Životopis Juliena Clerca

Životopis Juliena Clerca
Paul-Alain Leclerc se narodil 4. října 1947 v Paříži. Ještě když byl malý, jeho rodiče
se rozvedli. Tatínek ho naučil naslouchat vážné hudbě, zatímco matka mu pouštěla
hudební legendy, např. Georges Brassens nebo Edith Piaf. V šesti letech se začal učit
hrát na klavír a ve třinácti už dokázal přehrát všechno, co slyšel v rádiu.
Na střední škole a později na vysoké škole přátelil s Mauricem Valletem a Etienne
Roda-Gil, kteří mu později začali skládat texty prvních písní. Po podpisu smlouvy s
nahrávacím studiem Pathé Marconi si změnil jméno na Julien Clerc a své první album
vydal v pohnutém květnu 1968. Jeho písně vítalo široké obecenstvo, které v nich
spatřovalo renesanci tradiční francouzské písňové tvorby - již jeho první album
získalo řadu ocenění. O rok později již vystupoval na olympijském stadiónu na úvod
koncertu Gilberta Becauda. Ačkoli se tehdy sám pohyboval v "šoubyznysu" pouhý
rok, jeho vystoupení se setkalo s obrovským úspěchem. Na stejném místě pak - již
sám - absolvoval celou řadu velmi úspěšných vystoupení.
Od května 1969 do února 1970 vystupoval ve francouzské verzi slavného muzikálu
Vlasy. Již ve věku 24 let měl svoji voskovou figurínu v pařížském Musée Grevin. Stal
se předním francouzským hudebníkem, nahrával jeden hit za druhým, přičemž
mnohé z jeho písní se dočkaly i překladu a interpretací v zahraničí. V roce 1972 si
poprvé zahrál v televizní inscenaci a u filmu také zůstal téměř po celá 70. léta. Jeho
láska k filmu se však nikdy nedala srovnat s láskou k hudbě, s níž spojil celý svůj
dosavadní život. V roce 1974 získal neuvěřitelných 5 zlatých desek - z idolu
teenagerů se stal postupně zpěvákem, kterého si zamilovali posluchači všech
věkových kategorií.
V průběhu let se měnil i Clercův repertoár: od vlastních skladeb se postupně zaměřil
na francouzskou klasiku, jako např. Comme Hier od Brassense nebo L'hymne a
l'amour Edith Piaf. Vystupoval v Africe, Severní i Jižní Americe i v Evropě. Na jaře
1998 zahájil dlouhé turné po Francii a celé Evropě. V červnu vystupoval v Paříži na
zahájení mistrovství světa ve fotbalu - jako velký fanoušek tohoto sportu se dokonce
dohodl s francouzskou televizí na tom, že pro ně jednu noc bude toto mistrovství
komentovat. Téhož léta obdržel cenu SACEM (Société des Auteurs Compositeurs) za
píseň Les Séparés.
Na začátku roku 2000 vystoupil s řadou dalších umělců na benefičních koncertech na
podporu sítě charitativních vývařoven pro potřebné - Restaurants du Coeur. Clerc
proslul i tím, že vždy ochotně vyhledával a podporoval nové talenty - jedním z nich
byla i top modelka Carla Bruni, která se prosadila mj. i skládáním textů. Na Clercovo
18. album složila později šest písní. Na albu se ovšem podíleli mnozí další:
francouzsko-alžírská spisovatelka Nina Bouraoui; soulová zpěvačka Assia a její bratr,
producent Khaled Maouene, přezdívaný Khalil, Etienne Roda-Gil a David McNeil nebo
Laurent Chalumeau.
V roce 2003 se Clerc pustil do poněkud odvážného kousku a natočil francouzsky
album klasických amerických hitů. Téhož roku v listopadu byl jmenován vyslancem
dobré vůle pro Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, organizaci, s níž úzce
spolupracoval již bezmála dva roky. V březnu 2004 se s UNHCR vydal na svou první
cestu do Čadu. Clerc je ženatý a má tři dcery.