ZDE - Mládež.NET

DNEŠEK
V BIBLICKÉ
PERSPEKTIVÌ
III/1
Biblické úkoly pro mládež
1
© Union néerlandaise – Union franco-belge, 1995-1999
Karel Van Oossanen
Gilbert Dewinter
Wilm Altink
CLUB UFBA
B. P. 7
77 350 Le Mée sur Seine, France
DNEŠEK V BIBLICKÌ PERSPEKTIVÌ III/1
Biblické úkoly pro mládež
Pøeklad Pavla Šustková
Ilustrace Olga Pazerini
Technická redakce Stanislav Bielik, Miroslav Priehradný
Vydal Advent-Orion s.r.o., Vrútky
pro oddìlení mládeže Èesko-Slovenské unie CASD
Tisk Tlaèiareò alfaPRINT, Martin
ISBN 80-88960-81-9
2
OBSAH
Dìjiny køesanské církve II
1.
2.
3.
4.
Mezi sedmi svícny ............................................................................... 7
Od vìrné církve k církvi vlivné .............................................................. 15
Boží slovo vede k nápravì církve ........................................................ 23
Cesta za pravdou pokraèuje ............................................................... 31
Smrt
5.
6.
7.
8.
Smrt – náhoda nebo nehoda ..............................................................
Umírání ..............................................................................................
Ten, kdo zùstal ...................................................................................
Smrt a život ........................................................................................
39
47
55
63
Dìjiny køesanské církve III – adventní hnutí
9.
10.
11.
12.
13.
Oèekávání a zklamání ........................................................................ 71
Na stavbì ............................................................................................ 79
Køižovatka .......................................................................................... 87
„Jdìte ke všem národùm“ ................................................................... 95
Témìø po 160 letech ........................................................................ 103
3
Rady a informace pro uèitele a studenty k jednotlivým úkolùm
najdete na internetové adrese: www.casd.cz/bum
4
JAK NA TO?
Každý úkol je tematicky ucelený a rozdìlený do jednotlivých dní. A na jeden den
je studijního materiálu tak akorát dost. Nechat si to vše na pátek veèer by byl ten
nejvìtší nesmysl. Asi jako bys chtìl nìkolikahodinovým tréninkem dohnat týden
neèinnosti. V tom pøípadì bys z toho nemìl požehnání, nanejvýš „duchovní svalovou køeè“.
Podívejme se na úkol. Jsou v nìm následující znaky:
Najdeš zde základní text a úvodní otázku. Proè jsme ho za tebe nevypsali? Ne, že bychom šetøili papírem. Když si však otevøeš svou Bibli,
urèitì tam objevíš mnohem více než jen odpovìï na jednu otázku.
V poznámce najdeš mnoho informací. Podtrhni si, co je pro tebe nové
a podnìtné. A nestyï se o tom mluvit s kamarády. Možná budeš pøekvapen jejich reakcí.
I bìhem dne si mùžeš vzpomenout na to, co jsi studoval ráno. A veèer
už budeš možná mít svou pøesnou odpovìï. Vra se k úkolu a poznamenej si na volné místo dole na stránce, k èemu jsi dospìl.
Nejdùležitìjší informace zkrácené do nìkolika heslovitých poznámek.
Ty si ale musíš nutnì uložit. Jinak se ti celotýdenní bádání ztratí
v záplavì informací, které ti v prùbìhu týdne prošly hlavou.
Otázky k diskuzi by mìly pomoct rozbìhnout diskuzi na dané téma
v tøídì mládeže. Ještì dùležitìjší jsou však otázky, které si vytvoøíš ty
sám.
Poznamenej si, co bylo pro tebe nové:
Èemu jsi nerozumìl, v èem jsi zmìnil dosavadní názor, co nového jsi
zjistil...
K èemu ses tento týden na základì biblického studia rozhodl? S jakým
úspìchem? Vyzkoušel sis to?
A co v sobotu?
Když pøi se pøi probírání v sobotní škole dokážeš podìlit s ostatními o své obavy,
zážitky, rozhodnutí, úspìchy a zklamání, potom se pro tebe tøída mládeže stane
kolektivem dobrých pøátel a hodina biblického studia tou nejhezèí èástí soboty.
5
6
„Spatøil jsem sedm zlatých svícnù; uprostøed tìch
svícnù nìkdo jako Syn èlovìka…
V pravici držel sedm hvìzd...“
Zjev 1,12.13.16
Pøipomeòme si úvodní vidìní Jana zaznamenané v novozákonní prorocké
knize Zjevení: „Spatøil jsem sedm zlatých svícnù; uprostøed tìch svícnù
nìkdo jako Syn èlovìka... V pravici držel sedm hvìzd... On vložil na mne
svou pravici a øekl: ‚Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem
mrtev – a hle, živ jsem na vìky vìkù. Mám klíèe od smrti i hrobu... Tajemství tìch sedmi hvìzd, které jsi vidìl v mé pravici, i tìch sedmi zlatých
svícnù: Sedm hvìzd jsou andìlé sedmi církví, a sedm svícnù je sedm
církví.‘“ Zjev 1,12-20
7
Nedìle
1 Moj 3,15
O jaké nepøátelství se zde jedná? Odkdy trvá?
„Položím nepøátelství...“
V ráji Bùh prohlásil, že mezi satanem a jeho spojenci na jedné stranì
a Spasitelem a lidmi, kteøí se rozhodnou jej následovat, na stranì
druhé bude zásadní rozpor – nepøátelství. Proè?
Èti 1 Jan 3,8. „Proto se zjevil Syn Boží, aby zmaøil èiny ïáblovy.“ Satanovo úsilí
se soustøedí na zkreslování, zastírání a hanobení Božího charakteru. Kristus naopak pøišel odhalit samotnou podstatu Božího povahy a oslavit Boha.
Èti Zjev 12,17. Dìjiny církve jsou vlastnì pøehlídkou metod, kterými Boží nepøítel
útoèí na církev, aby
– nebyla církví „tichých a pokorných“ køesanù,
– nesplnila povìøení, které jí dal Kristus, aby nedokonèila dílo záchrany, které on
zahájil a pro které vytvoøil podmínky.
Z tohoto hlediska budeme ve ètyøech úkolech sledovat církevní dìjiny. Jedná se
o dobu dvou tisíciletí, proto se budeme zabývat pouze klíèovými momenty života
církve.
K zamyšlení
K
Porovnej poslání starozákonní církve, pøedevším izraelského národa,
s posláním novozákonní køesanské církve.
8
Pondìlí
Zjev 1,17b.18
Jaká nadìje tvoøí podstatu køesanského poselství?
Novozákonní církev
Èti Øím 1,16. Køesané obdrželi mimoøádné dary. Na základì poznání
naèerpaného z Bible a na základì Kristova zjevení se dokážou orientovat v dìjinách i ve svém vlastním životì. Proto mají zodpovìdnost
vùèi ostatním lidem, vùèi všem národùm. Jejich Mistr je povìøil, aby se od nìj uèili,
jak mají sloužit druhým.
Èti Ef 2,12. „...že jste v té dobì opravdu byli bez Krista, …bez nadìje a bez Boha
na svìtì.“ I køesané ze Židù si uvìdomili, že Kristus je vedl k novému a mnohem
hlubšímu pochopení Boží lásky. Byli naplnìni velikou radostí a uspokojením. Srovnávali svùj nynìjší život se stavem, kdy neznali a nepøijímali Krista, kdy plnì
nechápali Boží lásku.
První køesané si byli vìdomi toho, že nesou lidem poselství o záchranì, a proto
si evangelia vážili více než vlastního života. Díky tomu se køesanství šíøilo nebývalou rychlostí.
Církev oèekávala, že se Kristus vrátí velmi brzy, a proto zpoèátku nevytvoøila žádnou organitaèní strukturu.
K zamyšlení
K
K
Mùže zakladatel nìkterého jiného náboženství øíct to,co øíká Kristus ve
Zjev 1,17b.18?
Má dnes evangelium stejnou hodnotu jako pøed dvìma tisíci lety? Proè?
9
Úterý
Skut 1,8
Co motivovalo Kristovy uèedníky a první køesany k tomu,
aby zvìstovali evangelium okolnímu svìtu?
Židé a køesanství
Již 30 let po Kristovì zmrtvýchvstání existovaly ve všech vìtších
a støedních mìstech Øímské øíše køesanské sbory. Navštìvovalo je
mnoho otrokù a prostých lidí, ale také vysoce postavených osobností
veøejného života.
Køesané se nemohli izolovat od okolního svìta nejen proto, že to nebylo možné,
ale také proto, že jejich Pán si to nepøál. Nebylo to snadné. Obtížné to bylo
zvláštì pro Židy, a to i pøesto, že první jeruzalémský sbor tvoøili jen samí na víru
obrácení Židé. První køesané ze Židù mìli se svým národem mnoho spoleèného.
Mìli stejné Písmo Starého zákona. I nadále se spolu se svým lidem úèastnili
pobožností v jeruzalémském chrámì. Izrael jako celek však v Ježíše Krista neuvìøil. Pøedstavitelé národa považovali víru uèedníkù za rouhání.
Kromì jeruzalémského sboru vznikl v Palestinì i sbor v Cesareji. Prostøednictvím
židovských køesanù se zvìst o Kristu brzy dostala i mezi Židy usazené v pohanských mìstech za hranicemi (v diaspoøe = v rozptýlení). Vìtšina Židù však køesanskou zvìst odmítala, nìkteøí dokonce považovali køesany za své nepøátele.
V Krista uvìøili jen jednotlivci.
Pronásledování od Židù
Židé se stali prvními pronásledovateli církve (pøed svým obrácením pronásledoval
køesany i apoštol Pavel). Køesanskou víru, že Ježíš je Kristus (Mesiáš), považovali za rouhání. Prvním muèedníkem byl Štìpán, zanedlouho po nìm byl sat
Jakub, syn Zebedeùv. Pronásledování od Židù však netrvalo dlouho.
K zamyšlení
K
Èti Mat 5,10.11. Proè Pán Ježíš blahoslaví trpící?
10
Støeda
Žid 11,36-38
Jakou víru mìli tito lidé?
Pohané a køesanství
Prostøednictvím Židù v diaspoøe se o Kristu dozvídali i pohané. Èasto
pøijímali evangelium horlivìji než Židé. Sbor v syrském mìstì Antiochii se stal prvním sborem, v nìmž mìli køesané z pohanù velkou
pøevahu. Zde také poprvé pøijali jméno „kristovci“ – køesané.
Pronásledování od pohanù
Otevøený nepøátelský postoj pohanù vùèi køesanùm se projevil o nìco pozdìji
než odpor Židù. Køesané žili tichým a èistým životem a vyhýbali se pohanským
slavnostem. Právì kvùli tomu je pohané zaèali podezírat z tajných neøestí. Bouøili
se proti nim a èasto je bez øádného vyšetøování muèili a zabíjeli.
Zvláštì známé je pronásledování v Øímì za císaøe Nerona roku 64. Nero nechal
køesany zaživa upalovat v císaøských zahradách a vydával je napospas dravé
zvìøi.
Roku 112 však císaø Traianus vydal výnosy, podle nichž nesmìly úøady køesany
obtìžovat ani po nich pátrat. Nemìly dokonce dbát ani na anonymní udání. Pokud však nìkdo podal øádnou žalobu a obžalovaný se pøiznal, že je køesan, mìl
mu úøad naøídit, aby obìtoval pøed císaøovou sochou. Jestliže se køesan tomuto
požadavku podøídil, byl propuštìn.
K zamyšlení
K
Jaká byla „vládní ideologie“ v Øímské øíši té doby?
11
Ètvrtek
Zjev 2,8-11
Co všechno ví Pán církve o pronásledování svého lidu?
Jaké poselství pro nìj má?
„Boha je tøeba poslouchat, ne lidi.“
Úøady chtìly mít jistotu, že køesané budou kromì svého Boha uctívat
jako božstvo také císaøe. Domnívaly se, že se øíše udrží pouze tehdy,
když budou všichni obèané jí a jejímu pøedstaviteli vzdávat božskou poctu. Kdo
se nepokoøil pøed „božským“ císaøem, popíral jeho státotvornost. Køesané nebyli
ochotni vzdávat božskou poctu nikomu jinému než samotnému Bohu. Proto odmítali obìtovat pøed císaøovou sochou a èasto bývali krutì muèeni.
Roku 155 byl upálen starý biskup Polykarpus ze Smyrny. Sám místodržitel mu
ještì na popravišti domlouval, aby zachránil své šediny. On mu ale odpovìdìl:
„Osmdesát šest let sloužím svému Pánu a nièím mi neublížil. Jak bych mohl
zloøeèit svému králi, který mne vykoupil.“
Taková pronásledování se pøehnala témìø všemi konèinami Øímské øíše, byla
však jen doèasná a propukala na rùzných místech. Nejt잚í pronásledování nastalo roku 250 za císaøe Decia. Všichni poddaní byli bez výjimky povinni uctívat
císaøe a stát jako božstvo. O køesanech, kteøí se již nacházeli ve všech koutech
zemì, bylo známo, že se nepodøídí. Proto je císaø Decius prohlásil za nepøátele
státu. Tak zaèalo první všeobecné pronásledování. Køesané byli zbaveni svých
obèanských práv. Toto úsilí státu o vyhlazení køesanské církve trvalo šedesát let.
Nìkteøí køesané odpadli od víry, jiní skonèili na popravištích a v muèírnách nebo
se ukryli v podzemí.
K zamyšlení
K
Iz 63,9
K
Co dìlá Pán církve, když jeho lid trpí?
12
Pátek
Gal 1,8
Jakou podobu mùže mít útok na církev?
Jiné nebezpeèí pro prvokøesanskou církev
Zvìstovat evangelium pohanùm nebylo snadné. Úkolem køesanù bylo
vysvìtlit pohanùm, co to znamená, že Pán Ježíš je od Boha poslaný
Spasitel svìta. Nejvìtší obtíže mìli køesané s gnostiky. Byli to stoupenci náboženského uèení, které vzniklo smíšením pohanských filozofických smìrù
s køesanstvím. Gnostikové vìøili v existenci rùzných nižších bohù. Podle nich je
svìt a èlovìk dílem nižšího boha, a proto je nedokonalý. Nìkteøí køesané nechápali, že køesanská víra ve Spasitele Ježíše Krista je nìco docela jiného, a vnášeli
gnostické názory do køesanství.
V polovinì 2. století ohrožoval církev Markionùv rozkol. Markion byl pøesvìdèen,
že Kristovo uèení bylo zfalšováno.
Køesané pochopili, že køesanská církev se octla v ohrožení. Proto považovali za
nezbytné, aby byla køesanská víra pøesnìji a urèitìji formulována. Pøispìli k tomu
tím, že:
1. sebrali apoštolské spisy do jedné knihy. Tak vznikl Nový zákon, který byl spolu
se Starým zákonem prohlášen za jediné pravidlo víry a života,
2. na základì apoštolských spisù sestavili vyznání víry,
3. založili první církevní øády.
K zamyšlení
K
Je podle tvého názoru snadnìjší zvìstovat adventní poselství lidem,
kteøí jsou již køesany, nebo ateistùm?
13
Uložit
Jako svou první zbraò použil nepøítel církve:
– pronásledování,
– bludná uèení.
Pán církve, Boží Syn, si nepøeje, aby byla církev izolována od svìta. Dopustí i to,
že církev musí svádìt boj, ale pøitom „drží sedm hvìzd ve své pravici“.
– Pøeèti si pozornì vyznání víry ze 6. století.:
„Vìøím v Boha Otce všemohoucího, Stvoøitele nebe i zemì, i v Jezukrista, Syna
jeho jediného, Pána našeho, jenž se poèal z Ducha svatého, narodil se z Marie
Panny, trpìl pod Pontským Pilátem, ukøižován, umøel i pohøben jest, sestoupil do
pekel, tøetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedl na pravici Boha Otce
všemohoucího; odtud pøijde soudit živé i mrtvé. Vìøím v Ducha svatého, svatou
církev obecnou, svatých obcování, høíchù odpuštìní, tìla z mrtvých vzkøíšení a život
vìèný.“
Otázky k diskuzi
1. Spoleènì najdìte na mapì sedm mìst, kde se nachází køesanské sbory, kam Kristus posílá prostøednictvím Jana dopisy.
2. S pomocí mapy zjistìte pøibližný rozsah Øímské øíše v dobì Nerona.
Pokuste se najít na mapì mìsta nebo oblasti, v nichž byli pronásledováni nebo zabíjeni køesané. Tak zjistíte, jak dalece bylo už tehdy køesanství rozšíøeno.
3. Proè docházelo v prùbìhu dìjin k pronásledování?
4. Èemu bys dal pøednost – vìrnosti Bohu, nebo záchranì života?
5. Jak zaèíná diskriminace, která je prvním krokem k pronásledování?
6. Vyhledej biblické texty nebo historické zmínky o tom, co oèekávala
prvokøesanská církev od Pána církve.
Pro mnì nové:
Neporozumìl jsem:
Moje rozhodnutí:
14
„Petr øekl: ‚Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli
jsme za tebou.‘ On jim øekl: ‚Amen, pravím vám, není
nikoho, kdo opustil dùm nebo ženu nebo bratry nebo
rodièe nebo dìti pro Boží království, aby v tomto èase
nedostal mnohokrát víc a v pøicházejícím vìku život
vìèný.‘“ Luk 18,28-30
Od roku 81 byl øímským císaøem Domitianus, Titùv bratr. V dobì jeho
vlády napsal Jan novozákonní knihu Zjevení. I k císaøovi se jednou donesla slova proroctví, že jeden z potomkù krále Davida ovládne celý
svìt. Nepøátelé køesanù císaøi vyprávìli, že v Palestinì žijí pøíbuzní tohoto vládce, jehož jméno je Mesiáš. Císaøe to velmi znepokojilo.
Vyhlásil po tìchto lidech pátrání. Když mu jeho úøedníci pøivedli z Palestiny dva muže, rozhodl se, že je pro jistotu vyslechne sám. Byli
s Ježíšem opravdu pøíbuzní. Tiše a pokornì stáli pøed císaøem. Když se
jich zeptal na jejich majetek, tváøili se nechápavì. Pak si všiml jejich
upracovaných rukou, které byly samý mozol. Takhle pøece vypadají jen
chudáci, a ne královi pøíbuzní!
Pøesto se jich císaø podrobnì vyptával na Krista. Jakže to je s tím zaslíbeným králem z Davidova rodu? Øekli mu, že pøed padesáti lety zemøel
na køíži, ale že na konci svìta pøijde soudit živé i mrtvé. Domitianus si
oddechl a od srdce se zasmál. Pak ty dva blázny propustil.
15
Nedìle
Zjev 2,2-6
Jak vidí Pán církve situaci svého lidu?
Konec pronásledování
Roku 303 zaèal císaø Diocletianus krutì pronásledovat køesany, køesanství však potlaèit nedokázal. Køesané umírali, ale církev žila. Diocletianovi nástupci si byli vìdomi toho, že jejich boj proti køesanství je
marný. Již v dubnu roku 311 vydal císaø Galerius ve svém sídelním mìstì Nikomedii následující naøízení:
„Povolujeme, aby køesané nadále smìli býti a shromažïovati se tak, aby neèinili
nic proti veøejnému poøádku. Bude jejich povinností, aby oplátkou za tuto shovívavost se ke svému Bohu modlili za nᚠzdar a prospìch státu i svùj.“
Diocletianovým nástupcem se mìl stát Konstantin. Øímskou øíši však tehdy spravovalo nìkolik vládcù, a proto bylo tøeba trùn vybojovat. Konstantin, voják tìlem
i duší, dobøe vìdìl, že v rozhodující bitvì s Maxentiem, vládcem mìsta Øíma,
pùjde o všechno. Stará legenda vypráví, že veèer pøed bitvou, když Konstantin
stál s vojskem pøed hradbami Øíma, uvidìl na obloze køíž s nápisem: „V tomto
znamení zvítìzíš!“ I když legendy jsou spíše literární fikcí než historickou skuteèností, je jisté, že Konstantin svého protivníka porazil.
Konstantinovo vítìzství nad Maxentiem pøedstavuje v dìjinách dùležitý bod obratu. Císaø odstranil z cesty své soky a zaèal po novém zpùsobu organizovat svou
øíši. Dùležité je, že pøemístil hlavní mìsto øíše z Øíma na východ, kde na místì
osady Byzantion založil mìsto Konstantinopol (dnes Istanbul, hlavní mìsto Turecka). Sem soustøedil svou moc. Øím ztratil svùj význam jako hlavní mìsto øíše
a vzniklo zde jakési „mocenské vakuum“. Stále více jej však „zaplòovali“ øímští
biskupové.
K zamyšlení
K
K
Mìli první køesané dùvod k pocitùm ménìcennosti? Myslíš, že je
opravdu mìli? Mùžeš své odpovìdi vìrohodnì doložit biblickými nebo
historickými texty?
Z èeho mùže mít mladý køesan „mindráky“?
16
Pondìlí
Mar 10,25; 1 Tim 6,10
Jak dokáže èlovìka ovlivnit majetek a peníze?
Majetek a výhody
Když Konstantin získal veškerou moc (poražením Licinia), poskytoval
církvi stále více výhod. Z kdysi pronásledovaného køesanství se tak
stalo náboženství, které mìlo v øíši nejvìtší výsady.
Konstantin Veliký rozpoznal v køesanství významnou spoleèenskou sílu, a proto
se rozhodl, že jí radìji využije, než aby oslaboval stát zápasem proti ní. Na setkání v Milánì byl vypracován toleranèní edikt, jímž bylo zastaveno pronásledování
køesanù. Církvi byly vráceny zabavené chrámy a byly zrušeny protikøesanské
trestní výnosy. Touto ústavou uznal Konstantin køesanství za „povolené náboženství“.
Císaø osvobodil køesanské duchovenstvo od daní, sborùm dal dìdické právo a právo
uzavírat smlouvy. Biskupùm udìlil zvláštní pravomoc na soudech. Císaøova bohatá finanèní podpora umožnila církvi vybudovat nádherné chrámy.
Poèátkem 4. století – 7. bøezna roku 321 – vydal císaø Konstantin naøízení, jímž
nábožensky zdùvodnil svìcení nedìle jako státního svátku:
„Všichni soudci, obyvatelé mìst a øemeslníci nech odpoèívají v ctihodný Den
slunce. Venkovský lid se však mùže vìnovat práci na poli, protože se èasto stává,
že jiné dny se tak dobøe nehodí k zasévání zrna do brázd nebo k práci na vinicích.
Takže požehnání dané nebeskou prozøetelností by se v krátké dobì mohlo rozplynout.“
K zamyšlení
K
Jaké hrozné pøirovnání používá Bible pro církev, která se vždy pøiklání
k tomu, co je pro ni výhodné? Èti Soud 2,17.
17
Úterý
Tit 1,7-9
Co bylo úkolem starších v církvi (biskupù)?
Biskup
Køesanské sbory, které apoštolové zakládali na svých evangelizaèních cestách, potøebovaly urèitou oporu. Nejvíce zpráv o tom, jak apoštolové plnili tento úkol, najdeme v Pavlových dopisech.
Starší – biskupové mìli dbát o „zdravé uèení“ a povzbuzovat v nìm vìøící. Museli
mít schopnost rozpoznat falešné uèení – tj. takové, které odporovalo Kristovu
uèení. Mìli tedy chránit své sbory pøed herezí. Zdrojem smìrodatných informací
a závazných pøíkazù byla svatá Písma.
Za císaøe Konstantina se podaøilo roli biskupù pozmìnit. A to pøedevším tak, že
z ochráncù uèení a køesanské komunity se stali mocenští èinitelé. Názor, že
bohové udìlují knìžím èást své moci ke svobodnému užívání, pocházel z pohanství.
Pod vlivem tohoto názoru a mocenského postavení knìží zaèala Boží jedineènost a svatost ustupovat v církvi do pozadí.
Pozdìji zaèal být nejvlivnìjší biskup, biskup øímský, považován za nejuznávanìjšího otce – papeže.
Na Kristovo prohlášení „Moje království není z tohoto svìta“ (Jan 18,36) zaèala
církev zapomínat. Kristus pøestával být pro církev jediným Pánem. Aèkoli z vnìjšího hlediska byla církev svobodná, ztrácela schopnost žít jen z moci evangelia
a neobešla se bez opory mocných.
K zamyšlení
K
Co oèekává Bùh od lidí, kterým byla v církvi svìøena urèitá odpovìdnost?
18
Støeda
Gal 4,8.9
Je možné, aby se lidé odvrátili od živého Boha a navrátili
se ke svým bohùm a božstvùm?
Trocha pohanství
Satan se snažil získat lstí to, co se mu nepodaøilo získat silou. Pronásledování skonèilo a církev zaèala být pokoušena blahobytem
a svìtskými poctami.
Císaø Konstantin nebyl køesanem, dal se pokøtít až pøed svou smrtí. Bìhem
svého života sloužil pohanským bohùm i køesanskému Bohu. Byl nejvyšší náboženskou autoritou své øíše, tedy køesanù i pohanù. Postupnì se však stále více
pøiklánìl ke køesanství. A tak se Imperium Romanum pozvolna stávalo Imperiem
Christianum, tj., alespoò podle jména, køesanskou øíší.
Rostoucí mocenské postavení nebylo to jediné, èím se církev odklánìla od Kristova
uèení. Pohané, kteøí pøicházeli do církve, sice vyznávali, že pøijali Pána Ježíše, ale
èasto se neztotožnili se základními dùrazy evangelií. Dìlali urèité ústupky a totéž
oèekávali i od køesanù. Panoval názor, že takto se pohané a køesané sjednotí na
spoleèném základì víry v Ježíše Krista. Ve skuteènosti se však církev octla ve velkém nebezpeèí, mnohem vìtším, než jaké pøedstavovaly vìzení, muèení nebo meè.
Eusebius z Cesareje (260-340 po Kr.), „otec církevních dìjin“, o tom podává následující zprávu: „Na znamení pak, které ohlašovalo pøíchod císaøe, povstali všichni.
A nyní on sám vstoupil doprostøed shromáždìní jako andìl Boží z nebe, záøící ve
svém skvìlém rouchu jako jas svìtla, záøil v ohni purpuru, ozdoben jasným tøpytem
zlata a vzácných drahokamù. Když však pøišel k nejpøednìjší øadì míst a tam, kde
mu postavili malé køeslo ze zlata, stál uprostøed shromáždìní. Nechtìl se døíve
posadit, než ho biskupové pokynutím k tomu vyzvali.“
Jak velká zmìna nastala v køesanství! Pouhých 15 let poté, co byli køesanští
vùdcové pronásledováni, muèeni a popravováni, pøichází mezi nì absolutní panovník
øíše, sám „božský císaø“ v celé své nádheøe, a posadí se teprve na jejich pokyn!
K zamyšlení
K
Vyhledej v konkordanci biblické texty pod hesly „ctít“ a „èest“ a pøemýšlej
o nich v souvislosti s dnešní tematikou.
19
Ètvrtek
Jan 17,15-17
Za jakých podmínek mohou být Kristovi následovníci
uchránìni od zla a žít v pravdì?
Jak prosté
Satan dobøe vìdìl, že na základì Písma mohou lidé odhalit jeho podvody a odolat jeho moci. Vždy i Kristus se bránil správnì pochopenými texty Písma. V prvotní církvi se vìøícím velice doporuèovalo ètení
Bible. Církevní otcové o tom hovoøí zcela jednoznaènì:
Chrysostomus (354-407): „Vy vìøíte, že ètení Písma svatého pøísluší jen mnichùm, aèkoli vám je ho zapotøebí více než jim. Nebo ti, kdo žijí ve svìtì a jsou
dennì zraòováni, potøebují léèení nejvíce; proto je tím horší a nezodpovìdnìjší
vìøit, že Písmo svaté je nepotøebné, ...nebo nìco takového mùže vymyslet jen
satan...“
Jeroným (347-420): „Mìl bys ve svatých spisech èítat velmi pilnì, ba nemìl bys je
takøka nikdy pouštìt z rukou.“
Augustin (354-430): „Usilujte s Boží pomocí ze všech sil o to, aby Písmo svaté
bylo ve vašich rodinách pilnì èteno.“
K zamyšlení
K
Jde ti spíš o to, abys byl jako ostatní, nebo abys byl jiný než ostatní?
20
Pátek
1 Tim 2,3-6
O co jde Pánu Bohu?
Utajení evangelia
Aby satan udržel lidi pod svou nadvládou a aby posílil církevnì politickou moc, která už ztrácela kristovské rysy, musel lidi udržovat v neznalosti Písma. V pozdìjších staletích øímská církev bránila šíøení
Bible. Zakazovala lidem, aby ji èetli nebo mìli doma. Satan nejdøíve odstranil to,
co mohlo odhalit jeho podvod, a pak mohl jednat.
Biblická proroctví, která pøedpovídala, že nepøítel se bude snažit „zmìnit doby
a zákon“ (Dan 7,25), se skuteènì naplnila. Církev se domnívala, že modláøství
nemùže køesany nijak ohrozit. Pohanství však zaèalo do køesanství pronikat za
pomoci církve. Souèástí køesanské bohoslužby se postupnì stalo uctívání model, obrazù a ostatkù. Obrazy a sochy mìly pùvodnì znázoròovat dìje, nahrazovaly tedy vlastnì knihy. Nakonec bylo z Božího zákona vypuštìno druhé pøikázání, které takové uctívání zakazovalo, a desáté bylo rozdìleno na dvì èásti.
Jak se køesanství mísilo s pohanstvím, zaèalo ztrácet svou èistotu a sílu. Nìkteøí
køesané však i nadále uctívali jen Boha.
Nástupci císaøe Konstantina ještì rozšíøili výsady køesanù, a dokonce vydali
zákony na potlaèení pohanství. Køesanská církev se tedy tìšila zvláštní ochranì
a získala od øímského státu zvláštní práva. Nastalo nové období v jejích dìjinách.
Zaèala být nazývána církev katolická (od øeckého KAT HOLON KOSMON, tj. po
celém svìtì rozšíøená, obecná), a to jednak proto, že se v té dobì skuteènì
rozšíøila do celého vzdìlaného svìta, jednak také proto, že hluboce zasáhla do
života národù. Toto období trvalo pøibližnì od doby vlády císaøe Konstantina (od
roku 313) až do reformace (15. století).
K zamyšlení
K
Co dnes motivuje nìkteré køesany-adventisty, že se nechtìjí lišit od
nevìøícich lidí?
21
Uložit
– Pronásledování, popravy a násilí køesanskou církev neznièily.
– Køesanství zaèalo ztrácet svou èistotu a smysl své existence teprve tehdy,
když se mu otevøely dveøe k uznání, hodnostem a majetku.
– Majetek, bohatství a vliv mohou velmi snadno zabránit èlovìku v následování
Krista.
– Bez Božího Slova lidé ztrácejí orientaci; Boží Slovo jim totiž pøináší zprávy
o odpuštìní všech høíchù a záchranì v Kristu.
Otázky k diskuzi
1. Diskutujte o biblických textech, které jste v konkordanci našli pod hesly
„èest“ a „ctít“ (viz oddíl na støedu).
2. Do jaké míry by mìla být církev oddìlena od státu? Do jaké míry s ním
mùže spolupracovat?
3. Jaká nebezpeèí hrozí církvi, která pøijímá finanèní podporu od státu?
4. Má stát právo ustanovovat náboženské svátky?
5. Je správné, aby se køesan – protestant, který se odvolává pouze na
Bibli, vzdal Božího dne odpoèinku, protože stát naøídil zachovávání
jiného náboženskému svátku?
Pro mnì nové:
Neporozumìl jsem:
Moje rozhodnutí:
22
„Všichni, kdo žízníte, pojïte k vodám, i ten, kdo peníze
nemá. …Proè utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svùj
výdìlek za to, co nenasytí? …Nakloòte ucho a pojïte ke
mn셓 Iz 55,1-3
Petr Valdus pocházel z francouzského Lyonu a jako kupci se mu vedlo
velmi dobøe. V podnikání mìl šastnou ruku a bohatství mu utìšenì
pøibývalo. Stalo se ale nìco zvláštního. Tento kupec se svého majetku
zøekl a dobrovolnì se stal chudákem. Podnìtem k tomu, aby tak radikálnì zmìnil své smýšlení, byla pravdìpodobnì náhlá smrt jeho pøítele.
Ptal se sám sebe, co by se stalo, kdybych tak neèekanì zemøel právì
on. Odpovìï našel ve verši: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti
patøí, …pak pøijï a následuj mne.“
Své ženì nabídl polovinu majetku. Za svùj podíl nakoupil potravu pro
lyonské chudáky. Pøicházeli za ním lidé ze všech konèin a on jim dával
nejen tìlesný, ale také duchovní pokrm – èetl jim z Písma. Pak se
nauèil celé stati evangelia zpamìti a zaèal veøejnì kázat.
Ve støedovìké spoleènosti žilo mnoho lidí, kteøí se rozhodli následovat
Ježíšùv pøíklad a protestovat proti touze po penìzích tím, že složili slib
chudoby. Petr Valdus však jako mnozí jiní nevstoupil do mnišského
øádu ani se nestal poustevníkem. Zùstal laikem a zvìstoval poselství
Bible v jazyce svého lidu.
23
Nedìle
Žid 12,1.2
Kdy se z køesanství vytrácí jeho podstata?
Církev odvrací svùj pohled od Krista
Následky odklonu od Božího Slova se nápadnì projevovaly i mezi
pøedstaviteli církve. Papežové se pokládali za Kristovy zplnomocnìnce na zemi. Od doby, kdy získali svìtská panství, zaèali usilovat
i o svìtskou moc. Svými nároky a pøepychem èasto pøedstihovali i svìtské mocnáøe. K udržení své moci však potøebovali finanèní prostøedky. Shromažïovali je
jednak svatokupectvím (prodejem odpustkù), jednak simonií (za peníze jim byly
svìøovány církevní hodnosti jako biskupství nebo arcibiskupství).
Dalším významným projevem odklonu církve od Kristova uèení a od samotného
smyslu jeho obìti se stala mše. Katolická církev od roku 1215 vìøí, že se pøi
tomto obøadu chléb a víno zázraènì promìòují v Kristovo tìlo a že se pøi nìm
Kristus vždy znovu obìtuje. Èti Žid 10,12.14.18.
Dále se støedovìk vyznaèoval nebiblickým mnišstvím, které vycházelo z nesprávného pochopení svìta, tìlesnosti a zbožného života. Zároveò však bylo reakcí na
zhýralý život knìží a na pomìry v bohaté církvi. Lidé, kteøí se ve zbloudilé církvi
cítili nespokojení, usilovali o zbožnost a skromnost. Obecnì lze ale øíct, že mnišství pøedstavovalo snahu zajistit si spasení vlastní silou, odøíkáním a svatostí.
Z církve se vytrácelo její skuteèné poslání – prožívání a sdìlování radostné zprávy,
že Kristus zaplatil za høíchy èlovìka, že èlovìk má jeho obì vírou pøijmout, „jít
a už nehøešit“. Èti Jan 8,11.
K zamyšlení
K
Co je to transsubstanciace?
K
„Mše je dílo všeumìlecké.“ T.G.Masaryk
24
Pondìlí
1 Kor 1,18-25
Srovnej moc evangelia s mocí jiných ideologií a filozofií.
Svìdomí
Uèení pohanských filozofù vzbuzovalo pozornost a ovlivòovalo církev
již pøed vznikem papežství. K jednomu z nejzávažnìjších bludù, které
se takto dostaly do církve, patøí uèení o pøirozené nesmrtelnosti èlovìka a o nesmrtelnosti jeho vìdomí.
Na základì tohoto falešného pohanského uèení vybudoval Øím vzývání svatých
a uctívání Panny Marie. Vychází z nìj i bludné uèení o vìèných mukách høíšníkù
v pekle a v oèistci.
Køesanská církev se dopustila velkých omylù a chyb, když se snažila veškeré
své uèení, a to jak ty jeho èásti, které byly podloženy Písmem, tak i ty, které
pøejala z pohanství, lidem vnutit. Køesanské chování a náboženskou praxi chtìla
zajistit metodou inkvizice. Pronásledování „kacíøù“ bylo navíc èasto motivováno
politickými a hospodáøskými dùvody.
Èlovìk nemá právo být svìdomím druhého èlovìka.
K zamyšlení
K
Jak mùže Bùh pùsobit na srdce èlovìka a zároveò pøitom respektovat
jeho svìdomí?
25
Úterý
Žid 11,35b-38
V èem všem dokázali nìkteøí køesané v prùbìhu staletí
díky své víøe obstát?
„Svìt jich nebyl hoden“
V nìkterých zemích žily po staletí skupiny køesanù, které zùstaly
papežským vlivem témìø nedotèeny. Tito køesané však byli obklopeni pohanstvím a bìhem dlouhé doby zanechaly pohanské bludy v jejich uèení své stopy. Stále však pokládali Bibli za jediné pravidlo víry a zùstávali
vìrni mnoha jejím pravdám.
Ve 12. století vzniklo v jižní Francii hnutí valdenských. Pùvodnì to bylo reformní
hnutí uvnitø církve, nikoli opozièní církev. Valdenští chtìli jako „chudí následovat
chudého Krista“, aniž by pøitom opustili katolickou církev. Protestovali proti zesvìtštìní církve, proti mocenským nárokùm papeže a knìží. Odmítali uctívání
svatých, obrazù a relikvií.
Písma Starého a Nového zákona považovali za jediný pevný základ své víry. Zavrhovali uèení o oèistci, mše a modlitby za mrtvé.
Valdenští patøili k prvním skupinám lidí v Evropì, které mìly pøeklad Písma svatého. Staletí pøed reformací vlastnili v rukopisech pøeklad Bible do svého mateøského jazyka. Také proto se stali terèem pronásledování.
Jejich zbožnost byla èistá a prostá. Odìv mívali upravený tak, aby v nìm
mohli ukrýt svùj nejvìtší poklad – vzácné opisy Písma. Tyto rukopisy, které
je stály øadu mìsícù práce, nosili stále u sebe, aniž by budili jakékoli podezøení. Opatrnì svìøovali èásti tìchto opisù lidem, o nichž se domnívali, že
jsou ochotni pøijmout pravdu. Od dìtství byli vychováváni k tomu, aby pochopili, že toto je jejich poslání.
K zamyšlení
K
Jakou roli sehráli valdenští ve støedovìku?
26
Støeda
2 Kor 13,8
Jak se tato slova naplnila v hnutí valdenských?
Vìøící touží po obnovì církve
Stále pøibývalo lidí, kteøí toužili po reformì církve a pøiklánìli se k radostné zvìsti valdenských a jejich životnímu stylu. To vedlo k tomu,
že roku 1184 papež Lucius III. Petra Valda a jeho stoupence – tehdy
asi 8000 lidí – exkomunikoval z církve. Kromì toho získal papež císaøe Friedricha I. Barbarossu pro køižácké tažení proti valdenským. Jaké byly další osudy
Petra Valda, není známo.
Kruté pronásledování, které bylo zahájeno roku 1184, vedlo k zániku francouzských valdenských, zároveò však pøispìlo k tomu, že se uèení a Bible lombardských valdenských rozšíøily pøes jižní Francii do celé Francie, severního Španìlska, severní a støední Itálie, Švýcarska, Nìmecka, Rakouska, Uher, Èech i do
Polska.
Od 13. do 16. století byli valdenští pronásledováni inkvizicí. Ukrývali se a nakonec
našli své útoèištì v horách a údolích piemontských Alp. Zde je na poèátku 16.
století zastihla zpráva o reformaci ve støední Evropì. Pøijali uèení o ospravedlnìní
pouze z víry a vyšli ze svých skrýší. Následovalo ještì krutìjší pronásledování
v dobì protireformace (16. a 17. století).
Když byly tisíce valdenských pobity ve svých vesnicích, odhodlali se k ozbrojenému povstání. Francouzský „král slunce“ Ludvík XIV. vydal pøíkaz k vyhubení
valdenských. Museli proto pøechodnì opustit svùj domov v horách. Jen nìkolik
tisíc se jich zachránilo útìkem do Švýcarska. Roku 1689 se jim pod vedením
jejich kazatele Henriho Arnauda podaøilo dobýt zpìt svùj domov v údolích. Teprve
v 19. století jim italský stát poskytl obèanská práva a plnou náboženskou svobodu. Se svými asi 30 000 èleny je dnes evangelická reformovaná valdenská církev
nejvìtší protestantskou církví v Itálii.
K zamyšlení
K
Pøemýšlíš pøi ètení o osudech valdenských o tom, jakou osobní
zodpovìdnost nese každý èlovìk za svá rozhodnutí?
27
Ètvrtek
Zjev 1,9; 6,9
Èím bylo Boží slovo pro Jana i pro vìøící lidi všech dob?
„Pro slovo Boží...“
Z toho, jaký postoj má èlovìk nebo spoleèenství vìøících k Božímu
slovu a do jaké míry je respektuje, lze vyèíst, jak blízko èi daleko od
Boha se tento èlovìk nebo toto spoleèenství nachází. Jestliže je èlovìk vìrný Bohu, je ochoten pro Boží slovo a pro svou víru i trpìt.
I v dobì svého nejhlubšího úpadku mìla církev k dispozici Písmo svaté. Bylo sice
velmi zanedbáváno a svévolnì vykládáno, ale moc Boží pravdy, kterou obsahuje,
nebylo možné potlaèit. Vyvolala v církvi nové hnutí, kterému se øíká reformace (=
uvedení do pùvodního stavu, náprava). Vùdcùm reformace øíkáme reformátoøi.
Reformátoøi pochopili, že jde o nápravu celé církve. Církev pøestala respektovat
Ježíše Krista jako svého jediného Pána a jako svou „hlavu“. Pøijala lidská ustanovení, tzv. tradici, a èasto jí pøikládala vìtší význam než hlasu Božího slova. Na
základì zkoumání Písma reformátoøi dospìli k poznání, že církev opustila i základní biblickou zvìst o høíchu a Boží milosti.
K zamyšlení
K
Reformátoøi usilovali o obnovu celé katolické církve a zpoèátku
nepomýšleli na odtržení od ní. Když se však vùdcové církve reformì
vzepøeli, nezbylo reformátorùm, než aby se od církve oddìlili,
a zachovali si tak èisté svìdomí.
28
Pátek
2 Petr 2,1.2
Kdy mùže být pravda v opovržení?
Èeský reformátor Jan Hus
Již dávno pøed reformací povstávali v církvi jednotlivci a vznikala hnutí,
která usilovala o návrat k pravé zbožnosti a pravdám Božího Slova.
V Èechách zaèala reformace o celých sto let døíve než v Nìmecku
a ve Švýcarsku. Po èeských pøedchùdcích reformace Milíèi z Kromìøíže, Matìji
z Janova, Konrádu Waldhauserovi a Tomáši ze Štítného vystupuje na scénu èeský reformátor Mistr Jan Hus. Byl ovlivnìn spisy anglického reformátora, „jitøenky
reformace“, Jana Viklefa.
Uèitel a v prùbìhu jednoho funkèního období i rektor Univerzity Karlovy Jan Hus
pùsobil v Betlémské kapli, kde se kázalo èesky. Hlásal „pøítomnou pravdu“ a hovoøil
o aktuálních problémech církve. Kromì jiných spisù je i autorem „Traktátu o šesti
bludech“:
1. blud: o stvoøení. Knìží si osobují právo pøivolat na oltáø – „stvoøit“ Krista, kdykoli
se jim zachce. Zde Hus hovoøí o transsubstanciaci, k níž údajnì dochází pøi
mši. Hus se tehdy ještì nezabýval velkou pravdou o Ježíšovì veleknìžské
službì v nebeské svatyni (Žid 9,24.25).
2. blud: o víøe ve svaté. Hus neodstranil mariánský kult, ale byl si vìdom toho, že
uctívání je hoden jedinì Bùh.
3. blud: o odpuštìní høíchù. Knìží nemohou nikomu odpustit høíchy.
4. blud: o poslušnosti. Lidé by nemìli poslouchat všechno, co jim knìží, pánové
nebo vladaøi pøikážou. Jde-li o zlou vìc, pak platí, že bychom mìli více poslouchat Boha než lidi.
5. blud: o kletbì. Kletba neškodí èlovìku, který je nevinen.
6. blud: o svatokupectví (simonii), tedy o prodávání církevních hodností za úplatek.
K zamyšlení
K
Zamysli se nad známým heslem Jana Husa: „Vìrný køesane, hledej
pravdu, slyš pravdu, uè se pravdì, miluj pravdu, drž pravdu, braò pravdu
až do smrti!“
29
Uložit
– V prùbìhu støedovìku se køesanské uèení i praxe odklonily od Božího slova
a Kristova vzoru. Satanovi se podaøilo podkopat a pokøivit nosné pilíøe víry –
Kristovu obì, Boží spravedlnost, spasení èlovìka.
– Bùh vìtšinou ve svém díle používá tiché a pokorné lidi, kteøí na základì dùkladného srovnávání stávající praxe s Božím slovem odhalují bludy a nesprávné
uèení, které se v církvi zabydlely.
– Ještì pøed velkým reformaèním hnutím na poèátku novovìku vzniká hnutí valdenských.
– Sto let pøed lutherskou reformací žije a pùsobí v Èechách reformátor Mistr
Jan Hus.
Otázky k diskuzi
1. Uveï, k jakým náboženským reformám došlo v dùsledku návratu k Písmu (i ve starozákonní dobì).
2. Pamatuješ si z hodin dìjepisu, jak se choval Jan Hus na hranici? Co
mìli spoleèného Husovi pøedchùdci?
3. Ke komu se odvolal Jan Hus, když stál pøed koncilem v Kostnici?
Pro mnì nové:
Neporozumìl jsem:
Moje rozhodnutí:
30
„Milovaní, nevìøte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte
duchy, zda jsou z Boha...“ 1 Jan 4,1
Ve váleèných dobách si lidé ukrývali zlato, šperky a peníze do tajných
skrýší. Nìkdy museli utéct pøed blížícím se vojskem a domù už se
nevrátili; poklad pak zùstal ukrytý pod koøeny mohutného stromu, pod
velkým balvanem, ve sklepení èi v kované truhlici na zahradì. Mnohým
lidem nedávaly ukryté poklady spát – v touze po bohatství dokázali
obrátit každý kus zemì a nelitovali pøitom žádných nákladù.
Nejcennìjším pokladem tajných nekatolíkù v èeských zemích byly knihy. Èerpali z nich sílu a povzbuzení. Jejich víra se živila z knih vydaných
pøed Bílou horou v tiskárnách Jednoty bratrské. Jako oko v hlavì støežili
tajní evangelíci Bibli kralickou, bratrské zpìvníky i další knihy, vázané
do pergamenu nebo kùže, okované mosaznými sponkami a na okrajích
zèernalé èastým listováním a ètením.
Po tomto bohatství pásli „hledaèi pokladù“ po celá desetiletí. Nejèastìji
patøili k èlenùm tovaryšstva Ježíšova.
31
Nedìle
1 Kor 15,10
Jak se projevovala autentiènost Pavlova køesanství?
Martin Luther
Luther se narodil 10. listopadu 1483 v nìmeckém Eislebenu. Od roku
1501 studoval na univerzitì v Erfurtu, pozdìji vstoupil do augustiniánského kláštera. Po ukonèení studia teologie byl promován na doktora
teologie a jmenován profesorem teologie na univerzitì ve Wittenbergu. Po všechna ta léta se jako mnich snažil žít podle Boží vùle a stát se dokonalým. Dospìl
však k poznání, že se mu to nikdy nepodaøí. Trápily ho otázky, jak mùže od Boha
získat odpuštìní, jak pøed ním mùže obstát. Nebyl sám. Stejné otázky si kladlo
mnoho lidí. Luther pozdìji napsal: „Aèkoli jsem jako mnich žil bezúhonnì, cítil
jsem se jako høíšník, pronásledovaly mì výèitky svìdomí. Nedokázal jsem uvìøit
ve smíøení na základì své bezúhonnosti, a proto jsem nemìl rád sám sebe
a nevražil jsem dokonce i na spravedlivého Boha, který trestá høíchy.“
Tøináct let vedl Luther zápas o odpovìï na své otázky. Až jednou pøi studiu ve
svém pokojíku ve vìži narazil v epištole Øímanùm na následující text: „Vždy se
v nìm [v evangeliu] zjevuje Boží spravedlnost, která je pøijímána vírou a vede k víøe;
stojí pøece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘“ (Øím 1,17)
Luther dlouho zápasil s touto vìtou, než pochopil, že Bùh se nad ním slitoval.
Pochopil, co znamená „Boží spravedlnost“. Je to dar, který èiní èlovìka spravedlivým a díky kterému mùže žít ve víøe v Boha. Tato skuteènost je zjevena v evangeliu.
„Zážitkem ve vìži“ se Luther „probojoval“ k plnému reformátorského poznání. Tak
se pro nìj otevøely dveøe k osvobození od úzkosti a beznadìje. Od tohoto okamžiku se pro nìj evangelium stalo radostným poselstvím.
K zamyšlení
K
Jak v dobì reformace pùsobil Pán Bùh a o co usiloval Boží nepøítel?
32
Pondìlí
Skut 24,16
Jakou zásadu mìl apoštol Pavel?
Nìmecká reformace
Poznání, k nìmuž Luther dospìl, zaèal hlásat jako profesor bohosloví
na univerzitì ve Wittenbergu. To však ještì netušil, že katolická církev
je opustila. Brzy byl nucen vystoupit proti pøedstavitelùm øímské církve. Roku 1517 se v Nìmecku prodávaly odpustky na dostavìní svatopetrského
dómu v Øímì. Prodavaè odpustkù, dominikánský mnich Tetzel, vystupoval tak, že
Luther dne 30. øíjna 1517 pøibil na dveøe wittenberského chrámu devadesát pìt
èlánkù (tezí), v nichž zavrhoval zneužívání odpustkù a prohlašoval, že jen Bùh
nám mùže odpustit naše høíchy.
To byl teprve zaèátek Lutherova reformaèního boje. Luther se samozøejmì domníval, že jeho tvrzení zakládající se na Písmu uzná celá církev. Místo toho byl
vyzván, aby se dostavil do Øíma a zodpovídal se ze svých èinù. V bojích, které
následovaly, a ve svìtle evangelia si Luther stále jasnìji uvìdomoval pøíèiny úpadku církve. Na disputaci v Lipsku roku 1519 prohlásil, že poslušnost papeži není
nutná ke spasení, a poprvé se pøiznal k èeskému reformaènímu hnutí. Prohlásil,
že Hus byl upálen neprávem a že husité byli dobøí køesané.
Lutherovo uèení bylo ihned papežskou bulou prohlášeno za kacíøské. Na øímském snìmu ve Wormsu, kam byl roku 1521 pøedvolán, své uèení neodvolal. Byla
nad ním vynesena klatba, avšak nebyl upálen jako Hus.
K zamyšlení
K
Slovo „protestantizmus“ je odvozeno od „štýrského protestu“, který
pøedalo pìt evangelických knížat a ètrnáct øíšských mìst roku 1529
øíšskému snìmu ve Štýru. Podstatný výrok tohoto protestu zní: „Ve vìci
Boží cti a spasení duše stojí pøed Bohem každý sám za sebe. Každý
sám musí Bohu vydat poèet, a nemùže se vymluvit ani omluvit
rozhodnutím vìtšiny.“
33
Úterý
Dan 12,4; Zjev 1,1.3
Proè církev tak dlouho a postupnì objevovala a objevuje
v Bibli staré i nové poklady? Vždy ji tolik lidí už èetlo!
Dùsledky reformace
Lutherovo poselství o ospravedlnìní z milosti se rychle šíøilo. Pro lidi,
kteøí prožívali vnitøní krizi a toužili po nápravì církve, byla reformace
jako èíše vody pro žíznivého.
I dnes chovají všechny protestantské církve doktora Martina Luthera ve velké
vážnosti. Také prùkopníci adventního hnutí v 19. století si Luthera velmi vážili jako
èlovìka i uèitele. Svùj úkol vidìli v uchovávání a dalším budování reformaèního
dìdictví.
Luther bojoval za to, aby bylo uèení církve uvedeno do souladu s Biblí. Upozoròoval na mnohé nebiblické praktiky a odmítal je: prodej odpustkových listù, uctívání
svatých a ostatkù, uèení, že knìží a svatí jsou pøímluvci a zprostøedkovateli mezi
Bohem a lidmi... K nìkterým jiným nebiblickým uèením – napøíklad k církevní
praxi køtu a k chápání dne odpoèinku – však nezaujal správný postoj.
Snad k tomu ještì nedozrál èas. Luther si pøál, aby reformace pokraèovala. A tak
se také stalo. Avšak nedocházelo k tomu všude stejným zpùsobem a tempem.
Tak vzniklo více rùzných protestantských spoleèenství víry, k nimž patøilo také
adventní hnutí, které navázalo na to, co reformátoøi již døíve objasnili.
K zamyšlení
K
Za protestantského køesana se mùže považovat ten,
– kdo se neodvolává na své vlastní výkony (vlastní skutky), aby obstál
pøed Bohem, ale jedinì na obì Ježíše Krista;
– kdo nikdy nepøestává posuzovat své myšlení a jednání na základì Bible
a kdo se neustále snaží je „reformovat“;
– kdo se neøídí názory a pocity druhých ani svým mínìním a svými pocity,
ale vybrušuje své svìdomí Božím slovem.
34
Støeda
Iz 54,11-15
Co Bùh slibuje pronásledovaným vìrným?
Èeská reformace – Jednota bratrská
Po husitských válkách, které byly dùsledkem oficiálního postoje církve k Husovi a jeho uèení, vznikla v Èechách Jednota bratrská. Jejími
duchovními vùdci byli Petr Chelèický a Mistr Jan Rokycana. Jednota
byla v poslušnosti Písma a v odmítání øímské církve daleko dùslednìjší než jiní
husité. Vznikla z malých skupin lidí. První z nich se utvoøila kolem kazatele
Rokycany v Týnském chrámu.
Za svùj jediný základ považovala Jednota bratrská Písmo svaté. Hned pøi svém
založení se zcela odlouèila od øímské církve. Své církevní zøízení budovala podle
vzoru apoštolské církve. Odstranila knìžství i katolické pojetí svátostí. V bohoslužbách se omezila na kázání Božího slova a vysluhování svátostí. Kladla dùraz
na bratrskou kázeò podle Božího Slova. Život èlenù na veøejnosti i v soukromí
musel být podøízen Božímu zákonu. Kázni Jednoty podléhali všichni její èlenové
– kazatelé, studenti bohosloví, prostý lid i nejmocnìjší pánové a ochránci Jednoty.
Evangelický život Jednoty pøitahoval mnoho lidí, takže se rychle rozrùstala. Na
základì dùkladnìjšího pochopení Písma podporovala Jednota vzdìlání a za své
èleny pøijímala i lidi z vládnoucích kruhù. Pøitom však nepøestala trvat na mravní
opravdovosti.
V té dobì také Jednota zaèala hledat ve svìtì vzor opravdové køesanské církve.
Vyslala na východ tøi bratry. Bratr Lukᚠprošel Balkán a na své druhé cestì Itálií
navázal styky s valdenskými. Bratr Martin Kabátník se dostal až do Palestiny
a Egypta a bratr Kašpar do jižního Ruska. Všichni se vrátili s nepoøízenou. Jednotì nezbývalo než se øídit pouze Písmem.
K zamyšlení
K
Èemu bychom se mìli uèit od Jednoty bratrské?
35
Ètvrtek
Mich 7,8
V jakém postavení se èasto nacházel starozákonní Boží lid?
„Neraduj se nade mnou, má nepøítelkynì!“
Pøedstavitelé katolické církve reagovali na reformní snahy uvnitø církve
tak, že neuznali jedineènost Božího Slova jako základu víry a života.
Zahájili boj proti reformaci – tzv. protireformaci. A to tak, že na tridentském koncilu (1545-1563) znovu potvrdili církevní uèení, v nìmž zdùraznili význam tradice, a upevnili církevní øády. Kromì toho založili jezuitský øád. Reformní
snahy pøesto neustávaly. Skupiny vìøících na celém svìtì srovnávaly a srovnávají
uèení a køesanskou praxi s požadavky Božího Slova. Køesané, kteøí berou své
køesanství vážnì, si vždy kladou otázku: „Pane, kde a jak ti máme právì my
dnes sloužit? Kam nás posíláš? Jak se mùžeme pøipravit na úkol, který nám
svìøuješ? Jaká nebezpeèí nám hrozí?“
Živá církev touží zprostøedkovat lidem vodu života, kterou nenajdou nikde jinde
než u Krista. Církev je živá a aktuální jen tehdy, je-li také vìrná a autentická.
Mùže plnit své poslání jen tehdy, pouèuje-li se ze svých vlastních dìjin i z dìjin
starozákonní církve – Izraele.
Pozdìji se pøi studiu lekcí sobotní školy mládeže budeme vìnovat i vzniku dalších církví – baptistù, metodistù...
Adventní hnutí vzniklo pozdìji a byl pro nì významný duchovní proud pietismu,
který se vyznaèoval silným vztahem ke zbožnosti. Pietismus zdùrazòoval nejen
ètení Bible, modlitby a duchovní zpìv, ale i zbožnost v jednání.
Pro 18. a 19. století je charakteristický nový filozofický smìr – osvícenství, který
považuje za pøijatelné pouze to, co lze pochopit lidským rozumem.
K zamyšlení
K
Co víš o církvi baptistù? Jak tato církev pùsobí ve vašem okolí?
K
Znᚠnìjakou píseò prvních metodistù Johna a Charlese Wesleyových?
36
Pátek
Iz 34,16; Jan 10,27
Co je pro køesana smìrodatné v každé dobì?
Je dnes reformace již dokonèena?
Chceme-li na tuto otázku odpovìdìt, vrame se ještì k Martinu Lutherovi. Kromì Lutherova teologického odkazu mùže být pro nás výzvou
i Lutherùv život. Jeho pøíklad nás vede k tomu, abychom zacházeli
zodpovìdnì se svým svìdomím. Dnes se mnozí lidé ve snaze obhájit své postoje
a chování odvolávají na své svìdomí. Ve skuteènosti jim však jde o prosazení
jejich politických cílù.
Na první pohled se nám mùže zdát, že Luther jednal a myslel naprosto stejnì. Na
základì svého pøesvìdèení se postavil proti císaøi, tedy proti vládì, a odepøel mu
poslušnost. Jeho svìdomí mu nedovolilo, aby se zachoval jinak.
Podívejme se však dùkladnìji na to, proè takto jednal – na jeho pohnutky. On
sám prohlásil: „Moje svìdomí je zajato Božím slovem.“ Jeho svìdomí se neøídilo
pouze jeho osobním pøesvìdèením, názorem, pocitem, náladou nebo zájmy, ale
opíralo se o Písmo.
Na vnitøní hlas svìdomí se mùžeme spoléhat pouze tehdy, zakládá-li se na Božím Slovu. I naše církev má být reformovaná a stále ochotná se reformovat (reformata atque semper reformanda). Obsah a forma této obnovy však musí vycházet
z Písma, nikoli z filozofie.
K zamyšlení
K
Je reformace v církvi nebo obrácení jedince dùsledkem lidských snah?
Èti Oz 11,4.7.
37
Uložit
– Prostøednictvím svìdomí Bùh promlouvá do našeho nejhlubšího nitra. Na své
svìdomí se však mùžeme spoléhat jen tehdy, zakládá-li se na Božím Slovu.
– V dìjinách èeské reformace nacházíme pøíklady vznešených i prostých vìøících lidí, o kterých bychom mìli více èíst.
– V dìjinách køesanské církve sice mùžeme vysledovat urèitý úpadek, zároveò
však vnímáme i Boží pùsobení a zásahy, jejichž prostøednictvím Bùh navrací
k sobì ty, kdo touží opravdovì ho poznat a øídit se jeho vùlí. Toto Boží úsilí lze
vyèíst i z Ježíšových dopisù sedmi sborùm (Zjev 2-3).
Otázky k diskuzi
1. Jak zaèala reformace v Èechách?
2. Jak se èeská reformace rozvíjela?
3. Co víte o J. A. Komenském?
Pro mnì nové:
Neporozumìl jsem:
Moje rozhodnutí:
38
„Prach jsi a v prach se navrátíš.“
1 Moj 3,19
Neposlušnost s sebou pøinesla zloøeèenství. Èlovìk se odlouèil od Boha,
a tak ztratil pøístup ke stromu života a propadl smrti.
Lidé však nejsou se svým údìlem spokojeni a staví se smrti na odpor.
Nauèili se léèit nìkteré nemoci a usilují o to, aby si život alespoò prodloužili.
Bùh nabízí jiné øešení. V tomto týdnu se pøi studiu Bible snažíme porozumìt tomuto Božímu projektu.
39
Nedìle
Žid 2,15
Jaký pocit znají všichni lidé?
Pøítelkynì nebo nepøítelkynì?
Èlovìk je jediný tvor, který je schopen pøemýšlet o smrti. Každý èlovìk ví, že jednou zemøe. To však neznamená, že pøesnì ví, co se s ním
po smrti stane.
Možná si vzpomeneš na své první setkání se smrtí: Ptáèek – holátko vypadlo
z hnízda, auto ti pøejelo koátko, dìdeèek mìl pohøeb... Šokovalo tì to. Když se
nás smrt bezprostøednì dotkne, když nám zemøe otec, matka, bratr nebo kamarádka, nìco se v nás vzbouøí.
Víme, že smrt patøí k životu, ale nedokážeme si pøipustit, že by se nìkdy mìla
dotknout i nás. Na jedné stranì se naše spoleènost distancuje od smrti. Na
druhé stranì se stavìjí budovy pro nemocné a umírající. Pohøební služba zaøídí
vše potøebné za rodinu zemøelého. Strach ze smrti potlaèujeme tím, že na ni
pohlížíme jako na pøítelkyni, která kráèí ruku v ruce s životem.
Bible se nesnaží smrt nijak pøikrášlovat. Bùh nechtìl smrt. Pøišla na svìt se
vzpourou èlovìka (Øím 5,12). Apoštol Pavel ji nazývá posledním nepøítelem (1 Kor
15,26).
K zamyšlení
K
Patøí smrt k životu? Proè?
40
Pondìlí
Žalm 73,12-14
Èím se èlovìk v hloubi srdce nìkdy trápí?
Èlovìk se bouøí proti svému údìlu
Pisatel 73. žalmu vyslovuje otázku, kterou si klade mnoho lidí. Nejdøíve vychází z toho, co se Izraelita od dìtství uèil, že totiž Bùh žehná
vìrným a trestá nevìrné (1. verš). Jde vlastnì o zákon pøíèiny a následku. Žalmista ale konstatuje, že v životì to èasto bývá jinak. Zlým lidem se
daøí dobøe a nezdá se, že by trpìli (v. 3-5). Je tím nesmírnì rozrušen, øekli bychom v hluboké depresi (2. verš).
Podobné otázky klade ve 44. žalmu spravedlivý èlovìk, na kterého pøicházejí zlé
vìci.Obrací se pøímo na Pána Boha. Èti Žalm 44,23. Zde žalmista nemùže pochopit, proè Bùh dovolí, aby se jeho lidu ubližovalo, když v minulosti tolikrát mimoøádnì zasahoval ve prospìch tohoto národa. Klade Bohu další zoufalé otázky
a prosí o pomoc. Èti v. 24.25.
My lidé se dostáváme do situací, kdy se zdá, že zlo, smrt, nespravedlnost a zloba
mají poslední slovo. A to nejen v našem životì, ale kolem nás, ve spoleènosti, ve
svìtì. Na nic se nedá spolehnout, s žádnou spravedlností, s žádnými zákonitostmi se nedá plnì poèítat.
Jak jsme èetli, tak to vnímali i lidé pøed námi. Nìkteøí pochopili, že se nejedná
o definitivní øešení. Èti Žalm 73,16.17.
K zamyšlení
K
Myslíš, že si lidé kladou více otázek týkajících se života, nebo týkajících
se smrti? Jaké otázky to bývají?
41
Úterý
Žalm 90,10
Co víme o délce lidského života?
Pøedèasná smrt
Smrt je vlastnì vždycky pøedèasná, i když se jedná o dlouhodobì
nemocného a trpícího èlovìka.
Èlovìk si mùže svùj život zkrátit nezdravým životním stylem, nesprávnými návyky nebo nerespektováním pøírodních zákonù.
Smrt mùže být také dùsledkem nenávisti a nesmíølivosti. Ve své zlobì je èlovìk
schopen svévolnì ukonèit život druhého èlovìka. Satan, Boží nepøítel, svádí lidi
na cestu smrti.
Když Bùh stvoøil èlovìka, ustanovil ho vládcem nad zemí a všemi živými tvory.
Kdyby byl Adam zùstal vìrný Bohu, byla by se mu podøídila celá pøíroda. Protože
se však vzepøel Božímu zákonu, nižší tvorové se proti jeho vládì vzbouøili. Smrt
pak nezasáhla jen lidstvo, ale i pøírodu (Øím 8,20-22).
K zamyšlení
K
K
Kristus zaplatil za celou naši bytost.
Své zdraví máme chránit stejnì jako svùj charakter. Uvìdomuješ si, že
jsi zodpovìdný za své tìlo?
42
Støeda
1 Moj 3,19b
Popiš svými vlastními slovy dùsledky pádu do høíchu.
Smrt
Èlovìk zapochyboval, že se stane to, pøed èím ho Stvoøitel varoval.
Když se zøekl Boha, oddìlil se od zdroje života a stal se smrtelným.
Pádem èlovìka do høíchu pøišla na svìt smrt.
Biologie nás uèí, že buòky našeho tìla neustále odumírají. Nové pak nevznikají ve
stejném poètu a ve stejné kvalitì. Tìlo podléhá zákonitostem smrti, pomalu umírá.
Je pochopitelné, že máme strach z neznáma, kterým je smrt zahalena. Mùžeme
však dùvìøovat zaslíbením obsaženým v Bibli. Když nás opouštìjí naši blízcí,
pláèeme, to však nemusí nutnì znamenat, že máme nedostatek víry. Smrt je
opravdu naším velkým nepøítelem. Definitivnímu rozsudku vìèné smrti však unikneme, když pøijmeme zástupnou smrt Beránka – Spasitele.
K zamyšlení
K
Kdy èlovìk fyzicky umírá?
43
Ètvrtek
Øím 8,28
Jaké ujištìní ti dává Bùh pro krizové situace?
Božím zásahem se zlo mùže obrátit
v dobré
Èti 1 Moj 45,5-8. Josefùv život byl pøedobrazem života Kristova. Josef
upadl do egyptského otroctví a díky tomu se stal zachráncem rodiny
svého otce. Podobnì i ukøižování uèinilo z Krista Vykupitele lidstva.
I když je to pro nás nepochopitelné, padlí lidé, kteøí získají vìèný život, budou
jednou Bohu blíže než bytosti, které nikdy nezhøešily. To vše je ale možné jen
tehdy, pokud uznají svou ztracenost a pøijmou Kristovu obì.
K zamyšlení
K
K
V èem je ještì Josefùv život pøedobrazem Kristova života a obìti? (Èti
knihu Patriarchové a proroci, s. 172-173, kapitola s názvem „Josef a jeho
bratøi“.)
Pøeèti a zazpívej si píseò è.165 ze zpìvníku „Zpívejme Hospodinu“.
44
Pátek
Luk 23,42
O co prosil Ježíše umírající muž?
Tøi køíže
Kristus umíral mezi dvìma zloèinci. Jeho smrt na køíži byla nejvyšším
možným projevem úèasti na lidském osudu (Iz 53,12). To, že jeho køíž
byl umístìn uprostøed, naznaèovalo, že byl nejvìtším zloèincem.
Jeden ze zloèincù ho pøed svou smrtí žádá o èasnou záchranu: „To jsi Mesiáš?
Zachraò sebe i nás!“
Druhý ho prosí o záchranu pro vìèný život. Je pokorný a vìøí. Umírající Kristus
vyslovuje nejkratší evangelium, „evangelium podle lotra“. Dává zloèinci slib, že
s ním bude v ráji.
K zamyšlení
K
K
Oba lotøi vnímali umírajícího Krista jako Mesiáše. Jaký byl však mezi
nimi rozdíl?
Co vše pochopil zloèinec, který prosil, aby si na nìj Ježíš vzpomnìl ve
svém království?
K
Co vše mùžeš vyèíst ze Spasitelovy odpovìdi?
K
Pøeèti a zazpívej si píseò è. 64 ze zpìvníku „Zpívejme Hospodinu“.
45
Uložit
1. Èlovìk se obává smrti.
2. Když nebudeme dbát o své zdraví nebo když budeme nesmyslnì riskovat,
mùžeme si svùj život zkrátit.
3. Od chvíle, kdy se lidé stali smrtelnými, je smrt pøítomna i v pøírodì.
4. Krize mùže vést èlovìka k obrácení k Bohu a k úplné zmìnì jeho hodnotového
žebøíèku.
5. Kristus se ztotožnil s èlovìkem a podstoupil smrt, aby naše smrt nebyla definitivní.
Otázky k diskuzi
1.
2.
3.
4.
Je téma smrti závažným biblickým tématem?
Je smrt náhoda nebo nehoda?
Kolik zmínek o smrti je ve verši Jan 3,16?
Pøeètìte si spoleènì 53. kapitolu Izajáše a pohovoøte o ní.
– Která tøi biblická témata èi zvìsti považujete za nejzávažnìjší? Krátce
je formulujte.
– Proè je pro lidi obtížné pøijmout nabídku vìèného života, která je pro
nì zcela jednoznaènì výhodná? Jakou podmínku musí èlovìk splnit, aby získal vìèný život?
Pro mnì nové:
Neporozumìl jsem:
Moje rozhodnutí:
46
„Danieli, ty vytrvej. Zemøeš a budeš odpoèívat až do
posledního dne. Pak vstaneš z mrtvých a pøijmeš svùj
údìl.“ Dan 12,12 (pøeklad Prùvodce životem)
Jednoznaèné ujištìní a slib, které dostal prorok od Boha, je krásným
zakonèením knihy Daniel. Tato kniha ukazuje Boha nejen jako Pána
nad dìjinami, ale také jako toho, kdo má v rukou život jednotlivce.
Lidé umírají za rùzných okolností. Nìkdo odejde náhle, nìkdo se dozví, že je nevyléèitelnì nemocný, jiní zemøou vyèerpáním, únavou nebo
stáøím... Ten, kdo „má èas“ si uvìdomit, že se blíží jeho konec, prožívá
rùzné pocity. I když každý ví, že jednou zemøe, zpráva o vážné nemoci
vìtšinu lidí tak zaskoèí, že propadnou panice. Pøestože si lidé jsou
vìdomi své smrtelnosti, pøekvapí je, jak náhle se pøiblížil konec jejich
života. Najednou si vzpomenou na to, co všechno by ještì mohli nebo
chtìli udìlat a prožít. Rádi by svùj konec nìjak oddálili, aby mohli
ještì øadu vìcí zmìnit. Brání se nemoci nebo ji popírají. Pokud jim na
to ještì zbude èas, zaènou se smiøovat se skuteèností. Mnozí staøí
lidé, kteøí nejsou nijak vážnì nemocní, ale jsou si vìdomi svého vysokého vìku, se snaží „zanechat po sobì poøádek“.
Pocity lidí jsou velmi rùzné, nelze je vystihnout jednotným popisem.
Jedno je však jisté: Bùh je ochoten doprovázet èlovìka i na posledním
úseku jeho životní cesty.
47
Nedìle
Luk 12,20
Jaké ponauèení vyvodil Kristus z podobenství o nerozumném
boháèi?
Nepoèítal se smrtí
Èti Luk 12,16-21. Takto dokáže èlovìk ignorovat svou smrtelnost.
Bohatý muž z podobenství je úspìšný podnikatel, majitel pozemkù.
Má už tolik majetku, že neví, co si s ním poèít. A tak jej dále hromadí
a bez obav se dívá do budoucnosti.
Bùh shlíží na tohoto muže a oznaèuje ho za blázna. V Božích oèích si poèíná
nerozumnì, protože si neuvìdomuje, že každý den mùže být jeho posledním.
Toto podobenství se týká i dìdických záležitostí. Podle Mojžíšových zákonù dìdil prvorozený syn dvakrát vìtší podíl než ostatní synové. Pøi dìlení majetku èasto dochází ke sporùm. Pozùstalí si vìtšinou neuvìdomují, že i oni jsou smrtelní,
a nejednají podle toho.
Nìkteøí lidé se tématu smrti vyhýbají, nechtìjí o ní mluvit. Jsou i takoví, kteøí
dokonce odmítají sepsat závì. V naší spoleènosti je bìžné nechat svého blízkého zemøít v nemocnici i v pøípadì, kdy by mohl dožít v kruhu své rodiny.
K zamyšlení
K
Proè se nìkteøí lidé vyhýbají tématu smrti?
48
Pondìlí
Mat 27,3-5
Proè Jidᚠtragicky ukonèil svùj život?
Sebevražda
Èti Mat 27,3-10; 1 Sam 31,1-6. V Bibli se píše o sebevraždì Jidáše
a Saula. Sebevraždu èasto páchají psychicky nemocní lidé nebo lidé
prožívající krizi, kterou doprovází nesnesitelné utrpení a strach. Sebevraždu bychom nikdy nemìli zlehèovat.
Rodina a blízcí èlovìka, který dobrovolnì odešel z tohoto svìta, se nacházejí ve
velmi obtížné situaci. O takovém odchodu není snadné hovoøit. Navíc tito lidé trpí
pocity viny: Kladou si otázku, zda tomu nemohli zabránit.
Lidem zasaženým takovou událostí mùže pomoci jedinì odpuštìní. Díky odpuštìní mohou opìt pøijmout sami sebe i druhé. Èlovìk, který zakusil odpuštìní,
znovu cítí, že má právo na život.
K zamyšlení
K
Èti žalm 7,10c; 139,24. Skuteènost, že Bùh je spravedlivý a že je schopen
dokonale se vcítit do našeho myšlení, mùže být oporou tìm, kdo prožívají
utrpení.
49
Úterý
Mat 16,26
Co øíká Pán Ježíš o ztrátì života?
Konec cesty
Když stojíme na konci své životní cesty tváøí v tváø smrti, pøemýšlíme
vìtšinou o sobì, o smyslu a naplnìní svého života. Právì v tuto chvíli
jsme my, smrtelní lidé, ochotni mlèet a odhalit pøed Bohem celé své nitro.
Naše setkání s Pánem života není výsledkem našeho boje, není to naše vítìzství.
Naopak, Bùh se nám zjevuje tím více, èím více síly ztrácíme, èím více se vzdáváme sami sebe. Je tomu asi tak, jak to popisuje David ve 23. žalmu.
Doprovázet umírajícího èlovìka v posledních dnech a chvílích jeho života vyžaduje
sebekázeò, ale pøedevším dùvìru v Boha a jistotu, že Bùh tohoto èlovìka miluje
a že je s ním i v jeho posledních okamžicích. V tìchto chvílích pravdy je lépe
hovoøit co nejménì, je tøeba spíše naslouchat. Jsou to okamžiky, kdy umírajícího
èlovìka vede k tichým vodám nᚠPán Ježíš Kristus, nikoli èlovìk, a je jakkoli
blízký. David mìl odvahu øíct: „I když pùjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát nièeho
zlého, vždy se mnou jsi ty.“
K zamyšlení
K
Proè je asi èlovìk ve chvíli odchodu z tohoto svìta ochoten být sám
k sobì pravdivý?
50
Støeda
Mat 26,36-39
Podobal se Kristus èlovìku i pøed svou smrtí?
„Duše smutná až k smrti...“
Døíve než Kristus vydobyl vítìzství nad høíchem, smrtí a satanem, byl
smutný až k smrti. Boží Syn toužil po tom, aby mu jeho pøátelé byli
nablízku.
I pro nás høíšné lidi je smrt závažnou událostí. Nelze ji jen tak pøejít. Vážné
a smutné je pøedevším louèení se životem, „závìreèné úètování“ a odchod.
Kterého dluhu si byl apoštol Pavel vìdom již za svého života? Øím 1,14.15; 13,8.
Pøeètìte si, jak skonèil pozemský život nìkterých lidí, o nichž se píše v Bibli:
– Pavel: Fil 3,12.13; 2 Tim 4,16-21,
– král Belšasar: Dan 5,22-30,
– Mojžíš: 5 Moj 31-34,
– Jan Køtitel: Mat 14,3-12,
– Ježíš: Jan 17,4-12.
K zamyšlení
K
K
K
K
K nìkolika vìtám, které Kristus pronesl na køíži, patøí i následující: „Otèe,
do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ „Dokonáno jest.“
Co vypovídají tato slova o Ježíšovì životì a smrti?
„Jako poslední nepøítel bude pøemožena smrt.“ Uveï výroky, které jsou
podobnì závažné jako tento.
Víš nìco o životì a smrti svých pøíbuzných, kteøí už zemøeli a které jsi
sám osobnì neznal?
51
Ètvrtek
1 Tes 4,13-18
Smrt je silnìjší než my. Máme tedy vùbec nìjakou nadìji?
Otevøená budoucnost
Psycholog rozpozná, kdy se èlovìk v krizi dostává do stavu, že se
pøed ním jakoby zavírá budoucnost. Slovo „zítøek“ už pro nìj nemá
takový význam jako døív. Dveøe všech možností jako by byly zavøené.
Pøesnì o takové situaci píše apoštol Pavel vìøícím do Solunì (viz text v záhlaví):
„Nechceme vás, bratøí, nechat v nevìdomosti o údìlu tìch, kdo zesnuli, abyste se
nermoutili jako ti, kteøí nemají nadìji. Vìøíme-li, že Ježíš zemøel a vstal z mrtvých,
pak také víme, že Bùh ty, kdo zemøeli ve víøe v Ježíše, pøivede spolu s ním k životu...
Tìmito slovy se vzájemnì potìšujte.“
Èti 2 Kor 1,4. Kdo mùže potìšovat druhé a pøinášet jim nadìji?
K zamyšlení
K
K
Mluvil jsi už nìkdy s nìkým, kdo vìdìl, že brzy zemøe, a pøesto mìl
díky víøe ve vzkøíšení „otevøenou budoucnost“?
Mìl jsi nìkdy možnost hovoøit s nìkým, kdo se zúèastnil adventistického
pohøbu, aniž by pøedtím slyšel zvìst o vzkøíšení z mrtvých a druhém
pøíchodu Krista? Co ho pøekvapilo?
52
Pátek
Jan 10,10.11
Co je podstatou køesanské zvìsti?
„Aby mìly život...“
Èti Luk 7,11-16. Když jdeme na pohøeb nìkoho blízkého, možná nám
druzí také øíkají: „Neplaè!“ Jaký je rozdíl mezi jejich slovy a tím, co øekl
vdovì z Naimu Ježíš? Opravdová útìcha pochází jedinì od Boha, a to
prostøednictvím Ježíše, který je vzkøíšení a život.
Èti 1 Kor 2,9. I když milujeme život, dosud si nedovedeme pøedstavit, jak vypadá
plný život bez konce, bez nenávisti, zloby a agrese. Krása a dobro jsou zde na
zemi vždy nìèím narušeny.
Buïme pokorní a tiše povstaòme, když nám Pán života sdìluje nìco, co si dosud
nedovedeme pøedstavit. Vìøme tomu, kdo pøišel od Otce z nevýslovné slávy, aby
nám pøedal zvìsti o životì a vìènosti.
K zamyšlení
K
Èti Jan 17,24. Jakou prosbou konèí Kristova veleknìžská modlitba?
53
Uložit
– Náhlý odchod ze života i pomalé umírání jsou smutné, protože smrt je naším
nejvìtším nepøítelem.
– Lidé, kteøí jsou nablízku umírajícímu èlovìku, potøebují vnímavost a jistotu, že
Bùh miluje i toho, kdo odchází ze života. Je tøeba, aby si uvìdomili, že jediný,
kdo mùže projít s èlovìkem „rokli šeré smrti“, je Pán života.
– V Bibli máme záznamy o tom, jakou odpovìdnost za své skutky na tomto
svìtì a za svùj život cítili takoví lidé jako Mojžíš, Pavel a další. Lze ji vyèíst
z jejich „úètování“ na konci života.
– Na základì Kristova vzkøíšení mohou být vìøící v Kristu znovu povoláni k životu,
a to vìènému.
– I když milujeme život, dosud si nedovedeme pøedstavit plný život bez nenávisti,
zloby a sporù. Zprávy o novém svìtì a zaslíbení, že nás tam Kristus vezme,
bychom mìli pøijímat s pokorou a vírou.
Otázky k diskuzi
1. Pøeètìte si Pøísl 24,11.12 a pohovoøte o tomto verši.
Pro mnì nové:
Neporozumìl jsem:
Moje rozhodnutí:
54
„Když se blížil k mìstské bránì, hle, vynášeli mrtvého;
byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup
z mìsta ji doprovázel. Když ji Pán uvidìl, bylo mu jí líto
a øekl jí: ‚Neplaè!‘“ Luk 7,12.13
Od chvíle, kdy smrt vešla do svìta, nepùsobí bolest jen tomu, kdo odchází, ale i tìm, kdo zùstávají. Èím pevnìjší jsou vztahy mezi žijícími
lidmi, tím t잚í je louèení. Mùže být pozùstalý smutný, když vìøí ve
vzkøíšení? Co všechno vùbec prožívá? Bude až do konce svého života
oplakávat zemøelého? Bude stále cítit vzdor a bezmocnost? Mùže se
vùbec se smrtí blízkého èlovìka smíøit, když smrt je nepøítel?
Co nám o tom øíká Kniha knih?
55
Nedìle
Øím 6,12; Jób 19,25-27
K jakému konci je èlovìk spravedlivì odsouzen? Toto
odsouzení má však jedno „ale“. Jaké? Jak je nìco takového
možné?
Pøipadám si bezmocný, ale...
Umírající èlovìk i jeho blízcí trpí pocitem bezmocnosti, který si do
rùzné míry pøiznávají. Uvìdomují si, že smrt je nepøítel, kterého èlovìk
nepøemùže.
Aèkoli se nám mùže zdát, že se to vymyká veškeré logice, vìøící èlovìk mùže
kolem sebe šíøit Jóbovu nadìji: „Ale já vím, že mùj Vykupitel žije a nakonec se
postaví nad prachem. A tohle tìlo, i když se jednou rozpadne, uvidí Boha! Na
vlastní oèi ho uvidím, nikoli jako protivníka, ale jako spojence. Právì já, navzdory
tomu, co jsem protrpìl.“ (Pøeklad Prùvodce životem) Jak obrovskou víru mìl Jób,
pochopíme pøedevším ve svìtle skuteènosti, že nemìl ani tušení o rozhovoru
mezi Bohem a satanem.
Až zde nᚠpøíbuzný již nebude, budeme mít tichou radost z toho, že jsme mu
mohli být v tìžkých chvílích nablízku, že jsme byli s ním a mohli mu øíct alespoò
nìkolik slov, která prozáøila smutnou realitu smrtelnosti.
K zamyšlení
K
Kolik lidí asi umírá s jistotou, že jednou budou vzkøíšeni?
56
Pondìlí
Mar 9,31.32
Jakou skuteènost pøipomínal Kristus svým uèedníkùm?
Odvaha postavit se skuteènosti
tváøí v tváø
Èti Mat 6,21.22. Ježíš pøedstavoval uèedníkùm Mesiáše jako trpícího
služebníka (Iz 53), který byl vyslán do svìta, aby trpìl za høíchy lidí
a zbavil je strachu. Øíkal jim, že jeho království není z tohoto svìta,
a vysvìtloval jim zákony tohoto království.
Uèedníci si pøedstavovali, že Mesiᚠnastolí své království tím, že vyžene øímské
okupanty. Jejich hlavní zájem se soustøedil na to, kdo bude mít v Ježíšovì království nejvyšší postavení. Proto je pochopitelné, že uèedníci s Petrem v èele si
nepøáli, aby Kristus zemøel.
Èti Mat 26,33. Petr a jeho pøátelé si nechtìli pøiznat, že se pøiblížila Ježíšova
smrt. Podobnì i nemocný èlovìk, který si uvìdomuje blízkost své smrti, se èasto
neodvažuje hovoøit o svém trápení se svými blízkými. Rodina, která zná vážnost
jeho stavu a nechce mu pùsobit bolest, ho povzbuzuje tak, jako Petr povzbuzoval
Krista: „Nesmíš to vidìt tak èernì. Uvidíš, zase bude líp!“
Tito lidé to myslí dobøe, ale vážnì nemocný èlovìk mùže z takového optimizmu
nabýt dojmu, že by se o jeho bolestech a smutku nemìlo vùbec mluvit. Proto se
uzavøe. Pravdivý a klidný rozhovor by mu v tìchto chvílích, kdy jeho boj vrcholí,
pøinesl mnohem vìtší úlevu. Cítí se osamìlý.
Kdo se odváží mluvit a žít pravdivì, pocítí i v nejt잚ích situacích neoèekávanì
hlubokou blízkost druhého èlovìka. Otevøený a pravdivý rozhovor vede ke vzájemnému odpuštìní. Umírající získává vnitøní klid, protože ví, že pozùstalí jsou ochotni pøevzít jeho „pochodeò“. Cítí, že má právo odejít. Pozùstalým zase takový
rozhovor pomùže v dobì, kdy už nemocný nebude žít.
K zamyšlení
K
Èti Luk 2,28-30. Co všechno nám Simeon tìmito slovy øekl o sobì?
57
Úterý
1 Moj 23,4.19
O co požádal Abraham Efróna, když mu zemøela jeho
manželka Sára?
Pohøeb
Èti 1 Moj 23,1-20. Abraham držel smutek po své ženì a oplakával ji.
Bible o tom mluví velmi struènì. Mojžíše oplakávali Izraelci po tøicet
dní (5 Moj 34,7.8).
Pohøeb je prvním údobím smutku. V mnoha kulturách jsou pohøební rituály velmi
propracované. Z pøíbìhu o smrti Sáry se dozvídáme, že Abraham peèlivì vyhledával místo, kde by mohl Sáru pohøbít. Èástka, kterou za hrob zaplatil, vyjadøovala
jeho žal. Neskrýval svou bolest. Tato bolest má totiž léèivé úèinky. I dnes nìkteré
rodiny vynaloží velké èástky na pohøeb, aby udìlaly vše, „co se má“.
Pohøeb pomáhá pozùstalým pøijmout skuteènost rozlouèení. Blízký èlovìk odešel a už zde nebude. Je tøeba opìt se soustøedit na budoucnost, pøestože nemusí být nijak snadná.
K zamyšlení
K
Domnívᚠse, že pohøeb je potøebný, pøestože vìøíš ve vzkøíšení?
58
Støeda
1 Moj 50,1
Co asi prožíval Josef, když zemøel jeho otec Jákob?
U lùžka umírajícího
Èti 1 Moj 47,28-31. Bible podrobnì popisuje, co se odehrálo u lože
Jákoba, který se louèil se svou rodinou. Smutek zaèíná pro rodinu
vlastnì již tehdy, když èlen rodiny slábne, když jeho nevyléèitelná
nemoc postupuje.
Èlenové rodiny mohou prožívat velmi rozporuplné pocity: soucit, nìhu, ale mohou
trpìt i pocity viny. Mohou si vyèítat, že neudìlali pro umírajícího všechno, co
mohli, že ho mìli dát vyšetøit nìkde jinde... Zároveò si pøejí, aby se už nemocný
nemusel déle trápit, tj. pøejí si vlastnì jeho konec.
Smrt milovaného èlovìka je bolestná. Konfrontuje nás i s naší vlastní smrtí. Bolest mùže být tak silná, že city a rozum èlovìka se rozcházejí. Lidé si pak pøejí
jen tichý pohøeb. Když pozùstalí nepláèou, øíká se, že jsou stateèní. Možná jen
mají strach dát plný prùchod svým citùm.
Smutek a bolest se mohou projevit mnohokrát a velmi silnì. Když byl Jákob
nemocen, Josef si nedovolil být smutný. Zorganizoval setkání rodiny u umírajícího
otce i pohøeb. Když však Jákob zemøel, nìco se v Josefovi zlomilo. „Tu padl Josef
na tváø svého otce, plakal nad ním a líbal ho.“
K zamyšlení
K
Je dobré se vyplakat?
59
Ètvrtek
2 Sam 19,1
Jak reagoval David na zprávu o Abšalómovì smrti?
Muž nepláèe?
Èti 2 Sam 18,9-17; 19,1. Davida si pøedstavujeme jako mocného panovníka. V tomto pøíbìhu se takto ale vùbec nechová. V posledních
letech jeho života se stalo mnoho smutných událostí. Davidovi bylo
asi 60 let, když byl zabit Abšalóm. Navzdory všem svým chybám byl David velmi
citlivý èlovìk.
Abšalóm se stal vùdcem silného hnutí, které se postavilo proti králi Davidovi, jeho
otci. David musel utíkat pøed svým vlastním synem. Abšalóm obsadil královský
palác. David se tedy proti tìmto povstalcùm postavil. Shromáždil armádu a pøikázal svým generálùm, aby vzpouru potlaèili. Jóab dostal pøíkaz, aby s Abšalómem
zacházel vlídnì. Boj zaèal v Efrajimském lese. Jóab však nabyl pøesvìdèení, že
království mùže zachránit jen pevná ruka, a proto Abšalóma zabil.
Èti 2 Sam 19,1-9. Když se David dozvìdìl o této tragédii, pøemohl ho smutek.
Jeho vìrní strážci to nechápali a Jóab, jeho starý pøítel a bojovník, ho napomenul.
Donutil Davida, aby vyjádøil svou vdìènost armádì, která zachránila život krále
i jeho rodiny. Podle Jóaba by král nemìl mrtvého syna oplakávat. Mìl by se
posadit v bránì a pøijmout bojovníky, pøestože jeho srdce je zarmoucené.
K zamyšlení
K
Co chceš vyjádøit, když øíkᚠsmutnému èlovìku: „Neplaè“?
60
Pátek
2 Sam 12,23
Jak se zachoval David, když zemøel malý syn Bat-šeby?
Smíøení
Poslední údobí smutku pøipomíná stav èlovìka pøed smrtí. Je to chvíle,
kdy je èlovìk opìt smíøen s Bohem, kdy už se pøestává litovat. Pan Bùh
zaslíbil, že své dìti v tìžkých chvílích neopustí, a svùj slib také plní.
Tomu, kdo zùstal sám, chce Bùh dát novou sílu k životu. Èti 2 Sam 12,19-23.
Reakce krále Davida po smrti syna Bat-šeby je udivující a mùže pro nás být
v mnoha ohledech ponauèením.
Dokud bylo dítì nemocné, David se postil, ležel pøes noc na zemi a nejedl. Když
dítì sedmého dne zemøelo, báli se to služebníci králi oznámit. Co bude dìlat, až
se to dozví, když byl po celou dobu tak zdrcený?
Nakonec se zpráva k Davidovi pøece jen donesla. Vstal ze zemì, umyl se, pomazal se, pøevlékl si odìv, vešel do Hospodinova domu a klanìl se. Pak vstoupil do
svého domu a požádal, aby mu pøedložili chléb, a jedl. Udiveným služebníkùm
øekl: „Dokud dítì ještì žilo, postil jsem se a plakal, nebo jsem si øíkal: Kdoví, zda
se Hospodin nade mnou neslituje a zda dítì nezùstane naživu. Teï zemøelo.
Proè bych se mìl postit? Což je mohu ještì pøivést zpìt? Já pùjdu k nìmu, ale
ono se ke mnì nevrátí.“
Èti Jób 42,5.6. Jób došel tak daleko, že pøijal to, co se stalo. Opìt se smíøil
s Bohem.
Každý èlovìk prožívá svùj smutek jinak. Smrt je nepøítel a není možno pøejít
kolem ní jen tak. Nìkdy se mùže stát, že dobøe mínìnými slovy pozùstalé raníme. Jindy cítíme, že naše slova jsou pøíliš slabá. Je však dobøe, když „jsme
k dispozici“, je-li to tøeba. Lidé však prožívají smutek i v souvislosti s jinými událostmi, než je úmrtí blízkých.
K zamyšlení
K
„Kristus zatím neodstranil utrpení, dokonce je ani plnì nevysvìtlil.
Pøichází ho naplnit svou pøítomností.“
61
Uložit
– Èlovìk musí pøed smrtí kapitulovat. Pán života ji ale nechává vládnout jen doèasnì.
– Pro nemocného je úlevou, když mùže o své smrti mluvit s tím, koho má rád,
když ho mùže požádat o pomoc. Tak dostává „povolení k odchodu“.
– Pohøební obøad nám pomáhá rozlouèit se s tím, kdo odchází.
– Citové pøijetí odchodu blízkého èlovìka a vyrovnání se s ním vyžaduje èas.
– V nìkterých kulturách se pøi pohøbu nepláèe. Pøesto to neznamená, že pozùstalí necítí bolest.
– Èlovìk má sklon hledat pøíèiny svého smutku.
Otázky k diskuzi
1. Proè se podle tvého názoru zdraví lidé obávají seznámit nemocného
s jeho skuteèným zdravotním stavem?
2. Proè pozùstalému pomáhá, když mùže nìkomu vyprávìt o èlovìku,
který mu zemøel?
3. Uveï situace, kdy prožíváme smutek v dùsledku toho, že nìkdo odešel, ale nezemøel? (rozvod, odchod otce z domova...) Víš nìco o fázích
smutku, kterými procházejí takoví „pozùstali“? Jsou nìjací takoví lidé
i ve tvém okolí?
4. Sestav krátký seznam zátìžových situací, na které èlovìk reaguje smutkem (vnitøní vzpourou apod.).
Pro mnì nové:
Neporozumìl jsem:
Moje rozhodnutí:
62
„On jediný je nesmrtelný a pøebývá v nepøístupném
svìtle...“ 1 Tim 6,16
Víra v nesmrtelnou duši pochází z antického Øecka. Do køesanství
byla pøejata z platónské filozofie, podle níž má èlovìk tìlo a duši –
nehmotnou substanci, která je uvìznìna v tìle. Když umírá tìlo, duše
žije dál. V tomto pojetí je smrt vlastnì vysvobozením duše, která odchází do nebe.
Pokud èlovìk nezískal Boží pøízeò, nesmrtelná duše nemohla vstoupit
do nebe, ale dostala se do pekla. Tyto pøedstavy pocházejí z øeckého
myšlení. Je politováníhodné, že je pøevzalo i køesanství. Jsou totiž zcela
v rozporu s tím, co øíká Bible. Èlovìk není nesmrtelný. Nesmrtelnost je
vlastní pouze Bohu (viz 1 Kor 15,53.54 a 1 Tim 6,16.17). Èlovìk mùže
nesmrtelnost získat jako Boží dar pøi vzkøíšení. Duše pøedstavuje v Bibli živou bytost (1 Moj 2,7; Ez 18,18-20).
63
Nedìle
1 Moj 3,4
Které satanovì lži uvìøili první lidé?
Popøení smrti
Èti 1 Kor 15,52-58. Èlovìk má schopnost potlaèovat ve své mysli nepøíjemné zážitky. Tak mùže nabýt dojmu, že se s nimi vypoøádal. Také
otázku smrti a toho, co nastane po ní, odkládá mnoho lidí na neurèito.
Možná že vùbec nikdy nenajdou odvahu k tomu, aby se jí zabývali.
Èti Žid 9,27. Nìkteøí lidé pøejímají v podstatì to, co øekl had Evì v ráji – domnívají
se, že smrt se jich netýká. Nechávají se inspirovat napøíklad hinduismem, který
se vyznaèuje vírou v reinkarnaci. Podle tohoto uèení se èlovìk po smrti vrací na
tento svìt v novém tìle. Jiní lidé se zase domnívají, že po smrti žije èlovìk dál
jako duch. Tato uèení jsou vlastnì obdobami satanova tvrzení a ve svém dùsledku
popírají údìl èlovìka, který zhøešil, tedy smrt.
Køesanský uèitel apoštol Pavel však ve svém listì vìøícím do Korintu napsal
nìco jiného: 1 Kor 15,52.54.55. Èlovìk získá nesmrtelnost pøi vzkøíšení, tedy až
pøi druhém Kristovì pøíchodu. Teprve tehdy bude smrt „pohlcena“.
K zamyšlení
K
K
Jakými zpùsoby se lidé vyrovnávají se smrtí (neznámých lidí, svých
blízkých, se svou vlastní)?
Jaký je rozdíl mezi reinkarnací a vzkøíšením?
64
Pondìlí
Žalm 115,17
Mohou mrtví ještì chválit Boha?
Spánek smrti
Èti Jób 14,1-15.21. Bible hovoøí o smrti, které podléhá každý èlovìk.
Tato první smrt je dùsledkem høíchu (Øím 5,12). Kromì toho se zde
však píše také o druhé smrti – o definitivním konci všech ztracených
lidí na konci èasu (Zjev 20,14).
Stav po první smrti Ježíš nìkolikrát oznaèuje jako „spánek“ (Mar 5,39; Jan 11,11).
Proto se o mrtvých øíká, že spí, zesnuli (1 Tes 4,13).
Když se èlovìk oddìlil od Boha, který je zdrojem života, musel mu Bùh oznámit
smutný dùsledek jeho èinu: Beze mne nemùžeš žít. – „Prach jsi a v prach se
navrát횓 (1 Moj 3,19b).
Již ve Starém zákonì psal David o tìch, kteøí „spí v prachu zemì“ a „procitnou“ na
konci èasu (Dan 12,2). Pojem „spánek“ dobøe vystihuje, co to znamená být mrtev.
Smrt pøedstavuje ztrátu vìdomí. Èti Kaz 9,5.6.10. Na dìní v tomto svìtì se èlovìk
podílí bìhem svého života, pro mrtvého èlovìka vše skonèilo. Od okamžiku smrti
až do okamžiku vzkøíšení ztrácí èlovìk pojem o èase, nic neví. Ve srovnání smrti
se spánkem je obsažena nadìje – èlovìk bude opìt probuzen k životu.
K zamyšlení
K
Co vše vyplývá ze skuteènosti, že po smrti již èlovìk nemùže do nièeho
zasahovat, nic uèinit ani zmìnit?
65
Úterý
Jan 11,4
Proè vrátil Kristus Lazarovi život?
Vrácený život
Èti Jan 11,11-15. Ježíš vdìènì pøijímal pohostinnost Lazara z Betanie
a jeho sester Marty a Marie. Když jednou dostal od Marty vzkaz, že
Lazar je nemocen, otálel se svou návštìvou tak dlouho, až Lazar zemøel.
Mistr pøišel až tehdy, když byl Lazar již ètvrtý den v hrobì. Plakal a øekl, že jde
svého pøítele probudit. V moci svého nebeského Otce Ježíš znovu povolal Lazara
k životu.
Èti Mar 5,21-23.35-43. Když Ježíš uèil u Genezaretského jezera, pøišel za ním nešastný Jairos, otec umírajícího dìvèátka. Prosil Ježíše, aby pøišel jeho dcerku zachránit. Ježíš se vydává do Jairova domu, ale cestou se mu donese zpráva, že dívka
zemøela. Pøesto Ježíš pokraèuje v cestì a povzbuzuje otce: „Neboj se, jen vìø!“
I v Jairovì domì pak Ježíš prohlásil, že dívka spí. Vzal ji za ruku a øekl: „Dìvèe,
pravím ti, vstaò!“ Dvanáctiletá dívka skuteènì procitla a chodila.
K zamyšlení
K
Je smrt smutná a tìžká i pro toho, kdo vìøí? (Jan 11,25)
66
Støeda
Kaz 9,5.10
Jsou mrtví pøi vìdomí?
Na pokraji smrti
Již delší dobu vycházejí knihy a natáèejí se filmy pojednávající o pøíbìzích lidí, kteøí umírali a vrátili se zpìt do života. Nìkteøí z nich vyprávìjí, že pøi umírání procházeli èerným tunelem, na jehož konci vidìli
blahodárné svìtlo. Pak se ale vrátili zpìt do života a znovu nabyli vìdomí.
Nabízí se otázka, zda jsou závìry, které se vyvozují z tìchto zážitkù, v souladu
s uèením Bible. Z uvedených pøíbìhù vyplývá, že bezprostøednì po smrti èeká
èlovìka mnohem lepší život. Bible však jasnì uèí, že mrtví ožijí až pøi pøíchodu
Krista.
Na základì takto vyložených zážitkù nìkterých umírajících by se dalo vìøit, že
mrtví mohou pomáhat živým Odtud by mohl vést již jenom krùèek ke snaze navázat spojení s mrtvými. I k této problematice se Bible vyjadøuje zcela jednoznaènì: Èti Iz 8,19; 5 Moj 18,10.11.
K zamyšlení
K
Kterým informacím bychom mìli vìøit, pokud jde o tak závažné otázky
jako jsou otázky spojené se životem a smrtí èlovìka? Iz 8,20.
67
Ètvrtek
Mat 28,18-20
Co vše je v moci zmrtvýchvstalého Krista? Jak se o tom
mohou lidé dozvìdìt? Je zpráva o Kristovì moci dùležitá
i pro lidi dnešní doby?
Moc nad smrtí
Uèedníci se divili, když Kristus øekl: „Lazar umøel. A jsem rád, že jsem
tam nebyl, kvùli vám, abyste uvìøili.“ Ježíš dobøe vìdìl o zármutku,
který prožívaly Lazarovy sestry. Nemyslel však jen na své pøátele
v Betanii, ale také na výchovu svých uèedníkù. To kvùli nim dovolil, aby Lazar
zemøel. Kdyby ho uzdravil, nemìl by možnost uèinit zázrak, který byl mocným
dùkazem o jeho božství. Uèedníci mìli potom jít do svìta a jejich prostøednictvím
se mìli lidé dozvìdìt o Otcovì moci a Synovì poslušnosti.
Vzkøíšení je pouze v moci Stvoøitele. Smrt je nepøítelem èlovìka. Satan je nepøítelem èlovìka i Boha. Nástrojem jeho boje je pøedevším lež. Svým zmrtvýchvstáním Kristus pøemohl smrt. Proto satan tuto událost buï popírá, nebo znevažuje,
a tak svádí lidi, aby k smrti èlovìka zaujali jeden ze dvou následujících postojù:
– aby popøeli Kristovo vítìzství nad smrtí a tvrdili, že nikdo není schopen dát
èlovìku nový život a že smrt znamená pro èlovìka jeho definitivní konec,
– nebo aby považovali Kristovu smrt a moc vzkøíšení za nepotøebné, protože
existují i jiné zpùsoby jako napø. reinkarnace, jak mohou svým vlastním úsilím
nebo automaticky získat vìènost.
K zamyšlení
K
Èti Žid 10,12-14.23. Zamysli se na chvíli nad Kristovou dokonalou obìtí.
68
Pátek
1 Tes 4,14
Na èem se zakládá víra køesanù ve vzkøíšení?
Až zazní polnice
Èti 1 Kor 15,12-58. Vzkøíšení tìla nepøijímají všichni køesané (èti verše 53.54). Mnozí z nich již dnes nevìøí ani ve Stvoøitele, a tedy ani ve
vzkøíšení. Lze øíct, že vzkøíšení je vlastnì „znovustvoøení“ – stvoøitelský èin na konci dìjin, který odpovídá stvoøitelskému èinu na poèátku.
Apoštol Pavel hovoøí o vzkøíšeném tìle jako o nepomíjitelném, odìném nesmrtelností, duchovním, nebeském. Živí vìøící budou promìnìni v okamžiku, kdy zazní
polnice.
Bible uèí, že bez tìla nelze žít. Èlovìk totiž „nemᓠtìlo, ale „je“ tìlem.
Tak jako stvoøení i vzkøíšení je Boží zázrak, nelze je pochopit lidským rozumem.
Životy tìch, kdo zemøeli, jsou skryty v Bohu (Kol 3,3). Mùžeme si však být jisti, že
Bùh na nás nezapomíná ani tehdy, dokud ještì žijeme na této zemi (Iz 49,15.16).
K zamyšlení
K
Jak bys po prostudování tìchto úkolù o smrti odpovìdìl na otázku:
„Èeho se bojíš?“
69
Uložit
– Po vzoru hada má èlovìk sklon popírat smrt.
– Kristus pøirovnává smrt ke spánku. Ve spánku i ve smrti èlovìk pøestává vnímat okolní svìt, neúèastní se života, pøestává existovat.
– Kristus je vzkøíšení a život. Vrátí se a vzkøísí ty, kdo èekají na jeho návrat.
– Kristus je pánem života, smrt pøed ním neobstála a neobstojí.
– Nepøítel se snaží popøít význam Kristovy obìti a jeho zmrtvýchvstání nebo
dokázat, že Kristus není jediným øešení pro èasný a vìèný života èlovìka.
– Vzkøíšení je probuzení èlovìka k životu v okamžiku Kristova pøíchodu. Tato
skuteènost je závažným dùvodem pro hlásání evangelia.
Otázky k diskuzi
1. Proè má èlovìk sklon popírat smrt nebo se upínat k teoriím, které ji
zlehèují?
2. Proè je tøeba, abychom vše, co je dùležité, vykonali, dokud jsme naživu?
3. Srovnej pøíbìh o Lazarovi se slovy knìží pod Kristovým køížem (Mat
27,42).
4. Zasáhne tì více smrt deseti neznámých lidé pøi autonehodì nebo smrt
jednoho pøíbuzného? Proè?
5. Jak si asi pøedstavují stav èlovìka po smrti islámští teroristé, kteøí provádìjí sebevražedné útoky?
Pro mnì nové:
Neporozumìl jsem:
Moje rozhodnutí:
70
„Vydal zákon v Izraeli a pøikázal našim otcùm, aby s tím
seznamovali své syny, aby o tom vìdìlo budoucí pokolení,
synové, kteøí se zrodí. Ti to budou dále vyprávìt svým
synùm, aby složili dùvìru v Boha a na Boží skutky
nezapomínali.“ Žalm 78,5-7
Jistì jsi již mnohokrát slyšel kázání o Kristovì druhém pøíchodu a také
vìøíš, že se uskuteèní. Považuješ-li se za adventistu, pak se soustøedíš na budoucnost, na Ježíšùv návrat. Proè bychom se tedy mìli
v úkolech zabývat minulostí adventistù? Není to ztráta èasu? Máme
se pøece dívat kupøedu, a ne se ohlížet nazpìt.
Existují však dobré dùvody k ohlédnutí. Pohled do minulosti nám jako
jednotlivcùm i jako církvi umožòuje se zorientovat, zjistit, kde se nacházíme. Kdosi øekl: „Jestliže nevíš, odkud pøicházíš, nebude ti zøejmé ani to, kam smìøuješ.“ Bùh pøímo vyzývá lidi, aby si jako spoleèenství i jako jednotlivci pøipomínali, jak a kudy je vedl.
Proè vznikl v 19. století nový vyznavaèský proud – církev adventistù,
pøestože v té dobì již existovalo tolik církví? Pùjdeš-li až k prameni,
snáze pochopíš, proè se adventní církev objevila na svìtové scénì.
Chceš podniknout tuto více než 160 let dlouhou cestu od roku 1840
až po dnešek?
71
Nedìle
Dan 12,4c
Èím se bude podle Božích pøedpovìdí vyznaèovat doba
konce?
Pøed Kristovým pøíchodem
Po Velké francouzské revoluci nastalo období nebývalého šíøení informací a rozmachu technických vynálezù. Rozvíjel se prùmysl a podnikání, byly deklarovány politické a náboženské svobody a demokratická práva. Uskuteèòovaly se spoleèenské reformy, v myšlení pøevládal filozofický
racionalizmus, osvícenství a témìø neomezený optimizmus. Zmìny, k nimž docházelo v Evropì, zasáhly i Spojené státy americké a Kanadu. Snaha uplatnit
demokratická práva a zavést obèanskou a náboženskou svobodu vedla k mnoha
reformám v oblasti morálky a výchovy a k šíøení náboženských publikací.
Po pùsobení velkých reformátorù, jako byli Luther, Kalvín, Hus a další, církve jaksi
ustrnuly v hlásání své víry. Reakcí na tuto situaci byl vznik rùzných probuzeneckých hnutí. Kolem roku 1800 byly založeny èetné misijní a biblické spoleènosti.
Bratøi Wesleyové, G. Whitefield a další dynamiètí kazatelé vedli lidi k tomu, aby
se radovali z odpuštìní, smíøení a pøátelství s Ježíšem, tj. hlásali evangelium.
V souvislosti s Francouzskou revolucí (1789) a se zajetím papeže (1798) se rozšíøilo pøesvìdèení, že nastala doba konce. Toto pøesvìdèení vedlo na zaèátku 19.
století v Evropì a v Americe k tomu, že lidé zkoumali biblická proroctví o dobì
konce. Intenzivní oèekávání Kristova pøíchodu, které lze podrobnì vysledovat
v celých dìjinách po Kristu, se nyní vyznaèovalo hlubším studiem prorockého
slova. V této souvislosti stále více nabývaly na významu kapitoly Mat 24, Mar 13,
Luk 21, a pøedevším knihy Daniel a Zjevení Jana (zvláštì kapitoly 6, 12 a 13). Na
základì studia tìchto knih dospìli nìkteøí k poznání, že pøedpovìdìná znamení,
která mìla ohlásit Kristùv pøíchod, se již naplnila nebo se právì naplòují.
K zamyšlení
K
Porovnej dobu konce, na kterou se vztahují mnohá proroctví, s dobou
prvního Kristova pøíchodu (který byl sice v proroctvích pøedpovìdìn,
ale jak se zdá, prorocký èas rozpoznali pouze mágové od Východu).
72
Pondìlí
1 Moj 12,1.2
Bùh vyzval Abrahama, aby opustil pohodlí svého domova
a zaèal znovu. Vìøící lidé jako spoleèenství i jako
jednotlivci mnohokrát prožili nìco podobného.
Všechno zaèalo studiem
Poèátek 19. století byl tedy poznamenán dvìma protichùdnými myšlenkovými proudy: na jedné stranì vìdomím, že stojíme pøed koncem
svìta, na druhé stranì bezmezným optimizmem, vizí skvìlé budoucnosti a vírou v pokrok.
Jedním z nejvlivnìjších kazatelù tehdejší doby byl William Miller. Narodil se roku
1782 v rodinì baptistù ve státì Massachusetts. Po své svatbì se pøestìhoval a mìl
pøátele mezi lidmi, kteøí nebyli køesané, ale deisté. Pøijal jejich pøedstavy (napø. o tom,
že Bùh existuje, ale aktivnì nezasahuje do dìní svìta, a už vùbec ne do života
jednotlivce; že ve svìtì platí jen zákon pøíèiny a dùsledku atd.). Získal si sympatie
a uznání spoluobèanù a byl zvolen nejprve smírèím soudcem a pozdìji šerifem. Poté
dobrovolnì nastoupil do armády. Ve válce Spojených státù proti Anglii (1812-1814)
získal William Miller hodnost kapitána. Po návratu z armády zaèal ze zdvoøilosti vùèi
strýci navštìvovat baptistické pobožnosti. Tam na nìj silnì zapùsobila Izajášova zpráva
o Spasiteli (Iz 53). Miller si kladl otázku, zda Bible není pøece jen mimoøádnou knihou. Stala se mu zdrojem radosti a objevil v ní svého Spasitele.
A tak zaèal intenzivnì a systematicky studovat Bibli. Podle zásady reformátorù
„sola scriptura“ studoval pouze Písmo. Po usilovném bádání v prorockém slovì
dospìl k pøesvìdèení, že Kristus pøijde v letech 1843 až 1844. K tomuto závìru
dospìl na základì studia proroctví v knize Daniel 8,14 o 2300 veèerech a jitrech.
Že by nastal konec svìta za pouhých 20 let? Pak je tedy tøeba lidi varovat. William však nemìl odvahu veøejnì hovoøit o svém pøesvìdèení. Proto do oné nedìle
roku 1831, kdy poprvé kázal o druhém Kristovì pøíchodu, uplynulo ještì nìkolik
let. Posléze dostal povìøení ke kázání od dvou baptistických sborù a o nìco
pozdìji od sedmnácti duchovních rùzných náboženských spoleèností.
K zamyšlení
K
Pøeèti si krátký pøíbìh o Millerovì rozhodování, který najdeš na konci
tohoto úkolu.
73
Úterý
1 Moj 3,15; Juda 14
Jak stará je adventní nadìje?
Velké zklamání
Již pøed Millerem vypoèítalo mnoho vykladaèù Písma, že konec 2300
veèerù a jiter spadá do období let 1843 až 1847. Celkem to bylo 75
pøíslušníkù nejrùznìjších konfesí z dvanácti zemí a ètyø svìtadílù.
Od roku 1838 se stále více duchovních rùzných denominací pøipojovalo
k milleritskému hnutí a sami zaèali kázat adventní poselství. Byli mezi nimi
i metodista Dr. Josiah Litch a Joshua V. Himes z církve zvané Christian Connection, k nimž se pøipojili bývalý lodní kapitán Joseph Bates a uèitel James White.
Adventní hnutí smìøovalo ke svému vrcholu. (Z tohoto adventního hnutí vzešla
pozdìji církev adventistù sedmého dne.) Tehdy mìlo 50 až 100 tisíc pøívržencù ze
všech protestantských církví v USA. Konaly se konference a stanová shromáždìní a pøitom se rozšiøovalo mnoho adventních deníkù, týdeníkù, mìsíèníkù, brožur, letákù, a to v Americe i mimo ni.
Èti Mat 24,36; Luk 24,13-35. Nìkteøí vìøící, kteøí oèekávali Kristùv pøíchod, prodávali
svùj majetek a uzavírali obchody. Pøestali pracovat a nìkteøí ani nesklidili úrodu.
Avšak místo oèekávaného vysvobození následovalo velké zklamání. Kristus nepøišel v období od jara 1843 do jara 1844, jak Miller pøedpokládal, ani 22. øíjna 1844, jak
vìøil on a mnoho jeho stoupencù po prvním zklamání. Trpké zkušenosti umocòoval
výsmìch lidí. William Miller odmítl po tomto zklamání jakékoli další urèování èasu.
Druhý advent však oèekával až do konce svého života v roce 1849.
K zamyšlení
K
William Miller napsal: „Zmýlil jsem se. Vìøím, že jiní pøijdou na to,
v èem jsem se mýlil. I když... dvakrát zklamaný, nejsem poražený ani
znechucený. Kolem je nepøátelství a posmìch, ale já mám v mysli pokoj
a stejnou nadìji na Kristùv pøíchod jako døív... Buïte vìrní ve víøe, aby
vám nikdo nevzal vavøín života. Já jsem si pro sebe stanovil datum
a u toho chci zùstat, dokud mi Pán nedá více svìtla – je to dnes, dnes,
dnes – dokud nepøijde.“
74
Støeda
Žalm 32,8
Jak se tento slib splnil v adventním hnutí?
Vysvìtlení
Èti Dan 8,14. Na základì tohoto textu dospìl Miller k závìru, že prorocké údobí 2300 let konèí v roce 1844 (nesnažil se stanovit pøesný
den). Z tohoto textu vyplývá, že bude oèištìna svatynì. Jak by ale
mohla být svatynì oèištìna, když jeruzalémský chrám, v nìmž se nacházela, byl
od roku 70 po Kr. znièen? Miller se domníval, že svatynì pøedstavuje zemi, která
mùže být oèištìna pouze Kristovým pøíchodem na oblacích. 22. øíjen odpovídal
velkému dni smíøení, kdy se oèišoval starozákonní chrám.
V noci z 22. na 23. øíjna 1844 zùstali adventisté v Port Gibsonu a na modlitbách
prosili Boha, aby jim vysvìtlil jejich zklamání. Skupina, kterou vedl Hiram Edson,
pevnì vìøila, že jim Bùh odpoví.
Ráno procházel Hiram spolu se svým pøítelem kukuøièným polem. Hiram šel
o kousek napøed. Náhle mu pøišlo na mysl, že izraelský chrám mìl dvì èásti.
V den smíøení pøecházel veleknìz ze svatynì do svatynì svatých, aby oèistil
chrám od høíchù. Edson vidìl, jak Kristus pøechází v nebi ze svatynì do svatynì
svatých.
Èti 3 Moj 16,15-22. Edson vnímal tuto zkušenost jako silný podnìt k tomu, aby
hledal vysvìtlení velkého zklamání. Po nìkolik mìsícù studoval Edson spolu
s nìkolika dalšími vìøícími tuto tematiku. Došli k závìru, že oèištìní, o kterém se
píše u Dan 8,14, se netýká zemì, ale nebeské svatynì.
Èti Luk 24. Edsonova zkušenost se podobá zkušenosti uèedníkù, které Ježíš
doprovázel po svém zmrtvýchvstání do Emaus. Jasná, prorocky podložená øeè
a setkání s Ježíšem zmìnily zklamané a ustrašené uèedníky v apoštoly, kteøí
nesli zprávu o vzkøíšeném Pánu do celého svìta.
K zamyšlení
K
Jaký význam má poznání o Kristovì službì ve svatyni a svatyni svatých
a o oèištìní svatynì?
75
Ètvrtek
2 Petr 3,8-10
Jak reagují nevìøící, ale i nìkteøí vìøící na zaslíbení
o Kristovì pøíchodu?
Pane, ke komu pùjdeme?
Jak se zachovali køesané oèekávající druhý pøíchod, když Kristus 22.
øíjna 1844 nepøišel? Jak se vyrovnali s tak obrovským zklamáním?
Èást køesanù dospìla k závìru, že Kristùv pøíchod se uskuteèní, že
chyba byla ve výpoètech. Tìmto køesanùm hrozilo nebezpeèí, že se budou pokoušet o nové výpoèty a že prožijí další zklamání.
Jiná skupina vysvìtlovala svùj omyl tak, že od 22. øíjna je Kristovo království pøítomno zde na zemi, a to duchovnì.
Tøetí, malou skupinu tvoøili ti, kteøí vìøili, že výpoèet prorockých èasových údajù
byl správný, ale že se zmýlili v tom, že oèekávali jinou událost. Tato skupina
køesanù se na základì Písma domnívala, že advent bude doslovný a osobní a že
k nìmu dojde v budoucnosti. Výrazným znakem této skupiny bylo uznání
a zachovávání soboty jako dne odpoèinku.
Tato skupina nadále respektovala datum 22. 10. 1844. Hiram Edson a jeho pøátelé, s nimiž studoval Písmo, se drželi poznání, že v tento den pøešel Kristus
z nebeské svatynì do svatynì svatých. Pøes své velké zklamání zamìøili tito
vìøící svou pozornost na Ježíšovu službu ve svatyni svatých, která byla zahájena
právì 22. øíjna 1844, soustøedili se tedy na nové údobí Ježíšovy veleknìžské
služby a záchrany høíšníkù.
K zamyšlení
K
Které biblické knihy zvláštì pojednávají o druhém Kristovì pøíchodu?
76
Pátek
Mat 4,19
Po prostudování dnešní stati odpovìz na otázku, jak tento
text souvisí se zkušeností Josepha Batese.
Z kapitána rybáøem lidí
Jiným významným prùkopníkem církve adventistù byl Joseph Bates.
Tento námoøní kapitán se vzdal tabáku a alkoholu ještì døíve, než se
stal vìøícím. Když se v roce 1829 pøipravoval na plavbu, manželka mu
vložila do lodního kufru Nový zákon. Na základì èetby této knihy a na základì
svìdectví jednoho ze èlenù posádky se Bates stal køesanem. Na lodi, kde byl
kapitánem, platila zvláštní pravidla: Každý den zde byla vyhrazena doba pro meditace a bylo zakázáno pít alkohol a klít.
Po svém setkání s Williamem Millerem v roce 1839 vymìnil Bates svou loï za
„rybáøskou lodièku“. Stal se nadšeným kazatelem. Byl pøedevším obhájcem soboty. Zaèátkem roku 1846 napsal malou knížku o sobotì. Nevìdìl, z èeho ji bude
hradit, ale poèítal s Boží pomocí.
Jednou ho manželka poslala do obchodu pro mouku. Nemìli dost prostøedkù
a Joseph pøinesl jen malý nákup. (Èti Fil 4,19; 1 Moj 22,14) Tenkrát Bates øekl:
„Hospodin vidí.“ („Hospodin opatøí.“ – kralický pøeklad) Za pùl hodiny šel na poštu.
Dostali dopis, v nìmž bylo deset dolarù. Bates se ihned vrátil do obchodu a objednal
pytel mouky. S novou odvahou a jistotou, že Bùh celou záležitost vede, šel do
tiskárny a nechal vytisknout tisíc kusù své brožury „Sedmý den sobota, vìèné
znamení“. Tato kniha pøivedla mnoho lidí ke svìcení soboty.
K zamyšlení
K
Spolehl ses už nìkdy na Boží slib? Najdi si texty: 1 Moj 22,14 a Mat 6,34.
Jak vypadá život vìøícího, který bere tato slova vážnì?
77
Uložit
1. Církev adventistù se již od svého vzniku vyznaèuje dvìma hlavními rysy:
a) má evangelizaèní poslání – jejím úkolem je vést lidi ke Spasiteli,
b) zdùrazòuje radostnou zprávu, že Ježíš se brzy vrátí.
2. V dùsledku sociálního a hospodáøského neklidu si lidé uvìdomili, že se blíží
hodina soudu.
3. Kolem roku 1840, po svém obrácení, sehrál William Miller dùležitou roli
v køesanství Spojených státù. Jeho biblické bádání a evangelizaèní kampanì
pøispìly k velkému probuzení, pokud šlo o oèekávání Ježíšova návratu.
4. Protože Kristus ve stanovený den nepøišel, nastalo velké zklamání.
5. Hiram Edson pøišel s vysvìtlením, které pøijala øada milleritù.
6. Joseph Bates vnesl do této skupiny poznání o sobotì.
Otázky k diskuzi
1. Jak lze porozumìt skuteènosti, že vìøící ze všech denominací se pøipojovali k Millerovu adventnímu hnutí?
2. Jak chápeš úkol jednotlivce v Božím plánu (zde W. Millera)? Nesvìøuje
Pán Bùh èlovìku pøíliš velkou odpovìdnost?
3. Liší se nìjak odpovìdnost adventisty od odpovìdnosti køesana jiného
vyznání?
4. Jak si dnes køesané rùzných denominací pøedstavují Boží království
a jeho pøíchod? Proberte jednotlivá vyznání.
5. V dobì vzniku adventního hnutí vstupují na scénu Darwin, Nietzsche
a Marx. Lze na tuto skuteènost vztáhnout text Mat 13,24-30?
Ze života Williama Millera
„Jdi a øekni to svìtu!“
„Ne, Bože, ne! Neumím pøece kázat.“
„Jdi a øekni to svìtu!“
Stále znovu a znovu slyší William Miller tento hlas ve svém nitru. Tøináct let mu
vzdoruje. Nemùže a nechce zprostøedkovat své poznání druhým lidem. Po celou
tu dobu bojuje s Bohem a se svým svìdomím.
Když už nemùže dál tento vnitøní boj snášet, pøichází jednoho rána roku 1831 na
zvláštní myšlenku: Uzavøe s Bohem smlouvu. Modlí se: „Pane, pokud mì nìkdo
vyzve, abych o svém poznání kázal, budu kázat. Jinak ne.“
Je samozøejmì skálopevnì pøesvìdèen, že jeho – padesátiletého farmáøe
a smírèího soudce – nikdo nevyzve k tomu, aby kázal! Je to absurdní myšlenka,
protože se o to ještì nikdy nepokoušel. Sotva však dokonèí modlitbu, nìkdo
klepe na dveøe. Návštìvník je z malého baptistického sboru v sousední obci
a jménem svého sboru prosí Williama, aby mìl u nich pøíští nedìli kázání.
Pro Williama Millera je to neuvìøitelná rána. Teï už nemùže pochybovat. Má tedy
opravdu veøejnì zvìstovat to, co vyèetl z Písma! A tak pøíští nedìli pøináší zvìst
o druhém Kristovì pøíchodu. Posluchaèi jsou uchváceni...
78
„...jeho služebníci jsou plápolající oheò.“ Žid 1,7
Jistì už jsi nìkdy vidìl vyhaslé táborové ohništì. Pøed nìkolika hodinami v nìm ještì hoøel oheò, ale teï je po všem. Najednou se ale
znovu vznítí. Nìco podobného se stalo i v naší církvi. Po velkém zklamání v roce 1844 mnoho lidí ztratilo nadìji, zdálo se, že oheò vyhasl.
Znovu však vystoupilo nìkolik dynamických køesanù, kteøí oživili skomírající milleritské hnutí a dali mu nový obsah.
Cítili, že jejich spoluvìøící potøebují vìrouènou jistotu. Vnímali také stále vìtší odpovìdnost za poznání, že právì svìtlo
- o Kristovì veleknìžském díle v nebeské svatyni,
- o závaznosti soboty a
- o poslání prorockého charizmatu
mùže prozáøit nejistotu a pochyby vìøících.
Velký význam mìlo vystoupení Edsona, který vysvìtlil, co se ve skuteènosti odehrálo 22. øíjna 1844, a tak zavedl uèení o nebeské svatyni.
Nadšený Bates pøišel s poznáním o sobotì jako o Božím dni odpoèinku. Tøetí prùkopnicí byla v té dobì Ellen Whiteová. Zaujetí, studijní úsilí
a nadšení tìchto lidí vrcholilo bìhem šesti významných setkání v roce
1848 (tzv. sobotních konferencí).
V roce 1844 se zdálo, že oheò adventní nadìje na Kristùv pøíchod
zeslábl a že vyhasne. Avšak v roce 1848 plamen adventního oèekávání, promìnìného a obohaceného, znovu vzplál.
79
Nedìle
Mat 17,20
Jaké „hory“ stály pøed lidmi, kteøí navzdory svému
zklamání vìøili, že se Kristus brzy vrátí?
Hledání a poznání
Nejvýraznìjším rysem skupiny milleritù, kteøí se shodli v názoru na
nebeskou svatyni, bylo uznání sedmého dne týdne – soboty jako biblického dne odpoèinku. Svìcení soboty bylo v Severní Americe známo již kolem r. 1671. Tehdy totiž baptistiètí exulanti z Anglie založili první sbor
baptistù sedmého dne. O deset let pozdìji se k nim hlásilo již 1136 èlenù. Pod
vlivem tvrdých nedìlních zákonù zaèali baptisté upozoròovat veøejnost na sobotní
pøikázání mnohem dùraznìji.
A tak se stalo, že v 19. století èlenka Církve baptistù sedmého dne Rachel Oakesová-Prestonová pøesvìdèila nìkolik milleritù ve státì New Hampshire o závaznosti Božího pøikázání o sobotì. Výsledkem její aktivity bylo, že už v bøeznu 1844
zaèal jako první adventní vìøící svìtit sobotu metodistický kazatel Frederick Wheeler. Po øíjnovém zklamání se k nìmu pøipojilo dalších 15-18 vìøících.
Když v únoru a v bøeznu 1845 vyšlo z pera milleritského kazatele D. M. Prebleho
(28. 2. 1845) pojednání o sobotì, mnozí adventní vìøící zamìøili svou pozornost na
biblický den odpoèinku. Mezi obhájce soboty se tehdy zaøadili i Josef Bates
a John N. Andrews.
Milleritský kazatel James White a E. G. Harmonová se pøi setkání s Batesem
vyjádøili k sobotì odmítavì. Když si však již jako manželé Whiteovi (uzavøeli sòatek v srpnu 1846) dùkladnì pøeèetli Batesùv traktát o sobotì, biblické dùvody je
pøesvìdèily. E. G. Whiteová pozdìji napsala: „V srpnu 1846 jsme zaèali zachovávat, zvìstovat a veøejnì obhajovat biblickou sobotu.“
K zamyšlení
K
Jak Bùh pomáhal prvním adventním vìøícím „odstraòovat hory“?
K
Jaký význam má pro tebe poznání o sobotì? Proè?
80
Pondìlí
1 Kor 14,4b
K èemu mají sloužit vidìní a sny, které Bùh dává svým
prorokùm?
Ellen Whiteová
Kdo byla Ellen Gold Harmonová? Narodila se v roce 1827. Pocházela
z vìøící metodistické rodiny, která v letech 1840-1842 navštìvovala
v Portlandu Millerovy pøednášky. Ellen byla ve 13 letech na vlastní
žádost pokøtìna ponoøením. Její rodièe a sourozenci všemožnì podporovali šíøení
adventního poselství. Právì kvùli tomu však byla v záøí 1843 celá rodina Harmonových z metodistické církve vylouèena.
Mezi tìmi, kdo po zklamání z milleritského hnutí zùstali vìrní, se v pravou dobu
projevil dar proroctví. Mladá Ellen Harmonová mìla dva sny, díky nimž pochopila,
že má jít spolu s ostatními vìøícími cestou, která vede k Božímu Beránkovi. Nevìdìla pøesnì, co si má o tìchto snech myslet. Vyprávìla je tedy kazateli, který jí
øekl: „Ellen, Pán Bùh tì pøipravuje pro zvláštní úkol.“
Když se jednou v prosinci 1844 sešlo pìt sester k modlitbì, Bùh povzbudil víru
„malého stáda“. Bìhem této modlitby prožila sedmnáctiletá Ellen své první vidìní.
Vidìla úzkou cestu, po které šli vìøící ke krásnému mìstu. Kdo neupíral svùj zrak na
Krista, padl vedle cesty. Potom vidìla Kristùv pøíchod a vzkøíšení tìch, kdo mu uvìøili.
Ellen se v roce 1846 provdala za Jamese Whitea, který pozdìji øekl: „Od zaèátku
až dodnes byla vrcholem mého štìstí...“ Jejich plné zaujetí Boží vìcí a velmi tvrdý
život s sebou pøinesly mnoho problémù. Ale vydrželi. Ellen sehrála pøi rozvoji
církve adventistù dùležitou roli. V prùbìhu sedmdesáti let dostala od Boha témìø
dva tisíce snù a poselství.
K zamyšlení
K
K
Co nám Bùh øíká o 19. století tím, že povolal E. G. Whiteovou
k prorockému úkolu?
Pøeèti si poslední kapitolu knihy „Cesta ke Kristu“ od Ellen Whiteové.
Èím tì tato kapitola oslovila?
81
Úterý
Pøísl 29,18
Co se stane, když èlovìk neposlouchá, co mu Bùh øíká,
když nevnímá, co mu Pán zjevuje?
Podaná ruka
Pùvodnì chtìl Bùh ve svém díle použít dva muže. Ti však odmítli pøedávat pøijatá vidìní, a proto si vyvolil ženu. Ellen Whiteová dostávala
vidìní rùznými zpùsoby:
1. v noèních snech,
2. když psala nebo se modlila – bez fyziologických projevù,
3. na veøejnosti – s fyziologickými projevy.
Když dostala vidìní na veøejnosti, vnímali lidé kolem velmi intenzivní projev Boží
pøítomnosti. Na poèátku vidìní ztratila fyzickou sílu a zmocnila se jí síla nadpøirozená. Barva jejího oblièeje a krevní pulz zùstávaly normální, navzdory tomu, že
bìhem vidìní vùbec nedýchala. Oèi mìla otevøené, nebyly strnule upøené na jedno místo, ale zdálo se, že nìco pozornì sleduje. Když vidìní skonèilo, zhluboka
se nadechla a po deseti minutách ještì jednou. Pak zaèala znovu pravidelnì
dýchat a vrátila se jí normální síla.
Joseph Bates se nejdøíve domníval, že má psychické potíže. Jako bývalého námoøního kapitána ho však pøesvìdèila skuteènost, že v jednom vidìní spatøila
urèitý poèet vesmírných tìles a pøesnì popsala hvìzdy a planety, i když nemìla
žádné vzdìlání v oboru astronomie.
K zamyšlení
K
K
Bible udává ètyøi kritéria pro rozpoznání pravého Božího posla
a proroka: Iz 8,20; Mat 7,20; Jer 28,9; 1 Jan 4,2.
Ellen Whiteová se domnívala, že není schopna pøedávat poselství,
a pøece se na Boží výzvu rozhodla tento úkol pøijmout.
82
Støeda
Skut 2,42
Vyjmenuj ètyøi typické znaky prvokøesanského
spoleèenství.
Sjednocení
Vìøící, kteøí se spolu s Millerem pøipravovali na Kristùv pøíchod, se po
zklamání vyznaèovali dvìma významnými rysy: zachováváním soboty
a uèením o svatyni. Tito adventní vìøící sdíleli stejné pøesvìdèení, ale
patøili k rùzným církvím. A tak do vznikajícího spoleèenství vnášeli
rùzné charakteristiky tìchto církví. V dubnu roku 1848 se konalo setkání 35 až
40 adventních vìøících, jehož cílem bylo „sjednocení na základì významných
pravd“. Toto první setkání bylo natolik úspìšné, že v tomtéž roce se uskuteènilo
ještì dalších pìt (najdi na mapì místa, kde se tato setkání konala).
Doba a místo setkání
1. Duben, Rockey Hill
2. Srpen, Volney
3. Srpen, Port Gibson
4. Záøí, Rockey Hill
5. Prosinec, Dorchester
Studované téma
Sobota, zákon, trojandìlské poselství
Sobota, podobenství o deseti družièkách,
prosba o Ducha svatého
Jednání o vydávání adventního èasopisu
Èti Skut 15,2.
Cílem „sobotních konferencí“ adventních vìøících bylo hledání dùležitých pravd obsažených v Božím Slovì, které zùstávaly dlouho nepoznány, byly zasypány prachem
lidských tradic nebo které nepøítel po staletí zahaloval bludy a falešným uèením.
Ellen Whiteová vyzývala k tomu, aby se nevedly dlouhé diskuze o rozdílných
postojích k detailùm, ale aby se vìøící sjednotili v základních bodech. Napsala:
„Èasto jsme byli dlouho vzhùru, nìkdy i celou noc, prosili jsme, abychom pøi
studiu Písma získali vìtší svìtlo. Bratøi se èasto scházeli ke spoleènému studiu,
aby porozumìli významu Bible...“
K zamyšlení
K
K
K
V podstatných vìcech je nezbytná jednota,
v nepodstatných vzájemný respekt
a ve všem láska.
83
Ètvrtek
Ef 4,3-6
Co je charakteristické pro køesanské spoleèenství?
1848
Ètyøi roky po zklamání v roce 1844 se vìøící sjednotili v pìti základních bodech, které vyplynuly ze zkoumání Písma na „sobotních konferencích“. Na základì tohoto uèení vznikla církev adventistù. Toto
uèení se vlastnì nezmìnilo od roku 1848, kdy hrstka vìøících intenzivnì studovala Písmo. Kromì uèení o høíchu, spasení a smíøení v Kristu, které vyznávají také
ostatní køesanské církve, byly pøijaty i další poznatky, specifické pro adventisty.
1. Druhý Kristùv pøíchod. Nastane již brzy, bude osobní a bude pøedcházet tisíciletí (Zjev 20).
2. Svatynì. Kristova služba v nebeské svatyni je tak jako služba veleknìze ve
svatyni svatých popsána ve 3 Moj 16 a také v Dan 7,9.10; 8,13.14.
3. Sobota. Sedmý den týdne, sobota, je dnem Božího odpoèinku.
4. Duch proroctví. Dar proroctví, který pochází od Boha, se projevuje stejnì jako
v biblických dobách.
5. Stav mrtvých. Duše èlovìka není nesmrtelná. Smrt je stav, ve kterém èlovìk
nic neví a nevnímá. Bùh daruje vìøícím nesmrtelnost pøi vzkøíšení.
První adventisté se sjednotili také ve výkladu hlavních linií proroctví obsažených
v knihách Daniel a Zjevení. Jednota v uvedených klíèových pravdách nebyla dùležitá jen v dobì prùkopníkù, ale je podstatná i dnes. Žádnou z nich nelze obejít.
Zpochybnìní jednoho bodu má vliv i na další z nich.
K zamyšlení
K
Pøesvìdèil ses, že poselství, které nese církev adventistù, je opravdu
biblické?
84
Pátek
1 Kor 14,40.
Pøemýšlej o tom, jak jsou uspoøádány rùzné aktivity ve
vašem sboru.
Je organizovaná církev Babylonem?
Adventní vìøící opustili své církve a chtìli zùstat hnutím. Toto hnutí
však rostlo a vyvíjelo stále více èinností. Aby se vyhnuli problémùm,
zaèali James White a Joseph Bates vydávat adventním kazatelùm
oficiální povìøení.
V dubnu 1858 se v Battle Creeku sešla skupina adventistù vedená Johnem Andrewsem, aby diskutovala o finanèní podpoøe kazatelù. Na základì 1 Kor 16,2
bylo rozhodnuto, že adventní vìøící budou pravidelnì odkládat urèitý obnos na
platy kazatelù. V letech 1860-1875 byla napsána øada èlánkù týkajících se biblického postupu dávání desátkù z pøíjmù na Boží dílo (viz Mal 3,8-12; Mat 23,23).
V roce 1878 bylo stanoveno odevzdávání desátkù pro šíøení evangelia.
Sborové budovy a nakladatelství nebyly vlastnictvím církve, ale jejích èlenù. Vedoucí skupin adventistù ze sedmi amerických státù se sešli v Battle Creeku, aby
diskutovali o tomto problému. Hledali vhodné jméno pro církev: Bratøi, Malé stádo,
Zachránìný lid, Svìtitelé soboty. Nakonec byl jednotnì, s výjimkou jediného hlasu, pøijat název Adventisté sedmého dne.
O nìco pozdìji vytvoøily všechny sbory v Michiganu sdružení. V roce 1863 se
setkala delegace všech sdružení a vznikla Generální konference. Jejím prvním
pøedsedou se stal John Byington.
K zamyšlení
K
Chápeš, jaký smysl má církevní organizace? Podporuješ církev? Pokud
ano, jak?
85
Uložit
Ujasnili jsme si, jak Církev adventistù sedmého dne vznikla, jak se formovala a jak
byla organizována (1848-1863).
Velkým pøínosem pro církev byli Joseph Bates, James a Ellen Whiteovi a John
Andrews. Pod Božím vedením odevzdala Ellen Whiteová svùj život do služby
církvi, a pøispìla tak k jejímu rùstu a rozvoji.
Èasem adventní vìøící dospìli k poznání, že rostoucí hnutí nemùže zùstat bez
organizace. Dùkladné zkoumání Bible a modlitby je vedly k objevení zapomenutých biblických pravd
- o Kristovì návratu,
- o svatyni.
- o sobotì,
- o duchu proroctví,
- o stavu èlovìka po smrti.
Otázky k diskuzi
1. Hledᚠv Bibli, aby ses pøesvìdèil, že opravdu vìøíš tomu, co uèí?
2. Je pro tebe sobota sváteèním dnem?
3. Èetli jsi už nìjakou knihu od E. G. Whiteové? Pokud ne, proè?
4. Jaký význam má církevní organizace?
Pro mnì nové:
Neporozumìl jsem:
Moje rozhodnutí:
86
„Svùj lid jsi vedl jako stádce...“ Žalm 77,21
„Nadìji máme v srdce vloženou, že brzy pøijde Kristus Král.
Vzhlížíme k nebi vírou pøepevnou, sám Bùh nám do srdce ji dal.
Víme, že už pøijde èas, znamení zní jasný hlas;
zpívat chceme písnì chval, haleluja, Kristus Král!
Nadìji máme v srdce vloženou, již brzy pøijde Kristus Král.
Nadìje sílí, zmocòuje se v nás, Pán už je témìø ve dveøích.
Již brzy pøijde, ukazuje èas, jak èteme v jeho proroctvích.
Soudu doba nastává, církev Boží povstává,
hlásá svìtu poselství: pøijde Pán, a každý ví.
Nadìje sílí, zmocòuje se v nás, již brzy pøijde Kristus Král.“
Píseò è. 77
87
Nedìle
1 Tes 2,9
Porovnej život a dílo Jamese Whitea s životem apoštola
Pavla. Co tì udivuje?
James White
Když adventisté dospìli k rozhodnutí, že by mìli do své církve vnést
organizaèní øád, zaèaly vznikat takové instituce jako školy, nakladatelství, nemocnice a sbory. Jedním z významných organizátorù církve
byl James White. Pracoval neúnavnì – pøivedl ke Kristu více než tisíc dvì stì lidí.
Na zaèátku manželství mìli James a Ellen Whiteovi jen málo prostøedkù. Proto
James kromì toho, že pracoval jako kazatel, autor a nakladatel, také kácel stromy a sekal travnaté pozemky. Evangelizaèní práci by byl rád vìnoval všechen
svùj èas, ale musel také vydìlávat peníze pro rodinu.
Èti Kol 1,9.10. V roce 1849 vydal James White èasopis Present Truth (Pøítomná
pravda), který dodnes vychází jako týdeník pod názvem Adventist Review. V roce
1874 se stal pøedsedou Generální konference. Dále vedl publikaèní èinnost, institut zdraví, misijní institut a výchovnou práci církve adventistù. James White naplnil svùj život prací. Zemøel v šedesáti letech.
Mezi známé prùkopníky patøí také J. N. Loughborough, autor první knihy o dìjinách církve adventistù, a Uriah Smith, který sepsal výklad knih Daniel a Zjevení.
K zamyšlení
K
Do èeho investuješ svùj èas a sílu?
88
Pondìlí
Juda 3
Je možné, abychom pøišli o to, co nám bylo jednou
darováno?
Minneapolis 1888
V roce 1863 byla již církev oficiálnì ustavena a zorganizována. Hlásilo se
k ní asi 3 500 èlenù. Tento poèet vzrostl v roce 1888 asi na 26 000 èlenù.
Kazatelé pùsobili pøedevším jako evangelisté a rozšiøování knih a èasopisù pøineslo své ovoce. Pøi evangelizaci se kladl dùraz na Boží zákon.
Pøed duchovními jiných církví bylo tøeba obhájit zachovávání soboty a jiné biblické
pravdy a bylo nezbytné jim toto uèení dùkladnì vysvìtlit. Proto bylo nutné dokázat
trvalou platnost zákona. V polemickém zápase dostávaly nìkdy životodárné pravdy
a svìdectví o spasení v Kristu podobu suchých formulací. E. G. Whiteová a nìkteøí
kazatelé Církve adventistù s.d. v 80. letech postøehli v kázáních a ve svìdectvích
vìøících tento nedostatek a zaèali na nìj upozoròovat. Sestra Whiteová roku 1890
konstatovala: „Jako lid jsme natolik zvìstovali zákon, že jsme vyschli jako hory v Gilbóe,
které jsou bez rosy i deštì (2 Sam 1,21). V zákonì musíme zvìstovat Krista. Potom
bude mít naše zvìst sílu a náplò, které utiší hlad Božího stáda. Vím, že naše sbory
trpí nedostatkem pouèení o ospravedlnìní skrze víru v Krista...“
„Zápas o víru jednou provždy odevzdanou Božímu lidu“
O tomto problému se hovoøilo na zasedání Generální konference v Minneapolisu roku
1888. Dva mladí kazatelé, Jones a Waggoner, pøednesli promluvy, v nichž na základì
biblických textù pøipomínali, že èlovìk je zachránìn vírou a tím, co Bùh vykonal v Ježíši
Kristu, nikoli na základì svých skutkù. Úèastníci tohoto zasedání Generální konference se octli na významném rozcestí. E. J. Waggoner ve svých pøednáškách vyzýval pøítomné, aby se jejich hlavním životním zájmem a ústøedním bodem jejich zvìsti
stal Kristus a jeho spravedlnost.
Bezprostøednì po jednání na konferenci v Minneapolisu se díky neúnavnému úsilí E.
G. Whiteové, E. J. Waggonera a A. T. Jonese zaèalo toto èásteènì opomíjené poselství o ospravedlnìní potvrzovat mezi adventními vìøícími v Severní Americe, Anglii
a v Austrálii. Zaèalo být opìt uplatòováno a nabývalo na aktuálnosti také v kurzech
pro kazatele a v publikovaných èláncích.
K zamyšlení
K
K
K
Èti 2 Kor 5,18-21. Co vše se dìlo a dìje pøi ospravedlnìní èlovìka?
Božímu lidu neustále hrozí nebezpeèí, že sejde z cesty. Co nám tato
skuteènost øíká o díle nepøítele spasení? (Viz také první vidìní E. G.
Whiteové.)
Co dìlá Boží Beránek, když pùsobí nepøítel?
89
Úterý
Ámos 4,12
O èem se dá diskutovat v souvislosti s tím, že jednou
budeme stát tváøí v tváø svému Pánu?
Oživení a reformace
Generální konference roku 1888 byla pro mladou církev významnou
událostí – pøedstavovala jakýsi bod obratu. Ellen Whiteová pøispìla
svými spisy k tomu, že místo lidských zásluh se zaèala zdùrazòovat
víra. Po roce 1888 vyšly její knihy „Cesta ke Kristu“, „Touha vìkù“, „Myšlenky
z Hory blahoslavenství“, „Kristova podobenství“, v nichž vyzvedla Boží lásku a milost a Krista jako støed naší víry.
Sestra Whiteová v roce 1902 napsala: „Oživení a reformace se musí uskuteènit
pod vedením Ducha svatého. Oživení a reformace jsou dvì odlišné skuteènosti.
Oživení znamená obnovu duchovního života, probuzení rozumových i citových
schopností. Reformace znamená reorganizaci, zmìnu pøedstav, názorù, návykù
a pracovních postupù. Reformace nepøinese žádoucí ovoce spravedlnosti, pokud
Duch neprobudí vìøící. Oživení a reformace mají vykonat zvláštní dílo; musí ale
pùsobit zároveò.“
K zamyšlení
K
K
Co by se asi stalo, kdyby si adventisté vèas neuvìdomili dùležitost
ospravedlnìní z víry?
Je správné, když v souvislosti s prací, která se na tomto svìtì koná pro
Boha a pro vìènou záchranu lidí, zvažujeme využití co nejefektivnìjších
metod a prostøedkù? Pokus se svou odpovìï vysvìtlit trochu podrobnìji.
90
Støeda
Skut 17,11
Co mìlo za následek dùkladné studium Písma v Beroji,
v dobì reformace, v adventním hnutí?
Výchova a školství
Pøi sledování rozvoje mladé Církve adventistù s.d. zjistíme, že žádný
z významných krokù pøi dotváøení organizaèní struktury nebyl unáhlený.
A již šlo o otázky vìrouèné, organizaèní, finanèní, edièní nebo zdravotní,
Bùh vždy pøipravil danou vìc v pravý èas.
Jedním z nejpozoruhodnìjších dùsledkù oživení, k nìmuž došlo v roce 1888, byla
výrazná zmìna, pokud šlo o zamìøení a rozmach adventistického výchovného systému. Adventisté, kteøí oèekávali, že se Kristus již velmi brzy vrátí, nepøikládali vzdìlání
svých dìtí žádný význam. Proè také? Jestliže mìl Kristus brzy pøijít, nemìlo smysl
vzdìlávat své dìti. E. G. Whiteová však pøedala církvi inspirované rady týkající se
právì výchovy a školství. První adventistická škola byla otevøena v roce 1872. Statistika z roku 2000 uvádí, že církev v té dobì spravovala již 4 809 základních škol,
1 161 støedních škol, 94 vysokých škol a univerzit.
Právì dnes, kdy se lidé stále více obávají konce svìta, je dùležité, aby se dìti a mládež
dozvìdìly o Boží nabídce a aby se nauèily navzdory špatným perspektivám pro tento
svìt žít v nadìji, pokoji a lásce.
Sobotní škola
V 50. letech 19. století James White jako první vedl vìøící ke vzdìlávání mládeže a dìtí.
Napsal: „Hodláme vydávat malý mìsíèník pro mládež... Dìti by mìly mít svùj vlastní
èasopis, který by je zaujal a pouèil... V každém èísle chceme uveøejnit ètyøi nebo pìt
biblických úkolù formou otázek, tedy na každý týden jeden úkol pro sobotní školu.“
První ètyøi úkoly, které J. White napsal, vyšly v srpnu 1852 v prvním èísle èasopisu
Youth’s Instructor (Uèitel mladých). Autor tehdy sotva pøedpokládal, že by mohly být
použity jako pomùcky pøi studiu Bible v sobotních shromáždìních dospìlých èlenù.
Šlo mu spíše o to, aby v mladých lidech probudil zájem o studium Bible a aby
rodièùm ukázal zpùsob, jak mohou své dìti doma vyuèovat.
K zamyšlení
K
Jak lze v dnešní dobì a v naší zemi získat køesanské vzdìlání a výchovu,
které by co nejvìrnìji odpovídaly Bibli?
91
Ètvrtek
3 Jan 2
E. G. Whiteová: „Zdraví si máme chránit stejnì
svìdomitì jako charakter.“
Zdravotní dílo
V 19. století existovaly velmi podivné zdravotní koncepce a praktiky.
Když prezident George Washington tìžce onemocnìl, lékaøi mu dvakrát pouštìli žilou. Nechali ho kloktat ocet a vodu. Domnívali se, že
má v sobì nadbytek životní síly. Jídelníèek jednoho Amerièana žijícího v tehdejší
dobì obsahoval následující pokrmy: vaøené tuèné vepøové maso v poledne, veèer
biftek a šunka a chléb namáèený v sádle...
E. Whiteová mìla v roce 1863 vidìní o zdravotní reformì. Adventisté se mìli stát
prùkopníky zdravého životního stylu, vyváženého programu a pøírodních léèebných prostøedkù. Pozdìji také zdùrazòovala propojení duchovního, duševního
a tìlesného zdraví a rozvoje.
Na poli preventivní medicíny pøispìla Církev adventistù sedmého dne ke vzniku
a rozvoji Mezinárodní protialkoholické spoleènosti (ICPA), která dnes bojuje proti
alkoholizmu asi v 50 zemích. Dalším pøíkladem aktivit organizovaných v souèasné dobì církví v oblasti zdraví je program s názvem „Jak pøestat kouøit: pìtidenní
plán“, který úspìšnì probìhl ve více než 100 zemích.
K zamyšlení
K
K
K
Co víš o psychosomatické medicínì – o vztahu mezi tìlesným a duševním
zdravím?
Obilniny, ovoce, zelenina a luštìniny tvoøí ideální jídelníèek èlovìka (1
Moj 1,29).
Víš, co je náplní programu NEW START? Které body tohoto programu
uplatòuješ ve svém životì?
92
Pátek
Iz 55,1.2
Proè èlovìk odmítá dobré vìci, které jsou mu nabízeny,
a radìji se spokojí s ménì kvalitními?
Køupavé lupínky
Adventisté mohou s povdìkem konstatovat, že již od roku 1848 postupnì dostávali spolehlivé smìrnice týkající se zdravotní reformy.
Sestra Whiteová poukázala nejen na východisko z nesprávných návykù, ale také podrobnì objasnila zásady péèe o zdraví, která je povinností každého
køesana. Dùraz na životní styl není pøínosem pouze pro jednotlivce, ale má význam pro misijnì zdravotní orientaci a službu celé církve.
V tomto smìru byl významnou osobností mezi adventisty Dr. John Harvey Kellogg. Zmínka o tomto èlovìku ti možná pøipomene køupavé Kellogg’s Cornflakes.
John Kellogg opravdu „vynalezl“ tyto kukuøièné lupínky. Jeho bratr je pak rozšíøil
do celého svìta. John Kellogg byl velmi schopný a vzdìlaný lékaø, spisovatel
a pøední výzkumný pracovník.
Kellogg dal podnìt k výstavbì slavného sanatoria v Battle Creeku, které se brzy
stalo jedním z nejvìtších v USA. Vykonal toho pro církev opravdu hodnì. Nebyl
známý jen v Severní Americe – v Rotterdamu je po nìm pojmenováno námìstí.
Propagoval zdravou výživu a sestavoval vegetariánské jídelníèky.
Je politováníhodné, že tento muž sešel z cesty køesanské víry. Upnul se k panteizmu (Bùh je všude a ve všem) a v roce 1907 vystoupil z církve adventistù.
Nemocnice v Kalifornii
Na výzvu sestry Whiteové, která mìla ohlednì této záležitosti vidìní, zaèali bratøi
hledat vhodný pozemek pro vybudování nemocnice. Nakonec byl zakoupen pozemek v Kalifornii, kde vyrostla nemocnice Loma Linda a univerzita, která poskytuje vzdìlání pøedevším lékaøùm a zdravotnímu personálu.
K zamyšlení
K
Jestliže vlastníš knihu „Cesta ke zdraví a životní harmonii“, vyber si na
základì obsahu jednu kapitolu a pøeèti si ji.
93
Uložit
- James White výraznì pøispìl k vybudování organizaèní struktury církve adventistù.
- Nepøítel spasení nikdy nepøestane usilovat o to, aby zkreslil zprávu o spasení
a o Božím charakteru.
- Nedílnou souèástí evangelia, zprávy o plnohodnotném životì, je také poselství
o zdravém životním stylu.
- Zdravotní dílo a vzdìlání pøedstavují dva nástroje, jejichž prostøednictvím lze šíøit
evangelium.
Otázky k diskuzi
1. Proè vzniklo adventní hnutí a proè zde dosud existuje lid, který zvìstuje, jak Bùh hodlá vyøešit situaci tohoto svìta?
2. Jaký úkol má církev adventistù? Svou odpovìï odùvodni na základì
biblických textù.
3. Co by dnes mohlo zabránit adventistùm, aby splnili svùj úkol?
4. Jaký význam mají školy a vzdìlání pro spoleènost a jak ji ovlivòují?
5. Co mùžeš øíct o poslání prorockých škol? (Viz 58. kapitola knihy „Patriarchové a proroci“.)
6. Pøineste si do tøídy sobotní školy knihu „Cesta ke zdraví a životní harmonii“ a pøeètìte si její obsah. Tato kniha pøedstavuje základní inspiraci pro duchovní i psychosociální programy Církve adventistù s.d.
7. Které písnì ve zpìvníku „Zpívejte Hospodinu“ hovoøí o znameních doby
a o blízkém pøíchodu Pána Ježíše? Vyberte si jednu z nich, pøeètìte si
ji a pohovoøte spoleènì o jejím obsahu.
Pro mnì nové:
Neporozumìl jsem:
Moje rozhodnutí:
94
„Tam (v Troadì) mìl Pavel v noci vidìní: Stanul pøed
ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: ‚Pøeplav se do
Makedonie a pomoz nám!‘“
Skut 16,9
Ježíš uèinil nemožné. Po dlouhém dni, kdy vyuèoval lidi, rozmnožil nìkolik chlebù a ryb a všechny jimi nasytil. To, co platilo pro jeho uèedníky, platí v dnešní dobì i pro nás: „Dejte vy jim jíst!“
Ježíš vezme to, co mu dáváme, a rozmnoží to tak, aby to staèilo pro
všechny. Úspìšná práce pro Krista nezávisí ani tak na èíslech, sumách
penìz nebo na nadání, ale na jasném cíli, živé víøe a naprosté dùvìøe.
Vìøíme-li, mùže Ježíš i dnes uèinit to, co se nám jeví jako nemožné!
95
Nedìle
3 Moj 27,30
Jaká souvislost existuje mezi duchovním životem
a materiálními vìcmi?
Podpora církve (desátky)
Organizace má církvi umožnit lépe sloužit uvnitø i vnì. Dùležitým krokem pøi budování církevní organizace bylo zajištìní finanèní odmìny
pro kazatele. V roce 1854 zaèalo být poselství hlásáno novým zpùsobem – ve velkých stanech. Velké zástupy lidí pøicházely, aby vyslechly zvìst
o Ježíši. Bylo nezbytné, aby øada kazatelù vìnovala organizaèní pøípravì a péèi
o náležitý prùbìh evangelizace veškerý svùj volný èas. Proto nebylo možné, aby
tito kazatelé žili bez pravidelné odmìny za svou práci. Misijní služba se rozvíjela
velmi dynamicky, brzdil ji však nedostatek prostøedkù. James White o tom napsal: „Nemìla by být každá skupina stanových kazatelù zbavena starostí o zajištìní
prostøedkù? Bratøi, uvažujte o tom. Kéž Pán požehná svému lidu a usmìrní jej.“
Bratøi o tom pøemýšleli a jako obvykle hledali východisko z obtížné situace tak,
že prosili o svìtlo z Božího slova. Výsledkem zkoumání této otázky na základì
Písma bylo, že doporuèili „systematickou podporu díla na principu desátkù“. Dary
se odevzdávaly každý týden a byly odstupòovány podle vìku a pøíjmu.
Èti 4 Moj 18,21; 1 Kor 9,14. Adventní vìøící schválili tento biblicky odùvodnìný
návrh dne 26. února 1859. O finanèní prostøedky se starali pokladníci, kteøí k tomu
byli zvoleni. Byl to další významný pokrok v církevní organizaci.
Dodejme, že tento zpùsob podpory Božího díla byl roku 1879 s koneènou platností nahrazen jednoduchým systémem desátkù.
Mùžeme ještì poznamenat, že díky tomuto systému je Církev adventistù s.d.
nezávislá na státu.
K zamyšlení
K
K
O kterých Božích požadavcích ses až dosud dozvìdìl? Které se dotýkají
tvého vnitøního života, které života ve spoleènosti a které materiálních
vìcí?
Jak ses až do této chvíle s tìmito požadavky ztotožnil?
96
Pondìlí
Zjev 18,1
O jakou „záø“ se zde jedná?
Skromný zaèátek (tisk)
Samotná podstata evangelia pøímo vyžaduje, aby se køesané podìlili
s druhými o to, èemu vìøí. Když proèítáme dìjiny adventního hnutí, zjistíme, že tištìné slovo bylo nejen dùležitým prostøedkem tohoto sdílení –
nositelem informací pro lidi žijící vnì adventního spoleèenství, ale že dodávalo duchovní sílu, jistotu a vìdomí sounáležitosti i samotným vìøícím.
Co však mohlo v této vìci podniknout nìkolik kazatelù, kteøí byli chudí jako ona
pøísloveèná „kostelní myš“? Jakou podporu jim na poèátku mohlo poskytnout asi sto
vìøících, kteøí také nijak neoplývali bohatstvím?
Nìkolik prvních publikací pojednávajících o pravdách, které adventní vìøící právì poznali a které utvrzovaly jejich nadìji, napsali J. Bates a J. White. Podnìtem
k systematické vydavatelské èinnosti však bylo až vidìní E. G. Whiteové v listopadu
1848. Pod vlivem tohoto vidìní øekla tehdy jednadvacetiletá Ellen svému manželovi:
„Musíš zaèít vydávat èasopis a posílat ho vìøícím. Zpoèátku mùže být malý. Jak ho
lidé budou èíst, zaènou ti posílat prostøedky, které použiješ na další tištìní èasopisu.
Od poèátku ho bude provázet úspìch. Z tohoto malého zaèátku vzejdou paprsky
svìtla, které jasnì ozáøí svìt.“
Za daných podnikatelských podmínek by takovýto poèin pøedem znamenal neúspìch
a krach. James však inspirovanou výzvu pøijal vírou a ihned zaèal vydávat „malý èasopis“. „Usadili jsme se a zaèali pøipravovat materiál pro ten malý èasopis... Kapesní
Bible, Crudenova konkordance a Walkerùv starý slovník – to byla celá naše knihovna.
Naše nadìje na úspìch byla v Bohu.“ Prvních tisíc exempláøù èasopisu Present Truth
(Pøítomná pravda) vyšlo tiskem v èervenci 1849. „Když James pøinesl výtisky prvního
èísla, pokornì a se slzami v oèích jsme prosili Pána, aby nechal své požehnání spoèinout na chabém úsilí svých služebníkù. Potom James pøipravil èasopis k odeslání
všem, o nichž se domníval, že si jej pøeètou, a v cestovní brašnì jej zanesl na poštu
vzdálenou osm mil. Velmi brzy jsme obdrželi dopisy s prostøedky na vydávání èasopisu
a s dobrými zprávami o tom, že mnozí lidé ochotnì pøijímají pravdu.“
Dnes má Církev adventistù s.d. na celém svìtì 57 vydavatelství a rozšiøuje literaturu
ve více než 190 jazycích.
K zamyšlení
K
Èti 2 Král 7,9. Existuje nìjaká analogie mezi postojem tìchto mužù
a postojem adventních vìøících?
97
Úterý
Skut 16,9.10
Kdy se Evropa poprvé dozvìdìla o Kristu?
Evropa
V roce 1874 byl vyslán do Evropy John Nevins Andrews, pùvodním
povoláním uèitel. Žena mu zemøela v roce 1872. Do Evropy pøijel se
svými dvìma dìtmi. Ellen Whiteová tehdy napsala: „Posíláme vám
svého nejlepšího muže.“ John Andrews byl opravdu neobyèejnì nadaný a pilný.
Èetl Bibli v sedmi jazycích a znal nazpamì velké èásti øeckého Nového zákona.
Organizoval adventní sbory ve Švýcarsku, zaèal vydávat èasopis Znamení doby
a poøádal pøednášky ve Švýcarsku, Itálii, Francii a v Nìmecku.
Když mu v Evropì zemøela dcera, napsal: „Chytám se Boha znecitlivìlou rukou.“
Napsal knihu o dìjinách soboty a nedìle. Nedopøál si odpoèinku. Zemøel v Basileji ve vìku 54 let.
Jako jeho nástupce byl z USA do Evropy vyslán B. L. Whitney. Pod jeho vedením
bylo v Basileji roku 1884 založeno nakladatelství a tiskárna. Roku 1885 pøijela do
Evropy na dva roky Ellen Whiteová se svým synem Williamem. Navštívila adventní vìøící ve Švýcarsku, Nìmecku, ve Velké Británii, Švédsku, Dánsku a Norsku.
Všude povzbuzovala malé novì vzniklé adventní sbory a pøedevším vyzývala knižní evangelisty k šíøení evangelia. Pozdìji pùsobil v Evropì další velmi nadaný muž
– Ludwig Richard Conradi.
K zamyšlení
K
Zjisti, jaké knihy pojednávající o dìjinách adventizmu mᚠk dispozici
doma, jaké jsou ve sborové knihovnì a kdo tuto literaturu ète?
98
Støeda
Iz 42,1.4
Je misijní poslání jen novozákonní?
Misie
Rozvoj adventistických misií v rùzných èástech svìta vždy souvisel
a souvisí s výchovným pùsobením. V listopadu 1889 založili delegáti
zasedání Generální konference Výbor pro zahranièní misii. Vznik tohoto výboru svìdèí o tom, že adventisté pøijali misijní výzvu ze Zjevení 14,6; 10,11
a z Mat 24,14 za svou. Byli pøipraveni investovat veškeré své úsilí do hlásání tøí
andìlských poselství „každé rase, kmeni, jazyku i národu“, aby mohl Kristus
nastolit své království slávy.
Pùsobení J. Andrewse bylo významným mezníkem v èinnosti církve. Adventní
církev se postupnì stávala církví celosvìtovou. Postupovalo se všude stejnì: od
rozšiøování tiskovin pøes vyhledávání tìch, kdo zachovávali sobotu, až po veøejná
shromáždìní a osobní kontakty.
V dobì, kdy v Evropì pracoval J. Andrews, pùsobil v Londýnì J. Loughborough.
Pozdìji vznikaly skupiny v èeských zemích a na Slovensku, v Maïarsku, Polsku,
na Balkánì, v Rakousku a v Portugalsku. Koncem století bylo v Evropì asi 10 000
adventistù.
V roce 1885 bylo vysláno pìt lidí do Austrálie. Po uplynutí jednoho roku již
v Melbourne existoval sbor s 90 èleny. V roce 1894 vzniklo sdružení zahrnující
sbory v Austrálii, na Novém Zélandì a na mnoha ostrovech (Cookovy ostrovy,
Fidži, Samoa, Nové Hebridy, Šalomounovy ostrovy a Nová Guinea).
Pøedevším díky práci kolportérù se zvìst adventistù šíøila v Chile, Paraguayi, Bolívii, ve Venezuele, v Ekvádoru a v celé Støední Americe. V Africe bylo adventní dílo
zahájeno na jihu. Proniklo také do Rhodesie, Malawi, Zambie a Lesotha.
Koncem 90. let 19. století mìli adventisté své misijní základny na všech svìtadílech i na mnoha ostrovech.
K zamyšlení
K
K
Od koho jsi poprvé slyšel zvìst o Bohu a o Kristu? Jakou roli hraje
tento èlovìk v tvém životì? Vedl tì ke Kristu?
Znᚠknihu „Cesta ke Kristu“?
99
Ètvrtek
1 Petr 3,15b (èti též v kralickém pøekladu)
Proè by mìl být køesan schopen hovoøit o své nadìji?
Rozhlas
V roce 1930 zaèala církev pod vedením svého hlasatele H. M. W.
Richardse šíøit adventní poselství i prostøednictvím rozhlasu. Poøad
tohoto kazatele nazvaný „Hlas proroctví“ (Voice of Prophecy) se stal
jedním z prvních rozhlasových náboženských programù vysílaných v Americe.
21. kvìtna 1950 se v televizi zaèal vysílat poøad W. Fagala „Víra pro dnešek“
(Faith for Today). O nìco pozdìji se na amerických obrazovkách objevil poøad G.
E. Vandemana „Je psáno“ (It is Written). Úspìchy tìchto prùkopníkù povzbudily
církev v rùzných èástech svìta k využívání rozhlasu a televize.
Adventistiètí misionáøi byli prùkopníky i v používání moderních dopravních prostøedkù, jako byly misijní èluny, lodì a letadla.
K zamyšlení
K
Už ses nìkdy pokusil spojit prostøednictvím elektronické pošty s nìjakým
mladým adventistou v zahranièí?
100
Pátek
V knize „Skutky apoštolù“ vyhledej texty, z nichž
je zøejmé, že jednotlivým apoštolùm nebo
skupinám vìøících byla k misijní práci svìøena
urèitá území.
Organizaèní struktura církve
Církev adventistù má následující organizaèní složky, jejichž èinovníci
jsou voleni delegáty:
Generální konference – má na starosti oblast celého svìta,
divize – má na starosti èást Generální konference, vìtšinou zahrnuje území nìkolika státù,
unie – zahrnuje nìkolik sdružení (èasto území jednoho státu),
sdružení – má na starosti èást unie – sbory na menším územním celku,
místní sbory.
Upøesnìme si, že navštìvujeme sbory, které patøí do Èeského, Moravskoslezského nebo Slovenského sdružení v Èesko-Slovenské unii. Patøíme do EvroAfrické divize Generální konference Církve adventistù sedmého dne.
Existují také oblasti, kde se dílo teprve zaèíná rozvíjet – misijní pole.
K zamyšlení
K
Co víš o životì a èinnostech mládeže v zemích Evro-Africké divize?
K
Víš, které „území“ je svìøeno tobì osobnì?
101
Uložit
Jsme Bohu vdìèní, že vedl svým Duchem muže a ženy, kteøí pøijali za svou adventní zvìst a misijní poslání.
Tito lidé šíøili evangelium všemi dostupnými prostøedky.
Pochopili svou závislost na Bohu i na jiných vìøících, a proto se mohli stát finanènì závislými na církvi.
Všude na svìtì je tøeba lidí vyslaných Bohem – misionáøù.
Jsou to pouze slabí, smrtelní a chybující lidé, ale nesou „poklad v hlinìné nádobì“.
Otázky k diskuzi
1. Ellen Whiteová dostala zvláštní vidìní napøíklad ohlednì misijní práce
v New Yorku. Vìøíš, že Bùh má své plány také pro mìsto èi obec, kde
bydlíš?
2. Porovnej, jakými zpùsoby apoštolové misijnì pracovali ve mìstech
a mimo nì.
3. Jak bys reagoval na následující názor jednoho mladého adventisty:
„Nìkdy si øíkám, proè bychom mìli vysílat misionáøe do tøetího svìta?
Tady bychom je potøebovali mnohem naléhavìji! Vždy Západ dnes
vùbec není køesanský!“
4. Na co byste se zeptali adventního prùkopníka, kdyby mìl možnost pøijít na vaši schùzku mládeže? Z èeho by asi mìl radost? Èemu by se
divil?
Pro mnì nové:
Neporozumìl jsem:
Moje rozhodnutí:
102
„I zemøel Hospodinùv služebník Jozue, syn Núnùv, ve
vìku sto desíti let. Pochovali ho na jeho dìdièném území
v Timnat-cheresu v Efrajimském pohoøí severnì od hory
Gaaše. Též celé ono pokolení se odebralo ke svým
otcùm. Po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo
Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal.“
Soud 2,8-10
Psal se rok 1980. Spolu s jedním kazatelem z Nìmecka jsme mìli
možnost stát u hrobu bratra Williama Millera a jeho manželky v Low
Hamptonu ve státì New York. Po chvíli ticha jsem se kazatele zeptal:
„Bratøe, co myslíš, o èem by dnes kázal bratr Miller, kdyby vstal
z hrobu?“
„Myslím, že by kázal totéž adventní poselství jako tehdy, protože neztratilo nic na své aktuálnosti. Vidìl by samozøejmì pokrok díla, které
tehdy tak skromnì zapoèal, a kázal by o to radostnìji.“
103
Nedìle
Luk 24,15b
Ví Kristus o zklamání jednotlivce nebo církve?
Nové zaèátky
Ježíšovi uèedníci oèekávali, že se Kristus ujme vlády nad svìtem ještì za jejich života a že pokoøí pyšné øímské protektory. Apoštolové
prožívali veliké zklamáni, když jejich Mistr potupnì zemøel na køíži
a byl pohøben. Spolu s ním pohøbili i své nadìje. Kdyby byli mìli na pamìti
Ježíšova prorocká slova (Luk 9,44.45), mohli prožívat pokoj. Ani po slavném Kristovì zmrtvýchvstání si dva uèedníci, kteøí byli na cestì do Emaus, neuvìdomili, že
Boží dílo Kristovou smrtí neskonèilo, ale zaèalo. Pán Ježíš jim musel øíct, že jsou
nechápaví. Aby vlil do jejich srdcí novou nadìji, zaèal jim vykládat Písma o Mesiáši. Další události jim pak ukázaly cestu. V onom cizinci poznali svého Spasitele. Pochopili, že jejich zklamání je teprve zaèátkem díla køesanské církve.
Právì tak tomu bylo i v adventním hnutí. Kdyby byli adventní prùkopníci správnì
rozumìli Božímu slovu v Danielovi 8, Lukášovi 12 a v listì Židùm 8 a 9, byli by se
vyvarovali zklamání v roce 1844. To, co se stalo Kleofášovi, když spolu se svým
pøítelem procházel polem a kladl otázky cizinci, v nìmž nepoznal Krista, pøihodilo
se i adventním vìøícím poté, co prožili velké zklamání. Tak jako Bùh použil Kleofáše, použil i Hirama Edsona. Když se Hiram Edson druhý den po zklamání ubíral
spoleènì se svým pøítelem kukuøièným polem, zaèal si postupnì uvìdomovat
souvislosti biblických textù, které pøedtím millerité buï pøehlédli, nebo nesprávnì
pochopili. Zklamaní vìøící z roku 1844 stále znovu a znovu studovali tyto texty,
a tak vzniklo nové celosvìtové náboženské hnutí.
K zamyšlení
K
Èti 1 Moj 32,27.28. Èím ti postoj zklamaných adventních vìøících
pøipomíná Jákobùv zápas u Jaboku?
104
Pondìlí
Zjev 14,12
Jak se projevuje vytrvalost vìøících?
Prùkopníci v Èechách a na Moravì
Èechy
Antonín Šimon, mladý muž z Èech, se na své cestì po Nìmecku stal
èlenem Jednoty baptistù v Hannoveru. Èetbou èasopisu „Herold der
Wahrheit“ (Hlasatel pravdy) se seznámil s adventisty sedmého dne. Když se
vrátil do Roudnice nad Labem, svým pøíkladem a misijní prací, které se vìnoval pøi
svém povolání, pøivedl ke Kristu nìkolik lidí. Další lidé poznali na základì jeho
svìdectví adventní poselství a byli pokøtìni, když se se svou rodinou pøestìhoval
do Prahy.
1901 – J. P. Lorenz, mladý kazatel ze Spojených státù, zaèal pracovat v Praze.
28. kvìtna 1902 bylo pokøtìno 15 lidí. Tentýž den byl založen první sbor s 20
èleny.
1908 – Výsledkem misijní práce bratra E. Balcara, který poznal pravdu v Praze,
bylo založení sboru v Luži u Pardubic.
V letech 1906-1913 – poselství se postupnì dostává do dalších mìst: Liberec,
Ústí nad Labem, Jablonec nad Nisou, Teplice, Èeská Lípa, Trutnov, Karlovy Vary.
Slezsko
1908 – Tìšín, pozdìji Albrechtice, Orlová, Oldøichovice, Návsí, Nýdek.
1911 – Opava.
Morava
1912 – Brno, Olomouc.
1914 – Ostrava.
Slovensko
Již v roce 1896 bratr Benecke pùsobil evangelizaènì mezi nìmeckými obyvateli
v Bratislavì. Roku 1902 pokøtil L. Mathe první køtìnce.
1911 – založen sbor v Bratislavì.
1912 – založen sbor v Košicích.
105
Úterý
Mat 13,52
Co dokáže dobrý uèitel (uèitel zákona)?
Staré i nové poklady I
Zklamání v roce 1844 pøivedlo malou skupinu lidí, kteøí zbyli z tìch,
kdo oèekávali Kristùv pøíchod, k dùkladnému studiu Písma. Zkoumání
Písma se stalo typickým rysem Církve adventistù s.d. Adventisté vìøili tomu, co po celá staletí hlásala z Božího Slova køesanská církev. Ale tak, jak
to již pøed nimi dìlali reformátoøi, znovu vše ovìøovali na základì Božího Slova.
S Boží pomocí se jim tak podaøilo „odvalit další kameny“ nesprávného chápání
spasitelné zvìsti. Boží nepøítel se vždy snažil pøed lidmi skrýt nebo alespoò
zkreslit dùležité poznatky o Bohu a jeho plánech.
Adventní lid postupnì poznával také nové aktuální skuteènosti a chápal je jasnìji
než doposud. Pøipomeòme si hlavní „poklady“, které byly pøi tomto studiu pod
vlivem Božího Ducha objeveny:
1. Kristus vykonává službu v nebeské svatyni. Nebeská svatynì (nikoli Zemì) se
od roku 1844 oèišuje.
2. Vìènì platné desatero zahrnuje i 4. pøikázání o sobotì jako o Božím dni odpoèinku.
3. Køesané, kteøí na základì proroctví pochopili, že boj mezi Kristem a satanem
brzy skonèí, jsou povinni pøedat tuto naléhavou zvìst celému svìtu. To je dùvod, proè vznikají misie.
4. Bùh se pøiznal ke zklamanému lidu tím, že dal dar proroctví skromné Ellen
Harmonové-Whiteové.
K zamyšlení
K
Èti Zjev 3,11
K
Co máš?
106
Støeda
Zjev 14,12
Jak se projevuje vytrvalost vìøících pøed Kristovým
pøíchodem?
Staré i nové poklady II
5. Když se adventní vìøící zabývali otázkou stavu èlovìka po smrti,
zjistili, že uèení o automatické nesmrtelnosti je nebiblické. Naší jedinou nadìjí je vzkøíšení.
6. Pøi pøípravì na druhý Kristùv pøíchod má být naše tìlo chrámem Ducha svatého.
7. Kladli dùraz na Boží zákon a sobotu, které byly v minulosti pošlapány. Po
èase však bylo tøeba kázat mnohem dùraznìji o Kristovì spravedlnosti
a o spasení z víry.
Jako adventisté patøíme k Božímu lidu, který Bùh má na této zemi již od Kristovy
doby. Pøipomínáme dùležité biblické skuteènosti, které byly zapomenuty, nikoli
však proto, abychom se samoúèelnì odlišovali od jiných køesanù. Své aktuální
uèení nazýváme „pøítomnou pravdou“.
Boží církev je spoleèenství „reformované a stále se reformující“. Køesan èiní dennì pokání a dennì se obrací ke Kristu, aby byl schopen vnímat, zda se od nìho
nevzdaluje. Takto to má dìlat celá církev.
K zamyšlení
K
Pøipomeò si dìjiny køesanské církve z pohledu Pána Ježíše Krista.
Zjev 2-3
107
Ètvrtek
Zjev 22,17
Jak pøicházejí lidé do církve?
Proè jsem adventistou?
Zeptali jsme se jednoho mladého muže, proè je adventistou.
„Uvedl bych tøi dùvody.
1. Vìøím v Krista. Nemohu prostì ignorovat to, co Bùh pro èlovìka
udìlal. Taky vnímám to, co dìlá konkrétnì pro mì. Bylo by to pøíliš mnoho
´náhod ´kdyby to nebylo Boží vedení. Nìkdy žasnu nad tím, že mùj život se
opravdu odvíjí tak, jak se o tom píše v Bibli, a ne tøeba v koránu.
2. ‚Adventus‘ znamená pøíchod. Pøiznávám, že Kristùv druhý pøíchod se stal støedem mé víry. Pochopil jsem, že na nìj èekali všichni lidé z Bible, o kterých se
èasto mluví: Eva, Adam, Pavel. Pozdìji na nìj èekal i Martin Luther. Všichni
tito lidé byli vlastnì adventisté. Myslím, že v Kristùv pøíchod musí vìøit každý,
kdo vìøí v Boha Bible.
3. Zdá se mi docela logické, že se ztotožòuji s tím, co uèí adventisté. Do které
jiné církve bych mìl patøit? Každé jiné vyznání obsahuje vìci, které ignorují
nìkteré biblické výpovìdi. Zdá se mi, že uèení adventistù je nejblíže Bibli.
V kterékoli jiné církvi bych musel èasto øíkat: ‚Lidi, copak nevidíte, že v Bibli je
to takhle...?‘
Myslím, že adventní hnutí a církev, která z nìho povstala, je Boží mistrovské dílo.“
R. C.
K zamyšlení
K
Èti žalm 139,23.24. Jakým zpùsobem konfrontuješ svùj vlastní život s Boží
vùlí – s Boží cestou?
108
Pátek
Jan 14,3
Co dìlá Ježíš od té doby, co opustil zemi?
Ježíš se vrátí
Spolu se všemi køesany oèekáváme, že Kristus se vrátí „soudit živé
i mrtvé“. Pøijali jsme povìøení pøipomínat okolnímu svìtu, že tento pøíchod již brzy nastane a že se bude týkat každého èlovìka. Již se
nesnažíme stanovit datum, kdy k této události dojde. Druhý Kristùv pøíchod bychom mìli oèekávat se stejným nadšením a netrpìlivostí jako naši duchovní pøedkové.
Evangelium není dosud kázáno po celém svìtì, je tøeba vykonat ještì hodnì
práce. Zaujetí, s jakým pracovali adventní prùkopníci, mùže být pro nás inspirací.
Úkol adventistù se týká každého z nás, nikoli pouze kazatelù. Každý z nás by si
mìl najít svou vlastní cestu, jak pøedávat dobrou zprávu – evangelium druhým
lidem.
Pøijal jsi tuto skuteènost za svou? Dobrá zpráva je zaslíbením, ale i varováním.
Bùh slibuje, že dá vìèný život tomu, kdo se ho bojí, vzdává mu èest a uznává, že
je Stvoøitelem nebe i zemì (Zjev 14,7). Zároveò však varuje ty, kdo se ještì jednoznaènì nerozhodli pro Krista; pøichází totiž „hodina soudu“.
Èti Zjev 14,6-13. Ellen Whiteová na konci svého života napsala: „Když se dívám,
co jsme v minulosti prožili, mohu øíct jen jedno: ‚Dìkujte Bohu!‘ Když se dívám, co
Pán udìlal, jsem plná úžasu a dùvìry v našeho vùdce Ježíše. Nemáme se
v budoucnu èeho bát, pokud nezapomeneme, jak nás Pán vedl v minulosti.“
K zamyšlení
K
K
Èti Zjev 2,7.11.17.26-28; 3,5.12.21. Stojí zato zvítìzit?
A se v budoucnu stane cokoli, sdílejme živou nadìji se všemi tìmi,
kdo oèekávali druhý Kristùv pøíchod.
109
Uložit
Jako adventisté vìøíme, že žijeme v dobì konce a že Kristùv pøíchod se blíží.
V tomto smyslu se pokládáme za dìdice Williama Millera a milleritského hnutí.
Jsme si však vìdomi i toho, že Ježíš øekl: „O onom dni a hodinì však neví nikdo
...jenom Otec sám“ (Mat 24,36). Nikdo tedy nemùže vypoèítat pøesnou dobu Ježíšova pøíchodu.
Pøesto je pro nás i dnes dùležité to, co bylo dùležité pro Millera – totiž „èasový
øetìz“ v Danielovì proroctví, který skonèil roku 1844.
Vzhledem k tomu, že nevíme, kdy Ježíš pøijde, jsme adventisté – „èekatelé“.
A protože èekáme na svého Pána, žijeme životem, který se øídí Ježíšovými pokyny a sliby. Tento zpùsob života nás naplòuje radostí, vnitøním klidem, smíøením,
trpìlivostí a láskou. Držíme-li se Ježíšových slov, mùžeme již dnes okusit alespoò èást vìènosti. Šastný život zde na zemi je sice jen chabým odleskem toho,
co nám chce Ježíš darovat pøi svém druhém pøíchodu, staèí však k tomu, abychom mohli toužebnì zvolat: „Pøijï, Pane Ježíši!“
Otázky k diskuzi
1. Studovali jste na schùzkách mládeže knihu „Stále vìøíme“ od R. S.
Folkenberga?
2. Dokážeš struènì popsat, jakým zklamáním prošli Jan Hus, Jeroným
Pražský, Jan Ámos Komenský, èlenové Jednoty bratrské aj.?
3. Bratr Dr. H. K. LaRondelle øekl: „Pokud neznáme dobøe dìjiny církve
a dìjiny uèení a nevyvodíme z nich pro sebe ponauèení, jsme odsouzeni k tomu, že budeme opakovat chyby minulosti.“
Pro mnì nové:
Neporozumìl jsem:
Moje rozhodnutí:
110