Romantismus

Transkript

Romantismus

Romantismus
Znaky romantismu
Romantický hrdina
• Silný, výjimečný, často (ale ne vždy) urozený, ale také citlivý
• Zažívá dobrodružství, ale též bloudí, nemá nikde domov, je neklidný
• Rozpor snu a skutečnosti: skutečnost je často šedá a méně poutavá, než
romantické snění
• Romantikové často „utíkají“: utíkají z šedého světa přítomnosti do svých snů,
fantazií či do přikrášlené minulosti (hlavně středověku)
• Romantický hrdina je plný ideálů, ty však často nejsou ve skutečnosti
realizovatelné
Znaky romantismu
Populární témata
• Velký zájem o lidovou slovesnost: sběratelé lidové slovesnosti, ohlasová poezie
• Popularitě se těší také cestování a exotika, opuštěná místa, divočina
• Velký zájem o minulost: píší se historické povídky a romány
• Minulost vnímaná jako čas dávné slávy
Nacionální a patetické ladění
• Větší zájem o národní dějiny, národní literaturu, národní jazyk
• Sklon k patosu: slavní a velcí hrdinové, veliké události, silné city
Znaky romantismu
Populární žánry
• Převažuje spíše poezie, především lyrická poezie
• Hodně se tvoří lyrickoepické básně: balady, poemy, eposy, romány ve verších
Subjektivismus
• Je upřednostňován jedincův subjektivní náhled na svět a názor
• Svoboda jedince je ceněna nade vše
• Častý odpor vůči autoritám či starým dogmatům
Německý romantismus
Novalis
•
•
•
•
•
Vlastním jménem Friedrich Leopold von Hardenberg
Žil na konci 18. století
Představitel raného romantismu, básník
Dílo: Hymny noci: poezie i próza, náboženské motivy
Romantický motiv noci
Jak nejniternější
duši života
dýchá ho obrovitý svět
hvězd neúnavných,
plovoucích v jeho modravém moři.
Bratři Jacob a Wilhelm Grimmové
• Na přelomu 18. a 19. století
• Jazykovědci, zakladatelé germanistiky
• Zabývali se německými mýty
• Sběratelé lidové slovesnosti:
• hlavně klasické pohádky
(Sněhurka, Popelka, Paleček, Jeníček a Mařenka ad.)
Friedrich Hölderlin
• Začátek 19. století
• Básník, v díle prvky romantismu i realismu
• Dílo Básně: milostná a přírodní lyrika, motiv nenaplněné lásky
• Dílo Hyperion: lyrický román, příběh neuznaného umělce
Heinrich Heine
• První polovina 19. století
• Nejvýznamnější německý romantický básník
• Dílo Kniha písní: sbírka elegií,
balad a romancí, motivy smrti, častá ironie
V mou celu naděj nevniká
ni slunce rozradostňující;
vím, že ten pokoj smuteční
smím zaměnit jen za márnici.
Snad jsem už dávno umrlý;
snad pouhých přízraků jsou reji
hry pestrých mask, jež v mozku mém
v čas půlnoční se roztáčejí.
Heinrich Heine: Kniha písní
• Známá je báseň Lorelei
• Zpracování německého mýtu o víle z Rýna
Já sám nevím proč, co to značí,
že jsem tak zamyšlen,
ta prastará pověst k pláči
mě týrá dnes po celý den.
Vzduch ochladl, už se stmívá
a tiše plyne Rýn,
zář slunce dohořívá
a na hory padl stín.
Anglický romantismus
Básníci „jezerní školy“
• William Wordsworth
• Samuel Taylor Coleridge
• Robert Southey
• Počátky anglického romantismu:
tematika přírody, citlivého srdce, tajemství
• S. T. Coleridge: Píseň o starém námořníkovi
lord George Gordon Byron
• První polovina 19. století
• Podle něj pojmenován jeden proud romantismu
• Byronismus: vyznačuje se tím, že hrdina je často ve „sporu se světem“, neumí se přizpůsobit
ve společnosti, vede proti ní vzdor, často je vyděděncem, nemá domov; u nás nejslavnějším
zástupcem byronismu K. H. Mácha
• Byronský hrdina: inteligentní, neukotvený, vyloučený ze společnosti, silně emotivní
• Byron sám byl velmi romantickým člověkem: cestoval, byl ateistou, zemřel během
jedné ze svých cest
• Jeho dcera hraběnka Ada Lovelace v podstatě položila základy moderní
počítačové technologie
lord George Gordon Byron
• Nejslavnější dílo: Childe Haroldova pouť
• Dlouhá epická báseň
• Autobiografické prvky
• Motivy cestování a exotiky
Percy Bysshe Shelley
• Na začátku 19. století
• Básník a dramatik
• Sympatizoval s Velkou francouzskou revolucí
• Nejznámější dílo Odpoutaný Prométheus
• Zpracování antické pověsti
• Motiv vzdoru silného hrdiny proti svému osudu,
proti pravidlům a proti příkazům (titánský vzdor)
• Motiv vítězství lidské svobody
Mary Shelleyová
• Žena Percy Bysshe Shelleyho
• Napsala fantastický hororový román Frankenstein
Walter Scott
• Začátek 19. století
• Sběratel skotské lidové slovesnosti
• Tvůrce žánru historického románu
• Významný tvůrce historických románů
• Dílo Waverley: román o skotském povstání v 18. století
• Dílo Ivanhoe: historický román z 12. století
• Postavy chrabrých, silných, ale i tragicky zamilovaných rytířů
• Také postavy obyčejných a prostých lidí z dané doby
• Mimo jiné v knize Ivanhoe vystupuje známá postava Robina Hooda
Jane Austenová
• Psala romány s ženskými hrdinkami
• Nejznámější dílo Pýcha a předsudek
• O předsudcích a přetvářce ve vyšší anglické společnosti
John Keats
• Žil v letech 1795-1821
• Především básník
• Motivy přírody, smyslového opojení,
rozporu ideálů a skutečnosti
• Nebyl tak rebelský, jako jiní romantikové, spíše
mu šlo prostě o zachycení krásy
• Často psal ódy, známá je Óda na řeckou vázu (antické téma)
• Ve 20. století ke Keatsovi odkázal americký kritik
Cleanth Brooks literárně-vědnou knihou o poezii,
kterou nazval Dobře tepaná váza
William Blake
• Především výtvarník, jeho
výtvarné cítění se dostává i do jeho básní
• Známé jsou Písničky nevinnosti a zkušenosti,
které vznikly ze sbírek Písničky nevinnosti
a Písničky zkušenosti
• Sklon k mysticismu je pak znát ze
sbírky Snoubení nebe a pekla
William Blake: Rudý drak, Nabukadnezar
Francouzský romantismus
René de Chateaubriand
• Předchůdce francouzského romantismu,
často řazen do tzv. preromantismu
• Nejznámější dílo:
Atala aneb láska dvou divochů na poušti
• Motivy náboženství, tragické lásky,
exotiky a dobrodružství
René de Chateaubriand
• Pro preromantismus byl také typický obdiv k velikosti
přírody a to, že příroda často reflektovala nálady postav
(hněv -> bouře, rozjímání -> klidný les)
• Také romantický čin sebevraždy
• V českém prostředí byl velmi významný
překlad Ataly, který vytvořil Josef Jungmann
a kterým chtěl dokázat, že je čeština hodnotný
básnický jazyk
• Jungmann při překladu Ataly vymyslel řadu dnes
užívaných slov, např. „kolouch“, „ples“ či „dědina“
Victor Hugo
• Básník, prozaik a dramatik
• Napsal velký počet románů
• Byl velmi oblíbený již zas svého života
• Jeho dílo nese znaky romantična,
ale také už i realismu
Victor Hugo: Chrám Matky Boží v Paříži
• Román odehrávající se ve středověké Paříži
• Významnou roli v příběhu hraje i samotná katedrála Notre Dame (gotická
stavba – gotika byla v romantismu obzvláště oblíbená)
• Příběh hrbatého zvoníka Quasimoda zamilovaného do Esmeraldy
• Zlá a pokrytecká postava kněze Frolla
• Příběh končí popravou Esmeraldy, načež Quasimodo zabije Frolla
• Quasimodo umírá v objetí s mrtvou Esmeraldou
• Opět tedy tragický příběh lásky
• Kontrasty:
• Dobro (zvoník Quasimodo) × Zlo (zlý kněz Frollo)
• Krása (Esmeralda) × Ošklivost (Quasimodo)
Opakování: gotika
• Od národa Gótů
• Umělecký sloh projevující se
zejména ve vrcholném středověku,
tedy zhruba ve 12.-14. století
• Sklony k monumentálnosti, propracovanosti,
vertikalismu (výškovost)
• Romantismus se rád vracel ke středověku a ke
gotice pak zejména
• V 19. století také existovalo období novogotiky
Chrám Matky Boží (Notre Dame)
Victor Hugo: Bídníci
• Pětidílný román
• Společenská tématika
• Příběh zločince (Jean Valjean), který se změní v dobrého člověka, a
policejního inspektora (Javert), který jej pronásleduje a stále této
přeměně nemůže uvěřit; nakonec se mu hroutí svět a utopí se v Seině
• Romantické motivy provinění a trestu, také sebevraždy
Victor Hugo: Devadesát tři
• Román Devadesát tři napsal Hugo na sklonku života (v r. 1871)
• Situuje děj do roku 1793, tedy do období Velké francouzské revoluce
• Vyjadřuje se tak i k politickým tématům
• Tento román mimo jiné ponoukl Aloise Jiráska k napsání knihy Skaláci,
na níž pak navázal mnohými historickými romány
Stendhal
• Vlastním jménem Marie Henri Beyle
• Červený a černý
• Dvojdílný román
• Kontrast barev: červená (symbol revoluce a lásky) × černá (tmářství)
• Hlavní hrdina Julien Sorel také obdivuje Napoleona (červená uniforma),
ale stává se v jednu chvíli knězem (černá „uniforma“)
• Julien Sorel se chce společensky dostat výš, používá různých úskoků,
svádí výše postavené ženy a vše obětuje svému cíli; nakonec je
popraven
Stendhal
• Kartouza parmská
• Dvojdílný román
• Situovaný do historie
Alexandre Dumas
• Autor velkého množství historických
románů, v nichž ale historická látka
sloužila především pro oživení a větší atraktivnost
• Jeho romány mají napínavý a dobrodružný děj
• Rané dílo: Dáma s kaméliemi
• Třídílný román Tři mušketýři vypráví o věrnosti, odvaze a ušlechtilosti,
je také velmi dobrodružný; odehrává se v 17. století, prvky realismu
• Athos, Porthos, Aramis a D‘Artagnan
• Román Hrabě Monte Christo je o útěku z žaláře a následné pomstě;
odehrává se za napoleonských válek
Alfred de Musset
• Prozaik a dramatik
• Román Zpověď dítěte svého věku
• Obsahuje autobiografické prvky
• Řeší mezigenerační problematiku
• Kniha je o ztrátě idejí a ideálů, o nejistotě
a rozčarování mladých intelektuálů
• Ztráta nadějí, které se mezi lidmi rozmohly po
Velké francouzské revoluci
Théophile Gautier
• Básník a prozaik
• Napsal životopis Honoré de Balzaca
• Propagoval tzv. lartpourlartismus: umění jen pro umění; tedy umění,
které neplní společenské, politické, naučné ani jiné funkce, ale pouze
potěší člověka esteticky (později silný přístup k umění v druhé
polovině 19. století, v době parnasismu)
George Sandová
• Jedna z prvních předchůdkyň
feministického hnutí
• Psala romány s ženskou tematikou,
např. román Indiana
• V českém prostředí měla velký vliv
na Boženu Němcovou, Karolínu Světlou
či Sofii Podlipskou
Ruský romantismus
Alexandr Sergejevič Puškin
• Žil na začátku 19. století, zemřel
v pouhých 38 letech v duelu o ženu
• Básník, prozaik, dramatik a publicista
• Sympatizoval s děkabristy: se skupinou, která
povstala proti ruskému caru Mikulášovi I.
• V jeho poezii je místy patrný vliv byronismu
Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin
• Román ve verších, podle jeho formy se nazývá tzv. „oněginská sloka“,
která sestává z 14 devítislabičných rýmovaných veršů
• Dílo se řadí do několika hlav
• Hlavní hrdina Evžen Oněgin je tzv. „zbytečný člověk“: je sice urozený,
nadaný a silný, ale nedokáže nic z toho použít, je pasivní, nemá žádné
zásadnější životní cíle, nedokáže nic naplno prožívat či něco změnit,
nemá ideály a žádný životní cíl či pevný bod
• Evžen Oněgin je znuděný svým životem, stěhuje se na venkov
• Evžen Oněgin je „dandy“: pojem z 19. století, zejména z anglofonních
zemí; je to někdo, kdo dbá na svůj vysoký styl chování i oblékání, je
galantní a intelektuální
Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin
• Protikladem Evžena je dívka Taťána, která je ušlechtilá, mravní a
dokáže prožívat opravdové city
• Taťána se do Evžena zamiluje, on však její lásku neopětuje (motiv
neopětované lásky)
• Když se nakonec zamiluje Evžen do Taťány, když chce konečně nějak
vykročit z té své netečnosti a stát se lepším, tak už je pozdě
• Taťána je již provdaná a rozhodne se dát přednost svým povinnostem
a manželství, takže Evžena odmítne
• Další postavy: dívka Olga, básník Lenský
Alexandr Sergejevič Puškin: Boris Godunov
• Historické drama situované do 16. a 17. století (Boris Godunov byl
ruský car vládnoucí krátce po Ivanu Hrozném)
• Řešena společenská témata, problém moci
• Tragédie
Michail Jurjevič Lermontov
• Ruský básník, prozaik a dramatik
• Zemřel, stejně jako Puškin, v duelu
Michail Jurjevič Lermontov: Démon
• Básnická povídka (poema)
• Hlavní hrdina je padlý seraf (anděl)
• Vzepřel se Bohu (romantický motiv)
• Zamiluje se do princezny Tamary
• I když je svou podstatou zlý, přesto
touží po lásce (kontrast), chce se
napravit a stát dobrým
• Když ale Tamaru políbí, zabije ji
• Svému osudu tak neutekl (motivy
fatalismu, beznaděje)
Michail Jurjevič Lermontov: Démon
Démon, duch vyhnanství a vzpoury,
v neklidném srdci beznaděj,
nad světem bloudil steskem chorý
a hlavou se mu honil rej
vzpomínek na ráj, kde tak sladce
sen serafa snil před lety,
kde uměl ještě radovat se,
kde na oblačné křižovatce
ho zdravil úsměv komety.
(…)
Michail Jurjevič Lermontov: Hrdina naší doby
• Román, sestává z pěti novel
• Hlavní hrdina Grigor Alexandrovič Pečorin
• Pečorin je znuděný, pasivní, přehnaně sebevědomý
• Lermontov v postavě navazuje na Puškina a jeho Evžena Oněgina,
Pečorin je taktéž tzv. zbytečný člověk
• Zbytečný člověk se jako literární typ objevuje v ruské literatuře v
průběhu celého 19. století
Romantismus vlastenecký a subjektivní
• V celé první půlce 19. století se spolu střetávají dva hlavní proudy
romantismu:
• Romantismus vlastenecký: zaměřený na lásku ke své zemi, na
pocit ztracené vlasti, romantický motiv čarovného zrodu národa,
příklon k minulosti
• Romantismus subjektivní: hrdina ve sporu se světem, revoltující
hrdina, silný, ale i rozervaný jedinec; láska, osobní tragika
• Tyto dva proudy spolu bojují ve různých národních literaturách, i v
českém prostředí byl zprvu Máchův Máj (subjektivní romantismus)
odmítnut z pozice vlasteneckého romantismu
Nikolaj Vasiljevič Gogol
• Žil v první polovině 19. století
• Psal romány, dramata i povídky
• Jeho romány a dramata spíše patří
k realismu, jeho povídky jsou ale
mnohem blíž k směru romantismu
• Sbírka novel Mirgorod, ukrajinsky Myrhorod
(ukrajinské město)
• Ze sbírky je nejznámější povídka Taras Bulba
• Gogol je významný zejména pro rozvoj realismu; později se k němu
vrátíme
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Taras Bulba
• Historická novela
• Právě v Tarasi Bulbovi jsou výrazně přítomny oba hlavní typy
romantismu (vlastenecký i subjektivní), střetávají se zde, jsou ve sporu
• Příběh o bojích kozáků s Poláky
• Kozácký bojovník Taras Bulba je skoro až fanatickým bojovníkem za
svůj lid a za pravoslavnou víru, reprezentuje vlastenecký romantismus
• Taras má dva syny: Ostapa a Andreje
• Ostap jde v otcových stopách a je také fanatickým kozákem
• Andrej naopak reprezentuje subjektivní romantismus: zamiluje se do
krásné Polky, kvůli ní zběhne k nepříteli; nakonec tragicky zemře, když
ho zastřelí jeho vlastní otec Taras Bulba
Polský romantismus
Adam Mickiewicz
• Básník a dramatik
• Inspiroval se lidovou slovesností
• Psal historicky laděné básně
• V Polsku uznáván jako jeden z nejvýznamnějších
národních spisovatelů
Adam Mickiewicz: Pan Tadeáš
• Jedno z nejznámějších Mickiewiczových děl
• Rozsáhlý vlastenecky laděný epos
• Odehrává se v Litvě
• Zaměřuje se na polskou šlechtu
• Končí pozitivně: zrušením nevolnictví na panství pana Tadeáše
• Původně mělo být dílo idylické, ale nakonec líčí život šlechty i lidu
poměrně realisticky
Dánský romantismus
Hans Christian Andersen
• Sběratel lidových pohádek, ale také autor
nových umělých pohádek
• Např. Ošklivé káčátko nebo Malá mořská víla
• Malá mořská víla je příběh o tragické lásce,
v němž mořská víla spáchá sebevraždu,
protože její láska k princi nemůže dojít naplnění
Slovenský romantismus
Ľudovít Štúr
• Jazykovědec, básník, novinář a politik
• Působil ve slovenském časopisu Tatranka
• Snažil se o slovenské obrození,
o vytvoření spisovné slovenštiny
• Do té doby spisovná slovenština neexistovala
• Politicky byl pro příklon k Rusku
• Často byl ve sporu s Josefem Jungmannem
Americký romantismus
James Fenimore Cooper
• Autor dobrodružné literatury
• Nejznámější dílo: Poslední Mohykán
• Součást románové pentalogie
• Motivy divoké a nezkrotné přírody
• Indiáni zde symbolizují harmonické
splynutí člověka s přírodou
Edgar Allan Poe
• Zpracovával zejména fantastická,
hororová, vědecká, detektivní
a mysteriózní témata; motivy exotiky
• Předchůdce moderního fantasy,
hororu a podobných žánrů
• Povídky s takovými náměty: Jáma a kyvadlo,
Vraždy v ulici Morgue, William Wilson,
Zánik domu Usherů, Maska červené smrti ad.
Edgar Allan Poe: Havran
• Poeova nejznámější báseň
• Noční monolog básníka truchlícího nad svou milenkou
• Témata lásky a smrti
• Postava havrana, který je vykreslen až démonicky
• V básni se neustále opakuje „Nevermore“ („Nikdy víc“)
Herman Melville
• Román Bílá velryba
• O zápasu člověka s přírodou
• Kapitán velrybářské lodi je
posedlý ulovením velryby,
která ho připravila o nohu
• Velryba se jmenuje Moby Dick
Henry Wadsworth Longfellow
• Překladatel a básník
• Zabýval se indiánskými bájemi a legendami
• Epos Píseň o Hiawathovi
• Čerpá právě z indiánské ústní slovesnosti
• Do češtiny přeložil J. V. Sládek
Harriet Beecher-Stoweová
• Spisovatelka
• Psala díla orientovaná proti otrokářství
• Nejznámějším dílem je
román Chaloupka strýčka Toma
Francouzská literatura na
pomezí romantismu a realismu
Honoré de Balzac
• Žil a tvořil v první půlce 19. století
• Velmi plodný autor prózy
• Studoval práva, ale pak se začal živit psaním
brakové literatury
• Sám si vymyslel šlechtickou minulost a začal
si říkat „de Balzac“
• Psal zhruba 20 let a to podle některých zpráv
až 15 hodin denně, při čemž vypil někdy až 50 káv denně
• Zemřel na infarkt krátce po svatbě s bohatou šlechtičnou
Honoré de Balzac
• Většina jeho děl tvoří dohromady cyklus
Lidská komedie: 137 děl, z toho 95 je
hotových románů či novel
• Původně chtěl tato díla rozdělit na:
• Studie mravů
• Studie filozofické
• Studie analytické
• Chtěl vytvořit systematický obraz společnosti
• Tuto řadu děl díla Balzac pojmenoval
jako Lidskou komedii ve 40. letech,
jde o parafrázi na Dantovu Božskou komedii
• Zasahuje svými romány do realismu,
vykresluje věrohodně francouzskou společnost
Honoré de Balzac: Plukovník Chabert
• Román
• Chudý muž se začne vydávat za veterána z napoleonských válek
• Nakonec však skončí v blázinci
• Řeší se zde mimo jiné manželské vztahy
Honoré de Balzac: Evženie Grandetová
• Román
• O lidském neštěstí a nenaplněné lásce
• F. M. Dostojevský na počátku své spisovatelské kariéry
přeložil toto dílo do ruštiny
Honoré de Balzac: Otec Goriot
• Román
• Silné rysy realismu
• Hlavní hrdinové románu Goriot a Evžen de Rastignac
• Goriot má dcery Anastázii a Delfínu, jsou jeho jedinou radostí a udělal
by pro ně vše; nakonec však umírá v bídě a opuštěn dcerami (motiv
nevděčných a sobeckých dětí)
• Lidská dobrota vnímána společností jako naivita
• Evžen Rastignac je mladý člověk plný ideálů, o které v průběhu knihy
postupně přichází; nakonec mu zbývá jen ctižádost a on jedná jen tak,
aby to dotáhl co nejvýše
Honoré de Balzac: Ztracené iluze
• Třídílný román
• Hlavní postavy jsou Lucien a David
• Kniha pojednává o aristokratickém prostředí, o přetvářce a intrikách
• Jak napovídá název, je opět o ztrátě iluzí a vznešených ideálů
• Lucien, který je básník, zažívá vzestup do aristokratických kruhů a
následný pád
• David mezitím poctivě pracuje, podporuje snílkovského Luciena
Honoré de Balzac: Lesk a bída kurtizán
• Čtyřdílný román
• Opět zde vystupuje básník Lucien ze Ztracených iluzí
• Zase se román zaměřuje na vyšší společnost, ale tentokrát zároveň i
na tu nejnižší: na podsvětí, na prostitutky
• Postava kurtizány Ester, která se opět snaží všemožně dostat do vyšší
společnosti a uspět, nakonec končí sebevraždou (romantický motiv)
Honoré de Balzac: Dívka se zlatýma očima
• Román
• V díle vystupuje postava Henri de Marsay
• Téma tragické lásky: Henri miluje dívku,
ale ona v závěru příběhu zemře
• Henri je typově „dandy“: v době 19. století
označení pro někoho, často pro romantického
básníka, který velmi dbá na své vzezření,
extravagantně se obléká, užívá si naplno života
Prokletí básníci
• Zejména francouzští básníci z poloviny 19. století
• Často se o nich už říká, že byli dekadentní, i když období literární
dekadence je spíše spojováno s koncem 19. století
• Dekadence: úpadek; absence dlouhodobých hodnot, snaha si jen
užívat života, nevázaná sexuální aktivita, užívání alkoholu a drog,
revoltování proti veřejným pravidlům
• Často je pojem „dandy“ spojován právě s těmito básníky
• Někdy se za prvního prokletého básníka považuje François Villon
• Zejména Ch. Baudelaire, P. Verlaine a A. Rimbaud
• O Verlainovi a Rimbaudovi vypráví film Úplné zatmění
Charles Baudelaire
• 1821-1867
• Vedl poměrně dobrodružný život
• Snažil se ve svých básních nacházet estetično
nejen v tom, co bylo do té doby považováno
za krásné, ale také v ošklivosti
• Sbírka Květy zla: vyšla v 50. letech, byla zprvu zakázaná; motivy
ošklivosti, zla, rozkladu, smrti atd., ale také typicky romantické motivy
(např. láska k ženám, příroda); známá je báseň Mršina
• Sbírka Květy zla je literárně velmi významná a zlomová: hledání
umělecké hodnoty nejen v tom, co je líbivé a na první pohled krásné
Paul Verlaine
•
•
•
•
•
1844-1896
Také vedl dobrodružný život
Měl vztah s A. Rimbaudem
Některé sbírky: Romance beze slov, Láska, Ženy
Psal převážně lyrickou (pocitovou) poezii
Píseň podzimní
Sám sklon a ston,
svých viol tón
podzim roní,
a duši mou
rve touhou mdlou,
monotónní.
(…)
Arthur Rimbaud
• 1854-1891
• Romantické rysy: revolta, vnitřní prožitky,
dobrodružství, opojení smyslů
• Jeden z nejvýznamnějších prokletých básníků
Arthur Rimbaud: Opilý koráb
• Motiv korábu na rozbouřeném moři
• Romantický motiv divokého přírodního živlu a dobrodružství, ale také odraz básníkova
bouřlivého nitra
• Velmi výtvarně pojaté: výrazné barvy, útok na smysly, synestézie
(…)
Znám nebe, třpytící se pod průtrží mračen,
znám kouzlo večerů a velkých povodní,
znám jitra nadšená jak hejno vodních kačen
a časem viděl jsem to, o čem lidé sní.
Znám slunce, mystické jak rudá maska herce,
když vrhá sraženou a fialovou zář
na vlny valící se jako přes koberce,
znám slunce, příšerné jak maskovaná tvář.
Snil jsem o zelené a zasněžené noci,
o žhavých polibcích, jež víří v prostoru,
o koloběhu míz, jež mají vesmír v moci,
o modrém procitnutí zpěvných fosforů.
(…)
Arthur Rimbaud: Spáč v úvalu
• Báseň popisuje „spáče“, po chvíli zjistíme, že jde o zastřeleného vojáka
• Návaznost na Baudelaira: spojení tradiční krásy s ošklivostí a zlem
• Motiv smrti
(…)
Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí
spí s ústy dokořán v modravé řeřiše
pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí
až na zem do trávy, kde leží na břiše.
Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce,
jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce.
Přírodo, zahřej ho, je velmi chladný rok!
S nehybným chřípím spí za rosy, která studí,
spí s rukou složenou na svojí klidné hrudi
a dvěma ranami má prostřelený bok.
Americká a anglická literatura na
pomezí romantismu a realismu
Walt Whitman
• 1819-1892
• Americký básník
• Nejznámější dílo Stébla trávy
• Bývá považován za tvůrce volného verše
Emily Brönteová
• 1818-1848
• Anglická spisovatelka
• Román Na větrné hůrce
(někdy též Bouřlivé výšiny)
• Brönteová vychází částečně z romantismu,
ale zároveň již píše i realistickým stylem:
nehodnotí své postavy, nezkresluje realitu,
řeší společenské problémy
Charlotte Brönteová
• 1816-1855
• Sestra Emily Brönteové
• Nejznámější dílo Jana Eyrová
• Romantické rysy v Janě Eyrové
• Romanticky založená hlavní postava
• Silná vzepětí vášní a lásky
• Motiv tragické lásky, ale také zvrat se šťastným koncem
• Realistické rysy v Janě Eyrové
• Vykreslení těžkých osudů sirotků v soudobé Anglii
• Přednost povinnosti před láskou
• Jana dosáhne svého díky svým schopnostem, píli, odhodlání a trpělivosti
• Jana Eyrová dala vznik pojmu „Madwoman in the Attic“ (ženské hnutí)
Český romantismus
Český romantismus
• U nás se romantismus projevil o něco později, než ve světě
• Hodně jsme vycházeli ze zahraničních zdrojů: Byron, Lermontov,
Mickiewicz, Chateaubriand
• Mnohem silnější byl u nás zpočátku vlastenecký romantismus (který
souvisel s národním obrozením), až od Máchy také subjektivní
romantismus (i proto byl Máj zpočátku odmítnut)
Milota Zdirad Polák
• 1788-1856
• Profesor češtiny na vojenské akademii ve Vídni
• Báseň Vznešenost přírody: tzv. deskriptivní (popisná)
poezie; popisuje krásnou a velkolepou přírodu
• Velmi patetické a obrazné verše
• Příroda v pojetí Poláka svou krásou léčit člověka otupělého civilizací
Pavel Josef Šafařík
•
•
•
•
1795-1861
Gymnaziální učitel a žurnalista
Básnická sbírka Tatranská múza s lýrou slovanskou
Spolu s Františkem Palackým napsali pojednání
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie, kde se
postavili proti Dobrovskému a jako lepší pro českou poezii
vyhlásili časoměrný verš (oproti sylabotónickému)
Opakování: prozodické systémy
• Prozodický systém určuje, jaké zvukové jevy si budou ve verších
odpovídat
• Různé jazyky mají různé prozodické systémy
• I v rámci jednoho jazyka se může uplatnit více prozodických systémů
• Základní pojmy jsou:
• Slabika, jinak také sylaba
vidíme veselého pejska
Otevřená slabika: končí samohláskou
Uzavřená slabika: samohláska uprostřed
• Přízvuk, aneb silnější výslovnost
slabiky; v češtině na první slabice
vidíme veselého pejska
slova či některých slovních spojení
Opakování: prozodické systémy
• Časoměrný systém: např. v anglické poezii, těžké doby jsou
realizovány tzv. dlouhými slabikami Jungmann, Palacký, Šafařík
• Tónický systém: např. v ruské či skandinávské poezii, ve verších si
odpovídá počet přízvuků, nezáleží na jejich rozmístění
• Sylabický systém: např. ve staré české lidové poezii, ve verších si
odpovídá pouze počet slabik, na přízvucích nezáleží
Thám
• Sylabotónický systém: nejlepší pro moderní českou poezii, u nás
používaný od 19. století, ve verších si odpovídá počet slabik i
rozmístění přízvuků
Dobrovský
Josef Linda
• 1789-1834
• Autor prvního českého historického románu
Záře nad pohanstvem aneb Václav a Boleslav
• Spolu s Václavem Hankou nejspíše
vytvořili známé podvrhy: Rukopis královédvorský
a Rukopis zelenohorský
Jan Kollár
• 1793-1852
• Byl prorusky orientovaný a také
zastáncem slovanské vzájemnosti
• Nejznámější dílo: cyklus Slávy dcera
• „Sláva“ jednak bohyně slovanství,
jedna ve smyslu věhlasy a velikosti
• Dílo sestává převážně ze znělek (sonetů), známý je
Předzpěv v úvodu básně, který je psán časomírou
• Jednotlivé části cyklu se nazývají podle řek: Labe, Rýn, Vltava
• Slávy dcera oslavuje slovanský svět jako prastarý a velkolepý
• Kollár do velké míry kopíruje podobná díla v německém prostředí
František Ladislav Čelakovský
• 1799-1852
• Napodoboval lidovou ruskou a českou poezii
• Ohlasová tvorba: snaží se působit tak,
jako by skutečně pocházela z ústní lidové
slovesnosti
• Ohlas písní českých
• Ohlas písní ruských
Karel Jaromír Erben
• 1811-1870
• Zabýval se také lidovou slovesností
• Nejznámější je jeho sbírka
Kytice z pověstí národních (12 balad)
František Jaromír Rubeš
• 1814-1853
• Autor tzv. deklamovánek: jednoduché básničky
oslavující prostotu a vyzdvihující češství, někdy
až trochu zkratkovitě (např. Já jsem Čech a kdo je víc?)
Magdalena Dobromila Rettigová
• 1785-1845
• Psala i poezii
• Nejznámější je svou Domácí kuchařkou
Karel Hynek Mácha
Karel Hynek Mácha: základní údaje
• 1810-1836
• Vystudoval práva
• Dlouhodobě byl ochotnický herec, také byl
dobrovolným hasičem (což se mu stalo osudným)
• Rovněž kreslil (známé jsou krajiny a hrady, obvykle
šlo o akvarely)
• Rád navštěvoval zříceniny a putoval přírodou,
známá je jeho cesta pěšky do Itálie
Karel Hynek Mácha: dílo
• Povídka Pouť krkonošská: o poutníkovi, který putuje na Sněžku za
poznáním, tam nalezne podivný klášter plný nemrtvých mnichů a
poznává pravdu o smrti
• Povídky Obrazy ze života mého: autobiografické prvky
• Román Cikáni: poměrně typický romantický román, motivy
vyděděnosti, tragického osudu, putování, lásky atd.
• Nejznámější je ovšem báseň Máj
Máj: příběh
• Motto Máje: „dalékať cesta má, marné volání“
• Hlavní hrdina (Vilém) je vyřazen ze společnosti: je vyhnán ze
společnosti a stává se z něj loupežník, potom zabije svého otce pro
svedení své dívky (Jarmily), nakonec je popraven
• Romantický motiv několikerého „vydědění“ a odchodu: z domova, ze
společnosti, ze samotného pozemského života
• Samotný námět Máje se nejspíše volně zakládá na skutečném příběhu
jednoho loupežníka z 18. století
• Zpracovává ale také obecný literární typ „loupežníka“: viz např.
Schillerovi Loupežníci, popř. pověsti o „loupežnících z lidu“: Robin
Hood, Janošík, Willem Tell
Máj: části a motivy
1. zpěv
2. zpěv
1. intermezzo
3. zpěv
2. intermezzo
4. zpěv
Máj: 1. zpěv
• Jarmila čeká na svého milého Viléma v noci u jezera, místo
něj však připluje jeho kumpán a vyřídí, že je Vilém zajat a
čeká na popravu; Jarmila se posléze utopí (motiv sebevraždy)
• Nastínění tragického příběhu
• Motivy romantické lásky a kvetoucí přírody
• Romantické prostředí hluboké noci a jezera
Máj: 1. zpěv
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
Máj: 1. zpěv
Tiché jsou vlny, temný vod klín,
vše lazurným se pláštěm krylo;
nad vodou se bílých skví šatů stín,
a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“
V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“
Je pozdní večer první máj –
večerní máj – je lásky čas.
Zve k lásky hrám hrdliččin hlas:
„Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“
Máj: 2. zpěv
• Motivy uchvacující přírody
• Časté motivy výšek: věž, kopec, jezero, hlubina, pád…
• Takřka impresionistické (dojmové) líčení krajiny
• Hlavním dějem tohoto zpěvu je Vilémovo přemítání v cele, v níž
čeká na popravu, o smrti, o pomíjivosti a nicotě
• Časté motivy hynutí a konce, občas figura oxymorón
• Motiv uplynulého času „jinošství“ či „dětinský“, kdy je člověk naivní
a nevnímá tak intenzivně pomíjivost života
• Zvukomalba: řinčení řetězů, padání kapek odměřující čas
Máj: 2. zpěv
Klesla hvězda s nebes výše,
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskončené říše
padá věčně v věčný byt.
Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot, hrůzný kvíl.
„Kdy dopadne konce svého?“
Nikdy – nikde – žádný cíl.
Kol bílé věže větry hrají,
při níž si vlnky šepotají.
Máj: 2. zpěv
Hluboké ticho. – Z mokrých stěn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
dalekou kobkou rozložen,
jako by noční měřil čas,
zní – hyne – zní a hyne –
zní – hyne – zní a hyne zas.
„Jak dlouhá noc – jak dlouhá noc –
však delší mně nastává. – – –
Pryč, myšlenko!“ – A hrůzy moc
myšlenku překonává. –
Hluboké ticho. – Kapky hlas
svým pádem opět měří čas.
Máj: 2. zpěv
Daleko zanesl věk onen časů vztek,
dalekoť jeho sen, umrlý jeho stín,
obraz co bílých měst u vody stopen klín,
takť jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.
Máj: 1. intermezzo
• Tato část Máje skoro připomíná divadelní hru
• Jedná se o sbor duchů (nadpřirozené prvky)
• Duchové a různé bytosti řeší nadcházející popravu
Máj: 1. intermezzo
Jeden hlas
„Teď pravý čas! – připravte stán –
neb zítra strašný lesů pán
mezi nás bude uveden.“
Sbor duchů
(sundávaje lebku)
„Z mrtvého kraje vystup ven,
nabudiž život – přijmi hlas,
buď mezi námi – vítej nám.
Dlouho jsi tady bydlil sám,
jiný tvé místo zajme zas.“
Máj: 3. zpěv
• Samotná poprava (lámání v kole)
• Před ní se vyznává Vilém z lásky ke své vlasti, tou však ani tak
není myšlena česká vlast, jako spíše obecná „pozemská vlast“
• Kontrast: pomíjející lidský život vs. neumírající veliká příroda
Máj: 3. zpěv
Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko – v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,
a smutný vězeň takto mluví k nim:
(…)
Kudy plynete v dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou!
Máj: 2. intermezzo
• Divoká příroda naříká nad odchodem svého společníka:
„strašného lesů pána“ Viléma
• Personifikace přírody
Máj: 2. intermezzo
Večerních co krajin pění.
tichý šepot – tiché lkání –
nepohnutým kolem plynul,
tichý šepot bez přestání:
„Vůdce zhynul! – vůdce zhynul!“ –
V kotouči jak vítr skučí,
nepohnutým kolem zvučí:
„Vůdce zhynul! – vůdce zhynul!“
Máj: 4. zpěv
• Odehrává se až dlouho po popravě
• Na scénu přichází poutník (samotný autor básně)
• I on se zde stává součástí tragického příběhu Viléma a Jarmily
• Básník sám zde vystupuje jako romanticky tragická postava
• Poslední zvolání: „Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“
Máj: 4. zpěv
Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy – ach nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému útěchy jaké dá?
Bez konce láska je! – Zklamánať láska má!
Je pozdní večer – první máj –
večerní máj – je lásky čas;
hrdliččin zve ku lásce hlas:
„Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“
Máj: formální podoba
• Verš máje je velmi rytmický a hudební
• Mácha používá především jamb (pro češtinu spíše netypický)
• Časté opakování: písňovost, baladičnost, osudovost
• Častá zvukomalba
Máj: dobový ohlas
• Máj se řadí k subjektivnímu romantismu a k byronismu
• Především z pozice vlasteneckého romantismu byl spíše odmítán a
kritizován, Mácha byl nazýván mimo jiné nečeským
• Mácha přidal k Máji báseň Čechové jsou národ dobrý
• Máj byl přijat až později
• Přímo se k Máchovu odkazu přihlásili v 50. letech májovci (Jan Neruda,
Vítězslav Hálek, Karolína Světlá ad.)
• Dodnes jedna z nejvydávanějších českých knih
Máj: ukázka překladu
Late evening, on the first of May—
The twilit May—the time of love.
Meltingly called the turtle-dove,
Where rich and sweet pinewoods lay.
Whispered of love the mosses frail,
The flowering tree as sweetly lied,
The rose's fragrant sigh replied
To love-songs of the nightingale.
In shadowy woods the burnished lake
Darkly complained a secret pain,
By circling shores embraced again;
And heaven's clear sun leaned down to take
A road astray in azure deeps,
Like burning tears the lover weeps.
Světový realismus
Realismus
• Literární směr, který nechce realitu zkrášlovat, ani z ní utíkat, ale přijímat ji
takovou, jaká je (v protikladu k romantismu)
• Realismus sílí především v druhé polovině 19. století
• Zklamání z mnoha revolucí (rok 1848), pád romantických ideálů a snílkovství
• Rozvoj realismu souvisí také s překotným vývojem vědy a techniky
• Novým ideálem se postupně stává uvědomělý a sebevědomý občan
• Realismus provázán s překotným rozvojem vědy a techniky v druhé polovině
19. století (telefon, automobil, vlak, tramvaj, radioaktivita, penicilin,
anestetika, fotoaparát, elektrické osvětlení), v USA zrušeno otroctví
Realismus
• V 19. století rozvoj filozofie pozitivismu: důraz na přírodní vědy, na
přesné pozorování přírody, na metody, odpor proti spekulacím a
přikrášlování skutečnosti
• Ve fyzice materialismus, mechanicismus a determinismus
• V druhé polovině 19. století nebývalý rozvoj románu: umožňoval
zachycovat mnoho dějových linií, popisovat důkladně společnost,
často vznikaly dlouhé románové řady
Znaky realismu
• Realističtí autoři se snaží o věrné zachycení skutečnosti
• Jejich díla vycházejí často z důsledného pozorování světa kolem sebe
• Realismus je až dokumentární, v tom se podobá vědě
• Obvykle se realistická díla odehrávají v autorově současnosti
• Řeší se zejména společenské problémy, poukazuje také na negativní
vlastnosti lidí
• Realismus sleduje typického člověka v typické situaci (typizace)
• Realismus nepřivírá často oči ani před nízkými či drastickými jevy
(prostituce, nemoci, alkoholismus, zranění)
• Velmi často je realismus protiválečný
Typy realismu
• Již v 19. století můžeme vydělit několik typů realismu
• Kritický realismus: kritizuje společnost a lidskou morálku; Gogol, Dickens
ad.
• Psychologický realismus: více se zaměřuje na lidské pochody, na morálku,
na výčitky svědomí atd.; Dostojevskij
• Naturalismus: nejdokumentárnější z typu realismu, přijímá metody
přírodních věd; Zola
• Ve 20. století vznikají další typy realismu: sociální realismus, magický
realismus, neorealismus atd.
• Realismus se často prolíná s žánrem historické prózy; např. u Wintera,
Jiráska či Tolstého
Předchůdci realismu
• Jonathan Swift: 1667-1745; anglikánský kněz; prozaik a básník;
nejznámější je román Gulliverovy cesty: fiktivní cestopis parodující
dobrodružnou četbu, pomocí satiry se vyjadřuje i ke společnosti;
místy je dílo až antiutopické (ukazuje zdánlivě fungující společnost,
ve které je však něco zásadně špatně)
• Daniel Defoe: 1660-1731; anglický spisovatel; tvůrce zejména
známého dobrodružného románu Robinson Crusoe, ale také
románu Moll Flandersová
• Honoré de Balzac: velmi významný francouzský spisovatel,
na pomezí romantismu a realismu; podával obraz francouzské
společnosti své doby
Francouzský realismus
Gustave Flaubert
• 1821-1880
• Francouzský spisovatel
• Proslul zejména svou prozaickou činností
• Žil bouřlivým životem a hodně cestoval,
např. po Blízkém východě či po severu Afriky
• Někdy bývá Flaubert řazen už i k naturalismu
Gustave Flaubert: Paní Bovaryová
• Román
• V době prvního časopiseckého vydání pohoršil francouzskou
veřejnost, Flaubert byl dokonce souzen za urážku veřejných mravů a
náboženství
• Když potom román vyšel knižně, byl o něj již velký zájem
• Hrdinka Ema je mladá dívka ovlivněná četbou romantických příběhů;
když ji lékař Bovary požádá o ruku, tak si jej vezme v představě, že
manželství bude tak romantické, jak se naivně domnívá
Gustave Flaubert: Paní Bovaryová
• Hned po svatbě přichází vystřízlivění: Ema upadne opět do
stereotypu, nudy a beznaděje; má různé milence, s jedním z nich chce
uprchnout, ale ten ji opustí
• Nakonec manželé Bovaryovi přicházejí kvůli dluhům o dům a Ema
spáchá sebevraždu
• Rysy realismu: nezkrášlené vykreslení stereotypů, společenských
problémů a bídy
Gustave Flaubert: Salambo
• Román
• Odehrává se ve starověkém Kartágu
• Popisuje válku proti Římu
• Salambo je hlavní hrdinka, tragicky v závěru umírá
Naturalismus
• Jedná se o nejkrajnější realismus, který nejméně idealizuje skutečnost a
zachycuje ji co nejvěrněji
• Naturalismus vychází z pozitivismu: chce použít v literatuře exaktních
metod přírodních věd
• Pro literaturu vlivným teoretikem pozitivismu francouzský historik a
filozof Hippolyte Taine
• Význam slova „natura“:
• Přihlášení se k přírodním a tedy exaktním vědám
• Sledování lidí jako objektů v přírodě, na které se vztahují nějaké přírodní zákony
Naturalismus
• Pro naturalismus příznačné vnímání lidí jako determinovaných: sociálně i
fyziologicky a geneticky: člověk je jen živočich a součást přírody
• S pocitem determinismu souvisí také pocit bezmoci proti vlastnímu osudu
• Člověk se mu může postavit, ale obvykle nakonec stejně podlehne
• Naturalismus před ničím nepřivírá oči, ani před patologickými jevy, proto je
pro naturalismus také často typická drastičnost
• Období nástupu moderní doby bylo také obdobím intenzivního jejích
průvodních jevů: ztráta identity v rámci dělnického
• Stěhování do měst, chudoba, stroje berou práci lidem
• Neukotvenost (zdánlivá nesmyslnost dělnického života), alkoholismus,
prostituce
Emilé Zola
• 1840-1902
• Francouzský prozaik
• Roku 1898 se zastal francouzského důstojníka
Alfreda Dreyfuse obviněného ze špionáže;
napsal otevřený dopis nadepsaný Žaluji! prezidentovi
• Zemřel na otravu oxidem uhelnatým po ucpání komínu
(vyvstaly i teorie o vraždě)
• Dvacet svazků má cyklus románů Rougon-Macquartové (1871-1893) aneb
Přírodopis a sociální dějepis jedné rodiny za druhého císařství
• Postavy jsou obvykle obyčejní dělníci, lidé z periférie, prostitutky
• Před vlastním psaním Zola často prováděl velmi důkladný výzkum v terénu,
mluvil s lidmi, zajímal se o různé profese apod.
Emilé Zola: Zabiják
• Román, když poprvé vyšel časopisecky, vyvolal skandál, později
(knižně) naopak velmi oblíben
• Oním „zabijákem“ je v knize alkohol, který používají postavy, aby
unikly z problémů, ale postupně je ničí
• Hlavní postavy jsou pradlena Gervaisa a její muž klempíř Coupeau
• Jedná se o pasivní postavy, bez chuti do života, bez chuti něco na
svém stavu zlepšit
• Coupeau po úrazu (pád ze střechy) začne holdovat alkoholu, který ho úplně
zničí a nakonec ho zabije
• Kniha sleduje Coupeaův vývoj k horšímu: na začátku je vcelku spolehlivým
mužem, na konci jen umírající alkoholickou troskou
• Gervaisa působí bídně od začátku: napadá na jednu nohu, opustí ji první muž
• Jediné klidné chvíle jsou, když má ve městě prádelnu, ale alkohol zničí i ji, o
vše přijde a umírá
• Další postavou soused Bijard, který bije děti (svou jednu dceru umlátil k smrti)
• Postavy se přitom nechají nést událostmi, nijak se jim nebrání a nedokáží
bránit
• Pobouření vyvolaly zejména drastické obrazy: sexuální scény, násilí na
ženách a dětech, popisy fyzického utrpení i rozkladu
• Román je často velmi fyzický: řeší se tělesné potřeby či strádání
postav
• Po jazykové stránce pak např. vulgarismy
Emilé Zola: Nana
• Díky úspěchu Zabijáka se o publikování Nany již francouzské časopisy
doslova popraly
• V Zabijákovi je líčeno její dospívání a útěk z domova
• V této knize je divadelní herečkou a posléze luxusní prostitutkou
• Nana jako by mstila své rodiče a vůbec sociální vrstvu, ze které přišla
• Mstí se na boháčích, kteří ji milují, kteří jí doslova patří (Nana s nimi
často přímo manipuluje), ale ona přitom nemůže patřit nikdy mezi ně
• Nana touto vyšší vrstvou opovrhuje, hnusí se jí
Emilé Zola: Nana
• Zatímco Zabiják se dotýkal zejména úpadku nízko postavených lidí, tak
Nana sleduje mravní degradaci také u vyšších vrstev
• Čtenář vidí pod pozlátkem prohnilost a zhýralost
• Nana boháče využívá a ničí jejich životy, čím dál víc působí kolem sebe
jen zlo
• Nana nakonec umírá na neštovice
• Kvůli tématu prostituce byl Zola obviňován z obscénnosti
Emilé Zola: Germinal
• Název podle sedmého měsíce francouzského revolučního kalendáře
• Pro sepsání této knihy dlouho studoval Zola horníky
• Hlavním tématem knihy tedy hornické stávky
• Vychází ze skutečných událostí, které se staly jen těsně před vydáním díla
• Proti stávce hornictva tehdy krvavě zasáhla policie
• Hlavní postava Étienn Lantier je synem Gervaisy (a Lantiera)
• Opět líčení těžkého života horníků, utrpení, chudoby, násilí
• Vedle problémů jedinců tady jde i o střet společenských tříd
• Reakce na Germinal byly velmi pozitivní
Guy de Maupassant
•
•
•
•
•
•
•
•
•
1850-1893
Autor románů i povídek
Nejslavnější román Miláček
Hlavní hrdina Georges je oblíbený u žen, jde si především
za svým cílem dostat se ve společnosti co nejvýš,
nebojí se různých nečestností
Kritika společnosti
Známá povídka Kulička
Hrdinkou prostitutka Alžběta: všichni jí opovrhují, ale ona jim přitom
mnohokrát pomůže
Neustále po ní touží jeden důstojník, ona se mu nakonec podvolí
Všichni jí opět opovrhují
Ruský realismus
Nikolaj Vasiljevič Gogol
•
•
•
•
•
•
1809-1852
Ruský dramatik a spisovatel
Velmi vlivný pro další směřování ruského realismu
Dostojevského hláška: „Všichni jsme vyšli z Gogolova pláště.“
Romantická sbírka povídek Mirgorod (povídka Taras Bulba)
Jinak je ale jeho dílo spíše realistické
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor
• Komická situace vychází ze záměny postav
• Odehrává se v rámci jednoho dne, kdy do města, kde podle tajné
zprávy očekávají příjezd revizora, dojede povaleč Chlestakov
• Roznese se zpráva, že je revizorem, načež toho začne využívat a
obyvatelé městečka se jej snaží všemožně získávat na svou stranu a
uplácet
• Hra končí příjezdem skutečného revizora
• Hra zobrazuje zejména přetvářku pokryteckých lidí, ale také se
vysmívá byrokratickému aparátu (obojí pro Gogola typické)
• Hra je oživená věrohodnými dialogy (pro realistické drama příznačné)
a jazykovou komikou
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Mrtvé duše
• Román; měl vzniknout jako trilogie, byl však dokončen pouze první díl
• Forma pikareskního románu („taškářský“, obvykle humorný a satirický)
• Hrdinou úředník a spekulant Pavel Ivanovič Čičíkov, který touží po penězích a
přepychu
• Skupuje od statkářů mrtvé nevolníky, aby platili nižší daně a aby on díky tomu
mohl vykázat větší počet vlastních nevolníků
• Tito jsou „mrtvými dušemi“, ale obrat odkazuje i k prázdným životům statkářů,
kteří jen touží po majetku a mají obvykle velmi omezené pohledy na svět
• Jednotliví statkáři mají symbolická jména (úlisný Manilov, hrubá Korobočková,
bezcitný Sobakevič) a reprezentují určité kritizované rysy soudobé ruské
společnosti. Postavy prakticky všechny špatné a prohnilé
Lev Nikolajevič Tolstoj
• 1828-1910
• Zabýval se filozofií, psychologií a pedagogikou
• Hodně cestoval a pozoroval sám sebe,
což zachycují jeho deníky
• Vytvořil velké dílo, přes sto svazků
• Vytvořil vlastní filozofii, tzv. tolstojovství, šlo o velmi pacifistickou a
nábožensky orientovanou filozofii. Razil neprotivení se násilí
• Zemřel na pouti do Bulharska
• Upoutal na sebe pozornost již trilogií románů Dětství, Chlapectví a Jinošství
Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír
•
•
•
•
•
Čtyřdílný román
Sleduje proplétající se příběhy mnoha postav během napoleonských válek
Zaměřuje se na velké (bitvy u Borodina či u Slavkova) i soukromé události
Kolem 250 postav
Proti sobě postavy praktického knížete Andreje Bolkonského a idealistického
myslitele Pierra Bezuchova, který nakonec Andreji odvede nevěstu, Natašu
Rostovovou
• Jako postavy také Napoleon a Kutuzov
• Násilí líčeno syrově, drasticky a bez příkras, stejně tak strach lidí v boji
• Protiválečné dílo
• Myšlenka, že dějiny netvoří výjimeční jedinci, ale lid
Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Kareninová
• Román
• Anna je vdána za úředníka, s nímž je ve skutečnosti nešťastná a
podvádí ho s důstojníkem Vronským
• Manžela s milence opustí, ale začne mít pochyby a výčitky svědomí
• To přeroste až v obviňování Vronského
• Nakonec spáchá sebevraždu (skočí pod vlak)
• Kniha je psychologicky propracovaná, řeší se vnitřní pochody hrdinky
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
• 1821-1881
• Velkou část života prožil v Petrohradu
• Kvůli své politické aktivitě byl dokonce odsouzen
k smrti, nakonec byl však rozsudek změněn
na čtyři roky nucených prací
• Trpěl epilepsií a alveolitidou (nemoc plic)
• Jeho díla velmi psychologická, dotýkají se také často morálních otázek
• V cyklu románů Zápisky z podzemí zkoumá lidskou psychiku pomocí
plynoucího monologu
• Hlavní hrdina někdy opět považován za „zbytečného člověka“
• Další díla: Bratři Karamazovi, Běsi
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest
• Román
• Hlavní hrdina student Raskolnikov si dělí lidi na vyšší a nižší
• Zabije „nižší bytost“ zlou lichvářku. I když se zabití zlé lichvářky zdá jako
správný čin, Raskolnikov začne upadat do pochybností
• Sledujeme jeho výčitky svědomí, pokládání si morálních otázek
• Popis psychiky v krajních a stresových situacích
• Raskolnikův vnitřní monolog (proud myšlenek)
• Křesťanské hledisko tam zastupuje obětavá dívka Soňa Marmeladovova,
která vydělává prostitucí i na svého alkoholického otce
• Velmi psychologické dílo; motivy svědomí, viny, pochyb, výčitek atd.
• Několik rovin: psychologická, filozofická, morální, náboženská
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot
• Idiot: hlavní hrdina kníže Myškin má epilepsii, jedná se o dobrotivého
a bezelstsného člověka
• Svou naivitou a dobrotou vyvolává posměch, on je vlastně ten „idiot“
Anton Pavlovič Čechov
• 1860-1904
• Praktikující lékař v Moskvě,
především však známý dramatik,
méně známé dílo prozaické
• Hodně cestoval
• Zemřel na tuberkulózu
• Známá je komedie Tři sestry: snem tří sester Prozorových je vrátit se do
zidealizované Moskvy
• Hlavním hrdinou je jejich nešťastně ženatý bratr Andrej
• Všechny postavy jsou nějaké zkroušené svým aktuálním životním stavem,
z nějž by chtěly utéct, zároveň jsou neschopné jakékoliv větší změny
• Motiv pomíjení a odcházení
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad
• Divadelní hra, komedie
• Čechov jej dopisoval již umírající na tuberkulózu
• Kněžna Raněvská odešla ze svého sídla u višňového sadu poté, co se jí upil muž
a utopil syn
• Hra začíná jejím návratem z Francie domů
• Velmi nostalgická atmosféra (dětský pokojík, známé tváře…), nejen z návratu
domů, ale i do vlasti; místy to až snad přehání se svou radostí z návratu
• Raněvská sad nechce prodat, stejně tak její bratr jej prodat nechce (ale mají
dluhy)
• Vnímají jej jako krásnou věc, s níž jsou spojené jejich životy a která navíc patří
do kraje
• Protikladem vznešené a nostalgické kněžny je cynický Lopochin: jeho
otec a děd na statku pracovali, pochází z chudých poměrů, nemá
vzdělání, je charakterizován hovorovou mluvou
• Lopochin je bohatý a chce sad prodat, nakonec ho sám koupí a ještě
než kněžna odjede, tak ho začne kácet a stavět tam chatové
oblasti (přízemní)
• Důležité téma lidské hrdosti: hrdost kněžny a jejího bratra je pošlapána
prodejem sadu; hrdost se i přímo v dramatu řeší (Trofimov)
• Hra je vcelku nedějová, postavy hlavně vedou dialogy, ale ty jsou často
dost o ničem, postavy odbíhají od tématu k tématu, vytváří se jakýsi
pocit bezčasí
• Motivy: stáří, minulost, zánik
• Raněvská např. po návratu vnímá, jak všichni zestárli; je zmiňován
nábytek, který je velmi starý; neustálé nostalgické odkazy
• Symbolickou postavou k tématu stáří a minulosti je starý komorník
Firs, kterého nakonec zapomenou zamknutého v domě a on tam
umírá (hra se zvukem sekání dříví a náhlého nemelodického zvuku)
Anglický a americký realismus
Charles Dickens
• 1812-1870
• Anglický spisovatel realismu
• Často sleduje osudy sirotků a společenské poměry
• V jeho díle častý i humor a ironie
• Román Kronika Pickwickova klubu: komické příhody nepraktických
gentlemanů z Londýna při výpravách na venkov
• Román Oliver Twist: velmi úspěšné dílo, o sirotkovi, jeho zážitky z
chudobince, z bandy loupežníků či z bohaté rodiny, která se jej ujme;
dobrodružné
Mark Twain
• Vlastním jménem Samuel Clemens
• Americký novinář, spisovatel
a humorista od řeky Mississippi
• Byl jednu dobu kormidelníkem
• Někdy je nazýván „otcem americké literatury“
• Nejznámější knihy Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství
Huckleberryho Finna
• Knihy dobrodružné, humorné, poukazují na sociální poměry
• Odehrávají se okolo Mississippi
Norský realismus
Henrik Ibsen: Domeček pro panenky
•
•
•
•
•
•
•
•
Norský dramatik
Výrazně ovlivnil vývoj světového dramatu
Nejznámější hra: Domeček pro panenky, také známá jako Nora
V dramatu kritizuje dobové postavení ženy v manželství
Hlavní postavy Torvald a Nora Helmerovi
Torvald s Norou zachází jako s dítětem: myslí za ni, povoluje či zakazuje jí věci
Torvald Noře dává vždy peníze jak kapesné dítěti
Nora je pak konečně aktivní, snaží se např. zastat muže, kterého chce její muž
vyhodit z práce
• Její aktivita vždy končí tam, kde se objevuje její muž, vedle něj je zase pasivní
• Drama končí odchodem Nory z domu a z manželství, vysvětluje manželovi
Torvaldovi, že jej opouští
• Přirovnává Torvalda ke svému otci, který jí řekl názor a ona jej přijala za svůj
• Torvald měl svou ženu jako spíše okrasu a pro zábavu
• Nemohl za to jen muž, to i jí samotné vyhovoval takový způsob
nesvobodného, ale pohodlného života
• Samotná ráda nechávala zodpovědnost na svém muži: např. se ho ptá, zda
by jí nemohl říct, jaký si má vzít kostým na karneval; sama se stylizuje do
role slabé a závislé osoby
• Říká, že musí vychovat sama sebe, což musí udělat sama
• Krom toho, že je matka a manželka, je v prvé řadě také člověk (vzpírá se
předepsaným sociálním rolím)
• Torvald jí navíc nikdy nechápal a nesnažil se pochopit
• Po osmi letech manželství už takto fungovat nechce
• Spouštěcím okamžikem je hádka, Torvald v ní vezme svá nařčení zpět
• Nora nicméně již nechce být jen panenkou v domě pro panenky
• V úplném závěru se role obrací: Torvald je tady ten slabý a Nora ta, co bere
dění do svých rukou
• Je to, jak říká Nora sama, poprvé po osmi letech, kdy se jako manželé
posadili k vážnému rozhovoru
• Důležité také téma, že „idyla není vždy úplně idylická“

Romantismus

Transkript

Podobné dokumenty

Romantismus

MO VI

Magický realismus