Napoleon Bonaparte

Napoleon Bonaparte
(stručný životopis)

narodil se 15. srpna 1769 ve městě Ajaccio ve zchudlé šlechtické rodině na Korsice (krátce předtím
připojené k Francii) = „malý Korsičan“

studoval různé vojenské školy včetně elitní École Militaire v Paříži

v roce 1785 vstoupil do armády, aby se na sebe upozornil v roce 1793, kdy byl jako dělostřelecký
důstojník revoluční armády hlavním autorem plánu úspěšného útoku na město Toulon (obsazeného
v té době Brity), za což byl povýšen na generála

ačkoliv byl původně příznivcem jakobínů, po jejich svržení začal spolupracovat s umírněnou vládou
direktoria, z jehož pověření potlačil v říjnu 1795 pokus roajalistů o převrat v Paříži (dal na pařížských
ulicích do povstalců chladnokrevně střílet z děl)

sňatek s Josefinou de Beauharnais (vdovou po gilotinovaném generálovi) mu „otevřel dveře“ do vyšší
pařížské společnosti

roku 1796 byl jmenován velitelem francouzských sborů v Itálii (jedné ze dvou armád – té méně
početné a hůře vyzbrojené – která měla „jen“ vázat síly nepřítele), kde porazil Rakušany (tím svou
armádu zocelil a díky kořisti také skvěle vyzbrojil i oblékl), kteří byli po další porážce na území
Německa nuceni podepsat s Francií mír (1797)

na dobytém území (severní a střední Itálie) zakládal tzv. sesterské republiky (jiné vznikaly i dalších
dobytých území mimo Itálii – např. v Nizozemí vznikla Batávská republika, ve Švýcarsku Helvétská
atd.)

v letech 1798 – 1799 vedl vojenskou výpravu do Egypta (chtěl dojít do Indie nejkratší cestou, Brity
překvapit), kde u pyramid rozprášil sultánovo vojsko a ovládl Egypt (projekt na znovuotevření
průplavu do Rudého moře byl ale nereálný), v námořní bitvě u Abúkíru byl ale poražen anglickým
admirálem Nelsonem (odříznutí ústupové cesty zpět po moři)

po vzoru Alexandra Velikého Napoleonovu výpravu doprovázeli i různí učenci (např. Champollion na
základě nalezené Rossetské desky rozluštil egyptské hieroglyfy)

v listopadu 1799 se po zprávách přátel o neudržitelné situaci direktoria (neoblíbení direktoři
obviňováni z korupce atd., porážky francouzských armád na Rýnu a v Itálii – protifrancouzskou
koalici posílilo Rusko, hrozba propuknutí občanské války) tajně vrátil do Paříže a s pomocí armády
provedl státní převrat (sesazení direktorů potvrdil později rozpuštěný parlament)

byl jmenován do čela nové vlády jako „první“ ze tří konzulů (zbývající dva měli jen právo poradního
hlasu), od roku 1802 byl dokonce zvolen doživotním konzulem (což si nechal schválit v lidovém
plebiscitu)

své postavení a popularitu si ve Francii upevnil i dalšími úspěchy na válečném poli (1800 – porážka
Rakušanů u Marenga, 1802 – Velká Británie donucena podepsat mír a navrátit některé kolonie
Francii)

v roce 1804 byl schválen moderní občanský zákoník („Code civil“), který se stal vzorem i pro ostatní
evropské státy

ve stejném roce mu byl senátem přiznán titul císaře (jako Napoleon I., sám se korunoval v chrámu
Notre Dame za přítomnosti papeže Pia VII., který ho slavnostně pomazal), čímž došlo k obnovení
monarchie (císařství) ve Francii = doba republikánských ideálů definitivně skončila

v průběhu napoleonských válek (1805 – 1812) si Francie podrobila téměř celou Evropu s výjimkou
Velké Británie, Španělska a Ruska

v roce 1805 byli Francouzi poraženi v námořní bitvě u mysu Trafalgar admirálem Nelsonem (= konec
plánů na invazi na Britské ostrovy), ve stejném roce ale Napoleonova vojska dobyla Vídeň a na jižní
Moravě u Slavkova porazila rakousko-ruská vojska „v bitvě tří císařů“ (2. prosince 1805: rakouský
císař František I., ruský car Alexander I. a francouzský císař Napoleon I.)

v Itálii i jinde rušil císař Napoleon I. dřívější republiky a do čela nově zakládaných království
dosazoval své bratry, sestry, či věrné generály

v roce 1806 v důsledku Napoleonových výbojů (porážka Pruska) zanikla (rozpadla se) Svatá říše
římská (František II. se už v roce „pro jistotu“ prohlásil rakouským císařem Františkem I.)

z německých států vytvořil profrancouzský „Rýnský spolek“, na části poraženého Pruska obnovil
Polsko jako Vévodství varšavské

Rusko uzavřelo s Francií tzv. tylžský mír (1807), kterým se zavázalo dodržovat tzv. kontinentální
blokádu (vyhlášenou v Berlíně roku 1806, zákaz obchodu s Velkou Británií a jejími koloniemi), což
ho ale poškozovalo

Napoleon I. podporoval rozvoj vzdělanosti a umění (nový umělecký sloh se nazýval empír, z franc.
empire = císařství), výstavbu chrámů, budování triumfálních oblouků a sloupů (podle římského vzoru
na oslavu slavných vítězství)

nesnází Francouzů ve Španělsku (proti vládě Napoleonova bratra Josefa se vzedmula vlna odporu, ze
šp. guerilla = partyzánský oddíl) se pokusilo využít Rakousko (k vytvoření nové protifrancouzské
koalice), ale bylo znovu poraženo (roku 1809 v bitvě u Wagramu blízko Vídně); nový mír a
spojenectví s Francií byl potvrzen i sňatkem Napoleona I. s rakouskou princeznou Marií Luisou (mělo
zvýšit prestiž Napoleonem založené dynastie ve Francii)

v červnu 1812 francouzský císař zahájil neúspěšné tažení (z 600 000 mužů jeho „Velké armády“
značnou část tvořili vojáci z podrobených „spojeneckých“ zemí) do Ruska (záminka: nedodržování
kontinentální blokády, cíl: proniknout na Střední východ a do Indie)

Francouze zaskočila drsná ruská zima (generál zima“ i Kutuzovova taktika (vyhýbání se
rozhodujícímu střetu, napadání francouzských oddílů a zásobovacích konvojů „ze zálohy“)

po vítězné bitvě u Borodina vstoupila Napoleonova armáda do vylidněné a zapálené Moskvy (marně
zde Napoleon I. očekával carovu nabídku na mír), z níž vlivem okolností musela ustoupit (a stejným
směrem, kterým do nitra Ruska přišli – „spálená země“)

francouzský císař opustil zbytky hynoucí armády, která vykrvácela v bitvě u říčky Bereziny (cca
20 000 vojáků se z tažení do Ruska vrátilo zpět), aby ve Francii vybudoval novou armádu; ta (noví
vojáci bez zkušeností a výcviku) byla ale drtivě poražena (1813) v tzv. „bitvě národů“ (proti
Francouzům zde kromě Rusů bojovali jejich bývalí spojenci: Rakušané, Prusové, či Švédové) u Lipska
(padlo 125 000 vojáků)

v březnu 1814 obsadili vítězní spojenci Paříž a jejich vůle se na francouzský trůn vrátili Bourboni
(Ludvík XIII., bratr popraveného krále)

Napoleon I. byl vykázán na ostrov Elba (byl mu ponechán císařský titul spolu s ročním příjmem 2
milióny franků)

ve Vídni se v září 1814 (z podnětu rakouského kancléře Metternicha) sešel mezinárodní (tzv.
„tančící“) kongres, který měl jednat o uspořádání Evropy po napoleonských válkách; sporů mezi
vítěznými velmocemi (tzv. „výbor čtyř“: Rakousko, Rusko, Prusko a Velká Británie) se pokusil využít
excísař Napoleon I., uprchnul z Elby a obnovil ve Francii svou vládu (tzv. stodenní císařství) díky
nespokojenosti většiny veřejnosti s vládou Bourbonů (pod vlivem emigrantů, žádajících navrácení
majetku a odplatu)

18. června 1815 byl Napoleon I. definitivně poražen Angličany (Wellington) a Prusy (Blücher) u
belgické vesničky Waterloo (nedaleko Bruselu); tentokrát nadiktovali vítězové poraženým velmi tvrdé
mírové podmínky: zaplatit 700 miliónů franků válečných reparací, navrátit uloupené předměty, strpět
150 000 spojeneckých vojáků v pohraničních oblastech Francie (na 5 let), Napoleon I. deportován na
ostrov Svaté Heleny v jižním Atlantiku, kde pobýval pod britským dohledem až do své předčasné
smrti v roce 1821
Použitá literatura:
Augusta, P. – Honzák, F. – Pečenka, M. (1996): Dějiny novověku. 1. Díl. Učebnice pro základní
školy. Práce – SPL, Praha, 96 s.
Hlavačka, M. (2006): Dějepis 3 pro gymnázia a SŠ, novověk. SPN, Praha, 173 s.
(obrazové a mapové přílohy)
Napoleon v průsmyku Svatého Bernarda
(autor: Jacques-Louise David)
Napoleonova druhá manželka Marie Luisa se synem Napoleonem II.
Korunovace císaře Napoleona I. v pařížském chrámu Notre Dame
(autor: Jacques-Louis David)
Napoleonův ústup od Moskvy
(autor: Adolf Northern)
Evropa kolem roku 1812
Zdroj: http://www.theotherside.co.uk/tm-heritage/background/napoleon.htm
Rýnský spolek
Zdroj: http://www.zum.de/whkmla/histatlas/germany/haxgermany.html