Casopis2009_3oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava

Transkript

Školní rok 2008/2009
3. číslo
Z OBSAHU: Dětství učitelů, rozhovor s prodavačem v bufetu,
život v naší škole,
povídky a básničky, příloha Chaosek
1
CO SE DĚJE VE ŠKOLE /ZPRÁVY/
Rekonstrukce pavilonu tělocvičen
Ve středu 4. března jsme dělaly rozhovor s paní ředitelkou
ohledně oprav kolem tělocvičen a haly. Paní ředitelka nás
s úsměvem přivítala a zodpověděla všechny dotazy.
Tělocvičny jsou všechny tři vymalovány asi po 17 letech.
Vymalují se všechny kabinety, šatny a chodby kolem
tělocvičen a haly. Chodba u haly bude vymalována žlutě,
chodba s poháry (u tělocvičen) bude zeleně. Kompletně se
také opravovala WC.
Po vymalování chodeb a šaten (u tělocvičen) se budou
všechny stěny obkládat. Celková oprava stojí přibližně 500
– 600 tisíc korun. Oprava WC stojí přibližně 250 tisíc,
vymalování chodeb a šaten 180 tisíc a obložení dřevem 200 tisíc korun.
Paní ředitelka dodala, že by byla velmi ráda, kdyby si toho žáci vážili, když to stálo tolik
peněz.
Lenka Bubáková, Monika Bartošová a Nikol Skórová, všechny 7.C
Hostíme budoucí učitele
Po jarních prázdninách mnohé učitele a žáky čekalo překvapení v podobě studentů
Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, kteří k nám budou chodit se svými vedoucími
v rámci své pedagogické praxe na tak zvané náslechy až do poloviny dubna.
Kromě seznamování s chodem školy, výzdobou je především zajímají metody práce, které
se v současnosti nejvíce užívají v souladu se změnami a modernizací školství i s plněním
školního vzdělávacího programu.
Z prvních ohlasů se jim naše škola líbí, a to co se týče vzhledu, vybavenosti, ale i velkého
množství aktivit, kterými se můžeme právem pochlubit.
Přála bych si, aby si odnesli co nejvíce hezkých
zážitků a poznatků z naší školy i chuť do
pedagogické práce, na kterou se zodpovědně a se
zájmem připravují.
Zároveň velice oceňuji všechny vyučující, kteří se
těmto studentům věnují.
Vlasta Krmášková, zástupkyně ředitele
2
Vládce Tutanchamon
Výstava Tutanchamonova hrobu
Ve středu dne 4. března jsme byli na prohlídce
Tutanchamonova hrobu v Brně.
Akci zorganizovala paní učitelka Krmášková.
Do Brna jsme jeli se třemi školami autobusem a
cesta
trvala
dvě
a
půl
hodiny.
Hned jak jsme vstoupili do místnosti, tak nás oslnila
socha Tutanchamona. Poté jsme vstoupili do sálu,
kde se nacházela tří plátna a každé promítalo film o
jiném
králi.
Když jsme zhlédli tři filmy, postoupili jsme do
dalšího sálu, kde se nacházelo obrovské plátno. V sále jsme se dozvěděli o životě mladého
archeologa, který se snažil najít celý život hrob nejslavnějšího faraona Tutanchamona.
Po zhlédnutí filmu jsme postoupili do další místnosti, kde se nacházely různé hračky a sochy,
různé pozlacené šperky po faraonovi. Hodně nás zaujalo, že Tutanchamon ležel pohřbený
ve čtyřech sarkofázích, které byly v následující místnosti rozloženy. Vedle jeho hrobů se
nacházely různé věci, například postel, sošky (zlaté) a šperky. V další místnosti byla obrovská
zlatá maska, kterou měl Tutanchamon na svém obličeji a na kterou byla taky uspořádaná
soutěž „Kolik může vážit maska Tutanchamona?“ Vítěz vyhraje pobyt v Egyptě pro dvě
osoby.
Ale zpět k výstavě. V následujících místnostech se nacházely různé zbraně, šperky, hračky,
nábytek, jeho zlatý vůz a vlastní žezlo. Poté byla místnost ze suvenýry, kde bylo možné si
například koupit sošky a trička.
Po skončení výstavy jsme jeli do centra Brna, kde jsme si prohlídli kostel Petrov, Starou
radnici s pověstným brněnským drakem (v současnosti poničeným vandaly), viděli jsme také
budovu kapucínského kláštera. Cestou domů jsme byli upozorněni na významné zeměpisné,
přírodní a kulturně historické zajímavosti.
Jakub Peňáz a Tomáš Podešva, oba 7.C
Zpívali jsme anglicky
Ve škole proběhla anglická pěvecká soutěž. Konala se 5.
března v hudebně na druhém stupni. Přihlásili se žáci šestých a
sedmých tříd. Soutěžili jak holky, tak také kluci. Všichni byli
velmi nervózní a některým se klepal hlas. V porotě byly paní
učitelky Frištenská, Jenčová a Franioková.
Na soutěž se přišli podívat žáci v hojném počtu, byli to
převážně deváťáci.
Na prvním místě se umístili kluci ze 7.A Filip Kudělka a
Ondřej Florčik. Zazpívali písničku z filmu Snowboarďáci.
Porota udělila také 2. místo holkám Miriam Kuncové, Tině
Nguyen a Danieli Mertové ze 7.B
Daniela Mertová a Tina Nguyen, obě 7.B
3
Matematická a zeměpisná olympiáda
Dne 3.března se konala matematická pythagoriáda Soutěž se
konala ve školní jídelně a dohlížela tam paní učitelka Soňa
Vachtová.
Pokud jste na ni chtěli jít, museli jste ovládat logické a
prostorové myšlení. Vaším úkolem bylo odpovědět správně
alespoň na devět otázek z 15. Otázky byly celkem dost těžké.
Byly tam otázky jako například: udělej z 11 shodných úseček
11 čtverců anebo na nádraží bylo 10 hl vody, odečti 1/4 hl a
potom 2/5 hl. Kolik zbylo?
Další den, tedy 4.března se konala zeměpisná olympiáda.
Byla rozdělená na práci s atlasem (u 7. tříd) a práci bez i
s atlasem (8., 9. třídy). Tato olympiády byla mnohem snazší než matematická (jak pro koho),
ale za to měla mnohem náročnější podmínky pro postup do dalšího kola, protože prošel
jenom ten, který měl nejlepší hodnocení.
Sedmáci měli práci zaměřenou na Afriku a Ameriku a zbytek na Evropu. Tuto olympiádu
pořádala paní učitelka Pavla Bačovicová s Marií Kaperovou.
Petr Valsa a Michal Pytlík, oba 7.C
Třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy – změna? Pro nás ne!
Do 30.12. loňského roku měly třídy v naší
škole s rozšířenou výukou tělesné výchovy
statut sportovních tříd, zřizovaných a
dotovaných MŠMT spolu s jednotlivými
sportovními svazy. Od ledna 2009 na
základě rozhodnutí MŠMT dnes tyto třídy
pracují
pod
Sportovními
centry
jednotlivých sportovních svazů a školy tak
opět mají pouze rozšířenou výuku tělesné
výchovy.
V naší škole i nadále zůstává spolupráce
basketbalového svazu i atletického
svazu, včetně zastoupení svazových trenérů. Úroveň spolupráce je stejná, jako byla, změnil
se pouze název – Sportovní centrum.
Vznikla tak dvě nezávislá, ale přece částečně spolupracující centra: Sportovní centrum – to
sdružuje Soukromou basketbalovou školu dívek, basketbalový klub SNAKES a atletiku
SSK Vítkovice a Centrum sportu – to má pod sebou všechny zájmové sportovní kroužky
školy.
Věra Helebrantová,
ředitelka školy
4
Úspěšnost školy v žádostech o dotace
V letech 2005 – 2008 škola podávala kolem 30 žádostí o
dotace vyhlašované Magistrátem města Ostravy, Krajským
úřadem Moravskoslezského kraje, Nadací OKD, Nadací
Partnerství, Nadací ČEZ, Nadací Duhová energie,
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.
Samozřejmě ne všechny žádosti byly úspěšné a prošly
výběrovým řízením, ale i takto získala škola od těchto partnerů nemalou částku - celkem
635 000 Kč. Z toho byl jen 348 000 Kč dotován sport v naší základní i mateřské škole, což
svědčí o dobré práci všech zúčastněných při rozvíjení zdravého životního stylu a prevenci
před patologickými jevy u dětí MŠ i žáků školy, ve které jsou třídy s rozšířenou výukou
tělesné výchovy a kde také velmi dobře pracuje Centrum sportu.
Částka přispěla také školní družině na aktivity v rámci její náplně i rozšířené činnosti v
zájmových útvarech.
Jaká bude celková částka dotací pro tento rok, ještě nevíme, zatím máme potvrzenou jednu u
Nadace OKD pro tvorbu Školních televizních novin ve výši 70 000 Kč.
Kromě těchto žádostí školy byly podávány také žádosti prostřednictvím občanského sdružení
CVIK pracujícího při škole, a to hlavně na adresu našeho zřizovatele, neboť škola svým
jménem o tyto dotace žádat nemůže. I zde byly získávány sice menší finanční prostředky, ale i
tyto nám pomáhaly hlavně při organizování školních akcí – např. Den Země, Den Vody, při
spolupráci s partnerskými školami v zahraničí, při pořádání výstavek, pořádání akcí v MŠ
apod.
Věra Helebrantová,
ředitelka školy
Pěvecká soutěž pro 1. stupeň
Ve třídě paní učitelky Ritzové se ve středu 28.
ledna konala pěvecká soutěž. Na porotu si
zahrály paní učitelky Renata Rymelová, Jarmila
Šnapková a Stanislava Ritzová a žačky z 9.B
Nikol Kotalová a Jana Rössnerová. Jako host tam
byla i paní učitelka a zástupkyně pro první stupeň
Jana Krejčí. Soutěže se zúčastnilo celkem 49 dětí
ve dvou kategoriích:. 1. kategorie - 1. a 2. třídy a
2. kategorie - 3. až 5. třídy.
Písně byly velmi rozmanité. Objevily se tam
písně lidové, ukolébavky, krátké písně, písně z filmů, moderní písničky.
U některých písní byly i taneční doprovody.
Vyslechla jsem si jednu ze soutěžících - Vendulu Hrubou - hned poté, co odzpívala píseň od
Evy Farny Měls mě vůbec rád.
„Jak se Ti zpívalo?“ zeptala jsem jako první.
„A jo, dobře, ale ze začátku jsem měla strašnou trému!“ vypověděla ještě zadýchaná.
„Vendy, jaký je tvůj tip na nej píseň z 1. kategorie?“
5
„Mně se nejvíce asi líbily tři citrónky,“ dodala se smíchem.
Umístění a ocenění
1. kategorie 1. Michal Chudý, 1.B
2. Kristýna Vaňáková, 2.B
Jaroslav Hrušínský, 1.B
3. Dominik Nedveis, 1.A
Zvláštní ocenění bylo uděleno Hance Huong. Nastoupila k nám v září
2008, neuměla ani slovo česky a na pěvecké soutěži zpívala celou českou
píseň.
2. kategorie 1. Nicole Moravcová, 3.B
2. Kristýna Maťugová, 3.A
Michaela Bodnárová, 5.C
3. Veronika Kašíková, 4.A
Zvláštní ocenění bylo uděleno Michalu Raškovi ze 4.B a Martině Tesaříkové z téže třídy.
Veronika Skřičková, 7.B
Děti z prvního stupně si zahrály na čerty, anděly a Mikuláše
Děti z prvního stupně se už nemohly dočkat dne, kdy půjdou
postrašit ostatní děti z prvních, druhých, třetích a čtvrtých
tříd. 5. prosince se děti z 5.A převlékly za čerty, anděly a
Mikuláše.
Paní učitelka Šelleová se přiznala, že vždy dělala čerta ona,
ale tento rok si myslí, že je už na to moc stará, a proto tímto
úkolem pověřila své žáky. Mezi anděly nebyla jen děvčata, ale
překvapivě i chlapci. Vojta Neuwirth a Filip Hampl se tohoto
úkolu ujali s radostí.
Děti byly i popřát paní ředitelce, paní zástupkyni a kuchařkám,
kterým poděkovaly za dobrá jídla ve školní jídelně.
„Byla jsem moc nervózní,“ svěřila se Katka Martová, která se
převlékla za čerta.
Andrea Fešarová sice nebyla nervózní, ale bála se, že ji žáci poznají.
Nejtěžší práci měl ale Jirka Šesták, který do poslední chvíle nevěděl, že bude Mikuláš.
„Bylo to pro mě veliké překvapení, protože původnímu Mikuláši se v pračce srazil kostým a
vypadal jako anděl, a ne jako Mikuláš. Proto mě paní učitelka poprosila, jestli bych se role
Mikuláše nemohl ujmout já,“ vysvětlil Jirka.
Jana Vašutová, která si zahrála anděla, si stěžovala na bolesti zápěstí, neboť celou dobu
zvonila se zvonkem.
Ale celá akce probíhala moc dobře a děti byly nadšené.
Lucie Kalová a Klára Kantorová, obě 7.C
6
Literární soutěže na 2. stupni
Hned několika literárních soutěží se v těchto dnech účastní naši žáci z druhého stupně.
Témata, která organizátoři zadali, jsou mnohdy velmi náročná a těžko uchopitelná: „Já a
válka“, „Cesta do světa“, „Máme rádi zvířata?“ nebo „Škola snů – dílna lidskosti“. Žáci
tato témata zpracovávají většinou jako úvahy, ale dívky z osmého ročníku se rozhodly i pro
poezii.
V jiné literární soutěži mohou žáci psát dopis autorovi své oblíbené knihy. Můžou na to být i
tři – všichni si přečtou stejnou knížku a společně pak napíší dopis.
Vyhodnocení soutěží je většinou na konci školního roku, budeme vás informovat.
Redakce
Školní Kasparov
Tomáš Martínek z 2.B má talent na šachy. Každé úterý odpoledne
chodí do školního kroužku a trénuje taky doma na počítači. Účastní
se i turnajů, na nichž už zaznamenal první úspěchy – vyhrál turnaj
v ZŠ Klimkovice ve své kategorii do 10 let.
„Porazil jsem čtyři soupeře, i když byli starší než já a v jednom
zápase jsem přišel o koně. Dostal jsem zlatou medaili a modré auto,“
říká zamyšlený klučina.
„Moje oblíbená strategie je „vidlička“ – hra s vysunutou věží a
dámou,“ prozrazuje Tomáš, který by se chtěl šachu věnovat i
v budoucnosti.
Redakce
Lucie Sajbotová ze 4. třídy
mezi pěti největšími dětskými talenty v republice!
Roztancovávala se s legendárním baletním mistrem
Vlastimilem Harapesem
Lucka Sajbotová ze 4.A dosáhla úžasného úspěchu. V soutěži
Princezna české pohádky se umístila na celkovém pátém místě, a to
z více než 1 400 soutěžících z celé republiky. Z Ostravy byla jediná.
Soutěž určená pro děti talentované na přednes a pohyb se konala ve
třech kolech od června do prosince 2008 v pražské Lucerně a hotelu
Duo. Patronem byl režisér Zdeněk Troška.
Lucka se postupně probojovávala jednotlivými koly, která zahrnovala pohovor s porotou,
tanec, malování i výrobu kostýmu vybrané pohádkové postavy.
Naše žákyně si jako jediná ze soutěžících nevybrala princeznu, ale rozhodla se vystoupit jako
ježibaba.
7
„Pro tuto postavu jsem se rozhodla, protože ráda křičím a mám takový nakřáplý hlas. Prostě
se to ke mně hodí,“ vysvětlila inteligentní, sebejistá blondýnka.
V rozhodujícím kole, kde se soutěžící snažili co nejvíce předvést,
Lucka zatančila před porotou, v níž byl například herec Jan
Přeučil, na píseň „Pod dubem, za dubem“.
„Všelijak jsem zvedala a křivila nohy, strašila a pronásledovala
děti. Porotě se to asi líbilo, protože si začali tu písničku
prozpěvovat,“ řekla Lucka.
Ve finále ji nejprve vybrali mezi 12 absolutních finalistů, mezi
nimiž stoupala ještě výš, až na celkové páté místo.
Odměněna byla Lucie i ve škole – dostala ředitelskou pochvalu
a velkého plyšáka.
Co může tento úspěch pro Lucii, která svůj talent už nyní
nezanedbává - osm let chodí do mažoretek, znamenat do
budoucna?
„Zdeněk Troška, který se zúčastnil finále, nám řekl, že dostal tipy od porotců na talentované
děti, které by mohly hrát třeba v nějaké jeho pohádce,“ prozradila Lucka.
„Do natáčení bych šla, třeba hned zítra,“ dodala dívka, která by se ráda věnovala umění –
psaní, zpěvu nebo právě herectví.
Redakce
Dokončujeme mezinárodní projekt Sokrates
Mezinárodní projekt Sokrates, na kterém naše
škola již tři roky pracuje, jde letos na jaře do
finále.
Co
všechno
nás
ještě
v projektu
spolufinancovaném Evropskou unií čeká?
Budeme dokončovat publikaci, která se bude
v několika tématech zabývat souvislostmi i
odlišnostmi mezi partnerským zeměmi – historickými událostmi, jazykem (vytvoříme
multijazykový slovníček základních výrazů i pojednání o příslovích), památkami
v UNESCO i slavnými lidmi naší země (např. Nobelovy ceny), odlišnostmi při slavení Vánoc
a Velikonoc, připravíme tipy na výlet v Ostravě i našem regionu.
V květnu navštívíme naše kolegy v polských Katovicích, kde bude celý projekt ukončen.
Spolu s pedagogy pojedou, stejně jako na všech předcházejících návštěvách ve Švédsku, Litvě
i Itálii, vybraní žáci, kteří tak budou mít příležitost poznat místní lidi a prostředí a také
komunikovat v cizím jazyce, hlavně anglicky.
Na konci školního roku ještě připravíme projektový den pro celý druhý stupeň, kde
připomeneme a shrneme smysl a průběh celého projektu.
Již nyní máme nápady na program dne: děti budou řešit kvízy s tématy o partnerských
zemích, budou mít k dispozici veškeré materiály, které jsme v rámci projektu doposud
vytvořili a shromáždili, k projektu nabídneme prezentace na počítači a spoustu dalšího.
Redakce
8
Naši žáci se učí poskytnout první pomoc
Místo učebnic obvazy a dlahy, místo paní učitelky
studentky zdravotní školy. Tak vypadal Den první
pomoci žáků pátých tříd v naší škole.
Děti se na začátku února učily, jak ošetřit zlomeninu
nebo obvázat ránu, ale taky velmi náročné věci, jako je
komunikace s dispečerem záchranného systému i
základy resuscitace.
Naše škola pořádá tyto akce od loňského roku ve
spolupráci se Střední zdravotnickou školou a Vyšší
odbornou školou zdravotnickou 1. Máje 11.
„V dnešní době, kdy ani dospělí lidé častokrát neumí zavolat pomoc k zraněnému, natož ho
ošetřit, je tato příprava dětí velmi důležitá,“ uvedla paní učitelka Miluše Šelleová, která
program v základní škole koordinuje.
„Po cvičení, kterým prošli, by naši páťáci mohli někomu i
zachránit život,“ dodala.
Jessice Giňové šla nejlépe resuscitace, kterou si děti zkusily na
figuríně. „Holky ze zdrávky i paní učitelky mi řekly, že já bych
rozdýchala každého. A masáž srdce jsem prováděla takovou
silou, že bych prý mohla oživovanému zlomit žebra,“ řekla.
To její kamarád ze třídy Petr Galetka vynikal v komunikaci
s dispečerem. „Dostal jsem telefon a rychle jsem musel nahlásit,
co se stalo, kde, kolik je zraněných a tak dále. Navíc jsem si ty
údaje musel vymyslet, takže to bylo ještě těžší,“ popsal Petr.
Andrea Fešarová si zase pochvaluje: „Už umím ošetřit zlomeninu. Nebylo to ani moc
těžké.“
Redakce
Vystoupení dramatického kroužku aneb Jaké to bylo?
Popelka-Rebelka
Paní učitelka Stanislava Ritzová vede
dramatický kroužek, ve kterém jsme tento rok
nacvičovali hru Popelka-Rebelka.
Dne 15. prosince se na nás přišly podívat děti ze
speciální školy. Moc se jim to líbilo a na konci
vystoupení jsme od nich dostali malé dárečky,
které vyráběly samy ručně. Na oplátku jsme jim
také dali malé pozornosti a naučili je tanec,
který tančíme na konci představení. Po nich
přišly čtvrté a páté třídy.
Naše pohádka se liší od normální Popelky tak, že
Popelka je hodně drzá a ve hře se tančí hiphop a také se tam rapuje.
9
Účinkující:
Popelka - Jana Rösnerová (9.B)
Macecha - Tina Nguyen (7.B)
Otec - Nela Juříčková (7.C)
Sestra Dorota - Nikola Kotalová (9.B)
Sestra Kateřina - Daniela Mertová (7.B)
Princ - Míša Kůdelová (9.B)
Dvorní rada - Daniela Mertová (7.B)
Páže - Nela Juříčková (7.C)
Víla v důchodu - Daniela Mertová (7.B)
Vyprávěč 1 - Lucie Zdráhalová (7.B)
Vyprávěč 2 - Denisa Bartůňková (SŠ)
Nela Juříčková (7.C),
Daniela Mertová (7.B)
a Tina Nguyen (7.B)
Popelka rebelka aneb Jak ji neznáte
Byli jsme na divadelním vystoupení, ve kterém hrály naše kamarádky. Představení bylo
velmi zábavné. Kromě hraní se v představení i tancovalo a zpívalo, dokonce i rapovalo.
Byly tam velmi vtipné scénky, jako že princ jede na malé dětské motorce nebo když přišla
macecha s vycpanými prsy a začala Popelce pilovat obličej.
Nakonec udělali malou reklamu na bonboniéru Merci. No, co dodat, bylo to prostě super.
Petr Valsa a Jan Škrabola, oba 7.C
Škola se přenesla do 16. století
Na akci, která se konala ve středu 10. prosince,
jsme si vyslechli něco o renesanci ve Španělsku
(kolem let 1500-1600).
V první části jsme se dívali, jak asi vypadalo
oblečení. Bylo tam oblečení, které nosili
panovníci, vojáci a prostí lidé. Poté si tito lidé
odešli sednout a nastoupili dva muži, které jistě už
znáte z minulého představení o Vikinzích. Poté
hrála středověká hudba. Při tom nám vyprávěli ti
dva pánové a hráli Španěly.
Ukazovali, jak se kdysi nabírali lidé do vojska a ukazovali také všechny základní útočné
formace a k tomu si vybrali dobrovolníky z naší školy a ti dostali odměnu. Říkali, kolik
každý člen armády vydělal.
Co dodat, bylo to velmi zábavné.
Michal Pytlík a Petr Valsa, oba 7.C
10
NÁPAD CHAOSU TEENAGERŮ
Úklid školního hřiště
Při pohledu na školní hřiště nás napadlo, že jednou za
dva měsíce by se mohlo uklidit!
Tato akce by mohla probíhat takto: vzali bychom si s
sebou tašky a nějaké rukavice a sbírali bychom petky a
různé odpadky. Mohlo by to probíhat celý den.
Ondřej Lehečka, Miriam Kuncová a Barbora Kohutová, všichni 7.B
Školní hřiště uklidila nedávno obec (kromě toho také upravili keře), nicméně náš vlastní
nepořádek po nás nikdo uklízet nebude. Proto uspořádáme brigádu – žáci dostanou rukavice a
pytle na odpadky a nejbližší okolí školy uklidí.
Věra Helebrantová, ředitelka školy
ŽIVOT V NAŠÍ ŠKOLE
Zážitky z naší třídy
Kosmetický salon
Jednoho dne byla velká přestávka, jeden kluk v naší
třídě dal jedné holce plno mýdla do vlasů. Její
kamarádka ji v tom samozřejmě nenechala a napadlo
ji, že jí umyje hlavu v umyvadle, jinak by mohla dostat
„vši“.
Tak jí řekla, ať dá hlavu nad umyvadlo a začala jí to
polívat bandaskou plnou čisté vody.
A tak přišla paní učitelka Hubáčková a začala po nich
křičet, co to má znamenat a že si nemají hrát na
kosmetický salon. Málem dostali poznámku, ale oni jí
to celé vysvětlili a poznámku neměli.
Zkrášlovací salon
Jednoho dne jsme měli školní akci a po té akci jsme šli zpátky do
třídy. A jedna naše spolužačka měla celou paletu šminek. A tak
nás napadlo, že zkusíme přemluvit kluky, jestli by se nenechali
namalovat.
A tak kluci souhlasili a my jsme je mohli začít malovat. Byla to
strašná sranda. Namalovali jsme je úplně se vším všudy.
Samozřejmě jsme z nich udělali úplné Marfušky.
Kluci z toho nebyli moc nadšení, ale přece jenom jim to přišlo
vtipné.
11
Úraz ve třídě
Jednoho dne se kluci polívali vodou a jednoho kluka to naštvalo, tak se rozběhl za tím
klukem. A tomu klukovi podklouzly nohy a spadl nešťastně na obličej. Dopadlo to tak, že
ten kluk si vyrazil zuby. Všichni z toho byli vystrašení, tak jsme šli rychle pro pomoc.
Přišly tam tři paní učitelky, které se ptaly, co se tady dělo. Ten kluk jim to vysvětlil a hned
volali rodiče a šel hned za paní Adámkovou a ta mu to ošetřila.
Přišel si pro něho tatínek a jeli hned k paní zubařce.
Teď jsme se poučili, že se nemáme polívat vodou, že to zase dopadne špatně.
Bílé kuličky
Jednoho krásného dne jsme se domluvili s holkami, že si užijeme den. Tak jsme všichni
trhali papírky a z toho dělali papírové kuličky. Dávali jsme to do čtyř pouzder.
Potom jak jsme to měli úplně plné, tak jsme šli před tabuli a vzali jsme si z pouzder ty
kuličky a teď to přišlo. Nadhodili jsme ty bílé kuličky nad hlavu a všichni z toho byli úplně
vychlámaní. Tak jsme to posbírali ze země a ještě jednou jsme to nadhodily nad hlavu, potom
jsme si to dávali do kapuc a za trička.
Přišla tam paní učitelka Frištenská a říkala, ať to posbíráme, tak jsme to posbírali a hodili do
koše. To byl náš dobrý den.
Sára Maĺárová, Nikol Ščudlová a Zdeňka Šedová, všechny 8.C
Ostřejší výrazy učitelů. Souhlasíte s tím?
Ostrý výraz u učitelů? Můj názor je takový: Žák, kterému by bylo vynadáno, si může
myslet, že si to samé smí dovolit k učiteli.
Vezměte si, že by to ve škole vypadalo třeba takhle: Přijdete se zpožděním do školy, protože
jste zaspali a navíc jste ráno museli dát mamce podepsat domácí úkol. A ten si omylem
zapomenete doma na botníku. Co uděláte ve škole? Omluvíte se, to je jasné!
Ale co když právě v tento den bude mít učitel/ka špatnou náladu a bude netolerantní a místo
toho, aby vám napsal/a pětku nebo poznámku do žákovské knížky, vám řekne: „Kde máš ten
domácí úkol? Jsi tak hloupý? To nemůžeš myslet na jeden důležitý sešit? Co s tebou mám
teď dělat? Asi zavolám rodičům!“ No a kdyby to řekla nějakému slabšímu typu člověka, asi
by se zhroutil.
Tak co myslíte, je to dobrý nápad? Já si myslím, že by se vám to nelíbilo! A vy?
Simona Maľárová a Veronika Skřičková, obě 7.B
Vulgární výrazy. Ujedou někdy učitelům?
Většina učitelů nemá ráda vulgární výrazy, ale když už nějaké řeknou před
žáky, litují toho?
Paní učitelka Krmášková
Nevím, že bych někdy vulgární slova používala, nelíbí se mi to, zvlášť u holek. Když jsem
přišla učit na tuto školu, znala jsem jedno jediné sprosté slovo…určitě vás zajímá, které to je:
HOVŇOUSEK. (smích)
Paní učitelka Bačovicová
Když to situace vyžaduje, tak to nějaké slovíčko nechtěně vypustím, ale nelituji toho.
Snažím se vulgárně nemluvit.
12
Paní učitelka Kaperová
Vždy se snažím vulgárně nemluvit. Ale když se to už stane, tak toho hluboce lituji.
Paní učitelka Součková
Vulgární slova nepoužívám, ale musím říct, že velice často slýchávám vulgární slova od
žáků. S většinou žáků se dá domluvit i bez ostřejších slov. Zavedla bych fyzické tresty, a to
hned! (SMÍCH)
Lucie Frejková, Michaela Seidlerová, Lucie Pleváková, všechny 9.C
Deváťák o dnešních šesťácích
V čem jsou jiní?
Dnešní šesťáci jsou o dost jiní, než jsme bývali my deváťáci.
Mám pocit, že za ty čtyři roky, co jsem na druhém stupni, se
toho v naší škole hodně změnilo, zvlášť chování žáků
šestých tříd.
Jsou na deváťáky drzí, zatímco my jsme měli ke starším
spolužákům respekt. Jak se jejich drzost projevuje? Klidně
starším vynadají, když se s nimi třeba srazí, a vůbec jim
nevadí, že jsme větší a vyspělejší. Jsou celkově namyšlení.
Chápu, že se nebojí, to je možná i správné, ale řekla bych, že
to s tím sebevědomím trochu přehánějí.
Na druhé straně je třeba přiznat, že mají větší ohled na žáky prvního stupně, to my jsme
byli trochu drsnější. Podle čeho tak soudím: s mladšími se normálně baví, my jsme je často
odpálkovali stylem „neotravuj“, „dostaneš“ a podobně.
Takže se dá říct, že se to chování otočilo: my jsme byli „hustí“ na ty mladší a dnešní šesťáci
nic nedarují starším.
Soňa Pánková, 9.B
Byly jsme navštívit Společenskovědní seminář a dívaly jsme se,
jak vaří těstovinový salát
Jak to tam probíhalo
Byly dvě skupinky, jedna byla aktivní a druhá si nedonesla potřebné pomůcky.
V hodině to vypadalo celkem nadějně, ani se moc nehádali, měli dobrou náladu.
Jaký byl postup při vaření těstovinového salátu?
Sylva Kalabzová: „Nejprve jsme uvařili těstoviny a nakrájeli rajčata, papriky, okurku, salám a
sýr. Když se těstoviny uvařily, všechno jsme smíchali a přidali tatarku s bílým jogurtem.“
Bylo to hodně náročné?
Aneta Zbořilová: „Nebylo to moc náročné, spíše lehké.“
Kolik to stálo?
Petra Doležalová: ,,Vyšlo nás to na 185 korun.“
Jak jste se domluvili na penězích?
Petra Doležalová: „My si to vypočítáme mezi sebou a pak se domluvíme.“
Chutnalo vám, co jste si uvařili?
Sylvie Kalabzová: „Ano, výborné.“
13
Aneta Zbořilová : „Ano, úžasné.“
Petra Doležalová: „Jasně, bylo to dobré.“
Nikola Korytářová: „No výborné.“
Gabka Sukeníková: „Mňam, mňam.“
Mohly jsme posoudit samy, že to bylo moc dobré, holky nám daly ochutnat.
Nikol Ščudlová a Sára Mal´árová, obě 8.C
Trička deváťáků a vše kolem nich
Začala devátá třída a my jsme se shodli na tom, že se připravíme hned ze startu na trička.
Moc se nám líbila, a proto jsme to začali řešit. Nejdříve jsme se shodli na stejné barvě, ale
poté se začalo diskutovat o obrázku na přední části trika. Trvalo to celkem dlouho a chtěli
jsme se shodnout, ale prostě to nešlo. Holky a kluci měli jiné názory a každému se líbilo
něco jiného.
V 9.B to bylo tak, že polovina lidí chtěla černé tričko s fluo růžovou a zbytek černé tričko
se zeleným potiskem. Nakonec jsme se shodli, že budeme mít celá třída černá trička s fluo
růžovou, jelikož to vypadalo lépe. A tak se prostě nosily peníze, a kdo nedonesl peníze, tak
nedostal triko (logické). Poté jsme se domluvili na pamětních listinách, ale jen holky.
Myslím, že většina je spokojena. Já osobně teda JSEM a HODNĚ.
Soňa Pánková a Simona Polˇáková, obě 9.B
ŽÁCI NAŠÍ ŠKOLY
Můj život v Česku
Jmenuji se Nguyen Thuy Tien, jsem Vietnamka, ve škole mi
říkají Tino. Moje jméno Thuy Tien znamená ve vietnamštině
„vodní květina“.
Žiji tady v Česku už od svých tří let. Moje rodná země je
Německo. Vietnam jsem spatřila na vlastní oči, až mi bylo
šest let. Je tam krásně, horko, hodně motorek, které
projížděly sem a tam.
Spatřila jsem poprvé Hanoi (hlavní město Vietnamu) a svou
rodinu. Hanoi je velmi krásný a bohatý na památky, je tam
také velmi rušno. Zajímavou památku, kterou jsem viděla,
byla socha „BAC HO“. Je významná tím, že zobrazuje
důležitého politika ve Vietnamu. Ve Vietnamu je víra
BUDHISMUS, víra dvou bohů. Je bůh smrti a bůh života.
Když jsem do Vietnamu přijela, moje rodina mě přivítala s otevřenou náručí a byla šťastná,
že jsem takhle vyrostla. Někdy když vidím nějakou babičku, která vede své vnouče do
cukrárny, tak se mi zasteskne po rodině. Nemůžu jako ostatní jít na nedělní oběd k babičce,
nemůžu ochutnat její dobroty, protože je daleko, moc daleko. Nemám tu žádné příbuzné,
jen bráchu, mamku, taťku.
Doma mluvíme složitou vietnamštinou, ale s bráchou si povídáme česky, i když rodiče
říkají, ať na sebe mluvíme vietnamsky, protože je to náš rodný jazyk.
Mám ráda tuhle zemi, protože mi dala domov a vzdělání. Nevím, jak dlouho tu budu, ale
někdy se sem ráda vrátím.
Tina Nguyen, 7.B
14
Největší pubertální projevy nás žáků
Zakusovala se do mikiny spolužačky a pak ji začala trhat zuby.
Začala si zpívat, že je gay. A po chvíli začala utíkat po třídě a dělat rockera.
Záchvaty smíchu bez příčiny - z ničeho nic se začala smát na celou třídu.
Ukazování svalstva - napnul se, ruce dal dozadu a zakřičel jako tygr.
Napuštění vody do úst a rozstřikování po celé třídě.
Vzal do rukou vlastní hlavu a začal si ji stlačovat.
Novotná, Špacírová, Přečková, Bezecná, všechny 8.B
Nevhodné chování žáků
Někteří žáci naší školy se chovají jako zvířata ze zoologické zahrady.
Pro tyto žáky by se měla postavit nějaká místnost, kde by si vybili přebytečnou energii.
Místnost by měla mít půdorys čtverce a celá by byla obložena měkkými polštáři. Uprostřed
by byl boxovací pytel a trampolína připevněná k zemi. A ještě okna s mřížemi.
Místnost by se otevírala každý den o přestávkách. Žáci by si alespoň vybili zlost a
přebytečnou energii místo ničení školního majetku a věcí svých spolužáků.
Monika Bartošová a spol.
Nenormální žáci 7.B
Naše třída je fakt ujetá třída! To, co zažijeme v ní, jen tak někde neprožijeme. Králem
průšvihů nejsou vždycky kluci, ale najdou se taky některé holky.
V hodinách často vyrušujeme a vykřikujeme, ale určitě o nás nemůžeme říct, že jsme na
vědomosti hloupí. Na hodně věcech se jako třída neshodneme, ale když jde do tuhého,
stojíme si za svým a držíme spolu!
O přestávkách je v naší třídě velký nepořádek, a když zazvoní, tak to nestihneme uklidit a
pak učitelé šílí. Naší třídní hrou o přestávce bývají autodromy, pyramidy z židlí, bitky,
psaní po tabulích, no prostě samé šílené věci, ale opravdu bychom nikdy nepřešli do jiné
třídy.
Doufáme, že náš kolektiv bude časem lepší a budeme na něho vzpomínat jako na dobrou
část našeho života.
Co už jsme taky jedli aneb Doporučení našim kuchařkám
Když jsem byla na dovolené v Chorvatsku,
byli jsme s mamkou v jedné restauraci a
objednali jsme si chobotnice. Nepodávaly se
studené ani teplé, byly tak akorát. Měly
červeno růžovou barvu. Nebyly ani sladké,
ani slané, byly dobré, ale zbytku rodiny moc
nechutnaly. Já jsem si na nich samozřejmě
pochutnala.
Doporučuji ochutnat.
Simona Maľarová, 7.B
15
Minulý rok o prázdninách jsme jeli s moji rodinou do Egypta, bylo to tam moc fajn. Vedle
naší chatky stála malá restaurace, už ani nevím, jak se jmenovala.
Na večeři jsme si objednali jako předkrm takové smažené žížaly, měly zelenou barvu a
máčely se do sýrové omáčky, která nebyla moc dobrá, byla totiž z ovčího mléka a chutnala
sladkokysele. Nikomu z nás to nechutnalo, doporučuji ochutnat spíš jen labužníkům .
Iveta Kasíková, 7.C
Jednou jsme si koupili žraloka. Vypadalo to dost…zvláštně. Mělo to takovou brčálově
zelenou barvu nebo spíš dočerna. Už si ani moc nepamatuji, jak to vlastně chutnalo, ale
dobré to rozhodně nebylo, protože už jsme to víckrát nekoupili.
Jakub Peňáz, 7.C
UČITELÉ A ZAMĚSTNANCI ŠKOLY
Dětství našich učitelů
Paní učitelka Bačovicová
Byla hodné dítě. Ve škole jí to šlo a také tam ráda chodila. Její
nejhorší známka v základní škole byla dvojka a na gymnáziu
trojka. Nikdy neměla samé jedničky, ale taky nikdy nebyla za
známky bitá. Její nejoblíbenější předmět byl zeměpis. Neměla
ráda fyziku a pracovní činnosti.
Ve škole měla spíš dobrý vztah s kluky, víc si s nimi rozuměla.
Jako každá holka, tak i ona byla zamilovaná do tehdejších
playboyů. Musel být chytrý, slušný, sportovec a taky
samozřejmě hezký. Nikdy se nervala s holkami, jen jednou dala
facku jedné protivné holce.
K rodičům měla dobrý vztah.
Neměla žádné zvíře, měla jen akvárium s rybičkami. Ráda lezla po stromech, ale neuměla
jít zpět dolů. Ve volném čase ráda chodila s kamarády ven, kde hráli sportovní hry.
Nechodila do žádného kroužku, jen do pionýrů. Strašně nerada vařila a to jí zůstalo dodnes.
Pan učitel Ošmera
Byl hodné dítě. Jako každé dítě měl rád školu, ale jak byl
starší, tak ji moc nemusel. Jeho nejhorší známka byla trojka,
kterou měl na střední škole. Předmět, který měl rád, byl
samozřejmě tělocvik, matematika a později na střední škole
taky přírodopis a chemie. Neměl rád dějepis.
Jeho největší průšvih byl, že místo hodiny matematiky šel hrál
fotbal. Ve volném čase se věnoval závodně krasobruslení, takže
na další koníčky moc času nezbývalo, občas stavěl papírové
modely. Nikdy neměl dopředu jasno v tom, čím chce být.
V základní škole neměl velkou lásku, všechny byly jen malé. Za
16
známky ho rodiče nebili, vycházel s nimi dobře. Nikdy nekouřil a alkohol ochutnal až na
střední škole. Přežil, jako většina učitelů v naší škole, bez mobilního telefonu, počítače i bez
MP3. I bez toho se s kamarády skvěle bavili.
Paní učitelka Krmášková
Byla hodné a vzorné dítě. Moc ráda chodila do školy a
neměla žádný průšvih. Měla ráda učitele, ale na
gymnáziu měla z některých strach, protože byli velice
přísní.
Ve škole neměla žádnou velkou lásku, od šesté třídy byla
její největší láska dějepis. Je to její nejoblíbenější
předmět, ale také měla velice ráda jazyky (němčinu a
ruštinu).
Bydlela v rodinném domku a tam měla kočky, které
rozmazlovali. Její maminka byla velice laskavá a pracovitá, ale její tatínek byl přísný. Má o 5
let staršího bratra Lubomíra, který se nemohl smířit s tím, že nemá bratra.
Jednou děti vymyslely soutěž o nejsilnějšího sourozence. Tak se její brácha rozhodl, že ji
vycvičí a že tu soutěž vyhraje. A taky se stalo. Potom paní učitelka
začala tajně cvičit s činkami a zanedlouho si na ni nedovolil ani
její brácha. Ve škole z ní kluci měli respekt a chránila svoje
spolužačky. Strašně ráda lezla po stromech, udělala si tam také
hnízdo, ve kterém trávila svůj volný čas.
Jejím kamarádem je pan učitel Stanislav Růžička, se kterým
chodila do základní školy. Choval se k ní slušně, byli v dobrém
vztahu, bydleli a stále bydlí kousek od sebe. Její vysněné povolání
byla archeologie se zaměřením na starověký Egypt. Také chtěla
být kastelánka (správce hradu), ale protože měla ráda děti a
dějiny, tak se rozhodla být učitelkou.
Dnes miluje Řecko, jeho historii, přírodu, moře, milé lidi i výborné
jídlo.
Co žáci ví o svých třídních učitelích?
Ptaly jsme se několika žáků, co všechno ví o svých třídních učitelích a tohle jsme se
dozvěděly.
Nejčastěji o svých třídních učitelích žáci vědí, že mají děti, kde bydlí, ale naopak málo
z nich ví, například kolik jim je let nebo co mají rádi - co poslouchají za hudbu a co mají
rádi k jídlu.
Většina žáků se tyto informace dozvídá ze školních drbů, ale také od jiných učitelů,
popřípadě od učitelů samých.
Žáci taky občas vědí, když jsou jejich učitelé nemocní, co mají třeba za nemoc. Jsou také
žáci, kteří ví o svých učitelích více, ale chtějí si to ponechat jako tajemství.
Tereza Olšáková, Adéla Košňovská a Karolína Maxerová, všechny 8.C
17
Co si žáci myslí o svých učitelích
Chaos zajímalo, co by žáci odhadovali, že jejich učitelé rádi poslouchají, jedí, jaká je
jejich oblíbená barva a podobně.
Nejde o to, co žáci vědí, ale co by podle vzhledu a chování člověka tipovali.
Učitelé, o kterých žáci píší, mohou posoudit, nakolik se trefili.
Franta Luzar
o paní učitelce Záškodné:
Je vdaná, má dvě děti, které už vystudovaly.
Oblíbené jídlo: řízek s bramborovým salátem.
Barva: hnědá.
Auto: rodinné, střední třídy, přibližně 5 let staré.
Vysněné auto: veterán, jedno jaký.
Hudba: vážná, divadelní hudba.
Zvíře: rybičky, může mít i kočku.
Veronika Dudíková a Míša Spáčilová
o paní učitelce Tomášové: Je vdaná, má jedno dítě.
Jídlo: rajská omáčka.
Barva: pastelové.
Auto: Octavie.
Hudba: 80. léta.
Zvíře: pes.
Pití: mojito.
Oblíbený světadíl: Asie.
Roční období: jaro.
A o paní učitelce Jenčové:
Svobodná, bezdětná.
Jídlo: řízek, bramborový salát.
Barva: tmavé barvy.
Auto: žádné.
Hudba: hip-hop.
Zvíře: myš.
Pití: pivo.
Světadíl: Amerika.
Roční období: podzim.
A panu učiteli Pracném:
Je ženatý, bezdětný.
Jídlo: guláš.
Barva: červená a šedá.
Auto: Fabie.
Hudba: klasická.
Zvíře: kočka.
Pití: víno.
Světadíl: Evropa.
Roční období: zima.
18
Žák, který se nepodepsal,
o paní učitelce Hruškové:
Je vdaná.
Jídlo: kuřecí maso, saláty, sýry, rýže.
Barva: fialová, bílá.
Auto: sporťák.
Zvíře: rybičky, pes.
Navštěvuje spíše knihovnu než hospodu.
A o panu učiteli Růžičkovi: Je ženatý.
Jídlo: bůček, tlačenka, guláš a podobně.
Barva: tmavě modrá.
Auto: Favorit.
Hudba: Jazz.
Navštěvuje spíše hospodu než knihovnu.
Hodina s panem školníkem
Pan školník má na starosti všechny klíče a zámky naší školy. Musí
rozdělit paním uklizečkám práci. Dohlíží na firmy pracující ve škole.
Například u tělocvičen, kde zaměstnancům rozdělí práci a dohlíží na
ně.
Jednou se do naší školy vloupal zloděj a snažil se vypáčit zámek u
hlavních dveří. Když uviděl pana školníka, utekl.
Pan školník nejčastěji opravuje lavice, židle a dveře, ale také má na
starosti instalaci a opravy nástěnek, cedulek, tabulí a tak dále.
V zimě vstává ve čtyři hodiny, aby před školou odhrabal sníh. Když se potřebuje do školy
něco koupit, kupuje to ve svém volném čase, například při cestě domů. Při některých pracích
musí být ve škole až do večera.
Vítězslav Liberda a Marek Bohun, oba 7.B
Rozhovor
Od lodiček s panem Pracným ke studiu i školnímu bufetu
S prodavačem ve školním bufetu o jeho práci, studiu i přítelkyni
JMÉNO: Jan Juřena
ROK NAROZENÍ: 1985
BYDLIŠTĚ: Ostrava- Fifejdy
Jak jste se dostal k této práci?
Jednoduše. Pana Pracného znám od svých 15 let, protože jsme spolu jezdili na vodu. Byl totiž
vedoucí vodáckého oddílu.
A co škola? Studujete nebo jste to ukončil maturitou?
Studuji práva v Brně. A už jsem dokončil ekonomku na Vysoké škole báňské.
19
WOW, a jak to všechno stíháte?
V Brně jsem od pondělí večer do čtvrtka večer,
kdy jdu k mé slečně Áji, pátek a sobotu trávím
na Fifejdách u našich. A v nedělí se vracím zase
na dubinu k Áji.
Takže tady u nás v bufetu jste jen v pondělí a
v pátek?
Ano, ale vyhovuje mi to, aspoň si vydělám
nějakou tu kačku.
A kolik si vyděláte?
Na hodinu mám 50 korun, ale neberu si to každý den domů, to by se rychle utratilo. Vždy
počkám, až je to nějaká ta vyšší částka.
Už k vám přišel člověk a chtěl si koupit skoro polovinu bufetu?
To ne, nanejvýš tu někdo nechá něco přes stovku. Nejhorší ale vždycky je, když mi někdo
přijde s tisícikorunou a chce si koupit párek, který stojí 13 korun, to mám pak problém
s vydáním peněz.
Jsou nějaké novinky v bufetu nebo aspoň přibudou?
Zavedli jsme novou velkou čokoládu, která byla dosti žádaná, a snad se nám tu podaří dostat
spoustu nových výrobků, například Nutelu, barborku a další.
Kam jezdíte nakupovat a kolik vás to stojí?
Nakupujeme v Makru, cena je různá podle toho, co kupujeme, někdy tam utratíme dvě
stovky, ale jindy třeba 500 až 1000 i více.
Zmínil jste se, že chodíte k „Áji“, předpokládám, že to bude vaše přítelkyně.
Ano, už jsme spolu rok.
A nějaké společné bydlení nebo děti nejsou na seznamu plánů?
Určitě jednou ano, ale teď není ještě ta správná doba.
A co plánujete všeobecně do budoucna?
Určitě dodělat školu a pak možná svatba a nějaké ty male Juřenky.
Honza nám prozradil spousty zajímavých věcí a myslíme, že člověk, jako je on, našemu
bufetu 100% prospěl.
Bára Peterková, Olga Novotná a Michaela Bezecná, všechny 8.B
20
NÁZORY
Zase nastavit hranici slušnosti
Myslím si, že je zbytečné na tuto školu cokoliv kupovat či dál ji
rozvíjet. Nechci všechny házet do jednoho pytle, ale většina z nás si
toho 100% vážit nebude. Není zde morálka a myslím, že by ani
neuškodilo povolit tělesné tresty.
Jasně, někteří si řeknete to budeme všichni biti. Ale ne, nebudete,
když budete poslouchat a chovat se slušně, podle pravidel, tak jak
to bylo kdysi.
Nejsme nějaké výjimky, a kdyby se s námi zacházelo tvrdě,
rozmysleli bychom si všichni, co říct, a co ne. A taky jak se chovat.
V našem věku už se vymazala hranice slušnosti. A bylo by dobré
zase ji nastavit. Takhle si každý dovolí, co chce, a maximální trest je pro něj pár písmenek v
žákovské. A to věřím, že určitě nepomáhá.
Michaela Kůdelová, 9.B
Šikana ve školách aneb Celosvětový problém!
Představte si, že jdete po chodbě a někdo vás silně plácne přes záda
(dá vám tak zvanou tatranku). Co uděláte? Zbaběle utečete?
Pokusíte se mu dát nakládačku? Nebo se s tím svěříte například
učiteli?
Pokud jste zvolili třetí možnost, tak jste vybrali tu správnou. Chvíli
si můžete myslet, že jste žalobníčci, ale tak tomu není. Nahlásit
tyto osoby, kterým se říká šikanisti, není žalování! Pokud ho
nahlásíte, je šance, že už to nikdy neudělá. Často se ale stává, že to
bude daná osoba dělat nadále. V tom případě to chce silný kolektiv,
který se za vás postaví.
Šikanisti jsou většinou právě ve skupinách. Dáme příklad: Jste ve
škole a najednou se před vámi objeví tři šikanisti, kteří jsou evidentně ve skupině. Pokud jste
sám nebo jste třeba jenom dva, tak se stanete snadným terčem. Pokud je vás ale například pět
nebo více, tak si raději najdou jiný cíl. A co když uvidíte, jak je někdo šikanován? Zastanete
se ho a poradíte mu, aby to šel říct některému z učitelů. Ovšem může se stát, že nezná jeho
jméno. Pak si zapamatujte, jak vypadal.
A hlavně sami NEŠIKANUJTE! Tak to by bylo vše. Všechno nejlepší a život bez šikany
vám přejí autoři.
Jakub Šponiar a Vašek Krouský, oba 7.C
Stáváme se vandaly?
Při procházce po naší škole se nám zvedl žaludek. Někde chybí
celá okenní tabule, jinde zase žaluzie. A co teprve naše velice
oblíbené provázky? S těmi se dá ale dělat věcí, co? Vázat je na
židle, ruce a dokonce i do vlasů a květin. Jen v sedmých třídách
21
jsme jich napočítali asi 14 v pořádku. Jeden obyčejný provázek
stojí okolo 40-60 korun i více.
Ale nejlepší hračkou jsou ovládací pruty žaluzií. Kluci je rvou a
pak je využívají jako mlátičku na holky. A co teprve květiny? Ty
se doslova stávají obětí šikany! Dříve jich bylo více než žáků, ale
teď je to úplně naopak. Květinám už odzvonilo, jen málo které
třídy mají květiny, a když už mají, tak v havarijním stavu.
Tak už těch blbin nechme, jsme už přece dost velcí!
Mirka Kuncová a Barča Kohutová, obě 7.B
Proč si žáci neváží majetku ve škole?
Žáci druhého stupně neustále ničí majetek školy,
který jim nepatří, například: pomalované záchody,
popsané zdi, zničené židle, stoly a omítky. Pan
školník má hodně práce a neví, co má dělat dříve a
paní ředitelka do toho dává hodně peněz. Vandalové,
kteří to dělají, se neumí přiznat zaměstnancům školy.
Žákům je jedno, jak naše škola vypadá, a co se s ní
děje. Zajímalo by nás, jak to vypadá na prvním stupni.
Učitelé, když jsou z prvního na druhý stupeň, vidí
velký rozdíl v chování k majetku školy.
Proč žáci ničí majetek ve škole, ale doma ne?
Žáci nemají ponětí, kolik peněz to stojí, například okna, stoly, židle a omítky.
A proto s tím musíme něco udělat.
Vítězslav Liberda a Patrik Chlebovčík, oba 7.B.
Neznámý „umělec“ udeřil!
Je téměř k neuvěření, co si někteří žáci naší školy dovolí. Na
záchodě u baletního sálu,
o kterém jsme doteď nevěděli, byl objeven velký, stříbrně
nasprejovaný sprostý nápis (viz obrázek, slovo si domyslete
sami). Když jsme to uviděli, přišlo nám to směšné, ale taky
hloupé.
Proč to někdo udělal a co si tím dokázal?
Robin Foniok a Rostislav Ondráček, oba 9.A
Návštěva našich WC
Šli jme se podívat, jak vypadá záchod u baletního sálu. A tohle je výsledek.
Měly jsme za úkol vyfotit nápis na pánských záchodech u baletního sálu. Když jsme přišly,
tak nám ten nápis vyrazil dech. Čistota až na ten nápis byla překvapující, dokonce bychom
řekly, že je čistější než na záchodech na patrech.
Myslíme si, že ničit školu je obyčejné vandalství! Naše paní ředitelka se snaží vylepšit
školu, ale někteří lidi si toho neváží.
Žákyně 8. ročníku
22
Sundat čepici? Pro mě staromódní tradice
Když tak chodím po škole a za každým rohem slyším slova
„sundej si tu čepku!“, tak se nestačím divit.
Podle mě je to příliš staromódní tradice, že muž při vchodu
do místnosti sundá čepici. Kšiltovka, klobouk, kapuce, tohle je
součást jakéhosi životního stylu a doplněk oblečení, kterého
bychom se neměli vzdávat jen kvůli omšelé stoleté tradici.
Vím, že touhle úvahou a ani tisíci slovy, že by se nemělo
pořád dbát na starou tradici, nic nezměním. Přesto jsem se
rozhodl toto napsat. Ať už jenom kvůli touze po rebelii a
nesouhlasu.
Přece jen doufám, že se na toto pravidlo časem zapomene a
to, že se ve škole budou nosit kšiltovky, bude běžné a
„beztrestné“.
Jan Valenta, 7.B
Co se nám líbí na škole, a co naopak ne
Myslím si, že škola je hezká. Neříkám, že je nejhezčí, ale na pohled vypadá dobře. I když
někteří žáci ničí nově vymalované stěny, nové lavice. Přijde nám to sobecké vůči jiným
žákům školy!
Některým učitelům bych vytkla, že nezdraví žáky a někteří nadržují oblíbeným žákům.
Olga Novotná, 8.B
ZA DVEŘMI ŠKOLY
Graffiti
Umění, nebo vandalství?
Graffiti hodně lidí vnímá jako vandalství. Ale co to vlastně je?
Od novely zákona z roku 2001 se podle §257b považuje graffiti
za trestný čin, čímž se odlišuje tvrdším výchozím postihem od
jiného vandalství.
Je to jedna z hlavních součástí kultury známé jako Hip hop.
Cituji jednoho ze zakladatelů této kultury:
„Když jsem s tím začal, ani ve snu by mě nenapadlo, kam to
povede, co všechno se stane. Myslím na to každý ráno, když
čistím rolety svýho shopu od tagů. Graffiti je báječná věc, pokud
jste ten, kdo ho dělá.“
A jak s graffiti začít?
Informace najdete například tady: http://www.stream.cz/video/45/4722-jak-se-co-dela-graffiti.
23
Co potřebujeme?
Místo, kde můžeme sprejovat.
To znamená legální zeď, v žádném případě jiná místa, protože to je trestné, jak
bylo uvedeno na začátku!!
Spreje, trysky různých velikostí, dřevěnou desku a libovolně barevný lak na podklad.
Než začneš, musíš vědět, co budeš vlastně tvořit. Připrav si předlohu. Vychytej si tvary
písmen a třeba přihoď i některou postavičku nebo detaily, zvířata nebo co tě napadne.
Nejprve si připravíš pozadí. Asi po hodině uschne lak.
Světlými barvami si můžeš udělat obrysy.
Barvou nastříkáš písmena. Aby vypadala plastičtěji, zkus různé přechody z barvy do barvy.
Abys barvou nestříkal/a vedle, musíš jít blízko k ploše.
Tmavé kontury vypadají lépe, když neorámují písmena přesně, ale když je na okrajích vidět
trochu bílé.
Aby byla písmena hezčí, udělej barevné přechody od světlejší po tmavou. Potom domaluj
detaily ve stejné barvě.
Zdroj informací: RF Crew a Wikipedia
Filip Hrček, 5.A
A je to tu: GTA IV na PC
Dne 1. prosince loňského roku vyšla nejočekávanější hra světa (jak pro koho) od Rockstar
games, který vlastní dva bratři Houserovi - GTA IV.
Hra se odehrává jako v každém dílu ve smyšleném městě Liberty City, navrženém podle
New Yorku. V této hře máte možnost se ve světě volně pohybovat (SANDBOX). Můžete
krást auta nebo si jen tak zastřílet, ale také musíte plnit mise, které vám zpřístupní další
možnosti, například měnit vzhled postavy, nakupovat zbraně a zahrát si třeba bowling.
Hlavní postava této hry se jmenuje Niko Bellic, srbský emigrant, který přijel do New Yorku
kvůli dopisu, který mu poslal bratr Roman. V dopisu psal, že má mnoho klubů, aut a
nemovitostí, prostě americky sen, ale realita je jiná: Vlastní pouze jednu taxikářskou
firmu a je v jednom kuse v nějakém problému. Tak mu Niko musí pomoct. Nejdřív
pracujete pro Romana a pak vám postupně bude přicházet hodně nabídek od jiných
mafiánských bosů.
Naše zážitky z hraní
Hned v první misi na vás čeká Roman, který vám ukáže, kde budete bydlet. V dopisu tvrdil,
že bude mít luxusní byt s LCD televizorem, ale místo toho jsou na podlaze rozšlápnutí
švábi.
Jako takový módní doplněk máte mobilní telefon, ze kterého můžete volat na policii a taky
přijímáte různé zprávy a hovory. Taky mate fotoaparát, pak dostanete novější, ve kterém si
můžete měnit vyzvánění či tapety.
V průběhu plnění misí se vám odmykají ostatní části města, jsou tři.
Nesmíme zapomenout ani na hudbu ve hře, která je oproti ostatním dílům vážně bohatá,
písně můžete poslouchat z rádia, které je v každém autě, jsou tam písně od známých skupin
a zpěváků, jako jsou ZZ top, Busta Rhymes, Michael Hunter, Genesis a další.
U hry se pobavíte vtipným dialogem postav. Jednu postavu taky namluvil náš známy herec
Karel Roden.
24
Vizuální stránka hry je vážně fantastická, potřebujete na to taky dost silný počítač alespoň čtyřjádrovy procesor INTEL a dvoujádrový AMD, 4GB ram, grafickou kartu s 1GB
paměti. Tato sestava je pro ty, co si chtějí vychutnat hru na maximum.
Hra je to vážně výborná, všem lidem doporučujeme si ji zahrát, je to snad nejlepší hra roku.
René Klimo a Jakub Peňáz, oba 7.C
Hrozí nám nebezpečí?
Každý den kolem 7.15 jdu ven se psem a před vchodem už čeká kamarád Honza,
pozdravíme se a jdeme se projít a pokecat.
Když jsme byli už kousek od baráku, potkali jsme Lucku s partou, jak šli ke škole. Potom
jsme potkali kamarádku Nelu, tu jsme taky pozdravili a šli jsme dál. Když v tom stál u dveří
od vchodu v bílém plášti a s dřevěnou sekyrkou nějaký dospělý člověk (nevíme, jestli to byl
muž, nebo žena).
To je blázen, pomysleli jsme si. Začal běhat a skákat u dveří i s tou sekyrou, pak se zastavil
a začal se dívat do okna. Když viděl(a), jak někdo sbíhá ze schodů, honem utíkal ke dveřím a
vběhl tam.
S Honzou jsme se málem počůrali smíchy, protože takového exota jen tak neuvidíte.
P.S.: O pár dní později jsme zjistili, že to byl dělník.
Petr Valsa a Jan Škrabala, oba 7.C
POVÍDKY A BÁSNIČKY
Za tuhle knihu Vám patří dík!
Tohle napsala Natálie Rišková z 9.A do literární soutěže. Hádejte, jestli si to
celé vymyslela, nebo je to pravda.
Vážený pane I. Klímo, dovoluji si Vám zaslat tento dopis. Četla jsem Vaši knihu a velice se
mi líbila a zaujala mě. Je to příběh podobný mému životu.
Vzpomněla jsem si na hrozné věci, co se děly v mém dětství. Matka umřela při porodu a
otec nebyl schopen se o mne postarat, byl to vrah a zloděj, kterého později chytli a zavřeli na
15 let do vězení, a od té doby jsem ho již neviděla. Nějakou dobu jsem žila u své jediné
babičky, ta však byla stará a těžce nemocná, ale i přesto se o mne starala a bylo to období,
kdy jsem byla šťastná. Konečně jsem si našla nové kamarády, kteří mě měli rádi a
neubližovali mi.
Bydlely jsme v docela malé chaloupce za městem, staraly se o dvě kozy a chovaly slepice.
Vedly jsme pohodový život, až do té doby, než babička umřela na následky svého zdraví.
Moc jsem plakala, jelikož jsem ji měla velmi ráda, avšak čas šel dál a já zbytek svého života
žila s dětmi v dětském domově.
Zpočátku to vypadalo, že se zde budu mít dobře, ale po nějakém čase jsem se stala obětí
šikany. O této době se mi velice špatně mluví, a proto to už nebudu dále rozepisovat, jen
řeknu, že ani svému největšímu nepříteli bych tohle nepřála.
Ale stejně jako je to ve Vaší knize, tak i můj život šel k lepšímu. Nyní jsem velice šťastná,
protože mám toho nejlepšího manžela, který mě miluje a rozumí mi, a dále tři děti, které
jsou zdravé a kterým jsem dala lepší vzpomínky na dětství, než byly ty moje.
25
Mnohokrát děkuji, že jste napsal tuto knihu, jelikož jsem díky ní zavzpomínala na staré
časy, i když nebyly zrovna nejlepšími, ale teď vím, že už je to všechno pryč a že můžu v
klidu dále žít svůj nynější život.
Přeji Vám, aby se tato kniha líbila i jiným lidem a aby se zamysleli nad tím, že všechno, co
je zde psáno, může být i pravda.
Ještě jednou Vám děkuji a přeji, aby i další knihy byly tak dobré jako takhle.
Vaše nejmilejší čtenářka Natálie Rišková
Povídka
Zlo se blíží
Co se stalo mojí mamce, když byla malá
Ovčín
Nestalo se to nějak zvlášť dávno, ale i přesto mi to pořád nahání strach. Bydleli jsme
s rodiči na ovčíně. Bylo to ošklivé a ponuré místo, stálo na samotě a všude okolo byly lesy.
Měla jsem dva sourozence. Bratra a setru, a jelikož sestra byla moc malá, celé dny trávila
ve školce. Naopak bratr byl starší a domů se vracel až k večeru s rodiči. Přicházela jsem
domů tedy první. Dům u ovčína, ve kterém jsme bydleli, byl obrovský a měl tři vchody.
Vždy když jsem přišla, zkontrolovala jsem všechny dveře.
Vrzající houpačka
Bylo pondělí a já se jako obvykle dostavila domů první. Pustila jsem si rádio a šla
zkontrolovat dveře. Najednou jsem uslyšela děsivou zprávu. Utekl nějaký trestanec a
potloukal se zrovna kolem naší vesničky. Ze strachu jsem to rádio radši vypnula.
Stála jsem v kuchyni a utírala nádobí, když mou pozornost zaujala houpačka. Měli jsme
obrovský pozemek a na něm houpačku vzdálenou asi tři sta metrů od domu. Někdo na ní
seděl. Nedokázal jsem říct kdo. Bylo úplné ticho a šlo slyšet jen vrzání té houpačky.
Už se stmívalo a já začínala mít docela dost strach. Naštěstí brzo přijeli rodiče a ta postava z
houpačky utekla. Nebrala jsem to moc vážně, a tak jsem to ani nikomu neřekla.
Strašidelný dům
Náš dům byl i tak sám o sobě strašidelný. Hned naproti vchodovým dveřím byly další dveře,
které vedly do kotelny a sklepa. Kdybyste šli dál po schodech, vešli byste do další uličky se
třemi dveřmi. Za jedněmi dveřmi bylo složené uhlí, malé okýnko nešlo zavřít. Bylo tak
akorát velké, aby se jím protáhl dospělý člověk. Za druhými byl normální sklep bez oken a
za třetími byla prádelna a sušárna, také s oknem, které nešlo zavřít. Sami uznáte, že dostat
se do našeho domu bylo velice snadné. Navíc jsem ani neměla klíče od všech těch dveří.
Někdo je asi v domě
Další dny to pokračovalo pořád stejně. Přišla jsem domů a ta postava už byla na houpačce.
Začala jsem mít pořádný strach. Někdy jsem se i snažila zůstat po škole, jen ať domů
nemusím sama. To mi ale nevycházelo, jelikož jsem byla docela dost dobrá žákyně.
Přišla jsem tedy domů, byl pátek a my měli dlouhé vyučování. Od autobusové zastávky jsem
musela denně chodit kolem jednoho kilometru pěšky hnusným tmavým lesem. Navíc byla
zima a docela dost brzo se stmívalo. Domů jsem tedy došla za tmy.
26
Se strachem jsem šla zavřít všechny dveře a okna. V té tmě jsem neviděla postavu, ale
slyšela to strašlivé vrzaní houpačky. Když jsem se o všech dveřích ujistila, musela jsem do
sklepa nějak vyřešit problém s otevřeným oknem v prádelně a v místnosti na uhlí. Jako na
potvoru nám bouchla žárovka, a tak jsem si vzala svou malou baterku a pomaličku scházela
schody. Měla jsem obrovský strach.
Najednou přestalo to vrzání a já viděla, jak se něco vzadu u uhlí pohnulo.
Michaela Kůdelová, 9.B
Básnička o tygrovi
Žákyně 9.C
Tygříci smutně v kleci leží,
koukají na zem, jak tam teď sněží.
Čekají na maso, čekají na vás,
kolik jim přispěješ, je pouze na nás.
Jen aby toho nebylo málo,
aby to za to alespoň stálo.
Aby se masa dočkali a mohli v klidu spát,
aby se dalších dnů už nemuseli bát.
Láska
Nikol Ščudlová a Sára Mal´árová, obě 8.C
Růže jsou rudé, fialky modré, já jsem tvá a
miluji jen tebe!
Píši ti báseň jedinou, ty si mou láskou zvolenou,
píši ti báseň teď, alespoň se uvidíme hned!
Kde jsi, má lásko, kde jsi, bohužel tady nejsi.
Já se s tebou loučím dotykem a ty se mnou polibkem.
Život
Adéla Košňovská a Karolína Maxerová
Člověk jen srdcem nemůže žít,
ale i hlavu musí mnohdy použít.
I když tě něco srazí shora,
musíš vstát a začít znova.
Nikdy nedávej na první pohled,
předčasný názor tě může bolet.
I když ti lidé ubližují, ber na ně ohledy,
i oni mohou mít své problémy.
Bojuj, i když to není snadné,
každý jednou na dno spadne.
Přátelé ti rádi pomohou
a budeš moci vstát a stát na nohou.
Nemysli, že je vše jen zlé,
i tmavé barvy mohou být veselé.
S problémy se člověk musí sám prát
a cizí na ně ohled nikdy nebudou brát.
27
Tentokrát Chaosek pro své mladší kamarády vytvořili kluci a holky
z druhého stupně.
Chci být jako brácha!
Zavítala jsem do školní družiny, abych se dětí zeptala na jejich vztah
k žákům z druhého stupně a taky jestli znají některé učitele.
Pavlínka Třelková, 1.C
Jsou pro tebe vzorem děti z druhého stupně?
Nejsou, pač jsou moc velcí. (smích)
Znáš některého učitele z druhého stupně?
Neznám, ale ráda bych je poznala.
Mirek Stojka, 1.C
Ano jsou, někdy zlobí, ale chtěl bych být jako
oni, ale nejvíc jako můj bratr Tibor Prelovský
z 9.B.
Ne, nikdy jsem je neviděl.
Jaroušek Kozyk, 2.A
Znám je a chci být jako oni.
Neznám.
Lucie Martiniková (9.D) a Soňa Pánková (9.B)
28
BLEŠKA JŮLINKA A SLONÍK TONÍK
Bleška Jůlinka a sloník Toník se znali už od narození. Byli to velcí kamarádi.
Jenže takové přátelství mezi slonem a blechou nebylo lehké. Toník totiž musel
dávat pozor, aby blešku při nějaké hře nezašlápl.
Blešce vadilo, že je tak malá, a tak se rozhodla s tím něco udělat. Různě
natahovala své malé nožičky a myslela si, že je větší a vyšší, ale byla pořád
stejná. Každý den očekávala, že jí Toník řekne, že je větší, ale nikdy jí to
neřekl.
Jůlince se každý den zvířátka smála, že je malinká. Nejvíce jí to vadilo, když
měli tělocvik a měli se seřadit. Jůlinku nebylo skoro vůbec vidět!
Ale jednoho večera uslyšela dobrá víla naříkání blešky a rozhodla se, že z ní
udělá megablešku. Od té doby byla ve třídě největší a Toník si už nemusel
dělat starosti, že ji zašlápne.
Lucie Frejková, Lucie Pleváková, Pavlína Říháková a Michaela Seidlerová, všechny 9.C
1)
HÁDANKY
Je to barevné a není to vidět.
Pastelky zakopané v zemi
2)
Předává nám vědomosti a učí nás nové věci!
Třídní učitel
3)
Je to barevné a máme to na tabuli.
Barevné křídy
4)
Píšou se do toho známky a poznámky.
Žákovská knížka
5)
Kdy jsou učitelé smutní?
Když nedonesete žákovskou knížku.
6)
Co je pro všechny žáky nejdůležitější?
Vysvědčení
29
Básničky pro malé školáky!
Nikola Ščudlová, Sára Maĺárová a Zdeňka Šedová, všechny 8.B
Hračky
Hračky, hračky, hračičky
jsou pro naše malé dětičky.
Děti se radují, že zase hračky fungují.
Místo aby děti myslely na školu, tak řvou hurá domů.
Škola
Naší malí hrdinové mají rádi školičku,
protože se víc naučí do svých malých mozečků.
Naši učitelé nás mají rádi
a vypadají jako naší kamarádi.
Děti, když dostanou jedničku,
bonbóny se jim sypou do hrníčku.
Kudy se může myška dostat k sýru? Najdi jí cestu.
Olga
Novotná, 8.B
Najdi 4 rozdíly
Matěj Grék, 8.B
Komiks
Tygříkovy
příběhy
30
Školní komiks vypráví o tygrovi, který by mohl být náš školní maskot. Má trable nejen
ve škole, ale i v soukromí.
Chtěl bych poděkovat Jakubovi Šponiarovi ze 7.C za výborný nápad na téma. No nic,
posuďte sami…
Filip Hrček 5.A
31
Školní časopis Chaos teenagerů
Vydává: Základní škola a mateřská škola Ostrava – Bělský Les, B. Dvorského 1, příspěvková
organizace
Šéfredaktor: Jan Goj
Redakční rada: žáci PVP žurnalistika
Grafická úprava: Martin Ošmera
Náklad: 40 výtisků
32

Casopis2009_3oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava

Transkript

Podobné dokumenty

Foto: Martin Novák