Stáhnout v PDF

economix
MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE
ČERVENEC 2010 ČÍSLO 3 ZDARMA
„Evropskou unii
je nutné reformovat.“
/ 15
Ekofórum
s Martinem Romanem
/ 12
Rozhovor s Petrem
Žaludou, ředitelem
Českých drah / 26
Na baru
s Michaelem Kocábem
/ 24
Doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc.
nově zvolený děkan
NF VŠE
/6
Volba
děkana
na FPH
– reakce
kandidátů
Zahraniční studentka
Anna Bondareva
/ 32
/8
Jak nás na katedře
málem pohřbili / 37
Miss VŠE
Valeriya Zubova / 40
Mladý a úspěšný
František Churý / 31
CKR má novou
předsedkyni / 3
Králem Majálesu
se stal student z VŠE
/ 41
2
obsah
Editorial
Poprvé (a naposled) upozorňuji na vlastní článek – Klein, Svěrák a jiné filmové lahůdky. S režisérem Kleinem jsme již otiskli rozhovor, pojďme
se zastavit u režiséra Svěráka. Proč zvu na VŠE
Jana Svěráka? Jeho tvorbu dobře znám, jsem
jeho fanoušek. Nemám totiž rád režiséry, kteří za
život natočili třicet filmů a všechny pak potenciální fanoušek musí nastudovat. Svěrák natočil sedm
celovečerních (a krásných) filmů, stačí tedy znát
jen těch sedm. Neméně rád mám i tvorbu Svěráka
staršího. Po čase si člověk začne všímat různých
pozoruhodností. Rád se s vámi o ně podělím. Ve
filmu Akumulátor 1 zazněla z úst Svěráka staršího věta „my jen procházíme“, neboť s několika kolegy v řadě za sebou opravdu „jen“ procházel dveřmi, které předtím sám vyrazil. Kupodivu ten stejný Svěrák řekl větu „my jen
procházíme“ i ve filmu Nejistá sezóna, a to ve velmi podobné situaci jako v
Akumulátoru 1. Dlouho před tím, v roce 1964, natočili Beatles film Perný
den. Kupodivu – řada za sebou jdoucích brouků byla také vyzvána k čemusi, ale zpěváci odpověděli podobnou replikou, kterou lze přeložit jako „my
jen projíždíme“. Ovšem, znal vůbec Svěrák starší film Perný den? Zde teprve začíná detektivní práce! Ve filmu je totiž ještě jedna stopa. Mnozí si vybaví známou koupelnovou scénu, kdy George Harisson holí manažera skupiny
(film je tak trochu „crazy“, proto George holí pouze jeho odraz v zrcadle).
Kamera občas zabere Johna Lennona, jak si ve vaně plné pěny hraje s lodičkou. Za chvíli je po něm sháňka, a když je vypuštěna vana, po Lennonovi
zbyla na dně jen lodička. John Lennon byl tedy rozpuštěný a vypuštěný dávno před tím, než duo Svěrák – Smoljak natočili opravdového Rozpuštěného a
vypuštěného. Máme tedy dvojitý důkaz! A dál: ve filmu Vrchní prchni! řekne
Darek Vrána v Karlových Varech u vřídla (dříve Gagarinův pramen) shromážděným vrchním: Doufám, že důvěru ve mně vloženou, nezklamete. Svěrák tím vystřihnul poklonu starším filmům, protože stejnou větu řekl i Vlasta
Burian ve filmu Nejlepší člověk (ano, to je ten film, na jehož konci si spletou
primátorský řetěz s řetězem, ke kterému je přivázána kráva). Nejde o plagiátorství (a jistě nebude ministerstvo kultury pořizovat software na srovnávání
filmů, aby odhalilo citační filmové plagiáty), nýbrž o uměleckou citaci, která
potěší nejednoho pozorného diváka.
Naše redaktorka Tereza Voborníková byla svědkem neobvyklé události.
Jedné její spolužačce se při testu udělalo nevolno a částečně omdlela, proto byla přivolána sanitka. Studentčiny problémy se neobvykle stupňovaly,
ale sanitka stále nepřijížděla. Nakonec přijela až po 20 minutách! Ke smůle všech lidí na VŠE je evidentní, že škola není v ideálním pokrytí zdravotnickou službou. Redaktorka mi ale řekla ještě jednu informaci. Jestliže vám
v automatu ve škole nevypadne čokoládová tyčinka, stačí zavolat na „automatovou“ pohotovost, jejíž číslo je na každém výdejním stroji. Podle očitých
svědků vždy do pěti minut přijde pracovník a situaci k vaší spokojenosti vyřeší. Pojďme srovnat čas dvacet minut čekání na záchranu života a pět minut čekání na čokoládu. Plyne z toho ponaučení: čokoláda je pro náš život
důležitější, než život samotný! Alespoň tak můžeme soudit podle úsilí, které
společnost věnuje záchraně životů a distribuci čokoládových tyčinek. Problém je patrně v tom, že zdravotnická ambulance neprochází trhem a výhodou čokoládové ambulance je, že nemá regulaci, není strategickým zájmem.
I když – co bychom si bez pravidelného přísunu čokolády počali? Prosím jakýkoliv úřad, aby vypracoval studii...
Po více než dvou letech se s vámi, drazí čtenáři, loučím. Můžete se těšit na
novou šéfredaktorku. Stále se ale můžeme vídat na filmových promítáních.
Budu rád, když Economixu i filmovým promítáním zachováte přízeň. Nemusí pršet, jen když kape.
Vladimír Štípek, šéfredaktor
economix
CKR má novou předsedkyni / 3
Aktuality / 4
Pravidelný blog o ekonomii pro náročné / 4
Přes 150 exekucí na studenty neplatiče / 5
Oeconomica na veletrhu Svět knihy 2010 / 5
Turistická procházka o rektorském dni / 5
Rozhovor s Miroslavem Ševčíkem,
nově zvoleným děkanem NF VŠE / 6
Volba děkana na FPH – reakce kandidátů / 8
Eva Heřmanová z Arts managementu
oceněna v soutěži Prix Non Pereant / 9
Odborné cambridgeské zkoušky
pro studenty VŠE / 10
NF přesvědčuje své studenty,
aby vyjeli do zahraničí / 10
Jakou je libo vedlejší specializaci? / 11
Ekofórum s Martinem Romanem / 12
Ekofórum s Karlem Schwarzenbergem / 14
Rozhovor s Karlem Schwarzenbergem / 15
Květnový seminář CEP: 50 let od založení EFTA / 16
Řízení rizik ve veřejné správě
– zkušenosti interního auditora / 17
Sloupek Tomáše Vorla jr. / 17
Přednáška v rámci Inventury demokracie:
(NE)závislé instituce / 18
Inventura demokracie aneb (NE)veřejné
zakázky po česku / 19
Pražský (studentský) summit – vrcholná
diplomatická jednání / 20
NGO Market 2010 – veletrh
neziskových organizací / 21
Ekonomové a krize? Osobně! / 22
Na baru s Michaelem Kocábem / 24
Rozhovor s Petrem Žaludou,
ředitelem Českých drah / 26
Aleš Michl o vyrovnaném rozpočtu / 28
Rozhovor s Janem Macháčkem / 29
Ozvěny Jarního zasedání MMF
na regulatorní revoluci / 30
Mladý a úspěšný František Churý / 31
Zahraniční studentka Anna Bondareva / 32
Výstava Fakulta managementu a genius loci / 34
Historie českého družstevnictví / 34
Završení oslav 15. výročí založení FM
a vykročení do další „patnáctky“ / 35
Kanadská velvyslankyně na FM VŠE / 35
Přijímací zkoušky „nanečisto“
pro handicapované studenty / 36
Sportovní vyžití pro vozíčkáře / 36
Výlet za bratry Slováky aneb
Jak nás na katedře málem pohřbili / 37
Golfové okénko: Lady Abrahams Trophy / 37
Cestopis: Cesta do Peru a po Peru / 38
Miss VŠE Valeriya Zubova / 40
Králem Majálesu se stal student z VŠE / 41
Klein, Svěrák a jiné filmové lahůdky / 42
Jiří Suchý jako „starosta lesa“ / 42
Recenze filmu KISS ASS – nový „superhrdina“ / 43
Recenze knihy Jak vystoupit z EU / 43
Šéfredaktor: Vladimír Štípek; Zástupce šéfredaktora: Pavlína Máčalová;
Redaktoři: Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Jan Horák, Stanislav Janeček,
Michaela Kalátová, Michal Kľučár, Lucie Kozáková, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová,
Štěpán Mejzlík, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Lucie Váchová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Veronika Zelená, Zuzana Žiačiková a další;
Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha.; Editor: Jan Jaroš; Design a sazba: Pavel Vodička;
Tisk: Tiskárna Gemmapress, spol. s r.o.X E-mail Economixu: [email protected]; Vydal: Ekonom - sdružení studentů ekonomie; Evidenční číslo: MK ČR E 17789.
3
 Jaké
budou tvé pravomoci
a povinnosti ve funkci předsedkyně CKR?
Pravomoci předsedkyně Centrální kolejní rady vycházejí z celého pojetí CKR, která má poradní a kontrolní funkci. To CKR do
jisté míry odlišuje například od
Akademického senátu, který má
funkci rozhodovací. Role CKR
je tedy nacházet problémy, které
na kolejích jsou, a důrazně požadovat jejich odstranění, a zároveň přicházet s novými nápady,
které zlepší kvalitu ubytování na
kolejích. Zástupci v CKR se přímo podílejí na rozhodování na
úrovni místní kolejní rady, kdy
spolu s vedoucí koleje rozhodují
o nastavení cen za služby, investic do drobného majetku atd.
Pravomoci předsedy se dají
rozdělit do dvou skupin, ta první
z nich zahrnuje pravomoci spojené s řízením a organizací CKR,
kdy předseda spolu s místopředsedy určuje směr CKR a řídí ji
od manažerského pojetí až po
administrativu. Druhou skupinu
představují pravomoci na úrovni vyjednávací síly, kdy předseda CKR svým poradním hlasem ovlivňuje podstatnou část
dění na kolejích – od plánů na
rekonstrukce kolejí až po vymezení postavení studentů v ubytovací smlouvě. To vyžaduje, aby
předseda CKR měl nejen rozhled o kolejích, ale hlavně také
potřebné vyjednávací schopnosti. Zvláštní úkol pak představuje
rozdělování kolejí, kdy předseda
CKR řídí celý tento proces.
 Které největší úkoly před tebou stojí?
Pro akademický rok 2010/11,
kromě toho, aby podávání žádostí a přidělení míst na koleji
proběhlo bez jakýchkoliv problémů, jsme si v rámci CKR
Centrální
kolejní rada
má novou
předsedkyni
vytyčili celou
elou řadu cílů. Nadále
budeme usilovat o zvýšení kvality ubytování, a to zejména snahou o přeměnu nevyhovujících
trojlůžkových pokojů na dvoulůžkové a zvyšování počtu jednolůžkových pokojů. I v novém
školním roce se mohou studenti
zapojit do projektů, které CKR
zajišťuje, jakými je například Jarov liga a Vymaluj si sám.
 Jaká je míra krádeží a výtržností na kolejích a jak hodláte bojovat za jejich případné
snížení?
Krádeže a výtržnosti jsou problém, ale na kolejích jich není
mnoho – velké krádeže v rámci
všech kolejí VŠE, kdy se ztratí
z pokoje něco hodnotného, člověk spočítá za rok na prstech
jedné ruky. Fámy o krádežích se
však po kolejích šíří velmi rychle a dochází i ke značnému překrucování skutečností. Zabezpečení koleje je především úkol
SÚZ, ovšem kolejní rady se
SÚZ v této věci aktivně spolupracují a dávají podněty ke všem
možným rizikům. V současné
době se tak například zaměřujeme na to, aby byly na bloku D
a na Rooseveltově koleji vyměněny kliky na dveřích za koule.
Ke zvýšení bezpečnosti zajisté
také přispěje zavedení vstupů na
karty, což jsme s CKR dlouhodobě prosazovali. Další opatření
týkající se jak krádeží, tak výtržností jsou pravidelně projednávána místními kolejními radami
a jsou řešena s příslušnou vedoucí koleje na daném bloku.
Chtěla bych však také apelovat na všechny ubytované, protože i oni mohou přispět ke zvýšení bezpečnosti na kolejích
– a to nápadem, který nám sdělí, nebo i svou ostražitostí, kdy
upozorní vrátné, že se po koleji
pohybuje podezřelá osoba.
 Jakým způsobem probíhá
komunikace kolejních rad
se studenty?
Komunikace kolejních rad se
studenty probíhá již tím, že se
s nimi členové kolejních rad každodenně setkávají na kolejích.
rad má vlastní
Většina kolejních
kol
internetové stránky a každá komá svou e-mailovou
lejní rada m
přes kterou ji studenti
adresu, pře
kontaktovat s podněty.
mohou kon
je pak účast stuDalší možností
možn
kolejních rad
dentů na zasedání
za
CKR, která jsou zpravidla
nebo CKR
veřejná. V případě výjimečných
událostí také
ta studenty kontaktujeme pro
prostřednictvím zaslání
hromadných
hromadnýc e-mailů. Poslední
takovou událostí
byla právě výše
ud
zmíněná anketa
CKR, v níž stuan
denti mohli
mohl vyjádřit své názory
na ubytování a služby s ním související. Autor: Lucie Kozáková
– 3 / 2010
Novou předsedkyní Centrální kolejní rady VŠE
v Praze se s platností od
10. května 2010 stala Iva
Šteflová – studentka magisterského studia na Fakultě mezinárodních vztahů. Nahradila tak Hanu
Loveckou, která tuto funkci plnila po dobu jednoho roku. Do vedení CKR
s ní byl společně zvolen
jako první místopředseda Adam Krčál a místopředsedové Hana Lovecká
a David Nývlt.
economix
zpravodajství
4
zpravodajství
PROREK TORKA
MACHKOVÁ ZÍSKALA
CENU MARKETÉR
ROKU 2009
REK TORSKÝ DEN
29. 10. 2010
V pátek 29. 10. 2010 proběhne rektorský den. Studenti musí
počítat s omezeným provozem
školy – zrušena bude veškerá
výuka, uzavřeny budou i počítačové učebny, knihovny i studovny. Více na www.vse.cz.
CELOS TÁTNÍ
SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ
S TUDENT SKOU
ODBORNOU PRÁCI
S ROZVOJOVOU
A HUMANITÁRNÍ
PROBLEMATIKOU
VÝS TAVA INDIVISUALS
ON S TAGE V ATRIU RB
Prof. Hana Machková získala v soutěži Marketér roku organizované Českou marketingovou společností zvláštní cenu
za podporu realizace nových forem marketingové specializace
ve vysokoškolské výuce. Více
na www.vse.cz.
DNY SLEV ŠKOLNÍHO
NAKLADATELS T VÍ
Od 20. 9. do 1. 10. 2010 proběhnou v prodejnách skript
a ekonomické literatury Nakladatelství Oeconomica Dny
slev. Studenti mohou využít
slev 10 %, 15 % a 20 % na vybrané knižní publikace předních
českých nakladatelství. Více na
http://nakladatelstvi.vse.cz/.
Od 20. 9. 2010 je v atriu Rajské budovy instalována výstava
Indivisuals on stage. Jde o tvorbu
(fotografická a grafická díla) členů a spolupracovníků Grafické
a multimediální laboratoře VŠE.
Více informací na gml.vse.cz.
DIVADELNÍCI Z VŠE
HLEDA JÍ NOVÉ HERCE
Divadelní soubor S bojkou
v zádech, který na VŠE působí, hledá nové spolupracovníky
z řad studentů. Zájemci se mohou
ozvat prostřednictvím e-mailové
adresy sbojkou@googlegroups.
com. Divadelní soubor se obvykle schází každý čtvrtek v 18.00
u RB101. Více na http://sites.
google.com/site/sbojkou/.
Studenti VŠE se mohou přihlásit do soutěže o nejlepší práci s rozvojovou a humanitární
problematikou, kterou vyhlašuje katedra rozvojových studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Přihlásit je možné bakalářskou
nebo diplomovou práci. Tři nejlepší práce v každé kategorii
budou oceněny finanční odměnou. Uzávěrka přihlášek je 30.
října 2010. Další podrobnosti na
http://fmv.vse.cz/wp-content/
uploads/2010/09/Plakát.pdf.
MAGIS TERSKÝ
PROGRAM CLAS
Centrum latinskoamerických
studií při NF VŠE zahájilo od
zimního semestru 2010/11 výuku v dvouročním magisterském
programu Economic and Regional Studies in Latin America,
který probíhá celý v angličtině.
Poplatek za studium činí 1800
eur za semestr.
Další informace na clas.vse.
cz/en-master-degree.php.
MIMOSEMES TRÁLNÍ
KURZ 5IE333
KOMUNIKAČNÍ
DOVEDNOS TI
Na podzim se
znovu otevře mimosemestrální
kurz 5IE333 Komunikační dov e d n o s t i . Vy učován je Ing.
Hanou Ondřuškovou, studentkou doktorského studia na NF.
Kurz je možné projít v rámci výuky během pěti večerních
přednášek a ještě dostat kredity. Letos na jaře se konal první
běh, reference si můžete sami
prohlédnout na borci. Součástí kurzu byla dokonce výhra
profesionálních vzdělávacích
kurzů v hodnotě 8000 Kč, kterou si odnesla vylosovaná studentka. Podrobnější informace
a video z přednášek najdete na
www.hanaondruskova.com.
Autoři:
Kateřina Dvořáková,
Hana Prchlíková,
Vladimír Štípek
economix
– 3 / 2010
Pravidelný blog o ekonomii pro náročné
Katedra institucionální ekonomie
Národohospodářské fakulty zavádí
pravidelný blog MindReader shrnující dění na poli neuroekonomie, experimentálnía behaviorální ekonomie,
který podle jeho autora nabídne čtenáři obraz nejaktuálnějšího stupně
poznání v těchto oborech.
Jeho autorem je člen této katedry Ing. Petr
Houdek, který v týdenním intervalu na stránkách kie.vse.cz zveřejňuje úryvky z 10–15
zajímavých článků. Projekt sám definuje takto: „Cílem je pošťouchnout studenty
k úvahám, zdali v problémech, u nichž předpokládají, že jim rozumí, či že na ně ekonomie zná odpověď, mohou existovat i zcela
odlišná řešení. Rovněž upozornit, že existují
problémy, o nichž asi neměli ani tušení.“
Původně šlo a mailing list rozesílaný
přátelům, ale jak popisuje autor: „Nyní
jsme v rámci paretoefektivního zlepšení,
tedy změnili jsme formu na blog umístěný
na stránkách katedry, abychom neomezovali nerivalitní spotřebu distribucí výběru podnětných studií toliko limitované klientele.“
Tento projekt je i tak teprve v začátcích, postupně by měl obsahovat i kritiku, interpretace či aplikace závěrů studií a měl by být
hojně využíván v nových katedrálních kurzech Ekonomie a psychologie (5IE312), Behaviorální ekonomie (5IE412) a v Semináři
z neuroekonomie (5IE413). Blog najdete na
http://kie.vse.cz/mindreader/.
Petr Houdek organizuje 27. září 2010 od
19 hodin v restauraci U Houdků (Bořivojova ul. 110) neformální diskusi pro všechny
studenty, které zajímá ekonomie a projekt
MindReader. Autor: Jan Horák
5
zpravodajství
Přes 150 exekucí na studenty neplatiče
V deníku MF Dnes se koncem dubna 2010 objevil
článek o tom, že pokud
studenti dlouhodobě dluží
univerzitám finanční prostředky a nereagují na výzvy k zaplacení, sahají univerzity až k exekučnímu
zabavování majetku. VŠE
není výjimkou. Celkem již
exekutor VŠE zazvonil na
více než 150 dveří studentských neplatičů.
Toho, kdo se po přečtení úvodního odstavce vyděsil a honem
běžel zaplatit 20 Kč do knihovny za překročení výpůjční doby,
mohu uklidnit. K exekucím škola přistupuje pouze v krajních
případech, a to až jako k poslednímu řešení, kterému předcházejí opakovaná upozornění.
Nejprve dostane student do
vlastních rukou Rozhodnutí
o poplatku, není-li částka uhrazena v době splatnosti, předává
se pohledávka na právní oddělení VŠE. To zasílá upozornění
formou doporučeného dopisu
jak na adresu studenta, tak i na
další dostupné adresy. Teprve
pokud student nereaguje, následuje příprava exekuce. O té
rozhoduje na návrh VŠE soud.
Návrh na výkon rozhodnutí pak
ještě podepisuje rektor školy.
Celkem již bylo ze strany VŠE
podáno 151 návrhů na exekuci,
z toho 70 jen v roce 2009.
„Postup se osvědčil a budeme
v něm pokračovat
vůči studentům,
kteří dlouhodobě neplní své studijní i finanční závazky vůči škole,“ říká na dotaz
Economixu prorektor pro sociální záležitosti a finance prof. Jindřich Soukup. Podle jeho slov
studenti, na které je uplatňována
exekuce, poškozují ostatní, kteří na škole studují kvalitně a bez
problémů. „Od zahájení uplatňování tohoto postupu se zvýšila kázeň studentů stran úhrady
poplatků,“ uzavírá prorektor.
Veškeré finanční prostředky,
které se touto formou vyberou,
směřují do stipendijního fondu
školy.
Autor: Štěpán Mejzlík
Oeconomica na veletrhu Svět knihy 2010
Školní nakladatelství Oeconomica se zúčastnilo veletrhu Svět knihy 2010. Šestnáctý ročník mezinárodního
knižního veletrhu a literárního festivalu proběhl na
holešovickém Výstavišti ve
dnech 13.–16. května 2010.
Oeconomica se Světu knihy
účastní od roku 2003, ale
vlastní stánek má od roku
2008. Do té doby jej sdílela
s některými dalšími vysokoškolskými nakladatelstvími.
Ředitelka nakladatelství Libuše Doubravová Economixu
o účasti na veletrhu řekla:
„O stánek Nakladatelství VŠE
je zájem – především mezi odbornou veřejností, pracovníky
knihoven, studenty a absolventy VŠE. Stánek navštěvují stálí
zákazníci z bankovního sektoru, zájemci i ze zahraničí s poptávkou po konkrétních titulech
a podobně. Slouží i k setkání s autory, dalšími spolupracujícími subjekty – knihkupci,
nakladateli, tiskárnami a dalšími.“ Veletrh Svět knihy pravidelně navštěvují i umělci, kteří
zde četli vybrané ukázky z knih
nebo měli autogramiády. Na letošním veletrhu předčítal například Jaroslav Plesl (rozhovor
s ním najdete v Economixu č.
3/2009) a nové úplné vydání her
a seminářů Divadla Járy Cimrmana podepisoval Ladislav
Smoljak (rozhovor s již zesnulým režisérem i reportáž z promítání jeho filmu Tvrdý chleba
najdete v Economixu č. 1/2010
a 2/2010). Autor: Vladimír Štípek
Zahořanský potok se stal jakýmsi symbolem tohoto výletu,
neboť jej bylo nutné několikrát
přebrodit. Osmnáctikilometrová „procházka“ byla zakončena v Davli. To ale nebyl konec
příjemného dne. Fakulta informatiky a statistiky (FIS) totiž
nachystala společenskou část
výletu s táborákem a vepřovými
hody v areálu VŠE Točná.
Účastník akce Tomáš Čech,
student 5. ročníku FIS, popisuje
své zážitky: „Rektorský den byl
pro mne dnem, kdy se částečně stírají rozdíly mezi studenty
a jejich profesory. Kromě mých
kamarádů a spolužáků z oboru bylo přítomno také celé vedení školy. Měli jsme možnost
blíže se seznámit s prof. Hindlsem, prof. Hronovou, doc. Fischerem, doc. Markem nebo Ing.
Svobodou a dalšími kantory
nebo zaměstnanci jednotlivých
kateder. Tento tradiční pochod
se vždy nese ve velmi přátelském duchu a člověk si připadá, že je součástí většího celku, sourodé skupiny osob. Na
akademické půdě trávím hodně
času a je pro mne vždy radostí setkat se s přátelskými lidmi
i mimo školu.“
I ostatní účastníci akce se
shodují, že procházkou udělali
něco pro svá těla i pro lepší sociální začlenění na někdy poněkud anonymní VŠE. Rozhodně
všichni se ale shodli, že závěrečná grilovací svačinka stála
za to. Autor: Tereza Voborníková
economix
Studenti i zaměstnanci školy, kteří si chtěli zpříjemnit volno o rektorském dni 21. dubna 2010 trochou pohybu, měli
možnost zúčastnit se tradiční
procházky v okolí Prahy. Tentokrát se vyráželo z Horních Jirčan, pokračovalo se přes Psáry,
Libeř, Zahořany až do údolí Zahořanského potoka.
– 3 / 2010
Turistická procházka o rektorském dni
6
zpravodajství
Rozhovor s Miroslavem Ševčíkem,
nově zvoleným děkanem
Národohospodářské fakulty VŠE
snižuje a získání titulu se stává
jen formalitou. Naštěstí to zatím
neplatí na většině fakult VŠE
a doufám, že to nebude platit na
Národohospodářské fakultě.
Doc. Miroslav Ševčík byl
28. dubna 2010 zvolen děkanem Národohospodářské fakulty VŠE (NF VŠE).
V hlasování Akademického senátu NF VŠE získal
šest z osmi hlasů a stal
se děkanem fakulty pro
funkční období 2010–
2014.
Jakým způsobem bude na NF
koncipováno Ph.D. studium?
Na Národohospodářské fakultě došlo k velmi silnému zpřísnění podmínek. Pokud mohu
srovnávat, tak tyto podmínky
jsou na Vysoké škole ekonomické nejpřísnější. Dosavadní trendy zůstanou zachovány,
spíš by se mělo jít cestou toho,
aby se zlepšila spolupráce mezi
školiteli a studenty doktorského studia.
economix
– 3 / 2010
Ševčík působí mimo jiné jako
ředitel Liberálního institutu, ředitel Memoriálu Josefa Odložila a ve statutárních orgánech
mnoha firem. V porevolučním
období byl prorektorem VŠE.
Podrobně jsme o aktivitách Miroslava Ševčíka v době pádu komunismu psali v Economixu č.
6/2009.
Jak se díváte na nové strategické koncepce rozvoje výuky
na VŠE? Tedy například na
rozdělování školy na akademická pracoviště a na pracoviště zaměřená na praxi nebo
například na redukci studentů magisterského studia?
Zažil jsem již několik snah
o změnu vysokoškolského
vzdělávání. Koncepce jsou nedopracované. Pokud s tím nepůjde ruku v ruce změna financování vysokých škol, změna
přístupu akreditační komise, udělování licencí vysokým
školám, respektive souhlasu
akreditační komise, tak se nic
nezmění. Nelíbí se mi automatické a urychlené přijímání různých „boloňských“ výzev a podobně. Myslím si, že je to zase
spíše záležitost dirigistická. Jde
o snahu sevřít do kazajky to, co
by se mělo vyvíjet především
spontánně.
Jaký je váš názor na snahy
omezit zvyšování počtu studentů magisterského studia
tím, že postup do tohoto stupně již nebude automatický?
Myslím si, že tato koncepce je
naprosto nevhodná pro Vysokou
školu ekonomickou. My jsme,
Existuje nějaký způsob, jak
odlišit kvalitu doktorského
studia NF od jiných fakult?
Jako je dnes odlišen titul
právníka z plzeňské univerzity
a titul právníka z jiných vysokých škol, takovým způsobem,
doufám, bude v budoucnu odlišen i titul Ph.D. z Národohospodářské fakulty. Odlišen by měl
být od jiných fakult, které mají
doktorské studium, ale také od
fakult, které spadají pod Vysokou školu ekonomickou. Mělo
by to být společensky, tedy tržně oceněno tím, že tito absolventi se výborně uplatní.
na rozdíl od těch dalších asi sedmdesáti fakult ekonomického zaměření v České republice,
školou s velkou tradicí a vůbec
bychom touto cestou neměli jít.
Kdo bude chtít v bakaláři skončit, ať si skončí. Abychom administrativně nebo jinými nástroji
nutili studenty k odchodu z naší
školy po bakalářském stupni
studia a nepřímo přechodu pravděpodobně na nějakou soukromou vysokou školu, to považuji
za velice chybné a nesmyslné.
Jakým způsobem budete reagovat na zvyšování počtu
studentů na vysokých školách
a jak se postavíte k nastavení
množství počtu studentů na
Národohospodářské fakultě?
Počty studentů by se měly
odvíjet od demografické křivky.
Jestliže je například o třicet tisíc osob v ročníku méně a škola
by přijala stejný počet studentů, pak musí zákonitě klesat i jejich kvalita. Nesouhlasím s tím,
aby se za každou cenu zvyšoval podíl vysokoškolsky vzdělaných občanů. Když zmíněná
demografická křivka klesá, úroveň takto vysokoškolsky vzdělaných občanů se pochopitelně
Nepřemýšlíte o nějaké marketingové kampani, aby se výsledky projevily dříve?
Jeden z mých bodů v kandidátské prezentaci byl právě zvýšení povědomí o daleko kvalitnější úrovni doktorského studia
na NF. Dotýkal se také snahy,
aby se tato skutečnost dostala
do širšího povědomí nejméně
ekonomické veřejnosti a ekonomické obce.
Jak by takové zvýšení povědomí mohlo vypadat?
Například dneska je zřejmé,
že naši absolventi musí publikovat v impaktovaných časopisech. Je zřejmé, že je zkouší
7
zpravodajství
Co podle vás znamená kooperace NF s ICER (International Centre for Economic Research), jehož je NF součástí?
To je právě projekt, který by
měl pomoci ještě více zviditelnit
Národohospodářskou fakultu na
mezinárodním vědeckém poli
a pomoci k přístupu do mezinárodních impaktovaných časopisů. Mělo by to pomoci hlavně
doktorandům, ale i dalším učitelům na Národohospodářské
fakultě. Na projektu se podílejí profesoři z různých zemí. Na
podzim by na NF již měli přijet
první čtyři profesoři.
Jak hodnotíte současné možnosti stáží studentů NF v zahraničí? Je možné výjezdy
studentů zvyšovat?
Zaprvé: příležitostí studovat
v zahraničí není málo. Zadruhé
jsem překvapen, že z naší fakulty není o toto studium až tak velký zájem. Každý student by si
měl vážit toho, že na rozdíl od
mých studentských let je zde
možnost studovat v zahraničí,
a měl by v zahraničí absolvovat
alespoň jeden semestr, když ne
bakalářského, tak magisterského studia. Je to škola pro život,
student se osamostatní, pozná
jiné kulturní podmínky a jinou
společnost. Budu se snažit, aby
studenti z Národohospodářské
fakulty nebyli znevýhodňováni,
protože jedním z výběrových
Autor: Vladimír Štípek
economix
Jak se ve snaze o publikační činnost může projevit existence takzvaných citačních
bratrstev?
Samozřejmě je z toho určitá obava, v redakčních radách
impaktovaných časopisů sedí
mnohdy lidé, kteří z konkurenčních důvodů nechtějí pouštět k publikování ty, kteří by si
to i zasloužili. Tento problém
je velmi vážný, upozornil na
něj již před řadou let například
prof. Maňas, který sám publikoval v impaktovaných časopisech i v zahraničí. Prof. Maňas
si všiml určitého začarovaného
kruhu, do kterého se velmi těžko dostává, a kritizoval redukování hodnocení vědecké práce
podle článků v impaktovaných
časopisech. Impaktovaný časopis čte koneckonců jen pár odborníků, mnohdy obsahuje věci,
které jsou tak úzce profilovány, že jim stěží rozumí i ekonomicky vzdělaní lidé. Může se to
zvrtnout až po jakési publikování pro publikování. Mluvím
obecně, nikoliv konkrétně o situaci v ČR. Nicméně to je jeden z hlavních ukazatelů, podle
kterých se hodnotí vysoké školy. Musíme s tím prostě počítat
a přizpůsobit se tomu.
Před 20 lety jste působil ve
funkci prorektora, kdy před
vámi stála nutnost reorganizace celé školy. Co je pro
vás nyní v nové funkci hlavní
výzvou?
Chtěl bych, aby tu škola byla
hlavně pro studenty. Ale pozor,
nelze to zaměňovat s tím, že si
studenti mohou dělat, co budou chtít. Například, že budou
studovat jen podle otázek, které si vyvěsí na „borce“. Chtěl
bych zpříjemnit prostředí, zlepšit některé služby, které se poskytují pro studenty se zájmem
o studium. Jde například o knihovnické služby a chci je také
přesvědčit k tomu, aby více studovali v zahraničí. S výzvou
před 20 lety se to nedá srovnat.
Škola je nyní kvalitativně úplně
na jiné úrovni. V té době jsem
jel do Rakouska, abych si přivezl přenosný počítač, který vážil 14 kilo, a byl jsem nadšený,
že na tom můžeme připravovat
materiály pro studium. Počítačová síť tak, jak ji známe dnes,
vůbec neexistovala. Zaváděli
jsme ji s některými lidmi z Výpočetního centra, kteří dodnes
tento systém zdokonalují. Vybavení knihoven bylo nicotné. Do
zahraničí se podívali v podstatě jen vybraní svazáci a šlo spíše o nějakou letní aktivitu než
o studijní pobyt. Šlo jen o výjimky a dnes jsou studijní pobyty běžně dostupné velkému
počtu studentů. V porevoluční
době se měnilo personální obsazení téměř všech kateder. Dnes
Národohospodářská fakulta patří mezi nejlepší v této republice a mým cílem je udržet toto
postavení. Musíme se srovnávat s Fakultou sociálních věd
na Univerzitě Karlově. Ta se ale
orientuje na relativně malý počet studentů. Jsem přesvědčen,
že i na naší fakultě při podstatně vyšších počtech studentů studují velmi nadaní, špičkoví studenti, kteří jsou srovnatelní se
studenty FSV UK.
– 3 / 2010
ukazatelů je dosažený studijní prospěch. Vzhledem k tomu,
že patříme k nejpřísnějším, nejsme-li vůbec nejpřísnější fakultou na VŠE, budu jednat s vedením školy o zohlednění tohoto
ukazatele při výběrovém řízení
studentů naší fakulty.
špičkoví ekonomové u nás,
mezi něž počítám třeba i pana
prezidenta Klause, který je přítomen u doktorských zkoušek
a při obhajobách – i touto cestou se kvalita studia dostává do
povědomí. Samozřejmě je zde
určitá konkurenční nevýhoda
v tom, že absolventi, respektive
uchazeči o doktorské studium,
musí počítat s tím, že u nás to je
o něco složitější než na jiných
fakultách. Budeme hledat také
prostředky k tomu, aby na tom
studenti doktorského studia byli
ekonomicky lépe. Hledáme motivační prvky ve formě mimořádných stipendií pro ty, kteří
chtějí publikovat v impaktovaných, případně recenzovaných
časopisech. Budeme se snažit
zapojovat studenty doktorského
studia více do mezinárodní vědeckovýzkumné spolupráce.
8
zpravodajství
Volba děkana na FPH – reakce kandidátů
Jak víte z minulého čísla Economixu, 14. dubna 2010 zvolili členové
Akademického senátu Fakulty podnikohospodářské VŠE děkana pro
období 2010–2014. Stal se jím stávající děkan prof. Jaromír Veber. Hlasovalo pro něj 16 z celkových 17 senátorů. Druhý kandidát, Ing. Daniel
Spálenka, získal pouze jeden hlas.
Hned po volbě jsme položili oběma
kandidátům několik otázek.
economix
– 3 / 2010
ZNOVUZVOLENÝ
DĚKAN FPH JAROMÍR VEBER:
DOS TAL JSEM MANDÁT
ŘADU VĚCÍ DOKONČIT
Rozhovor se znovuzvoleným děkanem
Fakulty podnikohospodářské, prof. Jaromírem Veberem, o jeho pocitech po volbě, o rozvoji fakulty za poslední čtyři roky
a o jejím dalším směřování.
 Jaké byly vaše bezprostřední pocity po
znovuzvolení?
Spíše než radost, uspokojení, že ty čtyři
předcházející roky nebyly fakultou vnímány
jako scestné. Dostal jsem mandát řadu věcí
na fakultě dokončit.
 Jak si vykládáte tak silný mandát,
jaký jste dostal? Byl jste zvolen 16 ze 17
hlasů.
Příliš tuto situaci nezkoumám. Možná
protikandidát nebyl pro senátory a potažmo
fakultu přijatelný. Možná jsme to jako vedení fakulty v uplynulém období nedělali tak
špatně...
 Když se podíváte čtyři roky zpátky, co
významného se z vašeho pohledu na fakultě událo?
Ve svém předvolebním vystoupení jsem
prezentoval, jaké projekty byly na fakultě za uplynulé čtyři roky realizovány. Byl
zaveden nový studijní obor Arts management, program Honors Academia a International Management vyučovaný v angličtině. Založili jsme několik institutů, které
realizují zajímavé aktivity pro praxi. Například ISBM – programy celoživotního
vzdělávání včetně výuky MBA. Nebo IDE,
které se zabývá různými aktivitami na podporu podnikání. Dohodli jsme i další zajímavé kontakty, například s University of
Victoria či fakultou podnikání v Krasnojarsku na střední Sibiři. O dva roky dříve než zbytek školy jsme založili interní
grantovou agenturu na podporu vědeckých
projektů. Začali jsme vydávat fakultní časopis, který má již nyní statut časopisu recenzovaného. Asi by stálo za připomenutí,
že fakulta realizovala setkání s významnými režiséry, podporovala studentské aktivity, v jejichž rámci se uskutečnila úspěšná
módní přehlídka atd. Všechny tyto projek-
ty nejsou ukončeny, ale musí se dále rozvíjet či rozšiřovat.
 Co nás na fakultě čeká v nejbližší
budoucnosti?
Již tomu budou tři roky, co jsme začali
připravovat bakalářský program, jehož absolventi by měli najít uplatnění v našich firmách podnikajících v Rusku. Program bude
vyučován plně v ruštině v Moskvě a má
být odstartován od září. Již nyní nás v tomto směru čeká spousta práce: jednání s leteckými společnostmi ohledně výhodných
letenek či nalezení přijatelného ubytování
v Moskvě.
Letos budeme mít také první absolventy bakalářského stupně oboru Arts management, zahajujeme navazující magisterské
studium, uzavíráme dohody s kulturními
organizacemi o spolupráci, v jejichž rámci
budou studenti moci zpracovávat své diplomové práce atd. I když jde zřejmě o maličkost, je příjemným zjištěním, že nejbližších
promocí oboru Arts management se zúčastní
i ministr kultury.
Stojí rovněž za zmínku, že v rámci programu CEMS MIM jsme byli vyzváni, abychom rozšířili naše zapojeni i o doktorský
stupeň studia, zatím je u nás pouze magisterské studium.
 Jakým směrem tedy fakulta poroste?
Naším cílem v nadcházejícím období není
v žádném případě kvantitativní růst fakulty,
rozšiřování počtu přijímaných studentů, ale
zkvalitňování obsahu studia i výukových
metod. Pokud uvažujeme o rozšíření, tak
zejména placených programů vyučovaných
v cizích jazycích. Rozeběhne-li se úspěšně
výuka ruského programu v Moskvě, proč
bychom nezkusili nabídnout u nás v Praze
výuku bakalářského studia v ruštině a někdy
v blízké budoucnosti i v angličtině?
 Při prezentaci jste hovořil o akreditaci
EQUIS. V jakém stavu se nachází proces
implementace?
Ano, konstatoval jsem, že do budoucna
se chceme zaměřit na prestižní akreditaci
EQUIS. Již dva roky realizujeme na fakultě
řadu opatření, která tato akreditace vyžaduje. Do prázdnin se uskuteční pre-audit, který
by nám měl dát první nestranné hodnocení
fakulty s ohledem na kritéria EQUIS a naznačit, kam zaměřit úsilí ve zlepšování fakulty tak, abychom tuto prestižní akreditaci
ekonomických, respektive podnikatelských
či manažerských škol získali. Mimochodem
zatím ji nemá žádná vysoká škola v ČR.
 Očekává se příchod změny terciárního vzdělávání v ČR. Chystá se fakulta na
tuto situaci?
Zcela vážně se budeme muset zamýšlet
nad dalším zaměřením vědy na fakultě, příští rok zřejmě bude ukončena podpora výzkumného záměru a budeme muset hledat
další platformu pro výzkum na fakultě. Celé
vysoké školství čeká řada změn, škola a potažmo fakulta mají nejpozději po prázdninách představit dlouhodobý záměr do roku
2015 či 2016.
 Ve kterých oblastech vnímáte jistý prostor pro zlepšení?
Víme, že značné rezervy máme v systematické činnosti s absolventy fakulty. Asi
by se daly zavést výrazné posuny v organizaci letních škol. Je otázkou, zda by se fakulta neměla spolupodílet na rozvoji začínajících podnikatelských projektů některých
našich absolventů a vytvořit k tomu vhodné
zázemí atd.
 Existuje něco, na co se teď mohou studenti do budoucna opravdu těšit?
Asi nejvíce ceněným, byť vzdáleným
a možná málo zajímavým, by měl být cíl,
aby naši absolventi neměli problém s uplatněním po ukončení školy. Ač je to zdánlivě samozřejmý požadavek, není vůbec jednoduché jej do budoucna zajistit. Jednak se
domníváme, že poptávka po „vysokoškolských ekonomech“ klesá, jednak na trhu
je mnoho subjektů, které nabízejí podobné
programy jako my na fakultě či celé škole.
Pro nás na fakultě to znamená, že nestačí mít
dobrý přehled a mít úzké vztahy s praxí, ale
být o krok před praxí.
Z těch dílčích a možná i líbivých nabídek
mohu uvést, že fakulta má zájem – a je to
i požadavek EQUISu – hledat cesty, jak zvyšovat výjezdy našich studentů do zahraničí
na různé partnerské školy i programy praxí.
Fakulta musí nabídnout studentům i zaměstnancům servis, který jim jejich práci bude
usnadňovat a ne komplikovat.
9
zpravodajství
NEÚSPĚŠNÝ KANDIDÁT
NA DĚKANA FPH
DANIEL SPÁLENKA:
FAKULTA POTŘEBUJE VIZI
Rozhovor s Ing. Danielem Spálenkou
o jeho kandidatuře na pozici děkana Fakulty
podnikohospodářské VŠE.
 Překvapil vás výsledek volby?
Překvapil mě tím, že kromě jednoho senátora jsou všichni spokojení se současným
vedením fakulty.
 O čem podle vás výsledek svědčí?
Barack Obama používá slovo Change.
A my tak daleko ještě nejsme. Jsou tady
struktury, se kterými se nedá konstruktivně
bojovat.
 Co byl pro vás impulz k tomu, abyste
kandidoval na pozici děkana?
Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli již přišla
doba na změnu. Podíváte-li se na kritéria věkové skupiny vedení fakulty, tak ty ani já,
ani vy nesplňujeme. Tam je podle mě nutná
radikální změna. Pan Švejnar i paní ministryně školství nedávno v Otázkách Václava
Moravce říkali, že možná už jsme i za zenitem nějakých změn. Je ale vidět, že akademická půda je velmi konzervativní.
 Můžete přiblížit hlavní kroky, které by
teď měl děkan učinit?
Fakulta potřebuje měřitelnou strategii.
K tomu existují nástroje, které by se měly
implementovat. Důležitá je mezinárodnost.
Společný bakalářský program s ruskou univerzitou je jistě zajímavý, ale my se musíme soustředit na Evropu. Tam jsou rankingy, tam konkurujeme na vzdělávacím trhu.
Myslím, že i australasijský prostor nás bude
do budoucna hodně zajímat. Profesor Veber tímto směrem také jde, ale chybí transparentnost, chybí vize a strategie. Důkazem
toho je i probíhající akreditace EQUIS.
 Můžete k tomu říci více?
Já jsem to nechtěl před volbami otevírat,
ale akreditace EQUIS nás zatím stála 80 000
eur. Wirtschaftsuniversität Wien, která má
více fakult, stál systém 75 000 a už akreditaci má. Minulý rok jsme vzali naši zodpovědnost jako senátorů trošku jinak, než to bylo
v minulosti děláno, a šli jsme do účetnictví
a nechali si předložit čísla. Zjistili jsme, že
60 nebo 70 procent nákladů jsou personální
náklady. Nevím, kam ty peníze tekly. Ventilovali jsme to internímu auditorovi tady na
škole i dalším odpovědným orgánům. Nic se
zatím nestalo.
 Jaké konkrétní změny jste chtěl v případě zvolení prosadit?
Například samostatnost senátu. Senát totiž není svobodný. Senátoři dostávají peníze od děkana. Já sám jsem za práci v senátu
dostal 7500 Kč. S tím jsem se nemohl zto-
tožnit, nakonec jsem dal tyto peníze na charitu. Ostatní určitě také něco dostali. Já jsem
o tom mluvil ve svém programu. Myslím,
že to není správné. Senát by měl mít k dispozici vlastní rozpočet. Senát by také měl
mít právo navrhovat vlastní předpisy fakulty. To se dosud neděje. Dnes návrhy předkládá pouze děkan. Dělení moci, které by
v akademické obci mělo být, tu rozhodně
není. Senát by měl mít moc zákonodárnou,
tedy možnost návrhy i předkládat. Děkanát
je pak moc exekutivní.
 Budete se dál snažit ovlivňovat dění na
své fakultě?
Samozřejmě. Jako senátor budu dále vykonávat svou funkci stejně zodpovědně, jak
jsem ji vykonával dosud. Byl jsem nepříjemný v některých otázkách a odpovědích.
I to samozřejmě vedlo k tomu jasnému výsledku voleb. Nicméně je mi 36 let, za čtyři roky mi bude 40. Uvidíme, jaká bude tou
dobou situace. Šance za čtyři roky tady každopádně je.
 Budete tedy kandidovat za čtyři roky
znovu?
Čtyři roky jsou dlouhá doba. Neříkám
ano, neříkám ne. Ale věřím tomu, že fakulta
potřebuje změnu. Většina fakult v ČR potřebuje radikální změnu, nejen ta naše. Myslím
si, že každý den, který budeme čekat, nám
bude jednou škodit.
 Pokud budete znovu kandidovat za čtyři roky, v jakém stavu očekáváte, že v případě úspěchu převezmete fakultu?
Myslím, že bude ještě rozhádanější. Myslím si, že senát měl šanci postavit výhybky.
Ty nepostavil, takže se pojede ve stejných
kolejích dál. Budu-li citovat pana děkana,
již se nebude nic měnit, bude se pouze stabilizovat. A myslím si, že tato stabilizace nedopadne tak, jak si někdo představuje.
Autor: Štěpán Mejzlík
Soutěž každoročně pořádá
Syndikát novinářů České republiky a občanské sdružení na
záchranu kulturních památek
Pro Bohemia pod záštitou Výboru pro vzdělávání a kulturu
Senátu ČR a záštitou ministra
kultury ČR. Vyhlášení výsledků
proběhlo 15. dubna 2010 v prostorách Českého muzea hudby
na pražské Malé Straně. Soutěžní klání Média na pomoc památkám oceňuje novináře, kteří
„cítí naléhavost potřeby zachování kulturního dědictví“ a tím
povzbuzují občanskou veřejnost, odborné instituce i vládu
ke spoluodpovědnosti za kulturní minulost. Doktorka Eva
Heřmanová získala Čestné
uznání za článek Barokní krajina, který byl publikován ve
čtvrtletníku Pod Zelenou horou. Více informací o soutěži na
www.pro-bohemia.cz.
Autor: Hana Kubovcová
economix
RNDr. Eva Heřmanová z Katedry Arts management na
Fakultě podnikohospodářské získala na třináctém
ročníku celorepublikové
soutěže PRIX NON PEREANT 2009 (Média na pomoc památkám) ocenění
v sekci publicistika za článek Barokní krajina.
– 3 / 2010
Eva Heřmanová z Arts managementu
oceněna v soutěži PRIX NON PEREANT
10
vzdělávání
Odborné cambridgeské zkoušky pro studenty VŠE
Katedra anglického jazyka Fakulty mezinárodních vztahů VŠE (FMV) se
v březnu 2010 stala oficiálním zkušebním centrem
odborných jazykových
zkoušek University of Cambridge. Již v září se rozběhne výuka podle nového
modulárního systému výuky anglického jazyka, jehož součástí budou právě
přípravné kurzy ke zkouškám z obchodní, finanční
a právnické angličtiny.
Více o kurzech nám prozradila Mgr. Halka Čapková z Katedry anglického jazyka FMV.
 Katedra anglického jazyka
FMV se v březnu 2010 stala
oficiálním zkušebním centrem
odborných jazykových zkoušek University of Cambridge.
Co to pro školu a její studenty
znamená?
Jazykové zkoušky Cambridge
ESOL jsou mezinárodně uznávané a dělí se na dva základní
typy: obecné a odborné zkoušky. Mezi obecné patří například
FCE, CAE nebo CPE, do odborných zkoušek se řadí zkoušky
z business English na třech různých úrovních (BEC Preliminary, Vantage a Higher), zkouška z právnické angličtiny ILEC
a finanční angličtiny ICFE.
Vzhledem k tomu, že se na VŠE
specializujeme na výuku odborné angličtiny, naše žádost byla
směřována pouze na odborné
zkoušky. Statut autorizovaného
zkušebního centra výrazně
zvýší prestiž naší školy, protože jsme jedinou státní vysokou
školou, kde se tyto zkoušky dají
skládat.
 Jak vypadal proces, který předcházel získání autorizace?
Po předložení vyplněné žádosti musela katedra projít náročným schvalovacím procesem včetně několika návštěv
z Velké Británie, které se zajímaly o technickou vybavenost
naší školy, kapacitu místností,
zabezpečení a samozřejmě naše
pedagogy, kteří se stanou examinátory zkoušek. Byli velmi
překvapeni velikostí naší školy
a počtem studentů.
 Budou přípravné kurzy otevřeny studentům všech
fakult? Jaká bude jejich
kapacita?
Kurzy budou přístupné studentům z jakékoli fakulty, v prvním ročníku budou mít studenti
povinný takzvaný nultý modul
a dále si budou moci vybírat
z nabídky našeho dvousemestrálního modulárního systému.
Výjimkou je 2. fakulta, která
má třísemestrální bloky, které
ale také poskytují přípravu na
výše zmíněné zkoušky.
Kapacita kurzů bude záležet
na poptávce studentů. Rozeslali jsme dotazníky, abychom získali představu, co by studenti
chtěli, a podle toho jsme vypsali počty kurzů. Ale samozřejmě
pokud při registracích zjistíme,
že je míst málo, uděláme vše pro
to, abychom je navýšili. Odvíjí
se to také od toho, kolik vyučujících budeme mít.
 Kdo bude patřit mezi vyučující těchto kurzů?
Budou to učitelé naší katedry,
z nichž někteří absolvují školení, po kterém budou oprávněni
zadávat písemné části a zkoušet
při ústních pohovorech.
 Chápu to dobře, že kurzy
budou bezplatné a budou se
platit pouze jazykové zkoušky?
Ano, kurzy jsou bezplatné,
což je obrovská výhoda, protože v jazykových školách tyto
kurzy stojí několik tisíc korun.
Ceny zkoušek pak budou mírně
nižší než v ostatních zkušebních
centrech v ČR.
 Když si student tento kurz
na VŠE zapíše, je pro něj povinné přihlásit se na cambridgeskou zkoušku?
Ne, to povinné nebude, což
je také velká výhoda, vzhledem
k tomu, že je zkouška placená.
Studenti tento kurz zakončí jako
ostatní předměty na VŠE zkouškou vytvořenou na katedře anglického jazyka, při úspěšném
zakončení za něj získají kredity
a záleží jen na nich, zda se přihlásí na cambridgeskou zkoušku. Samozřejmě se mohou poradit s vyučujícím o tom, zda
jsou na ni dostatečně připraveni.
Nápovědou jim může být i výsledná známka, kterou z kurzu dostanou, jednička by měla
předznamenávat úspěšné zvládnutí zkoušky, s trojkou už to
může být trochu risk. Jinak kurz
bude dvousemestrální; první semestr bude zakončen zápočtem,
druhý semestr zkouškou.
Další informace najdete na
fmv.vse.cz/prezentace-zkousek-cambridge-esol/ včetně záznamu prezentace v anglickém
jazyce za účasti zástupce Cambridge ESOL. Autor: Hana Kubovcová
Národohospodářská fakulta přesvědčuje
economix
– 3 / 2010


 své studenty, aby vyjeli do zahraničí 


Na Národohospodářské
fakultě VŠE (NF) je dlouhodobě nižší zájem studentů o studium v zahraničí než u některých jiných
fakult. Proděkan pro vnější vztahy NF Zdeněk Chytil
se proto na základě speciální studie rozhodl uspořádat malý „Orientation
Day“ pro studenty své fakulty, kteří o studiu v zahraničí uvažují, odpovědět na základní otázky,
které jsou zásadní v roz-
hodování o studiu v zahraničí a vyvrátit některé neopodstatněné obavy
a dezinformace kolující
mezi národohospodáři.
Zmíněná studie byla zpracována na základě rozsáhlého průzkumu mezi studenty NF a zjišťovala, co je překážkou pro studium
v zahraničí. Získané poznatky
analyzuje, srovnává s jinými fakultami a navrhuje možná řešení. Orientation Day probíhal formou „studenti studentům“. Byli
pozváni ti, kteří již studiem v zahraničí prošli a měli možnost navštěvovat prestižní univerzity
například v Jižní Koreji nebo na
Novém Zélandu. V krátkých prezentacích představili absolventi
zahraničních studijních programů, jak probíhaly přípravy i studium, proč a podle čeho si školu
v zahraničí vybírali nebo co jim
studium dalo. Na závěr byl čas
pro diskusi, který přibližně stovce studentů, kteří se zúčastnili,
málem nestačil. Autor: Anna Stejkozová
JAKOU JE LIBO VEDLEJŠÍ
SPECIALIZACI?
V čase, kdy by měla nastat úleva z úspěšně
složených státnic a zdárně napsané a obhájené
bakalářské práce, paradoxně přichází starost
s vedlejší specializací (VS). Kterou si vybrat?
Jaké jsou vlastně možnosti? Jakým způsobem
a kdy se přihlašuje?
Často si studenti přihlašují hlavní i vedlejší specializaci v rámci své fakulty, není ale
výjimkou, že si chtějí rozšířit obzory také
o zaměření jiných fakult. Je z čeho vybírat,
v tomto akademickém roce celkem z 57 „vedlejšek“, jen je potřeba dát pozor na znalostní
požadavky. Potřebné informace najdete snadno na stránkách školy, ale velmi dobře vám
k utvoření přehledu pomohou také informační
schůzky, které fakulty pořádají. Dozvíte se nejen, na co je specializace především zaměřena,
ale také co vás čeká u státní zkoušky nebo jaké
je uplatnění absolventů. Samozřejmě i výše
zmíněné nároky na vědomosti, se kterými byste do vedlejší specializace měli jít.
Úroveň vedlejších specializací se liší. Některé jsou brány jako méně náročné (které jsou
„dávány“ každému studentovi), jiné jsou náročnější (a někdy se z nich i „vyhazuje“). Záleží samozřejmě na povaze studovaného předmětu – nelze pro předmět, u kterého si student
musí osvojit praktické dovednosti, vytvořit
náročnou teoretickou zkoušku. Jiné vedlejší
specializace se zase časem mění, jejich obtížnost se může zvyšovat zpřísněním podmínek,
navýšením objemu nutného učiva a podobně.
U jiných zase kolísá kvalita, často závislá na
personálním obsazení. Přihlašování na vedlejší specializace bohužel není jednotné, vždy je
nutné najít si podmínky na stránkách příslušné katedry. Obecně platí, že si student magisterského studia nejprve vyzvedne „Potvrzení
o přihlášení do VS“, které mu jeho referentka potvrdí. S tímto potvrzením pak dorazí na
katedru zajišťující jeho VS a u sekretářky se
přihlásí (ta mu formulář „Potvrzení“ také potvrdí). Formulář následně zanese zpět své referentce, ta jej do 48 hodin zapíše do vybrané VS
a student si bude moci začít tvořit rozvrh. (Na
většinu vedlejších specializací FPH se přihlašuje jiným způsobem, je nutné se předem informovat u proděkana pro pedagogiku).
FAKULTA FINANCÍ
A ÚČETNICT VÍ (FFÚ)
Obecně se o vedlejších specializacích FFÚ
hovoří jako o náročnějších, ale jako o velmi
praktických. Většinou jsou nastaveny tak, že
se na ně mohou hlásit i studenti jiných fakult,
kteří absolvovali zatím jen základní kurzy
bankovnictví, účetnictví a podnikové ekonomiky. Za zmínku rozhodně stojí vedlejší specializace nesoucí název Učitelství odborných
ekonomických předmětů – absolventi ji hodnotí jako zábavnou a přínosnou, navíc vás prý
moc nepotrápí. Velkým plusem je, že je její
úspěšné ukončení spojeno se získáním pedagogického minima.
Seznam vedlejších specializací na FFÚ:
specializaci?
Auditing, Controlling, Daně v podnikání,
Oceňování podniku a jeho majetku, Peněžní
ekonomie a bankovnictví, Účetnictví a finanční řízení podniku, Učitelství odborných ekonomických předmětů, Management veřejné
podpory projektů.
FAKULTA MEZINÁRODNÍCH
VZTAHŮ (FMV)
Setkáte se zde hlavně s předměty, pro něž
je nutná výborná znalost jazyků, kterou byste
dále prohlubovali. Kromě náročných jazykových omezení a kapacity by vám ale nemělo nic jiného v zapsání bránit. Zvlášť oblíbené
jsou studenty jiných fakult vedlejší specializace Komerční komunikace a Retail business.
Komerční komunikace vám sice zabere velké
množství času, zato načerpáte velký objem poznatků a zkušeností díky externistům, exkurzím a týmovým pracím, kterých je v této specializaci skutečně hodně. A pokud vás zajímá
maloobchod, trendy v podnikání a třeba i marketing, a to především z praktického hlediska
a zároveň hledáte méně náročnou vedlejší specializaci, patrně by se vám líbil právě Retail
business. Na vedlejší specializaci Rozvojová
studia pak spolupracuje FMV ještě s NF.
Seznam vedlejších specializací na FMV:
Anglo-americká studia, Cestovní ruch, Diplomacie, Evropská ekonomická integrace, Frankofonní studia, Mezinárodní podnikání, Iberoamerická studia, Informační a prezentační
technologie v praxi, Komerční jazyky, Komerční komunikace, Retail business, Politologie, Právo v podnikání, Rozvojová studia.
FAKULTA
PODNIKOHOSPODÁŘSKÁ (FPH)
O vedlejších specializacích podnikohospodářů se hovoří jako o těch lehčích. Naleznete zde „praktičtěji“ i „teoretičtěji“ zaměřené
obory. Bát se nemusíte zapsat vlastně žádný,
pokud vám nevadí, že se, jestliže nejste z FPH
(nebo i FFÚ), možná nad některými povinnými předměty docela zapotíte. Mezi názvy specializací vás určitě zaujme Ekonomika sportu.
Sice se o ní hovoří jako o velmi lehké specializaci, ale koho sport baví a chce se mu věnovat
po všech směrech, může právě znalosti a zkušenosti nabyté absolvováním předmětů týkajících se ekonomiky sportu dobře prodat na trhu
práce, přestože zrovna v tomto oboru v České
republice není tolik příležitostí.
Seznam vedlejších specializací na FPH:
Analytik finančního sektoru, Poradce – auditor, Ekonomika nestátních neziskových organizací, Finanční manažer, Personální management, Logistika – mezinárodní přeprava
a zasilatelství, Marketing, Management, Manažer kvality, Malé a střední podniky v tržním
prostředí, Manažerská sociologie a psychologie, Ekonomika sportu.
11
FAKULTA INFORMATIKY
A S TATIS TIKY (FIS)
Vedlejší specializace FIS nejsou jen pro
matematiky, statistiky a zapálené informatiky. Nebojte se jich jen kvůli názvu fakulty.
Kdo má (alespoň částečně) analytické myšlení a kladný vztah k matematice, může si své
vzdělání, které je třeba spíše „měkčího“ a „teoretičtějšího“ charakteru, výborně rozšířit; například se zde naučit odborně pracovat s daty,
informacemi, analyzovat je a prezentovat, ať
už jde o management, pojišťovnictví, sociologii nebo demografii. Nové obzory studia VŠE
vám může otevřít specializace, kterou byste na
FIS možná nečekali, Filozofie (vedlejší specializaci filozofie má i NF). Přihlašovací kapacita je až na vedlejší specializaci Prezentace
informací a komunikace neomezená.
Seznam vedlejších specializací na FIS: Analýzy sociálně ekonomických dat, Demografie
a sociální analýza, Informatika v podnikání,
Inteligentní systémy, Kvantitativní metody
v managementu, Pojistné inženýrství, Prezentace informací a komunikace.
NÁRODOHOSPODÁŘSKÁ
FAKULTA (NF)
I kapacita vedlejších specializací NF je neomezená. Jde asi o nejteoretičtější zaměření
ze všech fakult VŠE, i náročnost je poměrně
vysoká; stejně jako například pro FFÚ platí, že by vám mohly chybět například dovednosti z účetnictví, tady to mohou být znalosti z ekonomie, a to například u Ekonomické
teorie a analýzy, kde musíte nejdříve absolvovat předmět Ekonomie II, abyste si mohli
tuto specializaci zapsat. Z rozmanitých vedlejších specializací, které NF nabízí, patří mezi
ty (především pro nerozhodnuté zájemce) zajímavé a lépe zvládnutelné Ekonomická žurnalistika a Ekonomika životního prostředí.
Ekonomická žurnalistika vám umožní uchopit ekonomii zase z trochu jiného úhlu pohledu, a pokud vás baví psaní, tak třeba i spojit
předmět vašeho studia s vaším koníčkem. Od
ekonomiky životního prostředí určitě nečekejte „zapálené zastánce Ala Gora“, ale znalosti právního prostředí i fungování ekonomie
v souvislosti s netržními statky.
Seznam vedlejších specializací na NF: Ekonomie a právo, Ekonomická teorie a analýza,
Ekonomická žurnalistika, Filosofie, Novodobé hospodářské dějiny, Hospodářská politika,
Makroekonomická analýza, Regionální rozvoj a evropská integrace, Rozvoj obcí, měst
a regionů, Regionální studia, Sociální politika, Veřejná správa, Ekonomika životního
prostředí.
FAKULTA
MANAGEMENTU (FM)
Seznam vedlejších specializací na FM: Management informací, Management podnikatelské sféry, Management veřejného sektoru,
Management zdravotnických služeb.
Autor: Anna Stejkozová
?
– 3 / 2010
?
je libo ?
? Jakou
vedlejší
economix
vzdělávání
12
ekofórum
Martin Roman: Hospodářská krize
jako impulz ke strategickým změnám
ČEZ byla hospodářská krize
impulzem k zajišťovací strategii – vedení společnosti počítalo s tím, že krize přijde, a včas
udělalo vhodná opatření. Jedním z nich bylo, že firma začala prodávat elektřinu již na jaře
roku 2009 (dříve se nakupovala
pouze na podzim). Tato strategie
vydělala společnosti 23 miliard
korun, proto měl ČEZ za loňský rok tak vysoké příjmy. Dále
se projevil vliv silné koruny.
A v neposlední řadě také fakt, že
při zahraniční expanzi byl ČEZ
opatrný a nepřeplácel akvizice.
Hospodářská krize na ČEZ dopadne reálně až v tomto roce, jelikož ceny elektřiny se propadly z 90 eur (v roce 2008) na 45
eur (březen 2010). Předpokládá
se propad zisku o deset procent.
„Společnost ČEZ je v dobré finanční kondici, ale zároveň nás
v budoucnosti čekají největší investice,“ uvedl Roman.
Ve čtvrtek 29. dubna 2010
se ve Vencovského aule
uskutečnilo Ekofórum
s generálním ředitelem
a předsedou představenstva ČEZ Martinem Romanem na téma Hospodářská krize jako impulz ke
strategickým změnám.
economix
– 3 / 2010
Na začátku přednášky bylo
puštěno video představující firmu ČEZ. Z videa bylo patrné,
že stoupá každým dnem spotřeba elektřiny, když ráno vstaneme a rozsvítíme, děláme si čaj,
toasty, přijdeme do práce a zapneme počítač... Na začátku
Martin Roman poukázal na to,
že v posledním století rostla průmyslová produkce pět procent
ročně, s tím ovšem rostly i ceny
nejen ropy, ale také elektřiny.
Cena elektřiny vzrostla z pěti
eur v roce 2002 na 90 eur v roce
2008. Rovněž rostl evropský trh
akcií o jedenáct procent ročně.
Nová firemní strategie společnosti ČEZ je postavena na
třech pilířích: integrace skupiny, obnova zdrojů a zahraniční
expanze. Když Martin Roman
nastoupil do společnosti, měla
pět distribučních společností.
Ty byly sdruženy dohromady
a dnes funguje jeden dispečink.
Tímto opatřením ČEZ ušetřil tři
miliardy korun ročně. U druhého
pilíře Roman zmínil, že investují v České republice 55 miliard
korun ročně, což představuje
stejnou částku, jako je čistý zisk
ČEZ. Investují i do obnovy uhelných elektráren a výstavby nové
plynové elektrárny v Mělníku.
Dosud největší investiční akcí
byla stavba elektrárny Temelín
a v budoucnosti se do ní bude
investovat znovu. V rámci třetího pilíře se společnost ČEZ stala
hlavním mezinárodním hráčem
na evropském trhu. Vlastní dvě
elektrárny v Polsku, v Německu
vytěží 19 tun hnědého uhlí ročně, v ČR je hlavním hráčem na
trhu, má elektrárny na Slovensku, dále v Bulharsku, Rumunsku, Albánii i Turecku. Díky zahraniční expanzi se firma ČEZ
stala sedmou největší energetickou společností v Evropě a devátou největší na světě. Investoři ocenili novou firemní strategii
tím, že nakupovali akcie ČEZ
a hodnota akcií během čtyř let
vzrostla trojnásobně.
A dostáváme se k hospodářské krizi. „Už v průběhu roku
2008 začalo být zřejmé, že se
krize nevyhne ani naší otevřené
ekonomice,“ řekl Roman a dále
dodal, že „roste-li HDP, roste
spotřeba elektřiny“. V Německu
byl propad ekonomiky o 18 procent. Snížily se i ceny komodit
(elektřina, ropa, plyn), které se
vrátily k hodnotám z roku 2006.
Vzrostla riziková procenta u poskytování úvěrů, a to z 0,14 procenta na dvě procenta v Česku,
což rovněž přispělo ke zpomalení růstu ekonomiky. Pro firmu
V rámci hospodářské krize se
firma snažila pomoci ostatním
v rámci projektu ČEZ proti krizi, a to tím, že odpustila platby
tří měsíčních záloh za elektřinu lidem, kteří přišli o zaměstnání, a také vsadila na okamžité investice – od dubna 2009 je
navýšila o více než pět miliard
korun.
Martin Roman poukázal na
to, že energetika má cyklický
průběh, tudíž když klesá spotřeba, tak se neinvestuje. Následně
se Roman zabýval regulacemi
v energetice, nejen regulovanou
cenou elektřiny, ale obzvláště
13
Regulace emisí CO 2 zabíjí
existenci uhelných elektráren
a naopak zvýhodňuje plynové
a jaderné elektrárny. Do roku
2012 jsou emisní povolenky
přiděleny státům podle stanovení Evropské komise a státy je
rozdělují producentům skleníkových plynů zdarma. Od roku
2013 by měl být nový systém obchodování s povolenkami, a to
tak, že se emisní povolenky budou prodávat podnikům v aukci
namísto bezplatného přidělování. Z jednání EU vyplynulo, že
ČR a Polsko budou mít možná
výjimku a získají emisní povolenky zdarma, jelikož vyrábějí
podstatnou část elektrické energie z uhelných elektráren. Proti
tomu se však bouří některé evropské státy.
Martin Roman uvedl důvod,
proč tolik neklesly akcie ČEZ.
Jde především o podporu nových technologií, výzkumu
a vývoje a hlavním důvodem
bylo, že společnost upustila od
akvizic v rizikových projektech.
„Je to tak, energetika je propojená s politikou. Rusko a Ukrajina se nám zdály hodně rizikové.
Chceme více investovat v České republice a na Slovensku,“
řekl Roman. Posluchačům také
prozradil, že se plánuje výstavba parní elektrárny v Mělníku
a ČEZ koupil padesátiprocentní podíl Pražské plynárenské.
Dále sdělil, že je potřeba myslet na budoucnost, jelikož okolní země a většina států v Evropě
nemají dostatečnou zásobu elektřiny, tudíž ji potřebují dovážet. Jediným velkým vývozcem
elektřiny je Francie, na tu se ale
nemůže spolehnout celá Evropa. Proto ČEZ plánuje výstavbu dalších bloků v jaderné elektrárně Temelín. K těmto plánům
bude potřebovat přes deset tisíc
techniků.
Společnost ČEZ se tedy v budoucnu chce zaměřit na investice a inovace. Inovativní potenciál vidí například v rozvoji
dopravy s využitím elektromobilů, chytrých sítích (který spotřebič kolik spotřebuje elektrické energie), ve výrobě elektřiny
v necentrálně kombinovaných
jednotkách (existuje kotel, který
topí a zároveň vyrábí elektřinu).
V neposlední řadě chce propojit
výzkum a vývoj s univerzitami.
Po přednášce Martina Romana dostali studenti prostor pro
dotazy. Jiří Pelák z FFÚ VŠE
se ptal, proč Češi nejsou hrdí
na své podniky, například firmu ČEZ, jako jsou Švédové na
společnost IKEA. „Protože nábytek je sexy obor. Těší mě, že
jsme se umístili v první desítce
firem jako nejlepší zaměstnavatel. Je to ze dvou důvodů – obor,
ve kterém podnikáme, a potom
Češi jako takoví. Češi obecně
fandí méně úspěšným,“ zněla
pohotová odpověď Martina Romana. Další dotaz položil Radim
Fišer z NF VŠE, který se ptal,
jak se změnila struktura ČEZ
poté, co nastoupil Roman do firmy. Roman odvětil, že ČEZ měl
armádu techniků, ale neměl vedení a investice. Není efektivní
příliš hierarchické řízení, proto
po jeho nástupu nabral hodně
lidí i ze zahraničí, kteří dostali
za úkol zhodnotit majetek akcionářů. Tomáš Fiala položil dvě
otázky. Nejprve ho zajímalo, jak
moc stát zasahuje do fungování
a rozhodování společnosti ČEZ.
Roman odpověděl, že z dvanácti členů dozorčí rady je osm jmenováno státem a že se snaží hájit zájmy státu. A poté se zeptal
student Fiala, jak se člověk stane ředitelem tak velkého podniku a co pro to musí udělat. Martin Roman studentům zdůraznil,
že největší zkušenost pro něj
bylo studium v zahraničí, kde
se musel sám o sebe postarat. Po
škole chvíli pracoval v Německu, v pětadvaceti dostal příležitost ve firmě Janka Radotín, poté
pracoval jako manažer pro Škoda Holding a odtud už byl pouze
krůček k ČEZ. Následovalo ještě mnoho dalších dotazů.
Po přednášce předal Martin
Roman ceny výhercům soutěže, kterou připravilo studentské sdružení EKONOM a do
níž ceny věnovala společnost
ČEZ. Ze všech studentů, kteří
odpověděli správně na anketní otázky v první části soutěže,
byli vylosováni tři vítězové, kteří získali unikátní příležitost navštívit trading-floor ČEZ a možnost osobně se setkat s členem
managementu ČEZ a diskutovat
na vybrané téma. Vylosovanými
výherci se stali Darek Matwikow (NF VŠE), Jiří Stanislav
(FPH VŠE) a Josef Stejkoza (NF
VŠE). U druhé části soutěže, ve
které soutěžící tipovali cenu akcie na BCPP v daný čas v době
konání Ekofóra, byl odměněn
již jen jeden výherce, který získal Festival Pass na Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
2010 pro dvě osoby. Ze všech
účastníků soutěže pak byl vylosován ještě jeden výherce, který získal olympijský set (batoh,
sportovní bunda a výpravná kniha Vancouver 2010).
Autor: Stanislava Černovská
– 3 / 2010
regulacemi limitů vypouštění CO2 do ovzduší. „Evropská
unie chce snížit objem emisí CO2 v atmosféře, ovšem pokud se nezapojí velké země jako
USA, Čína, Rusko a Indie, tak
tím Unie nic nezmůže. Jaderná
energetika je jedinou zbraní na
snižování CO2,“ upozornil generální ředitel ČEZ. Dále Roman
poukázal na fenomén fotovoltaických elektráren. Ve Španělsku, které je mnohem větší než
Česko, postavili fotovoltaické
elektrárny na 2600 MWh. V ČR
se plánuje výstavba výrobní kapacity na 2000 MWh, což české
obyvatele přijde na 300 až 400
miliard korun během patnácti let. To je případ regulace EU,
pokud bude i nadále v budoucnu
zvyšovat o třináct procent podíl
obnovitelných zdrojů energie.
economix
ekofórum
economix
– 3 / 2010
14
ekofórum
V pondělí 26. dubna 2010
se konalo další z Ekofór pořádané sdružením
studentů ekonomie EKONOM, tentokrát s předsedou TOP 09 a senátorem
Karlem Schwarzenbergem. Přednáška na téma
Problematika takzvaného hlídače svobody a pořádku – úloha pro USA,
nebo Evropu? se kvůli zákazu rektorátu VŠE tentokrát uskutečnila nezvykle na půdě Univerzity
Karlovy, v prostorách Fakulty sociálních věd v Jinonicích. Spolupořadatelem byl Politologický klub
FSV UK.
nohách, z nichž jedna byla
obuta do opancéřované „kanady“ (tj. role USA) a ta druhá
do příjemně vzdušné polobotky (tj. role EU). Evropa je sice
schopna uspořádat konference,
jejichž předmětem jednání je,
kde a jak vojensky zasáhnout,
ale již není schopna sama provést aktivní kroky. Tuto významnou absenci akceschopnosti má sice napravit zavedení
úřadu komisaře pro zahraniční
a bezpečnostní politiku a stálého předsedy Evropské rady
(evropský prezident), přesto
Karel Schwarzenberg vidí posun v této oblasti bledě, protože změny budou probíhat pouze
velmi pomalu.
Karel Schwarzenberg si na
základě znění tématu položil otázku, zda Evropa vlastně může být garantem pořádku ve světě. Jak poznamenal,
tuto roli po předchozí půlstoletí plnily Spojené státy americké. Dnes, i přes svou stále
velmi významnou vojenskou
a ekonomickou sílu, vytvářejí síť partnerských zemí, skrze
které pravidla mezinárodní politiky šíří (například omezení
držby jaderných zbraní). Spojené státy tak v současnosti hlídají pořádek ve světě zprostředkovaně. Evropa přitom bohužel
není nikterak významným subjektem této sítě. Ekonomické
těžiště se totiž během posledních desetiletí přesunulo do Pacifiku, jehož země (Čína, Indie,
Japonsko) dnes pro USA představují daleko silnější spojence. O tom vypovídá i cíl vůbec
první zahraniční cesty Hillary Clintonové jakožto tajemnice zahraničních věcí nové prezidentské administrativy USA
– zamířila do Asie, nikoliv do
Evropy, jak poukázal Karel
Schwarzenberg.
V následné diskusi popsal
Karel Schwarzenberg i podobu, jakou by armáda Evropské
unie měla mít. Podobně, jako je
tomu v případě NATO, by evropskou armádu tvořily vojenské jednotky členských zemí
EU, které by byly pod jednotným vedením. Při volbě velitele evropské armády by měl mít
významnou roli právě prezident EU. Karel Schwarzenberg
také vyjádřil svůj postoj k evropské integraci. Její rychlost
je ovlivněna samotnou podstatou procesu integrace – Evropská unie se snaží sjednotit pod
jeden útvar skupinu samostatných zemí, což je oproti sjednocení států Severní Ameriky,
které spojuje jeden jazyk a jedna historie, znatelná nevýhoda.
I proto Karel Schwarzenberg
nevěří v integraci podobné Spojeným státům americkým a vidí
tak naplnění sjednocení Evropy jako úkol značně obtížný.
Jako jeden z problémů pomalého procesu evropské integrace navíc spatřuje nízkou politickou angažovanost Evropanů.
Ta v časech blahobytu klesá.
Naopak roste, když se objevují politické a ekonomické problémy. V otázce zastavení či
dokonce zrušení procesu sjednocování Evropy by však Karel
Schwarzenberg očekával ztrátu
blahobytu a schopnosti prosazování zájmů jednotlivých států ve světě. A to jsou právě dva
nejvýznamnější přínosy, které existence Evropské unie pro
členské země zabezpečuje.
Autor: Stanislav Janeček
Aby vůbec Evropa mohla plnit roli hegemona či plnohodnotného partnera Spojených
států amerických při dozoru
nad pořádkem ve světě, musí
mít jednotnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Schwarzenberg v této souvislosti připomněl roli Evropské unie
v rámci NATO. Evropa obranu
hrubě zanedbávala. a jak Karel
Schwarzenberg situaci obrazně
vysvětlil, NATO stálo na dvou
Ekofórum
s Karlem
Schwarzenbergem
– EU jako světový
hegemon?
15
rozhovor
Karel Schwarzenberg:
„Evropskou unii je nutné reformovat.“
k autoritativním způsobům vládnutí. Ale toto
je všeobecné zjištění, nevztahuje se pouze
na Ruskou federaci. To bych zdůraznil.
 Je vám bližší míra integrace na úrovni společného trhu s volným pohybem
osob, kapitálu, zboží a služeb, nebo úplná integrace na úrovni politické unie,
tedy určitého superstátu?
Superstát je ještě velmi daleko, budeli vůbec. Věřím, že státy Evropské unie se
budou stále více sbližovat, ale půjde o takový asymptotický vývoj. Proto v dohledné době nic jako vznik superstátu nečekám.
Ale dnes je jasné, že jisté věci bude nutné
mnohem více sladit, než jak tomu je doposud. Prokázala to řecká krize, energetické
krize a další. V některých oblastech se Evropská unie v budoucnosti bude muset ještě
více integrovat.
 Součástí pokročilé integrace je měnová unie – podle ekonomické teorie není
eurozóna optimální měnovou oblastí,
což nyní ukazuje i praxe. Jak se stavíte
k projektu eurozóny?
To uvidíme později, ale prozatím se zdá,
že je schopna činu a akce. Zda je eurozóna efektivní, budeme moci posoudit teprve
zpětně. Současná krize Řecka prokazuje slabost pouze vnějšího uspořádání. Ale to vždy
bylo problémem eurozóny – má jednotnou
měnu, ale nemá společnou rozpočtovou politiku. Každý proto mohl předpokládat, že
jednoho dne dojde ke krizi. Měna samozřejmě závisí na rozpočtu, na kterém je postavena, a pokud někdo svými rozpočty vybočuje
z řady, tak zde plyne nebezpečí.
 Vydává se Evropská unie správným
směrem – tedy k hlubší integraci s cílem politické unie?
Jak jsem již říkal, vidím, že v jistých věcech se nevyhneme hlubší integraci. To je
naprosto jasné. Na druhé straně bych podtrhl
– a mluvím o tom vlastně již od doby, kdy
jsem byl ministrem zahraničí –, že Evropská
unie potřebuje nutně, ale velice nutně, reformu k tomu, aby byl více prosazen princip
subsidiarity. Není smysluplné, aby EU byla
útvar, který nemá společnou energetickou
politiku, společnou zahraniční politiku (kterou teprve začíná mít) a chybějící společnou
bezpečnostní a obrannou politiku. Na druhou
stranu považuji za nesmyslné, že věci, které
se dají řešit na státní či regionální úrovni, se
řeší na úrovni Bruselu. Mně nezáleží na tom,
jestli se skvělý sýr, který mám mimochodem
velice rád, bude v EU prodávat pod polským
nebo slovenským jménem – oscypek nebo
oštiepok. Brusel totiž mnohé podobně „veledůležité“ záležitosti řeší. Nebo jak se má vařit pivo, jaké jsou správné metody při výrobě
sýrů nebo kde a jaké území má být chráněná přírodní oblast. To je podle mě zbytečné
řešit v Bruselu. A vede to také k nespokojenosti občanů. Všechny věci, které by se daly
řešit na regionální nebo státní úrovni, by se
měly řešit v místě, ale důležité oblasti, kde
opravdu potřebujeme spojit síly, by měly být
řešeny unijně. A tudíž jsem pro reformu Evropské unie ve smyslu subsidiarity. Navíc,
některé vlády nepopulární věci nechtějí řešit doma, ve vlastním parlamentu, a tak je
„šoupnou“ do Bruselu; a poté s očima obrácenýma v sloup tvrdí, že se jedná o bruselské
nařízení, ovšem vědouce, že si ho samy vylobbovaly. Tato neupřímnost v evropské politice je bohužel smutný fakt. Evropští politikové mohou své občany naštvat právě tím,
o čem jsem hovořil. Lidé prostě mohou o Evropskou unii ztratit zájem – myšlenka EU
může skončit všeobecným nezájmem, a to
když bude trapně regulovat věci, o kterých
chtějí lidé rozhodnout sami. a nebude přinášet řešení v podstatných záležitostech.
Autor: Stanislav Janeček
– 3 / 2010
by mít svět jednoho hegemona (předválečná éra Velká Británie),
dva hegemony (vyhraněná éra USA
a SSSR), nebo více hegemonů (současná
éra USA a regionálních hegemonů)?
Myslím, že dnes jsme v době přechodu,
kdy pouze jediný hegemon není a ani nemůže být. Objevují se noví – jde o nové velmoci jako Čína, Indie, Brazílie nebo Rusko.
Zkrátka bude to pestrobarevné.
 Můžete odhadnout časový horizont,
kdy bude mít také Evropská unie hegemoniální postavení ve světě?
Podle mě zde k tomu chybí vůle – Evropské unii chybí jakákoliv politická vůle
k hegemonii. A za druhé nejsou na to určené
finanční prostředky, které jsou k tomu bohužel rovněž nutné.
 Proč by vlastně měla Evropská unie
mít vlastní armádu? Armádní jednotky NATO nepostačují?
NATO nemá vlastní armádu. Veškeré armády jsou nadále státní či národní, pouze jisté oddíly jsou podřízeny velení NATO. Než
budeme mít evropskou armádu, to bude ještě dlouho trvat. Prozatím lze využívat pouze
oddíly jednotlivých států tak, jako je tomu
v případě NATO. Severoatlantická aliance
je sice obranné společenství, které je pro nás
veledůležité, nicméně by bylo dobré, kdyby
mohla prokázat sílu také Evropská unie bez
využití NATO. Já si například jako ministr
zahraničí pamatuji poněkud trapnou situaci, kdy se EU odhodlala zasáhnout proti krveprolití v Čadu a na začátku byl problém
sehnat dostatečný počet helikoptér. Myslím
si, že spojenectví NATO je základ naší bezpečnosti, ale také EU musí prokázat samostatnou vůli něco dělat. A to není v rozporu.
Však také Spojené státy americké pečlivě
rozlišují mezi nasazením svých sil v rámci
NATO a nasazením svých sil jako USA.
 Armádní výdaje jsou významnou položkou každého státního rozpočtu.
Z jakých zdrojů by podle vás měly být
financovány armádní jednotky pod hlavičkou Evropské unie?
Protože by byly jisté jednotky národních armád k dispozici Evropské unii, byly
by proto jako národní armády financovány
z národních prostředků. Eventuálně při jednotlivém nasazení by se mohly použít unijní
prostředky; pokud budou.
 Obáváte se jako občan Evropské unie
probouzejících se imperiálních sklonů
Ruské federace?
Každé setrvávání na myšlenkách 19. století a první poloviny 20. století, které prozrazuje imperiální sklony či snahy o vytvoření sfér zájmu, je nebezpečné. Obzvláště,
pokud je to spojené s vývojem, který vede
economix
 Měl
16
zpravodajství
Květnový seminář CEP: 50 let od založení EFTA
economix
– 3 / 2010
Hynek Fajmon
Podtitulem semináře byla téměř kacířská
otázka „EFTA jako alternativa k EU?“, kterou se na konci pokusili pozvaní přednášející zodpovědět. Byli jimi: Hynek Fajmon,
poslanec Evropského parlamentu, Pavel
Hnát, odborný asistent na Katedře světové
ekonomiky VŠE v Praze, Petr Adrian, bývalý ředitel odboru EFTA na Ministerstvu
průmyslu a obchodu, a Petr Mach, ekonom,
bývalý ředitel CEP a předseda Strany svobodných občanů. Seminář moderoval Jan
Skopeček, poradce prezidenta republiky
a výkonný ředitel CEP.
K řečnickému pultu se jako první postavil Hynek Fajmon. Pokusil se připomenout
mnohé historické souvislosti vzniku EFTA.
European Free Trade Association vznikla v roce 1960 jako alternativa vůči Evropským společenstvím (EHS, ESUO a EUROATOM). Založením EFTA tak vznikla
určitá dichotomie evropského integračního
procesu. Hlavním iniciátorem vzniku sdružení byla Velká Británie (dalšími zákládajícími členy bylo Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko),
proto byla tato asociace někdy posměšně nazývána jako „trucpodnik“ Velké Británie. Ta
ovšem roku 1973 ze sdružení odchází právě do Evropských společenství a EFTA tím
oproti ES zásadně ztrácí na významu. Dnes
má EFTA čtyři členy: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.
Hynek Fajmon dále poznamenal, že EFTA
Druhý z řečníků – Pavel Hnát – představil
EFTA spíše z akademického pohledu. Zmínil, že EFTA si na rozdíl od EU může díky
značně nižšímu počtu členů logicky dovolit
i flexibilnější způsob rozhodování. Na grafu
Pavel Hnát ukázal, že EFTA je téměř na stejném stupni integrace jako Evropská unie,
ale co do důležitosti vnitřního obchodu je na
kriticky nízké úrovni – právě obchod mezi
členskými státy EU navzájem je ze zkoumaných integračních uskupení nejobjemnější.
Srovnání EFTA a EU Pavel Hnát završil rozřazením čtyř popisných adjektiv: mezivládní a apolitická integrace (EFTA) versus nadnárodní a politická integrace (EU).
Pavel Hnát se také vrátil k roku, kdy Velká
Británie opustila EFTA. Asociace tím přišla o 60 % HDP, což lze považovat za milník, kdy přestala být vnímána jako konkurence EU.
Konečně v poslední části své přednášky
Hnát označil Vaduzskou smlouvu z roku
2002, která upravila a rozšířila podmínky
volného obchodu, za konec souboje mezi
mělkou a hlubokou integrací – EFTA totiž
začala být rovněž typem hluboké integrace.
Petr Adrian zmínil údaj o počtu zaměstnanců EFTA – je jich všehovšudy necelých
sto. Adrian dále řekl, že mezi zeměmi EFTA
a EU jsou nastaveny různé obchodní dohody. Petr Adrian se jako člen pracovní skupiny C10 v rámci EFTA sám několikrát přesvědčil o tom, že dohody mezi EU a EFTA
jsou velmi zdlouhavé a politické řešení otázek typu rybářské politiky a podobně je kvůli tomu téměř nemožné.
Petr Mach
vytvořila mezi členskými státy zónu volného obchodu dříve, než se to podařilo Evropské unii, která se v tomto podle EFTA později inspirovala. Oproti ES (respektive EU)
byl hospodářský výkon států EFTA vždy
v průměru vyšší. Přesto (nebo možná právě proto) byla mezi EFTA a EU roku 1992
podepsána dohoda o Evropském hospodářském prostoru – tímto činem vznikla co do
počtu členů vůbec největší zóna volného obchodu na světě. EFTA se tak nakonec nestala protiváhou EU, naopak oba koncepty
– slabá versus silná integrace – prošly fúzí.
Ovšem za atraktivnější je obecně považována Evropská unie, což prokazuje zájem téměř všech postkomunistických zemí o vstup
právě do tohoto společenství.
„Co se lidem na Evropské unii líbí?“ zeptal se Hynek Fajmon na závěr svého příspěvku. A hned sám odpověděl: „Volný
pohyb osob, zboží a služeb a kapitálu. Klimatický balíček či zemědělská politika se
ovšem líbí již málokomu.“
Pavel Hnát
Jan Skopeček
Centrum pro ekonomiku a politiku
(CEP), tedy think-tank založený Václavem Klausem v roce 1998, uspořádal 4. května 2010 další ze svých
ekonomicko-politických seminářů,
které se vždy vztahují k výročí určité významné události. Tentokrát se
připomínalo výročí skutečně kulaté – bez jednoho dne šlo totiž o 50.
výročí vzniku Evropského sdružení
volného obchodu (ESVO, anglicky
EFTA). Tomu odpovídal i název setkání: Vznik EFTA – Padesát let poté.
Jako poslední řečník vystoupil Petr Mach,
který na úvod přišel s domněnkou, že 99 %
veřejnosti zkratku EFTA (či ESVO) vůbec
nezná. Petr Mach se poté přiznal, že EFTA
v něm evokuje velmi pozitivní emoce, pocit naděje, prý podobné, jakou za socialismu vyvolávalo slovo Západ. Jako odpůrce
členství České republiky v Evropské unii
vyřkl tezi, že EU míří k rozpadu, a citoval
bývalého předsedu Evropské komise Romana Prodiho, který již za svého působení
hovořil o tom, že krize Evropskou unii rozhodně neminou. Něco jako současná řecká
krize by se prý v EFTA nikdy stát nemohlo, řekl Petr Mach. Dále připomněl několik
atraktivit EFTA: jde o organizaci bez ideologií, bez přerozdělování, kvót či antidiskriminačních zákonů, bez parlamentu, s jednomyslným hlasováním, o 90 zaměstnancích
a navíc s článkem o dvanáctiměsíční výpovědní lhůtě při dobrovolném rozhodnutí
o vystoupení z aliance. Na závěr Petr Mach
představil návod ke vstupu do EFTA. V prvním bodě je nutné, aby Česká republika vystoupila z Evropské unie, v druhém bodě je
důležité uchovat své členství v Evropském
hospodářském prostoru a ve třetím bodě konečně vstoupit do EFTA.
Na konec semináře tedy všichni řečníci
projevili svůj názor k otázce, zda je pro Českou republiku EFTA reálnou alternativou
vůči EU. Hynek Fajmon se implicitně vyjádřil, že nikoliv, protože ČR jako exportně
závislá země potřebuje co nejširší trh. Podle
Pavla Hnáta by EFTA byla alternativou pouze jako součást zóny volného obchodu, která je založena na Evropské unii. Petr Adrian
zmínil úlohu Světové obchodní organizace, která částečně funkce obou integračních
uskupení v oblasti volného obchodu zabezpečuje sama. A konečně Petr Mach svůj názor ukázal na hypotetické situaci, ve které
by neváhal se zmáčknutím tlačítka „Od zítra
členy EFTA“.
Autor: Stanislav Janeček
Každý druhý čtvrtek v měsíci
pořádá Český institut interních auditorů (ČIIA) ve svém
sídle na Karlově náměstí veřejný seminář na některé
téma z oblasti interního auditu. Dne 11. března 2010
bylo tématem setkání Řízení rizik v organizacích veřejné správy. Odpolednem provázel a téma přednášel Ing.
Jan Chylík z odboru interního auditu a kontroly Ministerstva práce a sociálních
věcí ČR.
Jan Chylík, který na MPSV ČR
působí od vzniku zákonné povinnosti zavedení řízení rizik ve veřejném sektoru, objíždí veřejnoprávní organizace a prověřuje jejich
kontrolní systém. Svou přednášku orámoval podnázvem Sedm
let v Tibetu a všem přítomným
(od pracovníků ve veřejné správě
a v soukromém sektoru až po studenty a laickou veřejnost) prezentoval své zkušenosti z několikaletého zavádění interního auditu ve
veřejné správě.
Organizacím veřejné správy
vznikla povinnost zavést útvary interního auditu zákonem č.
320/2001 Sb. Vedle tohoto zákona se interní audit ve veřejné správě řídí i metodickými pokyny CHJ
(Centrální harmonizační jednotka).
Zmíněná legislativa de facto vychází ze zákonitostí interního auditu prováděného v soukromém sektoru. Řízení rizik lze definovat jako
aktivní předcházení negativním
událostem, které by mohly ohrozit
budoucí cíle – ovšem cíle podniku
a veřejnoprávní instituce jsou do
jisté míry odlišné. V organizacích
veřejné správy totiž existuje celá
škála rizik, kterou nelze kvantifikovat, a tedy ani řídit. Jak zmínil Ing.
Chylík, když například úřad nedodrží zákonem stanovenou lhůtu pro
vyřízení libovolné záležitosti, hrozí
mu nanejvýš ztráta prestiže. Z toho
pak vyplývá i odlišná motivace manažerů podniků a „manažerů“ úřadů. To ostatně dokládá i sedm let
zkušeností (odtud Sedm let v Tibetu) Jana Chylíka, které rozdělil
do čtyř období. První pojmenoval
Pravěk, protože se vyznačovalo úplnou neznalostí problematiky řízení rizik a z toho vyplývajícími pochybnostmi úředníků. Toto
období, které se skládalo z neustálého objíždění organizací veřejné
správy, trvalo celé tři roky. Teprve
po této době vývoj dospěl do Středověku, kdy úředníci pochopili,
že útvary kontroly a auditu je nutné zavést (přesněji řečeno smířili
se s touto povinností), ovšem stále ještě nechápali jejich význam –
systém aplikovali chybně a pouze
formálně (úřady si například namísto toho, aby si vytvořily vlastní
mapu rizik, kopírovaly mezi sebou
jednu obstojně vypadající, kterou
poté kontrolnímu týmu předkládaly – v několika případech však jejich pracovníci zapomněli změnit
i hlavičku na papíře). Konečně po
dalších dvou letech někteří vedoucí pracovníci úřadů začali výsledky
interního auditu využívat pro svou
práci. Tento posun lze zařadit do
fáze Novověku, po níž následovala
Postmoderna, tedy období, v němž
do systému vstoupilo Ministerstvo
financí ČR. Celý systém tak začal
být konečně řízen centrálně.
V diskusi v rámci semináře byl
dotčen právě fakt, že MF ČR do
věci vstoupilo až v poslední fázi,
ačkoli by bylo ku prospěchu snadnějšího a plynulejšího zavádění
systému řízení rizik, kdyby tomu
bylo o několik let dříve – ideálně
mezi obdobím Pravěku a Středověku, jak přiznal sám Ing. Chylík.
Dále byla řešena ožehavá otázka
nákladovosti a efektivnosti celého
systému, identifikace rizik a nedostatečně využívaný benchmarking
mezi jednotlivými úřady (podobné
úřady – podobné procesy – podobná rizika).
Na závěr si Jan Chylík posteskl
nad tím, že implementaci systému
interního auditu do organizací veřejné správy komplikuje provázanost státní správy s politikou. Poslaneckou sněmovnou je také již
připravován nový zákon, který přinutí tolik let budovaný systém znovu přestavovat.
Více informací se můžete dozvědět na www.interniaudit.cz. Autor: Stanislav Janeček
Sloupek
Tomáše
Vorla jr.
Díky mému věčnému sklonu k prokrastinaci jsem
nedávné nedělní odpoledne nevěnoval přípravám
na výuku, ale instinktivně jsem zapnul televizi. Na
obrazovce se objevila půvabná Adina Mandlová a
vedle ní elegantní Oldřich Nový v klasickém prvorepublikovém snímku Kristián. Film jsem viděl již
mnohokrát, ale uvolněný stav mé nedělní unavené
mysli mě přesvědčil shlédnout ho znovu. A rozhodně jsem udělal správně.
Nejde ani tak o děj filmu, ale o atmosféru první republiky,
kterou film dokonale zachytil. Stylové kavárny, krásná architektura a design, elegantní móda, ale i kultivovaný hodnotový systém, smysl pro poctivé řemeslo a hlavně zdravý patriotismus, který se opíral nikoli o fašistické vymezování se vůči
ostatním, ale o hrdost na dobře vykonanou práci a zájem o blaho státu a jeho obyvatel. Několikrát jsem si pak posteskl, jak
hluboko jsme dokázali jako společnost za těch sedmdesát let
klesnout.
Dnešní generace je často kárána, že zapomíná na doby totality, ať už nacistické či komunistické. Na druhou stranu, když
se ta samá generace odhodlá se vůči těmto dobám vymezit, je jí
naopak vyčítáno, že ji nezažila a nemá tak právo ji soudit (ano,
narážím na klip Jiřího Mádla a Marthy Issové a následnou reakci pana Peheho). Samozřejmě jsem jako většina studentů VŠE
nezažil komunismus tak, abych mohl osobně posoudit jaké to
bylo tehdy a jaké je to nyní. Ale jsem mladý svobodný člověk
a jako takový mám možnost se volně vzdělávat (díky svobodě
slova a přístupu k informacím!!!).
Já osobně vidím před druhou světovou válkou zemi, která
směle konkurovala největším ekonomikám světa a byla vážená
pro svou kulturní a vzdělanou společnost. Po válce přichází čtyřicet let krutovlády jedné strany, vraždění režimu nepohodlných
lidí, utlačování inteligence a kultury, vychovávání závistivých a
líných občanů. A po převratu zemi, která duševně zdegenerovaná socialistickými manýry marně hledá hodnoty, na které stihla
za těch čtyřicet let zapomenout a topí se v korupčních skandálech bez špetky vzájemného respektu.
Ano, snad i já mám onu „selektivní paměť“ a vidím na dobách komunismu jen to špatné. Ale čtenáři, mně je vskutku jedno, že se Franta z Horní Dolní neměl zas tak špatně a ve čtyřiceti se zmohl na Spartaka. Je mi jedno, že jsme i přes tuhý režim
dokázali natočit pár pěkných filmů, které nebyly skoro vůbec
zcenzurované. A stejně tak je mi jedno, že to jinde na východ
od nás bylo mnohem horší. Mě zajímá důvod, proč jsme z národu Masaryků a Baťů vyrostli v národ závistivců, domovních
důvěrnic a líných Honzů za pecí, kteří místo konání jen kritizují. To je největší zločin komunismu a ten já tolerovat nesmím
a nikdy nebudu, ať už jsem totalitu zažil nebo ne. Osobně tak
chápu klip Přemluv bábu! hlavně jako varování před zhoubnou
komunistickou doktrínou, byť nešťastně zpracovanou.
Čtyřicet let je dlouhá doba a bude trvat nejméně dalších čtyřicet, než se z toho docela vzpamatujeme. Věřím ale, že když
jsme dokázali být na vrcholu, tak musíme vědět, jak se na něj
opět dostat.
Autor: Tomáš Vorel
– 3 / 2010
Řízení rizik
ve veřejné správě
– zkušenosti
interního auditora
17
economix
zpravodajství
18
economix
– 3 / 2010
Studentská organizace Inventura demokracie uspořádala 28. dubna 2010
v Karolinu (Univerzita Karlova) přednášku s názvem
(Ne)závislé instituce. Na
tuto přednášku přijal pozvání Ing. Václav Žák, který je znám především jako
publicista, ale také dříve působil například jako
místopředseda České národní rady a předseda
Rady pro rozhlasové a televizní vysílaní. Dalšími pozvanými byli viceprezident
Nejvyššího kontrolního
úřadu (NKÚ) Ing. Miloslav
Kala a nezávislá senátorka Mgr. Soňa Paukrtová.
Celá přednáška, respektive diskuse, se týkala především fungování NKÚ.
Na úvod si vzal slovo Václav
Žák, který přiblížil vznik a funkci NKÚ. Tento úřad vznikal v letech 1991 a 1992 nejprve jako
monokratické politické těleso,
které bylo složeno pouze z odborníků, tedy je možné říci, že
tehdy byl NKÚ podle Žáka příkladem profesionální státní správy. Tento stav ale padl a od roku
1993 vznikl NKÚ, který je složen z takzvaného kolegia. Kolegium by mělo být opět tvořeno z odborníků, ale již musí být
každý člen politicky jmenován.
Problémem dnešní doby je, že
většina kolegia je složena z bývalých poslanců, což snižuje důvěryhodnost této nezávislé instituce. NKÚ je tedy nezávislá
instituce, která podle zákona č.
166/1993 Sb. o Nejvyšším kontrolním úřadu zejména kontroluje a posuzuje hospodaření se
státním majetkem i s finančními prostředky vybíranými na základě zákona a dále také hodnotí
plnění příjmových a výdajových
položek ze státního rozpočtu.
Svojí úvodní řeč vedl i Miloslav Kala, který ze začátku
osvětlil kritéria, která rozhodují o výběru nového člena do kolegia NKÚ. Tato kritéria jsou:
budoucímu členu musí být minimálně 30 let a musí být občanem ČR, bezúhonnost, musí mít
zkušenosti a morální vlastnosti
k vykonávání funkce a dokončenou vysokou školu. Kala pochválil pracovníky kolegia za to, jak
odvážnými lidmi jsou a že dokázali čelit mnoha nepříjemným
zpravodajství
Přednáška v rámci
Inventury demokracie:
(NE)závislé instituce
věcem a mediálním tlakům.
Jako poslední se představila
Soňa Paukrtová, která se ve vztahu k NKÚ zabývala transparentností a přehledností jeho procesů. Podle Paukrtové NKÚ tvoří
kvalitní výstupy z jejich šetření,
ale vláda a ani občané ČR tyto
poznatky nevyužívají. Jako příklad uvedla, že když NKÚ zjistil, že se silnice a dálnice v ČR
staví dráž než v jiných zemích,
tak stejně tento závěr ničemu nepomohl a situace se nezměnila.
Přednáška dále probíhala formou diskuse, ze které jsme vybrali nejzajímavější otázky.
 Myslíte si, že snižuje důvěryhodnost NKÚ to, že jsou
jeho členy bývalí poslanci?
Václav Žák odpověděl otázkou: Dá se věřit instituci, která má být na politice nezávislá,
když je obsazena bývalými politiky? Žák potvrdil slova Paukrtové, že NKÚ vytvořil kvalitní analýzy, ale důsledek těchto
zjištění nebyl téměř žádný. Když
se zjistilo, že projekt Internet do
škol byl přehnaně drahý (podle
výsledků NKÚ „vyletělo komínem“ 884 milionů korun), tak
stejně tento závěr téměř ničemu
nepomohl a nevzbouřila se ani
široká veřejnost.
Kala se ještě vyjádřil k obsazení „politického“ kolegia tak,
že kolegium nemá bezprostřední vliv na dané kontroly. Kontroly provádějí pověřené osoby,
které jsou nezávislé. Kolegium
má především za cíl rozhodovat
o tom, co se bude kontrolovat
a dále schvaluje závěry z kontrol, které se dále budou posílat
k uveřejnění.
 Jak je nakládáno s výstupy
NKÚ?
Když se schválí závěr z kontroly, řekl Kala, tak se poté pošle
Poslanecké sněmovně, vládě
a Senátu. Projednávání v Poslanecké sněmovně není legislativně upraveno, ale na základě
dlouhodobé domluvy se zaobírají každým závěrem NKÚ. Dále
na řadu přichází ministr příslušného resortu, jehož se závěr kontroly týká, a ten by měl říct, jaká
opatření zavede, aby se problém vyřešil. Většinou ministři slíbí nápravu, která ale pak
nenastane.
 Existují cesty, jak zlepšit nakládání s výstupy NKÚ?
Kala připomenul, že od vzniku NKÚ se hodně problémů již
podařilo zlepšit, například problémy s účtováním v jednotlivých organizacích. Jako příklad
uvedl ministerstvo školství, které od NKÚ obdrželo negativní
výrok o jejich účtování. Celkově třikrát toto ministerstvo upomínali, až se nakonec zlepšili
a mohli obdržet kladný výrok.
Podle něj je důležitá forma sdělení závěru. Kala si vzpomněl na
kontrolu lanovky na Petřín, která zahrnovala i osázení stromů.
Díky kontrole zjistili, že bylo
nakoupeno 40 stromů, z toho
každý strom za 25 tisíc Kč (metoda celkové náklady na stromy/
počet stromů) a stromy se na Petříně objevily pouze dva. Toto
zjištění na veřejnost zapůsobilo
a o tento problém se více začala zajímat i média. Když stejnou
metodu použili na zveřejnění
ceny jednotlivého lůžka v domově důchodců (jedno lůžko
vyšlo na 1,7 milionu korun), tak
se žádné veřejné pobouření nekonalo. Otázka tedy je, jak servírovat závěry NKÚ, aby zaujaly veřejnost a média.
 Když se zveřejní výstupy
NKÚ, vyplývají pro „obviněné“ nějaké důsledky?
Kala vysvětlil, že pokud je
zjištěno nějaké pochybení, tak
je podáno trestní oznámení.
Většinou probíhá hledání viníka problému a pro něj plynou
personální změny, toto se týká
ale především níže postavených
úředníků.
 Čistě hypoteticky, kdybyste
byl prezidentem NKÚ, jaká
kritéria pro nové členy kolegia byste určil?
Kala na dotaz odpověděl:
„Podle mě je současná podmínka věku 30 let nedostačující.
Určitě bych tedy zvýšil věkovou hranici a zkušenosti uchazečů by se určitě měly týkat veřejné správy.“ V dnešní době je
podle Kaly pro politické kluby
překvapení, kdo bude nominován na člena. Kala si myslí, že
by neměl být problém, kdyby
prezident projednal své návrhy
jmen kandidátů s politickými
kluby, kde by se mohla vést diskuse a následně by mohlo dojít
ke shodě všech stran.
 Můžete uvést zemi, v níž tento systém dobře funguje?
Podle Žáka tento systém dobře funguje například ve Velké
Británii, kde šéfa úřadu jmenuje královna na návrh výboru.
V Británii tento úřad funguje
jako monokratický orgán, který je složen ze samých profesionálů z oboru. „Náš problém je,
že nemáme profesionální státní
službu,“ řekl Žák. Zákon o profesionální státní službě jsem se
snažil zavést už v roce 1991, což
se mi nepovedlo. Teprve tlakem
Evropské unie se tento zákon
přijal, ale jeho účinnost se stále
odkládá.
„Například v Kanadě jsou
úředníci kontrolního orgánu
chráněni před ministrem, a mají
tak pravomoc říkat věci tak, jak
opravdu jsou. U nás nikdo nic
neřekne, protože jinak má po
práci,“ dodala Paukrtová.
Z přednášky tedy vyplynulo, že by se NKÚ měl více zaměřovat na mediální propagaci
svých závěrů z kontrol. Dále by
úřadu údajně pomohlo, kdyby
se spíše orientoval na konkrétní
problémy. Co se týče nominací
bývalých poslanců, tak možná
jejich zvolení snižuje důvěryhodnost úřadu, ale nevypovídá
o tom, jestli jsou nebo nejsou
kompetentní k vykonávání této
činnosti.
Autor: Kateřina Dvořáková
19
zpravodajství
Hosty této akce a hlavními tahouny celé debaty byli ekonomický odborník z Katedry veřejných financí VŠE Jan Pavel,
majitel Student Agency Radim
Jančura, předseda občanského
sdružení Oživení, které se věnuje podpoře trvale udržitelné dopravy, Tomáš Kramár a senátor
Jan Horník.
Hned v úvodu byla všem přítomným představena výše zmiňovaná Inventura demokracie
a její hlavní cíle. Poté následovalo prohlášení sloužící jako podnět k budoucí debatě, kde bylo
mimo jiné řečeno: „Věříme, že
zákon o veřejných zakázkách je
postaven na dobrých principech.
Těmi jsou transparentnost, povinnost rovného zacházení a nediskriminace. V praxi však často
zakázky. Dále vyjmenoval několik klíčových problémů, kterými veřejné zakázky trpí. Jde
především o špatnou transparentnost, neboť pro menší zakázky do dvou milionů nemusí
být ze zákona vypisována zadávací řízení, a proto zde vzniká prostor pro korupci. I pokud
jde o zakázky větší, které přes
dochází k jejich porušování či
obcházení.“
V návaznosti na toto úvodní
slovo dostali všichni hosté prostor na své počáteční vyjádření
k dané problematice. Téměř vyčerpávajícím vyjádřením zahájil ekonom Pavel, který mimo
jiné upozornil na to, že téměř
18 % HDP, což je asi 640 miliard korun, prochází přes veřejné
veřejnou soutěž procházejí, lze
si při troše šikovnosti podmínky konkurzu poměrně jednoduše a v mezích zákona zmanipulovat ve svůj prospěch. Rovněž
není bez zajímavosti informace, že asi jen jedna třetina z potrestaných firem v průzkumu
připustila, že po zaplacení pokuty přijala opatření, která vyloučí opakování podobné situace v budoucnu.
Radim Jančura poté mluvil
o tom, že i kdyby bylo firem,
které se danému odvětví věnují, třeba jen pět na celém světě,
economix
Inventura demokracie je politicky neutrální uskupení
studentů, které si klade za cíl upozorňovat na problémy současné demokratické společnosti, vyvolávat debaty na aktuální témata a pomáhat tak s udržováním
co nejpřijatelnější formy demokracie v České republice.
Pod záštitou tohoto uskupení se v úterý 27. dubna od
17 hodin konala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy debata s názvem (Ne)veřejné zakázky, které se zúčastnila asi stovka zájemců o tuto problematiku, především z řad studentů.
stejně je nezbytné, aby byla vyhlášena veřejná soutěž, neboť jinak by byla znemožněna účast
nové firmy, která právě vznikla.
Nikdo ji nezná a do daného odvětví by také ráda vstoupila.
Jako třetí v pořadí se dostal ke
slovu Tomáš Kramár, který hovořil o tom, jak korupce nevídaným způsobem omezuje naši
společnost a že vítězství v soudním sporu u nás ještě neznamená, že člověk dosáhne alespoň
zpětně průhlednosti zakázek.
Senátor Horník jmenoval nejproblémovější regiony, a to Karlovarský kraj, Liberecký kraj
a Prahu, kde jsou problémy především v oblasti dopravní infrastruktury a stavitelství dlouhodobě veřejným tajemstvím. Jedním
z příkladů je i takzvaná karlovarská losovačka, kterou před několika lety na internetu s rozhořčením sledovala většina republiky.
Po úvodním slovu všech přítomných hostů se rozpoutala
debata, během které pokládali přítomní diváci hostům všetečné a zvídavé dotazy, případně mluvili o svém pohledu na
věc a navrhovali různá řešení. Z těch nejzajímavějších lze
jmenovat nedostatečnou českou
snahu o inspiraci úspěšnými postupy řešení ze zahraničí či chybějící osobní zodpovědnost členů výběrových komisí za kvalitu
a správnost výběru.
Jedním z přítomných posluchačů byl i předseda Strany zelených Ondřej Liška, který se sám
často aktivně do debaty zapojoval. Vyjádřil se například k modelu boje proti korupci v USA,
kterému projevil svou podporu.
Zcela na závěr asi dvouhodinového povídání byla do pléna
položena poslední otázka, a sice:
„Kdo že je to teď vlastně na tahu
v boji proti korupci v České republice? Jsou to politici, občané
nebo snad firmy?“ Volby ukázaly, že velký vliv mají i voliči,
kteří svými hlasy mohou upřednostnit politiky, jejichž cílem
není jen vlastní prospěch. Jenže to, jestli voliči uvěřili jen planým slibům, mohou dát najevo
jen jednou za několik let. V tomto mezičase je třeba neustále politiky pozorovat a nenechat veřejnou debatu usnout.
Autor: Michaela Kalátová
– 3 / 2010
Inventura demokracie aneb (NE)veřejné zakázky po česku
20
zpravodajství
Pražský (studentský) summit
– vrcholná diplomatická jednání
economix
– 3 / 2010
Na 400 zástupců Organizace spojených národů
(OSN), Severoatlantické
aliance (NATO) a Evropské
unie (EU) jednalo mezi 19.
a 22. březnem v Praze. Slovo „studentský“ je v nadpisu v závorce oprávněně. Jde
o jedinečný program, který
nabízí autentický zážitek
světa diplomacie. Díky půlroční přípravné části se na
jednáních stávají z účastníků, studentů středních a vysokých škol, praví diplomaté vědomostmi, chováním
a vystupováním. Akci zajišťuje tým padesáti organizátorů složený ze studentů
vysokých škol, asi patnáct
je jich z VŠE, která se tak
po boku FSV UK a Právnické fakulty UK řadí mezi nejvíce zastoupené.
Bez nadsázky lze říci, že
tato forma vzdělávání na vysoké úrovni je přesně to, co české
školy opomíjejí, když nekladou
důraz na rozvoj osobnosti a veřejné vystupování. Kromě simulace ve třech Modelech, z nichž
každý má svá specifika, mají
studenti také příležitost diskutovat s významnými hosty, ať už
z politické a diplomatické sféry,
akademického prostředí nebo
byznysu. Mohou tak porovnávat
své názory s osobnostmi, které
většinou znají jen z médií.
Bývalá ministryně zahraničí USA s českými kořeny Madeleine Albrightová ke studentskému summitu řekla: „Pražský
studentský summit poskytuje
středoškolským a vysokoškolským studentům jedinečnou příležitost poznat Organizaci spojených národů, Evropskou unii
a Severoatlantickou alianci, a to
nejen prostřednictvím studia, ale
hlavně v praxi. Studenti, budoucí elity České republiky, pochopí, jak tyto instituce fungují, což
jim pomůže nejen v jejich akademické kariéře.“
PRŮBĚH LETOŠNÍHO
ROČNÍKU
Slavnostní zahájení konference pod záštitou tehdejší-
ho premiéra Jana
Fischera se zúčastnili velmi významní hosté
v čele s předsedou
Senátu Parlamentu ČR Přemyslem Sobotkou,
jedním z nejvýznamnějších českých diplomatů Karlem Kovandou nebo soudcem Evropského
soudu pro lidská práva ve Štrasburku zvoleným za Nizozemsko Egbertem Myjerem. Kromě
slavnostního zahájení byly na
první den summitu naplánovány
pracovní večeře delegátů Modelů (NATO, OSN a EU) nebo další úvodní projevy, například na
téma ekonomických problémů
Řecka, který přednesl Jan Skopeček, poradce prezidenta ČR
a výkonný ředitel Centra pro
ekonomiku a politiku (CEP),
a Martin Slaný, poradce prezidenta ČR.
Následující dva dny byly věnovány simulovaným diplomatickým jednáním, která se odehrávala v budově Kongresového
centra v Praze. Program byl velmi bohatý, například hned v sobotu 20. března se mohli studenti účastnit diskusního duelu na
téma Budoucnost ČR v Evropské unii, kde se spolu potkali
senátor Alexandr Vondra a europoslanec Richard Falbr. 22.
března ještě probíhala v dopoledních hodinách jednání.
WORKSHOPY
Workshopy jsou vzdělávací
částí Pražského studentského
summitu, jsou tím nejdůležitějším, co mu předchází, a jsou považovány za jeho hlavní přínos.
Celkem pětkrát se před summitem účastníci sešli na VŠE, aby
se postupně seznámili se světem
diplomacie. Kromě odborné
průpravy je také třeba osvojit si
schopnost argumentovat, vyjednávat, přijímat kompromisy, ale
také bezvadně vystupovat. Každý rok navštíví Pražský studentský summit téměř 50 českých
i zahraničních významných diplomatů, politiků, akademiků či
manažerů v byznysu a novinářů.
Ti v dopoledním
programu diskutovali před studenty v různých
formátech – ať už
jako řečníci nebo
v panelových diskusích či moderovaném duelu. Pokud bychom měli
jmenovat kromě politiků a diplomatů, pak například šéfredaktora týdeníku Respekt Erika
Taberyho, hlavního politického
analytika České
televize Jindřicha
Šídla, odborníka na etiketu Ladislava Špačka
nebo makroekonomického stratéga ČSOB Tomáše Sedláčka.
O SUMMITU JSME SI
POVÍDALI S HLAVNÍM
KOORDINÁTOREM PSS
JANEM PÝCHOU.
 Jak
bys zhodnotil letošní
Pražský studentský summit? V čem byl jiný?
Objektivní hodnocení by asi
bylo lepší nechat na jiných, ale
z mého pohledu se podařilo projekt oproti loňskému ročníku
opět posunout dál. Především
odpolední program přípravných
setkání doznal několika pozitivních inovací. Mezi mnohými
mohu zmínit například takzvanou historickou simulaci Rady
bezpečnosti OSN nebo simulaci
Orgánu pro řešení sporů v WTO.
Letos jsme zorganizovali do této
doby nevídané množství doprovodných akcí – kromě OSN ve
Vídni mohli účastníci navštívit
i OSN v Ženevě, měli možnost
se účastnit téměř deseti recepcí
a společenských akcí, a podívali se například na ministerstva
zahraničních věcí, obrany i průmyslu a obchodu, do sídla Rádia
Svobodná Evropa nebo Senátu
i Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Celkově
si myslím, že se ročník nadmíru
vydařil, a doufám, že takovýmto
tempem bude růst i nadále.
21
zpravodajství
 Jak ses k Pražskému student-
skému summitu dostal?
Na střední škole nás požádal
učitel základů společenských
věd, zda bychom z našeho gymnázia nechtěli složit delegaci do
Modelu OSN, který je určen pro
skupiny středoškoláků. Každý
z nás zastupoval Kypr, já reprezentoval jeho zájmy v simulovaném druhém výboru Valného shromáždění a zabýval se tak
ekonomickými otázkami. Následně jsem vstoupil do přípravného týmu.
 JKonají se podobné akce
i jinde ve světě, nebo je
Pražský studentský summit
unikátní?
Ve světě se koná mnoho Modelů OSN a několik málo Modelů EU. Summit je skutečně
unikátní nejen svým výjimečným rozsahem, spojuje téměř
400 středoškoláků a vysokoškoláků ve dvou jednacích jazycích
a Modelech OSN, NATO a EU
najednou, ale hlavně svou přípravnou částí. Všechny Modely OSN, které naši členové znají
a objíždějí (včetně například asi
evropsky nejznámějšího v Londýně) fungují tak, že tam student přijede, několik dní jedná
na simulované konferenci a jede
domů. My však přidáváme půlroční přípravnou část (pět celodenních workshopů) s řadou doprovodných akcí, která plní tu
vzdělávací část a předchází zmíněné konferenci, která plní spíše
tu oficiální část se společenskou
atmosférou. Právě díky workshopům se nebojíme nazvat náš
projekt vzdělávacím, protože
pokrok, který účastníci dělají,
nám často vyráží dech.
 Jaké jsou největší obtíže
spojené s organizací takové
akce?
V první řadě jsou to prostory.
S workshopy nám dlouhodobě
pomáhá VŠE, za což jsme velmi
vděční. Prostory pro konferenci se v posledních letech trochu
střídají a v Praze je takových,
kam bychom se vešli všichni
pohromadě, nebo rozděleni do
všech Modelů a orgánů, málo.
Pak samozřejmě peníze. Projekt
je velmi nákladný a bez našich dlouholetých partnerů bychom rozhodně nebyli schopni
jej realizovat. Musíme však hledat i nové sponzory, což zvlášť
v této době není jednoduché. Zatím jsme se však naštěstí nesetkali s vážným problémem.
 Jaký je o Summit zájem ze
strany studentů VŠE?
Co se týče organizátorů, VŠE
patří asi spolu s Právnickou fakultou a Fakultou sociálních věd
UK mezi vysoké školy s nejvyšším zastoupením. Co se účastníků týče, dost jich působilo především v simulované WTO v rámci
Modelu OSN, který je sice pro
středoškoláky, ale v WTO je pár
vysokoškolských pozic pro mezinárodní organizace s pozorovatelským statusem. Do Modelu
EU pro vysokoškoláky se letos
přihlásilo 117 studentů, z nichž
33, tedy nejvíce, bylo právě
z VŠE, která porazila celou Karlovu univerzitu s 30 přihláškami.
Z 33 jich k účasti v projektu bylo
vybráno pět. Autor: Anna Stejkozová
Veletrh NGO Market (www.
forum2000.cz/ngomarket) je pořádán nadací Forum 2000, která
byla založena v roce 1996 Václavem Havlem, japonským filantropem Johejem Sasakawou a nositelem Nobelovy ceny za mír
Eliem Wieselem. Jejím cílem je
identifikovat v oblasti náboženství, kultury, etnické příslušnosti, sociálního vyloučení či životního prostředí problémy dnešní
civilizace a diskutovat o nich.
Řešení těchto témat mají za úkol
právě mnohé neziskové organizace, které tak na veletrhu NGO
Market našly své místo. Veletrhu
se jich nakonec zúčastnilo přes
150 a šlo o organizace aktivní
v oblasti vzdělávání, dobrovolnictví, lidských práv, zdravotního postižení či environmentální
problematiky. Jedinečností veletrhu byla i mezinárodní účast –
návštěvníci mohli poznat činnost
neziskových organizací z Ruska,
Dánska, Turecka, Ukrajiny, Velké Británie, Německa, Španělska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny nebo Ázerbájdžánu.
Patronkou veletrhu NGO Market byla Helena Houdová, zakladatelka a prezidentka neziskové
organizace Sunflower Children,
která usiluje o pomoc zdravotně,
rasově či majetkově handicapovaným dětem.
Právě neziskové organizace
typu občanských sdružení,
obecně prospěšných společností
či nadací a nadačních fondů jsou
jako nevládní organizace stěžejním pomocníkem pro usnadňování života handicapovaných
osob. Podpora zdravotně znevýhodněných osob je tak založena na spontánních iniciativách
z řad občanské společnosti. Veletrh NGO Market jako akce
zviditelňující činnost těchto
neziskových organizací má tak
nepřímo význam i pro skupiny
handicapovaných osob.
Letošního ročníku NGO Market se účastnilo mimo jiné občanské sdružení Formika, které
se zaměřuje na řešení omezení handicapovaných osob na
pracovním trhu. Kromě podpory rozvoje dovedností zdravotně postižených osob poskytuje toto občanské sdružení také
služby podporovaného zaměstnávání a konzultace zaměstnavatelům v oblasti zaměstnávání lidí s postižením a jiným
znevýhodněním.
Vedle prezentace neziskových organizací byly na programu NGO Market také mnohé
workshopy a přednášky týkající se sociálního podnikání, fundraisingu nebo public relations
neziskových organizací. Úspěch
zaznamenal i dětský koutek, ve
kterém mohly děti díky dobrovolníkům z humanitární organizace ADRA poznat cizí kraje
a kultury, nebo výtvarná dílna,
v níž si návštěvníci mohli vyrobit tričko nebo tašku. Autor: Stanislav Janeček
economix
V pátek 16. dubna 2010
proběhl v Národní technické knihovně již 11.
ročník veletrhu neziskových organizací NGO
Market. Hlavním přínosem veletrhu je možnost
pro neziskové organizace z nejrůznějších oblastí
prezentovat zde svou činnost a tím případně oslovit veřejnost a potenciální dobrovolníky.
– 3 / 2010
NGO Market 2010 – veletrh neziskových organizací
22
rozhovor
Ekonomové a krize? Osobně!
musím zachovávat to, co vy říkáte, zdravý
odstup. To jsem se snažil v té knížce, kterou beru spíše jako novinářskou záležitost
než ekonomicky odbornou věc, zachovávat.
Myslím, že je to to, co mnohdy samotným
ekonomům chybí, a to, co novináři, ačkoli
jimi ekonomové mnohdy opovrhují, dokážou. Podívat se na věci s větším odstupem,
podívat se například na ekonomické školy
a porovnávat je bez emocí. Když se zeptáte například Stiglitze na rakouskou školu,
tak vám řekne, že je to úplný nesmysl, když
se zeptáte někoho z rakouské školy na pana
Stiglitze, tak vám klidně řekne, že je to úplný blázen. Já jsem se právě do té knihy snažil dát všechny názory a perspektivy, které
jsou nějakým způsobem relevantní, právě
proto, že nějaké porovnání napříč spektry
mi docela chybí.
Lukáš Kovanda s Paulem Samuelsonem
Alfred Nobel ekonomií pohrdal. Natolik, že se Nobelova cena za ekonomii, ač se jí tak říká, prostě neudílí.
Ve skutečnosti dostávají ekonomové „cenu Švédské národní banky
za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela“. Proč padla
ekonomie i v očích tohoto velikána
v nemilost? Ani Lukáš Kovanda to
nevěděl.
economix
– 3 / 2010
PhDr. Lukáš Kovanda je ekonom z Národohospodářské fakulty sympatizující s popekonomií, ale také trochu filozof a novinář
píšící pro Týden. Je pravděpodobně posledním člověkem, který dělal rozhovor s Paulem Samuelsonem. Proč zmiňuji právě toto?
Lukáš Kovanda je také autorem knihy „Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi“, která
dokázala současnou krizi shrnout v rozhovorech, jež sám autor vedl napříč ekonomickým spektrem se slavnými osobnostmi.
Když jsem se připravovala na rozhovor
s vámi, trochu mě zamrazilo při představě, že se snažím připravit například na
rozhovor s držitelem Nobelovy ceny za
ekonomii. Jistě to je jedinečná příležitost,
ale také velká zodpovědnost. Co pro vás
znamená, když se chystáte setkat se slavným ekonomem?
To máte pravdu, že je to odpovědnost,
a někdy si říkám, že například ta hodina,
která na to bývá vyhrazená, je hodně málo.
V případě pánů, jako je například Samuelson, nevíte, na co se zeptat dříve, takže určitě, když jsem to zpětně hodnotil, bych se
třeba na něco zeptal jinak. Ale obecně jsem
se vždy, když jsem se připravoval, určitě
snažil zeptat na něco, co ještě nebylo nikde
moc řečeno, a snažil jsem se, aby to bylo
zajímavé i čtenářsky, byl v tom nějaký příběh. Vzhledem k tomu, že teď byla finanční krize, jsem kdykoli mohl nejprve zabrousit na témata jako „příčiny krize“ nebo „jak
z této krize ven“ a na všechno s tím spojené
a až ve druhé linii jsem se mohl ptát na jejich
teoretické přínosy a jejich život.
Hovořil jste s odborníky „napříč ekonomickým spektrem“. Jejich přístupy
k ekonomii jako takové, nejen názory na
krizi, se často úplně rozcházejí. Přesto, vy
byste měl patrně zůstat nezaujatý. V čem
je rozdíl, když děláte rozhovor s někým,
jehož názory vám jsou blízké, a naopak?
Jsem ve trochu schizofrenní pozici. Samozřejmě jako ekonom zastávám nějaký
názor, mám nějaký pohled na ekonomické
dění, jsem přívrženec nějakého ekonomického směru, na druhé straně jako novinář
Ekonomové, respektive odborníci vůbec,
se možná nedokážou podívat na věci z jiného úhlu pohledu, než jak jsou zvyklí a jak to dokážou nejlépe. Jsou tím,
co dělají, natolik vtaženi, že se od toho
neoprostí?
To je pravda, to s tím souvisí. Oni jsou
velmi ponořeni do toho, co dělají. Přijali už
nějaký světonázor, nějaké paradigma, a z tohoto hlediska je pak i pochopitelné, že tím,
co se od toho nějak výrazněji liší, opovrhují.
V tom je právě přínosný pohled toho novináře, který nejde tolik do hloubky, zůstává
na povrchu a umožňuje tím čtenáři komparaci jednotlivých pohledů alespoň v základních konturách.
V předmluvě knihy „Příběh dokonalé
bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi“, ve které jste své
rozhovory vydal, uvádíte v jednom odstavci, jak byl každý z nich jiný. Co například Paul Samuelson?
Rozhovor vznikl necelé čtyři měsíce před
Samuelsonovou smrtí. Proběhl loni v srpnu
v Bostonu na MIT (Massachusetts Institute
of Technology, pozn. red.) v jeho kabinetu.
Pan Samuelson byl na svůj věk 94 let stále
velmi vitální. Překvapilo mě, že se orientoval nejen v té staré teorii, kterou pomáhal
utvářet, ale měl i svůj osobitý pohled na to,
co se v současném světě děje. Hovořil o finanční krizi, o pojmech jako „sekuritizace“
atd., což jsou pojmy relativně nové, a já si
říkal, že je to i přes jeho stáří docela výkon.
Přehled měl i o České republice, protože ho
učil Schumpeter, ekonom původem z Moravy. Bylo vidět, že se zajímal o vývoj celé východní Evropy, což u mnoha ekonomů není
ten případ, on je ale ta „stará škola“ amerických vzdělanců. A druhá věc, která mě tam
zaujala: že měl vlastně velmi stroze zařízený
kabinet, neměl tam ani počítač, jen knihovny,
23
rozhovor
z toho, na co se budete ptát, pokud je vám to
„šumák“, nedokážete se připravit dobře. Ale
dělal jsem rozhovor na japonském ministerstvu financí s náměstkem japonského ministra financí a to na mě nepůsobilo dobře. Bylo
to velmi nepříjemné prostředí. Pak jsem měl
také velký respekt, když jsem, kromě Samuelsona, dělal rozhovor s Israelem Kirznerem, ekonomem rakouské školy. Je to také
velmi starý muž, také velmi vitální. Ekonomové jsou vůbec i ve vysokém věku poměrně
vitální. Israel Kirzner je velmi charismatický člověk, který svým projevem, hlubokým
silným hlasem, dokáže skutečně zaplnit sál,
a pak když s ním sedíte, tak hodně přemýšlíte, na co se budete ptát. Je to velká persona
– když s takovým člověkem hovoříte, máte
silný pocit, že nesmíte nic pokazit.
Je někdo, s kým byste velmi rád udělal rozhovor, ale ještě jste neměl tu
příležitost?
Zpět k vaší knize. Je to váš nápad, udělat
rozhovory se slavnými ekonomy o finanční krizi, nebo přišla odněkud inspirace?
Díky tomu, že pracuji i v médiích, jsem to
sledoval od začátku, hodně jsem o tom i psal
a napadlo mě napsat nějaké kratší shrnutí toho všeho. Měl jsem dojem, že lidé často velmi tápou. Nevědí, co je příčinou krize, nechápou, proč to nikdo nepředpověděl.
A toto všechno jsem se snažil v knize ukázat. Ekonomie je vlastně náročná věda, je
náročnější než fyzika a astronomie, i když
fyzikové a astronomové by se mnou určitě
nesouhlasili. Vzhledem k tomu, že je ekonomie o lidech, o tom jejich jednání, že je
v ekonomii podstatnou složkou i psychologie, sociologie, je vše mnohem méně predikovatelné než pohyby planet. Samozřejmě gros knihy mělo spočívat právě v těch
rozhovorech, které jsem nasbíral v průběhu roku krize a které byly roztříštěné, každý vycházel v jiném čísle magazínu a běžný
čtenář neměl ucelený obrázek.
A jaký je závěr knížky, jak byste ji shrnul
– jaká je základní příčina krize? Dovolila
bych si citovat Pavla Potužáka, kterého
jsem měla na cvičení z makroekonomie.
Říkal, že pokud z nás ekonomická škola
nevychová schizofreniky, špatně nás učili, protože přístupů a teorií je mnoho. Je
váš závěr podobný? Sám jste říkal, že co
ekonom, to jiný názor.
No, v podstatě tam uvádím, že laický čtenář může být frustrován tím, že se ekonomové na ničem neshodnou, snad jen na tom, že
se ekonomika vyvíjí v cyklech. Snažil jsem
se, abych to rozčarování zkrotil, předložil
nějaký společný jmenovatel, kterým byla ta
známá chybná politika americké centrální
banky (FED), nízké sazby po příliš dlouhou
dobu. A stejně, ekonomové z FEDu s tím
souhlasit nebudou a řeknou vám, že sazby
byly nízké kvůli přílivu kapitálu z Asie, kde
byl přebytkový.
Odbočme nyní od osobností slavných
ekonomů. Jaké jsou vaše ekonomické názory. Proč zrovna pop-ekonomie? Co vás
na ní zaujalo?
Jsem na jedné straně novinář, na druhé
straně ekonom a pop-ekonomie je pro mě
forma, jak některé ekonomické zajímavosti
a kuriozity tlumočit veřejnosti, protože to je
to, co může lidi k ekonomii přitáhnout. Popekonomie pro to nabízí dobrá témata. Ekonom sice může pozvednout obočí, že to není
podstata hospodářské vědy, ale já chci, aby
když si takový pop-ekonomický text přečte
odborník, neřekl, že je to úplná slátanina,
abych udržel úroveň. Na akademické úrovni se ale zajímám spíše o metodologii ekonomie a o její historii, komparaci teorií, to je
zase jiný soudek. Nikdy bych asi nebyl ten
ekonom, který se v rámci své pop-ekonomické studie vydá mezi narkomany a bude
se ptát, za kolik nakoupili drogy, to ne. Ekonomie vždycky bude primárně o makroekonomických veličinách, HDP, nezaměstnanosti, inflaci, nově také o finančních trzích.
Pop-ekonomie však může hlavní směr ekonomie obohatit.
Řekl byste tedy, že lidé obecně ekonomii
nerozumí?
Lidé nechápou ekonomii v té neintuitivní podobě, neberou v potaz neintuitivní důsledky jednotlivých rozhodnutí, ty takzvané nezamýšlené dlouhodobé důsledky. A to
je to, proč jsou ekonomové tak nepopulární. Oni vlastně často odkrývají ty nepříjemné skutečnosti. Například upozorňují, že se
musí šetřit. Takový náhled získáte až studiem ekonomie a pak můžete rozpoznat klamy politiků, jak klamou veřejnost. Veřejnost
ekonomii vlastně nerozumí a neví, o čem to
je. Jestli je ekonomie jako účetnictví, jako
analýza kapitálových trhů... mají v tom prostě hokej. Klasický příklad je zákon o minimální mzdě. Lidem přijde dobré, že stát něco
garantuje, a pokud nemáte po ruce graf rovnovážné mzdy, těžko vysvětlíte, proč minimální mzda způsobuje nezaměstnanost. Autor: Anna Stejkozová
– 3 / 2010
S takovými nemusí být rozhovor příjemný, spíše naopak. Je někdo, z koho jste byl
před rozhovorem nervózní, někdo, s nímž
jste se trochu obával vést rozhovor?
Zdravé nabuzení před rozhovorem je
nutné. Pakliže by nebyla ani trochu obava
Ano, to skutečně je. Minulý rok, když
jsem byl v Chicagu, už byl skoro domluvený rozhovor s panem Coasem, je mu teď 99
let. Bydlí v rezidenci pro seniory na předměstí a pár dnů před rozhovorem měl nějaké náhlé zdravotní komplikace. Když jsem
mu volal, vypadalo ještě vše v pořádku, ale
den před samotným rozhovorem se mi ozval
jeho asistent, že se omlouvá, ale že se pan
Coase na setkání necítí. Rozhovor s Coasem
by byl velmi dobrý úlovek. Je to asi poslední
velikán ekonomie 20. století, se kterým jsem
ještě neměl možnost hovořit.
economix
tabuli, jinak nic, co by upoutalo moji pozornost, byl to takový kabinet z roku 1960. Jediná dekorace bylo těžítko, taková mosazná
kachnička. Samozřejmě mě ale upoutalo, co
říkal. Vystupoval úplně přirozeně. Dá se to
říci obecně. Ti lidé, kteří jsou obcí uznáváni,
jsou často mnohem více pokorní a mají větší nadhled, na nic si nehrají a nemají si při
rozhovoru potřebu něco dokazovat. Na rozdíl od nich ti, o kterých se v současnosti jen
hodně mluví, si hned myslí, že jsou mistři
světa. Třeba Peter Schiff, který předpověděl
poměrně precizně krizi. Je to člověk amerického typu, hodně hovoří, možná i hodně
sebevědomě až arogantně, stejně tak přední
světový investor Marc Faber.
24
Michael Kocáb, v současnosti již bývalý ministr,
který měl ve Fischerově
vládě na starosti lidská
práva, není jen hudebníkem. Na konci socialistické éry se pohyboval mezi
umělci a jeho „samizdatová“ vydavatelská činnost se stala pojmem.
Jako část režimem znevýhodňovaných umělců se
stal i osobou, která měla
na budování nového řádu
vznikající demokratické
republiky vliv.
na baru s...
Michael Kocáb:
Hesla komunistické
ideologie
rozhodně
neztratila sílu
Právě Michaela Kocába jsme
se zeptali na jeho názory týkající se ekonomické svobody, která
je, ve srovnání s politickou svobodou, opomíjena. Rozhovor
volně navazuje na sérii rozhovorů a článků v Economixu týkajících se výročí dvaceti let pádu
komunistického režimu.
economix
– 3 / 2010
V první polovině 90. let vládly liberální vlády, které mimo
jiné hospodařily s vyrovnaným státním rozpočtem, měly
přece jen tendenci k tomu,
aby role státu byla v rámci
možností co nejmenší. Poté se
situace změnila a další vlády
kladly důraz na větší intervence státu. Co je podle vás
lepší? Co se více blíží vašemu
pohledu na svobodu, jak jste
na ni nahlížel například v roce
1989?
Ptáte-li se na ekonomickou
oblast, pak je samozřejmě lepší, aby do ní stát zasahoval jen
minimálně. Kdyby se podařilo
dlouhodobě udržet vyrovnaný
státní rozpočet, bylo by to velmi
dobré. K tomu je však potřeba
kvalitní právní prostředí a také
určitá sociální vyspělost (například firemní dárcovství), které
zde na počátku 90. let nebyly.
V době krizí je však nutné přimět
stát k moudrým zásahům. Ptáteli se na další oblasti zásahu státu
do společnosti (například sociální politika), myslím si, že například v oblasti menšin je tato
aktivita do určité míry vhodná.
Vyzývá k tomu již naše ústava,
a to formulací: „rozhodování
většiny dbá ochrany menšin“.
Nesmí se však zakořenit jako trvalé zvýhodňování nějaké skupiny obyvatelstva.
Který směr – keynesiánství
nebo monetarismus (případně
nějaká třetí cesta) – vám byl
bližší po revoluci, jakým směrem se podle vás tehdy mělo
Československo vydat v době
transformace?
Nejsem ekonom a v těchto
odborných kategoriích jsem neuvažoval, i když jejich podstaty
jsou mi zhruba jasné. Svého času
jsem byl členem Golem klubu a Friedmanova neoklasická
ekonomie tam byla často probírána. Nicméně jsem nepovažoval vyspělejší monetarismus,
který nahradil poválečné keynesiánství, za cestu reálnou pro
čerstvě postsocialistickou ekonomiku. Jakkoli je mi doktrína
monetarismu sympatická, myslel jsem si, že naše země se po
čtyřiceti letech ekonomického
i politického protekcionismu
touto cestou vydat ze dne na den
nemůže, i kdyby zoufale chtěla.
Ve vedení podniků i ve vládních
resortech totiž byla generace socialistických ekonomů, kterým
byla myšlenka liberálního monetarismu na hony vzdálená.
Keynesova ekonomie byla
v 70. letech minulého století ve
vyspělých zemích sice překonána, ale my jsme v roce 1989
vyspělou ekonomikou nebyli
a některé její prvky se k využití
nabízely. Například keynesiánci obávaná nezaměstnanost byla
a je velkým ohrožením politické a sociální stability zejména
v postsocialistických podmínkách, kdy byl v lidech hluboce zakořeněný pocit práva na
práci. Jestliže keynesiánci doporučují v dobách deprese vyvolaných například spekulativní poptávkou po penězích
stimulovat agregátní poptávku
fiskální (rozpočtovou) politikou
a vzniklý schodek vykrýt z daní
v době konjunktury, pak to nápadně připomíná současnou situaci a fiskální kroky naší vlády.
Problém je ovšem v tom, že nelze nasadit rozpočtovou politiku podle Keynese, až když jsme
v recesi, a v době konjunktury
rezignovat na zavedení přebytkových rozpočtů. Jinými slovy: v dobách hubených se můžeme zadlužovat, ale jen tehdy,
když jsme v době hojnosti šetřili a sanovali rozpočet. My jsme
ovšem nešetřili a to se nám teď
nevyplácí.
Bojujete proti komunismu
jako režimu, který se neřídí respektováním takzvaného přirozeného práva (právo
na svobodu, nezasahování do
osobních věcí). Demokracie
má ale jednu nevýhodu. Zákonodárný sbor může odsouhlasit zákony, které se s přirozeným právem neshodují.
Může „uzákonit“ takový stav,
který může omezovat některá
základní práva lidí. Jak se na
tyto nedostatky díváte?
Demokracie rozhodně není
dokonalý politický systém, který by zaručil svobodu všem občanům. Své o tom ví Turecko,
které demokracii a občanské
svobody hlídá velice nedemokraticky – rozhodnutím generality. Opravdu kvalitní a moudrá
rozhodnutí někdy vznikají jakoby náhodou, často díky menšinovým názorům, které se
25
Totalita a její návrat je podle
mnohých nereálná. Vy se snažíte bojovat proti komunistické ideologii, ale podle některých lidí v současné době více
demokracii ohrožují výše zmíněné nevýhody, jako například „uzákonění“ stavu, který
není v souladu s lidskou svobodou. Která hrozba se vám
zdá aktuálnější?
Nevím, proč tyto dva aspekty oddělovat. Komunisté přeci všude, kde se dostali k moci,
například u nás, ihned „uzákonili“ dosti tvrdá omezení lidské svobody: soukromé vlastnictví, svobodu slova, svobodu
shromažďování, svobodu pohybu, svobodu vyznání, přihlášení
se k národnosti atd. Co se týče
současných diskusí ohledně některých omezení svobody (například instalace kamerových
systémů atd.), které vyplývají
z naší i celosvětové bezpečnostní situace, ty nejsou srovnatelné
s mírou komunistické totality.
Komunistická ideologie se
všemi svými historickými rysy
je možná nereálná, její lákavá
sociálně-utopická hesla však
rozhodně neztratila sílu. Ne
všichni – zvláště mladí – si přitom uvědomují jejich nebezpečnost. Upřednostňování zájmu
jakéhosi nedefinovatelného lidstva na úkor úcty, práva a svobody jednotlivce může napáchat
ještě dnes spoustu škody.
Navíc předpokládat, že návrat
nějakého, samozřejmě modifikovaného, typu totality je nereálný, je samo o sobě nereálnou
úvahou, která nemá oporu v dějinách Evropy v minulých dvou
tisících letech. Totality byly,
jsou a budou. Domnívat se, že
s koncem 20. století v Evropě
definitivně skončily, je naivní.
Václav Klaus nesouhlasí s takovou ekologií, která omezuje svobodu lidí. Souhlasíte
s ním? Připadá vám, že takzvaný „ekoterorismus“, jak
jej mnozí nazývají, je pro svobodu lidí a demokracii určitým nebezpečím?
V této věci s Václavem Klausem nesouhlasím. Výraz ekoterorismus může ovšem označovat extremistické aktivity jak
proti přírodě, tak ve prospěch
ochrany přírody. Vy máte asi na
mysli pejorativní označení zoufalého – někdy možná zbrklého
a předimenzovaného – výkřiku
na záchranu naší planety. Vývoj života trvající miliardy let
dokážeme postupnou likvidací
atmosféry – skleníkovým efektem a ozonovou dírou – zničit za
neuvěřitelně krátkých pár století. Naopak tedy právě neekologické chování už teď na mnoha
místech světa omezuje svobodu
a ohrožuje životy milionů lidí.
Demokracie se od komunismu liší mimo jiné důrazem na
soukromé vlastnictví a vynutitelnost práva. Vy jste se stavěl na stranu squaterů, kteří
svým anarchistickým jednáním k respektování jednoho
z pilířů demokracie, soukromému vlastnictví, přistupují obrazně – s výsměchem.
Všichni zcela určitě chápou
určitou sociální sounáležitost, ale je kvůli tomu nutné
nerespektovat ostatní a jejich
majetek a zvýhodňovat oproti jiným potřebným skupinu,
která se sama dobrovolně vyřazuje ze „systému“? Jak se
na to díváte?
Zaprvé: squatery jsem nijak
nezvýhodňoval, ale jen jsem
v první fázi zabránil násilí
a eventuálnímu těžkému zranění při vyklizování vily Milada,
kterému jsem nijak nebránil,
a v druhé fázi jsem jim předal
kontakt na člověka, který jim
sám ze své vůle nabídl náhradní střechu nad hlavou. Informaci tohoto typu bych předal
komukoliv.
Zadruhé, squatting není „jen“
porušení soukromého vlastnictví, i když to nezpochybňuji.
Squatting nám také hodně říká
o dnešní společnosti – o nedostatečném zájmu státu o mládež, o stálé absenci systému
sociálního bydlení, o neefektivním a sociálně necitlivém
využívání nemovitostí v obecním vlastnictví a často také
o „podivném“ nabývání majetků a hospodaření s nimi novými vlastníky. Proto ho nechci
ignorovat.
V EU se v některých oblastech prosazují socialistické
prvky – nadměrná byrokracie a její „šedá“ vláda, některá opatření snažící se udržet
sociální smír, redistribuce
některých zdrojů, nadbytečná „normalizace“ v různých
oblastech. Jak vnímáte tyto
tendence?
EU působí bezesporu velice byrokraticky. Strach z ní je
však poněkud přehnaný. Bruselští úředníci totiž procházejí přísným výběrem a jsou to
vysoce výkonné a kompetentní osoby. Co se počtu týče, ještě před několika lety byl poměr
zaměstnanců pařížské radnice
a institucí EU téměř srovnatelný. Vámi naznačené „socialistické prvky“ jsou velmi široký pojem. Spoustu z nich lze
oprávněně kritizovat, například
zemědělské dotace jsou pro některé státy velmi výhodné, pro
některé naopak. Celkově jsou
neudržitelně nákladné. Další
prvky ovšem samy o sobě, jsou
-li moudře aplikovány s citem
pro situaci v jednotlivých státech, nemusí znamenat žádnou
katastrofu. Socialistický „stát
blahobytu“ ve Švédsku či Dánsku má obrovsky výkonnou
vzdělanostní ekonomiku, které ještě zbývají prostředky pro
masivní humanitární činnost po
celém světě. Více než Bruselu
se však obávám sociálně-populistických politik jednotlivých
zemí, které předvedly například
Řecko či Maďarsko. Ty mohou
znamenat vážnou hrozbu pro
eurozónu, respektive vzájemnou soudržnost celé EU. Autor: Tomáš Listík
– 3 / 2010
v konstelaci vhodných podmínek prosadí. Názor většiny je
často názorem reagujícím krátkozrace na populistická hesla.
Bez kvalitního vzdělání proto
není demokracie žádná výhra.
Bělorusko bylo na počátku 90.
let taky demokracií. V kombinaci se vzděláváním je však neustálé napětí a soupeření v demokratickém systému lepší než
odevzdání vlády jednotlivci či
oligarchii. Dalším komplikujícím faktorem je korupce, která
účelově ovlivňuje rozhodnutí
politiků i zákonodárných sborů.
economix
na baru s...
26
rozhovor
Rozhovor s Petrem Žaludou,
ředitelem Českých drah
Petr Žaluda se dostal do povědomí
lidí především jako generální ředitel a předseda představenstva Českých drah, kterým je od roku 2008
až do současnosti. Vystudoval Vysoké učení technické v Brně a později absolvoval také studijní programy v zahraničí, a to na univerzitě
v nizozemském Utrechtu a na britské Sheffield Business School. Poté
ještě v Holandsku zůstal a pracoval
pro poradenskou společnost Stork
Demtec na pozici Country managera. Dále působil ve firmě Ernst &
Young. V roce 1998 se stal generálním ředitelem Winterthur penzijního fondu a v roce 2007 se stal generálním ředitelem AXA. Petr Žaluda
je rozvedený a bezdětný. Mezi jeho
koníčky patří například golf.
 Byl to váš sen – pracovat u vlaků? Hrál
jste si třeba jako malý kluk s vláčky?
Ne, nikdy jsem nechtěl pracovat u vlaků.
A
čím jste chtěl tedy být, když jste byl
malý?
Když mi bylo asi patnáct, tak jsem chtěl
být opravářem televizí. Mně se líbilo, když
k nám přišel opravář ještě za starého režimu místo v devět hodin v jedenáct a dostal
kafe a svačinu. Něco tam pak montoval, dostal pětistovku a šel domů. To mi přišlo jako
úžasná práce...
 Člověk
si u dětí představuje, že chtějí
být popelářem nebo hasičem, ale u vás
to bylo jinak.
Vystudoval jsem elektroprůmyslovku
a pak strojírenství, takže jsem byl vždy spíš
orientovaný technicky.
economix
– 3 / 2010
 A jakou
jste měl doma výchovu? Vedli
vás rodiče k technickému zaměření na
vysokou školu?
Na to, abych šel na vysokou školu, mě samozřejmě naorientovali rodiče, zvláště v té
době. Dnes už je to spíš nějaká povinnost,
ale v roce 1985, kdy jsem šel na vysokou,
byly obvyklejší spíše dělnické profese.
 V Nizozemsku jste na nějakou dobu zů-
stal. Proč?
Já jsem tam byl na stáži zhruba na tři měsíce v jedné firmě a ta mě pak požádala, jestli bych pro ně nemohl dělat, tak jsem tam zůstal déle než rok.
 A líbila se vám holandská mentalita?
Ano, líbila se mi. Oni jsou nám hodně podobní, takoví otevření.
 Dokázal
 Takže
se pak plánujete někdy vrátit do
Brna?
Mám tam pořád rodinu, rodiče a jakési zázemí, takže jsem takový rozpolcený.
 Studoval jste také v zahraničí, a to v Nizozemsku v Utrechtu obor Marketing
a management a britskou Sheffield Business School. Co vám to dalo? Doporučujete současným studentům studium
v zahraničí?
Dalo mi to hodně, speciálně v té době,
kdy jsem studoval VUT za starého režimu. Když přišla revoluce, člověku bylo 22
let a měl vystudovanou českou školu, takže
se výborně naučil marxismus a leninismus
a nějaké dějiny komunistického hnutí, ale já
osobně jsem vůbec nevěděl nic o byznysu
a trhu. Vybral jsem si pak na umístěnce Zetor, protože když jste tenkrát ukončili vysokou, mohli jste si vybrat z takového seznamu firem. Tam jsem chvilinku pracoval. Pak
jsem zjistil, že to není to „pravý ořechový“.
Zkoušel jsem sehnat nějaké stipendium do
zahraničí a v té době holandská vláda pořádala po revoluci výměnné programy. Na jeden program jsem se dostal a v rámci toho
probíhala výuka tady se zahraničními lektory a pak byla stáž a studium v Holandsku.
se vám povedlo dostat se na vysokou školu?
Vysoké učení technické v Brně, v mém
případě obor strojírenství, bylo v podstatě
jedinou školou, na kterou se u nás bralo.
byste srovnal české a zahraniční
studium?
V té době to bylo jistě zajímavější. Byli
tam lidé více z byznysu. Mně přijde, že české
školství je hodně teoretické. U nás učí lidé,
kteří učí teoretickou věc, a není to tak, že
by ti lidé přicházeli z byznysu. Třeba na Západě se vysokoškolskými profesory stávají
lidé, kteří si něco prošli a v padesáti letech si
chtějí „odpočinout“ od byznysu, proto jdou
přednášet své zkušenosti na školu. V tom je
hlavní rozdíl, že tam byli lidé praktičtější.
 Jak
 A co vaše stáž ve Velké Británii?
 Jak
na studium v Brně vzpomínáte?
Byl jste tam spokojený?
Jsem Brňák a v Praze jsem spíš na přechodnou dobu.
 Jak
Sheffield byl také v rámci VUT jako společný projekt a pořádaly se programy. Bylo
to po tom studiu v Utrechtu.
byste tam i žít? Proč jste tam
nezůstal déle?
Jsem Brňák, Moravák a mám velké národní cítění. Lidé jsou tam příjemní, ale pořád je to jiná země.
 Máte velmi bohaté zkušenosti jak v za-
hraničních, tak v českých firmách. Co
je podle vás takový patent na úspěch?
Co by měl člověk v sobě mít, aby byl
úspěšný?
Myslím, že musí chtít. Jít za svou představou. Mít nějaká pravidla. Já vždy říkám,
že mám zásadní pravidla, která neporušuji.
Prostě věci, kdy se drží slovo. Myslím, že se
to hodí i do toho byznysového života.
 Jaký jste šéf?
Demokratický, což je někdy špatné. Máte
různé druhy šéfů – diktátorský a demokratický. Jsem více demokratický šéf, ale s tím,
že dokážu být, když je nějaký problém, tvrdý a hodně nepříjemný. Takže pokud vše
funguje, tak velmi demokratický. Lidem
vždy dávám důvěru. Jsem pozitivní a nedívám se na věci negativně. Předpokládám, že
když se s lidmi na něčem domluvím, tak to
funguje. Do té doby, než to ten člověk poruší, jsem kamarádský.
 Když
byste srovnal práci týmů ve firmách u nás a v zahraničí, pracují lidé nějak jinak nebo je na ně jinak
spolehnutí?
Zásadní rozdíl, když to srovnáme a přihlédneme k době, kdy jsem tam byl, vidím
ve spolehlivosti lidí v zahraničí. Vážili si
více své práce a zase to bylo dané nějakými
historickými věcmi. Na druhou stranu tam
jedou v takových kolejích. Prostě třicet let
to jede nějakou šablonou a nejsou moc flexibilní, to znamená, že ten západní styl funguje dobře, dokud není nějaká krize nebo mimořádná situace. Zase Češi různě vymýšlejí
i v tom standardním procesu, člověk je musí
pořád hlídat. Když je pak problém, tak si
myslím, že jsou mnohem flexibilnější. Češi
se pořád snaží něco vymýšlet a třeba tu svoji
firmu nějak očurat, ale je to pozitivní v nějakých krizových věcech. Když se budeme
27
rozhovor
striktně řídit pravidly, může to být někdy
špatně a někdy dobře. Například, když bude
na semaforu červená a semafor se zablokuje, poznáte Čecha a Němce. Němec tam stráví třeba týden, než blikne zelená, a Čech po
pěti minutách mrkne a projede. Teď záleží,
kdy je ta vlastnost dobrá a kdy špatná.
máte jen jedny ty koleje, organizaci té koleje, výpravčí, ty vlaky se křižují, různě na
sebe navazují. Denně vyjede 4000 vlaků a ty
se musí správně míjet, navazovat na sebe,
aby lidé nečekali dvě hodiny. Konkurence
ano, ale musí to být připravené. Myslím, že
by to dokázalo ten systém rozbořit, pokud
by se to udělalo živelně.
 V podstatě tato myšlenka souvisí s řeše-
ním současné hospodářské krize. Myslíte si, že ji Evropská unie řešila dobře?
Určitě ne. Podle mě je strašná chyba pomoc od zemí, které se snaží, aby fungovaly,
a v nichž je spousta lidí, kteří se starají o to,
aby se měli dobře. Třeba v naší zemi se vždy
o sebe lidé starali. Hodně se tu pracuje. Historicky lidé chodili do práce a pak šli domů dělat
na zahradu nebo někam přivydělávat a starali
se o to, aby měli nějakou slušnou životní úroveň. A ti Řekové jsou takoví laxnější, když
to srovnám s Českem. Zvláštní, že se musí
pomáhat. Češi tedy nepomáhají prostřednictvím eurozóny, to je dobré zmínit. Paradoxem ale je, že třeba slovenská pošťačka, která bere deset tisíc slovenských korun, jde do
důchodu v šedesáti a bude mít důchod 5000
korun, pomáhá řecké pošťačce, která bere padesát tisíc korun a do důchodu jde v 55 a důchod má dvacet tisíc. To je těžko pochopitelné, proč někdo, kdo se má hůř, má pomáhat
někomu, kdo se měl historicky mnohem lépe.
 Ráda
bych se ještě vrátila k vaší práci.
Vedl jste jak soukromou, tak nyní i státní firmu. Mohl byste to nějak srovnat?
(směje se) To je nesrovnatelné. Je státní
firma a státní firma. Dráhy jsou specifická
státní firma. To byla vždy státní firma ve státě, je to velké společenství lidí. Obecně státní firma je více podobná státnímu úřadu, to
znamená, že je tu hodně byrokracie, hodně
struktur. Bylo tu hodně náměstků, i když
dnes už se to mění. Reprezentativní funkce
tu byly více než v soukromé sféře. Byl tady
hodně režim poslouchání, takže lidé neměli
svůj vlastní názor a nechtěli ho prosazovat.
Vládla tu hierarchická struktura. Lidé tu prostě nepřicházejí s nějakými nápady. Nebyl tu
nikdy systém, který by ty lidi motivoval.
 Co
byste tedy doporučil firmě, která se
chce na ten trh dostat, kdybyste byl na
druhé straně a chtěl dostat vaše vlaky
na koleje?
Musíte na tom pracovat. Je to dlouhodobý
proces. Podle mě to nelze udělat ze dne na
den nebo z roku na rok. My jsme vytvořili
prostředí, aby tady vůbec konkurence mohla
být. Když jsme přišli, systém fungoval tak,
že kraje a ministerstvo si objednávaly dopravu z roku na rok a platily méně, než to stálo. To vlastně zabránilo jakékoli konkurenci.
Nikdo by to nešel na tak krátkou dobu dělat. My jsme první řekli, že je v tom systému
obecně málo peněz. Jsou potřeba dlouhodobé smlouvy. Nikdo nekoupí za desítky miliard vozidla, když bude mít smlouvu jenom
na rok. Po roce je vezmete a vyhodíte? Nebo
co s nimi? Vy je nemůžete nasadit někde jinde na koleje. My jsme díky tomu vytvořili
předpoklad, aby konkurence mohla být. Kraje už platí to, co si skutečně objednaly. Teď je
to trpělivá práce. Musíte si to připravit, bavit
se s objednateli. To, že jsou smlouvy na deset
let, je logické. Je to tak všude v Evropě.
Bylo nereálné, že by loni někdo dal nabídku, že za dva roky objezdí jeden velký kraj.
Nebo že dá nabídku, že to objezdí od ledna
toho roku. My jsme podepisovali smlouvy
v roce 2009 s tím, že budeme od roku 2010
jezdit. Ti ostatní říkali: my budeme jezdit až
za dva roky. Ale my nepřistoupíme na dvouletou smlouvu. Dejte nám desetiletou, abychom mohli nakupovat nové věci. Když nám
budete dávat roční smlouvu, tak my vám nic
nového nekoupíme. Bude tam jezdit pořád
ten starý šrot, co tam jezdí.
 A nebyly by pro tu konkurenci lepší alespoň pětileté smlouvy?
Ale i pro nás jsou špatné. Zeptejte se, jestli by chtěli pětileté smlouvy. Řeknou vám,
že ne. Konkurence bude chtít úplně stejně
dlouhé smlouvy jako my. Myslím, že ten
princip podnikání na železnici je, že chcete
smlouvu minimálně na deset až patnáct let,
abyste ta vozidla, která pořizujete za obrovské peníze, taky odepsala a rozumně využila. Nemyslím, že konkurence řekne, že pětiletá smlouva je pro ně dobrá.
 Lze ČD zprivatizovat? Mělo by se o tom
uvažovat?
To je složitá věc. Myslím, že ČD by měla
být firma, která je schopna se dostat do takového stadia, aby se dala privatizovat. Ta firma by měla být moderní, měla by mít standardní účetnictví, oratingovaná a tak dále.
Stejně jako jiná mezinárodní firma. A pak
je to rozhodnutí státu. A tady je to rozhodnutí hodně politické, protože je to veřejná
služba. U nás si objednávají kraje a ministerstvo službu pro svoje občany. My bychom ji nedělali, protože je ztrátová. Vyslat
vlak z místa A do místa B desetkrát denně se
vám nevyplatí. Ty kraje ale potřebují dostat
svoje občany nějak do práce, k doktorovi,
na úřad a podobně. Takže ta veřejná služba je od toho, že musíte dát rozumnou cenu
a ten rozdíl mezi cenou a náklady vám hradí. Je to stejné jako městská hromadná doprava. Kdyby fungovala na běžném tržním
principu, tak bude stát lístek tisíc korun. Je
to úplně stejné. Nikdo nekritizuje, že MHD
je dotovaná, abyste nemuseli jezdit auty
a nebyla třeba zaplavená celá Praha šílenými zácpami. Železniční doprava je velmi
podobná.
 Plánujete
nějaké velké slevy nebo akce
pro studenty?
Každý měsíc připravujeme nějaké nové
akce. Teď jsme představili akci pro rodiny dva plus tři za jednotnou cenu o víkendech. Nebo vybereme zajímavé město, třeba
Bruntál, a pak je nabídka, jak se tam dostat.
Autor: Pavlína Máčalová
že konkurence je pro
vás důležitá.
Určitě, to si myslím pořád.
by mít tedy konkurenci i České
dráhy?
Určitě. Konkurence je dobrá. On je jiný
pohled zvenku a zevnitř. Kdyby se mě někdo zeptal před pěti lety, jestli by měly mít
ČD konkurenci, tak řeknu: Jasně. Když pak
ale vejdete dovnitř a zjistíte tu problematiku, jaká je, tak pořád myslíte „konkurence
ano“, ale už to není tak jednoduché, jak to
vypadá zvenčí. Máte jen jedny koleje. Není
to konkurence o tom, že můžete mít tady deset supermarketů, deset různých autobusů,
deset různých výrobců zubní pasty, protože
economix
 Měly
– 3 / 2010
 Předpokládám,
28
rozhovor
Aleš Michl o vyrovnaném rozpočtu:
Politici se mi smějí do očí, když to vyslovím
Řada států bude čelit bankrotům. Třeba
současná hodnota nákladů na stárnutí populace je číslo řádově o jednu nulu vyšší než
všechny ty nesmyslné boje vlád s recesí na
úkor dluhů.
Pokud nezemřeme na dluhy, pak mám
v hlavě vizi renesance Evropy, kterou povedou Německo, Francie a Česká republika. Nikoliv díky politikům, ale podnikům
a jejich zaměstnancům. A to proto, že jsou
průmyslové země. Máme v průmyslu tradici a špičkové výrobky za rozumnou cenu –
a tím se dá trumfnout Čína. Nikoliv ve službách, ale v tradičním průmyslu je síla.
Aleš Michl absolvoval VŠE, působil
v poradních týmech vládních místopředsedů. Nyní je analytikem v Raiffeisenbank. Jako student přispíval do Hospodářských novin, snad
díky tomu jsou jeho odpovědi čtivé
a skrývají vždy nějaké literární (ale
i ekonomické) překvapení. Aleš Michl se v rozhovoru dotkl nejen současných rozpočtových problémů,
ale také problematiky EU i České
republiky a možností budoucího vývoje Evropy.
economix
– 3 / 2010
EVROPSKÁ UNIE
Na svém blogu jste uvedl, že pokud vezmete statistiku let 1970 až 2008, pak 19,4
% zemí z těch, jež krachovaly, mělo dluh
pod 40 % HDP. Na dluh mezi 41 a 60 %
HDP doplatilo nejvíce zemí – 32,3 %. Je
tedy fakt, že Řecko se svou výší dluhu
čelí bankrotu, pouze náhoda?
Koukněte na tři deficity Řecka. Zaprvé:
deficit rozpočtu byl loni 13,6 % HDP. Irsko
mělo schodek 14,3 procenta HDP. V tomto Řecko nevybočuje. Zadruhé: problémy
s dluhy mají již od osmdesátých let. Loni
byl celkový dluh na 115 % HDP, třeba v Itálii to bylo to samé. Také nic nového. Třetí
deficit je u morálky a důvěry. A o to v Řecku jde. V tom se odlišuje. Bankrot tedy není
žádná náhoda. Málokdo této zemi věří nejen
zveřejňovaná statistická čísla – fixlovalo je,
ale hlavně se pochybuje o tom, že veřejné
finance dá někdy do pořádku. Prostě má už
tak začervenalou ekonomiku a hlavně veřejnou sféru, že je vám na zvracení.
Jaká je podle vašeho názoru budoucnost
Evropské unie? Je toto uskupení rezistentní vůči případným dalším bankrotům jednotlivých členských států (takzvaná skupina PIGS)?
Podle Komise EU (25. 2. 2010) by se HDP
v EU mělo postupně vrátit k hodnotám
před nástupem recese, nicméně poslední
vývoj na finančních trzích naznačuje, že
by tyto trhy mohly upadnout do další nejistoty. Jaký očekáváte vývoj vy?
Z bruselské kanceláře se přece nedá udělat žádná dobrá prognóza. Krize a recese
přicházejí a odcházejí. Do tří, pěti let přijde
další pohroma, zase se zvýší nejistota – jen
to problematické aktivum bude jiné... Inteligentním investorům to ale vadit nemusí.
Naše chyby se totiž dají předvídat, protože
jsou pořád stejné...
Myslíte, že země, které nejsou součástí
měnové unie, mohou svými vyrovnávacími mechanismy (kurzový mechanismus)
lépe bojovat s výkyvy ekonomiky? Jaké
jsou podle vás výhody jednotné měny?
Jasně, že ano. Teď jste to pěkně trefila. Ať
nějaký čtenář Economixu napíše diplomku
na vhodnost přijetí eura – nikoliv ale testováním maastrichtských kritérií, která jsou
úplně na nic, nýbrž testováním účinku kurzového vyrovnávacího mechanismu platební bilance. Až nám kurz nebude v recesi pomáhat, bavme se o tom co dál... Dřív ne.
Myslíte, že Turecko by se mělo stát členem Evropské unie? Jaké výhody by
jeho členství mohlo přinést?
Pokud splní podmínky, pak jsem pro. Nechápu, proč by Turecko nemělo být v Evropské unii. Je to všechno o politické vůli.
Řada politiků mluví o unii jako o mírovém
projektu, mluví o multikulturalismu, o volném obchodu, ale když dojde na Turecko,
začnou remcat klišé výmluvy.
ČESKÁ REPUBLIKA
V jednom ze svých článků na internetu
jste uvedl, že za 83 % díry ve veřejných
financích si můžeme sami. Byl schodek
podle vás vyvolán impotencí politiků
k eliminaci výdajů státního rozpočtu?
V té statistice patříme k nejhorším na
světě. Nicméně právě politici inklinující ke zvyšování výdajů disponují podle
předběžných průzkumů nejvyššími preferencemi. Jak tedy vybalancovat populismus politiků a snahu o vyrovnaný
rozpočet?
Řekla jste vyrovnaný rozpočet, slyším
dobře? Politici se mi smějí do očí, když to
vyslovím. A to mám na ně připraveno, že
pokud chceme někdy dělat důchodovou reformu a nezemřít na dluh, bude potřeba rozpočet přebytkový... K činům donutí politiky pouze jakýsi „Sense of urgency“ – tedy
spadnutí do bláta, nějaký velký problém. Až
pak procitnou. Ještě den předtím budou vydávat prohlášení, jak jsme na tom dobře.
Loni stoupl deficit veřejných financí na
5,93 procenta HDP; podmínkou pro přijetí eura jsou tři procenta. Česká republika podle informací ministerstva financí
loni nesplnila dvě ze čtyř maastrichtských kritérií, tedy požadavků EU nezbytných pro přijetí eura. Může výsledek voleb nějak ovlivnit naše možnosti
přijetí eura?
Maastrichtská kritéria vůbec nesledujte.
Mávněte nad tím rukou. Nejdřív je třeba si
udělat domácí úkoly, dát do pořádku veřejné finance, testovat kurzový vyrovnávací
mechanismus a pak se bavme o tom, co dál.
Vliv výsledku voleb pozná každý pilný student na VŠE tak, že si na podzim najde na
webu plánovaný rozpočet na rok 2011 a po
jeho přečtení se mu nebude chtít jít totálně
se opít a zapomenout.
Autor: Lucie Kubečková
29
rozhovor
Rozhovor
s Janem Macháčkem
Jan Macháček je znám
především jako novinář
a hudebník. Narodil se
v Praze v roce 1965. Studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, ale nedokončil ji. V 80. letech byl
činný v řadě disidentských
a nezávislých publikačních aktivit, je signatářem
Charty 77. Kromě toho,
že v současnosti píše pro
magazín Respekt, je také
komentátorem Hospodářských novin.
EVROPSKÁ
UNIE
V jedné ze svých glos pro HN
jste uvedl, že tříletá půjčka pro
Řecko by měla fungovat tak, že
„země bude odpojena od trhů
a dostane na tři roky dudlík“.
Jak by podle vás fungovaly trhy,
kdyby případný dudlík potřebovaly další státy EU, například
Portugalsko?
Odpojení znamená, že Řecko
přestane nabízet k prodeji další
dluhopisy. Naopak to neznamená, že nebude splácet své dluhy.
I kdyby to dopadlo dobře, tedy
že by se Řecko odpojilo od trhů,
nepochybně přijde doba, kdy si
trhy otestují, kam až je Evropa
ochotná zajít a jestli na to má
prostředky. Dříve nebo později
trhy zaútočí na Portugalsko a na
Španělsko a otestují schopnost
Evropy na tuto situaci reagovat,
nebo nereagovat. Částka dluhů
těchto států by tak byla neporovnatelně vyšší a tolik peněz na financování MMF určitě nemá.
Proto by Řecko a Portugalsko
je však v Evropské unii nepředstavitelné, zejména pro Německo je inflace nepřijatelná, což
je dáno historickou zkušeností, kdy Německo prošlo dvěma
hyperinflacemi v jednom století. V takovém případě by Němci
Evropskou unii raději opustili,
než aby dopustili takové řešení umazávání dluhu. Co se týká
dalších možností, tak MMF samozřejmě může vyzvat členské
státy, aby mu půjčily.
Dokážete si představit, jak
by fungovaly evropské státy,
kdyby došlo k rozpadu Evropské unie?
Evropská unie v tuto chvíli
není funkční a současná situace
to prokazuje. Jsem přesvědčen
o tom, že existují historicky vyzkoušené stabilní útvary (federace, konfederace) a Evropská
se bude význam tohoto vládnutí zesilovat, nebo se Evropská
unie „vrátí dozadu“.
Může vůbec Evropská unie
z hlediska své struktury
a principů fungování někdy
být velmocí rovnocennou
Rusku či USA?
Podle mého názoru je velmi
zásadní se na Evropu dívat z pohledu ostatních velmocí – Ruska, Číny, USA. My zde řešíme
spor (bankrot Řecka), který je
podle našeho názoru zásadní a logický. Ovšem z pohledu Číny a USA je to jiné: tyto
státy vůbec nechápou, proč Evropská unie není schopna vyřešit problém jednoho svého státu. Působíme tak jako do sebe
zahleděný kontinent, který není
schopen vyřešit vlastní problém,
natož aby se zabýval globální
konkurenceschopností do budoucna, nebo tím, jak bude Evropa vypadat za padesát až sto
let.
KŘÍŽEM KRÁŽEM
Organizace Roma Realia se
ohradila proti příběhu Josefa Lady, který prý kriminalizuje všechny Romy. V příběhu o napadení Mikeše zazní
věta: „Milé děti, ti lidé byli
cikáni.“ V Belgii zase vězí
v potížích komiksový hrdina Tintin. Před třemi roky se
ho snažila odstranit z knihoven Britská komise pro rasovou rovnost. Teď je tady druhý pokus. Jistý Konžan touží
vykázat známou postavičku z knižních regálů přímo
v zemi všech komiksových
hrdinů: Belgii. Jsou-li tyto
kauzy skutečně tak absurdní,
proč probíhají hned v několika zemích naráz?
V této otázce bych asi odkázal
na text Zbyňka Petráčka v Lidových novinách (LN, 16. 4. 2010,
Blažek bílým lvem, pozn. red.).
Jde o to, že v Honzíkově cestě
také došlo po revoluci k vyškrtání slov jako „družstevní“, a to
z důvodu, že se neslučují s novou dobou, a nikomu to tehdy
nevadilo. V této věci jde zejména o to, aby zde existovala
jistá hranice, která je vysvětlitelná zdravým rozumem, ne nějaká politická přepjatost cenzury. Nicméně si myslím, že věta
typu „Jsou to zlí lidé, jsou to cikáni.“ v nových vydáních zrovna být nemusí.
Autor: Lucie Kubečková
– 3 / 2010
Mohla by hypoteticky do financování případných dluhů jednotlivých států vstoupit nějaká jiná instituce, než
je MMF?
Například tradičním instrumentem je, že do hry vstoupí
centrální banky, které přistoupí k monetizaci dluhu, kdy dojde k umazání tohoto dluhu a ke
zvýšení inflace. Něco takového
unie se v současné době nachází v mezistavu, který není historicky vyzkoušený a podle všeho
není ani moc stabilní. Ve světě
však neexistují příklady měnových unií, které nemají společné instituce. Buď tedy Evropská
unie dojde k poučení a začnou
vznikat zárodky například Evropského měnového fondu, což
například podporuje německý ministr financí Wolfgang
Schäuble, tedy nějakého ekonomického vládnutí a postupně
economix
měly přesvědčit trhy, že se na ně
nevyplatí zaútočit.
30
názor
Ozvěny Jarního zasedání MMF na regulatorní revoluci
Ve Washingtonu v dubnu jednali zástupci
zemí z celého světa
v rámci jarního zasedání Mezinárodního
měnového fondu a Světové banky. S blížícím
se zářijovým výročním zasedáním
se naskýtá možnost shrnout nejdůležitější aktuální výzvy pro regulaci
finančních trhů. Jedním z opakujících se témat jarního zasedání byla
odpověď regulatorních a dohledových autorit na uhasínající globální
finanční krizi.
economix
– 3 / 2010
Poučení z této finanční krize a možná reakce autorit je čím dál tím více komplexní. Musíme však být schopni vidět tuto problematiku z nadhledu. Současná finanční krize nám
dala velkou lekci v tom, že dlouhodobě nízké
úrokové sazby v ekonomice podporují ve finančním sektoru chuť riskovat, a pokud je pozornost orgánů dohledu nad finančním sektorem slabá, důsledky mohou být katastrofální.
Reakce světových lídrů na tuto finanční krizi proto musí být postavena na nejméně třech základních pilířích. Zaprvé nestačí
mít pouze víc kapitálu, ale regulace kapitálové přiměřenosti musí mít prvek jednoduchosti a musí odrážet vývoj hospodářského cyklu.
Zástupci bankovního světa nám totiž ve Washingtonu nepřímo naznačili, že komplexnější regulaci jsou schopni obcházet komplexnějšími strukturami v rámci svých produktů.
Taktéž, vyšší požadavky na kapitál jim uberou ze zisků a budou je nutit jít buď do riskantnějších obchodů na straně aktiv anebo
méně transparentních (hybridních) forem kapitálu na straně pasiv.
Zadruhé musí být klíčem ke zdravému fungování finančních trhů role orgánů dohledu.
Orgány dohledu musí mít přehled ve všech
sektorech finančního trhu a v různorodých
produktech. V tomto kontextu je česká zkušenost poučná. Integrovaný dohled nad celým finančním trhem v rámci jedné instituce
– České národní banky – se ukázal v průběhu krize jako velmi přínosný, jelikož orgán
dohledu měl pod jednou střechou informace
z celého finančního sektoru a mohl hodnotit
vzájemnou provázanost jednotlivých sektorů
finančního trhu.
Zatřetí bývalý čelný představitel MMF
Stanley Fischer na Jarním zasedání MMF
centrálním bankéřům ve Washingtonu zdůraznil, že bylo velkým neštěstím nedávné
doby soustředit se pouze na identifikaci bublin na trzích aktiv. Neschopnost akademické
domluvy na schopnosti identifikace bublin
na trzích aktiv znemožnila centrálním bankéřům a orgánům dohledu operativní reakci,
vyžadující mnohdy pouze použití obyčejného selského rozumu. Na zřejmou nadměrnou úvěrovou expanzi v některých sektorech
šlo reagovat použitím tradičních nástrojů dohledu jako například loan-to-value poměru
a podobně. Regulátoři dnes stojí před historickou výzvou nastavit pravidla hry v globálním světě financí. Mimo výše popsané otázky
musí probíhající regulatorní revoluce proběhnout tak, aby netrestala úspěšné, byť velké instituce, a aby na druhou stranu brala v potaz
globální fungování moderních bank a reálnou
existenci fiskálních zdrojů v rámci dané jurisdikce, ve které banka působí, v případě potenciálního kolapsu banky působící v mnoha
jurisdikcích.
Tvůrci nových pravidel pro finanční sektor
si musí uvědomit, že žádná regulace nevyhubí
přirozenou vlastnost finančních trhů – jejich
cykličnost, tj. střídaní vln optimismu a pesimismu. To znamená, že ani žádná regulace
nezabrání všem budoucím krizím. Není proto zapotřebí více regulace, ale lepší regulaci,
ve které budou zohledněny specifické sektory,
například deriváty obchodované na over-thecounter trzích i vývoj hospodářského cyklu.
Autor: Miroslav Kollár,
poradce výkonného ředitele MMF
(postoje v tomto článku odrážejí soukromý názor autora)
 Proč jsi šel na VŠE?
Tehdy mi žádná jiná fakulta
než Fakulta informatiky a statistiky na VŠE nenabízela kombinaci toho, co jsem chtěl. To je
dobré jazyky, informatika a matematika a zároveň, aby tam byl
byznys. Aby mě naučili měkké
dovednosti, vystupovat před lidmi, prezentovat atd.
 Prahu jsi ale po bakalářském studiu opustil.
Ano, vystudoval jsem bakaláře a měl jsem pocit, že mi ten základ z IT stačí. Chtěl jsem se víc
zaměřit na byznys, proto jsem
přešel na magistra do Brna na
obor podnikové hospodářství.
 Kdy přišla první myšlenka
na program pro výuku slovíček na principu kartiček,
tedy dnešní KeepInHead.
com?
To bylo v roce 2004, ještě
před maturitou. Měl jsem takový sen, říkal jsem si, že by bylo
super něco takového realizovat.
Tehdy jsem si pořád kladl otázku, proč nic takového neexistuje. Později, v roce 2007, jsem se
s nápadem na procvičování slovíček přihlásil do podnikatelského inkubátoru na VŠE. Základní
myšlenka byla, že to bude fungovat na počítači a na mobilu
a že si to lidé budou moci sdílet.
Tahle základní myšlenka se pak
dotáhla do cíle.
 Podnikal jsi už dříve? Řekněme na střední škole?
Na vysoké škole jsem učil jazyky na živnostenský list. Na
střední škole to podnikání v pravém slova smyslu nebylo. Ale
když mi bylo patnáct, psal jsem
František Churý:
Ekonomické obory
mají dávat studentům
určitou volnost
články o mobilních telefonech
pro Mobil.cz a Mobilmania.cz.
Tehdy T-Mobile rozjel takzvaný
SMS chat. To byla služba, která umožňovala posílat hromadné zprávy pouze zasláním SMS
na jedno číslo. V takovém chatu
platili lidé za příchozí SMS asi
dvě koruny, za odchozí asi sedm
korun. A já jsem tehdy, v patnácti letech, vymyslel takový
zlepšovák.
 O co šlo?
Jedna finská společnost nabízela možnost, že když na určitě číslo pošlete SMS zprávu, oni ji přepošlou na e-mail.
Tehdy mělo každé mobilní telefonní číslo svou e-mailovou
adresu, takže jsem jen zřídil na
Seznamu e-mailovou schránku,
ze které se automaticky přeposílaly kopie příchozích zpráv na
adresy mobilních telefonů lidí
v mém „chatu“. Příchozí zpráva byla tedy zdarma, platila se
pouze klasická sazba za odchozí
SMS. Udělal jsem takový chat
pro třídu a byl to tehdy na škole
obrovský trhák, každý to používal. O tom byl můj první článek
pro Mobilmanii, za který jsem
tehdy dostal 500 korun.
 Stíháš i jiné aktivity než jen
své dnešní podnikání s KeepInHead.com?
Jsem členem Akademického
senátu Masarykovy univerzity v Brně. V Brně na MU jsem
taky inicioval založení studentského časopisu Lemur. Chodím
pravidelně plavat.
 Kolik hodin denně strávíš
na KeepInHead.com?
Tak sedm až třináct hodin
denně.
 To je poměrně hodně s přihlédnutím k tvým ostatním
aktivitám.
Dá se to stíhat. Den má 24
hodin, pokud z toho spím osm,
a průměrně osm věnuji KeepInHead.com, zbývá mi na zbytek
dalších osm hodin. To znamená
na školu, akademický senát, studentský časopis, sport atd.
 Dá se všeobecně u studia stíhat podnikat?
Ano, dá se to. Ono se dá u studia stíhat leccos. Já jsem zvažoval více variant. Jestli studovat
dvě školy, nebo jestli podnikat
a studovat. Rozhodl jsem se pro
tu druhou možnost.
 Jaké byly hlavní důvody pro
takové rozhodnutí?
Prvním důvodem bylo, že
jsem měl nápad, který později nemusel být realizovatelný.
Mohl ho realizovat někdo jiný,
mohly by se změnit technologie
atd. Druhým důvodem bylo, že
si myslím, že při studiu nepotřebuje člověk takové finanční
zdroje jako po něm. I kdyby mi
podnikání nepřinášelo nic a já
byl na nule, tak by se pořád nic
nestalo. Po škole to bude jiné.
Už mě nebudou podporovat rodiče, budu potřebovat mít trvalý příjem, budu živit sebe, děti.
S trochou nadsázky by se dalo
říct, že potom už nebude úplně
zodpovědné začínat podnikat.
 Jak se k tvému podnikání
staví rodiče?
Mamka mě podporuje, táta
mi spíš říkal, že brzo zkrachuji
a zbudou mi jen dluhy... Ale teď
už mi taky začíná věřit.
 Dá se vydělávat
y
softwarem?
Určitě se vydělávat dá. Bill
Gates je nak
nakonec důkazem. Jestli je to jazykový
software, to je
jazy
otázka.
Ale hodně mi pomáhá
otá a. Al
jazyková ro
rozrůzněnost EU.
 Pomohla ti VŠE v tom, co
teď děláš?
Ta škola není těžká, dává hodně volnosti. Jsou lidé, kteří celé
studium propijí a nakonec titul
taky dostanou. Jiní ale volný
čas, který jim škola dává, využijí k podnikání, což si myslím, že
je dobře. Myslím, že obzvláště
u ekonomických oborů je dobré dát lidem určitou volnost,
aby u školy buď pracovali, nebo
zkoušeli něco vlastního. Buď to
vyjde, nebo ne. Ale to už je taky
částečně o štěstí.
 Mnozí současní podnikatelé
opustili školu už během studia, které tím pádem nedokončili. Proč ses ty rozhodl
školu dokončit?
Mě hodně baví učit. Mám takovou představu, že bych chtěl
podnikat, k tomu učit na vysoké škole a baví mě i teoretický
výzkum. Jak nastavit celkový
společenský, ekonomický a politický systém, aby celý svět
fungoval lépe.
 Doporučil bys studentům,
kteří si pohrávají s myšlenkou na podnikání, aby do
něj šli naplno a zanechali studia nebo je lepší oboje
skloubit?
Pokud dovedou školu omezit tak, aby jim nezabírala moc
času, tak mi přijde lepší zároveň studovat a podnikat. Získávají tím kontakt s realitou, který
člověk, který se zavře v podnikání, trochu ztrácí. Zároveň mohou ve škole najít řadu lidí, kteří jim mohou s jejich projektem
pomoct. Autor: Štěpán Mejzlík
economix
František Churý získal
v roce 2009 s programem
na učení slovíček KeepInHead.com celkové druhé
místo a ocenění Student
podnikatel v soutěži Milionový nápad pořádané
Institutem pro rozvoj podnikání na VŠE (IDE). František má bakalářský titul z Fakulty informatiky
a statistiky na VŠE a nyní
dokončuje magisterské
studium na Masarykově
univerzitě v Brně. Povídali
jsme si o jeho firmě, která
provozuje projekt KeepInHead.com, o tom, jak jde
skloubit podnikání se studiem a co všechno se dá
stihnout za 24 hodin.
– 3 / 2010
31
mladý a úspěšný
32
zahraniční studentka na VŠE
v neválečném období je vnucením svých
myšlenek a názorů. V roce 1945 tady Rusy
vítali úplně jinak.
Rozhovor
se zahraniční
studentkou
ANNOU BONDAREVOU
economix
– 3 / 2010
Anna žije v městečku Nachabino asi 20 kilometrů
od Moskvy. Do Prahy přijela studovat Fakultu
podnikohospodářskou, nyní je ve 2. ročníku
magisterského navazujícího studia.
Jaký obraz mají o České republice mladí
lidé v Rusku, kteří nemají žádné zkušenosti s naší zemí.
Nemůžu mluvit za všechny, ale z vlastní
zkušenosti bych řekla, že první, co se vybavuje lidem v Rusku, když se řekne Česká republika, je skvělá česká kuchyně, pivo
a auta Škoda. Hned potom zlatá Praha – město tajemství a kouzel. Nelze opomenout ani
českou literaturu, zejména Jaroslava Haška s jeho vojákem Švejkem a Karla Čapka.
Když jsem byla malá a ještě ani netušila, že
jednou budu žít v Čechách, byla jsem zamilovaná do jeho Dášeňky.
Pociťovala jsi někdy negativní emoce ze
strany Čechů poté, co se dozvěděli, že
jsi Ruska? Přece jen si stále mnoho lidí
s Ruskem spojí především okupaci Československa v roce 1968 a nadvládu Sovětského svazu nad naší zemí.
Možná během prvního roku v České republice, když jsem moc neuměla česky. Verbálně se to nijak neprojevovalo, ale párkrát
jsem negativní emoce ze strany Čechů cítila. Mladá generace nemůže za skutky předchozí generace. Je mi opravdu líto, když si
s Ruskem spojují jenom okupaci Prahy. Zlé
se pamatuje lépe než dobré. Pokud už mluvíme o česko-ruských dějinách, tak byl nejen rok 1968, ale například i rok 1945, kdy
jsme pomohli osvobodit Prahu.
Jakým stylem se v Rusku učí naše společná historie, jak je vykládána sovětská okupace ze srpna 1968. Vzpomeneš
si z hodin dějepisu, co vám o této době
říkali?
V době, kdy jsem se učila já, velká pozornost této otázce věnována nebyla. Nevím
o tom, že by se Rusko oficiálně omluvilo
Česku za zásah, jako se například omluvilo Německo Izraeli za vyhlazení Židů za
druhé světové války. Vím o tom, že čerstvě
po okupaci dětem ve školách říkali, že vojska Varšavské smlouvy byla pozvána na žádost ČSSR. Co se týče mého názoru, i když
jsem se narodila později, cítím vinu za to,
co jsme udělali. Zásah do jakékoliv země
Na žebříčcích popularity ruských osobností se na nejvyšších příčkách objevují Lenin či Stalin. Čím si to vysvětluješ?
Myslíš, že je v Rusku tabu zpochybňovat
kult těchto státníků?
Ze vzpomínek rodičů vím, jak velká pozornost se věnovala studiu díla Lenina a Stalina, zejména na vysoké škole. Dneska se
to skoro neprobírá, možná proto mladí lidé
nemají možnost objektivně posoudit tyto
osobnosti. Zdá se, že existuje určitý negativní vztah, moc se o tom nediskutuje. Postoj
ke Stalinovi také není jednoznačný. Starší
generace spojuje jeho jméno s vítězstvím
ve druhé světové válce, s obrovským rozvojem vědy, medicíny, začátkem objevování
kosmu. Ale na druhé straně to bylo strašné
a kruté období represí a strachu. Popravovali za dvacetiminutové zpoždění při příchodu do práce. Jsem hrdá na to, čeho jsme
v té době dosáhli, ale odmítám cestu, kterou
jsme šli k cíli.
Koho bys ty sama posadila na pomyslný
trůn nejlepšího státníka v ruských dějinách a proč?
Já zastávám demokratické názory. Trůn
vždycky předurčuje diktaturu. Z našich dějin bych asi vybrala Petra I. Velikého. Taky
to nebyly nejjednodušší časy, byl krutý, ale
za své vlády i sám pracoval jako kovář, žil
v kasárnách, nosil obyčejné oblečení. Byl
přísný i sám na sebe. Období Petra Velikého je spojeno s rozvojem a s velkým krokem
směrem na západ.
Četla jsem rozhovor se spisovatelem
Vladimírem Sorokinem, z něhož cituji: „Skutečná izolace začíná u xenofobních nálad, které šíří naše televize.
Během posledních osmi let nám vrátily obraz Západu jako nepřítele. Takže
jsme teď prakticky obklíčeni nepřáteli. Tahle propaganda nás formuje. Západ chce náš plyn a naši ropu, ale chce
nás nakazit západními idejemi, podobně
všechny východoevropské země a bývalé svazové republiky nás chtějí nakazit
bacily oranžové revoluce. Gruzie je nepřítelem poprvé v celých dějinách rusko-gruzínských vztahů. Rozhádali jsme
se s nejbližšími – s Ukrajinou i s Běloruskem jsou vztahy slabší. Tohle nikdy
nebylo... Samozřejmě Amerika je znovu
největším nepřítelem jako za Brežněvových časů.“ Ztotožňuješ se s tímto názorem na ruskou xenofobii? Dá se říci, že
ruské sdělovací prostředky, popřípadě
i vláda se opravdu snaží formovat názor
občanů tak, že na Západě jsou nepřátelé? Že Amerika je největší nepřítel?
Popravdě řečeno, necítím žádnou propagaci takových myšlenek. Na jedné straně
zahraniční studentka na VŠE
33
se u nás děje. Taky je dneska velkým problémem růst konzumace alkoholu, a to nejvíce na vesnicích, což pak vede ke snížení
výsledků v zemědělství.
Proč sis pro své studium vybrala právě
Prahu?
Než jsem se přestěhovala sem, byla jsem
jednou v Praze a zamilovala jsem se do ní. Je
to opravdu krásné město. Mám strašně ráda
pražskou architekturu. Je tu něco ve vzduchu, co mi dává síly, i kdyby bylo nejhůř.
Samozřejmě mé rozhodnutí nebylo jenom
emocionálně podmíněno. V České republice
je vzdělání pro cizince, pokud je v českém
jazyce, zdarma. Měla jsem příležitost odjet
do Evropy a pak se rozhodnout, jestli zůstat
tady nebo doma. Vrátit se můžu kdykoliv,
ale možnost výběru je vždycky důležitá. Za
to jsem rodičům vděčná.
V čem vidíš největší problém Ruska? Je
něco, co ti na tvé zemi opravdu vadí?
Nedostatek velkých technických objevů,
závislost ekonomiky na ceně surovin, velice pomalá modernizace zařízení, investiční
neatraktivnost většiny průmyslových odvětví, nízká produktivita práce a nedostatečné
mzdy zejména v případě státních zaměstnanců, demografické problémy, které jsou
i v Evropě, a hlavně pasivita občanů – nikdo nereaguje, i když nesouhlasí s tím, co
Je získané vzdělání na české škole v Rusku ceněné?
Ano, byl to jeden z důvodů, proč jsem
tady. Evropské diplomy se u nás cení.
Plánuješ v Čechách zůstat déle než po
dobu studia?
Když jsem sem jela před šesti lety, nevěděla jsem, jestli tady zůstanu, až dodělám
školu. Není to jednoduché rozhodnutí. Jak si
říkám, Moskva je moje máma, Praha je moje
sestra, nemůžu si vybrat jenom jednu. Ale
chtěla bych zůstat tady. Bohužel zatím není
podepsán zákon, podle kterého student, který úspěšně vystudoval vysokou školu v České republice, má tady nárok na trvalý pobyt.
Prodloužení víza a vůbec otázky cizinecké
policie jsou velice nepříjemnou a náročnou
záležitostí, hlavně děsné noční fronty u cizinecké policie. Když už je tady vzdělání pro
cizince zdarma, tak proč neusnadnit pobyt
lidem, kteří se opravdu snažili a tolik let se
tady poctivě učili? Stát za ně platí vzdělání
a pak je nepodporuje v tom, aby tady zůstali.
Není to na škodu?
Určitě to stojí za diskusi... Je něco, co tě
u nás překvapilo? Nebo co sis představovala jinak?
Samozřejmě jsou nějaké kulturní rozdíly,
ale nejsou razantní. Já bych řekla, že nezáleží tolik na národnosti, spíš na tom, jaký je
konkrétní člověk.
Autor: Hana Kubovcová
– 3 / 2010
Jaký je tvůj názor na eventuální vstup
Ruska do EU, vidíš v něm výhody či nevýhody? Jak probíhá v Rusku politická
diskuse na toto téma a jaký názor zastávají občané?
Neslyšela jsem o tom, že by se Rusko
chystalo přihlásit do EU. Každý kandidát
musí splnit určité podmínky v oblasti politické, sociální a jiných. Bohužel na to dnes
Rusko není připravené. Já osobně bych za
vstup Ruska do EU byla velice ráda. Ale takovou možnost vidím spíš v dlouhodobém
horizontu.
tráví víc času na přednáškách a seminářích.
Na začátku mě taková samostatnost trošku
děsila, ale časem jsem se tomuto stylu přizpůsobila a vyhovuje mi to.
economix
jsou nějaké rozpory, zejména pak v otázce umístění radarů USA v České republice a Polsku, hlídání vzdušného prostoru
a oceánů. Taky pro nás není příjemný vstup
zemí bývalého Sovětského svazu do NATO.
Ale na druhé straně Rusko upřímně soucítí s Amerikou ohledně událostí z 11. září
a s Polskem v souvislosti s nedávnou leteckou tragédií. Vždycky vítáme rozvoj obchodu se Západem. Pro mne jako občanku
Ruské federace, která žije tady, je velkým
potěšením, že pan Obama a pan Medveděv
omezení jaderných zbraní podepsali právě
v Praze.
Jaký je rozdíl mezi vysokou školou tady
a v Rusku?
V Rusku, jako i v České republice, je
možnost získat kvalitní vzdělání. Poslední dobou se u nás zvýšil počet soukromých škol, ale počet učitelů se skoro nezměnil, což nemůže mít kladný vliv na
kvalitu vzdělání. Snižuje se počet státem placených míst na vysokých školách,
to znamená, že čím dál tím více studentů
musí platit vysoké školné. Spousta velice
chytrých mladých lidí, zejména z menších
měst, se nemůže dostat na vysokou školu.
V Rusku je velice důležité mít vysokoškolský titul, opravdu je cítit různý vztah k lidem, kteří mají nebo nemají vysokoškolské vzdělání. Evropský vzdělávací systém
je flexibilnější než u nás. Naši studenti mají
pevný rozvrh a jenom povinné předměty,
34
Jindřichův Hradec
Výstava Fakulta managementu a genius loci
Od prosince minulého
roku až do konce června
byla v knihovnickém a informačním centru Fakulty managementu k vidění
výstava s názvem Fakulta managementu a genius loci. Původní část
výstavy umožňovala návštěvníkům sledovat vývoj místa, kde se v současnosti nachází FM VŠE,
a to s přispěním dobových fotografií a dokumentů.
Později otevřená část výstavy se
pak věnovala Knihovnickému a informačnímu centru. Návštěvníci se
tak mohli například dozvědět, že
nová budova má svou prosklenou
podobou pomyslně propojit dění
na vysoké škole s životem města.
Rozšíření výstavy dále přibližovalo osobnost architekta Ing. Milana
Špuláka, který je autorem této přístavby a letos v březnu byl zvolen
osobností města Jindřichův Hradec
v anketě připravené regionálním
vydáním MF DNES – Sedmička. Autor: Lucie Váchová
economix
– 3 / 2010
Historie českého družstevnictví
Od 6. 5. 2010 je v knihovnickém a informačním centru
FM VŠE v Jindřichově Hradci k vidění výstava s názvem
Historie českého družstevnictví, kterou zahájil výkonný
ředitel Družstevní Asociace
ČR Mgr. Jiří Svoboda. Návštěvníci se mohou seznámit
s údaji z historie družstevnictví v České republice, které jsou doplněny dobovými
i současnými fotografiemi.
Výstava dále poskytuje informace například o Družstevní
Asociaci ČR či o průběhu a výsledcích Mezinárodní evropské
konference o sociální ekonomice a podnikání, která proběhla v Praze 16.–18. dubna 2009.
Výstava je připravena a garantována Muzeem družstevnictví při
Družstevní Asociaci ČR a je samozřejmě přístupná i široké veřejnosti. Autor: Lucie Váchová
35
Jindřichův Hradec
Završení oslav 15. výročí založení
Fakulty managementu a vykročení do další „patnáctky“
K 15. výročí založení Fakulty managementu VŠE
v Jindřichově Hradci si fakulta nadělila velice příjemný kulturní zážitek –
koncert Ondřeje Havelky
a jeho Melody Makers.
V úterý 13. dubna 2010 ve večerních hodinách byl na Státním
hradu a zámku v Jindřichově
Hradci uspořádán pro Fakultu
managementu koncert Ondřeje
Havelky a jeho Melody Makers.
Koncert nesl název Příběh jazzu a byl to opravdu večer plný
zábavy, vtipu a krásné hudby.
Pro studenty pražské VŠE jsou
koncerty Příběh jazzu již důvěrně známé, a přesto – nebo právě
proto – studenti Vencovského
aulu vždy zaplní.
Na fotografiích si můžete prohlédnout, jak vypadal koncert
v historickém a také komornějším prostředí. Kvalitu umění je možné poznat podle toho,
že je možné nový výtvor postavit vedle starého, lety ověřeného
kumštu. Myslím, že to v hradní
komnatě Melody Makers sluší.
Čtenář akustiku a ladnost tónů
nemůže posoudit, ale přítomní
se shodli na tom, že to Havelkovi též „znělo“. Autor:
Veronika Zelená,
vedoucí rubriky JH
Foto: Mgr. Václav Urban
Hlavním cílem setkání bylo
přiblížit účastníkům program
Zažijte Kanadu, což je společný
program České republiky a Kanady určený pro české studenty,
který umožňuje získat zahraniční
odbornou či pracovní zkušenost,
zlepšit znalost jazyků a získat
nové poznatky o společnosti,
kultuře a životě v Kanadě.
Vystoupení kanadské velvyslankyně bylo určeno nejen pro
studenty a zaměstnance FM
VŠE, ale zájemcům z řad široké veřejnosti. Před samotným
představením programu přiblížila paní Raymondová posluchačům Kanadu z hlediska její
geografie, historie, obyvatelstva
apod. A protože byla paní velvyslankyně od účastníků ujištěna,
že není nutný překlad do češtiny,
proběhla prezentace jen v angličtině. Autor: Lucie Váchová
economix
Ve čtvrtek 3. června 2010
se v novém konferenčním
sále Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci uskutečnilo setkání
s kanadskou velvyslankyní Valerií Raymondovou.
– 3 / 2010
Kanadská velvyslankyně na Fakultě managementu VŠE
36
handicapovaní studenti
Přijímací zkoušky „nanečisto“
pro handicapované studenty
Středisko handicapovaných studentů VŠE (SHS) přineslo letos
všem handicapovaným zájemcům
o studium na VŠE další novinku. Zájemci si mohou vyzkoušet přijímací
řízení nanečisto. Handicapovaní se
mohou seznámit s formou přijímacího řízení tak, že absolvují vybraný test z minulých let, aby si mohli
vyzkoušet, zda jim forma zkoušky
vyhovuje, nebo budou potřebovat
nějakou modifikaci vzhledem ke
svému handicapu. Pro mnohé handicapované zájemce o studium je
to skutečně významná pomoc.
SHS těmto uchazečům nabízí individuální přístup, a je tak schopno ve spo-
lupráci s uchazečem přizpůsobit zkoušku
jeho potřebám, ať už jde o vyhrazení bezbariérového pracovního místa, prodloužení doby trvání testu či jiný požadavek.
Vzhledem k lišícím se potřebám jednotlivých handicapovaných studentů musí
tito uchazeči SHS s předstihem kontaktovat, aby bylo možné jejich potřebám včas
vyhovět.
Mezi handicapovanými uchazeči je evidován zájem o studium na různých fakultách, nelze tak říci, že by jednu z fakult
preferovali. Fakulty se úrovní bariér neliší, handicapovaní zájemci o studium si tak
mohou vybírat hlavně podle oboru. Počet
handicapovaných studentů na VŠE se každý rok zvyšuje přibližně o tři až čtyři studenty, což je jistě příznivé číslo, nicméně
je zde stále prostor pro další zlepšení.
„Pro následující akademický rok zatím
víme o šesti uchazečích. Jde pouze o ty,
kteří žádají o nějakou modifikaci přijímacího řízení. Někteří studenti se zdravotním handicapem nechtějí pomoc a ozývají se až během studia, když se dostanou do
studijních potíží. Proto nelze jednoznačně
říci, že jde o číslo konečné,“ vysvětluje ředitel SHS Martin Ctibor prostřednictvím
PR oddělení VŠE. Přijímací zkoušky nanečisto, jakožto jeden ze vstřícných kroků
handicapovaným, se zatím setkávají s příznivým ohlasem. Z šesti uchazečů o studium v akademickém roce 2010/11 si zkušební test vyzkoušeli tři zájemci.
Autor: Lucie Lozáková
Sportovní vyžití pro vozíčkáře
economix
– 3 / 2010
Sportovní klub vozíčkářů Praha (SKV) založený v roce 1991 se věnuje
sportovnímu vyžití handicapovaných sportovců, kteří jsou dlouhodobě upoutáni na invalidní
vozík. Toto aktivní využití volného času umožňuje lidem na vozíku rychlejší a přijatelnější návrat
do běžného života, nabízí jednu z forem životního
naplnění, pomáhá bourat
bariéry a navazovat nová
přátelství.
SKV Praha úzce spolupracuje s Centrem Paraple (o Centru
Paraple jsme psali v Economixu
č. 6/2009 na str. 37), organizací pomáhající lidem ochrnutým
v důsledku poškození míchy.
Díky této spolupráci jsou obvykle vozíčkáři oslovováni již
brzy po úrazu, aby se v případě
zájmu mohli do projektu zapojit
co možná nejdříve.
V současné době klub navštěvuje zhruba stovka sportovců,
z nichž většina jsou klienti zmiňovaného Centra Paraple. Při
SKV v současnosti funguje pět
oddílů. Jde o stolní tenis, florbal, lyžování, orientační závod
a přístrojové potápění. Všechny
tyto oddíly umožňují věnovat se
sportu na zcela amatérské, rekreační úrovni, ale stejně tak dokážou kvalitně připravit zapálené
a talentované borce, kteří pak
reprezentují Českou republiku
na různých mezinárodních soutěžích včetně mistrovství světa
či paralympiády.
Příležitostní sportovci se ve
svém volném čase věnují především potápění, sjíždění řek nebo
vyjížďkám na takzvaném handbiku, což je kolo upravené pro
šlapání rukama. Vrcholoví sportovci potom obvykle ve svých
výše zmiňovaných disciplínách
trénují každodenně, někdy
i dvoufázově podle svých individuálních plánů. Stejně jako
ostatní sportovci i vozíčkáři
musí svým úspěchům podřizovat denní režim, výživu a často i zaměstnání a osobní život.
„Odhaduji, že naši členové trénují průměrně jednou týdně bez
ohledu na to, o který sport se
jedná. Intenzitu tréninku určují
ambice a možnosti sportovců. Ti
jsou občas limitováni zdravotním stavem, často však také časovými a finančními možnostmi
nebo dostupností asistence, která je pro všechny vozíčkářské
sporty nezbytná,“ sdělil Economixu předseda SKV Praha Bohuslav Hůlka.
Vozíčkáři se obvykle věnují i několika sportům najednou,
a to nejen na rekreační, ale i profesionální úrovni. Jedním z nejvšestrannějších sportovců je lyžařská medailová naděje Míra
Šperk. „Míra je zároveň kapitánem florbalové reprezentace,
vrcholovým basketbalistou a držitelem paralympijské medaile
za hod diskem. To už je ale extrémní případ, většina vozíčkářů se věnuje jednomu nebo dvěma sportům,“ představil nám
velký sportovní talent předseda
Hůlka.
Nezbývá než všem popřát
hodně štěstí při naplňování jejich sportovních snů.
Autor: Michaela Kalátová
37
sport na VŠE
Začalo to v hospodě Krákora, nahoře nad VŠE na Žižkově. Po půlnoci jsme v plné polní (což znamenalo
dvě velké krosny a skialpy navrch)
nastoupili do expresního vlaku
směr Poprad. Bylo nás jedenáct,
devět a dvě, pod vedením zkušeného outdooráka Mgr. Tomáše Vaňka.
A vyjeli jsme. Vstříc hřebenům Nízkých Tater a soutěskám Slovenského ráje.
Výlet za bratry
Slováky aneb
Jak nás
na katedře
málem pohřbili
Po ubytování v našem luxusním penzionu
v obci Telgárt, s nejvyšší horou Nízkých Tater Kráľovou hoľou (1946 m n. m.) za zády,
se rozjel maraton extrémních výkonů, který
po nás byl požadován (uznávám, že jsme se
ho všichni zúčastňovali dobrovolně!). Vyráželi jsme na skialpové výlety po okolních
hřebenech, vyšlapávali si vrcholy, abychom
je mohli vzápětí sjet. Čekal nás i přechod
hřebenu Nízkých Tater, kdy jsme startovali z městečka Heľpa (švarných chlapců tam
k vidění bohužel moc nebylo) a přes sedlo
Priehybka jsme se dostali až k „útulně“ Andrejcová, útulné chajdě, ve které bylo dovoleno zadarmo přenocovat. Následující den
už nám počasí nepřálo tolik jako v ten předchozí. Vítr byl chvílemi tak silný, že mi připadalo, že nás může každou chvíli odvát někam hodně daleko. Ale nejen skialpinismem
je člověk živ, naše výlety po horských hřebenech jsme střídali s výpravami do Slovenského ráje, kde jsme se, vyzbrojeni mačkami
a cepíny, učili lézt na ledech.
JAK NÁS NA KATEDŘE
SKORO POHŘBILI
Těšili jsme se na změnu, tedy alespoň já
určitě. Rozhodli jsme se vyrazit vlakem do
Dědinek, vstupní brány Slovenského ráje.
Skialpy a tulení pásy jsme vyměnili za mačky, cepíny a lana, šťastnější z nás si mohli
nechat doma i skelety, ti méně šťastní, jako
třeba já (neměla jsem tvrdé pohorky na mačky), se museli smířit s tím, že se skeletů jen
tak nezbaví. Plánovali jsme tu strávit minimálně dva dny, batohy jsme tedy měli těžší o spacáky, karimatky, žďáráky a stany.
A o jídlo na dva dny, ešusy a vařiče, což stálo
na žebřících a řetězech některé z nás potřebnou stabilitu a tím i suché kalhoty a vysloužilo si to slušná jezírka v naší jinak nepromokavé obuvi. Počasí bylo fantastické.
A i když jsme drtivou většinu dne strávili
v soutěskách Slovenského ráje, tváře se nám
začaly barvit dohněda, v některých případech tedy spíše doruda. Ano, byly tam. Vysněné ledy, které účastníkům kurzů několika
předchozích let nepřály a roztály dřív, než se
do nich stačily mačky a cepíny našich spolužáků zabořit. Ale letos jsme k naší velké
radosti a k obří radosti pana Vaňka asi po
dvou hodinách chůze z Dědinek narazili na
první krásné ledopády. Teda nebyly zas tak
krásné (led nebyl úplně tvrdý) a tolik jich
zase taky nebylo, navíc byly většinou dost
malé, ale v našich očích to byly ty nejnádhernější ledy ze všech. Den uběhl jako voda
a my zabalili cepíny a lana a vydali se dolů
ze soutěsky Sokolí dolina někam do civilizace. Sluníčko už dávno nahradily čelovky
na našich hlavách a vesnice, do které jsme
měli namířeno, pořád nikde. Najednou se
před námi objevilo světýlko. „Ha, to už by
mohla být vesnice,“ pomysleli jsme si. Ale
byla to jen čelovka pana Váni a jeho mobilní
telefon, s nímž mával ve výšce ve snaze zachytit mobilní signál. „Ve Velké Fatře spadla lavina a zavalila skupinu českých skialpinistů. Řešila to i katedra, nikdo o nás nic
neví.“ Problém byl v tom, že zatímco jsme
si vesele lezli po ledech, naši rodiče, příbuzní a známí převařovali telefony a zjišťovali
informace, zda jsme v pořádku, zda žijeme.
Skupina českých skialpinistů – to jsme byli
přesně my. Co na tom, že Velká Fatra cílem
našeho výletu rozhodně nebyla. Ale soutěska byla všechno, jen ne civilizací, telefonní
signál žádného z mobilních operátorů tam
tudíž nedosáhl. Po chvíli nám začaly všem
pípat mobily. Každý měl kolem padesáti nepřijatých hovorů a přijatých esemesek typu:
„Napiš prosím, že jste v pořádku...“
„Ano, díky Bohu, jsme v pořádku!“ Rozeslali jsme všem hromadnou zprávu a pokračovali do vesnice, kde jsme si v tříhvězdičkovém hotelu Slovenský ráj objednali ta
nejdražší jídla, tucet piv, sundali boty, usušili ponožky, objednali borovičky a pomysleli
si, jak je ten život krásný! Autor: Iveta Pešatová
V předposledním dubnovém týdnu se pod záštitou
nejstaršího golfového klubu VŠE – Golf Networking
Clubu – konal pro studenty VŠE a všechny golfové
nadšence již tradiční poloprofesionální turnaj Lady
Abrahams Trophy.
Na malebném Beřovickém
hřišti nabízejícím lehčí třípary
i dlouhé pětipary se záludnými jarními greeny měli přihlášení golfoví příznivci a členové
studentského golfového klubu jedinečnou možnost porovnat svoje umění a údery s nejlepšími českými hráčkami elitní
dvacítky.
Turnaj hraný systémem Texas
Scrable, nejlépe zahraný míček
flightu (družstva) se počítá, navazoval nepřímo na prestižní
klání SG President Goldscheider Trophy z října minulého
roku a kromě zajímavého mixu
jednotlivých družstev (studentů,
partnerů turnaje a špičkových
českých reprezentantek) nabídl rovněž vynikající sportovní výsledky. Pohár pro vítěze si
odneslo družstvo pod vedením
české jedničky Kláry Spilkové
za výkon osm ran pod par (normu) hřiště. Ze členů Golf Networking Clubu se nejlépe umístil flight, ve kterém hrála Alena
Janečková, a to na krásném třetím místě v celkovém součtu 66
ran brutto. Autor: Martin Šlégl,
GNC
economix
Mladá dívka – neštěstí do domu, štěstí do flightu
– 3 / 2010
Golfové okénko: Lady Abrahams Trophy
38
cestopis
Cesta
do Peru
a po
Peru
economix
– 3 / 2010
Pokud si myslíte, že v Peru
stojí za návštěvu jen Machu Picchu, planina Nazca a jezero Titicaca,
mýlíte se. Byť může být
zhlédnutí těchto míst životním zážitkem, přece
jen je Peru jako celek neméně zajímavé. Peruánci,
potomci Inků, však mají
k bohatství dávné říše daleko. Nepříliš prosperující ekonomika země ležící
na západním pobřeží Jižní Ameriky má své kouzlo, které můžete plnými
doušky okusit, pokud mluvíte alespoň trochu španělsky. Právě španělština
je jednou z památek na evropské dobyvatele. Peru
však „dobyl“ i nejslavnější záhadolog Erich von Däniken. Právě ten celému
světu namluvil, že planina
Nazca je přistávací drahou pro mimozemšťany.
Věříte tomu?
Jak jsem se vlastně dostala do Peru? Stejně jako možná
většině studentů se mi podařilo
prodloužit si bakalářské studium, a jelikož veškeré náležitosti
jsem měla již splněné, bakalářskou práci jsem obhájila v září,
jediné, co mi zbývalo, byla státnice, a tudíž celý volný semestr přede mnou. Nějak mi v hlavě
vzkvétala myšlenka vydělávat
celý semestr více než normálně (když přece vůbec nemusím
chodit do školy) a pak po státnicích ve zkouškovém, kdy už
budu mít volno, vyrazit někam
do zahraničí.
Na myšlenku vyrazit do Peru
jsem přišla při rozhovoru s bratrancovou přítelkyní, která byla
v Mexiku. Její zážitky byly
báječné a já jsem se zmínila
o svém snu – dostat se do Peru.
Slovo dalo slovo a nakonec jsme
jeli na přelomu ledna a února do
Peru na tři týdny já, můj bratranec se svou budoucí manželkou
a naverbovaný Pepa – doktorand
z liberecké univerzity.
Koho jsem se ptala (studentů),
všichni to komentovali slovy, že
tolik peněz nemají. Snad možná kdyby jim to někdo zasponzoroval, tak rádi pojedou. Ano,
cesta to byla opravdu finančně
vyčerpávající. V Peru je vlastně
extrémně levně. Zato dostat se
tam, to je tedy finanční oříšek.
Zkrátka letenka je z celé této
cesty nejdražší.
Jako studentka bych na letenku měla asi také jen v případě,
že bych rozbila prasátko. Ale
skončila mi pojistka, kterou mi
rodiče řádně platili. Ve 22 letech
jsem ji mohla vybrat na nějakou
užitečnou věc. No jo, ale to moji
rodiče netušili, jaká je jejich
dcera povaha a jak uvědoměle
s těmito tak lehce nabytými penězi naloží! Do cestování zblázněnou Ivetu nenapadlo nic lepšího než všechny rodiči naspořené
peníze „rozumně investovat“ do
zpáteční letenky Praha-MadridLima. Tak se také stalo. Ale výlet to byl znamenitý, rozhodně
toho nelituji. Klidně bych to zopakovala znovu v lednu a únoru,
i když letos to bylo v Peru složité – sesuvy půdy, znepřístupnění
cesty na/z Machu Picchu.
Čekala jsem, že v Peru bude
v lednu teplo, ale realita předčila má očekávání. Bylo vedro,
snad 40 stupňů. Hlavní turistická sezona v Peru je v květnu či
červnu, proto je nejlepší tam vycestovat právě v tuto dobu. Teploty jsou mnohem snesitelnější. Ovšem v lednu se na letence
ušetří třeba i deset tisíc korun,
což se prostě počítá. Takže letenka vyšla každého na 27 tisíc
korun. Nekupte to...
Věděli jsme, že sehnat hotel
není problém. Navíc stejně jako
taxi jsou tamní hotely nepředstavitelně levné. Pro jistotu jsme si
ale první noclehy v Limě, hlavním městě Peru, zamluvili již
předem z Česka po internetu –
byl to jistě rozumný krok a platilo se až na místě. Příjemný hotel
stál hned v centru města, jmenoval se Hotel Espańa. Byl opravdu moc pěkný. Snídaně byla
na terase na střeše, respektive
v nejvyšším patře, kde měli nejen ptactvo v klecích, ale i velkou želvu.
V Limě jsme takto strávili asi
dva a půl dne. Prošli jsme město
a částečně i periferii (nemyslím
tím slumy). Nechali jsme se odvézt za pakatel taxíkem na pláž
k moři a tam jsme si v lednu užívali to krásné počasí. Moře sice
bylo skvělé, avšak pro ne zrovna profesionální plavce (jako já)
trochu nepraktické – vstup do
moře byl totiž ztížen ohromnými vlnami, které tu byly každý
den. Bratranec, coby velký cachtal a vodu milující člověk, hravě
zvládl i tuto překážku. Avšak já,
a to zvláště v závěrečné části našeho pobytu, jsem trochu strádala tím, že jsem někdy ani jednou
za celý den nebyla v moři a jen
si smočila nohy u břehu. Zkrátka
obří vlny, které se poté, co přišly, stáhly zpět do moře třeba až
o deset metrů.
Naše trasa, kterou jsme přibližně naplánovali předem,
z Limy pokračovala na jih. Šlo
vlastně o okruh na jih od hlavního města s tím, že největšími atrakcemi na této cestě byly
samozřejmě Machu Picchu (až
v závěrečné části cesty), Nazca,
Cuzco, město Puno a jezero Titicaca a druhé největší peruánské město Arequipa. To bylo to
nejkrásnější město, jaké jsme
v Peru viděli – připomene vám
domov i Evropu, je plné kolosální koloniální architektury
– krása.
Z Limy jsme vyrazili autobusem do Piska, respektive přírodní rezervace Paracas. Když
jsme sem přijížděli, byli jsme
jako v transu: zbořené budovy,
všude jak po bombardování, nepředstavitelné sucho. Vypadalo
to hrozně. Poté jsme se ale dozvěděli, že v srpnu 2007 tu bylo
zemětřesení o síle osm stupňů
Richterovy stupnice, což už je
slušný rambajs. Podobný brajgl jsem viděla opravdu jen jednou v životě – tady. V tom, že
hotel není problém v Peru najít, průvodce rozhodně nelhal.
Jen co jsme dojeli do městečka
a vystupovali z autobusu, už tam
čekal hlouček místních, kteří nabízeli ubytování (asi každý něco
pronajímal). Dále na nás čekali
i taxikáři nabízející své služby.
Tohle je zkrátka obecně platný
obrázek Peru – lidé, kteří aktivně (ne jako u nás) nabízejí své
služby, výrobky, zkrátka vše,
co se dá (i nedá). Číšníci z restaurací pokřikují na turisty na
se jen válejí (nebo alespoň to tak
vypadá); jsou to zvířata podobná tuleňům. Z mého popisu to
možná vypadá celkem přívětivě,
ovšem představte si: jste v Peru
a je kolem 35 stupňů. (Ano, je
teprve dopoledne. Tedy 40 a více
stupňů – takový je výhled na odpoledne.) Jste v motorovém člunu, smrad z pohonných hmot se
šíří a vám se začíná dělat pěkně
šoufl. Do toho se blížíte ke guánovým ostrovům, kde jsou sice
opravdu okouzlující ptáci, zato
jejich hovínka, která jsou všude
po ostrovech (bílé pokrytí ostrovů je zkrátka naprosto zřetelně viditelné) začínají také „vonět“ a tak se vám dělá šoufl stále
více... Mně, jakožto pravidelnému uživateli dětského kinedrilu, se dělá špatně dost rychle. A nejen mně. Brazilci, kteří
byli také v člunu (bylo nás asi
25–30), si přes obličej natahují
záchranné vesty, které mají na
sobě. Opravdu vypadají vtipně:
latinoameričtí „bonbonci“ s nagelovanými vlasy a extra slunečními brýlemi... prostě slaďouši,
a šklebí se, co to tu smrdí a přes
obličej si nahoru vytahují záchranné vesty... radost na ně pohledět – v takových situacích si
říkám, že u nás ti chlapi a chlapci snad ještě oproti podobným
„šamponům“ vypadají celkem
normálně.
V další části výletu jedeme
na místo, kde mají být k vidění
plameňáci. Avšak ti po sezoně
v prosinci odlétají, a tak je jich
tu opravdu hodně málo – nějaké jsme viděli jen v dálce u oceánu. Kvůli plameňákům se vyplatí jet do Peru v sezoně, tedy
v květnu nebo v červnu. Pokud
chcete poznat pravý peruánský
charakter, navštivte nějaké muzeum – snad lze říci, že klidně
libovolné, na kterém vám v průvodci náhodně spočine prst –
a poznáte, jak to všechno je.
My jsme sice byli v opravdu
malém muzeu již zmiňované
přírodní rezervace, ale byla to
opravdu velká bída. „Sbírka“
obsahovala obrovský obratel
velryby, kostru lvouna a pak několik sluncem vybledlých fotografií. Ve většině muzeí v Peru
jsou zastaralé informace a údaje
jen španělsky. Když už existují anglické popisky, jsou oproti
španělským minimální – jedna
věta nebo krátké slovní spojení.
Anglicky mluvící lidi mají Peruánci za Američany (tzv. gringos) a v angličtině s nimi smlouvat o cenách prostě nebudou.
Smlouvá se vždy a všude. Proto doporučuji alespoň půl roku
studia španělštiny jako samouk
nebo v začátečnickém kurzu;
jazyk to není těžký, na výslovnosti také nic není, jen se naučit
přítomný čas a slovíčka a také
trochu té smlouvací strategie –
oni totiž mají plno argumentů,
takže když si promyslíte pár důvodů, proč by měli zlevnit, určitě neprohloupíte.
Poté jsme pokračovali do výrobny keramiky. Keramické konvičky na kokový čaj a podobné
produkty krásně malují typickými peruánskými barvami a symboly – to se musí vidět.
Po Pisku se jelo osm hodin
luxusním autokarem do Nazky.
V Nazce v podstatě nic není, jediné, kvůli čemu se tu turisti zastaví, jsou obrazce v zemi. Abyste je viděli, musíte vzlétnout do
oblak a dívat se z ptačí perspektivy. To byl opravdu nejsilnější
peruánský zážitek. Po Machu
Picchu také nejdražší. Letadlo
je zkrátka drahé a za 35 minut
letu jsme v letadélku pro šest
lidí i s pilotem zaplatili 70 dolarů. Nasedli jsme do letadla, každý dostal velká sluchátka a už
se vzlétlo. Také nás pilot letounu vybavil mapkou všech obrazců, které uvidíme. Bylo jich
čtrnáct a opravdu se podobaly
opici, kondorovi, kolibříkovi,
pavoukovi, astronautovi, rukám
atd. Všichni na palubě jsme samozřejmě aktivně fotili. Abyste se dostali do atmosféry, probíhalo to asi takto: (mluví pilot)
First monkey left side then right
side… eeeeeeeeeeeee (ostře
ohnul letadlo doleva – asi tak
ostře, že jste viděli přímo dolů na
zem a ani jste se nemuseli vyklánět z okna)... a takhle to šlo stále dokola: Now spider left side
then right side... když to takhle
šlo asi potřetí, všem se nám už
začalo dělat pěkně zle. Špatně
bylo všem až na Japonku. Seděla
hned vedle pilota, pořád si fotila
jako by nic a nehnula ani brvou,
přestože my ostatní jsme se nutně potřebovali nahnout z okýnka
– jen kdyby šlo otevřít.
Dalším velkým zážitkem je
bezesporu Machu Picchu, ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách z 15. století, které
objevil až začátkem minulého
století americký archeolog Hiram Bingham. V podstatě existuje jen jedna slušná cesta, jak se
tam dostat: jet vlakem z Cuzka
do Aguas Calientes a pak pěšky
(asi 60–90 minut) vyjít nebo se
nechat autobusem (za chvilku)
vyvézt přímo ke vstupu. Před
vchodem je takový asijský fastfood typu „mekáč“, ve kterém
se každý rád občerství za jakoukoli cenu. My jsme naivně uposlechli příkazů, že se na Machu
Picchu nemá nosit žádná lahev
s vodou. Ale to jsme netušili,
že opravdu nikde nepůjde koupit. Takže v 8.00 jsme tam přišli, odešli jsme ve 14.00 a po tu
dobu jsme neměli co pít. Zážitek
z Machu Picchu se nedá popsat,
je to krása. Obecně údajně platí,
že ráno je nad ním jakýsi opar
z mraků, který se později protrhá a je krásně modro. Podle mě
návštěva Machu Picchu stojí za
jakoukoli cenu (tím spíše pouhých 100 dolarů). Zkrátka je to
nádhera, kterou ale na druhou
stranu stačí absolvovat jen jednou za život.
Viděli jsme ještě oázu Huacachina, Punu, Cuzco, největší jezero Jižní Ameriky Titicaca a rákosové ostrovy a nakonec
i krásné město Arequipa. O tom
všem si musíte sami přečíst na
internetu nebo se na to zaletět
mrknout do Peru. Autor: Iveta Pěknicová
economix
ulici, co mají zrovna v poledne
v menu. Auta troubí... V Peru je
vše hlučnější. Mladí chlapci leští lidem na ulici boty. Prodává
se zde čerstvě vymačkaná šťáva
z pomerančů a vestami označené k tomu určené osoby v Limě
na ulici vám i vymění dolary
nebo eura za soly (místní peruánskou měnu).
Jak Pisco vypadalo nejprve
tragicky, nakonec se celkem vyšvihlo. Náš hotel byl po nedávném zemětřesení již zrekonstruovaný a moc pěkný. Byli jsme
na pokojích po dvou a v ceně
byla i snídaně. Ve všech hotelech v Peru je standardem snídaně v ceně, televize alespoň
s padesáti kanály, internet k dispozici v hotelu atd. Řekla bych,
že pro nás Čechy dostatečný luxus a hlavně za tu cenu: toto vše
za 15–20 solů na osobu, což je
přibližně 105–140 korun.
V Pisku jsme strávili dvě noci.
V den našeho příjezdu jsme se
ubytovali a zároveň se opět taxíkem vydali k oceánu se vykoupat. Taxi stálo asi 15 solů
a všechny čtyři nás dovezlo asi
za deset až patnáct minut na
pláž. Při přepočtu ze solů na české koruny je třeba násobit sedmi. Další den jsme jeli na organizovaný výlet do již zmíněné
přírodní rezervace a na další zajímavá místa.
Ráno po snídani nás v devět
vyzvedla „cestovka“, která nás
měla vozit po jednotlivých stanovištích. Asi takhle: vyzvedlo
nás cosi podobného mikrobusu,
my samozřejmě již připraveni
a čekající jsme neprodleně nastoupili do vozu. Následně jsme
objeli asi ještě dva nebo tři hotely, abychom přibrali další účastníky zájezdu. Čekal nás den plný
dobrodružství a také překvapení.
Jeli jsme totiž do přírodní rezervace, v níž jsme viděli miliony
ptáků, navštívili muzeum a nakonec se podívali i do výrobny
originální peruánské keramiky.
Nejintenzivnější zážitek přišel toho dne již dopoledne. Absolvovali jsme úžasnou jízdu
člunem, který nás zavezl ke „guánovým“ ostrovům Islas Ballestas. A čím jsou výjimečné?
Kdopak ví, co je to takové guáno? Ano, přesně tak, jde o ptačí výkaly. Na ostrovech je nekonečné množství ptačích druhů
a také lvouni – obrovitých rozměrů, musí být pěkně těžcí, stále
– 3 / 2010
39
cestopis
40
zpravodajství
Miss VŠE Valeriya Zubova
VŠE si zvolila svou miss
krásy. Vítězkou je Valeriya
Zubova, studentka Fakulty podnikohospodářské.
Volba proběhla 5. května
2010 ve známém Klubu
Lávka na nábřeží Vltavy.
Soutěžilo osm finalistek,
ze kterých volili návštěvníci klubu tím, že si každý
mohl na místě koupit za
deset korun neomezený
počet hlasovacích lístků.
Nejvíce jich získala právě
krásná Valeriya. Rozhovory s misskami již parodoval Woody Allen, neodolali
jsme a položili jsme jí „klasické“ otázky pro krásné
dívky (co je tvým snem?,
co bys přála celému světu?). Jak Valeriya obstála,
si můžete přečíst v exkluzivním rozhovoru s touto
kráskou z Ruska.
economix
– 3 / 2010
 Pocházíš z Moskvy, proč ses
rozhodla odejít do České republiky a studovat Fakultu podnikohospodářskou
(FPH)?
Prahu jsem si zamilovala, je
to krásné město. V posledním
ročníku střední školy, kam jsem
chodila v Moskvě, se začala rýsovat možnost, že bych mohla
jít studovat do Prahy. Mám ráda
vše nové, a tak jsem toho využila. Dostala jsem se na tři fakulty VŠE, ale FPH mi byla nejblíže, tak jsem se zapsala nakonec
tam.
 Na které fakultě jsou podle
tebe nejhezčí děvčata?
Na podnikohospodářské! Ne
vážně, myslím, že na všech fakultách se najde spousta krásných holek.
 Přihlásila
ses do soutěže
sama?
Ano, viděla jsem na internetu
odkaz a šla jsem do toho!
 Věřila jsi, že vyhraješ?
Věřila jsem si, protože si myslím, že víra ve vlastní schopnosti může dělat až 50 % úspěchu.
Ale nečekala jsem, že ten rozdíl
bude tak velký.
 Co si myslíš o způsobu hlasování? Byl podle tebe
objektivní?
Rozumím organizátorům
akce, proč to takhle udělali. Ekonomicky je to určitě výhodnější
a oni museli pokrýt nemalé náklady. Nemyslím si ale, že to je
u soutěží miss nejlepší možnost.
 Objevily se určité spekulace,
že jsi sice vyhrála zaslouženě, ale že to mohlo být i díky
tomu, že jsi tam měla hodně
přátel a dali ti hodně hlasů,
co na to říkáš?
Taky jsem to viděla, mrzí mě
to. Ale já tady v Praze tolik lidí
neznám a na té soutěži mě bylo
podpořit asi jen 15 nebo 20 přátel, ostatní holky na tom byly
stejně nebo tam měly více kamarádů. Ti, co byli v klubu, si
prostě koupili hlas a bylo jich
hodně, tak jsem vyhrála.
 Většina vítězek má různá rádobyušlechtilá přání,
jako je světový mír. Jaké je
tvoje největší přání?
Světový mír je podle mě nemožný... Jsem hodně vázaná na
rodinu, podporují mě a máme
k sobě hodně blízko, i když jsem
teď od nich pryč. Zdraví je asi
nejvyšší hodnota, takže něco
klasického, jako aby mí blízcí
byli zdraví. Bez zdraví totiž nezmůžeme nic.
Autor: Tomáš Listík
41
zpravodajství
Otázky
pro krále
Majálesu
Petera Topora:
 Co
Letošní studentský svátek přišlo oslavit přes patnáct tisíc studentů, čímž padl
dosavadní rekord dvanácti tisíc účastníků, který byl zaznamenán na Majálesu v Plzni. K dispozici byla tři pódia
s bohatým hudebním programem. Jedna
stage patřila studentským kapelám a na
dalších dvou se vystřídaly známé skupiny a zpěváci. Již na zahajovací skupinu
UDG se přišlo podívat hodně nadšenců.
Počet diváků vzrostl pětinásobně u kapely Xindl X, když hráli svou nejznámější písničku Anděl. Odpoledne pořádně rozproudily posluchače skupiny Sto
zvířat a Mig 21. Kapela Mig 21 zahrála své klasické hity.
Jiří Macháček měl
výbornou náladu,
jelikož v tento den
oslavil jeho syn třetí narozeniny, tudíž
mu věnoval písničku Malotraktorem.
Dále měl narozeniny kytarista kapely
a svátek lásky – první máj. Publikum se
dalo do varu a nechtělo vystoupení skupiny Mig 21 ukončit, i sám Macháček si
chtěl zazpívat píseň, která není v jejich
repertoáru. Společně si tedy zazpívali
Skákal pes přes oves a Co jste hasiči, co
jste dělali.
Vrcholem odpoledne byla volba krále Majálesu. Všichni čtyři kandidáti,
z nichž dvě byly dívky, museli představit svůj volební program, prokázat své
znalosti a utkat se v silové a volné disciplíně. Nakonec byl králem majálesu zvolen Peter Topor z VŠE. Nového krále korunoval rektor ČVUT Václav Havlíček
a pražský primátor Pavel Bém mu předal
symbolický klíč od bran města. Po korunovaci král Majálesu Peter Topor pronesl: „Bavme sa teď a bavme sa aj po celý
rok.“ Na svého krále bychom měli být
pyšní, protože porazil silnou kandidátku Hedu I. z UK, která se pokusila obhájit titul studentského krále pro svoji univerzitu. Po volbě krále vystoupila kapela
Monkey Business a na vedlejším pódiu
hrál Ivan Mládek & Banjo Band.
Majáles se nesl také v duchu „fronta,
kam se podíváš“. Kdo chtěl pivo, čekal
nejméně hodinu, a obdobná fronta byla
i na WC. To pořadatelé nezvládli. Na webových stránkách Majálesu pořadatelé účastníkům objasnili, že nemohli za
problémy s pivní technikou, která zpomalila
výtoč, ovšem za nedostatečnou kapacitu
WC se omluvili s vysvětlením, že nečekali, že přijde téměř dvakrát více lidí než
minulý rok.
Večerní vystoupení zahájili rychlým
tempem Horkýže Slíže a někteří se nemohli dočkat skupiny Kryštof. Richard
Krajčo zazpíval skladby z nové desky Jeviště, například OstravSKA balada a známý song syRáno, ale také starší hity jako
Atentát či Tak nějak málo tančím. Při písni Cosmoshop dav začal skákat. Hopsání si náležitě všichni užívali a divím se
tomu, že nikdo nebyl ušlapán. Účastníci
se ještě vydováděli při poslechu Vypsané Fixy a Support Lesbiens. Kdo na letošním Majálesu byl, určitě neprohloupil a ti, kteří nebyli, třeba přijdou na ten
příští.  Překvapilo
tě tvé vítězství?
Prekvapenie bolo veľké. Mali sme dostatočne silnú konkurenciu z iných univerzít, takže sme do poslednej chvíle nevedeli, kto sa stane kráľom.
 Jak
naložíš s výhrou pět tisíc korun?
Výhra pokryje moje vydaje, čo som
mal s prezentáciou, a potom ešte vymyslím niečo dobré pre svoju družinu.
 Jak
se ti líbil Majáles?
Majáles bol tento rok veľkolepý. Bola
na ňom skvelá atmosféra a program bol
naplnený skvelými kapelami, ako napríklad Horkýže Slíže, Xindl X atd. Počtom
ľudí tento rok naplnil očakávania a zúčastnilo sa okolo 15 000 ľudí. Takže tento rok bol najväčší Majáles, čo kedy bol.
Bolo to jednoznačne super, vydarená akcia. Podľa mňa každý si tam mohol prísť
na to svoje a poriadne sa zabaviť. Autor: Stanislava Černovská
– 3 / 2010
Pražský Majáles, který se konal 30. dubna 2010 ve Stromovce, proběhl ve
velkém stylu. Na Majáles dorazil rekordní počet účastníků a hudební program byl více než pestrý. Králem Majálesu se stal Peter Topor z Fakulty financí a účetnictví VŠE.
economix
Králem Majálesu
se stal student z VŠE
bys chtěl udělat pro studenty
jako král Majálesu? S čím novým
bys chtěl přijít?
V prvom rade by som chcel urobiť spoločné akcie všetkých univerzít. Aby sme
sa navzájom zblížili a spoznali. Chcel by
som robiť spoločenské akcie, ale aj party. Na týchto akciách využiť študentské
kapely a rôzne krúžky, ktoré sa nachádzajú na univerzitách. Dať im možnosť
sa prezentovať. A tiež dať možnosť zahraničným študentom, aby prezentovali
svoje krajiny na týchto akciách. Viac informácií nájdete v skupine Toporini I. na
Facebooku.
42
kultura
Klein, Svěrák a jiné filmové lahůdky
Na začátku zimního semestru se mohou milovníci českého filmu těšit
na další dvě promítání na
VŠE pořádaná studentským sdružením EKONOM
a spojená s návštěvou režiséra. Své filmy představí
režiséři Dušan Klein a Jan
Svěrák. Dušan Klein, jakmile dotočí seriál Cukrárna, přijde na VŠE představit svůj snímek Růženko,
spíte sama? (Economix
2/2010). Ještě před ním
ale přijde Jan Svěrák se
svými dvěma filmy Vesmírná odysea II a Ropáci.
Tvorbu Jana Svěráka pravděpodobně každý zná velice dobře.
Můžeme ale říci, že některé filmy
jsou neprávem lehce zapomenuté. Například skvělý film Akumulátor 1 zůstal v době svého
natočení nepochopen a ani dnes
příliš filmových diváků neoceňuje množství vtipů a neotřelých
nápadů, které lze ve filmu v každém záběru a dialogu nalézt.
Podle Jana Svěráka bylo jeho načasování nešťastné – akční zahraniční filmy, které Akumulátor 1 částečně paroduje, nebyly
Jan Svěrák
Dušan Klein
tehdy mezi českými diváky příliš
zažité. Parodovaný žánr je však
třeba znát, aby se parodie neminula účinkem.
Tento film lze běžně koupit na DVD. Téměř nedostupný
je ale film Vesmírná odysea II.
Nedá se koupit, ani jej nenajdete na internetu. Dokonce i informací o filmu je nedostatek. Film
odkazuje k „vesmírným“ velkofilmům, které v 70. a 80. letech
ohromovaly celý svět. Ano, řeč
je o Kubrickovi (Vesmírná odysea), Spielbergovi (Blízká setkání třetího druhu) či o Lucasovi
s Hvězdnými válkami. Svěrákův
film nás zavede na panelové sídliště, obdobně jako Věra Chytilová a její Panelstory (1979)
nebo Karel Kachyňa svým neobyčejným filmem Čekání na déšť
(1978). V období normalizace
byla šeď betonu a monumentalita
panelových domů pravděpodobně pro filmaře vzrušující. Ovšem
vždy byl do normalizovaného
monolitu sídliště vložen člověk.
I ve Vesmírné odysee II nalezneme lidský element, konkrétně babičku, která se snaží v této měsíční krajině pohybovat a žít.
Děj filmu Ropáci se odehrává
v povrchových dolech, kde se vyvinul nový živočišný druh. Pátrací tým projíždějící v terénním automobilu neutěšeným prostředím
zdevastované krajiny však svého ropáka nalezne. Nejdříve jen
jeho stopy, poté se kolem nich
jeden exemplář projede na pásovém dopravníku. Tým je složen
z vědců, kteří mají svůj předobraz v badatelích typu JacqueseYvese Cousteaua (dokumenty
z vědeckých výprav lodi Calypso jsou legendárním příkladem,
jak má filmař-dokumentarista
pracovat). Jejich podoba není
s předobrazem totožná (dokonalou kopii Cousteaua jistě znáte
ze seriálu Chobotnice z II. patra
z roku 1986, tehdy zapáleného
hledače zázračné barevné hmoty ztvárnil Miroslav Macháček
– dokonce i s typickou červenou
čepicí slavného Cousteaua). Pátrání badatelů je regulérně vědecké, svým zápalem lehce připomínají cimrmanovské odborníky.
V minulosti byl hostem našich
promítání Jiří Strach, Stanislav
Motl, Ladislav Smoljak a Jiří Suchý. Dodejme, že Smoljak hrál
v prvním režisérském počinu
Jana Svěráka. Coby dítě natočil
Jan Svěrák film Vzpoura synů
(společně s Filipem Smoljakem,
synem Ladislava Smoljaka), který vypráví o vzpouře opravdových synů (Svěrák a Smoljak
mladší) proti opravdovým otcům
(Svěrák a Smoljak starší). Snažíme se našim divákům zpřístupnit nedostupné a kvalitní filmy.
Ve spojení s návštěvou režiséra
tak vzniká program, který může
oslovit nejen filmové fajnšmekry, ale i „obyčejné“ diváky všech
věkových kategorií a inteligenčních kvocientů. Autor: Vladimír Štípek
economix
– 3 / 2010
Jiří Suchý jako „starosta lesa“
V pondělí 19. dubna 2010
se uskutečnilo další filmové promítání, které připravilo sdružení Ekonom.
Hostem byl Jiří Suchý, zakladatel divadla Semafor.
Nejprve diváci zhlédli grotesku Kdo unesl Klaudii?
natočenou v roce 1990,
která měla téměř ekologické poslání. S touto groteskou vyhrál Jiří Suchý
v soutěži, což mu přineslo
peníze, za něž natočil další film – Zajatec lesa.
Ve filmu Zajatec lesa z roku
2001 hrají Václav Kopta, Jiří
Suchý, Jitka Moravcová a další. Film vypráví o snaze postavit v lese u jedné vesnice tankodrom, neboli místo pro výuku
jízdy tankem. Ve filmu se prolínaly dva děje – příběh komunálních politiků, kteří v hospodě
rozhodovali o budoucnosti „Lesejka“, v němž měl být tankodrom postaven, a osudy armádního generála, který byl na cestě
do téže hospody, ve které měl
místnímu zastupitelstvu představit projekt výstavby tankodromu.
Generál byl ale cestou „zajat lesem“ a jeho putování se obohatilo o další, na fantazii bohaté
a samozřejmě lyrické příběhy se
starostou lesa (Jiří Suchý) a vílami. Film mimoděk předznamenal
pozdější peripetie okolo amerického radaru v Brdech.
Po promítání následovala diskuse, do které se zapojilo mnoho návštěvníků filmového večera. Podle věku diskutujících
bylo zřejmé, že mezi nimi zdaleka nejsou jen studenti VŠE.
Otázky se týkaly Osvobozeného
divadla, které Jiří Suchý krátce
po válce navštěvoval, ale i spolupráce Suchého s dalšími herci a režiséry. Jiří Suchý byl také
dotázán na svůj typický slamák
„žirarďák“, který je symbolem
kabaretiérství. Slamáku se říká
žirarďák podle legendárního rakouského kabaretiéra Girardiho z konce 19. století, který jej
nosil. Slamák ale měl například
i Maurice Chevalier. Jiří Suchý
si také vzpomněl, že mu podobný slamák „zapůjčil“ i herec Oldřich Nový.
Jiří Suchý na závěr předvedl i to, „jak se mluví bez mikrofonu“. Za léta strávená v divadle se naučil mluvit na celý sál
bez použití zesilovací techniky
– a opravdu – Jiří Suchý dokázal sám „ozvučit“ celou Likešovu aulu. Po vystoupení návštěvníci žádali Jiřího Suchého o tolik
podpisů, až se na této improvizované autogramiádě vytvořila
fronta. Autor:
Stanislava Černovská
43
kultura
Celá otázka ohledně superhrdinů
už byla zanalyzovaná skrz naskrz,
a tak přijít s něčím, co mě překvapí, už jde jen stěží. Zatím žádný film,
ať už Spider-Man, Superman nebo
Batman, mě nedonutil přehnaně
přemýšlet o tom, proč bych měl pomoct v situaci, kdy nikdo jiný nepomůže. Změnil to až Kick-Ass.
Dave Lizewski, jak se hlavní ani ne dvacetiletý hrdina v podání skvělého Aarona
Johnsona jmenuje, nikdy nebyl kousnut radioaktivním pavoukem. Ani nemá rodiče
z Kryptonu a už vůbec nemá miliony dolarů
na to, aby si postavil vlastní Batmobil. Prostě je to obyčejný, atleticky nepříliš nadaný kluk, s nímž mlátí hormony (role papírových ubrousků je jeho nejlepší přítel) a který
se rozhodne pomáhat lidem poté, co si uvědomí, že nikdo jiný to dělat nechce. Objedná si tedy potápěčský oblek z internetu, vezme dvě tyče jako zbraně a razí do ulic pod
přezdívkou Kick-Ass. Toť důvod, proč se
můžete lépe vcítit do jeho kůže. No a hned
napoprvé zjistí, proč nikdo jiný nepomáhá –
protože dostane... no prostě přes hubu, a to
pořádně.
Oproti jiným superhrdinským filmům,
když tady někdo dostane nakládačku, tak ho
to opravdu bolí a bolí to i diváky. Podobně jako film District 9 minulý rok i KickAss byl natočen za peníze nezávislých investorů (relativně skromných 30 milionů
dolarů), bez dohledu velkého studia. Režisér Matthew Vaughn film prodal studiu
no
„superhvrýdin
a“
Lionsgate již hotový, a tak se nemusel trápit
s tím, aby byl film označen jako PG-13 (přístupný mládeži od 13 let) a pěkně naservíroval rovnou R (přístupný od 21 let bez doprovodu rodičů). Ve filmu je tedy dost krve,
usekaných končetin, zlámaných kostí a podobně. Do toho všeho tam skáče jedenáctiletá dívka pod přezdívkou Hit Girl (Chloe
Moretzová), která doslova masakruje každého, kdo si to zaslouží, a přitom jí z pusy
padají slova, za která by se styděl i ten nejsprostší dlaždič. Jejího otce, učitele pod přezdívkou Big Daddy, ztvárnil Nicolas Cage,
který mimochodem po dlouhé době zase dostal roli, ve které ukazuje, že Oscara kdysi
nedostal jen náhodou.
Naštěstí pro nás diváky se Kick-Ass nevzdá svého snu, ani když dostane pořádnou
nakládačku, a vezme nás hlouběji do příběhu tohoto filmového klenotu. Zaujme totiž
pozornost již zmíněného Big Daddyho a Hit
Girl, když nekoordinovaně ubrání nevinného člověka před třemi chuligány a stane se
z něj ze dne na den hvězda díky dnes všudypřítomnému internetu (YouTube dokáže
udělat hvězdu z každého). Tahle (ne)superhrdinská sebranka pak z rozdílných důvodů
zatápí hlavě drogovému kartelu, jejž reprezentuje Frank D‘Amico v podání poslední
dobou velmi aktivního Marka Stronga, který přihodí do děje svého komiksy vychovaného syna, ze kterého se stane další rádoby super(ne)hrdina Red Mist (Christopher
Mintz-Plasse alias McLovin ze Superbad
v akčnějším ražení).
Celkově ten film odsýpá a střídavě se divák směje, brečí a dostává husí kůži z té ultra-cool akce. Hudba, ačkoli již byla využita
v jiných filmech (rozpočet se ošálit nedá),
sedí perfektně a vizuálně je film velmi vypilovaný. Kvůli násilí a relativní morální otevřenosti to není film pro každého a ke konci
se dějí jisté věci (stále superzábavné!), které
už do reálného světa moc nesedí, ale... říká
se, že film je věčná práce ve vývoji a jednou
se do světa prostě poslat musí. Kick-Ass je
filmová magie v té nejčistší formě a můžeme
být jen vděční za každý takový zážitek. Autor: Miroslav Máčala
Čtivým způsobem jsou podávány plíživé lži v podání českých politiků, například zatajování nepříliš výhodných
součástí členství, překrucování faktů, aby vše bez problémů
vedlo ke sladění evropského a
českého práva. Mach se zabývá „překvapivým“ otočením
ODS, i manipulacemi ze
strany někdejšího
ministra zahraničí Cyrila Svobody
a též nepromyšlenou taktikou Vladimíra Špidly, kterému
se bohužel za ústupky ze strany ČR nedařilo získat žádné výhody. Na základě citací je
poukázáno na opakované lži, které vedou mimo
jiné k tomu, že ne každý na vstupu do EU vydělá.
EU zdaleka není garancí volného trhu. Naopak, „free market“ je nahrazován velkým
vnitřním trhem, který je výhodnější pro velké unijní státy
a silné zájmové skupiny. Bity
budou nejen menší státy, které se neobejdou bez otevřeného trhu (příklad České republik y ) , ale doplatí na to všichni
spotřebitelé, a dokonce, možná řečeno trochu pateticky, celospolečenská
efektivita. Vnitřní
trh je regulován, náklady na opoždění rozvoje a reálně pomalejší růst
efektivity konkurenceschopnosti všichni. Evropa se sjednocovala kvůli
udržení alespoň nějakého vlivu v globalizujícím se a posilujícím světě nových ekonomických hráčů. Ovšem integrace
založená na regulaci má s pověstnou „americkou“ integrací
máloco společného. EU se může
teoreticky zhroutit, rozpadnout.
ČR by podle Macha mohla i vystoupit. Byla by to katastrofa?
Krok zpátky? Petr Mach jasně vysvětluje, že alternativou
k jakémukoliv integračnímu seskupení je volný trh a liberalizace. Všechny „ekonomické a
stimulační“ nástroje Unie může
nahradit otevření trhu, zrušení
regulací (nejen celních) a odstranění zákonů a nařízení přejících zájmovým skupinám, které volný trh svazují. Pro Petra
Macha není cílem samotné vystoupení z Unie. Jak sám píše:
„Cílem je svoboda. Svoboda
každého jednotlivce usilovat o
vlastní štěstí. Prosperita se pak
dostaví sama jako vedlejší účinek svobody.“ Vydavatel:
Laissez Faire, 2010
Autor: Vladimír Štípek
economix
Členství v EU neznamená
jen cestování bez pasu.
EU od nás požaduje mnoho nenápadných věcí, které, jsou-li dobře podány,
vypadají neškodně, téměř
malicherně. Petr Mach,
předseda liberální Strany svobodných občanů,
podává ve své knize na
všechny „evropské“ okolnosti alternativní pohled.
Nejde však o prvoplánovou kritiku. Poctivým způsobem analyzuje kroky
směřující k členství, slavné přijetí ČR do rodiny evropských států i následné
peripetie okolo různých
ústav a smluv.
– 3 / 2010
Recenze knihy: Jak vystoupit z EU
Vlakem do Prahy
Rychleji, výhodn®ji a jist®ji
PÚím®stská doprava pro Vás
tram
Esko
metro
www.cd.cz/esko
bus