Vlasta

na vlastní KŮŽI
ZMĚNA SPOLEČENSKÉHO OVZDUŠÍ V PERU. ŽENY SE DOMÁHAJÍ SVÝCH PRÁV
NA ŽIVOT A FAIR TRADE JIM V TOM POMÁHÁ
PŘIPRAVIL: TOMÁŠ HÁJEK
O PERU
PERUÁNKY
Necelých třicet
milionů obyvatel žije na
území, které
je podélně
rozděleno
hřebenem
And. Zatímco u pobřeží – delšího
než dva tisíce kilometrů – je povětšinou poušť, na druhé straně
hor, směrem do vnitrozemí, již
na území Peru začíná amazonský
prales. Peru je největším světovým
producentem koky, která se používá k výrobě kokainu. Hlavním
městem je Lima, státní zřízení je
republika a platnou měnou je peruánský SOL. Úředními jazyky jsou
španělština a kečuánština, hlavní
náboženství je křesťanství.
se staví na vlastní nohy
Do Jižní Ameriky, konkrétně do Peru, jsem odjížděl
s jakýmsi neblahým pocitem, že tamní společnost
je značně machistická. Tedy že ženy jsou v Peru
upozaďovány a do života rodiny mohou mluvit jen do
té míry, že vaří, uklízejí a starají se o děti.
P
V
V
V
o třech týdnech intenzivního soužití
s Peruánci nechci říci, že v Peru vládnou ženy, ale troufnu si podotknout,
že jejich role není zanedbatelná. Mnohdy totiž zaujímají překvapivě „mužské“ pozice.
Po jedenáctihodinovém letu z Madridu
jsem přistál v Limě, peruánské metropoli,
a taxíkem se nechal odvézt do hotelu. Jen co
jsem se ubytoval, na nic jsem nečekal, měl
jsem cosi jako cestovatelský absťák, a tak
jsem hned vyrazil do ulic. Bloumal jsem po
Limě, procházel historickým centrem po
Plaza Mayor, kde je mimo jiné i prezidentský
palác. Prošel jsem kolem Muzea inkvizice,
kde byly v letech 1570 až 1820 mučeni a týráni lidé z celé Španěly ovládané Jižní Ameriky.
Kolem národního fotbalového stadionu
jsem se vydal přes třídu 28. de Julio na Avenidu Brasil, jednu z tepen města vedoucí
k pobřeží. První den člověk vždycky myslí
především na bezpečí, a tak jsem se dost
často rozhlížel po policistech.
DOPRAVU V LIMĚ ŘÍDÍ JEN ŽENY
Asi po hodině bloumání městem jsem se
zastavil a uvědomil si, že na všech stano-
O FAIR TRADU
Systém fair trade je způsob obchodu, jehož cílem je přímá
a účinná podpora znevýhodněných pěstitelů a řemeslníků
z rozvojových zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Důraz
je kladen na partnerství mezi producentem na straně jedné a spotřebitelem na straně druhé. Výrobcům fair trade
nabízí spravedlivé obchodní podmínky, možnost vymanit se
z bídy, žít důstojný život a plánovat budoucnost. Spotřebitelům pak dává fair trade jedinečnou možnost prostřednictvím každodenního nakupování snadno a účinně se zapojit
do snižování chudoby lidí na celém světě.
Prodavačka
nápojů na ulici
v Limě
Kojení během
schůze
fairtradového
družstva
Naranjillo
ve vesničce
Huayhuantillo
22 VLASTA
vištích pro dopraváky řídící obří křižovatky
s nekontrolovatelným provozem jsou ženské. Ano, samé policistky.
Jak se později ukázalo, tahle situace
trvá již několik let a důvodem bylo rozhodnutí peruánské vlády, která povolala
do dopravní služby pouze ženy, aby nemilosrdně trestaly dopravní přestupky.
Peruánské policistky jsou tak postrachem
řidičů. Vláda tvrdí, že policistky jsou spravedlivější a zároveň přísnější, a přesně to
ulice peruánské metropole potřebují.
V osmimilionovém městě vládne chaos,
nad kterým mnozí policisté z řad mužů často mávnou rukou. Ženy však bývají velmi
nesmlouvavé a rády si vychutnají neukázněné „macho“ řidiče. Jediný muž mezi dopravačkami v úřadu je generál Arturo Davila –
šéf dopravní policie. Muži podle jeho slov
často odpustí přestupek za „všimné“, zatím-
Dopravu
v Limě řídí
pouze ženy
co ženy jsou neúprosné a požadují plnou
pokutu diktovanou zákonem.
FAIRTRADOVÉ DRUŽSTVO ŽENY
PODPORUJE
I moje další putování bylo spojeno s peruánskými ženami. Konkrétně s Rosou Avilés
Quispe, drobnou, sympatickou Peruánkou
středních let, která při mojí cestě z Limy do
Tingo Maria stanovila, že přijet do cílové
stanice kolem půlnoci není bezpečné. Vždyť
Tingo Maria je známé jako místo, kde bují
obchod s kokainem. Já se tam však vydal
fotografovat kakaové plantáže fairtradového
družstva Naranjillo. Ale až poté, co mne,
naprosto neznámého člověka, nechala Rosa
přečkat noc v jejím bytě v Huanacu.
Rosa žije sama a vydělává si prodejem
zeleniny. Za dva soly (místní měna, jeden
sol je asi šest korun) na den si pronajímá stánek na místním tržišti a měsíčně si přijde na
600 solů. Ani po příjezdu do družstva Naranjillo v Tingo Maria jsem nepřestával potkávat
úspěšné ženy. Veronica Colqui Olazo je něco
jako pravá ruka prezidenta družstva. Šéfka
podpory družstva mne po celou dobu doprovázela. Asi třicetiletá, krásná, úspěšná žena
mne přivedla k dalším ženám, které o svém
osudu nehodlají nechat rozhodovat muže.
Ve společenské místnosti malinké vesnice Huayhuantillo uprostřed pralesa se
nese vrušená diskuse. Uvnitř je asi deset
ženských, které diskutují s mužským řeční-
Peruánská žena
v klasickém
lidovém kroji
kem. Je to koordinátor projektu, který má
některé ženy z vesnice rekvalifikovat, aby
doma mohly dělat čokoládu. Projekt v družstvu Naranjillo, pod které vesnice patří, má
I v Peru se velmi
dobře najíte na
ulici, nejlépe
u stánku, kde je
plno místních
Rosa Avilés Quispe,
drobná žena středních
let, mne na jednu noc
ubytovala u sebe doma
podporovat ženy. „Je to rozvojový program,
financovaný z fairtradové sociální prémie
s cílem podporovat podnikání žen – členů
družstva,“ vysvětlil mi koordinátor kampaně
Faitradová města Stanislav Komínek z organizace NaZemi – společnosti pro fair trade.
Některé ženy jen tiše poslouchají, jiné
zasypávají řečníka dotazy. Když narazí na
problém, že by se rekvalifikace měly účastnit
jen některé z nich, a ne všechny, vyvolá to
vlnu protestu. Řada z nich se tady hlasitě
bije o svou budoucnost, kterou jim pomáhá
budovat mimo jiné i systém fair trade.
JUANA PRACUJE ZA SVÉHO
MUŽE
I když by se to mohlo zdát, ani příběh další
ženy není o machistovi, který trápí svoji
družku. Hlavní postavou je sebevědomá
producentka kakaa Juana Lumbe Jara. „Kakao pěstujeme s mužem už 35 let. Manžel
je ale nemocný s prostatou, a tak je starost
o rodinu, ale i práce na plantážích především na mně,“ říká usměvavá žena v bílém
triku s prezidentskou kandidátkou – a hle,
další žena – Lourdes.
Také ona si pochvaluje systém fair trade,
protože dle jejích slov pomohl zvýšit produkci z jejích kávovníků. „Sociální prémie, kterou nám za kakako zákazníci v systému fair
trade vyplácejí navíc k běžným cenám, nám
umožňují najmout si agroinženýry. V družstvu jich máme čtyřiadvacet. Dávají nám

VLASTA23
na vlastní KŮŽI
cenné rady, jak se o rostliny starat, jak je
hnojit a chovat se ekologicky. Za biokakaové
boby samozřejmě dostáváme více peněz,“
pochvaluje si Juana a usmívá se.
O PAMÁTKÁCH
Juana Lumbe Jara,
pracuje na sklizni
kakaa...
PATNÁCTILETÁ YUMBELY CHCE
PĚSTOVAT KÁVU JAKO TÁTA
Ani mladá generace dívek a žen nezůstává
pozadu, pokud jde o uplatnění ve společnosti. V početné rodině Amara Chasquera
Jaramilla Oroňa ze sektoru Los Alamos
v oblasti Las Pirias žije hned několik
dívek. Producent kávy Amaro má devět
dětí, z toho pět dívek, a žije s rodinou
ve vysokých horách, vzdálených asi dvě
hodiny od severoperuánského sídla Jaén.
I když v jeho novém domě například není
elektřina a velké hospodářství potřebuje
i přes rok řadu pomocníků, jeho děti rozhodně školu nevynechávají. „Teď chodíme
... její muž je totiž
nemocný
do školy vzdálené asi čtvrt hodiny chůze,“
říká patnáctiletá Rosa Yumbely. Přestože
je doba sklizně a dívka je velkým pomocníkem v domácnosti – vaří pro všechny
plantážníky a pomáhá i při zpracování ká-
O CESTOVÁNÍ
Cestování po Peru je záležitostí velmi rozmanitou.
Důvodem je členitost
země a samozřejmě často
nekvalitní cesty. Peru ještě v minulých letech oplývala nejvýše položenou
železniční tratí na světě.
Bohužel v současné době
je trať pro osobní dopravu uzavřena.
Nezbude vám tedy než
jet některým z autobusů. I přesto, že pohyb po
silnici je rychlejší než po
kolejích, počítejte, že délka všech spojů je uváděna
24 VLASTA
v hodinách, nikoliv v kilometrech. Časem pochopíte, že je to tak lepší věřit
časovému údaji než si naiv-
ně myslet, že třeba stokilometrová vzdálenost se
dá stejně jako u nás urazit
třeba za hodinu a půl.
vových bobů posbíraných na plantážích –,
školu nezanedbává.
Když jsem přijel do Los Alamos, byla už
noc. Děti, hlavně ty nejmenší, se kolem mě
seběhly, smály se mi, protože člověk se světlou kůží je pro ně veliká atrakce. Větší děti
i s Yumbely postávaly opodál, a až se mrňousové vydováděli, přišly i ony. Nejdříve si mne
oťukávaly. Nad obří mapou světa zjištovaly,
odkud jsem, a pak se začaly vyptávat. Jestli
mám děti, kolik mi je let, co dělám a taky
jestli se u nás hovoří anglicky. Řekl jsem, že
ne, ale anglicky se učíme ve škole. A na to
Yumbely čekala, za zády držela celou dobu
sešit na angličtinu... a už jsem jí pomáhal připravit domácí úkol.
Za ty tři dny, které jsem strávil v Amarově rodině, jsem se od Yumbely dozvěděl
ještě spoustu věcí, také dost o jejích plánech do budoucnosti, a upřímně ty dny
byly pro mne milým překvapením. Čekal
bych, že mladá chytrá dívka bude stejně
jako řada mladých lidí u nás chtít utéci
do města. Yumbely má ale překvapivě jiné
plány. „V nedalekém El Corazón je škola,
kde bych chtěla dále studovat,“ vysvětlila
mi dívka. Je to něco jako internátní škola,
mladí lidé sem jezdí na delší čas a společně tu i bydlí.
Sjíždějí se sem z celé oblasti a jsou vyučováni v dovednostech, které by je měly
připravit na budoucí roli vedoucích pracovníků v zemědělství. „Když to řeknu velmi
zjednodušeně, snažíme se zde vychovávat
vůdčí osobnosti, které budou své komunitě
přínosem,“ dodává ředitel školy v El Coarzón. Yumbely tak počítá s tím, že po škole
zůstane žít v Los Alamos a svými zkušenostmi ještě více pomůže rodině svého otce při
pěstování a zpracování kávy. „Myslím, že
když má člověk více zkušeností a nebrání
se novým věcem, může být velmi prospěšný.
Hory a přírodu v Los Alamos mám moc ráda
a nechce se mi odtud odcházet. Svoji budoucnost vidím tady,“ dodala hrdě Yumbely.
roku 2000. Autoritativní vůdce vyvedl Peru
z marastu, ve kterém se na začátku devadesátých let minulého století zmítalo.
Mačeta
v Peru se
používá také
k otevření
tykve
s kakaovými
boby
PREZIDENTEM ANI V PERU
NEMUSÍ BÝT MUŽ
O tom, že ženy se v jihoamerickém Peru objevují snad ve všech profesích, svědčí i loňské prezidentské volby. Předvolební kampaň
nabídla kromě mužských kandidátů také
zástupkyni ženského pohlaví Keiko Fujimori,
která se dokonce dostala i do druhého kola,
kde ji ovšem porazil vyhraněně levicový politik, bývalý armádní důstojník Ollanta Humala. Nicméně sedmatřicetiletá Keiko jistě stojí
za zmínku, a to nejen proto, že její prohra ve
druhém kole voleb byla velmi těsná. Jak je
z jejího jména patrné, rodina političky přišla
do Peru z Japonska a Keiko se pohybuje
v politice již skoro dvacet let. Její otec je
totiž bývalý peruánský prezident Alberto Fujimori, který byl ve funkci od roku 1990 do
Veronica Colqui
Olazo je pravou
rukou prezidenta
fairtradového
družstva Naranjillo
Za jeho vlády země výrazně posílila
v ekonomické oblasti a on jako prezident
také nekompromisně zatočil s teroristy,
zejména s tzv. Světlou stezkou. Keiko svého
otce provázela větší část jeho prezidentování. Po Fujimoriho rozvodu se totiž v roce
1994 stala ještě coby studentka ve svých
19 letech první dámou Peru. Nicméně tady
výčet Fujimoriho kladů končí a přicházejí zápory. Respektive jen jeden – rozsudek soudu
ze 7. duba 2009, kdy byl politik poslán na
25 let do vězení za porušování lidských práv,
únosy a za podíl na zabití 25 lidí.
Ale zpět k jeho dceři Keiko. Ona sama
studovala na několika školách v USA, což
také poznamenalo její orientaci. Je zastánkyní ekonomiky volného obchodu a vázanosti
na Spojené státy. Velmi úspěšně se angažovala v oblasti sociální péče a zdravotnictví.
Také ona však čelila v době před volbami
podezření z použití státních peněz ke studiu
na prestižních školách v Americe. Keiko několikrát nereagovala na předvolání k soudu,
a tak se uvidí, jak celá kauza dopadne. Před
volbami však dala jasně najevo, že i když se
politicky hlásí k odkazu svého otce, v případě zvolení by mu stejně neudělila amnestii.
Nechtěl bych, aby se zdálo, že ženy v Peru se mají báječně a nic je netrápí. Tak to
jistě není, řada z nich určitě úpí pod trvdým
diktátem svého muže či společnosti. Svým
článkem jsem však chtěl ukázat, že i v tak
silně machistické společnosti, jakou ta v Peru jistě je, se ženy mohou prosadit a mnohé
to umějí. Jdou tak příkladem dalším, jimž
k rozhodnutí konkurovat mužům chybí někdy třeba jen maličký impulz. ■
Foto TOMÁŠ HÁJEK a THINKSTOCK.COM
Peru – to je Machu Picchu, starobylé město v horách. Jeho
návštěva se však podle mého
názoru může proměnit v noční
můru. Místní vláda totiž kvůli
ochraně památky zdražila vstupné na stovky dolarů, navíc musíte jít v organizované skupině.
Před rozhodnutím Machu Picchu
navštívit doporučuji informovat
se důkladně o všech podrobnostech. Za návštěvu jistě stojí
i místa jako Puno, jezero Titicaca,
Arequipa či Cusco. Velkou atrakcí
jsou i Nazkaské linie, obří obrazce v poušti jižně od Limy.
VLASTA25