Bakalářská práce - Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre

SLOVENSKÁ POĽNOHOSPODÁRSKA UNIVERZITA
V NITRE
FAKULTA ZÁHRADNÍCTVA A KRAJINNÉHO INŽINIERSTVA
34289
Bakalářská práce
Nitra 2010
Ivana Popelková
SLOVENSKÁ POĽNOHOSPODÁRSKA UNIVERZITA V NITRE
FAKULTA ZÁHRADNÍCTVA A KRAJINNÉHO INŽINIERSTVA
Mapování česneku medvědího (Allium ursinum) ve Straňanské kotlině
Bakalářská práce
Studijní program: záhradníctvo
Katedra zeleninářství
Vedoucí katedry: doc. Ing. Anton Uher, PhD.
Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Ján Kóňa, PhD.
Nitra 2010
Ivana Popelková
-2-
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Mapování česneku medvědího (Allium
ursinum) ve Straňanské kotlině, vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury.
Jsem si vědoma zákonných důsledků v případě, že uvedené údaje nejsou správné.
V Nitře, 24.05.2010
……………………..
Ivana Popelková
-3-
PODĚKOVÁNÍ
Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Ing. Jánovi Kóňovi, PhD. za metodickou a
odbornou pomoc, kterou mi poskytl při vypracování mojí bakalářské práce.
V Nitře, 24.05.2010
Ivana Popelková
-4-
ABSTRAKT
Tématem předkládané práce je jak částečné seznámení s chráněnou krajinnou oblastí
Bílé Karpaty, zvláště v okolí obce Strání, která je hostitelem velké spousty chráněných
rostlin a živočichů, tak především zmapování lokalit a stanovišť s výskytem česneku
medvědího. Práce zahrnuje nejen místa, kde se česnek medvědí nachází, ale věnuje se také
jeho popisu jak z hlediska vzezření, tak z hlediska jeho složení. Poukazuje na způsoby
využití této byliny v praxi, především v oboru kulinářství, zdravotnictví a lidového
léčitelství. Nedílnou součást tvoří informace o jeho rozmnožování a pěstování.
Výsledkem práce je podrobné seznámení se s touto bylinou, stále častěji doporučovanou
odborníky na zdravou výživu pro vysoký obsah látek, které působí preventivně proti
množství neduhů lidského těla.
Klíčová slova: česnek medvědí, výskyt, obsah látek, využití
ABSTRACT
The subject of my thesis is both the partial introduction of the White Carpathians
protected landscape area, which is the host of the great amount of protected plants and
animals, especially in the neighbourhood of the village Strani. And above all the thesis
describes surveying of allium ursinum locations. My work includes not only places of
allium ursinum location, but it follows also its description both in light of its appearance
and in light of its composition. The thesis shows the variations of usage of this plant in
practise, above all in the fields of cooking, health protection and herb healing. The
information about its reproduction and planting makes the integral part of the thesis.
The conclusion of the thesis is the detailed introduction of this plant, which is more and
more often recommended by the health nutrition specialists for its high content of the
preventive substances.
Key words: allium ursinum, location, content of the substances, usage
-5-
Obsah
1. ÚVOD …………………………………………………………………………………...8
2. CÍL PRÁCE……………………………………………………………………………10
3. CHKO BÍLÉ KARPATY……………………………………………………………..11
3.1. Charakteristika CHKO Bílé Karpaty……………………………………………….11
3.1.1. Geologické poměry………………………………………………………………13
3.1.2. Geomorfologické poměry………………………………………………………...13
3.1.3. Hydrologické a hydrogeologické poměry………………………………………..13
3.1.4. Klimatické poměry……………………………………………………………….14
3.1.5. Floristické poměry………………………………………………………………..14
3.1.6. Faunistické poměry………………………………………………………………16
4. VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ……………………………………18
4.1. Poloha a rozloha……………………………………………………………………18
4.2. Povrchový ráz a geologické poměry……………………………………………….18
4.3. Půdy…………………………………………………………………..………….....19
4.4. Vodstvo……………………………………………………………….……………19
4.5. Podnebí…………………………………………………………………………….20
5. POPIS SLEDOVANÝCH LOKALIT………………………………………………..23
5.1. Charakteristika NPR Javořina……………………………………………………...23
5.2. Charakteristika PP Mechnáčky…………………………………………………….25
5.3. Charakteristika PP Uvezené ……………………………………………………….32
5.4. Charakteristika PP Záhumenice……………………………………..……………..34
5.5. Charakteristika PP Hrnčárky……………………………………………………….36
5.6. Charakteristika PP Nová hora……………………………………………………...38
5.7. Charakteristika stanoviště Rybník………………………………………………….40
6. ROZBOR PŮDY……………………………………………………………………….41
7. ČESNEK MEDVĚDÍ (ALLIUM URSINUM)……………………………………….44
7.1. Původ a historie…………………………………………………………………….44
7.2. Taxonomické zařazení……………………………………………………………...44
7.3. Botanická charakteristika…………………………………………………………..46
7.4. Výskyt druhů v České republice…………………………………….……………..48
7.5. Možnosti záměny s jinými rostlinami……………………………….……………..48
-6-
7.6. Obsahové látky……………………………………………………….……………..52
7.7. Účinky obsahových látek……………………………………………….…………..52
7.8. Možnosti použití…………………………………………………………………….53
7.8.1. Možnosti použití česneku medvědího ve farmacii a lidovém léčitelství……..53
7.8.2. Možnosti použití česneku medvědího v kulinářství………………………….53
7.9. Technologie pěstování………………………………………………………………54
7.9.1. Vegetativní způsob rozmnožování…………………………………………...54
7.9.2. Generativní způsob rozmnožování…………………………………………...54
7.9.3. Sběr a posběrová úprava……………………………………………………...55
8. ZÁVĚR…………………………………………………………………………………56
9. RESUME……………………………………………………………………………….57
10. SEZNAM POUŽITÝCH OZNAČENÍ……………………………………………...64
11. POUŽITÁ LITERATURA…………………………………………………………..65
12. PŘÍLOHY…………………………………………………………………………….66
-7-
1. ÚVOD
Příroda je proti nám ve výhodě, může existovat bez nás, my bez ní zahyneme.
Jaromíra Kolářová
Život člověka je odpradávna spojen s přírodou, její existence je předpokladem i jeho
bytí. Proto se člověk od nepaměti učil v přírodě žít, učil se přírodu poznávat a měl by se
urychleně naučit přírodu i milovat.
Příroda je pro nás výchozím bodem. Alfou a omegou. Je to příroda, která stojí za naším
zrozením, je to tatáž příroda, která nás provází celým životem až k jeho ukončení.
V pravěkých dobách žili lidé v úplném souznění s přírodou. Příroda jim dávala obživu.
Neznali chemii, stroje, počítače. Ale učili se pomocí pokusu a omylu poznávat každý
kořen, každý lístek, který se v přírodě objevil. Všechny informace, které při svém pátrání
objevili, ukládali pouze do své paměti a předávali je svým dětem.
Trvalo velmi dlouhou dobu, než se naučili bohatství přírody záměrně užívat k ulehčení
svého bytí. Učili se pomalu využít nejen rostliny a živočichy, ale také nerostné bohatství.
Zpočátku jen v takové podobě, v jaké ho příroda sama skýtala. Hledali nejvhodnější tvar
kamene na opracování, na stavění příbytků. Postupem času při pochopení vlastností
nerostného bohatství jej začali opracovávat, tavit, brousit, slučovat. Stále však
nezapomínali ani na přírodní bohatství ve své původní podobě. Utíkali se do přírody
s každým problémem, s každou těžkostí a právě v ní hledali řešení problémů, se kterými se
dennodenně potýkali.
S modernizací a prudkým rozvojem vědy a techniky zvláště v minulém století začal mít
člověk pocit, že příroda je tu pro něj a může ji využívat, jak chce. Zapomněl, že příroda je
jeho podstatou, a její bohatství začal zneužívat. Svým neekologickým chováním páchá
v přírodě nenapravitelné škody. Díky vysušování ploch mizí spousta druhů rostlin
a živočichů žijících v mokřadech. Díky úbytku lesů je jeho obyvatelstvo nuceno ustupovat,
migrovat, přizpůsobovat se novým podmínkám. Druh, který není dostatečně přizpůsobivý,
vymírá.
Způsobů „vylepšování“ přírody bychom mohli jmenovat spoustu, ale to by nás zavedlo
do úplně jiné oblasti, než je smyslem této práce.
-8-
Je pro nás velkým štěstím, že příroda je dostatečně silná na to, aby stále nutila člověka
otočit se zpět a pokorně zase sklonit hlavu před jejím moudrem. I přes lidské zásahy si
stále udržuje svou identitu. Kdyby to tak nebylo, naše děti by jen těžko poznávaly krásu
lesů rozprostírajících se na obzoru, krásu květů pokrývajících louky, které obklopují lidská
obydlí. Těžko by poznaly léčivou sílu i té nejmenší bylinky, která se ukrývá
pod rozložitým keřem.
Každého milovníka přírody mrzí, když některý druh rostlinné a živočišné říše spěje
k zániku. Je třeba být k přírodě uctivý a s láskou opatrovat území, která oplývají přírodním
bohatstvím. K takovým místům patří i chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty, mé rodiště.
Nad krásou okolní krajiny se člověku tají dech, hloubka lesů a barevnost okolních luk
nám připomíná, že příroda je silnější než veškerá lidská technika. Z jara plochy pokryté
kvetoucími sněženkami, podbělem, pampeliškou či česnekem medvědím, jejichž ustupující
květy dávají posléze vyniknout kopretinám a orchideím, zvolna přecházející
do pestrobarevného podzimu a ticha zimy potěší oko i duši. I ten nejmoudřejší vědec
na svět přišel a ze světa zase odejde, ale příroda zůstává navzdory lidským pokusům ji
ovládnout. Pokusme se společně nahlédnout do nitra přírody rozprostírající se v okolí
Velké Javořiny a v jejím podhůří a pochopit hlubší podstatu alespoň jedné z obrovského
množství bylin, které zde můžeme najít, česneku medvědího.
-9-
2. CÍL PRÁCE
Cílem mé práce je přiblížit přírodní lokality nacházející se na území chráněné krajinné
oblasti Bílé Karpaty, zvláště na území Straňanské kotliny. Blíže se pak soustředit na výskyt
česneku medvědího (Allium ursinum), popis jeho morfologie. Přiblížit možnosti jeho
pěstování. Práce se také zabývá různými způsoby jeho využití v oblasti farmacie, lidovém
léčitelství a kulinářství.
- 10 -
3. CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST BÍLÉ KARPATY
3.1. Charakteristika CHKO Bílé Karpaty
Území sledované lokality Strání - Květná je součástí Chráněné krajinné oblasti Bílé
Karpaty o výměře 715km2. CHKO leží bilaterálně podél hranic mezi Českou a Slovenskou
republikou. Česká část je dlouhá 70km, orientace SV-JZ a leží v nadmořské výšce 175 –
970m. Zasahuje do částí okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Zlín. Chráněnou krajinnou
oblastí byly Bílé Karpaty vyhlášeny výnosem MK ČSR č. 17.644/80 z 3.11.1980.
Biosférickou rezervací UNESCO se stala 15.4.1996 (Bezděčka a kol., 2002).
Nejcenější území této částí CHKO byla vyhlášena jako maloplošná chráněná území.
Jsou to převážně původní louky s bohatým zastoupením chráněných druhů rostlin, zvláště
pak orchidejí. Odlišné postavení v této síti MCHÚ mají pouze prales na Velké Javořině.
Bílé Karpaty patří k nejcennějším CHKO v naší republice. Jsou to rozsáhlé komplexy
původních listnatých lesů a orchidejové louky, které spolu s rozptýlenou zelení
a solitérními stromy dávají krajině Bílých Karpat zvláštní a neopakovatelný ráz. Rozmanité
způsoby hospodaření, různorodý historický vývoj i odlehlost od průmyslových center
umožnily zachovat neobvykle vysokou biodiverzitu na mnoha typech stanovišť ,
od teplomilných šípákových doubrav až po pralesovité horské bučiny a od teplomilných
stepních porostů přes podhorské přepásané louky až po nejrůznější typy drobných lesních
i lučních mokřadů. Jde o území s největší diverzitou a kvantitou vstavačovitých rostlin
ve střední Evropě (Prokůpek a kol., 1991).
- 11 -
Mapa č. 1 – Širší územní vztahy – 1: 270 000
- 12 -
3.1.1. Geologické poměry
Lokalita Bílých Karpat náleží do Vnějších Západních Karpat. Jejich podklad tvoří
horniny dílčí bělokarpatské
jednotky magurského flyšového příkrovu, zastoupené
převážně pískovci střídanými jílovci, méně často slínovci. Na některých místech jsou
komplexy flyšových hornin prolnuty neovulkanity.
3.1.2. Geomorfologické poměry
Osu CHKO tvoří pohraniční pohoří Bílé Karpaty, táhnoucí se dále podél hranice
od jihozápadu k severovýchodu. Moravská část má plochu 575km2 a střední výšku 473m.
Pohoří začíná za Strážnicí a končí u Lyského průsmyku. Na jihozápadě začíná
Žalhostickou vrchovinou (Kobyla 584m n. m.). Směrem k severovýchodu na ni navazuje
Javořinská hornatina s nejvyšším bodem Bílých Karpat Velkou Javořinou (970m n. m.).
Hranice probíhá po dlouhém ústředním hřbetu. Moravská část je rozčleněna do úzkých
hřbetů a hluboce zařezaných údolí. Pod Velkou Javořinou leží Straňanská kotlina, jejíž dno
má střední výšku 479m. Na severovýchod pokračují Bílé Karpaty Lopenickou hornatinou
(Velký Lopeník, 911m n. m.). Příznačné jsou široké zaoblené hřbety se zarovnanými
povrchy a hlubokými údolími. Za Vlárským průsmykem navazuje na Lopenickou
hornatinu Chmelovská hornatina. K CHKO na severu náleží i přilehlé části Vizovické
vrchoviny, které představují severní podhůří Bílých Karpat.
Různá odolnost flyšových hornin se promítá do celkového reliéfu terénu.
Geomorfologicky jsou výrazněji uplatněny pouze odolnější pískovce, které budují nejvyšší
horské části, např. Velká Javořina a Velký Lopeník. V místech s méně odolnými horninami
jsou oblé, měkce modelované hřbety, převážně mírné, dlouhé svahy, a rozsáhlé pedimenty.
3.1.3. Hydrologické a hydrogeologické poměry
Území CHKO Bílé Karpaty náleží k úmoří Černého moře a jeho největší část spadá
do povodí řeky Moravy, a to jejích levostranných přítoků Olšavy, Okluky, Svodnice,
Veličky a Radějovky. Severovýchodní část CHKO, svým rozměrem podstatně menší,
přísluší do povodí Váhu.
- 13 -
Na území CHKO jsou významné zdroje minerálních vod. Nejdůležitější a nejznámější
z nich je luhačovická zřídelní struktura. Vývěry minerálních vod jsou vázány především
na zlom v linii Březová - Suchá Loz - Nezdenice - Luhačovice - Biskupice.
V Luhačovicích se nachází 10 zřídel studené alkalické kyselky a jeden pramen
sirovodíkové vody. Jejich vznik souvisí s vulkanismem v třetihorách, díky němuž byly
vody na zlomových liniích proplyněny hlubinným oxidem uhličitým a současně obohaceny
stopovými prvky.
3.1.4. Klimatické poměry
Největší část popisovaného území je začleněna do mírně teplé oblasti s mírným jarem
(průměrná teplota v dubnu 6 – 7oC), krátkým mírně suchým létem (průměrná teplota
v červenci 16 - 18 oC, počet letních dnů 30 - 40), a mírným podzimem (průměrná teplota
v říjnu 6 - 7oC). Zima je normálně dlouhá, mírně chladná se sněhovou pokrývkou spíše
kratší (60 - 100 dní, průměrná teplota v lednu -3 až -4oC, v níže položených místech -2 až 3oC). Jako průměrná roční teplota se uvádí 8,1oC a průměrný úhrn ročních srážek je
752mm.
3.1.5. Floristické poměry
Na rozdíl od obdobných flyšových částí Karpat na území ČR jsou Bílé Karpaty zvlášť
cenné nejen díky obrovskému počtu druhů květeny, ale zejména jejich skladbou.
Na území moravské strany Bílých Karpat zasahují 4 fytogeografické okresy a to
Dolnomoravský úval, Bílé Karpaty stepní, Bílé Karpaty lesní a Javorníky.
Do panonského termofytika spadá fytogeografický okres Bílé Karpaty stepní, který se
okrajově dotýká CHKO v podhůří mezi Bojkovicemi a Sudoměřicemi. Charakteristickým
rysem je z velké části odlesněná krajina, v bezlesí dnes převládá zemědělská půda.
V místech, kde jsou lesy zachovány, najdeme mozaiku dubohabřin karpatských (Carici
pilosae-Carpinetum) a méně zastoupených dubohabřin panonských (Primulo verisCarpinetum). Nejvýznamněji zastoupenou lesní vegetací jsou však teplomilné doubravy
(Quercion pubescenti-petrae).
- 14 -
Většinu území zabírá Karpatské mezofytikum, a to především fytogeografický okres
Bílé Karpaty lesní. V jeho nižších polohách převažují karpatské dubohabřiny (Carici
pilosae-Carpinetum), jejich jednolitost však místy narušují vtroušené buky. Na ně pak
navazují bučiny, zejména s ostřicí chlupatou (Carici pilosae-Fagetum). Pouze v nejvyšších
polohách (např. na Velké Javořině) můžeme spatřit
i bučiny s kyčelnicí devítilistou
(Dentario enneaphylli-Fagetum), suť ové lesy (Lunario-Aceretum) a ojediněle i acidofilní
bučiny (Luzulo-Fagetum). Ve vyšších polohách, kde se rovnoměrně střídá bezlesí se
zalesněným územím, se kromě poněkud ochuzenějších typů teplomilných travních porostů
objevuje i vegetace přepásaných luk svazu Cynosurion a řídce i svazu Violion caninae.
V nejteplejší jižní části CHKO se vyskytují
ostrůvky teplomilných doubrav (Corno-
Quercetum, Potentillo albae-Quercetum), rostoucí převážně na příkrých svazích s jižní
expozicí.
V nižších částech CHKO jsou nejrozšířenějším vegetačním typem karpatské
dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum). Ve stromovém patru se objevuje lípa malolistá
(Tilia cordata)dub letní (Quercus robur)a habr obecný (Carpinus betulus). Keřové patro
v nižších teplejších polohách vzácně prolínají dřín obecný (Cornus mas) a klokoč zpeřený
(Staphylea pinnata). Bylinné patro je druhově velmi bohaté. Kromě obecných hájových
druhů zde roste česnek medvědí (Allium ursinum), ostřice chlupatá (Carex pilosa), áron
karpatský (Arum alpinum), dymnivka plná (Corydalis solida), lilie zlatohlávek (Lilium
martagon), zapalice žluť uchovitá (Isopyrum thalictroides) a další druhy. Z orchidejí
provází dubohabřiny zejména vstavač bledý (Orchis pallens), vemeník dvoulistý
(Platanthera bifolia), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) a okrotice bílá (Cephalanthera
damasonium).
Ve vyšších polohách Bílých Karpat se rozkládají bučiny. Nejrozšířenější jsou bučiny
s ostřicí chlupatou (Carici pilosae-Fagetum), se zimolezem černým (Lonicera nigra),
lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum) a samorostlíkem klasnatým (Actaea spicata).
Ve vyšších polohách se dochovaly i humózní květnaté bučiny (Dentario enneaphylliFagetum) se sněženkou podsněžníkem (Galanthus nivalis), dymnivkou dutou (Corydalis
cava) a bohatým zastoupením kapradin. Jen v nejvyšších polohách
(např. na Velké
Javořině) jsou na prudké svahy vázány suť ové lesy (Lunario-Aceretum). Ve stromovém
patru je charakteristický javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus
excelsior), v podrostu pak měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a mléčivec alpský
(Cicerbita alpina).
- 15 -
Nejcharakterističtějším nelesním typem vegetace Bílých Karpat jsou květnaté
orchidejové louky. Tyto patří k druhově nejbohatším typům lučních porostů ve střední
Evropě. Velmi rozsáhlé plochy této vegetace se nacházejí v jižní části CHKO (mezi
Stráním a Radějovem), v menší míře se zachovaly i jinde. Nejzachovalejší louky jsou
zařazeny do I. zóny odstupňované ochrany přírody (asi 4 000ha). Z toho 1 321ha bylo
vyhlášeno jako maloplošná chráněná území. V jejich druhové skladbě převládá sveřep
vzpřímený (Bromus erectus), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), kostřava
žlábkatá (Festuca rupicola) a ostřice horská (Carex montana), k typickým průvodcům dále
patří mochna bílá (Potentilla alba), kozinec dánský (Astragalus danicus), čestec
vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum), bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum)
a pcháč panonský (Cirsium pannonicum).
Součástí luk a pastvin jsou velmi často také prameniště a luční mokřady. Kolem potoků
to bývá nejčastěji vegetace svazu Calthion s hojným pcháčem potočním (Cirsium rivulare),
které při zániku kosení přecházejí v porosty asociace Junco inflexi-Menthetum longifoliae
se sítinou sivou (Juncus inflexus) a mátou dlouholistou (Mentha longifolia).
Zvláštností Bílých Karpat jsou i plevelová společenstva. Díky soukromým políčkům
a záhumenkám, jež nejsou poškozeny nadměrným používáním pesticidů a umělých hnojiv
jsou zároveň obdělávaná jen malou mechanizací, se zde nachází spousta plevelných druhů,
které byly v minulosti plošně rozšířeny a do současnosti prakticky úplně vymizely.
V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje celkem 103 chráněných druhů cévnatých rostlin,
z toho 27 v kategorii kriticky ohrožených, 37 silně ohrožených a 39 v kategorii ohrožených
druhů. Z celkového počtu 56 druhů vstavačovitých, doložených z území České republiky,
se vyskytuje (resp. vyskytovalo) 41 druhů právě zde.
3.1.6. Faunistické poměry
Květnaté louky Bílých Karpat hostí velice bohatou faunu a jsou důležitým útočištěm
pro několik desítek vzácných a ohrožených druhů hmyzu. Tyto biotopy obývají např.
kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Žije zde sklípkánek černý (Atypus piceus), vzácní
sekáči (Zacheus crista a Egaenus convexus), střevlíček (Pterostichus incommodus), krasec
uherský (Anthaxia hungarica) a celá řada jiných vzácných brouků. Z motýlů můžeme
- 16 -
pozorovat poletujícího žluť áseka barvoměnného (Colias myrmidone), perleť ovce
dvouřadého (Brenthis hecate), modráska hořcového (Maculinea alcon), modráska
černoskvrnného (Maculinea arion), okáče jílkového (Lopinga achine), různé druhy můr,
píďalek aj. V poslední době je stále častěji v celém pohoří pozorován křižák pruhovaný
(Argiope bruennichii). V blízkosti Vápenek zahnízdil (poprvé v ČR) výreček malý (Otus
scops). Pastviny, mokřady na sesuvech, vrstevnatá prameniště a potoční nivy v loukách
tvoří rovněž vhodné prostředí pro další významné druhy obratlovců a také bezobratlých,
např. ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) a i vzácně se vyskytující zmije obecné (Vipera
berus). Pestrá mozaika biotopů v těchto polohách umožňuje i soužití spousty druhů
obojživelníků různých ekologických nároků; žijí zde vedle sebe např. ropucha zelená
(Bufo viridis), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaris).
Na lesostepních stanovištích se často objevuje ještěrka obecná (Lacerta agilis) a užovka
hladká (Coronella austriaca). Z ptáků zde žijí početné populace křepelky polní (Coturnix
coturnix) a chřástala polního (Crex crex). Na loukách v jižní části Bílých Karpat hnízdí
linduška lesní (Anthus pratensis), strnad luční (Miliaria calandra), bramborníček hnědý
(Saxicola rubetra), bramborníček černohlavý (Saxicola
torquata). Charakteristickými
savci jižní části pohoří jsou ježek východní (Erinaceus concolor) a bělozubka bělobřichá
(Crocidura leucodon). Z dravců je zde relativně hojně zastoupený včelojed lesní (Pernis
apivorus).
V lesích vyšších poloh hnízdí holub doupňák (Columba oenas), strakapoud velký
(Dendrocopos major), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datel černý
(Dryocopus martius), jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a káně lesní (Buteo buteo). Svými
hlasitými projevy obohacují lesy pěvci, jako např. žluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek
šedý (Muscicapa striata) a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Ve starších porostech
hnízdí čáp černý (Ciconia nigra) a v posledních letech stále se rozšiřující populace krkavce
velkého (Corvus corax). Na lesních cestách je téměř v každé kaluži možné nalézt kuňku
žlutobřichou (Bombina variegata), v lesích a u potoků se nepříliš úspěšně pokouší
schovávat četně se vyskytující mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). V listnatých
lesích může neznalého turistu svým vzezřením vylekat slepýš křehký (Anguis fragilis).
Z drobných savců zasluhuje pozornost především rejsek horský (Sorex alpinus).
V severovýchodní části pohoří, dobře ukrytí zrakům turistů, se vzácně vyskytuje kočka
divoká (Felis silvestris) a rys ostrovid (Lynx lynx), ze Slovenska se občas zatoulá i medvěd
hnědý (Ursus arctos).
- 17 -
V okolí lidských sídel v jižní části území žijí motýli pestrokřídlec podražcový
(Zerynthia polyxena) a martináč hrušňový (Saturnia pyri). Rozšířeným plazem v údolí
Moravských Kopanic je užovka stromová (Elaphe longissima). Roztroušené samoty
a hospodářská stavení jsou hnízdišti dosud početných populací vlaštovky obecné (Hirundo
rustica) a jiřičky obecné (Delichon urbica). Ve starých budovách přebývají letní kolonie
vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netopýra velkého (Myotis myotis), netopýra
ušatého (Plecotus auritus), netopýra dlouhouchého (Plecotus austriacus) a netopýra
večerního (Eptesicus serotinus). V zahradách a v okolí pouličních lamp loví netopýr
hvízdavý (Pipistrelus pipistrelus). V blízkosti samot často žije plch velký (Glis glis), který
s oblibou nepohrdne útočištěm také ve sklepních prostorách opuštěných obydlí, a v jejich
nejbližším okolí tchoř tmavý (Mustela putorius).
- 18 -
4. VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ
4.1. Poloha a rozloha
Obec Strání (zkoumanou oblastí je Straňanská kotlina ) leží v jihovýchodním cípu
okresu Uherské Hradiště 22km jihovýchodně od Uherského Brodu. Sousedí s okresem
Nové Mesto nad Váhom (SR) a s okresem Hodonín. Hraničí s katastry obcí Březová,
Korytná, Horní Němčí a Slavkov, na slovenské straně s obcemi Moravské Lieskové
a Lubina. Straňanská kotlina se rozkládá mezi Javořinským a Lopenickým hřbetem Bílých
Karpat. Směrem k jihovýchodu se svažuje a zužuje do průsmyku, kterým protéká říčka
Klanečnice. Okolní vrchy kotliny jsou tvořeny masivními plochými hřbety se slabě
členěnými svahy. Rozloha katastru obce Strání s místní částí Květná je 3976,18ha
(Kapinus a kol., 1992).
4.2. Povrchový ráz a geologické poměry
Povrch katastru obce Strání je dán polohou mezi hlavním hřbetem Bílých Karpat
s nejvyšší horou Velkou Javořinou (970m.n.m.) a středním pásmem tohoto masívu. Obec
je sevřena ze tří stran úbočím horských hřebenů. Povrch údolí se svažuje směrem k toku
Váhu. Nejnižším místem je výtok Klanečnice z obce (342m.n.m.), nejvyšším Velká
Javořina (970m.n.m.). Výškový rozdíl cca 630m řadí katastr obce mezi hornatiny.
Po stránce geologické patří Straňanská kotlina k centrální části Bílých Karpat, které jsou
součástí Západokarpatského systému. Toto území se začalo utvářet vrásněním na konci
druhohor v křídě, zhruba před 70mil. lety. Sedimenty, z nichž je utvořen hřbet obklopující
obec, se utvářely až v třetihorách. Tyto usazeniny tvoří tzv. karpatská flyš, což je střídání
vrstev a souvrství pískovců a jílovců či slínovců. Mají vysoký obsah uhličitanu
vápenatého, který vytváří v puklinách horniny dobře vyvinuté klence kalcitu (CaCO3).
V okolí lesních pramenišť se bezustání vytváří pramenný vápenec s vysokým podílem
otisků listů a pupenů recentních dřevin, neúplně zkamenělých schránek plžů a larev
chrostíků (Kapinus a kol., 1992).
- 19 -
4.3. Půdy
Vliv na tvorbu půdy má geologický podklad, členitost terénu, hladina spodní vody,
charakter podnebí a rostlinný kryt. V obci Strání jde o půdy těžké, jílovitohlinité až
jílovité, zamokřované, až vysychavé, se sklonem k vytváření slité struky. Na lučních
mokřadech se vytvářejí půdy oglejené, v blízkosti vodních toků a vrstevních pramenů
najdeme i půdy glejové. Tyto vznikají druhotně z hnědých půd, které v oblasti převládají.
V nejvyšších polohách se změnily v půdy podzolové. Hnědé půdy mají nízký orniční
horizont a vysoký obsah kamenné drtě různé velikosti. Geologický podklad způsobuje, že
celá oblast je zvlněna četnými sesuvy půdy (Kapinus a kol., 1992).
4.4. Vodstvo
Straňanskou kotlinou protéká říčka Klanečnice se dvěma vydatnými přítoky z pravé
strany – Sviňarským potokem a Slovenským potokem nazývaným Kaštinka. Tyto toky
odvádějí vodu z lesů pod Velkou Javořinou. Několik dalších pravostranných
i levostranných přítoků je vysychavých. Situace s vysycháním se velmi zhoršila v důsledku
rozsáhlých meliorací prováděných v 60. a 70. letech. Větší množství spodní vody je až
ve štěrkové nivě v části Květná, bohatě zásobené vodou z úbočí okolitých hor. Vydatné
tzv. skryté prameny vyúsť ují přímo do toku Klanečnice. Lesní studánky jsou většinou málo
vydatné. Výjimkou tvoří Salašová studánka, jeden ze dvou pramenů Sviňarského potoka
a pramen Kaštinky. Oba druhé prameny těchto toků jsou typem suť ového pramene.
V katastru obce se též nachází tři prameny s obsahem sirovodíku, tzv. sirkovice.
Velmi negativní vliv na vodní režim krajiny má nadměrná těžba dřeva v okolitých lesích.
Srážková voda nemá možnost vsakovat a rychle odtéká cestami připravenými těžkou
mechanizací. Dochází k nežádoucí erozi a častým přívalovým povodním. Narušení
vodního režimu krajiny má vliv i na skladbu rostlinného krytu, zejména na výskyt druhů,
i velikost populací z čeledi Orchidaceae (Kapinus a kol., 1992).
- 20 -
4.5. Podnebí
Podnebí obce v údolí Klanečnice patří do oblasti mírně teplé a okolní vrchy Straňanské
kotliny do oblasti chladné, zvláště pod Velkou Javořinou. Průměrná dlouhodobá roční
teplota je + 7,6oC. Nejstudenější měsíc leden má průměrnou teplotu – 2,9oC, nejteplejší
červenec + 17,2oC. V roce je průměrně 40 letních dnů, kdy teplota vystoupí nad + 25oC.
Mrazových dnů je 130 – 140 s teplotou nižší než 0oC. Sněhová pokrývka se objevuje
ve vyšších polohách už v listopadu a trvá do konce března i déle. Dlouhodobý roční
průměr srážek činí 810mm, z toho na leden připadá 53mm a na červenec 90mm
(Kapinus a kol., 1992).
Tab.č.1 : Meteorologické údaje z období průzkumu (březen – červenec 2009)
měsíc
březen
duben
květen
červen
červenec
srážky
mm
112,4
8,2
75,4
136,5
110,9
prům.
tep. C
3,4
11,6
13,5
15,5
18,9
teplota
max. C
28.03.
10.04.
26.05.
18.06.
15.07.
- 21 -
15,0
22,5
25,7
27,3
31,1
teplota
min. C
25.03
03.04.
13.05.
05.06.
12.07.
-5,1
0,3
1,0
3,7
6,8
Obr.č.1. : Straňanská kotlina
Obr.č.2. : Velká Javořina
- 22 -
5. POPIS SLEDOVANÝCH LOKALIT
5.1. Charakteristika Národní přírodní rezervace Javořina
NPR Javořina tvoří lesní porost na severním svahu a louka na vrcholu nejvyšší hory Bílých
Karpat Velké Javořiny (970m n. m.)
NPR Javořina byla zřízena vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 267/2007 Sb.
ze dne 10. 10. 2007, čímž byly sloučeny a rozšířeny NPR Javořina a PR Javořina.
Celková výměra : 165,89ha
Nadmořská výška : 560 - 935m
Podloží tvoří javorinské souvrství s drobně až středně rytmickými vrstvami s převahou
pískovců. Nejvyšší vrcholová část hřbetu má příkré svahy orientované převážně na sever
a severozápad. Rozčleňují je zdrojnice Veličky a Svinárského potoka, jež náleží k povodí
Váhu. Na kamenitohlinitých svazích se vyvinuly středně těžké kambizemě typické až
dystrické. Na mírnějších svazích pralesovité části rezervace převládají květnaté bučiny
asociace Dentario enneaphylli-Fagetum, na prudších místech suť ové javořiny asociace
Lunario-Aceretum. Ve stromovém patře dominuje buk lesní (Fagus sylvatica), vyskytuje
se také jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a javor klen (Acer pseudoplatanus), v nižších
polohách i javor mléč (Acer platanoides).
Bylinné patro lesních porostů tvoří např. dymnivka dutá (Corydalis cava), udatna lesní
(Aruncus vulgaris), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), mléčivec alpský (Cicerbita
alpina), silenka dvoudomá (Silene dioica), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), kokořík
přeslenatý (Polygonatum verticillatum), kozlík výběžkatý bezolistý (Valeriana excelsa
subsp. sambucifolia), papratka horská (Athyrium distentifolium), kapradina laločnatá
(Polystichum aculeatum) a hojně i sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Objevil se
zde i vzácný lišejník (Thelopsis rubeola).
Vrcholová louka na Velké Javořině je jedinou horskou smilkovou loukou v Bílých
Karpatech. Dnes se zde hojně vyskytuje tráva smilka tuhá (Nardus stricta), nachází se zde
i bohatá populace vrbovky alpské (Epilobium alpestre) a louka se pomalu vrací ke svému
přirozenému stavu, o čemž svědčí nalezení hlavinky horské (Traunsteinera globosa) v roce
2004. Velké plochy pokrývá v jarním období česnek medvědí (Allium ursinum).
- 23 -
Obr.č.3. : Česnek medvědí (Allium ursinum) - NPR Javořina – květen 2009
- 24 -
5.2. Charakteristika Přírodní památky Mechnáčky
Přírodní památku Mechnáčky tvoří široký travnatý, keři a stromy porostlý levý svah
Sviňarského potoka a zbytek květnatých luk s několika mokřady. Nachází se asi 1km
západně od Květné.
PP Mechnáčky byla zřízena vyhláškou Okr. úřadu v Uherském Hradišti ze dne 1.8.1991.
Celková výměra : 9,65ha
Nadmořská výška : 425 - 508m
Z geologického hlediska náleží lokalita do tzv. bělokarpatského flyše. Flyšové vrstvy
mají převahu vápnitých prachovitých jílovců. Mezi kvartérní uloženiny řadíme svahové
sedimenty postižené sesuvy a splachy. Půdním typem jsou pseudogleje primární, vzniklé
na polygenetických hlínách.
V území převládá teplomilný travní porost svazu Cirsio-Brachypodion pinnati
s kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola) a ostřicí horskou (Carex montana), v němž
můžeme nalézt také vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač kukačka (Orchis morio),
vstavač bledý (Orchins pallens), hlavinku horskou (Traunsteinera globosa), kozinec
dánský (Astragalus danicus) a hadí mord nachový (Scorzonera purpurea). Dalším typem
jsou menší luční prameniště, většina však v posledních letech vyschla a v současné době je
zarostlá vrbou popelavou (Salix cinerea), mátou dlouholistou (Mentha longifolia), rákosem
obecným (Phragmites australis) a třtinou křovištní (Calamagrostis epigeos). Dříve hojně
se vyskytující prstnatec pleť ový (Dactylorhiza incarnata) se zde nyní nachází velmi
vzácně, stejně jako prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík bahenní (Epipactis
palustris), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium) a kozlík dvoudomý (Valeriana
dioica). Zoologický průzkum prokázal výskyt žluť áska barvoměnného (Colias myrmidone)
a perleť ovce dvouřadého (Brenthis hecate). Ze zajímavých brouků lze jmenovat nosatčíky
(Apion interjectum, Apion aeneomicans) a mandelinku (Smaragdina xanthaspis). Bylo zde
zjištěno 39 druhů pavouků, 6 druhů sekáčů a 12 druhů mravenců.
Území PP tvořily původně jednosečné louky, které však byly v 70. letech z větší části
rozorány. Během té doby několik mokřadů vyschlo, takže došlo k ústupu nebo vymizení
některých druhů. V roce 1995 bylo obnoveno kosení, ale na zlepšení stavu vegetace si
budeme muset počkat několik let.
- 25 -
Orchis mascula L. – Vstavač mužský
Vytrvalé, vzpřímené rostliny, 350 – 600mm vysoké. Hlízy vejčité až kulovité, kořeny
nečetné, dosti dlouhé a silné. Lodyha přímá, v dolní polovině hustě listnatá, nahoře
bezlistá. Dolní část lodyhy i báze listů zpravidla hustě červeně tečkované. Podlouhle
kopinaté, 70 – 220mm dlouhé listy vždy nejširší uprostřed nebo v horní polovině. Horní
listy malé, pochvovité. Dolní listeny zdéli semeníku, horní kratší. Poměrně husté válcovité
květenství (až 200mm dlouhé) je složeno z dosti velkých nachových, někdy i bílých,
nevonných květů. Semeník válcovitý, fialově zbarvený. Okvětní lístky skloněné
v neúplnou přilbu, zpravidla tmavě tečkované. Vnější postranní rozestálé, až 12mm
dlouhé, vnitřní kratší. Pysk trojlaločný, světle nachový, na bázi bělavě zelený, delší než
ostatní okvětní lístky. Ostruha válcovitá, až 13mm dlouhá, na konci zpravidla rozšířená.
Sloupek krátký, nejvýše 4mm vysoký. Brylky tmavě zelené. Počet chromozomů 2n=42
(Tlusták, Jongepierová, 1990).
Vstavač mužský kvete v květnu až červnu. Druh je značně variabilní a taxonomicky
dosud málo prozkoumaný. V rámci areálu bývá zpravidla rozlišováno 5 poddruhů, z nichž
2 se vyskytují i na území ČR. Druh vykazuje širokou ekologickou amplitudu (hodnoty
pH 5,2 – 8,5). Vyskytuje se hlavně na humózních živinami a bázemi bohatých půdách.
Roste na loukách, pastvinách a křovinatých stráních, nebyl však zjištěn na mokřadech
a slatinách (Tlusták, Jongepierová, 1990).
- 26 -
Obr.č.4. : Vstavač mužský (Orchis mascula) – Mechnáčky, květen 2009
- 27 -
Orchins pallens L. – Vstavač bledý
Vytrvalé, vzpřímené rostliny, 150 – 350mm vysoké. Hlízy podlouhle vejčité, kořeny
nečetné tenké. Lodyha přímá, tuhá, silná (u báze přes 10mm v průměru), světle zelená,
v horní polovině bezlistá. Listy světle zelené, na rubu lesklé, podlouhle obvejčité,
v polovině délky nejširší, až 120mm dlouhé a 40mm široké, horní listy nápadně malé,
objímavé. Listeny jednožilné, kopinaté, zelenavé, zpravidla zdéli semeníku. Květenství
poměrně řídké, až 100mm dlouhé, zprvu vejčité, později válcovité, květy středně velké,
bledožluté, zvláště večer výrazně páchnoucí. Semeník 10 – 12mm dlouhý, válcovitý,
zkroucený. Okvětní složené v neúplnou přilbu. Vnější lístky široce obvejčité, až 9mm
dlouhé, postranní odstálé, prostřední skloněný, vnitřní kratší, + - 6mm dlouhé. Pysk široký,
mělce trojlaločný až nedělený, světle žlutý. Ostruha válcovitá, žlutobílá, zpravidla delší
než semeník. Sloupek 4mm vysoký. Brylky bledožluté. Počet chromozomů 2n=40,42
(Tlusták, Jongepierová, 1990).
Vstavač bledý kvete od poloviny dubna do poloviny května. Je nejméně proměnlivým
druhem našich zástupců rodu. Odchylky, pokud byly zjištěny, nemají větší taxonomický
význam. V praxi dochází při určování poměrně často k záměnám se žlutě kvetoucím
srstnatcem bezovým, ačkoli oba druhy jsou dobře rozlišitelné. Vstavač bledý roste
na bázemi bohatých, spíše zásaditých půdách (pH 6,5 – 8,1). Je typickým mezofylem
a heliosciofytem. Těmto vlastnostem odpovídají i stanoviště (světlé lesy, okraje lesů,
lemová společenstva, méně často louky). V Bílých Karpatech je spíše teplomilným
druhem. Je zpravidla považován za lesní druh lesních lemů a křovin. Často roste
i v kontaktních lučních společenstvech. Vstavač bledý je v ČR zcela oprávněně zařazen
do skupiny silně ohrožených druhů rostlin, v Bílých Karpatech mezi taxony ohrožené
(Tlusták, Jongepierová, 1990).
- 28 -
Obr.č.5. : Vstavač bledý (Orchis morio) – Mechnáčky, květen 2009
- 29 -
Orchis morio L. – Vstavač kukačka
Vytrvalé vzpřímené rostliny, 80 – 300mm vysoké, ojedinělé vyšší. Hlízy poměrně
velké, kulovité, kořeny krátké, silné. Lodyha přímá, jemně rýhovaná, často nafialovělá,
v horní části bezlistá. Listy sivozelené, kopinaté, až 140mm dlouhé, horní listy malé,
pochvovité. Listeny kopinaté, fialově naběhlé, zpravidla zdéli semeníku. Květenství
v obrysu vejčité až válcovité, s kolísajícím počtem květů (7-20). Květy středně velké, lysé,
tmavě až světle nachové vzácně špinavě růžové nebo bílé, zeleně žilkované. Semeník
válcovitý, zkroucený, 11-13mm dlouhý. Okvětní lístky tvoří přilbu, vnější pětižilné,
5-8mm, dlouhé, vnitřní kratší, dvoužilné. Pysk ostruhatý, temně skvrnitý, na bázi bělavý,
téměř vždy širší než delší, trojlaločný, prostřední úkrojek někdy chybí. Ostruha asi 10mm
dlouhá, válcovitá. Sloupek jen 4mm vysoký. Brylky modrozelené. Počet chromozomů
2a=36 (Tlusták, Jongepierová, 1990).
Vstavač kukačka kvete od poloviny dubna do začátku června. V ČR se vyskytuje pouze
nominální plemeno druhu, ve Středomoří pak několik dalších poddruhů. I u nás lze rozlišit
řadu dalších forem a barevných odchylek, které však nemají větší taxonomický význam.
Roste na půdách bazických, neutrálních i kyselých (pH 5,5 – 8,6). Vyskytuje se
na pastvinách, loukách a keřnatých stráních, často na humózních, ale i na kamenitých
půdách (Tlusták, Jongepierová, 1990).
- 30 -
Obr.č.6. : Vstavač kukačka (Orchis morio) – Mechnáčky, květen 2009
- 31 -
5.3. Charakteristika Přírodní památky Uvezené
Jedná se o část lesního porostu na severozápadním svahu kóty Horní Kopec (607m n. m.)
3km západně od Strání. Nachází se zde druhově bohatý smíšený listnatý les ve velmi
členitém terénu se sesuvy, vrstevnatými prameny a mokřady.
PP Uvezené byla zřízena vyhláškou Okr. úřadu v Uherském Hradišti ze dne 1.8.1991.
Celková výměra : 14,39ha
Nadmořská výška : 490 – 570m
Flyšové vrstvy s vápnitými jílovci, slínovci a vápnitými pískovci (paleocén-maastricht)
náležejí do svodnického souvrství bělokarpatského flyše. Zdrojem názvu PP Uvezené je
sesuvná aktivita půdy. Na kvartérních uloženinách vznikla kambizem a pseudoglejová
střední zrnitost.
Je zde zastoupena typická ukázka karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum)
s dominantním dubem zimním (Quercus petraea), bukem lesním (Fagus sylvatica),
jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), habrem obecným (Carpinus betulus) a javorem
klenem (Acer pseudoplatanus). V keřovém patru najdeme klokoč zpeřený (Staphylea
pinnata). V podrostu s bohatými koloniemi česneku medvědího (Allium ursinum) byla
dále zaznamenána lilie zlatohlávek (Lilium martagon), hlístník hnízdák (Neottia nidusavis) a okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia).
Ornitofauna je zastoupena druhy, které jsou typické pro listnaté porosty. Jedná se
především o lejseka bělokrkého (Ficedula albicollis), strakapouda velkého (Dendrocopos
major), sýkoru koňadru (Parus major), budníčka menšího (Phylloscopus collybita),
šoupálka dlouhoprstého (Certhia familiaris) a brhlíka lesního (Sitta europaea). V této
lokalitě můžeme sledovat nejen typické karpatské druhy měkkýšů, jako je modranka
karpatská (Bielzia coerulans), vlahovka karpatská (Monachoides vicinus), skalnice lepá
(Faustina faustina), ale i běžné druhy, např. hlemýždě zahradního (Helix pomatia),
slimáka největšího (Limax cinereoniger) a plzáka žíhaného (Arion circumscriptus).
- 32 -
Obr.č.7. : Česnek medvědí (Allium ursinum) – Uvezené, květen 2009
- 33 -
5.4. Charakteristika přírodní památky Záhumenice
PP Záhumenice tvoří hlavně louky na pravém svahu údolí pravostranného přítoku potoka
Klanečnice asi 2km jihozápadně od Strání. Přírodní památkou byly vyhlášeny v roce 1982.
Celková výměra : 11ha
Nadmořská výška : 450 - 610m
Lokalitu tvoří svodnické souvrství bělokarpatského flyše s převahou vápnitých
prachových jílovců. Květnaté louky jsou protkány prameništi s mokřadní vegetací svazu
Calthion a lemovány lesíky. Na suchých místech se vyskytují teplomilné trávy, z nichž
nejhojněji zastoupená je kostřava žlábkatá (Festuca rupicola) a ostřice chlumní (Carex
montana). Opět zde můžeme najít hrachor panonský (Lathyrus pannonicus), ale také
odemku vodní (Catabrosa aquatica), vstavač mužský (Orchis mascula), srstnatec májový
(Dactylorhiza majalis), pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea) nebo kozlík
dvoudomý (Valeriana diodica).
Ze zajímavých druhů fauny nemůžeme zapomenout zmínit našeho největšího hnojníka
(Aphodius scrutator), poletuje zde spousta druhů zajímavých motýlů, např. vzácný
kovolesklec půvabný (Diachrysia chryson). Bylo zde také zaznamenáno 33 druhů pavouků
a 9 druhů mravenců. Jedná se zároveň o jednu z mála lokalit, kde můžeme narazit na zmiji
obecnou (Vipera berus).
- 34 -
Obr.č.8. : Česnek medvědí (Allium ursinum) – Záhumenice, duben 2009
- 35 -
5.5. Charakteristika přírodní památky Hrnčárky
Jedná se o teplomilnou luční vegetaci a pěnovcový mokřad s výskytem ohrožených druhů
rostlin. Rozprostírá se nad vodní nádrží Žabka na levém svahu horní části Klanečnice
1,5km od Strání. Přírodní památkou byly Hrnčárky vyhlášeny v roce 1995.
Celková výměra : 4,04ha
Nadmořská výška : 440 - 490m
Zvrásněné flyšové vrstvy tvoří vápnité jílovce, slínovce a vápnité pískovce. V údolním
dně vznikla fluvizem typická až fluvizem glejová.
Většinu
území
pokrývá
teplomilný porost
svazu
Carsko-Brachypodion
pinnati
s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus). V něm můžeme nalézt např.
plamének přímý (Klematis recta), tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea) nebo podkovku
chocholatou (Hippocrepis fimosa). Dolní část území tvoří prameniště s ostřicomechovým
společenstvem svazu Caricin davallianae. Roste zde hojně rákos obecný (Phragmites
Austrálie), sadec konopáč (Eupatorium cannabinum) či přeslička největší (Equisetum
telmateia). Ve studánce na prameništi rostou parožnatky (Chara). Okolí prameniště svědčí
také skřípince smáčknuté (Blysmus compressus), kruštíku bahennímu (Epipactis palustris),
pětiprstce žežulník hustokvěté (Gymnadenia conopsea subsp. Densiflora) nebo kozlíku
dvoudomému (Valeriana dioica).
Žijí zde některé druhy motýlů, kterým vyhovuje vlhké prostředí, např. ohniváček
modrolesklý (Lycaena alciphron) a modrásek očkovaný (Maculinea telejus). Z ptáků zde
můžeme pozorovat ť uhýka obecného (Lanius collurio) a strnada obecného (Emberiza
citrinella).
- 36 -
Obr.č.9. : Česnek medvědí (Allium ursinum) – Hrnčárky, duben 2009
- 37 -
5.6. Charakteristika přírodní rezervace Nová hora
PR Nová hora se rozprostírá v údolí Klanečnice asi 0,5km severovýchodně od Květné.
Jedná se o členité území s loukami, lesíky a sady s mozaikou mokřadů a ostrůvků křovin.
Nová hora byla vyhlášena přírodní rezervací v roce 1982.
Celková výměra : 29,61ha
Nadmořská výška : 400 – 490m
Podloží této lokality tvoří flyšové vrstvy s převahou vápnitých prachovitých jílovců.
Na sušších místech převládá teplomilná vegetace svazu Cirsio – Brachypodion pinnati.
Objevíme zde hojně zastoupenou kostřavu žlábkatou (Festuca rupicola), ostřici chlumní
(Carex montana) a báchor tmavý (Cyperus fuscus). Zajímavostí této lokality je výskyt
drobných druhů z okruhu pampelišky bahenní (Taraxacum sect. Palustria) a v přiléhajícím
mokřadu pak výskyt zblochanu hajního (Glyceria nemoralit) a mléče bahenního (Sonchus
palustris). Okraje luk tvoří borové lesíky s příměsí dubu letního (Quercus robur) a habru
obecného (Carpinus betulus). V podrostu se vyskytuje velké množství druhů rostlin.
Zaznamenáno jich bylo 257. Z těch vzácnějších můžeme jmenovat např. okrotici bílou
(Cephalanthera damasonium) a dlouholistou (Cephalanthera longifolia), hrachor
panonský (Lathyrus pannonicus), tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea), ostřici ptačí
nočku (Carex ornithopoda), vstavač vojenský (Orchis militaris) či vstavač bledý (Orchis
pallens) a bradáček vejčitý (Listera ovata).
V rezervaci můžeme spatřit několik vzácných druhů motýlů, např. ohniváčka
černočerného (Lycaena dispar), ohniváčka
modrolesklého (Lycaena alcyphron),
petleť ovce kopřivového (Brenthis ino) a perleť ovce dvouřadého (Brenthis hecate). Bohatě
jsou zastoupeny i fytofágní brouci, např. lalokonosec (Otiorrhynchus multipunctatus)
či dřepčík (Longitarsus brunneus).
Listera ovata (L.) R. BR - Bradáček vejčitý
Vytrvalé, zelené rostliny, 250-300mm vysoké. Oddenek válcovitý, zpravidla hlubokého
uložený, s četnými kořeny. Lodyha pod listy čtyřhranná, nad listy oblá, žláznatě pýřitá.
Listy zpravidla jen 2 v dolní třetině lodyhy, vejčité až široce vejčité, téměř vstřícné, lesklé,
mnohožilné. Listeny krátké, čárkovitě kopinaté. Květenství poměrně husté, vzpřímené,
- 38 -
až 250mm dlouhé. Květy drobné, zelenožluté. Semeník 6mm dlouhý, pýřitý, u báze
stopkovitě zúžený. Okvětní lístky vejčité, 3-4mm dlouhé. Pysk bez ostruhy, svislý, hluboce
dvoulaločný, 2-3krát delší než okvětní lístky. Sloupek jen 2mm vysoký. Brylky dvojité,
bezstopečné. Počet chromozomů 2n=34 (Tlusták, Jongepierová, 1990).
Bradáček kvete od května do července. Variabilita druhu je poměrně malá. Byla
popsána řada forem opírajících se většinou o variabilitu pysku a listů. Kříženci doposud
nebyli zjištěni. Bradáček je cizosprašným druhem s poměrně složitým mechanismem
opylení, byla u něj prokázána i apomixie. Časté je i nepohlavní rozmnožování pomocí
četných adventivních pupenů na kořenech. Druh je jediným naším zástupcem podčeledí
Orchideoidae, který je v dospělosti autotrofní. Roste na vlhčích i sušších půdách, lehčích
až jílovitých, slabě kyselých až bazických (pH 6-8,4). V Bílých Karpatech jej nacházíme
na prameništích, loukách a pastvinách, v lesních společenstvech i lesních lemech
od nejnižších poloh až po Velkou Javořinu (Tlusták, Jongepierová, 1990).
Obr.č.10. : Bradáček vejčitý (Listera Ovata) – Nová hora, květen 2009
- 39 -
5.7. Charakteristika stanoviště Rybník
Tato lokalita se nachází asi 1km západně od obce Strání. Nejedná se přímo o přírodní
památku ani rezervaci, je zde však zastoupena rozsáhlá populace česneku medvědího
(Allium ursinum), proto stojí určitě za povšimnutí. Rybník Žabka slouží především
k rybochovnému a rekreačnímu účelu. Je hojně navštěvován turisty, kteří hlavně díky
špatnému značení netuší, že se nachází v místě, které volně navazuje na přírodní památku
Hrnčárky. Prorůstají sem některé vzácné druhy květeny z oblasti zmiňované PP, ale
nemůžeme zde očekávat nijak hojný výskyt ohrožených druhů hlavně díky bezohlednosti
turistů.
Obr.č.11. : Česnek medvědí (Allium ursinum) – Rybník, květen 2009
- 40 -
6. ROZBOR PŮDY
z lokalit:
Uvezené - s výskytem česneku medvědího
Mechnáčky - bez výskytu česneku medvědího
Obr.č.12. : Odběr vzorku – Uvezené
Obr.č.13. : Odběr vzorku - Mechnáčky
Tab.č.2. : Stanovení přijatelných živin v půdě ve výluhu dle Mehlicha III
PRVEK
pH
JEDNOTKA
P
Mg
K
Ca
KVK
mg/kg
mg/kg
mg/kg
mg/kg
mg/kg
UVEZENÉ
6,79
79,9
311
280
6380
351
MECHNÁČKY
5,06
<25,0
120
115
2540
140
- 41 -
Tab.č.3. : Stanovení obsahu minerálního dusíku po extrakci roztokem K2SO4
PRVEK
N-NH4
N-NO3
N-min
JEDNOTKA
mg/kg suš.
mg/kg suš.
Mg/kg suš.
UVEZENÉ
5,19
7,3
12,5
MECHNÁČKY
9,01
0,735
9,75
N-NH4 – Dusík amoniakální
N-NO3 – Dusík dusičnanový
N-min – Dusík minerální
Lokalita Uvezené
Tab.č.4. : Stanovení obsahu sušina a humusu ze vzorku půdy
PARAMETR
SYMBOL
VÝSLEDEK
JEDNOTKA
Sušina
SUŠ
74,7
%
Humus (Cox)
COX
8,65
% COX suš.
Lokalita Mechnáčky
Tab.č.5. : Stanovení obsahu sušina a humusu ze vzorku půdy
PARAMETR
SYMBOL
VÝSLEDEK
JEDNOTKA
Sušina
SUŠ
76,1
%
Humus (Cox)
COX
7,49
% COX suš.
- 42 -
Mapa č. 2 – Území sledované lokality
- 43 -
7. ČESNEK MEDVĚDÍ (ALLIUM URSINUM)
7.1. Původ a historie
Česnek medvědí pochází ze staré Číny.
V současné době jej můžeme nalézt
roztroušeně po celé Evropě, v severní Asii i jinde ve světě. Jedná se o divoce rostoucí
léčivou rostlinu používanou již od pradávna. Jeho historie je stará 5 tisíc let.
Česnek medvědí (Allium ursinum L.) poprvé popsal Karl Linné. Druhové jméno
ursinum mu přidělil údajně proto, že byl oblíbenou stravou medvědů.
Je jednou
z nejznámějších rostlin lidového léčitelství a zároveň patří k oblíbeným pochutinám.
V našich poměrech se sice nijak moc nevyužíval, ale v poslední době se dostává
do popředí zájmu všech odborníků zdravé výživy. V kulinářství se využívá jako náhrada
česneku kuchyňského. Obsahuje v podstatě všechny látky jako česnek kuchyňský, ale jeho
léčivé účinky jsou mnohem silnější. Sbírají se listy, kvetoucí nať i cibulky. Čerstvé listy
podporují chuť k jídlu.
Tvoří rozsáhlé porosty především v lužních lesích, často se jedná o monocenózy.
Objevuje se však také na vlhkých a zastíněných loukách s půdou obohacenou humusem.
Je to druh vlhkomilný, roste na vlhkých až mokrých, mírně kyselých až neutrálních
půdách, zpravidla v polostínu až stínu. Vyhovuje mu mírné šero tvořené větvemi vyšších
listnatých stromů.
7.2. Taxonomické zařazení
Druh: Allium ursinum L. – česnek medvědí
Rod: Allium – česnek
Čeleď: Alliaceae – česnekovité
Řád: Asparagales - chřestotvaré
Třída: Liliopsida – jednoděložné
Oddělení: Magnoliophyta – krytosemenné
Podříše: Tracheobionta – cévnaté rostliny
Říše: Plantae – rostliny
(http://cs.wikipedia.org)
- 44 -
V rámci druhu Allium ursinum bývají rozlišovány dva poddruhy, lišící se papilnatostí
květních stopek a vykazujících určitou geografickou tendenci.
Typy s hladkými květními stopkami, rostoucí na Moravě a v části východních Čech, jsou
označovány jako česnek medvědí ukrajinský (Allium ursinum subsp. ucrainicum).
Zatímco typy s papilnatými květními stopkami, rostoucí v západní části republiky, náleží
k nominátnímu poddruhu česnek medvědí pravý (Allium ursinum subsp. ursinum).
Na lokalitách, kde se tyto dva poddruhy potkávají, vzniká celá řada přechodných typů
(Kubát a kol., 2002).
Obr.č.14. : Allium ursinum subsp. ucrainicum
- 45 -
Obr.č.15. : Allium ursinum subsp. ursinum
7.3. Botanická charakteristika
Česnek medvědí (Allium ursinum L.) je druh jednoděložné rostliny z čeledi česnekovité.
Patří do skupiny geofytů. Jako geofyty označujeme vytrvalé byliny s obnovovacími
pupeny pod povrchem půdy, jež přežívají obvykle cibulemi, hlízami nebo oddenky (Kubát
a kol., 2002).
Jedná se o vytrvalou bylinu dosahující výšky 0,2-0,3m. Podzemní cibule je polodlouhá,
cca 40-60mm dlouhá a 10-20mm tlustá, šupiny jsou bělavé až žlutavé, průsvitné bez
oddenku. Listy jsou většinou přízemní, řapíkaté, čepele jsou úzce eliptické až úzce vejčité
a obrácené směrem dolů, bez vyniklé žilnatiny, cca 0,1-0,2m dlouhé a 20-50mm široké.
Z každé cibule vyrůstají 2 až 3 listy. Květní stvol je přímý, dole dvouhranný, nahoře
tříhranný až oblý, bezlistý, dlouhý 0,1 – 0,45m. Květní stvol nese květenství, jimž je
lichookolík. Lichookolík je zploštěle polokulovitý. Květenství dosahuje šířky 30 až 60mm
a je složeno z 10 až 20 květů. Okvětní lístky jsou bílé, cca 10mm dlouhé a 2mm široké
(Dostál, 1989).
- 46 -
Česnek medvědí kvete v dubnu až červnu, v závislosti na nadmořské výšce.
V tomto čase listy dorůstají maximální velikosti, potom začínají žloutnout.
Semena jsou velká, lesklá a mají černou barvu, začínají dozrávat v polovině července
a následně usychají listy i květní stvoly. HTS (hmotnost tisíce semen) je 4,5 – 5g.
Rozmnožuje se jak vegetativně prostřednictvím cibulek, tak generativně prostřednictvím
semen (Kóňa, Kóňová, 2005).
Obr.č.16. : Rašící listy
Obr.č.17. : Detail pupenu
Obr.č.18. : Detail květenství
Obr.č.19. : Cibule
- 47 -
7.4. Výskyt druhů v České republice
V České republice roste mimo česneku medvědího dalších 12 původních druhů. Z nich
jsou dva označené jako silně ohrožené druhy a oba se vyskytují v Bílých Karpatech.
Jedná se o česnek hadí (Allium victiroalis L.) a česnek kýlnatý (Allium carinatum L.).
K příbuzným druhům patří ještě česnek tuhý (Allium strictum Schrader), česnek hranatý
(Allium angulosum L.), česnek šerý horský (Allium senescens L. subsp. montanum), česnek
kulatohlavý (Allium sphaerocephalon L.), česnek kulovitý (Allium rotundum L.), česnek
žlutý (Allium flavum L.), česnek viničný (Allium vineale L.), česnek planý (Allium
oleraceum L.), česnek ořešec (Allium scorodoprasum L.) a pažitka pobřežní (Allium
schoenoprasum L.)
7.5. Možnosti záměny s jinými rostlinami
Česnek medvědí je v období květu poměrně snadno rozpoznatelný. Ale v době, kdy
rostlina ještě nevytvořila květy, se její listy mohou plést s jinými rostlinami, často
jedovatými. Aby nedošlo k záměně, je dobré sbírané listy rozemnout. Rozemnuté listy
vydávají silný česnekový zápach, který potvrzuje, že se jedná o správnou rostlinu.
I přesto se občas stává, že ani charakteristické aroma česneku medvědího nezabrání
záměně s listy jedovaté konvalinky vonné, ocúnu jesenního nebo s listy některých druhů
áronu.
Konvalinka vonná – (Convallaria majalis)
Vyskytuje od nížin do hor ve světlých lesích a křovinách a na horských loukách
s kyselou a kyprou půdou. Není však vzácností narazit na tuto silně vonící rostlinu také
na půdách vápnitých. Jde o 200mm vysokou jedovatou bylinu s plazivým větveným
oddenkem. Poznáme ji většinou podle dvou jednoduchých řapíkatých listů, dole
s pochvovitými šupinami. Kvete v květnu až červenci. Květy vyrůstají v řídkém
jednostranném hroznu na přímém stvolu. Jsou krátce stopkaté a vonné. Okvětí je bílé nebo
nažloutle zarůžovělé, složené z okvětních lístků. Plodem jsou jedovaté jasně červené
semenné bobule, které obsahují glykosidy a saponiny.
- 48 -
Obr. č.20. : Konvalinka vonná (Convallaria majalis) – květen 2009
Ocún jesenní – (Colchicum autumnale)
Ocún jesenní je vytrvalá, obvykle 100–200mm vysoká jedovatá bylina s hluboko
uloženou podzemní hlízou. Nadzemní část květu je narůžovělá až tmavě fialová,
s dlouhou bělavou trubkou. Kvete od srpna do listopadu. Všechny části rostliny obsahují
prudký jed kolchicin. Tento jed patří mezi nejúčinnější buněčné jedy. Za smrtelnou dávku
je považováno 20mg kolchicinu, což odpovídá asi 6g semen ocúnu. Smrt může nastat již
7 hodin po požití semen. Vyskytuje se na vlhkých loukách od nížin až do hor. V teplých
nížinách vyhledává polostín, v horách pak spíše slunná stanoviště.
- 49 -
Obr.č.21. : Ocún jesenní (Colchicum autumnale) – květen, 2009
Áron – (Arum L)
Jedná se o vytrvalou jedovatou rostlinu, která vytváří hlíznaté oddenky. Listy jsou řapíkaté,
střídavé, s listovými pochvami. Květy jsou ve ztlustlých klasech. Tomuto typu se někdy
říká také palice. Na bazální části palice jsou samičí květy, nad nimi je úsek samčích květů
a sterilních květů. Plodem jsou červené bobule.
V České republice roste roztroušeně v západní části republiky, od nížin do podhůří.
Najdeme ho nejčastěji v luzích a vlhčích typech mezofilních listnatých lesů, vyžaduje spíše
živné a hlubší půdy. Na našem území se vyskytují dva druhy: V Čechách je to áron
plamatý (Arum maculatum L.) a na Moravě áron karpatský východní (Arum alpinum
subsp. besseranum ).
- 50 -
Obr. č.22. : Áron (Arum L) – duben 2009
Kokořík vonný – (Polygonatum odoratum)
Jedná se o jedovatou bylinu, vysokou asi 150 -500mm. Rozdílné vzezření proti česneku
medvědímu je patrné na první pohled. Na ostře hranatém převislém stonku jsou dvouřadě
uspořádané přisedlé vejčité listy. Květy vyrůstají z úžlabí listů většinou po jednom. Jsou
bílé, válcovité a dolů visící. Kvete v květnu až červnu. Spatřit jej můžeme především
ve světlých smíšených lesích, okrajích lesů či křovin. Daří se mu na kyprých písčitých
nebo vápenitých půdách. V jeho bobulích se vyskytují stejné jedy jako v konvalince. Jde
převážně o glykosidy. Dříve se využíval v lékařství, dnes se však využívá už jen zřídka.
Droga v něm obsažená má tonizační a zklidňující účinky, je však ukrytá v bobulích velmi
nepříjemné chuti, proto také otrava bobulemi této rostliny je velmi nepravděpodobná.
Oddenky se dají použít také na výrobu tinktury, aby však měla tinktura nějaký užitek, musí
se oddenky velmi rychle sušit, nejlépe při 40oC, proto většinu bylinkářů od využívání
toxických látek z této rostliny odradí.
- 51 -
Obr.č.23. : Kokořík vonný (Polygonatum odoratum)
(http://www.biolib.cz/)
7.6. Obsahové látky
Česnek medvědí obsahuje 11% sušiny, 1% celulózy, 6,1% cukrů, 2,4%
bílkovin, 0,1% organických kyselin. Z vitamínů je významný obsah karotenů 4,2 mg%
čerstvé hmotě, vitamín C – 100 mg%, B6 – 0,23 mg%, B2 – 0,13 mg%, B1 – 0,03 mg%,
PP – 0,47 mg% (Kóňa, Kóňová, 2005).
7.7. Účinky obsahových látek
Česnekem medvědím v jarních měsících doplňujeme vitamíny a minerální látky,
dezinfikujeme trávicí trakt, podporujeme chuť k jídlu. Tím působíme preventivně
na nemoci typické pro jarní měsíce jako je zánět dýchacích cest, rýma a kašel. Obsahuje
aminokyseliny allicin a alliin, vinylsulfid a esenciální oleje. Allicin má pozitivní
- 52 -
antibakteriální účinek na žaludeční mikroflóru, je dobrým pomocníkem v boji proti
ateroskleróze, ukládání cholesterolu, nemocem srdce a cév. Flavonoidy obsažené
v česneku snižují srážlivost krve a pomáhají tak předcházet chorobám srdce
a kardiovaskulárním chorobám. Ve velkém se používá při čištění krve, ale i při bolestech
jater, zahlenění plic a některých ženských chorobách. Málokdo ví, že česnek medvědí je
také bohatým zdrojem vitamínu C: 100g česneku medvědího obsahuje 150mg vitaminu C,
což je samo o sobě trojnásobkem doporučené denní dávky vitamínu C pro člověka.
Česnek má spolu s cibulí vliv na prevenci rakoviny jícnu, žaludku a tlustého střeva,
která byla vyvolána nitrosaminy, což jsou karcinogenní látky, které jsou v potravinářství
používány hlavně jako konzervanty. Naši předkové věřili na jeho léčebný účinek
při křečových žilách, návalech, závratích a dechových potížích. Byl ceněn jako tonikum
na oslabený nervový systém a jako utišující prostředek při revmatických bolestech.
Ve větších dávkách může droga vyvolávat zvracení a průjmy a dokonce i záněty ledvin.
7.8. Možnosti použití
Česnek medvědí je divoce rostoucí druh, který se využívá jako léčivá a okrasná
rostlina, zároveň však patří k oblíbeným pochutinám. Sbírají se listy, kvetoucí nať (Herba
allii ursini) a cibule (Bulbus allii ursini), zejména na podzim. Čerstvé listy zvyšují chuť
k jídlu. Cibule obsahuje podobné látky jako nať , mimo to i biokatalyzátory. Rostlinné části
se používají čerstvé. Sušením rostlina ztrácí účinnost (Kóňa, Kóňová, 2005).
7.8.1. Možnosti použití česneku medvědího ve farmacii a lidovém léčitelství
V lidovém léčitelství se rostlina používá jen v čerstvém stavu. Sušením se ztrácí léčivé
účinky. Pro farmaceutické účely se česnek medvědí používá jako tinktura, kterou
přidáváme do vody nebo do čaje.
- 53 -
7.8.2. Možnosti použití česneku medvědího v kulinářství
V kuchyni se používají listy, které mají příjemnou vůni i chuť podobnou česneku
a pórku. Česnek medvědí se používá za studena, protože tepelnou úpravou rychle ztrácí
chuť i vůně. Je výborný do pomazánek, bylinkových másel nebo na sýry.
7.9. Technologie pěstování
Česnek medvědí je lesní druh, vyžadující polostinná místa. Hlavní část vegetace
probíhá v jarních měsících. Vyžaduje vlhčí polohy. Optimální půdy jsou mírně kyselé až
neutrální, humózní, kypré, písečnaté až kamenité. Nevhodné jsou půdy kyselé (pH 3 - 4)
a zásadité (pH 7,5 a více) (Kóňa, Kóňová, 2005).
7.9.1. Vegetativní způsob rozmnožování
V přírodních podmínkách se česnek medvědí rozmnožuje většinou vegetativně.
Tvoří dostatečně husté porosty, pozůstávající s několika exempláři rostoucími vedle sebe.
Každá dospělá populace (stará 20 let a více) je tvořená ze 2 - 8 vegetativních a 1 - 2
generativních výhonků, spojených kořeny. Komplex faktorů, zabezpečujících normální
růst a vývin česneku medvědího a způsoby jeho rozmnožování nejsou dostatečně
prozkoumány. Pokusy o zkulturnění obyčejně zůstávají v přesazení divoce rostoucích
druhů do zahrad (Kóňa, Kóňová, 2005).
7.9.2. Generativní způsob rozmnožování
Generativní způsob rozmnožování je mnohem složitější, praktikuje se hlavně při
přenášení tohoto druhu do nových ekologických podmínek. Semena se vysévají
na podzim nebo na jaře po stratifikaci, která trvá 80-100 dní při teplotě 0 až 3oC.
Semena, která byla uskladněná při pokojové teplotě a vyseta na jaře, vyklíčí až na jaře
dalšího roku. Výsev se dělá stejně jako u jiných cibulovin. Deset až patnáct dní
po objevení klíčního listu se začínají tvořit pravé listy. První listy jsou menší a usychají
začátkem srpna. Cibulka v tomto čase má průměr 5 - 8mm. Na jaře dalšího roku vypučí
- 54 -
2 - 3 listy, dlouhé asi 80mm a široké 50 - 60mm. Tyto listy v létě taktéž usychají
a na podzim se začnou tvořit nové lístky, s nimiž rostliny přezimují. V třetím roce
pěstování se cibulky začínají vegetativně rozmnožovat, v jednom hnízdě jsou 2 - 3.
Rostliny kvetou ve 4. – 5. roce (Kóňa, Kóňová, 2005).
7.9.3. Sběr a posběrová úprava
Sběr česneku medvědího se dělá většinou v polovině května. Seřezává se celá nadzemní
část rostliny tak, aby se nepoškodila cibulka. Po seřezání listu rostliny přezimují hůře,
protože chybějící listy nedokážou zabezpečit nahromadění dostatečného množství
zásobních látek. Proto by se měl řez u těchto rostlin dělat jednou za 2 – 3 roky.
Při vegetativním rozmnožování třetí rok po vysazení cibulí při výsadbě 20 – 25ks.m-2
listová hmota dosahuje v průměru 1,3kg.m-2 a celková hmota rostlin v průměru
2,2kg.m-2. Roční nárůst celkové hmoty je v průměru 0,1 – 0,5kg.m-2 (Kóňa, Kóňová,
2005).
- 55 -
8. ZÁVĚR
Při vypracovávání této bakalářské práce jsem sledovala 7 výše uvedených lokalit.
Každá z lokalit, z nichž v šesti případech se jedná o památkové rezervace, je svým
způsobem unikátní jak složením půdy, tak porostem. Při pozorování jsem zaznamenala
následující skutečnosti:
Na území NPR Javořina se česnek medvědí vyskytuje roztroušeně po celé ploše. Větší
plochy se nachází na vlhčích stinných místech. Tam, kde jsou hlubší, tmavší lesy a
na ploše louky, která se rozkládá na vrcholu Javořiny, bychom ho však hledali marně.
V PP Mechnáčky česnek medvědí nenajdeme. Jedná se totiž především o sušší louky –
a přesto, že se zde vyskytují ostrůvky mokřadů, chybí zde stromový a keřový porost, který
by vytvářel potřebná stinná místa. Přímé slunce česneku medvědímu nesvědčí.
Úplně jinou lokalitou, co se vlhka a porostů týče, je PP Uvezené. Jde o převážně lesnaté
velmi vlhké území, které vytváří česneku medvědímu ideální podmínky pro růst
a rozmnožování. V této lokalitě je výskyt česneku medvědího nejrozšířenější. Pokrývá asi
90% celého území.
PP Záhumenice je také lokalitou, kde se česnek medvědí nachází. Jedná se však pouze
o malou plochu rozkládající se podél potůčku obrostlého listnatými keři.
Lokalitou bohatou na mokřady a listnatý porost tvořící jemné šero, je PP Hrnčárky.
Populace česneku medvědího se vyskytuje v ostrůvcích v místech výskytu mokřadů.
Na sušších místech, od mokřadů vzdálených, se česnek medvědí ztrácí.
Podobně jako v PP Mechnáčky ani v lokalitě PP Nová hora česnek medvědí nenajdeme.
Jedná se totiž převážně o louky a sady, jejichž okraje jsou lemovány řídkými borovými
lesíky. Louky jsou sušší, chybí zde vlhkost potřebná pro růst této byliny. Navíc jehličnany
nevytváří dostatečné šero.
Posledním sledovaným stanovištěm je Rybník. Dostatečná vlhkost v okolí nádrže
a listnatý porost tvořící příjemný stín, vytváří ideální podmínky pro růst česneku
medvědího. Vyskytuje se v nejvlhčích místech podél potoka.
Populace česneku medvědího je ve Straňanské kotlině hojně zastoupená. Sice
na některých suchých místech nenajdeme bylinu vůbec, ale převládají místa, kde vytváří
velké plochy. Pokud bude pokračovat obnova přírodních míst a nevhodnými zásahy
do přírody nebudou vysychat mokřady a potůčky, dá se předpokládat, že se česnek
medvědí z oblasti CHKO Bílé Karpaty neztratí, ale bude mít tendenci se spíše rozšiřovat.
- 56 -
9. RESUME
Abstrakt
Témou predkladanej práce je ako čiastočné zoznámenie s chránenou krajinnou oblasť ou
Biele Karpaty, zvlášť v okolí obce Strání, ktorá je hostiteľom veľkého množstva
chránených rastlín a živočichov. Hlavne zmapovanie lokalít s výskytom cesnaku
medvedieho. Práca zahrnuje nielen miesta, kde sa cesnak medvedí nachádza, ale venuje sa
aj jeho popisu ako z hľadiska jeho vzozrenia, tak aj z hľadiska jeho zloženia. Poukazuje
na spôsoby využitia tejto byliny v praxi, predovšetkým v obore kulinárstva, zdravotníctva
a ľudového liečiteľstva. Nevyhnutnú súčasť tvoria informácie o jeho rozmnožovaní
a pestovaní.
Výsledkom práce je podrobné zoznámenie sa s touto bylinou, stále viac doporučovanou
odborníkmi na zdravú výživu pre vysoký obsah látok, ktoré pôsobia preventivne
proti množstvu neduhov ľudského tela.
Kľúčové slová: cesnak medvedí, výskyt, obsah látok, využitie
Úvod
Život človeka je odpradávna spojený s prírodou, jeho existencia je predpokladom aj
jeho bytia. Preto sa človek od nepamäti učil v prírode žiť , učil sa prírodu poznávať a mal
by sa rýchlo naučiť aj prírodu milovať .
Príroda je pre nás východiskovým bodom. Alfou aj omegou. Je to príroda, ktorá stojí
za naším zrodením, je to tá istá príroda, ktorá nás prevádza celým životom až k jeho
ukončeniu. V pravekých dobách žili ľudia v úplnom súlade s prírodou. Príroda im dávala
obživu. Nepoznali chémiu, stroje, počítače. Učili sa pomocou pokusov a omylov poznávať
každý koreň, každý lístok, ktorý sa v prírode objavil. Všetky informácie, ktoré pri svojom
pátraní objavili, ukladali iba do svojej pamäti a predávali ich svojim deť om. Trvalo dlhý
čas, než sa naučili bohatstvo prírody zámerne využívať k uľahčeniu svojho žitia. Učili sa
pomaly využiť nielen rastliny a živočíchy, ale aj nerastné bohatstvo. Zozačiatku iba v takej
podobe, v akej ho príroda sama poskytovala. Hľadali najvhodnejší tvar kameňa
na opracovanie, na stavanie príbytkov. Postupom času pri pochopení vlastností nerastného
bohatstva ho začali opracovávať , taviť , brúsiť , zlučovať . Stále však nezabúdali na prírodné
bohatstvo vo svojej pôvodnej podobe. Uchylovali sa do prírody s každým problémom,
s každou ť ažkosť ou a priamo v nej hľadali rešenie problémov, s ktorými sa každodenne
potýkali.
- 57 -
S modernizáciou a prudkým rozvojom vedy a techniky, zvlášť v minulom storočí začal
mať človek pocit, že príroda je tu pre neho a môže ju využívať , ako len chce. Zabudol, že
príroda je jeho podstatou, a jej bohatstvo začal zneužívať . Svojím neekologickým
prístupom pácha v prírode nenapraviť elné škody. Vďaka vysušovaniu plôch sa stráca
množstvo druhov rastlín a živočíchov žijúcich v mokradinách. Vďaka úbytku lesov je jeho
obyvatelstvo nútené ustupovať , migrovať a prispôsobovať sa novým podmienkám. Druh,
ktorý nieje dostatočne prispôsobivý, vymiera.
Spôsobouv „vylepšovania“ prírody by sme mohli menovať veľa, ale to by nás zaviedlo
do úplne inej oblasti, než je zmyslom tejto práce. Je pre nás veľkým šť astím, že príroda je
dostatočne silná na to,aby stále nútila človeka obrátiť sa naspäť a pokorne zasa skloniť
hlavu pred jej múdrosť ou. Aj cez ľudské zásahy si stále udržuje svoju identitu. Keby to tak
nebolo, naše deti by iba ť ažko poznávali krásu lesov rozprestierajúcich sa na obzore, krásu
kvetov pokrývajúcich lúky, ktoré obklopujú ľudské obydlia. Ťažko by poznali liečivú silu
aj tej najmenšej bylinky, ktorá sa ukrýva pod rozvetveným kríkom.
Každého milovníka prírody mrzí, keď niektorý druh rastlinnej a živočišnéj ríše speje
k zániku. Je potreba chovať sa k prírode uctivo a s láskou opatrovať územia, ktoré
ovplývajú prírodným bohatstvom. K takým miestam patrí aj chránená krajinná oblasť Biele
Karpaty, moje rodisko.
Nad krásou okolitej krajiny sa človeku tají dych, hľbka lesov a farebnosť okolitých lúk
nám pripomíná, že príroda je silnejšia ako ľudská technika. Na jar plochy pokryté
kvitnúcimi snežienkami, podbelom, púpavou alebo cesnakom medvedím, ktorých
ustupujíce kvety dávajú vyniknuť margarétkam a orchidejám, ktoré pozvolna prechádzajú
do pestrofarebnej jesene a ticha zimy, potešia oko aj srdce. Aj ten najmúdrejší vedec
na svet prišiel a zo sveta zasa odíde, ale príroda ostáva naproti ľudským pokusom ju
ovládať . Skúsme sa spoločne pozrieť do vnútra prírody rozprestierajúc sa v okolí Veľkej
Javoriny a v jej blízkosti pochopiť hlbšiu podstatu aspoň jednej z obrovského množstva
bylín, ktoré sa tu nachádzajú – cesnaku medvedieho (allium ursinum).
Ciel práce
Cielom mojej práce je priblíženie prírodných lokalít nachádzajúcich sa na území
chránenej krajinnej oblasti Biele Karpaty, zvlášť na území Straňanskej kotliny. Bližšie sa
potom sústrediť na výskyt cesnaku medvedieho a popis jeho morfológie (allium ursinum).
Priblížiť možnosti jeho pestovania. Práca sa tiež dotýka spôsobov jeho využitia v oblasti
farmácie, ľudového liečitelstva a kulinárstva.
- 58 -
Chránená krajinná oblasť Biele Karpaty
Charakteristika CHKO Biele Karpaty
Územie sledovanej lokality Strání – Květná je súčasť ou CHKO Biele Karpaty o výmere
715km2. CHKO sa nachádza pozdĺž štátnej hranice medzi Českou a Slovenskou
republikou. Česká časť je dlhá 70km a zasahuje do okresov Hodonín, Uherské Hradiště
a Zlín. K najvzácnejším oblastiam patrí územie, na ktorom sa nachádzajú pôvodné lúky
s veľkým množstvom chránených druhov rastlín, najmä orchidejí.
Biele Karpaty patria k najcennejším CHKO v našej republike. Ide o pôvodné listnaté
lesy a orchidejové lúky, ktoré spolu s rozptýlenou zeleňou a a solitérnými stromami dávajú
krajine Bielych Karpát neopakovateľný ráz. Rozmanité spôsoby hospodarenia, rôznorodý
historický vývoj a veľká vzdialenosť od priemyselných centier umožnili zachovať
vo velkej miere pôvodnú podobu krajiny.
Geologické pomery
Lokalita Bielych Karpát patrí do Vonkajších Západných Karpát. Ich podklad je tvorený
horninami bielokarpatskej jednotky magurského flyšového príkrovu, zastúpený najviac
pieskovcom, striedaný s ílovcom, menej často slínovcom.
Geomorfologické pomery
Os CHKO tvoria pohraničné pohoria Bielych Karpát tiahnuce sa pozdľž štátnej hranice
od juhozápadu k severovýchodu. Moravská časť má plochu 575km2 a strednú výšku 473m.
Pod najvyšším bodom Bielych Karpát Veľkou Javorinou (970m n.m.) leží Straňanská
kotlina. Jej dno má výšku 479m.
Hydrologické a hydrometeorologické pomery
Územie CHKO Biele Karpaty náleží k prímoriu Čierného mora a jej najväčšia časť
do povodia rieky Moravy, menšia, severovýchodná časť , prináleží povodiu rieky Váh.
Na území CHKO sa tiež nachádzajú významné zdroje minerálnych vôd. Ich vznik súvisí
s vulkanizmom v tretohorách.
- 59 -
Klimatické pomery
Najväčšia časť územia je začlenená do miernej teplej oblasti s miernou jarou, krátkym
mierne suchým letom a miernou jeseňou. Zima je mierne chladná s krátkou snehovou
pokrývkou. Priemerná ročná teplota sa uvádza 8,1oC a priemerný úhrn ročných zrážok je
752mm.
Floristické pomery
Biele Karpaty sú zvlášť cenné nielen vďaka obrovskému počtu druhov kveteny, ale
hlavne ich skladbou. Na územie moravskej strany Bielych Karpát zasahujú štyri
fytogeorgrafické okresy, a to Dolnomoravský úval, Biele Karpaty stepné, Biele Karpaty
lesné a Javorníky. Vätšinu územia zaberá fytogeografický okres Biele karpaty lesné.
V nižších častiach sú najrozšírenejším vegetačným typom karpatské dubohrabiny.
Vo vyšších polohách Bielych Karpát sa rozkladajú bučiny. Najcharakteristickejším
nelesným typom vegetácie Bielych Karpát sú kvetnaté orchidejové lúky. Tieto patria
k druhovo najbohatším typom lúčných porastov v strednej Evrópe.
Zvláštnosť ou Bielych Karpát sú aj burinové spoločenstvá. Vďaka súkromým poliam,
ktoré nie sú poškodené nadmerným používaním pesticidov a umelých hnojív a popritom sú
obrábané iba malou mechanizáciou, sa tu nachádza množstvo burinových druhov, ktoré
boli v minulosti plošne rozšírené a do súčasnosti takmer vymizly.
Faunistické pomery
Kvitnúce lúky sú hostiteľom pre veľmi bohatú faunu a sú dôležitým útočiskom pre
niekoľko desiatok vzácnych a ohrozených druhov hmyzu. Pastviny, mokradiny, vrstvené
prameniská a potočné nivy tvoria tiež vhodné prostredie pre významné druhy obratlovcov
aj bezobratlovcov.
Pestrá mozaika biotopov v týchto polohách umožňuje spolužitie veľa druhov
obojživelníkov rôznych ekologických nárokov. Pri výpočte živočíchov nesmieme zabúdať
aj na početné skupiny vzácnych cicavcov a vtákov.
- 60 -
Vymezenie a charakteristika územia
Poloha a rozloha
Obec Strání (skúmanou oblasť ou je Straňanská kotlina) sa nachádza na juhovýchode
okresu Uherské Hradiště. Susedí s okresmi Nové Mesto nad Váhom a Hodonín. Hraničí
s katastrami Březová, Korytná, Horní Němčí a Slavkov, na slovenskej strane potom
s obcami Moravské Lieskové a Lubina. Straňanská kotlina sa rozprestiera medzi
Javorinským a Lopenickým chrbátom Bielych Karpát. Smerom k juhovýchodu sa zužuje
do priesmyku, ktorým preteká riečka Klanečnica. Rozloha katastra obce Strání s miestnou
časť ou Kvetná je 3976,18ha.
Povrchový ráz a geologické pomery
Obec je zovretá s troch strán
horským hreboňom. Najnižším miestom je výtok
Klanečnice z obce (342m n. m.), najvyšším Velká Javorina (970m n. m.). Po stránke
geologickej patrí Straňanská kotlina k centrálnej časti Bielych Karpát. Toto územie sa
začalo tvoriť na konci druhohôr v kriede a sedimenty okolitých hrebeňov sa dotvorili
v treť ohorách. Tieto usadeniny tvoria tzv. karpatskú flyš. Majú vysoký obsah uhličitanu
vápenatého, ktorý utvára v puklinách horniny dobre vyvinutého klenca kalcitu. V okolí
lesných prameňov sa tvorí pramenný vápenec s vysokým podielom listov, pupenov
a neúplno zkamenených schránok mlžov.
Pôdy
Vplyv na tvorbu pôdy má geologický podklad, členitosť terénu, hladina spodnej vody,
charakter podnebia a rastlinný kryt. V obci Strání ide o pôdy ť ažké, ílovitohlinité až ílovité.
Na lúčnych mokradinách sa utvárajú pôdy oglejené, blízko vodných tokov a prameňov
najdeme aj pôdy glejové. V najvyšších polohách sa zmenili na pôdy podzolové. Celá
oblasť je zvlnená častými zosuvmi pôdy.
Vodstvo
Straňanskou kotlinou preteká riečka Klanečnica s dvomi silnými prítokmi – Sviňarským
potokom a slovenským potokom nazývaným Kaštinka. Niekoľko dalších prítokov je
vysychavých. Výdatné, tzv. skryté pramene vyvierajú priamo do Klanečnice. V katastru
obce sa nachádzajú tiež tri pramene s obsahom sírovodíku.
- 61 -
Negatívny vplyv
na vodný režim má nadmerná ť ažba dreva v okolitých lesoch.
Dažďová voda nemá možnosť vsakovať a odteká cestami pripravenými ť ažkou
mechanizáciou. Narušenie vodného režimu má negatívny vplyv hlavne na výskyt druhov
z čelade Orchideae.
Podnebie
Podnebie obce v okolí Klanečnice patrí do oblasti mierne teplej a okolité vrchy
do oblasti chladnej. Priemerná dlhodobá ročná teplota je +7,6oC. Najchladnejším
mesiacom je január, najteplejším júl. Snehová pokrývka sa objavuje vo vyšších polohách
už v novembri a trvá do konca marca, niekedy aj dlhšie. Dlhodobý ročný priemer zrážok je
810mm.
Popis sledovaných lokalít
Charakteristika národnej prírodnej rezervácie Javorina
NPR Javorina tvorí lesný porast na severnom svahu a lúka na vrchu najvyššej hory
Bielych Karpát Velké Javoriny.
Celková výmera: 165,89ha
Nadmorská výška: 560 – 935m
Charakteristika prírodnej pamiatky Mechnáčky
Tvorí ju široký travnatý, kríkmi a stromami porastený ľavý breh Sviňarského potoka
a zbytok kvitnúcich lúk s mokradinami.
Celková výmera: 9,65ha
Nadmorská výška: 425 – 508m
Charakteristika Prírodnej pamiatky Uvezené
Jedná sa o druhovo bohatý zmiešaný listnatý les vo veľmi členitom teréne so zosuvmi,
vrstevnatými prameňmi a mokradinami.
Celková výmera: 14,39ha
Nadmorská výška 490 – 570m
- 62 -
Charakteristika prírodnej pamiatky Záhumenice
PP Záhumenice tvoria hlavne lúky na pravom brehu údolia pravostranného prítoku
potoka Klanečnice.
Celková výmera: 11ha
Nadmorská výška: 450 – 610m
Charakteristika Prírodnej pamiatky Hrnčárky
Jedná sa o teplomilnú lúčnu vegetáciu
s výskytom ohrozených druhov rastlín.
Rozprestiera sa na ľavom brehu hornej části Klanečnice.
Celková výmera: 4,04ha
Nadmorská výška: 440 – 490m
Charakteristika Prírodnej rezervácie Nová hora
Rozprestiera sa v údolí Klanečnice. Jedná sa o členité územie s lúkami, lesíkmi a sadmi
s mozaikou mokradin.
Celková výmera: 29,61ha
Nadmorská výška: 400 – 490m
Charakteristika stanoviska Rybník
Nejde priamo o prírodnú pamiatku ani rezerváciu, ale nachádza sa tu rozsiahla
populácia cesnaku medvedieho.
Cesnak medvedí (aliium ursinum)
Pochádza ze starej Číny. V súčasnosti ho môžeme nájsť po celej Evrópe, severnej Ázii
aj inde vo svete. Ide o divo rastúcu liečivú rastlinu. Patrí tiež k pochutinám a v kulinárstve
slúži ako náhrada cesnaku kuchyňského. Zbierajú sa listy, kvitnúca vňať aj cibulky.
Tvorí rozsiahle porasty predovšetkým v lužných lesoch. Objavuje sa však aj na vlhých
lúkách s pôdou obohatenou humusom.
V Českej republike rastie okrem cesnaku medvedieho aj ďalších 12 pôvodných druhov.
V rámci druhu Allium ursinum rozlišujeme 2 podruhy: cesnak medvedí ukrajinský
a cesnak medvedí pravý.
Ide o vytrvalú bylinu dosahujúcu výšku 0,2 – 0,3m. Kvitne v apríli až v júni.
Cesnak medvedí môžeme pri nepozornosti zameniť s listami jedovatej konvalinky
vonnej, ocúnu jesenného, s listami niektorého druhu áronu lebo s kokoríkom vonným.
- 63 -
Obsahuje veľké množstvo liečivých látok, preto nachádzame jeho využitie vo farmácii
a ľudovom liečitelstve. Pre svoju chuť je veľa využívaný aj v kulinárstve.
Rozmnožuje sa vegetatívne, alebo generatívne.
- 64 -
10. SEZNAM POUŽITÝCH OZNAČENÍ
CHKO
- chráněná krajinná oblast
MCHÚ
- maloplošná chráněná území
NPR
- národní přírodní rezervace
PP
- přírodní památka
PR
- přírodní rezervace
- 65 -
11. SEZNAM LITERATURY
Bezděčka P., Jongepier J.W. et al. (2002): Chráněná území CHKO Bílé Karpaty. In:
Mackovič P., Jatiová M. et al. (2002), Chráněná území ČR – Zlínsko, svazek II. Agentura
ochrany přírody a krajiny ČR, Eko Centrum Brno, Praha, 92 s.
Dostál, J. Nová květena ČSSR 2. 1. vyd. Praha : Academia, 1989. 1563 s. ISBN 80-2000095-X.
Jongepierová I., a kol. Louky Bílých Karpat. Veselí nad Moravou: ZO ČSOP Bílé Karpaty,
2008. 461 s. ISBN 978-80-903-444-6-4
Kapinus, M., a kol. Vlastivědný sborník slovácké obce Strání. Obecní úřad Strání, 1992.
113 s.
Kóňa, J., Kóňová, E. Cibulové zeleniny. Nitra : Garmond, 2005.88 s. ISBN 80-8914821-2.
Konvička, O. Česnek Allium sativum L. Olomouc, 1998. 167 s. ISBN 80-238-1928-3.
Kubát, K., a kol. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. 927 s. ISBN
80-200-0836-5.
Kuča P., a kol. Chráněná krajinná oblast Biele/Bílé Karpaty. Bratislava: Ekológia, 1992.
380 s. ISBN 80-85559-09-9.
Prokůpek, B., Kuča, P. Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty. Brno: Český ústav ochrany
přírody, 1991. 88 s. ISBN 80-85032-01-5
Tlusták, V., Jongepierová-Hlobilová, I. Orchideje Bílých Karpat. Olomouc: Krajské
vlastivědné muzeum, 1990. 127 s. ISBN 80-85037-02-5.
- 66 -
Hoskovec, L. Allium usinum česnek medvědí [online]. 2007-2009
[cit.2010-05-10]. Dostupný na: <http://botany.cz/cs/allium-ursinum/>.
Zicha, O. Polygonatum odoratum kokořík vonný [online]. 1999-2010 [cit.2010-05-11].
Dostupný na: <http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id906/?taxonid=41940>.
Otevřená encyklopedie: Allium ursinum česnek medvědí [online]. 2010 [cit.2010-05-11].
Dostupný na: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Allium_ursinum>.
Mapové podklady:
Turistická mapa, Slovácko – Bílé karpaty, Mapové podklady, SHOCart, spol.s.r.o.
Vizovice
- 67 -
12. PŘÍLOHY
CD médium
- 68 -