docListopad - Časopis Život v Kristu
download 
Stížnost Transkript
Listopad - Časopis Život v Kristu
Časopis Apoštolské církve Ročník 23 Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz Číslo 11 / 2011 Sloupek Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ (L 16–21) Odtud šel dál a přišel do jejich synagógy. A byl tam člověk s odumřelou rukou. Otázali se Ježíše: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž obžalovat. On jim řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“ Potom řekl tomu člověku: „Zvedni tu ruku!“ Zvedl jim, a byla zase zdravá jako ta druhá. (Mt 12,9–13) Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. (Sk 2,42) M ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Děkujeme vám za vámi zaslané články, vaše modlitby i povzbuzení. Spolupráce s vámi je pro nás klíčová! Ústřední téma tohoto čísla vždy bylo, je a bude předmětem diskusí: „Může být křesťan démonicky posedlý? Vztahuje se generační prokletí i na znovuzrozené? Je „nové stvoření“ opravdu nové? Atd.“ Jsem vděčný především Bohu a poté i předchozím generacím křesťanů, kteří z jeho milosti položili pevné základy reformační a posléze letniční teologie. Řada teologických doktrín je dnes již tak zakořeněna, že diskusi o nich většina věřících pokládá za ztrátu času. Výše uvedené a jim podobné otázky však stojí na teologickém „okraji“ a zvláště o nich platí Pavlovo konstatování, že „poznáváme jako v zrcadle“. Plnost vědění nás očekává až v nebi… 2 Proto považuji za zvláště důležité na ně pohlížet z perspektivy veršů citovaných úvodem: 1) Ježíšovo poslání a posléze poslání jeho učedníků je lidem pomoci – vysvobodit, uzdravit… 2) Jak Pán Ježíš, tak následné generace jeho učedníků se střetávají se snahou opačnou: Farizeové se budou vždy pokoušet toto úsilí zmařit – pod různými záminkami včetně zbožně se tvářících teologických zdůvodnění. 3) Dělící linie v popsaném zápase je často nezřetelná. Její nalézání je i dnes prioritně úkolem apoštolů. Buďte požehnáni. Aleš Navrátil Úvodník 3 Nalézt správný tón 4 6 7 8 9 Generální úklid >>> O úklidu s emeritním biskupem O úklidu s Alešem Navrátilem Generální úklid, kdy může prospět... Kancionál Mé svědectví Izrael 11 17 17 Diskuse o přeludu nezávislé Palestiny Mezinárodní dům modliteb >>> Praktické informace ke Konvokaci v Praze 18 19 21 21 Dobrá zpráva o dobré zprávě Konference Ohně v Brně >>> Podzimní misijní pastorálka... Rozhovor o Křesťanské Základní škole v Brně Ze života církve Studijní materiál 13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete (Jozue) Služebnosti dle Ef 4,11 20 Apoštol O B S A H 17 VOŠMT 22 Milníky života 23 Dva pohledy na porozumění Božímu uzdravení Recenze Čtenáři píší 23 25 Kdo zasévá, ten přežije Kříž v našich tělech 24 Sandra a její evangelizace Dětem Povídka 25 Druhá šance Stvoření vs. evoluce 14 26-28 Původ Země Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421) 19 Nalézt správný tón Jak bych teď chtěl být u vás a najít pro svou řeč pravý tón, vždyť si s vámi nevím rady! (Ga 4,20) D razí čtenáři, každý z nás si jistě alespoň jednou povzdechl, podobně jako Pavel ve svém listu do Galatského sboru. Jsou situace, které dobře znají všichni rodiče, a stejně tak i všichni ostatní, jimž je svěřena zodpovědnost v práci se skupinou dalších lidí. Domluvit se s druhými, zvláště jedná-li se o nějaký problém nebo krizovou situaci, nemusí být jednoduché. Tuto otázku můžeme také vztáhnout na situaci, uvažujeme-li o tom, jak evangeliem oslovit lidi okolo nás. Není snadné předat myšlenky, které jsou jedné straně nad slunce jasné takovým způsobem, aby je pochopila i druhá strana. Toto je má veliká touha – abychom byli církví, která je moderní, dokáže poselství evangelia komunikovat dnešní společnosti moderním způsobem, a přesto zůstává ortodoxní, co se týká biblických norem a principů. Bible samozřejmě pamatuje i na to, a jasně ukazuje, jak by měla taková církev vypadat. Podíváme se dnes společně na pět principů, rozesetých na různých stránkách Nového zákona. Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (J 13,34–35) Pán Ježíš ukázal, že láska je rozpoznávacím znakem církve. Není tu napsáno, že lidé uvěří v Ježíše, ale je napsáno, že jasně poznají, kteráže církev je ta správná. Sílu a moc lásky se pokusím ilustrovat na jednom krátkém příběhu: Měl jsem známého, byl to křesťan z jednoho charismatického sboru, vysokoškolák, matematik. V jistém období života se dostal do nouze a přišel o byt. V jeho sboru to tenkrát špatně zaregistrovali, a tak nebyl, kdo by mu pomohl. Pomoc nalezl až v malém společenství probuzených katolíků. Za krátkou dobu přešel ze svého sboru k nim. Byl schopen opustit své dosavadní učení a přijmout nauku římskokatolické církve, včetně uctívání Marie. Jeho argumentem byla jeho osobní zkušenost. Cítil se přijat, nic mu nechybělo. Tento příběh mi ukazuje, že srdce bývá silnější než rozum. Nestačí být „církví se správným učením“, nutný je zájem o člověka. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Mt 5,16) Církve vzešlé z reformace zdůrazňovaly, že nejsme spaseni ze skutků zákona, ale z milosti a víry. Tak se na skutky jako projev naší víry kladl příliš malý důraz. Skutky, které má na mysli Pán Ježíš, nejsou ovšem ty, které by nás měly přivést ke spasení, ale naopak – skutky, jež naše spasení dotvrzují, jsou jeho ovocem. Byly to právě skutky milosrdenství, co bylo charakteristické na církvi v Římské říši a co výrazně přispělo k tomu, aby křesťanství bylo uznáno. Zrovna tak dnešní společnost potřebuje vidět, co církev naší zemi přináší. Hledejme způsoby, abychom nejen byli světlem, nýbrž také, abychom toto světlo nechali zazářit do daleka. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. (J 17,22) Dalším rozpoznávacím znamením Kristovy církve je její jednota. Právem se probuzeneckým církvím vyčítá jejich ustavičné dělení. Často kvůli maličkostem se lidé rozchází a zakládají nová společenství. Když dorostou určitého počtu, opět někteří zjistí, že „cosi“ je špatně a jdou zakládat sbory nové. Touha po dokonalosti a svatosti je oprávněná, ovšem lidský faktor s sebou přináší i nutnost nelehkého zápasu: Nikdy nebudeme zde na zemi schopni říci, že jsme dokonalou církví. Snažme se zachovávat jednotu jako znamení Boží přítomnosti mezi námi. „…Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ … Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. (Mk 16,17–20) Jsem nadšen z toho, když cestuji po našich sborech a slyším o nadpřirozených znameních, která se dějí. Skeptik v tuto chvíli může namítnout: „Prosím tě, jaká znamení máš na mysli?“ Nejde o bombastické zázraky, ale o spoustu „maličkostí“, které někdy podceňujeme. Velmi často slýchávám svědectví, jak nevěřícím lidem byla nabídnuta modlitba za nějaký jejich problém, a Bůh se k takovéto prosbě přiznal. Samozřej- mě toužím po velikých zázracích, ale na druhou stranu – neříkejme, že žádné nejsou. Zatím na ně Pavel v Athénách čekal; když shledal, kolik modlářství je v tom městě, velmi ho to znepokojovalo. … Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: „Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: ‚Neznámému bohu‘. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji…“ (Sk 17,16.22–23) Máme před sebou poslední princip života církve, která oslovuje společnost. Apoštol Pavel neměl jedno kázání, jednu šablonu, kterou by uplatňoval na všechny posluchače. Představuji si, jak procházel modlářskými Athénami, a v duchu se ptal Pána: „Jak mám oslovit tyto lidi?“ Pak jeho zrak padl na jistý oltář, a kázání bylo na světě. Jsem přesvědčen, že církev by měla umět reagovat na kulturu, atmosféru či zvyky každé společnosti a v každé době. Pak bude schopná oslovit nevěřící společnost. Úvodník Ročník 23, listopad 2011 Těchto pět principů jistě není vyčerpávajícím seznamem, stručným návodem k tomu, jak se stát živou církví. Bible obsahuje mnohem více rad, nelze ji zredukovat na pár zaručeně jistých doporučení. Tyto jsou však něčím, co je již řadu let v mém srdci. Všichni bychom měli přemýšlet nad tím, jak se stát lepším služebníkem Kristovým. Všichni bychom měli průběžně hodnotit, zda to, co děláme – ať již jako jednotlivci nebo církev – je to jediné správné. Všichni bychom měli usilovat o to, aby církev vydávala slyšitelný, srozumitelný a přesvědčivý hlas. S přáním Božího požehnání Martin Moldan, biskup AC 3 ŽIVOT V KRISTU O Generálním úklidu s emeritním biskupem Rudolfem Bubikem Generální úklid T 4 ak především, nerad termín „generální úklid“ používám. A to z jednoho prostého důvodu, že není tak úplně v Bibli. byla v Kristu dána síla, a ne: Ale já jsem nové stvoření a tam to bylo staré. To není pravda. Tuto věc si musíme uvědomit. problémy, které se stále opakují, pak teprve kladu otázku: „Ty, a nebylo by třeba něco udělat? Dals to všechno do pořádku?“ No a pak to z něj někdy začíná vylézat. Jak se může člověk na „generální úklid“ připravovat? Znovu, přece to má vyznívat z kázání pastora. Člověk má být zasažen slovem Božím a má reagovat. Jaké přesně jsou cíle, kterých „generální úklid“ má dosáhnout? Kdo vyzývá k úklidu? Pastor nebo znovuzrozený? To všechno jsou nesprávně položené Jak konkrétně takový „generální úklid“ otázky. Proč? Protože Bible mi říká, že probíhá? Kde, jak dlouho…? Zase, to je otázka mimo. Protože to bych měl jasně kázat evangelium, kde lidé pochopí, že teď jsou vykoupáni, očiš- vždy záleží na tom daném člověku. Genetěni, a proto si nevezmou na sebe staré rální úklid nemá sloužit pastorům jako oblečení, staré zvyklosti. To má už vyni- automat, ale u každého je potřeba jednat Někteří namítají, že v Kristu jsme nové kat z evangelia, kde máme velmi jasně ká- jinak – podle vedení Ducha svatého. Něstvoření, staré pominulo… tak prý není zat: Čiň pokání, co to je pokání, a co to je kdy po obrácení úklid vůbec není nutný. vůbec důvod něco řešit. Co k tomu říká ovoce pokání. Takže generální úklid dle A vždy také záleží na tom, nakolik čloZachea: „Pane, koho jsem okradl, čtyřná- věk kličkuje. Ano, mám to obdarování, Písmo? To je lež. V Kristu jsme nové stvo- sobně vrátím, a polovinu majetku roz- někdy slyším, jak člověk mluví, a Duch ření a je nám dána moc to řešit. Na co dám chudým.“ To byl generální úklid. svatý mi říká: „Lže jako když tiskne, ale lidé dneska zapomínají: Amen, já jsem A Zacheus to věděl hned. Chybu hledej- buď zticha.“ Já ho vyslechnu a ptám se: „A je ještě něco?“ „Ne, bratře, už nic.“ „No nové stvoření, ale ještě musím jít poza- me v kázání pastora. Za druhé, mám zkušenost, že když dobře.“ To je srdce člověka. No a jelikož metat. Vrátit, co jsem ukradl, odprosit, co jsem udělal, a tak dále. K tomu nám jsem najednou viděl v životě člověka to někteří o mně už věděli, tak mi říkali: Co to přesně je „generální úklid“? Jaký má základ v Písmu? Není to jen lidský „objev“? Částečně je. Proč? Protože u každého člověka to je jiné. Jsou lidé, kteří skutečně díky spasení mají vše uklizeno. Ale jsou lidé, na kterých léta musíš pracovat. Ročník 23, listopad 2011 Je potřeba zajít za jiným pastorem nebo přizvat zkušenějšího? Vesměs se to nepodaří na poprvé proNení „generální úklid“ něco jako protes- to, protože to nebylo upřímné. Že to bylo tantská forma zpovědi, kterou používají vychytralé atd. katolíci? V čem se to liší? No v tom, že to je něco úplně jiného. Které konkrétní body má generální Především u generálního úklidu, když úklid obsahovat, aby se na něco důleuž to tak nazvu, dáváme do pořádku žitého nezapomnělo? Existuje nějaký jen určité věci. A to ty, které jsou přímo osvědčený soupis? Co tam postupně dopod prokletím. Generální úklid nedělá- plňovat? Nemám soupis a nikdy ho nebudu děme v případech: „Ale bratře, já jsem se chtivě zadíval do výkladní skříně.“ No lat. Chci být veden Duchem svatým. Když tak si to řeš doma. Ale to, co je třeba dva dělají totéž, není to totéž. řešit, to jsou vesměs věci, kde se dostávám pod démonické prokletí. Jako tře- Pro koho je „generální úklid“ určen ba prokletí nemanželského dítěte, a tak a pro koho není? Je to jen pro pokřtěné dále. Všude tam, kde je to v Bibli pojme- členy sboru, pro kohokoliv znovuzrozenováno. To je třeba vyznat a řešit. Napří- ného, pro každého, kdo si chce dát žiklad proč je potřebné řešit cizoložství? vot dopořádku? Může pastor nebo znoProtože u každého smilstva a cizolož- vuzrozený „generální úklid“ odmítnout? Především si musíme uvědomit, že gestva jsou ti dva jedno tělo. A když například daná žena cizoložila s padesá- nerální úklid nebudu dělat s neznovuti muži, pak od každého přebrala jeho zrozeným člověkem. To je nesmysl. Ale prokletí. A pak to má všechno na sobě. budu ho dělat s člověkem, který skutečně Proto je to třeba vyznat, aby tyto chce jít za Ježíšem, evangelium se ho dověci byly zlomeny. Ale z druhé stra- tklo, a on to řešit chce. ny není nutné vyznávat detailně, to je Kdo se setkání účastní (kombinace mužnesmysl. žena)? Má si brát pastor či znovuzrozePlatí pro pastora zákaz jakkoliv infor- ný s sebou manželku / garde? Podle potřeby, jak to situace vyžaduje. mace z rozhovoru dále řešit nebo podle Nelze k tomu nic dodat, jedině dodám nich jednat? Kdysi jsme udělali chybu, já taky, že z praxe: Když se jednalo o sestru, tak rajsme trochu přijali katolickou zásadu. ději předhovor udělá Maňka. Přece jeNež mě jeden člověk pěkně vytočil, pro- nom je lepší, když já nemusím s ženou tože mě zavázal slibem, že budu mlčet. mluvit o intimních věcech. A někdy je Já jsem se pak dozvěděl věc, za kterou lepší, když nás je víc. on měl být vyloučen, a já musel mlčet. Od té doby říkám: Ne. Podle toho, Každý asi nadělal pár hloupostí, za které co mi řekne Duch svatý, s tou infor- se stydí… Je proto nutné konkrétně říkat mací naložím. Neboť tak hovoří Písmo pastorovi, co – kdy – proč to bylo? Nestačí si to probrat v modlitbě jen s Bohem? svaté. Už jsem řekl, co je nutné. NeobtěžujJak se pozná, jestli byl „generální úklid“ me pastora věcmi, které si mohu vyříkat účinný a kompletní? Je to jen na dob- před Bohem. rém pocitu nebo jsou ověřitelné doklady toho, že se opravdu podařilo vymýtit Jak časté opakování generálního úklidu je vhodné? Dům taky nestačí uklidit 1x všechno, co se Bohu nelíbí? Poznáme to podle toho, že ten člověk při dostavbě, ale třeba každé jaro… Domnívám se, že tato otázka je úplně začne žít vítězným životem. vedle. Protože generální je generální, ten Co když se to nepodaří napoprvé? Koli- je jen jednou. A pak mám na každý den krát se má „generální úklid“ provádět? prát roucho své v krvi Beránkově. A po- V kud si s něčím nevím rady, tak jdu za pastorem. Působí okultní předměty i bez našeho vědomí či spolupráce samy o sobě nějak aktivně, nepozorovaně a smrtelně jako třeba radioaktivní kus uranu? Není to jen pověra? To je jasné, že působí. Proto Bible hovoří: Nevneseš to do svého domu. A proto vždy znovu budu na tyto věci opatrný. Jak se „přesekávají špatné duchovní kořeny“ generačního prokletí? Stačí vyhodit okultní předměty, vyznat zástupně i za příbuzné hřích, pomodlit se za odpuštění a hotovo? Pokud jasně vidím, že daný člověk činí pokání, no tak v modlitbě to prokletí zruším a tím to je hotovo. Ale vždy u toho musí být pokání daného člověka. Generální úklid „A už ti nic Bůh nezjevuje?“ „Ale to musíš vědět ty.“ Jak je to s knihami, ve kterých jsou citovány mýty, pasáže z posvátných knih jiných náboženství, … Co když mám třeba Korán nebo překlad Svědků Jehovových? Jak je to s uchováváním třeba římskokatolických kancionálů, kde je kromě Pána Ježíše hojně uctívána i panna Marie? Každopádně jsem opatrný na knihy. Ale z druhé strany musím být opatrný na všechno. Ano, určité věci potřebuji pro informaci, ale každopádně bych zpěvník, kde bude vychvalovaná Marie, doma nestrpěl. Je jedna věc, kde je něco informativně sdělováno, a druhá věc, kde je něco oslavováno a vyvyšováno. Ale i u té informace musím být velmi bdělý, abych se neušpinil. Vezměme si příklad z vědců, že ne nadarmo někdy berou na ruce rukavice, když berou do ruky určité věci. Jak poznám, jestli je něco z pozůstalosti „po dědovi“ okultní? Třeba mi to vždycky připadalo jen jako obyčejný šperk, suvenýr nebo obrázek, a pak to potají negativně ovlivňovalo celou rodinu. Po ovoci jejich poznáte je. Víc k tomu nemám co dodat. Každopádně jsem věděl, že po mé babičce nic okultního nezbylo. Protože šla cele za Ježíšem. Témata časopisu ážení čtenáři, rádi bychom s vámi tost zapojit se do této požehnané práce. sdíleli plán témat, která vidíme Těšíme se na vaše postřehy a připomínky, jako aktuální. Obsah témat i jejich nebojte se nám napsat na e-mail redakce pořadí se může vyvíjet podle vašich pod- [email protected]. nětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom Příště se můžete těšit na téma: vám vycházeli vstříc a dali vám příleži- • Vánoce v Izraeli Příležitost podílet se na přípravě témat: • Domácí skupinky • Práce se seniory • Odpočinutí, dovolená jako životní styl Výhledově připravujeme témata: • Chvály a uctívání 5 ŽIVOT V KRISTU Generální úklid O Generálním úklidu 6 schopnost se modlit, nepřijetí křtu Duchem svatým atd. V lepším případě se v takovém případě s MUDr. Alešem Navrátilem začne hledat „zakopaný pes“. V horším je ak je to v Bibli s myšlenkou generál- nám může být právě výše uvedený verš trpící ujišťován svými autoritami, že se „toto zkrátka v životě křesťanů stává a nez Jakuba. ního úklidu? lze s tím nic dělat“… Bude dobré si úvodem vysvětlit samotný pojem „generální úklid“. Stejně Až doposud, co popisuješ, bychom jako „trojici“ tento pojem nenalézáme mohli nazvat „zpovědí“. Proč tedy „gene- Co mohu od generálního úklidu očekávat jako nově obrácený? v Bibli, nicméně se mnohým jeví jako rální úklid“? Pokoj v srdci a otevřené dveře k dalšíProtože „zpovědí“ to nekončí. Některé praktický k používání. Většina křesťanů se shoduje v tom, že hříchy, zvláště z okultní oblasti, fungu- mu duchovnímu růstu bez zbytečných po znovuzrození, obrácení se člověka jí jako „sud s dehtem“. Poplácám jej jen překážek. ke Kristu, je užitečné, aby vyznal hříchy z legrace rukou a už se nemohu špíny zbavit. Stejně tak mnozí lidé jen z legra- Co může od generálních úklidů očekásvého předchozího života. Hříchy odpouští Bůh, nikoliv člověk: ce vyvolávali duchy, nechali si číst z ruky vat sbor? Růst členů v osobním životě i ve služKdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh? apod. Zbavit se následků takových hří(Mk 2,7). Proto je zajisté nejjednodušší chů často vyžaduje pomoc druhého člo- bě bez zbytečných zdržení a odkladů. vyznat hříchy svého minulého života pří- věka – nejlépe zkušeného křesťana, který Když budu mít dojem, že v mém životě v této oblasti slouží. mo Bohu (mezi čtyřma očima). Nedávno jsme v našem časopise uve- „něco skřípe“, co dál? Zkušenost nás ovšem učí, že jsou okaDůležitá otázka! Možná jsem před romžiky (a okamžik obrácení k nim určitě řejnili na přání mého nadřízeného – emepatří), kdy je dobré si k vyznání hříchů ritního biskupa – můj starší článek k té- kem prošel obrácením a následným „gepřibrat na pomoc zkušeného, zodpo- matu. Od svého napsání je pro mne nerálním úklidem“ a přesto mám duvědného křesťana. Zkušeného proto, že v celém rozsahu stále aktuální a nic jsem chovní problémy, se kterými si nevím i pro tuto oblast jsou užiteční odborní- na něm doposud nezměnil. Zájemci si rady. I zde platí „líná huba hotové neci či alespoň erudování laici. Zodpověd- jej mohou zajisté přečíst ve starším čís- štěstí“. Nejlépe se opět obrátit na zkušeného ného proto, aby intimní záležitosti, kte- le (ŽvK 4/2009, O působení moci temna ré se dozví, nevyzvonil na nejbližším ve vztahu k nám), nebo si jej vyžádat v re- křesťana, který slouží v těchto oblastech. Jak popisuji v článku, na který výše oddakci. nároží… Další oblastí je generační prokletí. kazuji, osvobození od duchovních svázaTakový pomocník je pro vyznávajícího užitečný v mnoha směrech. Může pora- Vycházet můžeme z veršů SZ: Já jsem ností zdaleka nemusí být jednorázovou dit, jak naložit s hříchy, které mají hmata- Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milují- záležitostí. Před 25 lety se mi v této obtelné důsledky: Někoho jsem urazil, zra- cí. Stíhám vinu otců na synech do třetího lasti věnoval bratr Rudek coby čerstvě nil a tento se dodnes na mne hněvá. Co i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí… obrácenému. Od té doby řada bratří, naposled před měsíci manželé Hasmandovi. s tím? Vyznat to Bohu, nebo za takovým (Ex 20,5). I s touto oblastí je často potřebné jed- (Tím jsem zároveň vyjmenoval služebníčlověkem zajít? Nechce se mnou mluvit, žije v zahraničí atd. Ve všech takových nat a většinou se bez pomoci druhého ky, kterých si v dané oblasti nejvíce osobně cením.) případech může být rada zkušeného člověka opět neobejdeme. Mnohé věci zkrátka Bůh zjevuje poBylo by možné jmenovat celou křesťana velmi užitečná. Něco jsem ukradl. Vrátit? Nevrátit? řadu dalších oblastí, ale to nechej- stupně, a jak říká Kniha Kazatel, vše má Komu, kdy, jakým způsobem… Firma, me již na tematicky zaměřených kni- svůj čas… které jsem zcizil kancelářské potřeby, již hách, kterých u nás v českém jazyce vyzanikla – co s tím? Podnik, který jsem šlo, díky Bohu, autorům i nakladatelům Kdo zodpovídá za úspěšnost generálního úklidu? okradl, byl zestátněn, případně privatizo- dostatek. Zajisté, že uklízečka event. uklízeč . ván atd. Rada zkušeného může být opět Jedním dechem ovšem zmíním, že Výše popsané kroky přijímá ovšem jen velmi užitečná. menšina církví. Ostatní se domnívají, i v této oblasti nás Bůh občas překvapuje. Je asistence druhého člověka užitečná že okamžikem, kdy se člověk stává „no- Modlí se za náš problém „expert“ a nic se vým stvořením“, je také „vše učiněno nestane. Za pár týdnů nato k nám Bůh ještě z jiného důvodu? Je. Boží slovo říká, abychom vyznáva- nové“: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. pošle nenápadného bratra, sestru se zjeli hříchy jedni druhým – Vyznávejte hříchy Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! vením, že se za nás má modlit. A dojde jeden druhému a modlete se jeden za druhé- (2K 5,17) A popsaný proces považují překvapivě k osvobození. Nechtějme Boží jednání vtěsnat do krav lepším případě za ztrátu času, v horho, abyste byli uzdraveni. (Jk 5,16). Proč? Nejen kvůli radě, zda nějak ším za nepatřičné obtěžování nově obrá- bice, byť by jí byl i známý služebník… s hříchem naložit též v praktické oblas- ceného člověka. Svým způsobem fandím tomuto opti- Když projdeme celý život od půdy až ti, ale proto, že některé hříchy vyznané toliko Bohu se nám následně stále vra- mistickému přístupu. Také mám rád věci po sklep a problémy zůstanou, co pocí na mysl. Ačkoliv jsme je Bohu předali, pokud možno bez práce a zdržování. Op- tom? I zde platí Boží slovo: Proste, a bude vám nemáme od nich pokoj… Nalezneme jej timismus vydrží většinou do okamžiku, teprve, když daný hřích vyznáme Bohu kdy se v životě nově obráceného člověka dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám před druhým člověkem. Zdůvodněním objeví problémy: Děsivé noční sny, ne- otevřeno. (Mt 7,7) J Generální úklid …kdy může prospět a kdy uškodit G enerálním úklidem rozumím takovou pastorační metodu, kdy pastor nebo pastorační pracovník prochází s věřícím systematicky celou oblast jeho života s cílem objevit dosud nevyznané hříchy. Často se používají různé materiály, které rozdělují hříchy do jednotlivých oblastí, například hříchy okultního charakteru, sexuální, vztahové, postoje atd. Některé materiály vychází z Desatera přikázání, přičemž každé z přikázání je detailně rozpracováno. Je třeba jasně zdůraznit, že pokání je zcela zásadní součástí zvěstování evangelia: Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy. (Sk 3,19) V jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. (L 24,47) Po těch slovech bratří už nic nenamítali, ale velebili Boha: „Tak i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!“ (Sk 11,18) Ano, první křesťané sami charakterizovali svou víru jako „povolání k pokání“. Termín křesťanství vznikl až později, tak se používaly jiné názvy. V počátcích své služby jsem občas praktikoval tento generální úklid, později jsem se s ním setkával prostřednictvím svědectví od těch, kteří jej používali, anebo v literatuře. V tomto článku bych se chtěl zamyslet nad některými jeho přednostmi i nedostatky. Mám několik výhrad, které mi zabraňují přijmout GÚ pro službu každému nově obrácenému. Jsme povoláni, abychom byli služebníky Ducha, a naprostá závislost na jedné metodě by mohla způsobit, že z pokání učiníme jakousi obdobu zpovědi, tedy mechanické vyjmenovávání hříchů bez následné změny. První námitka, kterou mám, se týká skutečnosti, že k pokání vede Duch svatý. Není to druhý člověk, kniha nebo jakákoli příručka, ale pouze Duch svatý nás usvědčuje v našem svědomí. Je jasné, že Bůh si používá lidské nástroje, skrze které Duch svatý působí, například kazatele, ale stále platí, že pokud Duch svatý nepůsobí v srdci jedince, pokání nelze uskutečnit. Člověk může vysvětlovat, kázat, přesvědčovat, naléhat, ale nemůže pokání vypůsobit. Způsob, jakým Duch svatý často působí, je zármutek (2K 7,9–10). Procházíme-li nějaký seznam hříchů, psaný na papíře, můžeme sice rozumově uznat, že v té či oné oblasti se nás týká, avšak není-li to spojeno se zármutkem a nefalšovanou touhou po změně, efekt bude zpravidla malý. Druhá námitka pochází z mé vlastní zkušenosti – naučil jsem se, že Bůh v mém životě pracoval postupně, jinými slovy neukázal mi všechny hříchy naráz. Byly věci, z nichž jsem činil pokání hned při svém obrácení, a byly věci, které Duch zjevil až po delší době. U některých hříchů platí, že člověk musí být zralý, aby je dokázal rozeznat. Tím samozřejmě nemyslím, že by člověk mohl krást nebo smilnit ještě rok po svém obrácení s poukazem, že ještě nedozrál k pokání. Takový člověk zcela jistě obrácení ani neprožil. Jsou však záležitosti, které si hned jako nedostatek neuvědomíme. Nejčastěji jsou to naše postoje, například pýcha, sebelítost, potlačený hněv a podobně. U nově obráceného člověka je legitimní očekávat, že má upřímnou touhu být proměňován do Ježíšovy podoby, ale nelze očekávat, že si uvědomí veškeré své nedostatky. Svou roli zde tedy hraje faktor zralosti a času. Třetí námitka také pochází z osobní zkušenosti. Jsou hříchy, které se opouští docela snadno. Hned po svém obrácení jsem věděl, na jaká místa nemám chodit, na co se nemám dívat a jaká slova se nesluší mluvit. Ale až po více letech své víry jsem pochopil, co to znamená „rozevřít okovy svévole“ (Iz 58,6). Nešlo zde ani tak o správné učení, mnohokrát jsem četl tento text a slyšel jsem i řadu kázání, ale musel přijít ten správný čas na pokání. V případě, který popisuji, nešlo o pouhé vyznání, ale o několikahodinový zápas na modlitbě. To, co chci zdůraznit, je různorodost pokání. Jsou hříchy, které stačí vyznat a již se k nim nevracet, a jsou hříchy, kdy s jedním můžeme zápasit různě dlouhou dobu. GÚ může posloužit k tomu, že si člověk rozumově uvědomí, co je v nepořádku, ale na to, aby dostal milost k pokání a věci pak osobně vybojoval v modlitbě, to ještě nestačí. S tím souvisí i to, že materiály ke GÚ obsahují desítky popsaných hříchů a upřímný, sebezpytující člověk se najde v mnohých z nich. Není v jeho silách je v krátké době zpracovat. Jednoduše řečeno, GÚ může pro někoho představovat příliš veliký „balík“ problémů na to, aby se s tím hned vyrovnal. Pojďme se nyní podívat na situace, ve kterých může být GÚ žádoucí. Obecně řečeno, musí jít o člověka, který skutečně chce činit pokání. Vzpomínám si na jednu návštěvu, která měla původně být přátelským popovídáním, ale skončila tak, že dotyčný spadl na podlahu a dlouhou dobu vyznával své hříchy. Bylo to naprosto spontánní, nepřipravené. Chci tím říci, že je třeba spolupracovat s Duchem svatým a vidíme-li u někoho opravdovou touhu po radikální změně, může být GÚ užitečný. GÚ je velice vhodný v situacích, kdy člověk, jemuž sloužíme, měl zkušenosti s okultismem. V takových případech se opravdu vyplatí projít celý jeho život a vše pečlivě vyznat, u okultních hříchů se modlit za rozvázání se vzkládáním rukou. Toto se týká i situací, kdy v okultismu byl namočen někdo z rodičů či praro- Generální úklid Ročník 23, listopad 2011 7 ŽIVOT V KRISTU Kancionál dičů. Je to oblast hříchů, která způsobuje prokletí a těžké démonické svázanosti. Aby byl člověk stoprocentně osvobozen, musí vyznat nejen okultní hříchy, nýratři a sestry, chtěl bych se s vámi brž zaujmout radikální postoj ke všemu podělit o to, jak si Pán Ježíš použil špatnému v jeho životě. Jen tak může zaknihu emeritního biskupa Rudka koušet plnou svobodu. Zde je GÚ užiteč- Bubika Duchovní boj. Věřím, že Pán Jený. I tak bude pravděpodobné, že taková- žíš dal bratru Rudkovi tuto knihu napsat, to služba se trochu protáhne, nebuďme a s každou knihou poslal Ducha svatépřekvapeni, pokud se situace nevyřeší ho, aby čtenáři ukázal, co má on konkrétběhem prvního setkání. Mohou to být ně ze svého života odstranit, od čeho se i měsíce nebo roky! má očistit, aby vůbec mohl začít duchovDále můžeme GÚ doporučit tam, kde ně bojovat a nebyl satanu jen pro smích. jedinec nemůže nalézt duchovní svobo- Proč si to myslím? Protože právě při četdu a neví proč. Má pocit, že jeho život bě této knihy k nám Duch svatý promlunení v pořádku, prožívá tíseň, opakova- vil a připomněl nám, že doma máme něně a neúspěšně se modlí za křest v Du- kde ve skříni římskokatolické kancionály. chu svatém, není si sice ničeho vědom Po chvíli hledání jsme skutečně dva tyto ale tuší, že někde něco v nepořádku je. kancionály našli. V tom případě s ním projděme všechPokud náhodou někdo z vás neví, co ny myslitelné oblasti jeho života a pros- to je kancionál, je to zpěvník římskokame Ducha svatého, aby zjevil kořen tolických písní. V některých je oslavován problému. a uctíván Pán Ježíš, ale daleko více je tam Na závěr bych vám chtěl navrhnout písní, ve kterých je oslavována a uctíváněkteré alternativní metody ke GÚ. Ně- na panna Marie. Uctívat někoho jiného mecká spisovatelka, evangelická sestra než Boha Otce a Pána Ježíše je duchovní Basilea Schlink napsala brožurku Zpo- smilstvo. A přechovávat doma knihy, kde vědní zrcadlo. Jde o rozpracovaný vý- je oslavován a uctíván i někdo jiný než klad Desatera se závěrečnou modlitbou Pán Ježíš, je totéž, jako kdyby si vdaná u každého z přikázání. Věřím tomu, že nebo zasnoubená žena doma schovávala materiály tohoto typu jsou opravdu zr- milostné dopisy, které psala jinému muži. cadlem pro každého, kdo touží po posvě- My jsme zasnoubeni Pánu Ježíši. On se ceném životě. Jinou alternativu mohou nám na kříži vydal cele, On se o nás nepředstavovat speciálně zaměřené sku- bude s nikým dělit, jemu a pouze jemu pinky, na nichž se probírají oblasti života vděčíme za svou spásu. tak, jak je předkládá GÚ. Sám jsem před Na základě Božího slova můžeme rozlety jednu takovou skupinku vedl, pod- poznat, že se nejedná o pannu Marii ani le knihy „Jak se změnit“ od výše uvedené o další svaté, kteří jsou v těchto kancioautorky. Výhodou je, že je více prostoru nálech opěvováni a kteří se na různých pro sdílení a více času na celý proces, nemístech zjevují lidem, aby lidvýhodou menší soukromí. Skupinky tomi byli uctíváni. Právě tím, hoto typu by měly probíhat omezenou že tyto bytosti neodmídobu, neboť příliš mnoho sebezpytovátají být uctívány, ale ní odvrací křesťana od zaměření směrem naopak uctívání ven a není celkově zdravé na jeho víru. přijímají a touží Konečně poslední alternativou, kterou představím, jsou tematicky zaměřená kázání, nebo tzv. Dny pokání, kdy několik dní po sobě se káže a vyučuje na témata dle GÚ se závěrečnou výzvou k modlitbám. Duch svatý může působit individuálně dle potřeby jednotlivců a navíc je naděje, že se zúčastní i lidé, kteří by jinak GÚ dobrovolně nepodstoupili. Závěrem bych chtěl zdůraznit, že generální úklid (GÚ) je jen metoda, stavějící na biblickém příkazu činit pokání. Jako taková je poplatná momentální situaci, nedá se používat vždy. Je třeba, abychom si uvědomovali naprostou a životní důležitost pokání, jež vede ke změně. Může-li k tomuto cíli posloužit GÚ, je to dobré. Martin Moldan, biskup AC Generální úklid B 8 být uctívány – právě tím se ukazuje, kým skutečně jsou. Jsou to démoni, kteří se za pannu Marii a další svaté jen vydávají s cílem svést lidi do duchovního smilstva a tak je zahubit na věky. V Písmu máme jasná rozpoznávací znamení, dle kterých vidíme, jak se mají chovat bytosti, které by se i třeba někdy někomu mohly zjevit. Když se apoštol Jan v knize Zjevení dvakrát chtěl poklonit andělovi, byl andělem důrazně varován. Za prvé, ať to nedělá, a za druhé, ať se klaní jen Bohu (viz Zjevení 19,10 a 22,9). A to je zásadní rozdíl oproti těm, kdo se zjevují, aby byli uctíváni. Ovšem není to rozdíl jediný. Dalším rozdílem, dle kterého můžeme poznat, o koho se jedná, je zvěst, kterou přináší. Cokoli, co tyto zjevující se bytosti přinášejí, musí být zkoumáno dle Božího slova – a pokud je to v rozporu s Písmem, musíme to odmítnout. Jak řekl i apoštol Pavel: Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! (Ga 1,8) Ve světle této zkušenosti si uvědomme, že Boží slovo nám na několika místech důrazně zakazuje komunikaci se zemřelými lidmi. Např: Lv 19,31 Neobracejte se k duchům zemřelých (podobně Lv 20,6; Lv 20,27; Dt 18,10–11). Uvědomíme-li si, že panna Marie a další svatí jsou zemřelí lidé, pak komunikace s nimi a modlitby k nim nejsou ničím jiným, než přímým porušením tohoto zákazu Božího slova. Že by Pán Bůh ve svém slově dal příkaz a pak by se s lidmi snažil mluvit způsobem, který tento zákaz porušuje? Není to spíše způsob, jakým s lidmi snaží komunikovat Boží odpůrce ďábel? Každá taková komunikace je spiritismus, před kterým nás Boží slovo důrazně varuje. Domnívám se, že Pán Bůh dal tento zákaz právě proto, že věděl, že v budoucnu se za tyto zemřelé svaté budou vydávat démoni, aby takto sváděli lidi. Ročník 23, listopad 2011 Mé svědectví N arodila jsem se v Karviné, moji rodiče se krátce po mém narození rozvedli a svěřili mě do výchovy babičce a dědovi, založili si nové rodiny a nejevili o mě zájem, tak je tomu dodnes. Celá rodina se hlásí ke katolicismu, ale nikdo se nemodlí, nechodí do kostela, nemluví o Bohu. Přesto mě jako dítě nechali pokřtít v katolickém kostele. Každý rok v létě k nám přijížděla z PLR na návštěvu babiččina sestra, ta do kostela chodila a sotva přišla, už měla na stole vykládací karty a vykládala sobě i nám, co bude. V té době jsem chodila na základní školu a velmi mě to zajímalo, nabídla mi, že mě to naučí. Bavilo mě to z toho důvodu, že jsem si myslela, že hovořím s Bohem, že mi Bůh odpovídá skrze karty. V té době jsem byla na gymplu, chodily za mnou spolužačky, taky sousedky. Každá měla spoustu problémů, chtěla jsem jim pomoct, peníze jsem nikdy nebrala, spíše mi jich bylo líto. Chtěla jsem se dozvědět víc, četla jsem horoskopy, různé časopisy s nádechem tajemna, různé knihy, kde jsem se mohla dozvědět více o Bohu, ale měla jsem v tom jistou dobu úplný guláš, protože jedni uctívali Pannu Marii, druzí zase Buddhu, hodně jsem četla o Egyptě, ti zase měli na každou věc jiného boha. Měla jsem v tom zmatek. Ale věřila jsem, že určitě Bůh je. Pak přišlo období, kdy jsem se provdala. Můj manžel byl z katolické rodiny a tchýně byla velmi pobouřená, že se nechceme nechat oddat v kostele. Byla jsem těhotná a nechtěla jsem v tomto stavu obřad v kostele. Přestala jsem vykládat karty, věnovala jsem se manželovi a dětem, byla jsem spokojená. Po sametové revoluci přišel můj muž s návrhem, že začne podnikat, založil si firmu a se svými zaměstnanci jezdil za prací po celé republice i do zahraničí. Velice se zlepšila finanční situace, ale manžel byl často mimo domov. Začala mě navštěvovat sousedka, která pořádala v bytě spiritistické seance a na jednu z nich mě pozvala. Nezůstalo u jedné, navštívila jsem ji několikrát. Po těchto několika sezeních nastala v mém životě velká změna. Začala jsem se bát, neustále jsem měla pocit, že mě někdo sleduje a v noci jsem nemohla spát. Zašlo to až tak daleko, že když manžel nebyl doma, jezdila k nám babička, abych se aspoň trochu vyspala. Přestala jsem se s tou ženou stýkat, ale strach neodešel. Manžel o ničem nevěděl a jednou přinesl domů videokazetu, v té době nový americký film Duch. Po shlédnutí tohoto filmu jsme si řekli, že kdyby se někomu z nás něco stalo, tak že si dáme vědět, jak to vlastně po té smrti je. Byla docela tuhá zima a manžel opět odjížděl do práce, tentokrát do Krnova. Ještě než odjel, zdál se mi sen, že chodím po hřbitově a něco hledám. Zvláštní bylo i to, že ten hřbitov byl v Karviné a my jsme bydleli v Českém Těšíně. Vzbudila jsem se tenkrát úplně vyděšená a uklidňovala jsem se tím, že to byl jenom sen. Manžel vstával brzo ráno a ten den mě vzbudil, že se přišel se mnou rozloučit, než odjede. Nikdy před tím to nedělal. Domů se už nevrátil, na zpáteční cestě dostal smyk a s vážným poraněním hrudníku a plic skončil v nemocnici, kde nakonec zemřel. Psychicky jsem byla na zhroucení, nemohla jsem se zbavit myšlenky, že jsme si řekli, že si dáme vědět, co je po smrti. Znovu jsem navštívila sousedku, která mi tvrdila, že to není žádný problém se spojit s manželem. Měla jsem hrozný strach, ale bylo to silnější než já. Nevěděla jsem v té době nic o démonech ani o satanovi. Bibli jsem neměla, všechny výčitky za to, co se stalo, jsem směřovala k Bohu. Když mě navštívili Svědci Jehovovi a mluvili o Bohu, pamatuji se, že jsem je málem shodila ze schodů. Často jsem přemýšlela nad sebevraždou, ale kvůli dětem jsem ty myšlenky odháněla, řekla jsem si, že musím žít dál, že to musím zvládnout. Nechala jsem manžela pochovat v Karviné a po pohřbu jsem se přestěhovala zpátky do mého rodného města. Začala jsem pracovat na bazéně Deja Generální úklid Ovšem ďábel je rafinovaný. Často jeho svody nejsou vidět na první pohled, ale jsou obaleny ve směsi líbivých řečí – aby je lidé snáze přijali. Proto je vždy na místě s těmito zjeveními zajít za pastory, vyložit jim vše a poprosit je o modlitbu a o rozsouzení. Také si potřebujeme uvědomit, jak Bůh k člověku promlouvá, jaké mechanismy si k tomu v době církve používá. Bůh promlouvá 1) skrze Boží slovo, 2) skrze Ducha svatého, 3) skrze církev – tj. autority v církvi – k tomu si tady svou církev ustanovil – viz Ef 4,11–13. Promlouvání skrze andělské zjevení je u Boha v době církve spíše výjimkou, i když i to může být; častěji však tuto metodu používá satan, aby svedl ty, kteří se pozvedli natolik, že si myslí, že už církev nepotřebují, a v důsledku toho pěstují „vyšší duchovní obecenství“ mimo církev. A tak jsme po patnácti letech křesťanského života museli náš byt vyčistit i od tohoto nánosu. Zvláštní bylo, že ve chvíli, kdy jsme se rozhodli, že kancionály vyhodíme, přišel ďábel okamžitě s námitkami: 1) vždyť ty kancionály jsou památkou po vašich předcích, 2) vždyť je tam kromě panny Marie uctíván i Pán Ježíš. Věřím, že toto vše jsou jen satanská hesla, kterými chce docílit toho, aby tento hnůj, a tím i satanův vliv u nás doma, zůstal. Všechno musí pryč, tak jako při pokynech Hospodina Izraeli při dobývání zaslíbené země: Proto jejich oltáře poboříte, jejich posvátné sloupy roztříštíte a jejich posvátné kůly pokácíte. Nebudeš se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivě milující. (Ex 34,13–14) Závěrem uvedu ještě jednu zvláštní věc. Když jsem v obýváku kancionál trhal, abych ho následně mohl vyhodit, maminka seděla na balkóně a říkala mi: „Co to z toho obýváku vychází ven za divný zápach po spálenině?“ Já jsem sice nic necítil, ale uvědomil jsem si, že to má souvislost s likvidací kancionálů. Ten zápach, to se ten démon poroučel z našeho bytu. On tam celou dobu na té knize seděl. Proč se mu tam tolik líbilo? Protože v ní byl opěvován a uctíván – to mají démoni rádi. Uvědomili jsme si, že takové smetí nemá v domě křesťana co dělat. Pokud tyto věci doma přechováváme, je to totéž, jako kdybychom postavili u nás doma démonům útulný domeček a řekli mu: Pojď sem bydlet, jsi vítán! Je to tudíž ideální způsob, jak se dostat do společnosti démonů. Když ale démon viděl, že kniha je trhána – viděl, že už není uctíván, a tak táhl pryč. Otázka na závěr: Nemáte doma také náhodou něco, na čem je démonům dobře, protože tam jsou uctíváni? Petr Skřičil, AC Olomouc 9 Generální úklid ŽIVOT V KRISTU 10 jako učitelka plavání a trenérka, děti chodily do školky. Paní vedoucí se zabývala alternativní medicínou, celá její rodina se zabývala okultismem a spiritismem. Opět mě navštívili lidé ze Svědků Jehovových, ale dozvěděla jsem se, že existuje Bůh i satan a démoni, kteří se snaží lidem škodit. Došlo mi, že dělám špatné věci a že potřebuji nějakou ochranu. Zašla jsem za babičkou a prosila jsem ji, aby mi napsala modlitbu, která by mě mohla ochránit před zlem. Napsala mi Otče náš a tuto modlitbu jsem se začala modlit každý den. Paní vedoucí nám jednoho dne oznámila, že končí na bazéně a stěhuje se do Ostravy. Přišla jsem o zaměstnání. V noci jsem prožila hrozný zážitek, kdy jsem se probudila, dusila jsem se, nemohla jsem dýchat, měla jsem pocit, že na mně leží někdo moc těžký a nemohla jsem se ani pohnout. Začala jsem pomalu odříkávat modlitbu OTČE NÁŠ, tíha ustoupila a sevření povolilo. Tenkrát jsem prosila Boha, jestli existuje, aby se mi dal poznat, že to myslím naprosto vážně, a aby mi pomohl. Slzy mi stékaly po tváři. Další den mi volala paní vedoucí, pozvala mě na návštěvu ke svým známým – katolíkům, že se tam budeme modlit. Pamatuji se, že jsem slyšela hlavně to slůvko MODLIT SE, okamžitě jsem souhlasila. Byli to starší manželé, posadili mě do křesla a naproti visel obraz, kde byl Ježíš Kristus na kříži. Dozvěděla jsem se, že umřel na kříži za naše hříchy, a jestli s tím budu souhlasit, že si mám vzpomenout od dětství, co jsem kdy udělala zlého a prosit Ježíše za odpuštění. Pomyslela jsem si tenkrát, tak to je asi Bůh, a tak jsem začala vzpomínat a prosit za odpuštění. Netrvalo dlouho, pláč jsem nemohla udržet, vzlykala jsem, byl to neočekávaně silný zážitek. Ale když jsem se vrátila domů, měla jsem spoustu nezodpovězených otázek, ta hlavní byla, proč mi Bůh neodpovídá. Nebyla jsem spokojená, ale nevěděla jsem proč. Navštívila jsem babičku, pověděla jsem jí, že volám k Bohu, ale že Bůh mi neodpovídá, zamyslela se a řekla: „Víš co, modli se k Ježíši Kristu.“ Dala mi pohlednici, na které byl Pán Ježíš Kristus a v náručí držel malou ovečku. Běžela jsem celou cestu domů s nadějí, že teď už konečně mě někdo tam v nebi uslyší. Prosila jsem Pána Ježíše o pomoc a pověděla jsem mu, co všechno prožívám, jak moc je to těžké a že už nemohu dál. Plakala jsem a najednou se něco stalo. V mém srdci nastal úplný klid, přestala jsem plakat, dívala jsem se na tu pohlednici a připadala jsem si jako ta ovečka v náručí Ježíše. Od té chvíle jsem po ničem jiném netoužila, jen dozvědět se všechno o Ježíši. Bylo před Vánocemi, dcerka se mě zeptala, jestli je něco, co bych si přála na Vánoce. Moje odpověď zněla, jenom Bibli, ale tu pravou. Odpověď zněla: „Mami, víš jak je Bible drahá.“ Byla jsem trochu překvapená a zároveň smutná, zrovna jsem neměla práci, tak jsem si řekla, že snad někdy si ji koupím. Za týden později přišla moje dcerka ze školy, celá radostná. Nějaká organizace Gedeon rozdávala ve třídách Nové Zákony. A tam je všechno o Ježíši. Začala jsem číst. Dcerka mi zatajila, že také napsala dopis na adresu uvedenou v Novém zákoně, ve které prosila, jestli by mi mohli přinést Bibli. A tak mě jednoho krásného dne navštívil jeden bratr z křesťanského sboru v Č. Těšíně. Tehdy konečně jsem se dozvěděla, kdo je Ježíš Kristus a úplné evangelium, modlil se za mě i za moje děti. Když odešel, neměla jsem klid, nevěděla jsem, co mám vlastně dělat. A tak jsem znovu prosila Ježíše o pomoc, co dál. Při druhé návštěvě mi jedna sestra řekla svědectví, jak ona uvěřila. Bylo mi řečeno, že si mám přečíst Římanům 10,9 a dát Pánu své srdce a svůj život. Přečetli mi v Bibli, že okultismus, spiritismus a astrologie je Bohu ohavností. Ten den jsem poklekla na kolena, rozhodnuta, že dám Pánu Ježíši svoje srdce, svůj život a poprosím, aby mi odpustil všechny ty ohavnosti, které jsem dělala. Ale nemohla jsem ze sebe vydat hlásku, jako kdyby mě někdo pevně sevřel kolem krku, slzy mi začaly padat na koberec a někde uvnitř jsem slyšela hlas: „Tobě už nikdo nepomůže.“ Všechno se ve mně vzepřelo, věděla jsem, že je to lež. Když jsem vyslovila pološeptem jméno Ježíši, sevření povolilo a mohla jsem pokračovat v modlitbě. Když jsem poprosila Pána Ježíše, aby se stal mým Pánem a spasitelem, viděla jsem přicházet postavu zářivě bílou, opásanou zlatým pasem a podává mi ruku. Ve svém srdci vím, že Ježíš je můj Pán, můj Král, můj Bůh a že z jeho rukou mě nikdo nevytrhne, na jeho lásku se mohu vždy spolehnout. Amen. Začala jsem chodit do církve a nechala jsem se pokřtít. Zrušila jsem křest v katolickém kostele, protože to nebylo mé rozhodnutí. Karin Dorušincová, AC Karviná Sborové noviny 10/2011 V listopadu 2010 vydal ACET CZ knihu autorů F. Krampoty a J. Preise „Perla, která se zvedá z prachu“. Kniha není cestopisem. V jejím úvodu se mimo jiné píše: „Chtěli bychom vám vyprávět příběh. Ale mnohem lepší bude, když jej necháme vyprávět ty, kteří perlu znají, protože s ní jsou svázáni pupeční šňůrou, ty, které živí naděje, že tento příběh bude mít nakonec daleko šťastnější pokračování, protože i oni jsou jeho nedílnou součástí. Poslechněme si tedy jejich vyprávění…“ Na více než 120 stranách chtějí autoři skrze autentické barevné fotografie a příběhy komunikovat naději ugandských AIDS sirotků uprostřed jejich beznaděje a bídy. Kromě toho zde čtenář nalezne několik základních faktografických informací o Ugandě a originální mapy. Kniha je českoanglická, a může být tedy využitelná jakožto doplňkový nástroj pro výuku zeměpisu, občanské nauky či angličtiny na základních školách. Koupí této knihy se zaplatí průměrně dva týdny školy jednomu ugandskému AIDS sirotkovi, neboť výtěžek z prodeje jde přímo na projekt „Světlo pro Ugandu“, kterým ACET CZ podporuje vzdělávání a rozvoj tamních komunit. Cena knihy: 299,- Kč Knihu lze objednat na www.acet.cz Diskuse o přeludu nezávislé Palestiny I smail se narodil v jedné vesnici nedaleko izraelského Ben-Gurionova letiště. Dnes je tato vesnice nejméně ze dvou stran obklopena izraelským bezpečnostním plotem, kterému se v Evropě politicky korektně říká „zeď“. Do práce jezdí po takzvané „osadnické silnici 443“ do izraelské obce blízko palestinského Ramalláhu. Nejvyšší soud státu Izrael před několika měsíci navzdory všem bezpečnostním rizikům rozhodl, že tuto dálnici smějí používat i Palestinci. Ismail tak může být na svém pracovišti autem za dobrých dvacet minut. Otázce na bezpečnostní kontroly se jen směje: „Mě vůbec nekontrolují. Všichni mě znají. A já jim vždycky přivezu cigarety nebo někdy i zmrzlinu,“ popisuje svůj vztah k izraelským vojákům na kontrolních uzávěrách. „Tady jsme v Orientu a člověk se podle toho musí chovat.“ Pochopitelně se bavíme i o projevu a žádosti palestinského presidenta Mahmúda Abbáse před Valným shromážděním OSN. Když padne jméno „Abu Mazen“ – jak se palestinskému presidentovi běžně přezdívá – mávne Ismail jen pohrdavě rukou: „K čemu tohle všechno? Někdo si myslí, že toto gesto je první krok tím správným směrem. Hodně lidí si myslí, že násilím se dá něčeho dosáhnout. Většině se stýská po poměrech, jaké tu byly před rokem 1994, když tu bylo všechno otevřené. Nikdo nevěří, že dva státy přinesou nějaké řešení. Tahle země se nedá rozdělit!“ Až dosud probíhá rozhovor v hebrejštině. Ismail zřejmě pokládá svůj protějšek za jednoho z židovských osadníků, v jejichž prostředí se tak bezstarost- ně pohybuje a vydělává na své živobytí. Když se dozví, že před ním stojí německý novinář, zjišťuje: „Takže ty můžeš volně cestovat do Ramalláhu a ostatních obsazených území?“ A potom ještě rychle připojí: „No jo, tam ti budou vykládat docela jiné věci...“ Palestinští Arabové zřejmě se svými židovskými sousedy mluví docela jinak než v rozhovorech se zahraničními korespondenty. Ale co si myslí prostý člověk z ulice, je na scéně světové politiky tak jako tak bezvýznamné. Projevy politiků před Valným shromážděním OSN bývají již tradičně do značné míry zábavné – zejména pokud jde o politiky z Blízkého východu. Proslulá jména jako Jásir Arafat, Muammar Kaddáfí nebo i Mahmúd Ahmadínedžád provází vždy napětí. Chystané projevy těchto lidí slibují jasné a břitké výroky plné symboliky, jakkoli jsou mnohdy nelogické. 23. září 2011 tomu nebylo jinak. Předseda Palestinské autonomie Mahmúd Abbás, který je na Blízkém východě považován spíše za bezbarvou šedou myš, přistoupil k řečnickému pultíku. Prohlásil, že podstata blízkovýchodního konfliktu spočívá v tom, že izraelský stát odmítá splnit předběžné podmínky rozhovorů a dál buduje osady. Přečetl celou litanii palestinské propagandy, pranýřoval „anekční zeď“, „mnohovrstevnou politiku etnických čistek“, „vykopávky, které ohrožují naše posvátná místa“, „blokádu pásma Gazy“, „cílené zabíjení palestinských civilistů bombardováním ze vzduchu i ostřelováním ze země“ a „kriminální činy ozbrojených osadnických milicí, které se těší zvláštní ochraně okupační armády“. Izrael je podle něj odpovědný za „jedinou okupaci na světě“. Je to stát, který stojí „nad zákonem a nad povinností skládat účty“, odmítá jakýkoli kompromis a postrádá vůli k míru. Během svého projevu zvedl Abbás tři listy papíru – šlo o žádost palestinského státu o přijetí za plnoprávného člena Spojených národů. Delegáti z celého světa kvitovali toto gesto bouřlivým potleskem. Je pozoruhodné, že se „stát Palestina“ prostřednictvím svého „presidenta“ uchází o plné členství ve Spojených národech, ačkoli takový stát nikdy neexistoval. Abbás také nikdy nebyl zvolen „prezidentem státu Palestina“, ačkoli se v žádosti tímto prezidentem prohlašuje. Ostatně i jeho mandát předsedy palestinské autonomie vypršel v lednu roku 2010. V každém případě jeho ministerský předseda Salám Fajjád prohlásil 14. října 2009 na tiskové konferenci: „Naše právo na vlastní stát musí být vtěleno v rezoluci Rady bezpečnosti!“ Konkrétně dokonce uvedl: „Oslo nám něco takového nedalo.“ A skutečně – ani v dohodách z Osla, ani v žádné rezoluci Spojených národů, které jsou základem tohoto politického procesu, se nemluví o zřízení dalšího arabského státu, ba ani o právu Palestinců na takový stát. Abbás se ve své žádosti o plné členství ve Spojených národech odvolává na rezoluci č. 181, přijatou Valným shromážděním OSN 29. listopadu 1947 (tato rezoluce je známa jako „plán rozdělení“). Nezmínil ovšem, že všechny významné arabské státy tuto rezoluci odmítly a v květnu roku 1948 zahájily vyhlazovací válku proti Izraeli. Palestinci, kteří se proti tomuto bezprecedentnímu násilnému odmítnutí rezoluce Spojených národů postavili, jsou dodnes neznámí. Za druhý právní podklad se vydává Prohlášení nezávislosti státu Palestina z 15. 11. 1988 v Alžíru, které byl Valným shromážděním OSN vzato na vědomí o měsíc později. V dokumentech se hovoří o „izraelskopalestinském konfliktu“ a o „izraelském osídlování“. Nemluví se v nich však ani o izraelském státě, ani o Palestinské samosprávě (Palestinian National Authority – PNA). Fantom „Státu Palestina“ i jeho „prezident“ tedy nechávají ve své žádosti o plné členství v OSN stranou oba relevantní partnery dohod z Osla. V této souvislosti je zajímavé, že v dokumentech se zdůrazňuje PLO (Organizace pro osvobození Palestiny – OOP) jako „jediný legitimní zástupce palestinského lidu“. Bylo by zajímavé se dozvědět, co si o tom myslí palestinský lid. V lednu roku 2006 se v dosud jediných svobodných parlamentních volbách na arabském Blízkém východě velkou většinou Izrael Ročník 23, listopad 2011 11 Izrael, Povídka ŽIVOT V KRISTU 12 vyslovil pro islámské hnutí Hamás, které se od OOP výslovně distancuje a dokonce proti této organizaci bojuje. Řeč Benjamina Netanjahua byla neméně zábavná. Hned na začátku označil izraelský ministerský předseda Valné shromáždění OSN – tedy všechny své posluchače! – za „absurdní divadlo“ a připomněl, že na tomto fóru byla v roce 1980 odsouzena mírová dohoda mezi Izraelem a Egyptem. Netanjahu rovněž konstatoval, že Izrael byl odsouzen ve 21 z 27 rezolucí – tedy „častěji než všechny ostatní státy světa dohromady“. Připomněl, že v minulosti vedla Libye Muammara Kaddáfího Komisi pro lidská práva a Irák Saddáma Hussajna Výbor pro odzbrojení. Nyní předsedá Hizballáhem ovládaný Libanon Radě bezpečnosti. „Kdo mohl něco takového vynalézt?“ ptal se ironicky šéf izraelské vlády. Pak vyprávěl, že v roce 1984, když nastupoval do funkce vyslance Izraele při Spojených národech, mu jeden rabín napsal do památníku: „Budeš sloužit v domě mnoha lží. Ale i na nejtemnějším místě svítí světlo jediné svíčky dodaleka.“ Netanjahu pokračoval: „Ve skutečnosti si Izrael přeje mír s palestinským státem. Nicméně Palestinci chtějí stát bez míru!“ Vylíčil „militantní islám“ jako hlavního nepřítele míru. Hovořil o íránských atomových ambicích, o snaze Íránu ovládnout Blízký východ. O „arabském jaru“ prohlásil, že by se brzy mohlo stát „íránskou zimou“. V souvislosti s izraelskými bezpečnostními nároky uvedl: „Jakožto izraelský premiér nemohu dát v sázku budoucnost židovského národa kvůli nějakým zbožným přáním.“ Netanjahu připomněl izraelské stažení z jižního Libanonu (2000) a pásma Gazy (2005) a konstatoval: „Kdekoli se Izrael stáhnul, neprosadila se umírněnost, ale naopak - umírnění byli převálcováni od radikálů. „Izrael je ochoten přijmout palestinský stát na Západním břehu. Ale nejsme ochotni přijmout další Gazu!“ Skutečnost, že prodej nemovitosti Židům je v Palestinské samosprávě pokládán za hrdelní zločin, označil za rasismus. Svému předřečníkovi Mahmúdu Abbásovi odpověděl: „Podstatou konfliktu nejsou osady. Ty jsou důsledkem konfliktu. Podstatou blízkovýchodního konfliktu je neochota Palestinců uznat izraelský stát v jakýchkoli hranicích.“ Pak se na Abbáse obrátil přímo: „Presidente Abbási, proč se nevyjádříte k této otázce? Musíme přestat vyjednávat o vyjednávání. Přejděme rovnou k věci. Pojďme vyjednat mír!“ Podanou ruku šéfa izraelské vlády už „president státu Palestina“ neviděl a jeho slova neslyšel. Už dávno opustil OSN a odjel na letiště, aby odletěl do Jordánska. Jistý pozorovatel označil projevy obou blízkovýchodních představitelů za dialog autistů, při kterém oba setrvávají ve svých představách a ani v nejmenším se nesnaží pochopit myšlení druhého. Bezprostředně po projevech a podání palestinské žádosti se sešli přední představitelé tzv. „blízkovýchodního kvarteta“ (OSN, EU, USA a Ruska). Žádali obě strany, aby se neodkladně vrátily k jednacímu stolu a dosáhly nějakého výsledku pokud možno před koncem roku 2012. Vyhnuli se ovšem jakékoli konkrétní zmínce o hlavních sporných bodech – o hranicích, Jeruzalému, uprchlících a osadách. Izraelský ministr zahraničí Avigdor Liebermann přivítal výzvu kvarteta k obnovení jednání. Palestinci zdůraznili, že je třeba přestat s rozšiřováním osad a přijmout tzv. „hranice z roku 1967“, které měly být původně pouze demarkační linií, a to na přání arabského světa, který při uzavření dohody na Rhodu v roce 1949 nechtěl uznat existenci Izraele. Netanjahu odmítá návrat na tyto hranice byť jen zmínit, protože je nepovažuje za ubránitelné. I pokud jde o otázku hlavního města, je Abbásovo odvolávání se na plán rozdělení (tedy na rezoluci Spojených národů č. 181 z 29. listopadu 1947) při bližším pohledu problematické. V této rezoluci byl totiž Jeruzalém prohlášen za „corpus separatum“ pod mezinárodní správou a neměl patřit ani k židovskému, ani k arabskému státu. Přísně vzato je požadavek Palestinců na Jeruzalém jako hlavní město státu Palestina v rozporu s právním základem, na který se sami odvolávají. Pokud jde o Izrael, celý svět se touto rezolucí řídí a přestože Izrael prohlásil Jeruzalém za své hlavní město již v roce 1949, evropská velvyslanectví sídlí s výslovným odkazem na rezoluci 181 nikoli v Jeruzalémě, nýbrž v Tel-Avivu. Netanjahu sice prohlásil, že ztroskotání dvoustátového řešení odporuje zájmům Izraele. V Knesetu, izraelském parlamentu, se však z různých stran ozývají návrhy na anexi Západního břehu a uplatnění sankcí vůči Palestinské samosprávě. Zajedno jsou všichni v tom, že palestinská žádost v OSN je porušením všech dosavadních dohod. Ani palestinský president Abbás nijak nehýří optimismem. Několik dnů před svým vystoupením se v New Yorku setkal s někdejším blízkovýchodním vyslancem OSN Terje Roed-Larssenem, který jej požádal o rozhovor. „Celý večer se to tu hemží Američany“, odpověděl Abbás, „kteří se s námi chtějí setkat, ale my nechceme.“ Na Larssenovu otázku, proč nakonec přece jen jde, odpověděl Abbás: „Ani sám nevím. Z nikoho nejsem šťastný, z Američanů ani z Arabů. Mám všech těch lidí už až po krk a nevím ani, co budu dělat, až se vrátím.“ Čelní diplomaté se k možnosti brzkého obnovení vyjednávání staví spíš skepticky, a pokud by k němu přece jen došlo, pochybují, zda to k něčemu povede. Zatímco televizní kamery světa zaostřují na jásající Palestince v Ramalláhu, skupiny odporu z Předjordánska hlásí vlnu zatýkání palestinskými bezpečnostními silami. Zdá se, že na světové scéně v New Yorku sklízí Abbás pro svůj „Palestinský stát“ větší podporu než v řadách svého vlastního národa. Známý nebojácný bojovník za lidská práva Bassem Ajd z palestinské skupiny pro sledování lidských práv říká: „Ulicím je vcelku jedno, zda Abu Mazen svůj stát dostane či nikoliv.“ Pouliční obchodník z jeruzalémského Starého Města hubuje: „Abu Mazen jenom přejmenuje okupaci na stát. Pro nás se změní jen to, že se pak o nás už nikdo nebude zajímat.“ © Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP 11. 10. 2011 přeložil Pavel Mareš www.israelnetz.com Ročník 23, listopad 2011 OD TVÝCH ÚST. ROZJÍMEJ NAD NÍM VE DNE V NOCI, ABYS MOHL BEDLIZamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. VĚ PLNIT VŠE, CO JE V NĚM ZAPSÁNO. POTOM TĚ BUDE NA TVÉ CESTĚ PROJistěže nezahynou! I když Mojžíš zemřel, VÁZET ZDAR, POTOM BUDEŠ JEDNAT KNIHA JOZUE Je to především kniha o vítězstvích a spl- Bůh je živ! Bůh pověřil nového vůdce Jo- PROZÍRAVĚ. něných zaslíbeních. Zatímco knihy Penta- zua, a dal mu instrukce, co má přesně dělat. Setkal jsem se s tím, že tato slova jsou dávána teuchu pokrývají období do momentu ob- „Vstaň a jdi s veškerým lidem!“ (1,2). Vzápě- za příklad současným vedoucím v církvi. Jsou sazení země, kniha Jozue a v ní obsažené tí Bůh vyslovil slova ujištění a povzbuzení: nějaká obecná pravidla, jak rozeznat co je pro události přirozeně navazují a zazname- „Po všechny dny tvého života se proti tobě ni- naše životy použitelné ze Starého zákona a co je návají již reálný vstup do země. Obsazení kdo nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu dobově podmíněné? a rozdělení Kanaánu mezi izraelské kmeny i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Nový zákon na více místech doporučuje přisuzováno Jozuovi tak, jako jsou záko- Buď rozhodný a udatný …“ (1,5–6a). je, abychom studovali starozákonní texty Ano, Mojžíš byl mrtev, ale Bůh je živý. k našemu napomenutí (1K 10,11) či k učení ny přisuzovány Mojžíšovi. V knize Jozue rovněž čteme o hříchu Bo- A jeho plány s národem se vyvíjely dál. a výchově ke spravedlnosti (2Tm 3,16). StuJaká to úleva je pro nás dnes v této zvěs- dium starozákonních postav je inspirující žího lidu v kanaánské zemi. Hřích je v biblickém smyslu chápán jako výraz nevěry ti ukrytá. I když vyvstávají nové konflikty, nejen pro vedoucí. a neposlušnosti vůči Bohu, jehož důsled- nové výzvy, mnozí padají a klesají, naši miNa druhou stranu musíme mít na paměkem jsou konkrétní činy. Zde se neposluš- lovaní odcházejí na věčnost a lidská pomoc ti, že dějiny spásy znají dvě hlavní smlounost izraelského národa ukázala zejména v mnoha ohledech selhává a je nedostateč- vy Hospodina s člověkem, tak zvaný Starý ve třech nesprávných rozhodnutích: První ná, Bůh ale není mrtev. On je vždy s námi a Nový zákon. Jako křesťané jsme vázáni chybné rozhodnutí se projevilo v neuváže- a má aktuální a čerstvá řešení. Jsi zatíže- novou smlouvou. Smlouva je právní akt ném tažení proti městu Aj (kap. 8). Dru- ný starostí o život, o svou budoucnost, jsi a nelze se dožadovat plnění podmínek hé, když lid učinil smlouvu s Gibeonity osamocený a znechucený? Pamatuj – naše smlouvy staré, pokud to není výslovně uve(kap. 9). Třetího chybného rozhodnutí se důvěra spočívá v živém Bohu. Stejně tak, deno ve smlouvě nové. Toto bylo předměIzrael dopustil tím, že se pohodlně usadil jako byl Bůh s Mojžíšem, Jozuem, Izraelem, tem sporu apoštola Pavla s některými křesna dobytém území a nepokračoval v ná- bude i s námi. V.R. ťany z Jeruzaléma a tento spor je popisován sledném obsazování země, čímž se provizejména ve Sk 15. Joz 1,3 DAL JSEM VÁM KAŽDÉ MÍSnil proti Hospodinovu příkazu. Zůstalo toVýklad SZ míst s ohledem na jejich dneštiž ještě mnoho měst nedobytých a mnoho TO, NA KTERÉ VAŠE NOHA ŠLÁPNE, JAK ní platnost není vždy jednoduchý. Jelikož země v rukou původních obyvatel (viz např. JSEM PŘISLÍBIL MOJŽÍŠOVI. podrobnější informace jsou nad rámec toMůžeme si toto zaslíbení přivlastnit i my hoto krátkého komentáře, doporučuji ob13,1–14; 18,3 atd.). Kniha je rozdělena do dvou tematic- a „nárokovat“ si tak každé místo, kde chceme rátit se na dobrou literaturu (např. Fee, G.; kých celků. Prvním celkem je dobytí země lidi získat pro evangelium? Stuart, D.: Jak číst Bibli s porozuměním). Častokrát jsem se setkal s tím, že křes- M.M. (kap. 1–12) a druhým stabilizace vnitřních ťané při evangelizaci vyznávají tato slova poměrů (kap. 13–24). Hlavní poselství knihy je dvojí. Přede- v domnění, že se jedná o zaslíbení dodnes Joz 2,14–18 MUŽI JÍ ODPOVĚDĚvším je to svědectví o Bohu, který je za kaž- platné, rozuměj v duchovním slova smyslu. LI: „JSME ODHODLÁNI ZA VÁS ZEdých okolností věrný v zachovávání smlou- Chceme-li však být poctiví při výkladu Pís- MŘÍT. NESMÍTE VŠAK VYZRADIT TOTO vy učiněné s Abrahamem – dal svému lidu ma, musíme být opatrní a nepřebírat leh- NAŠE UJEDNÁNÍ. … POTOM JE SPUSzemi do dědictví (Gn 12,1–3). Za druhé, komyslně SZ texty s tím, že jim dáme du- TILA PO PROVAZE Z OKNA; JEJÍ DŮM ukázat těm, kdo věří, že musí aktivně jed- chovní význam. BYL TOTIŽ V HRADEBNÍ ZDI, BYDLELA Tento text byl vysloven do jedinečné, ne- NA HRADBÁCH.“ nat, aby získali vše, co Bůh nabízí (Žd 4). opakovatelné situace, tedy speciálně pro V.R. Nemohu si pomoci, ale pokud čtu text nezaobsazování Zaslíbené země. Tam skutečně ujatě, vidím, že žena, která se živila jako proJoz 1,2 MOJŽÍŠ, MŮJ SLUŽEBNÍK, ZE- platilo, že celá patří Izraeli. To, že se jim ne- stitutka a zradila svůj vlastní lid, je hodnocena MŘEL. NYNÍ TEDY VSTAŇ A PŘEJDI podařilo zemi zabrat v původně určeném kladně, dokonce se dostává do Ježíšova rodoS VEŠKERÝM TÍMTO LIDEM PŘES TEN- rozsahu, je jiná věc, ale zaslíbení Boží se kmenu. TO JORDÁN DO ZEMĚ, KTEROU DÁVÁM skutečně vztahovalo na celou zemi. Číst nezaujatě ještě zdaleka neznamePři kázání evangelia platí především slo- ná číst správně. Ano, je pravdou, že RaIZRAELCŮM. Starozákonní Izrael stál mnohokrát va „Jděte do celého světa …“ (Mt 28,18–20; chab je kladnou postavou Starého záve svých dějinách před těžkým rozhodnu- Sk 1,8). Přesto, že i v této situaci je zaruče- kona, ovšem nikoli pro své zaměstnání, tím. A toto byl jeden z klíčových momentů. no Boží požehnání a Boží přítomnost, ne- nýbrž pro svou víru. Byla příslušnicí nároJejich vůdce Mojžíš zemřel. Co budou dělat lze obě situace srovnávat: Obsazení celé da, nad nímž se měl uskutečnit Boží soud dál? Kdo je povede? Obstojí v konkurenci země bylo normou, nedodržení bylo chá- pro jeho hříchy, avšak projevila víru, ktemnoha pohanských národů, v konkurenci páno jako selhání Izraelitů. Naproti tomu rá jí zachránila. Celý příběh je krásným kanaánského náboženství, nebo zahynou úspěch při evangelizaci není podmíněn jen předobrazem spasení v Kristu: Tak jako snahou církve, nýbrž i reakcí posluchačů – červená šňůra vyvěšená z okna domu zav poušti? a ta nemusí být vždy kladná. Proto nelze chránila jeho obyvatele před smrtí, stejně vztahovat výše uvedené zaslíbení pro evan- i nás zachraňuje vyznání Krista jako Spagelizační činnost. sitele a víra v jeho krev, smývající naše Zaslíbení lze chápat obecně, jako vyjá- hříchy. dření Boží vůle zvěstovat dobrou zprávu Z tohoto příběhu (ani z příběhů popo celé zemi. I přes to, že ne všichni uvě- dobných) nelze vyvodit, že naše skutVítáme vaše komentáře, pro ledří, církev má navštívit každé místo na zemi ky nejsou důležité, máme-li víru. Ježínové číslo zpracováváme první knia vyhlašovat tam Boží království. V per- šova slova Nebude-li vaše spravedlnost hu Samuelovu. Na emailovou adresu spektivě Tisíciletého království se pak toto o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků [email protected] nám můzaslíbení naplní doslovně. M.M. a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského žete do 1. prosince posílat mailem (Mt 5,20) mluví nade vše jasně. Text v Joz buď svoje jednotlivé postřehy, nebo Joz 1,6–8 BUĎ ROZHODNÝ A UDAT- 2. kap. dokládá pouze, že Rachab se bála s námi navázat pravidelnou spolupráNÝ, NEBOŤ TY ROZDĚLÍŠ TOMUTO Boha, nehovoří více o jejím dalším živoci širšího rozsahu. LIDU ZEMI V DĚDICTVÍ, … KNIHA TO- tě poté, co bylo Jericho obsazeno Izraelci. HOTO ZÁKONA AŤ SE NEVZDÁLÍ M.M. Studijní materiál Co ve Studijní bibli nenajdete 13 Studijní materiál ŽIVOT V KRISTU Joz 3,13–17 PŘECHOD PŘES JORDÁN. Je nějaký duchovní rozdíl mezi přechodem přes Jordán a přechodem přes Rudé moře? Můžeme se z něj něco naučit? Každopádně je. Rudé moře – opouštím Egypt, Jordán – vcházím do odpočinutí. Bůh neplánoval, že půjdou 40 let, to si udělali Židé sami. Bůh nás chce dostat do odpočinutí nejkratší cestou. Teď vyšla kniha, kterou napsal bratr Yun, a on tam říká, že nejkratší cesta je absolutní poslušnost Bohu a jeho slovu. A pokud si ji chceme prodlužovat, no tak jděme svévolí a pak si odškrtněme, zda: a) nevejdu vůbec, b) pěkně na dlouho si tu poušť prodloužím. R.B. Joz 5,12 TOHO DRUHÉHO DNE, KDY ZAČALI JÍST Z VÝTĚŽKU ZEMĚ, PŘESTALA TAKÉ MANA; TEĎ UŽ IZRAELCI MANU NEMĚLI, ALE TOHO ROKU JEDLI Z ÚRODY KENAANSKÉ ZEMĚ. Má tato skutečnost nějaký význam i pro dnešní křesťany? Amen, má. Mohu sám říct, co znamená život v odpočinutí s Bohem. Necituji žádné kapacity, autority, hovořím z praxe. A vím, že život křesťana znamená život v blízkosti Boží. Když jsme ho poznali, budeme se snažit poznat ho ještě víc. Léta s ním chodím, a proto si velmi cením toho, jak se mnou jedná, velmi si cením toho, jak někdy pohotově odpovídá, ale současně podtrhuji: Já nejsem něco super zvláštního. Toto je cesta pro každého člověka. R.B. Joz 5,13–14 KDYŽ BYL JOZUE U JERICHA, ROZHLÉDL SE, A HLE, NAPROTI NĚMU STOJÍ MUŽ A MÁ V RUCE TASENÝ MEČ. JOZUE ŠEL K NĚMU A ZEPTAL SE HO: „PATŘÍŠ K NÁM NEBO K NAŠIM PROTIVNÍKŮM?“ ODVĚTIL: „NIKOLI. JSEM VELITEL HOSPODINOVA ZÁSTUPU, PRÁVĚ JSEM PŘIŠEL.“ I PADL JOZUE TVÁŘÍ K ZEMI, KLANĚL SE A OTÁZAL SE: „JAKÝ ROZKAZ MÁ MŮJ PÁN PRO SVÉHO SLUŽEBNÍKA?“ Kdo to je? Anděl? Jsou lidé, kteří vykládají, že se jednalo o Ježíše Krista. Já s tím až tak dalece nemohu souhlasit, a to proto, že Pán Ježíš nikdy nebyl velitelem andělů. On byl Bůh. Dvakrát jsem našel v Bibli místo, kde je řečeno „Zuj si obuv“. Mojžíš, když se setkal s andělem, asi s tímtéž, a Jozue. V obou případech tam byly pokyny, co dál mají dělat. Andělé jako duchovní bytosti na sebe mohou brát různé fyzické podoby – třeba bojovník v soudobé zbroji s mečem? Především vás prosím o jedno. Neznáme vše, co Bůh dokáže. Dnes máme techniku, dcerka je v Anglii, Maňka si sedne k počítači, co já vím, kde tam co zmáčknou, a najednou se na sebe dívají a mluví. Přitom ještě před padesáti lety nám vyprávěli ve škole pohádky o televizi. A my zírali, co to bude. Před sto lety něco takového ukázat, no tak mě upálí, že to je démonické. Co tím chci říct? Anděl se ukázal Jozuemu podle potřeby, kterou Jozue potřeboval vidět. To je vše. Anděl je duch, on nemá tělo. Ale já ho mohu vidět podle toho, jak Bůh potřebuje, abych ho viděl. R.B. 14 Joz 6,2–5 ALE HOSPODIN ŘEKL JOZUOVI:… Hospodin dal Jozuovi konkrétní pokyny, Jozue je tlumočil lidu a teprve když lid Jozua poslechl, dočkali se Hospodinova vítězství. Učí nás to nějakému principu v duchovním boji? Dnes mnozí namítnou, že mají Ducha svatého a plní jeho pokyny a autority už nepotřebují. Tady bych chtěl podtrhnout jednu věc, kterou se učím, a rád bych předal tyto zkušenosti dalším. Vždy znovu se vyplatí poslouchat Boha. A uvědomit si pravdu, že Bůh si povolává. Teď ke druhé části otázky: dnes mnozí namítnou, že mají Ducha svatého. Jsem rád, že to ti lidé tak po pravdě říkají. A já dodávám, že vyšší třídou je, když Duch svatý má mě. A to je právě chyba těchto lidí. On má Ducha svatého ve své ruce, a Duch svatý pěkně klape podle toho, jak on mu diktuje. Ovšem v případě těch lidí bych musel napsat Ducha svatého s malým „d“. Protože velké „D“ mohu napsat jen tehdy, když Duch svatý má mě. A když On mě má ve své moci, pak mě ledaskdy něco taky nedovolí. Pak nemohu vstupovat na území, které Bůh dal jinému. Mnohdy mi lidé vytýkali, kdysi jako biskupovi, že se vždy stavím za pastora. No protože já jinou možnost nemám. Já jsem jednou toho bratra přijal, a pokud to není jasně pojmenovaný viditelný hřích, pak to není tak jednoduché. On si povolal jedny za apoštoly, proroky, On něco dal. A já to buď přijmu, anebo to odmítnu, ale i s důsledky. Takže když lid poslechl, měl vítězství, když neposlechl, měl porážku. R.B. Joz 6,2–5 ALE HOSPODIN ŘEKL JOZUOVI: „HLEĎ, VYDAL JSEM TI DO RUKOU JERICHO I JEHO KRÁLE S UDATNÝMI BOHATÝRY. VY VŠICHNI BOJOVNÍCI OBEJDETE MĚSTO VŽDY JEDNOU KOLEM. TO BUDEŠ DĚLAT PO ŠEST DNÍ. SEDM KNĚŽÍ PONESE PŘED SCHRÁNOU SEDM POLNIC Z BERANÍCH ROHŮ. SEDMÉHO DNE OBEJDETE MĚSTO SEDMKRÁT… Slyšel jsem, že někteří křesťané praktikují obcházení města, podobně jako Jozue, v rámci modliteb a duchovního boje za určité město. Co si mám o tom myslet? Také jsem slyšel podobné svědectví. Někdy může vést Duch svatý k poněkud neobvyklému jednání, avšak obecně řečeno, příběh rozhodně není modelovou situací pro duchovní dobývání měst. To, čemu nás příběh učí, je následující: (1) I uzavřené a dobře opevněné město (rozuměj lid evangeliu uzavřený) může být Boží mocí získáno, (2) Rozhodujícím faktorem zde byla poslušnost. Obcházení města vypadalo tehdy stejně podivně, jako se to jeví dnes, ale skutek víry a poslušnosti způsobil, že Bůh zasáhl svou mocí. Více o dobývání měst se můžeme naučit ze Skutků apoštolských: tam je jednoznačně v popředí kázání Božího slova. Pavel obvykle začal svá kázání v synagoze, někdy na veřejném prostranství, jindy v soukromí několika příznivců – vždy podle toho, co se jevilo jako nejvhodnější. Jeho příběhy dokazují, že Boží slovo působilo jako mocná síla, která byla schopná převrátit město zcela vzhůru nohama (Sk 5,28; 13,44). M.M. Joz 7,1 AKÁNOVA ZPRONEVĚRA. Skutečně může hřích jednoho člověka přinést zkázu celého společenství? Příběh je modelovou situací, Hospodin vyučuje svůj lid, že jeho přítomnost uprostřed lidu je vázána na dodržování smlouvy s ním. Obecně řečeno, hřích skutečně způsobuje ztrátu Božího požehnání a uvádí prokletí nejen na jednotlivce, nýbrž na celé společenství, byť další příběh jako tento není v Bibli více zaznamenán. Princip, obsažený v příběhu, je zcela zřejmý: Vojenský úspěch Izraelské armády není způsoben jejich vlastní zdatností, ale Boží přítomností. Příběhy o dobývání Jericha a dobývání Aje, které následují hned po sobě, svým způsobem kontrastují: V případě Jericha šla hrstka bojovníků proti dobře opevněnému městu, v druhém případě si Izraelci připadali dost silní na to, aby vyslali jen malou skupinu, dostatečnou k porážce malého města. V obou případech ale rozhodla poslušnost Hospodinu, nikoli počet bojovníků. Podobný námět, kdy hřích tolerovaný Božím lidem působí zlo, můžeme nalézt v 1K 11. kapitole. Apoštol Pavel vytýká místnímu sboru, že nesprávným způsobem přistupují k Večeři Páně (29. – 30.). Proto byli ve sboru mnozí slabí, nemocní a umírající. Příběh nelze brát na lehkou váhu, učí nás, že svatost je podmínkou shromáždění Božího lidu a předpokladem Božího mocného působení. V praxi není možné vyvarovat se toho, aby nikdo nehřešil. Zvláště, chceme-li být církví, která evangelizuje – pak mezi námi budou mnozí lidé nově obrácení, duchovně nedospělí, slabí ve víře a podobně. Nejde o to, abychom vytvářeli společenství „dokonalých“, ale jde o to, abychom měli zdravé vyučování ohledně čistého a nečistého, abychom se nepřizpůsobovali tomuto světu a uměli věci nazvat pravým jménem. Je rozdíl v tom, když je hřích přehlížen a tolerován, anebo je s ním jednáno – často je třeba citlivého přístupu a láskyplného vedení. M.M. Akán neposlechl příkaz Jozua, a trpělo tím celé společenství. Tak i dnes si mnozí křesťané mohou říkat: Ať si pastor mluví, já mám Ducha svatého a udělám si to po svém. Máme tomu rozumět tak, že neposlušnost křesťanů vůči pastorovi je často příčinou, že sbor je v duchovním boji bezmocný a neúspěšný? Jsem nucen říct: Ano. Říkám to ze zkušenosti a domnívám se, že kdyby si lidé už konečně jednou toto uvědomili, o kolik bychom byli dál. Ale Akánové byli vždy. Jsou a budou. Líbil se mi na to téma výklad bratra Trauta, když při jedné příležitosti řekl o pastorovi, jeho autoritě a lidech: „Když ty to tak všechno dobře víš, když tomu tak všemu dobře rozumíš, prosím tě, proč tě Bůh neudělal pastorem? A protože tě pastorem neudělal, tak měl pro to svůj důvod, a proto se podle toho zařiď.“ Myslím si, že k tomu není co dodat. R.B. Joz 7,11–12 IZRAEL ZHŘEŠIL. PŘESTOUPILI MOU SMLOUVU, KTEROU JSEM JIM VYDAL. … PROTO NEMOHOU IZRAELCI PŘED SVÝMI NEPŘÁTELI OBSTÁT A OBRACEJÍ SE PŘED SVÝMI NEPŘÁTELI NA ÚTĚK … NEBUDU UŽ S VÁMI, JESTLIŽE ZE SVÉHO STŘEDU NEVYMÝTÍTE TO, CO PROPADLO KLATBĚ. Máš podobné zkušenosti? Ano mám a nejednu. Ale to nejsou zkušenosti pro masmédia. Tito lidé ještě žijí. Ale funguje to i dnes. Když člověk překročí určitou hranici, pak je to i s důsledky. R.B. Joz 7,14 RÁNO BUDETE PŘISTUPOVAT PO KMENECH. KMEN, KTERÝ HOSPODIN OZNAČÍ, BUDE PŘISTUPOVAT PO ČELEDÍCH. ČELEĎ, KTEROU HOSPODIN OZNAČÍ, BUDE PŘISTUPOVAT PO DOMECH. DŮM, KTERÝ HOSPODIN OZNAČÍ, BUDE PŘISTUPOVAT PO MUŽÍCH. Máš zkušenosti, že Bůh zjevil hřích v církvi? Mám. A zase, není jich málo. Ovšem, co je na tom všem nejhorší, že jsem mnohým lidem řekl: „Nechtěj mít to duchovní obdarování, které mi Bůh dal. Je to strašně těžké.“ Proč? Protože vidíš, ale Bůh je Bůh a On nezdůvodňuje. On mi řekne: „Černé.“ Já řeknu: „Černé“, a oni vyskočí dva a půl metru do výšky: „Chci důkaz!“ A já ho nemám. Já mám jenom, že Bůh řekl, že je to černé. Je to velmi bolestné a měl to i Mojžíš, měl to i Jozue. Není lehké jít proti lidem schopným, kteří jsou velmi často všehoschopní. A tak se mi už stalo, že za mnou přišel jeden bratr a řekl mi: „Rudku, dnes vím, že to, co jsi řekl před desítkami let, ve všem jsi měl pravdu. Ale s tím, co jsi řekl dnes, s tebou nesouhlasím.“ A já jsem mu odpověděl: „Za pět let mi zase přijdeš říct, že dnes mám pravdu.“ Kde by církve mohly být, kdyby se tito schopní lidé něčemu naučili. R.B. Joz 7,15 „TEN, KDO BUDE OZNAČEN, ŽE SI PŘISVOJIL VĚC PROPADLOU KLATBĚ, BUDE SPÁLEN SE VŠÍM, CO MU PATŘÍ, PROTOŽE PŘESTOUPIL HOSPODINOVU SMLOUVU A DOPUSTIL SE V IZRAELI HANEBNOSTI.“ „Bude spálen“ – tj. on sám – jednotné číslo, a také „co“ není „kdo“, jak to, že se toto slovo vztahovalo na jeho rodinu? Proč tu je jednotné číslo? Protože Bůh v ráji stvořil jednoho člověka, On v ráji nestvořil lidi. Uvědomme si, že Akán ty věci zakopal do země uprostřed stanu. Mohl on to zakopat uprostřed stanu bez vědomí manželky a dětí? Ty stany, to nebyly hektarové pozemky, pozor. To bylo několik čtverečních metrů. Kdyby tehdy manželka a synové učinili pokání a požádali o milost, jako se to dělá dnes, nechal by je Hospodin zabít? Měli k tomu příležitost? Tady je jedna věc, na kterou lidé zapomínají: Bůh neřekl Jozuemu, že to má vyřešit hned. Proč řekl, že to mají udělat až na druhý den ráno (verš 14)? On dal Akánovi ještě čas k pokání. Akán dobře věděl, co udělal. Kdyby Akán tam v tom momentě padl na kolena a začal křičet a činit pokání, věřím, že Bůh by mu to odpustil. Už losovali, a Akán stále mlčí. Zaplatil za zatvrze- lost srdce. Ale mlčela i jeho manželka i děti. R.B. Joz 7,24–25 ZA ÚČASTI VŠEHO IZRAELE VZAL JOZUE AKÁNA, SYNA ZERACHOVA, I STŘÍBRO, PLÁŠŤ A ZLATÝ JAZYK, I JEHO SYNY A DCERY, BÝKY A OSLY, JEHO BRAV I STAN A VŠECHNO, CO MU PATŘILO, A UBÍRALI SE S TÍM VZHŮRU DO DOLINY AKÓRU. … VŠECHEN IZRAEL JEJ KAMENOVAL; SPÁLILI JE A ZAHÁZELI JE KAMENÍM. Co když mí rodičové taky udělali něco zlého před Hospodinem? Jak zlomit rodové prokletí a zachránit se? Moje praxe a zkušenost je, že pokud je něco takového, Bůh se sám postará, že se to dozvím. On mě nenutí dělat Sherlocka Holmese, abych studoval rodokmeny. Teď jsme zažili jednu situaci. Přišel jsem kázat a najednou jsem si všiml, že tam démon pere jednou sestrou. Je jasné, že to rušilo. Tak jsem přerušil kázání, šel, postavil se proti němu, a on se poroučel. Jenže po shromáždění jsem se dozvěděl, že to byl delší problém, nebudu tady všechno říkat, jen, že ta sestra přišla kdysi za pastorem a sdělila mu, že se jí jeví, že její rodina je v nějakém prokletí. Říká: „Vím, že nejmíň já jsem už páté pokolení nemanželské dítě.“ Bratři řekli: „V Kristu to je všechno vybaveno.“ Až když už bylo hodně zle, najednou se to muselo začít řešit. R.B. Joz 9,14 IZRAELŠTÍ MUŽI SI TEDY VZALI Z JEJICH ZÁSOB, ANIŽ SE PTALI NA HOSPODINŮV VÝROK. Jak je to tedy s uzavíráním smluv křesťanů se světem a s různými světskými organizacemi (EU, ministerstvo, město, nadace, sponzoři)? Ve smlouvu mohu vstupovat jen tam, kde mám promodleno, že ano. Mnozí lidé mi kladli otázky, zda bereme peníze od státu. Říkám: „Ano, ale já jsem to měl promodleno.“ A při tom boji v parlamentu jeden z důkazů je, že jeden člověk přijal Ježíše Krista. Řekl mi: „Dnes jsem poznal v parlamentu, že Bůh je živý a že slyší tvé modlitby.“ Pak byl za mnou a v mé kanceláři jsem ho vedl k přijetí Ježíše Krista. Byly určité věci, třeba vstup do Ekumenické rady církví, a zase, já jsem věděl a měl jsem to promodleno. Ale byly věci, do kterých jsem nešel a nepůjdu. Například jsem odmítl podepsat Chartu ecumenicu. Takže vždy musím zvažovat, co ano a co ne. R.B. Joz 10,25 PAK JIM JOZUE ŘEKL: „NEBOJTE SE A NEDĚSTE, BUĎTE ROZHODNÍ A UDATNÍ, NEBOŤ PRÁVĚ TAK NALOŽÍ HOSPODIN SE VŠEMI VAŠIMI NEPŘÁTELI, PROTI NIMŽ BOJUJETE.“ Poselství, které Jozue sděluje svému lidu, je poselstvím, které on sám přijal od Hospodina (1,6–9). Poselství, které kážeme, musí být poselstvím, které jsme obdrželi od Pána my sami. I zde platí biblický princip: nemůžeme dát to, co sami nemáme. V.R. Studijní materiál Ročník 23, listopad 2011 Joz 7,25 JOZUE ŘEKL: „ZKÁZU, KTEROU JSI UVALIL NA NÁS, NECHŤ UVALÍ HOSPODIN V TENTO DEN Joz 10,42 TAK SE ZMOCNIL JOZUE NA TEBE.“ VŠECHEN IZRAEL JEJ KAMENOVAL; SPÁLILI JE A ZAHÁZELI JE JEDNÍM RÁZEM VŠECH TĚCH KRÁLŮ A JEJICH ZEMÍ, NEBOŤ HOSPODIN, BŮH KAMENÍM. Akána ukamenovali. Jak takovou neposluš- IZRAELE, BOJOVAL ZA IZRAELE. Tento výrok velice dobře zvýrazňuje nost řešit dnes? Nový zákon říká: Vydejte toho člověka sa- opodstatněnost událostí v souvislosti se tanovi. Tím to končí. Ze zkušeností mohu záměrem. Nejedná se zde pouze o nějaký říct, že skutečně u těch lidí to pak končí zidealizovaný příběh odvážného národa. To Bible nedělá! Nedá se to dokonce přičíst tragediemi. A jak se to dělá prakticky, co to vlastně zna- ani na vrub Jozuových mimořádných vůdcovských schopností. Ve skutečnosti platí mená? Prakticky to znamená, že veřejně toho fakt, že všechno bylo nakonec dílem Hosčlověka vyloučíme ze sboru, a pojmenuje- podinovým: „Hospodin, Bůh Izraele, bojoval me proč. A tím jsme ho vyňali zpod Boží za Izraele.“ Jednoduše Boží lid pokračoval kupředu a Hospodin byl s ním. Celá Bibochrany. R.B. le je záznamem mocných činů a divů Boha, který dodržuje svou smlouvu. Bůh prová9. KAPITOLA: GIBEÓŇANÉ. O čem je případ Gibeóňanů? Co přesně bylo zí svůj lid, ochraňuje ho, bojuje po jeho boku a zajišťuje mu vítězství nad nepřátešpatně? Špatné bylo to, že oni byli pohané, měli li. Izrael má sloužit okolním národům jako viditelný vzor. To ukazuje na Boží dobrotu být vyhubeni, ale udělali na Židy podvod. a starostlivost o všechny izraelské kmeny. Příklad ze života dnes? Na co si dát pozor? Dnes můžeme říct úplně to samé. Kolik V.R. máme různých „bratří“. Řekl jsem to veřejJoz 11,23b; 14,15b A ZEMĚ ŽILA V MÍRU ně a řeknu to znovu: Já osobně nepovažuji katolickou církev za církev křesťanskou. BEZ VÁLEK. Je to nádherný dovětek k veršům, kteMám na to víc než jeden důvod. Kolik lidí říká: bratři katolíci. A vzali jsme si z je- ré nacházíme v obou uvedených textech. jich zásob, které přinesli. Pak se nedivme, Je zde popsán stav, který – jen tak, jakoby že máme problémy. Takže toto jsou ně- mimochodem – byl výsledkem zbožného kdy věci, které bychom měli vždy zvažovat, a Bohu milého života. Žijeme ve společkdyž kohokoli přijímáme do sboru. Nako- nosti, pro kterou je typický shon, zmatek lik ten člověk mluví pravdu. A co se mně a nepřehlednost. Doba je plná bouřlivých hlavně vymstilo v minulosti, těžce jsem se událostí, hrozeb a nástrah. Spirálu násipoučil, přijímat a povolávat už hotové lidi lí nelze lidskými prostředky zastavit. Paz jiných denominací. Tam se vyplatí počkat. radoxně však lidé všech generací a v každé době mají touhu žít v míru. Politikové R.B. 15 Studijní materiál ŽIVOT V KRISTU 16 a světoví státníci usilují o změnu a nabízejí vit, argumentovat, a strhnou. Abych nebyl kvapná řešení. Ale marně, žádoucí výsledek jenom mezi Božím lidem, když Hitler poje v nedohlednu. Apoštol Pavel píše o příči- vstal na náměstí v Berlíně, národ šílel. On nách tohoto neutěšeného stavu a odpovídá věděl, co chce národ slyšet. R.B. na otázku: Co jiného než Boží hněv z nebe Joz 17,14 I VYTÝKALI JOSEFOVCI JOpřichází na lidskou bezbožnost (Ř 1,18–32). Neznovuzrozený člověk s nelibostí při- ZUOVI: „PROČ JSI NÁM DAL ZA DĚDICpouští, že jeho hříšná přirozenost a vzpou- TVÍ JEDEN LOS A JEDNU OBLAST? JSME ra jsou hlavní příčinou problémů v lidské LID POČETNÝ, PROTOŽE HOSPODIN společnosti. Avšak vnitřní pokoj, mír a klid NÁM TAK MNOHO POŽEHNAL.“ To by mohl přece každý říct, že chce dostat 2x nepochází z toho, že lidé žijí v pokojných podmínkách, ale pochází ze srdce, které se víc než ostatní, jen protože je velký. Jozue určil nestrachuje. Pán Ježíš, původce pokoje, to přece pravidla. Nejen mohl, nejhorší je, že oni to i říkají. řekl jasně: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! “ (J 14,1) „Na světě budete mít soužení, ale buďte Tady právě je nutné, aby se Jozuové učili, že stateční: já jsem přemohl svět.“ (J 16,33, NBK) mají být jasně dohodnutá pravidla. Pro mě Lidé se ptají, kde je Bůh, když jsou vál- je dost závažné zjištění ze života, že když ky? Kde byl Bůh v Osvětimi? Jistý židov- my se před Bohem dohodneme v modlitbě ský rabín ale odpovídá protiotázkou: Kde na pravidlech, a není-li to v rozporu s Bobyl člověk? Míček je na straně člověka. žím slovem, pak Bůh se za to postaví. NaučPokud chce člověk žít v míru, a to přede- me se tomu, co říká Bible: Ze svých slov buvším ve svém nitru, a poté i se svým oko- deš ospravedlněn, ale taky odsouzen. Huba lím, musí být smířen s Bohem, musí hle- mele, ale my zapomínáme na důsledky mledat pramen života. Díky Boží milosti tam, tí. R.B. kde předtím vládl stav beznaděje a nevraJoz 20,2 MLUV K IZRAELCŮM: URČEživosti, zavládl pokoj a smíření. Zdrojem veškerého pokoje a milosti je trojjediný TE SI ÚTOČIŠTNÁ MĚSTA, JAK JSEM a svrchovaný Bůh – Otec, Syn i Duch svatý. VÁM ULOŽIL SKRZE MOJŽÍŠE. Jak fungovala útočištná města? Proč byla V.R. ustanovena? Je to pro nás návod k nějakému analogickéJoz 13,8 S DRUHOU POLOVINOU VZALI SVŮJ DĚDIČNÝ PODÍL RÚBENOVCI mu jednání dnes? Útočištná města bylo něco, co dneska A GÁDOVCI; MOJŽÍŠ JIM JEJ DAL V ZAnechápeme. Za vraždu vražda, oko za oko, JORDÁNÍ NA VÝCHODĚ. Znamená to, že původní Hospodinův záměr zub za zub. Ale pak se může vždycky přibyl dát i těmto třem a půl kmenům zemi až hodit, že se něco stane. Vyklouzne topůrko, stane se to, stane se ono, a tady najedza Jordánem? Přesně tak. Všimněte si, že všude, kde- nou čteme, že Bůh nevidí smrt tak úplně koli se o tom hovoří, už u Mojžíše i poz- jednoduše. Uvědomme si, že člověk byl něději u Jozua, to je území, které dal Mojžíš, kdy odsouzen na doživotí. Nesměl útočištne, které dal Bůh. A jenom pro zajímavost, né město opustit. Někdy tomu tak nebylo, když Izrael překročil Jordán, tak byli všich- když byl velekněz starý. Ale co když to byl ni obřezaní. Tam pod Jerichem. A co ti, co mladý kluk? Takže Bůh řekl: „Ano, on ho zůstali za Jordánem? Tam všichni slavili nezavraždil úkladně, ale potrestán bude.“ Hod Beránkův, a co ti za Jordánem? Ano, Tady podtrhnu jednu věc. Kdysi se říkalo: „Jazykem dosekáš víc než sekerou a déle Bůh na to řekl ano, ale i s důsledky. Pokud tedy nečinně přihlížíme, když se děje to bolí.“ Pozor na to. Bůh vidí a odmění. něco v rozporu s Boží vůlí a říkáme si: Pán Bůh R.B. to přece vidí a kdyby to bylo špatné, zakročí, Joz 24,1 JOZUE SHROMÁŽDIL VŠECHznamená to, že takový náš postoj je nesprávný? Pak neseme důsledky. Já nemám prosa- NY IZRAELSKÉ KMENY DO ŠEKEMU. zovat Boží vůli bajonety a kulomety, ale SVOLAL IZRAELSKÉ STARŠÍ, PŘEDSTAmám se vždy znovu ptát, jak to vidí Bůh. VITELE, SOUDCE A SPRÁVCE, A POSTAA pak, nakolik je možné, nemám se bát říct VILI SE PŘED BOHEM. JOZUE ŘEKL VŠEsvůj názor. Je na lidech, co s tím udělají. MU LIDU: … Jozue shromáždil lid a tlumočil sloR.B. va Hospodinova. Tato slova mají jistý řád, Joz 14,8 MOJI BRATŘÍ, KTEŘÍ TÁH- strukturu a obsah. Jsou jasná a přesvědčiLI VZHŮRU SE MNOU, ZAVINILI, ŽE vá. Co je lidu sděleno? Bůh jim skrze JoLID ZTRATIL ODVAHU. ALE JÁ JSEM zuu (podobně, jako předtím skrze Mojžíše) SE CELE ODDAL HOSPODINU, SVÉMU nejdříve připomíná jejich bohatou historii, která se nese v pozitivním tónu. Jozue BOHU. Víš o nějakém podobném případu z nedávné jim hlavně připomíná období putování doby? Jak tomu ve zlomových chvílích může- po poušti a vyzdvihuje pouze klady Božíme v církvi zabránit a neprotivit se autoritám? ho jednání (vv. 2–7). Je ale zvláštní, že jim Uvědomme si, že Káleb se v tom nepro- Bůh vůbec nepřipomíná jejich neúspěchy tivil autoritě. Jich tam bylo dvanáct ve stej- a hříchy, kterých se dopustili – a těch neném postavení. A on vydal svědectví před bylo málo. Jak prozřetelné, moudré a miloMojžíšem jako před svou autoritou. Těch srdné jsou Boží cíle a myšlenky o člověku deset, a tady znovu jsme u dnešní doby, (Iz 55,8–11; Jer 29,11). Dále jim Jozue připomíná jejich současumělo argumentovat, umělo mluvit, byly to osobnosti, byli na úrovni, a strhli celý ná požehnání. Chce po nich, aby si byli věnárod do záhuby. I dnes vidíme, kolikrát domi toho, že veškeré požehnání pochází přicházejí různé osobnosti, které umí mlu- od Hospodina (v. 13). „Nyní tedy, zasvěťte se!“ (v. 14) Neexistuje pravé náboženství bez Boha, křesťanství bez Krista, znovuzrození bez pokání, obrácení bez odvrácení se. Bůh jim dal vědět, že jejich budoucnost je v jejich rukách (v. 15). Záleží pouze na nich. Je zde možnost svobodné volby. Jozue ale nejenom kázal, ale taktéž stanovil pravou podstatu toho, co znamená opravdové obrácení se k Pánu (vv. 19–20). Lidem se to vůbec nesnažil usnadnit, museli se zcela odevzdat a poddat Bohu. Jozue nebyl ani v nejmenším ve svých prohlášeních líbivý, ale důrazný a velice praktický – slovo je následováno konkrétním skutkem. Jozue položil kámen, aby lidé nezapomněli na smlouvu s Hospodinem (v. 25). Na konci knihy Jozue zavazuje každého odpovědností pro obsazení země (v. 28). Jelikož je Jozue (hebr. „Hospodin je spása“) předobrazem a prototypem Krista, bylo by zajímavé porovnat Jozuovu řeč se slovy Pána Ježíše, která pronáší ve chvíli, kdy se loučí se svými učedníky, dává jim pokyny ohledně uschopnění mocí z výsosti a pověřuje je nesením evangelia (Mt 28; Mk 16; L 24; J 21; Sk 1–2). Jsem si jist, že by to bylo pozoruhodné studium. V.R. Joz 24,12 POSLAL JSEM PŘED VÁMI DĚSY A TI JE PŘED VÁMI ZAPUDILI… O čem se tu píše? Co jsou děsy? Jsou to Démoni? Nejspíš ano. Používá Bůh děsy i dnes? Kdy – kde? Už jsem se s tím taky setkal, kdy určité věci byly nějak divně zařízeny. Ti lidé nechtěli moc mluvit, před kým utíkali. Viz příklad, který často vzpomínám, jak šel pastor ze shromáždění a v lese na něj čekali chlapi, kteří mu chtěli nandat. Šli z hospody, měli kuráž, všechno měli. Byli dobře schovaní, pastor přišel domů v pořádku, a na druhý den mu jeden z nich řekl: „Tys měl včera štěstí, že s tebou z toho shromáždění šli dva chlapi.“ Pastor říká: „Jací? Já jsem šel sám.“ A on říká: „Víš co, byli jsme opilí, ale ne tolik, abych místo jednoho viděl tři. A ti dva vedle tebe byli pěkní vazouni. Nechtěl bych tu ránu od nich dostat.“ Přitom on šel sám. Bůh jim jenom ukázal něco, co pastor nemusel vidět. Funguje to i dnes. R.B. Joz 24,23 JOZUE POKRAČOVAL: „ODSTRAŇTE TEDY CIZÍ BOŽSTVA, KTERÁ JSOU MEZI VÁMI, A PŘIKLOŇTE SE SRDCEM K HOSPODINU, BOHU IZRAELE.“ Izrael ještě měl v té době mezi sebou cizí božstva? Naneštěstí ano. Uvědomme si, po kolika to je letech. Uvědomme si, že zabírali území. A uvědomme si souvislost s dnešní dobou. Kolik lidí jezdí do exotických zemí a přiváží si různé suvenýry. Pak k nim přijdeš na návštěvu a na tebe kouká zpoza suvenýru nějaký ten démon. Protože suvenýr byl někomu zasvěcen. Takže pozor. A tak i tehdy u Izraelitů. Ty bůžky chtěli mít, protože byli ze zlata. Ale Bůh něco řekl. R.B. Na tvorbě výkladových poznámek se podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., biskup Martin Moldan – M.M., Vlado Rafaj – V.R. Mezinárodní dům modliteb Krátký rozhovor s Tomem Hessem J Convocation Prague 2011 ší než první déšť. Vím, že v dnešní době Česká republika čelí mnohým věcem, ale Bůh je větší než všechny problémy na světě. Dnes vidíme, jak se evangelium vrací z celého světa zpět do Jeruzaléma. Např. v Jižní Americe už jsou země, kde je 50 % křesťanů. V Brazílii je to nyní 30 % křesťanů a to jich před patnácti lety bylo jen 10 %. A když vidíme, jak Bůh jedná v Jižní Americe, tak cesta zpět do Jeruzaléma vede přes Evropu. A proto věřím, že Bůh ještě s Evropou neskončil, a že chce dát do Evropy a do České Republiky probuzení. Věřím, že když se Jeho lid bude modlit a činit pokání v jednotě, tak to přinese Boží jednání v České Republice a v Evropě. A že to přinese velké probuzení a spasení pro mnohé, protože pro Boha není nic nemožné. Proto přijedeme do Prahy, abychom mohli být s vámi a vyzýváme všechny vedoucí, přímluvce i další křesťany, aby přijeli do Prahy a setkali se s Bohem tento rok v prosinci. Aby se naplnily všechny Boží plány a aby se evangelium šířilo přes Prahu do Evropy a zpět do Jeruzaléma, aby se tak připravila cesta pro příchod Krále králů. ak vůbec vzniknul Mezinárodní jsme tam celkem 109 vedoucích ze 104 národů. Od roku 1998 už tato setkání podům modliteb za všechny národy? Hospodin mne povolal z USA, řádáme každý rok. Nyní se obvykle účatz Washingtonu, D.C. Na začátku jsme ní zhruba 2000 lidí, modlíme za Jeruzabyli vedeni ke třem věcem. První věcí lém, za Izrael a za všechny národy světa. byla modlitební stráž 24/7 (pozn. pře- Jsme hlavně zaměřeni na jednotu, modkladatele: modlitby 24 hodin denně po litbu a pokání. Zažili jsme mnoho poká7 dní v týdnu – tedy nepřetržitě) chválit ní mezi jednotlivými národy. Výsledkem Boha a přimlouvat se za Jeruzalém, Iz- je, že poznáváme Boží vykupitelské plány rael, Střední východ a za všechny ostat- pro jednotlivé národy. Když Bůh přivání národy. S tím jsme začali v roce 1987 dí svůj lid dohromady, potom velmi rád a nyní už to tedy pokračuje dvacet čtyři mezi nimi jedná a zjevuje jim své srdce. let. Když jsme to dělali po dobu sedmi let, Výsledkem je jednota, pokání a růst modBůh nás povolal k tomu, abychom mo- litebního hnutí. Když jsme před dvaceti bilizovali duchovní vedoucí v Jeruzalé- čtyřmi lety začali s modlitební stráží 24/7, mě a v Izraeli, abychom se začali scházet na celém světě bylo asi dvacet pět míst, ke společným modlitbám. A také k mo- kde se taková stráž konala. Dnes jsou tabilizaci vedoucích na Středním výcho- kových míst tisíce. Také se děje to, že Bůh přivádí křesťandě, abychom se modlili za smíření. Nyní máme taková setkání dvakrát do roka ské vedoucí i s jejich lidmi do Jeruzaléma. v Jordánsku, kam přijíždí vedoucí ze My víme, že v prvním století se evangevšech národů na Středním východě. Tam lium rozšířilo do celého světa z Jeruzaspolečně chválíme a uctíváme Hospodi- léma a nyní se děje to, že se vrací zpět na a modlíme se za spásu Arabů a Židů. do Jeruzaléma. A jeden z důvodů, proč Celé toto hnutí nyní na Středním výcho- mám naději pro Českou republiku a pro Jaká je tvoje osobní situce jako vedoudě narůstá. První konvokace na Středním Evropu je to, že první protestanská cír- cího Jeruzalémského domu modliteb východě proběhla v roce 1993 a právě kev na celém světě vznikla ve vaší zemi. za všechny národy? V zásadě je to tak, že trávím 75 % svényní jsme měli už dvacáté osmé setká- Také víme, co se stalo skrze Jana Husa ní duchovních vedoucích ze Středního a později přes Moravské bratry, kteří se ho času tady v Izraeli. Máme tady komuvýchodu a Izraele, kde jsme také při- pak spojili s hrabětem Zinzendorfem nitu a společně provozujeme Dům modpravovali strategii k zakládání sborů a začalo první protestanské misijní hnu- liteb, dále organizujeme v průměru pět na různých místech na Středním výcho- tí po celém světě. Oni se modlili za Židy setkáních pastorů v Jeruzalémě, Tel Avidě. Potom v roce 1994 jsme měli první a Bůh skrze ně dal velké hnutí jednoty vu, Haifě, Nazaretu a Beer Šebě, kde se celosvětovou konvokaci. Tam byli také mezi mnohými církvemi. A já věřím tomu, setkávají arabští a židovští vedoucí. Dále někteří vedoucí z České republiky, měli co říká Bůh, že pozdější déšť bude vet- máme jednou do roka celonárodní setkání zhruba sto dvaceti vedoucích, kde hledáme Boží strategii a společně se modlíme za zakládání dalších sborů ve všech městěch v Izraeli. Od té doby, co jsme před devatenácti lety začali, se počet místních sborů znásobil z 60 na 275. Naší vizí je vidět v Izraeli růst místních sborů a to jak v arabské, tak i židovské Datum akce: 1. – 3. 12. 2011 (čtvrtek – pojedete autem, tak je vhodné zaparko- populaci. Také pořádáme rodinné tábory, ktesobota) vat o několik ulic vedle na území Prahy 10. Tam se dá parkovat bez problému. rých se zúčastní asi 300 lidí. Z toho je asi 60 – 70 pastorů, dvě třetiny Židů a jedna Místo konání: Modlitebna BJB, Vino- (Tedy jižně od ulice Korunní.) třetina Arabů, aby spolu trávili se svými hradská 68, Praha 3 (stanice metra: Jiřího Hlavním řečníkem je Tom Hess, pastor rodinami čas v Boží přítomnosti. Před z Poděbrad, trasa A) a vedoucí Jeruzalémského domu modli- deseti lety, když začala další intifáda AraRegistrace a ubytování: Je možné si teb za všechny národy. Informace o pro- bů proti Židům, děti arabských pastorů zajistit přes naše internetové stránky: gramu a dalších řečnících jsou na našich sledovaly události v televizi a říkaly, že nenávidí Židy. A naopak děti židovských internetových stránkách. www.konvokace.cz pastorů říkaly, že nenávidí Araby. Kvůli Pro koho je Evropská konvokace ur- násilí, které se dělo. Proto jsme se začali Hlídání dětí: Omlouváme se, ale není čena: Pro všechny vedoucí sboru, pasto- scházet společně jako celé rodiny. Spozajištěno. ry, kazatele, přímluvce a křesťany, kterým lečně se modlíme, chválíme, chodíme se Parkování: Na Praze 3 je „parkovací není lhostejná duchovní situace v našem koupat, a Bůh dávát růst vzájemné solizóna“ a proto tam smějí parkovat jen ti, národě a pro všechny, kdo věří v moc daritě židovských a arabských pastorů, jejich rodin a jejich sborů. kdo v dané oblasti bydlí. V případě, že modlitby, jednotu a moc pokání. Izrael Ročník 23, listopad 2011 Praktické informace ke Konvokaci v Praze 17 Izrael, Ze života církve Convocation Prague 2011 ŽIVOT V KRISTU Dále každý rok pořádáme celosvětovou konvokaci (svolání) křesťanů do Jeruzaléma. Tento rok tam s námi bude na zahájení 700 mladých lidí z celého Izraele. Společně se také během konvokace postíme na Jom Kippur za spásu Izraele a návrat Židů do zaslíbené země a také za spásu Arabů. Víme, že Ježíš prolil svoji krev za každého. V roce 2007 jsme měli konvokaci zaměřenou na to, aby se srdce otců obrátilo k synům a srdce synů k otcům. Od té doby klademe velký důraz na to, co nazýváme Jozuova generace, tedy mladá generace. Generace posledních dnů, které dává Hospodin povstat, aby skrze ni připravil cestu pro návrat Krále slávy. Dále máme místní konvokace po celém světě. Např. v Singapuru jsme měli již šest konvokací, pět jsme jich měli v Africe. Celému tomu rozumíme jako hnutí, které by se dalo nazvat „Zpět do Jeruzaléma“. V Asii jsou v tom velmi aktivní Číňané. A stejně tak i Afričané. V Izajáši Vznik misijní stanice Dobrá zpráva v Praze-Štěrboholech. se v 19. kapitole mluví o tom, že Egypt, Izrael a Asýrie budou společně chválit roce 2005 jsem přijal od Pána za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať Hospodina. vizi, abychom jako sbor zabrali přijdou, aby se můj dům naplnil. A třetí proud, který je aktivní, nazýJsem velice potěšen tím, že Pán nám okrajovou část Prahy 10 – Štěrbovám „Evropsko-americké hnutí – zpět holy, kde jsme měli do té doby jednou úžasným způsobem otvírá dveře a stále do Jeruzaléma“. Víme, že evangelium měsíčně pravidelné bohoslužby. Vzhle- mi potvrzuje svoji vůli pro práci v této vyšlo z Jeruzaléma do Evropy a pozdě- dem k tomu, že se 1. sbor AC Praha krát- oblasti i skrze osobní proroctví ústy Boji i do Ameriky. Nyní vidíme, že se vrací ce nato přestěhoval blíž do centra Prahy, žích služebníků. zpět do Jeruzaléma a logicky se tento ná- sešlo z toho, takže jsme jako sbor do této Díky Bohu máme i krásnou místnost vrat týká i Evropy. Proto věřím, že v Evro- služby nevstoupili. pro dětskou besídku v Mateřském centpě bude probuzení. Věřím, že Bůh začne Nyní, po šesti letech, mně Bůh znovu ru Klubiště. dělat ve vašem národě i v Evropě velké svoje slovo připomenul a umožnil mi, To všechno je dobrý základ pro novou věci. Věřím, že v Praze dojde k průlomu abych se oddělil pro založení misijní sta- službu na „neorané půdě“, kde není ani a těším se, že se tam uvidíme. nice spolu s několika dalšími sourozenci kostel. Ptal se Petr Kácha v Kristu. Motivací mi bylo slovo z evanProsíme za vaše přímluvy. Ať se moc Jeruzalém 1. 6. 2011 gelia Lukáše 14,21–23, které má misijní evangelia (dobrá zpráva) může šířit rozměr: …řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rych- po celém kraji a přináší nový život v Krisle na náměstí a do ulic města a přiveď sem tu Ježíši. Děkuji. chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ A sluPavel Knob žebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, pastor nové misijní stanice a ještě je místo.‘ Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi Dobrá zpráva o Dobré zprávě V 18 Konference Ohně V Brno 2011 děčnost. Byl jsem vděčný za Boží přítomnost, vděčný, že po dlouhé době se v naší zemi odehrála taková akce, že se sjely doslova tisíce křesťanů, protože jsou hladoví, očekávají, věří a zároveň cítí, že se něco hýbe. To bylo hmatatelné od prvních okamžiků, kdy jsem vstoupil do naplněné Rondo arény v Brně. Zklamání. V prvních okamžicích, když jsem se dozvěděl, že Reinhard Bonnke nepřijede. Očekávání bylo veliké, spousta modliteb za akci, za církev, za naše srdce. „Že bychom byli zase zklamáni, zase planá očekávání, zase nevyslyšené modlitby? Jak dlouho ještě Bože?“ Tolik přátel v církvi je nemocných, tolik přátel mimo církev nespasených. Taková příležitost. Kde jinde se mají dít zázraky, než na evangelizacích, které jsme roky před tím viděli na videokazetách, dvd, když vám běhá mráz po zádech při pohledu na milion lidí, kteří hlasitě volají: Haleluja! Uvědomuji si však, povzbuzen mnohými bratry, že tam přece nejedeme na Bonnkeho, jedeme se setkat ke společné chvále, očekávání na Ježíše. Pozvali jsme kamarádku, byl to pro nás šok, že velice ochotně nabídku přijala, i když věděla, jak nezvyklé to pro ni může být. Trpí epileptickými záchvaty, věřím, že může prožít zázrak. Celou dobu se společně za ni modlíme. Pár dní před akcí oznamuje, že kvůli rodinné akci nepojede. Důrazně ji připomenu, že o Bonnkem ví více, jak půl roku, že by bylo škoda nejet. Nakonec se nechá přemluvit. Zklamání, když ráno v den odjezdu přijímáme sms zprávu, že měla v noci záchvat, že nemůže jet, bylo znatelné. Opět se musíme vzchopit. Při odjezdu autobusu další lidé chybí, nemocní, vyčerpaní, s migrénami nemohli jet. Očekávání. Očekávání bylo veliké, zároveň se mísilo se spoustou rozpaků. Takových akcí jsme už zažili, proč by to mělo být jiné? Očekáváme zázraky, které se dějí v Africe, zároveň bojujeme s myšlenkami, že tady v Evropě je situace jiná, tady se zázraky dějí mnohem, mnohem méně. Na místě se snažím soustředit přímo na Ježíše. V duchu volám z celého srdce. Očima přejíždím po všech známých tvářích, o každém vím, co prožívá, jak dlouhá léta bojují, nebo to i vzdali? Asi ne, jinak by tady nebyli. Slovo moc nevnímám, nepřináší nic moc objevného, sám burcuji i nechávám se burcovat k osobní evangelizaci. Ale vím, že to potřebujeme slyšet pořád znovu a znovu. Očekávám, co pro nás Bůh připravil. Překvapení. Překvapil mě Daniel Kolenda, nešířil kolem sebe žádnou auru nedotknutelnosti, výlučnosti. Jeho slova: „Budu se modlit za každého z vás“ překvapila dost. Nedůvěřivě krčím obočím. To jsem si už taky zažil na různých konferencích, které zdaleka nedosahovaly co do počtu tu dnešní. Ale jsem překvapen, jak bezvadně to mají bratři zorganizované. Daniel se trpělivě točí jako na obrtlíku několik hodin, než projde poslední člověk tzv. tunelem. Jsem překvapen, jak se změnili křesťané, více ukáznění, více zralí. Rozhodnutí. Jsem rozhodnut se nedívat kolem, jsem rozhodnut se dívat pouze vzhůru. Nechci vnímat tlačenici kolem, konferenční chování, kterého bylo překvapivě minimum, jsem rozhodnut přijmout to, co pro mě má Bůh připraveno. Jsem rozhodnut vypadat jako blázen a křičím z plna hrdla. Vnímám Boží přítomnost více než obvykle, když se blížím k tunelu a jsem rozhodnut držet si V sobotu 24. 9. 2011 se v Brně uskutečnila Konference ohně. Hlavním řečníkem měl být bratr Reinhard Bonnke a jeho tým. Již před konferencí se proslýchalo, že Bonnke nepřijede. Naše očekávání ale nebylo upnuto na službu člověka, ale na to, co Pán má pro nás skrze tuto konferenci připraveno. Byla to velká oslava našeho Pána. Řečníci, hudba a vše co tam bylo. Sešlo se tam asi 7000 lidí z Evropy, Afriky, Ameriky a hlavně z Česka. Především tam byla velká Boží přítomnost, děly se tam zázraky, uzdravení mnoha lidí, měli jsme tam různá vidění, a co bylo nejdůležitější, něco přes dvě stovky lidí přijalo Pána jako svého Spasitele. Věřím, že nikdo, kdo na této konferenci byl, neodešel stejný, ale byl zasažený Boží mocí. Vše, co se zde odehrávalo, bych mohla shrnout do jediné věty: Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co nám na rozum nepřišlo. Hlavním řečníkem byl Daniel Kolenda – je to muž, který tomu všemu dal vysokou úroveň. Vydání Bohu bylo zjevné. Mladý to, co jsem přijal, i když nebylo navenek nic vidět. Jsem rozhodnutý si to držet, každou modlitbu, každé požehnání ze strany sloužících, každé slovo k uzdravení. Jsem rozhodnutý se nenechat odradit ani závěrečným evangelizačním shromážděním, které oproti předcházejícímu programu poněkud škobrtalo. Vděčnost. Opět se ve mně usídlila vděčnost, když vidím v nočním autobuse tváře plné povzbuzení a víry. Vděčnost za několik desítek minut nadšeného sdílení. Vděčnost, že Bůh opravdu konal skrze bratry, kteří k nám přijeli sloužit. Jsem vděčný, že jsme to nevzdali, i když by se důvodů mohlo najít dost. Jsem vděčný všem organizátorům, kteří odvedli obrovský kus práce. Jsem vděčný za to, že naše děti mohly vidět jak Boha, tak křesťany v akci v takové míře. Jsem za to vděčný, i když samy neprožily žádný zázrak, alespoň ho mohly vidět a slyšet od těch, co byli zázračně uzdraveni. Cítím vděčnost tobě Králi, že i když my to vzdáváme, ty ne. Díky za tuto konferenci. Jirka Bartík, 2. pastor AC Olomouc člověk kolem 30let, v jejich rodě je už šestou generací kazatelů, díky Pánu za něj, a za celý tým, také církve v Brně spolupracovaly na přípravách, všechno klapalo, jak má být. Mám takovou malou historku: bratři z bohumínského sboru tam měli izraelskou vlajku, různě s ní mávali. Přišel za nimi mladý muž a ptal se, proč mají tu izraelskou vlajku, moc ho to znervózňovalo, že je po jednom rodiči Palestinec a že nemá rád Židy (od malička jsou totiž vedeni k nenávisti k Židům). A tak mu bylo sděleno, že Pan Ježíš byl Žid. Pak se toho mladíka ptali, kde se v Aréně vzal? On na to odpověděl, že byl ve Skotsku a potkal tam kamarádky, evangeličky. Chystaly se zrovna k odjezdu na konferenci do Brna, tak jel s nimi. Nakonec jsme viděli, jak po evangelizačním shromáždění šel dopředu na výzvu. Náš Pán má různé cesty, jak povolat člověka do jeho světla. Maria Bílková, AC Karviná, Sborové noviny 10/2011 Ze života církve Ročník 23, listopad 2011 19 ŽIVOT V KRISTU Služebnosti dle Ef 4,11 Apoštol 20 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. (Efezským 4,11–13) své učedníky, aby byli s ním po většinu jeho pozemské služby, aby je posílal kázat a v moci vyhánět nečisté duchy (Mk 3,14–15). Byli zmocněni činit divy a zázraky jako nástroje potvrzující zvěst, kterou kázali (2K 12,12). Byli to lidé, kteří viděli Pána při vzkříšení (Sk 1,22). Novozákonník Petr Pokorný říká, že apoštolové byli zřejmě prvními, kdo prožili a dosvědčili novou přítomnost Kristovu po jeho popravě. Biblí Ježíše a prvních křesťanů byl Starý zákon. Učení apoštolů vycházelo z Kristova učení a zakládalo se na Kristově autoritě a apoštolové je osobně předávali. Ale brzy začali tito mužové, inspirováni Duchem svatým, sami psát, jelikož měli mandát od Boha. Tento typ apoštolské služby skončil smrtí apoštola Jana. Nedlouho poté se v křesťanských sborech četly novozákonní spisy apoštolů. Společně s novozákonními proroky jejich služba byla hlavně spjata se založením církve (Ef 2,20). Do další skupiny apoštolů v Novém zákoně, i když poněkud méně definované patří Barnabáš (Sk 14,14), Silas, Timotej (1Te 1,1; 2,7) a Jakub, bratr Páně (Ga 1,19). V širším křesťanském chápání jsou to však všichni ti, které během staletí Pán Ježíš vyslal, aby hlásali evangelium národům a zakládali sbory (Konstantin a Metoděj jsou známí jako apoštolové Slovanů, John Wesley, William Carey a mnozí další). pro zdůraznění skutečnosti, že nikdo jiný než tento vyvýšený Pán je ten, kdo dal své církvi dary z milosti, aby mohla být doopravdy jeho tělem ve světě. Verš 8 obsahuje již zmíněnou citaci ze žalmu 68, který potvrzuje způsob, jak Bůh dává dary. Jsou zde ale i dva důležité momenty. Je zde změna z druhé osoby na osobu třetí a také změna směru od obdržení írkev je především duchovní spo- darů k dávání darů. Důraz žalmu je však lečenství. Pán připravil různé dary na skutečnost, že válečný vítěz má právo pro své tělo za účelem správné- dávat dary těm, kteří jsou s ním ztotožho fungování. Jedna kategorie darů se něni. Jsou to dary, které jsou dány těm, vztahuje na vůdce, aby „připravili sva- kdo jsou povoláni do vedení církve. Jeté k dílu služby, k vybudování těla Kristo- jich služba je projevována v zájmu celéva“ (4,12, KMS). Tyto dary nejsou funkce ho společenství (Ef 4,12–13). nebo úřady, do kterých byli lidé uměle Nyní se blíže podívejme na první sluzvoleni nebo dosazeni. Jsou to jednoduše ti, které dal Bůh do těla Kristova, aby žebnost, kterou je apoštol (řec. apostolos, připravovali a uschopňovali jednotlivce „poslaný“). Pavel z Tarsu, autor epištoly, i církev pro jejich konkrétní úkoly a služ- se představuje efezskému shromážděbu. Z podstaty věci tito lidé nejsou žád- ní jako „apoštol Ježíše Krista, který se jím ní specialisté na daný „obor“. Efektivnost stal z Boží vůle“ (1,1), tj. na Boží pokyn, jejich práce je měřena efektivitou lidí, nikoliv z vlastního přičinění. Nejlepším důkazem a vizitkou jeho apoštolského kterým slouží. V nastávajícím období se společně za- povolání byly založené sbory věřících myslíme nad těmito dary, jež byly dány od Antiochie v Sýrii až po Illyrium. Byl do církve v podobě úřadů, jak nám o tom si jist tím, že Kristus byl s ním skrze moc hovoří Pavel v listě Efezským 4,11. Jde ze- Ducha svatého na misijních cestách a pojména o soubor služebností, které jedi- máhal mu při každém kázání, při psaní nečným způsobem vymezují a stanovují každé epištoly, ve všech těžkostech. Byl základní obsahový rámec potřebný pro povolán a vyslán samotným Pánem ohlarozvoj a činnost každého křesťanského šovat evangelium pohanům, což mělo Existují apoštolové v církvi dnes? Je to spojitost se skrytým záměrem, který Bůh společenství. Pavel zde vyjmenovává celkem pět zce- určil (1,9), aby svrchovaně a za stejných častá otázka, která zaměstnává mysl nela konkrétních služebností, kterými jsou podmínek včlenil pohany do jednoho jednoho křesťana. Odpověď je ano i ne. apoštolové1, proroci, evangelisté, pastoři těla jako rovnocenného partnera s Izra- Rozhodně nemáme apoštoly jako ty, ktea učitelé. Hned na začátek předešlu ve- elem ve smyslu univerzální církve, tj. vě- ré si Ježíš vyvolil během své pozemské lice zjednodušenou definici jednotlivých řících Židů a věřících pohanů, kteří jsou služby, nebo jako je Pavel. Skvělým příslužebností, které postupně prozkoumá- jedno v Kristu Ježíši. Celý dopis je pro- kladem apoštolské služby v současnosti me. Předně jsou to apoštolové, kteří jsou dchnut tím, co Pavel nazývá tajemstvím je zcela jistě emeritní biskup Apoštolské vysláni, aby kladli základy a začínali no- (řec. mystérion), které však je nyní ozná- církve Rudolf Bubik, který stál u zrodu vou službu. Proroci hlásají Božímu tělu meno nebo zjeveno apoštolům a proro- letničního hnutí v naší zemi a již dlouslovo, zatím co evangelisté hlásají Boží kům (3,5). Toto tajemství bylo Pavlovi od- há léta přináší Božímu lidu povzbuzení slovo ztraceným. Pastoři a učitelé dohlí- haleno prostřednictvím přímého zjevení a usměrnění. Kristus i dnes buduje své tělo skržejí na Boží lid, pečují o něj a vyučují jej. a duchovního osvícení (1,18). Není poZmíněný text je součástí většího celku chyb, že odkaz je na Pavlovu nebývalou ze službu apoštolů navzdory omylům (4,1–16). Pavel rozvíjí sled myšlenek po- zkušenost na cestě do Damašku, když byl a chybám ze strany těch, kteří se nepráčínaje veršem 7 s následným exkurzem, pověřen apoštolstvím pohanům. Je tudíž vem vydávají za apoštoly, jelikož hledají tj. přerušením myšlenkové linie ohledně namístě, že si Pavel „přivlastňuje tentýž vlastních věcí (2K 11,5.13). Nikdy ale neKristova vystoupení a sestoupení ve ver- titul, který dal Ježíš dvanácti a jehož pů- smíme odmítnout Boží požehnání a zaších 8 až 10. Při zběžném čtení se může vod je ve Starém zákoně a rabínském ju- bezpečení jen proto, že protivník satan zdát, že tyto verše sem nepatří. Někteří se daismu, kde označoval někoho, kdo byl dělá napodobeniny. Apoštolové mají domnívají, že to byla „neúmyslná chybná zvláštně vybrán, povolán a poslán učit žít a sloužit takovým způsobem, který citace“ Žalmu 68,19.2 Pravdou je pravý se zplnomocněním“.3 Nebyla to známka je v souladu s učením prvních apoštoopak. Tato nutná odbočka měla význam troufalosti a pýchy, ale spíše vysvětle- lů i s učením nejvyššího apoštola Ježíše ní, jak mohl v autoritě obhajovat vlastní (Žd 3,1). Církev dneška se potřebuapoštolství (srov. Ga 1,1). Ježíš ustanovil je s důvěrou chopit všech darů, kte1 Např. Mitton, Leslie C. Ephesians in ré Ježíš Kristus pro svou nevěstu New Century Bible. Grand Rapids, Michipřipravil. 3 Pokorný, Petr. List Efezským. Praha: gan: Eerdmans 1973. Vladimír Rafaj, 2 Stott, John R. W. Výklad epištoly Efeža- Centrum biblických studií AVČR a UK, učitel VOŠMT C nom. Praha: Návrat domů, 1992, str. 14. 2003, str. 57. Podzimní misijní pastorálka v Havířově N a začátku října se u nás v Havířově konala misijní pastorálka sborů Apoštolské církve ve spojení s Nadačním fondem Nehemia. Středeční konferenci otevíral biskup Martin Moldan, který hovořil na téma jak Nalézt správný tón. Chtěl bych teď být u vás a změnit svůj hlas, neboť si s vámi nevím rady. (Ga 4,20 ČSP) Jsou čtyři obecné předpoklady, jak se stane církev plodnou – oslovující dnešní společnost. Vztah lásky – lidé si vybírají církev dle pocitů, jak se ve sboru cítí, jak jsou lidmi přijímáni. Skutky – co děláte pro město, pro lidi. Společnost od nás něco očekává – co jí nabídneme – dělejme dobré věci – Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Mt 5,16) Jednota – jak nás lidé z venku vidí? Jako rozhádané církve? Jednota není „se vším s tebou souhlasím“, ale „DŮVĚŘUJI TI!!!“ – Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. (J 17,22) Nadpřirozené znamení, skutky a Boží moc – Mk 16,15–20. V Janově evangeliu je 17 x použito slovo ZNAMENÍ – je něčím klíčovým v Bibli, v evangelizaci – usilujme o to!!! Na závěr bratr biskup četl z Kazatele 10,10: Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se znovu, je nutno víc napnout síly. Užitečná a prospěšná je moudrost. Jak správně nabrousit sekyru? Napřed si musíme přiznat, že naše sekyra není již ostrá. Sekyra se brousí skrze: 1) pokání (adresné a konkrétní), 2) duchovní boj a 3) být ve zdravém kontaktu s dnešní společností. Staňme se církví, která neustále ostří sekeru!!! Dalším pozvaným řečníkem byl bratr Daniel Hofer – vedoucí švýcarské misie Nehemie. Kromě zajímavých misijních zpráv se bratr Daniel sdílel s tzv. Poselstvím z pekla, které je zapsané v Lukášově evangeliu 16,19–31. Je o boháči, který se za pozemského života oblékal do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval. Když boháč umřel, byl v pekle, pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou. Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ Boháč až když byl v pekle, najednou začal mít srdce pro ztracené. Začal věřit v zázraky. Peklo hoří – hoříme i my? Proč lidé v pekle slyší lépe Boží hlas než my??? Je to tlak, naléhavost, soucit. Co by se dělo, kdyby se ten boháč mohl vrátit z pekla na zem? Byl by asi jeden z největších evangelistů na světě. Kdybychom měli příležitost jít aspoň na chvilku do pekla, změnilo by to nás, náš pohled na ztracené, i naší církev, vše by se změnilo. V pátek večer se slovem sdílel předseda správní rady Nehemie Jaromír Bílý na téma Misijně zaměřená církev. Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ (Mt 28,18–20) Mýty, pověry, omyly – ohledně našeho – církevního – poslání: • Misie a evangelizace je úkolem pastorů a starších, • misie a evangelizace je příliš nákladná, • jsme příliš malí, co my můžeme nabídnout, • nejsme dost vyučeni a nevíme, jak se to dělá, • nikdy jsme to nedělali a „bůh“ ví, jestli je to správné • Bůh nás k tomu nepovolal a necítíme to tak, • půjdeme evangelizovat až zachráníme naše město, až pak půjdeme dál… Pravé křesťanství je takové, že se dostane do našich rukou, nohou, našeho života. Jinak to je náboženství. Byl jsem zachráněn ne tím, že Bůh na mne volal z nebe: „Jarku miluju tě!!!“, ale tím, že On sestoupil na tuto zemi a šel za mě na kříž. Může být vůbec v dnešní době misijně nasměrovaná církev? Jak by měla vypadat? Viz. Moravští bratři – bylo jich okolo 500 a za cca 30 let vyslali přes 280 misionářů – jen na Cejlon odešlo 30 misionářů a jen 7 se jich vrátilo… Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena, přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘ (L 15,4–6) Duch pastýře je tam, kde jsou ovce, a zvlášť ty ztracené. Je velmi zajímavé, že tolik Boží moci a zaopatření jsem zažil na misijním poli, řekl Jarek. Mnozí si stěžují, že nic s Bohem neprožívají – možná to je tím, že nejsou na Boží cestě. Misijní sbor je ten, který nahlédl do Božího srdce, který pochopil, co je v Božím srdci. Z poznámek Jiřího Pospíšila napsal Vašek Bednář. Ze života církve Ročník 23, listopad 2011 Rozhovor o Křesťanské Základní a Mateřské škole v Brně O Křesťanské škole Jana Husa si budeme povídat s paní Mgr. Janou Banou z Církve bratrské, jejíž tři děti do této školy chodí: Proč dát dítě do křesťanské školy? Má to svoji důležitost nebo křesťanské školy nejsou potřeba? … chodit do křesťanské školy, nás jednoznačně nadchla. Takže jsme se připojili k přímluvným modlitbám za její otevření. J ak jste se vlastně o existenci této školy dozvěděli? Škola byla otevřena v září 2008. Jejímu otevření předcházelo téměř 9 let úsilí, modliteb a zápasů. Během této doby o tom vyšel článek v Životě víry. To jsme bydleli ještě v Praze, ale plánovali jsme přestěhování do Brna. Myšlenka, že by naše děti mohly v Brně Proč vidíte křesťanskou školu tak žádoucí, vždyť státní školy mohou být také dobré? Cením se duchovního zázemí, které ve škole je. Je to jistě místo, kde je Pán Ježíš přítomen podle slova: „Kde se dva nebo tři sejdou ve jménu mém…. Je to přece krásné, když se děti mohou učit v Boží přítomnosti a pod jeho požehnáním. 21 Ze života církve, VOŠMT ŽIVOT V KRISTU Všichni učitelé jsou obrácení křesťané a to se samozřejmě projevuje v tom, jak jednají, o čem s dětmi mluví, jaké hodnoty jim předávají. Škola není jenom o výuce, ale celkově nějak působí a vychovává. Myslím, že je úžasné, když může rodina, církev a škola tvořit jeden celek. Vnímám to jako dědictví, které jsme v našem národě zdědili po staré Jednotě bratrské: oni kladli velký důraz na školu a jejich bratrské školy měly vliv na společnost. Stačí také nahlédnout do spisů Jana Amose Komenského: „Náprava věcí se má začínat od nápravy škol, neboť školy jsou dílnami světa; světlo nebo temnota rozumu. Jsou opravdu prvním působitelem všeho hnutí v životě soukromém i veřejném…“ (J. A. Komenský: Všenáprava) Někteří křesťané mají dojem, že křesťanská škola vytváří skleníkové prostředí… Nemyslím. Děti ve škole nejsou malí křesťánci, takže, ač v křesťanské škole, chovají se ne vždy vzorně. Pořád spíš potřebují, aby do nich ty semínka Božích řádů a pravd byla zasévána. Naopak myslím, že budou na setkání s případným negativním vlivem vrstevníků lépe připravené, budou starší. Malé děti se odlišovat nechtějí, takže i častý argument „malých misionářů“ ve státní škole, nemusí odpovídat skutečnosti. Děti k této odlišnosti musíme vychovávat, aby dokázaly být jiní, jít proti proudu. Oni i my si musíme uvědomit, že jako křesťané jsme a budeme odlišní – to je akt. Navíc je „skleník“ narušován i jinými vlivy – dítě chodí do kroužků, vidí filmy, billboardy, má nevěřící prarodiče atd. A chránit děti před šikanou, kouřením, alkoholem, drogami, špatnou partou, je dobré i ve „skleníku“. Jak vypadá výuka na křesťanské škole? Výuka vypadá úplně stejně jako na státní, škola musí plnit Rámcový vzdělávací plán daný ministerstvem. Výhodou jsou malé počty dětí ve třídě (10–15), což umožňuje individuální přístup, možnost podpořit nadání jednotlivých žáků a také lepší sledování chování dětí a udržování kázně. Děti mají dva předměty navíc: Biblickou nauku a Etickou výchovu. Pro podrobnější informace doporučím navštívit webové stránky školy: www.krestanskaskola.cz 22 Nějaká poznámka na závěr? Existence křesťanských škol je výzva pro rodiče ze všech sborů a církví a pro křesťanské pedagogy. Když Bůh otevřel dveře, tak na tomto díle společně pracujme! Milníky života Č asy, ve kterých žijeme, jsou ve svém tempu velmi dynamické. Čas od času se pozastavuji nad tím, jak se za posledních pár let doba zrychlila. Rychleji komunikujeme, rychleji se přesunujeme, mám dojem, že všechno je zkrátka nějak rychlejší. Nasedneme na letadlo a za pár hodin jsme na jiném kontinentu. Skrze internet jsme schopni během několika vteřin oslovit statisíce lidí. Mobilním telefonem, přes email, skrze sociální sítě dostaneme zprávu z jednoho konce světa na druhý, a to vše opět během okamžiku. Denně jsou před nás kladeny nové a nové možnosti, nabídky, výzvy, akceJsme doslova přehlceni informacemi. Pozoruji, že mnoho lidí v mém okolí si jaksi osvojilo termín „mám toho hodně a nestíhám“. Čas běží hodně rychle, mnohdy si říkám, kam a za čím se to všichni vlastně ženeme. Jak nakládáme s naším časem a jak jej využíváme… Pravdu říct, že když se ohlédnu zpět, Když se dnes po cca 13 letech ohlédnu tak před pár lety byl můj život poměr- zpět na milník s nápisem VOŠMT, jsem ně klidnější. Přibylo aktivit, povinností za tuto zkušenost nesmírně vděčný. a závazků. Někdy přistihnu sám sebe, jak Bylo to pro mě období mnoha hledání, jsem pohlcen právě tímto tempem dneš- ale také období, kdy jsem mnoho věcí naní doby. lézal. Měl jsem možnost poznávat Pána Nedávno jsem pročítal knihu Jozue Boha v úplně jiné rovině, než jsem do té a v kontextu dnešní rychlé doby mě oslo- doby zažil. vila známá pasáž, kdy Izraelité překračoModlitební setkání, která probíhala vali řeku Jordán (Jozue 3–4 kapitola). tehdy každý večer, měla zásadní dopad Po přechodu Jordánu měli Izraelité vy- na můj duchovní život. brat dvanáct kamenů, které symbolizovaBylo to pro mě místo, kde Pán Bůh ly Boží svrchovanost a suverenitu v kaž- uzdravoval a narovnával šrámy z minudé situaci. Tyto kameny měly připomínat losti. Boží moc, jeho mocné činy, a to nejen Byl zde také položen základ pro moji stávajícímu izraelskému národu, ale i bu- kazatelskou službu a celkově pro službu doucím pokolením (Jozue 4,19–24). v církvi jako takovou. Misie se zde pro Byl to jakýsi odkaz pro budoucí ge- mě stala velmi blízkou a tuto zkušenost neraci Izraelitů, připomínka Božího zhodnocuji již několik let jako ředitel N. zaopatření a přízně pro těžká obdo- f.Nehemia. bí v budoucnosti. Tuto událost můžeNejednou jsem také při své práci vyme nazvat určitým milníkem v dějinách užil zkušenosti a vědomosti, které jsem Izraele. v Kolíně obdržel. A jsem rád, „že jsem Stejně každý z nás má v životě mnoho měl a mám kam sáhnout“! milníků, které zásadně zasáhly náš život. Po studiu na VOŠMT člověk neodcháOsobně se snažím osvojit si zvyk a čas zí jako stoprocentně vybavený a kompeod času vystoupit z tempa dnešní doby tentní pro práci na díle Božím. Odchází a ohlédnout se zpět, co všechno se vlast- se základem, ze kterého se může odrazit ně událo. a vejít snáz na místa, na které ho Bůh Snažím se dívat na momenty Božího volá. působení v mém životě a stavím si také Nemáš chuť také položit základ pro jakési pomyslné milníky života. svoji budoucí službu? Některé považuji za velmi významné, Můžeš začít tím, že 16.–17. listopadu některé zase méně významné. přijdeš na dny otevřených dveří VOŠMT! Jeden z velmi významných milní- (www.vosmt.cz) ků na mé cestě životem, který bych chtěl podtrhnout, je zcela jistě studium S přáním všeho dobrého na VOŠMT. Leoš Cásek Dva pohledy na porozumění Božímu uzdravení B oží uzdravení ve Starém zákoně, v době Ježíšova působení i v současnosti je něco, čím se v rovině teorie více či méně zabývá nejen každá teologická fakulta, či seminář, nýbrž i každý kněz, kazatel či pastor. Tváří tvář lidské bolesti, nemoci a utrpení v kontrastu k Božím zásahům, které jsou zaznamenány v Písmu, se tomuto tématu nemůžeme vyhnout, chceme-li k věci přistupovat poctivě. Z historie i ze současného působení církve je patrné, že se daným tématem mnozí služebníci zabývali a zabývají i po stránce praktické. Pokus Pavla Hejzlara uchopit problematiku Božího uzdravení formou dialogu (přesněji qintalogu, počítáme-li k jednotlivým protagonistům i samotného autora práce) je pokusem vysloveně zdařilým. Hejzlarův pohled na dogmatiku i praxi jednotlivých směrů Božího uzdravení je pohledem poctivým, zdravě kritickým, nadto i laskavým. Jako určité základní archetypy jednotlivých směrů služby uzdravení zde slouží čtyři známí služebníci pocházející z prostředí probuzeneckých kruhů. Jsou představeni v širokém záběru – počínaje katolickým knězem až po protagonistu Hnutí víry (Francis MacNutt, Agnes Sanfordová, Kenneth E. Hagin a Fred F. Bosworth). Porozuměl-li jsem správně východiskům i závěrům, pak cílem, který autor sleduje, je odhalení a zdravá kritika slabých stránek problematických tezí jednotlivých směrů a zároveň kultivace potenciálních následovníků praktikujících víru v Boží nadpřirozené zásahy v oblasti uzdravení. Přestože jde o rozsáhlou srovnávací studii, je kniha napsána velice srozumitelným jazykem. Názory a výklady jednotlivých protagonistů jsou samotným autorem uváděny do vzájemného kontrastu či harmonie, a to jak v širším věroučném kontextu křesťanské tradice (její katolické i protestantské větvi), tak i v kontextu vzájemného myšlenkového i věroučného „opylování“ jednotlivých služebníků. Velmi podnětné jsou autorovy osobní úvahy, které svědčí o hluboké znalosti předkládané látky. Jako vysloveně užitečné se mi jeví průniky do historické křesťanské dogmatiky, která se jednotlivými tématy uzdravení a jejich vztahu ke spáse člověka zabývá. Škoda, že konzervativní křesťanská interpretace (případně ortodoxní či chasidská interpretace židovská) soudobého fenoménu uzdravení je autorem poodsunuta stranou. Jako vysvětlení lze zaměření a rozsahu u nás pohříchu postrádají. Nepatrným nedostatkem práce je absence české literatury, která je k danému tématu a autorům dostupná. Práci Pavla Hejzlara považuji za objevnou a doporučení hodnou pro ty, kdo se tématem – po stránce teoretické i praktické – chtějí zabývat solidně, a to i ve vztahu víry v uzdravení k nosným křesťanským tématům, jakými jsou ospravedlnění a spása. Autorovi nelze popřát do budoucna nic lepšího, než aby i jeho případné další práce byly stejně solidní, fundované a čtivé. přijmout skutečnost, že bychom se patrně pohybovali již v rozsahu encyklopedického díla. Na druhou stranu je nutné přiznat, že přes srozumitelnost nejde rozhodně o čtení jednoduché, které by nabízelo laciná vysvětlení. Pro porozumění jednotlivým směrům, celkovému kontextu i závěrům rozdílných probuzeneckých křídel nauky o Božím uzdravení (chcete-li dogmatice), je nutné se textem poctivě proPavel Hejzlar, Dva přístupy k božímu kousat, což se v některých pasážích může uzdravení, př. Pavel Hejzlar, formát A5, zdát poněkud zdlouhavé. Na knize Pavla Hejzlara je znát, že vy- 284 strany, pevná vazba, barevný obal, vychází z disertační práce: téma zpracovává dal Emet, Praha 2010. vědecky precizně, obsahuje velice bohaPetr Plaňanský tý poznámkový aparát a rejstříky – tedy (pastor KS Nymburk) něco, co překládané knihy podobného Recenze, Čtenáři píší Ročník 23, listopad 2011 Kdo zasévá, ten přežije „Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je. A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ To řekl a zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Lukáš 8,5–8 K dyž jsme při osobních rozhovorech s Janem Zijlstrou mluvili o službě sboru, tak řekl zajímavou myšlenku. Církev, která rozsévá, přežije. Je to jednoduchý princip i v životě. Jestli chce rolník sklidit, tak musí nejdříve půdu připravit a zasít. Bez rozsévaní by se nikdy úrody nedočkal. Maximálně všude rostoucího plevele. Ve výše uvedeném podobenství Ježíš mluví o rozsévači, který rozséval semeno a některé uschlo či se třeba rostlinka postupně udusila díky plevelu. Také běžná situace i při pěstování rostlin na poli. Žádný rolník nečeká, že ze 100 semen mu vyroste 100 rostlinek. Ví, že ne každé semeno vzejde a každá rostlina nepřinese užitek. Přesto, aby mohl něco sklidit, tak musí rozsévat a očekávat, že vyrostou rostliny, které užitek přinesou. Důležitou podmínkou je, že rozsévač musel vyjít a musel začít rozsévat semeno. Pokud by doma seděl, tak by mu nic nevyrostlo. I v duchovní oblasti to je podobné. Jestliže chceme, abychom jako sbor duchovně a početně rostli a v této době vlastně i přežili, tak nesmíme obrazně ře- čeno sedět doma či ve sboru a pro nepřízeň počasí nevycházet a nerozsévat. Naopak musíme být těmi, kteří se nebojí vyjít a rozsévat evangelium. Budou mnozí, kteří neuslyší a nepřinesou ovoce pokání a obrácení. Pokud však chceme vidět ty, kteří toto ovoce přinesou a budou zachráněni, tak to bez rozsévání Božího slova do jejich životů nepůjde. Buďme církví, která rozsévá, a věřím, že Bůh se postará, aby úroda také vzrostla a přinesla stonásobný užitek. Kdo má uši k slyšení, slyš! Viktor Baláž, pastor AC Vyškov Apolletin 10/2011 23 ŽIVOT V KRISTU Sandra a její evangelizace Dětem K 24 dyž se Sandra narodila, to bylo slávy a radosti. Tatínek s maminkou se na ni tolik těšili a najednou byla na světě. Jak rostla, bylo všem jasné, že Sandra bude opravdu krásná, šikovná dívka. Od malička milovala hudbu, na besídce zpívala vždycky ze všech nejvíce a taky nejlépe. Když vyrostla, začala také psát texty k písním. Měla radost, když viděla, že se její písničky všem líbí. Jednou po nedělním shromáždění přišla domů a už měla v hlavě novou melodii. Hned si vzala kytaru a zkusila ji zahrát a jééé, ta se tedy povedla. „Co tak dát jí nějaký křesťanský text? Nebo lépe – dát jí evangelizační text? To by bylo něco, kdyby to lidi slyšeli a chtěli se obrátit!“ A protože byla děvče činu, tak se do textování hned pustila. „No paráda!“ bylo jediné, co k tomu podotkla její nejlepší kamarádka Lucka. „A víš co? Když už skládáš takové písničky, tak pojďme a uděláme svou evangelizaci. No není to supr nápad?“ Prázdniny byly na spadnutí, tak proč ne. „Já vím, jak to celé provedeme“, přidal se David. „Půjčíme si tatínkovu jachtu a poplujeme od přístavu k přístavu a budeme evangelizovat lidi, co jsou tu na dovolené.“ A tak se taky stalo. Jednoho dne vyplula z přístavu jachtička plná mladých nadšených lidí. Smích a hudba a veselí bylo slyšet už zdálky, jak se loď blížila k lehátkům na vodě a k dětem, které si stavěly své hrady z písku na břehu. Jenže co to? Vítr foukal a loď plula přímo mezi lidi. Na palubě sice bylo parádní kormidlo, ale kormidelník nikde. A tak do jásavého haleluja se ozýval křik dětí a rozzlobený hlas tatínků, kteří se opalovali na lehátkách, a maminky jen zděšeně křičely: „Pryč! Mazejte odtud pryč!“ Loď se pomalu skoro zastavila, ale pak ji zas vítr a proud unášeli dál k dalšímu ostrůvku a posádka si broukala: „To ale byli zvláštní lidi. Takoví škarohlídi. Ale co naplat. Evangelium jsme jim zazpívali, víc pro ně udělat nemůžeme. Nevděčníci nechápaví! Vítr foukal a loď se houpala ve vlnách a najednou se Lucka kouká, že někdo před nimi ve vodě plave. Nějaký kluk, nebo kdo to může být. Jenže on ani tak moc neplaval, jako spíše šlapal vodu, protože se bál. Když ale uviděl, jak se k němu blíží malá jachta, rozzářil se a s úlevou volal na posádku: „Pomóóóc! Přede mnou jsou samé medúzy. Já se nemůžu dostat na břeh. Bojím se, že mě popálí! Vezměte mě k sobě na palubu!“ Jenže posádka lodi na to odvětila, že to teda nejde, protože oni jsou evangelizační loď a ne taxík, ale že mu zazpívají, aby se tak nebál. A spustili: „Už vím, kdo mě chrání každý den, už vím, kdo je můj přítel nejlepší...“ To už ale kluk neslyšel, protože na ně něco volal. Jenže posádka jachty zpívala tak hlasitě, že stejně neslyšela, co ten kluk volá. Než dozpívali, byli o kus dále. I tak, zdálky bylo vidět, že ten kluk asi nepovídal nic jako: „Vy jste teda prima parta, a jak umíte zpívat!“ No znělo to opravdu hodně, ale hodně jinak. David kroutil hlavou a pravil: „To je smůla, zas jeden, co nepochopil evang...“ Víc říct nestačil. To víte, loď bez kormidelníka to nemá snadné. Teď ji proud zanesl mezi balvany a právě na jeden s drncnutím najeli. První se vzpamatovala Sandra. „Páni, my jsme uvízli! Už se stmívá. Co budeme dělat? Davide, jak to že jsi nekormidloval!“ „Já přece hraju na kytaru, tak nemůžu kormidlovat“, odvětil David. „A Lucka zpívá. Tak měla kormidlovat Lucka. To dá přece rozum.“ „Ty ses zbláznil? Já jsem nikdy nedržela kormidlo v ruce.“ A hádali se a hádali, a kdoví, jak by to dopadlo, kdyby najednou neuslyšeli zvuk motorového člunu, který mířil přímo k nim. „Pobřežní hlídka!“ oddechli si všichni, jen David zabručel něco jako“ „No ne, tak to mám teda pořádnej průšvih.“ Odhadl to tentokrát naprosto přesně. Na palubě člunu totiž seděl i jeho tatínek a opravdu se netvářil, že by měl radost z jejich výletu. Sandra byla nejednou celá zaražená. Nebyla zvyklá, že by ji někdo přistihl při něčem, co není správné. A teď si přidala jako páťák, když ho načapají za školou. Konečně pochopila, co se vlastně stalo. Poznala, že jim nechyběl jenom kormidelník na lodi, jim chybí kormidelník v celém životě. A už dlouho. Teď se jen koukala na místo, kde jejich loďka uvízla a uvědomila si, jak málo stačilo, aby ten výlet dopadl špatně. Najednou pochopila, co se všechno cestou mohlo stát, ne jenom jim, ale i těm lidem, které míjeli. A co ten kluk? Co když fakt potřeboval pomoc! Až se jí z toho zatočila hlava a byla strašně moc vděčná, že jsou všichni v pořádku, že se cestou nikomu nic nestalo ani jim ani žádným jiným lidem, ale ani lodi. A taky byla moc ráda, že je tatínek s pobřežní hlídkou našel. (Mimochodem – David vůbec neměl dovolené s lodí odplout. Věděl, že někdo dospělý musí být s nimi. Myslel si, že tatínkovi řekne, že byli se strýcem a strýci řekne, že byli s tatínkem.) Různé myšlenky se honily Sandře hlavou. Nakonec jí totiž také napadlo, že vlastně jen složila pěkné písničky a chtěla se s nimi pochlubit. A ještě tomu říkala evangelizace. Strašně se styděla. Zavřela oči a jenom potichoučku zašeptala: Pane Ježíši, odpusť mi to, prosím. Děkuji ti, že jsi nás všechny opatroval, když my jsme ti dělali jenom ostudu.“ V tu chvíli se v nebi ozval veliký jásot. Hudba hrála a tančilo se a veselilo, jako vždycky, když někdo pozná, jaký je Pán Ježíš a když mu otevře svoje srdce. Tak vida, vida. Přece jen ta evangelizace stála za to. Sandra pochopila, kdo je ten nejlepší kormidelník, bez kterého dělat evangelizaci je jenom rámus a prázdná slova. Doufám, že taky rádi zpíváte Pánu a že už taky víte, že to není pěkný zpěv, co mu udělá radost, ale to, co máte v srdci. Tak pojďme Pánu zazpívat pro radost. Teta Dana. S Druhá šance V noci se mu zdál zvláštní sen. Vyjel edmnáct let – je to dost nebo málo. Asi jak pro koho a z jakého pohle- si svým vlastním sporťákem. Dálnicí to du to bereme. Ludvík byl stár se- bral naplno, pak sjel na okresku a tam ředmnáct let. Rodičům se toto jméno líbilo, zal zatáčku za zatáčkou. Vlasy mu větrem i když není dnes tak moc běžné. Ludví- vlály, cítil se svobodný jako pták. A pak kovi se nelíbilo vůbec, a tak si začal říkat to nečekaně přišlo. Prolítnul zatáčkou Ludo. On sám považoval svých sedmnáct a už to nešlo zastavit. Čelný střet s protiza dostatečný věk na to, aby mohl řídit jedoucím autem byl nevyhnutelný. V posledním záblesku vědomí zachyauto. Rodiče byli samozřejmě jiného názoru a rozhodně mu odmítali auto půj- til třeskot rozbitého skla a skřípot drcečit. Jeho impulsivní povaha a neukázně- ného plechu. Cítil nesnesitelnou bolest, nost určitě nebyly zárukou toho, že by pak se vše ztratilo v milosrdné tmě. Když jezdil bezpečně. Takže nebylo divu, když se tma rozptýlila, viděl Ludvík pod sebou mezi Ludvíkem a rodiči často docházelo trosky dvou aut, zaklíněných do sebe. z tohoto důvodu k ostřejší výměně ná- V jednom byli muž se ženou a dvě děti. zorů. Také toho večera to nebylo jiné S jistotou věděl, že jsou všichni čtyři mrta rozezlený Ludvík odešel znechuceně ví. Ve druhém autě uviděl sebe, také mrtdo svého pokoje a ukřivděně na lůžku vého. To ne, já nechci být mrtvý. Vždyť přemítal o tom, jak jsou na něj doma mám před sebou celý život. Co to je, žít jen sedmnáct let. Nechci být čtyřnásobzlí. Kříž v našich tělech Laminin je glykoprotein (oligosacharidoprotein) spojující buněčné stěny. Lamininům se přezdívá „babysitters“ (opatrovníci dětí) nad buňkami. V zásadě drží buněčné struktury pohromadě, chrání je před rozpadem. Laminin má každý. Je hlavní proteinovou a aktivní součástí základu buněčné membrány, která vás drží pohromadě. Porouchá-li se, zemřete. T ohle je docela parádní příběh a za- lující Stvořitel nás také podpírá a zachojímavá věc, kterou málokdo z nás ví. vává. A pak se mi zatajil dech. A nebylo to Je to krátké, takže si prosím dejte tu proto, že jsem tak moc dřel na rotopepráci a přečtěte si to. (OD LÉKAŘE) Před pár dny jsem cvičil (užívám tenhle du!!! Bylo to tím, že začal mluvit o lamivýraz velmi volně) na rotopedu a díval jsem ninu. Věděl jsem o něm. „Lamininy jsou se přitom na kázání Louie Giglia. A na- rodinou proteinů, které jsou integrální jednou jsem úplně VYPADNUL Z TEM- součástí strukturálního lešení základů PA! Chci se s Vámi o svůj zážitek podělit. membrán téměř každé živočišné tkáně.“ Louie mluvil o tom, jak nepředstavitel- Vidíte. Lamininy jsou tím, co nás drží poně VELKÝ je náš Bůh. Jak svým slovem hromadě. DOSLOVA. Jedná se o molekuly zajišťující adhezi stvořil vesmír. Jak vydechuje hvězdy, což jsou obrovské hrůzostrašné ohnivé kou- buněk. Spojují jednotlivé buňky v našich le. Pak Louie pokračoval o tom, jak ten- tělech. Bez nich bychom se doslova rozto hvězdy vydechující, vesmír tvořící Bůh padli. Jenže tohle všechno jsem už věděl. TAKÉ úžasně pospojoval komplikova- Co jsem ale nevěděl, jak lamininy VYPAnou strukturu našich lidských těl a pama- DAJÍ. Teď to však vím. A přemýšlel jsem nad toval přitom na každičkou podrobnost. To všechno samozřejmě NADŠENĚ tím (snad už) tisíckrát. Na obrázcích doBERU (rozumějte, jako lékaře mě to fas- provázejících tenhle článek strukturu lacinuje.) A vzpomínám si, jak mě nepře- mininu vidíte. A NEJDE PŘITOM o jeho stávala během studií na lékařské fakultě „křesťanské zobrazení“. Vyhledáte-li si laohromovat Boží zručnost, o které jsem minin v jakékoli vědecké/lékařské publise dovídal čím dál víc. Vzpomínám také kaci, uvidíte totéž. Teď mi řekněte, jestli náš Bůh není jasna to, jak jsem si mnohokrát říkal: „Jak může NĚKDO popírat, že tohle vše je dí- ná jednička!!! Úžasné. Pouto, které nás drží pohromadě. VŠECHNY. Má tvar křílem Stvořitele???“ Louie pak pokračoval o tom, jak se že. Hned si člověk vzpomene na Kolosmůžeme spolehnout, že Bůh, který tohle kým 1,15–17: „On je obraz neviditelného Boha, prvorovšechno stvořil, je také schopen to všechno udržet pohromadě, i když se nám zdá, zený všeho stvoření, neboť jím bylo stvořeno že se všechno rozpadá. Tedy že náš mi- všechno; věci na nebi a na zemi, viditelné ný vrah. Vždyť i oni měli své životy a je po všem. Ještě nikdy Ludvík po ničem tolik netoužil jako nyní. Kéž by se to nebylo stalo. Ne, to jsem opravdu nechtěl. Ještě jednu šanci kdybych měl. Všechno bych dělal úplně jinak. Co po mně zůstane, nic dobrého jsem neudělal, jenom samé já, já, já…. Pokud si vůbec někdo vzpomene, tak jenom že to byl hloupý, nafoukaný frajer. Zavřel oči a cítil obrovské břemeno viny. Když oči znovu otevřel, nechápal, kde je. Byla tma či spíše šero, protože pokoj lehce osvětlovala pouliční svítilna. Ležel ve své posteli, obličej mokrý prolitými slzami. Ten živý sen rozdrtil to velké Ludvíkovo ego. Od té chvíle vnímal všechny kolem sebe jako úžasný dar. Byl šťastný, že může žít, šťastný, že ho Bůh zastavil. Eva Hasmandová Povídka, Čtenáři píší Ročník 23, listopad 2011 a neviditelné, jak nebeské trůny, síly, vlády a autority; a všechno bylo stvořeno jím a pro něj. On předchází všechno, a jím všechno DRŽÍ POHROMADĚ“ (Koloským 1,15–17 – Websterův překlad Bible). (Pozn. edit.: Websterův překlad má: „and in him all things are held together“ – řecké slovo v původním textu je „sunesthken – sunistao“ = sestavit, složit) Nazvěte mě bláznem. Prostě si myslím, že to je moc, moc, moc úžasné. Tisíce let předtím, než měl svět jakékoli tušení o lamininu, napsal Pavel tahle slova. A teď vidíme, že držíme pohromadě SKUTEČNĚ A DOSLOVA. Buňkou k buňce. Díky kříži. Ani za trilion let byste mě nepřesvědčili, že nejde o dílo Stvořitele, který PŘESNĚ věděl, jak bude vypadat lamininové „lepidlo“ dlouho předtím, než se Adam poprvé nadechl! Tohle jsem našel, když jsem do vyhledávače zadal laminin! O tuhle prima věc jsem se musel podělit s ostatními. Myslím, že všichni můžeme mít z takového divu užitek. Já tedy určitě mohu! „Věřím ve slunce, i když právě nesvítí. Věřím v lásku, i když jsem zrovna sám. Věřím v Boha, i když právě mlčí.“ Neznámý autor, Přeložil M. T. – 4/2011 25 14. díl Původ Země V minulém díle jsme se zamýšleli nad počátkem vesmíru, z pohledu moderní vědy a z pohledu Bible. Nyní se v kosmologických úvahách přiblížíme blíže k naší každodenní realitě – jaký je původ Země? Bible začíná již pět tisíc let slovy: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi…“ Hned v první větě se dozvídáme, že existuje Bůh, který stvořil vše, co nás obklopuje. Každý, kdo zná Boha osobně, mohl nesčetně krát ve svém životě poznat, jaký Bůh je, jak jedná, mluví, co s námi zamýšlí. Písmo nás nenechává na pochybách: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ (Jr 29,11) Věřit Bohu je o každodenním životě, o interaktivní spolupráci, komunikaci. Není to jen soubor náboženských představ a tradičních událostí církevního roku. Bůh sám o sobě prohlašuje: „Zemi jsem učinil já a člověka na ní jsem stvořil. Já jsem vlastníma rukama roztáhl nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy.“ (Izajáš 45,12) Samozřejmě, ti z vědců, kteří odmítají biblickou zprávu i předkládané argumenty, hledají jinou alternativu. Výchozí potřebou se ukázalo být formulování takové teorie o původu Země (vesmíru, života…), která by vyloučila jakékoli nadpřirozené zásahy a popsala postupný vývoj jen pomocí přírodních jevů, zcela samočinně. Podle potřeby si naplánovali nepředstavitelně dlouhý čas. Když se to jevilo jako nezbytné, nacházely se důvody, aby bylo možné časová období ještě natáhnout. Při dlouhém čase má přirozený vývoj věcí samozřejmě dost prostoru k pokusům a slepým vývojovým cestám, aby ta nejúspěšnější varianta mohla zvítězit. Tím se (jak se evoluční vědci domnívají) zvýší jak uvěřitelnost, tak pravděpodobnost úspěchu jejich teorie. Během posledních tří staletí přišli astronomové s řadou zajímavých vysvětlení o původu naší planety. Přes všechna měření a zkoumání máme ale k dispozici spíše jen hypotézy než jednoznačné odpovědi. Některé moderní vědecké závěry se kloní k názoru tzv. „staré Země“ (asi 4,6 miliard let), jiné preferují tzv. „mladou Zemi“ (biblických 6 až 10 000 let). Oba tábory podpírají svá tvrzení argumenty, ale nestačí jen argumentovat. Klíčové je nepřehlédnout to, co stojí v pozadí jednotlivých tvrzení. K jakým hodnotám a postojům nás směřují? Planeta Země má podle astronomů zastávajících evoluční teorii původ v rotujícím plochém disku z prachu a plynu, který se před miliardami let oddělil z rodícího se Slunce. Z tohoto základu prý časem vznikly planety Sluneční soustavy. Částečky prachu se uvnitř disku pohybovaly různými směry, narážely do sebe a díky gravitačním silám ty větší k sobě připoutávaly ty menší. Tento proces srážek a shlukování hmoty probíhal pořád dokola, dokud nevznikl základ planet Sluneční soustavy, jak věří evoluční teorie. Nespočetné vzájemné srážky vesmírných těles a řada dalších fyzikálních procesů způsobily, že se materiál, z něhož byly mladé planety utvořeny, zcela přetavil. Podle zastánců evoluce mohla být Země „žhavou koulí“ miliardu let. Těžší prvky (zejména železo) se soustředily v jádru planety, ostatní lehčí prvky formovaly zemský plášť. Planeta na povrchu pomalu chladla, ale jádro zůstalo žhavé dodnes. Chladnoucí povrch planety dal postupně příležitost vzniknout pevné zemské kůře. Země byla aktivní, procházela dramatickými procesy. Vysoká teplota a tlak rozžhavené zemské hmoty relativně blízko povrchu planety způsobovaly pohyby vznikajících zemských desek, což se podle této teorie stalo základem horotvorných pochodů. Celý povrch Země bychom si podle učení evolucionistů mohli představit jako obrovské a žhavé pulsující lávové pole. Oceány prý ještě nebyla, ale do atmosféry se uvolňovalo množství plynů, pře- 26 vážně oxidu uhličitého, ale i vodních par. Když teplota atmosféry klesla natolik, že mohly vodní páry kondenzovat, nastalo další doslova „bouřlivé období“. Je evidentní, že zemský povrch byl formován vodou, stačí jen zmínit Grand Canyon nebo množství usazených hornin. Také mořská voda není slaná jen sama sebou… Evoluční věda to interpretuje tak, že velice prudké a vydatné lijavce miliony let nepřetržitě bičovaly žhavý povrch Země. Voda se po dopadu okamžitě se syčením vypařovala zpět do atmosféry, kde znovu kondenzovala a v doprovodu větrných smrští a hurikánů padala v podobě nového přívalu deště zase dolů… Výsledkem nakonec byly oceány vřící vody, která do sebe absorbovala rozpustné soli z omývaných hornin. Přítomnost vody, uhlíkatých sloučenin a vodíku v atmosféře byly rovněž nezbytné pro „ty správné podmínky“, v nichž by mohl vzniknout život (ale o tom zase příště). Tolik líčení evoluční teorie. Pouhá představa „jak to tehdy mohlo vypadat“ jistě nejednomu z vás připadne fascinující! Od dětství jsem si rád prohlížel v obrázkových knížkách srážky vesmírných těles, sopečné erupce a řeky valící se lávy, nezkrotné apokalyptické bouře… celé toto dech beroucí dobrodružství zrodu naší planety mě přivádělo k údivu. Na druhou stranu se ale ptám: Proč by toto líčení mělo být pravdivé? Jen proto, že předložíme několik logicky seřazených teorií a tiše si přejeme, aby Bůh nebyl? Když člověk pozdvihne oči od stvoření ke Stvořiteli, pozná Jeho samotného, oněmí úžasem. Každý, kdo se setká s Bohem, nemůže zůstat beze změny. Jeho život se promění, dojde naplnění. Věci kolem nás, životní události, cíle a touhy srdce začnou dávat hlubší smysl. Nebráním se použití pojmů jako prozření, osvícení, naplnění Pokojem… Teprve potom jsem si zřetelně uvědomil, co je v pozadí „honby za důkazy evoluce“. Lidé jsou konfrontování s realitou Boží existence. Bible v první kapitole knihy Genesis popisuje jednotlivé dny stvoření. Země byla stvořena před několika tisíci lety v podobě, která se od dnešního stavu liší (více méně) jen v těch ohledech, které můžeme přičítat na vrub Potopě. Tato globální katastrofa dává seriózní základ pro odpovědi na otázky související s posunem litosférických desek, vznikem sedimentů či připomenutého Grand Canyonu. Navíc biblická zpráva o stvoření nepotřebuje uměle protahovaný věk Země na miliardy let, bez nichž by zvažovaný evoluční vývoj neměl dost času se projevit. Kreacionisté přijímají „mladou Zemi“ v souladu s pozorováními v přírodě. Dokladem nízkého stáří Země je např. příliš rychlé slábnutí magnetického pole Země. Kdyby byla Země stará jen o pár desítek tisíc let více, muselo by magnetické pole Země nabývat zcela nereálných hodnot. Kosmický prach, který by se usazoval po dobu miliard let, by tvořil nesrovnatelně vyšší vrstvu, než jaká je dnes. Také soli v mořích je příliš málo, než by podle fyzikálních procesů, které předpokládají evolucionisté, mělo za tak dlouhou dobu být. Dokladů biblických pravd je dlouhá řada, jen je slyšet. Ten, který nás stvořil tu JE a VOLÁ nás. Můžeme kličkovat, schovávat se, vymýšlet kolosální teorie o tom, jak by to všechno mohlo vypadat „kdyby Bůh nebyl“. Můžeme se vědomě či nevědomě (nechat) uvádět v omyl. Bůh nám dovolí i tvořit lež a sytit se jí, nakonec On respektuje svobodu nesrovnatelně důsledněji než my sami. V Božím srdci ale jsou touhy po Pokoji a svobodě. Připravil nám cestu k životu, dokonce nás po ní i provede, abychom nemuseli zahynout v tom, co jsme si připravili… On volá a čeká na naši odpověď. Já se přidávám k zástupům, které vyznávají: „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“ (Zj 4,11) Život na planetě Zemi je velice křehký, stačilo by jen nepatrně pozměnit některou z desítek podmínek, na nichž život závisí a Země by se rázem stala mrtvou planetou. Jen pro představu, když astronomové hledají planety s podmínkami vhodnými pro život lidí, zvažují: přítomnost vody, rovnovážnou teplotu mírně nad bodem mrazu, vzdálenost od hvězdy, tvar oběžné dráhy, vhodnou gravitaci, složení atmosféry… Je důležité zdůraznit, že naprostá většina planet, které by sice splňovaly základní podmínky, stejně nakonec nebude obyvatelných pro člověka! Vědci, kteří hledají alternativu k biblické zprávě o stvoření, prosazují model postupného formování planet z gigantického oblaku prachu a plynu (a) až po dnešní stav (f). Zkoumají-li astronomové dnes např. srážky vesmírných těles, můžou přesně popsat, co pozorují. Pokud ale přinášejí výklad, „co to znamená“, používají takovou teorii (kontext), který odpovídá tomu, čemu věří a co plánují obhájit. Takové vědecké odpovědi dávají sice promyšlené odpovědi, ale mohou být velmi vzdálené od pravdy. Sci-fi seriály také „vědecky objasňují“, ale zůstávají fikcí. Aby se mohli někteří vědci biblické zprávě o Stvoření (a Stvořiteli, jemuž jsme odpovědní), vytvořili teorii o samovolném vzniku všeho, co existuje jen za pomoci přírodních procesů. Např. naše planeta by mohla vzniknout shlukováním volných částic díky gravitaci. Stačí jen počkat dost dlouho. Evolucionisté předpokládají, že zemská kůra, Vtom Hospodin promluvil k Jobovi z vichru: „Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi, v nichž není po- tvořená z roztavené horniny, první miliardu let znání? Jako muž si teď vyhrň rukávy, budu se tě ptát a ty mě poučíš: Kde jsi byl, když jsem zemi založil? chladla a tvořila litosférické desky. Jen pověz, když tomu rozumíš. Kdo určil její rozměry? To jistě víš!“ (Jób 38,1-5) Mapka ukazuje oblasti s vyšší seismickou aktivitou, která je charakteristická pro okraje S trochou nadsázky můžeme říci, že jednotpohybujících se litosférických desek. Bible učí o Potopě, kdy se desky daly do pohybu. Evo- livá fakta, která vědci pozorují a popisují, jsou luční věda si dostupná fakta přebere (nehodící jako tyto kostky. Můžeme z nich složit zprávu, kterou potřebujeme. se vyškrtne) a interpretuje po svém. Lidské poznání je omezené, ani věda nemá odpovědi na všechno, co bychom rádi věděli. Proto vznikají teorie. Ve skutečnosti ale nejde ani tak o měření a výpočty, nýbrž o hledání takových „výsledků“, které podpoří to, čemu se vědci rozhodli věřit. Argumenty a teorie před Bohem zákonitě jednou dojdou, co bude potom? Zatímco vědecké teorie se neustále tvoří, mění a zase vyvracejí, aby vzápětí jiné vědecké instituce přicházely s novými senzačními objevy, Bible je stále stejná a stále platná. Poskytuje nám pevný základ pro život. Po tisíciletí nám předává zprávu Stvořiteli a o stvoření. Nenechává nás v nevědomosti či na pochybách o základních skutečnostech naší existence. Cílem Bible je, abychom poznali Stvořitele. Za celá staletí, kdy se astronomové, filosofové i přírodovědci marně snaží vymyslet takovou soustavu argumentů, jimiž by bezpochybně vysvětlili původ světa i člověka přirozenou cestou bez Božích zásahů, se nenašel důkaz, který by vyvrátil biblická tvrzení. Na druhou stranu z pohledu evolučních vědců, je neřešitelných problémů velké množství. Nakonec každý má právo na informace a svobodu rozhodnout se, jak s nimi naloží. Nechme zaznít svědectví Bible o stvoření přímo: Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl: „Ať je světlo!“ - a bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. Bůh nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“. Byl večer a bylo ráno, den první. (Gn 1,1-5) Bůh řekl: „Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!“ Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou - a stalo se. Bůh nazval oblohu „nebe“ a byl večer a bylo ráno, den druhý. (Gn 1,6-8) Bůh řekl: „Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let; budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!“ - a stalo se. Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý. (Gn 1,14-19) Bůh řekl: „Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!“ - a stalo se. Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré. Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“ Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“ Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ - a stalo se. Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý. (Gn 1,24-31) Bůh řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!“ - a stalo se. Bůh nazval souš „země“ a shromáždění vod nazval „moře“. A Bůh viděl, že je to dobré. Tehdy Bůh řekl: „Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!“ - a stalo se. Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo ráno, den třetí. (Gn 1,9-13) Bůh řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!“ Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“ Byl večer a bylo ráno, den pátý. (Gn 1,20-23) Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí. Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil. To je příběh nebe a země, o jejich stvoření. (Gn 2,1-4)
Podobné dokumenty
Říjen - Nedělní listy
modlitby jak za můj duchovní růst zde a za
nové a nové zkušenosti, tak i za lidi, kteří žijí
tady, aby neztratili svou lásku k Ježíši. Nejvíce
bych vás však chtěla prosit za modlitby o
jednoho muže...
Ventil 2/2008
Společnost nekapitulovala snadno. Potvrzují to i sta- umělců vydíraných hrozbou ztráty povolání. Bez
tisíce lidí, kteří se i v nastupující "normalizaci" odmítli Pražského jara si lze jen stěží před...
Stáhnout ve formátu pdf - Klub pacientů mnohočetný myelom
informačních brožur zabývajících se problematikou bolesti existuje celá řada.
Pro běžného člověka je ovšem často velmi obtížné vybrat v daném okamžiku tu nejvhodnější. V poslední době se ovšem výra...
![Antoine de Saint-Exupéry[antoan de sentegziperi] (1900 – 1944](http://s1.doczz.cz/store/data/000079998_1-cdd410dd5b1eb33bf03cc5f6ab055589-70x70.png "Antoine de Saint-Exupéry[antoan de sentegziperi] (1900 – 1944")
