BYL JINÝ - Římskokatolická farnost Šlapanice

BYL JINÝ - Římskokatolická farnost Šlapanice

Ročník XXVI., číslo 3
Vyšlo 14.9. 2014
Tentokrát pro vás máme úvodník v podobě pozdravu od jednoho z účastníků farního
tábora v Pozďatíně.
Okénko
-2-
14. září 2014
ŠLAPANICKÉ SLAVNOSTI 2014
Hodová mše svatá ve Šlapanicích se konala v neděli v 9 hodin v 17. 8. 2014 v parku.
Fotografie připravil Vojtěch Hlávka.
Okénko
-3-
14. září 2014
MATRIKY VYPRAVUJÍ
Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili:
28.6.
28.6.
20.7.
3.8.
10.8.
17.8.
24.8.
24.8.
Martin Chaloupka
Jakub Wiesner
Martina Babušeková
Tom Muselík
Štěpán Knor
Kristýna Plotěná
Lea Pospíšilová
Sylva Pospíšilová
místo křtu
Šlapanice
Šlapanice
Šlapanice
Šlapanice
Šlapanice
Šlapanice
Šlapanice
Šlapanice
Slib lásky, úcty a věrnosti si vyměnili:
28.6.
14.6.
Kateřina Klevarová z Podolí a Pavel Medek z Morkovic
Roman Hegr z Archlebova a Markéta Gregorovičová ze Šlapanic
Okénko
14. září 2014
-4Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili:
17.7.
24.7.
15.8.
20.6.
27.6.
6.8.
7.8.
20.8.
Oldřich Šmerda z Podolí
Magdalena Tůmová z Habrovan (pohřeb v Podolí)
Vlastimil Otych z Podolí
František Matušek ze Šlapanic
Radomíra Straková z Brna
Oldřich Leissner z Brna
Antonín Horák ze Šlapanic
Jarmila Drápalová z Jiříkovic
*1943
*1943
*1931
*1943
*1931
*1919
*1933
*1933
Z KALENDÁŘE
5.9.
13.9.
20.9.
20.9.
28.9.
4.10.
28.10.
7.11.
24.11.
Žehnání dětí a modlitba na začátku školního roku
Pouť do Žarošic
Hody v Podolí
Pouť Vranov
Pouť k Boží muce Tuřanka
Farní den v Podolí a oslava životního jubilea
Připomínka podolských občanů padlých v 1. sv. válce
Pouť do Říma – připomínka 25 let od svatořečení Anežky České
Adorační den
ZÁCHRANA POHÁDKOVÉ ŘÍŠE
Ke konci srpna se šedesát dětí z naší farnosti vydalo zachránit pohádkové království.
Čtyři týmy: Rudí ledi, Betoni, Červený kříž a Opičí bábovky se po celou dobu snažily
zničit zlého krále Mrakomora. Král Mrakomor totiž vyhnal z království všechny
pohádkové bytosti a zničil všechny pohádky z pohádkové knihy. Děti se po celou dobu
snažily získat ztracené pohádky. Za své služby králi získávali stříbrňáky, za které si
na královské hostině a na královském trhu mohly nakoupit z bohaté nabídky. Nejvíce
pohádek se podařilo získat Rudým ledům, ale ani ostatní týmy nezůstaly zahanbeny.
Skvělé výkony dětí byly zajisté ovlivněny přísunem výtečného jídla, které ve své bažině
připravoval Shrek.
Největší poděkování patří naší královně Haně I. a také našemu králi Ludvíku a všem
pohádkovým bytostem - Patovi, Matovi, Makové panence, Mražounovi, Bořku staviteli,
Ferdu mravencovi, Bílé paní, Pipi Dlouhé punčoše, Červené karkulce, Pánu opic, Víle
Amálce, Pepkovi námořníkovi a Shrekovi. V neposlední řadě chceme poděkovat Pánu
Bohu za bezproblémový průběh, dobré počasí a možnost uskutečnit tento tábor.
Ferda mravenec a Pipi Dlouhá punčocha
Okénko
-5-
14. září 2014
STŘÍPKY Z FARNÍHO TÁBORA
Zeptali jsme se několika účastníků na průběh tábora a jejich dojmy. Střípky jejich
dojmů jsme zaznamenali níže:
Terezka Horáková: Největší sranda byla, když Franta dělal letící kačenu. Já jsem
na talentovkách zpívala, jiné děti hrály na kelímky a někdo hrál pohádku Jak Pat a Mat
pořídili televizi. Některé kamarádky složily písničku a jiné děti tancovaly. Hanka
a Adam tancovali Labutí jezero. Slávek Medek byl Shrek a výborně vařil. Nejvíce mi
chutnaly šišky s mákem. Na diskotéce jsem si za stříbrňáky pořídila ručníček, sponky
a karetní hru. Byli jsme v týmu Červený kříž. Vedl nás Mat, Pipi a Pepek námořník. Nic
bych na táboře neměnila a bude-li další, pojedu znovu. Až budu velká, ráda budu dělat
vedoucí na táboře jiným dětem.
Jan Staněk: Nejvíce se mi líbily hry. Například hra na Pašeráky, při které jsme měli
jsme za úkol sbírat kartičky od ostatních týmů. Byl jsem v týmu Rudí ledi. Srandovní
byli taky Pepa, který byl za Opičáka, a Vašík hrál Mražouna. Dělali jsme talentové hry.
Okénko
-6-
14. září 2014
Náš tým předváděl hru "Blbci na táboře" a předváděli jsme jak jeli stanovat bez stanu
a na nástup jsme šli bez přípravy. Výborně nám vařili, nejvíce mi chutnala svíčková.
Největším hitem tábora byly gumičkové náramky.
Roman Malík: Nejlepší byla diskotéka, tancoval jsem s jednou holčičkou a mohli
jsme si kupovat dobroty za peníze, které jsme si vydělali. Pepík hrál Šíleně smutnou
princeznu a museli jsme ho rozesmívat, byla to hrozná sranda. Jeden kámoš měl klíště
až ve vlasech. Myši vyskočily na kufr a sežraly mně kokina. Měli jsme výbornou snídani
- jogurt (vzal jsem si jahodovej) a k tomu rohlík. Měli jsme taky bramboráky. Vařil nám
Shrek. Jezdil bych pořád na takový výlety. Příští rok pojedu určitě znovu, za každou
cenu.
Ráda bych poděkovala všem, kteří obětovali svůj čas přípravou a realizací tábora
a připravili našim dětem krásné zážitky, které si budou pamatovat po celý život. Věřím,
že naše dítka se jednou postarají podobným způsobem také o vaše potomky. Inspiraci
budou čerpat určitě ze svých nejvzácnějších vzpomínek z dětství. Ráda bych, abyste
věděli, že vaše práce není brána jako samozřejmost a moc si jí vážíme. Kéž by se tábor
podařilo organizovat i v dalších letech.
Za rodiče
Lenka Malíková
TÁBOR NÁMĚŠŤ 2014
Již 22. rokem proběhl letos tábor v Náměšti nad Oslavou, a to ve dnech
od 9. do 24. července.
Nesl se v duchu hledání pokladu zaniklého indiánského kmene, který vyhubili
nenasytní dobyvatelé. Letos byla o něco nižší účast, ale nakonec to bylo asi řízení zhora,
protože kvůli suchu vyschl potok a ve studni to bylo též s vodou horší, takže jsme museli
všechno dovážet. Také navážení a cesta do města byla komplikovanější, hlavní tah
městem je totálně rozkopán. Nicméně podle hodnocení účastníků to byl asi za poslední
dobu nejvydařenější tábor. Poděkování patří na prvním místě našemu Pánu za příhodné
počasí a za ochranu. Poděkování patří i farnosti Náměšť za pomoc se zabezpečením
pitné vody a hasičům za užitkovou vodu. Asi nemá cenu vypisovat program. O čem
tábor byl si můžete přečíst v následující táborové legendě.
A nyní už nezbývá, než se těšit na příští rok. Fotky z tábora budou
na www.akceatabory.cz a na nástěnce na chodbě fary ve Šlapanicích.
Petr Machain
Okénko
-7-
14. září 2014
LEGENDA K TÁBORU V NÁMĚŠTI 2014
Kdysi dávno žil na tomto území kmen Chironů. Jeho lid žil ve svornosti a v míru se
všemi okolními kmeny. A protože se nemuseli zabývat válkami, žilo se jim na svoji
dobu velmi dobře a jejich majetek rostl čím dál tím více. Tito lidé neznali, co je nenávist,
závist a zloba, co to je nedůvěra ke svému bratru a věřili, že je takto vede Velký Duch
této země. Věřili, že pokud budou ctít zákony kmene a zákon velkého Ducha, povede se
jim dobře.
V té době ale toto území objevili bílí mužové z Evropy a ucítili příležitost rychle
a hodně zbohatnout. Tito lidé již nectili zákony světské ani Boží, protože jinak by
nemohli vnikat takovou krutostí. Začali bez milosti loupit vše, na co přišli a nikdo
si před nimi nebyl jistý svým životem. Kdo stál v cestě jejich chamtivým choutkám, byl
bez milosti zabit.
Bílému muži se zachtělo i bohatství Chironů. Nejprve se snažil získat si obyvatele
kmene na svoji stranu, ale ti prohlédli jeho nečestné počínání a postavili se bílému muži
na odpor.
Okénko
-8-
14. září 2014
Věděli, že i když je právo na jejich straně, bílý muž si povolá posilu a vezme si,
co bude chtít. Proto náčelník Bystrý Orel svolal starší kmene a ti se rozhodli, že veškeré
bohatství kmene bude ukryto na místě, kde je chamtivý bílý muž nikdy nenajde.
Vytvořili pak velmi složitý plán k tomuto místu a jeho části rozptýlili mezi jednotlivé
členy kmene, kteří stále drželi při sobě. Proto ti, kteří drželi pospolu, mohli kdykoliv dát
plán znovu dohromady, ale bílý muž, který jen zaséval zlobu, nikdy sám nemohl získat
celý plán a tak se zmocnit bohatství.
Bílý muž se snažil nejprve přesvědčit indiány, aby mu svůj majetek prodali, zkoušel
různé lsti, ale ničeho nedosáhl. Rozhodl se proto, že majetek i území získá násilím.
Povolal velkou armádu a po nerovném boji zůstala z kmene pouze hrstka indiánů,
kterým bylo vymezeno pouze malé území v rezervaci. Bílý muž si myslel, že bohatství
mu spadlo do klína, ale ať se snažil jak chtěl, nikdy cestu k pokladu nenašel.
Tak se vyplnilo proroctví Bystrého Orla, že nikdo nečestný a chamtivý nikdy
z majetku kmene nezbohatne a že bohatství zůstane ukryto po dlouhý čas, až zase přijde
poctivý a čestný muž, který obnoví zákon této země i Zákon Velkého Ducha a který
bude žít ve svornosti a lásce s druhými.
Petr Machain
Okénko
-9-
14. září 2014
OHLÉDNUTÍ ZA LÉTEM
Mám rád ony první příznaky „unaveného léta“, kdy se za oknem objevují známky
blížícího se podzimu, zatímco píšu tenhle příspěvek a vzpomínám na krásné dny
červencové dovolené. Letos jsem ji prožil na třech místech.
Zastavení první - Benešovsko a kraj Blanických rytířů. S šesti spolubratry kněžími
jsme prožili týden na faře v Divišově. Zdejší fara je velmi starobylá, je to tvrz
ze 12. století, původní sídlo rodu Divišovců, než si postavili hrad Český Šternberk
a sami se přejmenovali na Šternberky. Byl jsem mile překvapen krásou tohoto kraje,
který - jak jsem si musel přiznat - jsem prakticky neznal, i když leží kolem dálnice,
po které jezdím velmi často. Úchvatné a malebné, pro mě dosud neznámé městečko
Rataje nad Sázavou, na kterém se bohužel podepsala minulá doba. Poprvé jsem byl na
Konopišti, poprvé na bájném Blaníku, poprvé na půvabně kouzelném poutním místě
Hrádek u Vlašimi. Je to malá vesnička, silnice zde končí, kostel se tyčí na ostrohu nad
Blanicí. Panna Maria drží Ježíška v náručí a rukou otáčí jeho hlavičku k poutníkovi.
Dalším místem mého pobývání bylo Třeboňsko, kraj překrásné přírody a jihočeské
gotiky. Přemýšlel jsem o dvou významných šlechtických rodech – Rožmberkové
a Schwarzenberkové, kterým tento kraj po osm století patřil a kteří jej dokázali proměnit
v zahradu. Ve svém majetku viděli i zodpovědnost – nejen vytvořili tento krásný
přírodní park, ale dávali práci mnoha lidem. A každý z nás si může říci: Je i můj nevelký
majetek ve službě dobra pro druhé?
A třetí moje letní zastavení se odehrálo v podhůří Orlických hor. Je to kraj, který mám
rád. Je to nejenom kraj Babičky, ale je významný pro schönstattské hnutí, kterým byla
naše rodina formována. Jezdili jsme sem s rodiči už jako malé děti a mnohá místa, která
jsem navštívil, ve mně vyvolala pěkné vzpomínky. Letošní voda v přehradě u České
Skalice byla jadransky tyrkysová, i s nezvykle velkými vlnami s bílými hřebínky. Inu,
jako na Jadranu. A podhorská louka u Dobrošova, s lavičkou a dalekým výhledem
do kraje, po kterém se honily dvě bouřky, dýchala za letního odpoledne klidem a Boží
blízkostí.
A protože nejen chlebem živ je člověk, ale také něčím k němu, připojuji na závěr jeden
z mých oblíbených receptů. Nazval jsem jej:
Kapr silných mužů






půlka čerstvého chlazeného kapra (nebo víc, podle toho, kolik vás je)
kelímek sladké smetany
1 cibule
1 krenex (nebo strouhaný čerstvý křen)
1 stroužek česneku
1 ostrý kečup
Okénko
- 10 -
14. září 2014
 koření na ryby
 kousek másla
 sůl
Vše se pokrájí nadrobno (kromě kapra), smíchá se dohromady, porce kapra
se v té omáčce obalí a asi 20 minut se peče, je možné i v alobalu. Podává se s čerstvým
chlebem a lehkým bílým vínem míchaným s bublinkovou vodou.
A máte–li k tomu navíc v nohách nějakou tu desítku kilometrů na kole či pěšky,
je výsledný chuťový dojem neopakovatelný.
Přeji krásný podzim.
P. Jan Nekuda, farář
ROZHOVOR – JIŘÍ JANALÍK
O letních prázdninách byl v naší farnosti
na praxi bohoslovec Jiří Janalík. Požádali jsme
ho, aby se nám blíže představil a řekl nám něco
o tom, jak se připravuje na kněžství.
Jirko, můžeš prosím našim čtenářům říct,
kde ses narodil, v jaké farnosti žiješ, zkrátka
něco o sobě?
Pocházím z Telče, patřím do farnosti Svatý
Jakub, což je jediná telčská farnost. Je mi 36 let,
mám dvě starší sestry a mladšího bratra.
Po maturitě na telčském gymnáziu jsem byl
přijat na Elektrotechnickou fakultu ČVUT
v Praze. Po dokončení studií jsem rok a půl
pracoval jako „civilkář“ v Domově Svaté
Rodiny v Praze s mentálně a tělesně
postiženými. Po té jsem pracoval v Brně
Okénko
- 11 -
14. září 2014
a v Bratislavě jako programátor a softwarový architekt. V srpnu roku 2009 jsem práci
ukončil a v září nastoupil do Teologického konviktu a další rok do Arcibiskupského
kněžského semináře.
Máš za sebou čtvrtý ročník studia. Jaká byla tvoje cesta k tomu, že ses rozhodl jít
do semináře?
Složitá a chvílemi i bolestivá, a to nejen pro mne… Už před maturitou jsem si chtěl
podat přihlášku do semináře, ale bylo zřejmě nakonec dobře, že to, díky výraznému
nesouhlasu rodičů, nevyšlo. Chtěli, abych měl případnou „únikovou cestu”, pokud by se
ukázalo, že kněžství není moje povolání. Nakonec mi to přišlo rozumné, a tak jsem šel
studovat do Prahy. Když jsem ale měl dostudováno, už se mi do semináře moc nechtělo.
A to nejen proto, že jsem před dokončením studia začal chodit s jednou slečnou. Kdesi
v hloubi nitra jsem silně vnímal, že by to snad ani nebylo dobré. Tehdy jsem ještě
nevěděl, že ten vnitřní pocit bude jen dočasný, že je to jakési: teď ještě by to nebylo
dobré… Tyto věci jsem si bohužel řešil jen sám se sebou a neznal jsem žádného
zkušeného kněze, kterému bych důvěřoval a trochu to s ním pořešil. Až po několika
letech “chození” mi přišlo, že se asi nějak nedovedu natlačit do formátu manželství
a rodiny. Jinými slovy jsem si nedovedl představit, že budu většinu života věnovat své
ženě, dětem a práci u počítače… Nevěděl jsem, odkud tato obava pochází, jestli z dobré
nebo špatné strany. Objevila se možnost jet na pouť s mladými lidmi z Brna do Itálie,
do San Giovanni Rotondo, kde žil a kde je pohřbený sv. Pio z Pietrelciny. Viděl jsem
to jako šanci rozseknout při té pouti to, co mne tak tížilo. Potkal jsem se tam s knězem,
který se osobně znal několik let s otcem Piem a sdělil jsem mu přes mého zpovědníka,
co prožívám. Ten kněz, i díky svým bohatým zkušenostem, mi v hluboké pokoře
odpověděl, že to, co popisuji, zní jako volání ke kněžství. Ale že je na mne, jak odpovím.
On že mi nechce a ani nemůže nic přikazovat. Rozhodnout se musím sám. Byl jsem
tehdy dost v šoku, mnoho věcí se ve mně bouřilo proti jakékoli změně, přesto kdesi
v hloubi srdce se rázem objevilo přesvědčení, že pro mne neexistuje jiná cesta, než
kněžství. A od té doby se toto přesvědčení nezměnilo, snad jen zesílilo. Jistě, přicházely
a přicházejí pochybnosti o tom, jestli toto povolání nezradím, ale přesvědčení o jediné
cestě zůstává. S odstupem doby si uvědomuji, že je to dar, který nemá každý bohoslovec,
a jsem za to Bohu velmi vděčný.
Tato moje náhlá změna kurzu pochopitelně citelně zasáhla některé konkrétní blízké
osoby. Bylo mi to moc líto a pochopitelně mi ani dnes není jedno, že kvůli mému
komplikovanému hledaní povolání museli trpět ti, co za nic nemohli. Zdá se však, Bohu
díky, že z toho vyšli nakonec posíleni a lépe teď mohou zvládat další těžkosti, které život
přináší. Alespoň doufám.
Jak vypadá život a denní řád bohoslovce během školního roku?
Program v kapli začíná v 6:15. Po ranních chválách a rozjímání máme mši svatou.
Následuje snídaně a přesun do školy. Výuka začíná v 8:30. Polední modlitbu máme
Okénko
14. září 2014
- 12 -
12:55, následuje oběd. Do 15:00, pokud není výuka ve škole, máme osobní volno. Po té
se do 18:00 hodin máme věnovat studiu. V 18:15 se scházíme v kapli na nešpory
a po nich se přesouváme do jídelny na večeři. Ve 20:00 (někdy až ve 20:30) začíná
večerní program, zakončený kompletářem. V 21:45 bychom měli už být na pokojích
a v semináři by měl být klid, aby ti, kteří potřebují více spánku, mohli v klidu usnout.
Co nejraději děláš ve volném čase?
Všechno možné, co se naskytne. Kromě duchovní četby a modlitby rád čtu věci
z historie. Velmi mne také zajímají objevy v oblasti kvantové mechaniky a jejich
důsledky (mám na mysli, jak se to úžasně doplňuje s teologií). Když to jen trochu jde,
vyrážím do přírody, nejlépe do hor. Uvítám sem tam nějaký koncert. Programuji, ale
to většinou když někdo něco potřebuje, i když nezakrývám, že mne to často i baví.
Snažím se pomoci lidem vybrat správný notebook nebo mobil nebo tablet, když mne
požádají o radu… pak to taky opravuji, když mi to podmínky a mé schopnosti dovolí…
Učím se italštinu, zpívám, fotím. To je tak asi všechno. Ono toho času není mnoho...
A co bys radil těm, kdo přemýšlejí o své životní cestě nebo si nejsou jisti svým
povoláním?
Upřímnost, odvahu a rozhodnost.
Rozvést to tady nemohu, to by bylo dlouhé. Kdo by chtěl vědět, co si za těmi třemi
slovy představuji, tak ať se mi klidně ozve. Třeba přes pana faráře. Rád odpovím.
Za rozhovor děkuje jáhen Ruda
CSA- CELOSTÁTNÍ SETKÁNÍ ANIMÁTORŮ
Týden od 17. do 23. 8. 2014 jsem spolu s dalšími pěti sty účastníky trávila v krásném
městě na Vysočině v Třešti. Jednalo se o setkání mladých ze všech diecézí s biskupy
a kněžími, kterým není lhostejné, co se děje v jejich okolí. Každý den jsme se po snídani
setkali v sále na společné modlitbě a slovu na den, pak následovala přednáška. Poté jsme
se sešli v diskusních skupinkách, kde jsme nejen rozebírali přednášku. Po obědě jsme
měli na výběr siestu, sporty, tématické přednášky, workshopy nebo výlety. Večer byla
mše svatá, kterou sloužil některý z biskupů. Po celou dobu nás doprovázela svými
písněmi kapela KaPři. Večerní program byl v sále, kde jsme sledovali scénky o svatých.
Celý týden nás provázelo heslo „Nikdo není Ostrov“, byli jsme povzbuzováni k tomu,
abychom šli mezi všechny lidi, aby se pak nikdo necítil ostrovem. Myslím, že setkání
bylo skvěle připravené díky mnoha ochotným lidem. Pro nás účastníky to má určitě
velký přínos, moc jsme si to užili a prožili a těším se na další takovou akci.
Denisa Buchtová
Okénko
- 13 -
14. září 2014
NIKDO NENÍ OSTROV: ZAOSTŘENO NA VZTAHY
V srpnu se v Třešti konalo 7. celostátní setkání animátorů, tentokrát na téma „Nikdo
není ostrov“, kterého se zúčastnili také zástupci naší farnosti.
Kdo to je animátor? Je to křesťan, který je aktivní a dělá něco pro druhé. Nebo jak
trefně vystihl otec Jenda Balík, ředitel Sekce pro mládež a hlavní organizátor tohoto
setkání, „animátor je ten, kdo není lhostejný k lidem ve svém okolí.“ Akce byla určena
pro mladé lidi od 16 do 30 let, zejména pro ty, kteří se aktivně podílejí na chodu své
farnosti.
Letošní setkání bylo zaměřeno na vztahy - z pohledu filozofie, teologie, psychologie,
rodiny a církve. Každému z těchto témat se věnovala jedna dopolední přednáška, po níž
následovala diskuse ve skupinkách. Každý den jsme se také soustředili na jednoho z pěti
světců: sv. Augustina, sv. Ritu, bl. Pinu Suriano, bl. Karla Habsburského a sv. Františka
z Assisi, kteří se utkali v soutěži „Boj o svatost“.
Okénko
- 14 -
14. září 2014
Odpolední program si každý mohl zvolit podle své chuti a zájmu. V nabídce byly
výtvarné a taneční workshopy, sport, výlety po okolí, nechybělo ani divadlo a koncert.
V pondělí, ve středu a v pátek si každý účastník mohl také vybrat z dvaceti nejrůznějších
přednášek, mezi jejichž lektory patřil například Národní ředitel Papežských misijních děl
P. Jiří Šlégr, psychoterapeutka Hana Imlaufová, kardinál Dominik Duka a také mnozí
další z našich biskupů.
Zeptali jsme se účastníků z naší farnosti, co je na CSA v Třešti nejvíce zaujalo.
„Nejvíc se mi líbil koncert Adorare a přednáška o manželství,“ zhodnotil Vítek K.
„Víte, jak vzniklo slovo tchýně? I to nám prozradili přednášející - manželé Kolčavovi.“
Každý večer jsme také s našimi biskupy slavili mši svatou. V pátek celé setkání
vyvrcholilo večerní adorací a po sobotní závěrečné mši nás rozeslali zpět do našich
farností, abychom předávali dál, co jsme v Třešti načerpali.
Chcete se také stát animátory? Od 26. září začíná animátorský kurz 2014 - 2016
pro brněnskou diecézi. Více informací najdete na http://brno.signaly.cz/
Magdalena Klímová
Okénko
- 15 -
14. září 2014
JUMP
Na přelomu prázdnin jsem se zúčastnil takového týdne pro mládež, který nese název
JUMP. O tuto akci je po celé ČR velký zájem a tak se budoucí účastníci losují. Já jsem
byl ten šťastný. Se zvědavostí jsem v neděli 27. července, ještě se třemi spolužáky,
přijížděl do Kostelního Vydří. No přijížděl…nakonec jsme šli až z Telče pěšky, protože
nám ujel vlak. Hned večer při zahájení jsem začal cítit, že to bude něco velkého.
Na začátku jsme byli rozděleni do tzv. klanů. To je desetičlenná skupina, kterou mají
na starosti 2 - 3 kmotři. S tímto klanem jsme se dvakrát denně scházeli a mluvili nejen
o tématech z předchozích přednášek. Těch bylo na JUMPu také dost a přibližovali nám
důležité oblasti, například vztahy k lidem a Bohu, rodinu,… Každý den jsme měli také
příležitost zúčastnit se mše, navštívit jednu z mnoha coolen, kterou vedli zajímaví lidé.
Třeba zájemce o tenis měl na starost bývalý trenér Petry Kvitové…
Asi nejsilněji na mě zapůsobily Chvály v kostele, které byly každý den ráno
a večer…a to nejde popsat!
Zajímavý byl i JUMP CROSS, kde proti sobě bojovalo všech 14 klanů. Šlo o splnění
několika disciplín, které byly však někdy dost speciální. Ale vítěz se po několika
hodinách ukázal. Ano, byl to zrovna náš klan, klan č. 9.
Celý týden tu s námi trávilo 15 úžasných kněží, kteří měli vždy na každého čas a tedy
byla i příležitost ke svátosti smíření.
A je ještě mnoho dalších věcí, které zde může člověk zažít.
JUMP je určen pro mladé ve věku 15 - 22 let a doporučuji ho všem, kteří chtějí pozvat
Boha do svého života.
Patrik Buchta
Okénko
- 16 -
14. září 2014
MLADIFEST 2014
Uprostřed léta, v době od 31. července až do 6. srpna se v Medjugorji (Bosna
a Hercegovina) konalo již po pětadvacáté mezinárodní setkání mládeže. Tento rok jsem
se na něj poprvé vydala i já. Vše začalo posledního července ve večerních hodinách
společnou mší svatou a poté představováním všech zemí, kterých tu bylo asi 80. Další
dny byl program dobrovolný a měl zhruba stejnou osnovu – ranní modlitba, katecheze,
svědectví, 4 hodiny pauza na oběd a odpočinek, přednášky, svědectví, modlitba růžence,
mše svatá a adorace. Celý program byl doprovázen písněmi, u kterých předcvičovaly
řádové sestry a podle nich tancovali úplně všichni. Mezi zajímavá svědectví patřila např.
ta od vizionářů Mirijany a Ivana. Na každé mši bylo 300 a někdy až 600 kněží. Celou
dobu se také mohlo chodit ke zpovědi, kde měl každý kněz před sebou kartičky s jazyky,
kterými mluví a podle toho se k nim lidé řadili. Všechny mše a přednášky byly
v chorvatštině a byly ihned překládány do všech jazyků a my jsme si je pouštěli
ve sluchátkách. Jeden večer jsme se také mohli podívat na divadlo, které ztvárnili místní
dobrovolníci a které se skládalo z krátkých úryvků z Bible. Samozřejmě jsme se vydali
i na zdejší kopce Podbrdo a Křiževac, na kterém pak byl celý program ukončen
společnou mší svatou v 5 hodin ráno. Celý tento pobyt byl pro mne velkým obohacením
zejména v tom smyslu, že jsem mohla prožívat toto společenství s takovým množstvím
mladých lidí prakticky z celého světa, kteří vyjadřovali navenek svoji radost.
Veronika Horáková
Okénko
- 17 -
14. září 2014
SYRAKUSY
NEJVĚTŠÍ SLZA NA SVĚTĚ
Když se řekne Sicílie, může se člověku vybavit mnohé. Zeměpisně je to největší ostrov
ve Středomoří, jehož dominantou je dosud jediná činná evropská sopka Etna. Z dějepisu
je známo, že historie Sicílie je starší více jak tři tisíce let. O vlastnictví ostrova bojovali
Římané a Řekové s Kartágem. Vítězí Římané. Sicílie se dostala i na stánky Bible.
Ve Sk 28,12 se můžeme dočíst, že zde tři dny pobýval svatý Pavel při své cestě
z Jeruzaléma do Říma. Ke kázání Kristova slova si vybral sicilské město Syrakusy.
Po pádu říše Římské přišli Arabové, kteří vytvořili ze Sicílie kvetoucí oblast, jenž byla
Normany zpět dobyta pro křesťanství. Pod vládou francouzských Anjuovců Sicílie úpí
až do doby sjednocení Itálie Garibaldim. Přichází na řadu sicilská mafie jakožto neblahý
pojem, který původně znamenal převzetí práva do rukou samotných Sicilanů. V určité
pokřivené podobě přežívá dodnes. Prý je všudypřítomná, avšak pro návštěvníky
neviditelná.
Žili zde velikáni jako matematik Archimédes, básník Pindaros, dramatik Aschylos.
Vzniklo zde rčení o Damoklově meči, jenž vyjadřuje stav nebezpečím ohroženého štěstí.
S českými dějinami je spojen i vzácný dokument tří navzájem provázaných listin Zlatá
bula sicilská, který přispěl ke zvýšení prestiže českého království ve střední Evropě
i k upevnění pozic jeho panovníků jak mezi evropskými vládci, tak na domácím poli.
Sicílie to jsou také Syrakusy, město na seznamu UNESCO, s velikým množstvím
zachovaných kulturních a uměleckých a křesťanských pokladů. Patronkou města je svatá
Lucie, která se zde narodila a pro svoji víru zemřela mučednickou smrtí kolem roku 304.
Toto město si zvolila i Panna Maria, aby zde čtyři dny plakala nad svými dětmi. Bylo to
v srpnu v roce 1953. Zázrak se odehrával před očima tisíců svědků, před objektivy
fotoaparátů a filmových kamer, před policisty, vědci, lékaři a před odbornou komisí.
Hned následujícího roku byl položen základní kámen velkolepé svatyně ve tvaru
dopadající slzy. Město se stalo mariánským poutním místem.
V letošním roce jsem si právě toto neobvyklé poutní místo vybrala k návštěvě.
Už z dálky při vjezdu do města byla vidět „největší stylizovaná slza na světě“, 104 metrů
vysoký kostel Plačící Madony – Santuario Madonna delle Lacrime. Ale to bych moc
předbíhala.
Město je svým způsobem hodně zvláštní. Je rozložené z části na pobřeží a z části
na ostrově Ortygia propojené s pevninou dvěma mosty. Jeho dějiny začínají v 8. století
před Kristem, kdy je roku 734 založili kolonisté z řeckého Korintu. Žilo zde půl milionu
lidí a patřilo k nejmocnějším v soupeření s Římem, který byl dle tradice založen jen
o dvě desetiletí dříve.
Na ostrov Ortygia vstupujeme po mostě Ponte Nuovo. Kostrbatými kamennými
uličkami přicházíme na hlavní náměstí Piazza Duomo, lemované barokními paláci.
Okénko
- 18 -
14. září 2014
Vévodí mu katedrála zasvěcená patronce města svaté Lucii, které vtiskl barokní tvář
Andrea Palma při přestavbě města po velkém zemětřesení na konci 17. století. Fasádu
zdobí sochy svatých Petra a Pavla, svaté Lucie a Panny Marie. Katedrála vznikla
přebudováním chrámu bohyně Athény, postaveného na počest vítězství nad Kartágem.
Vnitřek katedrály překvapí, je zcela antický, dórské sloupy zakomponované
do středověkého interiéru. V samostatné kapli stojí socha svaté Lucie. V krku má
zapíchnutou dýku. V sarkofágu je umístěn kousek její ruky. Původně byla pohřbena
v syrakuských katakombách, pak v Konstantinopoli a dnes je v Benátkách. Nejen
pro obyvatelé Syrakus ale i pro celou Itálii se stala svatá Lucie velmi uctívanou světicí.
Lucie znamená „plná světla“, je patronkou slepců nemocných dětí a vzývá se jako
pomocnice při domácích pracích. Píseň Santa Lucia je stále hitem a nejen v Itálii a taktéž
jméno Lucie ještě nepřestalo být celosvětově módní záležitostí. Vždy na první
květnovou neděli a 13. prosince na svátek svaté Lucie se ozdobená socha svaté Lucie
nosí městem v procesí.
Vedle katedrály je starobylý kostel svaté Lucie. Nad hlavním oltářem visí obraz
od barokního náboženského malíře Caravaggia „Pohřeb svaté Lucie“.
Další významné náměstí v ostrovní části města je Archimedovo náměstí, pojmenované
po významném filozofovi a fyzikovi, který se v Syrakusách narodil a také zemřel. Tady
se člověk neubrání vzpomínce na školní léta, kdy jsme učili odříkávat Archimédův
zákon: „Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou…“
Dobu starého Řecka a Říma připomínají pozůstatky chrámu postaveného na počest
boha Apollóna, což dokladuje, že lidé už od počátku věků potřebovali k životu víru, jak
pro osobní život, tak pro veškerou svoji činnost.
Opět přecházíme po mostě na pevninskou část, která byla i v antice součástí Syrakus.
Uprostřed panelákových domů se nachází archeologický areál s řeckým divadlem
zabudovaným do skály, dodnes funkčním, letos se v rámci letního festivalu hraje
představení Aida. Divadlo pojme až 15 000 diváků. Je odtud krásný rozhled na město
i na mořské pobřeží. Vedlejší vápencové doly s propadlým stropem po zemětřesení
se přeměnily na rajskou zahradu, kde roste ta nejroztodivnější středomořská květena.
Zůstala zachována uměle vytvořená jeskyně ve tvaru ucha, kterou malíř Garavaggio
pojmenoval po někdejším krutovládci „Dionýsovo ucho“. Je tam skvělá akustika.
Nedaleko stojí zbytky chrámu, kde kázal svatý Pavel. Kristovo slovo, které hlásal,
zasáhlo srdce obyvatel tohoto města. Vznikla zde první křesťanská obec na Sicílii, což
připomíná latinský nápis v medailonu před dómem svaté Lucie.
Tady se opravdu může přijít na své každý milovník historie, ctitel krásné architektury,
obdivovatel antiky, i obyčejný poutník.
Z celého areálu je vidět, jak jsem už v úvodu zmínila, 104 metrů vysoký kostel
ve tvaru dopadající slzy, postavený na památku zázračné události z roku 1953. Svatyně
je nespornou dominantou města, tvoří jakýsi protiklad tomu starému, dávno přežitému.
Každý kdo přijede do Syrakus, nemůže vynechat návštěvu svatyně plačící Madony.
Okénko
- 19 -
14. září 2014
Příběh začal zcela prostě. V roce 1953 novomanželé Angelo a Antonia Iannusovi
dostali svatebním darem od jednoho příbuzného sádrový reliéf Neposkvrněného početí
srdce Panny Marie, jehož finanční hodnota byla zcela nepatrná. Z daru měli velikou
radost. Svůj společný život započali mladí novomanželé pod ochranou nebeské matky –
reliéfem zavěšeným nad manželskou postelí. A zůstal by tam patrně dodnes, nebýt jedné
těžké životní etapy, která manžele potkala. Antonia zanedlouho otěhotněla. Její
těhotenství provázely velké komplikace, včetně ztráty zraku. Některé prameny dokonce
uvádějí modlitbu, kterou se modlívala k Panně Marii: „Dej mi jen milost, abych uviděla
narození svého dítěte. Pak se mnou učiň to, co je podle otcovy vůle.“ V noci
z 28. na 29. srpna bylo Antonii velice špatně, zcela ztratila zrak. Po ránu během jednoho
záchvatu procitla, vrátil se ji zrak. Vidí a nevěří svým očím. S úžasem hleděla na reliéf
Panny Marie, zavěšený nad postelí. Z očí Matky Boží stékaly jedna za druhou veliké
slzy.
Při prošetřování celého případu Antonia vypověděla: „Zavolala jsem svou švagrovou
Grazii a svou tetu Antonii, které byly u mě, aby o mě pečovaly, a ukázala jsem na slzy.
Když přišly k tomu malému sádrovému obrázku, samy viděly, že z očí Panny Marie
vytékají slzy. Některé kapky stékaly po tváři a dopadaly na postel.“ Ještě v průběhu rána
se s přestávkami tento jev několikrát opakoval. Do malého domku se tlačily zástupy lidí.
Každý chtěl tuto neuvěřitelnou věc na vlastní oči vidět. Také někdo přivolal policisty, i ti
se stali svědky Mariina pláče. Při pozdějším zkoumání byla zaznamenána jejich
svědectví, která potvrdili svou přísahou. Událost vzala rychlý spád. K domu přicházely
davy lidí. Bylo nutné vystavit reliéf na zdi
domu. Lidé osušovali slzy kapesníčky.
Zpráva se rychle šířila městem. Existuje
bohatá fotodokumentace, zachycující události
a atmosféru události. Dne 30. srpna byl
pořízen i filmový záznam. Svědkem události
bylo celé sedmdesátitisícové město. Pláč
Panny Marie viděli věřící i nevěřící, obyčejní
lidé i členové městské rady, policisté, lékaři
a vědci. Dne 1. září dorazila odborná komise.
Jejím posláním bylo případ zdokumentovat
a odebrat vzorky, byl zkoumán reliéf. Komise
v závěru
prohlásila:
„lze
považovat
zkoušenou tekutinu za analogickou svým
složením slznému lidskému výměšku.“
Následovalo velmi důkladné církevní
zkoumání celého případu, tisíce lidí bylo
pod přísahou vyslechnuto. Dne 12. prosince
sicilští biskupové vydávají prohlášeni:
„…došli
jednomyslně
k
úsudku,
Okénko
- 20 -
14. září 2014
že skutečnost slzení nelze zpochybnit.“
V době, kdy se lidé shromažďovali u domu, aby zahlédli plačící reliéf,
Neposkvrněného srdce Panny Marie, začalo docházet k řadě zázračných uzdravení. A ty
pokračovaly i po 1. září 1953, kdy Panna Maria přestala plakat. Byla zřízena zvláštní
lékařská komise, která se měla těmito případy zabývat. Podle údajů poutní baziliky
Santuario Madonna delle Lacrime v Syrakusách jen do poloviny listopadu 1953 označila
komise 300 případů uzdravení za mimořádné. Mimo fyzického uzdravení došlo
i k mnoha duchovním uzdravením.
Když sicilští biskupové 12. prosince 1953 jednomyslně prohlásili, že nelze
pochybovat o skutečnosti slzení, neočekávaně se o zázraku plačící Madony v Syrakusách
zmínil i tehdejší papež Pius XII. ve svém rozhlasovém poselství ze 17. října 1954.
Zamýšlel se nad otázkou, jak je možné, že Maria pláče, když je bezpochyby věčně
šťastná v nebi. Mimo jiné řekl: „Pochopí lidé tajemství těchto slz? Mariiny slzy byly
na Golgotě slzami soucitu k jejímu Synu a smutku pro hříchy světa. Pláče také pro
obnovené rány na Mystickém těle Ježíšově? Pláče pro mnoho synů a dcer, u kterých
poklesky a vina zhasily život milosti a kteří těžce urážejí Boží majestát? Jsou to slzy
čekání na opožděný návrat ostatních jejích synů a dcer kdysi věřících, jež jsou nyní
vlečeni falešnými vidinami do řad Božích nepřátel?“
Hned následujícího roku byl položen základní kámen ke stavbě velkolepé svatyně,
dokončené v roce 1990 podle návrhů francouzských architektů Michela Andraulta
a Sierra Parata, která pojme až 14 000 osob a přijímá poutníky z mnoha zemí.
„Se stejným zanícením jako svatý Pavel přicházím k vám dnes i já, abych vydal
svědectví Pravdě jako dědic věčného poselství spásy“, řekl úvodem proslovu papež Jan
Pavel II. v roce 1994 občanům Syrakus, při posvěcení svatyně.
Je všední den, žádný svátek a přesto je parkoviště před bazilikou zcela zaplněné.
O návštěvníky nemá „SLZA“, jak se ji v Syrakusách říká, nouzi. Sjíždí se sem poutníci
ze všech končin ostrova. Naše kroky nejprve vedou do potemnělého přízemí. Uprostřed
kruhového půdorysu je oltář a hvězdicově se k němu sbíhají lavice. Nedaleko oltáře je na
stojánku umístěn zlatý relikviář, ve kterém jsou uchovávány slzy, které komise odebrala
1. září 1953 z povrchu plačícího reliéfu ke zkoumání. Nachází se tam také malé
muzeum, kam lidé darovali různé zdravotní pomůcky po svém uzdravení. Hole, berle,
korzety a je zde nespočet děkovných vyznání.
Hlavní svatyně – „SLZA“ je jasná, opět je uprostřed umístěn oltář a hvězdicově
rozmístěné lavice. Na bílém panelu za oltářem je na zlatém pozadí za sklem umístěný
reliéf Neposkvrněného srdce Panny Marie, který darovali manželé Iannusovi. Vypadá
zcela obyčejně, jako většina podobných děl ze sádry. Má rozměry 39 x 33 centimetrů.
Když tento obraz italský umělec Amilcar Santiny vytvářel, vůbec netušil, že za pár let
budou před ním stát zástupy věřících.
Ve chvíli ztišení a v zamyšlení nad poselstvím Panny Marie v obrovském vysokém
prostoru svatyně naslouchám modlitbám a vroucím zpěvům příchozích poutníků…
Okénko
- 21 -
14. září 2014
„Někdo se může zeptat: „Jaké je poselství Panny Marie V Syrakusách? Odpověď je
jednoduchá: „Když se matka nad svými dětmi rozpláče, je to již samo o sobě velmi
výmluvné!“ Událost v Syrakusách je nejen „divem“, který otřásl nevěrou mnoha lidí,
kteří před tím víru ztratili, ale i znamením k zamyšlení pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že
víru mají a podle ní žijí. A jsou se sebou možná až příliš spokojeni“. Napsal P. Pavel
Zahradníček v článku k této události v časopise Milujte se!
Miroslava Jetelinová
NEČEKANÉ SETKÁNÍ
Jednoho horkého dopoledne (8. 7. t. r.) procházím Masarykovou ulicí v Brně, když tu
nečekaný vnitřní impuls mě přiměje změnit směr. Zabočuji ke Staré radnici
s krokodýlem, ač to v úmyslu nemám. Kromě fotících turistů zahlédnu koutkem oka
muže v černém obleku, jak přichází k rozkopanému Zelnému rynku. Tušil jsem, kdo
by to mohl být. Chvíle rozmýšlení, mám-li pokračovat za svým úkolem nebo „stopovat“
toho člověka. Rozhodlo to druhé. S fotoaparátem v pohotovosti jsem ho pomalu dohnal
na Šilingrově náměstí. Tam se zastavil, pohlédl vpravo a už jsem neváhal a stiskl spoušť.
No jasně: P. Pavel Dokládal (o tom snímku neví). Poté jsem se mu ohlásil. Šel na Petrov
k panu biskupovi ohledně přípravy eucharistického kongresu 2015, který má být v Brně.
Zavzpomínali jsme na papežskou návštěvu ve šlapanickém katastru, opravu kostela
Okénko
- 22 -
14. září 2014
v 90. letech, on vzpomněl na známé farníky (jmenovitě na Otakara Horáčka a Aničku
Hlávkovu). Ještě fotka s biskupstvím v pozadí a rozloučili jsme se. Nakonec říká:
„Až umřu, budete mít na mě památku.“
Text a foto: Petr Bílek
POZVÁNKA NA EVROPSKOU POUŤ DŮVĚRY DO PRAHY
Evropská pouť důvěry pořádaná ve dnech 29.12. 2014 - 2.1. 2015 ekumenickou
komunitou bratří z Taizé se po čtyřiadvaceti letech vrací do Prahy. Jedná se o pětidenní
setkání mladých věřících, kteří se každoročně scházejí ke společným modlitbám,
diskusím, workshopům a dalšímu kulturnímu programu. Poslední setkání komunity se
konalo na přelomu let 2013 a 2014 ve Štrasburku.
„Bylo hodně mladých lidí z České republiky, kteří se nás ptali, kdy se tam vrátíme.
Naši bratři potom dostali pozvánku od Ekumenické rady církví a České biskupské
konference, od kardinála Dominika Duky, abychom přijeli do Prahy. Tak jsme toho
pozvání moc rádi využili,“ vysvětlil bratr Wojtek z komunity ve francouzském Taizé.
Podle pořadatelů by do hlavního města tuzemska mělo dorazit kolem pětadvaceti tisíc
lidí – ubytováni budou většinou v tělocvičnách a farních sálech, některých se ujmou
pražské rodiny věřících.
Nadcházející akci komentoval také předseda Ekumenické rady církví v České
republice Daniel Fajfr: „Je to další aktivita církve, při níž se ukazuje, že mladí lidé jsou
věřícími, kteří ctí hodnoty, touží sdílet své zkušenosti, chtějí spolu hovořit o duchovních
i společenských tématech. Myslím, že to nebude přínosem jen pro mladé lidi, kteří
přijedou, ale také pro hostitelské sbory, farnosti, církve, pro rodiny, které otevřou své
dveře těmto mladým lidem, aby někde mohli po těch pět dní pobývat.“
Okénko
- 23 -
14. září 2014
Podle webu signaly.cz nabídne Evropské pouť důvěry poutníkům zejména pět
následujících oblastí – (1) poznání hlavního města skrze osobní setkání s lidmi, (2)
modlitbu se společnými zpěvy a tichem, (3) pohostinnost pražských rodin a farností, (4)
setkání s desetitisíci mladých lidí z Evropy, (5) možnost zahájit „pouť důvěry“ ve svém
vlastním životě.
Osobně se na setkání velmi těším.
Hana Sedláková
CO JE RATATOUILLE? POHÁDKA NEBO POKRM?
V podstatě obojí. Pohádkový film o labužníkovi krysákovi z roku 2004 a současně
tradiční francouzský zeleninový pokrm, připravovaný zejména v okolí města Nice. Tedy
v Jižní Francii. V jiných částech Francie má jiné názvy a také jiná provedení.
K základním ingrediencím patří rajčata, česnek, cibule, cukety, lilek, papriky a koření
(bazalka, majoránka, tymián). Použít můžete celou řadu dalších koření a zeleniny.
Způsob přípravy se v různých částech země liší. Někteří kuchaři vše prostě nakrájí,
smíchají a pečou. Ten více známý a tradiční způsob je, že zelenina se nakrájí na kolečka
naskládá se na pekáč, na kterém se zapéká. Výsledkem je barevný, vydatný pokrm, plný
vůní a chuti.
Lenka Malíková
ČTVRTSTOLETÍ ČASOPISU OKÉNKO
O letošních vánocích to bude 25 let, kdy vyšlo prvního vydání našeho farního
časopisu. Je tak nejstarším věstníkem v naší diecézi.
Rádi bychom při této příležitosti společně s vámi zavzpomínali na jeho začátky
a proměny od jeho původní podoby až do té současné. Proto prosíme ty z vás, kdo mají
doma ve svém archivu starší čísla, aby nám je zapůjčili. Máme v plánu z nich udělat
malou výstavu, věnovanou tomuto výročí.
Chtěli bychom také připomenout některé důležité události, o kterých Okénko psalo,
stejně jako oslovit ty, kdo se na vydávání farního časopisu za posledních 25 let podíleli,
aby se s námi rozdělili o své vzpomínky.
Pokud se rozhodnete nám pomoci, tak starší Okénka můžete přinést na faru nebo
do sakristie, své zážitky a vzpomínky pak poslat na e-mailovou adresu
[email protected] nejpozději do 15. října 2014.
Děkujeme všem redaktorům a spolupracovníkům za jejich práci a čtenářům našeho
farního časopisu za přízeň a těšíme se na to, že si společně připomeneme, jak se náš
časopis zrodil, vyvíjel a postupně přetvářel až do nynější podoby.
Za redakční radu časopisu Okénko Rudolf Staněk
Okénko
14. září 2014
- 24 -
ROZVRH NÁBOŽENSTVÍ, ŠKOLNÍ ROK 2014 – 2015
(výuka začíná v týdnu od 22.9.2014)
ročník
škola
vyučující
místo
čas
1
ZŠ Šlapanice
Marie Burianová
škola
středa 11:45 (od
1.11.2014)
2
ZŠ Šlapanice
Hana Jarolímová
škola
středa 11:45
3
ZŠ Šlapanice
P. Jan Nekuda
škola
čtvrtek 12:40
4
ZŠ Šlapanice
Marie Králová
škola
pondělí 12:40
5
ZŠ Šlapanice
Šárka Štěpánková
škola
úterý 12:40
6
ZŠ Šlapanice
Karel Buchta
fara
úterý 7:00
7
ZŠ Šlapanice
Rudolf Staněk
fara
středa 7:00
8
ZŠ Šlapanice
Markéta Staňková
fara
středa 7:00
9
ZŠ Šlapanice
Petr Machain
přístavba
kostela
úterý 7:00
1+2
ZŠ Jiříkovice
Ludmila Buchtová
škola
úterý 12:00
3
ZŠ Jiříkovice
P. Jan Nekuda
škola
4+5
ZŠ Jiříkovice
Ludmila Buchtová
škola
středa 12:55
2
ZŠ Kobylnice
Ivana Kvasničková
škola
středa 13:00
3
ZŠ Kobylnice
P. Jan Nekuda
škola
pátek 10.40
4+5
ZŠ Kobylnice
Michael Ulbrich
škola
Datum uzávěrky dalšího čísla časopisu Okénko: 28.11. 2014
Plánované datum vydání: 14. 12. 2014
OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci
Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice
telefon: 544 245 280, e-mail: [email protected], http://www.farnostslapanice.cz
NEPRODEJNÉ!