Masochista Adolf Hitler: Zrůdný diktátor a masový vrah

Masochista Adolf Hitler: Zrůdný
diktátor a masový vrah
Adolf Hitler (1889-1945) si potrpěl na velmi mladá děvčata. Zapadalo to do jeho představ o správných
partnerkách: měly být hloupé, snadno ovladatelné, měly se starat o muže a především rodit děti.
Pondělí 20.8. 2007, 20:00
Měl svá soukromá tajemství, která i přes usilovné utajování
vyplula po válce na povrch. Lékaři, psychologové a historici dnes
soudí, že Adolf Hitler byl masochista, měl nekrofilní sklony a
sexuální problémy.
Odmysleme si od Adolfa Hitlera jeho postavení, moc a uniformu. Zůstane skutečně
podivínský člověk, muž neschopný lásky, hlubšího citu (kromě nenávisti), s hysterickými
sklony, se sadomasochistickým zaměřením, sexuálními mindráky a až s patologickou
posedlostí smrtí. Ačkoliv se Adolf Hitler víceméně symbolicky oženil až dva dny před smrtí, a
přestože pravděpodobně nikdy nebyl schopen navázat normální partnerský vztah, sehrály v
jeho životě a zejména v jeho kariéře ženy významnou roli.
Bez přehánění je možné prohlásit, že nebýt náklonnosti několika vlivných žen, možná by se
nikdy nestal říšským kancléřem a také by neuvrhl svět do tak strašlivé poroby. Pro Hitlera
byly v zásadě dva druhy žen: sebevědomé a silné osobnosti, ke kterým vzhlížel a nemohl je
mít, a pak ty druhé, většinou velmi mladé, naivní, až hloupé a snadno ovladatelné, které
mohl doslova vlastnit. Raná léta Adolfa Hitlera a jeho cesta k moci dávají nahlédnout, jakým
byl ve skutečnosti člověkem ještě předtím, než se schoval za svou ideologickou masku.
Narodil se 20. dubna 1889 v Braunau nedaleko Lince devětadvacetileté Kláře Hitlerové. Tato
ušlápnutá žena žila v manželství se státním úředníkem Aloisem, autoritářským sobcem a
despotou, který byl o třiadvacet let starší. Manželka pro něj byla především služkou a na
dětech si poměrně krutými každodenními výprasky vyléval zlost. Adolf byl Klářino čtvrté dítě,
předchozí tři však zemřely na záškrt. Matka se tedy k Adolfovi silně upnula a před
nevlastními sourozenci jej velmi upřednostňovala.
Malý Hitler tak vyrůstal rozmazlován matkou, která jej však zároveň nedokázala uchránit
před tyranií otce. Přestože ve čtrnácti letech Adolfovi otec zemřel na infarkt, což rodině
poskytlo jistě úlevu, nesl si Hitler toto břemeno prapodivné výchovy životem. Matku téměř
zbožňoval, otce pravděpodobně nenáviděl, ale přesto později propadal podobným
násilnickým záchvatům zuřivosti jako on. A stejně jako on nalézal zalíbení ve velmi mladých
dívkách, kterým mohl být i otcem.
S velkými studijními potížemi dokončil Hitler reálné gymnázium v Linci a rozhodl se odejít do
Vídně na tehdejší Akademii výtvarného umění, aby se stal malířem. Neúspěšně - akademie
mu zavřela dveře před nosem. Přibližně v té době začal Hitler projevovat zájem o ženy. Byl
ale mimořádně ostýchavý, což dokládá případ Stefanie - krásné světlovlasé dívky z dobré
linecké rodiny. Byla pravým opakem Hitlera, který po ní sice toužil, ale nikdy se ji neodvážil
ani oslovit.
Jen v roce 1906 jí poslal nepodepsaný chaotický milostný dopis, ve kterém sliboval, že až se
jednoho dne vrátí z Vídně, ožení se s ní. Stefanie dopis zahodila a až po desetiletích jí ho
připomněl historik pátrající po Hitlerově minulosti. Podobnou platonickou touhu choval Adolf
Hitler k sedmnáctileté Emílii Häuslerové. Byla sestrou Hitlerova spolunocležníka z mužské
ubytovny ve Vídni a Hitler se s ní několikrát setkal a také jí daroval barevnou kresbu
germánského válečníka s iniciálami A. H. na jeho štítu.
Své sekretářce se po letech Hitler svěřil, že Emílie byla jeho první láska. Snad tomu i tak
bylo, ale pouze v platonické rovině. Historici se domnívají, že Hitler prožil i první světovou
válku bez sexu a něžností. Prověřovali dokonce informace, podle nichž měl Hitler jako voják
tehdy počít syna, ale nic z toho se nepotvrdilo.
Ženy, které pomáhaly hitlerovi stoupat vzhůru
Po první světové válce nastala pro Hitlera hektická doba šplhání vzhůru po politickém
žebříčku. Právě tehdy mu v tomto stoupání pomohly vlivné přítelkyně. Nešlo o sex, ani o
lásku, ale o vstup do vyšší společnosti, kde Hitler působil spíše jako exot. Chodil v nuzných
oblecích, kousal si nehty, nosil komický knírek, neuměl ani políbit ruku a býval u vytržení z
takových věcí, jako byl vodovod s teplou vodou.
V těchto letech se stal jakýmsi adoptivním synem především dvou dam: manželky výrobce
klavírů Helene Bechsteinové a manželky mnichovského nakladatele Elsy Bruckamnnové.
Obě dámy sváděly boj o to, která bude Hitlera a jeho soukmenovce finančně podporovat.
Kromě toho uvedly Adolfa do salonů mnichovské smetánky a také mu každá darovala
neodmyslitelný bič na psa, symbol moci. Hitler o nich později mluvil jako o „mateřských
přítelkyních“. To už ale nebyl případ Heleny Hanfstaenglové, manželky spolustraníka Ernsta.
Tato vznešená žena Hitlera nejen okouzlila, ale zachránila mu i život, když se po
nezdařeném mnichovském puči pokusil zastřelit. Uměla judo a zbraň mu prý na poslední
chvíli vyrazila z ruky. Hitler pak putoval do vězení, kde napsal Mein Kampf a fešáckým
mučednictvím zvýšil svou popularitu. Po návratu na svobodu jednou vrcholně trapně vyznal
Heleně lásku - svíjel se jí u nohou a tvrdil, že chce být jejím otrokem. Pro Hanfstaenglovou to
byla velmi nepříjemná situace. Jako muž jí byl Hitler odporný. Později také emigrovala do
USA.
Do zcela jiné kategorie žen však patřila „Geli“ Angelika Raubalová - Hitlerova o devatenáct
let mladší neteř. Hitler se jí ujal téměř jako opatrovník. Přinejmenším navenek to tak mělo
působit. Ve skutečnosti se do ní zřejmě svým typickým způsobem zamiloval, žárlil na ostatní
muže kolem ní a mladou dívku brzy snadno ovládal. Její klíčící vztah s vlastním řidičem
Emilem Mauricem nátlakem zpřetrhal a Geli si roku 1928 nastěhoval do svého nového
luxusního devítipokojového bytu v Mnichově. Jeho stěny by mohly vyprávět...
Vůdcova perverzní tajemství
Geli se stala utajovanou milenkou a vlastně vězněm. Příteli se svěřila, že její strýček je
zrůda. Vyžadoval po ní sadomasochistický sex. Svlékl se, lehl si na zem a poručil Geli, aby si
dřepla nad jeho obličej. U toho masturboval a před vyvrcholením vyžadoval, aby jej Geli
pomočila. Někdy do sebe nechal kopat a Geli mu musela sprostě nadávat. Stejné praktiky
vyžadoval později i po další milence a budoucí manželce Evě Braunové.
Ta se se svými zážitky svěřila deníku i některým kamarádkám. Ostatně právě Braunová byla
možná důvodem ke Geliině sebevraždě. V září 1931 se střelila Hitlerovým revolverem do
prsou a zemřela. Údajně proto, že našla milostný dopis od Evy Braunové. Zda však nešlo o
politickou vraždu, už nikdo neobjasní. Hitler smrtí Geli trpěl, ale brzy ji nahradil právě Evou.
Na ní Hitlera prý nejvíce fascinovaly hýždě a nohy.
Její zadek sám fotografoval tak, aby Eva nebyla k poznání. I ona musela nad vojevůdcem
podřepnout a močit, případně do něj kopat a nadávat mu. Normálnímu styku oběma
zpočátku bránil Evin vrozený úzký poševní vchod. Nechala si jej v tajnosti operovat
(gynekolog po několika dnech zahynul při nevyjasněné autonehodě), ale i potom Hitler
vyžadoval stejné sadomasochistické hrátky.
Jeho sexuální život byl vůbec podivně poznamenaný: měl jen jedno varle a v mládí se navíc
nakazil syfilidou. Psycholog Erich Fromm kromě toho Hitlera popsal jako nekrofila - nikoli
sadistu, ale člověka fascinovaného smrtí, který prostě rád zabíjel. Přesto s ním Eva
Braunová vydržela až do společného trpkého konce.
Eva Braunová: milovat svého diktátora až za hrob...
Bylo to mladé, hloupé a naivní děvče. Politika ji nudila a vůbec jí nerozuměla, válka ji
nezajímala. Topila se v luxusu (měla i svou kadeřnici) a zajímala se jen o módu a klepy.
Trpěla jen nudou a nedostatkem času, který na ni vůdce měl, a také žárlivostí na jiné sokyně.
S Hitlerem se Eva seznámila jako asistentka ve fotografickém studiu. Když Hitler poprvé
přišel, viděl z ní jen nohy. Stála totiž na žebříku u vysoké skříně.
Sama později řekla, že Hitler tehdy na její nohy fascinovaně a dlouho hleděl. Brzy si ji začal
kupovat pozornostmi a Eva se stala jeho utajovanou milenkou. Hitler však neměl mnoho
času a Eva se cítila osamocená. Také proto se několikrát pokusila o sebevraždu pravděpodobně proto, že věděla, jak Hitler trpěl po sebevraždě Geli. Eva Braunová si
nejprve v prosinci 1932 prostřelila krk. Zranění nebylo vážné a rychle se z něj dostala.
V květnu 1935 tento pokus zopakovala s prášky na spaní. Lékaři jí opět zachránili život.
Úspěšná byla až třetí její sebevražda. 28. dubna 1945 se jí splnil sen: v obklíčeném Berlíně,
v betonovém bunkru pod říšským kancléřstvím se oženila s Adolfem Hitlerem. O dva dny
později rozkousla ampuli s cyankáli. Její novomanžel si prostřelil hlavu.