Bojové nože z Haithabu

9.1.2 Bojové nože
Petra Westphalen
Zpracoval Tomáš Vlasatý na zakladě:
P. WESTPHALEN. Die Eisenfunde von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 10, Neumünster
2002: 227–228.
Tvary
Jako možné bojové nože můžeme označit čtyři velké nože a tři fragmenty čepelí (Nr. 5779–
5785, Taf. 85:1–5). Až na výjimku Nr. 5782 se tvarově neodlišují od dříve popsaných nožů
(Westphalen 2002: Taf. 52–56). Dlouhé nože odlišuje od obyčejných domácích či multifunkčních
nožů pouze jejich celková délka nebo délka čepelí.
Nr. 5779 (Taf: 85:1) představuje kompletně dochovaný nůž o délce 423 mm s jemně
ohnutým hřbetem a odsazením čepele ve vzdálenosti 98 mm, z něhož vybíhá zužující se řap. Čepel
o délce 325 mm a šířce 18 mm je těžce obroušená a odpovídá stupni obroušení 2, který byl sestaven
pro nože z Haithabu (viz Westphalen 2002: Abb. 54). Hřbet je tlustý 5 mm.
Dochovaná část čepele nože Nr. 5780 (Taf. 85:2) je dlouhá 299 mm, má ohnutý hřbet a také
odsazení, ze kterého vybíhá 114 mm dlouhý řap. Hrot a ostří jsou silně poškozené. Šířka dochované
čepele činí 31 mm a maximální tloušťka hřbětu je 4 mm. Také tento nůž je obroušený a odpovídá
stupni obroušení 2.
175 mm dlouhý fragment nože Nr. 5781 se skládá z rovné čepele o zachované délce 108 mm
a šířce 30 mm. Ostří a hřbet jsou rovnoběžné. Hřbět je tlustý 5 mm. 67 mm dlouhý řap se ke konci
zužuje.
Nález Nr. 5783 (Taf. 85:3) je dlouhý 224 mm a široký 40 mm. Má mírně ohnutý hřbet a
odsazený, mírně nakloněný řap o zachované délce 47 mm.
406 mm dlouhý nůž Nr. 5782 (Taf. 85:5) se odlišuje od všech nožů z Haithabu, protože hřbet
čepele je prodloužen do řapu o pravoúhlém průřezu, který se uprostřed rozšiřuje a ke konci se
zplošťuje. Tato zploštělá pásovitá část, která se ke konci ztenčuje, má zhruba uprostřed řapu
obdélníkový otvor a ještě jeden pravoúhlý zářezovitý výklenek u konce rukojeti. 232 mm dlouhá a
34 mm široká čepel má rovný, 6 mm tlustý hřbet, který se ve třetině čepele od hrotu kosí. Ostří je
vůči hřbetu šikmé.
Ze dvou nožů se zachovaly pouze fragmenty čepelí. Jedná se o nález Nr. 5784 (Taf. 85:4) s
137 mm dlouhým a 39 mm širokým fragmentem čepele a silně poškozený nález Nr. 5785 dlouhý
220 mm.
U tří fragmentů čepelí Nr. 5783–5785 (Taf. 85:3–4) je přiřazení k bojovým nožům sporné,
protože se zachovaly ve fragmentární podobě. Mírně nakloněný řap u nálezu Nr. 5783 (Taf. 85:3)
není u bojových nožů typický. Přináležitost k srpům se zahnutými řapy však musí být vyloučena,
protože řap je jinak nakloněný. Stejně sporná musí být přináležitost nože Nr. 5782 (Taf. 85:5) k
vikinskému materiálu. Jedná se o bezkontextový nález a kvůli podobnému vzhledu s mladšími noži
je možné, že jde o středověký nebo moderní předmět.
Funkce
Bojové nože nelze porovnávat s merovejskými jednobřitými meči, takzvanými saxy, které se
používaly jako samostatné zbraně (Hübener 1988: 225; k vývoji: Paulsen 1940: 127 ff.; Böhner
1958: 131). Namísto toho spíše sloužily jako poboční zbraně k mečům (Ruttkay 1976: 295; Steuer
1966: 215). Myšlenka, která považuje bojový nůž (Hiebmesser) a sax (Sax) za synonymní označení
(Lehtosalo-Hilander 1982: 18f., Abb. 15), by měla být zavrhnuta (viz Seitz 1965: 81ff., 199ff.).
Podle A. Ruttkaye (1976: 295) nemají bojové nože žádnou speciální vlastnost, která by je
předurčovala k boji, a měly by být spíše považovány za nástroje s různými funkcemi: např. mohly
sloužit jako bodné zbraně při soubojích nebo jako lovecké nože vhodné k dobíjení a porcování
zvěře. Stejně tak lze zmínit podobnosti s dříve zmíněnými noži na maso vhodnými k porcování (viz
Westphalen 2002: Abb. 69:1–2).
Na problém, že se nože obtížně přiřazují ke zbraním a nástrojům, upozornil již J. Petersen
(1951: 188). Podle jeho názoru se jako zbraně používaly ty nože, jejichž čepele přesahují délku 300
mm a šířku 30 mm. G. Arwidsson (1986: 35) udává, že celková délka bojových nožů z Birky se
pohybuje mezi 460–550 mm. Tato hodnota by se měla vztahovat i na další podobné nálezy z oblasti
jezera Mälaren. Čepele nožů z Birky jsou natolik poškozené, že šířku můžeme odhadnout na 20–30
mm a tloušťku hřbetu na 5–8 mm. Již u domácích a multifunkčních nožů neylo možné určit, k čemu
přesně byly používány. Totéž platí o bojových nožích, které mohly být v případě potřeby používány
pro každodenní činnosti (Salmo 1938: 127). Výše zmíněné nálezy kuchyňských a loveckých nožů
(viz Grieg 1928: 163, Abb. 101) mohly analogicky v případě potřeby sloužit také jako zbraně.
Srovnání
Ve Finsku jsou merovejské bojové nože široce rozšířenými nástroji. Od kontinentálních saxů
se odlišují svou menší velikostí (Salmo 1938: 127ff.). P.-L Lehtosalo-Hilander (1982: 18ff.)
zmiňuje, že na pohřebišti z Luistari byly kromě šesti pozdně merovejských bojových nožů objeveny
také tři vikinské bojové nože. Ve Švédsku se bojové nože často objevují v bohatě vybavených
hrobech z 10. století (Steuer 1976: 443; Arne 1934: 71, Taf. 19:5; Arwidsson 1986: 36). Nálezy z
Haithabu lze porovnávat s bojovými noži z hrobů z Birky (Arbman 1940: Taf. 6; Arwidsson 1986),
které pocházejí zpravidla z komorových hrobů s bohatou zbraňovou výbavou. H. Arbman (1943:
222, Abb. 182:12.47) přiřadil bojový nůž z dvojhrobu Bj 644 k ženské výbavě. Z některých nožů se
zachovalo pouze bronzové okrajové kování pochev, které je považováno za charakteristický rys
bojových nožů. Pochvy objímají jak čepele, tak i rukojeti. Na základě kvalitně zpracovaných
pochev se G. Arwidsson (1986: 35) domnívá, že bojové nože byly do značné míry vyráběny
specialisty. Z hrobů z Haithabu není znám jediný bojový nůž. Pouze v kostrovém hrobu, který se
nachází pod Spojovacím valem (Verbindungswall), který se datuje do 2. nebo 3. čtvrtiny 7. století a
který se častově a kulturně odlišuje od ostatních hrobů z Haithabu, obsahuje sax s celkovou délkou
620 mm a šířkou čepele 54 mm (Arents 1992: 71ff.; Jankuhn 1976: 102, Abb. 21, 22a–b).
Hlavní oblast rozšíření zmíněných bojových nožů leží ve východní Skandinávii, Pobaltí a
částech Ruska (Arwidsson 1986: 37; Lehtosalo-Hilander 1982: 19; Salmo 1938: 160). Naopak v
západoskandinávských hrobech se zbraněmi se nevyskytuje (Arwidsson 1986: 37). Z Anglie
pocházejí podobné, do 10. až začátku 11. století datované bojové nože s nákladně provedenými
pochvami (Paulsen 1940: 130f.; Hall 1986: 83, Abb. 88). Ze západoslovanských sídlištních hrobů
jsou známy dlouhé bojové nože, které jsou – spolu se západoevropskými nálezy – označovány jako
langsaxy, a proto jsou datovány od 7. až 8. století do 8. až 9. století (Rempel 1966: 31, Taf. 42A,
44A5, 45C, 45D4, 94:2; Stroh 1954: 24, Taf. 12H3). Bojové nože se ve větších počtech objevují
také ve velkomoravských a staromaďarských válečnických a jezdeckých hrobech (Hrubý 1955:
174f.; Ruttkay 1976: 295f., Abb. 34).
Literatura
Arbman 1940 = H. ARBMAN. Birka I. Die Gräber. Tafeln, Stockholm 1940.
Arbman 1943 = H. ARBMAN. Birka I. Die Gräber. Text, Stockholm 1943.
Arents 1992 = U. ARENTS. Die Grabfunde von Haithabu, Kr. Schleswig, Kiel 1992 [dizertační
práce].
Arents – Eisenschmidt 2010 = U. ARENTS, S. EISENSCHMIDT. Die Gräber von Haithabu. Band
1: Text, Literatur, Neumünster 2010.
Arne 1934 = T. J. ARNE. Das Bootgräberfeld von Tuna in Alsike, Uppland, Stockholm 1934.
Arwidsson 1986 = G. ARWIDSSON. Hiebmesser. In: G. Arwidsson (ed.). Birka II:2.
Untersuchungen und Studien. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm 1986: 35–
37.
Grieg 1928 = S. GRIEG. Kongsgården. In: A.W. Brøgger / H. Shetelig (ed.). Osebergfunnet II, Oslo
1928: 1–286.
Hall 1986 = R. A. HALL. The Excavation at York. The Viking Dig, London 1986.
Hrubý 1955 = V. HRUBÝ. Staré Město. Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“. Monumenta
Archaeologica III, Praha 1955.
Hübener 1988 = W. HÜBENER. Materialen zur Geschichte des merowingerzeitlichen Saxes. In:
Trade and Exchange in Prehistory, Lund 1988: 225–236.
Jankuhn 1976 = H. JANKUHN. Haithabu. Ein Handelplatz der Wikingerzeit, Neumünster 1976.
Lehtosalo-Hilander 1982 = P.-L. LEHTOSALO-HILANDER. Luistari II. The Artefacts. Suomen
Muinaismuistoyhdistyksen Aikakauskirja 82:2, Helsinki 1982: 5–197.
Paulsen 1940 = P. PAULSEN. Das sog. Jagdmesser Karls des Großen. In: Bonner Jahrbücher 145,
1940: 126–144.
Petersen 1951 = J. PETERSEN. Vikingetidens redskaper. Skrifter utgitt av Det Norske videnskapsakademi i Oslo 2, Oslo 1951.
Rempel 1966 = H. REMPEL. Reihengräberfriedhöfe des 8.–11. Jahrhunderts aus Sachsen-Anhalt,
Sachsen und Thüringen, Berlin 1966.
Ruttkay 1976 = A. RUTTKAY. Waffen und Reiterausrüstung des 9. bis zur ersten Hälfte des 14.
Jahrhunderts in der Slowakei II. In: Slovenská archeológia 24:2, 1976: 245–395.
Salmo 1938 = H. SALMO. Die Waffen der Merowingerzeit in Finnland. Suomen
Muinaismuistoyhdistyksen Aikakauskirja 42, Helsinki 1938: 1–360.
Seitz 1965 = H. SEITZ. Blankwaffen I: Geschichte und Typenentwicklung im europäischen
Kulturbereich. Von der prähistorischen Zeit bis zum Ende des 16. Jahrhundert. Ein
waffenhistorisches Handbuch. Bibliothek für Kunst- und Antiquitätenfreunde 4,
Braunschweig 1965.
Schietzel 2014 = K. SCHIETZEL. Spurensuche Haithabu, Neumünster – Hamburg 2014.
Steuer 1966 = H. STEUER. Zur statistischen Auswertung des Gräberfeldes von Birka. In: Neue
Ausgrabungen und Forschungen in Niedersachsen, 1966: 212–218.
Steuer 1976 = H. STEUER. Bewaffnung. In: Reallexikon der Germanischen Altertumskunde 2,
Berlin – New York 1976: 437–447.
Stroh 1954 = A. STROH. Die Reihengräber der karolingisch-ottonischen Zeit in der Oberpfalz,
Kallmünz 1954.
Westphalen 2002 = P. WESTPHALEN. Die Eisenfunde von Haithabu. Die Ausgrabungen in
Haithabu 10, Neumünster 2002.
Obrazová příloha
Tafel 85:1–5. Bojové nože z Haithabu.
1 Nr. 5779; 2 Nr. 5780; 3 Nr. 5783; 4 Nr. 5784; 5 Nr. 5782. Převzato z Westphalen 2002: Taf. 85.
Kresby nožů Nr. 5779 a Nr.
5782. Převzato Schietzel
2014: 229.
Předvikinský sax nalezený v hrobu
u Spojovacího valu v Haithabu.
Převzato z Arents – Eisenschmidt
2010: 74, Abb. 41.