Írán - pod šátkem se skrývá krása ML

Írán (persky ‫ناریا‬, původně Árjan, neboli země Árjů) je muslimský stát v Přední
Asii, dříve nazývaný Persie. Na západě sousedí s Irákem, na severozápadě
s Tureckem, Arménií a Ázerbajdžánem,
na
severu
s Turkmenistánem,
na
východě s Afghánistánem a Pákistánem.
Na jihozápadě ho omývají vody Perského
zálivu a Arabského moře, na severu je to
moře Kaspické. Počtem obyvatel a
rozlohou cca 1,6 milionu km² náleží Írán
mezi 20 nejlidnatějších a největších zemí
světa.
Mozaiky v Emámově mešitě (Isfahán)
Oficiální název: Íránská islámská republika
Hlavní město: Teherán
Rozloha: 1 648 196 km2
Počet obyvatel: Celkový podle sčítání provedeného v roce 2006 činí 71,5
milionů. Z toho ve městech žije cca 49,6 milionů a na venkově 21,9 milionů
obyvatel.
Oficiální jazyk: Úředním a nejrozšířenějším jazykem je perština (fársí) –
indoevropský jazyk, kterým v různých nářečích mluví 58 % a pasivně jej ovládá
cca 83 % obyvatelstva.
Měna: Peněžní jednotkou je íránský rijál (IRR)
Podnebí
Pro Írán je typické subtropické podnebí s výraznou kontinentalitou, na jihu pak
horké a suché podnebí tropického charakteru. Průměrná teplota činí v lednu 2–
19 °C, v červenci 25–32 °C. Srážky od západu k východu ubývají, nejvíce jich
spadne v oblastech u Kaspického moře (ročně až 2.000 mm). Nejsušší jsou kraje
u slaných jezer ve vnitrozemí, zatímco v pouštích při jižním pobřeží dochází
1
v noci ojediněle k tvorbě mlhy. Na horách v severních oblastech země a
náhorních plošinách na severozápadě v zimě sněží.
Fauna a flora
Zhruba 53 % území Íránu zabírají pouštní oblasti, 27 % pastviny, 9 % zemědělská
půda (75.620 km² je zavlažováno), 11 % lesy. Mezi stromy převažuje dub, jalovec,
habr, jasan a javor, na jihu myrta, mandloň a ořešák. Z živočichů je běžná
antilopa středoasijská, gazela perská, jelen maral, rys ostrovid, vlk, muflon, koza
bezoárová, sysel, frček, dikobraz, netopýr a varan. K tomu přistupuje řada druhů
ptáků, hmyzu a hadů. Za posledních sto let byli zcela vyhubeni někteří typičtí
zástupci savců – mj. i perské národní zvíře lev. Teprve poslední dobou se
podnikají opatření v oblasti ochrany životního prostředí.
V Íránu je 16 národních parků o celkové rozloze 1.649.771 ha, přičemž první
národní park vznikl již v roce 1957. Rezervací je v celé zemi celkem 33.
Dějiny
Dnešní Írán se rozkládá na území, v českém prostředí dříve označovaném
termínem Persie – podle dominantního etnika. Geografická poloha země,
vymezená Kavkazem na severu, Arabským poloostrovem na jihu, Indií a Čínou
na východě a Mezopotámií a Sýrií na západě, byla od nepaměti natolik
exponovaná, že z oblasti učinila dějiště významných historických zvratů a
událostí.
Ve starověku zde vznikly rozlehlé říše Médů a perských Achaimenovců, o nichž
často píší klasičtí řečtí spisovatelé, poté si teritorium podmanil Alexandr Veliký,
makedonští Seleukovci, parthští Arsakovci a perští Sásánovci, až nakonec Persii
obsadili a islamizovali kočovní Arabové, politicky sjednocení vystoupením
Muhammadovým.
Arabští chalífové z rodu Umajjovců a později Abbásovců začlenili íránské kraje
do své nadnárodní říše sahající od Maroka až do střední Asie, ale již v 9. století
se jejich stát začal rozpadat – proces, který byl završen zhruba během sta let.
V Persii poté vládly různé dynastie, většinou cizího původu (např. Seldžukové), a
již ve 13. století přišli noví dobyvatelé: Mongolové v čele s Čingischánem. Ti
v oblasti založili tzv. říši ílchánů, zahrnující i Irák s částí Afghánistánu,
Pákistánu a Turkmenistánu, avšak již po století následovalo nové období
partikularismu. Po přechodné nadvládě Tamerlána a jeho nástupců se staly
vlastními tvůrci novodobého Íránu dynastie Safíovců a Kádžárovců, za nichž
také počíná evropské pronikání na Střední východ.
2
Náboženství
Většina obyvatel Íránu je muslimského vyznání, 90 % Íránců se hlásí k šíitské
větvi islámu, 8 % k sunnitské větvi. Zbylá dvě procenta
tvoří vyznavači nemuslimských náboženství: Bahá'í,
mandaeismu,
hinduismu,
jazídismu,
jarsánismu,
zoroastrismu, judaismu a křesťanství. Poslední tři
zmíněná náboženství jsou oficiálně uznávaná a chráněná
a mají vyhrazená místa v íránském parlamentu.
Státní zřízení
Od revoluce v roce 1979 je Írán islámskou republikou v čele s titulární hlavou
státu – prezidentem (v současnosti je jím Mahmúd Ahmadínedžád). Skutečnou
moc v zemi má však v rukou rahbar, tedy duchovní vůdce, jehož volí tzv. Rada
expertů na doživotí (od roku 1989 je jím Sajjid Alí Chameneí). Duchovní vůdce
má právo jmenovat nejvyšší soudce, je vrchním velitelem ozbrojených sil a
jmenuje Radu dohlížitelů, instituci, již lze označit za jakýsi ústavní soud
s rozšířenými pravomocemi. Prezident, volený obyvatelstvem na čtyři roky, stojí
v čele vlády, avšak duchovní vůdce má právo jej z úřadu odvolat. Zákonodárnou
moc má jednokomorové Islámské poradní shromáždění (Madžlis-e šúrá-je islámí),
jehož 290 členů je voleno obyvatelstvem (kromě let 2000–2004 v něm vždy
dominovaly konzervativní síly). Shromáždění je nezávislé na výkonné moci a
nelze ho zásahem prezidenta rozpustit. Volební právo mají občané již od 15 let
věku, kromě poslanců a prezidenta se volí ještě 86 členů Rady expertů.
Kultura
Od středověku je Persie známa především díky svým básníkům, ať už jde o
Firdausího, Háfize či Sádího. Také pohádky Tisíce a jedné noci spojuje většina
Evropanů jednoznačně s perským prostředím, třebaže jejich nejstarší vrstva je
indického původu – Peršané jen celý soubor rozšířili a zprostředkovali západu.
V malířství je proslulá perská miniatura, která zvláště za Safíovců dosáhla
dokonalosti forem a barev. Sakrální architektura vychází z arabských i perských
vzorů a její stylové prvky lze najít od Indie až po středoasijské republiky
bývalého SSSR.
Moderní íránská literatura se do širšího povědomí zapsala méně, ačkoli ji
reprezentují takové osobnosti jako např. Nímá Júšídž (1897–1960), novátorský
básník, jenž zavrhl časomíru a prosazoval volný verš. V současnosti je zejména
u mladé generace populární autorka komiksů Marjane Satrapiová (* 1969), žijící
v exilu ve Francii (autobiografický komiks Persepolis, který byl posléze i
zfilmován.
3
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%8Dr%C3%A1n#V.C3.BDznamn.C3.A1_m.C4.9Bsta
Knihy z fondu SVK HK k přednášce Ladislava Kalouse Írán – pod šátkem se
skrývá krása.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------A0-11083a
AXWORTHY, Michael. Dějiny Íránu: říše ducha – od Zarathuštry
po současnost. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009.
319 s. ISBN 978-80-7106-994-2.
A0-13752
BAER, Robert. Jak naložit s ďáblem: íránská moc na vzestupu.
Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2010. 317 s. ISBN 978-80-7207-755-7.
A0-1473
BROŽ, Ivan. Husajn kontra Chomejní: irácko-íránská válka
1980 – 1988. Vyd. 1. Praha: Epocha, c2007. 339 s. ISBN 978-8087027-12-7.
4
A0-951a
CVRKAL, Zdeněk. Írán. Vyd. 1. Praha: Libri, 2007. 177 s. ISBN 978-807277-337-4.
A0-8553
HOWARD, Roger. Íránská ropa. Vyd. 1. Praha: Deus,
2009. 189 s. ISBN 978-80-87087-58-9.
A0-8099
LEJSAL, Martin. Život ve stínu minaretů aneb Cesta k duši
Persie. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2008. 138 s. ISBN 978-80-2041900-2.
A0-13770
MECHNER, Jordan. Princ z Persie: komiks. Vyd. 1. Praha: Argo, 2010. 189 s.
ISBN 978-80-257-0210-9.
A0-10867
RITTER, Scott. Cíl Írán: pravda o plánech Bílého domu na změnu
íránského režimu. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2008. 237 s. ISBN
978-80-204-1793-0.
A2-15
STIERLIN, Henri. Starověká Persie. Vyd. 1. Praha: Euromedia
Group – Knižní klub, 2007. 279 s. ISBN 978-80-242-1914-1.
KALOUS, Ladislav: Írán – pod šátkem se skrývá krása. Připravila a rešerši vyhotovila Bc.
Vladimíra Buchtová. – Hradec Králové: Studijní a vědecká knihovna, 2010. – 5 s.
5