
7.
8.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Základy zobrazování na technických výkresech
Strojnické kreslení
Kreslení ve stavebnictví
Elektrotechnické kreslení
Půdorys 1NP 1:50 – kladívkový papír
Půdorys 1S 1:50 – matrice tuší
Základy 1:50 – matrice tuší
Výkres skladby stropu 1:50 – matrice tuší
Schodiště, půdorys a svislý řez 1:50 – kladívkový papír
Krov sklonité střechy 1:50 – kladívkový papír
Plochá střecha 1:50 – matrice tuší
Oprava a kompletace výkresů
Pojetí výuky
Výuka probíhá v prvním a druhém ročníku. Vyučující se snaţí o předání
dovednosti přesného grafického vyjádření představy, získání návyku dodrţování
charakteru technické dokumentace.
V kaţdém ročníku ve vyučovacích hodinách vypracují ţáci podle zadání vyučujícího
doporučené výkresy po předchozím výkladu látky.
Základní organizační formou vyučování je vyučovací hodina, kde vyučující podle typu
 slovní výklad Vyučujícího – opírá se o učební texty, skripta, katalogy výrobků, technické
listy a další odbornou literaturu. U ţáka znamená pochopení a zapamatování poznatků;
 reproduktivní metoda – tato metoda je řešením typových úloh na základě pochopení
poznatků získaných z předchozího výkladu;
 samostatná práce – práce ţáků na zadaném úkolu ve škole i doma, jeho zpracování
a obhajoba řešení je hodnoceno známkou.
Hodnocení výsledků je zaloţeno na těchto základních ukazatelích:
1. známky z grafických prací – hodnotí se průběţná práce na jednotlivých výkresech,
odevzdání výkresu v termínu a ústní obhajoba obsahu výkresu;
2. aktivní projev v samotných vyučovacích hodinách, samostatnost při řešení problémových
úloh a rovněţ zvládnutí všech dříve vyjmenovaných klíčových kompetencí;
3. krátké desetiminutové písemné práce týkající se jen malého úseku učiva.
Člověk a ţivotní prostředí: Technické kreslení přispívá významně k péči o ţivotní prostředí.
Při řešení daných úkolů je vhodné vyuţívat údajů různých statistických výzkumů, které mají
vztah k ţivotnímu prostředí a pomáhají tak k němu utvářet kladný vztah a upozorňují na nutnost
jeho ochrany.
150
Člověk a svět práce: Předmět vede a vychovává ţáky k pečlivosti a přesnosti v práci,
k hospodárnosti při navrhování konstrukcí a k uvědomělé technologické kázni při jejich
provádění. Vychovává ţáky k aktivnímu vyuţívání nových odborných informací a výpočetní
techniky. Tím napomáhá jejich následnému úspěšnému uplatnění ve světě práce.
Informační a komunikační technologie: Znalost technického kreslení a prostorová
představivost napomáhá ţákům při výuce CAD systémů, zde ţák zúročí své znalosti
z různých druhů promítání, dokáţe vytvořit virtuální budovu v CAD systému ArchiCAD.
Občan v demokratické společnosti: Vytvářením demokratického prostředí při práci
ve třídě (respektování se, spolupráce, pěstování odpovědnosti a respektu ke druhému, dialog)
přispívá předmět i k realizaci tohoto tématu.
151
Ročník: 1.
hodin týdně 2,
1.
Úvod do grafické komunikace
Ţák:

zná historii a význam grafické komunikace pro praxi.
Učivo:
1.1 Historický nástin grafické komunikace
1.2 Význam grafické komunikace pro praxi
2.
Pomůcky pro technické kreslení a jejich pouţití
Ţák:

zná a umí pouţít pomůcky pro kreslení a rýsování;

kreslí od ruky i s pouţitím pomůcek.
Učivo:
2.1 Zásady pro kreslení od ruky a s pouţitím pomůcek
2.2 Kreslení a napojování čar
3.
Normalizace v technickém kreslení
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
Ţák:
orientuje se v normách a dovede je pouţívat;
rozlišuje formáty výkresů;
zná druhy čar a umí je pouţít;
umí pouţívat měřítka;
popisuje výkresy technickým písmem;
má přehled o druzích výkresů a zná způsoby jejich rozmnoţování.
Učivo:
Význam normalizace a druhy norem
Formáty výkresů, skládání výkresů
Druhy čar a jejich pouţití
Měřítka zobrazení
Písmo pro technické kreslení
Druhy výkresů a jejich rozmnoţování
4.
Technická dokumentace






Ţák:

vyjmenuje druhy technické dokumentace a umí pouţít technickou dokumentaci v praxi.
Učivo:
4.1 Druhy technické dokumentace
5.
Základy zobrazování na technických výkresech

Ţák:
vyjmenuje promítací metody;
152





5.1
5.2
5.3
5.4
6.
vysvětlí rozdíl mezi středovým a rovnoběţným promítáním;
vyjmenuje druhy rovnoběţného promítání;
zná principy zobrazení těles v pravoúhlém a kosoúhlém (axonometrickém) promítání;
umí doplňovat chybějící průměty těles;
má prostorovou představivost.
Učivo:
Promítací metody a jejich rozdělení
Pravoúhlé promítání
Kosoúhlé promítání
Doplňování chybějících průmětů těles
6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
6.6
6.7
Strojnické kreslení
Ţák:
zná pravidla pro zobrazování těles na výkresech a kótování jednoduchých těles;
vysvětlí rozdíl mezi řezy a průřezy;
zná pojmy přesnost rozměrů, lícování a tolerance, drsnost povrchu a vysvětlí je;
zakreslí jednoduchou strojní součástku dle předlohy;
orientuje se ve výkresech sestavení.
Učivo:
Pravidla pro zobrazování jednoduchých těles
Řezy technickými tělesy
Kótování těles
Přesnost rozměrů
Lícování a tolerance
Drsnost povrchu
Výkresy sestavení
7.
Kreslení ve stavebnictví












7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
Ţák:
správně pojmenuje stavební konstrukce;
zná zásady kreslení a kótování stavebních konstrukcí;
pouţije příslušný typ čáry a vysvětlí důvod pouţití, včetně značení hmot při rýsování;
kreslí jednoduché svislé konstrukce v půdorysu i v řezu;
kreslí otvory ve svislých konstrukcích v půdorysu;
umí konstrukční systémy jedno a vícepodlaţních budov;
kreslí jednoduchý půdorys na základě předlohy.
Učivo:
Základní názvosloví
Základy zobrazování stavebních konstrukcí
Kótování stavebních konstrukcí
Druhy čar a značení hmot
Zásady pro zakreslování svislých konstrukcí
Zásady pro zakreslování otvorů ve svislých konstrukcích
Konstrukční systémy jedno a vícepodlaţních budov
Zakreslení půdorysu jednoduchého objektu
153
8.
Elektrotechnické kreslení
Ţák:

vyjmenuje druhy elektrotechnických schémat;

zná zásady kreslení schémat;

zná a kreslí značky pro elektrotechnická schémata.
Učivo:
8.1 Druhy elektrotechnických schémat
8.2 Zásady kreslení schémat
8.3 Značky schémat
Ročník: 2.
hodin týdně 2,
1.
Půdorys 1NP v měřítku 1:50 – kladívkový papír
1.2
1.3
1.4
1.5
Ţák:
zná typologické zásady provozních vztahů mezi místnostmi při navrhování bytových
staveb;
zná základní technické poţadavky na navrhování bytových staveb a uplatňuje je
při projektováni;
navrhne dispoziční a konstrukční řešení daného podlaţí a kreslí jej;
navrhne velikosti oken a dveří;
kreslí do půdorysu okna a dveře;
zobrazí komín do půdorysu;
provede kótování půdorysu;
kreslí legendu místností, materiálů a výpis překladů.
Učivo:
Návrh dispozice a konstrukčního řešení 1. nadzemního podlaţí na základě vybrané
předlohy rodinného domu; popř. vlastní návrh;
Umístění oken a dveří a jejich výškové osazení;
Vhodné umístění a zakreslení komínu;
Kótování v půdorysu
Legenda místností a materiálu, výpis překladů
2.
Půdorys 1.NP v měřítku 1:50 – matrice tuší








1.1
Ţák:
navrhne dispoziční a konstrukční řešení daného podlaţí a kreslí jej v návaznosti
na vyšší podlaţí;

výškově osadí okna v podzemním podlaţí;

provede kótování daného půdorysu;

na legendě místností se naučí rozlišovat podlahy a povrchové úpravy pouţívané
v obytných a podzemních místnostech.
Učivo:
2.1 Návrh dispozice a konstrukčního řešení podzemního podlaţí v návaznosti na předchozí

154
výkres 1.NP
2.2 Umístění oken a jejich výškové osazení
2.3 Kótování v půdorysu
2.4 Legenda místností a materiálu, výpis překladů
3.
Základy v měřítku 1:50 – matrice tuší
3.1
3.2
3.3
3.4
Ţák:
zná zásady zobrazování základových stavebních konstrukcí;
zná vzájemné návaznosti při zobrazování konstrukcí v základech;
zakreslí půdorys základů;
zobrazí svislé řezy základů;
okótuje výkres základů.
Učivo:
Zobrazování základových konstrukcí v půdorysu
Půdorys základů
Svislé řezy základů
Kótování základů v půdorysu
4.
Výkres skladby stropu v měřítku 1:50 – matrice tuší





4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
Ţák:
umí graficky zobrazit stropní konstrukce;
uplatní teoretické vědomosti o stropních konstrukcích, které nabyl ve stavitelství;
kreslí v daném půdorysu nosníkové a deskové stropní konstrukce;
do půdorysu zakreslí sklopené řezy obou stropů;
sestaví přehledy pouţitých výrobků.
Učivo:
Zásady zobrazování stropních konstrukcí v půdorysu
Zakreslování nosníkových stropních konstrukcí – POROTHERM
Zakreslování deskových stropních konstrukcí – YTONG
Výpisy a specifikace stropních prvků
Sklopené řezy stropu
Kótování stropních konstrukcí v půdorysu
5.
Schodiště, půdorys a svislý řez v měřítku 1:50 – kladívkový papír





Ţák:

zná zásady zobrazování schodišť;

zakreslí a okótuje půdorys a svislý řez schodiště.
Učivo:
5.1 Zásady zobrazování schodišť v půdorysu a řezu
5.2 Zakreslování dvouramenného schodiště do půdorysu v jednotlivých podlaţích
čtyřpodlaţního objektu
5.3 Kótování schodiště v půdorysu a v řezu
6.
Krov sklonité střechy v měřítku 1:50 – kladívkový papír


Ţák:
navrhne krov vaznicové soustavy stojaté stolice v jednoduché stavbě;
umí sestavit výpis pouţitých dřevěných prvků;
155


6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
zakreslí půdorys krovu a svislý podélný a příčný řez;
výkres okótuje.
Učivo:
Zásady kreslení krovu
Půdorysný řez konstrukcí krovu vaznicové soustavy stojaté stolice
Svislý příčný řez
Svislý podélný řez
Kótování krovu v půdorysu a v řezu
7.
Plochá střecha v měřítku 1:50 – matrice tuší
7.1
7.2
7.3
7.4
Ţák:
zná zásady zakreslování prvků ploché střechy;
kreslí a kótuje půdorys a řez ploché střechy;
navrhne skladbu střešního pláště;
umí vysvětlit funkce jednotlivých vrstev střešního pláště.
Učivo:
Půdorys jednoplášťové ploché střechy
Svislý řez plochou střechou
Kótování ploché střechy v půdorysu
Popis skladby střešního pláště v řezu
8.
Oprava a kompletace výkresů




Ţák:

opraví označené chyby ve výkresech
Učivo:
8.1 Oprava zakreslování konstrukcí a prvků
8.2 Oprava kótování
8.3 Oprava popisů a označování prvků
156
Výuka deskriptivní geometrie rozvíjí a prohlubuje prostorovou představivost, poskytuje
ţákům vědomosti a intelektuální dovednosti konstruktivního zobrazování rovinných
a prostorových útvarů v rovinných obrazech. Dovednostní charakter předmětu napomáhá
schopnosti ţáků analyzovat, abstrahovat a zobecňovat, přesně logicky uvaţovat a zdůvodňovat
úvahy, rozvíjet zručnost grafického projevu a estetického cítění.
Ţáci řeší konstrukční úlohy, uţívají deduktivní a induktivní postupy, volí vhodné metody
řešení, zdůvodňují postupy a diskutují řešitelnost (případně počet řešení) daného problému.
Při studiu uţívají pomůcky, modely a odbornou literaturu.
Výuka deskriptivní geometrie má úzké mezipředmětové vztahy s matematikou,
informatikou a výpočetní technikou, především s výukou CAD systémů. Ţáci poznávají
význam oboru ve stavitelství, architektuře, ale i v jiných technických oborech, uvědomují si,
ţe znalosti a dovednosti z deskriptivní geometrie jsou vyuţitelné v reálném ţivotě i při studiu
na vysokých školách, zejména technických a matematicko-přírodovědných směrů.
Deskriptivní geometrie přispívá k rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:
 získávání zkušeností s geometrickým modelováním, pochopení vztahů mezi modelem
(reálnou situací) a jeho průmětem;
 pěstování a rozvíjení prostorové představivosti;
 analyzování problému, volbě správného postupu řešení a jeho zdůvodňování, výběru
vhodné zobrazovací metody, vyhodnocování správnosti výsledku vzhledem k podmínkám
úlohy;
 logickému myšlení a přesnosti, uţívání správné terminologie a frazeologie;
 zručnosti v účelném, informativním a vkusném grafickém projevu i rozvíjení estetického
cítění;
 iniciativě, samostatnosti, obrazotvornosti a tvůrčímu myšlení;
 pečlivosti, houţevnatosti, vytrvalosti, zodpovědnosti za vykonanou práci.
Učivo je řazeno do tematických celků od jednodušších k sloţitějším. Získané vědomosti
a dovednosti se navzájem doplňují a prohlubují s poznatky z matematiky, výpočetní techniky,
především CAD systémů, a odborného kreslení.
3. ročník
4. ročník
1.
2.
3.
4.
5.
1.
Úvod
Kuţelosečky
Stereometrie – polohové a metrické vlastnosti
Pravoúhlé promítání na dvě navzájem kolmé průmětny
Řešení střech
Pokračování Mongeova promítání
157
2. Pravoúhlá axonometrie
3. Technické křivky
Pojetí výuky
Výuka probíhá ve třetím a čtvrtém ročníku. Třída se dělí na dvě poloviny. Vyučující se
snaţí o předání dovednosti přesného grafického vyjádření představy, získání návyku
dodrţování charakteru technické dokumentace.
V kaţdém ročníku, kromě práce v sešitech ve vyučovacích hodinách, vypracují ţáci podle
zadání vyučujícího doporučené výkresy po předchozím procvičení látky domácími úkoly.
Základní organizační formou vyučování je vyučovací hodina, v níţ vyučující podle typu
 výuka s pomocí 3D modelů;
 aktivní zapojení ţáků při hledání správného řešení volbou vhodných otázek;
 pouţití multimediální učebny.
1.
2.
3.
4.
Písemné zkoušení:
 krátké prověrky zaměřené na znalosti základních úloh v daném promítání;
 další prověrky zaměřené na konstrukci tělesa, řezu apod.;
 domácí grafické práce – rysy.
Slovní hodnocení, slouţí k motivaci pro další práci.
hodinách a samostatnost při řešení problémových úloh, hodnotí se také zvládnutí všech
dříve vyjmenovaných klíčových kompetencí.
Grafická úprava sešitů, řádné plnění domácích úkolů.
Člověk a svět práce: Deskriptivní geometrie na technickém lyceu má dát ţákům základ
ke studiu na VŠ. Vyučující můţe pomoci ţákům při výběru vysoké školy informacemi
o studiu deskriptivní geometrie na jednotlivých fakultách.
Informační a komunikační technologie: Znalost deskriptivní geometrie a prostorová
představivost napomáhá ţákům při výuce CAD systémů, v nichţ zúročí své znalosti z různých
druhů promítání, ze vzájemné polohy jednotlivých útvarů, z tvorby konstrukcí těles, dokáţe
navrhnout variantní řešení střešních rovin při tvorbě virtuální budovy v CAD systému
ArchiCAD. A naopak v deskriptivní geometrii je ţákům dána moţnost narýsovat jeden
z výkresů (výběr dle vlastní úvahy) pomocí PC.
158
Ročník: 3.
hodin týdně 2,
34 týdnů,
celkem 68 hodin
1.
Úvod
Ţák:
vysvětlí rozdíl mezi rovnoběţným a středovým promítáním.
Učivo:
1.1 Vývoj, úloha a význam deskriptivní geometrie
1.2 Principy a druhy promítání (rovnoběţné, středové)

2.
Kuţelosečky
Ţák:

formuluje s pochopením ohniskové definice kuţeloseček a aplikuje je při bodové konstrukci
kuţelosečky, sestrojí kuţelosečku z daných prvků;

sestrojí tečnu kuţelosečky v daném bodě kuţelosečky;

aplikuje vlastnosti vrcholové a řídící kruţnice elipsy a hyperboly, vrcholové a řídící
přímky paraboly při konstrukcích kuţeloseček a jejich tečen.
Učivo:
2.1 Elipsa
2.2 Parabola
2.3 Hyperbola
3.
Stereometrie – polohové a metrické vlastnosti
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
Ţák:
správně klasifikuje vzájemnou polohu přímek a rovin;
uţívá kritéria rovnoběţnosti a kolmosti přímek a rovin, určuje jejich odchylky
a vzdálenosti v prostoru;
aplikuje teoretické poznatky při prostorovém řešení teoretických i praktických úloh;
disponuje přesnými představami o vztazích útvarů v prostoru, dovede je vyvodit
a odůvodnit.
Učivo:
Axiomy
Vzájemná poloha geometrických útvarů v prostoru
Rovnoběţnost přímek a rovin (kritéria rovnoběţnosti)
Řezy hranatých těles
Odchylky (dvou přímek, přímky a roviny, dvou rovin)
Úlohy o vzdálenostech
Příčky mimoběţek
4.
Pravoúhlé promítání na dvě navzájem kolmé průmětny






Ţák:
sestrojí sdruţené průměty bodu, přímky, úsečky, zobrazí rovinu a vymodeluje tyto útvary
v prostoru;
sestrojí délku úsečky, odchylku přímky a roviny od průmětny;
159





4.4
určí přímku a bod leţící v rovině;
zobrazí útvar leţící v obecné rovině, uţívá osovou afinitu;
zobrazí průsečnici dvou rovin a průsečík přímky s rovinou;
sestrojí kolmici k rovině a rovinu kolmou k přímce;
zobrazí hranol a jehlan v základní poloze a jednoduché hranaté těleso s podstavou
v obecné rovině;
provádí rekonstrukci představy útvaru v prostoru podle jeho obrazů;
sestrojí příčku mimoběţek (bodem, směrem, osu).
Učivo:
Princip Mongeova promítání, zobrazení bodu
Stopníky přímky, stopy roviny, hlavní a spádové přímky roviny
Vzájemná poloha bodů, přímek a rovin, kolmost přímky a roviny, vzdálenost bodu
od roviny a od přímky, otáčení roviny do průmětny
Konstrukce hranatých těles, jejich sítě
5.
Řešení střech


4.1
4.2
4.3
Ţák:

řeší odvodnění sklonitých i plochých střešních ploch různé náročnosti.
Učivo:
5.1 Střecha valbová, plochá střecha, odvodnění dvorů
Ročník: 4.
hodin týdně 2,
30 týdnů,
celkem 60 hodin
1.
Pokračování Mongeova promítání
1.1
1.2
1.3
1.4
Ţák:
sestrojí řez hranolu a jehlanu rovinou;
sestrojí sdruţené průměty kruţnice;
zobrazí kulovou plochu a bod na kulové ploše;
sestrojí průnik kulové plochy s rovinou a průnik kulové plochy s přímkou;
zobrazí rotační válec a rotační kuţel a bod na povrchu válce a kuţele;
sestrojí řez válce a kuţele rovinou kolmou k průmětně a průnik přímky s válcovou
a kuţelovou plochou;
řeší jednoduché průniky těles.
Učivo:
Řezy hranatých těles (osová afinita a středová kolineace)
Konstrukce oblých těles a jejich sítě
Řezy oblých těles
Průniky těles
2.
Pravoúhlá axonometrie

Ţák:
zobrazí bod, přímku a rovinu a určí jejich polohu vzhledem k průmětnám;







160





2.1
2.2
2.3
2.4
určí přímku a bod leţící v dané rovině;
sestrojí průsečnici dvou rovin a průsečík přímky s rovinou;
zobrazí útvar leţící v pomocné průmětně;
zobrazí hranaté a rotační těleso v základní poloze;
určí průnik přímky s tělesem.
Učivo:
Principy pravoúhlé axonometrie, otáčení pomocných průměten
Stopník přímky, stopy rovin
Vzájemná poloha bodů, přímek a rovin
Zobrazení technických objektů
3.
Technické křivky


3.1
3.2
3.3
3.4
Ţák:
aplikuje základní konstrukce křivek a jejich tečen odvozené z definic křivek;
vysvětlí příklady uţití křivek v technické praxi.
Učivo:
Spirály
Evolventy
Cykloidy
Šroubovice
161
CAD systémy
CAD systémy
Výuka CAD systémů (Computer Aided Design – Počítačová podpora konstruování) patří
do obsahového okruhu Grafická komunikace a průmyslový design, který obsahuje poznatky
z oborů deskriptivní geometrie, technického kreslení a průmyslového designu. Výuka CAD
systémů podporuje prostorovou představivost a navazuje na vyučovací předmět Informační
a komunikační technologie. V učební osnově CAD systémů jsou navíc promítnuty specifické
poţadavky pro technické profese. Předmět připravuje ţáka k tomu, aby byl schopen pracovat
s různými CAD systémy a efektivně je vyuţíval jak v průběhu přípravy v jiných odborných
předmětech během středoškolského studia, tak v dalším vysokoškolském studiu i výkonu
budoucího povolání.
Ţák je připravován k tomu, aby:










seznámil se s nejpouţívanějšími CAD systémy, podporujícími návrh, tvorbu a úpravu
technické dokumentace;
zvládl přechod od technického kreslení manuálním způsobem ke zpracování výkresů
pomocí CAD technologií;
tyto aplikace dokázal vyuţít pro podporu tvořivé práce;
znal zásady pro tvorbu výkresové dokumentace ve standardním 2D CAD systému;
uměl vytvořil digitální model v oborově zaměřeném 3D CAD systému a pochopil
provázanost modelu s výkresovou dokumentací (půdorysy, řezy, pohledy) a s databázemi.
Výuka CAD systémů je koncipována tak, aby ţák získal tyto klíčové kompetence:
řešit samostatně běţné pracovní i mimopracovní problémy – tzn. prohloubit prostorové
a estetické cítění vedením k přesnosti, pečlivosti, pracovní kázni a systematickému postupu;
komunikativní – schopnost počítačově prezentovat výsledek své práce; obratnost
v pouţívání odborné terminologie CAD systémů při diskusi nad problémy, osvojení
prostředků grafické komunikace jako dorozumívacího prostředku technické praxe;
personální – sebereflexe při posouzení odevzdávání jednotlivých fází samostatného
projektu dle určeného časového harmonogramu;
vyuţívat prostředky Informačních a komunikačních technologií a efektivně pracovat
s informacemi – získávat informace z Internetu (např. vyuţití elektronických katalogů
stavebních výrobků nebo výrobců nábytku), práce s manuálem a nápovědou probíraných
programů;
sociální – pochopit nutnost sebevzdělávání a celoţivotního vzdělávání (např. při studiu
nové verze programů).
Řazení tematických celků učiva je navrţeno v takové posloupnosti, aby byla zaručena
správná návaznost vědomostních celků. Ţák zvládne základní filozofii konstruování
a modelování ve dvou CAD programech:
162
1. nejdříve AutoCAD jako příklad nejrozšířenějšího 2D CAD systému, určeného pro tvorbu
jakékoliv technické dokumentace (aplikace na příkladech z deskriptivní geometrie,
strojírenství a stavitelství);
2. potom ArchiCAD jako příklad 3D CAD systému, určeného speciálně pro stavební
projektanty, architekty a designery.
Pouţití jednotlivých 2D kreslících prvků a 3D konstrukčních nástrojů je probráno
na vzorovém projektu standardního rodinného domku: nejprve se vytvoří 3D model virtuální
budovy s parametrickými knihovními prvky. Z něho se odvodí 2D výkresová dokumentace
včetně vizualizace a animace.
Následuje efektivní vyuţití nabytých znalostí v realizaci samostatného projektu
(seminární práci) rodinného domku, popř. bytové jednotky, dle individuálního zadání.
3. ročník
4. ročník
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
1.
2.
3.
4.
Úvod do problematiky CAD systémů
AutoCAD – kreslení a editace v 2D výkresu
AutoCAD – anotační prvky v 2D výkresu
ArchiCAD – filosofie 3D systému
ArchiCAD – 2D kreslící a anotační prvky
ArchiCAD – základní 3D konstrukční nástroje a výplně otvorů
ArchiCAD – virtuální model budovy
ArchiCAD – podlaţí a další 3D konstrukční nástroje
ArchiCAD – vizualizace
ArchiCAD – animace
ArchiCAD – prezentace dat, samostatný projekt
Pojetí výuky
Výuka je organizována v odborných počítačových učebnách v dvouhodinových
výukových jednotkách. Pouţívané metody:
 třída je dělená při výuce na dvě skupiny, kaţdý ţák má k dispozici vlastní osobní počítač,
propojený do lokální sítě s moţností připojení na Internet. Výuka probíhá v učebnách,
které jsou vybaveny dataprojektorem s promítacím plátnem a plotrem pro tisk výkresů;
 výuka má formu praktických cvičení. Učitel na svém PC provádí jednotlivé kroky
kreslení a modelování, doprovázené slovním výkladem. Tyto ukázkové příklady (včetně
nastolování problémových situací) promítá pomocí dataprojektoru na promítací plátno
a ţák je postupně realizuje na své pracovní stanici. Po provedení ucelených částí výuky je
ponechán čas na dokončení jednotlivých kroků ţáky. V této době se učitel věnuje
jednotlivým dotazům tak, aby výuka probíhala co nejefektivněji;
 zpětnou vazbu a eventuální korigování výuky mezi vyučujícím a ţáky zajišťují písemné
samostatné práce po probrání jednotlivých témat;
 autodidaktická metoda je pouţita u některých jednodušších témat (práce s nápovědou
a manuálem);
 ve 4. ročníku ţáci prokazují svoje komplexní znalosti z předmětů Informační
a komunikační technologie, stavitelství a CAD systémy na samostatném projektu
(seminární práci) 3D modelu rodinného domu dle individuálního zadání. Vstupem
pro digitální model jsou údaje z projektové dokumentace 3. ročníku výběrového předmětu
konstrukční cvičení-seminář. Ţáci odvodí povinnou výkresovou dokumentaci a navrhnou
163
vizualizaci a animaci objektu dle vlastní úvahy. Výsledek své práce předvedou a obhájí
v počítačové prezentaci.
Ţák je hodnocen podle těchto základních ukazatelů:




písemné zkoušení formou samostatné práce (na závěr tematických celků a po probrání
důleţitých témat);
slovní hodnocení (především aktivní přístup k samostudiu a kreativní myšlení při řešení
problémových úloh, zvládnutí všech dříve vyjmenovaných klíčových kompetencí);
účast v soutěţích;
ve 4. ročníku průběţné hodnocení odevzdaných úkolů při dodrţení časového
harmonogramu a závěrečné hodnocení, které bere v pota prezentaci a obhajobu odevzdané
práce.
Člověk a ţivotní prostředí: CAD systémy jsou jednou z oblastí pro široké nasazení
aplikací výpočetní techniky v praxi. To umoţňuje nahradit rutinní práci konstruktérů
moderními postupy, které podstatně rozšiřují moţnosti konstruktéra o produktivní tvorbu
výkresové dokumentace: odstraňuje se těţkopádná papírová agenda, rozhoduje rychlost, cena,
kvalita a inovace. Zkušenosti z vlastní výroby se přes počítač vrací zpět do přípravy výroby,
coţ vede k ekonomické efektivnosti. Výhodou počítačového návrhu je jeho těsná návaznost
na následné technologické činnosti: produkt se nejdříve „odzkouší“ v digitálním modelu
(např. vizualizace začlenění stavby do stávající zástavby v několika variantách). Sníţí se
na minimum problémy při testování a provozu hotových výrobků (staveb), a tím se šetří
ţivotní prostředí.
Člověk a svět práce: Současné investiční celky jsou řešeny formou spolupráce firem
a podniků nejen na místní úrovni, ale po vstupu do EU takřka po celém světě. Efektivní
tvorba, správa a distribuce výkresové dokumentace prostřednictvím Internetu se tak stává
základním předpokladem pro spolupráci na národní i mezinárodní úrovni. Počítač s
CAD systémem vhodným pro příslušnou profesní oblast se proto stane pro absolventa
technického lycea běţným pracovním nástrojem, který mu umoţní prosadit se úspěšně na
domácím a zahraničním trhu práce.
164
Ročník: 3.
hodin týdně 2,
34 týdnů,
celkem 68 hodin
1.
Úvod do problematiky CAD systémů
Ţák:
orientuje se v základních pojmech CAD;
umí rozlišit pojmy 2D konstruování a 3D modelování;
má přehled o rozdělení CAD systémů podle různých kritérií;
popíše systémové a hardwarové poţadavky na provoz CAD systémů;
umí vysvětlit principy rastrové a vektorové grafiky.
Učivo:
1.1 Význam a rozdělení CAD systémů
1.2 Základní vybavení pro provoz CAD systémů
1.3 Principy grafického zobrazení





2.
AutoCAD – kreslení a editace v 2D výkresu
2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
Ţák:
dokáţe nastavit uţivatelské prostředí, ovládá příkazy pro zobrazení výkresů;
rozlišuje typy souřadných systémů, pracuje s kreslícími pomůckami a úchopy;
vybírá a pouţívá základní kreslící příkazy pro umístění prvků;
efektivně vyuţívá vhodné příkazy pro úpravu objektů;
zná principy práce s hladinami a odvozuje vlastnosti prvků: barva, typ a tloušťka čar;
výše uvedené aplikuje na výkresu půdorysu jednoduchého objektu.
Učivo:
Nastavení pracovního prostředí, práce s pohledy
Souřadné systémy, kreslící pomůcky, úchopové reţimy
Kreslící příkazy
Editační příkazy
Hladiny a vlastnosti prvků, informace o objektech
Komplexní příklad – půdorys jednoduchého objektu
3.
AutoCAD – anotační prvky v 2D výkresu












3.1
3.2
3.3
3.4
Ţák:
umí nastavit kótovací styl, pouţívá různé varianty kótovacích příkazů, edituje kótu;
zná pojmy hranice šrafování a asociativita šraf, pouţívá vestavěné šrafovací vzory;
vkládá řádkový a odstavcový text, speciální znaky, edituje text;
výše uvedené aplikuje na výkresu půdorysu;
dokáţe vytisknout výkres v poţadované kvalitě;
exportuje a importuje data mezi základními běţně pouţívanými formáty.
Učivo:
Kótování
Šrafování
Práce s textem
Tisk výkresů, modelový a výkresový prostor
165
3.5 Export a import dat
4.
ArchiCAD – filozofie 3D systému
4.1
4.2
4.3
Ţák:
objasní pojmy virtuální budova, parametrický objekt, databáze informací;
porozumí členění obrazovky, umí různým způsobem prohlíţet 3D model a odpovídající
výkresovou dokumentaci;
umí nastavit pracovní prostředí, popíše souřadné systémy, specifikuje kreslící pomůcky.
Učivo:
Základní pojmy: virtuální budova, parametrický objekt, databáze informací
Pracovní plocha, práce s ovladači pohledů na vzorovém projektu
Nastavení uţivatelského prostředí, souřadný systém, kreslící pomůcky
5.
ArchiCAD – 2D kreslící a anotační prvky



5.1
5.2
5.3
Ţák:
detailně ovládá funkce Informačního, souřadnicového a řídícího rámečku při kreslení
rovinných prvků: čára, oblouk, kruţnice, lomená čára, křivka, bod;
pouţívá různé typy kótování (lineární, obloukovou, úhlovou);
umí doplnit do dokumentace textovou a popisovou informaci;
provádí úpravu označených prvků různými technikami editačních příkazů.
Učivo:
2D nástroje: čára, oblouk/kruţnice, lomená čára, křivka, bod
Anotace: nástroje kóta, text, popis
Editační příkazy
6.
ArchiCAD – základní 3D konstrukční nástroje a výplně otvorů




6.1
6.2
6.3
6.4
Ţák:
umí nastavit, umístit a editovat základní konstrukční prvky: zeď, sloup a trám;
umí nastavit, umístit a editovat výplně otvorů: okno a dveře;
chápe problematiku knihoven;
dokáţe získat tabulkový výpis prvků z databáze virtuální budovy;
výše uvedené aplikuje na projektu 1NP rodinného domku (včetně kót a textu).
Učivo:
Nástroje zeď, sloup a trám
Nástroje okno a dveře
Knihovny a knihovní prvky
Databáze informací o projektu
7.
ArchiCAD – virtuální model budovy






Ţák:
charakterizuje funkce okna 3D modelu;
dovede nastavit vlastnosti okna 3D modelu a zobrazených prvků;
vytváří různé pohledy v rovnoběţném a perspektivním promítání;
dokáţe generovat příčný řez 3D modelem, převést do reţimu obrázek a zeditovat;
dokáţe generovat přesné pohledy pro výkres pohledů;
výše uvedené aplikuje na projektu 1NP rodinného domku.





166
7.1
7.2
7.3
7.4
Učivo:
Základní pojmy v práci s 3D oknem, nastavení a výběr prvků
Axonometrie a perspektiva
Interaktivní práce s navigací a editací v 3D okně
Nástroje řez a obrázek
Ročník: 4.
hodin týdně 2,
30 týdnů,
celkem 60 hodin
1.
ArchiCAD – podlaţí a další 3D konstrukční nástroje
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
Ţák:
definuje vertikální strukturu virtuální budovy jednotlivých podlaţí;
umí nastavit, umístit a editovat podlahy a stropní desky;
umí nastavit, umístit a editovat objekty typu nábytek, sanitární zařízení, stafáţ, lampy aj.;
zvládne modelování různých typů střech;
zvládne vytvoření dvouramenného schodiště, je seznámen s tvorbou dalších typů
schodišť;
dokáţe vymodelovat rovný, svaţitý a kopcovitý terén;
výše uvedené aplikuje na projektu rodinného domku.
Učivo:
Definice podlaţí, nástroj deska a úrovňová kóta
Nástroj objekt, lampa
Nástroj střecha
Nástroj schodiště
Nástroj terén
2.
ArchiCAD – vizualizace













2.1
2.2
2.3
2.4
Ţák:
charakterizuje základní principy vizualizace 3D modelu;
umí vytvořit nový materiál a přiřadit textury z knihoven výrobců na Internetu;
dokáţe nastavit parametry fotozobrazení podle poţadované kvality;
chápe vztah mezi velikostí a rozlišením obrázku;
charakterizuje různé rendrovací technologie, vybere pozadí, osvícení, efekty;
Učivo:
Principy vizualizace dat
Práce s materiály, pojem textura
Základní zásady vytvoření kvalitního obrázku
Nastavení fotozobrazení, rendrování
167
3.
ArchiCAD – animace
Ţák:

ovládá postupy při tvorbě animací;

nastaví, snímá a upravuje virtuální objekt a scénu, animaci, studii oslunění;

umí předvést soubory animací na volně dostupném přehrávači;

Učivo:
3.1 Základní principy při tvorbě animací
3.2 Virtuální objekt a virtuální scéna, průlet a studie oslunění
3.3 Práce s programem QuickTime
4.





4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
ArchiCAD – prezentace dat, samostatný projekt
Ţák:
aplikuje znalosti z ICT (počítačová prezentace v MS PowerPoint) na projekt rodinného
domku;
dokáţe připravit podklady z vizualizace a animace a uplatnit je v prezentaci;
umí vytisknout statické obrázky v poţadované kvalitě na tiskárně;
umí vytisknout výkresy půdorysů, řezů a pohledů v různých měřítcích na různé formáty
na plotru a tiskárně v prostředí ArchiCADu a Plotmakeru;
syntetizuje nabyté znalosti v samostatném projektu rodinného domku, popř. bytové
jednotky dle individuálního zadání.
Učivo:
Zásady pro tvorbu počítačové prezentace
Export dat z vizualizace a animace do prezentace, různé formáty dat
Tisk obrázků
Tisk výkresů na plotru v ArchiCADu, v programu Plotmaker
Samostatný projekt rodinného domku (bytové jednotky) dle individuálního zadání
168
Cílem předmětu Informační a komunikační technologie je dosaţení znalostí a
dovedností nezbytných pro komunikaci a práci s informacemi v digitální podobě. Ţáci se
naučí efektivně vyuţívat prostředků i nformačních a komunikačních technologií při řešení
úloh i k přípravě na vyučování a vytvoří si nezbytný základ pro jejich vyuţití při dalším
sebevzdělávání, při výkonu povolání a v neposlední řadě i v běţném ţivotě, a to i v oblastech
svých osobních zájmů.
Důleţitým cílem je osvojení práce s informacemi, jejich získávání z většího počtu zdrojů,
následné třídění a posuzování z hlediska kvality a věrohodnosti. Získané informace se ţáci
naučí dále obsahově a graficky tvořivě zpracovávat.
Předmět Informační a komunikační technologie má rovněţ nemalý význam pro rozvoj
technického myšlení. Ţáci jsou seznámení s principy fungování technických prostředků z oblasti
Informačních a komunikačních technologií.
Předmět Informační a komunikační technologie rozvíjí klíčové kompetence:
 komunikativní – zejména schopnost komunikovat v písemné a elektronické podobě tak,
aby zpracované texty byly v souladu se zásadami správné tvorby elektronické
dokumentace a odpovídaly základním typografickým pravidlům, dále rozvíjí schopnost
syntetizovat informace z více zdrojů a vytvářet z nich celistvý text;
 personální – upevňuje schopnost učit se na základě zkušeností, a to jak vlastních, tak
vrstevníků, obhajovat své práce, např. grafické projekty, prezentace, www stránky, texty
atd., a přijímat hodnocení spoluţáků a vyučujícího;
 řešit problémy – reagovat na měnící se podmínky a rychle se orientovat, např. při
jiném hardwarovém nastavení, jiné verzi aplikace, volit správné prostředky (vhodné
aplikace, typy souborů) a způsoby zpracování při řešení komplexních úloh, uplatňovat
analytické myšlení při řešení praktických úloh a pouţívat efektivní algoritmy;
 vyuţívat prostředků Informačních a komunikačních technologií ke zvýšení efektivnosti
své práce, k lepší organizaci a týmové spolupráci, k prezentování výsledků své práce
a k rychlé a efektivní komunikaci;
 k pracovnímu uplatnění – získávat a orientovat se v informacích z oblasti trhu práce.
Učivo předmětu Informační a komunikační technologie je členěno do několika tematických
celků. Některé z nich se v průběhu studia opakují, ovšem vţdy na vyšší úrovni a s vyšší
náročností. Ţáci jsou vzděláváni v oblasti hardwaru, softwaru a počítačových sítí. Stěţejním
učivem je ovládání operačního systému, standardních aplikačních programů – textového editoru,
tabulkového procesoru, programu pro tvorbu prezentací, vektorového a rastrového grafického
editoru, databázového programu. Rovněţ je vyučována práce s informacemi, jejich vyhledávání
prostřednictvím sítě Internet, vyhodnocování a následné vyuţití a zpracování. Logické myšlení
ţáků je prohlubováno prostřednictvím algoritmizace a základů programování. V rámci
technického vybavení počítačů jsou vyučovány základy číslicové techniky.
169
Na učivo předmětu Informační a komunikační technologie navazují ve čtvrtém ročníku
volitelné semináře ICT-seminář a práce s multimédií, od třetího ročníku jsou vyučovány CAD
systémy.
Teoretická část:
1. Základní pojmy
2. Technické vybavení počítačů
3. Programové vybavení počítačů
4. Počítačové sítě
5. Ochrana dat
6. Algoritmizace
1. ročník
Cvičení:
1. Práce s počítačem, operační systém
2. Internet a lokální síť
3. Textový editor Word
4. Tabulkový procesor Excel
5. Tvorba www stránek
1. Prohloubení znalostí aplikačního softwaru
2. Sluţby Internetu
2. ročník
3. Počítačová grafika
4. Prezentace
5. Relační databáze
1. Úvod do programování
2. Prohloubení znalostí z programování
3. ročník
3. Objektově orientované programování (OOP)
4. Programování uţivatelských aplikací
1. Aplikační software
2. Tvorba www stránek
4. ročník
3. Multimédia
4. Relační databáze
5. Práce se standardním aplikačním softwarem
Pojetí výuky
ICT jsou vyučovány v celkové hodinové dotaci 9 hodin týdně za studium. Jedna hodina je
ubrána a přesunuta do předmětu fyzika. Tento přesun je kompenzován přidáním volitelného
semináře ICT ve čtvrtém ročníku a část učiva ICT (vektorová grafika v technické praxi) je
vyučováno v předmětu CAD systémy. Výuka je vedena v odborných počítačových učebnách
v dvouhodinové výukové jednotce. Kaţdý ţák má k dispozici vlastní počítač zapojený do
školní sítě s moţností připojení k síti Internet. V prvním ročníku je přidána jedna hodina
teoretické výuky v multimediální učebně. Jedním z cílů prvního roku výuky je sjednotit velmi
rozdílné vědomosti a hlavně dovednosti z oblasti Informačních a komunikačních technologií.
Výuka ICT je naplňována v jednotlivých fázích vyučovacího procesu těmito metodami:
170



seznámení s učivem probíhá většinou frontálním výkladem s podporou vizualizace pomocí
dataprojektoru, následuje procvičení učiva na praktickýchpříkladech, samostatnou prací
s odbornými informacemi či metodou samostatného učení uplatňovanou při práci s
nápovědou a manuálem;
upevnění učiva je zaloţeno na procvičování získaných dovedností při práci s aplikacemi,
opakování simulační metodou, kooperativním vyučování a v neposlední řadě na provádění
domácích prací;
prověřování znalostí ţáků je prováděno testováním, samostatnou prací, pozorováním,
ústním a písemným zkoušením, krátkými tematickými pracemi a komplexními
samostatnými pracemi.
Výuka je doplněna moţností konzultací pro ţáky se speciálními potřebami.
Hodnocení vychází ze školního klasifikačního řádu. Vzhledem k povaze předmětu bude
prováděno těmito způsoby:
 testy ECDL – jde o testy vytvořené školou, které úrovní odpovídají testům ECDL;
absolvování daných testů je pro ţáka povinné, v závěrečném hodnocení mají nejvyšší
váhu;
 ústní a písemné zkoušení – uplatňuje se zejména v prvním ročníku pro hodnocení
teoretických vědomostí;
 testování – je prováděno u většiny tematických celků, slouţí k zjištění znalostí pojmosloví;
 samostatné práce tematicky zaměřené – hodnocení je prováděno bodovým systémem;
 samostatné práce komplexní povahy – jedna aţ dvě práce v kaţdém ročníku;
 komplexní domácí práce – hodnocení se skládá ze slovního rozboru s následným
ohodnocením známkou, odevzdání práce je povinné;
 hodnocení klíčových kompetencí – prováděno ústní formou, je zahrnuto do závěrečné
klasifikace.
Občan v demokratické společnosti: ICT poskytuje ţákům základnu pro získání informací
potřebných pro rozhodování, posuzování a komunikaci s ostatními lidmi. Vztahy v kolektivu
a solidaritu posiluje realizací párového vyučování, jeţ vede ke srovnání rozdílných
dovedností. Projektový přístup pouţívaný při řešení komplexních úloh napomáhá rozvoji
samostatnosti, rozhodování a důvěry ve vlastní schopnosti.
Člověk a ţivotní prostředí: Ţák je seznámen se zdravotními riziky souvisejícími
s nadměrnou prací u počítače. Je poučen o ekologické likvidaci technických prostředků
výpočetní techniky, šetří energii pouţíváním úsporných reţimů, uvědomuje si, ţe digitalizace
dat přispívá k šetření papírem. Důleţitá je rovněţ schopnost vyhledat a uspořádat informace
související s ţivotním prostředím.
Člověk a svět práce: Předmět ICT naučí ţáky vyhledávat informace o pracovních
příleţitostech, získat informace z úřadů práce, zaregistrovat se u pracovních agentur, vytvořit
strukturovaný ţivotopis a ke komunikaci vyuţít síť Internet. Ţák je seznámen s moţností
zvýšení kvalifikace pomocí e-learningu nebo distančního studia.
171
Ročník: 1.
hodin týdně 3,
Teoretická část
1.
Základní pojmy
1.1
1.2
1.3
1.4
Ţák:
vysvětlí základní pojmy informatiky, zná jednotky informace;
chápe strukturu dat, orientuje se v struktuře adresářů;
uvede příklady vyuţití Informačních technologií v praxi, je si vědom vlivu výpočetní
techniky na lidské zdraví.
Učivo:
Základní pojmy Informačních technologií
Rozdělení počítačů, historie počítačů
Struktura zápisu dat v počítači
Informační technologie v praxi, zdraví a bezpečnost
2.
Technické vybavení počítačů



2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
2.7
2.8
2.9
2.10
Ţák:
pozná zákonitosti a význam logiky ve výpočetní technice;
zná základní logické a klopné obvody;
vysvětlí chování obvodu pomocí pravdivostní tabulky;
chápe základní princip fungování počítače;
rozlišuje jednotlivé součástky uvnitř počítače a chápe jejich základní funkci;
orientuje se v počítačových dílech a zná jejich aktuální parametry;
vysvětlí princip fungování běţných periferních zařízení.
Učivo:
Základy Booleovy algebry
Logické funkce a obvody
Klopné obvody
Schéma počítače, základní deska, BIOS, setup
Mikroprocesor
Paměti počítače, pevný disk, další paměťová média, trendy
Komunikace mikroprocesoru s okolím, rozhraní
Vstupní zařízení – myš, klávesnice, skener
Výstupní zařízení – zobrazovací soustava, zvuková karta, tiskárny
Další periferní zařízení
3.
Programové vybavení počítačů




Ţák:
zařadí aplikační programy do skupin, charakterizuje jednotlivé skupiny;
rozdělí programy podle licence;
je seznámen s principy fungování operačních systémů;
respektuje autorská práva, je si vědom důsledků při jejich porušování.







172
Učivo:
3.1 Aplikační programy, programovací jazyky
3.2 Operační systémy
3.3 Copyright a zákon na ochranu dat, autorská práva
4.
Počítačové sítě
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
Ţák:
objasní běţně pouţívané pojmy z oblasti počítačových sítí;
zná topologii školní sítě, umí určit výhody jednotlivých topologií;
vytvoří jednoduchou malou síť a provede její nastavení;
popíše základní technologie pouţívané v síti Internet;
charakterizuje základní sluţby Internetu – www, email, ftp, vzdálený přístup, on-line
komunikace, elektronická konference, IP telefonie a další.
Učivo:
Základní pojmy, rozdělení sítí, výhody sítí
Topologie sítí
Technické prostředky sítí, síťový software
Administrace sítě, uţivatelské profily, sdílení
Internet – technologie, protokoly, domény, adresace
Základní sluţby Internetu
5.
Ochrana dat





Ţák:

zná způsoby ochrany dat před zneuţitím a zničením (hesla, aktualizace operačního
systému a antivirového programu, pouţití firewallu, antispywaru);

uvědomí si nutnost zálohování dat, vybere správné záznamové médium a komprimační
program;

chápe princip symetrické a asymetrické kryptografie, elektronického podpisu.
Učivo:
5.1 Počítačové viry, antivirová ochrana
5.2 Zálohování dat, komprimační programy
5.3 Zabezpečení dat – šifrování, přístupová práva, firewally, elektronický podpis
6.




6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
Algoritmizace
Ţák:
vysvětlí pojmy algoritmus, program, překladač, strojový kód;
zná základní řídící struktury algoritmizace – posloupnost, větvení, cykly a umí je pouţít
v jednoduchých algoritmech;
provede rozbor konkrétní úlohy;
napíše algoritmus pomocí vývojového diagramu.
Učivo:
Pojmosloví, algoritmus
Základní struktura algoritmu, pseudokód
Větvení
Cyklus
Podprogram, posloupnost
173
Cvičení
1.
Práce s počítačem, operační systém
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
1.8
Ţák:
osvojí si způsoby ovládání základní sestavy;
ovládá správu souborů a adresářů – tvorbu adresářové struktury, ukládání, otevírání,
kopírování, přejmenování, mazání a vyhledávání souborů, zjištění a nastavení
vlastností souborů, typy souborů a jejich asociace s aplikacemi, přenos souborů pomocí
schránky;
provede základní nastavení operačního systému pomocí ovládacího panelu;
instaluje a odinstaluje HW i SW, nastaví tiskárnu a řídí tiskovou frontu;
vyuţívá aplikace dodávané s operačním systémem;
nastaví uţivatelské účty a skupiny, přístupová práva a sdílení;
rozezná rozdíl mezi grafickým a textovým rozhraním, ovládá práci v textovém rozhraní;
navrhuje řešení při běţných chybách nebo poruchách.
Učivo:
Základní sestava počítače, obsluha
Popis prostředí, způsoby ovládání
Struktura sloţek, speciální sloţky, zástupce, soubor, typy souborů
Vyhledávání souborů, přenos dat mezi aplikacemi, nápověda
Aplikace dodávané s operačním systémem
Správa a konfigurace, instalování a odinstalování HW a SW, řízení tisku
Síťové prvky operačního systému, víceuţivatelské prostředí
Příkazový řádek – příkazy pro práci se soubory, adresáři v MS DOS
2.
Internet a lokální síť
















2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
Ţák:
pracuje s prohlíţečem webových stránek;
vyhledá relevantních informace pomocí katalogů, vyhledávačů i fulltextů;
vyuţívá moţností rozšířeného vyhledávání;
zaznamenává a uchovává textové, grafické i numerické informace způsobem
umoţňujícím jejich další vyuţití (zkopíruje text, uloţí obrázek, uloţí www stránku,
stáhne soubor);
zná prostředí poštovního klienta, umí odeslat a přijmout správu včetně přílohy;
vytvoří adresář a aktivně jej vyuţívá;
zaloţí si e-mailovou schránku na freemailovém serveru a pracuje s ní pomocí poštovního
klienta;
pouţívá školní síť k ukládání souborů, získávání dat, k práci ve cvičeních.
Učivo:
Informace a Informační zdroje
Internet – prohlíţeč, www stránky
Vyhledávání informací
Komunikace – elektronická pošta
LAN – práce ve školní síti
174
3.
Textový editor Word
3.8
Ţák:
vytvoří textový dokument;
zvládá formátování a styly textu, pouţívá různé šablony, umí je editovat;
ilustruje práci s dalšími objekty, zejména grafickými, na návrhu propagačního letáku;
prokáţe dovednost psaní technických textů;
pouţívá k rozesílání firemních dopisů nástroje hromadné korespondence;
vyuţívá další funkce textového editoru – kontrolu pravopisu, vyhledávání a nahrazování
textu, automatické opravy;
pro celistvost dokumentu vyuţívá výstupů jiných aplikací;
umí připravit dokument pro tisk.
Učivo:
Základní popis prostředí, struktura dokumentu, práce s textem
Formátování textu, odstavce, odráţky, číslování, sloupce
Styly, šablony, generování obsahu
Vkládání tabulek a grafů
Vkládání obrázků a dalších objektů, editace vzorců
Hromadná korespondence
Další funkce textového editoru – kontrola pravopisu, vyhledávání a nahrazování textu,
automatické opravy
Nastavení dokumentu, záhlaví a zápatí, tisk
4.
Tabulkový procesor Excel








3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
4.7
Ţák:
sestaví tabulku a upraví její formát, uplatní podmíněné formátování;
pouţívá standardní funkce suma, průměr, min, max a edituje vlastní vzorce;
umí ve vzorcích vhodně pouţít příslušnou adresaci;
dovede pouţít další matematické, statistické, podmínkové a textové funkce;
pomocí grafu prezentuje vybraná data;
vyuţívá databázových moţností Excelu – řazení, filtrování.
Učivo:
Vytvoření tabulky, formátování listů, řádek, sloupců
Typy dat, formátování buňky
Vkládání vzorců a funkcí, adresace relativní a absolutní
Vkládání vestavěných funkcí
Tvorba a úprava grafů
Databáze, třídění, filtry, propojení
Nastavení tisku a tisk
5.
Tvorba www stránek






Ţák:

ovládá převody dokumentů na formáty vhodné k publikování na Internetu;

rozlišuje různé moţnosti tvorby zdrojového kódu www stránek;

pouţívá základní tagy HTML kódu a jejich atributy při tvorbě www stránek;

vytvoří a publikuje jednoduchou internetovou stránku pomocí jazyka HTML.
Učivo:
5.1 Způsoby tvorby www, editory, zásady správné tvorby
175
5.2 Základy jazyka HTML, práce s textem
5.3 Vkládání obrázků, práce s tabulkami, odkazy
5.4 Publikování www stránek, webhosting
Ročník: 2.
hodin týdně 2,
34 týdnů,
celkem 68 hodin
1.
Prohloubení znalostí aplikačního softwaru
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
Ţák:
reviduje předloţený text pomocí nástroje revize,
dovede vytvořit formulář a zabezpečit jej proti přepsání;
pouţívá v textu hypertextové odkazy;
při tvorbě dokumentu dodrţuje běţná typografická pravidla, pouţívá zásady správného
citování, uvádí zdroje;
pozná další funkce tabulkového procesoru – datové, vyhledávací;
umí pouţít formulářové prvky;
analyzuje data pomocí kontingenčních tabulek;
rozezná a uvědomí si schopnosti komprimačních programů.
Učivo:
Word – revize dokumentu, formuláře
Word – hypertextové odkazy, elektronické publikování
Word – typografická pravidla, tvorba strukturovaného dokumentu
Excel – pouţití sloţitějších funkcí
Excel – kontingenční tabulky
Excel – formulářové prvky, export a import dat
Archivace a komprimace dat
2.
Sluţby Internetu














2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
Ţák:
dokáţe se zaregistrovat a získávat informace pomocí elektronické konference;
vyuţívá další moţnosti komunikace – chat, diskusní fórum, internetové telefonování;
zvládne nákup prostřednictvím internetového obchodu, zná jeho výhody a způsoby
placení;
zná moţnosti práce se vzdáleným počítačem, přenese soubor pomocí FTP;
vyhledá a zaregistruje se do e-learningového kurzu;
vyuţije vhodný výukový program pro sebevzdělávání.
Učivo:
Elektronická konference a diskusní fórum
On-line komunikace (chat, ICQ), IP telefonie
Internetové obchody
Internetová rádia a televize
FTP a Telnet
E-learning
176
3.
Počítačová grafika
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
3.8
3.9
3.10
3.11
3.12
3.13
Ţák:
rozlišuje vektorovou a rastrovou grafiku;
podle potřeby rozhodne o pouţití patřičného systému;
seznámí se se základy fotografování, skenování, vyhledá vhodný obrázek na Internetu;
ovládá základní úpravy fotografií – převzorkování, změnu rozlišení a barevné hloubky,
otáčení, zrcadlení, oříznutí obrázku, úpravu jasu a kontrastu, nastavení histogramu,
zaostření a rozostření, retušování, vkládání textu;
vytvoří koláţ s pouţitím výběrů a vrstev;
umí editovat a tvarovat základní vektorové objekty – křivky, geometrické tvary, text;
při práci s objekty vyuţívá dalších vlastností – řazení, umístění, rozmístění, zarovnání,
průnik, sloučení, oříznutí, stíny, průhlednost;
vytvoří grafickou práci ve vektorovém programu.
Učivo:
Základní pojmy PG – rozdělení, formáty souborů
Rastrová grafika, rozlišení, barevná hloubka, barevné modely
Získávání digitálních obrázků – vyhledání, skenování, digitální fotografie
Popis prostředí rastrového programu, nastavení
Základní úpravy fotografií
Kreslení do obrázků, práce s textem, retušování
Výběry, vrstvy, koláţe
Vektorová grafika, popis prostředí vektorového programu, ovládání
Základní objekty, práce s křivkami
Editace objektů a jejich tvarování
Vlastnosti objektů, řazení, umístění, zarovnání, průnik, sloučení, oříznutí
Práce s textem, práce s bitmapou
Hladiny a pohledy
4.
Prezentace








4.1
4.2
4.3
4.4
Ţák:
zná zásady vytváření kvalitní prezentace;
vkládá do prezentace objekty, a to i z jiných aplikací, umí je animovat;
zvládá převod prezentace do jiných formátů;
vytvoří a demonstruje vlastní prezentaci.
Učivo:
Základní principy prezentace, předloha, barevné schéma
Vkládání dat a objektů do prezentace
Animace snímků a přechody
Příprava prezentace pro předvádění
5.
Relační databáze





Ţák:
vyjmenuje úlohy vhodné pro pouţití databázového systému;
zpracuje data pomocí tabulek, dále je upraví a vzájemně propojí pomocí relací;
definuje primární klíč a integritní omezení;
strukturuje data pomocí dotazů různých typů;
vytváří vstupní formuláře, formuláře s podformuláři a ovládacími prvky;
177





navrhuje výstupní sestavy.
Učivo:
5.1 Základní pojmy, objekty databáze, prostředí Access
5.2 Práce s tabulkami, datové typy, indexování, operace v tabulkách
5.3 Relace mezi tabulkami
5.4 Filtrování a řazení, vkládání a oprava dat
5.5 Dotazy – vytváření jednotlivých typů
5.6 Formuláře, ovládací prvky ve formuláři
5.7 Tvorba sestav, základní prvky
Ročník: 3.
hodin týdně 2,
1.
Úvod do programování
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
1.8
1.9
Ţák:
zná postup při tvorbě programu;
vyjádří algoritmus pomocí programovacího jazyka;
aktivně pouţívá při řešení úloh jednoduché datové typy, efektivně vyuţívá základní
příkazy;
při řešení úloh aplikuje metodu strukturovaného programování;
odladí jednoduché programy.
Učivo:
Programovací jazyky, struktura programu, proměnné, výrazy
Prostředí BORLAND PASCALU, přiřazovací příkaz
Datové typy, procedury vstupu a výstupu
Větvení
Cykly (iterace)
Logický datový typ, výčtový typ, interval
Práce se znaky a řetězci
Bloková struktura programu, podprogramy – funkce, procedury
Standardní programové jednotky
2.
Prohloubení znalostí z programování








2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
Ţák:
pouţívá strukturované datové typy – pole, záznam a soubor;
aplikuje řadící, vyhledávací algoritmy a rekurze v programech;
vytvoří a odladí program vyuţitelný v praktickém ţivotě.
Učivo:
Datový typ pole – jednorozměrné, dvourozměrné
Datový typ záznam
Datový typ soubor
Unity – psaní vlastních programových jednotek
Řadící a vyhledávací algoritmy
Rekurze
178
3.
Objektově orientované programování (OOP)
3.1
3.2
3.3
3.4
Ţák:
pochopí princip objektově orientovaného, událostmi řízeného programování;
seznámí se s vlastnostmi a událostmi základních komponent;
umí nastavit vlastnosti komponent za běhu programu;
odladí a uloţí v daném vývojovém prostředí primitivní projekt.
Učivo:
Podstata OOP, třída, objekt, vlastnosti objektů
Delphi – integrované rozhraní IDE, způsob programování
Komponenty, jejich vlastnosti, reakce na události
Formulář a základní objekty (label, button atd.)
4.
Programování uţivatelských aplikací







4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
4.7
4.8
4.9
Ţák:
aktivně pouţívá základní komponenty v jednoduchých programech;
vytvoří aplikace různých typů s omezenými funkcemi – kalkulačka, poznámkový blok,
kartotéka;
vyuţívá anglickou nápovědu při tvorbě aplikací.
Učivo:
Práce s čísly, konverze (edit)
Tvorba programu – kalkulačka
Dialogové boxy, zadávání logických hodnot
Tvorba uţivatelské a místní nabídky
Práce s textem, memo, save a open dialog
Tvorba programu – textový editor
Seznamy, práce se soubory
Tvorba programu – kartotéka
Práce s grafikou
Ročník: 4.
hodin týdně 2,
30 týdnů,
celkem 60 hodin
1.
Aplikační software
Ţák:

nahraje makra pomocí záznamů v aplikacích kancelářského balíku;

zná různé způsoby spouštění maker v aplikacích, je schopen některé aktivně vyuţívat;

vytvoří jednoduché makro pomocí jazyka Visual Basic for Application;

je si vědom nebezpečí přenosu viru pomocí maker.
Učivo:
1.1 Tvorba maker pomocí záznamů
1.2 Moduly, základy jazyka VBA
1.3 Úprava maker v modulech
179
2.
Tvorba www stránek
2.1
2.2
2.3
2.4
Ţák:
uvědomuje si výhody pouţití kaskádových stylů (css);
zná principy tvorby stránek pomocí css;
umí upravit stránku pomocí stylů pro úpravu textu, odstavců, pozadí, rámečků,
číslování, odraţek;
nastavuje pozice objektů pomocí css stylů.
Učivo:
Pouţití css stylů, editace
Formátování textu pomocí css stylů
Pozicování objektů
Formátování bloků stránky pomocí css stylů
3.
Multimédia




3.1
3.2
3.3
3.4
Ţák:
chápe pojem multimédia, zná výhody a pouţitelnost multimédií;
rozlišuje multimediální formáty;
stáhne hudbu z Internetu, přehraje v přehrávači, vytvoří playlist;
orientuje se ve způsobech a moţnostech zpracování videa v počítači pomocí dostupného
softwadru;
vytvoří multimediální aplikaci na zadané téma, kterou prezentuje na Internetu.
Učivo:
Základní pojmy a principy multimédií, multimediální formáty
Práce s hudbou a zvukem v počítači
Moţnosti práce s videem
Tvorba multimediální aplikace pomocí softwaru pro tvorbu prezentací
4.
Relační databáze





4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
Ţák:
je seznámen s procesem návrhu relační databáze;
znázorní databázi pomocí E-R modelu a převede ji na model relační databáze;
řeší definování jednoduchého dotazu prostřednictvím jazyka SQL;
vytvoří databázovou aplikaci včetně její správy.
Učivo:
Základní pojmy databázového systému
Proces návrhu relační databáze, E-R konceptuální model
Transformace E-R modelu do databázového modelu, normalizace
Základy jazyka SQL
Základy programování modulů prostředky VBA
Správa a zálohování databáze
5.
Práce se standardním aplikačním softwarem


Ţák:
zpracuje komplexní práci s vyuţitím několika aplikačních programů;
procvičí a upevní si dovednosti při práci s běţným aplikačním softwarem.




180
Učivo:
5.1 Sdílení a výměna dat mezi aplikacemi, import a export dat
5.2 Zpracování získaných informací prostředky aplikačního softwaru
181
Německý jazyk
Německý jazyk
Osvojení n ě m e c k é h o jazyka navazuje na poznání českého jazyka a má i podobné cíle
– postupné zvládnutí mluvených a psaných projevů a vytváření kompletní komunikativní
kompetence. Vzdělávání v německém jazyce se významně podílí na přípravě ţáků
k aktivnímu ţivotu v multikulturní společnosti, neboť je vede k získání jak obecných, tak
komunikativních jazykových kompetencí k dorozumění v situacích kaţdodenního osobního
a pracovního ţivota.
Dále pak výuka německého jazyka rozšiřuje jejich znalosti o světě a jiných kulturách,
vede je k respektování tradic, zvyků a odlišných sociálních a kulturních hodnot jiných národů
a jazykových oblastí ve vztahu k představitelům jiných kultur. Tímto přispívá k formování
osobnosti ţáků, učí je toleranci k hodnotám jiných národů, rozvíjí jejich komunikativní
dovednosti a schopnost učit se po celý ţivot. V rámci SERR směřuje vzdělávání k úrovni B1.
Z hlediska klíčových kompetencí má výuka německého jazyka přispět k tomu, aby ţáci:




byli schopni komunikovat v projevech mluvených i psaných na všeobecná i odborná
témata;
volili adekvátní komunikační strategie a jazykové prostředky;
byli připraveni k účasti v přímé i nepřímé komunikaci zahrnující přístup k Informačním
zdrojům, a to i v cizím jazyce, včetně Internetu nebo CD-ROMu, jejich efektivnímu
zpracování a dalšímu vyuţití ke komunikaci;
byli schopni pracovat s informacemi v cizím jazyce, se slovníky a jazykovými
příručkami.
Výuka německého jazyka souvisí kromě jiných jazyků s těmito zařazeny:
1. dějepis (vysvětluje historii německy mluvících zemí);
2. zeměpis (doplňuje výuku německého jazyka o reálie);
3. základy společenských věd (studuje ekonomické, politické, sociální a kulturní otázky).
Vyučování německého jazyka vede ţáka k prohlubování jazykových kompetencí
získaných na základní škole. Jsou vyuţívány jazykové prostředky vedoucí k lingvistické
kompetenci, nabyté znalosti o německy mluvících zemích vedou k získání sociokulturní nebo
sociolingvistické kompetence. Vyuţíváním jazykových prostředků v řečových dovednostech
se ţáci naučí komunikovat v kaţdodenních situacích.
Učivo navazuje na úroveň znalostí a komunikativních dovedností osvojenou na konci
základního vzdělání. Za účelem motivace ţáka a probuzení jeho zájmu o komunikaci
v německém jazyce je učivo rozděleno do větších tematických celků.
182
Německý jazyk
1. ročník
2. ročník
3. ročník
4. ročník
1.
2.
3.
4.
5.
1.
2.
3.
4.
1.
2.
3.
4.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Úvod do předmětu, představování (Ich stelle mich vor)
Moje rodina (Meine Familie)
Volný čas, koníčky (Freizeit und Hobbys)
Jídlo a pití, v restauraci (Essen und Trinken, im Restaurant)
Nakupování (Einkaufen)
Bydlení (Wohnen)
Zdraví, nemoci, u lékaře (Beim Arzt)
Sport, aktivní ţivot (Sport, aktives Leben)
Cestování a dovolená (Reisen und Urlaub)
Počasí a roční období (Wetter und Jahreszeiten)
Vlastnosti, popis osoby (Eigenschaften, Beschreibung)
Německy mluvící země (Deutschsprachige Länder)
Ţivotní prostředí (Umwelt)
Česká republika, Praha, Ostrava (Die Tschechische Republik, Prag,
Ostrau)
Zvyky a obyčeje (Feste und Bräuche)
Naše škola, naše třída, plány do budoucna (Unsere Baufachschule,
unser Klassenraum, Zukunftspläne)
Architektura
Hromadné sdělovací prostředky (Massenmedien)
Problémy moderní společnosti (Probleme der modernen Welt)
Pojetí výuky
Výuka německého jazyka probíhá v odborných jazykových učebnách vybavených
magnetofonem, CD přehrávačem a televizí s videem. K dispozici jsou také slovníky,
cizojazyčné příručky, časopisy, nástěnné mapy, tematické plakáty a obrazy. Skupiny v počtu
maximálně 15 ţáků se účastní výuky v multimediálních učebnách či učebnách vybavených
PC. Interakce s výpočetní technikou přispívá ke zvýšenému zájmu ţáků o učivo. Ţáci
jsou vybízeni k samostatnému projevu, prezentují na počítači své výsledky a hledají
informace na Internetu. Je vyuţívána jak forma hromadného vyučování, tak práce v
různě velkých skupinách či vyučování individuální. Pod vedením učitele jsou prezentovány
různé metody výuky včetně brainstormingu nebo hry rolí. Velký důraz je kladen na
samostatnou práci mimo vyučování. Kaţdoročně se ţáci mohou zúčastnit různých soutěţí
v německé konverzaci i soutěţí ve znalostech o jednotlivých německy mluvících zemích.
Pravidelně jsou pořádány zahraniční exkurze, jejichţ cílem je posílit zájem ţáků o
komunikaci v německém jazyce. Ţáci si tak mohou ověřit své nabyté vědomosti v praxi.
Dvakrát ročně píší ţáci všech ročníků test ověřující jejich jazykové znalosti (gramatiku,
porozumění slyšenému a čtenému textu ) a dvakrát ročně se ověřuje schopnost ţáků
vypořádat se s psaným projevem. Tyto čtyři písemné práce jsou povaţovány za klíčové.
Všechny jsou hodnoceny známkami v rozsahu od 1 do 5.
183
Německý jazyk
Hodnocení průběţné práce a znalostí ţáků se provádí kaţdou vyučovací hodinu, a to
buď slovně, anebo klasifikací. Hodnotí se ústní projev ţáka, schopnost reagovat v německém
jazyce, testové úlohy, práce na projektech i domácí práce.
(se stručnou odpovědí). K hodnocení testů pouţíváme bodovou tabulku vycházející
z Katalogu poţadavků k maturitní zkoušce (zpracoval Cermat).
Hodnocení ústního projevu probíhá jak klasickou formou – tedy vyučující hodnotí sám
– slovně nebo klasifikací, tak způsobem kolektivního hodnocení, sebehodnocení nebo
pomocí soutěţí.
Ţáci jsou vedeni k sebehodnocení podle Evropského jazykového portfolia.
V německém jazyce, stejně jako v jazyce mateřském, se ţáci mohou vyjadřovat ke všem
společensky významným tématům. Moţnost diskuse na dané téma pomáhá rozvíjet
a formovat osobnost ţáka.
Vzájemný vztah mezi ţáky samotnými a mezi ţáky a vyučujícími významně přispívá
k vědomí, ţe ţáci jsou plnoprávnými členy naší společnosti. Interpretace názorů během
konverzace na některé z průřezových témat také přispívá formovat názory ţáků.
Občan v demokratické společnosti: V rámci tématu budou ţáci ve výuce německého
jazyka vedeni k tomu, aby:
 měli vhodnou míru sebevědomí a mohli se aktivně účastnit diskusí a obhajovat své názory
a postoje v kontroverzních otázkách denního ţivota;
 byli schopni hledat kompromisy a byli tolerantní k názorům ostatních lidí;
 angaţovali se i pro veřejné zájmy a ve prospěch jiných lidí.
Realizace tohoto průřezového tématu předpokládá vytvořit demokratické klima třídy
a zapojovat ţáky do diskusí o aktuálních otázkách denního ţivota.
Člověk a ţivotní prostředí: Téma koresponduje s tematickými celky Člověk a ţivotní
prostředí a Ochrana přírody. Cíle tohoto průřezového tématu se proto shodují s klíčovými
kompetencemi, kterých mají ţáci dosáhnout v rámci předmětů biologie a ekologie.
Ţáci jsou ve výuce vedeni k tomu, aby:
 vytvářeli úctu k ţivé i neţivé přírodě a respektovali ţivot jako nejvyšší hodnotu;
 získali povědomí o základních ekologických zákonitostech a negativních dopadech
 naučili se dodrţovat zásady úspornosti a hospodárnosti s veškerými zdroji;
 přispívali ke zlepšení ţivotního prostředí a přijali odpovědnost za jeho údrţbu a ochranu;
 osvojili si takové poznatky o ţivé a neţivé přírodě, které by mohli vyuţívat ve svém
praktickém denním ţivotě.
Člověk a svět práce: Toto průřezové téma má doplnit znalosti a dovednosti ţáků
o nejdůleţitější poznatky související s jejich uplatněním ve světě práce. Pro naplnění tohoto
cíle vzdělávání budou ţáci vedeni k tomu, aby si uvědomili význam všeobecného vzdělání
pro ţivot a budoucí zaměstnání .
Informační a komunikační technologie: Práce s prostředky informačních a komunikačních
technologií patří ke všeobecnému vzdělání moderního člověka. Pro účelné uplatnění v praxi je
důleţité naučit ţáky pracovat s informacemi a s komunikačními prostředky. Pro naplnění
tohoto cíle vzdělávání budou ţáci vedeni k tomu, aby se naučili získávat a vyuţívat informace
z prostředků informačních a komunikačních technologií.
184
Německý jazyk
Ročník: 1.
hodin týdně 3,









1.








1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
Všeobecné a odborné kompetence společné pro všechny tematické celky
Ţák:
rozumí probranému učivu u všech pouţívaných řečových dovedností;
má dostatečnou slovní zásobu včetně vybrané frazeologie v rozsahu daných tematických
okruhů a základní odbornou slovní zásobu ze svého studijního oboru;
rozumí přiměřeným souvislým projevům a diskusím rodilých mluvčích pronášeným
ve standardním hovorovém tempu;
při poslechu rozpozná téma, sdělí obsah, vystihne hlavní myšlenku či informace, vyjádří
svůj názor na text, porozumí orientačním pokynům a odpovídajícím technickým
informacím;
umí přeloţit text a pouţívá slovníky a jazykové příručky;
při čtení rozpozná důleţité informace z textu, porozumí pocitům autora, popisu událostí
i výstavbě textu, dokáţe shromáţdit informace, porozumět návodům, značením nebo
pokynům a odhadnout význam neznámých výrazů, uplatňuje různé techniky čtení textu;
v písemném projevu dovede zaznamenat podstatné myšlenky z textu, napsat vzkaz,
email, neformální i formální dopis či esej na dané téma v rozsahu 250 slov;
dokáţe ústně vyjádřit své myšlenky, přesvědčení, sny a pocity, srovnávat různé
alternativy, vysvětlit problém, reprodukovat přečtený text a rozvinout argumentaci,
domluví se v běţných situacích, umí získat i podat informace a pouţívá stylisticky
vhodné obraty umoţňující nekonfliktní vztahy a komunikaci;
má faktické znalosti především o geografických, demografických, hospodářských,
politických a kulturních faktorech zemí dané jazykové oblasti a umí v komunikaci
vhodně uplatnit vybraná sociokulturní specifika daných zemí.
Úvod do předmětu, představování (Ich stelle mich vor)
Ţák:
umí pozdravit, představit sebe i ostatní, zeptat se na jméno;
umí zahájit rozhovor;
napíše ţivotopis;
vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby;
rozumí známým slovům a jednoduchým větám;
má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu;
ovládá příslušné gramatické struktury;
má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu.
Učivo:
Představování, pozdravy, poděkování
Ţivotopis
Skloňování osobních zájmen v 1. pádě
Časování slabých sloves v přítomném čase a časování slovesa sein
Pořádek slov v oznamovací a tázací větě
Zápor nein a nicht
185
Německý jazyk
1.7 Základní číslovky
1.8 Reálie: typické formální a neformální pozdravy v německy mluvících zemích
2.
Moje rodina (Meine Familie)
2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
2.7
2.8
2.9
2.10
2.11
Ţák:
dokáţe v rámci probrané slovní zásoby představit a popsat jednotlivé členy své rodiny
a jejich koníčky;
hovoří o lidech a vyjadřuje Časové údaje;
rozumí známým slovům a jednoduchým větám;
Učivo:
Stručné představení jednotlivých členů rodiny
Blahopřání
Základní početní úkony
Určování času
Člen (určitý, neurčitý, nulový)
Skloňování přivlastňovacích zájmen
Skloňování podstatných jmen
Zápor kein
Zpodstatnělý infinitiv
Typická rodina v Česku a Německu
Výchova dětí dříve a dnes
3.
Volný čas, koníčky (Freizeit und Hobbys)














3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
3.8
3.9
3.10
Ţák:
hovoří o svém volném čase i svých blízkých;
dokáţe třídit a kategorizovat různé druhy koníčků;
popisuje denní program;
Učivo:
Denní program, volný čas, zábava
Povolání a všední den
Termíny a schůzky
Na párty
Časování silných sloves v přítomném čase
Způsobová slovesa a sloveso wissen
Skloňování osobních zájmen
Skloňování zájmen dieser, jeder
Neurčitý neosobní podmět es, man
Hovorové výrazy mládeţe
186
Německý jazyk
4.
Jídlo a pití, v restauraci (Essen und Trinken, im Restaurant)
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
4.7
4.8
4.9
Ţák:
se orientuje v jídelním lístku;
dokáţe si objednat jídlo v restauraci a zaplatit;
popisuje, co mu chutná, rozumí receptu;
Učivo:
Jídlo a nápoje, jídelní lístek
V restauraci
Rozkazovací způsob sloves
Skloňování tázacích zájmen wer a was
Vazba es gibt
Pořadí předmětů a osobních zájmen v německé větě
Souřadicí spojky
Podřadicí spojky
Česká versus německá kuchyně, rozdíly ve stravování
5.
Nakupování (Einkaufen)














5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
5.7
5.8
5.9
Ţák:
umí nakoupit;
ptá se na cenu;
popisuje obchodní dům;
Učivo:
Na trţnici, v supermarketu
Obchodní dům – jednotlivá odvětví
Slabé skloňování podstatných jmen muţského rodu
Předloţky se 3. pádem
Předloţky se 4. pádem
Odlučitelné předpony u sloves
Tázací zájmeno welcher
Regionální rozdíly ve vyjadřování hmotnosti
Obchodní firmy v německy mluvících zemích
187
Německý jazyk
Ročník: 2.
hodin týdně 3,
1.
Bydlení (Wohnen)
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
1.8
1.9
Ţák:
vyjmenovává části bytu a domu;
popisuje vysněné bydlení;
zná rozdíly mezi bydlením ve městě a na vesnici;
domlouvá si schůzky, ptá se na cestu;
rozumí inzerátu a umí ho napsat;
Učivo:
Popis bytu a domu
Máme návštěvu
Popis cesty, orientace ve městě, plán města
Inzeráty – hledáme byt
Perfektum sloves
Préteritum sloves
Předloţky se 3. a 4. pádem
Sloveso werden
Bydlení ve městě a na vesnici
2.
Zdraví, nemoci, u lékaře (Beim Arzt)
















2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
2.7
2.8
2.9
Ţák:
pojmenovává části lidského těla;
popisuje své zdravotní problémy;
dává rady a doporučení;
Učivo:
Lidské tělo
Zdravý ţivotní styl
U lékaře, pobyt v nemocnici
Zápor uţ ne
Německá záporná věta
Zápor s doch
Zájmena jemand a niemand
Sloveso weh tun
Problematika drogové závislosti
188
Německý jazyk
3.
Sport, aktivní ţivot (Sport, aktives Leben)
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
Ţák:
zná a odborně nazývá různé sportovní disciplíny a odvětví;
popisuje sportovní zařízení;
ví, jak ţít zdravě;
Učivo:
Sport a ţivotní styl
Slovesné vazby a zájmenná příslovce
Skloňování vlastních jmen
Zvratná slovesa
Slavní sportovci a sportovní události
4.
Cestování a dovolená (Reisen und Urlaub)















4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
4.7
4.8
Ţák:
popisuje různé druhy dopravy a ubytování;
vypráví o své dovolené;
orientuje se v hotelu;
umí si objednat zájezd nebo dovolenou;
Učivo:
Kam na dovolenou, záţitky z cest
Druhy dopravy a ubytování
Hotel
V cestovní kanceláři
Mnoţné číslo podstatných jmen
Zeměpisná přídavná jména
Světové strany
Významná střediska cestovního ruchu
Ročník: 3.
hodin týdně 3,
1.
Počasí a roční období (Wetter und Jahreszeiten)


Ţák:
charakterizuje kontinenty a klima;
popisuje roční období;
189
Německý jazyk





1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
rozumí předpovědi počasí;
Učivo:
Počasí, roční období
Stupňování přídavných jmen a příslovcí
Vedlejší věty
Spojky souřadicí a podřadicí
Pořádek slov v souvětí, nepřímá otázka
Televize, rádio, tisk
2.
Vlastnosti, popis osoby (Eigenschaften, Beschreibung)
2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
Ţák:
umí popsat sebe i ostatní;
rozlišuje dobré a špatné vlastnosti;
pojmenovává druhy povolání;
Učivo:
Vzhled a vlastnosti, popis a charakteristika
Povolání
Skloňování přídavných jmen
Trpný rod
Tolerance a předsudky
3.
Německy mluvící země (Deutschsprachige Länder)












3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
Ţák:
má znalosti o geografických, demografických, kulturních, ekonomických a sociálních
podmínkách jednotlivých zemí;
Učivo:
Spolková republika Německo, Berlín
Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Lucembursko
Podmínkové věty s würde
Spojka wenn v podmiňovacích větách
Konjunktiv způsobových sloves
Státní uspořádání a politický systém
190
Německý jazyk
4.






4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
Ţivotní prostředí (Umwelt)
Ţák:
ví, jak chránit ţivotní prostředí;
zná moderní způsoby recyklace odpadu;
Učivo:
Ţivotní prostředí a jeho ochrana
Perfektum způsobových sloves
Plusquamperfektum
Konjunktiv plusquamperfekta
Ekologické katastrofy
Ročník: 4.
hodin týdně 4,
1.
Česká republika, Praha, Ostrava (Die Tschechische Republik, Prag,
Ostrau)
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
Ţák:
zná geografické, demografické, hospodářské, politické a kulturní faktory ČR;
popisuje nejznámější památky v Praze;
charakterizuje a srovnává své rodné město s ostatními kouty republiky;
Učivo:
Naše vlast
Naše hlavní město
Mé rodné město
Vedlejší věty Časové
Spojky wenn, als, bis, bevor, sobald, seitdem, nachdem
Česká republika a Evropská unie
2.
Zvyky a obyčeje (Feste und Bräuche)





Ţák:
zná a popisuje jednotlivé státní svátky a významné dny v roce;
rozumí významu náboţenských svátků a charakterizuje je;
vypráví o dodrţování starých tradic;







191
Německý jazyk


2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
3.
Učivo:
Svátky, zvyklosti a obyčeje
Závislý infinitiv
Zpodstatnělá přídavná jména
Hlavní rozdíly mezi českými a německými svátky
Německý folklór a lidové slavnosti
Naše škola, naše třída, plány do budoucna (Unsere Baufachschule, unser
Klassenraum, Zukunftspläne)
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
3.8
Ţák:
zná historii školy a jednotlivé obory;
dokáţe popsat odborné učebny a jejich vybavení;
vypráví o svých plánech do budoucna;
Učivo:
Popis školy
Odborné učebny
Plány do budoucna
Vedlejší věty vztaţné
Budoucí čas
Skloňování přídavných jmen po zájmenech a číslovkách
Skloňování neurčitých číslovek a neurčitých zájmen
Německý školský systém a pracovní příleţitosti v Evropě
4.
Architektura














4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
Ţák:
vyjmenuje jednotlivé stavební styly, popíše jejich typické znaky;
ví, jak se vyvíjely chronologicky;
charakterizuje typické znaky stavby a jednotlivých stavebních stylů;
Učivo:
Historie a druhy stavebních slohů
Nejznámější stavby a jejich hlavní znaky
Vazba infinitivu s zu místo vět s dass
Spojka aby
Vazba um…zu
Významní stavitelé
192
Německý jazyk
5.
Hromadné sdělovací prostředky (Massenmedien)
5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
Ţák:
jmenuje nejdůleţitější hromadné sdělovací prostředky a posoudí jejich význam v ţivotě
člověka;
prezentuje svůj názor na reklamu;
Učivo:
Hromadné sdělovací prostředky
Reklama
Sloţeniny s irgendSpojky als ob, zu…als dass, je…um so/desto
Spojky statt dass, statt zu, ohne dass, ohne zu
Příklady nejvýznamnějších tiskovin v Německu
6.
Problémy moderní společnosti (Probleme der modernen Welt)













6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
6.6
6.7
6.8
Ţák:
je schopen se zapojit do diskuse na téma drogová závislost a prezentuje svůj názor
na danou problematiku;
diskutuje na téma nezaměstnanost a ţivotní prostředí;
jmenuje příklady civilizačních chorob;
Učivo:
Drogová problematika
Nezaměstnanost
Ţivotní prostředí a civilizační choroby
Směrová příslovce hin a her
Zlomky
Předloţky se 2. a 3. pádem
Nepřímá řeč
Multikulturní společnost a globální problémy lidstva
193
Cílem předmětu technická měření (TEM) je seznámit ţáky s prováděním nejčastějších
zkoušek ve stavebnictví, a to zkoušek vlastností materiálů a zkoušek prováděných při kontrole
betonových konstrukcí. Dále je seznámit s polohovým a výškovým měřením. Hlavní náplní
geodetické části je praktické studium geodézie, zejména zvládnutí základních zeměměřických
prací na stavbě.
Společně s dalšími odbornými zařazeny zaměření stavitelství tvoří vyučovací předmět
TEM vzájemně propojený systém, umoţňující dosáhnout komplexních znalostí a dovedností
absolventa.
Cílem předmětu TEM je zvládnutí odborných kompetencí, kdy ţák:
 má přehled o moderních metodách zkoušení vlastností stavebních materiálů;
 umí odebrat vzorek, provést zkoušky vlastností a vypracovat příslušný záznam;
 umí provést zkoušky pevnosti hotového betonu a napsat o tom záznam;
 má přehled o pouţívaných typech norem ve stavebnictví;
 ví rámcově, co je akreditace, certifikace a metrologie;
 zná úkoly geodézie ve stavebnictví;
 provádí dílčí měřické úlohy a jejich vyhodnocení;
 dodrţuje správné postupy při měřických pracích;
 pracuje s běţnými geodetickými přístroji a pomůckami;
 umí pracovat v kolektivu, provádět a vést jednoduché zeměměřické práce na stavbě.
Rozvoj klíčových kompetencí
Předmět TEM rozvíjí u ţáků komunikativní kompetence, především schopnost přiměřeného
písemného projevu.
Významný je přínos předmětu pro rozvoj sociálních kompetencí, zejména schopnosti
pracovat v týmu, přijímat a odpovědně plnit svěřené úkoly, přispívat k vytváření vstřícných
vztahů při skupinové práci.
V neposlední řadě je rozvíjena schopnost aplikovat matematické postupy při řešení
praktických úloh, zvolit odpovídající grafické znázornění, správně pouţívat a převádět
jednotky a provádět reálný odhad výsledku řešení.
Učivo v předmětu TEM je zaloţeno na praktickém procvičování zkoušek stavebních
materiálů a zatvrdlého betonu. Geodetická část spočívá v praktickém procvičování měření,
výpočtech a zobrazování polohopisu a výškopisu. Vyţaduje schopnost aplikovat teoretické
poznatky, matematickou a grafickou dovednost při zpracování výsledků.
194
2. ročník
1
Část A – Fyzikálně mechanická měření
1.
Úvod, laboratorní řád, 1. pomoc v laboratoři
2.
Zkušebnictví ve stavební praxi
3.
Základní laboratorní úkony (měření a váţení vzorků)
4.
Stanovení měrné a objemové hmotnosti
5.
Stanovení pevnosti v tlaku a v tahu za ohybu
6.
Stanovení nasákavosti a výpočet ekvivalentní tloušťky tepelně
izolačních materiálů (TIM)
7.
Zkoušení kameniva do betonu
8.
Nedestruktivní zkoušení zatvrdlého betonu
Část B – Geodetická cvičení
1.
Bezpečnost práce v laboratořích, poţární ochrana, 1. pomoc
2.
Historie a základní úkoly geodézie
3.
Míry délkové, plošné, obloukové, převody měr a měření pásmem
4.
Vytyčování pravých úhlů pentagonem a polohopisné vytyčení objektu
5.
Polohopisné vytyčení objektu
6.
Nivelace
7.
Měření výšek technickou nivelací
8.
Výškové systémy
9.
Plošná nivelace
10.
Vyhodnocení kótovaného plánu
11.
Měření vodorovných a svislých úhlů teodolitem
12.
Trigonometrické měření výšek
13.
Měření vzdáleností teodolitem
Pojetí výuky
Výuka probíhá ve druhém ročníku ve 2 hodinách praktického cvičení týdně. Třída,
rozdělená na dvě poloviny, se střídá ve výuce fyzikálně mechanického měření a geodetického
měření.
Učivo předmětu navazuje na přírodovědné poznatky a dále je rozvíjí. Vyučující
vyuţívá mezipředmětové vztahy (matematika, chemie, zeměpis, fyzika), zdůrazní
návaznost učiva dalších odborných předmětů (stavitelství).
Výuka fyzikálně mechanického měření probíhá ve skupinách po dvou aţ čtyřech ţácích
formou laboratorních cvičení. Některá cvičení, náročná na vybavení laboratoří, se mohou
provádět ve větších skupinách. Výuka geodetického cvičení probíhá ve skupinách po třech
aţ pěti ţácích v odborné učebně, nebo v terénu. Ţáci z kaţdé dokončené úlohy vypracují
samostatně písemný protokol.
Hodnocení ţáků je zaloţeno především na vyhodnocení kaţdého cvičení a vyučující dále
hodnotí zapojení ţáka do práce skupiny, jeho celkovou pracovní aktivitu a správnost počínání
při jednotlivých úkonech.
195
Velký důraz je kladen na bezpečnost ţáků při práci v terénu i v laboratořích a dodrţování
laboratorního řádu.
Vyučující klade důraz také na grafickou úroveň ţákovských záznamů (protokolů)
o provedené práci, rovněţ na přesnost výpočtu v nich a zpřehlednění závěrečného
vyhodnocení.
Důleţitým prvkem je kontrola naměřených hodnot – umoţňuje získat učiteli představu
o pečlivosti měření, dodrţení pracovních postupů a pracovní kázni ţáka.
 ústní zkoušení;
 písemné zkoušení, formou krátkých testů z tematických celků;
 hodnocení protokolů z praktických cvičení ve formě technické zprávy;
 slovní hodnocení znalostí a schopností, slouţí k motivaci a sebehodnocení.
Občan v demokratické společnosti: Předmět TEM přispívá k realizaci tématu vytvářením
demokratického prostředí při práci ve skupině (respektování se, spolupráce, dialog).
Člověk a svět práce: Předmět TEM přispívá k realizaci tohoto tématu tím, ţe si ţáci
v podstatě prakticky vyzkouší profesi samostatného laboranta a profesi samostatného geodeta.
196
Ročník: 2.
hodin týdně 2,
Část A – Fyzikálně mechanická měření
1.
Úvod, laboratorní řád, 1. pomoc v laboratoři
1.1
Ţák:
zná školní laboratorní řád;
vyjmenuje zásady první pomoci v laboratoři.
Učivo:
Úvod, laboratorní řád, 1. pomoc
2.
Zkušebnictví ve stavební praxi


2.1
2.2
2.3
Ţák:
zná základní druhy zkoušek ve stavebnictví;
vyjmenuje typy norem, jeţ jsou pouţívány u nás a v EU;
charakterizuje pojmy akreditace, certifikace, metrologie.
Učivo:
Druhy zkoušek
Technické normy
Certifikace, akreditace, metrologie
3.
Základní laboratorní úkony (měření a váţení vzorků)



3.1
Ţák:
pracuje s posuvným měřítkem a mikrometrem;
pracuje s elektronickými vahami;
zvládá postupy správného měření rozměrů kusových vzorků včetně písemného
zpracování výsledků.
Učivo:
Měření a váţení vzorků stavebních materiálů
4.
Stanovení měrné a objemové hmotnosti



Ţák:

vypočítá objemovou hmotnost;

pracuje s pyknometrem a stanovuje měrnou hmotnost práškových materiálů včetně
přípravy vzorku;

sepíše o zkouškách písemný záznam.
Učivo:
4.1 Stanovení měrné hmotnosti cihel
4.2 Stanovení objemové hmotnosti cihel
5.
Stanovení pevnosti v tlaku a v tahu za ohybu


Ţák:
pracuje s lámacím strojem a dle pokynů obsluhuje lis;
z naměřených hodnot umí spočítat pevnost v tlaku a v tahu za ohybu různých materiálů;
197

sepíše o zkouškách písemný záznam.
Učivo:
5.1 Stanovení pevnosti měkkého a tvrdého dřeva
5.2 Stanovení pevnosti plastů a cementovláknitých materiálů
5.3 Stanovení pevnosti betonu
6.
Stanovení nasákavosti a výpočet ekvivalentní tloušťky tepelně izolačních
materiálů (TIM)
Ţák:

vypočítá ekvivalentní tloušťku TIM;

chápe pojmy tepelná vodivost, tepelný odpor;

stanoví nasákavost různých materiálů včetně písemného záznamu.
Učivo:
6.1 Stanovení nasákavosti materiálů
6.2 Výpočet ekvivalentní tloušťky TIM
7.
Zkoušení kameniva do betonu
Ţák:

připraví vzorek a stanoví zrnitost kameniva;

vyhotoví písemný záznam o zkoušce.
Učivo:
7.1 Stanovení zrnitosti kameniva
8.
Nedestruktivní zkoušení zatvrdlého betonu
Ţák:

má přehled o moderních nedestruktivních metodách zkoušení;

provede zkoušku pevnosti betonu Schmidtovým kladívkem včetně vyhotovení písemného
záznamu.
Učivo:
8.1 Přehled nedestruktivních metod zkoušení
8.2 Zkouška pevnosti betonu Schmidtovým kladívkem
Část B – Geodetická cvičení
1.
Bezpečnost práce v laboratořích, poţární ochrana, 1. pomoc
Ţák:

je seznámen s BOZP při měření v terénu;

je seznámen s organizací i průběhem práce ve škole i v terénu a se zásadami správného
zacházení s přístroji.
Učivo:
1.1 Úvod – BOZP při měření, ochrana zdraví
1.2 Organizace práce
198
2.
Historie a základní úkoly geodézie
Ţák:

definuje geodézii;

zná referenční plochy;

dovede rozdělit měření polohopisné a výškopisné.
Učivo:
2.1 Historie geodézie
2.2 Referenční plochy
2.3 Základní úkoly geodézie
3.
Míry délkové, plošné, obloukové, převody měr a měření pásmem
3.1
3.2
3.3
3.4
Ţák:
vyjmenuje základní jednotky v soustavě SI;
umí vyjádřit vztahy mezi násobky jednotek;
změří délku pásmem.
Učivo:
Měrové jednotky, měřítka
Délkové jednotky
Úhlové jednotky
Měření délek pásmem
4.
Vytyčování pravých úhlů pentagonem a polohopisné vytyčení objektu



Ţák:

dokáţe pouţít pentagon pro vytyčení pravého úhlu;

aplikuje podle příkladu rozmístění geodetických pomůcek;

kontroluje správnost vytyčení Pythagorovou větou změřením pásmem.
Učivo:
4.1 Pentagon, náčrt řezu pentagonem, vysvětlení principu
4.2 Nácvik měření s pentagonem
4.3 Vytyčení přímky přes překáţku
5.
Polohopisné vytyčení objektu
Ţák:
navrhne vytyčení jednoduchého objektu od uliční čáry.
Učivo:
5.1 Vytyčení základních bodů jednoduchého objektu
5.2 Zkontrolování správnosti vytyčení oměrnými mírami a Pythagorem

6.
Nivelace
Ţák:
seznámí se s principem nivelace;
orientuje se v nivelačním zápisníku a dokáţe jej vypočítat.
Učivo:
6.1 Princip nivelace


199
6.2 Pomůcky pro nivelaci
6.3 Nivelační zápisník a jeho výpočet
7.
Měření výšek technickou nivelací
Ţák:

dokáţe měřit nivelačním strojem;

umí přečíst čtení vzad a vpřed na lati s E dělením.
Učivo:
7.1 Postup měření v terénu při technické nivelaci
7.2 Jednoduchý nivelační tah – praktické měření v terénu
8.
Výškové systémy
Ţák:
vyjmenuje výškové systémy České republiky;
umí rozlišit výšky relativní a absolutní;
zná pojem hladinová plocha, skutečný horizont a zdánlivý horizont.
Učivo:
8.1 Výšková měření
8.2 Výškové systémy České republiky



9.
Plošná nivelace
Ţák:

zvládne vytyčení čtvercové nebo obdélníkové sítě;

umí měřit záměry stranou a zapisovat do zápisníku;

orientuje se ve výpočtu jednotlivých výšek bodů záměrou stranou;

rozumí a zvládá výpočet kubatury z naměřených relativních výšek.
Učivo:
9.1 Zjištění konfigurace terénu pomocí plošné nivelace
9.2 Výpočet kubatury skrývky
10.
Vyhodnocení kótovaného plánu
Ţák:
definuje vrstevnici;
orientuje se v mapě a dělí vrstevnice na základní, zdůrazněné, vloţené a pomocné;
v mapě i v terénu ukáţe hřbetnici a spádnici;
lineárně interpoluje;
rozumí pojmu generalizace terénu.
Učivo:
10.1 Ukázky terénu, hřbetnice, spádnice
10.2 Čtení v mapách, výškopisný náčrt
10.3 Interpolace – vrstevnicový plán





11.
Měření vodorovných a svislých úhlů teodolitem


Ţák:
vyjmenuje konstrukční části teodolitu;
zhorizontuje a zcentruje teodolit na stanovisku;
200



zná metody měření vodorovných a svislých úhlů;
zná důvody, výhody a vztahy měření ve dvou polohách dalekohledu;
popíše a charakterizuje osové podmínky teodolitu.
Učivo:
11.1 Příprava měření a osové podmínky teodolitu
11.2 Měření vodorovných úhlů
11.3 Měření svislých úhlů
12.
Trigonometrické měření výšek
Ţák:

aplikuje různé metody měření svislých úhlů;

zhorizontuje a zcentruje teodolit na stanovisku;

ovládá vztahy a výpočty trigonometrického měření výšky objektu;

měří ve dvou polohách dalekohledu.
Učivo:
12.1 Příprava měření
12.2 Měření svislých úhlů a vzdáleností v trigonometrickém trojúhelníku
13.
Měření vzdáleností teodolitem
Ţák:
ovládá základní trigonometrický vztah;
dokáţe vyřešit početně i graficky paralaktické určení vzdálenosti.
Učivo:
13.1 Příprava měření
13.2 Měření vodorovných úhlů
13.3 Měření svislých úhlů


201
Stavební mechanika
Stavební mechanika
Mechanika je částí fyziky a zkoumá nejjednodušší formy pohybu hmoty, při kterém se
mění poloha hmotného bodu nebo tělesa vzhledem k jinému tělesu. Ve stavební praxi to
znamená, ţe stavební konstrukce jsou vystaveny účinkům zemské přitaţlivosti, povětrnostním
vlivům, provoznímu zatíţení apod., coţ je projevem silového působení a označujeme ho jako
zatíţení stavební konstrukce. Na základě těchto zjištěných hodnot je pak úkolem navrhnout
bezpečnou a téţ hospodárnou konstrukci.
Cílem předmětu stavební mechanika je naučit ţáky:
 zjišťovat všechny síly, o kterých lze předpokládat, ţe budou konstrukci zatěţovat
s podmínkou, ţe stavební konstrukce je v rovnováze;
 vyšetřovat účinky těchto sil na stavební konstrukci, včetně deformací;
 navrhovat rozměry konstrukce s ohledem na bezpečnost a hospodárnost;
 posuzovat konstrukci, zda bude bezpečně vzdorovat působícím silám;
 správně se orientovat ve statických výpočtech;
 samostatně řešit jednoduché praktické úkoly.
Výuka stavební mechaniky dále podporuje rozvoj logického a matematického myšlení,
vypěstování analytických metod práce, statického citu a získání takových znalostí a návyků,
které by byly vhodnou základnou pro další odborný růst absolventů SOŠ stavební.
 aplikace základních matematických postupů při řešení praktických úkolů;
 správné pouţívaní a převádění jednotek;
 samostatné řešení běţných pracovních i mimopracovních problémů tím, ţe pomáhá
porozumět zadání úkolu nebo určit jádro problému;
 získaní informací potřebných k jeho řešení a navrhování způsobů jeho řešení.
Výuka předmětu stavební mechanika je rozdělena do prvních dvou ročníků.
Učivo prvního ročníku tvoří šest tematických celků, ve druhém ročníku jsou to celky
čtyři.
Přehled celků je uveden v tabulce:
1.
Úvod
2.
3.
4.
Síla
Soustava sil v rovině
Těţiště ploch a statické veličiny průřezu
1. ročník
202
Stavební mechanika
5. Statika tuhé desky
6. Tlak sypkých hmot a stabilita opěrné zdi
2. ročník
1.
2.
3.
4.
Základy nauky o pruţnosti a pevnosti
Mimostředný tlak
Nosníky
Prutové soustavy
Pojetí výuky
Stavební mechanika poskytuje ţákům především teoretické základy pro praktické aplikace v
předmětu stavební konstrukce.
Výuka probíhá v prvním a druhém ročníku po 2 hodinách týdně formou hromadného
vyučování ve třídě. Je realizována ústní reprodukcí poznatků a následným řešením typových
úloh. Pouţívané metody:
 fixační metoda – procvičování úloh u tabule i v lavicích s vedením učitele;
 samostatná práce – zadávání domácích úkolů;
 individuální konzultace s ţáky.
Tyto metody zároveň vedou ţáky k získávání klíčových kompetencí.
Ke kontrole vědomostí a dovedností ţáka slouţí písemné i ústní zkoušení jak teoretických
znalostí, tak i praktického vyuţití postupů výpočtů.
Písemné ověření znalostí následuje vţdy po procvičení a zafixování ucelené části probraného
učiva.
Vyučující také zohledňuje úroveň odborných vědomostí, pouţívání správné terminologie,
samostatnosti projevu ţáka a jeho aktivitu.
Člověk a svět práce: Jedním z úkolů výuky stavební mechaniky je její vyuţití
při navrhování hospodárných průřezů jednoduchých stavebních konstrukcí. Výchova ţáků
k hospodárnosti a uvědomělé technologické kázni při provádění stavebních konstrukcí je
dalším z úkolů výchovy budoucích stavebních techniků. Napomáhá tím jejich následnému
úspěšnému uplatnění ve světě práce.
ve třídě (respektování se, spolupráce ve skupině, dialog, pěstování odpovědnosti) přispívá
předmět i k realizaci tohoto tématu.
203
Stavební mechanika
Ročník: 2.
hodin týdně 2,
34 týdnů,
1.
Úvod
Ţák:

zná vyuţití stavební mechaniky při navrhování stavebních konstrukcí.
Učivo:
1.1 Rozdělení a úkoly stavební mechaniky
2.
Síla
Ţák:
má přehled o účincích sil na stavební konstrukce.
Učivo:
2.1 Definice a určení síly
2.2 Účinek síly na konstrukce, tuhá deska, reakce

3.
Soustava sil v rovině
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
3.8
Ţák:
stanoví výsledný účinek rovinných silových soustav;
uvede rovinnou soustavu sil do rovnováhy.
Učivo:
Nerovnováţná a rovnováţná soustava sil
Síly působící na společné nositelce
Dvě různoběţné síly
Svazek sil
Statický moment síly a momentová věta
Dvojice sil
Soustava rovnoběţných sil
Obecná soustava sil
4.
Těţiště ploch a statické veličiny průřezu





4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
Ţák:
určí polohu těţiště základních i sloţených obrazců;
vypočítá statické veličiny průřezu;
při výpočtech umí pouţívat statické tabulky.
Učivo:
Průřez a střednice prutu
Těţiště základních obrazců
Statický moment plochy
Těţiště sloţených obrazců
Moment setrvačnosti
Průřezový modul, poloměr setrvačnosti
204
celkem 68 hodin
Stavební mechanika
5.
Statika tuhé desky
5.6
5.7
Ţák:
rozlišuje druhy podepření stavebních konstrukcí;
vypočítá zatíţení nosných konstrukcí;
určí reakce v podporách staticky určitých konstrukcí.
Učivo:
Tvary prvků stavebních konstrukcí, tuhá deska
Rovnováţný stav konstrukcí, akce a reakce
Podepření tuhé desky, druhy podepření, teoretická délka, rozpětí
Konstrukce staticky určité a neurčité
Zatíţení stavebních konstrukcí, formy působení zatíţení,
značky ve statických
výpočtech
Výpočet zatíţení
Výpočet reakcí staticky určitých konstrukcí
6.
Tlak sypkých hmot a stabilita opěrné zdi



5.1
5.2
5.3
5.4
5.5


6.1
6.2
Ţák:
zná způsob vyšetření tlaku sypké hmoty na opěrnou zeď;
vysvětlí pojem stabilita opěrné zdi.
Učivo:
Vyšetření tlaku sypké hmoty
Stabilita opěrné zdi
Ročník: 3.
hodin týdně 2,
1.



1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
1.8
1.9
Základy nauky o pruţnosti a pevnosti
Ţák:
zná základní druhy namáhání stavebních konstrukcí;
ovládá metody výpočtů stavebních konstrukcí dle mezních stavů;
posoudí jednoduché průřezy na různé druhy namáhání.
Učivo:
Přetvoření, vnitřní síly, napětí
Základní druhy namáhání a jejich kombinace
Základní fyzikálně-mechanické vlastnosti stavebních materiálů
Mezní stavy – výpočet stavebních konstrukcí, míra bezpečnosti
Prostý tah a tlak
Vzpěrný tlak
Prostý smyk
Ohyb
Smyk za ohybu
205
Stavební mechanika
2.
Mimostředný tlak
Ţák:

vysvětlí pojem mimostředný tlak;

posoudí jednoduchý průřez namáhaný mimostředným tlakem.
Učivo:
2.1 Mimostředný tlak
3.
Nosníky
3.1
3.2
3.3
3.4
Ţák:
má přehled o statické funkci základních stavebních konstrukcí;
provede posouzení únosnosti jednoduché konstrukce dle mezních stavů;
má základní přehled o posuzování staticky neurčitých nosníků.
Učivo:
Průběh a velikost ohybových momentů a posouvajících sil na staticky určitém nosníku
Deformace nosníků
Výpočet plnostěnných nosníků
Staticky neurčité nosníky – spojité a vetknuté
4.
Prutové soustavy



Ţák:

má základní přehled o řešení prutových soustav.
Učivo:
4.1 Základní pojmy
4.2 Tvarová a statická určitost
4.3 Řešení osových sil
206
Stavitelství
Stavitelství
Stavitelství shrnuje základní poznatky potřebné pro výstavbu objektů. Ţáci jsou v tomto
předmětu připravováni pro další studium na vysoké škole technického zaměření. Jednoleté
studium má poskytnout ţákům základní vědomosti o stavebních konstrukcích, výrobních
a montáţních postupech hlavní stavební výroby, o pracích spojených s technickým zařízením
budov a o zemních pracích. Tento předmět rozvíjí logické uvaţování a vede ţáky k aktivnímu
a samostatnému řešení daných problémů. Nejen z hledisek konstrukčních a technologických,
ale rovněţ z hledisek ekonomických, ekologických, materiálových, architektonických, poţární
ochrany, hygieny, bezpečnosti práce. Vybavuje ţáky poznatky uţitečnými a potřebnými v
běţném ţivotě. Důleţitými cíli jsou výchova k přesnosti a pečlivosti v práci, k týmové
spolupráci, dodrţování příslušných norem a předpisů a k získání návyků k uvědomělé kázni.
Výuka je zaměřená na poţadavky současného stavu pozemního stavitelství. Vzhledem k
rozsáhlosti odborných poznatků a vzhledem k neustálým změnám v současné stavební výrobě,
můţe studium ve vymezeném čase poskytnout ţákům jen základypro jejich studium na vysoké
škole. Proto nutné počítat s dalším studiem na vysokých školách.
Vyučování směřuje k tomu, aby ţák lycea:
 měl přehled o stavebních materiálech;
 znal základní konstrukce hlavní stavební výroby;
 byl seznámen se základy mechaniky zemin, prováděním zemních prací a zakládáním
staveb;
 znal úpravy povrchů stavebních konstrukcí;
 orientačně se seznámil s technickým zařízením budov;
 znal a uměl pouţívat konstrukční systémy staveb;
 při studiu vyuţíval pomůcky – odbornou literaturu, internet, kalkulátor, rýsovací potřeby,
PC;
 vyhledával a zpracovával informace z různých zdrojů – katalogů, technických listů,
učebnic, skript a internetu;
 aplikoval poznatky ze stavitelství v jiných předmětech (v konstrukčním cvičení, technickém
kreslení, CAD systémech).





Z hlediska klíčových kompetencí stavitelství klade důraz na:
rozvíjení logického myšlení a úsudku;
uţívání správné terminologie;
schopnosti propojit jednotlivé tematické okruhy, nevnímat je odděleně, porozumět
vzájemným vztahům mezi nimi;
iniciativu, samostatnost, obrazotvornost a tvůrčí myšlení v práci;
pečlivost, houţevnatost, vytrvalost, zodpovědnost za vykonanou práci.
207
Stavitelství
stavitelství. Jednotlivé tematické celky zahrnují základní kapitoly oboru počínaje stavebními
hmotami a materiály, navrhování jednotlivých částí staveb od zakládání aţ po střechy včetně
organizace stavby a stavebního zákona.
1.
Úvod do pozemního stavitelství
2.
Stavební materiály
2. ročník
3.
Svislé konstrukce
4.
Zemní práce a zakládání staveb
5.
Stropní konstrukce a podlahy
6.
Schodiště
7.
Střechy
8.
Izolace
9.
Technické zařízení budov
10.
Stavební zákon
Pojetí výuky
Výuka probíhá ve druhém ročníku vţdy 2 hodiny týdně. Základní organizační formou
vyučování je vyučovací hodina, v níţ učitel podle typu hodiny tvořivě vyuţívá všech
dostupných moderních vyučovacích metod a pomůcek v souladu s charakterem probíraného
učiva:
 slovní metoda – opírá se o učební texty, skripta, katalogy výrobků, technické listy a další
odbornou literaturu;
způsobům řešení;
i ve vyučovací hodině; důraz je kladen na motivační činitele; do výuky budou zařazovány
příklady, jejichţ rychlé vyřešení a následné samostatné předvedení bude hodnoceno
známkou;
 demonstrační pokusy – ukázka vyuţití učiva v praxi, podobným způsobem lze vyuţít
i videokazety;
 metoda individuálního vyučování – práce s nadanými ţáky – ti se mohou zapojit
do školní soutěţe SOČ, nemohou plnohodnotně soutěţit s ţáky oboru pozemní
stavitelství, ale mohou si zde ověřit svou schopnost prezentovat a obhájit svou práci. Zde
jsou nutné individuální konzultace s jednotlivými ţáky.
Známky z písemných prací, jeţ zahrnují celé tematické celky, musí být napsány nebo
doplněny.
2. Krátké desetiminutové písemné práce týkající se jen malého úseku učiva. Zde vyţadujeme
nejméně 60% účast.
1.
208
Stavitelství
Na hodnocení ţáků se dále podílí jejich aktivní projev v samotných vyučovacích hodinách,
samostatnost při řešení problémových úloh, výsledky ústního zkoušení
a rovněţ zvládnutí všech dříve vyjmenovaných klíčových kompetencí.
4. Grafická úprava sešitů, řádné plnění domácích úkolů.
5. Úspěšná účast na soutěţích (SOČ).
3.
Člověk a ţivotní prostředí: Přínos stavitelství spočívá v navrhování a aplikování nových
nebo inovovaných materiálů a technologií. Měly by splňovat přísné ekonomické i ekologické
normy (recyklovatelné materiály s malou energetickou náročností při jejich výrobě).
Člověk a svět práce: Předmět vede a vychovává ţáky k pečlivosti a přesnosti v práci,
k hospodárnosti při navrhování konstrukcí a k uvědomělé technologické kázni při jejich
provádění. Vychovává ţáky k aktivnímu vyuţívání nových odborných informací a výpočetní
techniky. Tím napomáhá jejich následnému úspěšnému uplatnění ve světě práce.
ve třídě (respektování se, spolupráce ve skupině, pěstování odpovědnosti a respektu
ke druhému, dialog) přispívá předmět i k realizaci tohoto tématu.
209
Stavitelství
Ročník: 2.
hodin týdně 2,
34 týdnů,
celkem 68 hodin
1.
Úvod do pozemního stavitelství
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
Ţák:
má přehled o typech stavby a účelnosti;
vyjmenuje hlavní účastníky stavby, charakterizuje jejich povinnosti a vysvětlí vztahy
mezi nimi;
vyjmenuje druhy a funkce jednotlivých stavebních konstrukcí;
pochopí a dokáţe aplikovat v praxi bezpečnostní předpisy;
dodrţuje skladebnost a moduly u jednotlivých stavebních konstrukcí.
Učivo:
Základní přehled stavebnictví, jeho úkoly
Účastníci výstavby
Přehled dílů stavby, postup prací
Bezpečnost práce na stavbě
Modulová koordinace
2.
Stavební materiály





2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
2.7
Ţák:
získá přehled o fyzikálních a chemických vlastnostech stavebních materiálů;
vyjmenuje přírodní i umělé stavební prvky;
vyjmenuje jejich vlastnosti;
vysvětlí a odůvodní jejich pouţití;
vyjmenuje výhody a nevýhody jednotlivých výrobků z vyjmenovaných materiálů.
Učivo:
Fyzikální a chemické vlastnosti stavebních materiálů
Dřevo, kovy, stavební sklo a plasty
Keramické výrobky
Výrobky z kamene
Malty
Beton
Izolační materiály
3.
Svislé konstrukce












Ţák:
vysvětlí rozdíl mezi nosnou a nenosnou svislou konstrukcí;
vyjmenuje a vysvětlí poţadavky na nosné i nenosné konstrukce;
vyjmenuje nejdůleţitější přírodní a umělé stavební prvky, které mohou být pouţity
pro příčky a pro nosné zdi;
objasní účel vazby cihelného zdiva;
vyjmenuje nejdůleţitější pravidla pro vazbu cihelného zdiva;
vysvětlí způsob zajištění stability příček;
načrtne řezy základních typů příček;
210
Stavitelství












3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
vysvětlí základní funkci a pouţití příček;
uvede funkci a zásady při provádění nadpraţí;
vyjmenuje základní názvosloví u oken, dveří a vrat;
vysvětlí význam komínů;
objasní princip tahu komínového průduchu;
osvojí si základní názvosloví pro komíny a zná nejdůleţitější zásady;
vysvětlí účel omítek a obkladů;
uvede nejběţnější nosné podklady omítek;
popíše úpravy podkladu před omítáním a vysvětlí postup při omítání;
vyjmenuje některé druhy a vlastnosti omítek;
vyjmenuje některé druhy a vlastnosti obkladů a objasní jejich provádění;
pochopí a dokáţe aplikovat v praxi bezpečnostní předpisy.
Učivo:
Nosné zdivo
Příčky
Nadpraţí
Komíny
Úpravy povrchů (omítky, obklady)
Základní předpisy bezpečnosti při zdění a při omítkářských a obkladačských pracích
4.
Zemní práce a zakládání staveb
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
Ţák:
uvede jednotlivé druhy zemin a jejich charakteristické znaky;
vysvětlí účel a druhy geologického průzkumu;
vysvětlí vytýčení stavby, objasní účel a nutnost lavičky a vytyčovacích bodů;
vyjmenuje různé druhy zemních prací;
vysvětlí účel odvodňování;
vysvětlí účel zakládání staveb;
vyjmenuje druhy základů;
načrtne, popíše a vysvětlí jednotlivé způsoby plošného zakládání staveb;
pochopí a dokáţe aplikovat v praxi bezpečnostní předpisy.
Učivo:
Vlastnosti zemin a druhy zemin
Geologický průzkum a vytýčení stavby
Zemní práce a odvodňování stavebních jam
Zakládání staveb a druhy základů
Bezpečnost práce při provádění zemních prací a zakládání staveb
5.
Stropní konstrukce a podlahy






Ţák:
vyjmenuje a vysvětlí poţadavky na stropní konstrukce a objasní jejich funkci;
zná principy konstrukčního řešení stropů;
vysvětlí funkci ztuţujících pozedních věnců;
zná funkci podlahy a základní poţadavky na podlahy;
vyjmenuje jednotlivé vrstvy podlahy a vysvětlí jejich funkci;
zná pravidla bezpečnosti při provádění stropních konstrukcí a podlah.









211
Stavitelství
5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
Učivo:
Základní funkce a poţadavky stropních konstrukcí
Konstrukční řešení stropů
Ztuţující pozední věnce
Poţadavky na podlahy
Skladba podlahy
Bezpečnostní předpisy
6.
Schodiště
6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
6.6
Ţák:
vyjmenuje názvy částí schodiště;
vyjmenuje tvary a druhy schodišť;
navrhne tvar schodiště včetně dodrţení technických poţadavků;
provede výpočet schodiště včetně rozměrů schodišťového prostoru;
zakreslí schodiště deskové v řezu a půdoryse;
zná pravidla bezpečnosti při provádění schodišť.
Učivo:
Základní názvosloví schodiště
Třídění schodišť, schodišťových ramen a stupňů
Technické poţadavky na schodiště
Výpočet schodiště
Konstrukce schodišť – deskové
Bezpečnostní předpisy
7.
Střechy






7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
7.7
Ţák:
pojmenuje jednotlivé části sklonitých střech;
načrtne jednotlivé tvary sklonitých střech;
načrtne a vyjmenuje základní spoje dřevěných krovových konstrukcí;
načrtne základní tesařské konstrukce;
vyjmenuje části dřevěného krovu vaznicové soustavy a vysvětlí funkci jednotlivých
prvků;
vyjmenuje a vysvětlí jednotlivé vrstvy ploché střechy;
vyjmenuje jednotlivé druhy střešních plášťů;
zná pravidla bezpečnosti při provádění sklonitých a plochých střech.
Učivo:
Sklonité střechy
Spoje dřevěných krovových konstrukcí
Základní tesařské konstrukce
Dřevěné krovy – krovy vaznicové soustavy
Ploché střechy – rozdělení, řešení skladeb
Střešní plášť
Bezpečnost práce
8.
Izolace


Ţák:
objasní funkci izolace tepelné a zvukové;
uvede základní pojmy tepelné izolace a zvukové izolace;








212
Stavitelství



vyjmenuje nejběţnější tepelně izolační a zvukově izolační materiály;
objasní funkci izolace proti vlhkosti;
vyjmenuje hydroizolační materiály a jejich pouţití.
Učivo:
8.1 Tepelné
8.2 Zvukové
8.3 Hydroizolace
9.
Technické zařízení budov
Ţák:
má přehled o veřejných sítích;
vyjmenuje materiál, který se pouţívá pro vnitřní kanalizaci, vodovod, plynovod;
vysvětlí princip teplovodního vytápění s přirozeným a nuceným oběhem vody;
popíše typy přípravy teplé uţitkové vody.
Učivo:
9.1 Inţenýrské sítě
9.2 Vnitřní kanalizace, vodovod, plynovod
9.3 Teplovodní vytápění a rozvody teplé uţitkové vody




10.
Stavební zákon
Ţák:

objasní pojmy stavební pozemek a staveniště;

vysvětlí význam stavebního povolení;

vysvětlí pojem kolaudace stavby.
Učivo:
10.1 Stavební povolení
10.2 Kolaudace stavby
213
Odborná praxe
Odborná praxe
Technické lyceum je koncipováno jako odborné technické studium s vyšším podílem
všeobecného vzdělávání a výrazným zastoupením těch vzdělávacích oblastí, které jsou
obsahem i metodami práce významné pro rozvoj technického myšlení. Odborná praxe
prohlubuje a upevňuje vědomosti i dovednosti ţáků, které slouţí k ověření teoretických
vědomostí. Záměrem vzdělávání je připravit ţáka na úspěšný smysluplný a odpovědný
osobní, občanský i pracovní ţivot v podmínkách měnícího se světa.
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolvent:
 uměl vyuţívat základních myšlenkových operací (analýza, syntéza, indukce, dedukce aj.);
 chápal strategii řešení problémů (praktických i teoretických);
 získal dovednost učit se a být připraven celoţivotně se vzdělávat;
 porozuměl pracovním postupům potřebným pro kvalifikovaný výkon povolání a pro
uplatnění se na trhu práce.





Z hlediska klíčových kompetencí se klade důraz na:
organizaci a provádění úkolů – schopnost organizování pracovních postupů a vysvětlování;
komunikaci a kooperaci – schopnost obhajovat své názory, respektovat názory druhých,
společně plánovat a zapojovat se do pracovního týmu;
samostatnost a zodpovědnost – schopnost samostatného myšlení a rozhodování,
zodpovídat za svá rozhodnutí;
řešení problémů – analyzovat problémy a zvaţovat jejich řešení;
snášení zátěţe – schopnost poskytovat první pomoc, ovládat zásady zdravého ţivotního
stylu, vytvořit si pocit odpovědnosti za vlastní zdraví.
Při výuce praxe se uplatňuje výchova k tvořivé práci, pěstování smyslu pro pořádek,
uvědomělou kázeň a pocit zodpovědnosti za vykonanou práci. Je kladen důraz na dobrý vztah
ke kolektivu spoluţáků a na organizační schopnosti ţáků. Absolventi získávají manuální
dovednosti na pracovištích stavebních firem v souladu s tematickými plány a učebními
osnovami. Důleţitou sloţkou praxe je problematika bezpečnosti práce a poţární ochrana,
hygiena při práci a ochrana ţivotního prostředí.
Pojetí výuky
Praxe se v době maturitních zkoušek v celkovém rozsahu 160–210 hodin účastní ţáci
1., 2. a 3. ročníku.
Odborná praxe probíhá na všech pracovištích, na kterých se vyţaduje připravenost
k efektivní práci s prostředky informačních a komunikačních technologií (řešení jednodušších
dvou cizích jazyků, dodrţování pravidel normalizace a standardizace, znalost základních
214
Odborná praxe
poznatků z ekonomiky, řízení pracovního práva a managementu). Absolvování odborné praxe
je podmínkou pro ukončení daného ročníku.
Odborná praxe je na závěr hodnocena odpovědnou osobou dané firmy.
Občan v demokratické společnost: V předmětu praxe se ţáci naučí jednat s lidmi,
diskutovat o citlivých otázkách, být tolerantní.
Člověk a svět práce: Vyučující napomáhá ţákům zorientovat se ve světě práce, motivuje
je k aktivnímu pracovnímu ţivotu a k úspěšné kariéře.
Člověk a ţivotní prostředí: Učební praxe pomáhá vytvářet úctu k ţivé a neţivé přírodě,
dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci.
Informační a komunikační technologie: Při zpracování seminárních prací lze vyuţít
Internet.
215
Konstrukční cvičení je volitelný předmět, ve kterém ţáci budou postupně a komplexně
vyuţívat svých vědomostí ze stavitelství i ostatních odborných předmětů. Při zpracovávání
výkresů stavebních objektů pozemních staveb je cílem naučit ţáky samostatně řešit
konstrukční úkoly. Rozvíjet jejich logické uvaţování a vést ţáky k samostatnému řešení
daných problémů a ke schopnosti aplikovat získané vědomosti z hledisek konstrukčních
a technologických. Rovněţ také z hledisek ekonomických, ekologických, materiálových,
architektonických, poţární ochrany, hygieny a bezpečnosti práce. Ţáci jsou vedeni k tomu, ţe
kaţdý výkres má mít charakter technické dokumentace, má být přesný, jasný, úplný
a především srozumitelný nejen tomu, kdo jej vypracoval, ale všem stavebním technikům,
kteří podle výkresů stavební dílo realizují nebo kontrolují správnost jeho provedení.
Důleţitými cíli jsou výchova k přesnosti a pečlivosti v práci, k dodrţování norem a předpisů,
k práci ve skupině, k získání návyků myslet a rozvíjet své vědomosti při řešení praktických
úkolů, k vytváření názorů a postojů, k vztahu k práci a pracovní kázni.
Výuka směřuje k osvojení následujících kompetencí:
 ţák zná zásady zobrazování v technických výkresech;
 zná způsob kreslení základních stavebních výkresů;
 rozvíjí prostorovou představivost, logické myšlení a úsudek;
 naučí se technicky vyjadřovat a formulovat své myšlenky;
 získá návyk při studiu vyuţívat pomůcky – odbornou literaturu, internet, kalkulátor,
rýsovací potřeby, PC;
 naučí se vyhledávat a zpracovávat informace z různých zdrojů – katalogů, technických
listů, učebnic, skript a internetu;
 dokáţe samostatně řešit menší úkoly a vyuţít nabytých znalostí a najít postup při jejich
řešení a zdůvodnit svá rozhodnutí vzhledem k zadaným podmínkám.




Z hlediska klíčových kompetencí konstrukční cvičení klade důraz na:
aplikaci technických vědomostí a poznatků ze stavitelství i jiných odborných předmětů;
samostatné řešení zadaných úkolů a postupů při jejich řešení;
schopnosti obhájení výsledků řešení a respektování názorů jiných;
posílení a rozvíjení pracovitosti, důslednosti, odpovědnosti a systematickému postupu
v práci.
Učivo je rozpracováno pro dotaci 2 hodin v týdnu za studium. Při výuce se třída dělí
na skupiny (dle zvoleného předmětu). Náplní práce ve třetím ročníku je projekt jednoduchého
stavebního objektu (rodinného domu) včetně technické zprávy. Ţák zde uplatňuje znalosti
získané v technickém kreslení a stavitelství.
216
3. ročník
1. Jednoduchý obytný podsklepený objekt – prováděcí výkresy
Pojetí výuky
Základní organizační formou vyučování je vyučovací hodina, v níţ učitel podle typu
hodiny tvořivě vyuţívá všech dostupných moderních vyučovacích metod a pomůcek
v souladu s charakterem probíraného učiva:
 slovní výklad – vzhledem k náročnosti předmětu je slovní výklad učitele nezastupitelný.
Opírá se o učebnice, učební texty, katalogy výrobků, technické listy a další odbornou
literaturu;
pojmům, pravidlům a způsobům řešení;
 autodidaktická metoda – samostudium – bude pouţita u některých jednodušších celků;
i ve vyučovací hodině. Důraz je kladen na motivační činitele. Do výuky budou zařazovány
příklady, jejichţ rychlé vyřešení a následné samostatné předvedení bude hodnoceno
známkou;
 metoda individuálního vyučování – práce s nadanými ţáky – ti se mohou zapojit
do různých soutěţí (SOČ, Velux atd.). Zde jsou nutné individuální konzultace
s jednotlivými ţáky. Úspěšní ţáci ze školního kola postupují do kola celostátního.
1.
2.
3.
4.
známky za kaţdý výkres (musí být povinně odevzdány v příslušných termínech);
známky z případných písemných prací daných konstrukcí;
na hodnocení ţáků se dále podílí jejich aktivní přístup v samotných vyučovacích
hodinách a samostatnost při řešení daných problémových úkolů;
úspěšná účast na soutěţích (např. SOČ).
Člověk a ţivotní prostředí: Předmět konstrukční cvičení přispívá ve výchově významně
k péči o ţivotní prostředí. Vyuţívání nových trendů ve stavebnictví, nových norem a předpisů
cíleně sleduje dosáhnout maximální produktivity výroby, nejvyšší kvality a efektivnosti.
Přínos konstrukčního cvičení spočívá ve vedení ţáků učitelem k navrhování a aplikování
nových nebo inovovaných materiálů a technologií a k pouţívání hotových kompletizovaných
výrobků připravených ihned k montáţi, splňujících přísné ekonomické i ekologické normy
(recyklovatelné materiály s malou energetickou náročností při jejich výrobě), ke zdůrazňování
dopadů projektovaných staveb na ţivotní prostředí, k ochraně lesních porostů a půdního
fondu. Při řešení daných úkolů je vhodné vyuţívat údaje různých statistických výzkumů, které
mají vztah k ţivotnímu prostředí a pomáhají tak k němu utvářet kladný vztah a vybízí
k nutnosti jeho ochrany.
Člověk a svět práce: Konstrukční cvičení dává ţákovi moţnost najít uplatnění jako
budoucí stavební technik, konstruktér a projektant, případně mu umoţní pokračovat ve studiu
na VŠ. Učitel pomáhá ţákům orientovat se v nabídce trhu práce, seznamuje ţáky
s hospodářskou strukturou regionu a s alternativami profesního uplatnění absolventů,
s moţnostmi studia na VŠ.
217
Informační a komunikační technologie: Nezbytnou podmínkou úspěchu jednotlivce i celé
společnosti je budování informační společnosti. Práce s prostředky informačních
a komunikačních technologií patří ke všeobecnému vzdělání. Ţáci vyuţívají počítač
individuálně, především při vyhledávání dostupných technických informací potřebných
ke svému studiu, při hledání informací týkajících se jejich dalšího studia a při tvorbě a řešení
zadaných úkolů.
Občan v demokratické společnosti: Ţáci ve výuce konstrukčního cvičení jsou vedeni
k tomu, aby dovedli jednat v souladu s morálními principy, aby uměli kriticky myslet,
diskutovat, hledat kompromisy a tvořit si vlastní úsudek.
218
Ročník: 3.
hodin týdně 2,
1.







1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
1.8
Jednoduchý obytný podsklepený objekt – prováděcí výkresy
Ţák:
zná a uplatňuje zásady zobrazování a kótování ve stavebních výkresech dle platných
norem;
dovede graficky zobrazit jednotlivé stavební konstrukce ve výkresech podle příslušných
platných norem;
čte stavební výkresy a vyzná se v kompletní technické dokumentaci staveb;
dokáţe částečně vyuţívat grafických počítačových programů pro provádění stavební
dokumentace a dovede s nimi pracovat;
aplikuje teoretické vědomosti nabyté ve stavitelství;
orientuje se ve vyhledávání a zpracovávání informací z různých zdrojů – katalogů,
technických listů, učebnic, skript a Internetu;
pracuje s příslušnými pomůckami, technickou literaturou apod.
Učivo:
Studie v měřítku 1:100
Půdorys v měřítku 1NP 1:50
Půdorys v měřítku 1S 1:50
Základy v měřítku 1:50
Krov s moţností řešení podkroví v měřítku 1:50
Svislý řez v měřítku 1:50
Pohledy v měřítku 1:100
Technická zpráva, kompletace stavební části
219
Ţák chápe historický vývoj architektonických slohů a jejich vazbu na vývoj lidské
společnosti. Při návrhu stavebního díla uplatňuje estetické hledisko. Orientuje se v památkách
starověku, středověku i novověku. Pozná významné památky charakteristické pro určité
architektonické období, zná nejvýznamnější osobnosti spojené s jistým slohovým obdobím.
Pozná určité konstrukční principy a typické techniky stavění v daném období. Pozná základní
prvky významných architektonických slohů. Tento předmět by měl formovat ţáka komplexně
– mravně, společensky a kulturně, měl by doplnit odbornou úroveň absolventa. Má v ţácích
vypěstovat cit a úctu k národnímu kulturnímu dědictví.




komunikativní dovednosti – srozumitelný, souvislý a jazykově správný projev, aktivní
účast
v diskusi, schopnost formulovat a obhajovat své názory a respektovat názory druhých;
dovednost analyzovat a řešit nejen architektonické problémy, posoudit reálnost řešení;
plánování práce a časové rozvrţení úkolu, schopnost pracovat v týmu;
dokáţe rozeznat a pojmenovat jednotlivá období architektonických slohů.
architektury. Součástí výuky je kreslení jednoduchých předmětů a staveb, jeţ se váţou
k Současně probírané látce, a rovněţ tvorba modelů. Uţitné umění kaţdého období je
zpracováno v samostatné individuální práci. Velmi důleţité je řešení příkladů a problémů,
vyţadujících schopnost aplikovat teoretické poznatky na architektonickou dovednost při
zpracování závěrečného projektu.
1.
2.
3.
3. ročník
4. ročník
4.
5.
6.
7.
8.
9.
1.
2.
Volné téma kresby tuţkou nebo pastelem –galerie
Romantismus v architektuře počátky kovových konstrukcí
novorenesance
Architektura 20. století – prameny moderní architektury
Individualistická moderna
Český kubismus a dekorativismus.
Sovětská avantgarda
Architektura 2. pol. 20. stol.
Význam památkové péče, ochrany přírody a její úlohy
Úvod do předmětu
Historie Ostravy
220
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
Historické stavby Ostravy konec19.a zač.20.stol.
Poválečná výstavba Ostravy
Sídliště Ostravy
Ostrava a současnost
Kresba perspektivy
Studie rodinného domku
Vkládání architektonických slohů do digitální podoby
Kresba na volné téma
Pojetí výuky
Výuka probíhá dva roky ve 2 hodinách týdně, ve 3. a 4. ročníku. Tento předmět je
volitelný a nazýváme jej seminářem architektury. Třída se dělí na dvě poloviny.
Pouţívané metody:
 video promítání – motivace na začátek probíraného celku, potvrzení probíraných poznatků
nebo ukázka vyuţití učiva v praxi;
 heuristická metoda – aktivní zapojení ţáků do procesu hledání a získávání nových
vědomostí;
 autodidaktické metody – snaha učit ţáky technice samostatného učení a práce;
 skupinové vyučování – ţáci si ověřují nabyté poznatky, v praxi hledají typy staveb
v daném slohu a formulují závěry;
 individuální konzultace s nadanými ţáky (např. při řešení studentské odborné činnosti).



ústní zkoušení – základní pojmy, zařazení časové a do zeměpisné polohy, znaky
architektonického slohu, řešení jednoduchého příkladu stavby;
písemné zkoušení – desetiminutovky – krátké písemky zaměřené hlavně na základní
pojmy;
písemné zkoušení nebo testy z tematického celku – dvě části: teorie a příklady.
Slovní hodnocení znalostí a schopností – slouţí k motivaci pro další práci, k sebehodnocení.
Občan v demokratické společnosti: Při poznávání světových i národních kulturních
památek je moţno ţáky vést téţ k demokratickému občanství, ke schopnosti orientovat se
v médiích, vyuţívat je a kriticky hodnotit. Vést je k tomu, aby pochopili dějinné souvislosti
a dokázali je aplikovat na současnost, případně uměli vyvodit správné závěry pro svůj
současný ţivot. Je nutné, aby věděli, ţe nesmí myslet jen na sebe, ale aby se zajímali
i o zájmy veřejné, aby si váţili materiálních a duchovních hodnot, příznivého ţivotního
prostředí, jeţ by měli chránit a uchovat pro budoucí generace. Měli by dokázat obhájit vlastní
názor a přitom tolerovat názor jiného spoluţáka.
221
Člověk a ţivotní prostředí: Architektura pomáhá pochopit význam přírody a ţivotního
prostředí pro člověka, pochopit moţné negativní dopady působení člověka na přírodu
a ţivotní prostředí.
informacemi o studiu, o rozsahu výuky architektury na jednotlivých fakultách a doporučit
obor podle jejich zájmu.
Informační a komunikační technologie: Ţák vyuţívá počítače při zpracování projektových
prací a praktické maturity. Vkládáním architektonických slohů do digitální podoby procvičuje
počítačové programy, při zpracování samostatných referátů vyuţívá Internet, umí pracovat se
scannerem.
222
Ročník: 3.
hodin týdně 2,
34 týdnů,
celkem 68 hodin
1.
Ţák:
dokáţe na názorném příkladu vysvětlit probrané pojmy;
umí výstiţně nakreslit jednoduché schéma, vystihující a vysvětlující daný pojem
a vysvětlí jej na praktickém příkladu ze ţivota.
Učivo:
1.1 Seznámení s rozsahem učiva
1.2 Seznamuje se s novými pojmy, jeţ budou pouţívány v nové látce



2.
Ţák:

vnímá prostředí galerie a seznamuje se s ním;

seznamuje se s vystavovaným uměním a poznává ţivotopisy nových výtvarníků;

pokouší se o vyjádření výtvarných artefaktů vlastními výrazovými prostředky.
Učivo:
2.1 Prohlídka vystavovaných obrazů a soch
2.2 Kreslení artefaktů umístěných v galerii
3.
Romantismus v architektuře, počátky kovových konstrukcí,
novorenesance
3.1
3.2
3.3
3.4
Ţák:
dokáţe časově zařadit období novorenesance;
nakreslí a popíše jednotlivé architektonické prvky staveb;
pozná stavby novorenesance na našem území;
procvičení předchozích probraných pojmů.
Učivo:
Časové zařazení
Znaky novorenesanční architektury
Novorenesanční architektura v Praze
4.
Architektura 20. století – prameny moderní architektury




Ţák:

umí popsat různé školy moderní architektury;


pozná znaky secese.
Učivo:
4.1 Prameny moderní architektury
4.2 Chicagská škola, secese, ĽArt Nouveau, Jugendstil
223
4.3 Rakouská secese
4.4 Česká secese
4.5 Kresba tuţkou a perem
5.
Individualistická moderna
Ţák:

vnímá prostředí galerie a seznamuje se s ním;

seznamuje se s vystavovaným uměním a poznává ţivotopisy nových výtvarníků;

pokouší se o vyjádření výtvarných artefaktů vlastními výrazovými prostředky.
Učivo:
5.1 Individualistická moderna
5.2 Německo, Francie, Holandsko, USA
5.3 Česká individualistická moderna
6.
Český kubismus a dekorativismus
6.1
6.2
6.3
6.4
Ţák:
pozná kubistické stavby;
pozná znaky dekorativismu.
Učivo:
Český kubismus
Český dekorativismus
Kresba tuţkou
7.
Sovětská avantgarda



Ţák:
pozná stavby sovětské avantgardy;
kreslí ruskou i sovětskou architekturu.
Učivo:
7.1 Sovětská avantgarda
7.2 Kresba zvolené stavby


8.


8.1
8.2
8.2
8.3
8.4
Architektura 2. poloviny 20. století
Ţák:
pozná stavby světových architektů;
kreslí a popíše stavby tohoto období.
Učivo:
Konstrukce a tvar poválečné architektury
Promítání, literatura
Skořepinové halové konstrukce
Klasicismus, historismus, brutalismus
Procvičení předchozích probraných pojmů, příp. kresba tuţkou
224
9.


9.1
9.2
9.2
9.4
Význam památkové péče, ochrany přírody a její úlohy
Ţák:
pozná stavby světových architektů;
kreslí a popíše stavby tohoto období.
Učivo:
Ochrana a údrţba historických památek
Ochrana přírody
Lidová architektura
Kresba staveb lidové architektury
Ročník: 4.
hodin týdně 2,
1.
Úvod do předmětu
Ţák:
umí vysvětlit nové pojmy, s kterými byl seznámen;
dokáţe se vyjádřit pomocí slov a kresbou;
Učivo:
1.1 Přehled učiva, jeţ bude v tomto roce probráno
1.2 Seznámení se se základními pojmy urbanismu
1.3 Prohlídka mapy Ostravy


2.
Historie Ostravy
2.1
2.2
2.3
2.3
2.4
Ţák:
seznamuje se s historií Ostravy;
umí vyprávět o urbanistickém vývoji Ostravy;
zná historii dělnických kolonií;
dokáţe vyprávět o rozvoji města a jeho výstavbě.
Učivo:
Historie Ostravy od vzniku města aţ po konec 19. století
Kamillo Sitté a první regulační plán Ostravy
Historické stavby Ostravy (Ostravský hrad, kostel sv. Kateřiny atd.)
Výstavba měšťanských domů
Kresba
3.
Historické stavby Ostravy konec 19. a začátek 20. století




Ţák:
zná důleţité stavby ze začátku 20. století
umí popsat zajímavé budovy sakrálních staveb;
popíše způsob ţivota a společenskou úroveň lidí v dané době;
Učivo:
3.1 Obchodní domy, banky, divadla
225



3.2 Kostely a významné stavby
3.3 Procvičení předchozích probraných pojmů
4.
Poválečná výstavba Ostravy
Ţák:

umí popsat urbanistickou jedinečnost vývoje Ostravy;

popíše chráněné krajinné území a ostatní městské zóny;

zná dopravní infrastrukturu města.
Učivo:
4.1 Urbanistické členění města
4.2 Městské zóny, chráněná krajinná území
4.3 Dopravní infrastruktura – silnice, dálnice, letiště, vodní doprava
5.
Sídliště Ostravy
5.1
5.2
5.3
5.4
Ţák:
zná historii Ostravy-Poruby a jeho výstavby;
pozná znaky socialistického realismu;
seznamuje se s územím Ostravy-Jih a územím Bělského Lesa, Ostravy-Přívozu a centra
Ostravy.
Učivo:
Ostrava-Poruba
Ostrava-Jih
Ostrava-Přívoz
Ostrava centrum
6.
Ostrava a současnost



6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
Ţák:
zná problémy současné Ostravy;
dokáţe polemizovat o budoucnosti města;
pozná stavby zařazené do seznamu UNESCO.
Učivo:
Současný rozvoj města, dálnice, nezaměstnanost, vysoké školství aj.
Ekologické vlivy na utváření urbanistických koncepcí rozvoje města
Stavby zapsané do seznamu UNESCO na našem území
7.
Kresba perspektivy



Ţák:

zná konstrukci perspektivy;

umí pouţít stafáţní prvky.
Učivo:
7.1 Procvičování kresby uliční perspektivy
7.2 Perspektiva náměstí
7.3 Kresba zvolené stavby
226
8.




8.1
8.2
8.3
8.4
8.5
Studie rodinného domku
Ţák:
vytvoří ručně, nebo pomocí ArchiCadu, půdorysy rodinného domku;
umí vést rozpravu nad navrţeným dispozičním řešením;
zná dostatek stavebních materiálů pro návrh vlastního řešení a umí je zdůvodnit;
rozvíjí své estetické cítění.
Učivo:
Půdorys typického podlaţí
Půdorys 2. NP
Schématický řez
Konstruovaná perspektiva
Perspektiva doplněná stafáţí
9.
Vkládání architektonických slohů do digitální podoby
(procvičování počítačových programů)
Ţák:

ovládá hardware i software nutný k vytvoření vlastní prezentace;

zná způsob digitálního zpracování a ovládá scanner.
Učivo:
9.1 V digitální podobě pomocí skeneru a programu PowerPoint připraví prezentaci určitého
architektonického období.
9.2 Práci dokáţe předvést v multimediální učebně a doprovodí ji slovním výkladem
9.3 Diskuse nad zpracovaným tématem
10.
Kresba na volné téma
Ţák:

ovládá kresbu jednoduchých volných sestav, perspektivy;

pouţívá tuţku, pastel a úhel.
Učivo:
10.1 Kresba tuţkou, nebo pastelem na volné téma.
10.2 Diskuse nad zpracovaným tématem
227
Fyzika-seminář
Fyzika-seminář
Obor: 78–42–M/01 Technické lyceum
Výuka fyziky navazuje na poznatky získané během studia střední školy a dále je rozvíjí.
Seminář je určen především maturantům a zájemcům o studium na vysoké škole technického
a přírodovědného zaměření, kde je fyzika součástí výuky. Seminář je pojatý jako příprava
k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysokou školu. Hodiny jsou určeny k opakování jiţ
probraných tematických celků a k řešení sloţitějších příkladů.
Vyučování směřuje k tomu, aby absolvent semináře:
 správně pouţíval fyzikální pojmy a řešil kvantitativně základní a sloţitější úlohy;
 rozebral fyzikální problémy a aplikoval získané vědomosti a dovednosti při jejich řešení;
 srozumitelně a souvisle formuloval maturitní otázky.



komunikativní dovednosti;
dovednost analyzovat a řešit fyzikální problémy;
numerické aplikace.
Opakování učiva od prvního aţ po třetí ročník je strukturováno podle tematických celků.
Učivo čtvrtého ročníku neopakujeme, protoţe je aktuální a ţáci by měli mít dostačující
znalosti. Součástí výuky jsou laboratorní práce z elektřiny, neboť ve třetím ročníku cvičení
z fyziky není a provádět měření s celou třídou ve vyučovací hodině je nemoţné.
Pojetí výuky




Výuka probíhá ve čtvrtém ročníku 2 hodiny týdně. Pouţívané metody:
slovní výklad Vyučujícího a doplňující demonstrační pokusy;
řízená diskuse;
autodidaktické metody;
skupinové vyučování.



ústní zkoušení – opakování maturitních témat, souvislý a fyzikálně správný projev;
písemné zkoušení nebo testy z tematického celku – základní poznatky a příklady;
v hodnocení se přihlíţí k tomu, jak ţák zvládl výše uvedené klíčové kompetence.
Seminář z fyziky přispívá stejně jako fyzika k rozvoji témat Člověk a přírodní prostředí,
Člověk a svět práce, Informační a komunikační technologie.
228
Fyzika-seminář
Ročník: 4.




Ţák:
formuluje základní poznatky a zákony jednotlivých tematických celků;
zná nejdůleţitější vzorce, které aplikuje při řešení úloh;
rozebere a řeší jednoduché problémové úlohy;
uvede příklady na praktické pouţití získaných poznatků.
1.
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
Mechanika
Kinematika hmotného bodu
Dynamika hmotného bodu
Mechanická práce a energie
Gravitační pole
Mechanika tuhého tělesa
Mechanika tekutin (kapalin a plynů)
2.
2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
Molekulová fyzika a termodynamika
Základní poznatky, vnitřní energie soustavy
Struktura a vlastnosti plynů
Struktura a vlastnosti pevných látek
Struktura a vlastnosti kapalin
Změny skupenství
3.
3.1
3.2
Mechanická kmitání a vlnění
Kmitaní mechanického oscilátoru
Mechanické vlnění, zvuk
4.
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
Elektřina a magnetismus
Elektrické pole
Elektrický proud v kovech
Elektrický proud v polovodičích, elektrolytech, plynech
Magnetické pole
Střídavý proud
5.
Laboratorní práce – elektřina a magnetismus

5.1
5.2
5.3
5.4
Ţák:
vytvoří podle schématu elektrický obvod pro měření konkrétní veličiny nebo ověření
fyzikálních poznatků a naplánuje postup práce;
zpracuje naměřené hodnoty a formuluje z nich závěry, které zapíše do protokolu.
Učivo:
Měření proudu, napětí, ověření Ohmova zákona, jednoduché a sloţené obvody
Určení charakteristiky polovodičové diody
Určení indukčnosti cívky střídavým proudem
Určení kapacity kondenzátoru střídavým proudem
229
Předmět ICT-seminář navazuje na poznatky a dovednosti získané v průběhu studia, dále
je prohlubuje, procvičuje a aktualizuje. Je koncipován jako příprava k společné části maturitní
zkoušky. Důraz je kladen na samostatnou práci s operačním systémem a aplikačním
softwarem.
Ţák je v předmětu ICT-seminář veden k:
 zefektivnění práce s operačním systémem a aplikačním softwarem;
 získávání informací vedoucích k aktualizaci dříve nabytých vědomostí z oblastí ICT;
 transformování získaných dovedností a vědomostí v práci s neznámým softwarem;
 samostatnému zpracovávání získaných nebo předloţených dat.
Z hlediska klíčových kompetencí se důraz klade na:




komunikativní kompetence – správné pouţívání pojmosloví a vyjadřování v odborné
terminologii;
samostatné řešení problémů – vyuţívání dříve získaných dovedností a vědomostí
při řešení komplexních úloh praktického charakteru;
tvořivé vyuţívání spektra moţností Informačních a komunikačních technologií;
personální kompetence – vyuţívání výpočetní techniky k zefektivnění práce
a prezentování výsledků své práce.
Učivo zahrnuje většinu tematických celků probraných v předchozích ročnících
v předmětu Informační a komunikační technologie. Jen okrajově je věnována pozornost
celkům informace a informační zdroje a multimédia, kterým je ve čtvrtém ročníku určen
samostatný seminář práce s multimédii.
1.
Základy Informačních technologií
2.
Uţivatelský software
3.
4.
5.
Algoritmizace
6.
Programování
Pojetí výuky
Výuka je vedena v odborných počítačových učebnách v dvouhodinové výukové jednotce.
Preferuje se samostatná práce ţáků s moţnou podporou párového vyučování. Vzhledem
230
k vytyčeným cílům semináře se ve vyučovacím procesu uplatňuje zejména fáze upevňování
a prověřování učiva, ovšem na kvalitativně vyšší úrovni.
Upevnění učiva:
 samostatné práce vedoucí k procvičování dovedností práce s aplikačním softwarem
na praktických úlohách;
 opakování pojmosloví s autodidaktickými prvky při aktualizaci informací;
 řešení komplexních úloh simulační metodou;
 domácí práce.
Výuka je doplněna moţností konzultací pro ţáky se speciálními potřebami.
Hodnocení vychází ze školního klasifikačního řádu. Vzhledem ke koncepci maturitní
zkoušky je preferováno:
 testování – je prováděno u kaţdého tematického celku, pro ţáka jsou testy povinné;
 samostatné práce tematicky zaměřené – hodnocení bude prováděno bodovým systémem;
 samostatné práce komplexní povahy – dvě aţ čtyři práce, jejich absolvování je povinné;
 komplexní domácí práce – hodnocení se bude skládat ze slovního rozboru s následným
ohodnocením známkou, odevzdání práce je povinné;
 hodnocení klíčových kompetencí – prováděno ústní formou, je zahrnuto do závěrečné
klasifikace.
Přínos semináře k realizaci průřezových témat je shodný s předmětem ICT.
231
Ročník: 4.
hodin týdně 2,
1.
Základy Informačních technologií
Ţák:

prokáţe znalost obecné terminologie Informačních a komunikačních technologií;

provede aktualizaci informací v oblasti hardwaru a softwaru;

shrne způsoby zabezpečení dat, kriticky posoudí účinnost zabezpečení.
Učivo:
1.1 Hardware – komponenty a jejich parametry, periferie
1.2 Bezpečnost na počítači, viry, funkce antivirových programů
1.3 Software, základy operačních systémů
2.
Uţivatelský software
2.1
2.2
2.3
2.4
Ţák:
demonstruje schopnost práce s aplikacemi na praktických úlohách;
transformuje informace z libovolného zdroje do elektronické podoby a dále je vhodným
způsobem zpracovává;
převádí data mezi jednotlivými aplikacemi;
aplikuje grafická a typografická pravidla.
Učivo:
Textový editor – úprava textu, objekty, hromadná korespondence, formuláře, typografie
Tabulkový kalkulátor – tvorba tabulek, funkce, grafy, formuláře, seznamy
Prezentace – vkládání objektů, animace, přechody, odkazy, akce
Databáze – tabulky, dotazy, formuláře, sestavy, správa
3.




Ţák:
zpracuje grafické informace pomocí vhodného softwarového prostředku;
upraví grafické objekty s ohledem na další pouţití;
respektuje principy správné kompozice, volí vhodné barevné schéma.
Učivo:
3.1 Základní pojmy, barevné modely, pouţití
3.2 Vektorová grafika – práce s objekty
3.3 Rastrová grafika – úprava fotografií, koláţe



4.



Ţák:
zná pojmosloví z oblasti počítačových sítí;
orientuje se v principech přenosu dat pomocí sítí;
vyuţívá k získávání informací informační, vzdělávací a odborné portály, encyklopedie,
databáze a výukové programy, tematicky zaměřené elektronické konference.
232
Učivo:
4.1 Typy sítí, topologie, síťové prvky, přenosové protokoly, praktické vyuţití
4.2 Internet – historie, technologie, adresování, sluţby, zabezpečení
4.3 Internet – zdroj informací a komunikační kanál
5.
Algoritmizace
Ţák:

provádí algoritmické rozbory jednoduchých úloh;

volí vhodné příkazy pro řešení dílčích problémů;

vysvětlí naprogramovanou úlohu a analyzuje činnost programu.
Učivo:
5.1 Základní pojmy – algoritmus, program, překladač, základní algoritmy
5.2 Pascal – datové typy, příkazy, funkce a procedury
6.
Programování
Ţák:

pouţívá při řešení praktických úloh různé metody třídění a rekurze;

nastaví a pouţívá základní vlastnosti komponent, a to i za běhu programu;

naprogramuje jednoduchou úlohu.
Učivo:
6.1 Pascal – strukturované datové typy, třídění, rekurze
6.2 OOP – vlastnosti komponent
6.3 OOP – události a metody
233
Předmět je volitelným seminářem. Cílem je nejen se podílet na přípravě ţáků ke společné
části maturitní volitelné zkoušky z informačně technologického základu, ale především se
zaměřit na získání poznatků z níţe uvedených tematických celků. Seminář vychází z výsledků
učení předmětů Informační a komunikační technologie a CAD systémy, které prakticky
prohlubuje a dále rozvíjí, především v oblasti vyuţívání multimediální techniky. Účast
na semináři není podmíněna konáním volitelné maturitní zkoušky z informačně
technologického základu.
Výuka směřuje k tomu, aby ţáci:
 byli schopni se úspěšně a samostatně zapojit do probíhající mediální komunikace;
 osvojili si poznatky potřebné pro získání kritického odstupu, tedy „obranných látek”
proti případnému neţádoucímu působení médií;
 naučili se schopnosti nalézt a porozumět informacím obsaţeným v konkrétním dokumentu
a schopnosti na tyto informace adekvátně reagovat;
 získali poznatky a dovednosti, díky nimţ budou moci usilovat o maximální vyuţití
potenciálu multimediální techniky.
Z hlediska klíčových kompetencí je kladen důraz na to, aby byl ţák schopen:







aktivně se účastnit diskusí, formulovat a obhajovat své názory a postoje, respektovat
názory druhých;
vyuţívat ke svému učení zkušeností jiných lidí, učit se i na základě zprostředkovaných
zkušeností;
nacházet funkční závislosti při řešení praktických úkolů, umět je vymezit, popsat a vyuţít
pro konkrétní řešení;
přijímat a odpovědně plnit svěřené úkoly;
pracovat v týmu a podílet se na realizaci společných činností;
pracovat s informacemi, a to především s vyuţitím prostředků informačních
a komunikačních technologií;
sledovat vývojové trendy informačních technologií.







Obsah učiva je orientován do následujících oblastí:
teorie informací, média a komunikace, zpracování a vyuţití informací;
práce s prezentační technikou;
práce se SW pro přípravu a provádění prezentace;
práce s výpočetní a multimediální technikou;
práce se SW pro zpracování digitálního videa a zvuku;
seminární práce ţáků – multimediální produkt;
individuální práce s aplikačním SW dle tématu zadané seminární práce.
234
Kombinace pohyblivé sloţky obrazu doplněné zvukem je mnohem celistvější
a zajímavější neţ kterékoliv jiné médium, vede k většímu zájmu o obsah, zvláště pak byl-li
zpracován samotnými ţáky pod učitelovým vedením. Prezentace učiva tímto způsobem jej
nejvíce přibliţuje osobním zkušenostem ţáků, a proto obsahuje také motivační prvek.
Vyuţívání multimediální techniky, a to především její vyuţívání samotnými ţáky, vede
k mnohem nápaditější a přínosnější komunikaci i spolupráci jak při práci s multimédii
ve škole, tak při mimoškolních činnostech ţáků v jejich volném čase.
4. ročník
1. Informace a Informační zdroje
2. Elektronická prezentace
3. Multimédia
Pojetí výuky
Výuka probíhá ve čtvrtém ročníku dvě hodiny týdně, převáţně v učebně výpočetní
techniky, kde má kaţdý ţák k dispozici počítač k individuální práci. Alternativně můţe výuka
probíhat také v multimediální učebně. Součástí předmětu je seminární práce. Téma práce má
mezipředmětový charakter, je projektem, kde se uplatňuje jak týmová, tak individuální tvůrčí
činnost ţáků.
Ve výuce se uplatňují tyto metody:
 slovní výklad Vyučujícího, často s podporou digitální prezentace;
 ústní reprodukce poznatků, řešení typových úloh, aplikace podle vzorů;
 názorné ukázky práce s multimediální technikou, praktická cvičení s následnou diskusí;
 samostatná práce ţáka;
 získávání zkušeností z tvořivé činnosti osvojováním etap řešení problémových úkolů;
 projektové vyučování;
 skupinové vyučování;
 moderovaná diskuse: uţití multimediální techniky, shrnutí zkušeností;
 obhajoby seminárních prací: diskuse.
Hodnocení vychází ze školního klasifikačního řádu a je zaloţeno na těchto ukazatelích:
1. Ústní ověřování: je vyuţito při opakování maturitních témat.
2. Písemné zkoušení nebo testování z tematických celků: ověřuje základní poznatky
a dovednosti.
3. Hodnocení dovedností práce s multimediální technikou.
4. Hodnocení seminární práce.
Občan v demokratické společnosti: Předmět vede k posilování mediální gramotnosti ţáků,
tj. kritického odstupu od médií, ale zároveň kompetenci k pouţívání médií pro vlastní
vzdělávání nebo hodnotnou zábavu. Ţák je veden ke kritickému myšlení, informovanosti
a odpovědnosti.
Člověk a ţivotní prostředí: Předmět přispívá k výchově k péči o ţivotní prostředí jen
nepřímo. Upřednostnění digitálních technologií multimédií eliminuje pouţívání filmových
materiálů a s ním souvisejících činností, při nichţ jsou pouţívány chemikálie. Ţáci jsou
235
vedeni k separovanému sběru pouţitých monočlánků z přenosných přehrávačů, kazet s pásky
atp.
Člověk a svět práce: Učitel, a zejména jeho směřování ţáků k vyuţívání informačních
zdrojů, pomáhá ţákům orientovat se v nabídce vysokých škol. Ţák si vytváří reálnou
představu nejen o svých schopnostech, ale i o moţnostech svého uplatnění po absolvování
příslušného typu středoškolského studia.
Informační a komunikační technologie: Seminář práce s multimédii je součástí a zároveň
nadstavbou výuky předmětu Informační a komunikační technologie.
236
Ročník: 4.
hodin týdně 2,
1.
Informace a Informační zdroje
Ţák:

umí vyhledávat, hodnotit, třídit a zpracovávat informace v digitální podobě;

kriticky posoudí relevanci a kvalitu Informačních zdrojů;

respektuje a dodrţuje platné etické a právní normy.
Učivo:
1.1 Internet, e-learningové portály, hypertext, multimediální encyklopedie
1.2 Práce s textem a informacemi, které mají vztah k multimediální technice a jejímu
vyuţívání
1.3 Etické a právní normy při práci s informacemi, ochrana autorských práv
2.
Elektronická prezentace
Ţák:

zpracuje elektronickou prezentaci na poţadované téma;

připraví potřebnou digitální techniku a realizuje připravenou elektronickou prezentaci.
Učivo:
2.1 Prezentační SW a HW
2.2 Seminární práce ţáka
3.




3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
Multimédia
Ţák:
charakterizuje základní pojmy a principy multimédií, jejich pouţití;
dovede pracovat s multimediálními formáty, specifikovat multimediální formáty a jejich
vlastnosti, provádět konverzi mezi formáty včetně vhodné komprimace dat, zvolit
multimediální formát vyhovující danému uţití;
pracuje v jednoduchém multimediálním editoru, zaznamená nebo vytvoří a upraví
multimediální soubor;
orientačně zná další nástroje pro práci s multimédii.
Učivo:
Základní pojmy a principy multimédií
Druhy souborů se zvukem a obrazem
Komprimace a dekomprimace dat, kodeky
Práce s digitálním fotoaparátem a videokamerou
Práce v jednoduchém multimediálním editoru, střih videa a zvuku
Další nástroje pro práci s multimédii
237
Ruský jazyk
Ruský jazyk
Výuka předmětu ruský jazyk můţe významným způsobem rozšířit komunikační
schopnosti ţáků. Většina ţáků s osvojováním ruského jazyka teprve začíná, a proto se nedá
stavět na jejich předchozích znalostech. Tomu jsou přizpůsobeny i obecné cíle, k nimţ má
výuka ruského jazyka vést.
Vzdělávání v ruském jazyce tedy směřuje ke zvládnutí znaků ruské azbuky v jejich
mluvené i psané podobě tak, aby byli ţáci schopni v tomto jazyce komunikovat na základní
úrovni o běţných tématech, se kterými se mohou setkat v kaţdodenním ţivotě.
Ţáci jsou také seznámeni s principy ruské výslovnosti a upozorněni na základní rozdíly
mezi gramatikou v českém a ruském jazyce, aby byl jejich písemný i ústní projev (i kdyţ
na základní úrovni) jednoznačně srozumitelný rodilým mluvčím. Za tímto účelem se ţáci
naučí běţné, elementární fráze, které pouţíváme při společenském styku, nakupování,
cestování apod.
Ţákům je také postupně přiblíţena historie Ruska a základní reálie a kultura této země.
Učivo přispívá k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:
 vnímání a osvojování ruského jazyka jako mnohotvárného prostředku ke zpracování
a následnému předávání informací, vědomostí a proţitků;
 vyjádření vlastních potřeb a k prezentaci názorů i samostatnému řešení problémů;
 dalšímu samostatnému celoţivotnímu vzdělávání.
Proto je v současné době kladen důraz na:



motivaci ţáka a jeho zájem o komunikaci v ruštině v různých situacích kaţdodenního
osobního nebo pracovního ţivota, v projevech mluvených i psaných na všeobecná
i odborná témata;
zájem ţáka efektivně pracovat s cizojazyčným textem;
probuzení zájmu ţáka o získání informací o světě, zvláště pak o zemi studovaného jazyka.
Obsahem vyučování ruskému jazyku je systematický výcvik v řečových dovednostech
(produktivních i receptivních) v návaznosti na osvojované jazykové prostředky. Cílem je
dosáhnout vymezení společné referenční úrovně A2 aţ B1. Během dvouletého studia
nepovinného předmětu ruský jazyk si ţáci aktivně osvojí přibliţně 1 800 lexikálních jednotek.
Za účelem probuzení zájmu ţáků o komunikaci v ruském jazyce, o získávání odborných
informací a také o navázání osobních nebo písemných kontaktů je učivo rozvrţeno do větších
tematických celků.
1. ročník
1. Představování
2. Seznamování
238
Ruský jazyk
2. ročník
3.
4.
5.
6.
7.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Získávání základních informací
Na návštěvě
Rodina
Pozvání do kina nebo divadla
Návštěva divadelního představení
Škola, zápis do jazykového kurzu
Nakupování
Návštěva Petrohradu
Konkurz
Charakterové vlastnosti
Cestování
Ubytování a stravování
Pojetí výuky
Výuka ruského jazyka probíhá v odborných jazykových učebnách vybavených
magnetofonem, CD přehrávačem a videem. Skupiny v počtu 15–20 ţáků se mohou účastnit
výuky v multimediálních učebnách či učebnách vybavených PC. Znalost informačních
technologií umoţňuje ţákům pracovat se softwarem nutným pro práci na počítači v ruském
jazyce.
Ţáci řeší zadané úkoly pod vedením učitele v různě velkých skupinách nebo ve dvojicích.
Velký důraz je kladen na samostatnou práci mimo vyučování. Ţáci se také mohou zúčastnit
soutěţe v konverzaci v ruském jazyce nebo recitační soutěţe Puškinův památník.
Přestoţe ţáci mohou navštěvovat hodiny nepovinného předmětu ruský jazyk po celou
dobu čtyřletého studia na naší škole, je učivo rozděleno pouze do dvou let. Tímto
organizačním uspořádáním chceme vyjít vstříc všem zájemcům o ruský jazyk a zabezpečit
vytvoření a naplnění kvalitních studijních skupin.
První ročník navštěvují začátečníci a také jej mohou opakovat méně pokročilí ţáci, aby
jim bylo umoţněno učební látku dokonale zvládnout a aby se nestali brzdou pro pokročilejší
spoluţáky.
Také druhý ročník (pro pokročilé) mohou ţáci podle svých potřeb a moţností opakovat.
Podle vyspělosti skupiny 2. ročníku můţe být učivo rozšiřováno o další slovní zásobu
a potřebné fráze. Tematické celky mohou být doplněny a rozšířeny o tyto oblasti:
 popis bytu, domu a okolí bydliště;
 orientace na staveništi;
 současná móda mladých;
 počasí a klimatické změny;
 charakteristika rodného města;
 jednoduchý formální dopis.
Ve výuce ruského jazyka jsou hodnoceny komplexní řečové dovednosti ţáků a ověřovány
znalosti jednotlivých jazykových prostředků. Hodnocení výsledků ţáků je průběţné, souborné
a závěrečné.
239
Ruský jazyk
Ţáci jsou zkoušeni buďto ústně nebo písemně, píší diktáty a pravopisná cvičení, účastní
se situačních komunikačních her a soutěţí.
Dvakrát ročně píší ţáci obou ročníků test ověřující jejich jazykové znalosti (gramatiku,
poslech a porozumění čtenému textu). Tyto dvě písemné práce jsou povaţovány za
klíčové. Jsou hodnoceny známkami v rozsahu od 1 do 5.
Hodnocení průběţné práce a znalostí ţáků se provádí kaţdou vyučovací hodinu,
a to slovně nebo klasifikací. Hodnotí se ústní projev ţáka, testové úlohy, práce na projektech
i domácí práce.
(se stručnou odpovědí). K hodnocení testů slouţí bodová tabulka vycházející z Katalogu
poţadavků k maturitní zkoušce (zpracoval Cermat).
Hodnocení ústního projevu probíhá jak klasickou formou – tedy vyučující hodnotí sám
– slovně nebo klasifikací, tak způsobem kolektivního hodnocení, pomocí soutěţí nebo
sebehodnocením. K poslednímu způsobu hodnocení ţáci vyuţívají Evropské jazykové
portfolio, coţ jim umoţňuje pravidelně a přehledně sledovat vlastní úroveň zvládnutí jazyka.
Občan v demokratické společnosti: Výuka kaţdého cizího jazyka formuje ţáka díky
velkému prostoru pro seznámení s kulturním zázemím cizích zemí a moţnosti vyuţívat
jazykových prostředků k vyjádření pocitů a názorů. Ţáci jsou schopni uváţlivě přijímat
názory na určitý politický problém, odmítají projevy xenofobie a rasové nesnášenlivosti
a jsou hrdi na minulost, kulturní hodnoty a tradice našeho národa. Znalost dalšího cizího
jazyka vede k vytváření pozitivního vztahu k jazykům etnických skupin ţijících na
našem území.
Člověk a svět práce: Ţák se také naučí plánovat a řídit své učební aktivity a umí volit
studijní literaturu a vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií. Docházka
do hodin nepovinného předmětu je navíc motivuje k dalšímu celoţivotnímu vzdělávání
a učení.
240
Ruský jazyk
Ročník: 1.
hodin týdně 2,
1.
Představování
1.1
1.2
1.3
1.4
Ţák:
je schopen zjistit jméno partnera a sám se představit;
dokáţe představit své známé a blízké a opravit chyby z neporozumění;
napsat a přečíst prvních 12 písmen ruské azbuky.
Učivo:
Dotazy a odpovědi, jak se kdo jmenuje
Základní poučení o přízvuku
Intonace
Vynechávání sponového slovesa „být“
2.
Seznamování



2.1
2.2
2.3
2.4
Ţák:
pouţívá vhodného pozdravu při setkání i loučení, rozlišuje formální a neformální
pozdrav;
dokáţe si telefonicky domluvit setkání;
svou schopnost číst ruskou azbuku rozšíří o dalších 12 písmen a znaků;
umí napočítat do 10 a oslovit známého i neznámého Člověka.
Učivo:
Pozdravy při seznamování a při loučení
Telefonický rozhovor: domluva setkání
Rozlišování přízvučných a nepřízvučných slabik
Číslovky 1–10 v 1. pádě, 1. pád podstatných jmen v oslovení
3.
Získávání základních informací







3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
3.8
3.9
Ţák:
zjistí věk a bydliště nového známého a zeptá se, kterým světovým jazykem přítel hovoří;
pozve přítele na návštěvu, pokud je sám pozván, umí vyjádřit poděkování nebo se
adekvátně omluvit;
zná význam jotovaných hlásek v ruštině a jiţ ovládá všechny znaky ruské abecedy.
Učivo:
Dotazy a odpovědi na věk, bydliště, znalosti
Pozvání na návštěvu
Poděkování, omluva
Posledních 7 písmen azbuky, pořadí azbuky
Poučení o funkci jotovaných písmen
Psaní záporu u sloves
Pravopis jmen příslušníků národů
Číslovky 11–20 v 1. pádě, spojení s druhým pádem čísla jednotného
Časování v přítomném čase
241
Ruský jazyk
4.
Na návštěvě
4.8
4.9
Ţák:
rozpozná nesprávný či neznámý výraz a zeptá se na jeho význam;
snaţí se o správnou intonaci vět a správný slovní přízvuk;
v základním rozhovoru dokáţe nahradit jména správnými zájmeny a pouţívat známá
slovesa ve správných tvarech přítomného a omezeně i budoucího času.
Učivo:
Dotazy a odpovědi při telefonování
Vyjádření radosti a údivu
Odstraňování jazykových nedorozumění
Nepřízvučné „o“, „a“
Pohyblivý přízvuk u sloves
Intonace zvolacích a oznamovacích vět
Číslovky do 100, podstatná jména rodu muţského a ţenského v 1., 2. a 3. pádě čísla
jednotného
Osobní zájmena v 1. a 3. pádě
Budoucí čas
5.
Rodina



4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
4.7
5.4
5.5
Ţák:
komunikuje s partnerem na téma rodina, porozumí vyprávění jiných osob;
v otázce vhodně zdůrazní Klíčové slovo;
ve vyprávění nahrazuje podmět osobními zájmeny a dokáţe pohovořit o rodinách svých
známých;
dokáţe v textu najít informace o známých ruských osobnostech a představit je ostatním.
Učivo:
Dotazy a odpovědi na téma rodina, kdo kde pracuje a kdo kým chce být
Nepřízvučné „e“, změny intonace otázek podle jejich smyslu
Osobní zájmena v 1.–4. pádě, přivlastňovací zájmena v 1. pádě jednotného a mnoţného
čísla
6. pád jednotného čísla podstatných jmen
Známí představitelé ruského kulturního a vědeckého ţivota
6.
Pozvání do kina nebo divadla




5.1
5.2
5.3




6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
Ţák:
je schopen pozvat známého do divadla, vhodně poděkovat, případně zdvořile pozvání
odmítnout;
zjišťuje zájmy svých spoluţáků a pohovoří o svých pravidelných oblíbených činnostech;
shrne své znalosti o časování sloves a odvodí rozdíly mezi 1. a 2. časováním;
v neznámém textu najde základní informace.
Učivo:
Pozvání do kina, divadla apod., poděkování za pozvání, odmítnutí s vyjádřením
politování
Dotazy na oblíbené činnosti
Pohyblivý přízvuk sloves v přítomném čase
Rozdíly ve výslovnosti ruského „l“
Výslovnost zvratných sloves
242
Ruský jazyk
6.6 1. a 2. časování, časování sloves se změnou kmenové souhlásky
6.7 Kdo byli Boris Pasternak a Bulat Okudţava
7.




7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
Návštěva divadelního představení
Ţák:
umí si koupit lístek na konkrétní divadelní představení;
dokáţe popsat své dojmy z divadelního představení;
napíše krátkou odpověď na seznamovací inzerát;
uvědomuje si rozdíly ve výslovnosti souhlásek v ruském a českém jazyce.
Učivo:
Konverzace u divadelní pokladny
Vyjadřování dojmů z divadelního představení
Psaní adresy, odpověď na seznamovací inzerát
Výslovnost párových měkkých a tvrdých souhlásek
Řadové číslovky: vyjadřování data
Skloňování osobních zájmen
Ročník: 2.
hodin týdně 2,
34 týdnů, celkem 68hodin
1.
Škola, zápis do jazykového kurzu
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
Ţák:
dokáţe se zapsat do jazykového kurzu v rusky mluvícím prostředí;
vysvětlí umístění učeben a kabinetů ve školní budově;
zeptá se na rozvrh hodin a seznámí tazatele se svým;
rozezná a správně uplatní rozdíly mezi tykáním a vykáním.
Učivo:
Dotazy a odpovědi při zápisu do jazykového kurzu
Orientace ve školní budově
Dotazy a odpovědi o studiu, o předmětech, o známkách a rozvrhu hodin
Výslovnost ruských souhlásek „ţ“, „š“ a „c“
Pohyblivý přízvuk slovesa „být“ v minulém čase
Vyjádření vykání
Skloňování zájmen „kdo“, „co“
2.
Nakupování





Ţák:
umí si pomocí základních frází vybrat a koupit poţadované zboţí;
podle plánku najde cestu a vybere si vhodný dopravní prostředek;
procvičí další rozdíly v přízvuku a výslovnosti v českém a ruském jazyce;
dokáţe popsat a do plánku Moskvy zakreslit zajímavá místa;
umí vysvětlit a popsat cestu.




243
Ruský jazyk
2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
Učivo:
Dotazy a odpovědi při nakupování
Dotazy a odpovědi týkající se orientace ve městě
Výslovnost předloţkových spojení
Další slovesa s pohyblivým přízvukem
Texty o Moskvě, hlavním městě Ruska
3.
Návštěva Petrohradu
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
Ţák:
je schopen vyjádřit moţnost a nemoţnost určitého děje a také činnost zakázat;
popíše, co je příčinou problému;
zdůvodní nesklonnost některých podstatných jmen;
vypráví spoluţákům o svých dojmech z prohlídky města;
seznámí se s turisticky nejatraktivnějšími místy Petrohradu a Prahy a popíše jejich
fotografie.
Učivo:
Vyjádření moţnosti, nemoţnosti a zákazu
Vyjádření příčiny
Vyjádření dojmů z prohlídky města
Nesklonná podstatná jména
Zajímavá místa Petrohradu a Prahy
4.
Konkurz





4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
Ţák:
umí zjistit identitu na základě dotazů o vzhledu;
zjistí, kdo je komu podobný v rodině;
správně vyplní dotazník;
vhodně vyuţívá modální slovesa v rozhovoru;
vypráví obsah nejznámějšího díla A. S. Puškina (Evţen Oněgin).
Učivo:
Dotazy a odpovědi, jak kdo vypadá, komu je kdo podobný, jak se obléká
Vyplňování dotazníku
Datum
Vyjádření významů: je třeba, musí se, musím, mám, nesmí se, nesmím, je moţno
A. S. Puškin: Evţen Oněgin
5.
Charakterové vlastnosti








5.1
5.2
5.3
5.4
Ţák:
hodnotí kladné a záporné charakterové vlastnosti;
dokáţe vyjádřit lítost a omluvit své jednání;
v hovoru pouţívá přídavná jména, která mu pomohou vyjádřit názor na základní volní
lidské vlastnosti.
Učivo:
Vyjadřování názorů na osobní vlastnosti lidí
Vyjadřování omluvy a politování
Psaní data v dopise
Slovesné vazby odlišné od češtiny
244
Ruský jazyk
5.5 Popis vlastních charakterových vlastností a vlastností přítele
6.
Cestování
6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
Ţák:
umí popsat cestu přírodou;
vyjádří svůj názor na důleţitost pěkného počasí během cestování a pohovoří
o nepříznivých povětrnostních podmínkách;
dokáţe přesně časově vymezit schůzku, začátek cesty;
pro popis přírody a povětrnostních jevů vyuţívá vhodných přídavných jmen;
popíše své obavy z poškozování ţivotního prostředí;
rozšíří své znalosti ruské literatury o dílo M. J. Lermontova.
Učivo:
Situace při turistice a cestování
Vyjadřování časových údajů, datum a letopočet, hodiny
Vyjadřování názorů na ţivotní prostředí
Skloňování přídavných jmen podle měkkého vzoru
Úryvek z Lermontovova románu Hrdina naší doby
7.
Ubytování a stravování











7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
Ţák:
během modelové situace si zakoupí letenku (jízdenku) a projde celní a pasovou kontrolou;
umí se zeptat na umístění a vybavení hotelového pokoje;
poţádá o jídelníček a vybere si jídlo dle vlastního výběru;
je schopen nakoupit základní potraviny;
vyjádří nespokojenost s ubytováním a jídlem.
Učivo:
Komunikace v různých situacích na letišti a na nádraţí při celní a pasové kontrole
Uvítání a ubytování hosta
Komunikace při stolování
Nákup potravin
Vyjádření podmínky
Tvoření rozkazovacího způsobu
245
Výuka sportu a pohybových aktivit rozvíjí poznatky získané v základním a středním
vzdělávání. Sport a pohybové aktivity působí na tělesný a pohybový vývoj člověka, upevňují
jeho zdraví, zvyšují tělesnou zdatnost a pohybovou výkonnost, rozšiřují základní teoretické
a praktické tělovýchovné vzdělání, utváří trvalý vztah člověka k pohybové aktivitě. Vedou
ţáky k tomu, aby znali potřeby svého těla a rozuměli tomu, jak působí výţiva, ţivotní
prostředí, pohybové aktivity, stres, jednostranné činnosti, disharmonické mezilidské vztahy
a jiné vlivy na zdraví. Důraz se klade na výchovu proti závislostem (alkohol, tabákové
výrobky, drogy, doplňky výţivy, hrací automaty, Internet, počítačové hry aj.), proti médii
vnucovanému ideálu tělesné krásy mladých lidí a na výchovu k odpovědnému přístupu
k sexu.
Ve sportu a pohybových aktivitách se usiluje zejména o výchovu a vzdělávání
pro celoţivotní provádění pohybových aktivit a rozvoj pozitivních vlastností osobnosti
na základě dobrovolnosti a samostatnosti. Ţáci jsou vedeni k pravidelnému provádění
pohybových činností, jsou jim vytvářeny podmínky k proţívání pohybu a sportovního výkonu,
ke kompenzování negativních vlivů způsobu ţivota a k čestné spolupráci při společných
aktivitách a soutěţích. Předmět sport a pohybové aktivity zdůrazňuje aktivní roli ţáka při
provádění a zapojování do výběru pohybových aktivit a do rozhodovacích procesů řízení
příslušných aktivit.
Přínos předmětu k rozvoji klíčových kompetencí směřuje k tomu, aby ţáci:










váţili si zdraví jako jedné z prvořadých hodnot, cílevědomě ho chránili a rozpoznali, co
jejich tělesné a duševní zdraví ohroţuje;
preferovali takový způsob ţivota, aby byly zdraví ohroţující návyky, činnosti a situace
co nejvíce eliminovány;
pojímali zdraví a tělesnou zdatnost jako hodnoty potřebné ke kvalitnímu proţívání ţivota
a znali prostředky slouţící k ochraně zdraví, zvyšování tělesné zdatnosti a kultivaci
pohybového projevu;
dovedli připravit a provádět tělesná cvičení a pohybové aktivity s cílem pozitivně působit
na zdravotní stav organismu;
pociťovali radost a uspokojení z prováděné tělesné činnosti;
rozhodovali podle zásad fair play, dodrţovali pravidla pohybových činností a sportů;
kontrolovali a ovládali své jednání, chovali se odpovědně v zařízeních tělesné výchovy
a sportu a při pohybových činnostech vůbec;
preferovali pravidelné provádění pohybových aktivit v denním reţimu;
jednali odpovědně nejen ve vlastním zájmu, ale i v rámci druţstva, uměli komunikovat
a spolupracovat s ostatními členy druţstva (týmová spolupráce);
respektovali v sociálním styku jiné lidi, snaţili se o empatii a uměli se v náleţitých
mezích prosazovat, dokázali překonávat překáţky a zátěţové situace.
246
Sport a pohybové aktivity usilují o vhodný pohybový reţim ţáků (rozloţení pohybové
aktivity během dne, týdne, roku) – ovlivňují způsob a kvalitu ţivota ţáků. Dále je ţádoucí
neomezovat se pouze na teoretické vědomosti či technické zvládání pohybových činností, ale
poskytovat ţákům emocionální proţívání radosti z pohybu, objevování skrytých moţností
a úspěch.
Učivo je uspořádáno z obsahového hlediska do tematických celků, které vycházejí
z materiálních a organizačních podmínek školy, nabídky moţností pohybových aktivit v okolí
a zájmu ţáků. Převaţovat by měly takové pohybové aktivity, které kompenzují neţádoucí
důsledky jednostranné duševní zátěţe a které lze provádět na rekreační úrovni co moţná
nejdéle. Seznámit by se měli ţáci i s nově vznikajícími populárními a prospěšnými formami
způsobu aktivního trávení volného času.
4. ročník
1.
2.
3.
4.
Sportovní hry
Kondiční posilování
Cykloturistika, běh na lyţích a orientace v přírodě
Ostatní pohybové a sportovní aktivity
Pojetí výuky
Základní organizační jednotkou volitelného nepovinného předmětu sport a pohybové
aktivity je vyučovací hodina v rozsahu 45 minut, pokud by ovšem organizační moţnosti
školy dovolily, ideální by bylo sloučení 2 vyučovacích hodin. U vybraných pohybových
aktivit, například formy výletu, lze výuku realizovat spojením několika organizačních
jednotek. Kaţdá organizační jednotka můţe být relativně uzavřeným a samostatným
celkem, zároveň můţe úzce navazovat na jednotky předcházející i následující. Volitelné
nepovinné sportovní činnosti a pohybové aktivity jsou ţákům nabízeny na základě jejich
zájmu, věku, moţností školy a regionu.
Ve sportu a pohybových aktivitách lze hodnocení charakterizovat jako proces
soustavného poznávání, pozorování a posuzování ţáka, zaloţený na zjišťování,
zaznamenávání, posuzování a hodnocení úrovně jeho osobnosti. Důraz by měl být kladen
na aktivní účast ţáka ve vyučovacích jednotkách, zejména na proţitek a emocionálnost
z jednotlivých pohybových aktivit. Jelikoţ se jedná o volitelný nepovinný předmět,
předpokládá se dobrovolnost ve výběru, určitá vstupní úroveň ţáků a zodpovědnost v plnění
případných poţadavků a kritérií. Nejčastěji pouţívané metody a prostředky hodnocení
zahrnují klasifikaci nebo slovní hodnocení, povzbuzení a pozorování. Hodnocení můţeme
realizovat ve vyučování tělesné výchovy také pomocí souhlasných, či nesouhlasných gest,
mimikou, resp. výrazem tváře.
Hodnocení je zaloţeno na těchto základních ukazatelích:
1. Prezentace části pravidel, technicko-taktických dat vybraného sportu nebo pohybové
aktivity.
2. Popis vybrané herní činnosti, herní kombinace, herního systému sportu, pohybové
aktivity.
247
3. Spoluúčast při přípravě a organizaci turnaje, zajištění moţností pohybových aktivit
v regionu.
4. Aktivní zvládnutí základů vybraných pohybových aktivit.
5. Aktivní zvládnutí technicko-taktických dat ve vybraných sportovních odvětvích.
Člověk a ţivotní prostředí: Sport a pohybové aktivity vedou ţáka k odpovědnosti
za uchování přírodního prostředí, k vytváření hodnot a postojů ve vztahu k ţivotnímu
prostředí. Přispívají k informovanosti v oblasti ekologie člověka (vliv prostředí na lidské
zdraví, problematika drog, vývoj člověka, ţivotospráva, hodnotová orientace člověka
a mezilidských vztahů pro celkový ţivotní styl jedince a společnosti). Učí jednat hospodárně
a efektivně nejen z hlediska ekonomiky, ale i z hlediska ekologie.
Občan v demokratické společnosti: Ţáci jsou ve výuce vedeni k tomu, aby měli vhodnou
míru sebevědomí a schopnosti morálního úsudku, dokázali si odpovědět na základní
existenční otázky, hledali kompromisy a byli kriticky tolerantní, odolávali myšlenkové
manipulaci, dovedli jednat s lidmi, angaţovali se ve prospěch jiných lidí, dokázali na sebe vzít
riziko zodpovědnosti. Realizace tohoto průřezového tématu předpokládá vytvořit
demokratické klima školy, tj. budovat kvalitní vztahy mezi pedagogy a ţáky zaloţené
na pravidlech, zodpovědnosti a důvěře, a plánovat činnost ţáků i mimo vyučování.
Člověk a svět práce: Sport a pohybové aktivity rozvíjí schopnost komunikovat a jednat,
učí ţáky analyzovat a vyhodnocovat situace a rozhodovat. Vedou k zajištění bezpečnosti
práce a ochrany zdraví. Přispívají k zajištění optimálního zdravotního stavu a kompenzaci
negativních důsledků jednostranné pracovní zátěţe.
Informační a komunikační technologie: Digitálním zpracováním výsledků pohybových
aktivit lze přispět k větší přehlednosti jednotlivých výkonů ţáků. Takto vytvořené hodnocení
je více transparentní. Vyuţitím audiovizuální techniky lze snadněji provést korekci
negativních návyků při provádění pohybových aktivit v rámci hodin tělesné výchovy. Pro
účelné uplatnění v praxi je důleţité naučit ţáky vyhledávat potřebné informace a pracovat
s nimi.
248
Ročník: 1.
hodin týdně 1,
1.
Sportovní hry
1.1
1.2
1.3
1.4
Ţák:
posoudí účinky pohybových činností a sportovních her na psychiku Člověka a lidské tělo;
popíše vliv fyzického a psychického zatíţení na lidský organismus;
na příkladech uvede, jak můţe kompenzovat neţádoucí důsledky duševní práce
a sedavého způsobu zaměstnání ;
volí sportovní vybavení (výstroj a výzbroj) odpovídající příslušné činnosti a okolním
podmínkám (zařízení, hygiena, bezpečnost, klimatické podmínky);
udrţuje a ošetřuje sportovní vybavení;
komunikuje při pohybových činnostech a sportovních hrách – dodrţuje smluvené signály a
vhodně pouţívá odbornou terminologii;
organizuje turnaje a soutěţe a zpracuje k tomu jednoduchou dokumentaci;
rozhoduje, zapisuje a sleduje výkony jednotlivců nebo týmu;
participuje na týmových herních činnostech druţstva;
rozliší jednání fair play od nesportovního jednání;
uplatňuje techniku a základy taktiky ve vybraných sportovních odvětvích.
Učivo:
Basketbal, streetbal
Volejbal, beachvolejbal
Fotbal, futsal
Florbal
2.
Kondiční posilování











2.1
Ţák:
popíše stavbu a funkci lidského organismu jako celku;
zdůvodní význam zdravého ţivotního stylu;
orientuje se v zásadách zdravé výţivy a v jejich alternativních směrech;
sestaví soubory cvičení pro tělesnou a duševní relaxaci;
sestaví kondiční program osobního rozvoje;
rozvíjí svalovou sílu, silovou vytrvalost;
ovládá kompenzační cvičení k regeneraci tělesných a duševních sil, ovládá způsoby
relaxace.
Učivo:
Kondiční posilování, strečing, relaxace
3.
Cykloturistika, běh na lyţích a orientace v přírodě



Ţák:
dovede pouţívat mapu, orientovat se podle ní v terénu a přírodě;
v praxi se chová podle dopravních a jiných předpisů;
pohybuje se a překoná vzdálenosti v zimním terénu na běţeckých lyţích;







249



připraví prostředky k plánované sportovní a pohybové činnosti;
připraví a zrealizuje pohybovou činnost nejen pro sebe, ale i pro skupinu;
volí sportovní výstroj a výzbroj odpovídající příslušné činnosti okolním klimatickým
a jiným podmínkám;

adaptuje se na případné nepříznivé povětrnostní a jiné podmínky;

podřídí se zájmům a potřebám skupiny a pracuje efektivně pro její zájem;

dokáţe se adaptovat na nároky spojené se zvýšeným tělesným a psychickým zatíţením;

reaguje přiměřeně v případných náročných krizových situacích;

dokáţe proţívat emoce, vnímá krásu pohybu, prostředí a lidských vztahů.
Učivo:
3.1 Cykloturistika – výlet
3.2 Běh na lyţích – výlet
3.3 Orientační běh
4.







4.1
4.2
4.3
4.4
Ostatní pohybové a sportovní aktivity
Ţák:
adaptuje se na vodní prostředí, uplave určitou vzdálenost, vyuţívá vodní prostředí
k relaxaci a regeneraci;
pohybuje se na bruslích a překoná podle své úrovně určitou vzdálenost;
dokáţe překonat silou a technikou překáţky, dodrţuje smluvené signály, spolupracuje,
rozvíjí svalovou sílu, koordinaci, obratnost, zodpovědnost, odvahu;
aktivně zvládne základy dalších ve školním prostředí obtíţně realizovatelných pohybových
a sportovních aktivit;
vnímá krásu pohybu, prostředí a lidských vztahů;
proţívá emoce, dokáţe pouţít morálně volní vlastnosti;
chápe sport a pohybové aktivity jako nedílnou součást ţivota moderního Člověka.
Učivo:
Plavání
Bruslení, inline bruslení
Horolezectví, lezení na umělé stěně, bouldering, lanové centrum
Squash aj.
250

Školní vzdělávací program 78-42

Transkript

Podobné dokumenty

Školní vzdělávací program Technické lyceum - stav

PDF k vytištění (9str. A4)

Teze

Dřevařská a nábytkářská výroba

Školní vzdělávací program Geodézie - stav

Školní vzdělávací program ...zde

Technologický předpis Baumit Tepelně izolační systémy

Evidenční list objektu v území městské památkové

Do Evropy hrou - Mládež v akci

školní vzdělávací program - SŠZE a SOU CHKT Kostelec nad Orlicí

zde - numismatika.cz

školní vzdělávací program - Střední průmyslová škola Zlín

ekonomické lyceum - Obchodní akademie Pelhřimov